JOSEF CAPEK:

STN KAPRADINY
Rudolf Aksamit aVclav Kala, kamardi vdobrm izlm,
seshbali nad korist. Ty modr, cern azelen lese, ty lese
hnd amlhav! div radost jim probh pytlckmi nervy; pod
prsty mli tlo zvrete, to krsn tlo srnce. Byl jejich.
,Vasku Vasku," sykotal Aksamit ,Rudo, ach, Rudo," vyde-
chl Vclav Kala. Trsli seokouzlenm; rozkos vnich nadsen
trnula, krv sumla opil zvrat. Ty muj kulat svte, to senm
to dnes povedlo! To seani povdat ned.
Vasek aRuda seshbali nad srncem, pod prsty mli tlo
zvrete, poddajn, jest tepl, jest ndhern napjat, ated
dotoho zhoust vyrazil hajn azarycel: ,Stuj! Tohleto byly sta-
r cty, hlas hajnho chraptl zurivost. Ty stdr, divok lese!
To tlo srnce, jest tepl anapjat! Pytlck radost senarz
vzilch zastavila anhlm pretlakem vyvrela vlvu rudho
vzteku. Ruda seprikrcil zasrncem, najezila sevnm rozlce-
n selma, Vasek sect hajnmu skkati nakrk. Auz vyslehl
ohe msty, puska prskla, to Ruda strl dohajnho. ,Potvo-
ry!" kric neprtel akc sedotrvy, hlavu nastranu. Ajest
nkolik ran donho, jak tady kles alez. ,M dost!" spe
Vasek, aRuda trst jest navrch pazbou to zbit tlo, kter
uz duse opustila.
Vy jste mn dali - chropt tlo, ale ta vzkypl lva nem
konce, vre sopecn aval seaz pod nehty, az dohorkch bolt-
cu, az dovcek oc.
M dost, skuc Rudolf Aksamit aVclav Kala, m dost, to
mrtv tlo, jest tepl, jest napjat, to poddajn tlo, kter
uz nikdy hajnm nebude. Ten nm uz toho srnce nevezme,
ten seuz nikdy nebude naparovat polesch, ten uz si nikdy
nepujde pro tabk! To tlo bylo prece uz bez zivota, nen
vnm krve ani duse, uz nect, ani nevnm, ajest je bij
akopaj. To byl vrazdn hnv hnvem, zst zst, pordek zlo-
cinem aprvo zlm strachem, ten neboztk byl proto tak lt
pobjen, protoze sepord nezdl mrtv dost.
M dost! popad Vasek podechu. To jsme ho dodlali, ten-
hle hajn uz nikoho zlesa vyhnti nebude: pod jeho nohama
uz nikdy nezachrast such jehlic;
hola, ten mrtv si uz nikdy neposad nakln sv nejmlads
dt, zbu svtlch vlsku, kter sejest nenaucila rkati tto.
Ten seuz domu nevrt takov, jak odesel!
Budou uhajnch cekat, tta nikde. obuje sehajn, hod si
pres hlavu stek abz: Otevrte, to jsem j, hajn, muz semn
zlesa nevrtil! Jestlipak semu nco nestalo, jestlipak nm
ho tam nezabili! Ach, boze, hajn, ajak! uz jsme ho nasli.
Darmo vm nebylo ouzko: podvejte se, co vm znho ud-
lali!
Najdou hajnho, hajn je surov pobit, abudou hledat, kdo
mu to udlal.
To? Tohle mn nachlup tak vypad jako pytlck msta. Trou-
fm, ze neprohdm chalupu, kdyz myslm, ze ani nemuste
hledat moc daleko Vasku, pryc! syc Ruda Aksamit, aby
ns tu tak nkdo vidl! Pryc odtud, pryc! Ruce sepytlci ch-
pou zvriny anechvaj mrtvho hajnho zasebou. Lez
anehbe se; brouci mu polezou potvri, slimci popsou svm
strbrem jeho ustydl celo, sediv murka semu zaplete
dovlasu. Vsak je to jeho vina. Sm si to zpusobil; proc sem
lez! Vlekou sese srncem, ted je jejich, jistotn je ten kus je-
jich auz nikoho jinho. Ten zabit, ten jim ho uz nevezme ,Sa-
kra taky, co je nm ted platn ten srnec," skrpe Vasek, ,hou-
by, nac my setu snm tahme, kcertu snm!" Odhazuj srn-
ce. Na, hajn, kdyz jsi tak onj stl, tak si ho teda vem!
Lehceji seto clovku bz svou cestou, kdyz nevlece
nasvch bedrech zdn brm. Hoj, jak snadno si muze sp-
chati ten, koho nic netz! Koho netlac jeho ranec spatnost,
zdn vina vsrdci, koho nespoutv zdn starost astrast,
zdn zal.Tak lehkm skokem prebh zajc stinn val ipole
jetelov, nebot nenese nasvch lopatkch nic tzsho nez
svuj siv chlup, tak letmo sekmit krovinou ptk, nebot jeho
krdla inozky nejsou tzk pod vahou cehokoliv, co by nasob
nesl, tak hbit unik suchm listm strevlk, najehoz hrbet
nesed nic nez zblesk paprsku slunecnho.
Odhodili pytlci sv brm, najejich ramenou nesed ani let-
m zblesk paprsku slunecnho ajejich nohy nejsou tzk pod
thou cehokoliv, co by nasob nesli. Vasku, pryc! huc Ruda
ajiz probhaj roklinou bhem zajce akmitaj seve strni jako
ptk.
Hej, hola hop! Domu, hej, domu, zlesa ven! Kdo je doma,
ten nen vlese, kdo sp vesv posteli, nedrt svma botama
boruvc, kde semorduje. Hej, dolu sbotami! Boty chod
sclovkem abyly pri tom, co sedlo vlese. Asaty, dolu stmi
saty, mordie! Sly dolesa azase zlesa, co setam stala vraz-
da. Vychzej saty zlesa ankdo je uvidl: Aj, saty, boty, kde
jste setu vzaly? Jak si to tu dnes vt pozdn chvli jdete, pov-
dm, koho to vsob nesete? Vclav Kala aRudolf Aksa-
mit. bodejt ze jsou to oni, vtch satech, namou dusi, vzdyt
j je dobre znm, vida, ze j je hnedka nepoznal! Ne, ne,
dolu stm, mordie, pusku zatrm, dolu stmi saty, hej, as
tlem doperin! Co prosm? Kdo rk, ze by byl kdy vidl b-
hati polese pytlka vkosili? Hehe, ze by takovhle bl kosi-
lat spc krvav zabil hajnho? Dejte nm pokoj, nm dv-
ma: jak hajn? my byli doma, my spme, my dva onicem
nevme.
Ruda sVaskem dobhaj kekraji lesa. Ted uz je zlesa ni-
kdo nedohon. Ted, jest pred saty, hej hola hop, svlknou
zesebe les.
Zvlstn asvm zpusobem hezk bv takov kraj lesa.
Pojedn stran mte volnou krajinu, nadruh vyvstv vzhu-
ru les, aje to psmo pro sebe, nco jinho, nez je sm les
vesv vlhk hloubi, ajinakho zas, nez jsou louky nebo zpra-
hl pole pred lesem. Kvt, kter tu vyrust, nen tz jako stnu-
milovn bylina lesu, kde sezelen rokytnk astavel, aje jin
nez bl poln, ty kytky hork odslunecnho zru, jako je mate-
rdouska, hermnek aze vseho nejrudjs mk. Pod obrubou
krov kvete tu zjara zlut petrklc ipodlstka, vlt pak modr
zvonek, treslice akartouzek. Sem, azase dl mezi kostravy
atrvnicku, vtrhli vhrubm kalupu dva div bzci jako blzni-
v vtr, jako splasen dobytek, jako dva valc sebalvany. Po-
zor! syc Ruda auz jsou tam, kde zacn chrpa, koukol
achrastavec; pozor! Ty muj bdn svte! Ach, to jsme si dali:
Clovce, proc pak selpe neohldnes! Vzdyt setudy sour
ddek Cepelku smotyckou vpodpaz. Aza nm Cepelkova
bba srancem: Maticko svatohorsk, to jsem selekla! Hele,
skubnul sebou dda, aoni to zatm Ruda sVaskem. Pov-
dm, mldenci, co tak chvtte? Ba tak: to nen vtr, ani ve-
cern strasidla, nejsou to valc sebalvany, ani div zvr, to
Vasek Kala aRuda Aksamit setudy jak to certovina je
pohn? vtuhle pozdn hodinu necekan zenou zlesa ven,
ztoho lesa ven.
Hej, hosi, povdm, prece jsem vs vtu chvli dohonil, zade-
chl jim mrtv hajn dotla, tak tam lezm apord si myslm,
jestli oni si nedaj dobre pozor, to sepak, kluci, budete muset
jinc honit, jestli on vs tak nkdo zlesa bzet uvid ,Mme
to marn," vyrazilo to zRudy, ,ted jsme vtom!"
Z kosmatho temene lesu vysoko sevznesl knebi ptk. Pe-
prn ryzec pot semlkem, vtrouchnivin skrpaj pracovit
kusadla vos. Popareze ubr sesvou cestou tesark, vlceje
zasebou svuj dlouh knr. Ppr bodlku pluje prozrenou
strbinou mezi vtvemi smrkovmi. Mr boz, nedle, vzns
senad hrbety lesu.
Dole nasilnici zarazilo auto Vystoupil pn aujm sefoto-
grafickho apartu. Zanm druh vesportovnm azapaluje si
cigaretu. Dv dmy sevysoukaly zauta atrhaj ruzov vsta-
vace.
,Je to ndhera," rozkochv seamatr, zakusuje sevyce-
nnm objektivem dozelen lesn krajiny. "Bezmla tri ctvrt
hodiny uz jedeme apord hlubok les. Ato tu mte jeden re-
vr nadruhm; vsak setudy lze samm lesem dostati az
nahranice." ,Nu, to je opravdu les," mn druh arozhlz
seponkud roztrzit dokola.
,Nemohu zapomenout naten krsn mech, kter jsme vi-
dli, odpovd dma, trhajc vstavace; ,nevte, jak seten zas-
n zelen mech jmenuje?" "Ten mech? jakpak on seten mech
jmenuje?" zasmusuje sekourc pn, ,kdysi jsem to vdl
azivou moc ne ane si vzpomenout " ,Nen to raselink?"
mn druh dma.
,Ne, ne, raselink to nen, j si snad vzpomenu," teskn ku-
rk; "v raselinku drmaj pres den bludicky aohniv muz, ale
jak on jen sejmenuje, ten vysok mech, ten krsn mech, kte-
r byl pohovkou skrtku aluzkem vil, ten vysok azelen mech
naseho chlapectv?" ,Udlal jsem tady sest snmku," hls pn
skodakem, ,honem nasedat, jedem zas dl! Zankolik kilo-
metru prijde kopec, tam jsme kdysi nasli ble kvetouc vres
"
,Tm seto jede, banda zatracen," odplivl si nahore
nastrni Ruda Aksamit arpe vtrv suchou vtvickou, ,a
my tady mme jen ty svoje nohy." ,Mma mne zahldla," vy-
pravuje Vclav Kala, ,a pt se: Kam jdes, Vasku? Kam by?
povdm, jen tak ven." ,Taky jsem sesnikm nerozloucil,"
prav Ruda; ,jest jsem jim vypil vsechno mlko ahajdy pryc."
,Jestli pak asi uz uns byli cetnci? ,Zlez natom, jestli ho
uz nasli," zlomil Ruda vtvicku.
,A ted seshnj pons. ,Muze bt."
,Jak oni to dlaj? jestli sepsem " "Pro m, treba at svel-
bloudem; maj aspo co dlat. Vs, Vasku, nco ti povm: at
si ns hon! At si ns hon tady potch lesch! Tady ns, pa-
necku, tak hned nechytnou! Hon, cmuchaj, pachtj se, ne-
chytnou, nemaj nikoho azapomene se. Takovch vc
sestv Podvej: hledali toho Paduba, co vHurkch zabil
sv dvce, dva roky ho hledali anenasli "
,Ale pak ho prece dostali." ,Proc nebyl chytrejs, mezek je-
den, sm sedal chytit: dvce pr ho vespan strasilo. Prislo
nanho svdom, to je to Nebo ms jin prpady vem si
tedy, jak hledali toho, co zabil hospodskho is hospodskou
naKrkorce. Je tomu sest let ajest toho dotycnho nemaj.
Ani nevd, kdo to je. Anikdo si uz nato ani nevzpomene.
Ajemu, mozn, je nkde docela fajn." ,A ze sejim treba vsem
smje." ,Vsak my setak muzeme smt Vasku.Vasku, at si
ns chytaj tady potch lesch, spnembohem, jen at to zku-
s, mn je to jedno! Rd bych ho vidl, toho naseho tlustho
strzmistra, jak by seten kratinozka honil polese jako star
svb. Kdyby nato prislo, namst seti tu schovm, hledej,
hledej anenajdes ajest reknes, ze jsem neviditeln. Jestli
seclovk neschov vlese, tak uz nikde." ,Ale jeho hajnho
prece najdou." ,To je jin vc. Proc by nenasli, to nen jako
my, mrtv ten seneschovv, ten prv sechce lidem uk-
zat." ,Hm taky kazd ne: ms zase takov mrtv, ze
senramn schovvaj. Koukej, takov sebevrah. Ten
senechce ukzat, ten se, clovce, nkdy schovv ajak!
Zaleze si stm nkam napudu, dokouta, dostodoly, dokulny,
nebo tajn dolesa, jen aby ho nikdo nevidl, anenajdou ho
treba az buhvkdy." ,Anebo taky ne. Nkdy setakov sebe-
vrah zrovna chce ukzat, jako kdyby mu ukrutn moc natom
zlezelo. Nastroj si to vsechno tak, jen aby ho co nejvc bylo
vidt. Jsou takov, co to udlaj naschvl, domcm lidem
nazlost, aby seza nco pomstili. Jako ten muj svagr:
opadest korun sepohdali, opadest korun, ti povdm,
ajest jim to nastul napsal krdou, aby vdli... ,Ale povd-
me si tu, Rudo, nacestu pkn vci, jen co je pravda" ,To? To
mn nekaz nladu. Jen tak jsem si vzpomnl. To sev, coz-
pak nm tady vtch lesch nen dost dobre? Vzdyt jsme tu,
clovce drah, jako navlet, ty stromy, to slunce, jsou tu ptc-
kov, kytky tu kvetou, noci jsou ted jak vno, nic naprci, pa-
necku, nco takovho, to by nm ledaskdo zvidl!" ,Coz-
pak oto: les je to zevseho nejleps." ,Jsou milionri, ze by
zato zaplatili buhvco, aby takhle mohli bydlet vlese, jezdit si
polesch sem atam, zustat si, kde sejim to zlb azas dl
ale nemaj nato pokdy." "Nebo jako byli ti poustevnci. Odesli
odlid azili si vlese bez starosti pocel zivot, az dosmrti.
Treba vsechny poklady svta jim mohli dvat, les jim byl mi-
lejs." Nad lesem seklene modr kruzba nebes jako neko-
necn smv. Sm Mr mru dospl nasv nestl pouti sv-
tem dotto lesn krajiny; zavsiv sedozelenho stov ves-
ker vegetace, vyhrv setu vzplav zre slunecn. Dv
sevzhuru vnebes b, zhlz sevn okem sladce otevrenm
apokojnm, milostn vrac j ten jej sir smv. Tichm mrem
sum cerven krev ibl mza vseho, co zije. Neslyseti ani ti-
kavho hlsku mlad srny. Mr, vdechuje sladk vtr travinm;
Mr, sepotaj traviny kvtum; Mr, lb kvtina svou vun motla,
amotl usn vjej korunce, opojen svm krehkm zivotem.
Mr, mr, dch vsechna tepl dlava.
"Heled, Vasku, vytrhnul seRuda avynm zkapsy automa-
tickou pistoli.
"Ta je dobr, to ti uznvm, vz ji Vasek zvistiv vdlani.
To je sakra leps, nez jeho nuz, byt ina ob strany byl brouse-
n. ,A cel krabicka ostrch ktomu Vasku, nco ti povm: pr-
sahejme si, ze at je jak je my jsme vzdycky dva kamardi.
Ze my dva senikdy neopustme."
"To vs, Rudo, to vs!" Mr, dch vsechna dlava; hrud obou
kamardu dme sesla neomezenho spolhn. Natrsajce
libost sv dy, vydvaj senadals pout.
Sladkost dch vsechno svtlo istn. Dole, vidti, vede sil-
nice pres strz. Nadrevnm most sezastavil hloucek chlap-
cu. Kouzeln zmatek paprsku, stnu azurcivch vod sprd
sepostrzi dolu. Chlapci zpvaj avskaj. Poskakuj skoky skrt-
cmi, hzej dolu dopnivho vru sisky ahaluze.
Ty blaziv hluku volnosti! Je ie i, uidy uidy i, ra r! Tam ti
dva, nahore vmlz, dchaj ten Mr mru, ten den jako by mu-
zika hrla, neomezen spolhn. Jim by setak chtlo vs-
kat, pretkajc pohre svobody, prtelstv! ach, auidy uidy
i ra r! skkati skoky skrtcmi, metati zplnch hrst
zapnivm vrem, kter tu uplv spdem nad lidsk zivot rych-
lejsm.
,Pojdme, vzpamatoval seRuda.
Vlcn seza jejich kroky zavr mlz. Jdou tise asikovn,
sotva sevtvka pohne. Vtemnm klenut jejich hrudi zavre-
ny jsou zbujn skoky skrtc, pevn zamceno vsechno jasn
halekn. Obezretn, chytre aplase utlumuj nasob kazd
hluk zivota.
Ej, vskejte, krepcete, vesel chlapci umostnho zbradl!
Metejte zplnch dlan olsov haluze vtenhle spd, kter tu
vjiskrivm zmatku paprsku astnu nad zivot lidsk rychleji
sezene neznmo kam.
Ctvrt, ba ne, teprve tret den seRudolf Aksamit aVclav
Kala skrvaj vlesch. Cesta jejich je klikat amr nev sekam.
Povdaj si, ze si jdou, kam sejim chce, ale zajist, ze Strach
je tm vudcem, kter je vede stezkami neoznacenmi. Jejich
stopy sems sestopami lisek ajelenu, silnice, ponichz
seostrazit ubraj zasebou, vyslapali sleps aslimk. Vru,
ze jsou to cesty tch cest, pojakch lid zapoctivou denn
prac nechod.
Polhali nalist bukovm, pod vtvemi brezovmi, vhousti-
nch malinovch. Hrub prsty jsou potrsn- ny stavami bo-
bul az proklat dry st, pln nsilnictv, von to pojahodch.
Zda jsi kdy, ty cern duse, vidla nco tak cistho ablho,
jako je kvt jahodov? J? pravs, akolikrt! Co m natom
bt: prece ten bl jas jitra, kter mne (jak dlouho jest?) vzdy
poznovu uvd zbeztvarho luna noci vevezdejs den, odva-
je mne podobou clovkovou.
Tito dva spse vsak sezdrzuj blz ublosti kvtu jahodov-
ho, blz utemnch ponku brectanovch, radji jest vsak
ustnu, kter je stnem stnu kaprad, ajest milejs je jim dus-
n sero, kde cp divok plevel cesneku medvdho. Nebot
jestli je pohn Strach, cm jsou jim podoby lidsk? Ajest
jedno je jisto: kamardi tohoto druhu mohou semn bt noci
nez dne.
Ale ne! Bli seinebli, podle toho, jak prechzel den
asunula senoc; ze byli ostrazit iotrl; ze byli tup, ze byli divo-
c. Asi, rkali si, asi je stst nanas stran; ale nesmme si to
zkazit. Aopravdu: ackoliv jejich paty, upalujc pred trestem,
byly poznamenny krv, nikdo jich nehonil, avrahovu tku bylo
doprno pohody aklidu.
Mlcky jim houstina poskytuje pruchod, nevztahujc zanimi
svho vtvov, aby je zadrzela. Ac je samota vzdy tz
apodstaty sv nikde nemn, mohli ji poznati vobou jejch
podobch: Samotu blou aSamotu cernou. Cm jim vsak byla,
trebaze vdrobnm hemzen zlzali sir zhyby jejho roucha,
kdyz sethli stny asvtly, postranch jiznch ise- vernch,
sotva zreteln pod sluncem idocela ztajeni vtmch?
"Ty krsn lese, lese velik avoav, ty krsn lese cesko-
slovensk!" raduje seRuda Aksamit zezplavy kolm, vo-
dorovn asikm zelen. Vysoko nahore svihla sebou jedlo-
v vtev pod lehkm skokem rysav veverky; zan pak bz
druh, jest rysavjs. Dole kvetou pomnnky podl struzky,
kter neviditeln zurc vtravinch. Nanepostrehnuteln nitce
kymc sepavoucek, trpen drobounkou starost osv zi-
vobyt. , ctenri, kz imy, smysl pokojnou, mohli bychom
toto vse vtto chvli vidti!
Rozjaren krsou asilou lesa hled Ruda, cm by mu dal
najevo sv pokrevn srozumn: idrz vruce svz haluz ado
st si vetknul ruzovou kvtinu.
Vasek zanm.Vid les ihaluz vRudov ruce, uzrel iv jeho
rtech ruzovou kvtinu. Ale tak jako vnitrek bobule bv napl-
nn jdrem, tak vjeho nitru usadila sevidina. ,Hajn m asi
pohreb." To seVasek rozpomnl nadomov: podivn ostre,
nalhav, avsak aniz by sejasn soustrednost vjeho srdci
cm milosrdnm zachvla, uvidl pohreb hajnho. Povyprahl
serpentin vzhuru podl cihelny vine sekehrbitovu cern pru-
vod. Vedle pohrebnho vozu jdou myslivci svncem. Zarakv
vnovch satech ctyri dti hajnho. Hajn, tisknouc kvyplaka-
nm ocm bl stek, vede sescistounkm starkem sedch
licousu; tot neboztkuv otec, idiv sestaroch, jak je to mozno,
ze tta prezv svho syna. Boze, jak to jen muze bt? J tak
vetch astar, aon jako skla! Pruvod zatc serpentinou
vzhuru. Je to slavn pohreb. Jsou tu pni zlesn sprvy, cel
vesnice vyprovz mrtvho, premnoho lid sem prislo zokol.
Jako tam, kde je pramen, ros serozpukl strbina skal ci-
rmi kapkami, tak zVaskova nitra prosakuj sklenn jasn
myslenky. Vid chlapce ministranty vkrtkch komzch, sle-
duje, jak vlniv kehrbitovu vzhuru sekymc cernm flrem
ovsen krz. Vid jednoho kazdho zpruvodu; podivn cire
atvrd je zr, jak tu pred nm defiluj pn nepn, sousedi
iprespoln, muzi, starci azeny, ito rozptlen stdo dt. Kaz-
dho znich zn. Oba hospodst; ucitel aindustriln ucitelka;
slecna zposty; mlynr odDolnho amlynr odHomho Poto-
ka, zednick mistr zmstecka. Kupec akovr; vmnkr sho-
ra izdola, lid zesamot, ita hrbat svadlena. Poct: nikdo
ztch, kter tu ocekval, tu neschz. Suchoparnm svahem
vzhuru senavj pohrebn pruvod, hudba zahrv.
Vasek slys znt tu povstnou krdlovku Elsnerovu.
Ty pcho nas krajiny, krdlovko Elsnerova! Zn, zn, jako vzdy
znvala, kdykoliv ji rozehrv Elsner Eduard, ten slavn hrc.
Zn, zn bresknm izalnm zvukem, vznosn povzlt jej jas-
n zpv nahoru koblakum, nese sedaleko khorm, opile
sklouz odtemene ktemeni, trysk vzhuru nad lesy azase
kles, plce akvl; jej narkn mkce zalh dolmi, hlad
hlinit boc, horoucn seprivj ksttum chalup, bloud sadem,
sladce utkvv mezi vtvemi stromu jabloovch, rozechvv
nyvm steskem stbla trav.
Tou krdlovkou, kterou tolikrt rozeznl ktanci ik pohrbu,
prihrl si Elsner nejkrsnjs zenu celho kraje. Sla zanm
nhle abez rozmyslu, tak ji prithla caromoc toho zpvu, ze
nemohla odolat aodtrhla seode vsech, kter nepochybn by
ji milovali vroucnji, zvtsho kusa srdce, nez ten kulhav
anakriven muzikant, jehoz vsechen rozum asla, jehoz cel
duse asrdce sdlily jen vt krdlovce. Vdechl ji tam azaklel,
jsa jest mld, uz zhy, kdy semu jednoho dne zazdlo, ze
milost ilska, ivsechna ostatn hnut duse asrdce jsou mu
obtzny. Tak hrl ktanci, kdy jeho krdlovka kol dokola trepo-
tala pestrmi prapory radosti, tak hrl ik pohrbu, zivm
imrtvm, ackoliv ani hudba takov sly, takov zpv, vzlykajc
pres doly ivrchy, zdnho zemrelho uz zpt dozivota privo-
lat nedovedou.
Caruje Elsner svou krdlovkou, dokorn otevr zabitmu
hajnmu moc sv hudby krdla nebeskch bran. vejde tam
hajn uvelik slv; jiz ho nesou vzhuru, kbranm hrbitov-
nm. Nu coz, slavn hajn to je: jen onm mluv ted cel kraj.
Vsichni vpruvodu si vypravuj amluv jen ohajnm. Byl to
dobr hajn: dobrk, ba ano, to byl, ale tak prsn, kde toho
bylo potreba, ale tak zas spravedliv, clovk, jakho tak hned
nenajdes. Vsak m velik pruvod, takovou cast uz dvno
kraj nevidl. Nikdo ztch, kdoz by tu mli bt, domc ci pres-
poln, zde neschz. Nen tu jen Vclav Kala aRudolf Aksa-
mit. Slavn, moc dulezit jsou to hosi, ti dva. Kdo zabil hajn-
ho? Kdo mu to udlal? Vclav Kala aRuda Aksamit. Tak,
tak, ti dva; jak bych neznal, tetka, cel kraj onich mluv, jak-
pak bych nevdl! To jsou ti dva, co to zpusobili, ti jsou zn-
m, ti dva, co zabili hajnho. Kde jsou? At sejdou pochlubit!
Kde je Vasek, Vclav Kala, aRuda, Rudolf Aksamit? Utekli
povykonanm cinu, skrvaj se, ale jsou hledni. Dobre tak,
kz je brzo dostanou! ale, jrku: dejte pozor, ti dva, to nejsou
jen tak obycejn chasnci! Ten sejen tak ned, kdo dovedl
takhle hovadsky zabt clovka.
Tot jsou dva vlci, div selmy, krvav dblov, ne-li co vztek-
lejsho; to nejsou jen tak lid, jako jsme my, vy, soused, ane-
bo j; troufm, ti maj vsob njakou smlost, takovm ono
seodnjak t kapky krve spatn nedl Takov hrdinov
to jsou, ti dva.
Vasek vzhldl kAksamitovi, jak si to slape napred, napna-
je hrubm svalstvem zda sv kazajky, jak m tvrd stehna
nadit vnapjatch nohavicch, lesn kvtinu vstech. Ba, to
nen Ruda slapajc prach vesnice, Ruda tlacc pred sebou
trakar, Ruda stahac harmonikou nedlnho odpoledne. Hled-
me, roste to veVaskovi, pro ns to byla malickost, zabti toho
hajn- ho ajak seted nase postaven vesvt zmnilo!
