633 Fabik Vybrane Kapitoly Z Tvareni Kovu Tazeni

VYSOKKOLABSKTECHNICK
UNIVERZITAOSTRAVA
FAKULTAMETALURGIEAMATERILOVHO
INENRSTV
STUDIJNOPORA
Nzevopor y/p edmtu:
Vybr ankapitolyztv enkov taen/Tv enkov
slop edmtu:633040
Autor /Auto i: Richar dFabk
Katedr a tv enmater ilu
TatostudijnoporavzniklavrmcirozvojovhoprojektuTvorbaelektronickch
studijnchoporprostudijnprogramyFMMIv r.2008
Technologie tven
Katedra tven materilu, FMMI, VB-TU Ostrava

- 1 -
1. TAEN OCELOVHO DRTU - VOD

90 minut

Po prostudovn tto kapitoly
pochopte vznam taenho drtu a vrobku z taenho drtu,
budete obeznmeni se zkladnm rozdlenm taenho drtu,
budete obeznmeni se zkladnm zpsobem vroby taenho drtu, poznte
jednotliv technologick operace a jejich poad,
budete umt definovat zkladn kvalitativn parametry (znaky jakosti) taenho
drtu,

Taen ocelov drty a vrobky z drtu maj velik vznam pro vechna odvtv prmyslu.
Je to dno monost irok modifikace potu vlastnost drtu, co umouje zabezpeit pro
dan el pouit optimln parametry drtu.
Technologie zpracovn drtu vytv tak pedpoklady pro vysok stupe mechanizace a
automatizace vroby v drtovenstv a tm zabezpeuje vysokou hospodrnost vroby. Variabiln
vlastnosti vchozho materilu, vlcovanho drtu, psob na adu initel, kter ovlivuj pi vrob
vlastnosti drtu a kter mohou bt tak vhodnmi postupy usmrovny. Tyto faktory jsou:

pouit zpsoby vroby ocel, chemick sloen a istota oceli,
technologie vlcovn a zen ochlazovn vlcovanho drtu z dovlcovac teploty,
tepeln zpracovn drtu,
vlastn proces taen drtu za studena,
geometrick parametry drtu, rozmry a prez,
jakost povrchu,
tvar vrobku z drtu, nap. lana, pruiny apod.

Uveden poet initel a asto jejich protichdn psoben na vlastnosti drtu je nutno vhodnmi
technologickmi postupy orientovat na zabezpeen optimlnch vlastnost drtu a racionalizaci vroby,
co je problm, kter vyaduje bohat vdomosti a velik praktick zkuenosti.
K zskn poadovanch vdomost m pispt tento vukov text. Obsah je zamen zejmna na
specifikaci poadovanch vlastnost vlcovanho drtu, hlavn technologick operace aplikovan v
procesu vroby taenho drtu a na postupy pro dosaen poadovanch vlastnost taenho
nepatentovanho a patentovanho drtu.
Technologie tven

- 2 -
1.1. Nejbnj vrobky z drt:
Hebky, rouby, ostnat drt, tkaniny a pletiva, pramence pro elektrick veden, svaovan sta,
lana, pruiny, kordy do pl pneumatik, jehly atd.

1.2. Zkladn charakteristiky vroby
Celkov rove vroby taenho ocelovho drtu je ovlivovna zejmna:

jakost vchozho materilu - vlcovanho drtu,
technickou rovn technologickho zazen,
technologi vroby a jednotlivmi technologickmi operacemi,
obsluhou,
vytvoenm technickch a organizanch podmnek pro optimln zen a kontrolu procesu vroby.

Jakost taenho drtu je zvisl na vlastnostech vlcovanho drtu a na vech fzch vrobnho
procesu a me bt zabezpeena jen za pedpokladu, kdy vechny innosti, zajiujc jeho vrobu a
kontrolu dohromady, sprvn funguj a pracuj. Nejslab lnek vrobnho procesu pak rozhoduje o
skutench uitnch vlastnostech taenho drtu.
Vroba taenho ocelovho drtu je pro velk poet technologickch operac nron a sloit. K
nejdleitjm vrobnm operacm potme: odokujovn a povrchovou pravu drtu, taen drtu,
tepeln zpracovn drtu - hn, patentovn, kalen, pokovovn drtu - zinkovn, cnovn,
mosazen, bronzovn aj.
Vhodnou kombinac tepelnho zpracovn a taen ocelovho vlcovanho drtu pslun jakosti
za studena se doshne potebnch rozmr taenho drtu a poadovanho zpevnn materil. Sprvn
volba struktury a kombinace obsahu uhlku v oceli s velikost deformace taenm pak umouje
doshnout irok rozmez rovn mechanickch a technologickch vlastnost taench drt.
Technologie tven

- 3 -
Taen ocelov drty jsou vyrbny tvenm vlcovanho drtu rznch jakost za studena.
Vlcovan drt lze pitom definovat jako hutn vrobek - vvalek o prmrech 5 a 30 mm svinut do
svitku o velik hmotnosti do 3000 kg.
1.3. Zkladn rozdlen
Z vrobnho hlediska rozdlujeme ocelov vlcovan i taen drt do t zkladnch skupin na:

1. drt z oceli obvyklch jakost s nzkm obsahem uhlku (do 0,25 % C), (dle ocelov
nepatentovan drt),
2. drt z ulechtilch uhlkovch ocel o stednm a vysokm obsahu uhlku (0,3 % C a 1,0 % C),
(dle ocelov patentovan drt),
3. drt z ulechtilch slitinovch ocel.

Nae pozornost bude zamena na prvn dv skupiny drtu, kter jsou v hromadnm mtku
vyrbny v drtovenskch provozech v Moravskoslezskm kraji (DB Bohumn, Bekaert Bohumn,
MSDO Ostrava, T zvod tarna Tinec). Na obr. 1. je schmatick zkladn rozdlen taenho
ocelovho drtu obvykl jakosti s nzkm obsahem uhlku a na obr. 2. je schmatick zkladn
rozdlen taenho drtu z ulechtilch uhlkovch ocel se stednm a vysokm obsahem uhlku.

Obr. 1. Schma zkladnho rozdlen taenho
ocelovho drtu obvykl jakosti
Obr. 2. Schma zkladnho rozdlen taenho
ocelovho drtu z ulechtilch uhlkovch ocel
Technologie tven

- 4 -
1.3.1. Zklady vroby ocelovho nepatentovanho drtu
Materilov tok pi vrob nepatentovanho drtu je schmaticky uveden na obr. 3.
V jednotlivch dcch v horn sti tabulky je proveden vet vech provozoven v drtovnch
zamench na vrobu nzkouhlkovch drt. Ve spodn sti tabulky je pak sortiment takov
drtovny. Postupem proti smru ipky meme zjistit jak technologick operace a v jakm poad byly
pro jednotlivou soust sortimentu pouity.
Zkladn technologick postup vroby 4 vybranch prmr tvrdch a polotvrdch taench
ocelovch nepatentovanch drt je uveden v tabulce 1.
Vchozm materilem je za tepla vlcovan drt.
elem taen ocelovch drt tvenm za studena je mimo jin vroba pesnch prmr drt
pod 5,5 mm, kter nelze hospodrn vyrobit vlcovnm za tepla, zlepen povrchu drtu a zlepen
mechanickch, technologickch a jinch vlastnost drt, a to zejmna vy pevnost v tahu a zajitn
poadovanch pot stdavch ohyb a krut do lomu.
Taen ocelovho drtu za studena je charakteristick plastickou deformac v rozmez teplot, pi
kterch vznikl zpevnn materilu zstv zachovno. Pi velkch plastickch deformacch
k vyerpn jeho plastickch vlastnost a drt pak nen dle tvaiteln bez poruen soudrnosti. pro
obnoven deformanch schopnost je pak nutno do technologickho postupu zalenit rekrystalizan
hn. hn nzkouhlkovch drt se podle zbarven povrchu po vyhn me provdt na blo,
na modro (pedchoz taen za mokra) a na erno (pedchoz taen za sucha).
K zajitn ochrany drt ped koroz je nejastji pouvno prbn rov zinkovn, nebo
povlkn holch nebo pokovench drt umlou hmotou.

Obr. 3. Materilov tok pi vrob taenho ocelovho nepatentovanho drtu

Technologie tven

- 5 -
Tabulka 1 Pklad technologickho postup vroby ocelovho nepatentovanho drtu

Technologie tven

- 6 -
1.3.2. Zklady vroby ocelovho patentovanho drtu
Materilov tok pi vrob vybranch druh patentovanho ocelovho drtu je uveden na obr. 4.
Zkladn technologick postup vroby vybranch prmr lanovho drtu je uveden v tabulce 2.
Vlastnosti vlcovanho drtu, potebn pro jeho zpracovn tvenm za studena taenm, jsou
mimodn dleit a meme je zlepit tepelnm zpracovnm.
K dosaen vysok plasticity vlcovanho drtu a k ovlivnn mechanickch, technologickch i
jinch vlastnost hotovho drtu se pouv izotermick kalen - patentovn, kter spov v ohevu
drtu nad teplotu AC
3
a v rychlm ochlazen v olovn nebo soln lzni na teplotu 450 a 580 C a ve
vdri na tto teplot po celou dobu fzov transformace.
Povrchov prava drt po patentovn je provdna oddlen v mome nebo u pedtahovch
drt tak na prbnch patentomocch, po ppad patentopokovovacch linkch v jednom
technologickm toku.
Povrchov prava drt po patentovn pozstv obvykle z nsledujcch technologickch
operac: moen, vodn oplach, pomovn, fosftovn nebo boraxovn a suen.
Pevnost hotovho drtu je dna vchoz pevnost vlcovanho nebo pedtahovho drtu, kter se
dle zvyuje v dsledku deformanho zpevovn pi taen. Deforman zpevnn taenm je tm vt,
m vy je obsah uhlku taenho ocelovho drtu a m vt jsou dl i celkov bry pi taen.

Obr. 4. Materilov tok pi vrob taenho ocelovho patentovanho drtu

Technologie tven

- 7 -
Tabulka 2 Orientan technologick postup vroby ocelovho lanovho drtu prmru 1,0 a 2,5 mm.

Technologie tven

- 8 -
Taenm ocelovho patentovanho drtu lze doshnout souasn poadovan prmr a
poadovanou pevnost drtu a to stanovenm vhodnho pedtahovho prmru pro posledn patentovn.
Vlcovan drt uren k patentovn (bez zenho ochlazovn) m tvaitelnost asi 40 a 50 %.
Vlcovan drt uren k patentovn normalizan vyhan, m tvaitelnost asi 60 a 70 %.
zen ochlazovan vlcovan drt z ulechtilch uhlkovch ocel je dodvn se zaruenou
tvaitelnost 80 % a u drt o stednm obsahu uhlku se skutenou tvaitelnost dokonce pes 90 %.

Pklad 1: Jak minimln prmr meme zskat pi taen (bez tepelnho zpracovn)
uhlkovch drt a) bez zenho ochlazovn, b) normalizan hanho a c) zen
ochlazovanho?

Pi vrob stednch a malch prmr drtu z ulechtilch uhlkovch ocel je zapoteb,
v zvislosti na pouitm druhu vlcovanho drtu po vyerpn jeho plasticity, zaadit do
technologickho procesu vroby patentovn pro obnoven deformanch schopnost
pouitho materilu. Pi vrob velice malch prmr drt je pak zapoteb zaadit do
technologickho procesu druh, poppad tet patentovn.
U nkterch druh patentovanch drt se v technologickm procesu vroby pouv tak hn
na mkko, kterm je dosahovno nejvt mkkosti a tvrnosti. hn na mkko tak me nahradit
operaci patentovn. U vybranch drt pro nstroje je hn na mkko konenou operac.
K zajitn ochrany drt ped koroz je pouvno rov zinkovn, pi kterm dochz k
poklesu pevnosti drt v tahu, poklesu stdavch ohyb a krut.
Pi vrob drt do patek pneumatik, drt pro kordov lanka pneumatik a drt pro vysokotlak
hadice se provd ped poslednm taenm mosazovn, poppad bronzovn pedtahovch drt na
patentomosazovacch nebo patentobronzovacch linkch elektrochemickm zpsobem.

Otzky ke kapitole 1

1. Kte initel ovlivuj pi vrob vlastnosti taenho drtu?
2. Jak jsou zkladn operace pi taen drtu.
3. Jak kombinace obsahu uhlku a velikosti deformace ovlivuje vsledn mechanick vlastnosti?
4. Jak je zkladn rozdlen taenho drtu z vrobnho hlediska?
5. Co je to patentovn drtu?
6. Jak znte esk a svtov vrobce taenho drtu?
7. Jak mme monosti (kritria) rozdlen taenho drtu?
8. Co je vchozm polotovarem pro vrobu taenho drtu.
9. Jak je postup pi vrob pozinkovanho drtu na pruiny?
10. m bude tvoena struktura oceli po ohevu v peci ped patentovnm a pi rekrystalizanm
hn?
11. Co je to tvaitelnost materilu? Co je mrou tvaitelnosti?
12. Co je to zpevovn materilu?
13. Co je to pevnost v tahu a jak m jednotky?
14. Co se pouv ke zven korozn odolnosti drt?
Technologie tven

- 9 -
2. POADAVKY NA JAKOST VLCOVANHO DRTU

180 minut

si pipomenete modern trendy pi vrob oceli,
budete obeznmeni s novmi trendy pi vrob vlcovanho drtu,
budete podrobn seznmeni s poadavky drtoven na vlastnosti vlcovanho drtu,

Jakost ocelovho vlcovanho drtu (VD) je odrazem rovn technologie vroby oceli,
pedvalk (plynule litch pedvalk) a technologie vlcovn.
V prmyslov vysplch sttech svta ji byly v irokm mtku zavedeny progresivn
technologie vroby oceli i vlcovanho drtu, kter vznamn ovlivuj hospodrnost
vroby i jakost vlcovanho drtu.
Progresivn hutn technologie jsou orientovny na vvoj novch znaek ocel, optimlnch
vlastnost pro dan el pouit, na vrobu oceli v kyslkovch konvertorech a elektrickch
obloukovch pecch (EOP), na mimopecn zpracovn ocel v pnvi a jej plynul lit do sochor a
blok, na modern itn a nedestruktivn kontrolu pedvalk i hotovch vrobk, ohev pedvalk v
krokovch nebo elektrickch pecch, pm (on-line) vlcovn drtu, vlcovn drtu na tratch s
pedpjatmi stolicemi pedvlcovacho i stednho poad a hotovnmi bloky, dvoustupov zen
ochlazovn drtu z dovlcovac teploty a tepeln-mechanick zpracovn drtu z dovlcovac teploty.

2.1. Hlavn trendy vroby oceli a vlcovanho drtu
kyslkov konvertory a elektrick obloukov pece
mimopecn zpracovn oceli (argonovn, odsen, dezoxidace a korekce chemickho sloen)
vroba plynule litch ocelovch pedlitk (PLP)
hlinkem uklidnn nzkouhlkov oceli
vroba VD je v souasn dob zajiovna vhradn technologi spojitho vlcovn na
kontidrtovch tratch (KD)(vstupn prez a 150x150, hmotnost svitku pes 2 000 kg, vstupn
rychlost pes 140 m.s
-1
, zen ochlazovn z dovlcovac teploty (OVD) (obr. 5.).

Technologie tven

- 10 -

Obr. 5. Pokldn drtu na Stelmor dopravnk

Jakost VD vznamn ovlivuje uitn vlastnosti taenho drtu (TD) a hospodrnost vroby.
Technick poadavky kladen na taen ocelov nepatentovan drty (z oceli t. 11) jsou obvykle ni
ne na patentovan drty (z oceli t. 12), technologie vroby a technologick zazen je jednodu.
Poadavky na jakost vlcovanho drtu z oceli t. 11 jsou proto v porovnn s poadavky na jakost
vlcovanho drtu z oceli t. 12 ni.
2.2. Technick poadavky kladen na VD
co nejvt hmotnost jednoho svitku vyrobenho v jedn le
sprvn geometrie, minimln rozmrov odchylky a nekruhovitost
co nejmen rove vnitnch vad
vhodn chemick sloen a jeho vysok homogenita po prezu
vhodn struktura, velikost zrna s ohledem na co nejvt tvaitelnost
vysok povrchov jakost (mlo okuj, bez povrchovch vad a oduhlien
rovnomrn rozdlen mechanickch, fyziklnch a technologickch vlastnost po dlce svitku

Vybran parametry vlcovanho drtu z oceli tdy 11 a 12 podle dokumentuje tabulka 3 a 4.
2.3. Nejbnj proheky dodavatel
vskyt vtho rozptylu chemickho sloen jednotlivch ocel nad bn rmec pouit,
vskyt povrchovch vad (trhlin, oduhlien) nad pedepsan hodnoty pstupn podle
jednotlivch technickch podmnek,
vskyt vnitnch vad (dutin, segregace) nad dohodnut hodnoty,
nedostaten sorbitizace vlcovanho drtu (drt bez zenho ochlazovn),
nestejnomrn rozloen mechanickch vlastnost po dlce drtu ve svitku a ve svitcch
jednotlivch taveb,
ast zmny materil,
ni dohodnut hodnoty vybranch parametr u jednotlivch jakost vlcovanho drtu v
porovnn se zahraninmi normami.
Technologie tven

- 11 -
Tabulka 3 Vybran parametry drtu z oceli tdy 11 pro veobecn ely a pro roubrenstv

Parametr Jednotka daj
Oborov norma - ON, - ON 420175
ON 425410
SN - oceli
TP 202-9-69 drt a tye

TP 202-57-75 drt z KD
Technick podmnky- TP, -
SN -
Pouit vlcovanho drtu - pro veobecn ely pro roubrensk ely
Vrobce - T NH T
Jakost oceli - 11300, 11320, 11343, 11373, 11423 11320 (BT-L), 11343 (B-N), 11373,11500
Rozpt uhlku v tavb % +0,03 +0,02 +0,03
Chemick sloen oceli: - 11300 11423 11320 11343
max. C % 0,09 0,24 0,11 0,17
max. S % 0,04 0,05 0,045 0,05
max. P % 0,04 0,05 0,045 0,05
Prmr mm
1)
5,5 - 11,5 5,5 7,0 10,5
11,0 - 25,0 6,5 10,0 21,0
Mezn chylky mm 0,4 0,5 0,3 0,4 0,5
Ovalita mm 0,64 - 0,80 0,35 0,42 0,7
Hmotnost svitku kg 1000 - 5 0 0 1000 500
3 %- 130 3 % - 130 3% - 130
Rozmry svitku m 0,86 ; 1,2 ; 1,0 0,86 ; 1,2 ; 1,0
Zpsob ochlazen - neuvd se OVD Stelmor nezen
Taitelnost - neuvd se neuvd se
Velikost zrna - neuvd se neuvd se
Znaka oceli - 11300 11423 11320 11343
Rozmez pevnosti MPa 260 - 380 410 - 490 310 - 390 330 - 410
Hloubka povrchovch vad mm 0,2 - 0,25 0,15 - 0,25
Hloubka oduhlien mm neuvd se neuvd se
Mnostv okuj kg.t
-1
neuvd se neuvd se
Vnitn vady
Drt mus bt bez rozvrstven osovch dutin a jinch necelistvost; vycezeniny a
nekovov vmstky jsou ppustn, pokud nejsou na jmu taen
U OVD z KD trati vT 5,5 - 6,5 mm 0,3 mm

Tabulka 3 Parametry VD z ulechtil oceli t. 12 pro veobecn ely a pro lanov drty V"

Parametr Jednotka daj
Pouit vlcovanho drtu - drt pro veobecn ely pro lanov drty V"
Vrobce - TZ TZ Thyssen, SRN
TPC - 202-50-74 202-50-74 -
Jakost oceli - C 24 a C 84 C 44.1 a C 74.1 C 64 C 74
Rozptyl uhlku % 0,05 0,05 05
Chemick sloen oceli
C
Mn
Si
P , S
Cu, Ni, Cr
%
C74
0,7 - 0,8
0,4 - 0,7
0 , 1 - 0 , 2 5
0,035
0,22; 0,1; 0,1
C74.1
0,7 - 0,8
0,4 - 0,7
0,1 - 0,25
0,03; 0,035
0,2; 0,1; 0,05
C64
0,63
0,51
0,20
0,020
C74
0,77
0,19
0,19
0,016
0,08; 0,04; 0,05
Prmr mm
5,5
7,5
8
10
10,5
11,5
5,5
6,5
10 6,0 9,5
Mezn chylky mm 0,25 0,30 0,35 0,25 0,3 0,3
Ovalita max. mm 0,35 - 0,49 0,35 0,42 0,4
Hmotnost svitku kg
1000
5 %- 130
1000
5% - 130
1000

Zpsob ochlazovn - Stelmor Stelmor Stelmor
Taitelnost (celkov br) %Qc , min 80 80 90
Velikost zrna podle SN 7 - 9 7 - 9 5 - 7 4 - 6
Rozmez pevnosti tavba
svitek
MPa max
137(90%)
100
118(90%)
100
180 90
Mnostv okuj kg.t
-1
4 4 2 - 6
Povrchov vady
hloubka - dlka
mm
%d j
0,15-0,25
0,15-0,30
80% - 2%
20% - 3%
0
0
Hloubka oduhlien
mm
%d j
80% - 3%
20% - 4%
80% - 2,0%
20% - 2,5%
0,06
0,10
0,08
0,12
Hodnocen jakosti dle Bekaerta (poet trestnch bod na 100 svitk)
vmstky
segregace
dkovitost
povrchov vady
celkem
poet
trestnch
bod

neuvd se

150-250

max. 130/0100
117
5
0
3,8

126
23
0
0

Technologie tven

- 12 -
Tabulka 5 Prognza zven jakosti vlcovanho drtu z ocel t. 12 a vych pro drty s vysokmi
poadavky na jakost

Mrn daje v roce
Parametr jednotka 1980 A II. 1990 A II. 2000
A I. 1990 A I. 2000
Jakost oceli - C 74-94, C 70 K,C54.1 - C 84.1, C 74.2 - C 94.2
12010 - 40, C 65 L, C 62 d, 53CrV, 65 V
14109, 208, 209, 14260, 15260, 17242 atd.
Prmr mm 5,5 - 21,0 5,5 - 21,0 5,5 - 25,0 5,5 - 25,0
Mezn chylky mm 0,25 - 0,50 0,25-0,50 0,2 0,15
Nekruhovitost mm 0,35 - 0,8 0,35 - 0,8 0,28 0,25
Hmotnost svitku kg 15- 1000 700- 1000 700 - 2500
3% min. 130 3% min. 150
Zpsob ochlazovn - do 11 - zen ROVD ROVD
nad 11 - nezen EDC EDC
Taitelnost %Qc,min do 11 - 80
2)
do 11 90 - 80
nad 11 - 70 nad 11 - 80
Rozmez pevnosti v tavb MPa max 137
3)
118 60 - 100
podle jakosti oceli
Mnostv okuj kg.t
-1
4 4 3 3
Hloubka povrchovch vad
kordy 0,15 0,15 0,10 0,10
lana V 0,11 - 0,25 0,11 - 0,20 0,10 - 0,15 0,10 - 0,15
jehly mm 0,15 0,15 0,07 0,05
hudebn nstroje max 0,20 0,15 0,07 - 0,13 0,05 - 0,10
ventilov pruiny 0,11 - 0,25 0,10 - 0,20 0,02 0,02
valiv loiska 0,21 - 0,40 0,15 - 0,30 0,07 - 0,20 0,05 - 0,15
k OTZS
1)
0,15 - 0,40 0,15 - 0,30 0,07 - 0,20 0,05 - 0,15
Povrchov oduhlien
kordy 0,14 0,14 0,10 0,10
lana V" 0,14 - 0,25 0,10 - 0,20 0,10 - 0,15 0,10 - 0,15
jehly mm 0,11 0,11 0,10 0,07
hudebn nstroje max 0,20 0,15 0,10-0,20 0,07-0,13
ventilov pruiny 0,11 - 0,25 0,10 - 0,20 0,10 0,07
valiv loiska 0,21 - 0,40 0,15 - 0,30 0,10 - 0,20 0,07 - 0,15
k OTZS 0,22 - 0,40 0,15 - 0,30 0,10 - 0,20 0,07 - 0,15
Hodnocen vnitnch vad
a povrchu
4)

kordy 110 90 80 80
lana V" poet 135 100 80 80
jehly trestnch Nutno stanovit metodiku
hudebn nstroje bod na Nutno stanovit metodiku
ventilov pruiny 100 svitk 100 80 80
valiv loiska max Nutno stanovit metodiku
k OTZS 150 - 250 150 120 100
1)
k objemovmu tven za studena - OTZS,
2)
jen u zen ochlazovanho vlcovanho drtu - OVD,
3)
jen pro drty 0 5,5 -11,0 mm,
4)
metodika hodnocen jakosti podle Bekaerta,

2.4. Hodnocen vybranch parametr VD na vlastnosti TD
2.4.1. Hmotnost svitku vlcovanho drtu
ovlivuje produktivitu prce a asov vyuit stroj v tarnch, patentovnch a nkdy i
pozinkovnch, vcestrojovou obsluhu drtotah a ekonomiku vroby drtu. Je mon pi zpracovn
svitk vt hmotnosti doshnout asovch spor, kter umouj pechod na obsluhu vtho potu
stroj. Na druh stran je ale zapoteb pi pekroen urit hmotnosti svitku potat se zvenm
investinch nklad na speciln dopravn zazen, kter mohou uveden vhody snit nebo
eliminovat.
S pihldnutm na stvajc pouvan dopravn a zvedac zazen o nosnosti 1200 a 1500 kg v
tarnch je optimln hmotnost svitku 1000 kg. V souasn dob jsou na modernch vlcovacch tratch
Technologie tven

- 13 -
v zvislosti na znace oceli vlcovny svitky drt o hmotnosti 700 a 2500 kg. Za optimln hmotnost
svitku povauj v souasn dob zpracovatel vlcovanho drtu s ohledem na sv monosti 1300 kg a
2000 kg s toleranc 25 kg.
2.4.2. Prmr vlcovanho drtu
ovlivuje rychlost ochlazovn drtu po vlcovn a tm tak jeho strukturu a mechanick
vlastnosti. Se zmenovnm prmru se proporcionln zvtuje pomr povrchu k prezu drtu a drt
se rychleji ochlazuje. Z uvedenho dvodu m za stejnch vrobnch podmnek tlust vlcovan drt v
porovnn s tenm drtem hrubozrnnj strukturu a ponkud ni pevnost.
Velik tolerance (viz. tabulka 4) a ovalita prmru vlcovanho drtu nepzniv ovlivuj
mechanick vlastnosti taenho drtu, zvyuj spotebu prvlak, maziva a sniuj vyuit drtotah
zvenm petrh drtu bhem taen.

Pklad 2: VD o prmru 5,5 mm s toleranc 0,4 mm se thne na 4,5
mm. V jakm rozmez me kolsat skuten deformace? Jak vliv bude
mt na deformaci ovalita drtu = 0,8 mm? ( = d
1
d
2
)

Tabulka 4 Vybran parametry vlcovanho ocelovho drtu podle oborovch norem.

Jmenovit
prmr drtu
d
Mezn chylky prmr Hmotnost
bnho metru
drtu
proveden Plocha prezu
bn pesn
1)

mm mm mm
2
kg.m
-1
5,5 23,76 0,186
6,0 28,27 0,222
6,5 0,4 0,3 33,18 0,261
7,0 38,48 0,302
7,5 44,18 0,347
8,0 50,27 0,395
8,5 56,75 0,446
9,0 63,62 0,499
9,5 70,88 0,556
10,0 78,54 0,617
11,0 95,03 0,746
12,0 113,1 0,888
13,0 132,7 1,042
14,0 153,9 1,208
15,0 176,7 1,387
16,0 0,5 0,4 201,1 1,578
17,0 227,0 1,782
18,0 254,5 1,998
19,0 283,5 2,226
20,0 314,2 2,466
21,0 346,4 2,719
22,0 380,1 2,984
23,0 415,5 3,262
24,0 452,4 3,551
25,0 490,9 3,853
1)
Dodv se po dohod s dodavatelem
Technologie tven

- 14 -
2.4.3. Vnitn vady VD
Drt mus bt bez segregac a dkovitost, necelistvost, osovch staenin a takovch
vmstk, kter budou na zvadu pi dalm zpracovn (bn definice bezvadnho drtu
podle dodacch podmnek T, a.s.).
Tato specifikace vnitnch vad je obecn a neurit a je s pihldnutm na vysok
poadavky, kladen zejmna na vysokopevnostn druhy, nap. lanovho, pruinovho, jehlovho a
kordovho drtu nevyhovujc.
Belgick firma Bekaert m vypracovn systm hodnocen jakosti vlcovanho drtu z oceli tdy
12, kter zajiuje hodnocen tavby systmem trestnch bod za mikroistotu (vmstky), vycezeniny,
vlknitost struktury a povrchov vady a komplexnm kritriem - indexem kvality tavby QI.

2.4.3.1. Vmstky (inclusion)
Vmstky ve slitinch eleza dlme do t hlavnch skupin na: oxidy, sirnky a kemiitany.
Vlastnosti ocelovho vlcovanho drtu ovlivuje mnostv a velikost vmstk, typ a plasticita
vmstk a rozloen vmstk v materilu. Mnostv vmstk je mtkem dokonalosti odstraovn
neistot z oceli.
Pi vrob ty je velmi dleit volba prvk dezoxidace. Akoli je hlink prvkem nejvce
ovlivujcm proces dezoxidace, m za nsledek produkci vmstku Al
2
O
3.
Kdy se pro dezoxidaci
pouije Si a Mn, vyskytnou se v prbhu tepelnho vlcovn sulfidy a silikty. Shluk vmstk Al
2
O
3
drasticky zhoruje taitelnost drtu (viz. obr. 6). Nicmn, jestlie je v prbhu tavby pidno Ca, me
bt v limitovanm mnostv Al pout pro dezoxidaci.

Obr. 6. Lom taenho drtu s nedeformovatelnm hlinkovm vmstkem.

Pi vrob ty a drt je velmi dleitm faktorem reoxidace. Nedodruje-li se obezetnost,
taven ocel, kter ji byla dezoxidovna, me bt optovn zoxidovna v prbhu procesu odlvn
z dvodu reakce s kyslkem v prosted nebo ruvzdornch prvk i strusky. Nekovov vmstky, kter
se zde vyskytuj, jsou nejdleitjm faktorem, kter zpsobuje lmn drt a ty v prbhu taen.
Krom toho se jako dsledek metalurgickch reakc mohou tvoit nekovov vmstky uvnit
roztaven oceli. Tyto fze ovlivuj mechanick vlastnosti ty. Jedn se o vt ciz tlesa a nekovov
matrily nebo tsky, kter zpravidla vypluje mezery mezi povrchem tye a vrstvou okuj. Obvykle
Technologie tven

- 15 -
jsou nekovovmi vmstky sulfidy, oxidy, silikty nebo smsi nkolika z tchto ltek. Tyto vmstky
mohou bt ptomny v nevhodnm mnostv, nebo s nevhodnmi rozmry v materilu.
Nekovov vmstky jsou vsledkem procesu vlcovn. V procesu vlcovn se nekovov vmstky
dostvaj do tekut oceli a v procesu taen drtu se tm vdy uspodaj podln. Zjistilo se, e ve
zkuebnch vzorcch se vyskytovaly vmstky s prmrem a do 1,5mm. dky tchto vmstk vedou
k propagaci trhlin. Rzn vady ty tud limituj minimln prmr drtu v procesu taen drtu.
Zrodky mikrotrhlin vznikaj v mstech, kter jsou vystaveny ohbn a kroucen.
Roziovn trhlin podl bariry vmstk je ukzn na obr. 7. Plocha lomu m schodovit tvar,
jak je mono vidt na obr. 8. a tento stav je dkazem roziovn trhlin podl barir vmstk. Plocha
lomu je ukzna na obr. 9. Bariry vmstk se prbn protahuj, viz. obr. 10. Obas lze objevit
samostatn nekovov mstky (viz obr. 11.). Dle, jsou zde nedeformovateln hrub stice (coarse
particle), (obr. 12.) Tyto vmstky a stice jsou obecn ist silikty (obr. 10.) nebo komplexn
vmstky (obr. 11.). Pr vmstk bylo pozorovno pouze v blzkosti plochy lomu u nkterch vzork,
jak je vidno z obr. 13. Obas se vyskytuj hrub vmstky tsn pod povrchem, kter postupuj smrem
k povrchu pod ostrm hlem (viz obr. 14.).

Obr. 7. Roziovn trhlin podl bariry vmstk Obr. 8. Vskyt schodovitho tvaru lomu dsledkem
vmstk

Obr. 9. Snmek plochy lomu z elektronovho
mikroskopu
Obr. 10. Linie vmstk
Technologie tven

- 16 -

Obr. 11. Linie vmstk Obr. 12. Hrub stice

Obr. 13. Plocha lomu po naleptn Obr. 14. Hrub vmstky tsn pod povrchem

Obr. 15. Hrub stice TiN Obr. 16. Hrub vmstky oxid eleza

Bhem vroby drtu z legovan oceli se mohou ve struktue vyskytovat karbidy nebo nitridy.
Obr. 15. ukazuje stice TiN o prmru 5 m, kter byly zjitny na lomov ploe pruiny.
Technologie tven

- 17 -
2.4.3.2. Okuje
Jednou z vad, vyskytujcch se v prbhu vroby ty, jsou oxidy eleza, kter se mimovoln
dostvaj do oceli v prbhu vroby. Tyto vady se objevuj pod povrchem. Na obr. 16. jsou zachyceny
vmstky oxid eleza pod povrchem drtu. V prbhu taen drtu zpsobuj tyto vmstky trhliny
(crack) na povrchu drtu (viz obr. 17.). Obr. 18. ukazuje obraz hrubch stic (stice oxid eleza)
pomoc optickho mikroskopu. Detailn obraz tchto vmstk pomoc svtelnho mikroskopu je na
obr. 19. Bhem taen drtu zpsobuje tento druh vad trhliny ve tvaru V. Podl tohoto druhu vad je
velmi nzk a in zhruba pouze 5%.

Obr. 17. Trhliny na povrchu drtu Obr. 18. Snmek cizch tles v drtu pomoc
optickho mikroskopu

Obr. 19. Detailn snmek stice z obr. 15. Obr. 20. Martenzit na povrchu drtu vznikl jako
dsledek patnch parametr ten
2.4.3.3. Vady jako dsledek taen
Druh skupina vad je vsledkem procesu taen drtu. Nejastji se bhem taen drtu vyskytuj
tyto dva druhy vad: oblast zpevnn z dvodu nedovolen deformace a trhliny ve tvaru V z dvodu
zatlaen cizch tles.
Technologie tven

- 18 -
V procesu taen drtu jsou asto k vidn vady, kter plynou z nevhodnch podmnek ten. Podl
takovch vad je piblin 25%. Vlivem nevhodnch tecch podmnek se na povrchu drtu mohou
objevit martenzitick oblasti (viz obr. 20.) nebo bainitick oblasti (viz obr. 21.) nebo oblasti
poputnho martenzitu (obecn zakalen oblasti hardened zone). Obzvlt povrchov martenzitick
oblasti jsou mstem vskytu trhlin jak je vidt na obr. 22. Tyto trhliny vedou k lomm a nkdy, jak je
vidt na obr. 23., vedou k trhlinm ve tvaru V v prbhu taen drtu.

Obr. 21 Snmek po naleptn Obr. 22: Zna zpevnn na povrchu a vskyt trhlin
(crack)

Obr. 23. Vskyt trhlin ve tvaru V na povrchu
vzorku
Obr. 24. Vady a povrch drtu
Technologie tven

- 19 -

Obr. 25. Ciz tleso, kter se dostalo do drtu po
naleptn
Obr. 26. Mikrostruktura cizho tlesa

Bhem taen drtu mohou rovn ciz tlesa (foreign bodies), kter se mimodk dostvaj na
povrch drtu, zpsobovat vn povrchov defekty podobn jako trhliny ve tvaru V. Na Obr. 25. je
pohled optickm mikroskopem na tento druh vad. Obr. 26 ukazuje mikrostrukturu cizho tlesa.
Z tchto obrzk je mono vidt, e ciz tleso a drt jsou tvoeny ze stejnho materilu, ale
mikrostruktura cizho tlesa je odlin. Zatmco mikrostruktura drtu je sorbitick, mikrostruktura
cizho tlesa je tvoena bainitem nebo poputnm martenzitem. Proto je tedy ciz tleso tvrd ne drt.
2.4.4. Povrchov vady VD
Tye a drty, a u ocelov nebo z neeleznch kov, jsou vyrbny vlcovnm za tepla, kter
nsleduje po plynulm lit. Vady na povrchu drtu vznikaj nejen pi tchto procesech, ale tak bhem
taen a nevhodnou manipulac. Povrchov vady a trhliny vlcovanho drtu byly klasifikovny
japonskm institutem Iron and Steel (viz. obr. 27).

Obr.27. Klasifikace povrchovch vad a trhlin vlcovanho drtu
Technologie tven

- 20 -
2.4.4.1. Vliv taen na zmnu tvaru transversln trhliny
Na obr. 28. resp. 29. je znzornn prez resp. SEM fotografie drtu s umle vytvoenou
transversln trhlinou ped a bhem taen. S rostoucm stupn deformace se ka trhliny zvtuje ve
smru taen a dno trhliny postupn stoup, trhlina m tendenci se vyhladit. Po pti brech je trhlina
zcela vyhlazen. U trhlin s nekonkvnm tvarem nedojde vlivem taen k uzaven trhliny.

Obr. 28. Zmny tvaru transversln trhliny bhem vcensobnho taen

Obr. 29. Zmny tvaru transversln trhliny bhem vcensobnho taen (SEM)

2.4.4.2. Vliv taen na zmnu tvaru podln U trhliny
Na obr. 30. je ukzn vsledek potaov simulace zavrn rhy tvercovho tvaru o hloubce
0,3 mm ce tak 0,3 mm na drtu o prmru 10 mm. Je zejm, e povrchov vada pejde do hloubky
drtu ve form peloky.

Obr. 30. Zmny tvaru rhy bhem vcensobnho taen
Technologie tven

- 21 -
2.4.4.3. Vliv taen na zmnu tvaru podln V trhliny
Na obr. 31. je znzornn vliv tvaru V rhy na jej schopnost se vyhladit. Existuj dva mechanismy
vyhlazovn V trhlin: stoupn dna trhliny k povrchu a zatlaen dna dol a uzaven stn trhliny.
Hranice mezi obma mechanizmy uzavrn V rhy je okolo 150. Pokud je uhel V rhy men ne 150
vznikne peloka. Vliv hlu V rhy na dlku peloky dokumentuje graf na obr.32. Vysvtlivky ke
grafu lze nalzt na obr. 31. vlevo.

Obr. 31. Zmny tvaru v rhy bhem taen

Obr. 32. Zvislost mezi hlem V rhy a dlkou peloky.

2.4.4.4. Povrchov vady VD - odstraovn
Zpsoby odstrann vad z povrchu drtu:
vyezn trhlin s pouitm rozbruovacho kotoue
vybrouen trhliny
vyezn trhliny loupnm

Na obr. 33. jsou uvedeny vsledky PC simulace zkoumajc jak vliv m brouen, jako zpsob
odstrann trhliny, na chovn drtu pi nslednm taen. Drt o prmru 10 mm ml rhy o hloubce
0,5 mm. hel tanho kuele prvlaku byl 6a deformace 20%. Oblast kde bylo simulovno odstrann
rhy byla po 3 brech zcela uzdraven. Po 1. bru bylo zaznamenno mrn prohnut drtu, kter bylo
dalmi bry odstranno.
Technologie tven

- 22 -

Obr. 33. Zmny tvaru msta, kde dolo k odstrann rhy

Pklad 3: Stanoven vznamnosti vad TD pomoc Paterovy analzy (PA)
Paterova analza slou ke stanoven priorit pi een problm s jakost a k oddlen
podstatnch faktor od mn podstatnch Paretv princip.
Paretv princip:
Vysok podl vekerho bohatstv vlastn pouze mal procento obyvatel (80% bohatstv/20% obyvatel).

Oblast pouit PA:
analza potu neshodnch vrobk a jejich druh,
analza ztrt spojench s neshodnmi vrobky resp. druhy neshod,
analza asovch a finannch ztrt spojench s vypodnm neshodnch produkt,
analza reklamac z hlediska finannch ztrt nebo dvod reklamac,
analza pin vroby neshodnch produkt,
analza pin prostoj stroj, atd.

Bylo zkoumno 37 vad kter se vyskytuj bhem taen drtu a 84 vad, kter se vyskytuj
v prbhu mechanickch zkouek nebo vrob rznch pedmt vyuvajcch taen drt. Bylo
ureno, e hlavn podl na vzniklch vadch maj: nekovov vmstky, martenzitick a/nebo bainitick
povrch a povrchov vady. Poet a podl vad v souladu s typem vad je ukzn v tabulce 5. Rozsah
neshod je tak presentovn na obr. 34.

Tabulka 5 kla vad v prbhu vzkumn studie.

Piny vad Poet vad Podl vad (%)
1 Vady jen z dvodu vmstk 61 50
2 Vady, kde vmstky hrly roli 98 81
3 Vady jen z dvodu ten martenzitu 9 7
4 Vady, kde ten martenzitu hrlo roli 19 16
5 Vady z dvodu zpevnn zn (bainit nebo
temperovan martenzit)
14 12
6 Vady jen z dvodu povrchovch vad 5 4
7 Vady z dvodu cizch tles v prbhu taen drtu 14 7
8 Vady z dvodu cizch tles v prbhu vroby ty 5 4
Celkem 121 100

Technologie tven

- 23 -

Obr. 34. Podl vad v prbhu vroby ocelovch drt a jejich uit (viz. tabulka 1).

Jak ukazuje obr. 34., nekovov vmstky hraj roli v 81% ppad vad. 50% vad vyplv z ist
nekovovch vmstk. Pokud vezmeme do vahy Paterovo pravidlo 80/20 zjistme, e nekovov
vmstky jsou velmi dleitm faktorem pro vznik vad pi taen drtu.

2.4.5. Chemick sloen a neistoty v oceli
Chemick sloen ocel td 11 a 12 pouvanch k vrob vlcovanho drtu je podrobn
specifikovno v pslunch technickch pedpisech (normch). Chemick sloen
vybranch jakost ocel dokumentuje tabulka 7.
Nejvt vliv na mech. vlastnosti m C. Piblin se d ct, e se stoupajcm obsahem C roste
pevnost oceli ( C o 0,1 % Re o 100 MPa) (viz. tabulka 8) Plastick vlastnosti (tanost, poet
ohyb nebo krut do lomu) se vak zhoruj. Pro vpoet pevnosti vlcovanho drtu byla navrena
cel ada vzorc:
Pevnost VD z ocel tdy 11 a 12:

( )
d mv
k Mn C R + + = b a 30 81 , 9 (01)

Tabulka 6 Konstanty a a b v rovnici (01)

Typ drtu a b
Drt patentovan do olova 110 15
Drt patentovan vzduchem 90 15
Vlcovan drt 80 15
Normalizan hn s ochlazovnm na vzduchu 50 10
hn na mkko na jemn globulrn perlit 35 5
hn na mkko na hrub globulrn perlit 25 5

Pevnost OVD prmru 5,5 mm z oceli tdy 12:

( ) Mn C R
mv
+ + = 9 , 23 5 , 106 693 , 10 81 , 9 (02)

( )

v Mn C R
mv
+ + + = 2 , 9 25 , 0 916 116 (03)

Pevnost ocelovho zapatentovanho drtu:
Technologie tven

- 24 -
d
C R
mp
100
420 1000 + + = (04)

kde

0498 , 0
1047 , 1

= d k
d
je koeficient pepotu pevnosti drtu v zvislosti na prmru drtu d [mm]
C, Mn jsou obsahy chemickch prvk v hm. %
v
je rychlost ochlazovn, 2 a 38 [C.s

-1
]

Pklad 4: Pomoc tabulkovho procesoru Excel sestrojte graf zvislosti pevnosti drtu na
obsahu uhlku pro vechny strukturn stavy popsan v tabulce 6 a pro prmr drtu d = 5 a
10 mm. Nartnte struktury odpovdajc jednotlivm technologim (vyuijte kapitolu 2.1.6.)
Vyslovte zvr.

Tabulka 7 Chemick sloen ocel pro vrobu taench drt

Oznaen
materilu
Chemick sloen [hm. %]
C Mn Si P S P + S Cu Ni Cr
max.
11 300 0,08 - - 0,04 0,04 - - - -
11 320 0,09 - - 0,045 0,045 - - - -
11 343 0,10 - - 0,05 0,05 - - - -
11 373 0,15 - - 0,05 0,05 - - - -
11 423 0,17 - - 0,05 0,05 - - - -
C24 0,20
0,30
0,30
0,60
0,10
0,28
0,045 0,045 0,08 0,25 - -
C34 0,30
0,40
0,30
0,60
0,10
0,28
0,035 0,035
-
0,25 - -
12 040 0,30
0,40
0,50
0,80
0,17
0,37
0,040 0,040 - - - -
C44 0,50
0,50
0,30
0,60
0,10
0,25
0,035 0,035 - 0,25 - -
C 54 0,50
0,60
0,30
0,67
0,10
0,54
0,035 0,035 - 0,25 - -
C58 0,54
0,62
0,30
0,67
0,10
0,25
0,035 0,035 - 0,25 - -
12 061 0,55
0,65
0,50
0,80
0,17
0,37
0,040 0,040 0,07 -
- -
C64 0,60
0,70
0,30
0,62
0,10
0,25
0,030 0,035 0,06 0,22 0,10 0,10
C641 0,60
0,70
0,30
0,62
0,10
0,25
0,030 0,035 0,06 0,20 0,10 0,05
12 071 0,60
0,70
0,60
0,80
max
0,35
0,035 0,035 - - - -
C74 0,70
0,80
0,30
0,62
0,10
0,25
0,030 0,035 0,06 0,22 0,10 0,10
C741 0,70
0,80
0,30
0,62
0,10
0,25
0,030 0,035 0,06 0,20 0,10 0,05
C78 0,74
0,82
0,30
0,62
0,10
0,25
0,030 0,035 0,06 0,22 0,10 0,10
C 84 0,80
0,90
0,30
0,57
0,1
0,22
0,035 0,035 0,06 0,22 0,10 0,05
12090 0,80
0,90
0,20
0,60
max
0,35
0,030 0,035 0,06 - - -

Technologie tven

- 25 -
Tabulka 8 Vliv obsahu uhlku na pevnost

Znaka oceli Prmrn obsah
uhlku
Prmrn
pevnost
Znaka oceli Prmrn obsah prvk Prmrn pevnost
C Mn
1) 2)
- [%] [MPa] - [%] [MPa]
3)

11 300
11 320
11 343
11 373
11 423
0,08
0,09
0,10
0,15
0,17
340
360
380
410
460
C24
C34
C44
C54
C64
C74
C84
0,25
0,35
0,45
0,55
0,65
0,75
0,85

0,5
570
670
770
870
970
1070
1170
575
655
735
815
895
975
1055
1)
- podle J. Baa,
2)
- podle T. Nishioka.
3 )
- prmrnou pevnost OVD prmru 10,0 mm jakosti C24 - C 84 stanovme nsobenm hodnot
podle
1 )
koeficientem 0,973,
podle
2)
koeficientem 0,984

K zabezpeen rovnomrnch vlastnost taenho drtu v jednotlivch tavbch je douc, aby
rozptyl uhlku nepesahoval 0,05 %, u nronch druh drtu 0,03 % (nap. u oceli pro objemov
tven, ocel pro vrobu kordovho drtu, pruinovho drtu t. 1 a 2, drtu pro kulikov loiska
apod.). Vysokonamhan drty (lana, pruiny) maj mt co nejmen obsah Cu, Ni a Cr (do 0,2 %).
Neistoty v oceli vrazn ovlivuj vlastnosti vlcovanho drtu a tm i taenho drtu. Neistoty
v oceli tvo:
Doprovodn prvky, kter jsou v oceli rozputny.
Velice kodlivmi neistotami oceli jsou fosfor a sra. Fosfor bv mj. pinou lmavosti drtu za
studena a asto zpsobuje neekan lomy, sra pak me mt vliv na povrchov trhliny pi vlcovn.
Uhlk, fosfor a sra maj velk sklon k segregaci. Nestejnorodost ocel, tzn. segregace, vycezeniny a
dkovitost psob nepzniv na tvrnost a soudrnost materilu, v oblasti segregace me dochzet
k lomm drtu. Vycezeniny jsou tak pinou vzniku trhlin a zhoruj mechanick vlastnosti materilu
dokonce ve vt me ne dendritick segregace. Podle norem je limitovno maximum fosforu na
0,0035 %, ale je doporuovno, aby pro tye uren k taen bylo maximum 0,025 %. Naproti tomu
maximln obsah sry me bt a 0,040 %, protoe S pli nezhoruje tanost. Pinou tohoto je fakt,
e vmstky MnS se snadno protahuj ve smru vlcovn. Protaen vmstky MnS na druh stran
zpsobuj anizotropii mechanickch vlastnost. Rovn i ptomnost plyn v oceli (O, H, N) zhoruje
vlastnosti vlcovanho i taenho drtu. Dusk je jednm z nedoucch prvk. I kdy je dusku okolo
0,01%, me to zpsobit, mrn nrst meze kluzu a pevnost v tahu, avak tvaitelnost rapidn kles.
Vmstky, kter jsou ptomny jako zvltn mechanicky zadren stice. (viz kapitola 2.1.3.1).
2.4.6. Strukturn stav oceli
Struktura nepatentovanho nzkouhlkovho drtu je tvoena pevn feritem s menmi oblastmi
perlitu na hranicch zrn. Tvaitelnost tto struktury zvis pevn na velikosti zrna a na ptomnosti
stic, kter se mohou stt inicitorem vzniku trhlin (karbidy, nitridy, vmstky). Z hlediska tvaitelnosti
tak nen pli vhodn feriticko perlitick struktura s dkovm uspodnm obr. 35.

Technologie tven

- 26 -

Obr. 35. Feriticko perlitick struktura, psov uspodn, 500x

Oceli s vym obsahem uhlku jsou tvoeny pevn perlitickmi koloniemi, doplnnmi
sovm feritu po hranicch bvalch austenitickch zrn. jeliko se jedn o dvoufzovou strukturu je
obecn mn tvrn ne ist feritick struktura. Je douc za elem dosaen dobr taitelnosti zskat
velmi jemnou lamelrn perlitickou strukturu (sorbit). V dsledku nesprvnho nastaven krystaliztoru
nebo zazen pro tepeln zpracovn (patentovn) chladcho zazen (zen ochlazovn VD) se
mohou tvoit, lokln nebo pes cel prez, nedouc fze: ferit, bainit nebo martenzit. Vhodn
struktura a optimln velikost zrna zabezpe vysokou tvaitelnost VD bez nutnosti zaadit do procesu
vroby mezioperan hn. OVD v T,a.s. zvilo taitelnost patentovanho drtu na 80% Q
c
, vy
pevnost vak s sebou pinesla dal obte pi taen.
Vhodnou perlitickou strukturu (z hlediska tvaitelnosti) lze definovat pomoc mikrostrukturnch
faktor perlitu (obr. 36.) takto: Ni velikost perlitick kolonie a ni mezilamelrn vzdlenost
napomhaj lep tvaitelnosti. Jedn-li se o nadeutektoidn oceli, je z hlediska tvaitelnosti lep zven
objemovho podlu cementitu, tm se zamez vzniku proeutektoidnho sov cementitu na hranicch
pvodnch austenitickch zrn. Mikrostruktura lamelrnho perlitu je na obr. 37. Zlepen tvaitelnosti
eutektoidnch ocel lze doshnout zaazenm hn na mkko ped vlastn taen. Ocel pak m strukturu
tvoenou lobulrnm perlitem (obr. 38.)

Obr. 36. Mikrostrukturn faktory perlitu

Technologie tven

- 27 -

Obr. 37. Lamelrn perli, zvten 750 x Obr. 38. Globulrn perlit, zvten 600 x

2.4.7. Jakost povrchu VD
2.4.7.1. Mnostv a sloen okuj
ovlivuje kapacitu odokujovacch zazen a hospodrnost povrchovch prav drtu. Z uvedench
dvod je nutno mnostv okuj na povrchu vlcovanho drtu minimalizovat a sloen okuj
pizpsobit poadavkm na rzn povrchov pravy vlcovanho drtu ped taenm (moen, tryskn,
ohbn, kartovn aj.). Mnostv okuj na povrchu OVD se pohybuje v rozsahu 4 a 5 kg.t
-1
a je za
stvajcch vrobnch podmnek vyhovujc.
2.4.7.2. Hloubka povrchovch vad
zvlt se sleduje pi vrob nronho sortimentu (tn lana, jehly, pruiny, ). Je-li hloubka
vady do 0,15 mm a jej dlka je mal vrazn kles riziko petren drtu pi taen.
2.4.7.3. Oduhlien vlcovanho drtu
(viz. obr. 39.) z ocel t. 12 do znan mry zhoruje vlastnosti taenho drtu. Sniuje nap.
navovou pevnost lanovho a pruinovho drtu ve stdavm ohybu a ve svch dsledcch mez navy
pruin a lan. Zvl vysok poadavky na oduhlien povrch jsou kladeny na jehlov drty. Jehla
vyroben z drtu povrchov oduhlienho je po zakalen nerovnomrn tvrd. Pi taen povrchov
nerovnomrn oduhlienho vlcovanho drtu vznikaj na drt pn trhliny, kter jsou zpsobeny
rznou pevnost povrchu drtu.

