Tajemný Etrusk

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.
html
C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\W\Waltari Mika\Waltari Mika - Tajemn
Etrusk.pdb
PDB Name: zdroj
Creator ID: REAd
PDB Type: TEXt
Version: 0
Unique ID Seed: 0
Creation Date: 16.8.1973
Modification Date: 16.8.1973
Last Backup Date: 1.1.1970
Modification Number: 0
MIKA
WALTARI
TAJEMN
ETRUSK
ESK KLUB
PELOILA MARTA HELLMUTHOV
Page 1
ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html
(c) The Heirs of Mika Waltari, 1979

The original title "Turms, kuolematon"
first published by WSOY, Helsinky
Translation (c) The Heirs of Marta Hellmuthov, 1995
Czech Edition (c) Nakladatelstv Josefa imona,
SIMON AND SIMON PUBLISHERS, Prague 1995
ISBN 80-85637-16-2
Prvn kniha
Delfy
Page 2
KAPITOLA 1
J, Lars Turms, nesmrteln, jsem se probudil do jara a vidl jsem, jak zem rozpukla v zele.
Rozhldl jsem se po svm krsnm dom. A pohldl jsem na sv zlato a stbro. Pohldl jsem na svj bronzov obraz.
Pohldl jsem na e s rudmi obrazy. Pohldl jsem na malovan stny. Ale nepoctil jsem pchu nad svm
vlastnictvm. Jak by mohl nesmrteln cokoli vlastnit?
Ze spousty vzcnch pedmt vzal jsem nejprost hlinnou ku. Po mnohch letech jsem vysypal jej obsah na
dla a potal kamnky. Jsou to kamnky mho ivota.
Vloil jsem je zpt a postavil ndobku na jej msto u nohou bohyn. Pak jsem udeil na bronzov tt. Sluhov mlky
veli. Namalovali mi rud tve, ruce i pae a oblkli mne v posvtn roucho.
Co jsem uinil, uinil jsem pro sebe a nikoli pro sv msto ani pro svj nrod. Krel jsem pky pes msto k
hradbm. Zmrn jsem se nedal nst ve slavnostnch nostkch boha. Vidouce m rud namalovan tve a ruce,
ustupovali mi lid z cesty, dti pestaly skotait a dvka, hrajc u brny na dvojitou fltnu, peruila svou pse.
Pky jsem vyel z brny a sestoupil do dol tou cestou, kterou jsem kdysi piel. Nebe bylo ziv modr, pta
tbetn mi znlo v uch, holubice zasvcen bohyni vrkaly. Lid obdlvajc pole se zastavili v prci, kdy mne
spatili. Vidl jsem hnd tve mu, bl tve en. Potom se obrtili ke mn zdy a pokraovali v dle. Ke svat hoe
jsem si nezvolil snadnj cestu, kter pouvali lamai kamene. Zvolil jsem posvtn schodit vrouben malovanmi
devnmi sloupy.
Je to pkr schodit. Stoupal jsem pozptku, hled po celou dobu na sv msto. Neohlel jsem se. Stoupal jsem ze
schodu na schod, druhou nohu kladl do stopy prv. Mnohokrt jsem zakolsal, ale zstal jsem zpma. Sv prvodce
jsem odehnal a nedovolil jsem jim, aby mne podprali. Vyjevovali velik obavy, nebo takto jet nikdo nikdy na
posvtn vrchol nevystupoval.
Slunce stlo v zenitu, kdy jsem doel k cest vyvolench. Avak minul jsem vchody do hrob, oznaen
kamennmi homolemi. I vchod do hrobky svho otce jsem minul a vystoupil jsem na vrcholek hory.
M zem rozkldala se ndhern kolem dokola, vemi smry, v rodnch dolch a na lesnatch kopcch. Na severu
zila hladina mho jezera, temn modr v dli. Na zpad se zvedala v poklidnm majesttu hora bohyn, prv naproti
vnm obydlm mrtvch uvnit hory. Toto ve jsem konen spatil, toto ve jsem konen poznal.
Rozhldl jsem se, hledaje znamen. Na zem prv dopadlo hladk prko holubice. Zvedl jsem je. Zvedl jsem i
naervenal kamnek vedle nho lec. To byl mj posledn.
Lehce jsem podupal zemi nohou a ekl: "Toto je m msto. Vykopejte zde mj hrob a ozdobte jej, jako se zdob hroby
lukumon."
Kdy jsem pohldl k nebi, spatil jsem oslnnma oima promyk beztvnch svtelnch bytost, jak jsem je ji v
dkch okamicch svho ivota zazel. Pozvedl jsem ob ruce dlanmi dol. A uplynul jen kratik okamik a z
Page 3

jednoho obzoru bezmran nebesk klenby k druhmu zaznl onen hlas beze slov, jej lovk me zaslechnout jen
jednou za ivot. Byl jako hlas tisce trub, a zem i ovzdu se jm otsalo. dy pi nm strnuly, avak srdce se zachvlo.
Tento hlas nelze pirovnat k niemu, co se sly, a lze jej zaslechnout za ivot jen jednou jedinkrt. Ale poznte ho
hned, nebo dn pozemsk hlas mu nen podobn.
Moji prvodci padli na zem a skryli rukama tv. Jednou rukou jsem se dotkl ela, druhou jsem naphl do przdna a
pozdravil bohy: "Sbohem, mj ase. Velk vk boh skonil a druh zan. Novmi iny, novmi zpsoby, novmi
mylenkami."
Avak svm prvodcm jsem ekl: "Povstate ze zem, bute astni, smli jste slyet bosk hlas promny as.
On znamen, e na okrsku zem prv zemeli vichni, kterm bylo dno bt promnni. A prv te nen mezi ivmi
nikdo, kdo by ho mohl uslyet za ivota podruh. Nebo usly ho pouze nenarozen."
Chvli se stle, i j se chvl, nebo nco takovho nen lovku podruh dno. Posledn kamnek svho ivota jsem
drel v hrsti a zadupal jsem jet jednou na tom mst. Zrove zavl prudk zvan vtru nade mnou.
A ji jsem nepochyboval, ji jsem vdl, e se jednou vrtm. Jednou vstanu z hrobu, s novmi dy, pod bezoblan
nebe v zvanu bounho vtru. Pryskyinou vni stn borovic v chp. Modr kuel bohyni na vrchu ped oima. A
vzpomenu-li si tehdy, pak si vezmu ze spousty poklad svho hrobu nejprost hlinnou ndobku. Vyklopm kamnky
na dla, stisknu je, kmen o kmen, a budu vzpomnat na svj zal ivot.
Tve rud nalen, pae rud namalovan, vrtil jsem se tou cestou do svho msta a do svho domu. Kamnek
jsem hodil do ern hlinn ndobky ped sochou bohyn. Potom jsem si pikryl tv a plakal. J, Turms, nesmrteln,
plakal jsem posledn slzy svho smrtelnho tla, toue z hloubi due, abych opt il svj ivot.
KAPITOLA 2
Byla noc plku a zaala jarn slavnost. Avak kdy mi moji prvodci chtli smt posvtnou barvu z tv a pa,
pomazat m a zavsit mi na hrdlo kvtinov vnec, odehnal jsem je od sebe.
"Vezmte mou mouku a upete bosk chlb," ekl jsem. "Vyberte z mho stda obtn zve. Rozdlte dary mezi
chud. Tanete obtn tance a hrajte bosk hry, tak jak to bvalo zvykem. Sm se sthnu do samoty, ve, co uinm,
budu init sm."
Nicmn jsem rozkzal obma augurm, obma bleskopravcm i obma obtujcm knm dbt o to, aby se ve dlo
dle starch obyej. Sm jsem si zaplil v komnat kadidlo, a vzduch ztkl dmem boh. Nastavil jsem tv paprskm
luny, poloil jsem se na trojit rohoe svho loe a sloil pevn ruce kem na prsou.
Upadl jsem do snu, kter nebyl spnkem, a jsem nemohl pohnout dy. Tehdy piel ke mn ern pes bohyn. Ale
nepiel s vytm a planoucma oima jako dve. Piel nn, vyskoil k rameni a lzal mi tv. A ve snu jsem k nmu
mluvil i ekl jsem:
"Nechci t mt u sebe, bohyn, a budu nebotkem. Dala jsi mi bohatstv, je jsem nedal. Dala jsi mi moc, po n
jsem neprahl. Nen nic z pozemskch slast, co bys mi mohla dt, abych se poddal tv vli."
Jej ern pes mi zmizel z ramene. zkost pela. Jako prsvitn stny v msn zi pozvedly se pae mho astrlnho
tla.
Avak j ekl: "Nechci ti slouit ani jako nebean, bohyn."
M hmotn tlo mne u nemtlo. Msto nho vyrostlo mi v och okdlen svteln tlo m ochrnkyn, krsnj
ne nejkrsnj tlo lidsk. Piblila se ke mn iv v podob pozemanky, usedla na kraj mho loe a melancholicky
se na mne usmla.
ekl jsem: "Dotkni se mne rukou, abych t konen poznal. Jen po tob toum, kdy jsem se ji unavil touhou po
vem pozemskm."
"Ne, ne," ekla. "Jet mne nezn, ale jednou se to pece jen stane. Kohokoli jsi miloval na zemi, mne jsi v nm
miloval. My oba, ty a j, jsme neoddliteln, tebae kad sm, a konen jednou t budu moci obejmout a odnst na
svch mocnch kdlech."
"Netoum po tvch mocnch perutch," ekl jsem. "Po tob toum. Po tvm dotyku toum. Tebe chci obejmout.
Ne-li v tomto ivot, pak nkdy v budoucnu t pimji, abys pijala pozemsk tlo, abych t mohl najt svma lidskma
oima. Jen proto se chci jednou vrtit."
Dotkla se thlmi koneky prst mho hrdla a pravila: "Jak jsi ty stran lh, Turmsi."
Pohldl jsem na jej neposkvrnnou krsu. Byla podobna lovku a byla podobna ohni. Rozplil jsem se, hled na ni.
"Povz mi konen sv jmno, abych t znal," prosil jsem. "Jak je v tob touha po vld," obviovala mne s
smvem. "I kdybys m jmno znal, pece bys mne neovldal. Ale neboj se. Zaeptm ti sv jmno do ucha, a t
konen obejmu. Velice se vak obvm, e je zapomene, ne se opt vzbud s dunnm nesmrtelnosti v uch."
"Nechci zapomenout," pravil jsem.
ekla: "I dv jsi zapomenul."
Vce jsem nemohl odporovat. Nathl jsem rozplen pae, abych ji obejmul, ale sevely jen przdnotu, tebae jsem ji
ml stle iv ped sebou. Pomalu jsem zaal vidt pedmty v komnat skrze to svteln tlo. Prudce jsem se na loi
posadil a tpal paemi po msn zi.
Vstal jsem a chodil beztn po komnat, dotkaje se rznch vc. Ale neml jsem v rukou slu, abych cokoli zvedl.
zkost se mne opt zmocnila i udeil jsem pst, co mi zbylo sly, do bronzovho ttu, abych k sob zavolal dvoany,
kohokoli. Ale tt se ani nezachvl. Zstal nm.
Page 4

Po tto pedsmrtn zkosti jsem se jet jednou probudil. Leel jsem na zdech, na svm loi, pae pevn zkeny na
prsou. Probudil jsem se a mohl jsem opt pohybovat dy. Posadil jsem se na okraj loe a skryl tv do rukou.
Skrze dm kadidel a veprostupujc msn svtlo jsem poctil v stech kovovou chu propasti. Zbytek pachu
nesmrtelnosti jsem ctil v chp. Chladn, vm se propalujc svtlo nesmrtelnosti mi utkvvalo za vky. Boun dunn
nekoncho prostoru mi huelo v uch.
Vzdorn jsem povstal a rozhodil pae. "Nebojm se t, Chimairo," volal jsem sm v komnat. "Jet iji ivot lovka,
j Turms, ne nesmrteln, nbr lovk mezi sob podobnmi."
I kdy jsem svou vzvu jet jednou opakoval, vdl jsem, e to nen pravda. Neby1 jsem ji lidem podoben nbr
vydlil jsem se od nich. V mm okol ji nebyl nikdo, koho bych si pl mt nablzku. Bohatstv se mi znechutilo. Moc
mne tila. Jdlo mne unavovalo. Vno mne nedovedlo utit. Ty nejodvnj tance mne nudily. Rozhovory lid mne
traly. Rozhodovn byla pro mne nmaha.
Avak zapomenout jsme nemohl. Hovoil jsem opt s tou, je zstvala skryt vedle mne a chrnila mne vrn svmi
kdly.
"Piznvm," ekl jsem, "piznvm. Vecky iny mho ivota, k nim jsem se rozhodl z vlastn vle, vecky ony iny
byly patn, kodily mn i jinm. Jen kdy jsem t sledoval, sm nevda pro, jako ten, jen chod v snch, podailo se
mi bez omyl init dobro. Avak kdo jsem j, Turms, a pro jsem takov, to bych chtl jet sm pro sebe zjistit. Ze sv
vle a nikoli z tv, abych nezapomnl."
Kdy jsem doel k tomuto mstu, zaal jsem se trpce posmvat: "Zajist jsi uinila vecko, abych uvil, ale stle
nevm. Natolik jsem pod jet lovkem. A tehdy uvm, a se probudm v njakm jinm ivot, boun dunn v
uch, a vzpomenu si, a poznm sm sebe. A se tak stane, budu ti roven. Tehdy si budeme moci lpe diktovat sv
podmnky."
Vzal jsem hlinnou ndobku stojc ped bohyn, probral se kamnky, jednm po druhm, a vzpomnal. A kdy se
ustlil tok mch mylenek, zapsal jsem si peliv ve tak, jak vci a jevy vystupovaly z m mysli.
KAPITOLA 3
Vme, e ivot lovka se dl na sti, jejich dlka je urena. Kdy je st u konce, lovk se obrod a jeho mylenky
se zmn. k se, e dlka takov sti je padest pt msc. Jin kaj, e kad st trv pt let a sedm msc. Avak
to je vra tch, kte tou po jistot veho, akoli na svt dn jistoty nen. Lid jsou rzn a rzn dob lidskho
ivota jsou rzn dlouh. Stejn jako je lhostejn, polom-li hlinnou ndobku s kamnky mrtvmu k hlav, k nohm i
mezi ostatn obtn dary na zem, stejn je marn potat pirozen vk lovka, jeho lta a msce, podle potu kamnk
v ndob. Nkter dob me trvat ti roky a dva msce a jin teba deset let.
Avak valn vtina lid se nikdy neshbne k zemi pro kamnek, nato aby jej nosila u sebe jako ivotn znamen,
oznaujc konec jednoho obdob a zatek novho. Proto je odpustiteln, kdy vlastn pbuzn seberou do ndoby
hromadu kulatch oblzk, potajce podle jejich potu lta a msce nebotkovy. Potom kamnky prozrazuj jeho vk,
ani co jinho o nm kaj. il obyejn ivot lovka a s nm se spokojil.
Stejn jako lovku jsou i nrodm urena ivotn obdob jakoto velk vky boh. Tak vme my, lukumoni, e
dvanct nrod etruskch a dvanct mst dostalo k ivotu a ke smrti dobu desti velkch vk. eknme tisc let,
nebo tak se to snadnji k. Ale dlka velkch vk nen sto let, me to bt vce i mn. Znme pouze jejich konec
i potek, protoe ve znamench konce i potku se nelze mlit.
Ve vdn se dostane lovku jistoty, je neexistuje. Proto obtujc kn zamuj pi obti jtra zvec za
napodobeniny uhnten z hlny, v nich jsou nartnuty a zaznamenny oblasti boh a jejich jmna. Bosk poznn je
pry. Proto jsou oni omyln.
Stejn augurov se odedvna u nazpam mnohm pravidlm ptaho letu a jejich sltn. A jakmile se setkaj se
znamenm, o nm neslyeli a o nm se neuili, upadnou do rozpak a pronej sv pedpovdi jen tak nazdabh.
A j, Turms, chci tm mn mluvit o bleskopravcch, kte vystupuj na horsk hbety, na posvtn msta, kdy hroz
boue a blesky. Rozdlili smry nebes a zem mezi bohy a mluv mezi sebou o barvch a tvarech blesk, a z toho veho
tvo pravidla a dogmata, jim u, pyni na sv vdn, sv nsledovnky. Tak se klamou a falen tou jasn jazyk
blesk, v srdci nespokojeni s boskm poznnm.
Avak umlknu, nebo tak to mus bt. Vecko tuhne, vecko kostnat, vecko strne. A nen nic smutnjho ne
strnouc, vyvtrvajc vdn. Lidsk omyln vdn msto poznn boskho.
Mnohmu se me lovk nauit, ale to nen vdn. Prav vdn m svj jedin zdroj v pirozen jistot a v
boskm poznn.
Takto jsem psal rydlem na voskovou tabulku j, Turms. Ale poznal jsem, e pi marn vci, a smazal jsem to. Avak
me-li pak to, co je dno k napsn, zcela zmizet, i kdy to smaeme? Bosk tabule je a zstane, i kdybys z n stokrt
vymazal napsan.
Tohle je mon nejstranj zhada lovka. Zstane poznan, i kdy se smaeme? Tak obrazy se asem pokod a
zchtraj, a zstanou na stn jen barevn skvrny a zbytky ar, a nikdo ji pak nev, co pedstavovaly. Bronzov
pomnk je mono roztavit a ji jeho tvar nen. Ale zmiz opravdu?
Jsou bosk vci, v nich je takov sla, e kdy se jich nemocn lovk dotkne, tak se uzdrav. Jsou pedmty, je
chrn svho nositele. Ale tak jin, je kod a pinej proklet. Jsou posvtn msta, o nich se v, e jsou posvtn,
akoli msto nen oznaeno ani oltem, ani obtnm kamenem.
Page 5

Jsou tak jasnoziv, kte mohou vidt lidi a udlosti z minulosti, kdy vezmou do rukou njakou vc. Avak jakkoli
jist mluv jenom proto, aby si zaslouili svou krmi, nikdo nev, co z jejich e je pravda a skuten se pihodilo, a co je
sen i jejich vlastn vmysl. Ani oni sami to nemohou vdt. To dosvduji, protoe sm mm tuto schopnost.
Mohu ci jen to, e se nco uchovv ve vcech, je lid milovali a dlouho pouvali a k nim se poj dobr i zl
iny. Nco, co je vce ne sama vc. Ale tohle vecko je nejasn, pomchan se snnm a stejn klamav jako pravdiv.
Podobn lhou i lidsk pudy, je iv pouze lidsk ve. Ve vid, ve sly, ve se dotk, ve vnm, ve
okou. Ani dva lid nevid i neokouej tut vc stejn. Ba ani lovk v rznch obdobch nesly i nedotk se
stejn. Nkter vc me bt mil a veho snaen hodn, ale v krtk dob protivn a bezcenn.
Tak lovk, jen v jen svm smyslm, le sm sob po cel svj ivot.
Ale kdy toto pi, vm, e tak pi jen proto, e jsem zestrl a uklidnil se. ivot mi chutn pitrpkle a na zemi nen nic,
po em bych touebn nathl pai. Kdybych byl mlad, jiste bych tak nepsal. Pesto by to, co bych byl napsal ve
svm mld, bylo stejn pravdiv jako to, co pi nyn:
Pro tedy vbec pi?
Pi proto, abych zvtzil nad asem a poznal sm sebe.
Ale zvtzm kdy nad asem? To se vlastn nemohu nikdy dozvdt, ponvad nevm ani, zachov-li se zmizel i
smazan poznn. Spokojm se tedy tm, e pi, abych poznal sm sebe.
Budi tedy moje psan pouze hra a rozmar, jako ivot i v tom svm nejlepm - je pouze hra a rozmar. A nesmau nic,
co napi, ale budu pst psmena, je se zachovaj na papyru slepenm z den stonk odolnho rkosu. Nebudu nic
opravovat ani mnit. Budu pst tak, jak si vzpomnm. Budu pst barvou rudou a barvou ernou, jak se mi kdy bude
chtt. Zprava nalevo a zleva napravo, jak se mi kdy bude zdt, e lpe vyjdm vci. Jazykem Helln napi to, co jsem
zail mezi eky. Jazykem Foinian to, eho jsem se dopustil proti nim, avak o boskch vcech budu pst svm
vlastnm jazykem i psmem.
Pi, abych sm sebe zkoumal a poznal. Nejdve beru do rukou hladk ern oblzek a budu vyprvt, jak jsem
poprv vytuil, kdo skuten jsem.
KAPITOLA 4
Stalo se to na cest k Delfm, mezi temnmi horami. Kdy jsme opoutli mosk beh, kiovaly se blesky daleko na
zpad nad vrcholky poho. Vesnian varovali ns, poutnky, abychom nepokraovali v cest. Je podzim, kali, a co
nevidt pijde boue. A zdej blskavice uvoluj leckdy balvany ze strn a vrhaj je na cestu. A proudy vod smetou
chodce s sebou.
Avak j, Turms, jsem putoval do Delf, aby mne soudila jejich vtrna. Athnt vojci mne zachrnili a ukryli v
bezpe na lodch, kdy Efesan mne ji podruh v mm ivot chtli ukamenovat.
Proto jsem se nezastavil ped bou na delfsk cest. Vesnian ili z poutnk a zdrovali je tud mnohmi
vmluvami. Pipravovali jim dobr jdla, nabzeli pohodln lka a prodvali jim na pamtku rzn vci ze deva, z kosti
a z kamene. Nevil jsem jejich varovn. Nebl jsem se ani boue, ani blesk.
Moje vina mne plila v dui. Pokraoval jsem sm v cest mezi horami. Uprosted dne se nebe zachmuilo. Mraky se
stahovaly z hor dol do dol. Zaalo se kolem dokola blskat. Hmn se ozvalo dolmi bez pestvky. Nebyl bych
vil, e lidsk ui mohou takov dunn vydret.
Blesky odlamovaly balvany ze skal kolem mne. D a kroupy mi biovaly tlo. Nrazy boue mne mlem svrhly do
propast. Kolena a lokty se mi na kamenech sedely do krve.
Bolest jsem vak nectil. Blesky se kiovaly, jako by mi chtly ukzat svou oslepujc moc. Nepetrit hmn mi
huelo v hlav. Poprv v ivot se mne zmocnilo vytren. Ani jsem vdl, co dlm, roztanil jsem se na cest k
Delfm. V zi blesk, v hromobit zaaly m nohy tanit a ruce se pohybovat, ale netanil jsem tance, jim jsem se
nauil, nbr tanec byl a il ve mn, a m dy tanily a cel m tlo tanilo v nevyslovitelnm jsotu.
Byl bych se ml hrozit zloby boh pro mou vinu. Msto toho vak se mne zmocnila jasn jistota a vdom, e jsem
nad v vinou. Blesky mne pozdravovaly jako svho syna, kiujce se a rozvtvujce se nade mnou. Boun vichr mne
pozdravoval jako svho syna. Horsk dol znlo mi na pozdrav rytmickm dunnm. Ze strni padaly obloukem
balvany, slavnostn mne pozdravujce.
Tehdy jsem poprv poznal sm sebe. Nic zlho se mi nemohlo stt. Nic mi nemohlo ukodit.
Jak jsem tak tanil po cest k Delfm, prorazila z mho nitra slova cizho jazyka, jim jsem nerozuml. Ale zpval jsem
je, opakoval jsem je znovu a znovu, stejn jako v nocch plku jsem se probouzval vlastnm kikem a opakoval znovu
a znovu slova, jim jsem nikdy nerozuml. I rytmus mho zpvu mi byl neznm, jako kroky mho tance. Ale v sle
extze vyrazilo ze mne vecko a byl jsem to j, akoli jsem nevdl pro.
Kdy jsem zaboil za skaln ostroh, uvidl jsem ped sebou kulat dol Delf, zernal pod mraky a zamlen pod
proudy det. V t chvli boue ustala, mraky se rozthly a slunce zazilo nad delfskmi stavbami, nad pomnky a nad
posvtnm chrmem.
Na podzimn zemi jiskily kapiky stbrem, kroupy tly a nikdy jsem nespatil vavny tak temn zelen, tak ziv,
jako posvtn stromy kolem delfskho chrmu. Nikm neveden nael jsem posvtn pramen, odhodil jsem svj koen
Page 6

vak, svlkl zablcen at a ponoil se do oistn vody. D smutnil okrouhlou studnku, ale voda tryskajc ze lv
tlamy oplchla mi ruce, tve, kolena, vlasy. Nah jsem vystoupil do slunen ze a extze byla stle jet ve mn,
take m dy byly jako ohe a netsl jsem se zimou.
Kdy jsem uvidl sluebnky chrmu pichzet ve vlajcch zch a s posvtnmi stuhami kolem skrn, pozvedl jsem
svj zrak a spatil nade vm ern srz, mocnj ne chrm, a ern ptky krouc po boui kolem jeho vrcholu. Ani
jsem se ptal, vdl jsem, e to je msto soudu, na nm se trestaj nesmiiteln viny shozenm do propasti. Bel jsem
vzhru po terasch k chrmu mezi sochami a pomnky, nedbaje posvtn cesty.
Ped chrmem jsem poloil ruku na bok mohutnho olte a zvolal: "J, Turms z Efesu, vzdvm se do ochrany bo a
podrobuji se soudu vtrny."
Pozvedl jsem svj zrak a ve tt chrmu jsem uzel Artemidu bc se svmi psy a oslavujc Dionsa. Tehdy jsem si
uvdomil, e tohle jet nesta. Sluebnci se na mne vrhli s hlasitmi vhrkami. Vytrhl jsem se jim a bel do
chrmu. Bel jsem pedsn, kolem stbrnch obrovskch uren, kolem vzcnch pomnk, kolem obtnch dar. Bel
jsem a do vnitn sn chrmu. Spatil jsem vn ohe na malm olti a vedle nho stalet, dmem zernal omfalos,
pupek svta. Na tento posvtn kmen jsem poloil ruce a tak jsem se vzdal do ochrany zdejho boha.
Z posvtnho kamene peel mi do pa a do cel m bytosti nevslovn pocit pokoje. Beze strachu jsem se rozhldl.
Vidl jsem vylapan schody vedouc do propasti. Vidl jsem posvtn hrob Dionsv: Vidl jsem orly nejvyho
boha vysoko nad sebou v nejposvtnjm eru chrmu. Byl jsem v bezpe. Sem nesmli sluebnci vstoupit. Zde se
mohu setkat jen s delfskmi knmi, zasvcenmi, se zvstovateli boho slova.
Zavolni sluebnky pili brzy. tyi starci, tyi svat mui. U vchodu si upravili elenky a sthli cp pl. Jejich
oblieje byly mrzut a oi spnkem opuchl. ili ji jako na prahu zimy a neoekvali zvl vznamn poutnky. Dnes
pak pro boui neekali vbec nikoho. Proto je mj pchod vyruil.
Avak j leel nah na podlaze nejposvtnj sn chrmu a objmal obma paemi omfalos. Nechtli se mne tedy
nsiln dotknout. Ba ani se jim nechtlo na mne shnout, pokud nevdli, kdo jsem.
Rozilen sice, ale potichu se spolu dohadovali. Konen se mne zeptali:
"Lp krev na tvch rukou?"
Rychle jsem odpovdl, e krev na mch rukou rozhodn nelp. Nejsem vinen krevnm zloinem. To je uklidnilo. Jinak
by byli museli chrm oistit.
"Provinil jsi se proti bohm?"
Rozvaoval jsem okamik a doznal: "Proti hellnskm bohm jsem se neprovinil. Naopak svat panna, sestra vaeho
boha, mne ochrauje."
"Kdo tedy jsi a eho si d?" zeptali se rozzloben. "Jak to, e pichz tane v boui a odvauje se bez dovolen
ponoit do posvtn vody? Jak to, e poruuje zvyky a d chrmu?"
Natst pro mne jsem jim ji nemusel odpovdt, protoe v t chvli vela do sn Pthia, podprna z obou stran
sluebnicemi. Byla to jet mlad ena. Jej tv byla nah a vzbuzovala hrzu. Oi mla rozeny a chzi nejistou.
Hledla na mne, jako by mne znala odjakiva. Tve j zaaly hnout a zvolala nezetelnm hlasem:
"Konen jsi tady. ekala jsem t. Piel jsi nah, na tancch nohou, oitn pramenem. Synu luny, synu mule,
synu moskho konka. Znm t. Pichz od zpadu."
Mlem jsem j ekl, e se velice ml, e pichzm od vchodu, z Inie, a to tak rychle, jak jen staila vesla a plachty
vlench korb. Pesto mnou jej slova otsla.
"Svat eno, zn mne opravdu?" zeptal jsem se.
Rozesmla se divokm smchem, pistoupila ke mn ble, pestoe ji jej sluebnice zadrovaly, a pravila: "Zda t
znm? Povsta a pohled mi do tve!"
Pinucen jejm nahm pohledem, pustil jsem se posvtnho pupku svta a pohledl j do tve. Ta se v mch och
pohybovala a mnila. Vidl jsem v n vzncen obliej Dinin, kter mi kdysi hodila jablko, do jeho kry vyzla noem
sv jmno. Ale z tve Dininy se pemnila v ernou tv efeskho obrazu Artemidina, jen kdysi tam spadl z nebe. A
jet jednou se jej tv promnila v jasn obliej eny, ale z nho jsem vidl pouze jaksi zblesk jako ve snu a pak ve
zmizelo v mlin, jako by je pikryl zvoj. Potom jsem zral opt jen do jejch divokch, nahch o.
"I j znm tebe, Pthie," pravil jsem.
Kdyby ji jej sluebnice nebyly zadrely, byla by se na mne vrhla a objala mne. Ale tak si mohla uvolnit jen levou
ruku a dotkla se m hrudi. Poctil jsem, jak z jej ruky pechz do mne sla.
"Tento mladk je mj," ekla. "Zasvcen i nezasvcen, na tom nezle. Vy se ho nedotkejte. Cokoli uinil, uinil
z vle bo, nikoli sv. Je bez viny."
Avak ve svm postaven byla silnj ne jej sluebnice. Hrozc zaala zancen kiet: "Vidm dm por za
moem. Tento mu piel se zaazenma rukama. Se zaazenou tv piel tento mu, spleniny na bedrech. Oiuji ho.
Proto je ist a svobodn. Me odejt a pijt, jak sm chce. Nikoli jak chcete vy."
Potud mluvila rozumn a srozumiteln. Ale zachvtily ji kee, pna vytkala z st, vykikla a padla v bezvdom do
nrue svch sluebnic. Ty ji odvedly a kolem mne se shromdili tesouc se a polekan kn.
"Musme se spolen poradit," prohlsili. "Ale ty se neboj. Vtrna t osvobodila. Nejsi obyejn lovk, jinak by
Pthia nebyla upadla do svho svatho zancen jen pi pohledu na tebe. Nicmn jej slova nezaznamenme, protoe je
nepronesla sedc na posvtn trojnoce. Ale zapamatujeme si je."
Vzali vavnov popel z olte a poteli mi jm ruce a nohy, vyvedli mne z chrmu a svili sluhm, aby mne nakrmili a
napojili. Sluebnci ji pedtm sebrali mj at a koen vak. Kn ohmatali jemnou vlnu mho plt a zjistili, e nejsem
chudk. Jet vce se uklidnili, kdy jsem otevel svj vak a nabdl jim mec, v nm byla spousta mltskch zlatch
minc se lv hlavou a jet vt spousta efeskou velou oznaenho stbra.
Page 7

Nakonec jsem jim dal ob voskov tabulky, uzamen peet, je mly mluvit pro mne. Slbili, e je petou a pak mne
vyslechnou. Sluebnci mne zamkli do prost jizby. Ptho dne se kn radili, jak se mm postit a oistit, aby byl mj
jazyk i moje srdce byly ist, a ped n opt pedstoupm.
KAPITOLA 5
Kdy jsem vyel na oputn delfsk zvodit, spatil jsem otp, jak se zableskl vzduchem, akoli samo zvodit
bylo ji ponoeno ve stnu hory. Otp se zableskl vzduchem a spadl zase do stnu, a to zablesknut mi protklo srdce
jako znamen a pedzvst. Teprve potom jsem spatil mladka, tho vku jako j, ale osmahlejho, jak b lehkmi
kroky pro otp.
Pustil jsem se po zvoditi a pozoroval ho. Tv ml zamraenou a spe neptelskou, na prsou oklivou jizvu, jeho
svaly tvoily siln uzly. Pesto z nj vyzaovala dvra v sebe a v krsu sly, take se mi zdl krsnj ne vichni
mladci, je jsem kdy vidl.
"Pob se mnou," zavolal jsem na nho. "Nechce se mi zvodit sm se sebou."
Odhodil otp na zem a bel se mnou k zatku drhy. "Te," ekl, a dali jsme se do bhu. Byl jsem leh, i myslel
jsem, e snadno zvtzm, ale on bel bez nejmen nmahy, a j jsem musel vynaloit vecky sv sly, abych ho
pedbhl aspo o i prsou.
Byli jsem oba udchni a st jsme to skrvali jeden ped druhm. "Dobe bh," ekl. "Vrhejme te otpem,
abychom se lpe pomili."
Ml spartsk otp. Zvil jsem jej naped v ruce, nechtl jsem vak piznat, e nejsem zvykl vrhat tak tkm
otpem. Odrazil jsem se a hodil, a myslm, e jsem nikdy pedtm nesoustedil sv sly tak dobe. Otp letl dl, ne
jsem doufal. Nucen jsem se usml, bel pro nj a oznail hod. Usml jsem se jet jednou, kdy jsem mu jej podval.
Avak on ho poslal bez nmahy o nkolik dlek za moje znamen.
"To je vrh!" zvolal jsem obdivn. "Ale pro skok na dlku jsi pli robustn. Chce to zkusit?"
Avak pi skoku do dlky jsem nad nm zvtzil jen o vlsek. Beze slova ukzal na disk. Hodil jsem, ale jeho hod
zasvitl jako let sokola daleko za moje znamen. Tu se usml a ekl: "Zpas rozhodne."
Kdy jsem se tak na nho dval, ctil jsem jakousi nechu s nm zpasit. Nejen e jsem nechtl, aby se mne dotkal a v
boji mne objmal. Jaksi zblesk v jeho och mne varoval, pes jeho smv.
"Jsi lep ne j," ekl jsem. "Uznvm t za vtze." Potom jsme ji nevymnili ani slvka mezi sebou, jen jsme si hrli
na oputnm zvoditi, a jsme se podn zpotili. Kdy jsem pak el ku behu potoka, jeho vody se zmnoily astmi
podzimnmi deti, nsledoval mne vhav. Umyl jsem se a protel pskem tlo do ista, on uinil tot. Nedvaje se na
mne, podal: "Protel bys mi pskem zda?"
Vytel jsem mu zda do ista a i on mi vytel m, ale tak pevn, e jsem myslel, e mi sede ki. Vytrhl jsem se mu z
rukou a stkl mu vodu do o. Zasml se, ale nepustil se se mnou do tak dtinsk hry. Ukzal jsem prstem na jeho jizvu
a zeptal jsem se: "Jsi vojkem?"
Odpovdl hrd: "Jsem ze Sparty."
Podval jsem se na nho jet zvdavji, nebo on byl prvn Lakedaimonec, jeho jsem poznal. Avak nebyl drsn a
necitliv, jak se k, e jsou Sparan vychovvni. Vdl jsem, e jeho msto nem hradby, nebo jedinou hradbou
Sparty jsou jej mui, a vychloubaj se tm. Ale tak jsem vdl, e dnmu Sparanu nen dovoleno vyjt z msta jinak
ne v houfech a do vlky. etl mi mylenky z o a sm vysvtlil, ani jsem se ho tzal:
"Jsem vze vtrny jako ty. N krl Kleomnes, mj strc, vidl o mn patn sny a poslal m ze zem. Jsem
potomek Hraklev."
Chtlo se mi ci, e podle veho, co vme o Hrakleovch zlibch a putovnch po okrsku zemskm, mus bt jeho
potomk ve vech zemch na tisce. Ale jak jsem se na mladho Sparana podval, tak jsem potlail svou inskou ironii.
Byl krsn na pohled a statenj ne vichni jinoi, kter jsem kdy vidl.
Bez podn mi zaal vykldat svj rodokmen a nakonec ekl: "Mj otec byl Drieus a svho asu byl uznvn za
nejkrsnjho mue. Vzbudil zlou krev ve vlasti a odeel za moe na zpad, aby si vydobyl novou vlast v Itlii nebo na
Siclii. A padl tam, je tomu ji mnoho let."
Najednou svratil obo a oboil se na mne: "Co na mne tak civ? Drieus byl mj rodn otec. Proto mm prvo
nosit jmno Drieus, kdy opustm Spartu, chci-li. Moje matka mi o nm vyprvla, ne se mi naplnil sedm rok a ne
mne musela pedat sttu k vchov. Mj zkonn otec nemohl zplodit dti. Proto poslal tajn Driea k m matce, jak
obvykle in manel ve Spart jen kradmo a tajn. To ve je pravda a j bych nebyl bval vyhnn ze Sparty, kdyby
mj otec nebyl bval Drieus."
Mohl jsem mu namtnout, e od trjsk vlky mli Sparan pln prvo obvat se pli krsnch mu i pli
krsnch en. Ale pochopil jsem, e to byla pro nho trapn zleitost. Velmi dobe jsem to pochopil, protoe mj
vlastn pvod byl jet podivnj. Oblkli jsme se mlky na behu hucho potoka. Pod nmi temnlo kulat delfsk
dol. Vrchy fialov hly. Ctil jsem maltnost d. Byl jsem ist, iv a siln. V srdci se mi vzntilo ptelstv k tomuto
neznmmu Drieovi, jen se mnou zvodil, ani se zeptal, kdo a co jsem.
Kreli jsme dol po horsk pin k budovm obklopujcm chrm. Drieus se nkolikrt podval ze strany na mne a
nakonec ekl: "Zalbil ses mi, akoli se my Lakedaimoan vyhbme cizincm. Ale jsem sm a tk je bt samotnmu,
kdy po cel sv mld jsem vyrstal mezi ostatnmi. Odlouil jsem se od svho nroda, a tud nejsem vzn jeho
zvyky, pestoe jsou ve mn siln jako pouta. Proto byl bych radji padl ve vlce a byl bych radji pod nhrobnm
Page 8

kamenem s mm jmnem ne zde."
"Tak j jsem sm," ekl jsem. "Z vlastn vle jsem piel do Delf, abych byl oitn, i abych zemel. Nemlo by
smyslu t, kdybych zpsobil proklet svmu mstu a cel Inii."
Podval se na mne nedviv zpod svch koupel zkadeench vlas. Nathl jsem ruku, jako na obranu, a ekl:
"Neodsuzuj mne, ani usly. Pthia mne ve svm posvtnm vzruen prohlsila za nevinnho. Ani nemusela
rozkousat vavnov list, ani nepotebovala svou trojnoku a ze spry vystupujc omamn pry. Pouh pohled na mne
ji uvedl v posvtn vytren."
Insk pochybovanost a vchova se ve mn nezapela, i usml jsem se a rozhldl se opatrn. "Zd se, e m
slabost pro mue," pokraoval jsem. "Bezpochyby je to svat ena, ale myslm, e knm zabere hodn asu
vysvtlovat po svm jej vroky z deliria."
Drieus pozvedl v hrze svou dla, aby zabrnil mm slovm. "Nev ve vtby?" zeptal se. "Snad se nerouh
bohu! To s tebou nechci nic mt."
"Nestrachuj se," brnil jsem se. "Vecky vci maj dv strany, tu, kterou vidme, a tu, kterou nevidme. My Inov se
rdi posmvme bohm a vypravujeme o nich necudn historky. Ale to nm nebrn, abychom jim horoucn neslouili
a neobtovali. Pochybuji o pozemsk strnce vtrny, ale to mi nebrn, abych ji neuznval a nepodrobil se jejmu
rozsudku, i kdyby mne to stlo ivot. V nco lovk vit mus."
"Nerozumm ti," ekl v divu.
Tak jsme se toho veera rozlouili, ale nazt i napozt, to se ji nepamatuji, mne on sm vyhledal a zeptal se mne v
divu: "Tos byl ty, Efesane, kdo zaplil v Sardech chrm lydsk bohyn zem a pak vyhoelo cel msto Sardy?"
"To je mj zloin," piznal jsem. "J a jenom j, Turms z Efesu, jsem vinen porem Sard."
K mmu pekvapen Drieovy ovln oi se rozzily, poplcal mi ramena obma rukama, chvlil mne a ekl: "Jak bys
mohl bt zloinec? Vdy jsi hrdina Helln. Co nev, e por Sard zaplil jako vtzn vatra celou Inii, a ta se
vzbouila od Hellspontu a po Kypros?"
Jeho slova mne ohromila, nebo nic blznivjho jsem jet neslyel. "V tom ppad nemaj Int rozum," ekl jsem.
"Pravda, kdy pipluly athnsk lodi na posilu, pibhli jsme ve tech dnech k mstu jako stdo ovc vedench
beranem. Ale hradbami opevnn msto a pevnost jsme nemohli dobt. Ani jsme se nepokusili. Beli jsme zptky
jet rychleji, ne jsme li tam. Mnoh pobily persk pomock oddly. Ve tm a v chaosu jsme se zabjeli i navzjem."
"Ne, ne," dodal jsem, "nae vprava do Sard nebyla vprava hrdinsk. A nakonec se stalo, e jsme se zaplatli ped
efeskmi hradbami do non slavnosti en. Efet mui vyrazili z msta na pomoc svm enm a dcerm a zabili jet
vce naich ne Peran cestou. Tak zaslepen byla nae vprava a tak ostudn n tk."
Drieus potsl hlavou zmaten a pravil: "Nemluv jako prav ek. Vlka je vlka a ve, co se ve vlce stane, mus se
obrtit v poctu vlasti a ku chvle padlch, a padli jakkoliv. Opravdu, nerozumm ti."
"Nejsem Helln," ekl jsem. "Jsem cizinec. Ped mnohmi lety jsem se nael vedle bleskem rozsnutho dubu, pobl
msta Efesu, a kolem sebe plno mrtvch ovc. Beran mnou vlel po zemi a vzksil m tak k ivotu. I aty blesk ze mne
strhl a zanechal ernou rnu na mm tle. Ale ivot mi Zeus bleskem nevzal, i kdy se o to pokusil."
KAPITOLA 6
Na prahu zimy si mne pedvolali delft kn. Zhubl jsem tehdy postem, upevnil se tlesnmi cvienmi a po vech
strnkch jsem byl tak oitn, a mne mrazilo. Po zpsobu starc pkn od potku jsem jim musel vypravovat
vecko, co jsem vdl o vzbouen inskch mst, o zabjen Perany dosazench tyran i o jejich vyhnn z mst.
"Sm jsem byl pouze pi tom, kdy byl Hermadros vyhnn z Efesu," vypravoval jsem. "A ani jsme ho nehodili z
hradeb dol, jen jsme ho vyprovodili pkn z bran na cestu do Sard. Tanili jsme tanec volnosti, ale na Hermadra jsme
neshli, akoli jsme rozbili vci v perskm vldnm dom. Vlastn jsme ho vyhnali jen proto, e byl nejlep a
nejspravedlivj z mu efeskch, a nikoli proto, e byl Perany ustanoven, aby bdl nad zleitostmi Efesu. To jsme
mu ekli a tak jsme mu ekli, e nesneseme mezi sebou lovka lepho druhch, ale jestlie je nkdo lep ne druz,
pak chceme, aby byl radji nkde jinde, jen ne v Efesu."
Delft kn pikyvovali a poznamenali: "Tyto vci znme lpe ne ty, ale vypravuj dle, co v, abychom mohli
srovnat tv zprvy s tmi, je jsme ji dostali."
Vypravoval jsem jim vecko, co jsem vdl o zahanbujcm toku na satrapovo msto. Pak jsem dodal: "Efesk
Artemis je svat bohyn a jsem ji zavzn za svj ivot, nebo ona mne vzala pod svou ochranu, kdy jsem piel jako
cizinec a bleskem porann do Efesu. Ale v poslednch letech soupeila ern bohyn lydsk Kybel o vliv s hellnskou
Artemidou. Inov jsou lid lehkomysln a prahnou po vem novm. Proto za persk okupace mnoz Hellni cestovali
do Sard, obtovali Kybel dary a zastnili se jejch tajnch obad. Kdy jsem el na vlenou vpravu s athnskmi
mui, bylo nm eeno, a ml jsem dvody tomu pln vit, e vzbouen a vlka proti Peranm je zrove vlkou
svatch panen proti ern bohyni."
"Domnval jsem se, e konm zslun in," pokraoval jsem, "kdy zaplm Kybelin chrm. Nebylo mou vinou, e
zrove zaal vt vichr. Jm se por rozil po rkosem krytch stechch na cel msto, a vn hradeb lec tvrti Sard
lehly popelem. Vichrem unen hoc rkos poletoval a poplil i m bedra. Mnoho naich i Lydskch ve mst
shoelo. Ohe se il tak rychle, e nemohli vichni utci do eky."
Jet jsem vyprvl o naem tku a potykch s Perany na zpten cest. Nakonec znaven mluvenm jsem pravil:
"Mte pece peet uzaven voskov tabulky, je jsem pinesl. Vte jim, nevte-li mn."
Page 9

ekli: "Oteveli jsme je a etli. Tak jsme dostali pravdiv zprvy o udlostech v Inii a o vlen vprav na Sardy.
Pro tebe mluv to, e se nevychloub vpravou, ale lituje svho inu. Jsou toti hlupci, kte tvrd, e tato vprava je
nejslavnj z hellnskch vlench in. Avak vyplen chrmu je zvan vc, jakkoli nemilujeme asijskou Kybele
a odsuzujeme jej obady. Jestlie se zanou vypalovat chrmy, pak ani hellnt bohov nejsou v bezpe."
Na mou prosbu si peetli voskov tabulky jet jednou a dali mi je tak pest. Dopis znl:
"Artemsia z Artemidina chrmu v Efesu zdrav posvtnou radu Apollnovch kn v Delfch.
Pedstavujc panenskou bohyni znm nejlpe, v jak podob se v Efesu zjevuje, i jej obady. Mohu potvrdit, e
tento Turms z Efesu doshl jej pln pzn. Proto ho svuji s dvrou pod ochranu jejho boskho bratra Apollna.
A ho vtrna osvobod, nebo neuinil nic zlho, ale spe dobrho. Bohyn ho drela pevn za ruku, kdy hzel
smolnou pochode na onen proklet chrm. Sami vidte, e je to krsn jinoch. Jeho obo je ibalsky ikm a sta
irok a usmvav. Stejn byl, kdy bel do chrmu kdysi potom, co ho blesk zbavil vdom. Pasti ho hnali a tloukli
ho holemi. Avak hejno holubic letlo ped nm a byl obleen do vlnnch stuh, jak zavuj dvky na kee kolem
pramene na poest Kythersk. Nevdl, co in, ale Kythersk ho oblkla a Artemis ho vzala pod svou ochranu. Je-li v
jeho povaze chyba i usmv-li se ironicky, pak mu odpuste pro jeho mld. Nen to jeho chybou, ale spe chybou
jeho vychovatele. Vyplatil ho toti bratr naeho obtnho krle Hrakleitos, z rodu Kodrova, jeho nkte nazvaj
moudrm, tebae je to zatrpkl mu. Pi pchodu chlapce byl Hrakleitos ped chrmem a hrl s dtmi v kostky. Dal
nhradu za bleskem zabit ovce a zaplatil obti smen. Ale po roce, za boj o svobodu, doshl tento Turms efeskho
obanstv vlastn zsluhou, take je po vech strnkch svobodn a stejn dobr jako kad jin v tomto mst.
Hrakleitos uloil svou moudrost v podob knihy do chrmu. etla jsem sama tuto knihu a musm piznat, e ten mu si
pli nev ani svch o ani u, ba ani Homra. Jeho vchova byla tedy chudku chlapci podle mho mnn vce na
kodu ne k uitku. On sm, Hrakleitos, k, e jeden je roven desetitiscm, ale Efest tomu nev. Ani dnes se to
neslu kat. Ale v Pthii on v. Bute tak hodn a zachovejte ho ve zdrav a rozhodnte o nm po prvu. Je to krsn
jinoch."
Druh voskov tabulka znla:
"Epenids, poven efeskou radou starc, zdrav uctiv nejsvtj Vtrnu v Delfch a jej knze. Na dost
naeho krle obt vyzvme vs, abyste spravedliv soudili Turmse, rouhae proti bohm, vzbouence a palie
chrmu. Vyplen Sard je nejvt zloin, jen mohl Inii stihnout. Teseme se ped zlobou krle krl. Tento in se ned
odinit. Dovolili jsme, aby pobuovai li s Athnskmi do Sard, ponvad jsme se jim nemohli ubrnit a pli jsme si,
aby je Peran pobili. Po jejich odchodu zmocnili se spravedliv vldy v mst. Tmito nepokoji ve jmnu svobody se
vzbudila tak velk nenvist, e jsme se dali do boje proti nim na plnch ped mstem. Vraceli se toti, hnni Perany, a
obtovali v noci nae eny. Zaveli jsme brny ped lupii a vyzvali jsme je, aby si li, kam chtj. Nicmn Aristagors
z Mltu hroz poslat lostvo a vojsko proti naemu mstu, neoteveme-li povstalcm brny. Pejeme si jen mr. Copak
mme vst vlku proti Peranm nebo proti vlastnm?
Veho pinou je zkaenost mladch, lehkomysln mravy a pohrdn. Avak my proti tomu nic nezmeme, kdy
int mudrci dlaj, co jen mohou, aby zniili vru v bohy. Tak Hrakleitos je rouha. Kdy jsme ho dali o pomoc,
vyzval ns, abychom li a obsili se. U, e ve pochz z ohn a do ohn se navrt po schoditi vedoucm nahoru a
dol. Jeho vuky se dostalo tomuto Turmsi, a nevme, e by byl zaplil chrm lydsk Kybely, kdyby mu byl
Hrakleitos neustle nemluvil o ohni.
ijeme v zlch dobch. Dejte tedy shodit tohoto Turmse ze srzu, aby ji nezpsobil vce proklet, ne se ji stalo.
Jakmile uslyme, e zemel, poleme s radost stbrnou trojnoku do delfsk svatyn. Mme vborn stbrotepce."
Kdy jsem peetl tento zlomysln dopis, kter m ml doporuovat, rozhnval jsem se: "Mysl si, e zbablost
uchlchol Perany. Ne, ne, jsou na stejn lodi jako ostatn insk msta. Nech je mj pvod jakkoli, nyn teprve jsem
hrd, e jsem se nenarodil v Efesu."
Po tch slovech jsem zrozpaitl. Kn to zpozorovali a hned se mne zeptali: "Kde ses tedy narodil?"
ekl jsem: "Blesk uhodil do mne pobl Efesu. Nic jinho nevm. Byl jsem po dlouh msce nemocen."
Pipomnli: "Je tvj jazyk ist? Je tv srdce ist?"
Jejich slova mne zahanbila. Jak smysl by ml ivot, kdybych si jej zachoval jen lhanm. Proto jsem doznal:
"Na dlouho jsem ztratil pam. Kdy jsem se pak upamatovval, byly mi m vzpomnky protivn a nechtlo se mi
vzpomnat. Tak za noc plku jsem ml pozoruhodn sny a il v cizch mstech, kter mi byla znmj ne lid, je
jsem v ivot potkval. Ty sny mm stle. Proto nevm, co je sen a co pravda z mho minulho ivota."
Rozvaoval jsem sv slova: "Jsem uprchlk z italsk Sybaris. Jsem z tch, kte byli poslni do Mltu ped znienm
msta. Bylo mi deset let, kdy jsem se dostal do Mltu. To vm urit, protoe mj vychovatel Hrakleitos dal ptrat po
mm pvodu v Mlt. Kdy uslyeli mltt obyvatel, e Krotnt smetli Sybardel z povrchu zemskho a svedli pes
jej trosky eku, zarmoutili se tak, e si ustihli vlasy. Ale kdy jim vlasy zase narostly, zapomnli na vzdlen ptele a
na ve, co mli ze Sybardy dobrho. Byl jsem bit. Uil jsem se pekaem. Potom pastevcem. Myslm si, e jsem utekl z
Mltu, abych se dostal odtamtud kamkoli, a mne pod dubem pobl Efesu zastihl blesk."
Delft kn pozvedli ruce a zeptali se: "Jak rozhodneme tuhle trapnou zleitost? Turms nen ani eck jmno a nic
neznamen. Ale zejm nen synem otroka. Jinak by nebyl posln ze Sybaridy. tyi sta rodin toho msta vdlo, co
dl. Mnoz barbai pobvali v Sybarid, aby se nauili eck kultue. Avak kdyby byl chlapec barbar, pro by ho
poslali do Mltu a nikoli dom?"
M sebevdom se vzbouilo, kdy jsem hledl z tve na tv tch ty ustaranch starc a na bosk stuhy kolem
jejich hlav. "Pohlete dobe na mne," navrhl jsem jm. "Co je moje tv tv barbara?"
Pozorn na mne hledli a ekli: "Jak bychom to mohli vdt? Tvj at je insk. Dostalo se ti eckho vychovn.
Tv je tolik, kolik je lid. Cizinec se nepozn dle tve, ale podle atu, vlas, vous a ei."
Page 10

Potom zaaly jejich oi mrkat, odvrtili hlavy a pokukovali po sob.
Po vem tom oiovn a mrazen zaplavila mne bosk horkost a bosk svtlo mi tanilo v och. Vidl jsem skrze
ty tyi starce. Vidl jsem, e jsou svm vdnm a poznnm lid tak vyerpni, e si nedvuj. Nco ve mn bylo
silnj ne oni. Nco ve mn vdlo vc ne oni.
Zima je na dosah, brzo mus bh odejt dle na sever, do zem jezer a labut, a Delfy se ponechaj moci Dionsov.
Boue budou biovat moe, lodi se zakotv v pstavech, poutnci nepijdou do Delf. Tito starci touili po oddechu,
uhbali rozhodnutm, ekali jen na teplo ohvadel a zakouenou ospalost zimy.
"Ven starci," prosil jsem. "Dejte mi pokoj. Dejte pokoj i sob. Vyjdme ven pod ir nebe a vykejme znamen."
Vyli jsme ven pod temn nebe. Rozhleli se po nm, zahalujce eji v plt sv prokehl dy. Z przdnho
povt padalo tanc a poletujc modrav holubi prko. Chytl jsem je.
"Toto je znamen," ekl jsem radostn.
Teprve pozdji jsem pochopil, e kdesi v nedohlednu nad nmi peletlo hejno holub. Z przdnoty toto modrav
prko nespadlo. Pesto jsem to ctil jako znamen.
Kn mne obstoupili. "Holubi brk," ekli v divu. "Holubice je ptkem Kythersk. Je to dt lsky. Pohlete,
Afrodt hodila pes nho svj zlat zvoj. Jeho tv z."
Div zvan vtru rozevll n at, take jsme se museli proti nmu sklonit. Na zpad, na temnm vrcholku se zlehka
zablesklo. Po dlouh chvli se ozval hrom devtinsobnou ozvnou v delfskm dol.
ekali jsme jet, ale ji se nic nestalo. Kn veli do chrmu a mne zanechali v pedsni. etl jsem sedm mudroslov
na stnch. Hledl jsem na Kroisovy stbrn vzy. Hledl jsem na obraz Homrv. Dm z vavnovho deva vnikl mi
do chp z vnho ohn na olti svatyn.
Kn se dlouze radili, pak se vrtili ke mn a pronesli svj rozsudek: "Jsi svoboden a me jt, kam chce, Turmsi z
Efesu. Bozi poslali sv znamen. Pthia promluvila. Bozi uskutenili v tob sv mysly, nikoli ty sm. Slu Artemid
jako dosud a obtuj Afrodt, je ti zachrnila ivot. Avak delfsk bh nem s tebou co dlat. Nesoud t, ani nevezme
tv provinn na sebe. Nech je nese efesk Artemis, je vstoupila do boje s bohyn Asie."
"Kam mm odejt?" tzal jsem se.
ekli: "Jdi na zpad, odkud jsi kdysi piel, tak prav Pthia a tak pravme i my."
"Je to rozkaz bo?" zeptal jsem se zklamn.
"Nikterak rozkaz," volali. "Co neslyels, e delfsk bh nem s tebou co dlat, tedy ani rozkazy ani zkazy? Je to
pouze dobr rada tob na cestu."
Ale inskch dvanct mst povstalo proti Peranm. Na vchod zuila boue svobody. Byla to jen otzka asu, kdy
bude Efesos pinucen otevt opt sv brny povstalcm. Tak jsem si myslel. Neekl jsem vak u nic, abych je jet
vce nepopudil.
"Nejsem zasvcen do tajnch obad Artemidinch," ekl jsem. "Ale za plku se mi zjevila ve snu ona sama s
ernm psem. V podsvtn podob Hekat se mi zjevila, kdy jsem spal dle pn knky v chrm za plkov noci.
Proto vm, e zbohatnu. A se tak stane, polu vm votivn dar pro chrm."
Avak oni pravili: "Ne, delfskmu bohu nikdy neposlej za sebe votivn dary. Nestojme o n."
A hned poruili sprvci penz, aby mi vrtil m penze a odpoetl pouze, co stlo moje ivobyt a oistn koupele za
dobu, co jsem byl chrmovm vznm. Tak byli nedviv ke mn a ke vemu, co tehdy pichzelo z vchodu. A
zrove mu zakzali pijmout zlatem zdoben persk tt, jej Athan ukoistili na cest sardsk a chtli poslat jako
votivn dar chrmu.
KAPITOLA 7
Byl jsem voln a mohl odejt, ale Drieus jet nedostal od delfskch kn odpov. Ze vzdoru jsme odeli z arelu
chrmu a trvili jsme as u ochrann zdi a ryli sv jmna do mkkho kamene. Leely tam na zemi hol posvtn
prodn kameny, kterm se slouilo jako podsvtnm bohm ji tisc let ped pchodem Apollna do Delf.
Drieus lehal ty kameny vrbovm proutkem a kal: "Jsem netrpliv a vecko se ve mn vzpouz. Vyrostl jsem pro
to, abych bojoval a vyznamenal se munmi iny. Byl jsem vychovn, abych jedl a spal se sob rovnmi. Osamlost a
zahlka jen napluje mou hlavu nesmyslnmi mylenkami. Zanm pochybovat o vtrn a o jejch vyschlch
knch. Moje vc je politick, ne bosk. Me se rozhodnout meem. Ale ne pevykovnm vavnovch list."
ekl jsem: "Dovol, abych byl j tvou vtrnou: Provme dobu mnohch vzpour. Poj se mnou na vchod, pes
moe do Inie. Tam se tanil tanec svobody. Peran nyn hroz vzbouenm mstm pomstou. Vycvien bojovnk je
tam vtn a me zskat koist i hodnost vojevdce."
A jet jsem vyprvl: "ekali jsme pomoc vech mst Hellady, ale pouze Athny poslaly dvacet lod, a i ty
odepluly, kdy jsme utkali ze Sard."
Namtl mi neochotn: "My, mui ze Sparty, nemilujeme moe a nemchme se do zmoskch vc. Piel jeden takov
v, jaksi Aristagors z Mltu, minulou zimu do Sparty a podplcel ns, abychom li s nm. Ukazoval nm na mdn
tabulce nakreslen zem a msta. Ale vichni jsme se mu vysmli, kdy jsme slyeli, e se mus nejprve peplout
nebezpen moe a pak jet pochodovat tiaticet dn do Ss, abychom mohli porazit krle krl. Heilti se mezitm
vzbouili. Neptelt soused byli by vtrhli do Sparty. Ne, do zmoskch vc se Sparta nemch."
"Jsi svobodn mu," tvrdil jsem. "Pedsudky tvho lidu t ji nepoutaj. Moe je ndhern, i kdy je zpnn. Insk
msta jsou tak ndhern. Nen tam pli chladno v zim, ani pli horko v lt. Sta se mm druhem a poj se mnou
Page 11

na vchod."
ekl: "Home si kad ov kost, a vidme, kterm smrem mme jt."
Pobl tmavch kamen podsvtnch boh jsme hzeli ov kosti. Nevce prvnmu hodu, hodili jsme kad po ad
tikrt. Pokad kosti ukzaly zeteln na zpad.
Dreius ekl nakvaen: "V tch kostech je njak chyba. To nejsou prorock kosti."
Z toho jsem ale vyrozuml, e on ji v duchu tou jt se mnou do vlky proti Peranm. Proto jsem ekl jakoby
vhav:
"Na vlastn oi jsem vidl kopii Hekataiovy mapy svta. Bezpochyby je krl krl straliv odprce. Vldne nad tisci
nrody od Egypta a po Indii. Jen Skthy si nedokzal podmanit."
Dreius ekl rozzloben: "m silnj odprce, tm estnj boj."
"J se nemm eho bt," poznamenal jsem. "Jak by mi mohly ukodit lidsk zbran, mn, do nho marn sjel blesk.
Vm pevn, e jsem v boji nezraniteln. Tys nco jinho. Nesvdm t ji do nejistho dobrodrustv. Kosti ukazuj na
zpad. V tedy jim."
"Pro nejde se mnou na zpad?" zeptal se. "Jsem svobodn, jak k, ale m svoboda mraz. Nemm ani druha, ani
ptele, s nm bych svou svobodu sdlel."
Pravil jsem: "Mn ukazuj kosti na zpad a delft kn ukazuji rovn na zpad. Prv proto se vrtm na vchod,
abych dokzal sm sob, e znamen a bo varovn mn nemohou zabrnit, abych provedl, co chci j."
Drieus se sml a ekl: "Odporuje sm sob."
"Nerozum," ekl jsem. "Chci dokzat sm sob, e osudu nelze ujt. Proto budu jednat, jak si peji j, a nebudu
poslouchat znamen a pedpovdi."
V t chvli pili pro Driea sluebnci chrmu. Povstal prudce z kamene podsvtnch boh a jeho tv zaplla.
Rozbhl se do chrmu, j zstal u velkho obtnho olte a ekal jsem na nho. Vrtil se, hlavu sklonnu, a pravil:
"Pthia promluvila. Kn zkoumali znamen pro mne. Spart hroz proklet, jestlie se kdy vrtm do sv otiny. Proto
musm jt za moe. Rad mi, abych se plavil na zpad. V bohatch zpadnch mstech mne kterkoli tyrannos najme a
hojn odmn m sluby. Na zpad mne ek nesmrteln slva, prohlauj."
"Tedy odejdme za moe na vchod," sml jsem se. "Jsi jet mlad. Pro bys tak zbyten pospchal do hrobu."
Jet tho dne jsme se vydali na cestu k pobe. Avak moe bylo bouliv a lodi se ji neplavily. Proto jsme
putovali po soui a pespvali jsme v chatrch past. Ovce byly ji odvedeny z ohrad do dol a chatre v noci
nehldali ani psi. Po vsch nm neprokazovali nijakou pohostinnost, akoli jsme pichzeli z Delf.
Kdy jsme mjeli Megaru, zastavili jsme se, abychom si dn rozmysleli, kudy pjdeme do Inie. V Athnch jsem
ml ptele, je jsem poznal na tku ze Sard. Ale v Athnch se dostala k moci strana rozumnch, kter se bla zaplst
se do inskho povstn. Proto jsem se obval, e by moji ptel na tuto vpravu vzpomnali jen velmi neradi.
Kdeto Korinthos byl nejpohostinnj ze vech eckch mst. Z obou jeho pstav pluly korby na vchod i na
zpad. I foinick lodi smly se tudy svobodn plavit a nikdo se tam cizinc nestranil. Tak jsem aspo slchal.
"Pojme do Korinthu," ekl jsem. "Tam dostaneme erstvj zprvy o udlostech v Inii. A odtamtud budeme moci
vyplout nejpozdji zjara."
Drieus se zachmuil a ekl: "Jsme ptel, a ty jako Ian v vce o cestovn a o mstech ve svt ne j. Kdeto
zas j, jako Sparan, nerad se nechm vst druhmi bez odporu."
"Home si tedy jet jednou ov kost," navrhl jsem.
Nakreslil jsem do psku svtov strany podle slunce a smr do Athn a do Korinthu, jak jsem to jen nejlpe dovedl.
Drieus hodil ov kosti a ty ukazovaly nepopirateln na zpad. Rozmrzele pravil: "Pojme tedy do Korinthu. Ale to je
rozhodnut moje a ne tv."
Jeho vle byla bezpochyby silnj ne m. Proto jsem pipomnl: "Jsem zhkn inskmi mravy. Moje povaha je
zkaena tm, e lid pohrdaj uenm moudrho. m vce vdn, tm mn vle. ime se tedy tvou vl a putujme do
Korinthu."
Tm se mu nlada zlepila, zaal se usmvat, zrychlil krok a vrhl svj otp, jak jen mohl daleko, smrem ke Korinthu.
Beli jsme oba za otpem. Ale kdy jsme jej dostihli, zjistili jsme, e se zabodl do shnilho oblho boku lodi na behu
moe. Oba jsme to poctili v srdci jako zl znamen, ale neekli jsme slovo a nepodvali se na sebe. Drieus vytrhl svj
otp a rozbhli jsme se ke Korinthu neohlejce se zpt.
KAPITOLA 8
V Korinthu cizinec nepotebuje pohostinnch ptel, nebo pro cizince jsou tam domy, v nich si zaplat stravu i
nocovn. A cizinec se tam neoceuje i nepodceuje podle sv tve, i obleku nebo barvy pleti, nbr o jeho
vnosti rozhoduje v och tamjch obyvatel vha mce, v nm chov sv penze. Zd se mi, e vtina
Korinthskch ije bez jakhokoli poctivho prostedku k ivobyt, ale mysl pouze na to, jak pimt cizince, aby utratili
sv penze co nejrychleji.
Nelze popt, e je v Korinthu mnoho k vidn, napklad Pegasv pramen. V chrm je tak p lodi Argonaut,
podn ji zchtral a ervy proran. Avak kdyby se vilo vemu, co vypravuj Korintht o svch
pamtihodnostech, pak by se tam mohlo setrvat cel rok a slyet stle nov pbhy o bozch.
Kdy jsme pibyli my do Korinthu, tak jsme tam tehdy potkali spoustu uprchlk z inskch mst. Byli to povtin
bohatci, kte se obvali svobody a despotismu lidu, avak jet vce pomsty Peran. Podle jejich mnn hrozila
Page 12

pomsta Peran po sardsk vprav vem inskm mstm, kter vyhnala sv persk satrapy, strhla jejich domy a
postavila zpt cimbu na hradby. Mnoz ekali na jaro, aby se peplavili na obchodnch lodch na zpad do velkch
eckch mst na Siclii i v Itlii a dostali se tak co nejdle z dosahu Peran. Byli mezi nimi mudrci, uenci a lkai,
bsnci i hudebnci.
kali: "Na zpad je Velk ecko, bohat msta a prostor k svobodnmu ivotu. Na zpad je budoucnost, kdeto
na vchod pouze zhuba a neustl zkost."
Ale museli piznat, e se povstn rozilo a na Kypros, insk lodi vldly na moi a vecka insk msta se zase
zastnila povstn. Tak v Efesu padla prozatmn vlda starch.
Jak chtl Drieus, li jsme do chrmu korinthskho Hraklea obtovat jeho praotci. Avak nejmocnj a nejbohat
chrm bylo pozemsk obydl korinthsk Afrodty, vysoko na vyehrad a obklopeno hradbami. Tam bydlelo v
zasvcench domech tisc en, kter byly vycvieny v slub bohyni lsky.
Korinthsk Afrodt nebyla vlastn nejslavnj podoba zjeven bohyn. Avak delft kn mne vyzvali, abych
obtoval Afrodt. Proto jsem po nkolika dnech navrhl Drieovi: "Vystupme na Akrokorinthos a obtujme Afrodt."
Drieus ekl: "Przdn ivot tohoto neklidnho msta mne roziluje, a vecko ve mn ve, a neustvajc zvuk fltny
mi rve ui. Jdla koen tolik, a tlo pl a krev stoup do hlavy. Jestli jet obtuji Afrodt, obvm se, e zapomenu,
e tlo nesm bt mm pnem. Ne, tlo mus bt ukznn sluebnk m vle."
Sotva nastalo jaro, odpluli jsme prvnmi lodmi do Inie.
Kdykoli jsem psal, j Turms, rozkousval jsem listy vavnu a vzpomnal na Delfy. Kpl jsem si kapku rov vody na
ruku a dchal opt vzduch Korinthu. Uschl chaluhy jsem mnul prsty, abych si opt pipomnl Drieovo kop zaraen
do shnilho oblho boku lodi na behu moe. Nyn si vkldm do st zrnko soli a ochutnvm jazykem eleznou
pchu ost mee.
Nae tlet putovn po Inii znamenalo dm por a ryk boje, toky a tky, mrtvoln pach nad obilnmi poli a
vtravou ptomnost mokvajcch ran, marn vtzstv a marn porky ve vlce proti Peranm. V tch dobch jsem
vyzrl v mue. Nakonec Peran zatlaili inskou moc a do moe a povstaleck msta zaali obkliovat.
Druh kniha
Dionsos Fkajsk
Page 13
KAPITOLA 1
Ve vlce proti Peranm jsem byl znm jako smjc se mu, protoe pod jeho vedenm byl boj bezpen. Avak kdy
Peran obklili z pevninsk strany Mltos, ekl Drieus:
"Mltos stle chrn za svmi zdy insk msta. Ale na soui jsou Peran silnj ne my. Kad Ian se v
skrytu srdce boj o existenci svho rodnho msta. Proto se vichni rozprchli a vldne chaos. Ale lostvo je stle
pohromad u mysu ostrova Lad."
Drieus byl vousat. Na plb ml heben a stbrn obrazy na tt. Rozhlel se a pokraoval:
"Toto zlat msto se vm bohatstvm a nedobytnmi hradbami je pro mne past. Nenauil jsem se brnit hradby.
Mou jedinou hradbou je mj tt. Pteli Turmsi, pojme pry z Mltu. Toto msto pchne ji te mrtvolami."
Zeptal jsem se: "Opovrhneme pevnou zem a zvolme si kolbajc se palubu korbu? Vdy ty nenvid moe a
bledne ti tv, kdy se lo kolb."
Drieus ekl: "Je lto. Moe je klidn. Krom toho jsem tkoodnec a na palub lodi mohu bojovat a dchat sv
vzduch. Lo se hbe. Hradby se nehbou. Pojme na Lad a poohldneme se tam."
Dali jsme se pevzt na Lad. Bylo to snadn, protoe mezi mstem a Ladem se luny jen hemilo. Z msta se vezly
potraviny, ovoce a vno pro nmonictvo a nmonci zase pluli do zlatho msta, aby je poznali.
Na Lad jsme vidli nesetn vlen lodi, ze vech inskch mst, velik i mal, ale nejvt byly mocn korby
mltsk. Lodi proplouvaly zkou inou za sebou na ir moe. Tam se seadily do jedn linie - vesla ve slunci jen
zila -, zrychlily plavbu, a se moe zpnilo, a cviily se ve vren embol do bok neptelskch plavidel.
Avak vtina lod byla vytaena podl beh ostrova. Je jich mustvo rozthlo plachty jako stechy, aby se chrnily
ped slunenm rem. Cel ostrov se ozval vyvolvnm kram, povykovnm pijk vna, hdkami velitel a
obvyklm eckm hovorem. Avak mnoz spali vyerpnm, nedbajce na okoln melu.
Drieus oslovil nkolik nmonk a zeptal se: "Pro se povalujete a popjte vno, akoli se bl persk lostvo?
Page 14

Tvrd se o nm, e m ti a tyi sta lod."
Mui ekli: "Pli bychom si, aby mli Peran tisc lod, aby tahle protivn vlka skonila co nejrychleji. Jsme pece
svobodn int mui, vborn na soui a jet lep na moi. A na moi ns Peran jet nikdy nepemohli."
Avak v tom vychloubn zaali najednou nakat a stovali si: "Zarmucuj ns nai slvychtiv a do vlky zblznn
velitel, kte ns nut veslovat sem a tam, kdy slunce nejvc pl a otro ns h, ne by ns kdy Peran mohli
zotroit. Nae dlan jsou pln puch a z tv se nm loupe splen ke."
Ukzali ruce a byly opravdu bez ke, nebo tito mui byli z mst a ili pod stechami a ivili se rznmi emesly.
Proto se jim zdlo, e veslovn sem a tam je docela nesmysln i docela zbyten vyerpvn sil a do krajnosti.
"Ne," ekli. "Zvolili jsme si nov a moudej velitele a rozhodli jsme se rozit a sjednotit sly, abychom byli siln
jako lvi, a pijdou Peran."
Kreli jsme po behu od jednoho tbora ke druhmu a prohleli vlen lodi. Vude jsme slyeli stejn mrmln.
Taky jsme slyeli, jak se velitel hdaj spolu o velen a o to, kdo m koho poslouchat. Jet jsme slyeli, e na deset
tkoodnc bylo teba v lostvu sto vesla.
Drieus potsl hlavou a pravil: "V boji nerozhoduje poet mu, ale jejich vlastnosti. Ale je-li nutno pout
necvien voje, pak je nejpednjm poadavkem vojenskho umn vodit je z msta na msto, a jsou tak vyerpan,
hladov a zoufal, e se vrhnou s poslednmi silami na neptele, a nepomysl na tk. Proto jsou podle mho nzoru
moudej ti vojevdci, kte poruili lodm plout sem a tam."
Za svho veera, kdy klidn hladina moe zila rud jako vno, piplulo poslednch pt lod na beh ostrova k jejich
tboru. Byly to jen padestiveslice, ale jejich vesla se zvedala a klesala, plula vped a zase vzad podle rozkaz a tak
rovnomrn a v taktu, jako by vesloval jedin mu.
Tyto lodi pozoroval Drieus se zvltnm zalbenm a navrhl: "Pojme se zeptat, z kterho msta jsou a kdo je jejich
velitelem."
Kdy veslai sloili vesla a vyskoili do vody, aby vythli lodi na mlinu, vyhodili do moe taky nkolik omdlelch
mu. Voda je oberstvila natolik, e se doplazili na beh, ale na psku ztuhli nataeni, nemohouce ani zvednout ruku.
Nkte by vak utonuli, kdyby jim jejich druzi nepomohli. Na lodch nebyly ozdoby ani podoby boh, ale byly pevn,
zk a vhodn pro moe a zdaleka byly ctit smolou a dehtem.
Pokali jsme, a zaplili ohn. Jejich jdlem byla kae a konky, chlb a olej. Znm vn jdla se ila a k tm
ubokm, kte zstali na behu, take se plazili ke kotlm, jeto se nemohli postavit jet na nohy. li jsme k veecm
a zeptali jsme se: "Kdo jste a z kterho msta, a kdo je v velitel?"
Odpovdli: "Jsme z msta Fkaie, chud a neslavn, a naim velitelem je Dionsios, krut a nemilosrdn, jeho
bychom zabili, kdybychom se toho odvili."
Ale kdy to kali, smli se na cel kolo a klebili se a jdlo jim chutnalo, tebae nemli maso jako na lodch
mltskch. Ukzali nm svho velitele. Neliil se od nich svm zevnjkem, byl to obrovsk, vousat, pinav chlap.
Drieus krel k nmu ine holenmi, natsaje chocholem na plb a pohazuje ttem, aby zily jeho stbrn obrazy.
"Dionsie, veliteli fkajskho lostva," spustil. "Najmi m a mho druha, abychom bojovali na palub tv lodi proti
Peranm."
Dionsios se rozehtal a ekl: "Kdybych ml penze, najal bych t, abys stl na pdi jako poznvac znamen m lodi.
A jist pouh tvj bohatrsk vzhled by zahnal Perany na tk. Sm vak mm jen koenou epici a koen ochrann
kabtec a nebojuji pro penze, ale pro slvu svou a svho msta. Krom t slvy bych se rd zmocnil njak persk
lodi, abych z n zskal koist pro mustvo a pro sebe. Jinak m zabij a hod do moe, jak mi denn slibuj a psahaj
proklnnm i nadvkami."
Vmsil jsem se do hovoru a pravil: "Nerozzlob mho druha. Nem nladu se smt. Vak tkoodnci, kter chce
bojovat na palub, se plat v tchto dnech pt i deset drachem denn."
Dionsios ekl: "Ani mn nen do smchu a mon e jet mn ne tvmu druhovi. Ale v tchto dnech jsem se tomu
nauil. Po tomhle leen bh persk znaen zlato vc, ne mohu uvit, e by je kdokoli zskal koist. Tady se pije a
per, tan a zpv, vychloub se a hd, take i j, stroh chlap, jsem se nauil smt a rozesmju i sv mustvo. Ale
co jsem slyel nejblznivjho, je od vs, toti e vy dva, podle vaeho vzhledu soudm, vlkou zkuen - mi pijdete
nabzet sv sluby, kdy vidte, e nemm ani pruhovan plachty ani zlat nramky na rukou."
"To je jen po mm vojenskm rozumu," odpovdl Drieus. "Za plat i bez nho, na tom nezle, ale budu radji
bojovat na lodi, jej vesla se pohybuj podle rytmu udvanho velitelem, ne na lodi, jej mustvo si vol nebo
vyhazuje velitele, jak samo chce. Neznm vlku na moi, ale podle toho veho, co jsem dnes na Lad vidl, se mi zd
ty jedin sprvnm nmonkem."
Dionsios nm naslouchal a zalbili jsme se mu. Mli jsme jet penze z dvjch old i koist. I li jsme koupit
mnoho nklad obtnho masa pro Poseidnv olt. Tak vno jsme koupili a rozdlili vechno Dionsiovm
vyerpanm nmonkm. Dionsios byl ohromen a ekl:
"Jsme Fkajt a ijeme a umrme moem. Nai pedkov zaloili Massalii, nejvzdlenj kolonii eckou za zpadnm
moem. Nai otcov se nauili nmon vlce na zpad proti Tyrrhnm, ale nevrtili se, aby svmu umn nauili ns.
Proto se te musme tomu nauit sami a nespolhat na druh."
A jak si to pedstavuje, ukzal nm v noci. Dal zatroubit nhle na mule a kopnutm vzbudit vyerpan mustvo.
Poslal je poklusem k lodm, a ve tm odvzali ste, zvedli jej a narazili do podstavce a rozthli plachty dve, ne jsem
se stail vyplhat na palubu. Pesto je Dionsios krut bil koncem lana a pitom klel a nadval jim do slimk.
Tm rmusem se probudilo cel leen na ostrov, zaali troubit poplach a najednou se rozila zprva, e Peran
piplouvaj s lostvem. Mnoz se rozplakali nakajce a pokoueli se skrt do ke. Vojevdci marn dvali mum
rozkazy. V nmonm leen byl vt chaos ne za dne. Kdy vylo najevo, e Dionsios jen ze svho rozmaru dal
Page 15

troubit v mule, aby cviil sv mustvo i ve tm zvednout stor a odvinout lana, beli vojevdci k nm a obnaenmi
zbranmi nm vyhroovali, e ns zabij, jestli nedopejeme jim a jejich mum non spnek.
Ale Dionsiovi mui utkali jim vstc s nataenmi provazy mezi sebou, take oni o provazy zakopli a mnoz ve tm
ztratili mee i tty. Tak by byla vznikla opravdov vlka mezi Iany, kdyby nebyli bvali k boji pli ospal. Po pravd
eeno mnoz z tch, kte toili, byli tak opil, e rno si nevzpomnli ani, kde nechali i ztratili sv zbran.
KAPITOLA 2
Vlka na moi je nemilosrdn, a dnou vlku, kter se vede na zemi, nelze pirovnat k vlce nmon. Ze sv vlastn
zkuenosti nemluvm pli zle o mltskch a jinch spolkovch lodch. Nepopirateln lodi to byly solidn a jejich
mustvo nebojcn. Chvlemi si postovali, ale pak vypluli na moe na cvien a vyerpvali se poctiv u vesel. A nen
stralivjch nstroj ne veslo v ruce mue, jen na n nepivykl. Snadno se jm prat do hlavy i peraz si ebro. To
vm sm nejlpe, protoe Dionsios mi je dal do ruky a ji prvn den mi strhlo ki z dlan.
Mltos poslal na moe cvin lodi naloen kmeny a suchmi vtvemi. Neutopily se, i kdy se jim prorazily boky.
Mnoz velitel nechtli udeit do lod urench za cl. Bli se, e se bronzov pobit pokrout, vesla polmou a lodi
uvoln ve vech stech a e do nich vnikne voda. Avak Dionsios ekl: "Musme vyzkouet odolnost lod i jejich
obrnn. A dokeme-li se oddlit proembolem od neptelskch lod, kdy u jsme se jednou na n vrhli."
Pi prvnm rmusu jsem sletl z lavice, bouchnul se do hlavy a mlem jsem ztratil veslo. Z paluby bylo slyet inen a
hmot, od pdi a k zdi, jako by otrok upustil bronzov ndoby na kamennou stechu. Ale to byl jen Drieus.
Rozohnn nedval pozor, a jak se vrhal na cvinou lo, spadl a vlel se po palub.
Ale na tato cvien si nerad vzpomnm: Jakkoli jsem ml vycvien tlo, nebylo vycvieno k veslm. Proto jsem
bval naveer vc mrtev ne iv, kdy jsem se noil do vody vedle lodi. Slan voda plila m dlan bez ke, ale jet vc
m plila moje hrdost. I u vesla jsem chtl dokzat, e jsem stejn vborn i jet vbornj ne kdokoli jin.
Dionsios se ani nepokusil dt Driea k veslm. Ctil ho jak lechtice. Vak tak v bhu se zbran byl Drieus mistr, a
uvykl skkat s plnou vzbroj i pes nejvy pekky. Proto se uplatnil na lodi lpe, ne Dionsos zpotku
pedpokldal, a svm boulm a krvavm nehtm se jen sml.
Kdy se Dionsios pesvdil o m dobr vli, zbavil mne vesel a vzal ke slub na palubu, protoe jsem uml pst i
st. Nauil mne lodnm znamenm a troubenm, je jsou nezbytn pro pohyb lod v ad za sebou i vedle sebe. Kdy mu
opt pinesli voskov tabulky msta Mltu a nmon rady, dal mi je pest nahlas a napsat na n odpovdi. A do t
doby hzel tabulky klidn do moe. Kdy jsem ho pouil o umn pst, byl pekvapen, e za malou voskovou tabulku
dostal obtnho vola, ti ovce a pln lun ovoce a konk.
Pravil jsem: "Tv msto je povinno poslat zsoby pro tebe do spolenho skladit spojenc v Mltu. Me si
objednat odtamtud i pitce, olej, vno a mdn lv hlavy jako odznak dstojnosti pro sv kormidelnky, chce-li."
Dionsios ekl: "Nic blznivjho jsem jet neslyel. Mohl bych tak poslat voskov tabulky Peranm a dat je,
aby vztyili stn a odpluli zptky dom? Opravdu, i kdy jsem v skladitch mltskch plakal, proklnal a dupal,
nedostal jsem jeden jedin pytel mouky pro sv lodi. A zatm ty m obohacuje jen tm, e nape psmena do vosku.
Snad nen tahle vlka tak neastn, jak jsem myslel."
"Pro jsi myslel, e je to neastn vlka?" zeptal jsem se.
Podval se na mne zpod huatho obo, zasml se licky blmi zuby a ekl: "Jsi pece prohnan ibal, Turmsi.
Nechpe-li sm, pak je lpe, kdy ti ani j nic neeknu."
Po celm lostvu se toti myslelo, e vlka se obrtila v neprospch insk. Jen autorita Mltu drela je pohromad
a brnila jednotlivm astnkm vrtit se do domovskch mst. Jak by mohl Mltos, nejbohat msto svta, je
zaloilo na sta koloni, bt podmann?
Avak pila noc, kdy nebe zaalo rud hnout na stran pevniny, a brzy se rozila po naich leench zprva, e
Peran dobyli a vykradli chrm inskho Apollna, ba e jej zaplili na znamen svmu lostvu.
Kdy jsem tak hledl na temn hnouc nebe, zmocnila se mne tiv jistota, e to byla persk pomsta za vyplen
Kybelina chrmu v Sardech. Proto jsem ml tst, e jsem il neznm v malm tboe fkajskho Dionsia. Kdybych
byl zstal v Mltu a tam byl poznn, byl by mne rozzuen lid jist usmrtil.
Na Lad zavldl strach a chaos. Ale k rnu se nlada ztiila. Mnoz zaali tvrdit, e Peran uvalili na sebe proklet
znienm vtrny. Jin zase, e Inie ji nikdy neme bt zachrnna, protoe bh sm nedovedl ochrnit svou svatyni
v chrmu. Ale vichni se oistili, spletli si vlasy do pletenc a pomazali tve, oblkli se do svch nejlepch odv a
pichystali se k boji.
Te noci piel do Dionsiova tbora potuln orfick knz, hrl na lyru a zpval o Orfeov cest do podsvt. Pravil:
"Nezasvcenm nemohu svit nic o naich tajnch obadech. Ale dvuje tm, kte padnou nemohouce se vyhnout
svmu osudu, pravm, e my zasvcen nevme ve smrt. Jsou lid, kte ili ji dve a pili opt na svt."
Dionsios ekl: "Zastnil jsem se znmch tajnch obad, o nich se nemluv. My, zasvcenci Dionsovi, vme, e
v Eleusin se zjevoval Dionsos v podob Iakcha, kdy Persefona vyla jakoto Kor z podsvt. Penin zrno mus
zemt, aby nov penice vyrostla z tho zrna. Avak nesmrtelnost, kterou otroci a eny sdlej se svobodnmi mui,
mne nevb."
Drieus pravil: "Uznvm nesmrtelnost jen jako jmno na nhrobnm kameni, jen je postaven na pam padlch v
boji."
Orfik volal: "Bda vm nevcm! Co se spokojujete skuten jako stny tm, e pijete bezmocnou obtn krev z jam
Page 16

zem?" Rozhlel se kolem pohledem pevnm a jako oarovanm, zadrnkal na lyru divokou melodii a opt zvolal: "Co
nen mezi vmi nikdo, kdo by mne poznal a mn odpovdl?"
Nco ve mn odpovdlo na ty zvuky, jako bych je byl kdysi dvno slyel. Oi se mi rozevely a zvolal jsem:
"Odpovm ti. Vidm slabou z kolem tebe."
Hledl jsem z mue na mue a vidl z nkolika vyzaovat slab svtlo, ervenav, zelenav i lutav. Avak nkte
zstali temn. Orfick poutnk vzal mou hlavu do rukou, podval se mi do o a ekl: "Znm t. Jsi poplen. Pro se
poskvruje krv a zabj lidi, sv blin, tebae jsi z rodu Orfeova?" Vytrhl jsem se mu, zavrtl hlavou a ekl: "Mne
neoklame. Tohle je jen sen a opojen, je zmiz ve svitu slunce. Kdysi jsem tak sledoval za plkovch noc Artemidu
a chodil v podivnch mstech, zatmco m tlo leelo na loi. Ale vdycky jsem se z toho probudil. Nevm ti."
Odvedl mne stranou, pouil mne a ekl: "Jsou dk okamiky probuzen a vzpomnn tch, kte putuj z tla do tla.
Protoe jsem t poznal podle tvch o, radm ti, akoli v tomto ivot nejsi jet zasvcen. Kdy putuje jako stn
podsvtm, pociuje stralivou ze. Pekonej ji a vyhbej se pramenu, jej potk a k nmu se mnoz skln, aby se
napili. To je pramen zapomnn. Avak v podsvt je tak pramen rozpomnn. Zasvcen jej dovedou najt, ale tob
neodhalm toto mystrium, jen ti o nm km."
V mch och byl to jen nevdom mu, tebae byl v extzi, nebo v Efesu se vloudila do mho srdce pochybnost a
nevil jsem podobnm povdakm. Z jeho ei ovanul chlad mou hlavu. Odchzel, pokrauje ve sv cest, a
nepestval hrt svou pse. Vrtil jsem se k ohni. Dionsios mi poloil pai na rameno a ekl: "lovku je ivot
snadnj, nezn-li tajemstv boh, a podsvtnch i nebeskch."
Pod jeho ivm dotekem jsem poctil, e m dy jsou iv. Zachvl jsem se celm tlem a osvobodil se od kouzla.
Poctil jsem drsnost psku pod nohama, vni mosk pln v nonm vtru, chu oleje v stech. Avak poprv jsem
pochyboval o sv pochybnosti.
KAPITOLA 3
Kdy se rozednvalo, zvedal se stle jet hust dm na znamen perskmu lostvu, je se za noci piblilo v
stovkch lod k nm do bojovho postaven. Za trouben trub a mul vypluli jsme proti nmu podle urenho podku,
nejvt korby uprosted a lehk lodice po obou stranch. Zlat msto Mltos zstalo za naimi zdy. Pluli jsme velmi
pomalu. Lodi si pekely v cest a vesla se lmala. m ble jsme se dostvali k Peranm, tm vce se nae lodi
pibliovaly, jako by hledaly oporu jedna v druh.
Vidli jsme stbrn a bronzov lesk foinickch korb a na nich straliv obrazy jejich boha. Ale vidli jsme i eck
lodi, kypersk a insk plachetnice v neptelskch adch. Na foinickch korbech obtovali insk zajatce a jejich
krev lili do moe z vysokch pd.
Moe bylo peplnno lodmi. Perskmi, ale tak spojenm lostvem. Kyje bouchaly do bronzovch tt stle
prudeji. Hulkn vesla se zmnilo v divok ev. ady lod se rozjely rychleji proti sob kolbajcmi se pdmi. Moje
hrdlo vyschlo. Vecky svaly mho bicha se keovit sthly strachem. Pak u bylo jen inen a vetn, chaos,
dokonal chaos, pleskn vody a hrzn chroptn umrajcch.
N prvn tok byl spn. Nae lodi pluly podle Dionsiovch znamen poslun ikmo, jako by nabzely sv
boky nepteli k proraen. Avak vas jsme obrtili, pi stejn rychlosti, a nae obrnn embolon prorazilo s rachotem
vysok bok lodi, kter se nahnula nad nmi, jako by klesala na nai lo. Mui padali do moe a k nm na palubu. py
svitly vzduchem: Veslujce ze vech sil ujdli jsme od potpjcho se korbu. Ale zd jsme najeli na druhou lo.
Odtud peskakovali mui k nm a paluba pod nimi praskala. Nastal boj mue proti mui. Vech pt naich lod se
pomchalo v nerozliitelnm obrovskm chumlu s perskmi korby. Nai veslai beli na palubu se svmi zbranmi na
pomoc, ale mnoz padli pod perskmi py. V tomto divokm chaosu jsem se dostal po boku Drieov na palubu
foinick lodi. Dve ne jsem si uvdomil, co se vlastn sbhlo, zmocnili jsme se korbu, hodili do moe obraz boha z
pd a pimli skoit do vody ty, kte se neodvili bojovat a padnout na krv kluzkou palubu.
Protoe ns bylo pli mlo, museli jsme nechat korb plout jako vrak s peraenmi vesly. Kdy se chaos kolem ns
ponkud zklidnil a vech pt naich lod sledovalo Dionsiovy pokyny, spatili jsme, e jsme prorazili prjezd mezi
adou neptelskch korb. Pouze silou pti lod jsme pimli nov neptelsk plavidla plout smrem, kde mocn
korby Mltu se vrhaly na neptele. Po pldennm boji zaala nm nae padestiveslice mizet pod nohama a museli
jsme se zachrnit. Zmocnili jsme se foinick lodi o dvou adch vesel. Kdy Dionsios pipevoval sv vlen
znamen na tuto lo, zaal se rozhlet a zeptal se: "Co m tohle znamenat?"
Spatili jsme tonouc a houpajc se korby, plavajc lidi a tak vlnami unen mrtvoly, na veslech a lodnch
troskch se pidrujc mue. st inskho lostva, kter mla chrnit ladeskou inu, plula plnou rychlost nm v
zdech. Dve ne jsme uhodli, co maj v myslu, vrhli se zezadu na korby vlastn a svch spojenc. Dionsios ekl:
"ekali tak dlouho, a vidli, na kterou stranu se nakln vlen tst. Te si vykoup od Peran milost pro sv
domovsk msta. Bohyn vtzstv opustila Inii."
Pesto jsme bojovali dle podle Dionsiova plnu a ztratili jsme v nerovnm boji dv lodi, ale zachrnili jsme z nich
ty, kte zstali naivu, take jsme na tech zbylch lodicch mli pln poet mustva. Dionsios rozkzal foinickm
otrokm od vesel skoit do moe, protoe jim nedvoval. Odthli jsme se z boje a zamili na ir moe. Spousta
inskch plavidel prchala k severu a persk korby v zuivm zvodu za nimi. Inskm veslam byly nyn zapoteb ty
sly, je nasbrali v dlouhch tdnech, kdy odpovali na ostrov ve stnu plachet.
Kdy jsem byl u toho, ml bych vc vyprvt o nmon bitv u Lad. Ale v nmonm vlenictv se nevyznm a
Page 17

nedovedl jsem rozeznat ani jednotliv lodi. Ostatn hovoilo se o prbhu bitvy na naich lodch po mnoh tdny v
kad chvilce odpoinku, a kad mluvil a oceoval udlosti jinak ne druh a kad to vdl lpe ne druh.
Mou nezkuenost v nmon vlce nejlpe ukazuje, e jsem se divil, kde se vzaly na na lodi hromady sknek s
poklady, vzcn zdobench zbran, obtnch kalich a ndob, zlatch nramk a nhrdelnk. Kdy jsem bojoval o
svj ivot, nestail jsem se ohlet ani po Dionsiovi, a zatm jeho zkuen nmonci mli dost asu dothnout z
dobytch lod poklady a usekvat pae a palce, aby z nich svlkli nramky a prsteny.
Dionsios ml velikou radost, e se zmocnil foinickho korbu. Podupval po jeho cedrovch prknech,
prozkoumval prostory a seazen vesla, a kal: "Jak je to lo! Kdybych ml sto takovch a plnch fkajskch
mu, byl bych pnem vech mo."
Nerozbil obraz lodnho boha, nbr obtoval mu a prosil: "Stj pi mn, foinick boe, a je tv jmno jakkoli, a bojuj
za ns." A na lodi nic nezmnil. Naopak, rozdlil foinick tty a lodn znamen i obma padestiveslicm. Z obou stran
pd nicmn namaloval obrovsk oi, aby korb nael svou cestu i po nejvzdlenjch moch.
V podveer bylo moe kolem ns pust. Dionsios nechtl na noc k pobe, ale nadil, aby plavidla pokraovala v
cest, vzdlena od sebe na doslech, a aby se veslai stdali u vesel. Nky a vzdechy rannch naplovaly korb, a
Dionsiovo jedin lkask umn bylo omt rny v mosk vod a pott je dehtem. Drieus ml etn modiny a po
plb ho nkdo pratil veslem, a se mu roztrhla ke na hlav. Proto prohlsil, e by sp poteboval kove ne lkae.
Kdy jsem vidl vecku tu bdu, a byla temn noc a dsiv pustota irho moe, tu jsem se zastydl, e sm jsem bez
sebemenho zrann. A slzy mi smoily lce. Poprv jsem zase plakal od doby, kdy m Hrakleitos vyhnal ze svho
domu a ekl mi, e jsem nevdnk. Tehdy jsem tanil tanec svobody a pomohl lidu vyhnat Hermadra z Efesu a
Hrakleitos mi to nemohl odpustit.
V t chvli mne pekvapil Dionsios, dotkl se ve tm mch tv a zeptal se udiven: "Pro ple, Turmsi? Tys byl
pece pi boji jedin, koho jsem vidl se smt! A m vc vyla smrt kolem tebe, tm vc ses ty sml."
"Promi mi moje slzy," prosil jsem. "Snad jsem labilnj, ne jsem myslel. Ani nevm, pro pli. Nemyslm, e pro
porku Inie. Ani kvli sob. Pli a vzpomnm na zakouen vzduch, rydlo a voskovou tabulku, ironii a moudrost
svho uitele. kal, e v lovku samm je cesta nejdel, hranice sebe sama nikdo nedoshne. Jiste proto pli."
Pitiskl jsem si jeho velikou ruku k tvi, a plakal jsem hlasit a nakal: "Din mi hodila kdysi jablko, a na slupku
napsala sv jmno. Toto jablko mi bylo dra ne vecka moudrost mho uitele. Pro toto jablko jsem tanil tanec
svobody. Pro toto jablko jsem vrhl pochode do Kybelina chrmu v Sardech. Nyn pli, protoe si dnes nedovedu ani
pipomenout Dinin obliej."
"Kontrasty se rod jeden z druhho ve vnm boji," ekl jsem dle. "Nic se nezachov, ale vecko se mn kadm
okamikem a i j se mnm. Vecko je stejn vyzaovn ohn, i zem i voda. Ve pochz z ohn a zase se v ohe navrac.
Bh je noc i den, zima i lto, hlad i nasycen. Proto se promuje jako kadidlo v ohni. Kadou novou vn dostv nov
jmno."
Dionsios zaal ohmatvat mou lebku a jeho tv vyjadovala starost: "Pratil t nkdo po hlav?" ichl po vtru,
naslinil si prst a zkouet vtr, naslouchal plouchn vody na pdi a zahledl se na postaven hvzd. Potom prohlsil:
"Jsem neuen, ale znm mosk proudy a vtry a stavbu lod. Kdybys byl obyejn lodnk, vylil bych tvj pl
hned nkolika ranami zauzlenm lanem. Ale jsi mj ptel. Proto si sm vybrat z koisti ten nejkrsnj nhrdelnk, kter
najde, jen kdy pestane plakat. Pi tvm pli mi bh mrz po zdech h ne pi evu Peran."
Zapsahal jsem ho a ekl: "Ho do moe sv nhrdelnky! J jsem dnes zabjel lidi, sv blin, meem a kopm. Jejich
stny sld kolem dokola. Vidm jejich oblieje a meem peseknut brady. Jejich studen dech mi ovv hlavu."
Dionsios vyprskl hlasitm smchem, slbil, e rno obtuje smr obti, a poslal mne spt na myrhou navonn loe
foinickho velitele. Vn myrhy zahnala chu krve z mch st. A mj spnek byl hlubok jako smrt a ve snu pila ke
mn m okdlen svteln ochrnkyn nahch d, usmvajc se kouzelnm smvem. Ale sotvae jsem ji chtl
obejmout, rozplynula se a zmizela z mch rukou jako stn.
KAPITOLA 4
Vzbudil jsem se a slunce ji stlo vysoko na obloze, voda umla kolem pd, veslai zpvali v rytmu temnch
bronzovch der. Pekvapilo m, e smujeme k jihu, jak jsem vidl podle slunce, a ne k severu, k Fkaji.
Drieus sedl na pdi a pidroval si mokr tek na hlav. Zapsahal jsem ho pi vech moskch bozch a zeptal
se: "Kam to plujeme?"
Nalevo jsem uvidl hnd kopce pobe a napravo modr stny ostrova.
Drieus ekl: "Nevm a nechci vdt. V hlav mm cel roj vel a jen se podvm na moe, u m bol aludek."
Vzedmul se vtr, vlny bily do bok korbu a za nmi v uren vzdlenosti ns sledovaly ob dal lodi. Chvlemi
vstkla voda otvory pro vesla dovnit. Ale Dionsios stl vedle kormidelnka a usmval se pobaven a hdal se s nm o
stny hor a znamen zem.
"Kam to plujeme?" ptal jsem se. "Vdy ns vede do perskch vod."
Dionsios se sml: "Insk lodi prchaly na sever ke svm mstm, krom lod mltskch, kter hledaj bezpe ve
vlastnm pstavu. Jsme za zdy perskho lostva a nikoho ani nenapadne ns pronsledovat."
Plskavice krouily ped pd obnaujce sv leskl boky. Dionsios ukzal na n a ekl: "Nevid? Mosk nymfy ns
vedou a svdj svmi oblmi boky. Pece jakkoli znamen je dobr, jen kdy ns odvd dl od Peran a od na
ztracen Inie."
Page 18