,Poslys, Rudo, ted jsme njak vzcn, ojinm nez ons seted
doma nemluv. Hajnho pochovaj, stm bude konec ale
snmi, snmi maj ted njakou starost!" ,To bych rekl! Apse
seons vnovinch! ,V novinch! Ahon ns, to mme
jist. ,,J bych to nikomu neradil. Mohlo by je to mrzet, pro
ledaskoho by to mohlo spatn dopadnout. Vasek si pred-
stavuje sv jmno tistn vnovinch. Hoho, cel vesnice ote-
vre zasem hubu. Jen koukej, svte: Vclav Kala aRudolf
Aksamit! Tak je to tedy. Tu uctil, jak jeho osudu nevsedn
prirust: Vasku, vzdyt ty jsi sesm doposud neznal, ani jsi
nevdl, koho to vsob noss!
,Rudo! Snmi, Rudo, je to ted jinac, nez bvalo. Jinak, nez
utch ostatnch; to nen jen tak." ,Bah, vece Ruda, "to seani
ned srovnvat."
,Hled', Vasku, polozil seRuduv nehet nadrsn zbytky zdi,
tam nahore, kde vdvnch dobch stval loupezn
hrad.Tehdy jsme mli bt nasvt, mil brachu, to by bylo
nco pro ns Ale ted?" Byl hrad, anen. Byli casov, auz
nejsou. Vasek premt, jak prirostlo jeho osudu. Sm setomu
divm, ale uz je to tak, ze senm tak hned kazd nevyrovn.
Zabili jsme hajnho kvuli srnci, abudou-li ns honit, povd
Ruda, ze to muze pro ledaskoho spatn do- padnout Aj jsem
tak takov, jako muj kamard. Ano, to jsme my; tot osud,
tak sens zivot utvoril. Kde bych sebyl nadl, ze sestaneme
takovmi pny zivota asmrti, my dva!
Vzkypla vnm potreba nepomjivosti. Vystoupil nakmen
ahrotem kudly jal serti velik V.K., pod to pak datum dne
aroku. "Dej stm pokoj, ty blzne, co mysls, jakpak kdyby to
nkdo tady uvidl? Prce byla uz skoro hotova, ipokracuje
vn Vasek jinm zpusobem: vyskrabv hrotem noze svuj
zpis, rus zas, co tu pracn urobil.
Miz zznam jmna, miz zznam casu. Vclav Kala str
zkamene sv j. Dukladn atrpliv, sblahm uspokojenm
prce pordn udlan.
,Nevad, zabrucel, kdyz toto dlo bylo hotovo: vsak ono
senans tak hned nezapomene! ,Jsme my to njac chlap-
ci, my dva " zved seRuda rno zesuchho list. Dva lesn
dravci, lvov, sokoli, dva sverep tygri lesnch houstin, my,
hoho! nm setak hned kazd nakobylku nedostane.
,Myslm, ze maj zns strach. Co? vypad tady ten Vasek,
jako by sebl? Mracn asmle zr pred sebe, jako by kum-
panii certu doboje ved. Natoho, jrku, je mozno
sespolehnout. Ti dva by, panecku, nco vykonali zastarch
udatnch casu. To by svt koukal! Co?
Zvali je Postrachem lesu, bj si Ruda Aksamit.
Dva dravci roklin ahoustin, vychzejc zlesu.
,Dneska jsem vdobr nlad," vytahuje seVasek, auz
setroufale vydvaj rovnou nasilnici Nm ze by bylo nco
zakzno! Dneska stojme zavc, nez abychom sebez ust-
n plahocili podrostem, koz nohou, mokrinami, protivnou sut
arostm, akasleme navsechno nebezpec.
Tak, tak, kamarde, jen vesele dotoho; kdov, co lepsho
ns tam vpredu necek!
Pockejme, prav ctenr, toto mn jaksi nesouhlas. Nco
mi je tu divno: jak to, ze tito dva, Vasek aRuda, podlhaj
takovmu kolsn nlady? Zabili hajnho zpusobem zvrec-
km apo vykonanm zlocinu prchaj, tot sprvno. Utkaj, bo-
jce sepronsledovn, skrvaj seopatrn jako zajci, jako
divok zvr, taj sevlesnch trvch, nebot jsou pln strachu,
ze uzuz je cetnci dopadnou. Necht jim ten strach svou palci-
vost vysus plce, necht je zadv, at jim svmi vzteklmi zuby
pozsluze vyzere trobu!
A ted najednou sevydvaj naotevrenou silnici docela trou-
fale, nepredlozen, ba az seslepou drzost. Kde je tu jak
duslednost? Jak muze nkdo bt zrove zbabl azrove
tou mrou sml?
muze, ctenri. Kuprkladu Vclav Kala aRudolf Aksamit.
Anejen oni: vsak mme toho kazd zns nkde njakou zku-
senost, ze bze isurov zloba z- rove mohou sdliti
vjedinm tle, aniz by tu kdy navzjem vesly donjakho tak
nesnesitelnho rozporu, ze by seonomu dotycnmu jeho vlast-
n zivot zdl nemoznm.
A proc vlastn, ptm sej, by sejejich nlada vubec ne-
mla mniti? Nkdy prchali veslunci ajindy sekrcili vestnu;
treba seto vnich mnilo ipodle rzu krajiny. Aproc by
senemnila trebas idocela bezduvodn, vskocch nhlch
anelogickch, proc by senemnila, kdyz prece nlada uz
veskerou svou povahou je nestl amniv! Aco je nejpod-
statnjsho: je-li tlo nemocno, vyrovnv sesnemoc tm
zpusobem, ze vuci jejm tokum nastavuje zrove zvsenou
trpnost i akti vi tu. Stej n tak i ten, kdo j e tsnn
apronsledovn. Je-li pak pnem svho osudu? V-li, co pri-
nese prst hodina? Tot loha trpn. Ale tou mrou, jak mu to
ned, aby senebouril proti tto trpnosti, prehrv sedorole
cinn. Prch, ale zrove chce jednati. Je vbdnm tisku,
ale vzpn seza bezstarostnost. Vpatch ho simr tras, ale
pud ho to dlati pna. Tak je vnm leps shorsm vustavicn
nerovnovze. Jak div potom, ze sejeho nlada mn!
Vsak on jim jejich zlocin nebude jen tak darovn. Nepo-
chybn ze spravedlnost seponich pt, ze je jim vpatch, ze
jsou pronsledovni. Ale zatm, jak jsme vidli, nem tato
honba zjevnch obrysu. Je beztvar anevyplv zn dosud
urcit vzorec; jest sejim nepostavilo docesty zdn takov
znamen, kter by ocit potvrzovalo, ze by mli dbt zbabl
plachosti jest vc, nez sejim zatohoto pknho rna zdlo
snesitelno.
Tohoto dne ct setedy Ruda sVaskem navolnosti. Jsou
pny svch kroku, a- to setreba jest ukze! kdov iceho
jinho! Mohou si dlat, co chtj; zdn ciz vule ani moc jim
dvma dnes ani naprst nic neurcuje. To ten cinn, podnika-
v element honn seknim obrtil svou jasnjs stranou asvt
jim nacestu posilnici. Je nan veselo, aoni si vedou hlasit,
jako by jich cel rota byla; vsak si tam snimi slape Smlost,
Zbujnost aZdar, necesan kamardstvo hrubch zpusobu,
drz ahlucnjs, nez je vychrtl azelenav bled Strach, kter
jen sept, ustavicn sept, ato pord apord jen totz.
Rz dva.
Rz dva!
Ho! napn seVasek: potkme seslidmi, my dva! to jsem
sm zvdav, jak seprojev nase svoboda. ,Heled - kluka!
Posilnici polo jde, polo poskakuje chlapec staskou. Hoho!
vypad to jako clovk anen to clovk: on to jen kluk, pripad
toto prvn setkn sclovcenstvm Vaskovi komick: j kdov-
co cekm aono clovka jen pul, jen kousek, jen vzorecek. Ty
kluku pacesat, kdybys ty vdl jakou j mohu natob osvd-
cit moc! Az vyrostes, mohl bys vypravovat.
Kluk pohupuje mosnou ana vyspulenm zobku si brouk
psnicku vlastn skladby.
Mohl bych ti tu psnicku vzt zertu azmnit ji vzajecen stra-
chu, mohl bych t tu rzem primrazit, roztrst, mohl bych ti ty
tv poskoky sakramentsky popohnat!
,Pojd, Rudo, vezmeme mu tu tasku." ,, nech bt!" Kluk
sedv doklusu; pleskaje bosma nohama, roztc przd-
nou tasku jako vrtuli.
Nu, prav si Vasek, tak pravda; co stm! Je to jako kdyz
vrabec skce posilnici.
,Ty blzne!" odcedil Ruda, ,jak cert seti to usadil vzadnici?
Ostatn koukej: tamhle nkdo jde." ,Kde? pt seVasek, ac-
koliv vid. Kdosi seblz posilnici proti nim. Co to asi bude
zac, jakho to svho vyslance jim tu zas clovcenstvo vcestu
vysl? Vynoruje sebos strejda. Kabt barvy zvtralho tru-
su je zroben zesta zplat, kazd otrepan. Strejda smatlav,
pln plev, napadajc vkrivch nohou naob strany, aslab
naoci ,Pochvlen, sept apacht sedl, pomalu aporn,
starostliv, aby svch vc nezmeskal.
O jej, lidi! kopl Vasek opovrzliv dokamene akmen dale-
ko odletl; ojej, svte, njak chure to stebou dopad. Co je
to nans, natakov dva! Ba vru ze mlo; bylo to mal, nija-
k aslab. Svt jevil senetecn, dtsk, stareck abez moci.
Netocil ani senebrnil, neprokazovala sevnm sla ani vu-
le.Vaska to rozjarilo. Neprehlednuteln sir, mnohoobsazn,
sluncem prozren hmota sesprovokujc chabost podd-
vala vyvrzencovu vsmchu.
V ohybu lesn cesty vzns sepod strskou nasikmm kulu
obraz Bohorodicky. Nkdo bezbozn vytloukl sklo zrozpada-
jcho sermu ankdo vpokore polozil kjej pat ruzov pou-
pata, uvadl hledk akopretiny. Sjejm vybledlm aneprtom-
nm pohledem setkal seVasek, rozhlzejc sezbujn doko-
la, cm by dal najevo sv panovn. Aspo tohle! rekl si ase
snadnm rupnutm vylomil kul zezem. Nato jal sedohnti
Rudu, trmaje pred sebou Mariin obraz jako korouhev. Ruda
sezasklebil. Takto pak Vasek postavil sevcelo pruvodu
avyrazil znosu mecivou poutn pse. Ruda vsak sevlozil
dolegrace jaksi skared.
,Presta stm hulknm! atohle to, rozmchnuv sevyrval
Vaskovi zrukou jeho hracku avmetl ji dotrnkovho krov, ,to-
hleto jsi tam mohl radji nechat! Spodsenm rokotem vy-
razilo zpod trnek hejno koroptv - Ne, nen vtom souvislosti,
to sejen tak zdlo, ulekl seVasek, sleduje pd Matky boz
ipovzlet hlucnch ptku sluchem iocima.
,Tak. Abys uz neblbnul," stouchnul ho Ruda. ,Podvej, ty hlu-
pku, tamhle. To ano. To je nco!" vida! Tam napred vstro-
morad brz, namou dusi, to vypad jako zensk, amlad
ktomu. Jrku, tohle je nco, co by mohlo stt zato. Jsi ty,
Rudo, ale nerd.
Clovce, pojd', natohle zboz seprece musme zblzka po-
dvat!
Ruda si olznul pysky apohvizduje psnicku, dobrou znmou
ztch nkdejsch dob, jednu zpsnicek Elsnerovch. Vasek
to nabral nz apodbarvuje druhm hlasem. Nohy shuj povo-
jansku, ruce sefescky klt vpred avzad. Ruda si chyst
sprmovn osloven. Lib senatrs skoricov cerven suk-
n, dvce sevn nadns jako mlad slepicka. M to nasob
njak svtecn. Nahlav hedvbn stek tuh jako zpapru,
boticky az dopul ltek, ty moje krso, tohle vidm rd!
,M cta, slecno Andulko, tady muj pan kolega sese mnou
hd, ze jste Marenka, aj zas ze Tonicka, aoc, ze mm
pravdu, ze jste Ruzenka, no, slecno Fanynko, ne?" Kamardi
to nabrali kazd podl jedn strany silnice. Ruda vpravo, Va-
sek nalevo, hlavu natocenou vpozoru, prsa ven. Huba
sezved kpodnikavmu smvu: tak, ted jen dotoho,
auvidme, jestli je to holka ksvtu nebo ne. Dvce seani
neohldne.
,Kampak, slecno, takhle brzo zrna, kampak, kam? Vez-
mte ns ssebou, at nezabloudme, zapomnli jsme
vhospod auto asofra." Dvce nic, kouk seumnn ku-
predu. Ated skokem, isakra, cert ho tu zrovna slozil, on tady
stoj ddek sfurou drv! Dvce hupky kddkovi adv
sesnm dohovoru.
Chlapi seodlepili. sakra, jest jednou, holka jako rozpuk,
jako ruzicka, atady ddek je j milejs! Dvce sect vbezpec
akouk ted nevinn, jako by sej uz nic nasvt netkalo.
Zpoza vozu vysl nan dda kosem svuj zkusen uvzliv
zor. Kamarde drah, ztohohle uz nic nebude!
Tak zase nic. Slapou si to Ruda sVaskem dl, nu nepordili
jsme, lekla se, holka, hehe, abyl tu ddek asnad kdov jest
co vselijakho nroda kolem toho drv - isakra, to je skody
nadlno - eh, vsak sezas najde jin! Vchlapech to zije zbuj-
nost. Nm je to dovoleno, co vs nem, tohle ns jest ne-
zkrot! Vasek premruje Rudu ocima, ty kluku dubov, vsak
my si jeden sdruhm nezadme!
Kouk Vasek naRudu, jak m kazajku nabitou svaly, siln
stehna kprasknut nadita vnohavicch. Zadnice roztrepen,
vsechno nazvanec, zvlen, vnecesanch vlasech jehlic,
mech asuch list; jen co je pravda; takov kvartr vlese niko-
mu naeleganci neprid. Boty zrovna tak dobr keskoku
nasibenici, prehlz Vasek svou garderobu, kabt, jako by jej
namezi nasel, nemluvc otom ostatnm. T buh, kam seto
hrabem, stouhle pardou, to je natakovou svtecn holku
prece jen trosku moc. Ata krsn roda vousu, pnbuh po-
zehnej! navousech senm njak vydarilo, sdovolenm, cm
jste to, vasnosti, zalval? NaRudovi to zrzav vypucelo, jako
kdyby semu zbrady vyklubval pekeln zmek.
,No, Rudo - ty vypads! ,Hm - nemysli si, ty nejinak. Takov
baroni Sakra, bodejt by sens holky nebly. ,Rudo, takhle
senemuzem ukazovat. Nejde jen oholky - takhle nemuzeme
zlesa ven. Ruda serozhlz nahoru adolu posilnici. Dost jsou
zrzeni, marn rec. ,Tak pojd zas tam dovnitr. To uz sezaonac
Vsak my to takhle nenechme; vsak my uz si njak pomu-
zem."
,A Tondo, at mn zas sMreckem nelezes dokurnku, to ti
povdm!" vol tta apobz kon.
,Tak tak, mma zavraty ktomu, ,dej pkn pozor, aby M-
recek odnkud nespadl. Vsak jsem zas zamalou hodinku
zptky, to vs, co bys dostal!" Tak tedy odjeli Horkovi is d-
veckou pro seno aTondu tu nechali samotnho, aby hldal
Mrecka. Sed Tonda nalavici vedle Mrecka, kouk, jak nasi
odjzdj, aje mu mrzut. Ledacos by natomto svt rd vy-
konal, ale mus hldat Mrecka. AMirko knicemu nen. Jsou
mu teprve dva roky; jakpak snm hra. Tak tu sed vedle M-
recka, nazr pres prsty bosch nohou natvrdou anevldnou
zem, ashledv, ze nem svho bratra dosti rd. Bratra pr
mme milovati lskou bratrskou akrestanskou, ale on ne-
muze buhv, ze nemuze. Jak ho m dosti milovat, kdyz mu
trudn povinnost hldati Mrecka nedovoluje nlezitho rozvi-
nut zivota, kdyz ho ten malick bratr zkra- cuje navsech ra-
dostech byt! Smutno apusto je Tondovi natomto svt; je
zarzen spatn, Tonda tu mus zalostn strdat votroctv M-
reckov. Mohl by skluky doOls, ale mus hldat Mrecka; mohl
by skamardy kpotoku, ale je tu Mrecek; mohl by dolomu,
ale cozpak to jde, stm Mreckem? Mrecek omezuje jeho
svobodu, dept jeho osobnost; svma vratkma nozickama
ochromuje Mrecek jeho cinorodost, spoutv ho svm nesi-
kovnm tlckem, utlacuje jeho dusi svou dvouletou hloupost,
vze nazemi, navzduchu ive vod vsechen jeho vzlet. Mre-
cek si hac vedle nalavici, zaujat jen sm sebou, anic si
zTondovch bolavch myslenek nedl.
,Mrecku, nezvkej to drvko, at senezakucks." Tak; ated
Mrecek rve. Tak co ted? sebral Tonda Mrecka ajdou pod
kulnu. Posadil Mrecka dovnitr brycky asm si vlezl nakozlk.
Mal ahloup je to hra, j vm, ze zamnoho nestoj, ale je to
prece jen onco leps nez nic; atreba tam Mrecek usne. Ale
Mrecek nehodl usnout adrpe seza Tondou nakozlk. ,Tak
tedy pojd! Heled, Mrecku, pojedem kstrci Bedrichovi napo-
svcen. Hij, koncky, hij, simle, hij!" ,Hij!" brept Mrecek
ajede. Jede Mrecek kstrcovi naposvcen, ale Tonda neje-
de: brycka senehbe, nic senehbe, cel svt nehybn stoj.
Nic senasvt nedje, vsechno sezastavilo, nic knicemu
nen. Ln apitom sezastavil cel svt, cel sepothl bez-
barvou blanou mrtvosti, jen ,hij! pokrikuje M- recek ajede.
Tonda sect vznm Mreckovm ajest hur. , bratre, coz
nects, ze jsi mm Kainem? "Hij, hij!" provolv Mrecek
chrabre, ana brycce, jejz kola senetoc, veze svho bratra
neradostnm svtem, vnmz nen pohybu ani skutecnosti,
mrtvm jako hrob, przdnm jako hluch orech, svtem, kter
sezastavil vnejtupjsm utkvn nicoty, vnmz niceho, nice-
ho nen. Ach, prav si Tonda, radji kdybych zemrel!

,Tondo - Tond -," prorz jaksi lbezn hlsecek tupou przd-
notu asladce sedobv skrz mrtv hladkou skorpku tohoto
nehybnho svta. Tonda nic. ,Tondo -," cipern proklubv
sepuklou uz blanou przdna zlat kurtko hlsku.
,Tondo -," zaznv to zavraty povzbudiv aenergicky.
,Tond - pojd knm -," lk neodolateln hlas.
,Co?" ozvalo sezTondy. ,Tot jsou Suchch Celestn aVojta,
kamardi znejmilejsch." ,Tondo, pojd knm." ,Nemohu," vy-
chraptlo zTondy, ,musm hldat Mrecka." ,Tond-," vb Ce-
lestn, ,nasi koupili novou krvu, pojd senani podvat! ,Mu-
sm bt uMrecka." ,Tond - udlme si krsnou houpacku!"
,Kdyz nemohu. ,Mohli bychom nazby - Tond -" "Pojdte
vy knm, j musm bt doma! ,Nepujdem, co tady, tady nic
nen." ,Kdyz musm Mrecka -" Hij! provolv Mrecek ajede
Pane boze, smiluj se, kluci utecou, horkne to vTondovi, aj
tu zas zustanu sMreckem, j prenestastn. Hij! slint Mre-
cek, jede kstrci Bedrichovi, nabrycce sekola netoc asvt
stoj. Lalala rarara hoh lala rar - dole vobci senhle roz-
poutal hluk, rmus ahalas prevelik. Svt spustil arozpoutal
senjak divoce. Hoho lala rar! psi stkaj, zmatek muzskch
azenskch hlasu vzkypl nahoru.
,Nco setam stalo, Tondo, Tondo, pojd sehonem podvat!"
Tonda senemuze udrzet askokem vyrz pred vrata.
,To je uHolovskch! - Asi tam hor!" Dole serozvj velik
poplach.
,Kluci, bzme tam, Tondo, honem, vezmi Mrecka ssebou,
honem, pojdme setam podvat!" Sbraj Mrecka, Mreckovi
krtk nozky nestac, vlekou ho zkopce dolu, Tonda sCeles-
tnem Honem, kluci, honem! Hij! to seten svt njak rozh-
bal! Holovskm spadlo dosklpku hrb ated je nemohou
zdnou moc dostat ven.
Kdyz Ruda prohlsil, ze uz si njak pomohou, neml zdn
jasn predstavy ocase amst, ani ozpusobu apodob
pomoci, kter sejim mla naskytnouti. Tanulo mu, ze lid,
kter toho maj potrebu aodvahu, spse jsou odhodlni si po-
moci, nez ti, kterm onic nejde akterm nazdnm zaona-
cen nikterak nezlez. Dle pak, ze tento ostatn tak valn
nedokonal svt prece jen tu aonde poskytuje predem neo-
vldnuteln prlezitosti, jichz, nejde-li to jinak aspo pozlm -
selze chopiti. Namrili si blze klidskm prbytkum.
Svt, kter poskytuje prlezitosti, aby si clovk pomohl, nen
jest nejhorsm zevsech myslitelnch svtu. Ruda iVasek byli
spokojeni azrove napjati, kdy sesetkaj smstem acasem,
kde by nan cekala otevren Prlezitost.
Lezeli nahore vbrzch amlz akoukali nato, co jim bylo
nejblze. Domc lid odjzdj svozem azanechvaj svuj sta-
tek kohldn boz dobrot advma dtem. Dti odbhaj
asvruj chalupu advur pci boz. Pce boz sns sedolu
zadtmi aza hrbtem, kter spadlo dosklpka anemuze
sedostat ven, aza nechv statek Prlezitosti, kter - ackoliv
nevelik - used si tu dosiroka podle svho nejlepsho po-
hodl, rozmslejc se, komu by prla. Lb sej ti dva chlapi
tam pod brzami, ipocne sesnimi domlouvati ocima. Hle,
prav si, lid nazvaj mne Prlezitost, aprece tak mlo semn
rozum; nkter mne preceuj, ato ne kesv mal skod,
ajindy zase nebv mne nlezit pouzito.Tito dva, rekla bych,
maj potrebu aodvahu. - kyne jim, jsouc zvdav, jak si po-
mohou.
,Pojd tam dolu!" vel Ruda, cenich napjat. Vaskovi sebls-
kaj zuby vkoutcch st; ulevilo semu, ze dti jsou odchalupy
pryc. Je to tak leps. Je tam cisto, nic jim nebude prekzet.
Jen Prlezitost senan usmv svm bezvrazn hladkm ob-
licejem.
,Mme to dobr!" prav Ruda auz jsou bez velkch rozkla-
du vtom. Okno, vzadu pod hruskou, poddv sebez valnho
odporu sle Rudov. Uz jsou tam, uz je dosebe pojmul ten
zvlstn pach selskch komor, ten moucn anakysl pach vse-
lik sedlck hojnosti: pach chlebovho kvasu, mlka asrcu,
pach potu, kozench holinek akypre naditch cch, kurec trus,
kohout hrebnek aza oknem vun myrty apelargni, to veli-
k pokojn dobytce, ta velik tepl, blav krva venkovsk-
ho byt, kter tu natyhle dva ciz anepovdom hosty zr
okem mrnm, siroce rozevrenm. Ouha, star, ouha! Tot ona-
cejs chovn zvre nez pavin ci viln mandril, nez papousek
acvicen pudl, nez ohavn krokodl, nez pysn pv, nez stu-
den ryba slanch vod, tot pach stokrte leps nad pach sd-
rovho prachu, lestn mosazi asplenho oleje, nez smrad
fosforu, laku ci zeleznch pilin. Tot zevseho rousnatho aco
m teplou krev, aze vseho, co dosvdcuje sv byt zpachem
zesv podstaty, to nejleps. Tot onacejs bozsk zvre domo-
va, leps chovn, nez pisklav mys, ta drobn hladov mrska,
kter nahorch obv koudel svtnice tkalcovy!
,Hem -," vtahuje dosebe Vasek, nozdry vrchovat napln-
ny, ,tohle je mn nco jinsho nez tam vlese. ,Jen koukej
anecichej, at tu dlouho nedlme! dvaj sehurtem dodla.
Podlaha vrze pod rychlmi kroky, skrpou klce, vka truhel
advere skrn. Ozem pleskl star kalendr, zachrastily skle-
nn korle. Pod spsnm hmatem to prask vsatnku, za-
vsen kabt skube sebou prudce, az sepoutko pretrhlo.
Rozltaj sepapry, stvrzenky, svat obrzky afotografie. Z-
suvky vyskakuj pod rznm tahem, rychle vyrzeny, zasouvaj
senapolo zpt, vznouce, kde hrub zmolek ltky sevzpricuje
aprekz.
Velik blav krva domcho pokoje nev, co si otom mys-
leti. Nechpav stoj tu uprostred prkrho nepordku anm
zr naty dva drav hosty okem mrnm, siroce rozevrenm.
Ouha, star, ouha! Vsak ty bys jinc bucela, kdyby ti takhle
zazehli strechu nad tvou blou rohatou hlavou, kdyby seti tak-
hle vojna pohrbet prevalila, jestli sejest nato pamatujes,
jak tomu bvalo zatch casu, kdy vojansk chasa usedlku
posvm hospodarila arekvirovala! Tomu ty nijak nerozums.
Ty hloup, vsak bys jinak bucela, kdyby to lid domc
stakovm divm kvapem si vzali rance aopoustli t
vprekotu, udchni chvatem anrkem! Tito dva maj tak
moc naspch, ale odnsej sv rance vtichosti. Jen slepice
hlucn zakdkala, zachraujc seprkem zpod okna, kterm
vyskocili.
Lehce probh zajc stinnm valem, nebot nenese nasvch
lopatkch nic tzsho nez svuj siv chlup.Voln kmit sekro-
vinou ptk, protoze jeho krdla inozky nejsou tzk pod thou
cehokoliv, co by nasob nesl. Ahbit unik suchm listm
strevlk, najehoz hrbet nesed nic nez zblesk paprsku slu-
necnho.
Spatn jest zivobyt zajcovo, prav si Vasek, nedokonal
jest dl ptkuv istrevlkuv. Co maj zajc, strevlk iptk, aby
jim clovk mohl zvidti? Hoho, zle by bylo clovku, kdyby
ml probhati valy zivota jako zajc, jako strevlk ajako ptk,
tvorov nic, kter ani sob nenlezej. Zdali pak nen clovk
znejchudsch anejbdnjsch dobytctek tohoto svta, zrov-
na tak jako plach zvre abrouk, nemli jinho statku vyjma
svho nahho tla anah duse, pod kterouzto podobou bez
moci ipomoci vesel votroctv vesmrn. Tlo nlez prrod
azniku, duse pak nevme komu, jenz pramlo osvuj maje-
tek db, pnovi netecnmu aze vsech nejzpupnjsmu, ne-
bot obydl natto zemi je mu prlis mal. duse! hmota tv-
ho tla zahnije, azmar masa, kter nebylo tvm vlastnictvm,
vyvrhne t ven aucin t zebrackou vtru; tlo! ta duse, kte-
rou nizdn ztvch zarputilch sil nedovede vtob provzdy
udrzet, ti unikne avytrat seztebe vhodince smrti, nebot -
jsouc nic - nebyla ani tvou. Tak hol anic je clovk jako zvre,
jako brouk aptk, nem-li krom t sv nah duse anahho
tla jinho statku, kter by mohl zvti svm makavm majet-
nictvm. Oc pevnji, bezpecnji je hned clovku natomto sv-
t, m-li vnm co svho; tisckrte sprznnjs apokrevnji
prtulnjs nez prroda, nez vesmr, majetek touz mt clovka
svm majetkem. Stastno ti, clovce, dokud nlezs svmu
vlastnictv: svmu poli, sv chalup, svm vcem, svm sa-
tum, penzum, kter ms; blaze ti, dokud nlezs svmu ran-
ci, kter - jsa natom lpe nez zajc abrouk ci ptk - si ssebou
neses.