Technologie tven

- 28 -

Obr. 39. Oduhlien vrstva drtu s 0,7 % C, 20 x
2.4.7.4. Drsnost povrchu
Bn drsnost povrchu vlcovanho drtu nem zejmna pi vcensobnm taen drtu na jeho
jakost vt vliv. Jen u vlcovanho drtu s velikou drsnost povrchu dochz, pi pouit nevhodnho
nosie maziva a pi nevhodnm mazn bhem taen, k velikmu pekroen kritick teploty drtu,
kter zhoruje zejmna vlastnosti taenho ocelovho drtu. Vliv drsnosti povrchu vlcovanho drtu se
nepzniv projevuje zejmna na drtech, kter jsou taeny malmi celkovmi bry do 20 %. S rstem
celkovho bru se tento vliv zmenuje. Drsnost povrchu taenho drtu je rovn vznamn ovlivnna
technologi vroby drtu (moenm, tepelnm zpracovnm, taenm).

Otzky ke kapitole 2

1. Jak jsou modern trendy pi vrob oceli?
2. Co znamenaj zkratky PLP, EOP, KDT a OVD?
3. Co je to sorbit?
4. m se d hmotnost svitku vlcovanho drtu?
5. Co je to ovalita a jak se stanovuje?
6. Jak vmstky ovlivuj tvaitelnost oceli?
7. Jak je z hlediska tvaitelnosti hlavn rozdl mezi vmstkem MnS a AL
2
O
3
?
8. Vyjmenujte nejbnj povrchov vady VD a pokuste se zamyslet nad jejich pinou.
9. Jak ovlivuje obsah uhlku strukturu a mechanick vlastnosti oceli?
10. Co jsou to mikrostrukturn faktory perlitu? Jak ovlivuj tvaitelnost oceli?
11. Co je to martenzit a bainit a jak me dojt k jejich vskytu? Pro je jejich vskyt nedouc?
12. m je ovlivnna tvaitelnost nzkouhlkovch ocel?
13. Jak znte neistoty v oceli?
14. Pro je u dynamicky namhanch drt nedouc vy mra oduhlien?
15. Jak zn Paterovo pravidlo?K emu slou Paterova analza? Zamyslete se nad jinm vyuitm ne
bylo uvedeno v pklad 3.
Technologie tven

- 29 -
3. ODOKUJEN A POVRCHOV PRAVA VD

180 minut

budete znt rozdl mezi rz a okujemi,
budete znt mechanismus vzniku okuj a vliv technologickch podmnek na jejich
vlastnosti,
budete obeznmeni se s teori chemickho a mechanickho odstraovn okuj ped
tvenm za studena,
se budete orientovat v zkladnch technologickch aspektech odokujovn

3.1. Koroze
Koroz rozumme postupn chemick nebo fyzikln chemick znehodnocovn materilu
za psoben okolnho nejastji plynnho nebo kapalnho prosted. Korozi podlhaj nejen kovov
materily, ale i materily nekovov.
Nejastjm koroznm prostedm je atmosfra. Vznamn jsou vak i jin prosted jako pdy
rzn agresivity, n a mosk vody nebo prosted s vysokou agresivitou ve vrobnch zvodech
(kyseliny, zsady, soli).
Podle charakteru probhajcch dj se koroze obvykle dl na chemickou (koroze v plynech a
nevodivch kapalinch) a elektrochemickou (koroze v elektrolytech).
3.2. Tvorba okuj a rzi
Je dsledkem koroze oceli, kdy dochz k samovolnmu poruen povrchu oceli vlivem
vzjemnho chemick a elektrochemickho psoben s okolnm prostedm. Za bnch
atmosfrickch podmnek se meme na oceli setkat se rz. Ta vznik pomoc mechanismu
naznaenho na obr. 40. dvma na sob nezvislmi reakcemi, anodovou a katodovou. Z hlediska
technologie nepsob rez vt problmy protoe je pomrn snadno odstraniteln z povrchu drtu.
Nejzvanjm, a tak nejrozenjm, ppadem koroze je koroze chemick (v plynnm
prosted) pi vysokch teplotch, kter vede ke vzniku okuj. Koroz atmosfrickou se budeme vce
vnovat v kapitole 9.2. V morensk praxi se setkvme se rz pi patnm dlouhodobm skladovn,
nebo vlivem nedostaten neutralizace po moen.
Technologie tven

- 30 -

Obr. 40. Princip elektrochemick koroze (rust rez)

Jak ji bylo eeno vchoz surovinou pro vrobu taenho drtu je drt vlcovan za tepla. tento
drt, stejn jako drt po tepelnm zpracovn bez pouit ochrann atmosfry, jeho povrch je pokryt
vrstvou okuj, kter vznik pi styku s kyslkem ze vzduchu pi vych teplotch, jak je patrno
z rovnovnho diagramu FeO na obr. 41. Okuje jsou v uhlkovch ocelch tvoeny na sebe
navazujcmi vrstvami, licmi se navzjem vhovm pomrem eleza a kyslku, v poad wstit FeO,
magnetit Fe
3
O
4
a hematit Fe
2
O
3
. Tyto nzvy vm urit nejsou neznm, jedn se o elezn rudy. Je
zajmav, e sluovn eleza s kyslkem je vlastn obrcen pochod ne ten, kterm bylo elezo
z tchto rud zskno. elezo se tak vlastn vrac do pvodnho stavu. Vybran vlastnosti vrstev okuj
v eleze jsou uvedeny v tabulce 9.

Obr. 41. Rovnovn diagram elezo kyslk.
Technologie tven

- 31 -
Tabulka 9 Vybran vlastnosti oxid eleza v okujov vrstv

Nzev oxidu
Obsah 0
2
[hm. %]
Hustota
[g.cm
-3
]
Barva
Odstrann okuj
v kyselinch mechanicky
FeO - wustit 22,27 5,9 a 6,0 edoern velice snadn obtn
Fe
3
0
4
- magnetit 27,64 4,6 a 5,3 ern obtn snadn
Fe
2
0
3
- hematit 30,05 5,1 a 5,25
ervenohnd,
ervenoed
velice obtn snadn

Pklad uspodan okujovch vrstev je schematicky uveden na obr. 42. a, odpovdajc
mikrostruktura je na obr. 42 b. Takovto uspodn meme oekvat, vznikly li okuje za teplot 575
1000 C a materil byl dodaten del dobu temperovn. Pokud by nebyl materil dodaten
temperovn neobjevily by se oblasti transformovanho magnetitu. Za teplot do 575 C nevznik FeO,
tedy okuje budou tvoeny jen zbvajcmi dvma vrstvami. Okuje vznikl za teplot nad 1200 C
neobsahuj Fe
2
O
3
, kter je za tchto teplot nestl.
Zpsob vzniku okuj si lze pedstavit takto: V prvn fzi dochz ke shlukovn kyslku na
povrchu kovu. Nastv adsorpce kyslku tsn pi povrchu a dochz ke sluovn atom kyslku a
eleza. Vznik prvn slabouk vrstva oxid, taj nepravideln a znan provit. Tmito pry pronikaj
dal atomy kyslku a oxidace pokrauje vrstva okuj nabv na tlouce a se vytvo souvisl
povlak. Dal oxidace by se mla zastavit (u nkterch kov se v tto fzi oxidace skuten zastav
Al). Vtinou vak oxidace pokrauje, protoe vrstva okuj propout ciz atomy. Zven jsou to atomy
kyslku a zevnit atomy eleza, kter se pak uvnit vrstvy zanou sluovat. protoe je rychlost difuze
eleza vy ne kyslku roste okujov vrstva smrem ven. Rychlost pronikn atom okujemi (difuze) a
tedy i rychlost rstu vrstvy siln zvis na teplot, zvten tlouky okujov vrstvy naopak difuzi brzd
a dochz tak ke zpomalovn rstu.

Obr. 41. a) schma uspodn vrstev okuj, b) mikrostruktura zokujenho povrchu
Technologie tven

- 32 -
Vliv teploty a doby ohevu na mnostv okuj popisuje nsledujc rovnice:

=
T
Z
9000
exp 49 (05)

kde Z je mnostv okuj (g.m
-2
) narostl za dobu (s) pi teplot T (K)
Tento a podobn rovnice plat pro konkrtn chemick sloen oceli a pro konkrtn atmosfru,
nem zatm plin praktick vznam protoe nevystihuje kvalitativn sloen okuj.
Struktura, vlastnosti a tlouka okujov vrstvy VD z uhlkovch ocel je pi vysokch teplotch
zvisl na chemickm sloen, na teplot a dob ohevu (to plat hlavn pro tzv. primrn okuje), na
rychlosti ochlazovn, na dovlcovan teplot a na zpsobu ochlazovn voda, vzduch apod.
(sekundrn okuje). Tyto vzjemn se ovlivujc initel vzniku okuj nakonec ovlivn cel proces
moen ocel. Sloen a tlouka okuj na povrchu VD jsou dokumentovny v tabulce 10. Vliv teploty
ohevu na sloen okuj nzkouhlkov oceli dokumentuje obr. 42.

Tabulka 10 Sloen a tlouka okuj na povrchu VD

Sloen okuj u oceli Mu8, prmr drtu 6,5 mm
(obsah uhlku v oceli 0,08 %)
FeO Fe
3
0
4
Fe
2
0
3
[hm. %]
zen ochlazovn
Nezen ochlazovn
86,6
58,5
13,0
30,5
0,4
11,0

Tlouka okuj u oceli StB2, prmr drtu 6,5 mm
(obsah uhlku v oceli 0,08 a 0,12 %)
FeO Fe
3
0
4
Fe
2
0
3
[m]
zen ochlazovn
Nezen ochlazovn
4
25
1,5
7,0
0,1
2,0

Obr. 42. Vliv teploty ohevu na sloen okuj nzkouhlkov oceli
Technologie tven

- 33 -
3.3. Odokujovn ocelovho drtu
Okuje na povrchu ocelovho drtu jsou tvrd, kehk, na drtu obtn tvaiteln, vyznauj se
vysokm koeficientem ten, a proto se mus ped taenm odstranit. K odstrann okuj se aplikuj
chemick, mechanick, elektrochemick a speciln postupy (viz. obr. 43.).

Obr. 42. Metody odstraovn okuj z oceli

3.3.1. Chemick odokujovn - moen
Jedn se o pochod pi nm jsou okuje vystaveny, chemickmu, mechanickmu a tepelnmu
psoben. Jedn se o velice sloit a komplexn pochod. Z 90% je provdno v kyselin srov a
chlorovodkov.
3.3.1.1. Teorie moen
Z chemickho hlediska je moen vlastn rozpoutn oxid, kter tvo vrstvu okuj a souasn i
vlastnho kovu v kyselinch.
Okujov vrstva je tvoena nkolika odlinmi vrstvami rznch oxid, ovem bez vrazn ostrho
rozhran. Tato vrstva je chemicky i mechanicky nehomogenn, obsahuje mnoho nepravidelnost v
krystalov mce, mnostv pr a bublin, trhlin apod. Podle podmnek vzniku okuj se tedy li nejen
jejich chemick sloen a rozvrstven, ale i tlouka, provitost a soudrnost, a proto i doba moen.
Rozpoutn okujov vrstvy me probhat podle ady chemickch rovnic (viz. tabulka 11).

Technologie tven

- 34 -
Tabulka 11 Pedpokldan chemismus rozpoutn okujov vrstvy v anorganickch kyselinch.

Poadov slo Chemick reakce Rovnice reakn rychlosti
1. FeO + 2 H
+
= Fe
2+
+ H
2
0 r
1
=k , (H
+
)
2
2. Fe
3
0
4
+ 8 H
+
= 2 Fe
3+
+ Fe
2+
+ H
2
0 r
2
= k
2
(H
+
)
8
3. Fe
2
0
3
+ 6 H
+
= 2 Fe
3+
+ 3 H
2
0 r
3
= k
3
(H
+
)
6
4. Fe (OH)
3
+ 3 H+ = Fe
3+
+ 3 H
2
0 r
4
= k
4
(H
+
)
3
5. Fe (OH)
2
+ 2 H
+
= Fe
2+
+ 2 H
2
0 r
5
= k
5
(H
+
)
2
6. Fe + 2 H
+
= Fe
2+
+ H
2
r
6
= k
6
(H
+
)
2
7. Fe + 2 H
+
= Fe
2+
+ 2 H r
7
= k
7
(H
+
)
2
-k
7
(H)
2
8. Fe
3+
+ H = Fe
2+
+ H
+
r
8
= k
8
(H)
9. 2 Fe
3+
+ Fe = 3 Fe
2+
r
9
= k
9
(Fe
3+
)
2

Protoe je vrstva okuj vdy provit, nepsob kyselina pi moen jen na vnj vrstvu, ale
napad i vnitn vrstvy i samotn kov, a tak probhaj souasn vechny uveden reakce. Se stoupajcm
obsahem kyslku je rozpustnost a rychlost rozpoutn men. Celkov meme sestavit tuto adu
Fe > FeO > Fe
3
O
4
> Fe
2
O
3

Pomr rychlost pak zvis na pouit kyselin, jej koncentraci a teplot. Graficky je mra
rozpustnosti jednotlivch sloek okuj a eleza pi rzn koncentraci kyseliny chlorovodkov
znzornna na obr. 43. Z grafu je patrn co se stane, nen-li moen provdno za idelnch podmnek.
Kyselina pronikne vrstvou okuj k samotnmu kovu a dojde k jeho naleptn. Optimln pomr
rozpoutn zkladnho kovu a okuj je dosaen pi koncentraci HCl 18,5 %, kter odpovd zedn
prmyslov HCl s vodou v pomru 1:1.

Obr. 43. Pomr rychlosti rozpustnosti eleza a jednotlivch sloek okuj k rychlosti rozpustnosti Fe
2
O
3
Technologie tven

- 35 -
Krom vlastnho negativnho faktu naleptn zkladnho kovu do hry vstupuje i skutenost, e pi
rozpoutn Fe vznik vodk (viz. tabulka 11). O negativnm vlivu vodku bude pojednvat nsledujc
kapitola. Vznikajc vodk vak bhem moen psob pozitivn a to obzvl pi moen v kyselin
srov kdy je za idelnch podmnek (koncentrace 10% a teplota 40 C) pomr rozpustnosti Fe k okujm
9:1. Okuje se tedy tm nerozpoutj a k jejich odstrann dochz odtrenm uvolovanm vodkem.
Protoe pi moen oceli dochz vdy k rozpoutn eleza, budeme se krtce tto problematice
vnovat. Na zklad zkuenost z praxe lze definovat tyto zvry:
vy rozpustnost m ocel tven za studena oproti oceli ve vyhanm stavu,
rozpustnost istho eleza je velmi nzk, s rostoucm obsahem pms exponenciln stoup,
vznamn vliv m podl fz v oceli, rozpustnost fz se sniuje v tomto poad: troostit sorbit
perlit martenzit
3.3.1.2. Vvin vodku a jeho vliv
Pi rozpoutn Fe a jinch prvk obsaench v ocelch vznik vdy vodk. Vznikajc vodk se
li od bn plynn formy H
2
, je tzv. ve stavu zrodu. Jeho atomy netvo molekuly, ale tvo osamocen
stice s kladnm elektrickm nbojem (protony). Tyto stice bhem moen putuj k tm stem
povrchu, kter jsou zporn nabit. Zde pijmaj zporn nboj a mn se v normln molekuly a ve
form bublinek unik z lzn. Tento proces vak probh relativn pomalu, take se vodk ve stavu
zrodu H
+
hromad na povrchu a m snahu difundovat do kovu. Jeho ptomnost v kovu je zdrojem
mnoha vad, kter se jen mlokdy projev hned pi moen, daleko astji se projev a pi nslednm
zpracovn. Nedifundovan vodk zpsobuje nsledujc typy problm:
Puche atomrn vodk se v matrici kovu slou do molekulrn formy, dje se tak v mst
bublin, ale astji v mst vskytu nap. zavlcovanch okuj. Zvyovn tlaku plynnho
vodku v takovto dutin (nap. pi ohevu) vede ke vzniku puch,
Vady zpsoben unikajcm vodkem pi zaht materilu (nap. zinkovn, nebo vytven
smaltovch povlak) m nedifundovan vodk snahu unikat z materilu a naruovat vznikajc
povlak,
Zhoren mechanickch vlastnost interstiticky rozputn vodk zvyuje pevnost a sniuje
tanost oceli, tomuto jevu se k vodkov kehkost,
3.3.1.3. Odstraovn vodku z materilu
Jak jsme si ji ekli vodk se v materilu vyskytuje ve dvou formch: atomrn a molekulrn.
Atomrn vodk lze z materilu odstranit hnm pi teplotch od 100 do 400 C, nebo ponoenm
materilu do vac vody. Jeli vak vypuzovn H pli rychl, me to vst nap. ke snen pevnosti
v ohybu.
Pi eliminovn problm spojench s vodkem lze init kroky smrem k omezen jeho difze do
materilu. Uveme si nyn hlavn faktory, kter maj na difzi H vliv:
Vliv istoty kyseliny na zatku moen v ist kyselin vbec nedochz k proniku vodku,
ale s pibvajcm asem a obsahem neistot nebezpe difze vodku roste.
Vliv druhu, teploty a koncentrace kyseliny difze H je vdy vy pi moen v H
2
SO
4
oproti
HCl a mnostv difundovanho vodku se zvtuje s teplotou a koncentrac, piem vliv
teploty je podstatn vy.
Technologie tven

- 36 -
Vliv povrchu materilu s ni drsnost povrchu se mnostv nedifundovanho H zvyuje.
Vliv chemickho sloen materilu z psad m nejvt vliv C, S a P. U uhlku zle na tom
v jak form (v cementitu je difze 10x rychlej ne v lamelrnm perlitu) a v jak koncentraci
(vy obsah C zvyuje nebezpe difze H) je ptomen.
Vliv inhibitor inhibitory jsou ltky, kter sniuj rozpustnost ocel, piem neprodluuj
dobu moen, nezneiuj povrch kovu a jsou ekologick. Jako inhibitory se pouvaj tyto
ltky: aldehydy, duskat sloueniny (aminy, nitridy), sirn sloueniny (dvojmocn sra,
merkaptany), apod.
3.3.1.4. Moen v kyselin srov
Aby bylo mono pout pi moen vhodnou kyseliny a optimln technologick podmnky pro
rzn materily, je nutno znt zkladn initele ovlivujc rychlost a kvalitu moen. Nejdleitj
jsou tito initel: koncentrace kyseliny, teplota moc lzn a vliv zplodin moen. Jsou i dal vlivy,
nap. pohyb lzn nebo ciz pmsi v lzni.
Vliv koncentrace na rychlost moen, zvlt pi nzkch teplotch, je mal. Jet pi 50 C je
rozdl mezi 2 % resp. 20% kyselinou 15 resp. 25 % rozputnho podlu za 30 minut. Pro 80 % kyselinu
je rozdl ji vce ne 40 % rozputnho podlu za 30 minut. Je tedy vhodn pouvat koncentrovanj
kyselinu za vych teplot, kdy je zvenho obsahu kyseliny v lzni nleit vyuito. Pi koncentracch
nad 25 % H
2
SO
4
ji rychlost rozpoutn nestoup, naopak se rozpoutn zpomaluje. Bn se
v kyselin srov mo za teplot 50 60 C, vy teploty mohou vst k pemoen (plinmu naleptn
povrchu oceli) se vemi negativnmi jevy. Na obr. 44. je graficky znzornn vliv koncentrace kyseliny
srov na dobu moen pro 3 teploty moen.

Obr. 44. Vliv koncentrace a teploty kyseliny srov na dobu moen

Bhem moen se v lzni hromad sran eleznat, kter nsledn ovlivuje dal prbh moen.
Zmenuje psoben kyseliny na ocel a podporuje rozpoutn okuj. Sran eleznat je sten, zvlt
pi zvench teplotch, rozpustn v lzni (pro kadou teplotu existuje mez rozpustnosti, nap. pi
Technologie tven

- 37 -
teplot 60 C je max. ppustn obsah zelen skalice 450 g.l)). Pi ochlazen (nap. pi vytaen
materilu z lzn) krystalizuje FeSO
4
jako zelen skalice (FeSO
4
.7H
2
O). Tato sl nsledn na povrchu
oxiduje, vznik sran elezit Fe(SO
4
)
2
(barva se mn ze zelen na rezavou), kter nsledn
hydrolyzuje na hydroxid elezit Fe(OH)
8
. Tato slouenina je nerozpustn a velmi patn se z povrchu
odstrauje.
Pohyb lzn, nebo pedmtu v lzni podstatn urychluje proces moen.Je to zpsobeno jednak
mechanickm inkemproudu kapaliny na odplavovn okuj, jednak neustlm pvodem erstv lzn
k moenmu povrchu.
Po moen v H
2
SO
4
nen kovov plocha po vyjmut z lzn zcela ist. Je ediv a ern podle
tlouky vrstvy usazenho kalu. Jeho tlouka je pmo mrn obsahu uhlku v moen oceli.
3.3.1.5. Moen v kyselin chlorovodkov
HCl se vedle H
2
SO
4
pouv pi moen nejastji. Pouvan teplota a koncentrace se vak li.
Tak soli, kter pi moen vznikaj, se chovaj u kad kyseliny jinak.
Rozpustnost okuj i oceli znan (exponenciln) stoup se stoupajc koncentrac. Pi nzk
koncentraci je zajmav i mal rozpustnost oxid (viz. kapitola 3.3.1.1). Je tedy vhodn moit v co
nejvce koncentrovan kyselin chlorovodkov (soln). V praxi se vak nepouv vy koncentrace
ne 25 % HCl (cca 280 g.l
-1
), kvli vvinu dusivho chlorovodku. Kombinovan vliv koncentrace a
teploty na dobu moen v kyselin chlorovodkov je znzornn na obr. 45.

Obr. 45. Vliv koncentrace a teploty kyseliny chlorovodkov na dobu moen

Chlorid eleznat, kter vznik pi moen v kyselin soln, je lpe rozpustn ve vod i v moc
lzni ne sran eleznat. Proto pi moen v HCl neexistuje nebezpe vykrystalizovn sol jako pi
moen v H
2
SO
4
, a lze proto moit do vtho nasycen moc lzn chloridem eleznatm. Zven
obsahu chloridu eleznatho v lzni ale zpsobuje vy rozpustnost oceli, kter me bt dost znan
(zvlt pi moen ve starch lznch).
Po moen v HCl zstv povrch kovu ist a svtl. Pi pouit mn koncentrovan kyseliny se
na povrchu me vyskytnout ed povlak, kter vak lze snadno odstranit pi oplachu.
Technologie tven

- 38 -
3.3.1.6. Srovnn vhod a nevhod moen v HCl a H
2
SO
4

H
2
SO
4
se v souasnosti vyuv vce, je to dno pedevm jednodum a levnjm provozem.
H
2
SO
4
lze dopravovat koncentrovanou (96 %), kdeto HCl max. 36 % (dopravujeme tedy vce ne 60 %
vody. H
2
SO
4
lze skladovat v ocelovch ndobch, HCl mus bt v ndobch pogumovanch. Dal
nevhodou HCl je unikn chlorovodku, kter me zpsobovat korozi soust konstrukce morny.
HCl m pesto i nkolik dleitch vhod: lze moit i za pokojov teploty, HCL mn naleptv
kovov povrch (men ztrty oceli a kyseliny, men vvin H). Chlorid eleznat je dobe rozpustn.
Povrch oceli je ist.
Ideln moc kyselina by nemla mt dnou z uvedench vad a pi tom by si mla zachovvat
vhody obou kyselin. Tmto idelnm vlastnostem se nejvc bl kyselina fosforen. Navc po vyjmut
materilu z lzn se na povrchu vytvo slab vrstva nerozpustnch fosforenan eleza, kter se svm
sloen bl ochrannm povlakm zskvanm pi fosfatizaci. Jedinou nevhodou tto kyseliny tak
zstv jej pomrn vy cena.

Pklad 5: Je nutno pipravit 100 kg 15 % kyseliny chlorovodkov. Pouit kyselina m
hustotu 22 B (stup Baum).
Z tabulek nejprve urme koncentraci kyseliny. 22 B = 35,39 hm. % HCl. x kg 35,39%
HCl mus odpovdat 100 kg 15 % HCl (v tto koncentraci se kyselina HCl neprodv).
HCl kg x 38 , 42
39 , 35
100
15 = =
Je tedy zapoteb 42,38 kg HCl s koncentrac 35,39 % doplnit do 100 kg vodou.

Pklad 6: Moc vana m obsah 1000 litr. Je poteba pipravt 15 % roztok kyseliny srov.
K dispozici mte kyselinu srovou o hustot 66 B. Kolik kg tto kyseliny budete potebovat?
Hustota 15 % H
2
SO
4
= 1 102 kg.m
3
. 66 B = 96 %.
Pepotejte koncentraci 15 % na g.l
-1
.

3.3.2. Povrchov prava ocelovho drtu po moen
Na moen navazuje v rznch technologickch variantch povrchov prava s clem je
neutralizovat zbytky kyselin, odstranit z povrchu zbytky sol eleza a vytvoit povlak s
funkc nosie maziva, zabezpeujc dobr prbh plastick deformace, odpovdajc jakost povrchu a
malou spotebu energie, prvlak a maziva.
3.3.2.1. Vodn oplach
Clem je odstranit z povrchu zbytky moidla, soli eleza a kaly. Je teba provdt ihned po
ukonen moen, jinak se vytvo na povrchu vrstva nesnadno rozpustnch sol Fe. Ukazatelem rovn
oplachovn je koncentrace kodlivin ulpnch na povrchu po vytaen z poslednho oplachu. Nkdy se
ped oplachem pouv lze slouc k odstrann tmavho povlaku z povrchu oceli (tzv. zesvtlovan
lze). Jedn se o krtkodob ponor do kyseliny dusin.
Technologie tven

- 39 -
asto je nutn odstranit i posledn zbytky kyseliny ulpl v prech kovu, kter by mohly
zpsobovat drobn rezivn. Je proto vhodn jet jeden oplach, s alkalickmi ltkami (NaOH), kter
neutralizuj kyseliny (neutralizan oplach).
K vlastnmu oplachu se pouvaj tyto postupy:
oplachovn ponorem nebo postikem,
stacionrn, prton nebo cirkulan oplachovn,
jednostupov i vcestupov oplachovn,
studen nebo tepl oplachovn,

K oplachovn svitk se obvykle pouv dvoustupov systm (postik, ponor), k prbnmu
oplachovn drtu v ilch vcestupov kaskdov oplachy.
3.3.2.2. Nosi maziva
Po moen a oplachu se na ocelov drt uren k taen nan nejrznj druhy nosie maziva,
kter ve spojen s mazivem vznamn zlepuj proces taen. Ideln nosi maziva mus zajistit tyto
poadavky:
dobrou tvaitelnost drtu,
pevnou vazbu s kovem,
vysokou odolnost proti tlaku a teplot,
dobr nbr maziva,
rovnomrnou vrstvu povlaku.

K zkladnm druhm nosi maziv (NM) pro taen uhlkovho drtu pat:
NM s mechanickou pilnavost: vpno, borax
NM s mechanickou vazbou na kov (lep pilnavost): fosfty
Kovov povlaky: M, zinek

Vpnn
Pouv se suspenze hydroxidu vpenatho o teplot 95 a 100 C. Nen rozhodujc mnostv na
branho povlaku, ale jeho pilnavost. Pilnavost zvis na velikosti suspendovanch stic Ca(OH)
2
.
Ideln je dvoustupov pochod. V 1. kroku se ve zedn vpenn emulzi neutralizuj zbytky kyselin
podle tto rovnice:

H
2
SO
4
+ Ca(OH)
2
. CaSO
4
+ 2H
2
O (06)

Ve druhm kroku je koncentrace emulze nad 50 g/l. Ponor se provd vcekrt nsledovn vdy
suenm pi teplotch 150 a 200 C. Vapnn je nejlevnj postup povrchov pravy drtu. Vpno je
ale hygroskopick (pohlcuje vlhkost) a pi delm uskladnn se mn v prek CaCO
3
.

Boraxovn
Pouit hlavn u uhlkovch ocel (vy cena oproti vpnn). Provd se ponorem do horkho
boraxu (tetraboritanu sodnho Na
2
B
4
O
7
) s nslednm suenm. Kvalita povrchu je vy ne u vpna.
Boraxovan je dra ne vpnn, ale levnj ne fosftovn. Borax je tak douc pi svaovn
Technologie tven

- 40 -
drtu, kde psob jako tavidlo. Nevhodou boraxu je, e v prosted vysok vlhkosti ve vodu za
vzniku tvrdho povlaku nevhodnho k tvn.
Vhody pouit vrstvy boraxu proti vpnn lze shrnout do nsledujcch bod :
vrstva boraxu je souvislej, pevnj a aktivnj k pouvanm mazivm a funguje zsti i
jako mazivo
borax dovoluje zvit rychlost tven
dochz k menmu zaten provozu pranost ve srovnn s vpnnm
odstrann zbytkovch vrstev boraxu je snadn

Fosftovn
Fosftovn je chemick proces pravy oceli, pi nm v lzni dihydrogenfosforenan danho
kovu s uritm pebytkem voln kyseliny fosforen zpsobuje na povrchu ponoenho kovovho
pedmtu vylouen nepatrn rozpustnho fosforenanu pslunho kovu. Pi fosftovn oceli reaguje
elezo s volnou kyselinou fosforenou za souasnho uvolovn vodku. V dsledku poruen
hydrolytick rovnovhy roztoku (pH) nastv rozklad dihydrogenfosforenanu za vzniku tercilnho
fosforenanu, kter narst na povrchu oceli jako povlak. Probhajc pochody, nap. pro fosft zinku,
popisuj souhrnn nsledujc reakce:

Fe + 2H
3
PO
4
Fe(H
2
PO
4
)
2
+ H
2
(07)

3Zn(H
2
PO
4
)
2
Zn
3
(PO
4
)
2
+ 4H
3
PO
4
(08)

Fosforenan zinenat se ukld na povrchu oceli a vytv souvislou vrstvu krystalickho
charakteru, kter brn dal reakci voln kyseliny s elezem, a se po urit dob fosfatizan reakce
zcela zastav. Prbh reakc je zvisl na teplot.

Mdn
bude podrobnji popsno v kapitole 9.5.
3.3.2.3. Suen
Clem je odstranit vlhkost z drtu a zamezit tak dal korozi a odstranit vodk nadifundovan do
povrchu pi moen. Pouvaj se rzn typy konstrukce zazen s pmm nebo nepmm ohevem.
Su se proudem vzduch pi teplot cca 200 C po dobu 5 a 10 minut (pokud je hlavnm clem
odstrann H pak 15 a 30 minut).
3.3.3. Technologick zazen k moen a povrchov prav
Typ technologickho zazen zvis na druhu moen, geometrickm tvaru a uspodn drtu
(svitek, zvit, la), na navazujcch pravch odokujovanho drtu, na stupni mechanizace a
automatizace a pedpokldanm zpracovn odpad.
Zazen k diskontinulnmu moen jsou aplikovny na svitky drtu, kontinuln pochody pro
zpracovn drtu v ilch smykch nebo zvitech.
Zkladn uspodan diskontinulnho procesu je schmaticky uvedeno na obr. 46. Jedn se o
klasickou vanovou mornu s pmkovm uspodnm van. Na obr. 47. je celkov pohled na mornu
svitk. Linka pro moen zvit drtu je na obr. 48.
Technologie tven

- 41 -

Obr. 46. Moc linka na svitky drtu

Obr. 47. Pohled na linku pro moen svitk operace vpnn.

Obr. 48. Moc linka konstrukce Kenmore
Technologie tven

- 42 -
3.3.4. Likvidace morenskch odpad
Moen a povrchov prava drtu je zdrojem tchto typ kodlivin:
plynn odpady (plyny a pry vznikl odpaovn, aerosoly vznikl kondenzac atp). K likvidaci
se povaj rzn odsvac systmy, kter jsou vybaveny nejastji mokrmi odluovai -
absorbry.
kapaln kodliviny (opoteben morensk roztoky a kysel odpadn oplachov vody), Oba
druhy odpadnch vod obsahuj volnou kyselinu a soli eleza, ale naprosto rozdln koncentrace
tuh odpady (morensk kaly, nerozpustn okuje + neistoty).
3.3.4.1. Neutralizace odpadnch vod
Neutralizan - srec pochod je podle SN 75 6505 charakterizovn jako souhrn pochod
odstraujcch toxick a ostatn zvadn ltky z odpadnch vod z povrchovch prav, zaloen na
prav hodnoty pH, redox potencilu, na sren, koagulaci, sorpci a na sedimentaci.
Pi neutralizaci opotebovanch morenskch roztok (H
2
SO
4
, HCl) dochz k reakci mezi
kyselinou a zsadou za vzniku sol a vody.
K neutralizaci se v posledn dob pouv nejastji prkov tuh vpenn hydrt s obsahem asi
85 % hmot. Ca(OH)
2
.
Reakce pi neutralizaci odpadnch morenskch roztok kyseliny srov probh podle rovnice:

H
2
S0
4
+ FeS0
4
+ 2 Ca(OH)
2
+ H
2
0 Fe(OH)
2
+ 2 CaS0
4
+ 3 H
2
0 (09)

Neutralizac kyselch odpadnch vod vznikaj velik objemy neutralizanch kal, obsahujc
rzn formy hydrtovanch oxid eleza. Mnostv kal lze snit oddlenou neutralizac opotebench
morenskch roztok a oplachovch vod.
K neutralizaci odpadnch vod je pouvn diskontinuln nebo kontinuln proces, kter probh u
prvnho zpsobu v tchto krocch:
shromaovn odpadnch vod pi jejich souasnm promchvn,
pidvn neutralizanho prostedku,
oxidace hydroxid eleza (Fe(OH)
2
, Fe(OH)
3
) provzdunnm,
sedimentace pevnch ltek vzniklch oxidac,
oderpn kal a jejich doprava na vhodn msto,
odvodnn kal v kalolisech.
3.3.4.2. Regenerace
Poadavky na zabezpeen ochrany ivotnho prosted a zvyovn hospodrnosti pochodu
moen v kyselin srov a chlorovodkov vedly k vvoji postup jejich regenerace a dalho
zhodnocen.
Ke zpracovn odpadnch moicch lzn s kyselinou srovou jsou aplikovny tyto postupy:
sten regenerace, vykrystalizovnm sranu eleznatho z opotebench roztok,
pln regenerace moic kyseliny termickm rozkladem sranu eleznatho z roztoku,
elektrolytick regenerace a jin postupy regenerace.
Technologie tven

- 43 -
3.3.5. Mechanick odokujovn
V praxi se uplatuj tyto dva zpsoby:
ohbn drtu v ilch s nslednm mechanickm itnm povrchu,
tryskn drtu v ilch, svitccch, nebo ve roubovici.
3.3.5.1. Odokujovn ohbnm
Postup odokujovn drtu ohbnm pes systm dvou i vce kladek v jedn (obr. 49.) nebo dvou
rovinch (obr. 50.) vychz ze zkladnch vlastnost okuj kehkosti a mal tanosti, pi deformaci nad
12 % dochz k lmn a odpadvn okuj. Schma praskn okuj pi tahovm resp. tlakovm
namhn je na obr. 51. resp. 52. Pohled na popraskanou vrstvu okuj na povrchu kovu je na obr. 53.

Obr. 49. Ohban v jedn rovin Obr. 50. Ohban ve 2 rovinch natoench o 90

Obr. 51. Praskn okuj - tah Obr. 50. Praskn okuj - tlak

Obr. 52. SEM analza praskn okuj
Technologie tven

- 44 -

Pklad 7: Odvote vzorec pro vpoet
prmru ohbacch kladek v zvislosti na
prmru drtu.

Prmr ohbac kladky D. Sted kladky O.
Prmr drtu d.

Odokujovn ohbnm na kladkch je provozn nenron, jednoduch na obsluhu i
drbu. K nevhodm pat to, e do zazen mus vstupovat such drt. Uplatuje se
pedevm u drt z nzkouhlkovch ocel do prmru cca 10 mm. Pklad kompaktnho
zazen na mechanick odokujovn skldajc se z lamae okuj a z itn povrchu drtu
prchodem rotanmi karti je na obr. 53. Na obr. 54. nahoe jsou dal pklady konfigurace kladek,
dole je ukzka bn pouvanho kartovn s rznmi variantami vzjemn polohy drtu a karte.
Je nutno tak potat s tm, e st okuj zstane na povrchu. Mnostv okuj, kter zstane na povrchu
zvis na chemickm sloen oceli a na pouitm zpsobu odstrann (poet smr ohybu, poet kladek,
zpsob kartovn).

Obr. 53. Zazen pro odokujovn ohbnm a kartovnm
Technologie tven

- 45 -

Obr. 53. nahoe) pklady konfigurace ohbacch kladek, dole) bn pouvan zpsob kartovn

Na obr. 54. jsou vsledky experimentu, kter ml za cl posoudit vliv chemickho sloen a
technologie odstraovn okuj na mnostv okuj (kg.m
-2
), kter zstanou na drt a na kvalitu povrchu.
Chemick sloen dvou nzkouhlkovch ocel a dvou ocel na pruiny s pms Si a Cr je rovn
ukzno v tabulce na obr. 54. Mnostv okuj na drt je pro jednotliv oceli ped a po testu zobrazeno
ve sloupcovm grafu na obr. 54. byly pouity dva lamae okuj 6 kladkov s prmrem kladek D =
120 mm ( = 4,4 %) a 3 kladkov s prmrem kladek D = 92 mm ( = 5,6 %). Men prmr kladek
vedl u nzkouhlkovch ocel k poklesu okuj na povrchu z 0,006 na 0,0009 kg.m
-2
u ocel na pruiny
nebyl pokles tak vznamn. Spe naopak se d ct, e odokujovn lmnm nen pro tyto oceli vhodn
(na drt po lmn zstv a 50 % okuj). Ani kartovn nezbavilo povrch okuj dokonale jak lze
vidt z fotografi na obr. 54.
Technologie tven

- 46 -

Obr. 54. Mnostv okuj na drt po lmn a kartovan pro 2 typy ocel

3.3.5.2. Odokujovn trysknm
Odokujovn trysknm vyuit abrazivnho inku
nap. sekanho drtu, litinov drt nebo granultu, kter
nar vysokou rychlost na povrch VD. Tato metoda se
krom k odstraovn okuj pouv pi odstraovn saz
(vzniklch zuhelnatnm zbytk maziva na drt pi hn) a
barev. K vymrtn abraziva proti povrchu drtu se pouvaj
ti systmy:
tlakov trysky
sac trysky
metac kola

Prvn dva systmy se vyuvaj pro leh abrazivn
tlska jako plastikov kuliky a nehod se pli
k odstraovn okuj. K tomu se pouvaj metac kola
obr. 55. (rychlost oten 500 4000 ot.min
-1
, rychlost
dopadu abraziva 15 120 m.s
-1
. Na obr. 56. je schma zazen firmy Carlo Banfi pro tryskn drtu ve
svitku. Dva svitky jsou umstny v komoe na nosnm rameni. I kdy se svitky otej, pod velmi
reln hroz e na nkter msta povrchu se abrazivo vbec nedostane.

Obr. 55. Princip metacho kola, 1
abrazivo, 2 rotor, 3 ko, 4 - lopatky

Technologie tven

- 47 -

Obr. 56. Zazen pro tryskn drtu ve svitcch, 1 odluova, 2 nosn rameno, 3 dvee pro nosn
rameno, 4 nlevka, 5 nek, 6 metac mechanismus, 7 spojen k odpraovn, , 8 dopravnk;
prmry svitku d = 800 1 250 mm, vka h = 7 8,5 m, ka a = 4,3 7,4 m.

Pokud se jedn o tryskn drtu v ilch je klov sprvn rozmstn metacch kol a jejich
vzdlenost od povrchu drtu. Pokud se toto povede, lze zcela odstranit proces moen z vroby taenho
drtu a tm zajistit na stran vrobc velk spory. Pklad otryskvn drtu v le je schematicky
uveden na obr. 57.

Obr. 57. Tryskn drtu v le pklad rozmstn metacch kol
Technologie tven

- 48 -
Otzky ke kapitole 3

1. Co je to koroze?
2. Jak je rozdl mezi rz a okujemi?
3. Jak se okuje dl podle chemickho sloen?
4. Co jsou primrn a co sekundrn okuje? Jak se odstrauj primrn okuje?
5. Pro nm vad primrn okuje a pro sekundrn?
6. Jak bude probhat moen pokud je povrch oceli pokryt vemi vrstvami okuj?
7. D se proces moen v tomto ppad njak urychlit?
8. Jak je vliv teploty a doby setrvn na tto teplot na mnostv okuj?
9. Jak lze snit mnostv okuj na VD?
10. Vysvtlete podstatu moen a porovnejte s mechanickm odokujenm.
11. Kdy pi moen vznik vodk?
12. Kter koncentrace kyseliny soln je pro moen ideln (1%, 18,5 %, 21 %) a pro?
13. Jak jsou negativa a jak pozitiva vvinu vodku pi moen?
14. Jak lze snit obsah vodku, kter se dostane do oceli pi moen?
15. Porovnejte vhody a nevhody moen v bnch kyselinch.
16. Jak je funkce nosie maziva?
17. Jak znte konstrukce mocch linek?
18. Na em je zaloena podstata lmn a otryskvn okuj?
19. Vysvtlete princip metacho kola.
20. Jak lze eliminovat mnostv okuj na drt po ohbn?

Technologie tven

- 49 -
4. PRINCIP TAEN

180 minut

pochopte vznam taenho drtu a vrobku z taenho drtu,
budete obeznmeni se zkladnm rozdlenm taenho drtu,
budete obeznmeni se zkladnm zpsobem vroby taenho drtu, poznte
jednotliv technologick operace a jejich poad,
budete umt definovat zkladn kvalitativn parametry (znaky jakosti) taenho
drtu,

4.1. vod
Tven ocelovho drtu za studena taenm je charakterizovno plastickou deformac,
probhajc prchodem drtu kuelovm otvorem, prvlakem, piem dochz
k prodlouen drtu ve smru hlavnho psobcho napt a zmenovn plochy pnho prezu
tvenho drtu za souasnho zvyovn pevnosti, meze prunosti a prtanosti, tvrdosti a sniovn
jeho plastickch vlastnost, ku pkladu prodlouen a zen. Plastick deformace pi taen drtu
probh za takovch teplot, pi nich tvenm vyvolan zpevnn drtu zstv zachovno.
Aby nedolo k trhn drtu bhem procesu taen, mus bt na drtotazch dodren zkon rovnosti
objemu drtu prochzejcch prvlaky za jednotku asu.

n n o o
L S L S L S L S = = = = ...
2 2 1 1
(10)
a tak
n n o o
v S v S v S v S = = = = ...
2 2 1 1
(11)

kde S
o
, S
1
, S
2
S
a
jsou prezy drtu,
L
o
, L
1
, L
2
L
a
jsou dlky drtu,
v
o
, v
1
, v
2
v
a
jsou rychlosti drtu.

Pi taen je vlastnm nstrojem deformace kuelov st prvlaku s vrcholovm hlem 2,
obr. 58. Na kuelovm povrchu prvlaku dlky l psob v psmu deformace pn sla Q, kter je
vyvolna psoben vnj tahov sly F. Pn sla psob vlivem tanho hlu kuele a ten mezi
povrchem drtu a pracovn sti prvlaku ve vztahu k vertikln sloce sly N pod hlem +.

Technologie tven

- 50 -

Obr. 58. Rovnovha sil v otvoru prvlaku podle E. Siebela

Z trojhelnku sil lze stanovit zkladn rovnici pro tahovou slu:

( ) + = sin Q F
(12)

( ) + = tg N F
(13)

kde d
0
, d
1
je vstupn a vstupn prmr
2 je hel tan sti prvlaku
je tec hel
smykov napt
stedn tlakov napt
F tahov sla
Q pn sla

Vzhledem k tomu, e se tan hel 2 pohybuje nejastji v rozsahu od 10
o
do 20
o
a koeficient
ten = tg dosahuje pi dobrm mazn hodnoty pod 0,05 ( < 3
o
), dosahuje velikost pn sly 4 a 7
nsobku hodnoty tahov sly.
4.2. Rozloen napt v prvlaku
Znalost stav napjatost v psmu deformace pi taen v kuelovitm prvlaku a jejich
matematick analza m vznam nejen pro vpoet tanch sil a tm pro sprvn dimenzovn tanch
stolic, ale i pro nvrh a hodnocen samotnho technologickho postupu. Matematick rozbor lohy je
komplikovan, protoe geometrick povaha pochodu a tangenciln napt vyvolan vnjm tenm
maj za nsledek, e se smry hlavnch os napjatosti neshoduj s geometrickmi osami psma
deformace. Tato okolnost ovlivuje pedevm mechanickou podmnku plastinosti pi taen, kterou
pak nelze vyjdit jednoduchmi matematickmi vztahy znmmi v zkladech plasticity. Pitom je
vhodn pouit pro een metodu skluzovch lini, nebo stav deformace lze povaovat za osov
Technologie tven

- 51 -
symetrickou rovinnou lohu. Dostaten velk deformace materilu pi taen jsou umonny tm, e
v pevnm prvlaku je vyvoln tos stav napjatosti s tlakovmi naptmi v pnm smru. U vrobku
kruhovho prezu je to vestrann radiln tlak, kter je podmnkou pro vyvoln poadovanch
velkch plastickch deformac a rozmrovch zmn drtu. Avak nejvt hlavn napt je tahov napt
v podlnm smru vyvolan inkem tan sly. Tm ve schmatu tos napjatosti pevauj napt
v tahu, co omezuje velikost plastick deformace pi jednom prchodu prvlakem. Dal omezen je
zpsobeno zpevovnm kovu pi taen za studena.
4.3. Rozbor deformace
Pracovn sti prvlak pro taen drtu maj zkladn kuelovit tvar, jak je znzornno na
obr. 59. Kuelovit st prvlaku pechz v krtkou vlcovitou pracovn st, kter m funkci
kalibran a upravuje pesn rozmry taenho vrobku.

Obr. 59. Podstata taen v prvlaku

Vchoz materil o prmru d
o
se inkem tan sly F protahuje prvlakem, jeho prmr d
l

uruje rozmr drtu po taen. Na kuelovitm povrchu taenho drtu psob v psmu deformace
elementrn normlov tlaky d
N
a elementrn tec sly d
T
- d
N
. Tyto sly jsou rozhodujc pro celkov
stav napjatosti v psmu deformace. Normlov tlaky a tec sly ve vlcovit sti prvlaku jsou
podstatn men a nemaj vliv na prbh deformace ve vlastnm deformanm psmu. Na libovoln
pn element materilu v psmu deformace, kter m nekonen malou tlouku d
x
, psob na
kuelovitm povrchu normlov napt
n
a ten napt = .
n
. V pnch ezech psob podln
tahov napt
1
a (
1
+ d
1
), kter nen v pnm prezu rozdleno rovnomrn. Dal napt psob
v obvodovm smru a je to tlakov napt
0
.
V libovolnm bod kuelovit sti psma deformace je tos stav napjatosti vyznaen tmito
hlavnmi naptmi:
a) absolutn nejvtm tahovm naptm
1
, kter psob v podlnm smru,
b) stednm tlakovm naptm
2
, kter psob v radilnm smru,
c) absolutn nejmenm tlakovm naptm
3
, kter psob v obvodovm smru.
Technologie tven

- 52 -
Tomuto tosmu stavu napjatosti odpovd tos stav hlavnch deformac:

3 2 1
; ; +
3 2 1
; ; +

Schma napt a deformace procesu taen jsou znzornna na obr. 60.

Obr. 60. Schma napt a deformace procesu taen

Intenzitu podln deformace lze zkoumat v podlnch osovch ezech na deformaci krunic, kter
znzoruj elementrn stice kovu viz. obr. 61. Pvodn tvercov s, do n jsou krunice vepsny,
se deformuje tak, e tyto krunice se protahuj v elipsy a s samotn se zakivuje. Hlavn osy krunic,
pvodn rovnobn s osou taen a kolm k tto ose, mn v prbhu taen svj sklon vzhledem k tto
ose, s vjimkou element, kter le v ose taen.

Obr. 61. Intenzita deformace pi taen

Zkosen pvodn tvercovch obrazc st a zakivovn jejich stran, jako i znzornn
deformace zakreslench krunic je dkazem, e podln deformace v jednotlivch pnch prezech
nejsou rozdleny rovnomrn; jde o nehomogenn podln deformace. Proto je mono intenzitu
deformace v ktermkoliv pnm prezu psma deformace vyjdit podle nauky o plasticit jen
formou diferencilu tto intenzity. Pro deformaci ve smru hlavnch os elementrnch elips (pvodn
krunic) plat pak tento vztah:

2 2 2
3
2
t r l
d d d dS
+ + = (14)

kde d
l
je pomrn deformace ve smru prodluovn elementrn stice
d
r
je pomrn deformace stice v radilnm smru
d
t
je pomrn deformace stice v tenm tj. obvodovm smru.
Technologie tven

- 53 -
Podle obr. 61. se psmo deformace rozpad na t seky:
1. Na sek o dlce l
1
, pedstavujc st objemu drtu, kter jet nevstoupil do geometrickho psma
deformace. Velikost a tvar tohoto seku zvis na vstupnm prmru d
0
, na hlu taenho drtu 2,
vnjm ten a na velikosti bru prezu, tedy tak na prmru d
1
.
2. Na stedn sek o dlce l
2
, kter pedstavuje podstatnou st dlky l
d
. Zde nastv vlastn redukce
prez drtu. sek l
1
tvo plynul pechod deforman rychlosti mezi prezem, kde jet
deformace nenastv a prezem, kde je deformaci vystaven cel prez taenho drtu.
3. Na sek l
3
, pedstavujc st objemu materilu, kter je v geometrickm psmu deformace. Zde
kon redukce prezu taenho drtu a nastv vyrovnn rychlosti deformace v jednotlivch
vlknech.
4.3.1. Vpoty deformac pi taen
4.3.1.1. Taen drtu jednm tahem
Velikost plastick deformace pi taen drtu lze vyjdit pomoc plonho bru, souinitele
deformace nebo logaritmick deformace. Vzorce pro vpoet deformac shrnuje tabulka 12. Vzorce
pro vpoet vchozho a konenho prezu, prmru a dlky drtu ze zadanho plonho bru uvd
tabulka13.

Tabulka 12 Vzorce pro vpoet deformac pi taen

absolutn plon br
1 0
S S Q
abs
= mm
2
pomrn plon br 100 100
2
1
2
1
2
0
0
1 0
=
d
d d
S
S S
Q %
absolutn prodlouen
0 1
l l l = mm
pomrn prodlouen (tanost)
100
0
0 1
= =
l
l l
A
l

%
souinitel prodlouen
Q d
d
l
l
= = =
100
100
2
1
2
0
0
1
-
skuten deformace
1
0
ln
S
S
e
l
=
-

Tabulka 13 Vzorce pro vpoet rozmr drtu
Q
S S
=
100
100
1 0

100
100
0 1
Q
S S
= mm
2
Q
d d
=
100
100
1 0

100
100
0 1
Q
d d
=
mm
100
100
1 0
Q
l l
=
Q
l l
=
100
100
0 1
mm

Technologie tven

- 54 -
4.3.1.2. Vcensobn taen drtu
Matematick zvislosti pi vcensobnm taen jsou sloitj. Lze je odvodit z nsledujc
rovnice:
100
100
1
0 1
Q
S S
= ,
100
100
2
1 2
Q
S S
= ,
100
100
1
n
n n
Q
S S
(15)

100
100
100
100
100
100
2 1
0
n
n
Q Q Q
S S
= K (16)

je-li Q
1
= Q
2
= = Q
n
pak pro vchoz a konen prez a prmr drtu obdrme nsledujc
rovnice (viz. tabulka 14).

Tabulka 13 Vzorce pro vpoet rozmr drtu

n
n
Q
S S
|
|
\
|
=
100
100
0

n
n
Q
S S
|
\
|
=
100
100
0

mm
2
n
n
Q
d d
|
|
\
|
=
100
100
0

n
n
Q
d d
|
\
|
=
100
100
0

mm

Obdobn odvodme zvislost mezi celkovm plonm brem Q
c
a rovnomrnm dlm brem
Q a potem tah n:
100
100
100
1
(
(
\
|
=
n
c
Q
Q ; 100
100
100
1
(
=
n
Q
Q [%] (17)

po prav:

( )
( ) ( ) Q
d d
Q
Q
n
n c

=

=
100 log 2
log log
2
2 100 log
2 100 log
0
[-] (18)

Pklad 8: Pomoc tabulkovho procesoru Excel pipravte program, kter na zklad
vstupnch hodnot (d
0
a d
n
) vypote poet tah n, celkov br Q
c
a prmry vech prvlak
a odpovdajc dl bry. Maximln dl br Q
max
= 22%.

