Karel apek

Cesta na sever
Pro vt nzornost provzen bsnmi jeho eny

Znn tohoto textu vychz z dla Cesta na sever tak, jak bylo vydno v eskoslovenskm spisovateli v roce 1980 (APEK, Karel. Cestopisy II.: Obrzky z Holandska : Cesta na sever. 2. soubor. vyd. Praha : eskoslovensk spisovatel, 1980. 312 s. Spisy, sv. 5.). Dal dla Karla apka naleznete online na www strnkch Mstsk knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek. Elektronick publikovn dla Karla apka je spolenm projektem Mstsk knihovny v Praze, Spolenosti brat apk, Pamtnku Karla apka a eskho nrodnho korpusu.

Ta cesta se zaala hodn dvno, za asnch dn mladosti; kde jsou ty asy, kdy jsme vyplouvali z Gteborgu na palub Vegy nebo z Vardo na palub Framu! Ped nmi bylo klidn a oteven moe; pravda, byly to krsn dny. Avak ivot je nevypoitateln a dobrodrun; je to jen hra nhody, e se z naince nestal polrn badatel. A pece tehdy ekala ve vnm ledu na sv objeven neznm zem na 89 30', severn ky; byla na n sopka, je ohvala mj ostrov tak, e na nm zrly orane, mangov plody a jin sten dosud neznm vegetace; a il na n neznm, vysoce vzdlan nrod, ivc se mlkem moskch krav. Dnes u ten ostrov asi nikdo nenajde. Druh cesta na Sever trvala dle a nebudu s n asi nikdy hotov; jej pstavy a tace se jmenuj Kierkegaard a Jacobsen, Strindberg, Hamsun a tak dle; to bych musel popsat mapu cel Skandinvie sammi jmny, jako je Brandes a Gjellerup, Geijerstam, Lagerlf a Heidenstam, Garborg, lbsen, Bjrnson, Lie, Kielland, Duun, Undset a nevm kdo jet; napklad Per Hallstrm. A Ola Hansson, Johan Bojer a jin a jin, jako Andersen-Nex a ti ostatn. Mlo-li jsem il na Lofotenu nebo v Dalarne, mlo-li jsem se nabhal po Karl Johans Gate! Nic platno, jednou se lovk mus podvat aspo na nkter msta na svt, kde je doma; a potom se div a kols mezi dvojm asem: e to u jednou vidl nebo e si to vbec nedovedl pedstavit. To je to zvltn na velik literatue: e je tm nejnrodnjm, co nrod m, a pitom mluv e srozumitelnou a dvrn blzkou vem. dn diplomacie a dn spolek nrod nen tak univerzln jako literatura; ale lid j nepikldaj dost vhy, to je to; proto se mohou pod jet nenvidt nebo si bt ciz. A pak je jet jedna cesta nebo pou na Sever; ta nem k niemu jinmu ne prv k severu: protoe tam jsou bzky a lesy, protoe tam roste trva a tpyt se hojnost blahoslaven vody; protoe tam je stbrn chlad a rosn mlha a vbec krsa, je je nnj a psnj ne kad jin; protoe i my u jsme sever a nosme v hloubi due kus svho chladnho a sladkho severu, kter neroztaje ani ovm palem; kousek snhu, kousek bezov kry, bl kvtek tolije; pou 3

k blmu severu, k zelenmu severu, k bujnmu a tesknmu severu, k severu stranmu a lbeznmu. Ne vavn a oliva, ale ole, bza a vrba, kvt vrbice, kvtek vesu, zvonek a omj, mech a kaprad; tavolnk u potoka a v lese borv; dn planouc jih nen tak hojn a kypr, tak avnat rosou a mzou, tak poehnan chudobou a krsou jako plnon kraj; a kdy u putovat vdy je to nmaha, love, hrozn trampota a starost; a kdy u tedy putovat, a je to hned do rje nejslinjho; a pak ekni, nen-li to to, co jsi hledal. Ano, chvlabohu, je to ono; vidl jsem svj sever, a dobr to bylo. A je jet jedna cesta na Sever. Tolik se dnes povd o nrodech a rasch; ml by se lovk na n aspo podvat. Napklad co se mne te, el jsem si omrknout istokrevn Germny; odnesl jsem si dojem, e to je skvl a staten rasa, kter m rda svobodu a pokoj, potrp si na osobn dstojnost, ned si tuze porouet a nijak nepotebuje, aby ji nkdo vedl. Kdy u lovk putuje za poznnm nrod, a se jde podvat na ty astnj a duevn vyspl. Byl jsem se podvat na plnon kousek Evropy; a chvlabohu, jet to s n nen tak zl.

DNSKO DNSKO Zem zelen, zem ke, luk a trav, rumlka stech snad nikdy neztmav, ilimnk na strnch a stda krav a krav, zelen jezrka a bl pstavy. Viky kostel z vry a lepenky a statky pod slamou a kon blohv, hra dtskch stavebnic, erven kamnky, pomnnky ztelnic, kter se vemu div. Zem s vn bezinek, zem s vn vln a sena,

zem smvu a dvek s mlnou plet, zem mil, mal, snad zem zaslben, zem zlatch pih na tvi zdravch dt. I pekro lovk nmeckou hranici a ubr se dl po pd jutsk. Na prvn pohled to nen ani tak npadn rozdl; na obou stranch hranic stejn rovina, jen taktak zvlnn, aby se neeklo, e je to ploch jako stl; stejn ernobl krvy na t i on stran, jenome tam maj listonoi tmavomodr kabty a tady krsn erven; a tam vypadaj pednostov stanic jako pednostov stanic, kdeto zde pipomnaj star a vldn lodn kapitny. Teprve lid se svmi vldami a velikmi dy vyrbj na svt velk a ostr rozdly. Pro nenapulit st a nepskat vesel psn, kdy tyto ernobl kravky se po ns mrn ohlej oima dnskma? Zemika svtle zelen, jako se na mapch maluj niny; zelen louky a zelen pastviny, kropenat stdy; temn chebz s blmi koli kvt, modrook dvky s mlnou a plstnatou plet, pomal a rozafn lid; rovina, jak by ji pravtkem nakreslil, pr tady nkde maj horu, kterou dokonce nazvali Himmelbjerg; jeden mj znm ji hledal autem, a kdy ji nenael, ptal se domorodc, kudy m k n jet; i ekli mu, e ji prv nkolikrt pejel. Ale to nevad; zato tu lovk vid hodn do ra, a kdyby se postavil na piky, vidl by teba i moe. Co dlat, je to malik zem, i kdy si sete vech svch pt set ostrov; je to mal krajc, ale zato tlust pomazan mslem. I budi pochvleno poehnn std, stodol a plnch vemen, viky kostel v korunch strom a ramena vtrnk, kolcejc se v erstvm vtku jene to u jsme po pknm novm most pejeli Mal Belt a jsme na ostrov Fyen; kterto ostrov vypad sp jako zahrada ne jako obyejn zem. To pravda, ml bych putovat touto mrnou cestou mezi vrbami, touto cestou mezi olemi, touto cestou vedouc k piat vice kostela na obzoru; ale jsme tu jen na pechodu, mil cesto, nebo nae pou vede za plnonm sluncem. A tady nejsou dn vesnice jako u ns, ale jenom dvorce rozhozen po jednom na 5

zelen pastv; dvorce s ervenmi stechami; a od dvorce k dvorci jede na kole listono v ervenm kabtku. Kad statek sed sm pro sebe uprosted svch zelench pol a na zpadn stran, odkud vane vtr, je a po komn zachumln v hustm stromov; kad louka je obehnna drtem a na n se pasou blohv, pomal kon nebo hnd krvy ve vyrovnan dce; jsou toti pivzny ke kolkm, ale to nen vidt, a proto se lovk div, e jsou tady krvy tak dobe vychovny a pasou se v pravidelnm a vzornm rozestupu. Nebo si vechny lehnou ve stejn vzneenm pohovu a pevykuj stejnm tempem. Nebo je to stdo ovec, mezi nimi nen ovc ernch ani ovc praivch, nbr sam oveky vyvolen, pasouc se na pravici Stvoitele. Nebo se tu nehnut a blaen popsaj kee ernho bezu, kulat vrbov a tun, vypasen stromy, pokojn pevykujc vlhu zem, vtr a stbrn svtlo dne. Sam bo pastvina. Nic ne velik bo grunt, na nm ani nen vidt tu lidskou prci: tak dobe a ist je udlna. A vypad to vlastn, jako by to bylo vyato z obrovsk krabice hraek a pkn rozloeno po hladk rovin: tumte, dti, a hrajte si; tady jsou domeky a chlvce, tady hnd kravky a tady kon blohv. Tady mte bl kostelk, a j vm povm, pro m na vi tinct zub: to je dvanct apotol a nahoe sm Kristus Pn. A te to rozszejte po zelen pastvin do dek a tverc, aby to bylo hezk a pln na pohled; sem dejte vtrnk a sem listonoe v ervenm kabtku, sem kadeav stromy a tady postavte figurky dt, je vm mvaj na pozdrav (pravda, mus tu bt vlek); a te eknte, nen-li to krsn hraka! Ba pravda, vdy je tu Odense, msteko Andersenovo; proto jsou ty hraky oiveny, proto ty kravky mvnou ohkou, kon zvednou krsn hlavy a figurky lid se pohnou z msta na msto, tebas jen mrn a bez hluku. To tedy je Fyen. A e to je Fyen, musme kolem pidat moe: hladk a jasn moe a na n hraky lod, bl kosinky plachet a ern zvoje parnk; a protoe to je hra, zasuneme n vlek do lodi a pojedeme pes moe vlakem. Nekal jsem, e to je hra? Vdy na t lodi jsou sam dti, 6

lo si to dm pes Velk Belt s nkladem dcek, modrookch, pihovatch, vrtcch se a pitcch punt, holiek, zrzk a harant, hem se jich tu na palub jako kuat v posad, bhv kam vezou tohle zbo; vichni rackov z celho Beltu se sebhli, aby se podvali na ten lidsk potr, a doprovzej lo jako ohromn kic a tepetav prapor. Ty rovn, nizouk ry na obzoru, to je Dnsko; to je Fyen za nmi a Sjland ped nmi a Sprog a Agers; lovk by nevil, e na t jemn rce mohou t lid a krvy a kon. Tak vida, cel Dnsko je udlno z netto obzoru beze srky; ale zato co maj toho nebe nad hlavou! Sjland, zelen pastvina krav, ovc a kon; koukej, jak pkn krajina, sam krvy, sam krvy, jak poehnan kravina! Na mezch chebz a janovec, na lukch ole a vrbov; a nad kadm dvorcem koat, tk koruny strom, mohutnch jako chrmy. Vypad to jako park, a je to tovrna na mslo a vejce a prasata; lovk by sp ekl, e ty krvy tu jsou jenom pro krsu a bo mr. Docela maliko lid; kdy u nkdo, tedy je to zahradnk ve slamnm klobouku, nebo jet spe blohv valach, kter se vn a moude podv za bcm vlakem a pokr rameny. Na takov spch! Inu, podvat se na sever, valku! A co tam? Dvat se a vdt, jak tam ij lid a kon a sobi. Sobi? Co to je? To jsou takov hovada, valku: maj parohy a tahaj san jako ty. J pece netahm, love! Vidls u tady kon tahouna? My se jenom paseme a obas hloubme, a nm z toho zblely hvy. Mal, sladk, isounk kraj; msto plot mlad smrky, jako kdy maminky vysthaly do kredenc zoubky z papru; krvy a zase krvy, star msteka a nov dvorce, kostel a vtrnk vechno rozloeno hezky daleko, aby to bylo na pohled malik jako hraky z krabice; pod sp Andersen neli Kierkegaard. Ano, zem blahobytu, zem msla a mlka, zem klidu a pohody. Ano, ale tak mn povz, pro tady je pr nejvt procento sebevrad? A teba proto, e toto je zem pro spokojen a klidn lidi, ne? Sem by se

snad neastn lovk ani nehodil; stydl by se za svj al tak, a by z toho zemel. A jet nco: dnsk lesy. Nejsou to vlastn lesy, ale hje; bukov hje a dubov chrmy, zstupy ol, kudrnat remzky a druidsk boit prastarch strom; hje milenc, hje k uctvn, ale ne ten velik, huc ivel, ktermu se k les. Ve vem vudy krotk, mil a laskav, mrn a decentn zem; lovk by ani neekl zem, ale velik a dobr statek, na kterm si dal sm Stvoitel zleet, aby jej zvelebil a aby se na nm pkn hospodailo.

KJOBENHAVN Tlust selsk dt s pli velikou a pli chytrou hlavou: to je Dnsko. Pedstavte si, milinov hlavn msto na tle nroda tmilinovho; msto pkn, krlovsk a znovn, iv a prostrann. Jet ped njakmi sto lety se pr Koda na noc zamykala a dnsk pan krl dostval kle od mstskch bran na svj non stolek. Dnes u tu nejsou mstsk brny a Kodani se k Pa severu. (Na Lofotenu a Westeralech povauj sice Tromso za Pa severu, ale tam jsou u jaksi jin pomry.) Dnen Koda slyne jako msto lehkomysln, ba pr i prostopn; proto tak je j vtn patn konec. Maj tam toti jzdn sochu jednoho krle; a protoe ta socha je z olova, prosedl se trochu ten olovn k pod olovnm panem krlem a jeho bicho se pomalu a stle bl k zemi. A pr se to bicho dotkne podstavce, nastane zkza Kodan. A skuten jsem vidl pod tou sochou sedt na lavikch star a mlad lidi dlouho do noci; snad ekali na to znamen zkzy. Kdy se ekne Koda, mysl se na kodask porculn; ale je tam mnoho jinch vc hodnch pozoru, zejmna: 1. Cyklist a cyklistky. Je jich tu jako v Holandsku a ust ulicemi v celch rojch, proudech nebo tak vcemn spojench prech. Tady u kolo pestalo bt dopravnm prostedkem a stalo se msi jako obecnm ivlem vedle zem, vzduchu, vody a ohn.

2. Konfekn obchody. Nikde jsem nevidl tolik obchod s enskou konfekc jako v Kodani; je to prost hromadn kaz jako v Praze hospody nebo v pstavech nad polrnm kruhem kavrny. 3. dn strnk na ulici. My si na sebe dme pozor sami. 4. Krlovsk garda v ohromnch beranicch. Vidl jsem jich dvanct, byl to impozantn pohled. Tady vidte, ukazoval n prvodce hrd, polovinu na armdy. 5. Umleck sbrky. Kdo chce vidt francouzsk sochae, Falguiera, Carpeauxe, Rodina, nebo kdo se zajm o Paula Gauguina, mus jet do Kodan. To vechno je z piva. Je tady toti velik carlsbersk pivovar, z nho vtina vnosu plyne do slavnho carlsberskho fondu na podporu vd a umn. Boe, kdybychom u ns pili ve prospch umn, to by bylo soch a obraz! Jene Carl Jacobsen a pan Ottilie se neurod v kad zemi, kdepak! To by bylo pli krsn. 6. Svend Borberg. Je to novin, spisovatel, tanenk, herec a socha, praze Ibsena a Bjrnsona, huben a skvl lovk s tv diplomata z dob vdeskho kongresu. Kdo z vs vidl Koda a nepoznal Borberga, nev nic a bhal nadarmo kolem Tivoli, od Vesterbogade a po Amalienborg; ale pesto jen a jde do Tivoli, nebo 7. Tivoli je hlavn msto Kodan, msto houpaek, stelnic, fontn, hospod a atrakc, msto dt, prk a vbec lidu, velik zbavn park, snad jedin na svt ve sv poluparit, lidov srdenosti a naivn, vesel, posvcensk bujnosti 8. a co jet? Ano, kanly a rybn trhy, krlovsk palce a nmonick krmy, kde dudaj harmoniky do prsvitn noci, ctihodn star domy kupeckch pn, runov kameny a vesel dvata v imprim atikch z konfekce, tlust a zdrav dti 9. Ano, tlust a zdrav dti, iven srem a mlkem, jako je zde na ukzku vykreslen kodask Anneke ze svtlho dnskho domeku, 10. a nikde ebrka, vbec dn smtka pinav bdy; onehdy v celm Dnsku napotali o vnocch jenom estnct lid, kte nemli 9

stechy nad hlavou. A nikdo se na tebe nekouk s nedvrou; poru si v hospod whisky, a donesou ti plnou lhev; vak potom pov, kolik sklenic sis nalil. Nech bt, dobe by se tu ilo lovku; ale co platno, ptel, jsme tu jen na skok a mimochodem, to mjte se tu dobe, 11. jen jet posledn prochzku po Langelinie a dvat se, jak prsvitnou noc severn pluj zc parnky do Gteborgu nebo z Malm; to je divn, lovk vdycky zvid lodi, kter vyplouv, a behu, kter se vzdaluje. A jet Helsingr, Hamletv Elsinor a zmek Kronborg. Jet dnsk ple na perleovm moi, dokov dnsk kote v zplav pnoucch r, bukov hje a hnd stda krav. A pak tedy Kronborg ili Elsinor. Pravda, nevypad to tu na prince melancholika, leda tm, e je to tak hrozn velik; a na bastionu, kde psobilo straidlo, je te osm kann a jeden dnsk vojek hroziv pohl na protj vdsk beh. Dv se tu vybralo mosk mto; ale te se tu jenom stl salut, kdy pluje mimo vlen lo. Tady se u vlit nebude. Tak to u je vdsk beh, to nzk a modr naproti; i pozdravme slun a po dnskm mravu tu milou a vldnou zem, je zstane za nmi. To se pozvedne sklenka s akvavitem a zvn se nesmrn, rty seveny a oi usebrny, jako kdy se v lovku rod hlubok mylenka; nato se siln, ohniv a ponkud jako v milostnm zancen pohled do o Svenda Borberga, vydechne se skol a peklop se akvavit do hrdla s graciznm klonem. Je to dost tk, jmenovit kdy se to dl asto a a do dna. A jet dlouho bude svdomit poutnk vzpomnat na jedin dnsk hory, kter stenaje a s obt zlzal. Byly to hory jdel.

10

NA DRUH STRAN RESUNDU Je jenom skok z Dnska do vdska, zejmna kdy dotyn skok dlte z Kodan do Malm nebo z Helsingru na Helsingborg; nicmn pistave na pd vdsk muste vyplnit obshl dotaznk, kdo jste a kde jste se narodil a pro jste se narodil a co vbec chcete ve vdsku; snad je to proto, aby bylo edn vzato na vdom, e nhodou nejste dnsk krl, pichzejc dobvat dolnovdskch ln, jako bvalo zvykem v djinch. Tady toti panovali kdysi Dnov na obou stranch resundu a vybrali na moi ve zmnn mto od kupeckch lod; proto na t a on stran sundu nen rozdl v krajin pli npadn. Mrn a lahodn rovina, jen maliko zvlnn, aby se neeklo, e je ploch jako kravinec; na pastvinch stda strakatch krav, v korunch strom zubat viky kostel, kdlat vtrnky a bl domeky a rozloit statky zachumlan ve staletch dubiskch; a hojnost boho daru, pokud jde o pln vemena, penku a tun louky. Ale najednou vidte msto blch domk devn staven erven naten a pkn ble rmovan kolem oken a lomenic; mihne se bl bzka, pod vc bz, pod vc ernch les, bz blokorch a erven natench statk; zem se krabat v chlumy a pahorky a tu, tam, vude z n koukaj ulov balvany. A pod vc t uly. Tady myslm Dnov nikdy nevldli; to by tu nebylo tolik balvan; v Dnsku dn balvany nejsou, leda na mohylch starch hrdin. Tak tohle tedy je vdsko, zem ulov. ern balvany a zelen pastviny, ern lesy a bl bzky, erven domky s blou ozkou, ernobl kravky, ern vrny, ern a bl straky, stbrn hladiny vodn, ern jalovce a bl tavolnky; ern a bl, erven a zelen. A pod vc tch balvan; tady rozhozen v moi, tuhle prostupuj les, tam vykvtaj ze zem uprosted louky nebo ita; bludn kameny velik jako dm, tk valouny a omlet ulov plotny; sam kamen, ale dn rostl skly; jenom navalen, nakupen, naneen hromady balvan, love, vdy je to sam morna, jak dole, na dnsk stran, nechal trochu msta

11

naplaveninm, aby ukzaly, co dovedou. Ale to u je pouh kambrium a silur; kdeto tohle, kamarde, to je nejstar zem; kam by se na ni hrabala kda nebo pskovec! Pamatuje se, jak jsi doma v lesch svho dtstv nalzal bludn ulov balvany? Tam pr je tak rozsel ledovec. To bychom tu tedy byli jako doma, v prahorch. Pokud jsem zjistil, ty ulov kameny slou ve vdsku jednak k zizovn mohyl a nhrobk z mlad kamenn doby, jednak k tesn run a konen k stavn kamennch zdek a plot kolem dvorc a polek. Na takovm polku uprosted lesa roste teba jen pr balvan, jalov a poltky tuh trvy nebo mechu, ale zdku to m z kamen, jako by je nasbrali a navrstvili obi (ze star kamenn periody); avak co se dom te, ty se tu nebuduj z chladnho kamene, nbr z teplho a voavho deva. Nikdy jsem se vs nenasytil, erven a ble lemovan vdsk dvorce a statky, tak nesmrn uniformn po t cel rozshl a prostrann zemi vdsk, a pitom tak nekonen a zbavn rozmanit! Nejmen chata devorubce v lesch je stejn z prken stavn a stejn erven a ble nalen jako ten nejplecitj a nejbohat velkostatek; ale jako nejsou na svt dv stejn lidsk tve, nevidl jsem dva stejn vdsk dvorce mezi tmi tisci, kter jsem zdravil podle cesty. Kad je jinak sloen drza pbytk, stj, chlvc, stodol, senk a krecht, suren a pstavk, klniek a kurnk; kad m jinou konfiguraci stech, pstek, lomenic, loub a vik. Skoro nevyerpateln je zdej fantazie, co dlat s okny, jak je sdruit nebo rozhodit po prel a jak je rmovat: na ku nebo na vku, do tverce, trojhelnku, kosotverce i polokruhu, po dvou nebo po tech. Byl bych si to kreslil napod, ale bez erven, bl a zelen barvy to nen to prav; a mimoto ty do sebe zastrkan, nastavovan a pistavovan domky daj ukrutnou praku s perspektivou. Proe vs musm nechat stt, vdsk dvorce, uprosted vaich pastvin, ulovch zdek, vrbiek a starch strom, a obrtit se k nemu jinmu, eknme k lesm nebo jezerm; jenom chci jet poznamenat, e tady sedlci su seno docela jinak ne vude jinde na svt, a to v tvarech podobnch 12

kozmu hbetu, na tykch spojench drty nebo latmi; a e i vdsk snopy ita se su na tykch, asi proto, e tu je pli mnoho dv a pemra vlhy nebesk. A to vyslovm hned to hlavn a nejvt slovo: lesy. Pr est desetin vdska je pokryto hvozdem, ale j myslm, e tch les je jet vc; a jsou to lesy, jak asi rostly v prvnch padesti nebo stu ltech, kdy proda teprve zkouela, jak se dl severn porost; takov je tu, abych tak ekl, hojnost bujnch a samorostlch npad. Ne e by tu rostlo bhvco; napod je to smrk a jedle, borovice, bza a temn ole, nemluvc o jalovci; pod a bez konce tot, ale nenaba se toho, love, a nedokouk se t vegetan plnosti. Mech po kotnky, borv po kolena a kaprad mlem po ps; ern plameny jalovc, blostn korly bzek, klest a vvraty jako v pralese, tk chvoj visc a po zem; nekonen a neprostupn hvozdy rostouc nletem, star a vn se rodc, bujejc po svm, tak hust a kompaktn, e to je jedna hmota. dn mlz, tykovina, laovina a star les jako u ns, ale vechno najednou a dohromady; dohromady bzy a sosny a smr; dohromady prales a lesn kultura, nordick dungle, les pohdek, les sktk a obr, prav germnsk les a obrovsk tovrna na dv; jet tu bh bradat a nosat los s lopatovitmi parohy, a moc bych se divil, kdyby se tu nevyskytoval tak vlk, erven karkulka, jednoroec a jin divok zv. ern ula, bl bzy, erven dvorce a ern les: jet tedy chyb stbrn jezera, aby ten prvn dojem byl cel. Co chvli se to zatpyt mezi lesy v nejrznjch rozmrech a podobch: jednou ern tka ustlan v raelin; pak zase dlouh stbrn epel vnikajc nedozrn do temn masy les; jezrka v stbrnch vrbch, zrcadlc jasnou oblohu a poset leknny a stulky; zeen jezera, na nich se vznej ostrvky jako plovouc hje blaench; ocelov a studen hladiny mezi ulou a hlubokm pralesem; a pak vodstvo bez konce, brzdn parnkem a plachetkami, se stbrnou rkou obzoru a tam nkde lidi, jak je ten svt velik! A zase se to zave, z obou stran vysok les, e st m nad hlavou prouek nebes; i rozmchne se opt leskl iroina jezera a udl msto pro nebesa, 13

dlku, svtlo a oslniv tpyt; i zazne se do les zk, stbrn bit eky, a zablyt se hladk zrctko jezrka leknnovho; erven dvorec se obr v tich hladin, stbrn bzy a ern ole, ernobl kravky na behu zelenm jako mech chvlabohu, tady u zase ij lid a krvy a vrny na plochm behu hlubokch vod a les.

