Michail A.

Bakunin Lid a svoboda

est lovka, tajemstv jeho sly a jeho svobody. Prv pi vyhledvn nemonho lovk vdycky uskuteoval a rozpoznval mon, kdeto ti, co se rozvn.omezili na to, co jim pipadalo mon, nikdy nepokroili ani o krok. ...uskutenn tohoto kolu nen pouze zleitost intelektuln a morln; je to pedevm - a to jak v ase, tak z hlediska naeho racionlnho vvoje - zleitost materiln emancipace. lovk se stv skuten lovkem a zskv monost vnitn emancipace jedin tehdy, jestlie doke rozbt otrock okovy, jimi vnj proda spoutv vechny iv bytosti. Avak innost, je znamen prci, zane vskutku lidskou prac teprve tehdy, kdy, zena inteligenc lovka a jeho promylenou vl, slou nejen uspokojovn danch a fatln stanovench poteb vlun animlnho ivota, ale i uspokojovn poteb myslc bytosti, kter nabv svho lidstv tm, e- prosazuje a uskuteuje svou svobodu ve svt. Dky tto schopnosti abstrakce se lovk tak kajc rozdvojuje a tm, e se v sob od sebe oddluje, se do jist mry povzn nad sv vlastn vnitn hnut, nad pocity, je jsou mu vlastn, nad instinkty, chut, touhy, je se v nm probouzej', stejn tak jako se povzn nad afektivn sklony, kter pociuje; to mu umouje ve Vzjemn srovnvat tak, jako srovnv vnj pedmty a hnut, postavit se na stranu jednch proti druhm v souladu s idely spravedlnosti a dobra, nebo v souladu s dominantn vn, kter v nm vliv spolenosti a zvltnch okolnost vypstovaly a poslily. Tto schopnosti postavit se na stranu jedn nebo druh hnac sly, je v nm psob pesn stanovenm smrem, proti jinm a rovn danm vnitnm hnacm silm, t se k vle. Jestlie takto vysvtlme a pochopme lidskho ducha a jeho vli, pak se nm u nebudou jevit jako naprosto autonomn sly, nezvisl na materilnm svt, a schopn naruit osudov etzen nsledk a pin, je tvo univerzln solidaritu svt, a to tm, e v jednom ppad jsou tvrci mylenek a v tom druhm spontnnch in... A prv tak jako musme zavrhnout monost. toho, co metafyzici nazvaj spontnnmi idejemi, musme zavrhnout i spontnn iny vle, svobodn rozhodovn a morln odpovdnost lovka v teologickm, metafyzickm a prv- nm smyslu. tohoto slova. Skuten lidsk jedinec nen ani v nejmenm univerzln bytost, protoe od chvle svho vzniku v matinch trobch je kad ji determinovn a partikularizovn spoustou pin a in. Vle, obdobn jako inteligence nen... dnou mystickou, nesmrtelnou a boskou jiskrou, kter by se jako zzrakem snesla z nebes na zemi, oivit kusy masa; mrtvoly: Je to produkt organizovanho a ivho tla, produkt ivoinho organizmu. Zakoenn jednotlivce a jeho svobody ve spolenosti. ... pi narozen si kad lovk pin; by v nestejn me, nikoliv vrozen ideje a city, jak to tvrd idealist, ale materiln i formln schopnost ctit,.myslet, mluvit a chtt. lovk si pin jedin schopnost vytvet a rozvjet ideje a zrove, jak. jsem prv ekl, zcela formln schopnost jednat, nemajc vbec dn obsah. Kdo dodv prvn obsah? Spolenost. Kad nov generace nachz u kolbky cel svt. idej; pedstavivost a cit, kter je ddictvm minulch stolet. Nov narozenmu lovku se zprvu tento svt nejev ve sv ideln podob, jako systm pedstav a mylenek, jako nboenstv, jako doktrna; dt by nebylo schopno svt v tto podob pijmout a pedstavit si; svt vak k nmu pichz jako svt fakt, vtlen a uskuteovan ve vech lidech a ve vech vcech, kter dt obklopuj; hovo k jeho smyslm vm,.co nov narozen lovk sly a vid od prvnho dne ivota. Nebo lidsk mylenky a pedstavy, kter zpotku byly pouze produkty skutench, prodnch i spoleenskch fakt jakoto jejich odraz nebo odezva v lidskm mozku a tak kajc ideln a vce mn rozvn reprodukce..., nabvaj pozdji, jak- mile se dkladn zabydl v kolektivnm vdom njak spolenosti, schopnosti samy se stt produktivn pinou novch skutenost, nikoliv v pravm slova smyslu prodnch, ale spoleenskch. Nakonec obmuj a pemuj, byt opravdu velmi pomalu, lidskou existenci, lidsk zvyky a instituce, a jak se vtluj do nejbnjch vc v kadodennm ivot lid, vichni si je zanaj uvdomovat, jsou pro kadho hmatateln, dokonce i pro dti. A tak prostupuj kadou novou generaci, a to od nejtlejho dtstv, a jakmile takov generace doshne munho vku, kdy vskutku zan prce vlastnho mylen, samozejm provzen novou kritikou, objevuje v sob a ve svt, kter ji obklopuje, cel svt ustlench mylenek a pedstav, je jsou pro takovou generaci vchozm bodem a sktaj j jakousi surovinu nebo ltku pro jej vlastn intelektuln a morln prci.

Pedloen text je autentickou vstupn st rozshlejho vboru z lnk a projev Michaila Bakunina (1814 - 1876). Pod ryze bakuninovskm nzvem Svoboda jej v roce 1965 vydal J. J. Pauvert v povstn edici Liberts, jej podtitul je naprosto jednoznan: Bojov literatura vech dob a vech tendenc. Mezi jejmi autory nachzme znm jmna, kupkladu Hugo, Zola, Darien, Panizza, Breton... Vlastn vbor uspodal znalec a zasvcen komenttor Bakuninovy osobnosti a dla Francois Muoz. Vtinu svch text napsal Bakunin pmo ve francouztin. Prv tyto prce vyly v estisvazkovm souboru v paskm nakladatelstv Stock v letech 1895 a 1913. Lid a svoboda je tmatickou kol z uvedenho korpusu a zachycuje sti a fragmenty projev a lnk z let 1867 a 1871.

lovk nabv svho lidstv prosazovnm a uskuteovnm vlastn svobody ve svt. Ve iv se chce realizovat v plnosti svh o byt. lovk, bytost iv i myslc zrove, mus sm sebe poznat, ne se zane realizovat. Co je to vlastn za nalhavou zvdavost, nutc lovka, aby poznal svt, kter ho obklopuje, a s nenavnou vn pronikal do tajemstv prody, jejm je na tto zemi nejvym a nejdokonalejm vtvorem? Nevhm tvrdit, e je to nejlidtj ze vech nezbytnost, kter vytvej lidskou povahu, a e lovk se odliuje od vech ostatnch ivoinch druh pouze neutuchajc potebou vdt; e se stv opravdu a pln lovkem jedin v probuzen a dky postupnmu uspokojovn tto obrovit poteby vdt. Aby se lovk mohl realizovat v plnosti svho byt, mus se poznat - a lovk se nikdy pln nepozn, dokud nepozn produ, je ho obklopuje a jejm je produktem. Pokud se lovk nehodl vzdt svho lidstv, mus vdt, svm mylenm mus proniknout cel reln svt, mus neustle dle prohlubovat koordinaci a zkony, protoe to je cena jeho lidstv... a to ve; aby lpe pochopil vlastn povahu a posln na tto zemi, jeho jedin vlasti a jedinm jeviti; zkrtka, aby mohl na tomto svt slep fatality zahjit svj lidsk svt, svt svobody. To je kol lovka: je nevyerpateln, je nekonen a sta na uspokojen i tch nejhrdjch a nejctidostivjch mysl a srdc. Myslc lovk, lovk aktivn, lovk vdom si svho lidskho dlu, tato pomjiv a nepatrn bytost, ztracen uprosted bezbehho ocenu univerzln transformace, za sebou neznmou a ped sebou obrovskou vnost, zstv klidn a hrd ve svm vdom svobody, j nabv tm, e se emancipuje prac a vdou a e kolem sebe emancipuje, je-li teba i vzpourou, lidi, sv blin, sv bratry. Akoliv je nae zemkoule ve srovnn s Vesmrem malik, je nicmn nekonenm svtem. Z tohoto hlediska lze ci, e n svt, v nejum smyslu tohoto slova, je rovn nepstupn, tj. nevyerpateln. Vda nikdy nedospje ke svmu konci, nikdy nevyslov posledn slovo. Mme si snad z toho zoufat? Naopak, kdyby byl kol omezen, zhy by zmrazil lidskho ducha, kter nen nikdy - to je teba ci jednou provdy, by se vykldalo nebo dlalo cokoliv - tak astn, jako kdy doke rozbt a pekonat njakou mez. ...Vyzbrojen obrovitou schopnost abstrakce, lovk neuznv a nikdy neuzn dnou hranici, omezujc jeho nalhavou, vnivou zvdavost, dychtc ve poznat a ve obejmout. Sta ci: "Dl ne sem nepjde," a lovk se hned pokus, s celou silou sv zvdavosti, podrdn pekkou, postoupit dl. V tomto ohledu byl biblick Pn Bh mnohem prozravj ne pan Auguste Comte a jeho ci - pozitivist; protoe Bh patrn chtl, aby lovk okusil zakzanho ovoce, zakzal mu je jst. Tato neumrnnost, tato neposlunost, tato vzpoura lidskho ducha proti kadmu omezovn, a ji ve jmnu Boha nebo vdy, to

Vechny mylenky, kter lovk pi zrozen nachz ztlesnn ve vcech a v lidech a kter mu do mysli vtiskuje vzdln a vchova, j se mu dostv, jet ne doke sm sebe poznat, ty pak pozdji opt nalezne, posvcen, vysvtlen a komentovan teoriemi, je vyjaduj bu univerzln vdom nebo univerzln pedsudky, vekermi nboenskmi, politickmi a hospodskmi institucemi spolenosti, j pinle. Je jimi tak prosknut, e bez ohledu na to, zda m nebo nem osobn zjem na jejich obhajob, je bezdky - v dsledku svch materilnch, intelektulnch a morlnch zvyk - jejich napomhaem. Nen teba se divit, e tyto mylenky, je vyjaduj kolektivn vdom spolenosti, psob tak vemocn na lidsk masy. Naopak; je udivujc, e v tto mase se najdou jednotlivci, kter napadlo proti nim bojovat a maj k tomu dostatek vle a odvahy. Nebo tlak spolenosti na jedince je obrovsk. lovk nevytv spolenost, rod se v n. Nerod se svobodn, ale spoutan, jako produkt danho spoleenskho prosted, vytvoenho dlouhou adou minulch vliv, vvoje a historickch skutenost. Nese v sob znaky kraje, podneb, etnickho,typu, tdy, k n pat, hospodskch a politickch podmnek spoleenskho ivota, a konen i msta, msta i vesnice, domu, rodiny a sousedstv, kde se narodil. To ve uruje jeho a charakter a jeho povahu, obdauje ho jistm jazykem a vnucuje mu, ani by se tomu mohl brnit, cel svt mylenek, zvyk, cit, duevnch perspektiv a umisuje ho, jet ne se probud jeho vdom, do psn stanovench pbuzenskch vztah se spoleenskm prostedm, je ho obklopuje. Zcela organicky se stv lenem urit spolenosti, je k n pipoutn zvnitku i zvnjku, a do konce svch dn zstane prostoupen jej vrou a jejm pesvdenm, jejmi pedsudky, jejmi vnmi a jejmi zvyky. ...tlak spolenosti na jednotlivce je obrovsk, a neexistuje dostaten siln charakter, dostaten mohutn inteligence, je by byly zcela chrnny ped jejm vlivem, prv tak despotickm jako neodolatelnm. Nic tak nedokazuje spoleenskou povahu lovka, jako prv tento vliv. Vypad to, jako kdyby kolektivn vdom kad spolenosti, vtlen jak do jejch velkch veejnch instituc, tak do vech podrobnost jejho soukromho ivota a tvoc zklad vech jejch teori, bylo uritm veobklopujcm prostedm, njakm intelektulnm a morlnm klimatem, sice kodlivm, le absolutn nezbytnm pro existenci vech jejch len. Toto kolektivn vdom je ovld a zrove je podporuje, spojuje je navzjem zvykovmi vztahy, je jsou samozejm dny prv tmto kolektivnm vdomm; vem vdechuje pocit bezpe a jistoty a pro vechny je vrcholem existence mnostv, banality, otepanch frz a rutiny. Obrovsk vtina lid, a to nejen v lidovch vrstvch, ale i v privilegovanch a osvcench tdch, a tam nkdy i astji ne v lidovch vrstvch, je klidn a pociuje vnitn mr, jenom kdy ve svch mylenkch a vekermi svmi ivotnmi iny se vrn, slep dr tradice a rutiny. Drtiv vtina lidskch jedinc... chce a mysl si jen to, co chtj a mysl si vichni lid kolem nich; patrn se domnvaj, e sami chtj a mysl, akoliv jen serviln, rutinn pedkldaj mylenky a vli tch druhch, pouze se zcela nepostehnutelnmi a nijakmi modifikacemi. Tato servilita, tato rutina, nevyerpateln zdroje vekerch banalit, tato neptomnost vzpoury ve vztahu k vli a tento absolutn nedostatek iniciativy v mylen jednotlivc, to jsou hlavn piny zoufale pomalho historickho vvoje lidstva. Nm, materialistm nebo realistm, kte nevme ani na nesmrtelnost due ani na svobodn rozhodovn, se tato pomalost, jakkoli kormoutliv, jev jako nco zcela pirozenho. lovk, kter vzeel ze stadia gorily, jen velmi svzeln dospv k vdom svho lidstv a k uskuteovn vlastn.svobody. Zpotku mu chyb jak toto vdom, tak tato svoboda; lovk se rod jako divok zve a otrok, a poliduje a emancipuje se jen pozvolna v ln spolenosti, kter pochopiteln pedchz zrodu jeho mylen, jeho ei a jeho vle; toho veho me doshnout jedin dky kolektivnmu sil vech minulch i souasnch len takov spolenosti, kter je tud zkladem a pirozenm vchodiskem jeho lidsk existence. Z toho tedy vyplv, e lovk uskuteuje svou individuln svobodu nebo svou osobnost jedin tm, e se dopluje vemi jedinci, kte ho obklopuj, a vhradn dky prci a kolektivn sle spolenosti... a spolenost nejen neumenuje a neomezuje svobodu lidskch jedinc, ale naopak ji vytv. Vzbouit se proti tomuto pirozenmu vlivu spolenosti je pro jednotlivce mnohem obtnj ne vzbouit se proti oficiln organizovan spolenosti, proti sttu, by by ob vzpoury byly stejn nevyhnuteln. Spoleensk tyranie, mnohdy ubjejc a neblah, nenese nezbytn rysy nsil, onoho legalizovanho a