4.4. Rozbor napjatosti
Sloit prbh deformace v celm objemu tvecho kovu v psmu deformace souvis se
sloitm rozdlenm a prbhem napt v jednotlivch mstech tohoto objemu. U taen
tye kruhovho prezu lze uvaovat, e v jednotlivch pnch ezech psma deformace je rozdlen
podlnch sloek napt
1
monotnn, jak to potvrzuj podrobn rozbory napjatosti ve zkuebn tyi pi
Technologie tven

- 55 -
zkouce tahem. Avak v jednotlivch pnch ezech nemaj tyto sloky stejnou velikost a charakter
jejich prbhu se mn od vstupnho prezu psma deformace k vstupnmu prezu viz. obr. 62.

Obr. 62. Prbh podlnch napt
1
v pnch ezech psma deformace

V oblasti potku prunch deformac lze jet pedpokldat homogenn stav napjatosti s naptm
1
odpovdajc vznikajc prun deformaci. V psmu, kde vznik plastick deformace, jsou povrchov
vrstvy vystaveny tlakovm naptm -
t
, kter mohou vyvolat i napchovn kovu, ale vnitn vlkna
jsou u vystavena tahovm slokm +
1
. V libovolnm pnm prezu uprosted psma deformace
jsou jen podln tahov sloky +
1
s maximem v osovm vlknu. Ve vstupnm prezu psma
deformace jsou sice tak jen tahov sloky +
1
, ale i maxima vykazuj jen povrchov vlkna.
Radiln a obvodov sloky napt v jednotlivch pnch ezech mus bt z dvodu, uvedenho
v rozboru deformace, stejn velik, tj.
r
=
0
. Jde o sloky tlakov.
Geometrick povaha tvecho procesu pi taen ty kruhovho prezu umouje eit lohu
napjatosti a deformace jako osov symetrickou lohu rovinnou. Zvolme-li nyn jednu ze souadnch os
x totonou s osou taen a druhou osou y k n kolmou, museli bychom intenzitu napt v libovolnm
bod psma deformace potat t s pihldnutm ke slokm tangencilnch sloek, nebo smry x a
z nejsou hlavn smry.

Obr. 63. Ortogonln trajektorie napjatosti

Avak vpotov metoda skluzovch lini, pouiteln pro rovinn lohy, umouje pout
k vpotu normlov sloky napt na ortogonlnch trajektorich napjatosti viz. 63. (trajektorie
drha pohybujcho se bodu). V podlnm, osovm ezu psmem deformace jsou dva svazky
Technologie tven

- 56 -
ortogonlnch trajektori normlovch napt , a to trajektorie tahovch napt
1
a trajektorie
tlakovch napt
2
, piem tena k trajektorim tlakovch napt v dotykovm bod se odchyluje o
tec hel od kolmice k povrchu, nebo v tomto bod psob t elementrn sla ten:

n
= [MPa] (19)

jestlie je souinitel vnjho ten, tg = .

Protoe jde o stav plastick deformace, lze rovn pst:

e
R = [MPa] (20)

kde R
e
mez kluzu kovu (tvenm v uvaovanm mst ji zpevnnho).

V libovolnm bod M psma deformace, v nm jsou hlavn sloky napt
1
a
2
, je intenzita
napt (pi
2
< 0):

2 1
2
2
2
1

+ + = S (21)

Intenzita napt S

se bod od bodu psma deformace mn, jak se podl ortogonlnch trajektori
mn sloky
1
a
2
. V uritm bod ji lze piadit k intenzit deformace v bod dS
e
. Z dvod
uvedench v rozboru deformace lze proto st konkretizovat funkn vztah S
e
= f(S
).
Pro posouzen technologickho procesu je dleit znalost prbhu napt po dlce psma
deformace. Tk se to jak radilnch sloek
r
, tak hlavn podlnch sloek
l
. Pitom je teba sledovat
tyto sloky v celm rozsahu deformace, tj. od vzniku nejdve prunch a pak plastickch deformac, a
do okamiku, kdy taen ty vychz z prvlaku a dochz k odpruen tye. Takov prbh je
znzornn na obr. 64.

Obr. 64. Prbh radilnch a podlnch napt v psmu deformace
Technologie tven

- 57 -
Pro vlastn tvec operaci pichz v vahu pouze sek psma deformace l
2
. sek l
1
pslu
prunm a vznikajcm plastickm deformacm, sek l
3
je sekem doznvn plastick deformace a
sekem zbyl prun deformace.
Na obr. 64. jsou ti kivky pro radiln a ti kivky pro podln napt. Kivka 1 znzoruje
prbh napt v osov vrstv, kivka 3 v povrchov vrstv a kivka 2 v mezilehl vrstv. Jak lze
oekvat, nejvt hodnoty tlakovch radilnch sloek -
l
jsou v povrchov vrstv, kter je v dotyku
s nstrojem. Smrem k ose tvenho materilu se radiln napt zmenuj, piem jejich prbh po
dlce psma deformace je ve vech vrstvch stejn. Jen v seku l
1
prun deformace se nsledkem tto
deformace projevuj radiln tlakov napt v osovch vrstvch dve, co je rovn vysvtliteln
z prbhu radilnch prunch deformac penench mezi jednotlivmi vrstvami kovu. Podln napt
l
maj v jednotlivch vrstvch odlin prbh. V osov vrstv je tato sloka od prvopotku tahov a
vznik ji v prezu, kde zan prun deformace. V povrchov vrstv jsou nejdve tlakov podln
napt a teprve v dal sti psma deformace pechzej na napt tahov. Ve vstupnm prezu se
podln napt vech vrstev vyrovnvaj, ale v prezu vstupu tye z vlcovit sti prvlaku jsou
povrchov vrstvy vystaveny vtmu tahovmu napt ne vrstvy osov, co je v souladu s obr. 62.
Doposud byla vypracovna cel ada vzorc pro popis tanho napt
c
, obzvl pro taen
drt a ty. Tomuto problmu bylo vnovno mnoho teoretickch prac, vychzejcch nejastji
z matematickho een parcilnch diferencilnch rovnic rovnovhy napt. Experimentlnch prac na
toto tma je o poznn mn. Pedkldme zde nkter z nejznmjch vzorc pro vpoet
c
:

S. I. Gubkin

( )
a
p
k
k
cyl
a
p
k
psr c
F
F
tg
F
F
F
F
b
a
|
|
\
|
+
+ + +
(
(
|
|
\
|
=
0
ln 1 925 , 0 125 , 0 1 (22)

kde F
cyl
je povrch cylindrick sti prvlaku
1
2
cos
2
cos
1
+ =
tg
a ; (23)
tg
b
2
cos
2
cos
1
+ = (24)
I. L. Pierlin
|
|
\
|
+
(
(
|
|
\
|
+
+
=
a
p
k
a
p
k
p c
F
F
F
F
a
a
10
2
1
1
2
cos
1

(25)

kde je tec hel
( ) 1 1 cos
2
+ = ctg a (26)

tg
D D
D
m
tg
tg
k p
k
+
=
2 1
; (27)

5 , 1 2 , 0 do
D
l
m
k
k
= = (28)
Technologie tven

- 58 -
Koeber a Echinger

a
p
k
a
p
k
psr c
D
D
tg
D
D
a
b
|
|
\
|
+
+
(
(
|
|
\
|
=
2
2
0 2
2
77 , 0 1 (29)

kde ctg a = ; a b + =1

O. Hoffman a G. Sachs

A
p
k
A
p
k
psr c
D
D
D
D
A
A
|
|
\
|
+
(
(
|
|
\
|
+
=
2
2
0 2
2
1
1
(30)
kde ctg a =

A. L. Tarnawski

( )
(
+ + + +
+
= cD ac q
R
l
R
l
k
k
k
k
psr
c
ln 1
2
2
1
(31)

kde ( ) ctg tg D
2
sin ln 6 , 1 + = ; (32)

psr
q
0
= ; q c =1 ; ctg a = (33)

Schneider a Kowalczyk
k
p k
k
k
k
p
p
k p
k
p
pp c
D
l
D
l
D
D
b
D
D D
b D
D
b
b
a

4
4
1 ln 1
2
ln
2
2
cos
2
0 2
2 2
2
+
|
|
\
|
|
|
\
|
+ +
(
(

+
|
\
|
+
+
+
= (34)
kde ( ) ctg a + = 1 cos
2
; (34) ( )
2
cos 1 2 2 + = ctg b ;(35)
( )
2 2
2
k p
pp pk p
D D
D
(36)

4.4.1. Technologick dsledky prbhu napjatosti v psmu deformace
Pro technologick proces taen je teba matematicky formulovat podmnku plastinosti, kter
mus platit pro vechny body psma deformace (u kruhov tye pro vechny body plochy mezi prezy
A-A a B-B, viz. obr. 64.). Tuto podmnku je mono ve zjednoduen form formulovat na zklad
hypotzy nejvtch smykovch napt obecn takto:

=
r l

R
e
[MPa] (37)

kde R
e
je okamit mez kluzu tvenho kovu pedstavujc jeho okamit deforman odpor
d
.
Tto podmnce mus bt v celm tvenm objemu v kadm okamiku vyhovno. Do rovnice je
teba dosazovat ob sloky
l
,
r
s ohledem na jejich znamnka.
Technologie tven

- 59 -
S pihldnutm k prbhu tchto sloek a podle obr. 65. je teba podmnku plastinosti pst
v tomto tavru:

=
r l

R
e
[MPa] (38)

Sloka
r
se bude dosazovat pro celou dlku psma deformace jak pro osov, tak pro povrchov
stavy. U sloky
l
je teba u povrchovch vrstev dosazovat na potku psma deformace -
l
a teprve
v dalm seku tohoto psma +
l
. Z toho je zejm, jak charakter prbhu podlnch sloek
normlovchz napt ovlivuje podmnky plastinosti a tm cel technologick proces tven
v prvlaku.
Podle tchto rovnic je algebraick souet sloek normlovch napt
l,
r
konstantn a roven
okamit mezi kluzu Re ( mezi kluzu tvenm za studena zpevnnho kovu ). Podmnka vak plat pro
cel rozsah stabiln deformace pro
d
= R
e
a
d
=R
m
, kde R
m
je skuten mez pevnosti. V idelnm
ppad bude deorman odpor kovu vzrstat se stupnm deformace linern. Ve skutenosti, z teorie
plasticity jde o zvislost exponenciln podle vztahu mezi intenzitou napt S
a intenzitou deformace S

podle vztahu:

n
S k S

. = [MPa] (39)

kde k jematerilov konstanta a n koeficient zpevnn, n < 1. Pijmeme-li linern zvislost, je n = 1, co
pedstavuje nejvt zpevovac schopnost kovu.

Obr. 65. Zmna deformanho odporu v psmu deformace

Na obr. 65. je znzornn tento ppad zmny deformanho odporu v psmu deformace (ra
d
).
V diagramu je zakreslen ideln prbh podlnch napt +
l
, take v ktermkoliv pnm ezu
pedstavuje rozdl ar
d
a
l
potebn radiln napt, tak aby byla splnna podmnka plastinosti a
deformace se stabiln rozvjela. Prakticky je v tarensk praxi mon ppad, e +
l
doshne takov
velikosti, e se bude rovnat deformanmu odporu na mezi pevnosti Rm, ppadn tuto mez pekro.
Protoe sloka -
r
neme bt jin ne tlakov, nebude vyhovno meznmu vtahu s mez pevnosti a
mus dojt k poruen soudrnosti materilu v pnm prezu tye. K tomuto poruen soudrnosti
memus vak dojt v celm pnm prezu, ale jen v osovch vrstvch, kdy jejich podln tahov
napt doshne stavu +
l
Rm, m se vytvo podmnky pro nestabiln deformaci. U zkouky tahem
Technologie tven

- 60 -
pi vzniku krku se trhlina od osy smrem k obrysovm vrstvm. U taen tye me vak bt en
trhliny v osovch vrstvch zabrzdno tlakovm radilnm naptm, take trhlina ( charakteristickho
okovitho tvaru ) se omez jen na vnitn vrstvy. Tento jev je znm jako tzv. petaen tye.
Uveden poznatky lze pout k matematickmu vyjden velikosti meznho bru pi taen.
Pesn stanoven takovho bru je matematicky sloit. Pro dlenskou praxi se vak vysta
s piblinm vyjdenm meznho bru, tedy mezn skuten a pomrn logaritmick deformace:

0
0 0
1
2
ln
e
el
e
el
m
l
m
R
R
R
R
S
S
+
=
|
|
\
|
= (40)

kde R
e0
je mez kluzu na vstupnm prezu [MPa],
R
el
je mez kluzu na vstupnm prezu [MPa]

Zavedenm pomru
k
e
el
Z
R
R
=
0
jako stupe zpevnn podle kluzu lze pst:

100
1
2
+
=
k
k
pm
Z
Z
[%] (41)

Prbh deformace je uren geometrickmi podmnkami taen (prmrem vchozho materilu,
prmrem prvlaku a jeho kuelovitost). Pi een lohy se uplatn jen zkon stlosti objemu. Zkon
nejmenho odporu se zde neuplatn, nebo tvar a rozmry vrobku jsou pedem ureny tvarem a
rozmry prvlaku.
Zkladn teoretickou vahou, od kter se odvjej vechny ostatn vetn optimalizace tvaru
prvlaku, je vpoet tan sly. Pi vpotech tan sly se v rozhodujc vtin teori taen vychz
z nkterch zjednoduench pedpoklad. Pedevm se uvauj prmrn velikosti podlnch a
radilnch napt, a tm i jejich rovnomrn rozloen v psmu deformace. Dle se pot se stedn mez
prtanosti, kter je aritmetickm stedem meze kluzu nezpevnnho a zupevnnho materilu. Stedn
mez kluzu plat pak pro cel psmo deformace. Uvauje se stl hodnota koeficientu vnjho ten.
Dle se mnohdy stedn hodnota meze kluzu nahrazuje stedn hodnotou mezi pevnosti, nebo mezi
obma veliinami nen nsledkem zpevnn velik rozdl. Tok materilu je zkoumn pouze v kuelov
sti prvlaku. Vliv vlcovit kalibran sti se vtinou nehodnot.
4.5. Tan sla
K odvozen vzorc pro vpoet tan sly a prce jsou aplikovny rzn teorie procesu taen,
kter lze shrnout do pti skupin:
formulace vzorc podle klasick elementrn teorie plasticity,
formulace vzorc pomoc celkov deforman prce,
odvozen vzorc podle psnjch teori (teorie skluzovch ar, teorie vizkozivn palsticity,
teorie postupnho vyrovnn chyb, metoda elementrnch fz ),
empirick postupy (empiricky zskan vsledky jsou interpolovny pomoc matematickch
funkc),
Technologie tven

- 61 -
hydrodynamick teorie taen s vyuitm Navierovch-Stokesovch pohybovch rovnic vazk
tekutiny.

Nejastji jsou pro vpoet tan sly a prce aplikovny vzorce prvn a druh skupiny. Vysok
systmov hodnota vzorc podle elementrn teorie plasticity je dna primrnm zjmem praktik na
vpoet oekvanho potebnho vkonu stroje, kter pomoc tanho bubnu vyvozuje v drt
poadovan tahov napt a poadavk technik pro stanoven optimln brov ady prvlak.
Tan sla a napt se uruj v klasickch teorich taen eenm piblinch diferencilnch
rovnic rovnovha napt v bod tvoenho objemu a z podmnek plastinosti. Pkladmem mohou bt
vzorce podle Siebela, Pompa a Houdremonta.
Celkov tan sla je pojmna jako souet sly nutn k deformaci tanho drtu F
d
, sly potebn
na pekonn vnjho ten F
t
a sly nutn pro pekonn vnitnch ztrt F
z
.

z t d c
F F F F + + = [N] (42)

1
0
1
ln
S
S
R S F
ms d
= [N] (43);
1
0
1
ln
S
S
R S F
ms t
= [N] (44);
3
2
1 ms z
R S F = [N] (45)

|
|
|
|
\
|
+ + =
1
0
1
0
1
ln 3
2
1 ln
S
S
S
S
R S F
ms c
[N] (46)

kde: S
0
, S
1
- prezy vstupnho a vstupnho prmru drtu [mm
2
]
R
ms
- stedn mez pevnosti drtu v tahu [MPa]
ln S
0
/S
1
- skuten logaritmick deformace
- koeficient ten
- polovina tanho hlu prvlaku v obloukov me [RAD]

Vliv velikosti techo hlu, koeficientu ten a pomrn deformace je patrn z obr. 66. a obr. 69.
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
Deforman hel 2 ()
T
a
l
a

(
N
)
0,06 0,08 0,1 0,12 0,14

Obr. 66. Vliv velikosti techo hlu, souinitele ten a velikosti defomace na celkovou tanou slu. d
0
=
6 mm, R
m
= 500 MPa, souinitel ten (viz legenda) = 9,7 %
Technologie tven

- 62 -
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
Deforman hel 2 ()
T
a
l
a

(
N
)
0,06 0,08 0,1 0,12 0,14

0
=
6 mm, R
m
= 500 MPa, souinitel ten (viz legenda) = 22 %

2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
Deforman hel 2 ()
T
a
l
a

(
N
)
0,06 0,08 0,1 0,12 0,14

0
=
6 mm, R
m
2000
4000
6000
8000
10000
12000
14000
4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24
Deforman hel 2 ()
T
a
l
a

(
N
)
0,06 0,08 0,1 0,12 0,14

0
=
6 mm, R
m
Technologie tven

- 63 -
Podle tohoto rozboru nen tan sla potebn k deformaci kovu F
d
ovlivnna velikost tanho
hlu prvlaku a je pi vech velikostech stejn. Sla potebn k pemhn ten v prvlaku F
t

s rostoucm tanm hlem kles, protoe se zmenuje stykov plocha mezi drtem a prvlakem. Sla
k pekonn vnitnch posuv materilu F
z
se na rozdl od sly potebn k pekonn ten v prvlaku
s rostoucm tanm hlem zvyuje.
Tan sly F
t
a F
z
pedstavuj ztrty, piem F
t
je ztrta vnj a F
z
ztrta vnitn. Rozdl
jednotlivch sloek na celkov sle F
c
pi bnch rychlostech a sprvnm reimu mazn je nsledujc:

F
d
= 68%, F
t
= 20%, F
z
= 12%

innost petvrn sly pi taen se vyjaduje podlem deforman sly a celkov potebn sly
vztahem:

100 =
c
d
s
F
F
[%] (47)
Pro dosaen dobr innosti je nutno volit pro rzn materily, pouit maziva a dl deformace
takov hel tanho kuele, pi kterm je innost ptetven nejvy.
Obecn lze najt optimln hel eenm rovnice 0 =
d
dF
, konkrtn rovnice uvd tabulka 14

Tabulka 13 Pklady vztah pouvanch pro vpoty optimlnho hlu taen

Gerrmann: Tarnavsk: Avitzur:
1
0
ln 6 2 sin
S
S
opt
=
1
0
ln 2 , 5 2 sin
S
S
opt
=
1
0
ln 5 , 1
r
r
opt
=
Geleji: Wistreich:
( )
ms
st
opt
R S
S S k
1
1 0
77 , 0
=
1
1 0
85 , 0
S
S S
opt
=
kde - souinitel ten mezi drtem a prvlakem
S
0
, S
1
- vstupn a vstupn prez drtu [mm
2
]
r
0
, r
1
- vstupn a vstupn polomr drtu [mm]
k
st
- stedn petvrn odpor [MPa]
R
ms
- stedn mez pevnosti drtu [MPa]

Je mon uvst:
z hlediska petvrn innosti jsou optimln hly v rozmez 6 a 12,
optimln hel je v pomrn irokm rozsahu nezvisl na rychlosti taen ( pi odpovdajcm
zpsobu mazn ),
hodnota hlu se sniuje s velikost dl deformace a obrcen,
optimln hel je tak zvisl na druhu pouitho maziva a na podmnkch mazn, tj. na
souiniteli vnjho ten.
Ve vtin rovnic pro vpoet tanch sil nen brna v vahu sla potebn na pekonn ten ve
vlcov sti prvlaku. V tto sti nedochz sice k plastick deformaci, ale materil je jet pod
tlakovm naptm. S rostouc dlkou kalibranho vlce se zvyuje i potebn tan sla.
Technologie tven

- 64 -
Vzorce odvozen podle klasick teorie obvykle neuvauj vliv rychlosti taen na tanou slu i
napt. Bacherer-Solitz formulovali pro vpoet tan sly sloit vzorec, kter tak zohleduje pomoc
exponentu rychlosti deformace m vliv rychlosti taen.
Podle klasickch teori taen je tan sla pedevm funkc tchto veliin:

F = f( S
1
, R
m
, , , 2 ) (48)

Tan sla je tm vt, m vt je prez drtu S
1
, dl deformace , souinitel vnjho ten a
m vy pevnost v tahu R
m
m tan materil. Vliv hlu tanho kuele prvlaku 2 je sloitj.
Z uvedench veliin se za danch technicko-vrobnch podmnek taen obtn uruje souinitel
vnjho ten . Pi obvyklm taen dochz zejmna ke kluznmu smenmu ten mezi povrchem
drtu a pracovn sti prvlaku s koeficientem = 0,01 a 0,1.
4.6. Petvrn prce
Celkov prce pi taen je vyjdena vztahem:

z t d c
W W W W + + = [J.10
-3
] (49)

1
0
ln
S
S
R V W
ms d
= [J.10
-3
] (50);
1
0
ln
S
S
R V W
ms t
= [J.10
-3
] (51);
3
2
ms z
R V W = [J.10
-3
] (52)
|
|
|
|
\
|
+ + =
1
0
1
0
ln 3
2
1 ln
S
S
S
S
R V W
ms c
[J.10
-3
] (53)
kde: V - je objem drtu [mm
3
]
R
ms
ln S
0
/S
1
- koeficient ten
- polovina tanho hlu prvlaku v obloukov me [RAD]
4.7. Ohev drtu pi taen
V prbhu taen dochz k intenzvnmu ohevu drtu. Teplo, kter vznik pi taen je adekvtn
zejmna prci potebn k plastick deformaci a prci pro pekonn ten. Vzkumy ukzaly, e pi
taen zstv v drtu 90 % a vce tepla (z rostouc rychlost taen roste i toto procento) a pouze 10 %
vzniklho tepla se pen na nstroj. Teplo, kter se vyvine bhem taen mus bt odvdno, z nstroje
nejastji chlazenm vodou, z drtu pestupem tepla do vodou chlazenho bubnu.
Z dvodu ohevu drtu pi taen me dojt dokonce k vytvoen martenzitick struktury (viz.
obr. 20 a 22.). Nejastji k tomu dochz pi taen uhlkovch ocel s piblin eutektoidnm
sloenm, kdy dojde k ohevu nad teplotu 723 C k pemn struktury na austenit a pi nslednm
rychlm ochlazen povrchov vrstvy dojde ke vzniku zkalnch struktur.
Mnostv tepla vznikajcho pi taen v dsledku deforman prce lze vyjdit nsledujc rovnic

Technologie tven

- 65 -
Q
v d n R Q
q
ms
1
) 1 ( 10 945
2
1
4
[J] (54)

Naopak mnostv tepla vznikajcho pi taen v dsledku vnjho ten pak lze vyjdit takto:

( )
Q
d n R Q
q
ms
1
) 1 ( 77 , 0 10 1030
2
1
4
[J] (55)

kde d
1
- vstupn polomr drtu [mm]
n - paramter charakterizujc podl tepla, kter pejde do prvlaku n = 0,1 pi vych
rychlostech v [m.min
-1
] n 0
R
ms
- stedn mez pevnosti drtu [MPa]
Q - dl br [-]

V souladu s druhm zkonem termodynamiky dochz mez dvmi tlesy s rozdlnou teplotou
k pestupu tepla. K popisu pestupu tepla slou Fourierova diferenciln rovnice, kter pro tleso
popsan v kartzsk soustav souadnic m nsledujc tvar:
|
|
\
|
2
2
2
2
2
2
.
z
t
y
t
x
t
a
t
[K.s
-1
]

Dsledkem tto rovnice je fakt, e hranin teplota na rozmez drt prvlak se po ase ustl na
tzv. vyrovnvac teplot. Pklad nrstu a ustlen teploty prvlaku pi taen drtu je dokumentovn na
obr. 70. Teplota byla mena zavrtanmi termolnky, hel deformanho kuele prvlaku byl 7,5,
rychlost taen 110 m.min
-1
, d
0
= 7,9 mm, d
1
= 7,42 mm.

Obr. 70. Prbh teploty prvlaku pi taen drtu
Technologie tven

- 66 -
Pro vpoet vyrovnvac teploty navrhli Siebl a Kobitzch nsledujc rovnici:

2 1
t t t
v
+ = [C] (56)

0 0
6
1
10

=
c W
R
t
ms
;
0 0
0
2
22 , 1
c
l v
W
m R
t
d ms

[C] (57)

kde: S
0
, S
1
- prezy vstupnho a vstupnho prmru drtu [mm
2
]
R
ms
= ln S
0
/S
1
W - mechanick ekvivalent tepla [427 mkp.kcal
-1
] (1 mkp = 9,80665 J)
m
d
- podl tepla pevzatho drtem [cca 0,9]
l - dlka styku drtu s prvlakem [mm]
v - rychlost taen [m.s
-1
]
- koeficient ten [-]
- souinitel tepeln vodivosti [W.m
-1
.K
-1
]
c - je mrn teplo oceli [J.kg
-1
.K
-1
]
- mrn hmotnost oceli [kg.m
-3
]

4.8. Princip deformanho zpevnn pi tven za studena
V zhledem k teplot pi tven ocel za studena (pod 300 C) neme dochzet k difuzi
substitunch atom v krystalov mce, ale me dochzet k difuzi intersticiln rozputnch atom
s velmi malm atomovm polomrem. Proto na rozdl od tven za tepla,. nen tven za studena
doprovzeno opevovacmi procesy jako jsou zotaven a rekrystalizace.
4.8.1. Feritick oceli
Drty z nzkouhlkovch ocel maj feritickou strukturu s malm podlem cementitu a proto jsou
vysoce tvaiteln a vykazuj relativn mal zpevnn.
Prbh plastick deformace za studena je doprovzen vznikem a rstem koncentrace dalch
mkovch poruch (vakanc, dislokac (obr. 71. 73.), vrstevnch chyb). Zrove dochz k vzjemn
interakci ji existujcch strukturnch poruch ve vchozm materilu se strukturnmi poruchami
vznikajcmi a v prbhu vlastn plastick deformace za studena pedevm s pohybujcmi se
dislokacemi. Pi tto interakci dochz ke vzniku dislokanch stup, k zakrcovn roztpench
dislokac a dislokanch smyek, k nakupen dislokac ped pekkami, k deformaci precipitt a
nekovovch vmstk, k anihilaci dislokac, ke vzniku, rstu nebo zacelovn mikrotrhlin. Vtina tchto
jev vede k postupnmu zpevovn za studena deformovanho kovu a k vyerpn jeho plasticity.

Technologie tven

- 67 -

Obr. 71. Dislokace ped
deformac
Obr. 72. Protnn dislokac na
hranici zrna
Obr. 73. Zven hustoty
dislokac a protnn dislokac.
4.8.1.1. Zpevovn
Zpevovn ocel je soutem zpevnn inkem strukturnch poruch vchozho materilu a jejich
vzjemnho psoben a rstu koncentrace pi tven za studena. Strukturn poruchy v materilu zvyuj
hodnoty jeho vnitnch pnut, vytvej pekky pro pohyb dislokac a zvyuj odpor kovu proti
plastick deformaci. Prstek deformanho odporu oceli jako dsledek plastick deformace je graficky
vyjden na obr. 74. Matematicky lze kivku na obr. 74. popsat pomoc Hollomonovy rovnice:

n
p
e K = [MPa] (58)

kde K je materilov zvisl konstanta
n je exponent deformanho zpevnn

Obr. 74. Kivka zpevnn pi taen nepatentovanho drtu
Technologie tven

- 68 -
4.8.1.2. Hlavn strukturn zmny
Z rostoucm stupnm deformace za studena taenho drtu dochz k postupnmu protahovn
pvodn polyedrickho feritickho zrna. Postupnou deformac se zmenuje jeho vka na ka a roste
jeho dlka ve smru taen. Vvoj mikrostruktury pi taen nzkouhlkovch drtu je dokumentovn na
obr. 75. Krom deformace zrn dochz rovn k deformaci ppadnch karbid a vmstk, se stoupajc
velikost deformace jsou tyto postupn deformovny a usmrovny do souvislch nebo peruovanch
dk. Obsahje-li struktura urit podl perlitu, vdy plat, e pednostn se deformace odehrv
v mkm feritu. Co se dje v perlitu je popsno v nsledujc kapitole.

Obr. 74. Vvoj mikrostruktury nepatentovanho drtu pi taen v rozsahu deformac 10 a 90 %.

4.8.2. Perlitick oceli
Proces zpevnn materilu meme obecn charakterizovat jako dsledek odporu struktury proti
plastick deformaci. Odpor struktury je zvisl na mnostv a charakteru pekek. Struktura
uhlkovch ocel je tvoena 2 fzemi: ferit (mkk, tvrn) + cementit (tvrd, kehk). Zpevovn
tchto ocel je dno protnnm dislokac ve feritu a vznikem napt mezi feritem a cementitem.
Tlouka lamel cementitu a feritu ovlivuje hlavn tvaitelnost.
Technologie tven

- 69 -
4.8.3. Zpevnn a vvoj mikrostruktury perlitickch drt pi taen
Pro vvoj vysoce pevnch ocelovch drt je nutnou podmnkou pochopen mechanismu
deformace perlitick struktury. Lamelrn perlit (viz. obr. 37.) se skld z lamel mkkho a tvrnho
feritu a tvrdho cementitu, kter tvo tzv. perlitick kolonie. Perlitick struktura je charakterizovna
velikost perlitick kolonie D
pc
, mezilamelrn vzdlenost a tloukou cementitickch lamel T
, resp.
objemovm podlem cementitu V

(viz obr. 36.).
Bhem taen dochz v mikrostruktue k uritm zmnm, kter mohou vst k vraznmu
zven pevnosti. Jedn se pedevm o:
deforman zpevnn feritu
zmenen tlouky cementitickch lamel a pi velkch deformacch jejich praskn
vrazn natoen cementitickch lamel ve smru taen
zmenen mezilamelrn vzdlenosti.
Strukturnch zmny probhaj odlin v pnm a podlnm prezu. V perlitickch kolonich,
kde jsou lamely rovnobn se smrem taen, se zmenuje jejich tlouka i vzjemn vzdlenost,
zatmco u kolmo orientovanch lamel dochz k jejich sten. Rozebereme tedy podrobnji
mikrostrukturn zmny perlitu zvl pro pn a pot pro podln prez taenho drtu.
4.8.3.1. Mikrostrukturn zmny v pnm prezu
Pro taen drty s BCC strukturou je typick zatoen struktura perlitickch koloni. Vznik tto
stoen mikrostruktury souvis s vytvenm <110> textury ve feritu bhem taen. Ilustruje to obr. 75.,
na kterm vidme, jak se pvodn rovnobn lamely bhem taen skrucuj.

Obr. 75. a) Skroucen perlitick struktury v pnm prezu drtu.
b) schma orientace krystalov struktury v taenm drtu s texturou [110]

Pokud smry [100], [0-11] [001] a [011] [001] le v osch x, y a z, tedy pokud je smr taen
toton s osou z, rovinn deformace v BCC struktue obvykle vyvol tahov napt v ose taen [011]
[001], pn tlakov napt ve smru [100], ale nevyvol dn pn napt ve smru [0-11] [001].
inky tchto napt na mikrostrukturn zmny se li v zvislosti na natoen lamel. V kolonich
orientovanch kolmo ke smru taen zvyuje tahov napt ve smru [011] [001] mezilamelrn
vzdlenost; pn tlakov napt ve smru [100] sniuje vzdlenost mezi cementitem po prezu drtu.
V tch kolonich, kter jsou orientovny tm rovnobn se smrem taen, ob napt vedou ke
sniovn mezilamelrn vzdlenosti.
Technologie tven

- 70 -
Mikrostruktura pnho prezu taenho drtu s celkovou skutenou deformac 0,31 a 1,83 je
znzornna na obr. 76. Porovnnm tchto dvou metalografickch snmk zjistme, e s rostouc
deformac se lamely stej vraznji.

Obr. 76. Pn prez TD poukazujc na vskyt stoench lamel pi a) =0,31 b) = 1,83

Se stenm lamel cementitu souvis i dal jev, kterm je zmna potu sousedcch perlitickch
koloni, jak vidme na obr. 77. Kolonii oznaen slem 1, kter mla pvodn est sousedcch koloni,
zbvaj po deformaci pouze ti.

Obr. 77. Zmna potu sousedcch perlitickch koloni po stoen

Pi vysokch deformacch nad 85% Q
c
byl pozorovn vskyt globulrnho cementitu. Tento jev
lze podle vysvtlit z pohledu deformanho chovn cementitickch lamel. Deforman chovn
cementitickch lamel orientovanch kolmo na smr taen lze rozdlit do t skupin. Pro snadnj
porozumn pouijeme pi vysvtlen schematick nkres na obr. 78.
Typ A deformace je charakterizovna zhuovnm a stenm nebo lmnm cementitickch
desek bhem taen. Se vzrstajc deformac se bez vskytu lmn sniuje vzdlenost mezi ohnutmi
deskami spolu se sniovnm prmru drtu. Pak se konce cementitickch lamel siln zkrucuj a
zhuuj a vytvo globulitickou stici.
Typ B ne zcela bn typ deformace. V tomto ppad se jedn o vrazn zvrsnn lamely bez
lomu, globulitick stice se vytvo zenm krku.
Typ C nejastji pozorovan jev pi taen velkmi bry. Se vzrstajc deformac se lamely
ohbaj a lmou. Ohnut a polman lamely se srovnaj do smru taen a plasticky se deformuj.
Nsleduje zhuovn cementitu na vrcholcch ohnutch lamel. To vede k vytven malch
cementitickch stic.
Technologie tven

- 71 -
Vytven globulrnho cementitu jeho zhuovnm u vech typ deformace je mon dky difzi
uhlku, kter je podporovna a urychlovna deformac.

Obr. 78. Deforman chovn cementitickch lamel kolmch na smr taen vznik
globulitickch sti, nahoe schma vzniku globul, dole struktura oceli pozena elektronovm
skenovacm mikroskopem, vpravo Q = 70 %, vlevo Q = 92,6 %,.
Technologie tven

- 72 -
4.8.3.2. Mikrostrukturn zmny v podlnm prezu
Pokud uvaujeme, e feritick matrice se chov ve srovnn s tvrdmi cementitickmi lamelami
jako mkk element, meme popsat deformaci perlitu v podlnm prezu taenho drtu pomoc
modelu na obr. 79. V prvnm ppad, kdy jsou lamely vzhledem k ose taen orientovny pod uritm
malm hlem, natej se do smru taen a vzjemn se pibliuj, tj. zmenuje se mezilamelrn
vzdlenost. Pokud jsou rovnobn se smrem taen, jako ve druhm ppad, opt dochz psobenm
tan sly a radilnho tlakovho napt vyvolanho prvlakem ke sbliovn lamel a zmenovn jejich
vzjemn vzdlenosti. Lamely kolm ke smru taen se vlivem psobcho napt zvln, jak ukazuje
tet varianta.
Obr. 80. pedstavuje perlitickou strukturu v podlnm prezu taenho drtu po celkovm bru
45, 70 a 93 %. Cementitick lamely se s rostouc deformac vrazn natej podl osy taen. Osa
a)
b)
c)
Obr. 80. Mikrostruktura v podlnm prezu taenho drtu poukazujc na ukldn lamel
rovnobn se smrem taen. a) Q
c
=45 % b) Q
c
=70 % c) Q
c
=93 %
taen je ji pomrn zeteln vede pes hlopku od pravho dolnho do levho hornho rohu
snmku. Lamely orientovan kolmo k ose taen se ohbaj nebo lmou. S rostouc deformac kles

Obr. 79. 3 typy prostorovho uspodn cementitickch lamel a jejich deformace
a) lamely naklonn k ose taen; b) rovnobn s osou taen; c) kolm k ose taen

Technologie tven

- 73 -
mezilamelrn vzdlenost rovnobnch lamel rychle, zatmco u tch s mn pznivou nebo kolmou
orientac kles pomaleji. Po deformaci 80 % Q
c
jsou ji tm vechny lamely orientovny podln ke
smru taen a ohnut nebo skroucen lamely se tm nevyskytuj. Dal zvyovn deformace nad
90 % vede k zarovnn tm vech lamel rovnobn s osou taen.
4.8.3.3. Vliv orientace a deformace lamel na mechanick vlastnosti
Ve popsan mikrostrukturn zmny jsou zce spjaty se zmnami mechanickch vlastnost.
Pevnost bhem taen roste spojit s rostouc deformac. Zpevnn v taench perlitickch drtech
popisuje Hall-Petchv vztah:
( )
2
1
0 2 , 0
+ = a k R R (59)

R
0
pedstavuje tec napt proti pohybu dislokac, konstanta k charakterizuje stupe blokovn
dislokac barirami struktury, je stedn mezilamelrn vzdlenost v perlitu a a je geometrick faktor
vztahu a voln drhy dislokac ve feritu.
Ze pedchozho vztahu odvozujeme, e mez kluzu R
0,2
resp. pevnost drtu zvis na jeho
mezilamelrn vzdlenosti. Z toho vyplv, e kontinuln zvyovn pevnosti bhem taenho drtu je
zpsobeno sniovnm jeho mezilamelrn vzdlenosti.
Neoekv se, e by lmn a ztenovn lamel cementitu mlo vraznj vliv na zpevovn
perlitu, protoe cementit psob hlavn jako efektivn pekka proti pohybu dislokac a zpomaluje
dynamickou rekrystalizace feritu. Vrazn zven pevnosti po deformaci 1,5 je pipisovno inku
zpevnn lamel zcela orientovanch podln ve smru taen.
Vsledkem strukturnch zmn pi taen lamelrnho perlitu je kivka zpevnn pi taen
(obr. 81.), kter je vyjdena rovnic:
( ) e f R
m
= (59); kde
2
0
ln
|
|
\
|
=
n
d
d
e (60)

Obr. 81. Schma kivky zpevnn pi taen ocelovho patentovanho drtu
R
m
- prstek zpevnn,
e- skuten deformace,
d
0
, d
n
- vchoz a konen prmr drtu,
tg
1
, tg
2,
tg
3
- smrnice kivky zpevnn (zmny rychlosti zpevnn).
Technologie tven

- 74 -
Smrnice kivky zpevnn charakterizuj ti stdia:
1 - u potenho intenzivnjho rstu pevnosti do deformace 0,4 a 0,6 probh zpevnn feritu a
naten jeho lamel do smru taen, ppadn jejich ohyb a fragmentace cementitu, zacelovn
vzniklch vad v lamelrnm cementitu, tvorba hrubch vlken,
2 pomalej zpevovn v rozsahu deformac 0,6 a 2 (Q
c
=85%): potek deformace cementitu,
efekty za stdia 1, tvorba pravidelnch vlken, homogenizace struktury,
3 intenzivnj zpevovn nad 85% plonho bru: intenzivnj tven cementitu v ppad
jejich pzniv morfologie, praskn lamel, vznik vad u hrubch lamel.
Tvorba mikrotrhlin v mstech praskn cementick lamely pak vede k vyerpn taitelnosti
materilu. Tvorba mikrotrhlin je podporovna: hrubmi lamelami cementitu, nepznivou orientac
lamel kolmo ke smru taen, vysokmi dlmi bry a deformanm strnutm.
4.9. Princip dynamickho deformanho strnut
Strnut materilu je souborem fyziklnch a mechanickch zmn v materilu, ke kterm dochz
ji pi pokojov teplot a nebo pi teplotch vych. Obvykle se uvd do 300 C [5]. Nap. zkouka
nchylnosti oceli ke strnut po plastick deformaci za studena dle normy SN 42 0385 se provd pi
teplot 250 C a vdr 1h. Ze strukturnho hlediska se jedn o blokovn deformanch systm
precipitac fz na bzi interstitickch prvk. Je doprovzeno kehnutm drtu, zvenm meze pevnosti,
kluzu a prunosti. Prvky, kter ovlivuj strnut jsou uhlk a hlavn dusk. Z tchto prvk maj vliv
pouze ty, kter jsou intersticiln rozputny v materilu a nikoli ty, kter jsou ji vyvzny v
karbidech, nitridech, ppadn v karbonitridech. Na strnut m mnohem vt vliv (a to a 20x) obsah
volnho dusku, ne uhlku a to z dvodu:
Rozpustnost volnho dusku ve feritu je maximln pi teplot 911C a to piblin 0,004 % a
se sniujc se teplotou kles na cca 2,6.10
-5
-2,6.10
-4
% pi teplot 20C [6]. Maximln
hodnota rozpustnosti uhlku, podle binrnho diagramu Fe-Fe
3
C, je 0,018 % pi teplot 727 C
a kles, podle kivky zmny rozpustnosti, a na 0,0008 % pi teplot 20 C. Vt rozpustnost
dusku ve feritu zvyuje pravdpodobnost, e prv on bude vznamnjm prvkem v procesu
strnut materil.
Rychlost difze atomu dusku pi teplot 20 C je asi 2 x vy ne rychlost difze atomu
uhlku.
Uhlk se pi pomalm ochlazen z vych teplot vylou natolik do podoby Fe
3
C, e jeho
mnostv p 20 C nen dostauj pro vznik nestabilnho stavu. Naopak pi vysokch
ochlazovacch rychlostech, nap. u kalen, vznik nestabiln pesycen tuh roztok uhlku (i
dusku) v eleze , a me dochzet ke strnut i pi 20 C.
Strnut psob velice nepzniv zejmna na plastick vlastnosti materilu. Dochz ke snen
hodnot tanosti, kontrakce a vrubov houevnatosti. Porovnn charakteru lomu taenho drtu a drtu
deforman vystrnutho je provedeno na fotografich na obr. 82. Z obrzku je zejm pokles
tvaitelnosti vystrnutho drtu, kter se projevil kehkm lomem. Naopak rostou pevnostn
charakteristiky jakou jsou pevnost a mez kluzu a v neposledn ad roste i tvrdost a tranzitn teplota.
Srovnn tanosti a pevnosti drtu bezprostedn po 50 % plastick deformaci a po vystrnut je na
obr. 82. vlevo. Nejvt vliv strnut je u nzkouhlkovch ocel do 0,2 % C. Zvl nepjemn je
Technologie tven

- 75 -
strnut u ocel urench k hlubokmu taen. U materil s vym obsahem uhlkem nen vliv strnut
tak patrn.
Vrazn rychlej prbh strnut lze zaznamenat u materil po tven za studena. Je to dno
zvenou hustotou dislokac, kter vede ke snadnj a rychlej difzi intersticilnch prvk a ke vzniku
precipitt.

Taen drt Deforman strnut
Obr. 82. Strnut taenho drtu

Specilnm typem strnut je tzv. napoutn pruin. Provd se zmrn s clem zvit tvrdost
materilu a tm zvit tuhost vsledn pruiny. Na obr. 83. je pklad zvislosti tvrdosti materilu na
teplot strnut, pro rzn rovn zbytkov deformace. Jak je vidt m velikost deformace vliv na
optimln teplotu strnut.

Obr. 83. Typick prbh zvislosti tvrdosti pruinovho drtu na teplot strnut.
Technologie tven

- 76 -
4.10. Vliv technologie taen na vsledn vlastnosti drtu
4.10.1. Vliv obsahu uhlku a dlch a celkovch br
K taen ocelovho drtu jsou v zvislosti na plastinosti vchoz oceli (obsahu uhlku),
technologii taen a technologickm zazen a poadovanch vlastnostech taenho drtu pouvny
rzn celkov bry Q
c
, rzn dl bry Q a tm i rozdln poet tah n.
Velikost maximlnho dlho bru Q
max
zvis na plastinosti materilu, jeho struktue, na
pedchzejcm zpevnn, na zbytkovch pnutch a podmnkch deformace, tj. druhu tanho nstroje,
maziva a zpsobu mazn, teplot, rychlosti a zpsobu taen, zpsobu chlazen drtu a drtotahu apod.
Mrn tlak vyvolan taenm se pi vysokch dlch brech pibliuje k pevnosti kovu a proto
jakkoliv vady struktury kovu a nedostatky v technologii taen zvyuj nebezpe lomu drtu pi taen.
Mrn tlak vyvolan taenm by neml init vce ne 75 % meze pevnosti taenho kovu.
V praxi je pro zamezen vzniku trhlin v kovu nutno vyhnout se dokonce i pi taen
vysoceplastickch ocel dlm brm vym ne 40 %.
Pouit pli malho dlho bru (5 a 6 %) vak zpsobuje nerovnomrnost deformace po
prezu taenho drtu.
Minimln celkov br Q
c,min
je urovn na zklad poadavk na mechanick a technologick
vlastnosti taenho ocelovho drtu, vlastnostmi vchozho materilu a technologi taen.
Celkov br me bt tm vt, m vy je plastinost kovu a m jakostnj jsou mazivo a
zpsob mazn, povrch polotovaru, prvlaky apod. Hranice celkovho bru je pitom charakterizovna
vraznm snenm houevnatosti (zvenm kehkosti) taenho drtu.
4.10.2. Vliv geometrie prvlaku
Drt a prvlak se pi taen ohvaj pedevm pemnou deforman prce v teplo a vlivem ten.
Pi taen drtu psob dle na ohev drtu i pracovn podmnky. Vzkumy bylo zjitno, e ist
deforman prce se mn asi z 90 % a 95 % v teplo a asi 10 5 % je vyneno drtem v podob
zven latentn energie.
Nejvt innost petvrn prce pi taen drtu pes prvlak se pohybuje v relativn zkm
rozsahu zvolenho hlu kuele prvlaku 2. Pi malm hlu tanho kuele se zvyuje prce na
pekonn ten mezi drtem a prvlakem, pi velikm hlu tanho kuele se zvyuje prce potebn na
pekonn dodatench vnitnch posun materilu.
Zven dlky kalibranho vlce prvlak pak zvyuje v oblasti malch a stednch br do
25 % poadavek na deforman prce pi taen.
Ohev povrchovch vrstev drtu je tak ovlivnn tanou rychlost, na n zvis doba styku
povrchu drtu s prvlakem, kterm se teplo z povrchu drtu obvykle odvd. Kolik tepla pijde do drtu
a kolik do prvlak zvis na teplot, tepeln vodivosti a ochlazovn prvlak. Teplo vyvolan tenm
se pen vedenm z vnjch vrstev drtu k jeho vnitnm vrstvm, dokud se teploty nevyrovnaj.
Pi nyn pevldajcch tanch rychlostech se teplo asto vyvj v milisekundch, a proto se mus
potat s vysokmi teplotami a strmmi teplotnmi spdy. Vysok teploty naruuj mazn, rozdly
teplot mezi jdrem a povrchem jsou zdroji zbytkovch napt, je jsou pi dalm pouit drtu kodliv.
V zvislosti na rychlosti taen se mn podmnky deformace kov. S rstem tanch rychlost se
zvyuje deforman rychlost a v obecnm ppad vzrst deforman odpor materilu. Se zvyovnm
Technologie tven

- 77 -
rychlosti taen se vak zan vrazn projevovat tepeln efekt jako dsledek pemny mechanick
energie taen na tepelnou. Nsledkem tohoto jevu dochz v psmu deformace k rstu teploty a k
snen deformanho odporu taenho drtu. Souasn s tm se mn i souinitel vnitnho ten.
Psobenm tchto zkladnch vliv se mn tan sla v zvislosti na rychlosti taen. Pi malch
rychlostech taen nem tepeln efekt vraznj vliv na deforman odpor. Pi vysok tan rychlosti
tepeln efekt vrazn sniuje deforman odpor a souinitel ten, co m za nsledek snen tan sly.
Bylo prokzno, e zven rychlosti taen vyaduje zmenen hlu tanho kuele prvlaku a
snen dlky kalibranho vlce prvlak.
4.10.3. Vliv brovch ad
Na pklad taen VD o prmru 5,5 mm na prmr 1,5 mm, 13. tahy, pi celkovm bru 92,6%
a stednm dlm bru 18,1% si udlejme porovnn ty zkladn typ brovch ad:
klesajc,
rovnomrn,
rostouc a rovnomrn,
rostouc a klesajc.
Prbh velikost dlch br v jednotlivch adch je patrn z obr. 84.
ada VP - klesajc
10
12
14
16
18
20
22
24
0 2 4 6 8 10 12
slo tahu
d
r

[
%
]
ada 1 - rovnomrn
10
12
14
16
18
20
22
24
0 2 4 6 8 10 12
slo tahu
d
r

[
%
]
ada 2 - rostouc a rovnomrn
10
12
14
16
18
20
22
24
0 2 4 6 8 10 12
slo tahu
d
r

[
%
]
ada 3 - rostouc a klesajc
10
12
14
16
18
20
22
24
0 2 4 6 8 10 12
slo tahu
d
r

[
%
]

Obr. 84. Prbh velikosti dlch br v jednotlivch adch
Technologie tven

- 78 -
4.10.3.1. Klesajc brov ada
Charakteristick pro tento typ ady je sniovn dlch br se vzrstajc celkovou deformac.
V praxi je brov ada sestavena tak, e na prvn tah se nejastji pouv br v rozmez 17 -21 %,
dal tahy asi do 65 % celkovho bru - jsou spe linern s dlm brem 19 24 % a v dal fzi
a do finlnho prmru dochz k postupnmu sniovn dlch br se vzrstajcm celkovm
brem. Toto sniovn zohleduje zmenujc se plasticitu materilu. Zrove respektuje doporuen,
aby se se sniovnm pnho prezu drtu pouvaly men dl deformace. V dsledku pouit
vych dlch br na potku taen dochz k naruen a praskn cementitickch lamel.
To me mt v konen podob za nsledek sniovn nebo spe nedosahovan poadovanch
mechanickch vlastnost taench drt.
4.10.3.2. Rovnomrn brov ada
Zde se obecn pouvaj velikosti dlch br v rozsahu 17 24 % a obvykle se uplatuj pi
taen na men poet tah, pevn z vlcovanho drtu, pi celkov deformaci do 90 %.
Pi tomto typu sady se zrna v materilu deformuj rovnomrn v zvislosti na velikosti pouitho
bru. m je br men, tm lpe dochz k deformaci a ukldn destiek cementitu do osy taen, tm
jsou mn deformovna a rozruena. To se pochopiteln v konen fzi projevuje na vslednch
mechanickch vlastnostech drtu po taen.
Pouit vych dlch br psob obrcen a na strukturu spe destruktivn.
Vych dlch br je vhodn pouvat pi taen pedtahovch drt, kdy prv vt destrukce
pvodnho zrna je douc, nebo v dsledku tohoto naruen vznikaj zrodky pro vznik novch zrn pi
tepelnm zpracovn, startuje se tm rychleji proces austenitizace a v konen fzi dochz k jemnj a
rovnomrnj struktue patentovanho drtu s men tloukou cementitickch desek.
4.10.3.3. Rostouc a klesajc brov ada
Typ tto brov ady je charakterizovn postupnm zvyovnm dlch br, setrvnm na
uritm maximu a postupnm sniovnm br. Tento prbh brov ady m sv opodstatnn.
V prvn fzi, kdy dochz ve struktue materilu k orientaci zrn a cementittickch lamel do smru
osy taen, je nutn pout mal dl bry. Na prvn tah se doporuuje pout br v rozmez 8 12 %
a pro dal dva nsledn tahy 14 19 %. Dle se pak postupuje podobn jako u ady klesajc a do
uritho maxima, kter by se mlo pohybovat kolem 65 80 % celkovho bru a dl br se me
pohybovat mezi 20 23 %. Pouit tchto br vychz z pedpokladu, e mechanick vlastnosti
taenho drtu se postupn zvyuj se vzrstajcm dlm brem a doshnou maxima v oblasti 80
90 % bru celkovho. Nsledn prbh ady odpovd ze stejnch dvod charakteru ady klesajc.
4.10.3.4. Rostouc a rovnomrn brov ada
Tato ada stejn jako pedchoz vyuv kombinaci dvou trend. Taen opt zanme s malmi
bry, abychom zajistili vhodnou orientaci lamel a pedeli jejich lmn i praskn. bry postupn
zvyujeme, setrvme na maximu a pot se dme zsadami, platcmi pro adu rovnomrnou.
Technologie tven

- 79 -
V praxi se pro posledn tah, tedy pro finln prmr, obvykle nedoporuuje pouvat men dl
br ne 14 %, a to z dvodu dobrho umrtven a vydrezovn finlnho drtu, co zaru vy
pesnost a jakost povrchu. To plat pro vechny uveden typy ad.
4.10.4. Men mezilamelrn vzdlenosti
Jemnost lamelrn struktury meme hodnotit pomoc vzdlenosti jednotlivch lamel tj.
mezilamelrn vzdlenosti. Men mezilamelrn vzdlenosti v perlitick struktue se komplikuje
jednak tm, e je rzn v jednotlivch perlitickch kolonich a zrove jsou lamely v kad kolonii jinak
natoeny, take dochz ke zkreslen vlivem rznho hlu jejich naklonn vzhledem k rovin ezu. Na
obr. 85. vidme, e pokud jsou lamely k rovin ezu kolm, pak vzdlenost, kterou pozorujeme, je jejich
skuten (true) vzdlenost
t
. Pokud ovem provedeme ez v rovin naklonn vzhledem k lamelm pod
obecnm hlem , pozorujeme tzv. zdnlivou (apparent) vzdlenost
a
.

