Karel Hynek Mcha

Valdice
(Zlomek povdky ; Spisy K. H. Mchy, dl II, 1862.)

Znn tohoto textu vychz z dla Romny a povdky tak, jak bylo vydno v nakladatelstv Laichter v roce 1906 (MCHA, Karel Hynek. Romny a povdky. K vydn upravil Jaroslav Vlek. Praha: Laichter; 1906. 277 s. Spisy Karla Hynka Mchy, sv. 1.). Dal elektronick texty naleznete online na www strnkch Mstsk knihovny v Praze: http://www.e-knihovna.cz. Verze 1.0 z 1. 10. 2010

Wenn der Sterbende schon in Jene finstere Wste allein hingelegt ist, um welche die Lebendigen ferne am Horizont, wie tiefe Wlkchen, wie eingesunkene Lichter stehen, und er in der Wste einsam lebt und stirbt: dann erfahren wir nichts von seinen letzten Gedanken und Erscheinungen. Aber diese Poesie zieht wie ein weiszer Strahl in die tiefe Wste, und wir sehen in die letzte Stunde des Einsamen hinein. Jean Paul.

Na obzoru rozlehl roviny, posledn za Jinem ped horami Krkonoskmi, vylzal pod Kumberkem nevelk vojensk zstup bojovnk rozlinho druhu, jakchto se v posledn polovici ticetilet vlky nemal mnostv jak csaskch tak vdskch po echch toulalo a pvodem bylo nesslnch mench arvtek. U vychzejcm slunci se lesknouc zbra vystupovala bu na pahorky zstup obkliujc, bu se skrvala za nimi, jak bu po kopci neb dolinou se blil. Poslze dostoupil roviny; byl to zstup csaskch. Nejpednji jel csask podplukovnk. Cel jeho spodn at byl ze lut vydlvanch jelenic it a ern vyloen. dn obyejn kulka vdsk stelby nebyla s to, aby brnn jeho prorazila, co mnoh dlek na kyrysu jeho dokazoval. Ocelov plbice mla

hled, kter bud zdvihnouti bu spustili se mohlo, a ocelov irok obojek na krk. Stehna i ramena krylo t ocelov odn, a ruce chrnny byly rukavicemi z lnkovitho mosazu, uvnit ko vykldanmi; na nohou pak ml vysok, pevn, svrchu po kraji pehnut boty. Sedlo bylo vysok a i uzdy byly tenkm ohebnm elezem pobity. Me jeho byl dlouh, rovn a irokou rukovt opaten, a v sedlu byly z kad strany dv velik pistole s nmeckmi zmky. Perami na plbici, etzem na prsou a irokou, s pravho ramena k levmu boku pevzanou pskou erven barvy rozeznval se od nsledujcch jej asi dvancti kyrysnk. Za tmi jeli tyi karabinnci, leheji onch odn, kad karabinou, dvma pistolemi a kordem ozbrojeni, a tudy vce ku stelb potebn, neli k blzkmu se s neptelem setkn. P stelci a kopinci li za jezdci. Odni byli kopinci ocelovmi nprsnky a eleznmi, bicho objmajcmi pruhy; na hlavch mli plbice bez hled, po stran dlouh kord a v rukou patnct i osmnct stevc dlouh kop s ostrou pic nahoe; anebo nesli krat, nahoe podivn utvoen, pobit devce, kter halapartnou nazvali. Stelci byli obleeni v krtk kazajky se irokmi rukvy a irok krtk spodky. Nov plt, kter te prv ponali nositi, byly pes ramena pevzny; na hlavch pak mli klobouky nahoe u ne dole, s zkou svislou stechou a uvnit ocel opaten. Zbroj nemli dnou; zbra jejich byla krtk zkiven avle a pt stevc dlouh muketa, tak tk, e ji pi stlen o devn vidlice museli oprati. Vidlice a lunty, ktermi se pro nedostatek zmk u mukety muselo vypalovati, naloeny byly na nkolika konch, na konci zstupu vedench; proe se d lehce pomysliti, jak zdlouha takovto zstup musel cestovati a jakch pprav to stlo, neli se i ten nejmen boj mohl zati. Naposledy vylezlo hejno lehce odnch, karabinou a irokou avl ozbrojench Chorvat, kte v bitvch tu samu slubu jako nynj myslivci konajce, nejvce rozptlen a v nejvtm nepodku bojovali. 4

