DOMCNOST BO dl 1. svazek 1.

Vnitnm slovem obdrel a napsal

Jakob Lorber

Peklad z nminy podle tetho vydn z r. 1923 ze sbrky spis vydanch Novosalemskou spolenost v Bietigheimu ve Wirtembersku.

Prv vydn.

Nkladem Kruhu ptel Novosalemskho svtla, Brno,Vykov 1940

Pedmluva. Za vech dob byli ist, Bohu oddan lid, kte slyeli ve svch srdcch hlas Bo. Znme vichni mnoh msta ve Starm Zkon, kde prorok prav: I stalo se slovo Hospodinovo ke mn. Tak Nov Zkon podv mnoh, co vd za svj vznik zjeven (napklad Zjeven Janovo). V dobch poapotolskch crkevn otcov, jako Hieronymus a Augustin, pozdji stedovc mystikov, Bernard z Clairvaux, Tauler, Suso, Tom Kempensk a jin kladli velkou vhu na vnitn zjeven. Tak Jakub Bhme (kolem roku 1600) a Emanuel Swedenborg (kolem roku 1700) psali na zklad vidn a intuic, - le Bhmeho a Swedenborga nelze nazvati proroky ve smyslu starozkonnm, jeto oni nemli vnitnho slova. Pravmi posluchai vnitnho slova byli naproti tomu strassbursk kupec Rulmann Merswin, jen kolem roku 1350 napsal Devt skal, severonmeck superintendant J.W.Petersen (kolem roku 1700); psa dla Tiscero oteven ducha a Jan Tenhardt v Norinberku, jen kolem roku 1712 vydal dokonce Pouen o vnitnm slov Bom. Mnohem vznamnj neli spisy posledn uvedench t osvcench mu boch jsou vak mocn zjeven, kter modernm lidem byla dna tyrskm zecem a prorokem Jakubem Lorberem. Skrze tohoto prostho a duevn istho mue dal Bh v ltech 1840 1864 lidstvu veobshl, Psmo svat doplujc, potvrzujc a vykldajc Nov Zjeven Sv bosk vle, Svho vnho svtovho plnu, Svch cl s lidmi a Sv vemocn nauky lsky. Jakob Lorber se narodil 22. ervence roku 1800 v obci Kania u Mariboru ve tyrsku, kde jeho otec, jen jako kapelnk hudebn spolenosti dlel obas za vdlkem t v cizin, - ml a obdlval dv vinice. Matka Jakobova byla ena velmi inteligentn a lnula velkou lskou ke svmu prvorozenci. Jakobovi bylo ji devt let, kdy piel do farn koly v Jaringu, kde ho uitel vesnick koly vyuoval t hudb, zejmna he na housle, na klavr a na varhany. Roku 1817 navtvoval Jakob uitelsk stav v Mariboru nad Drvou a roku 1818 na popud kaplana, jen byl upozornn na Lorberovy schopnosti, zapoal studium na gymnasiu v Mariboru.Vystudoval tu 5 td s dobrm prospchem, odebral se roku 1824 do tyrskho Hradce, aby zde pokraoval ve studich. Ale vzhledem k tomu, e mu bylo zatko vydlvati si svj denn chlb ve velkm, cizm mst, opustil brzy drhu studijn docela a zastval po 5 let msto domcho uitele. Roku 1829 se vak Lorber vrtil, opt k uitelstv, chtje si zajistiti ivotn postaven a astn se vyho kurzu pro uitele na hlavnch kolch, nabyl dobrho zvrenho vysvden. Kdy se vak roku 1830 uchzel o uitelsk msto a nevedlo to hned k cli, vzdal se Lorber znovu znechucen, a navdy tohoto ivotnho plnu. Nyn se vnoval pln hudb a po krtk dob pivedl to v n tak daleko, e nalezl jako uitel hudby skrovnou obivu. Hrl obzvlt velmi dovedn na housle a zskal si, zejmna astnm napodobenm veobecn obdivovanho Paganiniho, uznn obecenstva. Akoliv Lorber bral sv umn velmi vn, ctil se tak pitahovn k jinm smrm. Mocn touha po hlubm vniknut do tajemstv stvoen pudila ho mezi jinm ke zkoumn oblohy alespo dalekohledem, a k vdeckmu studiu astronomie mu chybla dkladn znalost matematiky. V jeho bytosti se vak zraila pedevm jist zvnitnlost. tal se zlibou dla spisovatel, pojednvajc o vcech transcendentlnch (nadsmyslovch), napklad dla Swedenborga, Jung Stilingova, Jakoba Bhmeho a Justina Kernera. Z tto etby si vak neuinil vlastn studium, nebo to nebylo jeho kolem. Ponenhlu se u nho dostavovaly t vznamn sny, z nich nkter povaoval dokonce hodn zznamu. Tak bylo Lorberovi ji tyicet let, ani by byl vlastn doshl pevnho postaven. Nyn mu konen bylo nabzeno. Neoekvan obdrel nabdku z Terstu, aby v tamnm divadle pevzal msto druhho kapelnka. Pijal je a chystal se na cestu; ale jeho ivot nhle vzal zcela jin obrat, 15. bezna 1840 zrna o 6. hodin jak pozdji vyprvl kdy se po sv rann modlitb chystal opustit lko, uslyel vnitn v krajin srden hlas, jen k nmu zvolal: Vsta vezmi pistko a pi! Lorber neprodlen uposlechl tohoto tajuplnho rozkazu, rychle se oblkl a chopil se pera. A od tto hodiny, odeknuv znovu nabzen mu msto v Terstu, slouil tomuto vnitnmu

hlasu, kter pak nazval iv slovo, vce ne tyiadvacet let a do sv smrti v pokoe a nedostatku s obtavou ochotou a vrnost, jako horliv tajemnk Pn. Jeho nejbli ptel, jim se svil s touto mimodnou udlost, byli nad tm v nejvy me uasl, ano v prvm okamiku mli vnou obavu o duevn stav tohoto mue, jeho si velmi vili. asto byl pak ten neb onen ze zasvcenc ptomen jako svdek jeho tajemnho psan, a brzy byli moudrost toho, co Lorber psal lpe poueni. Pi tom Lorber sedl klidn u svho stolku, nemaje u sebe ani knihy, ani jakkoli pomcky a pohyboval mechanicky obrcen zcela do sebe mrnou rychlost perem, ani by vak inil pestvky k pemlen anebo nco zlepoval na napsanm, pln jako ten, jemu nco nkdo jin diktuje. Zdalo se, e to, co psal, budilo mlo jeho ast; kdy vak pero odloil a petal ptomnm snad dvrnm ptelm co napsal, tu se mnohdy hlasit lsku Bo, hlubokm pohnutm rozplakal. Poslyme, co o tomto vnitnm hlasu 16.5.1858 sdluje na dotaz jednoho ptele: Co se te toho, jak se sly vnitn slovo, mohu, mluv sm o sob, ci jen velmi mlo anebo ne o mnoho vce, neli jen to, e nejsvtj slovo Pn slym vdy v krajin srden jako nejv zeteln vyslovenou mylenku, jasn a ist jako vysloven slova. Nikdo, sebeble u mne stojc, neme nco z njakho hlasu slyeti; nicmn pro mne vak zn tento hlas milosti jasnji neli kad sebehlasitj hmotn tn. Jet snze se mu diktovalo, co uvnit slyel. Pi tom sedl vedle pcho, hled klidn ped sebe a nikdy se v stejnomrnm toku ei nezarazil a ani jedin vty ba ani jedinho vrazu nemnil; a kdykoliv jeho diktt byl nhodou na krat i del dobu peruen, mohl v nm takka mechanicky ve sprvn souvislosti pokraovati, navazuje opt a ihned na posledn napsan slovo, ani by ble proetl, co ji bylo napsno Sv denn psask posln zanal obyejn hned rno ped sndan, kter se ve sv horlivosti nezdka ani nedotkl, a teprve potom el za svm skrovnm vdlkem uitele hudby. Jen dvakrte peruil toto sv tich, pravideln zamstnn, kdy v letech 1845 a 1846 dlel v Hornch Korutanech u svch dvou bratr a roku 1857, kdy konal jako houslista okrun cestu po nkterch korunnch zemch Rakouska; vdy se vak navracel do tyrskho Hradce k svm obvyklm pracm. Lorber ctil, e se tmto rozptylujcm vedlejm zamstnnm pli oddaloval tomu, co povaoval za sv vlastn ivotn povoln. Proto se ho zcela vzdal a spokojil se s tm, e si na sv ivobyt vydlval vyuovnm hudby a ladnm klavr. Tento vdlek vak pes skrovn poteby Lorberovy pozdji, u nedostaoval, jeliko Lorber pro dalek pochzky s tm spojen byl ji pli churav. Tu pak blahodrn vypomhaly dobrovoln ptelsk dary, tm spe, e Lorber nikdy nedostal honore za sv etn spisy, je byly vydvny za jeho ivota bez uveden jeho jmna za velkch obt jeho ptel. V zim roku 1863-64 zaal Lorber churavti zjara pot se za krtkou dobu ponkud zotavil, ale 13. srpna se jeho pozemsk ivot ukonil k nejhlub ltosti jeho ptel. Z objemnch spis Jakoba Lorbera jest Domcnost Bo, vedle 10 svazkovho Evangelia Janova nejvznanj. V mocn ei rozvinuje velkolep, nejvzdlenj hlubiny a viny objasujc obraz svtovho plnu a svtov budovy Bo v djinch stvoen a v pradjinch lidstva a po Noema a Abrahma. Pvodn rukopis Lorberv Domcnost Bo se podle veho el ztratil. Novosalemsk nakladatelstv m jen dobr, doslovn pesn opis Lorberova ptele Anselma Httenbrennera. Na zklad toho pramene jsme vypracovali nov toto vydn. V nadji, e jsme s pomoc Otce nebeskho podili nov vydn ke spokojenosti vech ten, pejeme si, aby se tomuto ndhernmu dlu tak nadle dailo, aby pivedlo hodn mnoho lid k Bomu milujcmu srdci Otcovu. Vem ptelm, kte penn obt umonili tento novotisk, jako i naim vrnm spolupracovnkm srden dk! Bietigheim, Wrttemberg v listopadu 1923. Vydavatel: Otto Zluhan, Walter Patenge.

Pedmluva Pn. Psa tohoto dla vn hledal a nalezl, co hledal. Prosil, a bylo mu dno; a jeliko tloukl na prav dvee, byly mu oteveny a skrze nho tak vem, kte jsou dobrho srdce a dobr vle. Tm vak, kte tu hledaj, bdaj a kritizuj ne srdcem, nbr vdy jen svm domnle istm svtskm rozumem a msto aby zatloukli na iv jmno vnho Drce vech dobrch dar, tlukou na tvrdou a mrtvou skopku hmoty, nebude dno a oteveno. Nebo Duch Pn Se nezjevuje nikdy rozumem rozumnch svta, nbr jen v prostot a skrze prostotu srdce tm, kte ped svtem rozumnch plat a bvaj znmi jako blzni; le rozum moudrch svta vezme ped prostotou onch blzn v krtk dob za sv. Kdo toto dlo bude sti s pokornm a vn vcm srdcem, tomu se z nho dostane velik milosti a poehnn a pravho Autora v tomto dle nezneuzn. ist rozumov kast jest vak beztoho jedno, te-li Daniela, i Sir Waltera Scotta, i Rousseaua, anebo Hegela; nebo rozum svtsk bere ve svtsky a ve stojc sdlen shora povauje za pouh sebeklam neuench, ale od prody na fantazie bohatch lid, kte by rdi svmi mystifikacemi za nco platili a neho doshli, protoe na cest ist rozumov nemohou nieho doshnouti, nebo tato cesta jim nutn chyb! Avak a to nikoho nesvede! Jak asto ji byla tyi evangelia podezrna; jsou proto v srdcch opravdovch vyznava Boha mn cenn?! Jak asto jsem byl ji J Pn a Drce ivota a kadho z nho vpravd prospnho daru, prohlen svtskmi mudrci za pouhho lovka, za magnetizra, tak za podvodnka a tak ji za ist vybjenou osobu a jsem do tto chvle miliony lid takto prohlaovn! A pece to ty ostatn miliony lid nezmate. Tito jako uskuteovatel a nikoli jako pouz posluchai Mho slova vidli v prostot svho srdce, e Je z Nazaretu byl vce, neli za Ho mnoz uenci svta povauj, anebo vbec nepovauj. Proto se pi tomto dle nikdo nedr sudku svta, kter vyvyuje jen to, co jeho jest, nbr dr se jedin hlasu srdce prostch! Prost podaj kadmu ped oima dobrho Drce sprvn sudek. Rozum mudrc svtskch najde tu vak nejlep pleitost, aby na to mnohonsobn narel. Blaze mu, neztroskot-li se pi tom pln! Kdo toto dlo te a povauje je sice za duchovn vnuknut, nen mu vak jasn, zda pochz od njakho niho, i vyho ducha 1 , ten je jet siln slep a pokrvka rozumu svtskho zahaluje jet mocn zrak jeho srdce. Kdo ve Mne iv v, tomu jist nen ciz M sla, dobrota a nejplnj moudrost, a poznv a mus poznati, e J mm zajist nadbytek sly a moudrosti a tam, kde vzdlvm pole J, dovedu z nho neptele jist na vky zahnati; nebo J a satan jsme jet nikdy v jedn brzd pluh nevedli! Rozum zitnho svta, jeto je sm temn, nespatuje el nikde nic jinho neli temnotu v och tch, kter vyuuje a vychovv Otec, se jev ve zcela jinak, nebo vpravd istm a osvcenm je ve ist a dobe osvtlen. Tm vak, kte prav, e tomuto dlu, aby se mohlo povaovati za dlo dan shora, chyb prostota, klid, rozhled a jist hloubka v celkovm svtovm nzoru 2 ,budi zcela krtce pouze eeno, aby se naped ve svm srdci pesn zkoumali, zda snad prv jim nechyb to, co postrdaj v tomto slov. Ostatn dali zde posudek proto, aby jako evropt uenci pece jen tak nco ekli o tomto dle, ani vnikli do jeho pln hloubky; nebo k tomu je zajist zejm vce teba neli sotva jedinho zbnho peten jednoho oddlu tohoto dla. Copak rozum tac teni prostotou? J vak myslm, e spis, kter pes zcela nutnou,pro omezen lidsk zrak tajemnou hojnost a hloubku toho co podv, je napsn tak, e mu mohou zcela dobe rozumti dokonce i dti, kter dovedou jen trochu sti a nad abecedu a nsobilku mysliti, pece jen prvem nepostrd jist prostoty. Obrazy a e vak nevyaduj vn nikdy prostoty Psma, nbr jen nadanho porozumn sebeprostho srdce a snadnho vyznn se v takovm Psmu; ve ostatn vak jako : star nemotorn e a nkolik tisc let star pslun podobenstv je prv tak mlo prostotou jako svtsk rozum svtskch mudrc. Co je tu podoteno o doucm klidu a rozhledu a poadovan hloubce v celkovm svtovm nzoru toho veho jest v tomto spise tm vce, m se toho kritizujc rozum domnv postrdati; nebo
Tato poznmka Pn se vztahuje na sudek dan v tomto smyslu jistm uencem. Poznmka vydavatele originlu. Vztahuje se takt na sudek, kter o tomto rukopisu podal jin vysoce postaven nmeck uenec. Poznmka vydavatele originlu.
2 1

to, co srdci dodv klidu, mus zajist samo mti klid v hojnosti. Rozumu to ovem klidu dti neme, ponvad rozum nen schopen klid pojmouti a proto v Psmu neme prv tak njak klid nalzti, jako njak eka, dokud nedoshla nejhlub hlubiny mosk. Kdyby se vak rozum svtskch mudrc dovedl pokoiti a sestoupiti se sv domnl ve do prostoty pln ivotn komrky srdce, pak by z tohoto klidu ji tak v tomto spisu nalezl onen postrdan klid a nejplnj rozhled prv v tomto klidu. Dokud se vak rozum jako vtrn korouhvika na pice ve pozemsk moudrosti neustle na vechny strany sem a tam ot velikmi vtry pochybnosti, neme ovem nikde nalzti klidu, kterho nem sm, a tedy tak ne onoho navyklho rozhledu, kterho pouv na sv vtrn vi. Postrdte-li vak nkdo v tomto dle urit hloubky celkovho svtovho nzoru, tomu budi pedem eeno, e Drci tohoto spisu tak naprosto nelo o to, aby tmto spisem rozvinoval u tch, kte jej budou v pravm klidu a prostot srdce sti jako to, co vlastn jest njak takov nzor, kter jest el, nyn ji mezi lidmi a pli rozen, nbr lo Mu jen o to, aby probudil zbonou a vdnou mysl a z n probudil a trvale oivil ivou vru a pravou lsku k Bohu a k blinmu. Za druh vak ti, kdo tou tento spis z opravdov mysli, pece jen doshnou dostaten hloubky lepho svtovho nzoru bez piinn uenc, kte se svmi marnivmi rozumovmi pokusy vn nikdy nedostanou do onch pravch hlubin celkovho svtovho a vesvtovho nzoru, jakho mohou prav teni nabti jen v tomto spisu nehledc ani k jinm a pozdjm spism, v nich se abychom tak ekli dosti srozumiteln a podrobn rozvinuj a odhaluj Slunce a s nm hmotn a duchovn vechny Soustavy planet, Slunc i Centrlnch slunc. Je-li vak v njakm spisu dostaten jasn vylen jak hmotn, tak zejmna duchovn vvoj vech od prvopotku stvoench vc tedy tm ji po vn trvajcm sledu asu a stav a nachz-li nkdo pesto pli mlo hloubky v tomto domnle nedostatenm svtovm nzoru, - vru, pak u asi nebude ani ve vech nebch njak on masti, kterou by se tac badatel mohli zbaviti sv velmi politovnhodn krtkozrakosti! My, prost a rozumov slab milovnci Bo, tak mohou plnm prvem ci vichni prav teni tohoto dla, kte jsme sice mimo univerzitu Bo v naem srdci nenavtvovali nikde njakou jinou univerzitu ani v Pai ani v Jen a v Gttingch pece jen nebudeme mnit se v va proslulou moudrost svtskou; nebo nae stl zen v hlubinch velkch stvoen naeho svatho Otce jest nm milej neli vae tiscilet bdn se zastenm zrakem. Jak daleko sahaj vae dalekohledy a vae matematick ry, mete seznati z vaeho kalende, a vae cesty nejsou nm ciz; ale vymiti jak daleko sah jasn zen naeho v Bohu spovajcho srdce, na to budou asi vae roury a matematick ry zajist pli krtk a pli mlo matematick! Kdo tedy chce sti toto dlo s opravdovm prospchem pro svou dui, a je te ve v prostot svho Bohu odevzdanho srdce a nedl nad nimi cenzora podle svtskho lidskho zpsobu, nbr stle jen velmi starostlivho hospode svho srdce; tehdy v tomto dle nalezne ve v hojnosti ve, co nkolik mlo vysoce uench ten el nenalezlo. A nyn veker poehnn a velik milost opravdovm tenm, kte jsou istho srdce a dobr vle! Amen. Tich pohrouen. Pijato skrze J.L. 26.7.1840 Dve jet, neli pistoupme k M i,budi vm dna pse, podle jejho tajuplnho zpsobu mte se v duchu a v pravd modlit; nebo kdo to nedovede, ten pro M Krlovstv nen jet zpsobil.Proto je teba uinit vm o tom krtk sdlen; tato krtk pse m vs tomu nauit: Hlas tla, elestn dechu, nedojde nikdy Mho slechu; o modlitbu retn nepeujte, j Mn prosby nikdy nesdlujte.

Kdo zatou se Mnou mluviti, v srdci sna se tomu uiti na zemi, na hvzdch: vude, piln; - jin cesta povede ho myln. Kdy nkdy hlasit mluvvm. jen k srdcm tvrdm tak invm. Nejradji mluvvm vdy s vmi v posvtnm vnku tichho vn. Chcete-li proto M slova slyet, nesmte nikdy hlasu se dret; v srdci vdy slova muste tvoit, do jeho nitra zt a se vnoit. Vezmte na pklad: Ote n, slab a slab hlas budi v, nakonec, hlasu vak zachovejte, pohnut ducha poslouchejte. Slova budou z ducha vychzet, jak ozvnou tie pichzet. e zl zatek, snad u vte, neustanete-li zvtzte. Dt mus mluvu koliti, chce-li vli svoji sdliti; tak to bv t i s vnitnm hlasem, jen se vykol nvykem a asem. Pi vem je teba kolou projt, m-li se k cli zdrn dojt Stane-li se, co se vm tu rad, pak k chpn ducha nic nevad Toho-li v sob doclte, rdi se tak pomodlte proste pak v duchu snan a ist, J u vs tak uslym jist. Kdy duch v zane pak zdatn, t jazyk ohbat obratn, zeteln, jasn ve vyslovovat, mete-li se Mne pak dotazovat. Dle sly ist lsky va v srdci posvtn vznty ra; bdejte pak odevzdan tie zvstovn vle Bo s ve. Jasn, a zeteln pak povm vm, e jen skromnou mm dost k vm: Rozsvejte sm, dan Pnem, a ite tak v kad dob Amen. Pse tuto dal vm ten, kter je Svat, Svat, Svat Amen, Amen, Amen!

Kapitola 1. Vstraha nebeskho Otce Svm dtem. 15. bezna 1840 Takto pravil Pn ke mn a ve mn (Jakobu Lorberovi) pro kadho, a jest to pravdiv, upmn a jist: Kdo chce mluviti se Mnou, a pijde ke Mn, a J mu vlom odpov do srdce; ale jen ist, jejich srdce jest naplnno pokorou, usly zvuk hlasu Mho. 2. A kdo ped vekerm svtem Mn dv pednost, Mne miluje jako nn nevsta enicha svho, s tm budu kreti ruku v ruce. Ten Mne vdycky uz jako bratr bratra, jako J jsem ho ji od vnosti zel, dve jet neli byl. 3. Nemocnm vak ekni a se v nemoci sv nezarmucuj, nbr, a se vn obrt na Mne a dvuj zcela Mn. J je potm a proud nejdrahocennjho balzmu se vyleje do jejich srdce a nevysychajc pramen vnho ivota se v nich stane zjevn; budou uzdraveni a budou oberstveni jako trva po boulivm deti. 4. Tm, kdy Mne hledaj, ekni: J jsem Ten prav Vude a Nikde. Vude jsem kde Mne miluj a zachovvaj M pikzn, - nikde vak, kde se ke Mn pouze modl a Mne uctvaj.Zda nen lska vce neli modlitba a zachovvn pikzn vce neli uctvn?! Vpravd, vpravd pravm tob: Kdo Mne miluje, ten se modl ke Mn v duchu, a kdo M pikzn zachovv, ten jest, kter Mne v pravd uctv! Pikzn M neme vak zachovvati nikdo jin neli jenom ten, kdo Mne miluje; kdo Mne vak miluje, ten nem ji dnho jinho pikzn neli jen to, e Mne miluje a M iv slovo, kter jest pravm vnm ivotem. 5. Slabm oznam z Mch st: J jsem siln Bh. A se obrt vichni na Mne. J je zdokonalm. Z lovce komr uinm krotitele lv, a bzliv zni svt, a siln tto Zem budou rozptleni jako plevy. 6. Tanenkm a tanenicm ekni bez ostychu, e jsou vesms satanem zle uchvceni. Dr je vechny toti za nohy a to se s nimi rychle ve vivm kruhu, aby je tm skrz naskrz pojala zvra a nemohli ani stti, ani jti, ani sedti, ani spti, ani odpovati, ani vidti, ani slyeti, ani hmatati, ani ichati, ani chutnati, ani vnmati; nebo jsou jako mrtv, - proto jim neme bti rady ani pomoci. A kdyby se chtli ke Mn obrtiti, dailo by se jim jako tomu, kterho by vzal siln za nohy a rychle jm v kruhu kol sebe otel.; a kdyby tak vzhldl k nebi, nespatil by Slunce, nbr jen svtl pruh, kter by ho oslepil, aby pak zavel oi a vbec ji nic nemohl vidti. 7. tlesn oko jest slep, tomu jest jet oteven zrak ducha; kdo vak oslepne na duchu, zstv slep vn! 8. Hrm ekni, e prohrvaj pedevm svj ivot a potom vak ve, co jim bylo k nmu dno. Nebo hra je studnka pln jedovatho nedu; hri se vak domnvaj, e je to skryt zdlo zlata. Proto se v nm denn rpaj, srkaj do chp morov dech, skrz naskrz se otravuj a msto domnlho zlata nachzej vnou duchovn smrt. 9. Ti kdo maj Psmo a netou ho, podobaj se znivmu u studnky, v n je ist voda, kter vak pt nechtj, bu z jist duchovn vztekliny, podobni vzteklm psm, kte msto aby vstrili sv umky do vody a se pozdravili, kousaj, do nejtvrdch kamen aby uhasili palivou ze, anebo t bezpochyby z jist vlan lenivosti, a proto si k utien zn nechvaj radji podvati od nkolika znmch lenivch sluh z nejbli loue zapchajc bahno, aby pak vichni bdn zahynuli. 10. Zletnkm a zletnicm pak ekni: Kdo kr v tle, ten kr v smrti a jeho cht bude brzy v pokrm erv petvoen. Jen kdo kr v duchu, pijde k Svtlu, Prazdroji veho ivota; jeho podl potrv na vky a vn se bude rozmnoovati. 11. O md ekni vn, e budou ped svm nejv spravedlivm Soudcem naz stti. Jejich ndhera pomine jako pna; jejich vldychtivost a ndhera bude v nejni otroctv promnna budou se muset za svou poetilost vn stydti. Zda nen velkm poetilcem ten, jen si usmysl, e bude pozlacovati hromadu smet a drahokamy vak msto do zlata d zasaditi do nejpinavjho blta. , e tch lenc je nyn ve svt tak pli mnoho! Svtlo povauj za tmu, a tmu za svtlo!

12. Na vchod ji stoj hvzda, kter bude raziti drhu Orionu, a ohe Velkho Psa je vechny strv; a J vrhnu velk mnostv Hvzd z nebe na Zemi, aby zahynuli vichni zlosynov, a Vude zasvtilo Moje Svtlo. 13. J, Jehova, Bh od vnosti, Pravdiv a upmn do poslednho varovn. Amen. 14. Tob, jen jsi toto patn napsal, plat toto pedevm, potom vak vem ostatnm. Amen. Toto prav Prvn a Posledn. Amen Kapitola 2. Pikzn Pn lidem. 16. bezna 1840 Takto pravil Pn ke mn a ve mn pro kadho; a jest to pravdiv, upmn a jist: Ty jsi Lot ze Sodomy; hle vak, aby ses ve smilstvu nezadusil a tvm podlem se nestalo ddictv nevstky; nebo jsi jako dn ped tebou a po tob. Jako lovk jsi zcela v tle a v jeho rozkoi a jako duch jsi zcela voln s otevenma oima a s otevenma uima. Sv tlo popiuje bltem a nad tvho ducha se vylvaj proudy svtla; tv tlo j se svinmi, kdy je tvj duch obklopen tisci andly. Sv pozemsk srdce jsi naplnil bltem, a v srdci tvho ducha jsem Si zdil pbytek J. Ty se bav s nevstkami, zatm co J s tebou mluvm jako bratr k bratru; pchne jako mol, a tvj duch de lib vn nejvyho nebe; jsi obluda, a tv oko z nad nejedno Slunce. Proto oisti sv tlo a sta se jedno se Mnou, abych J Se stal jedno s tebou! 2. zkostlivm matkm ekni: a nevychovvaj sv dcery v bzni ped mui a ped svtem nebo eho se nkdo boj, to v pokuen slep poslouch, a obvanmu se vtzstv usnadn,.- nbr a je radji vychovvaj v M bzni a lsce, abych J Se stal Vtzem, aby pohrdaly svtem a v M neomezen lsce se rozplvaly. A je nevod na veejn msta aby zskaly chot, nbr ke Mn a je pivedou, a J pravm tob: Ani jedna jejich touha nezstane nepoehnna a neukojena; nebo J jsem bohat Bh, jen m veho nekonen nadbytek; jen me dti a tak d veho v nejvy me. 3. Chud a neebraj pede dvemi bohe, kde zakou dl cizch ps a jejich srdce pevrac se ve smutek a trpkost, - nbr a jen pijdou s pevnou dvrou ke Mn a J je vechny oberstvm. Hladovho nasytm, znivho napojm, nahho odji, nemocnho uzdravm; chrom posko jako jelen, malomocn bude oitn, slep bude vidti, hluch slyeti, a slabho uinm silnjm neli lva; bzliv se stane odvnjm neli mlad hebec a staec nalezne klid. Chud jest nejbli Mj bratr; starm Se o nho. A se tedy nenechv znesvcovat psy; nebo bohi svta jsou brati satana a dtmi bla z pekla. 4. Mm ptelm a ptelkynm ekni: a M sluhy a pisluhovae nemiluj vce neli Mne! A spasen nekladou tak velice do rukou jejich, ale spe zcela do rukou Mch a sv se zcela Mn. Nebo sluha mus jednati pesn podle pkazu, nechce-li bt shledn nehodnm; jedin Drce zkona stoj nad zkonem a me postaviti nad nj koho chce, dokud vak stoj pode jhem, budou souzeni; kdo vak ke Mn pijde, tomu J mohu soud prominouti. 5. M crkev na Zemi jest oiujc lze, kdo se umyl, a pijde ke Mn, abych ho osuil teplem Sv lsky a zachoval. Kdo vak m radost jen z pleskn a plouchn, tomu se da jako mlnskm kolm, kter nikdy z vody nepijdou. 6. Konal-li nkdo skutky pravho pokn, a pijde ke Mn, abych ho pijal jako ztracenho syna a zachoval ho v M sle. Nebo sluha me raditi, J to vak mohu konati; sluha me pouovati, avak vykoupen jest dlo jenom M; sluha se me modliti, ehnati vak mohu jenom J. Mj sluha mus spravedliv souditi; avak prvo milosti m jen Pn. Proto a pro sluhy a pisluhovae nezapomnaj na Pna! 7. Toto jim ekni od slova k slovu oteven, zcela bez ostychu; nebo svta se nesm bt, chce-li Mne milovat, - nebo J jsem vce neli vechen svt. 8. Svtu jsem zcela mal hrdina, kterho za zcela nic nepovauj. Uenci sotva si Mne hled jet povimnout s velkou bdou Mn sotva jet ponechvaj jmno poctivho mue. Nkte se vak se Mnou ji zcela rozlouili; u pro n tedy ji naprosto neexistuji. Nkte Mn sice je-

t ponechvaj njak ten bosk rys avak jen na krtkou dobu; potom se vak nechvaj lpe pouiti mudrci svtskmi. Tehdy pak bvm ihned hanebn sesazen a platm nanejv jet za starho boha en. U nkterch Mch velikskch sluh a pisluhova sloum pouze u jen za veejnou edn pee a za vnj, jaksi bosk ormovn jejich ernho nesmyslu a hrub, temn hlouposti a blznovstv. Nkte Mne sice nechvaj jet vzeti v M boskosti; ale za to musm pro jejich asn vhody nechati ze Sebe dlati ve, co chtj, a co je pi tom nejhorho: musm bt naprostou nicotou! Lsku a milosrdenstv smm mti jen na tak dlouho, jak jim se to lb; potom Se vak musm stti neprosnj neli kmen a musm Se dti petvoiti v nejhanebnjho tyrana! Musm skkati s jedn soudcovsk stolice na druhou a vyslovovati jeden rozsudek a zatracen za druhm; M lska mus tedy bt jen doasn, za to M tyranie a s n spojen nejpsnj soudcovsk ad m trvati vn! , ti nesmrn blzni! M neomezen shovvavost, mrnost, pokora a vn lska k Mm tvorm se ovem nehod do jejich hrabivho krmu; avak brzy se jim vemu tomu zabrn! Jejich ty le pede Mnou, a mra jejich skutk se a do jednoho naplnila, a ek je odplata. 9. Kdo Mne nezn, jakm jsem, a kdo jsem, tomu by bylo lpe, aby o Mn vbec nic nevdl, - nebo tehdy bych ho mohl iviti jet tam, v i duch; takto se vak in pro Mou pomoc nezpsobilmi, nebo usmrcuj v sob ivot tm, e Mne v sob ni a tm tak usmrcuj, a jsou to rvy od vinnho kee odlouen. 10. Toto vak J pravm nyn: J jsem ten jedin, vn Bh ve Sv trojjedin bytnosti jako Otec co do Sv podstaty boskho, jako Syn co do Sv podstaty pln lidskho a jako Duch co do veho ivota, psoben a poznvn. J jsem od vnosti Lska a Moudrost o Sob. Nikdy jsem od nikoho nic neobdrel. Ve, co tu jest, jest od Mne, a kdo m nco, m to ode mne! Jak to tedy e jsem tyran a vyhlaovatel rozsudk zatracen?! , vy poetilci! J vs miluji; vy Mnou pohrdte. J jsem v Otec; vy ze Mne dlte kata. Kde J ehnm, tam vy proklnte; kde stavm, tam bote; co vztyuji, to ohbte; kde J zasvm, tam na to vedete dusc pvaly; vy jste ve vem proti Mn. Kdybych byl, jak vy kte, e jsem, - vru, pravm vm, Zem by ji dvno nebyla, ba nebyla by dokonce ani stvoena! Protoe vak jsem, jak jsem, trv jet ve, jakm to bylo, a jakm to bude na vky; a tak vy budete, jakmi chcete bti, bez Mho rozsudku zatracen, - nebo budete tm, m se sami udlte. Z tch vak, kdo Mne berou jak jsem, a miluj Mne, jak je miluji J, udlm, co oni chtj, aby byla jejich svoboda a radost dokonal na vky. 11. Mm sluhm a pisluhovam ekni: M ady nejsou dn smnrny ani penn krmy! Nebo kdo Mn slou pro penze, neslou Mn z lsky; kdo Mn vak neslou z lsky, toho sluba jest Mn ciz, jako J jemu musm bt zcela ciz, jeto Mn neslou z lsky; s nm jsem ji dotoval. Jak by to vak byl vrn sluha, jen by bez svolen jako zlodj prodval za nejv hanebnou cenu poklady Pn? Ikarit Mne prodal jet aspo za 30 stbrnch nevda, co se se Mnou stane; nebo byl zaslepen a prohrl. Nyn Mne lze vak ji jako umuenho, usmrcenho a opt vzkenho mti kadou minutu za nejhanebnj smn ceny. , vy hanebn zlodji, vy vrahov, k emu vs mm tedy pirovnati? Vy dti draka, vy plm had, vy plm zmij! Tak Mn sloute, tak vs musm nalzati? J jsem vm pece Svm milm Pavlem vzkzal, e ten, kdo slou olti, m tak od olte ti, avak jen za skutk lsky, kter kon ve dobr; vy vak nemte skutk lsky, - proto jste lupii a zlodji a kladn vrahov evangelia a v pravdy. Vzte: Jak prce, takov mzda! Lsku nelze dostati za penze, nbr opt jen za lsku. J jsem Lska Sama a nelze Mne dostati vbec za dnou jinou cenu neli jen opt za lsku. Lskou jsem vs vechny vykoupil; proto dm od vs vech opt lsku. Kdo Mn tedy chce slouiti, nech Mn slou v lsce, v n jsem za nho zemel na ki; a kdo chce pijti ke Mn, nech ke Mn pijde v Lsce, kter za nho krvcela na ki. 12. ednkm a pnm svta ekni bez ostychu, zcela vrn doslova, e jejich ady nestoj ve neli ady e M. Kad ad, jen je proti adu Mmu, znim v brzku; bda jeho sluhm! Nebo jsem nejvy; Mj Zkon jest vn, jako jsem vn J a zstane jako J vn. Na moly, kte chtj Mj zkon ohlodati a ze svho blta udlati protizkony, aby vyhladili M pikzn, sval se Mj zkon s nejvt vahou a thou a zni je, jakoby nebyli nikdy bvali. Kadmu, kdo se proti Mm pikznm proheuje, me bt odputno, polep-li se, uzn svou chybu a j lituje, potom se obrt ke Mn a ve Mn zstane a J v nm; kdo vak chce Mj zkon podkopvati, toho rozdrt, a nebude ho budoucn ji na vky. Vechny svtsk zkony podkopvaj M pikzn, nejsou-li dny z M lsky mui, kte jsou Mm Duchem pouovni.

Bda tyranm, bda despotm, kte vldnou kvli trnu, kvli moci a vnosti; nebo a pijde jejich as nebude ani jednoho, a oni okus moc slabch! Pda jest M a pole jest M; toto prav opravdov, vn Bh lsky a moudrosti, a oznamuje to blznovi pro mudrce svta. Amen. J, Jehova, Amen. Kapitola 3. Pn jako Otec Svch dt. 20. bezna 1840

Takto pravil Pn ke mn a ve mn pro kadho a jest to pravdiv, upmn a jist: J jsem dobr Hospod; ani drobty se neztrat. Kdo u Mne ukld svj kapitl, tomu pinese vysok roky, a zstane v Mm srdci uloen, a roky porostou pro vechny vky vk. Vzhldni vzhru, poetile, a pohle na hvzdnou oblohu! Kdo spotal kdy Slunce, jejich potu konce nen, a vechny Zem, jsem kolem nich na tisce u kadho jednotlivho stvoil?! A J pravm tob, kter jsem pravdiv a upmn v kadm Svm slov: Za jeden fenik dm Zemi a za jeden douek erstv vody jedno Slunce. V pravd, pravm tob: Nejnepatrnj sluba lsky k blinmu bude penesmrn, nevslovn odmnna! 2. Ty se Mne te, zda jsou vude tak lid, jako zde na Zemi, kterou obv, a J pravm tob: Ano, vude jsou lid: ti, kte vychzej z Mch trob podle druhu trob Mne poznvaj; a kte vychzej z Mch rukou, podle Mch rukou Mne poznvaj; a kte vychzej z Mch nohou, podle Mch nohou Mne poznvaj; a kte vychzej z M hlavy, podle M hlavy Mne poznvaj; a kte vychzej z Mch vlas, podle Mch vlas Mne poznvaj; a kte vychzej z Mch ledv, podle Mch ledv Mne poznvaj; a vbec kte vychzej z kterkoli jednotlivosti Mho tlesenstv, podle ni Mne poznvaj. A jejich ivot a jejich blaenost odpovd sti, z n vyli, a jsou to vichni Moji tvorov, Mn mil; nebo J jsem cele Lska a jsem vude Lska Sama. 3. Avak lidi tto Zem jsem vyvolal z centra Svho srdce a stvoil je pln podle Svho obrazu a mli by bti nejen Mmi tvory, nbr Mmi milmi dtmi, kter Mne maj poznvati ne jako Boha a Tvrce, nbr jen jako svho dobrho Otce, kter Si je chce po krtk zkuebn dob vzti zase zcela k Sob, aby tu mli ve, co m On Sm a mohli u Nho vn pebvati a s Nm spravovati a diti. Ale sly, vichni Moji tvorov Mne miluj jako svho Tvrce ve vn radosti sv jsoucnosti; ale M dti; nechtj svho otce a pohrdaj Jeho lskou! 4. Hle jsem smuten, kdy vidm, jak hodinu od hodiny tiscov a tisckrt tiscov vadnou a odumraj! , kdybych jim jen mohl pomoci! Nen to smutn, kdy vemohouc neme pomoci?! 5. Ty se Mne ji zase te, jak je to mon? , ano, pravm tob, to je velmi dobe mon! Hle, vichni Moji tvorov lp na M moci, M dti vak lp na M Lsce! M moc pikazuje a dje se; M lska si vak jen peje a svobodnm dtem pikazuje ve v jemnosti, a svobodn dti si zacpvaj ui a nechtj tv svho Otce zti. A ponvad jsou, jako J, svobodni, nemohu jim pomoci, kdy sami nechtj. M moc jde nade vecko; ale M vle je poddna Mm dtem. Toto by si ml vak kad dobe zapamatovati: J jsem v Otec, jsem vak tak v Bh a mimo Mne dnho ji nen. Chcete Mne jako Otce anebo jako Boha? Vae skutky Mn daj rozhodujc odpov. 6. Zapamatujte si tedy: Lska pebv jen v Otci a sluje Syn. Kdo j pohrd, ten bude zstaven mocnmu Bostv a bude o svou svobodu na vky oloupen, a jeho dlem bude smrt; nebo Bostv pebv tak v pekle, ale Otec pebv jenom v nebi. Bh soud ve podle Sv moci; ale milost a ivot vn jest jen v Otci a sluje Syn. Bostv usmrcuje ve; avak Syn anebo-li Lska ve Mn m ivot, dv ivot a oivuje. 7. Toto ve prav dobr hospod a spoiv Otec vem Svm dtem, aby se polepily, aby se jednou ujali ddictv, kter jsem jim od vnosti tak vrn pipravil a uchoval. 8. Svm ptelm a bratrm tedy ekni ve v lsce J, jejich pelaskav Otec, jsem ji otevel Svou nru, abych je vesms na vky tiskl k Svmu srdci. A se ode Mne ji neodvrac, nbr a upen hled do tve M, a M oko jim ekne, ano bude jim hlasit zvstovati, jak velice je miluji a jak upmn to s nimi myslm.

10

9. ekni jim: J jsem jejich hchy s Mch o odklidil a umyl je do bla jako snh; nyn ji nen pekky. J jim ji nechci bt neviditelnm Otcem a Mne stle vid a se Mnou lakuj a se raduj; vechny starosti a sv nyn Mn. 10. , s jakou radost se budu o n pt starati. , co jsou vechny radosti a blaenosti Mch nebes pro Mne, Otce oproti radostem a blaenostem bt Mmi milmi dtmi milovn jako jedin, prav Otec! 11. Hle, vechny blaenosti vm dm za tuto jedinou blaenost, kterou jsem uril jen pro Sebe, a proto tak nemaj dti nazvati Otcem nikoho jinho neli Mne, Mne jen zcela jedinho; nebo J jm tak jsem a jsem jm tak plnm prvem a nikdo Mi neme vzti to prvo, jeto J jsem ten jedin, jedinen a mimo Mne nen ji dnho. 12. Hle, budu ti je vechny (to jest tv ptele a bratry; pozn.vyd.orig.) jmenovati jmnem: H L V T S S A A S S(vklad tchto 10 psmen jest na konci tohoto svazku; vyd.) A pijmou vichni Mj Otcovsk pozdrav, a jet dnes chtj-li, budou jim brny nebes, to jest. oi jejich ducha oteveny, a J budu jet dnes pebvati v jejich srdcch. Jen jedno a jet s vytrvalost in, toti a sv tlo myj ve studni, v n je iv voda a a vezmou hl, kter je zpola ern a zpola bl; a j v pli zlom a ernou st a hod svtu pod nohy a blou st a podr pro sebe na znamen, e se navdy rozeli se svtem a s jeho tlem. 13. To vak znamen tolik, e maj vn v sebe vejti, zcela se poznati a pak Mn ve svm srdci vrn a pravdiv pednsti sv nalezen nedostatky. J vyhladm neistotu z jejich srdc a naplnm je ohnm Sv bosk otcovsk lsky. A takto oitni a se pak ukou knzi zpovd a ve zpovdi; a potom pijdu a budu s nimi konati u olte hostinu radosti. 14. ekni jim jet k tomu, a nenar v crkvi a na crkev; nebo kad pokrm, kter J doporuuji, oiuji pro toho, kdo jej chce v duchu a v pravd povati, a potom a jej pov bez starosti. Co J dvm Svm dtem jest ist a nebude vnj formou znesvceno pro ty, pro kter jsem to poehnal. Chrmu poehnm a msto, kde se budou nachzeti bude svat; nebo J, jejich svat Otec budu tu uprosted nich, kamkoli pjdou, a ani vlas na hlav nebude jim zkiven. 15. ekni jim zcela urit a jist: M lska ek na n, a Svou nru dve neuzavru, dokud vichni nespoinou v M nrui, kde budou tv v tv hledti na svho pelaskavho, svatho Otce a radostem jejich nebude nikdy konce. Amen! 16. ekni vem, kdo Mne hledaj, e J jsem stle doma, nikdy nevychzm, a e jsem neuril jen urit hodiny nebo doby, kdy lze ke Mn pijti jako ke krlm zem a ke vem velkm svta. Tedy nejen v sobotu anebo ve svtek, nbr v kad minut jest Mn milujc srdce mil, a ani v noci jsem jet nikdy nezavel ped nikm dvee; kdykoli tedy zatluete, eknu dle! 17. Mus a me ji nyn svobodn ci, zda jsem t kdy k nemu v urit as pinutil, i zda nebylo ponechno vdy tv svobodn vli, by ses odebral ke Mn a tzal na cokoli, co jsi chtl vdti, a zda jsem ti kdy zstal dluen jedinou odpov! A kdy ses Mne tzal z pekla, odpovdl jsem ti; a kdy jsi byl na zemi, mluvil jsem s tebou; a v nebch mluvil jsem s tebou. Dnem a noc je M ucho stle obrceno k tob. Co zde pe, pe pece jen podle svho asu a voln chvle, a Mn je to vdy zcela vhod, a pokud chce, a kolik chce, a hle, Mn je to vhod! Proto ekni jim zcela upmn; Mn je zcela jedno, kdy ke Mn nkdo pijde, bude vyslechnut a pijat! 18. ekni dtem, aby se mi neposmvali, nbr a to berou vn. ekni jim J nejsem naprosto dnm prmaem ani njakmu ertu nerozumm; nebo mnm to vn se vemi, s velkmi i s malmi i s mladmi i se starmi, s mui i s enami. U Mne vjimek nen. 19. Nebo hle, Sv tvory, kte se k niemu nehod, rozdrtm okamit a znim na vky; ale pro Sv dti mm t mnostv trest a neposlun budu trestati do posledn kapky krve a pak jist poznaj, e jsem aspo Pnem v dom, kdy Mne ji nechtj poznvati jako milujcho, svatho Otce. 20. Bda vak tm, kdo M otcovsk trestn zneuznvaj a nesprvn si vykldaj! Pravm jet jednou: bda jim Ty Otec zavrhne a oni budou mt co dlati se svm neprosnm Bohem. To pravm tob jako patnmu, lnmu sluhovi. Amen. J Jehova Amen.

11

Kapitola 4. Prav crkev. 22.bezna 1840

Takto pravil Pn ke mn a ve mn pro kadho a jest to pravdiv, upmn a jist: M milost jest bohat poklad; komu j se dostv, ten nebude mt nikdy v niem nikdy nedostatek ani asn ani vn. Proto se m kad snaiti, tuto milost si ihned osvojiti; nebo dvm ji kadmu, kdo ji jen chce vdy mti. 2. Nebo hle, chcete-li odputn hch, odpoutj se vm, konte-li prav pokn skrze Jee, jen je M iv slovo a lska ve Mn a brny nebesk jsou vm oteveny, a chcete-li dovnit, mete dovnit a mete tu zti tv vaeho svatho Otce, jm jsem J, vn Bh Jehova. 3. To mete uiniti pomoc ivho slova, kter jest Je Kristus aneb vn lska a moudrost ve Mn, z n se rod ve dobr a pravdiv. Lska jest vm dna od potku; nebo ona jest nejv vlastnm ivotem ve vs, tak jako je moc v Mch tvorech, kter sice vychz tak z M lsky, ale pece jen to nen lska sama, protoe v n nen svobody, nbr jen psoben lsky, kter vak o sob jest bez ivota, - proto tak ve, co vychz z moci, jest o sob mrtv hmota, jej ivot jest jen zdnliv, - ve skutenosti je to vak smrt. 4. Proto upn-li nkdo svou lsku na hmotn svt, bude jeho lska o sob umakna moc smrti, a nsledek je pak dl hmoty a nebo-li smrt. 5. Kdo vak obrac svou lsku ke Mn a upn na Mne, ten spojuje svou lsku opt s Lskou aneb s ivotem veho ivota; ten pak oivne skrz naskrz. 6. Nyn vak pohle: Lska o sob jest vak slep a temn a tm prv svobodn a nezvisl, - ale tak tm prv ve velikm nebezpe, e se ztrat a zahyne. 7. Proto pidvm ke v lsce ke Mn podle stupn jej velikosti tak ihned nleit podl svtla, a to jest. dar a sluje milost a tuto milost vlvm kadmu lovku podle stupn jeho lsky. 8. Proto m-li nkdo lsku, jeto v sob oivuje Mj Zkon, jen jest nejvy lska, budou nad nj vylity proudy svtla, a jeho oko bude pronikati Zemi a bude zti hlubiny nebes. 9. ekni dtem a ekni vem, a jsou kterhokoli nboenstv a mt i protestanti, a id, i Turci, i brahmni, i temn pohan - , krtce vem budi eeno: Na Zemi jest jen jedna prav crkev, a tou jest lska ke Mn v Mm Synovi, kter jest vak svat Duch ve vs a oznamuje se vm Mm ivm Slovem, a toto Slovo je Syn a Syn je M lska a jest ve Mn a J Ho zcela pronikm, a My jsme jedno, a tak jsem J ve vs, a vae due, jej srdce jest Mm pbytkem jest ona jedin prav crkev na Zemi. Jedin v n jest vn ivot, a ona jest samospasitelnou. 10. Nebo hle, J jsem Pn nade vm, co tu jest! J jsem Bh, vn a mocn a jako takov jsem tak v Otec svat a pelaskav. A toto ve jsem v Slov; Slovo pak jest v Synu, a Syn jest v lsce, a lska jest v Zkonu, a Zkon jest vm dn. Zachovvte-li jej a jednte-li podle nho, pak jste jej do sebe pijali; pak se stane ve vs iv a povznese a osvobod vs, a pak ji nebudete pod Zkonem, nbr nad nm v milosti a ve svtle, co ve jest M moudrost. 11. A to jest. ona blaenost aneb ona e Bo ve vs aneb ona samospasiteln crkev na zemi a v dn jin crkvi nen vnho ivota neli jedin v tto. 12. i myslte, e pebvm ve zdech, nebo v obadech, nebo v modlitb, anebo v uctvn? , nikoli, velice se mlte, nebo tam nikde nejsem nbr jen kde je lska, tam jsem tak J; nebo J jsem Lska aneb ivot Sm. J vm dvm Lsku a ivot a spojuji Se jen s lskou a ivotem, ale nikdy s hmotou neboli se smrt. 13. Nebo J jsem smrt pemohl a Bostv Si uinil poddanm proto, abych ml vechnu moc nade vm, co tu jest, a aby M lska vldla vn a oivovala ve, co jest j poddno. 14. A jak si tedy mete myslet, e bych na vs ekal v smrti, kdy jsem pece ivot Sm?! Proto jdte naped do prav crkve, kde je uvnit ivot potom teprve do crkve mrtv, aby se skrze vs stala ivou!

12

Kapitola 5. Tajemstv stvoen. Kdo m ui k slyen, sly, a kdo m oi k vidn, viz; nebo hle odhalm vm pevelik tajemstv, abyste mohli vidti, jak se vm dv v pelaskav Otec tv v tv bratrsky vidti a pouvati. Nebo dti musej bt zasvceny do velk domcnosti svho Otce od vnosti! 2. Bostv bylo od vnosti Sla pronikajc vekerou nekonenost nekonenosti a bylo a jest a bude vn nekonenost Sama. Uprosted jej hlubiny byl jsem od vnosti Lska a v N ivot Sm; avak hle, byl jsem slep jako zrodek v tle mateskm! Bostv vak mlo zalben v lsce a tlailo Se zcela k Sv Lsce. A Lsce bylo v Jejm stedu stle vc a vce horko a masy a masy Bostv se K nmu tlaily a vechny moci a sly toily na Ni. 3. A hle, tu nastalo velk umn, huen a burcen, a hle, Lska byla se vech stran tsnna a tlaena, take se a do nejhlubho nitra zachvvala! A lska to postehla, a umn se stalo tnem, tn se pak stal v lsce Slovem a toto Slovo pravilo: Budi Svtlo! A tu vzpll v srdci plamen vzncen Lsky a nastalo ve vech prostorch nekonenosti svtlo! 4. A Bh vidl v Sob velikou ndheru Sv Lsky, a Lska byla zeslena silou Bostv, a tak Se spojilo Bostv s Lskou na vky a Svtlo vychzelo z tepla. 5. A hle, tu vidla Lska v Bostv vechny ndhery, jejich potu konce nen a Bostv vidlo, jak toto ve z Lsky pelo do Nho a Lska vidla v Bostv jeho mylenky a velk zalben nachzela na nich. Tu se Lska znovu vzntila a sly Bostv umly kolem nho, a hle: mylenky Lsky byla lska Sama a bylo jich bez potu. 6. I vidlo Bostv Svou ndheru, a Lska pociovala jeho moc. A tu pravila Bostv: Podrme pevn mylenky ndhery a dejme jim vystoupiti, aby byly svobodn, a aby pociovaly a vidly Ns, jako je pociujeme a vidme My a abychom je pociovali a vidli, dve neli svtlo osvt jejich tvary. 7. Tu pelo Slovo do Bostv, a Bostv Se stvalo lskou vude. A hle, tu pravilo Bostv po prv: S t a s e! A uvolnil se zstup duch z Boha, jejich poet konce nem, a Lska vidla Samu Sebe nekonen nsobnou a vidla dokonale Svou nekonenou krsu. 8. Avak vechny tyto bytosti nebyly jet iv a jet nectily a nevidly; nebo byly to jet mimo Lsku v Bostv zpevnn tvary. 9. A zelelo Se lsce a hnula Se, a toto hnut vystoupilo v Bostv, a Bostv dalo Sv zajatce Lsce a Lska pronikla ve. A hle, tu oivly tvary a s asem pohlely a ohvaly se na plamennch proudech bosk Lsky a tm se jim dostalo samostatnho pohybu a hbitosti! Le jet se nepoznvaly. 10. Tu pravila opt Lska: Uime, aby se poznaly, aby pak Mne skrze Mne tak Tebe poznvaly! 11. Tu vystoupilo opt Slovo v Bostv a v Bostv zaznlo slovo, a Slovo se stalo Zkonem a ten Zkon byla Lska a do vech vproudila. 12. A hle, tu byli utvoeni ti a z nich vylo sedm! A tito ti byli rovni Lsce, Svtlu a Bostv; a onch sedm bylo rovno sedmi duchm Boha, a sluj a na vky slouti budou takto: 1. Milujte lsku. 2. Bojte se Bostv, kter usmrcuje, - abyste nebyli usmrceni. 3. Lska ve vs jest svat; proto vate sebe vespolek, jako si vs v Lska v Bostv majc radost z vs. 4. Kad jest vlastnictvm svm a vlastnictvm Bo Lsky; proto nebu nikdo lupem druhmu. 5.dn neskrvej svou tv ped druhm, aby druh nevdl, jak je Lska, - abyste byli jako lska, kter vs povolala v byt. 6. Vae nitro budi tak vam zevnjkem, aby nevzniklo ve vs dn falen hnut a abyste nezahynuli. 7. V zevnjek budi vrnm odleskem vaeho vnitnho zrcadla, v nm se ohledv Lska Bostv; jinak bude vnitn zrcadlo rozbito a vae podoba se stane stranou. 13. Tu zahmlo Bostv v nekonench prostorch provinilcm stranm trestnm soudem, a tak jim bylo pikzno vzvn Bostv v nejvy bzni a byla jim pikzna Lska Lsky. A byli vystaveni v nejvy svobod na venek a mohli konati co chtj, a nic jim nem v jejich svobod peketi a do t doby, kdy se ve sv svobod a ve sv pokoe poznaj, aby se jim stal Zkon vlastnm a stali se pak dokonale svobodni.

13

14. Avak tu se poznali ve sv velk moci a v pezaujc ndhee a vzneenosti a nejvy z t, podobn svtlu Bostv, vzplanul touhou, aby se Bostv pln zmocnil. Jm se rozntila velk st duch, kte se stali skrze nho; a jimi zahoelo tak Bostv ve Sv zlob jako dva ni duchov z onch t a vrhlo zlou spe do hlubiny hlubin Svho hnvu. 15. A oni dva a kte z nich vyli a onch sedm, jejich poet byl spravedliv, byli nalezeni ve vrnosti jejich pokory a byli pijati do kruh moci Bo; a lska vidla, e byli shledni ist a tila Se z jejich zdokonalen. A hle, sla v Bostv v Lsce vystoupila, a Bostv Se pohnulo, a stvoen postehli pohyb Bostv, a Bostv se pohybovalo k Sv lsce a stvoenm byly oteveny oi a oni vidli vnou Lsku. 16. Tu asnuly zstupy nesslnch a povstal velik jsot a velik radost mezi nimi; nebo vidli moc v Bo Lsce a vidli Lsku v sob a tak slu, kter je povolala v byt a poznvali sebe a poznvali Lsku a poznvali Boha. 17. Nyn Se pohnulo Bostv, a stvoen se bli Bostv a Lska vidla jejich bze a vidla, e jejich bze je spravedliv a bze se jim stala poslunost, a tou poslunost byla pokora, a pokora byla jejich lska a lska se stala jejich Zkonem, a Zkon jejich vnou svobodou, a svoboda se stala jejich ivotem, a ivot jejich blaenost na vky. 18. A hle, vn Lska je oslovila, a oni tomu Slovu porozumli! A tu se jim rozvzaly jazyky a prv slovo, kter jim uklouzlo ze rt, bylo Lska. I zalbil se Bostv tn jejich ei; a Bostv bylo pohybovno lskou a ve stvoench se tvoil pohyb a tvar se stal tnem, a tn bylo druh slovo a slulo Bh. 19. A teprve nyn byli stvoen dokonni. A lska pravila ke stvoenm: Prv mezi vmi se ztratil; proto pejmm J jeho msto a budu mezi vmi na vky! 20. I rozvzaly se znovu jejich jazyky a oni poklekli a modlili se k lsce. 21. Nyn hle dle, co ve uinila Lska, a Bh v Lsce, a Lska v Bohu! - A Lsce bylo lto ztracench; ale Bostv Se ve Sv zlob zachvlo a ve vech prostorech Bo nekonenosti bylo slyeti velk hmn. A hmn proniklo a k nitru vn Lsky a jedin Lska porozumla hmn Bostv a toto hmn se stalo v N Slovem a pravilo: Vechna moc budi Tob poddna; i podle Sv libosti a rci Sta se!, a stane se! 22. A hle, Lska byla pohnuta a do nitra a z Oka vn Lsky se vyronila prv slza, a tato slza se vylila ze srdce Bostv a slula a sluje a vn slouti bude s l i t o v n . 23. Tato slza se stala velkm vodstvem, a vodstvo se rozlilo do vech prostor nekonena a vylilo se, hlubiny hlubin hnvu Bostv a mrnilo ohe Bo zloby. 24. A hle, Duch Bo ve Sv sle vanul jemn nad vodami slitovn a vody se rozdlily. A Bh pravil ze Sv lsky, a Jeho Lska bylo Slovo a Slovo sestoupilo do hlubiny hlubin a vznelo se nad vodami, a vody byly oddleny jako rosn kapky a rozdleny ve velk a mal podle potu ztracench nemajcho konce do vech prostor nekonenosti. 25. A hle, posledn kapka, kter zstala, byla z nejvnitnj z vod a byla nejvnitnj ze slitovn; a ta nebyla rozdlena, nbr zstala tam kde byla, a byla urena za stedisko a za jevit nejvtch skutk vn lsky. 26. A hle,: Tato posledn kapka byla uinna Zem, kterou ty a tvoji brati obvaj! A ostatn kapky byla uinny veho druhu Slunci, Zemmi a Msci, jejich potu konce nen; a hle, tak vznikla viditeln obloha se svmi Hvzdami, Sluncem, Mscem a viditeln Zem s moi a pevninou! 27. A nyn pohle a pozvedni sv oi vzhru, pochop divy vn Lsky! Vid vdy lesk Slunce, svtlo Msce a lesk a tpyt Hvzd v jejich nejrozmanitjch postavench, kter nazvte Souhvzd; vid tak perozmanit tvary ve vech tech ch pirozen Zem; avak dosud jet nikdo nevystihl a nleit nepochopil, c o a o d k u d je lesk Slunce a jak byl lesk Slunci udlen, a co jest svcen Msce a lesk Hvzd a jejich tpyt a jejich perozmanit postaven a veker ty tvary Zem. 28. Nebo hle, M dti musej bt zasvceny do vech krsnch vc, kter m jejich svat, pelaskav Otec na rozdn Svm dtem, kte Ho poznvaj a jedin Jeho nadevecko miluj a sebe navzjem, z lsky kvli jejich Otci. 29. Nue hle: Kdy se z moci milosrdn lsky vnho a nekonenho Boha stala vechny tato Slunce s jejich zemmi, nemla jet ze, svtivosti, lesku a tpytu, nebo na povstavch Sluncch a zemch a mscch byla jet velk noc: avak do stedu Slunc spustila vn Lska malou jiskru Sv milosti a tato jiskra prozila rychleji neli velk blesk temn masy, a hle,

14

Slunce svtila zemm a to velkm leskem, jak doposud jet svt a svtit budou, dokud jim nebude ona jiskra milosti odata. 30. A hle, tu se zaleskly tak Zem a msce a byly v nleitm potu rozdleny k Sluncm a lska na n dechla slou a moc Bostv, a hle, svtlo se na Sluncch zachvlo, moe se vlnila a ve vlnch vila a vtry pluly a vanuly jako Duch Bo nad vodami slitovn! A Msce se povznesly mocn nad sv Zem, jim byly dny jako plod stromu, a zaaly kolkem nich ve velkch kruzch krouiti, jako stl prvodci svch vznik; a kde jich bylo mnoho byly spojeny v pevn kruhy na znamen lsky dt, kter se maj nepohnut dvati na tv svho otce jako msce na sv zem, aby nebyli pro svj mkk stav ze svch kruh vytreny a znieny. 31. Nebo hle, msce nejsou pevn, nbr velmi mkk a podobaj se mosk pn kdy se stane pevn a trvanliv a jsou hol a bez vody; a vzduch zem jest tu jako voda Zem (Msc; vyd.orig.) a vzduch se podob teru mezi Slunci a Zemmi. A Msce jsou ureny, aby pijmaly svtachtiv, a pojaly duchy hmoty a zkouely jejich stlost a uinily je zral k pijet milosti 32. A pevnina Zemi jest slitovnm, zmrnn dl hnvu Bostv a pevnmi pouty svr zbloudil duchy a do urit doby jejich nevdomho rozvzn, kdy potom budou dni a to jednotliv svzni co do jemnj, avak pece jen pro n vdy dosti pevn hmoty, z n budou pak moci vyjti, kdy byli naped vnou Lskou opt probuzeni; a moe a vody jsou jich plny, aby byli pokoeni, a vzduch jest jich pln, aby byli oitny. A vn lska jest ve vem tvarem; ale hnv Bostv jest na Zemi ztlumen, avak proto nikoli zruen. 33. Toto si vak obzvlt zapamatuj: Uprosted Slunce spov jiskra milosti a ohnm hnvu Bostv dv svtlo svtu. Uprosted Zem se pak nachz jiskra hnvu Bo zloby podobn ohnivmu draku a dr zl roty, zpevnn jako kameny, kter musej teprve vodou slitovn zmknouti, m-li bt nkter opt k druh zkouce k zskn svobody a vnho ivota uvolnn. A nyn pochop tajemstv sv bytosti a asni nad velkou lskou vn Moci, kter t ji asto dala znovuzroditi, aby t, jen jsi byl ztracen znovu zskala pro vn ivot, svobodu, zkon, lsku a svtlo a pro nazrn na Jej tv; a hle, toto ve chci tob a tm tak mnohm jinm oznmiti a dti poznati, abyste u jednou konen uznali, jak pedobr jest vn Lska, nebo tak nenavn a tak mnoh, tak velk a tak obdivuhodn pro vs neposlun kon a sn! 34. Hle, tak byl dn pohyb Zemm kolem jejich Slunc a kolem jejich stedu dechem slitovn Lsky, na znamen, aby dti zadily veker sv konn podle pohybu zem kolem Slunc a Msc kolem Zem, a slab maj bti jako Msce, a siln maj bti jako Zem, a znovuzrozen maj bti jako Slunce. A slab maj zti slu Lsky, kter jim ned nikdy padnouti, jestlie se podobn jako Msce upen obrac k tvi Lsky a tak kolem n v mench kruzch na vechny strany krou, avak pece jen bvaj jej silou rovn do velkho kruhu strhovni; a siln jako Zem samoinn se obracejce maj bti stle pohotov k pijet svtla a tepla z milosti Lsky, kter osvcuje zahv oivuje silou, kter jest v n, aby mohla pineti velik plody ze skutk lsky, jimi by se mohli nasycovati slab, a oberstvovati jednorozen, a obveselovati znovuzrozen; a znovuzrozen z vod slitovn lsky, v nich jest milost dokonal, maj bt jako Slunce a jejich Svtlo m vude svtiti a jejich teplo m slab oivovati a siln oplodovati k viv slabch, aby bylo jedno spoleenstv mezi dtmi jednoho a tho Otce. 35. A hle, jet hloubji m pohledti, jak a pro jsem ve tak pipravil! Hle, Msc m skvrny a mnoho temnch mst, a Zem m studen, ale pevn ply, a m vysok hory a m nzk dol, a m prameny, potoky, eky veletoky, jezera a mal a velk moe; a Slunce m skvrny, velk a mal. Nue hle, toto ve jsou inky lsky a milosti, anebo pimenho tepla a svtla, co ve jest vn Lska a Moc Bostv skrze N. Proto pohle na slab a na Msc, jak se sob podobaj a jeho podstata ti bude otevena; pozoruj siln podle jejich vekerho konn a ped tvma oima bude leeti odhalen Zem; a od jednoho plu k druhmu mus tu bti tuh klid ducha v Lsce k Lsce, aby se ve, co obklopuje Ducha mohlo v stlm podku pohybovati a tm bti inn k spolenmu cli vnho udrovn. Nebo hle, na klidu ve zvis; bez nho neme bt dosaeno nieho, a kdo nen jako ply Zem, ten nepronik sv nitro jako ra mezi ply sted Zem. A vae lska mus bt studen jako led plu, abyste byli schopni pijmouti vekerou teplotu Lsky bosk. Nebo hle, co je tepl, nen zpsobil k pijet tepla; ale co je ve svm klidu chladn, to je zpsobil v hojnosti teplo pijmouti a nechati do vech st ivota prouditi. Nebo hle, kdo pijm teplo, je je Bo Lska, pevn je v sob podruje a nedv mu

15

dle prouditi, ten jest lakomcem a rozlo se v sob a zni se jako led na ohni; kdo je vak pijm jako ply a ihned je opt dv vem kte jsou kol nho blzko i daleko, u toho jest bosk lska na pravm mst a odpovd zcela vli velkho a svatho Drce. 36. Tato lska pinese mnoh plody a vznese se k svtlu milosti a upenm pohledem bude zti nezmrn hlubiny Bostv jako ply, kter vyhlej do nekonench prostor stvoen lsky Bo a iroce otevenma oima bude nasvati lib paprsky z nezmrna vech nekonench prostor, v nich svm zpsobem krou nessln poet bytost slitovn a tm se bude vytrenm a slast ve sv lsce k Lsce a pro Lsku vzpovati a jako Slunce sama svtc bude se stvati podobna svtlu plu Zem. 37. Proto kdo ustavin zstv uprosted Lsky poznn co jest milost, toho ledv se rozpl lskou z Boha jako ps Zem, a jeho oi budou svtiti poznnm jako ply a jeho pae se budou pohybovati jako eky, potoky a prameny, a jeho skutky budou prouditi k mom boskch slitovn, kter jsou osolen milost a poznatky vn Lsky a vnho ivota. 38. Nue, zde mte kl, abyste oteveli a prohldli Zemi, kter vs nos. Kapitola 6. Podobenstv hvzd. A nyn vzhldni od Zem k Slunci, kter jest vrnm obrazem znovuzrozench! Podvej se pesn a brzy zpozoruje, e se na jeho psu vyskytuj mnohdy skvrny. Hle, s hlediska prodnho jsou to, jak kte vbuchy z nitra jako u sopek Zem a odpovdaj vbuchm zloby Bostv a malm stopm Jeho venic moci, kter se podle povahy svta dv na zemi dlem vdy poznvati velkmi i malmi bouemi, podle velikosti tchto skvrn; avak zato se tu Lska stv vdy tm innj a mrn ve opt vodou slitovn a na Slunci velkmi pvaly z behu prostho moe Jej slitovn milosti. A hle, tak bv ve opt uvedeno do nejvtho du, a mimo tento d, v nm jsem od vnosti, vnost, vn Lska Sama, a z nho a v nm ve, co jest uinno bylo, neme nic trvati, ani vznikati, kdo z tohoto du podle sv svobody vystupuje, jedn proti Lsce a proti ivotu a zahyne na vky. 2. Nyn jsi zel Slunce a pochopil je co do pirozenosti, kter jest a bti mus jednoduch, aby mohla trvati k elu, pro kter tu z du lsky jest a bti mus. 3. Obra svj zrak ke znovuzrozen ducha, a k nrodu Bomu, a k Zkonu Lsky a k ivotu svobody ve svtle milosti z vod slitovn, a ped tvm zrakem se bude vzneti odhalen Slunce, a dn pohyb v nm ti nezstane ukryt. 4. Avak hle, tak Slunce m sv ply, z nich veker jeho svtlo a teplo rozlv ze stedu klidu milosti pes cel jeho rozsah, a kdyby nemlo klidu pl, nemlo by ani svtla. Nebo hle, klid jest k pijet svtla nevyhnuteln nutn a mus se rovnati klidu lsky v Bohu; jen v klidu pichz vnmavost pro ivot a Svtlo. 5. A hle, je-li vzduch klidn, pak jest tak na Zemi isto a jasno, vanou-li vak rznmi smry prudk vtry, dostavuj se brzy ern mraky a zatemuj svtlo. 6. Vae touhy se podobaj vtrm, jimi bvte velikmi starostmi obklopeni, kter zabrauj vlvn svtla milosti do vs podobn jako mraky pihnan vtry zabrauj slunenm paprskm dopadati na Zemi. 7. Proto se nemte vbec starati, nbr se vemi touhami a z nich vznikajcmi starostmi se mte ke Mn obrtiti a Mn je sviti, abyste mli klid a abych se mohl stle do vs vlvati. 8.A hle, jako se Zem kolem svch pl klidu z Mho du, kter zpsobuje moc M lsky pravideln ot, aby dn strana nezstala neosvtlena, tak maj tak vae veker jednn vychzeti z M lsky, kter jest ve vs pvodn i dodaten podle va zpsobilosti skrze dan slovo vn Lsky v zkon milosti a slitovn, a jako noc oberstvuje Zemi, tak vs bude oberstvovati Lska a jako den Zem budete osvtlovni svtlem Slunce milosti. 9. Mte bti jako zima, kter je chladn v klidu, m vak je tak co nejvce zpsobil k pijet tepla a do nejhlubch hlubin Zem. A u koho se dostavila zima, u toho se tak dostav jaro, kter se podob prvmu ivotu lsky ve vs a z ivota lsky, kter se ve vs stala skrze milost silnou a nejplnj innost lto a dostav se klidn podzim a plody skutk lsky a mi-

16

losti, v n pak jako zcela znovuzrozen vejdete v ivot Slunce, abyste zeli tv vaeho svatho Otce a abyste jako to Slunce svtili vemu svtu velkou silou milosti, lsky a slitovn vaeho pevelice dobrho, svatho O t c e. 10. Kdo vak nen jako Msc a nen jako Zem, neme bti tak jako Slunce, - nbr jest jako kometa nemajc ani v nejmenm dn pevnosti a veker jej byt jest ukraden z vlevu milosti Slunc, a jej drha jest nepodn, jako cesty zlodj a lupi a bzn svtla bude pohnn od jedn svtov hlubiny do druh a nenajde ji nikdy klidu na vky, a na vech jeho cestch ho bude pronsledovati i bude ho osvtlovati jeho nicotnost. 11. A na konec se mu jet povede jako ltavicm, kter pro svou nicotnost bvaj z milosti vrhny a odmrovny a lupem milosti stravovny, nebo ukraden svtlo je na vky zni a budoucn jich ji nebude, podobn jako plod strom, kter vyr pli zhy svtlo, neli jet lska upevnila; a ponvad nemaj pevnosti, nebo maj pli mlo spojen lsky, stvaj se slab a slab, padaj pak se stromu a bvaj rozlapny a znieny. 12. Nue hle, zde m ped sebou odhaleny Slunce, Zem, Msce, vlasatice a ltavice v cel jejich podstat a v celm jejch vznamu a tak i vechny a kadou jednotlivou st od nejvt do nejmen! 13. Duch lsky a milosti je ve vs, a jest ve v moudrosti. Kdo jej sly, ten vystihne v hlubin hlubin ve, a vyptr mrtv, a oni mu budou odpovdati a prohldne iv, a jejich lska ho bude oberstvovati a jejich svtlo potovati, a pilo-li ucho k Zemi bude mu trva vyprvti tajemstv lsky, a Zem mu odhal sv hlubiny, a hory budou naslouchati jeho hlasu, a zvuk jeho ei bude pronikati morek Zem, a pohldne-li na moe, prosvtl paprsky jeho o vechny jeho kapky a proniknou kad zrnko psku, a duchov, pokud v nich v soudu jet ekaj, budou prositi k svtlu jeho o, jako ryby a ervy moe a vod k pochodni dren za doby non nad povrchem a nechaj se chytati za elem vysvobozen ze al vn noci a budou poznvati lsku a utiovati ze z vod slitovn a vzrostou ze slabosti a sle z lsky Otce a Slova, kter jest Lskou v Otci, a Ducha, kter je silou v obou. 14. A hle, tomuto vemu a jet mnohmu jinmu bude vs Mj Duch uiti, budete-li Jeho hlas slyeti! Ale Jeho hlas nen hlasit nbr velmi tich, - ale prv proto ve pronikajc jako teplo lsky, a jako svtlo milosti, a jako sla slitovn lsky vaeho Svatho Otce. Kapitola 7. Pravk Zem a Msce. Stvoen Adama a Evy. A nyn vm uki organick stvoen od prvnho a k poslednmu a od nejmenho a k poslednmu, jak jsem to uinil z M lsky a z M moudrosti a z vnho du z obou, co jest Slovo vn moci a sly v hlubin Bostv. A hle, ve vech prostorch nekonenosti nen nieho ani velkho, ani malho, co by tmto slovem uinno nebylo! 2. A pohle a posly: Takto tu byla nyn Zem, a byl tu Msc, a bylo tu Slunce a byly tu Hvzdy, ale Zem byla jet pust a jej povrch se jet podobal povrchu Moe. A nad vodami leely hust mraky a sahaly hluboko do mrtvch prostor svt, a svtlo Slunce nemohlo osvtlovati tuto kapku slitovn. A Msc byl pokryt vparem kapky, a teprve v tomto vparu se zrodila pln Zem a byl iven Msc. A Slunce se nachzelo nad obma s paprsky svho svtla z tepla Lsky v Bohu, jako slepice nad svmi kutky, a uinilo Zemi zralou a oddlilo Msc od prsou sv matky. 3. I oddlilo se velk mrano, a sneslo se ke klidu pl a ps Zem byl uvolnn, a Slunce se vidlo ve vodch, a Zem odrela vdn pijat svtlo do rozshlho lna Slunce a iroce otevenma oima vidla msc koupati se ve vlevech paprsk milosti vn lsky ze Slunce. 4. A hle a sly dle: Zemi bylo dobe, nebo byla naplnna lskou slitovn a vidla svho milka , Msc, ile kolem sebe krouiti. A Lska vzedmula sv voln adra dechem slitovn, jakoby chtla sv mlkem naplnn prsa jet jednou dtti poskytnouti, avak hle, mlko se srazilo teplem slitovn lsky a stalo se pevnou Zem a vynvalo nad moe. A moe klesla zpt do hlubin a byla jako voda, kter se oddluje pi sraen mlka, k umrnn vnitn zloby sol milosti slitovnm lsky z Boha ve v sle a moci.

17

5. A hle, tu nastal klid na Zemi i ve vech prostorch Bo nekonenosti a vn lska se poprv sklonila zcela k Zemi a ve Sv vemohoucnosti a sle dechla pes povrch Zem a tento dech byla nessln hojnost mylenek v ivch tvarech veho druhu k ptmu vykoupen onch ztracench. 6. A hle, z pevniny Zem vypuely velik byliny, rostliny, kee a stromy, a moe, jezera, veletoky, eky, potoky a prameny se hemily velikmi ervy, rybami a zvaty, a vzduch byl oiven velikmi ptky. A poet kadho druhu jak ve vodch, tak i na pevninch a ovzdu se rovnal potu lovka, jen byl z tohoto potu uinn, a rovnal se potu milosti lsky a rovnal se potu ptho vykoupen a z nho vznikajcho znovuzrozen. 7. A nyn pohle a pochop to, co dosud nikdo nevidl a nechpal: Vn Lska vyjmula poet ze Sebe a ten poet byl d a vn zkon v N, z nho a v nm Ona Sama vn trvala, trv a trvati bude ve v moci a sle Bo svatosti. A Lska vzala hlinitou zemi jako smetanu sraenho mlka a rukou Sv moci a rukou Sv sly vytvoila podle sla svho du lovka a vdechla do nho nozdrami iv dech. A tento dech se v nm stal ivou du a due naplnila zcela lovka, jen byl nyn uinn podle sla du, z nho byli uinn duchov a uinny byly Svty v prostorch a Zem a ve, co je na n a Msc a Slunce. 8. A nyn sly, tento prv lovk na Zemi, jen vyel z rukou moci a sly vn Lsky, byl z st slitovn Lsky nazvn A d a m, aneb, syn slitovn a milosti. 9. A nyn dej pozor: Tento Adam byl na mst onoho prvho z padlch duch, nebylo mu dno poznati, kdo byl, a hle, tu se nudil, jeto se nepoznval a tak nemohl nalzti nieho, co by mu bylo podobn. 10. A hle, tu ho jeho dosud slepm om due neviditeln ovanula vn Lska, a on v spanilosti slitovn lsky poprv usnul. A spanilost slitovn lsky vytvoila v srdci Adamov takka jako v sladkm snu jemu podobnou postavu velkho pvabu a rovn tak velk krsy. 11. a Vn Lska vidla, e Adam nachzel velkou radost v sob vnitnm nazrnm na sv j. Tu se dotkla slitovn lska na stran, kde mu bylo dno srdce podobn srdci Bostv k pijet lsky a ivota z Lsky v Bohu, a tm mu vzala sebelsku, aby Si skrze pt zkon slitovn milosti pipravila pbytky, a sebelsku, na n nachzel velk zalben v sob, postavila mimo jeho tlo tlesn a nazvala ji Caiva aneb, jak jste ji zvykl kati Eva, co jest jako pedobrazujc vysvobozen od sobectv a z nho vyplvajc znovuzrozen. 12. A hle, tu se ho dotkla slitovn Lska a probudila ho k nazrn na svou sebelsku mimo nj a vidla, e ml velk zalben na nazrn sv lsky mimo sebe a e byl pevelice vesel, a lska mimo nj, kter slula nyn E v a, se dsila z lovka Adama a sklonila se k nmu a nsledovala kad jeho pohyb. 13. A hle, tu pravila vn Lska po prv k Adamovi: Adame! A on prv pravil: Zde jsem, Pane slvy, moci a sly! 14. A vn Lska opt pravila: Hle, tv pomocnice! A Eva odpovdla: Viz, Pane, dveku poslun u nohou Tvho syna leeti a ekati na jeho rozkazy! 15. A hle, slitovn Lska nachzela velk zalben na dlech Sv moci a sle skrze milost Svho slitovn a mluvila dle a pouovala je ve vem a uila je vechny vci znti, pojmenovati a jejich pouvati. A kdy vemu porozumli a dovedli veho pouvati, tu jim opt pravila slitovn lska: Nue hlete, nyn jste se nauili vemu, znte nyn ve a dovedete pouvati ve a na jedno a tomuto poslednmu chci vs nyn uiti a vlom do vs slu k dalmu plozen a k rozmnoovn vm rovnch, avak budete toho smt pouvati teprve tehdy, a opt pijdu a naleznu vs odny rouchem poslunosti, pokory, vrnosti a pimen neviny. Bda vm vak naleznu-li vs nah, zavrhnu vs, a nsledek toho bude smrt! Kapitola 8. Pd do hchu. A hle, tu zastela vn Lska Svou tv a vzdlila Se podle sla du na urit as a byla z hlubiny Svho slitovn slep a nechtla a nemohla vdti, co nov stvoen uin v soudu Bostv pro zkouku jejich svobody v krtkosti doby na Zemi skrze lsku slitovn. A msto, kter jim bylo dno k obvn na pevninch Zem, bylo dol a byla zahrada a bylo nazvno rj, a byla to zem, kter pozdji oplvala mlkem a medem a bylo to msto, kter ve

18

velkm ase as nejvtch skutk vn Lsky slulo Bethlemem a bude tak dle slouti na vky, a bylo to msto, kde vn Slovo poprv v masitm tle spatilo Svtlo Sv milosti svtiti z dalekho Slunce, Msce a vech Hvzd krpji slitovn. 2. A hle, jejich touha rostla v soudu zkouejcho Bostv v jeho zlob. A v zahrad stl strom, a tento strom nesl jablka nejkrsnjho druhu, a Eva zatouila po nich a pravila Adamovi: Hle, Adame, dychtm siln po tomto plodu. Chce-li utrhnu jeden a ochutnm a pak ti jej podm jako prv dar z m ruky! 3. A hle, Adam mlel, pemleje o ei Evin. A jaksi vnitn hlas, kter byl svat, jeto pichzel v nm z Bostv, mu pravil: Budete-li jsti ovoce tohoto stromu, zemete! A Adam se toho velice ulekl, take nemohl milovan Ev ani odpovdti. (touhy umrtvit) 4. A touha vystoupila v Ev a thla ji pod strom a pikazovala j, aby s nho utrhla jablko. A tu zpozoroval Adam, e se Eva stala jeho srdci nevrn a zesmutnl a pravil: 5. Evo, Evo, co in? Hle, jet nejsme poehnni Pnem moci a sly a ivota! Hle, dr ve sv ruce plod smrti, odvrhni jej od sebe, abychom nezemeli v nahot ped Pnem spravedlnosti! 6. A hle, tu se ulekla ve sv touze Eva vnosti Adamovy a nechala plod smrti padnouti na zem. A jej touha ji opustila a byla osvobozena od sv touhy. A Adam nalzal velk zalben na osvobozen ze smyek smrtonosn touhy Eviny. (touha po nem ne dobrm je satan) 7. Avak hle, touha Evou z jejho srdce vyobcovan leela nyn na zemi a moci soudc zloby Bostv vzala na sebe podobu velkho hada, vzala plod smrti do tlamy vylezla na strom a ovinula vechny jeho vtve a haluze od koene a k vrcholu a pohlela upen na Evu. A Eva to zpozorovala a pohldla na hada, a tak Adam to zpozoroval skrze Evu, ale hada jet nevidl. 8. A hle, Eva se piblila k hadovi a s velkou rozko pozorovala jeho svdn zvity kolem stromu a tpytajc se barvy jeho studenho upinovitho krune. 9. Had se vak pohyboval a vloil jablko do klna nyn sedc Evy, pozvedl pak opt svou hlavu a oslovil Evu tmito slovy: 10. Evo, viz sv tebou zapuzen dcery ovjeti strom tv rozkoe! Nepohrdej skrovnm darem, kter jsem ti vloil do klna, nbr povej bezstarostn plod sv lsky, ty nejen e nezeme, nbr bude se sytiti pro poznn veho ivota nad Boha, kterho se boj, akoli je slabj neli ty! A hle, tu se jazyk toho hada rozdlil a stal se piatj neli p, a had sklonil svou hlavu k prsoum Evinm jakoby je chtl dtsky polbit, ale v tom vrazil sv dva jedovat py do prsou Evinch, a Eva spatila v hadovi svou vlastn podobu. 11. A nyn zpozoroval tak Adam co se pihodilo pod stromem a zalbila se mu pevelice ona druh Eva, a nepozoroval, e je to jen had. A hle, tu vzpll i on v touze sv, v chuti k druh Ev, vzal onen plod z klna Evina, stal se sv lsce nevrn a s chlpnou touhou poil zakzanho plodu z lna Evina, a v poitku tom poznal sebe jako prvho, jen se velkou marnivost svho slepho sobectv ztratil v i Svtla vn Lsky a padl do moe hnvu vn neprosn usmrcujcho Bostv 12. A hle, jakmile se takto poznal on a zaslepen Eva skrze nho, tu vyvstala v nm velk ltost za zkladu jeho srdce, a Eva se stydla pro svou zpozorovanou nahotu Adamovu a byla od hlavy a k pat zdena a nahotu svou pokryla listy fkovmi. A tak Adam shl po listech, aby pokryl nahotu svou, a skryl se v jeskyni a ronil slzy velkho bolu, a Eva skryla za trn a truchlila mocn nad vinou, e svedla. Kapitola 9. Soud Pn. A hle, tu vn Lska moc a silou Svho slitovn sejmula ruku moci a ruku sly se Svch o ve osvcujc milosti, a svtlo milosti vniklo ve sv podstat do jeskyn kde Adam plakal a za trn, kde Eva truchlila. 2. A slzy Adamovy byly uchovny v ln zem a sluj thummim, aneb kameny, z nich obrazn vyzauje svtlo sedmi Boch duch, a staly se pevnmi svtlem milosti z tepla Lsky, pimen k jeho ltosti jako trval pamtnk osvcujc moudrosti a byly rozptleny po cel Zemi

19

na potujc znamen ptho znovuzrozen, kterak toto znovuzrozen m bt jako tyto slzy Adamovy zpsobil k pijet a k dlmu nejkrsnjmu navrcen velkho svtla z moe milosti a slitovn vn Lsky a m odolati kadmu tkmu pokuen svta. 3. A slzy truchlc Evy byly uchovny za trnm v zemi a byly zbarveny jako jej pimen uzardn zneuitm posvcen Adamovy lsky v n. 4. A vn Lska vidla, e kad z tchto slz Evinch byla spravedliv ped Adamem, synem slitovn Lsky, a teplo vn lsky zpevnilo tyto slzy v kameny a jejich jmno bylo urim k obraznmu znamen nleitho smutku Evina. A hle jedna slza padla na chrnc ji trn, a hle tato slza byla slzou ztracen neviny a zbarvila jinak bl kvt kee, kvt zervenalo na znamen ztracen neviny Eviny. A hle, lid nyn ji znaj vechny rostliny Zem, - ale jejich pravho vznamu v duchu a v pravd neznaj a nepoznaj a nepochop, dokud si neosvoj znovuzrozen, je jest slitovnm vn Lsky skrze milost vykoupen v sob. 5. A nyn sly tak tajemstv, kter mus bti pochopeno kvli rouhajc se pe dt svta! A hle, dva kvty byly oplodnny nevinn pimenou slzou Evinou a za vech bou dob bhem velkch vlek Jehovy s nrody Zem zachovaly vrn sv poehnn vn Lsky, a v dob rozvzn milosti shora oivily enu Abrahamovu na vzor velkho dla slitovn Lsky a oivily enu Zachariovu ke skutenmu vyplnn nejvtho ze vech skutk slitovn Lsky vnho Boha. 6. A nyn obra sv oi opt k Adamovi a Ev a hledej je skryt se Mnou a dvej se, kterak J, vn Lska, jsem je nalezl nah, oputn, plac a truchlc v nleit ltosti a v nleitm studu a vyvolal jsem Adama a vyvedl Evu. 7. A hle, neodvaovali se pohldnouti do tve svho Otce, nebo byli podeni velkm hmnm smrtonosnho soudu z hlubiny zloby Bostv. 8. A plameny hnvu Boha, toto Nekonenho se valily hrozn vemi nekonenmi prostorami dol k Zemi, na n dlela nyn velk Lska u Svch kajcch a truchlcch padlch dt, stvoench Jej slitovnou milost. 9. A hle, tu nastal prudk boj mezi vnou ltost a zrmutkem onch stvoench opt Se slitujc Lskou a mezi rozlcenm ve zniiti chtjcm Bostvm k usmen Jeho nepodplatiteln svatosti. 10. Nebo hle, plameny hnvu rozlcenho Bostv se tily k zemi rychleji neli blesky, pronikly a do jejho stedu a vzntily ji ve vech a na vech mstech a koncch, a stravujc plameny lehaly a na Msc, a na Slunce, - ano zachvacovaly vechny Hvzdy! A hle, tu byla cel, nezmrn nekonenost ohnivm moem, a hrozn hmn dunlo vemi nekonenmi prostory, a Zem vala a vechny Hvzdy kiely hlasitji neli vechny hromy, tsnny pli velkou bolestnou zkost vnho nien, a jejich velk hlasy a stran dunce ozvaly se z nekonench hlubin zloby Bostv a tyto hlasy volaly: 11. Velk, vzneen Boe, zmrni Svj velk hnv a uhas nic plameny Tv spravedliv zloby a ueti nevinnch ve Sv svatosti. Nebo ohniv zloba Tvho hnvu zni spravedliv a zni vnou lsku v Tob a Tebe Samho zajme v Tv pevelik moci a sle svatosti! 12. A viz a sly otevenma oima a otevenma uima, co tu pravilo hnvem rozlcen Bostv; le tto ei nerozuml nikdo jin, neli jedin vn Lska, kter v dob vbuchu hnvem rozlcenho Bostv chrnila nov stvoenou ltost projevujc dvojici na vouc zemi a zabrnila velkmu plameni hnvu a zloby uchvtiti msta ltosti Adamova a msta smutku Evina velkou moc a silou Svho milosrdenstv. 13. A nyn posly a chpej dobe hrozn slova hnvu z hlubiny zloby Bostv, kter znla takto: 14. Co Mn prospje van a zuen Zem, co pl Msc, co nek Slunc a co alostn kik Hvzd?! Nebo jsem Samo, oputno Svou lskou, kter Se Mn stala nevrnou a vzdlila Se ode Mne dol k Zemi, k vvrhu zloby, rozdvojen! Co si ponu bez N? Proto zbom ze zkladu vechna jej dla a znim ve, aby tu nebylo nic, co by snad mohlo Mou Lsku ode Mne do vech ptch vnost odthnouti a vzdliti! A J zstanu Bohem, Jedinm, do vech vnost vnost, jako, jsem byl od vnost vnost, a ty zpuchel budovo stvoen M zeslbl lsky, zi se v nicotn trosky v nive, abych nalezl opt Svou Lsku a uinil J moc a silou Sv vn svatosti opt silnou. Amen! 15. A hle, tu se uvolnila pouta stvoen ve vech prostorech Bo nekonenosti a za velkho rachotu, hmn, vyt, zuen, huen a umn se tily trosky rozshlmi prostorami do hlubiny

20

hlubin svho znien, a vyla to Zem sama, kter leela rovn v troskch v rozshlm ln slitovn Lsky. 16. A nov stvoen se chvli zkost pi stranm pohledu na tento velk zniujc vjev hrzy, jeho velikost dn stvoen duch nikdy v cel plnosti zcela nepochop, nebo byl nekonen. 17. A nyn pohle a posly dle, co tu slitovn Lska pravila a uinila. Posly slova Lsky v jej moci, a pohle na velik skutky milosrdenstv v jeho sle, a posly a chpej dobe slova, kter znla takto: 18. Velk, Vemohouc Boe v moci, v sly a v svatosti! Sthni zpt Svj velk hnv a uhas Ohe Sv ve zniujc zloby a vysly v klidu Sv svatosti slova Sv vn Lsky, kter jest jedin ivot v Tob, vn jako ty mocn a siln jako Ty z N a Ona z Tebe a neni ivot v N a Sebe skrze N, nbr dej vzejti milosti za prvo, a dej a Ti Lska uin zadost, a dej smen za Svou zrannou a uraenou svatost a Tv lsce nebude dn ob pli velkou, kterou bys od N dal k vnmu usmen Sv svatosti! 19. A. nyn viz a sly a chpej dobe, co se stalo a co Bostv pot odpovdlo! Ohe se udusil a ze vech prostor zavanul lib dech, smen jet siln rachotcm hmnm ltajcmi troskami rozpadnutch svt, kter se od jedn nezmrnosti k druh jako velk blesky jet hoce mhaly. A lska chpala hmn Boha, kter prudce pravil: 20. J vlom vechnu vinu na tebe, jako trosky svta na Zem a Ty zahlad hanu M svatosti, kter je vnm poutem mezi Mnou a tebou! A hle, J zloem Zemi, aby dn skvrnka nepotsnila Mou svatost a nestal Se jako Ty nesvatm Bohem, a toto zloeen budi zstaveno Tv vin, kterou mus na Sebe vzti a pro Mou svatost zahladiti a zemi Svou krv smti od kletby hanby skrze hch Adamv! 21. A viz sly a chpej dobe, co pot odpovdla Lska kouc takto: Velk, pesvat Boe v moci a sly! Sta se podle Tvch slov! 22. A hle, tu pojednou vyhasl vechen ohe na Zemi a ve vech tvrch prostorch! A trosky rozboench Slunc, Zem a Msc byly opt moc a silou Bostvm vyslyen Lsky sloueny a uspodaly se opt tak, jako byly uspodny na potku svho vzniku, podrely vak na vn znamen nezahladiteln stopy svho tehdejho plnho rozboen podobn jizvm vn Lsky, kter pozdji ve velkm ase as za vechny krvcela na ki. 23. A tu a tam zstaly leeti trosky tak jet jinch svt na povrchu, v hlubinch a moch Zem na znamen moci a sly Bo a zrove vak tak jako vmluvn svdkov pevelikch skutk slitovn Lsky. 24. A viz a sly dle a chpej dobe, co se nyn stalo: Kdy tedy vn lska pijala tyto poadavky a tm ji pedem uinila zadost velk Bo svatosti, tu dalo Bostv v jemnjm umn a vn opt jen Lsce srozumitelnmu vyrozumti Svou svatou vli a pravilo v ei naplnn nnm tnem takto: 25. Hle, Tv velk milosrdenstv vystoupilo ve Mn a pedstoupilo ped M vevidouc oi, a J jsem v klidu Sv svatosti poznalo Tvou velkou upmnost a vnou vrnost a spotalo jsem kapky ltosti Adamovy a kapky smutku Evina a Tvm velkm slitovnm jsem Se stalo skrz naskrz soucitn. 26. A hle, proto vezmu zpt Sv soudy v tto dob a dm podle Tv dosti vylti ve velk hojnosti milost za prvo a napravm kodu, kterou zpsobily M soudy. A mimo Mne neme nikdo nic napraviti neli jedin J, protoe nikdo nen dobr, jedin J, svat Otec; nebo to budi M jmno pt na vky A Ty , M lsko, jsi Mj Syn; a svatost jako ono mocn vepsobc pouto sly mezi nmi a mezi vm, co od ns vylo, budi svat Duch, kter napln vechny prostory prostor a vechny nekonenosti nekonenost do vech vnost vnost, Amen. A to prav nyn dobr, svat Otec. Amen. 27. A nyn ekni, milovan Synu, tak ltostiv a truchlc dvojici a vryj jim ono een hluboko do srdc a aby zachovvali pikzn Lsky a slitovn nezruiteln a do konce jejich ivota a J jim pak v dob, kterou jsem uril selu Prostednka Mezi Mnou a jimi, aby smyl velkou vinu a ulehil velk, tk bm jejich neposlunosti. 28. Do t doby, a vak setrvvaj ve v trplivosti a tichosti, a chlb, kter jim nyn jen poskromnu dm, a vdn v potu tve povaj a nenasyt se a do doby Prostednka, kterho probudm z jejich stedu dokonalho a dobrho, jako jsme na vky dokonal a dob a svat My.