,Mme to dobr. Pkn ranec jsem si udlal." F - pops-
kv si Ruda - to jsme si pomohli! Nemli jsme a- hele - uz
mme! Jen coz dls, hezky jsme toho chrapouna obrali. Ten
bude koukat nato nadlen, ata jeho pamaminka taky, az
prijdou domu. Clovce, mil brachu, ty bloude hlupck, ono
to nen nasvt vsechno jen tak jednoduch! Ani tak jist, jak
sis myslil. Ms-li strom, jablka ti muze ocesat nkdo jin, kdo
m nan prv chut, vlastns-li prastko, ts sejak ts, n-
kdo ti je odnese anadl si znho drobu ajsou jeho; nebo
ms zivot, adruh ti jej vezme! Ms penze, ale nikdy nejsou
tak tv, jak si mysls: prijde nkdo, kdo by je ml jest radji,
aobe- re t on. Tak co, kde jsou tv penze? Jeho jsou, ty
blboune, jsou ted jeho! Haha, clovce, nikdy nejsi celm ma-
jitelem svho majetku, dokud m nanj zlusk nkdo jin.
Tak je to: nen dost m to, co mm, opravdu m je teprve to,
co nkomu vezmu. Takovou j mm nato filozofii: m jest, co
druhmu beru, avsechno ostatn je jen zmatek anejistota.
Kazd mus pamatovat nasebe, to sev; ale j to vidm tak-
hle: zlez natom, kdo vc. Ana tom, kdyz seto povede.
,Povdm, dobre jsme to tam pordili," obrac seRuda kVas-
kovi. ,Nerek jsem ti j, ze si uz njak pomuzem? Namoje
slova semuzes, holenku, spolehnout." ,Vtecn, Rudo, zna-
menit jsme to udlali jsme my to njac ostr hosi, my
dva.Clovce, j ti tam dlal dlo. Ti budou vyvalovat oci, selst
chomouti, az uvid, jak jsme jim to tam zrdili! Cozpak oto,
mn Ruda, legrace je to nramn pytlk kafe rozsypan
pozemi, svtecn hrncky potlucen, poust azkza, inkoust
rozlit nahckovan pokrvce, petrolejov lampa skcen
doperin, to vsechno kt ostatn skod. ,At jsou rdi," smje
seRuda, ,jin by jim tam byl kevsemu treba jest zaplil.
Hrub rachot puda, drobc sepod dupotem prudkm jako
vtr, such list haras, vtve svist, poddva- 47 jce
sebezohledn spdnmu nporu. Chlapi sezarazili, zatajivse
dech. Ho ho, tok pomsty, uz atak nhle? Rudova ruka
sesune kekapse spistol.
Vyrazila srna skuzletem, jen poplasen zvr; Vasku, mls
se, domnvaje se, ze natebe atvuj ranec sturmuje jiz tok
mstitelu. Jakkoliv jste selekli, az vm to vsrdci hrklo, az sevm
ztoho krev vtle zastavila, jste to jen vy, zkoho by vtomto
lese mohl vychzeti strach, ackoliv ito zbytecn. Nez tak
isrna bez prciny prch skoky blznivmi, strachujc seosebe
ao mld, nebot nikdo, ba ani vy, nemn j vtomto lese nic
zlho udlati. Patrn m les svou tajnou lsku: zamiloval
sedodsu, protoze tuze semu lb otrsti seobcas pod ji-
nm dotekem, nez je van vtru, kter, zachvvaje semuzskou
rozkos, rozns dokvtnch luzek oplodujc pyl. Nuze, les
sezatetelil pod prepadem strachu, vzdychnul astrnul, proziv
krec prchav rozkose, anyn odpocv nehnut, nasycen
vesv touze, blazen, nm aspokojen.
Ruda shodil svuj ranec.
,Hezk mstecko. Tady sepordn koukneme, co jsme si
to vlastn prinesli." Rozlozili sevbalvanech aotevreli rance,
pkn jarmark, vsechno krsn zboz apotrebn. ,Jrku,
Rudo, co rks tomuhle? Vborn cern nohavice, kabt
avesta ktomu, saty svtecn acel znovn. Kabt jde ako-
rt, jako namne dlno, ato ostatn pujde taky. "J mm
tohle, ukazuje Ruda oblek barvy horcicn, nit mchan
ahrub srst, "tuhle barvu j mm zrovna rd. ,Dobre sis vy-
bral, zdrvi roztrhali, vtom si pochods." Pak jsou tu boty, boty
rdn, podesev tlust, dvojit, zkuze jadrn as podkuvkou.
A ty kluku, co je tohle, to kouks, co? Tady jsou kosile, kosi-
le pro muze imldence, rdn kosile odskrobu trochu tuh,
skostnmi knoflcky, barevn pruhovan avzorkovan. ty
krsn cist kosile, kosilko pran, blen azehlen, kosilec-
ko cel avyspraven, tohle je mn nco, povdm, jen co
seslus apatr: tohle je mn sprvn kosile pro frajera, kter
nco nasebe d, kdyz chce jt dosvta aza dvcetem.V ta-
kovhle kosili, pnov, si slibuji zskat zenskou pchu vseho
druhu, nacest ina mezi, vhji zelenm ina kazd posteli,
kdekoliv av kazdou hodinu, vtakov si troufm predstoupiti
ipred samu sbskou krlovnu avsechny jej dvorn dmy! -
Ajest tu mm ponozky dobrch pat aspicek, jimiz prsty
dosud nelezou, indhern podvlkacky pro pny, zgrdlu
hrubho, trvanliv naleps ihors strapaci.
, zboz, krsn zboz, nit vedle niti, ty ltko cel, makav,
viditeln aopravdiv, necht sejest natob zaraduju, nez t
oblknu nasebe, apak jest jednou aznovu! Ty krsn moje
zbozcko, moje, moje, ty nov ltko, tlu kesluzb ik okrase,
hoj, vy cerstv saty! Shazuje zesebe to star aopotreben,
vstupuje clovk zhorsho klepsmu. Jrku, vzdyt to je, jako
by zesebe svlkal starou kuzi, kus podoby starho omrzel-
ho zivota is ledacms, co vnm bylo; nebo je to, jako by vch-
zel donovch bran: coz, aby setak zivot zbrusu nov aleps
pred tebou otevrel?
A jest tu jsou dobr vci. Placat cepice. Krsn stek
nakrk. Zrctko. Abritva. Panecku, to sehod, ajak! Ajest
jedna nadbytecn vesta. Amal porculnov hlavicka sesem
certv jak pripletla, pryc sn! snad zdtsk panenky, snad
zesosky Panny Marie. Susen tvarohov syrce.A sedest
korun vylovil Vasek vsupleti.
,Dobre jsme pordili. To senm to povedlo!" ,Ale ted, Vas-
ku: Co rks tomuhle! To kouks! Co?" Bubnkov revolver.
"Hergot, Rudo - revolver! Ze j jsem jej nenasel! Apord
jsem si myslel -" ,Vs co, Vasku, udlme kseft. J uz mm
svou pistoli, j uz jinou bouchacku nepotrebuju Heled: dej mn
ty holnkov boty - arevolver bude tvuj." Boty jsou krsn,
vlastn jest docela nov, vtch seto bude njak slapat;
bodejt by Ruda on nestl. Ojoj, kdybych j tak vdl, ceho
mn vc bude potreba...
,Hnedka, jak jsem naten revolver padnul, myslil jsem, Vas-
ku, natebe." Och, och, kdyby tak clovk vdl, co vsechno
muze prijt! Snad leps nez boty bude prece jen revolver.
,Tak si ty boty teda vem." ,Tak tady ms revolver, abys v-
dl, ze jsem dobr kamard. - Ajest tu nco mm. Tady
mrkej pt set korun jsem vyhrb zmalovanho hrncku. Vs
ty vubec, co je to pt set korun, takov kapitl?" ,A j jen se-
dest - Ms ty, Rudo, nasvt stst!" ,Dobr nm budou.
Astst? To taky ze mm. Jen pockej, Vclavcku, my sejest
spolu pomjem! Dva krsn zjevy krepce sestupuj posvahu
dolu. ,Takhle si to dm lbit, natohle j jsem dlan! Ruda,
cist vyholen, jenom podnikav kotletky si nechal stt, je
vodn barvy horcicn, nanohou leskl holinky spodkuvkami,
Vasek vsatech cernch, jako by chasnk nasvatbu sel, ale
vkapse m revolver.
,Ze jsme si ale dali dozobku! Azase si dme. Jrku, proc-
pak my bychom si nedali? Vsak jsou bricha naprna vurty
apivem; vsak posedali vhospodch ulesu, porouceli si
auzvali, vsak sehrdlu dostalo, ceho semu rcilo jsou napiti
anajedeni, veseli aspokojeni, kuriva je habadj apenz
pord jest zbv dost. Kus cesty sevezli autobusem; lib
jest clovku setriti svch nohou, netrmceti jich zbuhdarma
naps cest zivotem, ikdyz ltka jsou jest mlad apruzn
av pevnch kolenou to jest nelupe Prjemno je vesker lid-
sk snaze, dostv-li seco nejrychleji kcli; anen-li zdn-
ho cle, ani pak - mezi vsm, co clovk je schopen prozvati -
pozitek, ba ani bolest zrychlosti nejsou jest ztoho nejspat-
njsho. Zdali serychl cesta zevseho nejvce nepodob
energii, cinu aspchu, nebo aspo nadjnmu tku, jehoz
zdar bv vzdy mrn spsnosti, jakou - dostvajce
sekupredu - sevzdalujeme? Zajist vsak nejleps zevseho
je mti dostatek penz, ato, co odbyto, zanechvati co nej-
rychleji hodn daleko zasebou. ,Tohle mn je prece zivoby-
t, kas seRuda; ,takhle by to mlo bt kazd den atak dle
az doaleluja. Tohle jsem ml vdt uz dvno: vida, ajde to!
Vida, jak si clovk pomuze! Mne aby ted tak nkdo dostal
zptky dolomu! Mne aby tak nkdo honil! Mn aby setak
nkdo dostal nakobylku!" ,Haha, Rudo, bvali jsme to volo-
v! Kdyz si tak reknu, co jsem sedoma nadrel! Co j jsem
doma zkusil! Jakho j uzil zivota!" ,Budes mn nco pov-
dat. Prce napoli nebo prce vlom, to seani ned srovn-
vat. Koukej natyhle moje ruce: takov je, holenku, prce
skamenem. Tch metrku, tch tvrdch rohu, tch ostrch
hran, co tyto moje krvav ruce senanosily! At mn nkdo
ukze nasvt druhho clovka, kter by vydrzel, co jsem
musel vydrzet j. Takov j byl, mil brachu, proletr." ,Co ty,
Rudo, vs, co j jsem musel vydrzet, jak zebrck driny
ajakch ran. J byl bit hol, remenem, polenem amotyckou,
j byl bit provazem, kulem, drevkem, bicem, retzem
alopatou, bit pri prci, bit pri jdle ipri span, bit vsm, co komu
doruky prislo - takov rodice ml jsem j! Darmo povdat.
Hoho!
ted uz to mm chvla pnubohu zasebou, ale kdybych j ti
ml povdat -" J vm, pomyslil si Ruda, chces povdat, abych
t litoval, ale to mne ted uz nebav. Jen tak jsem si naty hors
casy tam doma vzpomnl, protoze ted krsn vypadm, pro-
toze jsme si pomohli aje nm ted lp: vsak jsem si vzdycky
myslel, ze jsem zrozen klepsmu. Ale nen pravou zbavou
poslouchat, Vasku, jen tebe! Chci slyset mluviti sebe ao sob,
ato hned.
Narz pretrhl hrub tkanivo Vaskovch vzpomnek anavzal
novou osnovu oniti tenk aleskl jako uml hedvb.
,Ale pritom jsem ml uzenskch vzdycky stst, to zas mu-
sm rct. Ale nemysli si, ze jenom njak ty venkovsk Marj-
ny, to ani nepoctm, j ml, Vasku, stst iu velikch dm. To
ti jsou vPraze takov bohat dmy, takov seani muzskho
nept, odkud je aco je zac, jen kdyz sej ten muzsk lb. Jed-
nou jsem byl vPraze, jeden znm mne tam vodil avsecko
mn tam ukazoval. Aksamite, povd,.kdyz mn cel msto
ukzal, ted ti ukzu nco, cos jist jest jaktziv nevidl. Jen
ukaz, nato j, jestli ono to tuze moc nestoj, nemm t Prahy
pord jest dost. Zavedl mne dotakovho krsnho slu,
zrcadla, hudba, vsude zlato, mramorov stolky, zidlicky
akanaptka sam plys, ana nich sed krsn dmy, jedna
lepsi nez druh, vhub drah cigarety, pij jenom nejvzcnj-
s vno alikry advaj sepomuzskch, jak sejim kter lb.
Muzes si vybrat, povd ten znm. Vybral jsem si takovou
cernovlasou, okatou, vysok postavy, no, Vasku, nemohla by
bt leps; ani kdyby to vvodkyn byla. Nemohu vm rci, pane,
sv cel jmno, mn potom rekla; jen tolik ti, milcku. prozra-
dm, ze sejmenuji Valrie aze jsem zlepsho rodu. Byly tam
tak zidovky avubec nejruznjs zensk, najak si jenom
muzes vzpomenout. Ale natu mou cernovlasou, natu j nej-
vc vzpomnm. Valrie j rkali." Ruda si zaplil cigaretu. Z-
dumciv bafy sepodobaly vzdechum.
,Do smrti nani, hochu, nezapomenu." vzdyt j vm, Rudo,
co to vlastn bylo, mysl si Vasek, my tyhl vci tak trochu
znme. Ale ze jsi to ty, muj kamard znejmilejs, beru to tak,
jak to chces mt, tob pro radost aabys vdl, ze t mm
rd. Vsak j tak mm nasrdci podivuhodn vci, vsak j
tak nemnm vtomhle zustati zatebou pozadu. Prteli, Rudo,
druhu zcelho svta jedin, bratre nade vsechny bratry: tob
to otevru, muss to slyset!
Rudovy rys oci, vtu chvli opravdu obestren nhou, touzn
ateskliv, seuprely doprzdna: ,Na tu mou Valrii." Tu za-
cal Vasek tkti sv uml hedvb: ,J, mil brachu, taky
sevzenskch vyznm, j taky jsem vPraze zazil nco, co by
mn nikdo nasvt nevril. J tam byl jen tak, jen sepodvat,
atak tam chodm potch ulicch akoukm senakrmy, blou-
dm jako ztracen duse, vsude plno svtel, ale, to sev, jsem
tam ciz azdnho znmho nevidm. Lid setam hemz jako
mravencu, nikdo znich mne ne zn aj tak neznm zdn-
ho. Zenskch, to sev, jako kdyby jich tam nasypal. To mn
nejde narozum, myslm si, co ty zensk vlastn dlaj, kdyz
jsou cel den ajest vecer pord takhle natch ulicch? Ach,
Vasku, povdm si, tohle nen nic pro tebe. To serozum, to
jsou sam bohat dmy, ty sejen pocel den chod ukazo-
vat, jak maj krsn saty, ty nemusej nanic shnout, vsech-
nu prci zan dlaj komorn akucharky. Co tak premslm,
pristoupila kemn takov komorn, oblecen byla jako n-
jak slecna, adala mn doruky voav uzouck psancko.
Myslel jsem, ze to psancko je odn, ale j vs povedu, rekla
mn, moje pan uz navs cek. Tak co jsem ml dlat? Sel
jsem sn, vedla mne vselijakmi ulicemi, az jsme prisli
kvratum velikho domu. Ta vrata sesama otevrela ated jsme
sli takovou velikou chodbou dovelik krsn zahrady. t za-
hrad byl vyrezvan altn, cel bl, nco tak ndhernho
jsem jest nikdy nevidl. Ted jdte dovnitr, rekla mn ta ko-
morn, tam navs cek vase prekvapen. Sel jsem dovnitr.
Byla tam zlat postel snebesy, ana n vhedvbnch peri-
nch lezela ta krsn dma, co si pro mne poslala; vsechno
sam voavka, vedle postele stolecek snejvzcnjsmi la-
hudkami avnem, ikosili mla ruzovou, hedvbnou. No
apotom mne zas odvedla ta komorn. Ta pan zamnou ky-
nula, mla ruce tak bl jako snh, avolala zamnou: Kdybyste
byl ina konci svta, j si, pane Kalo, jest nkdy navs vzpo-
menu." ,Ze si ty, Vasku, mysls, ze jsem tak blb, ze mne mu-
zes tak lakovat!" "Na mou dusi, ze nelhu, Rudo, co bych ztoho
ml? Sm jsem setomu divil, namou cest! Jest mn dala
napamtku hedvbn stecek, mohl bych ti jej ukzat, ale
ztratil semn vevlaku auz jsem jej nenasel. , nezva! Akdyz
tedy, jak povds - hehe - tak jak to tedy stou tvou dmou
bylo?" Ruda sevyptv podrobn, zevsech stran, shrubm
pozitkem.
Velmi krsn, pane! avelmi zena. Takto, Rudo, jak chces,
takto tomu muzes beze vseho vriti. Takto odhalen, jak chces,
kamarde, jak chces, ztrc prelud vsechnu svou preludnost
as nestoudnou trpnost dv uciniti zesebe zenu zmasa
ikost, jak to chces mt, docela dle tv libosti, aVasek, kter
ti toto vse rk, ukazuje semuzem takovm, jakm sehonos
bt. Chlapi semchaj vhrubch spsech, oslovo nen nou-
ze, zplnch hub splchaj jadrn prvaly svictv. Hoho, ka-
marde, tohle jsme my, stm, co jsme kdy zkusili auzili. Nm
by mohl nkdo povdat, co to jsou trampoty! Nm bude n-
kdo povdat, co je to rozkos! Ns by chtl nkdo poucovat
ozivot! At si stm sedne nanocnk; my vsak si jdeme, kam
jdem.
Je nepochybno, ml-li Ruda jistou prevahu vtom, ze byl star-
s adrsnjs, byl zase Vasek vtsm kouzelnkem. Vymslel si
nramn anehorzn lhal, vychloubaje sehrubmi strastmi
ipodivuhodnmi prhodami svho zivota. Vsak nebyl on,
Ruda, tak pilnm robotnkem narodinnm lom, kter jich
nasv kruch hmot zivil sest, dva star ajejich ctyri dti,
znichz on, nejstars zhochu, senepovedl. Vce miloval les
nezli kmen, tot jisto: vzdyt nebyl to tvrd kmen, nbrz kade-
rav les, ten trpytn chvjiv azelen list lesa, co ho uvedlo
vnestst.
Pretkajc proud silnch rec sezarazil dole narozcest. Dali
setou leps cestou nalevo. Cesta pkn, nov, rovn ahladk
jako mlat; dobre setudy slapalo apovdalo, dobre seti dva
nov oblecen chasnci natuhle cestu hodili. Vasek vcernch
satech, jako by nasvatbu sel, Ruda Aksamit vodvu barvy
horcicn.
,Ach jo, ledacos jsme uzili, ledacos jest uzijeme." ,Coz
oto; ale podvej tamhle, hele: myslivci." Vousat strzce tchto
lesu, klecat hajn, jde tu vrozhovoru shubenm adjunktem.
Ruda sVaskem senesou vlehkonohm pochodu, smle
sevystavujce kazd prehldce. Zkoumav namril hajn naty
dva vystrojen chasnky sv svtl zornice, adjunkt je zpod
skripce minul pohledem lhostejnm.
jen senans, ty vousat potvoro, podvej. Nemysli si. vsak
my opravdu stojme zavidn! Vasek si psk mezi zuby, Ruda
klidn zr pred sebe ajako by ani zdnho myslivce nevi-
dl. Presli, Ruda sVaskem senasebe usklbaj, to je legra-
ce, co?
,Kampak, mldenci, odkud akam? Ted, kdyz uz je povsem,
najednou seza nimi ozval hlas hajnho.
,Na svatbu! hz zasebe Ruda, apochechtvajce se, ne-
chvaj myslivce zasebou. Hehe, holenku, nans si nepri-
jdes; shajnmi my to umme Naohybu cesty seohldli; stoj
tam ten hajn rozkrocen uprostred silnice adv senejist
aptrav zanimi. Adjunkt jde netecn napred.
,Co vrs! drt Ruda zesebe.
,Tohle semn, Rudo, zrovna trikrt nelb - sept Vasek.
Z tch dvou nejsem njak chytr, prav si hajn, eh, cert by
sevtom vyznal, hm - hm apripojuje sekadjunktovi ajest
vh, ohlzeje sepoznovu, kdyz uz nebylo ceho vidti.
,Ze by -, dohaduje seVasek.
,Ba ne, Vasku, to nen jest skrz ty saty. Musme si dt po-
zor:. jestli nco, tak je to, zatracen, skrz toho zabitho haj-
nho! Uz je to tak: pozapomnli drobet nazabitho hajnho
azatm je jejich slva predbhla. Rychlejs nez krepk krok,
rychlejs nad gumy autobusu, ba rychlejs jest nez vse, co
m krdla, dutou kost azobk daleko krkorajc, dospla
dotchto krajin pred nimi, vychloubajc sesvmi vdomost-
mi, zvucc dosi- roka, dvajc seobecn slyseti. Uz tudy pred
nimi sumn preletl tento jesitn ptk, ktermu setak lb
vespolecnosti lidsk, ze nikdy nehled samoty, ani nestav
svch hnzd naosamlm pni vpustinch.
Hle, clovce, takovho protivnho pva sis to svmi ciny
vykrmil! Vypiplal jsi ho odmalho zactku, kdy, nebti tvho
cinnho sil, snadno byl by mohl zustati jen smradlavm va-
jckem; obtav jsi ho vyhrval svm dechem, nebot zdlo
seto mld njak slab ajakoby nedochudn abyla obava,
ze by kazdou chvli mohlo nasvou nedomrlost zalostn chcp-
nouti. Avida, jak mohutn potvora seztoho nakonec vyklu-
bala! Ted, kdyz uz je dostatecn velik, aby j uz nebylo zapo-
treb tepla tvch dlan, udlala sepro sebe, zabh seti
azalt. Je tlusts atucnjs, nez jsi ty sm; ba ze t inotn
vyzrala, nedl vzdycky dobrotu, ated uz nemozno ji zkrotiti.
, kz bys ji nkdy mohl uchopit, skrpnouti ji mezi koleny
azavrt ji donjakho chlvku, odkud by podle sv chuti ne-
mohla ven. Ale ona sened chytit adl si sama, co chce.
Slva Rudova aVaskova, kter tuto zjevn predbhala je-
jich kroky, byla onco jin nez proslulost vpolitice av um-
nch. Povedla sesnze abez dlouhho lopocen; vylhla
senhle anarz ahned semla velmi ksvtu. Rychle
sevznesla arozltla, hlsajc vrazdu dokorn otevrenm zo-
bkem. Lichotilo jim, ze je tak velik, ne bez starost mohli
vsak ocekvati, co provede. Pohledte, lidicky amil kresta-
n, tak povykuje tato slva, to ato sestalo, divte se! Skoda,
ze jste nevidli toho zabitho hajnho; podvan vm to byla
ukrutn. Hajn uz lez vesvm hrob, toho uz nikdo neuvid,
ale dva plas pocestn jsou nasvch cestch, kdo m stst,
muze je trebas iznenadn nkde potkat, ba kdo v, snad jsou
itady nkde poblzku Ti dva, povdm, jichz seto tk, budou
jist nkde spatreni; , jist budou spatreni, nkde spatreni!
,Uz ns hledaj, uz ons vd, jsme popsan, to je jist, ale
ten mezuln ns nepoznal." ,To dlaj ty saty. Vsimnul sis, jak
dons koukal?Jsou to oni, nebo nejsou to oni? Ale naty saty
semu to nepodobalo. ,Cozpak oty saty, ty nm pomohly, ty
ns zmnily; vtch on nevdl, koho m pred sebou. Kdyby
on semohl clovk nkdy cel tak promnit, jako ho promn
saty. Ba ano, sn Vasek libm snem, bylo by to pkn, kdyby
tak stmi saty sestal selskm synkem nkde tady zosady.
Anjak takhle by to bylo: Nazv sesice Vclavem, ale nen
Vclavem Kalou. Vasek Kala, ten m nasob star rozbit
hadry, ty, kter zahrabal tam nahore pod kamen stm dru-
hm, sRudou Aksamitem. Tohoto Vaska tk sepomsta
zaubitho hajnho, vsak ho tady kazd muze poznat vtch
bdnch satech, kter vrazdily. Stoj tu Vclav vnovch cer-
nch satech, jin, zmnn Vclav, tot selsk synek pocest-
n, co setu sodporem dv navrazednka, jak to vzpurn
aodran chlap. Nelb sepoctivm cernm satum seredn
hadry pytlkovy, hadry nerd- n alesem zvlen, nelb
sepocestnmu selskmu synku Vclavovi krut zlosynova
tvr. Ten je to, ten, prav, ten zavrazdil zlostn hajnho, jen ho
spoutejte aodvedte: takovho, jrku, by mli bez velkch str-
chu obsit! Tak, tak, souhlas Ruda Aksamit, reznick chas-
nk vsvarnm odvu barvy horcicn, atoho druhho kump-
na, jak ho tu snm vidm, toho druhho odrance, kter dl
ostudu mmu jmnu Rudolf, toho druhho taky. Necht jich uz
nikdy nevidme: Ated' dobr Vclave, pojd si sednout knm
dohospody. Vidli jsme vrazednky anic nm uz ponich nen.
Vzali si je cetnci avsechno je vpordku. My vsak mme
doma pivo acerstv salm. Rudo, Rudo, sepce Vasek, skr-
vaje radostn setetelc pysky dopivn pny. Rudcku, to nm
to dobre dopadlo!
,Ty saty, to byla nase zchrana. Ztch on si ten star cmu-
chavec nebyl jist. Ale az seto rozkrikne, ta krdez, aze ted-
ka jsou to saty nase, pak uz to bude hors, ne-li docela zl. Ne
ze bych sebl, to vs, Vasku, mn je to jedno, jen rkm, ze
jim to jen tak zdarma nepujde." ,Co?" Vasek sevytrhl zesvho
snu.
,Co? Honit je jedna vc, ale chytit, tot druh!" "Ach tak. Nu
tot sev, to nebude jen tak." Ruda nakrcil hlavu doramen avrc.
,Se mnou at si dlouho nehraj. To jest mozn bude svt
koukat, co uvid." ,To bude, Rudo, pojd ale radji tudy" "Mn
je to jedno." dvaj sebocn cestou dokopce vzhuru. Krcili
senahore vnzkm mlz. Navsechny strany voln vyhldka,
svt prostrann asirok Vsude tady, premt Vasek, semozn
prostr nase slva. Amy setu musme schovvat tak jako
mysi, jako had plemeno, co, jest mlo? jako smradlav
brouk. Ne, ne, nebyli jsme dost opatrn. Tam nat stran, nebo
tam, ci snad tamhle dole bychom nkoho potkali, kdo ons
v. Uz je to tak, uz ns sem ten hajn predbhl. Kdo v, jak je
ho tu vsude plno ans taky. Apak ns predbhne ta krdez.
Ruda povd, ze seneboj. J tak ne, to at si nikdo nemysl;
ale je to zatracen zivobyt.
Je to otrava, zere to vnitru Rudov, zrovna ted, kdyz jsme
si to tak trosku zaonacili. Ted jen uz abychom byli odtud hod-
n dl.
