12.

Bublanina ds a dina

145

Kad fyzik kdekoli na svt dobe v, do jakho tvaru se zformuj bubliny, kdy se na sebe nalep. V to tak kad mal dt, kter aspo jednou v ivot vidlo bublifuk. Kad matematik na svt zase v, jak tvar by bubliny mly mt. Nkolik velice chytrch matematik nedvno dokzalo, e vichni ostatn, vetn fyzik a malch dt, mli pravdu.

146

Dvanctistn, tvar dobe znm z geometrie, m dvacet vrchol, ticet hran a dvanct stn, jak sm nzev napovd. Stny jsou ptihelnkovho tvaru, jak vidme na obrzku 33. Kter trojrozmrn tleso ale m 22,83 vrchol, 34,25 hran a 13,42 stn, kadou o 5,103 stranch? Asi njak hodn vykonstruovan fraktl, ne? Mimochodem, fraktly, tedy ty podivn sloit tvary, kter pivedly Benoita Mandelbrotta a k ucelen teorii o nepravidelnosti prody, mvaj asto necelou dimenzi, tak pro by nemohly mt tak necel poty vrchol, ne? Nikoli. Tleso, kter mme na mysli, je obyejnho a znmho tvaru a nejsp ho najdete u vs v domcnosti. Podn se rozhldnte, a si dte sklenici kofoly nebo piva, vlezete do sprchy a nebo se pustte do umvn ndob. Samozejm, e si trochu vymlme. Nae bizarn tleso lze nalzt v typick domcnosti asi tak, jako se v pr-

Obr. 33. Dvanctistn.

147

mrn rodin prohn 2,3 dtte. Neexistuje samo o sob, ale v prmru. A nen to tleso, je to bublina, tedy prmrn bublina v hromad pny. Pna obsahuje tisce bublin, nahcanch na sebe ve form malikch nepravidelnch mnohostn, piem prmrn poet vrchol v on pn in 22,9, prmrn poet hran 34,14 a prmrn poet stn 13,39. Kdyby existovala njak prmrn bublina, jej vzhled by velice pipomnal dvanctistn. Bubliny fascinuj lidstvo po celou dobu od objevu mdla a pna byla k vidn vude kolem ns od nepamti. Ale matematika s nimi spojen se podn rozjela teprve ve tictch letech 19. stolet, kdy belgick fyzik Joseph Plateau poprv ponoil drtn rmeky do mdlovho roztoku a nestail se divit nad vsledkem svho ponn. Avak ani po 170 letech vzkumu stle jet nemme k dispozici pln matematick vysvtlen, ba dokonce ani popis vech jev, kter Plateau odhalil. Notoricky znm, alespo donedvna, byl ppad takzvan hypotzy dvoj bubliny, kter popisuje tvar, jeho by mly nabt dv bubliny pot, co se k sob pitul. Kad v, e by to mlo vypadat asi jako na obrzku 34a, ale co teba obrzek 34b, pro by to nelo takto? Mnoha dalm jevm, kter Plateau objevil, vak dnes ji rozumme dokonale. Pokusy s mdlovmi bublinami opakovan prokzaly matematikm neocenitelnou pomoc pi hledn preciznch dkaz dleitch vt z geometrie. V dob, kdy Plateau zanal pracovat s bublinami, zvolna pichzel o zrak. V roce 1829 podnikl optick experiment, kter zahrnoval nepetrit pozorovn Slunce po 25 vtein. Plateau si tmto pokusem van pokodil zrak a v roce 1843 byl ji pln slep. To mu ale nikterak nezabrnilo v odhalovn zsadnch poznatk v nejvizulnj matematick discipln, geometrii trojrozmrn148

(a)

(b)

Obr. 34. (a) Hypotza zdvojen bubliny tvrd, e pokud se dv bubliny spoj, pak vzniknou dv sfry, kter se setkaj pod hlem 120 stup. (b) Dal monosti, kter zahrnuj napklad tento bursk oek v pneumatice, je teba zavrhnout.

ho prostoru. Jeho prce v tomto oboru pokraovala jet dlouho pot, co pozbyl poslednch zbytk zraku. Mdlov bubliny a blny jsou typickmi pedstaviteli nesmrn dleit matematick koncepce nazvan problm minimln plochy. Minimln plochou je mnn povrch, jeho plon obsah je nejmen mon pi zachovn jistch dodatench podmnek. Minimln plochy se objevuj v matematice bublin dky fyzikln veliin zvan povrchov napt. Povrch kapaliny se chov, jako kdyby byl prun, vyroben z tenk ke nebo gumy. Pokusme-li se napnout povrch kapaliny, objev se sla psobc v opanm smru. Tuto slu zpsobuje struktura molekul na povrchu, kter se od struktury molekul uvnit kapaliny li zejmna absenc jistch chemickch spoj. Dsledkem povrchovho napt je nahromadn energie na povrchu.
149