formlnho despotismu, jm se vyznauje autorita sttu. Tato tyranie se neprosazuje jako zkon, jemu se kad jednotlivec mus poddit, nechce-li se vystavit prvnmu postihu. Tato tyranie psob jemnji, lisnji, nepozorovanji, le o to silnji..., chce-li se lovk vzbouit proti tomuto pirozenmu vlivu spolenosti, mus se zsti vzbouit proti sob sammu, protoe je se vemi svmi materilnmi, intelektulnmi a morlnmi sklony a aspiracemi vhradn produktem spolenosti. Radikln vzpoura proti spolenosti by byla... pro lovka prv tak nemon jako vzpoura proti prod. Nelze si klst otzku, zda spolenost je nco dobrho nebo patnho, stejn jako se nelze ptt zda proda, tato univerzln, materiln, reln, jedinen, nejvy a absolutn bytost, je nm dobrm nebo zlm; ta znamen mnohem vc; je to obrovit pozitivn a zkladn fakt, pedchdce vekerho vdom, vekerch mylenek, vekerch intelektulnch a morlnch soud, je to vlastn zklad, svt, v nm se pozdji a pro ns zcela fatln rod to, emu kme dobro a zlo. Se sttem tomu tak nen; nevhm prohlsit, e stt je zlo, le historicky nutn zlo, v minulosti prv tak nezbytn, jako dve i pozdji bude nezbytn jeho pln vymizen, prv tak nezbytn, jako byla pvodn bestialita a teologick blboly lid. Stt vbec nen spolenost, je pouze jednou z jejch historickch podob, a to podobou prv tak brutln, jako abstraktn. V djinch se stt zrodil ve vech zemch satkem nsil, loupee, drancovnjednm slovem vlky a dobvn, s bohy, kter postupn vytvoila teologick fantazie nrod. Stt je historickou, pechodnou instituc, doasnou formou spolenosti. Vzpoura proti sttu je mnohem snaz, protoe v sam povaze sttu je nco, co vyvolv vzpouru. Stt je autorita, sla, okouzlen a honoen se silou. Stt se nevlichocuje, nesna se pesvdit: a kdykoliv se o to sna, in tak velmi neobratn; v povaze sttu nen pesvdovat, ale prosazovat se a nutit. By by se stt jakkoli snail, nedoke zamaskovat svou povahu leglnho znsilovatele lidsk vle a permanentnho odprce lidsk svobody. I kdy stt pikazuje dobro, prokazuje dobru medvd slubu a naruuje je prv tm, e je pikazuje, protoe kad pkaz provokuje a vyvolv oprvnnou vzpouru svobody; pikzan dobro se toti stv zlem z hlediska skuten morlky, lidsk morlky, asi nikoliv z hlediska morlky bosk, i z hlediska lidsk cty a svobody. Svoboda, mravnost a lidsk dstojnost lovka pozstvaj prv v tom, e lovk kon dobro nikoliv proto, e mu to je pikazovno, ale protoe si je uvdomuje, chce je a miluje je. Spolenost se ovem nevnucuje formln, oficiln, autoritativn, vnucuje se pirozen, a prv proto je jej vliv na jednotlivce nesrovnateln mocnj ne vliv sttu. Vytv a utv vechny jedince, kte se v jejm ln rod a vyvjej. Pozvolna do nich vkld, a to od prvnho dne jejich narozen a do dne jejich smrti, vekerou svou materiln, intelektuln a mravn podstatu; dalo by se ci, e se tak v kadm lovku individualizuje. ...pirozen vliv, jm lid na sebe vzjemn psob..., je vlastn materiln, intelektuln a mravn zklad lidsk solidarity. Lidsk jedinec, produkt solidarity, tj. spolenosti, zstv sice podzen jejm prodnm zkonm, nicmn pod vlivem pocit pichzejcch zven, pedevm z ciz spolenosti, me do jist mry vi spolenosti reagovat; ovem spolenost me opustit jedin tehdy, zaad-li se okamit do jinho solidrnho prosted a okamit podlehne novm vlivm. Pro lovka toti znamen ivot mimo vekerou spolenost a mimo veker lidsk vliv, tedy absolutn izolace, intelektuln, mravn, le i materiln smrt. Solidarita nen produktem, ale matkou individuality a lidsk osobnost se me zrodit a rozvjet jedin v lidsk spolenosti. Zkon spoleensk solidarity je prvn lidsk zkon; svoboda je zkon druh. Tyto dva zkony se vzjemn prostupuj a jeto jsou neoddliteln, tvo podstatu lidstva. Svoboda tedy nen popenm solidarity, naopak, je jejm rozvinutm a tak kajc polidtnm. Kadmu, kdo tvrd, e pirozen psoben na masy je jen dalm tokem na svobodu mas, pokusem vytvoit novou autoritskou moc, odpovdme, e je bud sofista nebo hlupk. Tm h pro lidi, kte vbec neznaj prodn a spoleensk zkon lidsk solidarity, a tak se domnvaj, e vzjemn absolutn nezvislost jednotlivc a mas je nejen mon, ale dokonce douc. Pt si nco takovho znamen chtt zniit spolenost, protoe veker spoleensk ivot je pouze a jedin neustl vzjemn zvislost jednotlivc a mas. Vichni jedinci, i ti nejinteligentnj a nejsilnj, dokonce pedevm ti inteligentn a siln, jsou po vechny okamiky ivota zrove producenty i produkty vle a jednn mas. Dokonce i svoboda kadho jednotlivce je neustle nov reprodukovanou vslednic onoho mnostv materilnch, intelektulnch a morlnch vliv, jimi na nho psob vechny

osoby, kter ho obklopuj, i spolenost, v n se narodil, v n se vyvj a v n zeme. Chtt se vymanit z tohoto vlivu ve jmnu transcendentln, bosk, absolutn sobeck a pln sobstan svobody, znamen odsoudit se k nebyt; chtt se vzdt vlivu na blinho znamen vzdt se vekerho spoleenskho jednn, samho vyjden vlastnch mylenek a pocit, a opt to znamen skonit v nebyt... Stejn jako v prod, i v lidsk spolenosti, kter nen nim jinm ne prv onou prodou, ve co ije, ije pouze pod dominantn podmnkou, e bude zasahovat do ivota blinch co nejpozitivnji a tak siln, jak si to d proda. Zruit tento vzjemn vliv by tedy znamenalo smrt. A kdy poadujeme svobodu pro masy, rozhodn nehodlme zruit vechny pirozen vlivy, jimi na tyto masy psob jednotlivci i skupiny jednotlivc. Chceme jenom zruit uml, vsadn, prvn a oficiln vlivy. Kdyby crkev a stt mohly bt soukrommi institucemi, zstali bychom patrn i nadle jejich odprci, neprotestovali bychom vak proti jejich prvu na existenci. My vak proti nim protestujeme, protoe, by jsou nepochybn soukrommi institucemi v tom smyslu, e existuj v dsledku partikulrnch zjm privilegovanch td, vyuvaj k tomuto elu kolektivn sny organizovanch mas, aby se toti masm vnutily autoritativn, oficiln a nsiln. Ve, co skuten existuje, se mus nezbytn pln projevit navenek, jak v lidech, tak v nejneivjch a nejmn demonstrativnch vcech. To je pbh lazebnka krle Midase: protoe se neodvil prozradit nkomu straliv tajemstv, svil se s nm zemi a zem je prozradila, a tak se vichni dovdli, e krl Midas m osl ui. Skuten existovat prost znamen, a to jak pro lidi, tak pro ve, co existuje, se projevit. Vezmme njak kov nebo kmen: existuje nco zdnliv nehybnjho a mn sdlnho? Pesto se hbe, zmt, svuje se, neustle se projevuje a jedin tak existuje. Kmen i kov maj mnoho fyziklnch vlastnost a jakoto chemick prvky nebo sloueniny jsou zalenny do procesu molekulrnho sluovn a rozkldn, kter je sice nkdy pomal, le neustl. Tyto vlastnosti jsou zrove zpsoby jednn a vnjmi projevy. Vezmete-li vak kameni nebo kovu veker vlastnosti, co zbude? Abstrakce njak vci, nic. Kad vc je pouze tm, co in... V tom, emu se k jej nitro, ne- me obsahovat nic, co by se neprojevilo na jejm vnjku: zkrtka, jej jednn a byt jsou jedno a tot. To je univerzln pravda, nepipoutjc dnou vjimku... lovk je ve svm nitru opravdu pouze tm, co jakmkoliv zpsobem projevuje navenek. Ti takzvan zneuznan gniov, ti marniv a do sebe zamilovan duchov, kte vn lamentuj, e nemohou vynst na denn svtlo ty poklady, kter dajn v sob nos, jsou ve skutenosti, pokud jde o jejich dvrn byt, prost nesmrn uboz jedinci: nenos v sob vbec nic. Jedinou velkou a vemocnou autoritou, zrove pirozenou i racionln, tou jedinou, kterou bychom dokzali respektovat, by byla autorita kolektivnho a veejnho ducha spolenosti, zaloen na rovnosti a solidarit, jako i na svobod a lidsk a vzjemn ct vech jejch pslunk. Ano, to nikoliv bosk, le veskrze lidsk autorita, ped n bychom se velmi rdi sklonili, protoe bychom si byli jisti, e lidi nezotro, ale emancipuje. Bude tisckrt mocnj, tm si mete bt jisti, ne vechny vae bosk, teologick, metafyzick, politick a prvn autority nastolen crkv a sttem, bude mocnj ne veker vae trestn zkonky, ne vai alnci a vai kati. Sla kolektivnho ctn nebo veejnho mnn je ji dnes nesmrn zvan. Lid pln schopn zloinu se jen vzcn odvauj tomuto ctn vzept nebo se mu oteven postavit. Sna se je oklamat, ale dvaj si pozor, aby se jej nedotkli, pokud nemaj oporu alespo njak meniny. dn, by sebemocnj lovk nebude nikdy mt dost s1y, aby snel jednomysln pohrdn spolenosti, dn nedoke t, pokud nebude mt pocit, e m podporu v souhlasu a ct alespo njak sloky spolenosti. lovka mus pohnt neobyejn a opravdu upmn pesvden, aby v sob nael odvahu trvat na svm a jt proti vem; a sobeck, zkaen a zbabl lovk v sob takovou odvahu nikdy nenajde. Nic lpe nedokazuje pirozenou a osudovou solidaritu, tento zkon drunosti spojujc vechny lidi, ne tato skutenost, ji vichni meme kadodenn konstatovat u sebe samch a u lid, kter znme. Jestlie vak tato spoleensk sla existuje, pro a dosud nedokzala uinit lidi morlnj a lidtj? Odpov na tuto otzku je prost: protoe nebyla a do dnenho dne sama polidtna; a nebyla a dosud polidtna, protoe spoleensk ivot, jeho byla vdy vrnm vyjdenm, je, jak dobe vme, zaloen na kultu boskho, nikoliv na lidsk ct; na autorit, nikoliv na svobod; na vsadch, nikoliv na rovnosti; na vykoisovn, nikoliv na lidskm bratrstv; na nepravosti a li, nikoliv na spravedlnosti a pravd. Proto tedy mlo jej skuten