Obr. 85. Rzn oznaen mezilamelrn vzdlenosti

Pi vyhodnocovn tto veliiny pouvme jet jedno oznaen mezilamelrn vzdlenosti
nhodn (random) vzdlenost
r
, kter oznauje vzdlenost prsek dvou sousednch lamel na
testovac e.
Pro zjiovn mezilamelrn vzdlenosti je dleit vybrat vhodnou kvantitativn metodu.
Metoda podle Browna a Ridleyho, kter je pouita ve vtin prac, se zakld na tvrzen, e skutenou
vzdlenost meme pmo pozorovat. Za skutenou povauj Brown a Ridley nejmen pozorovanou
vzdlenost, na zklad pedpokladu, e nejkrat pozorovan vzdlenost je mezi lamelami kolmmi
k povrchu. Provd se tedy rozbor velkho potu metalografickch snmk. Vsledek tto metody je
siln ovlivnn snahou pozorovatele najt kolonii s nejmen mezilamelrn vzdlenost. Navc
v nkterch ppadech meme pouitm tto metody dojt k chybnmu vsledku, teba v ppad, kdy
se pi zven transforman teploty zvyuje rozsah intervalu mezilamelrnch vzdlenost. To ilustruje
obr. 86., kde je zobrazena eutektick ocel, kter je pi dan austenitizan teplot transformovna pi
dvou rznch teplotch 560 a 640C. Vzorek transformovan pi ni teplot by ml mt jemnj
mezilamelrn vzdlenost. Jestlie je prmrn minimln vzdlenost pouvna pro srovnn
testovac ra

obecn mezilamelrn
vzdlenost
r

skuten mezilamelrn
vzdlenost t
zdnliv mezilamelrn
vzdlenost
a

ez v rovin naklonn
k lamelm pod obecnm
hlem

Technologie tven

- 80 -
mezilamelrn vzdlenosti dvou vzork, tak se dv hodnoty mohou k sob navzjem piblit takovm
zpsobem, e lze pro materil transformovan pi vy teplot, na zklad statistick
pravdpodobnosti, urit men hodnotu mezilamelrn vzdlenosti.

Obr. 86. Schematick zobrazen dvou logaritmickch pravdpodobnostnch kivek s rznmi
hodnotami pro mezilamelrn vzdlenost ( ) a podobn minimln vzdlenost.
Standardn odchylky () obou kivek jsou piblin stejn.

Vt rozdl mezi stednmi hodnotami a tm i men pravdpodobnost chyby nabz urovn
mezilamelrn vzdlenosti Underwoodovou metodou [9]. Underwoodova metoda [10] je navc oproti
pedchoz jednoduch a rychl. Pestoe ve sv podstat nen pli exaktn, podv v porovnn
s jinmi metodami dostaten pesn vsledky [8].
Tato metoda spov v men obecn vzdlenosti a z n se pak na zklad jednoduchho vztahu
stanov skuten vzdlenost. Na snmku struktury vyzname ru, kter v rovin ezu protn mnoho
lamel sklonnch pod rznmi hly. Vydlenm dlky tto ry celkovm potem prsek zskme
prmrnou nhodnou mezilamelrn vzdlenost
r
. V tomto ppad je ideln pout jako testovac ru
krunici o prmru d
c
. Pak urme poet prsek testovac ry s lamelami cementitu. Tento postup
opakujeme na uritm potu nhodn vybranch pol. Vydlenm dlky testovac ry potem prsek
zskme poet prsek na jednotku dlky N
L
. Pak vypotme prmrnou obecnou mezilamelrn
vzdlenost
r
podle nsledujc rovnice:
n
M
d
N
c
L
r
= =
1
(61)
Vhodou pouit krunice jako testovac ry pro uren obecn vzdlenosti je zruka zajitn
nhodn orientace lamel a konstantn dlky ry na vech zkoumanch polch. Tmto dvma kriterim
je v ppad pouit pmky jako pomocn ry mnohem obtnj vyhovt. Vrazn rozdln dlky
pomocn ry pi jednotlivch mench mohou zpsobit chybu ve vsledku.
Dal vliv na pesnost m velikost zvten. Obecn lze ci, e nejvy pesnosti doshneme
pouitm nejmenho monho zvten. To na druhou stranu mus samozejm bt dost velk na to, aby
Technologie tven

- 81 -
se pi nm daly rozeznat jednotliv lamely a zrove ne vt, ne je nezbytn nutn, aby poet
zachycench koloni, resp. lamel byl co nejvt.
Abychom obdreli dobe uren
r
, musme provst adu men za pouit nestrannho vbru
pol. Nestrannost meme zajistit posuvem ve smru os x a y bez zkoumn obrazu. Pole by mla bt
rozloena v prostoru podle systematickho vzoru. Nelze vybrat pole, kter se nm zdaj typick nebo se
zamovat na minimln nebo maximln pozorovanou vzdlenost. Pesnost men se zvyuje s potem
provedench men.
Experimentln bylo zjitno, e v perlitickch ocelch plat mezi
r
a
t
jednoduch vztah
r
je
1,9 a 2 nsobkem
t
[8].
Nov pstup pedstavuje men mezilamelrn vzdlenosti pomoc laserovho skenovacho
konfoklnho mikroskopu, kter umouje vytvoen 3D snmk perlitick struktury. Ty se skldaj z
oblast, kde se vyskytuje cementit - ty tvo vstupky a z prohlubn v oblastech, kde se nachz ferit.
Pi pouit vhodnho softwaru lze pmo pozorovat jednotliv lamely i jejich orientaci v prostoru, mit
jejich vzdlenost a data vyhodnotit [11].

Pklad 9: Stanovte prmrnou mezilamelrn vzdlenost perlitu
r
VD, TD po 45, 70 a
93 % deformaci pomoc obou ve popsanch metod. Vsledky srovnejte. Fotografie danch
mikrostruktur vm dod vyuujc.

4.10.5. Dal vlivy v procesu taen
4.10.5.1. Ohev drtu
Zven teploty drtu pi taen je ovlivnno:
jakost vlcovanho drtu, tj. jeho prmrem, sloenm, drsnost povrchu, strukturou materilu
a oduhlienm,
technologickmi faktory a podmnkami pi taen.
Drt a prvlak jsou pi taen ohvny pedevm pemnou deforman prce a vnjho ten v
teplo. Uvolnn teplota vede k rstu teploty taenho drtu, kter pi pekroen teploty 150 a 200 C
negativn ovlivuje jeho vlastnosti.
Podle Pompa a Knackstedta [?] se u drtu s obsahem uhlku 0,7 % s rostouc teplotou znan
zvyuje pedevm mez pevnosti ale tak mez prtanosti. Zven pevnosti m pomalej charakter,
take se zvyuje pomr meze prtanosti k mezi pevnosti na 90 % i vce.
Maximlnch hodnot meze prunosti je dosahovno pi teplot 200 C, pi teplot 300C pak tyto
hodnoty opt klesaj.
Kontrakce s nrstem teploty kles a pi teplot 300 C se znovu zvyuje. Tanost s nrstem
teploty mrn kles a pi teplot 300 C se opt zvyuje.
Teplotn pomry taenho drtu pitom nelze snadno stanovit. Pi taen je drt mezi jednotlivmi
bubny ochlazovn, take psoben teploty na vlastnosti taenho drtu bude v porovnn s popisem
ni.
V provoznch podmnkch by dosahovan prmrn hodnoty teplot taenho drtu nemly
pesahovat 150 a 200 C.
Technologie tven

- 82 -
4.10.5.2. Nepm chlazen
Velik vznam pro jakostn vrobu ocelovho drtu m konstrukce drtotahu, technick stav
stroje a dobr chlazen drtu a prvlak pi taen. Vzhledem k tomu, e stvajc nepm chlazen
drtu na klasickch typech drtotahu nen zejmna po urit dob prce stroje dostaten inn, co
zhoruje mechanick vlastnosti pi dan rychlosti taen drtu, zamila se ada vrobc drtotah na:
zlepen nepmho chlazen drtu progresivnmi konstrukcemi drtotahu,
zaveden pmho chlazen drtu vodou.
Pi taen drtu na klasickch typech drtotah m zvyovn dlho bru nepzniv vliv na
vlastnosti drt. Se zvtenm dlho bru stoup pi taen drtu tan sla, co se me projevit v
nrstu teplot drt pi taen a v dsledku deformanho strnut materilu ve zven pevnosti drtu a
v poklesu potu ohyb a krut.
4.10.5.3. Rychlost taen
Pokud se pi vrob zejmna vysokouhlkovho ocelovho drtu vyskytuj problmy s dosaenm
pedepsanch pot ohyb a krut, je bnou prax snit tanou rychlost drtotahu tak, a jsou uveden
hodnoty drtu vyhovujc.
Tento problm je zejm spojen se vznikem vysokch teplot drtu bhem taen zpravidla v
dsledku nesouladu mezi pouvanou tanou rychlost a intenzitou nepmho ochlazovn drtu
chlazenm tanch bubn.
Pi vhodn konstrukci drtotahu a dobrm chlazen drtu bhem taen m rychlost taen na
jakost taenho ocelovho drtu jen mal vliv, proto zaveden pmho ochlazovn a modern
konstrukce vcensobnho drtotahu vytvo podmnky pro zvyovn dlch br a sniovn potu
tah.
4.10.5.4. Mazn
Pi taen ocelovho drtu za sucha se pouv maziv, kter jsou za normlnch podmnek v tuhm
stavu. Na plonm rozhran drt - prvlak vznik bn tlak dov 10
3
a 10
4
MPa a teplota 100 a
300 C.
Jakost maziv m vestrann vznam pro cel proces taen, stejn jako i pro vlastnosti hotovho
vrobku.
Jednotliv funkce maziv a souhrn ostatnch poadavk kladench na jejich vlastnosti je nutno
posuzovat ve spojitosti s celkovm procesem taen. Z tto skutenosti vyplv nron situace pi
hodnocen vlastnost maziv a jejich kvality.
K hodnocen funknch vlastnost maziv v laboratornch podmnkch je pouvna ada pstroj
umoujcch studium koeficientu ten, pevnosti mazacho filmu, obsahu jednotlivch sloek maziv,
hodnocen oblasti tn nebo mknut,viskozity, plasticity apod. Pesto vak u tchto metod chyb
jednoznan hodnocen umoujc srovnn takto zskanch vsledk s provozn prax.
Ani v poloprovoznch podmnkch nen mono modelovat beze zbytku podmnky typick pro
jednotliv tarensk procesy. Rozhodujcm kritriem hodnocen jakosti maziv v provoznch
podmnkch je mrn spoteba prvlak a energie ve vztahu k objemu vyrbnch drt poadovanch
vlastnost.
Technologie tven

- 83 -
Klasickm a v mnoha ppadech jet nejpouvanjm mazivem je bn prkov sodn mdlo,
kter se stle osvduje pedevm pi taen nzkouhlkovho ocelovho drtu s povrchem moenm a
vpnnm. V tomto ppad dochz zejm k reakci mezi hydroxidem vpenatm a sodnm mdlem za
vzniku mdla vpenatho pmo v prvlaku. Nevhodou sodnch mdlovch prk je jejich
navlhavost, kter vrazn sniuje vizkozitu taveniny maziva a mal technologick spolehlivost. V
souasn dob smuje veobecn tendence vvoje a pouit mdel jako maziv na bzi mdel tch
kov.
4.10.5.5. Rovnn
V dsledku nehomogennho tven vznikaj v taenm drt vlastn napt prvnho druhu, to je
tahov napt v povrchov vrstv drtu a tlakov napt v jdru. Tato napt jsou ptomn v taenm
drt i kdy drt nevykazuje sklon ke smykm. V tomto ppad jsou tlakov a tahov napt
v rovnovze a navenek se ve zmn tvaru zvit drt neprojevuj.
Pi rovnn drtu dochz v dsledku plastickho teen materilu k odstrann vlastnho napt a
tm ke zmn vlastnost drtu.
Pi taen drtu velikmi bry jsou v materilu vysok vlastn napt, kter se nedaj ani
bezvadnm rovnnm pln odstranit.

Otzky ke kapitole 4

1. Vyjdete matematicky zkon o rovnosti objemu drtu prochzejcho prvlakem za
jednotku asu.?
2. Nakreslete sly psobc na drt v prvlaku pi taen.
3. Nakreslete schma napjet a deformace pi taen.
4. Odvote vzorec pro vpoet potu tah, jako funkci celkovho a dlho bru.
5. Formulujte podmnku plasticity pro taen.
6. Z jakch st se pot celkov tan sla?
7. Jak vliv m hel deformanho kuele prvlaku na tanou slu?
8. Odvote vztah pro vpoet optimlnho deformanho kuele prvlaku.
9. Co je pinou ohevu drtu pi taen?
10. K jakm procesm dochz pi tven feritu za studena?
11. Pro pi tven za studena roste hustota dislokac?
12. Jak popete deforman odpor pi tven za studena?
13. Co je to perlit? Jak vznik? Jak znte formy?
14. Popite zmny perlitick struktury pi tven za studena?
15. Popite jednotliv stdia kivky napt deformace pi tven perlitu za studena.
16. Co je to strnut oceli?
17. Co je to napoutn pruin?
18. Jak vliv m strnut oceli na mechanick vlastnosti?
19. m se d velikost dlch a celkovch br pi taen?
20. Jak vliv na deforman teplo na tanou slu?
21. Jak znte typy brovch ad? Jak je jejich vliv na vvoj perlitick struktury?
22. Jak jsou skal men mezilamelrn vzdlenosti perlitu?
Technologie tven

- 84 -
5. ZAZEN K TAEN DRTU

180 minut

budete seznmeni se zkladnmi typy drtotah,
budete seznmeni se systmy navjen a odvjen drtu,
budete podrobn seznmeni s geometri prvlaku,
budete znt jednotliv typy prvlak a jejich vhody a nevhody,
budete umt vypotat strojov bry drtotah,
5.1. Drtotahy
K tven ocelovho drtu za studena taenm jsou pouvny rzn typy a konstrukce
drtotah. Schma zkladnho rozdlen drtotah pro taen ocelovho drtu je uvedeno na
obr. 87. Akumulan drtotahy pracuj bez skluzu s velkou zsobou drtu na bubnech za sucha,
pmotan stroje bez skluzu pracuj s malou, pop. vt zsobou drtu na bubnech za sucha, drtotahy
s kotoui s klnovou drkou pracuj bez skluzu a bez zsoby drtu na kotoui za sucha a drtotahy se
skluzem jsou ureny k taen drtu za mokra.

Obr. 87. Rozdlen drtotah
Technologie tven

- 85 -
5.1.1. Drtotahy za sucha akumulan
U akumulanch drtotah (obr. 88.) pracujcch se zsobou drtu na bubnech jsou jednotliv
tan bubny konstantnho prmru, piem jejich otky se v zvislosti na prodlouen drtu mrn
zvtuj. Drt je veden z jednoho taenho bubnu pes prvlak k nsledujcmu tanmu bubnu
systmem rotujcch kladek. Na kadm tanm bubnu je dostaten zsoba drtu k vyrovnn malch
diferenc v rychlosti a aby se pitom drt nepetrhl, navinuje se na pedchzejc tan buben vdy vce
drtu ne na buben nsledujc. Dl bry drtu proto mus bt vt ne dl bry stroje a na
jednotlivch tanch bubnech tak dochz pi taen k hromadn drtu. Ve vrobn praxi jsou
aplikovny akumulan drtotahy s horn a spodn pevdc kladkou a s dvojitmi bubny (obr. 88 a
89). V souasn dob jsou nejastji nabzeny stroje s dvojitmi bubny pro taen drt o prmrech asi
0,3 a 3,5 mm.

Obr. 88. Princip veden drtu na akumulanm drtotahu;
1 - drt, 2 - skka s prvlakem, 3 - tan buben, 4 - pevdc kladka,

Pevod horem Dvojit bubny
Obr. 89. Akumulan drtotahy

S pevodem drtu
horem
S pevodem drtu
spodem
S dvojitmi bubny
Technologie tven

- 86 -
5.1.2. Drtotahy za sucha pmotan
Upmotanch drtotah (obr. 90. a 91.) je pomr prtan rychlosti drtu a obvodov rychlosti
tanho bubnu roven 1. Tento vztah je zajitn automatickou regulac otek tanho bubnu. Na
kadm tanm bubnu mus bt pi taen nejmn tolik zvit drtu, aby byla tenm dosaena
potebn tan sla. Ke zven innosti chlazen jsou v souasn dob konstruovny tan bubny pro
vt poet zvit drtu. K progresivnm pmotanm drtotahm pat stroje se stupovitmi kotoui,
anebo stroje s tabulovm uspodnm tanch kotou.
Pmotan stroje vech znmch klasickch konstrukc jsou nabzeny k taen drt o prmrech
asi 0,2 a 8,0 mm. K vrob ocelovch nepatentovanch drt a pedtahovch ocelovch drt prmr
3 a 4 mm. jsou tak doporuovny vcensobn akumulan drtotahy s horn pevdc kladkou nebo
pmotan stroje se stupovitmi kotoui. V souasn dob se provuj ve vrobn praxi pmotan
drtotahy se stupovitmi kotoui, kter maj minimln poadavky na zastavnou plochu.

Obr. 90. Princip veden drtu na pmotanm drtotahu; 1 - drt, 2 - skka s prvlakem, 3 - tan
buben, 4 - pevdc kladka, 5 - napnac kladka, 9 - odstupovan tan kotoue

Obr. 91. Pmotan drtotah
Vertikln bubny
Se ikmmi bubny
Se stupovitmi
Technologie tven

- 87 -
5.1.3. Drtotahy za sucha s V drkou
Drtotahy s kotoui a V drkou (obr. 92.) pat k nejnovjm typm vcensobnch stroj pro
taen ocelovho drtu bez skluzu za sucha. Tyto stroje vyuvaj tahu drtu vyvozenho klnovou
drkou tvaru V na tanm kotoui a pracuj bez zsoby drtu na kotoui. Toto koncepn een vytv
podmnky pro rychl a snadn zatahovn drtu, jednodu veden drtu strojem, taen velikho
rozsahu prmr drt, aplikaci pmho vodnho chlazen, vylouen vzduchovho chlazen, snen
hlunosti, snadnj obsluhu a jednosmrn ohbn drtu pi taen.

Obr. 92. Princip veden drtu na drtotahu s V drkou; 1 - drt, 2 - skka s prvlakem, 4 - pevdc
kladka, 5 - napnac kladka, 6 - pm vodn chlazen, 7 - kotou s klnovou drkou, 8 - vzduchov n

5.1.4. Drtotahy za mokra se skluzem- s ponorem drtu v mazivu
Vcetahov drtotahy se skluzem (obr. 93.) pracuj tak, e je drt veden mezi dvma prvlaky
pes tan kotoue. Na tanm kotoui je drt 1 a 3 krt ovinut. Tenm, vznikajcm mezi drtem a
povrchem tanho kotoue, se vyvozuje potebn tan sla. Drt probh prvlaky vzrstajc rychlost,
eho se doshne obvykle stupovitm uspodnm kotou. Obvodov rychlost jednotlivch tanch
kotou na sebe navazujcch je volena tak, aby kad tan kotou mohl odvst vce drtu, ne me
pijmout nsledujc prvlak. Obvodov rychlost tanho kotoue mezi dvma prvlaky pesahuje o 3
a 5 % rychlost drtu probhajcho tmito prvlaky. Pomr rychlost drtu k obvodov rychlosti
kotoue je men ne 1, pop. roven 1 a nazv se koeficientem skluzu. Procentuln vyjden tohoto
vztahu charakterizuje velikost skluzu.

Obr. 93. Princip veden drtu na drtotahu pracujcm se skluzem;
1 - drt, 2 - skka s prvlakem, 4 - pevdc kladka, 9 - odstupovan tan kotoue

Vcensobn skluzov drtotahy jsou v hromadnm mtku aplikovny k taen ocelovho drtu
za mokra v rozsahu prmr asi 0,1 a 0,9 mm. Pozornost je orientovna zejmna na pouit modernch
skuzovch drtotah klasick konstrukce se stupovitmi tanmi kotoui na hdelch uloench ve
Technologie tven

- 88 -
sklopnm mechanismu (obr. 94.) nebo se stupovitmi tanmi kotoui na hdelch pevn
zabudovanch ve stnch vany s mazac emulz. K taen velice tenkch drt pod prmr 0,2 mm se
tak uplatuj vcensobn drtotahy s konstantnm prmrem tanch kotou a s maznm drtu
ostikem.

Obr. 94. Drtotah pro taen za mokra se skluzem s kotoui uloenmi na sklopnm mechanismu, dole
drtotah s pelivem, detail umstn prvlak
Technologie tven

- 89 -
5.1.5. Poadavky na vlastnosti drtotah
Taen tvrdho ocelovho nepatentovanho drtu o obsahu uhlku do 0,25 % prmr 0,1 a
4,0 mm v rozmez pevnosti v tahu asi 500 a 1200 MPa a ocelovho patentovanho drtu o obsahu
uhlku 0,3 a 1,0 % prmr 0,1 a 8,0 mm s mez pevnosti v tahu 1200 a 3300 MPa je zabezpeovno
pevn na vcensobnch drtotazch a taen tvrdho ocelovho nepatentovanho drtu o prmrech
nad 4,0 mm na jednoduchch (jedno- a dvoutahovch) drtotazch rznch typ a konstrukc.
Vrobci i uivatel drtotah zamuj pozornost na vvoj a pouit drtotah nejvhodnjch
technickoekonomickch parametr, a to na:
zabezpeovn poadovan jakosti taenho drtu,
zven kapacity stroj,
zajitn vysok provozn spolehlivosti drtotah,
zabezpeen poadavk na bezpenost a ochranu zdrav pracovnk pi prci,
jednoduchou obsluhu a kontrolu stroj,
zven produktivity prce a snen provoznch nklad pi taen.
Poadovan jakost drtu je zajiovna na drtotazch, kter zabezpeuj plynul postup taen v
jednotlivch prvlacch v souladu s pouitm principem taen, na strojch s dobrm, spolehlivm a
rovnomrnm ochlazovnm drtu s udrovnm konstantn zsoby drtu na taench bubnech, taenm
bez zkrucovn drtu pi jeho zpracovn nebo navjen do svitk nebo cvek, minimlnm ohbnm
drtu na vodnch kladkch, vlecch a tanch bubnech s maximlnm polomrem ohbn, sprvnm
vyrovnnm drtu pi jeho prchodu prvlakem, vhodnm systmem klasickho nebo tlakovho
mazn, monost pouit rotujcch nebo tlakovch prvlak, volbou vhodnch brovch ad prvlak
potaem s tendenc zvyovn dlch br, prbnm menm povrchov teploty drtu po vstupu
z prvlak, prbnm menm tahov sly a finlnho prmru drtu.
Zven kapacity drtotah je zabezpeovno vymi rychlostmi taen, pouitm sprvn
rychlosti pro kad prmr a jakost drtu, vym vyuitm drtotah, tj. pouitm odvjedel a navje s
vy hmotnost drtu, minimlnm potem petrh drtu (vy jakost vlcovanho drtu), dlouhou
ivotnost prvlak a jejich snadnou vmnou, rychlm a snadnm zatahovnm drtu do stroje, nzkou
poruchovost a snadnm nalezenm poruch drtotah, prbnm menm finlnho prmru drtu.
Zven pracovn spolehlivost drtotah je ovlivnna koncepc i konstrukc drtotah,
dynamickm vyvenm tanch bubn, vhodnou konstrukc odvjedel a navje, spolehlivost
elektromotor, elektrorozvod a elektronickho dcho systmu prce stroje, spolehlivosti vech
strojnch dl.
Zabezpeen poadavk na bezpenost a ochranu zdrav pi prci je orientovno na dokonalou
ochranu jednotlivch st stroje a pracovnka. Je zabezpeovno zakryto vnm stroje, blokovanou a
postupn regulovanou rychlost drtotah, vhodnm systmem rychlho automatickho nouzovho
zastaven drtotah (nap. pi petren drtu), pouitm idel k men vybranch parametr stroje,
jednoduchou obsluhou a nzkou hladinou hlunosti stroj, pouitm zazen k odsvn prachu.
Jednoduch obsluha a kontrola prce drtotah je zajitna optimln koncepc a konstrukc
stroje, kter umouje snadn zatahovn drtu do stroje, rychl zastaven stroje pi petren drtu,
snadn a rychl nastaven prvlakov skky a snadnou vmnu prvlak, plynulou kontrolu
pedepsanho procesu taen, teploty drtu, prmru taenho drtu, men tanch sil a spoteby
Technologie tven

- 90 -
elektrick energie, kontrolu mazn pohon, teploty motor, peten na drtotah, kontrolu chlazen
apod.
Produktivita prce a vrobn nklady jsou krom shora uvedench faktor ovlivnny poizovac
cenou drtotah a nklad na mont, stavebnmi nklady ve vztahu na zastavnou plochu, nklady na
drbu, spotebu vech druh energie a materil.

5.1.6. Strojn bry drtotah
Pi vpotu strojnch br drtotah Q
s
a Q
sc
. vychzme ze zkona rovnosti objemu drtu
prochzejcho prvlaky za jednotku asu (rovnice (11)). U pmotanch drtotah je pesn dodrovn
nsledujc vztah:
1 =
x
x
w
v
(62)
pravou rovnice (11) dostaneme nsledujc tvar:

n n o o
v S v S v S v S = = = = ...
2 2 1 1
(63)

kde S
o
, S
1
, S
2
S
a
jsou prezy drtu,
v
o
, v
1
, v
2
v
a
jsou rychlosti drtu,
w
o
, w
1
, w
2
w
a
obvodov rychlosti tanch bubn.

Jednotliv dl strojn bry Q
s
stanovme z tchto rovnic:

[ ] % 100 100 1 100 1 100
1
0 1
1
0
0
1
0
1 0
1 .

=
|
|
\
|
=
|
|
\
|
=
=
w
w w
w
w
S
S
S
S S
Q
s

[ ] % ; 100 ;... 100
1
; 100
1
.
2
2 3
3 .
2
1 2
2 .

=

n
n n
n s s s
w
w w
Q
w
w w
Q
w
w w
Q (64)
Celkov strojn br vcensobnho drtotahu Q
cs
stanovme za pedpokladu
n s s s s
Q Q Q Q
. 3 . 2 . 1 .
... = = = z tto rovnice:

[ ] %
100
1 1 100
0
.
(
(
\
|
=
=
n
s
c
c
c s
Q
w
w w
Q (65)

Pklad 10 Vpoet strojnch br akumulanho resp. pmotanho drtotah
dokumentuje tabulka 14 resp. tabulka 15.

U akumulanho drtotahu plat tyto zsady:
1. Otky bubn se postupn zvyuj, protoe se zmenuje prez TD.
2. Plon br drtu mus bt vt ne strojn br, aby nedolo k petren.
U pmotanho drtotahu plat tyto zsady:
1. Rychlost drtu a obvodov rychlost bubn mus bt stejn.
2. Vsledky rovnice kontinuity se mus navzjem rovnat.
Technologie tven

- 91 -
Tabulka 14 Vpoet strojnho bru
akumulanho drtotahu pi taen drtu o
prmru 9 mm na 4,5 mm.

Tabulka 15 Vpoet strojnho bru pmotanho
drtotahu pi taen drtu o prmru 14 mm na 8,2 mm.

Technologie tven

- 92 -
Pklad 11 Pomoc tabulkovho procesoru Excel vypotejte strojn bry akumulanho a
pmotanho drtotahu.
Akumulan drtotah: vstupn prmr d
0
= den vaeho narozen, celkov br % 80
c
Q
Akumulan drtotah: vstupn prmr d
0
= posledn slice sla vaeho OP, celkov br % 75
c
Q
Dl bry se pohybuj okolo 20 %.
5.2. Pomocn vybaven
K pomocnm strojnm zazenm drtotanch stroj pslu:
hrotovac zazen, hrotovaky,
prvlakov skky,
zatahovac klet,
drezury drtu, rovnaky,
run jebky ke snmn drtu,
svaovac stroje, sveky.
Hrotovaky (wire nib sharpening machine) jsou pomocn
strojn zazen, kter slou k hrotovn konc drtu tak, aby drt
bez pot a v dostaten dlce proel prvlakem a aby jej mohly
zatahovac klet zachytit. Tenk drty se hrotuj run pilnkem
ve zvltnm zazen, kter mv taec u stroje po ruce. Tlust
drty se hrotuj v hrotovakch. Velmi rozen jsou hrotovaky
vlcov. Jsou to dva vlce z kalen oceli, ve kterch jsou drky
rznho prmru postaven tak, aby stejn polomry stly proti
sob. U runch hrotovaek se vlce pohybuj proti sob a taec
vytv hrot tm, e v drce vhodnho rozmru prot konec
drtu a zrove pkou ot vlci a pechzenm z vt drky do
men drt ztenuje. Strojn hrotovaky jsou pohnny
elektromotorem, ale protoe je jejich pohyb nepetrit, drky ve
vlci se roziuj a zuuj tak, aby se drt snze do vlce vthl a
aby byl br postupn. Zazen k hrotovn drtu tureck firmy
ARA je uvedeno na obr. 94. Maximln prmr 16 mm, minimln
prmr 0,8 mm.
Prvlakov skky (dieholders) maj zabrnit pohybu prvlaku ve smru taen, umonit chlazen
prvlaku vodou a zrove slou jako zsobnk pro mazivo obr. 95. Rzn konstrukce prvlakovch
sknk jsou soust dodvky drtotah. Na obr. 96. je rotan vodou chlazen prvlakov skka
vdsk firmy Lmne Bruk ab.
Apliktory maziva, jedn se o pomocn zazen, kter slou k lepmu veden drtu pes zsobnk
maziva. Na obr. 97. je apliktor firmy americk firmyWilco a pklad jeho pouit.
Zatahovac klet (wire pulling-in dog) jsou pouvny k zachycen a zataen zeslabenho konce
drtu na tan buben. Zeslaben konec drtu se zachyt kletmi rznho tvaru a konstrukce
pipojenmi etzem na buben a pomalm otenm bubnu (zatahovac rychlost) se drt protahuje
prvlakem a navj na buben (obr. 98.).

Obr. 94. Hrotovaka firmy ARA
Technologie tven

- 93 -

Obr. 95. Drk prvlaku Obr. 96. Rotan vodou chlazen drk prvlaku

Obr. 97. Apliktor maziva firmy Wilco a pklad umstn v zsobnku mazacho prku.

Obr. 98. Zatahovac klet Obr. 99. Rovnaky drtu firmy ARA
Technologie tven

- 94 -
Rovnaky - drezury drtu maj v irm slova smyslu pipravit z kruhovho drtu drt vyrovnan a
nasthan na pedepsan dlky nebo ho nov pevinout do kruhu, aby se odvinoval mrtv (tzn.
drezovan drt). Rovnaky na drtotah - drezury jsou tvoeny soustavou nastavitelnch kladek, kter
jsou uspodny v jedn nebo dvou rovinch a slou k umrtvovn drtu ped navjenm na posledn
snmac buben drtotah (obr. 99.).
Run jebky jsou montovny u poslednho snmacho bubnu a slou ke snmn hotovho drtu
pomoc zvsu k vytahovn a penen svitk - vytahovacch klet z drtotah.
Sveky (buttwelders) se pouvaj ke svaovn drtu
ped taenm a pi petren drtu bhem taen (ale tak pi
patentovn, pozinkovn aj.) je vznamnou technologickou
operac, kter ovlivuje vyuit a tm i vkon stroje. Spojen
konc drtu svarem mus zabezpeit spolehliv protaen drtu
prvlakem (bez petren ). Struktura svaru m pitom pokud
mono odpovdat struktue zkladnho kovu. Pi svaovn
ocelovho drtu s obsahem uhlku pod 0,2 % C se tyto
poadavky pi peliv prav konc drt ped svenm s
prav svaru vetn vyhn daj bez obt zajistit. Pi
svaovn ocelovho drtu s obsahem
uhlku nad 0,3 % je zabezpeen
pslun struktury drtu v mst svaru
zajistiteln s uritmi potemi.
Styn plochy mus bt pi
svaovn kolm k ose drtu, ist (bez
okuj a zbytku vpna) tak, aby byl
zabezpeen prchod svaovacho
proudu drtem. Po zapnut svaovacho
procesu prochz proud J" drtem,
jeho konce jsou k sob pitlaovny
tlakovou silou F. Po dosaen svaovac
teploty se stykov plochy srovnaj a pod
pslunm tlakem probh sven
konc drtu.
Opracovn svaru spov v
pelivm pebrouen svaru obvykle
brusnm kotouem tak, aby nedolo k
ztenen drtu a ke vzniku vrub, kter
by mohlo zapinit petren drtu pi
taen.
Mimodn dleit je tepeln
zpracovn drtu v mst svaru tak, aby
se jeho struktura piblila struktue
drtu.

Obr. 100. Schma odporovho
svaovacho postupu na tupo;
1 - konce svaovanho drtu,
2 - mdn elektrody, F - ptlan
sla, J - svaovac proud.

Obr. 101. Kompaktn zazen pro svaovn drtu
nmeck firmy Strecker, vlevo pklady tvaru svar ped
brouenm, dole vlastn prbh svaovn na tupo.

Technologie tven

- 95 -
5.3. Odvjec a navjec zazen
Odvjejc a navjejc zazen vrazn ovlivuje vyuit drtotah a produktivitu prce pi taen.
Aplikac vysokch hmotnost drtu na odvjedlech a navjedlech lze vytvoit podmnky pro tm
nepetrit chod drtotah. Tato zazen je nutno eit pro pslun specifick podmnky taen
komplexn a samostatn.
Prci pi obsluze drtotah lze rozdlit na ti sti, a to na:
prci s drtem na odvjedle,
prci s drtem na navjedle,
prci v oblasti vlastnho drtotah.
as potebn k obsluze odvjedla vrazn ovlivuje hmotnost drtu na odvjedle, plynulost
odvjen drtu, poet potebnch svar ke spojen konc, dopravn podmnky. as potebn k obsluze
navjedla dle zvis na pouitm typu drtotahu a navjedla, na dopravnch monostech, na
poadavcch odbratel z hlediska hmotnosti a uloen drtu do svitku nebo zsobnku, na hmotnosti a
zpsobu uloen drtu pro dal zpracovn v podniku.
Pouit velikch hmotnost drtu na odvjedlech nebo navjedlech vyaduje adu specilnch
investinch zazen, a proto me bt hospodrn jen pi vraznm zven vyuit drtotah a
produktivity prce.
Podl jednotlivch prostojovch as a asov vyuit stroj v zvislosti na pracovnch
podmnkch a rychlosti taen (viz. tabulka 14) ocelovho patentovanho drtu dokumentuje obr. 102.
Hmotnost drtu na odvjedle je pi taen prmr drtu 0,5 a 1,8 mm 800 kg a pi taen 2,2 a 3,2
mm 1000 kg. Hmotnost drtu na navjec Vickler s prvlakem je pro prmry drtu 0,5 a 1,25 mm 500
kg, prmry 0,8 a 1,8 mm 800 kg a prmry 1,25 a 3,2 mm 1250 kg. Hmotnost drtu na navjec
cvce je pro prmry 0,8 a 3,2 mm 1000 kg.

Tabulka 16 Prmr drtu [mm] /projektovan rychlost [m.s
-1
]
A
1
0,6/20 1,25/17,5 1,8/15 2,2/13 2,5/11 2,8/9,5 3,2/7,5
A
2
0,6/18 1,25/16 2,2/11,5 1,8/13,5 2,5/10 2,8/8,5 3,6/6,5

Obr. 102. Graf zvislosti asovho vyuit stroje na prmru drtu
Technologie tven

- 96 -
5.3.1. Odvjela (payoff)
Odvjedlo je nutno pizpsobit tmto podmnkm:
vchozmu prmru drtu,
jakosti zpracovvanho materilu,
rozmrm svitk nebo cvky,
rozsahu odvjec rychlosti,
pi petren drtu automatickmu vypnut stroje,
o pi vypnut stroje rychlmu a innmu brzdn, zastaven odvjedla,
o podmnkm pro manipulaci s drtem.

Odvjedla lze rozdlit podle rznch hledisek:
1. Z hlediska pouitho materilu na:
odvjedla pro vlcovan drt,
odvjedla pro petahovan drt.
2. Z hlediska principu odvjen drtu na:
rotan (radiln) odvjela (obr. 103.),
stacionrn odvjedla s axilnm odvjenm,
o drtu pes hlavu (obr. 104. a 105.),
o pomoc unecho ramene.
3. Z hlediska polohy osy odvjedla na:
- zazen se svislou nebo vodorovnou osou.
4. Z hlediska zpsobu odvjen na zazen na:
- svitky drtu nebo na cvky s drtem.
Obr. 103. Rotan odvjedlo

Obr. 104. . Stacionrn odvjelo
firmy Koch.
Obr. 105. Stacionrn odvjelo s axilnm odvjenm drtu pes
hlavu.
Technologie tven

- 97 -
5.3.2. Navjedla (takeup)
Navjedla je nutno pizpsobit zejmna tmto podmnkm:
maximln rychlosti taen,
rozmrm taenho drtu,
jakosti taenho drtu,
poadavku na minimalizaci potu pracovnch operac,
poadavkm na dal pouit drtu:
o pro ely expedice podle pn zkaznka,
o pro ely dalho zpracovn v rmci zvodu.

Navjedla lze rozdlit podle rznch hledisek:
1. Z hlediska zpsobu navjen drtu na:
navjen drtu do svitku,
navjen drtu na cvku.
2. Z hlediska principu navjen drtu na svitky rozdlujeme navjedla na:
zazen se zkrutem po jeho dlce (bez prvlaku nebo s prvlakem), s horizontln nebo
vertikln osou navjen drtu ukldanho navjecm ramenem na stacionrn buben a s
ukldnm drtu do rznch zsobnk,
zazen bez zkrutu drtu po jeho dlce (bez prvlaku nebo s prvlakem) s komnovm
rozetovm nebo spirlnm ukldnm drtu do otejcch se zsobnk rzn konstrukce.

Zkladnm typem zazen pro ukldn drtu do svitku je posledn tan buben drtotahu se
zvsem pro snmn - klet. Vytlaovn jednotlivch zvit taenho drtu po bubnu nahoru
umouje vhodn rdius u koene bubnu (2,5 a 3 nsobek prmru drtu) a konicita bubnu, kter je v
zvislosti na pevnosti drtu 1 a 2,5.
Na obr. 106. resp. 107. jsou dokumentovny navjee ocelovho taenho drtu s horizontln
resp. s vertikln osou navjen drtu do svitku na zsobnk firmy Koch.

Obr. 106. Navje do svitku s horizontln osou Obr. 107. Navje do svitku s vertikln osou
Technologie tven

- 98 -
Zazen k navjen drtu do svitk se skrutem drtu po jeho dlce a ukldnm drtu do rznch
zsobnk se skld z vlastnho navjecho zazen, navjecho kotoue a zsobnku.
Drt je pomoc vodcch kladek pivdn dutou hdel k
vlastnmu navjecmu zazen, ramenu, kter pomoc pevdc
kladky ukld drt, zvit po zvitu na stacionrn navjec
kotou. Z kotoue padaj jednotliv zvity drtu do zsobnku
(viz. obr. 108.). U drt citlivch na zkrut jsou pouvny tvz.
tahov Vicklery". Tato navjedla tak pracuj se stacionrnm
navjecm kotouem, ale pevdc navjec kladka je nahrazena
prvlakem s brem asi 10%. Tato deformace drtu vliv
zkrutovho napt eliminuje.
U tlustch drt jsou aplikovny navjee drtu do svitk v
kombinaci s drtotahem. Tyto navjee jsou vybaveny
otejcm se navjecm kotouem, ze kterho padaj jednotliv
zvity drtu do zsobnku.
V tarnch na vrobu ocelovho drtu jsou asto
aplikovna zazen k navjen drtu na cvku (obr. 109. a 110.).
Pi dalm zpracovn drtu ve vlastnm provozu je
vhodou navinutho drtu na cvku bezvadn zpsob odvjen
drtu z cvky. Drt na cvce tak vytv podmnky pro lep
manipulaci a dopravu drtu. Nevhodou je nutnost vracet
przdn cvky do tarny.
Pro nronj odbratele jsou stle astji pouvna
zazen k navjen ocelovho drtu velk hmotnosti na
rozebrateln cvky (obr. 111.).

Obr. 109. Horizontln navjeka Obr. 110. Vertikln navjeka

Obr. 108. Ukldn zvit na
rozetu
Technologie tven

- 99 -

Obr. 112. Navjeka drtu s rozebratelnou cvkou instalovan v elezrnch Chomutov a.s., navjen
na paprov jdro

5.4. Prvlaky
Prvlak je zkladnm nstrojem pouvanm v procesu taen ocelovho drtu (obr.113.). V
prvlaku probh proces plastick deformace taenho drtu, kter je vyvolan spolenm psobenm
tlaku v prvlaku a tan sly na drt vyvozen tanm strojem.
Prvlak je konstruovn tak, aby taenmu materilu zajistil poadovanou pesnost rozmr, jakost
povrchu, dan mechanick vlastnosti a mikrostrukturu drtu. Konstrukce prvlak tak ovlivuje
efektivnost procesu taen a opoteben prvlak, a tm tak ekonomiku vroby taenho drtu.
Prvlak je pomrn drah pracovn nstroj. Pro jeho vrobu jsou pouvny specifick suroviny,
nron technologie vroby a vyaduje relativn pracn opracovn. Mnohonsobn vy ne samotn
cena prvlaku mohou bt vak vpadky vroby zpsoben nekvalitn vrobou drtu nebo prostoje
drtotah zapinn nevhodnou volbou nebo patnou jakost prvlaku.
Prvlak tvo 2 sti - jdro a objmka. Specifikace prvlak se provd podle materilu jdra.

A - jdro prvlaku
B - objmka prvlaku
1 - vstupn, mazac kuel
2 - tan, pracovn kuel
3 - kalibran vlec
4 - vstupn kuel
d
1
- kalibran prmr
d
2
- prmr jdra
d
3
- prmr objmky
h
1
- vka jdra
h
2
- vka objmky
l
2
- dlka tan sti
l
3
- dlka kalibran sti
l
4
- dlka vstupn sti jdra
2 - hel tan sti
2 - hel vstupn sti jdra
2 - hel vstupn sti jdra
2 - hel vstupn sti objmky
Obr. 113. Schma prvlaku
Technologie tven

- 100 -
Podle materilu jdra prvlaku lze provst nsledujc zkladn rozdlen:
Prvlaky ze slinutch karbid tvrdokovov prvlaky TKP (obr. 114.)
Diamantov prvlaky
o P. z prodnch, monokrystalickch diamant MKD (obr. 115.)
o P. ze syntetickch, polykrystalickch diamant PKD (obr. 116.)
Prvlaky z jinch materil (pvodnm materilem pro vrobu prvlak byl kmen, odtud
profesn oznaen prvlaku kmen)

Obr. 114. Tvrdokovov prvlak Obr. 115. Jdro MKD prvlaku Obr. 116. PKD prvlaky

Obr. 117. Rozdlen prvlak podle tvaru deforman oblasti; a) kuelov, b) vydut, c) radiln a
d) sigmoidln

Prvlaky lze tak rozdlit podle tvaru pracovn plochy na:
prvlaky kuelov (obr. 117.a),
prvlaky vydut (obr. 117.b),
prvlaky radiln (obloukov) ((obr. 117.c a obr. 118.),
prvlaky sigmoidln (obr. 117.d).

Kuelovit prvlaky (viz. obr. 118.), jsou v porovnn s ostatnmi
typy prvlak nejsnadnji vyrobiteln a nejsnadnji se renovuj. proto jsou
tak nejpouvanj. radiln prvlak je charakteristick nejvt intenzitou
deformace na potku psma deformace, postupn se intenzita deformace
sniuje. Pechod mezi deforman as kalibran st je velmi pozvoln,
co vede ke zven rozmrov pesnosti a povrchov jakosti drtu. Tento
typ prvlaku se pouv hlavn u drt s velmi malm prmrem, kdy dky
vt stykov ploe oproti kuelovmu prvlaku dochz k vtmu
rozloen napt po dlce deforman sti a tm k nim absolutnm
hodnotm ten co m za nsledek snen opoteben.

Obr. 118. Radiln prvlak
Technologie tven

- 101 -
Zwierev navrhl vydut tvar deforman sti prvlaku. Okamit uhel
x
je navren tak, aby byla
splnna nsledujc podmnka:
konst. 2 sin =
x x
F
Takto tvarovan deforman st by si zachovvala svj tvar i pi rostoucm opoteben prvlaku a
tm by se zajistila vysok ivotnost nstroje.
Dalm krokem v konstrukci deforman sti prvlaku je tvar sigmoidln. Intenzita deformace
na potku psma deformace je mal postupn dosahuje maxima a pot opt kles. Takovto prbh
deformace m za nsledek plynul tok kovu v psmu deformace a snen oblast budc se a
odeznvajc deformace. Pouit toho typu prvlaku vede k dosaen nejnich napt v psmu
deformace.
V souasn dob je pouit jinch ne kuelovitch prvlak omezeno komplikovanou vrobou
jinch typ nstroj, ale d se oekvat, e s rozvojem technologi vroby a renovace prvlak se,
hlavn sigmoidln prvlaky zanou pouvat astji.
Nejdleitjm parametrem kuelovho prvlaku je hel deformanho kuele 2. Optimln
hodnoty hlu 2 pro rzn materily a doporuen velikost dlho bru jsou uvedeny v tabulce 17.

Tabulka 17 Velikost hlu 2 a doporuen hodnoty dlho bru Q
d
pro rzn materily

Materil 2 [] Q
d
[%]
Hlink 24 - 26 23 - 28
M, zlato, stbro 18 - 20 23 - 28
Mosaz, bronz 16 - 18 23 - 28
Mkk ocel 14 - 16 23
Tvrd mosaz 12 - 14 19 - 23
Stedn tvrd ocel 10 - 12 19 - 23
Kovy tvrd ne ocel 6 9 - 19
5.4.1. Prvlaky TKP
Slinut karbidy jsou smsi, v nich pevnou st tvo jemn zrnka karbidu kov s vysokou
teplotou tn, kter jsou navzjem spojen slinovadlem, tj. kovem skupiny eleza. Zkladn sloky jsou:
karbidy wolframu WC, karbidy titanu TiC jako pojivo se pouv kobalt (viz. tabulka 18). K vrob
objmek je pouvna uhlkov ocel o pevnosti v tahu v rozsahu 500 700 MPa. K vrob prvlak pro
taen za mokra jsou rovn pouvny objmky z hlinku a mosazi (lep odvod tepla).

Tabulka 18 Chemick sloen a vlastnosti jdra prvlaku

Kd
podle
ISO
Chemick sloen jdra
Hustota
Tvrdost
podle
Vickerse
Tvrdost
podle
Rockwella
Zaten
vedouc k
pnmu lomu
Odolnost
vi
tlaku
Youngv
modul
Koercitivn
sla WC TiC Ta (Nb) C Co
[%] [ g. cm
- 3
] HV30 H
RB
[MPa] [GPa] [GPa] [A.cm
-1
]
K01 96 0,7 0,3 3 15,4 1950 92,5 1500 6,1 640 300
K05 94 0,5 1 4,5 15,0 1800 93,0 1600 6,0 650 250
K10 93 1 0,5 5,5 14,9 1730 92,0 1700 6,0 630 225
K20 93 0,5 0,5 6 14,7 1630 91,6 1800 5,7 620 195
K30 90,5 - 0,5 9 14,6 1420 90,6 2000 5,4 500 150
K40 89 - - 11 14,3 1350 89,5 2300 5,0 560 130
K50 85
-
- 15 14,0 1250 87,5 2950 4,5 530 95
Technologie tven

- 102 -
Karbidy kov WC a TiC dodvaj slinutm karbidm tvrdost a otruvzdornost, kobalt je in
pevnmi a houevnatmi. K taen ocelovho drtu jsou aplikovny slinut karbidy skupiny WC-Co.
K vrob objmek je pouvna uhlkov ocel o pevnosti v tahu v rozsahu 500 - 750 MPa. K
vrob prvlak pro taen za mokra jsou rovn pouvny objmky z hlinku nebo mosazi, kter maj
lep odvod tepla.
Postup vroby tvrdokovch prvlaku lze shrnout takto:
1. vroba jdra,
2. zhotoven objmky,
3. vloen jdra do objmky,
4. zhotoven a opracovn otvoru prvlaku.
5.4.1.1. Technologie vroby jdra
1. Vbr a pprava homogenn smsi z karbidu wolframu o zrnitosti 0,8 - 6,0 m, kovovho
kobaltu o zrnitosti 1 a 1,5 m, plastifiktoru (parafin, polyetylenglycol) a saz, mlet surovin za mokra
(pidv se aceton) v mlecch stolicch pomoc tvrdokovovch mlecch tlsek, zahvn a suen smsi,
oddlen mlecch tlsek, granulace a testovn smsi.
2. Vrobu jdra pmm lisovnm smsi ve form pod tlakem 80 a 200 MPa. Tlak se mn v
zvislosti na objemu a hustot prku. Pro stanoven pdavku na smrtn smsi pi spkn se provd
laboratorn testy, (smrtn asi 16 a 20 %).
3. Slinovn, kter probh ve vakuov peci zen elektricky podle pedem zadanho programu.
Materil se umsuje na grafitov kotoue. pln cyklus trv 8 a 12 hodin, piem se teplota mn od
20C do teploty slinut 1 300 a 1 500 C. Nejmodernj slinovac zazen provd v jednom cyklu
odplastifinovn, pedsliovn a sliovn; ve je zeno mikroprocesorem s uplatnnm
naprogramovanch technologickch postup vetn monosti uplatnn isostatickho dohutovn,
kter odstrauje porznost slinutch karbid pi aplikaci velice jemnozrnnch slinutch karbid.
4. Testovn jakosti povrchu, provitosti, mikrostruktury pod mikroskopem pi zvten 20 -
200 - 1 500 krt, pop. metalograficky. Namen hodnoty mus odpovdat pslunm pedpism.

Obr. 119. Vrobn cyklus spkacho procesu tvrdokovovch jader prvlak
Technologie tven

- 103 -
5.4.1.2. Vkldn jdra do objmky
Jdro se vkld do objmky a zajiuje mechanickm spojenm. Objmka zachycuje radiln sly
vznikajc pi prchodu drtu prvlakem. Materil m mt pedepsanou pevnost a dobrou tepelnou
vodivost. Zkladn podmnkou je zajitn adheze mezi povrchem jdra a vnitku objmky.
Pouvaj se nsledujc postupy:
zapouzden za tepla,
zapouzden za studena lisovnm.
5.4.1.3. Zhotoven a opracovn otvoru prvlaku
Zhotoven a opracovn otvoru prvlaku je provdno v zvislosti na proveden surovho jdra. V
zsad je v souasnosti surov jdro vyrbno s pedbn zhotovenm otvorem, kter zkracuje dobu
potebnou pro opracovn tvrdokovovho prvlaku.
Pracovn postup probh ve dvou fzch:
brouen jednotlivch st pracovnho otvoru prvlaku (tan kuel, kalibran vlec),
letn jednotlivch st otvoru prvlaku.
Pro hrub zhotoven pracovn sti prvlaku jsou aplikovny tyto postupy:
vysoce rychl a produktivn vrtn otvoru laserem s hor jakost povrchu,
pomalej a mn produktivn elektrojiskrov vrtn, kter ale zabezpeuje velice jemn
povrch otvoru prvlaku po opracovn a me bt aplikovno jako nsledn operace po
vyvrtn otvoru prvlaku laserem.
Nejrozenj metodou opracovn tvrdokovovch prvlak je mechanick brouen (obr. 120.)
pomoc brusn jehly (obr. 121.), brusnho prku a brusn pasty. K brouen jsou obvykle pouvny
brusn dia vetena vlcovho nebo kuelovho tvaru s diamantovm prkem na povrchu anebo prky
z karbidu boru a kemku.

