Robert Spaemann: Zkladn mravn pojmy a postoje

1. Filozofick etika neboli Jsou dobro a zlo relativn?

subjektivn pstup k tomu, co je pro ns dobr (dobr pro nkoho x d. z uritho hlediska) tot je pro tho lovka z rznch hledisek dobr i patn (nap. pesasy dobr pro penze, patn pro zdrav) dobr je zvisl i na kulturnm okruhu, na epoe, na spoleensk vrstv, na charakteru toho, kdo tohoto slova pouv racionln a etick pohled na to, co je dobr nesplvaj, mohou se liit systmy norem ovlivnny kulturnmi odlinostmi (u ekov studovali mravy okolnch kraj, posuzovali je podle jistho mtka physis, tedy proda) jednn dobr pro jednoho lovka, nemus bt dobr pro druhho lovka a me tomu druhmu ublit ale spolen normy ve vech kulturch (povinnosti rodi vi dtem, p. dt vi rodim, velkomyslnost a vdnost pokldna za dobr, lakomstv patn) jsou dny biologicky a sociln, podstatou lovka dv krajn protikladn stanoviska, ale u obou tez otzky, rozpory, pokusy o jejich vyvrcen o 1. Kad lovk se m dit morlkou, kter vldne v jeho spolenosti. autoritsk teze 3 problmy/rozpory: kdo tuto obecn platnou morlku vyhlauje/uruje (jej normy nemus bt dobr pro vechny) ve spolenosti nen vdy jen jedna urit vldnouc morlka, rzn morln nzory si navzjem konkuruj jsou spolenosti, ve kterch je za pkladn pokldno jednn proroka, reformtora nebo revolucione, tedy lovka, kter se vbec nepizpsobil morlce sv doby/spolenosti, nbr j zmnil tato teze absolutizuje morlkou, kter panuje ve spolenosti

o 2. Kad se m dit tm, co se mu zamlouv a dlat to, co se mu zachce anarchistick, individualistick odsuzuje kadou platnou morlku jako represi, jako tlak a doporuuje, aby kad jednal tak, jak se mu zamlouv, tak aby byl astn rozpory: charakter lovka me bt amorln, dobr existuje jen jako dobr pro mne z uritho hlediska, tomuto lovku chyb urit fundamentln zkuenosti, kter nelze nahradit argumenty kad stejn dl to, co se mu zamlouv, take 2. teze je naprosto zbyten - bu podle svho svdom, nebo podle uritch morlnch norem o jedn se o popudy, podnty niternj a pirozenj ne tzv. morln podnty (tzv. podnty zven od tch by se ml lovk podle tto teze osvobodit) jedn se o sebeuren filozofick morlka je zaloena na pirozenost lovka, take tato teze opt vyvrcena lovk nen bytost pedem urenou instinkty, nbr je bytost, kter mus mtka svho jednn teprve hledat a nalzat, lidmi se nestvme automaticky hlediska na to, co se mn slovem dobr se promovala, mnilo se i uren jejich poad (podle antickch filozof: sprvn je takov poad, kdy lovk ije astn a v souladu sm se sebou) kdy budu respektovat to, co se zamlouv jinm, omezm tm sv vlastn zliby tolerance vbec nen samozejmm dsledkem morlnho relativismu, naopak je zaloen na velmi uritm morlnm pesvden, pro kter je povaovna veobecn platnost o aby lovk uznal poadavek tolerantnosti jako samozejm, mus mt uritou ideu dstojnosti lovka o ne vdy se m pn snesou s pnmi ostatnch lid, lze ale udlat kompromis, najt njak spolen mtko, najt ideu spolen pravdy spor i dobr a zl dokazuje, e etika je sporn, nen pouze relativn a e urit zpsoby jednn jsou lep ne jin, e jsou lep vbec (nejen pro jedince, ale i pro vechny)