Avak z jasu jeho o jsem vidl, e to jen ertuje, a e se u rozhodl, tebae sv rozhodnut pede mnou skryl do
stnu ertovn.
Pravil jsem: "M pravdu. V Inii bychom byli ztraceni. Ns moudej byli ti, kte uprchli z inskch mst ji ped
lty."
Dionsios svratil huat obo a odsekl: "Nemluv o tku. Udlali jsme, co jsme mohli. A dlme, co meme. Jet
meme pozlobit Perany, dve ne se rozloume navdycky se svmi domovskmi msty."
"Co tm mysl?" nalhal jsem.
Ale Dionsios ukzal na modrav stn velikho ostrova ped nmi, dal znamen vem, kte dreli kormidla, a ekl:
"Ped nmi je ostrov Kos, ostrov Litele. Pesta tlachat a podvej se radji, jak mnoz z ns potebuj penz pod
jazyk, aby si zaplatili pevoz."
Zapomnl jsem na sebe, nechal blytc se obl boky delfn, ndhern mosk vtr a tce vydechovan zpv
vesla. Sestoupil jsem na dno lodi, k rannm, do zpachu krve a vkal. Jejich temnota byla jen slab osvtlovna
oknky pro vesla. Jejich nek ztichl. Podlaha podpalub byla kluzk sedlou krv. Hlava se mi zatoila, vzpomnl jsem si
najednou na orfickho knze a rozliil jsem i nyn nebotky tm, e byli zcela temn a bez sebemenho jasu, kdeto
kolem ivch byl jet slab zblesk.
Kdy jsem promluvil s rannmi, vrtil jsem se na palubu, do svtla ivota, a vyprvl jsem Dionsiovi: "Nkte
zemeli, nkte le, bled jak vosk, nejsou s to zvednout ruku, jin se pokouej posadit a volaj po vod a po jdle."
Dionsios pikzal: "Nebotky Poseidnovi a jeho nymfm. S sebou vezmu jen takov, kte se dokou vyplhat na
palubu, a polezou po tyech i po dvou. Ostatn nechme v chrmu Asklpiov, aby tam snili sv sny."
Stejn rozkaz volal i na ob druh lodi, je pluly v na stop. Fkajt svlkli mrtv, vloili jim do st penze a hodili
je do moe. Ale vtina rannch se dostala na palubu. Cestou se sice hdali, proklnali a vzdychajce volali na pomoc
bohy, protoe nikdo z nich nechtl zstat na ostrov Ku. Kdy Perani vyplili Didymin, nevili jsme, e by uetili
chrm Apollnova syna, nebo e by jej uznali za tulek rannm.
Mnohm se opt nmahou otevely rny, ruce zmaltnly, krev crela na lodn prkna a nakonec spadli zpt do tmy
podpalub. Kdy jsem to vidl, kiel jsem: "Jsi nemilosrdn, Dionsie!"
Zatepal huatou hlavou a namtl: "Ne, ne, Turmsi, naopak jsem ke svm mum jen slitovn."
A vysvtloval: "Opravdu, nejsi oprvnn takhle mluvit, Turmsi. Tito rann jsou z mho nroda. Byl jsem vychovn
za jejich velitele, dlil jsem se s nim o chlb i sl a vtloukal do nich nmonickou est, s lanem v ruce. Ale v ivot se
lovk protlue jen vlastnmi silami. Nesmrteln m nechytnou za vlasy a nevythnou na palubu, jestlie sm lem bez
sly v temnotch na dn lodi. Sm se musm namhat, i kdybych se ml dostat nahoru jen pomoc zub. Nedm od
nich vc ne od sebe."
Jak natsal obma rukama svm nhrdelnkem, vidl jsem stkat mu po vousech slzy. Odvrtil jsem hlavu a pravil
spn: "Teprve vera jsem vidl, jak stran moc krve m lovk. Krev zbarvila moe kolem ostrova Lad rudmi
skvrnami. A krev tak blunkala na dn lod, ne se potopily."
Drieus se chytl za hlavu obma rukama a neekan zaval: "Lad je za nmi a budoucnost ped nmi. U mi nikdy
neopakuj slovo Lad a u nikdy se nechci podvat smrem k Inii."
Dionsios setel slzy z vous, povzdechl si a pravil: "U nikdy neuzm Fkaiu. Ale vm, e jet mnohokrt se
podvm smrem k Inii. Ji tehdy, kdy Kros zddil Inii po Kroisovi a podmanil si jej msta, rozhodli se Fkajt pro
svobodu a odpluli na lodch do novch mst. Kdy se odrazili od behu, hodili do vody elezn balvan a psahali, e
se nevrt, dokud balvan nevystoup na hladinu. A pluli a k nejzpadnjm krajm moe a zaloili Massalii. Ale mnoz
najednou nemohli dl a vrtili se, a mnohokrt se noili do vod pstavu, ne se jim podailo elezn balvan vythnout.
Proto myslm, e vecky psahy jsou zbyten, protoe povaha lidsk je mnliv a nikdo naped nev, co bude chtt.
Pesto o sob si myslm, e vm, co chci."
Avak co hodlal udlat, to nm jet nesvil. Veslovali jsme do pstavu ostrova Kos, poznvacm znamenm nm
byl Asklpiv chrm. V pstavu nebyla ani jedin velik lo, jen luny ryb a potp. Korby odvlekli Peran, ale
msto nezniili.
Kn a lkai nm vyli vstc ke behu. Dionsios dal vynst nejte zrann mue ze vech t naich lod. Mnoz
byli v bezvdom a mnoz blouznili, domnvajce se, e vid bosk vidn. Kn svolili, e jim poskytnou toit v
chrmu a pono je do livho spnku. ekli: "Nebojme se nenvisti Peran. Litel nehled na obanstv jazyk
nemocnho, nebo na jeho bradu i tvar atu. Peran nm tak zanechali nemocn v chrm."
Dionsios se sml: "Uctvm chrmy a moji muov natst blouzn a jsou v bezvdom. Jinak by se vrhli holma
rukama, aby zakrtili Perany lec vedle na podlaze chrmu. Jestli vak lkai nehled na obanstv i jazyk
nemocnho, jsem pak pesvden, e poilhvaj odjakiva velmi pozorn po jeho mci."
Kn se mu dvali pevn do o a pravili: "Mnoz obtovali obtn dary chrmu, kdy se navrtili od prahu smrti po
uzdravujcm spnku. A hlinn d chudho je liteli stejn cenn jako bohatho stbrn obraz nebo trojno.
Nelme za penze, ale abychom pstovali boskou schopnost, kterou dal Asklpios nm, svm ddicm. To
psahme ve jmnu oka, ruky a nosu, ve jmnu jehly a noe."
Dionsios se chtl podvat do chrmov pedsn, ale to mu kn nedovolili. Ostatn mvali hroziv hadmi holemi,
kdy uvidli zdivoel oi a vousat tve Fkajskch. Obyvatel msta poshledvali po domech vecko slavnostn
jdlo a nabdli nm vna, ale nalili do nich pt dl vody. Mli sv zkuenosti s opilmi nmonky, a tud ns nechtli
opojit. Slunce zapadlo, vrcholky hor hly, po moi pluly purpurov skvrny, ale Dionsios pod zdroval odjezd.
Kn se u zaali po nm zle dvat a poukazovali na to, e nemaj v myslu poskytnout toit vlenm lodm,
jakkoli jsou insk, ale pouze nemocnm.
"Dobe rozumm," ekl Dionsios. "Insk svoboda je zlomena na moi jako na zemi, to nepoprm. Od tto chvle
Page 19

muste lpe rozumt Peranm ne vlastnm nrodm. Vypluji hned, jakmile dostanu pzniv znamen."
Soumrak se snel nad fialovm ostrovem a z chrmovch zahrad stoupala do svho povt vn koen.
Dionsios mne odvedl stranou, krabal se ve vousech a prosil: "Pora mi, Turmsi, jsi uen a j nevm, co mm dlat.
Nechtl bych ani v nejmenm urazit ty starce i dokonce jejich boha. Ale poutme se na nebezpen vody a nemohu
si dovolit ztratit zbyten ani jedinho zkuenho nmonka. Tak chci dostat odtud s sebou, a po dobrm i po zlm,
nkterho ddice Asklpiova. Nesm bt pli star, jinak nevydr nmahu na cesty. Mus umt lit rny, mosk
horeky a obte aludku. Bylo by dobr, kdyby uml mluvit i foinicky, vm, e mnoz kn to zde dovedou."
"Co chce tedy udlat?" zeptal jsem se.
Podval se na mne svma volskma oima, jako by se ctil vinen, a nakonec doznal: "Nechpe, Turmsi, e Peran
sebrali do svho lostva vecky vlen korby Kypru a Foinkie, ba i Egypta? Moe je voln a bez ochrany jako
bicho krvy. Embolon mi mus pomoci. Chci vyut vhodn pleitosti, kterou mi seslaj bohov."
"Ve jmnu nesmrtelnch!" zapsahal jsem ho v hrze. "Poctiv vlka za svobodu je nco jinho ne pirtstv na
irm moi. as pirta je krtk, smrt pern a pamtkou pouze skvrna hanby. Pronsleduj ho z jednoho konce moe
na druh bez oddechu, nikde nenajde azyl a jeho pouh jmno je hrzou pro mrumilovn a opovrenm pro vechny
poestn lidi."
"Neplcej zbyten slova, Turmsi," varoval Dionsios. "Ty, pali chrmu, m kr?"
"Drieus a j s tebou nepjdeme," ekl jsem rozhodn.
"Zstate tedy zde," radil Dionsios ironicky. "Opravdu zsta zde v pi tch pjemnch kn. A pak vysvtli
Peranm, kdo jsi a odkud pochz. Potkme se nkde na polch podsvtnch, ale to ti psahm, e se tam dostanu
star ne ty."
Dionsiova slova inkovala, zaal jsem pochybovat. Dionsios pospchal: "Brzy bude tma. Pora mi tedy, jak
zskat lkae s sebou. A lkae budeme potebovat, neuplyne ani mnoho dn."
"Uen lkai se boj o svou ki," ekl jsem. "To je pochopiteln, nebo jestli me propchne jejich ki, pak jejich
tce nabyt uenost vytee zrove s ivotem. V, e moud lkai z Mltu nesvolili pijt na korby, akoli lechetn
slbili lit zdarma vecky zrann ve mst. Ne, po dobrm ti nikdo za lkae na pirtskou lo nepjde."
"Nejsme pece pirti, kdy budeme pokraovat v boji proti nepteli v jeho vlastnch vodch, zatmco ostatn se boje
vzdali," tvrdil Dionsios. "Z lkae udlm bohatce, jako z kadho, kdo pjde se mnou."
"I kdyby zstal iv," namtl jsem, "jakou radost by ml z bohatstv, kdyby byl nkdy poznn a vyla najevo jeho
minulost. dn nrod ani msto by mu neposkytlo azyl."
"Turmsi," varoval Dionsios, "obvm se, e t nechm na ostrov Ku, a chce i nechce, jestli nepestane
vanit a nepjde-li vyjednvat."
Povzdechl jsem si a odeel od nho, nakaje nad svm kolem. Prohlel jsem si ostrovany, a tu vidm opodl stt
krtkonohho mue, jeho podoba mi byla ponkud povdom, take jsem ho halasn pozdravil, jako e myslm, e jsme
se u nkdy vidli. Teprve potom jsem zpozoroval, e m v ruce had hl. Kulat obliej a oi byly neklidn a ml
hlubokou vrsku mezi obom.
"Kdo jsi," zeptal jsem se. "V ptm jsem si myslel, e t znm."
"Jmenuji se Mikn," odpovdl. "Jsem zasvcen, ale nepoznvm t. Me-li mi pipomenout?"
"Mikn," opakoval jsem. "Na vprav do Sard jsem znal male antickch hlinnch vz, jeho jmno bylo Mikn.
el do vlky, aby si mohl z koisti na poraench postavit vlastn hrnskou vypalovac pec. Vpravd se vrtil do
Athn chud, jako kdy odchzel. Byl to silk, svaly ml pevn jako zauzlen koeny stromu a na jeho hru se mohl
lovk bezpen ped Perany utci. Pesto jsem ho nikdy tak neznal, jako tebe te, kdy se ti dvm do tve, a v
soumraku."
ekl: "Piel jsi v phodnou chvli, cizine. M mysl je neklidn a jisk jako popel ve vtru. Co ode mne chce?"
Zkoumal jsem jeho nladu, vychvaluje Asklpia tohoto ostrova, slavnou povst chrmu a moudr lkae. Nato mi ekl:
"Bl vous nen vdycky znamenm moudrosti. Zddn zvyky poutaj stejn jako uzdravuj. Prav lka kresl had
hol kolem posvtnho msta, kdykoli je toho zapoteb. Do stnu zddn povsti se snadno uhnzd i hloupost."
Poznamenal jsem: "Ostrov Kos ovem nen jedin msto, kde se uzdravuje. Za nejlep litele na svt jsou
povaovni lkai z italskho Krotnu. Jeden z nich pr uzdravil samho krle krl a slou mu jako jeho tlesn lka."
Mikn ekl: "Mnoz ekov slou krli krl a ve zbrani, mezi jeho nesmrtelnmi. A nejsou to nejhor ekov."
"Nevm, m-li tak docela pravdu," namtl jsem. "eck otrok je podle mne pod patn ek, i kdyby ml zlat etz
na hrdle."
"Pro vyt druhm otroctv?" kral m. "Co nejsi sm otrok? Copak nethne s sebou sv tlo jako okovy
otroka? Otroci jsme vichni, kad z ns, pokud setrvvme v tto podob."
"Snad nejsi orfik?" zeptal jsem se.
Zavrtl hlavou a ekl: "Vm jen, e nic se nestane bez radku. Sami jej neznme. Jen nkdy tume, jako skrze zvoj,
jsme-li tuc vtci. Ani ty ses nepostavil pede mne bez radku, prv dnes veer. Pohled, nad moem z nov
msc, thl jako zlat nitka. Snad jsi posel Artemidin, i kdy to sm nev."
Pi jeho slovech jsem se zarazil. "Mikne," ekl jsem. "Svt je velik, a vdn neroste jen na jedinm mst. Jet
nejsi star. Pro zstv tady, Peranm u nohou?"
Poloil svou ruku ptelsky na mou a vysvtloval: "Nevyrostl jsem jen zde, na tomto ostrvku. Putoval jsem po
mnohch zemch, a do Egypta. Mluvm nkolika jazyky a znm choroby, ktermi zde nikdy nikdo neonemocnl. Povz
mi tedy, co ode mne chce."
Jeho dotyk mi byl tak povdom, jako bych ho u dlouho znal. Vzruen jsem ekl: "Mikne, snad jsme opravdu
vichni otroky svho osudu. Jsi mu, kterho potebuje mj velitel lodi. Mj kol je pivst t k nmu, jinak t jeho mui
Page 20

prat po hlav a odvedou nsilm na nai lo."
Ani se nepohnul, hledl jen zkoumav na mne a zeptal se: "Pro mne varuje? Kdo jsi? Tvoje tv nen eck."
Pi jeho pohledu jsem poctil neodolatelnou touhu vyjt sm ze sebe. Zvedlo to m ruce do vzduchu, pmo, dlanmi
dol, smrem k zlat nitce novho msce. "Nevm, pro jsem t varoval," doznal jsem, "nevm, kdo jsem. Vm jen, e
pila chvle odchodu, jak pro tebe, tak pro mne."
"Pojme tedy," usml se, vloil ruku pod mou pai a vedl mne k Dionsiovi. Byl jsem jako otupen a nechpal jsem,
jak se vecko sbhlo.
"Nechce se s nikm rozlouit?" zeptal jsem se pekvapen tou unhlenost. "Nevezme si sv vci, aty?"
"Kdy odchzm, odchzm z tohoto msta pouze s holma rukama," ekl. "Jinak odchod nic neznamen. Oveme by
bylo uiten, kdybych si vzal svou skku s lky, ale obvm se; e by mi brnili v odchodu, akoli nejsem zde jet
pevn vzn."
Dionsios ho prudce peruil. "Nepokouej se jt pro tu skku! Ale pjde-li dobrovoln se mnou jako lka, budu
t umt odmnit podle sv dstojnosti."
Mikn potsl hlavou, vesele se zasml a ekl: "Dobrovoln nebo nsilm, to jsou jen slova. Mn se pihod jen to, co
se mi pihodit m, a tomu nemohu zabrnit."
Vedli jsme ho mezi sebou na lo. Dionsios dal zatroubit na mule a svolal vecky mue. Nae ti lodi vypluly na
pokojn fialov moe. Msn srpek neltostn panensk bohyn zil nitkou na obloze, kdy jsme opoutli pstav
ostrova Ku.
KAPITOLA 5
Pluli jsme dlouho k irmu moi, a jsme ji ani ostrov ani zem netuili. Veslai zaali vzdychat a nkte vydvili
vecko dobr jdlo, kter sndli na ostrov Ku. Proklnali Dionsia a tvrdili, e takov veslovn nem smyslu, nebo
prvn podmnka kad spn mosk cesty je zstat v dohledu zem a vdt, kam se plav. Krom toho, bojuj a
vesluj a zase bojuj a zase vesluj tak dlouho, a ji nevd ani od kdy. Dlan maj rozeden, samou rnu, a zadky
zdevnl z t foinick lodi, i pes rkosov poltky. Rozumn velitel d svou lo na noc k pobe a nech sv lidi
spt v bezpe pstavu.
Dionsios naslouchal a usmval se jejich rozhoenm eem a prskal nejvt mluvky koncem lana po zdech, spe
dobromysln ne ve zlm. Nadvali mu oklivmi slovy, ale nikdo nepestal veslovat, dokud nedostali rozkaz, aby
vecky lodi k sob pipluly a pevn se svzaly. A tak jsme ekali na rno.
"Nemyslete si, e chci etit vs i vae dy," ekl. "Ale tum, e bojovn opojen se rozplynulo z vaich hlav a ctte
se na mysli i na tle jet uboejmi ne kdykoli jindy. Pojte proto vichni sem ke mn. Musm vm toho mnoho ci."
Za svitu hvzd se shromdili vichni ti uboci vzdychajce kolem nho. Noc byla tak tich, e jeho chraplav hlas
se nesl k um vech, akoli jej nijak nezeslil. Jen obas vzdechlo moe a lodi narazily na sebe. Kormidelnci a velitel
obou ostatnch lod a taktai vesla se tlaili rliv do blzkosti Dionsiovy. Ale Drieus, pes svou bolest hlavy, je
odstril a zmocnil se msta po jeho pravici. Vthl i mne a lkae Mikna vedle sebe, aby ukzal vem svou vlastn a i
nai dstojnost.
Dionsios zaal tlachat a ani ho nenapadlo, aby pipomenul pochvalou hrdinsk iny svho mustva u ostrova
Lad. Naopak srovnval je s pokornmi zemdlci, kte pichzej do msta koupit osla maj petku penz - ale zabloud
a tu petku utrat ve vn a potom v opojeni se vms do bitvy opilc a ped rnem se probud na pustm mst,
nevdouce, kde jsou, pl roztrhn, zkrvaven, a sandly pry. Nebo si uvdom, e je kolem nho, chudka, spousta
vzcnch vc a pokladnic a tu, e se vloupal v chaosu pitky a bitky do domu njakho aristokrata. A ty
drahocennosti mu nedlaj dnou radost, naopak jeho hrza je m dl tm vt, kdy tu, e u mu jsou v patch a e
se neme vrtit dom.
"Tak, tak, v takov jste situaci, vy neastnci," ekl. "Avak podkujte nesmrtelnm, e jste si zvolili za svho
velitele lovka, jako jsem j, kter v, co chce. J, Dionsios, rodem z Fkaie, vs neopustm. Ale nedm od vs,
abyste li se mnou jen proto, e jsem silnj ne vy a obratnj moeplavec ne kdokoli z vs a chytej vs ve vem,
a netm v to ostatn sv zsluhy. Ne, proto nejdte se mnou, jsou zde i jin silci, jako spartsk Drieus, jeho jmenuj
jako prvnho, protoe si marniv zakld na svm pvodu. Skoro stejn obratn moeplavci jsou moji staten velitel a
pedn plavci nmonci a moudej ne je snad Turms z Efesu, kter se v boji smje a po boji ple. Mme s sebou
taky nadanho lkae z ostrova Ku, Mikna, kterho jet moc neznm, a1e dl dojem, e se d s nm vyjt. Pesto
vm neradm, abyste si ho zvolili za velitele."
"Ne, ne," povzdychl si Dionsios a pokraoval. "Zkoumejte kad sm sebe a pemlejte usilovn, byl-li by nkdo z
vs vhodnjm velitelem ne j. Je-li, a jen odvn vystoup a ekne mi to rovnou do tve. Pak uvidme, co se
stane."
Rozhldl se, ale nikdo nevystoupil a nikdo nezapochyboval o jeho vdcovskm postaven.
"Z toho vidte," prohlsil Dionsios vtzoslavn, "e jsem v velitel, ponvad se k tomu hodm z vs nejlpe, i
kdy by jin mohl bt lep k nemu jinmu. Jako napklad Likymnios, jeho musk orgn je tak obrovsk, e i
nejodvnj ena utee, kdy jej spat. V tomhle bych se nepokusil s nm soupeit."
Mui vyprskli v smch a ukazovali si na Likymnia, kter byl jinak mlenliv robustn chlap a tato pozornost mu byla
nejv nepjemn. Drieus se rychle zeptal, je-li snad Likymnios z rodu Hrakleova, akoli nevypadal rozhodn jako
hrs, sp jako prosek, bez ohledu na jmno i na to zvltn znamen.
Page 21

Likymnios zaal koktat a ekl, e je pask vep z fkajskch hor. Jeho otec byl pask vep a stejn i dd a - pokud
v - i ddv otec. Vichni se jmenovali Likymniov, protoe pi pastv mli na prci jin vci ne vymlet nov jmna
synm.
Drieus ekl s hrozbou v hlase, e pvodn Likymnios byl Hraklev strc, jak vichni dobe vd. A dvat takov
jmno synm pask vep je zneuiti dobrho jmna.
Driev bolest hlavy umocnn kik zpehzel docela Dionsiovu e. Mikn mu poloil mkce ruku na rameno a
uklidoval ho a Dionsios rozzloben poruil dt Drieovi vce vna, aby pestal mluvit.
"Te opravdu nen as hdat se o rodokmen a jmna," ekl Dionsios. "Bume radji kad svho rodu pedkem, jak
i j jsem, protoe oteven piznvm, e neznm ani jmno vlastnho otce. A piznvm to tm radji, ponvad vy
vichni Fkajt vte dobe, e nemm dvod nco pedstrat."
Mikn hladil livmi koneky svch prst zlehka Drieovy spnky a pravil: "J radji zapomenu jmno svho otce
a nechci se vychloubat mstem, kde jsem zrozen. Vdy kad se zrod prv tehdy a prv tam, kde je mu ureno, a
sm na to nem dn vliv. Pouze bohov d jeho nvrat a zrozen."
Dionsios se ovldal jen s nejvt nmahou a zeptal se pedstraje skromnost: "Mohu u mluvit, nebo ne? M jet
nkdo nco dleitho? Abych ho snad neperuil, jako jsem j pokad peruen, kdy chci pejt k vlastn vci."
Mikn prosil skromn za odputn a slbil, e ji bude mlet, pokud bude Dionsios mluvit: Dionsios se vhrn
rozhldl a pokraoval: "Mj dar ei je bez pochyby mal a s nikm z vs, v tomto ohledu vynikajcch, nesoutm.
Musm jen vysvtlit, pro mte vecky dvody pro to, abyste li se mnou. Vypotal jsem u svoje zsluhy a kad z
nich by staila na pedn msto mezi vmi. Nejsem chvstal a nedm od vs, abyste mne nsledovali pro m pirozen
pednosti. Ne, Fkajt a vy ostatn, kte jste se k nm tak i tak pidali, dm od vs, abyste mne nsledovali jen
proto, e jako velitel mm mimodn tst, jak jste se pesvdili. A je velitel sebevbornj, jestlie nem tst, pak
vede sv mue i sebe jen do zhuby. Je pravda, ml jsem tst po cel svj ivot, a to dokonce takov, e i zejm
smla nakonec astn skonila. Nekm to, abych se chvstal, nechci vzbudit rlivost boh. Ale km vm to jako
prostou skutenost, kterou sami vichni znte a mete potvrdit. A pokud tedy pjdete se mnou, budete mt i vy tst,
ale kdy m opustte, zle se vm povede."
Mui si vzpomnli na nkolik svch druh a mrueli, e Dionsiovo bjen tst dopustilo, aby cel spousta
sprvnch chlap byla potravou moskch krab. Ale to eptali jen tie a Dionsios halasn pokraoval:
"Jen kvli tomu svmu tst vs dm, abyste li se mnou, protoe myslm na vae blaho. A myslm na n tak, e
vm km, abyste m okamit opustili a zvolili si jinho velitele, jestlie usoudte, e m tst opustilo."
Kdy takto mustvo pesvdil, odhalil konen sv plny a ekl: "Do Fkaie se nememe vrtit, protoe cel Inie
je v tahu. Ale Peran budou te opravovat pokozen lodi a i jinak jsou vzni u Mltu a u jinch mst inskho
spolku, aby jim uzaveli pstup k moi. Pro bitvu u ostrova Lad shromdili vecky vlen korby z Kypru, Kilikie,
Foinkie, ba a z Egypta. Proto je te moe voln a j chci obtovat Poseidnovi, aby nm dal ztra rno siln zpadn
vtr."
Mui vykikli pekvapenm, ale Dionsios pozvedl hlas a zaval: "Zpadn vtr, ano, prv zpadn vtr, aby si vae
uboh dy odpoaly a vtr ns nesl bez vesel do neptelskch vod Kypru a k pobe foinickmu! Voln a pomalu tam
bez ochrany pluj po starch moskch cestch obrovsk nkladn lodi a skrvaj ve svch trobch vecka bohatstv
Vchodu i Zpadu. Je prv doba, kdy jich pluje nejvc. Obchod pokrauje bez ohledu na vlku. Vrhneme se do
neptelskch vod na rychlch veslech a bijcmi pdmi, a za msc, to psahm, bude kad z ns bohat, ba bohat,
ne si kdy dovedl pedstavit v zaouzench chatrch uvnit fkajskch hradeb."
Ale na much nebylo vidt pli velik naden a tak nevyrazili souhlasn pokik, protoe mysleli na neptelsk
vody, kde kad vrcholek stn a stopa pny po veslech znamen nebezpe smrt. Dionsios hledl na n a ujioval:
"Za msc, km, a vc od vs nedm. Nebojte se zrann, ani moskch horeek i aludench obt, mme pece s
sebou vbornho lkae. Potom vyprosm na bozch nejlep vchodn vtr a poplujeme pmo na zpad pes cel moe
a k Massalii. Plavebn obdob nm dosta a podzimn boue stihnou nae pronsledovatele. V Massalii ns pijmou
nai dvn vysthovalci s otevenou nru. Tam st irok eky, tekouc z bohatch kraj, a nic nm nebude brnit,
abychom nezaloili vlastn osadu a nepodmanili si svm vlenm umnm barbarsk nrody, jestli zstaneme staten
a budete-li vit v m tst."
Nkte poznamenali poklidn, e u zskali slunou koist u Lad. Cesta do Massalie po cizch vodch je straliv
dlouh a k n by nestailo ani cel jedno plavebn obdob. Za Sicli a Itli ste sv moe tak Karthaginci a
Tyrrhnov. Jestli se uvauje a o Massalii, bude nejjistj obrtit pd na zpad hned a bez prodlen a vyprosit si
pzniv vtry. Ale nejrozumnj by bylo hledat bezpe na Siclii nebo v Itlii, v tamnch eckch mstech, kter jsou
na zpad nejvt a jejich bohatstv a pepychov ivot zn cel svt. Kdeto vzdlen Massalie na hranicch
neptelskch zemi je velice nejist bydlit.
Dionsios natahoval krk jako vl, vratl obo a nakonec se zeptal, pedstraje povolnost, m-li jet nkdo nco, co
by jemu, veliteli, dobrho poradil. A promluv radji hned a vyist si hubu tm, e ekne vecko, protoe po tto
porad nehodl Dionsios pipustit dn reptn za svmi zdy. "Vyistit si hubu, ano," ekl. "To pak vme, kdo co
jsme. Kad m prvo mluvit a nahlas ci svoje mnn. Prv za dmokracii a svobodu jsme se vrhali bijcmi pdmi
proti perskmu podru a samovld. Mluvte, svobodn, oban a druzi. eknte pedn, kdo z vs chce utci pmo na
Siclii i do Itlie, kde eck msta rliv ste svj arel i zzem a kde jsou ji po stalet rozdlena vecka panstv."
Mui dali hlavy dohromady a pak jch spousta prohlsila, e je lep holub v hrsti neli deset na vtvi. Pokorn prosili
o svj dl z koisti a jednu z lod, e popluj na Siclii a zanou tam nov ivot.
Dionsios ekl: "Sprvn a mun mluvte, kdy kte svobodn svoje mnn. Dostanete svj dl z koisti, a bohat
dl, ale lo vm nemohu svit. Lodi jsou mm majetkem, a ani vae st koisti by nestaila ke koupi kterkoli z nich.
Page 22

Pesto bude nejlpe, kdy se rozejdeme, a to co nejdv. Tak se spln vae pn. Vezmte si tedy svj dl a plavte na
Siclii se zlatmi etzy na hrdle. Jestli zavhte, pomohu vm ochotn hrotem mee skoit do moe. Voda je tepl a
smr uvidte podle hvzd."
Pokroil vskutku k radcm se mum, jin zas povzbuzeni, smjce se a rmusce pedstrali, jako by je chtli hodit do
moe, a ti litovali svch nepromylench slov a zapsahali Dionsia, aby je vzal s sebou.
Dionsios konen vyslyel jejich prosby, ale plsnil je: "Jste vy nladov chlapi, jednou chcete to a podruh ono.
Ale bume zas jako jedna velk rodina, kde m kad volnost ci sv mnn nahlas, jak chce. Hlasujme tedy a a
zvedne ruku kad, kdo chce dobrovoln jt se mnou do foinickch vod na zlost Peranm a potom do Massalie."
Vichni zvedli ochotn ruce, tak Drieus a j, protoe jsme ani nic jinho nemohli uinit, abychom Dionsia
nerozzlobili. Jen Mikn se mlky usmval svm kulatm obliejem a ruku nepozvedl.
Dionsios krel od mue k mui, poklepval jim na ramena a kal jim, e jsou staten: "Tak je to sprvn", a "jen tak
dl", a "dobe se rozhoduje". Ale u Mikna se zastavil a zamrail se: "A co ty, lkai, chce se projet na hbet delfna
zptky dom, co?"
Mikn mu hledl nebojcn do o a ujistil ho: "Ochotn pjdu s tebou, Dionsie. Vskutku pjdu s tebou a k cli, ale
kam se dostaneme z foinickch vod, to je vc osudu a o tom nic nevme. Proto se nerouhm nesmrtelnm a nezvedm
ruku pro vc, kter je stejn nejist a pedem nevyzpytateln, jako ostatn i vecky pozemsk vci."
"Nev tedy v moje tst?" zeptal se Dionsios zjevn udiven.
"Pro bych nevil?" ochotn odpovdl Mikn. "Radm ti jen, abys nezapomnl, e je dlouh cesta od pohru k
stm."
ekl to s takovou samozejmost, e Dionsiovi uvzla slova v hrdle. Vc ji se Miknem nezabval a obrtil se opt
ke svm mum a volal:
"Nech tedy pijde ztra rno siln zpadn vtr. Na pdi svho korbu jsem u obtoval foinickmu bohu a potel
jeho tv, ruce i nohy lidskou krv, protoe vm, e foiniti bohov to maj rdi. Ale Poseidnovi a ostatnm moskm
bohm obtuji tento zlat etz, jeho cena se rovn cen dom a vinic, abych vm dotvrdil, e vm ve sv tst. Rd
jej obtuji, a nedm, abyste i vy obtovali ze sv sti koisti. Vm dobe, e v nejblich dnech dostanu stejn
drahocenn a snad i drahocennj."
Zaklnaje takto bohy, skoil Dionsios na p a hodil tk zlat etz do moe, a voda vystkla. Mui zapli nad
ndhernm perkem mizcm ve vod. Ale uvili v Dionsiovo tst, vychvalovali ho a krbali nehty palubu, aby
poslili jeho ob a pomohli zvednout se vtru, kter si on pl.
Dionsios poslal vecky spt a slbil, e sm bude bdt na stri a do rozednn. Vichni ho vychvalovali jet vc.
Brzo bylo slyet nad vzdechy moe a nrazy lod jen tk rachot chrpajcch. Obas nkdo ze spnku vykikl, jin
zanakal, ale vyerpn si dalo sv a vichni spali, krom Dionsia a mne.
Nemohl jsem usnout, kdy jsem se zamyslel nad neznmou budoucnost. Na zpad ukazovaly ov kosti, a a jsme
zkoueli, Drieus a j, jakkoli znamen, vecka ukazovala na zpad. Tvrdohlav jsme odeli na vchod do Inie, ale
okdlen osud ns brzo povede co nejdle na zpad, k nejzazmu okraji moe.
Uvdomoval jsem si, e navdy ztrcm Inii a v krku mi vysychalo, take jsem kloptal mezi spcmi k ndobm s
vodou. Kdy jsem se napil, vystoupil jsem na palubu, hledl jsem na stbro oblohy a ernav vzdychajc moe,
naslouchal pleskn vln a ctil jsem, jak se mi, lo pomalu kolb pod nohama.
Z mylenek jsem se probral slabm chestnm na boku lodi. Bosky a bez hlesu jsem doel na msto. Dionsios tam,
sklonn pes p, byl v nejlepm: lovil nco z moe. Jak protahoval v dlanch postupn ernou nit, zeptal jsem se ho
udiven: "Chyt ryby?"
Dionsios sebou trhl, div e nespadl pes okraj a div e neupustil tu chestc vc, kterou prv vythl a konen
chytl do dlan. "To jsi ty, Turmsi?" uklidnil se a schovval vc za zda. Ale marn. I ve tm jsem poznal jeho
nhrdelnk, kter on tak pyn hodil ped svm mustvem do moe.
Kdy zpozoroval, e vm, o jde, usml se bez zahanben - a ekl: "Zn psmo, a proto jist nev v obti a
podobn. M obt Poseidonovi byla, abych tak ekl, jaksi symbol, jako vypravuj int mudrci pohdky a
podobenstv o bozch a vysvtluj je mnohmi zpsoby. Jsem lovk spoiv, pivzal jsem ovem proto nit na
nhrdelnk a druh konec pevn ke pdi dv, ne jsem hodil svj poklad do moe."
"A vtr, kter jsi vzval, zpadn vtr?" divil jsem se.
"Zpadn vtr jsem poznal u z veera podle barvy moe a podle temnho vzdychn," piznal klidn Dionsios.
"Vzpome si, e jsem ekl, e i bez etzu dostaneme siln zpadn vtr. Vid, slunce vychz do mrak a s vtrem pijde
biujc lijk."
Byl jsem otesen tm, e mi nic nepedstral. Vdy i ten nejrouhavj lovk si uchovv nkde v koutku srdce
troku cty k obti. "Nev opravdu v bohy?" zeptal jsem se.
Dionsios odpovdl vyhbav: "Vm, co vm, ale to vm, e bych nebyl dostal zpadn vtr, i kdybych byl hodil
do moe sto nhrdelnk, kdyby mosk znamen mi u dve nebyla ukzala, e zpadn vtr pijde."
Dionsios utel peliv nhrdelnk cpem plt a el jej zavt do sv truhlice. Potom zdlouhav zvl, prothl se, a
mu zapratlo v dech, a nadil mi, abych el spt a nepemlal zbyten mylenky. Slbil mi, e na moi bude myslet za
mne.
KAPITOLA 6
Page 23
Jak ujioval Dionsios, spustil se na ns asn zrna biujc lijk. Moe se zmnilo v hebeny vln, stn vrzaly a
pluli jsme na vchod. Moe se dmulo tak mocn, e Drieovi bylo m dl tm h a vrhl m dl tm vc a jeho rna na
hlav ho stle bolela. Ale i mnoz z Dionsiova mustva nejedli a jen leeli na palubch a pevn se dreli okraj lod.
Zpadn vtr zahnal na zpad plujc lodi pod ochranu pstav. Dionsios dil plavbu beze strachu po pustm moi
okolo ostrov a pobe, kter jen tuil. Jeho tst bylo s nm, protoe kdy jsme dostihli inu mezi Rhodem a
pevninou, vichice se utiila. Zde zaal vt vtr z pevniny a s nm proti nm cel prvod brek, kter pevely obil a
olej pro persk lostvo smrem k Mltu. Jejich plavci ns vesele zdravili, protoe n korb byl foinick a Dionsios
zavsil persk znamen.
Myslm, e Dionsios neoekval mnoho od tto koisti, chtl pece jen dokzat svmu mustvu i sob, e vede dle
inskou vlku. Chytli jsme nejvt lo tak nhle, e jej plavci nestaili ani pochopit, co se stalo. Kdy se Dionsios
dozvdl, e brky jsou eck lodi z kypersk Salamny a e slou Peranm, dal okamit rozkaz obma
padestiveslicm, aby je vecky potopily. Obil a olej jsme nepotebovali a s sebou jsme je nemohli vlci.
Mui umli plavat, protoe to byli Ian. Dionsios rozkzal vecky plavce vesly bt a otpy propichovat, take
moe kolem ns bylo ve chvli pln rudch skvrn. Nedovolil nikomu utci, protoe jeden jedin zachrnn by mohl
pedasn prozradit, e se v perskch vodch pohybuj ti pirtsk lodi pod foinickmi vlenmi znamenmi.
Kdy vidli nmonci z nejvt lodi, jak se brky potpj a jak jejich druzi barv svou krv moe, zaali nkte z nich
prosit o milost, ale vtina z nich se smila se svm osudem a nepemlela o nm pli. Velitel lodi, kter byl zrove
vdcem cel vpravy, mluvil staten k Dionsiovi a ekl mu, e mu je jedno, zeme-li dnes i ztra. Peran by ho
nabodli na kl, protoe ztratil lodi, a ani jinak nen ptelem Peran, akoli ho okolnosti pimly k tomu, e jim slou.
Dionsios povaoval jeho e za rozumnou, protoe neml u co ztratit, a tak ho vzal, jeho a kormidelnka, k sob za
lodivody. Znali kypersk poben znamen, vtry a mosk proudy a mnohokrt se plavili ze Salamny do velkch mst
foinickch.
"Ale tvoji mui uvid," ekl Dionsios, "e jsi se rozeel s Perany. Vyber si z nich dva ti nejlep a zabijte spolu
vechny ostatn, abyste prokzali svou dobrou vli."
Velitel a jeho kormidelnk vhali nad takovmto rozkazem, ale pochopili rychle, e kdy u udlali jeden krok, mus
udlat i druh. Zvolili si tedy nkolik svch mu a ostatn pobili, nicmn kadho poprosili za odputn a kadmu
vysvtlili nezbytnost svho inu. Na rozkaz Dionsiv prorazili dna lun dkami a pak vystoupili na nai lo od
hlavy k patm zakrvceni.
Plachtami i veslovnm jsme dili svou cestu ke Kypru a pekvapili jsme na n bohatou obchodn lo, velikou a
ndhern zdobenou. Na palub mla nejen zbo, ale i cestujc. Jej mustvo se marn pokouelo pozvednout zbran.
Obklopili jsme ji ze vech stran a vylezli jsme po jejch vysokch bocch na palubu. Cestujc pili nm vstc beze
zbran, prosce jen o zchranu ivota a zvedajce pae. Slibovali nejvt vkupn za sebe i za sv eny a dti v mnoha
rznch jazycch. Ale Dionsios byl mu opatrn a nepl si, aby kdokoli zstal na ivu, kdo by mohl po ltech poznat
jeho i mue jeho lod, kdyby se dostali do ciz moci. Proto energicky zabjel sm cestujc bodnutm noe, ale eny
ponechal v moci svch mu tak dlouho, pokud trvalo plenn lodi.
"Pospte si, draz moji rodci," ekl. "Nemohu vm nedopt radosti, kter pinej eny v jednotvrnm a
nebezpenm ivot na moi. Ale pamatujte, e zapchnu vlastnma rukama kadho, kdo se pokus pinst a skrt na
na lodi nkterou z nich. Z toho povstvaj jen nepjemnosti a hdky."
Mui se tahali vzruenm za vousy, zrali zcma oima na eny, je place podpraly jedna druhou. Ale Dionsios
se sml a poznamenal:
"Pamatujte si taky, moji chrab vlenci, e za kadou radost se mus platit. Kad, kdo ztrv ten krtk as
ukjenm sv dtinsk vn, msto aby jako rozumn mu pomhal snet koist, ztrat svou st koisti. Volba je
svobodn, jako ji ml Hrakls. Ukzala mu zkou cestu vedouc k dobrmu a cestu irokou vedouc ke zlmu."
Tak velik byla chamtivost Fkajc, i touha po koisti, e jen nkte z nich se vrhli na eny. Ostatn se rozptlili po
korbu. Shromdili jsme zlato a stbro v mincch i v pedmtech, krsn sochy, perky a barevn tkaniny, ba i dva
balky purpurov ltky. Do plachty jsme sebrali zsoby koen a vna, a nepotebovali jsme k tomu mnoho asu.
Fkajt dovedou vyhledat rychle, kde je co vzcnho. A tak vci a atstvo cestujcch nahzeli na nae lodi.
Nejsnadnj by bylo bvalo zaplit lo, protoe nae embola nebyla s to prorazit siln boky z cedrovho deva. Ale
Dionsios nechtl, aby se po moi ila znamen ohn a dmu. Proto jsme museli prorazit velk dry do dna lodi, aby se
rychle potopila, co nm dalo obrovskou prci. Kdy lo zaala klesat a pestala se houpat, kopl do mu, kte si msto
koisti zvolili eny, a rozkzal jim podznout hrdla, aby mli leh smrt v odmnu za utrpn nsil. Ale jednoho z nich ji
nepiml, aby vstal, protoe ena, kterou znsilnil, mu vypchla oi velikou jehlic a sama se pak zabila. Dionsios a
ostatn velice obdivovali tuto enu pro jej hrdinstv a pikryli j tv na znamen cty, jet ne se lo potopila.
Jen Drieus se nezastnil rabovn koisti ani znsilovn en. Vrtil se na palubu, sotva byla lo dobyta. Mikn
se nezastnil boje, ale po nm prohldl lo a vzal si odtud lkaskou skku zdobenou slonovinou, i s jejm obsahem.
Dionsios vytal Drieovi jeho lenost. Drieus prohlsil, e bojuje jen proti ozbrojenm mum. m vznanj
protivnk, tm lpe. Ale pobjen bezbrannch a plenn se nehod k jeho dstojnosti. Dionsios se s tm spokojil a slbil
mu st koisti, i kdy ji neshromadoval. Drieus byl tm poten a piznal se:
"Samozejm, e zabiji tak bezbrannho, je-li to nutn ob, jak se nkdy stv, kdy je lovk v zkch. Ale pak se
mus pokropit vodou, ozdobit vncem hlava obti a pott elo popelem. Tak enu dovedu znsilnit, kdy je dobrho
rodu a i jinak hodna toho, abych ji obejmul."
Page 24

Kdy jsem popsal toto pepaden, tak jsem vlastn ekl u vecko o na vprav, protoe dal udlosti byly jen
opakovnm pedel. Rozdl byl jen ve velikosti a v potu lod, v denn dob, v tvrdojnosti odporu, v mnohost
koisti a v jinch podrunch okolnostech. Od Kypru jsme kiovali moe a potopili jsme nkolik lod z Kuria a
Amathidy. Oklamali jsme je toti perskmi tty a vlenmi znamenmi. Nemohli jsme vak zabrnit, aby ns nespatilo
nkolik rybskch lun. Uprchly z naeho dohledu a rybi jist ihned ohlsili, co vidli. Proto jsme si pospili odtud
a Dionsios dupal po palub a vzval pzniv vtr, abychom pluli pmo k foinickmu pobe, k nejivjm vodm, kde
ns nikdo ani ve snch nemohl ekat. U po cel jedno pokolen se neodvili dn pirti do tchto nejbezpenjch
vod vzdlanho svta.
Ale jemn vnek vl jen smrem ke Kypru, jak vane stle ve dne k pevnin a ped rnem od pevniny k moi,
nevldnou-li na moi boue i rozumn vichice. Tak to zadili mot bohov ryb, aby mohli ped rnem, ne se
rozedn, vyplout na moe a zase se s dennm vtrem vracet dom. Avak k na nevhod nebyl to tentokrt jen tento
denn vtr, kter tlail nai lo k pevnin, ale tak siln mosk proud, ped nm ns varovali Salamnt a ktermu nae
vesla nebyla s to odporovat podle vle Dionsiovi:
Proto Dionsios dupal po palub, bouchal do tt a vzval pzniv vtr. Mikn piel k nm, usml se na mne,
obvyklou vrsku mezi obom, a prohodil: "Vzvej, Turmsi, ty tak, vzvej teba jen tak, pro zbavu."
A neumm vysvtlit, pro jsem to uinil, ale pozvedl jsem pae do vzduchu a vzval jsem vtr tikrt a sedmkrt, a
nakonec dvanctkrt, stle silnjm hlasem, a vlastn ev mne ommil, take jsem u nevdl, co se kolem mne dje.
Kdy jsem se probral, dal mi Mikn napt vna a podpral mi hlavu pa. Drieus se na mne dval s divem, ba
Dionsios vypadal dokonce pestraen, snad proto, e niemu nerozuml. Jet ped chvl bylo nebe bez mrk, te
zmnilo barvu a na zpad se zdvihl modroern mrak a blil se tak rychle jako tiscihlav stdo obrovskch vrank s
vlajcmi hvami. Dionsios zaval, aby zvedli plachty, zrove jsme zaslechli dusot cvlajcch kopyt, moe zernalo a
zaalo se pnit a blesky zajiskily nad nmi. Lodi se nahnuly a ob padestiveslice se napily vody. Pak jsme byli hnni
plcajcmi plachtami, oslepeni blesky a sprkami z vln. Nemohli jsme dlat nic jinho, ne plout po vtru, abychom
nebyli pohlceni vlnami, vysokmi jako domy.
Vichni jsme leeli na palub a dreli jsme se, jak jsme mohli a dovedli, blesky se kiovaly a korb praskal. Avak
Mikn mi nadzvedl hlavu, a postavil jsem se, kloptaje a pidruje se lana, a byl jsem najednou v extzi a pokouel jsem
se tanit na houpajc se palub jako tehdy na delfsk cest. Tanec hnul v mch dech a z hrdla mi vychzela slova,
kterm jsem nerozuml. Teprve kdy se boue zaala tiit, dopadl jsem na palubu, pln vyerpn.
Mikn piel ke mn, objal mi ramena a ekl: "Turmsi, a jsi kdokoliv, tuil jsem, e t znm, jako tys m hned poznal.
Ale bylo by stailo, kdybys byl vzval vtr jen tikrt. Te nevm, kam spjeme, takhle hnni vlnami."
"Nechpu, co mluv," namtl jsem a zral do jeho trvale neklidnch o. Byly mi povdom ve sv smoln erni jako
oi lovka, jeho jsem u nkdy vidl.
Myslm, e jsem od potku znal Dionsia, ale neml jsem s nm mnoho spolenho, akoli jsem se nauil mt ho rd
jako lovka. Tak Driea jsem znal a bez sv vle jsem byl k nmu pipoutn, protoe bylo ureno, abychom se
navzjem k sob pipoutali. Ale jeho povaha a jeho cle a vecko v nm bylo prv opan ne ve mn, take nae
pipoutn bylo spe naptm ne astenstvm, akoli ovem jsem ho ml rd, protoe byl mj ptel. Kdeto Mkna
jsem poznal jako sob podobnho a vecko v nm mne k nmu thlo.
"Nechpu," opakoval jsem dotkaje se prstem jeho ela. "Kdo vlastn jsi?"
Mikn se zeptal: "Pro se dotk prstem mho ela - kdy pr nic nechpe? Posvcuje m nebo odpovd jen na
moje znamen?"
Hledl na mne zvdav, sloil ruce kem a mnil postaven prst rychle tikrt za sebou. Ale nechpal jsem to a
zakroutil jsem jen hlavou.
Nevil mi a divil se: "Skuten nezn sebe, Turmsi, skuten nev, kdo jsi? Poprv jsi zkusil svou slu?"
Podrdilo mne jeho tajnstkstv. "Ve mn nen dn sla," ekl jsem. "Jen pro sv pobaven jsem vzval vtr. O
sob nic jinho nevm, ne to, e do mne pod dubem pobl Efesu uhodil blesk. Kdy jsem se probral, byl jsem nah a
znovu jsem se zrodil. Nic jsem o sv minulosti nevdl."
"Pesto nos svou minulost s sebou," tvrdil Mikn. "Pro bys byl jinak pozvedl ruce a mluvil e vtr, kter jsem
nerozuml. I tv dy sebou kubaly jako pi posvtnm tanci. V o sob vc, ne si sm mysl, Turmsi."
Mohli jsme mluvit klidn, protoe lodnci se od ns ustraen odthli. Dionsios byl zabrn do prce s zenm lodi a
Drieus utekl pod palubu.
"Vichni nosme svou minulost s sebou, my, kte se znme," opakoval Mikn. "Mnoh z minulosti, protoe vecko
neznme nebo si nepamatujeme. Tak mnoh z budoucnosti. Pro se nepipoj k hrm nesmrtelnch, Turmsi? Pece jsi
ji dorostl na rove vzdunch duch."
Zakzal jsem mu, aby mi povdal o takovch nesmyslech. "Znm t a jsi mj ptel," ekl jsem. "Ale je to jen pirozen,
protoe mezi lidmi hned v prvn chvli poctme ptelstv k nkterm, kdeto od jinch se okamit bez piny
odthneme."
"Pro to je?" zeptal se Mikn. "To nedovede vysvtlit. Ve svm nitru to v, ale odmt to vdt, protoe v Efesu
ses nauil pochybovat."
Jeho e mne popudila vce, ne jsem chtl. Dotkl jsem se rukou svho horkho ela. il jsem, byl jsem, j, Turms.
"Nejsi ptel moudrosti," ekl jsem. "Jsi jen zasvcen. Ale v zasvcenost nevm. V Eleusn je dovoleno zasvtit i
otroky a eny."
"Mluvili jsme o otroctv, kdy jsem se poprv setkali," pipomnl Mikn. "Ani pouta, ani rod nezotrouje lovka,
jen jeho vlastn slepota, vlastn ohluenost, vlastn odkn."
"Pi bozch," vzruoval se. "Vidls u na tto lodi schopnosti lid. Drieus nem sob rovna v zpasech, ale co by
Page 25

byl beze zbran? Dionsios se narodil pro moe, ale co by byl, kdyby il na zemi a nikdy moe nespatil? Jakou m
radost pozorovatel ze svho vbornho zraku, obklopuje-li ho mlha? Jak by mohl pout svho umn potp, kdyby
neml vodu, do n by se potpl? Nechpe, Turmsi, e sm jsi vidouc i potp, ale odk se vidn, odk se
potpn? Chce skuten t cel ivot v mlze a na soui? Jakou radost m tedy z tohoto ivota? Mus se vracet,
stle dle vracet, a se nebude odkat pochopen."
"Jestli mysl, e boue vypukla proto, e jsem vzval vtr," namtal jsem tvrdojn, "tak ti tvrdm j, e je to nemon
a proti prod. Boue by byla urit vypukla, a jsem chtl i nechtl. Jen povriv nmonk me vit, e boue
vypukne vzvnm. Snad sm jsi znalec prody a vidls, e hroz boue, z njakch znamen, podle svtla, mrak, z letu
rack nebo z chvn mosk hladiny. Proto jsi mne vybdl, abych vzval vtr a chtl jsi mne svst k tomu, abych vil o
sob, co je proti rozumu. Ne, radji vm, e vypuknut boue byla pouh nhoda, jako se nkdy stv, e dva ptel
se setkaj v cizm mst, mezi tisci lidmi, akoli podle v pravdpodobnosti maj statisce monost se nesetkat prv
tam v t chvli?"
"Ano, prv tak," pravil Mikn, "prv tam a prv v t chvli. Tomu k, Turmsi, nhoda. V tom ppad je nhoda
vc, ne si mysl."
Rozilila m jeho nestupnost. "Budi," ekl jsem. "Slunce se u usmv a hebeny vln zmizely. Jen abych ti to
dokzal, budu vzvat vtr. Uvid pak, e nepijde, ale e i ty posledn zvany se uti."
Postavil jsem se a pozvedl ruce, abych znovu vzval vtr. Mikn m chytl za pae a stahoval je dol a prosil v
zkosti: "Nedlej to, Turmsi, nedlej. Jinak potop nae lodi a popluje na hbetu delfna a dostane se na Kypros do
rukou Foinian. Naraz t tam na kl k vstraze vech."
Avak j se mu vysmval: "Sm jsi ekl, e se nestane nic bez vyho radku. Je-li v tom radku pak, abych vzval
vtr, mus nst nsledky. Sm jsi zaal tento ert."
Dionsios vidl od kormidla nai hdku, pibhl k nm a pratil m svou velkou dlan pes sta, a jsem spadl na
palubu. "Nevzvej u vtr bez mho svolen, Turmsi," dal vn. "Dostalo se nm vtru u dost, ba vc ne dost. A
krom toho pomlil ses ve smru, u se modr beh Kypru na obzoru a Salmnt ustraen tvrd, e poznvaj znamen
svho msta. Dr te hubu zavenu a ruce dole, a radji le na palub a nevstvej, ne se dostaneme z thle pasti."
Rozhoil jsem se nad jeho nesmyslnmi slovy, krev mi huela v hlav a volal jsem: "Pro mluv nesmysly,
Dionsie, v dobe, e nev v nic, ani v Poseidna."
Dionsios se opatrn podval kolem, uklidnil se a zaeptal: "Snad v nic nevm, jak k, ale opatrnosti nen nazbyt.
Oveme nevm, e bys mohl vyvolat vtr, ale pro ns vecky je lep, kdy se o to nebude pokouet."
A odeel. Tel jsem si plc tv, rozesml jsem se a ekl Miknovi:
"Vm ovem, e jsou pivolvai det, ale ti maj barvenou vlnu, rolniky a duniv bubnky. Nkdy zpsob d a
nkdy ne, a maj ostudu. Za niivho sucha je dovoleno pout vech prostedk a moudr majitel pol zaplat
pivolvai det, ponvad je lep pout i zbytench prostedk ne nedlat nic. Ale je nesmysln, e by nkdo
mohl zaklnat boui jen zvednutm pa a vzvnm vtru."
"Kdo ije, ten vid," pravil Mikn mrn.
"A naopak," dodal jsem, abych ml posledn slovo. Ale v uch mi huelo a vzpomnl jsem si na sv neklidn sny za
plkovch noc a na neznm msta, ktermi ve snu prochzm a jejich domy a brny znm. Tak jsem si vzpomnl na
zvojem zastenou enu, kter se mi zjevovala ve snu, kdy jsem byl jet v Efesu, a nikdy mi neodhalila tv. Pes moje
vlastn slova a pes dkazy mho rozumu se mne zmocnila jaksi snov jistota, e snad nosm v hlav bm sv
minulosti, ani to tum. Snad jsem byl skuten vc, ne jsem myslel, ale varoval jsem se piznat to Miknovi.
KAPITOLA 7
A do pozdnho veera jsme pluli podl modrav se mhajcho pobe Kypru. Marn jsme se pokoueli stoit na ir
moe. Rovnomrn siln vtr ns hnal k severovchodu a ani obrcen plachty nepomohly, jako by neprosn vle
ns dila tm smrem. V takovm vtru bylo marn pltvat silami u vesel, protoe mui by vyerpali vecky sv sly,
kter by mohli potebovat, kdyby se vtr obrtil pmo k pevnin ostrova. Kdy nastala tma, nadil Dionsios sthnout
napl plachty a pivzat lodi k sob, abychom se v noci neztratili. Uril nkolik mu, aby bdli a dvali pozor na
poben vlnobit, sm tak bdl, protoe byl siln zneklidnn. Ostatn poslal spt.
Ale spali jsme klidn a probudili jsme se a za rozednvn kikem pekvapench pozorovatel. Vyli jsme na palubu a
vidli jsme, jak na uklidnnm moi se houpme smrem k nejvchodnjmu cpu Kypru. Slunce vylo z moe, rud a
zlat, a ped nmi na kopci mysu se zvedal chrm Afrodty Akrjsk, toti Horsk, se svmi terasami a sloupy tak
blzko, e jsme v oslniv zi slunen vidli kadou jednotlivinu a slyeli jsme nad vodou se nesouc kokrhn ernch
kohout Afrodtinch.
Salamnt prohlsili vzruen, e je to znamen a pedzvst. Mocn Afrodt Akrjsk poslala boui, aby ns pivedla
k sob. Byla to Afrodt plavc a nejmocnj Afrodt vchodnho moe a Foinian j slouili jakoto Atart, take se
v jedin podob zjevovala bohyn vchodu i zpadu. Nehledc k tomu, e Afrodt byla rodem z Kypru a vystoupila
zde na beh z lastury, tlo bl jako mosk pna, zahalen jen zlatmi vlasy. Ze vech tchto dvod jsme museli
pistt a obtovat Afrodt z pny zrozen. Jinak bychom pivolali na sebe jej hnv a jak znmo, je Afrodt v hnvu ze
vech bohy nejvynalzavj a nejrozmarnj.
Avak Dionsios volal hromovm hlasem mue k veslm a pikzal, aby veslovali pry od mysu, protoe jen zzrak
ns zachrnil, kdy jsme proplouvali mezi skalnatmi ostrohy ostrvk, zatm co pozorovatel civli na chrm. Vichni
Page 26

jsme byli rozzueni, e se nae p obrac na ir moe k jihovchodu a Salamnt volali vniv, e zzrak uinila
Afrodt, a nechtli vzt odpovdnost za to, co se stane, odplujeme-li, ani jsme j dve obtovali.
Dionsios ekl: "Ochotn piznvm zlatovlsce vecku moc a slibuji obtovat j hned pi nejbli vhodn
pleitosti. Sami vidte, e v pstavu jsou i velk korby. Strili bychom sv hlavy pmo do vosho hnzda, kdybychom
te odboili ze sv cesty a obtovali zbon bohyni. Ne, mldenci, vecko m svj as. Radji snesu hnv Afrodty,
ne bych pivolal na sebe zlobu boha vlky."
Dionsios poruil taktam, aby zrychlili takt jako pi pepadu neptelsk lodi, a hrozil: "Vypotm z vaich d
vecku chu obtovat Afrodt!"
A hned zaali mui u vesel ztka oddychovat a mli dost co dlat, ne aby mohli mluvit. Avak kormidelnci
poznamenali, e nae rychlost, bez ohledu na nklad, nebyla takov, jak by mla bt, a veslai mrueli, e jejich prce
jim nepipadala nikdy tak tk.
Konen obrysy chrmu zmizely za obzorem, nae rychlost se zvila a dech vesla se zklidnil, jako by ns mra
pestala tlait. Nebe bez mrk se na ns usmvalo, moe zlehka oddychovalo a vecko kolem ns jen zilo.
Dionsios vtzoslavn zvolal: "Vidte sami, e Kypersk nem moci nad moem!"
A veslam se ulevilo, zaali zpvat; a dery takta zanikly v hluku psn. Jen nkte toti zpvali krsn a ist,
ostatn krkali jako vrny a kieli jako rackov, ale kad chtl zpvat s sebou. Zpvali:
Jej oi jsou slan fialy mo,
jej dy jsou blostn jako pna vln,
jej vlasy jako slunce ho.
Usmv-li se, je mu nhy pln,
dech se mu a sla opout dy.
Usmv-li se bohyn z Kypru,
i nm zane pt
a slep vid
a hlava starce se pestane chvt.
m nadenji zpvali, tm silnji se oprali do vesel, jako by veslovn u nebylo nmahou, ale radost. Voda se vlnila
kolem pd, zpnn voda stkala za lodmi a vesla rozvila hladinu po obou stranch lodi. Zpv nakazil i m, otevel
jsem sta a hrdlo se mi rozechvlo.
O poledni volali pozorovatel souhlasn, e vid vrek storu a barevn plachty na obzoru. Korb plul pmo proti
nm a brzy jsme jej vidli vichni. Vidli jsme vyezan a pomalovan brady, stbrnou a slonovinovou ndheru boho
obrazu a odlesky slunce na mdnch lopatkch vesel. Byla to zk a rychl lo a krsn jako sen, tila se po jiskcm
moi proti nm.
Kdy u byla dost blzko, vythla vlajky a ukzala svj tt. Salamnt pravili: "To je tyrsk lo. Nechtj si zneptelit
krlovnu moe, Dionsie."
Ale Dionsios ukzal bez vhn persk tt, dal ciz lodi znamen zarazit a poruil bojovnkm, aby si vzali zbran a
zmocnili se lodi. Pirazili jsme k jejmu boku a hnali se tokem na palubu, ale tam nikdo na odpor ani nepomyslel.
Foiniani jen kieli chraptivmi hrdelnmi hlasy a zvedali dlan na obranu proti nm. Byli mezi nimi i kn s
purpurovm lemem plt, s perlovmi elenkami, se stbrnmi rolnikami a se zvoneky na hrdle.
"Co vou?" zeptal se Dionsios a sloil zbra.
Salamnt, vystraeni, vysvtlovali: "Tohle je posvtn lo. Veze kadidla a obti do akrjskho chramu pro
Afrodtu, bohyni plavc."
Dionsios zachmuenm pohledem jako by cosi hledal, tahal si vousy a zejm byl jednou v ivot na rozpacch.
Kn zaali zvonit rolnikami, m dl vc, a pivolvali kletby a hrozili mu pohyby rukou. Dionsios na n kikl, aby
mleli, ale oni uposlechli, a kdy na n pozvedl prudce dku.
Pak, nsledovn svmi veliteli a kormidelnky, prohldl lo. Jej nklad byl nepopirateln drahocenn, ale nm
naprosto neuiten, nepotaje nkolik obtnch pl s drahokamy a perlami. Kdy chtl Dionsios vkroit do
lodnho domku na zdi, chytili kn pevn zvs dve, take jej musel Dionsios strhnout. Veel, ale hned se vrtil
erven ve tvi a ekl: "Nic tam nen. Jen tyi dcery Atartiny."
Byli jsme zvdavi. Salamnt hovoili s knmi a dozvdli se, e ty tyi dvky jsou dar Tyrsk Atarty jej seste
Afrodt Akrjsk, protoe jako krlovna tyrskho moe vldne vem tyem krajm zem.
"To je znamen," ekli mui a zaali o zvod kiet, e je chtj vidt. Vidl jsem na Dionsiovi, e peml, zdali m
lo vyloupit a potopit. Ale zejm si uvdomil prozlacen jas nebe, usmvajc se slunce a temn modr oi moe,
rozesml se a nadil, aby dvky vyly ven.
Vyly z domku beze strachu a pvabnm krokem a nemly na sob nic ne ozdobu svch vlas, stuku na hrdle a
ps bohyn. Prvn z nich byla bl jako snh, druh lut jako hoice, tet erven jako m a tvrt ern jako smla.
Vykikli jsme vichni pekvapenm, nebo lovka se lutou plet nikdo z ns jet nevidl. Nkte volali
pochybovan a tvrdili, e je dvka namalovan. Dionsios si plivl do dlan a potel j nah rameno a ukzal, e barva
nesela. Dvka snesla jeho dotyk a dvala se na ns ernma ikmma oima.
Dionsios ekl: "Nepoprm, e je to znamen a pedpov. Bohyn pochopila, e jsme se nemohli zdret a j
obtovat. Proto nm poslala vstc ob, j rovnou bychom nemohli nikdy obtovat. Zmocnili jsme se lodi. Je nae a
na znamen toho vrhm svou dku do deva paluby a zasvcuji lo akrjsk bohyni."
Mui schvlili rozhodnut a ujiovali, e nikdy skuten nevedli vlku proti bohm a zasvcenm dvkm, akoli
Page 27

jinak byli chud a chtli se na moi obohatit. A docela ptelsky si vzali perky kn i rolniky, na pamtku, ale dvky si
nikdo nevzal.
Kdy dvky vidly, e odchzme po dobrm z lodi, kaly si iv nco mezi sebou a prstem ukazovaly na ns.
ernoka se dotkla Dionsiovy brady, lut dvka hledla zvdav na Likymnia a snhobl hladila vyzvav bkem
prstu m rty. Dionsios svratil obo a zeptal se: "Co chtj?"
Tyrt kn vysvtlili neradi, e podle nzoru dvek mme obtovat Afrodt. Protoe jsme to nemohli uinit vichni,
chtj ony samy zvolit mezi nmi ty, od nich by pevzaly nai ob. Ale kn k tomu nesvolili, protoe jsme nemli, dle
jejich mnn, prvo na lo. Jedin nae ob byla dka vren Dionsiem na palubu a tu slbili donst do Akrie.
Dionsios uvolnil svj vous ze zajet dvinch prst, bojoval tk duevn boj a ekl: "Kdo udlal jeden krok, mus
udlat i druh. Musme rozhodn nco vaenho pojst, pokud je moe klidn. Ale nechci zneuvat svho velitelskho
postaven. Vrhnte los mezi sebou a zvolte tyi mue, kte budou zastupovat ns vecky. Sm se losovn zastnm,
i kdy nemvm obvykle tst."
To se vem zdlo sprvn a krsn.
Bohyn se usmvala spravedliv, nebo na kadou lo padl jeden kmen, erven, ern a lut. Ale a je to sebe
neuvitelnj, z ndoby jsem vyjmul kmen bl. Lekl jsem se, kdy jsem ho uvidl v hrsti, a zdlo se mi, e zas ctm
nn dotek thlho koneku prstu na rtech. Myslel jsem, e jsem nikdy nepoctil nic lahodnjho. Proto jsem vloil
bl kmen tajn Miknovi do dlan, e rychle chpal, a Drieus by se zaal zdlouhav vyptvat, co tm mnm.
Mikn se podval na bl kmen ve sv ruce a ekl: "Zanm u chpat. Nevypravoval jsi mi, e kdy ses
vzpamatoval z deru blesk, zabalil jsi svou nahotu, abys ji zakryl, do vlnnch stuh, kter dvky rozvsily na kech.
Myslel jsem, e t ovld msc. Nyn teprve chpu, pro ta tvoje boue ns pivedla ped akrjsk chrm."
Zakzal jsem mu mluvit dl a zvedl jsem kmen z jeho dlan, aby jej vichni vidli. Veslai se umvali a oblkali do
istho atu a natrali olejem vtzn druhy a dali od Dionsia pro n ze spolen koisti etzy na hrdla a prsteny na
prsty.
My ostatn jsme li zatm adou ke kotlkm. A ti tyi astlivci, Mikn pro svou dstojnost prvn, vstoupili do
domku tyrsk lodi. Kn zavsili zpt Dionsiem stren zvs a zaali chraptiv zpvat pse. Nm ostatnm nahradilo
hork jdlo to, co jsme ztratili losovnm, a Dionsios dal smchat vna, abychom se v tak slavnostn chvli napili. Pesto
mnoh v zapomnn drel svj skyfos v ruce a dval se upen na domek tyrsk lodi.
Kdy jsme dojedli a dopili, zaalo se slunce pomalu sklnt k zpadu a Dionsios znervznl. Konen ekl:
"Pivete obtujc. Jestli nkdo z nich ob peru, a obviuje sm sebe."
Ale kdy jsme spatili, jak veslai thnou sv ti druhy z domku, pozvedli jsme ruku k stm divem. Jejich oi byly v
sloup a jen tak tak se dreli na nohou, sta oteven a z nich bezmocn visel jazyk. I Mikn kloptal; podprn dvma
veslai, pae kolem jejich krku, a kdy se pokusil sm skoit na nai lo, spadl rovnou na obliej a narazil si sta o
palubu.
Dionsios poslal mue k veslm a dil nai lo k severovchodu, jako bychom chtli plout k pevnin kolem Kypru a
vrtit se do inskch vod. Tuil dobe, e tyrt kn ihned ohls pirtsk lodi Peranm, aby za nmi poslali vecky
kypersk korby. Ale Dionsiova neslchan odvaha byla na nejlep ochranou. Nikoho pece nemohlo napadnout,
e poplujeme pmo do chtnu smrti ve foinickch vodch. Kdy jsme obtn lo ztratili z obzoru, poruil Dionsios
kormidelnkm zmnit smr zase na jihovchod. Kdy se nae lodi obrtily, zavanul smvn vnek nad moem, jako
by sama Afrodt plavc nm rozmarn ukzala svou pze.
Dionsios ekl: "lovk jako j dvodn pochybuje o bozch. Ale je docela jasn, e Afrodt Akrjsk nala v ns
zalben a pijala tyrskou obtn lo radji jako dar n, Ian, ne Foinian. Proto jsme udlali dobe, e jsme pustili
tuto drahou lo, aby ohlsila na Kypru patn smr plavby naich lod."
Mikn se plazil, dy se mu chvly a dvil na palubu, nedokzal se dostat ani k obrub. Konen se do jeho tve
vrtil zase rozumn vraz, a on se na mne pousml.
"Nic takovho jsem nezakusil za cel svj tyicetilet ivot," spal vyerpan. "Myslel jsem, e znm hodn, ale nic
jsem neznal a vm u v neviditelnou zlatou s Afrodty, do n dostane snadno i nejsilnjho mue."
Slunce zapadlo a moe zfialovlo. Tu mi podal hladk bl kmen a vyzval m: "Schovej si jej, Turmsi, tob byl uren
a ne mn. Ty jsi milek Afrodtin."
Pijal jsem kamnek a schoval, jako jsem si schoval ern kmen z hlinn ndoby Kybelina chrmu v Sardch. Vdy
mi piel do ruky pi losovn a znamenal ukonen jistho obdob v mm ivot, akoli jsem to tehdy nevdl.
Ale Mikn m varoval: "Mnoh ponechvaj bohov vlastn volb. Ale jet vce mohou vzt. Tvou bohyn je
Artemis, vecko tomu nasvduje. Jako luna t ovld, zdrcujc t v dob temnho msce, ale posiluje t, kdy luna
roste, a za plku vyraz tv mysl v extzi. Ale Afrodt si t tak zvolila a tato volba je tob nebezpen. Ob tyto
bohyn jsou na sebe rlivy. Dej pozor, a neobtuje nkter z nich vc ne druh. Pokus si zachovat pze obou v
jejich souti o tebe."
Pravil jsem: "Chpu tv slova symbolicky, Mikne. Luna a hvzdy odjakiva spolu soutily."
"Ne, ne," odporoval Mikn. "Chpe-li takto moje slova, pak je chpe patn. Spe luna a hvzdy jsou jen
symboly a vnj znamen moci ne vlastn sly, kter ij v ns a mimo ns. Ale tuto pravdu zakus jen zasvcen a
neme to slovy druhmu vysvtlit."
Najednou pozvedl ruce, propukl v pl a volal: "Zvidm ti, Turmsi. M tlo bylo v hroznm stavu ommen a j pojal
tvou bohyni a byl bych dal v t chvli cokoli, kdybych se mohl tak zaslepen dt j navdy a do sv smrti. Lahodn a
hrozn je jej moc. Pod n zapomene na vecky ostatn bohy a nevhal bych ani na okamik urazit kterhokoli jinho
boha, jen abych doshl pzn Kyperanky."
Jet dodal: "Vdl jsem, e postem, trnm tla a bdnm - jak to in zasvcen - se me zakusit bo ptomnost a
Page 28

vidt neviditeln. Ale nevdl jsem, e tak v extzi orgasmu lze vidt neviditeln, minul i budouc. Afrodt je
moudej bohyn, ne jsem si myslval, pes vecku svou lehkomyslnost. Snad prv jej rozmarnost a lehkomyslnost
je ta nejvy moudrost."
Usml jsem se pohrdliv jeho slovm. Mikn se mi jevil jako slaboch. Myslel jsem, e je tvrd.
Vecko se to brzo zapomnlo v tk din u vesel, kdy jsme pluli foinickmi vodami. Msc dorstal a my se tili po
moi jako Artemidiny divoc psi, vradce, loupece a potpjce korby. I egyptsk lodi jsme potopili. Nae vlastn
plavidla se jen ztka houpala bohatou koist. Ohov znamen plla podl foinickho pobe a v krutm boji se nm
podailo dobt i dv lehk vlen lodi, kter ns na moi pekvapily. Ztratili jsme nkolik mu a mnoz utrpli rny.
Nkdo zemel, vydechuje ivot v bublinch z hrdla, akoli Mikn mu nepestal pomhat, a jin vyplivl ducha ve
zpnn krvi rovnou na palubu. Ale mne chrnily neviditeln tty, take jsem neutril jedinou rnu.
Mnoz z Dionsiovy posdky si zaali stovat, e vid ve tm stny mrtvch, jak se pohybuj po naich lodch, a ctili
ve snu tpn chladnch prst na sv ki. Pomstychtiv prvod mrtvch ns sledoval, nebo moe i vzduch asto
potemnly okolo ns bez zjevnho dvodu.
Dionsios nkolikrt na usmen mrtvch obtoval. Plil do moe a krbal po pdi nehty, aby zavl pzniv vtr.
Jeho tst zaalo strait i jeho samho, protoe ani jedna nmon nehoda ns nepotkala. Sotva jsme potkali tyto
vlen lodi, zaalo nm zatkat do lodi sprami, ale ty jsme mohli ucpat zvnitku.
Na obloze se opt objevil stbrn srpek luny, thl jako vlas, a Dionsios ekl: "U jsem dost pokouel sv tst a
tak nae lodi u nevydr vt zt. Tak chamtiv zas nejsem, abych obtoval kvli koisti sv lodi. Nae pirtsk
plavba je u konce a te musme jen zachrnit sv ivoty a svou koist. Proto obrtme pd na zpad a nech nm
Poseidn pome pes nezmiteln moe."
Z podmannch lod zachoval na ivot nkolik lodivod, kte se plavili v dalekch vodch, i kdy jim nedvoval.
Je toti nejvt zloin foinickch nmonk, jestli prozrad cizincm smry svch cest, znamen zem a vtr. A stejn
vzal na nae lodi i ty, kte se zachrnili plavnm.
Fkajt vali radost, kdy se pd obrtily na zpad a Dionsios se modlil k bohm foinickm i inskm, pomazal
krv tve, ruce i nohy boho obrazu na naem korbu a na kad lodi dal obtovat zajatce a vypustit jejich krev do
moe. Na moi byly dovoleny obti, kter by se nesmly provst na soui, a nikdo nepovstal, aby tmto barbarskm
obadm odporoval. Jen Mikn ekl, e to povauje za zbyten.
Avak Dionsios, po obadu obtovn, zvolal nad zcm moem: "Te mi dejte vichni bohov moe, neznm i
znm, vchodn boui, aby ns zanesla na ir moe a zniila vechny stopy po ns. Radji se utopm v boui jako syn
Fkaie, ne bych proplouval jako krysa, pronsledovn po moi ze vech stran."
Opojeni krv a koist a dosavadnm spchem, pipojili se i veslai k jeho voln o pomoc vchodn boue. Plavebn
obdob se chlilo ke konci, neklidn hejna ptk letla nad moem a voda mnila barvu. Ale slunce plilo stle stejn
krut, obloha svtila, a oi bolely, a pzniv vtr nikde. Veslam se ji trhala ke z dlan, hlas jim ochraptl, a nakonec
zaali volat: "Turmsi, Turmsi, pivolej nm vtr ty! Radji a se utopme, ne abychom tou nehorznou dinou u vesel se
jenom bezpen loudali po moi s tak tkm nkladem!"
Sotva zaali na mne volat, vyprzdnila se mi hlava, vidl jsem najednou vzdun stny mrtvch, jejich touhou po
pomst rozkleben tve, i stny jejich rukou, kter zadrovaly pd naich plavidel, aby nm zabrnily v tku. Extze
se mne zmocnila, ctil jsem, e jsem silnj ne stny nebotk, a vzval jsem vchodn vtr. Vichni volali divoce se
mnou, opakovali m slova, kterm jsem sm nerozuml. Tikrt jsem vzval vtr, potom sedmkrt a nakonec
dvanctkrt. Mikn se ve strachu zabalil do plt, ale nebrnil mi, protoe nae ivoty byly v szce, a foinick i
egyptsk lodi byly nm na stop. Bojovnci tloukli do tt, kuchai bouchali do kotl a Dionsios mval ve vzduchu
barevnmi svazky vlny. Jen foinit lodivodi zstvali zamraeni a mleli, hledce upen na ns, ervenohnd v
tvch a s mdnmi kruhy v uch.
Tehdy moe na vchod zeloutlo a boue ns zaslepila vcm kruhem, pinejc z jin pout s sebou i psek.
Posledn, co jsme spatili na ir hladin, byl kroutc se sloup vod, kter se zvedl za nmi a k nebi. To jsem jet
uvidl, ne jsem padl v bezvdom na palubu a ne mne Mikn s Drieem odnesli do podpalub a pivzali pevn k
boku lodi, abych se nezabil, kdy se rozzmtala v boui.
Page 29
Tet kniha
Himera
Page 30
KAPITOLA 1
Vt ne vechny heroick iny v bitv u Lad a ctyhodnj ne koistn ve foinickch vodch bylo umn
Dionsia Fkajskho plavit se po moi. Ponien podzimn bou, kdy vechny ostatn lodi z moe uprchly do zimnch
pstav, pece doshl ve tech tdnech pobe Siclie. Vechny ti lodi zachrnil a tam, ani se jedinkrt zastavil u
njakho behu. Za celou tu dobu jsme tak spatili pouze jedin, a to krtsk poho v dlce. Tento in Dionsiv je
neuviteln a je hoden nejvt slvy.
Ale byli jsme smradlav a nemocn, vyran moskou sol, plni modin a tak zaslepeni, e jsme vidli fantmy, rohat
mosk potvory a Poseidnovy panny v moi. Konen jsme zahldli na zpad modr stn zem, a kdy jsme uvili, e
je to skutenost, zaaly nm tci slzy po lcch a mui krkav vali, aby Dionsios pistl ke behu na prvnm vhodnm
mst, a je to Afrika nebo Itlie, karthaginsk i eck osada.
Do lod nm zle u teklo a podzim pokroil, e ani sm Dionsios si nepedstavoval, e by se mohl plavit jet dle
pes neznm moe a k Massali. Proto pozval sv velitele lod a kormidelnky na poradu a pravil jim: "Vidte ped sebou
obrovsk stn hory a klobouk dmu kolem jejho vrcholu. Z toho vm, e jsme dostihli sicilsk pobe. Toute-li po
velkch mstech, meme plout na sever do Itlie, do msta Krotnu, nebo na jih do Syrks, kter je nejmocnjm
mstem na Siclii, nen-li snad Akragas na jinm pobe ostrova jet vt."
Kormidelnci byli nadeni a volali: "Jsme bohat a ve velkch mstech nejlpe prodme svou koist. V tamjch
lodnicch nm hned oprav lodi, nebo koupme nov. Na jae se pak vydme na cestu do Massalie k naim rodnm
Fkajskm. Ale pedevm prahneme po odpoinku a po siln strav, po tanci, po he a zpvu, po vn a vncch,
abychom se zotavili z utrpnch ran."
Dionsios ekl: "Vae touha po radostech se nejspe uti ve velkch a civilizovanch mstech. Ale velk msta
jsou i mocn, maj hradby a oldne a hldan pstav, ba i vlen korby. Obchoduj s celm svtem a tak dostvaj
tak rychleji zprvy, co se kde stalo, ne msta chud a mal. Proto se vn obvm, abychom po prvn radosti
nedostali na hlavu rozhaven elezn kruh msto vnce z kvt."
Dval se pozorn na sv mustvo a pokraoval: "Nae svdom je ist a vme, e jsme vedli zkonnou vlku proti
Peranm. Ale jsme pli bohat, ne abychom nevzbudili podezen, i kdybychom se jakkoli namhali vysvtlovat, e
jsme zskali koist u ostrova Lade v nmon bitv a e jsme se plavili pmo na zpad ke svm eckm bratm. Vnem
opojen mu i nm u leccos povdl, co bylo proti jeho rozumu. A znme sami svou venost. Jsme pece Ian a
nesmrteln zvolili prv ns mezi vemi nrody a obdarovali ns tm nejskvlejm darem ei."
"Ne," ekl, "nememe pistt ve velkm mst. Musme si vyhledat pro pezimovn njak nenpadn msto
stranou nmonho ruchu a koupit si ptelstv jeho tyrana. Ti vlen lodi a my vichni dohromady nejsme nikterak
opovrenhodn pomoc njakmu tyrnkovi, kter by si rd zachoval svrchovanost proti tlaku mocenskho okruhu
Page 31

velkch sicilskch mst. Takov msteka jsou na severnm pobe ped Panormem a ped karthaginskou oblast. Tam
budeme na potku Tyrrhnskho moe, pes kter musme plout, abychom se dostali do Massalie. Proto dm od vs
jet posledn nmahu, moji staten druzi ve zbrani! Plujme mun inou, kter pro stovky lod znamen smrt. Jinak
ztratme vecko, co jsme svm utrpenm zskali."
I odvn kormidelnci zbledli, kdy pomysleli na inu zlch Sirn, na jej vry, proudy a klamn vtry. Dionsios dal
kadmu slovo, aby si vylil srdce a uklidnil se. Nadeel veer, slyeli jsme temn dunn a vidli nad horou s vrcholkem
dmu ohov sloup a cel obloha jm zrudla. Popel zaal padat na nai palubu a veslai u ani nemohli mit ke behu.
Drieus ekl: "Zem, kde zemel mj otec, mne vt ohovm sloupem a dunnm. To mi sta jako znamen. Vm u,
pro ov kosti ukazovaly na zpad, kdy jsem se ptal na radu."
Mikn pravil: "Dionsios se svm tstm ns dovedl a sem. A ns vede nadle."
I j jsem myslel, e ns bohov nechrnili ped moskmi propastmi jen proto, aby hanebn potopili nae lodi v
zlopovstn in. Tm porada skonila a Dionsios prosadil svou vli. V nonm tichu obtoval nemilosrdnm bohm
iny foinick lodivody. Kdy jsem rno zjistil, e zmizeli z lod, hnval jsem se, protoe jsem s nimi asto hovoval,
abych se nauil jejich ei. Viml jsem si, e jsou lid jako my, a maj sv, nm ciz zvltnosti.
ina byla sv povsti hodna, i bez t krut obti, a museli jsme dt kolik dn, ne jsme se z n dostali, ani se nm
lodi rozbily v pboji vln na rozeklanch skaliskch pobe. Z msta Zankl piplul k nm rychl podkov lun,
abychom zakotvili v pstavu a zaplatili poplatky za proplut inou. Ale Dionsios klidn s vbrm dan promluvil a
vysvtlil mu, e jsme vlen lodi a na cest z vlky proti Peranm do novch sdel. Vlen lodi pece neplat
poplatky, nbr jen obchodn plavidla. Potom umlkl, jako skromn mu, a nechal kormidelnky vypravovat vbrmu
ze Zankl o heroickch inech, kter dokzal v bitv u Lad, a kormidelnci nikterak nezmenovali jeho zsluhy. A
vbr jen poslouchali s sty dokon a docela zapomnli, pro pijeli.
Konen, spe mrtv ne ivi, jsme se octli na Tyrrhnskm moi, podzimn modravm. umn divokho vlnobit
nm stle jet huelo v uch. Pzniv vtr ns hnal podl severnho pobe a neztrceli jsme jeho modr kopce z
obzoru. Dionsios obtoval obti dkvzdn, vylil vno do moe a jako nejvt obt usekl foinickmu bohu nohy a
hodil je do vln, ka: "U t nepotebuji, boe, a jsi kdokoli, protoe tyhle vody ty nezn."
Zatkajc lodi se pohybovaly pod nmi m dl pomaleji, pokozeny jet navc nebezpenou inou. Vichni do
jednoho jsme prahli po zemi, abychom se napili nezkaen vody a pojedli hrozn a jablek. Ale Dionsios pokraoval v
poben plavb, vtil vtr z pevniny nastavenm chpm, rozmlouval s rybi a kupoval od nich erstv ryby. Kdy se
u od nich dost dozvdl, ekl:
"Jestli jsem vecko dobe pochopil, tak se eck msta tady hdaj a vedou proti sob vlky. Ale kdy jsme se dostali
skrze tu inu, tak jsem te docela klidn. Pevn vm, e nebudeme mt s nikm rozepi. Podejme tedy bohy o
znamen, kde mme pistt. Nevm v hzen ovch kost, ale dejme si kad pozor na sen prvn noci a pak se budeme
dit jejich znamenmi."
Dionsios to kal asi proto, aspo si to j myslm, aby zskal jet as jedn noci: Sm sotva vil snm, chtl spe v
och svho mustva doshnout boskho posvcen myslu, pro kter se u jist dve rozhodl.
Nebo hned rno pedstral nejvt pekvapen, bel k okraji lodi vykonat svou potebu a pitom pozoroval pobe.
U v noci jsme se piblili k nmu velice blzko. Kdy Dionsios oboje ukonil, zvolal:
"Opravdu jsou nm bohov naklonni. Ve snu jsem vidl tento mys a tuto horu, kter vypad jako hbet starho
osla, e je tam krsn beh s potoky a prameny, obdlan pda a stromy s ovocem."
Mui beli k veslm, ani co pojedli, tak velk byla jejich touha po pevn zemi. Ji veer jsme se umyli, pomazali
mastmi a oblkli do novho atu. Vtina z ns si zapletla vlasy a oholila vousy ostrmi noky, kter jsme nali na
foinickch korbech. Star, roztrhan odvy jsme hodili do moe a na lodch jsme zaplili kadidla, abychom zahnali
okliv pachy a povznesli sv mysli k pijet boskch sn.
Ale kdy mui veslovali kolem lesnatho mysu, Drieus svratil zamraen obo a zahrozil: "Nevm, sen je
posvtnj, Dionsie Fkajsk. Avak mj sen byl ivj ne sama skutenost. Ve snu piel ke mn mj praotec
Hrakls, vt ne vechny pozemsk bytosti. Na pravm rameni ml kyj zvci dubovho kmene, ale na levm rameni
mu stl kohout na jedn noze a neustle kokrhal. A tento mj sen uznvm jako znamen, a ne sen tvj, Fkaje."
Dionsios se vsmn zasml a zeptal se: "Jak jej vysvtl?"
Drieus se dotkl mee po svm boku a ekl: "Neumm to vysvtlit. Spartan mv sny jen zdka, ale pak poslouch jen
je. Proto musm bojovat za svj sen proti tvmu, Dionsie, jestlie mmu snu nev."
Dionsios vidl, e Drieus to mysl vn. Zatmco mui dle veslovali, obrtil se k nm a zeptal se ns, jak my jsme
vidli sny. Mikn vyprvl:
"Vidl jsem ve snu hradby vysok a do oblak a uvnit hradeb zuil obrovsk por. Vidl jsem, jak mui prchaj a v
nru nesou skky s poklady a domcmi bky a eny thly za ruce plac dti, a vichni prchali na lo z hocho
msta."
Drieus se zaal smt radost a ekl: "Tvj sen mi vysvtluje mj. Vidl jsi ve svm snu hoc Trju. Ti, kdo se
zachrnili z hoc Trje, pluli a na Siclii, zaloili Eryx a Segestu a podmanili si domorod Sikany, dokud je mj praotec
Hrakls nepemohl. Od t doby je zpadn st Siclie Hrakleovm ddictvm. Mj otec Drieus plul tam, aby si ji
zskal, ale padl v boji, nebo potom o nm nikdo neslyel. Proto bohov mne pivedli na zpad proti m vli, abych
pokraoval v dle otcov. Kohout kokrhal na vtzstv, kdy jsem ho vidl na levm rameni Hrakleov. Proto plujme do
Eryky, abychom dobyli jeho zemi."
Dionsios si rval vlasy a volal: "Odvete mi z o toho spartskho lence. Kdyby i nae lodi vydrely a do Eryku,
li bychom rovnou do chtnu smrti z rukou foinickch Kartaginc. Zem Eryx je jejich pedpol a africk Karthgo na
moskm pobe naproti Eryku je nejkrutj msto, kter kdy na moi vldlo."
Page 32

Mikn je uklidoval: "Sny se daj vykldat velijak, Driee. Mon e dlouh pst na moi byl pinou, e sis
pipomnl kokrhajc kohouty Afrodty Akrjsk. Ctil jsi, e tv munost je stejn jako tvho praotce, a kyj byl jen
symbolem t munosti. Ale a je tomu jakkoli, nic neztratme, budeme-li se dit nejprve snem Dionsiovm a uchlme
se te na Krsn pobe."
V t chvli zaali kormidelnci a veslai vt samou radost. Za mysem se toti zjevil naim om chrnn pstav na
mrnm pobe, zelenajc se nivy, stromy obten ovocem a temn lesy. Poben vinu obklopovaly z kmen a hlny
postaven hradby. Uvnit bylo vidt chrm a spoustu novch, tak z kmen postavench dom. Nad ztokou se nesl
a k nm vesel hlas pastskch pal, been ovc a buen dobytka.
Ale Drieus skpal zuby, zuil a obnail svj me, jeho hbetem pratil Mikna pes ucho a pic ohrooval Dionsia.
"Pluj vped!" pikazoval. "Hraklev hlas ve mn k, e jet nejsme dost daleko na zpad. Plujme podl behu,
dokud se lo pod nmi nepotop. Teprve tehdy to bude znamen k pistn, Fkaje!"
Zhrozil jsem se jeho blznovstv, ale pro nae ptelstv jsem se mu musel postavit po bok. Dionsios se marn
pokouel ho uklidnit, a se sm tak rozilil a pna mu la od st. Mrtil noem po Drieov tt a poranil mu ruku.
"Tak m kohouta na sv lev pracce," zaval Dionsios a sebral s paluby hrot a chtl jm Driea probodnout. Ale v
t chvli zadula nad nmi vichice, naklonila hluboko do strany nai lo, e voda proudila pekotn dovnit i oknky pro
vesla a veslai volali, e se potpme.
Dionsios bel obrtit lo dle vtru a zvednout plachty, abychom se nedostali pod heben zvednutch vln, a
nestali se tak jejich obt. Vtr ns hnal podl behu Kal Akt pry, akoli ns dlilo jen nkolik lodnch dlek od vn
zelenho mysu, kde jsme se mohli zachrnit v tichch vodch pstavu. Drieus tel ztuhlou ruku, utral si krev z prst a
ekl:
"Ml jsi, Dionsie, uvit mmu snu a nehdat se se mnou. Proti si oi a uvid, e Hrakls sm vstoupil na lo a
zadul do plachet, aby potvrdil mj sen."
Ale Fkajt vali a nakali a mysleli, e se potpme. I Mikn a j jsme se skoro svlkli a chystali jsme se plavat ku
behu. Avak Mikn ekl: "Neutopme se. Aspo ne ty nebo j. Brzo uvidme, jak je vy radek."
Vichr byl mocn a hnal ns vped, take by bylo docela zbyten pokouet se veslovat ku behu. Sotva lijk peel,
vtr se zmrnil a jeho prudk nrazy, kter zkouely pevnost naich lod, docela pestaly. Hebeny vzedmutch vln se
rozstkly v jasn smch a pospchaly pry, a zase to vypadalo, jako by neviditeln sla ns byla opatrn a obratn
vedla. I Dionsios se podrobil nevyhnutelnmu a pravil: "Sny jsou sny a rod jen diskuse. Zapomeme na n a
podime se vli moe a vtru. Moe a vtry znm a neboum se proti nim."
V podveer se vtr tiil a hnal ns ke behu. Vidli jsme sti eky a pstav a msto obklopen silnmi hradbami. V
okol vystupovaly pry z horkch pramen a vysok hory se modraly v pozad. Mui pestali vybrat vodu a chopili se
vesel, kdy se voda zvedla a k jejich sedtkm. A jsme chtli nebo nechtli, museli jsme zaveslovat k zemi, protoe
lo nm ji doslova mizela pod nohama. Nakonec veslai vybhli na palubu, voda zaplnila troby lodi. Poctili jsme
nraz. Lo se zarazila na moskm dn poble behu. Byli jsme zachrnni, tebae vlny splachovaly palubu a lo se
naklnla na bok ztka vzdychajc. Ob padestiveslice vak dostihly bez hony behu. My vichni jsme vyskkali do
vody a plavali k nim. Teprve potom jsme se chopili zbran a chystali k obran. Pda se nm houpala pod nohama a
potceli jsme se a vbec jsme nedokzali postavit se rozkromo na mst.
KAPITOLA 2
Po obou bezch eky byla vytaena spousta lod, opena a pikryta po skonenm obdob plavby. Blili se k nm
lid, nebojcn a zvdav, obleeni do pestrch odv a vzruen kieli nkolika rznmi jazyky. Kdy spatili nae
zbran, zastavili se v bezpen vzdlenosti od ns, ale nkte utrhli olistn vtve ze strom a mvali jimi na znamen
ptelstv.
Odhodili jsme tty a zbran na zem. Okamit pibhli k nm, mluvili na ns, obhleli ns ze vech stran a tahali za
aty, jak to dlaj vichni zvdavci ve vech zemch. Nkte mluvili ecky, i kdy podivnm nem. Pekupnci nm
pinesli hrozny a pln koe ovoce. A rdi za to pijali persk zlaky a vraceli drobn ve vlastnch stbrnch. ekli, e
jmno jejich msta je Himera. Zaloili je kdysi obyvatel msta Zankl a odsthovali se tam i ti ze Syrks, kte byli
znechuceni obanskou vlkou. Avak vtina obyvatel jsou pvodn Sikulov, s nimi uzavrali ekov manelstv.
Kdy zapadlo slunce, zavely se brny msta. Ale tohoto veera jsme netouili bavit se s obyvateli zem, klesli jsme
na holou zem a spali tam, kde se nae nohy prvn postavily. Vn zem a trvy, i jen pouh jej dotyk, byla nm
lahodn a mkouk po zpachu na lodch a po jejich tvrdch prknech.
Avak z chvatn pozench hrozn a ovoce, a pli dychtiv zhltanch po suchch jdlech a kach s olejem na
moi, jsme dostali vichni tak stran prjem, e kdy se na vrcholcch hor rozednvalo, sedli jsme na bobku, hekajce a
nakajce, podl moskho behu, a bylo nm, jako by se nae vnitnosti mly vylt do vody.
Nkte podezvali domc obyvatele, e ns otrvili, aby se zmocnili naich lod. Avak Dionsios tvrdil, e je to tak
jen dobe a sprvn. Kdy se otevely mstsk brny, poslal koupit bka a ovce. Bka jsme ovnili a obtovali a
splili jeho stehenn kost a ov lj. Potom jsme si opekli na ohni maso a najedli se do sytosti a ani jsme si nevzpomnli
na sv rann stevn pote. Zase pili pekupnci s koi a prodvali nm mkk chlb a medov kole. Neetili jsme
penzi, ale platili jsme jim lehkomysln vce, ne se odvili dat, dokud Dionsios neuinil ptr thle rozmailosti,
Page 33

pipomnaje nm, e jsme Ian.
V naem leen panovalo bezstarostn vesel a myslm, e nikdy se nikomu nezdla zem tak mkk po dlouh plavb
na moi. Zvonili jsme na foinick nstroje, foukali na paly a mnoz zaali tanit neslun kozl tance jet ped
polednem. N rmus pivbil pobudy z msta a taky eny, je si cudn zakrvaly sta cpem plt, ale pesto
pokukovaly jiskivma oima po skocch kozlch tanc. Dionsios vak psn zakzal dotkat se pedasn en a
postavil na lodi stre, nebo ciz lid se pli zvdav tlaili a chtli vidt jejich nklad, kter nebyl vhodn pro jejich
oi.
Nakonec piel himersk tyrannos Krinippos se svou ozbrojenou osobn str a s nkolika jezdci pozdravit ns a
zeptat se ns na nae mysly. Ml dkou bradu a ohnut ramena a krel skromn uprosted svho doprovodu v doma
tkanm plti. Dionsios mu vyel vstc doprovzen svmi nejdstojnjmi mui, vyprvl mu svou verzi o nmon
bitv u ostrova Lad, o koisti, kterou jsme dobyli na Peranech, a prosil ho o azyl na zimn obdob, abychom se pak na
jae mohli vydat do Massalie. Prosil o lana a voly, vratidla a truhle, aby mohl dt vythnout na sou potopen korb
i ob dal lodi na dobu zimy, a slbil zaplatit za vecko bnou cenu.
Krinippos Dionsiov pozorn naslouchal a dval se na nho i na ns a z o mu vyetl, e Dionsios nen
bezvznarnn mu, tebae jeho zevnjek je tak skromn. Kdy tento skonil svou e, Krinippos pravil: "Z vle
svch spoluoban jsem tyrannem Himery, akoliv je mi panovn proti mysli. Proto nemohu uinit zsadn rozhodnut,
ani se zeptm na jejich mnn. Ale jsou vci, je se neslu pedkldat shromdn lidu, aby je nerozpovdali po vech
koutech. Pij proto do mho domu a budeme hovoit mezi tymi stnami o vcech pozemskch i boskch. Nebo
jestli se mne obv, protoe jet nezn m zvyky, meme zstat venku a poodejt tak, aby ns tvoji muov sice
vidli, ale neslyeli. Jsem samotsk povahy, vyhbm se lidem a moje enick umn je velmi slab. Proto nesnm
pli mnoho poslucha kolem sebe."
Dionsios ochotn svolil a poodeel s tm edovlasm muem kus dl na louku. A Krinippos ee ho nic nebl, akoli
byl Dionsios o hodn hlav vt a byl by mu mohl holou rukou perazit hubenou ji. Vidli jsme, jak si sedli na zem a
zabrali se do vnho rozhovoru. Krinippovi zbrojnoi vyskoili na kon, hrd se usmvali a pravili:
"Naemu tyrannu Krinippovi, tomu se nikdo nevyrovn. Provolali jsme ho krlem, ale jemu neslu jmno krl. M ve
svm dom spoustu posvtnch talisman duch zemelch, take se nemus obvat dnch rival. Nikdo nev, jak je
zskal, ale kdy ns jimi postra, zapla kadou hdku v naem mst, a vldne nm tak moude, e Karthaginci i
Tyrrhnov jsou nai ptel a ani Syrksy se neodv ohroovat nai svobodu."
A jet vypravovali, e se Krinippos oenil se vzneenou pan z Karthga a e bd nestrann nad vhodami vech
usedlk ve mst bez ohledu na jejich obanstv. Nestar se pli o sv osobn bohatstv, jen m v nejvt ct sv
talismany. Dan jeho obyvatel jsou pimen a pouv je k zeslen mstskch hradeb, k vstavb pstavu a chrm.
Z mstsk pokladnice pjuje penze podnikavm mum ke stavb lod a plat nhrady za ty lodi, kter ztroskotaly.
Zkrtka podle jejich vyprvn byla Himera astn msto, kde nebyl znm strach ani kivda.
Konen jsme uvidli, e Krinippos a Dionsios povstali ze zem a zdvoile oklepvali jeden druhmu stbla trvy ze
zadku. Spolen se k nm vrtili a Dionsios rozkzal svm mum - a zrudnul pitom horlivost - tlouci do tt,
pozvednout kop a zavat na poest Krinippovu. Krinippos pak odeel se svm prvodem do msta a Dionsios
promluvil k nm a vyprvl:
"Uzavel jsem spolek s tmto vynikajcm vldcem. Od tto chvle me kdokoli z ns vejt do msta i z nho vyjt
podle libosti, se zbran i beze zbran. Meme si tam pronajmout obydl, i si je postavit. Meme provozovat obchod,
chceme-li, slouit bohm msta i svm vlastnm podle libosti, oenit se s jejich enami, nebo i jinak si zskat jejich
pze, jak budeme chtt i jak budou chtt ty eny, nebo zdej mravy jsou voln. Nesmme vak pout nsil a
nesmme urazit nikoho z obyvatel msta, a pokud tam budeme bydlet, jsme zavzni brnit jeho hradby, jako by to bylo
msto nae."
Jeho mui zaali pochybovat a ekli: "Tohle vecko je pli dobr a krsn, ne aby to mohla bt pravda. Krinippos
je vychytralej, ne si mysl. Vb ns do msta a pak ns jeho mui pepadnou a zabij, aby zskali n poklad, nebo
ns zaaruje svmi talismany, nebo ns svede, abychom hrli hry, v nich ztratme vecko, co jsme tak tce posbrali,
abychom se pojistili na star kolena."
Dionsios poruil, aby dreli hubu a dvovali jemu. Od Krinippa se mu dostalo takovch zruk a ujitn, e o nich
neme pochybovat. Ale pedevm si je jist, e Krinippovy a jeho vlastn zjmy se shoduj, co je vc ne nejsvtj
psahy. Proto se rozhodl, e peneseme v zamench truhlch a v zapeetnch pytlech nae poklady do Krinippovy
pokladnice jako zruku naich dobrch vztah. Zrove slbil rozdat svm mum z koisti takovou st, aby jim
zajistila pohodln ivot ve mst po celou zimu. Krinippos si nepl, aby pilo najednou pli mnoho penz do msta,
protoe by to zvilo ceny a ztilo ivot vlastnm obyvatelm.
Mui Dionsiovi vak pochybovali dl a mraili se, protoe se domnvali, e Krinippos ji oaroval jejich velitele
povstnmi talismany. Pesto vben msta a jeho nabzench radost bylo tak velik, e jsme se tam velmi brzy vydali,
v celm houfu. Brny byly oteveny dokon. Dionsios jen uril nejstar z ns, aby steili lodi.
Strci bran ns vpustili dovnit, ani se ns ptali po zbranch. Kreli jsme ulicemi a vidli dlny emeslnk a barve
a tkalce pi prci. Vidli jsme trit a jeho sn, v nich uitele, psae a obchodnky, Krinippv dm a krsn chrm
Poseidnv se lbkovanmi kamennmi sloupy. I Dmetin chrm jsme vidli a chrm karthaginskho Baala. A vude
ns obyvatel msta pozdravovali, dti bely za nmi a mui i eny nm mvali cpy plt a zvali ns k sob na
nvtvu. Himera byla opravdu pjemn a pohostinn msto a voln v rznch jazycch j dodvalo svobodnho a
bezstarostnho vzhledu.
Mui, kte po tak dlouhou dobu zakoueli nehostinnost moe, nemohli odolat pokuen a odluovali se od houfu po
dvou, po tech a vchzeli do dom, aby okusili pohostinnosti vldnch hostitel. Tak se n houf zmenoval m dl
Page 34

tm vc. Nade dvee dom zavovali vnce, dovnit se nosily vaky vna, vn dobrch jdel se svdn nesla a do
chp a brzy bylo slyet hulkav zpv, hlas flten a pronikav ensk smch na vech ulicch i ulikch. Ne jsme se
nadli, stli jsme na ulici jen my ti, Drieus, Mikn a j.
Drieus ekl: "Kdybych nael Hraklev chrm, el bych mu obtovat. Zjevil se mi ve snu a sen se splnil. Snad jste
si vimli na mstsk brn obrazu kohouta a kohout je vyraen taky na mincch jako znamen. Bylo nm ureno pijt do
tohoto msta a pobt zde njakou dobu, ne uzraje n osud."
Mikn ekl: "Zbyten jsme sem nesli zbran a tty, obyvatel ns jenom zvou prstem a smji se na ustraenosti.
Jist ns maj za barbary."
Vnmal jsem vecky vbc vn a navrhl jsem: "Kdybychom tak nali njak dm, dosti dstojn pro ns, odloili
bychom hned zbran a brnn a oddali se odpoinku pi dobrm pohostinstv. Krinippv dm mne nelk, protoe krl
je skromn ve zvycch a j kvli patnmu aludku jen zeleninu. A zase k nkomu mn dstojnmu se pro ns neslu
jt."
Pravda byla, e prmrn obyvatel se vyhbali nm tem, protoe Drieovi vlla na plb ern kosk hva, a
radji pozvali obyejn nmonky a veslae. Mli jsme hlad i ze, a nechtlo se nm koupit vno a vrtit se do leen k
lodm a tam hodovat v osamn. Mikn pedstral vnost a navrhl:
"Te porad nm ty, Driee, potomku Hraklev. Kam mme jit a v kterm dom bude cti ns pijmout? Kdy ns ji
tvj sen pivedl nsilm do tohoto msta, mus tak vdt, kam se mme obrtit."
Drieus zcela vn odpovdl: "O tom nen pochyb. Pojme na zpad a na konec msta, tam budeme ble m
ddin zemi."
Kreli jsme tedy k zpadu, kde byly velik domy, ale bez oken do ulic a obklopen zahradami. Ulice byla bez hlesu a
pinav a omtka odpadvala ze zd. Najednou mj krok zeslbl, hlava byla przdn, vzduch se rozechvl a j vykikl:
"Touto ulic jsme krel ve snu. Znm tyto domy. Ale ve snu jelo tudy tyspe s hricm vozem, slep pvec
drnkal na lyru a pestr baldachny chrnily vrata a dvee. Ano, je to ulice z mho snu. i nen?"
Zastavil jsem se v pochybch, rozhlel se, protoe pam se mi rozjasnila jen na okamik a potom mi bylo, jako by
mliny zastely oi. Vidl jsem pouze hromady hnoje vedle vrat a jinak pustou ulici. Mikn pravil:
"Bez lid tahle ulice nen, ale bvala to ulice boh a velmo. To se pozn na zdech a na vratech pobitch elezem
a na bronzovch kleptkch. Ale doba bohatc pela, kdy se lid dostal k moci a tyrannos chrn jeho zjmy."
Neposlouchal jsem ho, nebo v tto chvli spadlo bloskvouc holubi prko, mihotajc se, pmo pede mne. Sehnul
jsem se pro n. A dl jsem se dval kolem. Ve velkch vratech byla dvka. Na jejch kleptku objmal satyr prchajc
nymfu. Ale nemusel jsem ani zaklepat. Jak jsem se opel o dvka, otevela se s vrzotem. Vel jsme do dvora a vidli
jsme tam ovocn stromy, temn cypie a kamenn bazn.
Vstc nm vyel star, siln kulhajc otrok, jemu zejm ztrnula podkolenn jamka po rozplenm kameni, jak to
barbai dlvali. Pozvedl ruce, aby nm zabrnil jt dl, a pozdravil ns nedviv. Nerozumli jsme jeho ei, ale jist
se ptal, co zde chceme. Nedbali jsme ho a rozhleli jsme se po zahrad. Mikn namoil ruku ve lutav vod baznu a
vykikl, e je docela tepl. Drieus i j jsme taky zkusili vodu, a byla lkav tepl. Uhodli jsme, e je to t voda, kter v
okol trysk ze zem, take prameny p v podveernm chladu.
Star otrok el dovnit pro pomoc a po chvli vyla odtud vysok pan, od hlavy po paty zahalen v pruhovan
vlnn pl, doprovzen dvma sluebnicemi. Oslovila ns himerskou etinou a zeptala se ns, zda jsme loupenci,
kdy jsme se veteli ozbrojeni na dvr bezbrann vdovy.
Nicmn nebyla tak zcela bezbrann, nebo star otrok se vrtil s kyjem a na prahu domu stl najednou silk s
okliv vyhlejcm foinickm lukem v ruce. Pan si ns hrd prohlela smoln ernma oima a bylo patrno, e to
bvala krsn ena, i kdy te ji mla vrsky kolem o, kolem orlho nosu i kolem vsmnch st.
Mikn pravil pokorn: "Jsme jen uprchlci z Inie za moem, kde jsme vlili proti Peranm. Mot bohov ns
zavedli a sem, na himersk beh a tyrannos Krinippos nm dovolil pebt zimu v mst, jeto jsme zcela bez domova."
Avak Drieus se urazil jeho pokorou a zvolal: "Ty sm jsi uprchlk a bez domova. J jsem Sparan a piel jsem
hledat novou zem, ne jako ebrk, ale dle prva svho pvodu. Veli jsme do tv zahrady, protoe ve vech ostatnch
domech o zvod nabzej ptelstv a pohostinstv lodnkm nzkho pvodu. Jen my jsme nenali dm, jen by byl
hoden na dstojnosti a zejm jsme se zmlili zde u vchodu. Nechceme nikterak adonit o pohostinstv u bezbrann
vdovy."
V ruce jsem stle drel holubi prko. Pan pistoupila k nm, vzala mi mimovoln prko z ruky a pravila: "Promite mi
mou nepohotovost, ale uznte, e jsem se podsila vaich ndhernch zbran a zdobench tt. A vs kdokoli z
neviditelnch pivedl k m brn, ehnm mu. Bute vtni. Moji sluhov vm okamit pichystaj hostinu, hodnou
va dstojnosti. Podle vaeho zevnjku soudm, e nejste nikterak bezvznamn muov, ale ani j nejsem
bezvznamn ena. M jmno je Tanakil. Nek-li vm to jmno nic, mohu vs pesto ujistit, e je znaj mnoz, a nejen v
Himee."
Uvedla ns do domu a podala, abychom odloili zbran ve vnj pedsni. Veli jsme do hodovnho slu. V nm
byla lehtka s trojmi nnkami nad sebou a s podukami, ozdobenmi stapci. Byly tam tak skky pomalovan po
vchodnm zpsobu a foinick domc bek, jeho obliej ze slonov kosti byl namalovn jako iv a jen byl obleen
v drahocenn roucho. Ohromn korinthsk kratr stl uprosted sn a podl stn antick vzy, a to jak star s ernmi
obrazy, tak i nov s ervenmi.
Tanakil pravila skromn: "Vidte na vlastn oi, e m hodovn s je pust a v koutech si ji pavouci utkali pavuiny.
Tm vt mm radost, e vidm vzneen hosty, kte neopovrhli prostotou mho domu. Mjte jen trochu trplivost,
hned zamstnm kuchae a dm ochladit ndoby s vnem a polu otroka koupit obtn maso a najmout hudebnky, kte
um hrt na syrinx i na fltnu."
Page 35