MLAREN Jsou vdsk soumraky jak voda zliv, tak prhledn a zelen a chladn, zem o nezave v strnulm divu a svt tla bz jak zhasl svce za dne. Jsou plachty lodiek jak velc klidn moli na edm goblnu svch rozespalch vod, zlivy houpaj tich a przdn joly a ptci na lanech jsou teky ivch not. Jak ed sarane v bezvt sed mlny a pole oblv balvany beztvrn, sp krvy svalen do vonn jateliny, vzduch dch pralesem i loukou z Dalarne. A vody Mlaren a moe tichou hrou snad usp delfny a prudk tla pstruh, a kvty severu kalichy nezavrou za blch noc polrnho kruhu.

STOCKHOLM A VDOV Se Stockholmem je to tak: mte tam zrovna uprosted msta most; je to sice jen mstek proti rznm slavnm mostm svta, ale m tu zvltnost, e se hned po jedn jeho stran voda rozlv a tvo sam viken a fjrden a sundet, sam sjn a holmen, sam zlivy a pstavy a prlivy a ostrovy, a je z toho Baltick moe; a 14

hned na druh stran mostu se ta voda zase rozlv na sta a sta kilometr a udl ze sebe spoustu prliv, ztoin, sund a strm, sam fjrden a sjn a viken a holmen, emu se dohromady k sladk jezero Mlaren; a jeto na tch ostrovech je sten vybudovn Stockholm, nen si cizinec nikdy jist, stoj-li t chvle na pevnin, na ostrov i na pouhm vbku, v moi nebo uprosted sladkovodnho jezera. Co se tch ostrov a ostrvk te, k se jim tam dl v moi skjren a je jich tolik, e kad zmonj vd si me dopt svj vlastn ostrvek a svou motorovou loku a me se koupat ve svm vlastnm plivu; je jich tu jako much, tch motorek, a kadou chvli si to nkter hlasit a horliv pouk ke skalnatmu ostrvku s ticeti borovicemi a rodinnm domkem; ale listono to tady mus mt patn, m-li to denn objdt. Stockholm sm je il, hledn a patrn hodn bohat msto: m spoustu bronzovch krl, cyklist a pknch, nohatch dvat a chlapk tm vesms v nadivotn velikosti; je to dokonal rasa, ale nemaj na to dnou rasovou teorii. Vtinou vysoc a svtlovlas lid irokch ramen a zkch bok; a hlavn ti. Tady nezatroub auto a nezakleje ofr; dvej kad pozor na sebe i na druh, pozdrav a nedlej rmus. Dle je tu krlovsk zmek jako ohromn kvadratick ttko nad moem; Bellmanv sklep, kde se podnes dobe j a pije na pamtku bsnka epikurejce; v Djurgardenu star duby, rostouc na pamtku tho Bellmana; na Skansen star chalupy a vtrnky, pevezen sem ze vech konin vdska vetn se staenami v nrodnch krojch, ledovmi medvdy, tuleni, losy a soby; a v Nordiska Museet pebohat folklr malovan a ezan na to musej bt ty dlouh severn noci, aby lovk vzal kudlu a kutil, vyezval a piloval dejme tomu laptko ke kolovratu, a je prolamovan a jemn jako krajka. A na stnch selskch jizeb dlouh malovan figurln psy, aby i za nordick noci lovk potkval prvody lid. Jak tvoivost v lidsk ntue! Jak naivn radost z vc malovanch a ezanch, tepanch a vyvanch a tkanch! Od ostrov Fidi a po polrn kruh je to vlastn tot: lovk tu nen jen proto, aby se uivil, ale aby zpodoboval svt a 15

vytvel vci pro jejich krsu a svou radost; ale dnes u nevyezv ozdoby ani figury, nbr spravuje svj motocykl nebo se vzdlv v novinch. Co chcete, je to pokrok. A pak je tu ohromn stbergova radnice, nejvt modern palc, jak jsem kdy vidl, se sly tak slavnostnmi, e by se sp hodily pro bohoslubu, pro svtov kongres nebo dokonce pro njakou sprvn radu; jasn ulice s oranovmi, modrmi, rudmi markzami na vech oknech; a dlnick tvrti s adovmi domky, stavnmi na zpsob harmoniky, aby soused nekoukal sousedovi rovnou do oken; a vilov tvrti v lesch, kde z kad vily vlaje vesel praporek a v kad zahrdce je domeek jenom pro dti, aby si hrly ve svm vlastnm svt; a telefon, kter vm kdykoli pov, kolik je hodin a jak bude poas, kter vs vzbud, kdy chcete, a vyd vm vzkazy, kdy se vrtte dom; mnoho novch most a novch cest, mlo politiky, psi bez nhubk, dvky bez liidel, ulice bez strnk, koupac kabiny bez kl, vrtka bez zvor, auta a kola na ulici bez hlda, svt bez vnho strachu a nedvry; a hlavn to nejdivnj, pedlouh severn den a bl noc, kdy se lovku nechce jt spt, kdy ani nev, je-li u den nebo jet den a chod-li to u lid nebo jet lid: ani se nesetm, jenom se udl bled a prsvitn a pzran; nen to vbec tma, nbr lich a straideln svtlo, kter nem zdroje a zd se vystupovat ze zd a cest a vod to se jenom ztlum hlasy a sed se dl. Sed se dl, protoe ve vdsku panuje takov pohostinnost. Nem se toti jt spat, pokud domc pan nepod hostm po vem jinm pit ku aje. Pokud jde o mstn zvyky, je host sedc po pravici domc pan povinen pronst ppitek nebo e, j oslav hostitele, zatmco domc pn oslavuje po ad pokud mono vechny hosty; a host, sotva po jdle odloili ubrousek, jdou husm pochodem k domc pan podkovat za jdlo. Pr se ten zvyk uchoval z doby hladu nevm u ve kterm stolet; ale muselo to bt dvno, protoe dnes se v dobch hladu u nehost, nbr prodv. Zd se vbec, e si lid ve vdsku potrp na obadnost; jsou 16

opravdu stran dstojn a jaksi od prody vzneen. Vidl jsem, jak se ve zdejm Tivoli produkoval pod irm nebem kubnsk jazz z Habany; stockholmsk lid na tu bandu kreolskch tatrman ekal vn a mlky jako na nedln kzn v kostele. Nejsem zrovna nejmen z lid; ale mezi tmi dlouhmi a tichmi vdy jsem si pipadal jako dt ztracen v lese. Nebo byl nval do zahradn restaurace; a msto aby se lid, jako v Evrop, hdali o msto, postav se do ady a trpliv ekaj, a je jaksi dstojn hodnost uvede k przdnmu stolu. Je-li to tak ve vem, nen tu asi tk bt krlem; nebo zajist nen nejhor z kol vldnout lidem, kte jsou pni. Bh v, nemohu ci, e jsem bl poznal vdsk nrod a jeho mravy a zvyky; ale kdy je lovk cizincem a pocestnm, dv se na malikosti, jako je teba hospoda nebo cesta. Nejde o to, e je ta hospoda ist a dobr; to se tu rozum samo sebou; ale pijdete a dte si frokost za dv koruny a njak r, a te si berte z velkho stolu prosted loklu, co vae hrdlo r; je tu rybiek, salt, peen a sr, chleb a unek, rk a krab, slanek a msla a ho, e nevte co dv; a pak vm donesou nco teplho v mse, a kdy to snte, pinesou vm toho znovu plnou msu a maj ukrutnou radost, e vm chutn; a kdy u si myslte, e jste je pivedl na mizinu, donesou vm jet pamtn knihu, abyste se jim zapsal na vdnou pamtku. Vem vs ert, sndl-li jste vc, ne je vae mra; ale tady jde o nco, co se netk aludku, nbr neho k nezaplacen: cty a dvry k lovku sebecizejmu, jen pijde do domu. Anebo tedy cesta: protoe se tu stav tolik silnic, muste pod objdt zkmi polnmi vozy; a potkte nklak, kter zajede do pkopu, aby vm udlal msto; potkte auto, kter zdlky ucouv, abyste mohl projet; a ten druh ofr vm vbec nevynad, nbr zvedne ruku k epici a pozdrav. A kad mu u volantu pozdrav mue u volantu, kter ho mj; a pozdrav kadho cyklistu i pka. A ti pozdrav kad vz, kter jim na cest zv prach. J vm, malikosti; ale lovk pocestn utrhne kvtek u cesty a zvedne malikost, aby si ji schoval na pamtku. A snad to nen ani

17

malikost, kdy se pocestn v praciz zemi ct vc pnem a lovkem ne jinde na svt.

KOLEM STOCKHOLMU Okol Stockholmu, to je hlavn moe a Mlaren a rzn jin jezera a jezrka; ale to se na prvn pohled nepozn, co je co; vdycky to m sam ostrvky, vbky a zlivy a kolem dokola lesy a lesy. Ovem Mlaren je z toho veho nejvt a vyskytuje se, pokud vm, na vech stranch a vbec vude; kamkoliv ze Stockholmu vyjedete, uvidte zliv jezera a eknou vm, e je to rameno Mlaren. Kdybych byl vd, povaoval bych prost i Baltick moe, Hardangerfjord, Zuiderzee, La Manche, Atlantick ocen se vemi dependencemi, enevsk jezero, Magelhaensovu inu, Rud moe, Mexick zliv, jevansk rybnky a jin vody za vbky a ramena jezera Mlaren; takov je to velik a podivuhodn vodstvo. Abyste vidli, e je tak pkn, nakreslil jsem na jeden list rzn jeho behy a ostrvky i s pslunou vegetac, jako jsou smrky a borovice, vrby, ole, duby, rkos a ostice, leknny a balvany. Na nkterch mstech, kde nhodou nen voda jezera Mlaren, jsou rzn star zmky, jako teba Sko-Kloster; je to ohromn soukrom budova se starm parkem, ale protoe tam jsou sbrky, je veejn pstupn; zato zrovna ped zmkem je pro pana majitele z rodu Brahe ohraeno drtem asi deset metr trvnku s npisem: Soukrom vlastnictv. Dole pak je ovem jezero Mlaren. Nebo je zmek Drottningholm, trochu jako Versailles, jene men; v parku stoj fontny a sochy z dlny Adriana de Vriese, kter dv, jak znmo, stvaly u ns ve Valdtnskm palci; ale jak vte, vdov nm je ped temi sty lety ukoistili, nae je vdm ukoistili Dnov, ale museli jim je po ase vrtit; tomu se k djiny. Potom je tam rokokov divadlo, kter postavil, na nm hrl a pro n psal kusy a navrhoval kostmy bujn krl Gustaf III.; ale jak znmo, my

18

umlci a spisovatel se zdka doijeme vdku, a proto byl krl Gustaf na ble zapchnut od jakhosi kavalra. Podnes se v tom divadle uchovaly tehdej dekorace a divadeln mainy; zejmna mosk vlnobit funguje dosud bezvadn a dokonce podnes vre a skpe tak hlasit jako nae i nejmodernj divadeln stroje. A podnes jsou tam atny pro p. t. inkujc, garderoby, rekvizity a pvodn kostmy, a pchne to tam prachem, marnost a ztuchlinou jako kad divadlo o przdninch; kupodivu, jak se to tak uchovalo! V hlediti je trn a ady sedadel, na kad ad cedulka, pro koho je: pro diplomaty, dvorn dmy, komo, oficry, pata a tak dle; tehdy jet bvali lid rozvrstveni za sebe, a ne napravo a nalevo jako te. A v parku se pasou oveky, a ped zmkem je ovem jezero Mlaren. Nebo je msto een Sigtuna, kde maj hned tyi chrmov ruiny, vysokou lidovou kolu a jezero Mlaren; tady dv bvalo krlovsk sdlo, a takovch mst je tu spousta. Uppsala: tam nen Mlaren, ale zato je tam star zmek s krsnmi dubovmi sly a katedrla uppsalskch arcibiskup, kde sp Linn a Swedenborg a kde kzval dr. Sderblom (u ho kryje drn, ale podnes ho vidm, jak sedl na matedoukov mezi na Slovensku a tvrdil, e jednou lid pijdou k rozumu a e bude jedna crkev, jeden bh a jeden mr pro vechny nrody); a slavn univerzita se studentskmi kolejemi pro tinct nrod to jsou toti rzn vdsk kraje, ale j doufm, e se chovaj jako prav vzdlan nrody a pstuj mezi sebou spory, odvk neptelstv a vlky na ivot a na smrt; pak je tu univerzitn bibliotka a v n jedna z nejvzcnjch knih svta, stedogtsk bible Wulfilova, Codex argenteus, cel psan stbrem na purpurovm pergamenu a zdoben malovanmi arkdami a sloupky; taky bval u ns na Hradanech za as rudolfnskch, ale vdov si jej potom odvezli jako dobrou koist. A pozdrav bh, vdy jsme tu jako doma: tady jsou ve sknch listiny, kter psal Banr a Torstenson, Pappenheim, Valdtn, Gustav Adolf a Kristin Anhaltsk a Bernard Vmarsk sam, abych tak ekl, krajani z ticetilet vlky; takov sta dob

19

znm, takov populrn neptel: lovka pece jenom pot, kdy se s nimi potk v cizin. A kousek dl je Gamla Uppsala, Star Uppsala; tam tak bvalo za pohanskch as sdlo krl svejskch, ale dnes je tam jenom starosvtsk restaurace, kde se z volskch roh pije medovina, zvan prost mjd; na kadm rohu je do stbra vyryto, kdo z nho pil, z mho volskho rohu pil princ Walesk a jin osobnosti z panujcch dom; snad proto ta medovina tak stoup do hlavy. Ped hospodou stoj ti krlovsk pahorky; jsou to mohyly ze estho stolet, vysok jako typatrov bark; kad turista na n vyleze, ale pak zase sleze dol, protoe nahoe nic nen; ta stolet jsou toti odvezena do muzea ve Stockholmu. To u je Uppln, tady kolem Uppsaly; kraj, kde Linn sbral, pstoval a podal veker kvtinky pozemsk; pkn rovina, sam pastviny, sam louka mezi devnmi pltky, sam seno suc se v dlouhch kozch formacch. A vude z t hladiny sena a pol ouhaj ulov ostrovy, ulov plotny a balvany, ern ulov chlumy porostl starmi stromy a ervenmi statky; tady se kad dvorec stav na skle jako hrad, asi proto, aby neubral ani p iv pdy. Kveeru ty erven dvorce ho rumlkou jako lusky papriky v mechov zeleni luk a sad; tu, tam, rozhozen daleko od sebe, sam lidsk ostrvek erven svtc v irokosti prostoru a asu; km vm, svt je krsn. A jsou ulov chlumy, na kterch asi le njak zaklet; proto na nich nesvt erven domek, nbr tr na nich straideln vtrn mln; nebo si na n zasedl zstup jalovc, skt a trochu dsiv; nebo tam stoj runov kmen na pamtku njakho Haralda nebo Sigurda ped tisci lety. Je to sladk zem, to vdsko; ale msty tu drobet stra. Jede si vdskem poli a lesy; a co chvli vid stt u cesty hrub stl. Na to je? Ale, sem stav sedlk nkde z tch samot tady kolem bandasky s mlkem svch std; a sem mu dovezou z msta mouku nebo hebky, a on si sem pro to pijde, a bude mt pokdy. Nebo prosted lesa u cesty vis na klu i bezovm pni potovn 20

schrnka. Sem si chod lid ze samot pro potu, kterou jim tu listono nech. Ba ne, ve vdsku nestra; snad tu maj duchy a sktky a jinou toho druhu hav, ale ekl bych, e tu m lovk v lovka dvru.

CESTOU Cesta ze Stockholmu do Oslo pozstv hlavn z jezer; to mte, kdy potm jenom od Laxa, jezero Toften a Mckel, pak ohromn, ploch Vnern, potom Vermlen a Kyrkviken (to u je Vrmland, zem Gsty Berlinga) a Bergsj, Flagan a Bysj. Zvltn: takov pli velik jezero jako Vnern m na sob nco zsadn neromantickho, a ekl bych, tm modernho; to jsou asi ty velk rozmry. Romantick jezero mus bt mal; m men, tm vypad starodvnji, osamleji, pohdkovji nebo jak bych to ekl. Pravda, takov vodnk ve Vnern by musel mt titul generlnho editele nebo sttnho podtajemnka; takov je to velik podnik, ten Vnern. Ale jsou tu i hladk jezera jako zrcadla nebes, a bezedn jezrka v hloubi les, a dlouh, zk jezera n, ano, a eky neboli lvy, pomal, zaznut do ernch les a zvolna, s jakousi vnost unejc kmeny poraench strom; a lesy se dvaj, jak po ece pomalu, bez konce, nezadriteln uplvaj lesy. A pak za lvy a tunely pijde Norsko; a hory a skly; a bezroh norsk krvy. Vidl jsem u huat krvy skotsk a ohromn, fialov krvy v Jezernm distriktu, ern bky panlsk, ervenobl kraviky alpsk. maarsk bl voly a holandsk kravky ern skvrnit jako fazole; ale krvy bez roh jsem vidl poprv nkde u Skotterudu. Jsou mal, hnd a kostnat; vypadaj bez tch roh dojemn bezbrann a skoro rozpait, a maj oi jet mrnj ne jin svat krvy, kter jsem kdy potkal.

21

Tak tohle u je Norsko: lesy jako na druh stran hranic, ale njak vc oflkan vichicemi a msto mechu vystlan blavm liejnkem; jezera jako na druh stran, ale njak smutnj a stranj, vtesan mezi skly; hory jako na druh stran hranic, ale vy a strmj, dol jako tam, ale hlub; bzy jako tam, ale kosmatj a zavalitj; ula jako tam, ale jaksi t. Nu ano, hory; to je tm, e tu jsme v horch. A devn chalupy jako na druh stran hranic, ale chud; a u nejsou z kolmch prken, ale z vodorovnch trm, a jsou hnd a ediv jako ty skly; a u nestoj jen tak na zemi, ale na kamennch nebo devnch noikch, aby jim nebylo odspodu mokro; a nejsou kryty takou, indelem nebo doky, nbr m vlastn? je to drn nebo raelina? nevm to pesn ani te, ale je to tlust zarostl mechem a travou a vrbic, ba i celmi smrky a bzami; tady rostou lesy i lidem na stechch. Vude to tu prt a mokv pod oblmi kopeky trvy a skpiny; co nen skla, je raelina, vude se kopou a su raelinn borky; lid jsou ivi ze veho, jenom z t uly ne. Bezroh krvy se brouzdaj mokinou, na tuh trv se pase zavalit, rus a ernohv k s ernou ohkou a ernmi nozdrami, lovka nevidt, divn zem; lovk by ekl zelen pou. Ale pak se vlak sveze do irho dolu; a to jezero, to irok, tich jezero, na nm skoro bez hnut plyne pltn dv, to je eka Glommen. A dl podle Glommenu krajem pastvin a lid, pod piatmi vemi kostel, po zelench strnch a dolech, podle ervench msteek, a se to stbrn zaleskne mezi hebeny hor: Oslofjord.

22

NORSKO FRAM Po slavn lodi Fram, Nansene, Sverdrupe, Amundsene, po va prost lodi, po n se vtru ds u nepeene, divci dneka chod. Tak smutn kabina, Amundsene, zk a mal pro velkho mue, a zbytky vpravy oputn, mic pstroje a aty z ke. Jak tich, bl snh, v jeho jsi zmizel stnu, sp na tvch koich popraek naftalnu. A glbus modrav dobytch obzor, a nad nm pozdravy norskho praporu. U smutnch rukavic dva svdci zpasu: tv mrtv hodinky a jehla kompasu. V t mal kabin je ledov a svat, i chlapi strnuli se slzou na kabt. Po slavn lodi Fram, Nansene,

23

Sverdrupe, Amundsene, po va mrtv lodi, po n se vtru ds u nepeene, divci tie chod, jak kdyby to byl chrm.

