Hovory k sob

Marcus Aurelius Antonius

Z filosofickch kol, kter vznikly i psobily v dob hellnistick, tj. po smrti Alexandra
Velikho, m nejdel ivotnost kola stoick. Jej zvltn rz je dn prv dobou, v n
psob. Psob toti v dob, kdy Rekov u ztratili svou samostatnost, kdy na msto drobnch
mstskch stt (poli) nastoupily vt sttn celky, monarchie. Tehdy se oban u nemohl
astnit veejnho ivota jako dve. Nemonost uplatnit se v politickm ivot vedla k tomu,
e lovk se zamoval vce na sebe samho, a v dsledku toho se msto etiky sociln stle
vce hlsila ke slovu etika individuln. Dalm vznanm znakem stoicismu je jeho
systematinost. Stoit myslitel usiluj o vytvoen jednolit mylenkov soustavy, kde by
ve do sebe navzjem zapadalo. Tento rys se uplatnil tak v pevn organizovanosli koly,
kter kladla velk draz i na udrovn sv filosofick tradice. e mohla stoa ve svt
psobit rovn proto, e zmizela uzavenost malch mstskch obc. lovk se zan ctit
soust vtch celk, ba celho lidstva. Na msto poli nastupuje pedstava jaksi
kosmopolis. I se sklon ke kosmopolitismu, jen vak tehdy nem dnen pejorativn smysl.
Svtooban se ct pslunkem celho lidstva, je vlastn tvo jednotu. Rod se tak i
humanismus, nebo vichni lid jsou tu spznni. Proto se ke stoe mohou brzy hlsit i cizinci.
Hlavn mylenkou, j ve stoickm systmu vechno slou, je samo pojet filosofie jako
nvodu k dosaen blaenho ivota. Idelem je mudrc. Jen on me doshnout blaenosti.
Sto prola temi vvojovmi etapami. Mluvme proto o stoi star, stedn a nov (tato
posledn se projevuje v dob tzv. csask, ji potme od vldy csae Augusta). Zaloen
pvodn stoy, jej psoben spad do 3. a 2. stolet p. n. /., meme datovat piblin rokem
300 p. n. 1. Sv jmno dostala tato kola podle msta, kde psobila. Byla to v Athnch sto
poikil, sloupov s vyzdoben obrazy Polygntovmi. Zakladatelem stoick koly byl
Znn z Kitia na Kypru (asi 335-263). Ale systematikem jejho uen se stal Chrsippoa ze
Soloi v KUikii (280-207). Byl velmi vznamn. U ve starovku se kalo, e nebt
Chrsippa, nebylo by ani stoy.
Rozdlen filosofie pevzal u Znn ze koly akademick. Dlil filosofii na logiku, fyziku a
etiku. Logiku pr pirovnval ke kostem a lachm, fyziku k dui a etiku k masu. Do logiky,
j snad teprve stolkov dali tento nzev, potali dialektiku, tj. nauku o mylen, a rtoriku,
nauku o vraze. V dialektice se pojednvalo pedevm o definovn a o kritrich pravdy,
tedy i o problematice noetick. Vedle elementrn logiky se tu probrala i gramatika, ba
dokonce poetika. Do fyziky patilo ve, co se njak tkalo prody, ale i teologie, nebo za
nejvy princip vehomra bylo pokldno Bostvo toton s Praohnm, jen ve prostupuje.
Etika byla systematicky vykldna a zdvodovna vdnm. Hrla u stoik hlavn roli, zcela
podle pirovnn pr Znnova: filosofie je ovocn sad, logika jej ohrazuje, fyzika jsou
stromy v nm, etika je ovoce.
Zanme sv vklady stoickou teori poznn. Je to radikln empirismus, resp. senzualismus.
Nae poznn vychz ze smyslovho vnmn vnjho svta, z vjem (aisth-seis)
jednotlivin. Pi narozen je nae due przdn, nepopsan deska (scholastikov ji pozdji
oznaovali jako tabula rasuj; teprve zkuenost na ni pe. Dje se to tak, e do na due se
vtiskuj rzn pedstavy (fantasiai), je jsou otisky (typseis) vc v dui. Tyto pedstavy, a
u jsou tm mnny vnj vjemy i vnitn dojmy, mohou poppad nai dui i obmnit. Z
vjem vznikaj a nm zstvaj vzpomnky, dky pamti (mnm). Na nich se zakld veker
zkuenost (empeiri). Zobecovnm vznikaj z vjem obecn pedstavy (ennoiai), jaksi
obrysy blc se pojmm. Nkter obecn pedstavy v ns vak vznikaj samy od sebe. Jsou
to jaksi spolen pesvden (koinai ennoiai), z nich zvl vznamn jsou pedpoklady
(prolpseis), je pedchzej vdeck zkoumn. Na vdn a vdu kladli stoikov velk draz.
Vda vak je nemon, nedovedeme-li tvoit pojmy a provdt dkazy.
Mezi naimi pedstavami jsou i takov, jez se nm pmo vnucuj. Stoikov je nazvaj
fantasiai katalptikai, doslova peloeno: pedstavy uchopujc; mohli bychom je tak zvt
pedstavami pojmovmi, u proto, e jsou schopny pojmout svj pedmt. Tyto fantasiai
katalptikai se nm vnucuj takovou silou, e je pokldme za samozejm, evidentn, a
nememe pochybovat o tom, e jsou pravdiv. V nich prv stoikov nalzali kritrion
pravdy. Jimi postihujeme pedmty samy, ony jsou pojmy (katalpseis). Od pedstavy
stejnho obsahu se kad takov pojem li pevnm vdomm, e se shoduje s pslunm
objektem poznn. Nkdy mluvvaj stoikov t o pojmech vrozench (emfytoi ennoiai); to je
vak nedslednost, neboi to odporuje pvodnmu ist empirickmu vchodisku, je bylo
senzualistic-k. Souhrnn eeno: Vychz se z jednotlivin, je se sob nikdy zcela
nepodobaj, nebo ani dva listy tho stromu nejsou nikdy stejn. Tyto jednotliviny maj
relnou jsoucnost. Due si z nich vytv nakonec pojmy. Stoikov jsou tedy skutenmi
nominalisty, konceptualisty.
Do dialektiky pat, jak u jsme ekli, tak formln logika, tj. pedevm nauka o pojmu,
soudu a sudku. V nauce o pojmu je zvl dleit nauka o kategorich. Jsou to nejvy,
nejobecnj pojmy (geniktata) a jsou - proti Aristotelovm deseti - jen tyi: 1. to
hypokeimenon i si, ppadn to, co je podstata, doslovn substrt; 2. to poion (jak,
njak), co je podstatn vlastnost i jakost; 3. to ps echon - stav (spe nahodil) a 4. pros ti
ps echon - vztah (pomr jedn vci k druh). Pitom kad dal kategorie je zrove blim
urenm pedel (nap. jakost podstaty, stav jakosti podstaty). V nauce o soudech stoikov
dl soudy podle pomru naeho rozumu k naim pedstavm: jsou pak soudy kladn
(souhlasn), zporn (odmtav) a nerozhodn (zde jsme uplatnili zdren se soudu, takzvanou
epoch). Jde tedy pedevm o to, je-li njak soud pravdiv i nepravdiv. Dle dlili soudy
tak na jednoduch (kategorick) a sloen. S oblibou se zabvaj tmi sloenmi, a to z
dvod vdeckch. Nebo sem pat soudy hypotetick. Podobn postoj nachzme i v nauce
o sudku. Zde je jim zkladnm tvarem sudku sudek hypotetick. Prv o sudky
hypotetick a disjunktivn projevuj nejvt zjem. Vdy lo -jako ve vd vbec - o stupe
jistoty v poznn. Znnpr tyto stupn jistoty znzoroval takto: vjem jako ruku s
roztaenmi prsty, souhlas jako ruku napolo uzavenou, uchopujc pedstavu jako ruku v
psti, a konen vdn jako ruku obemknutou druhou rukou.
Stoick logika je tedy slouen senzualismu (zvlt kynickho) s aristotelskou elementrn
logikou. Stoick noeti-ka pak siln pipomn novodob anglick empirismus, zvi.
senzualistickou teorii poznn Johna Locka (1632-1704). I podle Locka vychz veker
lidsk poznn ze smyslovho vnmn. Nebo podle Locka nen v na mysli nic, co dve
neprolo smysly. Tak on odmtal vrozen ideje, kter jet uznval Descartes, a dui lidskou
pi narozen si pedstavoval jako ist, nepopsan list papru (white pper), na nj pe a
zkuenost, a to vnj (sensations) a vnitn (reflections), se zetelnm drazem na prvn,
pichzejc zvnjka. Ale i racionalista Descartes (1596-1650) m se stoiky nco spolenho,
a to pokud jde o kritrion pravdy: evidentnm je poznn jasn a zeteln, to, co bylo poznno
(dare et distincte).
Do fyziky stoikov zahrnuj i teologii, jak u vme, ale tak psychologii. Jejich filosofick
stanovisko tu lze nazvat materialistickm monismem, i kdy jsme si vdomi, e v tom nejsou
zcela dsledn. Skuten je jen to, co je tlesn. I bostvo i lidsk due jsou tlesn. Tlesn
jsou vak tak vechny vlastnosti a innosti vc, protoe zle ve vzduchovch proudech
(pneumata). Tyto proudy se jimi roziuj a vyvolvaj tak pocit napt (tonos) jako projev
soudrnosti. To plat i o tlesnosti due, take sem pat i vechny stavy due: vn, ctnosti,
moudrost apod. Netlesn je pr jen prostor a as a ve mylen. (Mono to vak pokldat za
nedslednost.) Dn vykldali stoikov (s pklonem k Aristotelovi) dvojm principem:
innm (to poin) a trpnm (to paschon), toti ltkou. Tm innm principem byla nkdy
mnna pina, bh, i kdy tak zde jde o ltku. Bostvo je toti z ltky nejdokonalej, velmi
jemn. Je to (h-rakleitovsk) ohe i tepl dech (pneuma enthermon), neboi teplo ve plod,
oivuje a uvd v pohyb. Toto pneuma enthermon ve pronik a sjednocuje, projevuje se jako
due, duch (ns) a rozum (logos) svta. Bostvo je tu tedy pojato jako posledn pina svta,
jako bytost nejv dobrotiv a k lovku laskav. e tomu tak je, toho dkazem je dokonalost
svta, elnost ve vem i rozumnost lidsk povahy. Mme tu tedy panteismus, ztotonn
bostva a svta.
Zkrtka: toto ve je proda, v n rozum-logos je vrazem psn prodn nutnosti. Ohe ve
pronikajc je praltka, z n ve vzniklo. Je to ohe tvr (pr technikou). Z pra-ohn vznikly
vechny ostatn ltky postupnm zhuovnm. Ale nakonec se zase ve vrac v ohe. V ohni
toti svt periodicky stdav vznik a zanik. Zanik tm, e v uritch dlouhch intervalech
asovch sho: dojde k svtov konfla-graci (ekpyrsis). Vznik svta z ohniv ltky se dje
postupnm zhuovnm tak, Se bostvo jako svtov rozum, rozum-sm (logos
spermatikos) vytv rozumn zrodky (logoi spermatikoij vc. Toto tvoen se vak nedje
libovoln, nbr podle sudby (heimarmen). Sudba je vlastn tot co bostvo a tot co
kauzln nexus, pinn svazek, pevn setzen pin a ink. Sudba pak vldne vm
podle nemnnch zkon. Proto je tak mon vtni (mantik). Periodick znik a optn
vznik svta je u stoik spojen s pedstavou vnho kolobhu a tm i vnho nvratu tho.
Nebo vznikajc svt je do vech podrobnost t, jako byl svt minul. Jsou v nm t lid s
tmi osudy. Je to pe stava, kter v 19. stolet opt inspirovala filosofa-bsnka Friedricha
Nietzsche. Pitom svt je pro stoiky jen jeden, kulovit a ohranien, obklopen przdnem.
Zato as je nekonen.
Ve tedy podlh sudb. I lidsk jednn. Co sudba uri, to musme vykonat. Tu vldne stroh
determinismus. Jene nco konme ochotn, pokud je to ve shod s nam pudem (horm),
nco naopak nedobrovoln. Ale mli bychom se sudb podizovat rdi, nebo v n se pece
projevuje bosk prozetelnost (pronoia), kter ve na svt eln a moude uspodv.
Mono ci, e celek svta je dokonal, i kdy je nm ta dokonalost utajena. Setkvme se
stle s nedokonalost v jednotlivostech, a proto tko chpeme, e tato nedokonalost sten
m vy smysl v celkovm cli, jen je prozetelnost sledovn. Touto naukou je bh
ospravedlovn, kme j theodicea. Pitom vzpomeme podobnch nzor Leibnizovch
(1646-1716): jsoucnost zla ve svt nijak neodporuje bo dobrot (co Voltaire zesmnil v
Can-didovi).
Produ stolkov rozdlovali ve tyi tdy (podobn jako Aristoteles), take uvdli jej tyi
stupn. Jsou to 1. vci anorganick, kter maj jen dren (liexis), 2. rostliny, kter maj fysis,
tj. tvoivou prodn slu, 3. ivoichov, majc dui (psch), projevujc se pudem (horm) a
schopnou vytvet si pedstavy; ivoichov si u uvdomuj samy sebe, take je mon
vznik lsky k sob, toti pudu sebezchovy; konen 4. nejv stoj lovk, kter m navc
rozumnou dui i rozum (logos), jen je st rozumu svtovho neboli boha.
Lidsk due je povahy ohniv a m osm st: pt smysl, pak schopnost ei, schopnost
plozen a konen vldnoucho ducha, sdlo lidsk osobnosti. Tento duch i rozum je vd
st due (to hgemonikon) a sdl v prsou, podle jinch v hlav. Sem pat veker innost
duevn, ni i vy, a tedy i rozhodovn na vle. Lidsk due nen naprosto nesmrteln.
Trv po na smrti jet njakou dobu, nejdle due mudrcova, ale i ta nanejv do nejbli
svtov konflagrace. Pi shoen svta se due vracej k bostvu, aby se zase obnovily pi
novm vzniku svta.
Stoick etika zn nkolik hlavnch zsad, je ji spojuj s logikou i fyzikou a z nich lze
odvodit vekerou morln nauku. Vecko se d vesmrnmi zkony, je me lovk poznat.
K tomu m rozum. A pozn-li je, me se podle nich dit. Vdyi ctnost je vdn a nectnost
je nevdn. V etice sam se stoikov pedevm ptali, co je clem (telos) lidskho ivota, a
tud nejvym dobrem. Z panteisticky pojat jednoty svta jim jako hlavn pravidlo jednn
vyplynulo: t ve shod s prodou (homologmens t fysei zn), resp. pirozenost, co
znamen t ve shod s vesmrem, jeho jsme st. Lze to vykldat i tak, e lovk m bt
svj, e m t ivot dsledn, to jest shodn v sob samm, ve shod s lidskou pirozenost.
Zde je zkladn pud sebezchovy, kter ns nakonec pivede a k vytouenmu cli
ivotnmu, k blaenosti (eudaimoni). Ale nezapomnejme, e lovk je bytost rozumov a e
tedy k zachovn vede jen to, co je ve shod s rozumem, toti sprvn pomr (orthos logos),
co je ctnost. Jen ctnost je dobro, jedin dobro, a sama postauje k blaenosti. Tu se opt hls
ke slovu sokratovsk racionalismus, - e ctnost zle ve sprvnm, tj. rozumovm nzoru o
tom, co mme dlat. Jedinm zlem je patnost (kaki). Vechno ostatn je lhostejn (adia-
foron), a u mme na mysli bohatstv i chudobu, zdrav i nemoc, est a slvu i hanbu, ba
dokonce i ivot i smrt. Ani smrt nen zlem. Ctnost je stav, kter nezn stup. lovk
neme bt ctnostn vce nebo mn, jako neme bt slo vce nebo mn sud i lich.
Prost: kdo nen ctnostn, je nectnostn, patn. Je vak mon se ke ctnosti pibliovat. Ale i
ti, kdo tak in (prokoptontes), jsou jet nectnostn. Ctnostn je jedin mudrc (sofos),
stoick idel dokonalosti. On jedin je blaen, bohat, krl, a od boh se li jen smrtelnost.
Je prost poteb a strzn, je jedin ptel boh. Kdo nem ctnost, je poetil (afrn), blzen,
nesvobodn, protoe nevdom, otrok. A to je vtina lid.
Ctnost je tedy vdy jedin, cel, je nedliteln. M vak rzn strnky, je stoikov opt
nazvali ctnostmi. Obyejn se uvdj tyi hlavn ctnosti: J. rozumnost (fronsis), 2. mrnost
zleejc v sebeovldn (sfrosyn), 3. statenost (andrei), 4. spravedlnost (dikaiosyn).
Jsou to lidsk znalosti. Lidsk jednn nemme posuzovat podle vsledku, nbr podle
myslu, zmru, s nm nco konme. dn jednn (katorthma) je to, kter konme s
ctnostnm myslem. Jestlie nco dlme jen proto, abychom splnili svou povinnost,
mluvme o inu jen nleitm (kathkon).
Vedle pud rozumnch jsou v ns i pudy nerozumn. Ty nutno pemhat, je to n hlavn
mravn kol. Mnny jsou vn (path). Kad ve (pathos) je nepirozen, protoe je
nerozumn; je to nerozumn hnut due (alogos psychs kinsis), zaloen na nesprvnm
sudku. Opt se nm tu hls onen intelektualismus. Hlavn vn jsou tyi: 1. rozko
(hdon) se tk ptomnho domnlho dobra, 2. al (lyp) se tk ptomnho domnlho
zla, 3. touha (epithymi) se tk budoucho domnlho dobra, 4. strach (fobos) se tk
budoucho domnlho zla. Vn kod vdycky. Proto ctnost s nimi mus stle bojovat, aby
se nestaly trvalmi nemocemi due (nosoi psychs). Sname se tedy doclit oprotn od nich
(apatheia). Tento stoick mravn rigorismus je nkdy ponkud mrnn ohledy na praktick
ivot. A tak se msto vn pipoutj aspo nlady (eupatheia), a to tak, e se jako obdoba
rozkoe pipout radost (chara); strachu odpovd opatrnost (eulabeia) a touze vle (blsis);
jen al nem obdoby. Dal zmrnn mono vidt i v rozdlen vc lhostejnch (adiafora) na
vci relativn cenn (progmena), jako je zdrav, bohatstv, nadn i ivot sm, a na relativn
bezcenn (apoprogmena). Absolutn cenn je jen ctnost. Vedle uvedench vc lhostejnch
jsou jet adiafora naprosto lhostejn (nap. mm-li sud i lich poet vlas).
Moudr lovk, i kdy u je pro svou ctnost blaen, se nevyhb spoleenskmu ivotu.
Vdy kad lovk je pbuzn se vemi ostatnmi bytostmi obdaenmi rozumem. A tak
stoikov nepoaduj, abyclwm se zdrovali veejn, politick innosti. Uznvaj vzanost
jedince k vlastnmu nrodu, ale nad vlast a stt kladou spolenost vekerho lidstva. Hlsaj
svtoobanstv. Vichni lid jsou spznni, nebo maj t pvod a tot uren. Vichni jsme
podrobeni tm kosmickm zkonm, vichni jsme obany tho vesmrnho sttu. Proto
mme bt vldn ke vem blinm, i k svm neptelm. Tak otroci mokou bt hodni cty.
Je-li ivot, jak bylo eeno, tak adiaforon, je dovolena sebevrada, a vskutku ji spchal
napklad u sm zakladatel koly Znn i jeho nstupce ve veden koly Kleanths z Assu v
Trad.
Vcelku lze ci, e stoick etika je psn a ulechtil.
Ale trp zkladnm rozporem: uznv ftum a pitom klade velk nroky na lidskou vli. Sm
Chrsippos to u ctil. Proto se pokusil o rozliovn pin na piny hlavn a pomocn.
Mme napklad chudho lovka; jeho bda je potenciln pomocnou pinou ppadn
krdee; jestlie vak skuten nco ukradne, byl jeho pud pinou hlavni. Ale ani tak ovem
nen problm vyeen. Co kdy je ten pud vsledkem sudby, tedy piny, na ni lovk nem
vliv?
Aspo zmnku zasluhuje pomr stoik k nboenstv. Jestlie mluvili o zbonosti, rozumli
tm znalost, jak uctvat bohy. Tato znalost vak pedpokld, e o bozch mme sprvn
pedstavy. Jen pak meme poslouchat jejich vli a blit se k nim v dokonalosti. Tedy i tu
opt hraje roli moudrost a ctnost. Prav nboenstv se proto vlastn neli od filosojie. Pesto
stoikov nevystupovali proti tradinmu lidovmu nboenstv, i kdy mu vytkali
antropomorfismus, nedstojnou mytologii a poetilost obad. Pokoueli se o alegorick
vklad mt, ale bn nboenstv tolerovali u proto, e v nm vidli mravn oporu
prostch lid.
Stedn stoa se uplatuje v 2. a 1. stol. p. n. 1. Upout od pvodnho radikalismu a dostv se
a k eklekticismu, co se stvalo tehdy i ostatnm filosofickm kolm. Dochzelo k tomu
hlavn pod vlivem nkterch platnik. Tak na stoi-ky toil sm zakladatel tzv. stedn
Akademie Arkesilos z Pitany (asi 314-240) a tak zakladatel Akademie nov Karneads z
Kyrny (asi 212-128). Arkesilos se stav u proti dleit tezi o uchopujcch pedstavch.
Poukazuje na to, e pravdiv pedstava se neli svou pesvdivost od pedstavy klamn. Ale
tato nejistota, pokud jde o pravdu, nm neznemouje jednn, protoe pro jednn sta od-
vodnnost fenlogonj. Tyto vklady jsou ovem tak pod vlivem pyrrhnsk skepse, podobn
jako nmitky Karnea-dovy. Ten tvrd, e nelze-li rozeznat pedstavy pravdiv od klamnch, je
vdn vbec nemon. Ani dokazovn nepivede ns k pravd, protoe bychom pedtm
musili dokzat oprvnnost dokazovn atd. a in injinitum. Karnea-ds vak napadal i
stoickou teologii: pedstava boha je tu pln rozpor, nelze tedy uznat ani prozetelnost, ani
moudr zen svta.
Mezi pedstavitele stedn stoy pat pedevm Boethos ze Sdnu (zemel r. 119 p. n. 1.),
kter se bl aristote-lismu. Kritriem pravdy mu nejsou jen vjemy, nbr i rozum (ns). Proti
dslednmu panteismu oddluje boha od svta. Nev ve splen svta, svt je podle nho
vn. Vznamn myslitel byl Panaitios z Rhodu (180-110). il dlouho v m, patil ke
krouku Scipiona Mladho a byl ptelem Laeliovm. Ani on neuznval znik svta a snad
ani vznik; svt je vn. Odmtal nesmrtelnost due. Shodn s Karneadem neuznval mantiku:
vtn nen mon. Protoe Panaitios vdy pihlel ke skutenmu ivotu, byl v etice
umrnn. Jeho patrn hlavn spis Peri t kathkontos (tj. o tom, co se slu initi, neboli o
povinnostech) byl popudem i Marku Tulliu Ciceronovi, aby napsal znm spis De officiis (0
povinnostech). Tu se dobe ukazuje, jak uen stoick v etice dobe odpovdalo msk
nrodn povaze. Velk k Panaitiv Poseidnios ze syrsk Apameie (135-51) il jako
polyhistor na Rhodu. Byl tak pod vlivem Platnovm a napsal koment k jeho T-maiovi.
Tento koment je nkdy pokldn za jaksi vchodisko k novoplatnismu. Z Platna
zdrazoval protiklad mezi rozumnou a vnivou mohutnost (dynamis) lidsk due, kter
sdl v srdci. Dui pokldal za hmotnou, jene je z hmoty daleko jemnj ne hrub tlo.
Tento ostr protiklad mezi tlem a du se u hodn vzdaluje od pvodnho stoicismu a svmi
platnskmi elementy vede k pozdjmu sbliovn stoicismu a kesanstv. Poseidnios
v, e due u byla ped tlem a e po smrti opout tlo, aby vzltla k vinm. Jeho etika je
podobn etice Panaitiov.
Jedinm dobrem je ctnost, ale i zdrav a bohatstv m svou cenu. Ve fyzice uznv vtn i
svtov por. Vliv Posei-dniv na budouc stalet byl znan. Pod jeho vlivem je dcero,
Varro, Seneca, Filn z Alexandrie i kesant spisovatel.
Posledn etapa ve vvoji stoicismu se odehrv v dob csask. Stoicismus je tu ve zetelnm
padku, mylenky, je se tu nyn vyskytuj, jsou nesamostatn a nepvodn. Od nynjka bude
po adu stalet vldnout pevn eklekti-cismus a synkretismus. Stle zjevnj budou sklony
k nboenstv, ba i k mysticismu, k emu snad u prvn krok uinil Poseidnios. Pes tuto
celkovou situaci, projevujc se smsic proud a kol, mono ci, e nejvznamnj
pedstavitele m v tto dob prv stoa. Pro ns je vznamn, e nkter jejich spisy se
zaclwvaly, zatmco spisy zakladatel stoy znme jen z nepmho podn. To plat nejen o Z-
nnovi a Chrsippovi, ale i o Poseidniovi. V tto vvojov etap u naprosto pevld zjem
o problmy morln. Uvedeme jen krtce nkter ze znmch pedstavitel pozdnho
stoicismu.
Jako prvnho jmenujme Neronova vychovatele Lucia Annaea Seneku. Narozen ve panlsk
Cordub kolem potku naeho letopotu, zemel r. 65 sebevradou na rozkaz csae Nerona.
Seneca nebyl systematik a asto msil mylenky, je nael v rznch filosofickch
soustavch. Vyjde-me-li ze stoickho dlen filosofie, meme ci, e logika Seneku pli
nezajm, e o nco vc se zabv fyzikou, i kdy tu nejde hloubji, protoe ho pevn
zajmaj dsledky poznn prody pro praktick lidsk ivot. Tm vc ho zajm etika.
Otzkami fyziky se Seneca zabv v dle Naturales quaestiones (Otzky tkajc se prody), a
to v sedmi knihch. Pojednn z etiky napsal mnoho. Vedle spis tnch (konsolac) jsou to
rozpravy o bo prozetelnosti, o stlosti mudrce, hnvu, blaenm ivot, volnm ase, klidu
duevnm, krtkosti ivota, o laskavosti apod. Hojn teny byly Senekovy Epistulae inorales
(Listy o morlce), psan synovci Luciliovi a pojednvajc o otzkch praktick filosofie.
Tematika tchto 124 list je pestr, ale je nesena stejnm duchem. Dlo m obvykle nzev Ad
Lu-cilium ep8tularum libri XX.
Tak u Seneky pozorujeme zmrnn pvodn stroh stoick etiky a zdrazovn soucitu a
vldnosti k druhm. I on mluv stle o pbuznosti veho lidstva a o lsce k blinmu. Bh je
mu mimo svt a peuje otcovsky o lidi. Jako Posei-dnios pod vlivem Platna, tak tak
Seneca u, e due lidsk m st rozumnou a nerozumnou a e rozum pochzejc od boha
me bt i v otrokovi. Tlo je vzen due, teprve smrt dui osvobozuje. Tak se zdrazuje
nutnost potrat vn a usilovat o dosaen ctnosti. A tak vidme, e pes stoicismus se stv
platonismus blzk kesanstv. Nkter mylenky musily pmo pipomnat evangelia, take
nen divu, vznikla-li povst, e Seneca ml styky se sv. Pavlem, a byly-li dokonce podvreny
jejich listy. Seneca byl vskutku kesany vysoce cenn a horliv ten.
Oblbenou etbou byl po mnoho stalet tak Epikttos, otrok pochzejc z frysk Hierpole,
pozdji proputnec v m (il v 1.-2. stol. n. 1., bli data neznme). Kdy byli csaem
Domitinem vypuzeni filosofov z Itlie, odeel Epikttos do peiru a tam si zaloil
filosofickou kolu v Nkopoli. Ml horlivho ku Arrina, kter sepisoval vklady svho
uitele, aby je uchoval potomstvu. Dky tomu mme zachovnu polovinu jeho Rozprav (tyi
knihy s nzvem Diatrbai) a strun vtah z jeho vklad pod nzvem Encbeiridion
(Pruka), do etiny peloeno Fr. Drtinou jako Rukov mravnch nauen. Epikttos se v
mnohm vrac k pvodnmu uen stoy a k Chrsippovi. Hlavn jeho mylenkou je, e jedny
vci jsou v na moci, jin nikoliv. Ty prvn jsou nae vle a pedstavy. Jen ony nm nle,
proto mme o n dbt. Mimo nai moc je zdrav, bohatstv apod. Jeho oblbenm heslem
bylo: Trp a odkej se! (ane-ch kai apech!). Podobn jako Seneca prohlauje i Epik-ttos
boha za dobrotivho otce lid, lidsk osudy jsou dlo bo, a proto m bt lidsk ivot slubou
bo. I tu je zase hlsna lska k blinmu a svtoobanstv. Vichni lid jsou brati, mme si
navzjem odpoutt. Pestoe nelze mluvit o njakm pmm vlivu, je i tu podobnost s
evangelickmi mylenkami npadn, take kesan Epiktta povaovali za tajnho kesana.
Epikltovm ctitelem byl tak modern kesan Lev Nikolajevi Tolstoj.
Po otrokovi Epikttovi pistupujeme konen k filosofu na trn, k ulechtilmu csai Marku
Aureliovi. Marcus Aurelius Antoninus zapad dstojn do ady dobrch mskch csa,
zvanch Antonny. Rada tu zan vbornm vldcem Trajnem (98-117J, kter v zjmu e
adoptoval pozdjho csae Hadrina (117-138). Ten nsledoval svho adoptivnho otce a
vybral si za nstupce Antonna Pia (138-161), kter opt adoptoval sv nstupce-spolu-
vladae: Marka Aurelia (161-180) a Lucia Vra (161 a 169). Ti si vldu rozdlili tak, e
Marcus Aurelius vldl romanizovanmu zpadu, piem ml pravomoc csaskou, kdeto L.
Verus spravoval hellnizovan vchod e.
Protoe otec pozdjho csae Marka Aurelia Annius Verus pedasn zemel jet v mld
Markov (matka Domitia Lucilla zemela r. 156), peoval o dobrou vchovu Markovu jeho
dd M. Annius Verus. O jeho vzdln se u starala i csask rodina. R. 138 zemel vak jak
Markv dd, tak csa Hadrin. Marcus Aurelius byl vak pro sv schopnosti ihned adoptovn
nastoupivm csaem Antonnem Piem.
M. Aurelius, narozen 26. dubna 121 v m, ml tedy v mld dobr prosted. Bylo o nj
vestrann peovno a vybrni mu dob uitel. Vedle rtora M. Cornelia Frontona (asi 100-
175), s nm il i pozdji v ptelstv -je zachovna dokonce st korespondence - ml na
nho znan vliv vynikajc enk a sttnk Herodes Atticus (asi 101-177), jen tehdy z Athn
vytvoil nejskvlej snad msto msk e. Ve jilosofii vzdlvali M. Aurelia, mimo prvnho
uitele, platnskho jilosofa Bakcheia, stoikov: lunius Rusticus, Apollnios z Chalkidy a
jin.
Ne se stal M. Aurelius csaem, doshl ady poct a hodnost. Tikrt byl konsulem (r. 140,
145 a 161), r. 147 mu byla propjena moc tribunsk a prokonsulsk; byv uren za nslednka
trnu, byl csarem a spoluvldcem u za ivota Antonna Pia, jen mu dal tak svou dceru
Faustinu za manelku. Hned po nastoupen r. 161 uinil svm spolu-vladaem L. Vra. Dobe
pipraven na koly mu sven, stal se M. Aurelius znamenitm vldcem. Usiloval o zlepen
a upevnn vnitn sprvy e, zvi. sprvy mst. Sm k sob psn a pesn dbal povinnost,
byl k jinm mrn a laskav, a to a pli - mnoz toho zneuvali.
Bohuel byla cel doba jeho vldy naplnna stlmi nebezpenmi vlkami a pohromami. V
letech 163-166 musel bojovat na vchod s Parthy, kte vpadli do Srie. Ne mohl oslavit
nad nimi triumf, dali se r. 165 do pohybu rzn nrodov na severu e, kde stle neklidnou
hranic zstval Dunaj, asto u od svho hornho toku a k ernmu moi. Ohroovali tu i
mskou kmenov keltt a germnt a zvl nebezpen Sarmate. Marku Aureliovi se tehdy
podailo zahnat je za Dunaj a uzavt s nimi r. 168 mr, ale a po znanm ohroen Itlie a po
propuknut hladu a moru, jm i vlastn vojsko bylo siln zdecimovno. Proto shn csa s
vynaloenm vech obt siln vojsko oldnsk. Poteboval je brzy nato proti germnskm
Kvdm a Markomanm, kte pronikli a do Bentsk. Mimoto povstali dle na vclwd i
Dokov a Jazygov. Kdy se csai r. 171 podailo je zahnat zpt, poal soustedovat vojsko v
pevnm tboe na Dunaji, u Carnunta. V nsledujcch letech opt bojoval se svmi stlmi
nepteli, tentokrt na jejich zem, kdy r. 174 sm peel Dunaj a na n zatoil, aby si je
natrvalo podmanil. Prodlval tak i na nynjm eskoslovenskm zem - prvn knihu svch
Hovor uzavr zpisem "Psno v zem Kvd nad Granuou", tj. nad Hronem. I pi tto
vprav byl zaskoen povstnm, a to v Srii, take musel dt pednost mru a teprve r. 176
slav triumf nad Germny a Sarmaty. Ale u ptho roku se Markomani a Kvdov vzbouili
znova a uinili vpad za Dunaj. Csa je sice opt porazil, ale zanedlouho pot zemel 17.
bezna r. 180 ve svm tboe u Vindobony (Vdn). Jeho vtzstv z r. 179 hls podnes
zachovan npis na trennsk hradn skle. Jinak stoj na pamtku jeho vtzstv na Piazza
Colonna v m mohutn sloup po vzoru sloupu Trojanova, na jeho relifu jsou zachyceny
scny z boj M. Aurelia s Germny. Pape Sixtus V. dal na jeho vrchol postavit r. 1589
pozlacenou sochu sv. Pavla.
Smrt M. Aurelia se uzavr ada dobrch csa. Po nm toti se dostal na trn jeho
devatenctilet syn, kter byl u dve jmenovn spolucsaem (augustem), kdy M. Aurelius
upustil od oekvan adopce. Tento patn, a ukrutn syn velikho otce vldl pak dvanct let
(180-192) jako csa Commodus (plnm jmnem M. Aurelius Commo-dus Antoninus). Byl to
posledn z Antonn, po nm se dostvali na trn csaov vojent, tj. vojevdcov
provolvan za csae vojskem.
Vylili jsme krtce vnj ivotn osudy filosofa na trn. Ns ovem zajm Marcus Aurelius
jako myslitel. Jeho filosofick nzory poznvme z jeho jedinho spisu, z afo-distickch
zpisk, je si poizoval pleitostn kdekoli, doma i ve vojenskch leench. Zpisky jsou
psny ecky a nadepsny prost Ta eis heauton, Hovory k sob sammu. Maj 12 knih.
Obsahuj mnoho mylenek, pevn ovem z praktick filosofie. Jeho vahy o smyslu
lidskho ivota jsou blzk Senekovi i Epikttovi. M. Aurelius pokld filosofii za uitelku
vech ctnost. U ns trplivosti a vede k ulechtilosti. Poskytuje nm tchu ve strastech a
protivenstvch, m v tom ohledu pmo lebnou moc. Takov filosofi?- je ovem zamena
pedevm k praxi. Na praxi je kladen draz. Jde o dosaen ivotn rovnovhy, vyrovnanosti,
klidu duevnho. To pedpokld v duchu stoicismu t ve shod s prodou, s jejmi vnmi
zkony. Ale ty musme poznat. Proto je tak kolem filosofie odstraovat omyly v lidskm
poznvn a snait se o proniknut k podstat vc.
Pojet boha nen tu dosti jasn. M. Aurelius jako by kolsal mezi stoickm panteismem a
bnm lidovm polyteis-mem. Aleje zejm pesvden, e bh se o svt star. lovk je s
bohem pbuzn. Skld se ze t st: z tla (sma), je m schopnost vnmn, z due
(psch), je je sdlem vn, a z mysli (ns), orgnu to mylen. Toto trojdlen je nov;
stolkov ho nemaj, upomn sp na Platna, ponkud i na Aristotela. S bohem souvis lovk
prv svou mysl. Ona je ten duch (daimn), kterho nm dv Zeus jako vdce na cestu
ivotem. Protivit se tomuto daimnovi znamen tolik jako protivit se bohu. M. Aureliovi jde
stle o dosaen nejvylio dobra. V tom se neodchyluje od uen jinch stoik. Realitu zla
neuznv, zlo je jen zdn. Filosof pece zn na jedn stran stlost pravho jsoucna a na
druh stran pomjivost a stl promny vc smyslovch. Jedna vc zanik, a u je tu zrodek
vci jin, a i ta nov vc zanik a lak to jde stle. Co je tedy smrt? Pro bychom sej mli bt?
Smrt znamen prost rozklad neho, co bylo doasn spojeno, znamen nvrat k zemi, ze
kter jsme vyli a kter ns ivila, zatmco my nevdn ji po cel ivot lapeme. Smrt tla je
zrove osvobozen due, a tedy znovuzrozen. Lidsk ivot je jako eka. Je nestl a krtk.
Nebo ped nam narozenm a po na smrti je nekonen proud asu. Kdo to pochop,
nebude si stovat na krtkost ivota. Nebude tak dbt tolik na pomjiv vci lidsk, ale bude
hledt vyut ivota ke konn dobra. Sluba ctnost je nam kolem a poslnm na zemi.
Proto tak M. Aurelius neschvaloval sebevradu jako nkte jin stoikov. Bylo by to uhbn
povinnosti, tedy slabost, ba zbablost. Sebevrady se me dopustit jen ten, kdo nezn smysl
ivota a smrti. Nejve lze pipustit sebevradu tam, kde lovk u neme slouit ctnosti.
Z panteismu vyplvala tak M. Aureliovi lska k blinmu a mylenka velidskho bratrstv.
Pesto - z dvod ovem veejnch - i on pronsledoval kesany; jeho postoj k nim byl
podobn jako Trajnv. V ohledu spoleenskm chtl M. Aurelius obrodit cel lidsk souit
skrze morln obrodu jedinc. Jako vlada se snail o obrodu sv e zlepenm zvlt
zkonodrstv a soudnictv. Vldu vykonval tak, e se vdy dkladn radil s odbornky.
Nen nam kolem ani myslem podrobn zde mluvit o obsahu Aureliova dla. Vdy ten
si je chce pest a promlet sm. Pedmluva m bt jen uvedenm do filoso-jickch i
ivotnch souvislost, z nich se Hovory zrodily. Tato morln povzbudiv a moudr kniha
byla vdy oblbenou etbou, zvlt v dobch pohnutch. I u ns byla hojn tena a
vyhledvna, a to v nkolika pekladech: v pekladu Fr. r - Marka Aurelia Antonna,
mskho samovla-dae, zpisky, kter sob sammu snesl (Jin 1842), v stenm pevodu
K. Steinhausera v programu slavskho gymnasia r. 1891-2, v pekladu Emanuela Peroutky
(Mylenky, Praha, Laichter, 1908) a konen v pekladu Rudolfa Kuthana Hovory k sob
sammu r. 1934 v Praze. Dodejme jen jet, e mezi slavnmi teni tohoto dla nachzme i
francouzskho myslitele Blaise Pascala.
Ludvk Svoboda
HOVORY K SOB
KNIHA PRVN
Mj dd Verus mi dval piklad dobrho srdce, kter se nedovede hnvat. /I/
Slavn pamtka mho otce mi byla pobdkou ke skromnosti a k munosti. /2/
M matka mi vtpovala zbonost a tdrost a odpor nikoliv jen k patnm skutkm, nbr i k
mylenkm na n; mimoto i zlibu v prostm ivot, kter je vzdlen pepychu. /3/
Svmu praddovi jsem vden za to, e jsem nechodil do veejnch uili, ale ml jsem
vborn uitele doma; a tak za poznatek, e se na takov vci nem etit nkladu. /4/
Svmu vychovateli jsem povinen dkem, e nestranm ani Zelenm ani Modrm v cirku, ani
nehoruji pro zpasnky se ttem okrouhlm nebo podlouhlm; od nho jsem se uil
trplivosti v nesnzch, spokojenosti s mlem, samostatnosti v prci, nevtravosti v zleitosti
jinch a nedvivosti k pomluv. /5/
Diogntos m odvedl od malichernho pachtn, od vry v povdaky kouzelnk a arodj o
zakvn a vymtn zlch duch a jin povry; tak od vry v pedpovdi kepelek a od
strachu z podobnch povr; nauil m snet pm slova a sblil m s filosofi; z jeho
nvodu jsem poslouchal nejprve Bakcheia, potom Tandasida a Makina, ji v mld jsem
psal dialogy a oblbil jsem si prost
poln lehtko se zvec koz a jin podobn obyeje hellnskho ivota./6/
Rustikovi jsem vden za poznatek, e mm zapoteb svou povahu zlepovat a zdokonalovat;
e jsem se nedal na scest sofistickho horlitele, nepsal jsem o przdnch teorich a neupadal
v mravoun kzn a e jsem si okzale nehrl na kajcnika nebo dobrodince; tak za to, e
jsem se zekl rtorickho a poetickho krasoenn, e se doma neprochzm v roue filosofa
a nedopoutm se jinch takovch vstednost; e sv dopisy pu prost, asi tak, jako psal
prv on ze Sinuessy m matce; e tm, kte se na mne rozhnvali nebo mi ublili, vychzm
ochotn a smliv vstc, jakmile projev vli se mnou se udobit; e jsem si zvykl pozorn
st, nespokojuji se povrchnmi soudy a vanilm hned tak nepisvduji; konen i za to, e
jsem se seznmil s vahami Epikttovmi, kter mi zapjil ze sv knihovny. /7/
Od Apollnia jsem se uil nezvislmu mylen, nekolsav rozvnosti, kter se ned nim
jinm ne rozumem, a ustavin duevn rovnovze, a v prudkch bolestech nebo pi ztrt
dtte nebo v zdlouhavch nemocech.