2. Vchova neboli Princip slasti a princip reality

aby lovk nco inil, mus to chtt chceme? (Kdy pochopme, co vlastn chceme, tak tak zjistme, co mme init a v em spov sprvn ivot) po celou antiku otzka: Co je nejvym dobrem? Co opravdu poslednm clem naeho snaen? Pomoc odpovd na tyto otzky meme rozliit morlky pirozen a nepirozen a represivn o pirozen morlky nm napomhaj, abychom doshli toho, co v zklad chceme, nepirozen jsou ty, kter k tomu nenapomhaj o pirozen morlka je spojena s nam vlastnm chtnm, o systmy norem mohou bt nepirozen dvma zpsoby: kdy vystavuj lovka cizm ustanovenm, nebo kdy ho vystavuj jeho vlastn svvoli, jeho okamitm pnm a nladm (nedostaten sebeovldn) chceme-li doshnout slasti a vyhnout se strasti (ctit se blaenm) o dobr je to, co pispv k dosaen tohoto cle, patn je to, co tomu brn o hdonismus: hdon = slast, 1. systematick morln princip, uspokojen je brno jako cl jednn, nen vak jedinm clem 2 varianty hdonismu (podle Epikura): pozitivn jde o maximalizaci slasti, u vldnoucch td a bohatch, prost u tch, co maj prostedky k uspokojovn poteb negativn (asketick) jde o to, vyhnout se strasti, dr dosti na uzd, aby pedem zmenila monou frustraci Epikuros: pro dobr ivot je poteba: zdrav, ctnost, blahovle, ptelstv a tdrost pinej radost tomu, kdo je m o snaha o slast x snaha o sebezachovn nkdy v rozporu (t ve snu = slast x probudit se t) o Sigmund Freud u dtte: princip slasti x princip reality ekl, e princip slasti je omezen principem reality; chceme-li pet, musme se cht necht pizpsobit realit, v iluzch se t ned otzka: Pro nco chci?, u v antick filozofii si kladli otzku: Co opravdu v zklad

v realit jsou slast a bolest smseny, zkuenost s realitou je skuten, obsahem ivota, sebezachovn a dosaen slasti nejsou vlastnm smyslem ivota

o v v reakci na hdonistickou morlku se formuje morlka sebezchovy, a to s. individuln nebo zchovy njakho socilnho systmu ale fixace na sebezchovu brn zdailosti ivota rozvjet sv sly meme jen na zkuenosti, kter nm klade odpor obecn chceme jet nco jinho ne slast, a to sebezachovn

3. Vzdlvn neboli Vlastn zjem a hodnotov pocit

Co odliuje vy druhy slast od nich? kdy provme tlesnou slast, meme bt v depresi x i kdy provme intenzivn radost, meme ctit fyzickou bolest pjemnj je slast psychick (z radosti mme jen radost a nic jinho) obsahy nebo pedmty, na n jsou zameny pocity, nazvme hodnotami vzdlvn = proces, jm je lovk vyvdn z animlnho zaujet sebou samm, tj. objektivizaci a diferenciaci jeho zjm a tm i stupovn jeho schopnosti k radosti a bolesti podstatnou slokou zdailho ivota je vzdlvn, rozvjen objektivnch zjm a rozvjen recepce hodnotovho obsahu skutenosti hodnoty si neuvdomujeme izolovan, nbr v aktech, jimi dvme pednost ped nm jinm nebo naopak odsouvme za nco jinho lovk nezskv hodnotov stanoviska pedevm diskursem, pouenm, nbr zkuenost a uenm (tm, e nco vme, nco jsme proili, na zklad toho meme hodnotov stanoviska srovnvat) vy hodnoty zpsobuj vt poten a vyaduj jistou disciplnu, zvenou pozornost, zpsobuj hlub a trvalej radost, ale vyaduj vt aktivitu dv lidsk vlastnosti, kter stoj uvdomovn hodnot v cest: o hodnotov slepota z tuposti tup lovk nevnm hierarchii hodnot, zvol tu nejbli namsto t vzdlenj, ale vy o hodnotov slepota z vn ve sice hodnotov kvality vidt umouje, ale zkresluje proporce, ve kterch maj bt hodnoty vidny, ve odhaluje hodnoty, nikoli vak jejich hierarchii nejednat bezprostedn pod vlivem

vn/hnvu ve vzplane a uhasne, avak hodnotov kvality, kter jsou asto odhaleny vnivm citem, trvaj