OSLO Jak dnes vci v Evrop vypadaj, ml by se pocestn pedem informovat, nekon-li se nhodou ve mst, kam ho cesta vede, obansk vlka, pevrat nebo njak kongres. Jen jsme dojeli do Stockholmu, a u se tam strhl mezinrodn sjezd Armdy spsy; po ulicch pobhaly tlupy ponkud tuhch, ale zdrav vyhlejcch pn a starch dvek se slamnmi kukanmi na hlavch, ptrajce, jak by koho spasily. I dali jsme se na stup do Norska; ale sotva jsme vkroili do Oslo, vypukla tam nedle a nadto svtov kongres uitel nedlnch kol; nemte pont, co jich na svt je. Cel Oslo bylo zaplaveno jakmsi ctnostnm hemenm a tbetnm; kadou chvli se na mne nkdo usml s kesanskou trplivost a ptal se anglicky, jdu-li tak na sluby bo. Na Karl Johans Gate nevl duch Ibsenv ani Bjrnsonv, nbr duch anglosaskho crkevnho shromdn; bl jsem se, e zachmuen Ibsen na sloupu ped divadlem zvedne hlavu a zane tak kzat o inn lsce k blinmu nebo nco takovho; ale Ibsen nezvedl hlavy a vypadal vbec, jako by se na nco zlobil; Bjrnson to zejm snel lp. Hledal jsem v Oslo odpov na otzku, jak to pijde, e tak mal, a pokud mohu soudit, i chud nrod, a e tak nevelk, a pokud jsem vidl, i dost vedn msto jako Oslo ze sebe vydaly tak velkou a asnou literaturu. Za danch okolnost jsem tu odpov nenael; a divm se nyn vc ne dve. Jet jedna otzka mi vrtala hlavou; tk se tak literatury, ale hlavn jazyka. Podvejte se, vdy tch Nor nejsou ani ti miliny;

24

a pitom p dvma nebo temi jazyky, z nich dn vlastn nen docela iv. Riksmal je mstsk jazyk, je to star dntina a historick, edn a literrn e; landsmal je star nortina a selsk jazyk, ale jen z jihozpadnch okres zem a nadto umle vypracovan; doopravdy se mluv pr tuct rznch landsmal, v kadm dol jin; a je tu hnut bymal, kter chce sjednotit riksmal a landsmal; a je navrena reforma pravopisu, podle n by se riksmal psal landsmalsky. Na kole se u v landsml nebo v riksml, podle toho, jak se obec usnese; autoi p v riksml, jako Hamsum a Undsetov, nebo v landsml, jako Olaf Duun, nebo taky jinak. Uznejte, e na tmilinov nrod je to trochu komplikovan, a ml jsem dojem, e pes vechnu krsnou norskou snelivost ve vcech jazyka se v tom ten staten a siln mal nrod nect docela dobe. Pravda, my mme svm zpsobem starosti podobn; jene u ns se vc jazyka nebo ne formuluje s oblibou jako zsadn diference nrodn a politick. Ale pro literaturu myslm plyne z norsk jazykov situace jedno pouen: bu psna tak, aby byla mateskou e ivho nroda, jak mluv a mysl ve sv dob, a e celho nroda, elity i lidu, mst i venkova. J vm, nen to snadn, ale proto se literatue k umn, e m arovat a dlat divy a rozmnoovat na pouti chleby i rybiky zkuenost, slov a cit; a m-li mluvit k mnohm, mus mluvit pemnoha slovy a dialekty. I sestoup na ni ohniv jazyky vech landsmal i starch psemnch pamtek a veho, co bylo kdy pro ty vechny lidi psno a mluveno; nebo proto byla stvoena, aby skrze slova otvrala veker poklady svta amen. A za toto kzn jsou odpovdni uitel nedlnch kol; jakiv jsem toti nevidl pohromad tolik potlaen vmluvnosti a kzavosti, jako kdy jich tam stlo na tyi tisce, zatmco kzal jenom jeden z nich. Co dlat: lovku to ned, i zane sm kzat a pouovat druh. Nicmn dk ve zmnnm slubm bom se nalo v Oslo nkolik mst, kde nebylo toho asu dnch nedlnch uitel; napklad nahoe na Holmenkolen, kde lid v zim skou na lych a odkud se otvr jeden z pekrsnch pohled svta: na dlouh a klikat Oslofjord s jeho ostrovy a parnky a horskmi hebeny, s 25

jeho mlnm a stbrnm svtlem; nebo v jedn tich vilov ulice, kde za vysokm plotem ije a nikoho k sob nepout Eduard Munch, abyste vdli, e to nedl jenom Hamsun; a je to divn, odkud se ve velkch tvrcch nabere tolik hokosti k lidem. A v Norskm muzeu jsem krom jinch vc nael pkn star obraz, na nm Jan Ktitel kt Krista Pna ve studenm norskm fjordu; koda, e tam nemaj tak tk z Egypta na lych; ale zato lidov obrazy Ukiovanho ukazuj tv poklidnou a tm spokojenou jak daleko jsme tady od katolickho patosu muk i a smrti! Nebo konen bylo jedno msto hol a tm posvtn: velik betonov klna, kde odpov Fram. Pravda, byl jsem se tak podvat na star lodi Viking, je vykopali z mohyl. Jsou zzran zachoval a velmi krsn ve form, a Norov se k nim chod jaksi modlit. Nejsem zrovna moeplavec a pokldm i cestu pes Kanl za dobrodrustv hodn pamti; ale kdy jsem se dval na ty ern, drav, ndhern klenut vikinsk luny bez jedinho ntu eleza, poctil jsem kdesi a u dna sv suchozemsk due, e moe je pece jenom podstatn musk zleitost, dokonce mutj ne politika nebo reformovn svta. Sednout do t ern, zpupn osebersk skopky a dt se na moe temnot a mlhy: to kouk, dve, co jsme za chlapky, my mui! To pravda, byl jsem se na to podvat a poklonit se; ale co je to proti lodi Fram! lovk by to do n ani neekl; takov obyejn, nevelk lo je to, pravda, ze solidnho deva a s boky trochu vzepenmi trmy a bevny, aby nco vydrela; kuchyka jako dla, kotelnika pro smch, schody a dvee, aby si v nich kad hlavu narazil; a pak kabinka jako pro dt, a na n napsno Sverdrup; a druh, s prynou, na kter by nemohl nathnout nohy ani n Fra rmek, a na n je napsno Nansen; a tet kajuta, jet o nco krat, a nad n tabulka: Amundsen. A v kad t prkenn sknce na skob koiinov kp a kabtec a boty z tulen ke; je to ctit naftalnem a smutkem. A potom Nansenv, Sverdrupv, Amundsenv sextant a dalekohled a jak se ty navigan nstroje jmenuj; a klet na zuby, chirurgick 26

nky, skalpely, obinadla, malink lkrnika vc toho tam u nen. Tak pozdrav bh a pkn vtm: to jsme zase doma, v domov svho chlapectv. Pamatuje se na Nansena a Svedrupa? Vzpomn si, jak jsi pezimoval s Framem? Bylo to v tatnkov zahrad, kvetly tam jasmny a re; zastelili jsme lednho medvda a vypravili jsme se na sanch vleench psy po ledov plni k severu; avak nepohoda a ledov pomry ns donutily k nvratu. Byl to svzeln nvrat, jen si vzpome; nic platno, musme nazptek, ne nastane polrn noc. Konen se zjevil na obzoru n Fram, i pozdravili jsme jej jsotem Ano, n Fram; nebo patil nm vem toucm klukm svta; nechte to bt, toto je nae lo a mme prvo si tu shnout uctiv a dvrn na kterkoli sextant, svazek lan nebo klet na zuby. Jen tuhle na t kabince je psno Amundsen; to tedy u je jin kapitola, kterou jsme etli jindy a jinak; tady u na nic neshneme dtskm prstem, ale smekneme musk klobouk. (Je tu toti dusno, nebo to dl ten naftaln.) To tady spal mu, kter se jmenoval Amundsen; to musel hodn skrit nohy, kdy tu spal. lovk, kter vidl ob tony. Mu, kter ztratil sebe, kdy letl do takovch pustin zachrnit nkoho, kdo se mu zbyten a okzale pletl do jeho Arktidy. To ovem je jin dobrodrustv, zapsan jet hloubji ne vzpomnky z dtskch knih. A veer, pozd veer u nebylo dnch uitel nedlnch kol, nbr bl severn noc; na Karl Johans Gate vl trochu chladn duch Ibsenv, a domc lid uval sv letn nedle; je to dav njak plecitj neli tamhle ve vdsku, rustiklnj, m dstojn a vbec lidovj; vypad ponkud rozjaen jako nrodov, kte maj nklonnost k pit a politice a pokud se d soudit podle tv, nemus se jich lovk bt.

27

BERGENSK TRA Bergensk horsk tra nle k takzvanm divm techniky. Divy techniky, to jsou zpravidla tunely a viadukty; ale Bergensk tra m tu zvltnost, e tu maj tunely, abych tak ekl, uml, vybudovan nad zem, postaven z trm a prken. Ty tunely jsou tu prost proti lavinm a snhovm zvjm a thnou se na mle a mle cesty hlavn na nejzajmavjch mstech; a kde nejsou tunely, jsou aspo vysok prkenn ohrady; ale trpliv pozorovatel pesto najde tu a tam msta, kde nechal tesa dru, a me chvli asnout nad krsou a vzneenost svta, zatmco projd dalm prkennm tunelem. Avak, abychom brali vci po podku, tento div techniky pijde a nahoe v Ustadalu a podle Ustekveiky; ze zatku si to vlak ene jednak obyejnmi tunely pod zem, jednak zelenm Norskem, lesy a pastvinami, podle ek a jezer; a pod je na se dvat, na devn dvory a bezroh krvy a hory a doly, a pijde Honefoss, proslul svm vodopdem a Trockm v emigraci, a potom sladk dol Sokny, pepkn sv pastviny mezi ernmi lesy, vude po zelench strnch hnd trmov domeky na noikch jako zmek baby jagy a pak najednou vyhrkne Kroderen, jezero Kroderen mezi ulovmi bnmi, na nich sed kudrnat paruka listnatch les; takov to jsou hlavat, obl, pmo se soustrunickm mistrovstvm obrouen hory. Nic naplat, tady se lovk mus dvat na svt geologickma oima; napklad tyhle ulov kupole pod Norefjellem ukazuj, e svt pi svm stvoen nebyl jen tak vychrlen z njak hork kae, ale obrbn s velkou pelivost, brouen a soustruhovn, pilovn a hlazen, a takov ledovec naposledy zlibn a znalecky pejel palcem hory nad Kroderen a byl spokojen s jejich zaoblenm; pravda, dobr je to; a mi nkdo uke druh tak ikovn ledovec! Ale jsou jin hory, kter nebyly soustruhovny, nbr tpny kolmo nebo nap, rozreny ledovmi klny, vrstveny, kladeny na sebe v deskch jako prkna, zasunovny do sebe jako indele,

28

vrsnny, ohbny, lmny nebo ezny; byla to dsn tesaina v ule; ono se ekne geologick vky, ale co prce je na nich vidt! Nechte to bt, ledov obdob, to byla ohromn dlna; jen se podvejte, co emesla se tehdy nadlalo, a jak jsou to divy techniky! A kdo nem pochopen pro kmen, nev mnoho o krse a velik dstojnosti svta. A pak pijde Hallingdal, star selsk dol proslul lidovm umnm; tady se kdysi malovaly slavn hallingdalsk riky, a podnes je vidt, s jakou emeslnou lskou zdej lid roubil sv srubov dvorce z kld silnch jako hrom, sv senky iroce posazen na zkm podstavci z beven, sv starodvn kostely stavn vovit jako devn pagody, sv vyezvan okna, lomenice a sloupky sam krsn, dkladn, starosvtsk prce z bytelnch kmen a foen; a kdo neum ocenit devo, tomu ujde mnoho z jadrn, smoln a lidov krsy svta. Ano, kmen a devo, to je Hallingdal. A lesy, lesy ze samch stor: takov jsou to vysok stromy. A seno v pedlouhch kopkch, stda malch hndch kravek, tc ernohv konci, sam louky, sam hedvbn trva, lut rmen a bl tavolnk, modro zvonek jako nikde, v trmovch oknech rumlkov pelargnie, to je Hallingdal. Zvltn, e snad vude na svt se nejvc vyvinul lidov zvyk vyezvat a malovat a vyvat zrovna v krajinch horskch. J vm, sten je to proto, e se v odlehlch dolch pomrn vc uchovaly star vci po praddech a prabbch; ale aby se nco uchovalo, muselo to dve vzniknout. J myslm, e to dl to devo; dejte klukovi do rukou poleno a zane do nho (nebo kudlu zajist m) vyezvat vruby a zezy, a je z toho jilec mee, socha nebo sloup. Devo se d ezat a malovat barvami, kdeto kmen se hod leda na hradby nebo pravk nhrobn kameny. Lidov umn od architektury a po fujary a dudy se dr deva; proto se dr hor a les; a proto se v Hallingdalu stejn pot srdce lovka jako v Pyrenejch, v Alpch nebo u ns, kde rostou hory. Kamenn je prce

29

prody a devn je stavba lovka: tak to aspo bvalo, pokud panoval na svt pirozen d vc. To tedy je Hallingdal; ale pak pijde Ustadal, a to u je docela jin svt; tady u neije nikdo, jen pednostov stanic a personl horskch hotel; vechno ostatn je kmen a studen jezera a mokvajc tasoviska, jet otskan borovice se dr a kleovit, kiv bza nebo pikren ole; jen tu a tam srubov chalupa se sobmi parohy na lomenici; a pak u jen kamen a plaziv bza, skpina a suchopr; a pak u nen ani kmen, ani jezera, ani vegetace, nbr jenom prkenn tunely a galrie a ohrady proti zvjm; takov je to podivn kraj. A to u jsme docela nahoe, u Finse; je to jen dvanct set metr nad moem, ale ve zdejch severnch pomrech to je jako u ns v njakch tech tiscch metrech vky. Konec ivota. Jezrka, kter nerozmrznou ani v lt; asi jim to nestoj za to. Jazyky vnch ledovc a k samotnm kolejm, blostn firnov pole Hardangerjkelen, zvje podle trati: tomu se tady k ervenec. Tu onde ekaj lid u trati, aby zamvali nemu ivmu, a tudy pojede vlak. Snhov pole, ocelov ed jezera a kamenn sutky; petka hnd trvy, a to je vechno; snad proto je to tak siln a nesmrn, e tu u nen ivot. Nen tu u ivot, ale jet se tu sem tam uiv lid; lovk je houevnat jako ta plaziv arktick vrbika, co dl stbit koberce, kde u ani trva rst neme. Bza, vrba, liejnk a lovk: nic na svt nen vytrvalejho. Nechte m, mm tu co dlat; musm mvat obma rukama na lidi, kte tu ij. A na jin lidi jinch zem taky; vude na svt lovk mus mnoho vydret, jene tady m proti sob jenom ty vn ivly. Pozdrav bh, lid od Ustekvejky, mjte se tu dobe, lid z Molddalu; mte to tu pkn, ijete si tu pohodln svm tvrdm ivotem; co vm je po tom, jak se jinde dlaj djiny? To pozdravujte doma, a sbohem; musm pospchat, nebo u jedeme z kopeka dol; dol mezi skalami, dol nad Flamsdalem a jeho vodopdy, dol k lesm a borovicm, dol na Raundal, kde u 30

zas sedlk komicky krtkou kosinkou sklz sv seno mezi ulovmi balvany; dol mezi lidi a samoty to nm to ubh, kdy jedeme dol! A tady u zase buj nordick hojnost les: borovice vysok jako ve nebo jako limby, borv po kolena a kaprad po ps; a o pr vodopd n zase smrky a jedle jako katedrly; a o nkolik kaskd n jsme u dole mezi kueravmi porosty jeb, ol, vrb a osik; tady jsou ty vegetan hranice tak blzko sebe a tak jasn, e se lovk a podiv, jak pesn tady v Norsku proda dodruje biologick a ekologick zkony vegetan; to asi dl to obecn vzdln. To u jsme docela dole, pr destek metr nad moem; dole u lbeznch jezer mezi kadeavmi hji, mezi ervenmi dvorci a svtlmi loukami; vude nahoe ulov bn s blmi psy vnho snhu inu, pkn to je; jen by chtl lovk vdt, jak to vypad na druh stran tch hor. A tady to zk zelen jezero, to u je mosk fjord: kolm skly a mezi nimi hladk a bezedn vodika; je to kouzeln smutn a straliv intimn; jenome to na prvn pohled vypad nadobro neskuten. lovk si mus dlouho na fjordy zvykat, ne je zane brt jako holou a dokonce tvrdou skutenost. Tamhle kousek v, myslm v Sognefjordu, musej lid pes den pivazovat dti na provaz, aby jim nespadly z tch kolmch stn do moe. To byste ani nevili, kde vude lid ij. Chvlabohu, u pijde Bergen; to je divn, jak prce je dvat se. U jen zamhouit oi a nevidt nic; jen jet tady tu sklu a rybovu chatu, a nic dl; dobrou noc, a mjte m rdi. Jen jet, pravda, pr tch kolmch hor; a ta dvata na ndranm pern, kter tu jakoto na jedinm rovnm mst v celm kraji konaj sv podveern korzo asi tady dvata nepivazuj na provaz; a te u opravdu nechci nic vidt. Jen, pravda, tady ten kousek fjordu, tu psnou sklu a dost. A to zelen dol s jezerem a lidmi, a hory a nebe Co nen nikde konec cesty a dvn? Ale ano, konec cesty; jenome nen konce severnmu dni.

31

BERGEN lovka pot, kdy shled, e knihy nelhou. O Bergenu je psno, e tam asto pr; a prelo tam vskutku, a to pleskalo. A je psno, e nad nm se ty sedm horskch heben; j spotal jenom ti, nebo ostatn byly v mracch, ale vm, e jich je sedm; Norov jsou poctivci a nebudou chtt cizinci namluvit nco, co nen svat pravda. Proto potvrzuji, e Bergen je star a slavn msto hanzovn; po t hanze tu jet zbv Nmeck nbe neboli Tyskebrygge se starmi prkennmi domeky; a Hanzovn muzeum, kde se uchovaly truhly, do kterch hanzovn kupci zamykali na noc un a psae, aby se netoulali a aby jim nebylo zima; a star obchodn domy, zborcen jako harmonika, s vysunutm vikem, do kterho se po kladkch vytahovalo zbo pmo z lodi. A pak je tam ryb trh, pchnouc nepamtnou rybinou a pln modrch a stbrnch ryb; a star uliky z prkennch, ble natench, tuze milch domk; ale tch u mnoho shoelo, a nsledkem toho Bergen vypad vtinou jako msto modern a blahobytn. A je tam star kostel Tyskekirken, do kterho se plat vstupn; ale stoj to za to, nebo uvnit je pkn gotick olt a star votivn obrazy, znzorujc poetn a dobe iven kupeck rodiny; a nadto se tam zrovna kon svatba, zrzav nmonk si bere pihovatou dvku, je panensky ple, zatmco je sezdv mlad pastor, vypadajc jako rekordman ve skoku na lych; t pbuzn, dlem v hedvb, dlem ve smokingch s frakovmi kravatami, dojat a slavnostn slz; a tak lovk mimo nadn pijde na sv penze. A jet je v Bergenu Hakonova korunovan s a Rosenkrantzova v; a zrovna pod nimi kotv lo, kter ns poveze na Trondheim. Pozdrav bh, lodiko; u jsme tady.

32

A PO NIDAROS Pravda, byla to pkn lo; byl to zbrusu nov potovn parnk se vm pohodlm, jeho si me pt skromn lidsk srdce; cel malr byl jenom v nkladu, kter ta lo vezla na sever. Tm nemnm zel, mouku a takov vci, kter jsme naloili pod Bergenhusem; ale hor to bylo s nkladem duchovnm, jen pozstval z hromadn vpravy jaksi americk crkve nebo kesansk spolenosti, kter jela nkam na Nordkapp; neodvil jsem se zeptat se jich, co vlastn jsou, z obavy, aby m neobrtili na svou vru. Nevm tedy pesn, emu ta americk crkev u; pokud bylo mono zjistit, to 1. hz s bujarm povykem lanov krouky na kolky nebo hon po palub takov devn kotoue, kter se pletou ostatnm cestujcm mezi nohy, m se ta svat obec vtzn a nadobro zmocnila cel lodn pd, jet ne jsme zvedli kotvy; 2. s ohromujc drunost a ivost zapd hovory jednak mezi sebou, jednak s druhmi pasary; nsledkem toho rzem opanovala celou lodn z se vemi sedtky a lehtky, je ostatn hned obloila svmi lami, romny, biblemi a takami na znamen svho trvalho uvn a vydrenho vlastnictv; 3. zpv u stolu kesansk vlen psn, take zatlaila ns ostatn, neorganizovanou a slabou meninu, i z lodn jdelny; 4. dv dohromady sam spoleensk hry, tance, zbavy, hromadn zpv, pobonosti a jin radovnky; nejsp pstuje jaksi radostn kesanstv a bez oddechu kolem sebe nevinn a bohulib vesel ducha; km vm, bylo to dsn; 5. horliv provozuje innou lsku k blinmu, ujmajc se lid stiench moskou nemoc, ps, novomanel, dtek, nmonk, domorodc i cizinc hlavn tm, e je oslovuje a povzbuzuje, e na n bode pokikuje, zdrav je, usmv se na n a vbec je ohrouje samou pvtivost; i nezbylo nm ostatnm ne se zabarikdovat v kabinch a tam se tie a urputn rouhat. Bh bu milostiv na dui! Je to tu vlastn krsn; jen se podvej, ten tich a svtl fjord mezi skalami Nord-Hordlandu a ulovmi behy holch ostrov; jen se

33

podvej, ten zpad slunce vlhce a rov rozlit po celm nebi, po irm moi, mezi horami, je mln a indigov modraj; a ta rybsk lo, co ns pzran mj se svm ervenm svtlkem, boe, jak je to krsn! A svat obec poala v boskm veeru meet duchovn hymnu. Zd se, e pijm za sv leny hlavn dmy jistho vku; po pravd eeno, byly to sp bby jako kyrysnci, krom nkolika vetchch, dmajcch, vcemn stoletch staenek; potom edestilet otek v suknce nad kolnka a v dtskm klobouku, jedna dma s kobyl tv, jedna s ndechem lupusu a jedna bez npadn tlesn vady; hlouek vdov rznch vkovch stup od nabarvench vlas a po stbrn ediny; jeden pn s vevermi zuby a jeden letit, drobn ipera, podobn suen protce a trpc patrn na jtra; skupina starch dvek celkem staten nesoucch svj stav; zkrtka vypadalo to jako obyejn dobroinn spolek, ale nemlo by jich bt tolik pohromad; to prost pobuuje. A nemli by zpvat ke cti a oslav Stvoitele. Nebo aspo tady ne. Kdyby jim nkdo ekl, koukejte na Jeho dlo a slvu Jeho a drte ty zobky Te crkev dozpvala a rozhldla se kolem. Dma s kobyl tv si nasadila skipec. Isnt it nice? Wonderful! A co budeme hrt te? Prost nezmai; to je asn, jakou slu lidskm dum dodv vra! Takhle to dl nepjde; pojme ty americk svat nahzet do moe; nebo pojme se aspo rouhat tm devnm kotoum, co postrkuj po palub; j vm, je to tk hch, ale a je aspo njak zbava! A pojme se napt, aby do ns vstoupil zl duch vzpoury; a pak, iroce rozkroeni a utahujce sv opasky, kopneme do tch jejich kotou a rozmetme jejich krouky: Jdte spat, svat! Tady jsou lid, kte maj njak del zen s veerem, moem, oblohou, mlenm a tak dle; koukejte mazat, nebo se nco stane. Ale nestalo se nic, nebo na norskch lodch se neprodv alkohol. 34

Byl to patrn zzrak. Amerit svat zrovna chtli nat novou hymnu, a jejich duchovn past byl to obtloustl agent se spsou, hubu ml jako lejf a jako odznak sv duchovn hodnosti nosil bimbajc se kek asi tam, kde obyejn lid maj ledviny , tedy tento duchovn past nafoukl na palce ko; a ta nejtlust svat vylezla na pdium, sedla si na bedniku s amplinem, zavela oi a otevela sta, aby pla; v tu chvli j pod suknmi spustil iniv a svrchovan svtsk foxtrot. Ctihodn dma vyskoila, jako by si sedla na eavou plotnu; ale duchovn past se ukzal velkm muem; prost zastril ko do kapsy u kalhot a zatleskal. Well, let us dance! A vzal k tanci dmu s lupusem. Rno na irm moi; to asi plujeme kolem vbku Stattland; tady v otevenm Sildegapetu to vdycky drobet houp. Je to taky hned vidt; nkolik lid na palub ile a bez nmahy zvrac, zatmco jin s tm maj zoufal pote. Crkev zstala v kabinch; asi se modl. Jen se podvej, nen-li to krsa: to ed moe s blmi hebeny vln; a po prav ruce hol, zubat, svalnat beh Norska; a ti kic rackov, jak se plavn nesou na dlouhch vlnch vtru. Me se dvat do zven kln vody; je zelen jako skalice zelen, jako malachit, jako ledovec nebo co; a zuiv zpnn do bla, vrouben ornamenty pny, koukej, ta cesta za nmi, znaen pnou a po obzor; a jak to hz tou rybskou brkou, stoj na n lovk a mv na nai lo tlapami jako polrn medvd Hallo, hulk duchovn past a mv na nj epic; zejm to in jmnem sv crkve, Spojench stt a kesanskho svta vbec. U je zase fjord seven skalami z obou stran; voda se ztiila, je milostn hladk a ziv; crkev vystupuje na palubu a rozdv smvy. A fine day! How beautiful! Wonderful, isnt it? Oveky se zabalily do pld a obsadily veker sedtka; nae si na to vzaly brejle a poaly st romny a jin svat knihy, horliv klepajce o svch ptelch v Americe. Duchovn past je obchz, bode poplcv staenky a hlahol; zd se, e vbec pevzal na lodi velen. Co dlat, jsme vichni vydni vanc jeho lidumilnmu psoben; ten chlap ns jet spas, nevysadme-li ho nsilm na 35

njakm pustm ostrvku. Spojil bych se na to s nkolika mui, ke kterm mm dvru; je to jeden norsk novomanel, kter si prv vzal chudou, hezkou a chromou dvku; jeden pn, kter vypad jako italsk hrab a jede s krsnou ernou pan; jeden podvodnk v texaskm klobouku a khaki koili, kter vn sed u piva a vypravuje lidem o ivot kovboj, zlatokop nebo lovc koiin; zkrtka bylo by ns na to dost, ale nememe se jaksi smluvit, protoe se na lodi nedostane nic podnho k pit. Ikke alkohol, to je ta bda. Konen lo pistv v Alesundu; je to pkn, vt pstav dn pchnouc rybinou. Americk past organizuje vpd sv crkve do Alesundu; a my druz, my se podvme, co se tu dostane koupit. Pravda, v kadm druhm obchod prodvaj mnohoslibn lhve, na kterch je psno, e to je rumov nebo ananasov nebo punov extrakt; ale dn alkohol nemaj. Ikke alkohol, kaj rozhazujce rukama. Coe, ikke alkohol? A co tu tedy pij staten nmonci? Ikke alkohol, opakuj a kr s politovnm rameny. Divn msto, ten Alesund. Dobr, nechte si to; vak my pojedeme do Molde. Molde je pr msto kvt; to by bylo, aby se tam nedostalo nco koupit! Tak tedy Molde; pkn msto, a maj tam na druh stran Romsdalsfjordu krsn piat hory; a zahrdky pln r a ostroek; a devn kostel, ale tam u vnikl americk past a zaal kzat. Kvetouc msto, pravda; ale ikke alkohol. Sorry, povd prodava, ale tady se dn alkohol nedostane; tady nemme vinmonopolet. Dobr, nechte si to; vak my se te na lo nevrtme, a si tam ta crkev zatm d, jak chce; a obrt na vru teba kapitna nebo styrmana i s mustvem; pojedeme tady pes ty hory na Gjemnes a tam se nkde zase nalodme. Auto u zatroubilo, zahrkalo, a najednou stop; do vozu se cpe duchovn past se temi ovekami a sedl si nm vcemn na kln. A te meme jet, prohlsil bode; nae poal pokikovat na dti v Molde, mst kvt: Hallo, hallo! Do you speak English? No? No? No! A ty tam, ty um anglicky? Ne? Nu tak mluv, chlape! Copak neum anglicky? Apotol z Massachusetts to neme ani pochopit, i obrac se na mne: But you 36