,Kudy ted, Rudo?" ,Rovnou." Tu vsak hluboko rovnou pod
nimi problskv prlbice cetnkova. Mal, drobounk daleko
vesvahu dole.
Malink cetnk, drobounce, pd popdi, vln seprlba zele-
nou prurvou neviditeln cesty, drobn sekymc, rsujc zvol-
na krok asmr. Zmkkho ticha dlav jako by ted zarincely
okovy, jako by mrze zalrn tvrd zachrastily. Ruda chrapt:
Halt!
,Halt! vids ho tam, tudy ne!" Napjat, lacn dvaj seza cet-
nkem. Rsuje cetnk svou pomalou cru. jako by odkrajoval
kus krajiny tam nat stran, jako by hradil ten jej nejleps
vsek tam nat stran slunecn.
Pootocili hlavy jako zvr cichajc vtr. Pak sevydali napo-
chod vstranu opacnou, kde sekup mracna.
Nebylo povdomo Rudovi ani Vaskovi, kter to hodina od-
bj naorloji dnu, kdyz - aniz by seohlsily rachotem hodino-
vho stroje - pocaly sepred jejich ocima sunouti ty prvn figu-
ry orloje, ostre rezan apolychromovan apostolov vzezren
povzlivho, to tedy zrovna hajn acetnk. Kter ze to budou
dle, kdoz budou ponich nsledovati, provzeni mrzkou po-
stavou Skoupho aserednm Dblem, nez tence zaklink
Smrt? jim snad nakonec pozehn velebn Kristus, ale poz-
d, kdy hodina jim uz odbila. Pak jest kzvru zamv ko-
hout svmi krdly azakokrh; zvuk kohoutuv nebude vsak zp-
vem slvy, nbrz vkrikem konce azniku: jen nad hodinou,
kter minula, anad tm, co odbyto, d tento ptk slyseti svuj
hlas.
Neradostno bylo Rudovi iVaskovi uprostred lesu zrti tyto
prvn figury orloje jejich dnu, znamen neblah, dosvdcujc,
ze hodina je vchodu, ze pocn odbjeti, ze sedovrsuje, co
bylo stanoveno; nemilo jest poutnkovi zaslechnouti klinkcek
smrti uprostred slunecnch lesu. odvracej seodtud avydvaj
sevmracnou stranu, jiz ani nemluvce, av ulekanm posp-
chu, nebot lze-li utci hajnmu icetnkovi asnad cemukoliv
jinmu, co m lidskou postavu, byt by to byla smrt ci dbel,
lze-li utci vsemu nezdoucmu, necht seto cemukoliv podo-
b, nejtze zevseho lze utci casu, kter spje aprichz, odbj
avykonal sv. Nejsouce si tedy nikterak jisti, kterze hodina
to zde odbj, odchzej ukrt sevcem acasu smrem tem-
njsm. Je zle; vsemknutch hubch zamrzlo vsechno hlucn
sviacen.
Po bocch dm mlha azavsuje seve vtvov smrkovm.
Odkapvajc tiscermi kapkami smc podrost boruvc ame-
chu, tuh kopytnk idrpatku mensho listov, kter setrpyt vlh-
kost. Vse je tu mokr astuden. Puda, hust protkan zila-
mi anervstvem bazinatch potucku, vroubench blatouchem
amlcivcem, cern ahoubovit, propoust zticha krok. Drob-
n ahust sprska nasv sevsemi pry tto temn lesn kra-
jiny.
Nov cern Vaskovy saty lesknou sevodou, lep
senazdech istehnech. Zezjezench vlken Rudova oble-
ku stala setzk mokvajc houn, parc sezpachem zivo-
cisnm.
Jsou vkraji zulovm.
Pro mlhu tmr ani nevidti. Zde, oddleni odvsech tep-
lch prbytku lidskch hustm zvojem vod, dobre jsou skryti
pred kazdma ocima, jejichz bystrost muze bti zastrena ml-
hou dostatecn hustou, ze by zn mohla bti utkna tlesn
podstata lesnch duchu astrasidel natolik hmotnch, aby stisk
jejich studench paz byl opozdilmu poutnkovi smrtiv.
Nez tito dva nejsou duchy; je to mokr maso, kter obestrel
jzliv dst, odnmaje mu lidskou teplotu.
Vaska mraz aon polyk naprzdno, pokouseje sezaplasiti
bolest, kter ho reze vkrku Zanikaj dosedch skal, znichz
kluzce tece. ,To je, panecku, kmen, prerusuje Ruda drsnm
hlasem selestiv mlcen mlh adest avod, ,tohle je jinak tvr-
d kmen, nez mme vnasem lom." Plesk dlan pomokrm
balvanu: "To je, brachu, kmen nasochy, nakrsn zklady,
nachodnky, naco jen chces" - Doma, kde je mkk psko-
vec arud jl lmali kmen permsk cerven, krehk asypk,
kter senavts dlo nehodil "Tohle je star kmen, vkovit,
ten je tu uz odzactku svta, kdyz jest nic zelenho nerost-
lo. Ten, mil brachu, ml dost casu naztvrdnut, takov nco
vydrz." Tzko je Vaskovi uprostred prastarho zulovho ka-
men, vseru dest alesu. Vane jimi prlis chladn dech. Ct
vkrku bolest amarn polyk naprzdno, aby ji zatlacil. Usedli
pod previslou skalinou, kde je to suss. azapaluj si cigaretu,
jejz dm mu ostre zatahu je vhrdle. Ach, prav si Vasek, kou-
ren mn nechutn, skrbe m vkrku, co to jen mm? Tuze
semn zd, ze jest kevsemu senamne hrne nemoc. Br,
jak je ta puda zde sychrav, jak je studen, ten kmen, jak
mne zebe, jak mne mor ten dest!
,Tady uz nkdo byl, ale uz dvno." Ruda odhrabuje zuhelna-
tl zbytky poohni, ukterho setu zajinch necasu hrli ti,
kdoz, mozn, tak tudy pred ncm prchali. Ach, ohe, tepl
radostn ohe, teskn Vasek, chvje sechladem, co je mn
potch, kdo tu byli dvno pred nmi, ale ach, ach, jak dobre
bylo by mn dnes ukamen! Tato studen amokr krajina
semn nelb, ba docela ne. Potreboval bych bti vperinch.
posteli, postlko teplouck, zlat! vtob nemraz; jestlipak
j jest kdy budu vtob spt! Ach, jak semn ten sediv
mokr kmen protiv, ale krsn je perina cerven pruhova-
n; ikdyby jakkoliv spinav azvlen, byla by dobr, kdyz by
such byla. Aten cern, rozmocen zbytek poohni, hu! jak je
seredn; potreboval bych kamna, vekterch je ohe ziv, kter
prask ahor ahreje vtroub rdn hrnec hork kvy.
,Co je ti," skubnul sebou Ruda, "ze nemluvs?" "Myslm -
musm si tu lehnout, jde namne nemoc." "Zatracen, to nm
tak jest schzelo! Stm sis moh zustat doma." Vasek seza-
lostn schoulil. Dobolavho masa zabodl semu Ruduv od-
sudiv pohled azustal tam trceti jako nuz.
,Ach, Rudo - j - vzdyt j zato nemohu! "Vzdyt je dobre,
ale - Hm. Aspo pordn sklenice rumu kdyby byla, ta by ti
pomohla." ,To kdyby bylo!" bled seraduje Vasek, av seru
mlh av selestu dest usn.
Ruda pohlz zpod nasupenho oboc naspcho Vaska,
najeho semknut oci, nasta uboze otevren. Ty jsi mn
pkn chlapec! odplivl dukladn adaleko odsebe, aby
senitru ulehcilo zezbytecn prtze: Ty jsi mn pkn frajer!
Co mm ted stebou dlat, co si to mysls, co t to napadlo?
Baze! zrodila semyslenka.
Baze! prav si Ruda; nejleps by bylo, kdybych sesebral asel
si posvm aVaska tu nechal, at st tu tedy dl, co chce. Ten
blbec chce stonat ato j nemohu potrebovat. Mysls, ze
sedm kvuli tob chytit, ne? Hoho, pujdu si sm abudes to
mt.
Beztak vedvou to mme tzs. Vedvou seons v, vedvou
ns kazd lpe pozn; dva to byli, dva spolu utkaj: chytte je,
az potkte dva, Vasek Kala aRudolf Aksamit! Baze sesnze
protlucu sm amm to jistjs; at si pak Vasek dl, co chce.
A, kdo v? Mozn, ze dorna Vasek zemre abude to. Tak-
co?
Radji abych setedy zvedl hned aVaska tu nechal - Ale
co, kdyz Vasek treba nezemre abude tu rno lezet sm
azacne tu vesv nemoci rvt anarikat apak ho najdou! Jed-
noho zns budou mt azacnou shnt toho druhho. To bych
musel koukat, abych byl dorna co mozn daleko, ale mm
toho ted zvecera zadnesek dost ajt semn vru uz dvakrt
nechce.
Tak co! Mm nebo nemm?
Rudovy oci sesvezly mrzut kVaskovi. sta semu prohnula
ksklebku: ba, brachu, vtchto mch ne- jistotch ty mn ne-
porads! Vasek tu sp schoulen doserho uzlcku. Cin jen jed-
no; jemu nen treba rozhodovati semezi moznostmi. Sp, od-
mruje svm dechem rovnomrn zprichzejc noci az bla-
hho bezvdom spnku. Jakkoliv vse je zaplnno vodou, jak-
koliv prehust tkanou st dest pronik tu drsn dech kame-
ne, prece prichzejc noc nese vesvm sirm plsti sladk
spnek. Je tu prtomen, byt inepohoda porn bdla, byt by
bdl chlad, byt bdlo vsechno studen avlhk kvasen, byt
vesker syrovost tu byla vpiln selestiv prci, on, spnek,
je tu prtomen, vldn, mkk anepremoziteln. Prav se, ze
spnek zevseho nejvce je podoben smrti, nebot smrteln-
kum prins levu, nevdom azapomenut. Ovsem, kazd
zns dobre v, co je spnek, ale nikdo zns zivoucch dosud
nezemrel, inemuzeme dosvdciti, zda smrt je opravdu spn-
ku tak podobna. Zajist, ze vse, co zije, podlh moci spn-
ku, aze vse ziv tz umr. Ale spnek vesvch loktech pri-
ns sen, usmrti vsak je mozno, ze nikterak neuvd ns vsen,
nbrz naopak veskutecnost, kter vsemu, co zilo aspalo, byla
snad nadprlis nepojateln.Vse, co zije, sn tz isvmi sny;
necht jsou vzdy lbezn! Smrt snad vubec nezn snu. Nen-li
vcnost noc vrcholn nicoty, jestlize je predvolnm ksoudu,
tu tedy jest probuzenm, velikm konecnm bdnm. Jestli je
vcnost jasnm dnem, pak bd soudce abd isouzen.
Tz mn, prav si Ruda, chtlo by seze vseho nejradji spt.
Eh co, nechme to narno. Co bych serozhodoval? Az sevy-
spm, vsak uvidm.
Rozmyslm si to pres noc, rekl si Ruda, auloziv sevedle
Vaska, usnul.
Jejich spnek byl potud podoben smrti, ze byl beze snu.
Kdyz pocalo svtati, vytrhl seVasek zespan, avytrestiv
sekolem dosedi dest amlh, nevidl pred sebou ani tmy,
ani svtla, ani podob, onichz by semohl dohadovati, zkterho
svta pochzej. Aproto ze neslysel skrpn pekel ani hlaho-
lu trub, ani rozkazu soudcova, nemohl porozumti, vkterch
koncinch byt senalz, anechpal, co m kolem sebe
apred sebou. zkost semu zastavil dech. Tu nazrel vseru
vedle sebe lezeti svho kamarda Rudu, iusml sesmvem
nad vsechno pomyslen sladkm avdcnm, asemknuv vc-
ka vduvriv tse, usnul poznovu. Spnek jeho byl podo-
ben zivotu, nebot byly vnm sny. Zdlo seVaskovi, ze snad
je doma, ze - ach, ty muj boze - sp vperinch, byly spinav
acerven pruhovan, nikoliv sin jako mlhy msen sdestm,
ale nehrly, abylo vnich zima jako vbreznovm vtru. Pak
semu zdlo, ze je malick auboh; aackoliv nic neprovedl,
bil ho Ruda bez prciny. Pak seprobudil Ruda zespnku
avidl Vaska spti posv lev stran. Co asi stebou je, co
vtob vz?
myslel si, dvaje senaVaskovu tvr, smytou serem. Tak co?
zemres, nebo nezemres, ci co stebou bude? - Polozil
senadruh bok. - Lez tu jako mrtv. Jak to asi dopadne?
pomyslil si necastn, apoddvaje semdlob spnku, usnul
poznovu.
Kdyz sesrnem probudil, vidl Vaska sedti vedle sebe.
Hldaje chvli, kdy kamard prozre, aby dosvch oc nacerpal
svtla dne, usml semu Vasek donich smvem sladkm
aduvrivm. Ruda sevzeprel lokty.
,Tak co - jak je?", " dobre. Vsecko vpordku." Vasek
sevrn dv naRudu mokrma ocima aroztrs sedrsnm
kaslem ,Uz to zas prestalo." ,Mysls?" Njak seVasek Rudo-
vi nelb, zhola semu nezd vpordku, ze tak brzo vstal, ze
setak usml, ze popr thu sv nemoci. Hle, hle, jak setu
nut, jak si nco namlouv. Stebou, brachu, to nebude tak
dobr, jak dls: nejsps, ze zemres, nejsi-li vlastn nebozt-
kem uz ted. ,Ted pornu je mn uz pkn," potahuje
aodchrchlv Vasek, jako kdyby chtl zesebe vsechnu svou
trobu vyvrhnout. Zaplil si cigaretu: ,Ted seto vemn njak
uvolnilo, ale vcera vecer to bylo seredn." Jest si naposledy
zapaluje aza chvli bude uz treba mrtv. Nic nev azatm ho
uz objm kostnat, to tak bv - mrz seRuda. Vsak vypad
vtch cernch satech, jen ho dorakve polozit. Ty jsi to, Vas-
ku vyfs! - kdo v - snad to bude takhle leps - aj selpe
protlucu sm jen si zakur, to t vycist. Asedni si jest
ajest si odpocni, vzdyt nemusme vyrazit tak hned. J setu
zatm jen tak poohldnu kolem." Ruda sevrt atk bezcln
veVaskov dohledu.
Jakpak tento, prav si Ruda avrt se, az uz Vaska nevid.
Tak ted', Rudo, ted', ted! skublo mu to vevsech cvch, ipridal
nhle dokroku. Aty, Vasku, dlej si tu, co chces.
,Rudo, Rudo!" vol zanm Vasek. ,Rudo, co t to jenom
napadlo? zalh zanm bolav Vaskuv hlas.
Zatracen, sakruje Ruda, ted m ten Vasek jest hon! Hon,
asnad uz umrlec.
,Rudo! Boze muj! - Procpak? - Tohle mn prece nemuzes
udlat!" Ruda semlcky dv doklusu.
,To jsi kamard?" hek mu vpatch Vaskuv hlas."Vzdyt mn
nic nen, koukej, jak jdu, jak bzm, j mohu vsechno - vzdyt j
chci stebou." Ha, ha, netrap se, bus krev vespncch Rudo-
vch: bodejt bys chcpnul, bodejt bys padl studen, nez mne
dohons!
,Rudo," kasle mu dotla Vasek, ,takhle ty mne chces mt
nasvdom?"
Ruda sezastavil. Vasek tzce vydechuje, vlasy nacele sle-
pen, sta otevren, oci mokr abez smvu: ,Rudo! Kdo-
pak to prsahal, ze senikdy neopustme?" Ruda serozmsl,
co rci. Tzko, pretzko. Nem co.
,Ono," vydv zesebe, ,vzdyt j to myslel dobre, Vasku,
pro tebe." AVasek, mrtev ci ziv, krc zas poboku Rudov.
Zdali pak mu to stacilo? ,Copak j -," pravil aodmlcel se, asi
ze rekl vse.
Ruda hled jest ponjakm slovcku.
,Na," hrabe sepokapsch, ,tady ms." Zmuchlan kapes-
nk, jest zkradenho.
Sli amlceli. Potomhle vsem nebylo co rci. Vsude ticho,
jako kdyby sekncemu chystalo. Jen Vasek tu dosvdcuje
svou prtomnost hlukem, at mrtev ci ziv. Chrchl aodplivuje
asmrk dokradenho kapesnku.
Jak to, hloub Ruda, ze semn nepodarilo utci?
Myslil jsem, ze Vasek je natom tak spatn, ze mne nedo-
hon.
Zasilhal stranou naVaska, jak setu snazil udrzet snm krok,
jak seho drz, rachot co chvli drsnm kaslem. Ted, kdy nem
oci zavren, jako ml vmrkotch spnku, kter pripomn
smrt, nezd seRudovi jiz tak podoben nehmotnmu stnu, ani
odrazu navod, ani zjnnmu dechu, kter, jako by duse
odltala, vychz zlidskch st. Je jest dosti ziv, tot jisto,
adl, co muze. Vtakovmto prpad, prav si Ruda, kdyz
tlo sdus jsou nahranicch rozchodu, zajist by bylo zhod-
no pripoutati Vaskovu pozornost kvcem tohoto svta
avyzkouseti, cemu jeho duse je blz.
Hledaje tzce poncem, co by povdl, narazil Ruda
vesvm myslen rovnou nato, co ho tsnilo nejvce. Nemohu
si pomoci, rekl si, kdyz seuslysel mluviti, ale mus to ven. Vsak
uvidme, jak sektomu Vasek zachov, co tomu rekne: "To ti -
stala seve Vseti takov vc; zemrela tam jedna selka, uz ji
dali dorakve, kolem stli prbuzn, to vs, sam plc anrek,
ajak ona tam vt rakvi lez, tak nani uz dvali vko auz chtli
tu rakev zatlouct. Vtom ale ona zacne mrkat ocima, otevre je
ated sezvedla vt rakvi, rozhlz secel udiven kolem sebe
apovd: Copak to tu vsichni dlte? Ona ti ozivla, vstala zt
rakve asla rovnou dokulnicky, ony tam kricely husy, tak jim
tam dala pt avyhnala je is housaty dosadu. Pak sevrtila
dosvtnice, hubovala, ze senikdo oty husy nestar, av tu
chvli padla adoopravdy zemrela. Tak ji dali zas dot rakve
aodnesli ji nahrbitov - Vynesli ji zdomu oknem, aby seuz
nevrtila." Vykldaje tento prbh, poohlzel seRuda nejist
poVaskovi, vocekvn, ze bude co chvli prerusen. Co si to
jen, Rudo, mysls, mohl by Vasek rci, j nejsem jako ta selka.
Nejsem umrlec, ani nestrasm, namou dusi jsem ziv, jsem
ziv ziv.
Ale Vasek nic. Naslouch Rudovi jako jindy; jeho pootevre-
n pysky nejsou ostre stazen, ale sps napuchl, dch tz-
ce, ale dch. Naokamzik skryl tvr dokapesnku, smrkaje
dlouze asyciv; Ruda postrehl, jak semu pritom vrsc celo.
Mrtvmu by secelo nevrscilo, rekl si slevou; amrtv by
ml oci obrcen vsloup.
Ach, nepochybn, pomyslil si Ruda; zjevil jsem seprlis: je
ziv. Ale at promluv, at nco rekne, at uslysm, co chci vdti!
Vaskovy oci vyboulily senad zmolcem kapesnku, pohle-
dem obvyklm, zrove zlomyslnm itupm, vnmz
seneobrzelo zhola nic jinho nez tento hmotn svt. Divn
vci, zahloubv seRuda dosv myslenky, tak jak ono to stm
Vaskem je? Tot uz jisto, ze nen umrlcem: jen tak nco pres
nj preslo - velmi jsem semlil: je azustane nazivu. ,Vasku,
nezdlo seti nic o- hajnm?" ,Ne." ,Nic?" ,Docela nic. - Proc-
pak?" ,Jen tak." Ach, tak co tedy, jak tedy - co mn to tedy jen
sed vhlav? muc seRuda svou myslenkou. ,Kus, potvoro!"
uryl seVasek, dlaje tzkho pochopa pres vycnlou smyc-
ku borovho korene.
, potvory vsech potvor, ajest tisckrt vc! osvtil sevRu-
dovi bodav ds myslenek, jak mu ted konecn lehce pri-
chzej - ted uz to vm! Och, och, tu on tedy, ten mrtv hajn,
jinak: to ne, ze on by byl sel Vaskovi pozivot - ba ne - to tedy
naopak: Ne, ne, on chce, aby Vasek byl ziv Aby Vasek - aby-
chom oba To on ten mrtv hajn chce, aby ns dopadli ziv,
oba dva.
Spatn, tuze spatn senm ten osud ted natocil! Ruda pre-
msl ozabitm hajnm, jak si ten mrtv umnil neodpustit jim
svou smrt. Jsou natom bdn, marn rec: tzko sejim to bude
utkat pred mstivm umrlcem, kter jim vpatch spje nevidi-
telnmi cestami, aby je svm zahnilm ukazovkem poznacil
znamenm spatnch koncu. Aby je trpil, aby jim prekzel,
aby je privedl kpdu, aby byl pritom, az budou lapeni. Az
bude chycen Vasek apak on, Rudolf Aksamit, to sebude
ten mrtv hajn njak kochat nasvm triumfu, vrzaje celist mi
prevelikou radost, ze jest pomstn. Vsechno, prav si Ruda,
jest nasaditi, aby seuteklo koncum, jako ze vm, ze seuz
nasvt vyskytl vce nez jeden dosti sikovn clovk, ktermu
sepred konci utci podarilo - jako proklouzne podrostem zajc,
jako brouk, jako ptk - sn Ruda Aksamit.
Vasek serozkaslal.
sakra, nekaslej prece tak nahlas, slys to cel les! Vzdyt
je to hruza, jak seten tvuj zatracen kasel lesem rozlh! "Ne-
kaslej tak nahlas, povdm, cozpak nemuzes tise!? Vasek
sedv potlacovanm kaslem, vyrz zesebe chraplav revy,
ric, klokot, pist azajik se, shbaje sedodrepu, buse
sevprsa atiskna si kstum dla.aby zdusil krec hlasu, kter
semu surov dere ztroby. Namou dusi, vzdyt je to jako
seredn voln njak div zvre, hodn stvanice alovku,
co tu ten blzen Vasek zesebe vydv Tot asi ten hlas,
zakterm pujdou neomyln, aby ns chytili, trne Aksamit. Fuj
abda, jak to ohavn ryk, jak zalostn kokrhn, to mn je
zatracen zpv vtomhle proklatm lese! ,To bylo jen tak, ne-
zlob se, Rudo, nemohl jsem to udrzet." Slunci sepodarilo pro-
raziti mraky amlhami. Vse, co je zvody, trpyt achvje
sevjeho zri. Usi napjaty navsechny strany, cek Ruda, kdy
Vasek zase spust. Je to nerdstvo, mrz seVasek vprovini-
lch strasch; ten Ruda m vzdycky vts stst: musm to bt
prv j. kdo to dostal! - Abojm se, ze vzdycky seclovku
dostane ndavkem jest horsho, kdyz uz je jednou vbrynd.
Sli mezi mladmi modrny abrzami. Ty stromy jsou tu jako
vnedli, zd seVaskovi; clovku je nasvt vselijak, ale stro-
my, pravm, tm stromum je hej! Co to vlastn - vdl bych
rd - maj ty stromy tak blazenho, ze netreba jim vlepsm
ihorsm zmtn svta nikam sehbati, ze postac jim stti
najedinm mst, natom svm, ausmvati se? Maj to dob-
r. Mnohem leps nez lid azvrata, nez vsechno to ostatn,
co senasvt hbe, hon aje honno; aspo sejejich skutky
neobracej proti nim.
,Zastav, Vasku, pozor! nkdo tu je!" Ustoupili odva kroky.
Tak naproti vkrov nco ustupuje. Co to muze bt? Zraj na-
pjat, nozdry sejim zachvvaj, svalstvo nohou sechyst
keskoku. Naproti serozevraj vtve, jako by zclonu rozhr-
nul.
V zelenm rmci drnovch haluz sevynorila necekan tvr.
Tz ona upr nan sv oci znepokojivho vrazu pr oc
kocicch, prasecch, tchorch izlho psa, ci cemu by mohly
dohromady nlezeti, bodav tk autkvv nad jezatou srst
spinavho plnovousu. Tak ob ty fronty cel si ocima, vych-
vaj seve svch hnutch, odhaduj seve svch zmrech.
Patrn ze uz dosti pozoroval, muz srozcuchanm vousem
rozevrel pysky aukzala secst jeho chrupu, dlouh ardk
zuby, zmodral boruvkami. Nato nadzvednul velmi posms-
nm pohybem cr, kter kdysi mohl bti naciz hlav klobou-
kem, obnazil sv nadmru prerostl vlasy ankolikrte
sesprehnanm nadsenm saskovsky uklonil: A, pkn v-
tm, m cta, milostpni, dobr jitro preju!
,Dobr jitro," zabrucel Ruda vneochotnch rozpacch, ohl-
zeje seve svch nejistotch poVaskovi.
,Nechodte blz! zavrcel muz zhasnuv okamzit svuj vsms-
n smv.
Poodstoupili okrok dozadu. Cizinec vkrov, spokojen tm-
to vsledkem, rozsvtil svuj posmsn smv znovu, akvaje
hlavou, podrobil je bedlivmu pozorovn. Psl sezrejm
nanapjat pomlcce, kterou stvoril, podle sv chuti prodluzo-
val aposlze privedl kvrcholu; tu pak ji nhle zlomil hlasem
tmr zpvavm: ,Vy kluci, vy jste nco provedli, vy jste jist
nco provedli." Stvoriv novou pomlcku, krats ajest zaostre-
njs, rekl nato dle: ,Ba jo. - Atakov mlad!" Vasek
serozkaslal.
,,On kasle, chudcek!" rekl tulk svsmsnou ltost, ,prisel
vlese napruvan!" ,A co je vm pons?" Nebyly to jen muzo-
vy pomlcky, co setu Rudovi nelbilo.
,To sev, vlese je spatn," pokracoval tulk, nedvaje
seRudovou otzkou rusiti, ,ale kriminl, vidte, hosi, kriminl,
to je jest hors." ,Provedli. - Coze jsme provedli? My ze jsme
provedli," presel ktoku Vasek: ,Nm dejte pokoj, clovce,
svmi nikdo nemluv."
,Nepovdej. J to znm." Vbdkov hlase znla divn na-
va: ,Mne, mne ty budes ncemu ucit, mn ty budes nco po-
vdat! J ti rkm, ze vlese je spatn. Jen pockejte, co jest
zkuste. Zle azle - Aneujdete tomu, vy ne, vy dva pitomci pi-
tom jist ne. Akoukejte, at mn jste odtud dl!" ,Kdoze je
uvs njak pitomec?" nahrnul seRuda kupredu. ,J?" ,Ne-
chodte blz, nebo - Ty, jsi pitomec, oba jste blb, moulov
akrvov. Jen pockejte, vsak vy toho jest uzijete, vsak vy
setoho nazerete az potipec, vy pitomci pitom, oba dva!
Volov!" Opona vtvov sezahrnula. Bdk sevytratil vzeleni,
tak jako prisel; ani lstek seuz nepohnul.
,Ty jsi pitomec akrva!" vyslal zazmizelou tvr Vasek,
vnadji, ze aspo rvacka by toto divn setkn njak rozlusti-
la.
