K ŽIVOTNÍMU JUBILEU

PROF . MUD R . P H D R . E UGENA S TROUHALA , D R S C .

Jubilant se narodil 24. 1. 1931 v Praze v rodině lékaře –

a zřejmě jak ze strany svého otce, tak i dědečka
prof.PhDr. Čeňka Strouhala, který byl zakladatelem
české fyziky na UK a též rektorem této univerzity (1903–
1904) – získal do vínku nadání, píli i hluboký zájem o
vědeckou činnost v oblastech, v nichž se medicína
snoubí s historií.

Po ukončení středoškolského vzdělání pokračoval

Eugen Strouhal ve studiích na Karlově Univerzitě v
Praze, kde vystudoval na Lékařské fakultě všeobecné
lékařství (1956) a na Filozofické fakultě prehistorii
(1959). Již jako externí aspirant se po dobu pěti let
věnoval antropologii na Přírodovědné fakultě Univerzity
Komenského v Bratislavě.

Lékařskou praxi zahájil jako lázeňský lékař ve

Státních lázních Františkovy Lázně (1956–1957), poté
jako odborný asistent působil v Ústavu lékařské biologie
LF UK v Plzni (1957–1960), v roce 1960 se vrátil
k praktické medicíně a stal se sekundárním lékařem ve
Výzkumném ústavu endokrinologickém v Praze Motole.

Od šedesátých let se u jubilanta plně prosadil

zájem o historii, zvláště období starověku. V letech
1961–1968 působil v Čs. egyptologickém ústavu UK
nejprve jako odborný, později jako vědecký pracovník.
Spolupráce s tímto ústavem nadále v externí podobě
pokračuje i po odchodu na jiná pracoviště.

Od roku 1969 až do roku 1992 byl vědeckým

pracovníkem a vedoucím oddělení pravěku a starověku

1
Náprstkova muzea v Praze. Spolupráce s 1. lékařskou
fakultou UK v Praze byla završena působením ve funkci
přednosty Ústavu dějin lékařství v letech 1992–1998.
Ale i po penzionování od 1. 1. 1999 pokračoval do 30. 6.
2004 ve spolupráci na poloviční pracovní úvazek s
původním pracovištěm, přejmenovaným na Ústav dějin
lékařství a cizích jazyků.

Během své bohaté vědecké a pedagogické

činnosti získal v oborech, kterým tolik své přízně
věnoval, postupně řadu vědecko-pedagogických
hodností: kandidátem věd (CSc.) se stal v roce 1968
v oboru antropologie, doktorem věd (DrSc.) v oboru
historických věd v roce 1991, Dr. habil. v oblasti
humanitních věd na Varšavské univerzitě v roce 1991,
docentem v oboru antropologie v roce 1992, profesorem
v oboru historie medicíny v roce 1995.

Pedagogická činnost profesora Strouhala je velice

bohatá nejen na našich, ale i zahraničních univerzitách.
Je vhodné připomenout alespoň jeho působení na
Lékařské fakultě UK v Plzni, Filozofické fakultě UK v
Praze, Univerzitě 17. listopadu, ale zejména pak na
1. lékařské fakultě a Přírodovědecké fakultě UK v Praze
a též na Fakultě humanitních studií Západočeské
univerzity v Plzni. V zahraničí pak působil na
univerzitách v Káhiře a Alexandrii. Jako výborný řečník
dovedl zaujmout přiblížením odborných poznatků i širší
veřejnost v řadě míst České i Slovenské republiky, ale
též v Berlíně, Hannoveru, Vídni, Paříži, Helsinkách,
Londýně, Káhiře, v USA pak např. v Ithace, Dallasu, Los
Angeles, Tempe a Normanu.

I v současnosti je v pedagogické práci jubilant

stále aktivní, např. přednáší v rámci cyklu o historii

2
starověké a středověké medicíny, pokračuje též v
přednáškách pro oba ročníky Univerzity 3. věku 1. LF
UK.