21

29. A ekni jim jet k tomu, e jsem Sv soudy zastavil jen pro ty, kdo budou M pikzn pesn zachovvati, pestupcm vak budi pro vechny vnosti se v psnost vn svat pravdy za nejpesnjho plnn pi nejmenm pestoupen pohroeno! 30. To prav svat a jedin dobr Otec skrze Svho Syna, kter jest v nm vn Lska a skrze svatho Ducha jako psobc milost z Ns obou k nkdejmu odputn hchu, kter nyn uin jejich tla utrmcen a pak je vak bude povdy usmrcovati asn k dosaen ivota po smrti tla po ase onoho slbenho Prostednka. 31. To prav jedin svat a jedin dobr Otec. Amen, amen, amen. Kapitola 10. Usmen Pn. A viz a sly a pochop a rozumj dobe, co tu vn Lska pravil a uinila. Kdy dobr, svat Otec dokonil tuto velmi vnou e, zvstujc milost za prvo a hrozc soudem pestupnkm zkona pevelik milosti a dvajc smrt hchu, tu byla vn Lska a do nejvnitnj hlubiny Svho slitovnho srdce dojata a zaplakala po druh slzami soucitu a slzami t nejupmnj radosti a nejblaenj slasti nad velkou, etrnou milost tak pedobrho a pesvatho Otce a v nejhlubm dojet Sv cel podstaty pravilo Adamovi a Ev: 2. Adame, ty jsi nyn vidl mjeti ped svma oima stran soudy Bo i Eva je vidla a skrze tebe pociovala, nyn vak otevru tak j oi a ui, a ona jako i vichni, kdo z n vzejdou podle potu Hvzd na nebi a podle potu trvy na Zemi a podle potu psku v moi, kter jest nekonen bude ve veker budoucnosti vlastnma oima vidti a otevenma uima slyeti, co uinilo Bostv ve Sv soudc zlob, a co pot uinila vn Lska ve Svm neomezenm slitovn 3. A do tvho srdce vryl jsem ti zkon, jak jej tak vrti m do srdce Evina, a na znamen, kter m pipomnati vm a vem, kte vs budou nsledovati soudy Bo za v hch, nechm tu a tam vzniknouti hory, kter tu budou stdav hoeti a na konec as a zanechm vm blesk, kter vm m pipomnat nkdej znien, a vdy nsledujc hmn, kter vm m vdy mocn zvstovati jmno velkho a silnho Boha, kdybyste na Nho nkdy mli anebo mohli zapomenouti. 4. A slzy soucitu a slzy velk milostiv radosti ze svatho Otce jsem nastavl na vn znamen jako nov stvoen kol irho prostoru oblohy a ony vm budou svtiti za kad noci Zem a budou vs oberstvovati v soumraku ivota a budou vm zvstovati nadchzejc den. 5. A nyn vzhldnte vzhru k obloze, svt v rozmanitm podku a v rozmanit skvlosti, ty, kter maj svtlo naervenal na znamen mho soucitu, a kter maj svtlo bl na znamen radosti z velk milosti pesvatho a pedobrho Otce. A onen blotpytn irok pruh nad Hvzdami soucitu a radosti skldajc se rovn z Hvzd pravku, blotpytn od slz Lsky slitujc Se ji tehdy nad padlmi duchy, kter se thne rozshlm prostorem uprosted oblohy, a vm slou na znamen vnho, svatho svazku mezi vnou Lskou, kter vm a vem, co tu jest, pikzala povstati a mezi Bostvm soudcm ve podle Jeho vn svatosti. 6. A nyn pohle sem Adame, a tak ty Evo, do Mho levho oka, kter nad Mm srdcem dobrotiv a milostiv z naproti vaemu pravmu oku, - pohlete jet jedna slza vis na jeho ase a hlete, tato slza jest vt neli vechny ty slzy, kter se ji z tchto o pro vs vyronily! 7. Tam, kde se onen velk ps na dalek obloze jev bti rozdlen, tam pohlejte rdi a bute vdy vdni a hluboce dojati, kdykoli tam pohldnete, nebo toto msto m vm a tak celmu stvoen slouiti za vn trvajc znamen vai vrolomnosti vi Mn a Mho tehdejho rozchodu s Bo svatost ze slitovn s vmi a tento ps na mst, kde se jev jako opt navzn, m vm pipomnati velk zprostedkovn vn Lsky, kterou jsem od vnosti mezi nedotknutelnou svatost Bo a mezi vmi, kte jste zpronevile heili oped tv jeho bezmezn svatosti. 8. A nyn pohlete, odtud jest tato slza a tam jest msto jejho vzniku! 9. A tato slza vyjde jednou vm a vaim potomkm jako krsn jitenka, kter bude osvcovati vechny nrody Zem, kte vs budou v ase as nsledovati ve vaich ltostnch a

22

truchlivch lpjch a naped jet bude omvati zemi od pchnoucho bahna hchu a oiovati bude vae slzy ltosti a smutku od neistoty hada. 10. A nyn pohlete jet jednou sem: Tuto slzu nechm padnouti na jeden dosud bl kvt tohoto kee mezi dvma ji oplodnnmi kvty Evinmi a z n jednou vykvete ist ena, kter rozlape hlavu hadovu. A had ji sice tak kousne do paty, ale jed j neukod, a z n vzejde, co je nyn ped vmi, krsn jitenka vem nrodm Zem, kte jsou dobr vle a vn soud vem vzpurnm dtem hada! 11. A duchov z Lna svatosti Otcovy sestoup tlesn k Zemi a budou vaim dtem zvstovati velk as a zpsob pchodu Toho, jen nyn stoj ped vmi a kterho jet nyn slyte a vidte a budoucn a do zaslbenho pchodu ji neuslyte a neuvidte a podle zaslben svatho Otce skrze Mne jako vn lsky v Nm. 12. A nyn jste slyeli ve, eho je vm teba vdti k pijet Mho poehnn! 13. A tak tedy bute poehnni rukou moci a rukou sly vn Lsky svatho Otce a silou Ducha, kter z ns obou je svat, a oplodujte a mnote a naplte Zemi ivm plodem tohoto poehnn. 14. A vdycky, kdykoli se budete pibliovati kvli tomuto poehnn, obtujte Mn naped sv srdce! Opomenete-li to, pak had, kter dosud ije v zlob Bostv tak vn ti bude, zahub ve vs plod, a ty Evo, a vechny tvho pokolen budou pineti na svt msto plodu poehnn plod zhuby. A oni pak uvedou v zhubu velk poet dt poehnn a svtla, a jejich zuen a bsnn nebude konce: a tak nechte pejti hch jako ddictv na vechny, a vae vina bude viditeln a do velkho asu as a tak po nm. 15. A tato Mho milostivho poehnn ob, vaich srdc budi vm dna jako svat sluba, kterou jste Mn povinni konati vdy, kdykoli se pibliujete kvli tomuto Mmu poehnn. Toto nov a snadn pikzn, kter jste prv obdreli z mch st, budi prv crkev, kterou zakldm ped vmi na Mou pamtku, a a vm vn pipomn skutky slitovn lsky a a vs pivede zpt k svat bzni Bo! 16. Bezhnho Ducha jako posla polu vm shora s plamennm meem v ruce aby vs vedl a ukzal vm celou Zemi od jednoho konce k druhmu, a osvt vm bloudn svta a bude vs vak tak trestati, budete-li se odchylovati od Mch cest. 17. Toto ve vm prav vn Lska ve jmnu svatho Otce. Amen. Kapitola 11. Zrozen Kaina a Abela. A hle, tu zmizela Lska ped oima stvoench, vrtiv se do Svho svatho lna Otcova. 2. A ejhle, Mj leniv a velmi patn njemn sluho, kter jsi jet velmi nahluchl, nebo musm ti kati jako njakmu kolkovi kad slovo jednotliv do pera a jet Mn nerozum a te se Mne asto dvakrt, tikrt, ptkrt, asto a desetkrt, a hle, J ti opakuji vdy pesn kad slovo! Proto bu pozornj, aby to lo rychleji kupedu neli dosud, nebo svt potebuje v nejkrat dob dokonen tohoto dla M velk milosti! Dej si to ci ode Mne svatho Otce, kter je cele Lskou ve v Sv Bytosti 3. A nyn pi dle! A ona nov stvoen dvojice byla tedy na dalek zemi zcela jedin, a slben andl se objevil s plamennm meem v pravici, a kdy ho spatili velice se ulekli, take prchali ped jeho oima, chvjce se velkou bzn ve vech svch trobch. 4. A ejhle, bze urychlila Evin as a ona byla s bolestmi zprotna zapovzenho ovoce, kter byl do n vloil ve slepot Adamov had. 5. A Adam ohledval nah plod a zpozoroval, e je mu podobn a til se z toho velice, a Eva, poznvajc radost Adamovu, tiskla ve v touze tento plod sv lsky na pln adra sv. 6. A hle, tu poctila v prsou podobn pchnut, jako bylo pchnut hada a poloila plod na zem ve velik zkosti a v pevnm pesvden, e opt zheila. 7. A ejhle, tu se objevil velk andl nnho pohledu ped zkost a bze majc dvojici a oslovil ji pevnm hlasem takto:

23

8. Nedste se a nebojte se sluhy Jehovy, jen je vm vysln shora, aby vm ukzal Zemi a osvtlil bloudn svta a tak vs a vae potomky trestal, kdybyste se nkdy odvrtili od cest vn Lsky a nekonen Bo svatosti. 9. Hlete, tento plod nen ji pro vs hchem, jest to vak nsledek troj neposlunosti vi Bohu a jest smrt vaeho tla, kterou jste zplodili ve svm tle svou touhou v sobectv. Tento plod nesmte od sebe odvrhnouti, nbr podrte jej podle vle shora na svdectv o vs samch a o vaem pokoen, abyste nyn zvdli, kterak skrze vs piel do svta hch a hchem pak smrt, plod sm pak nazvete Cahin (Kain) aneb smrtono! 10. Toto e, posla shora, byla dvojice ve svch vydench myslch uklidnna a Eva vzala na zem poloen plod opt do svch dosud se chvjcch rukou a na rozkaz andlv skrze Adama podala kojenci pln prs, aby z nho sl ivot Zem. 11. A andl pistoupil k lev stran Adamov, a Eva s plodem na prav ruce se postavila po prav stran Adamov, aby jej srdce zstalo prosto jakhokoli bemene a mohlo zstati budoucn na vech cestch a stezkch obrceno k lovku. 12. A tak putovali vzorn po cel zemi, aby si prohldli vechna jej msta a aby zdili pbytky pro sv pt potomky a aby jim zasvali chlb moc silou, kter jim byla propjena od lsky velkou milost slitovnm. 13. Nebo Zem a ve, co na n, bylo poddno vli Adamov, a moe a veker vodstvo poslouchalo pesn i nejslabho pokynu Adamova a bylo mu poddno od povrchu a do nejhlubho zkladu a podvalo uctiv noze svho pna hbet, aby pevn po nm krel podle libosti, a byly mu poddny veker vtry a jeho hlasu poslouchala veker zvata vod, pevn zem i ovzdu. 14. Adam asl nad silou v sob a vidl a poznval nad m vm propjila vn Lska takovou velkou slu a pevelice se rozveselil nad velikou milost shora a pravil Ev: 15. Evo, eno m, hle, Pn moci a sly nm poehnal, obtujme Mu sv srdce, aby jeho poehnn prospvalo podle Jeho velkho zaslben na Zemi a podle a skrze tebe jako novho obyvatele tohoto msta spatovalo svtlo milosti. 16. A Eva, naplnna pokorou a nejpimnj radost pravila: Adame, pohle na svou dveku ekajc u tvch nohou na pokyn svho pna zem a stani se mi podle vle tv, vezmi m srdce na nm lp vina a obtuj je Pnu! 17. A Adam uinil, Ev ve v odevzdanosti v Pna, jak mu byl Pn poruil. 18. A hle, poehnn se stalo na Ev viditelnm, a Adam z toho ml radost, a tak Eva pociovala v sob velkou rozko. A nyn posly, co pravil andl Jehovv tto vesel dvojici a jeho slova byla dobe odmena jako slova s viny a slova z hlubiny a byla to vn Lska Sama, kter mluvila sty andla a tato slova znla z st andla takto: 19. Adame! Ty ses nyn mnoho dozvdl na dalek cest po zemi, a vidl jsi jej pevniny a jej vody a tak jsi vidl, co na nich a v nich jest, roste a se pohybuje; a vidl jsi velkho mamelhuda a od nho dol vechna zvata a k nejmenmu z plazcch se ervk, a vidl jsi silnho raloka a vechnu zvenu vod a k malm obyvatelm kapky, a vidl jsi tak veker ptactvo ovzdu, od ohromnho orla a po kolibka a od tohoto a po nejmenho komra, a vyzkouel jsi veker jejich sly, jejich zpsobilost a uitenost; a tak jsi z toho vidl, jak bohat se vn Lska o tebe postarala skrze tebe tak o Evu. 20. Oslovoval jsi hory, a hory ti daly odpov; tzal ses moe a moe ti odpovdalo, a obrtil jsi svj hlas do hlubiny Zem a odpov nezstala na cest, a obrtil jsi tn sv ei ke vem stromm, kem, rostlinm, bylinm a k veker trv a ve ti sdlilo sv jmna a uctiv ti vyprvlo o sv zpsobilosti a z n plynoucm pouvn pro vs podle tv svobodn livovle; a tak ti dalo tak kad zve, kter jsi oslovil hlasem svch prsou, kad svm zpsobem slyitelnou a rovn zcela uritou odpov a oznmilo ti, pokud je ureno k tvm slubm a slep poddno tv vli, a vtry t uily, jak bys jich pouval podle sv vle, a toto ve vidla slyela a poznvala t Eva. 21. Pohle, Adame, toto ve ti nen dno od vn Lsky jako ivot a tak tob Evo, nbr jej velk milost ti to dala darem a toto ve podr jen po tak dlouho, pokud toho bude podle vle svatho Otce moude pouvati, ale nebude-li udrovati svou mysl ped tv Jehovovou stle zcela istou bude se jedno po druhm z oblasti tv velk moci vzdalovati. Proto bu moudr, jako jest velk, pedobr a pesvat Otec tam nahoe nade vm stvoenm a tam v hlubinch pode vm stvoenm.

24

22. A Jakm jsi takovm bude a dle zstane podle vle svatho Otce a takovm podle tv vlastn vle, takovmi budou a maj bti tak vichni tvoji potomci a potomci Eviny, jakou jest ped a pod tvma oima. 23. A nen-li vak nkdo, jakm nyn jsi, m bti a zstati ty, podr sice po uritou dobu ten dar, ale tento dar milosti mu bude vzat, jakmile ji nen, jakm nyn jsi, m bti a zstati ty. A i potomci Eviny se budou povyovati nad sv hlavy a stanou se jim nevrni a do morku kost a budou pditi za psy a iviti se lejnem had a sv dti kojiti prsy zmij, a tvoji potomci budou jimi otravovni a budou umrati trpkou smrt tlesn a ve vn hanb a trzniv potup duchovn. 24. A nyn pohle Adame, a posly Evo! Jet jste nyn v rji, tam, kam vs postavila vn lska a ped a po vaem hchu a ped a po zboen, ale kdybyste snad nkdy zapomenuli vrn zachovvati zkony Lsky a pikzn moudrosti svatho Otce, pak budete tmto plamennm meem z tto krsn zahrady vyhnni a nebudete budoucn nikdy po cel as vaeho tlesnho ivota a a do doby zaslben ani dn ze vech vaich potomk dovnit vputni a teprve po tto dob dti vykoupen a z nho vznikajcho novho stvoen vn Lsky. 25. Toto si dobe zapamatuj, Adame, a rozva si to tak ty Evo! Plod, kter z tebe vzejde, Evo, tento iv plod nazve, Adame Ahbel (bel) a obtuje jej Pnu slvy na vky, nebo jeho jmno jest syn poehnn a bude prvm obrazem Toho, kter pijde jednou ve velikm ase as shora z lna v plnosti moci a sly svatosti Bo. 26. A nyn, jeto jsem vs vedl, ukzal a ekl pln ve podle vle vn Lsky, jest dlo mho posln vn Lsky v Otci v svatosti a dobrotivosti dokonno, a musm vs viditeln opustiti, ale neviditeln vs budu krok za krokem nsledovati a budu kad v krok podle nemniteln vle Jehovovy potati. 27. A bude vm mono Mne opt spatiti, kdykoli budete sv srdce ve v odevzdanosti Pnu slvy obtovati, a j dm tuto vai ob do ndoby a ponesu ji vzhru k Bohu a vyliji ji ped tv Syna a tehdy bude mti velk, svat Otec zalben na vaich skutcch. 28. Avak tak Mne spatte kdybyste se snad odchlili od zkona Lsky a od pikzn svatho Otce, jak Mne dosud vidte s plamennm meem v pravici abych vs vyhnal ze zahrad a tob, Adame, vzal velkou st daru vn lsky a jej velk milosti a nechal t pak slabho a bojcho se nejmenho elestu trvy. 29. A nyn hle, slep psai tohoto Mho novho ivho slova v sob jako i vy vichni v sob, a rozjmejte o Adamovi, jakm byl nyn v rji a na j e d n o dokonalm lovkem, jakmi schopnostmi byl vyzbrojen, pln pn Zem, a vechny tyto dokonalosti byly jen darem ode Mne, a on je podrel a do doby, kdy jedenkrt na Mne zapomnl, kdy se stal andl jeho om neviditelnm. 30. A pohle, toto ve, co ml Adam jako dar, chci dti vm jako trvalou dvku a jet nessln vce a nco nekonen vtho, co jsem j Sm, a ve, co mho jest, bude tak vae, b u d e t e l i M n e m i l o v a t i a j i n a k n i c j i n h o n e l i m i l o v a t i ! (skutky) 31. Ale kde je vae lska, kterou jsem tak draze vykoupil a kterou bych tak rd nazval vn Svou?! , tto lsky jest ji mlo na Zemi! Jest tak lehk a jest tak sladk, a vy ji nechcete a tak ji nehledte, kde na vs ek, a pohrdte vysokou cenou v n! Kapitola 12. Zaslben Pn. , dti Adamovi! Pro se nechcete stti radji dtmi Mmi ? , jakho sil a namhavch prac vs to stoj, abyste si vydobyli ten Adamv chlb, s nho kape pot vaich rukou a kter mimo to je pomazn slinou had a napojen jedem hadm, a tm ve sv neme pojdte smrt asn a pak tak vn! 2. M j chlb, kter jest pomazn medem M lsky a napojen mlkem vn svobodnho ivota ze Mne a kter byste mohli povati v nejvy hojnosti veker pemry, a kter by vm vn nikdy neukodil, nbr by vs poslil a v moc a silou ze Mne vn a tak i asn vyzbrojil, kdybyste ho jen pijali, - hlete tehdy po Mm nejvym skutku, jm jest velk dlo vykoupen pro vs, tehdy byl tento Mj chlb velmi drah a lid si jej mohli jen v malm daru, neji-

25

nak neli zase jen svou Mn za to obtovanou krv a tlesnm ivotem vykoupiti, a tento Mj chlb chutnal tehdy trpce v stech kupujcch a nebyl jet pomazn medem lsky a napojen mlkem svobodnho ivota tak ji asn, nbr jak med tak i mlko byly v dobrm odven pidny truchlcm kupcm teprve v i duch; a hle, pece tu bylo velk mnostv kupc! 3. Nyn vak, kdy jej dvm a to s medem i mlkem kadmu, kdo si ho peje, zcela zadarmo, pouze za jist velmi malou platu va lsky, ejhle, nyn se jm trpce pohrd a nepijm se velk, jist a pravdiv pro vs v nejvy lsky nejv pln Drce! 4. Zapamatujte si tedy: Brny Svch nebes dal jsem nyn iroce otevti. Kdokoli chce dovnit, pij a pij brzy a pij ihned; nebo piel velk as milosti, a nov Jeruzalm pichz k vm dol k Zemi, aby se v nm vichni, kdo Mne miluj, ubytovali a medem a mlnm chlebem nasytili a aby pili plnmi douky ist vody veho ivota a v nadbytku ji z vn studnice Jakobovy erpali! 5. Ale jakkoli se stane sestoupen tohoto Mho velkho msta vem Mm dtem nezmrn velkou milost, tak vak tak svmi silnmi zdmi umak vechny slep a rozmak vechny hluch, nebo jeho velikost zaujme celou plochu Zem! A kdo je nebude vidti pichzeti dol a nebude slyeti jeho umn v istm ovzdu Zem, ten ji nikdy nenalezne msta na Zemi, kde by se ped nm skryl a jeho ti unikl. 6. Nebo hle, tha jeho palc rozdrt hory a srovn je s dolmi a jeho obytn budovy postavm nad louemi a moly; a vechna ta hav, kter v nich d bude umakna v zkladu pevnost zkladu obytnch dom velkho Boho msta, vaeho svatho Otce na nebi i na Zemi. 7. A prav Past bude volati Sv ovce, a ovce budou ve vech koninch zem Jeho hlas slyeti a dobe poznvati a budou pichzeti a s vekerou chut se psti na rozshlch pastvinch vn Lsky svatho Otce, jimi jsou velk zahrady novho svatho msta velkho Krle vech nrod, kter byly, jsou a budou na vky. 8. A tmito zahradami bude onen Adamem ztracen rj, kter jsem nejprve J znovu nalezl a vrn pro n k vnmu pebvn uchoval. 9. Z toho dvodu jsem vm tak ji zcela podrobn a do nejmench st ukzal Svou velkou domcnost od vnosti a ukzal jsem vm stvoen od prvho a do poslednho a ukzal jsem vm prvho lovka v jeho prvm vzniku a chci vm jej jet dle a do jeho konce ukazovati a uki vm velkou nevstku a zboen Babylon a potom vs povedu do Svho velkho svatho msta a v nm vm dm trval pbytek na vky, budete-li Mne milovati, jako J miluji vs, nade vecko! 10. Pohle na nebe a pohle na zemi! Jednou tlesn zaniknou a budou trvati jen duchovn, ale M slovo promluven potrv, jakmile pijde z Mch st, tlesn a duchovn ve v moci a ve v sle svatosti na vky, na vky, na vky, amen! Kapitola 13. Vyhnn z rje. 1. A nyn se vra k Adamovi a Ev, a pohle, jak byla jejich dal pou a ivot jejich obou potomk ped vevidoucma oima svatosti Jehovy! A hle, krtk as, kter podle vaeho potn obnel ticet obh Zem kolem Slunce, co nazvte roky, ila tato dvojice v kruhu svch poehnanch potomk, jejich poet se rovnal potu rok, mimo Kaina, kter poehnn nebyl. 2. A nyn vz dle co se tu stalo! Adam krel v den Pn, kter mu byl pikzn za den odpoinku v jeho srdci, ji vnou Lskou Samou a potom nkolikrte andlem na pamtku velkch skutk slitovn Lsky a k nejv uctivmu rozjmn o nezmrn svatosti Boha, dobrho Otce, sm po zemi, aby pozoroval krsu krajiny; a lbil se mu pevelice svt, take se ve svch mylenkch zcela uchlil od Boha. 3. A tak za tchto vah piel ku behu velk eky, jmnem Cheura aneb pomni doby Jehovovy! nebo takto volala tato siln huc eka, ale Adam pohrouen v mylenkch svta, nepostehl a tak nepochopil smysl tto ei umnch vln eky.

26

4. A kdy se takto nyn ubral podl behu, zstal pojednou viseti levou nohou na velk rostlin, pnouc se po njakou dobu po zemi a konen kolem velkho stromu a padl prudce k zemi a poctil v tle velkou bolest, a to byl pro nho nov pocit, i zlobil se na rostlinu a rozlcen pohldl na ni a pohnal ji k odpovdn, tzaje se, zda nezn svho pna. 5. A rostlina odpovdla: Ne, neznm t! (Pro nesvcen svtku v srdci) 6. Tu ohledal Adam rostlinu pesnji a rostlinu nepoznal. I tzal se j opt: Jak je tvoje jmno a jak tv zpsobilost? 7. A hle vtr zaelestil listm a toto elestn mu bylo srozumiteln a znlo: Natrhej bobul z mch haluz a vytla vu, a pij ji, a m jmno a m zpsobilost ti bude sdlena! 8. A hle, Adam ve slepot svch svtskch mylenek uinil, co mu ona pnouc rostlina v jeho zapomenut dne Pn radila, a vzal nkolik bobul a ochutnal je a chutnaly mu velmi sladce, a radoval se z tto nov znmosti a hnval se na andla, e mu neukzal tak tuto tak chutnou rostlinu. 9. A natrhal mnoho bobul a nesl je domu, kam piel, prv kdy slunce zapadalo. 10. A Eva provzen Kainem li mu vstc jako jedin, kte mli po cel den starost, jeto nevdli kam Adam el, - nebo vichni ostatn to dobe vdli a v den Pn se nestarali o Adama, otce svho tla, protoe to byli dti poehnn a toho dne mli mylenky pohroueny v Bohu a v jeho vnou lsku a sejmuli s nho velkou st jeho bemene. A on jim vyprvl o tto nov znmosti, a Eva nad tm byla ve velik me potena a s pomoc Kainovou uinila s bobulemi podle vypravovn Adamova. 11. Tu vzal Adam vytlaenou vu a pravil: Vyptrejme jej jmno a jej zpsobilost! 12. A hle, tu se napil plnmi douky vy a podal j pak Ev a Kainovi a konen ji dal ochutnati vem a na bela, kter dosud nebyl ptomen, jeto doposud pll na olti ohe, kter byl zdil, aby obtoval svatosti a Lsce Jehovov, co bylo lib Pnu. 13. A tu byli opojeni Adam a Eva a vichni, kte ochutnali vy, a v tomto opojen vzplli Adam a Eva a vichni z Adama a Evy divoce v dostech tla a pchali i s Adamem a Evou smilstvo a nevstkstv, zatmco se bel modlil u olte Jehovova. 14. A kdy se takto v opojen a zapomenut na Boha a na pedtm vdy pikazovan a povinn obti svch srdc dosti nasmilnili tu se objevil andl s plamennm meem v pravici a nejprve vldn belovi ekl: 15. Jehova nalezl na tv obti velk zalben, take t vyvolil za zchrance svch rodi a sourozenc, ani by nyn v den Pn zahynuli, jeto na Nho zapomnli a sv mysli snili k zemi a nemohli bti astni poehnn, kter podle pevn stanovenho du vychz v tento den shora do vech prostor nekonenosti! 16. Piel jsem opt viditeln, abych nejprve shromdil tvou ob do tto ndoby slitovn milosti, kter jest vn Syn v Otci, abych ji donesl ped jeho nejsvtj tv, ped vlastn oko vnho Otce a dve vak jet potrestal pestupce zkona lsky a pikzn svat milosti a abych jim vzal velkou st dar, ranil je slepotou a vyhnal z rje. 17. A nyn opus svj obtn olt a postav se po M levici, aby trestajc pravice zstala voln pro pestupce a nsleduj Mne do pbytku hchu! A a spc hnky probudm z opojen smilstva a oni, velkou bzn jati, budou prchati ped meem spravedlnosti, pak jich jako spoluuprchlk nsleduj a nes za rodii tu malou st tvho tla malou st ztracenho daru a odevzdej jim to pak k poslen, a zemdleni a vyerpni s plem klesnou k zemi v zemi daleko odtud kter sluje Chuehill aneb zem toit. A v tto zemi zbuduj pak tak obtn olt podobn tomuto zde, kter bude budoucn hoeti tak pod vodami, kter jednou pijdou na celou Zemi a stane se horou, nedostupnou nidn smrteln noze a do velkho asu as, kdy On sklon Svou hlavu do niny, kter slouti bude Betlehem anebo mal msto velkho krle, kter se jednou stane nejvtm na zemi, nebo Svtlo toho msta bude svtiti vce neli svtlo vech Slunc duch, duch. A na tomto novm olti pinese dkovnou ob Pnu ze vech Zem v tto zemi tku, aby se stala poivatelnou hnkm a posilovala kajc a potovala truchlc! 18. A kdy andl ukonil svou e k belovi tu (oba) povstali a vnm krokem kreli k velmi prostornmu pbytku Adamov, kruhovho tvaru, kter se podle jeho moci a sly z hust vedle sebe voln ze zem vyrostlch cedr tvarem podobn chrmu alomounov nedaleko jeskyn ltosti a trn smutku a ml dva vchody, jeden zk k vchodu a jeden irok k zpadu.

27

19. A hle, bylo to asi o pl noci a nesmlo to bti dve kvli dni Pn - , kdy pistoupil andl Pn s belem k vchodnmu prahu. 20. Kdy bel vstoupil na prh, dal se do ple z velkho netst, kter m nyn potkati a potk jeho (rodinu). 21. I ekl jemu andl nnm hlasem: Nepla beli, poehnan synu milosti a ui, co jsem ti poruil z vn Lsky, kter mluv mmi sty a nelekej se hromovch slov, kter budou nsledovati nad tmito spcmi hnky! 22. A bel uinil, jak mu byl andl poruil, a kdy byl pln u svch, zahml andl hrozn vn slova hrzy a velk zkosti nad nyn probuzenmi hnky, a s velkou silou a moc zvolal: 23. Adame, povsta, vzpome na svou vinu a prchni odtud, nebo pro tebe tu ji nen dalho prodlvn! Nebo ztratil jsi svou vinou rj pro sebe a pro vechny sv potomky a do velkho asu as, rovn i velkou st dar, protoe jsi zapomnl na den Pn a opojil ses vou rostliny, kter byla mistrovskm kouskem hada, vymylena, aby jala tvou svobodu, opletla tv nohy a pomtla tv smysly, abys zapomnl na Boha a aby t v hrubm hchu uspala. 24. Prchni tedy kam chce, z dohledu Lsky! A vude kamkoli uprchne, zastihne t v hojnosti spravedliv Bo hnv, ale podl Lsky ti bude skrovn odmen! 25. A hle, tu povstal Adam se zem s Evou i se vemi ostatnmi, kte tu byli spali z omamnho npoje z rostliny hadovy a tm ztratili (pam?) vesms a na bela, jen zstal stzliv, nebo nepil omamnho npoje a zstal pamtliv dne Pn (N.B. tak mte i vy, jako prav dti tak svatho a dobrho Otce jakm jsem J, bti stle pamtliv svatho klidu soboty, jako pravho dne Pn, jm jsem J, a mte v nedli konati, co je vm pikzno). 26. A kdy Adam spatil andla, tu se i se svmi pbuznmi pevelice ulekl, take nemohl promluviti ani slova na omluvu a byl velkm asem jako ztrnul, nebo teprve nyn zaal poznvati, co byli on a jeho pbuzn uinili ped tv Jehovy. 27. Tu padl ped andlem Pn na tv a plakal a pehlasit snan prosil o slitovn, nebo plamenn me mu otevel oi a v tomto hroznm svtle trestajc spravedlnosti uzel celou thu a velikost nevslovnho netst, do nho svou lehkomyslnost uvrhl sebe i vechny sv. 28. Ale andl stl se zavzanma oima a se zacpanma uima, jak mu byla pikzala Lska Otcova a zvunji neli vechno hmn z moci a sly Jehovovy pravil: 29. Ve spravedlnosti nen milosti a v soudu nen svobody, proto prchni, puzen trestajc spravedlnost, aby tvou omekvajc nohu nedohonily soudy Jehovovy! Nebo trest jest odmna spravedlnosti. Kdo jej pijm, jak jej zaslouil, ten jet me potati na slitovn, kdo se vak spravedlnosti a jejm nsledkm protiv, ten jest zrdcem nedotknuteln Bo svatosti a pipadne soudm Toho, kde ji nen svobody, nbr v hnvu Bostv vn zajet. 30. Proto prchni a pla a snan pros tam, kam t tv nohy ponesou, a kde ti vypovd slubu, tam zsta, pla, snan pros a modli se, abys nezahynul a Eva a skrze tebe vichni! 31. A hle, tu Adam opt povstal a chtl podle rozkazu Boho skrze andla prchnouti, a ejhle, nemohl, nebo jeho nohy byly jako ochromeny. I zaal se tsti a chvti na celm tle, nebo zmocnila se jej velk bze ped soudem Bom, kterm mu byl pohrozil andl Pn. 32. I padl Adam znovu na tv a plakal a kiel pehlasit: Pane, vemohouc, velk Boe ve Sv velk slv v svatosti, neuzavrej zcela srdce Sv bezmezn lsky a Svho slitovn milosrdenstv mn slabmu ped Tebou, a daruj mn tolik sly, abych mohl j ten nejnehodnj prchnouti, ped Tvmi soudy podle Tv nejsvtj vle, kter jsou jako j od paty a k hlav poddni vichni Tvoji tvorov. Pane, vysly snan prosby snan prosby m! 33. A hle, tu pravila vn Lska sty andla jako nyn J neistmi sty tvmi - belovi! 34. beli, pohle na otce tvho tla, uchop jej pod pai! A pohle na jeho enu Evu, matku tvho tla, kterak p na zemi a pozvedni ji, aby byli oba a vichni ostatn tebou posleni k tku a dobr, svat Otec ml z tebe radost, e ukazuje lsku slabmu otci tvho tla, jako t sv chatrn matce, a jako t vem svm bratrm a sestrm, a poehnanm i nepodepsanm, nebo tv sla je posl a hojnost poehnn v tob je oberstv! A tak rukou dtsk lsky a rukou bratrsk vrnosti i se v trplivost a lskou je ve a k mstu, kter ti oznmm tm, e vichni sklesnou vyerpnm! 35. Tam zsta a nech unaven odpoinouti, a ty se tu pede Mnou souste abych ti ve velk hojnosti propjil sly k posile tvch rodi podle mry jejich poteby a zpsobilosti

28

k pijmn a k oberstvovn tvch bratr a sester podle jejich poteby a podle jejich zpsobilosti k pijmn. A nyn ui, co jsem ti pikzal, z lsky k nim a z poslunosti ke Mn! 36. A hle, tu byl zbon bel proniknut velkou slitovnou lskou, poklekl a z nejvnitnjho zkladu srdce, tona v slzch dkoval Bohu a poslen shora, uchopil pak ruce slabch rodi a z velk lsky uinil, co mu byl Pn pikzal. 37.A kdy Adam zpozoroval, e jeho syn pomh jemu i matce, jako i vem ostatnm, pravil dojat: , mil synu, ponvad jsi mi piel v tto na velk nesnzi pomoci, pijmi tak veker m poehnn k podkovn a k te tvho slabho otce a tv slab matky! 38. A dkuj Pnu, jsa jet hoden lsky svatho Otce msto m a ns vech, kte jsme se uinili nehodnmi vysloviti Jeho nejsvtj jmno! 39. A tak tedy podle vle Pn prchneme! 40. A hle, tu mvl andl meem spravedlnosti a vichni prchali spnm krokem dny a noci dl a dle bez klidu a odpoinku. 41. A tak dorazili ji do jmenovan zem, kdy slunce stlo nad jejich hlavou a prudce plilo, a na pd kolkolem do irch dlek nebylo vidti dn trvy a tak dnho stromu ani kee. A hle, tu klesl Adam a Eva s ostatnmi zemdleni a zcela vyerpni do horkho prachu na zem a zaveli oi tlaen moc omamujcho spnku, a spali jako v bezvdom, spoutni osidly slabosti v nemilosti. 42. A hle, tu pistoupil andl Pn, kter je byl dosud viditeln sledoval k belovi, kter tu stl v nejplnj svesti moci a sly shora, a pravil 43. beli, hle, ze vech obt, tla kiovn, vle ducha, kter jsi pinesl ve v istot sv mysli Pnu svatosti, nebyla dn vt neli ob tato a dn Mu nebyla tak lib! Proto vezmi podle vle shora tento me spravedlnosti s ruky svho bratra shora nebo hle, jsme dti jednoho a tho svatho Otce - a vldni jm podle moci moudrosti a podle sly Lsky ku prospchu svm, a rozehni v nich zeslabenou slu ivota, a dej znovu zahoeti lsce k Lsce svatho Otce a rozdmchej plamen nleit bzn Bo v jejich srdcch! J vak t neopustm, nbr budu neviditeln a bude-li chtt, tak viditeln stti po tvm mn pemilm bratrskm boku, povdy hotov, ve vli Pn ti slouiti. 44. Nebo hle, odevzdn mee znamen tvou nejplnj, svobodu rovnou svobod m, a tak se stala vle Pn vl tvou a postavila t nad vekeren zkon a pikzn uinila tvm vlastnictvm, a nyn jsi tak jako j nesmrteln syn Lsky svatho Otce v ist i svtla svobodnch duch! 45. A nyn i podle sv lsky a moudrosti svm rodim a sourozencm tla! Kapitola 14. Poznn a ltost Adamova. A hle, tu bel proniknut pli velkou radost nad tak pevelikou milost shora padl na kolena a pravil: velk, pesvat a pedobr mil Ote, shldni zde na svho malho sluhu ped Sebou v prachu a v pocitu nejhlub nehodnosti, an vzhl k Tob vemohoucmu a Veslitovnmu z nejspodnj hlubiny vzhru k Tv nejvy, Vsosti a vyslechni pnlivou prosbu dtte o milost pro jeho slab rodie a pro vechny jeho bratry a sestry, a neodnmej mi slu, kter jest mi pevelikm darem z Tebe a nech ji milostiv vlvati se na n k odputn hchu a k znovunabyt ivota z tebe v douc moci a sle! 2. Petvo milostiv a milosrdn tuto krajinu podle Tvho nejvyho zaslben, aby se stala rodnou a aby slab nalezli vivu k poslen svch d a aby mohli uhasiti svou palivou ze u erstvho vodnho pramene a aby mohli pichzeti t zvata, zpsobil jim slouiti, poslouchajce jejich vli. 3. , velk, pesvat a pedobr mil Ote, vysly mou slabou pnlivou prosbu, aby Tv svat jmno bylo proslaveno v srdcch Tvch kajcnk! 4. A nyn viz a sly co se stalo, kdy zbon bel dokonil tuto Mn libou modlitbu: A aj, pes ztuhlou pou zaal vanouti ochlazujc vnek, a svtl mraky zahalily dalek prostor nebes, a nad celou pout zaalo preti, a uprosted veho det padala veho druhu semena do

29

malch, astm, silnm detm Jehovy uinnch brzd jinak pustho psku. A v okamiku se dalek pustina zazelenala tisci druhy trvy, rostlin, ke a strom, a na mst kde kleel zbon bel, modle se v duchu a v pravd ke Mn, vyvstal velk strom, sahajc tm a k mrakm s rozshlmi vtvemi a irokmi listy, pln ovenmi chlebovmi plody, lib a nasldl chuti a bylo mu dno jmno bahahania (anebo poslen a oberstven slabm) tak u vs jet nyn znm jako c h l e b o v n k) 5. A ze svtlch poehnn dtcch mrak pravil jaksi nn hlas ke zbonmu belovi: beli, Mj mil, osvobozen synu, mvni levou rukou meem nad spcmi a probu je k ltosti a k polepen jejich ivota pede Mnou ve v budoucnosti, a bu jim pravm vzorem Toho, jen jednou pijde ve velkm ase as a ekni jim, e a do t doby nebude ji nikdo vce prost zkona a e a do t doby a tak jet nadle budou pikzni dreti v zajet vechny, kte se neuin astnmi znovuzrozen skrze Syna, jen bude cestou, svtlem, pravdou a vnm ivotem jako jedin Vtz nad smrt. 6. Ty jsi vak jako andl svtla voln a bude pijat, teprve a bude obraz velkho Pichzejcho v krtk dob zcela dokonn, eho se vak mus uiniti pln schopnm a zpsobilm teprve svou stoupajc pokorou, lskou a velkou zbonost vzdor vemu pronsledovn a patnmu zachzen, se kterm se jet setk u svch bratr a sester kvli oslaven Mho jmna. 7. A hle, tu povstal bel opt mocn a skrz naskrz siln ze zem a jakoby na znamen opravdov svobody se vznel ve vzduchu nad n a inil jak mu bylo porueno. 8. A hle, tu proudily nov sly ivota do spcch, a oni se rychle probudili a hluboce dojati pli velkm obdivem nad tak velikou blahodrnou zmnou pout, se rozhleli na vechny strany a chtli radost jsati, ale tu povstal Adam, a po jeho boku tak Eva, a pravil svm dtem: 9. Dti, nejsejte a pli zhy se neradujte, nbr plate a elte se mnou a s Evou pedn na velk viny a povate, co jste ztratili! Nezle na pozemskm rji a na vech jeho statcch; nebo jak vidm j a vy se mnou vrtil nm Pn ve Svm pevelikm, neomezenm milosrdenstv tolik toho, e my bychom mohli vichni nad tmto novm, velkm, nepehlednm bohatstvm Jeho pli velk lsky velmi snadno zapomenouti na ztrtu pehojnch statk pozemskho rje. Ale pohlete sem na spchajc zvata jak vzduchu, tak i pevn zem, pohlete na trvu, rostliny, kee a veker ty stromky a velk stromy a na vanouc vtry, a tate se veho toho, a poslouchejte, zda k vm nepijde odnkud odpov. 10. J jsem tak uinil hned pi probuzen a pesvdil jsem se, e vechny ty vci vi mn onmly a zvuku m ei nikdy nerozumly. vitoen ptk, ev zvat, bubln tohoto pramenitho potku a vechno to elestn trvy, bylin, ke a vech stromk a strom proniklo sice ihned k mmu uchu, ale jak jsem se ulekl a dosud jsem skrz naskrz polekn, e jsem ze veho toho ji niemu nerozuml a nerozumm! 11. Ale hlete, neulekl jsem se proto, e mn bylo toto porozumn vzato, nbr spe jsem se ulekl pro nekonen vt ztrtu milosti svatho Otce nad vm stvoenm a pod vm stvoenm! 12. Hle, ve, co jsem ztratil j, to jste ztratili tak skrze mne vy, protoe jste skrze mne a se mnou zheili a na jednoho, jeho nejsem ji hoden nazvati svm synem, kter zstal v hojnosti milosti a v hojnosti poehnn ve v moci a ve v sle ist a spravedliv ped vevidoucma oima pesvatho a pedobrho Otce, Jeho Lsky a jeho Ducha. 13. A jest to mj milovan bel, kterho vak nm pespravedlivm Pn tak vzal, protoe ho m oi ji nikde nevid, jist proto, abychom j a vy vichni skrze mne poctili co to znamen padnouti z milosti vn lsky do psn spravedlnosti Pn hchem lehkomysln neposlunosti vi Jeho tak pelibm zkonm lsky a vi tak snadnm pikznm milosti 14. , dti, dobe uvaujte o vem tom, co jsem vm nyn ekl a zkuste a pesvdte se samy, zda jsem k vm mluvil pravdu a pak pijte a posute samy, o jak as jde, - zda mme z pevelik ltosti plakati a truchliti, i zda meme nalzti jet nco, co by mohlo vae srdce potiti! 15. Ano, m dti, jen jedinou radost nm vn Lska svatho Otce nechala jako dar Sv velk milosti a z toho se meme a mme titi - , a to jest ona velk milost ltosti a smutku! 16. Hlete, toto jedin nm Pn jet ponechal: slzy ltosti a slzy smutku! Podkujme Mu za to z cel hloubi naich srdc! 17. , jak peastn jsme jet, e ns Pn jet tak hojn obdail! Co bychom byli bez tto milosti?!

30

18. Padnme tedy v nejhlubm pocitu naeho zavren k zemi a plame a truchleme tak dlouho, dokud nepotekou ji z naich o dn slzy a dokud nevrtme Pnu, co Jeho jest, eho jsme zcela nehodn, a dokud neuin s nmi podle Sv nejsvtj spravedlnosti to, co jest a bylo od vnosti Jeho svat a vdy dobr vle! 19. A hle, tu padl Adam i se vemi svmi k zemi a uinil, jak to byl poznal skrze nepatrnou jet podtrenou st milosti skrze tich a skryt slitovn vn Lsky v Otci, a plakal a trpce nakal i se vemi svmi a na Kaina. Kain padl sice t k zemi jako ti ostatn, ale jeho oko zstalo such, zlobilo ho, e nemohl plakati t jako ostatn, a povstal a odeel. A kdy takto odchzel a upen se zahledl na zelenou pdu, hle, tu pojednou zpozoroval plaziti se na zemi hada, i sehnul se a uchopil ho, na kusy roztrhal a jat zuivost a zlobou, poil jeho tlo a uinil je tlem svm. Kapitola 15. Kainovo vyznn. A hle, kdy to Kain byl uinil, piel za nm zbon Abel a ve jmnu vn Lsky ho oslovil takto: 2. , brate, pro j maso hada, kdy jest k utien tvho hladu pipraveno velk mnostv plod? Hle, n otec Adam se napil z rostliny, kter neznal, kterou had chyte a lstiv ve vem mistrovstv sv bezmezn zloby pipravil k zhub jeho a vech potomk, a tm zheil ped Pnem v spravedlnosti a vy vichni skrze nho, a j jsem byl obten thou viny ped Bohem a musel jsem pykati jako vy, kte jste vichni opili vou zhuby a musel jsem jako vy opustiti rj a musel jsem na sebe vzti vae bemeno tlesn a veker vae poehnn duchovn a byl jsem kvli vm obten dvojnsobn. 3. A hle, ty pov dokonce tlo ivho hada i s jeho krv! Kaine, pro jsi to uinil? 4. A hle, tu se Kain ze svho hnvu, ze sv zuivosti a ze sv zloby vzpamatoval a pohldl na bela a pravil: Hle, co jsem uinil, uinil jsem z pomsty, abych zahubil pokolen had a zahubil sebe, protoe jsem nebyl nikdy hodnm poehnn boho, (Pn) a jsem se stal, jak jsem, bez sv viny, nbr vinou rodi, kte byli pede mnou, kdy j jsem jet nebyl a povstal tehdy, kdy oni ped oima Jehovy zheili. 5. Pro tedy musm a mm pykat za svou vinu, k jejmu vzniku jsem nemohl nikdy nim pispti, jeto jsem byl jen plodem hchu, nikoli vak jeho pinou a proto jsem musil postrdati poehnn, kterho se vm vem v hojnosti dostalo, a musel jsem se namhav vleti, kde vy jste skkali jako jeleni, obten nezaslouenou kletbou Jehovy?! 6. A nyn sly pinu mho skutku, had v trv mne oslovil ka: Poij mne a nasy se mm tlem a uti svou ze mou krv a bude pnem Zem a vichni tvoji potomci budou vldnouti na ni, a jejich sla a moc bude silnj neli sla a moc vech poehnanch; a j ti nedm dn pikzn, nbr moc, abys vldl, slu, aby sis ve podrobil! 7. A hle, takto mluvil had dle: M tlo t zni v tv nespravedliv vin ped Bohem, a m krev ti d novou bytost bez viny, vyzbrojenou v moc a slou! Tu umlkl had a j jsem ho uchopil, roztrhal a sndl, jak jsi prv vidl! 8. A hle, tu byl Abel dojat a mvl pravic meem spravedlnosti nad hlavou Kainovou; a Kainovi byly oteveny oi a on poznal sv velk bezprv, jeto byl obvinil Boha a sv rodie a vidl celou vinu v sob a vidl, nezbadateln cesty vn Lsky v jej skryt a neomezen moudrosti a vidl, kterak byl vlastn on sm tm svdjcm hadem, kter se stal neomezenm slitovnm vn Lsky skrze nho lovkem, aby si ovem vt zkoukou, ve sv zatmn nepoehnan slabosti tuto slabost uvdomil a aby se pak konen v tto sv vdom slabosti, sama sebe ve v svobod sv bytosti uruje, mohl obrtiti a tak obrtil k Pnu v moci a sly, odkud by se mu pak tak, jako onm ji poehnanm, dostalo v nejvt hojnosti moci a sly poehnn a tm znovupijet do velk milosti veslitovn Lsky. 9. A vidl, e tento had, kterho prv poil, byl on sm ve sv jet zl sti a vidl, e jej svm hnvem vdechl v jeho opt se navrtiv bytostnosti vdechl na zemi, a e slova hada jsou slova jeho vlastn jet z nejvnitnjho zkladu jeho prabytosti ped vekerm stvoenm viditelnho svta hmoty.

31

10. A vidl jet, jak tm pijal hada opt do sebe, anebo jak se byl vlastn sm znovu poslil ve vem zlu a z nho vychzejc fali, jak hluboko nyn znovu padl do smrti. 11. Tu padl jat velkou ltost k zemi a plakal a pehlasit kiel: Velk, pemocn, pesiln a pesvat Boe! Nyn teprve poznvm svou nekonenou vinu a slabost ped Tebou, Tvou spravedlnost, ale tak Tvou neomezenou Lsku! 12. Hle, nejsem hoden jsoucnosti, proto mne zni od zkladu na vky, abych dle ji nebyl vn a aby tm m nejvt, jedin vina byla smazna pro vechny pt poehnan potomky Adama a Evy! 13. A hle, tu vzal jeho bratr me zase do levice a mvl jm opt, - ale nad prsa Kainova. 14. A hle, tu proudil nov ivot Kainem, a hlad po smrti ho opustil; ale za to se v nm stal tm vt hlad po ivot. Ale nemohl nalzti, co by ho bylo mohlo ihned nasytiti. A jeliko nieho nenalezl, obrtil se opt k belovi a pravil: 15. Pohle, brate, lanm siln po pokrmu ivota, kter m v sob ivot a ne smrt, jako tlo hada a jeho studen krev! Nebo hle, brate, jeliko se mn nyn dostalo ze zkladu mho byt poznn, jakm jsem byl dve a jakm jsem nyn, pociuji silnou ltost a velk hlad a palivou ze po Bosk Lsce a po jejm velkm milosrdenstv! Nebo hle, pli bez hlasu a ltost jest u mne bez slz, proto mne nasy hlasem Lsky, a uhas mou velkou ze slzami ltosti! 16. Nebo sly a pochop: J, nejvt, jsem se stal menm neli prach, j, nejsilnj, stal jsem se slabm neli komr; a j nejsvtivj jsem se stal tmavm neli sted zem! 17. A tak jsem nyn ped tebou, kter se stal ze mne mal duch a nyn jsem ji ve vem vt neli jsem byl tehdy, kdy nebylo jet svta, kdy jsem se sm zajal ve sv pli velk sle a proto jsem se stal mezi vemi nejslabm, nebo ti ztratili mnoho, kte mnli mnoho, a mlo, kte mli mlo, a j jen jsem ml ve, ztratil jsem tak ve, a ve svou vinou, a ti ostatn sv mnoho a mlo tak jen mou palivou vinou. 18. , brate beli, proto nevhej a podej m jdlo z pokrmu ivota k dosaen hlasu k pli, a podej mi, nepoehnanmu npoj, abych v bezslzn ltosti nezchadl! 19. Tu vstoupil bel opt na pevninu Zem a pistoupil pln ke Kainovi tlesn a pravil jemu: Kaine, slab brate mho tla a synu Adama a Evy, povsta a nsleduj mne! Chci t opt pivsti zpt k rodim a ke vem sourozencm, najde tam v hojnosti, eho se ti tak velice nedostv, a bude nasycen a vechnu svou ze uti. 20. Ale a se nasyt a tv paliv ze bude utiena, pak vzpome na Pna v jeho Lsce a v Jeho slitovn milosti a pova, e prv jest posledn a posledn prv! 21. A nyn mne ve v trplivosti a mrnosti nsleduj a vechna tv pevnost budi pt trplivost a vechna tv dla budi pt mrnost - a tak najde tak ty jet u Toho milost, jeho Lska jest nekonen a bezmezn na vky vkv. Kapitola 16. Rozkaz Pn belovi. A hle, tu povstali s msta kde se nachzel Kain, kter bylo mezi vchodem a severem a odeli tam, kde stl velk strom mezi vchodem a jihem, a vrtili se ke svm, kte jet vesms truchlili a plakali lece na zemi. 2. A kdy byli pln u nich, pravil Abel Kainovi: Pohle zde na mnostv plod, kter jsou pravmi plody ltosti a smutku; sehni se k nm a nasy se a uhas ze svou! 3. A kdy Kain nyn ochotn uinil, co by mu byl skrze Mne jeho bratr poradil, hle, tu se jal kvleti a velmi nakati a z jeho o se inuly proudy slz velk ltosti. 4. A hle, vn Lsce se zalbila ltost a smutek; a pravila sty andla zbonmu belovi, kter se rovn rozplval slzami soucitu a na nm mla Lska v pln me zalben kouce: 5. beli, poehnan synu Lsky, pistup k Adamovi a k Ev, k rodim tvho tla a ut je a uka jim strom ivota, kter jsem prozatm poehnal pro vs vechny k obiv tla a nyn t k posile lsky va! 6. A ekni Adamovi, aby znovu poslen potil sv dti a dal jim jsti chleba ze stromu ivota k poslen jejich tla a jejich lsky, a ekni Ev aby la ke Kainovi a aby ho potila a pivedla

32

k Adamovi, a Adam a mu pod levou ruku, uchop pot jeho pravici a pravici svou vlo na hlavu Kainovu a a na nho tikrt vdechne a sedmkrt pozvedne od zem, a tak bude Kain podle sv vrnosti uinn schopnm k ponenhlmu pijet poehnn ze Mne. 7. A ty, beli, vezmi pak do levice me a nsleduj Mne hodn daleko odtud k vchodu na jednu vysokou horu ve velk pouti! Tam nalezne otvor, vstr do nho me s rukojet tak, aby jeho pika byla obrcena k nebi, a jedno z jeho planoucch ost bylo obrceno k jihu a druh k severu. 8. Potom vak poklekni, dkuj Bohu, dokud plamen mee neuhasne a z mee se nestane trn, a nebude mti bobule erven a bl, a utrhni pak z kee ti bl a sedm ervench a vra se pak opt ke svm! A a se opt po tyiceti dnech navrt dom, zbuduj Mn, jak jsi to v rji nevyzvn dobrovoln uinil, obtn olt, polo pak na snopy a plody a zapal to ohnm lsky, kter ti polu shora po velkm blesku. 9. Potom vak vezmi se zem hlnu,dobe ji vyhn a udlej z n nahoe irokou a dole zkou ndobu, podobnou srdci v tob. Tuto ndobu napl istou vodou a postav ji pak na ohnit Jehovy k obtnmu plameni lsky. A a bude voda hork a zane vti, vezmi nejprve ony bobule bl a vho je do vac vody, potom za malou chvli ui tot tak s onmi sedmi ervenmi. A a uvid, e bobule mknou, vezmi pak ndobu od ohn vyndej pravou rukou mkk bobule podle podku, v jakm byly vloeny dovnit, a dej je do ruky lev, nech je vychladnout a potom je podle znmho podku poij; potom vezmi ndobu s vodou, v n se bobule mee vaily a vylij ji na ohnit Jehovy a podej pak tuto przdnou ndobu otci tvho tla. 10. A ony bobule t posl v moudrosti a lsce, a voda ti zmrn ohe lsky, a ona ndoba bude pak jistm znamenm Adamovi a vem jeho potomkm, jak maj bt jejich srdce, vyvaen vodou slitovn, v n plody spravedlnosti zmkly ohnm lsky k potrav dtem poehnan lsky a pak se staly svobodn k pijet Ducha v svatosti. 11. A nyn jdi a spl pesn co jsem ti byla J vn Lska pikzala! A a bude toto ve vykonno, pak promluvm opt k tob a pak k tvm, sty Svho andla, kter jest jeden Cherub aneb sta moudrosti a lsky svatho Otce, a nyn jdi a jednej! 12. A ejhle, tu bel uinil, co mu bylo pikzno a vzdlil se od svch, odevzdav dve otci svho tla poehnn podle M skryt vle, kter mu byla sdlena v jeho srdci. 13. A Adam ho s plem objal, A Eva pitiskla jej truchlc na sv srdce a vichni sourozenci podali mu velmi vldn ruce ke krtkmu rozlouen v zleitosti Jehovovy, a tak Kain pistoupil a podal mu pravici a poklonil se ped nm a k zemi, a tak se rozlouil bel za oboustrannho ehnn shora, provzen andlem Pn. Kapitola 17. Nov d bohosluby a ivota. A kdy byl vykonal pesn slovo Bo a navrtil se opt k svm, kte ho se v touhou svch srdc oekvali a vykonal tak tu ob podle nvodu vn Lsky a odevzdal pak Adamovi przdnou ndobu podle zpsobu a vznamu, jak mu to bylo pikzno, tu otevela vn Lska opt andlova sta a pravila: 2. beli, velmi poslun synu M ehnajc slitovn Lsky, jmenuji t nyn knzem a uitelem vech tvch sourozenc a utitelem tvch rodi. A tak bude kad soboty rno, kdy vyjde Slunce, pineti ob nejkrsnjch plod, kter pozdji jet pesnji oznam a bude je veer, a Slunce zajde, zapalovati ohnm lsky, kter ti uki, jak je pirozen skryt v kameni a jak jej lze vdy z nho obdreti! A hlavy sv nepokryje od plnoci a opt do pt plnoci, aby byla voln k pijet M velk milosti; vichni tvoji brati obna vak hlavu teprve zrna a pokryj ji opt k veeru. Sestry tvho tla a zahaluj svou tv a hlavu po cel svat den, jen Eva sm pohldnouti kol stedu denn doby tikrt smrem k Bomu olti. 3. Adam a nepokrv vak hlavy nikdy po cel as svho byt na znamen, e je otcem vaeho tla a e ho mte vdy podle jeho hlavy poznati ctu a lsku jemu vude osvdovati. 4. Bda tomu, kdo by se opovil kdy vstoupiti v nem svmu otci do cesty! Na toho pohldnu s hnvivma oima; nebo hlava otcova jest podobna svatosti Bo. Kad me bt

33

vyslyen, kaje-li se v srdci; ale kdo se dotkne nejnepatrnj sti M svatosti, toho jej nevyhasiteln ohe uchvt a strv v nm kadou kapku ltosti a bude napt znien na vky. 5. A kdo se dotk zlm srdcem sv matky a jest proti jej lsce, na toho ve v nesnzi ji ani nepohldnu. Nebo matka jest jako lska ve Mn, kdo j opovrhuje, ten bude krun kreti po horkch cestch Jehovy. 6. Proto tak, je-li bratr proti bratru, ztrat Mou milost, a M slitovn daleko bude od nho; a nev-li si nkdo sv sestry, ped tm bude M srdce uzaveno. 7. Nebo vai brati jsou tak brati M lsky a vae sestry jsou rozko o M lsky. 8. Proto ctte otce, a milujte matku, a bute si navzjem poddni ve v lsce, abyste se mohli bti Mho jmna Jehovy a tm mohli milovati Mou Lsku a mohli se dti vsti velkou svatost Mho Ducha v den M velk svatosti trojn k dosaen moudrosti sedmer za est dn lsky, abyste ped Mma oima spravedliv jednali. 9. A nyn bude, beli, vechny tv bratry uiti tak rznm pracm a kadho prci jin, aby si mohli navzjem slouit a raditi v rozmanit moudrosti.i 10. A sv sestry bude uiti pipravovati vlkna z trvy a rostlin, a tak je bude uiti v irokch pruzch je plsti a pipravovati z nich odv pro jejich bratry a pak tak pro sebe, aby byla v platnosti v du svm zachovvna Lska. 11. Adamovi, Ev a tob dm vak J odv shora, rozdln barvou, - Adamovi bl, Ev erven a tob modr se lutm zakonenm. Tyto barvy a nikdo nebere pro svj at, nbr a barv svj at peste, ale nebudi v nm dn ern skvrna a tak dn trhlina, - le, kdo by zheil, a v ltosti svj at roztrhne a pote uhlm a hlavu posype popelem na znamen, e jest hnkem pede Mnou a e roztrhl at milosti, protoe se pomazal barvou neposlunosti a e smrt pila na nho! 12. Kain a pak pod nejkrsnj sestru, kter sluje Ahar anebo krsa Evina:, a a s n vejde ven na pole a udl do zem brzdu nstrojem kter tu nalezne ji pipraven; a do brzd naseje zrna, kterch tu mnoho nalezne, a plod a pojmenuje penice; a a penice dozraje a jdro bude pevn a klasy hnd, a vybere peliv zrn z klas a rozete mezi kameny a mouku nleit vodou navlh a zhnte z n tsto, a tsto a potom polo ne ploch kmen, kter se rozpl Sluncem a nech je na nm leeti tetinu dne a potom a je odtud vezme a d mu jmno chlb, a vezme pak tento chlb, rozlom a Bohu za podkuje a pak jej se svou enou Ahar poije. 13. A kdykoli bude sklzeti se svch pol, a Mn tak prvch deset snop obtuje. 14. Zstane-li Mn vren, pijmu vdy se zalbenm jeho ob se Zem; zapomene-li vak na Mne, nebude jeho ob pijata a stoupati k nebi, nbr zstane u jeho nohou na zemi. 15. A tak a ije a mno sv pokolen; ale naped Mn tikrt obtuje srdce sv a sedmkrt srdce Ahary. Opomene-li to, bude jeho nevra za dne objevena, a stane se zl, a had bude pak ti skrze nho a bude pak ti dl a dle ve vech jeho dcerch, kter se tm stanou krsn zevn, ale tm oklivj vnitn a zahub vechny sv syny a nakaz svm jedem dti M lsky a odvrt Mn M syny. 16. A J jednou jeho pokolen zcela vyhladm se zem! Toto ve mu pevn ekni a pipome mu pitom M svat jmno Jehova a Mj den sobotn! 17. Tob pak zbon beli, uki stdo mrnch zvat a dm ti je psti. A jmno, kter jim d bude jejich prav jmno, a zavol-li je jejich jmnem, poznaj t jako paste a za tvm hlasem pjdou vude. 18. A Budoucn Mn ji nebude obtovati plody, jako po nvratu z hory Jehovovy, nbr prvence svho stda, kte jsou nejkrsnj a nejist plody o nich jsem se ti zmnil ji dve. 19. A sice polo naped nap ohnit such devo, na to pak polo krvavou ob, pak Mn vzd dky a zapl to ohnm, kter jsem ti ukzal jak jest v kameni a vezme z nho podle M rady. 20. A na znamen, e tv ob je Mi lib, bude jej kou stoupati vdy rychle k nebi, jakoby ml velmi naspch. Popel, kter pikryje kamenem, nech po ti dny na olti leeti, tetho dne pak tam pijde a kamen s popele odstran a hle, krsn ptk s lesknoucm se pem se zvedne z popele a polet k nebi. A potom pijde vtr a odvane popel do vech krajin Zem k nkdejmu vzken veho tla, jm jsou skutky prav lsky skrze moudrost svatho Ducha, jen bude dn ve velkm ase as a vem cizincm, kte po nm budou prahnouti.

34

21. Jsti budete spolen rno, v poledne a veer, - ale vdy velmi stdm a stle ve velk bzni Pn, kdy jste Mu byli vdy naped a potom podkovali, aby bylo pokrmu poehnno a tm mu byla smrt odata. 22. Jestlie nkdo toto kdy opomene, zpozoruje ihned zl nsledky. Kdo to opomene tikrt, toho potrestm dlouhm spnkem; kdo to vak opomene tkopdn z lenivosti ztloustne jako vl a ztun jako vep a zhloupne jako osel, a dti se mu budou posmvati a z plna hrdla smti oklivosti jeho postavy. A bude-li se chtt stti podobnm tm, kdo jsou vdy poslun, bude se musiti mnoho postiti a jsti such chlb. 23. Kdo to vak opomene ze ztrnul neposlunosti a z podceovn tohoto Mho snadnho pikzn z Lsky k vm, an toho pijde touha smilstva a veho nevstkstv, protoe upadne snadno do hchu a jm do smrti a bude mu pestti velk boj, aby potel silnho hada Evina svdn a nepohldnu na nho dve, dokud ve velk ltosti nezvtzil nad svm tlem. 24. Zrna jezte plody strom; v poledne vak jezte ze stromu ivota; a k veeru pijte mlko a med, kter dm pro vs shromaovat na vtvch stromu mnohmi zvtky vzduchu nebe, kter pojmenujete celie (je dnes nazvte vely). Jmno celie znamen pak tolik jako, starost nebe. A tetho dne ped sobotou porazte ovci, oistte ji od krve a pak ji za dne pi ohni z kamene upete a k veeru ji vesele pojezte. 25. A tak Kain a jeho ena Ahar a pijdou k vm a pojed s vmi maso onoho jemnho zvete; ale jinak a zstv Kain na poli a pojd tam svj chlb s ovocem. 26. A nyn vte ve, eho je vm nyn zapoteb. A pijde-li na Zemi studen doba k jej posile, polu vm shora odv z ov ke pro Adama, Evu a pro tebe, ke z ovc poraench k veei a tvoji brati seberou, nechaj usuiti na slunci a uschovaj k pokryt svch tl za chladn doby podle pkladu, kter ti dm shora. A a ke uschnou, a je v erstv vod sedmkrt umyj, nae budou ke mkk a ist, zcela zpsobil k sv dobr poteb. Kapitola 18. Ob Kainova a belova. A hle, tu pistoupil andl k belovi a bratrsky ho polbil a vem zejmna vak Kainovi, drazn doporuil nejpsnj poslunost k nkdejmu zskn pln svobody a z n vychzejc sly a posily, kter jest velk moc milosti slitovn lsky, aby promnil v sob hada k obrazu lsky a z toho plodil plody poehnn a nikdy vak hnvu Bostv. 2. A nyn hle, Mj hloup psai a jet vdy velmi zpozdil, tkopdn a leniv sluho, a sly obma uima, co se tu dle stalo. A hle, tu li vichni za svm urenm a konali, jak jim bylo v nejvy Lsce ze Mne pikzno, a tak ili v dobrm du deset obh Zem kolem Slunce. 3. Ale hle, jednou byl velmi hork den, a Slunce plilo silnji neli jindy nad hlavami dt a nad tlem Kainovm, take se Kain pro velk horko rozzlobil a zloeil Slunci; ale dti byly trpliv a myly se erstvou vodou, kter je slila a otuovala a tak ji pily a tm hasily palivou ze a chvlily a velebily Boha za tak velkou milost, e jim pro takov asy zkouejc nesnze ponechal ze Sv vn lsky potek. 4. A hle nedaleko chaty Kainovy, kterou zdil Kain podle svch znalost z vtv strom a pokryl peninou slmou, tekla mohutn eka, kterou jsem vyvolal z hlubin hor, podobnch horm Msce, kter jsou ve stedu velk zem Ahaly (nebo-li kolbky dt slabch potomk Adamovch a jest to ona star zem, kterou nazvte Afrika.) 5. A hle, Kain nechtl pouvati vody a stal se ve velkm horku leniv a tkopdn a nevdl co dlati a tak se na Mne a jet mn na svho bratra Abela o radu neobracel. 6. A hle, tu nadela sobota Pn, a tedy tak doba obtovn. Tu vzal Kain deset snop, v nich nebylo ji plod a to v mrzut lenivosti pro velk horko, jeliko mu pln snopy byly na nesen k jeho obtnmu olti pli tk a bylo mu lto, e m bt nadarmo splen plod, z nho mohl pipraviti tikrt pro sebe chlb. A takto se zlou mysl poloil przdnou slmu na olt a zaplil ji; ale hle, kou nestoupal k nebi, nbr padal k zemi, m se Kain jet vce v srdci rozzlobil.

35

7. Zrove vak tak zbon bel zaplil svou ob ped oima Pn a veskrze dojat pravil: , dobr, svat Ote, jen se v silou vel Lsky velkm okem Svho Slunce tak milostiv pohl na mne slabho! Tv velk Lska pl sice mou holou ki ale tm prudeji v tto velk teplot Tv nezmrn Lsky k nm hnkm bije Ti vstc M srdce. 8. Ach, kdysi plil Tvj hnv, , Jehovo; ale nyn pl Lska z Tebe, , svat Ote! 9. , jak sladk jest toto plen istho ohn ivota z tebe, jest svat ppravn kola, kter mne m teprve uiniti zpsobilm k nkdejmu pijet nejistho ivota z Tebe! , jak nezmrn dobr mus, nejsvtj Ote, bti, e nm ji zde na tto Zemi tak siln dv pociovati nepochopitelnou velikost Sv velk milosti! 10. Ano, jak studen jest tento ohe, kter jsem Ti zaplil ze sv slab lsky, naproti ohni Tvmu a jak mal a jak temn naproti ohni, kter vyzauje dol na ns nehodn ze Svho dalekho Slunce, kter jest malou kapkou z nezmrnho moe Tvho neomezenho slitovn! 11. Pijmi vak milostiv tak tuto malou ob ode mne za ns vechny jako nepatrnou zstavu na rozplen lsky k Tob, nejlep, nejsvtj Ote, a podr ns stle v tto Sv vel lsce, kterou nm nyn vem tak milostiv dv ze Svho Slunce pociovati, amen 12. A Tv budi vechna moc a sla nade vm, co tu jest na Zemi ped tebou; a jen Ty jedin jsi hoden brti vechnu chvlu, est a slvu od ns, kte se skrze Tvou velkou, slitovnou milost smme nazvati Tvmi poehnanmi dtmi, amen. Kapitola 19. Kain zavrad bela. A hle, a posly dle! Ob obtn stda belovo a Kainovo byla nedaleko od sebe a cel ta vzdlenost obnela sedmkrt deset krok a stdo belovo leelo smrem k vchodu a Kainovo smrem k zpadu. 2. A hle, kdy Kain zpozoroval, e kou belv stoupal vzhru k nebi a jeho kou stle padal k zemi, tu se rozzlobil Kain v srdci; ale svou tv uinil hladkou, aby jeho zlost nikdo nepozoroval, kdeto bel se modlil za Kaina jeto zpozoroval jeho ibalstv. 3. A Pn uslyel snanou prosbu belovu a nechal podle jeho zbonho pn slyeti Svj hlas rozlcenmu Kainovi a pravil silnm hlasem: 4. Kaine, pro ses Mi stal nevrnm a nechal sv srdce zajmouti zlobou a pro se petvauje a le oima? Ty kuje zlo v mysli proti belovi! Nen tomu tak? Zapi to me-li! 5. Slyel jsem, e jsi zloeil Mmu Slunci a vidl jsem przdn snopy, jimi jsi Mne sytil ve sv lenosti a v lakot a vidl jsem t tak nkolikrte ve velk lenosti smilniti, jeto jsi tm vdy opomenul konati co ti bylo pikzno, neli jsi souloil se svou enou. A ekni, nen tomu tak? 6. A hle, J jsem k tomu trpliv pihlel a nedal jsem na tvou hlavu dopadnouti Sv trestajc prva a nerozltil jsem Se na tebe ve sv svatosti! Proto uvauj o Mch slovech a sta se v srdci zbon a bude Mn mil, a tv ob bude opt pijata; jeto vak setrvv v skryt zlob svho srdce, proto, se zahostil ped tvmi dvemi hch a bude vldnouti nad tebou, a ty a vichni tvoji potomci se stanete jeho otroky a sluhy a smrt pijde na vs vechny. 7. Proto nei mu nyn po vli, aby vldl nad tebou, nbr zlom jej mocn a ui si jej poddanm, aby ses stal svobodn, - pnem sv vle, kter jest v podstat zl, protoe je z tebe a ne ze Mne! 8. A hle, tu se shbl Kain k zemi, jakoby chtl litovati sv viny. Ale hle, tu spatil u nohou hada a mocn se ho ulekl a povstal rychle opt se zem a chtl prchnouti k belovi; ale aj, tu ovinul had jeho nohy, take nemohl s msta. 9. A had pozvedl hlavu a otevel hubu a pohyboval svm rozdvojenm jazykem a pravil Kainovi: Pro chce pede mnou prchnouti? Co jsem ti udlal?! Hle, jsem bytost jako ty a musm se plaziti v tto bdn podob; vysvobo mne, a j se stanu tob podobn a krsnj neli tv ena Ahar, a ty bude jako Bh siln a mocn nade vm, co je na Zemi! 10. A hle, tu pravil Kain hadovi: Hle, ty le; nebo kdy jsem t nalezl v trv, roztrhl a poil, podvedl jsi mne! A jak mm nyn tvm slovm dvovati? Nebo tehdy jsem musel kvli

36

tob mnoho trpti; proto znm tvou le a nemohu nikdy tvmu hlasu dvovati. A neslyel jsi tak pedtm slova Jehovova shora?! 11. Proto, je-li v tob jen trochu poznn pravdy, vysvtli mn to ve svm hlasem a pesvd mne o opaku, a j ti uvm a podle tv dosti uinm! 12. A hle, tu pravil opt had ka: Hle, veho toho je vinen tvj bratr bel! Chce strhnouti na sebe moc vldnouti, aby t jako prvorozenho oloupil o tv prvo; a ve toto provd tak lstiv, e oslepuje dokonce Lsku Bostv dlaje oped jejma oima zbonho, aby ho nechala vldnouti nade vm, co tu jest na Zemi, a tebe vak s posmchem nohama polapv. Nebo kdybys tehdy, kdy jsi mne nalezl v trv, uinil, co jsem ti radil, bval by ses stal pnem nade vm, kdyby byla skon chytrost tvho povedenho bratra pedtm neobjevila, co se z tebe mlo pihoditi, - tehdy piel v licomrn bratrsk lsce ihned k tob, jakoby ti chtl pomoci, ano, tak ti pomohl, ale ne na trn, kter pinle jedin tob, nbr do bdy a do pln nicotnosti tv vzneen bytosti, co bys ml u sebe pece jen ji dvno pociovati. 13. Hle, dokonce ti zvidl tu malikost, e Pn pijal tvou ob jako ob jeho a svmi hanebnmi lichotkami dovedl Jehovy beztoho slabou vli zaditi v tom smyslu, e Jehova tvou ob zavrhl a mimo to musel na tebe dopustiti jet a pli tvrdou dtku. 14. A hle, jet mu nebylo vhod, e t Pn ihned nezniil. Proto pohle jen kterak dosud chce obmysln se modle, pemluviti Pna, aby na tob vykonal to, co nyn jet opominul. 15. A pohle, velkou belovu potmilost, jest to, e svou nejhanebnj, pokryteckou licomrnost chce pivsti Pna k tomu, aby mu ve Svm zaslepen odevzdal na konec vechnu Svou moc, nae Ho pak tento bel svrhne s trnu. A tak bude pak Bh na Zemi pti, on se vak stane vldnoucm Bohem na trn Jehovov na vky. 16. Proto se nyn vzchop, jest to naposledy, jsem jet s to opatiti t nutnou slou, abych zachrnil Boha a tebe! Proto jdi rychle k nmu a oslov jej sladkmi slovy, aby t ochotn nsledoval sem! J jej potom pevn uchopm za nohy a za ruce, ty pak vezme kmen, ude jej siln do hlavy a tak mu d smrt, kterou ti skrze Jehovu vyhrooval! A tak se osvobod od jinak jist smrti a oteve oi slep lsce podvedenho Boha, kter t pak uin pnem na zemi a uin ti poddanou smrt hchu. 17. A nyn takto ve zlob svho srdce pemluven, opustil Kain toto msto a el k belovi a pravil jemu sladkm hlasem: Brate, brate, pij ke mn a osvobo mne od hada, kter mne chce opt zniiti! 18. A bel mu odpovdl: To, co mn, e by se teprve mohlo stti, se ji stalo, co vak ty ode mne d ve sv zkaenosti, uinm j tob ve sv lsce. Smrt kterou mn zaml dti, pijde na tebe, a krev, kterou chce napojiti zemi, bude volat k Bohu a pijde na hlavu tvou a vech tvch dti, a kmen, kterm zabije svho bratra, se stane kamenem razu a rozbij se o nj vechny tv dti, a had pak zkaz vechnu krev Zem a dti poehnn pak budou volati na tvou krev o pomstu, a pak pijde na vs velk temnota, a nikdo nebude rozumti hlasu svho bratra, jako ty ji nyn nerozum hlasu mmu, ponvad ses dal oslepiti svou vlastn velkou zlobou skrze postavu hada v tob a mimo tebe, kter byl, jest a vn bude pravou kletbou spravedlivho soudu Boho! 19. A hle, jako mn Pn ukzal pln v tv skryt zloby a dal mn vdti o tv velk zlob, tak vm, co chce a bude se mnou dlati a pro! 20. , ty, jeho slepota potrv a do skonen vech asu as, odve mne tedy jako nevinnou ob a ui mi podle sv zloby v sob a mimo tebe, aby byl tvj had jako vn lh potrestn a aby ses pak mohl dozvdti na sob, kdo z ns dvou jest podvedenm! 21. A hanba, kterou jsi uinil Pnu, tebe zajme a po skutku ti budou oteveny oi a ui, abys vidl, jak mne Pn pijme z ruky tv k Sob jako posledn Jemu libou ob, nebo budoucn ti nebude dna ob, nbr smrt, skrze kterou jsi obtoval svho bratra! 22. A hle j mm vechnu moc nad tebou a bylo by mn snadn zniiti t jako tamto onu horu za ekou smrem k severu! 23. A hle, j zavolm na horu a eknu: Zde jsem j, bel, poehnan Pn, naplnn moc a slou Ducha svatho, proto zmiz a vezmi za sv, aby Kain zvdl, jak velk jest jeho le! 24. A nyn vid Kaine, jak ona mocn hora zmizela ze jsoucna silou Ducha lsky jsouc ve mn. A hle, rovn tak snadn by mn bylo zniiti tebe! Ale abys vidl, e v Bohu nen slabosti a v tvm bratru hanebn vldychtivosti, pjdu ochotn jako bernek na porku za tebou.

37

25. A hle, tu vzal Kain velmi vldn Abela za ruku a pravil: beli, co si to o mn mysl?! J vyhledvm tvou pomoc a ty mne ji pedem chce obviniti smrt na tob; poj tedy a nsleduj mne k mstu, kde t oekv had a zni jej jako onu horu a osvobo mne a sebe od vitky hadovy! 26. A bel mu krtce odvtil: Jak je rozdl mezi tebou a hadem?! Mysl, slepe, e tak j jsem bratrovrahem?! Proto pjdu za tebou a zemru pro ivot a ty zstane ti pro smrt! 27. A hle, to byla posledn belova slova Kainovi, a od rt belovch nepila ji ani hlska k um Kainovm; a tak ochotn el, kam jej Kain vedl. 28. A kdy doli na msto, kde ekal had na Kaina, bylo to ono msto, kde se stala zejmou Kainova potmilost i ovinul nohy a ruce belovy srazil jej k zemi, vzal velk kmen a rozttil jm hlavu belovu, take jeho krev a morek postkal daleko kolem zemi. 29. A had se uvolnil od noh belovch, vzal do tlamy onen kmen a donesl jej ped dvee Kainovy a skryl se do psku pod trnit kov. Kapitola 20. Kainova kletba a tk. A hle, nad hlavou Kainovou se ze vech stran stahovaly ern mraky a vemi smry lehaly velk blesky, provzen silnm hmnm; a se vech stran zaaly zuiti prudk vichice a vrhaly velk spousty krupobit na pole naplnn rodou a zniily je a do zkladu. A to bylo prv krupobit, kter bylo vreno dol s nebes, a toto krupobit bylo znamenm lsky bez slitovn, protoe Bostv bylo v Sob znovu uraeno zloinem Kainovm na jeho bratru belovi. 2. A hle, zl Kain prchl do sv chaty a nalezl svou enu chvjc se na zemi leeti a nkolik jejich vtinou nepoehnanch dt jakoby mrtvch vedle n. I zhrozil se a zloeil hadovi a vyel z chaty a nalezl kmen, kter prchajc had poloil ped jeho dvee, kde o nj kloptl a padl prudce k zemi a opt zloeil zlob hadov a smrtonosnmu kameni. 3. A kdy opt povstal se svm bolest naplnnm tlem, el na beh velmi blzk eky, aby vyhledal zloeenho hada a porubal a jej zniil. 4. Ale aj, kdy piel a zcela ku behu, tu spatil ohyzdnou estsetedestest lokt dlouhou, sedm lokt irokou a tlustou nestvru, opatenou deseti hlavami plovati mu vstc proti proudu a vidl jet, jak na kad hlav vyrstalo deset korun podobnch roh. 5. A hle, kdy tento nesmrn had byl nyn pln v jeho blzkosti, oslovil jej za vech svch hlav zrove a pravil: Nue, siln Kaine, vrahu svho bratra bela, m-li chu pustiti se do mne, pak zaponi sv dlo zkzy! 6. Kdysi v trv, kdy jsem byl jet slb, mohl jsi mne sice roztrhati a m tlo a krev strviti, ale nyn by se ti podobn dlo na mn asi nepodailo, nebo dobr strava, kterou jsi mn pipravil z krve svho bratra, uinila mne velkm a silnm. A nyn, jsi-li jet ochoten mne zniiti, zani jen svou mstu mou krv napjeti. Ponvad vak m jen deset prst a nikoli deset rukou a neme tud uchopiti kadou z hlav zrove, tu t ostatnch osm svmi rohy roztlue a svmi hubami t strv! 7. Tu se Kain mocn ulekl a prchal s o hadovch a zloeil opt hadu a vidl, jak mocn byl hadem podveden. I pomyslel : Kdo nyn sm s vn spravedlivm Bohem, jeto mho bratra bela ji nen?! , tikrt zloeen hade, - ty jsi vrahem mho bratra a chtl ses nyn stti vrahem mm! kdybych vdl, e bys musel zahynouti ty, kdybych zahynul j, sedmkrt bych jeho smrt na sob pomstil! 8. A hle, tu stl za nm had v podob nadmru pvabn dvy a pravil jemu: Kaine, ui to, a j snm tlo tv a vypiji krev tvou, a tak budeme opt jedno a ovldneme svt. 9. Kain pohldl na lepou slenu a pravil: Ano, to jest tv prav podoba; tak jsi nejstranj! Kdo t spat s tvmi deseti hlavami, ten se t bude varovati jako soudu Bostv, ke komu vak pijde v tto podob, ten pob za tebou, bude t chytati, milovati vce neli Boha a bude se povaovati za nejastnjho, kdy jej svma vdy smrtonosnma rukama uchop a lid ti budou budovati chrmy a olte a lbati tvou slinu a jsti tv lejno.