psoben, v rozporu s vyhlaovanmi humanitrnmi teoriemi, vdycky zhoubn a kazc, nikoliv morln vliv. Neomezuje neesti a zloiny, vytv je. Proto je jej autorita autoritou boskou, protilidskou; jej vliv je kodliv a neblah. Chcete, aby to ve bylo blahodrn a lidsk? Provete spoleenskou revoluci. Postarejte se, aby vechny poteby se staly vskutku solidrn, aby materiln a spoleensk zjmy kadho jednotlivce odpovdaly lidsk povinnosti kadho jednotlivce. A toho lze doshnout pouze jedinm zpsobem: znite veker instituce nerovnosti; vytvote hospodskou a spoleenskou rovnost vech, a pak se na tomto zklad vzty svoboda, mravnost, solidrn lidskost vech. ...zkon spoleensk solidarity je neprosn, a tak chceme-li lidi uinit mravnjmi, nemli bychom se pli zabvat jejich svdomm, ale spe povahou jejich spole ensk existence. ...pedevm je teba uinit mravnj samotnou spolenost. Svoboda je pedevm spoleensk fakt. Svoboda mho blinho nekonen roziuje mou vlastn svobodu. Je pro mne velmi dleit, jac jsou ostatn lid, protoe by bych se pokldal za zcela nezvislho nebo se zcela nezvislm jevil dky svmu spoleenskmu postaven, a u bych byl pape, car nebo csa nebo dokonce ministersk pedseda, zstvm neustle produktem toho, m jsou ti nejposlednj z lid; pokud jsou nevzdlan, uboz, zotroen, uruje moji existenci jejich nevzdlanost, jejich bda a jejich zotroen. Pokud by tomu tak bylo, pak bych teba j, lovk osvcen a inteligentn, byl hloup jejich hloupost; j, lovk udatn, bych byl otrokem jejich zotroen; j, lovk bohat, bych se tsl ped jejich bdou; j, lovk uvajc mnoha vsad, bych bledl ped jejich spravedlnost. Chci-li bt svobodn, nemohu se stt svobodnm, protoe ne vichni lid kolem mne chtj bt svobodn; a protoe nechtj bt svobodn, stvaj se vzhledem ke mn nstroji tlaku. To jsem si nevymyslel, to je realita, s n dnes maj vichni smutnou zkuenost. Pro po tolikerm nadlidskm sil, po tolika zpotku vdy vtznch revolucch, po takovch bolestivch obtech a tolika bojch za svobodu, zstv Evropa i nadle zotroen? Protoe ve vech evropskch zemch dosud existuje, alespo zdnliv, nehybn masa, a dosud vdy zcela nepstupn en mylenek emancipace, lidstv a spravedlnosti, a to je masa venkovskch obyvatel. Prv ta pedstavuje moc, posledn oporu a posledn toit vech despot, je to opravdov kyj v jejich rukou, jm ns mohou rozdrtit. A dokud se nm nepoda proniknout do tto venkovsk masy s naimi aspiracemi, vnmi a mylenkami, nepestaneme bt otroky. Abychom se mohli emancipovat, musme emancipovat tuto masu. eny jsou zotroen tm ve vech zemch; dokud nebudou pln emancipovny, nebude nae vlastn svoboda mon. ...a dn nrod neme bt pln a solidrn svobodn v lidskm smyslu toho slova, pokud nebude pln a solidrn svobodn cel lidstvo. Jsem pln svobodn jedin tehdy, pokud jsou svobodn rovn vechny lidsk bytosti, mui i eny; je m obklopuj... a pak, m vc bude kolem mne svobodnch lid a m hlub a ir bude jejich svoboda, tm bude rozshlej, hlub a ir i svoboda moje...; mohu se pokldat za skuten svobodnho, jedin kdy moje svoboda nebo moje lidsk dstojnost, co je jedno a tot, moje lidsk prvo..., uven rovn svobodnm svdomm vech, se mi vrt stvrzen veobecnm souhlasem. Moje osobn svoboda, takto potvrzen svobodou vech lid, je nekonen. Svoboda jedinc nen dnou individuln zleitost, je to zleitost kolektivn, kolektivn produkt. dn lovk neme bt svobodn bez pispn cel lidsk spolenosti. Individualist, nebo neprav brati, proti nim jsme bojovali na vech kongresech pracujcch, spolu s mckmi moralisty a ekonomy tvrd, e lovk me bt svobodn, e me bt lovkem mimo spolenost, protoe podle nich byla spolenost zaloena na svobodn smlouv ji dve svobodnch lid. Tato teorie, ji vyhlaoval J.-J. Rousseau, nejkodlivj spisovatel minulho stolet a sofista, kter inspiroval vechny mck revolucione, se vyznauje totln neznalost prody i djin... ...Pedstavte si lovka, jeho proda obdaila genilnmi schopnostmi a kter je u v tlm vku vyhotn z lidsk spolenosti, na pou. Pokud tam bdn nezahyne, co je nejpravdpodobnj, bude z nho jen zve, nemluvc a nemyslc opice - nebo mylen je od ei neoddliteln; bez ei nedoke nikdo myslet... Co vak je e? Je to komunikace, je to rozhovor lidskho jedince se spoustou dalch jedinc. lovkzve se pemn v lidskou bytost, to znamen bytost myslc,

jedin pomoc takovho rozhovoru, jedin v takovm rozhovoru. Jeho lidsk individualita, jeho svoboda jsou tedy produktem kolektivu. lovk se vymauje tyranskmu tlaku, kterm na kadho psob vnj proda, jedin kolektivn prac; protoe individuln, nemohouc a steriln prce by nikdy nedokzala pemoci produ. Ve, co je na lovku lidsk, a v prv ad svoboda, je produktem spoleensk, kolektivn prce. Svoboda v absolutn izolaci je absurdita, ji si vymysleli teologov a metafyzikov. ...lovk se stv opravdu lovkem, jen pokud respektuje a miluje lidskost a svobodu vech a pokud vichni respektuj a miluj jeho svobodu a lidskost, kterou pomohli vyvolat a vytvoit. Stt a svoboda. Co je stt? Stt, odpovdaj metafyzikov a doktoi prv, je vc veejnou; zjmy, kolektivn blaho a prvo vech, v protikladu k rozkladnmu psoben sobeckch zjm a vn jednotlivc. Stt je spravedlnost a uskutenn morlky a ctnosti na zemi. Proto pro jednotlivce neexistuje vsostnj in ani vzneenj povinnost, ne se zasvtit, obtovat vtzstv, moci sttu a ppadn za nj i zemt. To. je ve zkratce teologie sttu. Nyn se podvejme, zda tato politick teologie neskrv, obdobn jako teologie nboensk, pod pekrsnm a poetickm zdnm zcela obyejnou a pkn pinavou realitu. J. J. Rousseau se nesmrn mlil, kdy se domnval, e primitivn. spolenost vznikla svobodnou smlouvou divoch. Ale to netvrd pouze J. J. Rousseau. Vtina modernch prvnk a publicist, patcch jak ke Kantov kole, tak k rznm jinm individualistickm a liberlnm kolm, kte nejsou ochotni pipustit ani spolenost teolog zaloenou na boskm prvu, ani spolenost vymezenou hegelovskou kolou jakoto vce i mn mystick uskutenn objektivn morlky, ani pvodn zvec spolenost naturalist, pokldaj volens nolens, vzhledem k nedostatku neho jinho, mlenlivou smlouvu za vchoz bod. Mlenliv smlouva! To znamen mluva beze slov, a tud bez mylen a bez vle - odporn nesmysl! Je to absurdn fikce a navc zlomysln fikce! Hanebn podvod! Pedpokld, e v dob, kdy jsem jet nebyl s to chtt, myslet ani mluvit jsem pistoupil - jen proto, e jsem se nechal bez protestu odt - na vn otroctv pro sebe a pro veker m potomstvo! Dsledky spoleensk smlouvy jsou opravdu neblah, protoe vedou k absolutn nadvld sttu. Pitom ten princip se ve svm vchozm bodu jev jako nesmrn liberln. Ne toti jednotlivci uzavou tuto smlouvu, t se dajn absolutn svobod, nebo podle tto teorie je pln svobodn pouze prodn lovk, divoch. Ji jsme ekli, co soudme o tto pirozen svobod, je nen nim jinm, ne absolutn zvislost lovka-gorily na neustlm dotrn vnjho svta... Tady tedy mme primitivn lidi, absolutn svobodn, kad absolutn svobodn sm v sob a vi sob, kte se t tto neomezen svobod, jedin pokud se nesetkvaj, jedin pokud jsou ponoeni do sv absolutn individuln izolace. Svoboda jednoho nepotebuje svobodu toho druhho, naopak, kad takov individuln svoboda je zcela sobstan, existuje sama o sob; svoboda kadho jednotlivce se nezbytn jev jako negace svobody vech ostatnch, a kdy se vechny tyto svobody setkaj, musej se vzjemn omezovat, umenovat, protieit i, niit se... A aby se navzjem pln nezniily, uzavraj smlouvu. A potom bylo ve, co bylo stvrzeno jako spolen zjem, vyhleno dobrem, a ve opan zlem. Smluvn strany, kter se staly obany, protoe se spojily vce mn slavnostnm zvazkem, tm na sebe vzaly uritou povinnost: poddit osobn zjmy spolenmu blahu, neoddlitelnmu zjmu vech, a sv jednotliv prva prvu veejnmu, jeho jedinmu pedstavitel i, sttu, byla dna moc trestat kadou vzpouru individulnho sobectv. Podle tohoto systmu tedy lidsk spolenost zan teprve uzavenm tto smlouvy. Ale co je to tedy za spolenost? Je to ist a logick uskutenn tto smlouvy se vemi jejmi ustanovenmi a legislativnmi a praktickmi dsledky - je to stt. Podvejme se na nj dkladnji. Co pedstavuje? Sumu negac individulnch svobod vech svch pslunk; nebo sumu obt, kter vichni jeho pslunci pinej, kdy se vzdvaj sti sv svobody pro obecn blaho... Tam, kde zan stt, tedy kon osobn svoboda a naopak. Nkdo me namtnout, e stt, jakoto pedstavitel obecnho blaha nebo spolench zjm vech, ubr kousek svobody kadmu svmu pslunkovi, aby mu zajistil zbytek. Ten zbytek je, chcete-li, bezpenost, nikdy vak to nen svoboda. Svoboda je nedliteln: nemete odseknout st, ani byste ji celou zabili.

