9) Donucení organizované Radou bezpečnosti

Když selžou mírové prostředky, nastupuje procedura podle kapitoly VII, která je podstatou
systému kolektivní bezpečnosti.
Pro provádění činnosti RB je důležité ust. čl. 2 odst. 5 – všichni členové OSN se zavazují, že
poskytnou OSN veškerou pomoc při každé akci podniknuté podle Charty a neposkytnou
pomoc státu, proti němuž OSN podniká preventivní či donucovací akci.
V oblasti míru a bezp. podle kapitoly VII je úkolem RB podle čl. 39 Charty OSN určit, zda
došlo k „ohrožení míru“, „porušení míru“ nebo k „útočnému činu“ a doporučit nebo
rozhodnout o tom, jaká opatření mají být učiněna podle čl. 41 nebo 42 pro zachování mez.
míru a bezpečnosti. Pokud RB přijme rozhodnutí, je podle čl. 25 pro členské státy OSN
závazné.
Ještě předtím než učiní doporučení nebo rozhodne o opatřeních stanovených čl. 39, může
RB podle čl. 40 vyzvat strany, aby podnikly zatímní opatření, jež považují za nutná nebo
žádoucí – je to jen doporučení, prozatímní charakter, nesmí mít vliv na pozici dotčených
stran.

A) Akce RB bez použití ozbrojené síly (čl. 41)

V případě, že se navržená prozatímní opatření minou účinkem, nebo je RB nenavrhla, může
rozhodnout podle čl. 41 jakých opatření nezahrnujících užití ozbrojené síly má být použito a
může vyzvat členy OSN, aby taková opatření provedli. Opatření podle čl. 41 mohou být
právně závazná, nebo mohou mít ve smyslu čl. 39 povahu doporučení.
Taková doporučení mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků,
železničních spojů, námořních, leteckých, poštovních, telegrafních, radiových spojů aj. i
přerušení diplomatických styků
Př. rezoluce č. 1160 z r. 1998 týkající se situace v Kosovu. Všechny státy musí zabránit
svým příslušníkům, aby prodávali nebo dodávali Federativní republice Jugoslávie zbraně a
příslušný materiál.
Výčet opatření v čl. 41 je pouze demonstrativní. Na rozdíl od Paktu SN, nemusí mít opatření
povahu sankcí.
RB může rozhodnout i o jiných opatřeních, která nejsou v čl. 41 výslovně uvedena. Např. na
základě rezoluce č. 827 z roku 1993 byl zřízen Mezinárodní tribunál pro zločiny v bývalé
Jugoslávii nebo podobně byl na základě rezoluce č. 955 z roku 1994 zřízen Mezinárodní
trestní tribunál pro Rwandu.

RB se nezabývá jen případy ohrožení nebo porušení mez. míru ve vztazích mezi státy.
V praxi RB se považují za příklady ohrožení mezinárodního míru i případy masového
nerespektování lidských práv vládami některých států, nebo politika apartheidu či provádění
genocidy. RB má pravomoc přijmout příslušná opatření bez použití síly i s použitím síly. (tři
rezoluce z r. 1998 k situaci v Kosovu – ty ale nezmocňují k použití ozbrojené síly.
Za případy ohrožení mezinárodního míru považuje RB i případy mezinárodního terorismu.
Klíčové rezoluce po útocích na WTC v září 2001 – rezoluce č. 1368/2001 a 1373/2001. – viz
str. 74

V případě vnitřních konfliktů činí RB opatření nejen proti státům, ale i nestátním subjektům,
které se vymkly vlivu státní moci. – př. rezoluce č. 1267 z roku 1999, kde vyzvala Taliban,
aby bezodkladně dodržoval předchozí rezoluce a aby přestal poskytovat útočiště a prostor
pro výcvik mezinárodních teroristů.
B) Akce RB s použitím ozbrojené síly (čl. 42)
Má-li RB za to, že opatření podle čl. 41 nedostačovala nebo by se ukázala nedostatečnými,
může podniknout akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za
nezbytné k udržení či obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.
Nemusí tedy použít nejprve opatření bez použití síly
RB by se ale měla k vojenským opatřením uchylovat výjimečně – musí zvážit, zda je akce
oprávněná a v souladu se zásadou proporcionality. Požadavek proporcionality je ve slovech
„jaká považuje za nezbytná“.
Jakou povahu budou akce mít, závisí na rozhodnutí RB. Čl. 42 obsahuje demonstrativní
výčet – akce mohou zahrnovat demonstrace, blokádu a jiné operace leteckými, námořními
nebo podzemními silami členů OSN.
O podobě donucovacích prostředků rozhodne RB – ne státy na základě pouhého určení
Radou bezpečnosti, že byl ohrožen mez. mír a bezpečnost (rezoluce týkající se Kosova
výslovně nezmocňovaly k použití ozbrojené síly a nešlo ani o implicitní zmocnění...)
Do r. 1990 rozhodla RB pouze k jedné akci s použitím síly – rezoluce týkající se Koreje v 50.
letech – schváleny jen díky absenci zástupce SSSR v RB.

Vlivem špatných vztahů SSSR a USA a blokového rozdělení světa od konce 40. let do konce
80. vznikala situace, kdy případnému přijetí rezoluce RB o významných otázkách mohlo být
znemožněno – v tomto období přijímala RB jen rezoluce se sankcemi podle čl. 41 – tj.
nevojenské povahy. Opatření s použitím síly vyjádřená v čl. 42 byla z důvodu neshod mezi
bloky přijímána jen výjimečně.

Dosud nebyly uzavřeny dohody předvídané v čl. 43, podle kterého členové OSN na výzvu
RB dají RB k dispozici ozbrojené síly a pomoc, včetně práva průchodu → RB zmocňuje
v každém konkrétním případu skupinu států či mez. organizace, aby provedly ozbrojenou
akci jejím jménem.
Prvním případem na počátku 90. let 20. stol, ve kterém se projevila změna přístupu stálých
členů RB, bylo přijetí rezoluce s použitím síly, byla agrese proti Iráku v r. 1990. Jiným
příkladem jsou rozhodnutí RB týkající se situace v Bosně a Hercegovině (1995), kdy
původně mírová operace byla změněna na operaci podle kap. VII; v roce 1996 rezoluce pro
dosažení humanitárních cílů ve východním Zaire.
Na případu rezolucí RB týkající se Iráku po invazi do Kuvajtu je možné promítnout fungování
RB podle kapitoly VII Charty (nejprve rezoluce podle čl. 39 a 40, pak čl. 41, nakonec čl. 42) –
více str. 80.
Vv r. 2002 nová rezoluce – v případě porušování povinností → porušení příměří → obnovení
nepřátelství → možnost pokračovat ve střetu s použitím ozbrojené síly
- zásah USA v Iráku v březnu 2003 – důvodem byly údajné neplnění rezolucí RB Irákem –
údajně, že Irák porušil příměří, když dostatečně nespolupracoval se zbrojními inspektory
- tento výklad ale nelze považovat za přijatelný – i kdyby došlo k porušení, je třeba nového
výslovného zmocnění RB
- ozbrojený zásah v Iráku by mohl být legální jen v případě sebeobrany – podmínky
sebeobrany ale naplněny také nebyly