Vědecká aktivita profesora Strouhala je velice

rozsáhlá a její podrobnější výčet bohužel přesahuje
rámec možností daného textu. Dokládají ji však údaje o
počtu 347 vědeckých článků, 202 populárně vědeckých
článků, 13 vědeckých monografií a 3 cestopisy,
292 referátů z vědeckého života a na 250 recenzí. Byl
úspěšným řešitelem výzkumného úkolu GAČR „Historie
a paleopatologie zhoubných nádorů“. V roce 1973 se
stal jedním z 10 zakladatelů mezinárodní
Paleopatologické asociace v Detroitu (USA). Od té doby
se účastnil řady konferencí této společnosti a podílel se i
na jejich pořádání v Praze a Plzni. Publikoval výsledky
výzkumu v oblasti paleopatologie, např. nález benigního
neurilemmomu ze starého Egypta, který se podařilo v
paleopatologii poprvé doložit nejen morfologicky, ale i
histologicky a histochemicky. Ve spolupráci s Ladislavou
Horáčkovou a Lenkou Vargovou napsal první českou
monografii „Základy paleopatologie“ (edice Scientia
nadace Universitas Masarykiana, Brno 2004)

V oborech archeologie a antropologie se účastnil

samostatných čs. archeologických výzkumů v Egyptě v
roce 1961 a čs.-egyptských expedic do Núbie v letech
1965 a 1967.

V oblasti antropologie Starého Egypta leželo těžiště

práce na identifikaci historických osobností – králů
Džosera, Džedkare, Isesiho, Menkaurea a Neferra, dále
kněze Iufay a členů jeho rodiny, řady velmožů z dob
krále Tetiho (Nikauisesi, Merinebti, Hefi, Iries,
Šepsipuptah) a nálezů princezen a dalších osob z

3
mastab 5. dynastie v Abusíru i egyptské mumifikované
hlavy nalezené nedávno na Slovensku.

Kromě toho přispěl svými kapitolami do

monografií o hromadných nálezech kosterních
pozůstatků z hrobů vysokých úředníků Nové říše –
Ramoseho, Chaje a Pabese, Maji a Merejety a Paje z
anglo-nizozemských výkopů v Sakkáře.

Stále se aktivně účastní vědeckých kongresů a

sympozií u nás I v zahraničí (např. v Egyptě,
Portugalsku, SRN, Velké Britanii, Itálii, Francii).

Nejen účast na vědeckých kongresech a

sympoziích, ale I vědecké expedice a výzkumy jsou
důvodem, proč také strávil ne nevýznamnou část svého
života prof. Strouhal v zahraničí. V popředí stojí zejména
cesty do Egypta a Núbie, kterých uskutečnil na tři
desítky jako expert našich i zahraničních institucí.
Zpracoval přitom rozsáhlé antropologické nálezy mj. ze
Sakkáry a Abusíru. V letech 2001–2002 spolupracoval v
Sakkáře na výzkumech expedice Muzea a Univerzity v
Leidenu (Nizozemí), na vyšetřování historických
osobností, odkrytých australskou expedicí, účastnil se
expedic Českého egyptologického ústavu v Abusíru. V
roce 2002 podnikl studijní cestu do muzeí New Yoku a
do archeologických oblastí v Mexiku.

Svoji erudici uplatnil jako člen redakčních rad v

řadě odborných periodik: Zprávy Čs. společnosti
orientalistické (Praha), Journal od paleopathology
(Chieti, Itálie), International Journal of Osteoarcheology
(Londýn), International Journal of Anthropology
(Florencie), dlouholeté členství v redakční radě
vydávaného mezinárodního časopisu Anthropologie
(Brno).

4
 Úplný výčet funkcí spojených s vědeckou a
pedagogickou činností jubilanta je stěží možný. Patří k
nim mj. čestné členství Švédské společnosti historie
medicíny a Španělské antropologické společnosti,
funkce dopisovatele Rakouského archeologického
ústavu a řádné členství mnoha domácích, zahraničních i
mezinárodních vědeckých společností. V roce 2000 byl
již po sedmé zvolen na období 2001–2002 členem rady
Evropské antropologické asociace.

V letech 1992–1998 byl členem vědecké rady 1. LF

UK v Praze, v letech 1999–2003 byl členem vědecké
rady Pedagogické fakulty Univerzity v Olomouci. Od r.
1999 je členem vědecké rady Fakulty humanitních studií
(nyní Fakulty filozofické) Západočeské univerzity v Plzni.
Od r. 1999 je členem oborové rady egyptologie na
Filozofické fakultě a oboru antropologie na
Přírodovědecké fakultě UK v Praze.

V roce 1999 byl na návrh 1. LF UK kolegiem

rektora a vědeckou radou UK nominován na
mezinárodní Bolzanovu cenu. V roce 2001 obdržel
stříbrnou pamětní medaili Lékařské fakulty v Hradci
Králové a medaili Bernarda Bolzana za dlouholetou
činnost ve Společnosti pro dějiny věd a techniky v Praze
a bylo mu uděleno čestné členství její plzeňskou
pobočkou.