Ten kousek, kter odseknete, to je zkrtka sama podstata m svobody. Pirozenm, nezbytnm a neodvolatelnm pohybem se cel moje svoboda sousteuje prv do t sti, kterou odseknete, by by byla sebemen. To je pbh Modrovousovy eny, kter mla k dispozici cel palc a mohla zcela a pln voln vude vstupovat, vechno si prohlet a veho se dotkat; jen do jedn uboh komrky nesmla podle suvernn vle svho stralivho manela vstoupit, pod trestem smrti. Ale jej due se odvrtila od vech palcovch ndher a cel se soustedila na tu ubohou komrku: ena ji otevela, a mla pravdu, e ji otevela, protoe to byl nezbytn in jej svobody, kdeto zkaz tam vstoupit bylo flagrantn naruen tto svobody. To je rovn pbh hchu Adama a Evy: zkaz okusit ovoce ze stromu poznn jedin proto, e takov byla vle Pn, to byl od Pna Boha straliv despotick in; kdyby byl nai prarodie uposlechli, zstal by cel lidsk rod v hluboce pokoujcm otroctv. Naopak jejich neposlunost ns osvobodila a zachrnila. eeno jazykem mtu: byl to prvn in lidsk svobody. Ale stt, me nkdo namtnout, demokratick stt zaloen na svobodn volb vech svch oban, neme pece bt negac jejich svobody. A pro ne? To bude zviset jedin a zcela na posln a moci, kterou oban sttu pepust. Republiknsk stt, oprajc se o veobecn volebn prvo, by mohl bt nesmrn despotick, dokonce despotitj ne stt monarchick, pokud by pod zminkou, e zastupuje vli vech, dolehl na vli a svobodn pohyb svch jednotlivch pslunk celou vhou sv kolektivn moci. A prv ve jmnu tto fikce, j se k bu kolektivn zjem, kolektivn prvo nebo kolektivn vle a svoboda, vyhlauj jakobnt absolutist, revolucioni ze koly J. J. Rousseaua a Robespierra hrozivou a nelidskou teorii o absolutnm prvu sttu. ...sentimentln teroristick, to znamen nboensk doktrna J. J. Rousseaua, kter zaznla jako disharmonick nota v krsn lidsk harmonii osmnctho stolet a je zrove nala oporu v nesoustavnm, frivolnm a mckm deismu Voltairov, kter soudil, e nboenstv je absolutn nezbytn pro lzu - ...tato doktrna tedy v abstraktnm kultu sttu odkzala revoluci kult abstraktnho bostva. Tyto dva kulty, ztlesnn v temn postav Robespierra, tohoto Kalvna revoluce, revoluci zabily. J. J. Rousseau je skuten vzorem zkoprsosti a nedtkliv podlosti, exaltace, je je zamena vhradn na vlastn osobu, chladnho naden a zrove sentimentlnho a nesmiitelnho pokrytectv, nezbytn li modernho idealismu. Meme ho pokldat za skutenho tvrce modern reakce. Tento zdnliv nejdemokratitj spisovatel osmnctho stolet v sob nese neltostn despotismus sttnka. Byl prorokem doktrinskho sttu, jeho veleknzem se chtl stt jeho dstojn a vrn k Robespierre. Ale stt pece, me nkdo namtnout, omezuje svobodu svch pslunk pouze, pokud usiluj o nespravedlnost, zlo. Stt jim brn vzjemn se vradit, vzjemn se okrdat a uret obecn: konat zlo. Naopak jim dv plnou a plnou svobodu konat dobro. To je vak pod dokola ta historka s Modrovousem a se zakzanm ovocem: co je zlo, co je dobro? Kad soustavn a poctiv teorie sttu je v podstat zaloena na principu autority, to znamen na t vrazn teologick, metafyzick a politick pedstav, e masy, provdy neschopn si vldnout, musej navky snet blahodrn jho moudrosti a spravedlnosti, je jim bude tak i onak vnuceno shora. Stt, to je vlda njak meniny, jakkoliv, shora dol, obrovskmu mnostv velmi rozmanitch lid, kte se li rovn kultury, povahou zem nebo msta, kde ij, svm postavenm, povolnm, zjmy a aspiracemi. A i kdyby byla tato menina tisckrt zvolena veobecnm hlasovacm prvem a ve svch inech kontrolovna lidovmi institucemi, pokud nebude vevdouc, vudyptomn a vemocn, co jsou podle teolog atributy Boha, neme znt a pedvdat poteby ani uspokojovat stejn spravedliv navsost oprvnn a nalhav zjmy vech lid. ...kolektivn ivot nen dn velkm mnostvm lidu; podle Mazziniho je toto mnostv pouze zcela mechanickm agregtem jedinc, protoe kolektiv existuje jedin v autorit a jenom j me bt zastupovn. Vracme se tedy neustle k t proklet funkci sttu, kter vstebv a sousteuje pirozen kolektiv lidu, a tm jej zrove ni. Snad prv proto stt tento kolektiv dajn zastupuje, podobn jako Saturnus zastupoval sv syny, kter postupn poral. Stt byl vdy v ddickm dren njak privilegovan tdy; tdy knsk, tdy lechtick, tdy mck; - a nakonec, kdy se vechny ostatn tdy vyerpaly, tdy byrokratick; a tak stt upad nebo se pozved - vyberte si - na rove stroje.

Stt, to je autorita, nadvlda a moc nad masami, organizovan majetnmi a ta kzvan osvcenmi tdami. Stt vdy zaruuje to, co nachz. Jednm jejich bohatstv, tm druhm jejich chudobu; jednm.svobodu zaloenou na majetku, tm druhm otroctv, osudov dsledek jejich bdy. ...od chvle, co existuj na zemi, jsou vechny stty odsouzeny neustle bojovat: proti vlastnmu obyvatelstvu, kter utlauj a ruinuj, proti vem cizm sttm, z nich kad je siln jen pod podmnkou, e ten druh je slab. A jeliko se stty mohou v tom boji udret, jen pokud dnes a denn zvt svou moc, a to jak uvnit, nad vlastnmi poddanmi, tak navenek, nad sousednmi mocnostmi, znamen to, e nejvym zkonem sttu je zvtovat vlastn moc na kor svobody uvnit sttu a spravedlnosti za jeho hranicemi. A by by z hlediska zachovn sttu byla organizace vzdln a vchovy lidu, cenzury a policie zcela dokonal, neme si stt nikdy bt jist svou existenc, pokud nem ozbrojenou slu na obranu ped vnitnm neptelem, ped nespokojenost obyvatelstva. Tmto lidem, od prostho vojka po nejvy hodnosti vojensk hierarchie, se dostv takov vchovy, e se nezbytn musej stt nepteli obansk spolenosti a lidu. U sama uniforma, kterou nos a kter pipomn livrej, vechny ty rozliovac ozdoby a smn cetky, odliujc pluky a hodnosti, vechny ty dtinsk hlouposti, kter zabraj znanou st jejich existence, to ve by z nich asto dlalo aky, kdyby pitom nebyli neustle hroziv - to ve je oddluje, a to hloubji, ne se obecn soud, od spolenosti. To lbiv vynoen a ty tisce zbytench obad, v nich probh jejich ivot, by spolu s kadodennm cvienm zamenm vhradn na umn zabjet nebo niit, byly nesmrn pokoujc pro lidi, kte neztratili smysl pro lidskou dstojnost. Zemeli by hanbou, kdyby v dsledku systematickho pekrucovn mylenek nakonec na to ve nebyli hrd. Aby sami sebou nepohrdali, musej za kadou cenu po- hrdat vemi, kdo nevl avli a nenos jejich vojenskou livrej. K tomu pidejme umrtven vekerch pvodnch mylenek uprosted tto uml a rutinn existence a toho monotnnho, jednotvrnho a mechanickho zamstnn, potlaen veker individuln vle neltostnou disciplinou. Pestvaj bt lidmi a stvaj se vojky; jsou to zaregistrovan a oslovan automaty, pohnn njakou ciz vl. Nejvt ctnost je pasivn poslunost a jejich veker est je slep oddanost pnovi, jeho jsou automaty, otroky. To je vrchol hanebnosti. Protoe jsou podrobeni despotick reglementaci, maj nakonec hrzu ze veho, co svobodn ct, chce a pohybuje se. V jejich och je kad myslitel anarchistou, poadovn svobody vzpourou, a docela pirozen chtj nakonec vnutit cel spolenosti elezn pravidla, surovou disciplinu a pitom podek, jeho jsou sami obtmi. Chra Bh, aby se mezi vojky z povoln objevili njac inteligentn, vzdlan a nkdy dokonce, co ovem je zcela vjimen, upmn liberln lid. Ale u jsem ekl, jsou to vdy velk vjimky, anomlie, jak nachzme v kadm prosted a kter jen potvrzuj pravidlo, jak k pslov. Inteligentn vojk, kter se nespokojuje mylenkami, jimi ho krm vlen vda a morlka, a kter rd o vem svobodn uvauje, se v omezenm kruhu rutiny a vojenskho zamstnn mus udusit. Jestlie opravdu miluje svobodu, mus nenvidt disciplinu, je z nho dl otroka; pokud si rliv ste svou lidskou dstojnost, nezbytn mus pohrdat tm, emu se k est a co j bych spe nazval otzkou vojensk ct. A konen, pokud je upmnm ptelem svho nroda a pokud je inteligentn, osvcen a zrove vi sob poctiv, nezbytn pochop, e prv pro sv postaven je obzvl nebezpenm, utlaujcm a niivm neptelem; takov city, mylenky a sklony z nho nezbytn in nesmrn patnho vojka. M-li lovk dobe vykonvat sv povoln, mus si jej vit a mt je rd, a vojenskou slubu me milovat jen ten, kdo pohrd lidem. ...dospvme tedy k zvru, e je absolutn nezbytn zniit stty nebo, chcete-li, radikln a pln je pedlat, a to v tom smyslu, e by pestaly bt centralizovanou, shora dol organizovanou moc, a peorganizovaly se, bu pomoc nsil i njak zsady, tak, e by se vem stranm dostalo absolutn svobody. ...musme pipustit, e po krvavch stedovkch bojch odolalo jho sttu vem lidovm vzpourm a e s vjimkou Holandska a vcarska se vtzn usadilo ve vech zemch evropskho kontinentu... Ale co masy? Musme bohuel piznat, e se nechaly hluboce demoralizovat, enervovat, ne-li zmrzait kodlivm psobenm sttn civilizace. Kdy byly rozdrceny a popinny, osvojily si

masy fatln zvyk otrock poslunosti a rezignace, a tak se promnily v obrovsk, umle rozdlen a oddlen stda, pro vt pohodl nejrznjch vykoisovatel. Dobe vm, e sociologov ze koly pana Marxe, napklad jet ijc pan Engels a zesnul pan Lassalle, namtnou, e stt nebyl pinou tto bdy, tto degradace a tto sluebnosti mas; e jejich bdn situace, obdobn jako despotick moc sttu, jsou nsledek mnohem obecnj piny, jsou produkt nevyhnutelnho stadia v hospodskm vvoji spolenosti, stadia, kter z hlediska djin znamen opravdov pokrok, obrovsk krok vped k tomu, emu oni kaj sociln revoluce. Lassalle dokonce hlasit prohlsil, e porka obrovsk vzpoury nmeckch sedlk v estnctm stolet - hrozn porka, j zaalo stalet zotroen Nmc - a vtzstv despotickho a centralizovanho sttu, kter z toho nezbytn vzeel, jsou opravdovm vtzstvm tto revoluce; protoe sedlci, jak tvrd marxist, jsou pirozenmi pedstaviteli reakce, kdeto modern vojensk a byrokratick stt - tento produkt a nezbytn prvodce sociln revoluce, kter ponajc druhou polovinou estnctho stolet zahjila pomalou, ale neustle postupujc promnu starho feudlnho statkskho hospodstv na produkovn bohatstv, anebo, co znamen tot, na vykoisovn prce lidu kapitlem - byl nezbytnou podmnkou tto revoluce. Dokeme si tedy pedstavit, e veden tou logikou napsal letos pan Engels jednomu naemu pteli (Carlo Cafiero pozn.), a to bez sebemen ironie, naopak nesmrn vn, e pan von Bismarck i krl Viktor-Emmanuel nesmrn poslouili revoluci, kdy zavedli ve svch zemch obrovskou politickou centralizaci... Jeliko jsme stejn jako pan Marx materialisty a deterministy, rovn pipoutme osudov etzen hospodskch a politickch fakt v djinch. Dokonce pipoutme, e vechny probhajc udlosti jsou nutn a nevyhnuteln; nesklnme se vak ped nimi lhostejn a rozhodn je nechvlme a neobdivujeme, jestlie svou povahou jsou v ostrm rozporu s nejvym clem djin, s hluboce lidskm idelem, kter se projevuje ve vce i mn zejm form v pudech, v aspiracch lidu a v podob nboenskch symbol vech dob, protoe je vlastn lidskmu rodu, tomuto nejspoleentjmu ze vech zvecch rod na zemi. Tento cl, tento idel, dnes lpe chpan ne kdy dv, lze shrnout takto: Je to vtzstv lidskosti, zskn a dovren pln svobody a plnho materilnho, intelektulnho a morlnho vvoje kadho jednotlivce, pomoc absolutn spontnn a svobodn organizace co nejplnj mon hospodsk a sociln solidarity vech lidskch bytost ijcch na zemi. Ve, co v djinch z lidskho hlediska odpovd tomuto cli - a jin hledisko mt nememe -, je dobr; ve, co je v rozporu s tmto clem, je patn. Vme ostatn velmi dobe, e to, emu kme dobro a zlo, je vdy pirozen vsledek pirozench pin, a e tedy oboj je stejn nevyhnuteln. Ale stejn jako v tom, co nazvme skutenou prodou, rozpoznvme mnoho nezbytnost, kter nejsme nijak ochotni schvalovat - e teba nkdo zeme na vzteklinu, protoe ho pokousal vztekl pes -, nachzme i v bezprostednm pokraovn pirozenho ivota, jemu kme djiny, mnoho nezbytnost, kter si podle ns zaslou sp proklnn ne ehnn a je je teba v zjmu na individuln i spoleensk mravnosti stigmatizovat s vekerou rozhodnost, j jsme schopni... ...pokldm za zcela pirozen a logick a tud i nevyhnuteln, e kesan, z Bo milosti pitomci, zniili ve svatm rozhorlen veker pohansk knihovny, veker poklady antickho umn, filosofie a vdy. Rozhodn vak nedoku pochopit, jak vhody z toho vyplynuly pro n politick a spoleensk vvoj. Dokonce se vrazn piklnm k nzoru, e ten osudov postup hospodskch skutenost, v nm bychom mli spatovat, mme-li vit panu Marxovi, s vylouenm veho ostatnho, jedinou neastnou pinu vech intelektulnch a mravnch fakt, vyskytujcch se v djinch - dokonce se siln piklnm k nzoru, jak jsem u ekl,.e tento akt posvtnho barbarstv, i spe ona dlouh ada barbarskch in a zloin, jich se prvn kesan, vedeni boskou inspirac, dopustili proti lidskmu duchu, byly jednou z. hlavnch pin intelektulnho a mravnho padku, a tud i politickho a spoleenskho zotroen, jimi se vyznaovala dlouh ada neblahch stolet, jim kme stedovk. Bute ujitni, e kdyby prvn kesan nezniili antick knihovny, muzea a chrmy, nemuseli bychom dnes bojovat proti hrznm, hanebnm absurditm, kter dosud natolik zatemuj mozky, e obas pochybujeme, zda se meme stt lidtjmi. A v souladu s protesty proti udlostem, k nim v djinch dolo a jejich nevyhnutelnost uznvm i j, zastavuji se u ndhernch italskch republik a obrovitho probuzen lidskho gnia v dob renesance. A pak spatm, jak se bl dva gniov zla, dva hrozni krlovt, kte a dosud vdy porali ve lidsk a krsn, co djiny vytvoily. Jmenuj se crkev a stt, papestv a