Na nm jako na ivm pklad jsem si jasn uvdomil, jak jeden a t lovk me bt i
velmi rzn, a pece shovvav. Nikdy nebyl, jak jsem si viml, pi vyuovn nevrl a svou
zkuenost a obratnost ve vdeckch vkladech zejm nepokldal za dnou zvltn
pednost.
Od nho jsem se tak uil, jak mme pijmat takzvan ptelsk sluhy, abychom se tm
neponiovali, ale abychom zase neprojevovali neuznalou nevmavost. /8/
Od Sexta jsem se hledl piuit shovvavosti; byl mi vzorem otcovsk vldy v rodin; od nho
jsem pevzal zsadu t ve shod s prodou; od nho jsem se uil nelen dstojnosti,
starostliv pozornosti k ptelm a trplivosti k lidem nevdomm a neuvlivm; dovedl se
dobe srovnat se vemi, take styk s nm byl pjemnj ne jakkoliv lichocen: vak se tak
til prv u svch vrstevnk nejvt vnosti. Jak srozumiteln a promylen vyvozoval a
sestavoval zsady nezbytn pro ivot! A nikdy nejevil ani stopy hnvu, ani dn jin
nruivosti, a pi sv naprost "nenruivosti" byl zrove zase prodchnut nejvelej lskou k
blinmu. Byl uznal, ale nevtrav, a dbal vestrannho vdn - neokzale. /9/
Od gramatika Alexandra se mi dostalo pouen, e ne mme bt neetrn a pke se chovat k
lidem, jestlie pronesli vraz, kter se p ryzosti nebo duchu jazyka nebo libozvunosti, a
e jim spe mme slun naznait, jak by se to nebo ono mlo ci, a u formou odpovdi
nebo pouen nebo spolenho uvaovn o podstat vci, nikoli jen o onom slov, nebo
njakou jinou vhodnou
a pleitostnou pipomnkou. /10/
Fronto m pivedl k poznn, kolik zvisti a pletichstv a pokrytectv vz v samovld a jak
ta nae takzvan lechta obyejn mv mlo lsky k blinmu. /li/
Platnik Alexander m nabdal, abych se jen zdka, a ne bez vnch dvod, uchylovalk
omluv, a psemn nebolistn, e "nemm kdy", a abych se tmto zpsobem pod zminkou
nvalu prce ustavin nevyhbal povinnostem, kter plynou z naeho vztahu k blinm. /12/
Catulus mi vtpoval, e nemme bt nevmav k vtkm ptel, ba ani k vtkm
bezdvodnm, a spe se mme snait jejich dvru opt zskat; o svch uitelch e mme z
Cel due mluvit uznale, jak se to vyprv o Domitiovi a Athnodotovi, a sv dti milovat
opravdov. /13/
Bratr Severus mi byl vzorem lsky k rodin a lsky k pravd a spravedlnosti; jeho
prostednictvm jsem se seznmil s Thraseou, Helvidiem, Catonem, Dinem a Bratem, od
nho jsem zskal pedstavu demokratick stavy, v n vldne spravedlnost a obansk
rovnoprvnost, a krlovsk vldy, kter si nade vechno v svobody poddanch; mimoto ve
mn probouzel trvalou a nikdy neutuchajc ctu k filosofii, dobroinnost a vrcholnou
tdrost, dobrou nadji a dvru v lsku ptel a pmost k tm, jejich jednn odsuzujeme; a
tak pesvden, e se nai ptel
nemaj dohadovat o tom, co od nich chceme nebo nechceme, ale e jim to mme jasn
ci./14/
Od Maxima jsem se uil sebeovldn, nekolsavosti za dnch okolnost, dobr mysli v
tsnch vbec a v ne-mocech zvl, pimen povaze i vldn i vn, a ne-reptavmu
konn povinnost. Vichni byli pesvdeni, e sml tak, jak mluv, a e nechov patn
mysly, a in cokoliv. Niemu se nedivil, nieho se nedsil, nikdy se neukvapoval, ani
nevhal, nikdy nebyl rozpait ani sklen, ani nevzan vesel, ani zase nevrl, ani
podezrav; byl dobroinn, smliv a nenvidl lhan; byl spe obrazem lovka od prody
bezvadnho ne sebe zdokonalujcho. Nikoho nikdy ani nenapadlo se domnvat, e je jm
pezrn, ale tak se nikdo neopovil nad nho vyvyovat. A ve styku s nm byl zvltn
pvab. /15/
U svho otce jsem vdal vldnost, ale i neoblomn setrvn na kadm zrale uvenm
rozhodnut; tak lhostejnost k takzvanm poctm a zlibu i houevnatost v prci. Rd
naslouchal tm, kte se vytasili s nvrhem obecn prospnm, a kadmu mil nechyln,
jak si zaslouil. Ml zkuenost, kde je poteb ote pithnout a kde povolit, uinil ptr
dvrnm stykm s hochy, byl spoleensk, ale nikdy sv ptele nenutil, aby s nm pokad
stolovali nebo aby ho na cestch bezpodmnen doprovzeli; kdy pak si z njakho dvodu
zstali doma, nikdy jim to neml za zl.
V poradnch schzch aevrubn a trpliv vechno zkoumal a neupoutl od uvaovn
pedasn, spokojen s lec -jakmi npady. Sv ptele si dovedl zachovat a jeho nklonnost k
nim nikdy nebyla vrtkav ani zaslepen. Za vech okolnost si stail sm a vdycky bval v
dobr me. Myslil daleko do budoucna a pedem pamatoval na kadou mahkost, ale
neokzale. Odmtal ovace a velik lichocen, ustavin bdl nad potebami e, omezoval
veejn vydn a dobe snel i vtky v tchto a podobnch vcech. Ve vztahu k bohm byl
prost povrivosti, ve vztahu k lidem nelovil jejich pze, nelichotil jim, ani nenadroval
davu, nbr byl ve vem vudy stzliv a pevn, vdy dbal slunosti a nezavdl pekotn
novoty. Statk pispvajcch svm zpsobem k zpjemnn ivota, jakch tstna sdostatek
dopv, uval stejn skromn jako bez okolk, take z toho, co ml, zcela pirozen se til,
co pak neml, toho nepostrdal. 0 nm nikdo nemohl ci, e je sofista, tlachal nebo pedant,
nebo kad vyctil, e je to zral a dokonal mu, nepstupn pochlebovn a schopn dit
zleitosti svoje i jinch. Mimoto si dovedl vit opravdovch filosof, ale ostatn
nezlehoval, ani se jimi nedval zavdt. Byl roztomil spolenk a vesel, ale ne nemrn.
Tak tlesn strnce vnoval pimenou pi, nikoli ovem jako lid, kte pespli lp na
ivot nebo si potrp na hezk zevnjek, ale nebyl v tto vci lhostejn, take pi sv
opatrnosti neml takka ani zapoteb lkaskch rad a velijakch lk.
Podivuhodn bylo, jak nezvistiv ustupoval tm, kte si osvojili njak obzvltn znalosti,
nap. v enictv nebo v oboru prva nebo v etice nebo v nkterch jinch vcech, a jak jim
bval npomocen, aby doli uznn, kad podle svch zvltnch pednost. Akoli ve vem
vudy etil zddnch zvyklost, pece si nijak okzale nehrl na strce zddnch d. Byl
neptel zmn a neklidu, rd setrvval na tch mstech a pi tm zamstnn a tebas i po
prudkch zchvatech bolen hlavy ihned se zase ujmal svch obvyklch prac s mladickou
ilost. Tajemstv nemval mnoho, ba spe pramlo a velmi zdka, a to jet jen v
zleitostech veejnch.
V podn slavnostnch her, v podnikn staveb, v rozdlovn penitch dar a podobnch
vcech byl rozvn jako mu, kter m na zeteli jen to, co je nutno init, nikoliv uznn za
in. Nikdy se nekoupal v nevhodnou dobu, nebyl posedl stavebn horekou a nehloubal o
jdle ani o jakosti a barv odv nebo o pvabech mladch otrok. Neml v sob nic
nepvtivho, nic zarejcho ani ukvapenho, nic, emu by se mohlo ci vstedn, ba spe
mval vechno dopodrobna rozveno, jako by ml asu nazbyt, klidn, spodan, nezvratn
a v do
konal shod s povahou vci sam. Na nho se, myslm, dobe hodilo to, co se pipomn o
Sokratovi, e se toti dovedl i odkat i uvat prv tam, kde si vtina lid pon v odkn
slabosky a v poitcch nestdm. Ale dovst oboj, mun se odkat i nepebrat, je znak
povahy dokonal a nezdoln, jakou projevil on za nemoci Maximovy. /16/
Bohm dkuji za to, e jsem ml dobr ddy, dobr rodie, dobrou sestru, dobr uitele, dobr
druhy i skoro vechny dobr pbuzn a ptele; tak za to, e jsem se na nikom z nich z
unhlen neprovinil, akoli jsem ml takovou povahu, e bych se asi byl neho podobnho
dopustil, kdyby se byla naskytla pleitost; ale dobrodinm boh nikdy nenastaly okolnosti,
kter by m byly uvedly v pokuen.
Bohm dkuji i za to, e jsem nebyl pli dlouho vychovvn u ddovy milostnice, e jsem si
uchoval kvt mld neporuen a nevyspl v mue pedasn, ba spe pozdji, ne je
obvykl; t za to, e jsem byl podzen vladai a otci, kter dovedl ze mne vykoenit vechnu
domlivost a pivst m k poznn, e je docela dobe mon t u dvora, a pitom se obejt
bez osobn stre, bez honosnch odv, bez pochodn a soch a jinch okzalost, ba e se
mohu chovat jako prost oban, ani se proto jevm mn dstojn a mn dbal svch
vladaskch povinnost k sttu.
Tak jsem jim vden za to, e se mi dostalo takovho bratra, kter m svou povahou dovedl
nabdat k bedlivmu pozorovn sebe sama a zrove m oblaoval svou ctou a oddanost;
za to, e se mi nenarodily dti nena-dan a znetvoen; za to, e jsem neml pli velk
spchy v enictv a v bsnictv ani v ostatnch oborech, kter by m byly bezpochyby trvale
zaujaly, kdybych byl pozoroval, e v nich zdrn prospvm; za to, e jsem bez otlen
dopomohl svm vychovatelm k dstojenstvm, po nich nepochybn touili, a nikdy jsem je,
a dosud mlad, neodbval slibovnm, e tak uinm pozdji; za to, e jsem poznal
Apollnia, Rustika a Maxima; za to, e jsem si tak asto a iv uvdomoval pravou podstatu
ivota shodnho s prodou: ctu k bohm a darm jimi udlovanm, k jejich pispn a
vnuknut, nebo nic mi nebrn t u nyn ve shod s prodou,j vak e svou vlastn vinou
stle jet v tom pokulh vm z neposlunosti napomenut a takka pokyn boch; tak jsem
jim vden za to, e m zdrav po tak dlouhou
dobu obstlo v takovm ivot; e jsem se zdrel styk s Benediktou a 8 Theodotem a tak
pozdji jsem z nruivost lsky vystzlivl; i za to, e mnohdy, a rozhnvn na Rustika,
pece jen jsem si nedovolil nic, eho bych byl potom litoval; e m matka, j bylo souzeno
zemt v mladm vku, alespo sv posledn lta strvila u mne; e kdykoli jsem si pl
pomoci lovku chudobnmu nebo
njak jinak strdajcmu, nikdy jsem nemusil slyet, e nemm na to penz, a e m samho
nepostihla podobn tse, abych musil od jinho nco pijmat; e se mi dostalo dobr eny,
tak povoln, tak oddan a tak prost; e jsem ml sdostatek schopnch vychovatel pro sv
dti; e se mi prostednictvm sn dostalo leckter pomoci, zejmna proti chrlen krve a
zvratm; a konen, kdy jsem zatouil po filosofii, e jsem neupadl do rukou njakho
sofisty a nemail as planm spisovnm nebo rozebrnm sylogismu nebo hloubnm o
hvzdskch zhadch. Nebo vechny tyto vci vyaduj pomoci boh a pzn osudu. /17/
Vzemi Kvd nad Granuou
Hned rno k sob promlouvej takto: Setkm se s lovkem vetenm, nevdnm,
domlivm, potutelnm, zvistivm a sobeckm. Vechny tyto vady vyplvaj z jejich
neznalosti dobra a zla. J vak jsem dospl k poznn, e dobro svou pirozenost je krsn a
zlo je okliv a e tak pirozenost prv toho, kdo chybuje, je pbuzn s mou, nikoli snad
ast na te krvi nebo rodu, nbr na tm rozumu a jeho boskm podlu: nemohu tedy od
nikoho z nich utrpt kodu, nebo nikm se nedm zlkat k niemu oklivmu; tak se vak
nemohu na svho pbuznho hnvat ani se s nm neptelit, nebo jsme stvoeni k
souinnosti, zrovna jako nohy, ruce, jako on
vka a ob elisti. Proti sob pracovat by tedy bylo proti prod; pracujeme pak proti sob,
jestlie se hnvme druh na druha a od sebe se odvracme. /I/
A u jsem cokoli ten j zde, je to jen trocha masa, troche ivoinho dechu a vd rozum.
Nech knihy knihami, nerozptyluj se jimi, nen ti to dovoleno. A jako bys u ml zemt, tou
trochou masa pohrdej; je to jen krvav kal a kosti a osnova lach, cv a tepen. Tak si vimni,
co je to dech! Proud vzduchu, a to jet nikoli nepetrit, nbr co chvli vydechovan a
hned zase pohlcovan.
Tet pak st je vd rozum. O n rozjmej takto: Jsi u staec; a proto ji nenechvej dle v
porob a nedovoluj, aby j zmtaly sobeck pudy jako loutkou, ani aby reptala na svj
ptomn osud nebo aby nakala na budoucnost. /2/
KNIHA DRUH
Dla bo jsou plna prozetelnosti, ale ani dla nhody nejsou bez pirozen spojitosti a
souvislosti s tm, co se dje zenm prozetelnosti. Z n vyvr ve. J dluno pist i vechno
nevyhnuteln a zrove douc vesmrnmu celku, jeho soust jsi tak ty. Ale to, co
vyaduje pirozenost vesmrnho celku a co pispv k jeho zacho vn, je dobrem i kad
jednotliv sti prody; vesmr pak zachovvaj pemny, a to jak prvk, tak i tles z nich
sloench. - Na tchto poznatcch pesta a ty a jsou stle tvmi zsadami; a ze po
knihch zapu, abys neumral roztrpen, nbr s opravdovou oddanost a upmnou vdnost
k bohm. /3/
Vzpome si, jak dlouho jsi otlel s tmito vahami a kolikrt jsi dostal od boh lhtu, a neuil
jsi j! Mus si u konen uvdomit, jakho svtovho celku jsi st a jakho svtovldce jsi
vronem; a e m vymezenou lhtu! Jestli ji neuije k vyjasnn sv due, pomine, jako i ty
pomine, a u se nikdy nevrt. /4/
Kadou chvli dbej usilovn toho, abys konal svj kol jako man a jako mu se svdomitou
a nestrojenou opravdovost, s velou lskou k blinm, nezvisle a spravedliv a aby ses
nadobro vyprostil z mylen na vechno ostatn. A jist se vyprost, bude-li podnikat kad
dlo tak, jako by bylo posledn v tvm ivot, clevdom a bez zarytho odporu k pkazm
rozumu, bez pokrytectv a bez reptn na osud ti uren. Vid, jak mlo vc sta si osvojit,
aby tvj ivot plynul astn a bohulib!
Zajist ani bohov nebudou nic vce poadovat od toho, kdo et tchto zsad. /5/
Jen se sniuj, m due, dle se sniuj; ale pak u nebude mt kdy, abys mla v ct sebe,
nebo jen jeden ivot m kad. A ten tvj u je mlem u konce, a ty pod jet nem ctu k
sob a radji skld sv tst v due jinch. /6/
Rozptyluje t nco zven? Nue, dopej si asu, aby ses piuil nemu opravdu dobrmu, a
pesta bloudit na zdabh! Ale mus se vysthat tak jinho poblouzen: nebo zpozdile si
vedou i ti, kte se v ivot lopot do navy, ale nemaj ped sebou cfl, k nmu by zamili
kadou svou snahou a vbec kadou pedstavou. /7/
Nesnadno lze najt lovka, kter by byl neasten proto, e si nevm, co se dje v dui
nkoho jinho; kdo vak nesleduje kad hnut sv vlastn due, je neasten v kadm
ppad. /8/
Stle mus mt na mysli toto: jak je pirozenost vesmrnho celku a jak je tvoje, v jakm
vztahu je ta k on a jak asi je to st a jakho celku, a e ti tedy nikdo na svt neme brnit
jednat a mluvit pokad v souhlasu s prodou, jej jsi soust. /9/
Theofrastos ve svm srovnvn lidskch provinn, pokud je ovem mon nco takovho v
irm smyslu srovnvat, sprvn filosoficky dovozuje, e t jsou peiny spchan z
popudu cht ne z hnvu: nebo rozhnvan se odvrac od pkaz rozumu s pocitem jaksi
ltosti a tajn sklenosti, kdeto lovk chybujc z popudu cht se dv pemoci pocitem
libosti a projevuje tud ve svch poklescch vt mru nekzn a slabosti. Sprvn tedy z
toho vyvodil Theofrastos ppadn filosofick zvr, e trestuhodnj je pein spchan z
libosti ne z ttosti. Vbec pak rozhnvan se spe podob lovku, kter byl naped
bezprvm doten a ltost k hnvu donucen, naproti tomu druh se odhodlv k bezprv ze
sv vle, nebo se dv strhnout k lecjakmu skutku
svmi chti. /10/
Jednej, mluv a mysli ustavin tak, jako by ses u ml rozlouit se ivotem! Jestlie bohov
jsou, pak odchod z tohoto svta nen pranic hroznho, nebo v dn zlot jist neuvrhnou;
jestli nejsou nebo se o lidsk vci nestaraj, propak dle t ve svt bez boh a bez
prozetelnosti? Ale bohov jsou, o lidsk vci se staraj a vloili naprosto v moc lovka, aby
neupadl v opravdov zlo; a kdyby bylo snad jet njak jin zlo, tak by se byli postarali, aby
bylo v moci kadho lovka v n neupadnout. Co vak nein horm lovka samho, jak by
mohlo uinit horm jeho ivot? Vesmrn proda byla by to pece nepehldla ani z
nevdomosti, ani z vdom nemohoucnosti nco takovho zamezit nebo napravit, ani z
nedostatku schopnosti nebo dovednosti by se byla ne
dopustila tak povlivho omylu, aby se dobra i zla dostvalo stejn lidem dobrm jako zlm
bez rozdlu. A prv smrt i ivot, slva i ponen, bolest i rozko, bohatstv i chudoba - to
vechno bv stejn dlem dobrch jako zlch, nebo to nen ani krsn, ani okliv; tedy
ani
dobro, ani zlo. /l1/
Jak rychle vechno zanik: ve svt lid, ve vnosti povdom o nich! Tak vechno, co je
smyslm pstupn, a zejmna to, co rozko vb i bolest odstrauje nebo se v zaslepenosti
veleb - jak je to ve bezcenn, malichern, poskvrnn, jak pomjiv a mrtv, o tom rozjmat
pslu na rozumov schopnosti. Kdo jsou oni, jich vratk soudy a hlasy udluj slvu? Co
je to zemt? Phldneme-li k vci sam o sob a odloume-li od n rozumovm rozborem
vechny domysly obraznosti, pak nebudeme pokldat smrt za nic jinho ne za kon prody:
boj-li se vak nkdo konu prody, je dtina.
Ale smrt je nejen kon prody, nbr prod dokonce prospv. - Tak o tom teba rozjmat,
jak se lovk dostv do styku s bohem, kterou st sv bytosti a jak si potom vede tato jeho
st./12/
Nen vtho uboka, ne je lovk, kter podle slov Pindarovch zkoum hlubiny zemsk" a
usiluje vyptrat, co se asi dje v duch jeho blinch, ani tu, e by stailo, kdyby se
zabval jen bostvem ve svm nitru a jemu opravdov slouil. Zle pak tato sluba v tom,
aby je chrnil ped skvrnou nruivost, tknm bez cle a reptnm na kterkoli skutek boh
i lid; nebo vechny bosk iny si zaslou ctu pro dokonalost boh a vechny iny lidsk
maj nm bt mil pro nae spznn s bd-ini, ba leckdy si zaslou jistou mrou i politovn
pro lidskou neznalost opravdovho dobra a zla, co je nemen vada ne neschopnost
rozeznvat bl od ernho. /13/
I kdybys ml bt iv ti tisce let a tebas i desetkrt tolik, bu pesto pamtliv toho, e nikdo
neztrc jin ivot ne ten, kter prv ije, a e jin ivot neije ne ten, kter ztrc. Vyjde
tedy nejdel ivot najedno s nejkratm; nebo ptomnost je vem stejn a ztracen nm
nenle, a tak se jev to, co ztrcme, jenom jako okamik. Vdy nikdo pece neme pozbt
ani minulosti, ani budoucnosti, nebo jak by ho kdo mohl pipravit o to, co nem? Je tedy
poteb stle mt na pamti toto : za prv, e veker dn je od vnosti stejno-tvrn a v
uritch obdobch se opakuje a e je tedy lhostejn, zdali pozoruje tyt vci sto i dv st let
i celou vnost; a za druh, e i nejdle ijc i nejdve umrajc ztrc stejn, nebo je to
prv jen ptomnost,j me pozbt, vdy pece m jenom ji, a co nem, to neme ztratit.
/14/
Vechno zle na pedstavch. To zejm plyne z vroku kynika Monima; a zejm je i cena
toho vroku, jestlie se z nho vybere prav jdro. /15/
Nejvce se lidsk due sniuje, kdykoli se svou vlastn vinou stv hlzou a takka vedem
vesmru; nebo nespokojenost s kteroukoli ivotn udlost je odpadlictv od prody, v jej
oblasti jsou zahrnuty pirozenosti vech ostatnch bytost. Za druh se due sniuje, kdykoli se
s nelibost odvrac od nkoho z lid nebo se dokonce obrac proti nmu s myslem mu
ukodit, jak to dlvaj due rozhnvanch. Za tet se sniuje, jestlie se dv pemoci
rozko nebo bolest. Za tvrt, jestlie se petvauje a jedn nebo mluv pokrytecky a proti
pravd. A za pt, jestlie sv skutky a snahy nezamuje k uritmu cli, nbr jedn
nazdabh a nedsledn, akoli se pece i nejnepatrnj vci maj dt se zetelem k cli.
Konen pak cl rozumnch bytost jest poddit se rozumu a du sttu s nejctihodnj
stavou. /16/
Trvn lidskho ivota je bod, jeho podstata -? neustl proudn, smyslov vnmn je kaln,
sloen celho tla nchyln k rozkladu, due - arovn kruh, n osud - zhada, nae povst -
plod libovle. hrnem eeno: vechno, co se vztahuje k tlu, je proud zmn, a co se vztahuje
k dui, sen a dm, ivot je boj a putovn cizinou a posmrtn slva - zapomnn. Co ns tu
tedy me bezpen vst? Jedno jedin - filosofie. A jej pkaz je, abychom bostvo ve svm
nitru chrnili ped zneuctnm a honou a dopomhali mu k vtzstv nad rozko i bolest,
abychom nic neudlali nazdabh, nic podvodn ani pokrytecky a abychom byli nezvisl na
innosti nebo neinnosti kohokoli jinho; abychom se ochotn podrobovali vem udlostem i
dlm s pesvdenm, e k nm pichzej tamodtud, odkud jsme pili my sami, a konen
abychom oekvali smrt s odevzdanou mysl jako pirozen rozlouen prvk, z nich se
kad stvoen
skld. Nen-li vak pro prvky sam nic hroznho v tom, e se kad z nich ustavin
pemuje v jin, pro by se kdo dsil pemny a rozkladu vech dohromady? Vdy se to
dje ve shod s prodou; a co se dje ve shod s p rodou, nen zlo. /17/
Psno v Carnuntu
KNIHA TET
Je teba mt na mysli nejenom to, e se ivot kadm dnem krt a e se jeho zbytek
zmenuje, ale je poteb se zamyslit i nad tm, e i kdyby byl lovk dle iv, je pece jen
nejist, zdali potom i nadle jeho rozum stejnou mrou sta na chpn veho dn a na
uvaovn, kter smuje k poznn vc boskch i lidskch. Nebo zane-li lovk na duchu
tupt, pak sice jet nepestv jeho dchn, trven, vytven pedstav, funkce jeho pud a
podobn innost, avak u pedtm v nm uhasn schopnost sebe sama ovldat, kadou
povinnost si ve vech bodech uvdomovat, vechny jevy nleit rozbrat a rozjmat zejmna
o tom, zdali u je naase ze svta odejt, a o jinch podobnch vcech, kter vyaduj
dokonale vytbenou soudnost. Teba si tedy pospit nejen proto, e jsme kadou chvl k
smrti bl, ale tak proto, e schopnost sledovat a chpat vechno dn utuch u dv.
Povimnut zasluhuje tak to, e i prvodn jevy prodnho dn mvaj zvltn zajmav
pvab. Tak napklad: jestlie se pee chlb, leckter jeho sti popraskaj, a prv tyto
pukliny, kter jsou do jist mry proti pekaovu zmru, vypadaj jaksi hezky a bud zvltnm
zpsobem chu k jdlu. Tak fky, kdy jsou nejzralej, praskaj. Pezrlm olivm dodv
zvltn krsy prv to, e nemaj daleko k hnilob. Tak klasy sklnjc se k zemi, svratl
obo lva, pna vytkajc kancm z tlamy a mnoh jin kazy maj daleko do krsy, jestlie
pzorujeme kad z nich sm o sob, pesto vak, ponvad provzej prodn dn, pispvaj
k jeho ladnosti a mvaj svj pvab, take oku vnmavmu a schopnmu hlubho porozumn
pro dn ve vesmrnm celku jist se bude zdt tm kad i z tchto prvodnch jev v
celkovm uspodn msi osobit hezkm. Takov pozorovatel se zadv se stejnm
zalbenm na skuten chtn elmy jako na jeho zpodoben malem nebo sochaem a svm
pronikavm okem vystopuje zrovna tak pvab zralosti
u staeny a starce jako kouzlo mld u dt. Mnoh takov pklady se arci nebudou zdt
pesvdiv kadmu, nbr jen tomu, kdo m ryze dvrn vztahy k prod
a k jejm dlm. /2/
Hippokrats vylil mnoho nemoc, a sm se pak rozstonal a zemel. Chaldeov mnoha lidem
pedpovdli smrt, a potom svmu osudu tak neuli. Alexander, Pompeius a Caius Caesar
tolikrt vyvrtili ze zkladu cel msta a v bitevnch adch pobili myridy jezdc i pch, a
konen se tak sami rozlouili s ivotem. Hrkleitos, kdy se tolik nahloubal o zniku
vesmru ohnm, zemel vodnatelnost, na celm tle naten hnojem. Dmokrita zahubily vi,
Sokrata jin vi. Pro tohle vechno? Vstoupils na lo, plul jsi a pistl: vystup! Bude-li to v
nov ivot, pak ani ten nebude bez boh; pakli ve smyslovou necitnost, skon se tv strasti i
slasti a tv slouen n
dob nekonen hor, to je on sti tv bytosti, kter se podrobuje t vy: a ta vy je -
bosk rozum v tob, ona pak - zemit a krvav kal. /3/
Neutrcej zbytek svho ivota pemlenm o jinch, jestlie to nem vztah k nemu obecn
prospnmu (tm se jen pipravuje o monost jin innosti): tedy velijakm hloubnm o
tom, co ten nebo onen dl a pro asi, co mluv a o em peml a co asi m za lubem, a o
jinch takovch vcech, kter zpsobuj, e se uchyluje od sledovn sv vlastn vd sti.
Dluno tedy vylouit z ady naich pedstav i vechno libovoln a jalov, jmenovit pak
vetenost a zlomyslnost, a je poteb si navyknout jen takovmu pemlen, abys na otzku
zistajasna danou: "Na ted mysl?" mohl neprodlen a upmn odpovdt: "Na to"o na to",
tak aby z toho bylo ihned patrno, e veker tv mylen je prost, ptelsk a hodn
spoleenskho tvora, kter se zdruje pomylen na rozkoe a poitky vbec a prv tak i
evnivosti, zvisti, podezravosti i jinho podobnho, nad m by ses musil rdt, kdyby ses
doznval, e ses prv tm v duchu obral.
Vdy takov lovk, kter ani chvli neotl s tm, aby se u piadil k nejlepm, se stv
jakmsi knzem a sluebnkem boh prv svm dvrnm stykem s bostvem, kter sdl v
jeho nitru. Toto pak uzpsobuje lovka, aby il neposkvrnn chti, nezrann jakoukoli
strast, nezdeptn jakoukoli potupou, odoln vi kad patnosti, aby byl zpasnkem v
nejvtm zpase, ve vtznm boji 8 nruivostmi, aby byl hluboce prodchnut spravedlnost,
aby z cel sv due vtal vechny phody i dly a aby pespli nehloubal o ech a
skutcch a zmyslech jinch lid, ledae to bezpodmnen d obecn prospch. Nebo
jedinou pobdkou k innosti jsou mu jeho povinnosti a pedmtem jeho ustavinch vah je,
jak asi je jeho dl v osnov vesmrnho celku; tyto sv povinnosti svdomit pln, svj dl
pak pokld z pesvden za dobr, nebo dl jednomu kadmu uren je zrove jeho
"pnos", zrove i "pspvek" vesmrnmu celku.
Tak m na pamti, e vechny rozumn bytosti jsou vespolek spznny a e je teba ve
smyslu lidsk pirozenosti peovat o vechny lidi, ale nen teba dbt mnn vech lid, nbr
jenom tch, kte ij ve shod s prodou; a pokud se tk lid, kte takto neij, tu m
neustle na pamti, jak si asi vedou doma i mimo dm, ve dne
i v noci, jac jsou a v jak asi spolenosti se poskvruj.
Proto nepikld ani chvle takovch lid nejmen cenu, nebo jist nejsou spokojeni ani
sami se sebou. /4/
Nic nekonej neochotn ani sobecky, nic nerozvn ani s nechut! Nehal sv mylenky v
cetky krasoenictv, nebu rozvln ani veten! A mimoto a ono bostvo v tob je
vdcem bytosti siln, dstojn a spoleensk, pravho mana a vladae, kter se postavil na
stanovit, na nm poslun, ani se musil dokldat psahou nebo svdectvm kohokoli,
oekv povel k odchodu ze ivota. A hle si osvojit jasnou mysl a nezvislost jak na pomoci
vnj, tak i na onom klidu, kter by ti mohli zajistit jin. Zkrtka: stj sm zpma, nikoli
zpimovn! /5/
Nalz-li v lidskm ivot nco lepho, ne je spravedlnost, pravda, umenost a munost a
vbec ne je stav due, kter je spokojena sama se sebou (co t uzpsobuje k inm podle
sprvnho rozumu) a spokojena i s dlem osudu, pokud se co pihz mimo lidskou vli -
vid-li tedy nco lepho ne toto, pak se celm srdcem k tomu obra a objevenho
nejlepho uvej! Pakli se ti nic nejev lepm, neli je prv bostvo, kter sdl v tob, kter
si podrobilo sv vlastn chte, kter bedliv zkoum kadou pedstavu, kter se vyprostilo,
jak tomu kal Sokrates, ze "svod smysl" a sebe poddilo bohm a peliv se star o lidi -
jestli vechno ostatn shledv mn vznamnm a mn cennm neli toto, niemu jinmu
ve svm srdci nevykazuj msto! Nebo jakmile se piklon k nemu jinmu a sejde ze sv
cesty, pak u si nedoke tak nechyln, nadeve jin cenit ono vlastn dobro, kter ti
opravdu nle.
S tmto dobrem, kter se zakld na rozumu a spoleenskm ctn, se naprosto nesm
srovnvat cokoli jinorodho, jako napklad chvla davu, vysok hodnosti, bohatstv nebo
smysln poitky. Nebo toto vechno, i kdy ti jenom nakrtko zalahod, rzem t peme a
s sebou strhne. Ty vak, pravm, upmn a svobodn si zvol to lep a toho se pidruj! Lep
pak je to, co je prospn. A je-li ti to prospn jako bytosti rozumn, dbej toho; jestli jen
jako ivoichu, vyslov se o tom a
svou soudnost chra ped zaslepenm, aby tv rozhodnut bylo neoblomn! /6/
Za prospn nikdy neuznvej to, co by t mohlo nkdy pimt zruit vrnost, zpronevit se
cti, zanevt na n koho, podezrat ho i proklnat, petvaovat se nebo se roztouit po nem,
co m zapoteb stn a zclon! Kdo d pednost rozumu, svmu to bostvu, a posvtn slub
jeho vzneenosti, nebude hrt tragdii, nebude nakat, nebude touit ani po samot, ani po
hlun spolenosti, a co je nejdleitj - nebude ani na ivot lpt, ani z nho utkat a
vbec mu nebude zleet na tom, zdali jeho due bude v tle uzavena na del i krat dobu.
Nebo i kdyby se ml rozlouit s ivotem tebas ihned, odejde tak poslun, jako kdyby ml
vykonat kteroukoli jinou vc, kterou je mono provst estn a dn; a jenom toho se bude
po cel ivot vysthat, aby svou dui nevydval napospas zmnm, jak neslu bytosti
rozumn a spoleensk. /7/
V dui lovka ukznnho a dokonale oitnho se nenajde nic hnisavho, nic potsnnho
ani pod povrchem zkaenho. A osud neperuuje jeho ivot ped ukonenm, jak by se mohlo
ci o tragickm herci, kdyby odchzel z jevit, jet ne svou lohu v dramatu skonil a
dohrl.
Tak v nm nen pranic otrockho, nic lenho, nic zvislho ani nedrunho, nic
nesamostatnho ani potmilho. /8/
Va si daru sv soudnosti: ona je schopna zaruit, aby ve tv vd sti u dle nevznikaly
soudy, kter by se nesrovnvaly s pirozenm urenm rozumn bytosti. Toto pikazuje
uvlivost a pchylnost k lidem i odevzdanost do vle boh. /9/
Pidruj se tedy jen tchto nkolika zsad a vemu ostatnmu dej vhost! Tak mj na pamti
jet to, e kadprov jen ptomnost - tento okamik: vechny ostatn chvle jsou dlem
proity, dlem v neznmu. Nepatrn je tedy doba, kterou kad ije, nepatrn je koutek zem,
kde ije, nepatrn je i sebedel posmrtn slva en pouhou posloupnost lidiek, kte co
nevidt tak zemou a kte neznaj ani sebe sam, nato nkoho dvno a dvno zemelho.
/10/
K eenm zsadm budi pipojena jet jedna: o kad vci, kter prv zasahuje do tvch
pedstav, si utvo pesn pojem neboli obraz, abys ji vidl, jak je ve skutenosti svou
podstatou, obnaen, jako celek i ve svch soustech, a aby sis dovedl pravm jmnem
oznait jak ji, tak i jednotliv sti, z nich se skld a v n se opt rozpadne. Nebo nic
nepispv k duevnmu zulechtn takovou mrou, jako kdy dovede metodicky sprvn
zkoumat kadou vc, kter t v ivot potkv, a pokad na ni nazrat tak, e ti ihned
vysvitne, jakmu vesmrnmu celku a jak asi uitek ta vc pin, jakou m cenu vzhledem
k vekerenstvu a jakou vzhledem k jednotlivci, pokud je obanem nejvyho sttu, k nmu
ostatn stty jsou v pomru jednotlivch dom k mstu. Ptej se tedy: kterpak je to vc, je mi
te vnuk pedstavu, z jakch st se skld, jak dlouhho trvn je svou pirozenost
schopna a kterou ctnost mm vzhledem k n osvdit, napklad mrnost, munost,
pravdomluvnost, vrnost, prostotu, sobstanost nebo nkterou jinou?
A proto si pi kad jednotlivosti kej: tohle pichz od boha; ono opt vznik nepetritou,
samm osudem zosnovanou spojitost jednotlivch pin, i jejich nhodnm sbhem; onoho
se mi zase dostv od mho soukmenovce, pbuznho i druha, kter ovem nev, co je ve
smyslu jeho lidsk pirozenosti. J vak to vm; a proto s nm zachzm podle pirozenho
zkona spoleenskosti laskav a spravedliv, ale zrove mm na zeteli pravou cenu vc
vnjch. /l1/
Kon-li svou denn povinnost podle pkaz sprvnho rozumu - horliv, neoblomn, v dobr
vli a nikdy jen jako nco vedlejho, a uchovv-li ono sv bostvo v ryz istot, jako bys
je ml vrtit u ted, sluuje-li to oboj, ani co dle oekv nebo se eho boj, nbr
setrvv na konn ptomn povinnosti ve shod s prodou a na staten pravdivosti v
kadm slov i vroku, pak bude v ivot asten. A vbec nikdo tomu neme zebranit. /12/
Jako lkai maj vdycky po ruce sv nstroje a noe k bezodkladnm zkrokm, prv tak i
ty mj pohotov sv zsady, abys chpal vci bosk i lidsk a abys inil vechno, i to
nejnepatrnj, tak jako lovk pamtliv vzjemn souvislosti jich obou. Nebo nic lidskho
zdrn nevykon bez souasnho zetele k boskmu, a ani naopak. /13/
Netkej dle bez cle! Sic se u nedostane ke ten vlastnch zpisk ani djin starch
man a Kek ani svch vpisk z jejich dl, kter sis nechval na dni svho st. Pospchej
tedy k cli, dej vhost planm nadjm a pomhej sm sob, jestlie o sebe dbi, pokud jet
as! /14/
Lid nevd, co vechno znamenaj slova krst, st, kupovat, odpovat, znt svou povinnost;
to toti nelze vnmat oima, nbr jakmsi jinm zrakem. /15/
Tlo, due, rozum: tlu nleej smysly, dui pudy, rozumu zsady. Vnmat a vytvet si
pedstavy dovedou take zvata; zmtat se pudy jako loutka dovedou i elmy a chlpnci, ba i
Falaridov a Neronov; dit se rozumem v inech zdnliv povinnosti dovedou i neznabozi i
vlasti zrdci i hnci pi zavench dvech. Je-li tedy to ostatn jmenovanm tvorm
spolen, pak jako zvltn znak dobrho lovka zbv to, e vechny phody i dly osudu
vt a rd pijm, e bostvo, kter sdl v jeho srdci, neposkvruje a neuvd zmt pedstav
do zmatku, nbr si je uchovv vldn, a to tm, e boha dn poslouch, nic nemluv proti
pravd a nic nein proti spravedlnosti. A i kdyby mu nikdo z lid nevil, e ije prost,
estn a radostn, pesto se na nikoho nehnv a
ned se odvrtit od cesty, kter vede k cli ivota, k nmu m dospt s istm srdcem, klidn,
poslun a ochotn smen se svm ivotnm dlem. /16/
KNIHA TVRT
Vede-li si vldnouc st v ns pirozen, pak se chov k ivotnm phodm tak, e se dan
monosti vdycky snadno pizpsobuje. Nedv se toti zaujmout pro dn urit pedmt
innosti, nbr spje za svmi vymi cli podmnen; to pak, co se j stav v cestu, si
petvouje
v ltku, prv tak jako ohe, kdy se zmocuje pedmt do nho padajcch; njak slab
plamnek by se jimi udusil, ale slajc ohe si rzem pivlastn to, co se mu t do cesty,
strv to a prv tm se rozho jet vce. /I/
dn dlo nekonej nazdabh a ne jinak ne podle zsad dokonalho umn! /2/
Lid si hledaj msta, kam by se uchlili: venkov, p-mo, bory. Vak i ty nezdka zatou
po nem takovm. Ale to vechno je svrchovan zpozdil, nebo v kteroukob chvli se ti
zachce, me se uchlit v sebe sama. Vdy nikde nem lovk klidnjho ani nerue-
njho tulku ne ve sv vlastn dui, zejmna ten, kdo m v sob takov hodnoty, e sta do
nich nahldnout, a ihned se ocit v dokonal pohod; tato pohoda pak podle mho soudu nen
nic jinho ne pocit mravn spodanosti.
A proto si neustle dopvej tohoto tulku a zotavuj se; krtk a prost a jsou zsady, kter
jen ti zatanou na mysb, sta, aby kad tv roztrpen splchly a tebe provzely smenho s
tm, k emu se vrac. Napak jsi vlastn roztrpen? Snad na lidskou patnost? Pak se tedy
zamysli nad zsadou, e rozumn bytosti jsou zde kvli sob navzjem, e snenlivost je
dlem spravedlnosti a e lid chybuj nemysln, a tak nad tm, kolik u lid navzjem
zneptelench, k sob podezravch a nenvistnch se stetlo, kleslo v hrob a obrtilo se v
prach, a u konen se uklidni! Ci t roztrpuje tvj dl ve vesmrnm celku? Pak si v
pamti obnov tuto dvoj monost: bu jest prozetelnost, nebo jen vr atom, a vzpome si na
dkazy o tom, e vesmr je vlastn stt. Ci t stle jet znekliduj stavy tv tlesnosti? Pak
se tedy rozpome, e myslc duch, jakmile se jednou uzave v sebe a uvdom si svou vlastn
slu, naprosto se nesmuje ani 8 mrnmi, ani s prudkmi vzruchy ivoin due, a pak na
vechny zsady, kter jsi kdy slyel o bolesti a rozkoi a kterm jsi dal za pravdu! Ci se snad
bude znepokojovat smnou touhou po slv? Pak si tedy vimni, jak rychle se na vechno
zapomn, nahldni v propast asu bez zatku a bez konce, vimni si dutho zvuku pochvaly,
vrtkavosti a nesoudnosti tch svch takzvanch velebitel a tsnho prostoru, na nj je
omezena vechna slva! Nebo cel zem je bod, a jak malinkm jejm koutkem je msto
tvho doasnho pobytu! A jak mlo je v nm tch, kte t budou zahrnovat chvlou, a jac
asi jsou to lid!