Dostoupive roviny, zstali stti, a setnk Chorvat, vysok, siln mladk, pistoupil k podplukovnku. Tamto jsou Valdice, pravil nataenou rukou k poledn stran ukazuje, a vy jste mi slbil, e mi bude povoleno tam se stavti a zdreti. Ano, odpovdal podplukovnk; rozmyslil jsem se ale, nepjdete sm. Vezmte sv Chorvaty s sebou, zdrte se jak jste dal tyry nebo pt dn, a ptrejte zatm piln v okol. Pak thnte k zpadu, a psenmi doly pod Troskami a hrubou skalou sthejte zstupy neptelsk; k tomu se sbor v nejlpe hod. J mezi tm asem zatom se k vchodu, a po sedmi dnech sejdeme se v Mlad Boleslavi. Rozuml jste? Setnk se uklonil. Mjte se dobe, pozdravoval podplukovnk a thl se svm sborem dle k vchodu. Chorvatm opakoval setnk vli podplukovnkovu, a dal jim dlouhou non cestou unavenm povolen k odpoinut; oni pak s hlasitm plesnm poruen jeho pijave, umstili se ve vysok trv, kolem malho pahorku, kter prv na obrub rozlehl roviny leel, v rovn linii se vs Radim a vychzejcm sluncem. Setnk pak sm vystoupiv na pahorek a na prsou zaloiv ruce, hledl smutn v rozmanitou krajinu. Teskliv muselo to bti upamatovn, kter bylo s to, aby tak hlubok smutek uvedlo v tak jar srdce a takov zrmutku vraz v tak kvetouc tv. Byl siln vysok mladk jak jsem ji pravil setnk ten; zbroj jeho byl pouze ocelov nprsnk pes lut odv, zbra dlouh zkiven avle a dv pistole za ernm pasem, ozdoby jeho zlat na prsou etz, erven, s pravho ramena k levmu boku pevzan pska, a dv dlouh pra na irokm klobouku, jedno bl, druh erven barvy. Chorvati se s hlunou radost rozhostili pod pahorkem ve trvu, akujce jednali nkte mezi sebou o rozdlen a vymnn spolen dobytho zbo, jin, pikryve oblieje irokmi klobouky, pevn usnuli byl sbor ten asi sto mu siln a setnk stl sm 5

jedin smutn na pahorku nad nimi. Sotva vylho slunce rud z oprala se o vysokou jeho postavu, rann vtk mu pohrval s dlouhmi kadeemi, je po nprsnku a po zdech mu poletovaly, a s perama na irokm klobouku; temn oko jeho rozhlelo se teskliv po dalek jitn krajin. Rozmanitost byla hlavn vnadou krajiny tto; milostn spanilost a vn velebnost byly v n spojeny jako v oblieji jarho jinocha, kter te zasmutnl hledl v ni. Za nm na plnoc a v levo k vchodu leely v dlce u velikm plkruhu hory Krkonosk, a temnomodr stn stdal se po velebnch stupnch tchto s rudohavm svtlem prvnho slunce. Po prav stran setnka stnily z temnch vystupujce dol temn kopce Kumburk a Bradlec se svmi hrady, a za nimi, vysoko nad n, strmla krsn hora Tbor. Z hlubok niny thla se zpovolna vzhru a k sv ohromn vi, a na jejm daleko thlm hbet stdaly se od paty a ku polovici jej ve zelen pastvit se zlatem v dlouhch polch dozrvajcho obil; od polovice vak byla rozlehl pole lemovna temnmi lesy. Sem tam se mhaly v rann zi jednotliv dvory a jin staven bu v rodn planin, bu ve stnu temnozelench les umstn. Po jej hoej, o nco pkej polovici modraly se hust mlad lesy, a v pkrm ele hory vystupovaly msty ed skaliny z temnho hout, a na nejvym temenu se j blal mlo rozeznan kostel na obzoru rudho nebe co bl skalina strmc na krvavm moi. Prv ped setnkem, v poledn stranu obrcenm, byla dalek rovina, po nto se rodn pole s kvetoucmi luinami stdala; na obzoru jejm stl chlum Veli, korunovan zdmi starho hradu, a o nco ble strml hol kopec Zebin. Tak byla tato rozkon krajina kol a kolem uzavena, po n te smutn oko jinocha se ohlelo. Akoliv cit pohledem v krsnou krajinu, obzvlt v ase dozrvajcho obil zbuzen, nikdy nen pouze radostn, jako vbec dn z cit lidskch nen ist a bez pimen jinho, prvnmu odpornho citu, dn z vn lidskch bez pimen jin, prvn protivn vn; akoliv pi pohledu tomto vezdy jaksi neznm touha, neurit tesklivost a tajn smutek se mis v radost z 6