csastv. Vidm, jak se tito odvc sokov a nerozdliteln spojenci smiuj, objmaj a spolen poraj, dus a drt neastnou a pli krsnou Itlii a odsuzuj ji ke tem stoletm smrti. Ale i to mi pipad zcela pirozen, logick a nevyhnuteln, le nicmn odporn, a proto proklnm jak papee, tak csae. Pejdme do Francie. Po boji trvajcm cel jedno stolet zde katolictv, podporovan sttem, nakonec zvtzilo nad protestantstvm. A co neexistuj jet dnes ve Francii politici a historici z fatalistick koly, kte si kaj revolucioni, a pesto vid v tomto vtzstv katolictv - vtzstv nad jin krvavm a nelidskm - nco jako skuten triumf revoluce? Tvrd, e tehdy katolictv znamenalo stt a demokracii, kdeto protestantstv vzpouru aristokracie proti sttu, a tud i proti demokracii. Pomoc takovch sofismat, kter jsou identick se sofismaty marxistickmi, je rovn spatuj v triumfech sttu triumf sociln demokracie, a tyto hnusn a odporn absurdity pomhaj kazit ducha a mravn smysl mas, je si tak zvykaj spatovat ve svch krvelanch vykoisovatelch, ve svch odvkch neptelch, ve svch tyranech, v pnech a sluebncch sttu orgny, pedstavitele, hrdiny, oddan sluebnky sv emancipace... I kdy pipoutm nevyhnutelnost dokonanho aktu, nevhm prohlsit, e vtzstv katolictv ve Francii v estnctm a sedmnctm stolet bylo velkm netstm pro cel lidstvo, a e Bartolomjsk noc i odvoln Nantskho ediktu byly pro Francii prv tak katastrofln, jako v nedvn dob porka a masakr paskho lidu. Zaslechl jsem, jak i velmi inteligentn a ctyhodn Francouzi vysvtluj porku protestantstv ve Francii bytostn revolun povahou francouzskho lidu. "Protestantstv," kaj tito lid, "bylo jen poloviatou revoluc; potebovali jsme celou revoluci a proto se francouzsk nrod nechtl a nemohl zastavit u reformace. Zstal radj katolick a do chvle, kdy mohl vyhlsit svj ateizmus; a proto snel tento nrod s vsostn dokonalou, vsostn kesanskou rezignac hrzy Bartolomjsk noci a obdobn i hanebnou tyranii vykonavatel odvoln Nantskho ediktu." Tito ctihodn vlastenci zejm nechtj vzt na vdom jednu vc: e toti nrod, kter pod.jakoukoliv zminkou sn tyranii, nezbytn asem ztrat zdrav zvyk bouit se a dokonce i samotn pud vzpoury. Ztrc smysl pro svobodu a vli, zvyk bt svobodn. A jakmile njak nrod tohle vechno ztrat, stv se nutn nejen podle vnjch podmnek, ale i vnitn, v sam podstat svho byt, nrodem otrockm. Svoboda a vlda nejlepch: mu ctnostnch a uench. Vda a ivot. ...kdo by tedy mohl bt strcem a vykonavatelem zkon, obhjcem spravedlnosti a veejnho podku ped nedobrmi vnmi lid, jestlie prohlsme, e lid nejsou s to sami na sebe dohlet a omezit, pokud si to vyd veejn blaho, vlastn svobodu, kter pirozen thne ke zlu? - Zkrtka, kdo bude vykonvat funkci sttu? Asi eknete, e to maj bt ti nejlep, nejinteligentnj a nejctnostnj oban, kte pochop lpe ne vichni ostatn spolen zjmy spolenosti a skutenost, e je teba, ba e je povinnost kadho tmto spolenm zjmm poddit zjmy partikulrn. Takov lid opravdu mus bt nejen inteligentn, ale i ctnostn, protoe kdyby byli pouze inteligentn bez ctnost, mohli by snadno zpsobit, e vc veejn bude slouit jejich soukromm zjmm, a kdyby byli pouze ctnostn a postrdali inteligenci, bez nejmench pochybnost by pi veker dobr vli vc veejnou zniili. Aby tedy republika nezahynula, mus v kad dob mt dostatek takovch lid... To nen snadno ani asto splniteln podmnka... Obvykle vldne v oblastech moci bezvznamnost, e, a mnohdy, jak to znme z djin, vtz ern a erven, to znamen, veker neesti a krut nsil. Pedpokldejme, e v ideln spolenosti bude dost inteligentnch a zrove i ctnostnch lid, aby mohli dstojn zastvat hlavn funkce sttu. Kdo je vyhled, kdo je najde, kdo je rozpozn a kdo vlo do jejich rukou ote sttu? Zmocn se jich sami, vdomi si sv inteligence a ctnosti? To uinili dva et mudrcov, Kleoblos a Periandros, kter, pes jejich dajnou velkou moudrost, ekov oznaili hanebnm slovem tyrani. Ale jak se zmocn moci? Pesvdovnm nebo silou? Pokud by to bylo pesvdovnm, pipomeme, e lze lidi opravdu pesvdit jen o tom, o em jsme sami pln pesvdeni, a e prv ti nejlep lid vbec nejsou pesvdeni o vlastnch zsluhch; a i kdyby si jich byli vdomi, pilo by se jim tento nzor vnucovat ostatnm, kdeto patnm a prmrnm lidem, kte jsou vdy sami se sebou spokojeni, se nijak nep velebit sami sebe. Ale pipusme, e pn slouit vlasti by umlelo v tchto skuten zaslouilch

lidech jejich pehnanou skromnost a e by sami pedstoupili ped volbu spoluoban; - pijme je lid za vech okolnost a d jim pednost ped ctidostivmi, venmi a ikovnmi intrikny? Pokud by se naopak chtli prosadit silou, museli by nejdve mt k dispozici dostaten sly, aby pemohli odpor cel jedn strany. Dostanou se k moci pomoc obansk vlky, na jejm konci zstane jedna nesmen, ale pemoen, a tud provdy neptelsk strana. Aby ji udreli na uzd, budou muset i nadle uvat sly. Nepjde tedy u o svobodnou spolenost, ale o despotick stt zaloen na nsil, v nm mon najdete mnoho vc, kter vm budou pipadat obdivuhodn - le svobodu nikdy. Chceme-li zstat u fikce svobodnho sttu vzelho ze spoleensk smlouvy, musme pedpokldat, e vtina oban bude vdy dostaten rozvn, soudn a spravedliv, aby zvolila a postavila do ela vldy lidi nejvhodnj a nejschopnj. Ale aby njak nrod prokzal tuto soudnost, spravedlnost a rozvahu, a to nikoliv jednou a pouze nhodou, ale vdycky pi vech volbch, jich mu pijde se astnit a to po celou dobu jeho existence, musel by patrn sm, jako celek, doshnout tak vysok mravn a kulturn rovn, e by u nepoteboval ani vldu, ani stt. Takov nrod jen potebuje t a dt voln prbh vekerm svm instinktm: spravedlnost a veejn podek by vzely z ivota takovho nroda samy a zcela pirozen; stt, kter by pestal bt prozetelnost, ochrncem, vzdlavatelem a usmrovatelem spolenosti a kter by se vzdal veker represivn moci, a tak hrl jen podadnou lohu, ji mu pisuzuje Proudhon, by se tak stal pouhou obchodn kancel, jakmsi stednm jednatelstvm ve slubch spolenosti. Takov politick organizace, i spe takov omezen politick innosti ve prospch svobody spoleenskho ivota, by bylo velkm dobrodinm pro spolenost, urit by to vak neuspokojilo vytrval stoupence sttu. Ti rozhodn potebuj sttprozetelnost, stt, spravujc spoleensk ivot, vykonvajc spravedlnost a regulujc veejn podek. To znamen - a si to piznvaj nebo ne a i kdyby si kali republikni, demokrat nebo dokonce socialist -, e za vech okolnost potebuj na ovldn nrod vcemn nevzdlan, nesvprvn a neschopn, anebo, abychom vci nazvali pravmi jmny, vcemn sebranku; to ve patrn proto, aby si po zkrocen vlastn nezitnosti a skromnosti udreli vedouc msta, a tak mli provdy monost zasvtit se vci veejn; a aby mohli - pi vdom vlastn ctnostn oddanosti a vlun inteligence a jakoto strci lidskho stda -, toto stdo nejen hnt a vst ke spse pro jeho vlastn dobro, ale zrove je i maliko odrat. Pedstavte si vdeckou akademii, sloenou z nejslavnjch pedstavitel vdy; pedstavte si, e by tato akademie byla povena zkonodrstvm, organizac spolenosti a - inspirovna peistou lskou k pravd - by spolenosti diktovala vhradn zkony, kter by byly pln v souladu s nejnovjmi vdeckmi objevy. J tvrdm, e takov zkonodrstv a takov organizace by byly obludn, a to z nkolika dvod. Za prv, lidsk vda je nezbytn nedokonal a srovnme-li to, co vda u objevila, s tm, co j jet zbv objevit, musme ci, e je pod jet v plenkch. Take kdybychom chtli pinutit praktick ivot lid, kolektivn i individuln, aby se dil vhradn nejnovjmi vdeckmi daji, odsoudili bychom spolenost i jednotlivce k utrpen Prokrustova loe, kter by je nakonec rozlmalo a udusilo, protoe ivot je vdy mnohem rozshlej ne vda. Dal dvod je tento: spolenost, je by se dila zkonodrstvm vzelm z njak vdeck akademie - nikoliv proto, e pochopila racionln povahu takovho zkonodrstv, protoe v tomto ppad by byla existence akademie zbyten, ale protoe zkonodrstv vzel z takov akademie by se prosazovalo ve jmnu vdy, kterou by lid uctvali, ani by j rozumli -, takov spolenost by nebyla spolenost lid, ale hovad. Bylo by to jen dal vydn t uboh Paraguaysk republiky, kter se dlouho nechala ovldat Tovarystvem Jeovm. Takov spolenost by zhy klesla na nehlub stupe idiotismu. Vechny vci opravdu maj jakousi vnitn bytost, kter sice nen nepstupn, ale vdou je nepostiiteln. Nen to ona vnitn bytost, o n hovo pan Littr spolu s metafyziky a je podle nich tvo vc samu o sob vech vc a je onm pro vech jev; naopak, je to ta nejnepodstatnj, nejmn vnitn a nejpovrchnj, zrove ta nejskutenj a nejdoasnj, ta nejpomjivj strnka vc a tvor; je to jejich bezprostedn materilno, jejich skuten individualita, jak se jev vhradn naim smyslm a ji dn duevn vahy nedok zachytit a dn slova vyjdit. Kdy jsem opakoval velice podivnou poznmku, kterou myslm jako prvn pronesl Hegel, hovoil jsem o jist zvltnosti lidsk ei; e toti doke vyjdit jen obecnosti, nikoliv vak bezprostedn existenci vc v on realistick drsnosti, jej bezprostedn dojem nm zprostedkovvaj nae smysly. Ve, co eknete o njak vci, abyste ji urili, veker

