1) Vymezení pojmu bezpečnost, mezinárodní bezpečnost, kolektivní

bezpečnost, kolektivní sebeobrana

Pojem mezinárodní bezpečnost obsažen v Chartě OSN, kterou lze pokládat za základní
smluvní dokument v oblasti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. V Chartě je tento
pojem obsažen ve spojitosti s termínem mezinárodní mír. Nikde v Chartě nenajdeme
samostatně stojící výraz „mezinárodní bezpečnost“. Výraz mezinárodní mír a bezpečnost je
v tomto spojení zakotven již v preambuli paktu Společnosti národů, přesné vymezení
tohoto pojmu Charta neobsahuje, vykládá se v kontextu cílů a zásad OSN a textu Charty a
mezinárodní praxe států a mezinárodních organizací.

MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOST
- stav mezinárodních vztahů, kdy nejsou ohroženy zájmy bezpečnosti jednotlivých
států a není ohrožován mezinárodní mír. V první řadě jde o zajištění vzájemné
bezpečnosti mezi státy.
Tato myšlenka byla vyjádřena Olofem Palmem v tezi o společné bezpečnosti: „v jaderné
válce neexistuje naděje na vítězství, obě strany by si byly rovny v utrpení i v ničení. Přežít
mohou pouze spolu. Bezpečnosti musí dosáhnout ne proti svému protivníku, ale spolu s ním.
Mezinárodní bezpečnost musí spočívat v odhodlanosti ke společnému přežití, nikoli na
hrozbě vzájemného ničení“.
Předpokladem mezinárodní bezpečnosti je zejména zachování reciprocity chování států
(zejména jaderných mocností). Posílení mezinárodní bezpečnosti mezi státy vyžaduje
snížení strategické rovnováhy na co nejnižší úroveň. Zásadní význam ve vztazích mezi státy
při upevňování bezpečnosti má zásada rovnosti a stejné bezpečnosti. Speciální zásadou
práva mezinárodní bezpečnosti je zásada stejné bezpečnosti.
V období blokového rozdělení světa byla otázka zajištění rovnováhy sil mezi bloky určující,
po zániku bipolárního světa odpadlo soupeření mezi bloky, které přestaly být nepřáteli.
Objevila se ale nová nebezpečí – otevřenější a ideologicky nerozdělený svět je zranitelnější.
Cílem mezinárodní bezpečnosti je zajištění mírové a nerušené existence států, která není
ohrožena hrozbami vnějšími ani vnitřními.

POJEM BEZPEČNOST
- obsažený v Chartě OSN je vyjádřen v anglickém textu Charty jako security - znamená
ochranu proti vnějšímu protiprávnímu narušení nebo chování. V čl. 24 Charty – Rada
Bezpečnosti má hlavní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Bezpečnost je v anglických textech vyjádřena také slovem safety. Tento pojem je chápán ve
smyslu bezpečnosti vnitřní, zejména v technickém slova smyslu (např. safety je stav a
schopnost jaderného zařízení a obsluhujících osob zabránit nekontrolovatelnému rozvoji
štěpné řetězové reakce nebo nedovolenému úniku radioaktivity).

KOLEKTIVNÍ BEZPEČNOST
- užší pojem než mezinárodní bezpečnost. Za organizaci kolektivní bezpečnosti je
považována OSN. Podle čl. 1 odst. 1 Charty OSN je jedním z hlavních cílů OSN
udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Ke splnění tohoto cíle se přímo počítá
s konáním účinných kolektivních opatření.
- pojem kolektivní bezpečnost není přímo obsažen v Chartě ani jiné mezinárodní smlouvě.
Z tohoto důvodu je někdy interpretována autory někdy i široce a různě:
  jakákoli donucovací akce směřující k ochraně jakéhokoliv práva státu proti
jeho narušiteli
 H. Kelsen: když ochrana práv států, akce proti porušitelům práva má
charakter kolektivních donucovacích akcí
 jakákoli mezinárodní spolupráce a kolektivní akce proti hrozbě války a aktům
otevřené agrese
Tato pojetí jsou příliš široká a mohou vést k interpretacím vylučujícím zcela OSN z opatření
pro udržení a obnovu míru. OSN by však měl hrát hlavní úlohu, což je vyjádřeno v Chartě.
OSN splňuje požadavek kolektivní bezpečnosti jako systému zahrnujícího všechny státy a
zaměřeného na udržení míru a bezpečnosti v případě jeho ohrožení nebo porušení
některým státem nebo státy, a to i státy neelejskými. V tradičně pojatém systému
kolektivní bezpečnosti je základním rysem ochrana systému před protiprávním chováním ze
strany států; od 90. let 20. stol. je toto pojetí rozšířeno i na nestátní subjekty.
Na skutečnost, že OSN je organizací kolektivní bezpečnosti lze usuzovat z čl. 1 Charty, dále
zejména z čl. 2 odst. 5, podle kterého všichni členové poskytnou OSN veškerou pomoc při
každé akci, kterou podnikne podle Charty OSN. Dále v čl. 2 odst. 6: „Organizace zajistí, aby
státy, které nejsou jejími členy, jednaly podle těchto zásad, pokud to bude nutné k udržení
mezinárodního míru a bezpečnosti.
Systém kolektivní bezpečnosti je tvořen systémem OSN, do kterého můžeme zahrnout
prostředky: a) pokojného řešení sporů
b) donucovací opatření podle čl. VII Charty
c) úprava zbrojení a odzbrojení
(jde o tzv. prvky kolektivní bezpečnosti)
Kolektivní bezpečnost je vždy primárně zaměřena na své členy. Do tohoto systému však
může být vtažen i subjekt, který není členem. Do systému OSN jsou tak zahrnuty všechny
státy světa. – viz. čl. 2 odst. 6 Charty.
Systém kolektivní bezpečnosti může fungovat i na regionální úrovni v rámci systému
univerzálního, doplňují univerzální systém a musí působit v souladu s univerzálním
systémem. Jde o oblastní dohody a orgány ve smyslu čl. 52 – 54 Charty. Vznikají na základě
mezinárodní dohody min. 3 států, jejich úlohou je řešení místních sporů, přičemž hlavní
odpovědnost má RB, takže tak mohou činit pouze na základě zmocnění uděleného RB,
ekonomické sankce nepodléhají doporučení RB - např. Liga arabských států, Africká liga,
Organizace amerických států, OBSE – polemické postavení, vznikla původně z Konference
o bezpečnosti

KOLEKTIVNÍ SEBEOBRANA
- vždy zaměřena navenek vůči třetím státům. Podstatou je společná obrana vůči státům,
které nejsou členy daného uskupení. Za tímto účelem si státy vytvářejí organizace
kolektivní sebeobrany na základě čl. 51 Charty OSN. Například se jedná o Organizaci
severoatlantické smlouvy (NATO – vznik 1949, Západoevropská unie).

Rozdíl mezi kolektivní bezpečností a kolektivní sebeobranou:

- sebeobrana – vůči třetím státům, které stojí mimo, orgány se nezabývají řešením sporů
mezi členy
- kol. bezpečnost – primárně se zabývají vztahy mezi svými členy, řeší spory