speak English, yes? No? No? A odkud to jste? Z Prahy? Yes, Prague. I was in Prague. Very nice. Moc pkn msto. Wonderful. To jsme jeli ronsdalskou rivirou podle Fannefjordu; krsn msto, modr fjord, hory jako v Alpch; boe, chtl bych to vidt, ale past se pod vrt a nakln k ovekm. Vude tu jsou farmy na stbrn liky, a rybi tu su tresky rovnou na zdch chalup, to jsem jet nevidl; mus to bt tk ivot, kdy si lovk pomysl, jak takov treska smrd. Zatm past rozvj sv nzory o vchov dt nebo o em; oveky kvaj hlavami a s obdivem pit yes, indeed a how true; potom si duchovn vdce narazil hlavu o stechu auta a ztratil e; i podval se oknem na ulov hory Lovely, isnt it? Wonderful! Well, o em jsme to mluvili Jelo se lesem a dolem, po detiv planin smutn jako konec svta, pod snhem hor, podle rybskch ddin; nenavn past zatm zur o tom, co by pan Jacksonov nemla dlat. How true! Yes. Indeed. A tahle smutn voda, to je asi Tingvollfjord, a tahle vesel voda, to je snad Batnfjord; a duchovn rdce probr angnu, rakovinu a jin ppady; to jsou sam mravn choroby, tvrd; jen mravn, ano. Yes. Right. Isnt it so? Konen Gjemnes, pstaveek jako dla, ti lid tu ekaj na motorku do Kristiansundu; nahoe snh na zelench bnch hor, dole zelen voda pln hndch chaluh; je to jako zlat a zal vzorek na zelenm broktu. Do you speak English? hlahol duchovn past a shromd kolem sebe ty ti ekajc; nerozumj mu a ocitaj se v agnii rozpak, ale to mu nevad; plc je po zdech a mluv vesele dl. Dobrk, jen co je pravda. A pak pijela motorka, co tady po fjordu rozv lidi. Apotol nalodil svou crkev a te hled, koho by oslovil. Crkev obsadila vechno, na em se dalo sedt, a jala se piln tbetat; i byl kolem pkn fjord, a byl tm veer; hory dmaly parou ze spadlho det, sklenula se duha, voda zezltla a hedvbn zrcadlila modrav 37

skly; zdola pulsuje roub lodi a oviln hlas pastv. Zvltn, tam uvnit fjordu bylo vechno tak poehnan zelen, jako zahrada; m bl k moi, tm holej skly, a nen nic ne hol kmen, tu a tam rybsk chata, a na edch balvanech jaksi velk de; to asi je na solen tresek. Ani stromeku nikde, jen zahndl upiny trvy mezi balvany; tady zem ned lovku nic ne tu sklu, aby na n suil sv ryby. Pkn poas, ech? co? provolv past. Yes, lovely. Wonderful. A tohle je Kristiansund, metropol tresek, chcete-li to vdt; devn msto, sam obchodn dm, sam vik na zbo; ed, zelen, erven domky nahlouen kolem pstavu; a na hebenu kad stechy sam racek, jakiv jsem nevidl pohromad tolik rack; snad tu konaj njak duchovn cvien. Tak tady musme zptky na nai lo; ale dostali jsme prstek, povezeme fotbalisty z Kristiansundu na zpas s Trondheimem; cel msto doprovz sv hrdiny k lodi. Ba i mstn psi se sebhli a vrt naden ocasy. Duchovn past z, nebo m rd davy; nakln se bichem pes zbradl a obtuje vldnm pokikovnm zdej psy. Co m takov pes dlat? Svs ocas a zmiz. A tu ten velk mu srden oslovuje mstn lid. Do you speak English? Yes? No? Pkn poas, co? Hahaha! Zav roub, lo odr od pstavu; cel Kristiansund mv klobouky a zdrav sv nrodn hrdiny trojnsobnm volnm slvy nebo eho. Duchovn past to epic a dkuje za hold Kristiansundu jmnem Ameriky a celho vzdlanho lidstva. Prosm vs, styrmane, kde se tady v Norsku dostane kapka alkoholu? Dejme tomu, e potebuju zapt zlost, utopit erva, napt se na kur nebo tak; ned se nic dlat? Ned, pane; tady je svat pobe. Od Bergenu a po Trondheim ikke alkohol. A v Trondheimu je vinmonopolet, potom v Bodo, Narviku a Troms; tam dostanete koupit, co chcete. Ale tady ne, ekl 38

styrman melancholicky; tady bydl sam svat lid. U ns je sic na lh sttn monopol, ale kad msto si me samo odhlasovat, sm-li tam vinmonopolet prodvat nebo ne. Tady se dv pvalo, pane, mvl styrman rukou. Ale v Trondheimu je to dobr. V Trondheimu [* Trondheim, pvodn Nidaros, pozdji Trondhjem, po zruen unie se vdskem opt Nidaros, nyn vak bu Trondhjem, anebo Trondheim, podle toho, mluvte-li landsmalem nebo riksmlem; msto znan a bohat, se starm pstavem na ece Nid, dvma * hlavnmi ulicemi, kter se jmenuj Munkegate a Kongensgate, krlovskm sdlem, kter se nazv Stiftsgrd a je pr nejvt devnou stavbou Norska, slavnou ** katedrlou a *** vinmonopoletem (hned u pstavu, abyste to nali). Vinmonopolet je oteven od jedencti dopoledne do pti odpoledne, kdeto nidarosk dm aduje jenom od dvancti do dvou. Sem tedy (toti do toho dmu) putovala hrdinka pan Sigridy Undsetov, Kristina, dcera Vavincova; podnes je to krsn chrm, akoli je pietn restaurovn. Dle je tu velik zednsk dm, ale ten je ve vech vtch severskch mstech. Kvetouc obchod s rybami, dvm a anglickmi detektivkami.] jsme z t lodi v noci uprchli. Jak km, byla to dobr a nov lo; cel malr byl jenom v tom nkladu, kter vezla.

NA HKONU ADALSTEINU Tuto lo jmenuju plnm jmnem, pedn proto, e si to zaslou, a za druh proto, e u asi nikoho z vs nepoveze; letos, chudk, slouila doprav lid naposled. Pijde o svj kuck salnek a sv kabinky, a bude jenom vozit uhl do Svolvaeru nebo Hammerfestu; to je ta pomjivost. Po pravd eeno, prvn dojem na trondheimskm molu nebyl zrovna skvl; prv nakldali do Hakona cihly, jeb straliv rachotil; a ta lo, koukm, je jaksi npadn mal, men ne

39

Primtor Dittrich u ns na Vltav. Touhle lodikou e se jede na Severn mys? Stl tam nad tmi cihlami velik, hrozn mil a tlust pn s rukama v kapsch. Pane kapitne, povd mu zkostliv duika, kter m provz jednak na cest ivotem, jednak na plavb na Sever. Pane kapitne, ta lo je njak mal, ne? Kaptein zazil. Jaaa, zabroukal uznale. Docela mal lo, pan. Docela tuln. tuln, to je pravda; zrovna do n nakldaj pytle s cementem. A, pane kapitne, nen ta lo drobet star? Ne-e-ei, chlchol kapitn. Docela nov lo. pln renovovan. A kdy ji renovovali? Kapitn se maliko zamyslil. Devatenctsetdva, povd. To je dobr lo. A jak je vbec star? Ja, vdechl kaptein. Dvaaedest let, pan. zkostliv pozemn duika jenom zamrkala. A to unese tolik cihel a cementu? Nepotop se? Ne-e-ei, ujistil kaptein. My jet nalome ti sta pytl mouky. A co tyhle vechny bedny? Jaa. Vechno nalome, til kaptein dui v zkostech. A jet vezmeme dv st tun balastu. Ja. Pro? Aby se lo nepekotila, pan. Copak se lo me pekotit? Neei. A me se srazit s jinou? Neei. Leda by byla mlha. A bv tady v lt mlha? O ja. Mlha, to nkdy pijde. Jaa. Kaptein pvtiv mrk modrma okama pod dlouhmi ttkami obo; myslm, e ty

40

ttky nos, aby si nemusil pikldat nad oi dla, kdy vyhl njak to skal. A to jezdte jenom v lt, e? Neei. V zim taky. Kadch trnct dn nahoru a zptky. A jak jste dlouho doma? Dva dni. Padest dn za rok. To je hrozn, trne soucitn due. Padest dn! A nen vm smutno? Neei. Docela dobr je to. Ja. V zim, to dn pasary nemme; to bv na lodi takhle tlust ledu, e se mus pod osekvat. Ja. Aby to neklouzalo? Neei. Aby se lo nepotopila. Ja, vdechl kaptein uspokojen. Moc dobr lo. Bude se vm na n lbit. Kapitne, hlsm, e se nm na n lbit bude; je to tu opravdu docela tuln; palubiky jako dla, pr proutnch keslek a dost, dn humbuk; kuck salnek ze zelenho plye, nco mezi bordlkem z osmdestch let a ekrnikou prvn tdy na venkovskm ndra; spisesaal z ervenho plye a tucet kabinek s psluenstvm: dvma lky v podob ehlicch prken, dvma zchrannmi psy jmnem livbelt a dvma blivtky na moskou nemoc. Sedt se na tch ehlicch prknech ned, maj elezn zbradl, aby lovk nevypadl, kdy se lo houpe; polt pod hlavu huben jako dtsk plnka, ale msto nho se d zchrann ps, a je to dobr. Msto nafoukanch stewart jedna majdav babika a jedna patn naladn teta; prost tady se me lovk ctit jako doma. Zrovna nad hlavou rachot rumpl; nejdv to trochu ru, ale lovk si zvykne; aspo v, co se na lodi dl. Ono to ramot jinak, kdy se nakld mouka, a jinak, kdy to jsou cihly; lovk by nevil, co se toho do takov lodi vejde. Je plnoc, a Hakon Adalstein jet nakld pytle a bedny v trondheimskm pstavu; u zatroubil podruh a potet, u roub to zan vait, Hakon se otsl, zapraskal a poal plout. Tak

41

astnou cestu a dobrou noc; teprve te to zan chutnat jako cesta na sever. Vstvej! Sly, vstvej! Co je? Vdy nm sem tee voda! Ale netee. Tee! Stk sem oknem! M. Coe? Nic. km m. Tak prosm t, dlej nco! Pro? Protoe sem tee voda! Utopme se! M. Proboha, tak nespi a J nespm. enat lovk se posad a hmat po vypinai. Co je? Voda sem tee! Oknem! Oknem? M. To se zave a je to. Tak je zavi a nekej m. M. enat lovk se zved ze ehlicho prkna, peleze zbradlko a jde zavt oknko. Venku je bl den a ir moe s blmi hebnky vln Koukejme, ikke fjord! Proto ono to trochu A kruci, bru enat lovk. Co je? Ale, stk sem oknem! M. To ti m polilo Tak zavi okno a je to. enat lovk tie sakruje a zkou zavt oknko; ale na ty rouby by tu ml bt francouzsk kl. A hergot! Co m? J u jsem cel mokr! Brr. 42

Pro? Tee sem voda! Ale ne. Tee! Stk oknem! M. Konen je oknko zaroubovno; pravda, prsty si lovk div nevyvrtil, a mokr je jako slaneek. Honem zas pod deku a ustlat si pod hlavou zchrann ps Agonizujc zastenn. Co je? Lo se houpe!! M. J dostanu moskou nemoc! Ale ne. Vdy se ta lo houpe! Nehoupe. Dsn se hz! M. Ty nect, jak se hz? Vbec ne. Pravda, houpe se, ale ensk nemus vecko vdt. A je to vlastn skoro pjemn; stoup to s lovkem pkn nahoru, pak to chvilinku vh, lo zaprask a zas to jde plavn dol; a te se to zved pod hlavou Jet to nect? Ani dost mlo. To je divn, kdy lovk najednou vid sv vlastn nohy v neli hlavu; vypadaj tak njak nezvykle. A nememe se potopit? Ne-e-ei. Prosm t, otevi to okno, nebo se udusm! enat lovk slz ze svho ehlicho prkna a otvr zase oknko. Me si pitom na tch roubech vyvrtit prsty, ale to u je jedno. A kruci, ujede mu najednou. Je ti taky patn? pt se slab a soucitn hlas. Ne, ale stk to oknem. U je tu zase vody 43

Chvli je ticho, a na tk vzdechy. A je tady hloubka? ozve se ustaran hlas. Je. Nkde a patnct set metr. Jak to v? etl jsem to nkde. Kristepane! Patnct set metr! Vzdechy zeslily. Jak me spt, kdy je tady patnct set metr hloubky! Pro bych neml spt? Ty pece neum plavat! Umm. Ale tady by ses urit utopil, na takov hloubce! Pi pti metrech hloubky bych se utopil taky. Ale ne tak rychle! Je slyet tich evel, jako kdy se nkdo modl. A nememe nkde vystoupit? Ne-e-ei. Copak nect, jak se ta lo hz? Jaa. To je dsn boue, e? M. Te se Hakon krsn vyhoupl do ve a tce zapraskal. Na chodb drn zvoneky z kabin; aha, nkomu se udlalo nanic. Je st pt rno, a tohle oteven moe, Folda se mu k, mme ped sebou a skoro po Rorvik. Pkn nadlen. Vzdechy na sousednm lku houstnou, u je to skoro stenn. A najednou ticho. Starostliv enat lovk honem vstv podvat se, co se stalo. Nic. Sp, jako by ji do vody hodil. Ono to houpn na mal lodi vlastn uspv. Jako kolbka. Jiskrn rno, a jet pod oteven moe; u to houpe m, ale jet pod jaksi nu, lovk od sndan radji utee; ono je na vzduchu lp. Na palub stoj rozkroen kaptein a spokojen z. Kaptein, dnes k rnu bylo drobtko drsn moe, e? Ne-e-ei. Docela tich. Ale u tu jsou zase ostrovy; tohle jsou myslm ostrovy Duunovch ryb; hol a obl skly, jen trochu popren zelen. 44

Stran samoty jsou tady; svalnat, zavalit ostrvky, a na nich jedin domek; jen lun a moe, a vc u nic; ani strom, ani soused, nic; jen skla, lovk a ryby. Tady lovk nemus vlit, aby byl hrdinou; sta, e se iv. Rrvik, prvn msteko na ostrovech; asi dvacet devnch domek, z toho ti hotely, deset kavren a jedna redakce mstnho listu; je tam asi dvacet strom a nesmrn mnoho strak. Vezli jsme tam mouku a navzali vrn ptelstv s jednm tamnm psem; kdybyste tam nhodou jeli, tedy je to kokrpanl a pat nejsp k tamn radiostanici. Kolem msteka, to u je takov pustinka; jen kameny, plaziv vrbika a ves; ale nen to vlastn ves, nbr Empetrum nigrum ili icha, a m ern, fdn natrpkl bobulky, podobn naim borvkm. Pase se tam bezroh bek a zoufale bu, trochu jako lo, kter chce vyplout; j se mu nedivm. Co nen skla, je raelina skoro bezedn; vude ji tady kopou a su ve vysokch kupch; tak to jsou ty ern jehlany, kter jsem vidl na ostrovech hdaje marn, co to je. Z t raeliny co chvli vykopou cel star kmeny a ern paezy; tady vude bval les, ale tomu u bude mnoho tisc let; boe, jak ten as utk! Hakon Adalstein bu jako pivzan bek; nunu, u jdeme. A kdybyste nm ujeli a nechali ns tady, nu co, taky bych si zvykl; psal bych lnky do zdejch Avisen a chodil bych na prochzky do lesa ped mnoha tisci lety. O em bych psal? Inu, takov aktuality, hlavn o nekonenosti, o poslednch tisciletch a o tom, co je novho mezi trolly; a nrody pr kdesi zbroj a stlej do sebe, ale to snad nebude pravda; my pece, my lid z Rorviku a z celho okresu Vikna, vme, e si lovk lovka v a je rd, e m dobrho souseda. A byl tu Hakon Adalstein, docela nov a tuln lo; vezl ticet cizinc z rznch nrod, ale nebyli ozbrojeni a nevlili mezi sebou, nbr pokojn kupovali pohlednice a chovali se vbec jako vzdlan lid. Ve dvanct hodin zvedl Hakon kotvy a vydal se na dal vzkumnou polrn vpravu, hodlaje proniknout a do Bodo nebo dokonce na Lofoten. Pejeme staten lodi astnou cestu! 45

To dl, a pozor na ledovce; tady vude byly, je tomu sotva pr set tisc let; a vude nechaly otisky svch mocnch prst. Tady jim me odkoukat jejich pracovn metodu: takov ledovec brous ty nejvt hory do pkrch hrot a v, kdeto ty men okrouh do kulata nebo je okrj do ostrch heben. A kde dostal do prce podn masv, vyhrnul si na to rukvy a te drtil, omlal, vykruoval a piloval, a vymlel hlubok kotel mezi temeny hor; dr vyhzel a vyvalil ven jako mornu, v kotli udlal jezrko a z nho povsil dol vodopd, a bylo to. Je to vlastn docela prost a napod jednostejn, ale lovk se neme nikdy dost vynadvat, jak je to krsn a siln dlno. To je to cel: i lovk by ml velik a nejvt vci vybrousit do ve a pkrosti, a mal vci vldn zaoblit. Je tam napklad ostrov, Leka se jmenuje, a na nm je zkamenl panna, kterou pronsledoval svou lskou obr Hestmannen; nco na tom bude, protoe se ten obr podnes zachoval na ostrov Hestmannoy; je rovn zkamenl a m i s konm 568 metr. Ale jsou tam i jin skly, na kterch je vidt, e to jsou vlastn ulov kry, kter se pes sebe sunuly; musela to bt tehdy pohnut doba. Je tam tak na ostrov Torgetu skaln hora jmnem Torghatten, kter je uprosted skrznaskrz provrtna ohromnou drou nebo chodbou; je to dlouh a vysok jako gotick katedrla; j tam byl, a myslm, e to prvotn byla skaln rozsedlina, do kter se sesul vrchol hory a udlal strop; ale je-li o vzniku Torghattenu jin bje, teba e to udlali obi, me to bt tak pravda a j se poddm. Na ostrov Torgetu ije asi tucet lid; iv se vesms prodejem klikvy, limondy, pohlednic a moskch jezk; jedna dvka, rovn a nehybn jako devn socha, dokonce prodvala jednu jedinou ervenou riku; asi je to tady ta nejvt vzcnost. Mimoto je z t skaln chodby krsn vhled na ob strany Torghattenu: oplov moe a v nm modr ostrvky Nespadne na ns ta skla? pt se zkostliv due. Ne-e-ei. To jet vydr pr tisc let. Tak prosm t, poj odtud! Honem! 46

A pak je Brnnysund a msteko Bronnoy, obvan hlavn suenmi treskami. Su se na dlouhch, vysokch plotech a pchnou tie a s nordickou houevnatost. Vbec tady nahoe je svt udln u jenom z balvan, tresek a moe. Blme se k polrnmu kruhu.

ZA POLRNM KRUHEM T noci, j nevm: snad se mi to jen zdlo, e jsem nkolikrt vstal a dval se tm kulatm oknkem v kabin ven; a vidl jsem krajinu na Msci. To nebyly skuten hory a skly, co se jeily nad perleovm moem; takov to byly divn a hrozn tvary; nejsp se mi to jen zdlo. Asi jsem spal, a zatm jsme slavn troubce pejeli polrn kruh; slyel jsem Hakona troubit, ale nevstal jsem; myslel jsem, e to nic nen, e jenom toneme nebo volme o pomoc i co. A rno jsme u byli za polrnm kruhem; nedalo se nic dlat; jsme prost v polrn oblasti, ani bychom tu skutenost nleit pozdravili. Po cel ivot se lovk tlue a tsn v mrnm zempisnm psmu jako ptk v kleci, a pak zasp chvli, kdy pekro jeho hranice. Po pravd eeno, prvn pohled na polrn oblast je tk zklamn. Tohle e je polrn konina? To nen poctiv hra; vdy takhle zelen a uten kraj jsme nevidli od Molde: dole tverce polek, vude hust rozseto lidskch domk, nad tm chlumy a bn kadeav zelenm porostem, a nad tm Styrman, co je to stran modr, co tamhle vis z tch hor? Dobrck polrn medvd z Tromso, kter tu slou jako kormidelnk, povd: Ja, to je Svartisen. Aha, tak to je Svartisen; a co to vlastn je, ten Svartisen? Vypad to skoro jako ledovec, ale je to naprosto nemon modr; a ledovec by snad nemohl jt a tak dol, rovnou mezi ty zelen hjeky