Obr. 120. Schma zhotoven otvoru
prvlaku
Obr. 121. Brusn jehly
Technologie tven

- 104 -
5.4.1.4. Povlakovan prvlaky ze slinutch karbid
Za elem zlepen ivotnosti tvrdokovovvh prvlak je pozornost vrobc orientovna:
na zlepen jakosti WC legujcmi psadami (Ta, Ti, Ni, Mo),
na dodaten povrchov pravy difuznmi pochody (boridovn, nitridovn).
Nejlepch vsledk bylo prozatm dosaeno v R boridovnm a nanenm nitridu titanu.
Boridovn je difzn pochod, kterm se kovov i nekovov povrchy nasycuj borem. Boridovn
je adekvtn znmm postupm jako je nap. nitridovn, cementovn aj. Vechny tyto postupy jsou
aplikovny za elem zlepit vlastnosti povrchu materilu zvenm jejich odolnosti proti opotebovn,
u prvlaku tak ke snen koeficientu ten.
Prmrn ivotnost boridovanch TKP pi taen drtu prmru 0,22 a 0,28 mm pro pomosazen
ocelov kordy byla v porovnn s TKP prvlaky 7,4 krt vt.
K povlakovn TKP nitridem titanu byla vzkumn aplikovna technologie plazmatick ppravy
tenkch vrstev. Tto metody bylo pouito pi deponovn vrstvy titannitridu na prvlaky vyroben z
bnho materilu Gl (94 % WC a 6 % Co) v laboratoch stavu fyziky plasmatu SAV - Praha.
Experimentln prvlaky povlkan nitridem titanu byly oveny pi taen drtu jakosti C 74 na
6-ti tahovm drtotahu HERBORN. ivotnost tchto prvlaku na poslednm tahu byla v porovnn s
TKP prvlaky pi taen drtu 4 a 5 mm dvojnsobn.

5.4.2. Prvlaky MCD
Diamant se v prod vyskytuje ve tech formch nazvanch Bort, Ballas a Carbon. K vrob
prvlaku jsou zpravidla pouvny diamanty Bort, kter jsou charakterizovny vysokou jakost a
kruhovm tvarem. Velikost krystalu je zvisl na prmru taenho drtu a zpracovvanm materilu.
Z hlediska hospodrnosti je doporuovno pouvat krystaly, jejich velikost je jen o nco mlo vt
ne zpracovvan prmr drtu tak, aby lo prvlak peletit. K vrob prvlaku jsou aplikovny
diamanty o hmotnosti 0,1 a 3,5 kart.
Krystaly jsou charakterizovny anizotropi, kter hraje roli pi vbru prvlaku. Smr otvoru
prvlaku mus bt v jistm vztahu k orientaci krystalov mky (odolnost proti opoteben je v rznch
smrech rzn).
Postup vroby prvlak z prodnch diamant je
nsledujc (obr.122.): a) uren osy prvlak, b) brouen dvou
rovnobnch ploch, c) brouen tet plochy kolm na
rovnobn plochy, d) zhotoven vstupn zny, e) zhotoven
pracovnho otvoru, f) zhotoven vstupn zny, g) provrtn
prvlak, h) brouen pracovnch ploch prvlak, i) zalisovn
jdra do objmky.
S ohledem na vysokou tvrdost a odolnost proti opoteben,
ale tak na vysokou cenu se MCD prvlaky pouvaj v tchto
ppadech:
k taen tenkch drtk s vysokou rozmrovou pesnost,
pi vysokch nrocch na povrchovou kvalitu drtu,
pi taen drtu 0,18 0,75 mm vysokmi rychlostmi,
v ppadech kdy hroz navaovan drtu v prvlaku.

Obr. 122. Zpsob vroby MKD
Technologie tven

- 105 -
5.4.3. Prvlaky PCD
Jedn se o vrobek pipraven slinutm diamantovch prk s pdavky na bzi katalyztorovch
kov pi teplotch nad 1 500 C a tlacch okolo 6 000 MPa. Extrmn vysok tlaky vyadujc zvldnut
specifick technologick oblasti (vysokotlak nstroje, mc a regulan technika, zpsob ohevu
apod.) zajiujc, e vlastn pochod slinovn diamant probh v podmnkch termodynamick
stability a nedojde ke zptn pemn diamantu na grafit. Vsledkem slinovn je vrobek s nhodn
orientovanmi zrny pevn vzjemn svzanmi mezi sebou pojc fz.
Nsledkem nepravideln orientace krystal m diamantov jdro stejnomrn vysokou tvrdost a
odolnost proti opoteben. Oproti monokrystalickmu diamantu nevykazuje vhodn i nevhodn smry
nebo roviny tpen a tak smr tanho otvoru nemus bt souos s krystalickou strukturou. Proto se
syntetick diamant opotebuje stejnomrnji a pomaleji ne prodn diamant.

Tabulka 19 ivotnost PCD prvlak ve vztahu k prvlakm TKP a MCD

5.4.4. Opoteben prvlak
Pi taen ocelovho drtu dochz k opoteben prvlak. Velikost opoteben prvlak je
teoreticky definovna prstkem prmru taenho drtu, ke ktermu dojde pi taen pedem
stanoven dlky drtu a je vyjdena pomrem m.km
-1
. Z toho plyne, e ivotnost prvlak je
vyjdena v km.m
-1
. V praxi se za opoteben povauje prvlak tehdy, kdy prmr otvoru prvlak je
ji tak velik, e je mimo pouvan standardn tolerance a prvlak je nutno opravit. V zvislosti na
stupni a druzch opoteben prvlak nutno zvolit vhodnou metodu opravy.
Postup opravy ovlivuje:
vznik tzv. krouku v mst vstupu drtu do prvlak (obr. 123. a 124.),
zvten kalibran sti prvlak mimo ppustn tolerance,
vznik trhlin v dsledku eroze a vytrhvn zrn jdra(obr. 125.),
zmny tanho hlu prvlaku,
Technologie tven

- 106 -
navaen materilu drtu na povrch pracovn sti prvlak,
jin vady.
Vyjmenovan vady prvlak s vjimkou prasklho jdra lze vhodnm pracovnm postupem
odstranit. Vbr optimlnho postupu opravy je zvisl na druhu a stupni opoteben prvlak a na
zabezpeen poadovan pracovn sti prvlak. Postup reparace prvlaku je tak ovlivnn
technologickm zazenm, kter je pro opravu v tarn k dispozici.

Obr. 123. Schma vzniku krouku Obr. 124. Opoteben prvlaku v mst prvnho
kontaktu drtu; zvten a) 100 x, b) 2 000 x

Obr. 125. Vytrhvn zrn WC, nahoe: princip: 1) adhezivn pilnut eleza na povrch prvlaku, 2)
modifikace chemickho sloen pojiva, oslaben jeho struktury, 3) vytren zrn;
dole fotografie kontaktn zny prvlaku
Technologie tven

- 107 -
Otzky ke kapitole 5

1. Jak znte zkladn technick een konstrukce drtotahu?
2. Jak je princip akumulanho drtotahu?
3. Jak je vztah mezi dlm brem a strojnm brem akumulanho drtotahu?
4. Jak je princip pmotanho drtotahu?
5. K emu slou V drka na tanm kotoui?
6. Jak je princip drtotahu pracujcho se skluzem?
7. Jak je zajitno, e pi vzjemnm skluzu drtu a kotoue nedochz k jeho nadmrnmu opoteben?
8. Jak znte 2 zkladn varianty pvodu maziva u drtotah pracujcho se skluzem
9. Jak poadavky kladou vrobci TD na drtotahy?
10. Jak lze zvit kapacitu drtotahu? Jak pi tom hroz rizika?
11. Jak je zajitna bezpenost a ochrana zdrav tac?
12. Co je to strojn br drtotahu?
13. Jak je na akumulanm drtotahu zajitno, e nedojde k petren drtu? Jak to m dsledky?
14. K emu slou a jak znte konstrukn proveden hrotovaek?
15. Co vechno m splovat modern prvlakov skka?
16. K emu slou zatahovac klet?
17. Jak jsou poadavky na svar drtu urenho k taen?
18. Jak vliv m obecn typ navjedla a odvjela na asov vyuit stroje?
19. Jak by jste definovali zkladn kol odvjela?
20. Jak existuj konstrukn een odvjedel?
21. Jak existuj konstrukn een navjedel?
22. Jak jsou vhody a nevhody navjen drtu na cvku?
23. Co je to prvlak? Z jakch st se skld?
24. Jak se dl prvlaky podle materilu jdra a jak podle tvaru otvoru?
25. Z eho a jakm postupem je vyroben tvrdokovov prvlak?
26. Co je to slinovn?
27. Jak lze zvit ivotnost tvrdokovovch prvlak?
28. Jak se vyrb prvlak z prodnho diamantu?
29. Jak znte typy opoteben prvlaku? Jak je lze odstranit?
30. Jak by jste zmili prmr a ovalitu otvoru prvlaku?
Technologie tven

- 108 -
6. MAZIVA

180 minut

budete seznmeni se zkladnmi typy tecch mechanism,
budete seznmeni s mechanizmem nbru maziva,
budete seznmeni se zpsobem rozdlen maziv,
budete seznmeni s vlastnostmi maziv,
budete seznmeni s analytickmi metodami hodnocen vlastnost maziv,
6.1. vod
Celkov prbh procesu taen ocelovho drtu a jeho vslednch vlastnost po taen
je ovlivnn adou initel, jako nap.: rychlost taen, velikost tan sly, teplo uvolnn
pi plastick deformaci, historie tven, atd. Je tedy zejm a prax dokzan, e pi procesu taen
psob souastn nkolik faktor, kter je problematick ustlit v jejich optimln psobnosti a tm
tedy efektivn navrhnout zpsob nejvhodnj technologie vroby drtu.
Jednm z poetn ady initel vznamn ovlivujc prbh taen je mazivo a jeho vhodn
aplikace a sloen. Oblast vroby souastn pouvanch maziv je zaloena na dlouholetch
praktickch zkuenostech a celosvtovch vzkumech. Existuje tedy mnoho zpsob jak
laboratorn hodnotit jakost, sloen a vlastnosti maziv. Ne se seznmme s nejefektivnjmi
pouvanmi metodami.
6.2. Mazac soustava
Nosi maziva a mazivo tvo mazac soustavu. Mazivem je tekut mdlo, zatm co nosi maziva
jsou pevn stice vpna, hydroxidu eleznatho a vpna, fosforenanu a vpna, boraxu, fosforenanu a
boraxu, mdi a vpna nebo smsi boraxu, sulft a silikt pro antikorozn oceli. Pevn stice nosie
maziva zvyuj stabilitu maziva a sniuj riziko vymakvn maziva ven z otvoru prvlaku. Jak ji bylo
eeno nan se nosi maziva bezprostedn po operaci moen. Proto se u drtu, kter byly
odokujovn pouze mechanicky pidv nosi maziva (nejastji vpno) pmo do maziva.
Pi taen je tven drt oddlen od prvlaku souvislou vrstvou maziva (obr. 125.). Na rozhran
drt/prvlak je situace pomrn dramatick. Ne jen z dvod ten a mazn v oblasti s prudce rostouc
teplotou, ale tak z dvodu vzniku novho povrchu. Pi bru Q = 25 %, dochz ke zvten povrchu
drtu oproti objemu o 15 %. Na tomto panenskm, reaktivnm povrchu se mus rychle vytvoit
absorpn a difzn vrstva.
Technologie tven

- 109 -

Obr. 126. Mazac soustava pi taen, tenk film mezi drtem prvlakem tvoen kombinac nosie
maziva a maziva
6.3. Tec mechanismy
Pi taen vznik mezi povrchem drtu a tanm otvorem prvlaku vnj ten, kter je v
zvislosti na stavu povrch, maziva a podmnek taen rzn velik. Bhem procesu taen je nutno
ztrty zpsoben vnjm tenm minimalizovat, tj. snit koeficient kluznho ten.
Pi kluznm ten dvou pevnch kov vznikaj podle Stribecka pi uritm zjednoduen 4 druhy
ten (obr. 127).
Such ten je charakterizovno vysokou hodnotou koeficientu ten (obr. 127.)
Hranin ten (obr. 128. a) vznik mezi dvma kluznmi plochami, mezi ktermi je velice tenk
molekulov vrstva mazacho filmu. Je charakterizovno tm, e se pi zvyujc se relativn rychlosti
tecch ploch vrazn sniuje koeficient ten. Hranin ten vznik pi velikm zaten a relativn mal
kluzn rychlosti.
Hydrodynamick ten (obr. 128. b) vznik pi tak vysok relativn kluzn rychlosti, pi kter
nelze pesn stanovit zvislost mezi koeficientem ten a relativn kluznou rychlost. Ten vznik
psobenm vnitnho ten mazac vrstvy. U hydrodynamickho ten roste koeficient ten v zvislosti
na relativn kluzn rychlosti jen velice pomalu. Krom toho je velikost koeficientu ten vrazn zvisl
na stednm tlakovm napt mazacho filmu. m vy je plon tlak, tm ni je hodnota koeficientu
ten.
Smen ten (obr. 128. c) je definovno jako pechodn oblast mezi hraninm tenm a
hydrodynamickm tenm. Tlak penejc mazac film hydrodynamickho ten je v dsledku vrcholk
drsnosti povrchu tecch ploch peruovn. Smen ten vznik pedevm pi nzkch relativnch
kluznch rychlostech a vysokch zatench pi tenkch tekutch mazacch filmech anebo pi
nedostatenm psunu maziv k tecm plochm.
Ten pi taen je od popisovanho kluznho ten odlin. Pi taen drtu se plochy povrch
kov zvtuj, kov se zpevuje, specifick plon tlaky jsou velice vysok, povrchov plochy se
plasticky petvej.
S uritou spolehlivost se d ci, e pi klasickm taen dochz ke smenmu ten. Podle
Rangeva a Wistracha bylo zkoukami prokzno, e zvislost koeficientu ten na tan rychlosti
vykazuje nejdve znaky hraninho ten a pi vysokch rychlostech taen tak pechod k podmnkm
hydrodynamickho ten.
Technologie tven

- 110 -

Obr. 127. Stribeckova kivka, zvislost koeficientu ten
na viskozit maziva, relativn rychlosti tecch ploch a
plonm tlaku.
Obr. 128. Ti druhy ten a) hranin, b)
smen, c) hydrodynamick

6.4. Nbr maziva vznam prvnho prvlaku
Drt pokryt vrstvou nosie maziva vstupuje do prvlaku pes box s mazivem (obr. 95). Tento
zpsob je relativn neefektivn. Existuj zpsoby jak efektivitu zvit, nap. pouit rotanch prvlak
(obr. 96.), apliktoru maziva (obr. 97.), nebo tlakovch prvlak (viz. ne).
Pro zven nbru maziva je vhodn, aby prvn prvlak ml ponkud vt hel mazacho kuele
ne zbvajc prvlaky. Zvten hlu prvlaku vede pi stejn deformaci ke zkrcen psma deformace,
co je nepzniv z hlediska prniku deformace do stedovch oblast drtu. Lze to eliminovat zvenm
deformace v prvnm bru. Dalm dleitm geometrickm faktorem ovlivujcm mnostv
nabranho maziva je dlka techo kuele. Jak je demonstrovno na obr. 129. v prvnm ppad je dlka
mazacho kuele l
2
pli mal a na vstupu do deforman zny nen vyvinut dostaten mazac tlak, ve
druhm ppad neme mazivo tci zpt, protoe dal psun maziva vytvo dynamick tlak, kter
ovlivn tok maziva smrem do otvoru prvlaku.

Obr. 129. Vliv geometrie tanho otvoru na zpsob ten pi taen.
6.5. Zkladn mon lenn maziv
Pi taen drtu jsou uvna maziva olejov i emulze ( = taen za mokra) na bzi oleje i vody.
Z hospodrnch dvod a ohled ke zlepen ivotnho prosted, je re-cirkulace tto emulze ve
vrobnm procesu i nkolik msc. Proto sloen tchto mazacch emulz je asto velmi sloit,
Technologie tven

- 111 -
obsahuj nap.: koncentrovan oleje, tuky, povrchov aktivn ltky, emulgtory, antioxidanty, estery,
korozn inhibitory a protipnc initel.
Obdobn zkony pouit plat i pro maziva tuh, kter jsou obvykle na bzi sodnch nebo
vpenatch stearan ( = taen za sucha). V ppad taen za sucha, je pouit mazivo tak tepeln
vodi (nap. fosforenan zinenat, borax, vpenec, atd.). Za vysokch teplot zpsobench tenm bude
mazivo tt, ale tepeln vodi ne nebo minimln. Proto me bt mazivo i v polotuhm stavu (sms
tekutho a tuhho).
Jak ve uveden odstavce indikuj je mnoho zpsob jak dlit maziva pi taen ocelovch drt.
Tak pro pklad:

Podle chemickho sloen:
o minerln oleje mdla
o emulze maziva s plnidly
o rostlinn oleje ivoin tuky
o tuh uhlovodany konzistenn maziva

Podle zpsobu pouit v praxi:
o maziva tuh
o maziva polotuh
o maziva kapaln

Podle technologie taen:
o maziva pro taen za sucha
o maziva pro taen za mokra

Aplikace maziv tuhch a polotuhch spov zpravidla v nanen na povrch drtu tsn ped
vstupem do prvlaku, maziva tekut (emulze) tvo npl kd, z nich se drt odvj nebo lzn, ve
kterch jsou jednotliv prvlaky ponoeny. Jsou tak technologie, kdy se drt do tekutch maziv jen
m nebo se jimi polv.
6.5.1. Tuh tarensk maziva
Tuh tarensk maziva jsou vechna maziva, kter se v podob prk nebo jemnozrnch
hmot pouvaj pro taen ocelovho drtu. Tato maziva maj obecn nzev Stearany (anglicky a
nmecky: stearat). Stearany zahrnuj veker mdla kyseliny stearov, kter vznikaj psobenm
hydroxid alkalickch kov, kov alkalickch zemin a jinch kov na kyselinu stearovou.
Proces zmdelnn a vznik stearanu sodnho a vody je chemickou reakc kyseliny stearov a
louhu sodnho, co lze vyjdit rovnic:

C
17
H
35
+ NaOH = C
17
H
35
COONa + H
2
O (66)

Stearan sodn C
17
H
35
COONa, mol.v.306,45 je bl prek pchnouc po tuku, je rozpustn v
hork vod a v horkm alkoholu, jeho vodn roztoky reaguj siln alkalicky. Technick stearan sodn
bv zneitn palmitanem sodnm.
Stearan sodn je z kadodennho ivota znm pniv mdlo.
Technologie tven

- 112 -
V zsad jsou vechna alkalick mdla (sodn, draseln) dobe rozpustn ve vod. Mdla
vytvoena jinmi kovy jsou nerozpustn.
Reakce ke vznik stearan se mohou zastnit nejen alkalick kovy, ale tak kovy alkalickch
zemin: (vpnk, hok, stroncium) anebo jin kovy nap. (elezo, hlink, m, zinek).
Vsledkem tchto reakc jsou kovov stearany.
K taen drtu se nejastji aplikuje vpenat mdlo. Vpenat mdlo jako sloka tukovho
pvodu je obsaeno ve vce ne 95 % vech dostupnch tarenskch maziv.
6.5.2. Kapaln tarensk maziva
Kapaln tarensk maziva jsou pi vrob ocelovho drtu aplikovna zejmna v tchto
ppadech:
k taen tenkch prmr drtu na vcensobnch skluzovch drtotazch,
k taen ocelovho drtu s lesklm povrchem jednm nebo vce tahy,
k taen ocelovho drtu s lesklm a istm povrchem bez maziva,
k taen ocelovho drtu s nsledujcm finlnm tepelnm zpracovnm,
k taen tenkch drt urench k pokovovn, nap. zinkovn, cnovn, mosazen.
Taen za mokra - v mazac emulzi je nejastji pouvno pi hromadn vrob drt na tkaniny,
lanovho a pruinovho drtu. S ohledem za zpsob taen jsou drty, prvlaky a tan kotoue
ponoeny v mazac emulzi, a tak zabezpeuj vborn chlazen taenho drtu i prvlaku a vytv se
podmnky pro aplikaci vysokch rychlost taen.
Emulze jsou disperzn soustavy dvou nebo nkolika kapalin vzjemn se nemscch; napklad
sms mdla a vody nebo oleje a vody.
K taen ocelovho drtu za mokra jsou uvny:
mazac emulze na prodn bzi vyroben zmdelovnm ivoinch tuk
mazac emulze syntetick, zhotoven smchnm nkolika chemickch komponent vtinou s
hlavn tukovou slokou odvozenou od vych mastnch kyselin, kyseliny stearov, palmitov,
olejov.

Vrobci maziv dnes vtinou nabzej irok servis k dodvanm vrobkm, a to obzvl u
maziv vy cenov kategorie. Dnen trh skt irok sortiment mazacch prostedk. Proto je uren
vhodnho maziva pro dan konkrtn ppad velice nron a mlo by vychzet z konzultac technologa
drtovny a povenho pracovnka vrobce maziva.
6.6. Ztrty vlastnost maziv
Pro optimln sloen a nsledn pouit je nezbytn nutn znt dje ovlivujc sprvnou funkci
maziv. Jde pedevm o chemick reakce maziva s okolnm prostedm a povrchem drtu. Na zklad
tchto poznatk jsou vyvjeny metody pro bli zkoumn maziv.
Bhem taen tuky v emulzch reaguj s vodou za vzniku mastnch kyselin a etanol. PH hodnota
emulze je tak ni hlavn kvli vysokmu obsahu kyselin z istcch, oplachovacch nebo t
pokovovacch proces ped taenm. Neutralizace je nevhodn akoli zvyuje obsah soli a riziko ztrty
pozitivnch vlastnost pro emulzi kles.
Technologie tven

- 113 -
Pi taen za sucha, mou bt molekuly maziva oxidac rozbity. V prvn kroku tto oxidace se
tvo pednostn oxidy v dvojnch vazbch. Ve druhm kroku se rozlo pln v zvislosti na
chemickm sloen maziva. Kdy jsou molekuly rozbity, pevn spoje ve struktue maziva jsou nyn
tvoeny lepivm spojenm, mazn je tm nedostaten co se projev jako pokozen povrch drtu.
Pro shrnut mou bt uvedeny, mechanizmy (reakce) jimi maziva ztrcej sv dan vlastnosti
nejastji :

oxidac, dvojn vazby v tuku reaguj s kyslkem a vznikaj mastn kyseliny, etanoly nebo
aldehydy,
hydrolzou, tuky reaguj s vodou (z emulze, z okolnho prosted, atd.) za vzniku mastnch
kyselin a etanol, PH hodnota takov emulze je ni,
tepelnm rozkladem, polymerace kvli vysokmu tlaku a teplot bhem prchodu tvenho
kovu v prvlaku za vzniku novch sms nebo sms sloek v pvodnch mazivech, to me vst
ke zmnm vlastnost,
odpaovnm, tkav sloky se vlivem vysokch teplot odpa.

Ve specifikovan reakce mohou probhat samostatn poppad v kombinaci nkolika reakc
najednou i v rychlm sledu po sob v zvislosti na danch podmnkch a mst zkoumn.
6.7. Analytick metody zkoumni maziv
Mazivo se testuje za elem stanoven reologickch vlastnost, distribuce velikost stic,
tekutosti, teplotu mknut, teplotu tn mastnch kyselin a obsah vlhkosti, prachu a tuk.
Mnoho informac o vlastnostech maziva ochotn dod dodavatel maziva. Pesto si zde uveme
nkter zkladn typy analz.
Tekutost maziva zvis pevn na distribuci velikost stic. Tekutost maziva v boxu je nzk,
kdy maj stice stejnou velikost, je jedno zda jsou jemn nebo hrub. Distribuce velikost stic se
stanovuje jako zbytek na st pedepsan velikosti ok (do 0,2 mm, 0,2 0,8 mm, nad 0,8 mm).
K charakterizaci obecnch fyziklnch a chemickch vlastnost novho nebo pouitho maziva se
dnes uv nkolika pevn termoanalytickch metod. Tyto obecn charakteristiky lze tak zkoumat
modernmi fyziklnmi metodami, jako infraervenou spektroskopi (IR) a plynovou chromatografi GC
(stanoven typu mastnch kyselin), ale bhem poslednch lt byla oxidan odolnost maziv urovan
astji termoanalytickmi metodami a tak na zklad vsledk z tchto technologi byly sestaveny
nrodn a mezinrodn standardy.
Za zkladn metody jsou povaovny: diferenn termick analza (DTA) anebo diferenn
skenovac kalorimetrie (DSC), ktermi me bt peduren potek reakc prv tak jako jejich povaha
a reakn teplota. Mimo tyto je pouvno termograviometrie (TG), kterou se zjiuj informace o
hmotnostnch ztrtch vlivem vypaovn nebo o utven prchavch sms. asy vyplvajc z tchto
namench hodnot jsou dleit pro studium rychlosti reakc. V kombinaci s hmotnostn spektrometri
nebo plynovou chromatografi me dt dal informace o reakcch. Atmosfra uvan pi termo-
analytickch mench je obecn ist kyslk o tlaku vzduchu nebo zvtenm tlaku. Vzduch o
zvenm tlaku byl uvn dve. I kdy to nen reln simulace, kter by odpovdala bnm
podmnkm tven, slou pi pokusech pro lep zkoumn jednotlivch reakc (zetelnj prbh
reakc).
Technologie tven

- 114 -
Pro komplexn zkoumn maziv je vtinou uvno nkolika rznch metod najednou. Nen tedy
dn metoda, kter by inn zhodnotila vechny parametry za danch podmnek. Vznam takovch
metod je v monostech doshnout situac, kter jsou blzk skutenm podmnkm pouit maziv,
vzhledem k faktu, e je nemon laboratorn simulovat pesn podmnky.
Kombinac dvou nebo vce termoanalytickch metod byly tedy nalezeny velmi inn technologick
postupy k charakterizaci vlastnost maziv.

6.7.1. Pklady aplikac analytickch metod a jejich vsledky
Pro pklad bude popisovno pouit soubn probhajc TG a DSC analzy vlastnost tuhch
maziv pouvanch pi taen drt. DSC a TG kivky poskytuj vce podrobnost, proto jsou k
charakterizaci tuhch maziv urench pro taen drt vhodnj. Probhaj ve sledu: analza maziva
prolho pes prvlak a nsledn srovnn s hodnotami nepouitho maziva. Jak bylo uvedeno ve
existuj tyi oblasti reakc, ktermi maziva ztrcej sv vlastnosti nejastji. Vyhodnocen takto
pokozench maziv za pouit TG-DSC analzy a shrnut vsledk :
typ A (obr. 130.) - Mazivo v prvlaku snadno zoxidovalo a je vce odoln v nsledujcm
termoanalytickm testu (zmna pln kivky TG na peruovanou). DSC kivka je typick pro sodn
mazivo s obsahem nenasycench mastnch kyselin.
typ B (obr. 131.) Vzrst TG kivky pouitho maziva (peruovan linka) indikuje, e
v pouitm mazivu probhla endotermick tavn reakce. Tavenina chrn mazivo ped oxidac. DSC
kivka vykazuje schod. Co je typick sp pro mazivo na bzi stearan vpnku. Oxidan kivky pro
pouit a nepouit mazivo (pln linka) jsou dost podobn.
typ C (obr. 132.) - Mazivo je velmi stl a nen oxidovno bhem taen. Neprobhaj dn
endotermick procesy. Pouit mazivo (peruovan kivky) reaguje podobn jako mazivo ped taenm
(pln kivky).
typ D (obr. 133.) - Vrazn endotermick procesy (natavovn a vypaovn) vyskytujc se v
prvlaku dr pracovn teplotu maziva relativn nzko. Pslun chladc inek tak sniuje kinetiku
oxidace. To je typick pro syntetick maziva. V pouitm mazivu (peruovan kivky) tyto reakce
neprobhaj, jak indikuje relativn poklidn prbh kivek.

Obr. 130. DSC a TG zznamy pi taen za sucha
pro sodn typ maziva. Typ A
pro sodn typ maziva. Typ B
Technologie tven

- 115 -

pro sodn typ maziva. Typ C
pro sodn typ maziva. Typ D

Soubn pouit tchto metod analzy by se dalo tak pout pro charakterizaci kapalnch maziv
pouvanch nap. pi vlcovn za studena nebo pro maziva uvanch pi taen za mokra. Emulze
vak nemohou bt analyzovny pmo co komplikuje a ovlivuje vsledky analz. Proto se nejdv
mus oddlit terem na olejovou fzi a vodn fzi.

Otzky ke kapitole 6

1. Jak je vznam ten pi taen?
2. Co je to mazac soustava?
3. Co je to nosi maziva? Jak se dostv do procesu taen?
4. m je zvltn rozhran drt/prvlak pi taen?
5. Jak znte tec mechanizmy?
6. Jakm zpsobem dochz k nbru maziva?
7. Jak vliv m geometrie tanho otvoru prvlaku na nbr maziva?
8. Podle jakch kritri se maziva dl?
9. Co je zkladn slokou tuhch maziv?
10. Kdy se v praxi pouvaj kapaln maziva?
11. Co je to emulze?
12. Jak znte mechanizmy degradace vlastnost maziv?

Technologie tven

- 116 -
7. TEPELN ZPRACOVN

240 minut

budete seznmeni se zkladnmi rozdlenm tepelnho zpracovn,
si pipomenete zkladn informace o stavb a chovn oceli,
seznmte se s mechanizmem pemny pechlazenho austenitu,
budete rozumt transformanm diagramm a budete vdt co ovlivuje polohu
kivek potku a konce fzovch transformac,
pipomenete si produkty pemny nepechlazenho austenitu
seznmte se s jednotlivmi typy hn a poputn a s jejich fyzikln podstatou.
7.1. Zklady tepelnho zpracovn
Tepeln zpracovn je podle SN 42 0004 proces, pi nm je pedmt nebo jeho st v
tuhm stavu podroben jednomu nebo vce tepelnm cyklm za elem dosaen
poadovanch vlastnost materilu. Kad postup tepelnho zpracovn m 3 sti: ohev na teplotu,
vdr na teplot a ochlazovn. Postupy tepelnho zpracovn se obvykle zobrazuj v souadnicch
teplota - as.
Hlavnm initelem, kter ovlivuje vlastnosti oceli pi tepelnm zpracovn je teplota.
Strukturn pemny, kter nastvaj pi ohevu a ochlazovn oceli bhem tepelnho zpracovn se
d v podstat rovnovnm diagramem Fe - Fe
3
C.
Postupy tepelnho zpracovn lze rozlenit podle, teploty procesu a elu pouit viz. tabulka 20.

Tabulka 20 Rozdlen postup tepelnho zpracovn (TZ)

hn
bez pekrystalizace
ke snen pnut
rekrystalizan
na mkko
protivlokov
k odstrann kehkosti po moen
s pekrystalizac
normalizan
homogenizan
kombinovan izotermick
Kalen
pm
peruovan
termln
izotermick, izotermick zulechovn
Popoutn napoutn, zulechovn (kalen + popoutn)
Povrchov kalen plamenem, indukc
Technologie tven

- 117 -
7.1.1. ist elezo
elezo m atomov slo 26, atomovou hmotnost 55,85 a existuje ve dvou alotropickch
modifikacch.
Modifikace s krychlovou plon stednou mkou je stl pi teplotch 910 a 1392 C.
Druh alotropick modifikace eleza, kter m krychlovou prostorov stednou mku, je stl
jednak pod teplotou 910 C a jednak nad teplotou 1392 C a k teplot tn 1539 C. V nzkoteplotn
oblasti dostv elezo oznaen ve vysokoteplotn oblasti elezo . Ukzalo se, e jde o jednu
modifikaci a ob jej oblasti stability se mohou vlivem nkterch psad spojit v jednu souvislou oblast.
Na kivce ohevu a ochlazovn v zvislosti na ase se projevuj pemny alotropick modifikace
istho kovu vraznou prodlevou. Jedn se pemny pi teplot A
3
a pi teplot A
4
. Pi
prvn pemn se zmen objem vzhledem k tsnjmu uspodn atom v mce eleza , ne u
eleza . Pi druh pemn dochz naopak ke zvten objemu.
S uhlkem a mnoha dalmi prvky tvo elezo tuh roztoky v jedn nebo v obou modifikacch.
Tm se asto vznamn ovlivuj nkter vlastnosti eleza i teploty pemn.
7.1.2. Uhlk v eleze
Rozpustnost uhlku v eleze zvis na modifikaci a teplot. V modifikaci se uhlk rozpout jen
zcela nepatrn, kdeto v modifikaci se me rozpustit a 2,11 % uhlku. Podle souasnch znalost je
rozpustnost uhlku v modifikaci pi 727 C jen 0,02 %. S klesajc teplotou se rozpustnost uhlku
rychle zmenuje a ji asi pi 500 C klesne na 0,004 % a pi 20 C je dov asi 10
-7
% Tuh roztok
uhlku v modifikaci je oznaovn jako ferit a. Rozpustnost uhlku ve vysokoteplotn modifikaci je
sice vt, nepeshne vak hodnotu 0,10% pi teplot 1499 C. Tento tuh roztok je oznaovn jako
ferit .
Pinou znan rozdln rozpustnosti uhlku v modifikacch a je rzn typ krystalov mky.
V mce eleza jsou i pes tsnj uspodn atom vt voln prostory, take se v nich me
umstit pomrn mal atom uhlku s atomovm polomrem 0,77.10
-10
m, kdeto do volnch prostor
mky eleza nebo se atom uhlku nevejde.
Pi vtm obsahu uhlku, ne odpovd hranici rozpustnosti, vznik pi dan teplot nov fze -
slouenina Fe
3
C, karbid eleza, kter m metalografick pojmenovn cementit. Krystalizuje
ortorombicky, m teplotu taven asi 1 380 C a nem dn alotropick modifikace. Za teploty 217 C
ztrc svoje slab magnetick vlastnosti. Cementit je velmi tvrdou a kehkou intermedirn fz, jej
ptomnost ve struktue slitin eleza vrazn zvtuje pevnost, souasn vak zmenuje houevnatost.
Tvrdost cementitu je kolem 700 a 800 HV.
Krom tohoto typu karbidu mohou existovat i dal karbidy eleza Fe
2,4
C a FeC, kter se objevuj
jako pechodn fze pi popoutn zakalen oceli.
Atomy uhlku v cementitu mohou bt nahrazeny jinmi vhodnmi prvky o malm atomovm
polomru, jako jsou nap. dusk, vodk, br. Stejn tak mohou bt nahrazeny atomy eleza jinmi prvky
o nepli odlinm atomovm polomru, ne m elezo, nap. manganem, chrmem. Vznikaj tak
komplexn karbidy. Pitom atomy eleza mohou bt nahrazeny manganem v kadm pomru, vznik
karbid (Fe,Mn)
3
C, chrmem asi do 10 %, vznik karbid (Fe,Cr)
3
C a v pomrn malm podlu (pod 5 %)
Technologie tven

- 118 -
vanadem, wolframem. Veobecn lze ci, e nhrada eleza v cementitu jinm prvkem je tm obtnj,
m je polomr atomu psadovho prvku odchylnj od atomovho polomru eleza.
7.1.3. Charakteristika oceli
Ocel je slitina eleza s uhlkem a doprovodnmi prvky. Vyrb se vtinou zkujovnm surovho
eleza vyrobenho ve vysok peci. Podstatou zkujovn je sniovn obsahu uhlku a odstraovn
pms surovho eleza okysliovnm.
Krom uhlku, kter m rozhodujc vliv na vlastnosti slitiny eleza, uplatuj se zde asto
vznamnou mrou i dal prvky. Nkter z nich jsou ptomny vdy v ocelch a litinch ve vtm i
menm mnostv, kter souvis s pouitmi surovinami a vrobnm pochodem. kme jim doprovodn
prvky. Dal prvky do oceli a litiny pidvme, abychom danm zpsobem upravili jejich vlastnosti.
To jsou tzv. psadov neboli slitinov (legujc) prvky. Doprovodn prvky obvykle dle dlme na
kodliv ili neistoty a na prospn, ktermi v prbhu vrobnho pochodu veme nebo
odstraujeme vt st neistot tak, aby se jejich kodliv psoben udrelo v ppustnch mezch.
Prvky, vyskytujc se nejastji v oceli, meme do zmnnch skupin rozdlit takto:
a) doprovodn - kodliv - S, O, P, N, H,
- prospn - Mn, Si, AI, (Cu);
b) slitinov - Cr, Ni, Si, Mo, W, V, AI, Nb, (Cu).
Je mono ci, e kad ocel, i nejjednodu uhlkov, obsahuje adu prvk a je vlastn sloitou
soustavou. Hranici, od kter m bt ocel posuzovna jako slitinov je podle SN 42 0002 pro jednotliv
prvky nsledujc: Mn - 0,9 %, Si - 0,5 %, Cr - 0,3 %, Mo - 0,1 %, Ni - 0,2 %, V - 0,1 %, W - 0,1 %,
Ti - 0,1 %.
7.1.4. Rovnovn diagram slitin Fe Fe
3
C
V eleze me bt uhlk obsaen jako sloka tuhho roztoku, jako grafit nebo jako karbid eleza
Fe
3
C, kter obsahuje 6,67 % C.
Stabiln soustavu tvo rovnovn diagram elezo - grafit, metastabiln soustavu elezo - karbid
eleza (obr. 134.). Vt vznam m metastabiln soustava.
Strukturn sloky slitin elezo - uhlk jsou:
austenit - tuh roztok uhlku v elezu ; krom uhlku se v austenitu rozpoutj i jin legujc prvky,
austenit je nemagnetick, velmi houevnat a tvarn;
cementit - karbid eleza Fe
3
C - na likvidu CD se vyluuje z taveniny primrn cementit, na e ES z
austenitu sekundrn cementit a na e PQ z eleza a tercirn cementit; cementit je tvrd,
kehk a otruvzdorn;
ledeburit- eutektikum se 4,3 % C se vyluuje v bod C pi 1147 C; v oblasti mezi 1147 a 723 C se
skld ze smsi austenitu s 2 % C a cementitu a pod 723 C z perlitu a cementitu;
ferit - elezo je tm bez uhlku, nejvt rozpustnost in 0,025 % C; je mkk a tvrn a do
teploty 768 C magnetick;
perlit - eutektoid s 0,8 % C se vyluuje v bod S pi 723 C; skld se ze smsi feritu a cementitu.
Tvrdost perlitu zvis na jeho tvaru a je u lamelrnho perlitu 190 a 220 HV a u zrnitho
globulrnho perlitu 160 a 190 HV.;
elezo - obsahuje v rozmez 1390 - 1534 C nejve 0,10 % C, je nemagnetick; je to vlastn elezo .
Technologie tven

- 119 -
Tabulka 21 Oznaen pekrystalizanch teplot

A oznaen teplot pemny,
A
c
oznaen teplot pemny pi ohevu,
A
r
oznaen teplot pemny pi ochlazovn,
A
1
rovnovn teplota perlitick pemny (ra PSK),
A
2
rovnovn teplota, pi n ferit mn sv feromagnetick vlastnosti (ra MO), Curiev bod,
A
3
teplota udvajc horn hranici rovnovn oblasti ferit - austenit (ra GOS),
A
cm

teplota udvajc horn hranici rovnovn oblasti (austenit + sekundrn cementit) - austenit (ra SE),
A
c1
teplota, pi n se pi ohevu pemuje perlit a zan pemovat ferit v austenit (ra PSK),
A
c3
teplota, pi n je pi ohevu ukonena pemna feritu na austenit,
A
c,cm
teplota, pi n je pi ohevu ukoneno rozpoutn sekundrnho cementitu v austenitu (ra SE),
A
r,cm
teplota, pi n se pi ochlazovn zan z austenitu vyluovat sekundrn cementit (ra SE),
A
r1
teplota pi n se pi ochlazovn zan pemovat austenit v perlit(ra PSK),
A
r3
teplota, pi n se pi ochlazovn zan z austenitu vyluovat ferit (ra SE),

ra MOSK je teplota, pi n nastv pemna nemagnetick oceli v magnetickou a opan.
Teploty pemn pi ohevu a pi ochlazovn se navzjem ponkud li z dvodu tepeln hystereze.

Oceli se podle struktury rozdluj na:
podeutektoidn - obsah uhlku mn ne 0,8 % (ferit + perlit),
eutektoidn - obsah uhlku 0,8 %, (perlit)
nadeutektoidn - obsah uhlku vce ne 0,8 % (perlit + cementit).
Pi rychlm ohevu nebo ochlazovn nastvaj pemny pi jinch teplotch. Napklad pi
rychlejm chlazen se teplota A
r
sniuje rychleji ne teplota A
1
a mnostv feritu je men ne pi
pomalm chladnut. S rychlejm chladnutm je krom jinch jev spojen u ocel do obsahu uhlku
0,4 % vznik tzv. Widmannsttenovy struktury.

Litiny se podle struktury rozdluj na:
podeutektick - obsah uhlku 2 a 4,3 % (perlit+ledeburit + sekundrn cementit),
eutektick - obsah uhlku 4,3 % (ledeburit)
nadeutektick - vce ne 0,8 % C (ledeburit + primrn cementit).
Technologie tven

- 120 -

Obr. 134. Rovnovn diagram eleza a uhlku
pln - metastabiln soustava elezo - karbid eleza,
rkovan - stabiln soustava elezo - grafit
Ve spodn sti je graficky znzornn:
a) podl Fe a Fe
3
C ve slitinch eleza a uhlku krystalizujcch metastabiln (Sauveurovy diagramy),
b) podl vech strukturnch soust
Technologie tven

- 121 -
7.2. Struktura ocel pi rychlm ochlazovn
7.2.1. Martenzitick pemna
Martenzitick pemna probh pi vraznm pechlazen austenitu za nzkch teplot, kdy u nen
mon difze nejen substitunch prvk, ale ani difze uhlku. Charakter procesu je podobn plastick
deformaci a proto bv nazvn stihovou pemnou. Produktem tto bezdifzn pemny, kter probh
v intervalu teplot M
s
a M
f
, je martenzit, nerovnovn metastabiln siln pesycen tuh roztok uhlku v
eleze . Martenzit je typickou strukturn soustkou zakalen oceli, krystalizuje v tetragonln
prostorov centrovan mce (obr. 135.). Parametry mky a jej tetragonalita (pomr a c ) se zvtuje
v zvislosti na obsahu uhlku. Pi koncentraci ni jak 0,2 % C segreguje velk vtina atom uhlku na
dislokacch nebo na strukturnch hranicch jehlic martenzitu, jeho tetragonalita je obtn miteln. Pi
vych obsazch jsou atomy uhlku umstny v intersticilnch oktaedrickch polohch prostorov
centrovan mky .

Stedn rovina desek martenzitu je oznaovna jako dc (habitov) rovina. Kurdjumov a Sachs
definovali krystalografick vztah mezi austenitem a martenzitem ve tvaru /111/ /110/ - [110] [111].
Pi tomto vztahu zstv teoreticky beze zmny plon hlopka v mce a tlesn hlopka v
mce . Ve skutenosti vak existuje mezi rovinami urit rozdl, kter se pohybuje v zvislosti na
obsahu uhlku okolo 2 %. Mechanismus vzniku martenzitu zle v homogenn deformaci, kterou se
vytvo petvoen objem (krystal) martenzitu (obr. 136 a) b)). Odporem, kter klade okol
transformovanho objemu jsou vyvolny napt, kter vedou k druh nehomogenn deformaci, kter se
uskuteuje jen v mce martenzitu. Tyto jevy jsou spojeny s vytvoenm povrchovho relifu
(obr. 136 e)). Nehomogenn (dodaten) deformace se dje skluzem (obr. 136 c)), nebo dvojatnm
(obr. 136 d)), m se vytv vnitn struktura (substruktura) martenzitu. Podle n je mono rozliit dva
druhy martenzitu. Dislokan martenzit jehlicovit (lakovit) morfologie je bez vnitnch dvojat a je
tvoen hustou splet dislokac (pevn a houevnatj). Dvojatov (deskovit) martenzit je tvoen
deskami, kter jsou rozdleny vnitnmi dvojaty (pevnj a mn houevnat).

Obr. 135. Vztah mezi mkou
martenzitu a austenitu
Obr. 136. Schma martenzitick pemny; a,b) homogenn
deformace, c) nehomogenn deformace skluzem, d) nehomogenn
deformace dvojatnm,e) deformace volnho povrchu vzorku pi
vzniku desky (jehlice) martenzitu
Technologie tven

- 122 -
Faktory rozhodujc o vnikajcm
martenzitu nejsou zcela objasnny.
Jehlicovit martenzit vznik u
nzkouhlkovch ocel a u ocel bohat
legovanch substitunmi prvky,
deskovit u uhlkovch a slitinovch
ocel se stednm a vym obsahem
uhlku (obr. 137.). Vzhledem k uvao-
van substruktue martenzitu nelze
pehldnout pspvek zpevnn vyvo-
lan vysokou hustotou mkovch
poruch. Podle souasnch znalost se
tak martenzitick pemna uskuteuje
nukleac a rstem. Jednu z nejv-
znamnjch pedstav nukleace zrodk
martenzitu formulovali Cohen aj.
Pedpokldali, e vhodnm uspodnm dislokac vznikaj oblasti, kter se svou energi pibliuj
energii martenzitu. V okol dislokanho rozhran se hromad intersticily, jejich ptomnost blokuje
pohyb dislokac. Tm mono vysvtlit existenci velk energetick bariry mezi austenitickm a
martenzitickm stavem. Rst martenzitu se uskuteuje pohybem semikoherentnho rozhran austenit-
martenzit, kter je energeticky nron a me se uskutenit teprve pi dostaten velkm pechlazen.
Semikoherentn rozhran je vak velmi pohybliv a rychlost rstu martenzitu me dosahovat velkch
hodnot (rychlost zvuku).
Ukazuje se, e dlka desek je omezena pekkami, kter kladou vznamn odpor dislokac
(hranice zrn, hranice vytvoench desek martenzitu, precipitty ap.). Celkov rychlost tvorby martenzitu
zvis tedy pedevm na rychlosti nukleace. Tato je podstatn zvisl na teplot pemny. Po rychlm
ochlazen na teplotu mezi Ms a Mf transformuje austenit velkou rychlost v martenzit a pi dalm
sniovn teploty ji nepokrauje rst martenzitickch tvar, pemna pokrauje tvorbou novch
tvar martenzitu a rozsah transformace je tedy v podstat jen funkc teploty (termick povaha). S
klesajc teplotou se podl martenzitu zvtuje, nikdy vak nedoshne 100 %, nebo ve vsledn
struktue je zachovno urit mnostv zbytkovho austenitu (obr. 138.). Pi prodlev lec v oblasti
teplot Ms a Mf martenzitick pemna tm okamit ustv a po ukonen prodlevy nepokrauje ihned
s dalm ochlazovnm, nbr a po uritm poklesu teploty (stabilizace austenitu). Tm se zbvajc
st transforman kivky posouv k nim teplotm a tm i k vym podlm zbytkovho austenitu.
Pinou stabilizace austenitu me bt jednak relaxace pnut v krystalov mce, jednak zablokovn
dislokac intersticilami na mezifzovm rozhran austenit-martenzit.
V teplotnm intervalu mezi perlitickou a martenzitickou pemnou, tj. pi stedn velkm
pechlazen, dochz k bainitick transformaci pechlazenho austenitu. Teplotn oblast bainitick
pemny se u uhlkovch ocel pekrv s oblast perlitickou, u slitinovch ocel legovanch
karbidotvornmi prvky jsou ob oblasti oddleny teplotnm psmem stabilnjho austenitu.

Obr. 137. Vliv obsahu uhlku na teploty M
s
a na mnostv
jehlicovitho (lakovho) a deskovho

Technologie tven

- 123 -
Jehlicov martenzit oceli typu
50Cr1; zvten 680 x
Tenk flie zakalen rychloezn
oceli typu HS 12-0-2C, jehlicov
martenzit s cementitem uvnit
jehlic a se zbytkovm austenitem,
zvten 19 000 x
Tenk flie z antikorozn oceli
pro prci za zvench teplot
X37CrMoV5-1, poputn
jehlicov martenzit s disperznmi
precipitty karbid M
4
C
3
a
M4C, zvten 13 500 x
Tenk flie rychloezn oceli
typu HS 9-2-2 po kalen z 1 240
C a poputn pi 540 C,
poputn martenzit, zvten
30 000 x
Deskov martenzit ve slitin
FeNi33; zvten 200 x
Tenk flie slitiny FeNi33;
deskov martenzit s dvojaty;
zvten 20 000 x
Obr. 138. Mikrostruktury martenzitu
7.2.2. Bainitick pemna
Pemnou pechlazenho austenitu za teplot 550C a M
s
vznik nelamelrn feriticko-
karbidick sms nazvan bainit . Zkladem bainitick pemny je pemna plon stedn mky
eleza v tlesn stednou mku eleza , zmna v rozloen uhlku a vzniku karbidick fze.
Z podmnek bainitick pemny v ocelch (intersticiln difze je mon, difze Fe a substitunch
Technologie tven

- 124 -
psad je nepatrn) vyplv, e v prbhu pemny nedochz k rozdlen substitunch psad mezi tuh
roztok a karbidy (nevznik legovan cementit ani speciln karbidy). Svou povahou je bainitick
pemna zvltnm typem pemny, jej nkter rysy odpovdaj martenzitick (stihov), nkter
naopak perlitick (difzn) pemn. Mezi charakteristiky podobn pemn martenzitick pat nap.
vznik povrchovho relifu, kter doprovz rst zkladn fze, tj. bainitickho feritu (vce nebo mn
pesycen tuh roztok uhlku v eleze ), krystalografick souvislost mky bainitickho feritu a
vchozho austenitu, morfologie bainitickho feritu (deskov, jehlicov-lakov). Rozsah izotermick
bainitick pemny zvis na teplot pemny (bainitick kivka), bainitick pemna se me zastavit za
ptomnosti uritho mnostv netransformovanho austenitu. Naopak pemn perlitick se vznik
bainitu podob pedevm malou rychlost rstu bainitickho feritu (asi o 10 d men ne rychlost
rstu desky martenzitu) a existenci inkuban doby ped zatkem izotermick bainitick pemny.
Sloitost a mnohotvrnost bainitick pemny je pinou toho, e dosud nen jednotn nzor na
mechanismus tvorby bainitu. Vtinou se pedpokld, e bainitick ferit vznik z austenitu stihovm
mechanismem (podobn jako martenzit), ale jeho rst je znanou mrou zen rychlost transportu atom
uhlku od postupujcho mezifzovho rozhran bainitick ferit-austenit, tzn. difz uhlku [19].
7.2.2.1 Bainit vznikl izotermicky
Struktura bainitu se vrazn mn s teplotou pemny i s chemickm sloenm austenitu. Obvykle
se rozliuj dva zkladn druhy bainit horn a doln. U oceli o obsahem uhlku 0,6 % vznik horn
bainit za teplot vych ne 350 C, v teplotn oblasti 350 a M
s
se tvo doln bainit. K nukleaci
hornho i dolnho bainitu dochz pednostn na hranicch austenitickch zrn a na bainitickch deskch
(jehlicch) ve struktue ji existujcch. Zrodky bainitickho feritu rostou ve tvaru jehlic (latk) od
hranice austenitickho zrna podl uritch krystalografickch rovin austenitu. Rstem bainitickho
feritu se sousedn austenit obohat uhlkem a na mezifzovm rozhran - , v jist vzdlenosti za elem
jehlice, precipituj stice cementitu. Strukturu hornho bainitu (obr. 139.) tvo svazky hrubch jehlic
(latk) bainitickho feritu, s podln uspodanmi sticemi cementitu, kter jsou vyloueny hlavn na
povrchu jehlic, sklon rovin austenit/ferit je blzk {111}
/{110}
. Doln bainit (obr. 140.) vznikajc za

nich teplot je tvoen tenkmi deskami (tdimenzionln schma tvaru desek a jehlic je na obr. 141.)

Obr. 139. Horn bainit (Ni-Cr-Mo ocel) 1 000x Obr. 140. Doln bainit (Ni-Cr-Mo ocel) 1 000x.
Technologie tven

- 125 -

Obr. 141. 3D pohled na tvar desky a jehlice bainitickho feritu.

bainitickho feritu, kter vyrstaj rovn podl uritch preferennch rovin austenitu (blzko {111}
)
pevn od hranic zrn. Bainitick ferit je vce pesycen uhlkem a k precipitaci jemnch stic karbid
dochz pevn uvnit desek. Karbidickou fz je v potenm stadiu pemny karbid , kter je
pozdji nahrazen cementitem. Strukturu dolnho bainitu tvo svazky tenkch desek bainitickho feritu,
kter obsahuj velk mnostv jemnch karbid, vylouench podl uritch rovin [18].
Bhem pemny se dosud netransformovan austenit obohacuje uhlkem. Rozsah zmn
koncentrace uhlku zvis krom teploty tak na obsahu a druhu legujcch prvk. Nejvt obohacen
bylo u podeutektoidnch ocel s psadou Si, Al a V, men vliv m Cr, Ni a Mn.
Mechanick vlastnosti bainitickch struktur ovlivuje zejmna velikost desek, resp. jehlic
bainitickho feritu, disperze karbidickch stic, hustota dislokac v bainitickm feritu a intersticiln
atomy C rozputn v bainitickm feritu. Pi poklesu teploty se zmenuje tlouka stic bainitickho
feritu, vzrst hustota dislokac i koncentrace C v tuhm roztoku (viz. obr. 142.) a zjemuje se disperze
karbid, pevnost a tvrdost bainitu vzrst. Bainit nedosahuje tvrdosti martenzitick struktury,
houevnatost je vak vrazn vy. V porovnn s lamelrnmi strukturami perlitickho typu jsou
pevnostn vlastnosti bainitu vy [20].