krsn krajiny: pece se zdla truchlivost mladho setnka jet jin mti piny, nebo oko jeho se zvltnm vrazem nkolikrte utkvlo na ervench stechch kartauzu Valdickho, kter ble pod kopcem Zebnskm vyhlel ze stnu ovocnho stromov nad vysok, kartauz obepnajc zdi. Truchliv leel rud paprsek sotva vylho slunce na stechch tchto a nad celou rovinou vkol nich. Podplukovnkv zstup bylo jet vidti v dolinch daleko pode vs Radim, po chvli p stelce a kopinky, a v zhybu dolu zmizel cel zstup do hustho lesa na pin ku hradu Pecce. Hlas zvonku s vky Valdick obrel se o hol Zebn, smutn zpv zaznl v uchu setnkov, in ho pozorn na njak sbor lid, daleko v rovin mezi poli a luinami pinou ku klteru kartuzian se berouc. Byl to prvod pohebn; bl aty dvek malou rakev nesoucch mhaly se zelenmi luinami a ern korouhviky vly nad nimi co dv peletujcch havran. Temnji a temnji znl zpv jejich, a poslze umlkl a cel prvod zmizel ve vchodu klternm. Dlouho tak stl mlad setnk, u hlubokm zdlo se zapomenut, maje oi upeny na osaml ped sebou stechy, co zatm ostatn zstup kolem pahorku rozhostn vdy veseleji si ponal. Kdy pak ji i zvonek kltern byl umlkl a hlubok slavn ticho se rozloilo nade pvabnou krajinou, setnk sestoupiv s pahorku, porouel pichystati se k odchodu. Hlun se vzchopili Chorvati a asi po pl hodin byli ji u Valdic. Neli setnk lid svj ve vkoln chalupy rozdlil a nkter z nich vyslal na zvdy pod zceniny Trosek, jejichto dv ve v dlce na vysokch rozdlench skalinch co jelen parohy se zdvihaly: byla ji jedenct hodina a znova zaznl zvonek s vky kltern. Jet jednou napomenuv Chorvaty k pokoji a pozoru, odchzel setnk a brzo veel vysokmi vraty, nad nimi spojen C a W v kamen bylo vytesno, u velik kltern ndvo. Po kad stran uvnit dvoru stla studn. Naproti vratm celou dlkou dvoru bylo prel kartauzu. Uprosted byl kostel, do nho nkolik stup zv velk dve vedly; po obou stranch v 7

soumru byl zaven vchod dovnit kltera. Na stupnch kostela sedly ensk atd. zkmi vraty na pravm hlu nazad dvora vkroil poutnk v jin mal dvr a po zelen paiti vzhru pistoupil ke zdce pes dva lokte vysok, pes kterou bylo vidti na mal hbitov a pes nj na cestu ku Praze. Cel hbitov podobal se rozkon zahrdce. Kolem zdi pnulo se bezov kov, kad hrob byl obloen zelenajcm se drnem a poszen kvtinami poas toho. Z rovch a jinch kovisek vyhldal na kadm hrobu ern kek a mezi rovy se kily stezky pskem posypan. Nazad hbitova byl mal domek, byt hrobnkv; kolem nzkch oken a pod nimi okolo sedadel z drnu udlanch vinulo se vinn rv a po stechu, na kter dv hrdliek cukrovalo. Bylo k jedenct hodin a nramn parno. Hlubok ticho panovalo kolem, jen nkter moucha bzuela po klesajcch vedrem, rno vak piln zalitch kvtinch. Jen asem zaznl pohebn z kostela zpv a ze vzdlench lesk volala kukaka. Jinoch, opev se lokty o nzkou ze, pozoroval hrobnka, hrob kopajcho. Byl to ediv shrben staec. Bl vlasy msily se v dlouhou edivou bradu; oblek jeho byl ern vesta, takov spodky i punochy, a bl rozeven koile. ediv kazajka a kulat klobouk leely na nejblim rovci. A pro vysok st velmi slab se zdl, pece pracoval piln a velmi pozorn lesknoucm se rem. Vstoupiv do vykopan jmy, nahrabanou hlnu stranou vyhazoval; po chvli opt vylezl a zkostliv se vech stran vymoval hrob, zdali vude stejn irok a dlouh jest; pak kopal dle. Chvli pokopav, jako dve vstoupil v jmu, potom zase vymoval ku a dlku; a to tak poade, a poslze rkou, na jejto jednom konci olvko zaveno bylo, hloubku jmy vil. Opt opravoval a hladil a mil i vil, a hrob vude stejn dlouh, irok, hlubok a hladk byl. Pak srovnval vyhzenou hlnu, vyhraban kosti vybraje a skldaje v podlouhlou hromadu, kterou poslze pihladiv, ostrou lopatou pro okrasu lemoval a drnem piobrousil. To ve s takou pilnost a zkostlivosti a, jak se 8

podobalo, i s potenm inil. Pomhej Pn Bh! prav jinoch. Dej to Pn Bh, odvce staec