38

10. A kdybych t nebyl vidl s deseti hlavami, byl bych se stal i j tvm otrokem, ale nyn t zcela poznvm a oklivm si t v tto podob vce, neli v dvj podob desetihlav. 11. Tu pravila opt ona krsn dva, Ale Kaine, jak se me bti tchto nnch d na mn a tchto mch mkkch ader? 12. , ml pravil Kain, tv nn dy jsou rovn mnoz hadov plni hokho jedu, a pod tvmi mkkmi, naduelmi adry spov neproniknuteln panc, kterm a na kterm budou tv had rm drtiti m uboh a slab pokolen! Nebo v tto podob udl si samho obra Leviathana svm nejposlunjm sluebnkem! 13. A ejhle, tu se rozntila had ena ze sv vnitn zloby, take jej cel bytost zazila jako Slunce a vzala na sebe podobu belovu, velmi vldn tve a pravila opt ke Kainovi: 14. Kaine, slep poetile, mj zl brate, hle, ten, kterho jsi zabil kamenem, stoj nyn promnn ped tebou a podv ti ruku, aby ses s nm smil a neboj se podoby hada, jim jsi sm! Kdopak to byl, ty a nebo had, jen se stal nevrn Pnu? Souloil jsi anebo had se svou enou jako psi bez obti ped tm vdy pikzan? Byl jsi to ty anebo had, kter zloeil vedru a v nejvt lenivosti obtoval Pnu przdnou slmu? ekni, rozltil se had, anebo ty ve sv rlivosti proti svmu bratru? A zda nebyl onen had spe zevnm zjevenm tvho vlastnho zla v tob, kterm ses sm ve svm velkm bludu pemluvil, abys svho bratra usmrtil? 15. A pro tedy klne nyn hadovi, kterm jsi zajist sm, a povauje nakonec svho vlastnho bratra za zosobnlho hada?! A zda ti neekl tvj vlastn bratr, kdy jet tlesn il kdy jsi el abys ho pivedl k smrti, pedstraje ve svm velkm ibalstv, e t m osvoboditi od hada -, zda mysl, e by tak on byl bratrovrahem. 16. ekni a odpovz, zda tomu nen tak; a jeli tomu jinak, pak zloe nejprve hadu a nepovauj mne, kter jsem ti piel sem jako promnn bratr shora pomoci, za onoho hada, nbr sebe sama, a podej mn svou dosud bratrskou lskou od sv velk viny oitna a abys pak mohl opt nalzti milost ped oima Pn 17. A hle, tu byl Kain ve sv slepot jat satanem a ji chtl tomuto svdci podati ruku, ale hle, tu udeil mocn blesk z nebe mezi lhe a Kaina, a pedstran bel leel jako had na zemi a Kain se chvl na celm tle, oekvaje jist soud shora. 18. A hle, tu pravil z mraku Jehova: Kaine, kde jest tvj bratr bel, - kam jsi ho odklidil? 19. Kain se vak pohledem na hada na zemi brzy vzchopil a pravil. Pro se mne na to te? Jsem jeho pastem? 20. A hlas Jehovy pravil prudeji neli dve: Krev tvho bratra, kterou jsi napojil zemi, vol ke Mn! J jsem tvj skutek vidl; kde jest bel, tvj bratr? 21. A Kain pravil: Pane, mj hch jest tak velik, e mn neme bti ji nikdy odputn! 22. Ano, pravil Jehova, proto budi zatracen na Zemi, kter pohltila krev belovu; a bude-li budoucn chtti uiniti na n role, nebude ti ji dvati chleba, a ty bude budoucn nestle a tkav na n beze stechy, jako drav zve, a bude se iviti trnm a bodlm! 23. Tu se Kain mocn ulekl a pravil chvjcm se hlasem: Pane, Vespravedliv, hle, ty mne dnes vyhn z tto zem a j musm prchati ped tv Tvou, a bti nestl a tkav na zemi. A mn ubohmu se bude daiti tak, e mne zabije, kdo mne nalezne; proto bu mn milostiv kvli mm! 24. A hle, tu pravil Jehova: Ne, Kaina nikdo nezabije, - nbr kdo by usmrtil Kaina, bude usmrcen sedmkrt! Aby se vak nikdo nedopustil nsil na tob, poznamenm t na ele ernou barvou, aby t ji nikdo nepoznal a nezabil. 25. A hle, tu prchal Kain se svmi z Mch o daleko za Heden (Eden) do hluboko poloen zem Nhod. Eden pak byla krsn pahorkovit zem, pln nejmench plod, zde se zalbilo Kainovi a chtl se tam usaditi, Kdy vak vzhldl k pahorkm, spatil vude stti mue zlostn tve, ozbrojen kamenem v ruce, jakoby ekal na Kaina, aby pomstil jeho ohavnost, a tento jev byl dlem velk bzn v nm. A vidl, e zde nen dnho trvn pro nho. 26. Tu prchal dl a dle k vchodu a dostal se do velik niny, zde padl zemdlen k zemi a spal ti dny a ti noci. Potom vak piel mocn vtr s hor, probudil spc a uml a huel po dalekch krajinch a konen se utiil v hlubinch zem, kter slula Nhod aneb, such dno moe. 27. A Kain pohldl opt vzhru k vysokm cimbum hor, a dnch mu ji neobjevil tu nevdl co by tu poal. Po krtk chvli vak vzthl ruce a pehlasit kiel: Nejspravedlivj Pane, pronik-li k Tvmu uchu i z tto velk dli jet mj kik, pak shldni milostiv sem pes

39

tato cimbu kvli dtem a m en na poznamenanho uprchlka ped svatost Tvch o, kter poznamenala m elo noc hchu, nebo pi volnm ele by se na mn nepoznala hanebnost, kter je napsan na ele, v rukou a na prsou velkho hnka, jeho hch jest pli velik, neli aby mu mohl bti kdy odputn. 28. A hle, tu se snesl pes vysok hory, sedmdest sedm muskch vek nad uprchlkem a jaksi siln hlas pravil z nho a byl to hlas belv, kter pravil: Kaine, zn tento hlas? 29. A Kain odvtil: brate beli, pichz-li proto, aby ses na mn, svm vrahu, jak nleit pomstil, pak ui podle spravedlnosti, ale ueti sv poehnan sestry a jejich dt! 30. Tu pravil tento hlas opt ka: Kaine, kdo kon zlo, jest hnk, kdo splc zlo zlem, jest sluebnkem hchu; kdo kon dobro pro dobro, ten smyl vinu a k jeho sti nezbude nieho; kdo mnohonsobn splc, jest hoden svch brat; ale ped Bohem plat jen jedno: Dobro konati za zlo, a ehnati tm, kte dobrodincm klnou a ivot dvaj za smrt. 31. A hle, jako takovto pichzm k tob; proto se mne neboj, nebo jsem nyn posln k tob shora, abych ti pedn ukzal, e Pn je ve vech Svch zaslbench pravdiv a vrn a za druh, abych ti naznail, e m v tto zemi se svmi zstati a e je m iviti plody, jak v tto zemi nalezne a abych ti pak tak oznmil, e ti tvj bratr skrze velkou lsku Otcovu v nm odpustil tvj skutek. 32. Mou krev pak usmiuj svmi slzami ltosti, dokud tm nebude smyta skvrna s tvho ela, a sv dti a svou enu pive ve v bzni ped Pna. A uin-li tak svobodn ze sebe z bzn ped Pnem, pak zstane a bude ti, jakm jsi, psancem; ale v lsce pohne zatvrdlm srdcem spravedlnosti. Kapitola 21. Smlouva Pn s Kainem. A hle, tu se Kain ve sv velk bzni uklidnil. Mrak zmizel, a on plakal slzami ltosti a el a hledal potravu pro sv a pemtal, jak daleko se vzdlil od rje a jak nyn zcela ztrat lsku Pn a byl vystren do tvrd spravedlnosti, stoje na prahu soudu z Boha. A jeto takto pemlel, mnoily se slzy jeho ltosti a stvalo se mu vdy jasnj, jak pevelik mus bti jeho vina ped Bohem, a tak pemlel o tom, zda by pece jen nebylo jet njak mon dospti aspo k nejnepatrnj sti lsky. 2. A tak pemlel a pemlel. A hle, za tohoto pemlen se dostal se svmi k ostruinovmu hojnmi plody obsypanmu kei; a jeliko vichni siln hladovli, chtli se ihned do nj pustiti a podle hladu, chuti a nadbytku z nho pojsti. 3. Ale hle, tu pojal Kain sprvnou mylenku a pravil k svm: , eno a dti, sthnte rychle zpt ruce, kter jste ji pli brzy vzthly po tto hojn potrav; nebo jet nevme, zda obsahuje ivot, anebo smrt! A proto padnme dve na zem a piznejme ped Bohem svou velkou vinu, a poprosme Ho v prachu sv bezmocnosti, aby naped milostiv poehnal tento plod; a jestlie to snad ze Svho pevelikho slitovn neuin, pak Mu musme my nehodn naped podkovati, a teprve opak se budeme moci s bzn a chvnm stdm nasytiti. 4. A hle, tu ustoupili vichni nkolik krok zpt od kee a uinili podle vle a podle sprvnho nzoru Kainova, kter pedkval vem hlasit modlitbu s plem kaje: , nadeve spravedliv, velk, svat Boe, shldni milostiv na ns ervy v prachu bezmocnosti ped Tebou, , Vemohouc, kte se ve sv pevelik vin neodvauj vzhldnouti vzhru k Tv nevysloviteln Svatosti! , bu pamtliv na slabosti a nedej zahynouti nm ubohm, kajcm, velkm hnkm! 5. Hle, zd se, e tento ke ped nmi nese dobr plod jako pokrm pro ns hnky; ale neodvaujeme se s nho jsti, protoe jsme svou velkou zlobou oslepli a proto ji nememe vidti, zda je v nm smrt anebo ivot. 6. Proto rai nm milostiv oznmiti, kterho ducha jest tento plod, abychom T teprve potom mohli nleit poprositi, abys mu odal, , Pespravedliv, had jed a pot dal padnouti na jen malou rosnou kapku Svho poehnn, bychom nevzali zkzy. , Pane, Spravedliv, svat, vysly, vysly, vysly nai slabou prosbu!

40

7. A hle, tu se snesl hav erven mrak s hor do dol nad ke; se silnm rachotem udeil z nho do kee prudk blesk. A hle, se sykotem prchal z nho velk had a zamil s otevenou tlamou ke Kainovi; on se ho nadmru ulekl. A hle, blesky nedaly hadovi pokoje a hnaly jej v rychlost do horkho psku dalek pustiny; a kdy zmizel pln z o Kainovch, obrtil Kain svou tv opt ke kei a v tichosti dkoval za toto tak milostiv zachrnn z nejvtho ze vech nebezpe. 8. A hle, tu tak vidl, jak z tohoto ohnivho mraku zaaly padati pes ke velk kapky, take zem byla kolem daleko a iroko ovlaena. 9. A Kain vidl se svmi velkou tdrost Pn a opt se vemi svmi poklekl a se v vroucnost dkoval Bohu za tak velk dobrodin a pravil v slzch se rozplvaje. , Pane, Tv spravedlnost jest velik a nepochopiteln, - ale jak velk mus teprve bti Tv lska, me-li, , vn lsko, bti jet s tak velkmi dobrodinmi ze Sebe pamtliv nejvtho hnka! Jak velk mus bti zloba, kter by T kdy mohla zneuznati! 10. A hle, tu bylo slyeti z tohoto dosud poehnn dtcho mraku hlas pravc slyiteln slova, kter znla takto: Posly Kaine! J jsem Svou spravedlnost promnil v lsku; avak lska bude jen u tch, kte ji budoucn nebudou hledati jen v nouzi a tsni, nbr ve sv veselosti a svobod. 11. Hle, dm ti lhtu dvou tisc let, a v tto dob nepostihne nikdy dnho M spravedlnost; a z tto Sv spravedlnosti pipravm velkou ndobu a postavm ji nad Hvzdy a ze Sv lsky pipravm druhou ndobu a postavm ji pod zemi. A tak budete moci initi, co budete chtti: Budete-li konati zlo, budou vae skutky naplovat ndobu spravedlnosti, a bude-li naplnna, pukne na vech mstech a nech celou thu svrhnouti na vechny pachatele zla a vesms je usmrt; ndoba lsky vak, zstane-li pod zem przdn, pijme mrtv k dlouh oistn trzni. A ti, kte se daj oistiti, budou peloeni k dlouhm zpasm do Hvzd; ti pak, kte se tu ze sv vnitn zloby zatvrd budou jednou vreni pode dno tto ndoby, kde bude vn kvlen a vn skpn zub v hnvu Bom. 12. A nyn pistupte ku poehnnm ovlaenmu kei a jezte s nho k utien vaeho hladu a povate vdy pi tom, od koho tento dar jest! 13. A roziujte se v zemi niny; ale na hory se nikdo z vs neodvauj vkroiti, nebo jejich cimbu jsou svat a jsou urena za pbytek Mm dtem. Kdo z vs kdy toto pikzn pestoup, ten se stane vdy koist tu pebvajcch strnm zvatm jako medvdm, vlkm, hyenm, lvm tygrm a tak velkm ijcm hadm, kte budou co nejdoleji bydleti, jako t vechna krotk zvata, kter vm budou pozdji poddna. 14. Jen kdyby se nkdo z vs stal zcela zbonm a obstl ve zkouce ohn M lsky, tomu bude dovoleno vniknouti do bicha hor a nasbrati zde rudu a elezo a zhotoviti z nho nad podle toho, jak vs budou uiti vae poteby. 15. A nyn jezte, oplodujte se a mnote musky i ensky a chrate se semene hada, vam nleitm strachem pede Mnou, kter jsem Bh, Vn, Spravedliv a Svat, amen! Kapitola 22. Hanoch, syn Kainv zkonodrce. A hle, tu jedli a inili po njakou dobu, jak jim bylo pikzno. Kain nyn poznal opt svou enu a zplodil s n syna a dal mu jmno Hanoch!, to jest. est Kainova.A Kain svolal k sob vechny sv dti a pravil: Dti, vidte novho (syna) bratra, kterho mn dal Pn za pna nad vmi, jm jej uinm, aby byl podek mezi vmi a uinn konec vaim svrm a hdkm. A on vm d pikzn a bude chvliti vrn a trestati pestupce, abychom se tak my stali nrodem velikm a slavnm jako dti Bo, kter nepotebuj zkon, jeliko maj lsku, kter je in svobodnmi a ns pak poloil nsledkem mho hchu pod jejich nohy, kter ns rozlapou, nebudeme-li jsouce bez zkona a du, mti jednoho, kter by ns zastupoval a ped jejich velkou moc ospravedloval. 2. Hlete, jejich Bh jest tak n Bh; ale oni v nm maj dobrho Otce - my vak Soudce! Otec zn jejich lsku. A Jeho oko a ucho jest u nich. Ale ne tak jest tomu u ns. My jsme pone-

41

chn sami sob a meme jednati, jak chceme; chceme-li vak trvati, jsou nm zkony a d nutn. Nebo jinak tu me nyn ve svru a hdce zabti podle sv libovle jeden druhho a tak se ped asem napln ndoba spravedlnosti my pak vesms zahyneme na ns se tcmi velkmi bemeny naich ohavnch in. Proto se vichni mocn sebeme a snejme kameny, velk i mal, a zbudujme pbytek vysok a pevn pro nho, a kolik ns je, pro kadho pbytek mal, ve velkm kruhu kolem pbytku jeho, aby vechny pehldl a pozoroval jejich chovn. On vak jako kne ve vaem stedu bude osvobozen od jakkoli prce, a bude jsti od vaich rukou. 3. Pro nynjek jsem vak ve jmnu spravedlnosti Bo jako otec v, vech zkonodrcem a bda tomu, kdo bude neposluen mch pikzn! M kletba ho tvrd postihne; tehdy vak nebude dnho slitovn nad prokletm v mm srdci, kde ji nepebv lska, nbr jen spravedlnost. 4. Hlete kde pebv lska, tam jest slitovn a lska plat za prvo; kde vak pebv jen spravedlnost, tam me platiti jen prvo za prvo a soud za soud, odplata za odplatu, vrnost za vrnost, poslunost za zkon, soud za neposlunost, trest ze pestupek, kletba za zrdcovstv a smrt za smrt. 5. A posvcenm tohoto mho vroku budi to, e vm nyn vem psahm u nebe a jeho neprosn spravedlnosti a u Zem, tvrdho pbytku kletby Bo, e kadho pestupce postihne psn a dkladn, co jsem vm zde nyn vem jako otec a kne sdlil svmi sty. 6. Potom vak pijde v bratr jako v prav pn a zkonodrce podle svho spravedlivho nzoru a svobodn libovle, - proto tak bude prost zkona, dokud neuzn ze dobr, aby tento zkon opt zruil. 7. Nyn jest vm znma m vle, a podle toho jednejte a konejte, chcete-li obstti v psnosti spravedlnosti skrze zkony pro d k uvarovn soudu, kter by jinak postihl vechny, kdyby nebylo ustanoveno ve spravedlnosti soud za soud. 8. A hle, tu vichni odtud odeli a piloili ruce k dlu, aby tedy postavili msto a pracovali na nm edest let. Protoe se jim budovy asto ztily, potebovali mnoho asu k vybudovn pbytku novho knete a mohli jej dokoniti teprve tehdy, kdy jsem byl ve snu ukzal Hanochovi, jak maj stavti, jeliko Mn bylo lto ubohch dt, kter pi tto stavb padly a byly vystaveny mnohmu velmi patnmu zachzen se strany sice dosud podle du psnho, zkonit prvnho Kaina, jen vedl nyn sv jako tyran pod velkou hrzou a pod velkou bzn a zkost z trest bez milosti a slitovn, jeto v nm nebylo lsky spravedliv v poslunosti vi vem zkonm, - pi tom vak nepovil, e poslunost, kter byla pouhm dsledkem velk bzn nen vlastn ani v nejmenm poslunost, nbr pouhou sebelskou. Nebo kdo miluje sama sebe, ten zachovv zkon jen z ist bzn ped trestem, kter pi pestoupen zkona vdy jist nsleduje, nebo se pevelice slitovv sebou samm, pociuje-li bolest trestu ve sv nejapn slabosti; nalezne-li vak i nejmen pleitost, kdy je ve svm srdci nepozorovn, bude klnouti zkonu a jeho drci a brzy jej polape nohama. 9. A mohli-li takov sebrati njakou vt slu, pak vypadne dvojnsobn krut (na vechny zkony, a u dobr i zl a zru a zni je i s lsky nemajcm zkonodrcem. (NB. To a tak dobe uv vichni vdcov a zkonodrci tto doby, nebo tak je oekv podobn osud, domnvaj-li se e strach jest jedinm prostedkem k udren du a jejich vhod z nm tm poslunosti otrok; ostatn vichni jednou dve nebo pozdji, bu zde anebo jist vdy na onom svt tvrd poct, jak plody pinesou zkony, kter nemaj svj pvod v nejist, nejnezitnj Lsce.) 10. Nebo hle, Kain jednal proto tak jaksi prvn krut, e nenalezl vdy plnou milost a ochotu u Mne, kdykoli po njakm zlm skutku ronil slzy ltosti. Toho jsem vak nemohl uiniti proto, e jeho ltost mla na zeteli jen ztrtu milosti, nikdy vak Mou lsku. 11. A hle, kdo takto truchl, ten netruchl v opravdov hloubce pro ztrtu ivota, nbr spe jen pro blaen ivot; a jeho ltost jest tedy falen, protoe mu nic nezle na plnm znovu spojen se Mnou. A i kdybych mu pak tak chtl dti, eho ned a nechce, pak by takovouto zmnou vle obdrel jen smrt, protoe svobodn vle jest nejv vlastn ivot lovka. 12. A hle, tak tomu bylo t u Kaina, jeto on vyobcoval lsku a za to se chopil spravedlnosti nepoviv, e bez lsky nen spravedlnosti a e spravedlnost jest vlastn sama nejvy lska, bez n by ve zaniklo a muselo nutn zaniknouti.

42

Kapitola 23. Hanochovy rozkazy jako tyrana. A hle, kdy bylo msto pln vystavno tu vzal Kain Hanocha a zavedl jej do vzneenho pbytku, kter pro nho byl postaven, a za ptomnosti vech jeho dt a tak ji vnuk odevzdal mu tam plnou moc nad nimi a vyzval ho, aby jim vem podle svho sprvnho poznn svobodn podle sv libovle dal zkony ka: 2. Hle, Hanochu, zde v tomto jedin pro tebe samho postavenm pbytku odevzdvm ti se v moc a autoritou vechna sv otcovsk prva k svobodnmu veden dt mch, tvch a jejich vech dt, skrze zkony podle sv libovle, kter jest jim svat zachovvati; nebo mlo zle na zkonu samm zda je takov anebo takov, nbr spe na pesnm jeho zachovvn a podle toho bude platiti: Jednati podle nho, sprvn jednati, - proti nmu vak, pln nesprvn! a mus se pak vdy podle mry pestoupen trestati. 3. A tak se stanete potom svobodnmi zachovvnm a nikoli zkonem, na jeho povaze zcela nezle, nbr na jeho zachovvn. 4. Ale ty, jako zkonodrce jsi od kadho zachovvn osvobozen, protoe tv svoboda mus bti kvli zkonu svat; nebo kdybys tak ty byl na zkon vzn, pak by t zkon v nutn svobodn sfe psoben brzdil, protoe pak bys byl sm v jeho zajet. Proto ty mus stti mimo zkon, svobodn, jako nkdo, kdo dnch zkon nezn; ale kad tv jednn mus bti jim jako tob zcela odevzdanm, psnm zkonem, a bude-li chtti, musej jednati jak ty chce, - a tak vechny jejich piny a hnut nebudou nic jinho neli jen poiny tv vle. 5. A tu otevel nov kne sta a velmi velitelskm tnem pravil: Poslechnte, vichni moji poddan, mut a ent! dn nepovauj nikdy nic za sv vlastnictv, nbr toliko za vlastnictv m, aby svry a hdky mezi vmi konen pestaly! Proto budoucn budete vichni jen mn slouiti a pro m komory pracovati; za to obdrte podle sv ple jsti a ti nejvrnj budou smti ke mn ble pijti neli mn vrn a vykonavatel prv a vykonavatele spravedlivch trest budou mti stravu lep. Bda neposlunmu! Neposlun dm vyhnati k horm, a tam je zvata zardous a roztrhaj. Ti pak, kte budou z lenosti m zkony pestupovati, nepozornost a lehkomyslnost, budou trestrni do krve; ti pak, kte se odv mn jako kneti njak v nem odporovati, budou potrestni hady a do morku svch kost a jejich jazyk jim bude vytren a vren za pokrm hadm. A kdo na mne nkdy zvistivm okem pohldne, tomu budou oi vypchny, aby budoucn ji nemohl zti svho knete. Leniv se pak stane nosiem a bude se s nm zachzeti jako se soumary s holemi a dtkami, aby byly jeho nohy bnj a jeho ruce rychlej. 6. Jinak vm nedvm dnho jinho zkona neli jen nejpsnj poslunost ve vech svch svobodnch pnch a rozkazech, kter vm budu v kad dob dnem i noc vydvati, amen. 7. A hle, tu se ulekl sm Kain a vichni ostatn nad mru a hluboce zden vyli z pbytku Hanochova a ve svch srdcch proklnali svho krutho otce Kaina, kter jim pipravil za tak velk jejich namhn tak alostn osud. 8. A kdy nadeel veer, mli vichni hlad, ale neodvaovali se jsti a li smutn k Hanochovi a pravili: Pane cel den jsme pracovali, nue, dej nm tak jsti, jak jsi slbil! 9. Hanoch vak povstal a pravil: Kde jsou plody va prce? Pineste je sem, a ukate mn je a ulote do mch komor, a pak dm kadmu podle prva! 10. A oni li a pinesli, jak jim bylo pikzno, jedni mnoho a jedni mlo a poloili plody k nohm. 11. Kain a jeho ena nepinesli vak nieho v domnn, e jsou svobodni. A hle, tu rozdlil Hanoch plody a pravil: Kdo pracoval, bude tak jsti: Kdo vak nepracoval, ten tak nebude jsti. 12. A tak se museli Kain a jeho ena tentokrte postiti. A hle, tu opustil Kain se svou enou plaky Hanochovo obydl a nenalezli tak dnho soucitnho srdce mezi vemi svmi dtmi a vnuky. I vyel ven na pole a jedl ze zbylch plod; a jeliko pro nho nebylo obydl zzeno, penocoval se svou enou pod irm nebem.

43

13. A kdy druhho dne sem pily opt jeho dti, aby pracovaly, nalezly ho ji sbrajcho plody. Hlete, pravily, on pracuje v tto zemi poprv; dje se mu po prvu, nebo to tak chtl mti: msto lsky prvo! 14. A hle, kdy nyn opt bez ustn a do poledne pracovali, nkte sbrajce plody, nkte stavce jet nkolik dom a pbytk a zsobren a nkte slouce i jeho en a jeho dtem, pili opt vichni k nmu do vysokho domu a pinesli mu plody a jin znamen sv nenavn ple a dali podle prva jsti, rovn i Kain s jeho enou. 15. A hle, tu povstal Hanoch vn rozlcen a pravil: Jak asto chcete denn jsti? Myslte, e nechvm sbrati plody pro vs, abyste pak mohli bt bezstarostn krmeni?! Z eho mm ti j a m sluebnictvo, jeho vc nen pracovati jako vm, nbr nositi svho pna na rukou?! Proto se vzdalte ode mne, a a se z vs vech ji nikdo neodvauje pestoupiti tohoto mho vzneenho pbytku! Od nynjka dm denn svmi sluhy odnti vm plody pro svj dm; vy pak budete moci skrovn jsti jen z plod, kter popadaly voln s ke a strom, - jak sbratel tak i ti, kte stav. A to budi vm novm pikznm, kter jest vm svat zachovvati; bda pestupcm! 16. A hle, tu se Kain ujal slova a otzal se zcela mrn v hlubokm pohnut Hanocha: , Hanochu, velk kne, mj bval synu, ekni podle svho srdce sprvn a spravedliv, nejsou tvj otec a tv matka vyati ze veho toho, co jsi moude podle sv svobodn libovle pikzal svm poddanm? A musm-li tedy bti zrove svm dtem, pak pika, aby tak ivily svho otce a svou matku, kte jsme ji zastrli, se utrmceli a velmi zeslbli. Anebo co nejmilostivji dovol odejti odtud a na konec svta, abych budoucn nevidl velkou svzel svch dt, kter p pod tkm jhem svobodn spravedlnosti. 17. A hle, tu pravil Hanoch: Jak se mne to te?! Copak neinm sprvn, inm-li jak jsi m dal ponauen a moc?! Vdy jsi pece ty sm neprohlsil nikoho jinho neli jen mne mimo zkon a neuinil jsi vjimky ani se sebou! Pro to tedy nyn ode mne protiprvn poaduje a chce mne tm pinutiti, abych na tob, prvm zkonodrci, uinil bez milosti viditelnmi psn prvn nsledky neposlunosti k odstraujcmu pkladu ostatnm? A inm-li tak, ekni, zda inm nesprvn?! Nebo jeto u ns nen lsky, nbr jen hol prvo, jak se me proti zkonm m svobodn vle doadovati njak vjimky jako milosti, kter se neme nikdy sneti s prvy zkon tvho knete?! e jsi mm otcem, co je mn do toho?! Vdy jsem se jm tebou stal, ani bych tomu byl pod jakoukoli podmnkou chtl! A tak jsi mne zplodil bez m vle a uinil knetem bez tto m vle! ekni mi tedy jeto jsem se nyn stal a jsem, co jsem a jak jsem, tak zcela bez sv vle, nebo jsem dn vle neml a tak jsem se nestal za nidn podmnky, ale ist jen nhodou tvou chlpnost, a knetem tvou ctidostivost, jakou zvaznost tedy, prvn uveno, k tob mm?! 18. Prchni tedy s mch o kamkoli chce, aby t nepostihly psn nsledky spravedlnosti! Toto budi jedin milost, kterou ti svobodn poskytuji ze sebe, nebo j mohu initi, co chci; a nyn jdi a prchni! Kapitola 24. Odchod Kainv k moi. A hle, tu se dal Kain do ple a odeel se svou enou a tymi dtmi, dvma muky a dvma enukami, odtud a po tyiceti dnech piel ke behu moe a pi pohledu na velk vodstvo se ulekl, jeliko se skuten domnval, e doshl konce svta. A pomyslel si takto: Kdyby mne nyn Hanoch pronsledoval, kam prchnu? 2. Pede mnou jest konec svta, a nalevo a vpravo jsou vysok hory, na kter nesmm vystoupiti a milostiv oko a ucho Pn jest pro mne uzaveno. Tak zde vidm sam ciz, nepoehnan plody; kdo se odv je jsti? A nae zsoba, kterou jsme vzali s sebou, jest nyn t strvena! Co si nyn ponu? 3. Pokusm se tedy jet jednou velkm kikem se obrtiti na Pna; bu mne usly, anebo ns nech zahynouti a tak se nm aspo nakonec bude daiti podle jeho vle, kterou jsme zajist po cel dlouh as ve sv velk slepot nepoznali.

44

4. A hle, po sedmdesti sedmi letech zaal se Kain opt ke Mn modliti, po ti dny a noci bez ustn, neustle kiel: Spravedliv, pelaskav pane, shldni milostiv na svho nejvtho vinka a ui mn podle Sv svat vle! A tato slova opakoval tisckrt a tisckrte. 5. A bylo mi ho lto, jeto tak mocn a nekonen bdn kiel. Hle, poslal jsem k nmu v ohnivm plameni Abela, kter se k nmu obrtil slovy ze Mne ka: Kaine povsta ze zem a pohldni mn do tve a ekni pak, zda mne jet poznv! 6. Tu povstal Kain a pozoroval bzliv plamen a nepoznval jej, ani podle hlasu ani podle podoby, a tzal se pak chvje se pli velkou zkost; Kdo tedy jsi, zvltn bytosti, v tomto plameni? 7. A bel jemu odpovdl: J, tvj bratr bel, jsem to v plameni bosk lsky ped tebou! Co tedy chce, aby se ti stalo? , brate !, pravil Kain, jsi-li to ty, - hle, j ji nemm dn vle. Mj syn Hanoch mn vzal ve, tak mou vli; nyn j nemm vle, a hle,. Jak tu nyn jsme, jsme vichni zcela bez vle! Proto nemohu nic jinho ci neli: Mn a nm vem podle svat vle Pn!se sta. 8. Tu pravil bel: Nue, posly! Jest vl Pna, mho Otce a tvho Boha, abyste jedli ze vech plod, kter mete bez bzn a bez ostychu nalzti; nebo had t zahnal sem a zstal doma u Tvch dt v mst Hanochu i se vm svm jedem, a nebude s vmi mti ji co initi. Nebo jestlie se lovk sv vle vzdal, pak zl hav nem tu ji co initi; kdo vak svou vli podrobil hadu, ten jest jeho zajatcem a nadeel konec jeho psoben. 9. Kdo vak z jeho zeslench osidel uprchl a tak zachrnil posledn kapku sv vle a sloil ji na zem ped tv Jehovy, tonu d vli novou ze Sebe, aby pak mohl nadle jednati podle vle Jeho; a kdyby jednou potomci Hanochovi tebe a tv nalezli, pak tebe a tv nepoznaj, jeliko vs Lska Pn trvale zcela doerna opl. 10. A jmno Kain ti bude vzato a bude ti dno jmno jin a toto jmno sluje Atheope, to jest bez vle podle vle Bo. A takto utven mus se svmi uplsti z rkos a ttiny velk ko, sedm muskch dlek dlouh ti musk dlky irok a jednu muskou dlku vysok, velmi pevn, a pak jej mus zasmoliti pryskyic a velikou smlou. A a to se v pl vykon, pak jej mus postaviti na velkou vodu a na tyicet dn nashromd plod; a a to uin, pak vlote plody do koe a na konec vystupte vichni do nho! 11. A pak nech sem Pn pijti velkmu pvalu velkch vod, kter zvedne s vmi ko, a ponese vs do dalek zem uprosted tchto vod, kde budete pln jisti pede vemi klady Hanochovmi. 12. A v tomto velkm vodstvu budou v blzkosti daleko a iroko mal zem, a a vs bude v jedn zemi pli mnoho, pak vyhledejte zem nejbli a tak dle, a oivujte tak podle vle Pn ponenhlu vechny mal zem ve velkch vodch. 13. A nezapomenete-li na Pna d vm jednou k obvn velkou, pevnou zemi, kde zstanete a do konce svta, kdy bude naped oitna od kletby brzy se pival pvaly, kter udus a usmrt potomky Hanochovy a tak mnoh dti Bo, kter se nechaj nachytati krsnmi dcerami Hanochovmi. 14. Le vs, kte jste bez vle, nedoshnou proudy tchto pval, protoe vs vle Pn posadila na vodstvo Jeho velkch slitovn. A budete-li nco potebovati, pak vte beztoho, kde jest velk Drce, kter vs neopust, neopustte-li Ho ve svch srdcch vy. 15. A nyn pistup ble Kaine! A hle, tu pistoupil Kain k plamennmu bratru belovi, a Abel Ho objal a tak Kain zernal jako hel a jeho vlasy se zkudrnatly jako koeina. A tak se tak stalo jet pti ostatnm. 16. A tu pravil bel: Nue, brate Atheope, jsi prost v viny, kter zstala domovem u Hanocha, a tak tedy i podle vle Pn! Amen. Kapitola 25. Vvoj rodu Kainova. A hle, tu zmizel bel a Atheope jedl z plod, poprv ve svm ivot pln vesel, a konal pesn, jak mu bylo porueno.

45

2. A tak potom jeho posledn kmen oivoval a do dnen doby vechny mal zem ve vodch a po velkm vyhuben had havti povodnmi z nebes, tak velk pevniny, kter nazvte dnes Afrika Amerika a Austrlie. A jeho kmen nebyl povodnmi usmrcen a jest dodnes t a do tto, chvle tohoto poslednho asu na svdectv ohavnosti tehdej a nynj doby Mch a Hanochovch dt. 3. A hle, tak ije dosud tento Atheope pirozen i duchovn a do tto chvle, skryt na jedn mal zemi uprosted velkch vod, kterou nikdy dn smrtelnk nenalezne, jako stl pozorovatel vaeho jednn. 4. A hle, pil a jedl plody veho druhu a bhem dalch 1000 let zplodil jet 700 dt. Potom vak byl Mnou obnoven a ji nejedl a nepil, nebo byl nasycovn na vky Mou Lskou, kter jest nejlepm pokrmem. Nebo kdo touto Lskou jest nasycovn, ten smrti neuvid, neokus a na vky nepoct a nebude pak nikdy lanti po njakm pokrmu, ani zniti po njakm npoji. A jeho umrn bude ivm vstupem do ivota k ivotu do ivota, ivota ivch skrze ivho, jm jsem J Sm. 5. A takto nasycovn ije Atheope do tto chvle tlesn jako prv lidsk syn v dalek ptomn zemi a me zti ponn vech lid a jest tedy starm svdkem vech Mch skutk a po vs. 6. On znal Noema, Abrahama, Moje, vechny proroky a veleknze Melchisedeka. 7. A byl svdkem Mho narozen a Mho novostvoen skrze nejvt ze vech Mch skutk, toti skutek vykoupen. A tak zstane tak schovn a do plnho sestoupen Mho svatho msta, je prv nastv, nae pak bude pln pijat jako vrn vrtn; nebo mimo Mn, nezn nikdo tak skrz naskrz hada jako on, jeho souil nejvce. 8. A hle, to jsou djiny Kainovy, dan vm nyn k zralmu pemlen od sob samch, abyste se, tm spe a tm snze mohli sami nalzti a poznati do vlken koene sv zlo a mohli je v nejhlubch zkladech zniiti, abyste pak v M lsce znovu nalezli onen ji tak dlouho ztracen rj a konen se stali pravmi, vrnmi obany Mho novho, velkho svatho msta, jako jsem J, vs vech nejvrnj, nejsvtj a nejlep Otec ode vech vnost. Amen. Kapitola 26. Hanochova bezbon vlda. A nyn t obrtm na krtk as zpt k Hanochovi a uki vm jet mimochodem jak to tu vypadalo jen teprve po uplynut ticeti let! 2. A hle, Hanoch si nyn vyhledal nejkrsnj enu a k tomu jet dv kubny a smilnil s nimi velice. Tm se jeho rozum velice zatemnil, e zapomnl naprosto na svou celou vldu; a nemnoh mylenky, kter byl sotva jet schopen mysleti, se obraly jen blaenm ivotem, leskem, mkkmi rouchy a nevstkstvm. 3. Jen kdy mu pinesli jeho poddan ped jeho pbytek velmi mnoho dobrch jdel veho druhu plod a velmi mnoho tpytu a velmi mkk roucha, upleten z nejjemnj trvy, kter rostla na pat hor, tehdy tm tak byl ji pln spokojen a nechval pi tom zkony zkony a vldu vldou. 4. Ale hle, tu jeho poddan zpozorovali, e se stal vlanm a tili z jeho slepoty. Tu tak jeho sluebnci zpozorovali, jak se vci maj, a byli velmi skon a chyt, jako had sm a snaili se tud vemonm zpsobem svho pna uspvati a poddanm tak liv jakoby ve shovvavm provoln od knete povolovali vemon obveselovn, jen kdy jim dodvali velmi piln sv stle rozmnoovan dary. 5. A hle, jeto tito sluhov nyn vidli, e mohou beztrestn dlati co chtj, tu zaali vldnouti a dvali poddanm zkony: pedn, aby velikmi obtmi prokazovali kneti boskou poctu, a za druh, aby nejkrsnj, dcera kterhokoli poddanho byla dna kneti; a kter poddan se stane tmto astnm, tomu budou prominuty vechny dvky a stane se svobodnm vlastnkem svho domu a bude mti pstup do domu knete a bude se tu moci kadoron baviti s jeho sluhy a bude moci kadoron jednou pohldnouti na svho knete a dkovat mu za tak velkou, vznamnou milost.

46

6. A hle, tu provedl had, jak kte, prav geniln in! Nebo zaali rodiov podrovati sv dcery vdy doma a vnovali vekerou pozornost tomu, aby se dcery staly jen velmi nn a krsn, aby si tm jednou pipravili snad tak svobodn stav. A takov krska pak na dnho sprostho ji nepohldla, jeliko se ctila bti urena pro knete. 7. Co se vak stalo tmto vzjemnm podvodnictvm? Nic jinho, neli to nejhor, co si dovedete kdy pedstaviti svmi nejhlubmi mylenkami, toti: Sluhov pivedli konen celou vldu na sebe pod chytrou zminkou, e toti kneti velmi obratn namluvili, e on nen nyn ji kne Hanoch, nbr bh nroda a e by bylo pro jeho nekonenou vsost a nevslovnou vzneenost jakou je nyn jeho vzneenost bosk, nedstojn, aby dval pozemskm ervm, zkony, a e oni vezmou z nezmrn vysok vnosti pro jeho nadmru vzneenou svatost toto zneuctvajc zamstnn na sebe; a on nemus nic jinho dlati pouze jednm pokynem projeviti bu svou libost anebo nelibost a pijmati poklady, kter budou co nejlaskavji ve velkm mnostv pijmati pro nho. 8. Ostatn on se me jen jednou v roce ukzati, kdy pak vichni padnou ped nm na kolena a budou se mu v prachu klanti; a bude-li pak chtti nkomu ze zaprench erv prokzati zvltn milost, me se to od nho stti silnm lpnutm jeho svat nohy na hlavu erva. 9. A kdyby se tato vysok milost stala nkomu dlem snad za obtovn njak krsn a pvabn dvky, bude poven ihned se zem a bude zti boskou vzneenost pna v moci a sly a stane se pak svobodnm obanem svatho msta vzneenho boha Hanocha. 10. A hle, tyto zchytral ei jeho sluh lichotily jeho samolib jeitnosti tak velice, e ke vemu ihned zplna svolil. , ten ohromn blzen! 11. A hle, nyn sluhov doshli po em ji dvno touili, toti zkonodrstv, trestn a tedy veker vldy, a tak msto jednoho vzniklo nyn deset knat, kte neinili, mezi lidmi, svmi bratry, a ostatnmi zvaty ani toho nejmenho rozdlu a dlili je jen na elmy rozumn a nerozumn. A jen kdy njak takov rozumn zve provedlo phodn k jejich prospchu njak chytr zl kousek, tehdy mu bylo udleno prvo, aby se smlo nazvati tak lovkem. 12. A kdy pak tchto deset knat vidlo, jak tito zvec lid poslouchaj slep jejich zkony ovem z pli velkho strachu ped nekonenm patnm nakldnm, zvolil ponenhlu kad z nich rovn deset sluh ze svobodnch oban msta a povil je do jakhosi stavu lechtickho i s jejich enami a dtmi. Za to ovem jejich dcery, jestlie jim byly dosti krsn a pvabn, musely jim bti dny za nevstky, s nimi pak zplodili na 100 a 1000 dt, kter byly pak odevzdny na vivu onm zvecm lidem; a kdy dorostly, staly se dti muskho pohlav rovn zvecmi lidmi, dti enskho pohlav, jestlie se staly lst hadovou vtinou velmi krsn a pvabn, byly pak uinny rovn opt nevstkami a asto ji ve dvancti letech souloily a tm se staly neplodnmi. A kdy pak po krtk dob ztratily vechny sv vnady, byly vystreny ven ke zvatm a musely pro n pracovati a byly zvny huhor, to jest podle vaeho zpsobu, lid, kte hldaj dobytek. 13. A hle, takto pokraoval tento zpsob ivota vce neli ticet let. Potom vak, jeto takovmto nestoudnm zpsobem se rozmnoovali lid na nkolik set tisc a rozili se daleko a iroko a nemohli tedy ji bti pehleni, proto bylo s nepodezravm svolenm jejich nyn zcela vyslenho a neinnho boha Hanocha postaveno jet deset mst a byly nazvny podle jmen deseti knat, kter slula: 14. Had (zlodj), Kahrak (mistr nevstek), Nohad (podvodnk), Huid (zl), Hlad (chladn), Uvrak (sm hadovo), Farak (ukrutn), Molakim (lh), Uvrakim (uhlazen lichotnk), a Tahhirak (velk zloinec). 15. A hle, kad z tchto mst bylo postaveno pesn podle vzoru msta Hanochu; a tak byl tak v kadm stedu zbudovn vysok hrad podobn vysokmu obydl Hanochovu a byl obklopen nspem a pkopem. A ponvad, lid tehdej nemli jet nin, jako jsou krumpe, re, motyky a piky, museli tud pouvati rukou a rozrvali zemi svmi prsty jako krtkov!

47

Kapitola 27. Politika rdc Hanochovch. Nebudu vzpomnati patnho nakldn, pi takov stavb, nbr povedu vs k vci hlavn. Kdy byla ona msta pln postavena, tu pistoupilo onch deset knat k Hanochovi a pravilo. Hanochu, velk, vzneen boe v moci a sly (NB. Akoliv byl ji slab neli komr a neml ji zcela dn moci) a nejvt pane v spravedlnosti. (NB. Kter nemla za zklad nic jinho neli zlodjstv, smilstvo, podvodnictv, vechno zlo, chlad pocitu, had hav, ukrutnost, le, lichocen a veho druhu zloiny)! Hle, tvj lid se stal velkm pod nejmoudejm vedenm tv bezmezn, nepochopiteln a jet vce vak zcela nezbadateln spravedlnosti (NB., byla to opravdu bezmezn jemu zcela nepochopiteln a jet vce vak zcela nezbadateln spravedlnost) a rozila se v cel, dalek zemi tv bosk slvy a proto ji neme bti pehldnut s tohoto vysokho pbytku a kdybychom jej pustili z o, pak by dlal co by chtl; ano, mohl by se dokonce tak dalece pomsti, e by se msto tebe, jemu nyn jedin pslu klann, dovolval a vzvati zaal opt starho Boha Kainova, a tomuto starmu Bohu by mohlo opt napadnouti, e by nkoho z nich vyslyel a nepekonatelnou moc vyzbrojil, nae by pak shromdil kolem sebe velk lid, pepadl ns a konen vesms zniil. (NB. Takov obavy pat velmi dobe tak mocnmu bohu!) 2. A pak bychom konen nemli ani dostatek spravedlivch sluh, kte by vude li a odebrali plody a pinesli je sem; a nakonec ns tito sluhov na cest pelstili a nakonec by strvili sami, co jen pro tebe, , velk boe zem co nejposlunji zplodila! (NB. Tedy tak bze z vyhladovn, zaala tohoto velkho boha trzniti?!) 3. A hle, tu byl Hanoch velmi zaraen a nevdl, co tu poti, jeliko dve nevdl nic o vem tom, jak velice se jeho lid rozmnoil. Konen vak povstal a pravil pln bzn ezavm hlasem: Co kdybychom je, ty pli mnoh ponenhlu vyhubili a usmrtili a uvedli na onen prv poet slabosti a bojcnosti?! Co soudte, moji nejvrnj?(NB. Krsn pedsevzet pro boskou spravedlnost!) 4. A hle, tu pravilo onch deset:: , pespravedliv boe, pova co je mon a co nemon! (NB. Nejmoudej, nejmocnj a nejspravedlivj bh se musel tedy tak svmi sluhy dti o monm a nemonm pouovati!) Nebo hle, pedn by tebe i ns ve velkch masch pepadli a vechny ns zniili, kdybychom jen jednoho zabili a za druh vzpome na onu ndobu nad Hvzdami, o n nm Kain asto vyprvl a zane-li pchati oklivosti, co se tu stane!(NB. Ml tedy velk, mocn bh pece jet strach ped starm Bohem?!) 5. A hle, tu jim pravil Hanoch: Poslyte tedy a vzte mou vli, kter tu mocn zn takto: Kad z vs, mch deseti nejvrnjch sluh, vezmi si jedno z deseti mst a panuj a vldni ve jmnu mm a dvej zkony podle sprvnho nzoru a poznn a trvej pesn a psn na jejich nejpesnjm zachovvnm! Jestlie nkdo z vs byl nejvrnj a nejhorlivj. Podle pnosu plod vs budu poznvati! Prv kter pinese dary, jako nleit poplatek pro mou svatou velebnost, bude tak jeho prv sklzeti chvlu spravedlnosti a j od nho pijmu ono mn, jakoby to bylo mnoho; ti pozdj budou vak museti pinsti mnoho, a j to pijmu, jakoby to bylo jen mlo, protoe z toho zmm jejich lenost a jejich jednn se dostane nleit pochvaly, anebo nleit pohany: a posledn pak bude odevzdn prvmu, aby se polepil v horlivosti ve vech spravedlivch vcech. Nebo psn spravedlnost jest jedinm zkladem e, kterou mme a zcela vlastnme. 6. To spravedliv a psn vle m, kter jsem v bh a pn, protoe nemete a tak nebudete dnho jinho mti i se vemi tmi svobodnmi a sluebnmi poddanmi. Byl sice jednou jaksi star Bh, kter byl tak velmi mocn, dokud byl spravedliv; ale upustil pr potom od spravedlnosti a konal dobro jak pachatelm zla tak i spravedlivm z jist lsky, podobn naemu hnut ke krsnm enm, a tm se uvedl pln v zhubu a nyn ji nen. 7. Proto jsem na jeho mst j, jak mne vidte; proto tak dovolvn se tohoto starho Boha velmi mlo prospje, protoe on ji nikde a nim nen. Proto se ve vech zleitostech obracejte na mne, v nm je nyn veker moc a sla! Amen! 8. (NB. Takov a jet mnohem hor len musm dnes o Sob slyeti od mnoha set tisc, kte svou nejtemnj rozumnost schopnost vech zvat skrze jejich ostr smysly dosazuj na Mj trn ir nerozum a tak se sami sob klan a nyn se ji nenazvaj bohy protoe toto

48

jmno jim zn pli sprost a poetile nzce nbr filozofy nebo svtovmi uenci a jet veho druhu uenci a doktoi to nejv temn pokolen Mne chce dokonce nutiti, abych, chci-li bti bohem naduencm tto dokonce tak velice osvcen doby, el naped k nm do koly. J vak pravm, e deovka je rozumnj neli oni a m jen j e d e n smysl. J pravm, e oni budou brzy co nejve vyvalovati oi a pece neuvid vce neli krtek v v zemi a s napjatma a velmi dlouhma uima neusly vce neli ryby ve vod, jet nem dnho hlasu a tak dnho sluchu.) 9. A hle, to byla onm deseti knatm prv dobr, nevyschajc voda na jejich mln, nebo Hanoch pedeel jejich nejvnitnjm pnm a dal jm psn pikzn, co jim prv bylo velmi vhod. Nebo teprve nyn byli jakoby oprvnn k tomu, aby pchali vemon nevary a podvdli lid a svho hloupho boha. 15. kvtna 1840. 10. A hle: kdy takto bh Hanoch ukonil svou e, propustil tchto svch deset sluh. A oni odchzeli, na oko hluboce dojati tak mocnou e; ve svch srdcch byli vak velmi vesel nad velkou poetilost Hanochovou, kter jim z velik bzn a starostlivosti uinil svou vlastn vli psnm zkonem a e nakonec zaal bti sm pesvden o tom, e jest bohem. Ale v posledn vci se mocn mlili; nebo Hanoch vdl u sebe zcela dobe, e dnm bohem nen, protoe jeho slabost a pln vyerpanost mu u pli zejm ukazovaly, jak to s jeho bostvm dopad! 11. Le on jen chtl ty ostatn udrovati a upevovati v hrub slepot a chtl bti bohem kvli zisku a myslel takto: Slepm jest dobe kzati; nebo nerozeznvaj ern od blho a povauj den za noc a naopak!Le v tom se mlil tak on. A tak byl mezi nimi prav blznovsk pomr, nebo jeden povaoval vdy druhho za hloupjho a vtho blzna. 12. A kdy se pak opt seli v jejich pokoji, jal se Kad promlouvati ke vem ka: Nue, moji brati, kte mme jet Kaina otcem a vidli jsme praotce Adama a pramti Evu, kterou Hanoch nezn a nevidl, ani kdy uvid Adama. Hlete Kain, n otec, byl provinilec, jakm dn z ns nebyl a nikdy nebude, a jeto se obrtil k Bohu Adamovu, pece mu dal tento Bh, co chtl. 13. Nue, eho tedy vce potebujeme my? My znme a na vlastn oi a ui jsme byli svdky Jeho velkch skutk; vme tedy, kde pebv tento velk dritel moci! Uime tak v nadbytku to, co uinil v nouzi Kain, - a bute ujitni, e se brzy uke a doke, kdo je vlastnm pnem v zemi niny! Zime tedy kad z ns tomuto Bohu obtn olt a obtujme Mu tu plodiny zem a moc na to ned na sebe ekati; a potom me ten blzen Hanoch hodn dlouho ekati na poplatek jeho velienstvu jako domnl svatosti od ns, kte jsme vidli Adama a Evu! 14. A hle, kdy Kad ukonil svou e, povstal Kahrak a pravil: Brati, je-li tomu tak, pak mme vc vyhranou! Hlete co se mne te, souhlasm pln s Kadem! Nebyli bychom vru blzny, vtmi neli cel Hanoch, kdybychom ho my mocnj nekrmili k niemu jinmu neli jen k poslen jeho blznovstv a vykrmili ho tak jet k tomu, aby se stal jet chlpnj k souloen s naimi nejkrsnjmi enami a kdyby mu ji nechutnaly, abychom, jak vichni vte, povaovali jet za mimodnou milost, kdy nainci njakou penech!? J myslm, e si podrme ty nejkrsnj pro sebe! Mn krsn dme naim sluhm; ostatn a jsou vlastnictvm naich poddanch, a Hanoch se me za to stti krvelzalem svch vlastnch dcer a ochutnvati hanbu ze sv vlastn psti a zhubenti jako noha kozla a jsti s telaty a pti s ptky! A jak on uinil s nam otcem, pro bychom mu nemli nyn nco podobnho uiniti my?! On si tak vyhradil vci, co zapomnl uiniti otec Kain a musel prchnouti, a byl pece jeho otec jako n! A hlete, jest nm pouze hloup bratr; co by nm nyn pekelo, abychom mu splatili kletbu Kainovu?! Hlete, to je moje mnn, vhodn pro kadho z ns a co mne se te uinm starmu Bohu, jak to velmi moude sprvnm a psobivm shledal Kad! 15. Po ei Kahrakov zaznl jen jednohlasn souhlas vech, nae povstal Nohad a jal se mluviti ka: Znte mj ad a obor, ktermu jsem byl podle se v vrnost, se v pl a horlivost v ele! Oti se vak vs vech, co jsem z nho za dlouh as zskal, d mn jist kad z vs tuto odpov: Nic dle a nic vce neli nic! To jest. Pomhal jsem nejvtmu podvodnku podvdti a byl jsem tedy sm podvedenm podvodnkem; musel jsem kvli jeho licomrnmu

49

podvodu ped davem patn ti, veejn si pouze kvli hloupmu pokryteckmu mnn jako nejpsnj pstitel poestnosti kad vesel poitek odepti, abych za to msto chvly a neviditelnho odkodnn a nhrady za veejn kivdy obdrel potaj od jeho nepochopitelnho blznovstv jet nejhrub vtky a velik pohrky. Vy vichni jste to mli snaz a mohli jste podle svho poten uiniti mnoh, co mn uiniti bylo nemon, nebo jsem stl pmo v ele jeho prvnho blznovstv a musel jsem konati a pesn provdti kad jeho nanejv poetil a oklivn hodn pn, aby onm nucenm pokrytectvm, v nm jsem se dobe vyznal anebo musel dobe vyznati, -obdrelo jaksi prvn ntr, za co jsem se pak musel jako prvn podvodnk dti kvli pln platnosti mho podvodu opt podvdti a to trojnsobn: pedn Hanochem kvli prvu, za druh sebou samm kvli lidu a za tet lidem a vmi vemi kvli Hanochovi. J myslm, e jsem vm osvtlil postaujc dvod m naprost nespokojenosti a tm tak poloil k vaim nohm svou klamnou podobu. A nyn posute sami, zda snad nemm pravdu, kdy z vdnosti za takov uznn sejmu ze sebe ten trojnsobn podvod a v moc je vrhnu na hlavu Hanochovu tm, e ho odhalm ped lidem. A a potom hled, kam zad bh jeho bostv a a si pak za nm b jako kulhav za jelenem. A tak tak j uinm, co uznal za dobr Kad a provedu co nejpesnji radu Kahrakovu a m dvky budou jeho om nekodn, a pokus mch velbloud nebude obtovati jeho ucho. A tak pijmu vlastnictv msta mho jmna. 16. A hle, tu pravili ostatn: Nohad mluvil pln dobe tak a tak prvn a dobe jedn. 17. Pot povstal Huid a tn svch prsou zamil jako blesk do shromdn a pravil prudeji neli vichni ostatn ka: Poslyte mne dobe, brati a synov venho Kaina a pochopte kad m slovo velkho vznamu. 18. Kdo by mohl spotati vechny ty kapky krve, kter se podle vynesen rozsudk podvedenho Nohada mma silnma rukama tekly ze zad a ledv chudch a slabch lid, kte jsou prv tak dobe jako Hanoch a my, potomci Kainovi, a to ne snad pro pestoupen njakho pikzn anebo njakou lenost anebo tak jen pro njakou nejnepatrnj zdnliv trestnou pinu, nbr pouze, jak vichni vte, ist jen k jeho poten a kratochvli, nevzpomnajc onoho patnho nakldn pi stavb vech mst, - a to tak, e je mn zcela nepochopiteln, jak si tito uboci mohli zachovati ivot po tuto tak dlouhou dobu muen. Pi kadm prvnm rozkladu nm uvdl na pam kehkost znm ndoby nad Hvzdami a zcela zapomnal na ndobu pod zem! 19. Ale ti se vs vech podle prva a slunosti, zda by se nedailo lidu lpe pod troskami ndoby neli pod naimi ustavinmi ranami tuhch prut, tvrdch obuk a pevnch kyj! A eknte, co uinil pro ndobu lsky pod zem? J myslm, e se v n a na bezpoetn kapky krve naich bratr mlo nalezne! A kdybychom nepevedli lstiv vldu na sebe, - nezaal by tak jist jako bh v ohavnosti, dvati jednoho po druhm usmrcovati? 20. My sami jsme museli bti ukrutn, jeto jsme byli dosud jeho sluhy, abychom mu uetili kad podezen. Ale msta jsou nyn postavena, lid jest rozdlen, moc je nae jako nov uznn starho Boha a ob zaslbena; eho nm jet vce teba? Poslouchal-li ns lid, kdy jsme jej trali, nebude nm jist nevrnm, budeme-li liti jemu zasazen rny moudejmi a dobrotivjmi zkony neli tmito zkony ern ukrutnosti. Hlete, jsem nazvn zlm; ale poloil bych zde jednu velkou otzku, kdo je vlastn hor, j, Hanoch, anebo had Kainv! J myslm e Hanoch jest mistrem v zloby a e had jist asi vloil vechna sv mlata do jeho srdce, - jinak by nebylo mon zamleti takov ukrutnosti od jednoho bratra k svm bratrm skrze jeho bratry bratr! 21. Proto myslm, abychom ho uinili nm samm poddanm a slubou povinnm a nechali mu ponenhlu od lidu nkolikansobn splceti msto poplatku jeho Velienstvu jeho ukrutnost; a tak me na svj vlastn hbet vzti prvn poplatek a nsti, kam bude chtti. 22. Sprvn a moudr jest tv e, brate Huide, pravili shromdn, a Hanochovi a se stane podle tv ei, kter ns vechny trefila do stedu oka, kter tu asto, vidlo jeho velk zloiny! 23. A hle, tu povstal Hlad a sen a krtce pravil: Brati, vy vte, jak jsem musel bti ke vem neciteln, abych jaksi zosoboval psn prvo anebo abych svvolnou ukrutnost Hanochovu lil jako neprosn prvo a proto jsem se musel ke vem tmto jeho zlm kouskm vdy tviti jako bych je schvaloval. I kdy jsem sm tak nebyl bijcem, byl jsem pece jen pi tom dozorcem a musel jsem potati rny Huidovy a vech pomha a vdn vdy o tom zpraviti

50

Hanocha. Hlete, tedy jsem se musel zdti necitelnm, a jsem takovm ani v nejmenm nebyl; nyn se chci, jak vidte obrtiti! Chci bti vi Hanochovi tm, m jsem se tak asto musel zdti lidu, naim bratrm, a k bratrm chci vak bti teplm a za jejich od Hanocha utrpn kivdy chladnm odplatitelem na Hanochu samm. M vrnost k nmu, budi jeho chladnou odplatou, a m ple mne uin prvm mezi vmi, a hlas jeho chvly se promn ve vyt a van a stane se hostinou pro dui onch tak asto tranch; a krvavmi kapkami jeho zad a si bled postavy oerven sv lce! 24. Jeliko jsem s vmi vemi jinak pln srozumn, myslm, e tedy mj sudek nen nesprvn, jednm-li podle svho pocitu, kter musel dosti dlouho jako tuh pihleti ke vem ohavnostem a zloinm Hanochovm. Nebo kdo m pocit a citlivost pro bol a trze, ten jej m jist tak pro dobroinn; to jsem vidl bezpotukrt asto. Proto budoucn budeme vldnouti dobroinnm. Tomu, kdo by konal zlo, stani se podle mry jeho skutku s prominutm, e tak on jest bratrem; poslunmu a dobrodinci stani se vak dobro desateronsobn. A teprve pak budi starmu Bohu pinesena dstojn ob, kter se mu zajist zalb, jestlie mu pineseme opt to, co pro ns vechny Kain a Hanoch tak zloinn a lehkomysln ztratili. 25. A hle, tu vichni povstali a poklonili se Hladovi a pravili: , brate! Ze vech naich sudk, jest tvj nejsprvnj; ty jsi dtem Adamovm nejble. Proto nm bude vzorem, podle nho pevn zadme a upravme vechna sv ustanoven. 26. Teplou krv ubohch bratr roztl led kolem tvho srdce a nyn z nho pror hojnost tepla; proto jednej v tomto teple, a ohej ns vechny svm nadbytkem! 27. A hle, tu povstal tak Uvrak a pravil: Brati, vizte a slyte! Vechny vae sudky jsou sprvn, pravdiv a spravedliv; ale sudek Hladv jest podle mho ostrho poznn zejm nejsprvnj. A tak jsem zcela jeho mnn a na jednu vc a tato vc m velkou dleitost, toti: Velk, opatrn chytrost ve vem, cokoli podnikneme. Nebo hlete: sprvn initi, dobe initi, sprvn a prvn usuzovati, spravedliv odplaty, jist d, - to jsou vci, kter jsou velkm, veejnm uitkem jak pro lid, tak i pro ns vechny; a vechny tyto vci mezi nmi i lidem vysta. Ale nyn vd tak vichni svobodn oban Hanochu, e my jsme knaty a e Hanoch jest pro tyto hlupky pravm bohem, co si nyn dn z nich ned ani za tisc ran vzti; a vce neli vichni tito svobodn jest v tomto mylnm domnn upevnn n lid. 28. Vlome-li nyn tedy ruce na Hanocha, pak si je tm vechny pmo na sebe potveme; a kdyby Hanoch vstoupil do jejich stedu a vysvtlil jim, e jsme mu svzali ruce, aby se nemohl brniti naemu trn, kterho jsme se na nm dopustili, - kdyby toto se stalo, napadne ns lid a pod thou mas zahyneme. 29. Proto lest a velk, opatrn chytrost jest nevyhnuteln nutn, chceme-li mae plny prosaditi, aby nm ta vc prospla. Ponvad j jsem byl ve vech vcech jeho nejtajnjm rdcem, vm tak nejlpe, jak se vci maj. Proto m neklamn mnn jest toto: Odvdti Hanochovi na oko nejmn po ti lta poadovanou da, zatm bti s lidem zadobe, aby nm byl oddn, a pak rozumov zdatnj astji pouovati o nicotn osob Hanochov a o vem jeho podvodnictv a nejhrubm osobovn, ukzati jim stopy starho Boha a k tomu jim uiniti jet pochopitelnm, jak od ns ve, i kdy to mohlo bti bezcitn, bylo zaloeno jen na tom, aby byli konen z tvrdho a tkho jha Hanochova jako brati zachrnni a e se toto muselo stti, nebo jinak by byli vichni vesms usmrceni. 30. Dvm vm toto sv nejplnj ujitn: Jestlie lid takto poume a budeme s nm zachzeti podle mnn Hladova, pak budeme v nesmrn vhod, a j myslm, e ani star Bh nm tu neupe panstv, budeme-li k tomu jet chtti dti Mu ob. Teprve potom jsem t jist, e Hanoch zakus od lidu, o em se ji velmi moude zmnili moji prozrav a velice zkuen pedel enci Huid a Hlad. 31. Uvate dobe mou e, moji brati a velc synov Kainovi! A hle, vichni se poklonili a pravili: Amen, tak se sta, aby se uplatnila jednoho kadho e proti Hanochovi, zloeenmu proklnai naeho otce a hanebnmu rouhai starho mocnho Boha. 32. Tu se ostatn opt posadili na sv sedadla; ale Farak zstal stti a ohlel se nejprve vn kolem sebe, jakoby chtl vidti, zda nezstalo za kadm enkem jet nco skrytho, s m by se nikdo neodvil na denn svtlo; a to co hledal oima, nalezl tak brzy a snadno jeho rozum. Nyn se jal mocn mluviti a jeho e neetila jako na bojiti nikoho, a pravil. 33. Brati jste-li jet hodni tohoto estnho jmna -, j jsem slyel vae ei, kter jste uinili pede mnou hlasitmi, vae mylenky avak zludn jste navzjem utajili sv touhy a

51

nalhvali jste si navzjem svmi plny a tm jste se stali vzjemnmi buii, jeto kad z vs m na mysli, potaj se odtud odebrati a oznmiti Hanochovi, e s pevelikou vrnost k nmu uspodal chyte ped dleitm nastoupenm vldy shromdn knat, jak prv nyn konme a snail se vechny naladiti tak, e podali hanebn sudek o Hanochovi, aby pak bylo Hanochovi jasnm, jakm rukm svil deset vld, - m ho pak Hanoch vyzbroj v moc a ustanov jedinm knetem nad nmi vemi; ostatn pak mohou nsledkem lehkovrnosti Hanochovi sdleti spolu osud Kainv. 34. . Vy darebci, vy vyvrhelov v zloby! Tate se vichni sami sebe, zda vs kdy nm uinila jen jedna estn vlastnost! Nebo ve, cokoli jsem j a vy, podailo se vm lst, chytrost, podvodem, lichocenm a pokrytectvm. Copak uboh lid jet dosti netrpl? Nestal se ji beztoho tak bdn, e se ji tm ani lovku nepodob? Neprolil vaimi ranami beztoho ji posledn kapku krve? A co jsme mu kdy dobrho uinili, e ns tak dlouho ochotn ivil jen za vemon trn?! Nemaj ti, kter jste nazvali zvecmi lidmi t prva na ve, co nos Zem? A bylo jim zapovzeno povati vech plod, kter uzrly, a na shnil! A nejste s tm spokojeni, nbr chcete jej uiniti jet tisckrt neastnj a bdnj, neli ji beztoho jest?! 35. Tm pohnut, pravm vm vem bez ostychu: Chcete-li vldnouti nad ubohm lidem nejsouce hodni toho, e to jsou vai brati, zanechte v zloby a lsti a vete lid ped tv pravho a starho Boha a bute pravmi bratry t Hanochovi a nikoli podvodnky kvli svm volatm a chtnm a uite se pravou vrnost hodnmi toho, m jste se stali podvodem a lst, jinak star Bh neshldne na vae obti a pijde na pomoc slabm proti vm a uin vs otroky elem, jimi jste jmno, kter vyrostlo na va pd! Uvate dobe e Ukrutnho, amen. 36. Hle, kdy Farak skonil svou e, zstali ostatn sedti jako pikovan a nepenesli pes sv rty ani slova na omluvu a mnoz si pomysleli: Ten ns potaj u starho Boha pedeel; nebo jak by ns mohl jinak tak navlas skrz naskrz zti? A jeto tomu ji jednou tak jest, kdo po jeho boku obstoj?! Kdyby jej bylo mono zniiti, pak by to bylo snadn; ale nyn kdo bude s to jeho moci se protiviti? Dve jet neli pozvedneme ruku my stihne ns niiv ruka jeho; proto klidn vykme, jak obrat vci vezmou, a pak se ovem uke, co se tu d dlati dle. 37. A hle, jeto se nyn nikdo neodvaoval mluviti, pedstoupil, jet jednou Farak a otzal se jich: Nue, jak je vm? Nem ji dn odvahu povstati jako enk a mn odpovdti! Kde jest nyn ta vae lest, v podvod, vae chytrost, vae lichocen, vae pokrytectv, kde vae li, kde vae moc, kde vae knectv a kde v podveden bh Hanoch? 38. Ano, pravm vm, vae nm mylenkov e neunikla mmu sluchu, a se vci vyvinou jakkoliv, uinte tak zcela sprvn, co bude teba podle prva a slunosti uiniti; a kdo z vs nebude podle toho pesn jednati, bude dn do klatby jako Kain, o nm pravte, e jest vam otcem, a jednal podle prva a pli slep a psn, m se zajmul a musel ped svm vlastnm dlem prchnouti. Kam to nev nikdo, jin neli jen ten star Bh; a kdyby On to chtl nkomu sdliti, ten by to pak vdl. Avak nen to jeho vle. Hlete, byl spravedliv z bzn ped soudem starho Boha, a tm ve vem jednnm pochybyl, jeto neuinil nic z lsky, kter mu byla pedevm starm Bohem nabzena. 39. Vy vak jste ubili dokonce vekerou spravedlnost a na jej msto jste dali lest, podvod, chytrost, le a pidruili k tomu jet jin bezpoetn hanebnosti, nemajc pro svou bezbonost ani jmna, a myslte, e star Bh vs bude stejn co nejochotnji podporovati ve vech vaich niemnostech, jich potu konce nen, jen kdy mu budete pedstrati jako ob njak slep ohe! , mlte se velice; tento star Bh m ostr oi a zn pesn celou vai bytost, jak jest od prvnho do poslednho. Jeho ucho jest daleko od vs a nikdy vs ji ve va bezmezn bohaprzdnosti nevysly, i kdybyste Mu celou zimu za ob zaplili, dokud neoistte naped sv srdce ohnm neomezen lsky k vaim vmi oslabenm bratrm a neastnm sestrm a nezdrte se veho smilstva, kter dvstletm mum nepochopiteln patn slu knecmu adu. 40. Nue, odpovzte na m otzky, mete-li anebo eknte mi, troufte-li si, pmo do o, jako jsem vm to bez ostychu ekl j co jste nyn odhodlni jet uiniti; nebo j neusiluji o dn panstv ani o njak knectv jako vy, nbr jen o pesn plnn mm adem mn uloench povinnost a o zaslben starho Boha, - proto jsem se tak nedopustil nikdy bezprv, ani jsem zhanobil enu, a pannu a jet mn dvanctiletou mlad dvku, jako vy, proe jste mn tak nazvali Ukrutnm, jeto jsem nechtl bti jako vy lenivm padouchem!

52

41. Toto jsou m posledn slova, abyste vdli, koho ped sebou mte, toti mne Ukrutnho, kterho vak nikdy nepoznte ble, le jen tak dalece, pokud si to vyd nejvy poteba, jako je nynj, aby ve vn ano, pravm vn nezahynulo znovu v probuzenm hnvu starho, vnho, svatho Boha! Proto neta se mne dn nikdy ble, odkud a m! Amen. Kapitola 28. Porada deseti knat. A hle, jeliko ze vech, kte tu ji mluvili, se nikdo neodvil dti Farakovi odpov, povstal konen Molakim a obrtiv se pmo k Farakovi, pohldl mu oste do o a pravil: Brate, tv e byla ostr a trefila kadho do stedu; le pohle, co se te naich e, jest jejich smysl dobr a sprvn a na zavren Hanocha; byly jen zneuctny vnitnmi, falenmi touhami, kter se v ns teprve probudily pi pohledu na sven nm knec ady. 2. Zahladme-li vak v sob vechny tyto drz touhy a budeme-li se chtti tak stti pravmi vrnmi bratry, jak lidu tak i Hanocha podle mtka prva a slunosti, budeme pak tak tehdy jet padouchy?! 3. A Farak odpovdl: Touha jest ivot vle; budete-li tedy chtti zahubiti kadou touhu v sob, z eho chcete pak jednati jako knata?! proto nepotlauj nikdo v sob touhy jako jiskru lsky v Bohu, ale jen a se nedvaj falenm smrem! 4.Prav jejich smr jest snaiti se Boha v jeho lsce zskati, a pot vechna jednn zaditi podle poznn nejvy vle v ns, kter v ns bude ve v pokoe udrovati sebelsku pocitem jej nicotnosti a nepochopiteln slabosti v n. 5. Falen smr pak jej jest sobectv, aneb pln slepota a hluchota vle v ns, a veker jednn z n se d podle vlastnch poteb a poteby rovnorodch brat se nechvaj nepovimnuty. 6. Hle, falen touhy se pak jej stle rostouc vtinou nafukuj mnostvm v ns a svou thou potlauj pokoru a plod pchu, ve ktermto postaven by si pak lovk rd ulehil sv bm; le jeto jako slep nieho nevid a jako hluch nieho nesly, co by mu mohlo pomoci, chyt se ve sv falen touze vemonch prostedk, kter jest jen sto jeho slep lska aneb sebelska vymysleti a tm hromad jen nov bemena na bemena, kter ve svm nejvtm peten utlauj ivot z Boha v ns a in ns zvaty pozemsk hmoty a potravou smrti, kter jest vude ve hmot domovem, jak v ohni tak i ve vod, ve vzduchu a v zemi, kter jest matkou tla, aneb smrti; nebo kde je tlo, tam jest tak smrt. Proto tedy tak vichni v tle zememe 7. Kdo je tedy v sebelsce, ten jest v lsce svho tla; kdo vak miluje sv tlo, m touhu po smrti, a smrt pejde do jeho touhy a zajme ho ve vech vlknech ivota a tak ho strv a usmrt. A tak se stane nedem smrti a pohnoj role, kde zaset plod vn zhuby. Nyn vte ve; jednejte a ijte anebo ite a zemete, amen. 8. A hle, tu se ujal slova opt Molakim a pravil: Brati, znte mj ad a obor; nebyl jsem ani Hanochem, ani lidem, nbr s vmi vemi mimo Faraka uinn k tomu, abych obelhval Hanocha a tak i lid; jedin vm jsem musel svit stedisko svho vdn. Nyn odhazuji nalevo a napravo oslepnut k nohm Farakovm a pravm oteven a upmn: Ani, pijde-li sm Bh z nebe, nebude jeho e moudej neli e Farakova! 9. Svobodn vyznvm, e kdyby to nebyl n bratr, padl bych ped nm na kolena a klanl se jemu; ale jest lovk jako my, - odkud mu pichz tato velk moudrost?! 10. Hlete, j jsem slep a hluch jako vy; ale vnitn elest mi prav: Hle, Bh mluv sty Farakovmi neviditeln! Tento hlas poslouchejme, velmi dobe o nm uvaujme a podle nho jednejme, chceme-li ti; jinak se nashromd slzy naich brat ve velkou povode a vesms ns (zahub) zadus v naem velkm smilstvu, podvodnictv a zloinn lsti ns vesms zadus.

53

22. kvtna 1840 11. A hle, tu se vzmuil Uvrakim, pedstoupil a pravil: Amen, - dky starmu Bohu, e co nejmilostivji otevel sta Faraka, naeho bratra, bez nho bychom byli vesms zahynuli, jeto jsme ji vichni byli hluboce zajati ve svch smrtonosnch dostech a chtli jsme bti jeden druhmu zrdcem, aby na ns vechny pila smrt, tak i onak, jako spravedliv soud z ve svatosti anebo z hloubi hnvu starho Boha. 12. J jsem uhlazenm lichotnkem a tm jsem zpsobil vce zla neli vy a Hanoch se v moc; nebo kdyby nebylo mne, byl by ji dvno upustil od sv boskosti, kterou jsem mu vlastn na vnukn Uvrakovo s pomoc Nohadovou aTahahirakovou nalichotil j, nebo on mn ji astji potaj poznamenal, e mu toto bostv pipravuje vnitn velmi mnoho zkost a e mu ned ve dne v noci pokoje, kdy je sm, a e tedy ji astji proklel tuto neastnou mylenku Uvrakovu, kter se kvli lidu neme ji zhostiti, - a ho pl vce neli vechen ohe v jeho prsou. 13. A nyn slyte, j se zde vzdvm svho lichocen a pesvdenm, e moudrost Farakova tak snadno vyl ponenhlu tuto velkou rnu naemu bratru, tak jako otevela oi nm vem, abychom mohli spatiti propast, na jejm sypkm kraji se ns vech pohodln nalzalo, netuce velk nebezpe, e ztratme ivot a tedy tak ve, co jen skrze nj m njakou cenu. 14. A ty, drah brate Faraku, budi mn a nm vem vrnm prvodcem k svtlu s vin pravho Boha, kter se nm stal cizm, jako ns praotec Adam, a ve podle tob dobe znm vle jedinho pravho Boha, ns vechny jako i vechen lid a rovn nae uboh, nevinn bratry, jejich pestupk jsme sami vinni, nsledkem na bezmezn zloby; a co ty, , brate uzn za dobr, jako nyn jen jedin tob znmou vli shora, to spojenmi silami s milost shora rdi a vdy co nejochotnji co nejpesnji provedeme. 15. Proto tu tak skldm sv knectv k nohm opravdovho ptele Boho a budu se vyhlaovati jen za astnho, budu-li se smti nazvati vrnm sluhou ped jedinm v tto dob, jen z tak mnoha tisc nalezl milost ped Bohem jedin pravm a jedinm, kter ji nem sob rovnho. 16. Proto slyte vichni se mnou, dobe uvenou vli: Msto Farak budi nm vem mstem svatm. Tam si pjdeme vdy pro moudrou radu, abychom mohli podle n moude jednati. On sm budi pak nam knetem a vdcem podle moudrosti Bo v nm a budi jedinm prostednkem mezi nmi, Hanochem a vekerm lidem, abychom mohli bti hodnmi stti se netoliko knaty, na em nic nezle, jestlie jsme vidli moudrost Bo, nbr jen abychom byli povaovni za ochotn, vrn sluebnky, kte budou mti a maj, mti radost z blaha nrod a z moudrosti Bo v naem bratru Farakovi a z plnho optnho uzdraven Hanochova a tedy tak veho svobodnho a sluebnho lidu. 17. Amen, pravm ve jmnu vech; a ty brate Faraku, pohldni na mne ve sv moudrosti a bu nm vem bratrem, knetem, vdcem, rdcem a moudrm ptelem! Amen. 18. A hle, e Uvrakimova oivila znovu Thahiraka, jako i ostatn, kte mluvili ped Farakem licomrn slova pln zitnosti; a tak zaal tak on jet mluviti jako nkdo, kdo je nositelem a pravou pokladnic zla, a tak jako nkdo, kdo si osoboval bosk prva a vci jako Bo pro vechny vnosti nedotknutelnou svatost, Jeho spravedlnost, Jeho lsku, Jeho Vemohoucnost, ano dokonce i cel stvoen, jakoby je mohl jednm prstem zniiti, nebo, jak asto kval, piel starmu Bohu na kobylku a dokonce si troufal vejti v zpas s Mou silou a prohlsiti M vemohoucnosti boj a jeto jsem z lsky nechtl tasiti velk me Sv zloby proti bdnmu ervu v prachu jako Nekonen proti niemu, je pro svou nevslovnou malost naproti M vn velikosti a nekonen moci sotva lze spatiti kal kadmu, e M slabost m z jeho sly strach. 19. Co k, Mj sluho, takovmu vyzvn? 20. A hle, toto vyznn nebylo pece jet tak smn, jako je a to tisckrt hor vyzvn, kter Mi inte do tto chvle, vy. 21. Nebo pohle na koen vaeho knstva! Mluv-li on, svat svta na trn, tu J musm skuten mleti a tak Se steiti s nkm mluviti; kdyby se to dozvdl, nebyl by Mj mluv jist svm tlesnm ivotem. 22. Tak nemusm tento trn v Mm oku ble urovati, nebo jej beztoho snadno naleznete. Ale ji jen na krtkou dobu! A nyn opt k vci!

54

23. A hle, tento Tahahirak jal se nyn, obraceje se jako blesk, mluviti ve v strunosti mocnou zvrenou e k shromdn ka: Brati, kte jste pede mnou moude a mocn mluvili, take jsem byl a do nejvnitnjho zkladu v sv zlosti otesen a spatil jsem svou nicotu a svou bezmeznou slabost a poznal jsem veker sv velk bezprv ve vem svm konn a jednn, - tv moudrosti, brate Faraku, nemusm sv hanebnosti teprve vyprvti, nebo mj dosavadn ad a obor nejv bohaprzdnho rouhn jest i nemoudrm dostaten znm. 24. Hlete, j jsem pli patn pro vae shromdn, ne abych uvdl njak slovo na omluvu, nbr pravm jen tolik, e jsem zkladnm kamenem veho zla mezi vmi a lidem a Hanochem; proto neinm vbec na nic dn nrok, ani na knectv ani na otroctv, tm mn na sluebnictvo, nbr a se mn od vs stane jako otci Kainovi. A tak z rozviklan budovy vech zloin bude vytaen zkladn kmen v zlomyslnosti, take pak budova spadne a na jejm mst, kter zasluhuje nejvtho zoklivn, bude mono postaviti po vechny doby trvalou budovu lep budovu spravedliv moudrosti Farakovy z Boha, Boha Pravho a Mocnho. 25. Hlete, brati, to jest. jedin odmna, kterou jsem si od vs vech co nejvce zaslouil, m neinm jak doufm na vs dn neslun poadavek, nebo nyn dobe vm, e star Bh neme a nesm mti ji dn milosti a dnho slitovn z dvodu jeho svatosti, kterou jsem sm nevslovn zneuctil. 26. Proto jsem nyn s dostatek povdl a ve v dve a pokoe oekvm tedy od bosk, prav a siln moudrosti Farakovy spravedliv a zcela mrn, zaslouen rozsudek! 27. A chcete-li mne nechati vzti s sebou enu a dti na tk za Kainem, budi to zstaveno vaemu slitovn. A tak se mi tedy sta podle vle Farakovy, amen. Kapitola 29. Nstupci Hanochovi. A hle, tu povstal jet jednou Farak a pravil: Hle, brate Thahiraku, Bh a vichni osvobozen duchov nemohou ji na vechny vnosti vnost uiniti nestavm, co se ji stalo; tm mn to meme uiniti my slab lid! Pova sm, e je-li u lovka jen njak jiskra bosk moudrosti, zda by tato moudrost jist nesoudila a nemluvila takto: 2. Tento lovk mocn chybil ze svho zlomyslnho poznn, jeto neml milosti shora a byl slep ve svm sobectv k nejvt kod sv a vech jej se dotkajcch, nyn vak milosrdenstvm Bom piel jasn blesk, provzen silnm hmnm shora a dal mu vidti jeho celou zvrcenost a slyeti nessln poet jeho ohavnost. A nyn by se tento lovk zaal bti a litoval by pak vn z hloubi srdce veho zlho ponn a tm by odvrhl vechnu svou zlomyslnost od sebe a dal by tak svou vli zajmouti milost Bo, - ekni mi, co bys ty sm uinil takovmu lovku? (Odpov: Odpustil bych mu a pohlel na nj, jako by nechybil,a ml bych velkou radost, e se tento tak dalece zbloudil opt nalezl a nalezl vchodisko ze al temn lenosti k svtlu bosk milosti!)Ty jsi dobe a sprvn odpovdl, a jsi jen lovk, a o mnohem spe bude schvalovati tuto spravedlnost nejmoudej Bh jako Prazklad v pravdy a lsky, jeto On nejlpe v, jak a m a pro jsme my tak asto chybili! 3. Nue tedy vz: My lid, bez lsky soudme sv zbloudil bratry podle potu zloin, a byla ltost anebo ne; Bh vak za sv lsky a moudrosti nesoud poklesky, kterch se nkdo dopustil a kterch litoval, nbr jen poklesky kterch se dopout a jich nelituje. A co se stalo, nikdy nezanikne, nbr zstv v nepomjejc vzpomnce Bo uchovno jako temn skvrna na e naeho ivota; avak tato ra se nesoud ani v potku, ani uprosted, nbr na konci, protoe roste a prodluuje se bu pmo podle lsky a podle prva z n, nebo nepmo a kiv podle zlomyslnosti a v nespravedlnosti z n. 4. A hle, tak sla moudrosti z Boha uinila nyn tak tvou kivou, pmou, a tak nem sama sebe souditi, nbr od nynjka prodluuj svou ivotn linii v pmm smru k pravmu Bohu ve v vrnosti a spravedlnosti a astji se poohldni po e Bohem nyn napmen, aby ses budoucn neodchyloval od pmho smru, nebo pak snadno objev njak zahnut, abys je pak ihned vyrovnal milost shora, kter ti pak osvt velk cl tvho ivota v i vn lsky a veho ivota z n.

55

5. A nyn jdi, pevezmi ve v vrnosti, co ti nabz Hanoch a bu pamtliv tto m ei ty, jako i vy vichni ostatn se mnou, Ukrutnm a bute bratry Hanochovi, bratry mezi sebou a bratry lidu, kter m bti veden podle vle Boha, Boha Mocnho, Silnho, Vytrvalho, Pemoudrho, a Pelaskavho! Amen! 6. Po tto zvren ei vichni povstali a poklonili se Farakovi a pravili: Faraku, mudrci ze star Bo moudrosti! Nyn poznvme vichni tvou velkou moc a nepochopiteln poznn ve vech vcech; a nepoznvme jak jsi k tomu piel, uinme nicmn, jak shledv za dobr, protoe vidme, e tv moudrost spov na lsce, kter nenech nikoho patn pochoditi, chce-li jet k tomu kreti po jejich libch cestch, co my nyn z tv a podle tv moudrosti chceme uiniti a tak uinme. 7. A ty pak hle, abys tak jako ns tak Hanocha napravil, amen. 8. A hle, tu opustili vichni sv msta a odebrali se do svch mst a uinili podle rady Farakovy moude a dobe a pod jejich vedenm jsal vechen lid. 9. A kdy Farak podobnm zpsobem obrtil tak snadno Hanocha, povstal Hanoch a uchopil silnou ruku Farakovu a pravil: O, brate, ty jsi pravdiv mluvil a dobe uinil; nebo kde ije tvor, tam lze tak jet oekvati lsku a milost shora jako u m; jen v smrti ve pestalo. Nyn jet ve ije, - take se d tak jet mnoh opt napraviti, proto chci opt zhojiti vechny rny, kter byly mm nrodm zasazeny a to ve po tvm moudrm bratrskm boku, kter tu tak velkou prozravost dovedl odvrtiti tak velk netst ode mne, zle podvedenho a tak tak od ubohho podvedenho lidu. 10. A hle, takto potom tato ponkud lep vlda pokraovala vlnovit vce neli pt set let dle, tak jet za syn, to jest za dt a vnuk Hanochovch jako tu byli jeho nejmlad syn Irad (prudk, jako k Farakv, vldnouc sto let, pak jeho nejmlad syn Mahujel (fatalista, aneb hlasatel osudu), vldnouc t sto let, pak jeho nejmlad syn Methusael (vytyovatel cle a vynlezce prody a jejich sil), vldnouc stodeset let, a konen tm ji zcela na mne zapomnajc syn Lamech (vynlezce trest smrti, je byly za jeho vldy velmi bn) vldnouc po dvst let. 11. Ale hle, u Lamecha se musm zdreti ponkud dle, nebo s nm pestv veker vldcovstv a na jeho msto nastupuj modlstv a mamonstv, jako i zatracen prodn filozofie jako nejvt mistrovsk kousek bezmezn had zlomyslnosti 12. A hle, Lamech, nebyl vlastn podle svho prostednho zrozen oprvnn vldnouti, nebo podle prastarobylho, pevn stanovenho zvyku byl k pevzet vldy oprvnn jen nejmlad syn a jen v ppad mrt anebo v jinm ppad neschopnosti pak prvorozen, a kdyby i ten zemel, teprve prostedn narozen. 13. Nyn vak il jet zcela dobe Methusael, nejstar syn Johredv (tajemn mudec druhu dvno ji zemelho Faraka), a jeho nejmlad bratr Hail (vrn k Johredv a prvoplatn vlada). 14. A hle, Lamech, hrub, temn, ctidostiv, kivopsen lovk, kter si pro svou ctidostivost zcela dobe vyfilozofoval, e je rovn oprvnn vldnouti, rozltilo se v sob nad starm zvykem; a jeliko byl tomu tak jet obklopen rotou stejn naladnch, zlch druh, konal jednou, prv kdy smrt Methusaleovou nadeel as nastoupen vldy Hailovy, v tomto vldychtivm ohledu, zl poradn shromdn, aby vyptral, co by se tu mlo uiniti, aby doshl jist svho zlho elu. 15. A hle, jeden, kter slul Tatahar (to jest Krvezniv, tak Krvav pes), dal mu hroznou radu ka: Jest ns potem sedmasedmdest, silnch jako stromy, smlch jako tygi, odvnch jako lvi, a ukrutnch jako hyeny, a ty vak jsi mistr ns vech, myslme tedy, e by ti nemlo bti zatko podnm kyjem v ruce uiniti konec moudrosti Johredov, v lese tamto pobl hor, kde jsme posledn honili tygry. A a njak rav hyena rozdrt svmi ostrmi a silnmi zuby jeho kosti, pak ji me z vdnosti hoditi jako cukrovinku tak jet hocha Haila, co bude pro tyto hladov lesn dravce vtan jdlo. Potom lidu ekneme, e byli na jedn honb na hyeny v pli velk dve ve svou skrytou moudrost, tedy v len odvnosti, v poho hyenami roztrhni a serni. A jeto tu pak bude jedinm prvoplatnm potomkem Kaina, Hanocha, Ireda. Mahujele a syna Methusaelova, kdo ti jet upe panstv a vldu?! 16. Nue, Lamechu, co mysl, - nen tato rada, jako dn jin, jist k cli vedouc? jdi a jednej, my jsme ti po boku a vsledek bude nepochybn!

56

17. A hle, tato rada pila Lamechovi jako na zavolanou a jet tho dne hledal pleitost a tak ji pomoc hada nalezl. Zpozorovav, e Johred a Hailem kreli vesele do lesa, el rychle s druh strany s rotou svch spolenk a oekval tam za hustmi stromy oba bratry; a kdy bylo oba brati pln v lese, vrhl se nhle na Johreda, jednou ranou jej zabil a uinil s Hailem podle rady Tataharovy. 18. A hle, obma se stalo to vak proto, e se stali pyn, protoe jako knec synov zapomnli, e prav moudrost zle jen v nejvt pokoe, a e jakmile se nedb pokory, unik tak moudrost; a jeliko takto tomu bylo u nich, nebylo jim tak ani rady, ani pomoci, nemla-li tm nutn bti poruena jejich svoboda, co nemohu ani v nejmenm uiniti, nebo i ta nejnepatrnj stka svobody stoj nekonen ve neli veker pirozen a tlesn ivot vech ivch bytost na Zemi. Proto tak ona doputn moc ve vlkch, kdy tak jen kvli svobod vle a svobod skutk jedinho lovka. 19. Toto budi tak tob, M dosti zdatn zbroj vstrahou, kdybys snad (bu potaj, anebo dokonce zjevn) pehnl ped svmi bratry proto, e jsem ti dal dar moudrosti. Nebo hle, kdyby ses stal necudn, anebo v nouzi kradl, anebo jakkoli, tak i onak hil a lumpail, pak by v tob tento u lid vzcn dar zeslbl; kdybys vak byl na nj pyn, pak bych ti jej ihned vzal, nechal byl t nahho a oputnho v lese omylu a pak by pily drav elmy aby t seraly, aby z tebe nezstalo na konec nic jinho neli patn jmno. 20. Hle, v pokoe jsi to obdrel, v pokoe to mus podreti, a v pokoe to tak mus vem svm bratrm, opt odevzdati. Kapitola 30. Lamech se stv krlem. A posly dle! A kdy byl Lamech toto v lese na svch bratrech v ele Tataharovch rot vykonal, vrtil se vesele zpt do Hanochu a vzkzal a vyhlsil vemu lidu v Hanochu a okol a tak i deseti mstm a jejich okol, co se pihodilo len odvnm bratrm Johredovi a jeho chovanci Hailovi, nad m se zhrozil cel Hanoch i s deseti msty a mimo n vechen lid. Tu se shromdili nejrozumnj a tak ponkud rozumnj z mst a veho lidu potem as t tisc bez svch en a dt, kter zstaly doma. 2. A toto mal mnostv mu se pak odebralo do Hanochu k Lamechovi, kde se jeden za vechny ujal slova ka: Kde je les, v nm se toto stalo mladmu krli a jeho moudrmu bratru Johredovi, a nech ns vyhledati msto t ohavnosti, abychom snad tak jet nalezli nkter smutn zbytky, anebo snad jet ostatn stopy, kter by ns pesvdily o pravdivosti tohoto poselstv, abychom tam mohli upmn oplakvati tak velik netst a pak vyhledati hyenu, kter bude mti jist jet krvavou tlamu, abychom ji zardousili a kyji a vrhai kamen ubili cel jej pokolen na povinn usmen za Johreda a Haila 3. Ano, pravil Lamech, sprvn jste se rozhodli, j jako nyn v oprvnn krl uinm to sm ve vaem stedu, a mj prv sluha Tatahar bude se svmi nleit druhy nam prvodcem! 4. A hle, rychl, blahovoln rozhodnut Lamechovo se lidu lbilo a pravil: Hlete, hlete a slyte! Huhuhorah (to. jest: Jet ije prav krl!) Tak jest moudr a budi nam krlem! 5. A pot vichni povstali a vedeni Lamechem li k tygmu a hyenmu lesu a nalezli tam tak brzy ono dosud krv potsnn msto ohavnosti a truchlili a plakali tam a posbraly rozptlen zbytky odvu k smutnmu poctn. 6. A kdy tu vykonali sv marniv smuten dlo a sesbrali bezcenn relikvie Johredovy a Hailovy opustili ono msto ohavnosti a vydali se naplnni trpkou zlobou do lesa v rotch po stech, v malch vzdlenostech ticeti roztaench rukou, aby vyhledali onu proklatou hyenu; a hle neukzalo se ani jedin zve, tm mn njak hyena. Proto pravili: Proklat elma jist uprchla na hory jen odvahu! I kdy se tak od doby Kainovy jet nikdy dn smrtelnk neodvil vystoupiti na hory, prorazme nyn po prv drhu; nebo mme k tomu dobrou pinu, a dn Bh neme tento krok neschvliti, protoe jsme v prvu proti tmto proklatm, hltavm bestim. Proto jet jednou odvahu, - a i kdybychom mli vichni zhynouti!