Napt tedy nezapomnej se uchylovat v tento svj mal "8tateek" a pedevm se
nerozptyluj a po niem neprahni, nbr bu svobodn a dvej se na vci jako mu, jako
lovk, jako oban, jako smrteln tvor! Z tch pak zsad, k nim bude pihlet, mj zejmna
pohotov tyto dv: za prv, e vci se nedotkaj due, nbr trvaj mimo ni v nehybnm
klidu, a e kad tv znepokojen vyvr toliko z pedstavy v tob; za druh, e vechno to, co
tu vid, se co nevidt pemn a pak u nebude; a kolik velijakch pemn jsi u sm zail,
mj stle na
mysli! Vesmr - pemna; ivot - pedstava. /3/
Je-li nm spolen schopnost mylen, pak i rozum, jm jsme schopni rozumn myslit, je
nm spolen; je-li tomu tak, pak tak rozum, ktef nm pikazuje, co init a co nikoliv, je
nm spolen; je-li tomu tak, pak je nm spolen i zkon; je-h tomu tak, jsme spoluoban;
je-li tomu tak, pak jsme podlnci njak stavy; je-li tomu tak, pak je tedy vesmr vlastn stt.
Nebo na kter asi jin spolen stav by mohlo mt podl veker lidsk pokolen? A odtud,
z tohoto spolenho sttu, mme prv i svou schopnost myslivou, rozumovou a
zkonodrnou.
i odkud jinud? Nebo jako to zemit mi bylo pidleno z nkterch st zemskch a jako to
kapaln z jinho zase prvku a jako mj ivoin dech a teplo a to, co je ve mn pbuzn
ohni, pochz rovn z njakho zvltnho zdroje (nebo nic nevznik z irho nic, jako zase
nco nepechz v nic), prv tak i nae schopnost mylen vyvr "odnkud". /4/
Smrt je nco podobnho jako zrozen; tajemstv prody: slouen prvk a jejich rozlouen,
ale naprosto nic, za by se kdo ml hanbit, nebo nen v rozporu a pirozenost rozumnho
tvora ani se zpsobem jeho vybaven. /5/
Ze lid takov a takov povahy jednaj tak a tak, je prodn nutnost. Kdo tomu nechce, ten
jako by nechtl tomu, aby fk ml tvu. Konen mj na pamti to, e co nevidt zemete, ty
i tvj blin, a e zakrtko z vs nezbude ani jmno! /6/
Zhosti se sv domnnky a zhost se pocitu kody. Zhosti se pocitu kody a zhost se kody.
Co nein lovka horm, ne je sm, to nein horm ani jeho ivot a nepokozuje ho ani
zevn, ani uvnit. /8/
Proda mus init prv to a to: ve prospch vesmrnho celku. /9/
Vechno, co se dje, dje se spravedliv. Zevrubnm pozorovnm sezn, e vskutku je tomu
tak; nemyslm jen: podle posloupnosti vesmrnho dn, nbr podle spravedlnosti a jakoby
zenm nkoho, kdo kadmu udluje pimen. Pokrauj tedy v tomto pozorovn a
vechno, co in, i s tmto myslem: bt dobr, dobr v pravm slova smyslu! A tto
zsady dbej ve vem, co in! /10/
Nesud" o vcech tak, jak je posuzuje ten, kdo ti ubliuje, nebo jak on by rd, abys je
posuzoval, nbr hled na n tak, jak podle pravdy jsou! /l1/
Tuto dvoj ochotu m stle projevovat: za prv ochotu konat jenom to, co ti ve prospch
blinch vnuk tv krlovsk a zkonodrn st, rozum; za druh pak ochotu zmnit sv
stanovisko, kdykoli se naskytne nkdo, kdot chce opravit a odvrtit od nesprvnho mnn.
Oveme tato zmna mnn m vdycky vychzet z pesvden, e je to spravedliv a
obecn prospn, a z podobnch pohnutek, a nikoli z nadje na pjemnost nebo slvu. /12/
M rozum? "Mm." Pro ho tedy neuv? Nebo kdy ten pln svou povinnost, co jinho
jet chce? /13/
Byl jsi zde jako st celku a vrt se zas v to, co t zplodilo; anebo spe: pemnou bude
znova pojat v jeho zrodenou ltku. /14/
Mnoho kadidlovch zrnek dopad na jeden a t olt, jedno dve, jin pozdji: na tom vak
nezle. /15/
V deseti dnech bude bohem tch, kterm jsi te elmou nebo opic, jen kdy se vrt k
pkazm a k uctvn rozumu. /16/
Neve si tak, jako bys ml t myridy let! Nevyhnuteln osud se vzn nad tebou. Dokud
ije, dokud jet me, sta se dobrm! /17/
Kolik volnho asu zskv ten, kdo se nestar o to, co mluv, dl nebo zaml jeho blin,
nbr usiluje, aby prv to, co in sm, bylo spravedliv a bohulib nebo vbec dobr.
Neohlej se po ernch povahch kolem sebe, a radji zam pmo k cfli sv drhy a
nerozptyluj se! /18/
Kdo se dv zaujmout posmrtnou slvou, ten si neuvdomuje, e kad z jeho pamtnk tak
sm co nevidt zeme a pak i kad z tch, kte je vystdaj, a konen vyhasne i vechna
vzpomnka, en rozncovanmi, ale i hasnoucmi jednotlivci. Ale dejme tomu, e by ti,
kte si budou na tebe vzpomnat, byli nesmrteln a e by i tv pamtka byla nesmrteln: co ti
to prospje? A nemyslm ani, a zeme, nbr zaiva: co ti prospje chvla? Ledae ti
pinese njak prospch. Vdy takto se vzdv v nevhodnou dobu dar, kter ti poskytuje
proda, kdy se star o to, co o tvm jednn ekne budoucnost. /19/
Vechno, a jakkoli krsn, je krsn samo sebou a nic u dle nepotebuje, nebo chvla nen
jeho soust. Chvlou se tedy nic nestv ani horm ani lepm. Toto tvrzen plat tak o
vcech, kterm v irm smyslu kme krsn,
Jak o napklad o vtvorech prodnch a umleckch. Co je toti vskutku krsn, ehopak m
jet zapoteb? Prv tak nieho jako zkon, jako pravda, jako dobr vle nebo mravnost.
Kterpak z tchto vc se stv chvlou krsn nebo se hanou zhoruje? Stv se snad
smaragd hor, ne byl, nen-li chvlen? A co zlato, slonovina, purpur, lyra, me, kvtina
nebo strom? /20/
Jestlie due trvaj i po smrti, jak je me vechny od vnosti ovzdu pojmout? A jak me
zem pojmout lidsk tla, kter jsou v n od nepamti pohbvna? Zrovna jako tla zde na
zemi po nedlouhm pobytu uvoluj svou pemnou a rozkladem msto jinm mrtvm,
podobn asi due, kter se sthuj do ovzdu, po njakou dobu tam jet trvaj, a pak se
pemuj, rozplvaj a
spaluj a jsou znova pojmny v zrodenou ltku vesmrnou; a tmto zpsobem uvoluj
msto dum, kter se sthuj za nimi. To by bylo mono odpovdt za pedpokladu, e due
trvaj i po smrti. Ale k on spoust lidskch tl takto pohbvanch si nutno pimyslit jet
spoustu zvecch tl, kter den co den pojdme jak my, tak ostatn tvorov. Jak ohromn
poet jich strv, a tedy vlastn pochovaj troby tvor, kte se jimi iv! A pece se tam
vechna ta tla smstnaj, protoe se petvouj v krev a pemuj se v ltky vzdun nebo
ohniv. m si vysvtlme tuto skutenost? Rozborem kad bytosti v hmotnou podstatu a
innou slu. /21/
Netpej bez cle, nbr pi kadm snaen osvduj spravedlnost a pi kad pedstav si
uchovvej bezpen soud! /22/
Se vm se srovnvm, co se srovnv s tebou, Vesmre: nic mi nen pedasn, nic pozdn,
co je tob vasn.
Vechno je mi plodem, jen dozrv v tvm lt, Prodo. Z tebe ve vychz, v tob ve
jest, v tebe se ve vrac. Bsnk prav o Athnch: "0 mil msto Kckro-povo!" A ty bys
neml ci: "(3 mil msto bo!"? /23/
"Nekonej mnoho vc, chce-li t radostn!" rad Dmokritos. - Nen-li pak lep konat jenom
nezbytn a jen to, co a jak ti pikazuje rozum bytosti od prody spoleensk? Pak se toti
dostav nejen radost ze sprvn innosti, nbr i z omezen innosti. Nebo vtina naich e
i skutk nen nutn: jestlie je vyloume, budeme mt vce volna a mn neklidu. Proto je
tak nutn pi
kad jednotlivosti si pipomnat: "Nenle snad tohle k vcem zbytenm?" Ale je nutn
vylouit nejenom zbyten iny, ale i pedstavy; nebo pak jim nepjdou vzpt ani zbyten
iny./24/
Zkus to, jak se ti osvd ivot dobrho lovka, kter se spokojuje tm, co mu udluje
vesmrn proda, a dale i vlastnm spravedlivm jednnm a dobrm smlenm. /25/
Viml sis onch zsad? Vimni si i tto: nim se neznepokojuj a bu bez pedsudk!
Proviuje se nkdo? Na sob se proviuje! Pihodilo se ti nco? Sprvn: kad phoda ti
byla od prvopotku osudem urena a v osnov vekerenstva zchystna. Konen - ivot je
okamik: dluno vyut ptomnosti obezele a spravedliv. Bu stzliv... /26/
Buto je spodan vesmr, nebo nhodn zm, ale po pravd svtov d! Ci me v tob
vldnout jaksi soulad, a ve vesmrnm celku nelad? A zvlt je-li v nm vechno tak
rozlien o a rozdleno, a pece zase zladno ? /27/
ern due ?- nemun povaha, nestupn povaha, zvec, dtinsk, tup, hloup, neupmn,
podlzav, podvodnick, tyransk povaha. /28/
Je-li cizinec ve vesmru ten, kdo nechpe, co v nm jest, pak nemn je cizincem i ten, kdo
nechpe, co se v nm dje. Zbhem je, kdo zbh od spoleenskho du; slepcem, kdo
uzavr zrak rozumu; ebrkem, kdo potebuje jin lidi a nem v sob vechno k ivotu
potebn; odpadlkem od vesmru je, kdo odpad a odluuje se od rozumu vesmrn prody
tm, e je nespokojen s ivotnmi phodami; vdy jsou plodem te prody, kter zplodila i
tebe; a zrdcem vlasti je, kdo svou vlastn du zrazuje dui rozumnch bytost, kter je
jednotn. /29/
Jeden filosofuje, a nem ani koili, jin, nemaje knihu, a dal je polonah. "Chlb nemm,"
prav, "ale zstvm vren rozumu." I j km: "Vdou se neivm, a pece j zstvm
vren." /30/
Tu troku vdomost, kter ses nauil, mj rd a v n hledej uspokojen; a ostatek svho ivota
provej jako lovk, kter vechno sv svil z cel due bohm, a ne chtj se stt ani
tyranem, ani otrokem nikoho na svt! /31/
Vmysli se pro sv pouen v asy Vespasianovy - uvid vechno jako dnes: lidi, jak se en,
jak vychovvaj sv dti, stou, umraj, vl, slav svtky, obchoduj, obdlvaj pdu,
pochlebuj, vypnaj se, podezraj, stroj klady, leckter, jak si pej zemt, jak reptaj na
ptomnost, miluj, hromad poklady a ba po konsultu nebo krlovsk korun. Nu, a po
ivot vech tchto u nikde ani stopy! Potom pejdi dle k asm Trajnovm: zase vechno
stejn! Tak ivot tchto lid je ten tam. Podobn sleduj i ostatn obdob djin a Celch nrod
a pedstav si, kolik bd, kdy se tolik nausilovali, zakrtko kleslo v hrob a rozpadlo se v
prvky! Zejmna pak si pipome bdi, o nich sm ze zkuenosti v, e samm shonem po
nicotnostech opominuli jednat podle svho pirozenho uren a jen toho se zuby nehty
pidrovat a tm se spoko-jovat. Pi tto pleitosti teba mt na pamti, e tak sU
vynaloen na kadou innost m bt mrn jej skuten cen; nebo si uet roztrpen,
jestiie se nebude obrat vcmi mncennmi vce, ne se slu. /32/
Slovn vrazy kdysi obvykl jsou te zastaral. Podobn i jmna kdysi vhlasnch bd jsou
te jistou mrou zastaral, jako Camillus, Caeso, Volesus, Dentatus a co nevidt i jmno
Scipio a Cato, pak i Augustus a konen Hadrianus a Antoninus. Nebo vechno je pomjiv a
brzy se stv bj a brzy kles v hrob irho zapomnn. A to jet uvdm bdi, kte se
zaskvb jaksi neobyejn. Po ostatnch, sotvae vydechnou naposled, nen "ani vidu ani
slechu*. Co je to vbec "vn pam"? Przdn zvuk! Co tedy m bt pedmtem naeho
usilovn? Vehovudy toto: spravedbv mysl, innost pro blaho bbnch, nikdy neselhvajc
pravdomluvnost a smlen, kter ochotn pijm kadou phodu jako nevyhnutelnou, jako
dobe znmou, jako vyvrajc z prazdla prv takovho. /33/
Z vlastn vle se podrob Sudice a ponech j, aby spedla tvou ivotn nit, s jakmikob vcmi
se j zlb! /34/
Namle ivota vech, a vzpomnajcch nebo vzpomnanch. /35/
Neustle si vmej, jak se vechno dje pemnou, a zvykej mylence, e vesmrn proda nic
nemiluje tak jako pemovn toho, co jest, a vytven novho - podobnho. Nebo
vechno, co jest, je jistou mrou zrodek toho, co z nho bude. Ty vak pokld za zrodek
jenom to, co se vkld v lno zemsk nebo ensk; ale to je pli dtinsk. /36/
Co nevidt ume, a pod jet nejsi ani pirozen, ani uklidnn, ani beze strachu ped
kodou zven, ani shovvav ke vem, ani nehled moudrost jen a jen v spravedlivm
jednn. /37/
Hle proniknout v lidskou dui a pozoruj, emu se vyhbaj a o usiluj rozumn! /38/
Co je tob zlem, nem svj koen v dui nkoho jinho a ovem tak v dn promn a
petvoen toho, co t obklopuje. Kde tedy? V on tv sti, kter vytv pedstavy o zlu. A
tedy nevytv takov pedstavy, a vechno je dobr! A i kdyby jej nejbli soused, tv
chatrn tlo, bylo ezno a pleno, i kdyby hnisalo a hnilo, a pesto ona st, kter si o tom
tvo pedstavy, zachov svj klid, to jest: a je pesvdena, e nen ani zlo, ani dobro, co se
me stejn pihodit lovku zlmu
jako dobrmu. Nebo co se pihz lovku ijcmu ve shod s prodou stejn jako ijcmu
v rozporu s n, to jist tak nen s prodou ani ve shod, ani v rozporu. /39/
Neustle si pedstavuj vesmr jako jednotnou ivou bytost o jedin hmotn podstat a jedin
dui a tak to, jak vechno dospv k jednomu vdom o nm, jak vesmr vechno uskuteuje
z jedinho popudu, jak vechno je spolenou pinou veho dn a jak asi je spojitost v
osnov toho veho./40/
Jsi duika, kter se vlee s mrtvolou, jak kal Epikttos. /41/
Nic zlho se nedje tomu, co se ocit v pemn, prv jako nic dobrho tomu, co se z
pemny rod. /42/
as je cosi jako eka udlost a drav proud. Nebo sotvae se co objev, u to uchvt, a u
pin nco jinho, co tak odnese. /43/
Vechno, co se pihz, je prv tak obvykl a dobe znm jako re na jae a ovoce v lt;
nco takovho je zajist i nemoc a smrt, pomluva a uskok a vbec vechno, co jen poetilce
me tit nebo rmoutit. /44/
Vechno nsledujc je v pbuzensk spojitosti s pedchzejcm. Nebo to nen pouh vet
nesouviscch jednotlivost jen vynucenho sledu, nbr ono spojen je odvodnn. A jako
vechno jsoucno je spodno v nleitm souladu, prv tak i vechno dn vykazuje nikoli
jen pouhou posloupnost, nbr jakousi podivuhodnou pbuzenskou souvislost. /45/
Neustle mj na mysli Hrakleitova slova, e je smrt pro zem, zmn-li se ve vodu, smrt pro
vodu, zmn-li se ve vzduch, smrt pro vzduch, zmn-li se v ohe, a naopak.
Tak mj na mysli jeho slora o lovku, kter zapomn, kam si namil, a jeho vrok, e lid
bvaj v rozporu s tm, s m jsou v nepetritm styku, s rozumem, kter d vekerenstvo, a
proto se jim phody, kter je denn potkvaj, zdaj ciz; a konen: e nemme jednat a
mluvit jako ve span, nebo i tehdy se nm zd, e jednme a mluvme, a tak ne jako dti,
kter prost kaj: "Jak
ns tomu rodie nauili!" /46/
Kdyby ti nkter z boh oznmil: "Ztra nebo nejpozdji pozt zeme," pak bys asi
nepokldal za zvltn vhodu zemt spe pozt ne ztra - ledae bys byl svrchovan
zbablec; nebo jak velk je tu rozdl? Prv tak tedy nepokldej za zvltn vhodu zemt
radji po mnoha letech ne ztra! /47/
Stle mj na mysli, kolik u zemelo lka, kte se asto chmuili nad svmi nemocnmi,
kolik astrolog, kte velmi okzale pedpovdli smrt jinm, kolik filosof, kte ster nzory
rozvinuli o smrti a nesmrtelnosti, kolik chrabrch rek, kte davy neptel usmrtili, kolik
tyran, kte s asnou zpupnost, jako by sami ani nemli zemt, zneuili sv moci nad
ivoty poddanch, kolik,
abych tak ekl, "zemelo" celch mst, jako Helik, Pompeje a Herkulaneum a nesetn jin!
A prober i adu svch znmch, jednoho po druhm: ten "doprovodil" onoho, a pak sm
odeel, jin zase jinho; a to vechno v kratink dob. Slovem, stle si uvdomuj, jak vechno
lidsk je
doasn a nicotn: vera jet zrodek, a u ztra mumie nebo popel! A proto proij tuto p
asu ve shod s prodou a s ivotem se rozlu v dobr vli, jako kdy zral oliva odpadvajc
blahoe matce zemi a dkuje stromu, jen ji zplodil. /48/
Bu jako skaln tes, o nj se lme vlna za vlnou: ale tes nepovoluje a boue vod kolkolem
usn.
"Jak netst, e se mi tohle pihodilo!" - Nikoliv takto, ale spe: "Jak tst, e nepodlhm
zrmutku, akoliv se mi to pihodilo, a e se ani nedvm zdrtit ptomnost, ani se nedsm
budoucnosti!" Nebo nco podobnho bylo by ee mohlo pihodit kadmu, ale kad by to
nebyl snel bez zrmutku. Pro by tedy byla ona phoda vce netstm ne toto tstm? A
pro nazv lidskm netstm to, co nen pekkou lidsk pirozenosti? A zd se ti
pekkou lidsk pirozenosti to, co nen proti poadavku tto pirozenosti? Nue? Zn jej
poadavky! Brn ti snail ona phoda v tom, abys byl spravedliv, lechetn, umen,
rozumn, uvliv, bezelstn, skromn nebo svobodn, abys osvdoval vechny ctnosti,
jimi lidsk pirozenost spluje sv uren? Napt tedy nezapomnej se dit pi vem, co t
navd k zrmutku, touto zsadou: "Tohle nen netst, ba naopak, je tst, e to snm
staten!" /49/
Je nasnad obyejn, ale pesto inn prostedek, jak se smit se smrt: zamyslit se nad
lidmi, kte zkostliv lpli na ivot. V jakpak zvltn vhod jsou proti pedasn
zemelm? Zajist e tak kdesi le Cadicianus, Fabius, Julianus, Lepidus a nevm kolik jim
podobnch, kte mnoho Ud pochovali a potom byli pochovni sami.
Slovem, nepatrn je asov rozdl a tato trocha - v kolikerm souen, 8 jakmi lidmi a v
jakm asi tle byla proita! Tomu tedy dleitost nepikldej! Pohled v nekonenou propast
asu za sebou a v jin bezedno ped sebou: jak je tu rozdl mezi tdennm ivotem a
ztrojnsobenm Nestorovm? /50/
Vdycky se ubrej cestou nejkrat; a nejkrat cesta vede ve shod s prodou, m pak
vechny tv ei i skutky jsou zrove ve shod se zdravm rozumem. Takov pedsevzet t
zbavuje svzel, vhavosti, velijakch ohled a pokrytectv. /51/
KNIHA PT
Jestlie se probouz po rnu mrzut, uvdom si: Proctm k svmu lidskmu dlu. Mm bt
tedy dle rozmrzely, jestlie se ubrm k prci, ke kter jsem zrozen a pro kterou jsem byl do
vesmru uveden? Ci snad jsem uren k tomu, abych si hovl na teplm loi? "Ale e to je
pjemnj?" - Tedy k pjemnostem jsi zrozen, mj mil, a nikoli k prci a k innosti? Co
nevid, jak rostliny,
ptci, mravenci, pavouci a vely pln svj kol a jak podle svch sil spolupracuj na vstavb
vesmru? A ty nechce plnit lidsk kol, nechce spt k tomu cli, kter ti urila tv
pirozenost? "Pece je nutno tak si odpoinout!" - Ano, s tm souhlasm. Ovem v tto vci
proda stanovila mru, prv jako v jdle a pit, avak ty pesto onu mru, onu postaitelnou
mez pekrauje,
kdeto v prci nikoliv: tu se dr "v mezch monost"!
Patrn nem sebe rd, nebo pak bys ml rd i svou pirozenost a jej pkazy. Jin lid,
pokud svou prci miluj, samou horlivost se v n vysiluj, nemaj kdy se umt a najst; a ty by
sis cenil svou pirozenost mn ne rytec sv rytectv, tanenk sv umn tance, lakomec sv
pen ze nebo slvou posedl tu petku slvy? Ti, kdykoliv se nm vniv zaujmou,
nevzpomenou ani na jdlo,
ani na span, jen aby provedli to, na em jim zle; a tob se zd innost pro obecn blaho
mn cenn a menho sil hodn? /I/
Jak je snadn zapudit a vyhladit kadou zneklidujc a nepimenou pedstavu a ihned zase
nabt pln duevn pohody! /2/
Bu jist, e kad e a kad in, kter jsou ve shod 8 prodou, jsou tebe hodn, a nedvej
se od nich odvrtit ani lidskou hanou, ani pomluvou v budoucnu; nebo zaslu-huje-li nco,
aby bylo vykonno nebo eeno, bu jist, e to nen tebe nehodno! Jin maj patrn svj
vlastn rozum a d se svmi vlastnmi sklony; ale po tom se neohlej, nbr zam rovnou k
svmu cli, posluen sv vlastn pirozenosti i vesmrn prody. A cesta obou je jedna a t.
/3/
Ubrm se cestou pirozench udlost, a konen klesnu, abych si odpoinul: vydechnu
naposled do ovzdu, odkud denn erpm dech, a klesnu na zem, odkud ml mj otec
plodivou slu a m matka krev a m kojn mlko, na zem, kter m denn po tolik let syt,
napj a nos, a po n lapu a tolikerm zpsobem ji zneuvm. /4/
Tv bystrosti se nemohou lid obdivovat. Co na tom!
Ale je mnoho jinho, o em neme ci: "Nen mi to prodou dno." Osvduj tedy ony
vlastnosti, kter jsou naprosto ve tv moci - upmnost, estnost, trplivost v nesnzch,
zdrenlivost v poitcch, spokojenost s osudem, nenronost, shovvavost, nezvislost
mylen, pirozenou prostotu, uvlivost a lechetnost! Nepozoruje, kolik ctnost jsi u mohl
osvdit, pro kter nem vmluvu na nedostatek pirozench vloh a zpsobilosti?
A pesto svvoln dle setrvv ve sv patnosti? snad jsi nucen nedostatkem pirozenho
nadn k tomu, abys na svj osud reptal, skrblil, pochleboval jinm, svdl vinu na sv tlo,
lichotil a vychloubal se a tolikerm neklidem se ve sv dui zmtal? V bh, e ne! Vdy u
dvno ses mohl zprostit tchto vad, ledae by na tom opravdu mla vinu tv plin
tkopdnost a nechpavost. Ale i v tom je nutno se cviit, a ne svou omezenost pehlet
nebo si v n dokonce libovat. /5/
Leckdo, proke-li nkomu nco dobrho, je ochoten mu natovat i vdnost. Jin se sice k
tomu neodhodl, ale pece jen ho u sebe pokld za svho dlunka a uvdomuje si, co udlal.
Konen opt jin zejm ani nev, co udlal, i podob se rv, kter vyd hrozny, a jakmile
jednou vydala svj plod, nic vce u nepoaduje, prv jako k, kdy vykonal bh, jako pes,
kdy vystopoval zv, a jako vela, kdy vyrobila med. Moudr lovk, jestlie vykonal
dobr in, nerozkikuje to, nbr pechz k novmu, jako se chyst rva znovu vydvat
hrozny ve svj as. "Je tedy douc nleet k lidem, kte dlaj dobro jaksi nevdomky?"
Ano. "Ale prv to si dluno uvdomit: je
pece znakem spoleenskho tvora vdt, e jedn v spoleenskm zjmu, a zajist i chtt, aby
to tak jeho druh vdl." - Je sice pravda, co k, ale nesprvn si vykld, co jsem prv
ekl; a proto bude jeden z onch, o kterch jsem se prve zmnil, nebo tak oni se dvaj
svst dvody zdnliv pravdivmi. Bude-li vak ochoten pochopit prav smysl mch slov,
bu jist, e nezanedb ani jedin skutek obecn prospn! /6/
Athnsk modlitba: "D, d, mil Die, polm i loukm Athan!" Opravdu, bu
modlitbu vbec dnou, anebo takovou - prostou a upmnou! /7/
Jak se kv: Lka pikzal tomu neb onomu jzdu na koni nebo studen koupele i chzi
naboso, zcela tak by se mohlo i ci: Vesmrn proda pikzala tomu neb onomu nemoc,
zmrzaen, ztrtu nebo nco jinho podobnho. Nebo tam znamen "pikzal" asi tolik jako:
"vy-kzal" mu to, protoe je to phodn jeho zdrav; a zde to znamen, e phoda jednoho
kadho lovka je mu jaksi "vykzna", protoe je phodn - osudu. Tak tak kme, e to
neb ono se nm pihodilo, zrovna jako i dlnci na stavbch mluvvaj o phodnch kvdrech
hradebnch nebo pyramidovch, kter uritm zpsobem sestaveny jsou ve vzjemnm
souladu. Soulad toti je vbec jen jeden, a jako sounleitost vech tles se napluje
dokonal tleso - vesmr, prv tak i souinnost vech jednotlivch pin se napluje
dokonal pina - osud.
Vak i docela prost lid chpou smysl mch slov, nebo kvaj: "Byl to jeho dl"; bylo to
tedy jemu "udleno" a jemu "pikzno". Pijmejme tedy vechny phody jako ony lkaovy
pkazy; vdy i mezi tmito jsou mnoh trpk, ale pesto je pijmme rdi v nadji, e
budeme zdrvi. A za cosi podobnho, jako je tv zdrav, pokldej uskuteovn a naplovn
toho, co vesmrn proda uznv za dobr. A tak pijmej kadou phodu, by se ti zdla
sebekrutj, rd, ponvad vede k onomu cli - k zdrav vesmru a dle k blahu a k zdrnmu
psoben samho boha. Jist by bh neudloval jednotlivci tu neb onu phodu, kdyby zrove
nebyla "phodn" celku; nebo ani dn obyejn bytost nezpsobuje nic nephodnho t
bytosti, kter vldne. Ze dvou tedy d
vod m bt spokojen s kadou phodou: za prv proto, e se tob udala a tob byla
pikzna a e byla v n jakm vztahu k tob, protoe byla odpradvna souinnost prapin
zosnovna ve vztahu k nm; a za druh, protoe tomu, kdo d vekerenstvo, je i to, co se
pihz
kadmu zvl, prapinou blaha, naplnn, ba pmo jeho trvn. Nebo by bylo komolenm
vesmrn celistvosti, kdybys odluoval i sebemen dlek z nepetritho psma jak st, tak i
pin; ale v mezch svch sil jej odluuje, kdykoli na svj osud rept a do jist mry
se pokou ho odvrtit. /8/
Nebu rozmrzel, ani neochabuj, ani se nevzdvej, jestlie se ti neda provst kad dlo
podle sprvnch zsad, radji se znova vracej k tomu, co se ti nepovedlo, a bud rd, jestlie
aspo vtina tvch skutk odpovd lidsk pirozenosti, a mj v lsce to, k emu se vrac!
A tak k filosofii se vracej nikoli jako chlapec k psnmu uiteli, nbr jako lid churavch
o k myc houb nebo k jinmu oistnmu prostedku i jin nemocn k nplasti nebo k len
vodou. Pak zajist nebude svou poslunost rozumu stavt na odiv a najde v nm uklidnn.
A uvdom si, e filosofie d jenom to, co d tvoje pirozenost; ale tys poadoval leccos
jinho, co je s pirozenost v rozporu. "Co je pjemnjho ne pocit rozkoe?"
Avak nel ns rozko prv tmto pjemnm? Radji rozjmej, nen-li mnohem pjemnj
lechetnost, prostota, laskavost a zbonost! A co je pjemnj ne rozumnost sama, m-li na
mysli neselhvajc spnost na schopnosti chpn a poznvn vech vc? /9/
Vci kolem ns jsou zasteny jakoby zvojem, take je leckte filosofov, a ne prv
nevznamn, pokldaj za naprosto nepochopiteln, a dokonce sami stoikov za tko
pochopiteln. A kad n soud je mnliv; i je snad nkde lovk, kter by byl svj soud
nikdy nezmnil? A te pihldni k vcem samm kolem ns: jak jsou doasn a nicotn a jak
dostupn tebas i chlpnkm, nevstkm nebo lupim! A potom zkoumej mravy svch
souasnk: jak tko lze snst i nejpjemnjho z nich, nemluv ani o tom, e leckdo tko
sn i sebe sama! Nevidm vru, co by bylo hodno njak zvltn cty nebo vbec snahy v
takovm soumraku a kalu a v tak chvatnm proudu byt i asu i pohybu vech vc. Naopak,
je teba s odevzdanou mysl hledt vstc pirozenmu rozkladu a tak nereptat na jeho
otlen, nbr hledat uklidnn jenom v tchto zsadch: za prv, e se mi nic neme
pihodit, co by nebylo ve shod s vesmrnou prodou, a za druh, e je v m moci, abych nic
neinil proti svmu bohu a daimnu. Nebo vbec nikdo m neme pinutit, abych jeho
nedbal. /10/
"K emupak prv te" uvm sv due?" - Takto se ptej pi kad pleitosti sebe sama a
zkoumej, co se prv nyn dje v on tv sti, kter se k "vd", a tedy dui te m.
Snad ne dui dcka? Ci chlapce, i slab eny? Ci dokonce tyrana, zvete nebo elmy? /l1/
Jak je to, co vtina lid povauje za dobr, me poznat i z nsledujcho: Kdyby si nkdo
pedstavil nco, co m opravdu cenu, napklad zdrav rozum, rozvnost, spravedlnost,
munost, nemohl by si s takovou pedstavou spojit vrok, e "pro sam dobr vci, jich je
vude plno, nem, kde by vykonal svou potebu". To se pece k sob vbec nehod. Kdyby si
vak nkdo pedstavoval jako hodnotn to, co za takov povauje vtina bd, takov lovk
vyslechne onen vrok s chut a rd pizn, e se zde skladatel komedi vyjdil vstin.
Takov se tak onen rozdl hodnot jev v pedstav vti ny lill. Jinak by nm pece takov
e nepipadala urliv a nedstojn, ale slova o bohatstv a darech tstny vedoucch k
rozmailosti nebo ctidostivosti bychom pijmali s povdkem jako vhodn a vtipn. Postup
tedy jet dle a zeptej se, zda si zaslou, aby byly ctny a povaovny za dobr takov vci,
o nich je mon ci,
ani to vypad nechutn, e jejich vlastnk pro sam nadbytek nev, kde by vykonal svou
potebu./12/
Skldm se z hmotn podstaty a inn sly v n; ale ani ta, ani ona nezajde v nic, jako ani
nevznikla z irho nic. Bude tedy kad moje st zaazena pemnou v njakou st vesmru
a ta se opt pemn v njakou jinou st vesmru a tak tomu bude donekonena. Takovou
pemnou jsem vznikl i j a tak ti, kte m zrodili, a tak tomu bylo nazpt rovn
donekonena. Nebo nic
nebrn tomuto tvrzen, i kdy vesmr je svm tvrcem obnovovn v pevn stanovench
obdobch./13/
Rozum a umn rozumn myslit jsou schopnosti, kter se spokojuj sebou sammi a vkony
jim pimenmi. Vyvraj tedy ze svho vlastnho zdla a postupuj pmo k vytenmu cli;
a proto kme takovm skutkm, kter vykazuj sprvn postup, "sprvn iny". /14/
lovk nem dbt na nic, co se ho netk v jeho vlastn podstat, nebo to nepat k
poadavkm lovka, ani to nevyaduje lidsk pirozenost, ani to neznamen zdokonalen
lidsk povahy. Nen v tom tedy uloen cl uren lovku, ani to, co uskuteuje tento cl,
toti dobro.
Kdyby se nco z takovch vc lovka tkalo, nehodilo by se, aby jimi pohrdal a stavl se
proti nim na odpor, ani by nezaslouil pochvalu, kdo by dokazoval svou nezvislost na nich,
ani by nebyl dobr, kdo by si v nem takovm ukldal omezen, kdyby to byly skuten
dobr
vci. Ve skutenosti vak m vc si kdo tyto nebo jim podobn vci odk nebo strp, aby byl
neho takovho zbavovn, tm sp je dobr. /15/
Jak budou vtinou tv pedstavy, takov bude tv smlen, nebo pedstavami se due
"zabarvuje". A proto ji zabarvuj nepetritou adou takovch pedstav, jako napklad: Tam,
kde je mono t, je mono i dobe t. A u dvora je mono t; tedy u dvora je mono i dobe
t. - Nebo: K emu ta kter vc byla stvoena, prv k tomu i spje; k emu pak spje, v tom
tkv jej el; ale tam, kde tkv jej el, tkv i prospch a dobro kad vci: tedy dobro
rozumn bytosti tkv v spoleenstv.
Nebo je dvno prokzno, e jsme stvoeni k spoleenstv.
i snad nebylo jasn, e ni bytosti jsou zde kvli vym, a vy kvli sob navzjem?
Ve pak jsou bytostioduevnl ne bez due a z oduevnlch jsou ve bytosti rozumn.
/16/
Honit se za nemonm je lenstv; nemon vak je, abypatn nejednali patn. /17/
Nic se lovku nepihz, co by podle sv pirozenosti nemohl snst. Jinmu se pihod tot,
ale bu nev, e se mu to pihodilo, anebo se chce blsknout svou neohroenost, zachov
duevn rovnovhu a zstane nepokozen. Bylo by tedy povliv, kdyby nevdomost a
jeitnost vce zmohly ne rozumnost. /18/
Vci samy se ani trochu nedotkaj tv due, ani nemaj k dui pstup, ani nemohou dui
zmnit nebo j pohnout. Jen ona sama se pemuje a pohybuje a vci kolem sebe odhaduje
mtkem soudu o sv vlastn cen. /19/
Po jedn strnce je lovk bytost nm nejpbuznj: pokud toti mme dobe init hdem a
snet je; ale pokud mi nkdo z nich v mch vlastnch konech pek, lovk se mi stv
jednou z vc "mravn lhostejnch^, zrovna jako slunce, vtr nebo zve. Ty sice mohou
leckterou mou innost pekazit, ale nemohou se stt pekkou mmu chtn, nebo to se d
danmi podmnkami, ani mmu smlen, ponvad me mnit svj smr. Nebo rozum
dovede obrtit a promnit kadou pekku sv innosti ve prospch svho vdho myslu,
take to, co mlo ten nebo onen in pekazit, se stv inu npomocno, a co mu mlo tu neb
onu cestu zatarasit,
to mu cestu otvr. /20/
Mj v ct to, co je ve vesmru nejmocnj; to je ona moc, kter veho podle sv vle uv a
vechno spravuje.
Ale stejn mj v ct to, co je nejmocnj v tob, nebo to je stejnorod s onm. A to je ona
st tv bytosti, kter veho ostatnho podle sv vle uv a d tvj ivot. /21/
Co nen na kodu obci, nepokozuje ani obana. Pi kad pedstav, es utrpl kodu, uvej
tohoto pravidla: Nen-li tm nebo onm pokozovn stt, pak ani j tm nejsem pokozen; a je-
li stt pokozovn, nesmm se na kdce sttu hnvat; lpe je mu ukzat, v em tkv jeho
chyba. /22/
asto si uvdomuj chvatnost mjen a mizen vc i udlost! Nebo podstata vc je jako
proud v nepetritm toku a jejich innosti podlhaj ustavinm pemnm a jejich piny
myridm obrat, bezmla nic tu nen stlho. A tsn u ns - nekonen propast minulosti a
bezedn jcen budoucnosti, v nm se ztrc vechno.
Co tedy nen poetil ten, kdo se v takovm svt na dm nebo se pacht nebo na nj nak,
jako by ho ml trpit bhvjak dlouho? /23/
Mj na pamti hrn jsoucna, jeho jsi pramal podlnk, a hrn asu, z nho je ti vymena
kratink a nepatrn p, i osudu: kolikt jeho zlomek je tvj ivot! /24/
Nkdo mi v nem ubliuje? Jeho vc! M sv vlastn smlen, svj zpsob jednn. Ale j
zas mm smlen, jak podle vle vesmrn prody te mm mt, a inm to, co v tto chvli
mm init podle vle sv pirozenosti. /25/
Vd a vldnouc st tv due a se nedv zviklat ani mrnmi, ani prudkmi vzruchy tv
tlesnosti a a se s nimi nesluuje, nbr a se sama odlou a ony svody tlesnosti a uzave
do jejch d! Jestlie vak njakou jinou vzjemnou nklonnost proniknou do tv due s
tlem
pece jen sjednocen, pak se pirozenm citm vzprat nepokouej; jenom a k tomu tv vd
st sama ze sebe nepipojuje domnnku, e je to njak dobro nebo zlo! /26/
Souit s bohy. S bohy ije, kdo jim ustavin dv najevo, e jeho due je spokojena se svm
dlem a e kon vechno, co chce daimn, kterho kadmu pidlil Zeus za vldce a vdce
jako st sebe sama. A to je rozumn duch kadho z ns. /27/
Hnv se na lovka pchnoucho potem? Hnv se na lovka pchnoucch st? Co ti to
pome? M takov sta, m takov podpa: mus bt takto ctit z takovch mst. "Ale
lovk m pece rozum," namtne, "a kdy peml, me tedy pochopit, m se protiv!"
Vborn! Jist tedy i ty m rozum: nue, zapsob svm rozumnm smlenm na jeho
smlen, pou ho a napome! Poslechne-li, poslou mu, a nen teba se hnvat.
Ani tragickou nakavost, ani netenost nevstky! /28/
Jak by sis pl t, a bys odtud odeel, tak je ti mono t u tady na zemi. Jestlie ti to vak
lid nedovol, pak ze ivota tebas odejdi, ale ovem tak, jako by se ti nedalo nic zlho! V
jizb je kou: odchzm. Pro bys to ml pokldat za nevm co? Pokud m arci nic takovho
nevyhn, zstvm zde, svobodn lovk, a nikdo mi ne zabrn init, co chci; a j chci to, co
je ve shod s piro
zenost rozumn a spoleensk bytosti. /29/
Vesmrn rozum chce spoleenstv bytost. Nebo stvoil ni bytosti kvli vym a vy
zase uvedl ve vzjemn soulad. Snad pozoruje, jak vechno navzjem podadil i seadil, jak
pidlil kadmu jednotlivci, co je jeho cen pimen, a jak nejdokonalej tvory spojil k
vzjemn jednomyslnosti. /30/
Jakpak ses a dosud choval k bohm, k svm rodim, k svm bratrm, k sv en, k dtem,
k uitelm, vychovatelm, ptelm, pbuznm a k sluebnictvu? Je mono ut o tvm
dosavadnm vztahu k nim vem bsnkovch slov:
Nikoho nezranil bezbonm skutkem, ba ani slovem?
Tak se rozpome, cos vechno proil a co vechno dovedls petrpt; a e historie tvho
ivota je dopsna a tv sluba sttu se kon, a konen i na to, kolik jsi vidl krsnho, kobka
slastmi i strastmi jsi pohrdl, kolik pleitost se zaskvt jsi promekal a kolika nelaskavm jsi
odplatil laskavost! /31/
m by mohly due nezulechtn a nevdom zviklat rovnovhu due zulechtn a vdnm
vybrouen? Kter tedy due je zulechtn a vdnm vybrouen? Ta, kter zn zdroj i
konen cfl vc i rozum, kter pronik vesmrnou podstatou a pod vekerenstvo v pevn
stanovench obdobch od vk do vk. /32/
Ne se nadje, bude z tebe popel nebo kostlivec, a pak bude jen jmno anebo ani to ne; a
jmno - to przdn zvuk a jeho ozvna. A vci v ivot tolik cenn jsou nicotn, trouchniv
a malichern a lid jsou jako kousajc se tata a dcka spolu se hatec, brzy se smjc a
hned zase kvlejc. A vrnost, stud, spravedlnost a pravda prchly kams na Olymp z irho
svta...