Usmla se na ns, smoln oi j zazily a pokraovala:
"Sama jsem ji star a nevzhledn, ale bute bez starosti, mm zkuenosti a nedbm na lidsk pedsudky. Vm dobe,
co obla mue po obtn plavb a nemyslm, e vs zklamu."
Ne bude pipraveno jdlo, nabdla nm, abychom se vykoupali v sirn vod zahradnho baznu. Na jeho kraji jsme se
svlkli a tepl voda ns pjemn unavila. Pili otroci, omyli ns, teli nm ki, umyli vlasy a nateli ns vonnmi
mastmi. Zatmco jsme tak neinn leeli naz a odevzdan do jejich pe, pila se Tanakil na ns podvat, bez jakhokoli
studu, a hledla na ns se zalbenm.
Kdy dokonili otroci svou prci, ctili jsme se jako znovuzrozen a pouh existence byla nm poitkem. Nae aty
odnesli vyistit a podali nm zk koile z nejjemnj vlny a vrapovan plt pes ramena. Potom jsme li do hodovn
sn a poloili se na lehtka. Sluhov pinesli na stbrnch msch rozlin pamlsky, olivy plnn slanmi rybikami,
bl a ern kousky ryb a velice tence nakrjen a ve svitky stoen pltky uzenho masa, v nich byla npl ulehan
z oleje, vajec, sladk smetany a koen.
Tyto dobroty jet povzbudily n hlad i ze, e jsme ani nevnovali pli pozornosti he slepho fltnisty, ani
tem krsnm dvkm, je zpvaly jasnmi hlasy idylick psn v Himee ijcho Stsichora. Konen vela Tanakil,
pevleen do nejvzcnj zy. Dala si udlat vysok es ozdoben perky. Pae i hrdlo mla tentokrt obnaen.
Zlat nhrdelnk se lutmi drahokamy a spousta prunch zlatch a stbrnch nramk pedstavovala cel jmn. I
obliej si dala namalovat, sta i tve rud hly a oi oste blskaly pod ernm obom.
Vonla rovou vodou a s ertovnm smvem vylila dbn temnho vna do korinthskho kratru a pidala slunou
mru ledov vody. Zpvaky bely naplnit ploch e a podvaly je, pokrive ped kadm jedno koleno, take
obnaily pvabn thl nohy pod krtkou zou.
Tanakil pravila: "Tum vai ze. Utite ji tmto vnem. Neopijete se jm. Slyeli jste ji jist cudnou pse o pastce,
kter uschla lskou. A pojme maso, uslyme tak povdku o Dafnidovi a Chlo. Je to dosti nudn a ruilo by to chu
k jdlu, ale musme ctt himersk tradin zvyky. Jednou tak zaijete, pro a jak uctvme kohouta jako znak naeho
msta."
Zahnali jsme tedy nejhor ze vodou s vnem. Potom nm pinesli na msch s poklicemi skopov, telec a peen
kuata, pta mlata, z nich vyjmuli kosti. K tomu jsme dostali koennou zeleninu, hoinou vu a nejjemnj
krupinou kai. A pineli nm stle nov jdla, kdy jsme ji mysleli, e jsme zcela syti, a npoje nm podvali pokad
v novch ch. A kdy jsme dopili, pokad jsme spatili v i jin obraz. K takov hostin musela Tanakil opravdu
sehnat spoustu pomocnk do kuchyn.
Nakonec jsme vzdychali pesycenm a prosili ji o smilovn, ale dala pinst jet rzn ovoce a erven hrozny,
tun kolky a jin sladkosti. Vlastnma rukama otevela zapeetn dbn vna a nalila do mtou koenn vno,
je zchladilo nm sta a stouplo okamit do hlavy. Tebae jsme byli syti a leeli na loch, bylo nm, jako bychom se
vzneli ve vzduchu. Na dn tchto byly tak blzniv kresby, e jsme se hlasit smli a podvali si je a srovnvali.
Zrdn mtov vno rozplilo nm dy, e jsme zaali hledt na ty cudn zpvajc dvky docela jinma oima.
Tanakil vidla nae pohledy a zaala si rovnat zu, co zdraznilo blost jejho hrdla i pa, prosvtajc zlatem perk.
V ptm hodovn sn nevypadala okliv a ani jej vk nijak nevadil, kdy drela bradu vzhru. Pravila: "Dvky, je vm
zpvaly a posluhovaly, dovedou tanit jen nevinn tance pastsk. Himersk vldce Krinippos m nemocn aludek,
jak vte, a proto nedovol, aby do msta pily tanenice z povoln."
Zavolala na fltnistu a dala dvkm znamen. Podle zvuk dvojit fltny se daly dvky do kepen jako kutka a
svlkaly si krtk zy a mvaly jimi nad hlavou. Jejich tanec nebyl ani umleck, ani bych o nm nemohl ci, e byl
nevinn. Jejich mysl byl pouze obnait se ped naima oima zpedu i zezadu. Kdy se, cel udchan, ped nmi
zastavily, drce se paemi vzjemn za ramena, polekal jsem se velice a ekl:
"Tanakil, Tanakil, ty nemilosrdn hostitelko. Tv hostina nem sob rovn, ale tv mtov vno je nebezpen a
obrzky v tvch ch a tyto nah dvky ns vydrauj. Neuvdj ns v pokuen, nebo jsme slbili, e se
nedopustme nsil a neurazme obyvatele msta."
Tanakil se podvala rliv na ty ti dvky, hluboce vzdechla a ekla: "Nikterak se nedopustte nsil, ani je neurazte,
vejdete-li k nim. Tyto dvky jsou slun, ale ponvad jsou nzkho rodu, je jim dovoleno shromaovat si dary od
mu, pokud se to ovem nestane zvykem. Tak si mohou naetit vno, na kter by musely jinak tce pracovat.
Nakonec se vdaj za njakho nmonka, emeslnka nebo rolnka a nikdo jim to nem za zl."
Mikn pravil: "Kad zem m svoje zvyky. V Ldii jsou tak takov zvyky a v Babylnu jsou dvky povinny
obtovat sv panenstv za penze v chrmech, dve ne se provdaj. Skthov povauj za projev nejvt cty, kdy
pivedou svou enu hostu na noc a k loi. Pro bychom tedy vytkali Himee jej zvyky, kdy nm toto dobr msto
poskytlo azyl uvnit hradeb?"
Dvky pibhly k nm, objaly a lbaly ns. Avak Drieus odstril prudce dviny pae, posadil se na kraj loe a ekl:
"Pro kohouta, kter sedl na rameni Hrakleov, vm si sv vlastn vn pespli, ne abych veel k dvce, kter
je nzkho rodu. To se pro mne nehod, ale oveme j dm dar, kter si peje."
Mikn ukpl kapku vna z e na podlahu, objal vzruen dvku, kter mu i podala, a pravil: "Nejhor zloin je
dotknout se zkon pohostinstv. as b pede mnou na stran rychlch nohou. Kdy jsem slouit Afrodt
Akrjsk, domnval jsem se, e bych se nikdy ji nechtl podvat na smrtelnou enu. Ale zle jsem se mlil, protoe prv
te oarovv Afrodt m oi a rozpaluje dost m dy."
A v nru odnesl dvku do zahrady ji zc veernmi ervnky. Tanakil vzdychla a poruila rozat lampy ve
stmvajc se sni. Ale Drieus ji zadrel a ekl: "Ne, ne, nerozsvcuj svtla, Tanakil. Toto osvtlen slu tv tvi a
zmkuje tv hrd rysy. Mn sta, kdy vidm tv ziv oi a tvj sokol nos. Piznej, e pochz z ulechtilho rodu."
Poznal jsem, e se Drieus netuen opil, a tak jsem se snail rychle ho zadret. Vyhrkl jsem: "Varuj se urazit nai
Page 36

hostitelku."
Tanakil byla tak pekvapen, e pootevela sta divem. Ale vzpamatovala se hned a zakryla si sta rukou, aby
nebylo vidt mezery mezi zuby, a ekla: "Tu sprvn, Sparane. A jsi kdokoli, myslm, e mohu soupeit s tebou v
rodu. Jsem dcera Karthga a moji pedkov pochzej od krlovny, zakladatelky msta. Ona byla boskho pvodu."
Vzruila se natolik, e pinesla z vnitn komnaty svj rodokmen. Byl napsn foinickm psmem. Nedovedl jsem jej
pest, ale ona sama nm etla asi na ticet jmen, jedno cizej druhho, a skonila, kouc: "V ji? A te mi nezbv
ne nakat nad svm vkem a nad vrskami svch tv, nebo bych ti ochotn prokzala pohostinstv, po nm
tou."
Nathla pai a prsty hladila Drieovu ji a zrove pitiskla se hrudi k jeho rameni a bokem k jeho boku. Drieus
vzplanul tm vc a vyrazil: "Ostatn je pravda, e jsi vysok a mui rovnocenn ena a tv hrozno nijak nezaschlo.
Pvod a zkuenost zral eny znamen vc ne mld."
Tanakil bez zavhn povstala, tve rudnouc vnem, postavila Driea na nohy a thla ho jednou rukou za sebou do
vnitn komnaty a v druh nesla tkou tabuli rodokmenu. Zstali jsme ti, ty dv mladik dvky a j. tvrt byl v
kout slep fltnista a hrl nn psn na dvojitou fltnu.
KAPITOLA 3
Vzbudil jsem se brzy rno kokrhnm sta a sta himerskch kohout. V uch mi huelo, v ilch na spncch builo a
nejdv jsem ani nevdl, kde jsem, ani kdo jsem. Protel jsem si oi a uvdomil si, e lem na loi v hodovn sni
Karthagianky Tanakil, pomakan vnec na hlav, pikryt pouze barevnm pltm. I ten byl potsnn vnem a pchl.
Jemnou tuniku jsem ml skopanou pod nohama a byly na n erven stopy po nalench rtech. Nevzpomnal jsem si,
co se mi pihodilo. Na druhm lehtku leel zhroucen ksk lka Mikn s otevenmi sty a zhluboka chrpal. To mi
pipomnlo, e jsme popjeli vno dlouho do noci a hovoili o nadpirozench vcech. Zdali mi vak svil njak
tajemstv, na to jsem si ani trochu nemohl vzpomenout.
Dvky i pitec byli pry. Protral jsem si oi a jako ve snu jsem jet ctil dotyky hladkch dvch d na sv ki. V
stech jsem ml nepjemnou pachu. V hodovn sni byl hrozn nepodek. Na podlaze stepiny vzcnch a ms,
svren obraz foinickho boha a av kout vyzvracen jdlo. Pokraujc kokrhn zven mi rvalo ui. Rozhodl jsem se
pevn, e ji nikdy neokusm ani kapku mtovho vna.
"Mikne, probud se!" prosil jsem pnliv. "Probu se a podvej se, jak jsme si vili pohostinnosti nejlep
himersk eny! Tohle je zaarovan dm a arodjn sla sem vela s nmi, kdy jsem holubim prkem otevel elezem
pobit vrata."
Zatsl jsem Miknem. Probudil se a posadil se na lehtku, dre si rukama hlavu. Nael jsem bronzov zrcadlo, na
jeho rubu byl jemnmi arami nakreslen Odyssev nvrat. Pohldl jsem na svou tv a avloil pak zrcadlo Miknovi
do rukou. Ten se pozorn dval na svj obraz v nm a zeptal se zastenm hlasem:
"Kdo je ten zpustlk, kter se na mne kleb tm zpitomlm vrazem?"
Zhluboka vzdychl. Ale najednou se polekal a vykikl: "Pteli Turmsi, jsme oba znieni, nebo pinejmenm j sm
jsem pivolal na sebe nejhroznj kletbu. Vzpomnm-li si dobe, pak jsem ti vyzradil, ani ses ptal, vecka tajemstv
zasvcench. Mluvili jsme pece dlouho do noci. Tys mi zabraoval v ei, ale j jsem odstril tvou ruku a piml t,
abys poslouchal m nesmysln vann."
"Nemj starosti," uklidoval jsem ho. "Myslm, e se nestalo nic zlho, protoe pi nejlep vli si nevzpomnm ani
na slovo z toho, co jsi ekl. Avak je-li nae probuzen, mil druhu Mikne, hrozn, pak je probuzen Drieovo jet
hrozivj. Obvm se velice, e v opilosti zpsobil na hostitelce Tanakil nenapravitelnou hanbu, a nejen j, ale vem
nm tem, ba i Dionsiovi, jen je nakonec pece zodpovdn za vae chovn."
"Kde je?" zeptal se Mikn, hledaje ho marn po sni.
"Nevm," odtuil jsem vn, "a radji ani nechci vdt. Rozhodn ho nepjdu hledat po vnitnch komnatch. Tolik
se bojm, co bych mohl spatit. Nejlep a jedin, co meme myslm udlat, je potichouku zmizet z domu. To bude i
nejlep ptelsk sluba Drieovi. Domnvm se toti, e by se dnes nechtl podvat nikomu z ns do o."
Opatrn jsme vyli, i kdy jsme zakopli na prahu pes vrtnho otroka, vyspvajcho tak non opojen. Slunce
zejm ji dvno svtilo zlatmi paprsky na msto, kohouti kokrhali ve vech himerskch domech a podzimn vzduch byl
osvujc. Vykoupali jsme se v hork vod koupac ndre a nali jsme v pedsni vedle zbran i sv. oitn a zasen
atstvo. Oblkli jsme se a shodli se na tom, e se jet jednou vrtme do hodovn sn, a dopijeme ten zbytek vna, jen
vyvtral v kratru, abychom se posilnili. Potom teprve jsme vyli z vrat a kreli mstem k lodm. Obyvatel zapalovali
kuchysk ohn a cestou jsme potkvali mnoho neastnch, nakajcch mu, kte se dreli za hlavu. Pidali jsme se
k nim, take u mstsk brny byla ns ji dobr stovka pohromad, lodnci, veslai i bojovnci, a nikdo z ns se nectil
lpe ne druz.
Dionsios byl v pln prci u lod, spolu s celm zstupem osl, soumar a vol, thnoucch nkladn vozy. Proklnal
a zasypval ns nadvkami, nebo u Krinippa dostal on i jeho kormidelnci jako pohotn pouze vodu a hrachovou
kai. Z jeho velkho bicha se proto ozvalo obas podivn mruen. Pokad se tm jet vce rozzlobil a konec jeho
lana skkal po unavench much, kterm pikzal nakldat okamit z lod nai koist do koench pytl, do devnch
sud a truhel. Mikn i j jsme se hned dali do t tk roboty, z pouh pokory, nebo to nenleelo k naim
povinnostem.
Nejt bylo vyprzdnit velik korb, nebo jej nklad zarazil hluboko do pobenho bahna, take jsme jej nemohli
Page 37

jen tak vythnout na sou, akoli jsme zaphli nejen mue, ale i soumary a voly. Krinippovi lid se pokoueli vyprostit
korb pomoc silnch kmen a vratidel, ale nklad byl tak tk, e se jim to nepodailo: Nepomohlo nic. Museli jsme
nejprve odlehit lo. Himert hledai korl byli ochotni se potpt, ale Dionsios nechtl, aby poznali nae poklady.
ekl, e bude jen sprvn, kdy si jeho opilci a hilov proist hlavu a oberstv dy v chladn mosk vod.
I roztdili jsme nejprve koist z obou padestiveslic a nacpali ji do pytl a truhel. Potom jsme pluli na lunech k
palubnm otvorm korbu, a nejlep nai potpi se spustili po lanech se zatenmi koi do jeho trob, a tam v
temnotch plnili koe na koist. Kdykoli jim doel dech; objevili se na hladin cel zmodral zimou i strachem,
odpoinuli si na lunech, dokud je Dionsios zase nezahl koncem svho lana a neposlal zptky do hlubin. Mnoh z
nich proklnal den, e se kdy nauil inskmu potpskmu umn.
Dionsios se rozhodl zapisovat do seznam obsah vech pytl, sud i truhel a oslovat kad nklad. Avak v
naem pokladu byly vci i zbo, kter jsme nedovedli pojmenovat; ani jsme neznali jejich uit. Bylo snadn ci, zvit
a zapsat: stbrn foinick maska, v och ern drahokamy, v dvanct min, nebo: obraz boha, bronz, jamky, tv a
ruce pozlacen, v talent a pt min, nebo: zlat etz, slitina stbra a zlata, ozdoben patncti drahokamy rznch
barev, v pt min. Ale pojmenujte slon kly, tlust jako hlava a hladk jako sta, i ensk kruhy do nosu a na prsn
bradavky, nebo rzn druhy ltek a jejich ozdoby.
Tuto nejnesnadnj prci jsme dostali za kol my dva, Mikn a j, jeto jsme umli pst. Dionsios sm oznaoval
nklad sly, pokud mu staila. Nakonec se spokojil s tm, e pytle a sudy uzavral a peetil je perskou zlatou peet,
velikou jako dla, ani pak dbal o sla, kter jsme psali.
"U Herma," pravil, "pestoe m velice roziluje pomylen, e budu okraden, musm si radji uchovat zdrav rozum,
ne si jej poplst seznamy a sly."
Tak dostal vak neobvyklm penenm, rozdlovnm a ukldnm koisti sv mue do nepemoitelnho pokuen,
ovem krom potp, kte nemajce nic na sob, nemohli tak nic ukrst a ukrt pro sebe. Ped veerem byly
vyprzdnny ob padestiveslice, take zstal nm jen korb. Vichni jsme se usmvali, kdy Dionsios pikzal
ukonit prci toho dne a dovolil nm vrtit se do msta a vyut jeho pohostinnosti.
Avak nae radost se zmnila v hok zklamn, nebo Dionsios poruil vem svlci se a prohlel sm kadou st
odvu a vybral z nich spoustu perk, zlatch minc a vzcnch vc. Nkterm pikzal i rozhrnout vlasy a nael tak
dal zlato a drahokamy. Jednomu mrmlajcmu otevel sta a nael v nich zlatou rybku. I v podpa hledal a snil se
natolik, e shl prstem i do jistho neastnho otvoru tla a vythl odtud krsn zdobenou stbrnou fltniku, take
jeho mui se zhrozili tak straliv nepoctivosti.
Mn odal zlat etz, vc deset min, jej jsem sm vracel, kdy jsem vidl, co se dje, a Mikn mu podal z podpa
zlatho okdlenho lvka. Hluboce rozhoeni jeho chamtivost i zklamni vlastn nepoctivost volali jsme nakonec, e
chceme prohldnout i odv Dionsiv, nebo se s pokraujcm dnem pohyboval m dle tm obtnji a zvonil a cinkal
pi chzi.
Dionsios zrudnul a zeptal se zlostn rozechvlm hlasem: "Kdo je v velitel a kdo vm pomohl zskat si nehynouc
slvu v nmon bitv u ostrova Lad a kdo z vs uinil bohe a kdo vs zachrnil z moskch propast a pivedl do
ptelsk zem? Komu mete na tomto svt dvovat, ne-li mn?"
A hledl z jednoho na druhho, kroutil svma volskma oima. Nakonec byl pohnut vlastnmi slovy natolik, e se mu
zaaly tst vousy, prolval hork slzy a nakal: " bda lidsk zlob a straliv nevdnosti! Kad mte druh, ba i
mne, podle vlastn zkaen mysli!"
Avak my jsme dl rozhoen kieli: "Zavi hubu, Dionsie! Jako n velitel nejsi nejlep, nbr nejhor z ns, a
prv proto jsi naim velitelem, a my bychom si t ani nevili, kdybys se nepokusil vyut veho na n et, nbr
povaovali bychom t za hlupka!"
Hluce a smjce se vrhli jsme se na nho a svou vahou jsme ho porazili. Sthli jsme z nho odv, i leel tam na zemi,
pikryt pouze svmi chlupy, je mu proda dala za roucho. Spatili jsme koen mce na bichu, pod pam a v rznch
zhybech tla, a vysypali jsme z nich cinkajc penze, perky, peettka, etzy a kruhy. A hromada jeho ukradench
vc byla stejn velik jako hromada ns vech.
I rozehtali jsme se tolik, a jsme se smchem dusili, a mnoz si museti depnout a tloukli se do kolenou a jin si strali
slzy z o. Postavili jsme Dionsia na nohy a poplcali jsme ho po pevnch plecch a vychvalovali jsme ho hlasit: "Po
prvu jsi nam velitelem a nejpednj z ns, a nikdy od tebe neodpadneme."
Potom jsme se dohodli, sice po velikm hdn, e si kad me ponechat z koisti to, co si ji ukradl, protoe si
kad ukradl, co se mu nejvce lbilo. I Dionsiovi jsme z celho srdce dopli jeho velitelsk podl, ponvad byl z ns
nejchytej. Jen vyerpan potpi hoce nakali, vztahovali pae a volali: "My jsme bez odmny, akoli jsme dnes
dlali nejt robotu!"
Dionsios se na n oboil a ekl: "Nikdo nen lep druhch, vy chamtivci. Bute zticha a vylovte to, co jste si ukryli
do moskho dna i pod podben balvany, a spokojte se s tm. Ale nem-li kdo nic, pak a se spokoj tak, protoe byl
hlupk. A takovho hlupka na svch lodch nestrpm!" Potpi se podvali po sob a pak po ns, a seli ke behu.
Zaali se potpt a pevracet balvany a nkdo nael zlat kotlk, jin ozdobn luk, dal stbrnou trojnoku, i
dokonce celou skku. A vylo najevo, e si ukryli vt a cennj pedmty ne kdokoli z ns, Dionsia v to
nepotaje, a to jen proto, e nemli nic na sob, v em by to mohli penst. Ale dopli jsme jim to pro jejich
nebezpenou prci a nebyli bychom si vymnili za nic jejich pobyt v trobch korbu mezi chobotnicemi, kraby a
medzami.
Dionsios nakonec prohlsil: "Obtujme bohm Himery za slun podl na koisti a za to, e jsme zaali jej
rozdlovn ve shod a se smchem, ani jsme se bili i pobili."
To bylo i podle ns sprvn a slun. Vybrali jsme bronzovou trojnoku, mdn hrnce a bronzov embolon, kter
Page 38

jsme si vzali na pamtku z jaksi foinick vlen lodi, kdy jsme si prv nic jinho vzt nemohli. To jsme obtovali v
rznch chrmech himerskch a v chrm karthaginskch kupc jsme obtovali persk tt.
KAPITOLA 4
Cel den jsme Driea ani nezahldli. Kdy nastala tma a hvzdy se rozzily na himerskm sice cizm, ale pohostinnm
nebi, nemohl jsem pemoci ji svj neklid. ekl jsem Miknovi:
"Musme se vrtit do Tanakilina domu, jakkoli je to nepjemn kvli nepodku, kter jsme tam zanechali. Drieovi
se jist nco stalo. Nebyl bych nijak pekvapen, i kdyby mu ta hrd ena propchla ve spnku hrdlo jehlic do vlas,
aby pomstila urku sv mravopoestnosti."
Mikn pravil: "Vypotil jsem ze sebe tu nejhor kocovinu z vna, ale hlavu mm pod temnou a v stech hroznou
pachu mty, kdy hnu. Jako lka t mohu nicmn ujistit, e v takovm stavu lovk pehn sv iny a domnv se,
e nikdy se ji neme podvat do o dnmu slunmu lovku. Co zlho jsme vak ve skutenosti udlali? Tot by
byl udlal kterkoli dstojn mu na naem mst. Pokud se pamatuji, tanil jsi na stole foinick tanec, abys ukzal
dvkm svou prunost, ale to dlali u opil vojevdcov i rdcov dvno ped tebou a nezanechalo to skvrnu na jejich
pamtce."
Skryl jsem obliej v rukou, pl hanbou a prosil: "Ve jmnu milostnch bohy, nepipomnej mi ji, Mikne, co jsem
udlal. V thle nlad bych se nejsp i jinak nejradji obsil, je prv doba novu a to mne t a k zemi. A neuleh mi
ani pomylen, e jin udlali v opilosti hor vci. Ale Drieus je mj ptel a musme ho dostat do rukou ivho i
mrtvho, a jestli zemel, pak musm koupit jeho dstojnosti odpovdajc nhrobek."
Mikn pravil: "Drieus je nebezpen a ve svm mylen omezen, jako asto bvaj vborn vlenci, kte si mysl,
e se vci nejlpe e bojem. Je zrozen k tomu, aby psobil nesnze, a nebudu bruet, kdybychom mu mli vystrojit
dstojnou tryznu. Ale myslm, e ve sv bezmsn nlad pedbh vcem. Pojme se radji po musku odvn
podvat, co se dje, a pinesme pimen dary pro Tanakil za jej pohostinnost."
Zaradoval jsem se a ekl: "Jsi nejmoudej ze vech mu, kter jsem potkal, Mikne, a jako ptel znamen pro mne
vce ne Drieus. V podstat nejsem dostiv bohatstv a nedbm o drahocenn vci. Moje bohyn Artemis se mi
zjevila v podob Hekat a slbila mi, pozvedajc pohrab, zatm co ern pes vyl u jejch nohou, e se nemusm nikdy
obvat chudoby. Dejme tedy Tanakil ten zlat etz s drahokamy, co v deset min a kter jsem ukradl, ani sm nevm
pro. Najednou jsem jej ml pod atem na hrudi. Ale stalo se to a byl to snad vy radek, abychom jm mohli Tanakil
usmit. Ponech si toho okdlenho lva, kdy je tob tak milou pamtkou."
Mikn odporoval mmu nvrhu, ale zpozoroval, e v tomto stavu mysli jsem docela vn. Velice mi dkoval. Kdy
jsme doli na himersk trh, vidli jsme, e je trn s osvtlena pochodnmi, take je v n svtla jako ve dne, a e
vtina obchodnk tam jet stle je i se zbom. Popili jsme tam z malho koenho vaku vna a to pmo zzran
pozvedlo mou stsnnou mysl. Pojedli jsme nkolik kousk ryb, v oleji naloench, a himersk chutn chlb s popelem
na krce.
Jet jsme jedli a pili, kdy se objevil Dionsios provzen statnm muem. Dal zaplit uprosted trhu hranici a
podloval obtnm masem a vnem lid, kter se k nmu sbhal. Ozvala se hudba a himersk eny ovnily i ns. Nemli
jsme vak na to nladu. Dodali jsme si radji odvahy a li v temn noci, kloptajce, na zpadn okraj msta. Sotva jsme
seli lidem z o, sejmul jsem vnec z hlavy a nesl jej slun v ruce.
Natst v portlu Tanakilina domu hoela chadnouc a pchnouc pochode. Jinak bychom byli sotva nali ten
dm, ale z toho jsme usoudili, e ns oekv. Vrazili jsme do vrzajcch vrat a veli dovnit, povsili zbran v pedsni
na stnu a vstoupili do hodovn sn. Tam se povaloval Drieus na hodovnm lehtku docela zdrv a iv, loktem se
opral o poduku, ale obliej ml vn a obleen byl do tak ndhernch foinickch rouch, e jsme ho na prvn pohled
nemohli ani poznat. Na protj stran odpovala Tanakil a ani ona nevypadala vesele, jako by byla ztuhla. Jej tve
byly propadl, s ernmi kruhy pod oima, akoli se snaila lidly opravit sv vzezen. Mezi lehtky byl stl na
bronzovch nohou a na nm jdlo a na podlaze v msic ndob do poloviny lutavho vna. Ale vecky stopy
nepodku byly uklizeny, mozaikov podlaha umyta, stepy odneseny a domc bek byl zase postaven na nohy.
"Oj, Tanakil," prosil jsem, "odpus nm, e jsme ti udlali minul noci takovou hanbu a kodu. Tv hostina byla
pehojn a my chudci, moem znaven a mtovho vna neznal, jsme to nevydreli."
Avak Tanakil, ruku ped sty, hledla na Mikna a zeptala se: "Jsi snad eck lka? Povz mi, me lovku
udlat nov zuby za ztracen?"
Mikn pravil: "To dovede spe obratn emeslnk ne lka. Pomodli se k Hfaistovi, chce-li."
Poden jsem vykikl: "Drah nae hostitelko, Drieus ti snad v opilosti vyrazil zuby z st?"
Drieus tce zaklel ve jmnu svho praotce a pikzal: "Nemluv hlouposti, Turmsi." Tesouc se rukou si dolil vna z
kratru do irok e a vypil ji do dna narz, a mu vno kapalo po brad.
Tanakil pravila: "Drieus mi neudlal nic zlho. Neurejte ho tedy zlomyslnostmi, choval se ke mn po vech
strnkch, jak se, m chovat mu vzneenho pvodu k enm."
Nevslovn se mi ulevilo, take jsem jen vyhrkl: "To je dobe." Ale Drieus mi pikryl sta a klel: "To jste byli v
Hdu, vy proklet mui? To jste ptel? Opravdu, pro thnu s sebou a v boji ochrauji svm noem takov ptele,
kte m nechaj v brynd, prv kdy je nejvce potebuji?"
I Tanakil ekla: "Kde jste se schovvali? Velice jsem trpla, protoe mi chyb v stech nkolik zub. Ani jsem si na to
zpotku nevzpomnla, a kdy Drieus poznamenal, e jako ena nemm jin vady. Vm, e tyrrhnt lkai umj
Page 39

udlat zuby ze slonov kosti a pipevn je zlatmi obrubami na msto. Tak v Karthgu si dvaj mnoz mui zuby
pozlatit a vloit do nich tpytc se drahokamy. Ale to dlaj spe z marnivosti ne z poteby. O zadn zuby nestojm,
vdy kadmu se asem zni a tm rychleji, m lep kdo jdlo j, take patn zuby jsou jen znmkou vzneenho
pvodu. Ale to m neut, protoe mi chyb nkolik zub vpedu. Proto se neodvm u promluvit ped Drieem ne s
rukou ped sty."
Drieus uhodil irokou o stl, take pukla, a zaval: "Pesta u jednou mluvit o zubech, milku. Jsi jako posedl
zlmi silami, kdy nedovede mluvit o niem jinm. Tv zuby jsou mi docela lhostejn. Zmnil jsem se o nich jen proto,
e jsem se probudil v poledne, bolela m hlava a vidl jsem, jak le s otevenmi sty. V podstat jsem myslel pouze
dobr, kdy jsem ekl, e jako ena nem jin vady. Mnoh eny v tvm vku nemaj ani tolik zub."
Tanakil propukla v pl a barva z o j stkala po propadlch lcch, a nakala: "Tak, tak ji te mi zan vytat mj
vk, akoli v noci ses na neptal. Ve jmnu boha vlench seker, trpce lituji, e jsem t kdy potkala, kdy tvrd, e
jsem pli star, a bez pestn mluv o mch chybjcch zubech."
Drieovi nabhly ly na spncch, prudce se posadil a zaval: "ml, eno! U to nemohu vydret. Bude-li
pokraovat, oblknu si panc, vezmu me a vytm se z domu. A bude jen tvou vinou, zabiju-li ve svm spravedlivm
hnvu kadikho obyvatele Himery; kter se mi namane do cesty. Zelm z tvch e."
Drel si hlavu a nakal: "Ptel, ptel, pro jste m opustili! Jsem opravdu nemocen. Hlava je jako v ohni, aludek
se mi svr a dy mm jako zlomeny. Po cel den jsem dvil jdlo, je aludek nesnesl, a teprve naveer jsem mohl
vychutnat nkolik prostch soust a spolknout pr kapek vna svm rozbolavlm hrdlem."
Mikn zestarostlivl, zaal mu ohmatvat hlavu, palcem nazvedl vka a prohlel mu oi, podval se do krku a
dlanmi promakval bicho, tzaje se, kde ho to bol.
Za Drieova nku zapomnla Tanakil na svj zrmutek, a j, abych ji pivedl na jin mylenky, jsem j podal ten
vzcn nhrdelnk a dkoval j za jej pohostinnost v nadji, e ji odkodnme za rozbit amfory a kratry i za irok e.
Tanakil pijala etz milostiv a vloila si jej na hrdlo, ale pravila velkomysln: "Nejsem malichern. Jakou by ml
lovk radost ze svho bohatstv, kdyby nemohl ve svm dom uspodat hostiny pro ptele? Ty rozbit vzy byly
opravdu jemn prce a athnt emeslnci napsali sv jmna pod obrazy, kter namalovali. Ale vecky se jednou
rozbij. A nemyslm, e se mj domc bek rozhnval, nebo hned rno jsem mu oblkla nov aty a zaplila ped nm
vzcn kadidla. Bylo to taky nutn kvli zpachu, kter zde byl, ale vichni mui jsou stejn, a jsem na to zazen. Tak
jsem neutrpla dnou kodu a pijmm v krsn dar jen proto, abych vs neurazila. Jedin koda je, e jedna z
dvek, kter vs bavily, onmla a neme vyknout ani slovo. Nahnali jste j tolik strachu? Ob druh ji musely odnst
dom, protoe byla zcela vyslen a mla oi v sloup jet rno."
Mikn a j jsme se podvali na sebe provinile, protoe jsme si ani jeden nevzpomnli pesn, co se stalo. Mikn
odtuil, e se snad dvka polekala mm divokm kozlm tancem, ale vylo najevo, e to byla dvka, kterou Mikn hned
zpotku odnesl v nru do zahrady. Pokud jsme se pamatovali, nevrtila se ze zahrady, kdeto j jsem ptelsky
ertoval s obma druhmi dvkami v hodovn sni a hledali jsme spolen cosi ve vodotrysku, dokud se Mikn nevrtil.
Ale pak chtl mermomoc mluvit jen o nadpirozench vcech, take jsme docela zapomnli na radosti pozemsk.
Mikn uvedl na svou obranu, e dvka zejm usnula na orosen trv a e j opuchlo uvnit hrdlo. Nikterak si vak
nevzpomnal, e by byl udlal nco, co by mohlo dvku postrait tak, aby onmla, ale spe naopak.
Avak Tanakil pravila: "Je to nepjemn zleitost a vae povst me j utrpt, protoe jste cizinci. Himert jsou
povriv a jim dv dobr pklad n vlada Krinippos svmi vzcnmi talismany. I na mne a na mj dm by vrhl stn
ten ppad, nebo vichni vd, e ztrta daru ei je zpsobena arami, nen-li v tom njak nevdom urka nkterho
pedantickho boha."
Mikn se rozilil, jako mu vdycky, kdy se ct vinen, a ujioval: "Jedin, kdo by se byl mohl urazit, byla z pny
zrozen, ale pi jejm kouzelnm psu psahm, e jsme ji uctvali vemi zpsoby, jim jsem se nauil na obtn lodi
Afrodty Akrjsk, a v t dob dvka nejen e mla jet dar ei, ale kiela tak hlasit, a jsem se obval, e rume
sousedy."
Tanakil uvaovala o tch slovech a ekla: "Neobviuji t. Jsi pece po vech strnkch nn a dobromysln mu.
Poslala jsem ji dvce dary na usmenou, ale jej rodie jsou v zkostech a obvaj se, e se dvka nikdy nevd, jestli
zstane nm."
Drieus ekl trpce, e se tohoto dne pouil, e nm manelka je opravdu nejlep dar, kter mohou bohov mui
dopt. Tanakil dlala, e ho nesly, a pokraovala:
"Bojm se stran, e ti prost Sikulov ztrat trplivost pi pohledu na utrpen sv dcery, kter neme ani slvko
vyslovit a j se stle obracej oi v sloup. Skonte patn, pjdou-li si stovat ke Krinippovi. Krinippos je prv v
tom neobyejn vldce, e chrn tyto nepoetn pvodn Sikuly jako oko v hlav. Vi stnostem bohatch a
lechtic je chladn jako kmen, ale kdy pijde ped nj chudk a stuje si na utrpn bezprv, trhne hned nohou,
jako by ho blecha tpla do zadku."
Drieus zavrtl hlavou a ekl, e nechpe takovou vldu ani takov zpsoby. Jak vyrozuml ze veho, jsou Sikulov
nco jako spartt Heilti, ale ve Spart je to sp in zslun ne zloin, zabije-li nkdo Heilta. Mikn ho bezohledn
peruil:
"Nemluvme te o politice, Driee, ale k vci. Tebae jsem vborn lka; pece jen nevm, jak bych dokzal, aby
nm dvka promluvila. To je sp kol obtujcch kn nebo vtc ne lka, i kdy jsem zasvcen."
Tanakil poslala pro dvku, abychom na vlastn oi poznali jej stav. Oekvali jsme jej pchod v chmurnm
zamylen. Konen pila, vedena otcem i matkou, a bylo mi zatko potkat se s obviujcm pohledem tch prostch
lid a vidt, jak dvka marn otevr sta, aby ns pozdravila.
Mikn se pokusil schovat se za ns, ale dvka ho hned uvidla a thla k nmu rodie, projevujc pohyby radost,
Page 40

klekla a polbila mu ruce a pitiskla si je k lcm. Mikn, cel neastn, se podval po rodich, ale pozvedl dvku ze
zem a objal ji a polbil na sta. A vc nebylo teba. Dvka zhluboka vzdychla a zaala mluvit, kiela, plakala, smla se a
vatlala a vatlala. Jej rodie tleskali radost a prohlsili sikulsky, e se nic tedy nestalo a e ry byly opravdu jen
nhoda.
Dvka se drela Mikna za ruku a vatlala, a se jej rodie za to vatln zaali stydt a poruili j, aby mlela. Mikn
jim dal hrst stbrk, take odeli radujce se ze svho tst a odvedli dceru s sebou.
Kdy se ta trapn vc tak dobe skonila, podkoval jsem Tanakil za vecku jej dobrotu a ekl, e musme u jt,
abychom si nali njak byt ve mst. Tanakil se ulekla a rychle zaala mluvit:
"Opravdu je mj dm skromn, jist jste zvykl v pepychovch inskch domech na vt pohodl, ne vm mohu
nabdnout v mal Himee. Avak jestli neopovrhnete mm domem a zstanete mmi hosty tak dlouho, jak budete chtt,
udlte mi radost. A m dle zde budete, tm bude i m radost vt, pokud snesete pohled na okliv dry v ad mch
zub."
Podvala se vytav na Driea, kter ji nebyl vce s to ne povzdechnout. A aby potvrdila m slova a ukzala, e
ns nezve z touhy po darech, bela do vnitnch komnat, otevela perkovnici a pinesla nm kadmu dar. Drieovi
navlkla na palec zlat prsten, Miknovi dala voskovou tabulku v slonovinovm rmeku a mn na dlouh niti msn
kmen, kter chrn nositele ped lenstvm.
Tyto drahocenn dary teprve uvolnily nai rozmrzelost. Horliv pobhajc Tanakil dala nm pipravit vedle sebe ti
lka ke span a na n mkk poduky. Lka mla mdn nohy a kkov elezn dna. Byla to prce Tyrrhn. li
jsme tedy spt a byli bychom jist hned usnuli, kdyby Drieus nebyl tak vzdychal a se obracel, take elezn dno stle
vrzalo.
Nakonec odhodil pikrvky a bruel, e jako vlenk si nezvykl na mkk polte a radji le na tvrd zemi pikryt
ttem. Ve tm se vykloptal z komnaty a slyeli jsme, jak narel na truhly a jak padaly njak pedmty, a Tanakil
zavolala nco ostrm hlasem a vylehl ohe ze zaplenho kahanu. Drieus j pikzal, aby svtlo hned zhasla, protoe
Sparan mus nalzt takov cesty ve tm a nikm nevidni. Potom jsme o Drieovi neslyeli a u ns netrpil. I spali
jsme po celou noc dobe.
KAPITOLA 5
Usadili jsme se v dom a trvili jsme pjemn as v Tanakilin pohostinnm ptelstv. Kdy jsme toti spojenmi
silami uloili vecku svou koist v Krinippov pokladnici za eleznmi dvemi, zaal nm ivot plynout jako proud eky.
Jedin ns ruil Dionsios, kter nesnesl pomylen, e by se ml korb ve vod nechat zniit, kdy pece je zbaven
nkladu a tud leh, a zaal jej zase vytahovat na beh. Tak nesmrn byla sla vratidel a pevnost provaz, e lo v pli
praskla. Pohled byl na to velice zbavn a Himert jet po mscch vyprskvali v smch, kdykoli nkdo pipomnl, jak
jsme vytahovali korb na beh.
Potom jsme jet museli vylovit a okrbat z blta zbylou koist vypadlou z lodi. Kdy jsme to vak dodlali - a
Dionsios nebyl v tomto ppad malichern - byli jsme volni jako nebet ptci a ili jsme ve mst podle sv libosti.
Avak po njakm ase zaali pece jen Himert trpce nakat, e vecko m svj as i konec. Proto musel Krinippos
rzn ukonit zbavy Fkajskch.
"Fkajt nm zpehzeli pirozen podek dne," stoval si. "Dve jsme vstvali pi kohoutm zakokrhn a dali jsme
se kad do svho emesla. Ted je slyet a do poledne chrpn ze vech dom a my se neodvaujeme budit sv
ptele, protoe je to proti zkonm pohostinnosti a protoe se rozzlob, kdy je vzbudme ze spnku. Nejsme ani
zbyten citliv na istotu himerskch en a dvek, ale kadho pmo tve do hnvu, kdy vid, jak jeho ena i dcera
od rna do veera doslova vis na brad nmonka nebo mu zamilovan vsk vi z vlas. Co se dje v noci, to se ani
neodvme vyprvt."
Krinippos prudce vstal ze svho prostho trnu, jeho sedadlo bylo upleteno z ke jeho pedchdce, zatahal se za
vousy, rozhldl se divoce a promluvil k lidu:
"Pili jste v prav as, oban, nebo jsem prv drel v rukou talismany zemelch, jejich pvod se neodvm
nikomu prozradit. Z nich jsem etl, e Himee hroz straliv nebezpe, a moji zvdov, kte pili ze Syrks, to
potvrzuj. Proto uruji tmto Dionsiovy nmonky k pracm na hradbch, a to, aby je zvili o ti lokte, a tak zaplatili
nae pohostinstv. Doufm, e pak Syrkst pjdou dobvat radji jin msto, kdy usly, e himersk hradby se
zvily pes zimu o ti lokte."
Dionsios nevil pli v Krinippovy talismany, ale pochopil i tak, e z jeho nmonk by se stalo bezuzdn stdo,
kdyby to povalestv pokraovalo. Byli od prody i od emesla neklidn a zanali i hdky a pranice, mui jedn lodi
proti mum druh, veslai nvtrn strany proti veslam zvtrn, a i jinak staila jakkoli zminka, aby si nadlali
modiny i dokonce se zranili ostrou zbran.
Proto Dionsios hned dodal: "Tvj npad je geniln, krli Krinippe. Szm se, e v kzni vyrostl nmonci pijdou s
radost a budou dt na zven hradeb tvho ptelskho msta. Jen ekni, mn-li eck i foinick loket."
Krinippos byl chytrk a pochopil narku z pl slova, podval se s obdivem na Dionsia a vysvtlil: "Jsi mu, jakho
mm rd, Dionsie, ale myslel jsem zajist foinick loket, nikoli eck. Ji pouh cta k mm karthaginskm spojencm
mne nut, abych i v tto vci mil foinickm loktem."
Dionsios roztrhl svj pl vejpl, pokrbal se ve vousech a zvolal ke svm mum: "Slyeli jste, a slyeli jste
vecko, co tento nzk tyrannos vmetl do tve nm, poestnm Ianm? Oveme zvedneme hradby Himery o ti
Page 41

eck lokte, to bude jen sprvn a pimen, ale ani o ku prstu vce. Ne, Krinippe, ne. Bojovali jsme za svobodu
Inie a jen z lsky ke svobod jsme opustili svoje rodn msto. Nesmlouvme v tchto vcech. Ani persk loket, ani
egyptsk loket, ani foinick loket, ale jen eck loket budi nae mra! Nen-li pravda, moji draz krajan a vrn
soudruzi?"
Jeho mui zaali vt a nedokav beli ji pro zbran do dom, kde byli ubytovni. "eck loket, eck loket,"
hueli dobe vdouce, e eck loket je o ti ky prstu krat ne foinick. Krinippovi vrsit strci podku se jim
marn brnili obuky a tlace se ke Krinippovi, mlem ho pevrhli i s jeho slavnm trnem.
Krinippos vak docela spokojen se postavil za trn a zaal s Dionsiem zuiv smlouvat, ale musel se nakonec
podvolit eckmu lokti, take vichni Dionsiovi mui jsali a objmali se vespolek a docela zapomnli na sv pedchoz
hdky, kdy doshli tohoto velkho vtzstv. Tak jim Dionsios dovolil podrobit se dobrovoln po celou zimu trvajc
tk otrock prci na zven himerskch hradeb o ti lokte, pokud ovem jim bude prce mena lokty eckmi.
Kdy se v tomto bod doshlo dohody, uril Krinippos, e vichni, a to jak Himert, tak i cizinci, mus po zpadu
slunce zstat v domech a vstt pi zakokrhn kohout. Kad, kdo se bude v ase nonm potloukat po ulicch; zaplat
pokutu do sttn pokladny nebo se pive k paezu na trhu, nebude-li to prv porodn bba, jdouc k rodice, nhl
onemocnn, por i bohosluby ke znmm bohm za rznch podob luny. Kdo bude naopak pistien spc po
kohoutm zakokrhn, zaplat poprv pokutu, podruh pjde k paezu na trhu, ale potet bude z Himery vyhnn. A
nemyslm, e by byl nkter tyrannos kdy vydal tak nemilosrdn zkony, aby potlail svobodu svch poddanch.
Driea, Mikna a mne vak Dionsios neuril ke stavb na hradbch, protoe jsme nezpsobili nepodek ve mst.
Mohli jsme tedy t, jak se nm lbilo, v Tanakilin dom, ba sm jsem doshl od Krinippa zvltnho povolen k
potulkm po mst, zvlt v dob plku, protoe za tchto noc jsem byl vdycky velmi neklidn.
Ale nebydleli jsme v Tanakilin dom jet pli dlouho, kdy se objevili dva Sikulov; mu a ena, pivedli opt s
sebou svou dceru, tentokrt nsilm. Dvka docela sela a jej oi mly bloudiv pohled. Oba poestn lid pravili:
"Stydme se pevelice, e vs takto obtujeme, vzneen cizinci. Ale nae dcera je jist proklet. Sotva jsme pili
dom, onmla zas, a od t doby neekla ani slova. Kdy jsme tehdy vidli, jak se j zde e vrtila, domnvali jsme se, e
to bylo jen z rozmaru. Ale marn jsme ji tloukli, plcali pes sta a tahali za vlasy. Neekla ani bu."
A dodali jet na svou obranu: "Nechceme vs njak naknout z arodjnictv, ale nepopirateln je pozoruhodn, jak
lehce a jen polibkem ten eck lka doshl, e se j pohnul jazyk. Pokuste se znovu a uvidme, co se stane."
Mikn horliv odporoval a ekl, e vecko m svj as a e se pro nho neslu, aby lbal eny, kdy se mluv o
vcech boskch, protoe to jen me zavst mylenky na bludn cesty.
Avak Tanakil a Drieus zaali pochybovat a mysleli, e - a ji vdom i nevdomky - byl Mikn s dvkou spojen,
a dali ho, aby poloil sv sta na jej. Nejprve se nic nedlo, ale kdy ji chvli Mikn drel v nru, zervenal a zaal ji
pozoruhodn vele lbat. A kdy ji z nru pustil, zala mluvit, plakala a smla se a lbala Miknovy ruce a
vysvtlovala, e si neme pomoci v tomto svm oarovanm stavu. Kdy je doma a daleko od Mikna, opuchne j krk
a neme pohnout jazykem. Proto pros pnliv, aby smla zstat u Mikna.
Ten ji vyplsnil a vysvtlil, e nic takovho neme bt. Tak jej rodie byli kategoricky proti a ekli, e se dve
mus vrtit dom, a mluvc, a pomhat pi prci v domcnosti. Nic j vak nebrn, aby obas zatanila a zazpvala
cizincm a pivydlala si tak na vno, ale nepichz v vahu, aby se odsthovala do cizho domu a ila s cizincem. Tm
by slun dvka ztratila povst a dostala by se do seznamu lehkonohch, take by si ji dn poctiv mu nechtl vzt
za enu.
Dve se rozililo a kielo, e bez Mikna nechce t. Dostala pr pohlavk a spadla v bezvdom na zem a
neprobudila se, tebae ji otec plcal po lcch. Tanakil na ni vylila dbn studen vody a matka ji bodala jehlic do
bok. Ani krev netekla z bodnut. Tak jsme se bli, e zemela.
Ale kdy se Mkn sehnul a hladil ji po dech dlan, zaala dvka jevit znmky ivota, krev se j vrtila do oblieje,
posadila se, vzhldla a zeptala se v divu: "Kde jsem a co se stalo?"
Mikn pravil: "Tohle je vn vc. Jestli se dveti dostalo od dtstv sprvnho vzdln, me se z n stt Pthia a
vtkyn. Divm se, e jsem na to hned nepomyslel, vdy jsou m oi zvykl na podobn symptomy."
Poznamenal jsem, e Miknova dvka bvala asi pli opil, ne aby jevila symptomy njak nemoci. Tak jej rodie
tvrdili, e dvka a doposud byly stejn jako vecky ostatn, nanejv snadnji rozmrzel. Proti sv vli se zaal Mikn
o vc zajmat jako lka a vyzval rodie, aby dceru odvedli, a tak se znovu mohlo zjistit, zdali onm. Vrtili se hned z
ulice a tvrdili, e dcerka ji u vrat nemohla vyknout rozumn slovo z st.
Mikn zvnl, pozval Driea a mne stranou a ekl: "Ji dlouho tum, e neviditeln vedou nae cesty. Ml jsi dt
pozor na holubi prko, kter ns zavedlo do tohoto domu. Uvzli jsme v Afrodtinch stch. Prv to, e se dostalo
tohle dve mn do cesty, je pouh Afrodtina lka, aby mne spoutala. Kdy konen po dlouhm bloudn mm
pleitost k neruenmu pemlen a jsem na prahu boskho poznn! Ale zlatovlas nesnese, aby mu myslel na jin
vci, chce, aby se zabval stle jen tmi, kter se j tkaj. Poleme-li dve pry a ona zstane nm, dostaneme se do
e celho msta a potom ped Krinippa. Co udlme?"
Drieus a j jsme vyhrkli, e jemu bude nejlpe mluvit sm za sebe, protoe ns se vc pece netk. Mikn sm to
pece byl, kdo v opilosti odvedl dvku do zahrady a pravdpodobn j udlal nco, co se citlivm dvkm neslu dlat,
take ji neme myslet na nic jinho ne na Mikna.
"To je docela pirozen vysvtlen veho," zakonil jsem, "a nen k tomu zapoteb nijakch boskch vysvtlen."
Mikn se zamrail a ekl: "Nepokouej se shodit vinu ze svch beder, Turmsi. Tys mi vloil do ruky ten bl kmen,
ani jsem t o nj dal, a tys mne pivedl do tohoto domu, kde jsem potkal tu prokletou dvku. Afrodt obtoila tento
dm svmi stmi. To i Drieus v. Jak jinak by zvolil nru star baby?"
Drieus zaskpal zuby a ekl: "Tanakil je vzdlan a nepovriv ena. Marn pehn jej vk. A nechpu tebe,
Page 42

Mikne, ani tebe, Turmsi, obcujete jen s dvkami nzkho pvodu, vedeni pouhou tlesnou vn. Sami te vidte, co z
toho vzejde. Tanakil je jemn ena a ani ve snu ji nenapadne dat vc, ne me skuten dostat."
Mikn pravil: "Budi. Uvzl jsi ve zlat sti, ani o tom v. Stejn i j jsem zapleten. Ale ty, Turmsi, tebe lituji. Tys jej
vyvolen. Ns ona jen drd, aby tob dokzala svou moc, avak ani j se neodvauji pedstavit si, jakou hroznou
past pipravila tob."
"Vid straidla za blho dne, Mikne," odbyl jsem ho zvysoka. "Pehn moc bohyn. Ochotn pijmu jej dar a
budu se tit z jej ptelsk vldnosti, ale jej moci se nehodlm podrobit. Ve vs obou je njak vada, kdy dovolte,
kdy tato lehkomysln bohyn zlomila vai vli. V tomto ohledu jsem j jin a silnj ne vy."
Kdy jsem pronesl tato nerozumn slova, poloil jsem si ruku na sta, nebo to byla pm vzva na souboj s
Anadyomenou, z pny zrozenou, a nechpu, jak jsem je mohl vyknout. Ani jsme dovedli Miknovi poradit i mu
pomoci, vrtili jsme se k ostatnm. Dvka byla jet tvrdohlavj a psahala, e ji jednoho dne najdeme vedle vrat
obenou. Potom budeme muset - ovem budeme-li to umt - vysvtlit lidu a Krinippovi, jak a pro se to stalo.
Jej vyhroovn ns dostalo do nesnadnho postaven. Mikn ml bezvslednho rozhovoru ji dost a navrhl
konen: "Budi tedy. Vezmu si dvku k sob a koupm ji od vs za otrokyni, spokojte-li se pimenou cenou.
Nadsazenou rozhodn zaplatit nemohu, vdy jsem jen potuln lka bez prostedk. A nezapomete taky, e se to dje
na vslovn pn va dcery a nikoli z m vle."
Rodie dviny se na sebe s hrzou podvali, vrhli se na Mikna a zaali ho mltit pstmi, take jsme j jen s nmahou
od sebe odtrhli. "Copak bychom prodali vlastn dt za otrokyni?", volali. "Jsme pece svobodn Sikulov a pvodn
obdlavatel pdy prv tak jako v Eryku Sikani."
"Co tedy vlastn chcete?" zeptal se Mikn podrdn.
To asi dvini rodie pi svm pchodu nevdli a jen rozhovorem a dvinm chovnm se jim vyjasnily mylenky.
A te se rozkikli: "Mus si ji vzt, cizine, tebae neradi vdvme svou dceru za neznmho mue. Tys ji sm oaroval
a me se tak sm obviovat. Dme dveti obvykl vno, a bohat, ne si mysl, nebo si je tak sama vydlala a
nejsme takov chudci, jak vypadme."
Mikn si rval vlasy a volal: "To je neslun a nespravedliv, e mne pouh rozmar bohyn vzdaluje mylen o
nadpirozench vcech. Kterpak mu by dokzal, dostane-li enu po bok, aby rozumn uvaoval o nem jinm ne o
starostech vednho dne!"
Dve si mnulo ruce a tvrdilo, e by radji zemelo, ne by psobilo Miknovi tolik nepjemnost. Rodie ji chytli za
ruce, vloili je nsilm do rukou Miknovch a pravili: "Jmenuje se Ahura."
Kdy vyslovili dvino jmno svou podivnou e, dotkl se najednou Mikn svho ela a zvolal: "Aura! Kdy se
jmenuje Aura, nemm nic proti tomu. To vecko je bohynin ert. Vdyt Aura byla dvka rychl jako vtr a Artemidina
spolenice na lovu. Dionsos se do n zamiloval, ale t rychl dvce se vdycky podailo uniknout, dokud ji Afrodt
nepostihla lenstvm, a teprve v tom stavu podlehla Dionsovi. V t zdej he ml tedy prsty i Dionsos, kdy jsme se
zde opili, a jiste by se tato dvka nebyla vzdala tak docela do m moci, kdyby Afrodt ji nebyla oslepila lenstvm.
Jmno je znamen. Jsem v sti a nemohu si pomoci."
Nemohu tvrdit, e bychom se byli radovali z tohoto rozuzlen, ale jinak jsme nemohli jednat, abychom si nepopudili
proti sob Himeany. Byl uren den svatby a slavili jsme ji v dom Sikul, mezi dobytkem a kozami, ve zpvu a tancch.
Rodie rozloili vbavu sousedm na podvanou a pedem zabjeli a pekli, vaili a smaili, take bylo pro vechny dost
jdla a panovalo obecn vesel. Kdy nakonec dle svch zvyk obtovali holubici a pomazali jej krv aty nevsty a
enicha, hrli vichni hudebnci a nalvalo se vna tolik, e jsem se i j spustil a za buen vol a kvkn kachen jsem
tanil kozl tance a doshl jsem velik pzn mezi tmi prostmi zemskmi ervy. Ale kdy zapadalo slunce, museli jsme
odejt dom, podle novch zkon Krinippovch, a odvedli jsme Auru s sebou.
Ped svatbou byl Mikn melancholick a domnval se, e snad mus obstarat vlastn dm, zavsit had hl na vrata a
zstat v Himee navdy a provozovat tam svoje lkask emeslo. Ale k Tanakilinm um jako by to nedolo. Pi
svatb Mikn oivl, byl zas docela sv, jist mlo v tom svj podl i vno, ale byl prvn, kdo pipomnl, e pi zpadu
slunce musme se vas vrtit do Tanakilina domu. Rno jsme mli co dlat, abychom ho vzbudili pi kokrhn kohout.
A Mikn pak po dlouh as m neobtoval emi o boskch vcech.
KAPITOLA 6
Tak byl na tom Mikn nepli astn, ale j jsem ml z vci uitek, protoe jsem se nauil ei Sikul. A Tanakil zase
mne ochotn nauila nepokaen foinitin Karthga. Dlala to jist s njakm svm myslem, ale jej zsluhou jsem se
dozvdl mnoho o karthaginskch zvycch i zkonech, o obchodovn, o jejich objevnch cestch a o jejich bozch.
Vlastn jsem se nauil dost rychle rozmlouvat s Foiniany, Tyrrhny i se Sikuly, protoe ti vichni pi svm obchodu
mluvili prostm smenm zpsobem, v nm bylo ze vech e nco vypjeno, a jet to byla napl etina a napl
foinitina. ek se nikdy nenauil vyslovovat charakteristick hrdeln zvuky foinick. V Inii jsem se nauil tvrd s
opovrenm, e Foinian krkaj jako vrny. V Himee jsem se zase dozvdl ke svmu pekvapen, e Karthaginci kaj
o ecch, e krkaj jako havrani.
Aura se nauila rychle mluvit ecky a Mikn pouval ji po msci v rozmluv s tchnem a tchyn hojn sikultiny,
nebo nen lepho uitele ne ena mui a mu en, kdy spolen ij. A v manelstv je to i dleit, aby se toti
mohli mu i ena dostaten dobe spolu hdat.
Avak Drieus cizmi jazyky opovrhoval a mluvil jen svm vlastnm. "Kamkoli jdu, nesu svj jazyk s sebou,"
Page 43

prohlaoval. "Kdo mu nerozum i nechce rozumt, tm h pro nho."
Kdy se Aura nauila nm dvovat, vodila ns na vlety do okol msta, do les a hor, a ukazovala nm posvtn
prameny Sikul, jejich posvtn stromy a kameny, ktermi oni obtuj skromn obti, aby neurazili duchy sv zem,
protoe v mstech slou eckm bohm. Kdy nm ukazovala tak dviv ona posvtn msta, kter cizinec
nerozeznal od jejich okol, kala:
"Kdy se dotknu tchto posvtnch kamen, mm pocit, jako by m pchalo v dech. Kdy polom ruku na
vydutinu tohoto stromu, ruka mi spadne bezvldn. Kdy hledm na svj obraz do tohoto pramene, je mi, jako bych
zmizela ve snu a u nebyla."
Ale najednou jsem pi tom naem putovn zaal i j ke svmu divu pociovat pmo v dech, kdykoli jsme se blili
k njakm tm posvtnm mstm, kter ctili Sikulov od nepamti. Kdy jsem drel pevn Auinu ruku, najednou, z
nieho nic, jsem pronesl: "Toto je to msto. Tento strom. Tento pramen. Tato studnka." Jak jsem to vdl, nedovedu
vysvtlit. Zatm se pokouela Aura mne oklamat: "Ne, ml se, musme dl." Ale j jsem za n neel, naopak se ona
musela vrtit a piznat, e jsem to sprvn uhodl.
Vbrzku jsem ji ani nemusel dret Auinu ruku, ale kdy mi udala smr, dovedl jsem jt sm daleko pede vemi a z
vlastn vle jsem se zastavil a prohlsil: "Zde ctm slu. To je posvtn msto."
Mikn tvrdil, e tato m schopnost tak i onak zvis na Aue a e bez Aury bych nenael posvtn msta sikulsk.
Proto jsem se zaal potulovat sm a ctil jsem zde i onde, slab i siln, msta, kde Sikulov slouili duchm zem. Kdy
jsem el bez mylenek, tak jsem snadnji ctil slu, a jak jsem se blil obchzeje sem a tam, tak to slblo a zase slilo, a
mi to dy roztslo a vynutilo ze mne vkik: "Duchu zem, kdokoli jsi, nael jsem t!"
Tento pocit nebyl nijak nepjemn, ale spe opojn lahodn, jako by mi byli duchov zem naklonni. Jen jednou v
horskm dol na vchodn stran jsem nael skalnatou labinu, odkud na mne dchala neptelsk sla tak zle, jako
by nepekroiteln ze vyvstala pede mnou. Kdy jsem pak vyprvl o tom mst Aue, ekla mi, e tam kdysi dvno, v
dob zaloen Himery, postavili Sikulov stre a pobili do poslednho mue eckou vpravu a nahzeli do labiny
mrtvoly, ani je pohbili. Potom mnoz Sikulov si v blzkosti tohoto msta ublili, zakopli i vymkli nohu i ruku, a
tamtudy pestali vbec chodit.
O m schopnosti mi ekl Mikn: "Copak jsem nevdl hned, e jsi jeden z navrtilc? Bylo by nejlpe, kdyby ses dal
zasvtit, tak bys ml hned ast na tradinm tajnm vdn zasvcench a nemusel bys tpat a namhat se vlastn
silou k vdn, proti nmu se pirozen tvj rozum bou, ale jemu se jednou bude muset podvolit. Tv schopnost
me bt tak nebezpen. Me se spojit s obyvateli e sn a s jejich moc.
Mnoh mu se z toho zblznil a zemel s pnou u st. Nechce-li se dt zasvtit, cvi se tedy ve sv schopnosti
radji ohledvnm studnek obyvatel e stn, ppadn i minerlnch il, ne sdliti duch zem."
Tvrdohlav jsem namtal: "Dovol mi, abych si hrl podle sv vle, vdy to vechno je jen ert, kterm sm sebe
pekvapuji."
V Himee byl tyrrhnsk obchodn dm, kde se prodvalo elezn zbo a nesrovnateln krsn zlat perky.
Dionsios mi pikzal, abych tam navzal ptelstv s Tyrrhny a dovdl se nenpadn nco o moi, pes kter musme
plout do Massalie. Ale nco mne od nich oddalovalo, od tch mlenlivch mu podivnch tv, kte nemli rdi
smlouvn a povdaky po eckm zpsobu, ale vychvalovali spe jedinenost prodvan vci. Kdy jsem slyel, jak
mezi sebou spolu mluv svou e, bylo mi, jako bych ji byl slyel ve snu a mohl vemu rozumt, jen kdybych pekroil
jaksi nevysvtliteln prh.
Vyptval jsem se Himerskch na Tyrrhny a na jejich zvyky, a tu mi Himean o zvod vysvtlovali, jac jsou to krut
a poivan lid. A tak jsou zentil a zkaen v mravech, e na hostinch le eny po boku mu na tme lehtku a
popjej s nimi. Na moi jsou to nejobvanj odprci a v kut eleza nejvbornj ze vech nrod. Prvn pr vynalezli
kotvu a embola na p vlench lod. Sami se jmenuj Rasenny, ale nrody ijc na italsk pevnin je nazvaj
Etrusky.
Nemohl jsem si vysvtlit svj odpor, a proto jsem se rzn rozhodl a konen el do jejich obchodnho domu. Ale
sotva jsem vstoupil do dvora, poctil jsem, jako bych byl vstoupil do oblasti cizch boh. Jako by bylo nebe potemnlo
v mch och a zem se pode mnou rozechvla. Nicmn jsem se posadil na sedadlo, kter mi nabdli, a zaal jsem
smlouvat o cenu krsn kovan kaditelnice na vysokch nohou. Kdy jsem prohlel i jin vci, piel z vnitnch
prostor domu jejich pedstaven, jeho ovln oi, rovn nos a podlouhl obliej mi pipadaly povdom.
Autoritativn poslal ostatn pry z jizby, usml se na mne a ekl nkolik slov svm jazykem. Potsl jsem hlavou a
vysvtlil smenm jazykem msta, e jsem nerozuml. Odpovdl mi dobrou etinou:
"Nerozum opravdu; nebo to jen pedstr? I kdy mus dlat ze sebe eka z dvod, je neznm a jako obyejn
obchodnk ani znt nechci, snad pece chpe, e kdyby ses uesal po naem zpsobu, oholil si vousy a oblkl n
odv, byl bys povaovn kdekoli za Etruska."
Okamit jsem pochopil povdomost jeho oblieje. Tyt tve, t tvar o a oblouk obo, t pm nos a irok
sta jsem vidl, kdy jsem se dval do zrcadla. Ale vyprvl jsem mu, e pochzm z Efesu, e jsem uprchlk z Inie, a
ekl jsem ertem: "Myslm, e es a stih at dlaj lovka. I bohy rznch nrod lze rozeznat spe podle at ne
podle tv. Nemm dvodu, pro bych pochyboval o svm inskm pvodu, ale budu pamatovat na tv upozornn.
Povz mi tedy, jak jste nrod, vy Etruskov, o nich se povd mnoho zlho."
Vypravoval: "Mme dvanct mst spojench ve spolku, ale kad msto m sv zvyky, zkony a vldu, a nejsme
nijak zavzni nepijmout mrav druhch. Mme dvanct usmvavch boh a dvanct svtovch stran, abychom
poznvali budoucnost. Dvanct ptk a dvanct lalok jater, je uruj n ivot. Dvanct ar na ruce a na dvanct
obdob se dl n ivot. Chce vdt jet vc?"
Ironicky jsem podotkl: "Tak v Inii jsme mli dvanct mst ve spolku a bojovali jsme proti dvancti perskm
Page 44

satrapm. Ve dvancti bitvch jsme zvtzili nad Perany a mme, my ekov, dvanct boh nebeskch a dvanct
podsvtnch. Ale pthagorejec nejsem a o sla se nepu. Vypravuj mi radji nco konkrtnho o vaich pomrech a
mravech."
Pravil: "My Etruskov vme toho vce, ne si mnoz mysl, ale dovedeme mlet. Tak i vm o va nmon bitv a o va
cest vc, ne by bylo tob a tvmu veliteli Dionsiovi zdrvo, avak neboj se, jet jste se nedotkli na etrusk moc
na moi. Rozdlili jsme si zpadn moe s foinickm Karthagem a Karthaginci jsou naimi spojenci, take etrusk lo
pluje po vodch karthaginskch stejn bezpen jako lo z Karthga v naich. Ale snme se i s eky a dovolili jsme
kdysi zaloit eckou Poseidnii a Kmai v Itlii na behu naeho moe. V naich pobench mstech bydl et
obchodnci a emeslnci a obtujeme do svch hrob eck amfory. Ochotn si vymujeme s druhmi nrody to, co
nejlepho vynalezly, a prodvme jim, co sami dovedeme nejlpe zhotovit. Ale sv vdn druhm neprodvme.
Kdy u mluvm o obchod, jak ti vyhovuje cena kaditelnice, o kterou jsi stl?"
Vysvtlil jsem mu, e jsem jet nestail dost smlouvat, ale rychle jsem dodal: "Ne proto, e bych si pl smlouvat, ale
pi jednnch s eky a s Foiniany jsem zpozoroval, e smlouvn je pro obchodnka vt radost ne vlastn prodej a e
prav obchodnk je uraen hluboce, kdy zkaznk ihned svol zaplatit poadovanou cenu. Takov povauj za hlupky
nebo si mysl, e zkaznk m nesmrn bohatstv, jeho nenabyl vlastnm piinnm."
Etrusk ekl: "Dostane kaditelnici bez penz a bez ceny. Dvm ti ji darem."
Trochu jsem ztratil dvru a zeptal jsem se: "Pro mi dv dary? Ani nevm, budu-li mt pro tebe vhodn dar na
opltku."
V t chvli zvnl, sklonil hlavu, pikryl levou rukou oko, pozvedl pravou ruku a pravil: "Pro tvou tv ti to dvm
jako dar, nedaje nic na opltku. Avak ml bych velikou radost, kdybys svolil vypt irokou i vna a odpoinout
chvli na lehtku se mnou."
Jeho slova jsem patn pochopil a odmtl jsem oste: "Nic takovho neprovdm, tebae jsem Ian."
Kdy on pochopil, co jsem mnil j, hluboce se urazil a pravil: "Ne, ne, v thle vci vs eky my Etruskov
nenapodobujeme. Nijak se neboj. Ani pikou prstu bych se neodvil se t dotknout. Jsi pece, kdo jsi."
Povdl to tak vznamn, e se mne hned zmocnila malomyslnost. Nectil jsem ji odpor, ale naopak touhu svit se
tomuto neznmmu mui. "Kdo a co tedy jsem?" zeptal jsem se. "Jak me lovk znt, kdo a co je? Co nenosme v
sob druh a ciz j, je ns kadou chvli pekvap a doke, e dlme nco, co nechceme?"
Hledl na mne ovlnma oima, zamylen smv kolem st, a odporoval: "Ne kad. Ne kad lovk. Vtina lid
pece je jen dobytek, kter se ene napt k napajedlu a zase zptky na pastvu."
Poctil jsem stranou hokost, i ekl jsem mu: ""Zvidnhodn a nejlep je osud lovka, kdy je spokojen svm
dlem. Zvidnhodn je t osud toho, kdo se nespokoj svm dlem, ale spokoj se tm, e doshne, co lovk
doshnout m. Kdybych dychtil po moci, ml bych monost moci doshnout. Kdybych dychtil po bohatstv, ml bych
monost bohatstv nashromdit. Kdybych dychtil po poitcch, mohl bych vyzkouet vechny zpsoby poitk. Ve
skutenosti i tehdy bych zstal neuspokojen, protoe vldychtiv lovk nedoshne ve sv mysli nikdy dosti moci.
Boh se nikdy nespokoj svm bohatstvm, ale tou po dalm. Poitky jen zvyuj ve lidskou, a propuknou do
nejpodivnjch forem. Avak i v m neuspokojenosti tpytil by se pede mnou cl, kterho me lovk dosci. Myslm,
e doshnu nicmn toho, eho lovku doshnout nelze."
"eho tedy mysl, e doshne?" zeptal se.
"Nevm," doznal jsem. "Svou matku jsem potkal jen ve snu, jedin mj otec je ptel trpk moudrosti, blesk mne zrodil
u paty stromu pobl Efesu a Artemis Efesk mne zachrnila, kdy mne chtli pasti ukamenovat."
Pikryl opt levou rukou oko, sklonil hlavu a pozvedl pravou ruku, jako by mne zdravil. Ale neekl nic. Litoval jsem
ji, e jsem mu zbyten mnoho vypravoval o sob, tak zcela i cizmu lovku. Zavedl mne do mal hodovn sn,
pinesl sm amforu s vnem, nalil do ernho kratru a smchal vno s erstvou vodou. Siln vn fialek naplnila s.
Stkl kapku z e na podlahu a ekl: "Piji tuto i na poest tv bohyn. Na hlav m korunu v podob hradby se
stnkami. Jej znamen je beanov list. Je to bohyn zd, ale zdi tla se ped n zhrout."
Slavnostn vypil i do dna. Zeptal jsem se: "O kter bohyni to mluv?"
Pravil: "Mluvm o Turan."
"Neznm tu bohyni," odtuil jsem. Ale on neodpovdl, pouze na mne hledl se zhadnm smvem, jako by mi
nevil. Ze zdvoilosti jsem vyprzdnil svou i a podotkl: "Nevm, ode mne je-li moudr pit s tebou vno. Tv vno s
fialkovou vn mi omm hlavu. Beztak jsem zpozoroval, e ji nedovedu pt vno umrnn jako vzdlan lovk.
Dvakrt jsem ji v tomto mst pil tak nenasytn, a jsem se docela opil a tanil lascvn kozl tanec, a nakonec jsem si
nic z toho nepamatoval."
Pravil: "Podkuj tedy vnu. Vdy jsi astn lovk, me-li vrazit svou zkost do vna. Avak m jmno je Lars
Alsir. Co ode mne chce?"
Podal jsem mu i, aby ji znovu naplnil, vno m osvilo a j piznal: "Vm dobe, co jsem od tebe chtl pi svm
pchodu. Nejlpe bys mi poslouil, kdybys mi opatil periplus o vaem moi, o jeho pobe, o vspch zem, o vtrech,
moskch proudech a pstavech, abychom mohli na jae plout bezpen do Massalie."
Lars Alsir ekl: "Kdybych svil nai plavebn pruku cizinci, dopustil bych se zloinu. Nejsme ptel Fkajskch.
Ped dvma pokolenmi jsme se s nimi dostali do nmon vlky, kdy se pokoueli usadit se na velkch ostrovech, na
Sardinii a Korsice, kde bdme nad rudnmi doly. Potopili jsme jejich lodi a kosti osadnk jsme nechali zblet v Alalii."
A dodal: "I kdybych ti dal n periplus, nebyl by ti k uitku. Nedostal by ses nikdy do Massalie. Tvj velitel
Dionsios by si musel opatit povolen bu od Karthga, nebo od Etrusk, aby sml plout pes nae moe. A i kdyby
obtoval vecky sv uloupen poklady, nikdy by si nedokzal povolen koupit."
"Vyhrouje?" zeptal jsem se.
Page 45

"Ne, nikterak," brnil se. "Jak bych mohl vyhroovat tob, jsi-li opravdu syn blesku, jak jsi vyprvl."
"Larsi Alsire," opakoval jsem dvakrt vn jeho jmno, ale on mne peruil a zeptal se, pedstraje stejnou vnost:
"Co ode mne chce, Larsi Turmsi?"
"Co tm mn?" divil jsem se nedviv. "M jmno je vskutku Turms, ale nikoli Lars Turms."
"ekl jsem to jen z cty k tob," tvrdil. "Je to n zvyk, vme-li si vzjemn svho pvodu. Ne, tob nehroz dn
nebezpe, protoe jsi Lars."
Neporozuml jsem mu, ale ekl jsem, e jsem pipoutn ptelstvm k Dionsiovi a k Fkajskm. Neme-li mi tajn
prodat na Dionsiv et pouiteln periplus, pak mi snad me poradit njakho lodivoda, kter zn moe a jeho
skal a kter by ns bezpen dovedl do Massalie.
Lars Alsir kreslil pikou prstu na zem obrzky, a nepohleje na mne, ekl: "Karthagint obchodnci skrvaj nmon
cesty do svch obchodnch osad tak zkostliv, e kterkoli jejich velitel, jen m za kol sledovat eck lodi, radji
zaene svou lo na sklu a ztroskot spolu s ciz lod, ne aby odhalil tajnou cestu. My Etruskov tolik tajnost
nedlme, ale jako vldci moe mme i my sv tradice. Myslm, e by etrusk lodivod pes hrozbu smrti dovedl
Dionsiovy lodi pmo ped embola naich vlench korb."
"Pochop m pece, Larsi Turmsi," povzdychl a pozvedl hlavu, dvaje se mi te opt pmo do o. "Co by mi
zabrnilo, abych ti neprodal za vysokou cenu falen periplus nebo abych ti nedal lodivoda, kter by zavedl vae lodi
na skaliska. Ale tob nemohu nic podobnho uinit, protoe jsi Lars. A Dionsios sklid to, co sm zasel. Nemluvme
ji o tto nepjemn vci a mluvme radji o vcech boskch."
Pravil jsem trpce, e nechpu, co to lidi vdycky popadne, kdykoli se napij trochu vna, e m nut mluvit o boskch
vcech. "Co mm na ele znamen proklet?" zeptal jsem se lehce opojen jeho fialkovm vnem. "Efet pastevci mne
chtli ukamenovat, protoe do mne udeil blesk a splil mi odv. Avak Artemis mne zachrnila, i spe jej knka
Artemsia, j se snad zalbil mj zevnjek."
Zpozoroval jsem, e mluvm ped cizincem hlouposti. Trochu jsem se vzpamatoval a vysvtlil: "Myslm toti, e ji
nikdy po tto udlosti jsem se nebl nieho, ani boh ani lid. Jak by se mu, do nho udeil blesk, mohl ehokoli na
svt bt? Ne, nebezpe mne uvd do extz, take se jen hlasit smji, kdy in tty a balvany ltaj kolem mne. A
boue, ta roztan m dy. Ani tebe se nebojm, Larsi Alsire, ani tebe ani tvch usmvavch boh. Naopak prv v tto
chvli je mi, jako bych sedl na rovni stechy a hledl dol na tebe a jako bys byl docela malik."
Jeho hlas mi znl jakoby zdaleka a slab, sp jako epot: "Prv tak tomu je, Larsi Turmsi, sed na kulatm sedtku,
opr hbet o kulat opradlo, ale co to dr v rukou?"
Nathl jsem ruce ped sebe, dlanmi vzhru, lokty openy pevn o boky, hledl jsem na dlan a ekl pekvapen: "V
jedn ruce mm grantov jablko a v druh kuel."
Daleko pode mnou v eru kleel na podlaze Lars Alsir, zvedal vzruen obliej ke mn a tvrdil mi: "Prv tak, Larsi
Turmsi, prv tak. V jedn ruce dr zemi, v druh nebe, a nemus se bt nikoho ze smrtelnch. Avak usmvav
bohy jet nezn."
Jeho slova mi znla jako vzva. Nco ve mn se rozthlo do nepochopiteln e, opona zemsk se roztrhla a spatil
jsem bohyni podobnou stnu. Na jej hlav byla koruna v podob zubat zdi, beanov list v ruce, ale jej tv jsem
nevidl.
Z nesmrn dlky dolehla do mch u otzka Larse Alsira: "Co vid, synu blesku?"
Volal jsem: "Vidm ji, poprv ji vidm, tu, kterou jsem vdal jen v svch snech. Ale zvoj skrv jej tv, take ji
nemohu poznat."
V tom okamiku jsem se ztil ze sv ve, prsvitn svt stn zhmotnl kolem mne v tuh a neprhledn, zaal jsem
vnmat sv tlo a Lars Alsir mi tsl rameny. Leel jsem na lehtku v jeho hodovn sni. Upral na mne sv tvrd oi a
ptal se: "Co ti je, mui? Zaal jsi najednou blouznit!"
Obma rukama jsem si drel hlavu, vyprzdnil jsem ernou i, kterou mi podal ke rtm, ale pak jsem ji odhodil a
zaeptal: "Jak jedy m to dv! Jakmi jedy mne napj! Tak najednou pece se nemohu opt. Zdlo se mi, e jsem
vidl zvojem zastenou enu, vy neli eny pozemsk, ale j sm jsem byl tak vysok jako ona a jako mrak. Jsi-li
kouzelnk i chce-li mne zmst, tak jako tak ses ke mn nezachoval slun, Larsi Alsire."
Avak on zancen odpovdl: "Ani kouzelnk, ani lh. M vno je bezhonn vno z fialek. Ale snad tvar ern e
oivil tvou ruku. Dal jsem ti do n posvtn pohr, abys jej zkusil. V, etrut bohov sleduj Etrusky, kamkoli jdou a
kdekoli se znovu zrod. Jestlie pak jsi j sm vidl, Larsi Turmsi, pak ti neodhaluji dn tajemstv, kdy ti povm, e
mme sice dvanct boh jako i ostatn nrody, ale krom nich jet bohy zahalen, jejich jmna a poet nikdo nezn."
A dodal: "Tv ruka uctila tvar posvtnho pohru, akoli sm jsi nepoznal, e je bosk. My Etruskov nikdy
nekamenujeme mue, do nho udeil blesk. Naopak nm to dosvduje jeho bosk pvod. Bleskem si ho nebe bere za
syna. N nrod, jako jedin mezi vemi, zn blesky a nai zauen kn tou e blesk stejn jasn, jako jin tou
psmo."
"Tvrd opravdu; e jsem rodil Etrusk a ne ek?" zeptal jsem se.
Ujistil mne: "A jsi syn otroka i nevstky, jsi pedevm vyvolen bleskem boh. Ale radm ti: Neodhaluj se nikomu,
ani se nepyni svm rodem, pijde-li nkdy do na zem, jak si to myslm. Bude poznn v prav as. Sm mus
kret, jako bys ml oi zavzny. Nevol svou cestu podle sv hlavy. Bohov t povedou, jak si oni budou pt. Vce ti
nemohu ci, protoe vce nevm."
Bylo mi zatko uvit jeho slovm te, kdy jsem se ctil zase vznm svho tla, jako by m uzavely zdi do svho
vnitku. Ctil jsem pach svho potu a vpary vna v hrdle. Povriv Etruskov uctvaj mue, do nho uhodil blesk,
zcela naopak ne ekov. Avak sm jsem se domnval, e jsem pesto eckho pvodu, protoe mi bylo kdysi eeno,
e jsem ze sybaritskch uprchlk. Snad jsem byl opravdu syn nevstky a mj otec njak Etrusk, kter byl na
Page 46

nvtv v Sybarid. To by osvtlilo podivn tahy m tve, ale neuinilo ze mne jet Etruska. Ctil jsem se Ianem,
vdy jsem ml nsk vychovn.
Lars Alsir nedlal dojem drzho i poivanho mue. Byl to rozvn obchodnk a bdl nad zjmy etruskch
pmoskch mst v Himee. Pstoval jsem jeho ptelstv, abych se nauil tak ei etrusk. Nauil jsem se j tak rychle,
e jsem ji musel snad slchat jako dt. Nosil jsem opravdu svou minulost v sob, i kdy ji blesk setel z m pamti,
take jsem byl jako nepopsan voskov tabulka, kdy jsem se dostal v Efesu do Hrakleitova domu a za jeho ka.
Ale Lars Alsir ji nikdy o mm pvodu nepromluvil. Bylo mi, jako bych se od nho vzdlil tm, e jsem ho ble
poznal. Choval se ke mn jako k venmu cizinci a dali jsme si navzjem dary, ale a ml cokoli v ruce, okamit pestal
pracovat, sotva jsem k nmu piel na nvtvu.
Vyprvl jsem Dionsiovi, e s Tyrrhny je velmi tk se sblit a e dn cizinec si nezsk ani dary jejich dvru
ve vcech nmonch. Jak jsem tuil, Dionsios se pi mch slovech stran rozilil a kiel: "Kosti fkajskch mu le
i na jejich pobech. Kosti naich praotc posvcuj nai cestu. Jestli Tyrrhnov radji kouou elezo, ne aby ns
pustili v mru a pokoji do Massalie, pak jsou sami vinni na tom, zran-li si rty."
Dal stavt nov vlen korb a osobn bdl nad zvyovnm himerskch hradeb o ti eck lokty. Nicmn sv
mustvo nehonil pli tvrd do prce, pouze potud, aby se zachovala kze. Mnoz Fkajt, po vzoru Miknov,
uzaveli v Himee satek a zamleli vzt s sebou na jae eny do Massalie.
Sicilsk zima byla mrn a poklidn. Lbilo se mi v Himee a hledal jsem sm sebe, dokud jsem nepotkal Kdipp,
dceru Krinippova syna.
KAPITOLA 7
Jak jsem ji vyprvl, Krinippos ml pote se aludkem a jedl jen rostliny, tebae nebyl pthagorejec. Naopak
pthagorejce vyhnal z msta, protoe se vychloubali svmi blmi plti, tvrdili, e stoj pro sv matematick vdn
ve ne ostatn lid, a uvedli v pochybnost hodnotu Krinippovch talisman a kouzel. Ale stejn se zaali
pthagorejc stranit i v jinch mstech, kde se oni snaili zaloit tajn spolky. Nerozumli politice a mlili se obzvlt
v tom, kdy hlsali proti oligarchii rodu a bohatstv oligarchii moudejch a morln bezhonnjch.
Krinippos je vyhnal z Himery ka: "Moudrost a morln bezhonnost nem co dlat s panovnm. Kdybych byl bval
moudr, nebyl bych si obtil svou ji nesnesitelnou thou samovldy, kter jen zhoruje bolesti mho aludku.
Kdybych byl bval morln bezhonn, nebyl bych se nikdy oenil s foinickou enou z Karthga pro dobro svho
nroda. Bylo jen mm tstm, e jsem pohbil dv j ji ne ona mne. Ne, v ivot vldce moudrost a mravn
bezhonnost zpsobuje pouze hdky mezi obyvateli, pek vem uitenm spojenectvm a vzbuzuje nenvist v
sousednch mstech."
Jeto Krinippos trpl nesnesitelnmi bolestmi aludku, vykldal takov trpk mylenky svmu synu Terillovi, jeho
hlava ji opleatla marnm eknm na otcovu smrt a na uchopen talisman a kouzel do vlastnch rukou. I j jsem
mohl naslouchat Krinippovm nauenm, nebo pozval Mikna jakoto lkae do svho domu a j jsem ze zvdavosti
el tak. Miknovy lky ulevily mu v bolestech, ale pesto ho Mikn varoval: "Nedovedu t vylit, tyrane Krinippe,
pechodn leva nen vylen. Zhltl jsi moc, kter ti te ur aludek zevnit jako rak."
Krinippos povzdechl: "Ach, jak rd bych u zemel! Ale nemohu pece myslet jen na svou vlastn radost. Starost o
Himeru napluje mi srdce a nemohu pomyslet na to, e zanechm vldu nezkuenmu synovi. Je tomu mlem tyicet
let, co ho drm za ruku a pokoum se vst ho k politickmu rozumu, ale komu nen nic dno, od toho nelze pli
dat."
Terillos poposunul vnec ze zlatch list, kter ml na hlav, aby skryl svou ple, pokrbal se ve vousech
otcovmi pohyby a zafukal: "Drah tatnku, tomus mne nauil, e svoboda a mr Himery zvis na ptelstv s
Karthgem. Erykejsk bohyn mi dala manelku ze Segesty. Jinak jsem se sice spokojil s vedlejmi manelkami a trpl
jsem ji po vechna ta lta, abych nm zajistil spojenectv s krlovstvm Eryku, kdyby Syrksy hrozily ns pohltit. Ale z
m manelky se narodila pouze Kdipp. Zsluhou tvho politickho rozumu nemm ani syna, jemu bych mohl jednou
pedat po tob zddn talismany a kouzla."
Mikn vyetoval rychle Krinippovu tepnu, jak tak leel na devn lavici pokryt pinavou ov k, a varoval ho:
"Nevzruuj se, tyrane, hnv a zlost jen zhoruj tvou bolest."
Krinippos pravil trpce: "Cel mj ivot byl jen sam hnv a zlost, take by mi bylo divn, kdyby njak vc mi nebyla
neustle proti mysli. Ale ty, Terille, nestarej se o to, komu bys pedal moc, nebo se obvm, e ti nezbude toho pli
mnoho, co bys mohl odevzdat. Provdej Kdipp vas do takovho msta a za takovho vldce, jemu me
dvovat, abys mohl po ztrt Himery pojdat chleba z milosti v nkterm koutku dceina domu."
Terillos byl mu jemnocitn a propukl v pl pi zlovstnch slovech otcovch. Krinippos se uklidnil, poklepal mu
po kolen svou ilnatou rukou a pravil: "Ne, ne, nevytej si nic, synu mj. J jsem t pivedl na svt a dovedu se
zodpovdat za nsledky. Zrodil ses do hor doby ne j a nevm, zda bych sm dovedl pimt nynj Himeru k tomu,
aby mne zvolila za svho samovldce. Kdepak. Lid ji nen tak dviv jako za starch dobrch as. Z toho vak se
jedin raduji, synu mj Terille, e t nikdo pro tvou knskou dstojnost, jakoto dritele talisman a kouzel, nezabije.
Bude jen zbaven thy panovn a starost o ivobyt na Kdippin chleb."
Pak rozkzal: "Pivete Kdipp, aby polbila svho dda. Chci j ukzat tmto mum. Nebude na kodu, roz-li se
povst o jej krse i mimo nae msto."
Neoekval jsem pli od tto Kdipp, protoe vm, jak nha dd k vnukm ovlivuje jejich zdrav sudek. Ale
Page 47

kdy Terillos Kdipp pivedl, bylo to, jako by slunce zazilo v pustm sle. Bylo j teprve patnct, ale hnd oi j
zily, ple byla jako mlko a v smvu j probleskovaly zuby jako perliky.
Kdipp ns cudn pozdravila a bela polbit ddeka, pohladila jeho dkou bradu a snesla jeho pchnouc dech.
Krinippos j otel jako mladou jalovic na trhu, zvedal j bradu, stel obliej na stranu a nakonec se hrd zeptal:
"Vidli jste kdy doucnj pannu? Nemyslte, e jej krsa doke pomst i politicky zamen mozek?"
Mikn pravil, e nen zdrav lichotit tak mlad dvce, aby si uvdomila natolik svou krsu. Krinippos se kvkav
rozesml: "Kdyby lo o hloupj dvku, ml bys pravdu, ale Kdipp nen jen krsn, nbr tak talentovan, a j sm
jsem ji vychovval. Nevte nze jejch o ani cudnosti jejho smvu. V duchu si vs ji zvila a spotala, jak by
mohla mt z vs uitek. Nen-li pravda, Kdipp?"
Kdipp mu zavela bezzub sta svou rovou dlan, hubovala ho a ekla ervenajc se: "Ach, dde, pro jsi pod
tak okliv! Pece bych ani nedovedla bt tak vypotav, i kdybych chtla. Jist ani nejsem dost krsn pro n. Jen jsi
m zahanbil."
Mikn a j jsme jednm dechem zvolali, e je nejkrsnj ze vech panen, kter jsme kdy vidli, a Mikn dkoval
svmu tst, e je ji enat a neme tud k vlastn zkze sthnout lunu z nebe. J jsem ekl: "Ne, ne, ona nen luna, ale
nejjasnj vchod slunce, kter oslepuje oi. Kdy jsem t spatil, Kddip, chtl bych te bt krlem, abych se mohl
o tebe uchzet."
Naklonila hlavu stranou, pohldla na mne pohledem zpod svch dlouhch as, pohledem, jen zlat zazil, a ekla:
"Nejsem jet v tom vku, abych myslela na mue. Ale pomyslm-li na, pomyslm na mue krsnho, kvli nmu jsem
doma bdla a jemu jsem tkala pl z vlny svch oveek. Zajist se mi jen posmv a snad jsou m aty zaseny pli
po starodvnu a stevce jsou smn a patn pipevnny na nohy."
Na nohou mla erven stevce z nejjemnj ke. Purpurov psky se j vinuly a pod kolena, take je musela
obnait, aby nm je ukzala. Krinippos hrd prohlsil: "Sm jsem pl svho ivota chodil bos a jet dnes asto si
stevce svlknu, kdy se prochzm, abych je zbyten neonosil. A tahle marnivka m pivede na mizinu svmi
poadavky, hlad mi vousy a svdn ept: Dde, kup mi etrusk stevce. Lb m elo a vydechne: Dde, vidla jsem
dnes foinick heben, kter by se hodil do mch vlas. Ale rvu-li si vlasy pro jej marnivost, vysvtluje: Nechci se
zdobit kvli sob, ale pro tvou dstojnost, dde. Je ti zase zima? Mm si vlzt pod tvou koeinovou pokrvku a zaht
t? Tu jsem docela ztracen a krom hebene j koupm jet nunice."
Kdipp hubovala: "Ach, dde, pro m trp ped cizinci? Sm v dobe, e nejsem ani marniv, ani nron. Ale
vichni nejsou jako ty. I v roztrhanm plti a bos jsi tyranem Himery, kdeto mj otec si mus dvat vnec z tepanch
zlatch list na hlavu, aby ho mezi lidmi poznali. A j se musm zdobit k slavnostnm obtem a prvodm, aby mne
njak osla i nmonk netpl do boku."
Horliv jsem j vpadl do ei a prohlsil, e ona nepotebuje jedinou ozdobu a i nah by se odliovala od vech
ostatnch en jako zlat perk od kupky mdi. Ale Krinippos se zaal mrait a varoval: "Tv mylenky jsou pli
odvn, Iane. Ve vci sam m pravdu a sm to nejlpe, vm, vdy jsem ji koupal vlastnma rukama a tak ke sv
pote se dval, jak chod se svmi slukami koupat se do eky. Ale nemvm ji z toho tak velikou radost, protoe pak
musm pobhat po behu, vret kopm do rkos a stlet py do ke, abych uchrnil jej nevinnost ped drzmi
pohledy."
Zeptal jsem se, zdali neklesla voda v ece a zdali nen te v zim pli studen. Kdipp tvrdila iv, e se neboj
studen vody. Krom toho je hork pramen za mstem.
Kdy jsme vyli z Krinippova domu, varoval mne Mikn: "Ta Kdipp je dve bez srdce a v tomto vku chce
vyzkouet svou moc nad ktermkoli muem. Nepokouej se o ni! Za prv by se ti to nepodailo, nebo jej ctidost je
nezmrn. Ale hor by bylo, kdybys ml u n tst, protoe by ti to pineslo jen utrpen a nakonec by t dal Krinippos
zabt jako obtnou mouchu."
Avak o tak zzran krsn dvce jsem si nemohl myslet nic zlho a jej nevinn marnivost mi byla jen dtinskou
touhou po dtinskm svdn. Kdy jsem na ni vzpomnal, bylo mi, jako by slunce zilo v mch och, a nemohl jsem
myslet na nic jinho ne na ni.
Zaal jsem se potulovat kolem Krinippova domu na okraji trit, abych jen zahldl Kdipp, a nezapomnl jsem ani
na jej hork pramen. Jednoho rna jsem zdaleka spatil, jak jde do koupele, hldna pannami. Krinippos el za n bos,
stevce v ruce, a opravdu pobhal kolem pcho se pramene vrtaje se kopm v kadm keku.
Jedinou pleitost ji potkat jsem vlastn ml, kdy la pochzkou po obchodech, provzena slukami a dvma strci
zjizvench tv. la prun, pohled upen k zemi, ale vnec na hlav, nunice na uch, obrouky na pach a mkk
sandlky pivzan stukami kolem kotnk. Lahodilo j velice slyet mue, jak ertem vzdychaj ach a och, kdy je
mjela. Vybrala si zbo i perk a potom pohldla na obchodnka velkma oima, posmutnla nad vysokou cenou a
zaala dviv nakat nad skrblictvm ddovm. Zatvrzelmi obchodnky jej oi nepohnuly. Naopak, kdy ji vidli
pichzet, zvili cenu, ponvad byla Krinippovou vnukou. Ale obas se dal pece nkter nezkuen pru
nachytat a prodal j perk ke vlastn ztrt.
Nedovedl jsem si nic kloudnho vymyslet a podal jsem proto Larse Alsira o pomoc. Ochotn vyhovl m prosb,
ale zrove mnou pohrdl a pravil: "Spokojuje se opravdu tak lacinmi hrakami, Turmsi, tebae se ti nabzej zzran
hry boh? Tou-li po tto dvce tvrdho srdce, pro nepouije na ni sv sly? Darem ji nezsk."
Tvrdil jsem, e pi pouhm spaten Kdipp mne opust vecka sla. Tak jednou pila Kdipp prohlet si etrusk
perky a Lars Alsir j je ukazoval ve svtle padajcm stropnm otvorem na ern ltce, aby vce zily: Kdipp se zalbil
zrnkov nhrdelnk, tepan ze zlata, i zeptala se na jeho cenu. Lars Alsir potsl hlavou a ekl: "Ji jsem jej prodal."
Kdipp se ovem zeptala na kupce a Lars Alsir pravil, e jsem jej koupil j, jak jsme se pedem domluvili. Kdipp byla
pekvapena.
Page 48

"Turms z Efesu, toho znm. Co dl on s takovmi perky? Vdy nen enat?"
Lars Alsir poznamenal, e mm asi njakou milenku, ale poslal pro mne, a j ovem nebyl daleko. Kdipp se na mne
usmla nejmilostivjm smvem, pozdravila mne skromn a pravila: "Ach, Turmsi, jsem tak nadena tmto pvabnm
nhrdelnkem. Je to krsn prce a opravdu ani ne tak drah, akoli zlato je tenouk. Nechtl by ses ho zci k m
radosti?"
Pedstral jsem nerozhodnost a ekl jsem, e jsem jej pislbil jin. Kdipp se vzruila tak, e mi poloila ruku na pai,
dchala mi do tv a vyzvdala, komu jsem jej chtl dt. "Domnvala jsem se, e jsi vn mu," pravila. "Prv to mne k
tob pitahovalo, e jsem nemohla zapomenout na tebe ani na tv ovln oi. Te jsi mne zklamal."
Vznamn jsem eptal, e takov vci se neslu kat ped zvdavmi slukami, kter jen haj, aby nco uslyely.
Hned poslala svj prvod na dvr, take jsme zstali my t, ona, Lars Alsir a j. Kdipp se mi dvala do o a tzala se:
"Prodej mi perk, abych si mohla uchovat svou ctu k tob. Jinak si budu muset myslet, e jsi mu lehkomysln a e
bh za enami patn povsti. Jen patn ena me pijmout od mue tak vzcn dar."
Pedstral jsem vhn a zeptal jsem se j: "No, kolik mi za nj d?"
Lars Alsir se obrtil taktn k nm zdy. Kdipp to zpozorovala, sevela prsty mkk vek, zatvila se neastn a
postovala si: "Ach, zstala mi jen destka stbrk a dd mn ji beztak vyt mou rozmailost. Nemohl bys mi
prodat perk lacino? Zachrnil bys svou ctnost ped svody nkter chtiv eny. Lska, kter se kupuje perky, nestoj
za mnoho."
Souhlasil jsem, e nco na jejch slovech je. "Kdipp," navrhl jsem, "prodm ti ten perk, eknme za jeden stbrk
s obrazem kohouta, d-li mi jako pdavek jeden polibek."
Pedstrala co nejvt rozhoen, pozvedla ruku k stm a pravila: "Nev, co d. M sta jet dn mu
nepolbil, krom otce a dda. Dd mne varoval a ekl, e dvka, kter dovol mui polbit sta, je ztracen, protoe dn
se nespokoj jen tm, ale chce se pak dotkat i prs a potom dvka zeslbne a ji se neubrn dalmu laskn. Nevm
vlastn, co tm mnil, a tak nemohu pochopit, jak dvka zeslbne, kdy j mu prost hlad prsy. Ale rozhodn ti
nemohu dovolit polbit mne na sta. Ne, Turmsi, toho nedej, i kdy chpu, e nem zl mysly."
Pi ei potsala nejist hlavou, vloila si ruku pod roucho a dotkala se svch prs, take jsem ji zaal podezrat, e
chce uetit i tu jedinou, mnou danou drachnu. Rychle jsem j skoil do ei: "Chpe sprvn m mylenky a stydm
se, e jsem kdy chtl dt ten nhrdelnk jist lehkomysln en, abych si zskal jej pze. Ale bude mi snadnj na ni
zapomenout, kdy polbm tv nevinn sta."
Kdipp vhala a otzala se: "Slb mi, e to nikomu neekne? Mn se toti opravdu moc lb to krsn vytepn, ale
jet radji bych t zachrnila ped zlmi svody, mohla-li bych skuten vit, e pak bude vzpomnat jenom na mne."
Jej kouzlo bylo velik, a mi tlo srdce a mlem jsem vykikl, e bych nikdy ji nemohl pohledt na jinou enu, kdy
jsem ji jednou spatil. Ale ovldl jsem se a psahal jsem mlenlivost. Mrkl jsem jet po Lars Alsirovi, vidl jsem, e
stle stoj k nm zdy. Kdipp se vypnala na piky, pootevela sta i at smrem ke mn. Ale kdy mne vzruila,
odthla se najednou, narovnala at, vyhrabala stbrk z meku, vzala nhrdelnk a ekla chladn:
"Vezmi si svou drachmu. Myslm, e jsem udlala dobr obchod. Dd ml pravdu. Vdl dobe, kam mui chtj
vkldat ruce, ale zmlil se ve mn. Nijak jsem se nectila zeslbl a poctiv eeno zdl se mi tvj polibek stejn, jako
bych polbila vlhkou tlamu telete. Neuraz se, e to km tak oteven."
Byla chytej ne j a vlastn jsem nic tm polbenm nezskal, jen zbyten ohe v dech a dluh u Larse Alsira za
vzcn nhrdelnk. To by m bylo mlo pouit, ale msto toho jsem si schoval stbrk s kohoutem na pamtku a
zachvval jsem se, kdykoli jsem jej vzal do rukou.
Ji se mi zdlo, e mne Afrodt ve sv rozmarnosti opustila nebo e Miknovy ei na moi byly pouh pedstavy.
Ale ve skutenosti bohyn pletla nade mnou docela jin st, ne jsem se domnval, take Kdipp byla jen nvnada,
kterou mi hodila na cestu, aby mne zavedla tam, kam sama chtla.
Avak jak jsem to mohl vdt? Proto jsem chadl a patn spal samou lskou, a si mne Drieus, kdy zaaly vt jarn
vtry, vzal stranou a pravil:
"Turmsi, pemlel jsem mnoho v tchto mscch a moje rozhodnut uzrlo. Chci putovat do Eryku a pjdu po soui,
abych poznal celou zpadn st ostrova. Tanakil pjde se mnou, protoe v Eryku dovedou zlatnci zhotovit zuby ze
zlata a slonoviny. Budou j vit, jestlie ekne, e jde do Eryku obtovat Afrodt sv vdovstv. Tak Mikn a Aura
jdou s nmi a rd bych, abys z jistch dvod vidl Segestu, msto obil, a zemi Eryx i ty."
Nevnoval jsem pozornost vnmu vrazu jeho tve, myslil jsem jenom na Kdipp a zvolal jsem v obdivu: "Tvj
zmr je vten a nechpu, jak jsi na to piel. I j mm nco pro Afrodtu v Eryku. Je pece nejslavnj Afrodtou
zpadnho pomo, stejn jako Afrodt Akrjsk pomo vchodnho. Vydejme se na cestu ihned a radji dnes ne
ztra."
Ptho dne jsme se vydali na cestu na konch, na oslech a nostkch. tty jsme nechali v Tanakilin dom a s sebou
jsme vzali pouze nezbytn zbran pro cestujc proti lupim a div zvi. Dozrl jsem, jeto jsem si pstoval Kydippou
zaehnut city, k tto cest a domnval jsem se, e se mi na n dostane pomoci od Afrodty Erykejsk k mm clm.
Avak bohyn byla chytej ne j.
Page 49
tvrt kniha
Erykejsk bohyn
Page 50
KAPITOLA 1
Tm dlouhm psanm jsem se j, Turms, tak znavil, e jsem vyel ze svho domu ven. Vidl jsem, e se zmnilo obdob
roku. Vidl jsem pole v dol, zlat se vlnc, vidl jsem mod pahork a v dli jsem vidl modrav zrcadlo svho jezera.
Zstal jsem stt a zahledl se na horu mrtvch. Jej schody. Jej sloupy. Daleko, daleko ode mne hloub kamenci do
jejho mkkho kamene mj posledn pbytek. Mal se svmi ky ji nartl v dln obrazy, kter namaluj na stny
hrobu pro as mho odpoinut a kter zobraz vecky radosti, je mne kdy pobavily. Hrni vytvoili relify na
ernch amforch. Moji obchodnci nakoupili v pmoskch mstech nejkrsnj atick kratry darem pro mj hrob.
Pro mou radost, v dkvzdn za to, e jsem byl. A nikdo z nich netu, e dary pro mne ji nic neznamenaj. Jen
nejprost hlinn ndobka. Jen hrstka kamnk.
Pohled na mou posledn cestu vzbudil ve mn pochybu z navy. Byl jsem Turms, lovk. V srdci jsem vzval
trpkho uitele m mladosti. Jet jednou se mne ptal: Kter cesta je nejdel? Jet jednou odpovdl: I kdybys
procestoval vecky zem, sebe nenajde, jen bude utkat sm ped sebou. V sob samm se skrvaj nejdel cesty. A
jakkoli daleko do sebe pjde, konce nenajde. Neme vstoupit znovu do te eky.
Avak ekl tak: Pthiin pohled pronik tisciletm zpt. Tehdy se mi navrtila moje sla. Zvedla se z tajnho bodu
pod pic srdce, a doshla konk vlas a konek prst. Vechny chloupky se mi najeily a svdily mne z m sly, a
jsem byl jen chvjiv ohe a vlnil jsem se jakto ohe sm v sob i mimo sebe.
Vidl jsem opt skrze oponu zem. Zem pod mma nohama byla ztuhl ohe. Kad kmen il ve snu kamene. Tak
voda byla plynouc ohe a vzduch byl ohe. Vidl jsem skrze sen zem, sen vody, sen vzduchu, sen lidskho tla.
Avak nekonen hry svtelnch bytost vyzaujcch paprsky z jednoho konce oblohy na druh jsem nevidl jako
dve. Vrtil jsem se do sebe. Vdom se mi navrtilo, a ji jsem nepochyboval.
Kdysi se mi zdly slep hry nesmrtelnch opovliv a neuvliv a proti v spravedlnosti. Kdy jsem poznal
nesmrtelnost, pochopil jsem, e pouze lovk zn spravedliv a nespravedliv, nesmrteln jsou mimo to. as je
nepout. Msto je nepout. Vracej se, zapomnajce a zase vzpomnajce, se zivm smvem. Ale nad nimi jsou
bohov zahaleni.
Snaz je vrtit se a znovu se vrtit, t vdy znovu v lidskm tle ne poznat zahalen bohy. Poznal jsem ji ve
vlastnm hrdle nejhroznj ze k zemi pipoutanho, jen bez ohledu na vdn je nutkn vdy znovu pt ze studn
zapomnn. Proto j, Turms, chci se jednou vrtit a hledat sm sebe v tom, co jsem napsal o sob.
Snad nen m touha po vzpomnn marn, kdy ze po zapomnn mi napn hrdlo. Snad nikdy nenajdu msto
svho hrobu, a se jednou znovu zrodm, v druh zemi. Avak najdu-li je, poznm je po dunn hromu v mch uch.
Pak vezmu tyto kamnky svho ivota a poznm se. V to vm.
KAPITOLA 2
J, Turms, jen jsem putoval z Himery do Eryku, jsem byl docela jin mu ne ten, kter tanil v boui po delfsk
cest. V kadm obdob svho ivota lovk pomalu dospje, a se najednou zaraz a zjist, e si st vzpomn a
poznv sv dvj j. Potom i ivot se svmi cykly se znovu zrod a potek kad cyklu je jako nhl skok pes
propast, kter se propadne za nmi k nepekroen, take nvrat nen ji mon.
Page 51