57

7. A hle, na to Lamech odpovdl: V hlas jest mou vl a vm pkazem. Proto jdte a uite, jak vs to napomn; j tu pak na vs s Tataharem v ele pokm a budu dvati pozor na njak uniklou bestii va siln rn. 8. A onch ti tisc mu s tm bylo spokojeno a li nezvyklm vhavm, krokem a sotva se odvaovali ohldnouti ze zvrati v pohledu s vystouplch vin na uraen hlubiny. A hle, po ti dny hledali hyenu, avak ani jedna se jim nechtla ukzati, tu se rozhoili a tloukli svmi kyji na zcela pkrou stnu, vce neli dvacet sh vysokou, kter jim na dal cest pekela a kleli lesm a horm, kter jsou pbytkem vech netvor a poadovali ospravedlnn od les a skalnch stn a lili na zem hanbu jej krveznivosti a proklnali ji a do zkladu a proklnali Slunce, e svtilo k takovmu hanebnmu inu, a tak i vem Hvzdm a msci, e se mohli dvati na takovou neslchanou bohaprzdnost. A jeden z nich byl pak nejvt a nejsilnj a slul Meduhet (to jest Nejsilnj). Ten se obrtil a promluvil ke zlobou vzplanulmu davu krtkou, ale velmi vhodnou e ka: 9. Jak to tu nesmysl? Hlete, rozbjejte a roztujte sv kyje o tuto mrtvou, tvrdou, nepemoitelnou stnu a svou slinou inte kluzkou zpten cestu! A se tudy budeme vraceti dom a vstoup nm do cesty hyeny, tygi, lvi medvdi a velc hadi, povate, jak se budete brniti! Jestlie star Bh ji zde postavil na slep, neplodn pomst nepemoitelnou mez, jak snadno me jet mnohem stranj mez postaviti na cest zpten! Proto povate, e nen dobe se starm Bohem se pti, nebo On by mohl dokonce i stromy a kameny oiviti, kdyby ml zvat pli mlo, aby ns pro na poetilost a neposlunost vesms zabili a usmrtili, jeto jsme vstoupili na hory proti nejv psnmu pikzn Kainovu, Hanochovu a nejmoudejho a nejspravedlivjho Faraka. A kdo v, zda nad touto stnou pebvaj njak vy bytosti, o em koluje doposud mezi lidem jaksi slab povst, nebo nadarmo tu tyto hory nejsou! A kdyby ns snad je j e d n a takov bytost spatila, m jest potom n kom poet proti takovmu Bomu obru?! Proto se skromn obrame, dokud je jet den, abychom nezahynuli pod klenbou noci, kter nm byla ji odjakiva velkm neptelem jako den souenm, avak spojen ne zrovna s tak velkm nebezpem jako noc. Proto uime vichni podle tto dobe uven rad. Amen. 10. A hle, kdy je nyn tato e pivedla zase k vdom a oni se pot vzmuili a chtli nastoupiti zpten cestu, tu spatil Meduhed jakhosi velkho mue, stojcho na vbku skaln stny; a muem byl Set, syn Adamv a zstupce belv, kter pozdji obdrel ode Mne skrze bratrskho andla Abela pokyn, aby se odebral s Adamem a Evou do zaslben zem a aby tam obval hory v dalekm pohledu nkdejho rje, o em promluvm pozdji jet ponkud podrobnji. 11. A hle, tento Set je oslovil pevnm hlasem, nebo byl jet jednm z tch, jemu se e vech tvor nestala ciz, a pravil: Vy hrub a na Boha zcela zapomenuv dti Kaina, bratrovraha! Jak spravedliv trest Boha Otce mho a Adama, kter jet ije, jako i vech jeho dt, kte obvaj viny, pivedl vs sem do siln nrue vaeho zniku?! , vy plm had, jak vypadte?! , vy hyen pokrme, eknte, co chcete zde na tomto svatm mst! Co zde hledte na mst vm tak psn zakzanm? Odstupte odtud a padnte vesms do tlamy vm hrozcho trestu, toti do smrtonosn tlamy, kter neujdete, nebo vs tato skaln stna pohb na vky. 12. A hle, tu padl Meduhed na kolena a pehlasit kiel o slitovn a o milost. Avak Set, jeto mluvil jen slova ze mne, byl tak tm velice naplnn lskou a dal se brzy obmkiti Meduhedovm hlasem nku a pravil: 13. Meduhede, ty jedin sm vzhldnouti vzhru ke mn, k velk blzkosti Bo, protoe jsi zadrel sv bratry od velk, svvoln zloby ped vevidoucma oima Boma; proto ty jedin vz, kde a kdo je ona hltav hyena: Hle, tato tisceronsobn hyena zstala v nin na pice hadho jazyka spee Tataharovy a sluje Lamech! 14. A se nikdo neodv vloit na nho ruku! Bda sedmasedmdestkrt tomu, kdo by vzthl ruku na nho, - protoe ten by pak pedbhal asu Bomu, co by vak bylo to nejstranj, protoe ten by pak zniil pouto bosk lsky a tm by rozsval irok, nezmrn psmo nejostejch soud Bostv, kter by vrhlo na celou Zemi velk ohniv sloupy a tak by byl znien v ohni cel svt. A nyn povsta se svou rotou a odejdte dom v pokoji a nepohlejte k Hanochu, nbr na sebe a na Boha, kter jest vrnm Zachrncem tch, kte hled vdycky na Nho, - jak v radosti tak i v nesnzi! Amen!

58

15. A hle, tu se stal Set cele svtlem; a oni se ulekli a horem pdem ped nm utekli a tak jet ped zpadem Slunce doshli roviny a kolem plnoci tak svch pbytk, deset hodin cesty od hor vzdlench. Kapitola 31. Vysthovn pod Meduhedem. A hle, kdy pili na svou rodnou pdu, tu dve neli se vichni rozeli, ml k nim Meduhed jet krtkou e ka toti: Brati, velmi dobe mn poslechnte; nebo povm vm nco velmi dleitho. Vidli jste onoho mue na vbku skaln stny ve vysokm poho a slyeli jste hromov zvuk a na konec jste tak jet zpozorovali, kterak jej zahalilo velk svtlo, take jsme se ho ve v zkosti hrozili a s velkm strachem biovni na nohch, kter skkali pes vechny pekky, jsme dospli sem na nae dobe znm rodn msto. 2. Slyeli jste, e se zmnil o on dobe nm znm, tisceronsobn hyen; tak jste slyeli jeho varovn se sedma sedmdestinsobnou odplatou pomsty a tak jste konen vichni slyeli jeho neslchanou e o tretech ohnivmi sloupy. 3. Nue posute nyn sami, co za takovch okolnost dlati! nechme-li jej ti, pak s nmi vemi uin brzy to, co bez ostychu uinil se svmi bratry; nechme-li vak pijti na nho spravedlivou pomstu, pak budeme oichni shora ohnm sedmasedmdestkrt. Jsme tedy nyn mezi dvma zabijky; a uinme to, i ono, oekv ns vdy jist smrt. m rada by byla nyn tato: 4. Ono hrozn tajemstv tajemstv smrti pohbme do naich nin, vezmeme pak sv eny a dti a ve v tichosti za hlubok noci opustme tuto zem ohavnosti a poeneme se tamto k vchodu, kde jsme ji astji pozorovali ni poho a pustme se pak pes n; potom se zajist uke, zda jest mimo tuto zloinnou zem jet njak jin zem. A i kdyby tam ml bti konec svta, pak myslm, e je lpe klidn tam ti a v st usnouti neli zde v stlm neklidu bu napjeti vlastn zemi anebo bti na popel splen. 5. Nebo takto pravil t obr na onom vbku: Nepohlejte k Hanochu, nbr na sebe a na Boha, kter jest vrnm Zachrncem tch, kte hled vdycky na Nho, jak v radosti, tak i v nesnzi! kter nyn u ns doshla jist nejvyho vrcholu. 6. Proto, brati, kte vichni jako j, hote spravedlnost, dvujte v Boha, kterho nm psn vyznal onen velk na hoe, a uime to radji jet dnes neli ztra, nebo by mohlo snad ji bti pli pozd; proto odvahu, dvru v Boha, a ztra pozdravme Slunce ji tam, v dalekm poho! Pospte a jdte pro sv rodiny a majetek, plodiny a zvata a za ti tisce okamik se zde opt sejdeme nleit opateni kyji, amen! 7. A hle, amen pravil tak zstup, a za dv hodiny byly vichni pipraveni na cestu, nebo bylo kolem druh hodiny plnon. A kdy pak Meduhed spotal vechny otce a shledal, e jejich poet byl pln, podkoval Bohu a prchal v ele velkho jej nsledujcho zstupu desetitisci muskho a dvacetitisci enskho pohlav na rovn tolika velbloudech a velkch oslech. 8. A kdy vylo Slunce, doshli ji dvno dalekho, nzkho poho, co by se ovem bez M zvltn pomoci nebylo mohlo stti, protoe toto poho bylo vzdleno ticet hodin pm cesty. 9. Zde psli dv hodiny sv zvata a odpoinuli si a pojedli ze svch s sebou vzatch zsob plod, a na rozkaz Meduhedv podkovali Bohu za tak zzran zachrnn. Meduhed el pak duchem puzen, deset mui provzen, ponkud vped a padl ped tv onch deseti prvodc k zemi a rozntil se k Bohu a ve svtle sv lsky spatil ve svm srdci mnoho zla a jal se proto v srdci plakati a nakati ltost nad svmi velkmi vinami. 10. A jeto jsem vidl, e se mu vn o Mn jednalo, vypsal jsem zeteln itelnm ohnivm psmem do jeho srdce tato slova: Meduhede, povsta ped tv Mho velkho milosrdenstv! Jsi zachrnn i se vemi tmi, kte, pohnuti tvou lskyplnou starost, nsledovali t sem. Le zde nesmte a nemete dlouho prodlvati tm mn zstati, - nbr jak vid toto zk k vchodu se thnouc dol a tci tam malou eku, krej se svm zstupem po sedmdest dn kupedu podle n a a pijde k nepehlednmu velkmu vodstvu, odpoi si tam rovn sedmdest dn. A pak pij opt jako dnes v srdci ke Mn, uki ti cestu, abys el po vodch do dale-

59

k, velk zem, kde budete bez krveprolvn jisti pede vemi klady ukrutnost bratrovraha Lamecha. A budete-li hladovti, pak jezte ze vech plod, kter cestou ve velkm mnostv naleznete, a pijte dobrou vodu eky, kter bude vaim prvodcem a k velkmu vodstvu a bute vdy pamtliv dnes vaeho velkho, nade vecko jsoucno povzneenho Boha, a povate, e J mm na Zemi jeden nrod, jemu jsem svatm pelaskavm Otcem! 11. A pova e, kdy se tato Zem vyronila jako rosn kapka z Mho velkho Otcovskho srdce a ono Slunce tamto jako slzy slitovn z Mch vevidoucch o, , tehdy jste byli tak vy ji Mmi dtmi! Sna se tedy, mal zstupe, stti skrze lsku tm, m jsi byl kdysi neli zem nosila necudn pokolen a neli tamto velk Slunce z M milosti planulo! Nyn se vak vydejte na cestu a jdte ve jmnu Mm! Amen. 12. A hle, tu zvolal Meduhed k onomu velkmu zstupu hlasit tato slova a byl skrz naskrz dojat a tak tak zstup skrze nho, a hbit povstal a uinil pesn podle M zjeven vle. 13. A hle, kdy pak Meduhed po sedmdestidenn cest piel ku pedem jemu urenmu behu velkho vodstva zem, kter nazvte dnes Tich ocen, a kter u behu svt naloutle, dlem pak tak na nejhlubch mstech dalekch trat menm barev na mnatou sl bohatho dna s lmajcmi se v nm slunenmi paprsky zcela mode, tu se se svmi zstupy utboil podl beh v krajin dobrmi plody hojn obdaen, kter byla prv onou krajinou kde J jsem ho chtl mti. 14. A jeto nyn Meduhed a tak vichni, kte, ho nsledovali vidli, e J jsem dobr Prvodce, padl vdn ped zstupy k zemi na tv a dkoval Mi z hloubi svho srdce, a zstupy vce mn nsledovaly, jeho dobrho pkladu na em jsem ml zalben. 15. A hle, kdy Meduhed dokonil svj dk, vecek v srdci dojat Mou velkou milost, vztil se, pehldl dosud lec, dky naplnn zstupy a dal se do ple radost z Mho tak velkho slitovn, kter tak mnohm zachrnilo ivot s vrtilo onm tak dlouho ji ve velkm, krunm otroctv ijcm svobodu a tak bohat, a pod Mou vysokou ochranou tak jist msto odpoinku 16. A kdy se brzy pot zstupy tak poslily a pevesele povstaly, tu vystoupil Meduhed na mal nvr zvedajc se as sedm sh, aneb uritji jet, sedm muskch vek nad dalekou rovinu a ml tu k nim irokou a dlouhou e, kter mu byla dna do srdce shora, a neekl ani slova vce, ani slova mn a byl to tedy spravedliv kazatel ve jmnu Mm k zstupm svtlo a lsku potebujcm. Slova jeho irok a dlouh ei znla pak takto: 17. Brati, vzhldnte ke mn a poslyte s otevenma uima a s otevenmi srdci slova, kter vm nyn vem na vnitn Bo rozkaz podm; nebo maj pevelikou dleitost! 18. Poslyte: Bh, ten Nejvy, ns zzran osvobodil z vraednch rukou Lamechovch a v dobrm stavu ns vrn dovedl sem a na konec svta, kde vidte vichni konec Zem a zatek velkho vodstva. Pohlete na zem tak krsnou a ndhernou, jakoby sestoupila z vysokch neb dol k zemi, a bylo by jist kadmu z ns velkm potenm, kdybychom v n mohli a smli mti stl pebvn. Le ne tak zn vle shora s viny Bo, nbr smme zde prodlvati jen sedmdest dn; nebo v tto dob ns vyptr ukrutn vojsko Lamechovo, s Tataharem v ele. A bda kadmu, kdo by se dostal do jeho ukrutnch rukou, toho by rozspal jako tygr jehn! 19. Proto mn Pn ve Sv velk milosti ukzal zde msto, kam se mme odebrati, a kde najdeme pipraven nstroje podobn tm, kter jsou tu ji dny Jeho velkm dtem, kter obvaj velk viny Zem, abychom tak my tm poznali, e tak On chce bti a stane se nam Otcem, budeme-li se chtti ochotn podrobiti Jeho pevelik lsce, kter dosud o ns peovala, jako jet nikdy ani to nejlep otcovsk srdce o sv dti, i kdyby tak mlo ve vem nejvt nadbytek 20. Potom mme ty nstroje vzti a pouvati jich k poren thlch strom, zbaviti je kry a vech vtv pak na tyech stranch otesati, svrchu jako klidnou hladinu vodn, a tak m bti pipraveno 10.000 kmen nejkrsnjho a nejlepho druhu, kter maj mal list. Kad takto dobe pipraven kmen bude mti dlku deseti muskch a ku jednu muskou stopu; pak se zprvu po ticeti kmenech pevn spolu sbij pomoc heb, kter se tu naleznou mezi ninm, a kdy bude takto zhotoveno toto dno, pipevn se po stranch po dlce ti kmeny nad sebou a po ce pak dva kmeny nad sebou; a pak se vnitek dobe zasmol pryskyic a smlou ze strom, kterou zatm eny a dti ve velkm mnostv nasbraj. 21. A tyto nov konstrukce mme zditi podl beh, a poslednho dne mme jet v kadm rohu tto konstrukce upevniti vude velkou zelenm listm pokrytou vtev na znamen

60

vydobytho vtzstv velkou milost shora. Co se tu uin dle, to budeme oekvati o poslednm dnu po velkm zaslben, kterho se mi dostalo, tehdy, kdy nae oi ve velk bzni a zkosti pohlely k Hanochu; a tak ime vichni, spojeni jako brati, nebo nemme knete, ktermu bychom odvdli do nebe volajc poplatek, - mimo naeho velkho Boha, kter jest Pnem v moci a sly nekonenosti a od vnosti a tak Pnem velmi mocnm a spravedlivm nade vemi pny, a by byli kdekoli na cel Zemi neoprvnn, nyn a ve vech budoucch dobch jako pachatel ohavnost a vrahov svch bratr. Naemu Bohu, kter nm chce bti Otcem, jsme povinni lskou a bezpodmnenou poslunost; kdo by se tu protivil, ten nebude trestn svmi bratry, ani pruty, ani kyji, nbr Bh Sm ho potrest odntm Sv milosti. 22. Nyn vte prozatm ve, eho v ptomnosti teba; proto se seberte, oberstvte se pokrmem a npojem, podkujte Pnu a pak pikrote rychle k pikzanmu velkmu dlu, amen. Kapitola 32. Velepse Meduhedova. A hle, kdy Meduhed ukonil tuto svou e, padli vichni ped Bohem na tve a dkovali Bohu a velebili Boha z hloubi svho srdce po celou hodinu; potom vesele povstali a li, vedeni duchem milosti, ponkud hloubji do zem a tam v jedn rozshl jeskyni nalezli mnostv veho druhu nin, jako: motyky, sekery, hoblky, veho druhu noe, pily, kladiva, nebozezy, hlomry, dlta a milion dvojitch heb aneb u vs skob. A hle, tu se pevelice zaradovali take skkali radost nad Mou jim zcela nepochopitelnou velkou milost. (N.B. Hlete, co J vm zde dvm, jest vce neli tyto nstroje; ale jet se vbec nenalezl, kdo by Mn v nejvt radosti svho srdce nleit podkoval. Zapamatujte si to, vy tupomysln ctitel Mho jmna a labunci Mho slova, a otevete iroko brny lsky, kter tu jest novm, svatm mstem ve vaich srdcch, abych tam mohl poslati Sv andly, aby vyistili naped vechna nmst, ulice a zkout, jako i vechny pbytky v nich abych pak mohl konati Svj vjezd a abyste Mn pak pospili vstc a ve velk radosti volali: Hosana na vsostech, a pokoj vem nrodm dobr vle; pochvlen bu Pn, kter tu pijd na oslici; Haleluja Synu Davidovu; Haleluja Kneti pokoje; Haleluja Tomu jen pichz ve jmnu Pna Boha Cebaota; On jedin jest hoden v chvly, v slvy a v cti; On jest ten svat, jedin Otec naich srdc, amen!) 2. A nyn dle! A hle, tu vzali vechny nstroje i s hebky a nesli je na behy, poslili se tu klidem, pokrmem a ji nsledujcho dne li s dkuplnm srdcem po prci a chvlili Mne i pi chybnch derech, - proto tak jejich prce tak rychle a sprvn postupovala, take ji bylo mono povaovati spe za d i v , neli za vlastn p r c i; a tak ve trncti dnech stlo na bezch 250 pln novch pramic, pipevnnch provazy, aby byly zajitny ped odplavenm stle pomalu vzrstajcmi pvaly velkho moe. 3. A hle, tak jim po vrn vykonan prci zbylo jet as padest dn k plnmu klidu, v kterto dob jsem jim tak ponenhlu dal skrze Meduheda, jen se stal velmi zbon a lskypln, lep poznn o Sob, jako i o sobot, v n se mli, odpovajce v M lsce, od kad prce pohovti a v tomto klidu se mli po cel den zcela Mn penechati, a kdyby to tak stle inili, stali by se konen tak moud, jako byl Farak a nyn jest Meduhed; ano, kdyby se tak snaili nejen ve vysok ct a v istm poznn mho jmna stti zbonmi, nbr Mn zaali ve v pokoe svch srdc jet mnohem vce nleit milovati a v tto lsce vzrstati, pak bych se tak jim stal dobrm Otcem a smrt by jim byla opt vzata, protoe by pak byli pijati jako dti do prostrannho klna bosk lsky a do jistho velkho asu vech as Zem, kdy pak pijdou vichni k velkmu Otci a zti budou vn jeho tv a sytiti se budou nezmrn bohatmi vlevy lsky ze Mne. 4. A hle, tak a tak slyeli to ve skrze sta Meduhedova a jsali nad tm tak nad mru a tlaili se hromadn k Meduhedovi a byli velice dostiv zvdati denn nco o Mn, z eho jsem ml radost v nebi J i vichni Prastvoen andl. 5. Tak jsem je skrze Meduheda uil uchovvati slova t ve znacch a tmito znaky byly pak pimen obrazy, za jejich pirozenou schrnou se skryl smysl duchovn; a tak se v tto krtk dob nauili t psti a sti.

61

6. A hle, tak jsem si v krtk dob pipravil nrod, kter a do tto chvle jet v potomstvu jest, - kde vak, o tom ponkud pozdji! Nue, kdy tedy byli takto dobe pipraveni, dal jsem jim v pozad skrze Meduheda zaznti vzneenou pse plnou moudrosti a lsky, kter byve tedy ji zaznamenna a dodnes existuje, kde vak, tak o tom ponkud pozdji! znla takto: Slyte dobe, vy vechny pozdn dti M milosti, slyte jak vs vechny zvu k velik hostin pijte vechna vrn srdce sem do Mho stedu, chvalte vichni radostn M jmno podle obyeje, jemu Meduhed vs velmi zbon, vrn uil, kdy tu jako prv v srdci po Mn zatouil. Vizte vichni pklad jeho ist dobr mysli, vizte jeho oi, sta, ui a brady jeho jemn bl vous. jako znmku zbonch moudrch e. Hlete ve vem tom muste se mu vichni zcela podobati, chcete-li se pozdji Mmi milmi, vrnmi dtmi stti, zcela osvobozen ode vech zel zlch had std. Hle, J brzy se Zem smyji vechny ohavnosti, Hnci se tu marn budou honit po M lsce! Zstanete-li vak zbon a vrn v srdci, zaenu, sete vs, Sv vlny, od vs, skryji vs na vinch tto zem, a tu uvolnm Svj hnv od tkch pout. Hlete, tehdy kvlet budou vechna pokolen na Zemi! Slyte, tehdy zmlknou vech tch velkch posmchy! A vysok pvaly vod s hukotem pes hory ponesou nemnoh dti M lsky, trpaslky, kter se staly malmi jako dti komra, protoe se lska belhavou stala a chodila o berli. Vzhldnte ku prostorm Mch svtlem naplnnch nebes, pohldnte k Mm hvzdm, okrajm paprsk M milosti, vizte Slunce tie osvtlovat nivy tto Zem, vizte Msc doprovzet zemi bez veho reptn; hlete, jak ty vechny Svty posluny jsou vle M; a tak i vy konejte stle v tichu vechny skutky vae. Chcete vdt, co za bytosti jsou tyto Hvzdy? Slyte! Pravm: Lska roze vm pesn tuto otzku! Bude-li lska v srdci ist bez poskvrny, dm za svtilnu vm pochode M milosti, potom sti bude kad snad v tazch jasnch plamen neklamn velk psmo jmna Boho. , ty mal srdce do tsnch prsou uzaven, kdybys znalo zdroj, z nho jsi tak velk vzniklo. , nikdy by ses na mrtv hmoty netzalo, ano, zcela bezstarostn bys je vznet nechalo, jeto Tvrce vech tchto malch, nicotnch vc za jedno srdce milujc Sm by Se mu odevzdal.

62

Co vy,slab lidsk dti, mte asto za velik , jak malm nazv to Moje lska! , jak zcela nim v dlnch prostorech jsou vci A tak lid, jejich srdce z lsky nekl! Nepovaujte proto nic za velk ne vrnost M lsce a co je j nejble: hnkova prav ltost! J vak velk jsem jen mocnm psobenm lsky Sv, A svobodn Duch, jen pevn se na zvse udrel; ale drhy Mch Slunc vm zcela neznm, kter vm tak jako ve pipomnaj jen vai slabost, co jsou v nekonen velk hojnosti Mho Bostv? Nic ne odpadl lehk schrna roztoe! Kdybyste se mohli ke stedu vech Svt vyplhati a slyeti tu vech sfr rychlm letem hlasy, zmiti tu slu nejjasnjho svtla vech Slunc a pochopiti vechna nejvt dla M vemohoucnosti, piblili byste se snad potom velk M lsce? Nikoli, J pravm; do vech pochybnost byste se nhle vrhli! Kdybyste tam tak mohli dit nebes velk vz a jako velc duchov rychle se honit za vemi Hvzdami, kdybyste mohli z st svch tak jasn Slunce vydechovat, ano, noiti se jako Slunce M do vln moskch, nebyla by vechna vae sla naproti sle M nic ne psek a prach na starch jlovitch a lomech. Dvejte se pmo na tu modrou nebes stuhu, dvejte se pes vlny t k dalekmu okraji moe; vte Mi, J pravm vm:nen hranic tam, kde ve dne Slunce, v noci nessln poet Hvzd se leskne. A velkho moe hojnost pirovnati nelze k jedn jen kapce v onch hvzd nejmench ch. Dvejte se tedy na Mne, Velikho, mal zstupy lid, a vdychtivost etvejte jedin pro Mne! Mou lsku hledejte kem krem ve vech koninch! Kamkoli jen ptravm zrakem pohldnete, naleznete vude Mho jmna znamen; le nedejte se nim vzat ne jen lskou Mou! Radostnou zvst o Mn bude i trva hlsat vm, budete-li se vak hch Hanochu zdrovat, budete-li se vak jako prav brati vrn milovat a pro blaho vech pouvati svch d, potom velk milost pijde shora k vm a uke pak vm, jak mte otce chvliti! A te padnte na Zem, matku vaich hch. seteste prach, hada nicotnou potravu smrti, dkujte v srdci svm Mn, zachrnci, rdi znovu, nelitujte nikdy zasvcenho Mn asu, dejte vldnouti vdy moci M lsky v srdci, tak jednou milosti svtlo vechny vs nov utvo!

63

7. A hle, kdy Meduhed zaznamenal pln tuto pse ivota z M milosti, kter jest malou jiskrou M nekonen lsky a vekerho slitovn z n a tak ji, kdy byla pln zaznamenna, lidu peetl, tu povstala mezi nimi bezuzdn radost, kter mohla bti zmrnna jen zzrakem z nebe, a tmto zzrakem byl nhl d a tento d byl detm lsky ze Mne, protoe jejich radost byla spravedliv; nebo se tili z uinn znmosti Mho jmna, jet vce vak z M lsky, a nejvce se pak tili z toho, e tak pevelik svat Bh tak blahosklonn tak poun sty Meduhedovmi mluvil jako Otec k dtem bdy v nejv nepochopiteln lsce 8. A hle, tak je rozehnal d do stan, kter byly udlny z haluz, trvy a blho lehnu (aneb lehm, jlu) a oni tam v malch kruzch blaen velebili M jmno a do plnoci a nebyli by ve sv chvle ustali, kdybych je byl nenavtvil zaslouenm klidem, sladkm spnkem. (N.B. J jsem vm ji dal, jako v prav Otec vt vci, rmovan a nermovan; ale od doby z nejvyho z man a kanaanitsk eny v evangeliu, a na malou vjimku apotol a nkolika krvavch svdk, jsem Se jet nikdy neshledal s tak velikou radost, zejmna pak u ne zcela u vs. J toho sice tak nedm, nbr jen vm pravm, abyste zaali vdy vce a vc Mne milovati; to jest M vle k vm. Proto si nedlejte tk srdce; nebo co tu jet nen, jednou tu zajist jet bude, a Mne ble poznte a tm rozte sv srdce, abych do nich mohl zavtati s hojnost Sv milosti, eho si mte vichni nade ve pti a nikoli se bti, jako nkte mezi vmi, eho v lsce nem bti. Amen) Kapitola 33. Odjezd Meduhedit. A Hle, kdy uplynulo jet zbylch padest dn, svolal Meduhed, byv Mnou povzbuzen, vechny dohromady a ml k nim mocnou e, kter znla takto: Muov, ptel a brati i se vemi vaimi enami dtmi, sluhy a slukami, kter jsou nyn podle vle shora rovn naimi milmi bratry a sestrami, pojte vichni ke mn a postavte se podle znmho vm podku kolem pahorku abyste slyeli nov mi zjevenou vli nejvyho Boha! 2. Pn chce, abyste sebrali vechno nin a abyste z kadho vloili stejn poet do korby na slmu, kter vm dosud slouila za loe; a kdy to uinte a zbylmi jet hebky upevnte v rozch listm, dobe pokryt ratolest, pak tam teprve pinesete nashromdn plody na skrovnou dobu ticet dn, a polote je opatrn do roh, mezi ratolestmi na fkov list! Velbloudy a osly ponechte zde Lamechitm na znamen, e jsme zde byli a tak na znamen, e jsme jim zanechali ono zvec a zachrnili jen to lidsk a tedy tak ono bosk, kolem nin polote pak mal stopu vysok ratolesti a pokryjte je svmi pokrvkami a slamnkami a zvec ki pak pehote pes nin. A kdy se toto ve pesn podle tohoto boskho skrze mne stane, pak pijte jet jednou ke mn k pahorku, abych vm vem dal podle vle shora jet dal pravidla o chovn; pak podkujeme spolen Bohu a budeme Ho velebiti za Jeho nezmrnou a neomezenou dobrotu a milosrdenstv. 3, Nyn jdte a uite rychle, co se vm shora skrze Mne poradilo, amen! 4. A hle, tu se vichni Meduhedovi poklonili, podkovali v srdci Bohu za toto pouen a li velmi ochotn a rychle k pikzanmu dlu; a v sedmi dnech podle vaeho potu bylo ve v nejlepm podku. 5. A kdy pak ve podle danho pkazu vykonali, pili podle zbon dosti Meduhedovi opt k pahorku a dkovali Mn tam ped jeho tv za tak rychl a tak astn vykonanou prci. 6. A kdy pak Meduhed uvidl jejich vykonanou prci a vidl, e byli nyn vichni opt jako pedtm plni radostnho a zbonho srdce shromdni kolem pahorku, oslovil je opt Meduhed nsledujc e ka: 7. Mui, ptel a brati, eny a sestry, poslyte! Pn, n velk, vemohouc Bh chce, abyste po stodvaceti zaujali msto v jedn pramici a to tyicet muskch a osmdest enskch a dt aby se posadily a poloily na ke na ninch. eny pak a si sednou na ratolesti a pokrvky a plt; vy mui pak stjte kolem en a sv tve obrate podle pohybu pramic a podle tahu vtru a jezte jen jednou denn a to kolem poledne. Svou potebu vy i jako eny a dti vykonvejte na zadn sti pramice do vody; pi tom a jeden druhho dr, aby neupadl nikdo do vody. Po tu dobu a muov nesp, ani nesed, tm mn se polo; nebo Pn bude udrovati

64

dy vae pi sle a oi vae v bdlosti po dobu, kterou podle Jeho svat vle strvte nad vlnami velkho vodstva. eny a dti a samy na plody neshnou, nbr a si potravu pokorn vypros od mu a otc, abychom se stali nrodem podle vle a vnho, vemohoucho du Boho, hodni Jeho zaslben a konen jeho nekonen lsky a milosti nebo se bez Jeho svat vle nechceme a nedotkneme ani jedinho vlasu na hlav! 8. A a budeme ve jmnu Pn vichni v pramicch, pak a je nejstar v kad pramici pipraven peznouti na dan znamen, silnm bleskem z nebe ihned ostrm noem provaz; pak pijde vtr a vyene pramice na vysok vlny, a to ji ped tv Tataharovou a jeho vraednmi rotami, kter doraz ku behu v okamiku, kdy budeme ji as tisc muskch dlek od behu vzdleni. 9. Pak je uvidte vrhati kameny do vody; avak dn ns ji nedostihne. Nebo prav ruka Bo ns rychle vyvede z jejich hyen tve a povede ns do velk dalek zem, kter jest ticet dn a ticet noc ode vech pevnch zem vzdlena a nachz se tm uprosted velkho vodstva a sluje Ihypon (to jest: jist zahrada), a tato zem nm zstane, dokud bude podle vle shora stti svt; poznme ji pak podle toho, e ji z velk dlky tam spatme vysokou, hoc horu v plnch plamenech lsky Bo. (Fudsijama, 3780 m, na ostrov Hondo v Japonsku Vyd.) Bude tu jen jedin pchod a i ten se bude dovnit velk zem thnouti mezi dvma takovmi hocmi, vysokmi horami; na stranch k vod bude pak oblvna stle nejvymi boulivmi vlnami. A mimo to bude jet obklopena nejvymi horami, v nich nebudou pebvat ani tygi, hyeny, lvi, medvdi ani vlci a hadi, nbr budou se spe podobati a do nebes nc zdi, na kterou nebude moci nikdo tak snadno vystoupiti. 10. Uvnit zem budou pak velk, nepehledn roviny pln pendhernch a pesladkch plod a rovn i krsnch, potebnch, krotkch zvat, kter nm budou dvati mlko, jako zdravou potravu; a zem bude chutnati jako med a mlko a bude bez psku a kamen a jedl jako dobr chlb. A poslyte, takto mluv Pn: Na cel zemi nen ji nikde zem, kter by se ji znamenitost vyrovnala; nen tu ani pli teplo, ani pli zima, nbr vldne tu vn jaro! 11. Lid, kte budou podle vle Bo ti, nebudou nikdy strnouti a jejich umrn bude sladk spnek, potom vak pijdou neviditeln bytosti, takovho lovka tajn opt oiv a ponesou ho vzhru k Bohu. A nezstane tu ani prku, kter by se pilepil na nohy takovho znovuoivenho! 12. Kdo vak peslechne nkdy vli Bo ve svm srdci, ten tak zeme, ale tlem vn nikdy nepovstane. A na jeho tlo pijdou ervi zem a strv je i s vlasy, k a kostmi; jeho due a duch budou pak muset cel tiscilet slouiti jako zpevnl tla opt za podklad hor v temnm vdom sv bdy a sv pln nicotnosti, dokud je konen opt podle milostiv vle shora nepijme njak zve, odkud se pak budou muset od stupn ke stupni celm zvecm svtem bdn, nm a bez ei propracovvati, aby mohli konen opt jednou dospti k dstojnosti lovka. To si dobe zapamatujte; nebo pak budete muset mnohotisckrt zemti, neli dospjete opt k ivotu z lsky a milosti Bo! Uvate, co vm zde Pn vzkazuje! 13. Se svmi enami nesoulote v budoucnosti nikdy dve neli vm bude tyicet let, a pak ne astji, neli je nutn zploditi lovka za Boho poehnn. A vce neli nejv dv a ti eny, a nikdo nem; nebo ve, co by bylo nad to, Bh potal za velk hch a v ivot na Zemi uinilo by vm krtkm, trudnm trvnm, vai lsku by to oslabilo a tm vs konen oloupilo o vechnu moudrost, kter jest jen dobrovolnm poadavkem od Boha tm, kdo pesn zachovvaj jeho pikzn. 14. A konen: Jako zde, tak i tam nepovaujte nic za sv vlastnictv, nbr za vlastnictv Bo; a kdo by tvrdil a ekl: Toto stblo trvy pat mn!, bude okamit Bohem potrestn slepotou, aby budoucn nemohl ji nikdy sbrati plod se zem, nbr bude se museti po dobu svho ivota uiti ti od lsky Bo a svch brat. 15. Hnci nebudou jsti nic jinho neli trvu Zem a trpk list hubench strom jako zve, k nmu se snili hchem; a dokud svj hch neodin a se neodvauj nic jinho jsti budou-li chtt svj ivot zachovati.Zejmna se to te chlpnk a obzvlt pak onch mladch en, kter se z chlpnosti astji poddvaly souloi; nebo takov tlo napln Bh morem a bude vystreno k nejkrajnjm hranicm velk zem, kde neroste nic jinho neli trva a list. Konen prav, Pn n velk vemohouc Bh, abyste se navzjem milovali, a aby dn nebyl soudcem druhho, nbr tu m slab jti k silnjmu, aby jej tento vzal podpa a pomohl mu kreti po zemi; a nejmoudej m slouiti vem a bti rdcem svm bratm.

65

16. Nue, jeto jste jasn a zeteln slyeli vli Bo, podkujte se mnou Bohu ve svch srdcch a eknte: Pane, vemohouc, velk Boe, dkujeme Tob s vroucnost svho jet slabho srdce; ui je silnm, velk, dobr, siln, vn Boe, abychom Ti mohli jednou, jsouce hodnj Tv nekonen svatosti neli nyn v na nekonen slabosti podkovati, chvliti T a velebiti a abychom se tm mohli jednou, jak jsi nm tak milostiv slbil, stti tak hodny aspo v nejmen sti podobati Tvm dtem. Nyn pak, , velk Boe, stani se Tv vle a dej a vstoupme do pramice a ve ns vechny jedin podle Svho zalben! Amen. 17. A hle vykonave tuto krtkou modlitbiku, opustili s Meduhedem ono msto a s radostnm srdcem vstoupili do pramic. 18. A hle, ve, jak to Meduhed prorokoval, pesn a sprvn se stalo! S velkm hlukem, hadem vedeni, hnali se rozlcen Lamechovy roty hyen a tygr za ubohmi Meduhedity, ale rovn tak rychle J jsem pohnl pramice se Svm nrdkem od beh a tak tak potom klidn a pece rychle ku behu velk zem, oblvan velkm vodstvem. 19. A Lamechity jsem pak nechal pronsledovati stle rostoucmi vlnami moe a k horm, kde byli pak tisci hyenami, tygry, lvy, medvdy a vlky a hady roztrhni a serni; nebo prvod pronsledovatel se skldal ze sedmi tisc muskch a sedmi tisc enskch hlav. A z nich se nevrtilo do Hanochu vce neli sedm jinoch a sedm dvek a vypovdli tam co se stalo a pivedli bez pohromy zpt Meduhedity zanechan zvata, potem ptaticet tisc velbloud a rovn tolik osl a odevzdali je Lamechovi a vyprvli ve, co vidli, - jak toti piel mezi n a uprchlky z bezmran oblohy jasn blesk a uprchlky odnesl s velkou rychlost na konec svta, kde je velk vodstvo, a daleko na n. Potom vak zaaly vody vzrstati a zahnaly je tam vysoko do poho, kde je napadla nepehledn stda znmch dravch zvat a vechny je a na n roztrhala a serala; oni sami zachrnni jen tm, e se utekli mezi velk mnostv velbloud a osl. A a Lamech rozvauje o tom, co se stalo, jim se zd, jakoby nad Hvzdami sdlil velk Krl, s nm by se lid nemli nikdy poutti do boje, a mli by se Mu pro Jeho nepochopitelnou moc radji klanti, vysoko Ho uctvati, nebo Ho poslouchaj dokonce moe, vtry, blesky a vechna drav zvata, - co oni vidli na vlastn oi a slyeli velk hlas, kter velel jako hmn zvatm a tak mluvil s velkmi ivly jako velk boue s vin Hvzd. 20. A hle, kdy to Lamech uslyel, rozltil se v nitru a rozhodl se, e se Mn pomst. Byl to nsledek toho, e jeho srdce zabavil had. Proto pravil k vrtivm se jinochm: Poslyte, vs sedm nevinnch! J chci mti od hvzdnho Krle zadostiuinn a tiscerou nhradu kody; jdte ven, jeto vte, kde s Nm lze mluviti a pikate Mu ve jmnu mm, co poaduji! A kdyby se zdrhal pak Mu eknte, e je Mnou proklet a i kdyby byl sebevt a sebemocnj, e bude mnou, jako mj lid jeho zvaty, na zemi za mho posmchu jeho lidem roztrhn a rozspn. Nebo On jest i se v Svou vtrnou a vodnatou moc jen slabm jehntem, proti mn, krli lv. Do les pak vrhnte vude podpalky a zapalte vechny hory, aby se Jeho elmy vude upekly, a On Se pak mohl dobe posaditi k dobe pipraven tabuli a poti maso a kost splench elem; a nechcete-li je tu dti spliti, a jen pevede pes n ztopy, aby je Jeho moc utopila. 21. , j znm velmi dobe tohoto vzdunho, nadhvzdnho Krle! Ve, co kon, kon z bzn pede mnou; nebo zn mou velikost, moc a slu, s n m dost co dlati a kter Ho konen zcela zahub, nevyhov-li mmu spravedlivmu poadavku a kadmu mmu pn. 22. Nyn jdte a uite, co jsem vm pikzal, vezmte s sebou mue, dobe opaten podpalky, abyste zaplili hory v pi ppadnm zdrhn! 23. Tu se jinoi vzdlili a mezi sebou radili, co uiniti: Nebo, pravili navzjem, je-li tedy on tak velice mocn, pro tedy nejde sm? Nebo bti vztekl jest leh, neli bojovati a ve slep zuivosti hroziti je leh, neli provdti. Nebo co on mluvil, to by mohl tak kad z ns mluviti, ale k emu by to prosplo? Jak daleko jeho a nae ruce sahaj v a vid kad lovk; ale kdo kdy vidl jen jeden prst nadhvzdnho Krle, aby mohl zmiti Jeho celou moc a slu? Lamech jest proti Tataharovi a jeho druin jen komr; a kde jest tento Tatahar a cel jeho druina? Nyn jet ns sedm jest jeho cel centrln sla a vidli jsme nepochopitelnou moc velkho, neviditelnho Krle nad Hvzdami, slyeli jsme Jeho e, ped jej slou se zachvl cel okrsek zemsk jako nkdo, koho pronikl ledov mrz a do kost a morku. 24. Proto uinme, co budeme chtti a vyjmeme a msto hrozby vzdme mu chvlu a budeme velebiti Jeho velkou moc a slu; snad ns pijme, jako pijal Meduheda a pak a m Lamech doma svou slu a zuivost koue do kamen!

66

25. My vak budeme slouiti radji tak mocnmu, velkmu Krli, kter ns jist tak dovede zachovat jako zstupy Meduhedovy nad vlnami . 26. A hle, jak se moude rozhodili, tak tak sv Mn lib rozhodnut provedli, vzali sv eny velbloudy a osly nleit naloen plody a pospili ven, kde vidli vodstvo, a odpoinuli si u behu velkho svtovho moe. 27. Jeden pak, kter ml slovo, pravil nyn opt: Tu nyn jsme! Kam chceme? Nic nevme; proto poprosme velkho Krle, aby ns pijal do Svch slueb a ukzal nm msto naeho pravho uren, kdy u jsme bezpochyby jen jeho skrytm vnuknutm vykroutili se z drp Lamechovch a odebrali se svobodn sem. 28. Proto volm ctypln, vemi smysly a duchem, nemajce jet dnho jmna k Tob, , velk, neviditeln krli v moci a sly: pijmi pedevm dk vech ns za zachrnn ze zub hyen a drp Lamechovch. A rovn T prosm, abys ns nyn tak zavedl podle Sv vle tak na njak jist msto, kde bychom Ti pak mohli neruen slouiti; nebo vme, e jsi velmi mocn Pn, a znme plnou nicotnost Lamechovu, jeho oporou jsme mli a nechtli bti, proto, e jsme vidli a skrz naskrz poctili velkou moc Tv slvy, jako jsme tak slyeli divok, nicotn, przdn van a vst nyn zcela bezmocnho Lamecha. 29. Proto vysly nai spolenou prosbu a sdl nm Svou vli anebo ns zni; nebo lpe jest bti Tebou znien, neli slouiti Lamechovi! 30. A hle, kdy nyn tchto sedm se svmi enami takto skonilo svou krtkou, ale velmi upmnou modlitbu, zaal sem vanouti mal vichr s hor a ve vichru se pihnala velmi velk hyena, zuivho a rozvzteklenho pohledu ped onu malou spolenost a zstala, ped nimi stti a prohlela si je se strany na stranu, od shora dol a skrz naskrz, jakoby si chtla vyhledat nejlep sousto ze spolenosti smrtelnou zkost stsnn. A hle, kdy se nyn chtli vichni dti na tk do vody, vzmuil se mluv a pezvunm hlasem pravil: Poslechnte mne! Zstaneme stti, kde stojme, obklopeni vude nepemoitelnou moc velkho Krle a vte, e i kdy ns zni, pak ns i ve znien zachov; a nebojte se tak velice tto mal hyeny, kdy jsme tak astn unikli z vraednch drp jedn mnohem vt hyeny a to tm spe, e jsme v rovin, kde ji dn hyena nem moci lidi napadnouti a je rozspati. Nebo, jeto ns velk, mocn Krl nad Hvzdami zachrnil tam na horch ze zub tak mnoha tisc tch nejdravjch elem, kdy jsme byli jet p r o t i Nmu, nyn vak chceme pece bti p r o Nho, - jak by ns chtl nyn zniiti ? 31. Vte mn, On ns jist vechny zachov! Pohlete vichni na mne; pjdu s dvrou k hyen a vstrm ji hlavu do tlamy! A jestlie mn trochu ubl, pak prchnte do vody, anebo kam chcete; uvidte-li mne vak vythnouti hlavu z jej tlamy neporuenou, pak padnte k zemi a podkujte velkmu Krli, - nebo pak se nm ji velmi piblil! 32. A hle, co pravil, to tak ihned uinil, - el pln dvry k hyen, zlost a zuivost kypc, kter otevela iroce tlamu, take v n mla jeho cel hlavy dostatek msta. 33. A hle, jak vstril svou hlavu dovnit, tak neporuenou ji opt vythl! I uasla cel spolenost a padla ihned k zemi a dkovala Mn, ovem zpsobem dosud velmi neznmm, z cel poznan hloubi srdce. 34. Kdy se nyn ve vlevech dk a lsky tm zcela vyerpali, tu se hyena k nejvtmu asu ujala velmi rozumn ei kouce: 35. Vy, pozdn potomci Kainovi a Hanochovi povstate a pohldnte na mne! Pohlete na mou vzteklou a zuivou podobu! Jsem jen drav zve, uren steiti vrn hory a velk na nich pebvajc dti Boha, kterho ve sv slepot nazvte velkm Krlem; ale eknte Mn, zda jsem j jako zve pestoupil kdy vli Bo! Mj ivot jest prach a zem; moje doba jest jen mlo let, dn a srdench der; nemm co oekvati; co mn dv m krvelanost jest ve, co mi lze od Tvrce zskati; a kdo z vs mne kdy vidl pekroiti m pedepsan hranice bez vle Bo, a vezme kmen a zabije mne! 36. Le vy vhte, - ne, e byste nemli k tomu odvahy, nbr proto, e m poslunost vle Bo strhuje vs k obdivu! A hlete, jak vs lidi, kte oekvte ivot vn, mus podle vle Bo pouovati drav zve o va pln bezbonosti a tm tak o vaem uren! Hlete, dn drav zve nen tak div aby napadlo tak jen z hladu sob rovn, aby je roztrhalo a tm utiilo hlad! Avak vy majc vn ti vythnete v hordch, abyste sv bratry, ne snad z nouze, nbr ist z pekeln vldychtivosti usmrcovali, jejich krv Zemi poskvrovali a jejich tla do n zahrabvali!

67

37. , styte se, lid, majc bti pny svta! Kde jest vae slva? Jest vs trnct a j jsem sama a vy jste se k smrti podsili ped mm pohledem, - ped neastnm zvetem, kter bylo pvodn, podle vle velkho Boha jen k va slub ureno! 38. Pojte se mnou do les a pesvdte se, zda jen jedno zve dominuje nad druhm; a je-li svrliv a zvistiv, pak je ihned ze spolenosti vystreno, protoe nebylo podle vle Bo v naem nitru vldnouc. A neuvidte tu nikde, e by jedno zve druh nutilo, aby lo za nho na lup, aby je jako pouhho lenocha krmilo, - le by nkter zeslblo; pak mu druh zve dovlee njak ten lup ped tlamu do doupte. A dn nepilo na jeho ji a vnitnosti ostr a siln zub dve, dokud nevychladlo a nezahnv a nezetlv; tomu ns u bosk vle v naem nitru a bute ujitni, e: bez vle Bo nezvedne ani j e d n o zve hlavu do ve! 39. Vi sob neznme dnch majetkovch hranic le jen hranice na pirozenosti a na tlesn bytosti; vy, na Boha zcela zapomenuv lid, rozdlujete Zemi a tu pak prav krl, kne aneb jejich oblbenec: To ti dm za mal poplatek a to oblbenci a jeho lepm sluhm pro jejich dobe smlejc zdatn psti! Veho ostatnho lidu mete pouvati za soumary, jim mete dvati jen tolik, aby s nejvt bdou zachovali trochu toho strastnho ivota, aby mohli za zahalee vykonvati obtnou, mnohou prci; a kdyby se zdrhali, pak jich oekv pedn velmi patn zachzen a za druh smrt! Kdyby se chtl potom takov otrok dokonce domnvati, e on je anebo bti chce stejnm prvem tak bratrem krle anebo knete, anebo jinho krlem uinnho lovka, - nebyl by ihned zavradn?! , eknte, kde na cel Zemi je jet nco ukrutnjho, neli jste vy lid Zda nen had, j, anebo lev, tygr, drav vlk a zuiv medvd, istm, svatm andlem vi vm lidem? , kdyby nm byla dna lska jako vm, jak bychom Boha milovali! Ale b e z lsky sam Ho milujeme svou pesnou poslunost nekonenkrt vce neli vy, kte jste nejen zapomnli na Jeho lsku, z n vs vytvoil, nbr dokonce na Nho Samho, jen vs stvoil! 40. Tate se kamen, tate se trvy, tate se vzduchu, tate se vody, anebo tate se veho, s m se setkvte, jen ne dnho lovka, - a ve vm bude hlsati velkho Boha a vypravovati nekonen divy Jeho lsky; jen vy svobodn lid, majc vn peblaen it, jste mohli na Svho Tvrce, svho nekonen dobrodince zcela zapomenouti. Nen divu, e nemte dnho jmna, jakm jmnem byste tak mohli bt pojmenovni? blov znaj Boha a prchaj ped Nm; satan znaj Boha t, nenvid Ho, e je Bohem a Pnem jejich byt; kde jste vak vy, kte jste se stali z bl, satan Jeho nekonenou lskou svobodnmi lidmi a docela jste na Nho zapomnli a ve sv kom slabosti se povaujete sami za bohy, protoe se navzjem bijete kameny a klacky a dovedete budovati dut kamenn hromady, kter opak nazvte msta? Hlete, nejste nic, jakmi jste; stblo trvy jest vce, a hyen drp jest svatost proti cel nessln havti takovch lid, jak jste opustili v Hanochu, a jakmi jste dosud sami byli! 41. Krtce, takto tomu chce velk Bh: neli se vm dostane jinho uren, budete choditi sedmdest dn k nm hyenm do koly, abyste se u ns nauili pedn lidskosti a lsce k blinmu a tm pak tak opt poznati Boha; a a opt poznte svou rovnost na ns dravch, divokch elmch a Boha skrze nai nmou a slepou poslunost pak teprve vm Bh vech tvor skrze ns oznm pokojn msto. 42. Nyn mn ochotn podle vle Bo nsledujte bez bzn mimo jedinou bze ped Bohem! Ochotnmu ubleno nebude; neochotn a neposlun nen vak ani hoden bti roztrhn zuby hyeny, nbr a zde oekv osud Lamech, satan, knete satan! 43. A hle, takto nsledovalo vech trnct osob zuivou hyenu do temn horsk jeskyn a uili se tam Mm doputnm od pirozenosti tchto elem rovnm prvm lidstva, lsce k blinmu, poslunosti a tak tak Mne opt poznvati a mn zcela dvovati, m se jim pak tak stal viditelnm velk rozdl mezi pravm lidstvm a zvaty, a zrove se tak uili poznvati, jak hluboko stli dve pod nimi, - a to ve skrze Mou zvltn milost, kter jim dala vidti a v cel sv plnosti pociovati Mou vli v divokch zvatech. 44. (N.B. Vce neli tehdy bylo by v m nyn teba takov koly! Nebo tehdy byli lid jako dti svta patn nsledkem temnoty; nyn jsou vak zl ve svtle, a kne temnoty doznv, e on se stal naproti prohnanosti dt svtskch ve zlob packaem a e se mu ji da jako mnohm slabm rodim, kte jsou svmi dtmi ve velikch nzorech pedstihovni.)

68

Kapitola 34. Pistn Meduhedit v Japonsku. Nyn ponechme tuto malou spolenost ve kole tvor a do urit doby ji nechme jsti divok bobule, trvu a koeny; my se pak obrtme do Ihyponu (dnes Japonska) a budeme tam oekvati pichzejcch Meduhedit a jet krtk as se u nich pozdrme. 2. Po ticeti dnech a nocch za Mch pznivch vtr, po malch oklikch nsledkem klidu moe se tedy Meduhedit astn a v dobrm stavu za hlasitho jsotu, radovn a veleben Mho jmna dostali na zmnn ostrov velk zem a to u irokho st klidn z nitra zem tekouc eky, na jejm klidnm a dosti irokm hbetu byli ve svch pramicch doneseni dosti silnm, sluebnm vtrem a do nitra zem. 3. Kdy byl nyn uprosted, tu Meduhed, zcela dojat zzranou krsou zem, padl na tv a as hodinu Mn v tich hlubin svho srdce dkoval a oi a ui vech byly upeny na nho. 4. A kdy ukonil Mn libou modlitbu a v n spatili Mou dal spsnou vli pro zachrnn nrod, tu povstal a ekal, a se vechny pramice k sob pipojily. 5. Kdy se toto ve podle M vle podl mlkho behu stalo, tu odstoupil podle, Mho vnitnho rozkazu ode vech pramic a napomnal ve v lsce zstupy, aby nevstoupily na beh dve, dokud vichni v dob t hodin nepodkuj za tuto nekonenou milost v srdcch Pnu. A teprve a Pn v tv tv viditelnm znamenm poehn tto darovan krsn zemi, vystoup on na beh prv. Oni a potom vysad na beh: nejprve sv dti a na konec teprve sami a vystoup se enami na beh; a potom a opt padnou na tve k zemi ped Bohem a vzvaj Jeho svatost a veleb jeho neomezenou dobrotu a nekonenou lsku. 6. A hle, kdy oni toto nyn v nejvt radosti svho srdce vykonali obrtili na zvoln Meduheda oi do ve, spatili svtl mrak zahalovati celou zemi a vidli padati velk hojn kapky z mraku po celou hodinu. Potom vidli tento poehnan mrak opt se dliti a kterak po nm planouc duhu svtiti a slyeli tak vanouti od vchodu velmi mrn vtr, kter jim sty Meduhedovmi hlasit zvstoval, e jsem nyn on zemi poehnal, - nae pak ve zmnnm ji podku vystoupili na beh a tu zase v nejvt radosti svho srdce uinili, jak jim byl lskypln poradil zbon a moudr Meduhed. A kdy se nyn toto stalo, povolal je Meduhed vechny opt k sob a ml k nim strunou e, kter znla takto: 7. Mui, brati a tak ve slovm ji rozumjc dti! Zapamatujte si vichni dobe, co vm nyn velkou milost Bo oznmm! Zkladem veho naeho mylen a jednn budi to, e nikdy nespustme s o naeho srdce svatou vli Boha a e j budeme povdy s dkem a velebenm do puntku plniti. Nebo cokoli od nho pichz, jest velk, svat a proto to tak m tu nejvt dleitost; a i kdy se to naim malm svtskm om zd sebe men, m to nicmn nekonenou hodnotu, protoe je to od Boha, kter jest nyn Pnem ns vech, a budeme-li velmi ochotn poslun Jeho vle, meme se stti rovnmi tak jet Jeho velkm dtem, kter jste poznali pod skaln stnou nad Hanochem. 8. Hlete, tak chce Pn, n velk Bh, jen chce tak bti nejsvtjm Otcem, abychom se pedn milovali a to kad svho blinho jako bratra a sestru sedmkrt vce neli sama sebe. Kad budi psn k sob sammu a jemn a nn a pln lsky k svm bratrm a sestrm. Nikdy nemysli dn, e jsi vt a cennj neli nejslab z vaich bratr; nebo u Boha neplat nic jinho neli ist, pokorn srdce Komu Pn nkdy, jako mn, utd Svou milost, ten a se povauje ze nejnepatrnjho a bu hotov, jako j, vem slouiti a podle vle Bo vem dobrm pkladem pedchzeti. Toliko dti jsou podle sv pvodn slabosti a nutn vchovy povinni sv rodie nanejv bezpodmnen poslouchati; a a dospj k poznn vle Bo v sob, pak a msto poslunosti kterou jste pak povinni jedin Bohu, nastoup ve vysok, me dtsk lska a cta k rodim. Avak podle vle Bo mte vdy poslouchati nejmoudejho z vs a obrtiti sv oi na nho, abyste se ochotn dozvdli radky Bo, jak pro veobecnost tak i pro kadho jednotliv; avak steste se, abyste nikdy takovmu mudrci neprokazovali vce vnosti, lsky a cty neli jinmu jet nemoudrmu, ale pece jen velmi ochotnmu, milmu bratrovi. 9. A tak tedy nebudi a nepozstvej vae vnost k moudrmu z Bo milosti v niem jinm neli pouze v lsce Bo, v lsce k blinmu a v nejochotnj poslunosti k nazenm Bom skrze pokorn srdce moudrho bratra.

69

10. Nepravda a nikdy nepejde pes vae rty; nebo le jest zkladem veho zla. Daleci bute v kodolibosti nad poknm hnkovm, nbr vae lska a pome padlmu bratru opt na nohy. 11. Zem pat vem bez rozdlu stejn; co pda v hojnosti poskytne, to a vezme potebn k svmu nasycen a siln a shromauje rd pro slab. 12. Zvata si uime vldnmi, aby vm neodkala svho teplho mlka (13. ervence 1840) 13. Kad budi poddn svmu bratru a ochoten jemu slouiti; ale nikdy neporouej jeden druhmu, nbr jdte si vude s lskou vstc, abyste se mohli stti jednou dtmi j e d n o h o Otce v lsce. 14. Protoe Pn dv vdy vce neli by bylo lovku k zachovn jeho ivota teba, proto nebute v jakmkoli poitku nestdm, nbr bute podle vle Bo kvli svmu zdrav, stdm ve vem, cokoli konte a povte; nebo takto prav Pn: Poehnan budi pimen mra a pimen el; nestdmost vak budi prokleta a zatraceny but cesty bez elu, a na nich a kr jen smilstvo a nalz tu noc zhuby a vn smrti! Proto shromaujte nadbytek poehnn, a zizujte vude pchary, ne vak podle zpsobu Hanochova z kamene, nbr ze deva. Zarazte do zem tyi jemn otesan kmeny do tyhelnku tak, aby vynvaly dobr dv musk vky nad pdu. Na n polote rovn tyi pn trmy podle znmho vm ji stavebnho zpsobu. Nad tm uite pultovou stechu a pokryjte ji rkosm a travou. Mezi onmi tymi devnmi pili vynvajcmi ze zem udlejte stny spleten rovn z rkos; v kad stn nechte vak otvor, tyikrt vt neli musk hlavy a na stran vchodn tak dvee avak bez me, aby ml kad podle poteby voln vstup. Uvnit pak zarazte a do poloviny takovho pcharu nkolik malch kl do zem vynvajcch as pl dlky mue nad zem. Pes n upevnte ten rmeky; pes n pak polote rovn rkosov rohoky, abyste pak mohli poloiti na n nadbytek poehnn pro vae bratry a tak pro sebe. Do druh polovice pak shromdte a ulote uschlou, dlouhou trvu po kolena vysoko nad zem jako msto odpoinku, abyste na nm v noci spali a vae unaven dy si odpoinuly a troby oberstvily. 15. Nin a ostatn nad pak ulote pod zsobn rohoky. Avak nikdy a si nikdo takov dm neosvoj, nbr tu pracuje jeden za vechny a vichni za jednoho a tedy vichni pro vechny, aby nikdy nikdo mezi vmi a vemi vaimi potomky netrpl nouz. 16. Pobl hor, kter nekou aneb vbec neho, jak je odtud ve velk dlce vidte, uite jmy hloubky mue; naleznete tam onu vm ji oznmenou chlebovou pdu, kter vak pouvejte velmi stdm a to ne denn, nbr jen tu a tam podle vle bo k vaemu zdrav, stane-li se vae stolice pli mkkou. 17. Dle na horch, na kter nyn tak smte vystoupiti kdy neho, naleznete krsn, velk tvrd, hladk kameny, sbrejte je a pineste ped sv obydl. Pedn rozemlejte na nich zrna trvy, a z mouky uite za pomoc vody tsto v ndob, jakch najdete ve velkm mnostv na bezch eky a pak si k tomu tak pipravte znm vm ji msto na peen a z toho tsta upete na nich zdrav chlb. A za druh vezmte tak kamenn ponkud mk desky jich je tak mnoho na pat ohn prostch hor a toto ve si znmm vm ji zpsobem zaznamenejte, aby se tak nai pozdn potomci dozvdli zjevnou vm nyn vli Bo. 18. Nebo slyte! Takto prav Pn: Dokud vy a vai potomci zstanete v tomto pikzanm du, dotud se tak nebude moci nikdy njak ciz nrod pibliti k tto zemi a ruiti vs ve vaem pokoji, a J Sm vs budu uiti tiscer krsn a uiten vci poznvati a pipravovati; ale vystoupte-li z Mho du a budete-li zstvati v zapomenut na Mne a nevrtte-li se ihned opt do Mho du, pak probudm jin nrod, a pivedu jej sem, a ten si vs podman a uin otroky. Pak to bude csa, kter zni vai svatyni a poraz vs a d mnoh usmrtiti a d vs jako osly zaphnouti do pluhu a trestati vs jako velbloudy. Vechno si pivlastn a nech vs hladovti a zapov vm uhasiti ze vou plod, ale poene vs k vod jako krotk zve.A vy budete museti jako za Hanocha stavti pro nho msta a dobe jej a jeho sluhy krmiti, aby se stal siln a bil vs a usmrcoval. 19. Tehdy ji nedostanete za svou prci plod a chleba, nbr mrtv znmky podle stupn prce, za kterto znmky vm daj nco mlo jsti, a nevrtte-li se ani potom jet k du, budete muset bez nhrady vrtiti dokonce ptinu tchto znamen csai jako pracovn da z krun

70

nabytho, co bude znamenm, e budete museti dokonce prositi, jen abyste smli pracovati a pak budete museti za toto dovolen zapraviti zmnnou da. 20. A J pravm, nebude tu v cel zemi ani msteka, kterho by si csa neosvojil. A tehdy rozdl zemi jako lno svm milcm a dvoanm; vs pak uin hanebnmi nevolnky milc a dvoenn, a ti pak budou pny nad va smrt a vam ivotem a budou vm dvati jsti vaenou trvu a patn koeny, nebo nejlep plody si osvoj sami. A kdo potom na takov plod vzthne ruku, bude ihned potrestn smrt. 21. Potom vezme csa vae nejkrsnj eny a dcery k chlpnostem svm a svch milc a dvoenn a vy pak budete museti sv chlapce vrhnouti do eky a za to iviti jeho dti, aby vs pak trali. J vak, abych neslyel vae bdovn, si zacpu ui a na konec as, a tehdy se vm tisckrt he povede neli se vm vedlo v Hanochu. 22. Tak toto ve si dobe zapamatujte, a zapite to do pikzanch mkkch kamen! 23. Tak tedy vidte, moji brati, jak jest vle Bo, proto ite jak se vm rad, a budete moci snadno, ano a jet tisckrt snadnji zstvati samostatnm nrodem tak bez jakkoli ztrty vaich prv. Proto bute plni lsky a milosti a vzdlena budi od vs zl zitnost, tehdy zstanete, jakmi jste, nrodem Bom. A konen jest vle Bo, abyste toti tyto pramice nad ekou jednu po druh ty nad pramicemi navzjem svzali a tak dili pes eku most, abychom mohli vstoupiti tak do zem na druh stran eky a mohli j libovoln pouvati. 24. Nyn padnte na tve, a podkujte Pnu za tuto velikou milost, tkajc se pouen a zvstovn jeho vle k naemu nejvtmu blahu a kejte se mnou: 25. , velk, pedobr,pesvat, vemohouc Boe, dkujeme Tob v prachu sv nicotnosti. Nech proniknouti k Svm svatm um slab hlas naeho dku z hlubiny na zlomyslnosti a shldni milostiv na nae pokorn a nesml srdce! , Pane, nevidme, jak velk jest przdnota na mysli; proto napl ns milostiv teplotou Sv lsky a neodnmej nikdy Svou milost od ns ubohch dt hchu! Nenech ns, kdybychom se nkdy zapomnli a jednali proti Tv nejsvtj vli, nenech ns trestati lidmi, nbr potrestej ns podle Sv spravedlnosti a velk dobroty a petvo ns v naich srdcch podle Svho velkho milosrdenstv, abychom mohli bti jednou hodni i jen v nejmenm se podobati dtem Tvm! A tak zstvej ns vech, velkm svatm Bohem a nam Pnem, a sta se jednou tak nam milm nejsvtjm, Otcem , Pane vysly nae lkn a vysly co nejmilostivji nai slabou prosbu! Amen. 26. Nyn jdte a vykonejte ve podle asu a rady a pesvdte se o vem, abyste vidli, jak opravdov a vrn jest Pn! A jestlie ve vykonte a na Pna nikdy nezapomenete ped i po kad prci, a ped a po kadm jdle, ped a po spnku, ped a po vchodu, ped a po zpadu a obzvlt pak soulote-li, proste Pna ped a po tomto jednn o jeho poehnn - tehdy budete plodit dti ivota a svtla, v opanm ppad pak jen dti smrti a temnoty. 27. J pak zstanu po cel svj ivot zde v krajin eky, kde jsme pistli; a tamto nad ekou v on dalek jeskyni na krsn hoe bude pbytek mj a mch dt, abyste mne mohli vdy nalzti, kdykoli bude mti nkdo njakou dost. Tuto jeskyni a horu dv mn Pn do vlastnictv z lsky k vm, abyste mne mohli vdy nalzti. 28. Va pak jest tato cel, velk, krsn zem. J budu podle vle Bo jet velmi str a stanu se jet pozdnm svdkem vech vaich dobrch anebo patnch in. A ze vech, kte zde ij, budu poslednm a budu vs nsledovati ped tv Pn. 29. Vy, kte jste mmi deseti prvodci a kte jste se ji stali moud, ujmte se lidu a vete a rozdlte jej moude v zemi a ute jej, eho jest mu zapoteb; a pijte vdy za plku msce ke mn o radu a pouen. Amen. 30. A hle, kdy Meduhed ukonil svou e, tu se mu poklonil vechen lid, padl jet jednou bez pkazu Meduhedova k zemi a dkoval Mn za takov spsn nauen, povstal pak opt a poil ctypln potravy, utboil se pak na zemi a odpoinul si a modlil se tehdy po cel ti dny. Pak povstal, vzal nin a postavil nejprve most, potom se vak za poehnn Meduhedova odebral na sv dal uren do vech konin zem, vude Mne chvle a veleb. A tu se mnoz z nich stali jak lze snadno pochopiti, moudrmi podle zpsobu Meduhedova a ili takto jako astn nrod as devatenct set let, tm a do doby Abrahamovy, a potopou Noemovou uchvceni nebyli. 31. Pozdji vak zaali na Mn ponenhlu zapomnati, jeliko jsem je uinil nejvzdlanjm a nejbohatm nrodem na Zemi a oblbili si velik ezby a tm upadli pln do ernho modlstv a velikho smilstva. (na, Japonsko).

71

32. A kdy jsem Se jim po est set let dval na prsty a nevidl jsem dnho a opt dnho, ani nejmenho nbhu ke kajcnmu a polepujcmu obratu, probudil jsem, jak jsem jim byl ji Meduhedem pohrozil, v krajin dnenho Mongolska nrod k veobecnm dtkm a nechal jsem jej neviditelnm andlem vsti do Ihyponu, vytvoil jsem jim ostrovn most z dnen Siny, o em svd jet dnes ponkud v ohnut ad nkolik ostrov, aby se tam jako Izraelit pes Rud moe suchou nohou a tak tm souasn dostali, pi kterto pleitosti jsem pak dal ohnm Zem zvednout a kolem Ihyponu vzniknouti mnoha velkm a menm ostrovm jako nahodilm toitm pro nkolik mlo mudrc, kte tu sdlili v jeskynch a v tichosti Mn slouili, dokud jsem jich ze svta neodvolal. 33. V tchto jeskynch se na svdectv M lsky doposud nalzaj poznamenan tabule, kter by ovem nyn nedovedl nikdo sti, a to jet mnohem mn neli egyptsk hieroglyfy, kterch nebude moci nikdo jin sti le jen pln znovuzrozen a jen tu a tam bude moci nco uhodnouti njak siln, tlesn nemocn, duevn, svm jen na zcela krtk okamiky probuzenm dtskm duchem. 34. A tak se tak v on jeskyni (kter dve, anebo tehdy slula jeskyn Meduhedova) doposud nachz ona vm ji znm velepse, jako i jet nkolik znmch nstroj; avak tato jeskyn jest nyn nepstupna, protoe se nachz na vysok hoe, co jsem nechal provsti pozdji ohnm a dodnes trvajcm zemtesenm. 35. A tak m tato zem dodnes csaskou, zpola mongolskou a zpola prahyponskou stavu. Nevc a si tam cestuje a se pesvd; ale to mu mlo prospje, nedoshl-li plnho znovuzrozen, pak zjasnnmi pohledy uz nejen cel povrch Zem, nbr i jej hlubiny a do zkladu. 36. (Nebo ve, co vm zde podvm, jest pravdiv a upmn pro M dti; nebo J to nepodvm svtu, nbr Svm slabm dtem. Proto a tedy dti nem Mou lsku a moudrost a M slova a Mou milost mtkem svta. Nebo J Se nechci ped svtem lesknouti, nbr chci jen bti vmi milovn. Nebo mm dost Slunc, abych Se mohl m ped svtem lesknouti. Jestlie vak va svtskou uenost inte vtky Mmu Psmu, co myslte, e jednou uinm s vam svtskm nesmyslem? Proto ute se ode Mne; teprve a budete ze Mne ueni uvidte a poznte, pravidla stoj ve, - zda m, i svta; nebo svt m s l o v o ve smyslu, J vak mm smysl ve slov, - proto velmi mocn rozptyluje, kdo se mnou neshromauje!) 37. Dve jet neli vs v tto Sv domcnosti povedu dle, eknu vm krtce nco o Svm andlu, - zejmna pak tm, kte tm v kad dce mli kvli svtu tak zvanou gramatickou pochybnost, Jeto jejich srdce nen pi tom ibalsk, a to tam, kde Mj slab tajn psa Mho novho slova uinil o njakou rku pli mnoho anebo pli mlo nsledkem jeho v nm ji star navykl nepozornosti podle svho nzoru dopln a tak i ono nepravopisn a teky na i; ale kdo by se tu odvil i jen slovo pehoditi, anebo lep rm hledati anebo njakou schzejc uvozovky nepotebn hledti, na toho se podvm se zlostnma oima. Nehledejte slovo ve smyslu, nbr smysl ve slov, chcete-li k pravd dospti, nebo v duchu je pravda a nikoli v pravd duch, co by bylo nemon, protoe duch jest svobodn a pedchzel kadmu pravidlu, nechvaje erpat pravdu ze sebe. Protoe to kte dokonce o vaich genich, pro tedy pohlte na Mho Ducha velmi kritickma oima, jakoby vm kolk dal njak patn kol k oprav?! Proto, domnv-li se nkdo, e Se s t m t o atem do svta nehodm, a Mne podr doma; bude vak pro kadho zslunj, pipoj-li k Mmu spisu njak z nho vzat pravidlo neli svtskou kritiku, - nebo ,mnohem blaenj jest dvn, neli bran! Dobe tomu rozumjte! Amen. Kapitola 35. Kzn zvat ku pokn. (27. ervence 1840) Nyn se obrtme do koly hyen a navtvme doma naich trnct studujcch a tak tu jet platn poslechneme, jak daleko to vlastn tento nrdek v tomto mimodnm uebnm stavu pivedl bhem on znm ji krtk doby v polepen sv mysli

72

2. Hlete a dejte dobr pozor a a nem nikdo zacpan ucho a uzaven oko, aby uslyel jet jedno siln slovo z tlamy znm ji hyeny, rovn i tygra, lva, vlka a medvda. Nebo lid jsou plni li a ani jeden neme ci nco pravdivho druhmu, nebo zkuenost vm ji a pli asto ukzala, jak velice se uenci ml, protoe jejich bludn uen bv zatlaeno jinm bludnm uenm, kter je asto jet hor neli uen zatlaen a vadn. Nen tedy tak pro vs zbyten, uslyte-li pevn slova ze sfry nepetvaovan prody pln morku a sly a zapete-li si pak z toho do srdce dobr, notabene, abyste z toho vidli, jak pravdiv, spravedliv a vrn jest v svat, vn Otec. 3. Nebo hlete, kdy byla spn uplynula uren doba, pedstoupila opt hyena naplnn zuivost ped polekanou spolenost, aby zkost uinila jejich mysli tm pozornj, a pravila irokm jazykem, Mm doputnm uvolnnm, ze iroce oteven tlamy toto: 4. Vzhru od smrti! Tak tomu chce velk, vemohouc Bh a Pn vech Svch nesslnch tvor! Krtk doba rychle uplynula; dny i noci se rychle nad vam slabm ivotem vystdaly. Tehdy, kdy jste sem byli mnou skrze mocnou vli nejvyho Boha veden, vidli jste Msc v plku osvtlovati vm pkr stezky spletitch vin a k jeskyni, kterou jsem se svmi dtmi obvala a kterou jsme vm ochotn postoupily, abyste se tu mohli oberstviti v erstvm chladu zem. Nyn pohlte opt na Msc, a vidte, jak se stal znovu velk a pln, kdeto dve se byl ztratil a k nicotnosti svho svtla a stal se pak dttem, pak jinochem a nyn se opt podobnm mui, plnmu sly a velebnosti. 5. Co vm tento Msc neustle v kritickch dobch v nejplnjm smyslu a poun ukazuje, to jest. vm jednou ve vaem ivot vrn napodobiti. Vaeho svtskho svtla m a mus podobn jako svtla msce ubvati, abyste se stali po plnm odevzdn svho dvjho svtskho svtla jm jest v vysokomysln rozum zpsobilmi pijmati svtlo nov z vysokch neb, kterm jest opravdov, nezitn lska a z n milost velkho svatho (Otce) Boha. 6. Hlete, jako mluvm s vmi j, tak se me milostivm doputnm shora, stti pro vs i kad vc zpsobil ei. Zstaneme-li vak v srdci zatvrzel, panovan, pak padnte ped nmi, pipomnaje si tuto e, a povate, jak hluboko pod nmi stojte a jak vysoko dti Bo nad nmi! 7. Nebo eknte, kter zve jste kdy vidli ovldati zve druh? Kter zve jste vidli nco si pivlastniti? Kter zve jste kdy vidli druhmu nco vzti? Anebo vidli jste ns nkdy navzjem se vraditi, anebo lhti a podvdti, anebo provdti smilstvo k ukjen chlpnosti? 8. eknte, kdy jste ns vidli jednati tak, aby to nebylo pln podle na pirozenosti? 9. Nebylo by slun, aby se zvata od vs uila uitenmu pouvn svch sil?! A nyn jak vidte, musme vm teprve my, drav elmy ukazovati a uiti vs jemnosti a moudr vnosti ivota! , styte se, vy pni svta, nebo komr, kter evel kolem mch u, m vce moudrosti, neli vy a cel Hanoch i s deseti msty; nebo i kdy je trvn jeho ivota omezeno jen na nkolik dn a po jeho, psoben nen viditeln stopy, pece jen i v tomto krtkm trvn ivota uinil nekonenkrt vce neli vy od doby Kainovch i se v va vstavbou, a nucenm bratr, nebo on splnil vldnouc v nm vli Bo a ml vdnou radost z tto sam krtk existence. Ale vy lid, majc vn ti, mohli jste zapomenouti na svou hodnotu v sob a jet vce na nekonenou hodnotu pesvat lsky vnho svatho Boha ve vaem duchu. 10. My mrtv bytosti se radujeme vdn z nmho, krtkho ivota, a vy iv mete mti radost z lzn nedu smrti dychtivm jazykem!? 11. , velk, svat Boe, pro jsi radji nestvoil sam hyeny, tygry, lvy vlky a medvdy, kte pln vdy Tvou svatou vli?! Jist bys byl nikdy nezamlel, stvoiti tak jen jednoho lovka, kter mohl zapomenouti nejen na Tvou tak pesvatou vli, nbr dokonce na tebe Samho! 12. , pohlete sem, vy krsn lid, pohlete na mou odstraujc, oplzlou, podobu naproti tomu do nejvyho poehnn lsky?! 13. Ale m to, e pod schrnou smrti spch vstc svmu Tvrci, - kdeto pod vai poehnanou ki posmch, hana a konen i pln zapomenut na Nho?! 14. Jak to tedy pijde, e jste se svou neposlunost vyvrheli pekla, zatm co m pokolen krejc ve v porob bosk moci po nivch zem a mnoho tiscilet ped vmi, ve svm tvrdm tlaku sv divokosti pece jen nikdy nevdn nevystoupilo z du Bohem mu pikzanho! 15. , uvaujte dobe o tchto slovech drav elmy, a povznesete se k t hodnosti, abyste mohli bti zvni aspo tak jen tvory, a hlete, a se vm jednou poda bti nazvni lidmi a

73

povate pak, jak jet potom asi vysoko stoj dti Bo nad vmi, a e mete a tak mte bti aspo podobni, kdy u ne rovni. M e jest u konce; zstate vak a poslyte jet jin pokolen! Amen. 16. A hlete, kdy hyena dokonila tuto dtklivou e, skoil v zuivm chvatu mocn velk tygr ped ustraenou spolenost, pohldl na n hrozn vn a mvaje hbit ohonem obrtil se k enku a vdci, chvli na upenm pohledem patil, konen otevel svou smrtelnou tlamu iroce a jal se pak takto mluviti ka: 17. Sihine! To budi tv jmno. to jest., toto jmno ti prav, e jsi synem pozemskho nebe, kter jest nebem zvat, kter tu maj dui z ohn Slunce, kter se stalo mluvc k vai dui, kter tu jest due z Boha, dan vm k velk hanb pede mnou a pede vemi ochutnvai krve les a hout, jeto zapomnla na svho velkho Drce, zatm co nae due se jet nikdy ani o vlas neodvila pes Jeho d, akoliv my jsme tak obdaeni tmi pti smysly jako vy a mme pam, dost, a rozeznvme zemi, a vodu, ohe a vzduch, mokr a such a rozeznvme den a noc, vysok a nzk, pkr a rovn, tepl a studen a mme t velmi ostr zrak, ped nm se dokonce neme njak zkaen duch skrti, nbr jako v smrteln bzni se ho ds, jeto ped sebou vid neprosnho, silnho, odvnho soudce, kter piel, aby s nm pedsevzal prv odhalen a aby roztrhal jeho palc z blta a pil jeho neistou krev, aby j nebyly zneitny posvcen hory. 18. Vy vichni jste na vlastn oi vidli, co se pihodilo nedaleko odtud vojsku Tataharovu; myslte, e vs ped na spravedlivou zuivost uchrnili oslov a velbloudi? , nikoli, velice byste se mlili, kdybyste byli tohoto v zklad falenho mnn! Bh nm pikzal, abychom vs uetili; a nebylo tak ani jednoho mezi nmi, je by ihned neposlechlo vle vemohoucho Stvoitele 19. A vy lid, kte mte nejen pt nejulechtilejch smysl, nbr jet k tomu nesmrtelnou dui a v n boskho ducha, jste mohli na Boha zapomenouti a zcela nepovimnutou nechati jeho nejsvtj jmno a vli? 20. , ty bdn pokolen, ty zloeen lidsk bytosti, ty prav prchniv obludo ir Zem! ekni, co jsi ty, anebo co chce bti ty, kdy u tebe Bh, Svat, tvj pelaskav Tvrce, jedin skrze Nho ty, tak jako ve jsi a trv?! On, kter ti mimo to jet z pevelik lsky daroval svobodu, aby t vyvrhele pekla, jednou bl a ble na Sv milujc Otcovsk srdce pithl! Za to mus On, pelaskav svat Otec, - bti proklet a zapomenut! , velk Boe, podporuj mou slu, kter mne chce, pi pohledu na tyto obludy opustit, abych mohl splniti tvou svatou vli 21. Pohlete na trvu! Chvl Boha, nebo zn ve sv nmot Boha a vy, ve sv iv svobod, nieho o nm nevte! Ano! Pohlete na tyto hory, pohlete na kameny, pohlete na vody, pohlete na ns, ano na ve, cokoli se jen me setkati s vaimi pohledy, s uima a jinmi smysly, chvalte, uctvejte a velebte Boha, - a vechna nebe jsou plna Jeho velk milosti, Jeho slvy a jeho nekonen pocty! A m jste naplnni vy, e jste Ho mohli s o a ze srdc tak, tak zcela ztratiti. 22. Krtce m slova jsou u konce! Nebylo by mn mon, abych na vs dle pohlel a zdroval se spravedliv zuivosti! Proto vs podle vle nejvyho opustm a na konec vm jen jet pravm, abyste a vs vn lska vyvede z naich nnch drp, proti vam rukm, z nich se jet kou bratrsk krev, na erstv vzduch a ustanov vs nrodem na zemi (abyste) vzpomnali na to, co vm zde ukrutn tygr, z jeho o klebc se a jasn planouc sl touha po krvi, proti vm vak jako bernek, podle vle Bo ekl a ukzal! 23. Ute se od prody, stalo-li se vae srdce nm vi tak zvunmu hlasu Bomu! Amen. 24. A kdy takto dokonil tygr svou silnou a psobivou e, pila ada na lva, kter tak nhle, haje za houtm, prudce z nho vyskoil a ped ponkud ji zmuilejma oima, zaujal pevn postoj, iroce otevel tlamu a ,jak bylo zmnno, jal se rovn mluviti, toti: Poslyte, vy hlu, a pohlete, vy slep domnl dritel moci Zem, vy siln krlov, knata a pni svta ve sv kom slabosti! Co myslte, jak by byla prv povinnost svobodnho tvora, kter me svm Bohem mu propjench sil podle libosti pouvati, kter tu nen a neme bti nim brzdn, aby mysleli z lsky na velkho, vemohoucho Tvrce? 25. Hlete, na m pohlte upen jako rozttn balvan a vte mn neli trouchnivjc pe! Nebylo by prvou povinnost usilovati o jeho nejsvtj vli, kter vm dala, jako mn, ivot

74

 a to vm nesmrteln, mn vak smrteln a tuto vli co nejochotnji plniti a tm doshnouti ztracen milosti, kterou ztratila vae nejvt neposlunost?! 26. Uinili jste to kdy, anebo inte to snad nyn? , nikoli, vy jste Boha jet nikdy nepoznali; a co nkdo nezn, vi tomu je tak v povinnosti zprostn, - to je vae hanebn tcha! J vm vak musm ci a se vs otzati, jak to tedy vlastn je, e jste zapomnli na Toho, na kterho byste pece mli dnem i noc siln vzpomnati a hlasit zvstovati jeho velkou, velebnost jako vychzejc Slunce, msc a jasn Hvzdy. 27. Hlete, j jsem siln, ukrutn obyvatel tto nehostinn krajiny pln mrtvch kamen a pichlavch trnitch kovin, musm si namhav, a nucen svou pirozenost tak krun hledati nuznou potravu a vdn pijmati co mn soudy Bo jen skrovn dopej, a mimo to i asto po cel dny sneti a trpti nejzuivj hlad. Proto pravm vm: Kdyby mn nkdo v m velk nouzi piel vstc i jen s nkolika kapkami vody, - el bych vdn za nm jako ochrann andl, rozdlil se s nm o posledn sousto a zemel bych z lsky k svmu dobrodinci! 28. Ale vy lid nejen e bijete, mute a usmrcujete sv pro vs pracujc bratry nbr jste dokonce Bohu nevdn, proklnte Jeho poehnn a zatracujete Jeho milost a pevracte jeho velkou lsku v nejjedovatj neistotu hada! 29. . Lamechu, Lamechu! Ty jsi chtl zapliti lesy, abys ns zniil, protoe jsme byli poslun vle velkho Boha! Co vak mme my co uiniti t o b , kter jsi zapomnl na Boha a zavradil sv bratry a chtl jsi ns ped Spravedlivm obviniti z krve?! 30. Hlete my nevyhledvme pomsty, akoliv jeho plny jsou nm dobe znmy; jen vy nevdn lid se chcete mstti na nevinnch! Proto se ute ode mne bti vdnmi a Boha poslunmi; teprve pak vystupte ven a state se tm, k emu vs Bo nejvy lska uinila a povolala! Amen! 31. A hle, kdy lev dokonil svou e, piblil se tak vlk a jal se k tto nyn ji nleit probuzen spolenosti kzati a napomnal j vn k povinnosti, poslunosti a k vzjemn lsce v Bohu a vem Jeho: stvoenm ka: 32. Pohlete sem, ped vaima oima a uima a plachmi srdci stojm j, obvan, drav vlk, povolan a probuzen velkou slitovnou lskou vemohoucho, svatho Boha, - kter jest vn sla, pln nejvyho, nejdokonalejho ivota ze Sebe a v Sob neviditeln vem bytostem, kter se uinili neposvcenmi v Jeho, milosti, jeliko On jest nejsvtj- abych vm oznmil Jeho svatou vli, na n jste tak hanebn bratrovraedn zapomnli ve velikm sobectv ve v sebelsce, vldychtivosti a z toho tak ve velikm opovrhovn toho, cokoli by vm jen njak mohlo pipomnati jsoucnost velkho Boha a jeho nedotknutelnou svatost. 33. Proto velk Lska probudila k vaemu velkmu pokoen a nevslovnmu zahanben prv ns, nejopovrhovanj a nejobvanj elmy, aby vm kzaly pedn poslunost ve v jemnosti a pokoe, a za druh, aby vm slepm lidem majcm se stti a bti nesmrtelnmi svm chovnm, jako nyn tak skrze slovo z naeho uvolnnho jazyka siln a drazn oznmily vli Bo. 34. A tato svat vle, v n zle a vn zleeti bude veker sla a moc, veker moudrost a pevnost, vn ivot a nejv blaen, nejv slastn svoboda, zn takto: Vy vichni jste si ped Bohem pln rovni, tedy brati a sestry; proto se nem nikdy nikomu ani zdti o njak pednosti ped ostatnmi. Nebo tu si nem ani sla, ani krsa, mld, st, ctnost, moudrost, anebo cokoli jinho initi kdy nrok na jakoukoli pednost, nbr se vemi tmito pednostmi si mte jen ve v lsce a odevzdanosti do bosk vle navzjem piskoiti a zmrn mn nadanm vypomhati, aby se vm dostalo pleitosti cviiti se v bosk ctnosti vn, vtpen vm lsky tak pedobrho Tvrce. Nebo jen z nejist, nejvt Lsky Se dala vemohouc Svatost pohnouti k tomu, aby stvoila ze Sebe vs patn, nevdn, na est, lsku a Boha zapomnajc lidi a pak jet kvli vm nessln, nekonen mnostv velijakch nepehlednch druh bytost, kter by vm vemonm zpsobem slouily. 35. Avak vy tikrt slep a pehlu nevidte a neslyte nic ze veho toho, co by vm vdy jen prosplo, nbr hanebn, nepodn, chlpn smyslnost a lska k tlu ve vem vs zatemnila a tak uvrhla do spr spravedliv zaslouen smrti! 36. Proto povate, co byste mli a mohli bti a co nyn jste: nic ne bdn larvy a had kukly pekla! 37. Zamte sv smysly, uspodejte sv dosti, omyjte se lskou, state se navzjem rovni v pokoe, v poslunosti a v nleit uspodan vchov svch dt; zanechte smilstva a

75

plote v poehnn Bom dti, a bute jim opravdovmi otci a matkami v lsce a milosti Bo; ute je pedevm bti poslunmi va moudr lsky, svat vle, jako i neoceniteln milosti Bo; teprve potom poznte, e jsme to nebyli my, zl zvata, nbr e to byla lska Bo, kter skrze nae rozvzan jazyky co nejmilostivji k vam um pronela tato svat slova! 38. A stanete-li se takovmi, jak vs nyn uinila lska vnho svatho Tvrce, pak shledte nejen zvata, jak se prv dozvdte, nbr veker tvory schopn ei, a smrt zmiz z vaeho srdce, a vy budete ivma oima a iroce otevenma uima ve velk jasnosti postehovati hlubiny boskch div. Rozvate dobe, co vm zde vlk zajist podivuhodn kzal a posute z toho ve svch sklench srdcch, jak velmi snadno mon jsou vn Lsce a Svatosti Bo vechny vci, - a pak v sob skrze milost Bo zpozorujete jet mnohem vzcnj vci! Amen. Kapitola 36. Vzpomnka na neposlunost Adamovu a milost Bo. A hlete, kdy byl vlk pozor: pravm vlk divupln dokonil tuto e plnou moudrosti ze Mne, skoil radostn na erstv vzduch a velk medvd stl pojednou, jak kte, jako s nebe spadl, ped zkrouenou do sebe veed spolenost a pohlel na n zmatenm, nestlm pohledem, jakoby tm chtl oznmiti, e jejich mysl jest jet jako jeho oi zmaten a nejist. Naznaiv tm stav jejich mysli, otevel konen tak on tlamu a jal se podle M vle mluviti k nm pevn a tm velmi upevujc slova pln vnosti a dstojnosti ka toti: 2. Co jest Bh, co jste vy, a kdo jsem j? Kdy byl Bh, ten Vn, Svat, Vemohouc uinil ze sebe skrze Sv vemohouc podstatn slovo Slunce, Zem, Msce, moe, hory, dol a velk roviny a pot zasadil velikho druhu rostliny, jako trvy a byliny, kee a stromy a to podle Svho moudrho du jedno po druhm, jako i potom o nco pozdji v tm du ponenhlu vemonho druh zvata, a vidl, e ve toto bylo podle Jeho svatosti pln dobr, tu pravila Jeho Lska v Sob Sam k Bohu uprosted jeho nekonen, vemohouc svatosti: 3. Nyn jest ve dobe pipraveno; uime tedy tak lovka z nejjemnj hlny Zem jako dokonal obraz ze Mne, jak podle M Lsky, tak i podle M milosti, abychom mohli bti poznni a chvleni samostatnm ivotem mimo Ns, a aby tak jednou veker stvoen mohlo bti v sob a skrze nho vykoupeno, aby tm dosplo opt k svobodnmu vdom svho elnho jsoucna ze Mne! 4. A hlete, jak jsme Se usnesli, tak se to tak ihned pln provedlo. Za nkolik okamik stl tu svobodn, vn lovk ve v sv ndhern velebnosti, vyzbrojen vemi nekonenmi dokonalostmi, pednostmi a s vtmi jet schopnostmi k dosaen jet nekonenjch dokonalost zpodobnnmi se svm pranejvtm Pvodcem, toti, svho velkho Boha se v a ve v duchovn sfe posvcen. 5. Ml moc mluviti s vekerm stvoenm, a dn Slunce nebylo tak vysoko a daleko, aby nemohlo slyeti jeho siln, tzajc se hlas; tak dn andlsk duch by se neodvil zstati dluen odpov tomuto velkmu tazateli a enku. 6. A Bh, Sm viditeln Svmu milkovi, mluvil a rozmlouval s nm jako Bratr s bratrem ka toti: Pohle na Mne, milovan Adame! (Nebo tak slul a dosud iv sluje tento prv lovk.) Nikoli abych t zkouel, nbr abych t uinil zcela dokonale svobodnm a tm Si t uinil stejn mocnm jako bychom byli jedno, dvm ti lehk, krtk pikzn, a to jen na velmi krtkou dobu; zachovej ho a po dobu kdy opt brzy pijdu k tob. Jestlie ho vrn zachov, zstanu u tebe a tak bude pak mti se Mnou ve, jako bychom byli jedno. 7. Hle, ve se mus podrobiti tv moci; avak pohle tamto na nedalek strom obten krsnmi plody; tomuto stromu jsem dosud z velmi rozumnho dvodu nepoehnal! Proto neokus dve sladk vy jablka; nebo toho dne, kdy bude z nho jsti ped Mm ehnajcm nvratem, zhe, pokaz se a uin se slabm, mdlm, slepm a smrtelnm! , milovan Adame, uvauj dobe o slovech svho pelaskavho Stvoitele a nepoka Mn M tak dalece ji zdail, nejvt dlo M lsky a moudrosti! 8. Nebo nyn ji nezle na Mn a na v M vemohoucnosti, nbr jedin na tob podle tv Mnou tob tko propjen svobody tv vle.

