8) Úloha OSN pří zajišťování mez.

míru a bezpečnosti – řešení problémů,

které mohou ohrozit mez. mír a bezpečnost, a úloha RB při pokojném
řešení sporů

Jedním z cílů OSN je udržování mez. míru a bezpečnosti a za tím účelem konat účinná
kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy
nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky bylo dosaženo úpravy nebo řešení
těchto mez. sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru. (podle čl.1 odst. 1)

Systém kolektivní bezpečnosti je tvořen systémem OSN, do kterého můžeme zahrnout

prostředky a) pokojného řešení sporů
b) donucovací opatření v souladu s kapitolou VII Charty OSN
c) odzbrojení
Hlavní nebo základní odpovědnost za udržení mez. míru a bezp. má podle čl. 24 Charty
Rada bezpečnosti.. Nejedná se o výlučnou odpovědnost, má ale rozhodující postavení.
- př.: • právo na sebeobranu je dočasné, dokud RB neučiní opatření k udržení míru a
bezp.
• žádné donucovací akce nebude podniknuta podle oblastních dohod nebo
oblastními orgány bez zmocnění RB

Aby OSN mohla plnit úlohu organizace kolektivní bezpečnosti, svěřily jí státy řadu
pravomocí, které jsou vyjádřeny v kapitolách VI, VII, VIII a dalších ustanoveních Charty.
Daná ustanovení vyjadřují zejména dva prvky kolektivní bezpečnosti, a to pokojné řešení
v kapitolo VI a sporů a akce při ohrožení či porušení míru a činech útočných v kapitole VII.

Řešení sporů, které mohou ohrozit mez. mír a bezpečnost a úloha RB OSN při
pokojném řešení sporů:
RB postupuje při plnění svých úkolů podle cílů a zásad OSN. Ve smyslu čl. 24 odst. 2 jsou jí
svěřeny příslušné pravomoci, které jsou mj. obsaženy v kap. VI o mírovém urovnávání sporů
(čl. 33 – 38).
Čl. 33 Charty konkretizuje zásadu pokojného řešení sporů na spory, jejichž trvání by mohlo
ohrozit mez. mír a bezpečnost. Působnost čl. 33 je tudíž užší.
Státy mohou své spory řešit vyjednáváním, šetřením, zprostředkováním, řízením smírčím,
soudním nebo rozhodčím, použitím oblastních orgánů a dohod nebo jinými pokojnými
prostředky podle vlastní volby.
Základní zodpovědnost za pokojné řešení sporů nesou státy, OSN zasahuje až subsidiárně.
V dokumentech OSN se objevuje pojem „peacemaking“ = jednání vedoucí k dohodě
prostřednictvím mírových prostředků

A) Pokojné řešení sporů z iniciativy RB:

- když RB jedná podle kapitoly VI, činí opatření, která nejsou donucovací povahy, jedná
se o doporučení, právně nezávazná – výjimka je čl. 34, kdy RB může konat „šetření“ o
každém sporu nebo každé situaci, která by mohla vést k mezinárodním třenicím nebo
vyvolat spor. Cílem šetření je určit, zda trvání sporu nebo situace by mohlo ohrozit
udržení mez. míru a bezpečnosti. Rozhodnutí RB jsou v těchto případech závazná
- RB může vést šetření sama či může vytvořit vyšetřovací komisi (pomocný orgán)
- Uvádí se, že pouze ve dvou případech nařídila RB vyšetřování výslovným odkazem na čl.
34 a založila vyšetřovací komisi.
• rezoluce č. 15 z r. 1946 o otázce incidentů na řecké hranici
• rezoluce č. 39 z r. 1948 v Indicko-Pakistánské otázce
- častěji nařizovala RB vyšetřování, které nebylo založeno na čl. 34
- čl. 34 je nezávislým základem pro jednání RB z její vlastní iniciativy. Může být
předpokladem pro výzvu dle čl. 37 odst. 2 – RB může požádat strany, aby řešily svůj spor
mírovými prostředky
- Podle čl. 36 odst. 1 může RB v každé fázi sporu doporučit vhodné řízení nebo způsoby
postupu při úpravě. RB nemusí čekat na předchozí pokus stran urovnat spor ve smyslu
čl. 33 odst. 1 (případ Korfského průlivu)
- spory právní povahy by se měly vznášet na MSD → RB může doporučit i státům, které
nepřijaly jurisdikci MSD, aby to udělaly v obecnosti či jen v konkrétním případě (ad hoc)