47

Zblzka je to opravdu bezov hj s kozky a kemeky, roste tu sam icha s ernmi bobulkami a plaziv jalovec a dryatka, vstava skvrnit a zlat starek; a pak je hol morna hnd suti, a potom skuten ledovec, visc skoro a k moi: ohromn jazyk skelnho ledu, vyplazen z firnovch pol nahoe mezi tty hor, tlust na dvacet metr, sam ledov balvany, propasti a lity; a to vecko je modr jako molka, jako modr skalice, jako ultramarn; abyste vdli, proto se to jmenuje ern led, e je to tak modr, a oi bol; dole to m sin jezrko mezi tyrkysovmi krami ledu Necho k tomu tak blzko, vol zkostn manelsk hlas, aby se to na tebe neutrhlo! Slunce heje, v ledovci rachot trhliny; zrovna u paty modrho ledu sladce kvete rov silnka. km vm, svt je stran nepravdpodobn; a si nkdy vzpomenu na vechno, co jsem vidl, nebudu vit, e to byla skutenost. Jet tst, e jsme to vidli te; pr toho ledovce pod ubv, za dvacet tisc let snad bude po nm, kal styrman; ale doufejme, e do t doby pijde nov glaciln obdob. Tam nahoe pr m ten ledovec pt set tverench kilometr; to si na nj musm shnout prstem pt set kilometr, to u stoj za to. Teprve zdlky je vidt, jak je to rozshl: ve hor, a za nimi to bl a modr, to je Svartisen; a tamten heben, to je taky Svartisen a tamto, co se tak prudce leskne, to je pod jet Svartisen. A pijede se na zelen ostrovy, Grony se to jmenuje; trva po ps, bujn a lbezn park vrb, ol a osik, na balvanech si hraj lasiky; prost typick polrn krajina. Nad milmi ostrvky, chundelatmi jako zelen berani, modrav heben hor, a za nm kovov se lesknouc ps: to je pod a pod Svartisen. Jak je tomu dvno, co se ek uil: Severn Evropu oblv tepl Golfsk proud, vznikajc v Mexickm zlivu. Pedstavoval si to tehdy jako mocn proudn, kter un k polrnm behm papou pra, kokosov oechy a bhv co jet. Nen tu sice kokosovch oech, ale jinak na vci nco bude, a j nyn vm, e severn Evropu oblv tepl Golfsk proud nebo njak jin 48

stedn topen. Tady v Helgelandu se mu patrn zvl zalbilo, i proud si to pomalu mezi zelenmi behy a teple, tm dojat dch. Jinde, jako v Glomfjordu, kam jsme vezli mouku a zel lidem z elektrrny, dokonce taj dech; proto je tam voda tak tich. Je na svt mlo mst tak divnch a zamlklch jako nejzaz dno hlubok kapsy, kter se jmenuje fjord. Je to obyejn docela zk a seven mezi kolmmi skalami; je to stejn konec svta jako posledn vbek zem v irm moi; je to posledn vbek schdnho moe uprosted ir, drsn a celkem pust zem. Jet se na kousku skly pod vodopdem zachyt turbna, postav se dka domek, a to je vechno; to ostatn je hol a kolm skaln draprie, majesttn zasen a zrcadlc se v zelen vod. Bl k moi si takov fjord udl kousek behu; a u tam je lidsk polko, chalupa a iroce rozhozen selsk vesnice; de to z n mrem, senem a treskami, nebo tady se tresmi kostmi mrv pda. Chvlabohu, na Hkonu Adalsteinu se neveze dn crkev nebo jin hromadn vprava; je to skuten tuln lo. A to jinde ve svt vypad jakkoliv, tady jsme vichni zstali hrstkou pynch individualit bez vdce nebo paste; je to na ns taky vidt; s nmi lidmi je to k vydren, jen pokud jsme jedinci. Je tu jeden norsk doktor s pan, krsn a ti lid; a jin Nor s obom mohutnm jako vever ocas, a mlad nmeck nakladatel, pipomnajc Ferdinanda Peroutku, a jeho mlad pan, vcarka; a nmeck profesor hudby, tlust, kudrnat a vbec prmovn, a jet jeden norsk doktor, vesms lid slun a znal svta, kte se na tu cestu dobe zsobili v trondheimskm vinmonopoletu. Potom jet jeden prek Nmc, splaench a vychrtlch lidiek s brejlemi; pn pod pobh po palub a fotografuje vpravo a vlevo s rychlost strojn puky, zatmco jeho pan pobh za nm a zjiuje podle mapy a prvodce, jak se ta hora jmenuje; nyn je, chudk, o pldruh rovnobky pozadu; a pijedeme na Nordkapp a ona doraz na map jenom po Gibostad, bude z toho asi rodinn kravl. Dle dv star, kehouk dmy; nevm, co chtj na Nordkappu, ale star dmy jsou dnes prost vude; a jednou plukovnk Etherton nebo kdo vyleze na 49

vrcholek Everestu, najde tam jist dv nebo ti star dmy. A jet jeden norsk doktor, ale ten jede dom, a k Hammerfestu; je to mlad vdovec s pknm nuntkem a veze si nahoru nevstu, dvku jako broskev; je tam tk praxe, tam nahoe, mlad doktor jezd k nemocnm po Finmarken se sobm potahem nebo po sundech na sv motorce; k, e je dost nepjemn, kdy lovku dojde v polrn noci a za boue na moi benzn. Dle * takzvan mainista; letit pn, kter po lta bval mainistou na lodch, co jezd na Nordkapp, ale te je nkde na zemi v elektrrn a jede na dovolenou podvat se na ten Nordkapp; jene od Trondheimu se jet neprobudil, a profesor hudby, kter se s nm sdl o kabinu, tvrd, e dsn pije. Pr ist lh a takov vci. A jet pt norskch uitelek nebo potovnch ednic; vyskytuj se sice hromadn, ale protoe netvo na lodi majoritu, jsou docela nekodn. A hejno norskch skaut, nohatch dareb, kte tbo na pdi; ale tch u je m ne vera, asi spadali cestou pes palubu; na Lofotenu jsme u je poztrceli vechny. V Melysundu se mainista v proutnm keslku na palub probudil a zamiloval se beznadjn do mlad vcarky; dv se na ni tkma, zamenma oima a jev patrn znmky stzlivosti. Zatm defiluj mimo hory ve v sv krse; tady zc jako koruny, tamhle mran a nasupen; nkter je osaml a stran vyhrann individualita, zatmco jin si navzjem podvaj ruce a spokoj se s tm, e tvo horstvo. Kad m jinou tv a mysl si sv; km vm, proda je nesmrn individualista a vemu, co vytvo, dv osobnost; ale pro to my lid nemme dost smyslu. Jet dobe, e dvme kad hoe vlastn jmno, tak jako lidem; vci prost jsou, kdeto osobnosti krom toho maj sv jmno; tahle hora se jmenuje Rota, tamta Sandhorn a tak dle. Hory, lod, lid, psi a zlivy maj sv osobn jmna: to samo je oznauje jako individuality. Je tam jedna skla, m jmno Landegode a je kousek za mstem Bodo; a ta je tak symetrick, e vypad jako uml dekorace, ale je asi prav; nicmn lid si ji chod ukazovat a tvrd, e za n je vidt obrysy Lofotenu. Chudk Landegode byla tak krsn modr na 50

zlatm nebi a zlat perleti moe, e to bylo a nedstojn. Podn hora nem bt tak hezk; je to, nu, jaksi nemun. Ja, dl styrman, zrovna tady se loni potopila jedna lo.

LEDOVCE Jsou ed ledovce jak kmen kostela, jak bled nhrobek zapadl ve stnu, prsvitn ledovce, prsvitn docela jak velehory z akvamarnu. Jsou ern ledovce, v nich bl snhu miz, a temn spadaj na plav morny, a v noci lesknou se jak tk tmav kyzy a ve dne lesknou se chladnmi prameny. Jsou modr ledovce, jimi u vnost tekla a ivot pohbila v azurnou lavinu: nejenom nebesa, i prav hrza pekla m sladkou barvu ultramarnu.

LOFOTEN Neberme vcem, co jim po prvu nle: nek se ty Lofoty, nbr ten Lofoten, akoliv je to cel skupina ostrov, nepotajc ostrvky, skaliska, vspy a jednotliv balvany, kterch je tu v moi rozseto se tdrost nemalou; to vte, pot-li se v Norsku na sto padest tisc ostrov a ostrvk, mus to u bt vidt. Prvn rann pohled z oknka kabiny na Lofoten uke asnoucmu oku pedevm neobyejn mnostv balvan v nejrznjch konfiguracch; jsou nadobro lys a zlatov hnd na mln oplov hladin vody, a jen msty jim z podpa vyrej trsy tuh trvy; pkn obl valouny vyhlazen pbojem, skaln ve 51

natpan povtm, agregty balvan, stda skalin nebo samotsk kameny; tu a tam majek nebo vstran vika, tu a onde leen z dlouhatch erd, asi na suen tresek; tak tohle tedy je Lofoten. A pak vystoup lovk na palubu, aby toho vidl jet vc, a uz, e z t krajky balvan trysk do nebe kytice hor. Kytice hor: jinak se to ned ci; a tady je vidt, e svt vykvetl ulou, dv ne mohl rozkvst stemchami a eky. I ekl Bh: Shromdte se vody, kter jsou pod nebem, v msto jedno, a uka se msto such. A stalo se tak. I nazval Bh msto such zem, shromdn pak vod nazval moem. A vidl Bh, e to bylo dobr. Bylo to dokonce velmi dobr, ba pmo bjen; v Lofotenu vak nevzniklo jedno msto such, nbr znan poet mst, kter nazval Bh Moskenesoy, Flakstady, Vestvegy a mnohmi jinmi nzvy a nadal je zvltn silou; i poaly na tch suchch mstech bujet balvany a skaliska jako nikde na svt; a pak zaaly vyrstat hory jako stromy v lese; uly je tu dost, to mohly rst jako z vody vlastn rostou opravdu rovnou z vody: nkter koat jako jasany, duby a jilmy, a jin vysoko a strm jako jedle, bzy nebo topoly; i urodila se zahrada hor, kter se jmenuje Lofoten; a bylo to dobr. ekne se hol skla; ale lovk m sp dojem neho pekypujcho, stran hojnosti a bujnosti; marn slva, kad dkladn tvoen pracuje s nadbytkem, a bez vydatn fantazie se nedaj dlat ani hory. Proto mus lovk jet a na Lofoten, aby vidl, co se d udlat z kad ltky, i kdy je to materil tak tk jako ula, rula, svor a prahorn bidlice. Co se lid te, nemohou se asi uivit ze skal, a proto se iv. ze shromdn vod, kter Bh nazval moem; i lov flundry, lososy, mosk pstruhy a hlavn tresky. A se takov msto jmenuje Balstad, Leknes, Stamsund, Henningsvaer, nebo Kabelvg, vude je devn pstav na jehlch, kde s horlivm rachocenm jebu vykldme plodiny jihu, jako zel, mouku, cement a erven cihly; a zato nakldme beky s treskami, sudy s treskami, bedny s treskami nebo sta otep suench tresek; jsou jen svzny provzkem jako klest a vypadaj jako otpky njak such, zkivl a sue praskajc 52

kry; toliko pronikav zpach naznauje, e to je nco k jdlu. Dle je tam tucet devnch domk, z nich devt jsou kavrniky een kafistova, jedna pota, dva obchody s rznmi plechovkami, cukrovm a tabkem a jedna redakce mstnch Avisen. Ve ostatn (krom telegrafnch ty a skal) jsou tresky, visc na dlouhch bidlech, latch a stojanech, pchnouc zkaenm klihem a tie elestc v nordickm vnku. Byl bych rd poznal nco vc o ivot ryb na Lofotenu, ale v tto ron dob asi jen su tresky naloven zjara; km vm, je to tk a hrdinsk ivot. Jsou msta, jako napklad Melbo (ale to u je na Vesteralen), kde stojany na suen tresek jsou nejvt budovou ve mst; jsou to cel treskov katedrly, kde msto varhan dun miliardy much a zpach tresek stoup k nebi jako kadidlo Severu; a kolem nich se na lovka vyzvav kleb statisce uezanch a vysuench tresch lebek. Je tam (toti v Melbo) most pes zelen zlivek mosk; ten zliv je zrove mstnm smetitm, i mohl lovk pocestn dlouho plivat do vody a pozorovat na dn zlivu star plechovky, chcpl koky, mosk hvzdice, chaluhy, rozbit hrnce, obrue, stepy a hnilobu, vechno stbit a tyrkysov odhmotnn a kouzeln svtlkujc v tni zelen vodiky. Krom toho se tam v bahn ln hemil mosk ert a stla tam na dn moskm, kolmo a osamle, neoteven lhev piva; snad si ji tam postavil njak potp nebo mosk bh. Nebo me pocestn, zatmco lo vykld mouku pro Lofoten, vystoupit na beh a jt teba z Kabelvagu pky do Svolvaeru; i objev za skalnatou, holou obrubou moe alpsky zelen kraj s pastvinami, s hojnost osik i ol; a u kadho devnho domku zahrdku, kde slavn a skoro freneticky kvete omj a ostroka, a v kadm oknku arlatov pelargnie a velkokvt, temn rud begnie, jak slavnost kvt tady nad polrnm kruhem! A najde hladkou ztoku, kde se vykoupe a slun na osmaedest rovnobce, a pak siln promodral tvrd, e to byla bjen koupel; a mstn obyvatelstvo mu nabdne svou chatu, kde se poutnk drkotaje zuby ustroj mezi rybskmi stmi. A objev sklenk, ve kterm kvetou pnouc re a dozrvaj rajsk jablka, a potom pluje 53

ze Svolvaeru dl, teba do Brettesnes. A co tam? Nic, mouku tam vezeme; a tamn lid se na ns pijde podvat, mstn krasavice budou promenovat po pstaviti a dva nebo ti podnikavj mldenci vystoup na nai palubu, aby se znaleckou tv vizitovali celou lo; vude to tak dlaj, asi to nle k obvyklm senzacm a radovnkm Severu. Skoro vude ns na pstaviti oekv ediv huat pes, vklouzne na palubu a lehne si nm k nohoum; a kdy lo u potet zahouk, mus pijt styrman a vyhodit psa za obojek z lodi. Je to, jako by to byl pod t hu; ped kadm pstavem se u tme, uvt-li ns tam, kvaje tkou ohkou, n pes. To sbohem, pejsku, my zase jedeme dl; a toto je Raftsundet, ten hladk a svtl prliv mezi horskmi tty; ta cesta palrem ledovc a v a srz, cesta mezi batami morn a lavinami sutek, pou stromoadm hor; tudy by se mlo plout k zmku krle na Ultima Thule, ale jede se tudy jenom do Melbo. To u je jedno, kam plujeme; kad pstav je jenom stanika skutenosti na cest, kter je sen; ale kdy lovk pluje Raftsundem, ml by doplout nikam a rozplynout se i s lod v pouh zrcadlen. A pak by se ptali lid v Melbo a Stokmarknesu. coe k nm dnes nedojel Hakon Adalstein? Nu, nedojel; asi se rozplynul samm okouzlenm v Raftsundu a stal se z nho fantm parnku; to se nkdy na Ultima Thule pihz. Vude na zemi jsou hodiny kolem poledne, kdy cel svt vypad ploe, stzliv a jaksi nezajmav, asi proto, e slunce stoj vysoko na nebi a vrh jen krtk stny; ty nikdy nedvaj vcem tu pravou modelaci. Tady na severu je to jin; tady je slunce pod tak nzko nad obzorem, e stnuje vci dlouze a bohat jako u ns, kdy den je na sklonu; jako u ns, kdy nastvaj arovn hodiny pozdnho odpoledne, kdy svtlo zltne a stny se dlou a vci odstupuj dl a rsuj se jemnji a relifnji ne v blm a strmm palu dne; i vid lovk pejasn kadou drahou podrobnost na tvi svta, ale s vbnm a vzneenm odstupem dlky. Severn den m jemnost hodiny pt; a kdybych si mohl vybrat, to dejte mi, jku, svtlo severn.

54

A najednou Hkon Adalstein zahb a pluje rovnou proti barie skal; teprve v posledn chvli se tam udl zk mezrka, a lo vplouv mezi kolm stny na vodu tichou a nehnutou jako hladina zrcadla; to je Skt zliv neboli Trollfjord, a taky podle toho vypad. Abych citoval odborn pramen, Trollfjord je en viden kjent fjord, trang med veldige tinder pa begge sider; begge sider asi znamen ob strany, a veldige tinder je snad nco jako skaln stny; vskutku jsou tam skaln stny po obou stranch, ale to nen to divn; hroznj je, e lovk ztrc jistotu, co je nahoe a co dole, takov je tam nm a bezedn zrcadlen. I lo se sune tie a pzran, jako by mla z toho veho strach; vzn se na zkm prouku oblohy mezi strmmi stnami, je se propadaj propastn nahoru i dol; a docela nahoe se otvr modr fjord nebes. J nevm, ale takhle njak to snad vypad na onom svt: tam vci tak asi plavou v nekonenu a neskutenu, a lovku tam mus bt dsn zko. Abyste neekli, pidm vm k Lofotenu pvakem jet cel Vesteralen; je to tak souostrov, ale neusplo udlat se docela pro sebe; tak napklad st ostrova Hinnoy se pot k Lofotenu a druh plka k Vesteralenu, a s Austvgy je to zrovna tak. J bych se na jejich mst rozhodl pro Lofoten, ale nemnm se tamnm ostrovm mchat do jejich osobnch zleitost. Vesterlen je msto oplvajc suenmi treskami a mrany; kdy jsme tam pluli, lhly se zrovna mlad mraky. To zane ze skaln kotliny stoupat chuchvalec mlhy, plh ile v a uchyt se na temeni hory; tam chvli vlaje jako prapor, naechr se, rozbal se, nae se odpout, d se na cestu a ukrop pehrli det na ocelovou hladinu moe. V tu chvli p u ns meteorologick stanice, e se do naich kraj bl od severu porucha. A jindy zase pluje po nebi bl oblek, zachyt se o tt hory a neme dl; chtl by se uvolnit, brn se, ale asi se njak natrhl i co; zane plihnout a splaskovat a pomalu kles, lehne si na hory jako tk duchna, stk po nich, podoben hust kai nebo smetan, a pak se bdn, chab a bezmocn rozplyne v mlhov cry. Tak to chod, kdy se ned pozor na temena hor. Ale ty mlhov hadky se v kln hor zase vzpamatuj, 55

ponou ile plhat v a tak dle; tm zpsobem se na Vesteralen, na Island, v Grnsku a jinde vyrbj mrana. V Melbo poal pasar, een mainista, opt pt, tentokrt asi ze alu; j myslm, e za tm byla ta hezk vcarka. Pil ist lh a po Stokmarknes, nae nkde ped Sortlandem upadl do bezvdom; nmeck profesor hudby, kter se s nm sdl o kabinku, ho peliv pikryl a po celou noc ho chod starostliv hldat, je-li jet iv. km po celou noc, ale nebyla dn noc; jenom se kolem plnoci udlalo trochu neurit a divn, lovku se njak sevelo srdce, lid potichli, vesel nmeck profesor se slzami v och mluvil o smrti sv maminky, a pak u byl zase bl den. Nu, co dlat; lovk jde spat, a nev vlastn pro. A najednou, bum! Slyels tu rnu? M, bru enat lovk. Nenarazili jsme na nco? Ne-e-ei. Tak co to bouchlo? teba nm praskla pneumatika, ne? Ale nebyla to pneumatika; to jen velrybsk lo pr krok od ns vyplila harpunu po velryb. lovk nem to tst, aby to vidl. TROMS Litt bagbord, ke mal dstojnk na mstku. Litt bagbord, opakuje mu u kormidla a ot kolem. Hart bagbord! Hart bagbord. Stdig! Stdig. Tady vlevo, to je Trondenes Kirke, nejstar kamenn kostelek kraje, podnes obehnan valy. Je ed den, ed moe s blmi chocholy vln, chvlemi stikne studen d. Dole v kabin chropt mainista; neprocitl u tyiadvacet hodin, a tlust nmeck profesor je tm pepadl samou starost. Neum sice ani slovo norsky, a mainista u od Trondheimu neme vbec mluvit; ale

56

kdy u jednou lid ij pohromad, maj, sakra, k sob trochu citu, ne? Litt styrbord, povd dstojnk. Litt styrbord. Stdig! Stdig, opakuje mu u kormidla a dv se modrma oima do mlnho obzoru. Mraky stoupaj, bude pece jenom pkn den. Ten mokr, ediv pstaveek, to je Rolla; jen mlha, kamen a tresky, a nad tm hory, pod a pod sam hory a mraky. Jen co vylodme mouku pro lidi z Rolly, pojedeme se podvat zase na jin mraky. Hergot, jak to a do kost zebe na nvtrn stran! Kapitne, co dl barometr? Kles. To je chyba, e? Ne-e-ei, to je dobr. Budeme mt zpadn vtr. Koukej, jak v zelenm ptm pod trmy pstavu stoupaj duhov medzy, podobn obrovskm chrchlm; zlat a rud mosk hvzdice rozpnaj sv tuh ramena, a tch rybek co se tu roj, a ten vn, mihotav meandr odraz na vod Pravda, chladno je; ale nevid, jak je tu zato krsn smutno? I spadne pleskajc lijk na palubu a zaste moe i skly stbrnou tkaninou; mokr prkna dmaj ve slunci, duha sklene svj jemn oblouk mezi moem a horami, zamrhol jasn peprka, a je nn, ziv den. Styrman ns veze, aby nm ukzal vnitrozem okresu Troms; to je jeho rodn kraj. Ja, Troms, bru mlad obr. Vy mn potom muste ci, je-li tam u vs dole taky tak krsn. A veze ns do hor dlouhm dolm bzek a les, dolm hucch bystin, dolm devnch chalup krytch drnem; jezrka v bezovm poles, pln modrch pstruh; potky propadajc se pod skly, star zvaly kamennch lavin, dvno zarostl lesem, hnd raeliniska s porostem klikvy a brusnice, kaprad, bahenky a sin vrbiky m pravdu styrman. Temn jezero na dn doliny, na hndch balvanech zelen a stbrn eka v kaskdch, z hor vis dol bl zvoje vodopd. Styrman m pravdu. 57

Za hndou vesnic kulat chatre, cel z drnu: to jsou prvn Laponci, kter jsme potkali; jsou sice usedl, ale je to hrozn bda; ta spousta dcek, sam kivice, a plach je to jako plch. Ty chye maj kostru z latk, na to se naklade drn a trochu se to podepe kameny a klacky; nahoru se zapchne plechov roura, a je to; a bydl v tom nejm tucet lid. m se iv, to nevm, ale neebraj ani nekradou; dost jich je plavch a svtlookch, ale na och a lcnch kostech jim to je vidt: je to u pece jen jin svt. Styrman m pravdu: bez konce je severn les, i kdy je to jen pokivl a kleovit bza, tak trochu straideln se svmi blmi pni; i kdy je to jen dk a uzlovit borovice; i kdy je to jen zakrsl kov ol a vrb; i kdy jsou to jen pahly a paezy neho, co bvalo lesem, dokud nepiel lovk, lavina nebo jin pohroma. Je to vlastn sp tundra neli les; je tu tak maliko pdy, e ani nemohou zapustit telegrafn tye do zem a mus je obezdt kamenem, aby stly. Na mle cesty (potm ovem v mlch nmonch) nen lidskho pbytku, leda rozvalen laponsk chatr; a pece na kraji tundry vis na bezovm pni potovn schrnka; kdybych vdl, kdo si z n vybr svou potu, poslal bych mu gratulaci k vnocm a pohlednice z rznch mst a zem, aby se to dostalo do t osaml schrnky v severnm poles. A protoe tady v horch nemohou suit tresky, su na dlouhch stojanech aspo raelinu; to vechno jsem nakreslil, aby kad vidl, e styrman m pravdu a e Troms je nejkrsnj okres na svt; nakreslil jsem i bezroh norsk kravky, pasouc se v bezov na jeatch trsech trvy, ale Bardufos jsem nakreslit neuml; je pli velik a nevm, jak se kresl vodopd tak, aby se divkovi pitom toila hlava a aby poctil dsnou chu skoit do t zpnn, letc a burcejc vody. Msto toho jsem nakreslil dol Malselvu s jezern hladinou eky, kde ns pevezla pramice; ten snh nahoe byl rov a hory bohat zlacen a Malselv modr, zelen a zlat, km, styrman ml pravdu; ja, en herlig tur. A ndavkem jsem si jet nakreslil norsk domeky z Bardudalu i Malselvdalu; jak vidte, jsou stavny dlem na noikch, dlem na kyklopsk podezdvce, asi kvli snhu a vod; jsou roubeny z 58

hndch trm a foen, stdav kladench kolmo a vodorovn, co dv norskm chalupm zvltn a vraznou tv; maj pkn vyezvan okenice, v oknech plno kytek a msto stechy huatou epici z mechu, trvy, vrbice a nkdy i bzek a smrk. Prost styrman ml pravdu. Ja, bru mlad obr. ,Ale pokejte, a uvidte Tromso. V Troms m toti styrman enu. [* Troms, een Pa severu, hlavn msto okresu Troms; deset tisc obyvatel, sdlo vinmonopoletu, biskupa a vprav na tulen; dle se vyznauje muzeem, krsnm okolm a tm, e le na sedmdest rovnobce. il obchod s pohlednicemi, okoldou, laponskmi papuemi a tabkem, jako i severnmi koiinami; mohl jsem si tu koupit na pamtku erstvou mro hlavu, ale byla pli velik a hrozn smrdla. Chodnky msta Tromso jsou hojn oiveny Laponci v krojch a vycpanmi ledovmi medvdy, a vc u o Tromso nevm, jen to, e odtud vyltl Amundsen s francouzskmi letci na svou posledn cestu na sever; mluv o tom pomnek hned u pstavu.]

NORSKO Je voda fjord tie teskliv, na behu blch mul je racek, a strci majk, pohbeni zaiva, mvaj lodi rukou rezignace. Bled kle bezov vyzvn kravek zvonci, ve vod nastydl se snhy zrcadl, led s moem hovo o potku a konci, kdy hory zvedly se a hory zapadly. Jak moe hlubok a jako hoe nm je voda fjord; severn den bl, z slunc plnonch a noc, je konce nem. hlubinnm svtnm ji do dna prosytily. Je slepm clem ryb a zamylench lun, 59

je nkem soba, jen chce z hory k hoe, je cestou stbrnou pro bledou zimn lunu, je voda fjord nostalgi moe. Jak hnd chaluhy, jak zele liejnk, ed jak olovo a jako racek mln, modr jak oi krav a oi nmonk, voda fjord vodou neskutena.