4. Spravedlnost neboli J a druz

nzor, e pro dobr ivot m fundamentln vznam hodnotn cit sprvn t znamen respektovat skutenost, objektivizovat vlastn zjmy, nechat je formovat hodnotovm obsahem skutenosti, poddit je obecnm mtkm, pak jsou navzjem srovnateln a jen tm je umonno, abychom se dohodli sami se sebou i jinmi lidmi o tch zjmech, kter si navzjem konkuruj bez druhch nen mon bti lovkem, jazyk, mylen i ctn se rozvj v komunikaci s jinmi lidmi spravedlivm lovkem nazvme toho, kdo pi konfliktu zjm pihl k tomu, o jak zjmy jde, a je ochoten odhldnout od toho, o zjmy jde ke spravedlnosti pat i ochota poddit se v ppad pochybnost nestrann instanci fenomn v zkladech veker spravedlnosti: rozdlovn nebo pivlastovn statk, kterch nen dostatek (x rozdlovn statk, kterch je nadbytek, nepodlh dnm kritrim spravedlnosti spravedlnost je uznn fundamentln symetrie ve vztazch mezi lidmi, a to tehdy, kdy jde o rozdlovn statk, kterch nen dostatek spravedlnost neznamen, e vichni dostanou stejn nebo e vichni mus podat stejn vkon spravedlnost znamen, e mtko rozdlovn bemen a odmn, nesm bt pedem koncipovno ve prospch uritch osob nebo skupin osob a nesm jm bt pi uvn manipulovno ve prospch nebo v neprospch uritch osob spravedlnost znamen t nestrannost (nejsme vdy nestrann, protoe ne vdy mae jednn podlhaj mtku spravedlnosti) podle Aristotela dva druhy mezilidskho jednn, kter podlhaj poadavku spravedlnosti o smna statk vdy za spravedlivou cenu o rozdlovn bemen a odmn njakou autoritou nespravedlnost spov v tom, e je vyuvn stav nouze, monopoln ovldnut trhu (melina), umouje dat jakoukoli cenu, anebo je vyuvna nevdomost kupujcho i prodvajcho

 spravedlnost je ctnost toho, kdo disponuje moc, toho nejsilnjho fundamentln poadavek symetrie spravedlnost je hledisko pi rozdlovn statk v rmci existujcch institucionlnch vztah poteba co nejvc jednostrannch hledisek, aby se dosplo k jednomu relevantnmu hledisku sofist v 5. st. p. n. l. hlediskem toho, co je spravedliv, je prvo silnjho, spravedliv je tedy to, co in siln, co mu prospv x Platn to odmtl, hledal, co je lovku prospn, doel k zvru, e spravedlnost je ctnost mocnch, znamen monost odhldnout od vlastnho zjmu hlediska rozdlovn jsou libovoln, spravedlnost pouze znamen, e tato hlediska plat obecn a e nejsou diktovna subjektivnmi zjmy relevantn x nerelevantn kritria o konkurence relevantnch hledisek vimli si j u antit filozofov, hovoili o aritmetick a proporcionln rovnosti aritmetick vichni dostanou stejn, bez ohledu na vkon stejnou mzdu apod. nespravedliv proporcionln (nap. Marx) kad podle svch schopnost/ podle jeho vkonu, ble spravedlnosti, ale neuspokojuje protoe otzka, jak m bt hodnocen vkon kad m toti jin schopnosti, podle Platona by takto mohl postupovat jen Bh, kter zn hodnotu kadho jedince, a tak me posoudit vkon proporcionalita ve vztahu k potebm lovka i v kesanstv: lska k blinmu, samaritnstv, pomoc tomu, kdo si neme pomoci sm