V případě, že RB dospěje k závěru, že trvání sporu by mohlo skutečně ohrozit mez. mír a
bezpečnost, rozhodne, zda bude jednat podle čl. 36 (doporučit způsob řešení) nebo podle čl.
37 doporučí takové podmínky úpravy, které považuje za přiměřené.
Podle čl. 37 odst. 2 může RB činit doporučení i státům, které nejsou členy OSN, může se
jednat i o spory pouze mezi neelejskými státy (př. jednání podle čl. 37 – stáhnout ozbrojené
síly, ukončit válku).
Podle čl. 37 jedná RB v případě nebezpečí ohrožení míru a bezpečnosti. Zhorší-li se
situace natolik, že dojde k ohrožení mezinárodního míru nebo k jeho porušení či dokonce
k agresi, pak může RB podle vážnosti situace buď ještě doporučit stranám opatření
k udržení nebo obnovení mez. míru a bezpečnosti, nebo rozhodnout o podniknutí akcí
vojenské nebo nevojenské povahy proti rušitelům mez. míru. To pak již jedná podle kap. VII.

B) Pokojné řešení z iniciativy států:

- spory,které by mohly ohrozit mír a bezp. mohou být řešeny státy na výzvu a doporučení
RB, rovněž státy mohou samy RB upozorňovat na takovéto spory
- podle čl. 35 může každý člen OSN upozornit RB nebo VS na každý spor nebo situaci,
která by mohla vést k mezinárodním třenicím nebo vyvolat spor, a případně by mohla
ohrozit udržením mez. míru a bezpečnosti.
- totéž může i nečlenský stát, pokud je stranou toho sporu – využito jen 4x
- mohou si vybrat, zda upozorní RB nebo VS
• RB zasedá permanentně – má základní odpovědnost za udržování mez. míru a
bezpečnosti, je vždy k dispozici
• VS má jen pravidelná roční zasedání, výjimečně i zvláštní zasedání – to svolává Generální
tajemník na žádost RB nebo většiny členů OSN
→ VS není tak operativní jako RB
- pokud se sporem zabývá již zabývá RB, VS nesmí dávat doporučení (pokud o
to RB nepožádá)
- subsidiární úloha ve vztahu k RB
Mezi oběma orgány jsou rozdíly rovněž z hlediska závaznosti jejich aktů. VS může činit
pouze doporučení. RB zpravidla také pouze doporučuje, pokud jde o otázky kapitoly VI.
Může však činit i právně závazné rozhodnutí ve smyslu čl. 25, zejména pokud jde o čl. 34,
nebo pokud by dospěla k závěru, že spor nebo situace ohrožuje mezinárodní mír.
Posuzování sporů patří mezi neprocedurální otázky, u kterých je třeba kladného hlasu devíti
členů RB z 15 s tím, že žádný stálý člen nesmí být proti.
V případě, že se sporem zabývá VS, jsou nutné 2/3 přítomných a hlasujících. Ze 181
upozornění mezi lety 1946-78 bylo 179 adresováno RB (př. srpen 1968 – intervence do ČS)

Kapitola VI Charty počítá s případy, že se stranám nepodaří urovnat spor (nezdar může být
způsoben nemožností dosáhnout konsenzu, selháním procedury doporučené RB, nebo když
jedna ze stran odmítne vyjednávat nebo pokračovat v jednáních). Že se spor nepodařilo
urovnat posuzují samotné sporné strany. Vznést případ na RB může jednotlivá strana sporu.