,Ml jsem dochlapa strelit, mrac seRuda, hraje si spistol:
vsak byl jako zvr, jak tak koukal ztoho houst. Kdov co ten
provedl! Scm ten setu asi schovv? ,Ba, to bych chtl v-
dt." Vasek snaz sepredstaviti si, kolik ze to krve mohlo tci
pod bdkovou neltostnou rukou, kter senyn skrv pod ze-
lenm listem lesa. Ta nepochybn vykreslila tolik zejcch ran,
zc by jednoho tla nebylo nan dost. Vasek vzpomn zsina-
losti akriv zhroucenosti tl, srazench natvrdou zem vraz-
dou alupem. Ten chlap toho asi m nasvdom! ale nako-
nec ho prece dopadnou Ten, rekl bych, ten se, myslm, bude
zatracen brnit, nadvaje pri tom navsechny strany, katovi,
sv matce ipnubohu. Anakonec ho prece dostanou, ba ano,
jeho dostanou, to mu preju j. At ho maj, ale jen kdyz ne ns.
Lekl jsem se- hlod to vRudovi. Byl jsem njak pysn nato,
co jsme sRudou svedli zadlo, dum Vasek, azatm nejsme
sami, kdo mus svoji slu skrvat vlese. - Dobre ze zmizel.
Jeho by mli chytit, ale ns ne, jenom ns ne!
Ml jsem donho strelit, mrac seRuda, ml jsem donho
strelit abylo to. To jsem ml udlat Ale mm nkdy prlis dob-
rou povahu, tak je to. - Jako treba stm Vaskem. - Treba to
mohlo bt leps. Uvids, Rudo, ono seti to nkdy nevyplat, ze
bvs prlis mkk.
Strbrit slunecn zr vysous lesn stezky. Noha sklouzv
pomkkm jlu. Star smrky tmavho jehlic, ovsen sedi-
vmi chlupy lisejnku, zustaly kdesi nacest pozadu. Svahy
odv prusvitn prozarujc sat, kaderav listnat hj. Ackoliv
vegetace vtto dob nevykazuje uz mnoho kvtu, cosi neur-
citho, trebaze bychom pri prvnm pohledu jest nerozlisova-
li barvu atvar, zn promlouv mladost asmavm bohatstvm.
Je to jin krajina, nez byla ta sychrav nemluvn, kterou vce-
ra prosli vselestivch mlhch apod zvoji destu. Jsou
navpenci.
Co je jen nasvt vselijakho kamen, udivil seRuda nad
jasnou barvou skalin, vycnlch vzeleni. Vidl jsem uz kame-
n nejruznjsch barev akazdho zrna, avsude natom nco
roste, vsude natom zije clovk apredou selidsk vci. Je to
zvlstn, pravil si, at uz je jakhokoliv druhu, zdn kmen nen
vlastn clovku neprzniv aneprtelsk; kazd jeho zpuso-
ba pripoust, aby senanm usadil clovk avedl si tu njak
svou lopotu. Aspo uns doma je kamen takov (a zvlst
toto semn takov zd); to snad jinde, vcizch zemch aza
morem maj kmen, kter nepreje zdnmu zivobyt; to uns
ne, uns kazd kmen je njak zivn. Jac oni asi lid zij
natomto svtlm vpennm kameni - aco ns tu muze ce-
kat? Ta koncina tady vyhlz ani nevm jak: je tu skoro az prlis
pkn.
Je tu opravdu krsn; tz Vasek je jat mkkm kouzlem
tto krajiny. Prisli jsme to nahezk msto, teplo je tu asluncko;
bude mn zas dobre, ale, co platno, zivot jsme si zkazili...
Stoupaj vse doskalin.
,Koukej, Vasku, tohle je nco! Ctil jsem to uz zdola, ze tady
bude pro ns njak pkn kvartr, aani to zcesty nebylo
vidt." Veskle rozeklan strbinami byla jeskyn.
Ocichali jeskyni aprosldili ji vevsech temnch koutech. Po-
klidili vn ashledali ji znamenitou. Kdyz sedosyta navelebili
jejch vhod, usedli najejm prahu advali sedolu dodol. Rc-
ka, kter tam dole rozmarn vroub cestu, zatrpytila sechvle-
mi jako strbrn bok ryby. Snad jsou tu iryby, pravil Ruda, kz
bychom tak mli udici!
Kdyz odkvetla, nemuze zlatohlav lilie uz nikoho upoutat ori-
entln krsou svch kvtu spltky zhanmi avzhuru zahnu-
tmi, ani svou vun, kter vmsci cervnu jm smysly prsli-
bem vc divnch ajest nepoznanch. Vasek urval jej stvol
alme jej vprstech. Rozloupav spinavm drpem plodnici,
uvidl tu kolm prihrdky, prebohat naplnn sloupci semen.
Nasypal si plochch semen stdre dodlan. ,To si myslm,
hlavn vc nasvt jsou penze. Panecku! Mt jich dost, mt
jich pln hrsti, nabrat znich obma rukama, aby znich nikdy
neubvalo! Kdo m penze, ten m vsechno; muze si vsech-
no nasvt zardit, jak chce, muze si doprt, ceho semu za-
mane, zaplat si, nac si vzpomene. - Takovho, Rudo, by tak
nehonili jako tady ns -" Eh, Vasku, kvas to vRudovi, kdybys
nemluvil! j, j jsem to, kdo by ml mt penze, penz pln
sloupce, pln prhrady. Zns dvou jsem to jist j, kdo by si
penz vc zaslouzil, protoze bych to snimi lpe uml, protoze
jsem schopnjs, protoze by umne byly vc nasvm mst j,
Rudolf Aksamit. Ale ty? Mracn sesehnul pro suchou kost,
kter lezela vedle jeho nohy, hnt npadn, blav, poprse-
n zelenavou plsn. Kdo to asi byl, komu tato kost nlezela?
Azda byl tob, ano tob, Vasku, - sebe ted nemnm - zda byl
tob podoben? Neschzelo ti mnoho, tak semn zd, amohl
bys ity bt vlese vyblenm hntem. Mysls, ze tenhle ml
penze? Oho, mozn.ze si tu chudk zaziva sedl jako ty aze
treba zrovna jako ted ty prehazoval nadlani tyhle przdn ple-
vy amyslil si pritom nco openzch.
Jakou smrt on tu ten clovk asi sesel?
,Toho, kdo ml tuhle kost vtle, toho uz dvno nohy nebol,"
pokyvuje Vasek hlavou nad zblenm hntem, ,ten uz dvno
nem pred km utkat je toho zatrpen mlo, co tak zclovka
pot vs mizrii zbyde -" Nm kost sepoddv pohybum
rukou Rudovch. Probudilo sevnm njak zddn advno
uz zasut hnut: zarv sedohntu ostrm noze, pokouseje
sevyrobiti znj vc britkou avyhrocenou, zbra, kln, dku, ci
kop; kost, kter reze abod nco, cm mozno zabjet. Vida,
provz Ruda svou prci myslenkou, jak lze takov mrtv hnt
zase vrtiti svtu. Vida, tak tak to nasvt chod, ze ten,
kdo byl zabit, sm jest muze zabjet. Ze mrtv semuze stt
nozem: jen hnt znho zbv ajest mus udlat sv dlo.
Vsechno nasvt je koneckoncu zarzeno jen natu smrt.
Ajakoupak on ten lidsk zivot vubec muze mt cenu, kdyz to
smrt vzdycky nad nm vyhrv? Ajestlipak ono vubec je
nasmrti nco tak strasnho, jako je nemil aseredn? Nu,
usklbl sevdiv veselosti, natohle bych setoho zabitho
hajnho nechtl zrovna ptt! Ale nemohl sepremoci; divn
zvdavost sevnm soustreduje anut ho hledati vsob pred-
stavy, jak asi muze bti smrt. Snaz sepredstaviti si, jak mu
zivot ztla odchz, usiluje poctit, jak setlo rozkld
arozrusuje vevsech svch vazech, ajak vse, co je vn imimo,
je mu pritom docela lhostejno. Zavrel oci, apokouseje
sevthnouti vsechna chapadla svch smyslu dosebe, hledal
ten vrcholn bod vseho utisen.
Slys sumti list; nikoliv, ci ano, tot snad ono, to nejsem j!
Ale slys svuj dech; utajiv ho, neslys uz selest listov, ale ct bt
krev vevydutch zilch svch rukou atepl lechtn vkonec-
kch prstu. - Eh, otevrel oci, nejde to, spse svt zachz, ale
j zustvm: ne, j nebudu suchm hntem vlese!
Do otevrench oc prvalem vnikl jas krajiny. Dous narazil
mu drsn hlas kamarduv.
,Co je ti, Rudo, chces spt?" ,Ne, to docela ne!" Vevelikm
oblouku mrstil Ruda hntem dokrov.
Co vsak oba nevdli: nebyla to kost zclovka, byl to jen
dobytc hnt.
, ziji, vnmm; , stdr smyslov! jest nejsem podoben
vyblenmu hntu, ani zabitmu hajnmu! Cesta dole sero-
zeznla jasnm halasem vkriku, zpvu ahlsku, snad jest
sladsch, vzpome jen, nez bylo halekn veselch chlapcu,
kter hzeli haluze dopncch vod. Rudo, jsou-li to ti, kdoz
prebvaj natomto svtlm kameni - ovsem vyjma dvou vra-
hu, okterch vs ito, ze jsou tu jen potajnmi hosty - pak by
byla tato krajina vru nad jin rozkosn, velmi mlad
astastn. Avsak zevseho, co selesem hbe, byt by byl se-
bekrsnjs, mezi zvr, lovci, korist, temnm stnem krovin,
mezi prlis sirm sluncem, prlis volnm dechem vtru, prlis-
nou svobodou velikch lesnch prostor, nejmn jsou cekny
dti, leda by tu byly nalezeny zbloudil, placc strachem
vmstech tak nepodobnch vsem duvrnm msteckum jejich
radovnek aher. Zda by kter kraj svta mohl bti obydlen
pouze dtmi, aby setu mezi jejich svtlmi tvrickami mohli
pred tresty svta tch velkch ukrvati dva vrahov abdnk,
jejichz zlociny nejsou jest spocteny? Dtsk vlet, nebot
vpravd mohou dti bti jen hostmi tam, kde vtuto chvli sp-
se vrahov jsou domovem, provj sedolm podl rcky,
aprestrkv ted jej strbrn ceren zmatkem prepestrm
azvatlavm. Nasatech dvctek vlaj barvy vsech kvtu.
Chlapci sedrz kolem ramen, nkter sehlucn predhnj,
dvcata dala si dovlasu vnecky. Tam jdou vkypivm houfu
vpred, sthl nozky vustavicnm poskoku, tak postupuj vme-
lodick anarchii mezi vun stromu ateplm stnem skal.
,Dti!" vyrazil zesebe Vasek sdivem. Jeden zchlapcu vy-
razil zhoufu asplh vzhuru keskle. Uvidl tam jeskyni; hosi,
pojdte zamnou! Jirku, Jirku, kam to lezes, zusta tu, nco
seti stane!Hoch sehrne vzhuru, oci dychtiv atvre planou-
c.. Jirku, Jirko, hned pujdes zptky, ale hned, pockej jen,
pockej! - - Chlapec sezastavil: uvidl vjeskyni vce, nez si
prl spatriti. Ctvero oc; nejprve pohled tzce, pretzce ne-
prtelsk, nato pak druh, jest temnjs, jest pocernjs.
Pd dolu: smekl sebez hlesu aupadl; vdivm kvapu vklou-
z doklubka hochu. Tu teprve vydechnul aprisla mu rec: ach,
hosi, hosi, co jsem tam vidl! Ani seto vypovdt ned: byli
tam dva strasliv muzi, jistze vrazednci!
,Nebyli to snad obri?" "Snad byli." "Nebo certi?" "Snad cer-
ti." ,Nebo jest nco jinho ahroznjsho?" ,Nevm, co to bylo.
Ale strasn strach smrti jsem poctil!"
"Je to blbost," vyslovil seRuda, kdyz sevecer nad nimi skle-
nula nesmrn propast Mlcn drhy aobrazcu souhvzd, "co
je nanebi tch hvzd!
K cemu vubec jich tam je tolik nadlno? Jako kdyby jich
tam tolika bylo potreba. Kdyby jich tam byla ijenom polovina,
jen ctvrtina, ba jest m, bylo by jich pord jest stejn, ze by
seto ani spoctat nedalo." ,To je mn, Rudo, tak divn, vzdyt
naco vlastn ty hvzdy jsou? Kdyby to mlo bt jen
napodvanou, stacilo by udlat je mens, treba docela mal
adti je blz. Nacpak ale je tam takovch svtu arozloh po-
treba? - Jako by nebylo tohohle jednoho svta dost, uz dost."
Avubec, rekl si Vasek, srovnvaje ty vts hvzdy smensmi
azriv strepotavmi, napodvanou to je hezk, ale kdyz
otom premslm, tu semn ta strasn sla hvzd, ta spousta,
co jich je, nikterak nelb. Kdo mn dokze, ze setam vlastn
ten ns svt treba kdozv kolikrt neopakuje? Kcemu prece
by jinak tch hvzd tam tolik bylo? Kdoz v, snad nakazd
dest hvzd je to zrovna tak jako zde, mozn, ze nakazd
dest hvzd sed vlesch zrovna takov njak Vasek, kte-
r zabil hajnho, adv sezase zesv strany dokola
nahvzdy, jako by sedval zoken vze n, trebaze si vtto
chvli nemysl zrovna totz, co j. Anebo - kdov, mysl si pr-
v, co ted j. Ach, jak je vtom hruza! Jakho to neprpust-
nho trpen! strnul Vclav Kala; jak by mohl jen jak buh,
slen zesv svrchovan neodpovdnosti, nco takovho
vesv zpupnosti stvorit!
J, konecn, uz sv snesu: co sestalo, stalo se, ale jak - to
by prece bylo nedustojno kazdho boha, tak ohavn hracka -
jak by ktomu prisli tamti Vaskov ostatn? vzdyt to pak je
prece jasno, ze jen jeden znich je vinen, ze prece ti ostatn uz
zato nemohou. Paneboze, paneboze, tohle je mn pkn
zarzen!
Strasn tzce akrut dolehlo naVaska pomyslen, ze by
ml bt jen jednou ztiscu stejnch loutek, zakletch done-
smyslnho mnohonsobna hvzd asnad itou nejposlednj-
s mezi vsemi, nespocetnmi astejn zalostnmi, znichz zd-
n nev, je-li to prv ona, kdo nese zanestst jich vsech
vinu aodpovdnost. Bylo mu lto vsech tch Vasku, postize-
nch spolecnou strast, ze jeden co druh zabili jsou hajnho,
nejvce znich mu pak bylo lto toho nejblizsho znich, sama
sebe Jsem chudk, povzdechl zplna duse, kdyz usnal; je to
vsechno tuze, nadprlis spleten aseredn Ahajn? Hajn -
ikdyby jich tisc povsech hvzdch bylo - zdnho hajnho
mn lto nen. At si jen rekne (zbv-li vnm jest co lidsk-
ho), at uzn, co zpusobil!
Nikdo nasvt nev, ani j sm ne, skldal Ruda vsvzesti
modr noci sv tlo kuspnku, co treba ztra provedu. Zac-
nm toho vseho mti uz jaksi dost. Svt muze bti prekvapen,
co semozn stane. Kdyz usnul, zdlo semu, ze je bdl
azlostn jako vzdy, ze je mu vse nasvt jedno, ze dovede
stejn tak prijmouti jako vykonati kazdou krutost akazd utr-
pen.
Zdlo semu, ze chod pod mohutnmi duby, az prisel
nazvlst krsn msto, atam byl spkov ker. Zril nanm
jedin kvt pltku skvle ruzovch adchal takovou vun, ze
vsechno kolem jako by ustrnulo vzasu nad tmto kouzlem,
avsechno, kazd list ikazd travina inocn muska, jako by
senemohlo nasytiti pohledu natento spkov kvt. Podivno,
rekl si Ruda, ze tento ker jest kvete, ato tak krsnm kv-
tem, avzdyt seuz skoro chl kpodzimu. Tu sepocal ker
pokrvati poupaty ata poupata seihned rozvjela vlbezn
kvty plan ruze avonn vnek roznsel jejich ruzov pltky
dokola, ale bez ustn serozvjely nov anov. Uprostred kere
sedl navtvi ptk azpval; bl hrdlko semu trpytiv dmulo
pod perlivm bohatstvm jeho zpvu, ajak zpval, kvty
serozvjely, vonly, opadvaly aznovu zas vykvtaly.
A tu sezdlo Rudovi, ze ptk promuje sesvou psn vkrs-
nou zenu. Vidl, jak jej paze krz senaprsou, aby vnznm
studu zakryla sv blov adra..Ach, ty muj boze, uzasl, vzdyt
je to Valrie, tot ona, ta sladk bj mho zivota! chtl zan
vkrociti dokvetoucho kere, aby sej zmocnil, ale jeho ruce,
kter stakovou mocnou touhou mnil zakrvceti trnm,
sevzthly doprzdna avidn zhaslo.
Siln vydechl zesna, prudce sevztcil aprobudil se. Vjeho
srdci byl tzk nepokoj astesk Ach, Valrie! zatetelilo setoto
jeho teskn srdce nocn tmou, tedy je to prece pravda, ze jsi,
ze jsi skutecn mou lskou ztohoto svta, nebot si mne z-
ds, vysnn mch snu! Pujdu zan, rozhodl sevnvalu
radostn touhy, hle, vzdyt ted mn vzeslo predsevzet mho
zivota! Ach ano, ted poslze vm to jedin, co jest mn dlati:
abych j ztra, zasvtla dne, nepoznal tu cestu vsech cest,
kterou kn dojdu. tu pravou cestu, najejmz konci cek namne
ona, Valrie! Ze jsem, honn autkaje potchto lesch, ze
jsem toho j bloud, drve nevdl! , bohatstv, , krso, roz-
kosi srdce atla, aco vse je utebe, vzdyt j mm prijti
zatebou. Cekej jen malinko, ty zivote mho snu; spolhej,
duvruj, tak jist, jako ze ti to vzkazuji: bud bezpecna, ze pri-
jdu. Semknul vcka, aby zase spal, vnadji, ze seve snu se-
tk sValri. Nez sen senedostavil. Jeho spnek byl nm,
byl svrchovan lehkost anejhlubs tha, jak toho nikdy nepo-
znv bdlost, jak to zn jen spnek beze snu.
Probudil serno shorkou slinou vstech, obluzen jest t-
hou svho spnku izmatenm snu. - Ach, tak je to tedy, ajakm
carovnm snem jsem spal! rekl si, kdyz uzrel vedle sebe Vaska
azvzil, co dosud neurcitho aprece moznho muze prins-
ti nadchzejc den. Nikoliv, svuj sen, ac byl tak prekrsn,
nepovm ani kamardovi; vezmi cert toto proklat zivobyt,
ale tento sen ponesu vsob zavren pro vzdy, az dosmrti.
Vasek si oskraboval mozoly nachodidlech, mlaskaje pri tom
pozornost askromnm blahem. Ruda vyplivl svou horkou sli-
nu namravence, sthujc strbrit krdlo nocn mury. Ano, po-
nesu vsob to krsn vidn az doskonn. Ten sen, trebaze
ona je vPraze kurvou; ten sen, trebaze j jsem vrahem; tento
sen, trebaze musm utkat aschovvat sevlesch. Darmo
premslet: j nesu nasvm hrbet docela jinou starost nez
trestit zespnku, , ty proklet zivote, ach, ty sladk, lbezn
sne!
Prece jen, rekl si pochvilce, prece jen je nasvt njak
krsa (tak jsem to zakusil vesvm snu), ale co je vsechna
krsa platna, kdyz to clovku vzivot neklape! Ze pr je
nasvt vsechno krsn, kazd list, kazd brouk, kazd kv-
tina, vsechno pr je to krsn, at je to, co chce. Blbost; jak-
pak krsa, kdyz to nen knicemu, kdyz to knicemu neslouz.
Nikdy, leda bych musel bt blzen, semn vsechno nasvt
nezdlo bt krsn - j jsem t krsy nikdy nasvt tolik ne-
vidl. Krsa! Naprklad, hrabe seRuda mezi listy brambor-
ku, takov kvt. Co maj nanm tak krsnho akomu to co
pomuze? Najitroceli sezrovna probudil modrsek, zabrou-
sil kridlky arozevrel je proti slunci, blankytn jako nebe. Nebo
takov motl. Co natom maj; fouknes dotoho aje to pryc;
mohu to vruce rozmackat nakasi, nebo prijde njak zvr
asezere to; jakpak krsa!
Nachov kvtek bramborku, pltky vztycen vzhuru, jako by
odlett chtl, zadechl knasupenmu chrp vun tak kouzel-
nou, ze smysly byly jaty okamzitou zvrat. Co to je? udivil
seRuda, takov vun - co ona mi pripomn? - atu
serozpomnl nasvuj lbezn sen. Prejemn kreslen rub
modrskovch kridlek sezajiskril vperletovitm oparu; pak
motl odletl amihal semezi hvzdnatmi kvty jestrbnku.
Tu znovu pomyslil Ruda Aksamit nasvuj sen. Krsa, rekl si,
jak je to krehk, jak to svindl ahol nic! Jak rychle minul muj
sen! Rozdrtiv vprstech vuni iskvouc plamnek kvtu bram-
borkovho, uctil vnich nicivou touhu uchopiti jest jejich n-
silnm stiskem vidinovitou krsu motlovu.
Koketn okc mvaje jasnmi psky svch krdel, krouzil mu
krotce kolem nohou aposlze lehounkm skokem usedl mu
nabotu; bylo to, jako by sety cern azlutoblav oci krdel
motlovch uprely knmu vdrzdiv hdankovitm vsm-
chu. Nehbaje se, sunul Ruda kladn vztazenou dla kolem
nohy, ale nez mohla ruka dopadnouti, motl vysmvaje semu
ocima svch krdel, vznesl sepreludnm povzletem kejklrsk
krsy vzhuru astal seneviditelnm.. Ruda serozltil. Nen-li
krsa to nejmalebnjs, co nasvt jest! Sevrti takovho
motla vprstech, vsak by mu narz zasel ten nesnesiteln
sebeklam krsy, kter nen nic nez krehkost anetrvalost sama!
Prudce povstal atzkmi kroky zamril mezi karafity, st-
rovnk abrvit horec; tam druz seksob ln vretenusky
apoletuje oranzovcek, Colias mirmidone, najehoz ohnivch
krdlech seletmo obrz nejtemnjs modr oblohy. Tu pak, jako
by vedl velik boj, rozdupv zurivec kvty, kter hynou
skalskem kzemi sklonnm, vztekle pronsleduje motla
arozdrcenho srz ho propocenou cepic kzemi. Toto, sv-
te, ze je tv krsa? To nejcitlivjs, nejvce pomjiv, tohle sa-
lebn, vsmsn nic kvtu avun abarev, cm pltvs docela
nadarmo anepotrebn nikomu anejmn mn kpodpore
aprospchi! Tu ms, tu, tu, azde taky!. - Mt ktomu vce casu,
vce rukou anohou, pst tak sirokou, jako je muj hnv, jako
muj odpor avzpoura, jen pohled jak bych ti tento vsechen
strakat svindl mohl smsti ztvch podvodnch lc, rozbit
napadrt. Aty, - muzes-li - sebra. Och, och, cel vesmr chtl
bych tak potupit azprzniti, aby sevdlo, co je to Ruda Ak-
samit! Hoho, co muze bt nakrse pr tak vzcnho asilnho,
kdyz takhle podlh? Jen sepodvej: takto j biju tv kvtiny
pohlavch, tak srzm krdla tvch vzdusnch motlu, zabjm
tv vun astrm tv falesn barvy, abys tu stl hol, tak, jak
vskutku jsi, pod svou pravou podobou abez pretvrky, mn
vce podoben! Takov svindl! rekl si Ruda. Nasytil sehrub-
ho vrazdn aznechucen uz rozslpnul poslednho mra- ven-
ce. Zvedla sevnm divn nava przdnoty adrsn odpor.
Nechtlo semu hledti nadlo, kter tu vykonal, apoctil nut-
nost odchodu. Obrtil seksvmu kamardovi azvolal
nanho: Pojd!
Slab vnek sezachvval nad msty, kudy seprehnala zhou-
ba. Slunecn zre pokojn utkvla arozestrela senavsem,
nicemu senevyhbajc aniceho senesttc. Co bylo zlome-
no, snazilo senarovnati se, co mohlo jest lzti, odbelhvalo
senapahlech du, ostatn, prilepeno vyhrezlmi vnitrnostmi
kzemi, zmtalo sebou nadarmo apoddvalo seagnii.
Huj, ten vyvdl! vydechl Vasek; myslel jsem, ze sezblznil,
ze ho nco pchlo, ze je porcen aze sepominul. Az stydno
sepodvat. Aradji seani neptm, proc to vsechno. Jsou
vci, nakter clovk nestac, ikdyby ml sebevts vztek; ale
lpe mu dotoho nemluvit, ackoliv mne ledacos tlac najazyku.
Rovnz Ruda mlcel. Urputnost, kter sevnm usadila na-
vrchu osklivosti, rozpaku aomrzel navy, zachmurila mu oci.
Nemohu bti dobr, pravily tyto jeho oci. Kdybych byl dobr,
svt by mne zahubil. Nen to snadn, nsti nasob thu toho-
to svta vezlm, ale jinak to nejde. Ne, nejde to jinak, ajak
to je, takov to je; natom sened nic mniti. J - Ruda Ak-
samit, domov aco jsem zil; ty lesy, moje lska, koptka srn-
cova, krsn chlad aztuhlost polozen zvre. Jakou to vse
m cenu? AValrie, muj sen; ty hvzdy abuh nebuh, kter
nen nade mnou. Takto to je atoto je vsechno; ale smyslu zd-
nho to nem. Atu senajeho srdce polozilo hore, hore bez
obrysu abez hranic. Tzilo jako skla, jako kamenn hora,
tak jako ohromn amrtv lom, kter nikde nezacn anikde
nekonc. Anyn ten bol bez obvodu, sevren vprlis tsn kle-
ci zeber, neprosnm pohybem sv velikosti nm prekrocil
vsechny bezmocn zvory tla apresiroce serozlil
donekonecna. Ach ano, rekl si Ruda, tak to uz znm; hore
rovnz tak siln, jako je zivot sm, ba zacasto jest silnjs,
to hore mho zivota. Tot jsou ta msta, kde vsechno sezjevuje
vesv bezcln podob; tady duse bloud aniceho nenalz,
nesouc vsob ltost pro sebe samu Ale ani to nem zdnho
smyslu azdn ceny. - Potreboval bych seopt, abych osob
nevdl, aml bych slyseti psn, ty moje ztch psnicek
Elsnerovch, aby zamne vypovdly vsechno, co j tu neu-
mm vysloviti sm!
Po lesn cest pod Vran horou opatrn spchala Marie Rou-
sov. Nese ona krsn svatebn saty doZles, blostn saty
nevst. Vysila ausila je zhedvb, gzu aumlch kvtin. M
je zahalen vcistm ubruse, aby knim nemohl prach, aby
seknim nedostalo slunce ani dst, aby je ani kriv pohled
neohrozil. Zastavuje se, upravuje zhyby naubruse
apremstuje spendlky, aby sety krsn svatebn saty nikde
nepomackaly, achvt slusnm krokem zas kZles dl, vr-
hajc zbzn pohledy domlz, zda by setu nenasel njak
hrib.
Marie Rousov nenos klobouk, ani venkovsk stek. Cho-
d prostovlas ajej tmav vlasy, stocen vprost uzel, pkn
j slus. Nen mstkou ani venkovankou. Slecna Marie je sva-
dlenou ajde odvdt svatebn sat nevst doZles. Kz je
stastna, zplna srdce bych j to prla, premt Marie Rouso-
v, ale najejm mst bych setak rychle nevdvala; bojm se
jak jsem toho jejho zenicha vidla , jestli seneukvapila
anevybrala si toho nepravho.