vlastnosti, kter j pisoudte nebo kter v n shledte, to ve budou jen obecn uren, aplikovateln v rznm stupni a v bezpotu nejrznjch kombinac na mnoh jin vci. I vae nesmrn podrobn, dvrn a materiln uren nebo popisy takovch vc budou pouze obecnm, a rozhodn ne individulnm urenm. Individualita vc se ned vyjdit. Chcete-li ji naznait, muste bu lovka, s nm hovote, k takov vci pivst, ukzat mu ji, umonit mu, aby ji slyel nebo si ji ohmatal. Nebo musme pesn urit jej msto a dobu, jako i jej vztahy s jinmi vcmi, kter ji byly ureny a jsou znm. Vekermu jinmu uren prch, unik. Individualita ovem prch, unik ped sebou samou, protoe nen nic Jinho, ne nepetrit pemna; je, byla, u nen nebo je nm docela jinm. Jej konstantn realitou je, e miz nebo se promuje. Ovem tato konstantn realita, to jej obecn strnka, jej zkon, objekt vdy. Tento zkon.vzat a posuzovan sm o sob je vak pouhou abstrakc, zbavenou veker reln povahy, veker reln existence. Skuten existuje a je innm zkonem jedin v relnm a ivm procesu neutuchajcch, prchavch, nepostihnutelnch a nevyslovitelnch transformac. To je ta dvoj povaha, ta rozporn povaha vc, bt skuten v nem, co neustle pestv bt, a skuten existovat v tom, co zstv obecn a konstantn uprosted vech tch neustlch transformac... Vda, kter se zabv vhradn tm, co lze vyjdit a co je konstantn, to znamen vce i mn rozvinutmi a danmi obecnostmi, je tady v koncch a kapituluje ped ivotem, kter jedin je ve styku s ivou a hmatatelnou, le nepostihnutelnou a nevyslovitelnou strnkou vc. To jsou skuten a jedin meze vdy, vskutku nepekonateln meze... Vda se zabv jedin stny... iv skutenost j unik a oddv se vhradn ivotu, kter jedin doke postihnout, a vdycky postihuje ve iv, to znamen ve, co pomj nebo prch, protoe je sm prchav a doasn. Jeliko jsme iv bytosti, postihujeme a ctme tuto realitu, obklopuje ns a my ji neustle trpme a sami provozujeme, vtinou bezdky. Jeliko jsme myslc bytosti, nezbytn z n dlme abstrakci, protoe samo nae mylen zan teprve touto abstrakc a jejm prostednictvm. Vda neme opustit oblast abstrakc. V tomto ohledu je neskonale podadnj ne umn, kter se vlastn tak zabv obecnmi typy a obecnmi situacemi, ale kter je - dky svmu vlastnmu dmyslu - doke vtlit do tvar, kter sice ve smyslu skutenho ivota vbec nejsou iv, le pesto v na pedstavivosti vyvolvaj pocit tohoto ivota nebo vzpomnku na nj; umn do jist mry individualizuje typy a situace, kter vytv, a prostednictvm tchto individualit bez masa a kost, obdobn jako prostednictvm tch stlch nebo nesmrtelnch, kter um vytvoit, nm pipomn iv, reln individuality, je se nm zjevuj a zase miz ped oima. Umn je tedy tak trochu nvratem abstrakce do ivota. Naopak vda je neustl obtovn prchavho, doasnho, le relnho ivota na olt vnch abstrakc. Jako nedoke vda postihnout individualitu krlka, obdobn nedoke ani postihnout individualitu lovka. To znamen, e oba jsou j stejn lhostejn. To nen tm, e by neznala princip individuality. Vda doke skvle koncipovat individualitu jako princip, nikoliv vak jako fakt. V velmi dobe, e vechny zvec druhy, a to i lidsk druh, existuj reln pouze v nekonenm potu jedinc, kte se rod a umraj a dlaj msto novm jedincm, stejn doasnm. Vda v, e kdy postupujeme od zvecch druh k druhm vym, princip individuality se vc vyhrauje, jedinci se zdaj plnj a svobodnj... Vda v, pokud ji nekaz njak teologick, metafyzick, politick nebo prvnick doktrinstv, nebo vlastn zce vdeck pcha, nebo pokud nen hluch k spontnnm pudm a aspiracm ivota, vda tedy v, a to je jej posledn slovo, e cta k lovku je nejvy zkon lidstva... To vechno vda v, ale nepostoup, nedoke postoupit dl. Protoe abstrakce je j nejvlastnj, doke si pedstavit princip reln a iv individuality, ale nedoke si nic pot s relnmi a ivmi jedinci. Star se o jedince obecn, nikoliv vak o Petra nebo Jakuba, nikoliv o toho nebo jinho jedince, protoe ti pro ni vbec neexistuj, protoe pro ni existovat nemohou. Jej jedinci jsou, znovu to opakuji, pouh abstrakce. Vda zahrnuje pedstavu, nikoliv vak realitu jako takovou; pedstavu ivota, nikoliv ivot... ...Vda je nemnn, neosobn, obecn, abstraktn, necitliv... ivot je ohromn prchav a doasn, ale zrove jej rozechvv realita a individualita, vnmavost, utrpen, radosti, aspirace, poteby a vn. Jedin ivot spontnn vytv vci a vechny iv tvory. Vda nevytv nic, pouze konstatuje a rozpoznv

vtvory ivota. A vdycky, kdy vdci opust svj abstraktn svt a zanou se plst do iv tvorby v relnm svt, vechno, co navrhuj nebo co vytvej, je uboh, smn abstraktn, bez krve a neiv, mrtv narozen, jako homunculus, kterho stvoil Wagner, tento pedantsk k nesmrtelnho doktora Fausta. Z toho vyplv, e jedinm poslnm vdy je osvtlit ivot, ale nedit jej. ...vme, e sociologie je sotva zrozen vda, e pod jet hled sv prvky... ...jak by byla spolenost, kter by nm pedkldala pouze peveden do praxe nebo aplikaci njak vdy, by by ta vda byla tou nejdokonalej a nejplnj na svt? Byla by to ubohost. Jen si pedstavte vesmr, kter by obsahoval pouze to, co lidsk duch a do dnen doby postehl, rozpoznal a pochopil nebyla by to ve srovnn s vesmrem, kter existuje, uboh chajda? Jsme plni cty k vd a pokldme ji za jeden z nejvzcnjch poklad lidstva, za jeho chloubu peistou. Prv vdou se lovk odliuje od zvete, dnes jeho mladho bratra, kdysi jeho pedka, a stv se schopnm svobody. Musme vak uznat i meze vdy a pipomnat j, e nen vm, e je pouze st, e tm celm je ivot... ivot, chpan v univerzlnm smyslu, vbec nen aplikac njak lidsk nebo bosk teorie. Rdi bychom ekli, e to je vtvor, kdybychom se neobvali, e pouit tohoto slova by mohlo vst k nedorozumn; kdybychom pirovnali nrody, tvrce vlastnch djin, k umlcm, zrove bychom se museli zeptat, zda velc bsnci kdy ekali, a jim vda odhal zkony bsnick tvorby, aby, mohli vytvoit vrcholn dla. Co Aischylos a Sofokles nevytvoili sv ndhern tragdie mnohem dv, ne Aristoteles obkoukal vbec prvn estetiku prv z jejich dl? Co se snad Shakespeare nechal inspirovat njakou teori a co Beethoven nerozil zklady kontrapunktu komponovnm svch symfoni? Jak by vypadalo umleck dlo vytvoen podle ponauen, by i t nejkrsnj estetiky? Opakuji, byla by to ubohost. Ale nrody, kter vytvej sv djiny, nejsou patrn o nic chud na instinkty, ani nejsou mn vraznmi tvrci; ani nejsou zvislej na pnech vdtorech ne umlci! Tak teba skuten historick vda vbec jet neexistuje a dnes se nm teprve zan jevit nesmrn sloit postaven tto vdy. Pedstavme si vak, e existuje: co by nm mohla poskytnout? Ped uven a vrn obraz pirozenho vvoje obecnho stavu, materilnho i mylenkovho, hospodskho i politickho a spoleenskho, nboenskho, filosofickho, estetickho a vdeckho, a to spolenost, kter mly djiny. Avak tento univerzln obraz lidsk civilizace, by byl sebepodrobnj, bude vdycky obsahovat pouze obecn, a tud abstraktn ocenn. Tm chci ci, e miliardy lidskch jedinc, kte tvoili ivou a trpc materii tchto djin, zrove triumflnch i pochmurnch triumflnch z hlediska obecnch vsledk, pochmurnch z hlediska obrovskch hekatomb lidskch obt, "rozdrcench jejich vozem" -, e tedy tyto miliardy neznmch jedinc, bez nich by vak nikdy nebylo dosaeno obrovskch abstraktnch vsledk djin, nikdy - dobe si toho povimnte - nemli uitek z dnho takovho vsledku a e se jim nikdy nedostane ani sebemenho msteka v djinch. ili, byli obtovni, rozdrceni pro blaho abstraktnho lidstva, to ve. Mme z toho vinit historickou vdu? To by bylo smn a nespravedliv. Jedince nelze postihnout mylenm, reflex, ba ani lidskm slovem, kter doke vyjdit jedin abstrakce; jsou tedy nepostiiteln jak v souasnosti, tak v minulosti. Proto tedy i vda o spolenosti, tato vda budoucnosti, je bude samozejm i nadle ignorovat. Meme na n pouze poadovat, aby nm naznaila, rukou pevnou a vrnou, obecn piny individulnho utrpen - a mezi tmito pinami patrn neopomene - el dosud bn - obtovn a podizovn ivch jedinc abstraktnm obecnostem; a a nm zrove tak uke obecn podmnky nezbytn pro skutenou emancipaci jedinc ijcch ve spolenosti. To je tedy jej posln a to jsou zrove i jej meze - pi jejich pekroen by jakkoliv innost vdy o spolenosti byla nemohouc a neblah. Nebo za tmito mezemi zanaj doktrinsk a vldn pretence jejch puncovanch zstupc, jejch kn... Znovu tedy opakuji, jedinm poslnm vdy je osvtlovat cestu. Tvoit vak me jedin ivot, zbaven vech vldnch a doktrinskch pekek a navrcen plnosti spontnn akce. ...prodn i spoleensk ivot vdycky pedchz mylen, kter je pouze jednou z jeho funkc, nikoliv jeho vsledkem; vyvj se z nekonen hloubky, je je mu vlastn, prostednictvm cel ady jasnch fakt, nikoliv pomoc abstraktnch odraz. Jak jsem ji ekl, vdeck abstrakce je abstrakc racionln, ve sv podstat pravdivou a nezbytnou pro ivot, jeho je teoretickou

reprezentac, svdomm. ivot ji me a mus absorbovat a strvit. Existuje vak jet tet dvod, pro je takov vlda vylouena. Vdeck akademie, obdaen touto tak kajc absolutn suverenitou, by toti nezbytn a zhy, by by se skldala vhradn z veleslavnch lid, sama sebe morln i intelektuln zkorumpovala. Ji dnes je tomu tak se vemi akademiemi, jakkoli jim bylo ponechno pramlo vsad. I sebevt vdeck gnius nevyhnuteln upad i usne, jakmile se stane akademikem, oficilnm, puncovanm vdcem. Ztrc svou spontnnost, svou revolun smlost a onu nepohodlnou a divokou energii, j se vyznauje povaha kadho velkho gnia, protoe tito velc gniov jsou povolni, aby niili zastaral svty a poloili zklady svt novch. Co takov akademik ztrc na sle mylenek, nepochybn vykompenzuje vt zdvoilost, vt utilitskou a praktickou moudrost. Zkrtka se zkaz. V sam podstat vsad a kadho vsadnho postaven tkv, e zabj lidskho ducha a lidsk srdce. lovk, kter se t politickm nebo hospodskm vsadm, je lovk intelektuln a morln zvrcen. To je spoleensk zkon, kter nezn dn vjimky a kter plat jak pro cel nrody, tak pro tdy, skupiny i jednotlivce. To je zkon o rovnosti, tto nejvy podmnce svobody a lidskosti. Hlavnm smyslem tto knihy je prv rozvjet tento zkon a prokzat jeho platnost na vech projevech lidskho ivota. Vdeck sbor, jemu by byla svena vlda nad spolenost, by se zhy pln pestal starat o vdu a zamil by se na docela jinou zleitost; touto zleitost by bylo, jako je tomu.s kadou ustavenou moc, zvnit svou.vldu tm, e by uinil spolenost, svenou do jeho pe, hloupj, a tud vce vyadujc jeho vldu a zen. Co plat o vdeckch akademich, plat ovem i o vech stavodrnch a zkonodrnch sborech, by vzely ze veobecnho hlasovacho prva. Tmto hlasovnm lze, to je pravda, obnovit jejich sloen; pesto vak me za nkolik let vzniknout soubor politik, kte budou privilegovan de facto, nikoliv de iure, budou se pln vnovat veejnm zleitostem zem, a nakonec vytvo jakousi politickou aristokracii nebo oligarchii. ...mezi velmi malm potem vdc, kte jsou skuten prosti vech svtskch zjm a marnost, najdeme jen mlo, nesmrn mlo tch, kte nejsou poznamenni velkou neest, kter doke vyvit vechny jejich jin vlastnosti: touto neest je pcha inteligence a hlubok pohrdn, skryt nebo oteven, kadm, kdo nen tak uen jako oni. Spolenost, j by vldli vdci, by tedy mla pohrdavou vldu, byla by tedy vystavena tomu nejdrtivjmu despotismu a tomu nejhloubji pokoujcmu otroctv, jak me na njakou lidskou spolenost dolehnout. Byla by to zrove i nevyhnuteln vlda hlouposti, protoe nic nen tak pitom, jako sama na sebe hrd inteligence. Bt otrokem pedant - pkn osud pro lidstvo! Ze vech aristokraci, kter jedna po druh, a nkdy i vechny spolen, utlaovaly lidskou spolenost, je podle naeho nzoru nejodpornj, nejvc hodnou pohrdn, nejimpertinentnj a nejvc utlaujc ta-o takzvan aristokracie inteligence. Rodov aristokracie k: "Jste velmi odvn mu, ale nenarodil jste se jako urozen!" To je urka, ji je nakonec pece jen mon snst. Aristokrat kapitlu vm uzn spoustu zsluh, le dod, "ale nemte ani vindru!" To je rovn snesiteln... Avak aristokrat inteligence nm k: "Nic neznte, niemu nerozumte, jste osel, a j, inteligentn lovk, vs musm osedlat a vst." A to je nesnesiteln. Aristokracie inteligence, toto milovan dtko modernho doktrinstv, toto posledn toit ducha nadvldy, kter od potku djin suuje svt a kter dal vzniknout vem sttm a posvtil je, tento domliv a smn kult puncovan inteligence, se mohl zrodit jedin v ln buroazie. Rodov aristokracie nepotebovala vdu, aby prokzala sv prva. Oprala svou moc o dva nezvratn argumenty: jako zklad nsil - slu pae, a pro posvcen - Bo milost. Aristokracie hanobila a Crkev ehnala takov byla povaha jejch prv. Toto dvrn propojen vtzn brutality s boskm posvcenm dodvalo tto aristokracii obrovskou presti a zrove v n vyvolvalo jakousi rytskou ctnost, kter dobvala srdce. Buroazie, prosta vech tchto ctnost a vech tchto pvab, me oprat sv prva o jedin argument: o velice relnou, le velice prozaickou moc penz. To je cynick popen vech ctnost: kdy m penze, m veker prva, a jsi sebevt darebk nebo sebevt tupec; kdy nem ani vindru, nem dnou cenu, by by tv osobn zsluhy byly jakkoliv. To je ve sv drsn otevenosti zkladn princip buroazie. Lze si snadno pedstavit,