76

9. Nyn se me zachovati, anebo zkaziti! proto zachovej toto snadn pikzn a sta se pak druhm Bohem ze Mne a ve Mn! 10. A hlete, sotva se den sedmkrt vystdal se svou bezesvtlou prvodkyn, ji se stal tak tento prv, Bohem tak vysoce a zcela svobodn postaven lovk chlpnm, zhoubnm pohledem svho druhho j slabm, hluchm, slepm a nicmn vdom k sv vlastn nejvt kod na Boha zapomnl a zlomysln se stal neposlunm vi tak snadnmu a nejvy lskou nejv plnmu pikzn svho tak pedobrho a svatho Tvrce. 11. Nad tm se Vn, Svat rozltil a cel viditeln stvoen ped tv zkrouenho bezbonka zniil. Nezstal ueten ani kmen, kter by ml velikost jablka, ani dn zve, kter tak ji po cel tiscilet ped nevdnm lovkem vdn chodilo po dosud hubench nivch Zem. Tehdy nalezlo ve plnou zhubu v nekonenm moi boskho ohn hnvu. 12. Bohu ji nebylo nic svatm, vinen i nevinen, - to bylo velkmu hnvu jedno. Nade vemi a ve vech nekonench prostorch hmal jeho hlas hrozn mocn vekermu stvoen vn znien. Svty se chvly, uvolujce ve svch zkladech, a trosky unikaly vyjce a hrozn bdujce od jedn nekonenosti ke druh ped rozlcenou tv Bo. 13. Avak tu se stalo nco, co ve v vnosti dn andl nepochop: Zatm co On, Svat, Svou pravic ve ni v hnvu pro znesvcen hchem velkho bezbonka, chrn jeho stejn svat levice placho hnka! A jen jedna mal slza hnkova padla do tak mocn ukrutn hnvem houcho oka Boho, a hle, - vechen hnv zmizel a ji se na neposlunho lovka ze vech nekonench prostor usmvalo nov stvoen a zem a vechny hvzdy a vechny Svty se opt hemily nesslnmi tvory k slubm neposlunho lovka.poslunho lovka ve vech a ze vech nekonench prostor usmvalo nov stvoen a zem a vechny Hvzdy a vechny Svty se opt hemily nesslnmi tvory k slubm neposlunho lovka. 14. Jak byl p e d hchem, tak zstal omilostnn p o nm jet tm pes ticet let a ve v nepochopiteln moci a sle; padl opt, protoe v opojen smysln rozkoe pyn zapomnl, na svho tak lskyplnho Tvrce. Tvrce ho vyhnal (to jest. nesa jej na Svch rukou) z rje, zatm co musela na jinm mst rozkvsti pou pod kroejemi tohoto velkho hnka. 15, Bratrovraha Kaina potrestal perodnou zem, protoe nad svou ohavnost plakal a mimo to ho jet vysvobodil z drp jeho syna Hanocha a daroval mu moe s vekerou zem v nm; rovn tak i Meduheda a s jeho velkm nrodem; a nyn se osvduje Jeho nekonen Lska opt znova na vs a jeho srdce nyn nen uzaveno ani ped nejvtm zloincem Lamechem! 16. , pohlete, pohlete, vy nanejv nehodn lid, jak nekonenou lsku ml k vm Bh a pes veker vae nevysloviteln hchy vdy jet m! 17. Poslyte ze mne Jeho hlas zvstujc vm jeho milost! Pohlete tamto k jihu na velikou zemi pipravenou ji pro vs; pohlete, jak vs viditeln chrnil na Svm velkm, pelaskavmu srdci ped na spravedlivou zuivost! 18. A poslyte, jakmile skonm k vm svou pikzanou e a vy s plem pokleknte ped Jeho Lskou, uchop vs viditeln andlem a nn vs povede do on krsn, ji oznaen zem. 19. , lid, uvate, co jest Bh, co jste vy a m mete a mte bti, skrze jeho nekonenou Lsku; uvate vak tak ve sv milosti u Boha, kdo a co jsme my uboh opovrhovan zvata a obejmte jako On jen jest vam jako nam Tvrcem, nbr chce tak bti a vlastn ji dvno, dvno jest a byl opravdovm Otcem, dve jet neli byl uinn svt a my (obejmte) svou lskou nezitn vechny tvory a povate: Tak my nm a nemluvn bytosti tme se ze ivota. Proto nechte ve sv lsce z Boha jednou o velkm ptm dnu tak ns zti nov svtlo svobodnho ivota z Boha, v nm kad stvoen ti m a ti bude vn! 20. Nyn pokleknte ped Bohem, svm svatm Otcem, a plate ltostivmi slzami prav lsky, - potom se vak dejte nnou rukou vemohoucho Tvrce, nyn t svho pelaskavho Otce ochotn v lsce pozdvihnouti a Jeho ehnajc pravici vsti do vyznaen zem a state se tu nrodem, jak vs budou jet mocn uiti jeho vlastn, svat sta skrze rty velkho bratrskho andla! Amen.

77

(3. srpna 1840) 21. A hlete, kdy medvd ukonil e, rychle zmizel z jejich o, a na jeho mst se okamit nalzal andl, odn blm, svtlm rouchem, a tmto andlem byl zbon bel, kter vlastn ji neviditeln mluvil skrze dui zvat) co se vlastn vdy dje, e kdykoli se njak prodn pedmty stvaj sty vtce a proroky mluvcmi, tu njak andl zven do due vtce a proroka (promlouv) a ten pak to vhodnmi pirozenmi slovy bu sm nape anebo snze ihned v strun ei vyslov, a ovem jen vtec a prorok chpe, pro jedno je t a druh leh, z kterho dvodu ji sami apotolov, jako i tak vichni dvj vtci a proroci vce mluvili neli psali. 22. Kdy tedy tchto trnct lid obho pohlav andla pln spatilo, tu se jak andl ze Mne velmi nn k nim promlouvati a pravil, jak tu nsleduje, vrn pravdiv, toti: 23. Dti Kainovy, mho zlho bvalho bratra, jen dosud ije a ti bude budoucn po vechny pozemsk asy a do konce vech as tlesn, nedostiiteln dnmu smrtelnku a do brzkho konce v zlomyslnosti, kdy Vemohouc sdl pozdjm potomkm po velkm ase as skrze jednoho malho vtce velk vci a obrn se zmn o vaem zlm praotci (co se prv dje a ji se stalo), povate dobe, co vm zde eknu a sdlm podle nejsvtj vle z Boha, vemohoucho, vnho Tvrce i pelaskavho Otce vech andl, Otc a lid! Slyeli zde velmi vzcn slova z tlam nejdravjch zvat, kter Bh skrze mne umrnil a uinil schopnmi ei pro vs, kte jste byli zkaeni, vce neli tato zvata, velkou zlomyslnost hada Hanocha a nyn zejmna Lamecha, kter se stal velkm pachatelem ohavnost, ped nm m nyn veker stvoen hroznou oklivost, a na jeho ji spov ji jako Svty tk soudy Bo a maj pozorn oko na tm ji zcela naplnnou ndobu ohavnost nad Hvzdami. 24. Jeliko dosud tedy byli a dosud jste jet nejmlad, kte se museli proti sv ponkud lep vli spojiti s hadm vojskem Tataharovm, slitovala se nezmrn lska Bo nad vmi a dala vm pedn poznati nekonen zloin neznaboha Lamecha a jeho nanejv nadut panovan zuivosti. Potom vs dovedla sem zzranm zpsobem v krtk dob po tak dlouh cest, kter by se pi obyejn chzi sotva za stodvacet dn urazila, kdy vs byla pedevm tm dve zachrnila ze smrtelnch drp elem, kdy proklat Tatahar doel svho spravedlivho soudu a ukzal pak skrze smrt va vlastn smrt a vyslal nyn mne k vm, kter jsem ji dvno skrz naskrz iv, abych vs probudil ze spnku smrti a ukzal vm ivot v pokoe a ve stle dobrovoln poslunosti nejsvtj vle Bo a abych vs vedl do zem, kterou pro vs pipravila vn lska Bo. A a se zcela v lsce k Nmu ve v pokoe poznte, pak teprve tak pistoupiv k tomu milosti poznte pravou svatou, nejsvtj hodnotu ivota v sob a z toho teprve nejsvtj a nejvt hodnotu ve vn lsce svatho, vemohoucho Tvrce vech vc a pelaskavho Otce vech andl a lid nejen tto Zem, nbr jet jinch nesslnch Svt, o nich jste dosud nemli jet nikdy ani tuen; nebo vdti to jest dno pouze dtem a andlm Bom. 25. Avak jednou se Svty poklon tto Zemi, jeto jej svtlo, bude vt neli svtlo vech nebes; nebo jednou tu bude svtiti svatost Bo vem nrodm, kter budou dobr vle. A zstanete-li vrni v pokoe a v dobrovoln poslunosti nejsvtj vle vnho, velkho Otce, pronikne toto svtlo tak k vm a uin vs skrz naskrz ivmi; kdybyste se snad nkdy povyovali jeden nad druhho, pak toto nejjasnj a nejsvtj svtlo, z nejvnitnj hlubiny Bo vychzejc, pijde k vm jen jako svtlo nejvzdlenjho Slunce stvoen do nejtemnj noci Zem. 26. Hlete, potomci Lamechovi doshnou pro svou pchu svmi hlavami brzo oblohy, proraz ji svou prokletou, slepou a hluchou ztrnulost jako temn, zl bezbonci prv na o n o m mst, kde je ona velk ndoba nyn ji tm zcela pln velikch ohavnost. Tato velk ndoba se pak zt k zemi, pln hchu a nejstranjch soud Boch; potom se vichni pachatel zla ve vlnch bahna smilstva utop a udus a strhnou s sebou pevelik poet dt Boch, kte se daj dcerami hada ve svch srdcch zajmouti a budou s nimi pchati smilstvo a ploditi dti hnvu a kletby Bo, kter budou nazvny dtmi pekla a kojenci drak a nebude tu vce neli osm osob ueteno. 27. Avak neli se toto ve stane, nech Pn po ti sta let pichzeti uitele a proroky, kte je budou varovati ped jeho soudy a budou jim kzati pokn na odputn hch a pln zmny jejich smrti plnho zdnlivho ivota pekeln moci a budou jim ukazovati stopu pravho ivo-

78

ta z Bo nekonen slitovn lsky a milosti a budou jim divupln v malm dokonce ukazovati druh nastvajcch velkch soud Boch. 28. Potom se stane, e zl hav uchvt uitele a proroky a dlem je usmrt, dlem svmi hadmi rameny ovine a strhne je dol do molu jejich smilstva a zkaz je a usmrt na duchu a k tomu je uin jet vrahy jejich vlastnch dt (N.B.jako nyn u vs ve vaich Mn nadmru libch besedch!) 29. Potom nech Bh poslednho uitele bratra jedinho spravedlivho syna, kter bude slouti Boah (Noe), to jest spravedliv syn, jmnem Mahalai, na jeho vlastn dost jet cestovati po mstech ohavnosti a kzati tam. Ten okus zlo a sm se stane zlm, na konec opust Boha a zahyne v molu. 30. Teprve tehdy bude ona zmnn ndoba pln hchu a soudu, rozbita a v kletbou obtena vrena k Zemi a ze svho stedu na vech zlch bodech zapl, a jen kvli nemnoha spravedlivm oteve pak slitovn lska Bo mocn stavidla nebes a vysok pvaly se budou valiti i pes nejvy hory k umrnn pekelnho ohn a k uduen a itn dt, jako i Zem sam k noen lepho pokolen podle vle Bo. 31.Vy vak nebudete navtveni ani ohnm ani ztopami, budete-li pokorn poslun zachovvati nyn vm zjevenou vli Bo, kter lskypln zn takto: 32. Va prvou mylenkou budi Bh, jeho vle, jeho Lska a milost; a kdy se takto den odebere do hvzdn tpytc nrui noci a posledn paprsek krsnho Boho Slunce sladce dozn nad irmi nivami Zem, pak se odeberte do tto zkouejc svteln mylenky svho nesmrtelnho ducha, do poehnanho klidu svho tla. 33. Nestarejte se o potravu pro tlo; nebo kde Pn njakmu kraji na Zemi poehnal, tam jeho obyvatel nebudou muset nikdy trpti hlad, dokud se jejich snaha bude uprati k tomu, aby mli stle na zeteli a v srdci jen nejsvtj, ve ehnajc Vli vnho, velkho Otce; nebo lid byli stvoeni proto, aby poznali Boha a Jeho nejsvtj vli, aby podle n ili a slovem a plnm skutkem chvlili a velebili nejsvtj jmno, velkho, vnho Boha! 34. A budete-li to ve v pokoe a dobrovoln poslunosti z ist nezitn lsky k Bohu initi, bude Bh tak vdy hotov co nejmilostivji vm oznmiti Svou nejsvtj vli, dlem prostedn skrze mluvc produ, dlem vak tak bezprostedn skrze Sv vlastn iv slovo, hlasit mluv ve vaich srdcch. 35. Opomenete-li to uiniti i jen jeden den v njak vs zkouejc zdnliv postaitelnosti pak bude srdce toho, kdo by tu mohl zapomenouti na Boha obteno nejprve napomnajcm smutkem a po sedm dn bude nm jako shnil strom. A jako bude pda Zem pod lpjemi poslunho a k jeho stm vyhnti, nositi a ke zrn pivdti ty nejulechtilej plody, tak se tak bude Zem pod lpjemi neposlunho stvati pustinou a nebude nositi nic jinho neli prach, kamen, trny a bodl a jedovat bobule. 36. Nebo nekonen lska a moudrost Bo dv kadmu, co jeho jest. Zbonm, poslunm dtem dv chlb, med, mlko a sladk plody tlesn i duchovn, neposlun pyn had havti dv vak kameny, prach a bodl a jedovat bobule, duchovn i tlesn, aby ona zl hav zahynula a aby byl mrtv duch pokud mono zachovn a ponenhlu opt oivil v nekonen slitovn lsce velkho, vnho, nade ve jedin nejsvtjho Otce. 37. Hlete, vy vichni jste si rovni, - rovni vy mui a rovny vy eny! Avak vy eny pokrvejte nleit stydk sti jako i sv tlo a zejmna vak svou hlavu, aby vam chlpnm chovnm nebyl mu podraovn k smilstvu, jako kdy had vb velkou, skrytou chtivost svch svdnch o svobodn rod ptk do usmrcujcho zajet sv jedovat tlamy; nebo vy eny jste pedevm dtmi hada a plny jeho jedu. Proto bute pedevm hlavn cudn jako krlovna vel, kter se neodvauje se svm ponnm na svtlo slunen, nbr dnem i noc starostliv po bukch svch pokojnch dtiek; tak tak i vy mte bti a ve vem poslun svch mu, pokud to vyaduje nejsvtj vle Bo. Avak, kdyby vs njak mu eho by se nemlo ani vzpomnati proti nejsvtj vli Bo k nemu chtl nutiti, bude tak vm dovoleno svou hlavu ped muem obnaiti a jemn mu pipomenouti z Boha vychzejc povinnosti. A jestlie toto ve takto pesn splnte, pak vs Pn zahrne velkmi milostmi a stanete se sladkou rozkonou podvanou konen krse vnho, svatho Otce, vn a nesmrteln. 38. Vm mum nebudi vak dn dn jin zkon, neli vdy se vm oznamujc nejsvtj vle nejvyho Boha; kdo z vs by ji nechal nkdy ve svch prsou nepovimnutou, ped tm se svat sta Boha, jako i prody uzavrou. Pak mu bude dn, jeto se odvrtil od Boha na

79

venek, tak vnj zkon, kter jej uin otrokem hchu a sluebnkem pekla, jestlie sv srdce ihned nezlom, v pokorn poslunosti je neoist a pak je opt a prose a dlouho se modle ped Boha v bzni nepinese, aby mu Bh opt poehnal a Svou nejsvtj vl je posvtil. (N.B. To budi tak vm dobrm znamenm, jak a pro mte usilovati o znovuzrozen!) 39. Nyn vak povstate a oblete na sebe tento, dtmi Bomi pro vs pipraven at tento zde musk, a tento zde ensk abyste se rozeznvali pohlavm tak v odvu mravn, cudn a zpsobn. Daleka vak od vs budi vechna ndhera a pcha; jen pikrvati vs m at a chrniti ped nachlazenm v chladnch nocch tlesn a duchovn pivdti k Bohu v teple vn lsky, mrnost a poslunost. 40. A zde vezmi tak kad z vs psku a zava si j oi, aby nikdo nedostal zvra z propast, pes kter vs povedu a budeme na uritm mst, dte opt voln bh svtlu svch o a s velkou radost tu budete pohleti na svou pt pedbnou domovinu, pevelikou lskou pedobrho a pesvatho Otce ndhern zazenou. Tam se oberstvte poehnanou stravou zem a budete jsti z rukou dvou vs tak ji oekvajcch velkch dt Boch, mue a eny k vn ivotn posile vaeho ducha. Nyn mne nsledujte podle nejsvtj vle! Amen. 41. A hle, tu je Mj bel rychle vedl po sedm dn a noc a k uritmu mstu po cest pes ticet dn dlouh, a to bez odpoinku a bez potravy, nebo v t dob byli Mmi hosty a ltali jim jak kvte peen ptci do st, to jest : Krmil jsem je zatm duchovn; duch je pak slil na dui a due posilovala tlo; a tak mohli pi tto M prav nebesk strav zcela dobe vydreti. 42. A kdy takto ve zcela dobrm stavu dospli na urit msto, pili ihned ob zde je ekajc dti Bo aneb dti M lsky, Ahujel a jeho ena Aza (syn nebes a jeho ena jako nm spravedliv dost), jako vnuci dt Adamovch ped Setem a sejmuli jim psky s o a co nejvldnji je pivtali. Tu uaslo mocn tchto trnct dt ped tmito dvma velkmi dtmi M lsky, kter mly sprvnou mru lovka, toti estsetedestest palc mu a ena o edestest palc mn, zatm co oni zachrnn mli sotva mru vaich edesti palc 43. A kdy nyn opt pln pouvali sv oi a ui, jal se andl opt mluviti ka: Dti, zde jest msto vaeho uren, a tyto dv velk Bo dti povaujte za sv Bohem vm dan rodie a ve vem jich nsledujte, nebo takov jest vle Bo, kterou jsme vm pi svm prvm osloven musel zamleti! 44. Oni vm vdy potvrd, co bude Bh mluviti k vam srdcm, a vdy vs budou probouzeti, pijde-li na vaeho ducha spnek, a budou vs uiti mnohm uitenm vcem, kter vm budou velmi prospvati, jak tlesn, tak i duchovn. A pohlavn se nemte poznvati dve, dokud vm tito vai rodiov podle nejsvtj vle Bo nepoehnaj; a i kdy pak budete tak poehnni, bute nicmn vzdleni veho smilstva, nbr a se cudnost stkv na vaem tle jako bean a a nikdy rznice, hnv, zvist, lakomstv a smilstvo neznesvt nikdy posvcen plozen vaich dt, nbr stdmost ve vem a lska Bo nade vecko budi vaim pravidlem. Budete-li to konati, bude ivot vaeho tla dlouh a v odchod se Zem bude ve velikm svtle nekonen milosti vnho, svatho Otce, kde vs teprve oekv prav odmna, vn ivot, v prostrannm ln pesvatho, pelaskavho Otce ve vysokm nebi nad Hvzdami a kdysi, ach kdysi v jeho pelaskavm Srdci Samm! 45. Avak o tom vm podaj podrobnj zprvu vai rodiov, kte jsou pouovni Bohem a mho pouen ped vaima oima nepotebuj! Bo lska vm ehnej a jeho milost vs osv a posv a ve vs k ivotu! Amen, amen, amen. 46. A nyn vzte, e to jest zaloen Siny aneb ny, kterto zem zstala uetena potopy a jet dodnes je v celku mnohem lep neli ostatn krajiny tto zem a na nkolik blznovskch zhoren, kter sem byla teprve pozdji dovleena seznmenm se s ostatnmi lidmi zlho svta. Neznovuzrozen a se nikdy neodv hlsati tady M evangelium! Amen.

80

Kapitola 37. Pradjiny nroda nskho. (l0. Srpna 1840)

Dve neli odcestujeme zpt do Hanochu musm vm nutn ci nco bliho o obyvatelch ny. Nyn dejte pozor a slyte, co se te pedn velikosti onch velkch dt M lsky z Adama, jest vae pedstava myln, jestlie si pi tom pedstavujete njakou tlesnou velikost, nbr estsetestaedest palc jest pln slo M lsky v lovku. Palce toti oznamuji mru dobra z lsky ke Mn; z toho jest obrceno est set ke Mn, edest k blinmu a konen est k sob. A mra eny se rovn bosk me v mui; avak lska k blinmu a sebelska enina tvo rozdl estaedest a v tom m ena bezpodmnen mue ve vem co se toho te poslouchati. Jeto je vytvoena z mue jako sebelska, me se tak jen v mui milovati, m-li bti jej lska spravedliv; a jeto jest mui nejble, jest tak jej lska k blinmu pedevm v mui, a odtud ten rozdl. 2. Ostatn byli tyto dv, jako t vechny dti Adamovy, tak ovem tlesn znan vt neli velmi oslaben dti Kainovy a mnohem mohutnj, silnj a pevnj ve vech svch svalech, ilch a trobch. 3. (NB. Podobnost sla lovka s slem mho odprce pochz pak odtud, e u nho jest to prv obrcen, aby ped Mma oima byl bytost nejv hodnou oklivosti.) 4. Nyn vidte, jak byl Sihin prv, kter obrtil svou mysl ke Mn, tak byl tak nejproslulejm synem tchto rodi a vedl tak ostatn velmi peliv v poslunosti; proto Ahujel ehnaje nejprve jemu ve jmnu Mm v ptomnosti Azy a vech ostatnch pravil: 5. Sihine, ehnm tob ve jmnu mho a tvho Boha! Zem bude slouti jako tv jmno. Vezmi si za enu svou nejkrsnj sestru a zplo s n nejv poehnan kzni dti podobn dtem Bom a nazvi je syny nebes a dcerami Zem a a bude mj velk rod se zem lskou Bo vzat, pak but tvoji potomci lskyplnmi, moudrmi vdci potomk tvch bratr! 6. Lsku hledej a moudrost ti bude dna, a tvj kmen nezeme a do konce vech as; nebo Pn uin tvmu kmeni mnoho lini, aby tv jmno ilo a do konce vech as. 7. T o b jest dna j e d n a ena; ale postupem asu a si vezmou muov ve v kzni tak nkolik en kvli plozen pokolen; bute vak dalec veho smilstva a nepoehnanho plozen. Budete-li to ve zachovvati bude vaeho nroda ji za tisc let jako trvy na zemi a jeho Hvzd na nebi. 8. J se svmi nemnoha potomky vm budu jet ehnati a jet po pt set let vs vsti; potom vak pijde ada na tebe a na konec as. as pak mte podle zralosti plod, kter ti v jednom obhu Zem kolem Slunce ptkrt uzraje. A kdykoli jste njakou vc poznali, tedy pohlete do sebe; najdete tam znamen a tmto znamenm tuto vc vdy nzorn oznaujte. Vae skutky budou pak vyjadovny rznmi pimenmi arami a jejich provdn body; tak zaznamenvejte, co ve jet od ns budoucn uslyte, se naute a zvte, a to nutn z toho ukate tak svm dtem a na konec as k nkdejmu velkmu svdectv a zl had havti. Amen. 9. Avak, bez jmy svobody ducha nezstal ani tento nrod vdy zcela tm. Sotva po stodvaceti letech po potop vzrostli potomci Sihinovi rovn ve znan nrod a asto se ocitli v rznch rozepch a tak vytvoili strany, kter se liily zvyky a bohoslubami. Nkte tvrdili, e veden jsou schopn jen prvorozen; jin pravili, e prvorozenstv nen nic zvltnho, protoe se astji vyskytovala prvorozen ensk, - proto zpsobilost k veden mus bt zstavena vdy rozumnjm srdcm. Toho se opt chytili jin z lidu a pravili Jde-li jen o srdce, pro tedy nem bti tak rozumn srdce niho bratra schopn veden? Nkte pak zavrhli opt ve a pravili: Jak tomu bylo na potku, tak to m zstati a na konec as! Nkte pravili, e lovk se m vude a vdy tzati Boha o radu a nem nikdy o sv jm souditi a jednati. Na to odpovdli opt jin: Je-li tomu tak, pak to zajist me uiniti kad; k emu tedy potom jednoho anebo tak jet nkolik vdc? Jin opt pravili, e Bh Se kadmu nezjevuje, aby se tm lid nestvali postradatelnmi. Na to odvtili opt nkte: M tedy kad vtec uiniti, co slyel, a veden zstaviti Bohu; k emu tedy potom jednoho, aneb nkolik vdc?Opt jin poznamenali: Kdo nm vak ru za to, e takov domnle ve stojc vtec a uitel mluv tak vdy slovo Bo? Jin opt na to pravili: Ano, neme-li a nesm-li se ani uitelm ji bezpodmnen v-

81

iti, pak nm nejsou uitel a vdci nic platn! A podobnho vtipkovn bylo vce, m se tedy tak stvalo, e bylo zaloeno mnoho sekt a tm se e rozpadla na velmi rzn odvtv veden a uen a takto rozttna trvala dle a do roku 3700 po vzniku Adama, kdy pak vystoupil dokonce vaim lepm djepiscm ji ponkud znm budovatel Hehu-Tsin-ovy linie (ochrann zdi, jmnem i Hoang Ti - moudr samovdce nroda) jen se jal lidu velmi mocn kzati a prorokoval mu, kterak jeden velk nrod nedaleko hranic jeho zem potaj je vysldil; a nepilome-li vichni ruku k dlu a neprovedou-li kolem cel e vysokou a silnou ze, pak se tento nrod v masch pln sly vrhne dovnit a vechny je zle usmrt. 10. On sm m moc ode Mne, zadreti tento vpd do t doby, neli bude ze dokonena; avak jen na deset let, proto a pouij veker ple, aby toto velik dlo podle M jemu zjeven vle dokonili, jinak by to s nimi zle dopadlo 11. Tu se vichni, kdo jen mli ruce chopili prce a za osm a pl roku byla ze v dlce vce ne osm set sedmdest tisc muskch dlek a v ce devti muskch dlek a ve vi devatencti muskch dlek hotova a ve vzdlenostech sto dlek byla opatena jet o deset dlek vy strn v, v n muselo stti stdav a konati str 100 mu, co ovem zrovna pli dlouho netrvalo, jeto tento falen prorok se u lidu sm odkryl tm, e dal jejich vechny nboensk spisy sebrati, a, co se v nich pro jeho opravdu despotickho ducha nehodilo, spliti a zniiti. 12. Tm se mu podailo tuto ped nm rozdlenou i opt, ovem jen nsilm spojiti, a as po edest let j jako prav usurptor (uchvatitel) vldnouti. Jeho syn stejnho jmna byl vlan a povoln; za to vak musel jeho syn, tet nstupce tchto dvou usurptor, zaplatiti tento velk zloin svm ivotem pi jednom veobecnm lidovm povstn, protoe zaal pokraovati jet ukrutnji v krvavm pronsledovn zbonch, s nm zapoal ji jeho dd. 13. e se pak rozpadla opt na mnoho st, a potom konen roku tohoto svta 3786 Liehu Pang (lupi) sebral vojsko stejn smlejcch, ve jako vojevdce si podrobil a konen se prohlsil za samovldce (csae) a syna nebes. Sebral, pokud to bylo mon, star, nkde tu a tam skryt spisy a povsti, uspodal nboenstv, ustanovil knze, kte museli bdti nad svatyn, rozdlil nrod v urit tdy aneb kasty, kter tehdy pod trestem smrti nikdo nesml pestoupiti. 14. Tm zaloil tak zvanou nebeskou i, aneb velkou dynastii (Han) a rozil ji i pes ze velmi znan na zpad. A tak trvala tato e a do tvrtho stolet ped velkm zlovtnm Mho slova, kdy opt trpla dosti siln rozdlen a pi tom ztratila velkou st Tatarska a Mongolska a tm se dostala do t zpascch , enkue zvanch, a jet pozdji ve tvrtm stolet po velkm zlovtn Mho Slova tento kmen vyhasl, a tato e pila ve stejn nebesk podob kvli lidu a knm pod mongolsko tatarskho vldce, kter povstal v krajin jezera Bajkalskho v jeho a pod jeho nesnesitelnm vedenm se nachz jet dodnes.) (1840) 15. Zde mte nyn cel, zcela krtk djiny ny. Kdo je ve ve tvrd, a tam cestuje a pesvd se; avak nebude se mu daiti mnohem lpe, neli kdyby cestoval do Japonu. Slepmu nepomh svtilna ani za jasnho dne; vidoucmu vak posta svtlo Slunce! 16. Nue, jeto jsme takovmto zpsobem opatili dobe naich trnct studujcch, vrtme se na krtkou dobu jet do Hanochu a pihldneme ponkud k poetilmu ponn Lamechov; a a se tu, a do dob Noemovch a do omrzen nasytme, uinme pak jet krtkou nvtvu k praotci Adamovi a pak oteveme ihned stavidla neb. Amen. Kapitola 38. Rodina Lamechova. Dovedete si velmi snadno pedstaviti, e takovm mocnm sthovnm v jednom roce se stal Hanoch, tak i deset ostatnch mst velmi liduprzdnm, e k tomu Lamech ztratil jet sv vrn stoupence a proto jeho moc, na n si tolik zakldal se stala jako nicotnou nulou. 2. Pihldneme-li k tto okolnosti, pak bez velk nmahy snadno brzy poznte, e Lamech musel aspo na dobu ticeti let sv vldy napnouti nutn jemnj struny, aby mu byl lid opt

82

poddn a zaal pro nho pracovati, aby se mohl aspo se svou rodinou bezstarostn jako vep a jako ln vl narati. 3. Jeho rodina se pak skldala ze dvou en, je sluly Ada a Cilla to jest ctnost uspv v radostn mysli, pak tich odevzdanost a snen.(Ada mla dva syny, toti Jabala (otce obyvatel chatr na pat hor) a Jubala hudebnka, vynlezce pastsk palky a housl, nstroje kter nebyl nepodobn nstroji vaemu, jene se skldal z j e d n o h o devnho kusu, kter namhav zhotovil pomoc kamennch nstroj na brouen a hlazen. 4. A Cilla mla pak syna, toti Thubalkaina a jeho sestru Naeme. Mm milostivm doputnm se stal Thubalkain mistrem v opracovn kov, a Naeme pak krotila divok zvata a tm opatovala svmu bratrovi a jeho pomocnkm vstup do rudnch hor a byla na celm tle velmi krsn a mla velice pokornou, ale tak tm zmuilej dui a ve svch och mla velkou slu, take ped jejm pohledem se stvaly pevn kameny voskem a tvrd zuby elem mkk jako pe holubice. 5. Hlete to byla Lamechova rodina vedle nkolika mlo sluh, kte mu zstali a nkolika panskch a bezcennch kubn, tedy veho vudy asi ticet osob, kter musely vesms velmi piln pracovati, aby obdrely trochu jdla a pokryly nahotu tla, jak ji bylo eeno, as po ticet let, kdy pak zaal lid opt putovati do Hanochu, spe kvli dobrm vynlezm, neli kvli Lamechovi, aby tam nakupoval uiten kovov vci, co se tu stvalo tm vmnou. Tak sem cestovali lid o ostatnch deseti mst, aby naslouchali hudb Jubalov, kter obmkovala jejich srdce a nalaovala opt Lamecha; tak velk krsa Naeme vbila vechna srdce, a neastnm byl nazvn ten, kdo neuvidl tve Naemy, a plakal a kvlel proto po cel dny. 6. Abyste vak vidli, jak toto bylo mon, pipojm vm mal popis jej postavy.Tato Naeme jest tou bytost, kter se ztrcela do edovkho, ernho pohanstv, jako cho kove a bohyn krsy pod zvltnm jmnem Venue.Od doby Sry a Rachaely nechodila po Zemi tlesn nikdy tak krsn bytost jako Naeme. Jej velikost obnela podle va mry pt stevc. Jej vlas byl ernj neli uhl. Jej elo bylo bl jako erstv napadl snh, smrem k om zcela jemn zaervenal. Oi byly velk a pln blankytn, zornice ohniv ern, vka sv a nn, brvy rovn tmav. Nos byl pm a ztrcel se v jemnm mkkm konci, pod nm dva otvory svm jemn zaoblenm tvarem poskytovaly lib pohled. sta mla prv velikost oka, a jejich mrn zdvien rty umlely kadou ri. Jej lce, v nejkrsnjm, vesele se usmvajcm, pimenm tvaru, byly lehce nedechnuty nejnnj a nejslad erven vech r a jejich barva se podobala snhem pokryt ri, kdy snh nechv a k svmu leskle blmu povrchu svtati jakoby poslednmu paprsku lsky tto krlovsk kvtiny. Tak tak jej brada byla, jako dn jin v tvaru pozemskm. Jej krk nebyl ani pli dlouh, ani pli krtk, nbr zcela pimen, hladk a obl, bez nejmen poskvrny. Zatek prsou se rozeznval od krku jen mrn bujnm, nhlm zvenm, rovn tak i rm a je, ob pimen podle nejlepho pomru. Prsa se podobala spe terickmu, blmu vlehu ivota neli nemu tlesnmu a na jejich nanejv vzneenm zaoblen se zdly pueti dv jar mlad re. Jej rm byla tak pln, mkk a nn, e si o tom nedovedete uiniti ani nejslab pojem; nebo takov rm se vyskytuj jen v nebi; A v tomto nejkrsnjm pomru bylo tak cel jej tlo potaen lesknouc se snhovou blost v terick jemnosti a mkkosti. 7. Tato Naeme se nyn stala enou svho bratra, kter s n zplodil sedm syn, kte vypadali velmi neohraban a nestvrn a podobali se v mnohm ohledu vaim tak zvanm blbcm. Pinou toho bylo to, e se Naeme musela podle vle otcovy dvati a pli asto pouvati k ist necudnm elm kvli vldychtivosti; nebo tm se stal opt veker musk lid Lamechovi poddn. Oi vech nyn byly obrceny k Naeme a ui vech k hrabivm rozkazm Lamechovm; nebo Naeme zstvala a do svho osmdestho roku pedmtem lidskho obdivu a za tto doby lid opt velice vzrostl a nsledoval vech pokyn Lamechovch. Jeto nyn Lamech vidl, jak se stal opt mocnm, stval se tak vdy psnjm a tvrdm a ukrutn tu pro tvrdojn dokonce zavedl dve ji zmnn trest smrti. 28. srpna 1840 8. Prv za doby Naeme se stalo na Mj rozkaz se strany dt Adamovch prv posln jednoho dobrho posla s hor do niny Hanochu, aby tam zvstoval M jmno a to pmo na dvoe samho Lamecha. A hle, Lamech pijal onoho posla dobe; a tmto poslem byl vnuk

83

Adamv, pochzejc od vnuk Adamovch ped Setem a slul Hored (Hrozn) a byl velk, moudr a neml ani eny, ani dt. A kdy pak Lamech po pouen Horedov veel do sebe, prokzal tomuto poslu velkou est, svolal svj cel ensk dvr a prosil posla, aby si vybral nejkrsnj enu. A hle, tu pohldl Hored proti M vli na enu Thubalkainovu a ona musela na ivot a na smrt poslechnouti pkazu Lamechova. 9. Nebo, akoliv Naeme bylo ji tm osmdest let, byla nicmn tak krsn, e by nyn osmnctilet bujn slena musela ped n do noci zalzti. Thubalkain byl beztoho ji odjakiva na nevru zvykl; proto mu tak tato udlost nela pli k srdci, a to tm mn, e jej Hored ujistil, e mu pedn divok zvata nebudou moci ji ukoditi nsledkem jeho zbran a kovovho odvu, a za druh, e mu opat s hor nkolik silnch pomocnk, kte ho budou pede vm chrniti a ukou mu teprve sprvn zpsob, jek obrbti kovy k velikm uitenm vcem. 10. Thubalkain byl tm tak pln spokojen, a tm byla vc hanebn odbyta. Hored opustil Hanoch a vrtil se, se svou enou opt do hor. 11. Avak co se te pomocnk s hor, zstvalo to pi slibu; nebo Hored neel se svou enou ji ke svm, nbr vyhledal si osaml msto, aby mu jeho tst nikdo nezvidl. 12. Tmto oklamnm byl Thubalkain nucen pemluviti svho bratra Jabala, syna z Ady, aby se s nm spolil, postavili si na horch huti, obydleli je jako stre a teprve tmto zpsobem vystupovali jako obyvatel hut. 13. Takovm zpsobem zdili dnou vrobu kov a vyrbli ster, dlem uitkov, dlem vak t ozdobn, galantn, skvl vci, kter ly za vmnu plod na draku. Ano, tm ze vech mst, jako i z ostatn velk zem cestovali lid k chrnnm hutm a podle pepychu a poteby tu nakupovali a byli velice oddni Thubalkainovi a pivdli sv syny do uen k Thubalkainovi, m tento hutn lid v krtk dob tak vzrost, e z nho zanalo bti Lamechovi zko. 14. I pomyslel si: Co budu, co mm initi? Skutek kterho jsem se na svch bratrech dopustil, vis tiv na mch prsou. Onen, Velk, Hrozn z hor, kter se stal mm druhm zetm, vytkl mi tce mj zloin; pikzal mi, abych oznmil tuto hanebnost lidu. Avak uinm-li to, pak nebudu jist svm ivotem; neuinm-li to vak, budu mti proti sob Boha a jeho velk dti na horch, kter mne neposlunho zni. 15. A hle, jaksi siln hlas pravil z jeho prsou: Oznam to svm enm a ekni jim: eny Lamechovy, poslyte mou e a zapamatujte si dobe co vm eknu: Zabil jsme mue sob k sekye a jinocha sob k rn; - Kain a pchne sedmkrt, ale Lamech sedmasedmdestkrt! 16. A hle, tak to bylo Lamechovi vhod; a uinil, ihned jak mu onen hlas pikzal. Kdy to vak jeho eny uslyely, zhrozily se tak mocn, e z toho onmly a proto tak nemohly nikomu nic o tom sdliti. Po njak dob ho tajn opustily o odebrali se k svm synm do hut. Avak neli tam pily, byly zdreny dvma horaly, obdrely opt e a byly vzaty sebou na posvcen viny hor. 17. Sotva doly do hor, vyptvaly se brzy na Naeme avak vdcov jim sdlili, e Hored z nevry a zvisti zmizel z jejich obzoru a e jim nen dno vidti, kam jako erv zalezl; a kdyby se chtli dti jimi poehnati, vzali by si je (tito vdcov) za eny. Nebo Ad bylo sto deset a Cille teprve sto let a byly ob dosud pekrsn a vypadaly, jakoby jim bylo v nynj dob pi dobrm, chovn teprve tyiadvacet let. 18. Pot se daly poehnati a staly se jejich enami; cestovaly pak se svmi mui k pobytu Adamov, ktermu ji bylo devt set dvacet let, aby tak on jim poehnal. 19. Kdy je Adam spatil, pravil pohnutm hlasem: Poslyte, moji vnukov, znm vechny sv potomky, kte tu jsou v mm poehnn po poehnn belov od vn Lsky; ale tyto dv eny neznm! Odkud jsou? A ob odpovdly: Jsou to do klatby dny eny Lamechovy, kter dal svou hanebnost do klatby 20. A Adam pravil: Co pravte? J znm syna Mathusalasova a tomu je teprve stoestadvacet let a enu dosud nikdy nepoznal! (N.B.z 25 ervna 1841: Zde vak neznamen onch sto estadvacet let vk, nbr oznamuje jen stav, ve kterm lovk jet nezaujal sprvn pomr, kter jest sto pro Boha, deset pro bratra a blinho a jeden pro sebe! Dovede-li potati, potej a shled, kdy je lovk zpsobil stti se znovuzrozenm. Lamech nepoznal jet eny proto, e v duchu jet nestl na stupni kter je stanoven ze zkladn kmen vnho du. Ans. W.H. (Anselm W. Httenbrenner; vyd) m teprve sto sedmaticet let; - tu mus od sedmi a tak od t jet leccos odpadnout, Amen. To pravm j, v Otec. Amen. Amen.Amen. Bylo

84

tehdy dv st tiaticet Lamechovi a estatyicet Mathusalahovi. Srov. 110 kap. Ver 7. Vyd.) Co tedy pravte? Zloeena budi le a sta, kter ji mluvila a jazyk, kter nepravdu mluv ped tv Bo! Proto, pi kletb Kainov toho vraha mluvte, odkud jsou ty eny? 21. Nehnvej se ote Adame! Tak z lna Kainova vznikl v proklat nin Lamech; a ten zavradil dva bratry. Tyto eny byly zbon v kletb; proto ns Pn probudil, abychom zachrnili, co bylo ztraceno. A jestlie jsme plnili vli shora, pak se ote nehnvej, nbr poehnej tomu, co Pn zachrnil! 22. A hle, Adam byl pohnut a pravil: Co Pn zachrnil, to je ji poehnno, a tu by m poehnn bylo jen zloinem, - proto odejdte v pokoji! Co se lb Pnu Bohu, jak by se nemlo lbit mn?! proto opatrujte tyto poklady. Kapitola 39. Potek a dvod padku dt viny. A hle, pot opustili praotce a odeli a opatrovali tyto poklady a pli siln ve svch srdcch, take Mn zbyl jen velmi mal prostor, co ovem nebylo naskrze ji podle Mho du. A tak se jejich srdce ponenhlu zatemovala, a oni se stvali smyslnj a smyslnj. A takovmi se stvaly i jejich dti, a brzy bylo ji mlo rozdlu mezi nimi a Hanochity. 2. Kdy nyn dti Adamovy zpozorovaly, e tyto eny jsou neobyejn krsn tzali se obou, odkud tyto eny jsou. 3. Tito (dva vdcov;vyd.orig) pak odpovdli: Z niny Hanochu; jest jich tam jet mnoho tisc, kter vznikly z krve Kainovy! Jdte tam a zvstujte tam jmno Pn a dostane se vm stejn odmny. Hored tam el a byl odmnn; my jsme tam li, a odmna jest nm na srdce pivzna! I tzali se na Horeda; a oba odpovdli: Brati, nae lska ns ve sv poehnan sladkosti oslepila; proto nevme, kam se odebral. Myslme vak, e nastoupil cestu Ahujela a Azy a vy vte, e se tam dve nepijde, dokud Slunce osmdestkrt nevyjde a nezapadne; avak zle mlo na tom, aby se mu v jeho tst zvidlo, nbr ve zle na tom, abyste konali vli Jehovovou a abyste li a dali v Hanochu zahmt Jeho svatmu jmnu a odmna vs nemine. 4. A tch, kte to slyeli bylo potem sedm, a ti se odebrali do niny. Avak naped pohldneme jet do niny Hanochovy a budeme je tam oekvati neli jet je tam nechme pln vstoupiti a jednati jako nepovolanm ve jmnu Mm ze zjmu asnch. 5. Nue hle, Lamech neml nyn ji nikoho, kdo by jej potoval. Nic ho nezajmalo; hudba zachvvala jeho svdomm, a on v jemnch zchvvech slyel vdy jen posledn vzdechy svch zavradnch bratr a tn paly ezal do jeho kamennho srdce. A tak klnul Jubalovi, e dokzal tak niemn nstroj, kter jej pi zvuku kadho tnu nejen sedmasedmdesateronsobn usmrcuje, nbr vdy mu zpsobuje tisceronsobnou smrt. Z t t o piny, kter vdy tak mocn zneklidovala jeho svdom, musel tak Jubal opustiti dvr a nesml se ji vce ukzati, jestlie mu toti jet trochu zleelo na jeho ivot. 6. Ani jeho nejkrsnj kubny a kdyby se sebe pvabnji upravily nebyly ji sto, aby si u nho aspo njak zalben zskaly; proto roztrhly sv roucha a plakaly a truchlily. A kdy to Lamech uvidl, el k nim a pravil: M Ada jest tatam a m Cilly tu ji nen; co s vmi? Jdte na pole a pracujte, abyste nemly przdn aludek v Hanochu a na mm dvoe se nezkazily; nebo j ji nepotebuji nikoho, neli jen sama sebe! Kdybych byl jet ve sv moci, pak by se Slunce, msc a vechny Hvzdy ped mou zuivost sklonili; avak od doby Tataharovy jsem zeslbl a tak nemohu ji ani mnohmi popravami, kter se staly podle mho spravedlivho zkona obnoviti svou ztracenou moc. Proto chci ve vzdliti, a bti sm se svmi nemnohmi sluebnky a rdci a s ostatnmi sloucmi a chci omeziti svou vldu jen na sv msto. Ve ostatn vak budi bez zkona a voln jako ptk, a kdokoli se k mmu dvoru pibl, bude potrestn smrt! 7. A nyn se klite, abyste nebyly prv, kter by tento rozsudek poctily; a a se dn neodvauje slovo odpovdti, nechce-li vidti mou zlobu ve sv krvi schlazenou!

85

8. A hle, tu se nhle vzdlil on i dvky, jich bylo potem ticet nejznamenitj krsy ve vku dvaceti a tyiceti let. Kdy doshly voln prody posadily se na zem, radily se mezi sebou o tom, co by se tu nyn mlo dlati, - a nemohly k dnmu pznivmu rozhodnut dospti. A hle, kdy tak nyn sem a tam pemlely, spatily pojednou kolem sebe stti sedm velkch mu v pln sle a velice se ulekly tmto nenadlm pekvapenm. Kdy mui zpozorovali jejich rozpaky, oslovili je takto kouce: 9. Nebojte se, mlad krsn dti, nebo nic zlho vs nepotk! My nepichzme z Hanochu, abychom vs pivedli na smrt, nbr pichzme sem shora s hor a chceme vs zachrniti; a chcete-li se pod doznnm boskho jmna Jehovy dti nmi ehnati, vezmeme si vs, mocn skrze lsku Boha, pemocnho otce naeho Adama, za sv mil eny. Pak ns muste vak nsledovati na viny, kam Naeme nsledovala velkho Horeda a kam se do ochrann a jist nrui dvou bratr Aholinovy a Jollielovy pohodln odebrali Ada a Cilla, kter byla pedtm enami ukrutnho bratrovraha Lamecha. 10. Tu povstaly dvky a pravily: Ns je potem ticet a vs jen sedm; sm-li si z vs kad vzti jen jednu enu, jak jsme kdysi slyely, pak je otzkou, co bude po vaem boku dlati zbylch tiadvacet? 11. A onch sedm pravilo: Nen tomu tak, jak mnte! Akoliv na potku, jak ns dosud ijc praotec Adam pouil, byl stvoen vemohouc lskou Jehovovou jen j e d e n mu a j e d n a ena, jest nicmn nm dtem Bohem dovoleno vzti si tyi, tak pt a jet vce en kvli plozen. Proto nemjte obavy, dejte se poehnati a nsledujte ns!. 12. A hle, kdy to dvky uslyely pevelice se zaradovaly a v zpt nsledovaly mue. A kdy byly vystoupily pln na viny, nevdlo onch sedm, jak tyto poklady lsky mezi sebe rozdliti. I padli na tv a prosily Mne snan o radu. A hle tu sem piel Set a pravil: Povstate a nechtjte pokoueti Boha kivopsenmi srdci, dotazovnm Svatho, jak byste mezi sebou rozdlily neist lov, nbr jdte k Adamovi, litujte tam svho, mocnho pestupku a rozdlte pak eny svm bratrm, a jim dve Adam poehn, abyste se mohli objeviti spravedliv ped Bohem; nebo vy vte, e Bh je svat a e Jeho zem se nem znesvcovat neposlunost a chlpnost vaeho marnivho srdce! 13, A hle, po tto dtce odelo onch sedm s onmi slenami, vedeni Setem ped obydl Adamovo a nalezli Adama s Evou se modliti a vzdychati ke Mn po boku Enose (kazatele Mho jmna), kter byl synem Setovm a po boku Henochov (vle Jehovova), pezbonho syna Jaredova. Set oznmil ihned otci Adamovi, co se pihodilo a prosil jej, aby se slitoval nad krv Kainovou, aby tm opt zdil d, kter onch sedm poruilo: 14. A Adam vak pravil: , mil synu beli Sete, - ano, ty jsi vrnm obrazem mho zbonho bela; ty jsi jako on byl, zcela podle m mysli naplnn lskou! On ehnal z lsky vrahovi a ty hled poehnn pro krev mho neptele! 15. . Budi tisckrt poehnn, probuzen sm Bo a ehnej tmto poehnnm onu tak hluboko znesvcenou krev a rozdl onu krev dtem! A jak se Pnu lb, me si kad vzti j e d n u z dvat a ani o jednu vce avak zde v zemi Jehovov a ji nezstane, nbr a odejde po zpadu as ticet dn daleko a tam, a si uin pbytek v doln nin a a nepichz k otcm, kte tu pebvaj dve, dokud Slunce stokrt neope kruh na sv cest; nebo mj mil Abele-Sete, naplnn milost Jehovovou, ostatn v, jak svat jest toto msto, na nm je jeho svat jmno tak asto z st kadho jmenovno, kde stoj tvj obtn olt, kde tak ke Enos svatou vli nejvyho, svatho Otce, a kde Henoch pln do poslednho puntku svatou vli. Proto jednej v nejsvtjm jmnu Jehovov a ve jmnu mm, kter jest jmno svat, protoe jsem je jako prv nezrozen, z Bo svat ruky stvoen lovk obdrel z Jeho nejsvtjch st! 16. Lska nech t d a milost tebe vede vn! Amen! 17. A hle, Enos a Henoch doprovodili otce Seta z chaty Adamovy. A Eva plakala radost, jeto vidla Adama tak astnho a pravila: Adame, jak se vdy tm, jsi-li tak velice asten! Ale pohldnu-li zpt na sebe, zesmutnm zase, uvdomm-li si, jak velk jest m vina, a kolik zla z n ji povstalo; - jak to teprve mus vypadati u potomk Kainovch! , Boe! Jak velkou jsem hnic! 18. Adam vak odpovdl, utuje ji: Milovan eno, m druh j, tvj smutek jest vdy sprvn a Pnu lib. Proto bu klidn v srdci a pova, e bez Boha nic nememe nikdy plnho klidu nalzti; proto tak mme ve Pnu za ob pinsti. Hle, On jest mocn, moudr a pln

86

lsky a nalezne tak nleit prostedky, aby opt narovnal, co se skrze ns pokivilo. Proto bu bez starosti; lska Pn svm asem ve opt sprav! Amen! 19. A hle, tu pramti dkovala Adamovi, a on j naposled poehnal Mm jmnem a il potom jet deset let. ona vak jet ticet 20. A Set pak uinil, jak mu byl Adam poradil. Onch sedm se vak dalo do ple, e se maj vzdliti. A Setovi jich bylo v srdci lto a padl na tv a prosil Mne snan ka ve svm srdci: , Jehovo! Hle, slzy tchto dt mne pl, a pece m lska jest u pirovnn s Tvm nekonenm slitovnm jen nenvist! Oznam Svmi sty Henochovi, co mm initi; anebo mne nech jako Abela zemti, abych nevidl slz dt, kter maj bt vypovzeny! , Jehovo! Vysly, jako vdy, tak tentokrte mou snanou prosbu! Amen! 21. A hle, Henoch pohldl k nebi a J jsem mu otevel sta a on se jal mluviti ka: Piloil jsem Sv ucho k zemi a postehl dobe lsku Setovu. A tedy onch sedm d dvky svm ticeti bratrm nemajcch en a potom jet deset let cudn ij, tak a zstanou; ne-li a prchnou s Mch o, jak jim uril Adam! Amen. 22. A kdy to onch sedm uslyelo, rozjaili a rozveselili se v srdcch a velebili a chvlili Boha za tak velkou milost a pivedli dvky s velkou radost svm bratrm, vedeni Setem, Henochem a Enosem. 23. A kdy brati spatili tyto dvky, umlkli se a nevdli, co by to znamenalo a zdrhali se je pijmouti. A jeto jsem zpozoroval ochotu onch sedmi pravil jsem sty Henochovmi: 24. V onch sedmi jsem zjistil nezitn srdce, kter se tilo, e uin radost svm bratrm; proto si podrte ony dvky, poehnan vaemu srdci, kad tyi a dva nejstar po pti; ale pikzan cudnost budi zachovna! Amen. 25. A hle, Set, Enos a Henoch jim poehnali a opustili je chvlce a velebce M jmno a li a vypravovali to Adamovi. Kapitola 40. e Adamova o jeho pdu. 14. z 1840

A kdy toto Adam od Seta, Enosa a pezbonho Henocha uslyel, byl velice poten, jeto vidl, jak vysoce je M lska povznesena nad lsku vech lid, a nemlo se podivil, nebo tm poznal, e M lska se vnoila dokonce do hlubin kletby k hladk had havti a promluvil, skrz naskrz tm dojat, tuto krtkou e, kter jet dlouho pot byla proslulou a zachovala se a do potopy, nebyla vak zaznamenna, nbr penela se jen od st k stm. Tato e pak znla takto: 2. , m dti! Otevete iroce oi a zkoumejte rozshl nivy Zem, kter je nyn, pokud sahaj vae pohledy, tm ji vude poseta mmi poehnanmi dtmi! Pohldnte t dol do niny a pehldnte vechny tyto temn, rozshl niny, a vizte smrem k vchodu onu pevysokou, stle hoc horu! Obshnte celou Zemi, mete-li, a pohldnte na mne prvho lovka tto zem, - ano, co pravm, pohldnte na mne, jako na toho, kter m bti prv, kter jako tvor pedchzel v duchu vekermu stvoen a kter byl svtivj neli sted Slunc a chtl bti vt neli Bh! A Bh mn ukzal moc Sv svatosti, a byl jsem zatracen a uvren do nekonench hlubin moe boskho hnvu a byl jsem tu nekonenmi hlubinami vrhn z jednoho hnvu do druhho. Ano, uplynuly tu snad cel vnosti; a pesto ji nebylo mono v dalek nezmrnosti nalzti msteka, kde bych mohl v tto velk nicot nalzti njak msto k odpoinku. 3. A kdy jsem tak padal od jedn nekonenosti ke druh a vdy dl a dle padal vn, vn a vdy vn, tu jsem zaal poznvati velikost a nekonen a vn trvajc moc Bo, a m marniv snaen se mn stvalo jasnm. 4. Avak pomyslel jsem si: Co mn nyn prospje toto poznn? Jsem nyn pli vzdlen od Boha, a On neme o mn ji nieho vdti; nebo v tto nekonen nicotnosti nevldne nic jinho, neli vn Bo zapomenut. Na vky jsem padl a od hnvu k hnvu, kde byly na m elo neustle ohniv vlny a irok plamenn jazyky olizovaly m troby a plily mne vce neli

87

do bla rozhaven desky kovov; nyn jsem vak klesl i pod tyto proudy hnvu navky hluboko. Kde je nyn rozhnvan Bh, a kde jsem j? Jest tu vude hluch, nekonen noc! 5. A hlete, kdy mnou probhaly tyto aln mylenky, zpozoroval jsem pojednou z vnch vin sneti se bytost mn podobnou. Tato Bytost mn bleskurychle doshla mocnou rukou mne uchopila a sladce se usmvajc pohldla na mne a pravila: Lucifere, uboh padl duchu, zn Mne? 6. A j jsem pravil: Jak bych t ml poznati v tto bezbytostn, temn nicot?! Me-li mne vak zniiti a uiniti rovnm tomu, eho nikdy nebylo, nen a ji nikdy nebude, ui tak, a j ti pedem podkuji, aby ses po mm znien nevracel bez podkovn z tohoto bezbytostnho msta k svm mn neznmm vinm! 7. A slyte, tato Bytost pravila: Posly! J t nechci zniiti, nbr chci t udreti a pivsti zpt po cizch cestch tam, odkud jsi pln hn pchy vyel. 8. A j jsem pravil: Ui co me; ale uva velikost hnvu Boho! Nebo j jsem byl velk a vzal jsem za sv; proto pova a kdybys njak vznikl jet vt neli j, - e Bh jest vn a nekonen a pln planoucho hnvu!! 9. A ona Bytost odpovdla: Copak jsi nikdy nemil t lsku v Bohu? Hle, i kdy jsou vlny hnvu velik, pece jen Jeho lska sah jet tam, kde hlubok proudy hnvu jsou vn vyschl pod nekonenmi okraji nekonenosti, kde zan druh nekonenost ! 10. A j jsem na to odpovdl: Hle, kdy jsem byl jet knetem veho svtla, byl mn ukzn slab plamnek. Tomu jsem se ml koiti; nebo byla to vn lska Bo. Tomu ve svm zivm lesku jsem nemohl uviti a vidl jsem se daleko povznesen nad onm slabm plamnkem. A hle, tu mn uchvtila zloba m svtl viny. Rozntil jsem se jet vce a svm svtlem jsem chtl zniiti tento plamnek pln; avak tu mne uchopil bosk hnv, byl jsem vren sem do tto vn, temn przdnoty, kter jsem doshl teprve po vnostech. 11. A hlete, tu jsem pojednou spatil tento plamnek vzneti se nad hlavou tto Bytosti, a tato Bytost mn pak opt pravila: Lucifere, poznv Mne nyn?- A j jsem odpovdl: Ano, Pane, poznvm t; jsi Bo lska a sah dle neli Jeho nekonen vlna hnvu. Shldni na mne ve sv Milosti a opati mi pevn msteko, abych mohl v tto vn przdnot nalzti klid! 12. A hlete, tu z jasnho oka vn lsky skanula slza do temnch prostor vnosti a stala se velkm vodstvem. A lska dechla na velk vodstvo v hlubin a vody se rozdlily a z vod se staly nessln kapky.A plamnek nad hlavou vn lsky se v tom okamiku rozil a rozntil kapky v nessln velk Slunce; Slunce pak v teplot vn lsky srela Zem a Zem sv Msce. 13. A hlete, ze stedu Boch slz piplula tato Zem nahoru ke mn a lska j poehnala a dechla na n a zem vykvetla jako zahrada a byla hladk, krsn a rovn; ale nebylo tu mon spatiti jet dnou ivou bytost. Avak Lska pohldla na zemi, a ivot velikho druhu se hemil na n, jak v moch a ostatnch vodch, jak na pevninch, tak v ilm vzduchu. 14. Hlete, to ve jsem vidl a jsem si nyn toho zvltn milost Pn pln vdom. Kdy pak byla Zem takto podle vle lsky Bo ponenhlu podle vnho du vypravena, tu obrtila Lska Sv oi do viny Bo a pravila: 15. Uime, vy svat mocnosti Otcovy, lovka a dejme mu ivou dui, aby to, co padlo, nalezlo bod klidu a pokoilo se ped Tebou a Mnou a ped vekerou moc Na svatosti! 16. Tu zahmlo z ohnm naplnnch vnch prostor a onm hmnm byl hlas Bo a tomuto hlasu rozumla jen Lska a Ona pot stvoila z jemn hlny pohlete sem tyto nohy, kter mn u pes devt set let nos, ruce a - krtce, jak ped vmi stojm, tak mne utvoila vn Lska! 17. A brzy jsem stl zde. Ale byl jsem jet mrtv a nebylo mono na mn pozorovati dn hnut, dn pohyb. Tu se sklonila vn lska nad tmto mrtvm tvarem a ivm dechem foukla mu nozdrami do trob ivou dui: a hlete, tak se stal iv, jako nyn j, prv lovk ir Zem a pohlel na velk stvoen a neml z nho dnou radost a byl unaven mm divuplnm jsoucnem a nemohl pochopiti, jak kdy a co a pro a odkud jsem piel; nebo m iv oduevnl forma nemohla tvoc vnou Lsku vidti. 18. A hlete, tu vn Lska dala tto form ponoiti se do prvho spnku a pravila mn: Pohle na sv msto klidu! Vejdi do srdce tohoto ivho pbytku; nebo pipravila jsem jej pro tebe. Najde v nm popsanou tabuli, na n bude velkmi ohnivmi psmeny zaznamenna vle Bo; podle n se obra a vezmi si svou vli a - pijmi za to vli Bo!

88

19.Hle, to ona ciz cesta, po n t chci pivsti zpt! Nepohlej nikdy na sebe, nbr vdy na onu tabuli Bo; pak bude se Mnou ti vn a vldnouti z Mho trnu nad nekonenost! Ale bda tob padne-li jet jednou; pak se ti stane lska dokonce kletbou, a J dm lovku jinho ducha, kter vyjde pedevm ze Mne, - ty pak bude museti znovu toto stanovisko na vky vk opustiti a nebude nikdy dn as neli as vnho ohn v hnvu Bom a v kletb Lsky! 20. Proto pova co to znamen! Hnv Bo me bt umrnn, vlo-li se do toho Lska; bude-li ti vak i Lska klnouti, kdo t potom uchrn od vn zloby Bostv a jak potom bude prostedek mezi hnvem Bom a tebou? Pravm tob: dn jin neli soud a zatracen! Nebo jsi dlem Bom ze Mne! Kde vak jest bytost, kter by se mohla vzneenosti Bo dotknouti? Nebo bu bude dlo podle vle svobodn moci vn svatosti Bo nebo svobodn vle ti byla dna proto, abys v sob poznal vli vn moci Bo, - nechce-li vak to, pak na tob nic nezle a pak pozn nekonenou moc Bo, kdy t bude spoutvati do vn, plc nicotnosti. 21. Nebo u Boha se nebere v vahu dn bytost, a nezle Mu vn nic na miliardch takovch duch, jakm jsi ty; nebo On me v kadm okamiku vyvolati v ivot nesetn miliardy a jet vtch duch neli jsi ty, aby je pak na vky zniil, neodpovdaj-li jeho vn vzneenosti! 22.Proto pova, co Bh jest, a co chce, a co jsi ty, a co chtti m se svou tob propjenou svobodou vle, aby se mohla zjeviti velk vzneenost Bo v tob a tak tak ve vem, kdo z tebe povstali a v tob a s tebou padli! 23. Pohle na rozshl hrob Zem a tak vech nesetnch svt hvzdnch. J s tebe sejmu velk bm s tebou padlch a vlom je nyn do Zem a do vech Hvzd a ani prek se nebude neuiten vzneti a bude v sob a do asu skrvati ivou bytost podobnou tob. 24. A hlete, tu vzala Lska ducha a vloila jej do spcho tvaru; a duchu se lbilo ve mn, jeto vidl, e je dobe skryt a osvobozen od tak velkho bemene, kter musel tak dlouho nositi a nyn byl nesen v ivm pbytku, kter pipravila vn Lska. 25- A kdy jsem se takovmto zpsobem sjednotil s onm duchem, hlete, tu mne vn Lska probudila. Probudil jsem se a stl jsem jako jednotliv lovk v tvi celho nezmrnho stvoen a nevidl jsem nikoho jinho neli jen sebe, trvu Zem a jej kee a stromy a tak svtc Slunce na dalek modr obloze. A pojala Mne zkost. Opustil jsem toto msto, hledal jsem spolenost a nenalezl jsem ani j e d i n bytosti, kter by se mi podobala! 26. A kdy jsem byl unaven hlednm, padl jsem opt k zemi a zmocnil se mne sladk spnek. A hlete, v tomto spnku jsem ml nsledujc sen: Uprosted svho srdce jsem spatil nekonen pvabnou bytost a tato bytost pravila ve mn ke mn: 27. Pohle na mne, jak krsn jsem a pvabn a mm tvar podobn tvmu a mohu jej dobe pehldnouti! A byla-li m postava kdysi jen velik svtlo, je vyslalo paprsky podl nekonench prostor a stravovalo se samo v tto pevelikosti, nemohla jsem pece jen nikdy zti svj tvar, nbr byla jsem samo svtlo, v nm se odhalovaly nesetn tvary. Tvary, z nich jsem se znekonenna vidla a dobe pociovala, byly mn vzaty; ale zato mn je nyn sam dn tvar a tento tvar jest krsnj neli nkdy m nkdej svtlo, a v tomto tvaru se sob lbm tak velice, e mm ze sebe velk poten a miluji sebe a budu tebou milovna a mm velkou touhu v sob, k sob a mohu t k sob pithnouti.kdykoli chci a ty mus na vdy, nsledovati pitahovn m dosti! 28. A hlete, ml jsem skuten velk zalben na sob v sob. A kdy jsem takto v tomto zalben stle pevnji a pevnji usnal, tu jsem spatil svtlou ruku skrz naskrz a do stedu srdce mne pronikati a pevn m druh j dreti. A toto se z potku vzpralo; ale brzy mocnm prstm Jehovovy Lsky podlehlo; nebo onou svtlou rukou byla ruka vn Lsky! 29. A mocn prst Bo rozlomil brzy mmu druhmu j ebro, shl do jeho nitra a vythl brzy z jeho trob erva a konen uzavel opt msto, kde si mocn prst Pn uinil cestu k odnt samolib dosti. A potom jsem vak nevidl toto m druh j, ji tak pvabn jako pedtm a jeho tvar byl podobn tvaru mmu, a ji jsem neml nklonnost k nmu, nbr oba jsme byli pitahovni vnou Lskou. Tu spatil jsem ducha upadnouti do dmoty a v tto dmot se rozloil a petekl do vech mch st, a byli jsme pln jedno. 30. A zatm co se mi toto dosud zdlo, hlete, tu mne pojednou probudil sladk hlas a tento hlas byl hlasem Pn a pravil: Adame, synu Zem, probu se a pohle na svou pomocnici!

89

A j jsem spatil ped sebou Evu a byl jsem nadmru vesel; nebo vidl jsem sv, ze sebe vystoupiv druh j a to mlo velkou radost ze mne, a tato radost byla prv lska, kterou jsem j, prv nezrozen lovk, pocioval a vidl jsem po prv svou milovanou enu a miloval jsem ji ist v nejistm ln vn Bo Lsky ve v hojnosti prvho ivota! 31. A poslyte dle, v tomto sladkm pocitu jsem proil ti dny a ti noci. Tu jsem vak poctil v sob pojednou jistou przdnotu, a nevdl jsem co si s n poti anebo co by se z toho mlo aneb mohlo stti! 32. Pusto bylo kol mho srdce a sucho v stech, - a hlete, tu pojednou pede mnou stla vn Lska, vypadala tak lib a laskav, vdechla na mne a poslila mne a pravila: Adame, hle, ty hladov a zn po pokrmu a npoji a tv lska, kter bude slouti Eva, nemn. Pohle na stromy, kterm nyn poehnm; jejich plod povejte k posile, jak svho tla, tak i sv due. Ale s onoho stromu tamto uprosted zahrady nejezte, dokud se nevrtm, abych vm a tomuto stromu poehnal; nebo v den, kdy s tohoto stromu poije, vstoup do tebe tak smrt. Bude sice pokouen; ale bu vytrval do tetice, tak zahub erva smrti, kter hlod na tomto strom, oist Evu a piprav sob a j a vem, kte se stali a stanou z tebe, nejv svobodn, blaen, vn ivot v Bohu. 33. Hle, proto jsem uinil as, aby tv zkouka trvala jen krtce a vybojovan vak ivot vn! 34. Hle, nemus se dnou ciz moc bojovati, nbr se sebou samm; nebo J jsem ti uinil ve poddanm, jen tebe samho jsem nemohl vak a nesml, aby to byl ivot vlastnm. Proto neignoruj toto snadn pikzn a povznes se nad sebe sama, abys mohl t navky! 35. Hle, onen erv jest v podstat tv zlo a nos v sob osten smrti; proto nekousej do ostnu erva, kterho jsem ti vzal ped Evou z tvho srdce ve spnku a vytvoil z nho Evu, kter je ti mil, ponvad vznikla z tv lsky a jej tlo z tv dosti a zstal v n koen smrti, kterou m oiviti svou poslunost! 36. Milovan Adame, pohle, J, vn Bo Lska, z N proud vekeren ivot, pravm ti to prose: Nepoka Mn tak velk dlo na tob! Ty v, jak dlouh as as uplynul od t doby, co jsem t zachytil ve vnm padn od ivota k smrti! Hle, kdyby ji tehdy byl as, pak by asi uplynula miliarda takovch pozemskch let a J jsem Se nevyhbal vemon starosti, abych tebe milho stvoenho bratra zachrnil; ale jeto J jsem tolik uinil, ui tak nco mlo ty, a vra Mn v sob Mho milovanho bratra, abychom mohli bti v Bohu, naem svatm Otci, opt jednou lskou na vky. Amen. 37. A hlete, tu mne Lska opustila. A j jsem jedl a pil a posiloval se k neposlunosti! , dti, poslyte, j jsem se stal vn lsce neposlun! 38. A vm Zem vypravuje velikost m ohavnosti; nebo nezstal kmen na kameni a nekonenost byla naplnna velkou moc Boho hnvu! 39. Skryl jsem se a prolval trpk slzy ltosti; a vn Lska nepohrdla mmi slzami a slzy Eviny byly j pjemn. , dti, poslyte, Lska ve opt napravila! Opt jsem chybil v sobotu a hlasit zaplakal nad svou zvrcenost. A hlete Lska poslala andla a dala vyvsti ze zahrady pokuen do zem, kterou Set jet velmi dobe zn, do zem polepen, ale tak do zem smutku, - a opt do zem radosti. Nebo kdy jsem sejmul kletbu s hlavy Kaina, kter se stal mm smrtelnm ostnem zkaen, jeliko povstal ze vy jablka, kter bylo poslinno ervem smrti, dala mn Lska Pn mho milho bela Seta, - a ped sto lty vedl ns vechny tento nov andl vn Lsky Pn sem do zem poznn Boha a jeho vn pravdy, kde Abel zasadil me a sbral s kee erven a bl bobule! 40. Hlete, dtka, co ve ona nezmrn Lska Bo na mn a na ns vech uinila, jet in a vn initi bude! Proto bute vesel, kdy vn Lska navtvuje tak dti Kainovy; avak a tam nikdo bez vslovnho pikzn Pn nechod, nebo tamj, pda se skld z blta a erv! Proto, jestlie Pn naped, nkomu nepoehnal, a se tam neodvauje! Nebo veker zlo spov nyn v ench niny; proto se jimi nezneisujte! Amen.

90

Kapitola 41. Henoch povoln za kazatele. 21. z 1840

A kdy byl Adam tuto e Mm zvltnm doputnm ukonil, bylo jeho nitro k jeho prospchu opt uzaveno. Set, Enos a Henoch se vak nade v mru podivovali a nemohli pochopiti vysok smysl tto ei a tzali se Adama, co tm vlastn chtl ci. 2. On vak s asem pohldl na n a sotva vdl, e nco mluvil a naproti tomu se tzal co to vlastn mluvil. 3. Avak na to pravil Set: , ote, ty jsi nm odhalil svj zvratn vznik od potku veho jsoucna a ukzal jsi nm nepochopiteln veden vn Lsky. My jsme tomu nerozumli a chtli jsme t poprositi a bli vysvtlen; proto odpus nm tento pestupek na zvdavosti! Kdo by se tak nepodivoval vcem, kter prv z tvch st pronikaly k nam um?! 4. Adam vak povstal, rozlil se a pravil: Jestlie jste nyn slyeli obdivuhodn vci, pak povate, e pochz od Pna a nikoli ze mne a tak tedy tak vte, komu pat pedevm dk a cta! 5. Chvalte tedy Pna, nebo On jest nejvy Lska a moudrost Sama ve v Svatosti, a povate, e lovk lovku neme nic dti, le by to dve nepijal od Lsky Pna, kter jest jedinm Drcem vech dar dobrch! Dal-li jsem vm nco dobrho, nedal jsem to j, nbr Pn vm to dal. Chyb-li vm svtlo, pak pohldnte vzhru k Svtlu nebes a pak velmi snadno poznte, odkud neustle proud Svtlo vech svtel; nebo dv-li se nkomu njak dar, tam tak velk, svat Drce nen daleko. Proto Ho hledejte a tak Ho jist naleznete a porozumn milosti ned na sebe ekati! 6. Dobe o tom uvaujte; nebo Adam, vs vech otec, prav vm nyn, jako dve, o onom pechodnm dn (to jest o pechodu dn od Lucifera k Adamovi ;vyd.orig.) ze sniujc se velk milosti vnho, pesvatho, pedobrho Otce! Jeliko tedy Svat, Lskypln vykonal Sv, konejte i vy sv a poslouchejte ve vech vcech! Amen. 7. A hlete tu se Adamovi poklonili a li svou cestou promlouvaje, co by se tu mlo dlati. A Henoch, ze vech nejmlad, kter ostatn pro svou zvltn zbonost byl uitelem Mho jmna, chopil se slova a pravil svm otcm: 8. Otcov! Adam, n pozemsk otec promluvil slova pln moudrosti a hlubokho smyslu. My jsme jim nerozumli; nebo mluvil, ani vdl, e takto mluvil. Je-li tomu tak, pak je snadno pochopiteln, e mluvil dojemn. Nebo kdyby byl mluvil jako lovk, jak bychom mu jako lid nebyli porozumli? Jeliko vak mluvil zpsobem sice lidskm vci ze jmna Boho jazykem ducha, jen tu byl svdkem Lsky v Bohu a z Boha, nemohla ovem nae tlesn bytost niemu rozumti ze veho toho, co jest Boha a Ducha Lsky. 9. Bylo-li to tedy nyn eeno z Ducha Lsky podle vnho radku svatosti Jehovovy, muselo to bti eeno k oslaven nejsvtjho jmna. My tomu ovem s na krtkozrakost nerozumme; ale jen Jeden, jen tomu rozum a tento jeden jest vn Lska Pn: z N vzelo ve, co tu jest, a tak tak nae lska k N. A tak pociuji, e nech-li nkdo svou Lsku probuditi a prouditi do vech st sv bytosti k vn lsce z Boha v Bohu, porozum takovto ei moudrosti; nebo lska jest koenem v moudrosti a nen nikde moudrosti, le jedin v lsce, k Lsce v Bohu 10. Proto, , otcov, my mme koen z Boha; nechme jej pueti do vech st naeho ivota a mj o pocit mn pehlasit a jasn prav, e nm bude z moe milosti vn Lsky jet mnoh a velk poskytnuto, co bude jet vt, hlub a vzneenj neli to, co nm vypravoval Adam. Z Adama a Evy jsem zrozeni; proto mme mnoho tla, ale mlo porozumn srdce. A vak budou moci lid jednou bti zrozen z ist Bo Lsky, pak jim bude nae porozumn hkou. 11. A hlete, tato krtk poun e se zalbila Setovi a rovn Enosovi tak, e Enos, obraceje se k Setovi pravil: Ote Sete, Henoch nyn promluvil e tak plnou skrytho smyslu, e mn prola jako ohniv proud morkem a kostmi a M srdce se zhrozilo skryt moudrosti bosk lsky v nm. 12. Posly, ote, jeho ctn jest pravdiv, nebo jeho cel bytost se vyslovuje v nejist lsce a plna pokory; proto a jest nadle veobecnm uitelem vech naich bratr a dt

91

v skryt moudrosti vn Lsky. Nebo akoliv dal Pn kadmu lsku a porozumn srdce jako istou milost ze sebe Sama, jest vak na druh stran tak citeln pravdiv, e kad z ns neme zvednouti stejn bm a jeden m vce sly v nohch, jin v rukou, jin v prsou, jin v zdech opt jin v trobch, a ten v tom a ten v onom. Tak m sice kad lidskou tv a pece nen jeden druhmu podoben. A tak myslm tak toto: Henoch m velkou moc a slu v srdci, a dn se mu v tom nevyrovn; nebo lsky neme mti kad kolik chce, nbr kolik mu Pn propjil. Dal sice kadmu lsku, ale ne vichni jsou v n rovn; proto jest zajist porozumn rzn, aby byl jeden bratr potebn druhmu, m se pak vyrovn, co Pn dal tak pemoude nerovn vzniknouti. 13. A ty, mil Henochu, jen jsi zajist slyel tuto mou e, ekni mi, zda nen tomu tak, anebo me-li anebo m-li anebo sm-li tomu bti jinak? Tv srdce jest siln, a porozumn tv ma m; proto mluv, a u pravm cestm Pn a ukazuj nm vem jeho nepochopiteln lpje, a u ns spravedliv nejsvtj jmno Pn nleit chvliti a velebiti, jak se to zajist slu nm dtem Jeho vn Lsky a tm dtem naeho starho Otce! Amen. 14. A hlete, kdy zbon Henoch uslyel tuto e, plnou dstojnosti a vzneenosti z st Enochovch, otzal se obou otc: A bude se slueti slabmu dtti kzati tm, od nich se m jet velmi mnoho uiti? 15. Set a Enos vak odpovdli kouce: Mil Henochu, copak nev, jak ns Adam astji pouoval?! Otcov zplodili s poehnnm Pn v tlech svch dt jen pbytky pro nae mlad bratry; protoe my jsme tedy ploditel tl a nikoli t lsky, kter jest ivm duchem z Lsky Bo, nejsme tedy v Lsce nim jinm neli navzjem sammi braty a sestrami a jsme tedy spe dti jednoho a tho Otce v nebesch a viny, kter jest vnm pbytkem svatosti Boha, kter jest nam pravm Otcem. Proto jen ka ve sv lsce dle, a bu ujitn, e my s milost Bo dobe rozeznme jazyk bratra a dtte; nebo ke-li nkdo lsku, mluv jako bratr ze srdce vn Lsky a jeho slovo bude jako vychzejc Slunce, jeho hejc svtlo rozptyluje mlhy z temnch brzd Zem. Kdo by vak kzal jen ze sv, jemu propjen moudrosti, toho uen by se podobalo polednmu svtlu Slunce, kter svtlo ji neohv, nbr jen mocn a nesnesiteln pl, a kad pak ped pli ostrmi paprsky rd prch pod nejhust stny z bzn ped takovmi palivmi paprsky! 16. Ty vak, mil Henochu, m v sob jen velk zdlo lsky a nikoli hol moudrosti; proto nech nm, svm bratrm v Bohu, toto sv Bosk rann Slunce vyjti! 17. A Henoch odpovdl: Mil otcov, je-li tomu tak, a mj pocit z Boha mn tak prav, e je tomu tak, pak jste mluvili zajist pln sprvn; jen na jednu vc jste zapomnli a tato vc je nanejv dleit a zn takto: Kad me podle sv libosti mluviti a jednati ku poct Bo, jak a kdykoli chce; ale kzati v jeho jmnu me jen ten, komu to bylo dno shora. Mn jest to dno jen od vs, ale jet ne shora proto ki jen ped vmi. Bude-li mn to vak dno tak shora, pak teprve budu smti a moci kzati vem bratrm velkou slu jmna vn Lsky. Co se vak te slunosti veleben velkho jmna, pak, mil otcov, beztoho vte, jak veleben a jak chvla jest Pnu nejpjemnj, a tak vte, e tu nejsou ani slova, ani posunky, ani mylenky, ani obadn obyeje nim, nbr e jedin lska a poslunost jsou Mu nejlibj obt, kterou mu meme my lid pinsti! On, kter jest nam Bohem a Otcem, pesn v, co s nmi chce; proto stani ve vdy jeho svat vle! Amen. 18. Ano, pravil Set, mil Henochu, tak takov e byla plna moudrosti z nekonen lsky Pn a podobala se krsnmu jitru, kter v tob vychz z mrnho plamene vn lsky a toto nejkrsnj a nejndhernj svtlo jest prav rann Slunce srdce; ano to jest. Ono jedin svtlo, a mimo toto svtlo nen svtla, ano i svtlo Slunce, jest jen mdlm odleskem tohoto ndhernho, jedinho svtla veker Lsky. Hle, toto svtlo svt tak velice mile v tvm srdci; vdy ns oberstvuje a ohv nae srdce velkmi, svatho Otce dstojnmi mylenkami. Ano, kdy mluv, zd se mi, jako bych slyel zvuky ze svta, kter jednou vzejde naim pozdnm potomkm jako velk proud svtla z vnho Boho jitra; - hle, tak velice ns oberstvuje e tvho srdce. Proto neml, nbr mluv, a nech srdci voln bh, a uka nm, co si j a Enoch pejeme! 19. A kdy to Henoch uslyel, pohldl k nebi a pravil Mn tie ve svm srdci toto: Svat Ote, shldni milostiv na mne, Sv slab dt! Hle, mm dvati a nemm nieho neli svou lsku k Tob! Ote, hle, my vichni jsme zapren ervi Ped tebou, vemohouc, vn, svat Ote! Nen nic dobrho na ns, neli jedin nae lska k Tob, kter naped pila z Tebe do ns. S touto svou lskou v ns, dej Se, , dobr, svat Ote, ze vech naich sil nade v mru

92

milovati! Nebo co mohu j slaboch mluviti, kdy m lska k Tob mn vdy brzd jazyk, - proto tak, jak v, nemohu T ani chvliti, ani velebiti, nebo lska k Tob mn ochromuje jazyk. 20. , Ote, shldni tedy milostiv na mne zaprenho erva a rozva mn jazyk, je-li tvou svatou vl, abych mluvil k oslaven Tvho jmna v tv svch otc, bratr a dt! Ty v, e Enos, Kenan, Mahalalel a mj otec Jared, hlsali vdy velkou slvu Tvho nejsvtjho jmna; , nenech ani mne bti nehodnm synem mch zbonch otc. 21. A hlete, kdy byl Henoch ve svm milujcm srdci vyslovil tuto tichou modlitbiku, kter byla tou pravou modlitbou a kter tak byla a vn Mi zstane jedin pjemnou, protoe to byla ta prav modlitba, dal jsem ihned sestoupiti k zemi andla a posliti tu jeho bratra Henocha a nechal jsem mu pln rozvzati jazyk. A kdy se toto stalo, hlete, tu se Henoch ze sv lsky vzmuil a jal se mluviti takto: 22. , mil otcov a milkov Bo, hlete, lska k Bohu mne uinila na krtk as slepm, hluchm a nmm; Pn ve Sv lsce shldl na mne, a Jeho nezmrn Lska mne poslila a mj mdl jazyk rozvzala. Hlete, to ve nyn prv uinila ona vn Lska. Nyn teprve mohu a smm mluviti; proto poslyte chvlu svatho Otce! 23. Hlete, Pn jest pln lsky, chce, aby Ho lovk ze vech svch sil miloval; nebo nen nikde dn jin moci aneb sly neli jedin v Bohu. A tak jest veker sla v lovku jen sla Lsky z Boha a tato sla jest vloena do naeho srdce, a tato sla nen dn jin sla, neli sama lska. Jeliko mme nyn lsku, nemme ji podrovati, nbr obtovati ji Tomu, kter nm ji tak obdivuhodnm zpsobem v pevelik me ze Sv milosti vloil do naeho srdce. 24. Hlete, my nemme nic, co bychom mohli dti Pnu Bohu, a co bychom neobdreli dve od Nho; a jakou radost bychom Mu mohli tak uiniti i kdybychom Mu snad dali cel svt?! ekl by nm: Dti, toho navky nepotebuji; nebo kdybych ml radost ze svt, mohl bych si jich v kadm okamiku nesetn miliardy stvoiti a ml bych tak na vky vk nejv dostaten prostor. Le Mne net vae obti, kter jsou Mn pipraveny z hmoty, kter jest domovem smrti, nbr Mne t jen kajcn, Mne milujc zkrouen srdce. To jest. to, co jest zcela vam, jako svobodn dar ode Mne; to mte v plnm vlastnictv. Chcete-li, mete Mn je opt navrtiti a J pak vejdu se Svou milost do nho, a vy pak budete vn ti s milost M vn lsce a vechny vci budou jasn jako kapka vody. Jestlie vak vejdete do svho srdce sami a zastrte pak pede Mnou dvee, abych nemohl dovnit, kdy J chci, pak ihned v sob strvte svj chlb ivota; a jeto J, jako jedin Drce chleba ivota nebudu ji se Svm ivotnm darem vputn, bude tedy tak ihned nutnm nsledkem tto sebelsky a sobectv ve vs vn smrt! 25. Nebo hlete, prav dle Pn J nemm dn radosti z bran, nbr M nejvt blaenost zle jedin v ustavinm dvn! Kdo chce pijmati, a to pijme vdy ochotn, jestlie J mu dvm a a napln sv srdce Mou milost, aby mohla jednou M Lska v pln me vejti; nebo koho srdce nen naplnno zcela Mou lskou, ten v sob ivota nikdy neokus, nbr smrt ho zajme skrz naskrz. Nebo nyn jest as, abych dal kadmu naped milost, pak teprve lsku ze Sebe a k velkmu asu vech as; a tehdy pak bude lska to prv a, kdo nebude mti lsky, tomu nebude nikdy dlem svtlo milosti, nbr tu kadho uvede v zhubu svtlo svta! 26. A hlete, mil otcov, a poslouchejte dobe mou e a slyte dobe, jak Pn jet dle mluv a jeho slova znj takto: Poslyte, dti Mho slitovn M milost je velk poklad, a Zem nem nieho, co by se mu vyrovnalo. M milost je prav svtlo s viny M svatosti, jako je M lska pravm pokrmem ivota. Kdo nepijal Mou milost, neme uviti, e J to jsem, z nho proud vn vechen ivot; kdo vak nem vry, ten se podob zvatm a bude souzen chod i stoje. Kdyby vak byl nkdo, kdo by Mne poznal ve sv lsce, na toho by byly vylity proudy milosti, a ten by ml ji pedem podl na tom, eho se jednou ve velkm ase as dostane t m lidem Zem, kte jsou dobr vle. 27. Proto vte, abyste mohli jednou dospti k lsce a tm k ivotu, a milujte Mne ve svm duchu, a a jsou vechna vae dla vaich rukou a va vle, svdky ivota ve vs, a a vm v jazyk ekne, e jste Bo dti. J budu lidi souditi podle vry; Sv dti vak povedu ve Sv lsce, a svtlo M moudrosti jim bude svtilnou peblaenho ivota ze M, jejich pelaskavm pesvatm Otci, nyn a po vechny vky vk! Amen.

93

28. , mil otcov, slyeli jste co Pn mluvil? Set odpovdl: Ano, milovan Henochu, dobe jsme to slyeli; ale pi tom se nm neda o mnoho lpe neli pi vyprvn Adamov; nebo mme sice vichni milost, ale pli mlo lsky! Kapitola 42. Kenanv zpv o deseti sloupech. 28. z 1840

A kdy byl Set vyslovil tuto krtkou, na lsku chudou poznmku, hlete, tu pichzeli k onm tem vstc jet Kenan, Mahalalel a Jared a pozdravive ve v lsce ony ti, dkovali Mn za milost shledn, a Set jim vem poehnal ve jmnu Mm, aby mohli a smli mluviti v tvi M lsky a v tvi Seta, druhho praotce vysoce poehnan linie podle Adama, kterou jsem konen ve velkm ase as J Sm tlesn uzavel. 2. A kdy tito ti pijali poehnn, tu otevel nejprve Kenan sta a pravil: Mil otcov a dti, slyte a dobe vyslechnte mou e; nebo chci vm ji podati tak vrn, jak jsem ji nonm vidnm obdrel. A toto vidn pedstavovalo deset sloup a tyto sloupy nly nad velk vody, je asto mocn bily do sloup. A tu na prvm sloupu stl Adam a pravil vlnm: Poslyte, dti, Bh, Pn Cebaot, mocn, velk, svat,svat Otec vech mnou zplozench dt jest jedin Bh! A jako uinil mne jedinm lovkem Zem, tak on jest od vnosti jedin Bh a mimo nho dnho Boha ji nen; nebo nekonenost jest od vnosti k vnosti zcela naplnna Jeho dstojnost, svatost a lskou. Proto vte vy vlny, e tento Pn jest jedin, jedinen velk, vn, vemohouc, svat, spravedliv, nejv moudr, pelaskav, milostiv milosrdn pevelice dobr a nade ve vzneen Bh a proto ns vech Otec. Proto bute klidn, vy il vlny a zistte se, aby vs mohlo svtlo tohoto jedinho Boha a do zkladu vaeho ivota prosvtliti! Amen 3. A hlete, tu se vlny kolem sloupu Adamova uklidnily a velmi mocn svtlo dopadalo s Bo vsosti na hladkou hladinu vod; i zaleskla se hladina jako Slunce a ze dna vod pichzel jednohlasn chvalozpv, vyvinoval se jako svtl oblak s vod a stoupal vzhru k vnm, svatm vinm vemohoucho Otce, kter jest jedinen, jedin Bh. 4. A poslyte dle, mil otcov a dti, co jsem vidl v nonm vidn, ne sice oima tla, nbr duchovnma oima u vytren jsem toto vidl! 5. Nedaleko sloupu Adamova stl tm stejn vyven sloup. il vlny sotva se odvaovaly povznsti blskajc se hlavy vzhru ke vzneenmu sloupu a krouily v jemnm houpn naplnn ctou kolem tohoto vyvenho sloupu jakoby chtly ci: Pohle smrteln love, pohle na jmno nejvyho, kter sluje svat a lskypln, Jehova! Toto jmno nem bti nikdy rouhajcmi se jazyky zcela nadarmo vyslovovno; jmno svatho Otce jest svat, velmi svat, nejv svat! , lid, , dti, takto volaly krouc vlny, povate, , povate, k o m u jest to Jmno vlastn! Povate v srdcch, e Bh, ano Bh to jest., jemu jest toto jmno vlastn! 6. A hlete, teprve kdy jsem toto od kroucho, jemn se houpajcho mnostv vln uslyel, mohl jsem zcela bzliv zvednouti vysoce asnouc duchovn zrak k vrcholu sloupu a spatil jsem , nemohu to popsati, jak, mi bylo horko a pece tak slastn u srdce! spatil jsem na lesknouc se vin sloupu se zcela vnou tv tebe, drahho otce, tebe Sete, jsem vidl stti! A mluvil jsi k jemn kroucm vlnm, co jsem prv pedtm kal, protoe jsem to od nich zcela pesn slyel, aspo jsem byl toho mnn, e jsem ode vech kroucch vln slyel, co jsi vak ty mluvil na svat vin k vlnm, valcm se v jemnm houpn kolem svatho sloupu; a jak jsem kal, tak jsem to vidl. 7. A poslyte nyn dle, mil otcov, a tak tak vy vdy ns poslun dti! Dle nedaleko sloupu Setova vidl jsem tet sloup cel obtkan svtcmi vlnami; stl, jakoby oblvn ervenavm svtlem, povenj neli vechny ostatn a vechny vlny, kter se rychleji a rychleji hnaly kolem sloupu ostatnch, stly zde tie a ze svch jemn se chvjcch brzd vypaovaly, proniknuty ctou a lskou k Pnu a vnmu svatmu Otci, ohniv chvalozpv.