Mkk mlha jarnch oblak halila pkr srzy sicilsk, tepl jarn paprsky padaly do hustch osvench les a
vyschl eky se rozvodnily, kdy jsme putovali z Himery na zpad smrem k Eryku. Za zimnch msc jsme ochabli na
pohodlnch loch Tanakilinch i u jejch hodovnch stol. Proto Drieus a j, ba i Mikn, jsme vychutnvali rozko z
bolestiv nmahy d a ze sly, kter napnala nae svaly.
li jsme po cest poutnk a Sikanov, ijc v horch a chrnn panenskmi lesy, ns neohroovali. Uctvali bohyni,
avak pidrovali se svch pradvnch obyej a tvrdili, e jsou praobyvatel tto zem. Rozkvt vnitrozemskch
elymskch mst nebyl zaloen na obchodu s nimi, ale na zemdlstv. Proto nebyla tak bohat jako msta zaloen
Karthaginci na pobe, krom Segesty, kter si obilm dokzala koupit vecek eck a karthaginsk pepych.
Tak jsme se piblili pes neschdn poho a nekonen pralesy k usmvavm dolm segetskm a spatili jsme, jak
prun psi hon lesn zv. Aristokratit lovci byli obleeni po ecku a tvrdili, e jejich psi pochzej pmo od psho
boha Krmsa, jen se oenil s nymfou Segestou. Poodhrnuli bez ostychu zclonky nostek, poznali Tanakil a pravili:
"Co hled v Eryku, ty slavn vdovo? Dostalas ji od bohyn dost, ba vc ne dost. Zsta radji v Segest, a budeme
zvodit mezi sebou, koho z ns si zvol za svho ddice."
Kdy odeli, pipomnl Mikn: "Tato pole zrodnla krv mnohch nrod. I fkajt osadnci jsou zde pochovni.
Poslechnme vzvy Dionsiovy a obtujme jim posmrtnou ob."
A nebylo teba, abychom se s tm skrvali, nebo Segestt sami postavili olte mum, kte se pokusili proniknout
a ovldnout jejich zemi. Hrd ukazovali na pamtnky u polnch mez a pravili: "Mnoho bylo snaivc, ale mlo
navrtilc."
Jejich rodie a prarodie pochovvali obvykle na polch v boji zabit mrtvoly, ale nynj Segesfan ns uklidovali
a kali: "ijeme v dob vysok kultury, nemusme ji bojovat o svobodu zem Eryx. Kdyby se nkdo pokusil ns
ohroovat, byl by to dvod pro vlku s Karthaginci a nikdo nen tak opovliv, aby se dostal s Karthgem do
rozmky."
Po obtovn u fkajskho olte zaal Drieus hledat nco kolem sebe a nakonec se zeptal: "Kdy tady vztyuj
hrdinm olte, tak kdepak je olt mho otce spartskho prince Driea? Po prvu by to byl pamtnk nejvtho
hrdiny. Vdy byl z rodu Hrakleova a piel sem zmocnit se tto zem jako svho ddictv."
Segestan natst jeho ei nerozumli. Zeptal se jich na pamtnk spartskho Driea, ale oni potsli hlavou a nic o
nm nevdli. Konen doznali: "Zvtzili jsme v bitv nad celou spoustou spartskch osadnk, ale na nich nebylo si
co pamatovat a tak jsme zapomnli jejich jmna. S nimi vak piel Filippos z Krotnu. Byl to mnohonsobn vtz v
olympijskch hrch a nejkrsnj ze svch vrstevnk a jet jako mrtv byl tak krsn, e jsme postavili na jeho
pamtku chrm. Kad tvrt rok hrajeme zvodn hry, tak na jeho pamtku."
Ukzali nm ten obrovsk pamtnk a ped nm zvodit. Drieus nejprve nemohl ani promluvit. Potom se tak
rozilil, a mu zernaly tve a v ramenou mu praskl at. "To jsou nesmysln pomluvy," kiel. "Prv mj otec to byl,
kdo zskal v Olympii vavnov vnce a byl nejkrsnj ze svch souvkovc. Jak by mohl njak Krotan s nm
soupeit? Jen ze rlivosti vi mmu otci oslepili zdej ciz barbart bohov Segesany, aby ho pochovali pod
falenm jmnem a aby se tedy nedostal mezi nesmrteln."
Segestt prchli ped jeho zuivost. St se nm podailo, Miknovi a mn, uklidnit jeho vbuch. Kdy konen
zhluboka nadechl, ekl: "Ji chpu, pro mi duch mho otce nedal pokoje a pro ov kosti tak neochvjn ukazovaly na
zpad, kdykoli jsem je hzel. Zem se pode mnou tese. Ty hory, dol a pole jsou ddin zem Hrakleova, a pak zem
mho otce a zem m. Ale u netoum po zemi, abych nad n vldl. M touha je nyn vy: musm napravit ten hrozn
omyl, aby duch mho otce doshl pokoje."
Zaal jsem se obvat, e nm zpsob v Segest nepjemnosti, kter by prodlouily nai cestu. Proto jsem
poznamenal: "m tieji bude mluvit v tomto mst o svm otci a o ddickch prvech po Hrakleovi, tm lpe pro ns
vecky. Pamatuj, e jsme na cest do Eryku a nehledme pro sebe i msta svch posmrtnch pamtnk na segestskch
polch."
I Tanakil pravila: "Tv mylenky jsou krlovsk, Driee. Ale dovol mi, abych byla tvm rdcem, jak jsme se dohodli.
Pochovala jsem ji ti manely a mm tedy v tch vcech jakousi zkuenost. V Eryku se ti dostane odpovdi na ve, o
em peml, jak jsem ti slbila."
A Mikn tak varoval: "Nebezpenj ne neptelstv Segesan jsi sob sm, Driee. Kdy se tak poddv sv
zuivosti, nebude dlouho t, ly ti prasknou, dv ne se nadje. Asi ti ten der veslem u Lad ublil vc, ne jsme
mysleli. Tvj praotec Hrakls dostval tak po razu zchvaty zuivosti a slyel neexistujc dtsk pl."
Drieus tvrdil rozzloben, e to nebyl der vesla, ale poctiv der mee, a neublil jeho hlav, nbr mu jen
poramotil plbici. Tak jsme peli do rozumnho rozhovoru a on ji nikdy Segesany nepostrail.
Segesta bylo civilizovan a pjemn msto s chrmy, triti a lznmi, take ve svch nvycch bylo etj ne
Himera, akoli jeho obyvatel jsou Elymov. Sami o sob tvrdili, e jsou trjskho pvodu a e jejich pramti byla
Trjanka, do n se zamiloval n ps bh Krmsos.
Povali jsme pohostinstv v dom Tanakilinch syn z druhho manelstv. Byl to dm rozshl, s mnoha dvory,
nesetnmi skladiti a obrovskmi spkami. Pijali ns tam se v uctivost, ale Tanakil jim nedovolila pedstoupit ped
ni, dokud si neohol brady a nepeeou vlasy. Tento poadavek vyvolal v nich trpkost, protoe byli oba ji dospl a
nebyli s to udret si hladkou bradu a uesat vlasy na chlapeck kuery. Avak z cty k matce poslechli a poslali z
domu sv odrostl dti, aby jejich ptomnost nepipomnala Tanakilino st.
Docela neruen jsme si prohldli msto a jeho pamtihodnosti. V chrmu nho boha Krmsa jsme vidli krsnou
boudu posvtnho psa, za nho provdvali kadoron v tradinch tajnch obadech nejkrsnj dvku msta. Ale
Drieus se radji prochzel podl hradeb, kter Segesan nechali zpustnout, a pihlel zvodnm hrm a pstnm
zpasm, kter podali pro poten aristokrat najat atleti. Avak drel svj jazyk moude na uzd a neposuzoval
Page 52

nahlas barbarsk zvyky msta.
Poslednho rna ped nam odchodem vstal Drieus ze iroka zvaje, potsal hlavou a nakal: "Celou noc jsem
ekal a ekal, e se mi otcv duch zjev ve snu a d mi znamen. Ale dn sen jsem neml. Tak jsem v rozpacch a
nevm, co si mm o svm otci myslet."
Pi svm pchodu jsme zde dostali ist atstvo a ponechali svoje upinn, aby je sluebnictvo vypralo. A te,
chystajce se na cestu, postrdali jsme Driev vlnn pl. Vude jsme jej hledali a Tanakil hubovala syny, a jsme
zjistili, e zstal viset na bidle. Byl tlust ne ostatn atstvo a tak schnul pomaleji. Proto jej sluhov zapomnli.
Tanakil kousav poznamenala, e v jejm dom by se nco podobnho nemohlo nikdy stt. Drieus zase trpce
vytal, e jako osaml vyhnanec z dalek zem je ji zvykl na urky a pokoen. V tomto mst ani neekal jin
chovn.
Tak se u pomalu rodila tk hdka jako dk za krsn pohostinstv. Drieus strhl svj pl z bidla, ani nedovolil
ustraenm sluhm, aby mu pomohli. V t chvli vyletl ptek z cpu plt, poden mval kidlky a ltal kolem
Drieovy hlavy. Vzpt se k nmu pidal druh a oba vzrueni krouili kolem Driea.
V divu zatsl jet jednou pltm. Z jeho zhybu vypadlo pta hnzdo, dv drobn vajka se vykutlela a rozbila
o kmen. Za tak krtk as na nvtvy staili si ptci postavit v Drieov plti hnzdo a naklst vajka.
Avak Drieus se nerozhnval, naopak se rozesml a zvolal: "Hle, tohle je znamen, po kterm jsem pod touil.
Pl chtl zstat zde, akoli j odchzm. Chrnil pta hnzdo. Lep znamen si nemohu ani pedstavit."
Ptci stle ltali kolem rozbitho hnzda. Mikn a j jsme se na sebe podvali, povaovali jsme rozbit hnzdo za
znamen zl, protoe v nm byla vajka. Ale Tanakil se usmvala jako slunko, pikryla si cudn sta a pravila: "Och,
Driee, zapamatuj si toto znamen. V Eryku ti je pipomenu."
Ptho dne jsme spatili v dli vysok kuel posvtn hory Eryx. Jej vrcholek byl skryt v mkkch oblacch, ale
poznenhlu se oblaka trhala, slunce zaalo ht a na vrcholku se objevil prastar chrm Afrodty Erykejsk.
Zem Eryx byla prv v jarnm rozpuku, kvty tekovaly pole a louky, holubi v lesch vrkali bez ustn, akoli moe
bylo jet neklidn. Nemohli jsme se ji dokat, i pustili jsme se do vrchu pustou cestou poutnk, kter se toila v
kamenitch strnch. Pi zpadu slunce, kdy se temn moe a cel zem Eryx, jej pole i lesy zbarvily do ruda, jsme
vstoupili do malho msteka na hbetu hory. Strci vidli, e pichzme, a pozdreli zaven bran, take jsme mohli
jet ped noc do msta vstoupit.
U brny ns pivtala spousta hlucch mu. Hdali se mezi sebou a tahali ns za plt a nabzeli nm pohostinstv
ve vech jazycch. Ale Tanakil znala msto i jeho zvyky, zahnala mue ostrmi slovy a vedla ns pes msto ble k
arelu chrmu, do domu v zahrad, kde ns pijali se v ctou. Nae kon a osly zavedli do stj. Pro ns zaplili ohe z
jehlinatho deva, jeto se po zpadu slunce na posvtn hoe prudce ochladilo za tak asnho jara.
Majitel poutnickho domu byl temn tve a mluvil zbn ecky. Pivtal ns, jak se slu, a ekl: "Do jarnch svtk
je jet dlouho, moe je neklidn a bohyn se jet nevrtila ze svho zimovit. Proto v mm dom vldne jet zimn
podek a nevm, budu-li vs moci pohostit, jak nle. Avak spokojte-li se chladnmi jizbami, nepohodlnmi lky a
mou ubohou stravou, povaujte mj dm za svj tak dlouho, jak vm bude libo zstat v naem mst.
A vyel, nevyptvaje se na nae zleitosti, docela jako aristokrat, a poslal sv otroky a sluhy, aby se o ns
postarali. Jeho chovn uinilo na mne siln dojem, i zeptal jsem se Tanakil, je-li lechtic. Tanakil se vsmn zasmla
a vysvtlovala: "Je to nejhrabivj a nejbezcitnj vydra z celho msta a v zlatem kad sousto, je nabz. Ale
jeho dm je jedin vhodn pro ns, a on ns ochrn bezpen ped ostatnmi pivnky posvtnho msta. Eryx se
probouz k ivotu teprve v dob jarnch svtk a kvete a do podzimu, kdy bohyn odplouv ve sv zlat lodi. Avak v
letnm obdob nen ve mst jedinho lovka, kter by nechtl vydrat, lht, klamat, kupit a jakkoli jinak obrat cizince
a do jeho poslednho penze. Bohat jdou na bohat a chud na chud. Nen bohe, jen by zde nenael nco
vzcnho na upomnku, a nen tak chudho, aby mu nevnucovali bezcenn pedmty z hlny i npoje lsky. Jejich
pjem je zvisl jen na chrmu. Kdyby bohyn nepijela k jarnm svtkm, mli by se vichni brzy jako nah v trn.
Lehkomysln bohyn jim dovoluje ochotn klamat cizince, jak jen dovedou, ale vc sama stoj za to. I vrtit se opt,
byv pedtm dohola okubn, ale moudej ne prve. Sama jsem zde, jako mlad vdova, tce zaplatila za pouen. Te
ji, jako vyzrl ena, dovedu se lpe chrnit."
"Ale," zeptal jsem se zklamn, "to muste ekat a do jarnch svtk ped przdnm chrmem? Na to nemme pece
as!"
Tanakil vychytrale se usmla a pravila: "Afrodt Erykejsk m sv zvltn mystria jako jin bohov. Kdy zan
obdob nmonch plaveb, pipluje pes moe z Afriky s celm doprovodem na lodi s purpurovmi plachtami. Pesto
nezstane chrm pes zimu przdn pro znalce. Naopak v tto tich dob vyizuj se nejdleitj politick nvtvy a
obtuj se nejvzcnj dary a mystria nejsou ruena hlunmi davy nvtvnk a obchodnk. Prastar pramen
bohyn existuje v lt v zim. Ona se me v chrmu zjevit kdykoli, i kdy se chod koupat do pramene a v dob
jarnch svtk."
Jej slova mi byla podezel, podval jsem se j do zrumnnch lc a chytrch o a zeptal se: "Tanakil, v opravdu
v bohyni?"
Tanakil se na mne upen zadvala a ekla s nejvt vnost: "Turmsi z Efesu, nev, co mluv. Bohynin pramen v
Erykejsk hoe je prastar. Star ne ekov, star ne Tyrrhnov, star ne Foinian. Byl to pramen posvtn
jet dv, ne se bohyn zjevila Foinianm jako Atart a ekm jako Afrodt. V co bych vila, kdybych nevila v
bohyni?"
Bylo dusno ze hnoucch ohark, v n se promnil ohe, i vyel jsem ven nadechnout se tiplav chladnho
horskho vzduchu. Drobn jarn hvzdy blikotaly na nebi a v dkm vzduchu bylo ctit vni prsti a pini. Masivn
chrm se zvedal z terasovitch hradeb proti nonmu nebi. Zmocnilo se mne tuen, e bohyn je ve sv rozmanitosti
Page 53

stranj enigma, ne jsem se dve domnval.
KAPITOLA 3
Avak kdy jsem se rno vzbudil, bylo vecko zas jin. Kdy pijde lovk ve veernm ptm do cizho msta, zd se
mu vt a tajemnj ne v obyejnm svtle. Kdy jsem hledl dokon otevenma oima na posvtn msto Eryx,
vypadalo nepatrn se svmi srubeky a malmi kamennmi domky. Vdy jsem pece poznal Delfy, il jsem v Efesu,
vidl jsem nynj velkomsto Mltos, jemu nebylo rovno po celm svt. Toto cizineck msteko s kiklavmi
obyvateli a kupky bylo proti tomu vemu, co jsem ji v ivot vidl, opovrenhodn, a jet hor se mi zdlo, kdy
jsem stanul na jeho hradbch, navrench z kamen a blta, a hledl na nekonen moe, je obklopovalo mys. Byl to
nejzpadnj cp civilizovan zem a z druh strany se od nho rozkldaly jen neznm vody foinick a k
Hrakleovm sloupm a za nimi pak Oken, moe svta. Na stran soue leela dolina s lesy katan, oliv, s
obdlanmi poli, a za n se tyily pkr vrchy zem erykejsk.
V uch mi huel vtr, v och jsme ml oslepujc bezmeznost moe, a tak jsem se dval na chrm, na jeho masivn
hradby a barbarsky neladn sloupy a srovnval jej s tmi, kter jsem znal. Co jsem myslel, e tam najdu? Najednou jsem
ml stran pocit, e jsem se narodil na svt sm a e ji nevm v bohy.
Podle Tanakiliny rady jsme se vykoupali a oblkli do neposkvrnnho roucha, sestihli si vlasy a splili je v ohni.
Pak jsme vzali kad sv obtn dary a li do chrmu. Byl mimo msto, jako pevnost na pkrch srzech, a chrnily jej
hradby navren z velkch balvan.
Vnitn dvr byl tsn. Velik zstupy lidu by nemohly provzet bohyni do chrmu o jarnch svtcch ani po stejc
se stezce k nmu vedouc. Pbytky kn a sluh vypadaly prost. Budova chrmu s vtrem olehanmi kamennmi
sloupy byla prce karthaginskch mistr. Avak kolem posvtnho pramene stly thl sloupy a podlaha se skldala z
mramorovch estihelnk zvci piky prstu.
Do chrmu jsme smli zcela voln vejt a prohldnout si v pedsni obtn dary a przdn piedestal v bohynin
komoe. Doprovzeli ns dva mrzut kn a pijali nae dary, ani slvkem podkovali. Nevidli jsme tam pli drahch
dar, krom nkolika obrovskch stbrnch, kotl, a kn vysvtlovali, e roucha i perky bohyn se chovaj v
pokladnici. A se svlee ze zimnch at a vykoupe se v prastarm prameni, oblknou ji opt do jejch nesrovnateln
krsnch rouch, perel a drahokam.
Bylo nm, jako bychom mekali v kterkoli jin veejn budov. A kdy jsme se blili k prameni, obletovni
posvtnmi holubicemi, poctil jsem v nohou blzkost sly. Pramen byl velik a hlubok a jeho stnov bylo
vyhloubeno do skly a do nedohledna. Vody bylo do polovice a jej temn nepohnut hladina zrcadlila nae tve.
Kolem n byly rozestaveny uvnit novho sloupov prastar omel kuelovit kameny. Kn tvrdili, e mui, kter
ztratil svou munou slu, posta dotknout se tchto kamen, a sla se mu navrt.
Nebylo vidt obvykl chrmov dvky. Kn vysvtlili, e se vrt a s bohyn, aby pipravily svten obady a
slouily nronjm hostm. A pak na podzim s bohyn zas odchzej. Erykejsk Afrodt by nesnesla takov
obtovn uvnit svho chrmu. K tomu je msto. Pro nmonky a pro mue z lidu se shromadovaly odevad dvky
rozkoe pod hradbami Eryku a na svazch hory a stavly si na lto che z vtvov.
Knz se m ironicky zeptal, mm-li j opravdu nco zvanho pro Afrodtu Erykejskou. "Vy ekov Afrodt pli
nerozumte," ekl opovrliv. "Afrodtina moc nezle jen na vnjm astenstv. Ommen smysl a pochybn
poitek jsou jen jej pevleky, kdy se napklad ozdob pouze devtinsobnm etzem perel, jen aby co nejjasnji zila
jej iv ple proti neiv hmot."
Tanakil se ho zeptala smlivm tnem: "Nepamatuje se na mne? Ji po dvakrt se mi zjevila bohyn a ukzala mi
mho budoucho chot. Poprv m provdala do Segesty, potom do Himery. Pokad jsem j obtovala votivn dary, a
to nejdv, e jsem mue dostala a pak e jsem ho pochovala. A te bych si pla, aby se mi zjevila potet."
Knz se nejprve podval na ni, potom na Driea, zaklebil se a pravil: "Oveme t znm, Tanakil, tys nenapraviteln.
Bohyn je ti naklonna, ale jej moc m sv meze."
Obrtil se k nm a Mikn rychle proekl: "Jsem zasvcen a jako lka se vyznm v boskch vcech. Z rozmaru
bohyn jsem se oenil s touto sikulskou dvkou. Kdy jsem k n veel, ztratila e, ale sotva jsem se s n oenil, mluv a
pli mnoho a pli rychle, a prv tehdy, kdy bych chtl myslet na vci nadpirozen. A tm se stalo, e se m
schopnost vchzet k n zmenovala, a jsem se stal zcela neschopnm. Pl bych si proto, aby se nm bohyn zjevila a
pomohla, abychom doli lep shody ve svch manelskch stycch."
J jsem ekl: "Afrodt mi byla kdysi pzniva. Oblkla mou nahotu svmi posvtnmi vlnnmi stuhami. V m mysli
zn dnem i noc jedin jmno. Avak to se odvm pronst pouze j, zjev-li se mi."
Dval jsem se kolem a vidl jsem holubm trusem potsnn dvr, neotesan, neohlazen kameny zd a zvtral b
hlavy, vidl jsem, jak je tady vecko uboh a bezcenn, a tak jsem dodal: "Nemyslm, e se mi zjev."
Knz si nevmal mch slov. Pozval ns do svho pbytku a smchal vlastnma rukama pomrn slab vno a
doporuil nm d v jdle a v oistnch obadech, jm se musme dit, budeme-li ekat na zjeven bohyn. Pak se po
ad dval na kadho z ns a pohladil rukou vzduch. Miknovi ekl vznamn: "Jsi lka a vid z mch pokyn, e
bohyn ned, abys jedl lky."
Mikn pojednou vstal, el ke dvem, podval se pekvapen ven, ale hned se vrtil a ekl: "Ml jsem nco udlat, ale
zapomnl jsem najednou, co jsem to ml udlat."
Uprosted rozhovoru se mne zmocnila touha podvat se jet jednou do bohynina pramene na svj obraz na hladin
Page 54

vody. A m touha byla tak siln, e jsem vstal a el ven, tebae knz mluvil. U pramene jsem klekl na mozaikovou
podlahu a zral jsem na kulatou skvrnu zdla a na temn stn m hlavy. Bez zejmho dvodu se zaala hladina vody
chvt, mj obraz se rozmazal, v hlav mi huelo a bylo mi, jako bych vidl sen. Hlava mi klesla. Posadil jsem se a chvli
jsem tak ekal. Pak jsem se vrtil. Ostatn byli ji na odchodu. Knz mi poloil ruku na rameno a ekl:
"Nepochybuj a nepodlehni beznadji. Myslm, e se ti bohyn zjev a vysvobod t z tvho trpen."
Jeho dotyk mne zbavil snovho stavu. Ctil jsem se sv a knz mi ji nepipadal jako mrzut staec, ale v dvry
hodn uitel. Bezdky jsem ekl: "Navtvil jsem delfskou Pthii. Znala m pr, ale byla neklidn a divok. Tob
dvuji."
Nechal ostatn pedejt, mne zadrel, podval se mi do o a ekl: "Pichz zdaleka."
"Pichzm zdaleka," odtuil jsem. "A jdu snad jet dle."
"Jsi ji spoutn?" zeptal se.
"Nevm, jak to mysl," ekl jsem. "Ale jist jmno mne pout a pimlo m jt za bohyn."
"To byl cl," pravil. "Zejm t bohyn chtla k sob pivst. Bu bez starosti. Urit se ti zjev. Kdo ve, mus
obvazy i uvolnit."
Jet tho veera odeli Drieus a Tanakil spolu penocovat do chrmu k przdnmu piedestalu bohyn. A ekali
tam na jej zjeven. Mikn i j jsme bdli dlouho do noci a popjeli jsme vno, abychom se posilnili. Pak jsem si dal do
st such fk, ale musel jsem jej vyplivnout, aby se mi neudlalo patn. Podval jsem se na s divem, protoe jsem
nemohl pochopit, jak je mon, e se mi z nj udlalo nevolno, kdy jsem odjakiva fky ml rd.
Mikn ekl: "Hele, hele, jdeln podek bohyn u zan na tebe psobit!"
Tvrdil jsem, e knz mi nezakzal jst fky, ale Mikn mi vysvtlil, e to je tak obvykl pi tajnch obadech
zasvcovn. Toti k pstu patil zkaz znmch druh jdel. Zpotku svd, ale pozdji, kdy se zasvcovan ponouje
ji do vlastnho zasvcen, sta pouh pohled, aby vzbudil nevolnost. Tak zkou knz dc obady vecky
zasvcovan, ani to oni tu.
"Tento erykejsk knz je mocn kouzelnk," pravil. "Nem zapoteb uchylovat se k tajnm stikm at, k
talismanm a kouzlm. Jsem vru zvdav, zda se mi bohyn zjev a v jak podob."
Rozesml se a j se sml s nm. Tak jsem byl lehkomysln. Vloil jsem si jet jednou fk do st, vyplivl jej a znovu se
rozesml. Potom jsme jet dle popjeli s uenm emeslnkem, kter zveera otiskl Tanakiliny przdn dsn do
tvrnho vosku. Vypravoval o svm umn a tvrdil, e se tomu nauil v Karthgu. Nov zuby vyezval ze slonov
kosti a pipevoval je ke zbylm zubm zlatmi obroukami. "Avak," dodal, "potom me lovk jst jen dokonale
rozkrjen jdlo. Etruskov tvrd, e dovedou pipevnit uml zuby tak, e sed pevnji ne pirozen. Ale to se nejsp
vychloubaj."
Byl to zcestoval mu. Vypravoval nm, e vidl na vlastn oi v Baalov chrmu v Karthgu ti lidsk ke, zcela
ochlupen, kter pinesli Foinian z cesty na jih od Hrakleovch sloup a na sm konec Okenu. Tam je zastavily a
ohov proudy src ze soue do moe. Karthaginci znaj Oken jedin ze vech nrod, tvrdil. A pluli po nm tak na
sever, a se moe zmnilo v led, i na zpad, a se lodi dotkly okraje asovho moe.
A mnoho jinho neuvitelnho vyprvl o Foinianech v Karthgu, a opili jsme se tak, e majitel domu poslal sluhy,
aby odvedli zubae dom, a Aura uhnula Miknovi na lku hoce plac. Nevm, jestli ns vno uinilo vnmavjmi k
pijet bohyn. To pouze vm, e mi ptho dne vecka jdla, dovolen podle jdelnho du, chutnala jako smla.
Drieus a Tanakil se rno vrtili z chrmu v tsnm objet, dvali se jen na sebe a nikomu neodpovdali. Odeli hned
spt a spali spolu a do veera. Tu byla ada na Miknovi a Aue. I odeli do chrmu oni. Drieus vstal, pikzal udlat
veei, nazval Tanakil Afrodtinou holubikou a svil se mi, e chce s n uzavt satek.
"Pedevm," zdvodoval, "je Tanakil nejkrsnj ena na svt. Ji dve jsem si j velice vil. Ale v chrm
vstoupila do n Afrodt sama, jej tv zila jako slunce, jej tlo se stalo bezednou propast, a j pochopil, e ona je od
nynjka mou jedinou enou na svt. Za druh je nesmrn bohat. Za tet m ze svch pedelch manelstv, i pro
svj pvod, poetn vhodn vztahy po cel zemi Eryx. A do dneka je nedovedla vyut politicky ke svmu
prospchu, protoe se na to dvala jen ze svho enskho stanoviska. Ale te jsem vzbudil jej ctidost."
Otevel jsem sta, abych mu odporoval, ale Drieus se ji naped brnil: "Tum, co chce ci, ale mj strpen, dokud
nedostane nov zuby. Jako Sparan bych se spokojil s n i bezzubou. Ale nev-li mn, v aspo znamenm, Turmsi.
Ti dva ptci, kte si vestavli hnzdeko do cpu mho plt, ti znamenaj zajist Tanakil a mne. Nae hnzdo bude v
Segest a ovem nebude to hnzdeko malinkch ptk, nbr to bude hnzdo orl. Tak mn to bylo vysvtleno, zcela
jasn, e nechpu, jak jsem na to nepiel hned sm."
"A co ta dv rozbit vajka, kter se z nho vykutlela?" zeptal jsem se. "Neboj se, e znamenaj nco zlho?"
Drieus se na mne zamrail: "Ve spartskm chrm Leukppoven jsem vidl na vlastn o zachoval lomky z vejce
Ledina, kter mla, kdy ji oplodnil Zeus v podob labut. Nevysmvej se tedy rozbitm vajkm, kdy jde o
Hrakleovce."
"Ovem to neznamen," pospchal s dodatkem, "e v ppad poteby si nemohu vzt vedlej manelku, abych ml
ddice. Ale i v tom se opakuje historie mho rodu a straideln. Mj dd si vzal vedlej enu, protoe jeho prvn a
prav manelka, kter byla zrove jeho nete, byla dlouho neplodn. Stalo se vak, e sotva othotnla vedlej ena,
oplodnila se synem i prav manelka. To byl mj otec Drieus a tak rodem byl z obou stran Hrakleovec. A tenhle
vldychtiv Kleomnes, jen mne vyhnal ze Sparty a i jinak j zpsobil mnoho kod, je jenom synem vedlej eny a
tud z jedn vtve Hrakleovcem."
"Ve jmnu bohyn!" volal jsem, "dej pokoj s Ledinmi vejci a s manelskmi historiemi svho dda. Chce se
skuten pipoutat k foinick en, kter by mohla bt tvou bbou? Jsi stejn nepetn jako ten tvj strc
Kleomnes!"
Page 55

Drieus se mmi slovy ani nerozilil, jen trpn pokval hlavou a ekl: "Ty jsi nepetn, a ne j. Njak kouzlo ti
obrtilo oi, e nevid jemn rysy Tanakilina oblieje, svit jejch o a rozkvetlou krsu jejho tla."
Jeho oi poaly hnout jako oi bka, vstal, ohmatal si pae a pravil: "Pro s tebou marnm as? Pro tady tlachm?
M holubice, m Afrodt, ek netrpliv na mne. A jist u si zkou nov zuby."
Kvli jeho rozncenosti jsem se troku o Tanakil strachoval, ale domc pn zaal vzpomnat a vypravovat, e v jeho
dom se kdysi jeden mu zadusil tstm lsky. Byl to jaksi petunl eck obchodnk, kterho jeho konkurenti v
Zankl vyprovokovali k cest do Eryku a potom poslali spolen Erykejsk Afrodt stbrn myrtov vnec.
Nemohl jsem dlat nic jinho ne opjet se opatrn vnem. Kdy utichly hlasy v dom, piourala se Tanakil tajn ke
mn, popleskala m obma rukama po tvch a zeptala se zc radost: "Svil ti Drieus nai velkou novinu? Snad jsi
ji v Himee zjistil, pes vecek svj jemnocit, e Drieus zneuval mho vdovstv. Zsluhou bohyn je, e mi slbil
uzavt se mnou satek, jen bude prvoplatn jak podle drskch, tak podle foinickch zkon."
Horliv jsem namtl, e Drieus, jako Sparan, nen zkuen ve vcech lsky. Ona, Tanakil, by mla vce znt - jako
trojnsobn vdova - a nemla by svdt slabho a poddajnho mue. Ale Tanakil m pokrala:
"Tentokrt to byl on, Drieus, kdo svdl od samho potku. A ne j. Kdy jste pili do mho domu, ani mne
nenapadlo ho svdt. Jsem pece star ena vedle nho. Jet minul noci jsem se tikrt brnila, ale tikrt podlehla."
kala mi to tak pesvdiv, e jsem j musel uvit. Nevm, zdali to bylo vinou bohynina kouzla i zda mi vno
zaclonilo oi, ale ve svtle smolnic se mi zdly Tanakiliny rysy krsn a oi j zily, take se mi chovn Drieovo jevilo
zcela pochopitelnm.
Tanakil vyctila, e mi jihne srdce, posadila se vedle mne, poloila mi ruku na koleno a vysvtlovala: "Drieova
nklonnost ke mn nen tak nepirozen, jak mysl. Naznail mi vecko, i emu sm nerozum, ale kdy jsem pochovala
ti mue, sta mi k pochopen i jen pl slova. Tak mi vyprvl o svm pedku Hrakleovi, e se oblkl na rok do
enskho atu, tkal pltno a dlal i jin ensk prce. A taky to byl lovk velice hdav. Jednou st jeho ukradenho
stda utekla a peplavala pes inu z Itlie na Siclii. Byl v nm vzcn bk. Hrakls nechal zbyl ovce svmu osudu a
odeel do Siclie hledat uprchl dobytek. A tak se dostal a do zem Eryx a zabil jejho krle, kter by si byl tak rd
ponechal onoho bka k zulechtn svho stda. Nicmn Hrakls zde nezstal, svil zem zptky Elymskm, ale ml
pr prohlsit, e nkdo z jeho potomk se jednou vrt a pevezme toto ddictv."
Tanakil si pejela rukou tv, zrozpaitla a poprosila: "Promi, e ve svm tst plcm pt pes devt. Ale pokud
tomu rozumm, Drieus povauje zemi Eryx za sv prvoplatn ddictv a sebe za jedinho zkonnho krle Segesty. J,
jako ena snad, tomu nepikldm takov vhy jako on. Mu se mus zamstnvat politickmi vcmi. A zvlt v jeho
vku. Mou pozornost vak vzbudilo, e se Drieus rd vrac ve svm vypravovn k tomu, jak se Hrakls oblkl do
enskho atu. Tak vyprvl o tom, e se spartt chlapci v sedmi letech rozlou se svmi matkami a pak ij jen mezi
mui. Z toho je mi jasn, e potaj tou po matesk p a nze, kdy chudek j nikdy pli neuil. A vysvtluje to i
jeho nklonnost k tak star en, jako jsem j. Jeho tajnm touhm rozumm lpe, ne by mohla kterkoli jin ena
rozumt."
"Ale," namtl jsem, "my jsme vzni k Dionsiovi. Jakmile zane doba nmon plavby, musme s nm na druhou
stranu moe, do Massalie."
V mysli se mi mihl npad, e snad pomoc Afrodtinou se mi poda unst Kdipp na lodi pry. Ale Tanakil zavrtla
rozhodn hlavou a prohlsila: "Drieus zstane pkn doma a nikam se nevyd na oemetn moe. On byl vychovn
pece pro vlku pozemn. Propak by taky odchzel kamsi do barbarsk zem, kdy m tady co dlat s tm svm
ddictvm."
"Chce skuten ivit jeho nesmysln sny?" vykikl jsem. "Ty nhrobn olte a pamtnky zdejch uchvatitel t
dost nepouuj? Pohbila jsi ji ti mue. Pro bys nenechala pohbt Segesanm i tvrtho?"
Tanakil pemlela, ruku pod bradou. "Mu m mt musk zamstnn," prohodila nakonec. "Poctiv eeno, nevm,
co udlm. Po vnj strnce je Drieus bezesporu krlovsk mu. Pro by nemohla segetsk ps plba zdobit jeho
hlavu? Nicmn se mi zd pece jen pli hloup na krle v sicilskch sloitch politickch pomrech. K umn
vldnout nesta u jen inen tt a usekvn hlav. Kdy vak chce udlat ze mne bezpodmnen krom krlovsk
eny i krlovnu, tak se musm podrobit jeho vli."
Odela do lonice a zavela za sebou dvee. Ulehl jsem na loe, pethl si ov ki a pes hlavu a usnul jsem, jako
bych padl do studny.
KAPITOLA 4
Mikn a Aura se vrtili rno z chrmu, podprajce se vzjemn, oba smrteln bled a s hlubokmi kruhy pod oima.
Mikn uloil Auru na loe, pikryl ji a polbil na elo. Pak vrvoral ke mn, otel si elo a zaal:
"Slbil jsem ti vyprvt o jejm zjeven, aby ses sm dovedl pipravit. Ale tohle zjeven je tak pekvapujc, e mi
nesta slova. Myslm si, e se bohyn zjevuje rznm lidem v rznch podobch, a kadmu podle jeho poteb. Krom
toho jsem musel psahat, e nikdy nikomu neprozradm, v jak podob se mi zjevila. Zpozoroval jsi snad pi naem
pchodu, e Aura mlela. Snad je to vecko podobno pohlazen nemocnch ve snu, jak to dlaj v Asklpiov chrmu.
Ale jedno mm jist: sta pohladit Auru, tak ztichne a mohu se v klidu ponoit do mylenek o nadpirozench vcech."
Aura se probudila pozd odpoledne, a sotva se probrala, u zvala k sob Mikna. Mikn na mne mrkl, el a posadil
se na kraj loe, vloil ruku pod pokrvku a hladil j pikou prstu bradavky. Z Auiny hrudi se uvolnilo hlubok
vzdechnut, obliej zesinal, oi se rozily a hledly do przdna. Tlo se j zachvlo a pak ochablo do nehybnosti.
Page 56

"Vid, Turmsi," ekl Mikn hrd, "jakou mi dala Afrodt moc? Po tomhle vdycky zmlkne. lovk, na nm bohyn
neet hojnmi dary, zeme mlad. Nemyslm sebe, ale Auru. Sm ve pice prstu nectm dnou rozko, mj poitek je
zcela duchovn, kdy ctm, e ji ovldm silou sv vle."
"Odkudpak v, e jenom ty tak na ni psob? Snad j to me udlat kterkoli mu. Potom bych ti rozhodn
nezvidl."
Mikn zral na mne zaraen: "Za mnou pece bhala, kdy jsem ji zasvtil do laskn Afrodty Akrjsk. A nyn
ukzala svou moc i Afrodt Erykejsk, uinivi ji tak vnmavou, e sta jen zavadit o ni, aby se dostala do extze.
Uet mn to mnohou nmahu, ba i as, kter mohu vnovat pemlen o vcech boskch. Pro vak nikdo jin
nedoke j zpsobit tot, to nechpu."
Zaslepen bohyn jsem navrhl: "Nejjistj by bylo, kdybychom to zkusili, u jen z pouhho lkaskho zjmu.
Nechpu opravdu, pro bys ty byl tm jedinm muem, sp ne nkdo jin, kter Auru natolik rozcitlivl."
Mikn se poven usml: "Ach, ach, nev, co mluv, Turmsi. Jsi mlad ne j a j se v tchto vcech vyznm. Ale
jen si to zkus, bav-li t to, uvidme."
Ujioval jsem ho, e jsem nikterak nemyslel na sebe, a navrhoval jsem, abychom ekli domcmu pnovi napklad.
Ale Mikn ekl, e je mu protivn pomylen, jakkoli je lkaem, aby prsy jeho eny hladily pln ciz ruce. "Kdeto ty,
Turmsi, jsi mj ptel a tob dvuji," dodal. "Chci ti jen dokzat, e se ml, a vm dobe, e se j nebude dotkat se
dostivosti, ale z pochopiteln zvdavosti. Zvdavost je matka jak lidskho, tak i boskho vdn. Uime pokus,
abychom se dobrali jistoty, tebae ji naped si myslm, e se ti nepoda."
m vce jsem odmtal, tm horlivji m vyzval k pokusu, nafukuje se jako ba samm sebeuspokojenm. Kdy se
Auina vka zaala zase zachvvat, posadila se na loi a vyhaslm hlasem se ptala, co se stalo. Mikn mne nsilm
postril k n. Nathl jsem ukazovek a pohladil zvdav piku jejho prsu.
Nsledek neastnho dotyku pekvapil ns oba. Z mho prstu peskoila jiskra a bylo mi, jako bych byl dostal rnu
biem pes pai. Auino tlo sebou trhlo, sta se otevela, tve zernaly nvalem krve do hlavy. Padla zpt na loe,
dy v kech. Vzduch vyrazil j z plic z hrdla vyel chriv zvuk. Oi neivotn strnuly a pak asi puklo jej i jinak
oslaben srdce pli silnm poitkem. Okamit vypustila ducha ped naima oima, dve ne jsme si uvdomili, co se
stalo.
Kdy se j jet rozevely elisti a smrt j vyprzdnila dutiny jejho tla, zrali jsme oba na ni, ruce ped sty, ztuhl
dsem. I Mikn, jakkoli byl lkaem. Ale jet ve smrti setrval kolem pootevench st a zeskelnatlch o smv
bolestn rozkoe, e na nj nikdy nezapomenu. Mikn j rychle tel ruce, aby j vrtil ivot, ale zjistil jen, e u je pozd.
Na n kik pibhli vichni poplaen, Tanakil i Drieus, a sluhov hned spchali pro svho pna. Nejdv zaal lomit
rukama a kiet a proklnat ns, e to bylo zl znamen, kdy si pedelho veera vzpomnl na toho obchodnka ze
Zankl. Ale pak se vzpamatoval, ukzal na Auinu tv a ekl: "astnj smrt si neme nikdo pt. Vidte na jejm
vrazu, v em zemela."
Mikn nakal, e ml vce hledt na Auinu slabost. Nepjemnosti cestovn, napt ekn, bdn, jdeln d a
boulivost zjeven, to vecko ji zeslabilo, e prost nevydrela vce. Domc pn pipomnl, e bohov urili kadmu
dlku jeho cesty a nikdo se smrti nevyhne, i kdyby uprchl a na konec svta. "To je taky myslm jedin vc, kterou
vme jist a kterou meme bohm vit," ujioval. "Odnesme ji do chrmu a povaujme ji za astnou, protoe jej
hranice se postav ze stbrnho topolu pobl bohynina pramene a jej vlasy se uchovaj v obtn urn v chrmu jako
vlasy vech, kte zemeli lskou."
Mikn zaal hlasit lkt, jednak z pemry alu a jednak z dobrho zvyku. Tanakil ho utovala: "Bohyn vlastn
uskutenila tv pn lpe, ne ses odvil dat, Mikne. Co sis nepl, aby Aura zarazila proud svch e? Krom
toho cel toto manelstv ti bylo od potku proti mysli. Vdy se nehod pro manelstv, tou-li stle jen po samot
k pemlen. Dviny rodie budou povaovat za est, e jejich dcera zemela v Eryku. Pichzej sem obas lid
nevyliteln nemocn nevylitelnm utrpenm lsky. Mnoz z nich vypij makov npoj nebo si otevou ly pobl
pramene, aby jejich popel se zachoval zde v chrm."
Mikn klesl na stoliku, hlavu v rukou, zcela zlomen. Tanakil zaizovala s domcm pnem vecky nleitosti k umyt
mrtvoly a k odnesen, jako i k oitn loe. Drieus byl tm tak vyveden z mry, e jet jednou si ustihl ktici vlas a
splil je. Poplcval Mikna po zdech a snail se ho utit:
"Snadno nabyl, snadno pozbyl. Auru jsi dostal opravdu pli snadno, a abych tak ekl, pmo nestydat ti vletla do
nrue. Nco jinho jsem j. Celou zimu jsem vedl urputn boj, abych zdolal tvrdou hlavu a dostal mne dstojnou
manelku. Takov manelstv vydr, ale tvoje se zapomene stejn rychle, jako se rozplyne dm z jej hranice."
I j jsem Mikna utoval: "V mi, neastn pokus nebyl mou vinou, nbr jenom tvou. Sm jsi tomu chtl. Bylo
tak zajist lpe. ivot by se ti byl stal nesnesitelnm, kdy jsi vdl, e dotek kterhokoli mue uvede tvou enu v
extzi. Napklad na zpten cest mohl nkter mezka poloit ruku na jej koleno, a hned by byla dostala kee, spadla
z mula a zlmala si vaz. A nevme, zda by jej pecitlivlost asem nenarostla tak, e by bylo stailo, aby se nkter mu
jen na ni podval, tak by byla hned - no, jen pomysli na vc i z thle strany."
Mikn si stral pstmi slzy z kulatch lc, zamrkal a ekl: "M pravdu, Turmsi, a byl to jist mysl bohyn, abychom
udlali ten pokus. Jej tlo by jist nevydrelo dlouho takov nepimen rozkoe. Pro ezat psa kousek po kousku,
kdy se mus jednou rozznout cel."
A pokraoval v mylenkch: "Aura mla jist pirozen sklon k vci jet dve, ne jsem se s n setkal. Chtl jsem jen
jej dobro, kdy jsem ji uil rznm monostem poitku. Zde podlehla pouhmu dotyku. Brzy by pouh pohled na mue
stail. A pak by nepotebovala ani mue, stail by jakkoli pedmt mui podobn. Nkter eny jsou v tom neobyejn
npadit. Tak m vypravovali kdysi, e jaksi rhodsk ena se octla v extzi pi pohledu na konvici. V manelstv
nedoshla uspokojen, ale pohrdala svm muem a prchala ped nm, a ji napadlo poloit konvici na loe mezi sebe a
Page 57

manela. Potom ili astni do vysokho st a ena porodila celkem osmnct dt, z nich trnct se doilo dosplosti.
Na nich nebylo nic vjimenho, jen po rodich zddili spoustu krsnch konvic."
Mikn se svm rozkladem util. Zrmutek ho pestal tit. Jet ped veerem jsme se shromdili na ndvo
chrmu. Mrtv Aura tam leela na hranici ze stbrnho topolu, krsn obleena, tve a rty naleny, vlasy ozdobeny
perleovm hebenem, krsnj ne kdy byla za svho ivota. Chrm obtoval kadidla a vonic vody na hranici. Mikn
je zaplil ka: "Bohyni." Podle pn kn jsme nenajali plaky, ale mlad tanenice. Tanily ovneny kolem hranice
tance bohyni k poct a zpvaly chvalozpvy v elymskch verch. Bylo to tak dojemn v zi plamen lehajcch k
nebesk kouli a ve vni kadidel, kter pekryla pach plenho masa! Plakali jsme o zvod slzy radosti nad Auinm
osudem a pli jsme si navzjem stejn krsnou a nhlou smrt na posvtnm mst, jakou mla ona.
"Celkem vzato dlouh vk jet neznamen pze boh," rozvaoval Mikn uklidnn. "Spe to ukazuje na to, e je
lovk tvor pomal a tvrdohlav a potebuje k uskutenn svch cl del dobu ne kterkoli jin tvor, i drobnj. K
dlouhmu vku se dru asto kalen zraku a sklon povaovat dvnj doby za lep dnench. I kdy se lovk stane v
podsvt stnem - jak lze vit nkterm pozstalm, kte nejsou zasvceni, tak i v podsvt jsou lep mlad sta ne
star. Kdybych byl moudej, ne jsem, vrhl bych se snad do t hranice a el bych za Aurou jej cestou. Ale
poteboval bych k tomu patin znamen. V tom, co se stalo, vak vidm naopak znamen toho, e nae manelstv byl
omyl. Tato mylenka mi pomh pekonat mun mj velik zrmutek."
Mne zase trpil vtrav a neeiteln problm, zda toti Aura by byla zemela dotekem kohokoliv, nebo zda jsem to
byl j - ani jsem to tuil -, kdo byl jedinou pinou jej smrti. Prohlel jsem sv nehty a ujioval sm sebe, e jsem
stejn jako ostatn. Ale psn jdeln d a pkazy knze pt vno, vpravd ji tet den, mi pomtly m pirozen
mylen. Zakmitla se mi vzpomnka na boui na delfsk cest a na boue na moi, kdy jsem vzval vtr. I posvtn msta
sikulsk jsem poznval docela jako nmsnk, a kdy se mi dostal do rukou ern pohr etrusk, vznel jsem se u
stropu. Mon e prv proto zemela Aura mm dotekem, e jsem se j dotkl z pouh zvdavosti.
Pi zpadu slunce byla hranice ji mal a moe zfialovlo. Mikn zval lidi na tryznu, ale knz piel ke mn a ekl mi:
"Je as, aby ses pipravil na setkn s bohyn."
Domnval jsem se, e nenadl smrt oddl mou dnen povinnost bdt v chrmu na jindy. Ale te, kdy se mne knz
dotkl, jsem ctil, e to bylo jedin sprvn. r houc hranice, vn kadidla, moe ztemnl do barvy anemonek, prvn
hvzda na obloze, to ve jsem jasn kdysi ji jednou zail. Byl jsem tak lehk, e jsem nohama jen hladil zem, spchaje
za knzem do jeho pbytku.
Tam mi pikzal svlci se a prohldl mne, nadzvedl prstem vka a vyetoval blmo, foukl mi do st a zeptal se mne,
odkud mm blav skvrny na pach. Odpovdl jsem poctiv, e to jsou popleniny, ale nepovaoval jsem za nutn
mu vysvtlovat, e mi je zpsobil hoc rkos sardskch stech za vichice poru. Potom mi pomazal olejem podpa a
hru, a m to plilo, a podal mi vonn byliny, abych si jimi natel chodila a dlan. A byl jsem pak jet leh a m tlo
bylo jako vzduch. Radost ve mn vela, dive jsem se nerozesml.
Nakonec mi pomohl oblci vlnn pl ozdoben obrazy holubic a myrtovho listu, aby mi nebylo chladno v
chrm. Pak m nezastnn zavedl k chrmovm dvem a ekl: "Vejdi!"
"Co mm dlat?" zeptal jsem se.
"To je tv vc," odpovdl. "Dlej co dlej, za chvli bude ochabovat, ochabovat, m dl tm vce, a ochablost
pronikne cel tv tlo, dy, zave vka, docela je zave, a nebude moci je otevt, bude leet, leet jako nikdy
pedtm, ale nebude spt. Najednou se cosi bude dt, oteve oi, uvid bohyni."
Postril mne do dve, sm se vak obrtil a odeel dom. Krel jsem do bezhles tmy chrmu, a si moje oi zvykly
na non ero pronikajc stenmi otvory dovnit a rozeznal jsem przdn piedestal. Ped nm bylo loe na lvch
nohch, a jak jsem je spatil, ochabl jsem. S nejvtm silm se mi podailo klesnout na loe a dopadl jsem tak tce, e
jsem se divil, jak mohlo vydret mou vhu a jak se stalo, e jsem se nepropadl kamennou podlahou do zemsk vhn.
Oi se mi zavely a nemohl jsem je otevt, i kdybych byl chtl. Vdl jsem, e nespm, jen jsem se zaal noit, a noil se a
noil bez konce. Ten pocit m vak nedsil. A jsem najednou rozevel oi do zivho dennho svtla a sedl jsem na
kamenn lavici na kraji trit a hledl jsem na olapan kameny dldn, nad nimi se pohybovaly stny pechzejcch
lid.
Pekvapen jsem zvedl hlavu. Ani msto, ani trit jsem nepoznal, ale nebe bylo ziv modr, lid se hlun zabvali
svou kadodenn prac i obchodovnm, nikdo se mne neviml, rolnci vedli osly, jejich krosny byly plny zeleniny, a
tsn vedle mne rozkldala star vrsit ena nkoliker sr na odiv. Povstal jsem a chodil mezi tm vm a vdl, e
jsem v tom mst kdysi chodval. Domy byly ozdobeny malovanmi hlinnmi deskami, kamen ulic bylo odedvna
zbrzdno ivm ruchem, a kdy jsem zaboil za roh, stanul jsem ped vchodem do chrmu se sloupovm a stenm
vlysem. Vstoupil jsem do chladivho era a ospal strce vrat mne pokropil nkolika kapkami posvtn vody.
Zrove jsem zaslechl zacinkn.
A opt jsem otevel oi a vidl, e lem na loi v erykejskm chrmu Afrodtin. Vdl jsem, e moje vidn byl jenom
sen, tebae jsem nespal a tebae bych mohl psahat, e to bylo skuten a e jsem znal to trit i ulici i obrazy na
vlysu chrmu i tve lid.
Znovu to zacinklo, trhl jsem sebou a posadil se. Tak vnmavm, jasnovidnm a citlivm jsem jet nikdy nebyl. V
temnm pe jsem rozeznal zahalenou enu sedc na kraji przdnho piedestalu bohynina. Od hrdla a po paty byla
zahalena v roucho tk tpytivm vyvnm. Ziv vnec na hlav pidroval zvoj pes obliej. Pohnula se a
zaslechl jsem zase zacinkn. Byly to jej nramky. Pohnula se, byla iv a skuten.
"Jsi-li bohyn," ekl jsem rozechvn, "odhal mi svou tv." Zasmla se za zvojem. Posunula se do pohodlnj
polohy a ekla, vyslovujc jako cizinci, ale pece srozumitelnou etinou: "Bohyn nem vlastn obliej. tv chce
vidt, Turmsi, chrmov hi?"
Page 58

Okamit jsem pojal podezen, nebo jej smch i hlas byly lidsk, a nikdo v Eryku nemohl ani tuit, e jsem podplil v
Sardech Kybelin chrm. Jen Drieus nebo Mikn by j to byli mohli vyzradit. Zamrzelo m to a drsn jsem j odsekl: "A
je tvoje tv jakkoli, sotva bych ji v thle tm rozeznal."
"Ty podezvav!" ekla a jasn se rozesmla. "Mysl, e se bohyn boj svtla?" A tsla zvoncmi nramky a
hzela ohnm, a jiskry ltaly. Zaplila vedle stojc lampu, jej svtlo se mi zdlo po t temnot oslepujcm. Rozeznal
jsem na jejm tuhm rouchu vyit obrazy z perel a uctil jemnou vni ambry, kter z n vychzela.
"Jsi lovk jako j," ekl jsem zklamn. "Jsi ena zcela podobn jinm. Myslel jsem, e uvidm bohyni."
"Copak bohyn nen ena?" zeptala se. "Je ensk, daleko entj ne kterkoli ena pozemsk. Co ode mne
chce?"
"Odhal svou tv!" poruil jsem a o krok pistoupil k n.
Ztuhla. Jej hlas se pln zmnil: "Nedotkej se mne! To nen dovoleno!"
"Splil bych se na prach?" ptal jsem se ironicky. "Padl bych bez ducha na zem, kdybych se t dotkl?"
Varovala: "Neertuj s takovmi vcmi. Radji si pipome, co se dnes tob stalo. Obtoval jsi bohyni lidskou ob."
Vzpomnl jsem si na Auru a ji jsem neertoval. V hlase zahalen eny mne cosi drazn varovalo. "Odhal svou tv,
abych t poznal," poprosil jsem jet jednou.
"Jak si peje," odpovdla. "Ale pamatuj, bohyn nem vlastn tv."
Sala ziv vnec a strhla zvoj, pozvedla svou tv ke svtlu a nhle vzruen zvolala: "Turmsi, Turmsi, copak
mne nepoznv?"
A do hloubi due jsem se zachvl. Poznal jsem ten radostn hlas, ty smjc se oi a kulatou dv bradu. "Din, jak
ses tady octla?" Skuten mi probhla hlavou mylenka, e snad Din uprchla na zpad ped Perany ohroujcmi
Inii a njakm podivnm rozmarem osudu se dostala do chrmu Afrodty Erykejsk. Vzpt mne vak napadlo, kolik
nenvratnch let uplynulo od toho dne, kdy mi Din hodila jablko. Nemohla to dnes bt mlad dvka jako tehdy, ani
j nejsem t zmmen mladk.
ena si znovu pikryla obliej a zeptala se: "Poznals mne, Turmsi?"
Podrdn jsem ekl: "Stny a nejist svtlo lampy zmtly m oi. Myslel jsem, e jsem v tob poznal dvku, kterou
jsem potkal kdysi v mld v Efesu. Ale ty nejsi ona. Nejsi mlad dve."
Pravila: "Bohyn nem vku. Je bez vku a bez asu. Jej tv se mn podle toho, kdo se na ni dv. Co chce ode
mne?"
"Kdybys byla bohyn," uhbal jsem zklamn, "vdla bys, pro jsem piel k tob, bez jakhokoli slova."
Pohupovala zcm vncem v ruce, take jsem se musel na dvat. Druhou rukou pidrovala zvoj na oblieji.
Vyzvala mne: "Nathni se. Ochabni. Odpovej."
Zlehka pistoupila k nohm loe, varujc se zvonit nkotnky. Mj pohled stle vzal houpajc se vnec v jej ruce.
Ochaboval jsem. M bdlost zmizela. Bylo mi dobe a dvoval jsem j. Najednou se vzpmila, odhalila tv a zeptala
se autoritativn: "Kde jsi, Turmsi?"
Jej tv zernala, leskla se mastmi, pl j zdobila luna, u nohou j leeli lvi. Posvtn vlnn stuhy omotvaly mi
dy jako tehdy, kdy jsem prchal ped rozzuenm, kamenujcm mne davem do Artemidina chrmu. Pede mnou stla
sama Artemis, ale nebyl to jen z nebe spadl ern kus deva. Byla iv a hroziv, nemilosrdn smv v ern tvi. A
dy mi dle omotvaly vlnn stuhy, marn jsem se snail se jich zbt. Ruka m nahmatala pouze nahou ki, tebae
jsem jasn ctil svrn posvtnch vlnnch stuh.
Hlas opakoval: "Kde jsi, Turmsi?"
S nesmrnm silm se mi podailo pohnout jazykem. Zvolal jsem: "Artemis, Artemis!"
Nevslovn milosrdn ruka se mi poloila na oi, m cel tlo vzdychlo a vymanil jsem se z zkosti. Luna ji nemla
moc nade mnou.
Hlas pravil: "Zbavm t moci ciz bohyn, chce-li tomu sm a slb-li, e mi bude slouit. Opus temnoty luny, dm
ti radost a jas dennho slunce."
eptal jsem, nebo aspo jsem se domnval, e eptm: "Ty zrozen z pny, sama jsi mne zavedla ke svmu prameni,
sama jsi zahalila mou nahotu svmi pestrmi vlnnmi stuhami. Tob jsem se zasvtil ji pedtm, ne mne dostala
Artemis do sv moci. Neopus mne nikdy."
V uch mi zaalo huet, loe se pode mnou rozhoupalo a hlas neustle opakoval: "Kde jsi, Turmsi? Vzbu se, otevi
oi!"
Ale m spoinut a zmmen bylo lahodn, nechtl jsem otevt oi. Huen v mch uch se stalo nadpozemskm,
uctil jsem chu kovu v stech, musel jsem se nadzvednout na lokty a vyplivnout penz z st. Slyel jsem jej zazvonit o
kamennou podlahu, otevel jsem konen oi, a bylo opt denn svtlo slunce a oslepujc mod nade mnou. Uspokojen
a ochabl jsem se odthl od eny, kterou jsem drel v nru. Byla v tom horku nah, i j jsem byl nah. Jen vnec z
kvt mi visel na hrdle.
Odnkud se zase ozval porn hlas: "Kde jsi, Turmsi?"
Rozhlel jsem se a povdal: "Jsem v ndhern zahrad. Je to pravohl rovnobnk. Vysok cypie rostou kolem
dokola za mramorovou zd. Vidm zhony kvt a vodotrysk. Odpovm na mramorov terase uprosted zahrady.
Slunce ve zalv. Pode mnou jsou mkk poduky a v nru mm enu. Usmv se na mne a pohazuje vncem na mm
hrdle. Nemyslm, e jsem ji kdy dve vidl. V dlce jdou oplen enci do prce, pokukujce po mn zvdav. Ale ani
mne nenapad stydt se ped nimi. iji tak docela jin ivot ne oni. Jsem tak povznesen nad nimi! Kdybych si hodn
namhal pam, urit bych vdl, kde jsem a koho drm v nru. Ale nechce se mi. Jsem v tto chvli asten. Slunce
prosvcuje temnou barvu cypi. Jej ple je bl. Mm v nru ivho krsnho lovka."
Hlas pravil: "Zavi zas oi."
Page 59

Zavel jsem oi. Huen v mch uch pelo v hukot boue. Boue bezasovosti mne odvla. Ale hlas opt porouel:
"Turmsi, Turmsi, otevi oi. Kde jsi?"
Otevel jsem oi a vyprvl pekvapen: "Vidm ndhern dol. Nad nm se ty a do nebe zasnen vrcholky hor.
Poznvm vni bylin. Poloil jsem se na svah. Je tu nejtepleji. Krsnj dol jsem nikdy nevidl. Ale jsem sm. dn
obydl. dn cesta. Ani jedin lovk."
Z nesmrn dlky jsem slyel eptajc hlas: "Vra se, Turmsi, vra se. Probu se konen! Kde jsi?"
Jet jednou jsem otevel oi. Je noc. Stojm v ciz komnat. Zarazil se mi dech, spatil jsem Kdipp, odpovajc na
loi. Spala, zdlo se j nco. Mla sta pooteven a vzdychala ze sna. Najednou se prudce probudila, polekala se,
vidouc mne, a sthla si pokrvky, aby zastela svou nahotu. Ale poznavi mou tv, usmla se a ruka j zstala v pli
cesty. Bel jsem k n. Drm j v objet. Vol nco, ale klesne ochable. Neodpovd. Dovol mi dlat s n, co chci. Ale jej
rty jsou chladn pod mmi. Jej srdce nebu proti mmu. Pustm ji z nrue. Pikryje si oi lokty. Vm, e s n nemm nic
spolenho. Odthl jsem se od n a ji jsem se j nechtl ani troinku dotknout. Naopak jej chladn dotyk mi byl
protivn.
Zklaman jsem si povzdychl. Vzdlil jsem se, zmizel jsem. Otevel jsem opt oi. Leel jsem, ruce ztuhle vzhru, na loi
v chrm Afrodty Erykejsk. Na jeho kraji sedla vedle mne ta ciz ena, kter na mne mluvila a namhala se poloit mi
ruce v svou silou. "Co ti je, Turmsi?" zeptala se a sklonila hlavu a podvala se mi do o.
Vidl jsem, e si svlkla sv vyvnm tuh roucho. Spadlo na podlahu, na nm leel zvoj i vnec. Svlkla si i
nhrdelnk i nramky. Na sob mla jen lehkou koili a svtl vlasy sesny nahoru. Kdy se jej obliej piblioval k
mmu, vdl jsem, e jsem ji nikdy dve nevidl. Tenk obo tvoilo vysok oblouk a jeho tvar byl takov, e se jej
oi pak zdly ikm. Byla mi ciz, a pece jsem ml pocit, jako by mi byla povdom. Pae se mi uvolnily a klesly k
bokm. Byly vyerpny jako po nejt prci. pikou prstu mi jela po oblouku obo, pes oi a po stech a zaala
roztrit krouit kolem m nah hrudi. Zdlo se mi, e zbledla, a zpozoroval jsem, e ple.
"Co se stalo?" zeptal jsem se s obavami.
"Nic," zaeptala a sthla ruce zpt.
"Pro tedy ple?" zeptal jsem se s podivem.
Zakvala prudce hlavou, take mi nkolik slz padlo na hru, a uhbala: "Neplu." Ale najednou mi vlepila dlan
polek a zeptala se rozhoen: "Kdo je ta Kdipp, jej jmno jsi tolikrt a tak okouzlen opakoval?"
"Kdipp," ekl jsem. "Kvli n jsem sem piel. Je to vnuka himerskho tyrana. Po n vak te ji vbec netoum.
Dostal jsem, co jsem chtl. Bohyn mne od n osvobodila."
Rozmarn pikyvovala: "To je vborn. To je neobyejn projev moci. Pro nejde pry, kdy jsi ji dostal, cos
chtl?"
Zvedla ruku, jako by mne chtla znovu udeit. Chytl jsem ji za zpst. Byla zk a krsn v mch rukou. "Pro mne
bije?" zeptal jsem se. "Neudlal jsem ti nic zlho."
"Neudlal jsem ti nic zlho," napodobovala ironizujc. "dn mu mi neudlal tolik zlho jako ty. K bys u odeel!
Jdi, jdi! A nikdy se u nevracej do Eryku!"
"Nemohu pece odtud, kdy na mn sed," ekl jsem. "Krom toho dr a pli pevn mj pl."
Opravdu si obtoila cp mho plt kolem kolenou, jako by j byla zima. "Kdo vlastn jsi?" zeptal jsem se a hladil
jsem pitom jej bl hrdlo. Trhla sebou a kikla: "Nedotkej se mne. Fuj, tvj dotyk je mi protivn. Nenvidm tv ruce."
Pokusil jsem se vstt, ale ona mn zatlaila ramena zpt, sklonila hlavu a polbila mne vniv na sta. Udlala to tak
neoekvan, e jsem ani nepochopil, co se stalo, dokud se zase nenarovnala a nesedla na kraji loe, bradu hrd
vztyenu.
Vzal jsem ji za ruce a poprosil: "Mluvme rozumn jako lid. Jsi pece lovk, mj blin. Co se stalo? Pro ple a
pro mne bije?"
Ruce drela pevn v psti zaat, ale dovolila mi je tak dret. "Marn jsi piel do Eryku hledat pomoc," ekla
nenvistn. "V o bohyni vce ne j. Jsem jenom tlo, v nm se bohyn zjevuje, ale tv sla vela do mne a nezmohu
nic proti tob."
"Ne, ne, nechpu, co se stalo," nakala. "Mla jsem si vzt roucho a odejt od tebe. Byl by ses vzbudil sm a
povaoval sv sny za odpov. Nevm opravdu, co mne u tebe dr. Povz mi, jsi skuten u vzhru?"
Ohmatal jsem si hlavu a tlo. "Myslm, e jsem," ujistil jsem ji. "Ale stejn bych byl mohl psahat, e jsem vzhru
jet ped chvilkou, akoli jsem byl docela jinde. Nco takovho jsem jet nezail."
"Nezail?" podotkla roztrit. "Nikdy se eny do tebe nezamilovaly, e k tomu pr potebuje bohyniny pomoci?"
Drel jsem opt jej psti v rukou a hledl j do tve.
"M krsn rty," eptal jsem. "Znm oblouky tvho obo. I tv oi znm, a lce. Jsi z navrtilc, es mi tak podivn
povdom?"
"Z navrtilc?" zeptala se. "Nerozumm, co k." Objal jsem ji kolem ramenou a pithl k sob. Jej tlo bylo
nepoddajn, neodpovdalo. "M chladn pae. Tese se. Dovol mi, abych t zahl. U je ped rnem."
Podvala se do stenho otvoru. "Do rna je jet daleko," pravila. "Ale co by ses u o mne staral. Pro bys mne
zahval? Dostal jsi, cos chtl." Najednou pitiskla obliej k mmu krku, dala se do hokho ple a tkala: "Nehnvej se
na mne, jsem-li trapn. Doba novu na mne psob, e jsem takhle divn. Obyejn pokorn udlm to, co se ode mne
d. Ale te si stavm hlavu."
Skrze jemnou ltku jsem ctil vlnost jejch d. Mrz mi zaal bhat po zdech. Ml jsem stran pocit, jako bych
stl na prahu vhaje vejt tam, odkud nen nikdy ji nvratu. "Povz mi, jak se jmenuje," prosil jsem, "abych t poznal a
mohl k tob mluvit."
Potsla rozhodn hlavou. Vlasy se j uvolnily z esu a spadly mi na nahou hru. Tiskla mi lce k hrdlu a obma
Page 60

rukama objmala m boky. "Kdybys znal m jmno, podlehla bych tv moci," piznala. "Nechpe? Jsem pece majetek
bohyn. dn mu mne neme a nesm ovldat."
"Neme mi uniknout," ekl jsem. "Kdy lovk zan nov ivot, zvol si nov jmno. A prv te ti je dm. To
budi tvm jmnem a skrze toto jmno t budu ovldat, Arsino."
"Arsino," opakovala podivujc se. "Odkud jsi je vzal? Ml jsi ji njakou Arsino?"
"Neml, nikdy," ujistil jsem ji. "Jen mi to jmno tak napadlo. To byl taky vy radek, nebo lovk sm ze sebe
dn jmno nevymysl. Odnkud pilo to jmno do mne, nebo ji ve mn bylo."
"Arsino," opakovala jet jednou, jako by je vychutnvala v stech. "A co, nebudu-li na n dbt? Jakou to m
moc dt mi nov jmno?"
"Arsino," ekl jsem. "Kdy t tak zahvm ve svm objet, kdy t tak obtm holubicemi zdobenm pltm, jsi mi
nejznmj ze vech lid, tebae t vbec vlastn neznm."
Pemlel jsem. "Nejsi ekyn, to slym z tv ei. Ale ani Foinianka neme bt, tvoje tv nen rudohnd. Jsi
naopak bl jako pna v m nrui. Mohla bys bt vzdlen potomek uteenc z Trje."
"Co na tom zle?" pravila. "Moje bohyn nedl rozdlu mezi nrody a kmeny, ani mezi jazyky a barvami pleti. Vol
si rozmarn sv milky z lid, krsn in krsnjmi a i ze erednch dl krsn. Ale povz. Turmsi, vid mou tv
takovou, jak skuten je?"
Obrtila ke mn svou tv, oprajc si stle ji o m rameno. Dval jsem se na ni a doznal s velkm divem: "Jet
nikdy jsem nevidl tak iv a promnliv obliej. Kad zmna mylenky je na nm hned vidt. Nyn chpu, e tvoje
bohyn ti navlk ciz vrazy. Kad, kdo jde do chrmu, aby se mu zjevila bohyn, vid v tv tvi tv, po ni tou
nebo kterou kdysi miloval. Ale te, myslm, e vidm tvou vlastn tv, kdy se opr o mne jako lovk."
Poodthla se ponkud dle, zkoumav se na mne zahledla a pohladila mi obo a koutky st. "Turmsi," zaprosila,
"psahej, e jsi jen lovk."
"Ve jmnu bohyn psahm, e ctm hlad a ze, vyerpn a ospalost, dost i nudu jako lovk," pravil jsem. "Ale
co jsem, to nemohu psahat, protoe to sm nevm. Zapsah se mi ty, e nezmiz z m nrue a e ji nikdy nezmn
svj obliej? Pro mne je to ten nejkrsnj, jak jsem kdy vidl."
Pisahala a pravila: "Nkdy se ve mn zjevuje bohyn, take sama sebe neznm. Nkdy zase je mj kol obyejn a
vm, e klamu lidi, kte si v chrmovm snu pedstavuj, e vid ve mn bohyni. Nkdy, Turmsi, vbec v ni nevm, ale
chtla bych bt voln a t obyejn ivot lovka. Mj jedin okrsek je hora Eryx. Pramen bohyn bude mi hrobem, a
se opotebuji a nkter jin nastoup na m msto k jej slub."
Nohou odkopla roucho na podlaze, zavrtla hlavou a ekla: "Ne, ne, Turmsi, hrozn je, e tob, cizinci, povdm
takov vci. Mla bych si zase oblci roucho i perky. Mla bych zmizet, abys uvil, e jsem jej podobou. Povz, m
moc oarovat lidi, nebo nedovedu vas od tebe odejt?"
Avak j jsem zaal v sob pemlat podivnou mylenku. Dotkl jsem se jejich ramenou, bok a kolen. "Ve snu, byl-li
to tedy pouh sen," ekl jsem, "byl jsem v Hirnee v Kdippin komnat. Objmal jsem ji, jak mu objm enu, a ona to
dovolila. Mm u j dost. Vzdlil jsem se j a vm nyn, e jen moje ve mne zaslepila a e s n nemm nic spolenho.
Ale to, co se stalo, byla skutenost. Ctm to v sob. Koho jsem objmal, kdy m tlo bylo zde a ne v Himee?"
Obrtila mou otzku a eptala horliv: "Nemluv mi pod o t Kdpp. U jsem o n slyela vc ne dost!"
"Ale pro tebe," s trokou zlomyslnosti pokraovala, "pro tebe stejn nen. Jej otec dostal ji bohyninu pedpov.
Tu Kdipp povezou do svatebn komnaty se speenm mul a zajc pob ped n. Zajc je znamen Rhgia, a Rhgion
vldne nad inou z italsk strany, jako Zankl j vldne ze strany sicilsk. Karthgo chce vthnout Rhgion pod svj
vliv, aby ve vodch iny zstala ptelsk nestrannost a aby ji nemohli ekov uzavt lodm jinch nrod. Bohyn
Eryku sleduje ve svch zjevench a pedpovdch i politick zmry. Proto v ni nemohu vit."
"Vlastn je chrm v Eryku," rozmluvila se a bez pestvky pokraovala, "zprostedkovatelna satk pro cel zpadn
pomo. Moud v bohyni tak napl a rad se radji pmo s knmi a pedem se rozumn dohodnou na
nejvhodnjch satkovch smlouvch. A mnoh nic netuc mu i ena dostali - jakoby znamenm - pozvn do
Eryku a potkali se ve snu v chrm s budouc manelkou i manelem, akoli pedtm o tom druhm ani neslyeli. Ty, co
se protiv, bohyn pak zkrot."
"A co j?" zeptal jsem se. "Jsem tak pedem dohodnutou obt vpot?"
Stran zvnla a ujiovala mne: "Neber moje slova patn. Bohyn je silnj, ne si myslme. Nkdy se zjev a
uvede i nejlep vpoty v chaos. Pro by mne jinak cosi nutilo zstat u tebe a zjevit se ti ve vlastni podob?"
"A nenamlouv si to?"
"Ne, Turmsi," brnila mi a piloila mi prst k stm. "Stdav je mi horko a mraz mne, kdy se dvm na tv ovln
oi a irok sta. Sla vt ne j mne pout k tob, a mi tuhnou kolena a nemohu se ohnout a sebrat sv roucho a jej
perky z podlahy. Nco stranho se stane a myslm, e bych byla radji mrtv."
"J jsem ji zemel," pravil jsem. "Stle mm kovovou pchu v stech. Vyplivl jsem ji penz z st, Arsino, byl mi
tam ji vloen na zaplacen pepravy. J taky vm, e se nm obma stane nco netuenho, nepedvdanho."
S zkost hledla do stenho otvoru. "Nebe ji bledne," zvolala. "Jak byla tato noc hrozn krtk. Musm jt. A ji
nikdy se neuvidme!"
Pevn jsem ji chytil. "Neodchzej jet, Arsino," poruil jsem j. "My se musme zase setkat. Povz, jak by to lo. Co
mm dlat?"
"Nev, co mluv," odmtala. "Nesta ti, e ji jedna ena zemela tvm dotekem? O tom se v chrm mnoho mluvilo.
Chce, abych i j zemela?"
Souasn jsme slyeli dery a umn kdel. Nkdo se pohyboval na ndvo chrmu a vyplail hejno holub. Nco
poletovalo od stenho otvoru k svtelnmu kruhu lampy a stoilo se nm k nohm. Zvedl jsem z kamenn podlahy
Page 61

holubi prko.
"Bohyn nm dala sv znamen," zaradoval jsem se. "Ona je na na stran! Jestli jsem prve nevil, pak nyn j vm!
Tohle je zzrak i znamen."
Jej tlo se chvlo v mm objet. "Nkdo se pohybuje na dvoe," eptala. "Ale nesetn li se mi ji pl hlavou jako
jetrky. Snad m bohyn osvt vlastn vynalzavost, Turmsi, Turmsi, pro jsi mi to udlal?!"
Polbil jsem ji nsilm, a se mi musela podrobit a dchala do mne svj r.
"Turmsi," eptala se zvlhlma oima. "Hrozn se bojm, poznal bys mne podle tve, kdybys m uvidl za blho
dne? Ve slunenm svtle? Svtlo lampy l. Jsem mon erednj a star, ne si mysl, a byl bys zklamn, kdybys
mne tak spatil."
"A co mj obliej?" zeptal jsem se.
"Ty se bt nemus, Turmsi," usmla se. "Ty m tv bo."
V t chvli jsem se zachvl od hlavy po paty, v moci zvltnho kouzla, a ctil jsem, e jsem vc ne j sm a e nen
nieho, co bych nezdolal. "Arsino," ujioval jsem ji, "zrodila ses pro mne a ne pro bohyni, a j se narodil pro tebe.
Proto jsem musel pijt do Eryku, chtj nechtj, abych tebe potkal. Vm, o jde, jsem voln a siln. Jdi tedy a neboj se.
Nesetkme-li se ve dne, setkme se v noci, jakkoli, ale setkme se, o tom jsem pesvden, a dn moc na svt tomu
nezabrn."
Pomohl jsem j sebrat roucho a perky z podlahy. Sfoukla lampu, vzala ji s sebou a vyla z chrmu zkmi dvky za
bohyninm piedestalem. Poloil jsem se zpt na loe, pethl jsem pes sebe myrhou vonc pl, hladil jsem vyvan
holubice a hledl do stenho otvoru na blednouc nebe.
KAPITOLA 5
Slunce bylo ji vysoko na obloze, kdy jsem se probudil dotykem knze. Piel pro mne. V ruce nesl pohr s krsnm
relifem. V prvnm okamiku jsem nevdl, co z mch nonch proitk bylo sen a co skutenost. Kdy jsem si to vak
uvdomil, naplnila se m mysl povznejcm pocitem tst, a jsem se hlasit rozesml.
", kne," volal jsem. "Bohyn mne osvobodila od trpen. Vidl jsem v noci dvku, kterou jsem se domnval
milovat, a tak jsem ji objmal, akoli je daleko v Himee. Ale zmnila se v zajce a vyskoila mi z nru a ji po n
netoum."
"Napij se tedy," vyzval mne a podal mi pohr. "Z tv tve vidm, e jsi stle jet v bohynin extzi. Tento npoj t
uklidn."
"Nechci se uklidnit, nechci," namtal jsem. "Naopak je mi tenhle stav velice pjemn a rd bych si jej prodlouil.
Uinm vak, co si peje, abych zahnal z st protivn pach kovu. Ostatn, zn tajemstv bohyn. Pro bych ti skrval,
e jsem touil po nemonm a obdivoval jsem Kdipp, vnuku himerskho tyrana. Natst m bohyn zbavila mho
trpen."
Pi tom povdn jsem vypil podvan vno. Bylo smchan s medem. Podval se zpytav na mne a svratil obo.
"k, e se Kdipp zmnila v zajce? Skuten? A vyskoila ti z nrue?" pochybovan se zeptal. "Je-li tomu tak,
pak ti byla bohyn opravdu naklonna, nebo to jen posiluje znamen, kter jsme ji dve dostali o mil Kdipp."
"Kdipp," opakoval jsem po nm, "jet vera m to jmno rozechvvalo. Ale te bych nelitoval, kdybych ji ji
nikdy nespatil."
"Cos jet vidl?" zeptal se zvdav. "Vzpome si."
Ml jsem radost v dui, ale pikryl jsem si oi, jako bych vzpomnal. "Vidl jsem speen mul a stbrem zdoben
vozy. Muli beli po vod pes inu. Ale jak to bylo mon, to nedovedu pochopit. inkem tvho lku se mi
zatemnily jet ped chvilinkou jasn obrazy. Ne, ji nevidm nic a nic si nepamatuji. Ale mn je to pece jedno. Ta
Kdipp m pestala zajmat."
Pravil: "Bezpochyby m dar jasnovidce."
Vrtil jsem se do poutnickho domu. Na dvoe mi krouili holubi kolem hlavy. V dom byly jet zbytky po tryzn,
loue vna a rozbit ndoby na podlaze. Mikn vyspval svj al tak hluboce, e se nevzbudil, ani kdy jsme jm tsl.
Tanakil vak byla ji na nohou a zuba j upravoval v stech nov zuby. Ani nenakala na bolest, akoli krev j tekla z
dsn. Jen popjela vno na posilnn a pikazovala zubai, aby bez ohledu k jej bolesti zuby dobe pipevnil. Zuba
chvlil jej hrdinskost a obdivoval krsu svch zub. Kdy je konen umstil, natel zkrvaven dsn bylinnou mast a
obdrel svou mzdu. Nebyla nikterak mal, ale aby doshl vtho zisku, vnutil Tanakil istic prostedky, masti na ple,
barvy na obo a karthaginskou erve na lce, kter zahlad vrsky k nepoznn.
Kdy konen odeel, chytl jsem nedokav Tanakil obma rukama a pravil: "Jsme oba, ty i j, dospl. Ty zn
vborn zdej tajn obady, ale ve mn jsou sly, kter nezn. Vzpome si, co se stalo Aue, kdy jsem se j dotkl. Kdo
je ona ena, v jejm tle se zjevuje bohyn tm, kte hledaj u n pomoc?"
Tanakil se zle polekala, ohldla se a prosila: "Mluv tieji, i kdy nevm, co mluv."
ekl jsem: "Je to ena z masa a krve jako j. V dobe, e je v m moci odhalit Drieovi rzn vci, kter by ho od
tebe odvrtily, pestoe m nov zuby. Povz mi tedy bez okolk a beze lsti vecko, co v."
Chvli rozvaovala a pak se zeptala: "Co vlastn chce? Ale zstame pteli. Oveme ti pomohu, pokud budu
moci."
"Chci se znovu setkat s onou chrmovou enou," dal jsem. "Co nejdve a radji za dennho svtla a mezi tyma
oima."
Page 62

"To se nesm," namtala Tanakil. "Krom toho je to jen lacin ndoba, kterou bohyn pln vnem, chce-li. Ndoby se
vymuj, ale vno bohyn zstv tot. Ona nem moci. Je to jen bohyn vykolen otrokyn."
"Na tom nezle," ekl jsem. "Prv tu lacinou ndobu chci a radji przdnou a bez vna. Chci ji naplnit svm
vlastnm vnem."
Tanakil se na mne zamylen zahledla chytrma oima, shla si na nov zuby a piznala se: "Jsem zasvcen, jak jsi
uhodl. Po pravd jsem s n v pln shod a pomhala jsem j v ertech, kter dl mum, kdy sp bohynin spnek a
maj sny. Ona pomohla zas Drieovi, aby mne vidl krsnj ne Trjskou Helenu a aby ml netuen rozkoe v mm
nru."
"Kdo je ona?" zeptal jsem se.
"Odkud bych to vdla?" pokrila Tanakil rameny. "Takov se kupuj jako mlad dvky a vychovvaj se v chrm.
Tahleta je zejm vychovan v Karthgu a procestovala i jin zem, aby se nauila potebnmu umn. Chrmy si asto
vymuj nadan eny. Ale ena, kter to dothne a do Eryku, ji neme dle. Mus t jako bohyn a zakouet
vecky jej slasti, a ztrat rozum nebo a se opotebuje. Neopovauj se myslet na ni, Turmsi, marn jen svj as."
"Tvrd, Tanakil," neustoupil jsem, "e v v bohyni. I j v ni vm a jak bych mohl nevit, vdy mi dala tolik
znamen o sob. M moc zpehzet sobeck vpoty lid, ba i vlastnch kn. V sama dobe, e jej jmno je ta, kter
dl chaos' a dal jmno ta, kter rozncuje vn'. Jej rozmar d ode mne, abych se s onou enou zase setkal. Jak
bych mohl odporovat jejmu rozmaru? Pomoz mi, Tanakil. Kvli sob, kvli mn, a tak kvli t en."
Tanakil odpovdla cel rozmrzel: "Pro se nesv se svou starost knzi? On by ti mohl lpe dosvdit ne j, jak
jsi na neprav cest."
"Jdi sama ke knzi," prosil jsem. "Namluv mu, e potebuje jet rady, kter me dt jen ena en. Snad nen ta
ena vznm? Snad me v dvryhodnm doprovodu vyjt z chrmu? I poutnkm se zjevuje v rznch podobch.
Kdopak zn jej pravou tv krom knze a tebe a ovem krom chrmovho sluebnictva? Snad se me pohybovat
mezi enami jako ena, tebae v noci slou clm bohyn?"
"Jiste m i vlastn zbavy," poznamenala Tanakil. "Vlastn je to nejhor dvka, kterou znm. V lt se zjevuje
dokonce na svazch hory i nmonkm, oslam a pastm. Ne, Turmsi, nech ji a odvra sv mylenky od n. Jsem-li j
zkuen a snad i prohnan star ena, pak je ona nesrovnateln zkuenj a prohnanj."
Jej zl slova m zmrazila, ale tuil jsem, e mluv zmrn patn o Arsino, aby mne zmtla a vyvedla z rozpak.
Vidl jsem to vysok ikm obo, iv tve, krsn sta a bl hrdlo. Ctil jsem jet jej ensk teplo ve svch dech a
vecko ve mn tvrdilo, e v n neme bt nic zlho.
"Tanakil," ekl jsem, "podvej se mi do o! Mus mne poslechnout. Je-li to tak snadn, jdi a pived ji ke mn. Ve
jmnu bohyn t dm, abys splnila moje pn. Jinak ona s tebou skoncuje."
Po tchto slovech zaala vhat. Jako ena znala lpe rozmary bohyn ne j a dostala strach, e ji opravdu opust.
"Sta se, jak si peje," zaeptala tesouc se a vzdychajc. "Ale jen pod tou podmnkou, e ona sama bude souhlasit
setkat se s tebou mezi lidmi a za dne. Nechce se mi tomu ani vit, nebo za dennho svtla nen na jejm oblieji mnoho
k vidn."
A uesala se, namalovala si tve, ozdobila se nhrdelnky a la skuten do chrmu. Mla nov zuby v stech, la
tedy vzpmen a bradu vzhru. A netrvalo ani dlouho, vrtila se se enou, je byla obleena od hlavy a k patm do
foinickho atu a je si chrnila tv ped slunenmi paprsky slunenkem s tsnmi. Vely domem na terasu a pod
kvetouc stromy zahrady. Hork vlny se vzdouvaly jedna za druhou v mm tle, kdy jsem ji vidl pichzet. Tanakil
posadila enu na kamennou laviku, sama e dojde pro trochu vna a nco k sndku.
"Poj sem, Turmsi," zavolala na mne, "poj sem a dej dobr pozor, aby nikdo ze sluebnictva neobtoval tuto
knku. Chci j sama poslouit, kdy je mm hostem."
Kdy jsem krel tch nkolik krok k Arsino, ml jsem dy poddajn jako voda a sta se mi chvla. Kvty strom
mi padaly k nohm a moe v dlce pod horou bylo neklidn. Sloila slunenk, zvedla hlavu a dvala se mi do o.
Poznal jsem to vysok, ikm obo, ale obliej jsem nepoznal, ani oi, ani drze namalovan sta. "Arsino," zaeptal
jsem a nathl ruku, ale neodvil jsem se j dotknout.
ena netrpliv svratila vypoukl elo a oboila se na mne: "Slunen z m rozbolely spnky a tak jsem mlo
spala. Kdybych si tolik nevila Tanakil, nebyla bych tak pedasn vstala a la ji navtvit. Avak tebe neznm.
Oslovil jsi mne? Co si peje?"
Lidlem vypadal jej obliej tvrd. Pivela oi v zk trbiny. On koutky mla plny vrsek. Jej tv byla
zkuenj, ne jsem v noci myslel. Avak m dle jsem na ni hledl, tm zetelnji jsem rozeznval jej non tve skrze
tuto namalovanou tv.
"Arsino," opakoval jsem eptem, "opravdu mne ji nezn?"
Rty se j rozechvly. Otevela oi, kter ji nehaly, ale zily na mne celou zplavou smv. "Turmsi, ach Turmsi,"
ekla. "Pozn skuten mou tv i v slunenm svtle a takovou, jak je? Boj se m, jako se chlapeek boj ped
zakzanmi dvemi? Ach, Turmsi, kdybys vdl, jak se sama bojm!"
Padla mi do nrue a ctil jsem, jak se cel chvje pod jemnm atem, objmajc mne pevn paemi. "Arsino,
Arsino," eptal jsem zajkaje se. "Tys to, vdy t znm!"
Tv se j naplnila jasem, jako by to byla tv samotn bohyn. Nebe nad nmi obtkalo temnou mod a krev mi
huela v uch. "Arsino," ekl jsem, "pro toto jsem se zrodil, pro toto jsem il, pro toto jsem ml neklidn sny. Zvoj ji
nekryje tv lce. Odhalilas mi svou tv. Jsem hotov zemt v tto chvli."
"Arsino," ekl jsem jet, "as se t kolem ns jako hukot krve v mch uch. Ale i z popela bych povstal, i zpod
trvy bych se vrtil, abych t mohl jet jednou takhle obejmout."
"Hora Eryx je vn," mluvil jsem dle. "A moe ji vn objm. Vn tak se usmvaj dol dole na pat. A jak
Page 63

dlouho bude moe objmat horu Eryx, tak dlouho t budu objmat i j."
Opela se dlanmi o mou hrud a pravila: "Jsi potsnn mou erven a cuch mi es."
"Vypad ospale."
"Ne, vbec jsem nespala," piznvala. "Koupala jsem se a zdobila, vybrala jsem si roucho a esala vlasy, jen abych
se ti nezdla erednou. Pesto jsem se moc bla. A tak jsem si myslela, e a se probud, bude se domnvat, e se ti
vecko jen zdlo."
"p mi protkne srdce," povdala, "vecka krev mi vytee, pohldnu-li jen na tebe, Turmsi. Kdy se na mne usmje
svm boskm smvem, klesm bezmoc. Jak tvrd a krsn jsou tv mun dy! Dr mne pevn, abych nespadla. A
j myslela, e jsem jako sluebnice bohyn nezraniteln!"
Pitiskla mi rty na hrdlo, zaryla se prsty do hrudi a zkroutila se mi v nru, a se j uvolnila spona na rameni a at j
sklouzl na zem. Vtr zaal psklav foukat a okvtn lupnky letly s nm o zvod nad nmi. Ale dn moc na svt ns
nemohla od sebe odtrhnout. Kdyby byl nkdo piel a probodl ns narz kopm, ani bychom si to nebyli uvdomili.
Konen rty j zchladly, vka se rozechvla, vkik vyel z hrdla. Zhroutila se. Teprve tehdy jsem se vzpamatoval.
Rozhldl jsem se. Vtr hvzdal divoce a rval vtve strom. Vedle ns stla Tanakil, at j vll ve vtru. Ohromen na ns
zrala.
"Jste oba bez rozumu," kiela ve strachu ostrm hlasem. "Nenapadlo vs schovat se aspo pod ke jako slun
lid?" Roztesenma rukama pomohla Arsino se posadit a oblkla j spadl roucho. Kvty a cel urvan vtve ltaly ve
vzduchu s nrazy vichru, ba i rkos ze stech msta. Seeilo se. Moe hluboko pod nmi se dmulo a od horizontu se k
nm hnala temn mrana.
"Vzbudili jste zlobu nesmrtelnch svm nestoudnm chovnm," hubovala Tanakil a kroutila rlivma oima. "Ale
bohyn se nad vmi smilovala a hodila vm svj zvoj, abyste se pikryli. I moje oi tak zatemnila, e to bylo, jako by je
clona oddlila od pohledu na vs. Co jste si to jen mysleli?"
"Vypukla boue," ekl jsem tce oddychuje, "zpadn boue. Nedivm se. Boue ve mn i v mm tle bou nad celm
Erykem."
Arsino hledla k zemi jako dvenka pistien pi zlm inu, hladila Tanakilinu ruku a uklidovala ji: "Promi a dej
odputn, ty nejpoehnanj ze vech en! Pomoz mi jet, nebo se musm omt!"
"Pojme vichni dovnit, pod ochranu kamennch zd," navrhla Tanakil. Odvedla Arsino do sv jizby, kde bylo ve
pipraveno, nebo tato prohnan a zkuen ena opatila osuky i teplou vodu, take kdy se Arsino omyla, mohl
jsem se i j oistit. Potom jsme se vichni rozesmli, neostchajce se ji navzjem.
Tanakil si strala slzy z o a napomnala: "Turmsi, Turmsi, nekala jsem ti, e je to nejhor dvka, kterou znm? Ale
bylo to docela k zvidn, jak prve nakala v tv nrui, jen jestli to nepedstrala, aby zvila tvou libost a aby t jet
vce dostala do sv moci. Nikdy enm nev, Turmsi! enino tlo le jet lstivji ne jej oi a jazyk."
Arsino pravila nn se usmvajc: "Ach Turmsi, nev tto rliv pan. Vdy jsi sm ctil, jak se hora pod nmi
roztrhla a zem se tsla."
Mluvila pes rameno, nebo se dvala do Tanakalina bronzovho zrcadla a obratn si natrala jej erven rty i lce.
Byly opt dtsky drobn, tebae ped chvl jet vn rozhoel. Oi j temn plly a mod vysokho obo zvyovala
jejich z.
"M te zase jinou tv, Arsino," podotkl jsem. "Ale ta je pro mne ze vech nejpravdivj. Nezamuj ji u za
jinou!"
Potsla hlavou a spustila vlasy na nahou ji. Byly to vlasy zlat hnouc, ddictv po z pny zrozen. Zkoumav se
prohlela v zrcadle a krila nos. Kadik jej mylenka se zraila okamit v jej promnliv, rozmarn tvi. rliv na
zrcadlo, vzal jsem ji za ramena a otoil k sob. Upustila zrcadlo a skryla obliej do dlan.
"Ve jmnu bohyn," kiela Tanakil upmn se divc. "Vid, jak se erven, sotva se j dotkne? Snad jste se oba
opravdu do sebe nezamilovali? To se pozn, Turmsi, kdy se tak pro sebe tajnstksky usmv. Bohyn Eryku t
oarovala!"
"Tanakil," prosil jsem, "jdi u pro njak oberstven a vezmi taky nco k sndku. Nemohu t poslouchat, ani nevm,
co mluv."
Sklonila hlavu, jako kdy ptk zobe ze zem, uchechtla se a ekla: "Zastrte zvoru, abych musela zaklepat."
Kdy odela, zahledli jsme se na sebe. Arsino pomalu bledla a zorniky se j ily, a byly jej oi jako ern jezera.
Nathl jsem k n ruku, ale ona zvedla svou na obranu a prosila: "Ne, ne."
Ale moje sla jsala a j nedbal odporu Arsino. Naopak jsem ml vtzoslavn pocit, e mi mus podlehnout, kdy
chci. Venku zuila zpadn boue a bila do okenic, jako by ciz sly se chtly dostat do jizby. Stecha drnela a sprami
dve pronikav thlo. Duchov vzduchu rozpoutali svj jsot kolem ns a my se houpali jakoby na mraku spchajcm
v bou.
Nakonec jsme se posadili vyerpan na kraj loe. Arsino mi pitiskla tv k rameni a ekla: "Tak lbezn a zrove tak
stran m jet nikdo nemiloval."
"Arsino," ekl jsem, "pro mne jsi nov a nedoten. Kdykoli se t dotknu, pokad mi bude nov a nedoten."
Vichr profukoval sprami dve a lomcoval okenicemi. Slyeli jsme zkostn vkiky lid, dtsk nek a buen
dobytka. Ale nmi to nepohnulo. Hledli jsme si navzjem do o. Drel jsem jej ruce ve svch.
Pravila: "Je mi, jako bych se napila jedu. Vidm ern stny. dy mi chladnou. Jako bych pomalu umrala, kdy se tak
na mne dv."
"Nikdy dve jsem se nebl budoucnosti, Arsino," ekl jsem. "Vniv, netrpliv jsem j bel vstc. Nyn se bojm.
Ne kvli sob, ale kvli tob."
Arsino pravila: "Bohyn je ve mn, bohyn jsem j. Jinak by se mi nic podobnho nemohlo pihodit. Naslouchm
Page 64

sama sob. Ohniv vlny mne zalvaj a ctm v sob blaenost nesmrtelnch. Bohyn ns ochrn. Jinak bych v ni ji
nevila."
Zaslechl jsem klepn na dvee. Odthl jsem zvoru a vela Tanakil s malm vakem vna pod pa a s dvma pohry v
ruce. "Copak se vy divoi nebojte boue?" zeptala se. "Stechy ultly z dom, zdi se ztily a mnoz lid jsou zranni.
Poseidn tese horou a moe hrzou zved vlny. J aspo se musm napt, abych neztratila odvahu."
Pozvedla vak a piloila si jeho otvor k stm. Zhluboka se napila, pak naplnila pohry, nabdla nm a ekla: "Mj
hrdina Drieus si omotal pl kolem hlavy a pevalil se na loe a nakal, e se pod nm houpe zem. Lka Mikn si dr
hlavu a mysl, e se octl v podsvt. Venku je tma uprosted dne, a nikdo nepamatuje tak nhl a bsnc boue, tebae
zdej lijky jsou vdycky nevypoitateln. Ale vy se jen mazlte, sta na stech, jako byste byli opil i bez vna."
Naplnila mne povznejc radost, zatmco Tanakil se pestraila a Arsino s pokleslou hlavou ctila pokoru. Sla mi
nadzvedla ruce a roztanila nohy, jako bych byl s tancem toton. Tanil jsem boun tanec po cel jizb, dupal po
podlaze a vyhazoval rukama, jako bych chtl strhnout mraky na zem. Boue mi odpovdala dunnm, burcenm i
hvzdnm. Zastavil jsem se a naslouchal a cosi ve mn mi otevelo sta k vkiku: "Zmlkni, viche, zti se, boue, ji t
nepotebuji."
A uplynul jen okamik a hvzdot vichru ve sprch dve zmlkl jako na povel, dunn i rachot se vzdlily, v jizb se
rozjasnilo a vecko kolem dokola se uklidnilo. Boue mne poslechla.
Moje extze zmizela. Rozhlel jsem se. Rozum mi kal, e to nen mon. Nkdo ve mn poznal a pochopil, e vzdor
boue se zlomil, a proto vykl rozkaz mmi sty. Tanakil zrala na mne, oi strachem cel kulat, a ptala se:
"Jsi to ty, Turmsi, i se on, krotitel bou, zmocnil tvho tla?"
"Jsem Turms, z blesku zrozen, pn bou," pravil jsem. "Duchov vzduchu mne poslouchaj."
"Nkdy," piml m mj pirozen rozum dodat. "Kdy je ve mn moje sla."
Tanakil ukzala vytav na Arsino. "Vera jsi ji zabil nevinnou dvku jen dotekem prstu. Dnes mus bezdvodn
trpt kvli tob mnoz jin. Nemysl-li na lidsk ivoty, pomysli aspo na hospodsk kody, kter jsi zpsobil tomuto
nevinnmu mstu."
Vyli jsem a spatili, jak se boue vzdaluje po rovin k Segest a smetv s sebou lesy. Avak nad Erykem se
usmvalo slunce, akoli se moe jet vlnilo a velo a vlny narely na poben skaliska, a se hora chvla. Stechy
uletly a zdi spadly a drbe leela rozttn bou. Zem se blala kvty strom. Natst se podailo lidem udusit
ohn v domech, take nevznikl nikde por.
Mikn se potcel k nm, slzy mu kanuly po dobromyslnch lcch, keovit jednoho po druhm chytal a ptal se:
"Tak jste zemeli? Jsme vichni v podsvt! Zle se podezvm, e jsem se napil ze studn zapomnn, protoe si vbec
nepamatuji, co se stalo. I Kor je s vmi. Ale kde je stn m neastn manelky Aury? Je-li stle tak en, jako byla za
svho ivota, pak se j radji vyhnu."
Teprve kdy si m dostaten ohmatal a Arsino vytrhal pr vlas, byl ujitn o skutenosti a piznal se: "Pod
ijete a jste z masa a krve. Tedy i j jsem opt z kost a masa a iji. Slituj se, Turmsi, vezmi kmen a rozpl mi lebku a
vyjmi ten roj vel, kter v n um a ru moje pemtn."
Konen se mu matn zrak vyjasnil, zaal rozeznvat. Vtom zavolal s bezmeznou hrzou: "Pamatuji se, e jsem veer
zahjil tryznu na pam sv drah eny, kter mne tak neoekvan opustila. Asi jsem vypil skthsk douek, protoe
v barbarsk zem se mus zachovvat barbarsk zvyky. Ale nemyslel jsem, e zpsobm svm vyvdnm tak stralivou
pohromu. Opravdu j jsem to neudlal, j jsem ty stechy neodnesl. To byl urit Drieus, ten je silnj ne j."
A rval si vlasy a hzel si je pod nohy a klel: "Pohlete na vepe, kter je nejklidnj ze vech zvat! Ale kdy se
rozzu, pak ukazuje tesky! Stejn i j, smliv lovk. Nejsem vak lep ne vep a nemm jin obrany ne opt se ze
zrmutku, ale ne ke sv radosti."
Sotva se nm ho podailo uklidnit, vyel Drieus, zmakan pl pes ramena, a zeptal se: "Co se stalo? Zdlo se mi
docela jasn, e jsem na lodi. Lo se pode mnou houpala a vlny buily do jejho boku tak, e jsem ml za nejjistj leet
na bie a dret se pevn okraje lka."
Stle se rozhlel, ale najednou se probudil jeho zjem. A zvolal: "Vidm, e vypukla vlka, ani jsem o tom vdl. Pro
jsem jen nechal svj tt v Himee?! Ale pineste mi aspo me a ukate mi, koho mm zabt. J vm zas uki, jak bojuje
Lakedaimonec."
Napnul pai, vthl vzduch, odfrkl a zvolal: "Opravdu ji toum po prachu koue a plamen a po horkch vparech
lidsk krve. Rd bych slyel svitc py a praskot lebek pod kopm a vnoil bych s chut me do brnice silnjho
mue, a by mu ivot vyletl z st. Jet nikdy jsem se nectil tak silnm."
Kdy jsem vidl to zmaten mylen Miknovo a Drieovo, pochopil jsem, e to nen jen z pouhho vna, a zaal jsem
pochybovat i o sob. Snad byly moje vjemy zmateny vlivem bohynina spnku, take jsem ji nerozeznal zeteln
skutenost a pehnl jsem svoje zitky.
Ovem zmatek vldnouc ve mst byla skutenost. Lid bhali do chrmu a nosili rann a thli za sebou plac
dti. Ns si nikdo nevmal. Bohat a chud, obchodnci a pasti, pni i otroci, vichni se pomchali ve voucm chumlu.
Tanakil pravila: "Jsme-li chyt, seberme potichouku m sluhy, osly a kon, nechme hostinskmu dary na
rozlouenou, aby je sm rozdlil. A odejdme z Eryku. J vm, a ty, Turmsi, v nejlpe, pro tohle netst msto
potkalo. A jeho obyvatel a kn mohou to tak pochopit. A brzo."
Nco na jejch slovech bylo, ale j se podval na Arsino, na jej mkk sta a zc oi, a vdl jsem, e bych se j
nemohl zci. S povznejc odvahou jsem ekl: "Pojme, ale ty, Arsino, pjde s nmi."
Moji druzi se v divu dvali brzo na mne, brzo na Arsino. Rychle jsem dodal: "Oblec si Auiny aty a vezmi si jej
tv. Tvj obliej se pece mn, jak chce a jak chce tvoje bohyn. Vecko se to stalo zmrn a jak se stt mlo.
Auiny kosti zstanou v zemi Eryx msto tebe. V tomto chaosu se dostaneme snadno z msta."
Page 65

Ale Arsino se zhrozila mch slov. Svratila obliej a odporovala: "Nev, co mluv, Turmsi. Jsi pece mu a cizinec
k tomu. Jak bych mohla tob dvovat? A co mi me nabdnout? Jako knka Afrodty Erykejsk jsem doshla
nejvyho postaven, kter me ena mt. Odekla bych se blahobytnho ivota, bohyninch perk a ndhernch
at jen proto, e jsem se v zimn nud do tebe zamilovala? Naopak musm se t bt a prchnout ped tebou prv kvli
t moci, kterou jsi tak nepochopiteln nade mnou a nad mm tlem zskal."
Pchyln se dotkla m ruky a poprosila: "Ach Turmsi, nedvej se na mne tak vytav svma zaslepenma oima.
Sama vm dobe, jak budu plakat a po tob touit. Ale bohyn se brzy vrt. Jarn prvody a mystria, radost, zmna a
mnostv lid zmrn mou touhu. Bu tedy rozumn a nedrdi mne nemonmi nvrhy."
Lce mi ztuhly zlobou a obvioval jsem ji: "Jet ped chvl jsi psahala sama a v jejm jmnu, radost plac jsi
psahala, e neme beze mne t."
Arsino se urazila, oupla nohou a hledla k zemi. "Ped chvl bylo ped chvl," ekla, "ale te je te. Myslela jsem
to opravdu a nelhala jsem. Nikdy jsem si nepedstavovala, e bych mohla milovat nkoho jako tebe. Ale nco takovho
se neopakuje a ani bych se neodvila to chtt. Hlava m bol, oi pl a v hrudi pch. Jen z tvho nevhodnho nvrhu
je mi nevolno."
Tanakil se mla k ei: "Nechpe, blzne, vdy je otrokyn bohyn. Kdybys ji unesl z chrmu, bude mt cel Eryx v
patch."
Mikn pravil: "Prv tak, Turmsi. Nevm sice, o em se mluv, ale pro jistotu se nikdy nemchej v nadpirozen vci.
Ani nejsi zasvcen."
Pikzal jsem mu, aby neotvral sta, a zeptal jsem se drsn Arsino: "Jsi otrokyn, nebo svobodn?"
Kroutila se a vykrucovala, nehledc mi do o, a msto odpovdi se zeptala: "Nu a? Pohrdal bys mnou, kdybych byla
otrokyn?"
M mysl poklesla, ale pesto jsem ekl: "Je v tom rozdl. Jsi rozen otrokyn nebo t jako dt do otroctv prodali?
Ostatn i rozen otrokyn, kter doshne prva bt zasvcena nktermu bostvu, je povaovna za svobodnou."
Tanakil se rozilila a vyjela: "Driee, ude Turmse po hlav, aby se jeho zloinn sta zavela, a ty, eno, b, a a jsi
ji zptky v bezpe chrmu."
Arsino se rozbhla, ale zastavila se, vrtila se vhav zpt a zeptala se: "Kde je mj slunenk? Zapomnla jsem jej v
zahrad."
Odsekl jsem, e jej jist boue odnesla do moe, ale Arsino se rozplakala a pravila, e je to drah vc. el jsem jej
hledat a nakonec i nael. Byl zaklesl ve vtvch stromu tak pevn, e se pestr ltka roztrhla, kdy jsem jej vytahoval.
Arsino se znovu rozplakala a obviovala mne: "Vid pece sm, pin mi jenom netst. Ltku jsi potrhal a drtko
ze slonoviny je rozbit!"
Rozhoil jsem se nad jej malichernost ve chvli, kdy jde o nesrovnateln zvanj vci. Poprosil jsem Tanakil, aby
mi pjila nkolik zlak na nov slunenk. Tanakil zaala nakat, e ji utratila spoustu penz, ale na Driev pkaz
la do sv skky a vyszela mi penze na dla. Arsino se zaala usmvat, tleskala rukama a ekla, e zn jistho
foinickho obchodnka, kter prodv takovto i jet krsnj slunenky, kulat i tyhrann, s volnky i s tsnmi.
Dval jsem se na ni a nevil svm om. Zeptal jsem se: "Jak me myslet, Arsino, na slunenky, kdy msto je ve
zceninch a ty sama jsi pro mne otzkou ivota a smrti?"
Zamrkala na mne elmovsky oima a pronesla: "Ale, Turmsi, vdy jsem pece ena. To jsi nepochopil? Ne-li, pak se
mus mnohmu jet uit."
A stalo se pak nco mnohem divnjho. Zavedla ns vecky k onomu foinickmu obchodnkovi, peskakujc ped
nmi vesele kameny a trmy ze zcench zd. Foinick dm byl pevn a pli neutrpl. Pn domu zaplil pi naem
pchodu kadidlo ped nstnnm Baalem, mnul si ruce a hotovil se k obchodnmu jednn.
Tanakil a Arsino svorn vybraly slunenky a nosily nm ukzat i jin zbo. Mikn pravil: "Pteli Turmsi a pteli
Driee! Toto msto je msto nerozumu. Kdy se tak dvm na to horliv nakupovn obou tchto en, soudm, e
potrv do veera. Zatm my ti nememe dlat nic rozumnjho, ne e se opijeme do nmoty."
Drieus se piznval: "Po pravd eeno jsem vyvrhl vecko, protoe jsem se domnval, e jsem na lodi a mm
moskou nemoc. Vno by m mohlo uklidnit. Na delfsk pedsni jsem peetl npis: Poznej sm sebe. Od t doby jsem
se pokouel poznat sebe i sv chyby. Po pravd eeno jsem te na tom tak, e bych si to rozdal s celm tmto
mstem."
Pozoroval jsem, jak Arsino zkuenmi prsty ohmatv ltku slunenku a jeho okraje, a slyel jsem, jak se zvoniv
smje smlouvajc s Foinianem. Vzal jsem svou hlavu do rukou, abych se pesvdil, e ji jet mm. "Opravdu, pro
bychom se starali o ztej den," pikvl jsem. "Opilost vnem je jist zdravj ne stran opojen bohyn. Rozhodn
to prv vypad, e to neme bt hor."
Foinian poslal otroka pro vno. Z vn jeho kadidel a zbo nm bylo nevolno. Vyli jsme proto na ulic a posadili se
ped jeho obchodem na kamenn lvy. V okamiku jsme vyprzdnili dbn drahho sladkho vna.
"Chovme se jako barbai," ekl jsem, "ani nemme kratr na mchn. V ivot jsem nepil vno pmo ze dbnu."
Drieus poznamenal, e vno nenalv mue, ale sp mu vno. A ze sv chytrosti ml takovou radost, a se rozesml,
plci se po stehnech a volal na Tanakil, aby vyslechla vron jeho inteligence. "To vno m chu vna vyzrlho,"
pokraoval Zachovalo si esence, kter opojn stoupaj do hlavy. Pijme radji nae vno smen s pryskyic."
Vypili jsme vak vna smchanho s pryskyic a postkali jsme si jim hlavy msto litby. Arsino pila ke dvem a
zkouela si krouek do nosu a ptala se, jak se nm to lb. Mikn si pikryl oi rukou, zalkal a pravil: "Myslel jsem, e m
ena Aura je mrtva, ale je zejm zase docela iv!"
Drieus se na nho oboil s opovrenm: "Pesta s tmi vidnmi, nezanej jako vera. Je to jen bohyn, kter se
zjevuje v chrmu. Poznal jsem ji po sluchu. Ale co je ona proti Tanakil! Jako prst namoen v medu, kter doista
Page 66

ole. Kdeto Tanakil, kdy tu obejmu, jako bych spadl hlavou do studny. Brzy budeme mu a ena jak podle
foinickch, tak i podle drskch zkon. Potom si ji budete moci dle libosti vyzkouet. Lakedaimonec nieho ptelm
neodepe."
Ponoil se do rozjmn, oi vnem ml ji zkaleny. "Ale udlte-li to, pak vs zabiju," dodal. "A to by bylo to nejlep,
protoe kdo jednou obejme Tanakil, tou vce po smrti ne po ivot. Z hloubi studny se patn vylz."
Vtiskl hlavu do dlan a tkal. Ramena se mu tsla. Nakal: "Matka mne zanechala sedmiletho mezi chlapci a otce mi
zabili Segesan a nemm bratra. Jsem na svt docela sm, a ji nikdy se nevykoupu v ece Eurts. Pravda, jej voda
je v lt kaln, ale nevymnil bych ji ani za posvtnou vodu erykejskho pramene."
Zvedl hlavu a zaval: "Ve jmnu mho praotce, kdo mluv o vod, kdy se nabz vno. Ne, nejste moji prav ptel,
kdy m pod nechte zpvat o vod."
Mikn prolval slzy a ekl: "Vichni ti jsme sami na svt. Sami jsme sem pili a sami se zas vrtme. A nem to
dn smysl. Nehdejme se a pijme vno, prv tak, slun a s rozmyslem. Vyprvl jsem vm ji, jak jsem vera v noci
sestoupil do Hdu a el za svou manelkou Aurou, nebo ji jen tak ptelsky vyprovzel. Jak by se jinak vyznala,
nevzdlan sikulsk dcerka, ve vech zatkch a zkrutech podsvt. Pokud se pamatuju, spatil jsem tam Kor s
hvzdnm vncem na hlav a dohadoval jsem koupi tat. Nakonec jsem zjistil, e nemm s sebou ani mek.
Pevoznk pede mnou plivl, proklel mne a vesloval chyte zptky na tento beh. Mu se pomtne z nieho nic."
Drieus zaal hladit hvu lva a sliboval, e jej vezme s sebou na pamtku. Pokouel se vzt jej do nrue, ale byl pli
tk. Ani my ti jsme s nm nehnuli ne o pr krok. Vtom vyla Arsino z obchodu a ukzala nm nov slunenk. Byl
na dv dlan, tyheln a s tsnmi na okraji, nepopirateln ndhern kus, ale ped slunenmi paprsky sotva by
ochrnil i jen bu.
" Turmsi, jakou mm radost z toho slunenku!" zvolala. "Obchodnk mi slbil spravit star, take pak budu mt dva.
Ale te ji musm jt. Budu na tebe vzpomnat, Turmsi, a v nejlepm, kdy se podvm na tenhle slunenk. astnou
cestu, a nezapome hned na mne."
"Arsino," vyhrooval jsem. "Pamatuj, e jsem ti dal nov jmno. Tm jmnem t ovldm, a chce i nechce."
Pohladila m po tvch a lakovala: "Prv tak, drah Turmsi, a docela jak si peje. Avak te jsi tak opil, e za sv
slova ani nejsi zodpovdn."
Odela ulic, drc si slunenek pvabn pes rameno. Druhou rukou si nesla dlouh cp atu a lehce peskakovala
hromady sutin. Rozbhl jsem se za n, ale zakopl jsem o prvn trm, spadl na sta a nepostavil se na nohy, a mi Mikn
s Drieem pomohli. Oprajce se o sebe navzjem, vrtili jsme se do domu poutnk a Tanakil la za nmi. I ona mla
slunenk pes rameno, jene velk.
KAPITOLA 6
Probudil jsem se uprosted noci ochromujcm pocitem bolesti, jako by mne utkl had a jeho jed mi ji vnikal do il.
Hned jsem vdl a pamatoval si do podrobnost, co se stalo. Vdl jsem, e se mne bohyn zmocnila. Zpsobila, e
jsem se zamiloval do lehkomysln eny, jejmu jedinmu slovu jsem nemohl uvit a jej tlo snad lhalo i v m nrui.
Avak cokoli jsem si o n myslel, i to nejhor, nic nezabrnilo tomu, abych nevidl ped sebou jej promnlivou tv,
ikm obo a ern zornice. Poznala snad na tisc mu. Snad to byla dvka, jak tvrd Tanakil. Ale jen pi pouhm
pomylen na ni plla ve mn ve a touha a vdl jsem, e umrm hroznou smrt v kadou chvli, kterou musm strvit
bez n.
Vypotcel jsem se na dvr a napil jsem se chladn vody z hlinnho dbnu vischo na veejch. Hlasy zmlkly a
ohn byly zhaeny v celm mst. Obloha byla pln hvzd a nov msc mi hrozil drzm srpkem na jejm okraji.
Veel jsem do stje a vzal z koe svornky Tanakilina cestovnho stanu. V ze noci jsem se plil k brn chrmu.
Byla zavena, ale u hradeb nebylo vidt strce a ani hlsku nebylo slyet zpoza n. Obchzel jsem, a jsem nael
vhodn msto, vrazil svornk mezi kameny a vystoupil na a zase vrazil dal svornk v jinou vy spru. Tak jsem si
pipravil stupn a dostal se na vrch hradby. Leel jsem na bie, aby mne nebylo vidt proti obloze. Nael jsem
strcovy devn schody a pak jsem bez nmahy sestoupil na ndvo.
Bylo peplnno smetm, kter tam vichr pivl a kter jet nestaili uklidit. Tmou prokmitvaly mramorov sloupy
kolem pramene. Vrvoral jsem k prameni, vrhl se na tv a modlil se: "Ty z pny zrozen, pro svj vn pramen, vyle
mne z utrpen m lsky. Tys ji vzntila, jen ty sama ji me uhasit."
Naklonil jsem se pes okraj studny a nathl ruku s vrbovm proutkem, aby se dotkl hladiny. Nkolik kapek jsem
polkl. Opatrn jsem hodil dol stbrk. Svit srpku se projasnil. Jako zl znamen hledla na mne z nebe bohyn
Artemis. Ale j neprojevil ltost. Nebl jsem se smrtcch p. Na mm hrdle visel msn kmen, kter chrn ped
lenstvm.
"Poj," vyzval jsem ji, "a zjev se mi, nejndhernj z bostev. Bez knze, bez zprostedkovn pozemsk eny, i
kdybych se ml zmnit v prach pi pohledu na tebe."
Z hloubi studny jsem zaslechl plesknut, jako by nkdo odpovdal na mou vzvu. Hledl jsem do t hloubky a zdlo
se mi, e vidm ve vod kruhy. Hlava se mi zaala toit a musel jsem se posadit a tt si spnky, abych neztratil vdom.
Po dlouhou chvli se nic nedlo. Potom zaal pede mnou rst stn, ne, svtlo, svteln postava. Byla okdlen a
nah, ale tak nehmotn, e jsem skrze ni vidl mramorov sloupy. Byla krsnj ne vechny pozemsk eny. I
Arsinoina iv krsa byla jen jakoby odrazem svteln postavy v pozemsk hln.
"Afrodt, Afrodt," eptal jsem. "Tys to, bohyn!"
Page 67