e takov argument, by byl sebemocnj, by nestail na zaloen a pedevm na konsolidaci moci buroazie. Lidsk spolenost u je jednou takov, e i ty nejhor vci se v n mohou usadit jen pod zdnm ctihodnosti. Z toho se zrodilo ren, e pokrytectv je pocta, ji neest skld ctnosti. I nejstranj brutalita potebuje posvcen. Vidli jsme, e lechta dala vekerou svou brutalitu pod ochranu bo milosti. Buroazie se nemohla utci pod tuto ochranu... Nala ji v puncovan inteligenci. Buroazie v velmi dobe, e hlavnm, a dalo by se dokonce ci jedinm zkladem jej dnen politick moci, je jej bohatstv; to vak buroazie nechce a ani neme piznat, a proto se sna vysvtlit tuto moc nadazenost sv inteligence, nikoliv pirozen, le vdeck; tvrd, e chce-li nkdo vldnout lidem, mus toho hodn vdt, a dnes m vdomosti jen ona. Vlda vdy a vdtor, by by se nazvali pozitivisty a ky Augusta Comta, i dokonce ky doktrinsk koly nmeckho komunismu, bude vdycky nemohouc, smn, nelidsk, krut, utlaujc, vykoisujc a kodliv. O vdtorech jako takovch meme ci to, co jsem ekl o teolozch a metafyzicch: nevnmaj a nesouct s jednotlivmi ivmi bytostmi. Ani jim to nelze vytat, je to pirozen dsledek jejich povoln... Nejsou ovem vlun mui vdy, jsou i eknme mui ivota. Na to se vak nesmme pli spolhat, a i kdy si dnes meme bt celkem jisti, e dn vdec by se neodvil zachzet s lovkem, jako zachz s krlkem, nememe se zbavit obavy, e ve svm celku, pokud by se jim dala voln ruka, by vdci provdli s ivmi lidmi vdeck pokusy, kter by sice nebyly tak krut, ale pro jejich lidsk obti nicmn katastrofln. Kdy vdci nemohou provdt pokusy na tlech jednotlivc, rozhodn by uvtali, kdyby mohli konat pokusy se spoleenstvm, a prv tomu je teba rozhodn zabrnit. Pokud vda nepoliduje, pokivuje. Uen otrok je nevyliteln nemocn. Uen utlaovatel, kat nebo despota je provdy obrnn vi vemu, emu se k lidskost a soucit. Takov lidi nic neodvrt, nic je neds a nic se jich nedotk, jedin jejich vlastn utrpen nebo nebezpe, kter hroz jim. Uen despotismus je tisckrt vc demoralizujc, nebezpenj pro sv obti, ne prost brutln despotismus. Ten toti me postihnout pouze tlo, vnj ivot, bohatstv, vztahy, iny. Neme proniknout do nejhlubho nitra, protoe mu chyb kl. Chyb mu duch na potlaen ducha. Inteligentn a uen despotismus naopak pronik do lidskch du, naruuje jejich mylenky u u samho zrodu. Lze z toho vyvodit, e zavrhuji vekerou autoritu? Toho jsem dalek. Jde-li o boty, spolhm se na autoritu evce; jde-li o dm, kanl nebo eleznici, poradm se s autoritou architekta nebo inenra. Jde-li o njakou speciln vdu, obrtm se na toho nebo onoho vdce. Ale nedovolm ani evci, ani architektovi, ani vdci, aby mi nco vnutili. Svobodn je vyslechnu, s vekerou ctou, ji si zaslou jejich inteligence, jejich charakter, jejich znalosti, le vyhrazuji si sv nepopirateln prvo kritiky a kontroly. Nesta mi poradit se s jedinou odbornou autoritou, poradm se s nkolika; porovnm jejich nzory a vyberu si ten, kter se mi bude jevit jako nejsprvnj. Rozhodn vak neuznvm dnou neomylnou autoritu, ani pokud jde o vsostn specializovan zleitosti; a by bych si sebevc vil upmnosti njakho jedince, absolutn nevm nikomu. Takov vra by byla osudn pro mj rozum, pro mou svobodu a dokonce i pro spch mho konn; okamit by ze mne udlala pitomho otroka, nstroj vle a zjm toho druhho. Jestlie se sklnm ped autoritou odbornk a vyhlauji svou ochotu dit se jejich pokyny, a dokonce zamenm, a to do jist mry a po jistou dobu, pokud to budu pokldat za nezbytn, tak jedin proto, e tuto autoritu mi nikdo nevnucuje, ani lid, ani Bh. Jinak bych ty odbornky s hrzou zavrhl a veker jejich rady, zamen a vdu bych poslal k asu, protoe bych byl pesvden, e bych musel ty kousky lidsk pravdy zahalen do spousty l, kter by mi poskytli, zaplatit ztrtou svobody a dstojnosti. Sklnm se ped autoritou odbornk, protoe mi ji vnucuje mj vlastn rozum. Uvdomuji si, e do vech. podrobnost a v plnm rozsahu pozitivnho vvoje,mohu pojmout pouze malikou st lidsk vdy. Ani sebevt inteligence by nedokzala pojmout vechno. Z toho vyplv nezbytnost dlby a propojen prce, a to jak ve vd, tak v prmyslu. Pijmm a dvm, takov u je lidsk ivot. Kad lovk je dc autoritou a kad je zrove tak zen. Neexistuje tedy dn pevn a konstantn autorita, ale neustl vzjemn, pechodn a pedevm dobrovoln stdn autority a subordinace.

Tent rozum mi nedovoluje uznat njakou pevnou, konstantn a univerzln autoritu, jeto neexistuje dn univerzln lovk, dn lovk schopn pojmout v cel i podrobnost vechny vdy, vechny oblasti spoleenskho ivota, bez nich nen aplikace vdy na ivot mon. A kdyby se takov univerzlnost v jednom lovku vyskytla a kdyby ji chtl uplatnit, aby nm vnutil svou autoritu, pak bychom museli takovho lovka vyhnat ze spolenosti, nebo jeho autorita by ze vech ostatnch lid uinila otroky a blbce. Nedomnvm se, e spolenost by se mla ke gnim chovat patn, jako to dosud inila. Zrove si vak nemyslm, e by je mla pli hkat a poskytovat jim njak vlun vsady nebo prva. Nen snad duch i nejvtho gnia zem pouhm produktem kolektivn prce, intelektuln i emesln, vech minulch i dnench generac? Abychom se o tom pesvdili, pedstavme si, e tento gnius bude penesen ve zcela tlm vku na oputn ostrov; co z nho bude, za pedpokladu, e nezeme hlady? Zve, divoch, kter nedoke vyslovit ani jedno slovo, a tud nepemlet; dopravte ho na ten ostrov ve vku deseti let, co z nho bude po nkolika letech? Zase jen divoch, kter se odnau mluvit a ze svho nkdejho lidstv si uchov jen neurit pud. Odvezte ho tam ve vku dvaceti, ticeti let - po deseti, patncti, dvaceti letech z nho bude hlupk. Teba vymysl njak nov nboenstv! Co to dokazuje? Dokazuje to, e i lovk prodou nesmrn nadan od n dostv pouze schopnosti, kter zstvaj mrtv, pokud nejsou zrodnny blahodrnou a mocnou innost pospolitosti. A je teba jet dodat: m vc je lovk prodou zvhodnn, tm vc si bere od kolektivu; z toho ve v spravedlnosti vyplv, e o to vc toho mus kolektivu vrtit. Nicmn ochotn uznvme, e i kdy znanou st intelektuln prce lze lpe a rychleji vykonvat kolektivn, existuj urit oblasti, je vyaduj prci o samot. Jak zvry by z toho nkdo chtl uinit? e prce gnia nebo talentu, vykonvan o samot, by mla bt lpe,odmnna ne prce obyejnch pracovnk, protoe je vzcnj, cennj a uitenj? Prosm vs, pro ale? Je takov prce namhavj ne prce manuln? Naopak, manuln prce je nesrovnateln namhavj. Intelektuln prce je pitaliv, nese v sob vlastn odmnu a jin ocenn nepotebuje. Nachz pece jet dal ocenn v ct a uznn souasnk, v osvt, ji jim pin a v dobru, je jim in. Pni mt socialist, kte tak vydatn pstujete idel, nezd se vm, e takov odmna se vyrovn odmnm jinm, nebo byste dali pednost solidnj renumeraci ve zvonivm stbe? Kdybyste mli sestavit cenk genilnch intelektulnch produkt, pivedlo by vs to samozejm do rozpak. Jak velmi sprvn podotkl Proudhon, jsou to nesoumiteln hodnoty: nestoj nic, nebo naopak stoj miliny. Doufejme nicmn, e pt spolenost najde ve skuten praktick a lidov organizaci sv kolektivn sly zpsob, jak omezit nezbytnost velkch gni, a to tak, aby vechny ostatn lidi nedrtili, aby jejich innost byla pro ostatn vskutku blahodrn. Nikdy bychom toti nemli zapomnat, co ekl Voltaire: "Existuje nkdo, kdo je duchaplnj ne nejvt gniov, a to jsou vichni ostatn lid." Jde tedy jen o to, zorganizovat vechny ostatn lidi v souladu s co nejvt svobodou, zaloenou na co nejdokonalej hospodsk, politick a spoleensk rovnosti. Inteligence oddlen od tlesn innosti slbne, usych, ochabuje; obdobn tlesn sla lidstva oddlen od inteligence hrubne a v tomto stavu umlho rozdlen ani jedna ani druh neprodukuje by jen polovinu toho, co by produkovat mohla, co nepochybn kad z nich bude produkovat, a spojeny v nov spoleensk syntze vytvo jednu jedinou produktivn innost. A bude vdec pracovat a lovk prce myslet, stane se inteligentn a svobodn prce tm nejkrsnjm a nejhonosnjm znakem lidstva, zkladem jeho dstojnosti, prva, projevem jeho lidsk moci na zemi; - a lidstva bude utvoeno. ...v zjmu prce i vdy je teba, aby u nebyli ani dlnci, ani vdci, pouze a jedin lid. Co z toho vyplyne? Lid, kter dnes jejich vy inteligence zatahuje do vlunho svta vdy a kte, sotva se v tom svt zabydl, se nezbytn podd zcela mckmu postaven, poskytuj sv objevy vlun k uitku privilegovan tdy, jejmi jsou ostatn leny. Jakmile tedy budou tito lid opravdu solidrn, nikoliv jen ve svch pedstavch i slovech, ale skuten solidrn se vemi ostatnmi lidmi, nezbytn daj sv objevy a aplikace vdy do slueb vech lid, pedevm aby ulehili a zulechtili prci, tento jedin legitimn a skuten zklad lidsk spolenosti. To patrn nezabrn gnim, kte jsou lpe uzpsobeni pro vdeck spekulace ne drtiv vtina jejich souasnk, aby se