Obr. 142. Kvantitativn popis trend mikrostrukturnch faktor jako funkce teploty transformace.
Technologie tven

- 126 -
7.2.2.2 Spojit ochlazovan bainit
Ve vrobn praxi je problematick rozliovat
bainit na horn a doln, protoe bn ochlazovn
neprobh izotermicky a ned se tud IRA
diagramem, ale asto se ochlazuje konstantn
ochlazovac rychlost a rozpad austenitu se d
diagramem ARA. Spojit ochlazovan bainit je
mnohem komplexnj a existuj i jin formy bainitu
jako nap., globulrn (zrnit) bainit (obr. 143.).
Vzhledem k velkmu mnostv variac bainitu,
byla zavedena nov klasifikace. Dle souasnch
poznatk se bainitick morfologie v irokm rozsahu
obsahu uhlku (0.05 % a eutektoidn obsah) dl do
t skupin [18]:
B
1
(obr. 144a) bainit s jehlicovm feritem a s precipitac karbid uvnit feritickch desek (doln
bainit).
B
2
bainit s jehlicovm feritem s vylouenm karbidickho precipittu (obr. 144b) nebo filmu
martenzit - zbytkov austenit na rozhran feritickch desek (bezkarbidick bainit, pat sem i horn
bainit, obr. 144c). Tyto oceli vykazuj dobrou otruvzdornost srovnatelnou nebo lep ne perlitick
oceli se stejnou tvrdost pi vysokch kontaktnch tlacch. Struktura B
2
je typick pro nzkouhlkov
bainity (do 0,2 % C). Pro vy obsahy uhlku je k dosaen vych pevnost nutn ptomnost Si (nad
0,5 %) pro potlaen vzniku karbid a zlepen plastickch vlastnost.
B
3
(obr. 144d) bainit s jehlicovm feritem s diskrtn vylouenmi ostrvky martenzitu se
zbytkovm austenitem (granulrn bainit).

Obr. 144. Schma znzorujc rzn morfologie bainitu. (a) B
1
bainit (doln bainit) s karbidy uvnit
feritickch desek, (b) B
2
bainit (horn bainit) s karbidy na hranicch feritickch desek, (c) B
2

(bezkarbidick) bainit se zbytkovm austenitem na hranicch feritickch desek, (d) B
3
(globulrn) bainit
s diskrtnmi ostrvky zbytkovho austenitu a / nebo martenzitu na hranicch feritickch desek.

Obr. 143. Globulrn bainit, 1 000x.
Technologie tven

- 127 -
Protoe je mikrostruktura prvnch dvou typ bainitu velice jemn je obtn je rozliit pouze
pomoc optickho mikroskopu, je tedy nutn pout elektronov mikroskop. Nap., obr. 145.
reprezentuje B1 bainit, obr. 146. - B2 bainit a obr. 147. - B3 bainit. Elektronov mikroskop je tak
nutn, pokud chceme odliit B1 bainit od poputnho lakovho martenzitu. Morfologie lakovho
martenzitu je na obr. 148. a obr. 149. Karbidy se na rozdl od dolnho bainitu vyskytuj ve tech
rznch rovinch krystalov mky (na obrzcch se to jev jako ti rzn hly).

Obr. 145. B
1
bainit, tenk flie. Obr. 146. B
2
bainit, tenk flie.

Obr. 147. B
3
bainit, tenk flie Obr. 148. Poputn lakov martenzit, tenk
flie.

Obr. 149. Schma zobrazujc karbidy ve tech rovinch v lace temperovanho martenzitu
Technologie tven

- 128 -
7.3. Transforman diagramy
Diagramy znzorujc prbh pemny pechlazenho austenitu a udvajc vliv teploty a asu na
prbh pemny se nazvaj transforman diagramy. Plat jen pro uritou ocel (danou nap. chemickm
sloenm nebo oznaenm podle SN) a pro urit podmnky austenitizace (teplota a doba
austenitizace). Obsahuj daje o potku a konci jednotlivch druh pemn austenitu, asto jsou
uvedeny tak nap. podly produkt urit pemny, hodnoty tvrdosti psluejc vsledn struktue
apod. Transforman diagramy dnes uvan jsou dvojho druhu: izotermick diagramy, kter udvaj
dobu pemny austenitu za izotermickch podmnek, a anizotermick diagramy, udvajc doby
potebn k pemn austenitu pi rznch rychlostech ochlazovn.
Transforman diagramy IRA a ARA maj znan praktick vznam. Slou jako dleit podklad
pi tepelnm zpracovn ocel. Umouj optimalizovat postupy tepelnho zpracovn, eln volit druh
oceli pro dan podmnky provoznho namhn a dokonaleji vyut vlastnost oceli. Diagramy IRA maj
vznam pedevm pro izotermick pochody (izotermick hn, izotermick zulechovn), diagramy
ARA se uplatuj ve vtm rozsahu, nebo pi vtin postup tepelnho zpracovn austenit
transformuje pi plynulm ochlazovn.
7.3.1. Izotermick transforman diagramy
Perlitick pemna je difzn pemnou, jej rychlost je dna rychlost tvorby zrodk a rychlost
jejich rstu. Pi malm pechlazen austenitu pod teplotu A
l
maj oba kinetick parametry pemny
nepatrnou hodnotu, rychlost pemny je proto mal; prvn zrna perlitu se objev a po velmi dlouh dob
setrvn na transforman teplot (dlouh inkuban doba) a rovn doba pemny je znan. Pi vtm
pechlazen se zv rychlost nukleace i rychlost rstu a zvt se i celkov rychlost pemny. Se
vzrstajcm pechlazenm se vak zmenuje rychlost difze eleza tzn., e od urit teploty se rychlost
pemny opt sniuje; kivka potku i konce perlitick pemny m proto v souadnm systmu
teplota-as tvar C (obr. 150.). Obdobn tvar maj tak kivky potku a konce bainitick pemny.
Kivky perlitick a bainitick pemny se u uhlkov oceli v urit oblasti pekrvaj, diagram je
vak obvykle v tto sti nahrazen spolenou kivkou potku i konce izotermick pemny. Vlevo od
zatku pemny austenitu (P
s
, B
s
) je struktura austenitick a po teplotu zatku martenzitick pemny
(M
s
). Vpravo od kivky konce pemny austenitu (P
f
, B
f
) je struktura tvoena produkty pemny. V
rozmez teplot A
1
a 550C vznikaj lamelrn perlitick struktury, v teplotn oblasti od nosu"
diagramu a po teplotu M
s
vznik izotermickm rozpadem austenitu bainit. Oblast izotermickho
rozpadu austenitu, jeho produktem jsou strukturn sousti vznikl difznmi pochody, kon za teploty
M
s
. Pod touto teplotou probh bezdifzn martenzitick pemna (kap. 7.2.1.).
Velmi mal stabilita austenitu a krtk reakn doby v okol teploty 550 C a naopak zven
stabilita austenitu za teplot blzko A
1
i M
s
a dlouh reakn doby vyaduj pouit logaritmick stupnice
na ose asu (obr. 150.).
U ocel o sloen jinm ne eutektoidnm zan pemna austenitu vyluovnm pslun
proeutektoidn fze. U podeutektoidnch ocel zan pemna tvorbou proeutektoidnho feritu; potek
vyluovn feritu udv v diagramu kivka F
s
(obr. 150.), kter se asymptoticky bl kritick teplot A
3
.
U nadeutektoidnch ocel udv potek vyluovn proeutektoidnho cementitu (sekundrn cementit)
kivka C
s
.
Technologie tven

- 129 -

Obr. 150. Diagram izotermickho rozpadu austenitu IRA diagram uhlkov oceli s 0,44 % C.

Obr. 151. Diagram anizotermickho rozpadu austenitu ARA diagram uhlkov oceli s 0,44 % C.
Technologie tven

- 130 -
7.3.2. Anizotermick transforman diagramy
Diagramy ARA udvaj potky a konce jednotlivch pemn, kter byly zskny pi plynulm
ochlazovn austenitu rznou rychlost (obr. 151.). Ve srovnn s diagramy IRA jsou sloitj, protoe
vsledn struktura oceli me bt tvoena sms produkt pemn, kter probhaj za rznch teplot. Pi
ochlazovn eutektoidn oceli vznik pi uritm pechlazen z austenitu perlit. Potek a konec
perlitick pemny je posunut k nim teplotm tm vce, m je rychlost ochlazovn vt (kivky I. a
II.). Po dosaen urit ochlazovac rychlosti nesta vechen austenit transformovat v perlitick oblasti
a jeho st se zachov a do teplot, kdy ji probh pemna bainitick. Ve struktue se po takovm
ochlazovn (kivka III. a IV.) objev spolu s perlitem tak bainit (a martenzit). Pi urit rychlosti
ochlazovn zan rozpad austenitu pmo bainitickou reakc (kivka V.) a pod M
s
pokrauje
martenzitickou pemnou. Se vzrstajc rychlost ochlazovn se podl martenzitu ve struktue zvtuje,
a konen od urit rychlosti ochlazovn (kivka VI.) austenit transformuje pouze na martenzit
(poppad se zsti zachov jako zbytkov austenit). Nejmen rychlost ochlazovn, kdy je vsledn
struktura tvoena pouze martenzitem (nevyskytuj se produkty difznho rozpadu austenitu; me vak
bt ptomen zbytkov austenit) se nazv kritickou rychlost martenzitick pemny.
7.3.3. Transforman diagramy vliv chemickho sloen
Na tvar a polohu kivek transformanch diagram m vliv mnoho initel. Vechny psadov
prvky, s vjimkou Co a AI, zvyuj stabilitu austenitu, tzn. posouvaj kivky potku a konce pemny
doprava. Posuv kivek v diagramech ARA (smrem k nim teplotm a delm asm) je, dky vy
teplotn hysterezi, ve srovnn s diagramy IRA u legovanch ocel vt ne u nelegovanch-uhlkovch.
Psady rozpustn v tuhm roztoku (Ni, Cu, Mn) nemn tvar diagramu (pvodn tvar: ocel 0,08 % C,
0,3 % Mn, 0,1 % Si, velikost austenitickho zrna d = 100 m, zbytkov deformace e = 0, viz. obr. 152.)
ovlivuj pouze jeho posun (doprava) (obr. 153.). Psady karbidotvorn (Mo, Cr, W, V) mn vrazn i
tvar diagramu, nebo od vzdaluj feritickou (erven kivka) a perlitickou (zelen kivky) oblast od
bainitick (modr kivky) oblasti (obr. 154.). Krom zsadnho vlivu chemickho sloen oceli se
vznamn uplatuj tak podmnky austenitizace; vt chemick homogenita a vt zrno austenitu
posouvaj kivky rozpadu austenitu doprava (obr. 155.), vmstky a nerozputn karbidy maj opan
inek. Vznamn vliv m i zbytkov deformace, kter posouv kivky v diagramech doleva (obr.
156.). Psadov prvky a podmnky austenitizace ovlivuj tak polohu teplotnho intervalu M
s
M
f
(fialov kivky), v nm probh martenzitick pemna.
Vzhledem k vlivu tchto initel na polohu i tvar diagram obou druh (IRA; ARA) se u kadho
diagramu uvd: chemick sloen, austenitizan teplota, doba setrvn na austenitizan teplot a
velikost zrna austenitu.
Technologie tven

- 131 -
300
400
500
600
700
800
900
1000
0,01 0,1 1 10 100 1000 10000
as (s)
T
e
p
l
o
t
a

(
C
)

Obr. 152. ARA diagram zkladn oceli, 0,08 % C, 0,3 % Mn, 0,1 % Si, d = 100 m, e = 0
300
400
500
600
700
800
900
1000
0,01 0,1 1 10 100 1000 10000
as (s)
T
e
p
l
o
t
a

(
C
)

Obr. 153. Vliv manganu, 0,08 % C, 0,3 % Mn, 0,1 % Si, 2 % Mn, d = 100 m, e = 0
Technologie tven

- 132 -
300
400
500
600
700
800
900
1000
0,01 0,1 1 10 100 1000 10000
as (s)
T
e
p
l
o
t
a

(
C
)

Obr. 154. Vliv karbidotvornch prvk, 0,08 % C, 0,3 % Mn, 0,1 % Si, 0,003 % B, 0,7 % Mo,
d = 100 m, e = 0
300
400
500
600
700
800
900
1000
0,01 0,1 1 10 100 1000 10000
as (s)
T
e
p
l
o
t
a

(
C
)

Obr. 155. Vliv velikosti zrna, 0,08 % C, 0,3 % Mn, 0,1 % Si, d = 200 m, e = 0
Technologie tven

- 133 -
300
400
500
600
700
800
900
1000
0,01 0,1 1 10 100 1000 10000
as (s)
T
e
p
l
o
t
a

(
C
)

Obr. 156. Vliv zbytkov deformace, 0,08 % C, 0,3 % Mn, 0,1 % Si, d = 100 m, e = 0,5
7.3.4. Program pro simulaci tepelnho zpracovn ocel TTSteel 2.1
Grafy na obr. 152. a 156. byly vytvoeny pomoc programu TTSteel 2.1. Program TTSteel [69]
je uren k vpotu mechanickch vlastnost ocel po jejich tepelnm zpracovn (kalen,
popoutn/hn). Program na zklad chemickho sloen oceli a vlastnost poten austenitick
struktury, kter se zadvaj v vodnm formuli programu (obr. 157.) vytvo ARA diagram pro
uhlkov, konstrukn, mikrolegovan a nstrojov legovan oceli. Rozpadov diagram je dle pouit
pro simulaci anizotermick transformace oceli podle pedem definovan anizotermick ochlazovac
kivky (obr. 158.). Nsleduje vpoet tvrdosti HV, na zklad kter se pot pevnost R
m
a tvrdost v
ostatnch jednotkch. Mez kluzu R
e
je potna specilnm algoritmem. Vpotov simulace rozpadu
austenitu na sekundrn strukturu me bt dle doplnna o popoutn, kter v zvislosti na
podmnkch popoutn stanov konen mechanick vlastnosti oceli. Krom zkladnho studia
klasickho rozpadu rekrystalizovanho austenitu umouje program TTSteel tak studium rozpadu
deformovanho austenitu pi termomechanickm zpracovn tvench vrobk.
Program TTSteel je doplnn o modul pro vpoet ochlazovacch kivek pro standardn 2D-tlesa
(tye kruhovho nebo obdlnkovho prezu, vlec, prstenec, trubka) (obr. 159.). Program dle
umouje naten obecnch 2D-tles vetn teplot vypotanch pomoc nkterch MKP-program.
Vsledn mechanick vlastnosti oceli lze zskat bu pouze pro jednu vybranou ochlazovac
kivku s ppadnm nslednm popoutn/hnm nebo ve form vrstevnic rozloen mechanickch
vlastnost po prezu 2D-tlesa nebo jako grafy prbhu mechanickch vlastnost pod povrchem tlesa.

Technologie tven

- 134 -

Obr. 157. vodn formul programu TTSteel, zadn chemickho sloen a podmnek austenitizace

Obr. 158. Formul programu TTSteel pro zadn ochlazovacch kivek

Obr. 159. Formul programu TTSteel pro vpoet ochlazovacch kivek zkladnch tles (trubka)
Technologie tven

- 135 -
7.4. hn
hnm nazvme postup pi tepelnm zpracovn, pi kterm se vrobky ohvaj na uritou
teplotu a po vdri nsleduje (zpravidla pomal) ochlazovn. Clem je pak dosaen urit rovn
rovnovnho stavu (stabiln struktury). el hn bv rzn a zvis nejen na druhu oceli, ale i na
pedchzejcch vrobnch operacch jedn se nap. o: odstrann nerovnomrnosti struktury a jej
zjemnn, vyrovnn rozdl v chemickm sloen (homogenizace), dosaen nzk tvrdosti, snen
zbytkovch pnut, zotaven deformovanch zrn apod. asto se hn nepouv jako konen operace
tepelnho zpracovn vrobku, ale jako tzv. mezihn, tj. operace zaazen do technologickho
postupu z dvod ppravy struktury (vlastnost) pro operace nsledujc.
Nkter zpsoby han vyaduj pemnu poten feriticko perlitick struktury na austenit, u
jinch k fzovm transformacm pi ohevu nedochz (teplota je nad A
c1
) (obr. 160.). Rozdlujeme
tedy:
han bez pekrystalizace
han s pekrystalizac

Obr. 160. Oblasti hacch teplot v rovnovnm diagramu Fe-Fe
3
C

Protoe se vtinou jedn o pomal ochlazovn ev. nzk pechlazen maj vznamn vliv
proeutektoidn a perlitick pemna. Pi malm pechlazen austenitu zan jeho pemna v
podeutektoidn oceli vyluovnm feritu, v nadeutektoidn oceli vyluovnm sekundrnho cementitu.
Technologie tven

- 136 -
Spolenm znakem tvorby obou tchto proeutektoidnch fz jsou obecn platn zkonitosti nukleace a
rstu i morfologie obou fz.
Z morfologickho hlediska existuj ti zkladn tvary proeutektoidnch fz: alotriomorfn stice,
Widmannstttenovy desky a idiomorfn stice. Vznik rznch tvar proeutektoidnch fz zvis
pedevm na obsahu uhlku i na ptomnosti jinch prvk v oceli, na velikosti austenitickho zrna, na
teplot pemny, jako i na istot oceli. Nkter z tchto tvar proeutektoidnch fz vznamn
zvyuj kehkost a proto se sname jejich vzniku zabrnit. Rozdl mezi alotrimorfnm a idiomorfnm
feritem je vysvtlen na obr. 161.
Alotriomorfn stice nukleuj na hranicch austenitickch zrn a rostou pednostn podl nich,
take postupn vytvej vce i mn souvisl sov. Pklad sov alotrimorfnho feritu po hranici
perlitickch koloni je uveden na obr. 162. Na obr. 163. je mikrostruktura oceli s idiomorfnm feritem.
Widmannstttenovy stice proeutektoidnch fz vznikaj pi velkm pesycen tuhho roztoku
pslunou slokou. Widmannstttenovy desky feritu se nejastji vyskytuj u ocel s nzkm obsahem
uhlku a s hrubm austenitickm zrnem, a to pi urit pzniv velikosti pechlazen. Obdobn je
vyluovn Widmannstttenovch desek cementitu i kdy je mn bn. Nukleace
Widmannstttenovch stic probh vdy heterogenn a to jednak na hranicch zrn austenitu (primrn
desky obr. 165.), jednak na dve vzniklch alotriomorfnch sticch (sekundrn desky obr. 166.).
Tvorba Widmannstttenovy desky se vyznauje vznikem relifu (jako u martenzitu a bainitu), z toho lze
soudit, e na rstu se podl skluzov mechanismus.

Obr. 161: Rozdl mezi
alotrimorfnm a
idiomorfnm feritem
Obr. 162: Alotrimorfnm ferit
(bl msta) a perlit (tmav
msta)
Obr. 163: Idiomorfn ferit v materilu,
kter se sten pemnil na ,
zbytek se po zakalen pemnil na
martenzit.

Obr. 164: Rozdl mezi
primrnm a sekundrnm
Widmann-stttenovm feritem
Obr. 165. Mikrostruktura
primrnho Widmann-
stttenova feritu, zbytek
matrice tvo martenzit
Obr. 166. Mikrostruktura sekundrnho
Widmannstttenova feritu a perlitu.
Technologie tven

- 137 -
7.4.1. han bez pekrystalizace
Jedn se o hn, pi kterch obvykle teplota hn nepeshne teplotu Ac1. V ocelch se hlavn
mn rozpustnost uhlku a dusku, dochz k sferoidizaci a koagulaci karbidickch stic, rozpadaj
nerovnovn fze ppadn dochz k opevovacm pochodm (zotaven a rekrystalizace).
Pi hn pod A
c1
dochz v podstat pouze ke strukturnm zmnm v oceli (sferoidizace,
koagulace karbidickch stic, zotavovn, rekrystalizace, rst zrna).

7.4.1.1 hn ke stabilizaci rozmr
elem tohoto zpracovn je dosaen co nejvt stability rozmr, zejmna kalibr a midel.
Zmnm rozmr pesnch midel i zmnm magnetickch vlastnost permanentnch magnet
zabraujeme myslnm dlouhodobm popoutnm martenzitu a snahou o dokonal rozpad zbytkovho
austenitu. Vlastn zpracovn (u nzkolegovanch ocel) sestv z ohevu na teplotu obvykle 120 C, z
vdre na tto teplot po dobu cca 200 h a nsledujcho ochlazen. U ocel s vym obsahem legujcch
prvk se pouv teplot a 160 C a doby vdre a 500 h. Do tto skupiny tepelnho zpracovn mono
zaadit i stabilizaci valivch loisek, kde po kalen se zmrazovnm se zaazuje dlouhodob popoutn
na teplotu 170 a 200 C.
7.4.1.2 Uml strnut ocel
elem tohoto hn je urychlit proces precipitace dusku a uhlku z pesycenho tuhho roztoku
alfa. M vznam pouze u nzkouhlkovch ocel (do 0.2 % C), pi vym obsahu uhlku jsou zmny
vlastnost zpsoben precipitac pekryt ptomnost perlitu. K precipitaci dusku dochz
nejintenzivnji pi teplotch 150 C, k precipitaci uhlku pi teplotch 250 C. Parametry hn se
nejlpe zskaj ze zkouek umlho strnut zpracovvanho materilu.
7.4.1.3 hn ke snen pnut
elem je snen vnitnch pnut vzniklch jako dsledek nestejnomrnho ochlazovn, mstnho
ohevu (svaovn), tven za studena apod.) , bez zmrn zmny struktury a bez podstatnch zmn
pvodnch mechanickch vlastnost. Vlastn postup sestv z pomalho ohevu (100 a 200 C.h
-1
) na
hac teplotu, z vdre na teplot (obvykle 1 a 2 h, po dokonalm vyrovnn teploty v prezu) a z
dalho pomalho ochlazovn (30 a 50 C.h
-1
) do teploty 200 a 250 C. Zkladn vznam m volba
teploty hn, kter se pohybuje u konstruknch ocel obvykle v rozmez 450 a 650 C. Doln hranice
je dna poklesem meze kluzu nezbytnm pro snen pnut plastickou deformac, horn hranice by mla
bt o 20 a 30 C ni ne teplota popoutn u zulechtnch ocel a o tut hodnotu vy ne
ppadn provozn teplota sousti. Vnitn pnut pedstavovan ve vrobku prunou deformac mky
se za tchto teplot sniuj mstn plastickou deformac. Aby nedochzelo ke vzniku dalch vnitnch
pnut je nsledn ochlazovn velmi pomal (v peci). Nzkolegovan svaiteln oceli se zvenou mez
kluzu, u kterch dochz pi ohevu k precipitanmu zpevnn, se haj pi teplotch 530 a 580 C. U
vysokolegovanch ocel (nap. rychloezn oceli) ped konenm tepelnm zpracovnm jsou hac
teploty vy a mohou dosahovat a 780 C. Naopak hn ke snen pnut u povrchov kalench
soust se provd pouze pi teplotch 150 a 200 C. V tomto ppad je dleitj zachovn tvrdosti
zakalen vrstvy ne velk snen vnitnch pnut.
Technologie tven

- 138 -
7.4.1.4 Rekrystalizan han
elem rekrystalizanho hn je obnoven tvrnch vlastnost oceli po tven za studena. Tedy
(dle SN 42 004) odstrann protaench zrn a zpevnn zpsobenho tvenm za studena za
souasnho vzniku novch feritickch zrn, bez znak deformace a obnoven schopnosti plastick
deformace oceli. Vlastn postup se skld z ohevu na teplotu nejmn rekrystalizan (obvykle 550 a
700 C), z krtk vdre (cca 1 h) a nsledujcho ochlazovn. Ve teploty zvis na stupni deformace,
nesm vak pekroit teplotu A
c1
, aby nedolo k pekrystalizaci. M-li se doshnout zjemnn struktury
po nim stupni protven je nutno pout ni hac teploty. Vhodnj (hlavn pi nerovnomrn
deformaci, kdy hroz nebezpe mstnho zhrubnut zrna) je zvolit normalizan hn (ppadn
patentovn), kter bezpen zaru vsledn jemnozrnn stav v celm vrobku. U nepolymorfnch
feritickch ocel je rekrystalizan teplota cca 800 C, u austenitickch ocel se obvykle vol teplota
rozpoutcho hn. Naopak zhrubnut zrna, kter se poaduje nap. u ocel pro transformtorov
plechy, lze doshnout hnm pi vych teplotch po ni ne kritick deformaci za studena (5 a 12
%). Zatek rekrystalizace a rekrystalizan teplota jsou ovlivovny rznmi initeli, ale zejmna
pedchozm stupnm tven.
Oceli po tven za studena pi nslednm ohevu rekrystalizuj. Pi teplotch pod bodem pemny
se tvo jdra novch krystal. m vt byl stupe petven, tm vce novch krystal vznik,
rekrystalizace zan pi nich teplotch a zrno je jemnj. Trv-li ohev i po ukonen rekrystalizace,
nebo je-li teplota ohevu pli vysok, zanou nkter zrna narstat na kor jinch a struktura hrubne
(obr. 167.). Pi uritm stupni protvrnn v rozsahu 8 a 16 % a ohevu na teploty 650 a 850 C
dochz k velkmu zhrubnut zrn. Hrubozrnn struktura ocelovho drtu m sklon ke kehkmu lomu,
co se projevuje ve velice malm potu ohyb drtu. Drt me praskat pi prchodu rovnacm strojem.
K nejvtmu zhrubnut zrna dochz pi celkov deformaci drtu Q
c
10 %. Nebezpe zhrubnut zrna
se u nzkouhlkovho ocelovho drtu taenho kritickou deformac s rstem obsahu uhlku sniuje a u
ocel s obsahem uhlku 0,3 % miz.

Obr. 167: Strukturn zmny pi rekrystalizanm hn oceli, z leva do prava: deformovan struktura
(zpevnn stav), ukonen statick rekrystalizace (podl uzdraven struktury X = 1), hrubnut zrna po
statick rekrystalizaci.
Technologie tven

- 139 -
Pklad 12: Pomoc laboratornho experimentu popite kinetiku statick rekrystalizace
oceli St24 (DIN 1.0237) v zvislosti na teplot rekrystalizace (nejmn 3 teploty). Mte
k dispozici drt z tto oceli taen za studena z d
0
= 5,5 na d
n
= 2 mm. Vyjdte z poznatk.
kter jste zskali v pedmtu Metalurgick tvaitelnost. Pipravte pln experimentu, kter
zkonzultujte s vedoucm cvien.

7.4.1.5 han na mkko
elem tohoto hn je zpravidla peveden lamelrnho perlitu na globulrn (obr. 168.). U
oceli s obsahem uhlku nad 0.4 %, u eutektoidnch a nadeutektoidnch ocel dochz ke
snen tvrdosti a tm zlepen nsledn obrobitelnosti za studena. Rovn je snahou
doshnout vt homogenizace struktury vhodn pro nsledujc kalen. Vlastn postup hn na mkko
sestv z ohevu na teplotu tsn pod rozmez pemny nebo uvnit tohoto rozmez (obr. 169.), vdr na
tto teplot, pop. kolsn kolem jmenovit teploty a dal zen ochlazovn obvykle v peci nebo
ochrannm obalu. Nejjednodu hn na mkko se provd u podeutektoidnch nzkolegovanch ocel
a to ohevem na teplotu tsn pod Ac1 s nkolikahodinovou vdr na tto teplot. U ocel s vym
obsahem prvk, kter sniuj difzn rychlost uhlku ve feritu nebo stabilizujcch cementit, je potebn
prodlouit dobu hn a na destky hodin. Je-li vchoz strukturou bainit nebo martenzit, dochz
k pomrn rychlmu vyluovn a nslednmu shlukovn karbid. Je-li vchoz strukturou lamelrn
perlit, probh sbalovn lamel pomalu a to tm pomaleji, m jsou lamely hrub. Z hrubho lamelrnho
perlitu se pi tomto zpsobu (stejn jako pi pli dlouh vdri) vytvo hrub globulrn perlit.
Karbidick sov, tj. nadeutektoidn karbidy vylouen na hranicch austenitickch zrn, se tmto
hnm neodstran.
U nadeutektoidnch ocel, ve legovanch, rychloeznch a chromovch ocel se urychluje
vytven globulrnho perlitu hnm pi teplotch nad A
c1
s nsledujcm plynulm ochlazovnm. Je-
li ve vchoz struktue lamelrn perlit, je tento zpsob hn jedin mon k zskn jemnho
globulrnho perlitu. hac teplota nesm bt pli vysok, aby nedolo k plnmu rozputn
cementitu (homogenizaci austenitu), aby v oceli bylo co nejvce zrodk, z nich se pi ochlazovn
vyluuj jemn a stejnomrn rozloen karbidy. m m ocel vy obsah uhlku (event. je vce
legovna) tm dle se karbidy rozpoutj a tm bv hac teplota vy ( nap. pro ocel s 0.9 % C je

Obr. 168. Sfeoridizovan cementit ve feritick
matrici

Obr. 169. Doporuen oblast teplot hn na mkko

Technologie tven

- 140 -
hac teplota 730 0C, pro 1.2 % C asi 750 0C). K vytvoen globul cementitu dochz pi nsledujcm
pomalm ochlazovn (rychlost 10 a 15 0C.h-1). m pomalej je ochlazovn pes kritick teploty,
tm hrub jsou karbidy a ni tvrdost. Naopak pi vy rychlosti ochlazovn me vzniknout
lamelrn perlit. Pomal ochlazovn je nutn nejen do teploty 600 a 650 0C, ale i ne pro zabrnn
vzniku tepelnch zbytkovch pnut. Prbh hn lze ponkud urychlit kolsnm hac teploty kolem
bodu A1 /obr. 5.9c, d/. Psmo hacch teplot a ochlazovacch rychlost je velmi zk a proto hn
namkko velkch vszek v komorovch pecch nen ideln. I pi mal rychlosti ohevu dochz k
nerovnomrnmu ohevu vszky, tm k rzn homogenizaci austenitu a rzn rychlosti ochlazovn, co
m vliv na konenou "sferoidizaci" cementitu. Zrove pi tchto podmnkch nelze, ze stejnch
dvod, urychlovat prbh hn kolsnm teploty, protoe zmny teploty se projev pouze na povrchu
vszky. Vhodnj je pouit pec prbnch, kde je mono doshnout nejen rovnomrnjho
rozloen teploty, ale i poadovanch zmn (vy teplota ev. podchlazen) a prodlev.
Zmny vlastnost hanch slitin zvis na stupni sferoidizace (pomr mnostv sferoidizovanho
cementitu k celkovmu mnostv cementitu). Pokles tvrdosti v zvislosti na ase pi izotermickm
hn pod teplotou A
c1
lze vyjdit vztahem odvozenm z rozbor koagulanch proces v
mikrostruktue:
3
1
1
t K HV HV =

HV
K
f
K
c
=
2
1
3 , 0 (67)
HV
- tvrdost feritick matrice, f

c
- objemov podl cementitu,
pro stedn velikost (polomr) stic dle Lifice-Slyozova-Wagnera plat:
3
1
2
t K r = (68)
K
2
zahrnuje vliv hac teploty - vhodn velikost 2.r = 3 m
Sferoidizace karbid se me nepzniv projevit pi austenitizaci zpomalenm jejich rozpoutn
(kap. 8.2.). Proto je teba volit kompromis mezi zlepenm obrobitelnosti a zapalitelnost i
prokalitelnost, tj. volit ni stupe sferoidizace.
Nzkouhlkov ocelov drt vyhan na mkko se pouv k vrob etz, spojovacch soust
pro vrobu dl objemovm tvenm za studena a pro veobecn ely.
Na mkko vyhan ocelov vysokouhlkov drt je vhodn nap. k vrob jehel, kuliek a
vlek do loisek aj.

7.4.1.6 han ve vakuu a ochrann atmosfe
K zabezpeen lesklho povrchu vyhanho ocelovho drtu je nutno materil bhem hn
chrnit ped oxidac, oduhlienm a nauhlienm. Tato ochrana je zajiovna hnm ocelovho drtu
ve vakuu nebo v ochrann atmosfe. Pecn nebo ochrann atmosfra hac pece bezprostedn
neovlivuje technologick vlastnosti hanho drtu. Psobenm pecn atmosfry ale me dojt k
oxidaci povrchu drtu a povrchovmu oduhlien nebo nauhlien drtu, nebo ke zmn velikosti zrna v
povrchov vrstv drtu, co me ovlivnit mechanick vlastnosti. Obvykle je tento vliv mal a me bt
zjitn jen u technologickch vlastnost (ohyby, kruty), kter jsou ovlivovny stavem povrchu drtu.
U ocelovho drtu s oduhlienm povrchem se pevnost, mez kluzu, tanost a kontrakce nepatrn
zmenuj, poet ohyb a krut mrn roste. Mez navy drtu se pitom me sniovat nebo tak
Technologie tven

- 141 -
zvyovat, Rozdln vliv povrchovho oduhlien na mez navy drtuje dn rozdlnm charakterem
oduhlien vrstvy.
Vliv rznch druh ochrannho plynu na obsah uhlku v povrchov vrstv drtu je rozdln.
hn drtu ve vakuu bylo vyvinuto zejmna k lesklmu hn legovanch ocelovch drt a
zabezpeuje plnou ochranu drtu ped oxidac. Velikost vakua je nutno zajistit pokud mono pod
hodnotu 0,1 torr, protoe ji nepatrn obsah kyslku vede k povrchovmu oduhlien a pi hn
legovanch ocelovch drt ke vzniku matnho povrchu.
Pln inertnm ochrannm plynem je technick argon. Bn istota argonu 99,95 % ale
neposkytuje absolutn ochranu ped mrnou oxidac a malm oduhlienm povrchu drtu.
V tarnch nejastji pouvan ochrann plyny jsou smsi CO
2
, CO, H
2
a N
2
s pdavkem
malho mnostv metanu.
7.4.2. han s pekrystalizac
Pi hn nad A
c1
dochz k pln, nebo alespo sten pemn vchoz feriticko-perlitick
struktury na austenit. Podeutektoidn oceli se haj za teplot nad A
3
, nadeutektoidn oceli za teplot nad
A
cm
.
7.4.2.1. hn homogenizan (difzn)
elem homogenizanho hn je vyrovnat co nejvce nestejnomrnost chemickho sloen ocel
difz. Psmov heterogenita (likvace) zvis na tvaru litho i tvenho polotovaru a tk se
pedevm neistot a plyn. Mezidendritick heterogenita (segregace) zvis na morfologii dendrit,
kter ovlivuje rozloen legujcch a doprovodnch prvk. U tvench polotovar jsou jak dendrity,
tak i oblasti likvace pednostn prodloueny v uritm smru, m vznik dkovit struktura. Ta je
charakterizovna rozte mezi dky a koncentranm profilem ve smru kolmm k dkm, piem
rozte mezi dky kles s rostoucm stupnm protven. Homogenizan hn jako samostatn operace
je ohev na teplotu znan vy ne jsou teploty A
c3
resp. A
cm
(zaruen dostaten difuzivity), tedy
mezi teplotami 1000 a 1200 C, dostaten dlouh vdr na tto teplot (6 a 15 h) a pomal
ochlazovn z tto teploty dle tvaru odlitk. Pi volb podmnek homogenizanho hn je teba tedy
uvaovat difuzivitu segregujcho prvku a ppustn stupe segregace (jedn se o zmenen nebo
odstrann mezidendritick heterogenity ne psmov). V dsledku dlouh vdre na vysok teplot
dochz k vyrovnn chemickho sloen a zrovnomrnn struktury (zlepen makrostruktury oceli), ale
souasn k vy oxidaci i oduhlien povrchu a k silnmu rstu austenitickho zrna (zhrubnut struktury
- zhoren mikrostruktury). Homogenizan hn je nkladnou operac, proto je velmi vhodn spojen s
ohevem ke tven, kdy se prodlou prodleva na vlcovac nebo kovac teplot. K zjemnn zrna
austenitu me dojt rekrystalizac v pestvkch mezi navazujcmi tvecmi operacemi. U netvench
vrobk se zjemnn zrna dociluje dalmi operacemi nap. normalizac (kombinovan hn).
Homogenizan hn je ponejvce vyuvno u velkch odlitk nebo vkovk z legovanch ocel.
7.4.2.2. Normalizan han
elem normalizanho hn je pedevm dosaen jemnozrnn a rovnomrn struktury tvoen
obvykle sms feritu a perlitu. Vlastn postup normalizanho hn se skld z co nejrychlejho ohevu
na teplotu 30 a 50 C nad A
c3
resp. A
cm
, krtkho vyrovnn teploty v celm prezu a dalho
Technologie tven

- 142 -
ochlazovn obvykle na klidnm vzduchu (cca 100 a 200 C.h
-1
). Nejastj pouit normalizanho
hn je u odlitk a vkovk, t mench svaenc (u velkch nebezpe deformace vlastn vahou) a u
vlisk za studena. Vsledn struktura ocel po normalizanm hn nen jednoznan definovan,
zvis na chemickm sloen oceli i na velikosti hanho vrobku.
Zpravidla se normalizuj oceli podeutektoidn. Oceli s vym obsahem uhlku nebo legujcch
prvk pi ochlazovn na vzduchu vytvej struktury smen, pop. i ist bainitick nebo
martenzitick. Oceli nadeutektoidn se zpravidla normalizan nehaj. Pokud se m normalizac
odstranit karbidick sov na hranicch austenitickch zrn, zpsoben pomalm ochlazovnm z
tvecch teplot, je vhodn normalizan teplota asi 30 0C nad Acm a pak rychl ochlazen a na teplotu
pod 700 0C. Dal ochlazovn mus bt pomal. Pro zjemnn zrna u tchto ocel se provd ohev jen
nad teplotu Ac1 s nsledujcm ochlazovnm na vzduchu.
Normalizan hn se nepouv jen ke zjemnn a zrovnomrnn struktury, jako ppravy pro
dal tepeln zpracovn ev. monost dalho tven, ale i jako konen operace tepelnho zpracovn
mn namhanch strojnch soust. Aby se odstranilo vnitn pnut, snila pevnost a zlepily plastick
vlastnosti, vrobek se po normalizaci jet h pi teplotch 500 a 600 0C. Vznamn je normalizan
hn ocelovch odlitk, kde hrub a nestejnomrn zrno, vznikl pi pomalm ochlazovn z teploty
odlvn, se po normalizanm hn zjemn a zlep se i plastick vlastnosti oceli.
7.4.2.3. hn pro zhrubnut zrna
elem tohoto hn je zvten austenitickho zrna. Vlastn postup se skld z austenitizace na
teplotch znan vych ne A
c3
(950 a 1000 C) a dalho ochlazovn obvykle v peci. Toto
zpracovn se pouv ve zvltnch ppadech, jako u ocelovch plech pro elektrotechniku, u oceli k
cementovn apod. U transformtorovch nebo dynamovch plech zvten hrubosti zrna omezuje
ztrty pi pemagnetovn (magnetick hystereze). Dalm vyuitm je u ocel s nzkm obsahem uhlku,
kter jsou pli mkk, a proto patn obrobiteln. Pi obrbn toti vznik dlouh tska a povrch
obrobku je pak nejakostn. Hrubozrnn struktura je obrobitelnost zlep.
7.5. Popoutn
Tepeln zpracovn, kter nsleduje po zakalen a jeho clem je doshnout stavu bliho
rovnovnmu stavu oceli, je oznaovno jako popoutn Skld se z ohevu na teploty ni ne A
1
,
vdre na teplot a nsledujcho ochlazovn vhodnou rychlost. Protoe vnitn pnut mohou bt
pinou vzniku trhlin i po vyjmut pedmtu z kalic lzn, m popoutn nsledovat ihned po zakalen.
Pi postupnm zvyovn teploty probhaj v zakalen oceli pochody, kter ji pibliuj rovnovnmu
stavu.
7.5.1. Pemny pi popoutn
Pro uhlkov oceli s obsahem nad 0,2 % C se uvauj obvykle tyi stadia popoutn, i kdy
teplotn hranice mezi nimi nelze jednoznan vymezit (jednotliv pochody se mohou vzjemn
pekrvat).
Prvn stadium popoutn (do 200 C), to je rozpad uhlkem siln pesycenho tuhho roztoku
-tetragonlnho martenzitu na nerovnovn karbid (Fe
2,4
C) (s tsn uspodanou esterenou
mkou) a nzkouhlkov martenzit (s obsahem 0,25 % C). Tento produkt vznikajc v I. stadiu
Technologie tven

- 143 -
popoutn bv oznaovn jako poputn (kubick) martenzit. Vznik kubickho martenzitu je
doprovzen mrnm snenm tvrdosti, zmenovnm mrnho objemu oceli a snenm vnitnch pnut.
Ve druhm stadiu popoutn ( 200 a 300 C) probh rozpad zbytkovho austenitu ve strukturu
bainitickho typu. Mechanismus pemny lze povaovat za stejn jako pi rozpadu austenitu za stejnch
teplot, po pmm ochlazen z oblasti stabilnho austenitu. Strukturu produktu tto pemny lze
srovnvat tak se strukturou martenzitu poputnho na stejnou teplotu. Ze zmn vlastnost je
nejvznamnj zvten mrnho objemu oceli.
Ve tetm stadiu popoutn (nad 250 C) vznik rovnovn karbid Fe
3
C a nzkouhlkov
martenzit se mn v rovnovn tuh roztok -ferit. Za nich popoutcch teplot maj stice
cementitu tyinkovou morfologii; pi vych teplotch ( 400C) se tyinkov karbidy rozpoutj a
vznikaj kulovit zrnka cementitu. Pemna nzkouhlkovho martenzitu ve ferit je charakterizovna
postupnm sniovnm obsahu C v tuhm roztoku a zmnou substruktury spojenou s pochody
zotavovn. Pemny ve tetm stadiu popoutn jsou doprovzeny vraznou zmnou vlastnost oceli;
sniuje se tvrdost, zvtuje se tvrnost a houevnatost, kles vnitn pnut a zmenuje se mrn objem.
Vsledkem pochod ve tetm stadiu je feriticko-cementitick struktura nazvan sorbit.
Jako tvrt stadium popoutn (nad 500 C) bv oznaovno postupn hrubnut stic
cementitu, rekrystalizace a hrubnut feritickho zrna. Pevnostn vlastnosti dle klesaj, zvtuje se
houevnatost a plasticita oceli. Struktura, kter se zsk za nich popoutcch teplot v tomto rozmez,
je sorbit, za nejvych teplot (pod A
1
) zrnit perlit. U legovanch ocel zahrnuje tvrt stadium
popoutn bu jen obohacovn cementitu karbidotvornmi prvky, nebo i vznik novch karbid s
odlinou mkou, ne m cementit, tj. specilnch karbid ((Cr,Fe)
23
C
6
, Mo
2
C, VC apod.). Precipitace
tchto karbid je podmnna difz legovacho prvku, kterm je karbid tvoen. Pi teplotch nich ne
500 C, kdy je rychlost difze atom substitunch psad mal, se speciln karbidy tvo obtn.
Pevn vtina reakc, kter probhaj pi popoutn uhlkovch nebo nzkolegovanch ocel, je
doprovzena sniovnm tvrdosti oceli. U nkterch ocel s karbidotvornmi psadami dochz vak po
popoutn za teploty 500 C ke zven tvrdosti, je souvis s precipitaci jemnch stic specilnch
karbid a oznauje se jako sekundrn tvrdost.
7.5.2. Rozdlen popoutn
Rozsah zmn struktury, a tm i mechanickch vlastnost zvis na teplot a dob popoutn.
Tho inku lze do jist mry doshnout prodlouenm doby za ni teploty nebo krat prodlevou za
vy teploty; v technick praxi se vtinou uv prodleva dv hodiny. Podle vky popoutc teploty,
kter m na vsledn vlastnosti pevldajc vliv, rozliuje SN 42 0004-69 popoutn pi nzkch a
vych teplotch.
Popoutn pi nzkch teplotch se uskuteuje obvykle v rozmez teplot 100 a 300 C (u
vysokolegovnch ocel a 600 C). Jeho elem je snit rove vnitnch pnut, zmenit podl
zbytkovho austenitu, zlepit houevnatost, pop. stabilizovat rozmry, pi zachovn vysok tvrdosti.
Pouv se zejmna u nstrojovch ocel, u nich zkladnm poadavkem je vysok tvrdost a odolnost
proti opoteben. U konstruknch ocel je tento zpsob mn ast; zpravidla se uv u cementovanch
a u povrchov kalench soust, tak u valivch loisek a nkterch druh vysokopevnch ocel.
Pedmty se popoutj ve vrouc vod, tepl olejov lzni, solnch lznch, elektrickch pecch s
nucenou cirkulac atmosfry atd.
Technologie tven

- 144 -
Popoutn pi vych teplotch, obvykle v rozmez 400 a 650 C, se pouv, jsou-li
poadovny vysok pevnostn vlastnosti (R
m
; R
p0,2
) a souasn znan plasticita a houevnatost oceli.
Takovou kombinaci vlastnost poskytuje sorbitick struktura, kter se zsk kalenm a nsledujcm
popoutnm pi vych teplotch. Cel tento postup tepelnho zpracovn se nazv zulechovn
(anizotermick). Zulechuj se siln namhan sousti z konstruknch ocel.
7.5.3. Popoutc kehkost
Pi zvyovn popoutc teploty veobecn kles tvrdost, pevnost, mez kluzu a zvtuje se
plasticita a houevnatost. V uritch oblastech popoutcch teplot vak nen pokles pevnostnch
vlastnost doprovzen odpovdajcm vzrstem houevnatosti. Pinou tohoto jevu je vvoj popoutc
kehkosti. Pi popoutn za teplot v rozmez 250 a 400 C dochz ke zkehnut, kter je oznaovno
jako nzkoteplotn popoutc kehkost. Vysvtluje se pochody, kter probhaj pi popoutn v
mstech hranic pvodnch zrn austenitu (precipitace cementitu, pop. nitrid) a vedou k jejich zkehnut.
U legovanch ocel (zejmna s psadami Cr, Ni, Mn) dochz pi popoutn v okol teploty 550 C ke
zkehnut, kter je oznaovno jako vysokoteplotn popoutc kehkost. Je spojovno s difz atom
nkterch neistot a stopovch prvk (P, S, Sn, Sb, Bi) k hranicm pvodnch zrn austenitu a jejich
zvenou koncentrac v tchto mstech. Tento druh zkehnut se vyvj bu pmo za popoutc teploty
( 550C), tzn. izotermicky, nebo pi pomalm ochlazovn (v peci, na vzduchu) z vy popoutc
teploty (nap. 650 C), anizotermicky. Zkehnut lze odstranit novm ohevem na teplotu 650 C a rych
ochlazovnm (do vody nebo do oleje). Dal ohev na teplotu 650 C a pomal ochlazovn zkehnut
opt vyvol. Sklon oceli k tomuto druhu zkehnut omezuje psada molybdenu. Podobn, ale slabji
psob i psada wolframu. Na rozdl od nzkoteplotn popoutc kehkosti, kter je oznaovna jako
trval, je vysokoteplotn popoutc kehkost vratn, tzn. odstraniteln.
7.6. Zkladn rozdlen hacch pec
K hn ocelovho drtu jsou
pouvny rzn druhy hacch pec.
Tak zahranin vrobci nabzej
rozlin typy tchto zazen. Pro lep
orientaci pouvme nsledujc
rozdlen.

Typy pec podle konstrukce
Pece kontinuln
prtan na drty v ilch
prbn na svitky drt
prbn speciln (s
rozvinutmi svitky)
Pece diskontinuln
achtov (obr. 170.)
poklopov (obr. 171. a 172.)
adov poklopov

Obr. 170. achtov hlubinn pec
Technologie tven

- 145 -
Typy pec podle energetickch zdroj
plynov
elektrick
pece na tekut paliva
Typy pec podle zpsobu ochrany materilu
bez ochrann atmosfry
s ochrannou atmosfrou
hn ve vakuu

Tabulka 21 Prmrn spoteba energie, prmrn tepeln innost vybranch typ hacch pec a okujovitost
hanho ocelovho drtu

hac pec
Prmr
drtu
Vkon
Teplota
drtu
Spoteba
energie
innost Atmosfra Okujovitost
[mm] [kg.h
-1
] [C] [MJ.t
-1
] [%] - [g.m
-2
]
Prtan plynov muflov vceilov pec
1, 8- 4, 0 2400
720 - 750
2300 18- 22
oxidan 10- 20
0, 8- 1, 8 450 5500 7 - 8
Prbn plynov pec na svitky drtu,
ochrann atmosfra
0, 8- 11, 0 2200 720 1260 a 1730 24- 33 inertn do 5
achtov plynov pec
pro hn drtu na erno
0,7 - 20,0 300 700 - 900 2600 a 3000 14- 20 oxidan 40- 70
achtov plynov pec
konstrukce Grnewald
2, 0- 21, 0 1250 max. 950 2560 16- 25 oxidan 10- 30
achtov elektrick pec
konstrukce Grnewald
0,2 - 2,0 86- 185 670 - 720 2300 16- 18 oxidan 10- 30
Poklopov elektrick pec Herdickerhoff;
dvojnsobn vakuum a ochrann atm.
0,2 - 2,0 167 580 584 57
inertn 0
0,5 - 6,0 250 720 850 49
Poklopov elektrick pec Ebner,
ochrann atmosfra
2, 0- 21, 0 708 700 1487 28
inertn 0
1, 0- 18, 0 1560 715 1150 36,5

Obr. 171. Schma plynov poklopov hac
pece s vysokm pestupem tepla konvekc
Obr. 172. Elektrick poklopov hac pec,
sundvn chladcho poklopu po skonen hn, vlevo
vzadu hac poklop.
Technologie tven

- 146 -
Otzky ke kapitole 7

1. Jak je zkladn rozdl mezi kalenm a popoutnm?
2. Jak je rozdl mezi rekrystalizac a pekrystalizac?
3. Co je to alotropick modifikace kovu?
4. Strun vysvtlete vznam uhlku v oceli.
5. Nakreslete diagram elezo karbid eleza a popit jednotliv fze a teploty.
6. Vysvtlete podstatu martenzitick pemny.
7. Vysvtlete podstatu bainitick pemny. Jak je rozdl mezi hornm a dolnm bainitem?
8. Co je to lobulrn bainit?
9. Vysvtlete jak lze zkonstruovat diagramy ARA nebo IRA. Jak je mezi nimi rozdl?
10. Jak vliv na polohu kivek potku a konce pemny m chemick sloen oceli, velikost zrna a
zbytkov deformace?
11. Jak znte zkladn morfologick typy feritu? Nartnte je.
12. Jak je princip han ke snen pnut?
13. Jak je princip rekrystalizanho han? Jak popete kinetiku rekrystalizace?
14. Jak je princip han na mkko?
15. Jak je pi hn zajitn leskl povrch drtu?
16. Jak je princip difznho han?
17. Jak je princip normalizanho han?
18. Kdy se umle vyvolv hrub zrno?
19. K jakm typm pemn dochz pi popoutn?
20. Co je to sorbit?
21. Kdy se pouv popoutn pi nzkch a kdy pi vysokch teplotch?
22. Co je pinou popoutc kehkosti?
23. Jak znte zkladn zpsoby rozdlen hacch pec?
24. Vysvtlete princip fungovn poklopov pece.