Zavrtla cudn hlavou, pohldla na mne smutnma oima a zeptala se: "Nepoznv mne?"
"Ne, nepoznv," sama odpovdla. "Ale jednou t obejmu a odnesu t na silnch perutch svch pa."
"Kdo jsi tedy, povz, abych t poznal," zeptal jsem se.
Usmla se podivuhodnm smvem. A m bodlo u srdce. "Jsem tv ochrnkyn," pravila. "Znm t a jsem k tob
pipoutna. Nevzvej pozemsk bohy. Nevzdvej se do jejich moci. Sm jsi nesmrteln, odv-li se jen to piznat."
"Jsem lovk," ekl jsem, "jsem z masa a kost. hnu a prahnu po pozemsk en. Po Arsino, jenom po Arsino. Z
masa a krve, propalujc se vn. Nic jinho nechci."
Zesmutnla nevslovnm smutkem a zavrtla krsnou hlavou. "Podle tebe vyteou obrazy," pravila, "ped tebou
budou obtovat. Jsem v tob a tvou podstatou a do poslednho okamiku, dokud mne nepozn a dokud ti nevylbm
z st tvj pozemsk dech. , Turmsi, nepipoutvej se k pozemskm bohm. Artemis i Afrodt, ob jsou jenom rliv,
rozmarn, zlomysln pozemsk a vzdun bohyn. Maj svou slu a kouzlo. O tebe zpas ob dv. Avak a zvol
lunu i slunce, nesmrtelnost ti ani jedna ned, jen trn zapomnn. A bude se muset zase vrtit, zase mne pipout s
sebou do bolest zrozen a do ivho dychtivho tla lovka."
Moje pozemsk oi hltaly ndheru jej svteln postavy. Pochyba se mi vetela do mysli. "Jsi jen vidn," hlesl jsem,
"jako jin. Pro ses mi zjevila prv te, kdy mne pr provz odjakiva?"
"Jsi v nebezpe, e bude spoutn," tvrdila. "Pedtm sm ses nikdy nechtl vzat. Nyn jsi hotov tak uinit pro
pozemskou enu, pro pnu a poitek. Piels sem, aby ses pipoutal k Afrodt, akoliv jsi syn boue, jeho i luna chrn
svou moc. Jen kdybys vil dost sm sob, Turmsi, vdl bys vce."
Tvrdohlav jsem stl na svm: "Ta ena, Arsino, je krev m krve. Bez n nemohu a nechci t. Nikdy v ivot jsem
nebyl tak vniv zamilovn. Proto jsem hotov pipoutat se k Afrodt, d-li mi ji na dobu mho vezdejho ivota. O
jin ivot nestojm. Nepokouej mne, neznm, jakkoli jsi krsn."
"Zd se ti opravdu, e jsem krsn?" opila a perut se j rozechvly. Zrove se vak rozhnvala nad vlastn
marnivost a oboila se na mne: "Ty se nepokouej mne zmst, Turmsi. Svolila jsem k tomu, abych se podobala tm
drdcm pozemskm duchm, abych si mohla oblci ensk tlo, teba i jen proto, abych ti vlepila polek. Tak jsi
nehodn a tko ochraniteln."
"Jdi tedy svou cestou a zmiz," pikzal jsem j. "Tebe jsem si nevzval, ale bohyni. Pro mne za mne jsi voln. Jen mne
nech. Nepotebuji t."
Svteln postava se roztpytila zlost, ale po chvli mlen smutn pronesla: "Kdybys vdl, kolikrt ji jsem t chtla
nechat napospas osudu. Ale kvli tv nesmrtelnosti jsem k tob pipoutna, Turmsi. Bude-li se muset vrtit, vrtm se
s tebou. Nebo kolikrt se napije ze studny zapomnn, tolikrt se musm s tebou navrtit. Obas t proto siln
nenvidm, Turmsi."
"Nemluv tak," prosil jsem. "Jinak zmknu. I kdybys byla jen vidn jako jin, hrozn rd bych ti vil. Vdl bych
toti, e nejsem nikdy sm. Ne snad proto, e bych byl svou osamlost do nynjka njak trpl, ale jestlie se
pipoutm k Afrodt, vm, e j budu trpt. Nejsem tak docela hloup, jak si mysl, m ochrnkyn, ty krsn
nebeanko. Vm a moc dobe, e po boku t eny budu vdycky sm, a dlm co dlm. A tum tak, e mne bude
otravovat svmi jedy. Bume vak pteli, ty a j, abych nebyl tak docela sm ve svch nejhorch chvlch."
Byla pekrsn, ta nah, okdlen, nevslovn krsn. Kdyby byla bvala z pozemsk hlny, kdyby se j byla mohla
moje smrteln ruka dotknout, byla by m snad svedla, abych el za n. Avak ve byla plin v mm tle. Nemohl
jsem.
Sklonila hlavu a ekla podrobujc se: "Budi, jak si peje, Turmsi. Ale pro tvou nesmrtelnost t zapsahm, neva se.
Dostane i jinak ve, co d. Vlastn silou dostane vecko, jen bude-li si vit. I ji dostane, tu odpornou psici,
svou Arsino. Ale nemysli, e bych chtla bt s tebou, a bude objmat jej hnusn, zbahnl tlo. I Artemis se ti
zjevila a slbila ti vecko pozemsk bohatstv. Dopus, aby ti ty dary daly, je-li to tak snaz. Ale nepipoutvej se k
nim, nikdy. Nejsi jim za jejich dary nic dluen. Pijmi jen to, co dostane zde na zemi. Nesmrtelnm se obtuje, pamatuj."
Zrychlila e, perut plpolaly. "Turmsi," zapsahala m. "Jsi vc ne lovk, chce-li tomu vit. Neboj se nieho.
Ani tchto. Ani onch. Turmsi, nejvt odvahou je myslet si, e jsem vc ne jen lovk. Jakkoli jsi unaven, jakkoli jsi
zoufal, nikdy se nepoddej pokuen pipoutat se k pozemskm bohm. To je nejhor vbnika. Je to nejstranj
pokuen. Raduj se ze svho patnho tla, chce-li. To se mne netk a ani mnou nepohne. Pokud se nepipout.
Ani vbenm, ani ze strachu, prost nikdy."
Mluvila tak pesvdiv, e jsem dostal odvahu. Vlastn silou musm zskat Arsino. Sla je ve mn. Blesk mne
posvtil. To mi sta k jedinmu zasvcen v tomto ivot.
Vidla mou mylenku. Svteln postava zaala intenzvn zit, obliej vyslal paprsky. "Musm jit, Turmsi, mj
Turmsi," pravila. "K t aspo na chvli nkdy ovldne touha po mn. Snad ji tu, pro prahnu po tom, a t ve
smrti konen obejmu."
Rozplvala se jako zvoj, a jsem opt vidl mramorov sloupy skrze ni. Avak o jej skutenosti jsem nepochyboval.
Pozvedl jsem k n ruce v nesmrn radosti a louil jsem se s n: "Dky tob, m ochrnkyn. Vm ti. Budu po tob
touit jinak, ne kdy mohu touit po pozemsk en. m dle budu t, tm vce budu po tob touit. Snad jsi mou
jedinou opravdovou lskou. Je-li tomu tak, pochop i mne. Potom snad ve chvlch sv nejvt touhy, v objet
pozemskch en, budu objmat taky trochu tebe."
Zmizela. Sedl jsem zase sm u studny Afrodtiny v Eryku. Hladil jsem kamnky mozaiky ped sebou. Byly chladn.
Zhluboka jsem vzdechl. Vdl jsem, e jsem iv, e existuji, vdl jsem, e jsem nevidl jen sen.
V bezhles noci pod hvzdnou oblohou jsem sedl v hrozivm pe tvrdho msnho srpku u prastar studny
bohyniny. Bylo ve mn przdno. Vtom jsem zaslechl vrznut dve, spatil kmitn svtla. Vyel knz a el pes dvr ke
mn s foinickou lampou v ruce. Posvtil si na mne, poznal mne a zeptal se oste: "Jak ses dostal a sem? Pro jsi mne
Page 68

vzbudil, proklet cizine?"
Jeho pchodem mi vklouzl jed bohyn zase do krve a ve m plila jako hav nit v ki. "Piel jsem navtvit
knku, kter se zjevuje v chrm a hlupkm vnuk mylenku, e vidli bohyni."
"Co od n chce?" zeptal se knz a vrska se mu hluboce vryla do ela. Ale nepohnula mnou. Podal jsem:
"Chci ji, pronikl mi z n bohynin jed do tla a nemohu se jej zbavit."
Podval se na mne usmrcujcm pohledem, ale pak zrozpaitl a lampa se mu v ruce roztsla.
"Rouh se, cizine," ekl. "Zavolm stre. Mm moc dt t zabt jako znesvtitele chrmu."
"Jen je zavolej, chce-li," pobdl jsem ho vesele. "Jen m dej zabt. Povst chrmu se tm opravdu zv."
Nedviv m zmil. "Kdo vlastn jsi?" zeptal se.
"Snad bys to ml vdt?" ekl jsem poven. "Nesvdila o mn ji hranice s mrtvou zde na ndvo? Nepoznal jsi
mne dle boue, kter za mho jsotu smetala stechy dom a naplnila spoustou smet a lomk tv pedchrm? Ale
ochotn se ti uku jet lpe, peje-li si."
Studen se zasml, hodil nco z psti do studny, a voda vystkla, a pikzal: "Pohled tedy do studny, cizine, a
poznm t."
Nathl ruku s lampou. Naklonil jsem se nad otvorem. Vidl jsem c se a stahujc kruhy a obraz lampy na hladin.
Pokal jsem, a se voda zklidnila, povstal jsem pak, otel si kolena a zeptal se: "Nue?"
Dval se na mne nedviv. "Hledl jsi skuten do studny, nebos ml oi zaveny?" pochyboval.
"Vidl jsem kruhy na vod, obraz tv lampy, nue?" zeptal jsem se zase.
Kval pomalu lampou v ruce sem a tam. Pemlel. Po chvilce rozhodl: "Poj se mnou do chrmu."
Podkoval jsem s radost: "Nic lepho si nepeji."
el pede mnou, lampu v ruce. Noc byla tak zcela bez hnut, e se plamen pi chzi ani nezachvl. Nsledoval jsem ho.
Ctil jsem chlad noci na ki, ale tlo bylo hork vn, take mi ani zima nebyla. Veli jsme. Postavil lampu na przdn
piedestal a posadil se na stoliku o mdnch nohch.
"eho si tedy d?" zeptal se trpliv.
"Tu enu, a je jej jmno jakkoli," odpovdl jsem stejn trpliv. "Tu, kter m promnlivou tv. Sm jsem ji
pojmenoval Arsino, protoe se mi to lbilo."
"Napil ses skthskho douku," pravil. "Vyspi se z toho a pij se mi pak omluvit, a j ti snad odpustm."
"va si, jak chce, stare," zaval jsem netrpliv. "Ji chci a ji tak dostanu. S pomoc bohyn i bez n, to je jedno."
Vrska na jeho ele se prohlubovala m dl tm vc, a vypadala, jako by mu rozplila hlavu. Ve svtle foinick lampy
mne pozoroval zlovstn svtcma oima.
"Na dnen noc?" zeptal se napl ji vyerpn. "Snad by to lo, kdybys byl dost bohat a nechal si celou vc jen
pro sebe. Tak se dohodnme. Jsem u star a vyhbm se hdkm. Mon e bohyn na tebe seslala lenstv, vdy
nejsi ji odpovdn za sv iny. Kolik mi nabdne?"
"Za jednu noc?" zeptal jsem se. "Nic. Tu mohu dostat kdykoli. Ne, stare, nerozum mi: Chci ji docela. A chci si ji
odvst odtud, abych s n il, dokud nezeme ona i j."
Tsl se zlost, vypjal se a kiel: "Nev, co mluv, blzne. Zeme mon rychleji, ne si mysl."
"Zbyten se neroziluj," sml jsem se. "Pltv jen svmi spormi silami. Prohldni si m radji, abys vidl, e to
myslm opravdov."
Pozvedl ruce k hrozb, oi se mu rozily, take se mi zdly velk jako e. Kdyby nebyla m sla ve mn setrvala,
byl bych se bl. Takto jsem vydrel jeho pohled usmvaje se, a ukzal na chrmovou podlahu a vyzval mne: "Hle,
cizine, had."
Podval jsem se na podlahu a uskoil o krok dozadu, nebo na podlaze pede mnou rostl obrovsk had, dlouh jako
nkolik mu a irok jako cesta. Kroutil se. Jeho ke se leskla tvercovmi obrazy. Kroutil se ve spirle a napjal svou
plochou hlavu proti mn.
"Hleme," ekl jsem. "Jsi silnj, ne jsem myslel, stare. Takov had pr kdysi bval, za dob podsvtnch per, v
Delfch a hldal tam omfalos, pupek svta."
"Mj se na pozoru," zastraoval knz evem. Had se zvedl jako blesk ze zem a omotal se kolem mne, a se jeho hlava
objevila hroziv u mho oblieje. Ctil jsem jeho chladnou ki na sv. Jeho vha byla stran. Mlem jsem byl zaslepen
pernm strachem. Ale vyprskl jsem v smch a ekl: "Budu si s tebou hrt dl, kne, chce-li. Ale nebojm se. Ani
podsvtnch, ani pozemskch, ani nebeskch. Nejmn tch, kte neexistuj. Ale jsem hotov ertovat takovmito
dtinskmi erty teba celou noc, bav-li t to. Snad bych ti mohl i sm ukzat nco zbavnho, kdybych se o to
pokusil."
"Pesta," prosil tce oddychuje a otral si oi rukou. Had kolem mne zmizel, akoliv jsem pod jet ctil jeho vhu.
Protepal jsem si tlo, protel dy a piznal mu, usmvaje se:
"Jsi mocn star mu. Ale neunavuj se kvli mn. Posa se radji klidn, a j ti te uki, co bys snad nechtl vidt."
"Pesta," opakoval, roztsl se a klesl na stoliku. Byl zase jen uboh staec s pichlavma oima a kolmou vrskou
na ele. Nkolikrt zhluboka vdechl a zeptal se pln jinm tnem ne ped chvl: "Kdo vlastn jsi, cizine?"
"Nechtj mne znt, radji zstanu neznm," ekl jsem lhostejn.
"Chpe pesto," ekl vemlouvav, "e d nemon? Pouh tv prosba je rouhn proti bohyni! Nechce si ji
pece zneptelit, tebae se odvauje rozilovat i mne, bezmocnho mue."
"Nechci si nikoho ani zneptelit, ani rozilit," vysvtlil jsem smliv. "A bohyni se nijak nerouhm. Naopak.
Nechpe, stare, e je to jen dkaz pzn, kdy se uchzm o jej knku?"
Najednou se dal do ple, pikryl si tv rukou a zaal se kolbat na stolice sem a tam. "Bohyn mne opustila,"
nakal. "Proil jsem ji svj as a nov pon. Ani nevm, kdo jsi. Neznm t."
Page 69

Zejm ml potebu se vychloubat svm vdnm. Setel slzy z vous a vysvtloval rozmrzele skpavm hlasem:
"Neme bt lovkem, i kdy m jeho podobu. Neme jm bt, protoe jsi pekonal ry hadho tance. Onen
obrovsk had je znamen zem, vha zem, sla zem. Kdo nepodlehne, nen smrteln."
"Ne, zejm nejsi smrteln," dodal uklidnn a zase se na mne podval, ale ji pokorn. "Jinak bys te byl rozdrcen.
Odpus mi, ale by1 jsem velice rozzloben a povaoval jsem t za obyejnho lovka. Nebyl bych jej ani zavolal, kdyby
tv pn nebylo tak neslchan."
Vyuil jsem pleitosti a ekl: "Vrame se k m prosb. Byla to ptelsk prosba a nikoli poadavek. I j se vyhbm
hdkm, jak mohu. Proto bych svolil k dohod mezi nmi. Ale vz, e jsem hotov i dat. Potom bych zase j pouil sv
sly."
Jeho hlas znl zase ve vysok poloze: "Akoli nejsi smrteln, je tvoje prosba pece neslchan. Odkud v, neznm,
e ona ena pjde s tebou dobrovoln? Kdo by se zekl bohyn pro cizince? Ne, ne, nev, co mluv."
"A tak nechce," poznamenal jsem pobaven. "Ale tady vbec nejde o to, zda chce ona i ty, ale zda chci j."
Zvedl jsem ruku, abych si utel unaven oko, ale on patn pochopil mj pohyb a uhnul i se stolikou nazad,
zvednuv ob ruce na obranu. "Pesta," prosil znovu, "dovol, abych pemlel."
Zoufale vysvtloval: "Ona, ta ena s promnlivou tv, je zvltn zjev mezi enami. Takov se asto nerod. Jej
vhu bys zlatem nevyvil."
"To vm," vzruil jsem se a hork vlny mnou prochzely jen pi vzpomnce na Arsino. "Ml jsem ji v nru."
"Ovem," opil staec. "Jej tlo spluje bosk mry. To nen tak zdkav. Vykolila se v boskm umn. I tomu se
lze nauit. Ale promnlivost jejch tv, to je zzrak. Prost je hned km chci, jak chci a k jakmu elu. A nen hloup.
To je nejvt zzrak."
"Na jej moudrost pli nedm," prohlsil jsem, ani jsem si byl vdom, co km. "Ale jinak me bt vecko, jak
k, ba i vc. Je rovna sv bohyni."
Knz nathl ke mn prosebn ruku: "V chrmu erykejskm slou celmu zpadnmu pomo, Karthgu, Siclii,
Tyrrhnm, ekm. Skrze jej tlo se buduje smr mezi protivnmi zjmy. Nen politika i tyrana, jeho by
nepesvdovala ve ve v bohyni."
Skpal jsem zuby pi pomylen na mnostv mu, kte proli klnem Arsino, pedstavujce si, e se jim v n zjevila
bohyn. "To sta," ekl jsem, "nemm v myslu pipomnat jej minulost. Vezmu si ji takovou, jak je. Dal jsem j pece
nov jmno."
Staec se zaal probrat ve vousech. Potom otevel sta, aby promluvil.
"Dost!" pikzal jsem mu. "Mysli na to, co udl. Jak mi mohou pomoci stre? A nezlobte mne."
Jeho sta ztuhla oteven, jazyk se zaklesl, ale ani hlsku ze sebe nevydal a ani sta nezavel. Pekvapilo m to, dve
ne jsem pochopil, e to zpsobila moje sla v tom okamiku, kdy staec chtl volat str. Rozesml jsem se.
"Zavi jen sv sta a mluv jako dve," vyzval jsem ho vldn.
Zavel sta s mlasknutm, zahbal bradou a navlhil si rty jazykem. Ale pravil tvrdohlav: "Dovolm-li ti ji odvst,
budu za to trpt j. Spe by se mi odpustila krde votivnch dar. A si vymyslm jakoukoli historku, neuv se mi.
ijeme pece v civilizovan dob, a bohyn se ji nezjevuje mezi knmi, aby vyjevila svou vli, nbr kn ji
vyjevuj."
Rozjmal podpraje si hlavu a jeho tv te vyjadovala chytrost. Zaal se k sob usmvat a ekl: "Ne, jedin monost
je: e ji unese, a unese ji nahou, jak pila na svt. Nesm s sebou vzt ani jedinou bohyninu vc. Unes ji, a tajn, tak
zavu ob oi a teprve po nkolika dnech ohlsm, e zmizela. Pak nen poteb ani vdt, kdo ji unesl, akoliv ovem se
budou podezvat vichni cizinci v mst. A se vrt, me se vymluvit na to, es ji unesl nsilm."
"Nevrt se," pravil jsem rozhodn.
"A se vrt," pokraoval staec stejn rozhodn, "me si oblknout opt perky bohyn a bude moudej, ne je
nyn. Snad je prv to myslem bohyn. Jak jinak by ses dostal a sem. Pro by t jinak bohyn zaslepovala?"
Zaradoval se. "Avak ty," ekl, "ty nebude mt klidnho dne po cel svj ivot. Nemyslm jen to, e vecka msta
karthaginsk a sicilsk budou sldit po tv stop. Ne, myslm, e dostane od n ihadlo do tla. Tebae nejsi ze
smrtelnch, m pece tlo a ona bude nejhorm utrpenm tvho tla."
Chechtal se a hladil si vousy a zlomysln si m prohlel. "Opravdu nev, o pros," opakoval jet jednou.
"Bohyn si t omotala svmi stmi. Propl ti maso a do srdce, e si bude pt bt mrtev."
Avak jeho slova mne jen povzbudila, ctil jsem na tle ndhern r bohyninch st. Rozlil jsem se.
"Arsno," zaeptal jsem, "Arsino!"
"Jej jmno je Itafra," opravil mne oste. "Pro bys to neml vdt. Musm zemt bu nyn, i pozdji, akoli bych
radji jet trochu posekal. Vpravd jde pouze o to. Nicmn zemt jednou musm. Ve srovnn s tm nedbm o to, co
se stane s n i s tebou. Nadarmo bych pltval silami. Nadarmo bych vstval ze svho dobrho loe. Dlej, co chce,
mnou to nepohne."
A ji jsme se o to nepeli. Vzal lampu a odvedl mne za przdn piedestal, otevel zk dvee a sestupoval pede mnou
po kamennch schodech do podzem. Chodba byla tak zk, e jsem kvli svm ramenm musel jt naikmo. Vedl mne
kolem chrmov klenotnice do jizby Arsinoiny a probudil ji z hlubokho spnku.
Arsino leela pikryta lehkou vlnnou pikrvkou, v ruce drela nov slunenk. Jak se probudila a uvidla m,
rozzlobila se na nejvy mru a kiela: "Jak to m vychovn, Turmsi, kdy nenech enu ani se v klidu vyspat?
Zblznil ses docela, e jde za mnou a sem, do tajnch komnat bohyn?"
Rozzloben, nah, se slunenkem v ruce, byla tak okouzlujc, e jsem ml naprosto nezodpovdnou chu vyhodit
knze a sevt ji do nru. Ale vdl jsem, e by to trvalo a do rna. Proto jsem se ovldl a pravil:
"Arsino, bu astna! Bohyn mi t dala darem. Musme vak okamit odejt a tajn a ty mus jt tak, jak jsi te."
Page 70

Knz pitakal: "Ano, Itafro. Sla tohoto cizince je vt ne moje. Proto je lpe, kdy s nm odejde. A se od nho
odlou, me se kdykoli vrtit a j dosvdm, e t nsilm unesl. Ale zatm, k mmu poten, udlej mu ivot
nesnadnm, jak jen bude moci. Roziluj ho na kadm kroku a a na sv ki zakus nsledky svho nesmyslnho
inu. To je zajist i mysl na bohyn."
Arsino, pod rozespal, nechpala dobe, co se dje, a namtala: "Nechci jt s nm a nikdy jsem mu to neslbila. Ani
nevm, co bych si oblkla!"
ekl jsem j netrpliv, e mus jt tak nah, jak je, protoe jsem slbil knzi, e neodnese s sebou nic z chrmovho
majetku. Nechci okrst bohyni a podle mho mnn je bl ple Arsino tak jejm nejkrsnjm atem. Nkde se mi
poda zajist zskat j obleen.
Kdy jsem zaal o atstvu, hned zklidnla, ale prohlsila se v rozhodnost, e si vezme s sebou aspo slunenk.
Pece jsem j jej daroval j. Ale nechce jt za mnou a vrhnout se tak jako hloup dvka na prvnho cizince, kter ji unese.
Rozlil jsem se i j a ekl: "Budi. Pratm t po hlav a odnesu na ramenou, je-li to tak lep. Akoli se bojm, e ti
odu tvou krsnou ple."
To ji utiilo. Obrtila se k nm zdy, jako by pemlela. Knz mi podal kulatou i a kamenn n a vyzval mne:
"Zasv se tedy."
"Zasv se?" opakoval jsem po nm. "Co tm mysl?"
"Zasv se bohyni," vysvtlil. "Pipoutej se na cel ivot k Afrodt. To je snad to nejmen, co mohu od tebe dat,
a jsi smrteln i nesmrteln."
Kdy jsem mlel, domnval se, e nevm, jak se takov zasvcen provd, a zaal mi vzruen vykldat: "Na boku se
noem krbne. N je tak star jako bohynin pramen. Krev nabere do e. e je z bohynina stromu. Kapka po
kapce jak bude kapat, bude opakovat slova zakadla po mn. To posta."
"Ale dobr mui," odporoval jsem. "Nemm nejmenho myslu zasvtit se Afrodt. Jsem, kdo jsem. To a j
posta. J si beru darem tuto enu."
Knz na mne hledl a nevil svm um. Ale pak se mu naduly tve i rty zlost, slova vak nedostal ze sebe, jen
klesl na podlahu a n i e mu vypadly z rukou. Bl jsem se sice, e padl rann mrtvic, neml jsem nicmn as, abych
ho ksil.
Arsino mla sta pevn stisknut. Napadlo mne sebrat n a i na pamtku, ale nepodlehl jsem tomu pokuen.
Zato jsem prohldl Arsino zepedu i zezadu, zdali nem na sob nco, co patilo bohyni, ba i vlasy jsem j prohldl.
Ten dotyk mne vzruoval, ale chytl jsem ji za ruku, pehodil svj pl pes ni a vedl za sebou. la pokorn, mlky.
Vyli jsme z chrmu. Zatsl jsem j jet jednou a zahrozil. "Jestli bude kiet, pratm t po hlav."
Pikvla, e rozum. Zakopvali jsme o vtve a rzn smet snesen sem bou, ale dostali jsme se jinak bez hony k
mstu, kudy jsem piel. Sestupoval jsem naped, pomhaje Arsino klst nohu jednu po druh na svornky. Pak jsem
jet jednou vystoupil a vecky svornky vytrhal, aby se nikdo nedozvdl, jak jsem se dostal v noci do chrmu. Objal
jsem Arsino jednou rukou a s tlukoucm srdcem jsem ji vedl do pbytku. Ani te nepromluvila.
KAPITOLA 7
Avak sotva jsme za sebou zaveli dvee m jizby, zmnila se docela. Vyplivla celou hrst perk, jehlic do vlas i
prsten, syela jako leopard a vrhla se na mne, bila hlava nehlava a krbala a do krve. Pekvapenm jsem se nezmohl
ani na obranu. Obviovala mne nejhormi slovy, avak brzo skonila zsoba jejch eckch slov a pak zaala foinicky,
co bylo tst, protoe jsem pln nerozuml hroznmu smyslu jejch nadvek. Oveme jsem se nedostal ani k tomu,
abych j vytal, e pes mj slib ukradla bohyniny perky. Byl jsem zcela v zajet jejch kopajcch nohou, krbajcch
rukou a hryzajcch zub. Podailo se mi pikrt j dlan sta, aby svm kikem nevzbudila cel dm.
Kdy si na to nyn vzpomnm, musm piznat, e ve skutenosti nekiela pli hlasit. Byla pece jen opatrn, jako
by nechtla probudit m druhy spc hlubokm spnkem, ani domc lidi. Jene v t chvli, v non bezhlesosti, mi znl
jej hlas silnji ne bubnovn na poplach. Proto jsem pouil v sv sly, abych ji zdolal. V tom zpase rozplil se ve
mn Afrodtin ohe jako nikdy pedtm. Zavel jsem j sta svmi a ihned jsme leeli v objet. Ctil jsem jej srdce tlouci
proti mmu stejn divoce. Konen ochablo jej tlo, paemi objala mi hrdlo a vyrazila svj hork dech mn pmo do
oblieje.
", Turmsi," zaeptala nakonec. "Pro mi tohle dl. J nechtla. Ne. Brnila jsem se. Ty vak jsi silnj. Pjdu s
tebou a na konec svta."
Objala divoce m bedra, se zavenma oima mi lbala tve a ramena, laskala krbance, kter mi udlala, a omlouvala
se: "Snad jsem ti neuinila bolest, mj drah. To jsem nechtla. Turmsi, Turmsi, jet dn mu nebyl ke mn takov
jako ty. Jsem tv, jsem tv, docela tv. Dr m pevn a neopus nikdy."
Zvedla se na lokty a hladila m a hledla na mne lskou zcma oima pi mihotavm svtle lampy. "A na konec
svta pjdu s tebou, milku," psahala. "Opustm bohyni a pepychov ivot a vecky ostatn mue pro tebe. ,
Turmsi, i kdybys byl nejchudm ebrkem, tak bych s radost jedla s tebou kai chudch a voda by mi staila k utien
zn. Nebo jsi, jak jsi, a j nic proti tob nezmohu. Tak stran t miluji, Turmsi. Docela nesmysln t miluji, Turmsi.
Snad i ty mne troinku miluje, kdy ses vydal v tak velik nebezpe a nsilm jsi mne unesl z chrmu."
Dobit jako rozmkl vestka ujioval jsem ji, e ji miluji vc ne co jinho na svt. Naslouchala mi spokojena, a
poslena mmi slovy oivla. Prochzela se jizbou sem a tam a vysvtlovala mi i pomoc rukou, jak atstvo si mus vzt
na cestu a co pedevm bezpodmnen potebuje. Neml jsem na sob nic jinho ne msn kmen na krku.
Page 71

Zpozorovala, jak se tpyt, a roztrit si jej prohlela. "Ten je krsn," ekla, "mohu si jej zkusit?"
A neekajc na odpov, sthla mi jej z hrdla a navlkla si jej, otejc hlavou a celm tlem, a litovala, e v jizb
nemm zrcadlo. "Jde mi jist dobe k pleti," tvrdila. "Mus mi k nmu opatit zlat etzek, jak dlaj Tyrrhnov."
Poznamenal jsem, e to prost vlkno je vlkno Artemidino a e pat k jejmu msnmu kameni. "Ale pro mne za
mne, nech si to," usml jsem se. "Stejn mne ped blznovstvm neochrnil, kdy jsem se tak len do tebe zamiloval."
Zadvala se na mne a zeptala se oste: "Tak takhle. Co tm mn? Podle tebe je blznovstv, kdy mne miluje? V tom
ppad bude lpe, skonme-li hned na potku a vrtm-li se do chrmu. Nech si svj hloup kmen, kdy jsi tak
lakom."
Roztrhla rku a hodila mi kmen do oblieje, vloila si hlavu do dlan a rozetkala se. Zvedl jsem se z loe a zaal ji
utovat, ujioval jsem ji, e se ml, vtiskl jsem j kmen nsilm do ruky, tebae jej prsty se vzpraly. A nakonec jsem
j slbil, e j v Himee hned koupm etzek, po kterm tou. "Opravdu jej nepotebuji, nem pro mne cenu."
Podvala se na mne skrze slzy a vytala: "Tak, Turmsi, tak mi vnucuje bezcenn dary. Ne, nejsi nijak jemnocitn.
Ale ovem, j se musm spokojit jen s bezcennmi vcmi. Tak, tak, m mne jen za svou psici! Bda mn! Pro se m
srdce zaplilo prv pro tebe!"
Zcela znaven jsem j neodporoval: "Kmen je krsn. Pro mne za mne, vyho jej teba na hnj. Ped chvl se tak
krsn leskl na tvch prsou! Ale radji se dvm na tv nah prsy. Ty jsou tvm nejkrsnjm perkem a s nimi bude
vude tak nejkrsnj."
Pitivm hlasem odpovdla: "Snad mne nechce vodit s sebou nahou a na kraj svta, abych sdlela osud
chudka?"
"Posly, Arsino i Itafro," ekl jsem. "Te mme dleitj vci na starosti ne se hdat. Na to budeme mt as
jet cel ivot. Ale pro bohyni, te ji ml. I kdybych ml prostedky na vecky ty bezpodmnen nutn vci, kter jsi
mi prv vypotala, potebovali bychom na n nejmn deset ko a dal osly a oslae. Musme se vydat na cestu co
nejdve a bez velkho rmusu. Ostatn vezme si na sebe Auiny aty i Auinu tv a do t doby, ne budeme v
Himee. Tam uvidme, co mohu pro tebe udlat."
Arsino chladn pravila, e by si pla, abych zemel, a m dve tm lpe. I sama by si pla zemt, protoe jsem na ni
tak hrub a nechci pochopit jej enskou povahu. "Jak se mohu oblknout do atu njak prost sikulsk dvky?" ptala
se. "Jak bych se mohla lidem ukzat bez ozdobnho esu? Ne, ne, nev, co ode mne d, Turmsi. Jsem hotova k
jakkoli obti pro tebe, ale tak poniujcch obt ode mne neme poadovat."
Ve svtle lampy byly jej tve docela bled, protoe jsem ji unesl tak, jak byla na svm loi. Slzy kanuly j z o a tekly
po lcch. Pokusil jsem se j opatrn vysvtlit, e Aura byla pece manelkou eckho lkae a e mla od Mikna slun
mnostv obleen, i kdy j enskm tretkm pli nerozumm. Aura byla jet tak mlad, e si nemusela barvit ani rty,
ani oi, ale snad bude moci Arsino pout krlicch prostedk Tanakilinch, aby vypadala mlad a pipomnala spe
Auru.
Ale to jsem neml kat. Na mou omluvu budi eeno, e jsem tehdy jet eny moc neznal. "Ach tak, tak m m za
selou suinku, Turmsi?" spustila znovu a hdka byla ostej ne pedtm. K m hrze zaalo rann ero prosvtat do
jizby a prvn kohout zakokrhal, ne se mi podailo ji smit. Neodvil jsem se ji otevt sta, protoe vecko, co jsem
pronesl, bylo patn a nesprvn. Pospil jsem si k Drieovi a k Miknovi, probudil je, ale bel jsem vysvtlit vecko
radji Tanakil, protoe oni nebyli jet s to cokoli pochopit.
Jako zkuen ena vdla Tanakil hned, co se stalo, a nepltvala zbyten asem ani vitkami. Rychle oblkla
Arsino do Auinch nejlepch at, pipevnila j svoje vlastn perlov stevce, Auiny byly toti pli velik, a
pomohla j upravit obliej, aby byla podobna Aue, vlastnmi krlicmi prostedky. Potom pruty probudila sv
sluebnictvo, aby vci nacpali do vak, vydila ty s majitelem domu. A kdy slunce barvilo vrcholky erykejsk zem
do rova, pospchali jsme ji pes msto a dostihli jsme brny, prv kdy ji strci otvrali s ohromnm vrznm a
skpotem. Nikdo ns nezadrel. Venku se nae kon rozehtali radost a tak osli hkali a beli dol z kopce po
stejc se poutn cest.
Tanakil udlala msto pro Arsino ve vlastnch nostkch. Kdy jsme doli do poloviny kopce, vylo slunce, nebe se
mode usmlo jasnma oima a ztien moe zvalo hravmi vlnkami lodn pd, aby zahjily plavebn obdob. Kamenit
str se ji zelenala, v dol oraly bl a ern pry vol, rolnci rozsvali zrn do prsti a zem se pestila kvty.
Drieus hledl zamraen na voly a pravil: "Tihle jsou istokrevn. Kdy mj praotec Hrakls zabil krle Eryka,
dovolil praobyvatelm pistavit sv stda k onomu uprchlmu bku."
Jako Sparan neukazoval sv bolesti, ale Mikn byl stle jet pod vlivem vna tak zmaten, e se houpal bez vle na
hbet osla jako pytel. Kdy uvidl Arsino, vzdychl zhluboka, nazval ji Aurou a ptal se j, jak se j da. Zapomnl
docela, e Aura zemela. Mon e ji povaoval za sv vidn. Nebo podle nho bylo vecko, jak mlo bt, tebae
nevypadal tak spokojen jako pedelho dne.
Sm jsem se vak neodvil oslovit Arsino po celou cestu dol. Kdy jsme doli do dol a zastavili se tam,
abychom napojili tan zvata, obrtili jsme se potom na cestu do Segesty. Tu odhrnula Arsino zclonku nostek a
oslovila mne. ", Turmsi," ekla iv, "jak je ndhern dchat vzduch zem, jak lahodn chutn chlb, i zapren! Ach
Turmsi, nikdy jsem nebyla tak astn. Myslm, e t skuten miluji. Jen nebu ji nikdy na mne tak okliv jako dnes
rno, kdy ses pod se mnou hdal."
Vydali jsme se tedy na cestu k Segest, ale vyhbali jsme se lidem. Tak jsme konen astn dorazili do Himery.
Byli jsme mrzut trapami cesty, ale ivi a nikdo ns nesledoval. Na nvrh Driev jsme hned obtovali Hrakleovi
nejvtho himerskho kohouta.
Page 72
Pt kniha
Lidsk ob
Page 73
KAPITOLA 1
N nvrat do Himery nevzbudil pozornost. Pt ns odelo a pt se vrtilo. Arsino si pivlastnila Auinu tv i

zevnjek natolik, e ji Mikn povaoval stle za svou manelku. Vpravd mla Arsino pleitost vidt a slyet Auru,
kdy trvila noc v chrm, ale pesto Mikn by ji byl ml znt lpe. Nemohu jeho zaslepenost jinak vysvtlit, ne e
nkolikadenn opojen v Eryku mu zatemnilo hlavu. Po celou cestu jsem ml co dlat, abych ho odhnl od odpovajc
Arsino, kdy se doadoval svch manelskch prv.
Drieus o vci vdl, ale jeho to nepivedlo z mry. Jako potomek Hraklev nepovaoval za urku Afrodty, kdy se
astnil nosu jej knky.
A v Hiinee mli jin starosti, kdy jsme se vrtili z pouti do Eryku. Vzdor jarnm boum dostala se vzvdn lo do
Syrks a pinesla na Siclii zvst o povstn v Mltu. Po celou zimu ho Peran obkliovali a zmocnili se ho velkm
tokem. Vyplenili a vyplili msto, obyvatele pak pobili nebo poslali jako otroky do Ss, a nakonec srovnali msto se
zem. Podle rozkazu krle krl nesml z Mltu zstat kmen na kameni a jeho vojevdci svdomit rozkaz splnili,
jakkoli to bylo nesmrn zateni pro armdu strhnout mnohasettiscov msto Mltos a srovnat je se zem. Pomhali si
vlenmi stroji a berany a tisci eckmi otroky.
Tanec svobody byl dotanen. Ostatn insk msta nemla tak zl osud. Krl krl jim dosadil opt eck tyrany a
spokojil se se snenm jejich hradeb. Ne, msta, kter se vzdala, neutrpla zvltn kody, jen obvykl zabjen, pory,
znsilnn, krdee a rvaky opilch vojk, jim ani nejvt psnost nemohla zabrnit v armd sloen z tolika
rznch nrod. Avak kdy bylo povstn potlaeno, byl vlastn krajan, jako ostatn vdycky, hor a nemilosrdnj
ne cizinec.
Navrtiv se vldci probrali lid, jen si zatanil tanec svobody, tak inn, e mono nazvat nejastnjmi ty, kter
napadlo utci na zpad a odvst do bezpe sv rodiny i majetek.
To se vyprvlo v Inii. Mne vlastn osud Mltu ani pli nedojal, protoe jsem s nm j skoncoval od bitvy u Lad
a povaoval jsem svj podl na inskm povstn za skonen. Ale s Mltem zmizelo mnoho nenvratnho ivotnho
pepychu, rafinovanosti a poitk navdy. Zvst o jeho znien byla, jako by sm as se zhoril a vzduch brnil
dchn. Vypili jsme pohr nejlepho Tanakilina vna na pamtku Mltu, Drieus a j, ale pesto jsme si vlasy
Page 74

neustihli. To by bylo plin pedstrn.
Od Dionsia jsme se dozvdli pesnj zprvy. Jako zkuen mu a umlec v pehnn ml smysl pro vyhmtnut
pravho jdra z nesmysln nafouknutch povst. "Nicmn Athny jet nejsou ve zceninch," pravil, "akoli mnoz
psahali, e krl krl osobn se tam plavil, aby potrestal Athany za vpravu do Sard. To potrv jet mnoho let.
Peran mus si nejprve pojistit vlastnictv ostrov a vlen vprava pes moe do matesk zem eck si vyd
dlouh ppravy. Ale vypravuje se, a tomu rd vm, e pikzal svmu osobnmu otrokovi, aby mu obas zaeptal do
ucha: Pane, nezapome na Athany."
"Tak se vci maj," pokraoval Dionsios vyvaluje na ns sv vol oi. "Od podroben Mltu je vchodn moe
moem foinickm a nessln lodi insk perskmi. Po podroben matesk zem eck zbv jet tohle zpadn ecko
a to svraj mezi sebou Karthgo a Tyrrhnov. Proto bude pro ns nejlpe, kdy sebereme svoje vaky z Krinippovy
pokladnice a poplujeme do Massalie, jak nejrychleji dovedeme. Jet za naeho ivota, pokud nm to bohov dopej,
me dostihnout persk ruka a tam."
Mikn pozvedl ve strachu ruce a odporoval mu: "Skuten pehn, Dionsie. Vm z djin, e nikdo jet nikdy
nevldl nad celm svtem, ba ani Egypt, ani Babyln. Nikdo si neme myslet, e dobude Egypt, nebo egyptsk e
je tak star jako svt. Bylo mi sotva dvanct, kdy se na ostrov rozila povst, e krl krl Kambss dobyl Egypt.
Mj otec byl uen mu a sm byl tak v Naukratid. A do posledn chvle odmtal vit v tak nemonou povst, ale
kdy pak uvit musel, ekl, e nechce ji t v takov dob, zabalil si hlavu do plt, ulehl a zemel. Potom v Athnch
zaali zhotovovat dbny s ervenmi obrazy na znamen, e svt se obrtil naruby. Ale ani Dreiovi se nepodailo
zvtzit nad Skthy."
Drieus se rozhoil: "sta radji neotvrej, lkai, nerozum-li vlenm vcem. Skthy neme nikdo porazit,
protoe chod se svm dobytkem z msta na msto a jsou pod jinde. To nen dn e a jejich podrobeni by nebylo
pro vlenka dnou ct. Sm dobe chpu mylenku vldy nad celm svtem. Snad k tomu uzrl as. A snad nejlep
dl si zvolili ekov, kte se dali najmout pro nesmrtelnost krle krl. Ale mj osud uril mi jinak a j se musm starat
o svou ddinou zem tak dlouho, pokud to as dovol."
Zmlkl, skousl si ret a hledl zamraen na Dionsia, nevda, jak zat. "Vm si t jako vojevdce na moi, Dionsie
Fkajsk," konen pronesl. "Ve vcech nmon vlky nen nikdo tebe chytej. Avak j jsem se zrodil k boji na
soui a dlaj mi starosti vci tkajc se zem. Osudov chvle ecka je blzk, to chpu. Nebylo by tedy na ase, km,
aby se toto zpadn ecko poslilo? Prvnm kolem by bylo dobt Segestu a celou zemi Eryx a smst do moe
karthaginsk pedmost na Sicl."
Dionsios pravil poklidn: "Pravdu k a tv mylenka je krsn, Lakedaimonsk. Ale o tot se pokoueli ji
mnoz. Na segetskch polch le i fkajsk kosti, a pokud jen tum, ml jsi na sv pouti pleitost poklonit se pamtce
svho nebotka otce?"
"Ostatn," pravil a krbal se na hlav, "pro ztrcme as planmi emi. Nam kolem je, pouze plout do Massalie
a zaloit tam novou osadu, a ji na bezch eky v tom ndhernm vnitrozem nebo na bezch Iberie pro vztek
Karthagncm."
Drieus povstal a mil hodovn s Tanakilinu zvunmi kroky. Konen se zastavil ped Dionsiem, zabodl do
nho svj zrak a zeptal se: "Te se t ptm naposledy, Dionsie Fkajsk, je tvm neodvratnm zmrem plout se
vemi korby a mui do Massalie a nechat vc svobody na holikch?"
Dionsios odpovdl, poctiv udiven: "Jsi opil z tak mla vna, Driee, nebo jak to mysl?"
Drieus ve zlosti dupal nohama, vztyil bradu a volal: "Poslouchejte vichni a bute mi svdky, Turmsi i Mikne.
Ten v otroctv zrozen chvastoun se rouh proti mmu domu a proti m manelce."
Dionsios pochopil, e zan hdku, a hned ho uklidoval, rozesml se a zeptal se ho: "Tak zle t pod trp ta rna
veslem v bitv u Lad, Driee? J pr urm tvj dm, pokud to je tvj, i tvou manelku, pokud Tanakil je tvou
manelkou!"
"Poslyte, poslyte," roziloval se Drieus, "jet snad ozna mou manelku za nevstku."
Dionsios povstal a pravil: "Tenhle ert zachz pli daleko. Vysvtli sv slova, nebo jinak povedu vc ped
Krinippa." Drieus byl v rozpacch, oi mu zaaly bloudit a v hnvu se na nho oboil: "Pokud bydlm v Tanakilin
dom a spm s n, pak po pravd nazv ji nevstkou, pochybuje-li, e jsme pravoplatn manel. A mj dm ur
tvrzenm, e jsme ti pr nabdli pli mlo vna na tto hostin. Ve jmnu mho praotce Hraklea, mm u dost tvch
pzemnch narek, Dionsie."
Dionsios se chytl obma rukama za hlavu, a obrtiv se na Mikna a na mne, zeptal se kouravm hlasem: "O em je
e a co chce?"
Ale Mikn i j jsme moude mleli. Drieus zpozoroval, e jsme nicmn jeho chovn pli neschvalovali, a ji
mrnji prohlsil: "Pro tv okliv urky bych ml pln prvo sejmout svj me ze stny a protknout t, abych zddil
tvj poklad i lodi jako odkodnn za urku m eny. Ale takov chovn neslu mui, jako jsem j. Proto t vyzvm,
Dionsie, na souboj o lod a o mue."
"Pesta, pesta," prosil Dionsios dobromysln. "Jsem opravdu prost mu, nerozumm hlubokmu smyslu tvch
slov. Chce tedy bojovat o vojevdcovstv se mnou? Pro ne? Dobr. Ale mysl, e um lpe doplout do Massalie
ne j?"
Drieus ztratil trplivost: "Pluj teba do Hdu. O Massalii jsem ji slyel vc ne dost, a m z toho bol hlava."
"To je ta rna veslem v Lad," pikyvoval porozumiv Dionsios a mrkl na ns, jako by prosil Mikna o lkaskou
pomoc.
"Rna meem, pi Hrakleovi, neroziluj m a nenu m poruit zkony pohostinstv tm, e bych t na mst zabil!"
kiel Drieus posedl jedinou mylenkou. "Nemm v myslu plout do Massalie, ale chci se zmocnit Segesty a zem
Page 75

Eryku a na to mm zkonn prvo jako potomek Hrakleuv. O tomto prvu jsem hotov disputovat s karthaginskmi
prvnky teba deset let, ovem pokud dve dostanu zemi do svch rukou. A k tomu potebuji tv mue, lodi a n
poklad, Dionsie. Pokus m ostatn jistou bzi, nebo synov m manelky z druhho manelstv pipravuj ji
povstn v Segest a v lesch ijc Sikany si koupme za spojence Tanakilinmi prostedky."
Vzruil se vlastnmi slovy, zvldnl a vysvtloval: "Dobyt Segesty nen ani tak tk, protoe jej lechtici se staraj
jen o chov zvodnch ps a za sebe nechvaj bojovat zaplacen atlety. Hora Eryx me bt nedobytn, ale mm enu."
Zarazil se uprosted vty, zervenal a opravil se: "Mme enu, knku Afrodty, kter zn podzemn chodby v Eryxu.
S jej pomoc se zmocnme chrmu a votivnch dar bohyn."
Ted jsem vyskoil zase j a zeptal se zlost rozechvlm hlasem: "Jak a kde jsi stail spdat takov intriky za mmi
zdy s Arsino! Ani slovkem se mi o tom nezmnila."
Drieus se mi nemohl podvat do o. "Snad spolu mluvte o jinch vcech," poznamenal nesmle. "Nechtli jsme t
uvdt do rozpak. Arsino peml i za tebe."
Mikn zavel a zas otevel oi, zavrtl hlavou a zeptal se: "Promite, ale kdo je Arsino?"
Vysvtlil jsem: "ena, kterou povauje stle za Auru, nen Aura, nbr knka Afrodtina, kterou jsem unesl z Eryku.
Ona se jen promnila v Auru, abychom mohli odejt a nikdo ns nepronsledoval."
Mikn skryl svou tv v rukou a sklonil hlavu. Poplcal jsem ho povzbudiv po zdech a pipomnl: "Nepamatuje
si, e Aura zemela v Eryku nhodou pro tvou nedovolenou zvdavost? Sm jsi skldal vtve stbrnch topol na
hranici a poloil na ni i jej mrtvolu."
Mikn zvedl najednou hlavu. Tv mu zila, kiel radost a ekl: "Byla to tedy pravda, dky bohyni... Myslel jsem, e
to bylo jen opojen z vna a nco takovho nesm pece mu, nato lka, kter pije tolik jako j, piznat ani ped svmi
pteli. Tak jsem zase voln! ehnm kostem Auinm. Je mi, jako by mi spadla pouta z nohou."
A ze sam radosti seskoil z loe a poskakoval tanenmi kroky kolem stolu, tleskal, sml se a volal: "Mlem jsem se
bl o svj rozum, kdy jsem zpozoroval, jak se Aura zmnila. Pital jsem to tomu, e ji bohyn zasvtila. Ted teprve
chpu, pro jsem ml tak netuen poitky v jejm objet."
Obsah jeho slov jsem vnmal tak pomalu, e mi zstala sta dokon otevena. Potom se mi zkroutily prsty, jako bych
mu tiskl krk. Ale Drieus byl rychlej ne j. Lce mu zlost zmodraly, pratil vzcnm pohrem a nadval: "Ty mizern
drynku, ty ses opovil dotknout Arsino? Vt darebctv jsem nevidl!"
A u mltil Mikna, ale mj vkik ho zadrel. Zeptal jsem se, prsty zkrouceny na vlastnm hrdle: "Miknv omyl lze
pochopit, ale pro ty, Driee, tak pohotov chrn Arsinoinu nedotknutelnost a est? Vysvtli mi to, nebo t
probodnu. A jet jednou, kde jsi ji zatm svdl a spdal intriky o vcech erykejskch?"
Drieus zaal kalat a obhajoval se: "Nijak jsem ji nesvdl, Turmsi. To mohu odpshnout ve jmnu bohyn. Ona je
jen pli nn a pvabn. Proto mne ur hrub chovn Miknovo. A to pece nen nic zlho, kdy jsem si s n
povdal o Eryku."
Chtlo se mi kiet, plakat a rozbjet vzy, ale Drieus si pospil: "Ovldni se, Turmsi. Pro mluvit o takovch vcech
ped cizma uima?"
Mrkl na Dionsia a ten hned podotkl: "Zvdav jsem naslouchal tvm politickm plnm, ale upmn musm piznat,
e jet zvdavj jsem na enu, kter doke dostat ti nadan mue do zajet tak zaslepench cit."
Ani nemusel dle mluvit, nebo vtom vstoupila do sn Arsino pidrujc zvs u vchodu a Tanakil vela za n,
obleena ve sv nejkrsnj roucho, take cinkala a klinkala tkmi perky jako hoplta v pln zbroji. Arsino naopak
byla obleena skromn, ba skromnji, ne mi bylo milo, nebo mla na sob pouze zk at spjat velikou zlatou jehlou
na jednom rameni. Byla sp odhalen ne zahalen. Zlat vlasy mla vyesny jako bohyn a sepnuty perky
ukradenmi z chrmu v Eryku. Mezi prsy zil jako zlovstn oko velik msn kmen. Visel jako rampouch ze zlatho
etruskho etzu. Ten jsem j nedal, docela jsem zapomnl na tento svj slib v runch prvnch dnech v Himee.
"Dionsie, mocn vojevde na moi," pozdravila krsn. "Mm nevslovnou radost, e t na vlastn oi poznvm.
Tolik jsem slyela o tvch hrdinskch inech na moch, co kadmu dokazuj i poklady, je jsi uloil v Krinippov
pokladnici."
Dionsios vyvalil na ni sv velk volsk oi a prohldl si ji od hlavy k pat a od paty k hlav, a trpce proklnal: "Jste
chlapi slabomysln, nebo vs kousl vztekl pes, e jste svili en vci, kter se maj sp utajovat?"
Arsino sklonila pokorn hlavu. "Jsem jen slab ena," ekla. "Ale v mi, krsn Dionsie, v mm srdci jsou i
nejhlub tajemstv mu lpe ukryta a bezpenj ne tvj poklad v kamennch sklepench chamtivho Krinippa."
Arsino se lehce usmla docela novm smvem, kter jsem jet nikdy nevidl, Dionsios si najednou otel oi a
zavrtl prudce svou beran hlavou. "Jedin vc, kterou mi m matka-otrokyn vtpovala do pamti, hkajc mne ve
sv huben nrui, byla, abych nikdy nevil nmonkm. J zase jsem se ve svm pohnutm ivot nauil, e se
neme dvovat ani jedin en. Snadnji uchov mu sv tajemstv, bude-li je vykikovat veejn uprosted trit v
dob trhu, ne kdy je poept do ucha eny ve tm mezi tymi kamennmi stnami. Avak kdy se tak na mne dv
smutnma oima, mil knko, podlhm pochybnm svodm, e ty bys mohla bt vjimkou mezi enami."
"Arsino," zvolal jsem, "zakazuji ti dvat se tak na kterhokoli mue."
Ale mohl jsem stejn mluvit ke zdi. Arsino dlala, jako by mne nevidla, ale lehce se opela o kraj Dionsiova
lehtka. Tanakil otevela nov dbn vna a Arsino nabdla Dionsiovi.
Dionsios ukpl v zamylen prvn kapku na podlahu, napil se a ekl: "Nevzpomnm si, co jsem kal, ale byl jsem
pekvapen tvmi slovy. Silnm mne vskutku nazvali, a to jak mui, tak i eny, ale krsn, to se mn jet nikdo
neodvil ci vzhledem k m tvi. Ani m vlastn matka. S jakm myslem jsi mi, eno, u vech boh, ekla krsn?"
Arsino si podepela hlavu dlan, hledla na Dionsia a naklonc ponkud hlavu, poprosila:
"Neuvdj mne ve zmatek svm pohledem, mui vech mo, budu se ervenat. Nen jist vhodn pro enu, aby kala
Page 76

mui takov vci, ale kdy jsem vstoupila a spatila t poprv, s velkmi zlatmi kruhy v uch, rozechvla jsem se a
bylo mi, jako bych vidla stran velkho a krsnho ernovousho boha."
"Mun krsa je tak dk," pokraovala Arsino jako oarovan. "Tak dk a zvltn, rznorod. Nkdo m za
krsnho kehkho mladka. J nikdy. Ne, mn se lb mu, jeho dy jsou velik a pevn jako kmeny, mu, na jeho
kadeavou bradu se me ena vrhnout a povsit, a jeho mocn hlava se ani nezakv, mu, jeho oi jsou obrovsk a
leskl jako oi nejkrsnjho bka. Ten se mi lb. , Dionsie, mm v ct tvou slvu, ale vce obdivuji tebe, protoe
se mi zd nejkrsnjm muem, kterho jsem kdy vidla."
Zornice se j rozily a jako nevdomky nathla thl prst a dotkla se Dionsiovch kruh viscch z u, a
zazvonily. Dionsios sebou trhl, jako by ho pohladila rkoska.
"Ve jmnu Poseidna," pravil temn. Jeho velk pst se pozvedla, jako by chtla dopadnout na lce Arsinoiny, ale
pak se ovldl, otoil se na lehtku na druhou stranu, a zapraskalo, a seskoil na nohy. "Hovno," klel. "Hovno a jet
jednou hovno. Nevm ani slovu."
A vybhl rovnou ze dve ven, strhl svj tt ze stny v pedsni. Na schoditi zakopl, take jsme slyeli, jak let dol
na incm ttu. Ale dve ne jsme mu pispchali na pomoc, byl ji na nohou, vyrazil na ulici a prskl za sebou dvemi.
Vrtili jsme se dovnit, pokukovali po sob a jeden po druhm jsme oteveli sta, ale nevdli jsme, co bychom ekli.
Arsino to rozeila nejlpe, mrknouc na mne licky a kouc samozejm: "Poj se mnou, drah Turmsi. Vzruil ses
docela zbyten. Musm s tebou mluvit."
Na odchodu jsem zahldl Driea, jak uhodil Mikna dlan pes tv, a Mikn spadl na stnu a sklouzl na zem. Tam
zstal sedt a drel si zrudl msto pohlavku.
KAPITOLA 2
Kdy jsme byli sami, zahledl jsem se na Arsino, jako bych ji vidl poprv. Nevdl jsem, jak zat, tak jsem zaal z
nepravho konce: "Nestyd se pedstoupit ped cizho mue takhle polonah?"
"Vdy pece," Arsino promylen odpovdala, "sm si peje, abych se strojila skromn. Sm jsi stokrt ji ekl, e
tv prostedky nesta k tomu, abys mi splnil i m nejskromnj pn, a e jsem t v nkolika dnech zadluila na lta.
Dobr. Copak se nemohu oblknout ani nejskromnji?"
Kdy jsem otvral sta, poloila mi ruku na pai, sklonila hlavu a prosila: "Ne, Turmsi, te nekej nic. Rozmysli si, co
chce ci. Jinak to nevydrm."
"Nevydr?" ohromen jsem se j zeptal. "Ty?"
"Ano," ujistila m. "I trplivost milujc eny m sv meze. Za tch nkolik dn v Himee jsem dost jasn poznala, e ti
neudlm nic kvli, a dlm co dlm. Och, Turmsi, takhle nememe t."
V opravdovm zoufalstv se vrhla na lko, pikryla si pa tv a rozetkala se. Kad vzlyk mi pronikal do srdce, a
jsem ji nevdl, co si mm o vem myslet. Snad jsem byl opravdu vinen vm j. Ale co vlastn udlala? Pipomnl
jsem si rozpait vraz Driev a Miknovy provinil oi, vzpomnl jsem na Dionsia, krev se mi vehnala do hlavy a
zvedl jsem ruku k deru. Ale moje ruka zstala zvednuta, protoe v t chvli jsem si viml, jak bezmocn a pvabn se
chvje jej tlo pod tm tenoukm pltnem a jak hoce vzlyk. A te se stalo nco velmi podivnho. Ml jsem
najednou jej pae kolem svho hrdla a vecko kolem zmizelo a zdlo se mi, e lem s n na oblacch.
Ve chvilce byla osvena. Hladila chladnma rukama moje vlhk elo a vytala: "Och, Turmsi, pro jsi na mne pod
tak zl? J t tolik miluji!"
A jej obnaen tve nelhaly. kala to vn. "Arsino," zvolal jsem neve svm vlastnm um, "jak me takhle
mluvit! Nestyd se hledt na mne jasnma oima, tebae prv ped chvli vylo najevo, es mne za mmi zdy
klamala s mmi nejlepmi pteli?"
"To nen pravda," brnila se, ale jej zrak se vyhbal mmu.
"Miluje-li m skuten," zaal jsem, ale rozpaky a pokora mne dusily v hrdle a nemohl jsem dl. Zvnla a ekla
docela jinm tnem:
"Turmsi, jsem snad lovk kolsajc, vm. Ale jsem pece ena. Snad si neme bt mnou ve vem jist, kdy j sama
si jista nejsem. Ale jednou vc me bt ubezpeen, nyn, provdy a navky, e t miluji, tebe a jen tebe. Copak bych
se jinak odlouila od svho bvalho ivota, ne-li jen pro tebe?"
Mluvila upmn. Ctil jsem, e je to pravda. Moje hokost se zmnila v melancholii. "Z Miknovch slov bylo zejm,
e -" zaal jsem.
Zavela mi sta svou mkkou dlan prosc. "Dost. Piznvm to, ale stalo se to proti m vli. Ale jen pro tebe jsem to
udlala, Turmsi. Sm jsi pece ekl, e je tvj ivot v nebezpe, vyjev-li se pedasn, e nejsem Aura."
"Ale Mikn ekl...," zaal jsem jet jednou.
"Ano, ano, ovem," pokraovala. "Ale v takov vci i enino sebevdom nco znamen. To mus chpat, Turmsi.
Kdy jsem byla nucena se podvolit kvli tob, tak jsem se samozejm nechtla chovat jako obyejn sikulsk dvka.
Oveme poznal ten rozdl, ale zsluhou bohyn nepochyboval."
A dodala rozmysln: "Ostatn, Mikn nen neobratn."
"Zmlkni ji," zvolal jsem. "Jet se bude chvstat. Ale Arsino, Arsino, cos to mla s Drieem?"
"Rozmlouvala jsem s nm, samozejm. Tanakil mne zasvtila do jeho pln," piznala se Arsino. "Je to skvl mu a
dovedl by svst kteroukoli enu. Mon e patn porozuml mmu zjmu. A j za to pece nemohu, e jsem krsn."
"I on," vyrazil jsem ze sebe st a sahal po mei. Arsino mne zadrela: "Nic nesprvnho se mezi nmi nestalo.
Page 77

Vysvtlila jsem mu, e nic takovho nejde. Prosil za odputn a dohodli jsme se, e budeme jen pteli."
Usmvajc se do dli pokraovala: "Podvej se, Turmsi, mohu mu bt uiten v jeho politickch zmrech. Nen tak
hloup, aby mne urazil nevhodnm chovnm a zneptelil si mne."
Touha a pochyby ve mn bojovaly. "Psah," zeptal jsem se nakonec, "psah, e se t Drieus nedotkl?"
"Nedotkl, dotkl," opakovala nkolikrt v rozilen. "Pesta ji omlat ty vci. Tak nebo onak se mne snad dotkl. Ale
jako mu mne nevb. Tak jak mysl ty. To nikdy. To psahm ve jmnu jakhokoli boha chce."
"Ve jmnu na lsky," zapsahal jsem ji.
"Ve jmnu na lsky," opakovala zavhavi jen okamik, jakm probhne mylenka.
Ale to kratik zavhn jejch jasnch o vecko rozhodlo. Vstal jsem. Nemohla mi ji zabrnit.
"Dobr," ekl jsem. "Jdu a zjistm to."
"Necho," volala v zkosti. Kdy uvidla mou neochvjnost, dodala rychle: "Nebo jen jdi. To bude nejlep. Zjisti si
vecko, kdy mi nev. Ale nco takovho jsem od tebe neekala, Turmsi."
Jej vytav zaslzen pohled mne tral celou cestu. Ale chtl jsem se dozvdt pravdu od Driea. Myslel jsem si, e
bych jinak neutiil svoje pochybnosti. Tak jsem byl jet dtinsk. Jako bych mohl mt klid v dui, by i jen na okamik,
kdy jsem ml Arsino!
Nael jsem Driea na ndvo v tepl ndri. lutav voda pchla po se a jeho urostl tlo bylo skrze vodu vt ne
ve skutenosti. Uklidniv se, posadil jsem se na kraj ndre, ponoil nohy do vody a zaal:
"Driee! Vzpome si na delfsk zvodit. Vzpome si na ov kosti, kter jsme spolu hzeli. Vzpome si na
Korinthos a na vlku v Inii. Nae ptelstv m pece vt cenu ne cokoli jinho. Jako mu v pece, e je lep i
trpk pravda ne sladk le. Nebudu se hnvat, jen kdy mi ekne pravdu. Pro nae ptelstv, doznej, e jsi spal s
Arsino."
Drieus nevydrel mj pohled. Vzmuil se a piznal: "No, ano, jednou nebo dvakrt. Co na tom? Nemyslel jsem tm
nic zlho. Proti jejmu kouzlu nic nezme."
Jeho naivn doznn ukzalo, e je v tch vcech stejn dtinsk jako j, tebae jsem tomu tehdy jet dobe
nerozuml. Pechzel mi mrz po zdech. "Vzal sis ji nsilm?"
"Nsilm, j?" Drieus se na mne zadval, oi do kruh vytetny. "Ve jmnu Hrakleov, to ji jet tak mlo zn?
Vdy jsem ti ekl, e proti jejmu pvabu nic nezme."
Pekonali jsme ji zatek a tak si ulevil: "Jen to, prosm t, nevykldej Tanakil. Rozhodn ji nechci rozhnvat. V,
Arsino sama zaala tm, e obdivovala moje svaly. ekla, e ty ve srovnn se mnou jako mu nejsi k niemu."
"Tak, opravdu?" a hlas mi docela vyhasl.
"Ano," pokraoval. "Tanakil se j pr vychloubala mou silou. Take zvid. Sm me vdt, e ona nemus
mnohokrt pohladit mui ltko, a kohout u kokrh. Upmn eeno, ani jsem tehdy nebyl s to pomyslet na ptelstv i
na poadavky cti nebo vbec na nco jinho. Mm pokraovat?"
"Sta," zabruel jsem. "Chpu ji, chpu."
Ale pesto jsem pochopit nemohl. "Driee," ekl jsem mu, "jedno mi nejde na rozum: ona tvrd, e ji jako mu
nepitahuje."
Drieus se upmn rozesml, mrkl na mne, napnul ve vod svaly a ekl: "e ne? No, snad to k z trpnosti, ale sm
jsi slyel a vidl."
Vstal jsem tak prudce, e jsem se mlem pekotil do ndre. "Budi, Driee," stiskl jsem zuby a dodal: "Nijak se na
tebe pro to nehnvm, ani ti to nemm za zl. Jen v tom nepokrauj."
Utekl jsem prolvaje hork slzy, vda, e ji nikdy nikomu na celm svt nemohu vit, nejmn ze vech mil
Arsino. Tohoto hokho poznn dojde jednou v ivot kad, nespokoj-li se bt jenom volem nebo beranem. To
pat k ivotu a k lidskmu dlu stejn nerozlun jako popel ke chlebu a slzc oi k rm.
Avak v Tanakilin hodovn sni jsem se z toho probral. Zmocnilo se mne podivn ulehen. Cti1 jsem, e nejsem
Drieovi nic dluen. Ne, ji mne k nmu nepoutalo ptelstv, on sm je rozbil, i kdy to nebylo tak docela jenom jeho
vinou.
Vstoupil jsem do na komnaty. Arsino se pozvedla zvdav na lku a zeptala se: "No tak, Turmsi, vyslechl jsi ji
Driea a styd se za sv pochybnosti?"
"J se mm stydt?" zeptal jsem se znien. "Jak me bt tak opovliv, Arsino. Drieus se piznal."
"Piznal? K emu?" Arsino se zeptala pekvapenm tnem a zvedla se na kolena.
"e s tebou spal, jednou nebo dvakrt, ani sm nev." Zhroutil jsem se na loe a skryl v rukou svou tv. "Pro jsi mi
lhala a kiv psahala na nai lsku? Ach, Arsino, nikdy ti ji nemohu vit."
Poloila mi ruku pesvdiv na ji. "Ale Turmsi, jak to povd stran nesmysly?" zeptala se pirozen. "Drieus
neme nic takovho doznvat. Chce snad ten Sparan zast do tv due hnusn pochybnosti o mn? To nechpu."
Hledl jsem do jejho jasnho oblieje, hladov po nadji. Z mch o pak etla zlou potebu vit, nebo horliv
vysvtlovala: "Ji tomu rozumm, Turmsi. Zranila jsem docela urit jeho muskou marnivost, e jsem ho odmtla. A mst
se mi tedy tak, e ti povd o mn li, ponvad v, e jsi lehkovrn."
"Nech toho," prosil jsem, "ach, nech toho. Arsino, jsem beztak znaven a k smrti. Drieus nelhal. Znm ho lpe ne
ty."
Arsino vzala mou hlavu do svch rukou a hledla mi do o. Najednou ji to pestalo bavit, odstrila mne a
zavzdorovala: "Budi. Nemohu ji dl zpasit o nai lsku, kdy stle v jinm vc ne mn. Ji mi nekej ani slova. Je
konec. Sbohem, Turmsi. Ztra se vrtm do Eryku."
Co jsem na to mohl ci? Ano, co jinho jsem mohl udlat ne se vrhnout na zem a adonit o odputn? Pronikla mi
do krve a nemohl jsem se j zbavit. Vyletli jsme opt na ramena oslepujcho oblaku a odtud bylo vecko na zemi
Page 78

docela malik, liv a falen.
KAPITOLA 3
Zaala tedy doba plavby. Fkajt te netrpliv ekali na odjezd, kdy po celou zimu se deli na himerskch
hradbch. Oichvali vtry a pozorovali znamen nebes. Dionsios spustil na vodu novou lo a ob padestiveslice
byly utsnny a ucpny smolou. Nebylo vesla, lana i spojnice na boku lodi, kter by Dionsios sm neprohldl.
Naveer brousili nmonci zbran. Tkoodnci pes zimu ztloustli a te si upravovali brnn, upinov suknice a
holen. Museli si prorazit nov drky do pipnacch emnk. Veslai si prozpvovali odvn psn louen. Ti, kte
uzaveli na podzim satek s himerskmi enami, zaali pemlet, krbajce se na hlav, je-li opravdu vhodn vzt s
sebou na nebezpenou plavbu po moi slabou enu. Utiovali je a kali:
"ek dt, a jsi dost tk. Moe je hroznj, ne jak je zn odtud. Rozhodn nechci, aby ses dostala ty a nae
budouc dt pod dery embol tyrrhnskch vlench lod. Uti se, a se dostanu do Massalie, polu ti vzkaz."
Mluvili pesvdiv a hledli svm enm upmn do o. eny se rozplakaly a zaaly se strait moskmi hrzami.
Lece na zemi a objmajce kolena svch mu, zapsahaly je, aby zstali v bezpen Himee. Ale mui slibovali: "Nic
lepho bych si nepl. Neni m svm plem, stejn jsem na dn se svou odvahou. Psahal jsem Dionsiovi stranou
psahu. A nemohu ho opustit a t jako kivopsenk v Himee."
Avak Krinippos rozhodl, e kad mu mus nechat sv en v Himee vivn podle sv dstojnosti a hodnosti na
lodi, od vesla ticet drachem a od mee sto. Krom toho musela dostat kad thotn, a dvka nebo manelka, z
Dionsiova pokladu deset stbrnch drachem. Nmonci se tmto nesvdomitm vydrnm rozilili a vrtili se na trh a
nadvali hlasit Krinippovi, e je nejnevdnj vldce a nejchtivj mu, jakho znaj.
"My jsme pr jedin v Himee, kte mme tu muskou vc mezi nohama," volali place. "Nam poznvacm
znamenm je pece kohout. Nejsme vinni, jestlie je tvoje msto jako nevstinec. Snaili jsme se dret mun. Po celou
zimu jsme otrocky deli, e jsme naveer pak ani nemohli se dt do dln dt, jakkoli jsme chtli. Krom toho jsi
vyhlsil tak drz zkon, e jsme nesmli pobvat na ulicch po zpadu slunce. Co jsme mohli dlat po dlouh zimn
veery jinho ne jt na loe. A nen na vinou, e dvky i eny si lehaly vedle ns. Museli jsme se jim odvdit za jejich
pohostinnost, i kdybychom ji nebyli mohli."
Ale Krinippos si pikryl ui a rozhodl nemilosrdn: "Zkon je zkon, a m slovo je v Himee zkonem, pokud se
tesou vousy na m brad. Rd vm vak dovolm vzt si s sebou sv eny a vezmte si tak thotn dvky. Na vs je
volit. Mte plnou svobodu."
Za hdky zstal Dionsios stranou a nijak se neml k tomu, aby sv mue el obhjit. Musela se jet donst na lodi
voda a zsoby a pedevm n poklad z Krinippovch sklep. Te si klidn prohlel kadho jednotliv. Kdy ze
zlosti trhali sv odn, chytl Dionsios takovho zucho veslae a oboil se na nho: "Jak to m znamen na
zdech?"
Vesla se podval na sv rameno a vysvtlil horliv: "To je posvtn kouzlo a nejde smt. Dl m v boji
nezranitelnm, a cel to arovn nestlo vc ne jednu drachmu."
Spousta mu se srotila kolem a vichni horliv ukazovali Dionsiovi, e si dali i oni vyznout na rameno stejn
posvtn znamen. Dionsios se zachmuil a ekl: "Jste jako thrt strci, kte si vyezvaj na tve modr kruhy. Kdo
z vs m toto znamen a kdo je dlal?"
Vc ne polovina mu zskala si znamen na rameni a nkter rny se jet ani nezacelily. Potuln arodj piel do
Himery toti teprve ped nkolika dny. Znamen na konci lopatky byla namodral jizva v podob msnho srpku.
arodj je zazl ostrm noem, potel rnu posvtnou modrou barvou, vysuil posvtnm runkem a nakonec na ni
plivl posvtnou slinu.
"Pivete mi onoho arodje, a se podvm na jeho vlastn lopatku zas j," poruil vhrn Dionsios. Mui
hledali kolem dokola a tvrdili, e jet ped chvl sedl na rohu trit a psal si posvtn znaky na tabulku, ale te byl
pry, jako by se do zem propadl. A nenali ho nikde, akoli prohledali cel msto a ptali se v kadm dom. Z toho
usoudili, e byl opravdu svat kouzelnk, a ti, kte nemli jet znamen na sv ki, vytali oznaenm, e jim chyb
smysl pro pospolitost, protoe neekli o tom vas. To kali vichni, e byl jet mlad a v oblieji rudohnd jako
Foiniani, akoli mluvil lmanou etinou. Za tohoto vyetovn na trhu zkivil se najednou Krinippovi obliej. I veel
rychle do svho domu, nakaje na bolesti v aludku. Dionsios tak jako by dostal diarrh, ale mum neekl nic zlho.
Tho veera piel k nm jen s prvnm kormidelnkem velkho korbu, oslovil ns a ekl:
"Jsme v zkosti kvli tomu modrmu znamen. Krinippos sem pijde v noci na poradu, protoe vlastn dm nepokld
za dost bezpen pro tajnou schzku. Nemluvme ani slvko o svch vcech a naslouchejme jemu."
Drieus se rozilil: "V mm plnu nen nic nejasnho. Jsem rd, e se i ty, Dionsie, pidv ke mn a nemusme
spolu zpasit o vojevdcovstv."
Dionsios si trpliv povzdechl: "Prv te a zcela sprvn, ale ped Krinippem, o Segest ani neppni. Jinak ns
nepust na moe. Nemohli bychom se dohodnout, e j poroum na moi a ty na soui? Meme se nhlm tokem
zmocnit nkterho pobenho msta v zemi Eryx, kter pak nm bude oprnm bodem, nebo musme myslet taky na
lodi."
Drieus rozvaoval a pak pikvl: "To by bylo nejlep. Ale vystoupme-li na beh, pak u lodi nepotebujeme. Pro
jistotu je splme, aby nepokouely nikoho utci z boje."
Dionsios naklonil hlavu na stranu, aby skryl svj vraz, ale jinak pikyvoval. Mikn se zvdav zeptal:
Page 79

"Pro jsme v zkosti kvli tomu modrmu znamen? Pro si vm drynka, kter se iv klamnm lehkovrnch
nmonk?"
Dionsios pikzal kormidelnkovi hldat u vchodu do sn, aby se tentokrt nemohly eny skrt za zvsy. "Na moi
ped himerskm pstavem spatili karthaginskou strn lo," ekl. "Ale j si myslm, e je to lo vzvdn, kter
zstv ve spojen s mstem, aby mohla poslat zprvu karthaginskm vlenm lodm o naem vyplut."
"Ale Himera pece nen ve vlce s Foiniany," namtal jsem. "Naopak Krinippos je ptel Karthga, akoliv chrn
samostatnost svho msta. Co to m co dlat s arodjem i se znamenmi?"
Dionsios pitlail svm tlustm ukazovkem kraj m lev lopatky, usml se tvrd a vysvtloval: "Prv na tomto
mst zan karthaginsk obtujc knz stahovat nmonho lupie zaiva. Hlavu, ruce a nohy nesthnou, take vze
ije jet nkolik dn, i dokonce chod po vlastnch nohou. Tak trestaj Foinian nmon lupie. Ale maj i jin
zvyklosti, chce-li je slyet."
Drieus sedl nm, a tak Dionsios pokraoval: "Byli jsme tak i onak prozrazeni a v Karthgu vd, e nae koist
nepochz z bitvy u Lad. A karthaginsk vlen korby hldaj n odjezd. A jist uvdomili i sv etrusk spojence o
naem loupen na moi. Na tomto ji mnoho nezle, protoe vme, e by nm Tyrrhnov nedovolili plout jejich
moem."
Mikn byl opil, pil toti vno od rna. Kulat tve se mu tsly, kdy mluvil: "Nejsem strapytel, ale mosk nemoc
mm a po krk a myslm tedy, e zstanu v Himee a budu zde provozovat svoje lkask emeslo, dovol-li, Dionsie."
Dionsios se bohatrsky rozesml, poplcal ho po plecch a vldn slbil: "Jen zsta, Mikne. Nic podivnjho se ti
neme stt, ne e t Krinippos vyd Foinianm, dve i pozdji, a tvou ki pibij na brnu pstavu v Karthgu.
Nu, tvou tv a mou, Drieovu a Turmsovu, i tve prvnch kormidelnk si jist zapamatovali. Ale Foiniani nemysl
jen na tento den, ale na deset let dopedu pro ten ppad, e bychom se dostali do Massalie."
"Pece do Massalie neplujeme," peruil ho Drieus. "Oveme ne," uklidoval Dionsios. "Oni se to jen domnvaj,
protoe se rozila takov zvst. Proto poznamenali i obyejn nmonky tm znamenm, aby je mohli chytit kdykoli a
kdekoli. Ani ekov jim nemohou dt azyl. Proto se tedy Krinippos tak boj."
Stiskl si ki na rameni mezi prsty, jako by si chtl vyzkouet, jak se snadno oddl, a pokraoval: "I kdybychom se
dostali do Massalie, kam ovem neodjdme, uklidni se, Driee, tak i na konci svta se me ji docela bezzub staec,
kter bude veslaem na njak nkladn lodi, dostat do spr foinickho vlenho lostva. Uka svou lopatku, eknou
mu, a to znamen ho odhal, i kdyby sm dvno zapomnl na to mal jmnko z mld. A pak hned bude viset jeho ke
na trmu a jeho tlo se bude kroutit pivzan na oblouku pd, a slunce vysu z nho ivot, akoli ho budou
Foinian milosrdn polvat moskou vodou."
Jeho slovy jsme docela zvnli. Dionsios se sml naemu vrazu a ekl pdn: "Mu, kter str svou pracku do
velho hnzda pro plstev medu, v, co dl. Stejn dobe jste vdli i vy, co dlte, kdy jste se pipojili ke mn."
Nebyla to tak docela pravda, ale nechtli jsme se nyn s nm o to pt. Pochopili jsme, e jsme k nmu pipoutni i s
k a s chlupy, aspo v och Foinian. A Dionsios si nemohl odpustit trochu vsmchu: "Tak se vci maj, Driee,
a nevm, e by Karthgo uznalo nmonho pirta za segestskho krle, jakkoli by ses s nimi pel o zemi Eryx. Pirtstv
je nejhor zloin, kter oni znaj. Otcovrada je podle nich jen lehk pobaven vedle toho."
Ale Drieus zhurta odpovdl: "To je jen otzka asu, ne se stanu krlem Segesty, jak mi ukzaly ov kosti a jak
jsem sm psahal otcovu duchu. Pamatuje se, jak hora vrhala ohe, zem se tsla a popel padal a na palubu na
znamen, e vidm zem, kde zemel mj otec?"
Mikn vyprazdoval pohr za pohrem, aby si dodal odvahy, a uvaoval: "Kdy o vem tak pemlm, musm jt s
tebou tak jako tak, Dionsie. Jsem pece zasvcen a jako lka mohu si vzt ivot v okamiku a bez bolesti, kdyby dolo
k nejhormu. Lka je sice nedotknuteln, m-li v ruce Asklpiovu hl s hadem, ale myslm, e se nebudu s nikm bavit
a otevu si prost ly, dostaneme-li se do rukou Karthaginskch i Tyrrhnskch."
V tu chvli se vrtil kormidelnk ode dve a v rozpacch si mnul ruce. Sdlil nm, e si pan domu a jej ptelkyn pej
vejt. Dionsios ustoupil ustraen o krok a prohlsil: "Ne, eny tady nechci mt." Vtom ale Arsino vbhla dovnit, a
se zvs rozevll. Mla v nru zve leskl srsti a cel naden mi je podvala a volala:
"Turmsi, Turmsi, podvej se, co jsem koupila."
Dval jsem se na syc zve, jeho oi svtily, a poznal jsem, e je to koka, kterou Egypan povauj za posvtnou,
take se ani v ostatnch cizch zemch pli nezabjej. Vidl jsem koky ji v Mltu, kde vzneen eny pstovaly,
krom jinch zkaench mrav, i chov tchto zvat, akoli se mohly starat o lep vci. Pak nen divu, e Mltos
podlehl zkze.
"To je koka," vykikl jsem, "hned dej pry to nebezpen zve. Nev, e m ostr drpky skryt v mkkch
pacikch?"
Srdce se mi svralo, nebo krom jinho jsem vdl, e je koka drah, a nikdy mi nebylo jasn, kde bere Arsino
penze na sv nkupy. Ale Arsino se radostn smla a volala: "No, Turmsi, nebu zas okliv! Vezmi si ji do nrue a
hla ji. Uvid, jak je mkk, a bude z n mt tak radost."
Hodila mi koku do nrue. Zadrpla se mi prskajc do hrudi a pokrbala mi pae, odrazila se od m lebky a
peskoila najeen na rameno foinickho domcho bka. "Jak to dobr znamen," nadchla se Tanakil, kter vela ji
prve za Arsino do sn.
Upmn eeno, bl jsem se t elmy lesklch o, kter se tak prun pohybovala. "Arsino, snail jsem se bt
trpliv," ekl jsem mrn, ale tsl jsem se vztekem. "Ale tohle je pespli. Zkrocen leopard je domc zve a me s
nm jt na hon. Koka naopak je zcela neuiten a nebezpenj ne leopard. Jinak by se j Egypan, kte znaj
vecko, tolik nebli a nectili ji jako bohyni. Zanes ji hned tam, kdes ji koupila."
Avak Arsino chytla koku a hladila ji rukou, a se uklidnila. Jakoby nhodou sedla si na kraj Dionsiova lehtka,
Page 80

aby mohla koku lpe dret, akoli po pravd eeno jsme se jet ani podn neusadili pro vzruujc rozhovor.
Mikn, jako ostrovan, jet nikdy koku nevidl, zvdav se piblil a blekotal: "Poslyte, poslyte, to mi snad vno
um v uch?"
Potom jsme to uslyeli vichni. Jak Arsino koku hladila, vychzelo z jejho bicha kolsajc vrnn, tebae ani
neotevela tlamiku, ani neukzala zuby. Ustoupili jsme vichni o krok, zaraeni tm podivnm zvukem.
"Ach, Turmsi, cel ivot jsem touila po takovm ndhernm zveti!" vatlala Arsino. "V mi, je docela krotk.
Podsils ji svm chrapotem, jak jsi kiel strachy. Pomysli, e bude spt v mkkm klubku a hldat mj spnek na loi.
Oi j svt ve tm jako ochrann majk. Neme mi pekazit tak velikou radost."
Tve mi hoely, nebo jsem ctil trpn pohledy Dionsia, Driea i Mikna. "Nekiel jsem strachy," brnil jsem se.
"Nebojm se takovho zvete. Je naprosto neuiten a nememe ji vzt na lo. Zanedlouho pece vyrazme na moe."
"ekni radji do Hdu," poznamenal ironicky Dionsios. "No, to bych do tebe nebyl ekl, Turmsi, e jsi nejvt
slepi prdelka z ns ze vech."
"Vdy cel msto ji v, e se vydte na moe," poznamenala nevinn Arsino. "Karthaginsk rada d od
Krinippa, aby vs bu zadrel, nebo vyhnal. To vdl i obchodnk, kter ml v kleci toto rozkon zvtko a plil ped
nm kadidlo. Proto mi ji taky tak lacino prodal, aby vm pinesla na moi tst."
patn pochopila mj pohled a opila: "Ano, ano, ovem tak proto, e jsem krsn, ale to nen moje vina a nemohu
za to, e mi muov nabzej dary nebo mi prodvaj vci s velikou slevou. Rozumn manel by to povaoval spe za
vhodu. eredn ena pijde manela draho, dr neli krsn, protoe j nikdo nic zadarmo ned."
Ale my jsme jej zvst onmli. Dionsios pozvedl ob ruce a ehnal: "Bohov, smilujte se nad nmi. V nic jinho
nememe doufat."
Mylenky se mi honily v hlav. ekl jsem: "Jasn je to foinick vlen lest. Vnutili Arsino koku, aby nm pinesla
netst. Nebyl nhodou ten obchodnk Foinian?"
Arsino tiskla koku k sob. "Naopak," pravila, "obchodnk byl Tyrrhn a k tomu tvj ptel, Turmsi. Jmenuje se Lars
Alsir. Proto mi dal taky koku na dluh."
To mne uchlcholilo, protoe jsem si nemyslel, e by mi Lars Alsir pl cokoli zlho. Dionsios se zaal najednou
pobaven smt, nathl opatrn svou velikou pracku a hladil koku na Arsinoinch pach. Lstiv zve napjalo hrdlo a
Dionsios je krbal pod bradou. Vdn Arsino se na nho pousmla. ", Dionsie, ty mi nejlpe rozum,"
vzdychla. A byla by se urit vrhla Dionsiovi kolem krku, kdyby nebyla drela koku.
Msto toho vykldala dle: "Nen i podle tebe Turms dtinsk, kdy nevid ani to, co se mu dje ped nosem? Ani by
mi dn foinick obchodnk koku nemohl prodat, protoe ti skonili vecko svoje obchodovn a zaplatili mstsk
povalee, aby sedli u nich na dvorech s dkami v rukou. Ano, ano, a zakzali i ostatnm obchodnkm, aby vm cokoli
prodali. Pohrozili jim, e nikdy ji nepijde karthaginsk zbo do Himery, prod-li vm kdo teba i jen chleba i such fk.
Mn se to zd blznovina. Copak nen kolem obchodnk zbo vymovat, a ne tomu brnit?"
Dionsios se roztrit probral koinou srst. Zavolal kormidelnka a dal mu rozkaz: "Okamit vzbu Poseidnovy
knze a dej obtovat za ns deset vol, a to stoj co stoj. Neprodaj-li ti je, zai, aby je koupili bu kn, nebo
nkter jin dvryhodn obyvatel Himery svm jmnem, a zapla jim za jejich nmahu. Stehna a tuk a zstanou na
olti, ale maso doprav na lod bhem tto noci." Obrtil se k Arsino a ekl zdvoile: "Promi, e jsem t peruil, ale pi
pohledu na tebe a na tu koku jsem nemohl odolat pn obtovat voly Poseidnovi. Jist to chpe."
Arsino pimhouila elmovsky oko a pokraovala: "Lars Alsir by mi byl sotva prodal koku, kdyby lid vdli, e
jsem Turmsova ptelkyn. Ale nikdo pece nev, kdo jsem, i kdy to vichni tu, protoe mne vid, jak se prochzm
mstem a chlapec mi nos slunenk nad hlavou."
Ji jsem se jen chytl za hlavu, nebo jsem j psn pikzal, aby z domu nevychzela a nebudila pozornost. Dionsios
ji vzal za ruku a poprosil: "Vypravuj jet, cos vidla a slyela ve mst."
A Arsino vypravovala: "Obchodnci tak vypovdli sttn pjku, kterou ml Krinippos na zven hradeb, take
se lid pod jen smj a hdaj, jak to dopadne, zda pijdou Foiniani hradby strhnout, nebo jinak nedostanou svou
pjku zpt." Najednou se zamraila, pohldla na mne oste a ekla: "Pi tomhle si vzpomnm, e mi Lars Alsir povdal
nco o Krinippov vnuce a o tob, Turmsi! Copak jsi ml skuten s tou dvkou?"
Prv v tom okamiku vbhl dovnit Krinippv nejdvrnj bec a oznmil zadchan, e pichz jeho pn.
Krinippos sm vrazil dovnit skoro zrove, stevce v rukou, a jet he zadchn. Vzpt veel ustraen Terillos se
zlatm vncem skrvajcm jeho holou lebku a jako spseenec zla Kdipp. Sotva ji Arsino spatila, shodila koku z
klna na zem a povstala blskajc oima.
"Od kdy je zvykem," zeptala se, "e pobhlice bhaj za mui? O Himee si myslm velicos, ale to bych si pece jen
nikdy nepomyslila, e vlastn otec bude dlat namlouvae a bude chtt pivst do zkch mue, jen o ni ani nestoj, ba
nen mu ani rovna. To mi jet zaplat, Turmsi. Bt tebou, tak bych se stydla, e bych se do zem propadla."
Postavila se hroziv o krok ble ke Kdipp, vysmvala se j a pravila: "Vdy ani nem prsa! Oi m daleko od sebe,
a ty obrovsk nohy!"
Nemohl jsem jinak, vzal jsem ji do nrue a pesto, e mne kopala, odnesl jsem ji do na jizby. Koka probhla kolem
mne a vyskoila na loe, dv ne jsem tam hodil Arsino. A hodil jsem ji tak prudce, a jsem ji vyrazil dech a musela
lapat po vzduchu. Pitom se dvala na mne skoro s ctou.
", Turmsi," vyrazila konen zas slovo. "Jak se me chovat ke mn tak barbarsky? A vbec, miluje tu zkaenou
dvku? Kvli n jsi piel do Eryku! Pro jsi mne vylkal s sebou? M mne jen za svou hku!"
"Kdipp," vypravil jsem ze sebe nhodou, tak jsem byl zmaten. "Ale ne, Arsino jsem myslel. Prosm t, ovldni se
a eti sv sly na dleitj vci. Myslm, e musme vyplout jet tto noci na moe a ztra meme bt ji potravou
ryb. Spakuj si sv vci a pomodli se k bohyni, aby ti byla ku pomoci, nebo pi odjezdu ti nebudu stait shnt, co zde
Page 81

zapomene."
Chytla m za okraj plt, tsla mnou a kiela: "Nevytej se, falen Turmsi, a piznej radji hned, cos ml s tm
dvetem, jinak pjdu a zabiju ji. Nechce, vi? Uspodal sis tajnou schzku, domnvaje se, e j ji dvno spm ze
samho marnho ekn na tebe."
Ml jsem pomrn patn svdom, take jsem spn ekl: "M drah Arsino, ml se dokonale. Skuten jsem byl
jet vce pekvapen ne ty, kdy jsem spatil Kdipp, a nechpu, pro ji ten jej hloup dda thne s sebou na tajnou
poradu. Pro mne za mne si me nechat tu koku a neeknu nic proti n, jen kdy ji neulo v naem loi. Domnval
jsem se, e Lars Alsir je mj ptel, a nechpu, jak se mohl tak zmlit a povdat ti klepy o vci, kter nen ani zmnky
hodna."
Arsino se uklidnila a ekla: "Vzpomnm si a te, e ti Lars Alsir poslal vzkaz, ale nemohu se upamatovat, co jsem ti
mla ci, jak jsem vzruena, e jsem t pistihla pi inu. Je moc dobe, e se vydvme na moe, kde nebude kolem tebe
krouit dn ptuln dvka, aby t pokouela, kdy se d tak snadno svst."
V m mysli se v tto chvli zahryzla skliujc jistota, e na lodi budou kolem ns jenom mui a e ena jako Arsino
pivede bez nmahy, a i bez koky, pln obsazen lostvo do zkzy.
"Arsino," zeptal jsem se, "nem z moe strach?"
Podvala se na mne jasnm zrakem a ekla: "Ne, nikterak, pokud si budu moci vzt koku s sebou."
"Ale," varoval jsem ji, "mon e se dostaneme do boje."
Arsino ekla: "Na to prv ekm, a chtla bych vidt Dionsia, jak mv dkou, a Driea, jak petn lebky
neptel, ale snad nebude nutn, abys vbhl do rny prvnmu kop? Ovem mohl bys dostat i estnou rnu, docela
malikou. Ale nm se nestane nic zlho, Turmsi. Mme pece koku, kter nm pinese tst."
"Pro vecky nesmrteln!" zapsahal jsem ji, naplnn obdivem. "Jsi len, Arsino."
Pitiskla mazliv svou lc ke koce a tvrdila: "Ale pece ne tak docela, jak si mysl, Turmsi. V, jsem pli krsn, ne
aby se mi mohlo stt nco zlho. I kdyby se nae lo potpla, mohu skoit do moe, pokud vydrm plavat, a pak si
myslm, e Foiniani sko za mnou, aby mne zachrnili."
"Arsino," ekl jsem s ledovm srdcem, "chtla bys skuten t dl, kdybych padl, nebo vidt na vlastn oi, jak
mne stahuj z ke zaiva, kdybych se dostal do zajet?"
Sklonila hlavu a vytala: "Vdycky mysl na nejhor, blznku. Bu bez starosti, nikdo t nesvlkne z ke, pokud
iji a dchm a pokud jsem ena. Je-li ale ureno, abys padl, myslm, e bych vc nemohla t a e bych se zabila."
Pemlela se svratlm elem a rychle jet dodala: "Docela jist ti to nemohu slbit. To zvis na m nlad, jakou
budu v t chvli mt a jestli m nepohnv. Prv te bych byla hotova kvait ti dy havmi kletmi kvli t ohavn
Kdipp."
"Ale Arsino," zapsahal jsem ji zoufale. "V mi, e ona pro mne nic neznamen a nedotkl jsem se j ani zdaleka. Od
t chvle, co jsem poznal tebe, nevnoval jsem Kdipp ani mylenku, a kdy jsme ji te opt spatil, nechpu, co jsem
na n ml. Ty oi daleko od sebe j dvaj pihloupl vraz. A m opravdu velk nohy, akoli jsem na to dve nepiel."
Arsino mi hrozila pst a nehty u oblieje a kiela: "Pesta ji o t Kdipp, nebo ti vykrbu oi. Musel jsi ji hltat
oima, kdy jsi tohle vecko zpozoroval."
Vtom si zaala mtrat rukou na prsou a ekla: "Ji jsem si vzpomnla na vzkaz Larse Alsira." Z toho svdnho
krytu vythla hippokampa, zvci mho palce, vytesanho z ernho kamene, podala mi jej a pokraovala: "Tohle ti
posl na pamtku, i kdy to nen pli cenn. Svj dluh mu me zaplatit, a jednou dojde do svho krlovstv, ekl v
ertu, take jsem si vybrala jet nkolik drobnch perk k t koce. Krom toho daroval i mn hippokampa ze zlata,
abych ti skuten donesla ten obyejn kamnek a nenechala si jej sama. Nechpu, jak mohl o mn tak pochybovat, i
kdy je ten drobn hippokampos pvabn."
"No a jeho vzkaz?" zeptal jsem se netrpliv.
"Nepospchej na mne," prosila Arsino vratc elo vzpomnnm. "Jenom m mate. Ano, ekl, e si nemysl, e se ti
stane cokoli zlho, ale jsi pipoutn k zemi, tak to ekl, a dodal, e se nikterak nediv, kdy m uvidl. Proto je na mst
dobr rada. A tato rada je, to mi vtloukal do hlavy, e dv karthaginsk lodi jsou skryty a vytaeny na sou zpadn od
Himery, a venku za hradbami je u olte Iakchova narovnan hranice. U olte, aby se nikdo nedivil jejmu elu. A
bude zaplen jako znamen, jestli v noci vyplujete na moe. A vce vlench lod je na cest sem, ekl, take
nejmoudej by bylo co nejdve jim uniknout."
Soustedn pemlela a pak dokonila: "To je vecko. Take m hubuje docela zbyten. Ji jsem si pipravila
vecky vci, tu troku, co jsem si mohla sehnat vzdor tvmu skrblictv. Na to staila jedin skka a bedna, krom
ovem dvou ko a osmi pytl a nkolika malch uzl a klece, v n si vezmu koku s sebou a kterou jsem dostala od
nho ndavkem, protoe on ji ji nepoteboval, nebo neml jin koky na prodej a ptky v n chovat nechce, ponvad
v n zstal pach po koce. Velmi obtav, a neobtujc t ani v nejmenm, jsem vecko zadila a jsem hotova k
odjezdu, ale ty mi jen vyt a nadv mi do o pro sam malichernosti."
Nathla se na loe vzdychajc a odstrkujc koku. Leela, jakoby roztrit, ale v nejsvdnj poloze. Ale noviny,
kter mi vypravovala, byly dleit a neodvil jsem se podvat se na ni.
"Musm jt, Arsino," ekl jsem v zkost. "Porada zaala a Dionsios mne potebuje."
"Ani mne nepolb na rozlouenou?" zeptala se nn. "Tak siln tou vidt tu velkonohou dvku?"
Se zavenma oima jsem se sklonil a polbil ji. Pidrela mi hlavu na svch prsou prv tak dlouho, abych poctil
radost, jak je j zatko, e odchzm. Sotva jsem si to pomyslel, odstrila mne obma rukama a ekla s vitkou: "Och,
Turmsi, neme ani v takov noci pln nebezpe myslet na jin vci ne na to? Jen to chce stle ode mne, akoli
bych ti mohla bt dobrm rdcem a pomoci ti svou enskou moudrost."
Odstrila mne, abych ji el, ale jej oi zily vtzstvm, kdy se zas poloila a pithla k sob koku.
Page 82
KAPITOLA 4
Myslm, e by byl tyran Krinippos ve sv chamtivosti nejradji podrel n poklad a zavradil Dionsia i s celm
mustvem v nkter noci, kdyby se byl odvil. Ale sm byl lik a ctil pirozenou ctu k Dionsiov chytrosti a po
celou tu dobu oceoval jeho bdlost a ppravu pro neekan pepad.
Avak vc ne strach z osobnho nebezpe ho brzdila jeho psaha ve jmnu jeho vlastnch talisman. Byl staec,
kter trpl aludenmi bolestmi, a ji dosti dlouho vldl v Himee pomoc Dmtinch posvtnch talisman, e v
jejich kouzelnou moc nakonec pevn uvil i sm. Vda, e smrt ur jeho aludek jako krab, nechtl urazit podsvtn
bohy zruenm vlastn psahy.
Kdy jsem se vrtil do sn, zastihl jsem ho v pln hdce s Dionsiem o st pokladu, kterou on poadoval. Krom
urench ji pytl chtl jet navc destou st ze veho, a pak e nech Dionsia v klidu odejt.
"Dionsie Fkajsk," nakal trpce, "pochop tak mne. Ty jsi svobodn a me jt, kam jen chce. Kdeto j, star a
nemocn, jsem spoutn tkmi povinnostmi tyrana, a nikdo ani netu, jak draze za to platm. Musm udrovat hradby
a vybavit vojky, stavt chrmy, podat a nst nklady za hostiny a slavnostn prvody, chry, za hudbu a obti
bohm. Jako tyran nemohu zatit sv msto tak velkmi danmi jako msta s lidovou sprvou, v kterch si pod
hrozbou nebezpe a k usmen boh lidov shromdn samo ukld dan. Ji jen pro tu neobyejnou tse, kterou mi
pinesla m tyranie v poslednch letech, bych si pl, aby Himera poznala jednou tu novou filosofii."
Ukpl nkolik slz a povzdechl: "Kdybys pochopil, Dionsie Fkajsk, do jak trapn situace jsi mne dostal, neskrblil
bys nkolika drachmami. Stejn bude brzy tvj poklad na moskm dn. Potom t me utit aspo to, e desetina z
nho byla k radosti starmu chormu lovku. To pinejmenm jsi mi dluen, vdy jsi mi zpsobil tolik starost a
nepjemnost. Tvoji mui mi demoralizovali msto, vyjedli cel okol a vecko podrailo, take dobr asy se ji nikdy
do Himery nevrt."
Dionsios mu pipomnl hradby a ekl, e spe je Krinippos dluen jemu, protoe se jeho mustvo po celou zimu, bez
ohledu na dinu se zvyovnm hradeb, staralo tak o zven populace pro nejbli dobu a pidalo tak do krve jeho
lidu i krev fkajskou, tak nadanou pro ivot na moi. A zdraenm je vinen sm Krinippos, protoe zmenil vhu
stbrnch himerskch penz s obrazem kohouta, aby oidil nmonky.
Krinippos se znavil, drel se za bicho a ekl: "Nemohu se ji dle s tebou dohadovat, i kdy se bohov hroz tv
nevdn chamtivosti. Snad pece zanech mn a mmu pyskatmu synovi, kter nedokzal pivst na svt nic
znamenitjho ne Kdipp, njak dary na rozlouenou."
Postril Kdipp ped Dionsia a nakal: "Mne me opominout a mho syna teba i vykopnout, bude-li tm
bohatji pamatovat na Kdipp."
Drel Kdipp za ruku a hledl na ni s takovou lskou, e zpozorovav nae mrkn, zastydl se a spn vysvtloval:
"V, Kdipp mus zachrnit politick postaven Himery svm satkem, proto si peje, abyste zvtili jej vno, tebae
je pli hrd a cudn, ne aby vs o to pmo podala."
Kdipp hledla po ad na kadho z ns a vemlouvav se usmvala. Kdy jsem se j setkal s jejm pohledem,
chladnm a ostrm, pospil jsem si vydit zprvy, kter jsem dostal od Arsino. Zrove piel i kormidelnk a oznmil,
e obtn ohe ji ho na Poseidnov olti a voli se porej. Dionsios mu dal dal rozkaz, aby poslal mue k olti
Iakchovu polit vodou a rozmetat tam pipravenou hranici a aby ostatn vecky sehnal z himerskch dom s pokud
mono nejmenm hlukem.
Krinippos si uvdomil, e dolo k inm, pestal se svm smlouvnm, zpsnl a ekl: "ehnm t noci, kdy jsem
vyhlsil zkon, jen zakazuje mm obanm chodit po ulicch po zpadu slunce. Zkon se vak nevztahuje na obtn
obady kn. A jestli tvoji mui potkaj na ulicch strce podku, nech je bez obav prat pes hubu, jak ostatn i do
nynjka dlali. Proto ti moj chudci radji se obrtili a odeli, jakmile jen v dlce spatili nkoho z vs plit se podl
dom."
Dohodl se s Dionsiem, e jeho nejdvryhodnj nmonci vraz ped rnem do Krinippova domu pedstrajce
nsil, poraz stre a vloupaj se do pokladnice. Dary na rozlouenou meme nechat rozhzeny na podlaze, jako by se
ve spchu nkolik ko i pytl rozpadlo i roztrhlo.
"Ale stre mho domu nesm zabt," varoval. "To jsou mui hodni v dvry. Sta, spout-li je a zabrn-li jim
kiet. U brny naopak mete po sv libosti zapchnout nkolik strc a postkat okol jejich krv, aby vecko
vypadalo vrohodn. Postavil jsem tam na dnen noc mue mnohomluvn, jich se hodlm zbavit tak i tak. Ovem
samovldci neslu prolvat krev, protoe to vzbuzuje u jeho lidu odporn pocit zkosti. Mohl bys mi tedy prokzat
tuto slubu a pomoci zrove sv vci."
Pes sv bolesti se dal do tichho chechotu a hladil si dkou bradu. "Nevm, uv-li Foinian, e jsi nsilm pronikl
se vm vudy z msta na moe," ekl. "Ale karthaginsk rada jsou zkuen lid a miluj spe mr a dobr podmnky pro
obchod ne marn arvtky. Proto si vc rozmysl a vypotaj si vecky vhody, kter jm poskytne vit mi to, co jim
eknu. Potom na m povsti nebude poskvrnky, tebae jsem po celou, zimu pechovval nmon pirty ve svm
mst."
Kdipp ho pohladila po tvch a prosila: "Drah dde, neunavuj se tolik marnmi emi. Vecko se zad sprvn a
dobe. Jen se ji vrame dom, abys mohl ulehnout a pikrt si ui a neslyet nic, co se dje. Ale dovol snad, abych
na rozlouenou polbila vecky ty lechetn mue a popla jim hodn tst na cestu."
Objala Dionsiovu mohutnou ji a dlouze ho polbila na zarostl sta, akoli, po pravd eeno, ten ml mylenky
Page 83

docela jinde. Tak Dria polbila, i Mikna, mne nechala naposled. Pistoupila ke mn, vypjala se na piky nohou a
podvala se mi zpytav do o. Beze slova mne nhle kousla do rt. Kousla mne tak zle, e mi rty okamit nabhly a j
zstal stt s rukou na stech. A vce ne na nebezpe, je na ns hala, jsem myslel na to, jak tohle vysvtlm Arsino.
Pozdravili jsme Krinippa, popli mu dlouhho vku a podkovali za nesrovnateln drahou pohostinnost a obtovali
jsme litbu vnem jak Hrakleovi, tak i Tanakilinu foinickmu domcmu bku. Drieus se potom dlouze a hlun
rozesml a ekl:
"Rd bych vidl Krinippa, jak se bude tvit, a usly, e jsme pistli v zemi Eryx a jdeme proti Segest. Bude muset
vysvtlovat karthaginsk rad vc, ne myslel!"
Dionsios pokyvoval svou vol hlavou a pitakal: "Prv, prv. Mn se chce tak hrozn smt. A na moi nebudeme
vdt, kudy proplout a jak zmst karthaginsk lodi."
Tak velik byla Drieova samolibost a tak byl zaslepen svmi plny, e poplcal pdn Dionsiova zda a pravil:
"Na moi jsi pnem ty. Vlastn mm radost, e jsem Karthgem odhaleni. Jinak bys ve slab chvilce, a bychom se skrze
n dostali na ir moe, jist podlehl pokuen plout do Massalie. Tak nic neztrat otevenou vlkou proti Eryku,
nebo Karthgo by t svlklo z ke."
Dionsios jen pidal: "Pravdu d a mluv jako prav potomek Hraklev."
Drieus to vecko bral vn, ale podezvm Dionsia, e mnil tm ddictv, kter Drieus dostal po svm praotci a
je zleelo v sle a ohnivosti, ale na chpavost ji mnoho nezbylo.
Mli jsme vak ji naspch a Dionsios mne chtl s sebou, abych srovnval seznam naich vc, zda nm Krinippos
nevzal z pokladu vc, ne se sluelo. Drieus ekl, e pobjen a vrady se nehod pro jeho dstojnost. Zbytek noci
hodl strvit u Tanakil a dohodnout se s n na zprvch a znamench o vzpoue, kterou povedou jej synov v Segest
a lesn Sikani v zemi Eryx. Ochotn mi slbil doprovodit Arsino i s jejmi zavazadly na lo. Oveme jsem mu pli
nedvoval. Proto jsem poprosil Mikna, aby ho ml na och a postaral se i o koku.
Vecko lo rychle a v naprostm podku, jak bylo dohodnuto. Krinippovi strci nekladli odpor a potichu sloili
zbran. Dionsiovi mui je svzali a pokopali je trochu v ertu, aby mli njak boule a modiny a mohli prokzat, e se
nm postavili bojovn. etiv Krinippos nechal kl od pokladnice viset na dvech, abychom nepokazili sloit a
drah zmek. Nali jsme svj znan prodl poklad a nmonci ho odneli z msta notn nadvajce. Poben stre
se jim vysmvaly pro jejich non dinu. Vci, kter se nesnadno penely, rozhzel Dionsios jako dar na rozlouenou
Krinippovi a jeho rodin. Ale to udlal spe pro svou povst ne z povinnosti, nebo i m se zmocnil hnv, kdy jsem
vidl, kolik vc si Krinippos z pokladu prost vzal.
Dionsios mne vyzval, abych se krotil, a pouil, e pi emesle pirtskm nen tak tk koist nabt jako zbavit se
tch vc krv potsnnch za slunou cenu. Se ztrtami potal ji v t chvli, kdy poklad svoval do Krinippovch
rukou.
Nmonci mli t diny ji tak dost, jakkoli jich bylo hodn. Pineli do lod i Poseidnovi obtovan volsk maso a
myslm, e v mst jet na posledn chvli konali svou osobn spravedlnost, protoe z mnohch dom byl slyet
zoufal nek. Ale Dionsios zavel oi, ponvad se musely doplnit i zsoby oleje a bob, a nijak se nezlobil, kdy
thli i vaky s vnem. enm, kter zle lkaly, ekl jen: "eny oplakvaj mue vyplouvajc na moe, ale pl a nek je
jejich pirozen prvo, a to jim nememe zakzat. Brzo se budou zase smt, a budou hkat robtka v nru. Myslm,
e v Himee zanechvme nezapomenutelnou pamtku."
Z jeho slov jsem poznal, e i jemu je zatko, kdy si te pipomn vecko dobr, co jsme v Himee zaili. Vyli jsme z
brny posledn. Kdy se Dionsios pesvdil, e tak Drieus, Arsino a Mikn jsou ji na palub, dal svm mum
znamen. Tu zabili narz pekvapen strce, kte se jim tak zlomysln poklebovali. Podle ujednn rozstkali
nmonci hojn jejich krev po zemi a udlali to rdi, aby utlumili smutek rozchodu. A nedbajce nmahy snesli ze ttu
brny i kamennho kohouta a vzali jej s sebou na pamtku.
Jarn noc kolem ns vzdychala, moe builo na poben skly. Postkali jsem si nohy, kdy jsme plhali na voln se
ji houpajc velitelsk korb. Byla takov tma, e jsme se vidli jako stny. Kdy Dionsios ctil pod nohama houpajc
se palubu, rozthl hlasit chp a ichal vtr. Pohldl na sever a na zpad a pravil: "Turmsi, vyvolavai vtr, pouij sv
moci a pivolej nm dobr vtr do plachet, nechce-li vidt na vlastn oi, jak se ti tv bl ke svj u nohou."
Myslel jsem, e jen ertuje, nebo nedal zvednout story, ale dal rozkaz mum od ucha k uchu, aby pipravili lodi
pro boj a vnoili vesla do vody. Ob padestiveslice se nesly ped nmi za pleskotu vesel a zmizely ve tm jako stny,
take jsme slyeli jen opatrn temn dery takta. Potom pikzal i naim veslam, aby spustili vesla, a
kormidelnkovi, aby dval dobr pozor. Ve tech adch se ponoila vesla do vody a zapletla se do sebe a pod palubou
jsme slyeli pn natsnanch mu. S kymcenm jsme vypluli na vodu vzdalujce se od pobe a nkolik zvan
zemskho vtru ze soue nm pomohlo odrazit od skaliska, dokud mui neovldli podn vesla a korb nezaal
poslouchat sv kormidlo.
Tak jsme opustili Himeru a tha rozlouen dolehla na mne, a mi vyhrkly hork slzy z o. Ale neplakal jsem myslm
pro Himeru, nbr pro sv zotroen. A teprve kdy mne Dionsios podal o vtr, pochopil jsem slova Larse Alsira,
je ekl Arsino, toti e jsem pipoutn k zemi. Arsino mne thla k zemi, pletla mylenky, zatemovala mou mysl a z
bezvznamnch vc udlala dleit. Kdy jsem myslel na vzvn vtru, ctil jsem v tle nesmrnou thu. Moje sla ze
mne zmizela s Arsino.
Dionsios zpozoroval, e oddychuji s velikou nmahou a bolest a e mlm, poplcal mne po zdech a ekl:
"Zbyten se nenamhej. Bude i lpe, zvykneme-li si na novou lo naped s vesly, abychom vdli, jak odpovd na
vlny. Jinak by nraz boue mohl vytrhnout stor a potopili bychom se hned."
"N smr?" zeptal jsem se.
"Penech to Poseidnovi," ekl dobromysln. "Ale radil bych ti, aby ses podval, jestli ti nepirostl me v t ln zim
Page 84

rz k pochv. No v, nejdve pojedeme rovnou pozdravit ty dva karthaginsk vlen korby, protoe to nikdo od ns
neek. V dlouh chvli jsem u tch beh rybail a sledoval jsem s rybi hejna velkch tuk. Proto znm ta poben
znamen a tum i zliv, do kterho zathli karthagint velitel sv lodi, pokud jsou dobrmi nmonky. Nemm-li
pravdu a nenajdu-li je tam ped svtnm, chci se tam sm dostat."
"Myslel jsem, e se pokus jim na moi ve tm uniknout," ekl jsem. "Dal jsi pece polt vodou jejich hranici. Za
svtn bychom byli ji daleko z dohledu."
"To bych je ml v patch jako honic psy," opil Dionsios opovrliv. "Ne, se dvma lodmi nemysl na boj, ale jen
se chtj povsit na ns a hnt ns do nrue vlench korb, kter jsou na cest sem. Pro bych nevyuil situace v
n prospch? Moje mustvo je pi sle a potebuje jen posilujc vtzstv, aby pekonalo melancholii louen. I veslai
si rychleji zvyknou na pesn veslovn, budou-li vdt, e vesluj na vlnch, aby se vyhnuli smrtonosn rn
bronzovho embola. Ale m-li nco proti boji, Turmsi, tak jen jdi do podpalub a lehni si k Arsino."
Pluli jsme tmou na pomez moe a zem a lo se houpala na vlnch, take jsem je vnmal pod nohama. Naplnila mne
hrozn zkost. Neznal jsem vliv moskch proud a plivu na pohyby lodi, nedovedl jsem st z mrak jako Dionsios,
ba ani vtr mne ji neposlechl. Nebyl jsem nic jinho ne zem a tlo, nevil jsem, e mne blesk posvtil. Ve, co se
kolem mne dlo, byla chaotick, bezcln nhoda. A neutovalo mne, e v podpalub na mne ek v bezpe Arsino,
ale jistota zrmutku a poitku, kter mi ona pinese, budu-li smt t s n, mne plila v dui, kdy jsme tak pluli tmou
houpajce se na vzdutm a sycm moi.
Po chvli jsem el ke kraji paluby, posadil se a drel se pevn ebku a dvil jsem do moe, prost jen z t zkosti.
Potom mi bylo lpe.
Domnvm se, e tato krtk Dionsiova cesta za temn jarn noci ped rozbeskem je skvlej dkaz jeho
nmonickho umn ne zachrnn naich lod ped moskmi propastmi. Ale tehdy jsem tomu nerozuml. Za svtn
byly vecky ti lodi pohromad a mili jsme rovnou do zlivu, kde Foiniani hned zatroubili poplach na trouby a
zabubnovali na mdn bubny. Pozorovatel obou lod byli bdl, ale myslm, e nevili v prvn chvli ani svm om,
kdy ns spatili v jitn mlze jako fantasmata na moi. Nicmn byli vten moeplavci a staili spustit ob lodi na
vodu a ozbrojit se, ne jsme dorazili pod ochranu zlivu. Kdy ty lehk vlen lodi vidly nai novou triru,
obrovskou a nahnjc strach, vedle n po obou stranch padestiveslice jako honic psi, byly by radji prchly a jen
zdaleka ns sledovaly. Jejich velitel a kormidelnci byli pece nam pepadem zmateni a kieli rozkazy jeden pes
druhho, taktai pli pospchali a vesla se zapletla do sebe.
Dionsios val, aby dodal svm mum odvahy, a jeho pekvapiv tst ns provzelo. Nae nejist plujc trira
sledovala jako oarovan uhbajc foinickou lodici a rozdrtila ji pouze svou vahou na skaliskch jako skopku.
Zrove jsme vak zastavili, abychom nenajeli na zem. Pod nmi se rozlehl stran nek umrajcch i hrozcch se smrti,
tak znm mum z Fkaje, karthagint tkoodnci padali do moe a veslai vyskkali, aby se zachrnili na beh. Jen
dva luitnci se pokusili nm to trochu oplatit, Drieus vak na jednoho hodil svj otp a pibil ho k prmu a druhho
srazili nai veslai vesly do vody.
Kdy z druh foinick lodice vidli neodvratnou zkzu, pirazili zptky ku behu a vichni prchli do blzkho lesa. Ti,
co zbyli ze znienho plavidla, utkali za nimi a vbrzku zaaly svitt py z krajnch kovisek. My na palub jsme mli co
dlat, abychom se kryli tty. Nkolik p proniklo otvory pro vesla a zranilo veslae, take Mikn, ke sv velk
radosti, ml prci pod palubou. py piltaly tak hust a pesn, e Dionsios poruil odveslovat zpt na ir moe.
ekl:
"Po starm zvyku Foinian maj vc luitnk ne bojujcch meem. Ale neuhbm ze zbablosti. Musme bt
opatrn, aby trira nenajela na sklu a nerozrazila se."
Zatm odthli Karthagint sv rann z vody na soui, povzbuzovali se navzjem kikem, vyhroovali nm pstmi a
vali nadvky v mnoha jazycch, i ecky. Vtina jich byla ervenohnd pleti, ale byli mezi nimi i ernoi a bezvous
mui. Drieus jim ukzal svj tt a navrhl:
"Sestupme na zem a pobijme je. Je hanba snet takov drzosti, i kdy jsme je ji zahnali na tk."
Dionsios se na nho zamylen zadval a ekl: "Kdybychom vystoupili na zem, prchali by hbit ped nmi a zavedli
by ns do lesa a tam po jednom zabili. Z lodi, kterou jsme potopili, ji nikdy nic nebude. Te se ale musme dt do t
nedotknut a split ji, i kdyby ns ml kou prozradit.
Nechci, aby plula v naich stopch."
Drieus ekl: "Zaplen je stejn estn prce pro vlenka jako zpas. Pust mne na zem, abych zvtil svou slvu.
Zadrm Karthaginsk, dokud se nkomu nepoda jejich lo zaplit."
Dionsios se podval na nho s otevenmi sty. Okamit souhlasil: "Nic lepho si nepeju. Byl bych t sm
poprosil o tu slubu, kdybych se nebyl bl, e se ti to bude zdt nedstojn tebe. M opravdu nejir tt a siln
panc a jsi n nejlep bojovnk."
Drieus se hned rozkikl, kdo by chtl jt s nm dobt si nesmrteln slvy. Ale Fkajt se zadvali jinam. Teprve kdy
Dionsios poznamenal, e na t lodi se snad tak nco najde, co bude stt za lup, piblila se k nm jedna
padestiveslice, vzala Driea na palubu a pirazila ke behu, take mohl seskoit i se zbranmi z vysok zdi. Dva hi s
kesadly se pustili pmo ke karthaginsk vlen lodici a padestiveslice se drela opodl, aby na ni ohe nepeskoil.
Dionsios volal na he, e nemus pli pospchat.
Drieus stl sm na behu, pod jednou pa hrst tkch kop, a ttem vyzval Karthaginsk. Ti byli tak udiveni, e
pestali na chvli nadvat. Drieus na n divoce zaval, zadupal nohou a zval je k boji. A kdy uvidl velitel spirlu
dmu, stoupajc z ern a erven malovan lodi, vybhl z lesa s nkolika mui. Snad ji chtl zachraovat. Bylo jich
dvacet, ale v slepm hnvu beli a pedbhali se smrem k Drieovi. Ten hzel pesn sv smrtc kop a zabil nebo
zranil tyi z nich. Potom vytrhl me z pochvy a neekaje bel dalm vstc a volal svho praotce Hraklea, aby se
Page 85