SUNDY A FJORDY J vm, e se to ned slovy podit; slovy se d mluvit o lsce nebo o kvtinch polnch, ale se skalami je to tk; copak se d slovy popsat obrys a tvar hory? J vm, k se tomu fantastick obrysy, divok tty, mohutn masvy a podobn, ale to nen to; pouhmi slovy neme jet jako palcem po hebeni hor, ani vzt do tipce nejvy hroty, abys namakal s rozko jejich hrany, zlomy a vbrusy; slovy neme jako celou dlan hmatat vtven hor, jejich kostnatou pte, jejich mocn dy a lait spoje, jejich dsn je, bedra a zadnice, ramena a stehna, kolena a hnty, klouby i svalstvo; boe, jak anatomie, jak krsa! jak to jsou ndhern lys hovada! Pravm, to vechno se d vidt a hmatat oima, nebo oi jsou bosk nstroj a nejlep st mozku; jsou citlivj ne koneky prst a ostej neli pika noe; co vechno se d oima podit, ale slova, jku, nejsou k niemu; a j u nebudu povdat, co jsem vidl. Pravm, zkehlmi prsty jsem se pokouel nakreslit vci, kter jsem vidl; vtr nevtr, j musm rsovat horu za horou: tady tu stran zavalitou, vykynutou do atletickch hbet, slabin a kyl jako odpovajc zve; nebo tu plavou a nasutou jako z psku, jako by ji nkdo nahrnul a nahzel lopatou ze samch sutin; nebo tu, co vypad jako faranv trn s rameny z morn a lenochem z ledovce; tu vykrouenou a vykotlanou ledovcem jako jcen sopky, tu vykousanou jako krajc, tu najeenou z bidlicovch jehlic, a co j

60

vm, jak jet; kdybych aspo byl geolog, abych vdl, jak to vechno vzniklo! Potahoval jsem zmrzlm nosem nad svm seitkem na stran nvtrn a mnul jsem si ustydl ruce na stran zvtrn, aby mi neula dn hora; ale co dlat, nen to pod to prav; km, vzduch a barva se ned nakreslit, to by se muselo vylit slovy nebo m; takov tam jsou stny, prsvitn jako chalcedon, hladk jako kov, dlouh jako tkanina; takov zlat a kos svtlo, takov mav, jasn, atlasov moe, tak modr a zvoniv ist vzduch; a tam, kde se moe dotk zem, je tenk stbrn ra, leskl jako rtu; avak co se moe te, s tm u se ned dlat nic tukou ani slovem. Pravda, on u obyejn ir ocen je nevslovn; m sv chvle straliv indigov modi nebo sychrav edi nebo oplov, roztekl svtlosti; je hn blostnmi hebeny plivu, zjeen krtkmi ostrmi vlnkami nebo dlouze pruhovn vlenm tkho moe; ale to vechno, km, nen nic proti vodm norskch sund. Tady se to drobn a stbrn e jako horsk pleso; obepluje se vspa ostrova, sund zeedne jako olovo a dlouh vlny s blmi chocholy si zanou podvat lo. Tamhleta vlna na obzoru, ta bude dobr; val se rovn k lodi, te sbr vechny sv sly, hu, burc a hrne se na ns; jene patn si to vymila, pekrojili jsme ji a jen jsme se taktak otsli; ale u je tu druh, propad se pod lod a te ns nabr na plece; ct, jak ns to nese nahoru? Haha, ta byla! Tak, a te se propadme my, zatmco z lodi stoup; kampak a poleze? Zastavila se a chvilku vh; pak to zaprask, zaum, a cel Hakon se vln zhoupne zrove z boku na bok a od zdi po p, a stkne to a na palubu; a poutnk se dr zbradl a kiel by radost; love, to je to prav! Pozor, pozor, te jde jedna onaej; m bl drpy a hrb se jako ke skoku; a najednou se pod lod rozplynula. Ba ne, nerozplynula, u ns m; p let srzn nahoru, a co te? Nic; cel lo se plavn a hladce sn dol a prask libost ve vech kloubech. A te jsme napklad zase v zvt za ostrovem; jen krtk vlny narej na bok lodi nepjemnmi otesy. Nap sundu se tpyt stbrn ra; zniehonic plujeme dlouhm jezerem nn a sladce zeenm; tisci 61

drobnmi, mihotavmi plokami se v nm zrcadl zlat a modr skly s blmi snhy nahoe. Sund se zuuje, je to u jen takov stezika mezi skalami; tady se voda propadla do naprost neskutenosti, hluboce zelen, hladk jako olej a tich jako sen; nesm ani dchat, abys ji nezeil a neroztsl v n ten stran a ist odraz hor; jen za lod se thne ndhern pav chvost zvlnn kln vody. I rozestoup se hory a udl se ir a svtl hladina pln oblohy, hedvbn navlnn, aby se vc leskla, perleov zc a olejnat mkk; hebkmi, klouzavmi kmity se v n zrcadl zlat a ametystov etzy hor. Boe, co si s tm mm pot! Ale to jet pod nen to prav; sund je jenom sund, kdeto fjord je, jak bych to ekl; zkrtka to u ani nen z tohoto svta a ned se to nakreslit, popsat ani zahrt na houslch; lidi, j s tm pratm; copak mohu podat zprvu o nem, co nen z tohoto svta? Zkrtka jsou to sam skly a dole je hladk voda a v n se to vechno zrcadl; a je to. A na tch skalch le vn snh a splvaj vodopdy jako zvoje; ta voda je prhledn a zelen jako smaragd nebo co, a klidn jako smrt nebo jako nekonenost, a stran jako Mln drha; a ty hory nejsou vbec skuten, protoe nestoj na dnm behu, nbr na pouhm bezednm zrcadlen; km vm pece, e to je jenom pelud! A nkdy, kdy ve skutenm svt pichz hodina veern, stoup z t vody takov jemn a rovn zvoj mlhy, a z n vystupuj tty a etzy hor, nadchan z kosmickch mlhovin; tak vidte, nekal jsem, e to je jin svt? A my nejsme dn Hakon Adalstein, nbr lo stn, je se bezhlasn ine po hladin mlen; a je hodina nult, kter se na lidsk planet k plnoc, ale v tomto jinm svt nen noci ani asu. A vidl jsem plnon duhy rozpjat od behu ku behu; zlat a vlah zpad slunce se zrcadlil v moi mrazivm svitem jitnm, vidl jsem ervnky veern a rann splvat v rozechvnm zen vod, stbrn heben slunce prosl jiskivou hladinu moe; tu poaly se hrozn tpytit leskl pinky moskch boh na vodch, a byl den. Dobrou noc, dobrou noc, neb u je den, hodina prv; hory se zastely slunenm zvojem, na severu ble

62

svt oteven sund, moe studen ploun a posledn pasar na palub poal zimomiv st novou knku.

PSTAVY A ZASTVKY Pravda, na pstavy bych mlem zapomnl; ale tady u dn nejsou, leda Lyngseidet a Skjervoy a ten, jak se jmenoval, co tam kvetlo tolik divok ostroky, vrbice, mlivce a hluchavky; to u je jedno, ale v Lyngseidet je bl devn kostelek mezi sucmi se rybskmi stmi, a spousta malch, dvoukolch kork pro turisty, a kousek dl v zelenm dol tbor pravch laponskch nomd; ti se sem toti sthuj s pchodem turistick sezny a ij tu svm pvodnm, polodivokm ivotem, dojce soby a arujce a prodvajce turistm kudly vyezan ze sobch paroh, laponsk papue, vivky a polrn psy. Pokud vm, iv se Laponci hlavn tm, e bhaj po Narviku, Tromso nebo Hammerfestu v malebnch krojch (s zkmi nohavicemi, zobkovitmi lptmi, pepsanou kazajkou a ervenm chocholem na epici) a prodvaj cizincm devn lce, koiiny a sob parohy; dle tm, e ij ve stanech a nechvaj se fotografovat. Jsou jinak velmi skromn, drobn a degenerovan; a maj asn, opravdu divosk sluch. apku, bylo na mne esky zavolno, poj se podvat na toho prcka! apku, poj se podvat na toho prcka! opakovala jedna zubc se Laponka bezvadn a zeteln. apku, broukal scvrkl dda, poj se podvat na toho prcka! apku! apku! apku, pokikoval cel tbor. Karle, sly je? bylo mi esky eeno. Karle, sly je? opakoval tbor jsav. apku, poj se podvat na toho prcka! apku! apku!

63

Jsou to nedi, podivil jsem se nahlas. Star Laponka pokvala vn hlavou. Jsou to nedi, ekla. Karle, sly je? apku, poj se podvat na toho prcka! (Toho prcka jsem si tedy nakreslil. Na prodej bohuel nebyl.) Ano, ale abych nezapomnl na ty pstavy: jsou si vechny podobn a li se jenom velikost. Nkde je to jen devn klnika a vc u nic, leda jedna nebo dv rybsk chaty, hnd a er jako ty balvany, na kterch stoj; jinde je kolem pstavu a jeho bachratch skladi rozhozeno cel devn msteko, jeden hotelet, devt kafistov, dva nebo ti forretningen se vm monm zbom, jedna redakce a nkdy i jeden kostel. Ve dne na tom nic zvltnho nen, je to nudn, ist a drobet oputn; ale kdy se tu spust kotvy (chci ci, kdy se pive lo k pstaviti) v hodin nult nebo o jedn, o dvou hodinch rno, m to sv divn a jmav kouzlo; vechno je zaven, ale dti si hraj u pstavu, mldenci a dvky promenuj po hlavn ulici a hlouek mstn honorace pelapuje na brygge, aby si popovdal s kapitnem nebo styrmanem o bhu svta a jinch novinkch; asi se jim v t bl noci, v tom lichm svtle plnonm nechce vbec jt spat. A tu si lovk uvdom, e v zim na t hrstce devnch, istch domek po tdny a msce le polrn noc; te maj svj nekonen severn den a nemohou se ho nabait; proto se chpou jako flamendi kad pleitosti, aby jet njak prothli sv slavn a nenasytn bdn; co se milenc te, ti asi chod na schzku za nejbli mrak, jeliko hjek ani soumrak zde nen. I pohl pocestn s hlubm pochopenm na zpsobn devn msteko, kter za nic na svt nechce jt do hajan, a trochu ho u srdce heje pomylen, e sem pomh dovet zel, solen hovz maso a pjemn vzruen. A kdy u je e o pstavech, nebudi zapomenuto ani na majky, plovouc bje a velijak ty navigan signly, co nm vroub cestu skoro jako alej. Te v t bl noci ani nemrkaj blmi nebo ervenmi svtlky; ale bute pozdraveny za to, e svt lodm a lidem v zimn noci. Pozdrav bh, osaml viko, hal, chatri rybsk, uctiv poklona, luxusn parnku, kter ns pedhn na 64

Nordkapp; my se s tebou honit nebudeme, protoe vezeme nklad pro lidi; ale pozdravit meme, protoe na moi u je takov zvyk. Abys vdl, tuto noc jsme zastavili v irm sundu, protoe na ns kval vesla na lunu; i vzali jsme na palubu pan, kter nemla s sebou nic ne kvtin s pelargni; takov my jsme lo, pane. dn zc a pepychov parnk, pane, ale lodika s lidmi a zelm a moukou, a m cta; aby vs v tom smokingu neofouklo. Abych nezapomnl, mainista se jet neprobudil, u to trv tet den; konen pestal chroptt a zaal pomalu modrat a klepat bradou. Tlust nmeck profesor to bel hlsit kapitnovi; a e pr mainista je v poslednm taen. Ne-e-ei, dl kaptein chlcholiv. J ho znm. Dobrk profesor svolal ti norsk doktory od Bergenu po Hammerfest, kte nhodou pluli s Hakonem na sever. Slavn lkask konzilium navtvilo mainistu a vydalo bulletin: srdce patn, znien jtra, ledviny v tahu; chlap jet pr let vydr. Byla z toho radost velik a padlo na ni mnoho whisky, ginu i akvavitu; avak nikomu se nic nestalo, a rno u stl mainista na palub, stzliv a hrozn rozpait; a til se obecnm sympatim. Pravda, byl tam jet jeden zliv, jmenoval se Altafjord nebo Altenfjord; byl velmi krsn a velmi perleov; mimo jin jsem tam pozoroval, jak se rod pahorky: prost puenm, abyste vdli. Takov bez, telc se hora ze sebe vychlp dlouh rameno, to se na nkolika mstech pekrt a udl ze sebe mlad pahrbky; lkovci a jednobunn asy to dlaj taky tak. A odtamtud ns podle Altaelvu dovezli nahoru, na horsk plat ve Finmarken; vezli ns zelenm valem pknch, irokch statk, hlubokou tn les, po barirch vodopd, podle jezrek a raelinovch tratoli; a pak u jen bezovou kle a kamenm a plazivou vrbikou; jet kousek v, a tam u je stecha Norska: bez konce hol planina, obrovsk ulov kra trochu zvlnn a trochu pelman, sam bludn balvan nebo skaln terska, sam molek, sam tasovisko; jen kadch pr krok kamenn kuel s kkem, 65

to aby lid vdli, kudy jt, kdy napadne snh. A zsinal je to, mrtvoln, blav, straideln zsinal; to dl bl liejnk, kehk jako krajka a bled jako plse; jet suchopr tu roste se svmi blmi, vatovmi vlokami, skpina a smilka tuh; roste tu icha a bahenn moruka, ostruina Laponc, se svmi velkmi, trpkmi, ervenmi plody, a plaz se tu bzka na prst vysok; vude se to houpe pod nohou, pozor, dr se t kamenn suti. A kam to vede dl? Nu, nikam vlastn, to je jaksi konec svta; dl u nevedou cesty, dl nen nic ne nkolik laponskch jmen na map; e by tam nkdo mohl t, to nevm; na to je tu pli smutno. A pli mnoho komr. Jedeme dol blou noc, jedeme kleovou bzkou a nordickm lesem a dolm hucch peej. Koukm myslel jsem, e to na zemi le rozsochy suchch haluz; a zatm to jsou shozen parohy sob. 70 40 11 s. . Ale te u to opravdu zan bt sever; pusto, lidi, docela pusto, jen studen moe a hol kmen; tady u ani hory nemohly narst, jsou, jako by je nahoe uzl; jen ulov kry, spadajc srzn do moe, na temeni lys a drobet zelenkav ploina, jen takov nazelenal plesnivina i co, a vc u nic; ale styrman slibuje, e bychom mohli uvidt velrybu. Jen rack pibv; houpaj se kolem lodi, chytaj hebnky vln do pat a ki; jsou to jedin ebrci na celm severu. Nu tak vid, tak vid; konen je tady v koncch i veker krsa a malebnost; mnoho-li chyb, abys u piel na kloub hol a psn velikosti svta? Boe, j vm, jsme jen malik planeta; a mnoho-li na n znamen ten klikat a divn vbek, kter se jmenuje Evropa? Ale dval jsem se na hvzdy sed na eckch sloupech v Girgenti, dchal jsem vlah, mtov vzduch na Montserratu; a te potahuju omrzlm nosem v Sorysundu a cekm, uvidm-li velrybu. J vm, to vechno nestoj za e, a jin vidli stokrt vc; ale jsem evropsk lokln patriot, a kdybych u nic vc neuzel, budu do smrti kat: vidl jsem velikost svta. Mon e nae planeta jednou vychladne; nebo se o to postarme my lid a udlme ze svta takovou paseku, 66

e nebude ani rack, aby kieli nad vodami; ale kdybychom se rozkrjeli, nememe poruit velikost svta. J vm, nen to valn tcha; ijeme v nedobr dob a nae srdce je seveno starost; ale svt je velik. Nejsevernj msto Evropy je Hammerfest: tak jsme se uili ve kole, a nhodou je to pravda; ale pravda tak je, e kousek za Hammerfestem je nejsevernj les Evropy (je to trochu bezov klee) a e nejvt budova ve mst, ba v celm Norsku od Trondheimu a po Nordkapp, je zdej blzinec; co vnuk lovku pedstavu, e zdej ivot m asi sv stinn strnky, jako je napklad polrn noc. Ale jinak se Hammerfest tuze neli od Tromso nebo Harstadu nebo jinch mst od Bergenu nahoru; je stejn devn a stejn ist, m dv nebo ti ulice stnn telegrafnmi tyemi, v kadm domeku krm s tabkem, okoldou, porculnem a pohlednicemi, tady ty krmy s poivatinami jsou sam plechovka; v kadm okn maj kaktusy (zejmna rodu Cereus a Echinopsis), a maminky tu vod mal dti na provzku, a to je celkem vechno, co tu potk tkav oko pocestnho. Jde-li pak o pr krok dl, zstane msto za nm a dokola jsou jen skly a skly; tu a tam poltek horsk silnky, zvonek nebo lomikmen, a dole um a vzlyk ediv moe; a pak u nen nic ne lys a bezlidn ostrovy. To tedy je to nejsevernj msto Evropy. Kde u je konec sedlka, tam me jet t ryb; a kde u je konec rybe, tam se jet uchyt kram, vvozce a etn. km vm, nejsevernj znmka ivota je obchod; a lidsk pokrok se nezastav, dokud na severnm plu nebude devn krmek s pohlednicemi, tabkem a pletenmi rukavicemi; a njak ten etn se tam snad taky uiv. Dle je tam (toti v Hammerfestu) velik a znamenit pstav; kotvila v nm cel bl Stella Polaris, a lodi z White Star, lodi z Cunard Line, francouzsk dlov lo, ed a hol, a velik ern uheln lo ze Svalbardu, ze kter zrovna vykldali uhl, finsk lodi s dvm, velrybsk parnky s kannkem na pdi, rybsk motorky, barkasy, plachetky a luny; to je zvltn, kdy lovk 67

pluje po moi, naroste v nm siln kolegialita ke vem lodm, kter potk, a je to padestitiscitunov transatlantik, nebo hourav brka se slaneky; prost mus na n zamvat a pt jim astnou cestu. Snad to tady pelo lidem do krve, a proto zamv ofr na pozdrav cyklistovi a pk ofrovi; i na zemi se tu lid potkvaj dstojn a ptelsky jako lodi na irm moi. Pkn lo, kali jsme znalecky, kdy jsme potkali takovou Stellu Polaris nebo Bremen, ale zdravili jsme ji jen tak se zdvoilou distanc; lovk se pece nebude vnucovat takovm velmom; km, lpe si je dret trochu od tla. Ale kdy jsme mjeli rozhoupan lun nebo horlivou motorku, co si to frk od ostrova k ostrovu, dive jsme nepepadli pes palubu, jak jsme hzeli rukama a toili epic na pozdrav. astnou cestu, staten lodiko z Lofotenu, hal, parnku z ksfjordu; my mal musme dret dohromady na kadm moi.

NORDKAPP Ale te u je to opravdu trochu drsn; fouk to rabitsky a ostr pliv co chvli zhoupne Hakona na bok. Je to k smchu; lovk chce pejt palubu a rzn vykro, a paluba se mu sama zvedne ochotn k noze; chce dolpnout, ale paluba ustoup a lovk m hloup pocit, e pad, jako kdy potm nevid schod a lpne do przdna. Avak kdo u z jakchkoliv pohnutek vrvoral mtonou nohou po nejist pd zemsk, je v tom za chvli jako doma. J myslm, e nejlep prostedek proti mosk nemoci je lhev koaku; muste ji ovem vypt na pevnin a potom se cviit v chzi; i zskte trnink, kter vm me bt jednou na palub dobr. Budete se mistrn potcet a balancovat a hledat pod nohama pdu; hlava se vm bude toit a budete se chytat kapteina, lan i zbradl, ale v dui vm bude bjen a rozjaen a budete zpvat a hlaholit, zatmco due

68

abstinentsk v kabin stenaj a eptaj modlitby pedepsan pro hodinku smrti. Probatum est. Behy jsou tu tmav a hol, udlan z prahorn bidlice; nahoe je to glacilnm obdobm ohoblovno do plochy jako stl, a k moi to spad ern a strm; stran psn kraj je to, ale m to styl a velikost skoro tragickou. Pod stna za stnou, bez konce lys nhorn plat, pervan strmmi roklemi, zsinal liejnkem a plesniv olezl nizoukou vegetac. Je to pern melancholie; lovk se ani nepodiv, kdy si to Hakon Adalstein zane zniehonic perendit rovnou do ern skaln stny; asi je to sebevrada, kaptein stoj s rukama v kapsch v otevenm ernm kabtku a jen tak pro sebe mrk, mal, ern dstojnk na mstku k mezi zuby stdig, stdig Stdig, opakuje mu u kormidla a dv se modrma oima na ernou sklu. U jenom deset metr; ta skla nen zl, ale ped n tr piat z pboje dost nepjemn ern tesy. Tak co? Hart bagbord, povd ern dstojnk. Hart bagbord, opakuje mu u kormidla a to kolem; Hakon Adalstein chraptiv zatroubil, a najednou to na skle zavilo jako bl metelice; tisce, desetitisce kicch rack krou kolem skly, a te teprve lovk vid, co jich tam jet sed na kad skaln mse; vypad to jako porculnov izoltory na stee telefonn centrly. Lo zahouk znova, a tu se zvednou cel lavice blch rack a krou jako snhov vloky kolem ern stny. Tak to tedy je Fugleberg neboli Pta hora. A m se tu ti chudci ptci uiv? star se soucitn hlas po mm boku. Inu m; asi rybami. To je hrozn, vydechl soucitn hlas. Chudci ryby! A pod skla za skalou, vechny si jsou podobn, vechny stejn beznadjn hol a stroh a tamhle po tu posledn. Hakon Adalstein dlouze zabu a zam si to rovnou do t kolm a ern stny. Zase Fugleberg? Ne-ei. Nordkapp. 69

Tak vida, Nordkapp. lovk by ekl, e ta Evropa se kon trochu nhle, jako by ji ual; a trochu smutn. Pravda, je to jako ern ozka. Kdyby se k n lovk blil od severu, ekl by asi: Propna, co je tohle za smutn a velik ostrov? Inu, je to takov divn zem, zem starost, Evropa j kaj; mohl by to bt rj na zemi, ale ert v, njak to nechce jt; proto je tu ta varovn ern skaln tabule. Ona vlastn nen doopravdy nejsevernjm bodem Evropy; ten je na tomhle nzkm a prothlm tesu, kter se jmenuje Knivskjaerodden, co znamen n; a vbec nejsevernj msto pevniny je tamhle dl na Nordkynu, kdeto Nordkapp je jenom konec ostrova Mageroy. Ale to je jedno; Evropa si vybrala Nordkapp za svj nejsevernj bod; mysl si, kdy u konec, a aspo stoj za to. Ona si vdycky tak trochu potrpla na okzalost; to pedstr aspo onaej konec, ne jak opravdu m. Konec Evropy; tam nahoe za tm blm moem jsou sic jet Medvd ostrovy a Svalbard, ale to u se tak nebere. Tak vida, konec; tak jednodue a stroze, tak velkm a nepatetickm vykinkem se kon nae pevnina se svou celou histori: nm tak pravkm a pvodnm, jako je tahle skaln stna. J vm, jednou na n bude ohromn npis SHELL nebo FYFFES nebo co; ale zatm to tu stoj ist, velce a vn jako na zatku svta. Ba ne, to nen konec Evropy; to je jej zatek. Konec Evropy je tam dole, mezi lidmi, tam, kde maj nejvc napilno. Pomalu, pomalu obeplouv Hkon Adalstein ernou sklu a spout kotvy v zlivu Hornvika; budou se lovit erstv ryby, aby byla njak zmna po trondheimskch konzervch. Kdo chce, me tahat za pedlouhou ru tak dlouho, a mu najednou zane rybsk vlas utkat a on se d do kiku, e nco chytil; i pibhne nmonk a vysouk na palubu stbrnou rybu, tkou jako sele a zubatou jako krokodl; nebo modrho a kropenatho moskho pstruha; nebo pekrsnou ervenou rybiku, kter vak nen k jdlu. Pasar, kter nic nechytne, je ponkud osobn uraen a tvrd, e mu dali patn msto, kde dn ryby nejsou. Nejvnivji si pi tom rybolovu, jako ostatn i pi jinch okolnostech ivota, ponaj eny. 70