Co t tu tedy jet dl pout, kdy vechno smyslm pstupn je mnliv a nestl, kdy tv
smysly jsou kaln a omyln, kdy i sama tv ivoin due je jen vpar krve a slva mezi
takovmi tvory je tak lich? Co tedy? Bude s odevzdanou mysl vykvat chvle, kdy bud
zhasne, nebo pesdl jinam; ale ne ona chvle nadejde, co posta? Co jinho ne ctt a
velebit bohy, dobe init lidem a je snet, nebo se jich vzdalovat a nezapomnat, e cokoli je
v oblasti tv tlesnosti a ivoinosti, nen ani tvoje, ani ve tv moci. /33/
Je vak ve tv moci, aby tvj ivot stle plynul pravm tstm, jestli se d i pravou cestou a
j pjde ve svm mylen i jednn. Toto dvoj je spolen dui bosk i dui lovka a
kadho rozumnho tvora: za prv, e j nikm jinm neme bt v jejm chtn zabraovno;
a za druh,
e sv dobro zakld v spravedlivm smlen a jednn a na to e se omezuje jej chtn. /34/
Nen-li to neb ono ani moje patnost, ani inek m patnosti, ani to nen na kodu celku, pro
bych se tm zneklidoval? Jakpak z toho koda celku? /35/
Nedvej se pln strhovat svou pedstavou, nbr pomhej lidem ze vech sil a jak si
zasluhuj, a trp-li njakou jmou ve vcech mravn lhotejnch, nepoddvej se hned
pedstav, e utrpli kodu; je to jen zlozvyk. Ve si tak v tto vci podobn jako onen
staec, kter svmu svenci odal vlka a odeel, jsa si vdom, e je to jen dtsk hraka. - A
octne-li se na eniti ped lidem, zapomnls, love, jak mlo to znamen? "Ano, ale kdy
o to lid tolik stoj!" Proto tedy i ty m bt blhov? A jsem kdekoli, tebas oputn, mm
astn dl. astn dl m, kdo sm sob pidlil dl dobr. A dobr dly jsou dobr
sklony, dobr snahy a dobr skutky. /36/
KNIHA EST
Vesmrn ltka je povoln a tvrn a rozum, kter ji pod, nem v sob pinu jednat
patn; nebo nen v nm patnosti a tak nic nein patn a nic jm nen pokozovno. Podle
onoho rozumu se vechno dje a uskuteuje. /I/
Kon-li svou povinnost, budi ti lhostejn, zdali pitom strd zimou i vedrem, zdali jsi
ospal i dosti vyspal, zdali t zahrnuj hanou i chvlou a zdali umr i kon nco jinho.
Nebo tak umrni je jeden z naich ivotnch kol; proto posta tak v tto vci dobe
splnit svou povinnost. /2/
Hle k jdru: na dn vc a ti neujde ani jej podstata ani prav cena! /3/
Vechny vci kolem ns se co nejdve pemn: buto se petvo v pru, je-li jejich hmotn
podstata jednotn, nebo se rozptl v atomy. /4/
Rozum, kter pod vesmr, je si vdom, co in, s jakm myslem a s jakou ltkou
pracuje./5/
Nejlep zpsob odplaty je neodplcet patn patnm. /6/
V jedinm hledej poten a uklidnn: v tom, e kr od jednoho inu obecn prospnho
k druhmu se stlou mylenkou na boha! /?/
Vd st na due je ona, kter je sama sob pobdkou a zdrojem zmn, sama sebe utv
podle sv vle a zpsobuje, e se j kad udlost jev podle jej vle. /8/
Vechno se uskuteuje ve smyslu vesmrn prody; nikoli tedy ve smyslu njak jin
"pirozenosti", kter by bu vechny vci do sebe zahrnovala nebo sama byla zahrnuta v nich,
anebo byla od nich odlouena a stla mimo n. /9/
Buto je vesmr zm atom a jejich vzjemn zapltni a optovn rozptylovn, anebo
sjednocen celek, spodanost a prozetelnost. Je-li tedy tm prvnm, napak mm touit po
dalm pobytu v takov nhodn a zmaten smsi? Co mi me bt vtanjho ne konen
zase
"zmnit se v zemi"? A pro se mm dokonce znepokojovat? Nebo a inm cokoliv, rozkladu
neujdu. - A je-li sprvn druh pedpoklad, klanm se poadateli svta, jsem dobr mysli,
dvuji mu. /10/
Bude-li okolnostmi uvren v jaksi vnitn nelad, rychle se uchyl v sebe sama a nedvej se
strhnout z rytmu vce, ne je nutno; nebo bezpenji zvldne nitern soulad, bude-li se
ustavin k nmu uchylovat. /l1/
Kdybys ml zrove macechu i matku, pak bys macechu sice ctil, ale k matce by ses pesto
ustavin uchyloval.
V takovm vztahu jsi nyn ke dvoru a k filosofii. Proto se asto uchyluj k n a v n hledej
uklidnn: s jej pomoc bude tob snesiteln ivot u dvora a tak ty sm bude snesiteln v
nm. /12/
Jestlie si pedstavujeme nad upravenm masem nebo jinmi pokrmy: toto je mrtvola ryby,
ono mrtvola ptka nebo vepe; nebo zase nad falernskm vnem: tohle je trocha vy z
vinnho hroznu; nebo nad purpurovm odvem: to je ov vlna, naputn krv purpurovho
ple, tedy pedstavy, jako jsou tyto, se dotkaj samho jdra vc a pronikaj jejich podstatou,
take vidme, jak ve skutenosti jsou. A prv tak si mme ponat v celm ivot a vcem,
kter se v nae pedstavy pli svdn vemlouvaj, mme snmat masku, uvdomovat si jejich
bezcennost a zbavovat je hezkho zevnjku, jakm se honos. Nebo klamn pedstava je
nebezpen podvodnk, a prv tehdy, kdy se domnv, e se obr vcmi obzvlt
dleitmi, bv obzvlt podvdn. /13/
Vtinu vc, kterm se obdivuje dav, lze pevst na nejobecnj pedmty, kter udruje
pohromad jejich soudrn sla nebo pirozenost: na kameny, rzn druhy deva, fkovnky,
rvy, olivy. Vci, kterm se obdivuj lid ponkud stzlivj, nleej k tm, kter udruje
pohromad ivoin due, jako napklad stda bravu nebo skotu. Vci, kter si cen lid
jet ulechtilej, nleej k bytostem zenm rozumnou du, ne sice jet svtoobanskou,
ale pesto znalou njakho umn nebo v nem jinm zbhlou nebo alespo v tom, e si
dovede opatit zstup otrok. Kdo vak si um vit rozumn due, kter si je vdoma
povinnost svtoobanskch i ob
anskch, ten se pak u nezajm o vci ostatn, a pedevm se sna svou vlastn dui si
uchovat ve stavu a psoben rozumnm a obecn prospnm a k tomuto cli tak dopomh
svm lidskm bratm. /14/
Bez ustn spj jedny vci k svmu vzniku, jin smuj k zniku, a z toho, co vznik, u zase
leccos bere zasv. Nepetrit proudy pemn omlazuj vesmr, prv jako neutuchajc let
asu znova a znova otvr bezmeznou vnost. Kteroupak z vc kolem tebe se tcch si
mono
njak zvlt cenit v tomto proudu, v nm pevn stanout nelze? To zrovna tak, jako kdyby
si nkdo chtl zamilovat nkterho z ptk kolem nho letcch, a ten mu zatm zmiz z o! A
cosi podobnho je i sm ivot kadho z ns: jen jakoby vypaovn krve a vdechovn
vzduchu. Nebo jednou vzduch vdechnout a opt ho vrtit, jak to kadou chvli inme, je
nco podobnho jako
vrtit vekerou schopnost dchac, kterou jsme pednedvnem dostali pi narozen, zase tam,
odkud jsme vsli prvn dech. /15/
Cenn nen ani to, e se tlo vypauje podobn jako rostliny, ani to, e dch podobn jako
dobytata a elmy, ani to, e vnm a vytv si pedstavy, ani to, e bv loutkou zmtanou
pudy, ani to, e ijeme pospolit nebo e pijmme potravu; nebo to vechno m stejnou
cenu jako vymovn zbytk zaitch jdel. Co m tedy vbec cenu? Snad pochvaln
potlesk? Nikoliv. Tedy ani pochvaln jsot, nebo chvaloeen dav nen ne "potlesk
jazyk". Zekl ses tedy i t petky slvy; nue, co ti zbv cennho? Myslm, e toto: vyvjet
anebo i zastavovat 6vou innost podle svho pirozenho uren - to je cl, k nmu thnou i
vechna lidsk zamstnn a umn. Nebo kad umn smuje k tomu, aby jeho vtvor
nleit vyhovoval elu, k nmu je vytvoen. To m na mysli vina, kter oetuje rvu, i
cviitel kon i pstitel ps. A vychovvn a vyuovn mldee smuje rovn k tomuto cli.
Zde je tedy to cenn. A je-li tomu opravdu tak, pak nebude bait po niem jinm. Ci si bude
dle cenit i leccos jinho? Pak ovem nebude ani svobodn, ani sobstan, ani nepstupn
nruivostem, nebo nezbytn bude zvistiv, rliv a podezrav k tm, kte t onch vc
mohou zbavit, a bude strojit klady tm, kte u maj vci, je ei cen. Kad, kdo postrd
nkter z onch vc, se mus pak octnout v duevnm zmatku a k tomu
jet asto reptat na bohy; naproti tomu cta a vnost k vlastn dui ti zjedn spokojenost se
sebou samm a uvede t v dobrou shodu s blinmi a v soulad s bohy, to je:zpsob, e bude
schvalovat, cokoli oni pisoud a zad. /16/
Nahoru, dol, dokola - to jsou drhy prvk. Ale drha ctnosti nevede dnm z tchto smr,
nebo ctnost je mnohem vce bosk podstaty a kr cestou tko pochopitelnou spn k
svmu cli. /17/
Jak zvrcen si lid vedou! Ty, kte ij s nimi a v te dob, chvlit nechtj, ale sami si nad
jin cen chvlu potomk, kter nikdy ani nevidli, ani neuvid. A to je bezmla tot, jako
kdyby ses rmoutil pomylenm, e ani tvoji pedkov o tob nevedli chvaloei. /18/
Zd-li se nco nezdoln prv tob, z toho jet nesu, e je to nad lidskou monost; spe
vak, je-li nco lovku pimen a mon, pokldej to za dosaiteln i pro sebe! /19/
V tlocvin ns nkdo krbne nehtem nebo nm zasad prudkou rnu hlavou; ale ani si to
nevykldme ve zlm, ani nejsme rozhoeni, ani ho napt nepodezrme z klad, jenom
se mu opatrn vyhbme, ne ovem jako nepteli a tak ne z podezravosti, nbr mu jdeme
slun z cesty. Podobn si ponejme i v ostatnch ivotnch okolnost cel: pehlejme mnoh
u naich, abych tak ekl "spolucvicch"! Nebo, jak jsem pravil, lze jim jti z cesty, ale bez
podezrn a nevraen. /20/
Jestlie mi nkdo dovede pesvdiv dokzat, e nesprvn soudm nebo jednm, milerd
sv mnn zmnm; nebo hledm pravdu, kterou jet nikdy nikdo kodu neutrpl, bkodu
mv leda ten, kdo setrvv ve svm klamu a nevdomosti. /21/
Konm svou povinnost a nieho jinho nedbm; to, o nedbm, jsou bu vci bez due nebo
bytosti nerozumn i zbloudil a sv cesty neznal. /22/
K nerozumnm tvorm i k vcem a pedmtm kolem sebe se chovej jako rozumn bytost k
nerozumnm: velkodun a nezvisle; ale k lidem, protoe maj rozum, se chovej jet tak
spoleensky! A pi vem vzvej bohy a nestarej se o to, jak dlouho to jet bude init,
nebo sta i jen ti takov hodiny. /23/
Alexander Makedonsk a jeho vozka zaujali smrt tot postaven: buto byli znova pojati v
tyt zroden vesmrn prvky, anebo se stejnm zpsobem rozptlili v atomy. /24/
Zamysli se nad tm, kolik tlesnch a zrove duevnch pochod se souasn dje v tou
chvilinku v kadm z ns! A pak se nebude divit, jestlie jet mnohem vce, ba vbec
vechno, co se dje, je souasn zahrnuto v onom jednotnm vekerenstvu, ktermu kme
vesmr. /25/
Kdyby ti nkdo dal otzku, jak se pe jmno Antoninus, bude snad vyslovovat rozilen
psmeno za psmenem? A co budou-li se proto lid na tebe hnvat? Snad jim nebude
hnvem oplcet? Nevyjmenuje klidn psmeno za psmenem postupn za sebou? Nue, i na
tom si uvdom, e kad povinnost je souhrn jakchsi jednotlivost: a ty prv mus mt na
zeteli a sprvnm postupem uskutenit to, co je ti uloeno, ani ses roziloval nebo blinmu
oplcel hnvem./26/
Jak je krut nedovolovat lidem, aby spli za tm, co se jim zd pimen a prospn! A
pece jim to jistou mrou nedovoluje init, kdykoli se mrz, e chybuj.
Nebo lid vdycky spj za tm, co se jim zd pimen a prospn. "Ale po pravd tomu
tak nen!" Pak je tedy pouuj a uvdomuj, ale mrzet se nesm! /27/
Smrt: odpoinut od smyslovch rozpor, od zchvv cht, od trmcen rozumu a od
slouen tlu. /28/
Je hanba, e v tom ivot, ve kterm tv tlo dosud neumdlv, tvj duch ji umdlv. /29/
Dej pozor, abys "nezcsatl": abys nenaichl csastvm; stv se to! Zsta tedy prostm,
dobrm, nelenm, dstojnm, pirozenm, ptelem prva, bohabojnm, dobrotivm,
milujcm vechny sv blzk a neoblomnm v plnn svch povinnost! Bojuj o to, abys
zstal takovm, jakm t chtla mt filosofie! Boj se boh a ujmej se lid! ivot je okamik;
jedin plod pozemskho it je zbon mysl a innost pro obecn blaho. Ve vem bu kem
Antonnovm: osvoj si jeho vytrval sil jednat uvliv, jeho duevn rovnovhu za vech
okolnost, jeho zbonost, jeho pvtivou tv, jeho vldnost, jeho lhostejnost k slv a jeho
upmnou snahu o sprvn chpn vc! A vzpome si, jak vbec nic nepoutl ze zetele, co
by byl dve dn neprozkoumal a zrale neuvil; jak trpliv snel neoprvnn vtky, ani
komu co navzjem vytkal; jak se v niem neukvapoval a jak byl nepstupn pomluvm; jak
bedliv byl posuzovatel povah i in a jak byl vzdlen zlehovn, bojcnosti, podezravosti a
vychytralosti; jak byl nenron, napklad pokud se tk bydlen, lka, atstva, stravy a
obsluhy; jak byl pracovit a trpliv, jak vrn a snenliv ve styku s pteli; jak moude
snel vechny, kte oteven vystoupili proti nktermu jeho mnn, a jak ho tilo, kdy ho
nkdo pouil o lepm; a jak byl zbon, ale nikoli povriv. K i tebe zastihne posledn
hodinka se svdomm stejn dobrm, jako bylo jeho! /30/
Vystzlivj a vzpamatuj se! A jako si uvdomuje, vdy znova se probraje ze span, e t
obtovaly jenom peludy, podobn, znova probuzen, pokldej za peludy ivotn svzele!/31/
Skldm se z tla a z due. Tlu je lhostejn vechno, nebo nem schopnost vnmat
nestejnosti. Naproti tomu dui je lhostejn jenom to, co nen jejm konem; co vak jest jejm
konem, to vechno je v jej moci. A z toho se obr jenom tm, co vyaduje ptomnost,
nebo jej budouc i minul kony jsou j u rovn lhostejn. /32/
dn tse nen nepirozen ruce ani noze, pokud in noha, co nle noze, a ruka, co nle
ruce. Podobn nen tedy dn tse nepirozen ani lovku, pokud lovk in to, co nle
lovku. A nen-li mu nepirozen, nen ani zlem pro nho. /33/
Jakch "rozko" okusili lupii a nemravov i otcovrazi a tyranov! /34/
Nepozoruje, jak zcela obyejn emeslnci se sice ponkud pizpsobuj vkusu neodbornk,
ale pesto se pidruj pkaz sv dovednosti a nemaj odvahu se jim zpronevit? Nen na
povenou, e stavitel a lka m ve vt ct pkazy svho umn ne lovk pkazy svho
rozumu, kter je mu spolen s bohy? /35/
Asie, Evropa - koutky ve vesmru; vechen ocen - kapka ve vesmru; hora Athos - hrouda ve
vesmru; vechna ptomnost - bod ve vnosti! Ve malink, mnliv, pomjiv. Vechno
vyvr odtamtud: z onoho vevldnho, a u z jeho pmho popudu nebo jako jeho
dsledek. Tak tedy lv chtn a jed a vechny kodliviny", jako napklad trn nebo bahno,
jsou jen prvodn jevy onoho vzneenho a krsnho. Nepoddvej se tedy pedstav o jejich
nepslunosti on bytosti, j se ko, a radji se zamysli nad prazdlem vech vc! /36/
Kdo vidl nynj, vidl vechno: i co se od vnosti dalo, i co se donekonena bude dt.
Nebo vechno dn je stejnorod a stejnotvn. /37/
asto pemtej o spojitosti vech vc ve vesmru a jejich vzjemnm vztahu. Vdy vechny
vci jsou do jist mry navzjem spznny, nebo vyplvaj jedna z druh souhlasnm a
jednotnm naptm v hmotn podstat. /38/
S udlostmi, s nimi t osud spojil, se hle srovnat; a lidi, s nimi t osud slouil, miluj, ale
opravdov! /39/
Kad nstroj, kad nin, kad ndoba je sprvn, jestlie pln kol, k nmu byla
vytvoena; a pece ten, kdo ji vytvoil, je pi jejm upoteben mimo ni. Naproti tomu u vc,
kter udruje pohromad proda, je ona sla, kter je vytvoila, vdy uvnit a uvnit zstv.
A proto ji m tm vce ctt v t ve, e bude-li se sm jej vl spravovat a podle n a do
svho konce t, vechno se bude dt po tvm rozumu. Tak ve vesmru se vci podobn dj
po jeho rozumu. /40/
Pokld-li kteroukoli z vc, kter jsou mimo tvou vli, za sv dobro nebo zlo, pak nezbytn
bude vitkami zahrnovat bohy, kdykoliv se ti pihod takov "zlo" nebo se ti nezda takov
"dobro", a nezbytn bude nenvidt lidi, a u budou skutenmi nebo domnlmi pvodci
tvho nezdaru nebo nehody. A tak se dopoutme leckdy bezprv jen z falenho zjmu o
takov vci. - Po-kldme-li vak za dobro a zlo jenom to, co je v na moci, pak nemme
nejmen pinu ani na bohy reptat, ani na lidi nevrazit. /41/
Vichni spolupracujeme k jednomu konenmu cli, jedni vdom a s porozumnm, druz ani
nevdouce, jak to k, tum, Hrakleitos, e i lid spc jsou dlnky a spolupracovnky na
vesmrnm dn. Ale kad na nm spolupracuje jinak, ba dokonce i ten, kdo je s tm, co se
dje,
nespokojen, kdo by se tomu rd vzepel a rd to odvrtil; patrn i takovho lovka ml
vesmr zapoteb. A proto si tedy rozva, ke kterm pracovnkm se chce piadit!
Nebo poadatel svta t kadm zpsobem pouije sprvn a pijme t v adu svch
pomocnk a spolupracovnk. Jenom se nechtj stt takovm lenem v n jakoonen chatrn a
smn ver v dramatu, o kterm se zmiuje Chrsippos! /42/
Poaduje snad slunce kol det? Nebo Asklpios kol "drkyn plodin"? A co hvzdy, ta
jako ona? Nepispvaj, akoli jsou rzn, vechny vespolek k tmu cli? /43/
Jestlie bohov rozhodli o mn a o tom, co se mi m pihodit, dobe rozhodli; nebo
nerozhodnho si nelze boha jen tak snadno pedstavit. Ostatn z jakhopak dvodu byli by se
odhodlali mn zpsobit zlo? Co by tm byli zskali, a u sami nebo vesmr, o nj pedevm
peuj?
Jestli nerozhodli o mn zvl, tedy jist rozhodli o vesmrnm celku, i musm ochotn
pijmat a rd snet tak to, co se mi pihz jako pirozen dsledek onoho rozhodnut.
Nein-li vsak rozhodnut vbec o niem (pomylen ovem bezbon), pak jim tedy ani
neobtujme, ani se k nim nemodleme, ani nepsahejme a nedlejme nic z toho, co vechno
dlvme, pedpokldajce jejich
ptomnost a jejich souit s nmi; jestlie tedy o niem, co se tk ns, nerozhoduj, pak je
zajist v m moci rozhodovat o sob sm a je i v m monosti uvaovat o tom, co mi
prospv. Kadmu pak prospv to, co odpovd jeho ureni a jeho pirozenosti; a moje
pirozenost je rozumn a spoleensk. Pro mne, obana Antonna, je obc a vlast Rm; pro
mne, Antonna lovka,
vesmr: co je tedy tmto obcm na prospch, jenom to je pro mne dobrem. /44/
Vechno, co se pihz komukoli z ns, je prospn celku; u to by stailo. Ale bedlivjm
pozorovnm shled obvykle tak, e i ostatnm dem je prospn to, co ktermukoli
lovku. Oveme vrazu "prospn" je tu teba rozumt v irm smyslu - mluvm o vcech
vnjch./45/
Jako se ti protiv pedstaven v amfitetru a jinch takovch mstech, protoe stle tyt
vjevy se znechucuj divku svou jednotvrnost, nco podobnho pociuje nkdy i v ivot;
nebo vechno naveskrz - pod tot a z tho. Jak dlouho jet? /46/
Ustavin mj na mysli lidi veho stavu i vech povoln a velikch nrodnost, kte u
zemeli, a dospje k nedvno zemelm Filistinovi, Foibovi a Origaninovi. A potom
postupuj k ostatnm skupinm! Musme se odsthovat prv tam, kam ns pedelo tolik
mohutnch enk, tolik ctihodnch filosofu, jako Hrakleitos, Pythagoras a Sokrates, tolik
pravkch hro i tolik pozdjch vojevdc a tyran. A krom nich Eudoxos, Hipparchos a
Archimeds a jin duchov byst, ulechtil, piinliv, vestrann a sebevdom, ba i
utpan tupitel vratkosti a doasnosti lidskho ivota, jako byl Menippos a jin podobn. 0
tchto vech mj na mysli, e jsou dvno ti tam! A je v tom nco pro n hroznho? A copak
pro ony, kter neznme u ani jmnem? Jen jedin tedy m opravdovou cenu: prot cel
ivot v pravd, spravedlnosti a shovvavosti i ke lhm a nespravedlivm. /47/
Kdykoli se chce potit, v duchu si vybavuj pednosti svch souasnk, jako napklad
podnikavost jednoho, skromnost druhho, tdrost tetho a jinou ctnost nkoho jinho. Nebo
nic nepsob takov poten jako vzory ctnosti, kter se zrcadl v mravech naich vrstevnk
a kter se v jednotlivci, pokud mono, vechny sluuj. A proto je tak zhodno si je stle
oivovat v pamti./48/
Snad t nemrz, e v jen tolik a tolik liber, a nikoli ti sta? Prv tak se tedy nesm mrzet,
e je ti souzeno t jen tolik a tolik let, a ne vce! Nebo jako jsi spokojen s pdlem hmoty,
tak bu spokojen i s pdlem asu! /49/
Sna se lidi pesvdovat, ale jednej tebas i proti jejich vli, kdykoli to vyaduje zetel
spravedlnosti. Bude-li ti vak nkdo nsilm peket, smi se s tm a nermu se, a zrove
uij tto pekky k osvden jin ctnosti; mj na pamti, e tv odhodln bylo jen
podmnen, e jsi pece netouil po nemonm. Po em tedy?
Prv po takovm njakm odhodln! A toho dosahuje. Co bylo nam vdm myslem, to
se tak uskuteuje. /50/
Ctidostivec pohledv sv vlastn dobro v innosti jinch, prostopnk ve vlastnch
nruivostech; ale kdo m rozum, ve vlastnm jednn. /51/
Je v na moci o t nebo on vci si netvoit sudek a v dui se neznepokojovat. Nebo vci
samy o sob nemaj od prody moc nae soudy si vynucovat. /52/
Zvykej si pozornmu sledovn toho, co k jin, a se jsi, se vmlej v dui mluvcho! /53/
Co neprospv roji, neprospv ani vele. /54/
Splaj-li nmonci kormidelnkovi nebo nemocn lkai,kohopak asi jinho chtj dbt? Jak
m potom kormidelnk dopomoci lidem na lodi k zachrnn nebo lkasvm svencm k
uzdraven?/55/
Kolik z tch, s nimi jsem piel na svt, z nho u odelo! /56/
Nemocnm loutenkou se med zd hok, lidem stenm vzteklinou se voda zd pern a
dtem se m zd krsn,
Pro se tedy roziluji? Ci mysl, e klamn pedstava
slabji psob neli lu u nemocnho loutenkou a jed u lovka stenho vzteklinou? /57/
Nikdo ti nezabrn t podle du tv pirozenosti; a nic se ti nepihod proti du vesmrn
prody./58/
Jac to jsou lid, kterm se mnoz chtj zalbit, a z jakch asi pohnutek a jakmi iny! Jak
rychle vnost vechno zaste a co vechno u zastela! /59/
KNIHA SEDM
Co je to patnost? To, co jsi asto vdal. A tak pi vem, co se pihz, si uvdomuj, e je to
nco, cos vdal. Vbec pak sezn, e udlosti, jimi se hem djiny star, stedn i nov
doby, jimi se nyn hem msta i domy, jsou na-veskrz tyt. Nic novho; vechno obyejn
a doasn. /I/
Mohou tv zsady odumt njak jinak ne tak, e pedstavy, kter jim odpovdaj, vyhasnou?
Ale prv ty ustavin rozdmchvat je pece ve tv moci! Vdy si mohu o kterkob vci
utvoit pedstavu, jak je poteb; jestlie mohu, pro se znepokojuji? Co je mimo m mylen,
to
se mho mylen naprosto netk. To si uvdom, a stoj zpma. Me procitnout k novmu
ivotu: jen se dvej na vci zase tak, jak ses dvval, nebo v tom tkv podstata novho
ivota./2/
Malichern shon po okzalostech, divadeln hry, stda bravu a skotu, ermsk zpasy,
kstka hozen pskm, dibec rozdroben do ndre rybm, zpolen mravenc s bemenem,
pobhn vyplaench myek, pohyby loutek na drtech - ve jedn ceny! Je tedy nutn stat
uprosted toho shovvav a bez vypnn, ale tak si bt vdom, e kad m takovou cenu,
jakou cenu m to, o
usiluje. /3/
Pi kad ei je nutno si uvdomovat slova a pi kadm odhodlvn skutky, pi tomto je
nutno si ihned vmat, k jakmu cli smuj, a pi onom zase dvat pozor, jak je smysl slov.
/4/
Sta mj rozum na tento kol i ne? Jestlie sta, pak ho uvm na jeho proveden jako
nstroje, jm m vybavila vesmrn proda; pakli nesta, bud postoupm svj kol tomu,
kdo ho dovede vykonat lpe, nen-li mou pmou povinnost, aneb ho konm, jak dovedu,
jet s pispnm nkoho jinho, jen podporovn mm rozumem, me pak provst in
obecnmu blahu prv ted phodn a prospn. Nebo kad skutek, a u ho konm sm
nebo s pispnm jinho, m smovat jen k tomu, co je prospn a pimen obecnmu
dobru. /5/
Kolik lid navsost velebench ji upadlo v zapomenut!
A kolik jejich velebitel u dvno odtud zmizelo! /6/
Nesty se pijmout pomoc! Nebo je ti uloeno konat povinnost jako vojkovi za toku na
pevnost. Copak na tom, neme-li pro pohmodnou nohu sm na cimbu
vystoupit, ale s pispnm jinho to provede? /7/
Nedvej se znepokojovat budoucnost; nebo k n dospje, m-li tomu tak bt, cestou tho
rozumu, kterm se te d v ptomnosti. /8/
Vechny vci jsou vespolek spjaty a jejich pouto je posvtn, a snad vbec nic si nen
navzjem ciz, nebo vechny jsou seazeny v celek a spolen pispvaj k jednomu a tmu
vesmrnmu du. Nebo jest jeden vesmr ve zahrnujc a jeden bh vm pronikajc a jedna
pra-ltka a jeden zkonit d: rozum, spolen vem myslcm tvorm, a jedin pravda, je-li
tak dokonalost tvor spolu spznnch a tho rozumu astnch jedin. /9/
Vechno hmotn co nejrychleji miz ve vesmrn praltce, kad inn sla je co nejrychleji
znova pojmna ve vesmrn rozum a vzpomnka na vechno je co nejrychleji
pohbvna vnost. /10/
Jednat ve shod s prodou je rozumnmu tvoru tot
jako ve shod s rozumem. /l1/
Sm zpma, nikoli zpimovn! /12/
Ten smysl, jak maj u jednotnch organism tlesn dy, maj tak rozumn bytosti, i kdy
jsou od sebe oddleny: jsou ureny k jaksi jednotn souinnosti. Toto si jet lpe uvdom,
bude-li si v duchu asto kat: jsem d v soustav rozumnch bytost. Jestli vak bude kat,
e jsi jen "st" celku, pak stle jet lidi nemiluje ze srdce, stle t jet net prokazovat
dobrodin jen
pro dobrodin; jestlie to dl jako pouhou povinnost, pak to jet nedl z pesvden, e
tm in dobe sob sammu. /13/
A se cokoli zvnjka pihod onm mm stem, kter takovou phodou mohou utrpt, pak
si trpc sti mohou, chtj-li, "reptat"; ale j, pokud nebudu pokldat to, co se mi pihodilo,
za zlo, stle jet nejsem pokozen. A nepokldat to za zlo je v m moci. /14/
A si kdo cokoliv in nebo mluv, j sm musm bt dobr: zrovna jako kdyby zlato,
smaragd nebo purpur stle prohlaovaly toto: "A si kdo cokoliv in nebo mluv, j musm
bt smaragdem a svou barvu za chovat!" /15/
Rozum, kter je vd silou v ns, nevyvd sm sebe z mry, napklad nenahn si strach ani
si nepsob zrmutek. Jestlie ho vak nkdo jin me zastrait nebo zarmoutit, a to udl.
On sm se na zklad svho vlastnho rozhodnut takovm duevnm hnutm nepodd. Tlo
nech se samo star, me-li, aby se mu nic nestalo, a kdy se mu nco dje, nech to ekne.
Due, kter me poctit strach, kter me poctit zrmutek, kter m schopnost mt
pedstavu o nem takovm, neutrp nic. Tu bys toti k takovmu pocitu nepiml.
Rozum je sm o sob bez poteb, ledae si sm njakou potebu vytvo: z tho dvodu
nezn znepokojen ani omezen sv svobody, ledae si je zpsob sm. /16/
"Bt asten" (eudaimonia) znamen "mt v sob dobr daimonion" neboli rozum, vedouc k
dobru. Co tu tedy dl, klamn pedstavo? Odejdi, pi bozch, jak jsi pila: nemm t
zapoteb. Pila jsi po svm starm zvyku; nehnvm se - jen odejdi! /17/
Boj se nkdo pemny? Co se me nco stt bez pemny? Co je vesmrn prod nco
milej a pimenj? A ty sm: me se vykoupat, ani se pemnilo dv? Me se ivit,
ani se pemnily pokrmy? Me se bez pemny vbec uskutenit cokoli prospnho?
Neuznv tedy, e prv tak i tvoje pemna je cosi stejnho a e je j vesmrn prod
stejn zapoteb? /18/
Praltkou vesmrnho celku prochzej vechna tla jako dravou bystinou v bytostn
spojitosti s celkem a ve vzjemn souinnosti jako nae dy vespolek. Kolik u pohltila
vnost Chrsipp, kolik Sokrat, kolik Epiktt! A tot si uvdomuj pi ktermkoli lovku
i vci! /19/
M jedin snaha je, abych sm neinil, co lidsk pirozenost nechce nebo jak to nechce nebo
co prv te nechce. /20/
Jet chvli, a zapomene na vechno; jet chvli, a vichni zapomenou na tebe. /21/
Je zvltn znak lovka, e miluje tak toho, kdo se proviuje. A to se stv, jakmile si
pitom uvdom, e je to pbuzn bytost, e chybujete z nevdomosti a bezdky a e
zakrtko oba zemete a pedevm e nezpsobil kodu tob. Nebo tvou vd st neuinil
hor,ne byla dv./22/
Vesmrn proda vytvo z vesmrn praltky, jako vtvarnk z vosku, te napklad hb,
ale pak sv dlo zru a jeho ltky uije k vytvoen stromku, potom lidskho tvoreka a potom
k nemu jinmu. Kad z tchto vtvor je kratinkho byt. Pro sk nic nen hroznho v
tom, je-li sbjena; tedy ani v tom, jestlie se opt rozkld v sti. /23/
Hnviv vraz oblieje je zcela proti prod. Vesel na tv tvi asto odume a nakonec
pln vyhasne, take je vbec nebude moci probudit. Prv proto se pokus pochopit, e hnv
je proti zdravmu rozumu. Vdy vymiz-li v ns povdom, e chybujeme, jak dvod k
ivotu nm jet zbude? /24/
Vechny vci, kolik jich vid, co nevidt pemn vepodajc proda a z jejich ltky
vytvo jin a z ltky tchto opt jin, aby se vesmr navky omlazoval. /25/
Provin-li se nkdo na tob, ihned pemlej o tom, jak ml pedstavy o dobru nebo zlu, kdy
se provinil; nebo jakmile to vyzkoum, bude ho litovat a nebude se ani divit, ani hnvat.
Buto toti i ty sm dosud pokld za dobro tot co on nebo nco jinho podobnho; mus
mu tedy odpustit. Jestli u nepokld takov vci za dobro a zlo, tm spe bude shovvav k
chybujcmu./26/
0 tom, co nem, nemysli tak, jako bys to u ml, nbr z toho, co m, ber v vahu to
nejcennj, a tu ai zase pipomnej, jak citeln bys to poheoval, kdybys to neml. Ale
zrove se mj na pozoru, aby sis takovou zlibou v onch vcech nezvykl je tak peceovat,
e kdybys je jednou neml, pozbval bys klidu. /27/
Uchyl se v sebe sama! Vd rozum v ns je t povahy, e se omezuje na vlastn spravedliv
jednn a duevn pohodu, prv z nho vyplvajc. /28/
Vyhla klamnou pedstavu! Potla zchvvy nruivost! Omezuj se na ptomnost! Chpej
vechno, co se pihz, a tob nebo jinmu! Rozeber a rozlo kad pedmt v jeho innou
slu a hmotu! Mj na mysli svou posledn hodinu! A chybu, kterou se na tob proheil jin,
ponech tam, kde vznikla! /29/
Sv mylen cele upnej k tomu, co se mluv, a svm duchem vnikej do toho, co se dje a z
jakch pin! /30/
Sebe ozdob prostotou, skromnost a lhostejnost ke vemu, co kols mezi ctnost a patnost!
Miluj lidsk pokolen! Nsleduj boha!
Mudrc Dmokritos k: "Vechno je jen vc nzoru. Jen zkladn prvky jsou pravdiv." Sta
pamatovat si, e vechno je jen vc nzoru... /31/
O smrti: Bu rozptlen, je-li due z atom; anebo, je-li jednotn celek, bu vyhasnut nebo
pesdlen jinam. /32/
O bolesti: Co je nesnesiteln, ukonuje ivot; co trv dle, je snesiteln. A due si zachovv
svou pohodu tm, e se uzave v sebe, a nae vd st neutrp kodu. Ale sti, kter bolest
pokozuje, jen a se o n vyslov, jestli mohou. /33/
O slv: Jen si vmej, jakho jsou smlen posedl slvou, emu vemu se vyhbaj a za m
se pacht! A pamatuj si: jako se poben vrstvy psku ukldaj jedna na druhou a pohbvaj
pedchzejc, zrovna tak i v ivot vechno pedchzejc je co nejrychleji pohbvno tm,
co pichz po nm. /34/
Z Platna: "Zdalipak mysl, e takovmu duchu, kter se vyznauje ulechtilost a poznnm
hrnu asu i veho byt, se lidsk ivot jev nm vznamnm?"
"Nikoliv."
"Tedy ani smrt nebude takov lovk pokldat za nic hroznho?"
"Naprosto ne!" /35/
Dobe init a sklzet hanu - to dl krlovsk. /36/
Je hanba, e obliej se podle pkaz due poslun tv a zaizuje, kdeto due sama se podle
svch vlastnch p kaz neutv a nezaizuje. /37/
Je poetil na bh svta zanevt: vdy vbec toho nedb. /38/
Vn ijcm bohm i lidem radost dopej! /39/
Jak zral klasy lidsk ivot poinat; ten vzrst, onen kles... /40/
Kdy j i s dtmi bohy budu oputn, i to m dvod. /41/
Nebo dobro a prvo je se mnou. /42/
Neskuhrej s jinmi, ani se nerozohuj! /43/
Platnovy vroky: "Takovmu lovku bych jist prvem namtl: Nesprvn soud, love,
jestlie se domnv, e mu i jen troku dn m dbt nebezpe ivota nebo smrti, a e
nem spe hledt jen k tomu, kdykoli jedn, zda jedn spravedliv a zdali jako mu dobr i
patn."/44/
"Je tomu toti, Athan, podle pravdy takto: Na tom stanoviti, na kter se nkdo sm
postav v pesvden, e je pro nho nejlep, anebo na kter je postaven svm pedstavenm,
tam - podle mho soudu - m take vytrvat a nebezpe vzdorovat, nedbaje pitom nieho, ani
smrti, ani eho jinho - krom hanby." /45/
"Nue uva, mil pteli, nen-li ulechtilost a dobro nco jinho ne zachraovn sebe nebo
jinho. Nebo opravdov mu se snad nem starat o takovou vc, jako je del nebo krat
ivot, a nem na ivot lpt, nbr starost o to m poruit bohu a m dt za pravdu stare
ensk ve, e svmu osudu nikdo neujde, a m tedy hledt k tomu, jakm zpsobem by ten
as, kter mu
jet zbv, proil co nejlpe." /46/
Sleduj drhy hvzd, jako bys obhal zrove s nimi, a ustavin mj na mysli vzjemn
pemny prvk; nebo takov pedstavy oiuj od pny pozemskho ivota. /47/
Krsn je vrok Platnv: "A chce-li kdo rozjmat o lidech, a pozoruje, jako by shlel
odnkud shry, take jejich pozemsk pomry: jejich zstupy, vlen vpravy, zemdlstv,
satky, rozvody, zrod i mrt, ruch na soudech, zpustoen kraje, pestrou sms barbarskch
nrod, slavnosti, nky o pohbech, trit - zm vech monch protiv, sladnch v celek."
/48/
Bedliv pozoruj minulost, ony nespoetn promny vldnoucch moc, a doke pedvdat i
budoucnost. Bude toti naveskrz tho du a nebude se moci uchlit od rytmu ptomnho
dn. Vak proto tak je lhostejn, zdali sleduje lidsk ivot tyicet let i tisce let; nebo co
vce tu uvid? /49/
"A co se zrodilo ze zem, mus opt v zem; co vak vypuelo z nebeskho semene, opt se
vrac v nebesk kraj."
Smrt je bu rozpojen pletenc atom, nebo urit zpsob rozptlen neporuench
prvk./50/
A jdlem, pitm, arodjnm umnm se namhme smrti pval odvrtit.
Van vtr od boha seslan, a zkrueni, snejme bez nku! /51/
A si je leckdo lep zpasnk, jen kdy nen k lidem laskavj, skromnj, v jakkoli osud
odevzdanj nebo k pokleskm svch blinch shovvavj neli ty! /52/
Kde lze vykonat njak dlo ve shod s rozumem, spolenm jak bohm, tak lidem, tam nen
nebezpe; nebo kde lze doshnout neho uitenho innost, sprvnou cestou postupujc
ve shod s lidskou pirozenost, tam se neteba obvat kody. /53/
Vude a vdycky je ve tv moci zbon se smiovat se souasnou phodou, spravedliv se
chovat k souasnm lidem a ochotn zkoumat souasnou pedstavu, aby se do n nevloudilo
nic nepochopenho. /54/
Neohlej se na rozumy jinch lid, radji se zahled pmo k cli, ke ktermu ti ukazuje cestu
proda: vesmrn proda tm, co t potkv, a tv vlastn pirozenost tm, co ti ukld init.
Kad pak m init to, co je ve shod s jeho pirozenm urenm; ostatn vci jsou prodou
ureny k prospchu rozumnch bytost, jako i ve vem jinm je mn dokonal k prospchu
dokonalejho, ale rozumn bytosti jsou stvoeny sob navzjem. Je tedy vd .sklon
pirozenho lidskho uren cit spoleensk; druh hned po nm odolnost k smyslnm
svodm, nebo myslc rozum m tu zvltn schopnost, e se dovede sm v sebe uzavt a
pak nikdy nepodlh ani hnutm smysl ani pud, nebo oboj je povahy zvec. Rozum chce
naopak vldnout, a ne bt v jejich podru. A prvem; nebo je prodou uzpsoben, aby jich
obou uval.