Matematika, kter popisuje chybjc chemick propojen, je nesmrn komplikovan, ale natst existuje jist jej aproximace, kter je v ppadech, kdy ns zajmaj pouze celkov tvary povrchu a nikoli molekulrn detaily, kromobyejn pesn. Ukazuje se, e energie nahromadn v dsledku povrchovho napt mdlov blny je pmo mrn jejmu povrchu. Mdlov bublina pedstavuje minimln plochu, tedy povrch s minimlnm plonm obsahem, nebo je to ve skutenosti povrch s minimln energi. Vzhledem k tomu, e energie je rovna plonmu obsahu (nebo vlastn jen pmo mrn, ale to je a na multiplikativn konstantu tot), je plocha minimizujc obsah identick s plochou minimizujc energii. Proto bubliny minimizuj obsah. Napklad lze matematicky prokzat, e povrch s nejmenm obsahem, kter obklopuje dan objem, je sfra. Proto tak jsou mdlov bubliny kulovho tvaru. Mdlov bublina obsahuje jist pevn mnostv vzduchu a mdlov blna je tak tenk (asi jednu miliontinu metru), e ji lze tm povaovat za nekonen tenkou matematickou plochu. (Pohybujc se bubliny jsou jin vc, protoe ty nut dynamick sly k nabvn vech monch fantastickch tvar.) Existuje velik mnostv aplikac minimlnch ploch v biologii, chemii, krystalograi a dokonce v architektue. Bez dodatench podmnek by byl plon obsah minimln plochy vdy roven nule, co je koneckonc nejmen obsah, jakho lze doshnout u kterhokoli tlesa. Nejastj podmnky, se ktermi se u problm minimln plochy lze setkat, jsou tyto: plocha mus obklopovat pedem zadan objem, hranice plochy mus leet na dan ploe, hranic plochy je pesn zadan kivka, nebo njak jejich kombinace. Bublina vznikajc napklad na horn ploe stolu m obvykle tvar polokoule, co je plocha
150

s nejmenm obsahem, kter obsahuje dan objem a navc m hranici lec v dan rovin (v tomto ppad prochzejc horn deskou stolu). Plateaua zajmaly zejmna plochy s pedem zadanou hranic ve tvaru njak kivky. Ve svch pokusech vyuval kousek drtku zformovan do tvaru poadovan kivky nebo ppadn nkolik takovch drtk pospojovanch do rmeku jistho tvaru. Jak je napklad tvar plochy s minimlnm obsahem, jej hranice sestv ze dvou stejnch rovnobnch krunic? Prvn, co lovka napadne, je pravdpodobn vlec. To ale nen sprvn odpov, existuj lep plochy. Leonhard Euler dokzal, e minimln plochou v tomto ppad je kokotah neboli catenoid (obr. 35), tedy povrch vznikl rotac kivky tvaru U, znm jako etzovka, kterou vytvo zaven etz nebo dokonale ohebn vlkno v dsledku psoben gravitace, piem oba jeho konce mohou a nemus bt zaveny ve stejn vce, kolem osy prochzejc stedy obou krunic. etzovka vypad jako trochu tlust parabola. (K vrazu catenoid se v anglitin ve jist vousat matematick vtip: Jak vznikne catenoid? Sta zathnout za ocas. ertovn efekt je ovem nutno umocnit sprvnou vslovnost anglickho slova catenoid, aby vynikla ptomnost kocoura v jeho vodu.) Eulerovu vtu je mono dokzat tak, e si vyrobme dva drtn krouky s madlky, nco jako rmeek na ryb-

Obr. 35. Kokotah minimln plocha spojujc dva krouky.

151

skou s. Pidrme je tsn u sebe, ponome do misky s roztokem mdla nebo jaru, vythneme ven a pomalu je zaneme od sebe vzdalovat. Kokotah se pak objev v cel sv namydlen krse. Jeden z ustlench matematickch popis mdlovch blan lze najt v klasickm dle What Is Mathematics (Co je to matematika?) od Richarda Couranta a Herberta Robbinse.Tk se nkterch pvodnch Plateauovch pokus, pi kterch noil do roztoku drtn rmeky ve tvaru pravidelnch mnohostn. Nejjednodum ppadem, kdy tmto tvarem je tystn, tedy tvar s tymi trojhelnkovmi stnami a esti stejnmi hranami, se ovem nezabvali. Nejmen obklopujc plocha zde m tvar esti trojhelnk, kter se dotkaj ve stedu tystnu (obr. 36a). Krychlov kostra vyvol o nco komplikovanj uspodn sestvajc ze tincti tm plochch povrch (obr. 36b). Ppad tystnu je v matematice zcela popsn, ale ppad krychle zatm unik. Mka ve tvaru tystnu ilustruje dva vznamn obecn rysy mdlovch blan, kter empiricky objevil Plateau. Podl seek vychzejcch z mky do stedu se vdy ti a ti mdlov blny dotkaj, a to pod hlem 120. Ve stedu se setkvaj tyi hrany pod hlem 109 28. Tyto dva hly maj zsadn vznam a objevuj se vude, kde