Ale to uz nen moje vc, pomyslila si dle. Usila jsem ne-
vst krsn saty, anikdo nemuze rci, ze jsem si nanich
nedala velice zlezet. kdybych rekla odusit tri sta, nen to
mnoho zatakov saty. Hle, takov ruzov kvtek, Marie Rou-
sov utrhla si opozdn kvt ostruzinku, takov kvt vysiju
naprst svatebn saty, kter budu dlati.
Marie Rousov je spokojena alehce si trylkuje nacest pod
Vran horou, spchajc kZles svm slusnm apuvabnm kro-
kem, kter j prvem zskv vcelm okrese cty aobdivu.
Vse je nan lahodn acist: saty, vonc vzduchem, mdlem
azehlickou, jej plet, neporusen zlutav slonovina tvr
ispnku, mezi nimiz, pod pevn narsovanm obocm, vyzr
mandlovit pohled oc velmi temnch, avsak slad- kch
arozumnch, izuby napred pkn bl, rovn apravideln,
vsympatickm smvu, byt ipo prestlch nemocech nezu-
staly snad vsude bezvadn uschovny. Postavy je vyss
asthl, tmr prlis rovn anehrub tlesn vobrysu. Nadto
m nasob zstru zaspicatlho strihu, jak prv j tak slus,
sed puncochy acern strevcky, kter sepodrsnotch ven-
kovskch cest kmitaj snevsedn plavnou dustojnost.
Nikoliv, uvazovala slecna Marie, toho clovka bych j si ne-
vzala. Ackoliv sm zmozn, bere si ji nepochybn jen pro
penze, azd semn bt povahy lehkomysln azajist velmi
mlo jemn.
Slecna Marie Rousov, ac milovn hodna vsak stle jes-
t sekolem n vzns lska, kter sedohaduje, ikter si ani
nkdy nen vdoma , nem milence. ano, m! ale nen to
milenec toho obvyklho, naseho druhu, bytost sentimentln
brutln, stle neuspokojen, sobecky demonstrujc
adomhajc sepozornosti acinlivosti hned pokorn ahned
zase soucitn. Jej milenec azenich, Julius bylo jeho jmno,
je milencem uz deset let mrtvm, inemuze seuz nicm vtchto
bodech znehodnotiti, ani zjejich ntlaku seprohresiti. Jeho
tvr kryje hlna, jeho jmav hlas smlkl aduse prodlv
vdalekm zhrob. Zevseho nasvt zbyly mu uz jen kvtiny
nahrob; macesky najare, cerven lilie vlt, astry
vpodzimu, apo cel rok nhrobek pskovcov sdeskou
zcernho mramoru ase zlatm jmnem Julius. Tomuto mrt-
vmu zenichu amilenci, nakterho sednes uz sotva kdo jin
njak pamatuje, zustala Marie Rousov vrn podeset let
aprovzdycky. Zivc sesvadlenstvm, odmt kazd muzsk
dvoren, kazdou jinou lsku, kter sekn zaruznch rocnch
casu az ruznch mst ostychav iobmysln snsela. Julius
opanoval jej srdce, jej zivot aosud, treba dvno uz nanho
nevzpomnala kazdm dechem akazdm dnem, jak sektomu
jest pred osmi, devti lety vuci jeho pamtce ctila povinna.
Je j uz jedenatricet let aje pord jest hezk, ta panensk
vdova Rousov Marie. chudobn svadlena, kvt dlouhho tr-
vn, dlouho nevadnouc anikm neutrzen jako to podzimn
kvt nahrob milencov.
Oba zbojnci zvzili okamzit dosah tohoto setkn, kdyz
napul cest doZles uvidli prichzeti dvku, kter tu jde
sama. Vnitrn hlas, kter jim jindy radil dti sepred kazdm
stretnutm slidmi nastup, seneozval, nebot mohutnji
sedala slyseti rada jin. Co jinho, kze tato rada Rudovi,
kdyz nen tu koralky ani niceho podobnho, ani zpvu lsky
azalu iradosti? Tot vse, pravm ti, tot vse, vsak vs, ze vse!
Obsadiv Rudu, vten rz dal setento hlas spatriti vzblesku
jeho zornic av zchvvu st; kamard, zahldnuv toto prud-
k znamen, ihned porozuml Vsunuli sedokrovin poobou
stranch cesty, tajce dech, aby nic neztratili zklapotu strevc-
ku, kter seblz, ach blz, jdou sem, , jdou!
Vidla jsem tu dva muzsk, div sestrevcky Marie Rouso-
v, ated uz je nevidm. Asi to byli lesn dlnci.
Vtom sepriklopila tvrd ruka namrn vykrojen smv rtu.
Boze, vzdyt jsem nic zlho nerekla, ulekla seMarie Rousov
- Atu seuzrela obklopena muzi vzezren velice prsnho, kte-
r jako by ji chtli trestati. Ctila servna avyvrcena zezem
azamrazilo ji, nebot to bylo, jako by byla strzena vstrasn
pd ahlasu j nebylo mozno vydati. Zvrtila kmuzum pohled
tmavch oc, vnichz zpropasti hruzy prosila Marie Rousov
ty dva opomoc, oslitovn. Ale tu poznala, ze ony ruce, kter
sepon spou, nejdou j prispti zt jmy dsu ven, nbrz ze
jest vjejich krut moci, kter ji chce sraziti jest hloubji abrn
vtku. Snazila sevykriknouti; tzce prilehla kjejm zubum
hrub ruka, zapchajc stpavm tabkem. Chtla odtrhnouti
tuto nsilnou dla odsvch st, ale tu shledala, ze jej ruce
nejsou voln: pecliv strezila vnich blostn svatebn saty
vevelikch starostech, aby sevtomto surovm zpolen ne-
pomackaly aneprisly keskod. Ty saty, ach ty krsn saty,
vzlykala jej zoufal duse, co znich bude, ach boze, vzdyt
secel potrhaj! Ale modlitba nem dost cinku pred tokem
pekel. Svatebn sat klouze j zrukou, nemilosrdn csn
adupn zalostn sesouv sekzemi avzdusn zvoje vlaj
vzhuru, ovvaj vycenn tlamy zlosynu azapltaj sejim
dotlap, zmtanch katanskm nsilm. Tu rozltila seMarie
Rousov hruzou altost apocala bojovati jako lvice. Jej sth-
l svadlensk ruce, kdyz uz nemohly ochrniti svho nzn-
ho dla, vysvihly semstiv, bleskem vjely vzhuru azataly
sedotvre Rudovy. Jak seprudce vzepnula, tlak najejch
stech trochu sklouzl apovolil, ivykrikla hlasem drsnm
avelikm: ,Lid, ach lid, napomoc!" Spinav ruka, ovse-
n krehkou pnou zvoju, znovu sespe pojejch stech, ale
Mariiny prsty mr rovnou dooc nsilnkovch. Smeknuvse
sepocele, uchycuj sepevnji navckch adrsaj je presil-
n, az sejejich mkkost stv mokrou akluzkou, prevdjc
britk tlak nehtu potvri dolu az kstnmu koutku, zekterho
vytryskuje krev. Skared tvr, prekvapena bolestnou mocnost
toku, odkln sevsebeobran dozadu atu seMarii podari-
lo vykriknouti: ,Sem, lid, sem! Zpas naokamzik ochabl.
Skloniv tvr, povolil Ruda prkr sle svch paz, aby si jem-
nm tlakem ohmatal zmucen oko; kapka krve, tresouc
sevkoutku st, spustila semu pramnkem pobrad. Zpas-
nci sup, dech sejim trepotav skube. Marie Rousov jekt
zuby achvje sevnohou, co jej nehty rvou ustupujc ruku
Vaskovu.
,Vasku, ale ted uz zdn orace! zachroptl Ruda, mrkaje
zrannm okem naprsty, kter mu ztrsnila krev. Otrel si dla
okalhoty, nacez skocil kMarii apopadl ji zaruce ,Sem, lid,
pomoc, sem! vykrikla Marie.
A vskutku: vtom jiz sem zalehly hlasy aoprely sedozpas-
cch rukou azlomily jejich sevren, Ruda sVaskem poodstou-
pili: pomoc pro Marii Rousovou prichz sem prekotnm du-
sotem.
Sbor skautek lehkonoze sesem sbh vobloucitm siku.
Suknky vlaj vrychlm bhu ana ramenou cerven stecky
svezly sedosje, ruce jsou vztazeny vpred ivzneseny vzhuru,
jak hbit bzkyn zaclouj si oci, ajejich rud sta jsou otevre-
ny vznou bdlost. Hal! svolv sesem tato dvc druzina,
ne nepodobn sboru lesnch vl, spjcch zahnati vetrelce,
kter zneuctil poklid lesnho ducha, jemuz jsou sluzebny.
Muzi sezarazili.To vojsko dvek, co to m znamenat? Zdivu
zvedla senejistota az nejistoty strach. Je to jako njak dru-
zina Dianina, prichzejc plasiti austvati nzkou zvr, donz
pak urazen lovkyn prispch vpliti svuj smrtc sp. Nkte-
r maj sthl hole, jez by mohly bti kopmi, jin trmaj pestro-
barevn praporky, kter povedou sec, az zacne setrestn
tok. Rumnec nalcch tchto mladickch panen jev
seprsn; pripomn jasnost rann zore. Ale barva jejich satu
je olivov zelen: tot les. Tot les. Tot les, ulekli sensilnci,
ano, odtud seto vzalo! Atu si Ruda vzpomnl nazabitho
hajnho: to on asi sleduje tento predvoj, prichzeje pri tto
prlezitosti vzti si svou mstu.
dvaj sechlapi natk, zanechvajce najevisti zlho kla-
du Marii Rousovou, nyn zbledlou jako kvt konvalinky as tre-
soucmi sekoleny uprostred lesnch dvek. Vrhli sedohloz
vru jako zvr. Ale tu jiz sesbhaj jin lid, nebot polidech
Marie volala, dva hlucn drevorubci, aopt jest stvancum usko-
citi bokem domlz, aby poznova klickovali, vyplaseni stare-
nou nesouc dzbn jerabin azenami sbrajcmi klest. Tak tu
sebou vhjch zmtali jako gumov mc, narzejce vesvm
rozbhu napevn prekzky, nez zapadli dovysokho lesa;
drav ptactvo, vydsen tmto vpdem, vzneslo sevzhuru
avydalo seredn skrek. Marie Rousov sedala doplce. Ted
uz je vsechno zas dobre. M kolem sebe druzinu dvcat veli-
kch oc, zarostl muze sesekerami, starenu sdzbnem je-
rabin azeny, jez sbraly klest. Ajest dva skauti setu naskyt-
li, jeden skytarou, druh vbrlch, sneobycejn chlupatmi
koleny, prvtiv vycennm chrupem nut doMarie studen
caj. Slecna Marie sezadchv poslednmi vzlyky; soucitn
zeny zvedaj zprachu zem zdeptan svatebn sat, uhlazuj
jeho rozervan zhyby, vyslajce kmuzum vyctav hled. Jes-
t ze to tak dobre dopadlo. Nm tak mli ti dva padnouti
doruky, prohlasuj muzi sesekerami zamracen, to byste vi-
dly! Vsak ono seto tm dvma pacholkum nevyplat! Marie
Rousov odchz vpruvodu. Svm dobrodruzstvm semnoho
nechlub. Ach, jak oni ten svatebn sat tak bezcitn znicili!
Nevm, dli seto jest njak spravit - Ano, jeden znich byl
vts, cel rezav, ten druh, vcernm, byl onco mens, pra-
v slecna Marie revrnkovi. Boze, kdyz si vzpomenu, jak suro-
v oni ty krsn svatebn saty rvali! Nikdy jsem si nemyslela,
rekla Marie Rousov sama sob, ze by mne mohlo nco ta-
kovho potkati. Ale vsak jsem senedala. , Julie! Bti ziv,
jist by toho nebylo. Mla jsem sprvn tusen, ze jsem
semuzskch vzdycky ponkud bla!
,Mohli jsme si to nechat," rekl Vasek, kdyz sectili dosti
daleko.
,Mlc!" uryl seRuda, ,nechces-li njakou dostat: nechci otom
ani odtebe ani odnikoho uz nic slyset." Vecer pak
sezahrabali dosuchho list, umiujce si nanic nemysliti, aby
snze co nejdrve usnuli.
Utekli jsme pred holkami, marn slva, zamrzel seVasek,
kdyz zacasnho rna vstvali; jak to jen prijde, ze jsme mu-
seli utci pred holkami? Ale bylo tam tak fura jinho lidu.
Mohli jsme si to nechat, reknu ti, Rudo, jest jednou, ale na-
hlas ti to povdat nebudu.
Ruda si potichu omakval tvr. Pres zhmozdn oko potv-
rch dolu semu thnou rud zancen pruhy. Pne alept to
velmi skared, kdyz zkous pohybovati ocnm vckem
atvremi; zkoutku st to znovu vyprstlo, jak si seskrbl
zaschlou krev Vsak Vasko- vy ruce jsou tak krzem krzem
zbrzdny palcivmi cmouhami. To nm zas prirostlo nactu,
amme to moc cist nasob napsno; ta zensk nm dala
co proto, jen co je pravda, kazd si to muze tadyhle pkn
precst.Vasek, pohlzeje svelmi neklidnmi pocity nasvoje
ruce ana Rudovu zmucenou tvr. Akdyby seaspo bylo nco
stalo Tohleto, panecku, tohle sepordn rozkrikne.
,Tak pojd'!" osopil sevtzkm nepokoji naRudu, ,hezcm
seuz neudls. Koukejme, at jsme odtud co mozn dl.
Tuda seprestal obrati svou zdrsanou tvr abeze slova
sedal zakamardem.
Sli rdkm lesem, ale ani tak nebylo vnm dobre kupredu
vidti. Les byl hust zarostl jalovcem. Kere, kter kdysi ztra-
tily vrsek, rozlozily sedosiroka, ale ty ostatn vzrostly sthle,
sloupovit anepravideln vzhuru azdlo seco chvli, jako by
tu stli skrtkov, lid aobri ajin bytosti nejasnho obrysu,
vsechno strnul vhldce anapjatm pozorovn askrvajc
zazdy nuz, hlucnou trubku kalarmu, klacek kuderen, pus-
ku kvstrelu.
Hu, rekl si Ruda, kdyby to tak byli vojci nebo myslivci, veta
pons; to bychom daleko neutekli. Budeme si ted vubec
muset dt zatracen pozor. Ml bych si to lpe promyslit, ale
jen kdyby mne ty skrbance tak protivn neplily; mm toho
pln oblicej. Nemohl to prekonati, aznovu si shnul potvrch
apsal si prstem ponapuchlch rhch, kter zjitren mokva-
ly. Tm tomu nepomohu, rekl si horce; cert v, co mn to ned
pokoj. Snesu ledacos, prsty pomackan, strzen nehet, ruku
zasvat, nohu zhmozdnou, vsecko jsem uz ml - ale ta zen-
sk musela mt drpy jako jedovat. Potkat t takto podr-
panho doma, pomyslil si nad Rudou Vasek, ach, Rudo, to
bych seti sml! Ale tady to nen zdn sps. Vubec to nen
zdn sps. Tuze nedobre jsme si to vsecko nadrobili, dar-
mo mluvit: uz mn je ztoho nkdy zko. Atu sestalo, ze -
jako by zezem vyrostl - nhle sepred nimi vztycil vysok
starec. Nablch vlasech, kter mu spadaly az kramenum,
ml vnec upleten zhaluz, zlutav vous mu splval hluboko
naprsa. Natle ml dlouh roucho, star roztrhan zupan;
jednou rukou opral seoolistn klacek, vdruh nesl kosk
shoubami. Byly tu hriby, brezci ikremence, zelnky
ihavelky, mezi tm krehk katmanky, cerven itygrovan
muchomurky, dobr ijedovat vjedin smsici ahrouda si-
nho mechu, vykrslen rudmi korly drnku. Vztyciv
sevelkolep, zvolal starec hlasem mohutnm: ,Slva vm
amr! Pak vznesl pazi, vnz trmal olistn klacek, adotknuv
sejm zlehka ramene Rudova aVaskova, opakoval znovu du-
razn: ,Pokoj vm!" Ruda sVaskem nasebe vyjeveni pohldli;
oba prekvapenm zbledli, otevrenmi sty skubav vychzel
dech. Ruda vzthl ruku vzhuru, aby si zakryl podrsanou tvr.
,Pro mne jsi obtoval svou krev, rekl starec. ,Neboj se, synu
muj, sem, kde jsem j, zatebou tvoji neprtel nemohou.
Ruda sal ruku ztvre av tupm divu hrouzil zarudl aslzc
oci dopodivnho starce.
,Nedkuj, pronesl starec konejsiv ahrabal sevkosku.
,Zde, tu ms, toto ti dm navsechny rny. Vezmi anikdy
anikde aza zdnch okolnost seodtoho neodlucuj." Vlozil
Rudovi dodlan hvzdicovitou pchavku. Pak vylovil hvzdi-
ci druhou adaroval ji Vaskovi. ,Dobre to schovejte askryjte
pred ocima sluzebnku tmy. Tot zaprv: narny tla, av dru-
h, vyss potenci, narny duse. Rozetreno strikrt tremi bo-
bulemi jalovce vmedu lesnch vcel, ucin vs neviditelnmi.
Zdn kule, mec, okovy, louh ani jed nebudou nad vmi mti
moci."
,Kdo jste?" odvzil seRuda tzati.
,Jsem Vldce tchto lesu. Vsechno je zde poslusno mch
rozkazu. Vy ale seniceho nebojte, nebot vzal jsem vs pod
svou ochranu." ,Co ze to je?" obrtil seVasek kRudovi. Ruda
pokrcil rameny. ,Jen poslys!" rekl starec avelmozn smv
obnazil jeho hnd zuby. "Jen poslys apochops."
Odloziv kosk shoubami, aby ml ruku volnou kegestikula-
ci, oprel sestarec osvuj klacek ajal serecitovati hlasem ve-
lebnm: "To hlsm vm, Aridin sm: Ario je vzduch, Din
pak buh, jedno vedvm to jest, jednomu vzdejte cest, jed-
no, jedno jest vemn, vemn jest jedno, dno vseho vemn
jest, dno nebes izem, vnich je sdlo m vldy, nikdo ne-
zvrt m rdy, pnkavy, stehlci, askory mne posloucha-
j, cernohlvci, czkov, zvonci ikonipsci, ovsem, co tre-
ba, mne zpravuj svmi hlsky, kata, orlov ivsichni ostat-
n zivlov, vsichni mn prinsej zprvy nov anov zdolin
ihor, ze zlomeny neprtel hord zvist ivzdor, jich zrady
apikle aintriky temn serozpadly vprach av ppr jem-
n aj je odvanu, vkazdou svtovou stranu odvanu, vld-
cem vsem zustanu, Ario " Tu Vasek pokrcil rameny, aobrtiv
sekRudovi, poklepal si vznamn nacelo.
"J vm, ze jsi blzen!" rozzlobil sestarec.
,Jen pockej, j ti spravm hlavu, az ti reknu jest toto: Pan-
na Maria syncka Jezska mla, najeho cele trnov koru-
na seskvla;
j vsak zelen vnec mm av nm moc svou mm nade
vsemi svry, polry aprotery, mrtv krsm as duchy roz-
mlouvm: alore reale menandre deore diurnoi moare ridi-
on meore " Ruda uchopil Vaska zarameno. Vasek jen mrk-
nul ocima kupredu, pryc odtud, ztoho ven! Nemohli toho uz
dle poslouchati. Znlo to jako zaklnn, jako mse bsnch
duchu. Vtrk pohrval listm vstarcov vnci, les zasuml
azavzdychal, zalostn vzkrikl ptk, vdli ozvala sesrna. Bylo
to hrozn. Prudk ds jel jim pozdech vzhuru anajezil jim
vlasy.
Liriodiorimereo Odtrhli serzem, aprevrhnuvse divm
spchem starcuv kosk, prchali odtud. pokud stacil dech. Sta-
rec poklekl nazem asesbrval obsah prevrzenho kosku
vzlykaje pritom dtskm plcem.
,Huii," vydechl Vasek, kdyz uz nemohli dl. ,Ze ns ten blz-
niv ddek ale vylekal!" ,Vsak to taky bylo ten vnec jak on
ml nahlav." ,A jak zacal: pokoj vm, nebojte se, tady j vs
chrnm." ,Clovce, vemn hrklo, kdoz v, co to je, aze on
vsechno v, jako njak pnbuh - Nikdo navs nemuze, pov-
d, zdn neprtel, j vs udlm neviditelnmi." ,Ale pak
mn to zacalo pripadat, ze senm vtch recech posmv."
,Mn zrovna tak: ze si snmi tak njak hraje. Ato jsem do-
stal strach avztek - Ale nejhors mn to pripadlo az nakonec.
To uz jsem vdl, ze je blzen, ale jak zacal mlet to svoje:
moira deoira, tak semn to zacalo zdt, jako kdyby svolval
- ato semnou tak hrozn skublo. ,Svolval - Co?" ,, - vsak
vs! -" Chvilka mlcen. ,A on to zatm blzen," odplivl si Vasek
ahodil zasebe hvzdici, kterou obdrzel odstarce "Jenom
blzen!" Ruda sepokusil zasmti se. Ty muj kulat svte, za-
zili jsme to divnou legraci! chtl rci tmto svm smchem, ale
neslo to: smch senerozvinul. Tu prispchal Vasek podeprti
Ruduv smch; vydal zesebe jen kraplav vychechtnut, ale to
sevpuli dut zlomilo. Kdo by senelekl, - pridal ktomu, jako
sezejc puklina ucpv plihm hadrem:"kazd by selek!"
Vaskova mysl sevydala poproudu navlnch nepokoje.
Chab ucpanou puklinou, kter sevnm roze- vrela pone-
dokonanm smchu, mu doodpoutanho clunu myslenek za-
tkalo ajeho nohy smcel divn chlad. Co to vtom je, studilo
ho toto snn, ze odt prvn chvle, jak to zacalo, musme po-
rd apord utkat? Schovej se, jednou ze je zle, podruh zas,
ze sebojs. Utkej, aby t nebylo vidt, utkej, abys nebyl ni-
kde knalezen, utkej jako vjednom kole odzactku az
dokonce. Achach, vypad to, ze konec vseho toho bude, az
uz nebudeme moci dle utkat.
Zrovna tak jako ta poln alesn zvr, kter je strach sama,
ostrazitost sama, aprece pak donejplnjsho cerna terce sv
plachosti jest trefena anakonec slozena. Nic jsme si nevy-
brali; kdyz uz jsme jednou tak zacali, uz senezastavme
anedostaneme seztoho ven. Uz je nm to prisouzeno, ze
semme stti prv takovmi chudky, jako jsou srnci azajci
avsechna ta ostatn ustvan zvr; jej zivot, to je stle jen tk,
vtku, ajej konec? tot tk nedokonan. Tak ins konec
ns podle vseho stihne vbhu, vtomto plachm austrasenm
bhu, kterm bzme anemuzeme, aani nesmme
sezastavit. Strevlk vtsni svho tku vypoust zesebe ost-
rou stvu, tz ropucha usiluje ozchranu, vystrikujc zesebe
smrdutou slinu, kter je jed - ale ani to nic nepomh. Vidl
jsem je rozslpnut vedle cesty, strevlka iropuchu, ijejich
stvu ajed Anm tak nic nepomuze, vsak my to dobre ct-
me: co jinho by ns nutilo pord tak utkat?
Pockej! trhlo to nhle odpoutanm clunem Vaskova mysle-
n.
,Pockej, Rudo, tudy ne! Pred nimi setcila tabulka ssipkou
snpisem: KLesn samot Zastavili se.
"Vs co, Vasku," vynoril seRuda zcern hladiny svho ml-
cen, nco ti povm." ,A co?" "Koupme si pit!" Ruda ukzal
natabulku apredestrel pred Vaska ob ruce, jako by byly
bohat obt zeny tm, co vhlubinch svho mlcen vylovil.
,Koralku?"
"To je to, co potrebujeme. Ahospoda jako nazavolanou."
Vratk clun Vaskovch myslenek, donhoz zboku teklo,
sklouzl zvln nepokoje blze kebrehu azde sekrouziv za-
stavil.
"To je ono! Ale vypijeme to vlese." "To sev. Tak pockej tam-
hle namne." Je to ale pask, ten Ruda, posadil seVasek
zakere, aj jsem blzen. Uzrm setu vselijakmi myslen-
kami, aco on zatm vymyslil lepsho! To je to, co ns vzkrs!
,Vasku, Vasku!" Ruda sevrtil anastavuje svou podrsa-
nou tvr, kvasc ohnivm psmem: ,S tmhle tam prece nemo-
hu jt. To nejde: muss ty. Tu ms penze aj cekm tady."
Vasek prijal penze, aopleskvaje seze smet, vydal
sekcervenm sttum Lesn samoty. Aco, napadlo ho tu, jestli
mn Ruda utece, zatmco budu pryc? Hoho, tohle on mn
neudl, tot nemozno: proc on by necekal, kdyz mu prinesu,
naco on cek! Hoho, dobrho pit, aat je ho dost! To je, co
potrebujem. Dobrho pit, aat je ho dost, ts seRuda, ce-
kaje vkrov. Hola, jen aby to Vasek dobre vybral, hola, jen
aby uz stm byl tady zptky! Vidl jsem jednou divnou lhev
scervenm likrem: mla podobu kohouta. Tu bych rd pil.
Vezmu dv ruzn, sestavoval si to Vasek. Jednu takovou
ajednu takovou.To bude nejleps.
Jen aby tam Vasek donceho nevlez! Kamard vkrov
polknul znepokojen naprzdno.
Tu uz Vasek vstupoval dodver. Vsenkovn nikdo nen, jen
dvce asi dvanctilet zamet pod lavicemi.
Zase holka, pomyslil si Vasek sjistou nelibost, vzpomenuv
dju vcerejsho dne. Ostatn, rekl si hned slevou, vsak je
to leps, nez kdyby tu zavcepem stl njak chlap. Beztak,
ulekl seprudce, m tuto lesn hospodu pronajatou njak haj-
n, nebo nco takovho, aj tady rovnou dotoho vlez. Ach
jej, jen at to dlouho netrv!
,Dejte mn njakou koralku," zvolal nadvce, kter odlo-
zivsi smetk, podvalo sevtzavm ocekvn nahosta.
,Nalej pnovi, ozval sezkuchyn zalostiv hlas. Mezi tikot
hodin vmsilo sepraskn postele asustot perin; to hospod-
sk stun atzce seprevrac vposteli.
"Je tu rum, zitn akmnka. Kolik?" pravilo dvce.
,Rum, ale nenalvat. Celou lhev." Dvce vystoupilo nasto-
licku zanlevnm stolem, vysunujc opatrn mezi lahvemi onu
srumem.
,A tamtu, tu cervenou, mn dejte tak." ,To je visov." ,Tak
tu. Kolik to stoj?" Vasek sevytasil spenzi.
,Musm sezeptat." Dvce odeslo slahvemi dokuchyn.
Zpootevrench dver kuchyn zaznval nemocn hlas vbruml-
n obtznch poctu, vpomalm vzpomnn arozvazovn,
vnejistm predrazovn. To je vcnost, mucil seVasek netr-
plivost, aby uz sevsm byl vbezpec venku. Zahldnul
napolicce mens lahvicku slikrem ostre zelenm, ivzal ji
ksob ahbit ji vsunul dokapsy. Bude toho aspo vc, pou-
sml seaodstoupil odpultu, ocekvaje prchod dvcete.
Dvce vystoupilo zkuchyn, ale bylo znovu zavolno zpt.
Vserch tisinch rozpredly semezi przdnm tikotem hodin
nov pocty. Nebere to zdn konec, hryzl seVasek, boze, uz
toho dle nesnesu! Konecn dvce prislo azdalo cenu hod-
n predrazenou. ,Dejte mn jest ktomu tamtoho salmu."
porucil si Vasek azaplatil bez smlouvn. Odchzeje, srazil
seve dverch szebrkem. Aprotoze ml jest vruce drob-
n, aze to tak dobre dopadlo, dal mu najeho pokorn po-
zdrav aza jeho vodov bled oci almuznu. Jen zebrk, ulevi-
lo semu blazen; zaplat pnbuh, ze to nen jin setkn!