Tet znak pirozenho uren rozumn bytosti je obezelost v usuzovn a odpor k omylu.
Tmto znakm vren n rozum a postupuje pmou cestou k cli a spluje svj kol. /55/
Zbytek ivota, jen ti byl udlen, mus podle zkon prody a do jeho konce provat tak,
jako bys ml t jen k tomuto okamiku a prv v tto chvli zemt. /56/
Mj zalben v tom jedinm, co se ti pihz a co je tvm dlem v osnov vekerenstva;
nebo co ti me bt pimenj? /57/
Pi kad phod si uvdj na pam ony lidi, kterm se pihodilo tot a kte se pak mrzeli,
asli a reptali.
A dnes - kdepak jsou ti vichni? Nikde. Co tedy? Chce si tak ty ponat podobn? Nechce
nepimen vzruchy mysli ponechat tm, kte takto vzruuj sebe i jin, a sm se cele zabrat
v vahu o tom, jak takovch phod uvat? Nebo pak jich bude uvat vhodn a budou tv
innosti ltkou. Jenom je pozoruj a mj vli, aby ses jevil sm sob bez hony ve vem, co
in! Pamatuj na ob rady i na to, e na tv innosti zle, a se tk ehokoliv... /58/
Zahle se ve sv nitro! Tam uvnit je zdlo dobra, kter je schopno stle tryskat, jestlie se k
nmu stle prokopv. /59/
Tak tlo m jevit pevnost a nikoli roztritost, jak v innosti, tak v klidu. Nebo jako v
oblieji se due projevuje tm, e mu stle uchovv oduevnl a slun vraz, nco
podobnho je douc i celmu tlu. Veho toho je ovem nutno dbt nenpadn. /60/
Umn t m vce podobnho se zpasnickm ne s tanenm, toti v tom smyslu, e mus
stt pohotov a nekolsav tv v tv derm i nepedvdanm. /61/
Stle si uvdomuj, kdo jsou ti, jejich uznn chce sklzet, a jakm asi rozumem se spravuj;
nebo jim pak ani nebude mt za zl jejich bezdn poklesky, ani nebude stt o jejich
uznn, a nahldne v zdroje jejich soud a sil. ' /62/
Kad due, jak prav Platn, jen bezdn se odk pravdy; prv tak tedy i spravedlnosti,
umenosti, shovvavosti a veho podobnho. Je naprosto nutn stavin to mt na pamti,
nebo pak bude ke vem laskavj. /63/
Pi kad bolesti si uvdomuj, e bolest nen pranic hanebnho a e tvou vldnouc st, dui,
nezhoruje, nebo ji neporuuje ani v jej rozumov podstat, ani v jejm spoleenskm ctn.
U vtiny bolest ti budi tchou i vrok Epikrv, e bolest nen ani nesnesiteln, ani v
n, jestlie si toti pipomene jej meze a nebude-li si ji v duchu zveliovat. Tak se
rozpome na to, e nepjemnost mnohch pocit, napklad ospalosti, horeky a nechuti k
jdlu, si ani neuvdomujeme. Kdykoli jsi tedy nm takovm rozmrzel, uvdom si, e se
poddv bolesti/64/
Mj se na pozoru, aby ses k nelidm nechoval podobnjako nelidov k lidem! /65/
Odkudpak vme, zdali filosof Telaugs nebyl svm smlenm lep ne Sokrates? Nebo tady
pece nesta, e Sokrates zemel slavnji, e dovedl obratnji rozmlou vat se sofisty a
vytrvaleji penocovat v mrazu pod irm nebem, ani to, e maje nazeno pivst kterhosi
Salam- ana, uznal za lechetnj rozkazu se vzept a pak "si hrd ulicemi vykraovati, co
by bylo svrchovan neuv iteln, i kdyby to bylo pravda; spe vak dluno vzt v vahu nco
jinho: jakou dui ml Sokrates a zdali se dovedl omezovat na spravedlnost k lidem a na ctu
k bohm, take se ani nemrzel na lidskou patnost, ani neotroil ni nevdomosti, ani
nepijmal dly vesmrn
prody jako nco nenleitho, ani je nepovaoval za ne snesiteln jho, ani svj rozum
neutpl v asti na tlesnch pocitech. /66/
Proda nespoutala tvho ducha s tlem tak tsn, e by ti nedovolovala, aby ses uzavel sm v
sebe a zvldl sv povinn koly. Nebo je docela dobe mon stt se muem bom, ani to
kdo o tob vdl. To mj stle na pamti a tak to, e k blaenmu ivotu je poteb jen
pramlo vc; a jestli snad t zklamalo oekvn, e se osvd v dialektice a fyzice, proto se
jet nevzdvej nadje, e bude svobodn, skromn, laskav k lidem a poslun boha. /67/
Po sv vli me prot ivot v pln duevn pohod, i kdyby ti vichni spflali a i kdyby
divok zv spala bdn dy tv tlesn schrnky. Nebo co pek pi tom vem tv dui
zachovat klid, sprvn posuzovat okolnosti a pohotov uvat nabzejcch se pleitost?
Take jej soud pak ekne t kter phod: "Takov a takov jsi ve sv prav podstat, i kdy
se naoko jev jinak."
A jej schopnost uvat pleitost ekne opt: "Prv tebe jsem hledala; nebo ptomnost je
mi vdy ltkou k osvdovn rozumn a spoleensk ctnosti a takovho umn, kter je
vyhrazeno lovku nebo bohu." Nebo vechno, co se nm pihz, je zce spznno s bohem
nebo s lovkem, a nen tedy ani nov, ani nepoddajn, nbr naopak dobe znm a tvrn.
/68/
Kad den provat, jako by byl tvj posledn, bez prudkch vzruch, bez otuplosti a bez
petvky - to je znak dokonal povahy. /69/
Bohov, kte jsou tu vn, bez nelibosti snej od vk do vk takovou spoustu lid
naveskrz a stle patnch, ba dokonce se o n velijak staraj. A ty, kter se co nevidt s
ivotem rozlou, v trplivosti ochabuje? A sm jsi jeden z tch patnch! /70/
Smn je sv vlastn patnosti se nevyhbat, co je za jist mon, ale patnosti jinch se
vyhbat, co je nemon. /71/
Co moje schopnost rozumnho mylen a spoleenskho ctn neuznv ani za rozumn, ani
za obecn prospn, to z dobrch dvod pokld za nedstojn pro sebe. /72/
Jestlie jsi prokzal dobro a nkdo jin dobra zakusil, pro se jako poetilec shn navc jet
po tetm - po slv dobrodince nebo dokonce odplat? /73/
Nikdo nelituje nmahy jednat ve svj prospch. Prospn vak je innost, kter je ve 6hod s
prodou; nelituj tedy nmahy jednat ve svj prospch tm, e prospv jinm. /74/
Vesmrn proda se odhodlala stvoit vesmr; a nyn buto vechno, co se dje, dje se jako
dsledek jejho zmru, anebo i nejdleitj vci, o n z vlastnho odhodln svtov
rozum usiluje, jsou nesmysln. Takov pipomnky rozjasn tvou dui v mnoha ppadech.
/75/
KNIHA OSM
Tak to pispv k vymcen jeitn touhy po slv, e u nem monost prot cel svj
ivot nebo aspo od jinoskch let jako filosof, a mnoha jinm i tob sammu je dvno
znmo, e m do prav filosofie daleko. M tedy na sob skvrnu, take ti u nen snadn
zskat estn jmno filosof. Brn tomu i tv ivotn podmnky. Jestlie jsi tedy doopravdy
poznal, v em zle to nejdleitj, nestarej se o to, za t budou pokldat, a spokoj se tm,
e alespo zbytek svho ivota, a jakkoli dlouh, proije tak, jak tomu chce tv pirozenost.
Uvdom si tedy, co chce, a nedvej se nim jinm od toho odvrtit! V pece ze zkuenosti,
po kolikerm bloudn jsi nenael ivotn tst ani v sylogismech, ani v bohatstv, ani v slv,
ani v poitcch, v niem! V em je tedy? V konn toho, co d lidsk pirozenost. A jak
tento kol spln? Jestlie se bude pidrovat zsad, z nich vyvraj zmry a skutky. Jakch
zsad? O dobru a zlu: e toti nic nen
lovku dobrem, co ho nein spravedlivm, rozvnm, statenm a svobodnm, e nic mu
nen zlem, co mu nevtiskuje vlastnosti opan. /I/
Pi kadm skutku se ptej sebe sama: V jakm vztahu je tento in ke mn? Nebudu ho mon
litovat? Jet chvli, a zemru a je po vem. Co vce poaduji, je-li mj ptomn in skutkem
rozumn bytosti, kter ct s lidmi a m stejn zkony s bohem? /2/
Alexander a Gaius Caesar a Pompeius: m jsou proti Diogenovi a Hrakleitovi a Sokratovi!
Nebo tito dospli k chpn vc, jejich inn sly i hmotn podstaty, a jejich rozum byl
neoblomn; kdeto oni - kolika starostmi se trudili a emu vemu utu ili! /3/
Kdybys i zlost pukl, pesto budou lid stle jednat stejn! /4/
Za prv: nim se neznepokojuj! Nebo vechno se dje ve shod s vesmrnou prodou a
zakrtko nebude z tebe nikde nic, zrovna jako z Hadrina a Augusta. A za druh: zahle se
upenm zrakem k tomu nejdleitjmu, maje zrove na pamti, e m bt dobrm
lovkem, i co na tob poaduje lidsk pirozenost, proved tento kol bez rozpak a mluv jen
tak, jak uznv za nejspravedlivj, ale ovem shovvav, skromn a nepokrytecky! /5/
Je kolem vesmrn prody vechno, co tu jest, pemisovat, pemovat, odtud odstraovat
a jinam penet.
Vude jen zmny, ne ovem takov, e by bylo zapoteb bt se neho novho: ve je
obvykl, i dly osudu jsou stejn. /6/
Kad bytost se ct spokojena, jestlie se j dobe da. Rozumn bytosti se dobe da tehdy,
jestlie ve svch pedstavch nepisvduje niemu klamnmu ani nejasnmu, zamuje-li sv
snahy jen k inm obecn prospnm, kadou svou dost i nechu obrac jen k tomu, co je
v na moci, a ochotn pijm vechno, co nm udluje vesmrn proda. Nebo je st tto
prody, zrovna jako list je svou pirozenost st rostliny; jenome list je st prody
necitliv, nerozumn a pekkm podroben, kdeto lidsk pirozenost je st prody
pekkm nepodlhajc, rozumn a spravedliv v tom smyslu, e vem propjuje rovn a
pimen podly na ase, hmot, inn sle, psobnosti a phodch. Ale nepihlej k tomu,
zdali u kadho jednotlivce shled naprostou rovnost vech podl, jako spe k tomu, zda
souhrn vech vlastnost jednoho se srovnv s jejich hrnem u druhho. \1\
Cist te nem monost, ale m monost potrat svou domlivost, odolvat rozkom a
bolestem, krotit jeitnou ctidostivost a m monost na bezcitn a nevdn lidi se nehnvat
a dokonce jet o n peovat. /8/
A u t nikdy nikdo nesly si stskat na ivot u dvora, ba ani ty sm sebe! /9/
Litovat neho znamen asi tolik: vytat sob sammu zanedbn neho prospnho; ale
dobro je nesporn cosi prospnho, a ulechtil a dobr mu mus o n usilovat.
Naproti tomu ulechtil a dobr mu by nikdy nelitoval, e zanedbal njakou rozko: nen
tedy rozko ani nic prospnho, ani dobrho. /10/
Napklad tato vc: co je sama o sob -- svm pirozenm urenm? Co je svou innou silou?
Jak m kol ve ves mru? A jak m trvn? /l1/
Probouz-li se ze span mrzut, rozpome se, e odpovd tvmu uren i lidsk pirozenosti
prokazovat skutky obecn prospn, ale span e m spolen tak s nerozumnmi tvory.
Co vak odpovd pirozenosti jednoho kadho, to je mu i pimenj a tedy tak -
pjemnj./12/
Bez ustn a pokud mono pi kad pedstav mj na zeteli zsady fyziky, etiky a
dialektiky./13/
A se setk s kmkoliv, hned si polo otzku: jak asi zsady o dobru a zlu m tento lovk?
M-li toti o rozkoi a bolesti a jejich pinch, o slv a neslav, o smrti a ivot takov a
takov zsady, pak se mi nebude zdt podivn nebo zvltn, jedn-li prv tak a tak, a budu
mt na pamti, e takto jednat mus. /14/
Pamatuj, e tak jako by bylo hanba asnout nad tm, e fkovnk plod fky, stejn by bylo
hanba asnout, e vesmr "plod" ten a ten osud, jeho zrodky se oplodnil.
Tak pro lkae by bylo hanba, kdyby se divil, e kdosi dostal zimnici, a pro kormidelnka
zase, e se obrtil vtr. /15/
Pamatuj, e je projev stejn nezvislosti zmnit sv mnn jako poslechnout jinho, kdo by je
rd opravil. Nebo je to tvoje innost, kter se uskuteuje podle tvho odhodln a tvho
soudu, a tedy tak podle tvho rozumu. /16/
Je-li ve tv moci uinit nco lpe, pro to neudl? Kdy je to v moci nkoho jinho, komu
chce dlat vitky?
Slep nhod nebo bohm? Oboj je nesmysln. Nikomu nem dlat vitky. Jestli me,
naprav alespo vc samu; a neme-li ani to, co ti prospje tv vytn?
Nebo nic se nem dlat neeln. /17/
Vezme-li nco smrt zasv, tm jet nezmiz z vesmru.
Jestlie zde tedy setrvv, pak se zde tak pemuje a rozkld ve sv sousti, v prvky
spolen vesmru i tob. Tak ty se pemuj - a nereptaj. /18/
Kad vc je stvoena k njakmu elu, napklad k, rva. Pro se tomu div? Tak slunce
ti ekne: "Jsem stvoeno k uritmu dlu," a ostatn hvzdy podobn.
A ty tedy, k emu jsi stvoen? K poitkm? Zamysli se nad tm, zdali to dovoluje rozum! /19/
Proda pozorn sleduje jednoho kadho, a to prv tak jeho konec jako jeho zatek a
ivotn pou, podobn jako ten, kdo vyhazuje m. Copak dobrho m m
z toho, kdy let vzhru, nebo co zlho, kdy let dol nebo i padne na zem? Co dobrho m
bublina z toho, kdy vznikne, nebo co zlho, kdy se rozplyne? A stejn je tomu i s hoc
lampou.../20/
Zobracej sv tlo naruby a pozoruj, jak skrznaskrz je a jak bude, a zestrne, a onemocn,
a dokon! Okamik je naivu ten, kdo chvl i kdo je chvlen, ten, kdo vzpomn i kdo je
vzpomnn. A k tomu jet se to vechno dje v nepatrnm koutku tohoto psma, a ani tu zase
nejsou vichni jednomysln, ba ani jeden a t sm se sebou. A cel zem - pouh bod! /21/
Zamuj svou pozornost k tomu, co je podstatou kad slovem oznaen innosti nebo zsady
nebo vci.
Po prvu se ti dje tak a tak: je ti milej stt se dobrm a ztra ne jm bt u dnes. /22/
Dlm nco? Ano, dlm: se zetelem dobe init lidem.
Pihz se mi nco? Pak to pijmm s pomylenm na bohy a prazdlo vekerenstva, z nho
veker dn ve vzjemn souvislosti vyvr. /23/
Jako pi koupn vd olej, pot, pnu, lepkavou vodu, slovem - vechno, co bud oklivost,
podobn je tomu s kadm obdobm ivota a s kadm pedm tem. /24/
Lucilla peila Vra a potom zemela. Secunda peila Maxima a potom zemela.
Epitynchanos peil Diotima a potom zemel. Antoninus peil Faustinu a pak zemel. Celer
Hadrina a pak el sm. A tak tomu bylo se vemi. A oni duchov byst, pedvdav a pchou
zaslepen - kdepak jsou? Tak byst jako Charax, Dmtrios Platnik, Eudai-mn a jin
takov? Vichni doasn, dvno mrtv! Nkte neutkvli v pamti ani nakrtko, jin se
petvoili v bje a jin se u i z bj vytratili. Mj tedy na pamti, e tak tvoje tlesn osnova
se mus rozpadnout a tvj duch e bu zhasne, nebo se pesthuje a bude zaazen jinam. /25/
Lidsk radost zle v konn toho, co je vhradn lidsk.
Jen lovku je vyhrazena blahovle k soukmenovcm, pohrdn smyslnmi vzruchy,
rozpoznvn zdnliv pravdivch pedstav i rozjmn o vesmrn prod a o tom, co se z
jej vle dje./26/
Jsi v trojm vztahu: ve vztahu k sv tlesn schrn, ve vztahu k bosk pin, z n se
pihz vechno vem, a ve vztahu k svm blinm. /27/
Bolest je zlo bu pro tlo - jen a se tedy tlo o n vyslov - anebo pro dui; ale ta m moc si
uchovat svou jasnou pohodu a nedomnvat se, e je to zlo. Nebo kad soud a kad snaha,
kad dost i nechu vznik v naem nitru, a tam dn zlo nepronikne. /28/
Vyhlazuj klamn pedstavy a stle si v duchu kej: "Nyn je v m moci, aby v tto dui
nebyla dn patnost ani dostivost a vbec dn zmatek. Nue, vidm vechno takov,
jak vskutku je, a uvm kad vci pimen jej cen." Bu pamtliv tto moci, kterou t
vybavila
proda! /29/
Jak v sent, tak i s kadm obanem zvl mluv dstojn, ale ne pepjat. Vyjaduj se
pirozen!/30/
Augustv dvr, jeho manelka, dcera, jeho potomci a pedkov, jeho sestra Agrippa, jeho
pbuzn, sluebnictvo, ptel, Arius, Maecenas, lkai, kn, cel dvr -vymeli. Potom
postupuj dle, ale ne u k smrti jednotlivc, nbr k jinm znikm, jako nap. ke zkze
Pompej. Tak se zamysli nad mnohm npisem na hrobech:
"Posledn svho rodu!" Kolika starostmi ee trudili pedkov tch mrtvch, aby po sob
zanechali nstupce, alekoneckonc nkdo muil bt posledn! A tu se opt zamysli nad
znikem celho rodu!/31/
Je poteb svj ivot uspodat in od inu a spokojit se s tm, jestlie kad dosahuje svho
cle v mezch monosti; abys pak svho cle dosahoval, v tom ti vbecnikdo neme zabrnit.
"Ale do cesty se mi postav njak pekka zven!" - Takov vak nebude, aby ti brnila
jednat spravedliv, rozvn a obezele. "A nebude mi zabrnno tebas v jinch konech?"
Nue, pak se prv s touto pekkou smi a rozumn pejdi jinam, kde ti kyne volnost, a
ihned se ti v nhradu naskytne jin innost, kter dobe zapad v uspodn ivota, o kterm
hovom. /32)
Pijmej skromn, zkej se bez reptn! /33/
Snad jsi u nkdy vidl uznutou ruku nebo nohu nebo uatou hlavu leet odlouenou od
trupu, nue takovm dm se svm zpsobem pipodobuje ten, kdo na svj osud rept a od
bd se odluuje nebo in nco proti obecnmu dobru. Sm ses takto z jednoty, zamlen
prodou, do jist mry vytrhl: nebo jsi byl stvoen jako jej st, a nyn ses sm od n
"odzl"! Ale je tu jedno
podivuhodn: e se toti me opt sjednotit. T vhody nedopl bh dn jin sti, kdy
se od celku odlou a odtrhne, aby se s nm opt mohla spojit. Nue,uvdom si dobrodin,
jakm bh vyznamenal lovka:nebo vloil v jeho moc, aby se od celku vbec neodtrhoval,
ale tak to, kdyby se odtrhl, aby se mohl opt vrtit a s celkem srst, opt zaujmout postaven
sti v celku./34/
Jako se kad rozumn bytosti dostalo od vesmrn prody vech ostatnch schopnost, prv
tak mme od n i tuto: tak jako proda vechno, co se j stav do cesty a na odpor, eln
obrac jinam, zaazuje na msto osudem uren a in je soust sebe sam, podobn i
rozumn bytost dovede kadou pekku petvoit v ltku sv innosti a uvat j, k emukoli
chce. /35/
Nedvej se zviklat ve sv rovnovze pedstavou ivota jako celku! Nepedstavuj si ppadn
strasti, kter se ti teba jet pihod vechny najednou, nbr pi kad jednotliv phod se
ptej sebe sama: "Co je na tto vci nesnesitelnho a nezdolnho?" Pak se toti jist zastyd
doznat, e na n nic takovho nen. A dle si pipomnej, e t net ani to, co bude, ani to, co
bylo, nbr pokad
jen to, co jest; a toto ptomn se jet zmen, kdy je posuzuje samo o sob a svou dui
usvd, e nedovede zdolat pouhou malikost. /36/
Sed-li pak jet dnes Panthea nebo Pergamos u hrobu Verova? Anebo Chabris nebo
Diotmos u hrobu Ha-drinova? Smn npad! A kdyby tam sedli, copak by to ti zemel
ctili? A i kdyby to ctili, radovali by se z toho? A i kdyby se radovali, byli by snad proto ti
truchlc nesmrteln? Nebylo tak jim osudem ureno nejprve zestrnout a potom zemt? Co
by tedy byli pozdji dlali
oni, kdyby tito byli zemeli? Vichni, ten jako onen - jen pchnouc krvav kal v obalu! /37/
"Dovede-li se byste dvat, dvej se," ekl kdosi, "a su pokud mono nejmoudeji." /38/
Ve vybaven rozumnho tvora nevidm vlastnost, kter by odporovala spravedlnosti, nbr
vlastnost odporujc rozkoi: vidm zdrenlivost. /39/
Zhost-li se sv domnnky, e t to nebo ono trp, sm se octne v dokonalm bezpe. "Ale
kdo je to "sm"? -
Rozum! "Ale j nejsem rozum." - Budi! Nue a tedy rozum netrp sm sebe! A vede-li se
patn n kter jin tv sti, jen a sama o sob vyslov sv mnn! /40/
Omezovn smyslovho vnmn je zlem ivoin pirozenosti. Omezovn chtn je rovn
zlem ivoin pirozenosti. Prv tak je leccos jinho, co je omezovnm a zlem pirozenosti
rostlin. Podobn tedy omezovn rozumu je zlem rozumov pirozenosti. To vechno nyn
penes na sebe sama. Jm t bolest nebo rozko? A si to vyd smysly! Naskytla se
pekka nktermu tvmu
chtn? Povoluje-li svmu chtn bez vhrady, pak u to je pro tebe jako rozumnou bytost
zlo; podvolujc-li se mu "s vhradamy a a ohledem na zjmy spolenosti, pak nejsi ani
pokozovn, ani omezovn. Vdy pece innost vyhrazenou rozumu nikdo jin omezovat
neme, nebo rozumu se nedotk ani ohe, ani elezo, ani tyran, ani utrhastv a vbec nic,
jakmile se pipodobn on Einpe- dokleov kouli "krsn zaokrouhlenm /41/
Nezasloum si, abych zarmucoval sebe sama; vdy jsem ani nikoho jinho nikdy schvln
nezarmoutil. /42/
Kadho t nco jinho. Mne t, mm-li zdrav rozum, kter se neodvrac ani od bd, ani
od toho, co se lidem pihz, nbr shovvavm zrakem vechno pozoruje i pijm a kad
vci uv pimen jej cen. /43/
Tto dob se hle vnovat! Lid, kte se vce pacht po posmrtn slv, nepov, e pt
pokolen budou zase takov, jako je dnen, na kter si stuj: tak smrteln.
A co ti vbec po tom, budou-li potomci tak nebo onak hlaholit a tak nebo onak o tob
soudit?/44/
Vezmi m a uvrhni, kamkoli chce! Nebo tak tam si uchovm ono sv bostvo shovvav,
to jest spokojen, bude-li se chovat a psobit podle svho pirozenho uren.
Zdalipak to neb ono stoj za to, aby se pro to m dui vedlo patn a aby sama sebe sniovala
dostmi, otroenm tlu a strachem? Je vbec nco, co by stlo za tuto ob? /45/
dnmu lovku se neme pihodit nic, co by nebylo phodou lidskou, jako ani skotu nic,
co by nebylo phodou skotu, ani rv, co by nebylo dlem rvy, ani kamenu, co by mu
nenleelo. Jestlie se tedy kadmu pihz jenom to, co je mu i obvykl i pirozen, co bys
reptal? Nebo vesmrn proda ti neudlila nic, co bys jako svj dl nesnesl. /46/
Rmout-li se nm vnjm, pak t vlastn neznekliduje toto, nbr tvj soud o tom. Ale
vdy je ve tv moci ihned ho vyhladit. Jestlie t tedy rmout nco, co vz ve tvm
smlen, kdopak ti brn, abys sv stanovisko opravd? A podobn tak, jestlie se rmout
proto, e nekon to a ono, co pokld za rozumn: propak to radji nekon ne se
rmoutit?
"Ale stav se mi v cestu nezdoln pekka!" Tm se tedy nermu, nebo vina na tom, e to
nekon, pak nen na tob.
"Ale ivot nem pro mne cenu, jestlie to nevykonm!"
Odejdi tedy ze ivota v dobr vli, jako umr ten, kdo svj kol kon, a zrove smen s
tm, co se ti stav do cesty! /47/
Mj na pamti, e vd rozum, kdykoli se v sebe sama schoul a spokojuje se 8 tm, e nein
nic, co nechce, stv se nepemoitelnm, i kdyby se stavl na odpor bez rozumnho dvodu.
Co teprve soud-li o nem z dvod rozumn uvench!
A proto due, prost vech nruivost, je pevn hrad, nebo lovk nem trvalej ztitu, k
n by se utkal, aby byl nezdoln. Kdo to nev, je nevdom; kdo to v, ale neutk se k n, je
neasten. /48/
K tomu, co ti ohlauj prvotn pedstavy, si nic u dale nepimlej! Ohlauje se ti, e ten nebo
onen patn o tob mluv. Ano, to se ti ohlauje; ale e jsi tm utrpl kodu, se neohlauje. -
Vidm, e dt stn. Ano, to vidm; ale e je v nebezpe, nevidm. - Tak tedy setrvvej
vdycky pi prvnch pedstavch a nic k nim sm ze sebe nepimlej, a nic se ti nedje.
Anebo spe: pimlej k nim leccos jako mu, kter chpe kadou jed
notlivou udlost v souvislosti s vesmrem! /49/
"Okurka je hok." Zaho ji! "V cest je trn." Vyhni se mu! Co to nesta? Nen pece teba,
abys k tomu dodval: "Pro jsou tak tyhle vci na svt?" Neboopravdov znalec prody by
se ti musil vysmt, jako by se ti vysml i tesa nebo vec, kdyby ses oklbal proto, e v jejich
dln vid odezky zpracovanho deva nebo okrajky ke. A pece tito emeslnci maj
alespo msto, kam takov vci odhodit; naproti tomu vesmrn proda nem nic mimo sebe.
Ale prv v tom zle jej podivuhodn umn, e omezena sama na sebe pemuje vechno,
co v n zdnliv hyne, odumr a nen k poteb, ve svou vlastn podstatu a e prv z toho
znova vytv jin vci nov, aby nemla zapoteb ani ltky odjinud, ani msta, kam by sv
odpadky odhazovala. Spokojuje se tedy svm vlastnm prostorem, svou vlastn hmotou a
vlastnm umnm. /50/
Nebu ani ve svch inech povrchn, ani v hovorech neuvliv, ani ve svch pedstavch
netkej, ani sv dui nedovoluj, aby se dala pln strhnout nebo aby vzkypla, ani se v ivot
nepipravuj o volnou chvli!
Zabjej t, spou na kusy a s kletbami t vyhnj: m je toto vechno, zstv-li pitom tv
due ist, rozumn, rozvn a spravedliv? Zrovna jako kdyby nkdo pistoupil k lbezn
kilov studnce a splal j: ta vak nepestv vydvat pitnou vodu, a i kdybys do n
nahzel blta a tebas i hnoje, co nevidt to rozpust, odplav a ani trochu se nezkal. Jak si
tedy opat takov pramen iv vody? Jestlie si v kad dob zachov svobodu mylen a
zrove shovvavost, prostotu
a skromnost. /51/
Kdo nev, co je vesmr, ten nev, kde jest. A kdo nev, k emu je tady, pak nev, ani co je
vesmr, ani kdo je sm. A kdo nkterou z tchto vc nedomyslil, neme ani ci, k emu je
sm prodou uren. Jakpak se ti tedy jev lovk, kter se vyhb han nebo se pacht za
chvlou
lid, kte ani nevd, kde jsou, ani kdo jsou? /52/
Peje-li si bt chvlen od lovka, kter tikrt za hodinu prokln sebe sama? Chce se lbit
lovku, kter se nelb ani sm sob? i snad se lb sm sob lovk, kterlituje skoro
veho, co in? /53/
Nejen svm dechem m bt v souhlasu se vzduchem, kter t obklopuje, nbr i svm
rozumem m bt v souladu s rozumem, kter vechno objm. Nebo rozumov sla napluje
a pronik toho, kdo si ji dovede osvojit, prv tak jako vzduch toho, kdo ho dovede
vdechnout. /54/
patnost vbec - nijak nepokozuje vesmr, patnost n - nijak nepokozuje jinho: na kodu
je leda tomu, komu je ponechno na vli se j zbavit, jakmile bude chtt. /55/
M svobodn vli je svobodn vle mho blinho stejn lhostejn jako jeho dech a jeho tlo.
Nebo tebae jsme stvoeni pedevm kvli sob navzjem, pece jen vd rozum jednoho
kadho z ns je svm vlastnm pnem: jinak by patnost mho blinho byla nutn zlem i pro
mne. Ale to jist nebylo v boskm zmru, a to proto, aby nikdo jin neml moc uinit m
neastnm. /56/
Zd se, jako by se slunce rozlvalo, a pece, akoliv se rozlv vude, nijak se nerozpltvv;
nebo toto rozl-vn" je vlastn "roziovn". Povahu slunenho paprsku nejlpe pozn,
jestbe sleduje slunen svtlo, jak zkou trbinou vnik do tmav mstnosti: se pmm
smrem, a svm zpsobem naraz na pevn tleso, s kterm se setk a kter pepauje dal
prostor; na nm slunen svtlo utkv, ani se po nm smekne nebo klesne. - Podobn tedy se
m i n rozum "rozlvat" a vemi smry rozprostrat, nikoli "rozpltvvat", nbr roziovat,
a nem naret na pekky, s nimi se setkv, ani nsiln ani prudce, ani nem klesnout,
nbr m pevn utkvt
a ozit to, co je mu pstupn. Nebo samo sebe zbavuje svtla, cokoli se mu uzavr. /57/
Kdo se boj smrti, ten se boj bud ztrty svho ctn, nebo zmny ctn. Ale nebude-li pak u
vbec ctn, nebude mt ani pocit neho zlho; a jestli se ti dostane jinho ctn, stane se
jinou bytost a nepestane t. /58/
Lid jsou stvoeni kvli sob navzjem; bu je tedy pouuj, nebo je snej! /59/
Jinak spje stela, jinak rozum. A pesto rozum, i kdy se leckdy opatrn uhb, i kdy se
obr zkoumnm toho a onoho, pece se neopoduje a spje k vytenmu cli. /60/
Hle vniknout v mylen jednoho kadho, ale i vem ostatnm dopej, aby vnikli v mylen
tv/61/
KNIHA DEVT
Kdo se dopout kivdy, he; nebo rozumn bytosti byly vesmrnou prodou stvoeny kvli
sob navzjem, aby si vespolek nleit prospvaly, a nikohv aby si kodily: ten, kdo jej vli
pestupuje, zejm he proti nejctihodnjmu bostvu. - Tak ten, kdo le, he proti tmu
bostvu; nebo vesmrn proda je proda skutenho jsoucna, jsoucno pak je v zkm
vztahu ke vemu, co tu doopravdy jest. Vak se tak kv vesmrn prod "pravda", a ona
vskutku je prvn pinou veho pravdivho. Kdo tedy mysln le, he v tom smyslu, e se
dopout bezprv klamnm; ale he i ten, kdo le nemysln, a to v tom smyslu, e se ocit
v neshod s vesmrnou prodou a e svm rozporem 8 pirozenost vesmru poruuje jeho
d. Je toti v rozporu se sebou samm, kdo se dv strhnout k odporovn pravd; nebo ji
ped narozenm se mu dostalo od prody schopnost, kterch nevyuil, a ted u nen s to
rozeznvat le od pravdy.
A vskutku he tak ten, kdo se shn po rozkoch, jako by byly opravdov dobro, a kdo se
vyhb strastem, jako by byly zlo; nebo takov lovk urit bude na vesmrnou produ
asto reptat, e patnm a dobrm ne-udluje podle zsluhy, ponvad patn asto ij v
rozkoch a zjednvaj si prostedky k tomu, kdeto dob upadaj v strasti a v okolnosti, kter
je zpsobuj. A mimoto ten, kdo se boj strast, jist se bude bt leceho, co se mu ve svt
pihod, a u to je bezbon; a kdo se shn po rozkoch, ten se jist nezdr bezprv, a to je
zejm bezbonost. Ti, kdo chtj nsledovat produ, a jsou s n jednomysln, mus se rovn
chovat lhostejn k tmto vcem, s nimi vesmrn proda zachz lhostejn; nebo jinak by
byla to oboj nestvoila, kdyby se k obojmu nechovala lhostejn.
Kdo se tedy rovn nechov sm lhostejn k slasti i strasti, k smrti i ivotu, k slv i neslav,
s nimi vesmrn proda zachz bez rozdlu stejn, zejm he. Tvrzen, e vesmrn
proda 8 tmito vcmi zachz "bezrozdlu stejn", lze vyjdit i jinak: toto vechno
bvtakto stejn dlem lid v posloupnosti dn nynjho i pozdjho podle jakhosi
prazmru prozetelnosti, podle nho se ve svj as kdysi odhodlala prv k tomuto
uspodn svta, kdy slouila urit zroden prvky budoucch vc a pesn vymezila
tvoiv sly bytost i jejich pemn a posloupnosti. /I/
Znamenm zvlt ulechtilho lovka by bylo, kdyby se louil se ivotem, ani vbec okusil
li, velikho pokrytectv, prostopnosti a domlivosti. Na druhm mst nejlepm
odchodem by bylo, kdyby opoutl ivot, kdy si tyto neesti zoklivil. i chce radji
setrvvat ve sv
patnosti a u t ani zkuenost nepimje utkat ped tmto "morem"? Nebo zkza due je
mor mnohem hor ne mor ze patnho podneb a nhlch zmn ovzdu kolem ns; nebo
toto je mor pro ivoichy, pokud jsou ivoichy, ono vak pro lidi, pokud jsou lidmi. /2/
Nepohrdej smrt, nbr ochotn se s n smi, protoe je to tak jedna z vc, kter proda
chce. Nebo nco podobnho, jako je napklad dospvn, strnut, tlesn rst a rozkvt,
vzrst zub a vous, edivn, plozen, othotnn, porod a ostatn pirozen kony, jak je s
sebou pinej obdob tvho ivota, je prv i rozklad. Je tedy pirozen povinnost myslcho
lovka, aby se nechoval k smrti lhostejn ani odmtav, ani pohrdav, nbr aby ji oekval
jako kterkoli pirozen kon. A jako nyn oekv chvli, kdy ze ivota tv eny vyjde plod,
prv
tak vtej hodinu, kdy se tv due zbav tto schrnky.
Ale peje-li si jet njakho obyejnho prostedku pro tchu, pak t ge smrt nejlpe sm
pozorovn vc, od nich se m odlouit, i lid, jejich mravy u nebudou dle tvou dui
poskvrovat. Pohorovat se nad nimi nesm ani dost mlo, nbr m se jich ujmat a je
shov
vav snet, ale nesm pitom zapomnat, e tv smrt nebude odchod od lid, kte maj
zsady stejn s tebou!
Nebo to jedin, jestli vbec nco, by t mohlo k ivotu poutat a na zemi zdrovat, kdyby ti
bylo dovoleno t s lidmi, kte se dopracovali tch zsad. Ale zatm pozoruje, kolik zla
vznik z nesouzvuku pospolitho ivota, take m chu zvolat: "Pij, mil Smrti, radji
dv, neli se nakonec tak sm zapomenu!" /3/
Kdo he, na sob he; kdo ubliuje, sob ubliuje,nebo sebe sama dl patnm. /4/
Bezprv se asto dopout tak ten, kdo nco nedl, nikoli jen ten, kdo nco dl. /5/
Sta, je-li kad tvj soud v ptomnosti bezpen a ptomn in obecn prospn, a je-li
ptomn smlen spokojeno se vm, co se pihz z vnjch pin. /6/
Vyhla domnnky, zadr chte, udus dosti a rozumu
dopej vldy nad sebou! /7/
Mezi nerozumn tvory je rozdlena jedin due, mezi rozumn bytosti jedin due rozumn,
jako je i vem zemskm vtvorm spolen jedin zem a jako k jedinmu svtlu hledme a
jeden vzduch vdechujeme, kolik ns je vbec vidoucch a dchajcch. /8/
Vechny vci, kter maj podl na nem spolenm, thnou k stejnorodmu: vechno zemit
se chl k zemi, vechno kapaln, zrovna jako vechno vzdun, splv dohromady, take je
poteb nsil, aby se tomu zabrnilo. Ohe, ponvad je pvodem z praohn, thne ovem
vzhru, pesto vak se spojuje 8 kadm ohnm zde na zemi tak ochotn, e i kad hmota jen
ponkud su se dobe zapaluje, ponvad obsahuje mn pmsk, kter zamezuj vzncen.
A stejn, ne-li dokonce jet mocnji thne k sourodmu kad bytost, kter m podl na
spolenm rozumu vesmrn prody; nebo o je dokonalej ne ostatn, o to je i nchylnj
se spojovat a splvat s pbuznou bytost. Vak se ji u nerozumnch tvor setkvme s roji a
stdy, 8 krmenm mlat, ba i s jakousi lskou. Nebo tady u je due, a proto se u nich, jako
bytost dokonalejch, i spoleensk pud ozv mocnji ne u rostlin, kamen nebo dev.
U rozumnch tvor pak dochz k ptelskm a rodinnm svazkm, k shromdnm, k
stavm a za vlky k smlouvm a pmm. Bytosti jet dokonalej dospvaj, tebae jsou
prostorem od sebe odloueny, k jak musi sjednocen, jako je tomu u hvzd: tak me vzestup
k vt dokonalosti vzbudit dokonce u bytost od sebe odlouench vzjemnou nklonnost. A
te pozoruj tento
nynj zjev: jedin rozumn bytosti nyn zapomnaj na vzjemnou pchylnost a soudrnost,
jedin u nich ono "splvn" nevdme. Ale pesto, i kdy se mu vyhbaj, jsou vdycky v
zkch: nebo vtzem je proda. Jen bedliv pozoruj a d mi za pravdu. Nebo spe se
najde nkter zemit stice, kter nelne k niemu zemitmu, neli lovk nadobro odlouen
od lovka./9/
"Plody# pin tak lovk, bh a vesmr: kad je pin ve svj as. Ze obecn mluva
uv toho slova v pvodnm vznamu jen o rv a podobnm, na tom nezle. Tak rozum
pin plody - jak celku, tak jednotlivci; ale vzchzej z nho plody jin, takovho druhu,
jakho je rozum sm. /10/
Jestlie me, pou chybujcho o lepm; pakli neme, vzpome si, e se ti prv k tomu
elu dostalo shovvavosti! Vak i bohov jsou k takovm lidem shovvav a k lecemus jim
dokonce dopomhaj, jako napklad ke zdrav, k bohatstv, k slv; tak jsou dobrotiv.
Ale tuto monost m i ty. Ci snad ti v tom nkdo brn? /l1/
Konej svou prci, ale ne jako ubok, ani jako bys chtl sklzet soucit nebo obdiv, nbr chtj
spe jedno jedin: vyvjet anebo i zastavovat svou innost, jak to poaduje
obecn zetel. /12/
Ze vech svzel jsem dnes vyvzl; anebo radji: vechny svzele jsem vyhostil. Nebo nebyly
kolem mne, nbr ve mn - v mch pedstavch. /13/
Vechno ve svt je ze zkuenosti znm, co do trvn pomjiv, co do ltky bezcenn.
Vechno je te prv takov jako za as onch lid, kter jsme pohbili. /14/
Vci kolem ns stoj za branou naich smysl, samy o sob; ani o sob nic nevd, ani se
nevyslovuj. Kdo se tedy o nich vyslovuje? Rozum. /15/
Dobro a zlo rozumn a spoleensk bytosti nezle v tom, co prv prov, nbr v tom, co
in, prv jako ani jej ctnost a patnost nezle v tom, co prov, nbr
v tom, co in. /16/
Pro kmen vyhozen vzhru nen zlo, spadne-li dol; ani nen pro nj dobro, let-li
nahoru./17/
Vnikej v rozumy lid a uvid, jakch soudc se to boj a jac to jsou soudcov i vzhledem k
sob samm! /18/
Vechno je v ustavinm pemovn; tak ty sm se neustle pejinauje a v jistm smyslu
"hyne". A vbeccel vesmr. /19/
Chybu, kter se dopustil jin, ponech tam, kde vznikla! /20/
Ukonen innosti, zastaven pud a pedstav a tedy jaksi jejich odumen nen zlo. A nyn
sleduj rzn obdob svho vku, jako dtstv, jinostv, lta mun a staeck tak kad jejich
vystdn byla svm zpsobem "smrt"
A bylo to nco hroznho? A dle sleduj svj ivot probhajc pod vedenm ddovm, pozdji
matinm a konen otcovm; a objev-li tu mnoh jin zniky a pemny i konce, ptej se v
duchu: "Bylo to nco hroznho?'