piel podvat. tonci zrozpaitli a dva z nich se dali na tk, ale ostatn Drieus pobil, i velitele prvn vlen lodice,
kter rozzuen porem sv lodi se vrhl slep na Driev me.
Dionsios pozoroval to ve s obdivem, hrozn klel, tahal se za vousy a volal: "Jak je to bojovnk! Pro ten zrovna
musel dostat u Lad rnu veslem!?"
Drieus si zatm vydechl, sehnul se a uzl karthaginskmu veliteli zlat kruhy i s kusem u a sal mu i etz s
obrazem lva z hrdla. Tu ale ml pln ruce prce, aby se uchrnil pm a kopm, ktermi ho chtli Foinian z lesa zahnat
do zkch.
Jeho tt se prohnul pod thou vech zabodnutch kop a a na lo jsme slyeli inet jeho panc, do nho se
zabodvaly py, ba i do upinov suknice a do plt na nohou. Mezitm zaloili oba Fkajci na lodi ohe a promejdili
vechny kouty. Teprve pak rozbili dbny s olejem a vylili je na ohe, a plameny vysoko vylehly.
Na behu zperel Drieus eleznmi botami kop vraen do jeho ttu. Ale sotva si vythl p ze stehna, ji mu jin
vrazil do st a propchl mu tv, take val otevenmi sty. Foiniani zajsali a vybhli zase z lesa smrem k nmu,
Drieus vak kulhaje vrhl se jim jet vstc tak stran rozlcen, e se rozptlili a prchli. A slyeli jsme, jak volaj svho
boha Melkarta na pomoc.
Kdy vidl Dionsios tu neuvitelnou vc, dal se do hokho ple a pravil: "M oi nemohou hledt na tohoto
odvlivce, jak pad nadarmo v tomhle neltostnm boji, tebae by to bylo pro ns vecky lep."
V t chvli jsem si uvdomil, e i j jsem tajn doufal v Drieovu smrt. Proto jsem v moci t stran mylenky jenom
pihlel jeho zpasu a neel mu pomoci. Te ji bylo pozd. Dionsios volal na padestiveslici a nadil j vrtit se ke
behu pro Driea. Karthaginsk vlen lo plla a k obloze se nesl ern dm. Oba hi plavali ji ke sv lodi, pytle s
koist na hrdlech. Dionsios tak pochopil, tebae zprvu si Drieovy smrti pl, e ho neme tam nechat po tak
munm boji, nebo jeho vlastn povst by tm nesmrn utrpla.
Padestiveslice se blila ke behu vyhbajc se plamenm a mui vythli za pae Driea na palubu. Zachrnil si i
ponien tt, tebae mu krev tekla ze stehna barvc vodu.
Se zatajenm dechem jsme sledovali Driev zpas, e jsem a po jeho vytaen zpozoroval Arsino na palub. Stla
za mnou a uprala sv velk oi na nho. Byla obleena v kratik at pepsan irokm stbrnm psem,
zdrazujcm jej thlou postavu.
Dionsios i kormidelnci se na ni zadvali a zapomnli na Driea. I takta zapomnl bouchnout do ttu, take se vesla
zapletla, nebo i veslai civli palubnm otvorem na ni. Dionsios zaal rychle nadvat a klt a mvat koncem lana a
pobzet mue k prci. P se rozezvuela a dm z hoc lodi zstal za nmi.
Pomhal jsem Drieovi svlci okru. Pak ho Mikn oetoval a mazal mu rny. Teprve nyn jsem se obrtil k Arsino
a zeptal jsem se j rozzloben: "Copak si mysl, e se takhle me ukazovat nmonkm? Tv msto je pod palubou a
tam mus zstat. Nkter p t mohl zranit."
Arsino zbledla a pravila: "Probudila jsem se z nejlepho spnku stranm rmusem a myslela jsem si, e jsme
ztroskotali, take jsem se ani nepodvala, jak jsem obleen. Kdy jsem slyela kik bojovnk, chtla jsem zemt po
tvm boku pod ochranou tvho ttu a ne abych se snad vzdala v pchnoucm vnitku lodi. Ano, tak. Ale tys ani okem
nemrkl po tom, jak jsem ubytovan. Natst kormidelnci jsou vldnj ne ty a zadili m pohodln a hladili mou
koku, aby se nebla moe. Rozhodn jsem t tak chtla vidt, jak bojuje, abych mohla bt na tebe hrd. Ale nevidla
jsem t ani obnait me. Jen jsi ustraen uhbal nepesnm pm."
Nedbajc vce na mne, pistoupila k Drieovi a mluvila s nm a hltala ho obdivujcma oima. A chvlila ho: ",
Driee, jak jsi ty hrdina! Myslela jsem, es sm bh vlky, jak jsi byl chrabr. Ji jsem v tob ani nevidla lovka. Jak
je jasn erve tv krve, kter ti tee po hrdle. A chtla bych polibky uzdravit tvou proraenou lc, kdybych jen mohla.
Netu, jak mne vzruuje uschl pna na tvch rtech a pach tvho munho potu po boji."
Mikn ji odstril, obvazuje mu rny. Drieovy dy se pestaly chvt a sta cukat. Jas rozumu se mu vrtil do zraku a
dychtiv hledl na Arsino. Zato na mne s opovrenm.
"Byl bych si pl mt Turmse po boku jako dv," ekl. "ekal jsem na nho, ale nepiel. Kdybych byl vdl, e se ty
na mne dv, byl bych pobil jet vc Karthaginskch jako obt tv krse. Ale tak jsem je pustil, protoe jsem sm
musel bet, ne jsem zeslbl ranou do stehna."
Arsino mrkla po mn, ironicky ohrnula horn ret a padla na kolena vedle Driea. Pravila: "Jak to nezapomenuteln
zpas! Kdybych byla mohla, byla bych si vzala na behu aspo hrst psku nebo kebli na tvou pamtku, Driee. Byls
tak neuviteln s meem v ruce!"
Drieus se vtzoslavn rozesml: "Byl bych mizera, kdybych byl spokojen s pskem a kebl jako s pamtkou na
mne.
Vezmi si tohle a vzpomnej na mne v dobrm." A podal Arsino zlat kruhy karthaginskho velitele i s trky jeho
u.
Arsino zatleskala radost a vzala si je, ani se ttila krve. Zablskala jimi na slunci a zvolala naden: "Trv-li na
tom, pak t nemohu urazit odmtnutm tvho daru. Jist v, e nemyslm na vhu jejich zlata. Nesrovnateln drami
jsou mi jako pamtka na tvj boj."
ekala jet chvli na kolenou, zamraila se, e Drieus ji nic neekl. Potom zavrtla nejist hlavou a ekla
pedstrajc: "Ne, ne, nemohu je pijmout. Tob by nezbylo nic na pamtku po tomto boji."
Drieus chtl rozptlit vecku jej pochybnost, i vythl zpod psu jet velitelv zlat etz a ukzal jej Arsino. Ta
je vzala do obou rukou, aby si jej lpe prohldla, a vykikla: ", vm, vm, to je znamen velitele vlen lodi. Takov
etz a obraz lva dostala jedna dvka, kdy jsme chodily do koly, na pamtku od spokojenho hosta. Plakala jsem
tehdy zvist, pomyslc na to, e j nikdy takov etz od nikoho nedostanu."
Drieus stiskl zuby, protoe jako Sparan nebyl svou povahou marnotratn, ale pesto ponechal Arsino etz i s
Page 86

medailemi a ekl: "Ponech si to, jestli ti to psob radost. Pro mne to mnoho neznamen. Nemyslm, e ti bude moci
Turms nkdy nco podobnho dt."
Arsino pedstrala velik pekvapen, mnohokrt to odmtala a ujiovala: "Ne, ne, nemohu to pijmout. Leda
kdybych chtla smazat sv ponen v chrmov kole. Jak bych se ti mohla kdy odmnit za tvou dobrotu! Opravdu
bych si to nemohla vzt, kdybych nevdla, jakmi jste pteli, Turms a ty."
Hledl jsem na tohle neltostn divadlo a ptelstv bylo m mysli na hony vzdleno. Kdy mla nyn Arsino i etz a
kdy pochopila, e ji od Driea tentokrt nic vc nedostane, vstala bez vhn, pohladila si nah kolena, otlaen na
tvrd palub, a omluvila se, e nebude Driea ji obtovat. Jist velice trp bolestmi.
Dionsios dostal lodi do cestovnho tvaru a zrychlil takt vesel na nejvy mru, aby zdolal nesnze pobenho
psma a doplul co nejdve na ir moe. Zpovzdli sledoval vak, co se dlo u ns. A ji pichzel k nm a tel si
zamylen zlat kruhy v uch.
"Arsino," ekl uctiv, "moji mui mysl, e mme bohyni na palub. Ale ty je ru ve veslovn i ve smru. A kdy
se dostaten na tebe vynadvaj, pak pijdou na nebezpenj mylenky, pokud je znm. Proto by bylo zdravj, i pro
Turmse, kdybys odela vas pod palubu a neukazovala se pespli."
Z Arsinoina oblieje jsem poznal, e si nepla nic jinho ne provokovat Dionsia. Pospil jsem si ci: "Nikdo t
neme nutit, to vm, ale byla by to koda, kdyby ti slunce splilo tvou blou ple."
Arsino vykikla polekan a pikryla si rychle svou nahotu, jak mohla. "Pro jsi mi to neekl hned," hubovala a bela
pod palubu do komrky, kterou ji kormidelnci tak pohodln zadili. Dionsios krel za nmi svm tkm krokem,
zeiroka nalapuje. Arsino ho svdn poprosila, aby si sedl, a dala mu na dkaz pzn koku do klna. Dionsios
vzdechl a ekl:
"Nechtl jsem urazit Driea, kter je beztoho netkavka. Ale chtl bych se t zeptat, jestli jsi jako ena pece jen tak
hloup, e nev, kolik kod bych mohl zpsobit Karthaginskm j jen mvnutm ruky, a daleko vtch ne Drieus.
Zniil jsem pece svm embolem jejich jednu lo a pod mm velenm je trira jako iv bytost a poslouch mne na
slovo. Drieovo chovn byla vlastn poven drzost, a nebylo by z nho dnho uitku, kdyby moji mui nebyli
zaplili lo, za jeho ttem ovem. Nechpu, jak me obdivovat jeho zpnn sta a zbyten rny."
Arsino se na nho podvala zboujcm pohledem a pravila: ", Dionsie, nechpe to? Drieus je barbar a
nsilnk, a proto jako mu je mi protivn. Ale kdy jsem vidla, jak mu pna vytk z st, povaovala jsem za nejlep
uklidnit ho njakou lichotkou. Podailo se mi to a dostala jsem od nho tyto vzcn pamtky na jeho boj. Sm jsi
piznal, e ti nezstala dn pamtka na znienou lo."
Dionsios zhluboka zapl, koku maje stoenou v kln. Oi se mu zablskly v ptm komrky, kdy pohldl na
Arsino a pravil: ", eno, ty v dobe, co chce! Ml jsem bt chytej, ale proti tob nieho nezmohu."
K mmu pekvapen sal obrovsk kruhy z u, podal je Arsino a pokraoval: "Nehledla jsi s touhou na mne, ale na
tyhle perky cinkajc mi v uch. Jsou nicmn t, a z lepho zlata ne ty, kter jsi dostala od Driea. Nech si je jako
pamtku na mne a na to, jak jsem potopil karthaginskou lo."
Arsino se dala do usedavho ple a lkala: "Opovrhuje mnou a povauje m za chamtivou. Radji hodm do moe
Drieovy dary! Jednala jsem co nejopatrnji, abych ho nerozhnvala, vdy byl ji beztak mrzut bolest z ran. Ne,
Dionsie, o tv nunice nestojm, kdybys i na kolenou kleel. A jako pamtku na tebe si spe vytrhnu vous z tv
ern brady, protoe je to nejkrsnj musk brada, kterou jsem kdy vidla."
Tehdy vytryskly slzy z Dionsiovch volskch o, hoce zanakal a zvolal: "Nevm tvm slovm a vm prav
opak a mj rozum je na stri. Ale bude lpe, vezme-li si ty kruhy ode mne darem ihned, ne abys je snad jednou
strhvala z mch u pro Driea i pro kormidelnky."
Padl na kolena, koka mu vyskoila z klna. A prosil, prolvaje hojn slzy, aby si Arsino vzala zlat kruhy. Konen
se Arsino umrnila a ekla roziujc oi: "Nerozumm ti, ale lituji velice, e jsem pivolila vzt si Drieovy nevzcn
dary, protoe to mne nut pijmout i tvj dar. Jedinou tchou mi je, e v och en nepotebuje tv hlava dn perky,
ale je prv nejkrsnj tak, jak je."
Dionsios se velice roztsl, pikryl si dlan oi a poprosil: "Turmsi, pteli, dej dobr pozor, aby tato tv ena zstala
v krytu ped mui a aby se nikdy neobjevila pede mnou. Jinak ji hodm vlastnma rukama do moe."
Arsino se dala znovu do hlasitho ple a pravila: ", Dionsie, to t tak hrozn rozruuji? Ochotn se dm hodit
do moe, udl-li to tmato svma silnma rukama." Zarazila se rozjmajc a pak dodala: "Nicmn nevm, e bys m
hodil do moe, kdybys opravdu se m tmato svma, tak ndhern chlupatma rukama dotkl!"
Vc ji Dionsios nevydrel a vyrazil z kajuty zakopvaje o vlastn nohy. Za chvli jsem ho slyel vt na veslask
palub a prskat mue koncem lana pes zda. Kdy odeel, rozesmla se Arsino vesele, obtoila mi pae kolem krku,
zlbala mi sta a vykikla: "Vidls, jak jsem ho rychle a obratn vyprovodila, abychom konen mohli bt sami? ,
Turmsi! Jak jsem astna, e jsi moudr a opatrn a e jsi zstal mimo zpas a tak nebyls zbyten zrann. Byla bych na
mst zemela, kdyby se ti bylo stalo nco zlho."
Vidouc vak mj pohled, zvnla a pravila: "Nebu hlupk, Turmsi, a nemysli si o mn tolik zlho. Ve jmnu bohyn
radji hodm ty dary do moe, ne abych vidla v tvch och tento vraz, Turmsi. Snad jsem troinku hrabiv a taky a
pli miluji perky. A taky je pravda, e rda pijmm dary od mu, a radji jet dary, kter maj trvalou cenu, ne dary
bezcenn. Neme popt, Turmsi, es mi sm nemohl jet nic dt, co by stlo za zmnku."
Dala si ruce kolem kolenou a spn dodala: "Samozejm, od tebe nechci dary. Ty sm jsi mi darem. Ale byl bys
nehodn, kdybys mi zakzal pijmat dary od jinch. Vimla jsem si, e jsi nepraktick a vbec nemysl na budoucnost,
jak by ml mu, spoj-li svj osud se enou. Pro mne m cenu takov, jak jsi, a s tebou by mi staila otep rkosu za
loe a slan ryba za potravu. Ale oveme by by1 lep krsn postaven dm a dvryhodn sluhov, aby jej
opatrovali, a otroci, aby obdlvali pole. Dovol mi tedy, abych j aspo hledla ped sebe, pokud mm k tomu
Page 87

pleitost."
Jej slova ulevila m hokosti. Ukzala mi toti, e mysl na spolen ivot se mnou a do na smrti. Hladila mi ruce a
prosila: "Pochop, Turmsi, e neme ode mne chtt, abych myslela pod jen na tebe. Moje krsa je mj jedin majetek
a vydr jen uritou dobu. Promi mi tedy, jestlie ve v nevinnosti vyuvm sv krsy, pokud mohu. Miluj mne
takovou, jak jsem, a nepstuj si zl mylenky. Opravdu se nemohu zmnit."
"Och, Arsino," stoval jsem si. "Tv e plch jako voda. Ani ty nezstv na mst a stle se mn. Ale snad
prv proto t miluji a pro tebe trpm. Jakkoli t chytm, protee mi prsty. Povz mi, milku, jak t chytm."
Rozevela oi doiroka, podvala se na mne lbezn a vyzvav zrove a ekla: "Ach, Turmsi, sm to v nejlpe a v
tom ti nemohu radit."
Vesla skpala, moe plouchalo o boky lodi a j jsem ji drel v nru. Ale nic z jejho tla se mi nepodrobilo. A jsem
dlal co dlal, ona jen kvetla a nabrala novch sil. Naveer byla jako svest bohat vinohrad, kdeto j byl jako
zmkl platejs. Nic jsem proti n nezmohl.
KAPITOLA 5
dery vesel se zpomalily a tt taktae rovnomrn dunl a uspval. Dionsios popjel vno s Drieem a s Miknem
na zdi lodi pohodln loktem open o Krinippv dar na rozlouenou, po stji pchnouc vlnnou poduku. Obas mrkl
na podimujcho taktae a huboval ho, e m bdt. Ale jinak byl melancholick a Mikn mluvil piduenm hlasem o
sdle zapomenut, o zasvcovn a o nvratech.
Dionsios povdal: "V nvrat moc nevm. Pokud jsou moje svaly jako ze eleza a i nejzkaenj nmonick jdlo mi
chutn. Pokud jsem neztratil zuby, potud jsem spokojen a netoum po niem jinm. Ale za takovho veera, kdy se
moe zbarv do ervena jako vno a lovk najednou vnm pleskn vesel, to bych se chtl vrtit, teba jen jako bl
racek, abych vidl jet jednou thlou lo, plujc vznosn na hladin, a ady vesel, stoupajc a klesajc, a brzdu
pnc se ve stopch vn lodi. Bezpochyby jsou chrmy krsn a obrazy boh vzbuzuj zbonost, a ern a erven
obrazy na pohrech a kratrech jsou k poten, ale nejkrsnj, co jsem kdy vidl, je eckm zpsobem postaven lo,
tiscilet padestiveslice nebo takov novodob trira."
Drieus pravil: "Krsn jsou lbkovan sloupy chrm a krsn je i hora, za kterou se skrv slunce. Krsn je
rodn rovina i msto bez hradeb a krsn je eka Eurts, naloutl bahnem. Krsn jsou naz chlapci, kdy je biuj
ped Artemidinm oltem, a oni ani nehlesnou. A krsn je zpocen vtz, jen po zvod nabude zase dechu
otevenmi sty na olympijskm zvoditi. Ale nejkrsnj podle mne je bojovnk, kter estn padne, hlavu v krvi,
proti pesile neptel pro svou vlast."
Mikn pravil: "Krsn je bl holubice a krsn je liv had, kdy se krout ve spirle, ale nejkrsnj je podle mne
zasvcen, jen se smrtelnm potem na ele, oi rozeny a smv na lci prohld skrze pozemsk vci metafyzick
jsoucno."
I j jsem se vmsil do hovoru a ekl jsem: "Neeknu, kdo je, nejkrsnj, tebae to vm nejlpe. Ba i vy to vte. Proto
se pokoute utit se vnem a planm povdnm."
Setmlo se, hvzdy se rozhoely a Dionsios dal rozkaz taktam a vemu mustvu, aby pestali veslovat a svzali
lodi na noc k sob. Mui a dostanou jdlo a jdou spt.
Mikn recitoval krsn mkkm hlasem:
"Sen je bratrem smrti,
bolest lovka sestrou,
lidsk slzy moe jsou.
Jsem vak zasvcen bohu.
, boe zasvcench, zjev se mi,
vezmi si minci z mch st,
pive mne k pravmu prameni,
nezavi dvee zapomnn za mnou.
Ia, ia."
Ale jeho divok kik na konci byl spe vkik Iakchv ne arodjn vzvn zasvcenho.
Pluli jsme tak ti dny po irm moi a vtry nezeslily, aby pomohly na plavb. Na noc jsme svazovali lodi k sob a
Arsinoina koka se plila podl zbradl a oi j svtily, take veslai k n pojali povrivou ctu. A nereptali, ale
ochotn veslovali, vce, e kad tah vesla je vzdaluje od krutch lod karthaginskch.
tvrtho veera vak se Drieus opsal, zaal mluvit ke svmu mei, zpval lakedaimonsk embatria, aby si dodal
srdnatosti, a nakonec pipochodoval k Dionsiovi na iroce rozkroench nohou. "Co vpravd zaml, Dionsie
Fkajsk?" zeptal se. "Ji dvno jsme uhnuli karthaginskm lodm. Podle slunce i hvzd soudm, e plujeme den za
dnem k severu. Tak vidm, e tmto smrem se nedostaneme do zem Eryx."
"Souhlas, m pravdu a sm jsem ti to ji chtl ci," ekl Dionsios mrn. Zrove pohnul palcem na znamen svm
mum a ti chytli Driea za pae a nohy a svzali ho do kozelce tak rychle, e se nestail ani dotknout svho mee.
Nejprve hrozn zaval pekvapenm, ale pak si uvdomil svou dstojnost, zmlkl a upral na Dionsia vraedn pohled.
"Hle, Driee, Hraklev potomku," ekl Dionsios smliv, mluv zrove nepmo k svm mum, kte jen neradi
Page 88

svzali Driea do kozelce. "Ctme t jako hrdinu a pvodem jsi z ns vech zajist nejvzneenj, ale mus i sm uznat,
e ta rna veslem u Lad t obas tr. Tvj bosk pedek Hrakls bval obas zmaten a slchal dtsk nek.
Pepadla m velk starost o tebe, kdy jsem zaslechl, jak mluv ke svmu mei, jako by to byla iv bytost, akoli je to
neiv elezo. Ale jet vt starost jsem poctil, kdy jsem t zaslechl mluvit o hvzdch a slunci a o moskch
cestch, emu vbec nerozum. Pro tv vlastn zdrav t musme na njak as zavt do pdn kajuty, dokud se
neuklidn a dokud neproplujeme a do Massalie."
I mui mu poklepvali ramena, udobujce si ho, a prosili: "Nezlob se na ns, udlali jsme to pro tvoje dobro.
Nekonenost moe snadno zmto hlavu, kter nen na n zvykl. Ji i chytr Odysseus se sm dal pivzat ke storu,
kdy v dlce uvidl Sirny na pobench skaliskch a slyel jejich hlas."
Drieus se tsl zlost tak, a se lo tsla s nm a kiel: "Nepoplujeme do Massalie! Msto hrozn cesty po moi vm
nabzm dobr boj na zemi. A si vsadm v Segest ps korunu na hlavu, rozdlm vm zemi Eryx a postavm domy pro
mue, abychom mohli spolen t a vychovvat vojky ze svch syn. Elymy vm dm za otroky, aby obdlvali pole,
a pro zbavu dostanete Sikany z les podle libosti a i jejich eny k pouit. A o vecko toto dobro vs chce Dionsios
lstiv pipravit."
Dionsios se barbarsky rozesml, aby pehluil jeho obviujc hlas, prskl se dlan pes stehna a svolval:
"Poslyte, poslyte, jak mluv pt pes devt. My abychom se vzdali moe, my, Fkajci, abychom se dlabali v zemi!
Vtho blzna jsem neslyel!"
Avak jeho mui zaali pelapovat a pomrkvat po sob a veslai vylezli ze svch sedaek na palubu a mui na
padestiveslicch se vyplhali na oblouk zd, aby lpe slyeli. Dionsios zvnl, dupal ped Drieovmi sty, aby ho
umlel, a promluvil ke svmu mustvu:
"Pluli jsme na sever, abychom dostihli Massalie pmou cestou, a jsme ji v tyrrhnskch vodch. Ale moe je
rozlehl a moje tst stle se mnou. Bude-li to nezbytn, zvtzme i nad tyrrhnskmi korby a probijeme se. V
Massalii se pstuje erven vno, a i otroci si kapou chlb medem a za nkolik drachem se tam prodvaj smetanov bl
otrokyn."
Drieus vythl hlavu zpod nohou a kiel: "Msto neznmch nebezpe a cizch boh vm nabzm znmou zem. Jej
chrmy jsou stavny v eckm slohu a barbai tam povauj za est mluvit ecky. Nabzm vm cestu krtkou a snadnou
vlku. Na vlastn oi jste mne vidli bojovat. A do konce ivota budete t jako pni a velitel pod ochranou m ps
koruny."
Dionsios ho chtl kopnout do hlavy, ale jeho mui mu v tom zabrnili. Nkte zvnli a ekli si:
"Nco na tom je, co k Drieus. Vdy ani nevme, jak ns nai krajan v Massalii pivtaj. Tyrrhni potopili bez
nmahy sto lod naich pedk. A ns je jenom ti sta a nae ti lodi nesta, bude-li se moe ped nmi ernat a
ervenat tyrrhnskmi korby."
Drieus volal: "Ti sta statench za mm ttem a vlen voj. A j vm v boji nebudu kat, abyste li pede mnou,
nbr pjdete za mnou. Vae hlavy nejsou v podku, a nikoli moje, kdy nevte radji mn, ale tomuto Dionsiovi,
kter poruil svj slib."
Dionsios pozvedl ruku, aby je utiil, a prosil: "Puste mne ke slovu a nekvkejte jako kachny na potoce. Je pravda,
e jsem se radil s Drieem. Je tak pravda, e jsme nic neumlouvali o bojch v zemi Eryx, protoe Karthgo by se nad
nmi nesmilovalo. Ale to vecko jsem vm zadil jen pro ten ppad, kdyby bohov nedopustili, abychom se dostali do
Massalie. To je teprve nae posledn toit, vylodit se nkde v zemi Eryx."
Na moi byl Dionsios silnj ne Drieus. Mui se chvli hdali, ale pak se dohodli, e to zkus s tou Massali.
Mylenka na ni zapustila koeny v jejich myslch ji od zatku.
Ale ciz moe bylo hroziv. Rozmarn vtry nmi hzely a pitn voda se nm zaala kazit a mnoz onemocnli moskou
horekou a blouznili.
Nladu na lodi nikterak neulehovaly obasn vkiky a inen z pdn komrky Drieovy. Arsino bledla a nakala
si na stlou nevolnost, polehvala v pchnouc komoe a pla si smrt. Kadou noc mi psahala, e rozve Driea a e
vzbou celou lo. Jakkoli osud je lep ne plavba po nekonenm moi, zkaen voda, erviv mouka a lukl olej.
Konen jsme uctili zemi. Dionsios ochutnal a oichal vodu, ovil dno a pozorn prohlel vzorek vytaenho
bahna. Ale musel piznat: "Tuto zem neznm. Thne se na sever a na jih, kam a oko dohldne. Myslm, e je to italsk
pevnina a e jsme se dostali pli na vchod."
Brzo jsme potkali dv kulat eck nkladn lodi. Zaslechli jsme od nich, e pati do kmskho lostva a e se vracej
do msta Kmai. Beh ped nmi e je zem Etrusk. Pkn jsme je poprosili o erstvou vodu a olej, ale Kmt se dvali
s podezenm na nae zdivoel vousy a sluncem vysuen oblieje a pravili: "Na moi nememe dt cizincm ani
vodu, ani potravu, ale zaveslujte pece ke behu. Rybi vm daj, co potebujete, kdy jim ukete svou plavebn
knku."
Dionsios je nechtl oloupit, protoe to byli ekov. Zamili jsme tedy odvn pdmi k pevnin, jinak jsme ani
nemohli. Brzy jsme nali st potoka a nkolik chatr rkosm krytch. Zem byla civilizovan, protoe jej obyvatel
ped nmi neuprchli. Domy byly z hlny, mly elezn hrnce a obrazy boh z hlny plen, eny pak mly krsn perky.
Ji jen pohled na usmvavou zem a modrav pahorky byl pro ns ndhern. Ani veslai nemli chu na njak
nsilnictv. Nabrn pitn vody chvli trvalo, a nikdo z ns nepospchal na moe, ani Dionsios, tebae jeho rozum ho
varoval, aby se nezdroval pli dlouho na neznmm pobe. Byli jsme jet u pramene a u obtnch strom, kdy k
nm pijel na dvouspenm vlenm voze ozbrojenec, drc se pevn svho idie za ps. Mluvil k nm psn. Tolik
jsme vyrozumli z jeho ei, e se pt po naem povolen k plavb. Dlali jsme, jako kdy mu nerozumme. Prohldl si
peliv nae zbran a pikzal nm, abychom neopoutli lodi. A odjel tak rychle, e prach vil kolem jeho bronzovch
kol, Za chvli pibhl houf kopink a obsadil vecky cesty a hldal ns.
Page 89

Nebrnili nm nastoupit zptky na lodi. Kdy jsme vak odplouvali, spustili hrozby, i nkolik kop vyslali za nmi. Z
irho moe jsme pak vidli kouov znamen na vech kopcch pobe a od severu se k nm blila ada rychlch
vlench lun. Nai veslai byli ji znaven a pliv moe nm brnil v tku, take ns brzo dohnli. Ukazovali nm
tty, ale pedstrali jsme, e nerozumme.
Na znamen jsme tedy neodpovdali. Z prvnho lunu vystelili k nm p, na jeho konci byl pivzn svazek
zakrvcench per. Dionsios p vytrhl, prohldl a pravil: "Myslm, e vm, co tm mysl. Ale jsem trpliv a boj
nezanu, dokud se na mne nevrhnou. A u tohoto rozhodnut zstanu tm snadnji, e bych ty zk a lehk luny
nechytil."
luny ns sledovaly tvrdohlav a do setmn. Kdy slunce zapadlo a behy v dlce za nmi ztemnly, rozptlily se
vjovit a pely nhle do toku.
Slyeli jsme praskot lmanch vesel a nrazy thlch bodc, vrejcch do bok padestiveslic chrncch nai lo
z obou stran. Ve svitn p a hvzdn kop se msil smrteln nek vesla. Padestiveslice se naklonily a zastavily.
Zrove perazil toc lun ob nae kormidla. Dionsios se rozzuil a hodil vlastnma rukama hk se etzy na z
lunu a podailo se mu jej zachytit. Slyeli jsme praskn devnch st. Veslai beli uvolnit hk. Bojovnci se jet
pokoueli chrnit se tty, ale z na vysok paluby bylo snadn je usmrtit kopmi a vesly potopit.
I na pdi to praskalo, ale thl vlen lun neml dosti siln embolon, aby mohlo prorazit pevn dubov prkna na
lodi. Odhoupl se okamit zpt, ale pokouel se opt ns zashnout, jene embolon se jim ohnulo, lun narazil bokem o
nai lo a mnoz z jeho mustva nali smrt, dv ne je nai veslai mohli potopit.
Cel boj trval jen krtkou dobu a pinesl nm tk pokozen, zvlt padestiveslicm. Sice se nm podailo potopit
hkem zasaen lun, ale nad odvahou jeho toku kousal si Dionsios vousy. Bez mekn jsme opravili sv kormidlo
a v padestiveslicch zacpvali ovm lojem dry po embolech. Vniklou moskou vodu oderpvali dlouho do noci, a
zatm staila nm zkazit i ty mal zsoby jdla a vody, kter jsme zskali v domech u st potoka.
Nejhor bylo, e jsme se etruskch vlench lun nezbavili. Ty nejpokozenj se vrtily sice ke behu, ale dva
zstaly a sledovaly ns. Kdy nastala pln tma, zaplili na zdi hrnce se smolou. Dvakrt jsme se pokusili je potopit,
ale oba luny nm obratn unikly a pokad jsme dostali hrst p a kop do veslovch otvor a na palubu.
Dionsios pravil: "Te je dobr rada nad zlato. Nen pece slun, kdy si takov lun jako jehla dovol napadat
triru, teba i jen proto, aby j zlomil kormidlo. Tyrrhni nevedou vlku ani podle nejzkladnjch pravidel, kter
vyaduj, e jen stejn velik lodi se napadnou a lehk luny maj sv vlastn koly."
Prohodil jsem: "Etrusk nmon msta maj jist i velik vlen korby. Obvm se velice, e planouc hrnce je
vyzvaj, aby ns potopily."
Dionsios hoce pitakal: "Zd se mi, e ji slym tesk a hluk v pobench mstech a rychl dery takta a voln
velitel, kte ns o zvod sthaj. Neslyel jsem, e by Etruskov stahovali pirty z ke, tebae kdysi sami jimi byli a
ohroovali lodi na vech znmch moch. Ale jsou krut a vniv a bav se tm, e nut zajatce, aby spolu bojovali a
zabjeli se navzjem. A jsem si jist, e si vymysleli i jin barbarsk erty, aby se pomstili naruitelm svho moe."
Arsinoina koka se piplila neslyn ze svch nonch toulek, zastavila se u Dionsia, otela si o jeho ltko hbet a
prothla se, krbajc drpky palubu. Dionsios zvolal naden:
"Tohle posvtn zve je moudej ne my. Jak vid, nathla hlavu k vchodu a krbe palubu, aby nm piarovala
vchodn vtr. krbejme vichni na tty, hvzdejme, jako hvzd vtr, a vzvejme boui."
Pikzal mustvu, aby krbalo na prkna, uthlo paty st a hvzdalo. Nkte tanili i det pivolvajc tance,
kterm se nauili od svch fkajskch otc a kter se tan ve vnitrozem jejich vlasti. krbn, hvzdn, dupot a il
pohyb na na palub pekvapily Etrusky, take se ponkud vzdlili. Ale vtr nepichzel. Naopak i slab naveern
vnek zmizel docela a moe ani nezavzdychalo. Nakonec Dionsios pestal s marnou nmahou, dal pivzat
padestiveslice k naim bokm, aby si mustvo mohlo odpoinout a modlit se k bohm, umt se a uesat a pomazat se
olejem. Tak aby byli dstojn pipraveni rno zemt.
Dionsios mi ukzal mohutn mdn etz vrhacho hku, jej se etrusk velitel pokusil meem peseknout, ne
dostal kopm rnu do hrdla. Na kruzch etzu bylo znt hlubok zezy. Dionsios ekl: "Z toho vid, jak mme mee
proti sob, teba bychom si poradili s jejich emboly. Tyrrhnov jsou nejlep kujci eleza na svt, dlaj z nho
dokonce i hrnce. Nebyl bych uvil, kdybych nebyl vidl na vlastn oi, e obyejn chudci si va jdlo v eleznch
hrncch. Tak jsou bohat. Maj na severu svho ostrova nevyerpateln elezn doly. Jejich ruda je ervenj ne
kdekoli jinde. Obyejn tt se neubrn mei, kter sek m."
Ohn tyrrhnskch lun se vzdalovaly, a zmizely. Nhle byla pln tma, e jsem sotva rozeznal zblesky moskch
pn podl lod. Vykikl jsem radost: ", Fkajsk Dionsie, tv tst je pece s nmi. luny zmizely. Etruskov se bli
v noci na moi a vrtili se dom."
Dionsios pozoroval moe, akoli nic nevidl a ztratili jsme nenahraditeln as. Od zdi bylo najednou slyet praskot
a dery sekyr. Zaplili jsme pochodn a tu jsme teprve spatili ty etrusk luny, kter ve tm bez jakhokoli hluku
pipluly odzadu k nm a klidn nm rozsekvaly kormidla. Z naeho mustva se ozvaly vkiky, e Tyrrhnsk moe
ovldaj ciz bohov, kter musme usmit, abychom se odsud dostali. Jin se zas ironicky ptali: "Kde je tv tst,
veliteli Dionsie?"
V dlce si Etruskov zase zaplili smoln hrnce a Dionsios musel i u ns ponechat svtla, abychom mohli do rna
spravit kormidla. Rval si vousy a hoce zanakal: "Nikdy jsem si nepomyslel, e budu mt na moi lo osvtlenou jako
nevstinec."
Ctil jsem se vinen, kdy jsem pomyslel na to, e jsem unesl Arsino z chrmu a z bezpenho ivota do neodvratn
zhuby. Sestoupil jsem do jej komrky. Leela tam na podukch vyhubl a bled, ern oi j zily vc ne kdy jindy
ve svtle lojov lampy.
Page 90

"Arsino," ekl jsem. "Etrusk luny ns sleduj. Nae kormidla jsou rozbita. Za svtn ns dostihnou jejich korby,
aby ns zniily. dn umn nmonick ns neme zachrnit, kdy je moe stle tak tich a marn vzvme vtr."
Arsino jen povzdechla a pravila: "Ach, Turmsi, potala jsem na prstech dny a jsem velice udivena. A mm hroznou
chu jst rozdrcen skopky mul, ktermi se krm kachny."
Myslel jsem, e se strachem pomtla, a shl jsem j na elo, ale nemla horeku. "Arsino," ekl jsem, "bylo to
nesprvn, e jsem t unesl. Ale jet nen ve ztraceno. Meme dt etruskm lunm znamen mru a svit t jim
jet ped bojem. Kdy jim ekne, e jsi byla knkou v Eryku, nedotknou se t, nebo Etruskov jsou zbon."
Arsino nechpala vak, jak sebezapen vyadovalo ode mne toto rozhodnut. Nedviv se na mne podvala a
zeptala se: "Co jsem zase provedla? Sn u o tch smetanovch otrokynch v Massalii? Jsem te tak vyhubl a okliv
a je mi pod nevolno."
Marn jsem chtl s n mluvit rozumn. Pokouel jsem se o njakou dohodu, ale tu vypukla v pl, objala mne,
pitiskla se ke mn pevn a pravila: "Och, Turmsi, bez tebe nechci t, tebae jsem tronku lehkomysln. Ale miluji t, a
jen tebe. A vc ne jsem si kdy dovedla pedstavit, e bych mohla mue milovat. Proto se obvm, e jsem othotnla
od tebe, a e budu mt dt. To se muselo stt ji poprv, kdy jsem zapomnla svj tajn stbrn krouek v chrmu.
Vdy jsem si nemohla ani pomyslet, e bych ti padla do nru, tak uprosted dne. Pamatuje, jak to byla tehdy
boue?"
"Ve jmnu bohyn!" zvolal jsem pekvapenm, zaskoen ve svch plnech. "To je nemon."
Rozilila se: "Jak by to bylo nemon? I kdy je to velk hanba. Vdy jsem knka. Ale v tv nrui jsem na to
nemyslela. Nikdy jsem nezakusila tak nevslovn cit jako tehdy, Turmsi. K jsme tenkrt oba zemeli, protknuti
jedinm kopm!"
"Ach, Arsino," ekl jsem zcela zmaten a tiskl jsem ji pevn k sob. "Ji chpu. Mlo to tak bt. Sm jsem si nedovedl
pedstavit, e nco takovho mohu prot. A vypukla boue. Jak jsem asten, Arsino!"
"asten," pokraovala krc nos. "J zase nejsem ani tronku astna a je mi nevolno. Proto t pmo nenvidm.
Nikdy jsem si nemyslela, e mi me nkdo tak ublit jako ty. Chtl-li jsi m k sob pipoutat, tak jsi to nyn uinil a jsi
za svj in zodpovdn!"
Drel jsem ji tak kehkou, bezmocnou, zatrpklou a ironickou, ctil jsem msto vonnch mast pach dven z jejch st a
ve mn se rozlil nebval pocit nhy. Ani nejmen pochybnost se mi nevkradla do mysli, ale naopak jsem nabyl
pesvden, e prv proto bsnila radostn boue nad Erykem. Cokoli potom dlala ve sv lehkomyslnosti s Drieem
a s Miknem mn za zdy, to sem nepatilo, tak to nic neznamenalo a odpustil jsem j. Tak absolutn byla moje jistota.
Uvdomil jsem si vak, kde jsme a co se bude dt. A tak jsem si uvdomil, e Arsino a to sv nenarozen dt mohu
zachrnit jedin svou vlastn silou. Na sebe jsem nemyslel. Byl jsem zeslbl patnou stravou a navou mosk cesty,
nedostatkem spnku a pebytkem mylenek. Te vak jsem najednou poctil, jak mne opout tha zemsk hlny. Moje
sla se ve mn zrodila jako plamen v lamp. Nebyl jsem ji podoben jinm lidem, ale vil jsem v sebe a ve svou slu.
Pustil jsem Arsino z nrue, zvedl se a nohama jsem se ji nedotkal podlahy, jako bych byl ve vzduchu. Pae se mi
samy vzthly a bel jsem na palubu. Radostn jsem hledl k nebi a paemi krouil ve vech smrech a volal: "Duj,
vte, a zvedni se, boue, j, Turms, bleskem posvcen, vs volm!"
Tak mohutn se neslo moje vzvn nad moem, tak divoce mnou moje sla lomcovala, e nmonci vyskoili a tesai
ustali v prci. Dionsios pistoupil ke mn a podal m: "Pivolv-li vtr, Turmsi, dobe in. Ale pivolej zrove ji
vtr vchodn, m to pi jednom. Nm by pomohl nejlpe." Nezvisle na m vli zaaly moje nohy dupat po palub a
tanit posvtn tanec. Zvolal jsem: "Umlkni, Dionsie, nerouhej se bohm. Vt a vy bohy vzvm, ne jsou
bohov et. Ti dvaj vtr. Vlastn silou vzvm jen boui."
V t chvli se moe rozvzdychalo, nae lodi se zhouply, lana mezi nimi zavrzala, vzduch zvlhl a nraz vtru zavl nad
nmi. Dionsios dal rozkaz zhasnout pochodn a mum se to jen taktak v posledn chvli podailo. Non obloha se
zathla a vichice ji zuila. Etruskov nepochopili vas, co se dje. Zaslechli jsme vkiky strachu a bolesti z
nejbliho lunu. Vyjc vichr jim vehnal plameny z hrnc do o a rozmetal hoc smlu do lunu, take okamit
vzplanul. S vtrem se zvedly vlny a huely. Druh lun se s praskotem rozlomil v pli.
Mj tanec byl stle divoej a m vzvn vzruenj, a mne Dionsios chytl a pratil mnou na palubu, aby mne
umlel a aby se z vichice nestala smr, kter by smetla i ns. Narazil jsem hlavou na palubu a vecka sla ze mne vyla
jako z pevrenho pitha, take jsem ml zase svou vhu a ctil zase sv tlo. V silou jsem se zachytil lana a kolk
zbradl, abych nesklouzl do moe.
Nad hukot boue se nesly Dionsiovy rozkazy. Sm pesekl sekyrou provazy, kter poutaly padestiveslice k nm,
nebo bou pekvapen a zmaten mui nestaili rozvazovat vzcn lana. Z jedn jsme zaslechli vkiky zkosti a voln,
e se znovu otevely dry po ranch etruskch embol, ucpan jen ovm lojem, a e voda proud dovnit. I nae trira se
naklonila tak nzko, e voda vnikla nejnimi veslovmi otvory dv, ne tomu veslai mohli zabrnit. Na lodch byl
dokonal chaos. Rozlcen Dionsios poruil, aby mustvo z ohroen padestiveslice ji opustilo a pelo k nm.
Mnoz z nich zachrnili nejen sebe, ale i njak zbo. Jen kamenn kohout z Himery se potopil s lod a dva mui pili o
ivot mezi ttcmi se prkny. Zatm druh padestiveslice si ji razila cestu bou.
Dionsios s kormidelnky pimli k prci i veslae nejvy ady, tebae padali z lavic a vesla pli jet neovldali.
Vesly toti dokzal obrtit lo po vtru, abychom se nepevrhli. Nechpu, jak nmonci mohli ovldat a dit lo,
kterou moe hzelo, e ani chvilinku neplula klidn a j jsem si bu tloukl hlavu o palubu, nebo ltal v povt. Ale
Dionsios nastavil ste rovn a st plachet vtru a lo zaala poslouchat prozatmn kormidla. Vak bylo ji naase.
Mnoz veslai si zlomili stehenn kosti a nakali pod lavicemi, domnvajce se, e je to jejich posledn vzdech.
Kdy se lo ponkud umoudila, piel Dionsios ke mn. Chytl mne za krk a postavil, a podpraje mne pa, val mi
do ucha: "Pro jsi zas vzval vichici? Vtr jsi ty nezpsobil, ten jsi jist ctil ve vzduchu, e pijde tak jako tak. Jen sis
Page 91

pospil jej vzvat, aby ses chvstal ped mm mustvem. I j jsem ctil vtr, v nose i na jazyku, a pl jsem si, aby piel
slun za svtn, a si spravme kormidla. Tuil jsem dobr vtr, ale ty jsi vecko uvedl v takov zmatek! Zpsobils
nenapravitelnou kodu, ztratili jsme padestiveslici i s nkladem a s n i himerskho kohouta, kter by nm byl
nejcennj upomnkou v Massalii."
Odsekl jsem mu, e mne obviuje z pouh rlivosti, protoe jsem ve vcech vtru nesrovnateln zkuenj, co je
zejm. V tom jekotu a dunn jsem si vzpomnl na kvetouc ovocn stromy erykejsk zahrady a jak se rozevela
Arsinoina spona na atech a jak boue smetala erykejsk stechy. Pestoe jsem byl zmen moem, nic mi nemohlo
ublit, nebo jsem byl jedno s vtrem, kvlcm a plskajcm, jako s moem v pnu se ttcm. V tom okamiku proal
blesk oblohu a stail jsem zahldnout lo, nadul plachty a nmahou zkroucen oblieje kormidelnk a houfu mu,
kte v silou dreli kormidla. Zahldl jsem hebeny vzedmutch vln a jsajc tyspe Poseidnovo, sjdjc po
nich. Blesk mi byl jako pozdrav a jako pohled boskho oka slibujc mi vecko dobr.
Po oslepujcm zablesknut mne prodluovan rachot docela ohluil. Dionsios mne strkal pevnou rukou otvorem
pod palubu. Tam bylo vecko zpehzeno a stle jet v pohybu, dbny a stamny se ttily a tekutiny z nich prtily.
Dotpal jsem se do komrky. Arsino leela na bichu, ruce rozhozeny, a pidrovala se stn a krev j tekla z nosu.
Kdy ve tm uctila ruku, rozplakala se a vzlykajc vytala mi: "Konen jsi piel, Turmsi! To jsi musel z pouh
radosti z otcovstv rozpoutat takovou boui!? Jist jsi ns mohl zachrnit i jinak, jen kdyby ses o to chtl pokusit! Ale
ty chce, abych se udeila a zemela!"
Chrnil jsem ji v svm nru vlastnm tlem, a jsem byl sam modina a boule, jak jsem se kutlel od stny ke stn i
s Arsino, a se mi obrtily i vnitnosti. Ale z boue jsme se zachrnili, a kdy slunce vychzelo, zjasnilo se i moe a
vichice se utiila v dobr vtr, jak si to Dionsios pl. Se vzdutmi plachtami jsme uhnli o zvod mezi obrovskmi
vlnami k zpadu a lo odrela krsn vodu zvedajc se jako ehtajc o pod nmi. Mui se zaali usmvat a kiet.
Dionsios rozdal nesmchan vno a obtoval nco vna i Poseidnovi z pd lodi, akoli podle mnohch to bylo
zbyten.
Taktai volali, e vid ped nmi njak plachty. Mu, jen ml nejbystej zrak, se vyplhal na vrcholek stn,
zajsal a volal, e to je pruhovan plachta na padestiveslice. Za pl dne jsme ji dohonili. Nebyla pli pokozen.
Vtr, kter jsem pivolal, byl opravdu vchodn, akoli to nebylo myslm mou zsluhou. Nebe zstvalo jasn, a vtr
tak zstval stejn dobr. Pohnl ns ze dne na den k zpadu plnou rychlost, a tetho dne jsme spatili zem a
modrav hory, vysok a k nebesm. Dionsios pravil:
"To je jeden z dvou velkch ostrov, kde se nai pedkov pokoueli zaloit osadu. Mezi nimi je ina. Budeme-li mt
tst, proplujeme mezi nimi na ir moe, na jeho severnm pobe najdeme Massalii."
Obrtil pd lod na severozpad, jak se jen odvil, abychom sledovali ru pobe k severu, ale vtr ns tlail stle
ke behu, take jsme ji rozeznvali skalist pobe, homolovit kamenn ve a dm vc nad tavcmi jmami njakho
dolu. Jak se vtr srel se zem, vracel se nrazy a mui zase museli shnout k veslm. Ne jsme se nadli, octli jsme se v
labyrintu ostrvk, moe se rozrelo o tesy pod hladinou a mosk proudy toily na lod.
Dionsios poslal padestiveslici, kter mla nzk ponor, aby nala splavnou tra, a sm mil olovnic z pd i z
bok triry. Celou dobu vyhlel vhodn msto k pistn, protoe v noci jsme nemohli zstat v tak nebezpench
vodch. Tak jsme potebovali opravit kody zpsoben bou.
Za kamenitm mysem pekvapila padestiveslice rybsk lun napl pln ryb a st a udic. Vzali jsme z nho ti
temn oplen Sardy do zajet, aby byli naimi lodivody. Nemluvili dnm nm znmm jazykem a byli velice
ustraeni, jene Dionsiovo lano s uzlem bylo nejlepm uitelem. I jazyk. Dostal z nich, e se musme za kadou cenu
vyhnout zrdnm ostrvkm vnjm obloukem a rovnou proplout inou mezi obma ostrovnmi zemmi. Ta nebyla
nebezpen plavb a na dohled oka irok, pokud Dionsios dobe rozuml jejich vysvtlovn.
Mli elezn hroty na udicch. Z toho jsme soudili, e jsou etruskmi poddanmi nebo aspo s nimi obchoduj.
Dionsios je uklidnil a poruil padestiveslici vzt jejich lun do vleku. A nedovolil svm mum rozbt jejich st, ale
zaplatil jim ryby dvma zmenenmi Krinippovmi stbrky.
Obraceli zvdav penze v rukou, zavedli ns na irou hladinu a ukzali neplodn ostrov, na jeho nzk beh jsme
mohli vythnout lodi na noc. Z kei porostlho pahorku jsme vidli velikou zem, prostrajc se na jih. Dionsios nm
nedovolil zaehnout ohn. Proto jsme byli nuceni jst jen syrov ryby. Byli jsme tak hladovi a touili jsme po erstv
strav natolik, e i syrov ryba nm klouzala do hrdla jako po msle, i se vemi kostmi.
KAPITOLA 6
Ulehli jsme a spali hluboce. Poben oblzky a siln vonc trva nm byli pohodlnjm loem ne vlnn poduka
na tvrdch lodnch prknech, akoli se nm zdlo, e se pod nmi houpe cel ostrov, a mnoz zvraceli, protoe se ryb
pejedli. Arsino leela vedle mne, nosem na m hrudi. Ale Driea jsme jet nemohli pustit z pdn komrky, protoe
byl bou siln pohmodn a proto vyhrooval Dionsiovi, e ho zabije teba holma rukama, jakmile ho rozveme.
Za svtn jsme se probudili. Tsli jsme se zimou. Nejdv jsme zjistili, e Sardov zmizeli, i se lunem a stmi.
Dionsios sprskal strce koncem lana, ale oni se hjili chyte. Tvrdili, e jim Dionsios dal rozkaz hldat lodi a nai
bezpenost. O Sardech nic nekal a ti jim k rnu ukazovali na lun a st a pohyby ukazovali, e nm pivezou erstv
ryby. A ukazovali na oba stbrky, e by jako chtli dal. Proto strm ani nenapadlo je nepustit. Dionsios nadval
velice rozhnvn a pesvden, e takov hlupci se nemohli zrodit ve Fkaji, ale e to jist njak potuln Abdan se
vloudil k jejich matkm a jako ddictv jim zanechal tupou hlavu.
Page 92

Zmocnilo se ns zl tuen a Dionsios spchal spustit lodi na vodu, jakkoli jsme pvodn chtli zstat zde po cel
den a vyspravit lodi a teprve za tmy proplout inou. Kdy jsme brueli, pravil, e ani jeho nmonick umn a
obratnost by nestaily, abychom propluli bez lodivoda neznmou inou a jejmi pkrmi tesy v non temnot.
Krom toho Sardov jsou ji jist doma a poplaili poben Etrusky. A t vchodn vtr, jen ns tak snadno a rychle
donesl do Sardinie, pohnl za nmi i etrusk vlen korby. Nemohli pece plout vesly proti boui ke svmu pobe
zpt. Proto je rychlost na jedinou zchranou. V nejvy nouzi se budeme muset inou probojovat, abychom nali
cestu do Massalie. Jet jednou ns vyzval, abychom dvovali v jeho tst, je ns a doposud nezklamalo.
Avak od tto chvle bylo vecko jako zaarovno. Pboje a proudy cizho pobe byly tak zrdn, e nae lodi byly
jako pivzan ke behm. Vynaloili jsme vekerou slu a um, abychom triru odrazili. Mnoz podezvali Sardy, e nm
schvln mluvili o zaarovanch ostrvcch, aby ns pivedli do netst, ale Dionsios tvrdil, e bou vzdut voda
zaplavila behy a klesla teprve po utien vichice, ale tm poruila obvykl bh proud. Obvioval sm sebe, e hned
na to nepomyslel. Nakal, e ani jeho schopnosti nestaily, a ptal se, k emu m kormidelnky, kdy jej neupozorn na
takov nebezpe a nepouij svho rozumu.
Slunce bylo ji vysoko, kdy jsme vypluli. Vody iny ns nesly s sebou a tlaily ns ke behm. Na vchodn stran
moe jsme zahldli etn velik plachty a brzo i erven a ern malovan korby, kter se k nm hroziv blily. Mui z
padestiveslice v zkostech volali a zapsahali Dionsia, aby je neopustil, kdybychom se dostali do boje, jako bez
milosti nechal druhou padestiveslici potopit se v boui.
Dionsios na n val pes dlc ns vody: "Kvl ve vs vae patn svdom! Sami jste chtli uplavat! Mysleli jste
si, e jste rychlej ne trira, a tak e se vyhnete boji. Ale vte mi, na vlastn pst nikdy Massalii nenajdete. Jen
spolen jsme dosti siln. Rozdlme-li se, pak ns Tyrrhni snadno zni, kadho zvl."
Nebe mode hlo, ale toho dne se nm to zdlo zlovstn. A jet zlovstnj byla pro ns zem, do jejho stnu ns
vtahovala voda. Zvedl se vtr a stoil se k severu a hnal ns tak k zemi, take jsme jen st obepluli mys. Touili jsme
bt ji za inou. Ale za mysem jsme uzeli pstav, spoustu lod a na kopci msto a kuelovit kamenn ve. Nejble k
nm byly strn lodice, kter nai ti rybi na ns upozornili, v pln pohotovosti a pluly k nm bubnujce na mdn
bubny. I ze severu, z nejjinjho cpu druhho velikho ostrova, se k nm blily lodi s vtrem v zdech. Byly jet
jako ern rky na rozlehl mosk plni. ekali jsme svou jistou zkzu.
V hrozcm nebezpe se ukzal Dionsios ze sv lep strnky. Pohodil svou velkou vol hlavou nazad a vlenm
pokikem povzbuzoval sv mue: "Ji po cel lidsk vk jsou tyto ostrovy pod etruskm panstvm a strn lodi nejsou
zvykl bojm, ale jen vybrn dan a prohlen plavebnch knek. Smeme je z mosk hladiny a pomstme zrove
kosti svch pedk, kter se blaj na zdejch bezch."
A jeho mui zaali buit do tt a veslai zdvojnsobili sv sil a zadchvajcmi se plcemi se dali do zpvu
fkajskch vlench psn. Odvn jsme mili pmo na strn lodice, kter si myslely, e ns pekvapily. Ale
naopak, my pekvapili je, nebo trira svm embolem prorazila a rovnou i svou vahou potopila prvn z nich. I
padestiveslice se pustila do boje a pimla druhou lo uhnout a vzdlit se, aby se sama mohla obrtit k toku.
Kdy uslyel velitel tet lodi vkiky hrzy svch lid a spatil, jak pod na trirou miz ve vodch trosky strnho
lunu, zavhal. A toto zavhn se mu stalo osudnm. V bitv u Lad vycvien padestiveslice zperela bez nmahy
jeho nvtrn vesla a tm se obnail jeho bok. Hrav jsme jej prorazili. Zrove jsme se zptnm veslovnm uvolnili od
trosek a obrtili jsme se ke tvrt strn lodi. Jej velitel byl Etrusk. To jsme poznali podle jeho plby a ttu. Zajist ctil
nmon ddictv svch pedk, ale jen blzen by byl pokraoval v boji, vida nai triru, jak brzd lehce vodu se
zvenou pd a ti ady jejch vesel biuj hladinu z obou stran, a se moe kolem ns pevalovalo jako peeje. Odvrtil
se od ns velkm obloukem a uhnl, jak mohla vesla nejrychleji.
Na zbytcch lodi se zachytila cel spousta lid, i dva tkoodnci, kte se pokoueli noi odznout kovov plty z
rukv. Dva nai hodili po nich otpy a veslai z nejni ady se je snaili vesly potopit. Dionsios je proklnal, e tak
pili o sv zbran, a poruil, aby vythl na palubu pohmodnho tkoodnce. V zkosti z utopen si tento mu strhl
plbu tak prudce, e si rozzl elo a krev mu tekla pes obliej. Na tt ml rozkleben obraz Gorgny, a stbrn
obrouky, na jeho pai ukazovaly, e nen prost mu.
Nepronsledovali jsme ostatn k pstavu prchajc strn lodi, ale pokraovali v cest podl pobe, snace se
proniknout inou, abychom se zbavili ernoervench korb. Ty zatm sthly plachty, chystajce se k boji. Ze severu
se vak nesly strn lodi, hnan vtrem vzdutmi plachtami, aby nm nai nikovou cestu pekazily. Byli jsme od
pstavu dost vzdleni, pesto jsme vidli skupiny lid na behu i na stechch a vtr ns nemilosrdn tlail k nim, akoli
jsme se vymaovali z vlekoucho proudu iny.
Vytaen mu se probral ze svho smrtelnho dsu a ukzalo se, e je to dstojn Etrusk. Nebyl bojovnk, zato dost
bichat. Na okraji paluby vydvil nalokanou vodu a prohlel si ns zkuenma oima. Vylo najevo, e um ecky.
Varoval ns obrazem Gorgny na svm panci, ekl, e je Lars Tular, a dal, abychom zamili do pstavu a vydali se
jeho spravedlnosti. Jinak se staneme koist od vchodu plujcch lod nebo se rozbijeme na zrdnch tesech
sardinskch.
Dionsiovi mui se jen smli a posmvali se mu a postrkovali ho mezi sebou a chtli, aby sal sv obrouky.
Dionsios jim zakzal tupit tak dstojnho mue a pravil:
"Zejm jsi mu vzneen. Proto t dm zabt meem a hned, akoli nm bys sotva dopl milosrdn smrti,
kdybychom byli v tvch rukou. Tak bych mohl uetit tvj ivot a poslat t potom zpt, kdybys ns provedl bezpen
inou."
Etrusk pravil: "Ml jsem vit svmu snu. Vidl jsem naveer svinutho jeka a ern mouchy mne rno vzbudily. Ale
nevil jsem. Radji jsem se ml potopit s lod. Ale v mm vku neumr lovk, hkan ivotem, snadno nhlou smrt.
Proto jsem se chytl vesla, kdy jste mi je podali, a ani jsem nemyslel na to, co vlastn dlm."
Page 93

Dionsios pozoroval jednm okem korby za nmi, jejich dunc pd a tty, jimi si dvaly navzjem znamen.
Zavolal na taktae, aby zrychlili tempo, tebae veslai napnali ji svaly jak mohli, kivce huby. Takta kiel, e
veslam mus zbt chvilka k nadechnut, ale Dionsios jen poznamenal, aby mlel a plnil rozkazy. Tak jsme pece jen
doshli jist vzdlenosti, nebo etrusk korby pluly za nmi v rytmu klidnho dechu, jeden tsn vedle druhho v
bitevnm postaven, aby ns obklopily. A rychlost udval ten nejpomalej. Ale nai veslai nevydreli dlouho to
zrychlen. A padestiveslice sotva staila udret se vedle ns. Dionsios hlasit vychvaloval sv umn v stavb lod,
vdy dokzal v Himee postavit tak vznosnou a moi vyhovujc triru.
Potom se omluvil Etruskovi za svou nepozornost a pravil: "Nikterak jsem t nechtl urazit. Chpe jist, e se musm
starat o sv lodi, ale zabiji t, jakmile bude vhodn pleitost, okamit. Nechci t drdit prodluovnm t trapn
zleitosti."
Ten dstojn mu se zaal stran potit. Ani Gorgnina tv na jeho panci ho neutila. Zahanben svm strachem,
omlouval se zase on a vysvtloval: "Vlastn nejsem nmonk ani milovnk vlky, nbr pouze dozorce v dolech a
velitel pstavu, ponvad umm potat. Dovedu vychovat z otrok schopn have a poznat podle povrchu zem
rudn ly. Zbyten jsem se chtl proslavit va zkzou, tebae jsem neml na lodi co dlat."
Pikryl si levou rukou oko, pozvedl pravou ruku a modlil se vlastnm jazykem. Tak se opanoval. Melancholicky se na
ns usml a pravil: "Vidm ji brnu zapomnn a mue s kladivy po obou stranch. Ped tou branou nic neznamen,
zemu-li slavn i zhanoben. Tak bych byl rd poskytl svmu tlu vn pbytek. Moe je vak pece prostorn
hrob a sm jsem Lars Tular."
Kdy se tak zdrenliv pipravoval k smrti, nikdo nepoctil nejmen pn ho uret. Ostatn nebylo nm do ert,
kdy jsme se podvali na ernoerven korby a ty pd, rozrejc neprosn moskou pnu. Dionsios po nm
licky mrkl a prstem zkusil ost svho mee, pohladil si vous a ekl:
"Bezpochyby jsi mu staten. Ale co bys ekl mmu nvrhu, abys ns provedl inou? Pidej se k nm a pluj s nmi
do Massalie, mysl-li, e ztrat svou povst mezi svmi."
Zavrtl hlavou a pravil: "Ne, ne, nemyslm, e se vm poda uniknout, a ani moc nerozumm moeplavectv. Radji si
zvolm nejkrat cestu odtud tam. Opravdu vlastn se mi moje zadchan a zpocen tlo docela zprotivilo."
Mikn i j, ba i Dionsiovi vlastn kormidelnci jsme byli pohnuti jeho bezprostednost a jednm hlasem jsme prosili
Dionsia, aby nezabjel zbyten tak dstojnho mue. Ale Dionsios vidl vjovit se thnouc flotilu lodi za nmi,
usml se krutm smvem a pravil:
"Vy hlupci, nevte, co mluvte. Jeho vlastn slova ho usvduj. Zskali jsme v nm vhodnou a dstojnou obt
moskm bohm. To je mj npad. Mon e ho bohov sami chytili na veslo, abychom ho mohli obtovat pro svou
zchranu. Nevm si jin rady."
Pi ei se rozhlel po nebi, po vod a pobench horch. Vlny se ttily o boky na triry, vtr vil v nrazech a
daleko na severu se objevila ern mrana. Takta vystril hlavu ze svho krytu a opt volal, e veslai ji nevydr ten
spch. Dionsios ho napomenul, aby se ovldal, a zahuel na padestiveslici, aby zvedla ste a pipravila plachty.
Zrove nadil zvednout i n ste a plachty, tebae se tm nae rychlost zpomalila. Rozkazy znly zuiv, ale kdy
se obrtil k nm, prohlsil velice klidn:
"Nic neztratme, jestlie vztyme stn a pipravme plachty. Perazme stejn ste a pejdeme na lo,
dostaneme-li se do boje."
Poruil Larsi Tularovi, aby svlkl panc a brnn, obrouky z pa a prsten z palce, dal pinst mouku a sl a vlastn
rukou vloil mu na hlavu seschl obtn vnec. Tlusoch se potil nah s vncem na hlav, ale usmval se roztesenmi
rty a tvrdil:
"Nikterak se nebojm. Jen m tlo se boj jako otrok." Mikn hledl na nho opuchlma oima, sedl si na bobek ped
nm, stiskl dlan proti sob a zeptal se: "V v nvrat, Larsi Tulare? Jsi zasvcen?"
Lars Tular vztyil hlavu, zmil si ho opovrliv a ekl: "Slym ji boun dunn nvratu a tvj hlas je jako vzdlen
ppn ptka. Jsem Lars. Nepotebuji omvn a zasvcovn. Vdn bylo ve mn ji pi mm zrodu."
Mikn zavrtl hlavou, poctil rlivost. Rd by se byl zeptal na jeho vdn. Dionsios znervznl, vzal Larse Tulara
za ruku a vedl ho na z. Chytl ho za vlasy a prozl mu obtnm noem hrdlo od ucha k uchu a nechal stkat jeho krev
do pnc se vodn brzdy. Souasn vzval hlasit bohy moe a vtru a jmenoval jim nai ob. Kdy vodotrysk krve
dotekl, poruil mum zvednout plachty. Severn vtr je prudce nadul. Rychlost byla dobr a tak zadchan veslai
mohli konen vesla nyn neuiten, vythnout. Nebe ztemnlo. Tlo Larse Tulara se pestalo cukat. Dionsios mu
stril penz do st a vyhodil do moe. Okamit zmizelo, jako by je byla propastn hlubina spolkla. Jen seschl obtn
vnec se houpal na vlnch. Tehdy ji divok vichice vrzala v lanov a pleskala plachtami.
Octli jsme se v ohromnm nskoku ped naimi pronsledovateli, protoe pipraveni k toku veslovali a do posledn
chvle. Te teprve spchali vztyit stn a zvednout plachty a nareli pitom na sebe, nebo vtr byl siln. Ale z ns
nikdo nejsal a ani Dionsios se nechvstal svou obt. On a jeho kormidelnci byli pln zamstnni na pdch
pozorovnm moskch proud. Ovldnut plachet vyadovalo vecky sly plavk a zadchan veslai plili krev a
nakali, e maj petaen svaly.
Chmurn obt nikoho netila, akoli pozdji v hovorech vichni piznvali, e byla nevyhnuteln, a domnvali se, e
Dionsios nemohl dlat nic jinho. Avak snaili jsme se na to zapomenout, a pozdji nikdo z ns, kte jsme zstali
naivu, neml jist chu vyprvt o tom a chlubit se cizm lidem.
Ani j nemm chu it se dle o na hrzostran plavb a utrpen na moi, nebo proti tomu vecko pedchzejc
byla pouh hra. A nemohu jinak ne pist nai zchranu Dionsiovu nmonickmu umn. Jeho zsluhy byly
nesporn. Po pestlch strastech mm jistotu, e si s nmi pohrvaly Dionsiovy mocn sly a vedly nae plavidlo
podle sv libosti.
Page 94

Nebo jako zzrakem jsme se vyhnuli sardinskm pobenm tesm, proti nim ns hnal severk bez milosti tak
neodvratn, e etrusk lodi se neodvily plout za nmi. Po setmn jsme ztratili zem z dohledu a octli se na irm moi.
Vichice zlmala vecko, co se dalo, a vtina zrannch vypustila dui t noci a nsledujcho dne, take nae cesta
byla znaena mrtvolami. Po t noci jsme u nespatili svou padestiveslici a nikdo nikdy ji neuslyel o n ani o jejm
mustvu.
Po celou dobu plavby dul vtr tak siln, e jsme se museli pokorn poddat, chtli-li jsme zstat na hladin. Provzen
nejhor bou setrvval ve svm smru, a jsme se zaali obvat, e se msto do Massalie dostaneme do Afriky. Ale
pozdji se pece ponkud stoil na zpad a stle jsme byli na irm moi, bez jedin znmky blc se pevniny. Hladem a
zn vyslen mustvo pilo vodu z paluby. Rozbit plachty sotva staily dt nm podnou rychlost. Dionsios za noc
marn pozoroval hvzdy a msc, ochutnval moskou vodu a rovn bezvsledn zkoumal dno.
Msc dorstal. Jednoho veera se vtr utiil a zstali jsme na ir hladin stt jako nehybn troska. Kdy lo
pestala pod nmi praskat, zdla se nm ta bezhlesost stranj ne hukot vln na trmech otevench bok triry.
Oslepeni slanou vodou, zranni a sedeni jsme se potceli po palub. Dionsios poruil eplavm chrapotem rozdlit
posledn moskou vodou zkaen zbytky potravin a posledn kapky pitn vody, kterou jsme si nastdali v lijcch. Byli
jsme hlady tak vyerpni, e tmto jdlem a pitm jsme se jakoby opili a mluvili jsme nesmysly. Arsino dokonce vythla
sv bronzov zrcadlo, natela si barvou rty i tve, aby mohla vyjt na palubu. Oveme se potcela tak.
Dionsios se j obdivoval a vychvaloval netuenou odolnost jejho vyhublho tla, nebo kad slab ena by byla
ji dvno zemela za takovho trpen. Jej koka se tak piplila, najeen a syc, a skkala po rozbitch prknech,
hbet ve vysokm oblouku. Mui volali na ni a ujiovali se, e je to urit posvtn zve, ji proto, e zstala naivu. I
j jsem musel v duchu uznat za dobr znamen, e se koka objevila na palub.
V noci ns thly s sebou proudy. Taktai tvrdili, e ct zem. Za svtn jsme ji opravdu uvidli. Pomrn blzko se
rsovala hrbat hora. Dionsios vykikl pekvapenm a pravil:
"Ve jmnu vech moskch boh, ani z nich koho zapomenu, tuhle horu znm. Nemohu se mlit, protoe vm o n
podle jejho tvaru. asto mi ji popisovali. To se bohov popadaj smchy. Jsme piblin tam, odkud jsme vypluli. Ta
hora je ze sicilskho pobenho poho. A pobe je severn pobe zem Eryx a za horou je pstav a msto
Panormos."
A jet ekl: "Ji vm, e bohov nemli v myslu dovst ns do Massalie. To mi vtloukli te do hlavy, protoe
jsem mu tvrdohlav. Nemohu dlat nic jinho ne nakat. Vdy prv tak a s men nmahou ns mohli pustit do
Massalie. Ale jako plavci jsou lep ne j. Se vm svm umnm bych nedokzal plout lpe a chyteji ne oni. Nech
tedy vezme velen do ruky Drieus, kdy je to vle boh. J se vzdvm."
Poslal nkolik mu podvat se, zdali je Drieus jet iv, a v tom ppad rozvzat jeho provazy. Po pravd eeno
jsme mu, Mikn a j, ji dvno peezali lana. Chudk byl v tak hroznm stavu, e ani zuby nezaskpal.
Zatm se Dionsios snail obrnit si mysl, pohupoval koncem lana a poruil vem schopnm mum zasednout k
veslm, abychom obepluli tu obrovskou hrbatou horu do pstavu. "Co jinho bychom mohli udlat?" poznamenal.
"Nen jdlo, nen vody a lo pod nmi kles."
Vesla zaala tce pleskat bezmocnmi pokusy. Drieus stle jet neel. Dionsios si tel znaven dlan o sebe a
poruil, aby na p zavsili jako znamen panc Larse Tulara s obrazem Gorgny, aby si obyvatel Panorma o nem
zapemleli, a se jim dostaneme v dohled.
Tu se objevila zpod paluby Drieova rozjeen hlava. Vlasy mu stly slepen slanou vodou. Stejn i vousy. Lce ml
propadl. Za msc zestrl o deset let. Slepma oima mrkal jako netopr v dennm svtle. Ale nikoho ani nenapadlo se
mu smt. Sm vystoupil na palubu a postavil se v cel sv vce, odstrkvaje ty, kte ho astn chtli podept.
Zhluboka dchal a mlel. Mlel tak dlouho, a se cel lodi zmocnil strach a zkost. Jeho oi si zatm zvykly na denn
svtlo a neivm pohledem klouzaly z jednoho na druhho, poznvajce ns. Naposled spoinuly na Dionsiovi. Tu
zaskpal zlehka zuby a promluvil. Promluvil, jako by byl zapomnl vyslovovat slova. Poslal si pro me a tt.
Vichni se podvali zvdav na Dionsia. Ten pokril rameny. el jsem tedy a pinesl mu me. Podal jsem mu jej a
piznal, e jsme jeho ponien tt hodili i s jinmi vcmi jako obt bohm, abychom se zachrnili z nejvy nouze. Ani
se nerozhnval a slabm hlasem ekl, e chpe zajist, jak takov vzcn obt zachrnila triru.
"Podkujte tedy mmu ttu za sv zachrnn ivoty, vy bdn Fkajci," pravil. "Sm jsem jej zasvtil mosk nymf
Thetis, kter je mi naklonna. Proil jsem podivn vci. A vy jste mysleli, e lem v pdn komrce! Ale o nich nebudu
mluvit."
Jeho oi mly barvu ed soli, kdy se obrtil k Dionsiovi a zkouel ost svho mee. "Ml bych t zabt, Dionsie
Fkajsk," vmetl mu ve tv. "Rd bych to udlal, ale zmkl jsem, kdy jsem spatil tvou hloupou hlavu konen
pokorn sklonnu pede mnou. Mohu dnes u pipustit, e rna veslem, kterou jsem dostal v bitv u Lad, mne as od
asu trp."
Rozesml se, vrazil loktem Dionsiovi do boku a doznal: "Byla to rna veslem, ne meem. Nechpu te, pro jsem
povaoval rnu veslem za zahanbujc. Ale od t doby, co jsem se potkal jako rovn s rovnm s boskou nymfou
Thetis v hlubinch moskch, chpu, e se mi neme pihodit nic potupnho, naopak, vecko, co se mi stane, bude v
jistm smyslu bosk. Tak jsi mne nikterak neponil, kdy jsi mne svzal a poloil svou pinavou nohu na mou hlavu.
Naopak pispl jsi jako prostednk k tomu, e jsem si jasn uvdomil svj bosk pvod. Sama Thetis urila chvli i
msto naeho setkn za oslepujc boue, aby n rozhovor neruily rliv pohledy. Uinil jsi to, co chtla ona. Proto ti
dkuji za tvou slubu, Dionsie, ne abych t zbyten zabjel."
Najednou dupl nohou na palubu, napmil se a zvolal: "Ale ji skonm ty marn pohyby sty. Jestli jinak nev, tak
uv aspo tomu, e ns bosk nymfa nesla bezpen na svch bloskvoucch pach a ke behm zem Eryx. Taste
zbran, mui. Vystoupme na sou a dobudeme msto Panormos, jak bylo v radku bom. Spotejte se!"
Page 95

Mikn se domnval, e Drieus ztratil rozum za otes, je proil v pdn komrce, ale v tto situaci jeho slova
inkovala. Jeho neiv, soln ed pohled byl, tak to tehdy pipadalo, jako zabjejc pohled boha vlky. Nikdo z mu
nevhal ho poslechnout. Vichni beli o zvod pro zbran a tty, pro kop a luky. I rytmus vesel se zrychlil. Jako by z
Drieovch slov zavanul hork vtr pes palubu. I Dionsios se podrobil jeho vli. Vdy ani jinak nemohl.
Spotali jsme se. Naivu ns zbylo sto padest mu a Arsino a jej koka. Ti sta ns bylo, kdy jsme vyplouvali v
Himee na moe. Protoe mui vykikli pekvapenm a povaovali to za znamen, e ns zbyla prv polovina. Avak
Drieus je vyzval, aby si zacpali sv nezasvcen chtny a mleli k vcem, jim nerozumj. "Ti sta ns vyplulo,"
volal. "Za mnou je stle ti sta a stle jich ti sta bude, a vs padne v mch stopch jakkoli poet. Ale nepadnete,
nebojte se. Od tto chvle jste Drieovy ti stovky. Ti sta budi i n vlen pokik. A jet po tech stech letech
budou vyprvt pohdky o naem boji."
"Ti sta, ti sta," volali mui a tloukli na tty. Dionsios je nhle napomenul, aby pestali s tm zbytenm hlukem.
Avak opojen z hladu a zn nm stouplo do hlavy a byli jsme v extzi a zapomnli jsme docela na proit utrpen. V
nedokavosti pobhali mnoz po palub sem a tam. Vesli zmnoili slu svch vesel, kdy zaali zpvat. Voda se pnila
kolem pd jako dv. Za hrbatou horou se nm otevel pohled na panormsk pstav s nkolika lodmi a luny, msto
obklopen ubohmi hradbami a rodn rovina s poli, lesy a vinohrady. Za rovinou vak se pnuly srzn a ndhern
modr hory zem Eryx.
est kniha
Drieus
Page 96
KAPITOLA 1
Pekvapen je matkou vtzstv. Myslm, e nikoho z panormskch Karthaginc nemohlo ani napadnout, e vrak, jen
se k nim blil uprosted blho dne z irho moe, byla ped mscem z Himery prchl pirtsk trira. Stre zmtla tak
na pdi se houpajc stbrn Gorgnina hlava, take si mysleli, e jsme lo njakho etruskho pobenho msta.
Netrpliv po palub pobhajc mui si podvali na uklidnnou ruce a mluvili na sebe vymylenmi slovy, kter nebyla
z dnho jazyka. Stre se na ns v divu dvaly a zapomnly oznmit n pjezd bubnovnm.
Na kulat nkladn lodi pipevnn ke behu sedli nmonci a nohy jim visely pes okraj. Pokikovali na ns,
abychom nepistvali tak prudce. Popraskanm bokm a rozbitm prknm na triry se smli zplna hrdla. Z msta
Page 97

zaali vybhat zvdavci.
Jet kdy jsme rozrazili svm embolem p nkladn lodi a svou vahou jsme ji vytlaili na beh, a se jej stor
rozttil a na okraji sedc mui se pekotili na palubu, tak si mysleli postien, e je to neastn nhoda. Jejich velitel
bel proti nm zvedaje psti a proklnaje, poadoval nhradu za spchanou kodu. V odpov vyskkali Fkajt ve
zbrani na jeho lo, prvn Drieus, zporeli vecky, kdo jim stli v cest, a pebhli jako o zvod na beh. Porazili
protibc lidi, vyplhali se na svah a vrazili branou do msta, dve, ne si mohli strci uvdomit, co se vlastn dje.
Kdy potlail dern oddl odpor v nepatrnm msteku a pobil strachy zkoprnl mue, zmocnil se Dionsios s
ostatnmi vech lod u behu pouhm mvnm svho kusu lana. Jejich mustvo nekladlo odpor, poueno osudem
prvnch. Jen prosili o milost, natahujce pae. Nkolik se jich pokusilo o tk, ale zastavili se a vrtili se zptky, protoe
Dionsios dal rozkaz hzet po nich kameny. Byli to mrumilovn nmonci z rznch zem a ne bojovnci.
Dionsios otevel ohromn skladit stojc nedaleko, kde bvali zaveni pstavn otroci a nosii, a cpal tam zajatce z
lod. Proti nm se vyvalili otroci nesouc pytle a hlinn ndoby a pozdravovali ns jako osvoboditele. Mezi nimi bylo i
nkolik ek. Dionsios jim pikzal uvait nm nco k jdlu. Rozradostnni zaplili na behu ohn a porazili nkolik
kus dobytka. Ale ne se maso upeklo, utiili jsme nejhor hlad syrovou moukou smenou s olejem.
Dobyt Panorma se stalo tak nhle a spn, e se Fkajt naduli pchou a slibovali Drieovi, e s nm pjdou
kamkoli. st jejich odvahy byla ovem ve vn, protoe pobive zbran majc mue, vyloupili domy ve mst a
pedevm se opili, co bylo velice snadn po tak dlouh dob hladu a zn, tebae si rozumn do vna nalili i hojn
vody.
V celm pstavu a ve mst bylo dohromady sotva padest ozbrojench mu posdky. Panormos po dlouhou
dobu mru nepovaoval vyzbrojen za nutn. Jeho vlastn lodi byly na moi a doma zstali jen rzn emeslnci, kter
bylo snadn zabt. Drieovo vtzstv tedy nebyl dn zzrak, akoli Fkajt za povaovali i to, e nikdo z nich nebyl
zrann. Tak se zaali povaovat za nezraniteln. Naveer provedli nov stn a doli k potu t set. I to povaovali za
zzrak, e toti zsluhou vna vidli vecko dvakrt.
Ke cti Fkajskch je nutno ci, e kdy se zbavili svho vlastnho strachu, neohroovali pokojn obyvatele
Panormu. Chodili sice dm od domu a hledali njakou phodnou koist, ale nsil se nedopoutli. Ukazovali pouze
prstem na to, co chtli. A lid, vidouce jejich moem poznamenan oblieje a zkrvaven ruce, dali jim radji rychle
vecko, co jen si pli. Kdy se jim nkdo pke vzepel, odeli se smchem do vedlejho domu. Byli v dobr nlad ze
svho vtzstv, z dobrho jdla a vna a tak z budoucnosti, nebo Drieus jim slbil celou zemi Eryx.
Drieus uril hldky na noc a uloil se ve srubovm dom mstsk rady, kde jenom schody byly z kamene. Nebylo v
nm poklad, nepotajc v to zakldajc listinu msta, psanou na ki, a posvtn rkos nho boha. Rozmrzel
pozval k sob tedy mstskou radu. Pili tesouc se starci, obleeni v dlouh karthaginsk plt a vlasy svzan
barevnmi stukami, psahali a ujiovali, e Panormos je chud a uboh msto a plat svm volnm zbom dan
Segest. Konaj-li slavnosti k poct bohm i host-li sttn hosty, pak pjuj kad mstskmu domu vlastn ndoby.
Drieus se zeptal zamraen, zdali jej, potomka Hrakleova, nepovauj za hodna hostiny. Poradili se spolu
pronikavmi hlasy a pak jednmi sty volali, e jejich eny a sluebnictvo ji pipravuj hody a otroci e ji pinej
nkolik jejich stbrnch ndob k Drieov poct. Avak k uspodn vynikajc hostiny potebuj zruku bezpenosti
ivota a majetku, aby Drieovi mui neshli po jinch ench ne po tch, kter to samy budou chtt.
Drieus se melancholicky usml a pravil: "Ouvej, staci, co vm clona kal oi, i jste mne jet nepoznali? Poznejte
aspo hork vtr, kter pichz se mnou. Nezakldm svou moc jen na nepopiratelnm svm ddickm prvu i na
zbranch svch mu. Spojil jsem se s moskou bohyn Thetis, abych dodal svmu kralovn boskho posvcen.
Snad ji neznte podle jejho eckho jmna, ale tak i tak j sloute, protoe se oddvte rybolovu a obchodu podl
pobe."
Starci si pikryli tve v zkosti cpem plt a vysvtlovali: "My mme svho Baala a prastarou bohyni zem Eryx,
ale o karthaginskch bozch se sm mluvit jen eptem."
Drieus zavrtl hlavou a ujioval: "J zase mluvm nahlas. Uzavel jsem vn manelstv s bohyn moe Thetidou,
stejn jako jsem podle zvyk pozemskch pojal za manelku vzneenou pan pochzejc z rodu zakladatel Karthga. A
jeto vy nemuste nic vdt o moskch bozch, pak ani j vm nemusm nic vykldat a sloitch vcech svch
manelstv."
Starci panormsk rady dali pipravit vborn jdla ve svch domech a na stbrnch msch je donst do radnho
domu. A Drieus je neoloupil, naopak jim daroval velk foinick stbrn pohr, akoli se Dionsios proti tomu siln
stavl.
Avak Drieus ekl: "Ve svm ivot jsem dostal mnoh trpk pouen. Nejtrp z nich bylo poznn, e tam je srdce
lovka, kde jsou jeho poklady. Sm jsem nebyl nikdy pro svj bosk pvod v obvyklm smyslu jen lovk, take je
mi zatko pochopit tyto vc. O sob mohu jen ci, e jsem tam, kde je mj me. Netoum po tvm pokladu, Dionsie,
ale mus uznat, e by tvj poklad byl na dn moskm, kdybych vs vecky nebyl zachrnil svm manelstvm s
Thetidou."
Dionsios pronesl svrliv: "O Thetid jsem slyel u dost a dost, stejn i o tv cest na dn moskm, kdy jsi leel
svzn provazy v pdn kajut. Nesnesu, abys povaoval mj poklad za svj majetek."
Drieus se nerozhnval, usml se jen trpn a pravil: "Ztra rno se vydme na pochod do Segesty a myslm, e nic
ns tak neposl jako svin chze. Poklad musme vzt s sebou. Neme jej nechat na trie. Kdykoli mohou piplout
karthaginsk vlen lodi. Na tto obdlvan rovin meme najmout pro dopravu tvho pokladu osly a muly, kon a
jin tan zvata. Dal jsem ji rozkazy, aby je shromaovali. Vlastnci zvat mohou jt s nmi a o n peovat, protoe
nmonci se kon boj."
Nyn byla ada na Dionsiovi, aby skpal zuby, ale musel uznat, e Drieovo rozhodnut bylo jedin sprvn.
Page 98

Vytaen triry do lodnice a jej oprava by vyadovala tdny prce. A v t dob bychom byli vydni napospas toku
foinickch vlench korb. Jedin nae monost byla proniknout rozhodn do vnitrozem, m rychleji, tm lpe. A
doprava pokladu bude vyadovat i jeho okamitou ochranu, ppadn i obranu, akoli strasti po soui nmonky
nebudou nijak bavit.
Dionsios stiskl zuby a souhlasil: "Budi, jak si peje. Ztra rno vyrazme k Segest a vezmeme poklad s sebou. Kde
je poklad, tam je bezpochyby i m srdce. Ale jet vce miluji svou triru. Je mi, jako bych odloil vlastn dt a zanechal
je bezbrann v panormskm pstav."
"Dti jsi mohl zanechat v kadm pstav, kde ses na svch cestch zastavil," ekl Drieus a pokraoval v nvrzch:
"Spalme tvou triru a i ostatn panormsk lodi, aby nikdo nepodlehl pokuen uprchnout."
Pouhm tm pomylenm se zkivila Dionsiova tv a pestal se docela ovldat. Pokusil jsem se je smit a proto jsem
ekl: "Panormos jsme nedobyli jako pirti. Nae vlen vprava je politickho rzu. Drieus ho dostal do svch rukou
jako pravoplatn krl zem Eryx, tebae bude korunovn ps korunou a v Segest. Karthaginsk rada m radji mr ne
vlku, kvli svmu obchodu. Nco docela jinho bylo, kdy ns pronsledovali jako pirty. Nyn si musme uvdomit,
co se stane v Segest a kdo tam zvtz. Karthaginci tam nikdy krle nedosazovali, nbr jen podporovali toho, koho si
jej obyvatel zvolili, jen aby elili eckmu vlivu v zemi."
Drieus ekl podrdn: "Z tv ei jsem vyrozuml, e se vydme do Segesty, abych tam byl korunovn ps
korunou. Co tm mn?"
Navrhl jsem: "Zathnme triru do lodnice a dejme ji panormsk rad na starost. Gorgnina stbrn tv ji bude
chrnit. Pipluj-li foinick lodi do pstavu, bude rada tvrdit, e trira je majetkem novho segetskho krle.
Karthaginsk velitel se nebude na vlastn pst mchat do vnitnch vc Panormu a zem Eryx. Bude si myslm muset
zajet do Karthga pro pokyny. Rozhodn tm nic neztratme, zadme-li to takto."
Drieus se pokrbal na brad a ekl: "Co se tk moe, a obstar Dionsios. Souhlas-li s tvm nvrhem, Turmsi,
pak nedm, aby se lodi splily. Je mon zbyten plit vzcn vci, je by se musely pozdji znovu dlat. Lodi
ostatn budu potebovat, abych chrnil zjmy zem Eryx na moi."
Drieus tedy svil zleitosti panormsk dvj rad s tm, e se jednou vrt jako segetsk krl a potrest i
odmn ji podle toho, jak uzn za dobr. Zeeilo se, na nebi kulat plnk zil a Fkajt se potceli po ulicch,
prozpvovali si a vidli se dvakrt. Ale nikde jsem nevidl Arsino. Neklid Artemidin pepadl m srdce. Dal jsem se do
bhu mvaje pochodn a volal jsem Arsino.
Konen jsem ji nael v malikm chrmku Itar Panormsk. Kolem n se shromdily ochotn eny, aby slouily
bohyni za plkov noci a uetily tak nmonkm nmahu hledat je po domech. Chrmov knz plil kadidla ped
ndhern vystrojenm hlinnm obrazem bohyn. Arsino mi la vzruen vstc a pravila: "Je to zde chudik chrm,
ale knz mi pomohl vyistit a nakrobit m roucho. Kdybych nebyla moem tolik vyerpan, hned bych obnovila
chrmov obady. Panormsk eny nic neznaj. Jako knka se za n stydm."
", Arsino," zastskal jsem, "jak jsi mne mohla uvst do takovho neklidu? Pro jsi nezstala na lodi pod ochranou
str? Msc je v plku, velik a hroziv, a nepoznvm ji tvj obliej! Jak ses to uesala a ozdobila? Kdybys radji
myslela na svj stav!"
Arsino se na mne vytav podvala a pouila mne: "Pteli Turmsi, jsme-li na zemi, nemus se o mne nijak obvat.
Dovedu se o sebe jist postarat. O mm stavu tak nemluv. Na t hrozn lodi jsem nesla vecku svou tlesnou
nevolnost i duevn stsnnost zcela sama. Pravda, nejsem z tch, kter se nechaj zavt mezi tyi stny a tkaj at.
Ostatn mi ani ty tyi stny neme poskytnout. Proto radji ml o vcech, kter se tkaj pouze mne, a nehdej se,
sotvae jsme se zachrnili z t mosk hrzy, do kter jsi m dostal jen ty!"
Jej nespravedlnost mne zabolela. Za cesty po moi jsme spolu dobe vychzeli. Lo j hzela tak, e nemohla moc
mluvit, zato hledala u mne bezpe. Nyn byla na tom zase tak jako kdysi a byl jsem pesvden, e bych j zbyten
odporoval. Jen jsem zhluboka vzdychl a zmlkl. Podvala se na mne, rozesmla se a zvolala:
"Hleme Turmse, pece se nemu nauil! Kdy ml, tak t miluji vc, ne kdy to a vede hdky. Poj a napij
se se mnou bohynina vna, je nm nabz knz."
Vn kadidel mi otupila hlavu. Vypil jsem ji dosti vna na Drieov hostin. Ale Arsino m vzala chyte za ruku a
vedla k bohyninu trnu a vloila mi do dlan irok skyfos. Ulil jsem litbu zemelm a ochutnal vna voncho myrhou.
Vykletn knz m oslovil, ale Arsino mu poruila, aby si hledl svho, a rozpovdala se:
"Te ji snad v, e by bvalo pro tebe nejlpe, kdybys byl osvobodil Driea hned a udlal vzpouru na lodi. Byli
bychom bvali veho utrpen ueteni, kdybys mne byl poslechl. Je vak zbyten plakat nad rozlitm mlkem. Aspo
nm Drieus dokzal, e je vc ne lovk."
ekl jsem prudce, e Drieus nm nedokzal o sob nic novho. Je hlupk a vid peludy. Avak Arsino mne
ujiovala:
"Nechpe, jak byl moudr, e se za na plavby spojil s bohyn? Ta Thetis, o n mluv, je jen zjevn mosk podoba
m bohyn, a nikterak nezmen mou budouc moc v zemi Eryx. Budu jej nejvy knkou a budu vyjadovat jej vli
jak na zemi, tak na moi."
"Arsino," varoval jsem ji, "neblouzni o bohyni! Pamatuj, v jakm jsi stavu."
Arsino vak oila: "To nevad. Naopak v tomto stavu se ctm, jako by mne bohyn m dl tm vce naplovala,
take m tlo se j pmo nadouv. Vlastn jsem si skoro jist, e nae dt, a to bude syn i dcera, je boskho pvodu
a ty jsi jen nstroj, jen je pivedl na tento svt."
"Dky, e pece jet mluv o naem dtti," poznamenal jsem ironicky. "Za nkolik tdn zapomene, es vbec kdy
ten bezvznamn nstroj potebovala."
Arsino vzala m vnem rozhoel tve do obou rukou, polbila mne a ekla: "Jak jsi rliv na vlastn nenarozen
Page 99

dt! Jen mi svou jeitnost nezabrauj v tom, jak budu spltat jeho budouc osud. V, bosk vci jsou tak mocn, a
si myslm, e mi z nich nkdy pukne hlava. Pesto o nich vm vce ne ty."
Velmi jsem se rozlobil, mrtil skyfem o zem a vstal. "Podvej se mi do o, Arsino," vyzval jsem ji. Mj hlas mi huel
v uch. "Podvej se mi do o! ekni, zn mne?"
Arsino se mi do o podvala. "Oveme t znm, Turmsi," ekla klidn. "Lpe ne kdo jin. Pro zu? Stouplo ti do
hlavy bohynino vno?"
Neznala mne. Znala jen m tlo, m smrteln tlo. Ale byl jsem zmmen a v stranm pokuen ct j, kdo jsem, aby
zmlkla. plnk svtil ble na nebi a ctil jsem, jak m tlo saje jeho paprsky i skrze stny. Byl jsem prosycen hrzami a
vyerpnm na moi, hladem a zn. A nyn zas mi hlo vno v krvi a boue dunla v hlav.
"Arsino," zajsal jsem, "zapsahala jsi mne kdysi, abych ti ekl, zda jsem ze smrtelnch. Tehdy jsem se jet neznal.
Nyn vak se znm. Podvej se mi do o."
Uhnula mrzut mmu pohledu a tvrdila. "Jsi lovk a mu. Ct hlad a ze, spnek, touhu a bolest. Sm jsi to tehdy
ekl a to jsem i j pozorovala. Je to pravda. Nesporn jsi byl podoben bohm, kdy jsme se poprv setkali. Ale pak jsi
se zmenil na svou pravou mru."
Zral jsem na ni a nevil svm um. Bylo mi nepochopiteln, e ona, nejbli mi lovk, mne nepoznv v tomto
mm stavu.
"Jsem nesmrteln, Arsino," pravil jsem. "J, Turms, zasvcenec blesku. Slunce a luna o mne soupe, ale j nejsem
pipoutn k dnmu pozemskmu bohu."
Arsino trpn potsla hlavou a chytla mne za ruku. Pak dlouze promluvila a tiila mne:
"Jak jsi dtinsk a jeitn, Turmsi. Znm t lpe ne ty sm sebe. Moe ti stouplo do hlavy jako Drieovi, nebo
blouzn z pouh rlivosti na nho. Od zatku jsi podrdn, e znm tajemstv bohyn. Za kadou cenu by ses chtl
pozvednout ke mn. Ale to se ti nepoda, Turmsi. Jsem silnj ne ty. Jako ena jsem silnj. Ale to ty nikdy
nepochop."
Kdy mne tak trpn drela za ruku, vyla m sla ze mne. Pochyby se mne zmocnily. Zhroutil jsem se na sedadlo,
hlava mi klesla. Tak jsem j byl milej. Padla na kolena pede mnou a hladila mi ramena.
"rl docela zbyten, Turmsi," eptala. "Oveme je Drieus vzneenj ne ty. V, co chce. Kdeto ty nev, co
chce. Ale tak t miluji, Turmsi, e opravdu pjdu s tebou kamkoli a budu t s tebou ivot obyejnho lovka. Kdy
jsem pochopila, e ti porodm dt, myslela jsem s obdivem na ivot obyejn eny. Vidla jsem vinici a olivov hj,
mal dm, kozy, dobytek a tebe. Ale pochop mne. ena tou po bezpe. Ty se jen ironicky usmv, je-li e o
pozemskm blahu, ale jen spch a majetek me dt en pocit bezpe. S mlem bych se u tebe, Turmsi, spokojila,
kdybys alespo to mlo chtl zachytit. Ale ty nem dn cl."
"Ty tou jen po percch a krsnch zch," namtal jsem stsnn. "Moc d tv rozmary a mate hlavy mu.
Cokoli bych ti opatil, nestailo by ukojit tvou dost. Chtla bys stle vc. Jsi nenasytn, Arsino."
Zvedla mj obliej, polbila m na tve a pokyvovala rozmarn hlavou: "Snad m pravdu. Pijmi m takovou, jak
jsem, nebo m opus. J musm myslet na sv dt, nejen na sebe. Potebuji bezpe a dvuji jen sob, protoe m
neme a nechce ochrnit."
Zahokl jsem jejm vtzstvm za plkov noci v chrmu panormsk bohyn. Podrobila si mne jako lovka v
zstupu lid. Nemohl jsem ji opustit, akoli pouh jej dotyk mi byl utrpenm.
KAPITOLA 2
Nazt svolal Drieus Fkajsk na posilujc pochod, jak kal, aby jim pomohl nabrat sil po strdn za mosk
plavby. Fkajci rozili jeho slvu po mst bez ohledu na jazykov nesnze. Kdy konal ped odjezdem obti, zmlkl
vekeren rmus a zmatek na triti a Panormt vzhleli k nmu s povrenou ctou. Je o hlavu vt ne vichni zde,
nezraniteln a bohm podoben, kali mezi sebou.
Po obtech pravil: "Vydejme se na cestu." A bez ohldnut vykroil ven z msta, obleen v pln zbroji, akoli bylo
horko. Ti stovky, jak kal, ly za nm a posledn Dionsios, v ruce svj kus provazu s roztepenm koncem. Poklad
jsme naloili na tan zvata. Ani to nebyla velk dina, vdy vt st odpovala nkde na dn moskm s obma
padestiveslicemi.
Ohldli jsme se a na rovin a vidli ke svmu pekvapen, e mnoz mui panormt jdou za nmi. K veeru jsme zaali
stoupat do hor, a to se n zadn voj rozmnoil ji o stovku past a zemdlc, ozbrojench, jak kad mohl. Ulehli
jsme k nonmu odpoinku a po celm bo hoely mal ohnky. Tak se ukzalo, e vtina Panormu dychtila po
povstn proti Segest.
Kdy i Arsino ulehla, piel ke mn Mikn s opuchlma oima a tce thl nohy za sebou. Posadil se na zem a zeptal
se: "Chpe, Turmsi, jak sla pimla tyhle prosky, aby se pidali k Drieovi, sotvae ho uvidli? Je pece pro n
cizincem a ani nezn jejich e. Pesto si vezmou ranec s jdlem, n i dku a jdou za nm."
Zeptal jsem se hoce: "Chpe ty sm, jak sla pimla tebe a mne, ba i Dionsia, abychom li za nm, o nmoncch
nemluvc? V v jeho ddick poadavky a v jeho spojen s moskou bohyn Thetis?"
Mikn ekl: "Ns s nm poj nevyhnutelnost, protoe jinak nememe. Ale jsem tou nevyhnutelnost znechucen, ctm
svj vk a moe zlomilo m sly."
Rozplakal se a nakal: "Ruce i nohy mi opuchly, ke na mnoha mstech se mi sedela, aludek nesnese jdlo a z vna
jsem se stran zpotil. Nejhor je vak, e mm znaven srdce a v tomto svm vyerpn nemm ji vidiny. Mystria se
Page 100

mi zdaj bt jen lstivou hrou a posvtn slova nesmyslnm vannm. Tak jsem vyerpn."
Zamyslel jsem se a pravil jsem: "Po zasvcen netoum, ale lovk m skuten potebu upnout se k nemu, k
emukoli, jako tito lid se upnuli ve sv nespokojenosti k Dreovi. Tak i ovce dviv jdou za beranem na pastviska."
Mikn tvrdil: "Nejdou ale ani za tebou, ani za mnou, ba ani za Dionsiem. Pro je to prv Drieus? Kdyby byl aspo
moudr. Nebo spravedliv. Nebo jim nco slbil. Ale slbit jim nco se ani nenamh. Naopak ukazuje svm chovnm,
e je nepovauje za sob rovn."
"Snad ijeme v pevratn dob," ekl jsem. "Vecko je jin, ne bvalo. Drieus m svj cl a chce jej uskutenit.
Teba ho to prv odliuje od druhch a in ho podobnm bohm. Moudr si nen jist sm sebou a zn neuitenost
vech cl, nebo se nic nestane, tak jak si pejeme."
"Mm ji dost strach a nadj," ekl Mikn. "Nauil jsem se pt pli vna a to zniilo m srdce. Ani jako lka za moc
nestojm, jen se vychloubm svmi znalostmi, abych si poslil sebedvru. O onom svt nic nevm, jen opakuji, co
jsem slyel. Nevyhnutelnost mne uzavr do svho eleznho kruhu. Vemi pry ctm, e jsem ztroskotal jako lovk."
Tetho dne naeho unavujcho pochodu zaali Fkajt, kte nebyli zvykl na pohyb po zemi, bruet a ukazovali
puche. Drieus k nim promluvil a ekl: "Sm krm ped vmi a pochod m bav, tebae mm na sob plnou vzbroj.
A vy nesete kad jen svou zbra. Vidte, e nejsem ani zpocen."
Namtali: "Tob se snadno mluv, ale my nejsme jako ty." U prvnho pramene se vrhli bichem k zemi, stkali si vodu
na hlavu a plakali nad svou bdou. Drieova slova nepomohla, pak ale byli nuceni uvit Dionsiov lanu. Vstali a li.
Drieus mluvil s Dionsiem a doznal: "Nejsi hlupk a zan chpat povinnosti velitele pi pozemnm boji. Blme se
k Segest. Kad zodpovdn velitel unav naped sv vojky pochodem, aby mu pak z boje neuprchli. Cesta z
Panormu do Segesty je prv pimen a jako uren bohy. Ted se nezastavme a ped Segestou. Tam se rozlome
pmo k bitv."
Dionsios pravil zasmuile: "V sm nejlpe, co mluv. My vak jsme nmonci a nejsme vycvieni k boji na zemi
jako hoplti. Proto se nikdy neseazujeme ve falangy, ale zstvme v houfu bok po boku a zdy se o sebe oprme. Ale
jist pjdeme za tebou, povede-li ns."
Drieus se rozzlobil a ekl, e bitvu rozhodn uspod podle pedpis pozemnch boj tak, e si i potomstvo vezme z
toho pouen. Jejich spor peruila spousta Sikan. Vichni pili z lesa, obleeni ve zvecch koch, s praky, luky a
otpy. Obliej a horn tlo mli erven, ern a lut pomalovan. Jejich nelnk ml na hlav devnou masku,
straideln vyezanou. Ped Drieem se dal do tance a nakonec pinesli jeho mui nkolik hlav segestskch aristokrat.
Byly ji napl shnil a zle pchly.
Vypravovali, e k nim do hor a les pili vtci, kte pedpovdali pchod novho krle a dali jim sl. Povzbuzeni
tmi vtbami se zaali v lesch shlukovat a napadat segestskou obdlanou pdu. Tehdy se vydali segestt lechtici
na konch a se psy do les, aby Sikany potrestali, ale ti je vlkali na oputn msta a vtinu jich pobili.
Po tch zloinech se zaali obvat pomsty Segestskch. Proto se te uchyluj pod Drieovu ochranu. Pokud sah
lidsk pam, vyprvla se od otce k synovi povst, e kdysi piel pes moe do zem siln cizinec, kter zvtzil v
souboji nad domcm krlem, zem pak rozdlil opt pvodnm obyvatelm a slbil, e se jednou vrt, aby pevzal sv
ddictv. Drieovi kali Erkle a doufali, e zaene Elymy a vrt zas pdu Sikanm.
Drieus pijal jejich ctu jako samozejmost, na ni m svm pvodem prvo, a pokouel se nauit je kat Hrakls.
Ale jejich jazyk nebyl ohebn a volali dle Erkle, Erkle. Drieus potsl hlavou a pomyslel si, e pli radosti z takovch
barbar mt nebude.
A barbary opravdu byli, nebo jen nkte mli kovov zbran, nkolik otp, nelnk pak ml me a n. Vtina
mla na devcch a pech pipevnny oste vybrouen kameny. Obyvatel Segesty nedovolili prodvat jim elezn
zbran. Potuln obchodnci, kte chodili k nim do les, bvali krut potrestni, jestlie byli pistieni pi prodeji zbran.
Ba i stromy poreli ohnm, protoe nemli podn sekery.
Zato mli jin schopnosti. Rozeznvali kameny, v nich bydleli duchov, a nikdy se nezmlili ve strom, take
neporazili strom, jej obvala nymfa, nebo se nenapili z pramene nymfy zlovoln. Pedelho veera vypil jejich knz
vteck npoj, kter se pipravoval z jedovatch bobul, z hub a z konk bylin, a vidl ve svm extatickm stavu
Driev pchod. Proto mu vyli vichni vstc. Tak aspo tvrdili.
Drieus se jch ptal, zdali se chtj k nmu pipojit a dt se do otevenho boje s obyvateli Segesty. Sklonili hlavu a
pravili, e si uvykli vst vlku jen v lesch a v horch. Neodvauj se na otevenou rovinu segestskou, boj se kon a
honicch ps. Avak slbili, e budou sledovat boj ve skrytu lesa a povzbuzovat Driea bubnovnm na bubny, kter si
udlali z dutch kmen.
Drieus se na n pozorn zadval, zaradoval se a ekl: "To jsou budouc heilti mho krlovstv. Vecko jde jako na
provzku a v lep nemohl bych ani doufat. A budu v Segest vldnout, nezmknou svaly mladk, nebo se
dostanou mezi mue a po zpasech se Sikany. Ale ostatn o tom bude nejlpe jet pomlet."
A pokraovali jsme v cest. Z les pichzeli dal a dal Sikani a prohleli si ns a volali na Driea: Erkle, Erkle.
Zemdlci od Panorma se velce divili, nebo nevdli, e je Sikan tolik. Sikanov byli pla a skrvali se v lesch, ba
neukzali se ani pi obchodu, nbr pokldali sv zbo na znm msta a brali si to, co za n obchodnci vymnili.
Opt ped nmi leela segestsk obdlan pole s olti a pamtnky. Drieus nadil, abychom nezdupali obil, nebo
je ji povaoval za sv. Lidi jsme nevidli, protoe vichni utekli do msta. Avak kdy dorazil k pamtnku Filippovu,
Drieus se zastavil a pravil: "Zde se dme do boje, aby se duch mho otce usmil za zde utrenou pohanu."
Odtud jsme vidli na mstsk hradby. Pobhali po nich lid. Drieus dal rozkaz Fkajskm buit do tt, aby ukzal,
e nikterak nechce msto pekvapit. Kdy buen pestalo, vyslal posla ke hradbm, aby vyhlsil jeho ddick
poadavky a vyzval segestskho krle k boji o vldu. Potom jsem se utboili kolem pamtnk, jedli, pili a odpovali.
Nechtc polapali jsme hodn obil, protoe ns bylo tum na dva tisce, potm-li tak Sikany plc se za nmi.
Page 101