94

8. Chtl jsem vyptrati, kam tyto tak ohniv pry pjdou, - a hlete, m oi, tm oslepen leskem vzneench zpv, kter se tu tak odpaovaly z klidu istch vod, spatovaly ve svat vin tetho sloupu, obklopenho blskajcmi se mraky, tetho z vs milch otc, a byl to Enos! 9. Ano, ty ote Enosi jsi stl na tetm sloupu a pravil jsi velmi ohnivmi slovy k tie poslouchajcm vlnm: , slyte, vy vechny vody Zem; poslechnte slova viny a naslouchejte tnm svat ei! Mete se tu valiti a vlniti v radostnm dn est dn a noc; avak kdy pijde den sedm, svatm klidem poehnan, sobota Pn, svat den, slyte, tento des svte tak vy vdy k nejv povinn chvle a veleben svatho Otce! Nebo jesti podle vnho du, aby ve, cokoli de ivm dechem z Boha a pociuje v milujcm, myslcm srdci lsku vnho, svatho Otce, vzpomnalo klidu a slavnosti svatho dne; nebo takovto jest vdy vysoce svat vle svatho Otce: est dn me vechno vodstvo pracovati, me se v hucch pochodech valiti a vlniti avak ve svatou sobotu m jako ohniv mraky vzneen nad mlcmi, poslouchajcmi vlnami vanouti svat klid a zvti k slavnosti! 10. A poslyte, mil otcov a poslun dti, co jsem vm zde oznmil, tak jsem to vrn a pesn slyel. 11. A poslyte s trplivou vl jet dle. Nejmilej otcov, a t i vy, ns milujc dti, jak divy bosk lsky a svtc milosti jsem tu jet dle vidl asnoucma oima ducha. , otcov, a dti, jak mne tu ve chvjc horlivosti vidte a slyte vyprvti vm sv vidn, ano opravdu, tak jsem tam tedy stl v tvi jako tvrt, ervenavm svtlem oblvan na jednom ponkud jen mn vyvenm sloupu, kter byl podobn jako prv ti sloupy svtc, obtkan ilmi, vemi smry kroucmi vlnami. Pln asu nad takovm tak nhle povenm postavenm, kter jsem tu, jako otcov zaujal, zpozoroval jsem smuten, e dl a dle podl sloupu se stvaly vlny vdy temnj a boulivj a v paliv horlivosti zvedaly na nesslnch mstech neustle sv pnc hlavy podobn koucm horm vysoko nad sloup, na nm jsem, pln starosti a zrmutku, stl, jakoby to byly dti, kter se bez poslunosti v srdcch zlostn namhaj poraziti sloup otcv, jako i matin, a rouhajcmi jazyky se posmvajce, v pdu jej podupati nohama, na nich lp v masch ernho nevdku usmrcujc prach. 12. A kdy jsem toto po njakou dobu s krvcejcm srdcem pozoroval, zvedla se pojednou, ze sloupu proudc, prudk boue a zuila jako orkny nad pncmi se hlavami skrvajcch se vln. A hlete, prudk boue ze sloupu proudcho dlouho netrvala, nae se hluk zucch vln, donucen trestajc moc orknu, odebral k ehnajcmu klidu, take jsem tu a tam jet dk, tich bubln ochotn k plnmu klidu se urovnvajcch brzd povrchu tak velkch vod ne nepjemn peruovalo svtc vrstvy dechu z boskch st proudcho. A kdy zn mocn Lska vnho, svatho Otce svdomit doclila tmito asnmi prostedky, ehnajcho klidu, zaal z mch st plynouti ndhern tn. A slyte, tento tn znl jako svat slova proudc z milujcho srdce svatho vnho Otce s vsost vnho Svtla svtel nekonench, svtcch sfr a vylval se v hojnch svtcch proudech velmi daleko hlasit pes nekonenou, naslouchajc plochu velkch vod a jak jsem slyel, povm vrn smysl tohoto boskho hlasu, velmi ndhernho zvuku. Tento smysl se vyslovoval velmi krsn a velmi podivuhodn takto: 13. Poslyte, pravil svat hlas, vy vlny chtjc se jen bouiti, poslunost a lskou sloupu Kenanov vy chvjc se vlny, chcete-li dlouho zvlhovati mrtv a pevn rozsedliny truchlc zem; le bda tm kte se chtj skrvati, pncm se vlnm, kter by se chtly povyovati nad svtc sloup Kenanv. 14. Vy klebc se hory, a kdyby se sebevce zvedly, J je vnou silou, Svho hnvu a palivou zlobou nhle utvrdm a zpevnm, jak k asn, tak i k duchovn, vn trzni v palivm molu Mho vnho zloeen. 15. Avak, zcela klidn poslouchajcm vlnm se dostane z Mho slitovn brzy asn i vn vlnn ve svtle vn Lsky svatho Otce otc poehnanch, ilch, radostnch vln, proudcch k mom vnho ivota! 16. Nepovyujte se tedy nikdy nad svat, svtc sloup Kenanv. Tak tomu chce vn, svat Otec otc a Soudce zucch vln mo ivota v nekonench adch a ohnivch proudech z Boha! Hlete nejmilej otcov, a vy t ns milujc dti, jak jsem to vyprvl, tak vrn a tak pravdiv, ano prv tak jsem to vidl vnitnm zrakem pln div a vyho zen vn Lsky v Bohu a z Boha!

95

17. A tak tedy poslyte dle, jak to divy bosk lsky v duchu uasl jsem tak jasn a tak zeteln vidl, jakoby tyto tak zvltn vci stly zcela tlesn ped Mma jasn vidcma otevenma oima. 18. Stl jsem jet na svtcm sloupu a pohlel ponkud dle k ptmu sloupu; a slyte, jak jsem tu asl nad novm povstvajcm divem bosk Lsky vnho svatho Otce! 19. Tento sloup byl od paty k hlav temn a zdlo se, e se vlny, kter jej v nrazech oblvaly hnvem jako houc rozplen rudy niily, tu huela a umla smrt houcmi hlubinami hnvivch vod, a vlna za vlnou tuhla rozplen zlobou. 20. Vidl jsem do noc hucch hlubin smrti, spatoval jsem tu vci , slyte, jazyk lovka by spe ztuhl, neli by znovu vypravoval, ohavnosti zucch smrtc zlobou zcela rozhavench vln! 21. Kdy jsem se nasytil dvnm svma otevenma oima ducha v srdci due tla, tu jsem se sklenm srdcem, syna pozvedl oi k hlav temnho sloupu a vidl jsem tam, , slyte, tebe Jarede, syna mho syna Mahalalela prvn poehnan lsky, an velmi vn snan vzn prosbu o lsku vzhru k vnmu, svatmu Otci, pro vlny zlobou rozncen a navzjem do sebe narejc, rdousc se, a vradc! 22. A kdy jsi takto, mj milovan Jarede, snan prosil, tu spustil se pojednou podl iroce otevench nebes hojn pval pln slitovn lsky na vlny, plameny usmrcujc zloby zpevnl, syc. slyte, tu zahuela a zaumla znovu tuhnouc hladina smrti plnho moe, tu se zaaly vlny ve smrt ji zpevnl rozpoutt a jako brati a sestry navzjem tie proudce a brzdce, a pronikaje a si pomhajce vtkaly spokojen do nrue a srdc vnou Lskou znovu prohtch. 23. A kdy jsem toto uvidl, tu byl pojednou mocnma rukama do chvjcch se rukou snan proscho Jareda vren plamenn me a Jared se ho rychle chopil a jak jen to bylo dalece mon podle boskho zen jm zamval; a kdy se to stalo, tu jsem mohl zejm vznamnmi slovy slyeti toto: 24. Pozemsky, nevrn spousto vln, neodvauj se nikdy usmrcovati stvoen bytosti jakoto dti vn Lsky; nebo J jsem Pnem jak ivota tak i smrti! Kdokoli tu bude hnvivm srdcem usmrcovati bratry a sestry, bude tak zcela jist brzy tresty vn smrti na duchu i na dui potrestn. Proto a tu nikdo do druhho nevr, ani ho nebije, ani mu neklne, ani ho nevrad, ani neusmrcuje; nebo J jsem Pn a mocn Bh jak ivota tak i asn a vn smrti! 25. A slyte a vizte, pemil otcov a tak vy, ns milujc dti, jak vrn a pravdiv jsem to nyn vyprvl, tak se to tak od znamen k znamen slovo za slovem stalo. 26. A kdy jsem to uslyel a jasn uvidl, tu jsem obrtil oi ihned k estmu sloupu a vidl jsem tam, , slyte pemil otcov a tak vy, ns milujc dti, - bzliv jazyk Kenanv se hroz to vypovdti ped vaima bdajcma oima stran ohavnosti, kter jsem musel j v Kenan vidti se dti, a to u estho sloupu. 27. Vidl jsem sloup obtkan krv a oklivm bahnem, a msto dve jinak kolem sloup ile obhajcch a kroucch vln, plazily se zde hrzu a oklivost budc, s nim neporovnateln pestran nejohavnj ervi. 28. A poslyte, i ten sloup, ndhern sloup, byl jako jinak dn sloup od paty a k hlav popinn a potsnn krv hanby hanebnch, oklivch erv. asto se plazili ervi vzhru, dokonce a k hlav; tak se pozvedaly spousty a spousty, take tu nikdo nemohl zpozorovati ndhernou znaku Bo vle. 29. A oko ducha bylo s to daleko dosahovati, nemohlo spatovati jen hromady a hromady erv jak se tyto hromady erv v ohavn horlivosti rozmakvaj a opt spojujce stvaj ervy vtmi, a lezli pak pes ervy ostatn, svjejce a kroutce se pmo k bahnem pokrytmu sloupu Mahalalelov, kter pak a k vrcholu ovinovali a tm mu chtli zcela vzti bosk tvar, kterm se m zvstovati svat vle vnho, svatho Otce pokojnm vlnm velkch vod ivota v nekonenm moi svat Lsky v srdci vnho, svatho Otce. 30. Poslyte vak, co se tu pesn stalo! Pojednou zadunla hav nebesa; Slunce vyhaslo, a tak Msc ji nemohl vyslati klidn svit sv vrnosti, a tak tak Hvzdy padaly v nesslnch mnostvch s purpurov rozhaven oblohy. 31. A slyte, kdy se toto stalo, tu poali nakati a kvleti nessln mrtv ze vech hlubin bahna kouce: , pokryjte ns, vy vechny rozbit Hvzdy, abychom na vky nevidli tv Ma-

96

halalelovu; nebo on piel ve jmnu vnho, rozhnvanho Boha jako ohniv me, aby bil, ns bdn ervy, kte jsme ovinuli tento vysok, ndhern sloup! 32. A slyte, kdy toto vystoupilo z temnch hlubin smrti, tu pukla nebesa, z jejich otevench trhlin se vylily mocn proudy boskho ohn na sloup Mahalalelv 33. Mahalalel pak, prosvcen Duchem Pna, pravil: Poslyte, vy pchnouc vlny v podobch erv. Lska Pn je vn a svat a ist; proto tedy nepchejte neistotu! 34. Piel as, aby vs, pchnouc ervy, smyl svat ohe z nebe ve vnm ohni hnvu, jestlie jste se dve nemyly, abyste byly pokojn, lskou a milost prosvcen, il vlny! 2. jna 1840 35. A kdy se nyn toto za stlch blesk a prudce je provzejcho hmn vyronilo v silnch slovech z st Mahalelovch, , slyte, tu zaaly hromady a masy erv klesati a jak se urovnvaly v rovnou plochu, tu tekly ony hanebn, okliv tvary jako rudy pi srcm ohni zasmuilch, silnch kov ve vlny z potku jet kaln, avak ponenhlu vdy vc a vce se jasnc a pokojn, zde do sebe, tu skrze sebe a tam tak vzneen porznu od sebe 36. A poslyte, takto byl d, ndhern d opt ihned zzen, a po tomto zzen boskho du jsem zamil svm okem dychtiv do nekonench dlek pes blav povrch velkch, nyn zcela zitnch vod a vidl jsem, e se tu ji nikde netsnily hromady a masy, a vidl jsem, e se jen tu a tam blily temnj vlny k svtlejm a e se pak v jejich blzkosti samy stvaly jasnj a jasnj, na konec se staly samy svtc, a vidl jsem jet dle, kdy jsem byl sv ptrajc oko odvrtil do nekonench dlek vlncch se ploch velkch vod k sloupu Mahalalelov, e tento sloup omyt ode v krvav hanby, se zaskvl velmi lib v blavm svtle, a oblvn ladnmi, dovdjcmi svtcmi vlnami. 37. Mahalaleli, posly, tebe jsem pak vidl kleeti a dkovati Pnu, svatmu Otci svtcch vln; a hle, kad slovo, kter ti vylo z chvjcch se rt, dkuje Otci vn Lsky a vyltlo ihned k zcmu Slunci, k vtznm vsostem, vnho, svatho Otce! 38. A slyte, pemil otcov, a tak vy, ns milujc dti, jak jsem to vidl a pesn slyel, tak pesn a pravdiv vm to zde opt podvm! 39. A jeto jste to nyn ve svm srdci ochotn vyslechli, poslyte mne Kenana, jet dle vypravovati o nonch divech bosk lsky a pejasn zc milosti vnho, svatho Otce. 40. Nue poslyte, kdy jsem v zcm svtle milosti proudcch z vnch vsost svatho Boha a Otce Lsky a vech tch pokojnch, svtcch vln toto nleit vidl, tu pojednou m oko narazilo na sedm, zcela do ervena rozhaven sloup; a Henoch, ten zbon, estn Henoch, stl tm se vzneje na tomto rozhavenm sloupu. 41. Vlny obtkaly v potmilm honu sloup Henochv do planoucho ovzdu vysoko se tc. 42. Byly tu vody lsky a vody milosti, a byly tu vody ivota a vody svtla, a tak jet jin vemon druhy vod; a vechny ty nesetn vody slyte! byly zpevnny, podobn jako ony prhledn kameny houcmi pouty hanebn, jen sebelsky. 43. A hlete, otcov a dti, jak se dlo toto nejv neciteln loupen a kraden; poslyte, jak jsem to vidl, tak vm to oznmm: Masy puzen zlodjskou horlivost se zvedly ve zpsobu ladnch oblk z tto tak potmil, vlnc se plochy velkch vod, jimi byl Henochv sloup ve vech nepehlednch, vemonch smrech oblvn. Tyto oblky vyltly nyn daleko pes hranice pslun jim oblasti sloup; kdy pak v ostatnch oblastech velkch vod spatily zcela, klidn plochy, tily se rychleji neli blesk dol, uchvtily tu s dychtivm chvatem pokojn vlny, rozprily je v parnatou mlhu a zvedly je a hnaly pak nejvt rychlost jako bouliv vtry, do nevldnch, bahnitch hlubin svho potmile velkho druha. Do tchto hlubin ponoily pak tyto tak skon uloupen, velmi pokojn vody a tlaily a lisovaly je pak svou ukradenou moc zcela v nejtvrd kameny a z hanebnho prospchstv je pokryly hanebnm zpsobem bahnem a bltem. 44. Avak toto potmil, nejv nevzan ponn netrvalo dlouho; nebo brzy jsem vidl zasvtiti Henocha mnohem vce neli Slunce, a paliv paprsky, proudc s hlavy Henochovy, rozrylo v mocnch proudech v jedinm okamiku jasn, vechny bahnit, zlodjsk hlubiny velkch, loupeivost rozplench vod.

97

45. A poslyte, sotvae se paliv paprsky proudc s hlavy Henochovy dotkly potmilch vod, zaaly vlny potmilch vod pniti, umti a hueti. Tu ona nekonen plocha kouila a dmala a byvi rem paprsk pinucena, vrtila vechny dve tak skon ukraden a sebelskou a hrabivost v bahnitm dnu zpevnn ciz vody. A ciz vody jako ohniv mraky v nesslnch spoustch, hbit se o dolnch temnch a kalnjch par potmilch vln vykrucujce, stoupaly vzhru do istho, svtcho ovzdu. A hlete, kdy pak vystoupily z hlubin smrti, tu pily z Henochova sloupu proudc il vtry a ve viv radosti nesly velmi nn uvolnn dti podl zuivho kouen potmilch vod zpt do milujc, ekajc nrue zulechtnch vod bosk milosti danch pikzn. A kdy se tyto divy svat Lsky shora stalo, tu vzthl Henoch pojednou velmi mocn ruce a oste velitelsky, prudkm hromovm hlasem pravil: 46. Vy potmil, zlodjsk, lupisk vlny, slyte dol do hlubin bahnitch temnch zklad svatou vli vnho, mocnho Boha a poslyte s klidnm povrchem mocn slova spsy, kter volaj: Kad kapka jest v srdci vn Lsky mnohonsobn spotna a kad jest tedy sama sob a vn Lsce vlastn: proto nebudi nikdy krut jedna druh lupem. Nebo bda zlodji, skonmu lupii a vrahu vlastnictv ostatnch istch vod a bytost; ano, bda tu vem jen zle milujcm vlnm! Slyte: Potmilost lupi a zlodj se nebude nikdy vlniti v jasnch, brzdcch kruzch, za to vak, poslyte, bude v tuhnouc smrti upevnna ve houc kameny vn kletby, usmrcujc moc pikzn bude ihned anebo jednou jist vrena do nejspodnjch hlubin Zem. Nelupte a nekrate!, Tak zn ona velmi mocn vle vnho, svatho Otce, Boha! 47. To si zapamatujte a dbejte toho, vy potmil vlny! A poslyte, nejmilej otcov a t i vy, ns milujc dti, takov byla posledn hromov slova Henochova se zcho sloupu jako nejndhernj, vn znamen Bo vle! A kdy ona ndhern slova v dalekch, sammu oku cizch nivch temnch ploch vlncch se ohavnost doznla, mohl jsem velmi zeteln slyeti z hlubin vystupujc slova. Tato pravila poslunm zvukem vzhru k sloupu: Ui ns tedy istmi, svtl hlasateli mocn vle svatho, vnho Boha, abychom se zalbily jako ostatn vody tak svtcmu, svatmu oku vn, svat Lsky! 48. A poslyte, tu zavanuly, se svtcho sloupu proudce, velmi prudk, ohniv vtry a k vlncm poslunm vlnm nekonen plochy pimsily velmi podivn ohe vn Lsky. A vlny, byly proitny takovou svtc lahodou, slyte, zdly se jasn jako povrch Slunce a chvlily a velebily Pna milosti, krouce kol sloupu zcmi vlnami. Tu podl svtcch vln harmonicky nekonenmi prostory zaznly svat ozvny. Poslyte, tak jsem to zcela pesn vidl a tak jsem vm to tak pesn podal. 49. A jeto jste, nejmilej otcov a tak vy ns milujc dti, ji tak dlouho trpliv, mne Kenana, duchovnho enka velmi pozorn poslouchali, poslyte jet dle, jak divy Bo Lsky a milosti jsem vidl a pesn slyel: V nedalek vzdlenosti jsem spatil zcela hladk, tm jako tpytc se kov vypadajc sloup; kolem tohoto sloupu se vlnilo, , slyte, psit moe! 50. Myslel a domnval jsem se e vidm v dli skuten vlny vod; avak m bl a ble tato vlny prachu pichzely ke mn, tm jasnji a tak tm istji jsem vidl, e se zde oblvajc sloup ji nevlnila voda, nbr e such, vtry zdvien a vc se psek velmi podvodn ptrajcmu oku Kenanovu nalhval vlnn vod! 51. Kdy jsem toto s mrzutm asem pozoroval, nemohl jsem ani po delm dvn, objeviti a tak neobjevil vody a to ani jedin kapky, tu jsem pozvedl sv zraky k nebi a prosil jsem snan vnho, svatho Otce Lsky o milost, o pomoc jako i o nejmoudej radu; ale nebe zstvalo nm, oblvan blavm, tu a tam jen slab ervenm leskem a nikde nepichzel ani nejslab zvuk se svat, vn vdy vc a vce se kalc vsosti jindy tak ochotnou lskou a milost prozaujcho pbytku vnho, svatho Otce. 52. A hlete, ony stle klamn vlny psku stoupaly stle v a ve a m vce stoupaly tm vce, jak je snadno pochopiteln, houstly, take tmito prachem se vlncmi masami klamnho psku, nemohl ani nejostej, oko oberstvujc paprsek proniknouti. 53. Avak poslyte, k nejvtmu tst netrvalo toto nevzan zatemnn dlouho; nebo brzy jsem vidl na onom temnm pskem oblhanm sloupu s veselm srdcem stti Metusalaha, ozbrojenho dvojsenm, planoucm meem. Oi ml zavzan lnnou, tpytajcm prachem potsnnou pskou a ui ml ucpny lepkanou pryskyic. Avak hlete, pojednou velmi rychle piltl nebeskm leskem oslepen mocn orel. Obletoval ve stle uch kruzch Metusalahovu smyslov nmou hlavu odvzal mu z o ochrannou psku a s jeho zvuku uzavench u velmi peliv a ist odloupal lepkavou pryskyici. A kdy byly takto smysly Matusalahovy od chrn-

98

cch pout osvobozeny, vzltl mocn, svtc orel jako v dli jet svtc Hvzda k svatm vsostem nebes, odkud byl vzneen piel. A vrn a pravdiv Metusalah uchopil dvojsen, plamenn me, kterm zamval hrozc pravic vemonmi smry jako lehajcmi blesky. 54. A za tohoto horlivho mvn se od planoucho mee uvolovaly plamenn, svtc jazyky, jako jiskry od smolnatho, prudkm rem zachvcenho kmene deva, kter tu v nejsilnjch kmenech velmi hojn rostlo dole na pat hor. 55. A slyte, nessln jazyky ltaly nejvt rychlost vemonmi smry pes nekonenou, zaprenou plochu a moc svho ohn se dotkaly podvodnho psku a msily jej v chaotickou vc, z eho nebylo jasn co vzejde z tto smsice 56 Pihlel jsem k tomuto obdivuhodnmu ruchu po dlouhou dobu stle trvajcho msen plamennch jazyk s onmi nekonenmi spoustami klamnho psku pln nejvtho oekvn, a pece se nechtlo objeviti nic jinho neli jen zcela bl ji rozhaven psek! 57. Avak hlete, uprosted tak touebn ekajcch pn povstal s hroznm pohledem Metusalah a jal se skrz naskrz velmi mocn houcmu psku hlsati nejsvtj vli vnho, nejsvtjho Otce. A mocn slova, proudc horliv z st Metusalahovch se vzneen jako velk vody vemonmi smry v nejirch proudech vylvala stran huce a umce a jece, psek sebou strhujce, jako dve ony jazyky. A ono huen, umn a onen jekot pravil zejm slyiteln, mocn slova moci a vn velikosti svatosti Bo! 58. Slova, kter znla slyte, otcov a dti! - Nicotn prachu, poslouchej dobe vli svatosti Bo! Falen, klamn vlnn nebudi ti nikdy vlastn; obra se k tekouc nejist vod, a vl se jako takov ve vnch, svtcch vlnch; nebo nim ne jenom le vezme jednou za sv. 59. A hlete, kdy se toto od nekonen hladiny uslyelo, tu se rozpustilo zrnko po zrnku v ist kapky; ty se pak ve svtc pravd zcela vesele k sob sbhaly a stkaly v nekonenou plochu nejistch vod a vlnily se a brzdily nyn skrz naskrz, vesele chvlce a velebce nejsvtj jmno vnho Boha, a smvaly proti nm svdc na Metusalahov sloupu dosud pevn lpc psek s tohoto sloupu, chvlce jej pak, krouce ve svtcch adch kolem, kdy si byly dve s milostnou touhou ozdobily svtlem hojn ze sloupu proudcm, rozviklan, lesknouc, houpajc se hlavy. 60. A hlete a poslyte, ctihodn otcov a vy t nm drah dti, jak jsem to pravdiv a pesn vidl a tak nejv otevenma uima slyel, tak pesn a pravdiv vm to opt podvm. Pravda, , otcov a dti, jedin pravda jest opravdu libm vtakem Lsky. proto le vezme za sv jako jinak dn neest; nebo jedin ona jest pmo proti vn pravd Otcovy Lsky . 61. A poslyte nyn dle, nejmilej otcov a t i vy, ns milujc dti, jak jet divy jsem, j, v Kenan, asnoucma oima vidl! Pipadalo mi to tak, jako bych bval i se sloupek, na nm jsem stl, vdy dl a dle do dalekch oblast ostatnch sloup postrkovn; a jako se mi dve stvalo, tak se stalo opt i nyn, a j jsem vidl ze svho, povenho postaven sloup devt! 62. , otcov a dti, tu to vypadalo zcela zvltn! Slyte z nekonen hlubiny vekerch noc se til velmi stran pinav, velikmi tpytcmi barvami, poskvrnn sloup do ve oku ji nedosaiteln. Kolem sloupu nebylo vidti ani vlnn vod, ani njakho pren se psku, ani jinho hbn a snaen dosaitelnch bytost; jen vn stle trvajc noci oblvaly mlky tento devt, strakat, nekonen sloup. V tto stran, nekonen, neiv pustin jsem si pomyslel: Co to m, ano co to tedy me znamenati? Pro koho tu stoj tento nekonen sloup? 63. A tak jsem dlouho a dlouho pemtal; avak pes veker m neuiten mylen ani jedna pramalik jiskika nechtla zjasniti vnou, nekonenou noc kolem nekonenho, strakatho sloupu. , otcov a dti, tu mi bylo zko; nebo i svtlo mho sloupu se stvalo men a men, take jsem sotva jet mohl pozorovati, e m nohy jet stly na jeho mdle tpytcm vrcholu. Kdy jsem toto musel velmi smutn pozorovati, tu jsem padl na tv a jal jsem se nleit od srdce k vnmu, svatmu Otci modliti, aby mi tu nedal zahynouti. 64. A slyte, kdy jsem toto vn dobe uinil, tu pojednou zaznl jaksi napomnajc hlas a pravil: Kenane, pono sv mylen, ist miluje ve Mne svho Otce a Boha a pak uz vci ihned zcela jinma oima! A jak mn byl tento svat hlas poruil, tak jsem to tak ihned uinil, ani i jen v nejmenm otlel nad pelaskavm zvukem se rozmlel.

99

65. A slyte, kdy jsem toto se srdcem pekypujcm lskou uinil, zaal ihned onen sloup, zdajc se mi nekonen, vdy hloubji a hloubji do propasti vn klesati. A toto klesn netrvalo dlouho, kdy tu k mm oste naslouchajcm um proniklo vzdlen umn velkch vod, ne nepodobn hromovmu rachocen sfr. A neli jsem se mohl nleit ohldnouti, tu, jsem spatil slyte, , otcov a dti, jako svt velk spousty umcch vln nhle se titi dol, do temnch, nekonench prostor dvj vn noci kolem onoho strakatho sloupu. A slyte, toto cen netrvalo dlouho a ji jsem vidl dvj msto vnch noc zcela naplnn jet kalnou, avak nekonen vlnc se vodou. Tak jsem vidl s vnch vsost sestupovati konec vn se mn zdajcho sloupu a ponoovati se k onm kalnm vlncm se vlnm novch vod svtcho vrcholu, na nm tu jak nle ve svtc svatozi stl Lamech, synek Metusalahv jako lib hlasatel bosk svat vle. A kdy tak on mne spatil, obrtil se ihned k onm vlnm tmito slyitelnmi slovy: 66. , slyte. Velk vody! Nestravujte se nikdy ve svch dostech; nebo co mte pro sebe v lsce a milosti shora, jest pro vs majetkem postaujcm na vn asy. Nebo vce neli vc, neme zaujmouti jedno a tot msto; proto nehlete se nikdy cizmi dostmi sami niiti, a plujte a krouete ve sv zcela vlastn sfe k chvle a slv vnho, svatho Otce! 67. A slyte, kdy toto Lamech moude promluvil, tu se vlny prosvtleny vnm svtlem bosk vle, co nejrychleji zjasnily se a vlnily. A j pak, Kenan, jsem toto zcela pesn vidl; a jak jsem to vidl, slyel, tak jsem to nyn pesn a pravdiv znovu podal l 19. jna 1840 68. A slyte mil otcov, a t vy, ns milujc dti, , poslyte ochotn jet zvr m ei a pohlete se mnou, se svm Kenanem dol, do hlubiny Boho hnvu a na plameny hnvu, mdle se tpytajc milost zpronevilm nrodm Zem! 69. , poslyte a hlete, co ve jsem musel vidti a slyeti na temnm mst destho sloupu! Poslyte, vechny ty dvj sloupy mly vce mn vlastn svtlo, - ano devt sloup byl dokonce obklopen pestrm mdlm tpytem ale tento podle du dest sloup neml ani jednoho sebe mdleji tpytcho se bodu, ano byl tak temn, e jsem jej mohl jen ctiti, nemohl jsem ho vak pes nejvt ostrost duchovnho zraku spatiti, ani rozeznati, zda se kolem nho vlnila voda, nebo pril psek, anebo jej obklopoval pouze temn, przdn a nicotn prostor; - slyte, to ve bylo hrozn skryto ptrajcmu oku sncho Kenana pro tuto neuvitelnou, temnou, nejv ernou noc kolem destho ze sloup. 70. ekal jsem a ekal od chvle ke chvli a zral ztrojnsobnnou silou svho zraku, zda se nkde ned spatiti njak jas; ale veker m sil bylo zcela marn, ano ani m nejosteji napjat ui nebyly s to postehnouti aspo nejti epot nejnnjho vnku! 71. , slyte, tu mn bylo v tto nejv temn, vnou smrt peplnn pustin zko! Nemohl jsem se modliti, ani vnho Otce Lsky, za co mono brzk osvobozen z tto tak dsn noci v smrti prositi, nebo teprve nyn jsem pocioval, e nejen oi a ui ano vizte a slyte, dokonce mj jazyk byl ochromen k ei. 72. A kdy jsem musel toto na sob tak trpce zakusiti, tu pojednou z bezedn hlubiny vn noci vylehl prudk blesk zcela vzhru k vinm, jak se mi zdlo kovovm, zcela uzaven oblohy! 73. Avak a jindy po blesku vdy nsleduje zahmn nebylo pi tomto tak nekonenm blesku o njakm nsledujcm hromovm rachotu ani nejmen stopy. A jak tomu bylo ped bleskem, tak tomu bylo tak i po nm: nejhust noc se rozprostela od jedn nekonenosti ke druh a j, v Kenan, jsem velmi mocn zatouil po svtle a po ivot! , otcov a dti, ta noc, , ta noc, ta dlouho trvala, a se konen na kovovm nebi ukzala nepatrn Hvzdika jako jedin pozd se teprve objevujc nsledek dvno pedtm ji z hlubiny k nebi spchajcho blesku. 74. Zcela nepohnut byly nyn m tak dlouho oslepen oi obrceny k tomuto nepatrnmu, tpytcmu se puntku.A kdy jsem tak nad tmto tpytcm puntkem asl, , slyte, tu pojednou zaznlo velmi jasn do mch zcela ji ohluchlch u slova nebyla to, ani lidsk hlasy, tak to nebylo huen, umn, zuen, - , slyte, toto znn se podobalo pskn past, prv tak jako kdy chtj podle ji starodvnho zvyku shromaovati kolem sebe ovce belovy, kte-

100

r pak velmi rychlm krokem pichzej a s asem pohlej na starostlivho paste s jejich k nebi obrcenmi hlavami. 75. Avak slyel jsem jen jasn pskn, - Abelovch ovc jsem nevidl! Kdy jsem toto na svch zcela ji zmrtvlch smyslech zakusil, tu projelo jako bleskem dui mn, zcela jasn slovo, slyte slovo, a toto slovo, ano toto nejslad slovo pravilo: Jazyk, sly, Kenane, jest ti nyn rozvzn; nyn se pomodli a popros Otce Svtla, Lsky, ivota o Svtlo a Lsku a o ivot pro tento v smrti zlomen sloup! 76. Tu jsem padl na tv a jal se kvapn modliti a svatho Otce Lsky a veho se hbajcho ivota snan prositi, aby ril ve Svm slitovn darovati shora, jasn svtc plamnek milosti, aby tu m oi mohly zti hroznou velikost a pedalek rozsah temn smrti. a kdy jsem nyn dosti dlouho vrn a pravdiv snan vzhru k svatmu Otci prosil, tu na mne pojednou zvolal velmi siln hlas jmnem, ka: Povsta rychle, a pohle na velk propasti nejtemnj smrti! Zde, na mst destho sloupu, zlomenho sloupu jeho rozttn spodn polovice lsky zde le rozptlena v nejhlub propasti smrti jest poznamenan cizolostv, - horn polovice vak vis na kovovm, nekonenm oblouku nebes a nespust se dol k troskm dve, dokud nebude zklad tohoto sloupu naisto od lejna hada omyt. Zkladem jest Zem, hn dm, a lejnem hada jest velmi pvabn tlo vech en niny v Hanochu. Proto bda Zemi ztunl nyn krv bratr, kte se kvli tlu zletnch en velmi ukrutn vradili a svou poehnanou krv napjeli Zemi! J dm brzy prouditi s nebe velkm povodnm a usmrtm veker tlo pro vbn tlo en, ktermi bylo strveno vechno vodstvo zde kolem destho sloupu! , skvj se jen, skvj, ndhern, vbn tlo vech en, nejpotmilejch to dt draka! , skvj se lkav pokrme erv molu, ty odporn zpachu M cti! Ty se koupe a denn myje v nejjemnj vod, pipraven z velikch bylin a koen, a natr ki nejjemnjmi oleji, abys byla jet vbnj a lkavj k svdn dt vnho, svatho Otce. 77. Proto na iji tv spov vn zatracen; to pravm J, Jehova, Bh vemohouc, Vn; tob pipravm brzy, , velmi brzy takovou lze, ve kter se bude moci na vky dostaten koupati a mazati! 78. A jak se to stane, posly Kenane, to prv nyn tob, svtlem milosti svatho Otce zcela osvcenmu uki; proto povsta na svm zcela vyhaslm sloupu a pohle dol do niny, kde spat, co se tu, posly v brzku stane! 79. A poslyte, otcov a dti, j jsem ihned povstal a s velice uaslm pohledem jsem pohlel dol do hlubiny smrti a vidl jsem tu velmi mocn zstupy naich dt, kter opoutj svat hory, spchaj vesele dol k dcerm lid a tam se s nimi spojuj a plod s nimi dokonce dti, siln syny a pvabn dcery, a vidl jsem syny stvati se pak vldci, kte jako takov ukrutn pak usmrcovali, zabjeli a vradili uboh bezmocn lidsk dti! Tekly tu proudy krve bratr a dt lidskch; a poslyte, proudy nevinn prolit krve, volaly mocn vzhru o pomstu ke kovov bni nebesk. 80. Tu se nebe v pli roztrhlo a ze svtc trhliny snesl se velmi rychlm letem andl dol k lsce Lamechov a pravil j: Nue, zi, Noe, jak ti Pn ji vrn pikzal, korb milosti, a ihned se v nm se vm schovej co ti Pn pikzal; nebo hle, kletbou zaten Zem, vzncen soudcm hnvem vnho Boha ji ho na nesslnch mstech! Nakajc krev, jak vid, mocn vak nyn rozechvla milost nebes; proto se svat Otec rozhodl, e omyje zemi od kletby a tm ji pohnoj pro lep pokolen, kter co nejdve povstane tob, jemu jedin jet vrnm zstavmu Noemovi! 81. A hlete, mil otcov, a t i vy, ns milujc dti, kdy toto svtc andl v rychl ei promluvil k lsce Lamechov, slyte, tu pukla pojednou kovov nebesk klenba a z jejich iroce otevench puklin a ohnivch trhlin se velmi brzy vytily nejv mohutn proudy vln kouc se vody jako milost vnho, svatho Otce k uhaen ohn a nkdejmu vyhuben viny hn Zem 82. A kdy nyn vlny zaaly naplovat niny Zem, tu jsem spatil nessln pokolen vystupovati z nin a v alostnm nku hledati viny hor. Vidl jsem nejpvabnj eny, dcery nejblostnjho tla zemdlen velmi zkostliv s krvcejcmi prsty a rukama plhati na nejpkej vrcholy skal a spnati na zvratnch vinch krvcejc ruce vzhru k klebcm se puklinm ohnivho nebe a kieti pezvunmi, pebolestnmi hlasy o tchu a o pomoc. Avak vekeren tento kik byl marn, a uprosted vln kter se stle jen mocnji tily podl klebcch se, hnoucch puklin kovov oblohy, srely ohniv, viv vtry nejtlej lidsk dti, spalujce a

101

potpjce je, s onch skalnatch vrchol hor, na kter se tak namhav vyplhaly, mocn dol do zucch vln jako nakajc potravu smrti! 83. A slyte, jakmile ohniv vtry zbavily hned tu a hned tam chrnc vrchol hor nejtlejho, nejblostnjho, nejpvabnjho tla, zuily a volaly velmi mocn se vysmvajce: Zde se koupej a omyj a natrej, hanebn, lkav pokrme bla a jeho pomocnk a ozdob se ve vonnch nruch vn smrti a vezmi odplatu za sv nenavn namhn, kterm padla veker pokolen Zem od Adama toho prvho a k poslednmu obyvateli kletbou zaten zem, a jdi po smrteln cest veho vbnho tla! 84. A poslyte, takto volaly zuiv ohniv vtry, kdykoli zbavily bytost hned ten hned onen chrnc vrchol namhav vyplhanch vin a srz horskch! 85. Avak, slyte, toto tak hrozn rdouen a vradn hnho tla pebujnch en a vech svdnickch lst zle podvedench a takto padlch syn Zem a dt nebes, netrvalo pli dlouho; nebo brzy jsem uvidl pln se valiti a vlniti velmi velk vodstvo pes nejvy kamenn vrcholy hor a mimo mne nebylo mono spatiti iv bytosti a tak nebylo slyeti nic jinho neli jen vlny derouc se k mmu mdle svtcmu sloupu nov nyn vzniklho velkho vodstva. 86. Ji u devti pedchozch ppad jsem byl zvykl vidti, e jakmile vody ji naplnily nekonen hlubiny smrti, til se ihned vzneen na vlncmi se vlnami, jasn se lesknouc sloup, a i kdy se dve sloup, tak jako pi sloupu devtm neukzal ihned ptrajcmu oku Kenanov, pece jen netrvalo dlouho a bylo tu ji na nm vidti sestupovati z nebe rozkazujcho Lamecha; avak nyn, slyte, dn sloup se ji nechtl ukzati! 87. ekal jsem velmi dlouho a nemlo jsem asl, spativ msto sloupu plovati na pokojnch vlnch korb milosti. A kdy dospl k mstu, na nm se mn, slepmu vidci dval dve pociovati temn sloup, - slyte, tu bouliv vlny ustoupily a korb milosti zstal stti na velmi velkm, z vod vystouplm, lib se nyn tpytcm sloupu. 88. A kdy nyn lesknouc se korb milosti byl ode vech vlncch se vod zcela osvobozen, slyte, tu bylo na jeho stee oteveno blskajc se okno, kterm ihned velmi ile odletly mrn holubice a letly daleko pes vlny a ztopy. 89. Avak ile sem tam poletujc holubice neprodlvaly pli dlouho nad vlnami, nebo mimo sloup korbu milosti nebylo mono nic jinho spatiti, neli jen tlac, se vlny a vlny. A jeto tito il plavci ovzdu nenalezli nieho, kde by se mohli po dle trvajcm letu k potebnmu klidu posaditi, piletly rychle opt k onomu korbu milosti, hledali horliv blskajc se okno a vletli jm velmi rychle do korbu milosti. 90. A kdy pak ono blskajc se okno bylo opt uzaveno, zaaly ihned, slyte, vemocnmi smry vanouti velmi prudk ohniv vtry nekonen daleko nad vnou zdajc se mi plochou vlncch se velkch vod. Z vlnc plochy zaaly pak tmto tak prudkm vnm ohnivch vtr velmi vzneen bleskurychle vystupovati velmi mocn spousty mrak. Toto mocn zuen vtr netrvalo dlouho a brzy se ji tu a tam nad hladinou vod zaaly ukazovati vysoko nc vrcholky hor, - ano, nkter dokonce mezi nimi se dokonce zaaly ihned zelenati a vypadaly brzy jako ladn zahrady. 91. A slyte, kdy se toto bdajcmu, veselmu oku Kenanovu ukzalo, tu se opt zablesklo, okno, okno otvrajc se na stee korbu milosti, jm velmi brzy vyltly opt holubice a ihned velmi ile letly k zazelenavm se ji vrcholm hor, ve veselch kruzch je spanile obletovaly a velmi dlouho prodlely na erstv ji vyrostlch ratolestech kolbajce a houpajce se na nich; avak po delm prodlen je opt opustily a vrtily se hojn nyn obtkan zelenajcmi se vtvkami, ihned opt do ekajcho korbu milosti. 92. A nyn poslyte a vizte, kdy se toto kvapn stalo, tu zaaly vlny velmi rychle opadvati a z klesajcho povrchu vod podivn nanejv rychle vystupovaly hory a pvabn pole s rodnou zem a ihned se zelenaly, oivovny jsouce hejivmi paprsky Slunce, v ladn louky a nivy a plody naplnn bujn zahrady. 93. A na mst sloupu, , slyte, rostla zcela zzran zem kolem sloupu vdy v a ve, a konen sm korb milosti spoinul na velkolep se zelenajc zemi. Hlete tu se opt zablsklo okno na stee korbu milosti a velmi hojn mnostv ilch holub rychle krouc z nho vyletlo a po delm ekn se ji nikdy nevrtilo k oknu ve stee korbu milosti, kter bylo ponechno oteven. 94. Jeto Noe jako lska Lamechova zpozoroval v korbu milosti pln opadvn vln, jal se otvrati jej dvka a nechal z nich vesele vystupovati veker uschovan pokolen Zem a

102

ponenhlu tak sv dti a eny. A kdy pak s chvjcm se srdcem a tesoucma se nohama doshly zelenajc se zem, padly na kolena a dkovaly a velebily pak svtcm otevenm korbem milosti Pn, jako jedinho slitovnka a zachrnce z tchto zaslouench trest soud hnvu, svatho Boha. 95. Kdy toto naplnn dkem a lskou k svatmu, vnmu Otci velmi dlouho konali, tu piltl velmi rychle svtc andl a pinesl Noemovi vesel poselstv o pevzneenm svtcm nebi, kolem nho se vinul barevn oblouk. A slyte, - takto pravil svtc andl: 96. Posly Noe, jedin pouto M lsky, z tebe jednou probudm sm ivota, kter velmi mocn vyrve smrti nesslnou pohlcenou koist! Nebo je Mi lto tla, mezi tvrd nyn zpevnnmi vlnami hmoty (hchu); proto polu jednoho mocnho Zchrance a chvjc se zemi nikdy takovmi soudy nenavtvm. Barevn oblouk bude vdy zvstovati nrodm, e toto nikdy a do konce asu as Zemi nepinesu; co se potom stane, vm jedin J, vn Otec v Sm! 97. A poslyte mil otcov a t vy, ns milujc dti! Takto jsem toto ve vidl a, pesn slyel, a jak jsem to slyel, tak jsem vm to nyn vpravd opt podal,a dle mn dno nebylo. A co jsem vidl, to vylote vy pedevm moud otcov a dti plny lsky; nebo mn je skryt smysl takovch vzcnch sn z Boha. Kapitola 43. Henoch vysvtluje e Adamovu a Kenanovu. 12. listopadu 1840 A hlete, kdy Kenan dokonil e o svm snu ve velmi plynn lib form tu vichni na nho pohldli a poklonili se mu; nebo vechny uchvtil velik obdiv a nevdli, co o tom souditi. 2. Konen vak po dlouhm asu se vzchopil otec Set, obrtil vdkupln oi k nebi a jal se promlouvati k ptomn dtem takto ka: , Kenane, , dti, co jest to? Co to m znamenati a co z toho bude?! 3. Jet ani nebyla vemi naimi smysly pojata tajupln e praotce Adama; jet jsme z n ve svch lskou slabch srdcch rozumn nerozmotali ani slabiky i Henochova posledn ohniv e se mi vzn jet jako tmav klubko pede vemi mmi smysly; a nyn pichz dokonce ty, mil Kenane, s nad svtem nepjemnost, jejich smysl me bti znm jedin Bohu; ano, tm bych tvrdil, e by bylo lovku asi sotva mon zachovati jet ivot, kdyby mu vn, svat Otec poskytl tolik moudrosti, aby pochopil nepochopiteln nejhlub smysl takovch tajuplnch, velkch vc! 4. , Kenane, Kenane, pro jsi musel zti a nyn nm ubohm slabm otcm a dtem takov vidn vypravovati a tm nae vechny smysly zmsti m jsi ns uinil uboejmi, neli jsme byli pedtm, kdy jsme se jet nestarali o napospas vydan cesty a radky vn svatosti Jehovovy takovchto e, jejich smysl neme bt odhalen ped dnm andlem, dokud je andl jen andlem, ale nicmn vn nikdy bti neme a nebude rovn Tomu, kter jest ns vech mil svat Otec, kter jest nezbadateln v kadm Svm vnm slov?! 5. , dti, dti, vymte z mysli co jste slyely z st milho Kenana a radji se mnou se v zkrouenost a pokoe naeho v lsce slab srdce doznejte, e my vichni dohromady nic nememe! Tak a nikdo z vs vech nechov v sob nikdy touhu, aby to pochopil, nbr penechejme takov nepochopiteln vci vdy jen Bohu, kter zajist dobe v, co jimi chce; nm vak to jist dal tm poznati, jak siln jest i v slunenm prku a za druh, abychom se ve sv pokoe sami zkoueli, e sami ze sebe nejsme schopni zcela nieho, nbr e vdy jen On, n mil, svat Otec, ve ve vem! 6. , dti, rozvate dobe e svho otce Seta, a chrate se tedy jakhokoli pokuen! Amen. 7. A kdy Set dokonil dobe uvenou svou e, tu ihned pedstoupil ped otce pevelice zbon Henoch, poklonil se ped nimi a vyprosil si dovolen, aby sml ped jejich tv v tomto ohledu tak ci nkolik slov, a to tm spe, e k tomu prv obdrel vnitn vyzvn. 8. Set pohldl na nho a pravil: , jen mluv, jasn, zbon synu vnho jara! Tak tv ohniv ei jsou jen chladc rann rosou naproti tm neslchanm slunenm palm z st

103

Kenanovch. Nm vem to uin velmi dobe, bude-li je moci ponkud ztlumiti; proto mluv jen a vlastn jsi ml ji dvno mluviti mluv! Amen. 9. A vichni souhlasili s pnm Setovm a Henoch jal se mluviti, jak nsleduje ka toti: , mil otcov a veker dti Bo, slyte a poslyte dobe tato z mch st plynouc slova! 10. Chcete-li a mete-li, pohldnte vzhru k nezmrnm vsostem neb Boch naeho pesvatho, pedobrho Otce, a pohldnte opt dol do rovn tak nezmrnch hlubin jednoho a tho mocnho Boha, jeho panstv nikde konce nen! Uvate, jak mnoho je toho skryto, jak na vsostech tak v hlubinch, o em mysl dnho lovka nemohla jet ani snti 11. Jedin Kenan byl, pokud je mi dosud znm, tak astn, e mohl spatiti v duchu mal slunen jen ponkud rozloen prek a n praotec Adam nm ukzal rovn jen ponkud rozesten slunen prek sv, pr ohniv ei nevzpomnm, - a ji to ns tak vysoce a nepochopiteln udivuje! A jak to tedy, e nememe ped naima slabma oima vidti mjeti kolem svty a Slunce a pece jet ti?! Kdo kdy ji spatil divy v travnm stble, kter se pod na lpj skromn ohb! Jak velikost a vzneenost Bo v nm spov, a pece po nm svma nehodnma nohama lapeme a pi tom jet ijeme! 12. Neda se nm tedy v duchu tm prv tak jako dtem, kter tak zcela zasmuile pohl na tvrd kousek chleba, podv-li se jim v dob, kdy oekvaj jet mkk pokrm mln? A nemli bychom jim dti nikdy chleba proto, e byly zvykl na mkkou stravu?! Jak by potom dosply k mun sle?! 13. Hlete, prv tak se da tak nyn nm! Dokud jsme byli sotva jet dti s mlnmi zuby, dval nm svat Otec pti mlko a mkkou, naim silm pimenou potravu; nyn se mme stti v duchu mui! Hlete, tu se mkk strava ji nehod, nbr Otec nm dv nyn chleba, abychom se mohli v jeho milosti stti silnmi mui, kdy potom budeme vci netoliko zti, nbr dobe chpati a poznvati jeho velkou lsku a moudrost a z tchto Jeho obou nejsvtj vli v nich! 14. Vypravoval-li nm nyn praotec Adam o pedchozch cestch svho kdysi zbloudilho ducha, v nm a skrze nj bloudil a zbloudil tak duch n, nen v tom vru tak mnoho nepochopitelnho! Nebo musel tu zajist bti dve duch neli tlo, jako musel bt dve nutn Bh neli jakkoli stvoen, kter teprve z nho vzelo, protoe On jest Prazklad vech vc! Nebo pro koho jinho by mlo bti stvoeno toto tlo, tato zpuchel budova z hlny, kdyby tu nebyl, ji dvno nutn jsouc duch, pro nho jedin byl vlastn zzen tento jeho svobodu zkoumajc pbytek od Boha, naeho svatho Otce! 15. Vdy jet nikdy slepice przdn vejce nesnesla; tak vichni a pesn vme, e tu dve mus bti obsah vejce, neli bl tvrd, dobe uzaven skopka! i me nkdo moude pedpokldati, e duch teprve v tle vznik, se vytv? Ano, kdo by to byl s to, ten by musel bti jet tisckrt mn chytr a mnohem nemoudej neli nkdo, kdo by chtl postaviti chatu pro nkoho, kdo tu vbec jet nen, v lenm mnn, e bude-li tu jednou chata, zplod ji ze sebe a v sob obyvatele 16. Pro pedchz plodn vzniku, pro mu en? Jak uslyme zdli umti vtr, zatm co nae stromy jet klidn stoj? Piel-li vak vtr nad nae stromy, pak se pohybuj vechny vtvky. Nue, Zda tu nemusel bti vtr ji dve, aby k nm mohl pijti a stromy nae uvsti v ilou pohyblivost? Stromy jist nezplodily vtr, nbr vtr pes n voln peel a teprve je oivil. 7. i mohl by nkdo tvrditi, e jakkoli plod byl stvoen kvli stromu, anebo e strom tu musel bti dve proto, aby teprve ze sebe zplodil plod! Vdy pece kte, e Bh vloil velik sm do zem, z eho pak vzely velik traviny, rostliny, kee a stromy a pinesly plody semene, v nich se opt znovu zrozeno vyskytuje iv sm! 18. Ukazuje-li tedy Bh nm, Svm dtem ve vech Svch nesslnch zzracch vn d, e toti ivot anebo sla mus vdy daleko pedchzeti tomu, co se teprve skrze nj a konen pro nj stv, pro bychom se tedy mli tak velice diviti, kdy nm Adam nsledkem vyho osvcen vypravoval dlouh djiny svho ducha a tm nm ukzal, e a jak tak my jsme a byli a vichni nai potomci vce mn budou do nich zapleteni a na konec vech as, a mimo to nm jet ukzal, jak svat a velk, tak lsky a milosti a milosrdenstv pln a jak nekonen shovvav jest Bh, n vemohouc Otec; 19. A jestlie to se dozvdme, pro bychom se mli bti, kdy vme dobe, jak nekonen dobr jest Ten, jen nm toto dv vdti! Ano, mme a musme se Boha bti, - ale ne proto, e nm dv chleba, nbr mme se bti, jestlie Ho nemilujeme; nebo kdo tu promekal jedi-

104

n okamik v lsce k Bohu, ten byl mrtv, dokud byl mimo lsku k Bohu. Proto nam nejhlavnjm zamstnnm m bti Boha stle milovati, protoe On ns podle svdectv praotce Adama miloval ji dvno pedtm, neli jsme jet byli a to tak mocn, e jen Jeho nekonenou lskou jsme se stali tm, co jako Jeho dti jsme; a maj tedy veker nae zamstnn smovati k stlmu posilovn v lsce k Bohu 20. Pohldnte na nessln tvary kolem ns. Vznikaj a trvaj sice tak z tto vemohouc Lsky; avak nemohou a nesm tuto Lsku opt milovati, protoe nejsou k tto lsce zral a j schopni, - tak jako my zadrujeme svm dtem vzjemnou lsku, dokud k n jet nedozrly. 21. My vak jsme se vesms stali k lsce zralmi; proto budi tak naim nejhlavnjm zamstnnm milovati bez ustn Toho, kter ns uinil k lsce tak dokonale zralmi! 22. A ekne-li tedy cho k sv en, aby jej ve vem svm chovn milovala, protoe on ji ve vech svch trobch miluje, sm to tak ctnostn chlapec ci k nezralmu dveti? Vy pravte: U svatosti Bo, ne dokud nen strom poehnn! Bda tomu, kdo v tom pochyb; nebo nejprve mus bti zralost, potom poehnn a po nm teprve lska! 23. , otcov, jestlie to takto kte, pak mte podle vle Bo pln pravdu; ale eknte si sami a odpovzte si na otzku, zda by nebylo jet hrubji pochybeno, kdyby zral a poehnan uinili pak tak jako dti a utkali, jako kdyby nezral dti souloily! 24. Kenanem nm oznmil Bh nai plnou zralost k svobodn lsce k Nmu; pro se vak tomu divme, jako bychom byli nezral dti, a se spe mme diviti, e jsme vichni v lsce vlan jako vodn vlny nestl, m se milost v ns tt podobn jako Slunce na neklidn hladin vodn?! 25. J pravm: Kenanv sen nm neprav nic jinho, neli, e mme Boha, svho svatho Otce vc a vce ze vech svch sil milovati a e mme v lsce litovati kadho okamiku bez lsky, kter ns uinil na tak dlouho mrtvmi, pokud jsme tu byli bez lsky; nebo: ti a milovati jest jedno a tot. Kdo tu m ivot, ije v radostnosti svho dobe si vdomho jsoucna a jest tedy ptelem svho ivota; kdyby vak nkdo vyel z radosti nad svm vlastnm ivotem, vyel by tak, jakmile by ztratil chu k ivotu ihned ze ivota, a usmrtil by se, stal by se sebevrahem, jako se stal Kain bratrovrahem, a podle toho by zemel dvojnsobn, nejprve z Lsky Bo a pak ze sv vlastn lsky. 26. Hlete, n ivot aneb nae lska jest vak v Bohu, a jedin Bh jest nae lska a ivot; stvme-li se vak ve sv lsce k Bohu slab a vlan, pak se tak n ivot stv slab, take na konci v tto nmot ivota vidme vci v sob a kolem sebe jako bychom byli slep a hlu a e veho toho, co se v ns a kolem ns dje nic nechpeme, a kdy ns, v lsce shnil a leniv, pichz svat Otec Svou milost buditi, myslme, e se neslu, bychom se, stvali bdlmi v lsce. , mil otcov, toho bume dalec; nebo n Bh je velmi vn Bh a jako n pelaskav a pesvat Otec a nem nikterak radost ze kdlen a pokouen; nebo pro by ns pokouel ten, jen spotal vechny nae vlasy ji dvno pedtm, neli nm jet narostly na hlav?! On by nevdl co uinme? , toho On nepotebuje! 27. Za to vak tm vce potebujeme my jeho milosti; milost vak nen kdlen ani pokuen, nbr jest to istm darem poehnn svatho Otce, aby n zeslbl ivot sdlil vdy vc a vce v jeho lsce. , otcov, pihldnte nyn v nleit lsce k Bohu, naemu svatmu Otci k vidnm Kenanovm a snadno shledte, e vm tm Bh nepedvedl v duchu nic jinho ne mrtvou slabost na lsky, k Nmu! Proto se stame opt siln v lsce v Nm a k Nmu, tak se nm potom ji stane opt jasnm ve, co nm doposud zstvalo temn! Kapitola 44. Adam vysvtluje svou slabost. A kdy byl toto Set uslyel, zaaly se oi jeho, jako i oi ostatnch otvrati; nebo nyn vichni velmi dobe chpali, co tm chtl Henoch ci a byli s tm spokojeni, nebo poznali, e Henoch chpe vci, kter jim vem byly naprosto nepochopiteln a chvlili a velebili vroucn prostm srdcem za to Mne, e jsem propjil lovku k jejich blahu tolik moudrosti a ukzal vci

105

jak z vsosti i z hlubokosti a e jsem dal odhaliti jejich skryt smysl k duchovnmu blahu tch, kte mne v opravdov lsce vyhledvaj 2. (N.B. Vm bylo nyn ji tak leccos a nco mnohem vtho dno; avak jet dn ke Mn nleit v srdci nepiel, aby Mne v opravdov lsce chvlil a velebil a byl nadmru vesel nad tak velkou, nyn tak hojn k vm proudc milost a potaj nevzdychal po zasvcen sluhy, kter mus bt nstrojem M milosti za mlo vce odmny neli za kterou m kad z vs v opravdov lsce slouiti. J jsem probudil jen j e d n o h o v blzna ped svtem pro vs, abyste mohli bti poveni k velkm poctm ped andly a tmto jednm jest Mj slab, chud sluha (J.Lorber,vyd.orig.), kterto blzen piel k vm zhy z venkova a byl dlouho mezi vmi a nikdo nepoznal, e je to blzen ped svtem. Ale tento blzen Mne hledal, a J se jm dal nalzti a probudil jsem ho ped vaima oima, aby se vm stal soumarem a pinesl vm nov chlb Lsky z nebes, kter jest ten prav chlb, protoe lsku dv a lsku poaduje. Jeto se vak tento soumar na Sionu nachz na cest bainat pichzte vy k nmu, a berete dychtiv chlb z jeho koe; ale o jeho nohy se mlo starte a nevidte, e stoj a po kotnky vtinou kvli vm v tuh hln! J vak pravm, jestlie vm chlb a voda ivota chutn, nenechvejte tohoto dobromyslnho soumara treti! Kdo to me uiniti, ui to a osvobo jeho nohy potaj ped svtem od blta; nebo jinak, zstane-li u vs, pak jeho nohy asem zkost zeslbnou, take bude sotva schopen chleba pro vs nositi, le bych ho J Sm od toho osvobodil, a pak ho tak vedl kam budu chtt. Avak u vs ho pak jist nikdy nenechm; nebo J mm sice jet mnoh dti, ale mlokter mezi nimi, kter by se daly pouvati za blzny. Nebo jest lep a snadnj jsti chleba, je-li ji pipraven; ale t jest dti se za nepatrnou odmnu z lsky zaphnouti jako soumar k pluhu. O tom dobe uvaujte, a chvalte a velebte Mne ve sv poslunosti! Kdo z vs v tom nco uin, ten neztrat nikdy ani stater a svho asu mu to bude navrceno asn i vn; tomu, kdo by to uinil, sluha pak ekne, v em tr jeho nohy. Amen) 3. Kdy Mne byli vichni as celou hodinu chvlili a velebili, tu povstal opt Set a vyzval ostatn, aby povstali t a ekl jim: Dti, n mil Henoch sejmul viditelnou milost shora tk bemena s naich utiskovanch srdc a vrhl je mocn do nedohledn hlubiny slast a blaenosti; Bh, n pesvat pedobr Otec, budi za to vn chvlen a veleben. Ale jeliko to bylo Henochovi dno k vli nm jako dsledek jeho znamenit pokory ped Bohem a ped bratry a co pijal, to ve nm bez nejmenho zadren vrn podal, - a my tedy s veselou mysl chvlme a velebme nyn Boha, naeho pesvatho Otce, pak myslm, e proto ve sv lsce a radosti nemme zapomnat na Henocha! Nebo jeto se stal milkem Bom, jak by neml bti tak milkem nam?! 4. Akoliv dobe vme, e toto ve, co nm ekl pichz ist jen shora, pece jen myslm, e by bylo, jeto musme mti ctu ped onm mstem, kam vstoupili otec ns vech Adam a matka Eva, - jet phodnj abyste nenechali nepovimnuta sta, ktermi Bh Sm promluvil k nam srdcm. 5. , dti, vezmme Henocha do naeho stedu a nenechme ho ji obdlvati hubenou pdu, aby mu poskytovala tvrd sousto, - nbr, jeliko jej Bh, n pesvat Otec ve Sv nekonen lsce milostiv uinil obdlvatelem naich v lsce slabch srdc, obdlvejme za nho pdu naimi mnohmi ostatnmi syny a dcerami, kte sice maj vichni siln dy, ale za to tm slab srdce. 6. Ty pak, mil Henochu, ochotn a vdn tak pijme, co by ti tvoji otcov z velk vdnosti, z chvlen a veleben Boha rdi dali, abys ml pln volno, a mohl srdce ns vech podle nejsvtj Bo vle ile obdlvati! 7. A nyn mne, dti, nsledujte do m chaty a posilnme sv dy pokrmem a npojem ve jmnu naeho nejsvtjho Otce a potom a nm n mil Henoch vypravuje opt nco o lsce! Amen. 26.listopadu 1840 8. A kdy Set toto pikzal svm dtem, vydali se ihned na cestu k chat Setov, zazen pobl chaty Adamovy. A piede sem, poklonili se vichni ped chatou Adamovou a pak teprve oped chatou Setovou, a navtvili pak na krtk as praotce a pramti a dali se ped jdlem poehnati Adamem, co se stvalo u tchto ptomnch denn, a pro vzdlen bylo pak veo-

106

becn voln poehnn vyslovovno. Kdy toto byli vykonali a ctyhodn a s velmi dky se chtli vzdliti, hle tu pravil Adam dojat srdcelomnm ji velmi rozechvlm hlasem: 9. Mil dti, a ty mj nejmilej Abeli-Sete! J, v otec Adam jsem vm nyn poehnal a vy nyn jdte abyste poslili pokrmem a npojem sv dy a e to konte, velmi sprvn a dobe konte ale hlete, j jsem ji velmi zestrl a zeslbl, a tak matka Eva, a nemohu ji pracovati. Vechny dy mn ji vypovdaj slubu; vy vte, e jsem dosud vdy pracoval, a nechtl, aby nkdo pracoval za mne, abych tm kadmu pedchzel dobrm pkladem. 10. Avak dnes jsem ji nemohl. Kdy vy vichni jste byli prce neschopni pracoval jsem j, v otec, s nejmilostivj pomoc naeho velkho, svatho Otce za vs za vechny; nyn vak ji nemohu! 11. Dti, jsem hladov a zniv; a se nasytte, vzpomete s malm poslenm tak na svho otce a matku, a dejte tak mn nco jsti a pti a pt ji ns nepoutjte ze sv pe! A cokoli nm, svm rodim uinte ite to dti z lsky, aby sousto vmi poskytovan nebylo tvrd a trpk, nbr aby dobe chutnalo vaim zestrlm a zeslblm rodim; nebo nebudete ji dlouho mti na sob toto mal bemeno, jeto j, v slab otec jist nebudu ji dlouho tuto chatu mezi vmi obvati, vdy vm ehnaje odsthuji se do jin chaty tam, kam odeel Abel. Proto peujte rdy o mne, svho starho, slabho otce a rovn o matku, dokud jsme jet mezi vmi; nebo za nkolik mlo let, kter brzy uplynou, budete truchlce hledati t o h o, kter vs nyn ve sv nemotorn slabosti pros o pokrm a o npoj, - ale na ir Zemi nebude mono jeho chatu nikdy nalzti. Nue, mil dti, jdte ve jmnu Bom, provzeny mm poehnnm, a posilnte sv dy; ale nezapomnejte na svho starho, slabho hladovjcho otce a rovn tak na starou, slabou matku! Amen! 12. Kdy tyto hodn dti uslyely tuto Adamovu e, byly ve svch jemnch srdcch tak dojaty, e se vechny daly hlasit do ple a dlouho se nemohly vzpamatovati. Konen povstal Set a skrz naskrz pravil dojat: 13. Otcov! dt! Dokud stoj Zem a obloha se svmi Hvzdami, Mscem a Sluncem se klene nad n, nebylo jet nikdy tak svat slovo z st lovka vysloveno, jako to slovo, kter nyn j po Adamovi v otec, vyslovm: J pravm: Spe padnou vechny Hvzdy s nebe a Slunci a Msci bude navky vzato jejich svtlo; spe do posledn kapky vyschnou vechna moe, jezera a eky a spe se cel Zem stane holm kamenem; ano to ve se spe stane, neli by se nm zachtlo vloiti sousto do st dve, neli by byli v kad dob denn dostaten nasyceni n otec Adam a nae matka Eva! 14. , ote a matko, vy zajist ji odjakiva vte, jak mne vdy velice potilo, kdy jste ve dnech va sly nco ode mne pijali; o mnohem vt jest vak nyn m radost, kdy potebujete na pe, m se mi pece jednou dostane milostiv pleitosti, abych mohl aspo nejnepatrnjm dlem s nejvt lskou ponkud zaplatiti svj pevelik dluh a splatiti vm, , ote a matko, nejmen dl vaich velkch dobrodin! , ote a matko, pijmte to milostiv a zdrujte se a na konec as poehnan mezi nmi! 15. A ty Enosi a Kenane, pospte do m chaty a pineste ihned nejlep pokrm a nejerstvj npoj a eknte m en Jee, (Jeha) va matce, e jejich otec Adam lan a zn a pivete ji sem, aby tak ona slbila, co jsem j tak svat prv nyn ped tv Bo psahal! Jdte tedy a ihned pijte! Amen, Amen, Amen. Kapitola 45. Adam ehn svm dtem. A hlete, uplynulo sotva sto srdench tep, kdy oba poslov, opaten pokrmem a npojem vstoupil po boku plac Jehy uctiv do chaty Adamovy a podali to ctyhodn Setovi, aby pak on jako nejdstojnj, klee ped Adamem a Evou, v nejvt dtsk lsce a nejvt radosti jim podal, co dali. 2. A hlete, kdy Adam vidl nyn velkou ochotu a velkou lsku svch dt tu dve jet neli vloil sousto do st, vzhldl k nebi ka: , velk, pedobrotiv, pesvat Ote, jak velk mus bti Tv lska k nm slabm, neposlunm lidem, kdy nejmen jiskra tto Tv nekone-

107

n lsky v mch potomcch a Tvch dtech ji tak sladce a ndhern vyzauje ke mn starmu a slabmu prvmu lovku! Ote, shldni milostiv dol se Sv svat vsosti na Svho slabho padlho syna, jeho pd se stal pdem vem jeho potomkm a poehnej tak Ty ve Sv laskavosti mil dar mch potomk a Tvch milch dt, aby poslil mne a mou slabou enu v na stl ltosti pro nai neposlunost vi Tob, , nejsvtj, pedobr, pelaskav Ote! Poehnej vak tak tmto Svm milm dtem, a dej a se milostiv stane, by Tv svat jmno mohlo bti vdy velebeno, chvleno a proslaveno! Amen. 3. Kdy byl toto Adam promluvil, vzal podvan pokrmy a jedl a pil s Evou chut a pln vdnosti ke Mn a pln vldnosti ke svm dtem. Dti pak Mn tie dkovaly v srdcch za velikou milost, e jsem je ml za hodna, aby smly nyn ve velik radosti peovati o sv rodie. Hlete, to byly opravdu Mn mil dti, jakch je nyn mlo na celm zkaenm svt; , to tak byly dti podle Mho srdce! Kdyby bylo takovch dt mnoho, , pak bych jim nebyl tak skrytm Otcem, jakm musm nyn el tak velice mnohm bti, aby ve sv zatvrzel slepot zcela nezahynuly! 4. A kdy se nyn Adam a Eva ped tv svch z lsky stle jet placch dt nasytili, tu povstal Adam a dkoval Mn s hluboce dojatm srdcem a po skonenm podkovn se obrtil k svm dtem a pravil s pevelice vldnm hlasem rozechvn dojemnm pohnutm: Poehnn Bo a poehnn m, budi povdy s vmi i u vech vaich potomk. A dokud Zem zstane Zem, potrv vae nyn tak vysoce poehnan linie dle a na konec vech as; a na tch, kdo budou z va pm linie, bude tak ve vem jejich chovn dobe viditeln toto m praotcovsk poehnn z Boha, naeho nejsvtjho Otce; a toto m poehnn se stane jednou viditeln nad vmi vemi jako nov vychzejc Slunce lsky a milosti z Boha, Otce, nade vemi nrody Zem, kte pak uvid velkou slvu Bo v nejvy Lsce a v jemnosti sestupovati dol jako ivot veho ivota! Amen. A nyn jdte, mil dti a posilnte se a oberstvte pod Bom a mm poehnnm! Amen. 5. Tu povstal Set a pravil: , mil ote, a mil matko! Nebylo by pkn, kdybys i jen pl dne hladovl a my z velk lsky k tob nesdleli s tebou tvou nezaslouenou nesnz ji jsme zavinili protoe jsme k tob pili tak pozd, proto z velk lsky k tob a skrze tebe a s tebou k Bohu nepoijeme dnenho dne dnho pokrmu, abychom mohli Boha tm istji a dstojnji v na peastn stzlivosti chvliti a velebiti! , ote, pijmi milostiv, tuto nai malou spravedlivou ob; a dovol za to svmu vnuku Henochovi mluviti ped tebou a ped nmi o lsce Bo, aby jeho sta mohla bti posvcena tak tvm poehnnm, jako byla posvcena ped nmi Bohem skrze tvho zesnulho syna Abela! , ote, spl milostiv mou zbonou prosbu! Amen! 6. Kdy Adam toto uslyel, byl dojat a k slzm a pravil: , dti, konte vce neli jsem od vs dal! Ve vem dobrm nebut vm nikdy meze kladeny! Konejte vdy, co vm prospv; ale cokoli konte, konejte nikoli k m, nbr vdy k poct Bo, a nezapomnejte; ale cokoli konte, konejte nikoli k m, nbr vdy k poct Bo, a nezapomnejte na svho otce v jeho velk nouzi a bute vdy pamtlivy slabosti sv matky! 7. A ty, mil Henochu, jen jsi byl skrze mho nejmilejho Abela, Bohem poehnn na enka a hlasatele Lsky, bu tak mnou ve vech svch potomcch poehnn a k jednou z tv linie povstanou vem nrodm Zem velk Kazatel, jen slovem vnho ivota zvstovati bude lidem i Bo! Amen. A nyn mluv svm poehnanm jazykem! Amen. 8. A kdy Henoch obdrel toto vysok povzbuzen, pevelice se zaradoval a rozveselil a pedevm Mi v srdci podkoval; potom padl ped Adamem na kolena, zlbal jeho nohy a Evino roucho, nae prosil vroucn praotce, aby mu poloil na hlavu sv ehnajc otcovsk ruce, aby teprve tm mohl pak svj slab zzrak uiniti hodnm promluviti slova lsky ped uima a k um, kter kdysi slyela slova z st vn Lsky Sam, ano ped posvcenm um, do nich tak mnohonsobn pronikal hlas Bo. 9. A kdy byl Adam jet uinil Henochovi to, za ho dal, pravil jemu: Mil Henochu! Ty jsi svou prosbu sprvn podal, take je lib Bohu i mn a jest tomu tak jak jsi pravil: ale jedno musm dodati, co by se ti ovem nesluelo mysleti a jet mnohem mn kati a to jest: ped, kterma a ke kterm um Bo svat hlas kdysi marn v nejvt Lsce mluvil! 10. Hle, mil Henochu, mn, jako kadmu z vs, nle ped oima vech piznati vlastn chybu a tak se pak ped Bohem a ped Zem pokoiti; ale bda tomu, kdo by zlehoval jmno svho bratra a bral mu est, kterou mu dal Bh Sm! Tato est je tedy vlastnictvm kadho od Boha a nikdo nem prva jazykem anebo rukou napadati takto posvcen vlastnictv jinho; ale

108

kad m prvo, pokoiti sebe ped Bohem a ped Zem, to jest. ped svmi dosplmi bratry. jen ne ped nedosplost, aby se tato nestala pyn a jinak se nepohorila. 11. Toto budi nyn vm vem dobrm pouenm, mn pak velkm uklidnnm, na zklad nho budu teprve sm nleit s to postehovati slova Bo z poehnanch st Henochovch. Nebo nco jinho je mluv-li bratr k bratru o Zemi, Msci, Slunci a vech Hvzdch nebo to jsou vci svta, kter byly stvoeny vesms kvli mn a vm, - a nco jinho jest, mluv-li bratr k bratrovi slova z Boha o vcech, kter jsou Bo; tchto slov neme a nem poslouchati dve, dokud se neponil ped vesoudc svatost Bo. 12. Kdo by vak myslel, e bratr mluv vci ze sebe a ne z Boha, jestlie byl jeho jazyk poehnn, ten by ve sv domlivosti vyslovil soud nad sebou samm, jeto mn, e tak on jest dobr a e Bh me a mus mluviti skrze kad sta, a e to nemus bt zrovna sta Henochova; ale to pravm j Adam vs vech otec tla, a svdek va due z Boha: Tak tomu nen! Pohlete na kvtiny na poli! Zda nen kad jin co do podoby, barvy, vn a pouvn a pece ze vech nejulechtilej, jest jen re se svou pendhernou vn a se svou kad oko posilujc rosou, kdy pedtm bylo vn oberstveno srdce? A pozorujete-li nessln Hvzdy na obloze, shledte, povimnete-li si jich pesn, e ani dv z nich nemaj stejn svtlo; ale jen jedna mezi vemi tmi Hvzdami, kter neopout svou obec, kterou nazvte: Hvzdou belovou, jest ta, kter z jako rosn kapka za rannho Slunce! Bh se sice star jak o slunen prek tak i o Slunce a Jemu jest jedno vyivovati komra anebo mamelhuda; nebo tak kdy m nkdo mnoho, me pak dti s tou vl a s tou lskou velk i mal: tomu, kdo mnoho potebuje, mnoho, a tomu, kdo jen mlo potebuje, jen mal dar a me tak mnoh dary rozdlovati, jednomu to a jinmu ono, a tak kadmu nco jinho. Henoch byl pak podlen lskou a obdrel nleit osvcen srdce; proto a tak dv, co obdrel. A protoe se jeho podlem stala Bo lska, a tedy dv opt lsku, podobn jako dv re to, co obdrela, a nikdo nepochybuje o tom, e by to co dv, neobdrela dve od Boha, protoe je to dobr dar, kter prospv nam smyslm. Kdo bude kdy moci pochybovati, odkud pichz dar Henochv, kdy se jeho jazyk chvje samou Bo Lskou?:! 13. Proto mluv, Henochu, a posilni ns, sv otce, nadbytkem sv milosti z Boha! Amen! Kapitola 46. O pchodu Pn. A hlete, kdy byl otec Adam ukonil tuto e, tu teprve povstal uctiv Henoch a jal se mluviti k otcm; dve vak neli jet zapoal mluviti, obrtil v tichosti sv mluvc srdce ke Mn a prosil Mne o milost, aby mu bylo dopno mluviti nyn o M lsce a svatosti Mho jmna, kter je kadmu jazyku vn nevysloviteln, protoe jest tak svat. 2. A J jsem mu tak ihned uinil, za Mne prosil, a jeho hlas jsem uinil jako ulechtil kov lib znjc, a tak mluvil e plnou dstojnost a sladkost a ped nm a po nm nebyla dnm lidskm jazykem promluvena e, je by se tto ei vyrovnala, a na Moje a vechny proroky, kte mluvili rovn jazykem Henochovm a tho Ducha. Tato e pak znla takto: 3. , otcov! Velk milost Boha, naeho nejsvtjho Otce, pila mezi ns jako chladic vnek, piltajc z dalekho vchodu! Ano, svat, vn Otec jest mezi nmi! Ty, praote Adame, snad ekne: Posly, Henochu, to neme bti; nebo Pn mn pravil: Mne ji neuz, nbr ustanovm andla, aby t vedl, dil a zkouel a do doby Mho zaslben! Avak ote Adame, nkdo by mezi lidmi ml slabou enu, kter by jednoho jasnho jitra zachmuila laskavou a veselou tv svho ji velice a hluboce milujcho chot, jeto ho nechtla nsledovati do komnaty, aby pijala poehnn od Boha, kdy vyjde Slunce a poehn zemi z Boha jasnmi paprsky slitovn lsky Bo! Kdy pak cho zpozoruje tuto neposlunost v lsce, tu ekne: eno, co si s tebou ponu, kdy si okliv milost a slu Bo v m sle, budi mnou oputna a poehnn, se t nedotkne dve, dokud t Slunce sedmtisckrt nespat a nezastihne vdy v slzch tv ltosti! Potom polu nkoho msto mne, aby t ve jmnu mm poehnal; a teprve a se obnov, pijdu opt a z dlky na t opt pohldnu, zda ses stala hodnou, abych se t dotkl

109

svou ehnajc silou. M vzpomnka t bude obklopovati, a na tvm poli poroste trn a bodl; ale sm, z nho by mohl vypueti potomek z Boha, bude tou dobou odato od trob tvch! 4. A kdy cho toto promluvil, opustil enu. A kdy ena tuto svatou vnost zpozorovala, padla k zemi a jala se plakati a nakati nad sebou a nad svou neodpustitelnou neposlunost k manelov svat sle z Boha a vlela se smutkem v prachu zem. Jeto vak cho spatil nyn velkou vnost v ltosti enin, ekl u sebe: Ona lituje mocn svho hchu a nev si ani rady ano ani pomoci nad tvrdost, kter jest ochranou svat, z Boha ve mn jsouc sly, a jej nek umluje hlas mho vyslance. Proto zrum slovo sv tvrdosti a mm srdci a dm se vsti jedin svou nadmru shovvavou lskou a ped asem pjdu k n a potm ji a dotknu se j a osum jej slzy a tak ji opt pijmu za enu! 5. ena pak, kdy byla tm k oslepnut plakala, poznv teprve ponenhlu velk milosrdenstv svho chot a povstv konen se zem a pohl vysoce oblaen na tv svho chot. Cho vak ji napomn ka: eno, ty asne, e jsem se stal vrolomnm; avak hle, m lska, mne uinila vrolomnm, a m tvrdost se slitovala nad tebou, jeliko jsi ji svou ltost tak mocn umrnila a tak jsem piel ped vyhroovanm asem k tob, abych t pijal opt do svho srdce! 6. , hle, ote, jako se stal tento cho z velk lsky vrolomnm, a pro velkou ltost sv eny zapomnl na svou tvrdost, tak se stal tak Bh, n pesvat Otec ji velmi asto z pevelik lsky vrolomnm a nepodrel Svou spravedlivou tvrdost, a jeho hnv jest pro kajc se hnvem holubice; ale Jeho lska se podob silnmu prameni, kter bez ustn iv svtov moe! 7. , otcov, a ty tak, matko Evo, pozvednte oi vzhru a pohldnte na velkho, Svatho mezi nmi, - pohldnte na pelaskavho, vrolomnho Otce mezi nmi, jeho dtmi! 8. , ote, m e jest u konce, a nech nyn mluv Ten, kter mn dal tuto e; nebo ped Nm mj jazyk umlk! 9. , svat Ote, ekni ve Sv lsce Ty Sm velk Amen! 10 A hlete, jak o tom Henoch podal zprvu, tak tomu tak bylo a J jsem pravil vem viditeln, velik Amen. A kdy Mne spatili, padli vichni pede Mnou na kolena ve velk zkrouenosti svch srdc se Mn, svmu svatmu Otci v prachu klanli. A dn se neodvil vzhru pohldnouti; le J jsem je zavolal vechny jmnem a pikzal jim pozvednouti hlavy, aby mohli poznati Svho svatho Otce. A oni vzhldli vzhru a Adam Mne poznal a chtl mluviti le jeho jazyk neposlechl jeho pli velk lsky, a Mn bylo lto tchto slabch dt, a tak jsem po njakou dobu prodlel v jejich stedu. 18. prosince 1840 11. A hle, tu se stalo, e se nikdo neodvaoval a tak z pli velk bzn a lsky naprosto nebyl s to vypravit ze sebe ani slova. A bylo Mn lto takov chudoby a bezmocn malomyslnosti, take jsem do nich vdechl odvahu a slu, aby byli s to snsti hromov zvuk Mho hlasu a mohli dobe porozumti vysokmu smyslu tto ei z st vn Lsky, kter Se tu vylvala podobn velk vln z vnho Prazdla veho vznikn a byt. 12. A kdy byli nyn ihned posleny vechny jejich smysly a tm i jejich due a jejich duch, tu povstal Adam, podporovn svmi dtmi a pln lsky a pokory naplnn dvry pravil: , svat Ote, kter jsi vn Lska Sama, Ty jsi milostiv dobrotiv a pln lsky shldl ve Svm velkm milosrdenstv na ns, kte jsme vichni plni hchu; proto se odvauji j uboh sluha hchu ve svm nekonenm znien ped tebou s chvjcm srdcem prositi a se tzati: , nejsvtj Ote! Kde jest na ns vech jen jedin ivotn vlkno, kter by bylo jet v nejmenm hodno jsajc ci: Protoe jest jet nezkaen, proto jsi k nm piel, anebo mohl pijti?! 13. Le vechny nae vlasy se staly patn a dn vlkno naeho ivota k niemu neprospv! , k bys nm co nejmilostivji zjevil, co pohnulo Tvou Lsku, e Ses tak milostiv odebral do tto nzkosti! 14. , pesvat Ote, nepijmej nemilostiv tuto nai zkrouenou prosbu a otzku; avak jako vdy, sta se tak tentokrte Tv nejsvtj vle! 15. A hlete, kdy toto Adam z hloubi svho srdce ped Mou tv promluvil, padli vichni opt na kolena a ve sv pro lovka nevysloviteln lsce se Mn klanli; J jsem k nim vak pistoupil ble a vyzval je, kdy byli uinili zadost sv lsce, aby povstali a oteveli oi a ui a dobe poslouchali M slovo.

110

16. A kdy se toto stalo, tu jsem se teprve obrtil k jejich srdcm tmito slovy, kter smyslov anebo pirozen znla takto: 17. Dti, poslyte! Takto mluv Ten, kter vm dal nesmrtelnou dui a ivho ducha ze Sebe, abyste poznvali Mou lsku k vm, e vm jednou chci dti vn ivot z va Lsky ke Mn a z M lsky k vm, a velk vina lsky smae tut vinu na svatosti v dob, kterou teprve J uinm k tomu ze Sebe, Jak jsem vs vechny uinil ze Svho milosrdenstv, tak tak tuto dobu pipravm ze Sv lsky. 18. Jako jsem vak nyn Duchem milosti mezi vmi, tak se pak stanu lovkem pln nejvy lsky mezi lidmi. A jako nyn vy poznvte, e J, v Otec, jsem piel k vm jako vysok, vn Duch, v sle a moci, a vte dobe, e J to jsem, Kter nyn toto mluv k vm, tak Mne vak, potom vae pozdn dti, ihned mezi sebou nepoznaj jako slabho, chudho bratra a budou Mne pronsledovati a ukrutn trati a uin Mn, co uinil Kain belovi. Ale tko bude Pna ivota usmrtiti nebo tehdy M zdnliv smrt poslou k vnmu ivotu vem, kte uv, e jsem to J, kter mezi n piel jako mocn zachrnce, v moci lsky piodn, aby usmil vinu, kterou vae neposlunost rozila pes vs, jako o pes celou Zemi a pes vechny Hvzdy nebo i tam jsou dti, kter prvopoten vyly z tebe Adame, - kter pak tak bude nevcm a tvrdojnm v jejich samolib zlob k vnmu soudu a tak tak k vn smrti. 19. A tak pijdu sedmkrte; ale po sedm, pijdu v ohni Sv svatosti. Bda pak tm, kte budou shledni neistmi! Tch budoucn ji nebude, le ve vnm ohni Mho hnvu! 20. Hlete, jednou jsem ji zde byl na potku svta, abych stvoil vechny vci kvli vm a vs kvli Sob. Brzy pijdu opt ve velkch ztopch, abych omyl Zemi od moru; nebo niny Zem se Mn staly oklivost pln pinavho bahna a pln moru, jen vznikl z vai neposlunosti. Tehdy pijdu kvli vm, aby nezahynul cel svt a aby tu zstalo pokolen, jeho poslednm potomkem budu J! 21. A po tet pijdu mnohokrte, jako nyn bezpotukrte k vm, hned viditeln a hned opt neviditeln ve slov Ducha, abych pipravoval cesty Sv. A po tvrt pijdu ve velk poteb tlesn ve velkm ase as. A hned na to pijdu po pt v Duchu lsky a veho posvcen. A po est pijdu vnitn ke kadmu, kdo bude chovati opravdov, vn ve svm srdci touhu po Mn a stanu se tu Vdcem toho, kdo se d pln lsky dviv k vnmu ivotu Mnou vychovvati. A tehdy budu pak tak vzdlen svta; kdo tady vak bude pijat, bude ti a M e bude s nm vn 22. Slyte a dobe poslouchejte: Zstvejte v lsce; nebo lska se stane vam Zachrncem! Milujte Mne nadevecko, - to se stane vam ivotem na vky; milujte se vak tak navzjem, aby vm byl soud prominut! M milost a M prv lska budi s vmi a do konce vech as! Amen! A jejich oi se uzavely Kapitola 47. O velikosti a hlubokosti slova Boho. Kdy se pak,pln vzpamatovali, hle tu povstal Adam a pravil k tomuto malmu shromdn: Nue, dti, vidli jste to na vlastn oi a slyeli na vlastn ui? Vidli jste Pna vnosti, Boha nekonenosti, ano naeho pelaskavho, svatho Otce jste vidli a slyeli jeho nevslovn sladk hlas! Ano, On to jest, jakm byl, kdy jsem Ho vidl dve jet neli byl spaten smrtelnm okem, kter jest zahaleno trojnsobnou noc smrti, a Jeho hlas jest t nezmnn hlas pln moci a sly, jeho nekonen sladkho zvuku poslouchajce, opustily Slunce a Svty sv nic a v neomezen ct se tu a tam staly, kde a m jsou, ano jeho zvukem se dokonce nejmocnj a nejvt duch stal tm, m nyn jest: bezmocnm ervem v prachu Zem zde ped vaima oima; nebo j sm jsem byl postaven na jeho msto jako bdn, patn, nevdn stvoen naplnn neposlunost (pochzejc) ode mne a ze mne samho! 2. , dti, hlete, jak pevelice dobr jest n Bh, ano n pelaskav pesvat Otec! Hlete, tento velk duch, jeho msto nyn j uboh a pevelice slab lovk v prachu zaujmm, byl povoln bti bratrem vn lsky Otcovy svatosti; le samolib neposlunost zahnala tohoto velkho mocnho ducha sem do tto bezejmenn nzkosti. Jeto nyn nen ji mon, abychom se kdy mohli ve sv naprost nicotnosti i jen o jedin slunen prek dstojn k Bostv pibl-

111

iti, Chce Se On Sm, aby ns k Sob ble pithl, jak jste nyn vichni dobe slyeli, do na nicotnosti odebrati, aby tm dal tto na nicotnosti vce, neli by byla kdy s to nejvt duchovn velikost pochopiti, to jest pochopil-li jsem to sprvn: Chce nm ervm v prachu bt nejen Bohem, svatm Otcem, jm byl od vnosti, nbr chce se nm dokonce stti silnm Bratrem, aby tm ns, bezcenn, spojil se sebou k vnmu ivotu! 3. , dti, kdo me tak nekonenou lsku pochopiti?! Kde jest srdce, kter by se ve svm nejvym zancen sneslo i jen nekonen mal dl tto Lsky, kter je s to velkho Boha, pesvatho Otce sthnouti k nm dol, nad na nicotnost Se smilovati a konen z tto lsky i na nicotnosti se piodti, aby se nm mohlo veho, veho, veho dostati?! 4. , dti, mj cit mn ochromuje jazyk; proto mluv dle ty, Henochu, poehnan Bo enku a dej nm poctiti zzranou slu svho jazyka Ale posly: kde jsem pestal mluviti j, tam zani mluviti ty o velk lsce svatho Otce! Amen. 5. A kdy Henoch toto pn uslyel, hle, tu se vzchopil a povstal se zem dkoval Mn ve velik pokorn nicotnosti svho istho srdce, vem se konen poklonil a el k Adamovi a poklonil se ped nm ka: 6. , ote mch otc! Hle, jsou zde moji otcov a tvoje dti; jak bych se mohl pi tak neslchanm zjevu jen odviti, pohnouti jazykem ped tmi, kter Bh povolal pede mnou v byt z tebe a pirozenost mn ustanovil k otcm. Proto a mn tak v trplivosti a lsce nejprve dovol, abych pak mohl v nejplnjm klidu svch trob v tv vech otc a vzneen matky Evy vysloviti slovo velk milosti Bo. 7. Kdy pak otcov postehli takovou pokornou skromnost, tu povstali, poklonili se ped Adamem a hlasit Mne velebili a dkovali Mn, e jsem dal Henochovi tak velice skromn a pokorn srdce. A z tv vech proudila velik radost z ndhernho Henocha. A Adam sm velice chvlil jeho nhled a pokoru a s nejv veselm souhlasem vech ho nyn prosil, aby zcela dobromysln zaal mluviti o velik lsce Boha, vnho, svatho Otce. 8. A kdy nyn toto Henoch uslyel, hle, tu zaal po vnitnm tichm vzvn M milosti a slitovn takto mluviti ka, jak nsleduje: 9. , pemil otcov! Co m, co me mdl jazyk slabho, omezenho malho lovka ze sebe vypraviti a chvje se vykoktati na tak vysoce posvcenm mst, kde krtce pedtm osobn k nam srdcm promluvila vn lska a moudrost nejsvtjho Otce tak zvan slova vnho obsahu! 10. , otcov, m jest nae nejvt slovo proti Jeho slovu nejmenmu, kter tu, tu vnou moc tto svat lsky vyjdil ze sebe, aby zpsobilo nessln poet velkch a malch vc, aby jimi vyplnilo nekonen, vn prostor Sv vle, zatm co nae nejvt ei nejsou s to odvanout ani nejmen slunen prek z Jeho jemu urenmu du! 11. . Otcov, hlete, jestlie to nleit uvme, zda nm nebude u srdce, jako bychom stli na houcm uhl, a j, mluv, na palivch paprscch vysokho polednho slunce, pi em jeho paprsky in nad na hlavou tekutm tvrd kov!? 12. Povate, B h to byl, kter tu stl jako mocn, vn Duch a mluvil k nm ze Sebe velk slova, a my jim nerozumme a vn jim pln neporozumme; nebo jak by mlo anebo mohlo to, co nen ze sebe nim, pochopiti vn nekonen jstv Boha a pochopiti vnho ducha njakho slova z st Boch, kdy vichni zajist zcela dobe vme, kolik slov vn Lska a Moudrost potebovala, aby stvoila ns a cel, nekonen vesmr pro ns tak dokonale, e je to nepochopiteln! 13. otcov, hlete, uv-li se to a chtlo by se mluviti o nekonen velk slv Bo, kde by se mlo zati a kde skoniti?! 14. Mli bychom se obrtiti k slunenmu prku, kter tpyt se zcela nepatrn mezi slunenmi paprsky, pluje ve vzduchu na chatre, ani bychom vdli, kter jest ten prv, abychom s nm zaali?! Anebo komu jest znm ten posledn, aby, sprvn jej zmiv, mohl zpt nleitou chvlu Pnu, nejsvtjmu Otci, nekonenmu vnmu Bohu?! 15. , otcov, protoe tedy ji v na chat poznvme nemonost pozdraviti prv slunen prek lbezn a Bohu mile a podkovati jemu za poznn prku poslednho, - kde tedy zaneme, vystoupme z na chaty a uzme tu nad irou Zem nekonen mnostv prachu?! 16. A pece musme doznati, e ve to, co se nm zd bti nekonenm, jest ped Bohem tolik jako nic, akoliv by ns pln odhalen i jen jednoho takovho prku zamstnvalo celou vnost, kdybychom jej mli v nekonen dokonalosti Bo poznati.