V roce 2005 byl na návrh 1. LF UK profesor

Strouhal jmenován rektorem UK profesorem – emeritem
Karlovy Univerzity.

Veřejnosti je však známá zejména knižní tvorba

profesora Strouhala. K ní náleží naše i cizojazyčná
vydání, mj. Do srdce mauretánské Sahary (Praha 1974),
Setkání s Aljaškou (Praha 1981), Sedmkrát do Núbie

5
(Praha 1989) Egyptian Mummies in Czechoslovak
Collections“ (spolu s prof. L. Vyhnánkem, Praha 1979),
Begegnungen mit Alaska (Leipzig 1990), Die
anthropologische Untersuchung der C-Gruppen und Pan-
Gräber-Skelette aus Sayala, Ägyptisch-Nubien (Wien
1984, spolu s J. Jungwirthem), Wadi Qitna and Kalabscha
South. Late Roman – Early Byzantine Tumuli Cemeteries
in Egyptian Nubia, vol. I, Archeology (Prague 1984),
Secondary Cemetery in the Mastaba of Ptahshepases
(Prague 1993, spolu s L.Barešem). Kromě těchto
monografií se podílel i na řadě publikací kolektivních
(např. Vývoj pravěkých kultur Afriky v knize: Dějiny
Afriky. Hrbek a spol., Praha 1982), Vznik a vývoj
člověka, in: Dějiny pravěké Evropy (M. Buchvaldek,
Praha 1985/, Vertebral tuberculosis in Ancient Egypt and
Nubia, in: Human Paleopathology (D. R. Ortner, ed.
Washington, D. C. 1991). K nejznámějším publikacím
patří Život starých Egypťanů (do dnešní doby na 19
vydání bylo publikováno v českém, anglickém,
francouzském, německém, španělském, portugalském,
italském, holandském a japonském jazyce ve 12 zemích
světa), dílo bylo prohlášeno za nejlepší knihu roku
amerického nakladatelství Oklahoma University Press v
roce 1992. Následují monografie Antropologie
egyptských núbijských mužů (2007), kniha E. Strouhala
a A. Němečkové Trpěli i dávní lidé nádory? Historie a
paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných (2008),
nejnověji E.Strouhal ve spolupráci s egyptology B.
Vachalou a H. Vymazalovou publikoval Lékařství starých
Egypťanů I. Staroegyptská chirurgie. Péče o ženu a dítě
(2010).

Stručný a neúplný výčet údajů, týkající se

odborné, pedagogické, vědecké a publikační činnosti

6
profesora Strouhala, je třeba doplnit alespoň krátkou
charakteristikou jeho osobnosti. Ve své práci je vždy
přesný a pečlivý. Pokud je to možné, snaží se získané
výsledky vyšetření nezávisle ověřit.

Právě z iniciativy prof. Strouhala v roce 1993

proběhla zajímavá mezinárodní srovnávací studie
paleosérologických vyšetření kosterních nálezů
zkoumané populace z křesťanského období Sajály
(Nubie). Studie měla za cíl posoudit validitu získaných
výsledků skupinových vlastností systému A, B, 0 na
základě nezávislého vyšetření fragmentů kostí stejných
jedinců, současně dvěma univerzitními sérologickými
laboratořemi v Praze a v Pise, a to při použití shodných
metod (absorpčně eluční a hemaglutinačně inhibiční).
Přes značný časový odstup sérologického vyšetření od
zániku sledované populace, prokázala studie poměrně
významnou shodu ve zjištěných skupinových
vlastnostech systému AB0 u obou sérologických
laboratoří.

Bezesporu nadání, ale též nesmírná píle, pečlivost

a pracovitost prof. Strouhala přispěly k vytvoření
rozsáhlého díla, zejména v oblasti antropologie,
paleopatologie, historie medicíny i literatury faktu.

I přes stálé velké pracovní zaneprázdnění

překvapuje profesor Strouhal milým, společenským
přístupem, se smyslem pro humor. Je klidný, rozvážný a
vždy tolerantní k ostatním.

Jsem vděčný osudu, že mi dopřál po řadu let úzce

s prof. Strouhalem spolupracovat při řešení některých
výše zmíněných výzkumných úkolů, během nichž mezi
námi vznikl i přátelský vztah.

7
 Našemu významnému jubilantovi Prof. MUDr.
PhDr. E. Strouhalovi, DrSc. upřímně přejeme pevné
zdraví, stálý a pro něho již příslovečný životní elán, ale
také radost z mnoha dalších publikací a vědeckých
úspěchů.

Ad multos annos!

Doc. MUDr. Přemysl Klír, CSc.