5. Smlen a odpovdnost neboli Svt el prostedky?

Co znamen bt lovkem? o hlavn podmnkou je spravedlnost (odhldnout od svch osobnch zlib a sympati) o dle vyaduje to i vdn a lsku: bez vdn o tom, co je lovk a co mu prospv, jednme chybn; nejlep vdn je spojeno s lskou (zde chpanou jako blahovli, pn, aby se druhmu dostalo to, co je pro nj dobr)

o nepsobit druhmu bolest, protoe o ni sami nestojme Jakmu mtku krom spravedlnosti mus nae jednn odpovdat, aby bylo dobr? o o to dlouh filozofick spory o M. Weber dv nesluiteln stanoviska etika smlen (postoje) odmt jednak jinak ne sml, i kdy to nemus bt v dan situaci vhodn etika svtc etika odpovdnosti postoj, lovka, kter m na zeteli celek pedvdatelnch nsledk svch in a kter se proto te, jak nsledky jsou z hl. hodnotovho obsahu skutenosti nejlep, v souladu s tm pak jedn, i kdy to me bt nkdy nazvno patnm (eticky odpovdn jedn podle W. lka, kter ekne nemocnmu le o jeho zdravotnm stavu, protoe se obv, e by mu pravda mohla pitit, e by j neunesl) etika politik podle W. o v souasn etice je tento problm asto diskutovn jako protiklad deontick (ec. den = povinnost) a teleologick (telos = el) morlky deontick = morlky, kter oznauj urit jednn obecn a bez ohledu na jejich nsledky patnmi nebo dobrmi teleologick = morlky, kter odvozuj mravn hodnotu jednn z celku jejich pedpokldanch nsledk podobn morln odpovdnosti, utilitarismu o ve skutenosti neexistuje etika, kter by naprosto odhlela od nsledk jednn, nebo nen vbec mon definovat jednn bez ohledu na jeho urit inky jednat toti znamen nco zpsobit o odmtn utilitarismu z hlediska komplexnosti a neprhlednosti dlouhodobch nsledk naeho jednn dal hledisko: nkdo mus stanovit, co je obecn uiten, zbavuje svdom svprvnosti ve prospch ideolog nebo technokrat manipulovn s lovkem o zamen jednn na celek nsledk zbavuje lovka orientace a vystavuj ho kadmu pokuen a kad manipulaci nae mravn odpovdnost nen libovoln manipulovateln, pokud je souasn ohranien, tj. pokud nevychzme z toho, e bychom museli vdy odpovdat za celek

nsledk kadho naeho inu nebo za celek nsledk toho, e jsme nco neuinili (nemusme bt odpovdni za to, co jsme neuinili, nememe vdy promyslet vechny alternativy) Kant: poadavek: dnm jednnm nesmme ani sebe ani druh lidi uvat pouze jako prostedek existuje asymetrie mezi dobrm a patnm jednnm o neexistuj toti zpsoby jednn, kter by byly vdy a vude dobr, zvist to vdy na celku okolnost (ale exspiruj i zpsoby jednn, kter jsou bez ohledu na okolnosti vdy a vude patn)

6. Jednotlivec neboli Musme se vdy dit svm svdomm?

co mm init, to nm k nae svdom slovo svdom se uv v rznch souvislostech svdomit lovk pesn pln sv kadodenn povinnosti, ALE o svdom mluvme, i kdy odmtne tyto povinnosti plnit a vystoup proti nim svdom lovka je poteba bezpodmnen respektovat, je tak chrnno stavou svdom pokldno za hlas bo v lovku, tak za produkt drezury, zvnitnn pvodn vnjch vldnoucch norem prostednictvm vchovy) to, co v zklad opravdu chceme, nen ve fundamentlnm rozporu s tm, co je objektivn dobr a sprvn, svdom se uplatuje jako bezprostedn nae vlastn chtn svdom je n vlastn poadavek na ns sam svdom je ptomnost absolutnho hlediska v konen bytosti, je v lovku jako obecn, objektivn, absolutn, svdomm se lovk stv obecnem Odkud se v lovku objevilo svdom? o Sigmund Freud nad-j zvnitnn obraz otce, otec uvnit ns ono (id) sfra pud j (ego) pod vedenm nad-j, mus se osvobodit od ono a od nadj, aby bylo spravedlivm j ale svdom nen jen produktem vchovy, v kadm lovku je vloha k tomu, aby ml svdom, aby mohl rozliovat dobro a zlo, ale potebuj podnty z vnjku od autority, aby tento orgn nezakrnl, tedy vchovu