112

17. , otcov, hlete, takov nepatrn prek, jak jej nyn poznvme, jest pro ns ji tak velik; jak velk mus bti nekonen mnohost ve svm du od prvho a do poslednho! Kde jest mimo Boha bytost, kter by byla schopna pochopiti v tom vnou Moudrost nejsvtjho Otce? 18. A jeliko je tomu tak, co ekneme o zemi sam a o vech nesslnch Hvzdch a o vem tom, co jest na Zemi, a co ve se teprve vyskytuje ve velkch Hvzdch?! A co bychom mohli ci o sob nyn a prapodstatn? A pece je toto ve jen jednoduch Slovo z Boch st! 19. , otcov, nyn teprve nleit povate: Kolik vyslovil ped oima uima a srdci ns vech vn, nekonen, nejsvtj Otec, Jeho vemohoucm Sta se! byla naplnna nekonenost nekonenostmi! 20. , poslyte, vnost to na vky nepochop a nekonenost jest pli mal, ne aby mohla pijmouti, co jsme prv z nejsvtjch st v slastnm spojen slyeli! Nm lidem jest nemono o tom mysleti; ale kdy se toto ve po takovm nejsvtjm, nejvym radku napln, pak se musej nebe i zem stti nekonenmi. Prach se stane Zem a nekonenost sama se bude museti nekonen roziti, neli pochopme jen jeden slunen prek z toho, co m ns vech pesvat Otec na mysli, aby se nm stal svatm Bratrem! 21. , otcov, hlete, jak velikost a hloubka jest v Bohu, - a j uboh ervek v prachu bych se ml odviti, po takov ei vykldaje ji vystoupiti ped vs, kdy toto bylo zajist eeno pro nov nebe k na velk te a nikoli pro tuto obmezenou Zemi?! My nememe nic jinho neli jen milovati Jeho, jen jest a bude na vky svat, svat, svat! Ve, cokoli meme poznati, nech spov v tom, abychom Jeho, naeho nejsvtjho Otce, vdy vc a vce mohli milovati a nae nejvt moudrost a zle v tom, abychom mohli nade vecko milovati Toho, jen jest skrz naskrz vn Lska Sama a my a ve skrze Nho navky! Amen, amen, amen. Kapitola 48. O poehnn Bom na Zemi. 23. prosince 1840 A kdy byl Henoch takto skonil svou omluvnou e, dkoval Mn potichu, e jsem dal tto jeho ei znamenit smysl; a potom se poklonil opt ped Adamem a vemi svmi otci. Adam a otcov pot povstali a pravili vesms Amen a objali jinak nesmlho Henocha, - jen ml mlo odvahy, aby se ped nkm jako nco uplatoval, ale za to ml tm vce odvahy, aby Mn potichu z neobmezen pokory svho srdce pevelice miloval a tak ve v dtsk lsce sv otce poslouchal a dkovali Mn naplnni t lskou a silnou dvrou za milost, e jsem mezi nimi probudil takovho milho mluvho lsky. 2. Set pak zvlt jet podkoval otci Adamovi za poehnn jazyka Henochova a ped tv vech Mne prosil, aby tento poehnan jazyk Henochv potrval a na konec vech as a vech potomk z toho zkladnho pokolen lidstva. 3. A vichni pravili amen; Adam pak ehnal pn Setovu a pravil: Pn zstane vren ve vech Svch velkch zaslbench a do konce as; k by se Mu nai vichni potomci stvali vrnjmi a vrnjmi a na konec vech as! Amen. 4. Nyn vak jdte, mil dti, s mm mnohonsobnm poehnnm a tm v nejsvtjm jmnu naeho vnho, pedobrho, pelaskavho Otce do svch pbytk, a dejte odpoinouti svm dm, a sv dui a duchu v Bohu! A ty Abeli-Sete, nezapome na svho otce a pines mn pokrm a npoj, a ui pak pod mm trojm poehnnm, co se radilo tvm dtem! Henoch vak a po dobu mho ivota pebv v m chat a j z msy, z n budu jsti j, a a je za to ochoten slouiti vdy v lsce ducha z Boha mn a vem svm otcm, bratrm a sestrm! A nyn jdte a konejte, jak jste to slyeli! Amen. 5. A ihned se vichni ped Adamem poklonili a li do svch nedalekch chat. Set pak konal s pomoc sv eny svou povinnost, a Henoch pinesl ze sv nehledn chaty sv lko a donesl je k chat Adamov a konen po vykonanm tichm dkvzdn do chaty Adamovy, kde mu byla podle svch sil npomocna star matka Eva, aby uinila lko co mono mkk. A kdy bylo ve takto dobe pipraveno, byl tu tak ji se svou enou Set opaten pokrmem a npojem

113

a se srdcem nanejv pohnutm pede vemi svmi starmi Mn dkoval za vysokou milost, kter se mu dostalo tm, e sml podati pokrm a npoj svm rodim a milmu Henochovi, jen mu pipadal, jako vychzejc jitenka. 6. A kdy bylo po veei a vykonan dkovn modlitba, pravil jet Adam k Setovi ka: Abeli-Sete, ty v, e ztra jest est den v tdnu a e pozt nastane svat den odpoinku Pn! V dob obtovn nech se sem dostav vechny m dti z tebe a jejich dti a vnukov, jako i pokud mon m dti, kter mn dal Pn po tob! 7. Ztra bude jim, jako i tm, kte pivedli z niny sv eny naznaeno, aby se oistili, by mohli vstoupiti na toto svat msto, nad nm se ve v pravd, moci a sle vznel vn Duch v lsky a moudrosti, a aby tu z st Henochovch uslyeli nov uen z Boha, kter bude dobe initi jejich srdci, jako inilo dobe srdci naemu, jeto bylo naplnno tak nekonenmi nadjemi z nezmrn lsky Bo. Nue, mil Sete pro dneek a ztek je ti znmo ve ze mne; ve ostatn ti zjev tv srdce, - a k t tedy vede milost Bo, jako i m poehnn! Amen. 8. A neli se jet Henoch odebral k odpoinku, pedstoupil ostchav ped Adama a pravil: , praote, rai mi jet dovoliti, abych t sml obtovati malou prosbou; odpus mi nejprve tuto svvolnou otzku! 9. Adam zcela dojat takovou skromnou srdenost, pitiskl Henocha na svou hru, polbil ho a polaskal a konen pravil ple radost: , velk, pedobr Ote! Jak ndhern plod jsi Mi dal skrze Seta na tak mnoho oplakvanm mst Abelov! Abel byl ped Tebou a pede mnou hrdinou, ale plod Setv jest kanoucm medem z tvho vnho vchodu! , pijmi dk, ano vn dl za tolik milost a slitovn! 10. Hle, Evo, jak dobr jest n Bh, n Otec! Jakmi poklady ns obohatil! A Eva pravila: , Adame, j nemohu jinak neli z pevelik radosti za tolik milosti a lsky plakati! Nejsme toho ani v nejmenm hodni; nebo vedle tto m pevelik radosti pociuji vak tak velk bm, kter mou vinou tla niny Zem. , Kaine, pro ses musel stti kletbou Zem?! , Adame, tato mylenka bere vdy e mmu jazyku, a m radost bv ovinuta trny, kter pijaly m prv slzy ji v rji! , Adame, nech mne plakati a se modliti! 11. Adam pak pravil: , eno, bu klidn, nech nyn Boha se starati a i co prospv tvmu srdci! A ty, mil Henochu, otevi mn sv lskypln srdce, a sdl mi svou zbonou zleitost! M srdce, m oko a m ucho lp na tvch poehnanch stech; proto mluv, jestlie chce, kdy chce, a jak chce, a mn to bude vdy vhod! Amen. 12. A kdy to Henoch uslyel, otevel srdce a uvolnil nleit uzdu svmu jazyku ped Adamem a pravil: praote, poehnej mmu lku v tv chat, aby tak m due mohla pln odpovati tam, kde se velk matka starala o klid mho tla! 13. Nebo kdy tlo odpov, mus mti due pokoj; jinak odpov tlo patn, a duch se neme zatm cviiti v ohledvn sama sebe a v pipodobovn svho pratvaru v Bohu. A jako je spnek jakoto klid tla dobrodinm Bom, prodou, tak jest pokoj due onm vnitnm, tichm teplem vn lsky, z nho se teprve duchu pipravuje ona ltka, kterou by se pln vytvoil, aby se tm opt jednou stal pravou ndobou k pijet lsky a ivota z Boha. 14. , praote, hle nebyla to njak nepatrn vc, kter mn nutila, abych se ti piblil a prosil t o poehnn nad mm lkem. Nebo nen ve svt nieho, co by nebylo ze ivota a vedouc opt k ivotu neukazovalo nm cesty spsy skrze nekonen slitovn vn lsky a nezmrn milosti. Ale lid nemaj zamekvati ve a z lsky Bo naped ehnati: zjevm noci, lku, klidu, a vemu v nm a s nm. Tehdy vidn ve spnku uk istmu lovku, pesn dla lsky v duchu, a bude mu snadn sama sebe bdati; kdo si vak nevm zjev a nedb poehnn lka a tak klidu, ten se podob slepmu a hluchmu, a lska a ivot pjdou nm kolem nho. 15. Kdybych nebyl s to postehovati velk v nejmenm, jak bych potom mohl postehnouti ve velkm nekonen a v nekonenm vnou lsku a nekonenou moudrost, moc a slu Boha samho?! 16. Proto, praote, neodprej mi poehnn mho lka, a dej m dui pokoj, aby mohla vesele spoinouti v lsce Bo, by svdila mocn o velik milosti v duchu a ve v pravd z vnho slitovn. Amen! 17. Kdy byl Adam tuto zbonou prosbu uslyel, dal se dovsti k lku Henochov a tikrt je poehnal. A kdy byl dlo poehnn dokonil a vrtil se opt na sv msto, tu pravil: Henochu, stalo se podle pn tv Bo vrnosti! Ale hle, jeto je takovho poehnn teba tob, pak

114

je ho zajist teba vem a nebylo by zajist ani pro mne zbyten; kdo tu vak poehn mmu lku?! 18. Henoch pak ve v lsce a ct odvtil: , praote! Tvm poehnnm jsou naplnny hory, a na tv lko pohledl zajist ten, Jen ti poehnal ji dve, neli jet lidsk oko pohldlo vzhru k svtlm pbytkm svatho velkho Otce. Jestlie vak svat, velk Otec poehnal tob a vemu co ti dal, jak bys ml snad dati poehnn ode mne, kdy j sm jsem jen sotva mal dl poehnn tvho z Boha?! 19. , bu ve velikm klidu z Boha! Nebo Zem sama byla jen tob pod nohy postavena z velkho nadbytku poehnn z tebe a pro tebe; proto je tak tv lko ji dvno poehnno a tm tob dopn svobodn klid a velk pokoj tv dui z Boha, zatm co m due jest jen du z tebe a tedy jen malm dlem pevelikho poehnn, kterho, se ti dostalo bezprostedn z ruky vn lsky nejsvtjho Otce. Proto rai odpovati ve velkm pokoji na mst, kter bylo osvceno a nejsvtj ptomnost Bo mezi nmi vemi pehojn poehnno! Hle, neri se tedy starati o to, o se postaral Pn ji dvno pedtm neli jet Slunce osvtlovalo Zemi! 20. J vak mohu jen tob dkovati za tak velikou milost, e jsi poehnal mmu lku; ale abych j svou rukou ehnal lku tvmu, praote, to by bylo nejvt opovlivost! i jak by ml dvati ten, kter nieho nem tomu kter dvno pedtm ve obdrel od Boha?! 21. Hle, j jsem neobdrel nic jinho neli Lsku a proto tak mohu jen lsku opt dvati, jak jsem ji pijal! Ale poehnn jest dno jen tob, a my sami jsme tvm poehnnm; proto odpovej ve velikm pokoji sv due z Boha! Amen. 22. A touto e byl Adam zcela dojat, polbil tikrt sta Henochova za tato hlubok slova ka toti: , mil Henochu! Tak mluvil kdysi tak mj syn Abel, kdy na tku z rje nesl na svch zdech mne a m poehnn a v zemi Euchip mi je opt vrn vrtil. 23. , Henochu, m dle t poslouchm, tm znmj se mn stv tn tv ei, a jest mi, jako kdybych slyel sladk hlas mho bela! I kdy nen tv tlo tlem belovm, jest nicmn tv podoba pln podoba belova, a tak i e, tak i lska, tak i duch. 24. , velk, pesvat Ote, Zem bude sotva desetkrt tak dlouho lidmi obvna, neli jsem ji obval j a podle Tv nejsvtj vle budu jet tlesn obvati; avak i kdybych tak il a na konec, eho bych jet vzpomnal, co by mmu srdci na tto Zemi mohlo vce ehnati, neli kdybys mi, , Jehovo, vrtil mho bela?! Avak tak toto pn, jeho splnn se mi zdlo nemon, bylo nyn tak ndhern splnno! , Jehovo, nemohu Ti ani dosti dkovati za nekonenou milost, e jsi mi v Henochovi vrtil opt mho bela a tm poehnn vem, a e ho povauje za hodna, aby z jeho pokolen vzeel jednou potomek jako velk, svat Bratr vem svm dtem z tebe! , Jehovo co nejmilostivji mj nejhlub dk 25. A ty, matko Evo, hle, ne nadarmo jsi tak radostn uinila Henochovo lko pjemn a mkk; nebo ten, kterho jsi po est set let oplakvala, jest nm nyn vrcen v Henochovi! Proto se raduj se mnou; nebo hle, on nikdy nezeme, nbr jako zstane pes nai dobu na Zemi, tak se pak opt jak nyn jest, navrt tam, odkud piel! Proto se raduj Evo se mnou! A ty, Henochu, ekni, zda nen tomu tak? 26. A Henoch pravil: Ano, ote Adame, m tlo jest z Evy a m due z tebe a mj duch z Boha! Jak bych neml bti tm, kterho ty jsi poehnal, aneb belem aneb tvm poehnanm semenem, kdy pece duch mj a duch belv jest jeden a t duch z Boha! Proto odpovej sladce v pokoji sv due, a ty tak, mil matko Evo, v Bohu! Amen. Kapitola 49. Adamova a Henochova rann modlitba. A kdy Henoch toto promluvil, tu zajsal Adam a Eva mla velkou radost. A nakonec pravil Adam: Amen, Pn ns vech pesvat Otec, budi s nmi vemi, a odebereme se tedy k odpoinku a tento odpoinek budi i se vemi naimi dtmi! Amen. 2. A tak se tito ti lid uloili k odpoinku a spali dobe a do jasnho jitra, kdy je probudil erstv, sv velmi posilujc vtr. Doba k uloen byla podle vaeho potu hodina dest, a doba vstvn, rovn tak potaje, byla tet hodina rann. A kdy nyn takto posleni byli pl-

115

n na nohch, tu vykonal kad tichou ob srdce, a po tomto skrytm vkonu povstal ihned Adam a ped tv Henocha a Evy proslovil tuto modlitbiku: 3. , velik, pelaskav, pesvat Ote, v Tvm nejsvtjm jmnu, kter jest naplnno moc, silou a vekerou slvou jsem se ped tvi Tvou doil opt jednoho novho dne! , Pane, dej a po cel tento den o sob myslm a jednm tak, aby mn pozdn voln veernch ervnk sladce znjc pivanulo toto: Adame, jsej, nebo jsi neodvrtil oko od tve Jehovovy a sv nohy z koleje cest vn Lsky, a jako krelo Slunce tie osvtlujc a oteplujc oblohou, tak nsledovalo tv srdce tichho vn vnho Ducha! 4. , Ote, Jen jsi nikdy ani oka ani ucha ode mne neodvrtil, neodvracej jich ani dnes a po vechnu vnost nikdy ode mne! 5. , Pane, kdekoli dnes budu kreti, a rozdrt Tv lska kad kmen na cest mho putovn, aby m nohy pes nj neuklouzly, a j neupadl, anebo aby mne dokonce kmen tvrdm nrazem nohu neporanil a pak mi nezabrnil, bych s rovnmi dy mohl po Tvch cestch dle kreti! 6. , Pane, spotej zrna m vlasy, a nedopus, aby veer jedin chybl a tak i kadou kapku potu, aby k veeru nebyla shledna dn neistou! 7. , Pane, ehnej a posiluj mne slabho, abych mohl, siln z tebe dnes i budoucn dokud se Ti bude lbiti, dtem, kter jsi mi dal, v Tvm nejsvtjm jmnu ehnati! 8. , pesvat Ote, vysly mou slabou prosbu ve jmnu vech Tvch dt a vekerho stvoen! Amen! 9. A kdy Adam ukonil tuto upmnou modlitbiku, hle tu se obrtil k dosud tie se modlcmu Henochovi ka: Henochu, hle, j jsem se nyn hlasit ped Bohem a ped tebou pomodlil, a nabyl jsem velik sly, take bych vm vem mohl dstojn a inn ehnati; a se tedy snese na tebe m prv poehnn! - A jeto jsi nyn poehnn, povsta a vykonej tak ty svou modlitbu hlasit ped Bohem a pede mnou, abychom se mohli j a tv matka co nejdstojnji a nejv zbon povzneti na libch rannch ervncch v tvm lskyplnm srdci. Slyel jsi mou modlitbu, v n jsem vrn pednesl Pnu svou lidskou a otcovskou prosbu z nejvnitnj hlubiny svho srdce; protoe ty se vak neme modliti jako otec, nbr jako syn, dej zaznti hlasu dtsk lsky svho srdce! Amen. 10. A kdy v lsce zbon Henoch uslyel toto pn Adamovo, ihned povstal, podkoval vroucn Mn a Adamovi za pijat poehnn a obrtil se konen, podle pn Adamova, ke Mn nsledujc modlitbikou ka: 11. , velk Boe, nejsvtj Ote, vn lsko naplnn nejv nezmrnm slitovnm a nejsvtj milost! Akoliv dobe vm, e Ty hled jen na slova v srdci a zvuku jazyka nenaslouch a k dechu plic nepihl a kadm posukem tla opovrhuje, pece podle zbonho pn Tvho syna Adama naladm svj jazyk k chvle Tv. 12. , nejsvtj Ote, hle, jako slab dt nathl jsem vera sv unaven dy na poehnan, mkk lko a odpoval na nm k sle Tv tichosti a do dnenho svatho jitra Tv nekonen milosti a tak jsem povstal naplnn Tvm slitovnm! 13. Kdo me vystihnout velikost Tvch nekonench skutk lsky na mn?! , k bych mohl jen nekonen mal dl toho pochopiti! 14. Co je lovk proti Tob, e na nho pamatuje, , Ty, ped Jeho nejslabm dechem prchaj vnosti jako lehk snhov vloky ped nejprud bou ! 15. Jak velik, jak nekonen velik mus bti Tv lska, e i slab lovk me obstti ped Tebou a jest ve v sv domnl lsce a pokoe ped Tebou pln nevdku, a vn nikdy vdti neme a nebude, jak velkm je Ti dlunkem a rovn tak nebude moci nikdy zcela zmiti svou nekonenou nzkost ped Tebou! 16. , nejsvtj Ote, shldni tedy milostiv dol se Sv nekonen vsosti, moci a sly na mne rovn tak nekonen slabho, a pijmi co nejmilostivji mou nanejv nekonenou lsku k Tob; nebo hle, kdybych ml i nejplnj lsku vech svch bratr a otc, co by i tehdy byla m lska? 17. Svtov vesmry jsou jen rosnou kapkou ped Tebou! , budi tedy tato m slab, nedokonal lska vm, m Ti mohu vditi; , posiluj mne v n vc a vce podle Svho milosrdenstv! Amen, amen, amen.

116

Kapitola 50. Henochovo rann rozjmn. 9. ledna 1841

A kdy byl Henoch tuto rann modlitbu hlasit dokonil, hle tu Adam velmi vesel povstal a chvlil a velebil M jmno a dkoval Mn vroucn za dar sluchu, kter jest zpsobil vnmati takovou ndheru, a za svtlo o, kter jsou zpsobil zti velk zzraky mho slitovn a za hlas, kter me malmu lidskmu srdci co nejpochopitelnji pibliti dobe srozumiteln slova chvly a v nade ve nepochopiteln a nekonen vzneenosti velkho svatho Boha. A tak Mi dkoval za vechny ostatn smysly; nebo zcela dobe poznval, e jejich dar a stl udrovn je velmi velkm dobrodinm ze tdr ruky M Lsky. 2. A kdy byl ukonil takovto ostatn denn optovan rozjmn tkajc se chvlen a dkuvzdn, obrtil se opt k Henochovi, kter pi tom ve svm srdci potichu tot uinil a pravil: 3. Henochu, vyvolen jazyku vn lsky Bo, hle, nazval jsem t belem; avak kivdil jsem ti a byl jsem vi Bohu nevdn! Nebo hle, Abel byl sice mj prv poehnan syn, kterho mi dal Bh, a proto byl milkem mho srdce a vrnm nstrojem v ruce Bo, danm mn k zachrnn; tebe vak poslal mn Pn nyn v m pozdn dob jako posilujc mast, aby mohla bti rna, kterou mi zasadil Kain, v poslednm mm ase v mm srdci zahojena. Nebo byl jen du a duchem Abela ve schrn Henochov, pak bys byl co byl Abel, a byl bys jako mj mil Set, kterho mn ustanovil Pn na mst belov; avak tebe probudil Pn ze Sv lsky a tuto lsku vloil do semene Jaredova, abys byl istm plodem lsky, abys pak vem svm otcm a bratrm ukzal sladkou cestu lsky a tak ukzal e lska jest vce, neli vechna nae moudrost, kter me padnouti, kdeto lska hory a skly z moskho bahna vytvo. 4. , Henochu, mj mil Henochu, poj na m otcovsk prsa, a nech se hojn milovati a ehnati, aby tv poehnan sahalo a na konec vech as! Nebo ty jsi nyn nalil do mho, ji velmi ztvrdlho srdce oleje, take zan opt mknouti, jako to bylo tehdy, kdy mn Pn poprv vedl vstc mou milou pomocnici; a v mch velkch mylenkch se rozvj rov ke s mnoha vtvemi, a nejve vidm poup , Henochu, poup! a toto poup se leskne uzaven silnji neli v poledne Slunce! Avak nic o tom dle; - hle, ve to jsi nyn zpsobil! 5. Proto nejsi ani bel ani Set, nbr jsi ist ivot lsky z Boha skrze sm Jaredovo a m vlastn ivot, kter smrti nikdy nepodlehne. Proto podl i ostatn z nadbytku svho, aby tak oni mohli poznati, e nikoli moudrost, nbr jen lska jest ten prav vn ivot z Boha; nebo teprve nyn sm vidm, e se jen v lsce stanu na vky nezniitelnm. Nebo vechna nae moudrost vezme a mus vzti ped Bohem za sv; a lska, mal lska, bude jednou vychovvna Bohem, jeto On Sm pouhou Lskou jest. 6. . Henochu, a vyjde Slunce, tehdy mne napomnej a mluv, amen. 7. A kdy byl Adam toto vyslovil, pitiskl jet Henocha jednou na svou otcovskou hru, jet jednou mu poehnal a pikzal mu, aby se podval, zda Set jet sp a zda jsou jeho dti ve svch chatch, aby se tak podval jak stoj Hvzdy, a zda se Slunce bl ji k svmu vchodu, a jak to vypad v ninch, zda je mlhavo i bez mlhy, a jak smr maj vtry, zda je obloha zcela ist anebo zda jsou tu a tam mrky a zda je trva dobe orosena. 8. A a to ve dobe zpozoruje, a se pak opt navrt a pod mu nade ve pesnou zprvu o slavnostnm vchodu rannho Slunce. 9. A hle, Henoch podkoval uctiv Adamovi a el, aby ihned uinil, co mu byl Adam pikzal. 10. Podle vaeho potn bylo po tvrt hodin, kdy vystoupil Henoch z posvcen chaty Adamovy. A kdy pak vyel na erstv vzduch, hle, tu se ihned v srdci vzmuil a v tichosti u sebe pemtal takto: 11. , vn, velk, pesvat Ote, naplnn nejv nepochopitelnou, nejist nejvy lskou! Jak mal jest tato posvcen chata Adamova, naeho pozemskho otce, proti Tv nezmrn budov! Jak mal a ojedinle se tpyt se ohniv, ostatn jako svty velk Hvzdy v Tvm velkm dom, a pece jejich potu nen konce, jako tento dm nem stn, nbr se vzn v Tv milosti a pevn lp na lsce Tv, a dn sla neli jedin Tv je neme vsti dalekmi drahami nekonench kruh.

117

12. , svat Ote, jak jsi velk, siln a dobr, a jak ndhern mus bti ve Svm svtle, kdy je ji tv noc tak velik, krsn a ndhern! 13. , dobr, svat Ote, rozi mou pli zkou hru, abych T mohl nejplnjmi dechy milovati;nebo pli krsn a pli velk jest ve, co nyn m oko z! Jak ndhern n vrcholy vysokch cedr do volnho prosvtlenho mrn pohybovanho vzduchu a svmi vtvemi a haluzemi pohybuj, jakoby v lsce Hvzdm kynuly! Potom vak pichz ihned jaksi dech od Tebe: pociuj Tvou svatou blzkost a skln ihned sv vysok hlavy k Zemi. Avak brzy, pitakovny velkou, pesvatou moc Tv lsky, znovu se opt zvedaj a elestce ve voln vi jsaj Ti vstc nezbadatelnou, dumnou chvlu. , jak velk a vzneen mus to bti chvla, e jsem najednou s to tuiti, jak svat ob se pin Tob, vzneenmu Tvrci od Tv stvoen prody. Ustavin chvl tebe Zem, trva, rostliny, kee, stromy a vechny krsn Hvzdy; jen lovk dovede spti uprosted tak svat obti! 14. , pedobr, svat Ote, nikdy nepestanu tebe chvliti; a kad pohybovan slunen prek mne bude povzbuzovati, abych nikdy nepestval vc a vce tebe chvliti! 15. Nebo Ty jsi mi dal srdce, naplnn lskou a v zbonost, a j budu tedy vdy vesel z tv nekonen velk dobroty a budu vdy hlasit jsati v Tob, svm Bohu, e jsi tak naplnn lskou a milost ke kadmu, kdo m radost v tvm nejsvtjm jmnu. 16. , veselosti, ty nejkrsnj druko lsky, jak sladce chutn srdci, kter tlue podle vle svatho Otce! 17. , jest dobe bti zcela dobrm a zcela veselm, kdy pesvat Otec co nejmilostivji pijm velkou chvlu od nekonenosti tak, jako od rosn kapky, kterou odvane dech rannho Slunce! 18. , Ote! Shldni milostiv na m slab srdce a poznej nicotn prek m chvly, a nepeslechni mezi siln znjcmi dkovnmi psnmi Svch Slunc m uboh vitoen, kter jest snad jet slab neli tich bzukot nejnepatrnjho noc ommenho komra! 19. , velk, svat, pelaskav Ote, Pane a Boe, pijmi milostiv toto, m zmaten koktn, a dej a nyn vrn plnm vli praotce Adama! Amen. Kapitola 51. Radost Jaredova z jeho syna Henocha. A hle, tu el Henoch jak mu byl Adam pikzal, a dbal pesn veho, co mu byl Adam doporuil. 2. Kdy pak piel k blzk chatri Setov, nalezl ho jet spcho a neodvaoval se zbuditi ho, protoe Set mu byl vysoce poehnanm otcem hned po Adamovi. A kdy pak upel dle ptrav svj zrak k Hvzdnat obloze a obrtil sv pohledy k vchodu, aby podle sly rannho soumraku zmil dobu vchodu, tu piel Jared a poehnal Henochovi a pravil svmu synu: 3. Mil synu, hle dnes jsem nemohl radost ani spti nad tm, e jsi nalezl tolik milosti ped Bohem! Nebo kdo by se byl mimo Seta ze svatho ostychu odvil vystoupiti po zpadu Slunce do posvcen chaty Adamovy, - a ty nyn sm dokonce v n bydleti! A to nyn tm spe, e jsme byli vera vichni na vlastn oi a ui svdky milosti, kter se tto chat od nejvy vsosti Bo dostalo! 4. . Mil synu, hle, m radost jest pli velik, ne abych ti mohl i jen v nejmenm ukzati, jak velice tm bylo m srdce, pevesele dkujc, lskou zlomeno; ano, zd se mi, e bych ml kad strom lskou obejmouti a jeho kru zlbati, ano i Hvzdy se mi zdaj bti dnes zcela blzk a dchaj vstc jen samou lskou! 5. , Henochu, hle radost a lska mne tla a mj jazyk se chvje slast take ji nejsem s to s tebou mluviti! Jen mi ekni, co t tedy ji tak zhy sem vbilo z posvcenho pbytku naeho praotce! 6. Nebo j jsem nemohl vyhnati to, co mi nedalo spti! Nebo to, co je pede mnou, jest m radost a milost, - ty vak jsi v radosti a milosti, hle, proto tebe jist vede vy vle! , Henochu, mil synu, nezamluj mi svatyni, kter ti byla vloena do srdce; nebo to, co v srdci nos a pod-

118

le toho se obrac, nen a neme bt nic nepatrnho! neukrvej to pede mnou, svm otcem! 7. Kdy zbon Henoch toto uslyel, zstal stti, dkoval svmu otci za poehnn a laskaje se s nm, pravil toto: 8. , mil ote Jarede, ty zajist zn svho syna, jeho ve je tak tv, a e nic nemm, co bych nebyl pijal dve od tebe a m lska jest tvm zkladem a m radost tvm poehnnm, a mma oima z due z tebe, a tv krev vzdouv m ly, a vechny m troby jsou z tebe, a tak jsi mne tak uil jen Boha a Jeho lsce a upozoroval Jeho milost, a tak jsou vechny m nroky tvm dlem skrze velkou, milost shora, a neme ti bti nic cizm co inm; ale hle, ten kter mne nyn vyslal , jest vce neli ty a j, a jest vech ns praotec Adam! Pro mne sem poslal, sm pede vemi nejprve jen on vdti, protoe on jest mezi nmi vemi prv na Zemi, a proto e, co on mn svil, nen ani m ani tv, nbr jeho. 9. Proto, mil ote, tak ani ty dve nabdej, dokud se to nedozv od toho, jeho to jest., aby to pak dal shora dol vem, kte toho potebuj. 10. On vyjde brzy ven a pak se to ji pi vchodu Slunce zcela dobe dozv! 11. A kdy Henoch toto jet mluvil, hle, tu vystoupil tak ji Set ze sv chaty, spativ oba, ihned jim poehnal. Oni se mu pak velmi uctiv a vdn poklonili. Set se pak ihned tzal Henocha prv tak na to, na co se ji dotazoval Jared, ale dozvdl se toho od Henocha prv tak mlo, jako pedtm Jared. Set se vak divil domu, e je Henoch tak zamlkl, a Henoch mu odpovdl: 12. Ote Sete, ty jsi poehnan syn na mst belov a v, e tob je Bh a Adam ble otcem neli j a mj otec Jared! Zda ti nedal ve Sv, aby to bylo nyn tvm?! Jestlie mne tedy Adam vyslal za tebe, abych bdal to, co jest jeho srdce, hle, jak d ode mne, abych ti dal dve neli tomu, jeho srdce mne nutilo k tomu, abych toto sbral pro nho, aby pak nco ml, co by vm vem jako otec ztra dal?! 13. Hle, ve, co jest m, me pece bez vhrady mti, nebo bylo to tv ji dvno pedtm, neli se to stalo mm; avak Adam m ped nmi vemi nco naped, a tak mus tak nejdve on obdreti, aby mohl opt tob a vem dti. Hle, Slunce se bl k vchodu, msc pospch bled k svmu zpadu a Hvzdy ustupuj s velkho jevit noci a otec Adam stoj ji pede dvemi svho otevenho pbytku, ekaje na mne; proto jen jet mal strpen a obdrte brzy to, emu jsem byl tak zhy zrna vysln, abych to nasbral! 14. Po tto, ei se odporuil Henoch svm otcm a odkvapil k chat Adamov,vrhl se ped Adamem na tv, dkoval Mn v prachu, konen povstal, nebo ho Adam volal, vstoupil pln cty do chaty a pesn ho zpravil o vem, co byl svdomit pozoroval. 15. A kdy toto Adam z st Henochovch dvryhodn uslyel, hle, ihned povstal a pravil nejprve Ev: Evo, m vrn eno, odpovej sladce v Bo milosti, neli se opt provzen Henochem vrtm; nebo dti mho poehnn ji na vech horch ekaj. A ty milovan Henochu, mne doprovo na pahorek k vchodu, aby m poehnn nepilo ke vem dtem na horch, jako i k tm, kter tu jako pastov obvaj mal roviny mezi horami, pozdji neli paprsky rannho Slunce a aby Pn Svmi psnmi soudy uetil jet po jistou dobu ty, kte jsou v nin. Pospme! Amen. Kapitola 52. Henochova jitn pse. A ihned oba opustili chatu a spchali k malmu kruhovitmu nvr a ihned na n vystoupili; bylo jen o deset muskch dlek ve neli msto, kde stla chata Adamova, a bylo kolkolem prosto vech strom a vrcholy cedr dosahovaly jen k pat tohoto volnho pahorku, na kter vedla sice zk, ale jinak velmi pohodln cesta. 2. A tak pili na toto nvr podle vaeho potn sedm minut ped vchodem Slunce; tu se Adam snil k zemi, dkoval Mn za nov opt doit den a prosil Mne o poehnn, aby pak mohl inn ve jmnu Mm vem svm dtem v M lsce a z M milosti poehnati.

119

3. (N.B. Toho nyn ji mlo dbte a svt to povauje za poetilost, - proto, nen-li toho veho dvno ji zapoteb, musm tak J i se Svm poehnnm zstati vzdlen.) 4. A kdy toto vykonal. Hle, tu, poctil M vn a poehnal ped vchodem vem svm dtem. 13. ledna 1841. 5. A kdy dal Adam poehnn ze Mne vem svm dtem a pi tom tak nleit vzpomnl dti v nin, hle, tu se prv paprsky rannho Slunce objevily nad dalekm obzorem a Adam pi pohledu na n zaplakal radost, protoe jeho oi spatily opt ziti Mou milost nad dalekmi nivami Zem a Mou slitovnou lskou ze Slunce se zaala nyn tak oteplovati noc vychladl pda hor, nebo tu bylo tak vdy chladnji neli v nin, - jako je tomu jet dodnes. 6. Kdy pak Adam zajsal a uzel pln radosti Henocha, tu si vzpomnl na nho a vybdl ho, aby pi vychzejcm Slunci promluvil, jak si to byl ji dve zrna hned po rann modlitb vymnil. 7. A kdy byl Henoch uslyel toto pn, hle, jal se ihned z lsky mluviti a jeho e byla tato: 8. , Ote, ty ode mne d e, kter nejsem schopen! Mm ti nyn optovati jitro jako Set, kter je v takovch vcech vysoce nadanm enkem a j jsem slep pociovatel lsky! 9. Hle, proto bys ml mti ohled, nejsem-li s to, jako vynikajc Set; avak podm, co hbe mm srdcem, pokud sah schopnost slabho jazyka. 10. , ote, co jest toto mdl, slab, pomjejc jitro proti vnmu jitru ducha z nekonen lsky vnho, svatho Otce! Co jest toto Slunce se svm mdlm tpytem, co jeho svtlo proti nekonen svatozi lsky v Bohu? Nic neli ernm bodem v paprscch bosk lsky! Ano, jest poslednm vchoditm nepatrn jiskrky, milosti z vn lsky v Bohu, - a pece jeho velebnost ns uvd v podiv! Co bychom si teprve poali, kdybychom byli s to zti vn Prazdroj veho svtla v lsce Otcov ve v jeho svatosti?! 11. Jsem vak dalek toho, abych proto Slunce hanl, ale pravm vm, e Slunce m bti prvm uitelem a e nm prav: , slab lid, pro se na mne mdle svtcho osvtlovatele zem tak udiven dvte?! Jak nepatrn jest to co na m ploe oslepuje vae oko vi tomu, co skrvte ve svch prsou! Kdyby mn bylo dno tolik, jako nejnepatrnjmu z vs, vru, m svtlo aby s neoslabenou silou proniklo tm a k dalekm plm nekonenosti; avak kde m paprsky pestvaj, tam oko vaeho ducha vysl jet s nejplnj silou sv paprsky a dostv zato z vnho jitra lsky v Bohu opt erstvj a jet silnj! 12. , ote, hle, Slunce m pravdu, dv-li nm se svm prvm paprskem takovto ponauen! Nebo vrtme-li se k sob samm a pozorujeme-li tu velk nekonen prostor svch mylenek, a jet vt prostor svch pocit a pak teprve nejvt prostor lsky k Bohu, kter jist mus bt nekonen, jeto tm se nm teprve umouje, nekonenho, vnho Boha postihnouti a tak milovati, jak meme svtlo prachu, tm je vzvajce, je m dostatek msta v tlesnm oku, povaovati za ndhern a velk, kdy Se vn, velk, svat Otec nechv nmi milovati a v lsce zajist postihovati?! 13. Nae srdce se sice pomoc oka potuje libm paprskem rannho Slunce, a vechno to mnostv zvat hlasitm povykem js tto spanil matce dne vstc, a kalichy kvtin se otvraj, aby dychtiv nasvaly prv nn paprskov dary svtlho rannho poehnn krsnho Slunce, a vlnky dalekho moe jako mal dtiky ile poskakuj, tahajce svou zc matku za dalek roucho svtla, - ano, to jsou sam krsn obrazn tvary mylenkov; avak povm-li, e k pociovn toho veho krsna teba vdy lovka, jeho srdce jest takovch obraznch vtr mylenkovch schopn, jestlie se jeho mysl upmn uklidnila v lsce k Bohu, pak tu nsleduje utujc, mylenka jednoho pravho du, podle nho by vechny tyto rann a jin scny nebyly nim, kdyby nemohly bti ani vidny, vnmny a tedy vnjn chpny lovkem, v nm jest iv due a v n pak vn duch lsky z Boha. 14. Jestlie tedy toto ve zcela dobe vme, jak to tedy, e zpravidla jsme, kdy je Slunce podle vle Bo vyhnno nahoru, aby se v urit dob objevilo, - kdyto kdy pozorujeme svho svobodnho ducha a spatujeme v nm svtlo, kter, nikdy nevychzejc, z sem a tam ve velmi obdivuhodn svobod se stle stejnou schopnost lsky a sly v nekonench oblastech milosti a v lsky vnho, svatho Otce, tm se vbec nepodivujeme?! 15. Ano, podivujeme se visc kapce rosy, kdy jej mniv ziv barvy a tpytn drd nae chtiv oko, - zatm co nezmrnou zzranou kapku ivota bosk lsky v sob nechvme tm nepovimnutou! Kdy ns ovane erstv rann vnek, , pak s smvem jsme

120

vstc tomuto spanilmu pvabu, e vak jsme ustavin ovvni nejerstvjm vzduchem ivota z vnho Boho jitra v tvi slunce ducha k vnmu svobodnjmu a svobodnjmu ivotu, , nad tm mlo jsme! Tak tak napnme vechnu svou zrakovou slu k daleko se thnouc, vlnc hladin mosk a mocn se tme z nevzanho houpn blskajc se vlny; ale velk svteln vlny nekonenho moe bosk milosti pejdou kolem ns velmi asto zcela beze stopy, a nae radost z nich dosahuje brzy svch hranic! Tak ns tak uvd v as, erven, zelen a mode se lesknouc kdlo motla; ale velik mylenka v prsou nesmrtelnho bratra bv snadno zavrena jako njak nevzan sltanina klamn a vykien fantazie! A tak bv nezdka obdivovno hnzdo ptka, a zato bv Bh dn veleben, zatm co neoceniteln skvostn dlo svobodnho nesmrtelnho ducha bv s velkm podceovnm zadrovno! 16. , jak vzneen nalauje nai mysl umn cedr, kdy opovliv vtr neetrn s prudkost pd jejich tlmi vtvemi; avak vtrem ohluen ucho peslch svat umn ducha vn lsky, hledajc e v boui a nedbajc zvunho voln Boho hlasu ve vlastnch prsou 17. , ote, kdy u ped tebou mluvm, nech mn dle jet mluviti z mho srdce, kter poznv ped Bohem, e jest to opravdu neslun a mimo vekeren d, m-li nkdo velkou a malou ndobu a do velk dv mlo a do mal vak mnoho, co v n nem msta a vypadv kolem ven, kde se to rozlape, zatm co velk ndoba stoj tm przdn, a by se do n velmi mnoho velo a dobe udrelo! Nae smyslov tlo jest ona mal ndoba, kterou stle mocn peplujeme, - a naeho ducha lsky on nekonen velk ndoby vak tm zcela nedbme, a proto do n tak stran mlo dvme! 18. Zapalujeme pravideln nae obti a domnvme se, e prokazujeme zalben Pnu tm, kdy ped zpalnou obt padme do prachu na svou tv avak to jsou sam vci, ktermi se petuje ona mal ndoba, zatm co se pi tom velmi mlo db na velkou, Pnu jedin libou ndobu ist lsky v duchu a pravd! 19. J vak jsem toho mnn, e inme-li to jedno na viditeln znamen na duchovn slepoty, pak mme tm mn ustupovati od hlavn vci, protoe jedin ona je podmnkou pravho, vnho ivota, ducha lsky v Bohu! Nebo na to ns upozoruje kad jitro a kad vychzejc Slunce, nebo nsledkem slepoty naeho ducha nevidme, odkud pichz a co jest. Na to ns upozoruje t kra stromu, kter strom odv, take tu nikdo neme tvrditi, e strom je tu kvli ke, za to vak kra kvli stromu, aby mohly bti tvr sly stromu z Boha chrnny a mohly zstvati skryty ped na tlesnou zvdavost avak duchu aby platilo jako pokyn z Boha, kter by tu pravil toto: 20. Hle, J jsem skryl ivot ped tlem, aby ho smrt nevidla, a Sv vlastnictv jsem v tob zahalil, abys je dobe v sob schovan nosil a do doby odhalen! Pod krou zavld mocn a jedn a pod velmi moudr a lskypln a vn svat lska vnho Boha; um tu velmi mocn proudy innho ivota z Boha! 21. , ote, tak ve, ve na cokoli jen tlesnma oima pohldneme, nen nic jinho, neli mrtv odv, uvnit kterho vldne tich ivot, kter ns m pitahovati a to pedevm n ivot v ns; a jestlie jsme jej v ist lsce k Bohu nalezli, pak teprve kolem ns oiv divy, jejich vnj, mrtvou vnmavost jsme se dali tm je vzvajc ji tak asto pro nic strhnouti. 22. kdo by mohl obdivovati kapku vody proto, e je to voda?! Co by teprve inil pi pohledu na moe, anebo kdy v nesslnch kapkch pad k zemi rodn d a zemi oploduje?! 23. Spat-li vak duch svj vlastn obraz v kapce, , ote, tu pak teprve zane sbrati pro ndobu ivota a bude vdti emu se obdivovati, nebo podle dvjho pouen o Slunci objev jak v sob tak i ve svch bratrech zajist ten nejvt div, jm jest vn, nekonen Bo lska pln nejvt pokory v ns! , ote, hle, takto jsem skonil; pijmi to milostiv, a oznam mi co nejmilostivji dal svou vli! Amen. Kapitola 53. Adam obdivuje moudrost Henochovu. A kdy Adam velice pekvapen, uslyel z st Henochovch tuto e, tu si petel elo a udeil se sedmkrt na prsa a konen pravil:

121

2. , lsko, co jsi, e se na tebe nemohu hnvati?! , Henochu, posly ty jsi mocn enk; nebo ty jsi poinul siln do poped mou vinu a siln ses mn dotkl onch strnek, kter od doby belovy zstvaly dosud kadmu nedotknutelnou svtost. Ale kdo se me na tebe hnvati, kdy mluv slova, kter plynou z pochvalovn Pna a jsou to ist slova vn lsky?! 3. Nebo tak, jako ty mluv, neme dn lovk mluviti, le by mu to bylo dno shora; a tak by nikdo neml slu mluviti nco pede mnou, kdyby mu nebyl dn tak mocn smysl od vn moci lsky svatho Otce. 4. Ty vak mluv bez ostychu z moci sv velk lsky k Bohu a rozdluje z velk ndoby, take nem dnou odpovdnost; nebo z tv lsky bude kad vina zodpovzena, a tak i m. A j ti nemohu nic odpovdt, neli e jsi jist mu podle srdce Boho; nebo mluv-li, chvje se m srdce jako srdce dtte v tmav bouliv noci, a kdy se modl, tu cel m tlo ple. 5. , Henochu, tv mluva se vdy podob vychzejcmu Slunci, jemu se z potku me zcela vesele hledti do tve; kdy se vak zdvih stle v a ve, tu si pak mus kad pozorovatel zastti obliej, nebo takovou slu zen neme temn oko lidsk snsti a v sle svho zraku naivu zstati. 6. , Henochu, ty jsi mi te velmi mnoho povdl, take to sotva v tomto pozemskm ivot pln pochopm, a potil jsi mne i zarmoutil, - potil, protoe tvj andlsk duch dosud nikdy tak jasn jako te z tebe nezasvtil, - zarmoutil jsi mne vak tm, protoe tv nad Slunce silnj svtlo mi zcela mimodn zeteln ukzalo m nevslovn nedostatky ped Bohem a jeho vn svatm dem! 7. Ale uvm-li zase, e jsi to ty, mj mil Henochu, kter nm vera oznmil neoekvan pchod vn Lsky, potom jsem opt poten, kdy na t jen pohldnu a pomyslm, e jsi milkem velkho, svatho Otce, m jsi se stal pro mj cel ivot i milkem mm a tak jm zstane, dokud budu po tto Zemi kreti, tak jako zstane jmno tv i m a do konce vech as. 8. Nyn se vak, mil Henochu, opt navrtme do che, kde nm ji Set jist pipravil sndani navtvme tu a tam pracujc dti a potme je svou ptomnost a nech je pi tom Eva, Set a jeho prv syn Enos a opt jet Enosv prv syn, Kenan, zec, a opt tak jet Kenanv prv syn Mahalaleel a mimoto tak jet jeho prv syn, tvj otec Jared, ty pak po m pravici, - a tak uiten strvme dopoledne. V poledne pak poslme sv dy za samho chvlen Pna ped i po (jdle) odpoledne pak strvme, v sebe ponoeni, v m chi a budeme vzpomnati verejho navtven. 9. Tob vak nebut nikdy sta zavrna; nebo tv ei vichni potebuj. Zejmna vak pamatuj na to, aby, abys svm poehnanm jazykem svtil ped svmi otci a bratry ztej volnou sobotu; jako jsi nyn bez ohledu mluvil, tak i tak dnes, ztra a budoucn! 10. A nyn pohle na Seta, jen nm ji pospch vstc a tak tedy pojme! Amen. Kapitola 54. Henochova e o pravm dkovn a chvlen. 20.ledna 1841

A pot oba povstali a obrcenmi zdy k vchodu li s hory, u jejho pat je co nejtouebnji oekval Set. A kdy pili k Setovi, vrhl se Set ped Adamem k zemi; a Adam mu udlil rann poehnn nae ho vyzval, aby povstal se zem a doprovodil je k chat. 2. Kdy tam zakrtko dospli, odebrali se Adam a Henoch ihned do chaty, kde je ji starostliv oekvala matka Eva. Set pak pospil ihned do sv chaty a pikzal sv en, aby pinesla rychle pipravenou sndani, do chaty Adamovy, - on pak a Enos, Kenan, Mahalaleel a pevesel Jared vzdali naped chvlu Mmu jmnu a pak se odebrali uctiv do chaty Adamovy, aby mu vzdali patin rann pozdrav a dk za poehnn. A kdy takto naplnni ctou vstoupili do chaty Adamovy a chtli zapoti svou povinnost, hle, tu je vyzval Adam, aby se na krtk as zdreli, neli Henoch dokon prv zaponajc modlitbu ped sndan. Uslyeve toto pn, ustoupili

122

ponkud zpt, upeli sv oi a sta na sta Henochova a Henoch se pak ve v vrnosti obrtil ke Mn nsledujc modlitbikou, zapoav takto: 3. Pevelik, pelaskav, pesvat Ote, sklo milostiv Sv svat ucho k mm slabm stm a posly uboh kemrn zaprenho zemskho erva v den vnho slitovn Tv nekonen lsky, nebo se Ti zalbilo vyprostiti naeho praotce Adama a z nho pramti z prachu Zem a vloiti pak do obou plodc poehnanou slu, z jej plnosti jsme my vichni a nesetn druina vzeli a po ns jet vzejdou nessln pokolen za pokolenm a na konce vech as vzejdou ze semena lsky, - kter jsi vzal, pedobr, pesvat Ote, ze Sv vn Lsky, aby se mohla nae due stti skrze lsku Tvho ducha v n Tvm ivm obrazem! , dky, est a chvla Tob za takovou milost a slitovn, jeho velikosti nejsme s to tuiti, e Ses mohl tak dalece sniti, e jsi pikzal tomu, co vn nebylo, aby se stalo a trvalo, aby ve v svobod poznalo sebe a Tebe a zelo Tvou vzneenost a aslo nad skutky Tv velk moci a slvy! 4. Hle, jsme zde ped tv Adama, Tvho vzneenho prvence a ped nmi se ji nachz dobr, oberstven tla! , pesvat, pedobr Ote, poehnej nm a poehnej tomuto oberstven, aby nm poslouilo k ivotu v Tv lsce a nikdy ji k smrti hnvu, a dej a jsme vichni skrze Tvou milost nleit pamtliv toho, co nekonen velkho Tv nekonen Lska na vs vech a pro ns vechna v tomto pedsobot uinila! 5. , dej a jsme nleit pamtliv toho, e to byla jen Tv lska, kter dala praotci Adamovi vystoupiti z prachu Zem a e to byla velk ruka Tv lsky, kter ho vytvoila k Tvmu obrazu a nm vem dala z nho jako jemu z Tebe tak obdivuhodn dokonal vzejti. , proto T budu po cel svj ivot chvliti, slaviti a Tob dkovati; rai jen milostiv pijmouti tento mj bezmocn pokik, akoliv nen hoden pibliti se k Tvmu srdci, na n se neodvauje veker Tv stvoen pohldnouti! , Pane, poehnej nm a naemu oberstven; nebo veker nae byt jest poehnnm z tebe na vky! Amen. 6. A kdy byl Henoch proslovil tuto modlitbu, tu se vichni otcov Adamovi poklonili a vykonali svou dve ji zmnnou povinnost. Adam jim pak za to poehnal a pravil: Mil dti, zstate trochu u mne, dokud se j, Eva a v lsce zbon Henoch darem Bom neposilnme! Pak vm ihned zeteln sdlm mou vli a rann vidn; zatm se vak posate, a rozjmejte o zbonosti Henochov! Amen. 7. A oni se posadili a uinili skryt, co jim byl Adam pikzal; a po sndani povstal Adam, dojat vzhldl vzhru ke Mn a v srdci Mi dkoval, a rovn Eva a po jejm boku Henoch. 8. A kdy byl Adam svj dk ukonil, obrtil se k Henochovi ka: Mil Henochu, co jsi ped oberstvenm zapoal, to nyn tak ped Tv vech svch otc hlasit dokoni, aby tm tv dlo bylo ped Bohem a ped nmi, tvmi otci cel! Amen. 9. A Henoch ihned vesele povstal, podkoval Adamovi za tuto pipomnku a obrtil se opt nsledujc krtkou, ale tm obsanj e, ke vem ka: 10. , mil otcov, co by mohlo bti sprvnjho, neli vzdvati za kad dar bez ustn Bohu nejv dtsk dky, a to tak silnm hlasem, aby se Slunce, Msc a vechny Hvzdy tm zahanbeny zachvly?! Le tame se sami sebe, zda by se velkmu Pnu poslouilo tm, kdy bychom tu chtli oslepeni pchou jaksi ukzati, jak mocn velkolep psobc se vyjm Jeho lska v naich prsou! 11, , otcov, toho velk, svat Otec v nebi nepotebuje; nebo On, ped Nm le vechna dla otevena, nejlpe zn, co do ns vloil! Nebo jsme jen ve sv pokorn slabosti nm ped Nm, aby na ns ve Sv lsce shldl; nae sla jest vak ped oima jeho svatosti slepou poetilost. 12. Zda nen On Sm v slou?! Jak se potom meme chlubiti nm, co nen nae, nbr Toho, kter nm dal do Svho velkho slitovn, abychom my sami byli Jeho vlastnictvm! 13. Kdybychom vak chtli vdy velkm silnm hlasem vykikovati ped Nm chvlu a dk, zda by to nemlo tak, jako bychom ped tv Bo sami sebe chvlili a sob dkovali, s jeho vlastnictvm v ns se ped Nm vypnali a nakonec se pemlouvali, jako bychom byli s to nco ped Nm ze sebe?! 14. Hlete, mluv-li tedy nkdo velkm hlasem (to jest vzneenmi slovy) jakoby ze sebe, pak nen tento hlas jeho, nbr je to pak hlas Pn skrze lovka; jak bychom tedy mli ve sv slepot chtti, aby msto ns Pn Sm Se chvlil, velebil a Sob dkoval, zatm co On nm tm jen co nejmilostivji oznmil, co jsme ve sv slabosti povinni uiniti, abychom se budoucn mohli stti hodnmi nleitho poslen od Nho?!

123

15. , hlete, abychom tedy mohli Pna dstojn chvliti, velebiti a jemu dkovati, pak to ime ve sv slabosti co nejpokornji; tehdy na ns ve Svm slitovn shldne a budeme vdy znovu posleni jeho nekonenou lskou! Amen. 16. A kdy Adam s ostatnmi tuto e uslyeli, hle, obrtil se ihned k Henochovi, tzaje se ho: Ale, mil Henochu, co je to, co jsi prv, mluvil? Nerozumm-li tomu j, jak tomu pak maj rozumti M dti, kvli nim jsem t vlastn pedevm vyzval mluviti?! Nebo z tv ei podle mho porozumn vyplv, e tedy vlastn nemme Pna ani chvliti, ani velebiti, ani Jemu dkovati; nebo my vichni a ve na ns jest Bo a vzelo z nho! 17. Kdyby tedy nkdo chtl Pna chvliti, velebiti a jemu dkovati, pak by tedy musel umlknouti pi vzpomnce a vzpomnkou, e Pn v ns, Svch dlech, Sebe Sama chvl, veleb a Sob dkuje! 18. Hle, ve na ns jesti Bo moc a sla, a my jsme veskrze jeho dlem a ijcmi stmi z nho! Hle, nebylo by tedy veker nae konn nim jinm neli jen marnivou opovlivost proti Bohu, kdybychom mysleli, e my to konme, zatm co to kon jen Bh, protoe nic na ns nen n a e , nbr jen B o ! 19. , Henochu, co ty jsi pravil, mus k naemu porozumn ble pivsti, jinak vichni zahyneme v noci pochybnost! 20. Kdy Henoch zpozoroval toto neporozumn, bil se v prsa a pravil: , mil otcov, pro se tomu tak divte? Nikdo zajist neme jsti devo stromu, protoe jest pli tvrd a pece z toho deva o sob nepoivatelnho pichz sladk plod! Povme-li vak plod, tehdy dkujeme zajist za plod a nikoli za strom, na nm nm byl plod pipraven! 21. A nyn si vak pedstavte, e bychom byli devem stromu a e by nm byl dn jako jemu plod; jeto vak strom je zasaen, aby nesl plod, - co m tedy Pnu dkovati strom nebo plod? 22. Zda nen onen plod darem z lsky Pn, kter neme a nesm Pnu dkovati, nbr jen strom jako svobodn zkon akoliv z nho vznikl plod, - protoe je mu dle dna v nepetrit ad sla shora, aby vydval iv plod a v n, nessln mnostv sob rovnch! 23. Jak je tedy rozdl, vsazen, odejmeme-li stromu v h o n k y a zasadme je do zem, a je z toho opt strom, - anebo vezme-li plod a vlome jej do zem, a je z nho rovn strom?! 24. Hlete, my jsme ty vhonky, a sm jest poehnn Bo. Poznvme-li tedy e nejsme plod a semeno, nbr jen vhonky a stromy, abychom mohli bti plodem a semenem poehnni, pak jest velk hlas v ns onm danm plodem a semenem Bom, kter o sob nemaj chvliti, velebiti a dkovati, jeto jsou tm, za by se mlo dkovati; my tedy jsme podobni stromu a vhonkm a musme tud chvliti, velebiti a dkovati v tom, co j s m e, ale nikoli v tom, co p i j m m e , a pak vdy za to, co pijmme, abychom mohli bti pln svobodni ped Bohem a tm vyhovti Jeho svatmu myslu Amen. Kapitola 55. Kenanovo doznn. Kdy byl Adam a ostatn otcov uslyeli takovouto vysvtlujc e, vichni se velice podivovali, e mohl Henoch promluviti tak velk slova moudrosti a e pi tom byl tak nenron, mlad mu, take v nm nemohl nikdo hledati takovou vysokou moudrost, kter sama s sebou nutila i Adama k mlen 2. I ujal se slova Kenan a pravil: , ote Adame, hle, j jsem byl dosud vtcem a kadho pedsabat jsem ti musel vykldati sv i tv vidn a asn pozorovn jak na obloze, tak i na zemi, abys jim pak poehnal a opt je znovu vypravoval dtem! 3. Nyn vak poehnal a uvolnil Pn vlastn rukou jazyk Henochv! Hle, proto se mj jazyk ji neodvauje pohnouti ped tebou, ped ostatnmi otci a dtmi; a tedy vezme lskypln moudr Henoch tak tuto zleitost na sebe. Jestlie jsme kdysi omvali jeho tlo rann rosou, pak je nyn nm samm tm vce teba, by on nyn omval ns rann rosou jeho ducha, kter tu v hojnosti kape z jeho poehnanho jazyka.

124

4. , Henochu, omyj mne, podle sv milosti shora; Nebo j doznvm a vyznvm: Kdo nebude omyt touto vodou, ten zahyne a jeho ivot ovadne jako ivot trvy, kam dn oivujc kapka nepadla. 5. Pn dal jen j e d n o u zcela, aby ostatn brali od nho, kdykoli toho budou potebovati. Nebo ivot jest sice dn vem, nikoli vak nesmrtelnost; tu nos jen j e d e n v sob pro vechny. A kdo j vezme od Nho, stane se, jako on, nesmrtelnm; kdo ji vak bude pehleti, toho ivot vezme smrt v dob, kdy velk Pn pilo svou kosu na suchou trvu. 6. Polome-li si ruku na srdce, pozorujeme jeho tlukot v nleit vymench intervalech, to zajist tak Henoch pozoruje, - ale oteme-li se svho tlukoucho srdce: Kam tlue, neklidn srdce? Obdrme z nho tlumenou zmatenou odpov, kter bude dosti hrozn znti: Tluku ustavin na kovovou brnu vn smrti a ve velkch zkostech oekvm, a tato brna, otevev se, na vky m pohlt! 7. Oteme-li se vak rovn tak tlukoucho srdce Henochova: Kam tlue ty, v lsce vrn zbon srdce?, odpov nm v nejv jasnch pzvucch: Poslyte, brati, j tluku ustavin na jasn brny ivota a jsem plno t nejslad, pesvdujc jistoty, e se tyto brny brzo otrevrou, aby mne pijaly do nekonen plnosti ivota z Boha, z n mne nyn oduevuje a oivuje jen mal rosn kapka! 8. , otcov, brati a dti, e je tomu tak, vidl jsem velmi asto ve svch vidnch; e vak to tak nezstane, tomu kadho u vlastn lska k ivotu: My si ho vzjemn dti nememe, ponvad ho neznme; ale meme jej vzti od toho, kdo jej m. Henoch jej pijal shora; chceme-li vak a sm-li tak nm jej dti, pak jest na ns, abychom jej pijali. 9. , Henochu, proto pohybuj jen siln svm jazykem plnm ivota, abychom mohli bti vichni od paty a k hlav omyti rosou ivota, kter pes tvj poehnan jazyk v hojnosti pichz z duchovnho, vnho jitra ivota od Boha; proto, ote Adame, nech nyn na mm mst vystoupit Henocha a a nm vylo a uke znamen ivota na nebi jako i na Zemi! Amen. 10. A kdy Kenan tuto sprvnou e ukonil, hle, tu povstal Adam a pravil: Kenane, ty jsi pedeel m pn, a jen tedy Henoch ve v strunosti uin to, po em vichni toute a po em j mocn znm! Amen. 11. A Henoch ihned ve v uctivosti povstal a pravil: , otcov, poslyte tedy! Hvzdy jdou svou cestou a tpyt se hned vce, hned mn, a tak vtry vanou hned s toho, hned s onoho msta a huce thnou daleko po svch cestch na svch kolsajcch kdlech odn asto lehk oblky, asto cel masy a tak pad rosa a d a provv se trva a s chvjcm se listm se houpaj stromy, a my nevme dn dvod toho ani kdybychom si nad tm hlavy rozbili; ale kdy nakonec pijde e, pak kme: Pn dil moude Sv ivly, nebo e tak dobe dopadla!, a pak se ji mlo starme o to, kam vtry odnesly mraky. 12. Hlete, to je tak nejlep vklad! Nebo co Pn kon, moude kon; my pak pi tom uinme nejlpe, jestlie ve bezstarostn penechme Pnu a nebudeme chtti Jeho cesty vykldati, nbr budeme za to hledati sebe sam a ivot v ns. 3.Hlete, to jest nejlep vklad, v nm je skryto veker tajemstv! Avak cestou o tom vce! Amen. Kapitola 56. V jeskyni Adamov. 21. ledna 1841

A kdy byl Henoch dokonil svj strun vklad, hle tu Set radost vyskoil, objal Henocha a pravil: , ote Adame, jak strun jest slovo lsky na jasn stezce jej, moudrosti a jak pln jest jasu, ivota, sly a psobnosti! 2. Jestlie tedy tk rozum lovka vechny Hvzdy namhav pot, v pochybnosti tko sleduje stezku vtr, okukuje pohyb mrak, spc mlhy v dol, chce vyplaiti z jejich ehnajcho klidu s dleitosti, zkoum rosnou kapku a tm len a bez ducha by se dotazoval trvy, rostlin, ke a vech strom, jak asi za noci odpovaly, aby mohl ze vech tchto przdnch peptvek erpati konen rovn mlo dleit sudek, z nho by se pak mohlo s jakousi dohadovou polojistotou souditi na pt e, zda dopadne dobe, prostedn, anebo patn, a

125

pi tom by se k tomu jet vdy opral o dlouho trvajc poradu, - zde vak jest podn jist ist z nebe vklad Henochv, kter ns zprouje vech takovchto dalch zcela nesmyslnch a bezcennch pozorovn, na nich nyn podle mho poznn prv tak mlo zle jako na dob, kter beze stopy uplynula ji ped sto lty. 3. , mil Henochu, pokrauj dle ve vykldn znamen ivota v ns, a j jsem pesvden, e takov vklad znamen nm vem nekonenkrt vce prospje neli kdybychom vedli rozhovor se vemi Hvzdami, Slunci a Msci, a pi tom nic nechpali z toho, co jest zkladem vech naich hnut, a co ve nm prav nae city a pocity, a jakm zpsobem se oznamuje a dv poznvati vn lska a skrze ni vn ivot v ns! 4. , dti, to jest. nekonen ve neli vechna pole s rodou a ovocn stromy, na kter pes vechna nae pozorovn a pedsobotn vklady nejsme s to pinsti ani jedno jablko anebo, jin plod a pi em pes veker nae nepotebn starosti pece jen Pn in, co je pimen jeho lsce, moudrosti a svatosti. 5. , Henochu, jen mluv a vykldej, aby tak nae ztuhl devo a nae vhonky mohly podle Kenana pinst brzy poehnan plody vnho, nepomjejcho ivota! Amen. 6. A pot povstal Adam a pravil: Amen, budi poehnn, mj milovan Abeli-Sete, a vysoce poehnn iv jazyk Henochv a poehnan but vechny m dti, jednoho dobrho a zbonho srdce! 7. A nyn pojme a navtivme vrn vechny nae pracujc dti a zvstujme jim ztej sobotu a to, co jest jim v n oekvati od tak vysoce poehnanho jazyka naeho milho, moudrho a zbonho Henocha! 8. Pn ri chrniti kad n krok ped jakousi nesnz! Amen! 9. Pot vichni povstali a Eva po boku Setov a Adam po boku Henochov vystoupili v dobr nlad z chaty. Vechny dti se ped starm pbytkem svho otce poklonily a nechaly pak otce jti po boku Henochov; za nm pak el Set s Evou a za n konen ostatn ptomn dti hlavnho kmene. 10. Kdy se takto ubrali smrem k vchodu a urazili ji slun kus cesty, hle tu pili k jeskyni z n vytkal nejv ist pramen a tato jeskyn byla znm pod jmnem Odpoinek Adamv a pramen pak po jmnem Evin slzav potek. Zde Adam vdy odpoval; a tak se tu tak tentokrte zastavili a pozdreli. 11. Jeskyn vyla velice prostrann, take se do n mohlo pohodln vejti dvacet tisc lid; hlavn vc tto jeskyn byla vak ta zvltnost, e pedn mla vku sto muskch dlek a byla spe horskm tunelem, neli vlastn jeskyn, kterto tunel byl proto tak velkolep proslul, e smrem k vchodu tvoil prchod zelen a lut krystalickch velkch horskch kuel, v jeho stedu se nachzel vysoko tryskajc pramen, nad n se rzn zbarvenmi kilovmi hranoly v tiscerch zabarvench prodralo svtlo slunen. 12. A jako se svtlo na nejrznjch mstech slab prodralo a obdivuhodn osvtlovalo tento dosti dlouh tunel, tak bylo znm ji stedisko s tryskajcm pramenem nejndhernj nesmrn pedstihujc ve dosud vm znm. 13. Hlete, proto tak tato pvodn jeskyn byla zamilovanm mstem Adamovm a mimo dti hlavnho kmene bylo zdka jinm dovoleno choditi touto jeskyn, - avak nikoli ze zvisti, nbr jen z bzn, aby snad lehce vzntliv mysl nebyla strena k vzvn takovho zzranho msta. 14. Kdy se tato pedn spolenost nachzela uprosted jeskyn, kde kolem rozshl, kruhov, zlat vodn ndre leelo mnostv, dobe utvench, rzn zbarvench, ulechtilch kilovch balvan, z nich jeden slul Zlat otcovsk stolice, tu se Adam na chvli posadil a tak ostatn smli nsledovati tohoto pkladu; jen Henoch zstal vedle Adama stti. 15. Kdy to vak Adam zpozoroval, hle, tu pravil jemu: mil Henochu, pro neuin to, co inm j a ti ostatn? Hle, zde po m pravici jest velmi pohodln, zelen, kilov balvan; posa se na a odpoi se mnou a s ostatnmi! 16. A Henoch uinil ihned, co si Adam pl, avak pravil: , ote Adame, hle, jeto mi dovoluje odpoinouti na kameni Setov, uinm tak, jeliko tv slova stoj ve neli slova ostatnch otc; kdybych se vak byl bez tvho dovolen na posadil, hle, pak bych se ztil do velk opovlivosti a zaslouil bych, aby na mne pohldl Set a vichni ostatn otcov hnvivma oima! , mil otcov, odpuste, e se to odvauji uiniti; nebo chci vdy v poslunosti jednati ke

126

vem otcm a nedopustiti se nikdy neho, co by mn kdy mohlo uiniti jejich lsky nehodnm! Amen. 17. A Set povstal a pravil obraceje se k Henochovi: , mj nejmilej, pevelice pokorn skromn Henochu, copak nev, e jsi se stal ji dvno krsnm stediskem na lsky?! Hle, hle, na m hlav by sis jist pipravil sedadlo; nebo v nach srdcch sis je ji dvno pipravil, a hlava nen znamenitj neli srdce! 18. Jeliko jsme ti ji dvno dali za bydlit sv milovn a ivot, hle, jak by nm ml dlati starosti njak studen kmen, na kter ses posadil? Bu proto jen zcela klidn! Ale, hle, mm starost a jist tak vichni ostatn o nco jinho: Sly tuto ndhernou vc! Mil Henochu, ponech zde zcela neruen, voln bh svmu poehnanmu jazyku! Amen. 19. Kdy pak Adam a ostatn uslyeli pn Setovo, hle, tu bylo ihned se vech stran na Henocha nalhno, aby ekl ze svho srdce nco v lsce dobrho a vzneenho o tomto tunelu. 20. A zbon a poslun Henoch se nedal rovn tak jako jindy dvakrt pobzeti, nbr ihned povstal, poklonil se otcm a jal se ke vem svm otcm promlouvati velmi pamtihodnou e ka toti: 21. , mil otcov, na tomto mst Odpoinku Adamov budu na vyzvn mluviti, ani bych vdl, co vlastn mm kati a o em mluviti! , mil otcov, dosud bylo vdy jet zvykem, e chtl-li se jeden od druhho nco dozvdti, obtoval nositele tajemstv aspo jednou otzkou, m mu dal na srozumnou, e opt jet nco nev. 22. Avak j mm nyn mluviti, ani bych byl na nco dotazovn! 23. Sta se tedy; nebo mj jazyk jest voln a me vysloviti, co spatuje m oko houcmi znamenmi v srdci pmo v nejjasnjch rysech stojc! A tato znamen jsou iv tahy vn Lsky a slitovn milosti vnho, svatho Otce ve mn; a tak tedy z tchto znamen budu mluviti a mti nesmrtelnou rozmluvu z mho Boha a vaeho Boha, z mho svatho Otce, jen jest pln lsky, milosti a veho slitovn! 24. , mil otcov, tato jeskyn jest vrnm obrazem lidskho srdce, jak se ono chov k Bohu! A pohldne kamkoli, nememe naprosto zpozorovati dn neprospvajc bod mimo pdu, kter ns nos. 25. Pohldnme vzhru do vysok, tiscermi barevnmi svtly jasn osvcen bn, jak ndhern toto krsn svtlo podivuhodn zc oivuje tento iv, vysoko tryskajc pramen! 26. Kdo by tu mohl promluviti o ndhee, kter ji v jednom okamiku v tisceronsobn promn pekvap oko divkovo, kde se kad padajc kapka podob hvzd kter se sna smle k nebi a pak z trestu za svou opovlivost a smlost dohovajc bv od nho opt odmrtna. 27. Ano, obrtme-li sv zraky k vchodu, svt nm vstc dalek chodba svtlem zelenm; pohldneme-li, odkud jsme pili, svt nm vstc chodba svtlem lutm a na konec i krvav ervenm; a tak kamkoli se obrtme, pekvapuj nae oko vdy svtlo jin! 28. A kdy jsme se dosyta vynadvali, pravme skrz naskrz velkou ndherou jati: , velk Boe, jak vzneen krsn a nadmru ndhern jest ve, co jsi uinil, Pane! Tvch dl si vme, a Ty nm za to marniv slastnou rozko ehn, - nebo pro ns jsi je uinil, a my se z toho nadmru tme a budeme T za to vdy chvliti, velebiti a dkovati, e jsi uinil takov ndhern vci pro ns, kter jsi ve Svm velkm slitovn shledal za hodn slouti Tvmi dtmi. 29. , mil otcov, e toto inme, jest zajist sprvn a slun; ale nahldneme-li jen ponkud do svho srdce a teme se ho, zda velk Dlovedouc tchto vzneench vc, uinil tyto vzneen vci ze Sv nekonen lsky a moudrosti pouze k naemu smyslovmu obveselen, i zda nm snad v tchto vcech neskryl jin vci, kter mme k opravdovmu proslaven Jeho nejsvtjho jmna pedevm hledati a nalzati, - , mil otcov, pak jest to jin otzka! 30. Pohlete, jen j e d n o Slunce nechv dopadati sv bl paprsky na vysok vrchol tto ulechtil kilov hory; jak inek jednoho svtla toho Slunce, v tto jeskyni! 31. , pohleme vzhru! Kdo by tu pehldl nessln tvary, kter kad neklidn pohled ji nekonen znzoruje, - a pece jest ve inkem jednoho a tho svtla! 32. , mil otcov, pohldnte, Pn postavil nm samm, prv zde velmi velk pomnk33. My jsme ve svm pozemskm ivot touto jeskyn se vchodem od zpadu a vchodnm smrem k vnmu vchodu. Uprosted jsme, kdy jsme v plnosti pozemskho ivota a vstupujeme sem od zpadu jako dti v milost a slitovn a nevidme tu ped sebou nic jinho, neli jen

127

stedisko ivota, nepovive, e tato jeskyn ivota nen uzavena, nbr, e nm vem stle otvr protilehl vstup smrem k vchodu. 34. , mil otcov, prost svtlo jest tak roztomilm plamnkem vn lsky! Zen nai due jest tato vyven b. Tento pramen se podob naemu duchu, kter se ustavin sna vzhru k svtlu, ale stle je odkazovn poukou: 35. Co se sna, bezmocn, vzhru?! Tu nen cesty pro tebe, nbr zsta, anebo se navra do zlat ndre sv pokorn poslun lsky! Ohledvej se tu ve zkouejcm klamu svho duevnho svtla, a bu vdy hotov sledovati potek smrem k vchodu; tu t teprve uchop mocn paprsky slunce milosti a vythnou t jako ohniv oblky v nejplnj svobod tvho ivota tam, odkud jsi piel! 36. , mil otcov! Jeliko jsme ji dve vzpomnali znamen v chat, mohl by se tak tento vklad k tomu pipotati! Amen! Kapitola 57. Adamovo sebepoznn. 27. ledna 1841 A kdy Henoch dokonil tuto zbonou e, hle, tu povstal opt Set a pravil: Ano, opravdu je tomu tak, jak jsi k nm nyn, mil Henochu z vysokho pramene velice ndhern vrn promluvil! 2. Nebo j to na sob velmi dobe pozoruji, nebo ve sv moudrosti neustle ski do ve; a kdy mne tato marniv hnac sla penechala v omezen vi m vlastn slabosti, , pak padm vdy jako tyto kapky zpt do ndre m vrozen nicotnosti, kde pak bvm ihned opt obvyklost a vednost pohlcen a upokoen a konen bhem stren a teprve pak bezmocn zanm ponenhlu opt poznvati onen velk zkon, kter Pn tak nadmru moude a lskypln vloil do m cel pirozenosti, e toti ten, jemu Pn dnm zpsobem nepropjil kdel k ltn, m v dobroinnm a zmrnm klidu zstvati zcela pokorn doma a zde klidn a vdn vykvati, a se vnmu slitovn zalb, nechati tak skromnou kapiku, kterou bych ml j sm vdy bti, potkem pojmouti a vyvsti ji ven k vnmu vchodu, kde vn z, milost Pn, kde potom nekonen Lska vnho svatho otce jist nenech tuto skromnou kapeku zahynouti. 3. , mil Henochu, ekni, zda nen tomu tak a zda jsem ti nleit porozuml! Nebo j myslm, e je tomu tak a tak myslm, e tomu neme nikdo jinak rozumti. 4. Proto uka nm vem jet krtce, e je tomu tak, anebo zda je tomu tak! 5. A hle, Henoch byl Setem naden, el k nmu, objal otce a pravil: , mil ote Sete, bu vysoce poten, nebo jsi dobe porozuml hlasu vn lsky, kterak se jako paprsky vychzejcho slunce pes mj chvjc se jazyk vylila! 6. Nebo, co j mluvm nen m, nbr jedin vn Lsky pedobrho, pesvatho Otce, zae Ho tak bude m cel bytost ve vech stech a silch vn chvliti, velebiti a Jemu dkovati; a budoucn se nebude nic na m a ve mn nachzeti, co by nebylo zasvceno lsce, chvle a poct a dku naemu tak pevelice dobrmu, svatmu a pelaskavmu Otci, z nho Jeho velkm slitovnm jsme my i vechny vci. 7. A protoe je tomu tak lovk ze sebe neme a tak nem nic initi i kdy se tak vid polichocen a ve svch zkch prsou pociuje pjemn vdom vyho ivota, - Proto se m jako ta kapka jen Pnu zcela penechati, a Pn ho jist vychov a povede tak, jak je to jeho vn Lsce a du nejpimenj a pro lovka jist co nejlep na vky! Amen. 8. Ano tak tomu jest!, pravil Adam i vechny jeho ptomn dti hlavnho kmene. A Adam pokraoval dle ka: Nebo vemu, co tu roste ze zem velmi dobe se da a ve se zcela lib a skromn podrobuje vnmu du nade ve mocnho Boha. Vidme tu denn jak slunen paprsek velmi mocn vytahuje trvu z temnho lna zem a rovn tak rostliny, kee a vechny stromy, jak rovn mocn lib paprsek velmi vldn pozved k sob na oblohu z vlhkch nin a moe oblky sladkm svtlem naplnn a tyto oblky konen oslavuje a promuje, take jsouce svtlu podobny, nejsou naimi hrubmi smysly vbec ji vnmny, akoliv oku ducha jsou vn nepomjejc. A kdy toto jest tak jen pimen pozemsk obraz, m nicmn pl-

128

nou podobnost s vysokm dem lovka, jemu jest dno tlo opaten smysly a du, aby v nm prospval ulechtil plod podle vnho du k vnmu ivotu v Bohu, jako prospv plod z due moc lsky z Boha a Jeho du k novmu, nesmrtelnmu plodu. 9. , dti pohlete, Pn nm nleit pipravil enka a otevel mu oi a uvolnil skrze nho nae oi, abychom zanali ji zcela dobe rozumti velkm myslm nejsvtjho Otce s nmi! A jeliko zde velmi dobe a s velkm potenm slyeli moudr smysl tohoto mho zamilovanho msta, pjdeme dle; nebo Zem nos v sob jet mnoh neznm poklady, a tak but nm dal duchovn pastvou! Amen. 10. A hle, tu Mn spolenost prvch lid Zem potichu podkovala a potom povstala a krela na vchod k vstupu a tam malou soutskou do nejjasnj voln prody, kde se ponkud zdrela a cel uasl pohlela na bublajc, jasn potek a dle dole vidla jemn slab mlhy hbit se vzneti z potku vzhru k volnm prostorm svtla a tak vidla, jak tyto mlhy, teplem promnn, zmizely jejich pohledm. A nyn vichni dobe chpali toto divadlo prody a poznvali se blahodrn v n v hloubi srdce Mne za to chvlili a velebili a pevelice jsali a konen se ubrali dle pes dosti dalekou ndvorn rovinu, kde sdlily mnoh rodiny; a kdy tyto rodiny spatily ji zdli nad snh blho praotce, spchali v zstupech na velmi ulapanou stezku a dali se Adamem ehnati a chvlili pak M jmno, take zvuk jejich istch hlas zaznval daleko pes vzdlen poho a zval vechny tu bydlc dti k nsledujcmu dni odpoinku, k sobot, kdy Mn bude opt povinn ob. 11. A hle, tak zali otcov s jsajcmi srdci velmi daleko a tam, kde jim k nebi nc snhobl skla krtce odzla cestu, a kde se pak opt posadili na zem, obklopeni tisci dtmi, kter se vechny horliv namhaly, aby pinesly tmto svm otcm hlavnho kmene velik oberstven, pi em se kad povaoval za astnho, jestlie se jejich srdench dar aspo poehnn dotknulo. 12. Hle, na tomto mst odpoinut pohldl Adam vzhru k vysokmu a dalekmu cimbu tto k nebi nc skaln hory a zstval pedlouhou dobu zamlkl a zcela do sebe obrcen, a nikdo se neodvaoval tzati, co to asi vid. A tak zmlkl na njakou dobu hlasit jsot dt; nebo vichni pozorovali slzy v och otcovch. 13. A vichni pemtali, co asi zaml a mimo Henocha tak nikdo nepostehl co se dje v dui Adamov. 14. Konen opustil svma oima pkr svahy tto kamenit hory, tie pehldl pispchav zstupy dt a konen hluboce dojat pravil: 15. , to ve jest m vlastn vina! , velk, svat, spravedliv Boe, pro jsi nechal mou vinu v tak vysokou horu vzrsti?! J jet iji a hora sah tm ji k nebi; jak vysokou se teprve stane do konce vech as! 16. Tak pohlm nyn v pedsabat, obklopen tisci dtmi, odpovaje zde u pevnosti m viny; a tak bude tak jednou posledn lovk zde o samot, zbaven vech ijcch tvor a dt, pykaje za mou vinu, truchliv pohleti vzhru k vnmu cimbu lesknoucch se Svt v Bo nekonenosti a s velkou touhou bude oekvati, jestli se nezt hora na nho, aby ho rozttila a pod svmi troskami pohbila posledn kapku m velk viny! 17. , dti, pohlete tam nahoru, kde to jet kou a ho, tam jsem vznikl a ped tv Boha a Zem zheil! 18. Tehdy jsem byl jet dokonal, a vichni tvorov mn byli poddni a dobe rozumjte od stedu Zem vzhru a po onen vysok, posledn Svt Svt, kterho nejvy mylenka dnho ducha nikdy nedostihne. 19. A co uinila ze mne vina? m jsem se stal v noci svho hchu?! Nim jinm neli bdnm ervem v prachu zem, kter je sotva ji sto, vleti v sob trochu nejbdnjho ivota! 20. , dti, kdo z vs by mohl padnouti s posledn, nejvzdlenj Hvzdy viny a k posledn nejvzdlenj Hvzd hlubiny, hlete, ten by uinil sotva skok cvrcho cvrka naproti pdu s m ve a k tto bezejmenn hlubin. 21. Ji tam nahoe jsem byl ustanoven ve svm pozemskm potku k nejvtmu pokoujcmu sebepoznn a poznal jsem se a proto jsem padl jet hloubji, - ano a sem jsem musel padnouti j a jet hloubji m nohy skrze Kaina! 22. , jak to nevslovn pd! J, kter jsem mimo Boha neml sob rovnho, musm nyn sv dti o pouen a chlb prositi!

129

23. Ale u je tomu jednou tak; budi tedy tomu tak ve jmnu Toho, jemu se zalbilo udlati ze mne, m jsem nyn v tvi vech! Amen! 24. A kdy Adam ukonil tuto zarmucujc rozmluvu, hle dal se do ple a jeho trudn stav zarmoutil vechny ptomn a na Henocha. A Eva pak pociovala na prsou svch dvojnsob tce trudn bm Adamovo; le ona snaila se slzy sv zakrti, aby plac, neinila srdce Adamovo jet zarmoucenj, - a tak tento trudn stav potrval tm hodinu. Konen pistoupil Set a osuil otci s tve slzy a pravil: 25. , ote, nepla, e ti to Pn uinil; kdybys byl otec zl, jak bychom t mohli jako takovho milovati? 26. My vak jsme nikdy nic zlho na tob nenalezli, nbr ve, co jsme na tob nalezli, a co jsme od tebe pijali bylo dobr, jest dobr a dobrm zstane; proto ti tak vichni vespolek co nejochotnji pinme jako v pravd dtskou ob vechnu lsku a ctu. Proto, mil ote, bu siln a nezarmucuj se pro nanejv moudr veden vemohoucho, pelaskavho, pesvatho Otce! 27. Vdy pece ty sm jsi vechny uil, e ve, co Pn in, dobe in; jestlie vak On toto ve na ns uinil, jak by to tedy bylo, mlo a mohlo bti uinno jinak neli dobr? A tak jest tedy zbyten se o to starati, jestlie se cesty Pn lskyplnm moudrm, mocnm zenm vytv jinak, neli jak my bychom si je chtli k sv nekonen obmezenosti ped Bohem pizpsobovati! 28. , ote, a i kdy ti byla kdysi propjena pln moc, e t musely i Slunce, msc a vechny Hvzdy poslouchati, pak ti byla Pnem v moci a sly jen propjena a nebyla by to tedy pln moc z tebe samho, nbr byla to pln moc z Boha. 29.Co jest vak Pna, to Pn tak me podle Svho v lsce moudr ho du vdy zase vzti zpt; a tak Pn podle Sv lsky a moudrosti kon pro ns, kte se vichni nsledkem Jeho velkho slitovn smme nazvati Jeho dtmi, beztoho jen to nejlep a nejelnj! 30. Je-li vak Otcem ns vech, jak by kdy mohl ve Sv nekonen lsce a z n plynoucm neobmezenm slitovnm na Sv dti zapomenouti?! 31. , ote, rozjasni tud opt sv elo, a obvesel sv srdce, a dovol zde milmu Henochovi, aby jakmile se dti vzdl, vrhl nkolik pohled svch rannch ervnk na vechny ty vci zde, aby mohly bti promnny a pak jeho jazykem z nho vyvr ivot uinny pastvinami pro naeho ducha. 32. ote, rozjasni se tedy! Amen ! 33. A hle, kdy byl Set ukonil tuto velmi uitenou tnou e, pohldl Adam s rozjasnnou mysl na nho, a pokynul Henochovi, aby vyhovl pn Setovu i ostatnch dt hlavnho kmene, avak teprve tehdy, a se ostatn vzdl a na jednoho, kter ml ern vlasy a nenleel k jejich kmeni, nbr teprve tou dobou se vyplhal z niny a pln zvdavosti se pimsil k dtem Adamovm, nebo velk strach z Lamecha ho pudil k tomu, aby jako smrtelnk uprchl k nesmrtelnm z hor. 34. A kdy byl Henochovi dn tento pokyn, hle, tu povstal ihned, jak to pi takovch pleitostech bvalo ji odjakiva zvykem, Enos, Kenan a Mahalalel a dali dtem na vdom, aby se pt soboty ped vchodem slunce dostavily na znm msto ped chatou Adamovou a pinesli dary, nyn vak aby se na krtkou dobu vzdlily, protoe tak zn pn otcovo kvli krtkmu klidu jeho srdce; na dan znamen, mohou se opt vichni shromditi a dovsti otce a k dtem jihu, odkud se pak mohou opt odebrati do svho domova. 35. A kdy byli tito ti svou zleitost spn skonili, na sv msta se vrtili a podle vle, Adamovy vzali s sebou onoho ernovlasho, hle, tu povstal nejprve Adam a otzal se cizince: 36. Co t urvalo smrti a pivedlo sem? Odpovz anebo prchni s o praotce Zem; nebo v tvch ilch koluje smrteln krev a na tvm ele lze jet jasn vidt Kainovo znamen smrti na belovi. Proto mluv, me-li mluviti, anebo je-li tvj jazyk schopen njak ei! Amen. 37. Cizinec se vak ihned vrhl k zemi ped Adama a vykoktal velmi bzliv nkolik nesouvislch zvuk, z eho nemohl nikdo bt moudrm neli jedin Henoch 38. Set pak pravil Adamovi: , ote, hle tv spravedliv horlivost usmrcuje syna zem; proto sthni co nejmilostivji a pln poehnn svou spravedlnost zpt a ekni, aby iv Henoch oivil, aby pak mohl uiniti zadost tv spravedlnosti! Amen.

130

39. A Adam vyhovl tomu, eho dalo srdce Setovo a pravil Henochovi: Pohle zde na jednoho mrtvho z niny; oiv jej a uvolni mu jazyk, aby nm mohl sdliti puzen svho srdce. Amen. 40. Pot Henoch ihned povstal a dal svmu jazyku tyto obraty ka: , otcov, pro nazvte tohoto lovka mrtvm synem Zem, kdy pece ije jako my a jest ubohm lovkem z niny! Kdyby se odebralo ped n pbytek nemocn zve, nevypudili bychom je odtud, nbr peovali bychom o n, dokud se neuzdravilo; a kdy njak uboh, ztracen lovk z niny hled u ns za velkch obt toit, nechvme jej ped naima oima vleti v prachu jako njakho erva! 41. Protoe jsme tedy vichni vidli, e k nm piel iv a vichni a vichni vme dobe, e kad ivot jako i jeho trvn neme mti nikde jinde pvod neli jen v Bohu a z Boha 42. , mil otcov, proto nechte tohoto lovka povstati, aby mohl na tchto vinch Boha poznati; nebo lska velkho, vnho, svatho Otce sah jist dle neli je to kdy s to nae nejvt mylenka jen v nejmenm pochopiti. 43. Jak by se tedy tato nekonen lska nemla dotknouti t dti niny?! A jestlie nm vythla jedno dt nahoru, pak nm nepslu tuto chudobu odmtati, nbr mme ji pijmouti, jakoby byla vyrostla zde nahoe, kde se jet kou a ho, - kam mnohdy jet poetile obrtme sv pohledy, domnvajce se, kmen, kmen je na vinou, anebo my vinou kamene! 44. , nekonen mlo zle na tom, jak daleko a jak vysoko takov kmen vyrostl, proto pece je jen kamenem, jako my zstaneme nesmrtelnmi dtmi Bomi, a je pomjejc, jako my vn nepomjejc; ale, ve zle na na lsce, kter nem vyluovati dnho tvora, nejmn pak ubohho bratra z niny. Nebo my jsme jen dtmi lsky a v n dtmi Bomi. Proto jednejme tedy tak podle toho, abychom byli vpravd hodni toho, co bti mme! Amen. Kapitola 58. Cizinec Asmahael. 4. nora 1841 A hle, po tom vem se pak Enos na dost Adamovu poklonil k Zemi a pozdvihnul onoho ernovlasho a pot prosil Adama a Seta o dovolen, aby sml ped odcestovnm z tohoto msta vysloviti ze sv zleitosti nkolik slov 2. A se vech stran mu bylo dovoleno, aby jen mluvil eho d. 3. A hle, tu se Enos poklonil, podkoval za dovolen a jal se pak mluviti ke vem, nsledujc pamtihodnou e, kter znla takto: 4. Otcov a dti! Prv mn pila na mysl velk mylenka a v m siln rozechvl dui lp: Jednou jsem snil bylo to tehdy, kdy jsem zaspal vchod, take se m dostalo za to mal vitky, e jsme byli, prv jako nyn, zde a pozorovali tuto podivuhodnou krajinu a mli jsme velmi mnohou radost z nach mnohch dt, kter jsme prv pozvali k nastvajc sobotn obti. A hle, prv kdy jsme se tak tili, pila do naeho stedu siln svtc postava, take jsme se vichni z jejho silnho svtla zhrozili! Tato postava ns vak nenechala pli dlouho v naem hroznm stavu, nbr, brzy se ped naima svtlem oslnnma oima odhalila. 5. , otcov a dti, touto odhalenou postavou byl bel, a pivedl podobnho lovka ped tv arciotcovu a velmi jemnou e pravil: 6. Posly ote! Mimo mne se nikomu nic zlho od Kaina nepihodilo, a na to, e se m tlo pro tebe ztratilo. Hle, j jsem Kainovi odpustil a mohl jsem to uiniti tm snze, e jsem proti nmu neml nikdy z! A kdy pak v pozdj dob prchal ped svm synem Hanochem a piel k jihu k pobe nejvtho vodstva Zem a tam vedrem, hladem, zn a bzn se svmi jen nemnohmi zachrnnmi pl, hle, tu jsem doputnm vnho, svatho Otce piel samovoln k nmu, zjevil jsem se mu, nalezl jej v slzch velk ltosti, take mi ho bylo a do nejhlubho nitra lto a uil jsem ho pak plsti vodotsn ko a vedl jsem pak jeho i jeho (lidi) pes vlny do dalek rodn a bezpen zem. 7. A inil jsem takto jet s nkolika jeho potomky z Hanocha, kte byli lepho smlen.