(a)

(b)

Obr. 36. (a) Mdlov blny na tystnu tvo est rovinnch ploch. (b) Mdlov blny na krychli tvo 13 skoro rovinnch ploch.
152

spolu hrani nkolik mdlovch blan. hly velikosti 120 mezi stnami a 109 28 mezi hranami nevznikaj jen u tystnu, ale v ktermkoli uspodn mdlovch blan, jak si jen lze pedstavit tedy za pedpokladu, e se nenachzej v njak oblasti s nahromadnm vzduchem (pokud ano, pak je teba pedpokldat, e tlak vzduchu je z obou stran stejn, a tyto sly se tedy vzjemn vyru). Blny vznikl v pn jsou mrn zakiven, ale lze je aproximovat plonmi stnami. Pi tto aproximaci se oba zmnn hly objev ve vnitku pny, i kdy nikoli u blan nachzejcch se v blzkosti vnjho povrchu. Tento fakt je zkladem pro kurizn vpoet, jeho vsledkem je podivuhodn slo, kter jsme uvedli na zatku tto kapitoly. Vyjdeme-li z pedpokladu, e pna je tvoena mnoha stejnmi mnohostny, jejich stny jsou pravideln mnohohelnky s hly 109 28, tedy (co sice nen mon, ale kdo by se tm zdroval) meme odhadnout prmrn poty vrchol, hran a stn v pn (viz vsledky v tabulce). Plateauova pozorovn tkajc se hlu 120 byla vzpt prokzna matematicky. Dkaz se asto pisuzuje velkmu geometrovi Jacobu Steinerovi (1837), ale ve skutenosti jej o mnoho let pedbhli Evangelista Torricelli a Francesco Cavalieri v roce 1640. Vichni tito matematikov ve skutenosti studovali analogick problm pro trojhelnky. Je-li zadn trojhelnk a v nm bod, nartnte ti seky spojujc dan bod s vrcholy trojhelnka a sette jejich dlky. Pro kter bod je tato hodnota nejmen? Odpov: je to ten bod, ve kterm se zmnn ti seky potkvaj pod hlem 120. (Samozejm za pedpokladu, e dn z hl trojhelnka nen vt ne 120, jinak je tmto bodem pslun vrchol.) Problm mdlovch blan je mono zredukovat na problm trojhelnk pomoc ezu blny vhodnou rovinou.
153

MIMODN MAZAN PNA Pedpokldejme, e bubliny v pn tvo pravideln mnohostny, jejich stny jsou pravideln mnohohelnky o n stranch a vechny hly mezi tmito stnami jsou rovny A = 109 28. dn takov objekty sice ve skutenosti neexistuj, ale my zde budeme pedpokldat, e ano, a vytvome si o nich jakousi mlhavou pedstavu. Budeme je nazvat mlhostny. Nech m dan mlhostn V vrchol, S stn a H hran. Je znmo, e m-li pravideln mnohohelnk n stran, potkvajcch se pod hlem A (meno ve stupnch), pak nutn n = 360/(180 A). Je-li napklad hel A prav, pak n = 4, tedy jde o tverec, jak bylo mono uhodnout. Dvodem je, e n vnitnch hl velikosti 180 A mus dohromady dt 360. Pro A = 109 28 vychz n = 5,104 stran. Nyn se nae vpoty trochu zkomplikuj. V kadm vrcholu naeho mlhostnu se setkvaj ti stny, nebo A je vt ne 90, ale men ne 120. Take celkov hel u kadho vrcholu in 3A. Postme-li tyto hodnoty pes vechny vrcholy, dostaneme celkov vnitn hel 3VA. Avak stejnou hodnotu obdrme, jestlie budeme stat pes vechny stny, z nich kad pispv do celkovho hlu hodnotou nA. Take 3VA = nSA, neboli 3V = nS = 5,103S, proe (1) V = 1,701S. Nyn si pedstavme H hran. Kad strana m n hran, co celkem dv nS hran. Ale kad hrana je spolen pro dv stny, take vlastn (2) H = nF/2 = 2,552F. Nakonec si vzpomeneme na slavn Eulerv vzorec (3) S + V H = 2, kter plat pro libovoln mnohostn. Pomoc (1) a (2) nahradme V a H v (3) nsobky S a dostaneme S + 1,701S 2,552S = 2, odkud vypotme S = 13,42, V = 22,83 a H = 34,25.
154

