Pltnos Dv pojednn o krse

(pekl. Petr Rezek) Krsn je ponejvce v tom, co vidme, je vak i v tom, co slyme, a to ve slovnch spojench, je vak i v hudb, a to v kad - vdy i npvy i rytmy jsou krsn. Pro ty, kte stoupaj od smyslovho vnmn ve, jsou krsn i zamstnn, jednn, trval stavy jednajcch a vdy, a krsa rovn nle zdatnostem. Zda existuje nco, co tmto krsnm vcem pedchz, vyplyne samo. Co tedy zpsobuje, e se nm tla jev krsn a e sluch se pikln ke zvukm jako ke krsnm? A jak je krsn vbec vechno to, co pat k dui? Jsou vechny tyto vci krsn na zklad jednoho a tho krsnho, anebo je jin krsa v tle a jin zas v jin vci? A jak jsou to krsy i krsa? Jsou toti vci, kter nejsou krsn svm podkladem, napklad tlem, nbr ast na krsnm, kdeto jin vci jsou krsn samy, jako napklad pirozenost zdatnosti. T tla se toti jednou jev jako krsn, a podruh jako nekrsn, protoe je nco jinho bt tlem a nco jinho bt krsnm tlem. Co to tedy je, co je ptomno v tlech? To je toti teba zkoumat nejprve. Co to tedy je, co pohybuje zraky nazrajcch, co je obrac k sob, pitahuje a z podvan jim poskytuje poten? Nalezneme-li toto, snad, "pouijeme-li toho jako stupnku" (Plat. Symp. 211 c 3), spatme i to ostatn. Tm vichni, abych tak ekl, ovem tvrd, e krsu pro zrak vytv soumrnost st jak vzhledem k sob navzjem, tak vzhledem k celku, je-li k tomu pipojena krsn barva, a e bt krsnou vc pro zrak a vbec bt jakoukoli jinou krsnou vc znamen bt krsnm na zklad soumrnosti a podzenosti me. Pro n nikoli jednoduch, ale toliko sloen bude nutn krsn. Krsn je pro n celek, sti ale samy od sebe krsn nejsou, nbr jsou pouze tm, co pispv k celku, aby byl krsn. A pece, jestlie celek je krsn, potom i sti mus bt krsn. Nesestv pece z oklivch st, nbr krsu mus mt vechny. Pro tyto filosofy budou krsn barvy, podobn jako slunen svtlo, vyloueny z krsnch vc, protoe jsou jednoduch a nemaj svou krsu ze soumrnosti. Ale jak to, e je krsn zlato? A m je krsn v noci blesk anebo pozorovan hvzdy? A t u zvuk I to s jednoduchm skon stejn, pestoe asto jednotliv tn z tch, kter tvo krsn celek, sm bv krsn. Kdy potom i pi zachovn te soumrnosti se t obliej jev jednou krsn a podruh nikoliv, jak by se nemlo ci, e vedle soumrnosti mus bt krsn jet nco jinho, a e tedy soumrnost

je krsn dky nemu jinmu? Jestlie pak tito filosofov pejdou k zamstnnm a krsnm mylenkm a maj za pvodce jejich krsy soumrnost, o jakou soumrnost jde v krsnch zamstnnch nebo zkonech nebo naukch i ve vdn? Jak maj bt navzjem soumrn pouky? Jestlie tm, e je mezi nimi soulad, potom tu je i shoda a soulad patnch vc. Nebo vroky "rozvnost je poetilost" a "spravedlnost vzneen hlupctv" (Plat. Rep. 560 d 2-3,' 348 c 11-12) spolu lad, souzvu a vzjemn se shoduj. Jist je kad zdatnost krsou due, a to krsou opravdovj ne ty prv uveden - ale jak je zdatnost soumrn? Nen toti soumrn ani jako velikosti, ani jako slo. A je-li vce st due, podle jakho pomru se dje skladba nebo men st i pouek? A m bude krsa ducha, kter stoj zcela sm? () Jsme pece krsn, kdy patme sami sob, a okliv, kdy se promnme v jinou pirozenost: kdy poznvme sami sebe, jsme krsn, kdy se nepoznvme, jsme okliv. Krsno je tedy tam a odtamtud. Sta tud to, co jsme uvedli, abychom dospli k zetelnmu nahldnut "duchovnho msta" (Plat. Rep. 508 c 1,. 517 b 5), anebo se musme vrtit a vydat jet jinou cestou, napklad touto?