Technologie tven

- 149 -

8. PATENTOVN

100 minut

budete umt definovat proces patentovn,
bude umt vysvtlitt mikrostrukturn faktory perlitu,
budete obeznmeni se zkladnmi fyziklnmi dji probhajcmi pi patentovn,
budete rozumt vlivm, kter ovlivuj mikrostrukturu oceli pi patentovn,
budete se orientovat v technologickch zazench pro patentovn,

8.1. vod
Patentovn je zvltnm ppadem izotermickho zulechovn. Austenitizovan drt
zskv prchodem olovnou lzn o teplot 500 a 550 C velmi houevnatou a pevnou
strukturu tvoenou jemn lamelrnm perlitem. Ta umouje znan redukce prezu pi dalm taen.
Mechanick vlastnosti drtu po patentovn jsou vak povaovny za lep, a to nejen v absolutnch
hodnotch, ale i v rovnomrnosti tchto hodnot.
Pouv se pro vstupn tepeln zpracovn vlcovanho drtu (pokud nebyl VD zen
ochlazovn), nebo jako mezioperan tepeln zpracovn ocel s obsahem uhlku od 0,3 do 1,0 %.
Vvoj je zamen do dvou oblast:
1. Klasick zpsob patentovn (do Pb, do sol, do polymeru, stlaenm vzduchem, p. ve fluidnm loi).
2. Rozvoj jinch systm TZ s podobnm inkem (OVD, Easy Drawing Continuous EDC firmy SKF
Steel v Bofrs ve vdsku, Kobe Kakogawa Patenting KKP firmy Kobe Kakogawa z Japonska).
8.2. Austenitizan ohev
V minulm stolet intuitivn zaveden proces tzv. patentovn je tepeln zpracovn, obsahujc
austenitizaci a perlitickou pemnu austenitu. Jemn lamelami perlit, vznikajc rozpadem
podchlazenho austenitu pi teplotch okolo 550 C, m pozoruhodn vlastnosti: odolv
morfologickm zmnm a do teplot pes 600 C; pi vchoz pevnosti a do 1300 MPa je drt z
uhlkov oceli s touto strukturou taiteln celkovm plonm brem pes 90 %, piem dochz k
deformanmu zpevnn i vce ne na dvojnsobek vchoz pevnosti; pi vysokm bru m jet
vborn plastick vlastnosti.
Na austenizan ohev se obvykle kladou tyto poadavky:
dosaen homogennho austenitu s rozputnmi karbidy
dosaen urit velikosti austenitickho zrna
neoduhlien a nezokujen povrch
Technologie tven

- 150 -

Nbh na austenitizan teplotu a do teploty A
c1
lze v podstat povaovat za neproduktivn"
ohev a z tohoto hlediska je zkrcen tto fze ohevu jednm z vznamnch faktor, ovlivujcch
vkonnost pecnho zazen. Klasick zpsoby ohevu drtu do 13 mm s relativn pomalm nbhem na
teplotu se uskuteuj ve vceilovch prtanch pecch s pmm nebo dve nepmm ohevem.
Nepm ohev v trubkov peci je velmi pomal; celkov koeficient pestupu tepla pi ohevu drtu
prmru 5,5 mm na teplotu 900 C nepesahuje 80 W.m
-2
K
-1
, co odpovd prmrn rychlosti ohevu
3,7 C.s
-1
. Pm ohev v plynov peci s impulsivnmi hoky zajiuje podstatn innj pestup tepla
(190 W.m
-2
K
-1
) s prmrnou rychlost ohevu 9,8 C s
-1
. Porovnn prbhu teplot pi patentovn na
rznch typech pec je provedeno na obr. 173.

Obr. 173. Prbh teplot ohevu a ochlazovn drtu o obsahu uhlku 0,7 % v rznch typech
patentovacch pec

Austenitizace uhlkovch ocel probh pomrn rychle, je-li rychlost ohevu v
o
< 10 C.s
-1
, pak je
dosaeno plnho rozputn karbid a homogenizace austenitu ji pi ohevu na 900C, bez vdre na
tto teplot. Rychlost rstu austenitickho zrna je zena difuz.
Pro tento proces se uvd aktivan energie 460 kJ.mol
-1
. Pro tuto hodnotu lze na zklad principu
ekvivalence teploty a asu difzn zench proces vypotat ekvivalentn reimy austenitizace, tj.
doby ohevu na rznch teplotch, vedouc ke stejn velikosti austenitickho zrna. Tento pepoet
vychz z pedpokladu, e dva reimy tepelnho zpracovn, pi nich probhaj pochody zen difz,
jsou navzjem ekvivalentn, pokud plat vztah:

2
2
1
1
exp exp
T R
Q
T R
Q
(69)

1
a
2
- doba ohevu na teplotu (s)
T
1
a T
2
- teplota (K),
Q - zdnliv aktivan energie dicho procesu (J.mol
-1
),
R - univerzln plynov konstanta (J.mol
-1
K
-1
).
= 190 W.m
-2
.K
-1
, v
o
= 9,8 C.s
-1
= 80 W.m
-2
.K
-1
, v
o
= 3,7 C.s
-1
Technologie tven

- 151 -

Rst teploty m pitom podstatn intenzivnj inek ne prodluovn doby ohevu na dan
teplot. Nap. dvouminutov ohev na teplot 900 C m na velikost zrna stejn inek jako 12 s vdre
na teplot 960 C. Zvenm teploty o 60 C se tedy potebn doba setrvn na teplot zkrt na desetinu
vi ohevu na teplot 900 C. Z tohoto pohledu je zejm, e pokud jde o snahu zvyovat velikost zrna,
je vhodnj volit vy teploty ohevu ne prodluovat jeho dobu. Nicmn teploty ohevu nad 950 C
se projevuj v rychl oxidaci povrchu drtu, pokud pec nepracuje s ochrannou atmosfrou. Tenk
vrstvika oxid je sice pro ohev taenho drtu s pvodn lesklm povrchem vhodn, protoe zvyuje
koeficient emisivity z 0,5 na 0,8 a tm zvyuje souinitel pestupu tepla , ale pesto je nadmrn
oxidace nedouc. Okuje toti nsledn brn innmu chlazen v olovu a navc zpsobuj vynen
olova z lzn. Vliv teploty austenitizace na velikost austenitickho zrna je vyjden na obr. 174.
Velikost pvodnho austenitickho zrna perlitickch ocel se stanovuje tak, e se vzorky po austenitizaci
zakal rychlost jen o nco men ne je rychlost kritick. Dojde tak k vytvoen perlitu na hranicch
pvodnho zrna, kter se pot pemn na sms bainitu a martenzitu.

Obr. 174. nahoe)- vliv teploty austenitizace na velikost austenitickho zrna, dole) mikrostruktury
odpovdajc jednotlivm teplotm

Pklad 13: Pomoc programu excel stanovte aktivan energii rstu austenitickho zrna
oceli z obr. 174. Potebn data uvd tabulka 22.

Tabulka 22. Data pro vpoet pkladu 13

Austenitizan teplota (C) 1000 1100 1200
Velikost zrna (m) 49 84 195
y = 0,0449e
0,0069x
R
2
= 0,9845
0
50
100
150
200
250
950 1000 1050 1100 1150 1200 1250
Austenitizan teplota (C)
P
r
r

a
u
s
t
e
n
i
t
i
c
k
h
o

z
r
n
a

(

m
)
Technologie tven

- 152 -

8.3. Rozpad austenitu
Na rozdl od podmnek austenitizace jsou fyzikln metalurgick a technologick zsady pro
ochlazovac st patentovacch zazen jednoznanj. Optimlnch podmnek pemny
austenitu na jemn perlit je dosahovno u uhlkovch ocel pi teplotch okolo 550 C. Na tuto teplotu
m obsah uhlku jen mal vliv. Tato teplota odpovd teplot perlitickho nosu IRA diagram. Pi tto
teplot vznik jemn lamelrn perlit s mezilamelrn vzdlenost pod 80 nm. Souasn je potlaen
vznik feritu na hranicch pvodnch austenitickch zrn, take je mono zskat ist perlitickou strukturu
i u podeutektoidnch ocel.
Teplotu lzn je nutno upravovat podle prmru drtu, protoe s rostoucm prmrem drtu, kles
rychlost ochlazovn v podpovrchovch vrstvch a k pemn austenitu tak dochz pi vych
teplotch, ne je teplota lzn (a 60 C v ppad prmru drtu d = 15 mm). Nejedn se zde tedy ji o
izotermick ochlazovn, ale o rozpad austenitu pi plynulm ochlazovn. Inkuban doba u uhlkovch
ocel se v oblasti perlitickho nosu (cca 600 C) diagramu IRA pohybuje v sekundch - viz tabulka 23.

Tabulka 23 Inkuban doba a struktura perlitick oceli v zvislosti na velikosti austenitickho zrna

Obsah uhlku Zrno as potku pemny pi 600 C Obsah volnho feritu
[hm. %] ASTM [s] [obj. %]
0,53 7a8 1,0 2
3 a 5 2,5 1
0,63 7 a 8 3,5 2
3 a5 4,0 1

8.3.1. Vliv obsahu C na polohu perlitickho nosu
Vliv obsahu uhlku na polohu oblasti perlitick transformace a prbh kivek zrychlenho
ochlazovn jsou na obr. 175. Nejdel as a nejni teplotu perlitickho nosu maj oceli s eutektidnm
sloenm, zven obsahu uhlku vede k posunu k nim asm a vym teplotm.

Obr. 175. Vliv obsahu uhlku na polohu perlitickho nosu.
Technologie tven

- 153 -
8.3.2. Vliv velikosti zrna
Vznik perlitu i feritu z austenitu je heterogenn reakc, lokalizovanou pedevm na hranice
austenitickch zrn. Struktura s vtm zrnem m men celkovou plochu hranic zrn, a nukleace perlitu
nebo feritu je pomalej. Kivky v IRA diagramu se posouvaj k delm asm a inkuban doba se
prodluuje. Vt zrno proto umouje piblit se lpe teplot olova jet ped potkem rozpadu
austenitu a zlepuje proto izoterminost perlitick pemny. Vt mnostv zrodk by mohla mt
struktura se zbytkovou deformac, jene v ppad patentovn drt dn zbytkov deformace ve
struktue nezstane.
8.3.3. Kinetika fzov pemny a jej dsledky
Vlastn perlitick pemna austenitu uhlkovch ocel probh v oblasti perlitickho nosu rychlost
zhruba 10
-5
a l0
-6
m.s
-1
, to znamen, e rozpad austenitu s velikost zrna dov v destkch mikrometr
je ukonen za nkolik sekund. Z tohoto dvodu je prvnch deset sekund ochlazovn drtu v olovu
nejkrititjch pro vslednou strukturu a vlastnosti po patentovn. Vstupn st olovn lzn je proto
nutno velmi peliv kontrolovat. Ve vstupn sti lzn dochz k ohevu olova vnenm tepla ohtm
drtem. Je tedy vhodn ochlazovat vstupn st lzn bu nepmm chlazenm lzn stlaenm
vzduchem nebo cirkulac olova. Efektivnm, ale technologicky pomrn nronm zlepenm
izotermickho zpsobu pemny zvlt u velkch prmr drtu, jsou rzn systmy dvoustupovho
patentovn. Dvoustupov patentovn vyuv inkuban doby perlitick pemny k prudkmu
odchlazen na teplotu zhruba 100 a 200 C nad potek vzniku martenzitu a k nbhu na vlastn teplotu
pemny zespodu vlivem vyrovnn teploty stedu a povrchu drtu.
8.3.4. Vliv legujcch prvk
Legujc prvky siln ovlivuj kinetiku rozpadu
austenitu. U ocel k patentovn se tedy vtinou
vyskytuj v nzkch koncentracch. Legury rovn
brzd rychlost rstu perlitu, co se projev
prodlouenm doby pemny. V klesajcm poad
innosti jednotlivch legur na brzdn inkuban
doby a rychlosti rstu perlitu lze seadit bn legury
v tomto sledu: Mo, Cr, Mn, Ni, Si. Na obr. 176. je
vidt, jak jednotliv legury v ocei s obsahem 0,8 %
uhlku ovlivuj inkuban dobu izotermn pemny
austenitu pi teplot 627 C. Na ose y v grafu na obr.
1476. je vynesen pomr asu ukonen izotermick
pemny oceli s danm mnostvm legujcho prvku
(t
j
)x ku asu ukonen izotermick pemny
eutektoidn oceli bez pms (t
j
).

Obr. 176. Vliv legur na ukonen izotermick pemny
pi 627 C eutektoidnch ocel

Technologie tven

- 154 -
8.3.5. Mikrostrukturn faktory perlitu
Na obr. 177. jsou schmaticky nakresleny
zkladn faktory, kter definuj mikrostrukturu
perlitick oceli. Jsou to: velikost perlitick kolonie
D
PC
, mezilamelrn vzdlenost a objemov podl
cementitu V
.
. Mezilamelrn vzdlenost patentovanho
drtu je na hranici 100 nm, co je limit prmyslov
vroby (dal snen by bylo mon mikrolegovnm
oceli karbo-nitridotvornmi prvky V, Ti, Zr).
8.3.5.1. Mezilamelrn vzdlenost
Mezilamelrn vzdlenost se mn s rychlost
ochlazovn v perlitick oblasti a s legovnm. Mezilamelrn vzdlenost roste se zvyovnm teploty
austenitizace. Legury, zejmna pak Mn, Cr, Mo, V, Nb vznamn sn mezilamelrn vzdlenost a
tlouku cementickch lamel. Oceli legovan niobem maj navc vy pevnost pi jinak stejn
mezilamelrn vzdlenosti. Pevnost a mez kluzu roste se sniujc se mezilamelrn vzdlenost
(obr. 178.), ocel A m eutektoidn sloen, ocel B je mikrolegovan niobem.

Obr. 178. Zvislostmeze kluzu a pevnosti na mezilamelrn vzdlenosti pro dv teploty austenitizace.

Obr. 177. Schma perlitick mikrostruktury.
Technologie tven

- 155 -
Na tanost m mezilamelrn vzdlenost zanedbateln vliv zvlt pro mal pvodn austenitick
zrno. Iniciace navovch trhlin zvis jen na mezilamelrn vzdlenosti a ne na mezi kluzu i pevnosti.
Nsledujc rovnice popisuje vliv mezilamelrn vzdlenosti a dalch mikrostrukturnch faktor
na smluvn mez kluzu ocel legovanch vanadem a titanem:
f D R
PC
+ + + =

3 , 234 6 , 0 4 , 11 6 , 311 2
1
2
1
2 . 0
[MPa] (70)
kde
2 . 0
R je smluvn mez kluzu,
je mezilamelrn vzdlenost perlitu,
D
PC
je velikost perlitick kolonie,
f je objemov podl precipitt (uren chemickou nebo metalografickou analzou),
8.3.5.2. Velikost austenitickho zrna
Pes svou pmou spojitost s velikost perlitickho zrna po transformaci ovlivuje pedevm
plastick vlastnosti. Obr. 179. ukazuje zvislost mezi velikost austenitickho zrna a prodlouenm pi
tahov zkouce dvou ocel, eutektoidn (0,8 hm. % C) a hypereutektoidn (0,9 hm. % C). Prodlouen
oceli s 0,9 hm. % C je men ne u oceli s 0,8 hm. % C, ale pi experimentech bylo dokzno e
zjemnnm austenitickho zrna se me i pro hypereutektoidn ocel doshnout hodnoty prodlouen
odpovdajc bn eutektoidn oceli.

Obr. 179. Tanost v zvislosti na velikosti pvodnho zrna pro eutektoidn a hypereutektoidn ocel.

Pevnost pi konstantn mezilamelrn vzdlenosti roste s rostouc velikost pvodnho
austenitickho zrna. Jemn primrn austenitick zrno zvyuje vrubovou houevnatost, posouv jej
teplotn zvislost (tranzitn kivku) k nim teplotm a zvyuje i lomovou houevnatost.V edle
rychlosti ochlazovn jsou vraznmi zjemovateli zrna pedevm precipitty nitrid, resp.
karbonitrid.
Technologie tven

- 156 -
8.3.6. initel majc vliv na proces patentovn
Mezi zkladn initele, kte ovlivuj strukturu drtu po patentovn pat austenitizan teplota,
ta pmo ovlivuje velikost zrna a tm velikost perlitick kolonie D
PC.
Dalm initelem je prmr
drtu, ten ovlivuje rychlost ohevu a ochlazovn, a tm i vechny mikrostrukturn faktory perlitu. I
rychlost ochlazovn je dleitm faktorem, kter ovlivuje hlavn mezilamelrn vzdlenost a u
hypereutektoidnch ocel tak objemov podl cementitu v perlitu. Pokud by nebylo ochlazovn
dostaten rychl vyluoval by se cementit jako sov po hranicch zrn. Poslednm dleitm faktorem
je chemick sloen oceli, kter ovlivuje kinetiku austenitizace i nsledn fzov pemny a podl
strukturnch sloek. Pokud dme jednotliv zkladn initele patentovn, meme dit i strukturu,
jako v nsledujcm pklad. Obr. 180. ilustruje efekt zen mikrostruktury na pevnost (a) a tanost (b).
Vchoz mikrostruktura, pouit v tomto experimentu, byla bn eutektoidn ocel. V tomto ppad
zpsobilo zven objemovho podlu cementitu z 41 % na 50 % zven pevnosti o 4,3 % a tanosti o
6,5%, zatmco snen lamelrn vzdlenosti z 350 nm na 110 nm zvilo pevnost o 30 %. Jak ji bylo
eeno dve je hranice 100 nm teoretick limit, kterho lze doshnout tepelnm zpracovnm. Dalho
zven pevnosti o 16 % lze doshnout zjemnnm velikosti kolonie perlitu z 150 m na 50 m.

Obr. 180. Vylepen a) pevnosti a b) tanosti zenm mikrostruktury perlitu.

8.4. Rozdlen zazen k patentovn
K patentovn jsou pouvny rzn druhy zazen, a to v zvislosti na poadovan jakosti
patentovanho drtu, objemu a sortimentu vyrbnho drtu, technologii a hospodrnosti vroby.
Pro lep orientaci jsou patentovac zazen rozdlena do nkolika skupin viz. tabulka 23.
Konstrukn een novch typ zazen k patentovn je obecn orientovno ke zven jakosti
zapatentovanho drtu, tj. k zajitn optimln struktury materilu pro dan el pouit, snen
rozptylu pevnosti a technologickch vlastnost a zven jakosti povrchu drtu. Souasn je zameno
na zven vkon a vyuit zazen, zven energetick innosti, zlepen rovn regulace a zen
patentovac pece, zlepen a zjednoduen obsluhy a drby, zven produktivity prce, hygieny,
odstrann fyzicky namhav prce a snen spoteb pouitch druh surovin a materil (Pb, H
2
SO
4
,
HC1, voda, Zn aj.)
Technologie tven

- 157 -
Tabulka 22 Zkladn rozdlen zazen k patentovn

Konstrukce Typ ohevu Penos tepla pi ohevu Ochrann atmosfra Ochlazovac mdium
Prtan drty v ilch Plynov Pm ohev spalinami Bez OA Olovo
Komorov drt ve svitku Elektrick Nepm - muflov S OA Soli
Speciln smyka Ostatn
Nepm elektrick
(trubkov pece)
S monost zen
obsahu kyslku
Stlaen vzduch
Tekut mdium Fluidn loe
1)

Pm odporov
Kombinovan
1)
Fluidn loe je tvoeno sticemi AI
2
O
3
, SiO
2
, ZrO
2
apod., vcmi v proudu plynu. Kombinace vysokho koeficientu
pestupu tepla, vborn tepeln kapacity a rovnomrnost teplot tvo z vc vrstvy vhodnou nhradu olovn lzn.

Vybran typy zazen k patentovn jsou charakterizovny na obr. 181. a obr. 183. Lze
pedpokldat, e se technologie patentovn a pslunho technologickho zazen v nejblim
asovm obdob vznamnji nezmn. V nejbli budoucnosti se pravdpodobn vraznji nezmn
rychlosti a poty drt na prbnch patentovacch, patentomocch a patentopokovovacch linkch.
Konstrukn een jednotlivch zazen k patentovn je pitom orientovno na automatizaci
jednotlivch vrobnch operac.
Olovn lze je po cel dlce pikryta izolan vrstvou, kter jednak sniuje tepeln ztrty, ale
tak brn oxidaci olova. Pi reakci PbO s elezem toti dochz nsledn k oxidaci eleza. Aby se
zabrnilo vynen olova z lzn ve form kapiek ulpnch na povrchu drtu, je v mst vstupu drtu
z lzn povrch olova pokryt grafitovmi peletami. Oxidy olova jsou toxick, snadno ulpvaj na rukou
obsluhy a odtud se, nap, pi kouen dostvaj do tla. Oxidy olova je tedy nutno odstraovat kdykoliv
je to mon. Prv z tchto dvod se hledaj alternativy k olovu. Velice perspektivn monost je
nhrada olovn lzn fluidnm loem.

Obr. 181. Plynov patentovan pec s povrchovou pravou drtu; 1 - drt, 2 - odvjedlo, 3 - ohvac st
pece, 4 - vana k ochlazovn drtu v olovu, 5 - zazen k povrchov prav drtu, 6 - navjedlo

Obr. 182. Patentovan pec s ohevem drtu vlastnm elektrickm odporem; 1 - drt, 2 - odvjedlo, 3 -
kontaktn lze s olovem, 4 - havc pole, 5 - chladc lze s Pb (druh kontaktn lze), 6 - navjedlo,
7 - transformtor
Technologie tven

- 158 -

Obr. 183. Komorov patentovac pec firmy Berg na svitky drtu

Pklad 13: Pomoc programu TTSteel
provete simulaci patentovn drtu
s prmrem: 1,5; 3; 6; 10; 15 mm,a
navrhnte technologick postup
patentovn tak, aby jste doshli nejvy
mry taitelnosti drtu a maximln
homogenn mikrostrukturu drtu. Zvolte si jednu
z ocel: C86D, C50D, C110U. Chemick sloen
jednotlivch zskte z databze programu Forge 2005.
Ke stanoven souinitele pestupu tepla inverzn
metodou vyuijte graf na obr. 184.

Obr. 184. Prbh teploty ochlazovn drtu z
oceli C70, prmru 1,5 mm ve fluidnm loi
(2) a olovn lzni (1);Pb - teplota olovn
lzn, F. l.- teplota fluidnho loe..
Technologie tven

- 159 -
Otzky ke kapitole 8

1. Co je to patentovn? Co je jeho clem?
2. Jak znte bn zpsoby patentovn?
3. Jak jin technologie mohou patentovn nahradit?
4. Z jakch krok se patentovn skld?
5. Co se dje s ocel pi austenitizanm ohevu?
6. Jak zvis velikost austenitickho zrna na teplot?
7. Jakm zpsobem lze stanovit velikost austenitickho zrna perlitickch ocel?
8. Co se dje s mikrostrukturou pi ochlazovn po austenitizanm ohevu?
9. Na jakch parametrech zvis souadnice perlitickho nosu v ARA diagramu?
10. Vysvtlete podstatu dvoustupovho patentovn.
11. Jak lze z mikrostrukturn hlediska definovat a kvantitativn popsat perlitickou strukturu?
12. Jak vliv m vzdlenost mezi lamelami cementitu v perlitu na pevnost oceli?,
13. Jak vliv m velikost austenitickho zrna na tanost oceli?
14. Jac initel maj vliv na proces patentovn a jak jsou jejich vzjemn vazby (nakreslete je)?
15. Jak se dl zazen k patentovn?

Technologie tven

- 160 -
9. POKOVOVN OCELOVHO DRTU

180 minut

budete seznmeni se zkladnmi typy drtotah,
budete seznmeni se systmy navjen a odvjen drtu,
budete podrobn seznmeni s geometri prvlaku,
budete znt jednotliv typy prvlak a jejich vhody a nevhody,
budete umt vypotat strojov bry drtotah,

Ocelov drt je asto zkaznky poadovn ve stavu odolnm proti korozi a to i v
ppadech, kdy se jedn o polotovar. Tento poadavek je v souladu se snahami zabrnit
ekonomickm a ekologickm ztrtm zpsobench koroz, kter jsou v prmyslovch
zemch odhadovny na 1 a 4 % spoleenskho produktu ron. V bvalm
eskoslovensku byly nklady na povrchovou pravu a kody, kter ron zpsobuje koroze kov
elektrotechnickch zazen, odhadovny na 15 mld. Ks. Nsledn kody zpsoben zastavenm
proudu, omezenm vroby, dodvek energi a havriemi, je spadaj na vrub koroze, jsou zejm daleko
vy.
Drtovensk prmysl m pi dodvkch ocelovch drt odolnch proti korozi v zsad ti
monosti:
opatit povrch drtu kovovm povlakem
vytvoit na drt povrch organick nebo anorganick
vyrobit drt z antikorozn legovan oceli
Nejpropracovanjm, dlouholetou prax ovenm a nejrozenjm zpsobem ochrany
ocelovho drtu proti korozi je pokovovn, konkrtn zinkovn.
9.1. Pehled prav ocelovho drtu pokovovnm
Pokovovn ocelovho drtu obvykle rozdlujeme podle druhu aplikovanho kovu a zpsobu
nanen kovu na povrch drtu nsledovn:
1. Zinkovn rov (v tavenin)
elektrolytick
kartovn
2. Hlinkovn rov (v tavenin)
3. rov nanen slitinovho povlaku Zn-Al
Galvalume (55% Al, 43,5 % Zn, 1,5 % Si)
Galfan (95% Zn, 5% Al, lantan, cer)
Trigalva (84,5% Zn, 15% Al, 0,5 % Sn)
Technologie tven

- 161 -
4. Cnovn rov (v tavenin)
elektrolytick
5. Mdn elektrochemick bezproudov
elektrochemick s vnjm zdrojem proudu
9.2. Koroze ocelovho drtu
Obecn je koroze kov samovoln proces rozruovn kovovch materil nsledkem jejich
chemickch nebo elektrochemickch reakc s okolnm agresivnm prostedm.
V zvislosti na typu reakce pak hovome o:
elektrochemick korozi, kter probh v elektricky vodivch prostedcch vodnch roztok
soli, v kyselinch a louzch, tedy v elektrolytech,
chemick korozi, kter probh v elektricky nevodivch prostedcch, nap. v plynech a
neelektrolytech.
Ocelov drty a vrobky z ocelovch drt jsou nejastji napadny atmosfrickou koroz.
Agresivita atmosfry a vliv jejich sloek je napklad specifikovna v SN 03 8203. Podle tto normy je
agresivita atmosfry rozdlena do 5 stup. Ve stedoevropskch podmnkch je urovna pedevm
dobou o vlhen povrchu a koncentrac stimultoru koroze - SO
2
. V tabulce 24 jsou uvedeny pklady
atmosfr pro jednotliv stupn agresivity. Rychlost koroze nkterch technickch kov v atmosfrch
rzn agresivity v pomru k rychlosti koroze Fe v atmosfe 1 udv tabulka 25.

Tabulka 24 Pklady korozn agresivity pro oblast stedn Evropy

Stupe Doba ovlhen Obsah S0
2
Pklady
[h.rok
-1
] [mg.m
-2
.d
-1
]
1 10 10
- uzaven prostory s upravenou atmosfrou (vytpn,
klimatizace);
- obytn, administrativn, skladov, vrobn mstnosti.
2 100 - 1000 10
- uzaven prostory s neupravenou atmosfrou;
- nevytpn sklady, sti vrobnch hal, vnitn
prostory zemdlskch objekt.
3 1 000 5 000 25
- vnj zneitn atmosfry s plnm psobenm vech initel nebo
klimata s astou kondenzac.
4 1 000 5 000 25 - 100 - jako 3 v prmyslovch atmosfrch.
5 1 000 - 5 000 100 max. 200
- jako 3 v podmnkch extrmnho zneitn
(meziklima zvod tk chemie, hut, moren apod.).

Tabulka 25 Rychlost koroze nkterch kov pi rznch stupnch agresivity atmosfry

Relativn korozn rychlost [-]
Kov Stupe korozn agresivity atmosfry
1 2 3 4 5
Fe 1 1-5 5-10 10-30 30-50
Zn 0,01 0,1 1-2 2-4 4-8
Cu 0,001 0,01 1-2 1,5-3 3-8
Al 0 0,001 0,02 - 1 0,1-0,2 0,2-3
Technologie tven

- 162 -
Pi protikorozn ochran nelegovanho ocelovho drtu jsou na jeho povrch naneny bu kovy,
kter jsou v potencilov ad kov ulechtilej ne elezo (ocel) a nejsou tak nchyln na korozi (jako
m, cn apod.), nebo kovy, kter jsou sice mn ulechtil ne elezo (nap. zinek, hlink), ale na
povrchu oceli vytv nepropustnou a koroziodolnou oxidan vrstvu.
Kovy elektropozitivnj maj malou nchylnost k oxidaci. Z koroznho hlediska se chovaj jako
ulechtil, tj. odoln. Elektronegativnj kovy, nap. zinek oproti elezu, maj z technologickho
hlediska vt snahu pechzet do oxidovanho stavu a mohou se chovat jako neulechtil, tedy korozn
neodoln. Pi skutench koroznch pochodech hraje dleitou lohu rychlost reakce, take korozn
odolnost se li od elektrochemick ulechtilosti.
V provozn praxi je nap. ivotnost ocelovch lanovch drt a lan vedle faktor souvisejcch s
jakost drt a vrobu lan v rozhodujc me ovlivovna pracovnmi podmnkami a prostedm pi
prci lana. inkem specifickho prosted ve spojen s dynamickm a statickm namhnm a stavem
povrchu drt a lan dochz nap. u dlnch lan ke sloitmu koroznmu procesu, kter vede ve svch
dsledcch k pokozen lan a nutnosti jejich odloen.
Vliv koroznch a mechanickch initel je vysvtlovn korozn navou, co je jev, kdy na
povrchu drt namhanho lana vznikaj mikroskopick trhliny, kter inkem postupujc
elektrochemick diferenciace a koncentrace napt pechz v msta navovch lom. Pro omezen
uvedench pochod je nutno zabrnit vzniku mikrotrhlin na povrchu drtu, poppad zaplovat vznikl
mikrotrhliny ochrannm povlakem v kombinaci s mazivem nebo pouze mazivem s obsahem inhibitor
koroze.
9.3. rov zinkovn ocelovho drtu
9.3.1. vod
Kovov povlaky nanen ponorem maj irok vyuit v protikorozn ochran pedevm u
ocelovch konstrukc, stroj a zazen pracujcch v agresivnm koroznm prosted. Nejrozenjm
procesem pokovovn ponorem slitin eleza je zinkovn. Metodu zinkovn ponorem vynalezl
francouzsk chemik Malouin v roce 1742. Popsal metodu zinkovn, probhajc analogicky k jevm
uskuteovanm souasn, spovajc na ponoovn ocelovch nebo litinovch soust do
roztavenho zinku. Tuto metodu vak nebylo mono pout v praxi, protoe tehdy nebyla k dispozici
nleit ekonomick metoda pedpravy povrchu slitin eleza. rov zinkovn se v prmyslovm
mtku podailo zavst a v roce 1836 v Pai inenru Stanislavu Sorelovi, kter objevil metodu
moen povrchu slitin eleza. Takov proces zinkovn se pouv dodnes a tk se protikorozn
ochrany vrobk metodou individulnho ponoru. Zinkovn ponorem je nejinnj a
nejekonomitjm zpsobem ochrany oceli a litin ped koroz. rov zinkovn se tradin provd v
rozmez teplot 450 - 470 C [1]. Pouvn tohoto rozmez teplot lzn je limitovno znanou
rozpustnost eleza v rozmez teplot 480 520 C (nzkoteplotn zinkovn, LT-HDG low temperature
hot dip galvanising) ve kterm vznik nebezpe zrychlenho opotebovvn ocelovch van, kter se
nejastji pouvaj k pechovvn roztavenho kovu [2].
Pi teplotch nad 520 C intenzita rozpoutn eleza opt kles na hodnoty jen trochu vych ne
u teplot pod 480 C [1]. Pi analze daj z literatury lze soudit, e zven teploty procesu nad 520 C
by mlo zpsobit rst produktivity procesu. Zskan povlaky budou charakteristick rozenou stavbou
difzn vrstvy, ve kter se nevyskytuje fze co by mlo zlepit odolnost povlaku proti korozi [2, 3].
Technologie tven

- 163 -
Zinkovn ponorem v rozmez 540 - 560 C je definovno jako vysokoteplotn zinkovn HT-
HDG (high temperature hot dip galvanising). Provdn procesu zinkovn ve vysokch teplotch je
ekonomicky zdvodniteln u soust s komplikovanou konfigurac a tehdy, kdy je pozinkovac lze
provozovna v keramickch vanch. Barirou pro rozvoj procesu zinkovn ve vysokoteplotn lzni je
fakt, e vtina pouvanch van v prmyslu jsou vany ocelov.
Ochrann povlaky jsou vytveny kontinuln nebo individulnm ponorem na tvench hutnch
vrobcch, odlitcch nebo konstrukcch, zvlt stavebnch, za elem jejich protikorozn ochrany.
Procesm vytven povlak podle technologie pokovovn kompaktnch vrobk pedchz
vstupn pedprava, kter rozhoduje o vsledku procesu zinkovn. Pedprava me bt:
mechanick pedprava - tryskn nebo brouen,
chemick pedprava - odmaovn, moen a namen v tavidle.
Ve vyjmenovan druhy pedpravy povrch je mon provdt v mnoha kombinacch.
Nejastji pouvan je slouen mechanick pedpravy - trysknm s chemickou pepravou. Tato
varianta je sice nejdra, ale dv nejvy garanci sprvn ppravy povrch vrobk, zvlt
ocelovch.
Namen povrchu v tavidle je obvykle posledn operac provdnou v pedprav ped
pokovovnm. Jeho clem je:
odstrann patn oplchnutch sol vznikajcch bhem moen,
dkladn odstrann zbytk oxid,
vylouen z povrchu kovu vrstvy adsorbovanch plyn
zabezpeen oitnho vrobku ped tvorbou oxid na povrchu a do momentu ponoru
vrobku v lzni roztavenho kovu,
zjednoduen procesu vlhen povrchu pokovovanho vrobku tekutm kovem nebo
slitinou.
Technologickm clem namen povrchu v tavidle je zajitn nbru souvislch povlak pi
krtk dob ponoru. Jako tavidla se pouvaj chemick sloueniny nebo jejich smsi, kter se
charakterizuj urenou teplotou taven, pbuznost k tekutmu zinku a jeho slouenin nap. oxid a
malm povrchovm naptm.
Po pedprav povrchu vrobku, nsleduje ponor do lzn roztavenho snadno tavitelnho kovu
(slitiny) udrovan v rozmez teploty charakteristick pro pouvanou slitinu. Doba ponoru se odvj od
doby nutn pro zaht sousti na teplotu lzn a vytvoen povlaku s poadovanou tloukou. Doba
pokovovn pi kontinulnm procesu je obvykle krat ne pi individulnm ponoru. Teplota poko
9.3.2. Prbh reakce mezi elezem a zinkem
V dostupn literatue je pedkldno mnoho nzor na tma rstu povlaku a vliv ovlivujccch
probhajc tam jevy. Obecn se soud, e pi kontaktu ocelovch vrobk s tekutm zinkem dochz k
procesm dvousmrn difze [1, 4], co je spojen se vznikem a rstem novch fz s krystalografickou
mkou odlinou od mky difundujcch kov. Vznik pln novch fz pi reakn difzi vyvolv
skokov zmny koncentrace difundujcch sloek na mezifzovch hranicch. Charakteristickou
vlastnost tohoto procesu je tak fakt, e o jeho rychlosti rozhoduj nejen difzn souinitele
jednotlivch prvk ve fzch, ale tak kinetika mezifzovch reakc [4], Take je to proces nestejnorod
(heterogenn) skldajc se z nkolika nsledujcch etap:
Technologie tven

- 164 -
difze substrt (Fe i Zn) ve smru mezifzovch hraninch povrch,
transport atom Fe i Zn pes hranici fz spojenho se znikem jednch fz a tvoenm
novch,
difze prvk pes vrstvu vzniklch intermetalickch fz.

V dsledku tchto reakc vznikaj, rostou nebo se rozpadaj intermetalick fze ve vrstvch
difznch povlak.
Veliinou charakterizujc postup reakce je mnostv eleza, kter reagovalo se zinkem. V
zvislosti na teplot procesu me bt kinetika reakce eleza se zinkem popsna linern nebo
parabolickou zvislost [6]. Zvislost bytku eleza na dob ponoru v lzni pro rzn teploty je
znzornna na obr. 184.

Obr. 184. asov zvislost bytku eleza pi
zinkovn za rznch teplot lzn.
Obr. 185. Zvislost bytku eleza pi zinkovn na
teplot lzn. A, C oblasti parabolick zvislosti;
B, D pechodov oblasti; C oblast linern
zvislosti; F rovnovn teplota, G rychl rst
fze ; H vznik s krystaly
1
;I zten tvorba;
J vznik v tavenin; K nevznik

Z grafu na obr. 184. je patrn, e v rozmez teplot do 480 C a nad 530 C se mnostv eleza,
kter reagovalo se zinkem, mn podle parabolick asov zvislosti. V poten fzi procesu
zinkovn je rozpoutn zkladnho materilu pomrn intenzvn. Po uplynut delch asovch sek
se proces rozpoutn stabilizuje. Vjimkou je oblast teplot od 480 C do 530 C, kdy ke zpomalen
s pibvajcm asem nedochz a zvislost rychlosti rozpoutn eleza m pmkov tvar.
Aby jsme mohli popsat proces zinkovn ponorem, je teba urit zkladn technologick
parametry, jakmi jsou teplota lzn a doba ponoru. Dosavadn przkumy rozliuj ti charakteristick
rozsahy teplot, kter se li rozdlnou intenzitou procesu rozpoutn se eleza v zinku tj. v rozmez 420
- 490 C, 490 - 520 C a nad 520 C (obr. 185.).
Technologie tven

- 165 -
9.3.3. Struktura zinkovch povlak
Analzu struktury rov zinkovanch povlak je
mono provst na zklad soustavy rovnovhy elezo -
zinek. Tato soustava byla astokrt mnna s tm, jak se
roziovaly monosti vzkumu kov a slitin. V souasn
dob je platn Gellingsova [9] soustava fzov rovnovhy
Fe - Zn, ve se vyskytuj nsledujc fze: , ,
1
,
1
, , a
. st tto soustavy je znzornna na obr. 186.
Charakteristika jednotlivch fz vypad takto:
fze - pi 450 C se zinek me rozpustit v oceli
do koncentrace 4 %, ani by dolo k fzov pemn.
Proto tak neexistuje fzov rozhran mezi ocel a fz
s rozputnm zinkem.
fze - velmi tenk intermetalick fze s obecnm
vzorcem Fe
3
Zn
10
krystalizujc v pravideln prostorov
centrovan mce obsahujc kolem 28 % Fe pi 450 C.
Vznik pi peritektick reakci pi teplot 782 C mezi
elezem a tekutm zinkem.
fze
1
- elektronov fze s krychlovou plon
centrovanou mkou s obecnm vzorcem Fe
5
Zn
21
a
teplotou taven 782 - 672 C. Hmotnostn podl eleza v
tto fzi pi teplot 450 C in 17-19,5 %. Tato fze
vznik pi peritektoidln reakci mezi fzemi a
1
.
fze
1
, - intermetalick fze s obecnm vzorcem
FeZn
7
, krystalizujc v hexagonln soustav obsahuje
7,0-11,5 % Fe; teplota taven je 672 - 530 C. Vznik v
dsledku peritektick reakce mezi fz a tekutm
zinkem pi teplot 672 C. Tvo sloupkov krystaly
kolm na povrch (obr. 187.).
fze - intermetalick fze s obecnm vzorcem
FeZn
13
, s jednoklonnou mkou, obsahuje 6 - 6,2 % Fe,
teplota taven je 480 - 530 C. Vznik v dsledku
peritektick reakce mezi fz
1
a tekutm zinkem pi teplot 530 C. Tvo hrub sloupcov krystaly s
pednostn orientac kolmo na povrch (obr. 187.). Krystaly tto fze asto odpadaj od povrchu soust.
Je to tak posledn (vnj) fze, pokud jsou pedmty ponoeny v roztavenm zinku. Tvrd zinek", tj.
odpad shromaujc se na dn zinkov lzn je tvoen fz .
fze - tuh roztok eleza v zinku. Povlak istho zinku vznik vynesenm zinkov taveniny
pi vytaen pedmtu. Protoe v tekutm zinku je vy rozpustnost eleza ne ve fzi (kde je 0,008
% Fe), dojde pi tuhnut fze k obasnmu vyloueni krystal fze a ta pak je ve fzi .
Typick zinkov povlak se skld z difzn vrstvy (pi malm zvten nerozliitelnch) fz
a
1
(obr. 187.), svtl oblasti fze
1
a fze . Vnj vrstva, kter je nejastji sms fze a jinch
fz, krystalizuje po vytaen a ochlazen pokovenho vrobku.

Obr. 186. Rovnovn diagram Fe - Zn

Obr. 187. Struktura Zn povlaku na eleze
Armco, vznikl pi 460 C
Technologie tven

- 166 -
Struktura na obr. 187. je charakteristick pro zinkov povlaky vznikajc pi ponoru soust z
nzkouhlkov oceli v lzni s teplotou do 490 C. Spolu s rstem teploty lzn se mn fzov sloen
substrt reakce mezi Fe i Zn. Znamen to, e v teplotch od 490 C do 520 C vznik na eleze vrstva
s jinou strukturou. Vznikajc fze
1
, je porzn a rozpout se v zinku ve tvaru drobnch volnch
krystal (obr. 188.). Zatmco se v povlaku vzniklm v teplot 495 C vyskytuj jet jednotliv, drobn
krystaly fze v povlaku vytvoenm pi vy teplot u nejsou.
Povlaky vznikl v zinkovch lznch pi zven teplot maj rovnomrnj tlouku a vykazuj
lep spojitost (obr. 189. a 190.). Pi zven teploty lzn nad 520 C, jsou zskvny tsn povlaky
sloen z intermetalickch fz Fe-Zn. Je zde mon prokzat, e difzn vrstva povlaku v pevaujc
sti tvo jemn sms dvou fz. Pi teplot zinkovn 540 C je mon si vimnout vnj vrstvy
povlaku (obr. 189.), zatmco pi teplot 560 C se tato vrstva ji nevyskytuje (obr. 190.).

Obr. 188. Struktura povlaku
vzniklho pi zinkovn pi
teplot 500 C
vzniklho pi vysokoteplotnm
zinkovn pi teplot 540 C
vzniklho pi vysokoteplotnm
zinkovn pi teplot 560 C

9.3.4. Vliv chemickho sloen zkladnho materilu
Dleitm initelem urujcm prbh reakce mezi elezem a zinkem je chemick sloen oceli.
Podobn jako teplota procesu m vliv na strukturu a morfologii vznikajcch fz. Pklady struktury
povlak zskanch na rznch druzch oceli jsou zobrazeny na obr. 191. a-h. Chemick sloen oceli
m zvl intenzvni vliv na rst fz
1
a . Mn se jejich struktura a tlouka, co determinuje
uitkov vlastnosti povlaku. Plat zsada, m vce pms a legujcch prvk, tm rychleji se tvo
slitinov fze. Nejvt vliv m Si. Roziuje teplotn oblast linernho rozpoutn Fe. (450 a 470C).
Dsledkem me bt, e cel povlak zreaguje se elezem a m nsledn edou barvu obr. 191. d.
Pi vysokoteplotnm procesu na tch samch ocelch zskme povlaky s podobnou tloukou a
stavbou jako na obr. 189. a 190. Proto lze ci, e kdy zvme teplotu pokovovn na vysokoteplotn
rozmez, meme inn omezit vliv legujcch prvk obsaench v oceli na rst povlaku.
Technologie tven

- 167 -

Obr. 191. Porovnn struktury zinkovch povlaku na eleze Armco a vybranch druzch ocel zskanch
pi nzkoteplotnm zinkovn (T = 460 C)

9.3.5. Vliv teploty zinkovn na korozn odolnost povlak
innost zabezpeen proti korozi oceli pozinkovan ponorem, je determinovna pedevm
strukturou povlaku a jeho tloukou. Nejjednodum zpsobem psoben na strukturu a tlouku
povlaku je zmna teploty procesu pokovn. Na zklad vzkumu odolnosti proti korozi v soln mlze
zinkovch povlak zskanch v tradin teplot zinkovn 460 C a tak povlak zskanch pi
vysokoteplotnm procesu je mon konstatovat, e ty druh vykzaly znan men bytky tlouky
bhem testu. Vzhled povrchu povlak po ukonen testu ukazuje, e povlaky zskan pi tradin teplot
zinkovn 460 C dve podlehly erven korozi, co svd o pekorodovm povlaku do zkladnho
materilu a pln ztrt ochrannch vlastnost. Povlaky zskan v pi vysokoteplotnm zinkovn
podlehly jedin bl korozi, kdy se pokryly produkty koroze zinku. V povlaku zskanm v lzni s ni
teplotou, po vyerpn zsoby istho zinku" vnj vrstvy v dsledku koroze, ochrannou funkci
pebr difzn vrstva povlaku sloen z intermetalickch fz Fe-Zn. Rychlost koroze tto oblasti je
obvykle ni, zvl v podmnkch rovnomrn koroze. Tlust povlaky vykazuj, vzhledem k vy
asti fz Fe-Zn, vy odolnost vi korozi. Povlaky zskan pi vysokch teplotch jsou
charakteristick rozenou difzn vrstvou intemetalickch fz Fe-Zn, co zaruuje vy odolnost vi
korozi.
Technologie tven

- 168 -
9.3.6. Vliv chemickho sloen lzn
Pro zinkovn ocelovho drtu vyhovuje zinek s obsahem neistot 0,1 % a menm.
Z legujcch prvk nejvce ovlivuje rst povlaku a jeho strukturu hlink. Na rozhran mezi ocel a
zinkovou lzn se nejprve vylou intermetalick slouenina Al
5
Fe
2
, kter zabrauje reakci mezi
elezem a zinkovou lzn. Teprve po jejm rozpoutn dochz k normln tvorb slitinovch fz, a to
rychlejm prbhem ne bez hlinku. Tedy obsah hlinku po uritou dobu zabrzd vytven povlaku.
Se stoupajc koncentrac hlinku se tato inkuban doba prodluuje. Se stoupajc koncentrac hlinku v
rozsahu 0,005 a 0,05 % se zlepuje vzhled povlaku. Povlak je leskl s kvty. Pi vy koncentraci je
nebezpe vzniku oxid na povrchu. Protoe tvrnost povlaku se sniuje zmenovnm podlu slitinov
fze (Fe - Zn) v povlaku, ovlivuje hlink pzniv jeho tvrnost a do koncentrace 0,3 % Al. Zinkov
povlak s hlinkem v rozsahu 0,1 - 0,3% je nchyln na vznik bl rzi", tj. nepilnavho povlaku
hydroxidu zinenatho.
Se sniujcm se obsahem zinku stoup obsah neistot, zejmna olova, ale kles cena. Analza
zinku nikdy neuvd daje o obsahu ZnO pesto, e tento obsah je pro posouzen vhodnosti zinku
pomrn dleit. Ptomnost ZnO zabrauje i za vtho obsahu Pb klesn olova ke dnu zinkov lzn.
Psada olova zpsobuje zmenen tekutosti roztaven lzn. Zinkov povlak je pak kehk.
Dal bnou nedouc pms je kadmium. Ve velmi istm zinku ho bv max. 0,001 %.
Obsah mdi a cnu v istm zinkuje m bt max. 0,001 %. Pokusy bylo zjitno, e cn sniuje tekutost
zinku. Nedouc pmsi je rovn Fe. ist zinek obsahuje pouze cca 0,005 % Fe. Roztaven zinek v
pracovn van se vak obohacuje elezem reakc s ocelovou vanou a drtem, kter navc vn soli Fe z
pedchozch operac. Vysok obsah Fe v zinku m nepzniv vliv na plasticitu zinkovho povlaku.
9.3.7. Strn zinku
Pi zinkovn ocelovho drtu v tavenin se s ohledem na hel vstupu drtu z taveniny rozliuje
tzv. zinkovn obvykl a zinkovn tlust.
Pi obvyklm rovm zinkovn ocelovho drtu vystupuje drt z taveniny zinku ikmo,
piem vrstva istho zinku je tm pln mechanickm zpsobem strna z povrchu drtu. Zinkov
povlak je sloen z vrstvy elezo - zinek a jeho pedepsan nejmen mnostv na povrchu drtuje v
zvislosti na prmru uvedeno v tabulce 26.
Pi tlustm rovm zinkovn ocelovho drtu vystupuje drt z taveniny zinku kolmo nahoru,
take vrstva istho zinku na jeho povrchu ztuhne. Zinkov povlak je tvoen vrstvou elezo-zinek a
vrstvou istho zinku. Pedepsan nejmen mnostv zinku na povrchu drtuje v zvislosti na prmru
drtu dokumentovno v tabulce 26.

Tabulka 26 Nejmen pedepsan mnostv zinku na ocelovm obvykle a tlust pozinkovanm drtu a drtu po
zinkovn taenm podle CSN 42 6406

Jmenovit prmr drtu [mm]
Nejmen mnostv zinku [g.m
-2
]
Druh zinkovn
obvykl tlust
v tavenin
s dodatenm
taenm pes do v tavenin galvanicky
0,20 0,63 10 a 25 - - 20 a 40
0,63 1,40 30 a 50 - 100 a 160 50 a 80
1,40 4,00 50 a 100 45 a 90 180 a 260 80 a 135
4,00 6,30 120 a 160 - 275 a 290 160 a 180
6,30 10,00 160 - - -
Technologie tven

- 169 -
9.3.8. Technologick zazen
Uspodn procesu prbnho rovho zinkovn ocelovho drtu je v zsad stejn pro
vechny druhy drtu. Li se jen v ji zmnnch zpsobech vstupu drtu z taveniny a zpsobem
strn. Proces rovho zinkovn drtu v prbn lince zahrnuje odvjen, alternativn patentovn,
hn nebo odmaovn, moen a nanen tavidla, suen, zinkovn a navjen. Podle jakosti oceli a
elu pouit se pouze vypout nkter z uvedench operac. Na obr. 192. je uvedeno schma
alternativnho een jednotlivch st linek k rovmu zinkovn ocelovho drtu.

Obr. 192. Alternativy een jednotlivch st linek k rovmu zinkovn ocelovho drtu
9.3.8.1. Zinkovac pece
Zinkovac pece jsou vznamnou soust linek k rovmu zinkovn drtu. Zinkovac pece jsou
konstruovny s ocelovou nebo keramickou vanou, tedy pracovn ndr na taveninu zinku. K vytpn
ocelovch i keramickch van se nejastji pouv plyn, ppadn topn olej nebo elektrick energie.
Velice progresivn zpsob plynovho ohevu ocelov vany je zpsob s nucenm obhem
atmosfry. Spalovn plynu se dje ve zvltn komoe. Spaliny jsou ventiltorem vhnny velkou
rychlost kolem vany. Vysok rychlost proudn umouje pedn tepla slnm i konvekc. Dleitou
podmnkou ohevu je omezen teploty spalin tak, aby na vnitn stn ocelov vany nebyla pekroena
teplota 470 C.
Jednm z hlavnch problm rovho zinkovn je ivotnost ocelovch van, kter je podle /10/
ovlivnna zejmna:
materilem vany,
zpsobem vytpn - rovnomrnost vytpn,
pomrem hmotnosti zinku ve van a hmotnosti pozinkovanho drtu za asovou jednotku,
pomrem vytpn plochy k hladin zinku.
Technologie tven

- 170 -
Zkony rozpustnosti ocelovho drtu v roztavenm zinku se vztahuj samozejm i na ocelovou
vanu. Z toho vyplv, e vana m bt z nejistho eleza s minimlnm mnostvm kemku, fosforu a
uhlku. V zahranin se pro ocelov vany pouv techniky ist elezo ARMCO.
Pechod tepla stnami vany na vku mus bt rozdlen tak, aby alespo 75 % celkovho
pivdnho tepla prolo horn polovinou vany. Dvodem je vt poteba tepla ke kryt tepelnch ztrt
vyzaovnm hladinou zinku. Tepeln ztrty vyzaovnm hladinou zinku pro teplotu 450 C:
ist hladina zinku 62,8 GJ.m
-2
.h
-1
,
hladina kryt popelem 33,5 a 41,9 GJ.m
-2
.h
-1
,
hladina kryt izolanm vkem 11,9 GJ.m
-2
.h
-1
.
Velice dleitm faktorem ovlivujcm ivotnost van je pomr hmotnosti zinku k hmotnosti
pozinkovanho drtu prolho vanou se zinkem za hodinu. Veobecn se udv, e hmotnost zinku v
pnvi m bt nejmn dvacetinsobek vroby pozinkovanho drtu za hodinu.
9.3.9. Bilance spoteby zinku
Celkov spoteba zinkuje pi vrob pozinkovanho ocelovho drtu vznamnou nkladovou
poloku. Me bt vyjdena vztahem:

M
Zn,c
= M
u
+ M
p
+ M
z
[kg.t
-1
] (71)

kde zna:
M
u
- spoteba zinku k zajitn nbru zinku na drt podle SN,
M
p
- spoteba zinku v dsledku pekroen pedepsanho nbru zinku na drt podle SN,
M
z
- ztrty zinku.
Ztrty zinku pi rovm zinkovn lze vyjdit vztahem:

M
z
= M
tz
+ M
zp
+ M
zo
[kg.t
-1
] (72)

kde zna:
M
tz
- ztrty z tvorby tvrdho zinku,
M
zp
- ztrty z tvorby zinkovho popela,
M
zo
- ostatn ztrty.
Tvrd zinek vznik z vnesench eleznatch sol,
reakc tekutho zinku s elezem z povrchu drtu a reakc
eleznch stn vany a armatury s taveninou zinku.
Obsahuje asi 90 - 94 % istho zinku, 8 - 5 % Fe a zbytek
jsou neistoty.
Zinkov popel vznik okysliovnm hladiny zinku a
krom toho obsahuje splen kryc materil z hladiny zinku
a zbytky tavidla. Zinkov popel obsahuje asi 70 - 75 %
zinku.
Ostatn ztrty M
zo
vznikaj nikem zinku z vany,
vystikovnm zinku a podobn. Tyto ztrty jsou relativn
mal.
Spoteba zinku pi obvyklm rovm zinkovn ocelovho drtu je uvedena na obr. 193.