podstatn vc ne ostatn lid vnovali vdeck kultue, a tak prokzali lidstvu velk sluby... Jakmile se vda stane majetkem vech, do jist mry splyne s bezprostednm a skutenm ivotem kadho lovka. Jej vt uitenost a ocenn j vynahrad ztrtu doktrinskch ambic a pedantstv. Zaujme v ivot msto, kter podle Beethovena m zaujmat v hudebnch skladbch kontrapunkt. Kdy se ho jednou nkdo zeptal, zda lovk mus znt kontrapunkt, aby mohl pst dobrou hudbu, odpovdl: "Zcela nepochybn je teba znt kontrapunkt; pokud vak chceme komponovat dobr vci, je stejn nezbytn na nj zapomenout, jakmile jsme se ho nauili". Kontrapunkt je tak kajc zkladn kostrou hudebn skladby, ovem kostrou zcela nepvabnou a neivou, take mus dokonale zmizet pod spontnnm a ivm pvabem umleck tvorby. Obdobn jako kontrapunkt, ani vda nen clem, je to jen jeden z nejnezbytnjch a nejndhernjch prostedk tvorby ivota a bezprostedn, spontnn innosti lidskch jedinc ve spolenosti, tvorby tisckrt ulechtilej ne veker umleck kompozice. Schopnost myslet a schopnost chtt... nemus vdycky a za vech okolnost znamenat, v tom prvnm ppad, pravdu, v tom druhm pak dobro. Djiny nm ukazuj pklady mnoha velmi zdatnch myslitel, kte tlachali... Jakmile zane njak myslitel, by byl sebezdatnj, uvaovat na falench podkladech, dospje nezbytn k falenm zvrm - a tyto zvry budou obludnj o to vc, e je rozvine s velkou silou. Abych to tedy shrnul.... Uznvme absolutn autoritu vdy, odmtme vak neomylnost a univerzlnost pedstavitel vdy. V na crkvi - budi mi dovoleno na chvli pout tohoto vrazu, kter se mi jinak hnus; crkev a stt jsou mi z hloubi due protivn -tedy v na crkvi, obdobn jako v crkvi protestantsk, mme fa, neviditelnho Krista, vdu; a obdobn jako protestanti, le jet dslednji ne protestanti, nehodlme strpt dn neomyln papee, koncily, konklve kardinl, biskupy, ba ani knze. N Kristus se li od Krista protestantskho v tom, e ten jejich je bytost osobn, kdeto ten n je neosobn; kesansk Kristus, dovren ve vn minulosti, se jev jako dokonal bytost, kdeto dovren a dokonalost naeho Krista, tedy vdy, bude provdy vc budoucnosti; tm vlastn kme, e k tomu nikdy nedojde. Jestlie tedy piznvme absolutn autoritu jedin absolutn vd, nijak svou svobodu neohroujeme. ...N Kristus tedy zstane navky nedokonen, co nepochybn dost podstatn zkrot pchu jeho patentovanch pedstavitel mezi nmi. Proti tomuto Bohu-synovi, v jeho jmnu by nm chtli vnutit svou drzou a pedantskou autoritu, se odvolme k Bohu-otci, jm je reln svt, jeho je pouze zcela nedokonalm vyjdenm a jeho jsme my - reln, ijc, pracujc, bojujc, milujc, touc, radujc se a trpc bytosti - bezprostednmi pedstaviteli. Akoliv zavrhujeme absolutn, univerzln a neomylnou autoritu vdtor..., z cel due si pejeme, aby lid obdaen velkmi znalostmi, velkou zkuenost, velkm duchem a pedevm pak velkm srdcem, na ns mli pirozen, legitimn a svobodn pijman vliv, ovem nikdy nevnucovan jmnem njak oficiln autority, a u nebesk nebo pozemsk. Pijmme kadou pirozenou autoritu a kadou autoritu de facto, nikdy vak autoritu de iure.

Vlast, nacionalismus, svoboda. Stt nen vlast; je to abstrakce, metafyzick, mystick, politick a prvn fikce vlasti. Ve vech zemch lidov masy hluboce miluj svou vlast; je to pirozen, skuten lska; vlastenectv lidu nen mylenka, ale fakt; ovem politick vlastenectv, lska ke sttu, nen sprvnm vyjdenm tohoto faktu, je to znetvoen vyjden pomoc liv abstrakce, a to vdy ve prospch vykoisujc meniny. Vlast, nrodnost, obdobn jako individualita, jsou pirozen a spoleensk fakty, zrove vak i fakty fyziologick a historick; nen to dn princip. Lidskm principem meme nazvat pouze nco univerzlnho, co je spolen vem lidem; nrodnost vak lidi rozdluje; nen to tedy dn princip. Ovem cta, kterou by vichni mli prokazovat prodnm, relnm i spoleenskm faktm, to princip je. Ovem nrodnost, obdobn jako individualita, je takovm faktem. Proto ji musme respektovat. Zhanobit ji by byl pein a, eeno s Mazzinim, stv se posvtnm principem, jakmile je ohroovna a zhanobovna. Proto se upmn a vdycky pokldm za vlastence vech utlaovanch vlast. Vlast je nespornm a posvtnm prvem vech lid, vech skupin lid, sdruen, spoleenstv, region, nrod t, ctit, myslet, chtt

a jednat po svm, a tento zpsob je vdy nespornm vsledkem dlouhho historickho vvoje. Sklnme se proto ped tradic, ped djinami; i lpe eeno uznvme je, nikoliv proto, e. pedstavuj abstraktn bariry, vytvoen metafyzicky, prvn a politicky uenmi vykladai a profesory minulosti, le pouze proto, e opravdu pely do krve a masa, do relnho mylen a vle dnench populac. Kad lid, kad jedinec je bezdn tm, m je, a m nepopirateln prvo bt sebou samm... Jestlie vak njak lid nebo jedinec existuje uritm zpsobem a neme existovat jinak, rozhodn z toho nelze usuzovat, e m prvo, nebo e je pro nho uiten, aby v jednom ppad byla pokldna jeho nrodnost - v tomto druhm pak jeho individualita - za vlun princip, jm bude teba se navky zabvat. Naopak, m mn se budou starat sami o sebe a m vc budou prosknuti obecnou pedstavou lidstva, tm vc oij a tm vc zskaj vnitn pocit bu vlastn nrodnosti (v ppad lidu) nebo (v ppad jedince) vlastn individuality. ...nepochybn vlastenci, ovem v nejlidtjm smyslu toho slova, to znamen zrove vlastenci i internacionalist. Ten takzvan princip nrodnosti, jak jej dnes formuluj vldy Francie, Ruska, Pruska a dokonce i mnoz nmet, polt, italt a uhert vlastenci, je pouze odvozeninou, kterou reakce stav proti duchu revoluce: tento v podstat vsostn aristokratick princip, vedouc dokonce i k pohrdn dialekty negramotnch obyvatel a implicitn poprajc svobodu provinci a skutenou autonomii obc... - tento princip vyjaduje pouze dajn historick prva a ambice sttu. Proto me Liga pokldat prvo na nrodnost jedin za pirozen dsledek nejvyho principu svobody, kter pestane bt prvem v okamiku, kdy se obrt proti svobod, nebo se ocitne mimo svobodu. Jednota je cl, k nmu lidstvo neodolateln smuje. Stv se vak fatln, ni inteligenci, dstojnost, blahobyt jednotlivc a nrod, jakmile se vytvo mimo svobodu, bu nsilm nebo v dsledku njak teologick, metafyzick, politick i dokonce hospodsk autority. Vlastenectv, usilujc o jednotu mimo svobodu, je patn vlastenectv, nesporn zhoubn pro obyejn a reln zjmy zem, ji chce dajn povznst a j chce dajn slouit; je to, asto i nechtn, ptel reakce - neptel revoluce, to znamen emancipace nrod a lid. Liga me uznat pouze jedinou jednotu: jednotu, kter vznikne svobodnm spojenm autonomnch stran do jedinho celku, kter pak pestane bt negac partikulrnch prv a zjm, pestane bt hbitovem, kde je nsiln pohbvn kad mstn blahobyt, a naopak se stane stvrzenm a zdrojem kad jednotliv autonomie a kadho jednotlivho blahobytu. ...hlavn prvky, kter, by propojeny vce i mn odlinm zpsobem, vytvej to, emu se k vlastenectv. ...jsou tyi: 1. pirozen i fyziologick prvek; 2. prvek hospodsk; 3. prvek politick; a 4. prvek nboensk nebo fanatick. Fyziologick prvek je hlavn podklad kadho naivnho, pudovho a brutlnho vlastenectv. Je to pirozen ve, kter je prv proto, e je nkdy a pli pirozen, to znamen zcela animln, v ostrm protikladu ke kad politice a, co je jet hor, nesmrn naruuje hospodsk, vdeck a lidsk vvoj spolenosti. Pirozen vlastenectv je ist animln fakt, kter nachzme na vech stupnch zvecho ivota, a dalo by se ci, e do jist mry je nachzme i v ivot rostlin. Vlastenectv chpan v tomto smyslu je niiv vlka, je to prvn lidsk vyjden onoho velkho osudovho boje o ivot, kter pedstavuje veker ivot prodnho nebo relnho svta - onoho neutuchajcho boje, onoho vzjemnho univerzlnho porn, ivcho jednotlivce i cel druhy masem a krv jednotlivc cizch druh; a jeliko se neustle, kadou hodinu, kad okamik osudov obnovuje, umouje ivot, rozkvt a vvoj nejplnjm, nejinteligentnjm a nejsilnjm druhm na kor vech ostatnch. Nejmohutnj rostlina, kter je nejlpe pizpsobena specifickm podmnkm podneb a pdy a vdycky se vyvj s relativn nejvt silou, pirozen potlauje vechny ostatn. Je to tich boj, le neutuchajc... Ve zvecm svt probh stejn boj, jenom dramatitj a hlunj. Tam ji nedochz k tichmu a necitlivmu potlaovn. Tee krev a drsan, poran, muen zve napluje vzduch svm stnnm. A lovk, toto mluvc zve, zavd do tohoto boje prvn vtu, a tou je vlastenectv. Mohli bychom definovat prodn vlastenectv takto: je to pudov, bezdn a zcela nekritick lpn na kolektivn pijmanch a ddinch i tradinch ivotnch zvycch, a stejn pudov a bezdn neptelstv vi kadmu jinmu zpsobu ivota. Je to

lska k vlastnm lidem a k vlastnmu prosted a nenvist ke vemu, co je svou podstatou ciz. Vlastenectv je tedy na jedn stran kolektivnm sobectvm a na stran druh vlkou. Tato solidarita vak nen natolik siln, aby zabrnila jednotlivm lenm njak zvec pospolitosti se ppadn vzjemn porat; je vak natolik siln; e doke pimt vechny tyto jedince, aby zapomnli na sv obasn rozepe a sjednotili se proti kadmu vetelci, kter by k nim piel z njak ciz pospolitosti. Vezmme si vesnick psy. Psi vbec nevytvej pirozen kolektivn republiku; jsou-li penechni vlastnm pudm, ij v toulavch tlupch jako vlci a usedlmi zvaty se stvaj pouze pod vlivem lovka. Jakmile se vak usad, vytvej v kad vsi jakousi republiku, kter nen komunou, ale je zaloena na individuln svobod, v souladu s oblbenou formulkou mckch ekonom; kad na svou pst a poslednho vem ert. Je to neomezen laissez-faire a laissez-aller, konkurence, nesmiiteln obansk vlka bez pm, kde nejsilnj vdycky koue nejslabho - stejn jako v buroaznch republikch. Avak kdy probhne jejich ulic pes ze sousedn vesnice, hned uvidte, jak se na neastnho cizka ti rozkmoten oban masov vrhnou. Tak si km, jestli to nen vrn kopie i spe originl kopi, kter se den co den opakuj v lidsk spolenosti. Nen to snad dokonal projev onoho prodnho vlastenectv, o nm jsem ekl, co se nebojm opakovat, e je jenom docela animln ve? Zvec je nepochybn, protoe psi jsou neoddiskutovateln zvata... ...vlastenectv, kter bsnci, politici vech kol, vldy a veker privilegovan tdy vychvaluj jako ideln a vsostnou ctnost, nem sv koeny v lidstv lid, ale v jejich bestialit. Opravdu: prodn vlastenectv kraluje neomezen, jako kralovalo na potku djin, v nejmn civilizovanch stech lidsk spolenosti. - V lidskch pospolitostech znamen nepochybn sloitj cit ne v pospolitostech zvecch, a to u proto, e ivot lid, tchto myslcch a mluvcch zvat, zahrnuje nesrovnateln vc pedmt ne ivot zvat vech ostatnch druh... Ale pes veker rozdly mezi prodnm vlastenectvm lidskch a zvecch pospolitost, teba jen z hlediska kvantity a dokonce i kvality pedmt, je zahrnuj, m toto vlastenectv spolen to, e je rovn pudovou, tradin, zvykovou a kolektivn vn a e intenzita jednoho i druhho vlastenectv nijak nezvis na jeho obsahu. Naopak bychom mohli ci, e m mn je obsah sloit, m je prost, tm pronikavji vlun je vlasteneck cit, kter tento obsah projevuje a vyjaduje. Zve samozejm lp na tradinch zvycch pospolitosti, k n nle, mnohem vc ne lovk; tento vlasteneck sklon je pro zve fatln, a protoe nen schopno se jej zbavit samo, je od nj asto osvobozeno teprve vlivem lovka. Obdobn je tomu v lidskch pospolitostech - m mn je civilizace vyvinut, tm mn sloit a jednodu je sm zklad spoleenskho ivota a tm je prodn vlastenectv... intenzivnj. - Z toho vyplv, e prodn vlastenectv je rubem civilizace, to znamen skutenho vtzstv lidskosti v lidskch spolenostech. (pel. D. Steinov) Pevzato z asopisu Analogon .15, 1995