Prv tak tedy nebude nic hroznho ani ukonen, zastaven a pemna celho tvho
ivota./21/
Obracej se k sv vlastn dui, k dui vesmru a k dui blinho: k sv vlastn, abys j vtpil
spravedliv smle n, k vesmrn, aby sis pipomnl, eho jsi st, a k dui blinho, abys
vyzkoumal, /.dali jedn nevdom i vdo m, a zrove aby sis uvdomil, e je pbuzn s
tvou./22/
Jako ty sm jsi doplkem spoleensk soustavy, prv tak i kad tvj in budi doplkem
spoleenskho ivota! Proto kad tvj in, kter nem vztah, a pm nebo nepm, k cli
obecn prospnmu, roztrhuje ivot, ru jeho jednotu a je buisk, asi jako lovk, kter
se ve shromdn lidu vzpr svm jednm hlasem jednomyslnmu usnesen. /23/
Takov je ivot: dtinsk hdky, trochu smchu, duse spojen s neivmi tly, take pedstava
nakrtko oivlch nebotk dolehne na lovka plnou vahou. /24/
Zkoumej pravou jakost inn sly u kad vci a pozoruj tuto slu odlouenou od jej hmoty; a
pak si jet uri nejdel monou dobu, po kterou je ona vc schopna trvn zvltnost sv
podstaty./25/
Zakusils nesetnch utrpen jen proto, e ses nespokojoval tm, aby tvj rozum jednal ve
shod se svm pirozenm urenm. Ale o tom dosti! /26/
Jestlie t nkdo han nebo nenvid nebo kdykoli se lid tak a podobn o tob vyslovuj,
pihldni k jejich ubohm dum, vnikni do nich a uvdom si, jak asi jsou!
A uvid, e se nemus pachtit po uznn tchto lid.
Pesto mus dobe s nimi smlet, nebo jsou to od prody tvoji druhov. Vdy i bohov
jim velijak dopomhaj - prostednictvm sn a vteb - ovem k tomu,po em takov bid
ba./27/
Stle t je kolobh vesmru: nahoru dol, od vk do vk. A buto se vesmrn rozum
odhodl ke kad vci zvl: je-li tomu tak, pak jeho odhodln ochotn pijmej; anebo se
odhodlal jen jednou, a vechno ostatn se dje jen jako dsledek onoho; anebo je vechno
jaksi zm atom, stic nedlitelnch. Slovem: je-li bh, vechno je dobr; je-li jen slep
nhoda, pak se j sm slep nepoddvej!
Co nevidt ns vechny zem pokryje, pak se take sama pemn a i jej nov tvnost se
donekonena bude mnit, stle donekonena. Kdo se zamysl nad pboji a rychlost pemn a
perod, nebude si cenit nic smrtelnho. /28/
Vesmrn prasla - drav bystina: vechno un s sebou. Jak uboh jsou iny i tch lidiek
veejnho ivota, kte se domlej, e jednaj podle zsad filosofie! Sam pna... Co tedy
pot, love? i, co prv te proda od tebe poaduje! Odhodlej se, je-li ti dopno takto
jed
nat, a neohlej se po tom, zdali si toho nkdo vimne!
Neblouzni o stt Platnov, nbr spokoj se i nejmenm krkem vped a nepokldej ani
tento spch za nevznamn! Nebo kdo dovede zmnit utkvl pedstavy?
Ale bez jejich zmny - co jinho lze ekat ne otroen vzdychajcch a poslunost pokrytc?
A nyn mi pij s takovmi jmny jako Alexander, Filippos, Dmtrios Falersk! Jestlie tito
pochopili, co vesmrn proda d, a sami se podle toho vychovali, je dobe; jestlie vak
byli jen herci tragdi, pak m nikdo neodsoud k tomu, abych je napodoboval. Prostota a
skromnost jsou dlem filosofie; nesvdj m k honosn dstojnosti! /29/
Pohledem odkudsi shry sleduj nespoetn zstupy a jejich nesetn nboensk slavnosti a
plavby kem krem za bou i bezvt i rozmanitost veho, co na svt pichz, setkv se a
opt odchz. Vmysli se tak v ivot, kter jin dvno ili, jin budou t po tob a kter se ije
nyn u barbarskch nrod; a uvauj, kolik lid t nezn ani jmnem, kolik co nevidt je
zapomene a kolik tch, kte t snad nyn veleb, vzpt t budou hanobit! A jak i posmrtn
pam i slva a vechno podobn je bezcenn! /30/
Klidnou mysl pi vem, co se pihz z vnjho popudu, a spravedlnost pi vem, co se
uskuteuje z tvho vlastnho popudu; to jest: tv chtn a jednn a spov ve skutcch
obecn prospnch, ponvad je to ve shod s tvou pirozenost! /31/
Mnohho zbytenho znepokojen se me zbavit, nebo vesms tkv jen v tv domnnce; a
ihned si zjedn volnou drhu, jestlie svm duchem obshne cel vesmr, pomysl-li na
vnost a pedstav-li si rychlost pemny kad vci zvl: jak nepatrn je jej trvn od
vzniku do zniku, jak propast zeje ped jejm vznikem a jak nekoneno po jejm zniku.
/32/
Vemu, co vid, jde vzpt znik a vem oitm svdkm toho zniku jde vzpt tak
znik. I nejdle ijc bude smrt postaven v jednu adu s pedasn zemelm. /33/
Zvykej si zkoumat, jak jsou rozumy lid a po jakch vcech dycht. A jak jsou dvody
jejich lsky a cty.
Zvykej si vidt jejich uboh due obnaen. Mysl si, e hanou nkomu kod nebo mu
prospvaj svmi chvalozpvy. Jak klam! /34/
Ztrta nen nic jinho ne zmna. A prv v n se zalbilo vesmrn prod, z jej vle se
vechno, jak se nyn dje, stejnm zpsobem od vnosti dalo a donekonena se prv tak
bude dt. Pro bys tedy kal, e se vechno dalo patn a vechno se povdy bude patn dt,
e se jet nikdy nevyskytla mezi tolika bohy moc, kter by to napravila, a e tedy vesmr je
odsouzen v al nepetritch bd? /35/
Hnilobn je hmotn podstata kad vci: voda, prach, kosti, pna. Prv tak i mramor je
zemsk ztvrdlina, zlato a stliro jen zemsk sedlina, n odv jen zvec srst, purpurov
barva - ivoin krev a podobn je to se vm ostatnm. I nae ivoin due je cosi
podobnho
a podlh stlm zmnm. /36/
U dosti toho ivoen a skuhrn a pitvoen . m se znepokojuje? Co je na tom a onom
neobyejnho? Co t pivd z mry? inn sla? Jen ji pozoruj! i hmota?
Pozoruj hmotu! A mimo n - nen nic. Ale bu u jednou
i k bohm upmnj a vldnj! Je stejn, zdali sleduje svtov dn sto let i ti lta. /37/
Jestlie se proheil, jeho chyba. Ale snad se ani neproheil. /38/
Buto se vechny vci dj z jedinho rozumovho zdla jako v jedinm tle - a pak ovem
nesm st reptat na to, co se dje na prospch celku; anebo jsou jen atomy a nic jinho ne
jejich nhodn smovn a rozptylovn.
m se tedy znepokojuje? Promluv ke ev dui: "Jsi mrtv, zkaen, zdivoelas, petvauje
se, nebo ije jako zve ve std i na pastv?" /39/
Buto bohov nco zmohou, nebo nezmohou nic. Jestlie nezmohou, pro se modl? Jestli
nco zmohou, pro se radji modl za to, aby od tebe odvrtili nebo ti poskytli to neb ono,
ne za to, aby ti dali slu neho takovho se nebt, po niem takovm nebait a nim
takovm se nermoutit? Nebo mohou-li bohov lidem pomhat, za jist by jim pomohli i v
tomto. Ale snad mi namtne:
"Takov vci bohov vloUi v mou moc." Nen pak tedy lep uvat toho, co je ve tv moci,
svobodn, neli otroit nzk touze po tom, co ve tv moci nen? A kdo ti ekl, e nm bohov
nepispvaj tak v tom, co je v na moci? Jen se zani za to modlit, a uvid! Leckdo se
modl: "K okusm rozkoe s onou enou!" - Ale ty se modli: "Dejte, bohov, abych po
rozkoi s n nezatouil!" A jin zase: "K se zbavm onoho zla!" - Ty se vak modli: "Dejte,
abych se ho zbavovat nepoteboval!"
A opt jin: "Jen abych neztratil sv dt!" - A ty: "Dejte, abych se nebl je ztratit!" - Slovem,
uzpsobuj sv modlitby v tomto smyslu a pozoruj vsledek! /40/
Epikros prav: "Za sv nemoci jsem nikdy nehovoil o svch tlesnch pocitech a nemluvil
jsem o takovch vcech ani s tmi, kte m pichzeli navtvovat, nbr jsem pokraoval ve
svm dvjm zkoumn prody a zejmna o tom hloubal, jak me due - pes vechnu
spoluast na tlesnch hnutch, a jsou jakkoli - uchovat svj kbd a uhjit si sv vlastn
dobro; ani svm lkam jsem nedval pleitost se chlubit, e se mnou kdov co svedu, a
ilo se mi dobe a krsn." - Ve si tedy podobn jako on, jsi-li nemocen i v jin takov
tsni. Nebospolenou zsadou vech filosofickch skol je toto: ne-zpronevovat se filosofii,
a ns postihne cokob, nezadvat si tlachnm s nevdomci, kte nejsou zasvceni v prodn
d, ale svj zetel spe obracet k tomu jedi nmu, co prv te je teba konat a jakmi
prostedky to konat. /41/
Kdykoli t roztrp n nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: "Copak je mon, aby nebyb
ve svt nestoudn?" Nen to mon! Nedej tedy nemonosti; nebo tak tento lovk je
jeden z onch nestoudnch, kte ve svt bt mus. - A tot si uvdomuj i u lovka
skonho, vrolomnho a vbec u kadho jakkoli chybujcho. Nebo jakmile si
pipomene, e je nemon, aby se takov druh bd nevyskytoval, bude ke kadmu z nich
shovvavj. Tak je velmi prospn si ihned pipamatovat, kterou ctnost proda vybavila
lovka proti t kter nectnosti; nebo proti bezohlednmu ns vyzbrojila jako "protilkem"
laskavost, proti jin vad zase jinou schopnost. Vbec je ve tv moci zbloudilho pouit o
lepm; a kad chybujc "bloud", nebo se chybuje svho pravho cle. A jakou kodu m
z toho ty? Shled nakonec, e ani jedin z tch, na kter jsi rozzloben, neuinil nic takovho,
m by se mohla zhorit tv due; a vdy prv v n spov tv "zlo" i "koda"! Copak je na
tom zlho nebo zvltnho, jestlie se nevzdlanec chov nevzdlan? Dej pozor, abys
nemusil nakat sp na sebe, es nepedvdal, e se tento lovk bude takto chovat! Vdy se
ti dostalo s rozumem i schopnost, abys uvil pravdpodobnost, e se tento lovk dopust
tto chyby; jene tys na to nevzpomnl, a proto se div, e chybil.
Ale zvlt tehdy, kdy si stuje na n vrolomnost nebo nevdnost, obra svou
pozornost k sob sammu; nebo docela zejm je to chyba tvoje: bu jsi vil o nkom,
akoli m falenou povahu, e zachov vrnost, anebo jsi nkomu sice prokzal dobrodin, ale
nikoli bez postrannch mysl, nikoli tak, abys celou svou odmnu spatoval u ve svm inu
samm. Vdy jesthe jsi lovku prokzal dobro, copak chce jet navc? Nesta ti prv
to, e jsi uinil nco podle sv pirozenosti, ale jet za to poaduje odmnu? To je zrovna
tak, jako kdyby oko dalo odplatu za to, e vid, nebo nohy za to, e chod! Nebo prv jako
tyto dy jsou stvoeny k urit
mu kolu a maj svou odmnu v tom, e ho spluj podle svho pirozenho uren, tak tak
lovk, stvoen k dobroinnosti, vykon-li jen to, k emu je uren, prv v tom m svou
odmnu./42/
KNIHA DEST
Bude-li pak, m due, u jednou dobr, pirozen, jednotn a oteven, prhlednj sv
tlesn schrny? Okus u jednou cit lsky a nklonnosti k dem? Bude-li pak jednou syt
a spokojen ptomnmi radostmi, netouc ani nedychtc po niem ivm ani neivm, ani po
ase k delmu uvn, ani po phodnjm mst, kraji nebo podneb, ani po snenlivjch
lidech? Spokoj se u konen svm ptomnm stavem a bude se tit prv z nho,
pesvdena, e vechno, co m, od boh m, e vechno je pro tebe dobr a tak bude
dobr, cokoli jim se lb a cokoli selou k blahu on dokonal bytosti, dobr, spravedliv a
krsn, kter vechno rod, zahrnuje a pohromad udruje a vechno, co zanik, v sebe zase
pojm, aby zrodila nco jinho, podobnho? Zdalipak se konen sije s bohy i lidmi v
takovou pospolitost, e jim ani nebude nic vytat, ani nebude u nich v opovren? /1/
Pozoruj, co od tebe poaduje tv pirozenost, pokud jsi bytost, kterou d jen proda; a pak to
ui a vyhov tomu, jestli se tm nezhor tv pirozenost ivoin.
A potom pozoruj, co poaduje tv ivoin pirozenost, a tak vemu tomu povol, kdy se
tm nezhor tv pirozenost jakoto bytosti rozumn. Ale "rozumn" zrove znamen i
"spoleensk". Jen tmito pravidly se i a nieho krom toho nedbej! /2/
Vechno, co t v ivot potkv, potkv t tak, e to bu me snet, nebo neme
snet. Jestlie se ti tedy nco pihod, co snet me, nereptej, nbr znejto, jak jen
me; pakli se ti pihod nco, tfo snet neme, afli potom nereptej, nebo tak t to zdol
dve.
Nezapomnej vak, e m od prody slu snet vechno,
co si tv pedstava me uinit dosti snesitelnm, jestlie si pomysl, e je to tvj prospch
nebo tv povinnost takto jednat. /3/
Je-li nkdo na omylu, vldn ho pou a uka mu, v em chybuje. Nedovede-li to, piti to za
vinu sob; nebo ani sob ne! /4/
A se ti pihod cokoliv, bylo ti to od vnosti pedureno, sple pin spedla u od vnosti
tv byt s touto phodou. /5/
Asi je svt shluk atom, i spodan proda, tv prvn zsada budi: jsem st celku,
kterm vldne proda; a druh: jsem v jakmsi zkm vztahu k Stejnorodm stem. Nebo
budu-li toho pamtliv, e jsem st, pak nebudu reptat na nic, co mi udluje celek; vdy
neme bt na kodu sti, co je celku na prospch, a celek neobsahuje nic, co by nebylo na
prospch jemu sammu. To je spolen znak vech pirozenost vbec, ale vesmrn proda
m navc jet tu pednost, e se ani dnm vnjm popudem nedv pinutit, aby zplodila
nco, co by j kodilo. Jestlie si tedy uvdomm, e jsem st takovho celku, budu spokojen
s kadou phodou. - Pokud pak jsem v jakmsi zkm vztahu k stejnorodm stem, nebudu
dlat nic, co by bylo na jmu spolenho dobra, spe budu mt zetel k sourodm bytostem a
budu kadou svou snahu obracet k spolenmu prospchu a odvracet od opaku. Budu-li tyto
zsady takto uskuteovat, pak mj ivot mus plynout astn, asi jako vdme astn
plynout i ivot obana, kter
svm spoluobanm krok za krokem svou innost prospv a ochotn pijm, cokoli mu
pidl uspodan stt. /6/
sti celku, kter jsou od prody zahrnuty ve vesmru, mus zaniknout; pesnji eeno: mus
se pemnit. Kdyby to pro n bylo od prody nevyhnutelnm zlem, pak by ovem celek nebyl
zen dobe, kdyby jeho sti prochzely ustavinou pemnou a byly ureny rozmanitm
zpsobem k zniku. Ale copak si proda sama usmyslila sv vlastn sti pokozovat a
vydvat je napospas zlu, a dokonce nevyhnutelnmu zlu, i snad j ulo, e se nco takovho
dje? Oboj je zajist nepravdpodobn. Ale i kdyby nkdo popel produ a vykldal ony
pemny vc
z jejich pirozen podstaty, i tak by bylo smn jednou tvrdit, e se sti celku pemuj, jak
je jim pirozen, a pak se zase divit nebo reptat na leccos, jako by se to dalo proti prod,
zejmna kdy se vechno zase rozkld v ty sousti, z kterch bylo sloeno. Nebo znik je
bu rozptylovn prvk, jejich slouenm vci vznikly, anebo je to pemna pevnch
soust v zem a vzdunch ve vzduch, take i ty jsou znova pojmny ve vesmrnou praltku,
a u se vesmr po uritm obdob spaluje ohnm, nebo se obnovuje vnmi pemnami. Pod
nzvem "pevn sousti* a "vzdun sousti" si vak nepedstavuj to, co jako takov vzniklo
pi narozen. To
ve m svj pvod od verejka nebo pedverejka z pijmanch jdel a z vdechovanho
vzduchu. Mn se tedy to, co tmto zpsobem pibylo, ne to, co pochz od matky, kter dala
ivot. Ppadn pedpoklad, e t proda podle tvho zvltnho zaloen s onm pli tsn
spojila, nem myslm nic spolenho s tm, o em nyn mluvme.
Jestlie sis dobyl takovch jmen, jako je dobr, skromn, pravdiv, rozvn, vyrovnan,
ulechtil, mj se na pozoru, abys nebyl nikdy "pejmenovn"; a jestlie tchto jmen pece
pozbv, rychle se k nim zase vra! Mj pak na pamti, e "rozvn" ti m znamenat, e
kadou vc zevrubn zkoum a bedliv proml; "vyrovnan", e ochotn pijm
kterkoli dl vesmrn prody; "ulechtil", e tv myslc st je povznesena nad mrn i
prudk vzruchy
tv tlesnosti, nad jeitnou touhu po slv, i nad smrt a podobn. Jestlie si tedy tato jmna
uchov, ani jsi dychtil po tom, aby t jimi nazvali ostatn, bude jin lovk a vejde do
jinho ivota. Nebo zstat dle takov, jak a dosud jsi, a takovm ivotem se vlet a
poskvrovat
by ukazovalo pli omezenho lovka lpcho na ivot jako ti zpola rozspan zpasnci se
elmami, kte poset krvavmi ranami pece jen se doprouj, aby byli ponechni naivu "do
ztka", aby pak byli v tomto stavu znova pedhozeni tm drpm a tlapm. - Hled se tedy do
pracovat tchto nkolika mlo jmen, a m-li slu pi nich vytrvat, vytrvej, jako bys byl
pesdlil na njak "ostrovy blaench"; pakli pozoruje, e tchto jmen pozbv a nem
slu si je uhjit, mun odejdi v njak kout, kde by sis je udrel, anebo vbec odejdi ze
ivota, ale ni
koli rozhnvn, nbr bez okolk, dobrovoln a skromn, a aspo toho jedinho jsi v ivot
doshl: es takto odeel.
K tomu pak, abys byl onch jmen stle pamtliv, ti vydatn pispje, bude-li pamtliv boh a
toho, e ani oni nechtj, aby se jim lichotilo, nbr aby se jim vechny rozumn bytosti
pipodobovaly a aby lovk stejn tak, jako sv koly pln fkov strom, pes nebo vela, plnil
kol lovka./8/
Vlka, rozechvn, otuplost, otrock smlen a divadeln fraky budou den co den z tv due
vyhlazovat ony posvtn zsady, kter si odvozuje jen neodbornm zkoumnm prody a
jimi se dosud nespravuje. Bylo by vak zapoteb vechno tak pozorovat a tak jednat, abys
jednak provdl, co se ti okolnostmi nabz, jednak uskuteoval ryze filosofick mylen a
pitom si uchoval sebevdom, kter vyplv z neokzal sice, ale zcela zjevn znalosti kad
vci. Kdy u konen okus plod pirozen prostoty? A kdy dstojnosti? A kdy poznn, co
je kad vc svou podstatou, jak msto zaujm ve vesmru, jak dlouhho je trvn svou
pirozenost, z jakch soust se skld, komu je dostupn a kdo ji me poskyt nout i
odejmout? /9/
Pavouek si zakld na tom, kdy chytne mouchu; nkdo jin zase, kdy polap zajce, jin
opt, chytne-li do st rybu, a jin divokho kance nebo medvda a jin, kdy zajme Sarmaty.
Ale nejsou vichni tito vlastn lupii, zkoum-li jejich zsady? /10/
Osvoj si sprvn postup v pozorovn, jak se vechno navzjem pemuje, to mj ustavin
na zeteli a v tomto oboru se cvi! Nebo nen innjho podntu k duevnmu zulechtn.
Jen tak se lovk vysvlkne ze sv tlesnosti, a kdy pomysl, e co nevidt bude musit odejt
ze ivota a to vechno opustit, pak se ve sv vlastn innosti cele odd spravedlnosti, a pokud
se tk vech
ivotnch phod, vesmrn prod. A co budou o nm kat, soudit nebo proti nmu podnikat
jin, o tom vbec nebude hloubat, pln spokojen s tmto dvojm: jestli sm spravedliv in,
co prv te in, a jesti ochotn pijm to, eho se mu te v dl dostv; a vechny ostatn
zleitosti a zjmy pust z mysli a nic jinho nebude chtt ne cestou zkona se pmo ubrat k
cli a nsledovat boha, kter se pmo ubr k cli. /l1/
Na zkoztlivost, je-li ve tv moci uvit, co m init? A jotlic to pozn, me se v dobr
vli a bez rozpak ubrat svou cestou; jestli to nepozn, me se zastavit a poradit se s
nejlepmi; a postav-h se ti do cesty njak jin pekky, me rozvn postupovat podle
danch monost a pitom se pidrovat toho, co se ti jev spraved-bvm. Nebo nejlep je
doshnout cle... Klid a zrove hybnost, mysl jasn a zrove soustedn - takov jsou
vlastnosti lovka, kter se ve vem d rozumem. /12/
Jakmile se probere ze spnku, hned se ptej sebe sama:
"Zdalipak prospje tob, jestlie nkdo jin vykon nco spravedlivho a lechetnho?"
Neprospje. A co jsi u zapomnl, jac jsou to lid, kte tak pehnan vychvaluj a hanob:
jac jsou na loi, jac u stolu, co vechno dlaj, emu vemu se vyhbaj, po em se pacht, co
vechno
kradou a loup, ne prv rukama a nohama, nbr svou nejvzcnj st, kter se stv, kdy
o to lovk usiluje, zdrojem vrnosti, skromnosti, pravdivosti, zkonitho du a dobrho
smlen?/13/
Prod, kter vechno dv i odnm, vzdlan a skromn lovk k: "Dej, co chce, a
vezmi si, co chce!" Ale to nek vzpurn, nbr poslun a v dobr vli. /14/
Tvho ivota u je namle. ij jako na vysok hoe; nebo je lhostejn, zdali ije zde i
onde, jen kdy vude ije jako oban svtovho sttu. A bd v tob vid a poznaj lovka,
kter ije v opravdov shod s prodou. A jesthe t nesnesou, asi t tebas usmrt! Neboje
to lep ne t jako oni. /15/
Pesta u vykldat o tom, jak asi m bt dobr lovk:radji u jm bu! /16/
Ustavin si pedstavuj celou vnost a celou hmotu vesmru, a tak to, e kad jednotliv
vc zde na svt je proti vesmrn hmot zrneko fku a svm trvnm proti vnosti pouh
okamik, jen co oto nebozezem! /17/
Kadou jednotlivou vc, kterou pozoruje, si pedstavuj, jak se u rozkld a pemuje,
postupn zetlv i se rozptyluje; ili e je urena - podle pirozenosti kad vci - k pozvoln
smrti./18/
Pomysli si, jac jsou, kdy jed, sp, kdy soulo a konaj svou potebu a jin vci! A potom,
jac jsou, kdy se nadmaj a chvstaj nebo se hnvaj a ze sv "vsosti" jin sniuj! Jet
ped chvl - kolika jinm otroili a za jakou odmnu! A za chvli - v jak spolenosti je
najde! /19/
Kadmu je "phodn", co se mu "pihod" z vle vesmrn prody; a je to phodn tehdy,
kdy se mu to pihod. /20/
Zem m rda d a velebn nebe ho rdo sesl. A vesmr rd in, co se m dt. I km
tedy vesmru: "Mm rd to co ty!" Copak se podobn nek: To nebo ono se rdo stv?
/21/
Bud v tomto svt ije, a u sis tedy zvykl; nebo odtud sm odchz, a to jsi prv chtl;
anebo umr, a m dosloueno. Nic tvrtho nen; nue tedy: bu dobr mysli! /22/
Neustle si uvdomuj, e tento kousek zem je jako kterkoli jin a e vechno je zde prv
takov jako na horskm vrcholu i moskm pobe nebo kdekoli jinde. D
za pravdu Platnovm slovm o mui, kter na horch stav ohradu pro sv stda a doj
ovce./23/
mpak je mi m due, co prv te z n inm a k emu ji uvm? Nen snad neastn
rozumu, neodlouila a neodtrhla se snad od lidskho spoleenstv, nesplynula a nesmsila se s
tlesnost, take je v jejm vleku? /24/
Kdo svmu pnu uprchne, je zbh. Ale pnem je i zkonit d: je tedy zbh tak ten, kdo
jedn proti zkonu.
A stejn i ten, kdo se rmout i hnv nebo se boj, se chce vyhnout nemu, co se udalo, dje
se nebo bude dt z nazen svrchovanho pna, to je zkonitho du, kter kadmu udluje,
co mu pslu. A proto ten, kdo se boj, truchl nebo se hnv, je zbh. /25/
lovk vpust sm v enino lno a vzdl se; a tu se ho ujme jin inn sla, zpracovv je a
vytvo dt. Jak vtvor z jakho "nic"! - A pak dt vpust jcnem potravu, a tu se j ujme
jin sla a vytv z n pocity, pudy a vbec ivot a slu a bhvkolik jinch zzrak. Sleduj
tedy tyto svrchovan tajemn dje a sna se poznat moc,
kter je zpsobuje, prv tak jako poznvme, ne sice zrakem, ale pesto nemn zeteln,
slu, kter pud tleso dol a nahoru! /26/
Ustavin mj na mysli, e vechno, co se nyn dje, i dve se takto dalo, a mj na mysli, e
se i napt bude takto dt. A iv si vybav stejnotvnost celch dj a vjev, jak jsi je
poznal ze sv zkuenosti nebo ze starch djin, jako napklad cel dvr Hadrinv a
Antonnv, Filippv, Alexandrv a Kroisv: vude stejn podvan a stejn lohy; jen herci
jin. /27/
Pedstavuj si, e kad, a u se mkoli rmout nebo je s mkoliv nespokojen, se podob
prastku, kter vyhazuje nohama a vsk, kdy je obtovno; rovn i ten, kdo v osamlosti
na svm loi tie vzdych nad lidskm nevolnictvm. A nezapomnej, e toliko rozumnmu
tvoru je dno dobrovoln se podrobovat vem phodm a e se jim vichni prost podrobovat
mus. /28/
Zamysli se nad kadou vc, kterou dl, zvl a pak se zeptej sebe sama, zdali smrt je nco
hroznho, ponvad t toho zbavuje. /29/
Kdykoli t roztrp n chyba, ihned pes ni pejdi k rozjmn o tom, m asi podobnm
chybuje sm; tebas napklad tm, e bohatstv, rozko, slvu a jin podobn pokld za
dobro. Nebo jakmile si tohle pipomene, rychle zapomene na svj hnv, zvlt kdy si
pitom uvdom, e tvj blin je k svmu jednn puzen. Co m tedy dlat? Anebo me-li,
odstra ten popud
v nm! /30/
Vid-li Satyrina, stoupence Sokratova, vybavuj si v duchu Eutycha nebo Hymna; a vid-li
Eufrata, pedstavuj si Eutychina nebo Silvana; a vid-li Alkifrna, mysli si, e je to
Tropaioforos; a vid-li Severa, mysli si, e je to Xenofn nebo Kritn, a pohldne-li na sebe
sama, pedstavuj si nkterho z Caesar, a tak pi kadm nkoho obdobnho. A potom si
jet pomysli: "Kdepak jsou tito vichni?" Nikde anebo bhvkde! Nebo jen tak bude vidt
ve vem lidskm dm a hol nic, zejmna kdy si jet pipomene, e to, co se jednou
pemnilo, v nekonenm ase u nikdy nebude. Po em se tedy pacht? Co ti nesta tuto
p asu dn prot? Jak ltky a jakho kolu se to stran? Copak jinho jsou vechny vci
kolem tebe ne cviit rozumu, kter pronikav nahldl vemu v ivot a do zkladu? Jen
tedy vytrvej, a si tak tyto vci pln osvoj, zrovna jako siln aludek si osvojuje kadou
stravu a jako slajc obe vechno, co se do nho vhod, petvouje v plamen a z. /31/
A nikdo neme po pravd o tob kat, e nejsi pirozen nebo e nejsi dobr, ba a je
lhem kad, kdo by se neho takovho o tob domlel! A vechno to je ve tv moci,
nebo kdo ti me brnit bt dobr a pirozen? Jenom si umi, e radji nechce bt iv,
nebude-li takov! Nebo ani rozum nepoaduje, abys takov nebyl. /32/
Co nejrozumnjho lze za tohoto stavu vc uinit nebo ci? A je to cokohv, je ve tv moci
to uinit nebo ci, a proto se nevymlouvej na pekky! Dve nebude konce tvch nk,
dokud nepoct, e m je prostopnku ivot v rozkoch, tm je tob vdom, e pi kadm
nabzejcm se a nalhavm kolu jedn pimen svmu lidskmu uren. Nebo za poitek
m pokldat vechno, co me uinit podle sv pirozenosti. A tuto monost m vude.
Vlci zajist nen dno, aby se vude pohyboval svm pirozenm zpsobem, rovn ne vod
ani ohni ani ostatnm vcem, kter d toliku proda nebo nerozumn due; nebo je mnoho
pekek, je se jim stavj do cesty.
Naproti tomu myslc rozum dovede projt kadou nesnz, jak je to dno jeho pirozenost a
vl. iv si vybavuj tuto lehkost, s jakou rozum pronik vemi pekkami, obdobnou on, s
jakou ohe leh jen nahoru nebo kmen kles jen dol a vlec jenom po naklonn ploe, a
nic u dle nepoaduj! Nebo veker "nrazy" se bud tkaj tvho tla - tto mrtv hmoty,
anebo t naprosto nemohou zlomit, ani ti zpsobit nco zlho, ledae tv vlastn pedstava a
tvj rozum sm to dopust, nebo jinak by kad, koho postihly, ihned se tm uiusil zhorit
tak sm. Tak tomu alespo bv u vech ostatnch stvoen: jestlie se pihod nktermu z
nich nco zlho, pak se tm stv i postien tvor sm opravdu hor. Kdeto lovk se
naopak stv, mono-li ci, dokonce lep a chvlyhodnj, jestli ovem uv toho, co se mu
pihz, sprvn. Vbec pak bud pamtliv, e co nen na kodu sttu, nen na kodu ani jeho
opravdovmu obanu, a co nen na kodu zkonu, e ani statu nen na kodu. Z tch pak
takzvanch "nehod" ani jedin nen na kodu zkonu: co tedy nekod zkonu, nekod ani
sttu, ani obanu. /33/
Tomu, kdo je prodchnut sprvnmi zsadami, sta i nejstrunj a obecn znm vrok, aby
si pipomnl, e se nem rmoutit ani strachovat; jako napklad vere:
Dech vtr sts na zem lstky..., stejn i lidsk plm.
Ale "h'stky" jsou i tv dti, lstky jsou tak ti, kte t tak pesvdiv zahrnuj hlunou
pochvalou i naopak kletbami nebo tajnou potupou a posmchem, lstky jsou i budouc
iitel na posmrtn slvy. Nebo to vechno
se rod s pchodem jara.
A potom je vtr setese, a les pak zplod jin list msto nich... Doasnost je spolen jim
vem. Ale ty pede vm prch a pacht se po vem, jako by to mlo trvat vnost. Okamik,
a tv oi se zavou; a toho, kdo doprovodil tebe, co nevidt bude oplakvat nkdo jin. /34/
Zdrav oko m vnmat vechno, co je viditeln, a nesm kat: "Rdo bych barvu zelenou";
nebo to je znamen churavch o. A zdrav sluch a ich m bt pipraven na vechno, co lze
slyet a ichat. A zdrav aludek m pijmat vechnu stravu stejn jako mln vechno, co m
za kol semlt. Prv tak zdrav rozum m bt pipraven na vechny phody. Rozum, kter
k: "K
m dti zstanou naivu" a "K vichni m skutky chvl" - to je ono oko, kter hled jen
zelen, nebo ony zuby, kter chtj jen mkk! /35/
Nikdo nem tak astn osud, aby u jeho smrtelnho loe nestlo nkolik bd, kte vtaj jeho
nadchzejc "po-hromu". I kdy to byl dn a moudr lovk, koneckonc se vyskytne
nkdo, kdo si v duchu ekne: "Konen si oddychneme od toho mravokrce! Zl sice nebyl na
nikoho
z ns, ale pesto jsem ctil, e v tichosti nmi pohrd."
Nue, tak tomu bv s dnm lovkem; co teprve s nmi: kolik je na ns velijakch
jinch vad, pro kter by se ns mnoh rd zbavil! To tedy mj na mysli, a bude
umrat, a svj odchod si uleh touto vahou: "Odchzm z tohoto ivota a moji druhov, za
kter jsem tolik boj podstoupil, tolik se namodlil a nastaral, sami si u pej, abych se
odklidil, protoe si nejsp od toho slibuj njakou levu. Propak tedy lpt na delm pobytu
zde?"
Ale proto od nich neodchzej mn vldn, nbr vren svmu smlen - ptelsky, laskav a
v dobr vli, nikoli naopak, jako by ses od nich nsilm odtrhoval;
tvj odchod od nich se m dt tak, jako se lehce vyprouje z tla due pokojn umrajcho.
Nebo i s nimi t proda spojila a slouila, ale nyn toto pouto rozluuje. I loum se s nimi
jako se svmi pbuznmi, nikoli s nechut, nbr nenucen; nebo tak toto je jeden z kon,
kter
se dj ve shod s prodou. /36/
Navykej si pokud mono pi vem, co tvj blin in, ptt se sebe sama: "Jakpak asi el tm
sleduje?" Ale zani u sebe a sebe zkoumej nejdve! /37/
Mj na pamti, e to, co tebou pohybuje jako nit loutkou, je skryto uvnit v tob: tam je sdlo
pohybu, sdlo ivota, tam, abych tak ekl, je lovk. Jenom do toho nikdy nezahrnuj tlesnou
schrnku a nae dy, je k n odevad pilhaj; to jsou pouze jaksi "nstroje", jen tm
odlin,
e jsou pirostl. Nebo vechny tyto sti, jestlie se k nim nepidru sla, kter jimi
pohybuje a je opt zastavuje, jsou prv tak neuiten jako lunek tkalci, pero psai nebo
vozkovi bi. /38/
KNIHA JEDENCT
Zvltnosti rozumn due: sama sebe vid, sama sebe rozbr, sama sebe podle sv vle utv,
sama sklz plody, kter pin - kdeto plody rostlin a obdobn uitek ze zvat 6klzej jin -
a dosahuje svho cle, asi je konec ivota stanoven kdekoliv. Nen tomu u n jako pi tanci,
divadeln he a v podobnm, jejich cel vkon se neuskuten, vyskytne-li se njak zvada;
nbr asi v ktermkoli "djstv" a kdekoli je zastiena, provede svj vyten kol dokonale a
bez mezer, take me ci: "Doshla jsem svho cle."
Ona postihuje cel vesmr i przdno kolem nho I jeho tvnost, rozpn se v nekoneno vk,
chpe vestrannm uvaovnm periodick obrody vekerenstva, a tak dospv k zvru, e
nic novho neuvid nai potomci, jako nai pedkov nevidli nic podstatn jinho, a e i jen
tyicetilet lovk, m-li aspo zblesk rozumu, vidl vlastn vechno minul i vechno
budouc, protoe veker dn je stejnotvrne. - K zvltnostem rozumn due nle i lska k
blinmu, pravdivost a skromnost a tak to, e si nic necen vce ne sama sebe, co je
podstatn znak i zkona. Nen tedy rozdl mezi rozumem, kter sprvn mysl, a rozumem,
kter uskuteuje spravedlnost. /I/
Nau se pohrdat kouzlem zpvu i tance i zpolenm zpasnk, jestlie si cel npv rozlo
v jednotliv tny a pi kadm z nich zvl se zept sebe sama, zdali je to ten, kter t
uchvacuje; nebo pak se zastyd. A podobn ui pi kadm tanenm pohybu nebo postoji;
a tot i pi zpolen. Vbec tedy - vyjmaje ctnost a jej projevy - nezapomnej svou
pozornost obracet k jednotlivm soustem vech vc a tmto rozborem se nau vm
pohrdat. A tent postup penes na cel ivot! /2/
Jak asi je to due, kter je odhodlna, i kdy se m tebas ihned od tla odlouit a pak bu
zhasnout, nebo se rozptlit, nebo dle trvat! Ale tato odhodlanost m vychzet z vlastnho
rozhodnut, a nikoli z ir umnnosti jako u kesan: m bt uven a dstojn, a aby tak
jin
pesvdovala, neokzal. /3/
Uinil jsem nco obecn prospnho? Pak tedy mm z toho prospch. To mj stle na pamti
a nikdy od toho neupoutj! /4/
V em je tv umn? "Bt dobr." Ale jak jinak se to umn provozuje ne prostednictvm
sprvnch zsad jednak o vesmrn prod, jednak o vlastnm lidskm uren? /5/
Nejprve se na jeviti objevila tragdie, kter divkm pipomnala ivotn phody, a e se to
ve dje z pirozen nutnosti a e tm, m se bavvaj na jeviti, se nemaj roztrpovat na
vtm "jeviti". Vdy pece vid, e k tomu nebo onomu dojt mus a e to mus snet i ti,
kte volaj: "K jsem se nenarodil!" Vak tak pronej skladatel tragdi leckter cenn
pravdy, jako je zejmna tato:
Kdy j i s dtmi bohy budu oputn, i to m dvod.
Nebo jin:
Je poetil na bh svta zanevt...
nebo
Jak zral klasy lidsk ivot ponat...
a jin podobn. - Po tragdii se na jeviti objevila "star" komedie s mravokrnou volnost
slov a prv svou bezohlednou pmost ne nevhodn lidem pipomnala skromnost. A te se
zamysli nad tm, k jakmu asi elu byla po n zavedena komedie "stedn" a pozdji "nov",
kter se zanedlouho zvrhla v irou umlkovanost a kter ivot jen kopruje! e i skladatel
tchto komedi pronej nkter cenn mylenky, je znmo; ale jak asi cl sledovalo cel
zamen tto poezie dramatick? /6/
Je mi naprosto zejm, e nen jinch ivotnch podmnek, kter by byly k filosofickmu
rozjmn tak phodn, jako jsou ty, ve kterch ted iji! /7/
Vtev od sousedn vtve odznut je nevyhnuteln odznuta i od celho stromu; prv tak i
lovk, kter se odlou od jedinho lovka, jako by odpadl od celho spoleenstv. Ale
kdeto vtev odezv nkdo jin, lovk se od blinho odluuje sm, pojme-li k nmu z a
nelibost, a pitom nepov, e se zrove "odzl" i od spoleenskho celku. Jenome
lovku se dostalo od boskho zakladatele lidskho spoleenstv zvltnho daru: m toti
monost se sousedn vtv opt srst a opt se stt doplkem celku. Dje-li se ovem takov
odluovn ast-ji, znesnaduje to odtpenci nvrat k sjednocen. Vbec pak je rozdl mezi
vtv, kter od potku pu v neporuen spojitosti se sousedn, a vtv, kter byla odznuta
a potom opt naroubovna, a si o tom zahradnci kaj cokoliv. Jednotn vzrst, ale nikoli
jednomyslnost. /8/
Jako t nemohou lid, kte ti chtj peket, postupuje-li cestou zdravho rozumu, odvrtit
od sprvnho inu, prv tak se jimi nedvej pipravit o svou shovvavost k nim, nbr
stejnou mrou si uchovvej oboj: jak neoblomnost v rozhodovn a inu, tak i vldnost k tm,
kte usiluj ti brnit nebo t jinak roztrpovat.
Nebo je stejnm znamenm slabosti na n se hnvat, jako sv innosti se vzdvat a zbable
povolovat. Nebo oba jsou stejnou mrou >zbhy": i ten, kdo strachem couv, i ten, kdo se
odcizuje lovku od prody B nm spznnmu a sptelenmu. /9/
dn prodn vtvor nezstv za umnm; vdy vechna umn produ po vech
strnkch jenom napodobuj. Je-li tomu tak, pak proda, kter je ze veho nejdokonalej a
ve zahrnuje, patrn v niem neme pokulhvat za dovednost umlce. Ale vechna umn
vytvej mn dokonal na prospch dokonalejho; tedy tak vesmrn proda. A prv z n
vyvr spravedlnost
a z t zase prt ostatn ctnosti; nebo nebudeme dbt spravedlnosti, budeme-li slab v
pokuench, ukvapen a nestl. /10/
Vci kolem tebe, kter t znepokojuj tm zpsobem, e po nich ba nebo se jich boj, se
nepibliuj k tob, nbr ty sm se jaksi bl k nim. Vysthej se svho soudu o nich, a pak
tak ony setrvaj v nehybnm klidu; a u t nikdo neuvid, e po nich ba nebo se jich boj.