131

8. Avak nikdy jsem se neodvil pivsti k tob, , ote, ani jednoho z Hanochu, velkho msta Kainova; nebo jsem dobe znalo tvj spravedliv hnv na hlavu Kainovu. Vdl jsem vak tak, co Pn mluvil ke Kainovi, kdy Kain pln trpk ltosti prchal pes dalekou Zemi, ujiuje ho ka: Kdo by Kaina zabil, bude sedmkrt pchnouti. 9. A nyn ti vak podle vle Jehovovy pivdm t jednoho Boha hledajcho uprchlka z niny; proto dej mu, co hled, a pijmi jej se v otcovskou lskou; nebo i v jeho ilch koluje tv krev! 10. Probu jej svm poehnnm, a Pn probud tv dti, aby pak mohly velmi obdivuhodn kzati Jeho jmno dtem niny k monmu zachrnn Zem! 11. , otcov a dti! A nyn vidm mezi nmi tho lovka, jak jsem ho, vidl tehdy, a vidl jsem prv tak svtcho bela opustiti toto msto, a Henoch to opravdu vidl tak, proto byl mlenlivm. A tak jest m zleitost u konce; - myslete a ite, co se vm lb! Amen. 12. A Henoch potvrdil ihned vpov Enosovu jedinm: Ano, tak tomu bylo a jest! 13. A hle, kdy to Adam uslyel, byl cel uasl a dychtiv se tzal: Kde stl bel? 14. A Enos a Henoch ukzali souasn na jedno a t msto, a tak jim Adam pevn uvil, jeto se nemlili v souasnm oznaen msta, kde bel osvdil svou vrnost a lsku ped Adamem. 15. Pot si pak jet dal od kadho, potaj popsati podobu belovu; a jeto popisy tyto v tto vci souhlasily podali zcela dobe jeho podobu, neml Adam ji dn pochybnosti a mohl tedy pijmouti plnou pravost tohoto vidn. 16. A takto se pesvdiv, zvolal radostn Adam: , beli, koho ty mn pivd, toho, pijmouti kdyby to byl Kain sm! 17. Proto pivete ke mn toho slabho chrnnce belova, abych mu poehnal a do naeho stedu ho pijal a ukzal v sob prvho, nezrozenho, nbr bezprostedn z vemohouc ruky vn lsky vzelho lovka Zem a matku vech lid, kter vzela ze mne, a konen Toho, o jeho velikosti, moci, svatosti a lsce vrn svd vechny vnosti a bytosti pln nekonenosti, jako i my vichni, jeto nm byl dn vn duch z Boha a od Boha Samho! 18. Pot k nmu pivedli onoho ernovlasho a Adam se ho dotknul a tikrt mu poehnal a tzal se ho na jeho jmno. On vak pravil: , velk, vzneen prvenci Boha, velkho Krle Zem, moudr praote Zem, odpus m ubohmu uprchlku z niny, kter jsem byl po boku svtl postavy vytrhnut ze smrtcch rukou Lamechovch a sem piveden! Hle, nemm jmna; nebo byl jsem pracujc otrok a otroci nemaj v nin dnho jmna, nbr bvaj tu volni jako zvata przdnm, nelnkovanm kikem. Oni smj rozumti jen ei, ale ne mluviti; kdo by chtl pensti pes svj jazyk njak rozumn zvuk, ten by musel svou chu k ei ihned nejkrutj smrt zaplatiti! 19. Proto se nehnvej, e j uboh otrok ti nemohu dti, co ode mne d; nebo hle, v nin je to velmi krut, a nen ji nikoho, kdo by tu byl jist ivotem. Nebo kamkoli by se nkdo prchaje chtl obrtiti, bude ihned Lamechovmi pochopy a bojovnky dohonn; a kde bude chycen, tam bude tak beze v milosti a slitovn co nekrutji usmrcen! 20. , velk praote Zem! Tam dole je to takov, e dn lidsk jazyk by nebyl s to spchan tam ohavnosti vyprvti. Ukrutn usmrcovn pracujcch nmch otrok jest jet to nejmen; nebo me bt aspo jmno oznaeno.Ale zde se tak pchaj bezejmenn ohavnosti, - le vypravovati je tob se nikdy neodvm, aby tm nebyly viny znesvceny! Amen. 21. Kdy Adam se svmi dtmi uslyel toto vypravovn bezejmennho, mocn se zhrozil a chtl ji vysloviti kletbu nad ninou; le bezejmenn, mu vpadl do jeho tkho slova zloby ka: 22. , zadr toto neblah tk slovo, dobr praote Zem; nebo posly! Ti tam dole o tvou kletbu nestoj; nebo maj kletby a bda dost. Lamech posta cel Zemi; nebo kdyby ten velik Krl nad Hvzdami chtl zahmti Svou nejv trpkou kletbu nad Zem, mohl by Zemi poslati jen jet jednoho Lamecha, a ty, , ote, me bt ujitn, e neli by Slunce stokrt vystoupilo a sestoupilo, neobtovala by Zemi dn iv bytost mimo Lamecha. 23. Proto, , ote, praote Zem msto abys klnul, , sly radji ehnej kletbou tce zatenm ninm ohavnosti; nebo kdybys chtl jet zmnoiti kletbou temnou pdu oklivosti, pak bda ubohm a nmm dlnkm niny! 24. Jejich hojn vylit krev beztoho ji vol jako huc boue vzhru ke Hvzdm o pomstu; a kdybys k tomu chtl jet nin klnouti, pak by krvav vlny brzy oplakvaly svat vrcholy hor! 25. , praote Zem, ehnej, , ehnej, kde bys chtl klnouti! Amen.

132

26. A hle, uslyev Adam tuto prosbu, byl dojat a chvlil bezejmennho jinocha a tzal se jej: Posly, uboh synu z krve Kainovy! Jeliko jsi nesml v nin mluviti, odkud nabyl tvj jazyk tm Kenanovy ohebnosti? 27. Ty mluv, jakobys byl ji odjakiva mezi nmi posvcenm pvcem Bom; a tv slova jsou dobe odmena a obsahuj vdy sprvn smysl. ekni mn poctiv, odkud se ti toho dostalo! 28. A hle, tu se bezejmenn ihned vzmuil a odpovdl: , praote Zem! M mladistv srdce t, e se me ped tebou, jako otcem nejmoudejho uitele pochlubiti tm, na se, asna nad mm uvolnnm jazykem, te! 29. , pohle a sly: Uitel, kter mne toto velmi moude uil mluviti, byl uitelem, kter mn sem vrn ped tebe, , praote, pivedl! Ty jej zn a znal jsi jej ji dve neli ti, kte, t zde obklopuj vrn t poslouchajce a opatruj: Byl to bel, tvj svtc syn, kter, proiven vy lskou uvolnil mn vznouc jazyk, abych mohl ped tebou, jako i pede vemi milost a poehnnm naplnnmi potomky pjemn mluviti velmi vzcn formy pravdy. 30. , praote Zem, nyn v zajist ve; , nech mne tedy, ubohho a cizho uprchlka niny hledati zde na svatch vinch ve vaem stedu onoho mocnho Vldce plnho prva a plnho dobroty, o nm tak obdivuhodn svd vechny Hvzdy, Msc a Slunce! 31. , Praote Zem, ekni lskypln amen! 32. Kdy Adam tuto e uslyel, byl tak dojat, e nemohl promluviti ani slova, a jeho oi se zalily slzami radosti a soucitu. 33. Konen se vak Adam pemohl a zcela dojat pravil bezejmennmu: Posly mil cizine z niny ohavnosti, je-li tomu s tebou tak, jak jsi mn potvrzuje svm jazykem sdlil, take ji nemohu nikdy pochybovati, e by nebylo tomu tak, jak jsi vypovdl, a ji tm Bh podivuhodn prokzal velmi velkou milost, pak se zajist slu, abychom my, jeho dti, nejednali s tebou jinak, neli jak s tebou ve Svm nekonenm slitovn jednal, ns vech velik, svat Otec; a tak se ti sta, po em tv srdce zn. 34. A pohle sem na velmi mladho Henocha po m pravici! Hle, on jest nyn poehnanm enkem Bom; on bude nyn tvm dalm uitelem v Bohu, v naem pelaskavm otci a Pnu nekonenosti! 35. A ponvad dle dnho jmna nem, dm ti jmno, podle nho bude slouti Asmahael, to jest vrn Boha hledajc cizinec! Nebo zde mus mti kad vc sv jmno a kad dj sv slovo, kad vlastnost a uvnit tkvc vlastnost mus bt dobe oznaena a mus tu bt jak, kdy, kde, pro, m nco jest a se dje pesn vyznaeno; proto tm mn lovk me kreti beze jmna. 36. Avak kad jmno mus pesn odpovdati tomu, kdo je pijal; kdo vak njak jmno pijal; m vrn podle nj ti, jinak jest lhem, jen nejedn podle toho, jak zn jeho jmno. A m-li nyn jmno, pak je pedevm poznej a pak pesn podle nho jednej, - jinak se stane lhem ped tv Boha a vech Jeho dt a bude zmaen kadm prkem, kter svd zadost svmu jmnu. 37. A tak ti jet jednou ehnm a pravm tob: Asmahaeli! J, Adam, prv lovk, kter na tto zemi vzeel z ruky Boha, vnho, svatho, pelaskavho Otce, ehnm tob tak jako svm dtem, nebo bude vrnm nositelem svho jmna! 38. A tak ti podvm ruku a pozvedm t k svm dtem. 39. A nyn, dti, nsledujte mho pkladu a bute jeho otci, a ty, mil Henochu, bu jeho bratrem a uitelem! 40. A ty, Jarede, bude nad nm vdy vldnouti msto Henocha, kter se stal obyvatelem m chaty! 41. K Pn oteve srdce a vechny smysly tv due k vnmu ivotu tvho ducha v Bohu! Amen. 42. Pot padl Asmahael ihned k nohm Adamovm, polbil je a pehlasit dkoval za tak velikou milost, kter se mu dostalo ve vin Mch dt, nebo zaal tak ihned v sob pozorovati inek poehnn, - proto tedy tak zaal jsati takto ka: 43. Asmahael jest velmi ndhern jmno, kter jsem jet nehoden nositi; avak jsem toho, mnn, e jmno na potku dan ukld vrnmu pjemci zkonit povinnost, tohoto svatho soudce (velk iv pikzn), nsledovati jak jen dalece me poznn otevti stezku. A musel-li by nkdo jako nositel zvanho jmna sledovati velmi dalek drhy Slunce a Hvzd,

133

musel by to radostn a vrn plniti, protoe se mu dostalo tak velk milosti, - a kdyby byl milostiv poadavek svatho jmna i ve postaven! , praote a otcov Zem, tomu kdo by dokonce byl nucen zpasiti asto se smrt, , slyte, tomu nen vru obtn nsledovati cestu ivota a musel-li si nkdo, bojuje stle v nejtemnjm bahn ohavnosti hchu, raziti bdn cestu ke skrovnmu svtlu a jet ke skrovnjmu ivotu, kter byl astji ji v nejtlejm zrodku nejtemnj pochybnosti utlaovn , slyte, jak snadn jest naproti tomu iv nsledovati svtc cestu k ivotu! 44. , ndhern jmno Asmahaeli, ty nejkrsnj hvzdo, vedouc mne vzhru k vnm, svatm vinm Svtla a ivota; , slyte, nadarmo nebude nyn cizinec nositi tak svat dar takov milosti, amen, amen, tu pravm amen! Kapitola 59. O pokoe. 8. bezna 1841

A kdy Asmahael domluvil, tu zcela dojat povstal opt Adam a pravil: Henochu, hle, nyn pichz ada opt na tebe! Po vem tom je na mst slyeti slova s ve, bychom mohli o vem dalm jednati pln podle vle Pn. Nebo hle, j jsem to sv podle zdn sv lsky ji uinil; avak nae lska nen vdy ist a proto tak ne vdy jist a vsledek jejho jednn nen tud tak vdy svat. Proto jest nyn obzvlt na ase, abys mil Henochu ty nm dal vem slyeti iv hlas ze sebe. 2. Mluv tedy a uka nm sprvn cesty svho chrnnce! Amen. 3. A kdy Adam toto doekl, hle tu vichni povstali a poklonili se Adamovi a dkujce mu za toto pikzn. Zejmna Set tm radost skkal byl nejvtm stoupencem Henochovm a ctitelem jeho slova a dve neli Henoch zaal nemohl opomenouti k nmu zvolati nkolik povzbuzujcch slov ka: 4. , mil Henochu, hle, po em srdce ji dvno mocn touilo, to nyn mm a vam otcem uskutenil dobr a spravedliv d! , tm se nadmru, e uslym v tto svatou vli! Nebo jest pravda, e meme asto nco uiniti, co se nm zd dobr; ale zda je to tak ji dobr a sprvn proto e se nm to takto, zd, to je zcela jin otzka! 5. A to je prv tak to, co bys nm ml ukzati! A tak zani! Ze svho ivota z Boha v sob mluviti! Amen. 6. A pot povstal Henoch a jal se ke vem mluviti, a kdy se byl pedtm obrtil v srdci na Mne ka toti naped v sob: 7. , pesvat, pelaskav, velk Ote, Pane a Boe, dej mn, peslabmu Svou milost, abych mohl ve v lsce a pokoe vrn zjeviti Tvou vli otcm a dti jim z Tebe v hojnosti to, po em zn jejich srdce. 8. , pesvat Ote, stani se vak jen Tv nejsvtj vle na vky! Amen. 9. A hle, pot jsem pln probudil Henocha, a Henoch jal se takto mluviti: , mil otcov jest sprvn a chvalitebn e si toho pejete nebo lska Bo jde nade vecko, a Jeho vli jsou podreny vechny vci, - e vak mne povolvte k tomu, abych vm ve sv slabosti sdlil to, co vechny vnosti navky nepojmou a nepochop, hlete, mil otcov, to nen pro vai otcovskou dstojnost spravedliv a chvalitebn! 10. Copak myslte, e Pn jest njak pemrtnec, kter by si jednoho lovka mn vil neli druhho kdyby jeden jako druh jednal podle jeho vle?! , otcov, pak se siln mlte, nebo nen tomu tak! 11. Pohldnte vzhru k svtlm prostorm nekonenosti! Kdo mezi nmi me ci e by nemohl zti dalek proudy svtla a vechny vci, kter jsou jm oblvny?! jest snad nkdo mezi nmi, komu by nebyly dny v nejv vhodnm stavu vechny smysly a iv ctc srdce?! 12. Je-li nm vak bez rozdlu vlastn ve to, co jest od Pna, jak by tedy ml bti nkdo vce nebo mn Pnv, jestlie od nho vyel a opt by chtl k nmu pijti?! , otcov, hlete, kter dt pied k vm o svatou radu, abyste nevyslyeli, a nedali mu co mu prospv?

134

13. Jeliko jste ji tedy jako padl lid milosrdn dokonce k cizincm, o vce uin vm pedobr pesvat Otec to, co vm prospv a rd d, k emu kadho uinil zpsobilm. 14. Proto nemyslete, e j jsem vyvolen nstroj ivho Boho hlasu: , ne, tm j nejsem, nbr vy jm jste! Obrate se jen k Nmu, a stane se vm jist podle vle Pn! Amen! 15. Pot se vak Henoch odmlel a obrtil se do sebe a tm tak ke Mn. A od Adama a po Jareda a Asmahaela nevdl si nikdo rady s touto krtkou Henochovou e a tak se tzal jeden druhho: 16. Co to znamen? Co chtl Henoch ci tm: e bychom mohli jako on mluviti slovo ivota s vsost Bo?! Ne, tomu a si rozum, kdo me; my tomu prost nerozumme! 17. A tak to lo od st k stm a vichni se velice podivovali Henochov nyn tak such a sen strunosti; dokonce Setovi bylo siln npadn, e je Henoch tentokrte vesms tak krtce odbyl. 18. Nebo, pravil Set, co nm to prospje, jsme-li odkzni sami na sebe, kdy pece ji bez Henocha vme, co dovedeme, a tak vme, jak dalece je nm vem Pn ve Sv lsce pstupen, a nakolik jsme odjakiva jeho hlasu slyeli! Nebo tento hlas jest nleitost lsky, jako jest moudrost nleitost milosti. 19. Jak me vak nkdo Pna naped milovati a z nho mluviti, dokud nutn neobdrel dve lsku a slovo od Pna?! Kdo z ns mimo Henocha se tm vak me pochlubiti?! Abych nevdl. Co je mn vlastn?! 20. Milost bti Bomi dtmi mme sice vichni, a rovn i ze vech tvor nepoprateln nejznamenitj zpsobilost jako lid bt lidmi, a jako takov mme vichni tyt smysly a jednm a tm zpsobem jich pouvme; ale a se kad sm te zda tak kadho pi vekerm tomto spoleenstv smyslu a milosti jedno a tot jednm a tm zpsobem uspokojuje! 21. Z toho jest tedy jasn, e kadmu se nedostv stejn milosti, neku-li teprve stejn mnoho lsky; a to se stane jet tm patrnj, v-li se z tak dlouh zkuenosti, jak vrtkav jde lska k dlu s kadm pedmtem, kterho se uchop a jak mnoho sthnut se a velkch obt to vyaduje, m li nkdo bti v jakmkoli ohledu pevn v lsce. 22. Akoliv tm nechci a nemohu ci, e bychom se to proto naprosto nemohli stvati v lsce k Pnu pevnj a pevnj ale jednou je jist, e nm je dna msto lsky jen milost a jedin skrze milost, zpsobilost, bychom si lsku vydobyli a pak ji teprve v sebe pojmuli; ale na pouhou touhu se nm j nikdy nedostane, i kdyby tato touha byla sebevt. Krtce a dobe, zalb-li se Pnu dti nkomu lsku v hojnosti tak jako Henochovi, pak jest to vc slitovn Pn, a Pn Se nebude nikoho tzati o radu, chce-li nkoho lskou naplniti. Ale poslyte vichni: Pravidlem to naprosto nen a my meme bti s to, cokoli jen chceme, pece jen Pnem je pi tom jedin Pn a kon a jedn podle Sv nezbadateln moudrosti, jak Jemu Se zalb, - my pak jsme jen svdky toho, co On ped nmi a pro ns kon. 23. A ty, mj mil Henochu, pochop dobe tato m slova, a potom mluv! Nebo tv velk skromnost jest mn dobe znma, a tv pokora mn uinila tebe tak drahm; proto nemus pt ji bti tak pli skromn a stle nm ukazovati svou velkou pokoru, jde-li o slubu, kterou jsi povinen Bohu a nm, svm otcm. Nebo e ty toto ve jsi, hle, to vme vichni ji dvno, Pn to vak v nekonenkrt lpe neli my, proto ti tak propjil lsku trvale; a proto nm ji nemus a tom podvati dnch novch dkaz, nbr e jsme t povolali za uitele a mluvho Boha, stalo se jist jen pro tv ctnosti. A tak me ped nmi beze veho strachu mluviti, jako jsi ped tv ns vech ji velmi asto uil. 24. Kdyby ti snad vak to, co jsi dve mluvil, bylo Pnem pikzno mluviti, pak jsi zajist nemohl mluviti jinak a uinil jsi dobe, e jsi tak mluvil! 25. Ale povm-li, e jsi mluvil napomnaje ns k sebe obrcen podle hlasu ivota z Boha, hle nemohl by tedy Bh tolik jako ty a nemohl by zcela dobe poukazovati nae srdce na to, co jsi uinil?! 26. Jeliko jsi vak tmto zpsobem ji zaal s Bohem mluviti, hle, pak nesta jen sue ns poukzati na Toho, od Nho kadmu z ns jsou vechny vci dobe znmy, - nbr, jeliko tu byl jeden ve prospch vech od Pna zcela zvlt podlen, ml by v tomto nadbytku tak podle prva a slunosti piskoiti ku pomoci tm, kte v tom i onom ohledu jsou mn podleni; teprve tm ped Pnem opravdu ukeme, e jsme vpravd Jeho dti! 27. Hle, proto tak skromnost a pokora musej mti sv dobe uven a uiten hranice.

135

28. Vezmi to jednou hezky pirozen: Hle, kdybychom se, kdy nm byl otec sdlil slabosti svho ivota, ze sam pehnan pokory ostchali poskytnouti mu to, o ve sv pirozenosti dal, , co by mu ta nae poehnan pokora prospla, kdyby se nikdo neodvil, podati mu pokrmu a npoje?! 29. , hle, prav pokora nemus tedy nikdy vystoupiti z oblasti innosti lsky, m-li bti Pnu opravdu lib, a proto jsme povinni vzjemn tak dlouho si pomhati, dokud jen vidme, e se v tom i onom navzjem potebujeme; co se vak te poukazovn na Pna, jest sprvn, a chvalitebn, e silnj napomn slabho, a tak dlouho ho neopomj, dokud ten druh neekne: Hle, nyn Pn tak mne probudil! 30. Henochu, hle, jet dn z ns ti to neme ci, nebo my vichni nejsme ped Bohem nim; proto vyhosti z mysli co je ti nepotebn a mysli v plnosti sv lsky na to, eho je nm vem pedevm v tomto postaven teba, abychom se mohli pln spravedliv v lsce objeviti ped Bohem! 31. nevhej, a ui zadost na lsce v Bohu! Amen. Kapitola 60. Henochova spravedliv zamlklost. A hle, kdy byl toto Set promluvil, povstal Adam a pravil: Slovo Henochovo bylo tvrd slovo, slovo Setovo vak bylo mkk slovo! 2. Le oba jste spravedliv mluvili, jene jeden vysoce tvrd a nesrozumiteln, druh jemn a dobe srozumiteln, j tedy neobviuji dnho; ale to je to: A se nedv dtem strava pro kterou jim zuby jet nenarostly! A tak jest Henochu, pro tentokrt tv strava pli tvrd, proto bude na tob, abys podvanou stravu tak zmkil, abychom ji mohli s prospchem strviti! Amen. 3. Pot opt Henoch povstal a jal se promlouvati ke vem tuto velmi pamtnou e ka toti: 4. , mil, ven otcov! Co otec Set tak dobe mnce ke mn a pln vnosti promluvil, jest pravdiv a slun a jasn a zeteln ukazuje e co jest lovkovo jest pro lovka; nebo jest to tedy tak vl shora a proto tedy m kad prvo lsky, aby druhmu v lidskch vcech prospl, a tm spe v dob nesnze a souen, a tu byl sotva hoden lovkem bti ten, kterho by jen njak marniv dvod zdrel od toho, aby konal a mluvil, co vyaduje povinnost a lska. 5. Avak, , mil a ven otcov, eknte anebo otate se sami sebe, co by se mlo dlati, kdyby mn dal praotec Adam na njakou otzku dt, aby nemusel sm mluviti, krtkou, tvrdou a hluboce uritou odpov dtem, ale dti by odpovdi nerozumli a j sm jako doruitel a do zkladu tak ne, nbr jen potud, pokud by mn to byl praotec vysvtlil, a to pod pkazem abych zatm s vysvtlenm nieho neoznamoval, aby srdce dt ve sfe svho mylen nebyla pli leniv, nbr aby se stvala probudilej a probudilej. A kdyby na mne potom dti pro ponkud temnou odpov vypadly a nutily mne abych mluvil srozumitelnji a jasnji, - , otcov, sute sami; dost stoj zde ve, dost praotcova anebo nevasn zvdavch dt? 6. , otcov, nemete zajist v tom se mnou pln nesouhlasiti, kdybych svou nleitou mlenlivost zachoval praotcovo pikzn a do doby jeho zalben, jak jsem dnes ped vchodem rovn uinil svmu tlesnmu otci Jaredovi, jeto slovo praotcovo stoj ve neli vechna ta nejv chtiv touha vech jeho dt! A byl-li jsem zamlkl, zda jsem neinil po prvu vysok povinnosti?! 7. A jak to tedy, e vy nevdouce dobe, e mluvm-li, nemluvm ze sebe, nbr z Pna, vytte mn, jako bych byl mluvil ze sebe, a jste pece mohli mti ji od verejka nejv mluvc dkaz, jak viditeln blzko vedl Pn mj slab jazyk?! 8. Jeliko jste se vak nyn netzali mne, nbr Pna skrze mne a nezleelo vm tedy na hlase mm, nbr na hlasu Pn, tate se sami, komu plat vtka! 9. Copak j mohu initi vce neli je vle Pn, anebo mohu vce dti neli jen tolik, kolik jsem sm obdrel?! 10. A i kdybych to tak v hojnosti obdrel, avak vle Pn by mn vykzala urit hranice abych vm zatm ekl jen tolik, kolik jsem prv tak pesn uinil, jeto toti Pn moude my-

136

sln mne byl podal a jestlie Pna ve v bzni a lsce poslouchm, pak, , mil otcov, eknte a posute sami, zda nejednm sprvn, stavm-li vli Pn ve neli vekerou neuitenou dost lid, kte dohromady vi Nmu nejsou nim a bez Nho tak nejsou s to naprosto nic, s Nm vak ve! 11. , otcov, hlete, pro mne jest ta vtka zbyten tak jako vi stromu, kter neme pinet dn jin plody neli jen ty, kter do nho vloil Pn a ji chutnaj sladce nebo trpce, - co se vak te Pna, eknte kdepak jest bytost, kter by na vky neschvalovala kad z Jeho slov, na jejich po chopen budou mti vnosti hojn co hlodati! 12. Jestlie se mne tedy z Pna tete, pak tak vte, e mluvm z Pna; pochybuje-li vak nkdo ve svm srdci, pak jest otzka a odpov beztoho neuiten, nebo tehdy nem vry a nedvuje vlastnmu srdci. 13. A jak se me nkdo stti pevnm v lsce skrze svho bratra, jestlie jeho srdce v Pnu kols?! Proto dvujte slovu Pn, abyste mohli bti pevni v lsce. 14. Syn nen sice nad otce; mluv-li vak se synem Pn, pak jest syn Pnv, a otec by se neml trpiti pro hlas Pn v synovi. 15. J, Asmahael a Abel jsme vm beztoho oznmili vli Pn, co jest pro ns vechny div; k emu tu jet njak otzka?! Jednati v lsce a ve ve v Pna jest zde sprvn; co je nad. Budi vn Pn! Amen. Kapitola 61. O boskm slov v lidskm srdci 11. nora 1841 A kdy byl Henoch tuto e dokonil, hle, povstal ihned opt Set a pravil: , co jsme, a co meme? Nic! 2. Mluvme-li mezi sebou po lidsku, zd se nm to moudr; ale nyn se mn stalo jasn, e veker nae moudrost jest ped Bohem pouh poetilost, na n On zajist zalben mti neme. 3. Poslyte, zda nebyla m dvj e e, jak me pochzeti jen z nejulechtilejho srdce lidskho?! A co jest nyn? Nic neli marniv poetilost; a j se tm podobm onomu zaraenmu, jen jsa svmi mylenkami rozptlen, te se ve svm pbytku po sv chat! 4. Ale pro, propak jsme nemohli dve pochopiteln poznati marnivou poetilost a tak stran jsme si zadali ped Pnem? Jest to proto, e jsme vichni slep, jinak by bvalo nemon, abychom byli milho Henocha bezeln jet znepokojovali zcela nepotebnou otzkou o tom, o em pece ji beztoho dostali nejv podivuhodn potvrzen shora skrze Abela, Henocha, Enosa, Kenana a konen podivuhodn i skrze Asmahaela msto abychom byli pohldli do sv vlastn slepoty chtli jsme spe nedvovati slovm Henochovm! , jak to nesmysln poetilost! K bychom se j nebyli nikdy dopustili nebo jak nevhodn je nyn, mus-li se otec stydti ped dtmi 5. Ale u to jednou vesms nen jin, a proto budi to Pnu porueno! 6. J si vak v srdci myslm: Pelaskav, pesvat Otec ve Sv velk laskavosti promine mn a nm vem nai pli starostlivou zkostlivost a porad nm ve Sv lsce a nikoli ve Sv moudrosti, proti n jsme a pli nicotn, a bude pohleti na ns jako na spc dti, kter sn, jako by byly bdl, anebo aspo se zavenma oima maj za to, e kdy oni nic nevid, e tak bdl nic nesm a nemohou vidti! 7. , Henochu, jen ns probu; avak pijde jednou as, e tak my budeme vidti co ty vid, a my vichni skrze tebe nyn a druhdy! 8. Budoucn se vak stane, e Pn probud dti za uitele svch rodi a rodim d srdce dtsk. A jednou po ns pijdou jet dti, kter ve sv malomocnosti budou konati vt vci neli my ve v sv sle. A tak se bude vdy dti vle Pn! 9. A ty, mil Henochu, povsta a ekni mn, zda jsem sprvn mluvil, a oberstvi tm srdce ns vech! Amen.

137

10. Po t se Henoch na vechny otce velmi vldn usml a pravil. , mil otcov, odpuste mn mou mnohdy zdnlivou tvrdost; nebo nikoli j, v syn Henoch, obrac tu jazyk tvoe slova k vaemu porozumn, nbr Pn jej podle Svho zalben obrac. Nstroj pece neme za to pouv-li jej Pn podle Svho zalben! A mluvm-li tu vci, jejich smysl jest skryt jako zrodek v semeni, pak toto chovn a zde zajist ji uspodan proda u, e tak zrodek, sotva poloen do zem, nevyr ze semene ihned v pln zral plod, - nbr e mus zrno kolem zrodku nejprve bti znieno a shnti; tehdy se teprve ivot osvobod a ponenhlu za mnohch bou, za svitu Slunce a det vzrst v poehnan, tisceronsobn plod. 11. Hlete, prv tak je tomu tak s kadm slovem Pn! Nestane se tedy plodn, jak bylo dno, - nbr kdy bylo vloeno do pdy naich srdc, bv vloeno ve sv ochrann, tvrd skopce; kdy se vak potom tato tvrd skopka nai lskou v srdci rozlo a strv, hle, tehdy vyraz iv zrodek, aneb iv inn porozumn na svtlo slunce ducha a za mnohch boulivch zkouek hnut lsky shora a za svtla milosti pesvatho, pelaskavho Otce bude zdrn uzrvati v neoceniteln plod vekerho ivota a v lsky, v moudrosti Boha, naeho Otce! 12. , otcov, hlete, takov jest vle Pn; a tak tak mme kad Jeho slovo chpati! A teprve tak projevme ped Pnem, e jsme opravdu Jeho dti, kter rozumj slovu Otcovu a dobe vdy poznvaj jeho hlas. Amen. Kapitola 62. Porozumn patriarchovo pro e Henochovu. Hle, to byla sprvn e, a pece nebyla otcm jet zcela jasn a tak se Adam vech kolem stojcch dt tzal ka: 2. Dti, rozumli jste nyn vichni dobe ei Henochov?! 3. Set odpovdl: , ote, bylo-li sm teprve poloeno, kterak by bylo mon pln mu rozumti?! My jsme sice obdreli skopku se zrodkem a kmen se ivotem; ale jet nenastal rozklad hmoty, aby mohl bti uvolnn ivot. Ale j pevn dvuji, e as Pn jist uin ve, co jeho jest a petvo nae srdce v nov rj! Amen. 4. A Adam se dle tzal Enose, zda on porozuml. A Enos odpovdl: , ote j jsem vidl jednou leeti hromadu neforemnch neopracovanch kamen; jejich barva byla jedna a t. Brzy na to se vak snesl s nebe rodn d, a tento d padl tak na tuto hromadu kamen; jeto tyto kameny byly pedtm mocn sluncem proht, a sly do sebe dychtiv kadou kapku a vydvaly pru zdajc se slastipln tmto oberstvenm, take jsem jich pro mocn vypaovn nemohl vidti. Tu vak bhem det zaal vanouti tak mal vichr, kter zahnal ihned pry od kamen, a mohl jsem je opt spatiti. Ale jak zmnn jsem, je spatil! 5. Jednotn barva se stala tiscerou, a vnikl voda je uinila pln prhlednmi, a nkter z nich se rozpadly v blou kai; tm jsem mohl, tm a pli zeteln spatiti jejich obsah. 6. Tak se, domnvm nyn tak ped sebou a v sob spatovati takovou hromadu kamen, kter jsou jak se zd, velmi mocn prohty paprsky milosti shora a jest mezi nimi jet velmi mlo rozdlnho ale nyn tak pevn vm, e kdy pijde d provzen bouemi, dopadne to s mmi kameny asi tak jako s tmi, kter jsem vidl, pi em kameny prosvtlen se budou podobati plnmu porozumn, a kameny rozpadl zetlvn z nho ze zem mho srdce vzkl nov ivot, jako tam z bl kae se zvedala ihned bujn, mlad trva. Amen. 7. A ihned byl rovn tak Kenan dotzn; a jeho odpov byla tato: , ote, nedvno za dusnho parnho dne jsem vidl, e se dalek krajiny zanaly vc a vce ztrceti, a tu napnn zraku nepomhalo; krtce, konen naprosto zmizely, a slunen svtlo nemohlo zabrniti, aby tento znik bl a ble nepostupoval. A tak touto rozmanitou nicotou byly tak ponenhlu pohlceny nai nejbli pke, vysoc soused; bylo mi zko ze Zem, a tak jsem prchl do sv chaty 8. V noci pila boue. Blesky a hromy zvodily ve sv moci. Boue sthala boui. Kolem m chaty zuila vichice, a s oblohy se til lijavec, jeho hav pvaly se ttily o vrcholy hor a pak se za hmn a hukotu vrhaly do hlubokch pkop a mo. 9. , otcov, tu pln mj cel dm ve velik ohluujc zkosti a se bl Boha!

138

10. Modlil jsem se. Boue ustala. K rnu nastal klid; tu opustil jsem jistou dobu ped vchodem chatu a s asem a vdnost jsme pohlel do dlky., bylo pejasn jitro, a m oko tu v dve netuench dlkch objevovalo vci a vidlo je vstupovati ve vldnou jsoucnost. 11. A tak nyn tak vm pevn, e po tto bouliv noci mho srdce nastane stejn klidn a nadmru vesel ist jitro v lsce a skrze lsku k Bohu ns vech pelaskavmu, pedobrmu Otci. Amen. 12. A nyn platila otzka Mahalaleelovi, zda a jak asi on rozuml ei Henochov. 13. A Mahalaleel ve sv nemluvnosti odpovdl takto: otcov, nedvnho jitra jsem si pedsevzal, e budu, dokud to pjde zevlovati na Slunce tak dlouho, a v nm podobn jako v msci nco objevm. Ale brzy jsem poctil trest za svou poetilost; nebo kdy za krtko m oko nemohlo dle snsti velkou, palivou prudkost svtla, hlete, tu jsem odvrtil zrak od Slunce a s velkou zkost jsem zpozoroval, e m oi ji nemohly nieho zti; ba i j sm jsem se ztratil, take jsem zemi a sebe mohl jen ctiti, nikoli vak ji vidti. 14. A tak jsem tam zstal pes cel den a k veeru jsem sotva pozoroval, kterak se noc zanala ponenhlu na Zemi ukldati. 15. M dti dovedly mne do m chaty; tam jsem se modlil k dobrmu svatmu Otci, aby mne co nejmilostivji navrtil svtlo o, o kter jsem piel svou velkou poetilost. Pot jsem usnul, a noc utdila na m vky hojnou rosu a chladc vnky vanuly pes rozplen oi a chladily slunen zpal v mm zraku. Noc uplynula, a dk a est dobrmu, svatmu Otci! povstalo pro mne opt klidn, jasn, ist a sv jitro. Mj zrak se poslil, ale ne ji k nov poetilosti nbr aby spatoval kvtnat nivy zem a aby si vmal toho, kterak se v nesslnch tvarech a nejjasnjch podobch vyvj ze zetlelin svobodn ivot. 16. A tak tak pevn vm: I kdy je nyn m duchovn oko pro pli velk svtlo milosti, ze svat Bo ve oslepeno, pece jen tich non klid srdce a chladc rosa lsky, za podpory slivho vn lsky s viny dobrho svatho Otce d tak brzy vzejti za velkho jitra ducha nad nivami mho srdce divuplnmu ivotu ze zetlenin mch tvrdch mylenek a pocit. Amen. 17. A tak piel nyn tak na adu Jared, a Jared dal nsledujc odpov ka: , otcov! Jakou tu m dti odpov? Henoch sice vzeel pedevm ze mne jako se zd Slunce vychzeti za horami ze zem; ale velmi brzy vystoup pevysoko nad dol Zem a pez pak mocn nekonen prostor, a cel zem se pak oslnna koupe v pemocnch paprscch jeho svtla a vekeren ivot probouz k vesel ilosti a k nesmrnmu divuplnmu rozvoji ze zetlenin noci! 18.Tak tedy tak pevn a vytrval vm; Henoch byl poven jako Slunce k nezmrn vi nade mne, a nyn je m cel bytost jeho velkm svtlem oslepena. Ale toto svat svtlo bude psobiti jako svtlo Slunce a m noc se mi stane poehnnm; nebo psob-li svtlo ivot a vytahuje-li iv zrodek ze zetlenin a pak jej divupln utv a d, pak na mne Pn jist nemn ne na rostlinu v tichm klidu m pokory vzpomene. , otcov, toho jsem si jist. Pn d kadm, co jemu se lb! Amen. Kapitola 63. e Asmahaelova o boskm slov. A nyn, pravil Adam dle, jeliko mn vichni a na Henocha odpovdli. Henoch je vak zcela pirozen sm dvno ji ivou odpovd, podvme se jet na konec, jak toto ve pijal Asmahael; a jeho odpov bude poslednm jistm dkazem, aby mohl bti podle vle Jehovovy co nejdstojnji pijat do naeho otcovskho stedu. 2. A tak podej nyn tak ty, Asmahaeli, sv nejv mon porozumn a uka nm, jak jsi svho tob urenho uitele pojmul a pochopil; a tak tedy mluv, co dovede! Amen. 3. A hle, ihned zaal Asmahael podvati nsledujc velmi pozoruhodnou odpov, a to tak pesn. Jako by mu byla Mnou vnuknuta, ka toti: 4. Nejmilej praotcov Zem, pli tko bylo vm dtem nejvyho, nejsvtjho Otce porozumti Henochovu podivuhodnmu slovu a je z nejvnitnj hlubiny koene ivota vystihnouti! praotcov Zem, j nicotn erv v prachu ml bych vm velmi zeteln ukzati, ano ukzati, jak dalece by se mohlo sjednotiti nekonen s konenm, smrt se ivotem, noc se svtlem, Zem se Sluncem, jak asn s vnm, a jak tvorov s Bohem!?

139

5. , praotcov Zem, kdybych to dovedl,, vru, pak by nebyla Zem skrovn jen jedinm Sluncem za dne osvtlovna; , slyte, tehdy by z kadho slova, z kad hlsky jazyka vznikla mnostv Slunc, kter by vechna velmi ile krouila kolem Zem! 6. otcov Zem, j myslm, e moc tchto slov jako i jejich konen porozumn stoj ve, nekonnkrte ve, neli abych mohl j, jako sotva teprve jet smrti a noci vyrvan otrok odhaliti to nejvt z div, div div ve slov. 7. J jsem ji velmi asto vidl konati velmi moudr skutky zvat; byly to vci opravdu asn, take by jich lid ani s pilnm silm nebyli mohli vykonati; ale slova, abych pojmenoval to, co je zplodilo, slyte, - slova, tento div div, nemohlo nikdy m naslouchajc ucho ani z jazyk nejmoudejch zvat uslyeti! 8. Tu jsem si pomyslel: Zvstovati ivot ivotu z ivota nedovede nikdy ani nejmoudej skutek! Nebo vidl jsem asto pavouky uprosted nejsmlejho tkaniva umrati, - ano i v nejvtch palcch mocnch mst niny, slavila asto ji smrt velmi hrozn obnky! 9. Ano i lid vi lidem ukazovali beze slov st vce ivota neli je s to kmen kameni! 10. Ale slova, , slyte, slova, pochzejcch z ivota, ukazuj nm opt ivot A mohl se ivot pvodn nachzeti jinde neli jedin ve slov?! 11. Ve slov jest ivot; slovo jest ivot, a Bh jest slovo a ivot. Jen ve slov se nachz ivot, a slovo vn v Bohu samo sebe plodc a se nachzejc zajist jako ivot z ivota velmi mocn mluvilo a ve ze sebe tak tvliv nekonen tak tvoilo! 12. , praotcov zem, zakoum-li nyn od Henocha velmi mocnou vldu slova a tmto slovem v sob ve petveti, , tu se ji neptm po ivot! Vskutku, nalezl jsem jej pesn ji ve slov; a komu nesta toto svdectv o ivot, , otcov, ten je jinde st kdy nalezne! Amen. Kapitola 64. e Henochova o podstat slova. 15. nora 1841

Kdy Adam a ostatn otcov toto z st Asmahaelovch uslyeli, hle, velice se a na Henocha podivovali, a nevdli jak jsou na tom. 2. Tu Henoch vidl ihned rozpaky otc, e ho lituj, a jal se nevyzvn promlouvati k nim nsledujc svtlou e, take se vichni nadmru potili ka toti: 3. Odpuste m, mil otcov, e nyn zanm svobodn nevyzvn, mluviti, - ale j nyn musm tak uiniti nebo nyn jest vm vem jasnjho svtla shora teba, a tak tedy poslyte: Co vm nyn mj jazyk bude zvstovati, bude slovo ivota, slovo s viny a slovo z niny, s viny pln svtla a z niny pln ivota; nebo ve vin jest Bh, Svtlo veho svtla a ve Sv nin jest ivot veho ivota. 4. Hlete, tomuto zkladu jest pak rozumti takto: Pohldneme-li do ve pln svtla a v zemi a na Zemi ve pln velijak ilosti. Le tu semena skrvajc v sob nessln ivoty, pohbena v brzdch zem, rovn tak nessln semena svta zvat v zahtch hnzdech, jako i ve vnitnostech zvat, a ekaj v nich na teplo a na povstn k svtlu. 5. Ale vru, dokud veker tyto brzdy Zem, veker tato hnzda a veker vnitnosti zvat nebudou pln prohty, nevznikne ze dnho z tchto al v zrodku dn ivot a nepozvedne se pak k svobod k svobodnm prostorm, kter jsou plny svtla. 6. Zda vak nevidme v lt i v zim tot svtlo osvtlovati zemi a pece ne tot teplo prohvati brzdy Zem?! Kdyby vak svtlo pivedlo teplo, hlete, pak by muselo bti pod tmi slunenmi paprsky vdy teplo; e vak tomu tak nen, tomu ns u mraziv, asto zcela tuh zima. 7. Nyn ovem vznik otzka: Co a kde jest tedy teplo, kdy nelp na svtle a svtlo nen tedy nositelem tepla? 8. Hlete, teplo jest sm skryt, spc ivot v nin a neme se sm uvolniti vak svtlo dlouho nad ninami Zem svtilo, hlete, tedy probouz teplo ze spnku. Toto teplo roztrh pak sv mraziv ndrky a vystupuje pak svobodn inn, spojuje se svtlem a tvo pak bytost, kter pak ji roziuje sv koeny v praln ivota a v nm hled potravu, ale st se svtlem

140

spznnou pozved voln nad zemi, aby svj jednou probuzen ivot ustavin udrovala bdlm; a co je onm probouzejcm u rostlin, to jest. tak u toho i onoho druhu zvat, a ve bv svtlem pitahovno a teplem puzeno. 9. Ale ve toto jest jen pirozen zjev a rzn utven ilost plat jako ijc jen pro bytost, kter je nositelem vyho ivota. 10. Vidme-li vak, e se stejnorod bytosti pitahuj a nalzaj, nestejnorod vak se odpuzuj a od sebe prchaj, pak se ume, e v nich nen jednak teplo a jednak svtlo, kter je pud a thne, - nbr e tu je uloupen svtlo a ukraden teplo, jm bv puzen a taen vekeren plevel a hmyz; ale toto ve me pozorovati vy svobodn ivot! 11. Nyn jest otzkou: Jak toto vak me pozorovati vy svobodn ivot a pro? , otcov, tu je ten hlavn uzel, kter teba rozmotati! 12. Poslyte tedy: Jako je tvar vech vc v jejich nejvt rozmanitosti vrazem pirozenho tepla, ve spojen se svtlem a li se jen ve zpsobilosti pijmn vce nebo mn svtla anebo vce mn tepla, tak jest tak e lovka stvoen tvar duchovnho tepla, jm jest bosk lska v srdci, a duchovnho svtla, jm jest bosk milost v lovku. 13. Jak bychom mohli mluviti rozumn slova, kdyby nm nebyla dna jako vcn tvary ducha?! Jeto vak dovedeme pojmenovati vechny vci, eknte, kdo ns tomu uil? Jedin Bh to mohl, jeliko jen On jedin jest vnm pojmem vech tvar, protoe On jest Sm ivot a Svtlo aneb lska a Moudrost a jako vn neoddliteln spojen obou Pratvarem vech tvar aneb Prabytost vech bytost aneb podle toho vn Slovo Samo! 14. Kdy tedy nkdo nalezl slovo vnjn a porozuml mu a pijal je, pak nenalezl vc, nbr v plnm trvn duchovn ivot, jeto kad slovo jest tvarem, vznikajcm z duchovnho tepla a z duchovnho svtla. Pro tedy obdivujeme e naeho Asmahaela! 15. i nepodobme se v takovch otzkch rybm kter uvnit vody vodu nevid, a my obklopeni vzduchem, nevidme vzduch, kdy v plnosti ivota z Boha cele dojati asneme nad pravm ctnm Asmahaelovm?! 16. otcov, ve m svj dvod! Hlete, mme sice nezruiteln ivot ve vlastnm slov samm; ale tento ivot se podob jet ivotu uzavenmu v semeni! Obrtme-li srdce k svtu, pak jest u ns zima, a pli krtce trvajc svtlo milosti neme v ns duchovn teplo uvolniti; obrtme-li vak srdce trvale vzhru k Pnu, pak dlouho, ano ustavin trvajc svtlo milosti v ns uvoln brzy duchovn teplo ivota, a my sami se pak jako iv tvar anebo iv slovo povzneseme k vnmu bdn ve svtle Pn (vn nazrn na Otce = znovuzrozen). 17. Kdo toho vak nein, ten jest lupi a zlodj a bude se utveti v plevel v hmyz a ohavnou nestvru ivota jak jsou v nin. 18. Kdo tedy m slovo, m tak ivot vn; ale podle toho jak jest to slovo, takov bude i ivot! 19. Takov jest porozumn Asmahaelovo. Amen. Kapitola 65. Adamv pohled na svj ivot. Po tomto velkm Henochov daru svtla vichni povstali a v srdci Mn potichu dkovali za tento dar skrze Henocha. A Adam dal o malou posilu tla, kter mu byla tak ihned poskytnuta; a kdy se byl malou dvkou medu, mlka a chleba poslil, dkoval Mn za tento dar a pravil pak svm dtem: 2. Dti! Zde jsem kdysi skrze sebe sama ve ztratil, - a vru, tisckrt vce, neli jsem tehdy ztratil, dal mn Pn n pelaskav, milosti pebohat pesvat Otec opt nyn zde nalzti! 3. , rji, krsn zahrado, svtsk msto, kde jsem se jet v Bo ruce skvl, jako vychzejc Slunce a byl jsem ve v hojnosti ivota mocnj neli prvod vech svt, nebo jsem byl tvm zpupnm obyvatelem a ty mm slabm nositelem. 4. Kdysi jsem padl a ty, krsn, zrakov albo nemohla jsi mn pomoci! Pd mocnho t stlail, a tv prachov pda se stlaila jako erstv vlna, kterou vtr strhne se stromu a pak nechv padati k zemi, aby byla naima nohama polapna.

141

5. Mm pinucenm tkem ses sice bez bemene vyvihla do marniv vky sv slabosti, u t sice ji noha dnho mocnho netla; ale tak nem na sob mnoho, m by ses mohla honositi leda marnivou vzpomnkou, e jsi kdysi byla mm slabm nositelem. 6. Le Pn ve Svm slitovn vidl, e pro tkho k pdu nchylnho lovka byla tv pda pli kypr; proto vloil pod m nohy kameny, aby mne jejich pevnost uchovala od ptho pdu. 7. , dobr pdo, na n nyn m nohy spovaj, kter jsi mne nyn ji tm devt set let ped novm pdem zajistila, co jsi dovedla uiniti, za necelch ticet let!Tato dobr pda nyn tak zapinila anebo byla pokoujc pinou, e jsem se j nyn stal tvm pevnjm nositelem, neli jsi byla ty kdysi nositelem mm. Nebo nyn jsem t nekonenkrt ndhernji v sob samm velkou milost shora pozdvihl a jsem bezpeen, e ve mn vn k dnmu pdu nepijde; a i kdyby ti tak bylo mon, abys ve mn padla, pak mne neohne a nepotla, nbr j t budu sto milost shora pozdvihnouti, abys mohla zstvati stlm obyvatelem toho, na jeho vlasu Pnu vce zle neli na cel Zemi, kter kdysi byla tvou kolsajc nositelkou! 8. , dti, smuten jsem piel sem, nebo jsem musel svou ztrtu oplakvati, jako jsem ji ji dve tisckrt oplakal; ale tentokrte to byl posledn vzdech a posledn slza, kter ovlhila tvou holou stnu. Od nynjka nikdy na tebe nevystoupm, ty star, dut oechov skopko vyhoelho ivota, nbr m noha bude nyn jsajc kreti po vlastn pd, jeto na tto pd uzrl plod vnho ivota! 9. , dti, mn jest pevelice dobe u srdce, a tob,Henochu, budi zato m vn poehnn! 10. Dti, m-li jet nkdo njakou pochybnost, a ji podr pro mou chatu na odpoledne; a tak nechte nyn pistoupiti dtem, abych jim poehnal a ekl, aby se ztra jako vdy ped vchodem dostavili na posvtn msto zpaln obti! Amen. 11. A hle, kdy byl Adam dokonil tuto svou chvlu, hanu, dk, veleben, louen a nazen, vykonaly jeho dti ihned jeho vli. Tu pispchali s jsotem vechny dti, byly pak Adamem poehnny a po t co nejslavnostnji pozvny aby pily v prav as v sobotu. Potom byly dti v pokoji a za M pochvaly opt proputny. 12. Pot pravil Adam: Nue, dti, pojme na jih a uinme tam tot, co jsme uinili zde! 13. Pn budi s tebou, Henochu, a s vmi vemi a s Asmahaelem a se vemi naimi zde a vude bydlcmi dtmi! 14. Pn ve ns a pipravuj srdce vech dt na n ehnajc pchod a na Jeho slitovn a milost, aby se mohly objeviti ztra s dobe pipravenm srdcem k oslaven Jeho jmna a k oiven jejich due a k probuzen jejich jet spcho ducha! 15. A nyn pjdeme s radostnou mysl k jihu! Henoch a Asmahael but mmi vdci a ostatn, a mne nsleduj podle minulho podku, jeliko vak Slunce svmi paprsky ji siln pch, pojme na stinnou lesn stezku, aby nae dy nezmaltnly ped asem urenm k odpoinku po vrn vykonan povinnosti; po cest a vak kad mlky kr a dv dobr pozor, kam klade nohy, aby pi sv pmoarosti nedoel hony. 16. , Pane, pedobr, pesvat Ote, neodvracej Sv dobrotiv oko od ns vech! Amen. Kapitola 66. Asmahael a tygr. A nyn kreli otcov klidn po stinn cest mezi cedry a palmami k jihu a na tto as hodinu trvajc cest byli v dobr mysli a chvlil a velebili Mne v srdcch nebo nyn mli velkou podvanou, nebo proda se stala pro jejich Mm slovem poslen oi pln prhlednou. 2. (N.B.Zpsobem, kter vm byl ji ponkud znzornn v oblasti vplod prody viz. Naturerzeugnisse : Nr.8, 46, 47 spis Novo-Salemskch.) 3. A kdy uli polovinu cesty, hle, tu se Asmahael pojednou zarazil, a neodvaoval se ani krok dle uiniti chvje se na celm tle. 4. Henoch se ho vak ihned tzal: Asmahaeli co je ti, e ti tv mlad dy vypovdaj slubu? Povz nm smle, zda vid njak nebezpe, anebo zda t potkala jin nehoda; nebo

142

hle krme po cest Pn a Pn je s nmi jako my s Nm! Proto nm vrn sdl, co t zadruje a kormout! Amen. 5. Tu se Asmahael vzpamatoval a jet velmi sklen pravil. , praotcov zem a tak ty, mj z lsky moudr Henochu! Podvejte se jen trochu vped a spatte mocnho zuivho tygra! U cen velmi dychtiv zuby a napn smrteln drpy k velkmu skoku, aby mne uchvtil, roztrhal vypil mou krev a sndl m tlo! Nebo toho strce svatch vin nelze nikdy v jeho stran zuivosti zkrotit; ano, jeho bdc, krut vrnost zuivosti jest takov e podobn na Zemi nen! 6. praotcov zem, ustupte zpt, abyste nezahynuli i se mnou a nechte mne tedy jako chrnc ob tmto velmi mocnm tygrem uchvtiti, aby tak mohl bti v svat ivot v Bohu ueten! , zachrate, zachrate se, nejdstojnj otcov! 7. A hle, tu pohldli otcov ponkud vped a vidli, co uinilo Asmahaela tak zkostlivm. 8. Adam vak pravil Henochovi: Posly mil Henochu! Jsi a pive tohoto zuivho strce sem, aby se bzliv Asmahael sptelil s Bo silou v lovku, pro kterou byl ustanoven Pnem prody a poslouchalo jej veker stvoen! Amen. 9. A ihned el Henoch k tygrovi; tygr se vak okamit vrhl ped Henochem k zemi chvje se ve vech svalech a vlknech 10. Henoch pravil pot silnm hlasem tygrovi: Vsta, v zuivosti a svalech siln zve! Jdi k Asmahaelovi a ohni svou silnou ji ped svm pnem, abys jej mohl opatrn nsti po boku mm a Adamov, a to smrem k jihu, pak odpoinek, - pak k zpadu, pak odpoinek, - pak k severu, pak odpoinek a pak pln odpoinek, tv odmna a tv konen uren! 11. A hle, mocn tygr ve v sv kolosln velikosti ihned povstal a el po boku Henochov velmi pokorn k Asmahaelovi a uinil, co mu bylo pikzno. 12. (N.B. Tento obrovsk druh tygr se nyn nachz ji jen v nkolika pralesch vnitn Afriky, jako i nejv zdka ve velehorch Asie). 13. Kdy toto Asmahael spatil, tu obdivem pln onml a nemohl mluviti, ba tm ani stti; nebo nyn bylo ped jeho zraky odhaleno co mu kdysi vyprvla jeho matka, co vidla ve snu. Nebo jeho matka byla svm zpsobem zbon a svou zbonost musela i se svm chotm velmi potupn smrt zaplatiti, protoe se zdrhala koiti se Lamechovi, jako nejvymu bohu, kdy se j bylo pedtm dostalo velk milosti, e po celou noc nsiln nejv chlpn a nejv nepirozen souloila s nejnepatrnjm zbrojnoem Lamechovm. 14. A ponvad tak jej cho pohorliv odepel takov dkuvzdn, byly tak jemu ze ivho tla kovovmi hky z bicha steva vytrhny. 15. Odkud vak Lamech tak brzy obdrel tyto nstroje, bude ji svm asem sdleno. 16. A hle, jeliko se Asmahael nyn vzmuil, pravil pln velosti: , mocn praotcov Zem, nebyla to vae tlesn velikost a sla, kter dovedla spoutati tak ohromn, drav zve; vru nikoli, jen Bh, ano mocn Bh to jest, kter toto s vaimi srdci dovede! Jemu budi dk, jemu budi chvla, Jemu budi slva a est, ano svat est nejmocnjmu, nejsvtjmu Otci tak velkch, vzneench, mocnch dt! Amen. 17. Adam ho pak pochvlil za jeho prav poznn lsky k Bohu, a za to e vzdal jedin Mn est. 18. Henoch ho pak pozvedl na hbet zvete a zve neslo peliv a opatrn svho pna po boku Henochov. 19. A tak el prvod dle vonnou, stinnou cestou, a dn pekka se ji nestavla ruiv do cesty tomuto prvodu. I zpvali velmi ile ptkov na vtvch se kolbajce, a zpvali libozvun prorocky lovku psniku, - psniku o lovku lid, to il ptkov jemu zpvali. Kapitola 67. Nvtva otc u dt jihu A tak pili nyn bez hony k dtem jihu, kter, spative tento prvod, ihned ve opustili a spchaly k pivtn arciotc, aby je co nejdstojnji pozdravily. 2. Kdy vak etn dti spatily noscho tygra, pojala je velk bze; nebo znaly krutou vytrvalost tohoto zvete a zakusily ji u pleitosti, kdy se selo nkolik jinoch, aby podnikli cestu do Hanochu, o nm slyeli vyprvti.

143

3. Zve jim sice nesmlo ubliti, nbr mlo je zuivost src postavou a pohybem vztekem rozplenm zastraiti a tak od jejich poetilosti zadreti; ale svou slu sval jim pece jen dalo poznati tm, e ped jejich oima napadlo mocn vola, jest z hout pispchavho obrovskho tura a ihned je tak s ki a s chlupy zadvilo. 4. Tento vjev piml nkolik tchto cesty chtivch ihned k nvratu a odal jim tak pln dal chu k cestovn, a to tm vce, e vdce tohoto malho zstupu dostal dokonce mocnou rnu tygrovm ocasem. 6. Jeto tedy Adam ihned zpozoroval jejich bze, ekl Henochovi: Hle, dti se boj mocnho zvete Asmahaelova; jdi a posilni je ve jmnu Pn, aby jim byla odata bze a mohli se k nm pibliti k pijet mho poehnn! Amen. 7. A Henoch pistoupil ihned k ustraenm dtem a oslovil je tmito slovy ka: Poslyte, vy vechny dti Adamovy, dti pln moudrosti! Co vs tak ds pi pohledu na mocn, ale nicmn nleit poslouchajc zve? 8. K emu jste dostali Setovu moudrost, - kdy mte strach z toho, co vs m poslouchati?! 9. Jest to vak proto, e jste samy vystoupily z oblasti poslunosti a byly jste tak odmtnuty moc tuh poslunosti tohoto zvete, jinak by bylo sotva mysliteln pedstavit si odkud pochz v strach. 10. Dti vak odpovdly: Posly Henochu, velk synu Jaredv, jest tomu tak, jak jsi ekl: Pt jinoch se potaj v neposlunosti proto nai vli pokusilo nebo jejich oko chtiv pohldlo k Hanochu; ale jejich nohy byly ihned jednm takovm zvetem odkzny do oblasti zkladn pevniny moudrosti. 11 Jeto nm vak potom sdlili, jak velkou slu a ukrutnost na tom zveti zakusili, bojme se ho! 12. Henoch jim vak odpovdl: , jak bych byl nevdl, co vae srdce ji dvno tsnilo! Blaze vm shora, e to byly jen vae dti, v nich chtlo zl sm vmi poloen zapustiti koeny, jinak by se byl ten tygr stal zlm zrdcem na vs, a ten, kterho toto zve nos na hbet, uinil, by vai moudrost velkou poetilost! 13. Nyn vak jdte neohroen k arciotci Adamovi, aby vm dal to, eho je vm nyn pedevm teba; a tak si ve jmnu Pn dodejte odvahy, a beze strachu mne nsledujte! Amen. 14. A ihned se zstup ubral k Adamovi, kde vichni padli na tve a Adam jim poehnal. 15. Kdy pak vichni pijali poehnn, bylo Enosovi uloeno, by jim oznmil, aby povstali. 16. Kdy se podle starho zvyku stalo, pinesli pak ihned ovoce, chleba, mlko a med a podali to Adamovi a jeho velkm synm. A oni se veho dotknuli a chvlili Mne za tyto dary dtem, pikzali jim pak ustoupiti as 30 krok zpt, aby nyn Henoch opt promluvil nkolik slov z hlubin ivota v Bohu o tto jin krajin. 17. Kdy vak tyto dti jihu chtli mrn ustoupiti, tu zaval tygr tak mocn, e se pda pod jejich nohama zachvla a vechny dti jihu klesly strachem k zemi a jali se velmi zkostliv volati o pomoc. 18. Adam sm se obrtil k Henochovi a tzal se ho, co to m znamenati. 19. Tak Set a ostatn uinili tot, jeliko mimo Henocha a Asmahaela nerozuml nikdo tomuto tygrovu chovn; nebo Henoch mu ze mne rozuml, a jeho uednk pak z Henocha, proto tak beze v bzn klidn sedl na hbet mocn voucho tygra. 20. Henoch se pak uctiv obrtil k Adamovi a pravil: , ote, chce-li, dotkni se jazyka tygra a zve ti sdl, pro tak mocn ve! 21. Adam vak pravil: Henochu, copak mj prst je mocnj neli tvj? 22. Henoch odpovdl: Ote, tvj prst jest z Boha, mj jen z tebe; v tom spov moc tvho prstu k proslaven jmna Jehovova! 23. Adam se tedy dotknul jazyka zvete, a zve dalo ihned zaznti mocn tmto srozumitelnm slovm: Adame, velk konci i potku vekerho stvoen z ruky Bo! Hle, ty, kter jsi nechal ustoupiti, maj slepou poslunost; ale jejich vle se rouh v tto slepot! Proto probu naped v srdci jejich vrnost a ui skromnou jejich vli; teprve pak pohle, jak plody tob jih pinese. Chce-li vak konati hostiny v duchu, pak sv dti neodkazuj; nebo konm-li hostinu j, neodhnm sv dti - a jsem jen tygr! Amen: sly: Amen.

144

Kapitola 68. e Adamova k svm a k dtem jihu. 24. nora 1841

Kdy byl Adam toto uslyel, velice se rozveselil a pravil: , dti! Radujte se vichni se mnou; nebo j jsem nalezl prav rj! Devt set let prv uplynulo v m nmot, v n jsem ji nerozuml pokolen zvat; avak nyn jsem blahodrn opt porozuml bystrmu smyslu zvete, a to mne nadmru t! 2. , Henochu, astn, nesmrteln! Velik jest tv svtlo a velik lska v tob! Pnu budi vn chvla dk est a slva za to, e nm skrze tebe prokzal tak velk milosrdenstv! 3. Co bychom byli vichni bez nho? Nic neli zpola rozumn stroje, kter by na konec jejich vlastn myln domnn ztratilo, a Pn prody by se stal ubohm komm otrokem, kter by byl pi pohledu rosniky puzen velkm strachem, utekl by jako jehn pi pohledu dravho vlka, jeto by nevdl co v tom i onom vz a nejmn to, e jeho vlastn due jest posledn a pln vytvoen nesmrteln due, ano due v n jsou spojeny vechny due tvor! A jeliko jsa ze t tvrti mrtv by se to nemohl dozvdti ze sebe, jak by pak teprve pochopil svj vnitn ivot, svou lsku, svho ducha a jeho ist bosk pvod?! 4. , Henochu, , dti! Divupln slyiteln slovo tygrovo vs zajist asi zcela rozechvlo a jet vce obvinn dti tto jin krajiny; mne vak potilo. Nebo kdysi jsem byl pedstavenm nejen tomuto rodu, nbr vekermu stvoen od nejvtho do nejmenho jako i od nejsilnjho a k nejslabmu; ano, vechny ivly stly pod mm slovem, a Slunce, Msc a Hvzdy nebyly k mmu slovu a pn nm! 5. Avak mlo zle na tom, e toho ji nejsem s to, a tak bych ji nikdy proto netruchlil anebo Pna neprosil, aby mi toto ve opt vrtil; ale ve zle na tom, abychom nleit dovedli Pna nade vecko milovati. Nebo v tom je skryt vekeren ivot, - tak jako v dvj moci a zzranosti veker pokuen a s nm pd. 6. Bti pnem, zna bti velk, moudr a mocn; stane-li se vak lovku, jen m bt pokorn dlem bti pnem, vru, tomu pak bude pokora trpk! Jestlie vak lovk sloil panstv sv k nohm Pn a zvolil za to lsku a tm se uinil ped Pnem nejmenm, slyte, pak se tomu malmu stane pokora snadno! 7. i co m dti Pnu jet ten, kter se svou pokorou a lskou uinil se vlastnictvm Pn? A jestlie jsme se stali jednou v lsce vlastnmi pny, k emu pak jet teba njakho panstv?! 8. Zda nejde sla Pn beztoho nade vecko?! Jsme-li vak lsky Pn, pak budeme zajist tak moc a sly Pn. A tak se stane nejslab v Pnu ve vem silnjm neli nejsilnj ze sebe, a i kdyby mu tak byly vechny ivly poddny! 9. Co mn kdysi takov moc od Boha pomohla? belova slabost v Pnu vyvila vechnu mou moc! , Pane, hle nyn T ji neprosm o moc a slu, nbr o slabost T prosm, abych t mohl v nejpokornjm znien svho j nade vecko milovati; nebo pojmul-li jsem v srdci jen Tebe, , Pane, pak je mi cel svt a vechna jeho moc a sla jako vypaen kapka rosn, kter byla a nyn j u nen. 10. , dti! Hlete, to je. to, pro mne obveselilo slovo zvete; ne proto, e bych myslel, e mi Pn propjil opt mou dvj slu, moc a slvu svta ne, nbr jsem se stal ve sv pokorn slabosti novm vlastnictvm lsky Pn! Nebo m slabost vhala dotknouti se jazyka zvete; ale mocn slovo Pn poslilo piku mho prstu, kter pak uvolnil zveti jazyk, aby mluvilo slova moudrosti. , dti, to je nekonenkrte vce, neli rozumti prod vekerho stvoen; prv jest jen lidsk, druh vak jest ist bosk a nelze s tm nic porovnati! 11. A nyn poslyte dti! Na konec budi vm jet eeno jedno slovo. Aby bylo uinno zadost moudrmu napomenut zvete, nech pistoup vechny dti ble ke mn aby slyeli nejprve slovo ode mne, pak od Seta a konen od Henocha; potom a jim Enos a Kenan zvstuj ztej den, a jakmile se dnes sklon Slunce k zpadu, a si ode v prce odpoinou. 12. Neli vak opustme tuto krajinu, a se svho nositele tak Asmahael nco o tto krajin v pirovnn k nin, aby bylo dno dtem iv svdectv jejich poetilosti; potom a nsleduje mal poslen, pot poehnn a odchod! Amen. 13. A ihned se Henoch piblil k zstupu povzbuzoval jej a dti jihu pistoupily a za velk bzn a velkho chvn oekvali co s nimi bude.

145

14. A kdy vichni zaujali nleit postaven podle hodnosti st, tu povstal ped jejich tv Adam a jal se k nim promlouvati tuto pamtihodnou e ka toti: 15. Dti, kter obvte krajinu, nad n za poledne, dvme-li se od mho pbytku, stoj Slunce anebo dosvdete mn praotci praotc, zda jste dobe rozumli slovu, kter bylo nepokryteckm slovem z st nezkaen prody jinak nemluvnch zvat! 16. A dti pisvdily a za mocnch slz ltosti doznali svou vinu. A Adam pokraoval v ei ka: 17. Blaze vm, e litujete svho zloinu; nebo Pn to bere se Svm nrodem vn! A vy byste mohly bti phodn souzeny, a vae bedra by byla obtena netstm, kdybyste neelely toho, od eho vs prv toto zve zdrelo. 18. Myslte, e vae neposlunost pestala bti neposlunost a v hch hchem proto, e jste se vrtily? Nikoliv, pravm; nebo nebyla to bze ped Pnem a jet mn lska k Nmu, teba vs zdrela vykonati vae zloinn pedsevzet, - ne, nbr bze ped silou tohoto proti vm svdcho zvete. 19. A tak jste byly Pnem skrze toto zve k va velk hanb souzeny; nebo Pn vzal vai slvu msto n a naplnil vae srdce velkou zkost a bzn ped tm eho byste se mly varovati, abyste byly Pn! 20. , hlete, jakmi otroky vs uinila vae neposlunost! 21. Opravdu, kdybyste nebyly litovaly svho zloinu, bylo by se vm toto zve stalo ukrutnm soudcem! 22. Ale nesta, abyste svho skutku litovaly pro velkou hanbu, kterou vs Pn postihl, anebo abyste svho skutku litovaly proto, e vm Pn odal velkou st Sv milosti a postavil vs na hranici svho slitovn, anebo proto, e Pn vm ustanovil toto zve, vaeho soudce, za svdka a nyn je zcela divupln probudil v enka proti vm, nbr: Chcete-li svho skutku opravdu litovati, pak podkujte radostnm srdcem Pnu, e vs jet podrel v soudu, a plate nad tm, e jste mohly i jen jedin okamik zapomenouti na jeho tak nekonenou, pesvatou otcovskou lsku, kdy k vm pece Slunce denn z vysok oblohy hlasit vol: Dti, v dobr, svat Otec mne stvoil pro vs; poznvejte jeho velikou lsku! a Msc k vm vol: Dti poslyte, kvli vm mne stvoil v pelaskav dobr svat Otec, abych byl vrnm strcem a stlm prvodcem Zem, abych vm byl stle svdkem jeho nekonen lsky! A vechny Hvzdy k vm volaj: , dti, n poet je velk a nem konce; jsme vtinou Slunce dalekch svt, kter vechny odpovdaj dlem vai bytosti, pro kad atom jednotliv, jako i v jejich zmnohonsobnn a do nekonena! Hlete, pro vs jsme uinny, pro vs cel nekonenost! , hlete a poznejte, jak mocn, velk lskypln, dobr a svat jest v Otec! 23. A cel Zem k vm vol: , dti, poslyte, j a ve co nosm, jest pro vs! Jako nn matka vs musm nekonenmi prostory nositi, denn vs nechvati na svch stle otevench adrech sti, musm se obraceti a oteti, aby byl den a noc, abyste mli jako hrajc si dti po svm zamstnn klid! , dti kdo by dovedl spotati ony nessln prce kter musm v sob a mimo sebe kvli vm vykonvati! Hlete ve toto v dobr, svat Otec takto uspodal z pevelik lsky k vm! 24. , dti, tate se vody, - ekne vm tot; tate se dol, hor, - eknou vm tot, tate se veker trvy, rostlin, ke, strom, tate se vech zvat, - odevad uslyte jednu a tut e; ano, kad rosn kapka vm bude hlasit zvstovati a kad slunen prek epotati, e Bh Jehova a Pn jest ns vech dobr, pelaskav, svat Otec a e ns postavil k dokonalmu vcviku mezi sam, lskypln, blahodrn divy Svho otcovskho srdce, abychom se stali v lsce k Nmu zpsobilmi k pijmn vdy vtch dobrodin a blaenost a konen sam nevslovn blaenosti: vnho ivota v jeho l n ! 25. , dti, hlete, hlete, jak dobr jest v svat Otec; a jak jste mohly tak jen jedin okamik na Nho zapomenouti, a k tomu jet pro vc tak nicotnou! 26. A nyn, chcete-li sv neposlunosti opravdu litovati, tu je to v em hledejte a poznejte pravou podstatu sv ltosti; nebo ve ostatn jest marniv a neuiten. 27. My vichni jsme vypueli z vn lsky a jsme tud dtmi jednoho a tho svatho Otce, kter sdl nekonen ve Sv vn svatozi a svatosti a Sv lsce u ns a my u nho. Proto tak ve nm mus zleeti na Jeho lsce. Nebo jen v lsce a lskou jsme jeho dtmi; jen lskou Ho meme jako Boha a Pna dstojn velebiti; lskou Ho meme poznvati,

146

v lsce se meme k Nmu bliti a tak jen skrze lsku a v lsce ti a bn ivot nalzti a udrovati. 28. Bh ve sv svatosti jest nepstupn, ve Sv moudrosti nezbadateln, ve Sv milosti nezmrn, ve Sv moci nade ve hrozn, ve Sv sle na vky nepemoiteln. Jeho Svtlo jest Svtlem veho svtla a jeho ohe Ohnm veho ohn. A tak jest ve vem tomto nedotknuteln, nm tak zcela ciz Bh, kter ns nechce a vn od Sebe odpuzuje; ale prv tento Bh jest tak nejvy Lska Sama. Tato Lska zjemuje Jeho boskou vrozenost tak velice, e Bh ns chce; a milujeme-li Ho, vylv pak se ze veho Svho boskho skrze Lsku k nm, in ns dtmi a dv se nm pak jako nejlep, pelaskav svat Otec ve vem, na jen pohldneme, poznvati, vc a vce milovati, povati a konen ve svobodnm, vnm ivot samm jako takov pln spatovati. 29. Proto uvate dobe dti, kdo a co jest Bh, - a kdo a co jest n pesvat Otec a jednejte pesn podle toho! Amen. Kapitola 69. tn e Setova. A hle, kdy dti tuto e z st Adamovch uslyely, bily se v prsa a ronily vn slzy ltosti, take mohly bt sotva ukonejeny. Nebo nyn poznvaly, co ztratily; ale nevidly cesty k tomu, aby ztracen opt obdrely a domnvaly se e jsou ji pln odsouzeny. 2. Kdy vak Adam vidl jejich vnou ltost, pravil Setovi: Posly milovan synu, povsta, otevi sta, a vzmu jejich srdce naplnn pokojem a lskou k Jehovovi! Amen! 3. A Set ihned povstal a ml k nim tuto pamtihodnou e, ka toti: Poslyte, dti, kter tu ped naima oima i uima ronte slzy pimen ltosti! N Bh a svat Otec jest sice nejspravedlivj Pn, ale tak pelaskav Otec pln slitovn. Povate, e se nememe dopustiti dnho jednn, kter by mohlo Boha jako Boha rmoutiti anebo Jemu se protiviti; nebo jak by byl v podstat rozdl, zniiti slunen prek anebo svt?! 4. Vzhledem k Bohu jest jak to, tak i ono pouh nic, - jako i my vichni vespolek nejsme vi nmu nic. Jakoby se tedy nemohlo anebo nechtlo nic dopustiti neho na onom nic, kter by nm bylo vzhledem k Bohu. 5. Rovn tak nm nezle na tom co dlaj tm zcela neviditeln zvtka pod zetlvajcm nejmenm lstekem, kter tich dech odvedl z mechu a rosnou na nm dlc kapkou dal padnouti do moe! Avak toto pirovnn nen tm zcela dnm pirovnnm vi tomu, jak nekonenkrt mnohem mn je cel svt i s nmi vi Bohu. A tak jsme my i veker nae chovn k Bohu tolik jako zcela nic. 6. Ale poslyte! Prv tento Bh m jedno, na em Mu dokonce velice zle a to jedno jest prv jeho vlastn, vn Lska Sama, skrze kterou jsme my a vechny vci kvli nm povstali. Skrze tuto Lsku a v tto Lsce jest Bh nam Otcem a my Jeho dti. V tto lsce m stejnou starost jak o to nejnepatrnj tak o to nejvt: a tak se tak touto lskou a p ve vech vcech projevuje Jeho zjevn boskost a otcovsk Lska. 7. Lsce Bo nen tak jedno, jak jednme, zda tak i onak. Uvaujeme-li o Lsce o sob, pak m tu vlastnost, e je slep k vekermu jednn svch dt podobn jako penn matka k svmu kojenci; avak bez Lsky by nebyl Bh Bohem, a Lska bez Boha by nebyla Lskou. A tak jsou Bh a Jeho Lska jedna podstata a Bh jest mocn ve Sv Lsce a Lska svat skrze Boha. A tento tedy jedin Bh jest veskrze nam pelaskavm, nejsvtjm Otcem, jako jsme my podle Jeho obrazu pln jeho dtmi, jeliko i my mme srdce a v nm ducha Lsky, jako v nai cel bytosti jest iv due naplnn rozumem, take tu tak jest rozum podoben Bo podstat o sob a lsce ducha v srdci se svm svobodnm chtnm jest podobna lsce v Bohu. A stv-li se svobodnm chtnm z due a ducha jedna podstata, pak jsme tak my v Bohu pln ve vem podobni a tm teprve Jeho dtmi. 8. A jako Bh pro ns v lsce jen jest Bohem, tak se meme tak my jen v lsce stti Jeho dtmi. Spojen Boha s jeho lskou rovn se vak poslunosti. Jestlie tedy ve svm vetenm rozumu poslouchme pociovan poadavky ducha a spojujeme tedy svtlo s lskou stvme

147

se tm dtmi lsky naplnnmi moudrost, naplnnmi Bom zalbenm a dtmi naplnnmi vnm ivotem. 9. Nue hlete tedy mil dti: Jeliko jste se ve vetenosti rozumu staly nevrnmi sv nejvnitnj lsce z Boha v sob, stali jste se neposlunmi ve sv dui jako ve sv svatyni, jako i v lsce v Bohu. Vae lska se pak sthla zpt; ili jste jen ve sv dui, usilujce o vnj rozen (kdyby to bylo mon do nekonena). Nyn posute sami a eknte, co je pevnj: zda na vechny strany se c mlha, a by by jej prchav velikost zasahovala tebas cel svtov krajiny, anebo jen mal, kulat jako rosn kapka prhledn kamnek! Hlete, v tom tak spov dvod va bzn a dvod va slepoty! 10. Zda nen kamnek tak pevn, e jej nikdo neme rozdrtiti a zda nevzdoruje, kad boui, kadmu tlaku kadmu deru?! Ano, vidli jste sice kterak tygr nhle na mal kusy roztrhal mocnho bka; ale vru, kdyby se byl tento tygr do takovho sotva jako vejce velkho kamnku pustil, pak by bylo po jeho nejhor zbrani veta! A kdyby jej byl jako celek spolkl, pak by pohltil smrt a v jeho tlen by zstal kamnek neporuen! 11. Hlete dti, tomuto kamnku se podob svou poslunost lovk mlze pak jako pouh, vnj rozumn lovk! A kdy vtry seenou mlhy dohromady, zda nepovstvaj z toho vodn kapky a kdy se slije nkolik a mnoho takovch kapek, zda nevytvo na konec jezero?! A jestlie se pak velk tha vodn masy v nin velmi stlauje, opak se pod takovm tlakem jej steky konen uchvacuj a tvo prhledn kmen, kter jest pak pevnm zivm kamnkem, toton s thuminem, kter jest podobenstvm a velkm znamenm vracejc se poslunosti opravdovou ltost. 12. Hlete, vy jste se svou neposlunost stali mlhou! Pak pily velik vtry a se vech stran se na vs tlaily a tsnily. Pociovaly jste tlak a ronily jste slzy bolesti. Hlete, to jest. d! Ale, nen dost na tom, e jste se staly vodou jako jednotliv kapky, nbr ve sv ltosti jste se musely stti jezerem; Vy jste se jm nyn staly. Nyn vs to sice v hloubi vaeho ivota tsn vce neli dve: ale slyte a vizte a dobe chpejte: Prv tmto nynjm poslednm tlakem se v dvojit ivot podobn jako vodn steky opt uchopil, a utvoil se ve vs nov kmen ivota a prav moudrosti. Proto bute rdi a plni vesel mysli; nebo nepili jsme proto, abychom vs zahubili, nbr aby se vm dostalo novho ivota v prav lsce v Bohu, vech ns nejsvtjmu Otci. Amen. 13.(N.B. Poslyte, to jest tak zvan kmen mudrc, kter svt neme nikdy nalzti, ani kdy nalezne!) Kapitola 70. Henochovo kzn o lsce. 1. bezna 1841 Kdy pak dti vyposlechly z st Setovch tuto lskyplnou moudrou e, pozvedli hlavy, vzhldly k nebi a dkovaly Mi a velebily Mne z plna hrdla za to, e jsem probudil Seta a jeho sty jim zvstoval tuto podivuhodn blahodrnou tchu. 2. A Adam spolu dojat pravil: Jeliko jste tedy ode mne pijali nyn slovo pouen a od Seta opravdov slovo tchy, pipravte se tedy a otevete iroce srdce, abyste pijali t slovo ivota z st Henochovch! Skrze mne se stali pohnojenm polem, kter Set svm jazykem nakypil; ale iv sm jet nele v brzd vaeho nakypenho srdce. Henoch jest shora ustanoven rozsvaem; proto pijmte od nho sm ivota! Amen. 3. A hned povstal Henoch, obrtil sv srdce ke Mn a ve sv nepopsateln velk lsce, Mne snan prosil o slitovn a milost, abych jej naplnil, slovy ivota, aby jimi mohli bti ve jmnu Mm oiveni ti, kdo tu truchlili a plakali nebo svm marnivm ponnm se stali nevrnmi. 4. A ihned jsem pln probudil srdce Henochovo; a on ihned poznal v srdci planouc jasn svtlo a v dui sv spatil poprv jasn ohniv psmo, z nho dobe poznal, e je to iv slovo ze Mne. Dkoval Mn vroucn, otevel konen sta a ml ke vem tuto nanejv pozoruhodnou e ka: 5. , otcov a dti na jihu! Poslyte vichni, co Pn, n Bh a pesvat Otec prav!

148

6. A hle, kdy pak otcov toto, dvoj zavoln uslyeli, divili se ponkud tomu, e tak oni jsou nyn piazeni k tmto dtem jihu. 7. Henoch vak pravil: , otcov, mli byste bti vyloueni ze ivota kdy tyto dti jihu pijmaj ivot?! Nebo nyn vbec nemluvm j, nbr Ten kter m ivot a dv ivot z kadho slova, je pochz z jeho nekonen Lsky! 8. Set se rychle vzchopil a ihned ekl: , Henochu, toho jsme vichni daleci! Posly, vme zcela dobe, eho se nm velice nedostv; proto mluv jen a dej nm, abychom i my mohli k ivotu dospti! Amen. 9. A tak zaal nyn Henoch vydvati ze sebe zvltn e ka: Jest pravda e pole jest pohnojeno a jeho pda zbrzdna; ale jet chyb sm v brzdch. Odkud vak mme vzti sm, abychom je iv vloili do brzd aby v nich vzelo v iv plod? 10. , otcov a dti jihu! Tmto semenem jest lska; Lska jest ivot a ivot jest Slovo. Slovo pak pebv od vnosti v Bohu, Bh Sm byl ve Slov, jako bylo Slovo v Nm. Vechny vci i my sami jsme povstali z tohoto slova, a toto Slovo nedovede nikdo vysloviti neli jedin Bh. Toto Slovo jest pak vlastn jmno Bo, a nikdo nen s to toto jmno vysloviti, a toto jmno jest nekonen Lska nejsvtjho Otce, a my mme tuto Lsku v sob poznati a touto Lskou pak ze vech sil a ze v moci milovati Toho, jeho lsce vdme my i ve za pevesel byt. 11. Vn strom pak jako takov poznvme v lsce k Bohu, to jest: poznvme Lsku nai lskou v Bohu, naem nejsvtjm Otci, a v n ivot vn. 12. Zkoumme-li vak nae tlesn oko a pozorujeme-li, jak velkch dlek jm meme doshnouti, pak jest zajist jasn a pravdiv, e toto svtlo nm nebylo propjeno k stn, nbr k chzi a innosti. Kdo by tedy pochyboval, e by nkdo nedoshl spatovanho cle, kdy je k tomu opaten jet dvma nohama, kter jej mohou k spatovanmu cli pivsti?! 13. Je-li vak nm propjen vnitn citov zrak prv tak dobe jako oi a nohy a tmto zrakem spatujeme v sob lsku, pak mme zajist tak jako nohy tla, svobodnou vli, pomoc n meme usilovn sledovati tento cl veho ivota a takto pivsti nai celou bytost k lsce, aby se j pak dala zcela uchvtiti a stala se skrz naskrz iv. 14. A kdy jsme toto vykonali, jak by potom neml bti ivot vn n, jako jest svtlo oi tla?! i se domnvte, e tento ivot jest albou? Pak se ti: Jak jsme my i vechny vci, kter zme, navzjem albou?! 15. Nememe-li vak ji ani kru povaovati za albu, komu by pak mohlo jet napadnouti, aby povaoval devo a nejvnitnj de ivota za albu?! 16. i se domnvte, e Pn stvoil jen iv stroje k ran trvy a masa aby Se tm snad obveseloval?! , vru Jeho nejvy moudrost by byla zajist schopna vyho poten neli aby byla nucena stvoiti Si trvu erouc stroje, aby pak mohla s potenm pozorovati, kterak tyto stroje obracej trvu a jet jin vci v zapchajc neistotu! jak hanebn nevra! 17.i domnvte se ve velik obmezenosti svch idej, e kdy v y nco dlte a vytvte omezen dlo jak v asu tak i v prostoru, - e tak nekonen Bh jest podobn jako vy schopen omezench idej?! jak to nezpsob vi Bo svatosti! 18. , ukate mn tvora, kterho byste mohli pln zniiti! Ukate mn nco co by v sob neobsahovalo nekoneno! Rozdlte v duchu nejmen prek, a ukate mn pak posledn sti, kter by nebylo mono dle dliti, - anebo ukate mn semeno, kter by nebylo schopno rozmnoovn. 19. Jeliko nm vak ji tyto nicotn vci ukazuj nekonenost boskch idej, jak by bylo poetil a nadmru slep i jen pomylen, e by nekonen nade vecko povzneen, svat, vn, lskou a vm ivotem naplnn Bh spojoval asn obmezenou ideu s bytostmi, kter velmi dobe v lsce k Sob opatil ivm pocitem vnho ivota! 20. , otcov a dti jihu, poslyte tato slova; pichzej ze svat ve pelaskavho Otce! 21. Nemme dnho pikzn mimo, pikzn vnho ivota, kter jest lska a zn: Milovati bude Mne, svho Boha a svatho Otce, ze v lsky a v lskou, kterou jsem ti dal od vnosti k vnmu ivotu a jako vn ivot! Miluje-li Mne, spojuje se opt se Mnou, a tvho ivota nebude nikdy konce; opomj-li to vak pak se oddluje od ivota. Tvj ivot sice proto nepestane; tak J proto vn nepestanu bti tvm soudcm Bohem; a bude-li tak, od ivota Mho oddlen, padati podl vnch prostor hlubin Mho hnvu, vru, mimo Mne tvj vn pd nebude! Mne, svho Boha nikdy neztrat, ale svho pelaskavho, pedobrho, svatho Otce a s Nm vn, svobodn, peblaen ivot, hle to ztrat!

149

22. , otcov, a vy dti jihu! Toto jedin pikzn mme a jest ji kadmu dtti hluboko v srdci vepsno. Toto pikzn jest ono iv sm, kter vy vichni muste zasti do svch srdc, chcete-li ti jako dti jednoho svatho Otce, jen jest Bh svat, svat, svat od vnosti do vnosti. 23. Vy, otcov, jste sice mnoho mluvili o poslunosti a tm jste zcela dobe nakypili srdce tchto dt; j vak pravm, kdo miluje, me si poslunosti uetiti. Zda nen poslunost duchovn cestou k Lsce, kter jest clem veho ivota?! Doshl-li vak nkdo touto cestou svho cle, eknte kam by ml jet na tto cest kreti?! 24. Proto, je-li nkdo cle jet vzdlen, uin dobe, kdy pjde tak dlouho, dokud ho nedoshne; doshl-li ho vak, a jej uchop vemi svmi silami a dr pevn, to jest a miluje Boha nade vecko, pak obdr ve. Tehdy nalezl Otce ivota na vky, a jeho svobody nebude budoucn konce. 25. A tak tedy otcov a dti pijmte toto drah sm ivota! Bh Sm mn je dal pro vs. Lsko! Ty jsi toto iv sm; oiv tedy srdce slabch a mrtvch! Amen, amen, amen.

150

Obsah: Kapitola Nzev Pedmluva vydavatel Pedmluva Pn Tich pohrouen . . . . . . . 1. Vstraha nebeskho Otce Svm dtem 2. Pikzn Pn lidem 3. Pn jako Otec Svch dt 4. Prav crkev 5. Tajemstv stvoen 6. Podobenstv Hvzd 7. Pravk Zem a Msce. Stvoen Adama a Evy 8. Pd po hchu 9. Soud Pn 10. Usmen Pn 11. Zrozen Kaina a bela 12. Zaslben Pn 13. Vyhnn z rje 14. Poznn a ltost Adamova 15. Kainovo vyznn 16. Rozkaz Pn belovi 17. Nov d bohosluby a ivota 18. Ob Kainova a belova 19. Kain zavrad bela 20. Kainova kletba a tk 21. Smlouva Pn s Kainem 22. Hanoch syn Kainv, jako zkonodrce 23. Hanochovy rozkazy jako tyrana 24. Odchod Kainv k moi 25. Vvoj rodu Kainova 26. Hanochova bezbon vlda 27. Politika rdc Hanochovch 28. Porada deseti knat 29. Nstupci Hanochovi 30. Lamech se stv krlem 31. Vysthovn pod Meduhedem 32. Velepse Meduhedova 33. Odjezd Meduhedit 34. Pistn Meduhedit v Japonsku 35. Kzn zvat vyzvajc k pokn 36. Vzpomnka na neposlunost Adamovu a milost Bo 37. Pradjiny nroda nskho 38. Rodina Lamechova 39. Potek a pina padku dt vysoiny 40. e Adamova o jeho pdu 41. Henoch povoln za kazatele 42. Kenanv zpv o deseti sloupech 43 Henoch vysvtluje e Adamovu a Kenanovu 44. Adam vysvtluje svou slabost 45. Adam ehn svm dtem 46. O pchodu Pn 47. O velikosti a hlubokosti slova Boho 48. O poehnn Bom na zemi 49. Adamova a Henochova rann modlitba 50. Henochovo rann rozjmn Strnka 2 4 5 7 8 10 12 13 16 17 18 19 22 23 25 26 29 31 32 33 35 36 38 40 41 43 44 45 46 48 53 55 57 59 61 64 69 72 76 81 82 85 87 91 94 103 105 107 109 111 113 115 117

151

51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70.

Radost Jaredova z jeho syna Henocha Henochova jitn pse Adam obdivuje moudrost Henochovu Henochova e o pravm dkovn a chvlen Kenanovo doznn V jeskyni Adamov Adamovo sebepoznn Cizinec Asmahael O pokoe Henochova spravedliv zamlklost O boskm slov v lidskm srdci Porozumn patriarchovo pro e Henochovu e Asmahaelova o boskm slov e Henochova o podstat slova Adamv pohled na svj ivot Asmahael a tygr Nvtva otc u dt jihu e Adamova k svm a k dtem jihu tn e Setova Henochovo kzn o lsce

118 119 121 122 124 125 128 131 134 136 137 138 139 140 141 142 143 145 147 148

152