Znm jednu soucitnou pan, kter na Hakonu Adalsteinu tahala za ru tak ohniv, e jsem j ekl: Chudci ryby! Na okamik pestala tahat, ale pak spustila udici jet hloubji. J chytm jen ty drav, ekla. Koukej, jakou rybu chytla ta vdsk Grta! S veerem se usadil vtr i pliv, ale zato se nathly mraky nad Hornvikou; lezeme ostrou serpentinou nahoru na Nordkapp. V prvnm ohybu stezky sed na kameni mainista a neme dl; utr si bled oi a rozpait se kleb, zatmco i ty dv vetch babiky z Hakona stoupaj nahoru. Tak vid, star; dvacet let jsi tudy kolem jezdil ve strojovn parnk, a jen proto jsi sem jel, abys to jednou opravdu vidl; nu, a na Nordkapp se u asi nedostane. lovk by neekl, jen ti sta metr vky, a jak je to dina; nahoe ho popadne vichice a mrak, ale nen to mrak, nbr ledov krupky, a te aby ses tou mlhou protlail po hol, kamenit plni, konce a kraje j vidt nen; a to nm styrman slbil, e uvidme plnon slunce! Ale jet se tu nahoe plaz dryatka mezi kamennou sut, dokvt horsk silnka, kr se mechov lomikmen; jinak jen pehrle smilky a suchopru, sychrav a teteliv mokina, zsinal liejnk a nic, jenom ta hol su. Konec svta. A pak se v mlze uke devn boudika, a ped n Nemohu si pomoci, ale je to opravdu tanen parket; a v boud hraje harmonika; j vm, je to hrozn, ale krom toho je tu cel lodn nklad Amerian. Co tu vlastn chtj? Konec Evropy, to je nae zleitost; a se jdou podvat na konec Ameriky, je-li njak; a nen-li, a si jej udlaj sami. Pevaluje se mrak za mrakem, zblzka jsou to eredn, ucouran mlhov hadry; nen vidt na pt krok, lovk se tiskne k prknm boudy a horliv se tese zimou. Najednou se mlha trochu rozhrne, a ti sta metr dole pod nohama zasvt oplov, ziv hladina moe; tam dole svt slunce. A pak se zas vechno zathne chuchvalci mrak, je to beznadjn; jenom na severu to zan lut planout a havt, vlajc cry mrak se roztpj do zlata, a zas nic; jen nov zval ledovch krupek lehne lovka do tv. Inu, i to m svou krsu, k si poutnk (aby e nestla); ponurou sic a sychravou, ale 71

vdy je to sever. A tu se na zpad oteve nebe zelenou a studenou tkou blankytu; mraky se trhaj, najednou se tam rozlv stran svtlo, se to jako ohromn duhov bublina, odhal se temn kulisy srz nad perleovm moem; a tes za tesem zan hoet tkm, mdnm eavnm. A u je to tady: zistajasna nesmrn zlat nebe a po obzor, a docela nzko na severu, nad samou arou moe, jako rozhaven nebozez propchne oblohu divn, malik, erven slunce. Je tak mal, e se lovk a lekne; chudku, vdy ty jsi vlastn taky jenom hvzda! Tenk, ohniv epel slunce petn zlat zrcadlo moe; jen docela na obzoru, docela a nekonen na severu, prudce a zelen svt ledov bl linka. Tady se me poutnk podvat slunci pmo do tve ani nemrkaje; tak ty jsi slunce plnon, temn erven karbunkule na jlci plamennho mee; pod jet jsi slunce, ty mal erven hvzdo. J vm, tak asi bude jednou vypadat za miliny let, a zane strnout a chladnout a scvrkat se; jet pokvete silnka a bude sv paliky zvedat malink bl rdesno, ale co potom my, j nevm; mysl, e nebude lid koda? Pravda, stojme jen na konci Evropy; kdo by myslel hned na konec svta? I pichz velk styrman a ukazuje tkou tlapou na slunce plnon: J jsem vm to slbil, a vy jste si mysleli, e lu. Tak tady to mte. Ano, tady to mme; vidli jsme plnon slunce a te u meme dom; spatili jsme konce i potky, a ohniv epel na ns zamila rovn a psn jako me andlv; nikdy, nikdy, love, se neotevrou brny rje. Nu, co dlat. Zaste se nebe zlatmi a edmi cry, zalomcuje vichr, svt se zaklop mlhou a ledov krupky uhod ve tv kehnouc potomky Adamovy. Dti, dti, abychom se vrtili.

SEVERN MYS V zlivu dravch ryb se vnost moe vl,

72

lodi se pikr hladin do klna, Evropa kon se balvanem ern skly, zde couv ped moem vbojn pevnina. Kon se odvaha i bludnch rack let, jen stelka kompasu k Severu m dl; dl cesta nevede. srzn se kon svt, jen vzhru me jt, na tty ernch skal, na slizkm kameni me trva neduiv, samot liejnk tu petku zem hal, je hrzou kamen, je je jen poloiv, jen popel marnosti na hlav ern skly. Bojit Evropy tou vspou doznv ve vnm zmatku vln. Tragick ern sklo! Evropan zden se k nebi podv: Sed libera nos a malo!

CESTA ZPTKY U bych ji nemohl nakreslit prstem na map; nevm pesn, kudy jsme to pluli a kde jsme kotvili; pokejme, to byl Honningsvag, jedna z nejoputnjch lidskch tac na svt, a potom znovu Hammerfest, a Kvalsund, kde jsme pistali po hodin nult a kde jet nespaly dti a snad nikdo, tak hrozn bl, tak straideln svtl den tam byl; a pak piel Vargsund, hladk jako olej, a znovu Tromso, ale to nen to, co mne mate; to dlalo to nebe a moe, ty mav a nekonen dny bez soumrak, noc a svtn; tady je zruen as, to je to cel. Tady as neplyne, nbr je rozlit bez beh jako moe; i zrcadl v sob bh slunce a pou mrak, ale nepostupuje s nimi a neodplv; to jen hodinky na ruce zbyten, horliv a smn tikaj, mce as, kter tu nen. Je to stejn divn a matouc, jako kdyby byl poruen prostor a nebylo rozdlu mezi nahoe a dole;

73

snad by si i na to lovk zvykl, ale zpotku se v tom ct tak mlo doma jako na onom svt. Nn, zlatm kosem kloue svit slunen po oblch plecch a pkrch elech hor; mohou bt dv hodiny rno nebo pt odpoledne, to je jedno, a vlastn na tom, love, nezle; sp nebo nesp, i to je jedno, kdy u jsi jednou mimo as. Ani jdlo na lodi t nevyvede z t nemnnosti asu; pod smorgs a zase smrgs, pod tyt rybiky a solen maso a hnd koz sr se sirupem, a je to sndan, nebo veee, nebo obd; i nechal jsem dojt sv hodinky a vypustil jsem z hlavy den, rok a stolet; na teba lovku znt hodinu nebo minutu, ije-li ve vnosti? Nen tu noc, a nen tu vlastn ani den; jsou tu jen hodiny jitn, kdy slunce je jet nzko, cel zlat svtnm a stbrn rosou, jemn a jiskrn slunce asnho dne; a pak u hned pijdou hodiny pozdnho odpldne, kdy slunce je u nzko, u zezltl zpadem, u nachov zamel sladkou nyvost podveera. To jenom jitro bez zatku pechz v podveer bez konce, a nikdy se nad nimi nesklene bl a vysok oblouk strmho poledne; a zlat podveer bez konce se v ohniv plnoci tav ve stbrn jitro bez zatku, a je zase den: polrn den, velik den, den upeden jenom ze svch prvnch a poslednch hodin. J vm, jsou vude pekrsn chvle; jen to nechte, takov zpad slunce ve sv broktov slv, takov rozbesk dne nad spc krajinou jsou vude na svt okamiky, inu, marno povdat; ale jsou to prv jen unikajc, nezadriteln, pekrtk okamiky, a za tvrt hodiny mte po pard. Ale my tady, my ve Stjernfjordu, my na Loppehavetu, my v Grotsundu nebo kde mme zpad slunce, kter nm zltne po cel hodiny; pod to zaplavuje vt kus oblohy a moe, u vzplanul cel zpad a sever, u chyt vchod, u tam zan svtat v ervncch rannch; a te se moe i nebe propad do neho nesmrn divnho a slavnho: je to souasn ziv soumrak a bled svit; dojat zpad slunce se proln s mrazivm rozbeskem, za modrm hebenem hor u vychz a jet zapad ohniv kotou slunce, arlatov hladkost moe veernho pon 74

jiskit stbrnm eenm jitra, a cel jasn obzor kolem dokola bledne a chladne psnou slavnost svtn. I zastav se slunce nad Gabaonem a napln se zoufal voln Faustovo: prodlv okamik, jen je tak krsn, a rozestr se bez mez ve vzneenosti prostoru i asu. Kam ses to, love, dostal! Nevid, e je to jin svt a e tady u plat jin, hrozn a velik d? Ano, j vm: bez hranic trvn okamiku a bez konce znik asu. Boe, kde to jen bylo, kde jsme to tehdy byli! Teba to bylo v Malangen, a ten malik pstav se jmenoval Malsnes, ale to je jedno, bylo to nkde ve vesmru; chvilku ped plnoc zamil krtk de, ale pak mraky zahoely jako vlajc mdn pochodn a zvedly se nad indigov plbice hor; i vylo zapadajc slunce nad zlatm moem, a jeho straliv, tenk, ohniv epel protkla hladinu od severu k jihu; tu poaly tty hor hnout z olivovch a modrch stn rovm eavnm, nad malinkm pstavem, zapadlm na dno veera, se pejasn rozklenula plnon duha, hory strnuly ve slavnm a vysokm poru, do krve bruntn skly a nahoe svtc snh, bylo to jako hostie, bylo to jako pozdvihovn, a slunce, skoro jen hav bod na nejzazm obzoru, odbjelo nordickou hodinu plnon. Tu vylezl ze strojovny star lodn inenr, bradat nemluva, odplivl do smaragdov vody pstavu a brumlaje sestupoval zptky k mainm. Ze zvltn milosti, ano, z docela zvltn pzn a tdrosti se nm dostalo slunce tak poehnanho, jako i hojnch mrak a mlh a duh i peprek; pravm, ode veho jsme vidli; pluli jsme arkdami duh a v noci jsme padli do mln mlhy, e jsme se taktak plouili troubce a zvonce na poplach, vidli jsme temena hor vznet se nad bl oblaky, paty skal uznut mranou oblohou, je klesla na vodu jako mokr pytel, a poho mvajc chocholy oblak, dmajc jako vulkny mlh, zamen jako dech na prsvitnm chalcedonu, nebesa ve v slv a ediv moe zalit detm, modr, nachov, zlatov roztaven moe, mav a irizujc jako z mdla, vody kovov, vody perleov a hedvbn, vody tich i jeat, i zapla

75

bh, dost toho bylo; za tichm a jasnm Ofotfjordem je u Narvik, konec plavby. Dost toho bylo, a mli jsme ode veho; ale chtl bych plout tout cestou jet jednou; chtl bych tu jet vidt noc. Noc, kter nem konce. Bez konce ern nebe a moe, blskav majky a mrkajc bje, svtlka bl a erven, svtc lidsk oknka v mlze, fanly pstav, msc nad ledovmi horami, lucernu rybovu a hvzdy jiskc v mraziv noci; ern konec Evropy trc do ern a nekonen tmy. To mus bt smutek, boe, to mus bt smutek! Ale mlo-li je smutku vude na svt, a nejsme-li tu proto, abychom se pokusili jej unst? Ode veho se nm dostalo, ale bylo to jen z t svtl strnky; jak mlo v, velik zemiko norsk, jak mlo v, kdo nepoznal ve!

NARVIK Narvik, to je pstav a zrove konec nejsevernj eleznice na svt (krom Murmask drhy, ale tu nepotm, protoe tam jsem nebyl); iv se rudou z Kiruny, vdskm dvm a norskmi slaneky; mimoto je to kiovatka ty fjord a mtink celho kruhu velehor, jako je Spc krlovna, Harjangsfjellene a jin slavn vrcholky, korunovan ledem a vzneen jako snad nikde. To u lovku ned: je-li nkde mezi horami, zane lzt nahoru, aby se na n podval vc zblzka. Byla tam koka, bela nm dol vstc s ocasem kolmo vztyenm, a pak ns pl hodiny doprovzela do hor; potom nkde huel vodopd, a byly tam horsk borovice ndhern jako chrmov svcny; proto jsem si je nakreslil. Rostlo tam Empetrum nigrum a Rubus chamaemorus, Eriophorum vaginatum, Juncus a jin porost bahenn a raelinn; uvdm to proto, abyste vidli, e jsem byl v naprosto jasnm duevnm stavu. Nato se uke dole hladk Ofotfjord mezi skalnmi stnami a borovmi hji, a nahoe na bnch

76

hor se tpyt firnov pole bez konce; ale lovku to nesta a ekne si, e se mus podvat jet za tenhle skaln vbek a pak jet kousek tamhle nahoru; a tak se stalo, e jsem objevil msto, na kterm jsem se ztratil. Bylo to jenom hol plat z velikch lysch balvan, pehledn jako dla; tu a tam raelinn tka, tu onde plaziv trsek jalovce, bzky nebo sin vrbiky (Salix lapponum); a vc u nic, jen nahoe svtiv ledovce a jedna skla kolm a fantastick jako Matterhorn; i sedl jsem si na balvan nad raelinnm jezrkem, abych si ji nakreslil. Mm na to svdky, kte m vidli kreslit; a zniehonic jsem se jim ztratil; prost ten balvan byl najednou przdn. Kad lovk je trochu podivn, a rozumn lid mu dopej njak ten chvilkov rozmar; ale kdy jsem se do pti minut znovu neobjevil, jak sedm na tom balvanu a kreslm, poalo jim to bt divn, i dali se do voln a hledn; a tu se teprve ukzalo, e jsem se opravdu ztratil. Hledali m mezi balvany prvn hodinu ivho a druhou hodinu u jen mou mrtvolu; a kdy ji nenali, byla to skoro jistota, e jsem spadl do toho jezrka a proboil se do bezedn raeliny nebo co, a beli do Narviku pro lidi, aby m vythli. Divn, e my lid musme mt na vechno takzvan rozumov nebo pirozen vysvtlen; tady v norskch horch se pece lid asto ztrat a nenajde se po nich ani knoflk; Laponci kaj, e je do sebe vzala hora. Teprve po hodin cesty m nali nad Narvikem, jak sedm u cesty a hladm tu koku, tahm ji za pynou ohku a drm v ruce ivou my, kterou mi ta a donesla. Pr jsem jen zvedl udiven oi a zamumlal nco, jako e m nechali dlouho ekat i co. Nikdo nevdl, jak jsem se tam dostal, a ani j nevm, jak bych celou vc vysvtlil; mon e v tom byla ta koka, protoe koky dovedou arovat, ale co a jak, to nedovedu ci. Jeliko pak dvno minulo pt hodin, padla na msto Narvik hrozn kletba, kter se jmenuje ikke alkohol, i nebylo mono dnm zpsobem oslavit, e jsem se nael, ani eit, jak se to stalo; a tak nezbv ne nechat m phod celou jej stzlivost. Jet dlouho jsem se potom divil, pohleje na ledov hory nad Narvikem; a minula plnoc, a mldenci v Narviku jet pod bloudili po 77

svtlch ulicch a ekali na njak znamen, aby u li spat; ale dn znamen se nestalo.

OFOTSK TRA Elektrick vlek ns thne nahoru nad posledn ztoinou jasnho Ofotfjordu kde asi je te Hakon Adalstein! Inu, nejsp se toul po pstavech Lofotenu; vude na brygge pstavu u ek n pes a tzav vrt tkm ohonem. Teprve te si lovk vzpomene byli jsme vlastn dob ptel, my vichni na palub Hakonov; nikdo na to ani nepomyslel, a stalo se to; ani jsme teba za celou cestu slova nevymnili a jen tak jsme se na sebe obas podvali; nu, a pece jen vichni pili dojat potst rukama, kdy nastala chvle rozchodu. Nechte to bt, byla to dobr lo; mla by vozit jet mnoho lid vech jazyk; nemuseli by spolu ani mluvit a mt porady a konference, a snad by si i tak na konci cesty potsli rukama. A u nm zbv jen kousek zem norsk; tady, chudk, nen od moe a k vdsk hranici ani patnct kilometr irok; ale zato je to sam skla, sam ledovec nahoe, sam propast a vodopd dole, to je Hundalen. St je kam pilepit strn staniku, po celm obzoru ledov bn a pice, co chvli ns tunel vyplivne do svta jet pustho a kamennjho. Nechte bt, byla to dobr zem, cel Norsko i se svm nrodem; a kdybych ml ci, co tam bylo patnho, vzpomnl bych si jenom na americk crkve, komry a stenou prohibici; mimoto se mi nelbilo jedno jdlo, ale to jsem pro jistotu neokusil, tak nevm. Dobr, tvrd zem dobrckch lid; venkovsk a malomstsk zem, kde staten lid ij tie a zpsobn v istch katulkch uprosted nejfan.

78

ZASE VE VDSKU SEVERN TUNDRA tastitjho, monumentlnho a nkdy skoro neskutenho svta; ale to u jsme pejeli tunelem skou hranici a jsme ve vdsku. Dv tady bvala hranin stanice, ale museli ji zruit pro pli drsn klima; to ji postrili o kus dl do vdska, do Vassijaure, kde u nen tak horsk klima, jeliko je to o celch sedm metr n. Je to taky hned vidt: tady se u da balvany, ern molky a ocelov jezrka; je to vlastn ohromn terasa z balvan, nasut mezi tty hor a spadajc srzn k moi. Mezi prahornm kamenm jen ttka skpiny nebo suchopru, nkolik zakrslch bzek a dost; ale pak se cesta sv dol k Abisko, pibv tundry, mezi bnmi hor se to kade nekonenou bezovou kovinou a do n se zazne pedlouh, zelenmi ostrvky poset jezero Tornetrsk; a jsme v samm stedu Laponska. Pravda, lovk neek, e uvid z vlaku tbory prodnch Laponc se soby a jinmi domorodmi kouzly; ale potk-li msto toho Laponce (v nrodnch krojch) jako prodavae cizineckch pamtek a Laponky (v nrodnch krojch) jako sluky v isounkch ervench vdskch domcch, trochu se zaraz a ekne si, e to s folkloristickou malebnost stoj na svt patn, je-li skoro vude, kde se s n setkal, odznakem bu turistick industrie, nebo sluebnho postaven vi lidem daleko m malebnm a zejm lp situovanm; zd se, e v tomto svt nleej pvodn kroje a jin nrodopisn zvltnosti u jenom lidem, kte si tm vydlvaj na ivobyt. Takhle se to ovem ned udret; a j u pedem, ale s jistotou plu nad znikem toho kousku pozemsk krsy a dstojnosti, kter se jmenuje folklr. Zato proda, doufm, udr tady nahoe svj pvodn laponsk charakter o nco dle: jednak proto, e je tu vude kolem Abisko chrnna jako prodn park, snad z obavy, aby tu nkoho nenapadlo pstovat cukrovou ttinu a kvov plante, a jednak trochu i proto, e tu nikdy nic jinho asi neporoste ne bezov a 79

vrbov tundra (krom drobnj plevele, kterou jsem nemohl z vlaku dost pesn rozpoznat). Co se hor te, ty to u nemaj tak jist; najdou v nich nco, eho se me potebovat na vrobu kann nebo eho, a pak celou horu nalo na vagny a odvezou ji pes Narvik panu Kruppovi nebo panu Armstrongovi, jako se stalo hoe, kter se jmenovala Kirunavaara; te u to nen hora, nbr prost 700 milin tun prima elezn rudy. Nakreslil jsem ji i s jezerem Luossajrvi, ve kterm se zrcadl; ale msto Kiruna se svmi standardnmi, ervenmi dlnickmi domky a vemi socilnmi, humanitnmi a jinmi vymoenostmi modernho prmyslu uprosted tragick zelen pout tundry, to msto se mi na obrzek nevelo. A to bez konce a kraje arktick tundra, pomalu, ale jist pechzejc v severn les: nejdv jen kamen a plaziv kov, sem tam bezov pahl a sou, sem tam zajisk zlat mochna nebo co (me to bt Sibbaldia procumbens); pak pod houstne kovina, je vy a kosmatj, kam dohldne, vude sam bl, straideln plamnek bezovho pn; do toho thl a tpytiv osika, do toho temn ke ole a stbrn vrba; a vude pod vrbou, pod ichou, pod bezinou ern mokr a blskav prt sam raelina. A pak se nad zeen kov zvedne uschl a boit pe, rozklene se chud koruna, zatemn se rousnat chvoj uzlovitch borovic; kupodivu chyb tu nae horsk kle, a jen vysok, patetick borovice se tu houevnat rve o ivot. A tady u m vyhrno; jet je kiv a rozbit vichry a zulman snhem, ale u dv celmu kraji strm a slavnostn rz svm vyouhlm pnm a tkm haluzm. Bezina dne, borovice dobv pdy lesu; z brlovho borv a plazivho jalovce stroze a storov tr prvn pahly, vvraty a kmeny smrk, otskan vtrem do nejpodivnjch pometel, koat a jeatch palic, vlajcch prapork a rozmchlch pa. Jet dlouho to nen les, jet to nen vegetan kolektiv; kad strom sm pro sebe se rve s pdou a ivly, kad jinak utven, jinak poznamenn a rann svm vlastnm osudem; nen to les, ale velk bojit a tbor vlenk na svou pst. Co dlat, kde je boj o ivot nejt, je kad z ns odkzn na sebe; 80

uka sm, co me a co vydr. Tk ivot, pravda, ale co je v nm zato dobrodrustv; i potk stromy, sam ostlen kozk, sam star a zkuen bitec; tenhle vyzbl jako Don Quijote, tamten rozsochat jako japonsk zpasnk; lait ahoun, sam jzva a sam kloub, rozavlovan invalida zvedajc k nebi pahly hroznch d, honosn a upinat bramarbas, hladov chudera bit ze vech stran, takov smola, ale jet se taktak protlouk; sukovit strejdov, sam kost, vechno na nich jen vis, nu, a vid, nedali se; kdo by to ekl do takovch nemluv! Pozdrav bh, mte to tu pknou armdu proti Severu; pod nohama se tomu hem sam pre, smrek jako pozek, chasnk paat, jeat vrostek s elem u rozsnutm hromskou ranou, povythl a usmrkan kluk, a u je divok, jen se mra pod svmi paesy a dl ze sebe muskho; km, nikdy toho lovk dost nenakouk v samorostlm porostu severnm; a nikde, povdm, nenajde pohromad tolik svrznch a ndhernch osobnost; leda, jku, e byste mi pipomnli hory a skly norskch fjord. Je to svtl a podl porost, tahle severn hranice les, ale jac osuhl chlapci, jac sloupov, jac vousi oven mechovou koudel! Vude to probleskuje ernmi tkami, vude navaleno ernho kamen, vude to buj ttinami tuhch trav a hustm rounem borv; svtlmi, jemnmi plamnky vylehuje jasn kaprad. Pomalu, pomalu se nordick tundra ikuje v dk les smrkovch stor a borovic vzneench jako chrmov kopule; jsou stromy, kter si bude do smrti pamatovat jako nkter lidsk tve; jsou stromy, kter jsou tm svat. A tu u mezi n vhrklo irok mt, erstv a nah paseka svt poraenmi kmeny, za se se rudne vrbic a vln se ryavou travou; se severnm lesem se pon tak tovrna na prkna a trmy; a irok, tady u zpomalen lvy zvolna a bez konce unej z les nm dv.

81

VDSK PRALES Jsou vdsk pralesy jak Tich ocen, tak hlubok a zelen a vn, jak vtr pliv vtvemi houpe van, jsou vdsk pralesy jak moe nekonen. Pro oi dosplch tu zbyly jet vly, choul se nastydle do krajek kaprad, a due mrtvch srn se v kvty promnily, v jich tkm kalichu troll melk dovd. Los bludn rozhrne vtvov hust bzy a drobn modrsci se dvo kampanule, jezrka raelin se lesknou jako kyzy a hmyzem bzu vzduch jak v nekonenm le. A zlato janovce se loupenicky blsk jak poklad Viking, kterm se zem chlub, a pasti mol se po obti stsk, bludiky, odvete nkoho do zhuby! Zde zve zabloud a ptk u nevylet, kdy v stromy zapadl psnmi unaven, za noc bezesnch se pone nebe chvti, kdy nezan noc a nezan den. ervnky vrbice zpadem nezmiz, bh Pan je ospal a v bl noci zv. Kus due pro ivot ten les ti odciz, kus due pak u jen lovku zbv, jen due Severu, nn a polodiv.