Znien obil podrdilo segestsk obyvatele vc ne Drieovy poadavky. Kdy zjistili, e v kadm ppad je obil
pry a e se nelze vyhnout bitv, shromdil jejich krl atlety a vzneen mladky a dal zaphnout kon do vlench
voz, je se po destky let pouvaly jen v zvodech. Krl ostatn zde neml vce moci, ne mval basileus archn v
inskch mstech, ale ps koruna ho zavazovala vst vojsko do boje. Jak jsme pozdji slyeli, nebyl nijak t koruny
chtiv, nbr sal si ji z hlavy a nabzel vem, kdo byli kolem. Ale prv tehdy si nikdo nechtl vzt na hlavu znamen
krlovsk hodnosti.
Povzbuzovali se navzjem vyprvnm o bojch svch pedk proti vetelcm a o jejich kostech, jimi zrodnili sv
pole. Krlovi poslov chodili dm od domu a zvali zbranschopn mue, aby brnili rodn msto. Avak obyejn
obyvatel si mysleli, e se jich politick spor o ps korunu nijak netk. Zd se mi, e segestt lechtici a majitel pdy
vdli dobe, e je mstsk lid nemiluje, e by se snad spe odvil vrhnout se na n, kdyby se spokojili brnit hradby
bez otevenho boje.
Proto pili vno a obtovali zemelm, aby dostali odvahu estn zemt, bude-li jim to dovoleno. Pivedli do chrmu
posvtnho psa a vedli jej i s ostatnmi psy. A uplynulo mnoho asu esnm jejich srsti a maznm vonnmi oleji.
Avak nakonec pece jen byli pipraveni k boji, oteveli brnu a poslali naped kon s vozy, je se rozestavily do
ady ped branou. Byla na n ndhern podvan, kterou sotva kdo v svm ivot zail. Voz jsme napotali dvacet
osm. Ti thlo tyspe a ostatn dvojspe. Kon byli statn, na hlav jim vlly chocholy a postroje zvonily stbrem.
Prvem byli vichni Segestt na n hrdi a chvstali se, e by snadno zvtzili nad eckmi speenmi, kdyby ekov
svolili k zvodm. Jene ekov nedbali o jejich elymsk stadiony.
Za vozy se rozmstili tkoodnci, a to jak vzneen, tak nmezdn a atleti. Drieus nm zakzal potat tty, abychom
se nepodsili. Za tkoodnci li psovodi a za nimi vrhai kamen a lukostelci.
Zaslechli jsme, e vodii vybdli kon. Speen vyrazila celou adou proti nm. Kon zarli a jejich pedn kopyta se
jenjen mhala. Jak to Fkajci uvidli, roztsli se, a jejich tty znly jeden o druh. Drieus, jen stl ped ostatnmi, jim
rozkzal, aby se chovali mun a namili kop na bicha kon. Ale kdy se vozy s rykem piblily pes lec obil, sthli
se Fkajt za pamtnky a za olte a odtud volali, aby si Drieus vydil tu vc s komi sm, oni e nejsou na n zvykl.
Ostatn vojsko se taky opatrnicky sthlo za zavodovac strouhu, strhlo za sebou vecky mosty a pockalo se bahnem
a za ui.
Drieus hodil dv kop, zranil prvnho kon tyspe a zabil bojovnka na voze, jen probodnut spadl a byl vleen.
J jsem prvnm kopm nezashl, ale kon se pede mnou postavili na zadn, i pikroil jsem trochu a vrazil v silou
nejblimu kop do bicha. A se stane cokoli, rozhodl jsem se, neopustm Driea a budu stejn hrdinn bojovat jako
on, tebae se mu ani silou, ani zachzenm se zbran nevyrovnm. K tomuto rozhodnut mne pimla moje uraen
jeitnost a nebylo v tom nic racionlnho. Ale kal jsem si, e je to stejn dobr prostedek vyzkouet sm sebe jako
kterkoli jin.
Kdy m Drieus uvidl, jak jdu vstc konm, rozzuil se a vrhl se na kon s meem v ruce, take se prvn speen
ztilo na zem a kon vyhazovali. Do oka druhho kon se vnoil p luitnka a zrann k vyrazil a thl za sebou
pekocen vz. A cel ada vlench voz se tm uvedla ve zmatek. Ulechtil zvata byla zvykl jen na zvody a
nevdla nic o vlce.
Kdy vidl segestsk krl sv ndhern kon zrann a zabit, ztratil rozvahu a dal rozkaz vozm, aby se vrtily. I
mnoz vzneen mladci prolvali slzy a volali, e radji zemou oni, ne aby se dvali na nien svch statench zvat.
V zkosti na ns volali, abychom vce nezraovali jejich kon. Nezasaen speen se otoila zpt. Bojovnk z
pekocenho vozu zapomnl na boj a vrhl se k umrajcm konm kolem krku, lbal jejich tlamu a oi a volal je k ivotu
mnohmi lskyplnmi jmny.
Speen se zastavila plkruhem vpravo i vlevo. Jejich bojovnci, kte neztratili duchaptomnost, hodili nkolik kop
smrem k nm, pak seskkali a zaali uklidovat chvjc se zpocen zvata. Proklnali ns a hrozili nm pstmi. Fkajci
se vrtili zpoza pamtnk a olt a shromdili se za Drieem, tt pevn na ttu, a zadn podprali svou vahou pedn
mue. Rovn zablcen vzbouenci zem Eryx se vrtili z druh strany strouhy, mvajce staten motykami a kyji a
vyrejce divok bojovn vkiky.
Segestt tkoodnci ustoupili a udlali msto psovodm, kte pustili psy a tvali je na ns. Psi beli pi zemi,
zuiv vreli, zuby vycenn. Ml jsem panc a ochrann holen, stejn Drieus, a Fkajt se proti nim chrnili tty.
Drieus volal na psy rozkazy krotitele ps, ale nestail ani je pobt, jen pratil jednoho, jen se mu hnal po hrdle, pes
umk, a se zhroutil knkaje na zem. Ale nade vecko tkn a vyt se nesl zdaleka nkde za nmi ustraen nek
Sikan, kte prkem hledali kryt v lese. Jejich splaen nik Driea tak pobavil, e se rozesml a bil se dlan do
stehna. A sml se m dl tm vc a jeho smch povzbudil. Fkajsk vc ne cokoli jinho.
Psi peletli kolem ns a vrhli se jako krvezniv smeka na vzbouence zem Eryx, roztrhali nechrnn hrdla,
pekousali jim ly a v elistech rozdrtili nah pae. Avak zatrpkl rolnci vydreli tok nenvidnch elem a zajsali
pokad, kdy se jim podailo nkterou z nich kyjem zabt. Toti zabit chovnho psa bylo v zemi Eryx nejtm
zloinem, a oni i jejich eny poctili nejednou, a zcela bezbrann, jejich zuby a vidli, jak jim rvou ovce a ds strachy
polomrtv dti.
Myslm, e nemli v myslu pustit i posvtnho psa Krmsa do toku. Ale snad pekousal, zaslechnuv vzvy
psovod, sv emeny, nebo ho jeho psovod omylem pece jen pustil. Objevil se najednou tento pes, vyhnn z ticha
stje, a nesl proedivlou tlamu pekvapenm vysoko na obrovskm tlustm tle. Drdilo ho vren a vyt vlastnch
druh a jeho umk trpl vpary krve. Drieus ho zavolal a pes se k nmu uklidnn pivalil, oichal mu ptelsky kolena
a zvedl hlavu.
Drieus ho po n pohladil, mluvil k nmu vldn a sliboval mu nejkrsnj pannu kadm rokem za manelku, a se
jemu, Drieovi, dostane ps koruny. Posvtn pes si mu lehl k nohm, krtce oddychuje po svm nevelikm bhu.
Page 102

Odtud se zlomysln rozhlel po blskajc se ad segestskch tkoodnc, vratil umk a klebil se na n lutmi
tesky.
Fkajt nechpali vznam tohoto znamen, ale tm spe jej znali vzneen Segesan. Z jejich houfu bylo slyet
vkiky pekvapen a sm krl se ponil a pskal na Krmsa, pochopiv, e mu s posvtnm psem unik i tst. Ale pes
pedstral, e nesly krlovo pskn ani voln svch psovod. Hledl jen zamilovan na Driea a lzal mu okovan
boty.
I j jsem se shbl a pohladil psa a ten mi ochotn vzpt olzl ruku na znamen ptelstv. Drieus se vak na mne
oboil, abych dal psovi pokoj. Byla to jeho koist a j s n neml co dlat.
Jet stranj hrza zachvtila segestsk lechtice, kdy si uvdomili, e nzk chtra se odvila pobjet jejich psy.
V zkosti o n zaali je volat zptky, ale dn kik ani voln ji na ta krveniv zvata neplatily. Tu se krotitel ps
pustili za svmi milky, kte padali k zemi a jet se pokoueli zakousnout do smrtcch kyj. Drieus chtl uetit
Krmsovy city a zakzal nm zabt bezbrann krotitele, ale erykejt vzbouenci to nevydreli a neposlechli. Zabili
mnoh, dve ne staili spoutat psy a odvst je zpt za ochranu tt. Tm, kterm se to podailo, se psi vzpouzeli,
tebas kulhajc i poloslep a s vyraenmi zuby. A krotitel byli nuceni obtoit umky tchto zvat ulechtilho
plemene emeny, aby je mohli odvst do bezpe.
Drieus mluvil k posvtnmu psu a pikzal mu, aby stril pamtnk jeho otce: Vpravd to nebyl pamtnk jeho otce,
nbr Filippa Krotnskho, ale na to si snad ani nevzpomnl. Pes ulehl na zem, prackou si chrn proedivl umk.
Drieus pokukoval po Fkajskch, zavolal na Dionsia a dal derem mee na tt znamen, e jde prvn proti vlnc se
ad segestskch tkoodnc. Krel jsem po jeho boku, nepoutje ho ped sebe. Vida, e jde do tuhho, zastril
Dionsios Fkajsk svj kus lana do psu, uchopil me a tt a bel na pravou stranu Drieovu. A krel pak tsn
vedle nho stejnm krokem proti segestskm bojovnkm.
Drieus nepohldl za sebe ani na stranu na Dionsia. Jak jsme tak kreli bok po boku, n krok se nutn zrychloval,
protoe nikdo z ns t nechtl pustit druh vped, Drieus kvli sv dstojnosti, Dionsios pro svou est a j z pouh
jeitnosti. Ale nejrlivji steil kroky druhch Drieus, abychom ho ani o palec nepedeli. Tak se stalo, e jsme
mlem beli. Za sebou jsme slyeli bojovn kik Fkajskch, ba dokonce dupot jejich bhu, jak ns chtli dohnat.
Myslm, e se v t chvli vyhrnul cel n zmaten vlen voj do toku, ba e i erykejt vzbouenci se vydali za
Fkajci. V dli jsme slyeli dunn dutch kmen a tuili jsme, e Sikanov vybhli z lesa a sleduj ns.
Cesta nebyla del ne na dv st krok a ubhla rychleji, ne stam vypravovat. Pesto se mi zdla nejdel v mm
ivot. Mou hrdost zachrnilo jen to, e jsem se celou dobu dval na nohy. Nepodval jsem se ped sebe, dokud
Drieovo zavyt m nepimlo pozvednout tt k jeho ttu. Zadreli jsme kop mrtn proti nm. Pod jejich vahou mi
klesla pae a jedno z nich prorazilo tt a zranilo mne, ale tehdy jsem si toho neviml. Marn jsem se snail setst kop
ze ttu. Driev me se zablskl v mou stranu, a ne jsem se nadl, pesekl devce otp, take jsem mohl svj tt
zase zvednout a chrnit se proti ttm segetskch tkoodnc, na n jsme v bhu narazili.
Prbh kadho boje je nejist. Uklouznut nohy, zabhl kop, chvilka zavhn, to vecko v rozhodujcm okamiku
zmn prbh boje. Ani nae vtzstv nebylo pedem ureno, jak byl pesvden Drieus podle znamen a
nevyhnutelnosti osudu, jen ns nepopirateln vedl do Segesty. asto pece zvistiv bohov zaslep lovka pocitem
jistoty a uvrhnou ho do zkzy prv v okamiku, kdy si je nejjistj svm spchem.
Jsou lid, tak nkte int filosofov, kte nev ji v nic jinho ne v zemi a moe, ve vtr a vzduch. A tito lid
nev, e se bohov vmuj do prbhu boj. Sms-li se voda a zem, pak je vecko neprzran a pln bahnitch
bublin. Nikdo se v tom nevyzn, dokud pohyb neustane, voda se nevyjasn a bahno nepadne ke dnu. kaj, e takov
je i ivot a klesnut bahna je smrt. Ale ani oni nedovedou odpovdt, kdo zkal vodu, i jak se zkal.
Tak se k, e bohov tvo pzniv okolnosti a nabzej pravou chvli, ale e zle na lovku samm a na jeho
volb, zda chytne Kairovu kade a vyuije jedinho vhodnho okamiku pro sebe. Tak soud mnoz odvn mui a
nkte uspj, jin se zklamou. Ale zoufal si mysl, e vecko dn je slep. Myslm si, e to je hra slov. Tmt slovem
mysl jeden to, druh ono, take si navzjem nerozumj, ale pou se o rzn vci. Proto je nejprost myslet si, e se
bohov vmuj do prbhu boje, a toto vysvtlen je stejn dobr jako kterkoli jn.
V boji vysych hrdlo, srdce se svr a lovka se zmocn opojen, je mu brn ctit bolest ran. Kdy jsme my ti,
Drieus, Dionsios a j, narazili svmi tty na tty Segesan, konen jsme se dostali do okamiku pravho boje
jako kmen proti kameni. Akoli nm byla ku pomoci rychlost naeho bhu, neprorazili jsme jejich adu. Jen se
prohnula dozadu.
Kdo byl v opravdovm boji, myslm, e mnoho o nm nev. M dost co dlat, aby peil. Prvn ada Segestskch byla
do sebe tak zaklesnuta, e na vahou poraen sthli celou adu zpt, a se zavlnila jako pboj. Pes lec tty jsme
pebhli a vrhli se na nsledujc. Fkajt tsn za nmi. Tu se teprve strhla prav bitva mee proti mei a mue proti
mui.
Segesan byli zhkan, ale v hnvu a zrmutku nad osudem svch kon a ps se stali hrozivmi odprci. Bojovali o
sv vlastnictv a o zddnou moc, a ivot pro n nic neznamenal, kdyby ztratili vhody svho zrozen i sv
poivanosti. Proto se vrhali na ns bez bzn a mstili smrt svch ps a kon.
Stranj vak jet byli atleti, vycvien v zpasnictv a v pstnm boji, jejich jedinou povinnost bylo ukazovat
slu a obratnost svho tla pro pobaven pn. Prorazive k boji zblzka a v tak hroznm stsnn, e sotva bylo lze
pozvednout pai s meem, upustili mee i tty, s nimi nedovedli zachzet, a rozbjeli lebky okovanmi rukavicemi nebo
sreli protivnky a lmali jim ji. Holma rukama jin svzali mnoh Fokjce, jim pak mee nebyly k niemu, a zabili je
stranou smrt .
Vyhubl z plavby a znaveni pochodem nebyli jsme schopni vydret dlouh boj. Jedinou na monost byla nhlost a
rychl ukonen bitvy. Proto Drieus chtl prorazit segestskou adu uprosted a uvst ji ve zmatek. Ale tak snadno se
Page 103

bitva nerozhodla. Octli jsme se v klubku zuiv bojujcch. Ctil jsem, e mi sly rychle ubvaj.
Dionsiova mohutn tlesn sla mu uvolnila prostor. Drieovo divok sekn meem zase odrelo i ty
nejbojovnj. V kritickm okamiku jsem zjistil, e se mi ohnulo koleno k zemi a byl bych padl, kdyby nebyl Drieus
svm ttem odrazil me, jm m ohrooval jaksi mladk, a kdyby mi nebyl svm meem udlal msto, tko bych vstal
a uvolnil si pai k dalmu boji.
Boj zuil v nepehlednm inen uprosted segestskch tkoodnc. Jejich ob kdla zaala ns obtet a
zatlaovat n sted zptky. Za nmi byli erykejt vzbouenci, kte pibhli do boje dychtivi krve vzneench, ale co
zme lehkoodnec proti ttm a pancm? Ovem svm velkm potem a praky se jim podailo mnoh zranit, ale v
boji zblzka byli bezbrann a segestt tkoodnci je pobjeli, take pda byla kluzk krv a zbylch se zmocnila hrza.
Segesan zaali na sebe radostn pokikovat a beli obklit n zmenujc se houf. Jejich lehkoodnci se
netrpliv vmsili do boje, aby aspo svm tlakem podepeli tkoodnce. Pot a krev zaslepily mi oi, tlo zdevnlo,
pae zemdlela, take jsem sm nechpal, jak jsem ji opt a opt zvedl a bil a bodal.
Fkajci volali na sebe jmna padlch a rozncovali se tm k vtmu stle hnvu, ale zrove ozvna tch jmen ns
skliovala. Opatrnj volali, e by bylo nejlpe, kdybychom se vas vymanili z boje a znova se seadili. Myslm, e
bylo tehdy ji pozd.
Dionsios kiel: "Fkajt, ji vai pedkov bojovali na tchto polch a zde je nm znm hrob. Bojujme jako doma,
kad ped svm duchem."
Vhav a znaven povzbuzoval: "Fkajt, snad je est slovo marn a nmonkv ivot nen drah, ale pamatujte, e
bojujete za svj poklad. Tamhle za nmi ji ene erykejsk chtra osly a propichuje tan zvata, aby nm ukradla
poklad, myslc si, e prohrvme."
Vkik spolen zloby se vydral z vyerpanch hrdel tak hok, e segestt bojovnci na okamik nechali klesnout
sv mee. Drieus pohldl k nebi a zvolal: "Slyte, slyte um kdel bohyn vtzstv na nebesch."
Vyuil chvilky ticha, dlouh pouze jako nadechnut, chvilky, je se nkdy zrod v bitv ped jejm rozhodnutm. A
nevm, zda to umla jen krev v mch spncch, ale jasn jsem zaslechl um tkch kdel nad nmi. Fkajt jej tak
zaslechli, aspo to potom tvrdili.
Nadpirozen kouzlo ovldlo v t chvli Driea, take to vypadalo, jako by jeho sly se zmnohonsobily a nikdo mu
neodolal. Po jeho boku toil Dionsios, hlavu trochu stranou jako bk, probjeje si cestu sekerou a Fkajt za nimi
bez sebe zuivost, take jsme zoufalm nporem prorazili segestskmi tkoodnci. Jejich lehkoodnci pak se obrtili
na tk tak pekotn, e plaili tam shromdn speen a poreli krotitele ps, psi se uvolnili a chapali po vech
kolem dokola, zvyujce tak veobecn chaos.
Neoekvan tok pekvapil krle, take nestail utci nm z cesty. Drieus ho zabil tak rychle, e ani nezvedl me na
obranu. Pilba se ps korunou se skutlela na zem a Drieus ji pozvedl, aby ji vichni vidli.
Mnoho to neznamenalo, protoe Segesan nepikldali velkou vhu krli i jeho korun. Vlastn chovn
posvtnho psa bylo pro n daleko dleitj ne pd krle i ztrta koruny. Ale to Fkajt nevdli. Jsali a radovali
se, akoli se za nmi uzavela obkliujc ada a cesta do msta byla pln speen a nepehlednho shluku
lehkoodnc.
Prv v t chvli se ozvaly vkiky hrzy a strachu od mstsk brny. Vozatajov, kte se pokusili zavst kon do
bezpe, se obrtili zpt a bez milosti drtili lehkoodnce pod kopyty kon. Volali, e je vecko ztraceno, i msto. Mstsk
lid toti byl vechen na hradbch a spativ utkajc lehkoodnce a speen, pepadl mstsk stre, sebral jim zbran,
uzavel brnu a vzal moc do svch rukou.
Segestt tkoodnci pestali bojovat, aby se spolu poradili. Zatm se n prodl houf prodral k brn.
Lehkoodnci nm ani nebrnili. Mli co dlat, aby uprchli. Mnoz z nich beli vak rovnou k hradbm a volali zvedajce
pae na sv ptele ve mst, e byli nsilm zavleeni do boje a e se rdi pipoj k povstalcm. Vdci lidu jim dovolili
dostat se pes hradby pomoc ty a provaz, nebo chtli poslit sv sly ve mst. A hradby nebyly pli vysok.
Byly z hlny a vyztueny kameny a rkosem.
Mstskm lidem myslm zmon kupce a emeslnky, kte mli sv dlny, otroky a uednky. A do tto doby nemli
v Segest velk slovo. V Segest a po cel zemi Eryx vldli ddin majitel pdy, gamorov, a lechtici. Ti obas zvolili
nkoho ze sebe, aby nosil ps korunu. Segestsk mstsk lid zase neml nic spolenho s bezzemky, kte li za nmi, s
dlnky na polch a s pastevci.
Kdy jsme doli k brn, zastavili jsme se, abychom si seteli krev z ran a vdechli vzduch do plic. Drieus zabouchal
okrajem svho ttu na brnu a dal, aby ji oteveli, ukazuje ps korunu vemu lidu. Byla tak mal, e si ji nemohl
vstavit na hlavu, protoe segestt lechtici mli u lebky ne ekov a i psy vypstovali tak zkch lebek, aby si byli
vzjemn podobni.
K naemu pekvapen se brna otevela a vstc nm vyli jako vdci lidu oba Tanakilini synov pozdravujce
hlubokmi klonami Driea jako krle Segesty. Vpustili ns dovnit a rychle zaveli brnu za nmi. Z Fkajskch
zbvalo jet tyicet mu. Mnoz z nich kloptali zranni a padali k zemi. Jin nesli druhy nebo je vedli. Lid
pozdravoval Driea s jsotem a vynel jeho skvl vtzstv. Brzy jsme spatili i Tanakil. Pichzela nm naproti
obleena v tkm rouchu a karthaginskou korunu na hlav. Otrokyn drela nad n slunenk, aby ukzala, e pochz
z karthaginskch boh. Nevm, jak byl jej rodokmen ven v Karthgu, ale v Segest zd se nebylo nikoho, kdo by si
troufal pekit j cestu. Naopak lid se j z obou stran uctiv vyhbal.
Sklonila hlavu ped Drieem a pozvedla ob ruce na pozdrav. Drieus j podal ps korunu, aby si uvolnil ruce, a pak
se rozhldl, ponkud tup, nevda, co m udlat.
Podle mne by byl ml pozdravit svou pozemskou manelku ponkud srdenji, tebae se na moi spojil s blodou
Thetidou. Proto jsem rychle pronesl: "Tanakil, Tanakil, zdravm t z celho srdce! V tomto okamiku jsi krsnj ne
Page 104

slunce, ale Arsino je pobl pamtnku s nam celm nkladem a musme ji zachrnit, aby se nedostala do rukou
segestskch gamor a aristokrat."
I Dionsios pravil: "Vecko m svj as a nijak bych t nechtl obtovat v tak vzcnm okamiku. Ale n poklad je
u pamtnku a obvm se velice, e jej ukradli erykejt pasti, kte li za nmi."
Drieus se probral ze svho otupen a souhlasil: "Ano, prv tak. Zapomnl jsem na to. Usmil jsem otcovy kosti a
dal pokoj jeho duchu. Filippovo jmno se mus ihned z nho vysekat a na jeho msto pijde npis: Drieovi, otci
segestskho krle Drea, Lakedaimnskmu, mezi svmi vrstevnky nejkrsnjmu, trojnsobnmu vtzi na
olympijskch hrch. Zrove tam mus bt cel rodokmen ponaje Hrakleem, pokud si jej pamatuji. Zeptejte se lidu
segestskho, m-li nco proti tomu."
Vysvtlili jsme vc Tanakilinm synm. Vydechli ulehenm a pravili, e nemaj nic proti tomu, aby se opravil ten
omyl. Naopak raduj se z toho, e Drieus nem jinch poadavk.
Drieus ekl: "Po pokladu netoum a Arsino se o sebe postar. Je tam pece mezi sammi mui. Ale zanechal jsem u
pamtnku posvtnho psa Krmsa, jen tam na mne ek. Ten by se ml dopravit zptky do msta. Mohl by to nkdo
udlat? Sm jsem znaven bojem a nemm chu se vracet tak dlouhou cestu."
Nikdo ze Segetskch neml chu tu cestu vykonat, a Fkajt vrtli hlavou a pravili, e jsou zmlceni a pokryti
ranami, e se sotva dr na nohou.
Drieus povzdechl a ekl: "Bm krlovsk se nese tce. Ctm, jak jsem ji docela sm mezi smrtelnmi a nikomu
nemohu dvovat. Krl je sluebnkem svho lidu a tak sm sob prvnm. Nezbv nic jinho ne jt si pro psa.
Nemohu ho pece nechat, kdy se vzdal pod mou ochranu a lzal mi nohy."
Tanakil se rozplakala a zakzala mu odejt. Fkajci hledli na jej oi s hlubokmi kruhy a Dionsios prohlsil, e je
blzen. Avak Drieus dal rozkaz otevt brnu a sm vyel z msta. Pae se mu hzely navou tak, e tt zvonil o
holen a pika mee ryla zem. I chochol z plby ztratil v bitv a jeho zbroj byla rud krv.
O zvod jsme beli na hradby a vidli jsme, e se zbyl segestt lechtici shromdili stranou v hlouku pod
ochranou vlench voz a tt. Lehkoodnci stli zvl a hdali se cel rozlcen. Vzbouenci zem Eryx se sthli do
bezpe za strouhu. Na kraji lesa, kam a oko dohldlo, jsme vidli Sikany v koch, kte tu a tam bouchli nesmle do
svch bubn.
Stedem oputnho bojit krel Drieus mezi mrtvolami lecmi v krvi. Zrann, kte se nemohli hnout, volali po
vod a po matkch v rznch jazycch. Drieus zdravil jmnem kadho padlho Fkajce a vychvaloval jeho chrabrost
v boji. "Nejsi mrtev," opakoval silnm hlasem u kad mrtvoly. "Jsi nezraniteln a opt je ns ti sta a ti sta ns bude
navky."
Vecky hlasy zmlkly. Segesan hledli na nho, nevce svm om, a nikoho nenapadlo vrhnout se proti nmu.
Jako vdycky pi velikm krveprolit sthla se tk mrana na obloze. Avak nyn se mraky roztrhly a slunce zalilo
oslepujcm jasem Drieovu postavu zbrocenou krv.
Fkajt si eptali na hradbch: "On je opravdu bh a nejen lovk, akoli jsme tomu vili jenom napl."
I Dionsios pravil: "Ne, to nen lovk, aspo ne lovk zdravho rozumu."
Drieus krel kolem neptelskho hlouku k pamtnku a jmnem zavolal posvtnho psa. Ten hned vstal a pibhl
k nmu vrt ocasem a oddan k nmu vzhlel. Drieus pozvedl hlas, vzval ducha otcova a zeptal se ho: "Jsi spokojen,
ote mj Driee? Dojde nyn klidu a nebude mne ji trpit?"
Pozdji se vyprvlo, e zvnitku pamtnku se ozvala temn odpov: "Jsem spokojen, synu mj Driee, a dojdu
klidu."
Sm jsem takov hlas nezaslechl a nevm tomu, protoe obyvatel Segesty po dvaceti letech postavili pamtnk
vnovan Filippovi Krotnskmu a jeho pozstatkm, zatmco pamtnk Drieova otce spolu s jinmi pohbili do pol,
neprokazujce mu nijak zvltn ctu.
Ovem Drieus mohl sm v sob docela dobe slyet tu odpov, protoe duch jeho otce ho vyzval pece ji
dvno jt za hory a za moe do Segesty a v bdn i ve spnku ho neustle trpil. Pipomnm to, nebo nechci tvrdit, e
Drieus lhal. On vak o tom nic nekal, ale kdy to jin vypravovali, nepopel to.
Vlastnci osl a soumar, kte nesli n nklad, hnali se ji radostn ke strouze, doufajce v hojnou koist. Ale u
strouhy se zastavili. Mosty byly streny a oni se obvali, e by se zvata utopila v jejm bahn.
Drieus na n dobromysln volal a pikzal jim, aby se vrtili. Arsino mu odpovdla jasnm hlasem, sedc na oslu,
a vytala, e ti bezostyn chlapi ji neposlouchali a chtli ji i poklad ukrst. Mikn se zase rychle opil, kdy vidl
divok boj, take mu nen pomoci. Arsino ho dala nacpat do przdnho koe na pci.
Stailo, e Drieus pokroil rozzloben dva kroky k nim, a ji se honci podrobili a hned hnali osly a soumary zptky a
ujiovali ho o sv nevin. A tak spousta erykejskch mu se odvila a bela pes strouhu za Drieem. Ostatn
vidouce to, pidvali se k nim, ale do blzkosti Drieovy se neopovili, nebo se ho bli a zrove ho uctvali.
Jak se Arsino na oslu s kokou v kleci blila, najeil posvtn pes segestsk chlupy na hbet a zaal vret. Proto
si Drieus pospil s nm k mstu, nechtl ho jitit podivnm koim pachem. Te se zaali segestt lechtici potvat,
aby se nkdo z nich na Driea vrhl a zabil ho. Sotva vak spatili u jeho nohou najeenho Krmsa s vycennmi zuby,
okamit se sthli za svou hradbu tt.
Za Drieem se pohyboval n nklad asi na dvaceti zvatech. Posledn el osel, do jeho koku sloila milosrdn
Arsino Mikna nadvakrt. Tu se mezi padlmi zvedl a posadil Likymnios, jeho jsme ji oplakali a jeho Drieus
pozdravil jmnem. Arsino, je si vila munosti ve vech jejch projevech, nadila honci, aby naloil Likymnia na
Mikna do tho koe. Ale ten namtl, e by se ko pod vahou dvou mu roztrhl, akoli j si myslm, e chtl uetit
osla. Likymnios ukonil plan povdn tm, e se chytl osla za ocas, osel ho vythl na nohy a pak se Likymnios potcel
za nm, keovit se jej pidruje.
Page 105

S nkladem se zachrnilo do msta mnoho segestskch lehkoodnc, kte se zapsahali a ujiovali, e nenvid
aristokraty a gamory a e se raduj nad vldou lidu ve mst. S nimi pilo i nkolik krotitel ps, kte ztratili sv
svence. Lid o n nestl, ale nkolik obchodnk a oba Tanakilini synov tvrdili, e i oni budou pstovat psy, jak
budou mt k tomu jen pleitost. Do t doby bylo jejich pstovn vsadou lechtic.
Kdy se ale piblili erykejt pastevci a poln dlnci s nadj k mstsk brn, zaveli ji ped nimi bez milosti. Drieus
se rozzlobil, ale Tanakilini synov ho ujiovali, e by jejich vputn pivodilo jenom loupen a zmatek ve mst, kter
ji je beztak vyvedeno ze svho podku. Jsou to jen chudci a bezuzdn chska.
Drieus piznal, e jim nen nijak zavzn, a ekl: "Copak mohu za to, e li za mnou? Nevolal jsem je a nic jsem jim
nesliboval."
Kdy uvidl Likymnios jet tolik druh naivu, nabyl opt svch sil, jen z pouh radosti, bel k nim a jmenoval a
objmal kadho, tzaje se: "Jsi skuten iv a zdrv? Jsem j skuten iv a zdrv? To bych nikdy nebyl vil!"
Jet dodal: "Skuten jsem zemel a leel bez ducha na zemi, jak povdl mj sen. Ale pak jsem zaslechl, jak m
Drieus vol jmnem a k, e jsem nezemel. To mne pimlo, e jsem si ohmatal dy, a jsem se posadil. A Arsino m
zachrnila, poradivi mi, abych se chytl osla za ocas. Zchrana na oslm ocase nen sice pli dstojn, ale mn sta,
vdy jsem jen obyejn lovk."
Likymnios toti ml v noci ped bitvou zl sen. Co vlastn ve snu vidl, neekl nikomu, ale nkte tvrdili, e se mu
zjevila nymfa. Povaoval sen za zl znamen a myslel, e zeme. Rno se rozlouil s nejlepmi pteli a rozdlil mezi n
vecko sv jmn, je pi sob nosil. Jeho chovn mnoh sklilo, ale nikdo se nedivil, ponvad leckter mu zn
pedem hodinu sv smrti.
Pravdpodobn ho nkter segestsk atlet omril a shodil na zem, take vypadal jako mrtv. Nyn se o tom
rozpovdal a najednou se zamrail a zaal poadovat svj rozdan majeteek zpt. ekl, e to bude jen sprvn a
slun, dostane-li jej, vdy pece tohoto dne nezemel.
Co se tak Fkajci peli o tuhle zajmavou vc, zaali zrann nakat: "Pro jsme thli s sebou uenho lkae a krmili
jsme ho a platili, jestlie chrpe opil prv te, kdy ho nejvc potebujeme? Zaslouil by podn vprask."
Prokzal jsem Miknovi ptelskou slubu a vyklopil ho rychle z koe. Oberstvil jsem ho segestskou pramenitou
vodou. Postavil se na nohy, akoli jet pli nechpal, co se kolem nho dje. Byl pece tak zkuen lka, e se ihned
dal do dla docela dobe, podle mnohch jet lpe ne s jasnou hlavou. Bez vhn zkoumal lkaskou jehlic hloubku
ran, narovnval dy, vyklouben segestskmi atlety, a plil rozhavenm elezem ps kousnut. Avak mnohm dval
nsilm penz do st a pipomnal jim slova pro pevoznka. To se Fkajcm nelbilo. Odporovali mu:
"To pece ne, ne tak, lkai Mikne! Jsme odoln jako vydlan ke a nezememe, kdy jsme se dostali a sem."
Mikna rozilovaly jejich pochyby a kal: "Myslte si jist, e mm v hlav, ale mlte se. Naopak upadl jsem za
nejzuivjho boje do vteckho snu a jasnovidnost mi zstala v och a do tto chvle, take vidm tve jednch
ern a druhch jasn jako slunce. ivotn sla nkoho vzks i z nejhorch ran, ale s jinmi to jde tak i tak ke konci a
nevydr ani rnu do palce."
Jet zavrtl hlavou a vysvtloval: "Zkuenost ukzala, e boj na obdlvanch polch je zrannm nebezpenj
ne boj ve voln prod. Tak kon pinej v boji zrannm netst, take po mnohch dnech zemou v kech."
Fkajt zrann mu nevili. Nicmn pozdji zemela vtina na pedvdan kee. Byly tak hrozn, e jejich druhov
nesnesli pohled na n a radji nechali umrajcho samotnho. Ve chvli smrti se pr jejich obliej zkroutil do tak
hrznho smvu, e byl stralivj ne Gorgnin kleb. Likymnios nicmn nezemel, akoli na to ekali pnliv,
jmenovit ti, od nich chtl vrtit dvj dary. Sedm z tch mrtvch byli ti, kterm nabdl Mikn penz do st, a dva
tac, kterm nic neekl. Mikn potom vyprvl, e si nepamatuje zcela pesn, co se tehdy u segestsk brny pi
obvazovn rannch pihodilo, ale soudil, e tm dvma nechtl nic pedpovdat, protoe to byli nevraiv lid a byli
by ho mohli zabit, kdyby jim byl mluvil o boskch vcech.
O sob se zmnm jen, e jsem ml na kolenou sedenou ki, otp mi rozzl pai a p vrazil do hrdla prv nad kln
kost, take mi Mikn musel naznout ki na ji, aby vyal jeho piku. Ale Mikn pravil, e m zrann jsou jen
takov, aby mi pipomnla smrtelnost mho tla.
A nestuji si na n. Mluvm o nich jen proto, e Drieus shromaoval a potal ty Fkajce, kte byli na nohou a
mohli zvedat pae. ekl:
"Nechtl bych vs trat, ale segestt lechtici zstvaj na poli pod ochranou svch tt. Musm tedy ven z brny
a pokraovat v boji."
Ale ta slova ji Fkajt nesnesli. Dali se do ostrho kiku a dali ho, aby se spokojil se ps korunou. Ml jsem dy
ztuhl, i prohlsil jsem:
"Driee, kro svou mysl. A do tto chvle jsem el s tebou, ale dle ji za tebou nepjdu."
Dionsios spotal sv mue a ekl hoce: "Bylo ns ti sta, ale nyn nezbylo Fkajskch ani tolik, abychom dostali
jednu padestiveslici na moe. Duchov neumj veslovat ani vytahovat plachty. O tom jsem nikdy neslyel, ani se o to
nehodlm pokusit."
Drieus konen svolil sejmout plbu, hluboce vzdychl a uznal: "Snad jsem ji splnil svj kol, akoli se mi jet
ped chvl zdlo, e pouh m objeven by pivedlo na tk cel vlen voj i se tty."
Tak Tanakilini synov tvrdili, e krve ji vyteklo dost a e msto potebuje sv tkoodnce, aby neztratilo vldu v
zemi Eryx. Proto je naase vyjednvat a radji po karthaginskm zpsobu. Slbili rdi, e se o to postaraj. Drieus si
nemus trpit hlavu nudnmi vcmi.
A Tanakil se konen tak vmsila do porady: "Moji synov maj pravdu a tob je poteb si odpoinout. Myslm, e
tvou nejdleitj povinnost, Driee, nyn je zavst ve slavnostnm prvodu posvtnho psa do jeho stje, a potom
se sthnout do soukrom, abychom si spolu mohli pohovoit o vem, co se stalo."
Page 106

Drieus se rozhlel bloudcm pohledem a tie ekl: "Jsi vzdlen mm om, Tanakil. Zd se mi, jako by uplynula lta
od naeho pobytu v Himee. Tvj obliej zestrl a lce se ti propadly. Oveme se postarm o psa. Potom vztyme
chrm k poct Hrakleov. Nesthnu se do soukrom s tebou, dokud nevydm tuto dleitou vc."
Tanakil se zarmoutila, ale pokusila se usmt a ukzat v Eryku zhotoven slonovinov zuby. Pravila: "Zajist jsem
zhubla neklidem pro tebe, kdy o tob nebylo slechu ani vidu. Ale jist se poslm, a budu s tebou. I ty uvid vecko
novma oima, bude-li se hledt zotavit ze svho utrpen."
Tanakilini synov poznamenali, e te nen vhodn doba ke stavb novho chrmu, kdy jsou pole zdupna a zem i
jinak utrpla kody. Ke stavb chrmu je poteb poznat znamen a potat lta, a maj vtce, kte to dovedou.
Drieus ztuhl. Dovolil ochotnm rukm, aby ho svlkly z brnn a oblkly mu foinick pl, na nm byl zobrazen
msc a hvzdy, segestsk nymfa a posvtn pes. Lid ho doprovodil ve slavnostnm prvodu do chrmu. Byli v nm i
zbyl Fkajci, a krom nich jen starci, eny a dti, protoe segestt mui mli dleitj vci na prci. Posvtn pes
odmtal jt do stje, vrel a hledl oddan na Driea. Ten jej musel do psince zavst nsilm. Pes se posadil na zadn
nohy a zaal zlovstn vt. Ani neichl k rdlu a vod, jakkoli jej lid nutil.
Drieus si narovnal ps korunu pivzanou na hlav, na n nebylo nic pozoruhodnho, ne e byla hodn star,
ztratil trplivost a rozilil se - "Ps vyt mi rve ui a pivd mi na mysl zl mylenky. Neumlte-li je, pjdu a sprskm
ho."
Natst lid nerozuml jeho slovm. Ale i mne sklilo to zlovstn vyt. Proto jsem se obrtil k Tanakil a navrhl:
"Pamatuji-li se dobe, je zde zvyk vdt kadm rokem za posvtnho psa nejkrsnj pannu msta. Pro bychom se mu
nyn nemohli postarat o nevstu?"
Tanakil pravila: "To je jen prastar zvyk a nepat k nmu ji dvno stejn povinnosti. Dvka vlastn jen se rozdl se
psem o svatebn kol a nemus s nm pobt ve stji. Avak na oslavu Drieova pchodu meme mu zasvtit novou
dvku, aby umlkl."
Z Drieovy tve jsme vyetli, e nen asu k prodlvn. Tanakil se rychle obrtila k lidu a z houfu ochotn hned
pibhla do stje holika, objala psu krk a eptala mu do ucha. Pes se na ni udiven dval a chtl ji setst, ale ona byla
tvrdohlav, take pes konen zmlkl a poddal se jejmu hlazen. rliv lid namtal, e potuln holice nen dosti
vzneen pro psa, ale Tanakil oste a psn odpovdla, e dnes byly porueny i jin star zvyky. Pijal-li Krmsos
otrhanou dvku a spokojil-li se s n, pak on sm nejlpe v, co chce.
Psinec sousedil s krlovskm domem a piinliv Tanakil ji staila pipravit koupel a hostinu. Dm byl neobydlen a
okliv pchl, protoe se v nm uchovvaly posvtn pedmty Segesty a zem Eryx. Mnoho z nich pochzelo ze
zvat. Byl stejn prastar, a nikoli eckho slohu jako domy lechtic. Pedchzejc krl veel do nho mlokdy, jen
pokud to souviselo se slavnostnmi obady. Ale Drieus se s nm spokojil. Do nedalekho domu pak umstil Fkajce a
zrann dal na starost segestskm obyvatelm.
Tanakil se horliv inila, aby ml veker pohodl, vykoupala ho a pomazala a tela mu dy, pokud to bylo mon pro
boule a rny. Drieus ochaboval m dle tm vce a nedokzal dojt k lehtku v hodovn sni. Odnesli ho tam sluhov.
Sotva okusil jdla, zaal dvit. Omluvil se a pravil Tanakil:
"Pozemsk jdlo se zejm nelb mmu tlu, je moje bosk manelka Thetis uinila nezranitelnm ve svch
podmoskch snch. Jak jsi vidla a mohla i ohmatat, nemm dnou rnu, je stoj za zmnku. Myslm, e by se otpy i
mee odrazily i od m ke, kdybych byl bojoval bez brnn. Ovem to by nebylo bvalo vhodn pro velitele, protoe
ten se pozn prv podle zbroje."
Tanakil byla velice pekvapena, podvala se na ns s podezenm a jzliv se zeptala: "O em to vlastn mluv, mj
vzneen choti? Bol t hlava? Dv a blouzn zajist jen z vyerpn. Dve ti bvalo moje jdlo vhod a chutnalo ti
vborn."
Drieus se melancholicky usml, ale znovu dvil, tebae z jeho aludku ji la jen lu. Stydl se za to a ekl:
"Opravdu nevm, co mi to je. Avak prosadiv svou, ctm se nyn slb, jako bych te ji nevdl, co chci. Sundej mi tu
proklatou ps korunu. Pchne i ona po psech, jako vecko v tomto dom. Snad ten pach mne nut dvit."
Tanakil prosila: "Vdechuj mou vni, aby ti bylo lpe. Pro tvj pchod jsem se dala pomazat nejvonnjmi oleji a
mastmi. I na ele mm pipevnnu vonnou kupiku."
Drieus ichl s nadj k jejmu elu, ale svratil obo, odthl se a ekl pke: "I ty pchne docela zeteln po psech,
Tanakil."
Zahledl se mimo ns, drel si rukama bicho a pokraoval: "Je mi, jako bych byl zase na lodi. Loe se pode mnou
kymc. Stejn jsem se kolbal v nru sv milenky. Zasvtila mne do boskch slast a nabzela pokrmy na
perleovch msch. , Thetis, Thetis, m posvtn choti, na tto zemsk skopce budu po tob neustle prahnout!
Doufm, e mi promine, manelko m pozemsk, Tanakil, tebae pchne po psech."
Tanakil se zle na ns podvala, pedevm na Arsino, kter sklopila oi k zemi. Pospil jsem si vysvtlit Tanakil, co
se dlo na moi. Mikn pak j poeptal do druhho ucha, po lkasku. Tanakil pokyvovala hlavou jakoby na souhlas,
ale pokukovala po Arsino. Potom pohladila Driea a ekla smliv:
"Ovem, chpu t. A snad nejlpe t mohu pochopit prv j. Nemrzm se na tvj svazek s onou Thetidou. Nejsem
pece svou povahou rliv. Myslm, e bude nejlpe, kdy se nkolik dn neuke. I jako krl bude vce ven, nebo
nebude zapleten do nemilosrdnch vc. Pipravila jsem ti at mlad dvky. Je utkn z mkk ltky a i peslici jsem ti
opatila do lonice. Na usmenou s bohy bude vykonvat enskou prci jako tvj bosk pedek Hrakls, jen se na
njak as tak oblkl do enskch at."
Fkajt naslouchali s otevenmi sty, ale nikdo se nesml. Dionsios odtuil, e Drieus ukzal tak nesrovnatelnou
chrabrost, e snad opravdu nejlpe usm rlivost boh, bude-li nkolik dn obleen v ensk at.
Tanakilin slib a Dionsiovo vldn pochopen uklidnily Driea natolik, e se mu zavely oi a pevrtil se na nos.
Page 107

Tanakil se posadila na lehtko vedle nho, vzala nn jeho hlavu k prsu a nabdla mu jej. V polospnku zaal st jako
kojenec a brzo usnul tm nejhlubm spnkem. Nevidl jsem nikdy nic pozoruhodnjho, a stejn mluvili i Fkajt. Tm
pevnji zaali bt pesvdeni o Drieov boskm pvodu. Podle jejich mnn nemohl se dn pozemsk mu
chovat jako Drieus.
Kdy jsme se ho zbavili a popili dost vna na oslavu vtzstv, jali se mezi sebou radit a tzali se: "Co budeme te
dlat? Co jsme vlastn vtzstvm zskali? Koist nemme. Naopak se n poklad ztenil Drieovmi vlenmi vdaji.
Msto nememe vyplenit, protoe je jeho. Drieus nm slbil udlat z ns pny nad erykejskou pdou. Ale vidli jsme,
jak s takovmi pny poln dlnci nerudn zachzej. Tak jsme si vimli tkost s obdlvnm pdy. Ochotn
piznvme, e moe je jedin pole, je jsme se nauili zorvat."
Dionsios ekl: "Mui fkajt, zachovali jsme si ivoty i poklad. Ztenil se, pravda, ale nech ns, rozumn mue,
ut, e ns nen na nj tolik jako dve. Avak zde jsme cizinci a nikdy se zde nebudeme ctit doma. I Karthgo me
ci sv slovo do erykejskch vc. Co tedy udlme?"
Tak se spolu rozesmutovali. Vypotvali i zsluhy mrtvch, jmenujce je jmny. Po ad kad ukpl ze svho
skyfu litbu nebotkovi a nejhorlivj ve vzpomnn byl Likymnios, jen kal, e nikdy mu vno tolik nechutnalo jako
toho veera. Tak byli njakou chvli smutn a vn, ale pak se rozhodli, e se o budoucnost nebudou starat a e se
opij, protoe nic jinho dlat nemohou. Potom ji nemchali v kratru vno s vodou a tu jsem uznal za vhodn Arsino
odvst.
KAPITOLA 3
Drieus se neukzal po dvanct dn. Za tu doby se uspodaly vnitn vci Segesty, jak nejlpe to lo. Vlen voj
lechtic pekvapil bojem vzbouence erykejsk zem, obklil pastevce a poln dlnky svmi vozy a piml je odhodit
zbran a vrtit se k pnm pdy. Nepobili jich mnoho, protoe vdli dobe, e zem potebuje ore a paste std.
Sikanm poslal segetsk lid sl a hlinn hrnce a vyzval je, aby se vrtili do svch les.
S vlastnmi lechtici sjednal mstsk lid dokonal smr a dovolil jim vrtit se do msta s koni, se psy i s atlety. Na
poradch jim dosvdil, e byli jen uiten a zvtzili, kdy si lid vzal na sv bedra obtnou odpovdnost vldy nad
zem Eryx. Mohli si podret vnj znaky svch vsad a osvobozeni od strast panovn mohli se zase vnovat sv
doby nejlepmu pstovn kon a ps a tak pihlet zpasm svch atlet. Avak museli zato dovolit bohatm
obchodnkm a pednm emeslnkm, aby se enili s jejich dcerami a ddili pdu. Rovn mum, zvolenm do
nejdleitjch ad msta, bylo dovoleno dret psy, i kdy nebyli vzneenho rodu.
Mr se vrtil do Segesty a k poct padlch se uspodaly na zvoditi rozlin hry, v nich se vyznamenali segestt
atleti, take se lid ml na dvat. Padlm Fkajcm se postavil na pamtku olt na mst, kde bojovali.
Tinctho dne se objevil Drieus, zavsil svj me na stnu hodovn sn, vldn m oslovil a ekl: "Vyznamenal ses
v bitv, Turmsi, a neuhnul jsi ode mne. A jednou i dvakrt jsem ml to poten zachrnit ti ivot, akoli je to zbyten
pipomnat. Myslm, e t prohlsm krlem Eryku, protoe jsem slbil Arsino, e ji udlm nejvy knkou bohyn."
Neml jsem ani trochu chuti najmat lidi a jt do msta Eryku a dt se tam volit na sv vlastn traty. I Arsino pila,
vzhledem k svmu stavu, na jin, rozumnj mylenky a pravila: "Vc tak nespch. Ze znmch znamen soudm, e
bude pro mne lpe, obnovm-li bohyniny obady v Eryku a ptho lta."
Tanakil poznamenala: "Ze znmch dvod bych ti dovolila opustit Segestu co nejrychleji, Itafro, jakkoli dobrmi
jsme ptelkynmi. Nejsem tak docela hloup, jak si mysl. Avak proti tv vli t do Eryku nepolu. Pamatuj jen, abys
nevyboila ze svch mez."
Drieus ml v myslu poslat posly do vech vtch eckch mst na Siclii, do Selinuntu, Akragantu a do Gely i do
Syrks, aby oznmili, e se stal krlem Segesty. Avak Tanakil byla pke proti tomuto nvrhu, kouc:
"To neme udlat. Kdy to usly karthaginsk rada, bude se domnvat, e poml na spolek s eky. Ostatn
bude vdycky pro tebe, Driee, nejlep, bude-li dret jazyk za zuby. Za tu dobu, co jste byli na moi, se mohlo ledacos
stt. Na jae piplula na Siclii spousta osadnk prchajcch z ostrova Samu ped Perany. Rhgijsk tyran Araxilaos
dobyl s jejich pomoc Zankl. Jak se to dozvdl Krinippos, provdal rychle svou vnuku Kdipp za Anaxila. Ten
zmnil jmno Zankl na Messn, vldne te nad obma behy iny a uzavel ptelskou smlouvu s Karthgem. Tm
satkem je Himera i cel severn pobe Siclie v oblasti karthaginskho vlivu. Moji synov budou muset Karthgu
mnoho vysvtlovat, aby uznalo platnost tvho prva na ps korunu."
Po nch se dostavili dva lenov rady z Karthga pes zemi Eryx do Segesty, aby vyetili jej zleitosti. Pili dva,
ponvad jednomu karthaginsk rada nesvovala rda dleit vci, a ti bylo podle nich pli. Ale oveme ti dva
mli s sebou sluhy, psae, zemmie a znalce vojenskch vc.
Drieus povil Tanakil, aby uspodala hostinu na jejich poest. Tanakil pinesla svj rodokmen a mluvila pro
Driea, ujiujc, e se Drieus nau brzy elymskmu jazyku a zvykm zem. Drieus je zavedl k posvtnmu psu, aby
vidli, jak je mu oddn. O mnoho vce k ukzn ani neml.
Pi o zdlouhav vyjednvn penechal radji mstsk rad, kter znala vci msta lpe ne on. Nakonec
karthagint rdcov nadiktovali sv rozhodnut a uznali Driea za krle Segesty a cel zem Eryx. Musel vak nahradit
Panormu zpsoben kody, a aby nhradu zajistili, zabavili ji cestou triru ponechanou v tamn lodnici. Bylo nutno
uznat i Eryx za karthaginsk msto a Karthgo mlo pednostn prvo na zisky z erykejskch poutnch slavnost,
protoe bohyn v zim pobvala v Karthgu a to j poslalo kadho jara ve zlat lodi do Eryku. Kad rozhodnut
segestsk rady o mru a vlce bylo nutn podrobit schvlen karthaginsk rady. Tak nesmla Segesta uzavrat
Page 108

samostatn obchodn smlouvy s eckmi msty na Siclii. Avak et emeslnci a obchodnci, lkai, architekti a uenci
mli bt ochotn v Segest vtni, pokud by se zavzali, e budou zachovvat segestsk zkony a ve vcech
obchodnch karthaginsk. Karthgo chtlo pomoci jednak inskm uprchlkm, jednak Segest, aby jejich umnm
zbohatla. Nejschopnj a nejiniciativnj lid prchali neustle z Inie ped Perany a v matesk zemi eck nemli
dost msta.
Dionsia a ostatn iv a z ran vyhojen Fkajce ml Drieus vydat karthaginsk rad, aby byli souzeni podle jejch
zkon, nebo byli obvinni z pirtstv na vchodnm moi.
Vecko Drieus spolkl, protoe mu tvrdili, e karthaginsk poadavky neznamenaj nic jinho ne potvrzen
dvjho stavu vc, ale Fkajce nesvolil vydat. Na svm rozhodnut mun trval, tebae se mu Tanakil pokouela
dokazovat, e Dionsiovi nen nim povinovn, nbr naopak tce na moi od nho zkouel. Dionsios pr i se svmi
mui el s nm jen z pouh nevyhnutelnosti a nikoli z ptelstv k nmu.
Avak Drieus pravil: "Co se dje na moi, je vc sama o sob. Bratrstv ve zbrani, uzaven na soui a posvcen
krv, to se neslu, abych poruil."
Kdy se Dionsios dozvdl, e kvli nmu hroz poradm nespch, piel z vlastnho popudu k Drieovi a navrhl
mu: "Nechci nikterak uvst do nebezpe tvou krlovskou korunu, ke kter jsem ti pomohl nehled na svj vlastn
prospch. Radji ti ustoupme z cesty a vrtme se na moe. Ovem byl bych rd, abys na ns pi rozlouen pamatoval
dary tv dstojnosti hodnmi a bohat ns odkodnil za vecka ponen, je jsme v tomto nm neptelskm mst
utrpli."
Drieus se zaradoval a odpovdl: "Sprvn mluv. Tak to bude nejlep een, akoli bych si byl tolik pl splnit
vm svj slib a uinit vs pny pdy. Ale co mohu dlat, kdy Karthgo k tomu nesvol. S dary teprve nic nesvedu,
nebo poctiv eeno jsem chud jako krl ne jako v spolubojovnk, kter se podlel na koisti, i ne milenec sv
manelky Tanakil v Himee. Bez n bych se i nyn oblkal v hadry a jedl z hlinn misky. A podm o cokoli, poukazuj
tito obchodnci neustle na zkony msta nebo eknou, e to zde nen zvykem. Pochop tse mho postaven,
Dionsie, a zkro svou pirozenou hrabivost."
Dionsios zjihl a ekl: "Ach, Driee, opravdu ti nezvidm tvoje postaven, pece vak krl m sv krlovsk
povinnosti. A j musm myslet na sv mue, na jejich utrpen i na jejich chudobu."
Drieus se pokusil promluvit o tom s vdci lidu, ale ti ctili k Fkajcm pirozenou nechu a chladn odpovdli:
"Jestli tv est ti nedovol vydat je Karthgu, jsme ochotni zaplatit atletm, aby se na n vrhli a zabili je nkter vhodn
noci."
Drieovi se to zdlo estnj ne vydat je jako pirty karthaginsk rad. Potom by zddil i jejich poklad, jej si nyn
Fkajci chyte ste sedce na kadm koi i pytli. Jene Drieus nedbal pli o pozemsk zbo a vdl, e je zsluhou
Tanakilinou v Segest nejbohatm, tebae znan st jejho jmn se rozplynula ve vzpoue msta.
Fkajskm nebylo veselo. Museli se zavt ve svm dom. Mstsk rada odmtla je ivit. Karthagint vyslanci je dali
hldat dnem i noc, aby nemohli vyvst to co v Himee a utci. V Himee jsme vak byli na behu moe a lodi ns ekaly
pipraveny k odplut.
Jak se blil podzim, svralo se jim hrdlo vc a vc. Byli velice mrzut i proto, e segetsk eny nemly ani trochu chuti
sptelit se s nimi. Pak si asto ohmatvali nemizc modr znamen na lopatkch a dohadovali se, jak me bt
bolestiv, kdy se stahuje lovk zaiva z ke. Kadho dne kreli karthagint vyslanci ervenohndch tv, ve
vousech zlat stuky, kolem jejich domu a pikazovali svm prvodcm, aby na n vykikovaly vhrky. Na
Dionsiv rozkaz Fkajci mleli a nic neodpovdali. Nedbali smk, vdy byli odjakiva zvykl i na hor a v nejlep
etin. Oba vyslanci tak mleli, ale jejich mlen bylo hroziv a kadm dnem vce je suovalo.
Trpli pedevm dlouhou chvl a byli by rdi pomohli teba pi nch, kdyby to byli Segesan dovolili. Ale lid
erykejsk zem posvcoval n jistmi tajnmi obady, o nich ani nechci mluvit. Tvrdili, e ruka cizince by obil
otrvila. Na otevench polch by bylo ale tak snadn Fkajce pemoci. Nezbylo jich vce ne tiaticet, z nich dva z
kypersk Salamny, a Dionsios. Arsino, mne a Mikna z njakho dvodu karthagint vyslanci nevyadovali vydat.
Tak jsme byli ubytovni v Drieov dom a povali Tanakilina pohostinstv jako v Himee.
Fkajci se opevovali ve svm dom, jak umli nejlpe, aby jim as ubhl. A bylo jich vdy, dnem i noc, nkolik na
stri. Udrovali si zbran v istot, ale nakonec pece jen nemli co dlat. A tak otvrali koe a pytle a letili stbrn
vzy a vytrali prach ze slonovch ezeb. Dionsios jim zakzal pt vno, kdy si viml, e segestt ednci dali
zaplacen za potraviny, ale vno dvali zadarmo a po vacch. Nu, a nakonec nemli ji jinou prci ne hrt v kostky a
potvat se.
Je pochopiteln, e s blcm se podzimem jich zanal mt Drieus dost, vdy mu stli v cest. Karthagint vyslanci
byli netrpliv a kategoricky dali, aby Fkajci jim byli vydni ped ukonenm plavebn doby, aby je mohli odvzt v
poutech do Karthga. Kdy jsem s nimi mluvil j, tvili se shovvav a ujiovali, e povdaky o stahovn z ke
zaiva jsou pouh pomluvy. Karthaginsk nmon zkon je psn, ale nikoli nesmysln. Maj v Iberii doly, do nich
neustle potebuj pracovn sly. Neptelskm otrokm se mohou teba vypchnout oi nebo zkroutit kolena na stranu,
aby nemohli utci, ale nic horho se jim nestv.
Vypravoval jsem to Dionsiovi, ale ten si jen hladil vousy a prohlsil, e Fkajci netou po Iberii ani po jejch
jedovatch dolech, nato po karthaginskch mlnskch kamenech, aby je oteli s vypchnutma oima, jenom kvli
Drieovi. Ten se piel s nimi tikrt rozlouit, kadho kysele objal, popl astnou cestu a doporuoval jim vyjt z
msta v nejvtm spchu. Potet jim pinesl i mec stbrk, kter vzal z Tanakiliny pokladnice. Dionsios i
mustvo by se tm byli spokojili a odeli, kdyby se toho byli odvili. Vdli vak dobe, e ji na segetskch ulicch by
se na n obyvatel vrhli, a ne-li tam, pak jist na polch za mstem, a pobili by je.
Dionsios mi ji nesvil svj pln, tebae mne povaoval stle jet za svho ptele. Jednoho dne jsem uvidl
Page 109

hust kou, kter vystupoval z jejich dvora. I bel jsem tam podvat se, co se to dje. A vidl jsem, e si vydlabali jmy
na taven, roztloukali poklad a foukali do mch. Tavili sv krsn stbrn amfory. Z ozdobnch truhliek vylupovali
drahokamy. Slonovinov ezby rozbjeli. Dionsios ekl:
"Zeptaj-li se t, co dlme, pak jim povz, e obtujeme bohm, ne se vydme do rukou Karthga. A skuten
obtujeme bohm vzcnou ob. Segesan nekupovali nae drahocenn pedmty, protoe si mysleli, e je po ns
zdd. Ale my dn ddictv po sob nezanechme. Radji je znime."
Dval jsem se na jejich ponn s nedvrou a vidl jsem, jak ukrvaj stbro, rozbjejce je na kousky, je vili a
rozdlovali. S nelibost jsem poznamenal: "M oi se nechtj dvat na to nerozumn nien umleckch poklad.
Rozdlujete je mezi sebe podle vhy kovu a losem urujete, kdo z vs dostane perly a drah kameny. Myslm, e podle
dohody mm mt tak st pokladu, a rovn Mikn, jako lka. I Drieus se rozezl, nedostane-li st, kterou si
zaslouil svm meem."
Dionsios se usml blskavmi zuby a tvrdil mi: "Oj, Turmsi, v Himee jsi utratil vc, ne je podl dle mluvy ti
nleejc. Snad si pamatuje, e jsem ti pjil penze na tvou pou do Eryku. Po nvratu sis vypjil jet vce, abys
uspokojil poadavky sv eny. A Drieus, ten je nm dluen vce ne my jemu. Ale Miknovi dme ochotn jeho podl,
pjde-li s nmi do Karthga ped soudcovskou stolici. Snad bude umt set nai ki, a nm ji sthnou z plec."
Zpocen Fkajci se do iroka smli uouzenmi oblieji a vyzvali: "Pijte si vzt svou st koisti, ty Turmsi, a
Mikn, a pedevm Drieus. Ale pro vecky ppady vezmte si mee s sebou, kdyby z toho byla nhodou njak
vda."
Kdy takto vyhroovali, vyprvl jsem pak Drieovi radji jen to, e obtuj bohm, ne se vydaj do rukou Karthga.
Drieus si oddychl se zejmou levou: "Oj, ti chrab mui! To je nejlep sluba, kterou mi mohou prokzat, abych ml
konen klid k uspodn vldnch zleitost v Segest."
Cel msto se radovalo, e se ta obtn vc vye tak prost. lovk rd v tomu, co si peje. Proto Segesan
uvili, e se Dionsios umoudil a e se i se svmi mui vzd, kdy jinak neme. Toho veera naslouchali vdcov
lidu, s hlavou na stranu a stojce na jedn noze, rmusu z domu Fkajc, kte po dlouh dob se napili vna a hodovali,
aby si dodali odvahy. Karthagint vyslanci byli spokojeni a pravili: "Ji je naase. Nae lo ek v Eryku pli dlouho.
Ti pirti jsou slunj, ne jsme si mysleli, kdy se pece jen podrob naim nmonm zkonm."
Obtovali Baalovi a i jinm bohm dkovn obti a dali koupit ve mst pouta a provazy, na nich by vedli Fkajce
do Eryku. Ptho dne li zase se svm prvodem kolem domu Fkajskch, zastavili se ped nm a ekali. Dionsios s
mui vyel ven. Rychleji ne mohu povdt, srazili k zemi cel prvod a pobili je. Pekvapen vyslance pak strili
dovnit. Ze Segesan nezabili ani jednoho. Ti poroueli jen mstsk stri, kter se nemchala do vc, je se jich
netkaly.
Drieus se stran rozilil a segestsk vdce lidu rozbolelo ze strachu bicho. Avak Dionsios vyel na ulici
pohrvaje si v ruce sekerou, promluvil k nim a vysvtlil: "Vzdali jsme se obma tm karthaginskm posvtnm
vyslancm a pokorn jsme je poprosili, aby ns provzeli do Eryku a na svou lo. Nememe jinak ne litovat
nepjemn nehody. Avak kdy jsme se chtli s nimi dohovoit, vrhl se na ns jejich prvod, lapal nm po nohch a
tlail se na ns. A chovali se tak nestydat, e padali na vlastn mee a proklli se vzjemn v tlaenici. A snad i my,
kte jsme tak snadno vzntliv, jsme nkoho nhodou pli siln udeili, nebo nejsme zvykl na ostr zbran.
Karthagint vyslanci nm to ji odpustili a dovolili, abychom vydali sv zbran a na lodi v Eryku. Tak obratn jsou v
jednn. Nevte-li, vejdte do domu a zeptejte se jich."
Avak segestt vdcov lidu nemli chuti vstoupit do domu Fkajc. Drieus pak tvrdil, e se ho vc dle netk,
pokud se Dionsios vydal do rukou karthaginskch vyslanc. Dionsios jet dodal:
"Vlastn mte co dkovat jen vlastn nevraivosti, kter ns pivedla do tohoto postaven. Karthagint posvtn
mui jsou naeho nhledu a obvaj se velice, e ns cestou nenechte na pokoji, nebo jejich povinnost je pivst ns
do Karthga iv. Jestli ns budete ohroovat, pak radji si sami vezmou ivot. Tak aspo ekli. Potom ovem jejich
krev padne na vae hlavy a Karthgo vm to nikdy neodpust, ztrat-li jejich vyslanci ivot pro vai nerozumnost."
Kdy se rozplynula jeho slova v aludcch segestskch vdc lidu, usml se Dionsios vesele a ekl: "My Fkajci
bychom pluli do Karthga radji pes Panormos, protoe tu cestu znme, ale Karthagint trvaj na Eryku, nebo tam je
jejich lo oekv. A my se musme dit jejich vl. Pipravte nm osly a muly, aby ti vzcn muov nemuseli jt pky
tak dlouhou cestu. My, mui Fkajt, se spokojme se svm dlem zajatc a pjdeme pky. A tak nm dejte
prvodce, abychom doli do Eryku sprvn, nebo my cestu neznme."
Segestt vdcov se poradili a pochopili, e zde nic nezmohou, vdy Dionsios by se nerozpakoval i oba vyslance
zabt, kdyby byli seveni. A tak se bli vzt na sebe takovou odpovdnost. Proto s trpkost svolili:
"Vezmi si osly a dej se na cestu rychleji, ne jsi piel, Dionsie Fkajsk. Nepejeme ti tst na cestu, naopak ti ze
srdce pejeme, aby ti pukla jtra a ervi t serali, a stejn pejeme i tvm mum!"
Avak Dionsios rozhodil ruce a pedstraje div ekl: "Bda, Segestt, dokzal jsem zskat pze karthaginskch
vyslanc, ale vae neptelsk smlen nepemohu! K jsou nm bohov pznivi, aby se vae zl pn nesplnila,
nebo nedotknuteln Karthaginci slbili a psahali, e nae ke bude staena a pibita na nmon brnu Karthga. Po
vt cti neme dn Fkajec touit!"
Segesan dlali, jako by vili vemu, co Dionsios kal. Vyprovzeli karthaginsk vyslance ve slavnostnm
prvodu s obvyklmi projevy cty. Avak kolem vyslanc kreli Fkajt v hustm iku pod ochranou tt pes
msto a k zpadn brn. Segesan si dobe vimli, e karthagint vyslanci jsou pivzni ke hbetm mul a e jejich
sta jsou zacpna, ale dlali, e to nevid.
Mikn i j jsme je sledovali a k zpadn brn, obdivujce Dionsiovu lstivost. Ten vdl, e neme nic ztratit, a
vzdoroval bohm s nezmitelnou drzost. U brny se zastavil a pravil: "Ve spchu jsem docela zapomnl, e pokladnice
Page 110

posvtnch vyslanc a listiny tkajc se segestskch zleitost zstaly v jejich dom. Pineste je rychle, segestt
pohlavi. Pineste jim zrove pokrmy na cestu, erstv maso a vno. A budou potebovat oba i dvky na ob strany
do loe, aby je hly v noci, protoe penocovat budeme na hol zemi."
Segesan se naduli zlost a ekli si: "Pojme a zabijme je, i kdyby to byl n posledn in na zemi!"
Avak Dionsios a Likymnios, jen se stal nyn kormidelnkem, piloili ost svch me na je karthaginskch
vyslanc a ekli: "Jak sami chcete, ovem budete se odpovdat ped karthaginskou radou z tohoto bezbonho inu.
Sevete-li ns, pak se oba svat muov mus sami zabt. dali ns, abychom jim pomohli. Nechtj pedstoupit ivi
ped radu a vydvat poet z toho, kam se Fkajci podli."
Dionsios podrdil Segesany i tm, e si oblkl karthaginsk slavnostn pl, sotva mu pinesli vci vyslanc. Ale
na svitky papyru a na tabulky se podval jen s opovrenm, protoe nedovedl st, a pedal je svm mum. Ti na n
nakreslili eredn obrzky, ukazovali si je a chechtali se. Jin udlali svou potebu a uteli se do, smluvnch listin
Karthga a Segesty. Kdy to segestt vdcov vidli, uznali za vhodn poslat lid zptky dom. Oznmili rychle, e
slavnostn obady doprovodu jsou u konce.
Tu nahldl Dionsios, e bude nejlpe vydat se na cestu. Jeden z vdc Segesty toti dostal ze zlosti zchvat
mrtvice a zemel ped oima vech. Jeho obliej zernal, nemohl polapit dech a ji se neprobral k vdom, tebae ho
jeho ptel obklopili a teli mu dy. Fkajci to povaovali za patn znamen, pobdli muly a vykroili na cestu k Eryku.
A nim se nezdrovali a odpoinuli jen v dob nejtemnj noci. Nsledujcho dne k veeru dospli do pstavu
erykejskho, dostrkali vyslance na ekajc vlenou lo, poshazovali jej mustvo do moe, nahzeli hoc pochodn
na ostatn lodi a uvedli cel pstav do nepopsatelnho zmatku. Potom vypluli na moe a odvezli vyslance s sebou.
Jednoho pivzali na proembolon, aby jim pinesl tst, a se rozraz o prvn lo, kterou potkaj. Druhho obtovali
karthaginskmu Baalovi, kdy se jim podailo ukoistit lo s pokladem, kter plula z druh strany Hrakleovch sloup.
Vtr je toti zavl k africkm behm do blzkosti Karthga.
A Dionsios se ji nesnail dostat se do Massalie, ale pijal emeslo pirtsk za sv, nahldnuv, e ho bohov k
nmu urili. Ale eck lod neloupil. Proto eck msta na Siclii ho zaala tajn ochraovat, kdy si uvdomila, jak
lostvo kolem sebe shromaduje. V ptch letech niila Dionsiova neohroen innost na moi m dle tm vce
vztahy mezi Karthgem a sicilskmi eckmi msty. Sotva by i jinak byly zstaly dobr.
Toto ve jsem vyprvl o Dionsiovi a o jeho much, protoe jeho iny jsou hodny zaznamenn. A vyjmenoval
bych i tch tiaticet mu, ale nevzpomnm si na jmna vech.
KAPITOLA 4
Za zimnch dn v Segest jsem poznal, co je to tse. asem rostla vc a vc a tila mne, e jsem nemohl skoro
vydechnout. Nedovedu vysvtlit, z eho pochzela. Bylo mi, jako bych byl vznn uprosted zd, je se pod
zvyovaly. Ale myslm, e jsem nebyl vznm vnjch okolnost, jako spe vznm sebe sama. Nco se ve mn
zauzlilo a nedovedl jsem to rozvzat.
Neustle se mi nm svralo hrdlo. Zjevn k tomu nebylo dvodu, protoe jako spolenku Drieovu mi byla
prokazovna cta. Arsino, vzhledem ke svmu stavu, se uklidnila ze sv rozmarnosti a sthla se z veejnho ivota.
Tloustla a pohodlnla. Nkdy, ve chvlch strachu, hledala u mne ochranu nnji ne kdysi. Ale mnoho se mnou
nemluvila, a i tehdy jen o zbytenostech. V m tsni mne trpila mylenka, e iji s ciz enou, kterou neznm. I o ptm
dcku jsem ml tuen, e je mi stejn ciz. Takov stran tha mne tiskla k zemi, e jen vci pozemsk se mi zdly mt
smysl, ale vecko, co bylo ve mn, bylo beze smyslu.
Trpl-li jsem j, pak Drieus trpl mnohem vce. Doshl svho cle, ale dosaenm jej zrove ztratil, take nevdl ji,
co chce. Jeho zkuenosti na moi mu zastely mysl. Za nval tkomyslnosti ml v och tupch vraz; jak by vecko
v nm byla jen ed sl. Ztratil i sv zalben v Tanakil a astji s n hovoil jen nerudn.
O chov ps se nezajmal a nedbal ani o zvody kon. Zato se snail pimt segestsk mladky k tlesnm cvienm po
eckm zpsobu. Pedn mui segestt oceovali jeho vkony na zvoditi, ale pouovali ho, e unavovn vlastnho
tla nen nic obdivuhodnho, kdy atleti, vykolen v tlesnm cvien jako v emesle, doshnou lepch vsledk ne
kterkoli cvienec.
Drieus vedl t nkolik loveckch vprav se segestskmi lechtici, ale brzo toho nechal, protoe ho Segesan
obvykle opustili uprosted kanch std, take se jen taktak zachrnil se zdravou k. Doshl jedin toho, e
zbranschopn mui, bez ohledu na dstojnost a emeslo, se v uritch dnech shromdili k vojenskm cvienm.
Nakali sice a mnoz se stdav ohlsili nemocnmi, ale lid pochopil, e se mus nauit zachzet se zbranmi, chce-li si
udret vldu v rukou. Drieus poukazoval na to, e ve zbranch cvien msta jsou v jednnch vce vena ne slab.
Tebae Segesan dlali, jako by se nic nebylo stalo, vdli dobe, e s jarem je bude karthaginsk rada init
zodpovdnmi za osud svch vyslanc. Samozejm e chtli vecku vinu svst na Dionsia, ale pocit provinn je
obas zalil potem a ruce jim klesaly pi cviench, je ze srdce nenvidli.
asem jich mli natolik dost, e rdi svolili k Drieovu nvrhu, aby si msto najalo tisc nejlpe vycviench mladk,
kte by dali pednost vojenskmu ivotu ped jinm obyejnm emeslem. Tak si mysleli, e by se tm utlumila
nevzanost mldee a sami by se uetili nadbyten tlesn nmahy.
Page 111

Drieus rozdlil mladky po setninch do dom mu a asto i sm mezi nimi spval, vyhbaje se manelskmu loi.
Cviil je v bhu v pln zbroji a v pochodech a vodil je do les proti Sikanm, akoli ti byli pli chyt, ne aby se dali
do otevenho boje. Napohled udroval psnou kze a kad musel poslouchat Drieem uren velitele. Pesto se ve
mst ily krdee a nsiln iny, Rozdl byl jen v tom, e se vinci nezjistili tak snadno jako dve.
Kdy se nkter z Drieovch ovnench odhalil jako zlodj i nsilnk a bylo mu to dokzno, dal Drieus vinka
co nejkrutji zmrskat a potrestal ho psnji, ne by to byli uinili sami Segesan. "Avak," ekl, "netrestm t pro tvj
zloin, ale jen proto, es byl chycen." To se jeho mum nramn lbilo. Lahodilo jim pomylen, e se mohou ve mst
dopustit ehokoli, jen kdy nebudu pistieni. Proto Driea obdivovali vce ne mstskou radu, kter je platila.
Pestoe Drieus nezahlel, napadala ho obas jeho tkomyslnost. Tu se uzavel do sv jizby na mnoho dn a
nepustil k sob ani Tanakil. Slyeli jsme skrze stny, jak vol svho praotce Hraklea a zapsah blodou Thetis, aby
pila k nmu. Kdy se utiil, pozval mne a Mikna k sob, pil s nmi vno a vysvtloval:
"Nevte, jak je tk bt krlem, odpovdnm za prospch svho msta. Tak mj bosk pvod mi ztuje postaven
a dl mne osamlm."
Kroutil hlavou a pokraoval: "Doshl jsem klidu pro ducha svho otce a uskutenil poadavky Hrakleova ddictv.
Ale rozbol m hlava, kdykoli pomyslm, e po mn nezstane nic jinho ne nezapomenuteln slva. Ml bych mt
vlastn ddice, aby to vecko, co se stalo, mlo njak rozumn smysl. Avak Tanakil mi ho ji zrodit neme a nemm
nejmen chuti vzt si jej syny za vlastn, jak si peje. Oba jsou eredn a emeslem obchodnci."
Souhlasil jsem s nm, e ho z takovho zlho problmu me bolet hlava. Ale utoval jsem ho: "Myslm, e z ns t
bys ml ty nejdvivji hledt do budoucnosti, nebo bohov ti urili tvou cestu tak pesn, e jsi sotva mohl svou
vl se vyhnout tomu, co t potkalo. Zaalo to ovmi kostmi, je tak tvrdojn ukazovaly na zpad, a na zpad jsme se
dostali, akoli jsme vyli na vchod. Stejn na moi jsme nakonec poznali hrbatou horu u Panormu, teba Dionsios
dlal, co mohl, aby ns zavedl do Massalie. Do Himery jsme pili jen proto, abys tam potkal Tanakil, a jej dm nm
ukzalo holubi prko, jak se snad pamatuje. Kdybych byl na tvm mst, nestaral bych se o ddice, nebo se ti jist
vas objev, je-li to myslem boh."
Nepomyslel jsem na to, e vecka ta znamen se stejn mohla tkat mne jako Driea. Ale kdy si tak stoval,
domnval jsem se, e je to vhodn pleitost zmnit se mu i o svch starostech a o Arsinoin stavu, jen se ji dle
nedal skrvat. Nemohl jsem pochopit, e zkuen oko Miknovo to jet ani netuilo. Mnul jsem si ruce a pravil:
"tstna nerozdluje sv dary stejn, Driee. J jsem na naich cestch nic nevyzskal. Jsem pouze tvm
spolenkem a nemm ani vlastn krb. Uboh Arsino ek ode mne dt. To ji nejde dle skrvat, vdy m porodit v
nejtemnj dob roku a do toho schzej ji jen dva msce."
Ve svm vzruen jsem si neviml Drieova zachmuenho vrazu, jen jsem se dl chvstal: "Ty, Driee, nerozum
pli enskm vcem, ale Mikne, tys ml ji dvno poznat jej stav. Blahopejte mi a plcnme si do rukou. Driee, m
vecko ostatn, ale j ekm to, co ty jakiv nedostane, leda kdyby se tv rodinn pomry pekvapiv zvrtly."
Drieus kopl do kratru, a jej pekotil, vyskoil a zvolal: "Mluv pravdu, Turmsi? Jak me knka mt dt?"
I uraen Mikn se zeptal, vyhbaje se mmu pohledu: "Teba se ml, Turmsi. Nepl bych ti nco takovho."
Ve sv radosti jsem jim nerozuml. Chtl jsem rozptlit jejich pochybnosti a spchal jsem pro Arsino. Tak Tanakil
pila s nmi a hledla podezvav na Driea, tebae ve chvlch tkomyslnosti ji nerad vidl.
Arsino stla ped nmi tk. V och mla sniv zblesk. Pokorn potvrdila moje slova:
"Je to pravda. ekm dt a m se narodit v nejneradostnj dob roku. Ale ujiuji vs, e jsem stle pod ochranou
bohyn. To mi dokzaly sny a znamen."
Tanakilin obliej zernal zvist. Pohldla zlobn na Arsino a pak na Driea. "To jsem si myslela!" zvolala a
pohnutm se j zostil hlas. "Ale nechtla jsem vit svm om. A do tto chvle jsem se to pokouela vysvtlit, jak
jsem dovedla nejlpe, ale nyn jsi pinesla hanbu do mho domu. A do vci nemchej bohyni. To je jen plod tv
lstivosti, abys mi ukzala, e jsi chytej ne j."
Drieus zral na Arsino rozpait, pozvedl ruce, aby Tanakil umlel, a pravil: "Zadr, Foinianko, nebo bude v
mch och jet erednj, ne u jsi. Toto nen tvj dm, nbr mj vlastn, krlovsk dm, jej jsem si zskal meem.
Nezvi Arsino. Chpej radji jej stav jako znamen, akoli j musm jet vce uvaovat, abych tomu sprvn
porozuml."
Pikryl si oi rukou, aby mohl pemlet, a hloubkou mylenek mu zjihly ruce. Po dlouh chvli se usml a ekl:
"Neboj se, Arsino. Beru t pod svou ochranu. Vecko se zad co nejlpe. Dt ti nen k hanb, ale spe ke cti. Bude
to syn i dcera? Co mysl?"
Arsino odpovdla skromn, e to neme pedem vdt. Ale mysl si skoro, e porod syna.
Tanakil vypukla v trpk pl a volala vzlykajc: "dn tst netrv! J to pece musm vdt nejlpe, kdy jsem
pochovala ji ti mue. Ale mus, Driee, uznat, e jsi sm ml o mne zjem, tebae jsem v tvch och te ji jen
eredn baba."
Arsino prosila Tanakil, aby nemluvila tak trpce, a pokusila se ji obejmout. Tanakil ji prudce odstrila. "Nedotkej se
mne. Objmej radji Driea, jen t bere ve svou ochranu. Rukou mu nahla a naplcej po tvch znamen a
pedpovdi, aby jim lpe porozuml. Je pece mu pomalho rozumu."
Tak byla Tanakil zvistiv, akoli sama mla dva dospl syny. Arsino pohldla stranou na mne, poklekla ped
Drieem a polbila mu ruce dkujc mu za jeho pochopen. Mikn se dval, jako by ho nkdo pratil po hlav. Pistoupil
jsem k nmu, poloil mu pai kolem ramenou a utoval jsem ho:
"eny jsou eny a jejich chovn nikdy mu pln nepochop. Blahopej mn aspo ty. Opravdu je to otesn zitek
pro mue, kdy v, e se stane otcem."
Avak Mikn jen upen zral na Arsino a makal v ruce przdnou i.
Page 112

Ve sv zvisti psobila Tanakil Arsino mnoh ponen a urela ji. Arsino se pak utkala plac ke mn, objmala
mne a tvrdila, e Tanakil nenvid. Avak kdy jsem pro Driea pracoval, hledala Arsino ve sv zkosti ochranu u
nho samho a mn bylo mil, e Drieus s n ptelsky rozmlouv. Tm vc se vak Tanakil zlobila.
Kdy Drieus rozmstil svch tisc mu do dom, stal se nronjm a zaal se vmovat do zleitost msta a
nespokojoval se vklady jeho pohlavr. Podle jejich mnn bylo dost na tom, e Drieus dil obtn obady a
slavnostn prvody se ps korunou na hlav a cviil neklidnou mlde v ukznnm ivot. Avak Drieus se mchal
do vybrn dan a rozdlovn pdy a tvrdil, e se ji vyzn dostaten ve vcech Segesty a tud e se me dlit o
vkon moci s mstskou radou. A nestailo mu vysvtlen, e takov byl zvyk i e se to dve nedlalo. Pravil: "Sm
tvom sv zvyky. Jako Hraklev potomek nejsem zvisl na dvjch zvycch."
Dostal jsem se do trapn situace, kdy jsem se pokouel smit jeho vli s vl mstsk rady. Ztratil jsem poradami
mnoho asu. Ale pitom jsem se vlastn s nimi sptelil. Uznvali mou dobrou snahu a nabzeli mi dary, abych umrnil
Driea. Avak to se mi nemohlo nikdy podait, protoe byl nestupn. Proto jsem nemohl ani jejich dary pijmout.
Na Arsinoin porod se mnoho nepamatuji, protoe jsem byl v hroznch zkostech. Ale stalo se to v nejtemnj noci
roku a chlapec piel na svt za rozednn, kdy na zem padal studen detk. Mikn ulevil jejm bolestem lky, ale jinak
ji ponechal v pi elymskch porodnch bab. ekly mi, e byl porod lehk. Nicmn jsem zaslechl Arsinoino nakn a
vidl, jak j vyrel pot na lcch i jak si do krve kousala rty. Tak j si nemyslm, e to bylo lehk.
Arsino sama kojila dt a mla hojn mlka, take teklo i nadarmo. V tom j bohyn ehnala, zejm bez ohledu na jej
slabost. Chlapec byl siln a od zatku kiel velice hlasit. Byl jsem dojat a chtl jsem mu dt hned jmno. Avak
Drieus pravil: "To nespch. Pokejme na sprvn znamen."
Arsino taky prosila: "Drieus by se urazil, kdybys pospchal se jmnem. Nm obma i chlapci jen prospje, jestlie
mu najde jmno on sm."
Nelbilo se mi, e se nm Drieus mch do vc, kter se jeho netkaj. Byl stejn rozpait jako j, dval se naden
na dt, ba i dkovnou obt obtoval v chrmu, jej zasvtil Hrakleovi. Chrm vzal foinickmu bohu ohn. I o tom se
vedla hdka s pohlavry msta.
Avak jak se blilo jaro, det zjasnly a divok boue vyvracely stromy v lesch erykejsk zem, stval se Drieus
den ze dne zasmuilejm. Zaal se i njak divn na mne dvat a mnohdy jsem ho pekvapil na nvtv u dtte a pi
rozmluv s Arsino. Sotva jsem vstoupil, pestali mluvit a Arsino ihned zaala hovoit o njakch zbytenostech.
Tanakil se na ns tvila zle. Arsino se obvala, e dtti ukod. Sm jsem si pl, aby se j dt asem zalbilo. Jak by
nkdo mohl ublit malmu dtti, myslel jsem si. Otcovsk pcha mi zaslepila oi, e jsem nevidl, co se kolem mne
dlo.
Potom jednoho jarnho dne se nala ped krlovskm domem v krvav hadry zabalen ps mrina, svazek
peraench p a rozbit hlinn cihla. Nemohl jsem to utajit, protoe kolemjdouc to vidli ji dve, ne se otevela
brna domu, a rozbalili straliv balk. Tanakil se roztsla a pravila:
"Karthgo ji neposl ani vyslance, ale oznamuje nm sv rozhodnut jako barbarm, kte nerozumj mluven ei."
Drieus se zachmuil a odporoval: "To nen z Karthga.
To jsou tv pletichy; eno, a pletichy tvch syn, abyste pozvedli lid proti mn. Dvno u t podezvm."
Nevm, bylo-li nco na jeho obvinn, ale natolik jsem Tanakil znal, e byla schopna i nejzrdnjho inu, jen aby
Drieus poctil nejistotu svho postaven a opel se zas o ni. Tanakil vzthla pae do ve a zapsahala ho:
"Driee, Driee, pamatuj, e jsem z rodu zakladatel Karthga. A jeho bohov nejsou hor eckch. V mi, nejsi t
mu jako dve. Vidiny ovldaj tvou mysl. Vzpome si, e j sem to byla j, a jenom j, kdo ti pomohl k trnu, aby se
splnilo tvoje dtinsk pn. Jak mne me podezvat, e bych chtla tob nco zlho?"
Drieus kopl do mriny a volal: "Osud a bohov a mj praotec Hrakls, avak pedevm mj me mi pomohli k
trnu zem Eryx, a nikoli ty, Tanakil. Jestlie jsi pomohla, pak bylas jen nstrojem bom a j ti nejsem nic za to dluen.
Naopak jsi mne oarovala, abych uzavel s tebou pravoplatn satek, kter je nepirozen, jen proto, e jsi dychtila
pomoci a po krlovskm titulu."
Tanakil se na nho podvala svma smolnma oima, udlala prsty neslun pohyb a ekla: "Jestli jsem po nem
dychtila, pak to bylo po tob, Driee. Sm jsi rozehl mou lsku, kdy jsem byla ji zvetel vak a smena se svm
dlem. Avak zle se ml, mysl-li si, e mne me odkopnout jako cr atu."
Spousta lid se shromdila a sledovala zdlky tuto vmnu slov. I Arsino vyla na prh, dt v nru. Tanakil
ukzala na ni prstem a kiela, slzy zlosti v och: "Mne neoklame. Tahle bohynina dvka je potek veho zlho. Ale
jsi nemocen lenstvm, Driee, v-li vce j ne mn."
Pibhl jsem k Arsino a kiel: "Nemchej nevinnou enu do svch nechutnch rodinnch rozep, Tanakil. Ani
Arsino, ani j jsme ti nic zlho neudlali. Sama jsi zlomysln baba a mlt kolem sebe hlava nehlava."
Tanakil vyprskla v straliv smch, ukzala prstem i na mne a skehotala: "Jsi opravdu tak docela slep, e nevid,
co se dje ped tvma oima?"
Ve spravedlivm rozhoen jsem ekl: "Vidm a pli jasn ped svma oima, e se vzneen manel hdaj na ulici
ped vm lidem a astuj se nemilosrdn."
Po tto hdce rostla moje zkost, a mi bylo, jako bych byl rybou, chycenou v oku st. Za mnohch noc
vklouzvala mi Arsino do lka, vniv m objmala, zalvala mi tv slzami a prosila, abych si nemyslel o n nic zlho.
Zeptal jsem se j tedy, co bych si zlho o n ml myslet. Vdy byla matkou mho syna a lskypln peuje o nho a nen
ji tak marnotratn jako dve. Ona se vak rozplakala jet hoeji a lkala: "Pipad mi, Turmsi, jako bych zabloudila.
Kolem je vude temn les, elmy vyj a nevm, kam se obrtit!"
A jet dodala: "Vecko by bylo snadn a prost, kdybych t tak hrozn nemilovala, Turmsi. Ale kdy zas vidm ty
tv ovln oi a irok sta a kdy se mne dotkne svmi dlouhmi prsty, nezmohu nic proti tob."
Page 113

Drtila mne zase zkost, kdy jsem j odpovdal: "Nkdy bych si i j pl, abych t mn miloval. Ne jsem t poznal,
tak jsem se rd a hodn smval, a nestaral jsem se o budoucnost. S tebou rostly m starosti a radosti slbly. Ani se te
nedovedu usmt. Tum, e se stane nco hroznho."
Obtoila pae kolem mch beder a polbila mne a dala mi tuit vecku rozko, kterou bych mohl nalzt v jejm objet.
Ale v t chvli chlapec zaplakal a ona vstala, aby ho ukonejila.
Blil se jarn plnk a j jsem byl neklidn, ml zl sny a ve snch jsem chodil. Probouzel jsem se jednou tam a jindy
zase onde a nevdl jsem hned, kde jsem. To se mi jet nikdy pedtm nestalo. Myslel jsem, e mne Artemis
pronsleduje, a snail jsem se vemi monmi zpsoby, abych se v noci nemohl dostat z jizby, ani jsem o tom vdl.
Ale nic nepomhalo. Kdy jsem vychzel z domu, strci se bli m probudit, jen kali, e jsem krel jako obvykle, ba
e jsem jim zlostn odpovdal, jestli se odvili m oslovit. Nejstranj bylo, e Arsinoina koka m sledovala a
proklouzla dvemi zrove se mnou. Nkdy jsem se probudil uprosted ulice, nebo m kousla do nahho ltka. Od t
doby, co mla Arsino syna, nedbala o koku. Proto snad to podivn zve vyhledvalo moji spolenost. Myslm, e se
ctilo v Segest stejn stsnn jako j, nebo mstt psi se rozzuili, sotva uctili jej pach.
Jednou jsem se zase v noci probudil, nebo mi msc svtil do oblieje. A pak jsem zjistil, e stojm ped stj
posvtnho psa. Na kamennch schodech u vrat sedla ona ebrav dvka, kterou Tanakil vyzvala, aby peovala o
psa. Sedla, bradu openu o ruku, a hledla na msc v hlubokm zadumn, jako by to bdl nkdo jin a ne jen mal
holika. Za vronch slavnost byla zasvcena podle starch zvyk za manelku posvtnho psa a tak upekla
svatebn kol a rozdlila se se psem. Od t doby bydlela v arelu ps stje a dostvala jdlo z krlovsk kuchyn jako
otroci a sluhov. Jinak nemla kam jt, protoe byla nzkho pvodu a rodie ztratila.
"Pro bd, holiko?" zeptal jsem se a posadil se vedle n na kamenn schod.
"Nejsem holika," ekla. "Je mi u deset. A jsem manelkou posvtnho psa a svat ena."
"Jak se jmenuje, svat eno?" zeptal jsem se ertem.
"Egesta," ekla sebevdom. "Ml bys to vdt, cizine Turmsi. Ale m prav jmno je Hanna. Proto na ulici po mn
hzej lid kameny a ki posmn slova."
"Pro bd?" zeptal jsem se zase.
Podvala se na mne starostliv a piznala: "Pes Krmsos je nemocen. Jen le a tce dch a ji nic neere. Myslm, e
je pli star a nechce u t, a ho jakkoli chlcholm. Jestli zeme, obvin mne lid z jeho smrti!"
Ukzala mi na pach stopy po jeho zubech, popothla a pokraovala: "Ani nechce, abych se ho dotkla. A byli jsme
dob ptel. Myslm, e ho bol ui. Pod vrt hlavou. Ale jakmile se ho dotknu, hned m kousne."
Dvka mi otevela dvee do stje a ukzala starho psa. Leel tam na slm. Nadzvedl st bedra. Nedotknut miska s
vodou se zaleskla. Pootevel oi, zaleskly se tak v msnm svtle, ale tesky ani neobnail. Jako stn vklouzla do
stje Arsinoina koka a zaala krouit kolem nho. Pes ani o to nedbal. Hanna se hrozn polekala a chtla koku
vyhnat. Zadrel jsem ji, abych vidl, co se stane.
Koka srkla nkolikrt jazykem ze ps misky, uklidnila svou nedvru, ze strany skoila psu na ji a nn mu lzala
ucho. Pes to dovolil.
"To je div," ekl jsem. "Snad opravdu se posvtn zvata poznaj. Koka je posvtn zve v Egypt a kad je tam
zabit, kdo ji uraz. Pro je posvtn, to nevm."
Holika byla tak udivena a ekla: "Mj manel je nemocen a trp. A koka ho sm utit, kdeto j ne. Je to tvoje
koka?"
"Ne," popel jsem, "nen moje, je m eny Arsino."
"Mysl Itafru," opravila m holika. "Knku bohyn, kter utekla z Eryku. Je opravdu tvou enou?"
"Oveme je mou enou," namtl jsem. "A mme i syna. Vidlas ho?"
Holika si piloila dla k stm a vyprskla, ale potom zvnla a zeptala se: "Je to tvj syn? Drieus ho pod nos
v nru a ena jde za nimi a pidruje se cpu krlovskho plt. Ale krsn je, to nepoprm."
Rozesml jsem se: "Drieus je n ptel a chlapec se mu zalbil, protoe sm nem ddice. Ale jak syn, tak ena jsou
moji."
Holika zavrtla hlavou, pozvedla svou tv ke mn a zeptala se: "Kdybych byla krsnj, vzal bys mne do nrue
a peoval bys o mne? Chce se mi tolik plakat."
Jej huben tv m dojala. Pohladil jsem ji a pravil: "Vezmu t do nrue a utm t, chce-li. Sm jsem neasten,
tebae mm enu a syna, nebo snad prv proto."
Vyzvedl jsem ji do nrue. Pitiskla mi uplakan obliej na hrud, stoila pae kolem krku, hluboce vzdychla a ekla:
"Tak je mi dobe. Nikdo m nikdy nevzal do nrue od t doby, co maminka zemela. Mm t rda vc ne Driea i ne
toho tlustho Mikna, kterho jsem prosila, aby se podval na psa. Ale on mi to odepel, protoe pr l jen lidi a ne
psy. A taky se zeptal, kdo by mu za to zaplatil."
"Ano, ano," ujiovala horliv, "mm t moc rda. Jsi na mne hodn. Mm t moc rda. Vc ne svho dobrho
manela, kter tamhle le s umkem na prackch a dovol koce, aby mu lzala ucho. Nenapad t pi tom nic?"
"Ne," ekl jsem roztrit a jej huben blzkost mne utovala v mm osamn.
Najednou m vniv stiskla a ekla: "Turmsi, jsem piln a uenliv, vydrm biti a mlo jm. Jestli pes zeme, vezmi m
pod svou ochranu, teba abych peovala o tvho syna."
Pekvapila mne, ale slbil jsem: "Promluvm o tom s Arsino. Um skuten o dt peovat?"
Tvrdila: "U jsem opatrovala pedasn narozenho chlapce a udrela jsem ho pi ivot kozm mlkem, kdy se ho
jeho vlastn matka stranila. Umm pst a tkt, prt prdlo, pipravovat jdlo a pedpovdat z kachnch kost. Mohla bych
ti bt uitenou, ale radji bych byla krsn."
Podval jsem se na jej temnou tv a jasn dtsk oi a vysvtloval jsem opatrn: "Kad mlad lovk je krsn,
Page 114

chce-li jen. Tob je poteb nauit se koupat po eckm zpsobu, mt ist aty a esat si vlasy."
Odthla se ponkud a piznala: "Nemm ani heben a toto jsou m jedin aty. Na slavnostn obady m vykoupali a
uesali, pomazali mastmi a oblkli, ale hned jak jsme sndli svatebn kol, mi aty vzali. Nemohu jt nah k prameni a
prt tyto sv jedin aty."
astn jsem pislbil: "Ztra ti pinesu heben a nco ze starch at m eny. M jich dost a dost."
Ale zapomnl jsem na ni, nebo hned zrna poslal Drieus svch tisc mladk na bh se zbranmi pes cel msto.
Nebylo ulice, kterou by jinoi neprobhali v nekonen ad za sebou. Ovem vichni nemli plnou hopltskou vzbroj,
ale me a tt, ba i koenou epici mli vichni. Nakonec se seadili na triti, aby pozdravili Driea. A ten k nim
promluvil:
"Dnes jsme provedli toto a ztra provedeme nco jinho, ale v noci budeme obtovat Artemid Spartsk, nebo je
plnk. Dvujte jen ve mne."
Nenamhal se, aby se nauil elymskmu jazyku, ale jeho setnci peloili mladkm jeho slova a vysvtlili: "Dnes jsme
beli dobe," pravil, "ale ztra pobme jet lpe. N pn m na mysli ob, a ani netute, co se vbrzku stane."
Potom si Drieus prohldl despoticky svou tiscovku a vyvolal ty, v jejich ad vidl njak nevar nebo rez na
mei. A pede vemi jim udlal prunmi pruty krvav stopy na zdech. Kdo zanakal, toho poslal na hanbu, ale kdo to
vydrel se stisknutmi zuby, toho postavil do prvn ady. Drieus pravil:
"Takto se ve Spart uctv bohyn. Prvn noci se zjev v pln sv ndhee. Jej psi se rvou o koist. Jej py zasazuj
smrteln rny."
Setnci vysvtlili: "N pn obtuje krvavou ob. Zjevuje se mu bohyn. Jako jej honic psi smme roztrhat a zabt,
koho jen chceme."
Bh se zbranmi rozlil mstsk lid a jeho vdcov se zaali bt, e dali Drieovi pli mnoho moci, kdy se
domnvali, e uet sebe nmahy vojenskch cvien. Den byl dusn jako uprosted lta, slunce plilo z nebes a
vzduch se ani nehnul. Segestt psi vyli neklidn v psincch, mnoz se utrhli z emen a vybhli do ulic. Hejna ptk
vzltla z lesa a odletla k modrm horm. Tanakilini synov pili k matce a radili se s n mezi tymi stnami. Avak
ped dennm oddechem pozval Drieus Arsino k sob, pikzal j vzt s sebou syna a dal ji:
"Je as, aby se mi bohyn zjevila. Dosti dlouho jsem ml ohled na vmluvy. Potvr, e jsi jet knkou, a uka sv
schopnosti. Na tob zvis, vydm-li se na vlenou vpravu do Eryku nebo ne."
Snail jsem se odporovat: "Jsi blzen nebo opil, Driee?
Pece neme zat vlku s Karthgem!"
Drieus ekl: "Pro ne? Tys byl pi tom, Turmsi, kdy mi pedhodili ps mrinu zamotanou v krvavm hadru. Ale
nehodlm kobrtnout o tebe i o kohokoli jinho, kdo mi vstoup v cestu, kterou mi bohyn ukazuje."
Arsino zaeptala: "Neboj se, Turmsi, a nerozruuj ho. Vid, e je jeho mysl zatemnna. Pokusm se ho uklidnit. Mn
uv."
Tlo se mi zaplavovalo horkm potem, kdy jsem ekal za dvemi a slyel jejich hlasy msit se, jako by se hdali. Jinak
nebylo slyet nic. Jako by vecko ve mst umlklo v nepohnutm ru. Ji ani psi nevyli. Slunce potemnlo krvavou
z, jakou nikdo co iv nevidl a ani o n nikdy neslyel.
Konen vrzly dvee a Arsino vyla, tisknouc v nru spcho synka. Jej lce byly vlhk slzami. V zkosti pravila:
"Turmsi, Turmsi, Drieus se zblznil. V, e je bh a e se mosk bohyn Thetis objevila v m podob. Jen taktak
jsem ho uspala. Ted chrpe s otevenmi sty hlubokm spnkem, ale a se vzbud, chce zabt tebe a Tanakil, aby se
vs zbavil."
Nevil jsem svm um a tak jsem ji obvioval: "Jsi z nho cel popleten, Arsino. Pro by zabjel mne, kdy se
chce zbavit Tanakil?"
Arsino zapla, pikryla si rukou oi a piznala: "Och Turmsi, je to vina moje. Ale myslela jsem jen dobr a nevdla
jsem, e ztrat rozum. V, Drieus si mysl, e je chlapec jeho synem a ddicem. Proto chce odstranit tebe a Tanakil, aby
se mnou mohl uzavt prvoplatn satek. Mohl by si to dovolit, protoe si mysl, e je bohem. Ale nco takovho jsem
nemla nikdy v myslu. Kdo se me spolehnout na blznivho mue? Vdy by nikdy nevyhrl vlku s Karthgem.
Vecko jsem si pla docela jinak."
Zatsl jsem s n a zaval: "Co sis pla docela jinak? Jak si mohl Drieus vzt do hlavy, e n syn je jeho?"
"Neki, Turmsi," prosila Arsino. "To jsi cel ty! Hd se o malikosti, kdy jde o tvj ivot. V sm dobe, jak je
Drieus tvrdohlav, kdy si vezme nco do hlavy: A ta jeho beran hlava uv snadno emukoli. Piel na to, e je mu
n syn podoben. Ze ertu jsem udlala kovovou barvou chlapci znamen na zhyby stehnka, kdy Drieus pod
opakoval, e Hrakleovi potomci maj takov matesk znamnko. Ale nemyslela jsem, e by tebe nkdy odstranil.
Udlala jsem to jen proto, aby Drieus prohlsil chlapce za svho ddice."
Vidla mj vraz, odthla se rychle ode mne a jala se brnit: "Jestli mne uhod, Turmsi, pjdu a vzbudm Driea.
Myslela jsem, e je natolik chytr, e bude mlet. Ale on prahne po mn a tebe nenvid od narozen dtte. Ji nikdy s
tebou nechce dchat stejn vzduch."
Mylenky mi vily jako ve vosm hnzd a kad m pchla navky jedem. Ml jsem tuit, e Arsino ve svm vnjm
uklidnn stroj jet nebezpenj klady ne marnotratn rozmary se aty a perky. V hloubi srdce jsem vdl, e
mluv pravdu, a uvil jsem, e mne chce Drieus zabt. Arsino uvaila stralivou kai a j ji musel snst. Najednou jsem
zchladl a zeptal se:
"Peje si snad, abych el a ve span mu probodl hrdlo? Povz mi nejdv, jak jsi ho tak hluboce uspala."
Arsino se dvala na mne, rozvrajc do iroka oi, a nevinn vyloila: "Drela jsem pevn jeho ruce a ujiovala ho,
e ve snu se setk s bohyn. Jak m vlastn podezv, Turmsi? V pece sm, e Drieus ji nen mu. M svoje
zvltn zliby."
Page 115

Docela zbledla, oi j zernaly a psahala: "Turmsi, jestli jsi kdy pochyboval o m lsce k tob, pak nyn ji
pochybovat neme. Bylo by pece bvalo pro mne vhodnj, abych mlela a nechala t zabt. Zbavila bych se t.
Ale nemohu snst to pomylen, e bych t ztratila, a tak nechci nic zlho pro Tanakil, tebae m mnohokrt urazila."
Nakonec m upozornila, e se Tanakil bl k nm. Sm jsem si jejho pchodu neviml, a ns oslovila a ekla:
"Itafro, tob dkuji za sv manelstv. Ale musm ti podkovat i za sv netst, kdy se pokou rozkousat tak velk
kus, e ti neme projt ani hrdlem. Pla bych si, aby ses jm zalkla, nebo t podezvm, e jsi provedla i svj kousek
na moi. Jinak by nebyl zaal blouznit o t blod Thetid."
"Tanakil," varoval jsem, "nemluv hlouposti, i kdy Arsino nenvid. Na moi bylo i j neustle nevolno pro jej stav,
pchla po dven, byla vlhk slanou vodou a ani nemla sly, aby se krlila. Neme mt nic spolenho s Drieovmi
vidinami."
Moje slova urazila Arsinoino sebevdom. "Co ty v o bohyninch zjevench, Turmsi," vzplanula. "Tanakil, tys
chytej. Tvrdm, e se ve stalo tak, jak se mlo stt, nebo bohyn vdycky vychzela ve sv vlastn mosk
podob."
Tanakil se ke mn obrtila a s pronikajcm pohledem mi radila: "Kdybys byl moudr, Turmsi, vzal bys tento svcen a
rozdrtil jm Arsino hlavu. Uetil by sis mnoh trpen. Ale je zbyten se o tom bavit. Co hodl dlat, Turmsi?"
"Ano, co hodl udlat, Turmsi?" opakovala Arsino po svm.
Byl jsem v hroznch rozpacch: "J mm nco dlat, kdy tys kai uvaila? Ale budi. Dojdu si pro me a vrazm mu
jej do hrdla, sp-li dost tvrd. Rd to vak neudlm, protoe byl pece jen mm ptelem."
Arsino chyte poprosila: "Ach, udlej to, Turmsi, a posa si zrove ps korunu na hlavu, zlkej vojky na svou
stranu, usmi se s Karthgem a udlej ze mne erykejskou knku mrovmi prostedky. Nic lepho si nepeji a naemu
synovi se dobe povede."
Tanakil potsla trpn hlavou a pravila: "Ta ena je bez rozumu. Ani s tebou by to dobe nedopadlo, Turmsi,
kdybys vrazil Drieovi n do krku. Avak bu bez starosti, ti mue jsem pochovala, pochovm i tvrtho. Je pece
mou povinnost prokzat mu tu posledn slubu, dv ne mne ubije k smrti a celou zemi Eryx pivede do netst. Jdte
oba svou cestou a vezmte to sv kvrn s sebou. Dlejte, jako byste o niem nevdli."
A vyhnala ns do na jizby. Sedli jsme si, ruce zkeny, beze slova. Hledl jsem na naeho syna a snail jsem se
nalzt na tvice nemluvnte znmky, z nich se mohl Drieus domnvat, e je mu podoben. Ale jakkoli jsem hledal,
jeho sta byla moje a jeho nos Arsinoin. Vzal jsem i Arsinoino zrcadlo do ruky a prohlel si obliej.
Tehdy jsme uslyeli hluk z podzem. Nikdy jsem nepoznal nic stranjho. Zem se pod nmi tsla, podlaha pukla,
pedmty padaly a bylo slyet, jak se t nkde i zdi. Arsino mi vtlaila dt do nrue a ji jsme vybhli na ulici
vyvrcenmi dvemi. Chrnil jsem synka svm tlem. Arsinoina koka pelila kolem ns. Jet jednou se zem zatsla
a zdi pukaly. Potom nebe zernalo, vichr zavil a vzduch prudce zchladl.
"Drieus zemel," ekl jsem, "tato zem byla jeho ddictvm a roztsla se jeho smrt. Snad byl opravdu boskho
pvodu, akoli je tomu zatko uvit, vdy pchl lidskm potem a lidsk krev mu tekla z ran."
Arsino opakovala: "Drieus zemel." Ale hned se pak zeptala: "Co te zddme, Turmsi?"
Zemtesenm pestraen lid vyneli vci z dom a splaen soumai bhali po ulicch. Vtr osvil vzduch a po
dlouhm pocitu stsnn se mi ulevilo. Byl jsem svoboden. Tanakil vyla z krlovskho domu. Na znamen smutku si
roztrhla roucho a na vlasy si nasypala ze stechy spadl smet. Oba jej synov li za n, nakajce nehlasn.
zkostipln lid jim nevnoval pozornost.
Arsino a j jsme li s nimi do Drieovy jizby, kde byl ji Mikn a v divu hledl na jeho mrtvolu. Leela na loi,
obliej cel zernal. Opuchl jazyk zaploval sta a na rtech ml pukliny. Mikn pravil: "Kdyby bylo lto a doba vos,
psahal bych, e ho nkter tpla do jazyka. Stv se to opilcm, kdy sp s otevenmi sty, nebo dtem, kter s
jahodou zkousnou i vosu. A je pina jakkoli, napuchl mu jazyk a udusil ho."
Oba Tanakilini synov zvolali najednou: "To je osud a velice pozoruhodn nhoda. Pamatujeme se dobe, e n
vlastn otec zemel docela stejn. I jeho jazyk napuchl a obliej zernal."
"Avak lpe se nemohlo stt," dodali rychle. "Jsme ueteni vlky s Karthgem a meme si zvolit novho krle,
Karthgu milho, z vlastnho stedu. Ze srdce ctme s matkou v jejm tkm zrmutku. Drieus byl pece jen cizinec a
snail se zavst nov a nepjemn zvyky."
Podvali se tzav na mne a navrhli: "Nkdo by ml co nejrychleji bet do dom mu a vyzvat mladky, aby
nahzeli na znamen smutku zbran na hromady a vrtili se po dobu jeho trvn zptky do svch domov."
Rozhodn jsem odporoval: "Jen nechtjte, abych j byl tm poslem. Do thle vci se nemchm. Jakmile bude Drieus
pochovn, odejdu ze Segesty, nebo nen mm mstem."
Tanakilini synov se podvali nepkn na sebe a ekli: "M pravdu, Turmsi, jsi tak cizinec, a tch mme dost. m
dve se jich zbavme, tm lpe."
Avak Tanakil hledla na zernal tve Drieovy a na jeho i ve smrti statn tlo a varovala: "Mn je po tom vem
vecko jedno, ale na Turmse mi nesahejte."
Zrmutkem j nhle zestrl vraz. Obrtila se k Arsino a rozsoudila: "Turms a odejde v pokoji, ale tuhle bohyninu
nevstku poleme zptky do erykejskho chrmu, aby ji potrestali za tk. Je chrmovou otrokyn, jej dt pak je
rozen otrok a tedy chrmov majetek. Bude vykletn a vychovn na knze nebo tanenka. Nejdv vak potrestaj
enu, jako se trestaj uprchl otroci."
A Tanakil zde stla, smetm umazan, s korunou na vypletench vlasech, at vejpl roztren, hlavu vztyenou
nenvist, staecky zkamenl obliej, jako ztlesnn cizho boha. Arsino, otesen jejmi plny, tiskla k hrudi synka a
volala:
"To neme udlat, Tanakil! Svolvm na tebe zlobu bohyn!"
Page 116