,Ms?" vysel Ruda zkrov Vaskovi naproti. ,Mm. Budes
koukat. ,Nikoho nepotkals?" ,Ne, jen zebrka, av hospod
ani ziv duse, jenom takov skolacka"
,Tak je dobre. Ukaz, musme to okusit." Vasek podal kama-
rdovi lhev srumem ,Tu ms! To ostatn ponesu sm." Vy-
tlacili ztku nozem. Rum prudce zavonl nad zatrpklm tlenm
lesa. ,Panecku! zasrnl seRuda, anapojiv sezhluboka n-
kolika kloktavmi dousky podal kamardovi. ,Ah, clovce
drah! Tohohle, ach, tohohle nm bylo potreba! Ated sestm
mrskneme nkam, kde by senm dotoho pit nikdo nekou-
kal." ,Ten mladk!" zahuhlal kdvceti zhospody zebrk hla-
sem starho holuba, ,to by mohl bt, myslm, jeden ztch lum-
pu, co vcera prepadli slecnu Rousovou nacest doZles."
"Proc by to musel bt on? pravilo dvce zLesn samoty, ,r-
kalo seprece, ze jsou dva." ,Tohle by mohl bt ten, co m mt
ty cern saty." ,Cernch satu je -," odpovdlo dvce aslozilo
ruce pod zstru, snazc senasvuj vk vyhlzeti vysple. ,A
co ty jeho ruce? Proc by nkdo ml takhle poskraban ruce?
Co to muze znamenat?"
,To jsem si nevsimla. Kupoval rum alikry, cel lhve, co
by stm takov dlali? To bylo asi nkam nakrtiny nebo
nasvatbu." ,, totototo," zavrkal starec. "Krtiny nebo svatba,
otom bych tady vtyto dny nikde nevdl. Leda ta svatba
vZles, co jim ta slecna Rousov sila ty saty. Ale proc by sel
nkdo zeZles kupovat az sem? Vzdyt to maj jinam blz -
Zns ho snad?" ,To ne," reklo dvce. ,Tak vids: j taky ne.
Ohoh, byl to on: ten clovk nebyl zdejs!"
,Nenene, ten clovk nebyl zdejs, bublal zebrk adal si
naten objev nalti borovicky.Dvce odeslo podati zprvu
dokuchyn. Prisli dva reznci aporucili si pivo. "Byl to on,
pnov, anejinak, vrk star svou novinu, pripjeje kn
zkoralicky, ,jeden ztch dvou, co prepadli slecnu Rousovou.
Obchzej ponasem kraji, mme je tady. Ojojoj, j bych ted
lesem nesel, ani kdyby mn hory doly sliboval! ,Ti dva," pra-
vili reznci, ,po tch uz sedlouho pase, ti toho maj nasvdom
vcero. Zamordovali tam doma unich hajnho, utekli acestou
kradou ajin neplechy. Co setce slecny Marie Rousov, ta
semla uz dvno vdt anemusela by chodit lesem takhle
sama, pro zenskou to nic nen; my sami byli bychom si dali
rci, jen sepriznej, Antonne! vsak j tak jsem ml nani oko,
ale byla trochu pysn ane- mla vc vna Atak ona je du-
kladn poskrbala, co? Dobre tak, to jim, chlapum, patr. Ale
kdo by to don rekl, ze ona sedovede takovm dvma ubr-
nit, takov jemn zensk! Coze? Touhle sukovic bych sejim
obma postavil, aostatn ssebou jest nosm pro vsechen
prpad tady ten revol ver." Nemocn hospodsk
sepristrachala zkuchyn, zachycujc senahostech ustara-
nm aulekanm pohledem.
,Zaplatit, hospodo, azdn strachy! Potkali jsme cestou
cetnky. Uz pr sezKostelce, Zles, zMagdalny, zVodolova
aze Suchch Luk stahuj. Kdo v: mozn, ze je oba uz
dovecera budou mt."
"Tak, ated stmi lahvemi pkn nkam stranou, mlasknul
Ruda adali semokrou rokl nahoru. ,Mm jest salm, vis-
ovku anjakou zelenou, hlsil Vasek uz potret, drpaje
sevzhuru mezi kameny akapradm. "Tak jen dej pozor, at ne-
sklouznes; to by bylo njak skody! "Bez starosti, natohle,
panecku, j dm pozor." Vasek serozveselil: "Jako ten Hej-
nuv student tam odns, to vs?" "Ten dlouh, co studuje vPraze
natechnice. Co je snm?" ,Ano, ten jak m ty brle scernou
obrouckou achce bt lehk atlet Tak ten nepije zdn alko-
hol, to serozum, apije zato mlko Jednou si nese to mlko
kveceri, lhev si vstrcil vzadu dokapsy, aby ji nebylo vidt, to
vs, aby si pred tmi prazskmi holkami nezadal, aplave si to
Stpnskou ulic stm mlkem domu. On nos ty gumov po-
desve, aby dlal vtsho pna, ale bylo zrovna kluzko, atak
mu to natch podesvch sklouzlo aten mlad Hejna sebou
seknul asednul si tam natom chodnku tak zostra, az mu
vzadnici zaprastlo. Jak by ne, lidi hned kolem nj, Prazci,
jak setam tak narz slozil, on taky ztoho pdu jest cel zdi-
ven, myslil si, ze seprerazil, ated kouk, co to znj
zkopecka dolu pochodnku tece! Pane, co sevm to stalo,
povd mu jeden pn, co jste si to udlal, vzdyt zvs nco
tece! Vsichni koukaj cel pryc, jak on tady sed nachodnku
jako zlomen linir atece znj nco blho, co on to ten clo-
vk vsob m? Tak on ten mlad Hejna honem vstal aklidil
sedomu, ani radji nic nerekl, ze si pri tom pdu rozbil flasku
smlkem, aby semu Prazci moc nesmli." ,Hehe, mlko!
Prastit sebou takhle my, tak by zns kazdho tekla jin - Co
bys tomu rekl tady nahore?" Nahore seproti letcm oblakum
rsovala zrcenina hrdku, trvou porostl valy, zk brna
polozaboren vzemi, zrcen vz, nakter seusadila brzka
ardk krov.
,To by nebylo spatn. Njak dra setam jist najde."
Pod cernm bezem semkce krouzil oblouk zasutho sklp-
ku. "Hned jedno sikovn mstecko, ale mozn, ze tu bude jes-
t njak leps." ,Tak, ated semuzeme pkn zas spakovat
zptky, strhl Ruda kamarda nze kzemi. "Koukej je tam:
mme to tady zkazen." Uvze pod lomenm obloukem, kter
snad drve byl kapl, sedli milenci. Drzeli seza ruce, ona mla
vedle sebe kyticku pozdnch kvtu, on otevrenou knzku. Ne-
dvali sevsak nakonfiguraci svch rukou, tak nzn apevn
semknutch; zrali vzhuru asledovali ustavicnou zmnu skvou-
cch oblak, letcch nad vsinou. Lehk vtr, prichzejc ztchto
oblak, pohrval si vlasy milencovmi. Milenka donich vnorila
milostn prsty azrliv si je prisvojila nad vtrem; milenec
sepousml tichou radost apozvednuv jej ruku, kterou hrl
vesv dlani, polozil donich oddanou tvr.
Asi semilencum zdlo, ze vse tu bylo stvoreno ktomu, aby
oni dva mohli zde tak dosebe pohrouzeni sedti; ze proto
postaven byl azase sepropadl tento hrad, ze proto ten osa-
mocen oblouk zde zustal, aby sesniv sklenul nad jejich hla-
vami, kter seksob chl pod thou zamilovn, ita zrcen
vz, brzka, chvjc senahore nad nimi, ata zriv oblaka ze
sem prisla, aby donich jejich oci promtaly sladkou zkost
ibezhranicnou sri sv lsky.
Ruda priclonil sv rys oci tzkmi vcky. Obrtil sektich-
mu odchodu. , Valrie, rekl si, takto bych chtl zde stebou
prodlvati vevcn lsce! Ale vids, ze mn byl udlen osud
smutnjs: ze musm odejt abrti sezas dl; ze pred tebou
musm dti prednost koralce: ze semnou nic nen. Tu seho
dotknul lehk vnek, kter prichzel zoblak acechral vlasy
milencovy. Zamrazilo ho jakoby az nanahou kost, av zbles-
cch letcch oblak semu zjevil obraz pomjiv spsnosti casu.
Dostali senarovinu, porostlou nzkm lesem. Nacest za-
kryt stromovm rachotil vuz, asi sdrvm. Zanm pak zachvli
druh atret. ,Tady je njak zivo, vtom lese," brucel Vasek.
,Kampak my sejen stou nas putykou vrtnem?" Cozpak
sputykou, najezil seRuda teskn, ale stm ostatnm. Stm,
co seuz stalo, as tm, co sejest muze stt. Cm dle, tm
vce semn zd, ze iv tom lese je pro ns pord mn
amn msta. Popadla ho oskliv predstava takovho lesa,
kter by seustavicn klnovit zil, az by vybhal vzcela ostr
hrot, kde ruce uprchlku, vztazen vpred zatku hlozm, vpad-
nou nakonec rovnou dootevrench zelez, kter jim vstrc drz
cekajc cetnk.
Hlouposti, rekl si, obhlzeje mnohost lesu dosre j dli, my
prece nejsme zdn hloup slepice, alesa je tu jest dost
adost. Akdybychom jen nckde nasli pckn mstecko kpit,
vsak bych uz prisel najin myslenky.
Ne, tady nahore to nen mstecko kpit, ackoliv je tu velmi
krsn. Vtr, prichzejc zoblak, opr sedovrcholku modr-
nu ajedl, traviny jiskr apuda von. Prostrann mtina, uza-
vren vzadu hradbou vysokho lesa, zvuc lidskmi hlasy
ajasnou hudbou dreva. Letc oblaka sezriv trep acel
ten rozkosn dol zd sebti ohromnou cs, vrchovat napl-
nnou mnivm kypnm aperlenm opojn volnosti asre.
Prroda alid setu sesli vdruznm dle. Poskytnuv sv, pr-
telsky shlz les nahlucnou lopotu lid, kter tu pracuj sedrevem,
ana leskl hrbety kon, zaprazench ksilckm nkladum.
Mtina serozlh povykem aveselm klenm. Dva sprmari
dvaj setu kdobrmu castujce serozmarnmi stpky
znevymchanch hub, zastnnch kyprmi vousy.
Sblahovolnm castenstvm prihlzej sirok boky lesu hem-
zivmu cinn, vpruzracnm vzduchu av skvlosti nebes, jz
prostor jest protkn, zrac sestdr prze. Je to, jako by
vsechna ta velik zele dolu byla stvorena zvlst ktomu, aby
vn dnes pobhali tito pracovnci, jejichz cil sekery apily d-
vaj zpvati drevu, jako by strbrn zre achladiv vtrk byly
stvoreny pro pot jejich cela, ta pryskyricn vun pro n, jarost
hluku, kter krzem krzem houpe seazvon jasnm prosto-
rem, pro n, hrcen letadla, jehoz let vyhledvaj mezi trpytn-
mi oblaky, dvajce nachvilku odpoci- nouti svm rukoum, rov-
nz pro n.
,Pojd odtud. Dl odtud, dl," rekl Ruda kamardovi asta
mu zahorela velikou zzn. ,Tady tak nen mstecko pro ns."
Zahnuli obloukem vzhuru kekopcum. ,Pil bych, pil bych jako
struha, jako psek, jako popel, pil bych jako najat." ,A j? J
bych pil jako nehasen vpno - jen pockej, vsak my seuz
nkde umstme." Dostali sedotichho lesa; neozval
senicm nez hlasem vtru vevtvch azvonnm potucku, kter
tu seskakoval zboc dolu, skryt vhrubm list devtsilu.
Kampak dnes nans svodou! rekl Vasek, arozkrociv se,
vymocil sedocirho ruceje. Ruda priklekl vse asykaje chy-
tal vodu dodlan asvlazoval si zancenou tvr. Nepomohlo to
mnoho; napuchl rhy plily oskliv. Nahore narovin nara-
zili pak narozpadlou chatu, postavenou zneloupanch kme-
nu akury, nkdejs nocleh uhlru, ponichz tu zbylo velik cer-
n kolo, narsovan nazemi zdrtin drevnho uhl.
,Tak prosm, tady to mme, jen racte," odklopil Vasek za-
padl dvere. Uvnitr byla hrub lavice anco sena kodpocinku
aprespn.
,Pkn, moc pkn, ale tuze blzko ucesty," brucel kama-
rd. Bylo patrno, ze cesta, kter tudy vedla, byla dosti uzv-
na. ,Pojd aspo tamhle nahoru." Vydali senasamotn vrsek.
Tady zustaneme, aani okousek dl! zastavil seRuda napev-
no. Temeno kopce nebylo hust porostl, ale bylo navrseno
zbalvanitho labyrintu, vnmz bylo pater, prohlubin
apokojcku vsech velikost ana vybranou.
,Tak - ated sem stm," rozvalil seRuda doka- mennho
luzka. Otevreli rum apustili sehrubmi sousty dosalmu. Bylo
to zboz, kter chtl reznk ucinit trvanlivm, inesetril nanm
soli, pepre, cesneku abukovho drv, salm rzn jako dobre
nalozen cetar, stavnat jako hubat coura, prodchl uzenost
jako trafika tabkem. "Tak co, prohodil Ruda zpln huby
kVaskovi, "ze seale mme! "Dobr!" Najinho nez
napozitek nechtlo sejim nyn mysleti.
Zvuk dreva, kter sem dosud pozaznval zhloubi lesu, ted
utichl az dalek vsi sesem tenounce prodralo zvonn po-
ledne. Bylo ticho ateplo, vmalinov bzucel cmelk av suchch
travinch zaharasila jestrka. Sladk abezstarostn lenost
duvrn prilehla kekostem Vaskovm. Pritiskla seknmu
hrejiv alisn, ale byla skromn aza svou lahodnou dobro-
tu spokojila sesmlem: nezdala si nasvt niceho, nez
obcasnho dousku zlhve, zekter sezatm nezdlo ubva-
ti. Vaskovy oci secinkem tto soustredn blazenosti neo-
bycejn zbystrily. Podivuhodn vidly avnmaly dodlky ido
blzka, vzcn lehce abez m jakhokoliv pozorlivho sil vni-
kalo donich vse viditeln stmr mikroskopickou ostrost:
kamenn zrn, zkterho seskldala hmota balvanu, odvt
krdlo musky, stn kvtn tycinky, zakrouzen divokch holubu
predaleko naobzoru.
Krsn je tu, vzdechl, dobr je to, ceho lepsho mohli by-
chom si vubec prt!
Jasn ostr vidn nezastavilo senadrobnohled- nch zr-
nech kamene, ani naholubech, krouzcch naobzoru,
aproniklo jest dle, az domu. Doma, napadlo Vaskovi, jsou
poobd ajde sezas doprce Vasku, mohl bys udlati to
ato, nark mma. Proc zrovna j, procpak to nemuze bt
jin? bruc Vasek apreje si bt radji nkde vlese. Jak ono
je asi doma? rozpomn seRuda. Mma prinesla obd
dolomu avyskrabuje zrendlku, co muzst nechali. Tta uz
pohovoril smatkou ated bn zdmky aregruje: Aty, Rudo,
ty udls to aono. Dejte mn pokoj, jez seRuda, udlejte si
to sm, j mm jest odrna dost svho. Matka, vzpomn
Vasek, si utr oci zstrou. Co sestm hochem asi stalo,
copak jen ono snm bude? vstvajc lehajc myslm jen natu
spatnou zprvu; radji bych seuz mrtv vidla. Co by snm
bylo, bruc otec av hrdle mu zadrhuje: darebk je to abude
sklzet, co si zasel. Neml cit snmi, proc bychom mli mt
cit my snm! Tta, takov je vzpomnka Rudova, bere
zmminch rukou hrnec spolvkou apt sejest drve, nez
zacal jst: Aco snm - sRudou, nen nic? Nic, rk matka, ni-
kde jsem nic neslysela; proc si to pord tak pripousts? Ona,
mma, ta si nkdy zaplce jen potaj. Jak bych si nepripous-
tl, baf otec, ale dmka mu nehor, je to prece moje krev,
atakovou hanbu nm udlal!
Kdezpak doma! prihnul si Ruda, tady je nase ms to, prv
tady aprv dnes au tto koralky. "Tak co, podal lhev ka-
mardovi, ,nechtl bys bt doma? ,To tak," rekl Vasek. "Doma
nic nen. Kdyby tak vdli, jak krsn my si tu uzvme svta!"
Posalmu byla zze adobre seto pilo. Reci pribvalo tou
mrou, jak zlhve ubvalo, arum isvt zdly secm dle tm
lepsmi. Vasek je dobr kamard, dojal seRuda. Cert v, co
to namne tenkrt prislo, ze jsem mu chtl utci, vzdyt ho pre-
ce mm, kluka vsivho, strasn rd. Atak ze mu to dokzu:
jemu, anikomu jinmu musm vypravovati svuj sen. Vzdlen
hudba mtiny uz utichla, strbrn zrn den pocal oranzov
plti pred prchodem vecera. To uz byli vpuli lhvi visovky
atajemn seserilo, kdyz Ruda vypovdl kamardovi svuj
sen. ,Vs co, Rudo," prisedl knmu Vasek au velikm vytr-
zen objal ho lskyplnou paz, ,vs co, nco ti povm: pujdeme
doPrahy, pujdeme zan, zatou tvou Valri! Njak setam uz
dostaneme; to by tak hrlo, abychom my setam nedostali!
Njak uz setam schovme; byl by vtom cert, abychom my
setam neschovali, vzdyt vPraze je lid jako stromu vlese.
Anjak uz setam protluceme; to by tak bylo, abychom my
sevPraze njak neprotloukli! Tak je to: Pujdeme zan,
zaValri! ,Pujdeme, Vasku. Pujdeme, proc bychom nesli!"
Rudova duse vr nadsen silou aprudkmi zmry. , Val-
rie, dvakrt jsem tady vtch lesch potob tolik zatouzil, ale
vzdy jsem sezase zaprel. Ale ted uz nemohu anesmm; ted'
potret, to ctm prost ajasn; j musm jt zatebou! Nech-
pu, ze jsem toho drve nepoznal." , kamarde, sladk opi-
l koralko! Jak podivno: cm jen, kde je to, cm jsem
senechval tak trpiti, ated jako bych to vsechno odvanul:
nic nen nasvt jistjsho, nez ze mn vzchz m stst! Tak
je to, tak, aneznm uz nic jinho. Vasku, rozmil, jest ti mu-
sm mnoho povdat. Pojd, ty hloup, co bychom sedli tady
venku, vzdyt tam pouhlrch zbyl ten krsn dum! Jest ti to
vse musm rci znovu ajest to chci slyset znovu amnohokrt:
oValrii. Chci jest oValrii.
V uhlrsk boud zdlo seto stokrt leps nez venku. Bylo
tam sice temno, ale strbinami mkce jest svtil soumrak.
Zapadli dosena anacali lhev sezelenm likrem; zaplnil
sta pronikav nasldlou horkost. ,Ten je nejleps," vydechl
Ruda apodal lepkavou lhev kamardovi.
"Koupm si nov saty," zabreptal Vasek. ,Vids, ta Valrie;
nikdy bych si netroufal pomyslit, ze by omne tak stla. Mohu
j j to udlat, abych zan neprisel? Hned ztra zan pujdu."
,To vs, kamarde, to vs." ,Pujdu, jako ze ti to povdm, tak
pujdu." ,To vs, kamarde, to vs -" ,Ale nejdrv j napsu psan.
Nejdrazs Valrie -" ,A j si koupm nov saty -" ,Nebo ne,
zdn psan. Nenapsu nic, prekvapm ji anajednou setam
zjevm. Tady jsem, Valrie, reknu j, podvej senamne, prisel
jsem zatebou " "To vs, kamarde, to vs -" Vasek uz m
dost, rekl si Ruda; vsak j jsem si toho pit tak dost nalozil.
Ale co to, ze nm pri tom pit nen dneska nic veselo? Takov
dobr koralka! takov vyhldky! takov zivot! ,Vasku, pij! ,To
vs, nov saty si pordm, to vs -" ,Hele, Vasku, tenkrt vzim,
pamatujes se, jak jsme ty tri zajce chytili? "To vs, ze
sepamatuju, to vs -" ,Byla to tenkrt legrace, pamatujes?
Podvej se, Vasku, co to tady lez, ti zrovna povdm, vsadme
se- Tu senhle otevrely dvere chaty av transparentu nocn-
ho sera seobrzel cern obrys muze. Muz vedverch asi ne-
mohl proniknouti svma ocima vetmu chatrce. Vypnac elek-
trick lampicky cvakl, ale svtlo nevyslo, kontakt selhal. Muz
vedverch odkaslal, chystaje seze sebe vydati hlas.
,Koupm si nov saty," zamrucel Vasek.
Cetnk! vyjevilo seRudovi. Pistole prskla, Ruda vystrelil.
Silueta vedverch sesula sekzemi arsoval setu zas przd-
n obdlnk.
Chlapi vyskocili ahnali seven. Naprahu Ruda zakloptal,
div nepadl.
Klusali potcivm bhem opilstv, vrzejce dosebe aztzka
supajce. Vasek vydechoval krtkmi steny. Pod jejich dupo-
tem skrpal asrsel psek, praskaly koreny adrolilo sekamen.
Uz nemohli dle. Ruda si hmatal pohlav, hledaje nan cepi-
ci. ZVaska vysel thl kvliv zvuk. Vasek sechytil stromu,
aohbaje senzko kzemi, dvil avydval zesebe vse, co
pozil tohoto dne.
A tu sezRudy vydral strasliv velik smch. Ted teprve zacel
den prisel nanho smch Krpav bicoval tento hrozn, dlou-
h smch lesn tmu, atemnota, vyvrhujc ho shruzou zesebe,
svjela semezi tresoucmi sekmeny avtvemi. Posledn
soud! zdsil seVasek apadl tvr dolesn pudy. Ruda hodil
sebou vedle, aucpvaje si sta sevrenmi pstmi, doreht-
val donich svuj pominut smch. Tak setu rno probudili zbez-
vdomho spnku, lezc zcela nabledni nasamm kraji cesty.
,Cos to, Rudo, udlal? zatrsl Vasek tzkm spcem, ,cos
to udlal! ,Co?" vyjevil sejeho druh tup, ,co jsem udlal?
Co jsem ml udlat? ,No prece - vcera -" ,Vcera - co bylo
vcera?" ,Vcera, vt boud, jak jsme pili, - nevs? "Ano, pili
jsme. - Aco m bt? "Prece, Rudo, - vzpamatuj se! Zabil jsi
cetnka! ,Jakho cetnka?"
,Rudo, Rudo, vzpamatuj seprece: zastrelil jsi cetnka!" ,Co
mn to povds: zdnho cetnka jsem nezastrelil -" ,Byli jsme
opil aty jsi hned ponm strelil." ,Kde? Strelil - j ze jsem
strelil? - J onicem nevm." ,Nevs. - Ale udlal jsi to. Nevs,
tam vboud vzdyt jsem byl pri tom, namou dusi, tmahle
ocima jsem to vidl -" ,V boud - to vm, to jsme byli, ale zd-
nho cetnka jsem nestrelil." ,Strelil, Rudo, je to pravda: lez
tam udver zabit." ,Strelil, j ze bych strelil? - Tak setam
teda pojd podvat." ,Proboha t prosm, Rudo, ne! Kdybys
mn vsechno nasvt dval, j tam nepujdu. Nechod tam,
kdybych t nakolenou prosit ml - my musme pryc! Tu uzre-
li, ze naRudovch holnkch je zaschl krev.
,Vids ji? Vids? Rudo, Rudo, to jsi neml dlat, ne, ne, to-
hle jsi dlat nemusel!" ,Asi seuz tak stalo," zamrucel Ruda
cern. ,Ml bych sejt tam podvat." ,Rudo, vzpamatuj
seprece, jak bys jen mohl - my musme utkat!" Ruda jest
stl primrazen vzmatenm divu.Jak to? Shl si nacelo
advaje sedoprzdna vrtl hlavou, jak jen to muze bt? Ale
uz tomu tak bude, uz seto tak stalo - ta krev. - Ale jak to pri-
jde, kdo mn to jen vyloz?
Byl uz pln den, povlekl slabm podmrakem, znhoz sece-
dilo svtlo podivn jasn, tmr krdov bl. Upachtn pro-
ces mravencu spchalo klikatou cestou mezi jehlicm, uRu-
dovch nohou, potrsnnch krv, drobounce dokvtal rozra-
zil. Sotva tricet kroku dle prv uprostred cesty sezastavil
sthl srnec. Stl tu pokojn nanapjatch nozkch, vpodlnm
oku, kter uprel stranou naoba muze, temnil sesametov
klidn stn lesa av lbeznm rozvtven jeho paruzku abylo
vepsno tajemstv stromu amechu. Byl siln adospl, krs-
n zvre. Nehbal se, nezdl senic vdti obzni srncu, jen
sedval.
V zasu vpily seoci lovcu dopostavy spanilho zvrete,
dojeho velikho pokojnho oka. Co setak dv, co seneboj?
Vzdyt je to, napadlo jim, jako by to ani nebylo zvre, ale nja-
k bozstvo tchto lesu. Naco tak cek, proc je tak klidn,
ach, duse m, co nevslovnho anm, smrtelnkum
avrazednkum, nepochopitelnho, je tu pro ns vbozskch
sudbch spredeno? Tak sedv, jen dv - cozpak ns chce
snad primrazit? Vasek pozvedl ruku azvre sevelikmi sko-
ky vhouplo dohustho jedlov.
Tu si pripomenuli, ze jim je souzeno prchati. Vydali seodtud
plachm pochodem. Ach Rudo, Rudo, doceho jsme seto
zas dostali, zadchval seVasek, jak jen to tak mohlo prijt! -
Ml bych setam jt podvat, tlacilo to vRudovi, ml bych vidt,
co jsem udlal. Kdyz sepak zastavil, vzal hrst trvy astral si
zboty tu zaschlou krev. Poustla tzce anepln.Vasek
setrsl. Jest tam, atam, septal, ale dlej, honem, jen dlej,
musme zas dl!
V tu dobu byl cetnk nalezen hajnm ajeho synem. Byl mr-
tev. Byl to jest zcela mlad avelmi hezk clovk, teprve krt-
kou dobu vtto krajin; tz on miloval zpovzdl slecnu Marii
Rousovou, ale byl ostchav aona otom nevdla. Tak tady
to mme, rekli si hajn sesynem. To ten Vclav Kala aRudolf
Aksamit. Jen sesem dostali, auz nemusela nase krajina dlou-
ho nahrch anestst cekat. Postli nad tlem cetnkovm
sesklonnmi hlavami, nebot poctili, co je to led apalcivost
co svr srdce clovkovo nad zalostnm osudem bliznho.
Ajejich modlitba nad tmto bdnm mrtvm, to bylo dutkliv
pripomnn nebesum, ze jejich bozskm radem je vykon-
vati nad zlocinem svou pomstu asoud. Nato odesli hlsiti
krvav cin.
Hlas lidu zdal si krve vrazednku. Podvejte, mrucel hlas
vsedni cch, nakri zovatkch amostech, co j e to
zaspravedlnost! Jeden zcetnku je zabit aoni nechvaj vra-
hy uniknout. Nestastn nase krajina! Co moje pamt sah,
nikdy senic takovho tady uns nestalo, az teprve ted. Tak
je to, kdyz sedl jen sama politika alid je opustn.