/l1/
Duse zachovv tvar dokonal koule, pokud se ani nerozpn, ani se nesvrauje, ani se
nezved, ani nekles, nbr z tm svtlem, kterm poznv pravdu vech vc i pravdu v
sob sam./12/
Pohrd mnou nkdo? Jeho vc. Moje vc je, abych nebyl pistien, e inm nebo mluvm
nco hodnho opovren. - Nenvid m nkdo? Rovn jeho vc. Ale moje vc je, abych byl
shovvav a laskav ke kadmu a abych byl ochoten prv tomu lovku ukzat jeho omyl,
ani jsem ho zahanboval nebo se honosil tm, e ho snm, nbr upmn a vldn. Nebo
lidsk nitro m bt takov, aby bohov v tob vidli lovka, kter se na nic nemrz a na nic
nenak. Vdy jak zlo t me potkat, jestlie sm te in, co je pimen tv
pirozenosti, a ochotn pijm to, co je prv ted vhod vesmrn prod, jako lovk k tomu
uren, aby se za vech okolnost uskuteovalo, co je na prospch celku? /13/
Navzjem sebou opovrhuj, a navzjem si lichot! Navzjem se chtj pedstihnout, a
navzjem si ustupuj s klonami! /14/
Jak zkaen a oemetn je lovk, kter k: "Umnil jsem si bt k tob zcela upmn." K
emu to, love?
Takovho vodu nen poteb! Vak se to ihned uke:
na ele to mus mt psno, z hlasu ti to mus zaznvat a z o vyzaovat, aby to z nich
osloven pmo vyetl jako z pohledu milujcho. Vbec upmn a dobr lovk mus bt
takov, e kad, jakmile k nmu pistoup, v tu chvli to chtj nechtj vyct. Strojen
upmnost je zken dka. Nic nen odpornj ne vl ptelstv; toho se varuj ze veho
nejvc! Kdo je dobr a upmn a
dobe sml, ten to m vepsno v och docela znateln. /15/
Provat ivot co nejkrsnji - tato schopnost je v na dui, jestlie se lovk k lhostejnm
vcem chov lhostejn. A lhostejn se bude chovat tehdy, bude-li zkoumat kadou z nich,
rozdlenou v jej sousti, i jako celek, bude-li mt na pamti, e si dn z vc nevynucuje
n soud o sob, ani se k nm nepibliuje, nbr e vci trvaj v nehybnm klidu, a e jsme to
my, kte si o nich tvome soudy a takka je do sebe vtiskujeme, akoli je v na moci to
neinit, a jestlie se pece mimovoln vloud, ihned je vyhladit; a e je poteb takov
obezelosti jenom nakrtko, nebo brzy bude ivota konec. Co tu je obtnho, e se tyto vci
chovaj jinak? Jsou-li ve shod s prodou, raduj se z nich a rd je pijmej; pak-li jsou v
rozporu s prodou, hledej, co je ve shod s tvou
pirozenost, a k tomu zam, i kdy ti to slvu nevynese!
Nebo nikomu nelze mt za zl, jestlie hled sv vlastn dobro. /16/
Uvdomuj si, odkud kad vc pochz, z jakch zkladnch ltek se skld a v co se
pemuje a jak bude svou pemnou; a jak tm nic zlho neutrp. /17/
Uvauj takto:
Za prv: Jak je mj vztah k lidem? Vichni jsme zde kvli sob navzjem; a z jinho opt
stanoviska: j jsem zde k tomu, abych byl jejich vedoucm, jako beran je vdce bravu nebo
bk skotu. A dl rozjmej z vyho hlediska: Jestlie svt nen jen shluk atom, je tedy
proda, kter vechno pod; je-li tomu tak, pak mn dokonal bytosti jsou zde kvli
dokonalejm, a dokonalej kvli sob navzjem.
Za druh: Jac asi jsou lid doma, u stolu a na loi i jinak; ale zejmna: jak pevn vz v
poutech svch zsad a s jakou domlivost je provdj!
Za tet: Jestlie jednaj sprvn, nesm se na n hnvat: pakli nesprvn, zejm chybuj
bezdky a nevdomky. Nebo kad due jen bezdn se odk jak pravdy, tak i nleitho
chovn k druhmu; vdy lid bvaj rozhoeni, sly-li o sob kat, e jsou nespravedliv,
bezohledn a hrabiv - slovem, e se proviuj na svch blinch.
Za tvrt; Vak tak ty sm se mnohdy proviuje a jsi jeden z nich! A jestlie se nkterch
provinn zdruje, pak m alespo nklonnost k nim, i kdy se jich vysth ze zbablosti
nebo ze ctidostivosti i z podobnch nevalnch pohnutek.
Za pt: Vdy jsi ani bezpen nepoznal, zdali se proviuj, nebo mnoh se dlv jen
"vzhledem k okolnostem". A vbec velmi mnoho mus lovk vdt dve, ne me vyslovit
bezpen soud o jednn svho blinho. Za est: Kdykoli jsi nm pespli roztrpen nebo
tak sklen, rozpome se, e lidsk ivot je okamik a e vichni co nevidt odtud odejdeme.
Za sedm: Nejsou to jejich skutky, kter ns znekliduj, nebo ty vyvraj z jejich du, nbr
nae pedstavy o nich. Odstra tedy pedstavy, mj vli zci se svho soudu o tom neb onom
hroznm - a je po hnvu. A jak je odstran? Jestlie si pomysl, e skutek jinho nen hanba
tvoje; nebo nebude-li pokldat za zlo jen to, co je hanebn, pak se nezbytn i ty mnohdy
provin a d se svst k loupei a ke vemu spatnmu. Za osm: O tm bemenem nm
bv hnv a zrmutek nad takovmi iny naich blinch ne iny samy, pro kter se hnvme
a rmoutme!
Za devt: Shovvavost, je-li opravdov a nikoli poklebn nebo pokryteck, je nezdoln.
Nebo co ti me udlat nejvt zlomyslnk, vytrv-li ve sv shovvavosti k nmu, a jakmile
se ti naskytne pleitost, vldn ho napomene a klidn bo pou o lepm prv v tu chvli,
kdy se ti chyst ublit: "Nedlej to, pteli; k nemu jinmu jsme stvoeni. Z toho pece
nevzejde koda mn: sob sammu kod, mj mil!" A pak mu uka srozum tln a spe
obecn, e je tomu vskutku tak a e ani vely, ani jin zvata, kter ij pospolit, to nein.
Ale nesm to kat posmn ani vytav, nbr laskav a bez trpkosti, a ne jako ve kole,
ani s myslem sklzet obdiv svho okol.
Tohoto zkladnho devatera bu pamtliv tak, jako bys je byl dostal darem od devti Mz, a
konen u zani bt lovkem, dokud jsi naivu! Ale stejnou mrou jako hnvu
vi lidem se varuj i lichocen jim, nebo oboj je nespoleensk a pin kodu. A ve
chvlch hnvu si uvdomuj, e hnv nen vbec nic munho, naopak, mrnost a vldnost jsou
jak lidtj, tak i munj, a e prv vldn lovk osvduje slu, dobr nervy a zmuilost,
a nikoli ten, kdo se zlob a je nespokojen; nebo m ble k nenruivosti, tm ble i k sle.
Jako zrmutek, tak i hnv prozrazuje slabocha; nebo i ten i onen je "rann< - a vzdv se.
Chce-li, pijmi jet dest dar od Apollna, vdce Mz: poadovat, aby se patn lid
neproviovali, bylo by nesmysln, nebo to by znamenalo pt si nemon; dovolovat pak,
aby byli zl k jinm, a pitom
poadovat, aby se neproviovali na tob, bylo by bezohledn a zpupn. /18/
Je zejmna tvero poblouzen, ped nimi mus svou dui ustavin chrnit, a jakmile je v
dui objev, mus je potrat; pi prvnm si ekne: "Tato pedstava nen nutn"; pi druhm:
"Toto ru lidsk spoleenstv"; pi tetm: "Tohle neme ci od srdce." Nebo nemluvit od
srdce pokldej za svrchovan zvrcen! K tvrtmu pak dojde, kdy se v tob ozvou vitky:
dkaz, e se bosk st v tob poddv a podrobuje tv mn cenn a smrteln sti, tj. tlu a
jeho hrubm pedstavm. /19/
Vechny vzdun a ohniv ltky, vloen do tvho tla, akoli podle sv pirozenosti thnou
vzhru, pesto poslun uspodn vesmrnho celku zdruj se na svch mstech v sestav
tvho tla. A vechny ltky zemit a tekut v tob, akoli pvodn thnou dol, pesto
zstvaj ve vy poloze, ne je jejich pirozen. Tak tedy i prvky poslouchaj vesmrnch
zkon, a kdekoli jsou
zaazeny, setrvvaj tak i proti sv pirozenosti, a zase "odtamtud" zazn povel k jejich
rozlouen. Nen tedy povliv, e jenom myslc st v tob bv neposlun a nespokojen
se stanovitm, kter j bylo vykzno?
A pece se j neukld vbec nic nsilnho, nbr jen to, co je jej pirozenosti pimen; a
pesto to snet nechce, nbr thne k opanmu. Vdy nchylnost ke kivdm,
prostopnostem, hnvu, zrmutku a strachu nen nic jinho ne odpadlictv od prody. A
kdykoli tv rozumn st rept na njakou phodu, ji v tom okamiku
Dopout sv etanovit". Nebo je urena k zbonosti a bohabojnosti prv jako k
spravedlnosti. Vdy tak tyto ctnosti jsou obsaeny v pojmu prav spoleenskosti, ba jsou
jet ctihodnj ne spravedliv skutky. /20/
Kdo nem ped sebou neustle jeden a t ivotn cl, ten ani sm neme bt po cel ivot
jeden a t. Ale toto tvrzen samo nesta, jestli k tomu nedod jet to, jak ten cfl m bt.
Nebo nen jednotnho mnn o vech vcech, kter vtina lid,'a z jakhokoli dvodu,
pokld za dobro, nbr jen o nkterch, to je takovch, kter slou spolenm zjmm, a
proto je poteb vytknout si cl, kter sleduje spolen a veejn blaho.
Nebo kdo svm vekerm snaenm zam k tomuto cli, ten dod vem svm skutkm
jednotnosti a potud bude tak sm neustle - jeden a t. /21/
Vzpome si na bajku o poln a mstsk myi a na zkost a zmatek on! /22/
Sokrates kval tak nzorm vtiny lid bubky, straky dt. /23/
Lakedaimoan vykazovali cizincm o slavnostncb hrch
sedadla ve stnu, sami pak usedali kdekoliv. /24/
Sokrates vzkzal Perdikkovi na omluvu, e jeho pozvn odmtl: "Abych nezemel nejbdnj
smrt," to je hanbou, e se za pijatou laskavost nemohu odvdit. /25/
Ve spisech epikrovc(?) bylo pikzn, e si mme stle pipomnat nkter iv vzor
ctnost z dvnch dob. /26/
Pthagorovci uili, e se mme za svtn zahledt na nebe, abychom si pipomnli ony
bytosti, kter ustavin probhaj tou vykzanou drahou a tm zpsobem, i jejich
spodanost, istotu a nepokrytost. Nebo hvzda nemv zvoj. /27/
Mysli na to, jak lovk byl Sokrates, kdy se opsal ov koz, protoe si Xanthippa vyla z
domu v jeho plti. A co ekl svm druhm, kte chtli studem od nho odejt, kdy ho vidli
v takovm boru. /28/
Ani v psan ani v ten nebude moci dvat nvod, dokud se sm dve nvodu nepodrob.
Jet mnohem v
ce to plat v ivot. /29/
Jsi pouh otrok, nebo myslit neum. /30/
M srdce se smlo. /31/
Budou zlehovat ctnost a zlmi slovy j splat. /32/
Jen blzen se shn v zim po erstvm fku; podobn si vede, kdo zatou po dtti, kdy u
mu to nen dovoleno. /33/
Lb-li sv dt, prav Epikttos, m si v duchu kat:
"Mon e ztra zeme!" - "Ale to jsou zlovstn slova!" - "Nic v nich nen zlovstnho,"
dodv Epikttos,"je to spe oznaen jednoho z pirozench kon, jinak by vraz "ponn
klas* byl zlovstn." /34/
Nezral hrozen - zral - rozinka: vechno pemny, nikoli v ir "nic", nbr v nco, co jet
nen ted. /35/
Epikttos prs VIJ f) Nen lupie na svobodn vle." /36/
"Mme si osvojit," prav dle, "umn obezel soudnosti, a pokud se tk naeho snaen,
mme bedliv dbt toho, aby se dilo danmi podmnkami, aby sledovalo obecn prospch a
aby bylo pimen cen vc; nzkch dost se mme naprosto zdrovat a dn z vc,
kter nejsou
v na moci, se nemme vyhbat." /37/
"Neb tedy," prav Epikttos, "o ledajakou vc, nbr o to, zdali jsme i nejsme pi zdravm
rozumu!" /38/
Sokrates kval: "Co chcete? Mt due tvor rozumnch nebo nerozumnch?" "Rozumnch."
"Jakch rozumnch, dnch nebo patnch?"
"dnch."
"Pro tedy o n neusilujete?"
"Protoe je u mme."
"Propak se tedy pete a svte?" /39/
KNIHA DVANCT
Vechno, eho si peje doshnout postupem asu, me mt u nyn, nebude-li to sm sob
odprat. A to bude, jestlie vechnu minulost pust z mysli, budoucnost sv prozetelnosti a
jenom svj ptomn ivot zad ve smyslu zbonosti a spravedlnosti: zbonosti, abys
ochotn pijmal svj dl, nebo tob ho pidlila proda a tebe zase jemu; ve smyslu pak
spravedlnosti, abys svobodn a bez okolk mluvil pravdu a jednal podle zkona a pimen
cen vc; a v tom si nedvej brnit ani patnost ani mnnm a e jinch, ani pocity sv
tlesn schrnky, nebo ty se tkaj jej trpc sti.
Jestlie aspo te, kdy u jsi konen na odchodu, bude mt v ct toliko svj rozum a to, co
je v tob boskho, a vechno ostatn pust z mysli, a jestlie se nebude dsit toho, e se tvj
ivot jednou skon, nbr toho, e jsi jet nezaal t ve shod s prodou, pak se stane
lovkem hodnm vesmru, kter t zplodil, a pestane bt cizincem ve sv vlasti, pestane
se divit v
cem, kter se dj kadm dnem, jako nemu nenadlmu a pestane lpt na tom a onom. /I/
Bh vid vechny due v jejich nahot - bez jejich hmotnch ndob, obal a rouek, nebo
svm irm rozumem je ve styku s tm irm, co se z nho samho do nich vyronilo a pelilo.
Jestlie si tak ty zvykne jednat podobn, zhost se mnohho nepokoje. Nebo kdo dovede
nevidt tu trochu masa, kterou je obklopen, zdalipak se bude obrat uvaovnm o odvu,
obydl, slv a jinch
takovch cestch a lidskch okzalostech? /2/
Jsou ti vci, z kterch se skld: tlo, ivoin due a rozum. Prvn dv z nich jsou potud
tvoje, e se mus o n starat; teprve tet st je v pravm slova smyslu tv. Jestlie tedy
odlou od sebe, tj. od svho mylen, vechno to, co in nebo kaj jin nebo co jsi kdy sm
uinil nebo ekl a co t v budoucnosti znekliduje, a vechno, co na tob ulpv z tvho tla, v
nm vz, nebo z tv ivoin due, kter je s nm slouena, a co je tedy mimo tvou vli, a
vechno, co ti nahrnuje do cesty vr dn kolem tebe, tak aby tv myslc sla, vymanna z
moci osudu, ila sama sob ist a voln, aby uskuteovala spravedlnost, byla spokojena s
tm, co se pihz, a mluvila pravdu - jestlie odlou, pravm, od tto sv vd sti
vechno, co na n ulplo z nruivch sklon a co je dosud v ln asu nebo ji v minulosti, a
sebe pipodobn on Empedokleove kouli,
krsn zaokrouhlen a astn svou uzavenost,
a dokonale se nau provat jenom ten as, kter doopravdy ije, to je ptomnost, teprve
potom bude moci alespo zbytek svho ivota a do smrti trvit bez nepokoje a v dobr vli
a smru se svm daimnem. /3/
Mnohokrt jsem se podivil tomu, e kad m sice sebe sama radji ne vechny ostatn, ale
e si svho mnn o sob v mn ne mnn ostatnch lidi. Kdyby pistoupil k nkomu z
ns bh nebo rozumn uitel a nadil mu, aby sm u sebe nepemlel a neuvaoval o niem,
co by nebyl ochoten vyslovit zrove i nahlas, jist by to nevydrel ani jeden den. O tolik vce
dbme svch blinch, co si asi budou o ns myslit, ne svho vlastnho soudu. /4/
Jak jen mokli bohov, kte vechno dokonale a lidumiln zadili, jednu vc pehldnout,
toti tu, e nkte lid, a to zvlt dob, kte jsou, abych tak ekl, v nejvroucnjm vztahu
k bostvu a zbonmi skutky a posvtnou slubou bostvu se stali co nejvce jeho dvrnky -
e
i ti, jakmile jednou zemou, nikdy se sem u nevracej a nadobro zanikaj? - Bu jist, jestli je
tomu opravdu tak, e kdyby to mlo bt jinak, byli by to jist uinili!
Nebo kdyby to bylo spravedliv, bylo by to i mon, a kdyby to bylo ve shod s prodou,
byla by to proda tak zadila. Z toho tedy, e tomu tak nen (nen-li tomu pece tak), erpej
pesvden, e se tak nemlo stt.
Vdy i sm vid, e se takovm mudrovnm jen hd s bohem; takto bychom pece s bohy
mluvit nemli, ani kdyby nebyli nejlep a nejspravedlivj. Jsou-li vak takov, jiste pi
podn svta nedopustili nic, co by bylo zanedbnm spravedlnosti a rozumu. /5/
Zvykej si konat i to, na si netrouf! Vdy i levice, k ostatnm vkonm nedostatkem zvyku
neobratn, ot vldne rznji ne pravice. Pivykla tomu. /6/
Mj na mysh, v jakm stavu m bt tv tlo i duse, a t zastihne smrt; a krtkost ivota,
bezednou propast asu za sebou i ped sebou a vetchost veker hmoty! /7/
Pozoruj inn sly vc bez jejich hmotnch obal; a cle lidskch in; uvauj, co je bolest a
rozko, smrt a slva; kdo je vinen svm vlastnm nepokojem; a e vechno je jen pedstava./8/
Pohotovm uvnm svch zsad m se podobat pstnmu zpasnkovi, nikoli ermi.
Nebo odlo-li erm me, kter uv, je znien; naproti tomu zpasnk m ruku pohotov
vdycky a nepotebuje nic jinho ne ji sevt v pst. /9/
Hledej pravou jakost vc tm, e je rozbr v hmotu,
innou slu a el. /10/
lovk m monost neinit nic jinho ne to, co bh mu schvl, a ochotn pijmat vechno,
co bh mu udluje, /l1/
To, co se dje podle prodnho du, nelze vytkat ani bohm, nebo nechybuj v niem ani
mysln, ani nemysln; ale ani lidem, nebo chybuj toliko nemysln. Proto nelze init
vtky nikomu. /12/
Jak smnm cizincem je ve svt ten, kdo se div kterkoli udlosti v ivot! /13/
Buto je nutnost osudu a nezmniteln d, nebo shovvav prozetelnost, anebo nhodn a
bezhlav zmatek.
Je-li tedy nezmniteln nutnost, pro se j vzpr? Je-li prozetelnost nchyln k
shovvavosti, ui sebe hodnm pomoci bo. A je-li zmatek nikm neovldan, bu rd, e
m v takovm pboji sm v sob vdce - rozum!
A i kdy t pboj bude strhvat, jen a si strhv tv chab tlo, tvou ivoinou dui a
ostatn; nebo tvj rozum nestrhne! /14/
Svtlo z, dokud lampa nezhasne, a dve svou z neztrat; a v tob by mla pravda,
spravedlnost a rozvaha vyhasnout pedasn? /15/
Vnukne-li ti nkdo pedstavu, e chybil, ptej se v duchu: "Jakpak vm, zdali je to chyba?" -
Ale i kdy opravdu chybil, tu si pomysli: "Sm se odsoudil," a potom: "Podob se tomu, kdo
sm sob drs tv!"
Kdo nechce, aby spatn chyboval, podob se tomu, kdo nechce, aby fkovnk ml ve svch
plodech vu, aby nemluvata vmla, aby k ehtal a aby se nestalo i tolik jinch
pirozench nutnost. Nebo co si m pot ten, kdom takov sklony? M-li k tomu odvahu,
vyle ho
z nich. /16/
Nen"li to pkaz povinnosti, nei to; nen-li to pravda, nekej to! Nebo tv vle m bt
zcela ve tv moci. /17/
Vdycky pihlej k celku kad vci: co je prv ona vc, kter ti vnuk pedstavu, a pak si ji
objasni rozborem v jej innou slu, v jej hmotu, el a as, ve kterm bude musit
zaniknout./18/
Konen u pochop, e m v sob cosi ulechtilejho a vce boskho, ne jsou ony vci,
kter bud tv nruivosti a cloumaj tebou jako loutkou. A rozjmej: Jak pak je prv ted m
smlen? Nen to strach? Nen to podezen? Nejsou to chte nebo nco jinho podobnho?
/19/
Za prv: nic nei nazdabh a necln! Za druh: svou innost nesmuj k dnmu jinmu
cli ne k obecnmu prospchu! /20/
Pamatuj, e zanedlouho nebude z tebe nikde nic, ani ze dn z tch vc, kter nyn vid, ani
ze dnho z tch lid, kte nyn ij. Nebo vechny vci jsou prodou ureny k pemn a k
petvoen a k zniku, aby je jin mohly vystdvat. /21/
Vechno zle na tv pedstav, a ta je ve tv moci.
Zbav se tedy, jestli chce, sv pedstavy a jako plavci,
kter objel pedho, objev se ti smav hladina, vechno klidn a nezvlnn zliv. /22/
Jedna kad innost, a kterkoli, je se ukon vas, nic zlho neutrp tm, e se skonila; a
ani ten, kdo tuto innost provedl, nic zlho netrp prv tm, e se skonila. Podobn tedy i
souhrn vech innost, to je ivot, kdykoli se ukon vas, nic zlho netrp tm, e se skonil; a
ani ten, kdo tuto adu vas ukonil, tm nezakus nic zlho. A onen prav as a konenou mez
uruje proda, leckdy tak lidsk pirozenost, jak tomu bv v st, ale pokad vesmrn
proda; nebo prv tm, e se jej sti pemuj, vesmrn celek si uchovv kvt
nehynoucho mld. Ale krsn a vasn je vdycky jen to, co prospv celku; tedy ukonen
ivota nen jednotlivci zlem a nen ani hanbou, protoe se dje nezvisle na na vli, a nen
na jmu obecnho dobra, ba spe je dobrem, ponvad je celku vasn, prospn a phodn.
Nebo ten, kdo spje stejnou cestou jako bh i svm smlenm k stejnmu cli, takto spje
ruku v ruce se samm bohem. /23/
Toto troj si m oivovat v pamti: pokud se tk toho, co in sm - zdali to nein ani
nazdabh ani jinak, ne jak by to sama Spravedlnost provedla; pokud se pak tk toho, co se
ti pihz zven - e se to dje bu irou nhodou, nebo zenm prozetelnosti; ale nesm ani
na nhodu nakat, ani prozetelnost obviovat. Za druh: jak je kad bytost od svho poet
do svho oivnut a od svho oivnut a do nvratu due k bohu, z jakch soust je sloena
a v jak ltky se rozlou. Za tet: kdyby ses nhle vznesl vysoko do ovzdu a odtamtud
popatil na lidsk vci a jejich rozmanitost.
A a bys zrove pehldl i vechno tvorstvo, kter kolem dokola bydl ve vzduchu i v teru,
e bys poctil nechu, a a by ses tam povznesl kolikrtkoli, uvidl bys znova a znova tot:
stejnotvnost, doasnost. A k tomu: vechno jen pouh dm! /24/
Yyhos domnnku, a jsi zachrnn! Kdo ti brn se j zhostit? /25/
Kdykoli bv nm roztrpen, pak jsi zapomnl, e se vechno dje podle vesmrn prody,
e provinn jinho se netk tebe, a poslze i na to, e vechno, co se dje, vdycky se takto
dalo a bude dt a u nyn se vude dje.
Zapomnl jsi, jak blzk je pbuzenstv lovka s vekerm lidskm pokolenm, nikoli snad
spolenm podlem v krvi nebo rodu, nbr rozumu! Zapomnls tak na to, e rozum jednoho
kadho z ns je bh a e n rozum je "vron" z nho; i na to, e nikomu vbec nic nenle,
nbr e se kadmu i jeho dtte, i jeho tla, ba i jeho ivoin duse dostalo "odtamtud"; a
konen e vechno je jen domnnka a e kad z ns jen ptomn as prov a jen toho
pozbv./26/
Neustle si pipomnej lidi, kte se nm pespli rozilovali nebo kte byli nad jin
proslul slvou, netstm, neptelstvm nebo jakmikoli osudy. A potom si pomysli: Kde je
nyn to vechno? Dm a popel a pohdka, anebo u ani pohdka! A zrove si vybavuj
vechno podobn, jako nap. jak si vedl Fabius Catullinus na svm statku nebo Lucius Lupus
ve svch sadech nebo Sterti-nius v Bjch nebo Tiberius na Caprejch a Vclius Rufus - a
vbec jakkoli lidsk zjmy, kter se zakldaj na klamu. A uvauj, jak nicotn je vechno to,
po em tolik baili, a o m ble k filosofii osvdovn spravedlnostii rozvahy a neokzal
poslunosti bohm pi kad ple
itosti! Nebo pcha, kter se pyn pokorou, je pcha nejodpornj ze vech. /27/
Tm, kte se t ptaj: "Kdepak jsi vidl bohy anebo z eho jsi poznal, e skuten jsou, e je
m v takov ct?" odpovz: za prv - jsou tak zrakem viditeln; a za druh: ani svou dui
jsem nevidl, a pece ji ctm.
Tedy podobn je tomu i s bohy: z projev jejich moci, o kter se znova a znova pesvduji,
bezpen poznvm, e jsou, a mm je v ct. /28/
Pihlet k tomu, co je kad vc sama o sob jako celek, co je jej hmotn podstata a co jej
inn sla; a z cel due init, co je spravedliv, a mluvit pravdu - v tom je spsa ivota. A
jestlie ad dobr in k dobrmu, take mezi nimi nen ani nejmen mezery, co jinho z
toho vyplyne ne radost ze ivota? /29/
Je jedin slunen svtlo, i kdy se tt myridami stn a hor a jinch vc; je jedin spolen
praltka, i kdy se tt v myridy tl vlastn podstaty; je jedin due, i kdy je rozttna v
myridy bytost svm zpsobem ohraniench; a jedin rozumn due, i kdy se zd
rozdlen. Ostatn sousti eench vc, jako napklad jejich ivoin due a jejich tlesn
podklady, jsou sice neschopn citu a vzjemn pchylnosti, a pesto i je udruje pohromad
jednotc a soudrn sla. Ale myslc due svm zvltnm zpsobem thne ke vemu
sourodmu a s nm se spojuje; a tento spoleensk pud se rozttit ned. /30/
Co by sis pl? Bt ustavin iv? Chce tedy mt pocity a pudy, chce rst a opt pestvat
rst, chce uvat svho hlasu, chce pemlet? Kterpak z tchto innost se ti zd douc?
Je-li kad z nich bezcenn,
uchyl se k poslednmu: poslouchej rozumu a boha! Ale s tm je v rozporu, jestlie si nkdo
tyto vci cen a rmout se proto, e jich smrt pozbude. /31/
Jak skrovn dlek bezmeznho a bezednho asu je kadmu z ns pidlen! Okamik, a
zmiz ve vnosti. A jak skrovn dl vesmrn praltky! Jak skrovn zlomek vesmrn due!
Na jakm kousku zemskho celku se to plaz! Toto vechno mj na pamti a nic nepokldej
za dleit le jedin: jednat, jak t k tomu vede tv pirozenost, a pijmat, cokoli ti pin
vesmrn proda./32/
Jak uv rozum sebe sama? Nebo na tom zle nejvc!
Vechno ostatn, a u zvis na tv vli nebo nezvis, je mrtv a przdn dm. /33/
K tomu, aby se na ivot nelplo, me bt nejinnj pobdkou, e ti, kte pokldali
rozko za dobro a bolest za zlo, pesto tak na ivot nelpli. /34/
Komu je dobrem jenom to, co se pihz ve svj as, a komu je lhostejn, zdali vykon vce i
mn skutk podle sprvnho rozumu, a komu nezle na tom, zdali pozoruje vesmr po del
i krat dobu, tomu ani smrt nen hrozn. /35/
love, ila jako oban v tomto velkm sttu: co ti na tom zle, zdali pt i sto let? Nebo
zkony m kadmu stejn. Co je tedy na tom hroznho, jestlie t ze sttu odesl nikoli
tyran ani nespravedliv soudce, nbr proda, kter t do nho uvedla? Stejn jako kdy
herce propout z divadla praetor, kter ho pijal do svch slueb. "Ale jet jsem neodehrl
svch pt djstv, nbr jen ti." - M pravdu; ale v ivot jsou ti djstv cel drama! Nebo
kdy je konec, to uruje onen, kdo byl kdysi pvodcem tvho stvoen, jako je nyn tv
rozlouen. Ani tm, ani onm nejsi vinen ty. Odejdi tedy v dobr vli! Nebo tak ten, kdo t
propout, je dobr vle. 136/
POZNMKY
POZNMKY
(podle sel jednotlivch kapitol)
KNIHA PRVN
V vahch tto knihy se csa Marcus rozpomn na to, kter iv vzory ctnost, otu v jeho
pbuzenstvu nebo v nejblim okol, nejvce psobily na jeho duevn a mravn vvoj. Tm
nabv kniha csaovch zpisk rzu jaksi autobiografie, kter v svtovch literaturch
nem obdoby.
1/ Marcus Annius Verus, Markv dd po otci (f 138 n. I.), sentor a kousni za csae
Hadrina. Po pedasn smrti otcov byl Marcus svm ddem adoptovn a v jeho dom
vychovvn, a ho adoptoval Hadrinv nstupce, csa Antoninus Pius.
2/ Markv otec Annius Verus byl praetorem a zemel jet v Markov mld (kolem r. 130).
3/ Markova matka Domitia Lucilla zemela r. 156 asi v 50 letech.
4/ Markv pradd (matin dd) Catilius Severus, mstsk velitel v m.
5/ Jzdn zvodnci v cirku byli profesionlov a dlili se na tyi kluby, rozlien barvami.
Kad klub ml u nvtvnk cirku sv vniv pvrence, kte inili na jednotliv
zvodnky vysok szky. Dokonce i csaov horovali pro uritou barvu. - "ani... pro
zpasnky": o zpasech gladitorskch.
6/ Bakcheios: Platnik, prvn Markv uitel ve filosofii.
7/ Stoick filosof Iunius Rusticus, Markv oblben uitel, dvrnk a rdce. Epikttos, otrok
a stoik I. a II. stol.n. 1., jeho vahy si Marcus nad jin oblbil a rd je cituje.
8/ Apollnios z Chalkidy, stoick filosof, u nho se Marcus vzdlval jet jako nslednk
trnu.
9/ Sextus z Chaironeie, Platnik, pbuzn filosofa a skladatele biografi Pltarcha. - ,?t ve
shod s prodou": Zkladn pkaz stoick etiky, jej Marcus nepestv zdrazovat; ten
vak zrove ukld lovku jako jedinmu tvoru vybavenmu rozumem "t ve shod s
rozumem*, tedy tak s vesmrnm rozumem, nebo individuln rozum je jeho soust, tedy
tak "ve shod s bohem*. Jenom ivot shodn s prodou zaruuje lovku duevn kHd a
pravou blaenost. - "pi sv naprost nen-ruSivosti": Stoick sapatheia*. Stoick mudrc
zakld svj vnitn klid v naprost nezvislosti na vech vcech "vnjch"; prv proto se
mus pedevm vymanit z moci vech prudkch duevnch hnut - afekt (path), kter
vyplvaj z lidskch zjm o vnj vci. Kad afekt je stoikm memoc due".
10/ Gramatik Alexander, vestrann vzdlan uenec z Frygie, uitel eckho jazyka a
psemnictv a vychovatel Markv. Starovc gramatikov se neobrali jenom filosofi, nbr
vyuovali vem vdnm oborm, kterch bylo zapoteb budoucmu enku a sttnku.
11/ Marcus Cornelius Fronto, msk rtor a Markv vychovatel, jeho korespondence s leny
csask rodiny a tak s Markem Aureliem se zachovala.
12/ Snad Alexander z kilick Seleucie, kter byl od spoluoban posln ke dvoru Antonna
Pia jako vyslanec a stal se Markovm uitelem.
1.3/ Catulus, stoick filosof.
14/ Claudius Severus, otce Markova zet. Paetus Thrasea, ulechtil a svobodomilovn stoik,
kter byl Neronem dohnn k sebevrad. Jeho ze Helvidius Priscus byl Neronem vypovzen
do vyhnanstv. Cato Mlad, neptel dikttora Ceasara, Brutus, Caesarv vrah, a Din Chr-
sostomos z Bthnie byli rovn svobodomysln republikni a stoikov; Marcus se s nimi
seznmil z jejich ivotopis, kter napsal Pltarchos.
15/ Claudius Maximus, jeden z nejvznamnjch stoickch filosof.
16/ Adoptivn otec Markv, csa Antoninus Pius (f r. 161), od nho byl mlad Marcus
adoptovn z pkazu posledn vle csae Hadrina. - "co se pipomn o Sokratovi":
V Xenofntovch Vzpomnkch na Sokrata I 3, 15.
17/ "e se mi dostalo takovho bratra": Lucius Verus, Markv adoptivn bratr a ze a
spoluvldce (f r. 169). Ale jeho historick obraz je spe odpuzujc ne pkladn, jak ho l
Marcus, shovvav posuzovatel jeho slabost a neest. - "e se mi nenarodily dti nenadan":
Marcus ml aspo tinct dt, ale ze syn ho peil jedin Commodus, jeho nepodaen
nstupce (zavradn r. 192). - ,,e jsem neml vt spchy v enictv a v bsnictv": Takov
umn byla v rozporu s prostotou a vnost a lskou k pravd, nezbytnch to poadavcch
stoick etiky. - "e jsem poznal Apollnia, Rustika a Maxima":
V poznmkch ke kap. 7, 8 a 15 tto knihy. - "e m zdrav po tak dlouhou dobu obstlo": na
dlouholetch vlench vpravch daleko od ma a v nezdravm podneb. - "styk s
Benediktou a s Theodotem": Podezel dvojice jinak neznmch lid zejm z blzkho okol
csaskho dvora. Intimn vzpomnka z Markova ivota a jin podobn jasn ukazuj, e autor
zpisk nikdy nepomlel na jejich uveejnn. - "e se mi dostalo takov eny": Markova
manelka Faustina, dcera csae Antonna Pia a Faustiny Star. Ale Markova chvla je opt v
nesouhlasu 8 historickm profilem tto eny. - "prostednictvm sn": Vra ve sny i jin
"znamen", kter seslaj bohov, zejmna bostva uzdravujc, jako Asklpios, byla v pozdn
antice obecn a ani nejvznanj stoikov (Znn, Chrsippos, Poseidnios) j neuli. -
"nemail as planm spisovnm": Text kols. - "V zemi Kvd": Kvdov, germnsk
kmen, tehdy usazen na Morav a Slovensku nad ekou Granuou (dnes. Hronem), s nimi
Marcus bojoval za vlky s Markomany. V neutench letech pornch boj s Germny si
pro tchu nartval tato rozjmn, jaksi denk, uren jen "sob sammu*, a odtud i nadpis
Markova dla, kter z jeho pozstalosti uveejnil v 12 knihch neznm vydavatel.
KNIHA DRUH
Teprve touto knihou se zanaj Hovory k sob
1/ "z jejich neznalosti dobra a zla": Stoick etika byla svou povahou ryze intelektualistick:
vdn je nezbytn pedpoklad jednn a sprvn jednn plyne samo sebou ze sprvnho
vdn. U otec stoicismu Znn z Kypru (ve IV. a III. stolet p. n. 1.) zakldal, zcela ve
shod se Sokratem, ctnostn ivot na vdn, a proto mu byla zkladn ctnost moudrost.
2/ "vd rozum": Lidsk due je stoikm st bosk due svtov, prostupuje vekerm
tlem a je pinou vech fyziologickch i duevnch funkc. Ale nen jednotn, nbr vedle
sedmi podadnch schopnost (pti smysl, schopnosti mluvy a schopnosti rozplozovac) m
jet st "vd" (hgemonikon), rozum, sdlo nejvy duevn innosti - mylen a
usuzovn. - "Jsi u staec": Vrok svrchovan pznan pro ivotn nzor csae Marka,
ktermu bylo tehdy mlo pes 50 let.
3/ "dla nhody": "Nhodn" je vechno to, co se pihz z pin nm nezbadatelnch a co se
nm jev jako neoekvan, ale m svj dvod v nekonenm etzu pin a ink
vesmrnho dn. - "a zrove douc vesmrnmu celku": V originle slovn hra 8 vrazy
symferon (prospn, douc) - ho ferei (co s sebou pin, co vyaduje). - "a ze po
knihch zapu": Nebo odvd od zpytovn naeho nitra a nepispv k blaenosti v stoickm
smyslu.
4/ "jakho svtovldce jsi vron": Stolkov si pedstavuj boha shodn s Aristotelem jako
innou, tvoivou praslu, jako formujc vesmrn rozum, kter vak nen od hmoty odlouen,
jak uil Aristoteles, nbr jako nejjemnj ohe ji prostupuje, oivuje a d. Jsou tedy
panteist: hmota je trpn, bh inn sloka te prapodstaty, svt je bo tlo, bh svtov
due. Individuln rozumn due je st (vron) bosk due svtov.
6/ Poten slova pron autor se zejmm sarkasmem.
10/ Stoick etika vlastn nepipoutla srovnvn nebo odstupovn lidskch provinn,
nebo z jejho hlediska jsou vechny hchy bez rozdlu stejn, ponvad se vechny stejn
p rozumu. Arci pozdj stoa ze svch rigorznch poadavk leccos slevila i v tto vci.
Theo-frasos, filosof a k Aristotelv. U Aristoteles odvozoval vechny afekty (path) z
dvojho zdroje: z nezzen touhy po domnlm dobru a z odporu k domnlmu zlu; prvn
pokldal za trestuhodnj.
11/ "bohov se o lidsk vci staraj": Rovn stoik Epikt-tos je pesvden, e "bohov jsou
a vekerenstvem dobe a spravedliv vldnou; vechno je zazeno rozumem nejlepm". -
Vbec pak byl stoicismus nboensk povahy: zavrhoval sice nboenskou povru i
nboensk materialismus (kult obraz, hmotn obti a bje o bozch), ale pitom usilovn
lpl na konzervativn ve ve star bohy a v jejich pi o lidstvo, na rozdl od epikreismu,
kter ji nadobro popel. - "aby neupadl v opravdov zlo": Nebo jedin zlo je stoikm
patnost, prv jako jedin dobro je ctnost; oboj pak m lovk naprosto ve sv moci,
ponvad m ve sv moci i sv pedstavy, mylenky, city a dosti, tj. sv cel mylen a svou
vli. Idel, kter nepotal s pirozenou lidskou slabost. - "tedy ani dobro, ani zlo": Pojem
dobra stoikov zuuj na dobro mravn: jedin dobro je ctnost, jedin zlo je patnost; vechna
ostatn sdobrai a "zla" (ivot - smrt, zdrav - nemoc, blahobyt - chudoba, svoboda - otroctv,
slva - ponen apod.) jsou z mravnho stanoviska vci lhostejn (adiafora), tj. ani dobro, ani
zlo, jsou to vesms vci vnj, kter nejsou v na moci, nebo ns potkvaj nezvisle na
naem mylen i vli. Vnjch (mravn lhostejnch) vc nemme vbec dbt, mme je
rozumem jen sprvn oceovat, abychom si uvdomili, e na nich nezvis ani nae tst, ani
duevn klid; mme je prost pijmat, jak jsou a jak se z vle prody dj. "Nedej, aby se
vci daly tak, jak chce, nbr chtj vci tak, jak se dj, a bude spokojen," doporuuje
Epikttos.
13/ "jen bostvem ve svm nitru": To je prv ona vd st lidsk due, hgemonikon,
kterou lovk, z66n logi-kon, souvis se svtovm rozumem; ona je "daimn" v lovku,
kter ho m vst ivotem.
14/ "veker dn je od vnosti stejnotvn": Stoikov hlsali determinismus svtovho
dn: vechny zmny ve svt se dj podle zkona nezmniteln nutnosti. Tkaj se ovem
jen individu, nebo rody a druhy zstvaj a trvaj. Proto se v ivot nepihz nic novho, nic
neslchanho, i kdy sledujeme jeho dn sebedle; vude se setkvme jen se znmm a
vednm, vechno se ve svt opakuje a vrac, je tedy stejnotvn. Nelze tu nevzpomenout
Nietzschova uen o vnm nvratu vc.
15/ "Vechno zle na pedstavch": Vrok kynickho filosofa Monima ze Syrks, jen se
piklnl k skeptikm, kte prohlaovali kad poznatek za hol zdn. Marcus pijm ono
tvrzen s tm omezenm, e nae pedstavy, tj. soudy o vcech, maj nepopirateln vliv na
ivotn blaenost. "Neznepokojuj lidi vci, nbr soudy o vcech. Kdykoliv narme na
pekky nebo se znepokojujeme nebo upadme v zrmutek, nikdy nevime jinho ne sebe
samy, tj. svj vlastn soud," uvauje Epikttos.