 Musme se vdy dit svdomm? o svdom nem vdy pravdu, ukazuje nm jen smr, podncuje ns, abychom opustili egocentrick nazrn na vci a abychom vidli to, co je obecn a o sob sprvn k tomu, abychom to uvidli, potebujeme uvaovn, znalost vc o svdom me bt pro lovka i zavdjc, kdy si neum uvdomit, co je dobro a co je zlo o v dnm ppad neznamen, e kad lovka m prvo dlat ve, co mu dovoluje jeho svdom, nesmme poruovat prva jinch lid, dodrovat zkony

7. Nepodmnn neboli Co in jednn dobrm?

dobr neme bt nic, co inme proti svmu svdom x ale ve, co inme v souladu s nam svdomm, nemus bt dobr dobr vle = vle, kter nechce zlo kad, kdo njak jedn, m dobr mysl, nikdy nechce nco jen proto, e je to patn ale ospravedlovat jednn dobrmi mysly je nepoctiv dobrou me bt nazvna jen vle, kter se d svdomm pinutit, aby sv jednn vidla v cel jeho relnosti, vli, kter neobelhv sama sebe tm, e se odvolv jen na dobr mysly nen mon dt dnou definici dobra tomu, kdo ho sm bezprostedn nerozpoznv vdy mohou existovat situace, kdy nco, co je vtinou dobr, v tchto situacch dobr nen, zle na morlnm hledisku nejvt pekkou objektivnho posouzen toho, co mme init, a eho se mme vyvarovat, je nedostatek ochoty odhldnout od vlastnho zjmu pravidlo: Co nechce, aby druz inili tob, nei ani ty jim. podobn Kantovu kategorickmu imperativu o tom, zda je jednn dobr, rozhoduje to, zda respektujeme skutenost, e s kadm lovkem jednme jako s bytost, kter je prv tak samoelem jako my samy, draz na odpovdnost a dstojnost lovka bez druhho myslu/smlen neme bt jednn dobr co je v d njak dan situaci dobr, zvis mj. na zvltnch vlastnostech toho, kdo se v tto situaci nachz

 shovvavost, odputn a smen to je vy spravedlnost

8. Smenost neboli Postoj k tomu, co nememe zmnit

cta k osudu zodpovdnost za jednn, respektovn podmnek, kter jsou dny, akceptovat urit dan rmec svho jednn (vnj x to jac jsme nae pirozenost, to je pevn dan veliina, kter uruje nae jednn) nejsme schopni kontrolovat dlouhodob nsledky naeho jednn, nevme, co zpsob do budoucna, kdy u tu mon nebudeme Jak vztah meme zaujmout vi tomu, co se dje? 3 monosti: o fanatismus fanatik lp na stanovisku, e smysl klademe a respektujeme jen my, nepodd se osudu, neakceptuje ho o cynismus neklade smysl proti skutenosti, nbr skutenost proti smyslu, povauje ve za aspekt mechanickho dn, v v prvo silnjho o smen se se skutenost rozumn postroj ke svtu postoj, kdy to, co nememe zmnit, pejmme jako smyslupln hranice svho chtn a jednn a akceptujeme je uen s smen se s osudem rozvinuli pedevm stoikov (Epikletos, Seneca) chpali pijet osudu jako konen osvobozen lovka, ale hroz ztrta dimenze vniv angaovanosti kesanstv odevzdanost vi osudu