Ach bda, hlodalo to veVaskovi, tohle seuz stt nemlo.
Dopadne-li to snmi spatn achytnou ns, budeme platit
draze. - Kam ted', Rudo, aco mme dlat? ,Chtl bych vidt
tu boudu, jestli tam lez ten cetnk," rekl Ruda."Trebas jen
zdlky." ,Neblzni, clovce, chces si ns vzt nasvdom?
Co ti to pord ned, ze tak mermomoc chces dotoho lzt?
Ach boze, osto mil kdybychom tak byli dl, ztoho ven!" "Z
toho ven? J seniceho nebojm, ty babo, mn je to jedno.
Tak pojdme treba tudy, kdyz t to tak mrz." Trpila je drsn
zze. Vasek si utrhl hrst stavele aujdal kyselho list. Ne-
chutnalo mu azahodil je. Hledal pokapsch, spetka tabku
kdyby aspo byla. Les znacn zerdnul, ale zrove zmohut-
nl. Puda byla kypre nastlna humusem, siln vtve buku
setemn rsovaly nasvtlm transparent list. Bl rosolo-
vit houby, usazen patrovit nastarm drev, hust serosily
slznmi kapkami, pripomnajce vosk, umrlcinu, krpnky
acosi neurcit kostelnho. Zase narazili nacestu, ale tato zde
mokvala vodou. Uvelmi starho buku vyvral pod obrazem
svatho Josefa pramen, otevren vsem zznivm, kter setudy
ubraj; byl tu imal reziv plechcek aprzdn lhev. Tu
sepodivili, sjakou hroznou zzn vydrzeli odrna blouditi le-
sem. Pili dlouhmi dousky abez konce, oceujce velikost
sv zzn natom, jak druhmu tak nenasytn ak nepreckn
chutn. t neskonal dobroty! T zzn, t hojnosti! vbocch
jim to pri pit skube jako zznivm psum; chladn voda sklou-
z pozprahlm patre hladce, ahojiv svlazuje az
donejniternjsch cst maso, kter sezd bt uschlm trou-
dem. Napili sedukladn abylo jim snze.
,Stst, stou vodou, uz semn jazyk lepil napatro," oddy-
chl si Vasek; ,kdybychom neprisli navodu, nebyl bych uz zzn
vydrzel. ,Vsechno bude zas dobr, vsak uvids," rekl Ruda,
ale nebyl sv duvre tak zcela prtomen: stle semu vracela
myslenka nauhlrskou boudu ana zabitho cetnka, jak on
tam asi lez. Slo seto ted mnohem lpe. Narazili namlad
les, rovn apravideln skoro jako repn pole. Sli tudy prmo-
care, jako sejde navlak dlouhou ndrazn ulic; byl bez cepi-
ce, vruce si pohrval suchou vtvickou.
Pak prisel nizs les. Tu bylo jim senzko shbati ajest jim
smrc bilo doobliceje acuchalo Rudovy vlasy. Ruda setlacil
hrub vpred, chrn si loktem tvre, zdrsan dnes jiz skoro
cernmi cmouhami. Ostr vtev uderila Vaska docela aon
vykrikl zlostn. Lezli jiz tmr poctyrech. Nhle houstina kon-
cila, byl tu bl meznk, vyvsen mez anad n drobn plocha
lesn skolky, apak jiz otevren pole aluka aneprlis daleko
vesnice seskolou akosteln vz! Vpolch roztrousen pra-
covali lid. Muz azena sevztycili odshrben prce
aukazovali dolesa, zrovna vten smr, kde setajili zbojnci. -
Kam jsme to zalezli! zabrucel Ruda avthli sezase dohoustin.
Vydali seznovu dolesnch hlubin, ale nyn sestocili vce bo-
kem, posvazch.
Slo sejim ztzka, nyn, kdyz spatrili pred sebou tu volnou
krajinu. Nco jako by jim nazdech tlacilo. To bze si jim
sedla nazda, astudc je vtle, nechv sensti atz jako
batoh pln hlny. dy jim cukaj pod zblesky strachu; vystra-
suj je zvuky lesa, ds senhlch sramotu sv vzjemn pr-
tomnosti, zevseho senan skld zjitren bdlost abdn
nava.Vasek uctil nasob az slabost; kdyz Rudova ruka za-
sustila ovtev, cuknul sebou prudce arekl si: Vzdyt seztoho
cel zeschneme, iten Ruda semn zd dnes ztoho vseho
strachu jaksi stazen avyhubl. Kz bychom uz byli kdesi jin-
de adl, je-li nkde vlesch takov msto, kde by zclovka
spadl ten strach, kde by ztoho okrl, prisel zas ksob
azapomnl! Atu mu prisla vzpomnka nabdnka, kter proti
nim vystoupil zkrov anadval jim tak prudce, ackoliv vjeho
hlase byla znt nejomrzelejs nava. Ano, pravda je to: vlese
je zle, je zle. Ale pord je les leps nez kriminl, rekl si Va-
sek.Vsak vy toho jest uzijete, vy setoho nazerete, az uz ne-
budete moci, az potipec, az nad hlavu, vy hlupci ablbci, vy
dva! vysmval sejim tehdy ten seredn chlap. Kz by ho chy-
tili, ale ns ne, kz by dopadli jeho, at je to jako zans vkup-
n aza to my at ztoho vyjdem! Necht jsme ztoho venku,
necht vyjdem, volalo zhlubin lesa az jam zkosti srdce Vas-
kovo, ale vtle ho tlacila bze, jeho voln sezlomilo aon
byl az dopadu unaven.
Les, dokterho prisli, pripadal Vaskovi jaksi zvlstn. Co
mn to natomto lese pripad tak divn?Cosi - co je to? snad
jako kdybych tu uz nkdy bval - Ci byl by to snad tento les,
kde zclovka spadne strach aon zapomn? Buhv, co je to,
ale vtakovmto lese jsem uz nkdy musel bt, snad kdysi
dvno, nebo bylo to snad vesnu ,Zatracen zivobyt!" za-
trslo jm zaklen kamardovo. ,Co je?" zeptal seVasek cha-
b. ,Zatracen! motme setu jako nmscn. ,Proc?" ,Proc?
Co j vm proc: protoze nekouks, protoze jsme vrtci, proto-
ze jsme utahan. Cozpak nevids: vzdyt jsme zase vtom bu-
kovm lese, vekterm jsme uz byli!" ,Jak je to mozn, ze
jsme sem prisli?" Skutecn, je to zase onen bukov les, ten
les sblmi rosolovitmi houbami, usima Jidsovma, kter
seros slzavm potem, smokrou cestou dole as pramenem,
nad nmz byl obraz svatho Josefa.
,Jak to prijde? Museli jsme senjak stocit dokruhu. Ale
jak senm to mohlo stt?"
Uz je to tak, zachvl seVasek. Nemme uz pred sebou
zdn cl, ztratili jsme ns vlastn smr - asi nm ho ted udv
nkdo jin. Cosi mate nase kroky anetroufm si uz radji ani
hdati, kdo by to ztch dvou - ztch dvou mrtvch mohl bt.
,Kdyz uz tu jsme, tak seaspo znovu napijem. Mm zze,"
stocil seRuda kestudnce. Nebylo to vlastn nanicem zrej-
mo, ale Ruda to vidl, ci ctil, nebo prece jen spse vidl? ze
tady, ut studnky zde, uz nkdo byl. Plechov hrncek lez
tu trochu jinak, nez jak oni to tu zanechali.
Nebo snad seto jen tak zd, snad lez stejn ani kdo druh
seho nedotknul, snad to bylo vncem jinm, co nen mozno
postrehnouti, ale co sect, co sebez zjevnch znmek
adukazu dostv kvdom. Sjistotou? Ano, sjistotou: n-
kdo tu byl. Musel tu bt nkdo - snad je jest nkde nedaleko
tady vlese kdosi, kdo je ted neviditeln, ale je tu prtomen, ci
skoro jest prtomen. Kdosi, kdo treba jest nic nev, nebo
treba v vse, vubec vse; snad m oci tak dobr, ze pronikaj
dle nez oci jinch lid avsechno postrehne; snad m usi jem-
njs jest nez divok kocka, cich bystrejs nez vlk, krok jest
tiss, nez je dlo tlen vespadenm list bukovm, ba snad ani
nem dech. Mozn vsak tak, ze m pri sob pusku, ze nese
zeleza zalre, provaz sibenice, mozn, ze ani nen sm, ze je
jich vc. Spsn senapili apolozili hrncek presn tak, jak
byl. Pak hledli dostati seco nejkvapnji odtud, leka- jce
sevseho, stle vestrehu, nohy podlomeny akryjce si hlavy
nakrcenm ramenem. Tak seplzili, az prisli opt donzkho
smrkovho lesa, ale brzo tu zas narazili najeho okraj. Zase
tu byla voln krajina slukami apoli as nedalekou osadou.
Ale nebyla to uz tz vesnice, kterou vidli predtm. Byla vce
utajena vstromov akolem setemnaly mens lesy. Rozhodli
senejti dl, ackoliv sectili natomto lesnm kraji obnazeni
anejisti, ato, co mli vtle, ten bludn bukov les
sestudnkou, je strasilo. Zmlzn potazenho nebe pocalo
drobn krpat. Zahrabali sedochvoj, nespali vsak, ani ne-
mluvili.
S vecerem bylo jim jasno, ze dovnitr lesa nejsou jiz sto
sevrtiti. Vsechno vnich seproti tomu stavlo. Votevren
krajin bylo nco svudnho: sice ne jistota, ale volnost velmi
jin, nez je volnost vhloubi lesu. Vnahot jetelist aoranic bylo
dodaleka az daleka vidti. Ted ovsem uz smrkalo; vosad
serozsvtilo prvn svtlo, kaln zlutav oko, kter bdlo
aponkud krtkozrace obzralo navecern krajinu. Vysli abrali
sedle pokraji smrciny; naproti, zaln vyvalenm obloukem
pol, zavral seobzor jinm lesem. Tam si tedy pres pole na-
mrili. Zevsech stran nan narzel voln vzduch. To bylo nco
docela jinho nez tam vlese. Odvaha sepocala potroskch
vymotvat zpout bzn; tch nkolik slov, kter spolu tise
vymnili, nebylo zcela zbaveno duvry. Tu nhle, jako- by
zniceho nic ponich ciz ruka chapla: njak muz nan zpol
zavolal. Nebylo ho vidti, ale volal knim, volal nan jest jed-
nou apoznovu. Prilehli namez, sevren jako hmota prosl
vysokm zrem anarz zase ztuhl; jen ulekan srdce vn
poplasen busilo. Vetm sepak priplazili klesu, kter uzav-
ral obzor. Ztajili sevpodrostu, ale nemohli dlouho usnouti,
ackoliv pres vsechnu zjitrenou zkost ted nejvce zevseho
nasvt touzili pobezvdom spnku.
T noci usnuli pozd aRuda senkolikrt prudce vyjevil
zespan. Vdl dobre, kde senalz: vnovm lese, kde jes-
t nebyl akam nyn nakonec dospli, kdyz zasebou zane-
chali dlouhou pout oznacenou svmi spatnmi ciny amstivm
tlakem pronsledovatelu. Jak bude ztra? rekl si, anechvaje
tuto otzku otevrenou, aby don odkudkoliv zchladna noci
ciselo, poodesel odn zase blz ktissm ateplejsm koncinm
spnku. Zdlo semu, ze je doma ased - kde to sed? ach
ano, vzdyt sed vhospod. Jsou tu soused, jedni povdaj,
druz hraj vkarty. Hovor okonch, ookresnm zvrolkari,
olosk zim. Rozvinula sehdka, je-li lpe dvati naboule
octan hlinit anebo kren. Rk se, hls seRuda Aksamit
keslovu, ze dobr je obkladek steplmi otrubami - budes
nco povdat! okrikuje ho hajn (vida, vzdyt senic nestalo,
hajn je ziv, docela vesele ziv! ased si tu pred pullitrem piva
vrohu utoho stolu, nakterm bv ubrus), ty budes nco
povdat, Rudo Aksamite! - Proc bych nepovdal, nato mm
prvo, vzdyt jsem si tu zaplatil pivo jako kazd jin. - Ty - ty
koukej, at jsi tise, urz ho hajn, jen ty sese mnou nehdej. -
j senehdm, vy sehdte, hj seRuda, to bych senato
podval, aby mne tady nkdo mohl okrikovat - Ty mlc, povyku-
je odsvho stolu hajn, ty tady ms nejmn co povdat, vzdyt
ty jsi mne zabil! Cel hospoda sevytrhla, ano, kazd to ted
vid, hajn je mrtv, to Ruda Aksamit ho zabil - jen nedlej,
vsak vs, zes mne zabil, Rudo Aksamite! zlob seazaluje
hajn, a- boze, kde setu vzala? - sed tu vedle hajnho sama
Valrie avelmi seknmu m. Nen vruzovm keri, ale
vnacesanch vlasech m spkov kvt, isaty m ruzov
srukama nahma, atul semilostn khajnmu nadbytecn
sesmjc, asi naznamen, ze ho lituje aaby mu to vynahradi-
la, ze je mrtev. Ach, hruza, jak to oskliv sen, zarmoutil
seRuda aprobudil se. Vaskovi nezdlo senic. Jeho spnek
onicem nevdl; nevdl olese, kde sp, nevdl nic
ovrazdch ani otsni minulch dnu, ani obznch ztrku. Zho-
la nic vsob neobsahoval ani nenesl; byl tak prost
abezobsazn, ze spc, probudiv senechpav, jako by
zezcela jinho svta prisel, strasn seudivil zrannho jasu
nadchzejcho dne.
,Rudo, co to ten clovk nans vcera vecer vtch polch
volal? ,Nevm, nebylo tomu rozumt." ,Kdo to mohl bt, tam
ut studnky?" ,Nevm, jakpak j mm vsechno vdt. "Kte-
rpak den mme dneska?" "Myslm, ze bude streda..."
"Tak deset dn uz jsme pryc. Ated, tady - Rudo, ale mn
seto tady tak strasn nelb... Ruda byl nazloben, rann svm
snem, rozmrzen zprestlch strachu, zjitren nejistotami. Jeho
duse setvrd sbalila dosebe jako zatat pst acouhal zn
britk nuz vzteku.
,Mn," odsekl zle, ,zrovna seto tak lb. Vsak ns jest ne-
maj atak ns tak hned nedostanou."
Les, vekterm prespali, ukzal sedocela malm lesem;
byl to zcela zk lesn jazyk, vlastn jen str, kter sethla
podl potoka acesty. Brzo dosli nakonec, kde byla zase ote-
vren krajina sdrobnmi lesnatmi chlumy.
Bylo patrno, ze velik lesn plochy nechali uz zasebou.
,Co je to platno," rekl si Ruda, ,musme njak dotoho, ale
drve si musme koupit kouren; bez toho to uz nevydrzm."
Pod vrbovm stl bos chlapec astouchal prutem dovody.
"Hej, hochu," chytil ho Ruda, ,tady ms penze akup nm
dv stovky cigaret. Ajestli tam maj coko- ldu, tak vezmi co-
koldu, nebo aspo njak bonbny. Ale honem! my tady
natebe pockme vtch vrbch. Dostanes dobre odcesty.
,To ms jedno, obrtil sekplase mzikajcm Vaskovm ocm,
,kouren mus bt. Potom," Ruda ukzal hrubm palcem pres
pole, ,to nabereme tamhle natu stranu. Budes vidt, vsak
my uz setam njak schovme, jako kdybychom sed vzdu-
chu rozplynuli!" Proc by ne? rekl si Vasek, ale mnoho tomu
nevril! Mli co prijt, jen at prijde. Jestli je to ns osud, tak uz
stejn nepomuze zdn chytrost, ale jenom odvaha. Ale ted
bych si chtl nejdrv nato vsechno zakourit.
Hoch sprutem klusal zavrby, kobci, kekrcmrovi.
,Dv skatulky cigaret anjakou cokoldu." ,Ms penze?"
Nad pult sezvedla dtsk pst, znz couhala stokoruna.
,To kupujes pro sebe?" ,Ne To m pro to poslaj njac dva
pni, cekaj nato vevrbch." Dva pni? podivil sekrcmr,
procpak by si dva pni poslali hocha anesli by sami? Aze
cekaj vevrbch.
,A jac jsou to pni, Frantku?"
,Takov dva pni, oni to nejsou vlastn pni, ten jeden ani
nem cepici, ale slbili mn odcesty" Co to ti dva jsou asi
zac? rekl si krcmr, cepici nemaj, ale maj stokorunu, ne-
chtj seukzat acekaj vevrbch. Tohle mn kouk njak
divn - Ml vcera cestu lesem, apo celou hodinu zakusil n-
jakch strachu, aby ho nkde nepotkali nsilnci, ti dva vra-
zednci apytlci, pred ktermi seted trese cel kraj. Chvtal
velmi, aackoliv nenesl zdn penze, morily ho vselijak mys-
lenky; to on pil upramene, odporucuje sedoochrany svat-
ho tesare slili, nebot spchem sezapotil aml zze. Hoho,
aby to tak byli ti dva! Ty dsy, kter jsem zazil vcera, vsak
bych jich neprl nikomu, ty dsy, povdm, jsou-li to ti dva
nerdi, ty bych j jim nemusel dt zadarmo, kdyby to tak byli
ti ptckov, ti dva! "Tu ms," nalozil chlapci zboz adal mu
nazpt, ,jdi napred, Frantku, ale nebz moc aukaz mn, kde
ti dva pni jsou." Krcmr sezastavil veslusn vzdlenosti
acekal, az hoch sprutem odevzd svuj nkup. Dva muzi vy-
stoupili zvrbov, jeden vsatech tmavch, ten druh, prosto-
vlas, vrezavch. - To budou oni, namou dusi, jsou to ti dva,
zatajil krcmr dech, ted jen aby je brzo dostali. Muzov poca-
li dmati zcigaret ahnuli sepolnm vozem vzhuru klesu.
,Frantku," pokynul krcmr hochovi, ,ted. bz, utkej,
nacetnickou stanici, ze tu jsou ti dva vrahov!"
Tak, tm dvma to nebude darovno, potsil sekrcmr
aobrtil sedomu. Ajako nazavolanou najde vedverch sv-
ho podniku cetnky.
"Ptme se, mme tu nkde toho Kalu aAksamita, jestli snad
setu uvs pro nco nestavili, povd strzmistr.
,Sm pnbuh vs sem poslal, pni, honem, povm vm to
az pak, jen honem: tamhle jsou." ,Kde?" ,Zamrili naPolom."
,Haha! To trefili zrovna dopravho. Tak, pni," prav strz-
mistr, ,jak to tady povdm: ti dva nm tu sli dneska napo-
sled!"
Kamardi sedlili ocokoldu. Na, Vasku, je dobr, vsak
jsi sebeztak takovhle cokoldy nikdy dosyta nenajedl. Co-
kolda je, cigarety jsou, akdoz v, mozn ze jsme ize vseho
ven, prav si Vasek; dobr by to bylo, ale prece to zanic ne-
stoj. Strach vemn sed jako bolk auzr mn zmozku. Tak
zl to prece ani zvrata nemaj. Nemaj rozum, jim je snz.
, Valrie, vzpomn Ruda svho mucivho snu, cos mi to
udlala! jak bych j mohl ted prijti zatebou! To asi jsi omn
cetla vsechno vnovinch, tak uz ti nejsem ted dobr, aty ted
nechces semnou nic mt. Ledaze bych ml stst avedlo
semn, aze bych jednou prisel jako velk pn, to bys obrti-
la, pak bys najednou mla pro mne srdce, ty mrcho! m krs-
ko! vid! Aten hajn! Podivno, zacel ten cas semn ohajnm
nezdlo. Az dnes.To nen jen tak. Ten nm uz asi ned pokoj.
Apak prijde mozn jest ten cetnk, to budou dva - Ale at si
nikdo nemysl: vsak j sejen tak lehce nedm! Vsak oni mne
jest nemaj!
Polom je nevelik msen les, nakter sepred dvnmi casy
snesla smrst anadlala tu hlubok vvraty. Zbyly tu ponich
roztrousen dolky, dnes uz zarovnan prst alistm. Vcelch
hnzdech rostly tu supinat jelenice, podobn per krahujc-
mu, acern strocek kreslil nankterch mstech klikat mapy.
Uvstupu dolesa seVasek pro nco sehnul; vedle ptac kost-
ry setu cosi zalesklo: penz, ztracen koruna. "Hele, co jsem
nasel," zvedl ji atrel orukv, ,to znamen stst." Ale smv,
kter mu naokamzik pohnul rty, setu neudrzel aprenesl
sedaleko jinam: "Jednou, kdyz byla uns pout, to mn bylo
asi jedenct let, jsem nasel dvacetikorunu.Lezela
ukramrsk boudy sbavlnnm zbozm anikdo ji nevidl.
Boze, j tenkrt advacetikoruna! j jsem myslel, ze to ani
nemuze bt pravda, uz jsem ji drzel vruce aj sepord nani
potajmu dval, svm ocm jsem nevril. Vasku, zzrak! rekl
jsem si, vzdyt si ted mohu koupit, co chci! J ti pak chodil
odboudy kboud, vybral jsem si akupoval! Vsechno, ocem
semn tenkrt jen zdlo, jsem ted ml narz nadosah. Vsech-
no, vsecinko jsem si koupil, pocem jen srdce prahlo.Tenkrt,
to byla ta nejstastnjs chvle mho zivota." ,M nejstastnjs
chvle, to byl tenkrt ten srnec. Vtu chvli jako by semn vsech-
no nasvt bylo splnilo; j byl jak vdestm nebi. Ated
dotoho ten hajn atak nm to zkazil! Proto jsem donj stre-
lil; to ml ztoho." ,U mne nejvts stst, to bylo tehdy ta pout.
Co prislo kdy potom, to uz nikdy nebylo to." ,Dej sem tu koru-
nu, kdyzs uz ji nasel. Hodme si, mme-li tady vtom lese zu-
stat, nebo jt dl." ,Rudo, radji dl." ,Jen ukaz! orel je zustat,
hlava je dl." Penz sezatrepetal vevzduchu adopadl
naotevrenou Rudovu dla.
"Orel." ,Nu tak; ale jest sepodvme nadruh konec, jak
to tam je." Mezi stromy posvahu dolu probleskoval jasn svit.
,Voda; pojdme setam podvat." Pod lesem byl velik rybnk.
Sir hlat seskvla vodlesku blho nebe, az oko oslepova-
la, av t prvn chvli sezdlo, ze nikde anicm nekonc. Ale
pak bylo vidti, ze krajina je naobzoru uzavrena mlznm ns-
tinem dalekch lesu. Tam az, zastesklo seVaskovi ztohoto
dalekho mlzn modrho cle, chtl bych ted bt! Ale ta jasn
sir hladina pripomenula mu nco, cm sezachvl: pripome-
nula mu smrt, snad proto,. ze byla tak klidn arovn, ze sevn
obrzela vzdlenost, dalek cesta, hluch mlcen anm
odplvn. Proc smrt? podivil setto sv neurcit bzni, vzdyt
tu jsou prece lid!
,, hergot," zamrucel Ruda, ,podvej se, ti jdou nans!"
Nahrzi pod lesem byli myslivci, lid sklacky apuskami. Ach
ne! rekl si Vasek Tu vsak poprv zaty dny, co byli natku,
uslysel Ruda volati sv jmno: Rudolfe Aksamite! Vclave
Kalo! uslysel Vasek azaznlo mu to jako voln naposledn
soud. Trhli sebou jako zvr, poplasen naobrub lesa, ahnali
sezas dosvahu vzhuru. Odhrze prirachotila zabzci rna
zpusky jako padajc hrom, zarzla s dozelen aburcovala
dlavu. ,Strlej dons," zasml seRuda, ale vjeho occh ne-
byl zdn smch; tak, zrovna tak vidl Vasek dvati sevtisku
posledn hodinky kocku, tz vjejch occh byla takov tha zlost-
nho strachu.
,To nic, hochu, jest ns nemaj." Prebhli svah artili
sekedruhmu konci lesa, odkud prisli.
"Zaraz! jsme vkleci!" zasycel Ruda, ,uz je to tady, tamhle je
ms: cetnci!" Odhrze zastkla druh rna. ,Psi!" usklbl
seRuda. Cetnci alid, roztrousen vpolch, tocili ted kalu-
pem klesu.
,Pojd dovnitr, Vasku, ted jsme hotovi."
Tak uz to tedy prislo; ale Vasek vsob nectil odporu, sps
levu, sps jakousi trpnou zvdavost, co seted vsechno sta-
ne. Uz nemysl, muze jen vnmati. Ruda div nasupen utk
vzhuru, drsn prervan ryk, kter mu zhrdla vychz, aha, to
m bt pse prce, vnm Vasek, co on si to ted jen vzpo-
mnl? Ruda odjistuje vbhu pistoli, nese on pomsty hrom,
lidu hnv, asi jsme vzbourenci, Vasek uz tak odjistil svuj re-
volver. Aksamit! Kala! zvuc to zozivenho lesa. Tu mne mte!
ozval seRuda ranou zpistole, Vasek zanm. Les zaburcel
ranami. Tady, Vasku, hodil sebou Ruda dodolku nahrbet
Polomu azapadl dovysoce nastlanho list, jako kdyby seve
vzduchu rozplynul. pronsledovatel stali seneviditelnmi;
vtu chvli nebylo nikoho znich vidti. Co prijde ted? vnm
Vasek, to snad naokraji dolku semaj zjeviti ty dv mstiv
tvre, ta mrtv hajnho ata mrtv cetnkova, abudou volati:
Sem, lid, sem! Ach ano, kdyby bylo takov moci, kter by
mne vyzvedla azvlstn silou povznesla mne odtud vzhuru,
stle vs adl, nad tento les, az ksvtlmu nebi, aslozila
mne vtch modravch lesch, kter bylo vidti daleko zatou
sirokou vodou tam naobzoru, bylo by dobre, byl bych zachr-
nn. Ale ne, nemohu ulett; zem mne drz apod kolenem
tlac ostr kmen.
Uz jdou! Dodolku vbhl muz shol vruce, nebot sestal hon-
cem hrsnku. Oci, upren vhledn doko- la, nevidly, co mly
vidti, aon kloptl oRudovy nohy. Ruda vzthl ruku astrelil.
Modr oci senechpav udivily alesn dlnk Vojtch Bza
sesel zkopecka dolu, pustil hul, avzpomnaje svch tr malic-
kch dt azeny Ludmily, klesl sprostrelenm zivotem
nakolena apak donruce boz. Vrahu! Vrahu! vykrikly pus-
ky. Smrt! zajecely pistole. Ta sedla, Vasku, co? bylo slyseti
Ruduv hlas. Vasek seohldl, jak kamard strl. Ruda svr
vpravici hrst suchho list ahled vnm spoust. Pistole lez
prece hned vedle, ale on oni nedb, on skyt az st mu jde
krev. Co to? proc Ruda nestrl? udivil seVasek. Smrt! vykrik-
ly pusky. Nad Vaskovou hlavou ultla vtev, dolist to svihlo
ana Rudov cele rozpukla sedrobn skvrna avytryskl cer-
ven pramnek. Proc ponm strlej, vzdyt je uz prece mrtev!
uzasl Vasek. Vclave Kalo! uslysel zas znovu volati. SRudou
je konec, ted volaj mne. Vyskocila vnm podivn sladk
predstava sir leskl hladiny naobzoru smlznm nstinem
modravch hor. To uz si nasadil revolver kcelu aspustil Boze,
co dlm, vzdyt tam bude ten hajn, podsil se. Ale uz bylo
pozd: uvidl velik srsc ohe apak byla jen tma.
Je ponich, rekli muzov, atak by to nemlo bt: vyhnuli
setrestu.
V osadch serozkokrhali kohouti. - Bude prset. Zacal pod-
zim; spustil sedlouh asychrav dst.