V roce 1976 dokzali Frederick Almgren a Jean Taylor druh Plateauovo pravidlo tkajc se hlu 109 28. Jejich vynalzav dkaz probhal v nkolika krocch. Nejprve posoudili kad vrchol, v nm se stetv est stran a tyi spolen hrany. Dokzali, e drobn zakiven, kter se u vtiny mdlovch blan objevuje, je mono zanedbat, a blny je mono povaovat za plon. Pak zamili svou pozornost na soustavu kruhovch oblouk vytvoench prniky tchto rovin s malmi sframi se stedem v danm vrcholu. Protoe mdlov blny tvo minimln plochy, jsou tyto oblouky minimlnmi kivkami jejich celkov dlka je nejmen mon. Pomoc sfrick analogie Torricelliovy-Cavalieriovy vty se mus tyto oblouky setkvat vdy po trojicch, a to pod hlem 120. Almgren a Taylor dokzali, e tuto podmnku spluje pesn deset rznch kongurac oblouk jsou ponkud sloit, proto je zde neuvdme. Pro kad z monch ppad si poloili otzku, zda by bylo mono jet zmenit celkovou plochu vech blan nachzejcch se uvnit sfry tak, e bychom jednotliv povrchy mrn deformovali, napklad pidnm novch kousk blan. Vechny tyto ppady by pak bylo mon zanedbat, nebo by neodpovdaly minimln ploe. Tuto proceduru peily pesn ti ppady. Odpovdajc uspodn jsou: jedna blna, ti blny setkvajc se pod hly 120 a konen est blan setkvajcch se pod hly 109 28, tedy pesn tak, jak vypozoroval Plateau. Podrobn matematick metody potebn pro tento proces pekroily hranice geometrie a pat spe do analzy, tedy kalkulu, a jejch esoteritjch ratolest. Almgren a Taylor vyuili abstraktnho konceptu zvanho teorie mry, aby mohli do svch vah zahrnout mnohem sloitj tvary bublin ne hladk plochy.
155

Pravidlo tkajc se 120 odhaluje ndhernou vlastnost dvou pilehlch bublin. Ji dlouhou dobu pevld nzor, vytvoen na empirickm zklad, e kdy se dv bubliny nalep na sebe, vzniknou ti sfrick plochy, uspodan podle obrzku 37. Je-li tomu opravdu tak, pak mezi polomry sfrickch ploch mus platit pekrsn vztah. Ozname polomry dvou bublin r a s a dle ozname t polomr plochy, podl kter se setkvaj. Pak plat 1/r = 1/s + 1/t. Tento vzorec dokzal Cyril Isenberg ve sv knize The Science of Soap Films and Soap Bubbles (Vdeck pojednn o mdlovch blnch a mdlovch bublinch), piem nevyuil nic jinho ne elementrn geometrii a pravidlo o 120. Zbv jedin: dokzat, e plochy jsou stmi sfr. A prv tento zdnliv snadn krok zpsobuje nejvt pote. V roce 1995 zskali dkaz Joel Hass z University of California v Davisu a Roger Schlay z Real Software v Santa Cruz, ale pouze pro bubliny stejnho objemu. Jejich dkaz si vydal pomoc potae, kter byl donucen spotat 200 260 integrl spojench s rznmi monostmi. kol zabral stroji pouhch dvacet minut.

Obr. 37. Domnl geometrie zdvojen bubliny na bokorysu. Rotac ar kolem vodorovn osy dostaneme plochy. Polomry r, s, t spluj rovnici 1/t = 1/s + 1/t.
156

Vdci se museli krbat na hlav jet dlouhch pt let, ne se objevilo ken pln een. V roce 2000 byla konen domnnka dokzna i pro bubliny s nestejnm objemem, a to piinnm Michaela Hutchingse (tehdy ze Stanfordu, nyn z Berkeley), Franka Morgana z Williams College, Manuela Rotir z Granady a Antonia Rosy t z Granady. Dky bublinm stle vznikaj nov a podntn matematick problmy. V souasn dob je k dispozici mnohem vce poznatk, ne ml Plateau, kdy poprv zanoil sv drtky do mazlav vody. Nemli bychom zapomenout, e to byly prv jeho experimenty, kter vytvoily pekrsnou oblast matematiky geometrii minimlnch ploch.

157