VDSK HVOZD Jede se jm vlastn od polrnho kruhu a po sm Stockholm; dvacet ticet hodin si to mae rychlk na jih pod lesem a samm

82

lesem, a jak je to rychlk, pane: to zas se nikde tak dobe a prostrann nejezd jako ve vdsku. Pravda, obas uhne les a udl kousek msta pastvin a lukm, jako hned nahoe v Norrbottenslanu, kde lid dlaj pro seno pkn a komick devn domeky, je vypadaj, jako by je nkdo shora rozsedl: tak jsou zmknut do varhnk a uprosted iroce vyborcen. m dl k jihu, tm jsou selsk usedlosti rozloitj, naapen jako kvony; ale jet pod dole v Angermanlandu, dole v Jmtlandu jsou stavny z bytelnch zlatohndch trm a stoj na devnch noikch, jako se slu na koniny horsk; teprve a nkde v Hlsinglandu se zan erven vdsko s blm lemovnm. A pak eky: kadou chvli prozne njak lv nekonen hvozd; a jsou to eky irok a tich jako jezera, nebo mlad ky bc ve slapech a zpnn do erna a do bla; ale nejvc to jsou mocn, pokojn, nesmrn vn toky, kter svou boulivost odevzdaly nahoe elektrrnm a nyn jen vn, trpliv a ponkud ln posunuj pltn dv k pilm a pstavm. To mte odshora Lulelv a Pitelv, bylv, Umelv a ngermanslv a Indalslv, a potom jet Ljusnelv a Dallv a spoustu jinch, kterm nemohu pijt na jmno; dokonce i nae Labe neboli Elbe nen nic jinho ne star keltsk elv. Vechno ostatn je severn les; kam oko dohldne, od thlch heben hor a dol po rovinu pruhovanou tolika lvy jenom lesy, lesy, lesy bez konce a kraje. Plynul vlny les na kopcch, ern hladina les v nin; jen tu a tam z n vynv vysok trmov ibenice, j nevm, snad je to hldka na lesn pory nebo co. A jak bych vm ten les popsal? Zaal bych z kraje, ale nen tu vlastn dn kraj: leda pruh nachov vrbice, leda kaprad po ps; jet krok dl, a pak u koukej sm, aby ses z toho lesa dostal zase ven pes ty vvraty a klest, houtm bezovm, mladm nletem smrk, urousn borvm a prodraje se pichlavm malenm; jen krok udl do lesa, a m velik pocit, e sem jet nevstoupila noha lidsk. To abych zaal podrostem; pozor, nen tamhleto hbek? Je, a jak! Koukejte, vdov, nesu vm z lesa plnou epici hib a bruntnch kemek; j jsem vm piel v lese na jedno 83

msto, kam jet nevkroila lidsk noha; proto tam rostlo tolik hub; co jim kte? Coe, e jsou jedovat? A e vy je vbec nesbrte? Nedali si ci, jsou pr to houby nejedl; ale j nevm, e bv tak vzdlan a moudr nrod holdoval pove tak nelidsk; myslm, e to kaj jen proto, aby nikdo na houby nechodil, protoe by tady v tch lesch musel nadosmrti zabloudit. (J jsem to zkusil; za ti minuty jsem u nevdl, kam ty hbky dt, ale taky jsem nevdl, odkud jsem piel a kam se stoit, ba i sv jmno jsem skoro zapomnl; takov jsou to hlubok lesy. Divil jsem se, najde-li tu nkdy nkdo m tlesn pozstatky, obklopen spoustou hib, kter jsem tu rozsel; ale pak se ukzalo, e jsem jenom padest krok od silnice.) Znm jednu pan, jinak dost silnou pi rznch ranch a navtvench osudu, a ta se na kraji vdskho lesa jednodue rozplakala: vidt tolik hib a kemek a nechat je tam, to bylo nad jej mravn sly. I mn pichz zatko odvrtit svou pozornost od tch hbk (napklad a do erna osmahl dubky ve Smalandu, a plav travn hiby v Sdermanlandu, a velik hiby, rostouc hned u asfaltu kontinentlky stergtlandsk, a tch ryavch kemek!) (jednou jsem vlezl za hbky do ohraenho leska, a tam m honil velik, erven k; snad si chtl se mnou jenom hrt, ale k v lese je tvor skoro pohdkov, a mimoto tam byl runov kmen, a tak nevm; teba za tm byla njak kouzla); ale aby se neeklo, e pro houby nevidm les, musm zat jinak, a to asi takto: Kdybyste dali dohromady vechny studnky a potoky, vechny ern tky zarostl okehkem, vesnick rybnky s husami, vechny smutn kalue a jasn struky, veker krpje rosy na stblech trvy i listech kontryhelu i vechny stbrn odkapvajc pumpy u lidskch chalup, snad by z toho byla docela slun potopa, ale nebylo by to moe. A kdybyste naszeli sosen, smrk a bzek, jedl a modn od Pae a po Varavu, byla by to, pravda, ukrutn spousta strom, ale nebyl by to jet pod nordick les; to nedlaj jenom ty stromy a rozlohy. Pravda, takov nesmrn hromadnost m nco, jak bych to ekl, ivelnho a nesmrtelnho; ale severn les 84

m do sebe jet nco jinho, nco pravkho a pvodnho jako geologick tvar. lovk by ekl, e jak to tu stoj a le, vychrlila to v jednom geologickm okamiku proda, tak jako vychrlila ulu nebo nastlala kdu; a te si, love, lmej kamnky nebo kcej dvka! A teba i zniit to me, pro ne; ale udlat bys to nemohl, stvoit bys nemohl severn les. ekne se les; stoj na milinech p, ale je to jedna stna, jedna hladina, jedna pedlouh zelen vlna valc se od polrnho kruhu na tisc kilometr sem k jihu: jako by tam nahoe, na Severu! na Severu! byl bezedn tryskajc pramen nesmrtelnho ivota a inul se duncmi peeji les, vodopdy les, slapy a proudy les, rozlitmi hladinami a tichmi rameny les pod dol, na Jih! na Jih!, a tady v Gstriklandu, v Jmtlandu, nad Dallvem se mu teprve stav do cesty lovk se svou iroinou, a u t nepustm dl, severn lese; jen jet, pravda, tady kousek k Djursholmu a Mlaren, ale to u jsou jenom lesky pro radost o; avak proti rozpoutanmu ivlu nordickho lesa se tadyhle od jihu tla lovk se svmi kravkami a dvorci.

STAR VDSKO Suecia omnis divisa est in partes duo, ili veker vdsko se sice dl na tyiadvacet provinci neboli ln, ale ve skutenosti m dv hlavn sti: zdola od resundu po Svealand, teda kousek nad Uppln sah star, historick vdsko, poset katedrlami, hrady, zmky, starmi msty, pomnky krl, runovmi kameny a vbec historickmi pamtkami; ale odtud nahoru a za polrn kruh nen poseto celkem nim jinm ne ulou, vodopdy a severnm lesem; to je pravk vdsko. Ve starm vdsku potk oko poutnkovo pedevm velik mnostv kostel; nkter z nich jsou vzneen star katedrly, ve kterch se vyskytuj hroby krl, hrabat z Brahe a svatch Brigit; ale takovou katedrlu v Linkpingu nebo v Lundu vm nakreslit

85

nemohu, protoe, nic naplat, gotika se m tesat z kamene, jinak to nen to. V Lundu maj nadto pekrsnou romnskou kryptu, opedenou mnohmi povstmi a djinnmi zkazkami o obru Finnovi a jeho en; bohuel neumm vdsky a nerozuml jsem ani slovo z toho, co tamn prvodce o n vypravoval; vm jenom, co jsem vidl. Vidl jsem tak slavn klter Vreta uprosted lbeznho hbitova; nakreslil jsem ten kostel, abyste vidli, e i chrmy jsou tu stavny jako selsk dvory ze samch pstavk, boch klniek, chlvc a devnk, velijak nastrkanch a nahlouench k hlavn hospodsk budov boho slova. Ale hlavn to byly mal venkovsk kostlky, vude ouhajc ze starch dub, lip a jasan, z kudrnat zelen stemch a vrbov svmi vikami, tty, krovy, bnmi a cibulemi; nakreslil jsem si jich celou sbrku, od tch tence piatch jako veteno a po ty typick, irok a nzk vdsk bn, kter vypadaj sp jako hasisk helmy nebo civiln buinky. Nkdy si vdsk kostel dokonce odpust celou v a postav si jenom devnou zvonici; vbec tu kostely sed rozloit, obansky a pohodln na oteven, poctiv dlani svta a nederou se nijak okzale a pateticky do nebe; to asi dl ten duch stzlivho a lidskho protestantismu. Hrady a zmky tu stoj vtinou nad tichou hladinou jezer; myslm, e to dlaj jet vc pro to krsn zrcadlen ne pro feudln nedobytnost; proto korunovaly sv ve a kulat bastiony sammi helmami, kupolemi, svtilnami a bnmi, aby se to pkn obrelo v hladin vodn. To mte zmek v Kalmaru a Vadsten a v Lck a nevm kde jet; a kltern ruiny zrcadlc se v tni vod, a mrtv hrady nad zrcadlem jezernm. Zmek nad jezerem, to je jeden z pznanch motiv starho vdska; druh motiv je venkovsk pansk sdlo v hloubi dlouh, prastar aleje, erven nebo bl zmeek a po stechu zapadl v hustm parku. vdsk demokracie nezruila lechtu, jenom ji nechv pomalu vymrat asi jako losy nebo hranostaje, toti etrn a s pietnm, ale bezmocnm politovnm.

86

A konen je star vdsko hust poszeno runovmi kameny a mohylami z ulovch balvan. Nkdy si lovk mysl, e je to jenom patnk mezi Lindstrmovou a Lindbergovou loukou, a zatm to je runov kmen, nad nm zaples srdce archeologick. A nkde jsou ty nhrobn balvany sestaveny v cel kruh nebo v podobu vikinsk lodi; nkde je ohromn ulov balvan poloen jako strop na dva kameny, aby tvoil pste pro tlesn pozstatky njakho pravkho Larsena; a modern divk tu mohylu obchz a div se, jakm technickm zpsobem tehdej lid dostali nahoru tak hromsky velik balvan. Nakreslil jsem vm takovou mohylu, kter stoj u hlavn silnice jen kousek od Trlleborgu; zvltn, jakou dstojnost a tajemnost dodv kraji takov, jak se k, pamtnk zalch vk. Nic naplat, velikost a dlka asu pln lovka stejn uctivm asem jako nesmrnost prostoru. To byste nevili, co kolem takovho posvtnho msta le krabiek, staniolu a papr od fotografickch film; myslm, e kad, kdo se tudy ubr, fotografuje u t mohyly svou enu, jak se jednou rukou opr o pravk kmen a druhou si upravuje vlasy, echran vnkem od Baltickho moe. (Prosm t, vdy jsem rozcuchan, namt fru; ale to nevad, ujiuje manel a honem zmkne spou; a na svt je vc o jednu rodinnou pamtku.) Jinak krom historickch pamtek oplv star vdsko istmi msteky a ervenmi selskmi dvorci a vkovitmi stromy; ale ty u si schovm do pt kapitoly.

ZEM GTSK Ano, schoval jsem si star stromy a louky, lesy, ulu a jezera a do t chvle, kdy bude mi louit se u se zemmi Severu; nebo to nejkrsnj na nich je pece jenom sever ili proda, proda zelen jako nikde, bohat vodami, pekypujc loukou a stromovm, jiskc rosou a zrcadlenm nebes, pastorln a hojn, mrn a poehnan

87

proda severu. Jet jsem si schoval erven, ble lemovan dvorce a stda ernoblch kravek, struhy pln kvetoucch tavolnk, stbrn vrby a ern jalov, ulov chlumy Sdermanlandu a thl, kuerav vlny pahork smlandskch a po ten rn a jasn poklid krajiny Skne. Nic to nen, km, nic to nen, ale je to krsn; sp aby to lovk hladil ne popisoval. Nen to nic: eknme ostrvek zrcadlc se v pokojn vod; tak pro vypad jako ostrov blaench? Nen to nic, leda strakat krvy pevykujc ve stnu prastar lpy; a je to jako obraz od starho holandskho male, kter by ml ukrutn rd krvy a stromy. Nebo je to jenom kamenn most nad tichou ekou; ale jako by ten most vedl na druhou stranu, vte, na druhou stranu, kde u nen starost ani spchu a kde se snad ani neumr. Nebo je to jenom erven a bl domeek mezi zelenmi stromy; nu, a lovk si mysl, e by musel bt asten, kdyby v nm hospodail; j vm, nen to pravda, j vm, e nen tak lehk bt asten, a lovk se tomu snad nenau ani v rji; ale takov je to kraj, e by poutnk hnedle uvil v mr, pohodu, klid a jin velik ctnosti. Vezl ns tudy uen a znamenit mu neobyejn znal Severu; jednou rukou drel volant sv fordky a druhou rukou nm ukazoval a rsoval pravk, djiny, lid, pamtky a jin zvltnosti kadho kraje. Takto, zeni levou rukou a duchovn vedeni rukou pravou, jsme projeli Sdermanlandem, stergtlandem a Smlandem, pes Skne a Malmhuslan, a nabourali jsme se a teprve v samm Trlleborgu u pstavu; z eho je zejmo, e na t cest ns provzela zvltn pze osudu. Mohl bych tedy povdat mnoho o star zemi Gt, ale trochu si pletu Nykping, Norrkping, Linkping a Jnkping, a mm jaksi chaos ve vdskch krlch; bylo jich toti hrozn mnoho, hlavn Gustaf a Karl; i pomlm radji o historii, abych neudlal njakou chybu. Pamatuju se jenom, e lid z stergtlandu maj ty nebo ony typick povahov rysy a lid ze Smlandu njak jin, ale mon e je to obrcen; ale stergtland je sp ir, poehnan pansk rovina, kdeto Smland je pkn krabat, chud a selsk kraj; oba kraje vak oplvaj 88

hojnost koatch a kudrnatch strom podle cest a u kadho lidskho pbytku, nad zaarovanmi vodami ek a jezer a vude, kde zem tvo mrn pahorek nebo dvrn kln. Je to napod jako bo park; ale co chvli do t kyprosti vhrkne ulov balvanisko zarostl vesem a jalovci, natrous se bludn kmen, protla se hol skla; pod ten monumentln kamenn prasvt, kter vude prokvt z vldn a bukolick pdy vdsk. A pak a docela na konci cesty se ped poutnkem oteve Kanan severu, rovn a rodn kraj Skne se svmi vtrnky a dlouhmi alejemi, kraj poset strakatmi hovdky a rozloitmi selskmi dvorci, je maj chlvy dlouh jako tovrna a stodoly vysok jako lundsk dm; tady u se nestav ze deva jako v ostatnm vdsku, ale z kamene a cihel meovanch trmci; a pole plod tkou penici, velik epn bulvy, jako i veho druhu bo rodu, je nle na lidsk stl. Pesto lid ze Skne holduj prost diet, vyjden asketickou formul jdlo v prav as, dobr jdlo a hodn jdla nic vc. Pozoroval jsem, e vude, kde se pstuje krsn dobytek a rostou star, urozen stromy, ije i pansk plemeno lid; a tihle vdov z Gtalandu jsou opravdu velkomon sedlci. Tak vid, konec cesty; a kruh se uzavr. Od sladk zem dnsk, cel nalit mlkem jako rov vemnko, a po sm kraj svta, kde u neroste ne hrstika glacilnch bylinek mezi kamenm; a polrn tundrou zptky k zelenm pastvinm a ernm lesm; prohrbli jsme ten kus cesty plnou dlan, jako kdy jde chodec podle itnho pole a nechv mezi prsty klouzat zrajc klasy; pravda, v Norrlandu by ses musel hodn sehnout, abys pohladil jejich oves. A tady ve Skne se kruh uzavr; u zase ehnaj pocestnmu bohov std a plodin polnch jako na druh stran resundu.

89

SKNE Jezera penice pod kdly vtrnk, zem se rodou chlub, jdou nit potk houtinou tavolnku osvit stalet duby. Kamenn stodoly jak tetky blahobytn v strakat zste si uprosted luk sedly, ervenm domekem avnat louka chytne, erven dvorce svt v hlubokm stnu jedl. Pastvinm kraluje rod tkch valach, kadidlem sena von poehnan zem, paprsky kopretin a prsty palachu laskaj tichch krav houpav pln vm. Kameny starch run v rodnm dol posvtn mjej velc a ist voli; tu dnen rodu minulost nebol, a byla jakkoli. Zvoneek kostela nad krajem se snopy svolv k veei svou bo vesnici: sm ciz vetelec ze zlobn Evropy t s sebou tento mr a smeknout epici?

NOC I byla zase noc, a nad Baltickm moem iroce haly blesky na krsn poas. Mezi zelenmi a rudmi svtlky, mezi mikajcmi bjemi a oslnnm majk ns nese ziv plovouc hotel k behm t druh, t vt Evropy. A v, co bych chtl vdt? Teba jen to, ve kterm sundu si to te has Hkon Adalstein s moukou, cementem a hrstkou lid; kdepak, tam nahoe jet nen ern noc, jen slunce zapad v planoucm vchodu zoe. Nech bt, byla to dobr lo;

90

pravda, dn lodn palc jako tahle, ale zato my lid jsme tam mli k sob i k vcem njak bl. J nevm, co ty nrody pod maj s tou svou velikost a moc; nunu, jen se nerozpuknte samou pchou! Tadyhle jsem se byl podvat na ti nrody k se jim mal; a vid, maj to dobe zazeno, a kdyby lovk potal vci dokonal, nael by jich tu o hromadu vc ne mezi nejvtmi krlstvy pozemskmi. A taky tady djiny nadlaly habadj neptelstv a vboj a vlek; a nic po tom nezstalo, k niemu to nebylo. Jednou lid pijdou k poznn, e dn vtzstv nestoj za to; a kdy u potebuj hrdin, me to bt takov mal doktor od Hammerfestu, co v polrn noci jezd svou motorkou po ostrovech, kde rod ena nebo ple dt. Pod je dost msta pro cel a staten mue, i kdy jednou pestanou dunt bubny vlen To zase noc, a nad ernm moem cukaj irok palae blesk; je to na boui, nebo na krsn poas? Jak hned vypad svt hroznji a tragitji, kdy se na nj dvme v noci! Vid, love, to u nejsou vdsk soumraky, prhledn a zelen a chladn jako voda zliv, ani metafyzick zvra plnonho slunce; to u je docela obyejn, tk evropsk noc. Nu co, byli jsme se podvat na bo mr, a te zase jedeme dom. Zan svtat ed a studen; je to trochu, jako by lovk otvral vlhk rann noviny a hledal v nich, co se zase stalo se svtem. Takovou dobu jsme je neetli; i nedlo se nic, jen pr tdn vnosti uplvalo, norsk hory se zrcadlily ve vod fjord, vdsk les se nm zavel nad hlavou a mrn kravky se po ns dvaly pokojnma, svatma oima. Prvn okliv a nelidsk zprva, to bude teprve ten prav konec cesty. (Ano, tady to mme: zrovna to muselo bt to hrozn netst nroda panlskho! Boe, pro m lovk tak rd vechny nrody, kter poznal!) V erm svitu jisk svtla Evropy; co dlat, to u je konec cesty. Z Rujny vyplouvaj rybsk plachetky docela jako na Lofotenu, jen plachty maj trochu jin. Te asi pluje Hkon Adalstein na sever mezi holmi skalami Lofotenu. Nech bt, byla to dobr lo [* 91

Opravdu u jen byla, nebo zatm jsem dostal od kapteina tento dopis: Nun ist meine alte dampfer Hakon Adalstein degradiert. Alle die Cabinen sind weghgenommen, auch den salong wo wir essen, nun sind sie nur fhr ladungen. Es war traurig fhr mich zu sehen, when ich meine alte dampfer liebte. Ich bin nun auf dem dampfer X. Y., laufen zwischen Bergen und Kirkenes mit post und passaschiere, aber diese ist nicht so gut wie meine alte. I budi uctna jej pamtka posledn tekou.], a byla to dobr cesta.

92

ivot a doba spisovatele Karla apka v datech 1890 Narozen 9. 1. v Malch Svatoovicch. Otec MuDr. Antonn apek (1855-1929), matka Boena, rozen Novotn (1866-1924). Sourozenci: Helena (1886-1961), provdan Koeluhov, ovdovla, od roku 1930 provdan Palivcov; Josef (1887-1945) enat od roku 1919. 1895-1901 V pici, kde rodina bydl, navtvuje obecnou kolu a jednu tdu mansk koly. 1901-1909 Stedokolsk studia zan v Hradci Krlov, poslze pokrauje v Brn, kon maturitou v Praze. 1907 Rodina se sthuje z pice do Prahy. 1909-1915 Studuje na Filozofick fakult Univerzity Karlovy filozofii, estetiku, djiny vtvarnho umn, anglistiku, germanistiku a bohemistiku. (V letech 1910-1911 studuje v Berln a v Pai.) V listopadu 1915 je promovn na doktora filozofie. 1917 Psob jako domc uitel Prokopa Laanskho na zmku v Chych u lutic. V jnu nastupuje do redakce Nrodnch list. 1921-1938 Je lenem prask redakce Lidovch novin, v letech 1921-1923 pracuje v Mstskm divadle na Krlovskch Vinohradech jako dramaturg a reisr.

93

1922 Poprv pedstaven presidentu T.G. Masarykovi. 1925 Je zvolen pedsedou eskoslovensk odboky Penklubu, kterou pomh zaloit. Sthuje se s bratrem Josefem do novho domu na Vinohradech. 1931 Jmenovn lenem mezinrodnho vboru pro duevn spoluprci Spolenosti nrod (stl vbor pro literaturu a umn). 1933 Pracuje ve Vboru pro pomoc nmeckm uprchlkm, je mstopedsedou Penklubu. 1934 Organizuje pomocnou sociln akci Demokracie dtem. 1935 en se s Olgou Scheinpflugovou, potky stavebnch prav domu ve Stri, kter novomanel dostali od Vclava Palivce do doivotnho uvn. 1937 astn se svtovho kongresu Penklub v Pai. 1938 Podl se na organizaci svtovho kongresu Penklub v Praze. Opakovan je navrhovn na Nobelovu cenu za literaturu. Po mnichovsk konferenci (29. - 30.9. 1938) el nenvistn kampani, bojuje s eskm faismem a prov nejt obdob svho ivota. Umr 25.12. na zpal plic. Poheb na Vyehrad se kon 29.12.

94

Prvn vydn knih Karla apka 1917 - Bo muka 1918 - Pragmatismus ili Filozofie praktickho ivota - Krakonoova zahrada - Ne pohdek 1920 - Loupenk - Kritika slov - RUR 1921 - Trapn povdky - Ze ivota hmyzu (spolen s Josefem apkem) 1922 - Lsky hra osudn (spolen s Josefem apkem) - Ziv hlubiny a jin przy - Tovrna na absolutno - Vc Makropolus 1923 - Italsk listy 1924 - Krakatit - Anglick listy 1925 - Jak vznik divadeln hra a prvodce po zkulis - O nejblich vcech 1927 - Adam stvoitel - Skandln afra Josefa Holouka 1928 - Hovory s T.G.M. (1. dl) 1929 - Povdky z jedn kapsy - Povdky z druh kapsy - Zahradnkv rok 1930 - Vlet do patnl 1931 Hovory s T.G.M. (2. dl) - Marsyas ili na okraji literatury 1932 - Devatero pohdek a jet jedna od Josefa apka jako pvaek - Obrzky z Holandska - Apokryfy - O vcech obecnch ili zoon politikon

95

1933 - Denka ili ivot tnte - Hordubal 1934 - Povtro - Obyejn ivot 1935 - Hovory s T.G.M. (3. dl) - Mlen s T. G. Masarykem 1936 - Vlka s mloky - Cesta na sever 1937 - Bl nemoc - Jak se dlaj noviny - Prvn parta 1938 - Matka - Jak se co dl 1939 - posmrtn - ivot a dlo skladatele Foltna (torzo romnu)

96