16/ "je odpadlictv od prody": V textu opt slovn hra s pbuznmi vrazy apostasis
(odpadnut) - apostma (hlza). - "sttu s nejctihodnj stavou": Sttem je stoi-km vesmr,
kosmos, kterm vesmrn rozum pronik. Stoikov neuznvali stty politicky a nrodnostn
roz-rznn: vichni lid jsou oban (poltai) jednoho a tho sttu - svtovho; jsou
"svtooban" (stoick kosmopolitismus). A tak u dvno ped kesanstvm vyslovil
stoicismus ideu sbraten lid, kdy k n dospl po jinch cestch svm panteismem.
17/ "due - arovn kruh": eck rhombos beru obrazn v pvodnm vznamu slova -
arovn kotou, kterho uvaly arodjky k magickm elm; kruhem se jednosmrn
otelo za odkvn tajemnch formul. Wila-mowitz pijm slovo rhombos ve smyslu
"zvuk proudcho vzduchu"(?). -"nae povst - plod libovle": Zevrubnji v aforismu IV 3:
Vimni si dutho zvuku pochvaly, vrtka-vosti a nesoudnosti tch svch tzv. velebitel! -
"vechno,., je proud zmn" i eeno ze stanoviska starho filosofa Hrakleita (v VI. stol. p.
n. 1.), jeho nauku o "neustlm toku., veho jsoucna i dn stoikov pijali. - "ivot je...
putovn cizinou": eeno z hlediska Pythagorova uen o sthovn du z tla do tla. Tak
Pythagorovi je ivot vlastn putovnm. - Carnuntum, msto a pevnost v Panonii na Dunaji s
irokm rozhledem po Moravskm poli a k Nzkm Karpatm (dnes. Deutsch-Altenburg u
Vidn) - bod strategicky dleit k hjen dunajsk linie a za vlky s Markomany trval sdlo
csae Marka.
KNIHA TET
1/ "zdali u je naase ze svta odejt": Stoikov hlsali, e lovk m nejen prvo, nbr
nkdy i povinnost projevit svou nezvislost na vnjch vcech, a^tedy i ivotnch
okolnostech dobrovolnm odchodem ze svta, sebevradou. Toho prva m ut, jestlie
vahou dospje k pesvden, e z obou vc mravn lhostejnch, jako je ivot a smrt, mu
pestal bt ivot vc douc a stal se zavri-telnou, to je lidsk pirozenosti nepimenou.
Sebevradu z nerozvnosti nebo malomyslnosti stoikov zavrhovali.
3/ Hippokrats, vhlasn lka z ostrova Ku v V. stol. p. n. 1. - Chaldeov, babylnt kn
a povstn astrologov. - Hrakleitos z Efesu, s jeho fyzikou stoikov pevzali i dogma o
vesvtov konflagraci, prohlaoval "praohe" za svtovou praltku. - "Sokrata (zahubily)
jin vi11: tj. nespravedliv alobci, kte byli pvodci jeho odsouzen na smrt. - "Bude-li to v
nov ivot": Vra v posmrtn ivot individuln lidsk due byla tko sluiteln se stoickou
naukou, e jednotliv bytosti se odluuj k vlastn existenci z bosk prapodstaty a opt se v ni
vracej. Ani Marcus, ani Epikttos se v tto vci nevyslovuj dost urit. Srv. aforismus IV 21
a XII 5.
4/ "nebo dl jednomu kadmu uren": Dvojic slov "pnos" (= vno) - "pspvek" jsem
se pokusil aspo sten napodobit etymologizujc zmry autorovy (synemferetai -
synemferei). - "jenom tch, kte ij ve shod s prodou": Nebo ze stanoviska stoick etiky
jsou jedin rozumn, a tedy tak jedin ctnostn a jedin astn, kdeto vichni ostatn jsou
nerozumn a blzni (stoick dogma: kad nerozumn je lenec) a uboci.
6/ "umenos: eck sfrosyn = rozvaha, sebekze, kterou stoikov definuj jako "znalost
toho, co si dluno volit a emu se vyhbat". - "bohatstv nebo smysln poitky11: Nebo toto
a vechno podobn jsou vnj vci, zdnliv dobra.
11/ "zrove mm na zeteli pravou cenu vc vnjch": Pvodn stoicismus znal jen jedin
absolutn dobro (ctnost) a jedin absolutn zlo (patnost); vechno ostatn je mu mravn
lhostejn, tj. ani dobr, ani zl. Ale ivotn praxe si brzy vynutila zmrnn tchto rigorznch
poadavk. Proto pozdj stoa piznvala vnjm vcem alespo pomrnou cenu a dlila je
na *douc, tj. takov, kter jsou pimen ivoin strnce lidsk pirozenosti (zdrav,
blahobyt, svoboda), a na tnedouc, tj. ony, kter na pirozenosti neodpovdaj (nemoc,
chudoba, otroctv).
13/ "Nebo nic lidskho zdrn nevykon": Lidsk je to, co je ve shod s pkazy rozumu,
tedy mravn dobr. Autor zpisk asto zdrazuje nerozlunou souvislost mravnosti se
zbonost: nikomu nelze jednat mravn, jestlie souasn nejedn i zbon, jako i naopak
zbonost je nemysliteln bez mravnosti. Tak Kantovi jsou mravnost a zbonost v nedln
spojitosti a v neustlm styku.
16/ Falaris, ukrutn tyran v Agrigentu, kter sv obti upaloval v kovovm bku. - "dit se
rozumem v inech zdnliv povinnosti": I nejhor lid se svm zpsobem spravuj rozumem,
tj. uvaj ho k inm, kter podle jejich, oveme nesprvnch, pedstav (o dobru a zlu) jsou
jejich povinnost.
KNIHA TVRT
1/ "e se dan monosti... pizpsobuje": Stoikov, v rozporu se svou naukou o determinismu
svtovho dn, se pokoueli zachrnit svobodu lidsk vle, nezbytn pedpoklad etiky.
Nzorn to vyjadovali pirovnnm lovka ke psu, kter je zapraen k vozku: jestlie b
dn, nect nesvobodu a zvislost, a jde tedy dobrovoln; pakli se pohybu vozku pizpsobit
nechce, jde nedobrovoln nebo je i vleen. ("Volentem fta ducunt, nolentem trahunt", vrok
stoika Eleantha v podn Senekov.) Zle tedy na tom, zdali se lovk podrobuje
vesmrnmu du ze sv vle, i nedobrovoln. - "spje za svmi vymi cli podmnen": K
skutkm, pokud naprosto nejsou v na moci, se musme odhodlvat jen podmnen (TMC
hypexaireses = s vhradou), tj. podle okolnost, a ppadnch pekek naich zmr mme
uvat za "ltku" k osvden njak vhodn ctnosti. Vbec pak je stoikm vdycky
rozhodujc mysl, nikoli in sm, nebo ten je tak jedna z vc vnjch.
2/ "podle zsad dokonalho umn": ivot je jako hostina, na kterou jsme pozvni, nebo jako
divadeln pedstaven; kad jednotlivec se tu m chovat jako umlec. "Pamatuj, e jsi hercem
v pedstaven, jakkoli bsnk vyvol... Chce-li,abys pedstavoval ebrka, a i toho hraje
pirozen," nabd Epikttos.
3/ "nezdka zatou po nem takovm": Marcus, kter tehdy trvale dlel ve vojenskm
tboe na Dunaji, kolikrt asi zatouil po svch rozkonch letoviskch v etrur-skm Alsiu a v
Albskch horch v Latiu.
4/ "na kter asi jin spolen stav": Na dn, nebo mimo vesmr nen jinho jsoucna. - "a
jako mj ivoin dech": O dui a jejch stech srov. pozn. k II 2. - Stoiko-v, vychzejce z
Hrakleitova uen, e neexistuje nic nehmotnho, pojmaj i dui materialisticky a tak j
pikldaj tlesnost, ovem jemnj a plynnj ne obyejn hmot; je povahy vzdun a
ohniv. Tak onu jej st, kterou m lovk spolenou s nerozumnmi tvory, si pedstavuj
jako vzdunou, neviditelnou substanci - pneuma (vzduch, duch, dech, due): je to princip
vekerho animlnho ivota i pohybu.
7/ Neboi vechno zle na naich pedstavch (II 15). Proto Epikttos nabd: Nikdy o niem
nekej sztratil jsem*, nbr tvrtil jsem". Zemelo dt? Bylo vrceno. Zemela ena? Byla
vrcena.
10/ "podle posloupnosti vesmrnho dn": O stoickm determinismu svtovho dn v pozn.
k II 14.
11/ iny, ktermi nm lid chtj ublit, jsou zdnliv, nikoliv skuten zla (srov. aforismus
7 tto knihy). Skutenou kodu (tj. na dui) lovk me utrpt jenom svou vlastn vinou,
nikoli od jinho.
14/ Nejvy princip vbec je Praohe, vn a tvr ohe, kter se odhodlal stvoit svt,
bosk Rozum - Logos, kter v sob obsahuje veker zrodky (spermata = semena) vesmru;
odtud jeho nzev Logos sperma-tikos. Z nho jednotliv bytosti i vci vychzej a se odluuj
k sv vlastn existenci a v nj se ve svj as opt vracej, aby se v nm rozplynuly. On je
prapina, a tedy potek i konec veho jsoucna i dn.
15/ Aforismus symbolickho smyslu: kadidlov zrnka jsou jednotliv lid a jejich zniky.
16/ Jenom filosofick mylen me lovka povznst nad rove zvete a pipodobnit ho k
bohu.
18/ Text odstavce je sten poruen; upravil jsem jej podle nvrhu Schenklova.
19/ Konec odstavce je v pekladu doplnn podle smyslu, nebo text je nadobro pokaen.
21/ K zatku: Po smrti lovka se jeho nestejnorod sousti rozluuj a stejnorod se opt
sluuj, tj., co je v nm zemitho, opt se pemuje v zem, co je v nm kapalnho, pechz
ve vodu, a tedy jeho due, substance vzdun, se vrac do ovzdu, kde se rozplv a oiuje
od pozemskho rmutu a jako aktivn princip vst zase ve vesmrnou praslu, nebo za svho
pobytu na zemi byla jejm vronem: splyne tedy s vesmrnou du - spoj se s bohem. A tak se
vechny soustky lidsk bytosti octnou zase tam, odkud pochzej, a kad z nich je u sv
sourod, a na n znovu zapsob Logos sperma-tikos, tvr Praohe.
23/ Kekrops, mytick zakladatel Athn. - "msto bo": eeno ve smyslu stoickho
kosmopolitismu (v pozn. k II 16).
24/ Dmokritos, filosof z Abdr v V. stol. p. n. 1., prav tvrce nauky o atomech. - "konat
jenom nezbytn11: Autor m na mysli obecn prospn iny.
26/ Text uprosted i na konci odstavce je nespolehliv.
27/ "soulad... nelad": Slovn hra s dvojm vznamem vrazu kosmos: "soulad" (d), ale
zrove "vesmr". ryvkovit a nesrozumiteln odstavec 28 je v pekladu doplnn podle
smyslu.
29/ "kdo svou vlastn du zrazuje": Nebo individuln due je zlomek due svtov. Srov. IX
8.
33/ "vidu ani slechu": Vraz z Homrovy Odysseje I 242. - Hadrianus a Antoninus (Pius),
Markovi pedchdci na csaskm trnu.
34/ Klth, jedna ze t Sudiek, spd ivotn nit jednoho kadho.
39/ Na konci: "ani ve shod s prodou, ani v rozporu": tj. ani dobro, ani zlo; tedy: vc
lhostejn - adiaforon - pro dui a jej blaenost v stoickm smyslu.
46/ "je smrt pro zem": Kad pemna v prod je vlastn forma smrti. Hrakleitos
prohlaoval za princip veho jsoucna ohe; ivly, jako jsou vzduch, voda a zem, prohlaoval
za nesamostatn, protoe jen ohe trv a vechno ostatn jsoucno spalovnm "v sebe obrac*.
Onm svm vrokem Hrakleitos redukuje veker dn na vzjemnou pemnu ivl. -
"zapomn, kam si namil11: Srov. vahu v II 16 (ke konci). Text na konci odstavce je
nespolehliv.
48/ Helik, msto na severnm pobe Peloponnsu, bylo znieno zemtesenm a zatopeno
moem r. 373 p. n. 1. - Pompeje a Herkulaneum: Zkzu obou mst vbuchem Vesuvu r. 79 n.
1. iv vylil oit svdek Plinius Mlad ve dvou dopisech Tacitovi.
50/ Nestor, nejstar z eckch hrdin ped Trjou, nebo vldl ji tetmu pokoleni (Homr,
Ilias I 252).
KNIHA PT
6/ "nerozkikuje to": Podobn rada v evangeliu sv. Matoue 6,1: Proto kdy dv almunu,
netrub ped sebou, jako pokrytci in v kolch a na ryncch, aby chvleni byli od lid!
7/ Markv povzdech v dobch, kdy se oficiln kult boh omezoval na zevn a okzalou
obadnost a vra ustoupila povrivmu tmstv. Srov. evangelium Matouovo 6, 7: Modlce
se pak, nebute mnohomluvn jako pohan, nebo se domnvaj, e pro tu svou
mnohomluvnost (polylogia) vyslysni budou!
8/ V pevn sti tto vahy autor provd svj dkaz zvltnm zpsobem, kter byl
stoikm bn: vykld toti vrazy, na kterch zakld svou argumentaci, z jejich
etymologie. U star stoa (Znn, Kleanthes a Chrsippos) se pokouela dokzat, e nen
slova, jeho pvod a skladba by nemly v sob rozumov dvod. Je pochopiteln, e
promtn vraz samorostle eckch do sfry kterhokoliv jinho jazyka je svrchovan
nesnadn.
9/ Ke konci: "rozumnost": eck fronsis, zkladn ctnost stoick etiky, kterou stoikov
definuj jako "zna-lost dobra a zla a toho, co nen ani dobro, ani zlo". Z n vyvraj ti ostatn
ctnosti: rozvaha (= umenost = sebekze; o n v pozn. k III 6), statenost a spravedlnost.
Poruen odstavec 12 je v pekladu doplnn.
13/ "vesmr je svm tvrcem obnovovn": Stoikov pevzali od Herakieita uen, e svt nen
vn, jak se domnval Aristoteles, nbr e po dlouhm, pevn stanovenm obdob
(periodos) vdy sho za veobecn konflagrace (ekpyrs8): tehdy bh svtovm porem v
sebe pojme vechny vci a pak se zhuovnm praohn vytvo nejprve vzduch, potom voda
a konen zem, tj. vytvo se nov svty a na nich se vechno podle zkona nezmniteln
nutnosti znova opakuje. Srov. I 14.
14/ "sprvn iny": eck "katorthseis", odborn vraz stoick etiky; souasn vak
znamen kadou ipmou (psnou) povinnost* - na rozdl od podmnen povinnosti.
Poruen odstavec 15 je v pekladu doplnn.
16/ "prv k tomu i spje": Autor opt etymologizuje: pros tuto feretai (k tomu spje) - to
symferon (prospch).
20/ "ani mmu smlen": Pro mravn posuzovn nen stoikm rozhodn in, nebo in je
vc vnj, nbr smlen; lechetn smlen je zklad mravnho jednn.
22/ Podobn vaha je v X 33 (ke konci). Posledn ver je peloen podle doplku Gatakerova.
29/ "V jizb je kou: odchzm". Viz pozn. k III 1.
31/ Citovan ver je v Homrov Odysseji IV 690.
32/ "rozum, kter pronik vesmrnou podstatou": bh, ohe v nejist podob, pronik vm a
je podstatou veho. Svt je bo tlo, bh je svtov due - rozum vechno formujc.
33/ "kams na Olymp z irho svta": ryvek z Hsiodovy bsn Dla a dny, v. 197, a to z
onoho msta, kde bsnk l zhoubnou pemnu svta a jeho pokolen ze zlatho vku v
elezn. V pekladu Ant. Salae cel msto zn:
Tenkrt k Olympu vi se vznesou od ir zem - v blostn majce at sv postavy odny
krsn, k bohm nesmrtelnm pry jdouce od patnch lid Cudnost a Spravedlnost.
"tv ivoin due je jen vpar krve": Mylenka pravdpodobn Hrakleitova: srov. pozn. k
IV 4.
35/ Komentem je aforismus VI 1.
36/ "nepoddvej se hned pedstav, e utrpli kodu": Podobn doporuuje Epikttos: Spat-
li nkoho plakat nad odchodem synovm do ciziny nebo nad ztrtou majetku, dej pozor, aby
t nepemohla pedstava, jako by mu tyto vnj vci mohly bt zlem... Le nezdrhej se
projevit mu soustrast aspo slovy, a bude-li to vhodn, s nm i postesknout, ale dej pozor,
abys i v srdci netesknil! - Stoikov zavrhuj vechna prudk duevn hnut (viz pozn. k I 9 o
nenruivosti - apatheia) jako hnv, bze, smutek apod., nebo to ve jsou nemoci due; ale
prv tak - na rozdl od kesansk etiky - odmtaj ltost a soucit. Znaj toliko pirozenou
nklonnost, velou lsku k blinmu a stud. - "na elniti ped lidem": Text je siln poruen. -
,Jtdo sm sobi pidlil dobr dl": Ponvad ctnost je stoikm toton se tstm, je Btoick
mudrc asten za vech okolnost: je svoboden i v otroctv, je bohat i v nouzi, je krl, i kdy
ho nikdo neposlouch, kdeto ti, jim ctnost nen jedinm dobrem a konenm clem ivota,
jsou otroci, ebrci, uboci, nebo pohledvaj tst ve vcech vnjch.
KNIHA EST
10/ "zmnit se v zemi": Vere z Homrovy liady VII 99: K u radji vichni se zmnte v
zemi a vodu!
11/ Zevrubnj vklad o te vci je v vaze IV 3.
13/ "take vidme, jak ve skutenosti (vci) jsou": jsou to tzv. pedstavy "pojmov" (fantasiai
katalptikai), jejich znakem je bezprostedn jasnost. Takov pedstavy se naemu duchu
pmo vnucuj a jedin jsou schopny svj pedmt pln obshnout a pojmout (odtud jejich
nzev), tj. idotkaj se samho jdra vc a pronikaj jejich podstatou^; samy jsou schopny se
stt pojmy (katalpseis) a tm se li od soud klamnch (mnn, domnnek). - "vcem...
mme snmat masku": Tento kynick rys Markova mylen a zkladn tendenci pmo
nihilistickho nazrn na vci skutenho ivota ne neppadn nazval W. Capelle
"Skelettmoral" a jeho pvod objevuje v ky-nismu satir Menippovch, kter Marcus
nepochybn znal, a v kynismu Monimov.
14/ Text odstavce msty kols.
15/ Ke konci: "kterou jsme pednedvnem dostali": Podle stoickho uen se due sluuje s
tlem teprve pi narozen lovka, nebo teprve svm narozenm se dt ocit v ovzdu a v
nm zan dchat. Smrt se due vrac zase v t zdroj, odkud vzela.
16/ "nepstupn nruivostem": Stoick apatheia, kterou Marcus oceuje u filosofa Sexta (I
9). - "v dobrou shodu s blinmi": Markovi tane na mysli opt Sextus.
24/ "anebo se stejnm zpsobem rozptlili v atomy": Nen eeno ze stanoviska stoickho,
nbr Epikrova.
27/ Opt slovn hra: "spj" - "prospn".
29/ Velmi pznan pro Markv stoicismus je zkladn rys ivotn navy, iven mnohm
ivotnm zklamnm a hokou zkuenost s vrstevnky, ale hroicky tlumen vyznvnm
evangelia stoick nezvislosti. Ppadnm vysvtlenm je vaha v IX 3.
30/ "abys nezcsatl": tj. nenaichl ivotem u csaskho dvora. Vraz raen Markem. -
"bud kem Antonnovm": Marcus m na mysli Antonna Pia, svho adoptivnho otce a
pedchdce na trnu.
32/ "vnmat nestejnosti": Peloil jsem raestejnostU msto ?rozdly*, abych peklad
pizpsobil etymologizujcm snahm autorovm.
36/ Athos, hora na thrckm poloostrov Chalkidik, kter se z ve tm 2000 m pke
svauje k moi a vrh stny a na ostrov Lmnos.
38/ Podle stoick metafyziky pronik hmotnou podstatou veho jsoucna, a to i jejmi
nejmenmi sticemi, "pneumat (cosi jako nejjemnj vzduch), kter m silnj nebo slab
napt (tonos), co je zvltn druh pohybu navenek i dovnit: na prvnm se zakld kvantita a
kvalita tles, na druhm pak jejich soudrnost a jednota.
40/ "je ona sla, kter je vytvoila, uvnit": Srov. pozn. k 114.
42/ "chatrn o smn ver v dramatu": Stoik Chrsippos pirovnval patnosti a neesti
tohoto svta k leckterm verm v komedii, kter jsou sice samy o sob nevtipn a
nevznamn, ale v osnov dramatu maj svj vznam, nebo mu dodvaj osobit zajmavosti.
43/ Asklpios, lc a uzdravujc bh. Drkyn plodin je Dmtr, bohyn rody. Hvizdy
pokldali stoikov, jako u dve Platn, za oduevnl a vn bytosti, kter ij v dokonal
harmonii.
44/ "nerozhodnho si nelze boha... pedstavit": Slovn hka: ebleusanto (rozhodli) - ablon
(nerozhodnho, ale zrove nerozvnho).
45/ "o vcech vnjch": Nikoli tedy o onom dobru - ze stoickho stanoviska - jedinm a
skutenm, kter je v moci kadho lovka. Autor m na mysli ony vci mravn lhostejn.
47/ Menippos z Gadar (v Srii), duchapln skladatel zvltnch satir, jakchsi filosofickch
(kynickch) fejeton, zpestench veri frakovitho humoru, kter zvlt rdy ertovaly ve
vnch vcech; s oblibou odhaloval velijak domnl veliiny, aby je ukzal v jejich prav
jakosti a zesmnil. etba menippskch satir mocn psobila na Markovo nazrn na lidsk
ivot a jeho mnohotvrn ven. Srov. pozn. k VI 13.
50/ "tv odhodln bylo jen podmnen11': Bylo vyloeno v pozn. k IV 1.
182 POZNMKY
54/ Je myleno obrazn o lidskm pokolen.
55/ Je eeno o lidech, kte jednaj v rozporu s pkazy rozumu. Text druh vty kols.
58/ "Nikdo ti nezabrn": Nebo nae mylen i vle jsou naprosto v na moci.
KNIHA SEDMA
11/ Srov. pozn. k I 9.
13/ "prokazovat dobrodin jen pro dobrodin": tj. bez postrannch mysl. Poruen odstavec
16 je v pekladu doplnn.
17/ Nepeloiteln slovn hka 8 dvojic slov eudaimo-nia (blaenost) - dairnn. "Dobr
dmon* je rozum (hge-monikon = vd st na due), oitn od klamnch pedstav a
nruivost. Poruen odstavec 24 je doplnn.
28/ "duevn pohodu": eck slovo galn znamen naprost klid na mo, kdy se v bezvt
tpyt jako zrcadlo. K nmu pirovnv Dmokritos dokonal klid due, kterou nezmtaj ani
dosti, ani afekty.
29/ "Omezuj se na ptomnost": tj. ani se netrap minulost, ani se neznepokojuj budoucnost. -
,+A chybu... ponech tam, kde vznikla": tj. jestlie se blin na tob provin, nehnvej se, jeho
chyby nenapodobuj, ani mu stejnm neoplcej.
31/ "co kols mezi ctnost o patnost": To jsou prv ony vci mravn lhostejn (vnj) -
adiafora.
35/ Citt z Platnovy stavy VI 486 A.
36/ Vrok snad Antisthenv, citovan Epikttem IV 6, 20. Pbuzn mylenka je v evangeliu
Matouov 5, 11: Blahoslaven budete, kdy vm zloeit budou a protivenstv init a mluvit
vechno zl o vs, lhouce, pro mne.
38, 40-42/ ryvky ze ztracench tragdi Eurpidovch.
44 a 45/ Citty z Platnovy Apologie 28 B a D.
46/ ryvek z Platnova dialogu Gorgias 512 D.
48/ V zachovanch dialozch Platnovch toto msto nen. Snad to ani nen citt z Platna.
50/ Zlomek ztracen tragdie Eurpidovy.
51/ Citt z Eurpidovy tragdie Prosebnice, v. 1110. Druh dva vere jsou neznmho pvodu.
63/ V zachovanch textech Platnovch tato slova nejsou.
66/ "kterhosi Salamana": Z pkazu ticeti tyran (oli-garchick vldy v Athnch) ml
Sokrates pivst Lenta ze Salamny do Athn, aby tam byl popraven; ale rozkazu se vzepel
a pomst nsilnch oligarch uel jen jejich vasnm pdem. Sokratovu neohroenost svm
zpsobem pak zesmnil Aristofans v komedii Oblaka v. 362 a dal.
67/ "stt se mulem bom": tj. dokonalm v stoickm smyslu.
KNIHA OSM
1/ "tv ivotn podmnky": tj. tv vladask funkce a ivot na csaskm dvoe.
5/ "k tomu nejdleitjmu": tj. k pravmu cli lidskho ivota.
6/ "Vude jen zmny": Nebo "vechno je proud zmn" (II 17 a pzu.). Text konench slov
odstavce kols.
7/ "jen k tomu, co je v na moci": Zevrubnji bylo vyloeno v VI 41. - "naprostou rovnost
podl": Jednotliv podly, kter proda rozumnm bytostem pidluje, bvaj sice u
jednotlivc nestejn, ale jejich hrn ns pesvduje o spravedlnosti prody: m-li ten nebo
onen nkterou schopnost men, mv jinou v hojnj me. Je tedy kad rozumn tvor
prodou dostaten vybaven k dosaen svho lidskho cle.
11/ Srov. pozn. k VI 13.
13/ ,jsady fyziky, etiky a dialektiky": tj. zsady t zkladnch obor tehdej filosofie. Je
tedy poteb zkoumat:
1) Zdali nae pedstavy nleit odpovdaj podstat vc;
2) jak maj vliv na nai mravnost: zdali bud nae n-ruivosti, i ns posiluj v dobru;
3) jak maj vliv na sprvnost nebo nesprvnost naeho mylenkovho pochodu. - Etika je
stoikm jdro filosofie a jej dovren. Fyzika v hellnistick filosofii zahrnuje vedle fyziky v
naem smyslu jet fyziologii, psychologii, teologii a metafyziku.
19/ "o ostatn hvzdy": Pesnji peloeno = ostatn bohov. Nebo vtina starovkch
filosof pokldala hvzdy za bosk bytosti.
20/ Autor m na mysli ivot a smrt, vci ze stoickho stanoviska lhostejn: ani dobro, ani zlo.
24/ tj. pravou cenu kad vci, i kdy smyslm sebevce lahod, nejbezpenji poznvme
rozborem v jej podstatn sti.
25/ Lucilla, matka csae Marka. - Antoninus, Markv adoptivn otec; Faustina, jeho
manelka.
27/ "Jsi v trojm vztahu": Z toho pak plyne troj povinnost: k sob sammu, k bohu a k dem.
31/ "Potom postupuj dle": Text je mezerovit.
35/ Zaten text je pokaen.
37/ "u hrobu Verova": L. Verus, Markv adoptivn bratr, spoluvldce a ze.
41/ Tvar koule bval starovkm filosofm symbolem dokonale jednotnho, v sebe
uzavenho a nezdolnho rozumu.
44/ "Tto dob": tj. ptomnosti.
46/ V posledn dce je opt slovn hka aforton - k eferein.
47/ "je ve tv moci ihned ho (tj. tvj soud) vyhladit": Jako njak psmo vryt do voskov
desky. Stoikov jsou senzualist a zkladn vta jejich noetiky zn: veker nae poznn
pochz ze smyslovch vjem. Vjemy se zapisuj do due jako do nepopsan voskov desky a
jsou jaksi "otisky" vnjch pedmt (typseis). Kad vjem je pravdiv a omyly vznikaj
teprve v naich soudech (domnnkch, mnnch).
48/ "kdykoli se v sebe sama schoul*1: viz ve v pzu. 41.- "i kdyby se stavil na odpor bez
rozumnho dvodu":
Jak tomu bv nap. u svvolnch a umnnch lid. Markovi nejsp tanou na mysli
pvrenci mal obce kesansk, k jejmu pronsledovn tehdy dolo. Marcus sm byl
pesvden, e kesansk odhodlanost k smrti vychz z ir umnnosti; srov. v tto vci XI
3.
49/ "co ti ohlauj prvotn pedstavy11: Nebo pvodn pedstavy, kter vznikaj ze
smyslovch vjem, jsou vdycky neklamn; viz ve v pozn. 47.
54/ Stoikov pejali z uen Hrakleitova zsadu, e vesmrn rozinu, tj. bh, pronik cel
svt. Pro lidsk rozum, kter je jen jeho vron, z toho vyplv pm povinnost, e jeho
smlen i jednn m bt v neustlm souladu se smlenm a jednnm rozumu svtovho.
55/ "nijak nepokozuje jinho": tj. patnost pokozuje leda toho, kdo se j dopout, nebo je
to jeho morln kaz, tj. skuten zlo. Pro ostatn, pokud jeho patnost trp, je to podle
stoickho nazrn zdnliv zlo - vc lhostejn.
57/ "rozlvn (svtla) je roziovn": eck tasis = rozpnn (roziovn). V nsledujc
dce, kterou jsem v pekladu vynechal, Marcus myln odvozuje eck aktnes (paprsky) od
kmene slovesa ekteinesthai (rozpnati se, roziovati se). Vbec cel odstavec oplv
stoickm ety-mologizovnm.
60/ "spje... k vytenmu cli": O nm bylo vyloeno v VII 55.
KNIHA DEVT
1/ Ke konci: "Kdo se... nechov sm lhostejn k slasti i k strasti": Stoick adiafora. Kdo se k
tmto vnjm vcem, ke kterm sama vesmrn proda m lhostejn vztahy, nechov sm
rovn lhostejn, he v tom smyslu, e svou vli nezachovv ve shod s prodou, tj. ocit
se v rozporu s n.
3/ K zvru: "neli se nakonec tak sm zapomenu": tj. neli mi dojdou sly vzdorovat a
odolvat takovmu prosted.
5/ Marcus m na mysli hchy, jich se lid dopoutj opominutm a zanedbnm.
9/ K zatku: "Ohe... je pvodem z praohn": Praohnm (pr stoicheides) stoikov
rozumli ether, tj. ohnivou sfru, kter obklopuje vesmr, dv vznik hvzdm a je zdrojem
ivoinho tepla veho tvorstva. - "ba i s jakousi lskou": Stoikov toti uprali zvec dui
schopnost afektu (path), kter pokldali za jakousi modifikaci due rozumn. - "Bytosti jet
dokonalej": U Aristoteles dovozoval, e v prod vldne nepetrit souvislost, povlovn
vvoj a postup od mn dokonalho k dokonalejmu, a prvn postavil proti anorganick
prod (kameny a stromy) organickou. Zvata sice u maj dui, ale vybavenou toliko pudy;
rozumov schopnost (logos) sdl teprve ve vych jsoucnech, lovkem ponajc. Bytosti
jet dokonalej jsou hvzdy; srov. pozn. k VI 43. Aristotelovo stupovit uspodn
vekerenstva pejali stoikov a tak stedovk filosofie (scholastika, Tom Akvinsk).
10/ tPlody rozumu* jsou rozumn a ctnostn skutky a jejich clem je dobro a prospch celku a
tm tak jednajcho subjektu. - "plody... takovho druhu, jakho je rozum sm": Pbuzn
mylenka je v evangeliu Matouov 7, 16: Po ovocch jejich poznte je. Zdali sbraj s trn
hrozny aneb 8 bodl fky? Tak kad dobr strom dobr ovoce nese, zl pak strom zl
ovoce nese. Nem-e 16/ lovk je sm sob zdrojem tst nebo netst, podle toho toti,
zdali jedn ctnostn i patn: jeho tst nebo netst tkv jen a jen ve zpsobu jeho innosti;
naproti tomu trpn st lidsk bytosti - jeho tlesnost - nem ani na tst, ani na netst
lovka nejmen podl. Poruen odstavec 24 je doplnn.
25/ Smysl je: pokad se pesvd o bezcennosti a doasnosti kad vci.
27/ K zvru: Autor m opt na mysli vci vnj.
28/ Text uprosted odstavce je pokaen a peklad je odvozen jen podle souvislosti.
29/ "Neblouzni o stt Platnov*': tj. neekej, a se uskuten idely, kter hls Platn v
stav, a sm se u radji pibliuj k idelm pravho lidstv. - "Alexander., Filippos":
Ukzky lid, kte se sice nad jin zaskvli v lohch veejnho ivota, ale Platnovm
pedstavm o pravm vladai a sttnku naprosto neodpovdali.
30/ "Pohledem odkudsi shry": Jakoby z pta perspektivy.
35/ K zatku: Nenapodobiteln slovn hra s dvojic apobol (ztrta) - metabol (zmna).
41/ Zvr odstavce je mezerovit.
42/ K zvru: "prv v tom m svou odmnu": T mylenka je v evangeliu Matouov 6, 2:
Maj odplatu svou. - Podobn soud Lessing ve Vchov lidskho pokolen, e cesta vvoje
lovenstva vede daleko za motivy tstrachu ped trestem* a madje na odmnu* k on
mravn dokonalosti, kde dobro je samoeln.
KNIHA DEST
1/ Ke konci: "k blahu on dokonal bytosti1': tj. vesmru, kter je stoikm podkladem
nejvy bytosti, bom tlem, jako zase naopak bh je du vesmru. Ale oboj pojem bv v
stoick nauce ztotoovn a zamovn.
2/ "pokud jsi bytost, kterou d jen proda": tj. pokud jsi bytost jen organick (kter m
zapoteb nap. potravy). Ale tmto potebm m lovk vyhovt jenom natolik, aby tm
neutrpla jeho pirozenost ivoin (nap. trven). Nad oboj pirozenost m udret
prvenstv pirozenost lidsk, tj. rozumn, kter pikazuje neustl zetel k obecnmu dobru,
nebo toto je nejvy princip veho lidskho jednn.
3/ "nebo t to zdol dve": tj. dve, ne se ti to stane opravdu nesnesitelnm.
4/ "piti to za vinu sob": tj. na vrub sv nedostaten trplivosti nebo svho nerozumu. -
"nebo ani sob ne : Nebo vsledek tvho pouovn nen vdy ve tv moci.
5/ Rovnici bosk rozum = osud vyslovil u stoik Chr-sippos.
7/ ,^le i kdyby nkdo popel produ": Ani ateista nesm na dnou ivotn phodu reptat a
pirozenou pemnu (zejmna smrt) neme pokldat za zlo, nem-li svm zsadm
odporovat. Ke konci: "a u se vesmr... spaluje ohnm": jak soudil Hrakleitos a stoikov;
viz pozn. k V 13. - Slovem, a jsme pejali jakoukoli pedstavu o uspodn vesmru, smrt se
nm neme jevit ani zlem, ani nim stranm. Zvren dky pokaenho textu jsou v
pekladu doplnny.
8/ "na njak ostrovy blaench": Homrovy Elsijsknivy, kdesi na nejvzdlenjm zpad
v keanu, sdla milk boh, kte tam ij ve vnm jaru a blaenosti.
10/ Koovn kmen Sarmat, sten usazen v dnenm Slovenska (nad Dunajem v
Karpatech), Marcua poznal za svch boj s Markomany a Kvdy.
12/ Konen text odstavce je poruen a mezerovit.
13/ Ke konci: "dobrho dmona": tj. dobrho smlen.
15/ "ij jako na vysok hoe": Pirovnn nedosti jasn, nebo dovoluje rzn vklady.
21/ Poten slova jsou citt z Eurpida, ale zkrcen.
23/ Konen text, siln pokaen, je doplnn podle smyslu.
30/ "odstra ten popud v nm": tj. zbav ho jeho nesprvnch pedstav o tom, co je skuten
dobro a zlo.
31/ Eufrats, filosof doby Hadrinovy.
33/ Posledn slova odstavce jsou eena ve smyslu stoickho kosmopolitismu.
34/ Citovan vere jsou v Homrov liad 147-149.
KNIHA JEDENCT
3/ "jako u kesan": Nov uen, o jeho zsadch se vdlo pramlo a jen z doslechu a
pomluvy, bylo i Markov dob tm, m Tacitovi, Pliniovi a Suetoniovi, tzhoub-nou a
zloinnou povrou", a jeho vyznavai byli podez-rni z podvratnch protisttnch tendenc.
Stoikm, kte byli ve vcech vry konzervativn a oficiln nboenstv vemon hjili, se
nov uen zejmna pilo, nebo usilovalo o pronikav zmny dosavadnch d a o
zaloen krlovstv boho.
6/ "K jsem se nenarodil": Doslovn peklad: "el, Kithairne!" - Takto bduje v Sofoklov
tragdii (v. 1391) krl Oidips, kdy konen vyptral, e ono dcko, kter bylo kdys v poho
Kithairnu pohozeno a pak zachrnno, je on sm. - Dal citovan vere jsou ryvky ze
ztracench tragdi Eurpidovch.
12/ Srov. zvr aforismu VIII 41.
15/ "vlptelstv*1; Narka na Aispovu bajku o vlcch, kte uzaveli s ovcemi mr s
podmnkou, e jim budou vydni v zstavu psi, prav "ruitel mru"; sami pak dali ovcm v
rukojemstv mlad vlky.
16/ Text ke konci odstavce je podezel.
18/ "sklzet obdiv svho okol": dka nsledujcho poruenho textu je vyputna.
22/ Narka na Aispovu bajku, kterou vpletl Horatius do svch Satir (II 6, 79) o poln myi,
kterou jej mstsk druka pozvala do bohatho domu na hody. Autor chce ci, e bohatstv a
blahobyt nejsou podmnkou pravho tst, jak se vtinou soud.
23/ "nzorm vtiny lid": zejmna pak obecnm nzorm o smrti.
30/ Ver neznmho pvodu.
31/ ryvek z Homrovy Odysseje IX 413.
32/ Ponkud zmnn ver z rolnick bsn Hsiodovy Dla a dny (v. 186), z onoho msta,
kde se l zlehovn rodi dtmi v zkaenm vku eleznm.
33-38/ Mylenky Epikttovy.
34/ "ponni klas": Slova Eurpidova verse, kter je citovn v VII 40.
36/ Nebo stoick mudrc je jedin svobodn, a to za vech okolnost; jedno ze stoickch
paradox, kter se pokou vyvrtit Cicero (ve svch Paradoxa a Academica II 44) a kter
zesmuje Horatius v Dopisech (11).
KNIHA DVANCT
3/ Empedokls z Akragantu (na Siclii), eck bsnk, tilosof, lka a fyzik ve stolet V. p. n.
1.
8/ "e vechno je jen pedstava": Srov. afor. 22 tto knihy.
23/ Slovn hku zvru nelze pln vystihnout.
27/ Ke konci: "pcha, kter se pyni pokorou": Epifonma s aliterac, kter se dobe hod na
csae Tiberia, jak ho l Tacitus.
28/ "jsou tak zrakem viditeln": Viz pozn. k VIII 19.- "z projev jejich moci... poznvm, ze
(bohov) jsou": Takov soudy z ink na pvodce byly ve starovku oblben (Sokratv
dkaz bo jsoucnosti v Xenofnto-vch Vzpomnkch na Sokrata IV 3) a peily starovk i
stedovk, a Immanuel Kant dokzal, e problmy, jako je jsoucnost bo, nesmrtelnost due
nebo svoboda vle, se logickmu dkazu vymykaj, nebo nleej - jako poadavky naeho
mravnho vdom - sfe jin, vy.
34/ Marcus m na mysli Epikra a jeho kolu.
36/ - "praetor": Vypraven her bylo od doby Augustovy kolem praetor. - "je dobr vle":
Posledn slova vah Marka Aurelia pipomnaj zaten slova Kantovy Ethiky: Nen vbec
nic ve svt, co by se mohlo bez omezen pokldat za dobr, ne jedin dobr vle.
EDIN POZNMKA
Marcus Aurelius byl pekldn do vech vznamnjch evropskch jazyka, ale nejvtmu
zjmu se til od XVII. stol. v Anglii. U ns je jeho prvnm modernm pekladatelem Rudolf
Kuthan. Poprv vyel jeho peklad v Praze 1934 s nzvem Hovory k sob sammu. Druh
(pehldnut a opraven) vydn vylo v Praze 1941. Rozsahem nevelkmu dlku "mskho
filosofa na trn" vnoval R. Kuthan pln ti roky piln prce. Nebyl vak s dosavadnm
vsledkem spokojen apekldal M. Aurelia znovu, nezvisle na prvnch dvou vydnch. Nov
peklad, oznaen jako I. vydn (Praha 1947), ml pozmnn nzev Hovory k sob s
podtitulkem Denk mskho csae. Dotisk tohoto novho pekladu vyel na jae 1948.
Zkladem bylo pekladateli vydn Schenklovo (1913). Tam, kde eck text kolsal, uchyloval
se pekladatel nkdy i k jinm tenm, novjm i starm.
Toto vydn jsme pipravili podle dotisku z r. 1948. V textu jsme se omezili vtinou na
pravy stylistick; podle dohody a Kabinetem pro studia eck, msk a latinsk SAV
oznaujeme v eckch jmnech dlky. I poznmky zstaly celkem beze zmny, jen jsme
vypustili vklady majc vznam toliko pro odbornky (nap. odkazy na "rzn ten*). Zato
pvodn nepli rozshl pekladatelova pedmluva je nahrazena obshlej studi Ludvka
Svobody. Aforismy nebo jejich sti, kter R. Kuthan pvodn vypustil, doplnil Vclav
Bahnk. Jsou to: IV 19, 28; V 12, 15; VII 16, 24, 31, 50, 58; IX 24; X 7, 23.
Marcus Alirelius Antoninus, Hovory k sob. Z eckho originlu TA EL EAYTON peloil a
poznmkami opatil Rudolf Kuthan. Pedmluvu napsal Ludvk Svoboda.