Obr. 193. Spoteba zinku pi obvyklm
zinkovn ocelovho drtu
1 - celkov spoteba,
2 - spoteba zinkovho popela,
3 - spoteba tvrdho zinku.
Technologie tven

- 171 -
9.4. Elektrolytick zinkovn
Prbn elektrolytick zinkovn ocelovho drtu vyuv znmch elektrochemickch ink
stejnosmrnho elektrickho proudu ve vodnch roztocch sol zinku. Elektrolytick linka k zinkovn
drtu sestv obvykle z odvjejcho zazen, zazen k tepelnmu zpracovn, z lzn pro povrchovou
pravu ped zinkovnm, elektrolytickch zinkovacch lzn, sucho zazen a navjedla. K
elektrolytickmu zinkovn ocelovho drtu se pouvaj dva postupy:
Nejrozenj je zpsob Meaker, kter pouv rozpustn zinkov anody a pracuje s lzn sranu
zinenatho s uritmi psadami a to hlavn sranu hlinitho a kyseliny borit o koncentraci
vodkovch iont odpovdajc pH3. Dociluje se pitom 95 % proudov innosti na katod pi
proudov hustot na katod asi do 100 A.dm
-2
.
Zpsob Taiton pouv nerozpustn anody sloen z 99 % olova a 1 % stbra. Zinek je soust
elektrolytick lzn sranu zinenatho, zskan pmo vyluhovnm zinkovch rud o obsahu 50 a 60 %
zinku. Pouit lzn maj vy kyselost, a proto mohou pracovat s vymi proudovmi hustotami a
250 A.dm
-2
. To umouje pi pokovovn drtu doshnout i velmi tlustho povlaku zinku a 1000 g.m
-2
pi relativn krtkch dlkch elektrolytick lzn. Uveden technologie vak vyaduje samostatnou
louhrnu, do kter se vrac z trati elektrolyt znan kyselosti ochuzen o zinek.
Kad z obou pochod je zvisl na druhu kovu, sloen a teplot elektrolytick lzn, kyselosti,
proudov hustot a kad m svou rychlost. Hrubozrnn povlak se bude tvoit, kdy poet
krystalickch center bude mal a krystalizan rychlost velik. Jemnozrnn povlak naopak, kdy poet
krystalizanch center bude velik, ale krystalizan rychlost mal. Hrubozrnn krystalizace zinku
vytv drsn a mnohdy i provit povlak, jemnozrnn krystalizace zinku hladk a kompaktn povrch.
Pi elektrolytickm pozinkovn se dosahuje velmi ist a tud tvrn (houevnat) Zn vrstvy,
kter odolv i znanm petvoenm (viz obr. 194. srovnn elektrolyticky a rov vzniklho Zn
povlaku). Pouit elektrolyticky pozinkovanch materil souvis s jejich odolnost proti korozi. Na
zklad elektrochemickch zkonitost dvojice elezo-zinek (efekt obtovan anody) nabz povlak
vbornou korozn ochranu, dokonce i kdy je pokozen (nap. pokrbn).
Pi zpracovn ocel s povlaky, nanenmi elektrolytickm zinkovnm se Zn povlak vyznauje
velmi dobrou tvaitelnost a je proto vhodn k hlubokmu taen. Morfologie povrchu plechu u
elektrolyticky zpracovanch materil nen tak vrazn z toho dvodu, e zinkov vrstva kopruje
morfologii zkladnho materilu, kter je ji po finlnm hlazen. Na zklad nepznivch
tribologickch vlastnost (v porovnn s povlaky nanenmi ponoovnm do lzn) je vhodn jist
chemick prava tohoto povlaku a to zejmna u obzvlt nronch vlisk.
Vhody elektrolytickho zinkovn lze shrnout do t zkladnch bod:
proces neovlivuje pvodn mechanick vlastnosti materilu, zejmna jeho hlubokotanost,
proces umouje ppravu velmi tenkch zinkovanch povlak,
proces umouje vrobu diferencovanch a jednostrannch povlak

Obr. 194. Srovnn a) elektrolyticky a b) rov pozinkovanho povrchu, podln ez, zvteno 1 000x
Technologie tven

- 172 -
9.5. Pomovn
M je naervenal kov o hustot 8,95 g.cm
-3
a bodu tn 1084 C. M po stbe nejlep
elektrickou i tepelnou vodivost, je nemagnetick. Podle elektrochemick ady napt je v porovnn s
elezem ulechtilej a pi malch tloukch zabezpeuje nepatrnou ochranu ocelovho drtu ped
rezivnm.
Pomovn drt se provd jako jedna z operac povrchov pravy drt po patentovn ped
taenm. Kovov povlak mdi sniuje ten mezi drtem a prvlakem, usnaduje proces taen a
zajiuje hladk a ist povrch taenho drtu. Pomovn se tak pouv jako konen
technologick operace za elem zskn lesklho a istho povrchu drt se silnj vrstvou mdi
zejmna pi vrob drt pro matracov pruiny a pi vrob svaovacch drt pro automatick
svaovn v CO
2
nebo pod tavidlem. Pomovn se provd u velkch a stednch prmr drtu do 1,6
mm; drty o malch prmrech se obvykle fosftuj.
Kvalitn pomdn povrch ocelovho drtu konverznm zpsobem mus obsahovat (nezvisle na
prmru drtu) min. cca 2 g Cu na tveren metr (to odpovd tlouce Cu vrstvy 0,22 mm).
Tabulka 27 ukazuje vypoten ukazatele konverznho mdn pro nbr 2 gm
-2
Cu pi prbnm
procesu.

Tabulka 27 Vypoten ukazatele konverznho mdn pro nbr 2 g.m
-2
Cu pi prbnm procesu.

150 175 150 175 150 175
1,0 0,510 1 019 5,0 4,4 1 874 2 811 2 499 3 748 3 123 4 685
1,5 0,340 679 3,3 3,0 2 812 4 218 3 750 5 624 4 687 7 031
2,0 0,255 510 2,5 2,2 3 744 5 616 4 992 7 488 6 240 9 360
2,5 0,204 408 2,0 1,8 4 680 7 020 6 240 9 360 7 800 11 700
3,0 0,170 340 1,7 1,5 5 616 8 424 7 488 11 232 9 360 14 040
3,5 0,145 291 1,4 1,3 6 562 9 843 8 749 13 124 10 936 16 405
4,0 0,128 255 1,3 1,1 7 488 11 232 9 984 14 976 12 480 18 721
Spoteba CuSO
4
.5H
2
O
pi jejm vyuit na.
Objem mdc lzn (l)
150 200 250

drtu
Povrch
drtu
pomdn mnostv drtu (kg) bez ztrty kvality
mm m
2
kg
-1
gt
-1
80 % 90 %
poten obsah CuSO
4
.5H
2
O (gl
-1
)*
Potebn
mnostv Cu

9.5.1. Zsady pro volbu parametr zazen pro pomovn
Zsady pro volbu parametr zazen pro pomovn lze shrnou takto:
Optimln nbr Cu je tm nezvisl na prmru drtu.
Pedchoz tah ped prbnm mdnm mus bt mokr.
Pomdn drt se dotahuje poslednm tahem s malm brem (po oplachu za lzn a ponoru do
emulze).
Drtotah m mt relativn ni ppadn regulovatelnou tanou rychlost.
Mdc zazen, by mlo umonit dostatenou dobu ponoru drtu v lzni (co je souasn dno
rychlost urenou drtotahem) aspo 5 sekund. K tomu me bt vana vybavena vratnmi kladkami.
Je vhodn, lze-li poet ponoench dlek mnit.
9.5.2. Zsady pro volbu koncentrace sloek mdc lzn a pro provoz mdn
1. Dostaten nbr Cu na drt a jeho stabilita v ase se zajiuje obsahem skalice modr. Pro
prbn proces (krtk asy expozice) je nutn vysok koncentrace skalice.
Technologie tven

- 173 -
2. Konverznm mdnm nelze vylouit mdn povlaky, kter by mly libovoln silnou tlouku,
nad kritickou hranic blzko cca 3 gm
-2
se m odlupuje.
3. Nadmrnou intenzitu vyluovn Cu meme regulovat:
zednm lzn vodou (nehroz ztrta mdc schopnosti, ale dojde ke snen koncentrace
Cu).
okyselenm lzn (relativn mal mnostv kyseliny, zv se tak pilnavost vrstvy, ale
nebezpe ztrty mdc schopnosti lzn).
kombinac obou pedchozch zpsob.
dvoustupovm mdn (1. sekce mal koncentrace Cu, vy kyselost slab pilnav
povlak; 2. sekce vy koncentrace Cu, ni kyselost povlak podstatn zesl).
4. Uveden zsady plat pro nov nasazen lzn a zhruba tak pro lzn sten vyuit. Jestlie
se vylouenm Cu na drt z roztoku ztrat jist st obsahu Cu
2+
, je teba jej doplnit pidnm
koncentrovanho roztoku CuSO4. Zrove s bytkem kadho 1gl-1 Cu
2+
se v roztoku objev
0,88 gl
-1
Fe soli jako zneiujc sloka. Hranice nejvyho obsahu Fe pi dlouhodobm
vyuvan lzn se mus urit opt pouze empiricky s ohledem k dan dob ponoru drtu v lzni
a na skutenm nbru Cu.
5. Obsah voln kyseliny v mdc lzni se pi mdn ztrc pomrn pomalu (Fe +2H
-
Fe sl).
6. Pi vysokm obsahu Fe v roztoku po proveden nkolikerho zeslen koncentrace CuSO
4
je
nutno lze vyut (zde by se uplatnila monost snen rychlosti drtotahu) a potom likvidovat.
Ped likvidac odpadn mdc lzn u odborn firmy by se ml zbytek Cu
2+
z roztoku
shromdnho ve zvltn ndri nejprve pln vylouit delm ponoenm odpadnho drtu (a
klesne obsah Cu
2+
na nulu). Zle na rozdlu v cench likvidace roztoku s obsahem a bez
obsahu Cu
2+
(lze pedpokldat dra likvidaci mnatch roztok).
7. Monosti kontroly drt konverzn pomdnch s jednm tahem po mdn. Zkaznci obvykle
krom vizulnho hodnocen pomdnho drtu nepoaduj hodnoty nbru mdi. Pokud by
zkouen tohoto parametru bylo nutn, provd se dvojm venm vzorku drtu ped
odstrannm a po odstrann povlaku. Mechanick vlastnosti jsou obvykle poadovny a
dodrovny v souladu s normami.
9.5.3. zen procesu mdn
Na zklad pedchozch informac lze provoz mdn dit tzv. na oko. Technicky sprvnjm
zpsobem, je znalost koncentrac limitujcch sloek v lzni a doplovn sloek a vmna cel lzn na
zklad znalosti koncentrac pslunch iont. V lzni je nutn sledovat tyto sloky:
koncentrace mdi (Cu
2+
) nesm poklesnout pod 25 gl
-1

koncentrace eleza (Fe) nesm pekroit 40gl
-1

pH mus bt stle < 1
dle je doporueno sledovat koncentrace SO
4
2-

Existuj dva zpsoby jak dit proces mdn:
a) Analytick postup
Tento postup vychz z pedpokladu, e z lzn budou pravideln odebrny vzorky Tyto vzorky
budou servisn laborato analyzovny pravideln na obsah Fe, Cu, ppadn SO
4
. Na zklad tchto
Technologie tven

- 174 -
vsledk bude do lzn doplovna m, ppadn po pekroen koncentrace Fe, SO
4
rozhodne
technolog o vmn lzn.
b) Analyticko-empirick postup
Pokud je znm prmrn dosahovan nbr mdi na danm zazen je mono vypotat kolik
skalice modr je zapoteb na pomdn 1 tuny drtu danho prmru a na zklad tohoto vpotu je
mono odhadnout spotebu CuSO
4
.5H
2
O a toto mnostv pravideln doplovat.
Pro oven tto zvislosti je vhodn cca msn sledovn (viz. bod a). Pokud pozorovn potvrd
pedchoz vpoty je mono se jimi dle dit a kontrolu lzn provdt jen 1x a 2x za tden. V ppad
velkch odlinost mezi vpotem a analyticky zjitnou skutenost, je teba dlouhodob sledovat a
vyhodnocovat nbry mdi v zvislosti na prmru drtu a na vech technologickch faktorech.

9.6. Hlinkovn
Hlink je kov o hustot 2,7 g.cm
-3
, mkne pi teplot 600 C, bod tn je 658 C. Podle
elektrochemick ady napt je v porovnn s Fe mn ulechtil. Hlinkov povlak ve srovnn s
povlakem zinkovm na oceli m pi stejn tlouce povlaku v pmosk, mstsk a prmyslov
atmosfe 2,5 a 3 krt vt trvanlivost. Tak slitiny hlinku vykazuj vysokou odolnost proti korozi.
Hlinkov povlak m v prmyslov atmosfe ve srovnn se zinkovm a 3x vt ivotnost.
Hlinkovn se nejastji provd v tavenin (teplota tn Al = 658 C) v tchto technologickch
krocch: odvjen, odmaovn, moen, nanen tavidla, hlinkovn, chlazen, navjen.
Provd se v tavenin Al 99,5 pi teplotch okolo 700 C s pouitm fluoritovch tavidel, pi
tchto teplotch ji me dochzet k rekrystalizaci oceli, proto je rov zinkovn vhodn pi
pokovovn drtu, kter je dn v mkkm proveden (pletivo, st, ostnat drt, atd.). Vznik
nedouc intermetalick fze FeAl
3
lze omezit legovnm Si.
Slitinov povlaky Zn - Al jsou velice odoln proti korozi, a tak se jako alternativa k povlakm
zinku prosazuj ve vrobn praxi, (tabulka 27).

Tabulka 27 Vlastnosti slitinovch povlak Zn-Al na ocelovm drtu

Povlak
(vrobn
proces)
Chemick
sloen
Mrn
hmotnost
Teplota
taven
Korozn
odolnost v
atmosfe
Taitelnost,
plon br
Pilnavost Tvrdost povlaku
[%] [g.cm
-3
] [C] [%] [HV]
Zinek
Zn 99,977
Pb 0,015
Fe 0,007
Cd 0,001
7,13 419 1 dobr, do 85
dobr, s rstem
tlouky zinku
se zhoruje
vrstva Zn 35
vrstva Fe/Zn 93
Galvalume
Zn 43,5
Al 55,0
Si 1,5
3,69 560
3 krt vt ne
zinek

dobr,
odpovd
vlastnostem Zn
a Al

Trigalva
(vrobn
proces)
Zn 84,5
Al 15,0
Sn 0,5
5,72 450
4 - 6 krt
vt ne zinek
vborn, 90 vborn
Galfan
Zn 95,0
Al 5,0
Ce stopy
Le stopy
6,59 382
vce ne 2 krt
vt n zinek
vborn, 90 vborn
vrstva Zn/Al 56
vrstva Fe/Zn/Al
nemiteln
Technologie tven

- 175 -
9.7. Cnovn
Cn je mkk sbroleskl kov o hustot 7,28 g.cm
-3
a bodu tn 231,8 C. Podle elektrochemick
ady napt je v porovnn s Fe ulechtilej. Cn m vznamnou lohu pi ochran jinch kov proti
korozi. Schopnost tvoit odoln filmy oxid SnO a SnO
2
zpsobuje, e cn je velmi stl v atmosfe a
ve vod. S ohledem na nzk mechanick vlastnosti cnu a jeho vysokou cenu se vak cn uplatuje
pedevm ve form povlak na jinch kovech, pedevm na eleze, litin a mdi.
Cnovn drt je na rozdl od cnovn plech pomrn mlo rozen. Cnovn se pouv
zejmna pro jeho netoxick vlastnosti v potravinskm prmyslu (st a filtry), a pro jeho dobrou
pjitelnost v elektrotechnice (band elektrickch stroj). Pro jeho tanost a kluznost pi specilnch
aplikacch.
Cnovn se provd:
1. rov, ponorem do roztavenho cnu
2. Elektrolyticky
9.7.1. rov cnovn
Pravdpodobn nejstar technologi ppravy cnovho povlaku na eleze bylo tzv. rov
cnovn ponorem eleznho pedmtu do lzn roztavenho cnu (hot dip tinning), i potrn
eleznho pedmtu, ohtho nad teplotu bodu tn cnu, prachovm cnem (wipe tinning), kdy je teba
cnov povlak vytvoit pouze jednostrann.
Dleitou soust techniky rovho cnovn je dkladn oitn povrchu cnovanho eleza i
oceli, pedevm dn odmatn a odstrann vech eventuelnch zbytk koroznch produkt.
rov pocnovn provd tak, e ocelov plechy vstupuj do lzn roztavenho cnu (teploty
310 C a 245a 310 C) skrz vrstvu tavidla (tavenina ZnCl
2
, NaCl a NH
4
Cl) a vynouj se pes vrstvu
palmovho oleje a prochzej mezi vlci, kter vymezuj tlouku povlaku v rozmez 0,0015 0,0025
mm. Mezi ocelovm podkladem a cnovm povlakem se tvo vrstvika intermetalick fze, kter byla
rentgenograficky identifikovna jako FeSn
2
(viz. diagram Fe-Sn, obr. 194.).
Korozn odolnost zajist pouze vrstva istho cnu s kvalitou povlaku 30 a 40 g.m
-2
.
9.7.2. Elektrolytick cnovn
K prbnmu elektrolytickmu cnovn drtu jsou pouvny kysel nebo alkalick
elektrolytick lzn. Povrch vylouenho povlaku je matn. Hmotnost povlaku se pohybuje v rozsahu
od 10 do 15 g.m
-2
.
K vyluovn cnu ze zsadit lzn je pouvn roztok ciniitanu sodnho ve vod s pdavkem
hydroxidu sodnho ke zlepen vodivosti a snen koroze anod. Z kyselch lzn je aplikovn roztok
fluoroboritanu cininatho a kyseliny borit. Z kyselch lzn je vyluovn dvojmocn cn.
9.7.3. Pasivace cnovch povlak
Na cnu se za nzkch teplot tvo vrstva SnO, za vych teplot povlak SnO
2
. Pi normlnch
teplotch je prstek tto vrstvy cca 2 (0,2 nm) za tden a 5 za rok. Pi teplot 200C je to ale ji
20 a povlak m zlatou barvu. Tto tzv. pirozen pasivace se pouv pi ochran proti tvorb tzv.
ernch skvrn, kter jsou dsledkem mapovn cnu reakc se srou, obsaenou v potravinch. Pirozen
pasivace nen stejnomrn, vsledn povlak pak nem stejnomrnou barvu. Tento problm e tzv.
Technologie tven

- 176 -
chemick pasivace. jedn se o ponor do roztoku (nap, fosforenan sodn 9g/l, dvojchroman sodn 3
g/l, louh sodn 20 g/l smedlo 3 g/l) o teplot 85C na cca 30 s. Nsleduje oplach a suen

Obr. 194. Binrn diagram Fe-Sn
9.8. Chromovn
Dekorativn chromovn je jeden z nejfektnjch galvanickch proces jak po strnce vzhledov,
tak po strnce fyziklnch vlastnost. Chromovan povlaky jsou vysoce odoln proti atmosferick korozi
za normln i zven teploty a velmi tvrd a odoln proti mechanickmu opoteben. Maj tak nzk
koeficient ten. Leskl chromov povlaky vykazuj vysokou zobrazivost svtla a vsledkem je vysok
dosaen lesk pokovenho zbo.
9.9. Studium kovov vrstvy
Men tlouky vrstev a povlak se provd v ezu na metalografickm vbrusu nebo
vybrouenm jamky do povrchu (metoda Calotest). Pokud by studovan vrstva byla pli tenk, byla by
na kolmm ezu obtn pozorovateln, zvlt v ppad pozorovn svtelnm mikroskopem. Proto se
pipravuj ezy zkosen pod uritm hlem, na kterch se vrstva jev tlust. Tlouku vrstvy nebo
povlaku na ikmm ezu pak lze pepotat na skutenou pi znalosti hlu zkosen.
Ke studiu mikrostruktury vrstev a povlak se pouv svteln a rastrovac nebo transmisn
elektronov mikroskopie. Svteln mikroskopie vyuv ke zobrazovn viditeln svtlo a m tud
pomrn nzkou rozliovac schopnost. Jej pouitelnost pro pozorovn vrstev a povlak je tedy znan
omezen. Lep rozliovac schopnost disponuj rastrovac elektronov mikroskopy. Tyto pstroje ke
zobrazovn pouvaj elektronov svazek generovan psobenm vysokho napt (obvykle 5 30 kV)
na haven wolframov vlkno nebo tzv. autoemisn trysku krystaly schopn snadno uvolovat
Technologie tven

- 177 -
elektrony. Pro svj provoz tyto pstroje vyaduj vakuum. K fokusaci elektronovho svazku se
pouvaj tzv. elektrostatick nebo elektromagnetick oky (cvky). Touto soustavou je paprsek
elektron vychylovn a postupn pejd povrch vzorku. Ozen oblast vzorku pot vyzauje tzv.
sekundrn a odraen elektrony. Sekundrn elektrony (SE) poskytuj informaci o relifu povrchu,
podobn jako ve svtelnm mikroskopu, zatmco odraen elektrony (BSE) vypovdaj o chemickm
sloen materilu a poskytuj tzv. materilov kontrast. Detekovan signl z jednotlivch bod je
digitln zpracovn a zobrazen na televizn obrazovce nebo potai. Pi interakci elektron s atomy v
blzkosti povrchu vzorku dochz rovn k vyzen charakteristickho rentgenovho zen. Toto
zen poskytuje informaci o chemickm sloen pozorovan oblasti. Pro analzu charakteristickho
RTG zen se pouvaj EDS (energov disperzn) a WDS (vlnov disperzn spektrometry). Bn
rastrovac elektronov mikroskopy bvaj vybaveny EDS analyztorem chemickho sloen. S pomoc
tchto zazen je mon provdt chemickou mikroanalzu.

Otzky ke kapitole 9

1. Co je to koroze?
2. Jak lze ocelov vrobky chrnit proti korozi?
3. Jak se hodnot agresivita atmosfry?
4. Jak je rozdl v mechanismu ochrany proti korozi mdi a hlinku?
5. Vysvtlete princip rovho zinkovn. Pi jakch teplotch se provd?
6. Jak se pipravuje vstupn surovina pe pokovovnm?
7. Jak probh reakce mezi elezem a zinkem?
8. Charakterizujte jednotliv fze zinkovho povlaku? Jak je z pohledu fz rozdl mezi
nzkoteplotnma vysokoteplotnm zinkovnm?
9. Jak vliv m kemk na strukturu zinkovho povlaku?
10. Jak neistoty se bn vyskytuj v zinkovac lzni a jak je jejich vliv?
11. Jak je rozdl mezi tlustm a obvyklm zinkovnm?
12. Navrhnte od a do z vlastn linku na pozinkovn drtu. Zamte se na co nejvt ekonominost
procesu, pi co nejvy kvalit zinkovho povlaku.
13. Jak vypotete kolik budete potebovat zinku na pokoven pedem stanovenho mnostv drtu?
14. Jak je zkladn rozdl mezi dvmi bn pouvanmi technologiemi elektrolytickho zinkovn?
15. Jak je rozdl mezi elektrolyticky a rov vzniklm povlakem Zn?
16. Vysvtlete princip konverznho mdn.
17. Jak se vypote mnostv mdi, kter potebujte k pokoven danho mnostv drtu?
18. Jak lze dit mnostv vyluovan mdi?
19. Jak se provd rov hlinkovn? Srovnejte korozn odolnost Zn povlaku a ZnAl povlak?
20. Kdy se pouv cnovn?
21. Co je to pasivace kov? (vysvtlete na pkladu pasivace Sn).
22. Jak jsou souasn monosti hodnocen kvality kovov vrstvy?

Technologie tven

- 178 -
10. ZKOUEN OCELOVHO DRTU

180 minut

budete umt vyhodnotit zkouku tahem,
budete seznmeni s principy zkouky kroucenm a ohybem,,
budete seznmeni s nedestruktivnmi zkuebnmi metodami,
budete rozumt problematice rozmrov kontroly drtu,
budete se orientovat ve zkoukch zinkovho povlaku.

Zkouen je pi vrob ocelovho drtu zameno na:
vstupn kontrola VD
mezioperan kontrola jakosti drtu v prbhu vroby
vstupn kontrola TD
Tato tstupov, pravideln a systematick kontrola jakosti vchozho materilu, polovrobku a
hotovho vrobku vytv podmnky pro zajitn vysok jakosti drtu, a to v souladu s psnmi
poadavky odbratel, kter jsou stanoveny v pslunch normch a pedpisech. Pravidelnm
zkouenm jakosti zpracovvanho materilu lze vas rozpoznat a odstranit vady, kter se objevuj v
procesu vroby drtu tak, aby byla zajitna vysok, nemnc se jakost vrobku.

Ke stanoven vlastnost drtu jsou aplikovny tyto druhy zkouek:
zkouky ke stanoven mechanickch vlastnost drtu
zkouky ke stanoven technologickch vlastnost drtu
zkouky ke stanoven chemickho sloen materilu
metalografick, fyzikln fyzikln chemick zkouky

Pro hodnocen vlastnost ocelovho drtu m rozhodujc vznam souhrn vlastnost, kter
oznaujeme za vlastnosti mechanick. Lze jimi vyjdit seln chovn materil za psoben vnjch
sil. Podle zpsobu psoben sly na zkuebn tlesa lze tyto zkouky dle dlit na statick a dynamick.
Zkouen probh zpravidlaza teploty okol (20 C), vjimen pi jinch teplotch.
10.1. Statick zkouka tahem
Statick zkouka tahem je hlavn a zkladn zkoukou materilu. Pes vvoj novch destruktivnch
i nedestruktivnch zkuebnch metod tomu tak bude i v budoucnost. Pevnost v tahu bude normovna a
zaruovna v materilovch listech ocel a konstruknch materil. Vyplv to z pomrn
jednoduchosti, dostupnosti a reprodukovatelnosti zkouky.
Technologie tven

- 179 -
Podle normy SN EN 10002-1 (dve SN 42 0310) spov zkouka v postupnm zatovn
zkuebn tye tahovm naptm a do petren. Poten men dlka vzorku je nejastji L
0
= 100
mm nebo L
0
= 200 mm

Zkoukou se uruj tyto mechanick vlastnosti:
mez pevnosti v tahu - R
m
,
mezi kluzu v tahu - R
r
, R
p
, R
t
,
tanost - A,
kontrakce - Z.
10.1.1. Pevnost v tahu
Pevnost v tahu (dve oznaovan jako mez pevnosti v tahu) - R
m
je napt odpovdajc podlu
nejvtho zaten, nejvt sly a potenho prezu zkuebn tye - viz diagram obecnho prbhu
zkouky tahem. Pevnost v tahu je vyjdena rovnic:
0
S
F
R
m
m
=
[N.mm
-2
, MPa] (73)
kde:
F
m
je maximln zaten, maximln sla [N],
S
0
je poten prez tye ped zkoukou [mm
2
].

Na obr. 195. je znzornna stedn relativn chyba
jednotlivch men pevnosti v zvislosti na prmru drtu.
Stedn relativn chyba stanoven pevnosti je:
100 4
2 2
d
d
F
F
[%]

(74)
F je absolutn chyba men sly, pro trhac stroj pesnosti 1
(1 = 1% = 1/100),
d je absolutn chyba men prmru, pro mikrometr je
d = 0,01 mm.

Hodnoty pevnosti mohou bt vznamn ovlivnny zpsobem uchycen zkuebn tye v elistech
trhacho stroje. Problm lom v elistech je zvl aktuln u ocelovch vysokopevnch a tenkch drt.
Zkladnm kritriem platnosti zkouky je typ lomu:
houevnat lom s kontrakc charakterizuje platnost zkouky,
smykov nebo kehk lom bez kontrakce charakterizuje neplatnost zkouky.
10.1.2. Tanost
Tanost je spolu s kontrakc mtkem plasticity kovu pi zkouce tahem. Tanost A je trval
pomrn prodlouen zkuebn tye po petren, vyjden v procentech rovnic:
100
0
0
=
L
L L
A
N

(75)

Obr. 195. Stedn relativn chyba
men v zvislosti na prmru drtu
Technologie tven

- 180 -
kde L
n
je dlka tye po petren [mm],
L
0
je poten dlka tye [mm].
Celkov prodlouen L
n
m dv sloky - rovnomrnou L
R
a kontrakn L
K
. K rovnomrnmu
prodlouen zkuebn tye dochz pokud jsou v materilu k dispozici voln pohybliv dislokace; jinak
dojde k mstnmu zen a ty se prodluuje pouze lokln. Velikosti obou sloek a tak jejich pomr
mohou bt v rznch materil velmi odlin, co se d velice dobe znzornit profilem tanosti.
Rozloen podlnho prodlouen po dlce tye po zkouce tahem dokumentuje obr. 196.
rovnomrn st je pmo mrn poten dlce: L
R
= K
1
L
0
,
kontrakn st je mrn poten ploe prezu: L
K
= K
2
S
0
;
K
1
, K
2
jsou konstanty mrnosti,S
0
je poten plocha
prezu.

Z uvedench daj vyplv, e u stejnho materilu:
je velikost tanosti zvisl na men dlce zkuebn
tye L
0
a mst lomu. Poloha lomu pitom zvis na
statistickm rozloen anomli vlastnost struktury a
stavu napjatosti ve zkouenm materilu. Plastick
deformace se od konc zkuebn tye uchycench v
elistech smrem do stedu. Kdy je materil schopen
strukturln a napov nehomogenity absorbovat, dojde
k lomu uprosted vzorku, pokud ne, je lom
nejpravdpodobnj ve vzdlenosti 0,5 d od hrany
elisti, co je oblast maximlnch smykovch napt.
hodnoty tanosti rostou se zkracujc se dlkou zkuebn
tye L
0
.
nen mon pm pepoet hodnot tanosti zjitnch
na rznch dlkch zkuebn tye L
0
.
porovnn hodnot tanosti je mon jen u geometricky podobnch zkuebnch ty splujcch
podmnku:
.
0
0
konst
L
S
=

(76)
Pi zkouen drtu se obvykle pouvaj dlky zkuebnch ty L
0
= 100 mm nebo L
0
= 200 mm.
Mn asto, na rozdl od vlcovanch materil a ve strojrenstv, jsou pouvny zkuebn tye L
0
= 5 d
nebo L
0
= 10 d; kde d je prmr drtu v milimetrech.
dn ze znmch metod kompenzace hodnot tanosti pi lomu vzorku mimo stedn tetinu se u
drtu nepouv.
Dvodem je vt asov nronost a skutenost, e s vjimkou nkterch drt je podl loklnho
prodlouen kontrakn oblasti relativn mal. V ppad nevyhovujcho vsledku se zkouka opakuje.

Obr. 196. Rozloen podlnho
prodlouen po dlce zkuebn tye
po zkouce tahem
Technologie tven

- 181 -
10.1.3. Kontrakce
Velikost kontrakce je pi zkouce tahem podobn jako tanost mtkem plasticity kovu s tm
rozdlem, e je kritriem schopnosti materilu k deformaci pi trojosm stavu napjatosti, ili
kombinovanm namhn.
Kontrakce Z je definovna jako pomr zen prezu tye po petren k prezu tye ped
zkoukou, vyjden v procentech.
100
0
0
=
L
S S
Z
n

(77)

kde S
n
je prez tye po petren [mm
2
],
S
0
je poten prez tye [mm
2
].
Z mechanizmu houevnatho lomu pi zkouce tahem, kdy k iniciaci lomu dochz v ose zkuebn
tye a trhlina se v rovin kolm k ose smrem k povrchu vyplv, e vechny faktory podporujc
iniciaci a koalescenci dutin a en trhlin v materilu sniuj velikost kontrakce. To m prakticky
vznam - velikost kontrakce me poskytovat cenn informace o stavu materilu:
1. prmrn hodnota kontrakce kles s rostoucm uhlkovm ekvivalentem (C
ekv
= C + 0,2Mn) a
s rostoucm prmrem vlcovanho zen ochlazovanho drtu stejn jakosti,
2. velikost kontrakce me bt kritriem nepmho hodnocen mikroistoty a strukturn
homogenity materilu,
3. kontrakce kvantitativn ilustruje prbh strnut - kontrakce vzrst a o 25 % pvodn hodnoty
po patentovn; jakost zen ochlazovanho vlcovanho drtu se hodnot mezi jinmi na
zklad hodnot kontrakce po 30 dnech od vyvlcovn,
4. u nzkouhlkovch neuklidnnch ocel byla prokzna vhodnost pouit kontrakce jako kritria
hodnocen taitelnosti,
5. u drt z ocel pro objemov tven za studena je tento parametr uplatnn ve Vach-Wiesnerov
kritriu pro hodnocen tvaitelnosti. Toto kritrium vyjaduje empirickou zkuenost, e pro
objemov tven za studena je vhodn materil, u kterho pomr meze kluzu k pevnosti je
piblin shodn s pomrem kontrakce k hypotetick 100 % kontrakci:
100
Z
R
R
m
e
=

(78)
kde: R
e
je mez kluzu [MPa],
R
m
je mez pevnosti v tahu [MPa],
Z je kontrakce [%].
10.1.4. Diagram zkouky tahem
Zkouka tahem provedena na kvalitnm zazen (zznam sly v zvislosti na pohybu elist,
elektronick prtahomrem, pneumatick nebo hydraulick elisti) poskytuje daleko vce informac o
materilu, ne jen hodnoty zkladnch parametr. Vsledkem takov zkouky na kvalitnm trhacm je
diagram zkouky tahem s fzemi a parametry, kter jsou dokumentovny na obr. 197.
Technologie tven

- 182 -

Obr. 197. Diagram zkouky tahem - parametry
E- modul prunosti v tahu,
- mez mrnosti, R
eh
- horn mez kluzu, R
el
- spodn mez kluzu, Rr- smluvn
mez kluzu urena z trval deformace, R
p
- smluvn mez kluzu urena z celkov deformace, R
t
- smluvn
mez kluzu urena z celkov deformace, R
m
- mez pevnosti v tahu, A
gt
- celkov pomrn prodlouen na
mezi pevnosti, A
t
- tanost, Energie- plocha pod kivkou je mrn prci potebn k petren vzorku

Fyzikln mez prunosti - tj. napt, pi kterm je materil deformovn pouze prun, se u
polykrystalickch ltek prakticky nevyskytuje. Proto je k reprodukovatelnmu zachycen napt
zpsobujcho prvn plastick deformace pouvna smluvn, technick mez prunosti R
p0,005
.

Je to
napt pro trvalou deformaci zkuebn tye 0,005 % L
0
. Zjitn tto hodnoty je znan nron. Proto je
bn hodnota, charakterizujc zatek trval deformace, obvykle urovna smluvnm naptm, kter
zpsobuje trvalou deformaci 0,2 %, tzv. mez 0,2 v tahu (R
p0,2
).
U nkterch, zejmna mkkch uhlkovch ocel se objevuje na zatku oblasti plastick
deformace sek rychlho prodluovn, kter lze snadno z pracovnho diagramu odest. Tomuto napt
kme mez kluzu. Mez kluzu v tahu R
eH
je podle SN 42 0310 napt, pi nm se zkuebn ty zane
vrazn prodluovat, ani by stouplo zaten nebo pi nm nastv prodlouen doprovzeno poklesem
zaten.
K posouzen houevnatosti materilu a jeho chovn pi plastick deformaci lze pout plochy pod
kivkou pracovnho diagramu tahov zkouky. Plocha pod kivkou je mrn prci nutn pro petren
vzorku.
10.1.5. Skuten diagram zkouky tahem
Skuten diagram umouje hlub interpretaci chovn danho materilu pi zaten jednoosm
tahem a do lomu. Ukazuje se, e prbh zpevnn je u feritickoperlitickch ocel podobn. Perlitick
oceli se li od feritickch tm, e je rychleji dosaeno meze stability - pechodu od rovnomrnho
prodlouen k loklnmu prodlouen s kontrakc (obr. 198. a 199.).
Technologie tven

- 183 -

Obr. 198 Tahov diagramy
1 - skuten diagram, F
t
- sla v okamiku petren [MPa],
2 - konvenn diagram, S
t
-plocha kontrahovanho prezu [mm
2
],
R - vrazn nebo smluvn mez kluzu, S
0
- poten plocha prezu [mm
2
],
R
m
- mez pevnosti v tahu, d
0
- poten prmr [mm],
e - zklad pirozench logaritm 2,718, d
k
- kontrahovan prmr [mm].
n - exponent zpevnn = ln (1 + Ag/100),

Obr. 199. Skuten tahov diagram vstupnch tarenskch materil
Technologie tven

- 184 -
10.2. Zkouka drtu stdavm ohbnm
Zkouka drtu stdavm ohbnm je technologick zkouka, jej elem je zjistit odolnost
materilu proti poruen pi stdavm namhn ohybem pes trn o danm polomru s amplitudou 90
(obr. 200.).
Zkuebn zazen sestv z upnacho zazen s elistmi a ohbacmi vlcovmi plochami,
z ohbac pky s unenm, ppadn s upnajcm strojm (obr. 201.). Poet ohyb je mrou
houevnatosti materilu z hlediska dynamickho namhn. Nevhodou je relativn mal zkouen
objem drtu, tedy nzk pravdpodobnost odhalen kritickch vad materilu.
Stdav ohbn je pomrn sloit proces, pi kterm se uplatuje Bauschingerv jev, v
dsledku kterho dochz k cyklickmu zpevovn a zmkovn materilu a odpovdajcm posuvm
neutrln osy drtu.

Obr. 200. Princip zkouen drtu
stdavm ohbnm
Obr. 201. Zkuebn zazen podle SN ISO 7801

Zkuebn zazen podle SN ISO 7801 sestv z upnajcho zazen s elistmi a ohbacmi
vlcovmi plochami, z ohbac pky s uneem, ppadn s upnajcm strojm.
Bauschingerv jev - oznaen vlastnosti oceli umoujc jej zpevnn vytaenm. Ocelov ty
namhna tahem nad mez prtanosti, odlehen a znovu zaten m vy mez prtanosti, ne pi
prvm zatovn, a to pi souasnm zvten tvrdosti a kehkosti
Aby bylo mono srovnvat houevnatost drt o rznch prmrech pouv se Burggellerv
vzorec (79):
2
) . 05 , 0 65 , 1 . 2 (
10
d
d
R
N
B
o
f
+ +
=
(79)
kde
N
o
- poet ohyb zajitn na vleku o polomru R [mm],
R - polomr ohbacho vleku [mm],
d - prmr drtu [mm].

Technologie tven

- 185 -
10.3. Zkouka drtu kroucenm
Zkouka drtu kroucenm je technologick zkouka, kter se provd za elem zjitn tvrnosti a
stejnorodosti materilu, dle povrchovch a sten i vnitnch vad. Zkouka spov obecn ve
zkrucovn zkuebnho vzorku kolem jeho osy v jednom nebo stdav ve dvou smrech a do jeho
poruen nebo do dosaen stanovenho potu krut. Poet krut N
t
je pak mtkem houevnatosti
materilu, citlivm na deforman strnut. U drt provozn torzn namhanch je tato zkouka
rozhodujc pro hodnocen jejich funkn zpsobilosti.
Podle SN ISO 7800 zkouka drtu kroucenm sestv ze zkrucovn zkuebnho vzorku kolem
jeho osy a do jeho lomu nebo a do okamiku, kdy je dosaen stanoven poet krut. Zkrucovn mus
bt bhem zkouky provdno stle ve stejnm smyslu. Stroj ke zkouce drtu kroucenm dokumentuje
obr. 202.

Obr. 202. Pohled na kroutc stroj

Vzhledem k tomu, e pi kroucen dochz k dynamickmu namhn relativn velkho objemu
materilu (vysok pravdpodobnost odhalen vady), je to nejpsnj mechanick zkouka drtu.
Rovn u tto zkouky se zkuebn podmnky mn skokem, konkrtn zkouen dlka L
z
v
zvislosti na prmru drtu. V ppad nutnosti odhadnout poet krut N
t
pro jin zkuebn dlky lze
pout parametr
t
vyjden vztahem:
z
t
t
L
N d
=

(80)

kde:
d - prmr drtu [mm],
N
t
- poet krut [-],
L
z
- zkuebn dlka drtu [mm].

Technologie tven

- 186 -
Parametr
t
je vlastn tangenta hlu, kter povrchov pmky viditeln na vzorku po zkouce
krutem (viz. obr. 203. - hodnocen lomu a povrchu) svraj s osou drtu. Tento parametr, je pro dan
materil konstantn, poet krut je pak linern zvisl na dlce zkuebnho vzorku. Ve skutenosti je
tato zvislost parabolick a poty krut jsou ni, ne odpovd ve uveden linern zvislosti.
Hodnocen vzhledu lomu a povrchu drtu po zkouce kroucenm poskytuje doplujc informace o
kvalit drtu. Vzhled povrchu a typ lomu jsou charakteristick pro dan stav materilu. Drty tepeln
zpracovan s izotropickou strukturou se bhem kroucen prodluuj, drty v taenm stavu se naopak
zkracuj. Toto zkrcen se zvtuje s rostoucm stupnm petven a s rostouc pevnost drtu. Nkdy
dochz k rozvrstven drtu, pak je zkrcen nejvt. Lom zkouenho vzorku me bt pn (kolm)
nebo podln (roubovit). Posuzuj se jen primrn lomy.
Soubor etanol pro hodnocen vzhledu a lomu po zkouce kroucenm dokumentuje obr. 203.

Obr. 203. Hodnocen vzhledu lomu a povrchu drtu po zkouce kroucenm poskytuje doplujc
informace o kvalit drtu. Vzhled povrchu a typ lomu jsou charakteristick pro dan stav materilu

10.4. Tahov zkouka se zauzlovanm vzorkem
Pro drty s menm prmrem ne 0,5 mm je velmi obtn provdt zkouky ohbnm a
kroucenm. Zkouka navjenm je vhodn pro testovn povrchovch vlastnost, ale ned se pout ke
stanoven tanosti drtu. Z tohoto dvodu se ke stanoven mry tanosti pouv tahov zkouka
zauzlovanho vzorku. Mru tanosti drtu pak udv nsledujc rovnice:
F
F
k
kn
n
= (-) (81)
kde F
kn
je maximln sla pi zkouce tahem zauzlovanho (knotted) drtu
F je maximln sla pi zkouce tahem nezauzlovanho drtu
Zpracovatel taenho drtu vyaduj hodnotu k
n
> 0,5.
10.5. Nedestruktivn zkouen pomoc vivch proud
Existuje vce metod nedestruktivnho zkouen, nap. ultrazvukov testovn, nebo vyuit paprsk
x. V oblasti vroby drtu je nejrozenj metodou metoda vivch proud (eddy current testing).
Technologie tven

- 187 -
10.5.1. Podstata metody
Viv proudy jsou dsledkem elektromagnetick indukce. Kdy stdav proud prochz vodiem
vytv se kolem vodie magnetick pole. Intenzita tohoto primrnho magnetickho pole H
p
zvis na
velikosti protkajcho proudu. Jestlie se dal elektrick vodi dostane do takovhoto magnetickho
pole, pak se v tomto vodii bude indukovat proud. Viv proudy jsou indukovan elektrick proudy
tekouc po kruhov drze. Svj nzev zskali z vr, kter tvo kapalina nebo plyn pi obtkn
pekek. Tyto viv proudy indukuj sekundrn magnetickho pole, jeho intenzita H
s
a charakter
zvis na magnetickch a elektrickch vlastnostech vzorku. Metody vivch proud je zaloena na
analze tohoto sekundrnho magnetickho pole.
Menm zmn v odporu a impedanci cvky, meme shromaovat informace o zkouenm
materilu. Tato informace zahrnuje elektrickou vodivost a magnetickou permeabilitu materilu a stav
materilu (to zda obsahuje trhliny nebo dal defekty). Vzdlenost cvky od vodivho materilu ovlivn
vzjemn indukn odpor okruh. Toho me bt uito pro men tlouky nevodivho ntru jako je
barva. Pomoc hodnoty magnetick permeability lze tak rozliovat materily jako elezo, nikl, a kobalt.
Jednou z hlavnch vhod metody vivch proud jako NDT nstroje je velk rznorodost men,
kter umouje. Viv proudy mohou bt pouity pro :
zjiovn trhlin
men tlouky materilu
men tlouky ntr
men vodivosti

Mezi vhody tto metody pat:
Citlivost na mal trhliny a dal defekty
Schopnost odhalit povrchov a podpovrchov vady
Men dv okamit vsledky
Vybaven je penosn
Minimln poadavky na pprava vzork
Testovac sonda nepotebuje pm kontakt se soustkou
Umouje vyeten sloitch tvar

Metoda vak m i sv omezen:
Mohou bt vyetovny pouze vodiv materily
Sonda mus mt dostaten pstup k povrchu
Je nutn urit zrunost a zakolen
Konen prava povrchu a hrbolatost me peket
Poteba nastaven zazen pomoc etalonu
Hloubka penetrace je omezen
Nelze zjistit vady, kter jsou orientovny v uritm smru
10.5.2. Hloubka penetrace a proudov hustota
Hloubka, do kter viv proudy proniknou do materilu je ovlivovna frekvenc budicho
proudu, elektrickou vodivosti a magnetickou permeabilitou vzorku. Hloubka proniknut se sniuje s
Technologie tven

- 188 -
rostouc frekvenc, rostouc vodivost a rostouc magnetickou permeabilitou. Hloubka, ve kter se
hustota proud snila na 1/e nebo na cca 37% povrchov hustoty se nazv standardn hloubkou
penetrace . Viv proudy proniknou hloubji ne jedna standardn hloubka penetrace, ale zmenuj se
rychle s hloubkou. V dvou standardnch hloubkch proniknut 2, hustota vivch proud se snila na
1/e
2
nebo 13.5% povrchov hustoty. V tech hloubkch 3 hustota vivch proud je jen 5% povrchov
hustoty.
Citlivost testovn zvis na hustot vivch proud v mst defektu. Je dleit znt slu vivch
proud v tomto mst. Kdy se pokoume lokalizovat trhliny, frekvence je volena podle oekvan
hloubky umstn vady, tak aby se vada nachzela uvnit jedn standardn hloubky proniknut. Toto
zajiuje, e sla vivch proud bude dostaten k tomu, aby mohly bt vady nalezeny.

Obr. 204. Zvislost hloubky penetrace na vlastnostech materilu a frekvenci cvky

10.6. Rozmrov kontrola drtu
Rozmrov kontrola taenho ocelovho drtu kruhovho prmru stanov prmry, tolerance,
chylky men a hmotnosti ocelovch za studena taench drt kruhovho prezu.
Pro zajitn poadovan spolehlivosti men jsou v zvislosti na toleranci drtu pouvna tato
midla: posuvn mtko, mikrometr, mikropasametr, optick midlo. Na obr. 205 jsou specifikovny
oblasti pouit uvedench typ midel v zvislosti na toleranci drtu.

Obr. 205. Oblast pouit midel podle tolerance drtu Obr. 206. Chyba men vlivem
zakiven drtu
Technologie tven

- 189 -

Pklad 14. U nerovnch drtu je teba potat s chybou men vlivem zakiven. Velikost
zakiven je schematicky uvedena na obr. 206. Odvote rovnici pro vpoet chyby v
zvislosti na prmru svitku a graficky znzornte v =f(r).

10.6.1. Odchylky - tolerance prmru drtu
Odchylky od jmenovitch prmr (rozmr) jsou limitovny rozmrovmi tolerancemi.
Podle velikosti tolerance je 5 stup pesnosti drtu, IX. a XIII., kter vyhovuj poadavkm od
nejvt do nejmen pesnosti. Stupn XI. a XIII. jsou pednostn, stupe pesnosti XII. se
nedoporuuje, stupn IX. a X. jsou vbrov a mus bt dohodnuty s vrobcem. Podrobnj informace
jsou uvedeny v pslun SN.

Tabulka 28 Tolerance drtu

Jmenovit prmr drtu [mm] Tolerance drtu pro dan stupe pesnosti [m];
pes do IX X XI XII XIII
0,10 0,18 10 - 12 16 20
0,18 0,315 12 - 14 20 30
0,315 0,56 14 18 20 30 40
0,56 1,00 16 20 26 42 62
1,00 1,80 20 24 36 60 90
1,80 3,00 24 34 52 84 124
3,00 6,00 30 48 74 120 180
6,00 10,00 36 58 90 150 220
10,00 18,00 44 - 110 180 270
18,00 25,00 52 - 130 210 330

10.7. Zkouen vlastnost zinkovanho povlaku
10.7.1. Stanoven mnostv zinku
Ke stanoven mnostv zinku se pouvaj dv zkladn metody:
volumetrick - vodkov podle SN 42 0740, (stanoven mnostv zinku je nepm a spov v
men stechiometrickho objemu vodku vyvinutho pi reakci zinku s kyselinou chlorovodkovou).
gravimetrick - vkov podle SN 42 0741, mnostv zinku stanov pmo z bytku hmotnosti
vzorku po peveden zinku do roztoku 2 % kyseliny srov s pdavkem 2g/litr kyslinku arsenitho
As
2
O
3
, nebo koncentrovan kyseliny soln HCl s obsahem chloridu antimonitho SbCl
3
.

10.7.2. Zkouka rovnomrnosti zinkovho povlaku
Zkouka rovnomrnosti zinkovho povlaku drtu se provd podle SN 42 0742. Rovnomrnost
zinkovho povlaku se posuzuje podle potu ponor do roztoku modr skalice.
Tato zkouka se provd opakovanm ponoovnm pozinkovanho drtu do roztoku sranu
mnatho CuSO
4
po dobu pedepsanou v pslun norm drtu. M, kter se na zklad rozdl
potencil mezi elezem a md vyluuje na povrchu drtu, odhaluje nerovnomrnosti a netsnosti"
Technologie tven

- 190 -
zinkovho povlaku. Mrou kvality zinkovho povlaku je poet ponor, po kterch zstanou na povrchu
nestrateln skvrny mdi. Podrobn popis zkouky je uveden v SN 42 0742.
10.7.3. Zkouka navjenm
Provd se navinutm nkolika tsnch zvit drtu na trn. Prmr trnu se pohybuje od prmru
drtu a po ptinsobek prmru drtu. Tento test se pouv ke stanoven pilnavosti (adherence)
povlak k drtu. Na obr. 207. je uveden vsledek testu navjenm pro Zn povlak s malm obsahem
olova (50 ppm, tj. 0,005 %) ve srovnn s Zn povlakem kontaminovanm olovem (1500 ppm, tj.
0,15%). Z vsledk je zejm, e zven podl olova zpsobuje nchylnost povlaku k praskn a tm
nsledn k interkrystalick korozi.

Obr. 207. Posouzen pilnavosti povlaku pomoc zkouky navjenm; a) Zn povlak s 50 ppm olova, b) Zn
povlak s 1 500 ppm olova

Pro pruinov drty, asto z antikorozn oceli, se pouv speciln zpsob proveden navjecho
testu. Drt se na vine na trn s trojnsobnm prmrem oproti drtu. Takto vznikl pruina je nsledn
nataena na dlku, kter po ukonen psoben napt odpovd dvojnsobku pvodn dlky. Hodnot se
pravidelnost takto vzniklch zvit.

Otzky ke kapitole 10

1. Definujte znaky jakosti taenho drtu a piate k nim odpovdajc zkouku pro jejich
stanoven.
2. Definujte pevnost v tahu.
3. Definujte tanost a kontrakci.
4. Nartnte skuten diagram zkouky tahem a zaznate vechny stanoviteln veliiny.
5. Jak lze stanovit mru tanosti velmi tenkch drt?
6. Popite zkouku stdavm ohbnm. O em vypovd?
7. Pro nelze pmo srovnvat poty ohyb drt s rznmi prmry?
8. Popite zkouku kroucenm. Jak informace o materilu dky n meme zskat?
9. Jak znte nedestruktivn metody zkouen?
10. Popite princip metody vivch proud.
11. Jak je sprvn postup stanoven prmru drtu?
12. Na zklad eho zvolte typ midla?
13. Jak lze urit tlouku a pilnavost Zn povlaku?

633 Fabik Vybrane Kapitoly Z Tvareni Kovu Tazeni

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

633 Fabik Vybrane Kapitoly Z Tvareni Kovu Tazeni

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

VYSOKKOLABSKTECHNICK

je rychlost ochlazovn, 2 a 38 [C.s

. Doln bainit (obr. 140.) vznikajc za

- tvrdost feritick matrice, f

You might also like