Tanakil se usmla krutm smvem, odehnala od Drieovy tve mouchy, je se sltaly kolem jeho o a st, a ekla:
"Zloba bohyn mne ji potkala v tv podob. Nebojm se nieho pozemskho ani boskho, kdy jsem ztratila Driea.
Ze vech manel jsem jeho mla nejradji."
Najednou se zlomila a pestala se ovldat. Uhodila se pst pes sta, a j slonovinov zuby praskly a krev se j
inula z zkch rt. Vyplivla zuby i krev z st, drpala si hru nehty a kiela:
"Nemte pont, jak me milovat zestrl ena. Tak hrozn proklet nikomu nepeji. Spe jsem dopustila, aby zemel,
ne aby mne opustil."
Jej synov poodeli, rozechvni tm stranm zrmutkem. Avak j jsem poloil pai kolem Arsino a pravil: "Jsem
pipoutn k Arsino a odvedu si ji s sebou. A tak naeho synka odvedu, a si vae zkony kaj cokoli. Jen se pokus,
Tanakil, mi v tom zabrnit a uvid, co se stane!"
Spolhal jsem na chaos ve mst po zemtesen i na nejistotu Tanakilinch syn. Byl jsem hotov znovu Arsino
unst, teba i s meem v ruce. Radji bych byl zemel, ne se odlouil od n a od chlapce. Tlust a vnem opuchl
Mikn sebral troseky sv vle a ekl rozhodn:
"Tak j jsem zde cizincem a nepjemn dritelm moci, kdybych svdil o Driov smrti. Pro nae ptelstv,
Turmsi, myslm, e jsem povinen chrnit Arsino i chlapce ped zlmi knmi."
Tanakilini synov pohldli na matku a vhav se zeptali: "Povz, matko, mme pivolat stre a nadit, aby zabily
tyto mue? Tak bychom se jich nejlpe zbavili. Se enou a se stane, co jsi urila."
Avak Tanakil hledla na Arsino, ukzala na ni prstem a kiela: "Podvejte se na tu pli krsnou tv. Podvejte se
na tu tv, je se mn podle rozmaru toho, kdo se na ni zadv. Polu-li ji zpt do Eryku, obrt i oi kn. Znm ji a
pli dobe."
"Ano, prv," pokraovala, "a pli dobe ji znm. I jej kouzla. Proto vm, co ji nejvc potrest. A je vyhnna s
Turmsem a vezme si i dt s sebou. A j slunce spl tv do erna. A se j bdou vysu dy. Ani jedin roucho, ani
jedin perk i stbrn penz si z mho domu neodnese, Itafro."
Arsino vidla na Tanakilin zkamenl tvi, e je jej okliv rozhodnut neochvjn, a tak nehodlala ani odporovat.
Myslm, e kratiko pece jen rozvaovala, zdali mne m opustit a vrtit se do Eryku a pokusit se zskat od kn sv
bval postaven. Ale pozvedla bradu, jak nejv mohla, zrak j potemnl a pravila: "Roucha i perky mohu dostat
nov, ale Turmse bych jinho nedostala, kdybych se ho vzdala. Jen mn me, Tanakil, dkovat, e zde nele msto
Driea s ernm obliejem a s jeho prsty na svm hrdle. Kdybych byla mlela a dopustila, aby Drieus provedl svou
vli, vecko by bylo jinak. Ale Turmse jsem nechtla ztratit. Ne, nevhm odejt s nm, i kdybys mne do naha okradla,
kdy m te pleitost. Znm tvou chamtivost."
Mn se nezdlo sprvn, e Tanakil chce brt Arsino vecko, co mla rda. Mlem jsem ji nco prohodil, ale
Arsino odvtila hrd:
"Do toho se, Turmsi, nemchej. m jsou mi perky a zlato, kdy si jimi vykoupm svobodu? Pjdu s tebou kamkoli.
ekla jsem ji pece, e bych kvli tob hodila vecko do moe, kdyby to mlo njak smysl."
V t chvli jsem se octl jakoby venku mimo sebe a odtud jsem na vecko hledl a smv mnou probhl. Ji jsem
nevidl nikoho, ani Tanakil, ani jej syny, ani Mikna i Arsino s dttem. Neodvratn se posunul mj pohled ke
kamnku na podlaze. Sehnul jsem se pro nj, ani jsem si uvdomil, co dlm. Pro obyejn, nepatrn kamnek, jej
nkdo pinesl na noze dovnit, jak by se tam jinak mohl objevit. Sebral jsem jej tedy ze zem, ani jsem si uvdomil, e
zase skonila jedna epocha mho ivota a jin se pon. Nedovedu objasnit, pro jsem to uinil. Jen jsem se musel
sehnout a vzt ten kamnek.
Opt jej drm v ruce. J, Turms. A pipomnm si to vecko. Jako jin kameny mho ivota zvtz i tento nad asem,
zatmco mmu psan tohoto vtzstv nebude dopno. Po tisci letech zvedne nkdo kamnek a bude umt z nho st
vecko, co se stalo, lpe, ne.to j doki napsat.
Jet jednou tisknu j, nesmrteln Turms, prachobyejn kamnek v dlani a divm se, odkud se vzal prv v t chvli
u Drieova smrtelnho loe. Nepineslo jej zemtesen, ani z malovanho stropu nespadl. A nyn si myslm, e nen
nemon, aby se neobjevil z nieho nic, z przdna, pede mnou. Nen toti takov przdno, jak se domnvme. Jen ti,
kte jsou pipoutni k zemi svmi pudy, si mysl, e je jaksi przdno, akoli kolem ns jsou jin svty.
Sebral jsem kamnek z podlahy a ji mnou nehnulo ani to, e Tanakil zaala dupat nohou a kiet: "Jdte ji, jdte
honem, ne budu litovat. Jdte tak jak jste, hnte sebou. Ale ani kousek chleba, ani kousek atu z mho domu!"
Zajist chtla ponit Arsino a bylo by j lahodilo, kdyby se Arsino rozplakala a prosila: Arsino vak zachrnila
jej hrdost ped zbytenm poniovnm. Stejn by j to nebylo pomohlo. Tanakil nedoshla pln radosti ze svho
vtzstv, pokud to vbec jej vtzstv bylo.
Tak ns vyhnala Tanakil ze svho domu, nicmn se neodvila na ns shnout, ba ani stre na ns neposlala.
Arsino se podailo uzmout chlapcovu lv ki a j si vzal ze stny svj me a tt a Driev siln vlnn pl. Mikn
ml svou had hl a lkaskou skku a u dve jet chapl po svm napl vyprzdnnm vaku vna a dal si jej pod
pai. To vecko se stalo tak rychle, e Tanakil to ve svm proklnn a nadvn ani nezpozorovala. Rozcuchan vlasy j
ltaly kolem kostnatho oblieje a ve sv trpk zlob vzala metlu a zametla nae stopy a na ulici.
N tk nevzbudil pozornost, protoe msto bylo v nejvtm zmatku a spousta lid prchala do pol, obtena ve
spchu pobranmi vcmi, obvajc se, e se jim domy zt nad hlavou. Zemtesen bylo vlastn lehk a nezpsobilo
mnoho kod. Myslm si, e zem Eryx jen vzdychla levou, e Drieus, Hraklev potomek, zemel, nebo ten by j byl
zpsobil jist jenom zkzu, kdyby byl zstal naivu.
Pospchali jsme mezi potcejcmi se lidmi k severn brn. Tu se za nmi objevila udchan Hanna, manelka
posvtnho psa, chytla se cpu mho plt a nakala cel v slzch: "Pes Krmsos zemel. J rno zalezl do
nejtemnjho kouta sv stje. Kdy se zem tsla a pukala, chtla jsem ho vyvst, ale ani se nepohnul. Pracky ml ji
Page 117

ztuhl. Ale tvoje koka pila ke mn a skoila mi do nrue. Byla cel ustraen, a m pokrbala.
V zkosti zapomnla na svou cudnost a zabalila koku do svho atu, take spodn polovinu tla mla obnaenou.
Ml jsem dost co dlat s placm synkem, kterho jsem v bhu vzal na ruku, a nemohl jsem ji zahnat. Arsino visela na
m druh pai, Mikn se namhal, tce dchaje za nmi, a dve se pevn drelo mho plt. N odchod ze Segesty
nebyl tedy ani trochu dstojn.
Kdy jsme se dostali z brny, zastavil jsem se, abych se porozhldl, a poruil jsem dveti, aby odhodilo koku a
vrtilo se do msta. "Drieus zemel," ekl jsem. "Kdy se to ve mst dovd, vypuknou nepokoje. Jsme cizinci a
vyhnanci. Kdokoli ns me zabt. Ty, dvtko, zsta mezi svmi."
Hanna vak spustila plaky: "Pes Krmsos zemel. Povd, e je to moje vina. Pinejmenm m zbij, nezabij-li m
rovnou jako obt jeho duchu. Smm jt s tebou, Turmsi? Jsi jedin lovk, kter byl na mne hodn a objal m."
Arsino se na ni zkoumav podvala, potom se podvala i na mne a ekla kysele: "Bezpochyby t bohyn chrn,
kdy takov dvka b za tebou. Sthni si aty, dve. Mui to nemaj rdi, kdy se dve bez podn obnauje. Poj
s nmi, chce-li. Pro tebe mluv moje koka, protoe si t vyvolila. Je moudej ne lid."
Namtal jsem: "Nevme ani, kam jdeme, a ji dnes veer potvou za nmi psy."
Ale Arsino pravila: "Potebuji sluebnou a meme dve i prodat, budeme-li v tsni. Nemme pece jinak nic."
Mikn otevel vak s vnem, tesoucma se rukama si jej nahnul k stm, aby ani kapka neukpla, a navrhl: "Nehdejme
se o podrun vci. Zdivoel dobytek bh zmaten po polch, kon se splaili a osli se utrhli z oprat. Myslm, e nic
neztratme, seeneme-li si z nich, co stame. Takov nevdn msto! Vezmi dve, j se pokusm chytit osla. Arsino
by v lese daleko nedola v tch ozdobnch stevcch."
"V lese!" svitlo mi. "M pravdu, Mikne. Do les pjdeme, mezi elmy a Sikany. To je nae jedin zchrana."
Proti nm prv pomalu klusal star, hrzou polomrtv osel, dlouh ui zlobn staeny. Mikn ho obratn zadrel a
nn k nmu promlouval, a se k nm pidal. Vysadili jsme Arsino na nho, ona si vzala synka k sob, j vedl osla,
Mikn ho drel za ocas, Hanna krela ruku v ruce se mnou a naposled se nesla Arsinoina koka v divu pivrajc oi.
Nikdo ns nezadrel. Putovali jsme obdlanou zem tak rychle, jak jsme jen mohli, a pmo smrem k horm, do vn
zelench les. Penocovali jsme pod stromy a tiskli jsme se k sob, aby nm bylo tepleji. Ohe jsme se neodvili
zaplit dv, ne jsme zastihli kmen Sikan u jejich posvtnho kamene. Ti ns pijali mezi sebe a ili jsme u nich pt let.
Zatm Mikn zmizel, Arsino porodila dceru a Hanna vyrostla v pannu.
Ale dve jet musm vypravovat o Tanakil, co se s n stalo. Po smrti Drieov poslili jej synov svou moc v mst
a dary si naklonili velitele Drieovch setnin, take ostatn nemli skoro dn slovo ve veejnch vcech. Drieovi
postavili, aby zachovali vnj lesk, ndhernou hranici z dubovch polen. Ne ji zaplili, oznmili matce, e maj jej
vldychtivosti dost a e ji polou do Himery zptky. Tanakil prohlsila, e po smrti svho poslednho manela nevid
nijak smysl svho ivota. Radji pjde za Drieem a d se s nm split, tak bude mt aspo slabou nadji, e se
dostane do podsvt zrove s nm.
Jej synov j neodporovali, jakkoli povaovali takov pn za nejist. Tanakil vylezla na hranici ve svm nejlepm
rouchu, objala mrtvoln pchnouc tlo Drieovo a vlastnma rukama ji zaplila. Jej tlo shoelo spolu s Drieovm.
To vechno mi donesli pozdji Sikani. Vc o Tanakil nemm co ci a Drieovy smrti nelituji.
Page 118
Sedm kniha
Sikani
Page 119
KAPITOLA 1
Setkali jsme se tehdy se Sikany u jejich posvtnho kamene. Podle svho zvyku ekli, e ns ekaj a e vdli o
naem pchodu ji naped. Pochybova by si mohl myslet, e ns jejich mladci tajn sledovali. Vdy se odedvna
umli pohybovat ve znmch lesch a horch tak nepozorovan, e cizinec nenael po nich ani stopy, dokud se mu
sami neukzali. Proto potebovali segestt lechtici na n psy.
Sikani mli vak skuten schopnost vdt pedem, kdo k nim jde, ba i kolik je pchozch. O svch vdli pesn,
kdo kde pobv, i jmenovit, co kter nelnk toho i onoho dne dl. V tom jejich schopnost pipomnala schopnost
vteckou. Dovedli to nejen jejich kn, ale vtina z nich. Nkdo jasnji, jin slabji. Nemohli mi to vysvtlit.
Zdkakdy se mlili. Vak i vtec se me nkdy zmlit nebo aspo jeho kouzeln slova se mohou falen vyloit.
Povaovali tuto schopnost za pirozenou. Domnvali se toti, e ji maj i jin lid, a jet vce zvata, hlavn psi.
Vidouc tko vykld slepmu, jak vid.
Pomazali tukem posvtn kmen a tanili kolem nho posvtn tance. Tak ns ekali. Jejich knz byl ozdoben ze
deva vyezanou krabokou, posvtnm ohonem a rohy. Mli tak hoc hranici a v n velik hlinn hrnce, take
mohli ihned po naem pchodu vzt naeho osla, obtovat ho a z jeho masa pipravit hostinu. Povaovali osly za
posvtn a ns ctili, protoe jsme k nim pili pod ochranou osla. O maso nemli nouzi, byli vborn lovci, ale oslho
masa si zvl povaovali. Jeho tuhost pr dodv sly a trplivosti. Pedevm stli o oslovu hlavu, kterou vztyili a
slouili j v tajnch obadech. Vili, e oslova lebka je chrn ped bleskem.
A osel se nevzpral, podrobil se pokorn obti. I to povaovali za dobr znamen.
Koky se bli, ani ji jmnem nejmenovali a byli by ji snad zabili, kdyby ji Arsino nevzala do nrue a neukzala jim,
e je to krotk zve. Arsino pak uctvali, nebo pijela na oslu s dttem v nru. Pi obadu obtovn skkal knz
ped chlapcem radostnmi poskoky, pikzal, aby chlapce posadili na pomazan kmen, a postkali ho osl krv. Potom
vichni spolen volali: "Erkle, Erkle."
Mikn cestou opatrnicky etil vnem, bez nho by myslm ji nebyl vydrel a byl by padl vyslenm nkam do lesn
jmy i do kamen. Zbyla mu te jet kapka v hodn natsanm koenm vaku, a aby si zskal ptelstv Sikan,
nabdl jim. Ochutnali to, ale potsli hlavou a nkte i vyplivli vno z st. Jejich knz se sml a podal mu ze suku
vydlabanou i s npojem. Mikn se napil a poznamenal, e se to vnu nevyrovn. Ale po chvli mu strnul zrak a tvrdil,
e mu dy devnj, vlasy se mu je a e vid skrz kmeny strom a do hloubi zem.
Tento posvtn npoj vaili sikant kn a nelnci za tajnch obad z jedovatch bobul, z hub a koen, je
nasbrali podle msnch fz v rznch ronch obdobch. Pili jej, aby se dostali do styku s podsvtm a s mrtvmi, od
nich dali rady. Myslm, e to pili i proto, aby se prost opili, ponvad nemli vno. Oveme si Mikn ten npoj
oblbil a zaal jej popjet po malch dvkch hned od potku naeho pobytu u Sikan.
Vyerpn z namhav cesty, blzkost posvtnho kamene a levn pocit, e jsme zachrnn mezi Sikany, kte msto
neptelstv nm projevili nklonnost a ptelskou, to ve zpsobilo, e jsem se za pokraujcch obad octl njak
mimo sebe. Najednou vichni zmlkli a ekali na znamen. Sova mnohokrt zahoukala z temnho lesa. Promluvil jsem:
"Arsino, n syn nem jmna. Nech se jmenuje Hiuls, podle sovho houkn."
Mikn vyprskl smchem, oi stle strnul, uhodil se do kolenou a zvolal: "Prv tak, Turmsi. Kdo jsi, abys mu dval
jmno? Nech mu d sv lesn sova. Jmno jeho otce je marn vzpomnat."
Arsino byla tak unaven, e ani neodporovala. Pojedli jsme tuhho oslho masa. Arsino se pokusila nemluvn
Page 120

nakojit, ale po tch strastech a po otesn smrti Drieov j prsy vyschly. Hanna vzala synka do nrue a krmila ho
dovedn z kozho rohu teplou polvkou, zabalila ho do ovho rouna a uspala ho tie mu prozpvujc. Kdy Sikani
zpozorovali, e chlapec usnul, zavedli ns do jeskyn, chrnn neprostupnm trnitm kovm. Na zemi bylo prosteno
loe z rkos.
Probudil jsem se za rannho era, a kdy jsem pochopil, kde jsme a co se nm vecko pihodilo, napadlo mne nejprve,
kam nyn pjdeme. Ale jak jsem vychzel z jeskyn, zakopl jsem o jeka, jen se polekan stoil do klubka. V t chvli
jsem si pipomnl Larse Tulara a jeho slova o svinutm jeku. I povaoval jsem jeka za varovn a pochopil, e mme
zstat mezi Sikany, protoe to bylo nejbezpenj a tak vecko putovn bezeln, pokud jsem nevdl, kam jt.
Po tomto rozhodovn se mi nevslovn ulevilo, jako bych se po dlouh dob zase nael. el jsem k prameni a chu
vody mi byla lahodn. Ctil jsem se jet mld, pln sly a radosti ze ivota.
Avak Arsino se pi probuzen neradovala, vidouc zaouzen strop jeskyn, kameny ohnit a nedokonal ndoby.
Mikn jet hlasit chrpal. Trpce poznamenala:
"A sem jsi mne dostal, Turmsi, do bdy a mimo zkon. A prv te, kdy lem na pchajc ttin, nevm, zdali t
miluji i nenvidm."
Moje radost ze mne jen tryskala, i nerozmrzel jsem se, nbr jsem pravil: "Arsino, m nejdra, dala jsi mne o
bezpenost a vlastn krb. Zde m pevn stny. A vlastn ohnit je vlastn ohnit, teba by to bylo jen nkolik
zaouzench kamen. Ba m i sluebnou a lkae, kter se star o zdrav naeho syna. Sikani mne nau lovit v lese a
budu ti nosit potravu, Arsino. Poprv v ivot jsem pln asten jako lovk."
Vidla, e mluvm vn, i vrhla se na mne, krbala m a plivla mi do oblieje, kic, e ji musm zavst do eckch
mst Siclie, aby ila ivot j dstojn. Ani nemohu zaznamenat, jak dlouho trvalo, ne jsem ji zkrotil, nebo vecko
rozilujc i bolestn z t doby zmizelo z m pamti. Avak ke konci lta vidouc, jak chlapec prospv a sl bez ohledu
na prost ivot a stravu, zaala se smiovat se svm osudem a i sama hledt na vci z lep strnky.
A do t doby mla ve dne v noci atem chyte ovzanou hlavu, skrvajc vlasy. Tvrdila, e to na znamen smutku,
je to jsem j zniil ivot. Sm jsem se domnval, e je pede mnou schvln skrv, aby m potrestala, protoe vdla, e
miluji jej svtl vlasy. Ale tehdy, ve chvli naeho milovn, si sthla at a ukzala mi, e se jej vlasy zmnily za tu
dobu, co jsme ili mezi Sikany. Ze zlatch kuer byly rovn ern vlasy.
"Pohle, cos mi udlal," obviovala m. "Snad ji konen pochop, Turmsi, jak jsem trpla. Dve jsem mla svtl
vlasy jako bohyn. A te prosted, do nho jsi m zavedl, si mne pipoutalo a m krsn vlasy jsou stejn jako vlasy
sikanskch en, ern a hrub."
Nevil jsem svm om. Shl jsem j na vlasy. Nebyly pece tak docela rovn, zstaly hebk i kadeav, nebo si je
tajn, abych nevidl, myla a piln esala. Ale ern byly a ern zstaly.
V prvnm okamiku to byl pro mne div. Pomyslel jsem na jej pekvapujc umn mnit podobu, a snad to byla
temnota hlubokch les a strach ernch noc, kter zmnily jej ndhern vlasy. Ale mj rozum zvtzil, rozesml jsem
se a zvolal:
", Arsino, jak jsi marniv! Jako knka sis ovem barvila vlasy, protoe bohyniny byly slunen barvy. Jen ses
stydla mi to piznat. Proto jsi te smutn, es pila o svou skku s krlicmi prostedky. A tohle, to jsou tv prav
vlasy! Miluji je tak, jako miluji vecko na tob, ba i tvou marnivost. Ukazuje mi, es chtla bt v mch och krsnj,
ne jsi."
Arsino se velice rozhnvala, vplila mi polek, rozplakala se a kiela: "Nev mi ani v takov malikosti, tebae
jsem si zniila ivot, jdouc za tebou do divokch les. Jsi nejnevdnj mu na svt a okliv se mi tak nevslovn,
e nemohu pochopit, jak jsem kdy mohla tob podlehnout."
"Arsino," prosil jsem, "nic nepedstrej a nesna se mi namlouvat vci, jejich vysvtlen je velice prost. Zajist
zzraky se stvaj, to nepoprm, ale pro by si tebas i ten nejrozmarnj bh bral do hlavy mnit prv tvoje vlasy."
Oi j hnuly zlost, kdy ekla: "Jsem ena sv bohyn a ta je nejrozmarnj ze vech boh. Ml bys to vdt,
Turmsi, a vit v ni. To je tob znamenm, e se ke mn patn chov. A se mi poda ji usmit, snad mi jet jednou
zmn vlasy ve svtl."
"Prv tak," ertoval jsem nemilosrdn. "Dostaneme-li se nkdy do civilizovanho msta a bude-li mt dosti penz,
pak si me obstarat potebn vci. Prv tak. V tomhle m ji neoklame a ani mi nenamluv nesmysly."
Chytla m zkmi prsty za ramena, oste se dvala na mne oima, je byly v t chvli jako temn jezera a pipomnly mi
as na vn, a tvrdila: "Ve jmnu bohyn i ve jmnu naeho synka, Turmsi, ti psahm, e je to pravda. Jsem ovem
ena a lhu ti v malichernch vcech, protoe jsi mu a vemu nerozum. To pipoutm. Ale pro bych ti lhala v tak
dleit vci, je mn mj zevnjek, ba i mj ivot, vdy s ernmi vlasy jsem docela jin ena. Mus mi vit,
Turmsi."
Hledl jsem j upen do o, a kdy psahala pi jmnu naeho synka, zaal jsem se chvt a byl jsem dojat. Kdyby
byla psahala pouze ve jmnu bohyn, nebyl bych j vil. Je pece Afrodt nejzrdnj ze vech boh, a pece ji
milujeme. Ale psahajc ve jmnu naeho synka, nemohla mi lht. Proto jsem j uvil.
Mal Hiuls asi nco provedl, lezl po podlaze, aby se vyhnul Hanninm om. Vzal jsem ho do nrue, podal jsem mu
avnatou kost a navrhl:
"Dej ruku na hlavu naeho dtte a psahej opt, Arsino, pak ti budu vit, i kdy nebudu rozumt."
Arsino ani na okamik nezavhala a poloila svou ruku, je byla krsn i tak oplen, na Hiulsovu hlaviku,
pohladila mu vyrstajc chm a opt psahala. Proto jsem musel uvit. Lidem pece asem zeednou vlasy. Pro by
rozmarn en nemohly z edch se zmnit v ern? Obvykle se to nestv. Ale Arsino nen tak obyejn ena.
Kdy m dostala tam, kam chtla, rozesmla se, a si utrala slzy z o. Obtoila mi pae kolem krku, polbila m a
hubovala:
Page 121

"Jak jsi m mohl, Turmsi, tak rozilit, kdy jsme ped chvl byli blaeni, jako bychom se houpali v oblacch a ne na
loi z rkosu. Myslela jsem, e jsem t ji ztratila, kdy jsi pochyboval o mch slovech. Nyn vm, e jsi nicmn mj
docela, jak se slu."
Shla si na vlasy a zeptala se skromn: "Jsem oklivj ne dve?"
Podval jsem se na ni. S nahmi rameny, jejich bl zvyovala er vlas, se mi zdla naopak krsnj ne dve. Z
ervench bobul si navlkla nhrdelnk a msn kmen, jedin uchovan perk, zil j mezi prsy. Srdce se mi vzdulo
nad tm pohledem. A ekl jsem:
"Jsi krsnj, Arsino, ne kdykoli dve. Nen eny, kter by se ti podobala. Pokad jsi pro mne nedotknutou
enou, kdykoli t obejmu. Miluji t."
Arsino se prothla, zasnn se usmla a piznala: "Snad i j t miluji, jakkoli jsi nemon. Vidla jsem tohle u jedn
sikansk eny, mla navleeny bloskvouc zuby njak elmy jako nhrdelnk, Myslm, e bych byla tob jet
lbeznj, kdybys mi nkdy takov pinesl."
Slbil jsem, e uinm, co budu moci, a pila ke mn koka, mkce se mi otela o ltko a svsila ocas. Byl jsem velice
asten.
Od t doby byla Arsino smena s ivotem mezi Sikany a zdobila se po zpsobu jejich en barevnmi kamnky,
korlky, pry a zvecm rounem. A zvykla si tak podle nich malovat si obo do ikma a rty na iroko. Sikani oceovali
kruhy na enskch tvch a spirly na jejich tlech, ale ta znamen nikdy nezmizela. Arsino si nedala poniit plet
ranami. Z toho jsem vyrozuml, e nehodlala zstat mezi Sikany po cel ivot.
KAPITOLA 2
Zbyten bych vypravoval o sikanskch zpsobech lovu a rybolovu v bystrch vodch, nebo ty se v rznch
zemch pli neli. Jen nad bv rozlin, nkde lep, jinde hor. Kdy jsem Sikany poznal, zjistil jsem, e nejsou
takov barbai, za jak jsem je povaoval. Mli sv tradice, sv tajn obady i zkony jako jin nrody. Jen napohled
vypadali jako barbai. Kdyby vak byli mohli t v klidu, byli by si zvykli na urit sdlit, zaali pstovat dobytek a
obil a postavili vesnice i chrmy. Ale jak Elymov ze zem Eryx, tak ekov, zakladatel eckch osad na Siclii, na n
od potku doreli a karthagint Foinian je schytvali za otroky tak dlouho, a koovn ivot v lesch byla jejich
jedin zchrana. Nechtli se toti podrobit nadvld jinch jako Sikulov. A tak tvrdili, e Sikulov nebyli
praobyvatel ostrova, ale e pili daleko pozdji ne oni, Sikani.
Tak mohli chovat kozy a stavt si chatre z vtv a hlny, ale byli pipraveni okamit je opustit, kdy hrozilo
nebezpe. Posvtn msta neoznaovali vnjmi znaky, aby si cizinci nemohli naklonit jejich duchy a bohy na svou
stranu. To nejtajnj zddn vdn snad i pede mnou tajili, akoli jinak mi dvovali.
Od zatku jsem s nimi dobe vychzel. Sotva jsme v jeskyni trochu zdomcnli a pivykli na nepohodl sikanskho
ivota, piel k nm v doprovodu dvou Sikan mu, jen se strojil a maloval po sikanskm zpsobu, ale hovoil dobrou
etinou. Vyprvl, e ije mezi Sikany od doby pronsledovn pthagorejc a e u vtiny kmen ije njak ek,
Elym, i Foinian, jen musel z njakch dvod utci do les a jen si zskal ptelstv Sikan.
"Avak," vyloil, "Sikani vod s sebou cizince tak jako posvtn otroky. Nkter z nich asem propust a mohou
voln odejt, ale jin zabij, kdy se jich naba nebo kdy se zajatec pokus o tk."
Vypravoval tak, e mezi sikanskmi kmeny nen plinch rozdl, jen nkte maj za posvtn jist zvata a jin zas
jin. Mluv stejnm jazykem a maj tyt zvyky. Tak kal, e jsou Sikani chytej, ne vypadaj. Nechtli se nauit
dnou ciz e, bojce se, e by upadli v otroctv, kdyby umli jinou e ne svou vlastn. Ale as od asu jsou pece
jen nuceni stkat se s Elymy, s Karthaginci i s eky bu pi obchodu, nebo ve vlench spolcch. Proto maj
posvtn otroky i jin cizince a dobe s nimi zachzej, jestli se tito podrob jejich zvykm.
Pthagorejec pobyl u ns dlouho a nauil mne sikanskmu jazyku na pn kmene. A tak piznal, e mez Sikany je
ivot pjemn, ponvad neznaj as. Kdy nkdo pijde na nvtvu, pobude tden i msc nebo deset let, a nikdo se
nediv ani mu to nem za zl. Kdy se z nvtvy odchz, pak se nesm louit a nikdo ho nezdruje. Tak je u Sikan
vecko spolen, take vynikajc lovci dl svou koist s neobratnmi, a bobule a koeny, je nasbraj eny, se rovn
rozdl ve stejnch hromadch. Podle jejich nzoru je jen pirozen, e se ten vynikajc lovec namh i unav a e
odevzd svou koist nezitn do zsob kmene, kdeto jeho slab len neodevzd skoro nic. Dostane se mu za to cti a
budou o nm zpvat psn. Ba ani ln nen v opovren a dostane svj dl. Sikanov mysl, e jsou v nm skryty jin
schopnosti, kter se v prav as uplatn k dobru kmene.
V jinch vcech vak dlal pthagorejec tajnosti a o sob nm mnoho nevyprvl. Neekl nm ani sv jmno, ani
jmno svho otce i svho rodnho msta. Vyrozuml jsem nicmn, e se narodil v nkterm eckm mst v Itlii a ji
jako mladk vstoupil do tajnho spolku pthagorejc. Nenosil vak jejich bl pl a jedl maso, tebae skrovn.
Kdy jsme se sptelili, varoval Mikna ped posvtnm npojem sikanskm, protoe jeho povn zatemuje mozek
a pak lovk v vc klamnm vidnm ne svmu zdravmu rozumu. "Avak i," pravil, "jak uzn za vhodn. Nechci
bt tvm spasitelem. Jsi pece uenec a sm zasvcen."
Na strunnm nstroji ns nauil, jak zvis vka tnu na dlce struny a jak se to me vyjdit v slech. Tento
prost pklad mu dotvrzoval, e sla jsou zkladem existence i e se vecko projevuje, i me projevit v slech. Ale
nevyznm se pli v strunnch nstrojch a mm radji zvuk fltny. Proto jsem jeho eem nevnoval pozornost. V
zemmistv ns uil o pekvapujcch vztazch stran pravohlho trojhelnku a kreslil je do psku. Dokazoval, e
rovnostrann tyhelnky nakreslen nad odvsnami vytvo spolen stejn velkou plochu, jako m rovnostrann
Page 122

tyhelnk nad protj peponou. A ukzal nm to pesn, take jsme se o tom mohli pesvdit na vlastn oi, ale m
toto vdn pli nebavilo. Pipomnalo mi to toti hbitost vycviench prst potulnho kouzelnka.
Jednou ekl: "Tento svt, v nm ijeme a existujeme, nen jedin, ale jsou i jin svty, je se vzjemn dotkaj."
Usml se a tvrdil: "Bylo eeno, e je jich sto osmdest ti a jsou uspodny do rovnostrannho trojhelnka. Kad
jeho strana m po edesti svtech a navc na kadm vrcholu je po jednom svtu."
Mikn pravil vzruen: "Ne, ne, jsou-li svty, pak jsou v sob, stejn jako lidsk zrak a sluch, cit, chu a hmat jsou
kad svm vlastnm svtem a nicmn zrove v lovku."
Pthagorejec naslouchal pekvapen, zamyslel se nad jeho slovy a pak se vyzvav zeptal: "Jak to vyjd v
slech?"
Mikn srkl z posvtnho npoje, zadval se do sebe, usml se odulmi rty a odpovdl: "Nevm moc slm, ale te
prv jsem na prahu a vidm dv hvzdy. Ty dv hvzdy jsou dva bohov, a pece jen jeden. Ale jak to je, to nedovedu
vysvtlit. Jen to vidm a vm, e tomu tak je."
J jsem zase namtal: "Bezpochyby jsou krsn sla i vztahy mezi nimi a rovnostrann obrazce. Avak ena, jej
obliej bys mohl vyjdit sly a jejich vztahy, by byla myslm asem pli nudn. Nikoli umenost, ale vjimka a
rozmar tvo pvab ensk tve."
Pthagorejec pikryl si lce pa, aby skryl ped nmi sv slzy. Konen se opt ovldl a poznamenal: "Kdyby vecko
bylo opravdu tak jednoduch, zejm a krsn, jak uil Pthagors ped svou smrt, byl by snadn i ivot a moudrost.
Avak to nen pravda. Nejsem zloinec a pthagorejci mne nezavrhli. Opustil jsem je sm, kdy jsem piel k nzoru, e
vecko je nesmysln. Krsn je rovnostrann trojhelnk. Jet krsnji vypad rovnostrann tyhelnk. Ale ji
tento prost tvar je proklet, nebo vztah jeho hlopky a strany se ned vyjdit dnm slem. Me jej toti potat
lovk po cel svj ivot a slo nikdy nekon. K tak stranmu vdn vede prost a krsn nauka o slech.
Pthagorejstv nebylo znieno tm, e kvetlo v tajnch spolcch, jak se domnvaj tyrani, ale jen a jen pro toto stran,
tajemn vdn. Jsou vztahy, je lze vyjdit slem, kter nekon."
Prudce vstal z plochho kamene, mval Miknovi ped rozruenm obliejem a volal: "Proto jedna a ti zstvaj stle
sly posvtnmi, ale dv a tyi sla posvtn nejsou, ba jsou nepochopiteln. Tv dv hvzdy jsou patn a oba
bozi stejn patn."
Mikn, opil posvtnm npojem sikanskm, nevnoval pozornost jeho rozilen, pohazoval jen ptami kostmi v
rukou a navrhl: "Home kad ptami kostmi. Po vem, co jsem se nauil a co jsem zakusil za tyicet let svho ivota,
vd ony pinejmenm stejn nebo i vce ne kdokoli z ns."
Avak pthagorejec nechtl hzet ptami kostmi. kal, e po cel ivot hledal jen absolutn nevyhnutelnost sel.
"Ale nen harmonie ani rovnovhy," stoval si. "Je pouze pohyb a chvn, a to pomylen dlouho nevydrm." A bel
do lesa, oi zkostnou mylenkou stejn vytetny, jako je ml Mikn posvtnm sikanskm npojem. Ten rozhodil
rozmrzele ruce a vykapal si posledn kapiku z e do st.
"Pteli Turmsi," pravil, "z toho vid, e nauka o slech lovka nezachrn. Tady v tom tichu les jsem si pomoc
sikanskho npoje stahoval roky ivota jako perly ze stuky a hledl zpt, abych nael, kde a jak jsem se mlil.
Turmsi, zase vidm tvj stn ve veernm soumraku vedle sebe na Ku. Zase vidm, jak mne zve. Ale kdo jsi, to nevm,
jako ty nev, kdo jsem j, Mikn. m vce pemtm, tm lpe chpu, jak je blaen zapomnn."
"Blaen, blaen zapomnn," opakoval lehce koktaje a pevrtil devnou i. "Sikansk npoj nen vbec
jedovat, naopak je to nejskvlej lk pro lovka. Oni jsou prastar nrod a maj ble k podsvt ne my. A vd, co
dlaj. Z jejich npoje vychutnvm prachu pramene zapomnn, jej najdu, a pekrom jednou eku."
Byla ji tmav noc a sova houkala bez pestn v hlubokm hvozd. Mikn naklonil pozorn hlavu, pohldl na mne
matnma oima a poznamenal: "Hle, tvj syn t vol, Turmsi. Je as jt spt. Svm ti jet svj jedin poznatek, kter
ji dlouho ve mn tajn zraje a praskl jako puch. Pravda i le jsou zcela lhostejn, kdy lovk nev, co je pravda a co
je le. Pevykuj si to v zubech, jsi-li odvn, a se zase jednou polo v touze ke sv krsn Arsino."
Pro nae ptelstv jsem ho mlky uloil ke spnku a o pthagorejce jsem neml starost. il pece tak dlouho mezi
Sikany, e se nemohl v lese ztratit. A ml jsem pravdu. Vrtil se k nm po dvou dnech a jet dlouho s nmi pobyl, a
jsem uml slun sikansky mluvit. Jeho vysvtlen o stranch a hlopkch tverce mi zstalo nejasn. Zato m
nauil pthagorejskmu dlen. Nakonec jsem si vak uvdomil, e jsou pekrsn vztahy, je dnm potem, dnm
slem nelze vyjdit. Avak tento poznatek mne nezdrtil, ani jsem jm netrpl jako on.
Jednou brzo zrna odeel pthagorejec, ani se rozlouil, a ji nikdy jsme ho nespatili, ani o nm neslyeli. Myslm,
e skuten to nebyl zloinec, ani e nebyl vyhnn ze svho rodnho msta z politickch dvod, ale e uprchl mezi
Sikany do ticha hvozd, protoe ho trpilo ono poznn. Pouil mne, jak netuenm zpsobem me lovk trpt.
Mikn sedval skoro pod, tv openu o ruku, v nvalech melancholie, m dl astjch. A jednou prohlsil:
"Pijt bez pozdravu, odejt bez rozlouen, zstat cizincem u domcho krbu, to nen moudrost, ne, ani dn zpsob
ivota, to je jen nevyhnuteln dl myslcho lovka v tomto pracizm svt."
Jet asi rok il Mikn s nmi. Sikani mu nosili zdaleka nemocn, aby je uzdravil. Sv emeslo provozoval lhostejn a
opakoval jim, e jejich kn umj lit stejn dobe rny, zlomen kosti i ponoit nemocnho do uzdravujcho spnku
zvukem bubnku. "Neml jsem se emu od nich nauit, ani oni ode mne, vdy je vecko jedno," kval. "Snad je
pjemn ulevit bolestem tla, ale kdo vyl utrpen due, kdy ani zasvcen nedojde klidu ve svm srdci?"
Nemohl jsem mu pomoci v jeho melancholii a ani Arsino se nepodailo ji zmrnit, akoli se na nho usmvala, radujc
se sama ze ivota. Jednoho rna se Mikn probudil hodn pozd a pohlel k modravm horm v zcm slunci, hladil
dlan trvu, vdechoval pryskyinou vni lesa. Vzal mou ruku do sv a pravil:
"To je chvle vyjasnn, Turmsi. Natolik jsem lkaem, e vm, jak jsem nemocen, i spe snad, jak mne pomalu otrvil
opojn npoj Sikan. iji jako v blaen mlze a nerozeznvm skuten od neskutenho. Mon e se svty dotkaj
Page 123

navzjem i do sebe zapadaj, take lze chvlemi t ve dvou svtech zrove."
Drel pevn mou ruku v mkk dlani a pokraoval: "Ve chvlch vyjasnn vm a chpu, e lidskmu rozumu nen co
vit, nebo zpsoby mylen bvaj zbloudil stejn jako lidsk smysly. Snad je jen pedstava a zvyk myslet si, e
vecko se dje v uritm podku. Snad se vecko dje zrove, akoli my to nechpeme."
Usml se podivn, vele na mne pohldl a vysvtlil: "Ty chvle mho vyjasnn nejsou asi pli vznamn, protoe
vdvm tebe, Turmsi, v nadpirozen velikosti a tv tlo ti hne jako ohe skrze tvj odv. Od t doby, kdy jsem zaal
pemlet, obdivoval jsem elnost veho. Proto jsem se zasvtil a obohatil se mnohm tajnm vdnm, je pronik
mimo tuto skutenost. Ale i toto tajn vdn m svoje meze. Teprve jedovat npoj Sikan mi odpovdl na mou
otzku, pro jsem se narodil a co je clem ivota."
Obma rukama mi tiskl ruku a ujioval m: "To je velik poznatek, Turmsi. Tob jej svuji. Analza cle elu je
jenom omyl v mylen. Nae mylen je jako krun, jen ns svr a spoutv do tohoto viditelnho svta, ani je
schopno ns chrnit. el je jen pedstava, jako kdy bme ze vech sil k cli, jen nen. Nen zapoteb dnho elu.
Mylen ns jen klame, kdy jej tvo. Je jen uskutenn. Pochop-li to lovk, pak se osvobod z moci boh."
Uvolnil mou ruku, pohladil zas trvu, podval se k horm a pravil: "Ml bych se radovat ze svho poznn, ale nic m
ji net, jako bych byl bel pli dlouhou cestu. Ani m neutuje mylenka, e se jednou zase probudm a e zem
bude stejn zelen a krsn, e mi bude vecko chutnat a e bude radost t. Snad bych se ml tit z toho, e jsi
dnenho rna tak mocn a krsn v mch och, Turmsi, a mm z toho radost, e jsem to poznal na prvn pohled a
vdl, co v tob je."
Hledl jsem na nho s ast, ale vidl jsem skrze jeho tlust tve smrt. Rozeznval jsem tvar jeho lebky, dutiny i
kleb zub skrze ki a maso. Pl jsem mu vecko dobr, vdy byl mj ptel a poznal jsem ho, ale on se mm
pohledem rozzlobil a prudce odvtil:
"Ne, Turmsi, nemus m litovat. Nikoho nemus litovat, nebo jsi, kdo jsi. Tvj soucit m ur, nebo jsem byl
aspo tvm zvstovatelem, nebyl-li jsem nim jinm. Jen mne poznej i pt, a se setkme. To posta."
Tu se mi zdly jeho odul tve okliv a z nich vyzaujc zvist mi ztemnila to jasn rno. I sm to ctil, pikryl si
rukama oi, vstal a odeel ode mne potcivm krokem. Chtl jsem ho zadret, ale on se nedal: "Mm hrdlo vyschl zn.
Jdu se napt k prameni."
Chtl jsem tedy jt s nm, ale odmtl mne hnviv a ji se neohldl. Ale od pramene se nevrtil. Marn jsme ho hledali,
ba i Sikani prohledali houtiny a propasti, a jsem pochopil, e mnil jin pramen.
Nepohoril jsem se jeho chovnm. Jako ptel jsem mu dopl svobodu, kterou si zvolil, a ji hodlal t nkde jinde i
skonit ivot, jen se mu stal pli tkou otroinou. Bylo nm po nm smutno. Obtovali jsme obti na jeho pamtku.
Potom se mi teprve ulevilo a poctil jsem, jak jeho melancholie leela jako stn na naem ivot. Hiuls vak ho postrdal
velice, nebo Mikn ho uil chodit a naslouchal jeho prvnm slovm a vyezval mu z vrbovch proutk hraky svm
lkaskm nokem nedbaje, e se tm jemn ost zni.
Arsino se stran rozhnvala, kdy se dozvdla, co se stalo, a ze veho vinila mne tvrdc, e jsem ho ml mt lpe
na och. "A si teba zeme, chce-li," ekla, "ale byl mi natolik zavzn, e mohl pokat a po mm porodu a pomoci mi
pi nm. Vdl dobe, e jsem zase thotn a byla bych radji rodila jako v civilizovanch zemch. Te se mohu
spolehnout jen na sikansk bby."
Nepokral jsem ji za jej nevrl slova. Jej stav ji dlal vrtkavou a ostatn opravdu mohl Mikn pokat ji kvli
naemu ptelstv, aspo tch nkolik msc. Kdy nadeel jej as, porodila Arsino v chatri ze suchch vtv na
rkosovm loi dceru. Mla lehk porod a nepotebovala ani pomoc zkuench sikanskch bab, akoli dokzala svolat
vecky eny kmene a sikansk d pi porodu uvst ve zmatek. Nesvolila rodit na stolici s drou, jak chtly sikansk
eny, aby j ulehily, ale vlee na loi jako v civilizovanch zemch.
KAPITOLA 3
U Sikan jsem se nauil jejich zvyku sthnout se do stran ve vysokch horch na mnoh dny, postit se a
naslouchat sob sammu. Tehdy jsem se ctil lehkm, e bych byl mohl ltat. Tak jsem se nauil, jak si silnj me za
vyerpvajc loveck vpravy propchnout lu na pai a dt slabmu vypt krev a tak ho zachrnit. I j jsem tak
jednou uinil, akoli mi jsou Sikani ciz. Od t doby mne povaovali za pokrevnho, nebo se moje krev smsila s jejich,
ale nepatil jsem k jejich kmeni, akoli jsem mohl dt svou krev za n, na jejich obranu.
Velebm sikansk nezmrn hvozdy, velebm vkovit duby, velebm modrav hory, velebm bystr eky. Avak po
celou tu dobu, co jsem byl mezi nimi, jsem vdl, e to nen m zem. Zstala mi ciz, jakkoli jsem ji dobe poznal, a Sikani
mi zstali tak ciz.
Pt let jsem tam proil a Arsino byla spokojena s ivotem u mne, nebo jsme se navzjem milovali, i kdy mnohokrt
vyhroovala, e odejde nkdy s nkterm obchodnkem, jen se odvil do les. Toti ti, kte sem pichzeli pod
ochranou vtve z chvoj, byli nejastji ze zem Eryx. Ale i z eckch mst Siclie, ba a ze Selinuntu a z Akragantu
pichzeli dobrodrun obchodnci. Sem tam i nkter Tyrrhn pinesl Sikanm nkolik pytlk soli a v nich ukryt
elezn noe a epele do seker v nadji na velik zisk. Obvykle vyloili zbo na njakm vhodnm mst a poodeli a
Sikani k tomu zase rozesteli ke a rouna, pestr pta pra, svazky stromov kry, med a vosk divokch vel, ale sami
se schovali. Kdy jsem k nim piel, pomhal jsem jim, rozmlouvaje s obchodnky, kte valnou vtinou co ivi
nespatili jedinho Sikana.
Tak jsem se dozvdl tak novinky o jinch zemch a vyrozuml jsem z nich, e doba je neklidn a ekov se
Page 124

roztahuj z pobe do nitra zem a tla na Sikuly. Segesan pronikaj hloubji do les, ponvad jdou se psy a koni.
Vckrt jsme museli ped jejich vpravami prchnout do hor. Ale Sikani jim kladli pasti a zastraovali je zvukem bubnk.
Hovoil jsem sice s potulnmi obchodnky, ale neprozradil jsem se nikdy. Mysleli, e jsem Sikan, kter se z njakho
dvodu nauil cizm eem. Byli to stejn nevzdlanci, a jejich povdakm nebylo radno vit. Nicmn jsem od nich
slyel, e Peran dobyli z Inie ostrovy eckho moe, ba i posvtn Dlos. Obyvatele ostrov zajali, krli krl poslali
nejkrsnj panny a nejlep mladky vykletili a udlali z nich otroky a sluhy. Chrmy vyloupili a splili v pomst za
Kybelin chrm v Sardech. Krl krl nezapomnl na Athny.
Mj in m pronsledoval a do nitra sicilskch les. Zneklidnl jsem. Drel jsem v ruce Arsinoin msn kmen,
vzval jsem Artemidu a ekl: "Ty rychl panno, svat a vn, tob obtovaly Amazonky prav prs, pro tebe jsem
zaplil Kybelin chrm v Sardech. Vzpome si na mne, jestli mne zanou pronsledovat jin bozi kvli svm ponienm
chrmm."
Ve svm nepokoji jsem ml najednou potebu usmit si bohy. Sikani slouili podsvtnm bohm a tedy Dmtr,
nebo nebyla jen bohyn obilnch klas, jak mnoz mysl, ale mnohem vce. Nae dcerka se narodila mezi Sikany. Proto
jsem j dal jmno Mism, pipomnv si enu, kter podala bohyni vodu k utien zn, kdy hledala, cel vyerpan,
svou zmizelou dceru. Arsino se jmno nelbilo a byla by radji usmila svou vlastn bohyni njakm elymskm
jmnem, ale kdy jsem j vc vysvtlil, uvila mi. Neekl jsem j vak, co se stalo s Misminm synem za to, e se
rozesmla nad tm, jak bohyn Dmtr dychtiv pila vodu, a j postkala.
A neuplynulo ani mnoho dn po tomto obadu, piel ke mn sikansk knz a ekl mi: "Nkde se vedou velik boje, v
nich mnoz umraj." A poskakoval vzruenm, otel se na vechny strany, vyhlel a naslouchal. Nakonec ukzal na
vchod a pravil: "Je to daleko, za moem."
"Odkud to v?" pochyboval jsem.
Podval se pekvapen na mne a zeptal se: "Copak nesly ryk boje a nek umrajcch? Je to velik vlka, vdy je
slyet a sem."
I jin Sikani se shromdili kolem ns, zneklidnni naslouchali a hledli na vchod, take jsem se i j pokusil
naslouchat, ale slyel jsem jen umn lesa, kdeto Sikani potvrdili knzova slova. Tak jsme li rychle k obtnmu
kameni usmit podsvtn bohy, aby duchov z tolika mrtvch neveli do zvat tchto les i do sikanskch
novorozeat. Sikani nemli rdi ciz duchy ve svch lesch. Vili, e jim zabrn tajnmi obady, aby se tam dostali.
Trpliv se mi snaili vysvtlit, e kdy padne mnoho mu, rozprchnou se jejich duchov po celm svt. Potom je
nebezpe nasnad, e se ciz duchov vloud do sikanskch les, nebudou-li ji moci jinam. Avak kdo proti komu
bojoval, to mi nemohli ci. Vdl jsem jen, e na vchod za moem je matesk zem ek a Athny. Tuil jsem, e se
Peran konen vypravili, aby si Athny podrobili a rozili svou moc z vchodu na zpad.
Sikansk knz vypil posvtn npoj. Ve svm rozilen jsem ho prosil, aby mi dal tak, tebae jsem poznal, jak je
jedovat. Touil jsem vak po zpsobu Sikan slyet, co se dje v dli. Hltav jsem se napil, pestoe knzovy oi se ji
obracely v sloup a klesl na zem s chvjcmi se dy. Ale nezaslechl jsem nic, nato ryk boje, zato se vecko kolem stalo
prhlednm, i stromy i kameny, vecko bylo jako ze zvoje, jm jsem mohl prostrit ruku, kdybych byl chtl. Nakonec
jsem se propadl do klna zem mezi koeny strom a ve sv extzi jsem spatil svit zlata a stbra pod obtnm kamenem.
Kdy jsem se probral, vrhl jsem neustle a do rna a po nkolik dn jsem byl jako zdevnl. Ani to nejhor opojen
vnem se ned pirovnat ke kocovin po sikanskm posvtnm npoji. Mysl jsem ml vyhaslou a ji jsem nevil
povdakm Sikan o bojch. Podle mho to bylo jen blouznn. Ostatn mi bylo vecko tak jedno, e jsem nyn dobe
rozuml Miknovi, pro chtl zemt, kdy den ze dne popjel tenhle jedovat npoj.
Avak jet tho podzimu pibyl do les eck pekupnk z Akragantu, jeho jsem ji jednou poznal na behu eky.
Chvstal se, e Athnt zvtzili nad perskm vojskem, je se peplavilo na lodch pes moe. Bitva se odehrvala
pobl Athn na marathnskm poli. Vynel ji za nejvt bitvu vech dob a tak ze vech nejslavnj, protoe
Athan porazili Perany vlastnmi silami, neekajce ani ve sv netrplivosti na slbenou pomoc Lakedaimonskch.
Dle vyprvl, e Athan neekali na persk tok a vrhli se do boje v adch jen nkolikansobnch, aby se mohli
rozvinout do te e, v jak proti nim stli Perani. A po bitv pak bylo marathnsk pole pln perskch mrtvol, e
nebylo tam ani msteka pro chodidlo. Tak pomstily Athny ztrtu Inie a jejch ostrov.
Mn se zdlo jeho vyprvn neuviteln, kdy jsem si vzpomnl, jak bok po boku a o zvod s nmi beli Athan
ze Sard zpt do Efesu, aby se zachrnili do lod vtaench v st eky. Kdy jsem si polovinu z jeho e odmyslel a z
konce uvil dl, pak jsem uznal, e Peran utrpli porku, kdy se pokoueli vstoupit na athnskou pdu. Pokud jsem
rozuml vlenmu umn, sotva mohli Peran pevzt na lodch mnoho jezdc, nebo lodn plavba i jinak omezuje
poet bojovnk. Takov porka nemohla pli otst vlenou silou krle krl, naopak ho to jen me podntit, aby
vyuil pznivho okamiku a poslal po soui skutenou vlenou vpravu proti ecku.
Ale akragantsk pekupnk se nafoukl jako ba a chlubil se dl: "Nech si ochrauje Dreios nrody, je se oblkaj
do kalhot a sklnj se a lbaj prach ped nm. Mohl porazit bohatstvm zjemnlou Inii, ale mateskou zemi zpevnnou
kopmi a mei vech ek barbarovi jezdci a py nemohou zdolat. Vdy i Athny zkaen lidovou vldou dokzaly
nad nm zvtzit. Kdyby Peran spatili bojovou hradbu Lakedaimonskch, zahodili by jist zbran a hrzou by
popadali na zem."
A povdal dl: "Tyran Hippias, jeho Athnt kdysi vyhnali, byl prohlen krlem krl za vrchnho velitele vlen
vpravy. Kdy vak vystoupil z lodi u marathnskho pobe, vykchl si zub z st na psek. Tehdy pr si zakryl hlavu
a pravil: "Tentokrt bych si snad zaslouil svou vlast, ale podruh ji nepijdu."
Tmto jeho slovm jsem vil. Bylo zejm, e lo pouze o politick pevrat, jm se Hippias chtl pokusit dostat se v
Athnch zase k moci pod ochranou perskch zbran. Avak ji pouh pn Peran ovldat Athny jako pedmost k
eck matesk zemi dotvrzovalo mysly krle krl. Tak jako dostaten bohat mu nutn bohatne vc a vce, i kdyby
Page 125

nechtl, stejn i dostaten velik moc se nutn roziuje. Proto znien eckch svobodnch stt byla ji jen otzka
asu. Zvst o marathnsk bitv vzbudila u mne msto radosti zl tuen. Siclie ji nebyla pro mne, he sardskho
chrmu Kybelina, bezpenm azylem.
Jednoho rna jsem se sklonil nad pramenem, kdy tu pede mne na hladinu spadl vrbov lstek. Zvedl jsem hlavu a
spatil hejno ptk letc k severu tak vysoko, e jist chtli pes moe. Tuil jsem um jejich kdel i hlaholiv kik. Zaal
jsem se chvt po celm tle jako v horece a v t chvli jsem vdl, e se toto obdob mho ivota kon a e je blzek
den odchodu.
Nenapil jsem se z pramene, nepozel ani kouska jdla a el jsem rovnou odtud pes les na str hory a vyplhal se
vysoko do nebezpench skal, abych naslouchal sob a pozoroval znamen. Pi tak nhlm odchodu jsem neml jin
zbran ne do zka obrouen n. Jak jsem plhal nahoru, uctil jsem pach elem a zaslechl slabounk vyt. Sledoval
jsem zvuky a za chvli jsem nael vl doup, ohryzan kosti a mal vle, je se batolilo u dry. Vlk je straliv protivnk,
kdy chrn sv mlata. Pesto jsem se skryl do kov, abych vidl, co se bude dt. Ale po vlici nebylo slechu, vltko
nakalo hlady a tak jsem je nakonec vzal do nrue a vrtil se dom.
Hiuls i Mism byli nadeni hebkm mldtem a chtli je hned krmit, ale koka najeila hbet a jen hala kolem. Zahnal
jsem koku a poprosil Hannu, aby podojila kozu, kterou Sikani pro ns ukradli Elymskm. Vle bylo tak hladov, e
hltav slo mlko, je si Hanna nalila na dla a nechala stkat do tipce prst. Dti se smly a tleskaly rukama. I j se
sml. V t chvli jsem si viml, v jak krsnou dvku Hanna vyspla. Jej osmahl dy byly rovn a hladk, oi velk a
jasn a sta usmvav. Ve vlasech mla kvt za ozdobu. Proto jsem ji snad vidl jinma oima ne dve.
Arsino sledovala mj pohled, pikvla a ekla: "A odsud odejdeme, prodme ji a dostaneme za ni dobe
zaplaceno."
Jej slova se mne zle dotkla. Nehodlal jsem nikdy prodat Hannu v nkterm pobenm mst, abychom si tak zskali
prostedky na cestu. Akoli by mohla doshnout dobrho postaven u njakho zmonho obchodnka, kdyby mu
byla pro poten. Ale vdl jsem, e bude nejlpe neci na to nic. Musel jsem pece chrnit dvku, kter tak ochotn s
nmi sdlela nebezpe v sikanskch lesch, slouila nm a starala se o nae dti.
Arsino si byla jista svou moc nade mnou i svou vlastn krsou, take te poruila Hann, aby se obnaila a ukzala
se zpedu a zezadu, abych se mohl pesvdit, jak vzcn zbo jsme dostali jakoby darem. "Jak vid, etila jsem jej
ple a nedovolila ji poznamenat sikanskmi zoklivujcmi ezy," vykldala Arsino. "Tak jsem ji nauila vytrhvat si
chloupky po eckm zpsobu, take je zcela ist. I koupat jsem ji pivykla, kad den, a studen voda j zpevnila prsy.
Shni si, Turmsi, nev-li. Shni si tak, jak m mkk dlan. Kadho veera se natr, stejn jako j, mast, kterou
udlm z medu, ptach vajec a kozho mlka. A nauila jsem ji tak krsn chodit a tanit jednoduch tance."
Hanna, cel pestraen, se vyhbala mmu pohledu, i kdy se snaila dret bradu vzhru. Najednou si pikryla tv,
rozvzlykala se a vybhla z jeskyn. Jej pl zarazil dti a pestaly si hrt. Koka vyuila pleitosti, chytla vle do zub
a vyklouzla ven. Kdy jsem ji konen nael, bylo ji vle zakousnut a koka v nejlepm hodovn. V slepm vzteku
jsem j kamenem rozdrtil hlavu. A tu jsem teprve poznal, jak jsem ji celou dobu nenvidl. Nyn jsem se osvobodil od
zlho, je m nevdomky trpilo.
Rozhldl jsem se, jestli nen nkdo nablzku, nalezl jsem v zemi skulinu, zastrkal do n koi mrinu a ucpal kameny.
Shbl jsem se jet pro mech, abych jm zahladil vecky stopy. Pohldl jsem pitom stranou. Stla tu Hanna, neslyn
se piplivi, a ji horliv shrabovala se mnou beze slova hlnu.
Provinile jsem vysvtloval: "Zabil jsem koku ve zlosti, akoli jsem nechtl."
Hanna pikvla a eptala: "To je dobe. Koka je zl zve. I myi trala dlouho, ne je zabila. Cel as jsem se bla, e
vykrbe dtem oi, nechm-li je s matkou samotn. Byla rliv na pze sv pan."
Rozkldali jsme pes kamen mech a list tak vzruen, e se nae ruce dotkly. Byl mi pjemn dviv dotek jej
ruky. "Nehodlm ci Arsino, e jsem zabil koku."
Zcma oima se na mne Hanna podvala. "Nen to poteba," uklidovala mne. "Koka mizela na dlouh dny a noci.
Potulovala se po lese. Ji asto se nae pan bla, e se dostane elmm do drp."
"Chpe, Hanno," zeptal jsem se, "e jsem k tob pipoutn tmto tajemstvm?"
Zvedla oi, podvala se odvn pmo na mne a ekla: "J jsem se pipoutala k tob, Turmsi, ji od t chvle, kdy jsi
mne vzal jako malou holiku do nrue v msn z ped dvemi Krmsova chrmu."
"Toto tajemstv nem vznam," poznamenal jsem. "Chci se jen vyhnout hdkm, chpe. Ale jet nikdy jsem
Arsino nezalhal."
Zahl mne jas v jejch och. Nicmn jsem po n nezatouil. Ani mne nenapadlo, e bych kdy mohl zatouit po jin
en ne po Arsino. Snad to pochopila, nebo sklonila pokorn hlavu a prudce vstala, a j kvt z vlas spadl na zem.
"Je to le, Turmsi, jestli lovk uchov v tajnosti to, co v?" zeptala se oupajc nohou kvt po zemi.
ekl jsem: "To snad zle na lovku. Sm vm, e budu Arsino lht, dopustm-li, aby si myslela, e koka zmizela, a
neeknu-li j, e jsem zve ve zlosti zabil. Avak nkdy to snad me bt i z nejvtho ptelstv, neekneme-li nco, co
by druhho zarmoutilo, akoli ta le pak ns pl v srdci."
Hanna si hladila roztrit hru, zastavila ruku na srdci a doznala: "Tak je, Turmsi, le pl v srdci a j znm tu bolest."
Ale potom se podivn usmla, naklonila hlavu a vydechla: "Ach; jak je lahodn le, kter pl v mm srdci kvli tob,
Turmsi!"
A utekla. Vrtili jsme se kad svou cestou do jeskyn a ji jsme o vci nemluvili. Arsino oplakvala koku, ale
pece mla dost prce s obma dtmi. A nebyl to zrmutek ani tak pro koku samu, nbr pro marnivost, protoe ztratila
nco, co neml nikdo v sikanskch lesch. Proto jsem tm nebyl nijak dojat a sm jsem koi ptulnosti ani jejho
peden nepostrdal.
Mou hlavn starost nyn byl mj vlastn hlodajc neklid a znamen, je jsem dostal, ale jim jsem posud nerozuml.
Page 126

Bylo teba vydat se brzo na cestu, to jsem vdl, avak nevdl jsem, kterm smrem zamit nae kroky. Ani jsem
neml prostedky vrtit se do civilizovanho svta, kde lze koupit za penze pohostinnost, nem-li lovk ptele.
Jedin mj ptel byl Lars Alsir, pokud jet il v Himee. Nvrat do Himery by byl vak pro mne jistou smrt, protoe
mne tam znali. A Arsino taky. Krom toho jsem byl Larsi Alsirovi dluen a to pomylen mne trpilo.
Pemleje o svm postaven, vidl jsem, e jsem stejn chud, jako kdy ns Tanakil vyhnala ze Segesty, nebo
podle sikanskch zvyk jsem nic nevlastnil krom at a zbran. Arsino mla msn kmen a nkolik plochch
stbrnch lstk, je ji byly perkem. Sikani nepouvali penz. Kdy se jim nkdy na jejich vpravch do zem Eryx
dostaly raen stbrky do rukou, vyklepali je do hladka a udlali z nich perky. Jedin nae jmn byla Hanna a tu
jsem nechtl prodat za dnou cenu.
Ve sv zkosti jsem vytal bohyni ivitelce a ekl: "Amazonky zavovaly svj prs v obt na tv roucho, svat
panno. ivila jsi mne i mou rodinu, take jsem ml potravu i odv, kolik jsem poteboval. Avak sama jsi se mi zjevila v
Efesu v podob Hekat a slbila, e m nikdy nebude chybt nic z pozemskho zbo, pokud to budu potebovat.
Vzpome si na svj slib, nebo nyn potebuji zlata a stbra."
Po nkolika dnech, kdy se piblil as plku, zjevila se mi Artemis jako Hekat opt. Vidl jsem jej ti hrzn
oblieje, mvala trojzubcem v ruce a ern pes u jejch nohou zuiv tkal. Probudil jsem se zalit studenm potem,
nebo i pzniv Hekat byla pern na pohled. Trojzubec mne ujistil v tom, e mi bude plout pes moe.
Kdy jsem se vzpamatoval z t hrzy, rozechvl jsem se radost tak, e jsem ji neusnul. Vyel jsem si tedy do lesa. U
obtnho kamene jsem se setkal s nkolika Sikany, kte obhleli a naslouchali a tvrdili, e pichzej cizinci. Navrhl
jsem: "Pojme jim naproti, abychom je jist potkali. Snad maj sl a pltno."
Sikani si rozvaovali moje slova stojce na jedn noze a potom pivolili. Vedli mne lesem pmo k mstu, kde
penocovali. Cestou vypravovali, e bahnice, kterou jeden z nich ukradl v elymskm mst Entelle, porodila tyi
jehata. I pekvapujc novina poslila mou dvru, e svm asem dostanu to, co potebuji.
Na behu eky se utboil tyrrhnsk obchodnk se sol, jen na malm lunu dopravil sl do Panormu, zaplatil tam
da a pak ji vezl na oslu do sikanskch les. Ml s sebou ti otroky a sluhy. Na noc si postavili velikou hranici, aby je
jednak chrnila ped lesnmi elmami a jednak aby ukzali sv pokojn mysly. K tomu ozdobili osla i pytle se sol
chvojm a sami spali zejm s velkm strachem, nebo i oni dreli vtviky chvoj pevn v rukou. O sikanskch
hvozdech se vyprvlo, e jsou hrzypln, tebae Sikani nikdy, kam a sah lidsk pam, nezabili dnho
pekupnka, jen se k nim odvil pod ochranou vtviky chvoj.
Nevyruili jsme je ze spnku. Piplili jsme se nehlasn k ohni a posadili se na zem mlce a do rna. Sikani dovedou
mlet dle ne kdokoli jin, koho jsem kdy poznal, akoli maj-li vhodnou pleitost, rozpovdaj se stejn horliv i
zbyten jako kterkoli jin nrod.
Kdy se rozednvalo a ryby zaaly vyskakovat z tich vody, zadrel jsem jen st svou nedokavost. Vedle
tyrrhnskho pekupnka leel toti cizinec pikryt drahocennm, pekrsn tkanm vlnnm pltm. Jeho brada byla
kuerav a vychzela z nho vn dobrch mast. Nemohl jsem pochopit, co pimlo takovho mue, aby se vydal s
obyejnm pekupnkem do obvanch les sikanskch.
Ten se tak prvn probudil. Obracel se v polospnku a trhl sebou, posadil se s vkikem a odhodil ze sebe pikrvku.
Spatil u ohn nehnut sedc, pomalovan Sikany a vykikl podruh, jet osteji, a sahal po zbrani vedle sebe. Avak
pekupnk se probudil taky, zadrel ho a ujioval, e se nem eho bt. Sikani vak nesnesli pohled na cizince,
vyskoili a zmizeli nehlun v lese, jako by je zem spolkla, a zanechali m samotnho, abych vyjednval za n, jak bylo
ji jejich zvykem. Pesto jsem vdl, e sly a vid vecko, co dlm. My jsme je ovem nevidli. Ale tu myslm, e jim
pomhalo jejch malovn, ponvad nehybn sedc Sikan vypadal na prvn pohled jako stn rkosin i kov.
Cizinec vstal a protral si oi. Vidl jsem, e m kalhoty. Z toho jsem poznal, e piel zdaleka a e slou Peranm.
Byl to jet mlad mu, bl pleti, a ihned si dal na hlavu irok slamn klobouk, aby se chrnil ped slunenmi
paprsky. Udiven se zeptal:
"Je to sen, i skuten jsem zahldl utkat stromy od ohn? Zdlo se mi o cizm bostvu a bl jsem se ho tak, e jsem
vykikl a tm jsem se probudil."
Uvedl mne do velikch rozpak, protoe mluvil ecky a Tyrrhn mu nerozuml. Nechtl jsem se prozradit, e nejsem
Sikan, oslovil jsem ho tedy lmanou etinou a vpltal jsem do ei elymsk a sikansk slova.
"Zdaleka jsi, cizine. Odkud?" zeptal jsem se. "Podivn se oblk. Co dl v naich lesch? Nejsi obchodnk. Jsi
knz? Nebo vtec i pln slib?"
"Plnm slib," ekl spn a velice rozradostnn, e jsem mluvil pece jen srozumitelnm jazykem. Tyrrhn mu pli
nerozuml, jak jsem se dozvdl. Vzal ho vak s sebou za dobrou odmnu. Kdy mi odpovdl, pedstral jsem, e se o
nho vc nestarm, a povdal jsem s Tyrrhnem, ochutnal jeho soli a prohldl ltky. Ukazoval, mrkaje okem, e m
ukryt v soli elezn pedmty. Zejm podplatil panormsk vbr. Jsou to toti Karthaginci a ti nedbaj pli na
elymsk zkaz prodvat elezn pedmty Sikanm.
S Tyrrhnem jsem mluvil nmon sms jazyk, do n jsem vmchal i slova eck, foinick a tyrrhnsk. Proto m
povaoval za Sikana, jen byl jako dt chycen a prodn do otroctv za veslae na lo a pleitostn uprchl zpt do
les. Nakonec jsem se ho zeptal na cizince. Pohodil opovrliv hlavou a ekl:
"To je njak blzniv ek a putuje pro ukrcen chvle z vchodu na zpad, aby poznal zvyky rznch zem a
nrod. Kupuje star odloen vci. Myslm, e by rd tady koupil pazourkov noe a devn e. Prodej mu
jakoukoli vete, pokud mi zaplat za zprostedkovn. Neum smlouvat a nen hchem ho oklamat. Je to zhkanec a
nev, jak rozhzet penze."
Kalhot sledoval nedviv n rozhovor, a setkav se s mm pohledem, rychle vyloil: "Nejsem prost mu. Bude
mt ze mne vce uitku, poslechne-li m, ne kdybys m oloupil."
Page 127

Svdl m, jak to obvykle dlal s barbary: zatsl vkem s penzi, usml se a pravil: "Mm koen hnzdo a v nm
zlat ptky. Ale s sebou jsem vzal jen nkolik a ostatn jsem nechal doma v kleci."
Polbil jsem si ruku, nikterak proto, abych ho uctil, ale abych podkoval bohyni, je mne v podob Hekaty
neopustila. Pokrytecky jsem zavrtl hlavou a ekl: "My Sikani nepouvme penz."
Rozloil ruce a vyzval mne: "Vyber si tedy, co chce, ze zbo pekupnkova, zaplatm to jemu v penzch. On zn
jejich cenu."
ekl jsem temn: "Nepijmu dary, dokud nevm, o jde. Nedvuji ti, protoe m na nohou kalhoty. Jet nikdy
jsem je nespatil."
Vysvtlil: "Jsem sluebnk perskho krle krl. Proto se oblkm do kalhot. Pichzm ze Ss, z jeho msta. Z Inie
jsem se plavil do Messny s bvalm tyranem Skthem. Avak Messnt ho zejm nechtj zpt, radji poslouchaj
rhgijskho Anaxilaa. Proto putuji po Siclii pro vlastn poten a abych si nashromdil poznatky o rznch
nrodech."
Neekl jsem nic. Zadval se na mne zpytav, sklonil vak zklaman hlavu a zeptal se sklen: "Chpe vbec, o em
mluvm?"
Odvtil jsem mu: "Chpu vc, ne si mysl. Sm sob pece kopal Skths jmu, kdy pozval pisthovalce ze Samu,
aby zaloili novou osadu. Ale jak uitek si mysl krl krl, e bude mt ze Sktha?"
Vzruil se velice, e nael ve mn politicky vzdlanho mue, i vysvtlil: "Jmenuji se Xenodotos. Jsem Ian a k
slavnho sbratele vdomost Hekataia, ale stal jsem se za vlky krlovm otrokem."
Zpozoroval mou nechu a pospil si ci: "Jsem otrokem jen podle jmna. Nechpej to patn. Kdyby byl Skths
dostal Messnu zpt, pak bych se byl pozvedl a stal se jeho rdcem. Skths uprchl do Ss, nebo krl krl je
ptelem vech vyhnanc. Je tak ptelem vdy a jeho krotnsk lka ho nadchl pro Itlii a pro eck msta na Siclii.
Avak i ke vem ostatnm nrodm, a to k takovm, o nich se slyelo, jako k takovm, o nich se jet nic nev, ct
ptelstv a je ochoten poslat dary jejich krlm a nelnkm a rd by vdl, jac jsou a jak ij."
Pronikav mi hledl do o, hladil si kadeav vous a pokraoval: "Roziovnm vdomost o vech nrodech
roziuje krl krl vdn a slou tak celmu lidstvu. V jeho pokladu je mdn kopie Hekataiem nakreslen mapy
svta. Avak krl krl by si pl pesnj kresbu pobench ar a bh ek, vku hor i velikost les v rznch zemch.
Nen vci tak nepatrn, kterou by nechtl znt, vdy ho bohov urili za otce vech nrod."
"Choval se otcovsky k inskm mstm, zvlt k Mltu, jen je z jeho dt nejnadanj?" zeptal jsem se vsmn.
Xenodotos se zeptal s podezenm: "Jak to, e um ecky, ty, Sikan, jen si maluje pruhy na tv a jen se oblk do
ovho rouna? Co ty v o Inii?"
Myslel jsem, e nejlpe bude pehnt, i vysvtlil jsem mu: "Umm dokonce i st i pst. Plul jsem do mnohch zemi.
Pro a jak, to se tebe netk, cizine, ale vm vce, ne se domnv."
Vzruil se jet silnji a pravil: "Je-li to pravda a ty skuten zn a chpe vci, chpe pak taky jist, e i
nejnnj otec je nucen zkrotit tvrdojn dti pro jejich vlastn dobro. To k Mltu. Avak k ptelm je krl krl ten
nejtdej pn, moudr a spravedliv. Doshl podku v i a jeho uenci se staraj o to, aby se nikde v jeho zemi
nepchala kivda. Prost je to strom, jen roste a zastiuje cel svt, a ve stnu toho stromu je dobr t."
"Zapomn na zvist boh, Xenodote," poznamenal jsem.
"ijeme novou epochu," odpovdl. "Nechme pbhy o bozch kecalm. Int mudrci znaj vc. Krl krl slou
pouze ohni jako bohu. Z ohn vecko povstalo a v ohe se vecko navrt. Ale samozejm m krl krl v ct bohy
nrod, jim vldne, a posl dary do jejich chrm."
"Neu nkdo z inskch mudrc, e vecko je jen pohyb a plynulost a chvn ohn?" zeptal jsem se. "Hrakleitos z
Efesu, pamatuji-li se dobe. i mysl, e si vypjil sv uen od Peran?"
Xenodotos se na mne uctiv zahledl a doznal: "Jsi uen mu a mnoho v. Byl bych rd poznal Hrakleita z Efesu,
o nm jsi se prv zmnil, ale pr zanevel na svt a sthl se do hor a pojd tam byliny. Krl krl mu dal napsat dopis
a prosil ho o pesn vysvtlen jeho uen. Dopisu vak Hrakleitos nedbal, jen posla kamenoval a pern meel a ani
si nevzal poslan dary. Krl krl se nerozhnval chovnm Hrakleitovm, naopak ekl o sob, e m je star a m
lpe poznal uen lidi, tm vce se chce i jemu meet a jst trvu."
Sml jsem se a pravil: "Tvoje vyprvn je to nejlep, co jsem kdy slyel o krli krl. Snad bych mohl bt jeho
ptelem, kdybych se nebyl i j sthl do les a oblkl zvec ki."
Xenodotos poznamenal spokojen se probraje ve vousech: "Rozumme si. Uzavi obchod s Tyrrhnem, ale potom
chci povat tvho pohostinstv a vidt tvj dm, poznat sikansk nelnky a dle s tebou rozmlouvat."
Zavrtl jsem hlavou a vysvtlil: "Jestli se dotkne zaazenho kamene sikanskho ohnit, mus povat
pohostinstv jeho i jeho kmene a do konce svho ivota. Hle, Sikani se neuk cizinci jindy ne ve vlce. A i tehdy
jejich nelnci si navlknou na hlavu devnou masku a bojovnci si pomaluj obliej k nepoznn."
"Jsou dobrmi bojovnky? Kolik maj kmen a kolik rod? Jak jsou jejich zbran?" rychle se ptal Xenodotos.
Vdl jsem, e Sikani v skrytu lesa mne pozoruj, obracel jsem tedy ltky Tyrrhnovy a kopal jsem do jeho pytl a
mluvil: "Na rovin jsou bezmocn a jsou jati hrzou, uvid-li jen zdlky kon i psa. Ale ve vlastnch lesch jsou
nesrovnatelnmi bojovnky. Po stalet se nepodailo Elymm je vyhubit, tebae dlali, co mohli. Jako bojovnci jsou
podobni Skthm, ale nepoutaj je stda dobytka jako Skthy. V kad chvli jsou hotovi zmnit msto v lesch i v
horch a nachzej vude obivu, ani tou po stavnch vsch i po obdlan pd. Hroty p vysekaj z pazourku a
zpevuj ost devnch kop v ohni. elezo je pro n nejdram kovem a dovedou je kout, pokud ovem se jim
dostane do rukou."
Abych ukzal, co tm mnm, otevel jsem jeden pytel se sol a vyhrabal z nho etrusk n a epel sekery. Cel les
jako by zauml, kdy jsem to pozvedl do ve. Xenodotos se v divu rozhldl. Tyrrhn zpohlavkoval sluhy a pikzal
Page 128

jim, aby pitiskli obliej k zemi a nic nevidli, co se bude dt. Potom ochotn otvral jeden pytel za druhm a vybral z
nich tajn penesen elezn pedmty. Posadili jsme se na zem a smlouvali o jejich cenu, a se Tyrrhn posmutnle
roznakal:
"Myslel jsem, e se asy zlepily a e se obchodovn usnadn, kdy Sikani zaali vyuvat pomoci e znalho mue.
Ale vidm jasn, e dvj asy byly lep. Snadnji jsem uzavral obchody v dobch, kdy se oni vbec neukzali a jen
vyloili sv zbo."
Zhkan Xenodotos byl netrpliv, zvonil mcem a ptal se: "Kolik stoj to zbo? Koupm je a daruji je Sikanm,
abychom ji peli k vci."
Jeho hloupost mne podrdila. Vzal jsem mu mec a navrhl: "Jdi se projt podl eky a dvej se s Tyrrhnem na let
ptk. A vezmte taky sluhy s sebou. Vra se v poledne. Pak bude vdt o Sikanech vc."
Rozzlobil se a nazval mne zlodjem, a ho Tyrrhn chytl za pai a odthl. Kdy zmizeli z dohledu, pili Sikani z lesa a
byli mezi nimi ji i mui jinch kmen, i se svm zbom. Jak uvidli elezn vci, odhodili svoje zbo na zem a beli pro
dal. Moji tanili z radosti slunen tance. Do poledne jich prolo u ohn na dv st a nechali tu vecko zbo. A
pinesli tak, aby ukzal, jakou maj radost, svou nejerstvj koist, lesn zv, kachny, jelena a svazek prv
ulovench ryb. Ale na pekupnkovo zbo nikdo ani neshl, protoe se obvali, e jejich zbo nebude stait na
vmnu. I bylo na nm, aby ze svho oddlil st na zaplacen pinesench lovk a se zbytkem pak pokraoval v
cest na dal trn msto.
Na dkaz sv bezelstnosti jsem ukzal lidem mho kmene i zlat mince z Xenodotova mce. Nestli vak o n,
dychtiv pohleli jenom na elezo. Sm jsem si z nho vybral ostr n na vousy v podob plmsce, protoe ten jsem
poteboval, abych mohl zmnit svj vzhled. Bylo to nejjemnj kujn elezo a holilo lehce i nejhust vous, ani
zpsobilo jakoukoliv ranku.
Kdy se Xenodotos vrtil, bylo msto kolem ohn iroko daleko ulapno a hromady zbo dokola. Uvil mi, kdy
jsem mu ekl, e jsem z pralesa v tak krtkm ase pozval na sta, ba a tisc Sikan, e nikdo nezn jejich pesn poet,
ani oni sami, ale kdyby dolo k obran les proti dobyvateli, pak e by se kad strom zmnil v Sikana.
Xenodotos odtuil, e by se pes lesy daly prosekat cesty, otrvit prameny a na vrcholech postavit z kamene strn
ve, ale doznal, e by to bylo drah a neeln, pokud se vtky z les dostanou vmnnm obchodem do uvn
civilizovanho svta.
"Sikani se vyhbaj jen obdlan pd, vsm a mstm," ekl jsem. "Z vlastnho popudu nikdy nevyvolvaj vlku
proti Elymm. Jestli se v hloucch vydvaj na loupen vpravy do sikulskch i elymskch oblast, pak se spokoj s
nkolika kozami a neradi nkoho zabjej. Ale kdy segestt bojovnci pronikaj se psy do les, pak zabij kadho, koho
potkaj, a tak krut, jak jen dovedou. Stejn se chovaj i Elymov, protoe ze Sikan nejsou dob otroci."
"Vecky ostatn nrody na Siclii povauj za pisthovalce, i Sikuly," pokraoval jsem, hled pozorn na Xenodota.
"I eky nenvid, akoli se Hrakleova slva zachovala v jejich povstech. Jmenuj ho Erklem a uctvaj jeho pamtku,
ale neobtuj mu."
Nechal jsem ho v klidu, aby si pebral ty mylenky, pak jsem mu vrtil jeho mec a pravil: "Spotal jsem tv penze.
Drieovch zlatch minc je osmdest ti, krom stbrk eckch mst. M jsi zejm nechtl s sebou vzt, nebo jsi
vzneen mu, teba otrok. Ale nech si je vecky. Za tak mlo mne nekoup. M vdn dostane ode mne darem,
protoe myslm, e bude k dobru Sikanm. Ze zlatch minc ukuj Sikani pouze perky pro eny a nepitaj jim vt
cenu ne zcmu pru nebo barevnmu kamnku."
Pirozen insk skoupost zpasila v nm chvli se tdrost, kter se nauil na dvoe krle krl. Opanoval se pece,
podal mi mec zptky a poprosil: "Ponech si penze na pamtku a jako dar krle krl."
Vzal jsem si tedy podvan vek, d se civilizovanmi zvyky, abych ho neurazil. Podal jsem ho vak, aby si jej
pro tuto chvli ponechal u sebe, nebo bych jeho obsah musel rozdlit mezi leny svho kmene. Od Tyrrhna jsem vzal
pro svoje kmenovce dl eleznch pedmt, hromadu soli a barevnch ltek, ale st jeho zbo jsem mu ponechal, aby
mohl podlit na sv cest i vzdlenj Sikany. Mj kmen by mne jen podezral, kdybych byl dostal vce cizho zbo
ne obvykle.
Tyrrhn svzal obdren vci do stromov kry a oznail viditeln tento svj sklad i msto, vda, e se toho ji dn
Sikan nedotkne. erstvou zv dal pipravit v eleznm hrnci, hodn ji osolil, obtoval svmu bohu Turnovi, vyjmul
maso a pikryl je chvojm. Tak uplynul as a nastal veer. Opt odvedl Xenodota i sluhy na prochzku po behu eky,
ale tentokrt vzali si s sebou zbran, ponvad za soumraku pichzela pokojn zvata k ece se napjet a elmy tam na
n haly. Po zpsobu civilizovanch lid se Xenodotos bl setmlho lesa a poskoil pi kadm zvuku, ale Tyrrhn mu
sliboval, e ho ochrn ped zlmi duchy Sikan, a na dkaz mu ukzal talismany, kter ml na hrdle a na zpst.
Nejdleitj z nich byl dozelena zrezavl bronzov mosk konek.
Kdy jsem jej spatil, zachvl jsem se v sob. Ale nechal jsem je odejt a pak jsem zavolal Sikany. Pili neslyn z
lesa, trpliv tam ekajce po celou tu dobu, pojedli hltav slan jdlo a rozdlili se bez hdn o zskan zbo, jak kdo
co poteboval. Piel i knz mho kmene, z pouh zvdavosti vidt cizince, ale sm pro sebe si nic nevybral, vda, e
dostane ve, co by poteboval, a nechtl se zbyten nosit s bemenem.
Jemu jsem ekl: "Cizinec, jen pekupnka provz, je z vchodn zem za moem a m se Sikany dobr mysly. Je to
mj ptel a nedotknuteln. Chrate ho na dal cest pes lesy. Ve svm prosted je to schopn lovk, ale v lese ho
me, tpnout had do zadku, jestli sejde na krok ze stezky, aby vykonal svou potebu."
Knz souhlasil: "Tv krev je na krv." A nyn jsem vdl, e neviditeln oi budou hldat Xenodota a mladci kmene
ho budou chrnit ped vm nebezpem, a pjde s pekupnkem k jeho dalm obchodnm stanicm u jinch Sikan.
Moji zatm odeli stejn neslyn, jako pili. Zstal jsem sm, skren na bobku u hnoucch ohark ohn. Les temnl,
veer chladl a hladina eky se tpytila roziujcmi se kruhy po vyskakujcch rybkch. Bylo slyet vrkn lesnch
Page 129

holub. Vrkali bez pestn. Nakonec vyletlo jich cel hejno prv nad mou hlavou, a jak jsem nehybn sedl, poctil
jsem zvan vzduchu od jejich kdel.
To bylo pro mne posledn znamen. Syt a asten jsem vdl, e je vecko dobr. Artemis v podob Hekat splnila
svj slib a rliv Afrodt mi chtla ukzat, e mne neopustila ani ona. Pipomnl jsem si svou okdlenou ochrnkyni s
ohovm tlem. Zdlo se mi, jako by byla v t chvli na dosah ruky. Srdce mi peplnil r, nathl jsem pai, abych ji
objal. A tu, na pomez snu a bdn, jsem uctil dotyk zkch prst na nahm rameni. Vdl jsem, e mi dala sv znamen,
i kdy jsem ji nevidl, jeto jsem nebyl pipraven. Nic lahodnjho jsem nezail, jako byl tento dotek jejch prst na
mm rameni. Byl jako ohe.
KAPITOLA 4
Kdy jsem slyel dupot krok Tyrrhna a jeho spolenk, rozhrnul jsem vtvemi ohe, aby pll, a vhodil j sem do
nho pryskyin chvoj, je pinesli Sikani, nebo vrkn holub ohlaovalo chladnou noc. Proto prv ptci bohyn z
pny zrozen vrkaj tak horliv za soumraku, nebo za chladn noci je pjemnj vplst se v nru druhho a chvt se
jeho zchvvy. Zmocnila se mne hav touha po Arsino, ale jet havji jsem zatouil po odchodu. Dosti dlouho
jsem pobyl v zemi Sikan a mj duch vyzrl jejich poznnm i poznnm les, poznnm potulnho pthagorejce i
poslednm jedovatm poznnm Miknovm.
Pestoe ml Xenodotos vlnn dlouh pl, tsl se zimou a pospchal k ohni a tel si dy. Tyrrhn se nejdv
podval, zdali je jeho elezn hrnec na mst, protoe pro Sikany to byl nejvt poklad, jak znali. Uchovvali by ho
jako poklad celho kmene a ve chvli nebezpe by ho v jm na ohni rozdmychvanm mchy pekovali na ost pro
kop a noe a zkalili vodou. Ale podle sikanskch zvyk se hrnce nikdo ani nedotkl. Tyrrhn jen ve sv nedve mil
Sikany mrou civilizovanch zem.
"Odkud vlastn pichz a odkud nos sl?" zeptal jsem se ho, abych si ukrtil chvli, protoe jsem si pl, aby
novou rozmluvu se mnou zahjil Xenodotos. Nechtl jsem vyzradit svj zjem o nho.
Tyrrhn pokril rameny a pravil: "Pichzm ze severu, zpoza moe a vracm se s jinm vtrem pmo dom, take se
ani nemusm plavit podl italskch beh a platit dan eckm mstm. ekov si dlaj svou vlastn sl na Siclii,
kdeto moje je lacinj."
Vyal jsem ze svho vku hippokampos z ernho kamene, jej jsem dostal od Larse Alsira v Himee na
rozlouenou, ukzal jsem jej Tyrrhnovi a zeptal jsem se: "Zn tohle?"
Zapskl, jako by vzval vtr, pozvedl pravou pai, levou rukou se dotkl ela a zeptal se: "Jak jsi mohl dostat ty, Sikan,
do svho vlastnictv tak posvtnou vc?"
Poprosil m, i pjil jsem mu jej do rukou. Hladil jeho vkem vyhlazen povrch a nakonec jej chtl od mne koupit.
"Ne, ne," ekl jsem. "Sm dobe v, e takov vci se neprodvaj. Ve jmnu mho ernho konka ti naizuji, abys
mi povdl, odkud pichz a odkud m svou sl."
"Chce snad se mnou soutit?" zeptal se. Ale rozesml se, e jen na nco takovho pomyslel. Nikdo nikdy neslyel,
e by se Sikani plavili po moi. I luny hloubili jenom ohnm z jednoho kmene nebo se spokojili s pramicemi z rkosin,
kdy pechzeli eky.
"Sl mm od st velk tyrrhnsk eky," vypravoval. "My Etruskov mme dv velik eky a tahle je jinj. Na
behu moe se sl vysuuje. Ve proti proudu je msto m, je jsme zaloili. Odtud jde soln cesta pes zemi Etrusk."
"Podl eky, prav." Moje zvdavost se vyostila a vzpomnl jsem si na vrbov list, jen spadl pede mnou na
hladinu pramene.
Tyrrhn se zachmuil a ekl: "Ano, ano. To bylo nae msto a postavili jsme v nm most pes eku. Ale te bydl ve
mst smsice nrod a ped dvacti lety vyhnali poslednho krle z etruskho rodu Tarquini. Tak lid patn
povsti a zloinci se utkaj do ma, jen jim poskytuje azyl. Jeho zvyky jsou hrub, zkony psn a vecko, co se
nauili o bozch, to se nauili za vldy naich krl."
"Pro si jej nedobudete na uchvatitelch zptky?" zeptal jsem se.
Tyrrhn zavrtl hlavou: "Nezn nae zvyky. U ns si vldne kad msto samo sob, jak chce. Mme krle, tyrany i
vldy lidu jako ekov. Jen ve vnitrozemskch mstech vldnou jet lukumoni. Ani posledn msk Tarquinius nebyl
svat lukumo. Kadho podzimu se shromauj vldci naich mst na behu posvtnho jezera. Na takovm
shromdn se obhajoval z ma vypuzen Tarquinius a o m se losovalo. Kdy vak nikdo nedbal losovn, vzal na
sebe los vldce vnitrozem Lars Porsenna. Dobyl ma, ale vzdal se jej, nebo byl znechucen tajnmi spolky, je
vytvoili mladci z rznch nrod, aby ho zavradili."
"m nem rd," podotkl jsem.
"Jsem potuln obchodnk se sol a dostvm sl od mskch kupc, kte ji objednvaj ze suren u st eky,"
pravil. "Obchodnk nikoho ani nemiluje, ani nem v nelsce, star se jen o zisk. Avak nrod msk nen nrod
hippokampa, nbr nrod vlice."
Vlasy na ji se mi najeily, kdy jsem si pipomnl sv znamen. "Nrod vlice, co tm mysl?" zeptal jsem se.
Vyprvl: "Maj povst, e msto zaloili dva brati. Byli dvojata a jejich matka byla panna posvtnho ohn z msta
ve nad ekou. Dvku pr oplodnil bh vlky, jeho potkala, kdy la pro vodu k prameni. Lukumo onoho msta dal
vloit novorozeata do koku z vrbovho prout a vhodit do rozvodnn eky. Kok byl unen a k pat kopce. Tam
odnesla vlice chlapce do svho doupte a kojila je spolen s vlastnmi mlaty. Je-li to pravda, pak skuten to byl
nkter bh, jen obtkal dvku a pak chtl zachrnit sv potomky. Ale vrohodnj je, e byl jejich otec ciz krve,
Page 130

protoe kdy vyrostli, zabil jeden druhho, a vraha zase zabili obyvatel msta, je zaloil."
"Etruskov ovldli msto a uvedli je do podku," pokraoval Tyrrhn. "Avak dn lukumo nechtl panovat v tak
nsilnickm mst. Proto tam byli jen krlov poddan tarquinijskm lukumonm."
Akoli jeho vyprvn odstraovalo, nezavhal jsem ani chvilku. Objasnila se mi jm m znamen. Vrbov lstek
znamenal eku, vle msto m a ptci letli houkajce pmo k severu. Tam mm utci i s rodinou. Nijak se nemusm
obvat msta, je po vyhnn krle pijmalo pohostinn i zloince a lidi mimo zkon.
Xenodotos naslouchal netrpliv naemu rozhovoru. Te se zeptal: "O em tak iv rozprvte? Nechce se ti ji
mluvit se mnou, vzdlan Sikane?"
"Obchodnk mluv o svm mst, akoli Tyrrhni nejsou obvykle hovorn," odvtil jsem. "Avak mluvme zase ecky,
chce-li."
Tyrrhn nevrle odsekl: "Nebyl bych se nikdy rozpovdal, kdybys mi nebyl ukzal hippokampos. Je to star prce, a
vzcnj ne moje vlastni bronzov znamen." Litoval sv upmnosti, el si lehnout a pikryl si hlavu pltm. I
sluhov ulehli. Zstali jsme sami, Xenodotos a j. Zaal jsem tedy a pravil:
"Mm enu a dv dti, avak dostal jsem znamen a vtby, podle nich musm odejt ze sikanskch les."
Vyzval m horliv: "Poj se mnou, a popluji se Skthem zpt do Inie a odtud po soui do Ss. Krl krl t jmenuje
jakoto nelnka Sikan mezi sv dvoany. A se nau perskmu jazyku a perskm mravm, mon e t udl
sikanskm krlem."
ekl jsem: "M znamen ukazuj k severu, nikoli k vchodu. To ti pravm pedem, aby sis nepedstavoval marn vci.
Avak vezme-li mne pod svou ochranu, ne se dostanu ze Siclie, poum t o vem, co vm o Sikanech a o zemi Eryx.
A to nen mlo."
Namtal mi mnoh a tvrdil, e jsem poetil, nevyuiji-li vhodn pleitosti, kter se lovku jako j nabz jen jednou
v ivot. Trval jsem vak na svm a odpovdl:
"Jako In jsi rozen posmvek a vdn prohloubilo tvou pochybovanost. Ale vtbm mus i pochybova vit,
ne-li jinak, pak jako soupei Drieovi, kdy uslyeli zart jeho kon jako prvnho."
Xenodotos odporoval: "Nejsem takov pochybova, jak si mysl. Vidl jsem persk mgy dokzat zzran vci.
Pesvdili m, e ivot je boj mezi dobrmi a zlmi mocnostmi, boj sil a duch. Ormuzd je den a Ahriman noc, a ti bojuj
spolu, a se ve zase vrt do ohn."
"Opakuje opt Hrakleitovo uen, tebae knskmi slovy," vadil jsem se. "ivot je boj protiv, ve, co se dje, je
zpas, nic nezstv stejn, i lovk se mn kadm okamikem, a nikdo neme vstoupit podruh do te eky. Dobr
a zl jsou jen slova. Co je jednomu dobr, je jinmu zl. Jak rozezn dobr od zlho?"
Xenodotos se usml inskm smvem: "I to jsem se nauil od mg a vc je prost. Co pedstavuje vhody pro
krle krl a pro jeho i, je dobr. Ve ostatn je patn nebo podrun."
Rozesmli jsme se oba, ale Xenodotos mrkl po temnm lese, poloil si ruku ped sta a ekl: "Pesto nepoprm
nebesk a pozemsk duchy. Dobe vm, e jsou ertovn bohov, z nich stydne lovku krev v ilch."
Jet o mnohm jsme hovoili, zatmco si oetoval vous, pomazal mastmi a oleji ple a zapletl na noc vlasy. Litoval
jen, e mi neme nabdnout vno, jeto bylo by pli namhav vozit je s sebou.
"Avak tv ptelstv je opojnj ne vno," pravil zdvoile. "Jsi siln mu. Obdivuji tv mocn svaly a krsn
dotmava oplenou ple." A jal se mne nnma rukama hladit po ramenou a po tvch a mermomoc chtl, abych ho
polbil na znamen ptelstv. Akoli byl pitaliv a dobe vonl, neudlal jsem mu po vli, ponvad jsem pochopil, co
si peje.
Kdy se zase umoudil, dohodli jsme se, e bude pokraovat v cest s Tyrrhnem, aby vidl co nejvce ze zem
Sikan a zaznamenal do mapy eky, prameny, obchodn stediska i hory, pokud si bude moci v klamavch lesch zmit
cesty a udret jasno o svtovch stranch. O sikanskch posvtnch kamenech a stromech jsem mu nic neekl.
Tak jsem Xenodotovi slbil, e pijdu i se svou rodinou na toto msto, z nho si Tyrrhn udlal skladit, a skon
oba svou obchodn cestu. Xenodotos se divil, pro nechci urit naped den a chvli setkn. Tko jsem mu mohl
vysvtlovat, e i jinak budu znt nejen jeho pchod, ale i vecky zkruty jejich putovn.
Kdy jsem se proplil k na jeskyni, slyel jsem ji zven vesel hlasy dt, nebo ani Hiuls, ani Mism si nedovedli
hrt nehlasn jako dti sikansk. Po sikansku jsem veel bez pozdravu, posadil se na zem a dotkal se rukou horkch
kamen ohnit. Dti pibhly a vylezly mi na ramena a ze strany jsem se setkal s nmou radost Hanniny temn tve.
Ale Arsino byla rozmrzel, plcla dti a ptala se, kde jsem to zase byl, ani jsem j co ekl.
"Musm s tebou mluvit, Turmsi," pronesla oste a poslala dti s Hannou do lesa.
Chtl jsem ji obejmout. Odstrila m prudce a ekla: "Turmsi, moje trplivost je u konce. Ji to nevydrm dle. Copak
t to netrp, kdy vid, jak tvoje dti rostou v obyvatele les, pipodobujce se dtem, s nimi si hraj? Brzy bude
Hiuls ve vku, kdy by se ml zat vzdlvat ve kole njakho schopnho uitele v civilizovanm mst. Mn je
docela jedno, kam pijdeme, pokud jen budu moci dchat vzduch msta, chodit po dldnch ulicch, kupovat v
obchodech a koupat se v tepl vod. Mnoho toho od tebe nedm, Turmsi, tak chudou jsi mne uinil. Ale to jsi mn
dluen a pomysli aspo na dobro svch dt."
Mluvila tak vzruen, e m ani nepustila ke slovu, znovu mne odstrila a zamraen plsnila:
"Ano, ano, tohle jenom d ode mne a je ti pi tom jedno, lem-li na drsnm mechu nebo na trojnsobnch
podukch. Dost dlouho jsem ti trpla vmluvy, ale opravdu ji ti vc nedovolm vejt ke mn, dokud se nerozhodne
odsud odejt. A ui tak radji dnes ne ztra, nebo uteu s ktermkoli kupcem, a odvedu i dti. Myslm, e je ve mn
jet dostaten enskosti, abych dovedla svst nkoho, kdo by mne ochrnil, akoli jsi se inil, se jsi byl, abys zniil
mou krsu i m zdrav."
Zastavila se, aby se nadechla. Hledl jsem na ni novma oima, nect ji pn ji obejmout. Jej tv byla zlobou tvrd
Page 131

jako kmen, hlas jeiv, ern kadee se j stely jako hadi na ramenou. Zl kouzlo mne zaplavilo, jako bych byl
pohldl do tve Gorgny. Pejel jsem si rukou oi, abych je zahnal.
Domnvajc se, e jen vhm a hledm njakou novou vmluvu, abychom zstali mezi Sikany, dupala nohou a zuila:
"Ze zbablosti se skrv za stromy a spokojuje se bezcennm ivotem. Kdybych byla vila Drieovi, byla bych
segestskou krlovnou a tlem bohyn pro celou zemi Eryx. Ne, ne, nechpu, jak jsem t kdy mohla milovat, a nelituji, e
jsem si uila tak svch radost, o nich ty nic nev."
Uvdomila si, e pli mluvila, a rychle se opravila: "Chci ci toti, e jsem se setkala s bohyn a ona oblkla m tlo
jako kdysi. Kdy se bohyn se mnou smila, nemm dvodu utkat ped lidmi."
Ted bylo na n, aby uhnula pohledem. Zmkla, chytla obma rukama m rm a pipomnala: "Turmsi, Turmsi,
vzpomn, e jenom mn dkuje za svj ivot, kdy t chtl Drieus zabt?"
Ji jednou jsem zaal Arsino lht, i bylo mi snadn skrt ped n sv mylenky, akoli mi v uch huelo a bylo mi,
jako by se roztrhla ern mrana, je dve vecko pokrvala, a npad jako blesk ozil mou mysl. Jakoby nic jsem ekl:
"Jestli se i tob skuten zjevila bohyn, pak je o tom dosti znamen. Odejdeme ji za nkolik dn. Vecko jsem
pipravil. Ale moje radost z pekvapen se mi pokazila tvmi zlmi slovy, Arsino."
V prvnm okamiku mi nevila, ale vyprvl jsem j o Tyrrhnovi a o Xenodotovi, a vypukla v pl, nn se ke mn
pitulila a z vdnosti mne chtla obejmout. Poprv musela mne dlouho svdt, ne jsem svolil vzt si ji ve sv nrui.
Rozehv se, povdl jsem j v ertu o pokusech Xenodotovch svst mne. Arsino hledla daleko za mne, oi jako
ern jezera, jako kdysi dvno, a pravila:
"Velice se ml, mysl-li, e najde vce radosti z mue ne ze eny. I tob sammu bych to mohla s pomoc bohyn
dokzat, kdybys nebyl tak hloup rliv, Turmsi."
A potvrdila mi, e m pravdu tak paliv krsn, e m rozko byla ble bolesti ne kdykoli jindy, a vdl jsem, e ji
miluji, a udlala cokoli, a prv proto, e byla takov, jak byla, a nemohla bt jin. Nakonec rozhodila pae nad
hlavou a dchala mi horce do st. Ochabla docela, a nestskala si na drsnost loe z rkosu, jen zaeptala: "Turmsi, ach
Turmsi, v lsce jsi podoben bohu a nen skvlejho mue nad tebe."
Opela se o loket, nadzvedla se pomalu a hladila mi hrdlo. A pokraovala: "Jestli jsem ti sprvn porozumla, dovedl
by t onen Xenodotos bezpen a na dvr krle krl. Spatili bychom velk msta svta a dostal bys krlovsk dary
ve jmnu Sikan. I j bych ti mohla zskat ptele mezi tmi, jim se k oi a ui krle krl. Pro si radji vol
barbarsk m, o nm vlastn nic nev?"
Namtl jsem: "Sama jsi prv ped chvl tvrdila, e se spokoj ktermkoli mstem, jen kdy t odvedu odtud. Tv
chu, zd se, roste s jdlem, Arsino."
Objala mne blmi paemi, zornice se j opt rozily a eptala: "Ano, ano, Turmsi, m chu roste s jdlem. To v
dobe. i ses mne ji nabail?"
Neodporoval jsem, akoli jsem si s bolest jasn uvdomil, e mne svd jen proto, aby mne naklonila svmu pn.
Jakmile zaala znovu o Ssch a o Persepoli, vymanil jsem se z jejho objet, vyel ped jeskyni a zavolal: "Hiulsi,
Hiulsi!"
Chlapec hned pibhl ke mn jako Sikan, vyskoil vstoje na koleno a pohlel mi obdivn do o. V jasnm dennm
svtle jsem prohlel jeho napjat dy, tv, siln spodn ret, obo a vraz o. Ani jsem nepoteboval podvat se mu
na hrakleovsk matesk znamnko na zhybu stehna, abych vdl, e se neudlalo a po jeho narozen. Z jeho o
hledly na mne temn oi Drieovy a z jeho brady, st i obo neltostn obliej Driev.
Nikterak jsem se proto na chlapce nezlobil. Vdy jak bych se mohl zlobit na mal dt. Ani na Arsino jsem se
nehnval, protoe ona byla, jak byla, a proti tomu jsem nic nezmohl. Zlobil jsem se jen na svou vlastn hloupost, e
jsem ji dve tohle nepoznal. I Tanakil byla od potku prozravj ne j, A Sikani ve sv nezjevn moudrosti ho hned
pojmenovali Erklem, sotva jsme pili k jejich posvtnmu kameni. Ale lska zaslepuje lovka natolik, e nechce vidt
vci ani nad slunce jasnj. Jen jsem ve svm divu nevdl, zda moje lska k Arsino zeslbla, tebae jsem z n ml
jet hokou rozko, i zda ji perostl doby zaslepen.
Byl jsem zcela klidn, kdy jsem se vrtil s Hiulsem do jeskyn. Posadil jsem se vedle Arsino a ona polbila svho
synka. Kdy se zase rozpovdala o krsch Ss a o pzni krle krl, pohladil jsem ji po tvrdch vlasech a klidn
odtuil:
"Hiuls je pece Driev syn. Proto mne chtl Drieus zabt, aby dostal jeho a tebe."
Arsino vak pokraovala v rozvdn svch mylenek o Ssch jako naem nejskvlejm toiti, ne vlastn
pochopila moje slova a nad nimi se zarazila s rukou na stech. Tak mlo mi obvykle naslouchala.
Avak neuhodil jsem ji, jak jist oekvala, usml jsem se pouze a pipomnl jet: "Proto ti bylo tak snadno psahat
ve jmnu naeho syna, protoe jsi vdla, e nen nam synem. Ml jsem spe vit tvm vlasm ne tvmu lhoucmu
jazyku."
Arsino byla pekvapena, e nejsem rozzloben. K emu by bylo dobr, kdybych otravoval sm sebe zlobou, kdy
jsem tm nemohl niemu pomoci? Pro jistotu si vthla Arsino Hiulse pod ochranu svho objet a spn doznvala:
"Ach, Turmsi, pro jsi vdycky tak eredn a vyhrabv star vci ve chvli, kdy mm njakou radost? Snad je
Hiuls Drieovm synem, akoli jsem si tm sama nebyla jista, dve ne jsem zjistila jeho otcovsk znamnko na zhybu
stehna. Velice jsem se podsila, protoe jsem si pomyslela, jak se bude zlobit. Byla bych ti to ji dve vysvtlila, ale
tuila jsem, e to jednou sm pozn. Nemus se proto durdit, e jsem t troku klamala. Jako ena jsem nucena ti
obas zalhat. Vdy jsi tak prudk v hnvu."
V duchu jsem se divil, kdo z ns je ve hnvu prud, ale vythl jsem svj do tenka obrouen n, podal jsem jej
chlapci a pravil: "Dostv n, ponvad se mus stt jet jako chlapec muem a hodnm svho rodu. Nauil jsem t
vemu, co ve svm vku me chpat, a jako ddictv ti zanechm svj tt i me, ponvad jsem jednou, ve chvli
Page 132

zkosti, hodil tt tvho otce jako obt do moe. Pamatuj si dobe, e v tvch ilch proud krev Hraklea a erykejsk
bohyn, a proto jsi boskho pvodu. Nepochybuji, e po naem odchodu pozvou Sikani pthagorejce, aby t
vychoval pro tv budouc postaven, nebo oekvaj mnoh od tebe, aspo si to myslm."
Arsino se rozkiela: "Nem rozum! A co to vlastn povd? Chce nechat svho jedinho syna mezi barbary?"
Rvala mi vlasy a bouchala m pstmi do zad, kdy jsem nadzvedl hladk kmen v rohu jeskyn a vyal tam ukryt
tt. Chlapec se pestrail Arsinoinm kikem, ale hned na vecko zapomnl, sotva dostal ke hran kovov tt a me. A
nebylo jinho teba ne vidt, jak se svou malou rukou chopil jlce, aby se v nm poznal syn Driev.
Kdy si Arsino uvdomila, e mnou nepohne, klesla na lavici a propukla v hok pl. Jej slzy nebyly liv, nebo
svho syna milovala vnivji ne vlice sv mlata. Mla v sob vce enskho ne kterkoli ena, ji jsem kdy
poznal, a i v tto vci.
Jej zrmutek mne obmkil. Pisedl jsem si k n a hladil ji po jejch ernch vlasech. "Arsino," pravil jsem. Chlapce
nenechvm mezi Sikany ani ze zloby, ani z pomsty. Nco takovho si o mn nemysli. Kdybych mohl, vzal bych ho rd
s sebou, ji pro ptelstv k Drieovi. Ani to nemm Drieovi za zl, protoe jsi takov, jak jsi, a ani on proti tob nic
nezmohl, Arsino. Kterpak mu by ti mohl klst odpor, kdy ty chce?"
Jej jeitnost j nedala i naslouchala mi vzdychajc. "Zde je Hiulsovo prav msto, protoe je synem Drieovm a tak i
ddicem cel zem Eryx," vysvtloval jsem. "Sikani ho po celou dobu jmenovali Erklem a usmvali se pokad, kdy ho
vidli. Nemyslm, e by nm Sikani dovolili odejt s chlapcem, to by ns radji zabili, jakkoli jsem lenem kmene, nebo
jsem dal vlastn krev vyerpanm Sikanm. Ale nic ti nezabrauje, abys se sama rozhodla a zstala s chlapcem,
chce-li."
Arsino sebou trhla a rychle pronesla: "Ne, ne, za dnou cenu nezstanu v sikanskch lesch."
Ulevil jsem jejmu zrmutku a zaujal ji slovy: "Promluvm o Hiulsovi s Xenodotem. Skrze nho se dozv krl krl, e v
sikanskch lesch vyrst budouc krl, Hraklev potomek. Tvj syn bude mon vldnout nejen v sikanskch lesch
a v zemi Eryx, ale cel Siclii, pod ochranou krle krl. O to se postarm, nebo krl krl bude vbrzku vldnout celmu
znmmu svtu. To se myslm stane jet za naeho ivota."
Tou mylenkou se rozzily oi Arsino, zatleskala a piznala: "Tvj npad je rozumnj ne Driev. Piel jako
cizinec do Segesty, a nikdo ho tam nemiloval, krom Tanakil."
"Pojme tedy ve shod jet dle a promluvme si i o Mism," poprosil jsem s tkm srdcem. "Pamatuji se, jak jsi
byla ironick, e jsem j dal jmno Mism. Smla ses proto, e zatek pipomn jmno Miknovo. Myslm, e nkdo ve
mn ji tehdy znal pravdu a pivedl mne k tomu, e jsem j dal jmno pipomnajc Mikna."
Arsino se pokusila pedstrat pekvapen, ale j ji chytl za rameno, zatsl s n a prohlsil: "Doba l skonila. Mism
je Miknova dcera. Vdy jsi s nm spala ji cestou z Eryku do Himery. Kvli tob se dal na pit a drdila jsi ho jako tv
koka my, abys poznala svou moc nad nm, a jsi obtkala. Tu to Mikn ji nevydrel, opjel se sikanskm jedovatm
npojem a odeel a utopil se nkde v bahn, protoe se mi nemohl podvat do o. To se stalo, Arsino, jen to piznej.
Zavolm.Mism a uki ti jej kulat tve a tlust sta!"
Arsino se rozhnvala a tloukla si pstmi do kolenou, volajc: "Nicmn m moje oi. Bohyn se ke mn zachovala
hrozn, kdy dopustila, aby holika zddila po Miknovi i krtk vzrst. Jej nohy se vak mohou jet prothnout.
Budi podle tvho pn, Turmsi, ale vecko je jen tvou vinou, kdy jsi mne ponechval cel dny samotnou, akoli jsi
mne dobe znal. Chudk Mikn mne miloval tak hoce, e jsem ho nemohla nechat trpit. Ale nechtla jsem od nho
obtkat. I to je tv vina, e jsi mne zavedl mezi barbary a mj stbrn krouek zstal v Segest."
Vidla, e ani nekim, ani se neroziluji, i rozpovdala se s levou: "Mikn se tak vychloubal svmi zkuenostmi ze
zlat lodi na vchodnm moi, a m vydrdil k tomu, abych mu ukzala, co jinho jet me zakusit mu v enin
nru. Sm se pokldal za neodolatelnho, nebo v jeho objet Aura upadala do bezvdom. A dve mlo jen takovou
vadu, ale jinak v tchto vcech nemohl s tebou, Turmsi, nikdy soupeit, i kdy ml sv pjemn strnky."
"O tom nepochybuji," vykikl jsem a konen jsem se rozilil. "Vechno chpu a odpoutm, ale co je ve mn
vadnho? i poda se vdycky nkomu jinmu dve ne mn zakalit studnku prvn, kdy luna svt v plku na jej
hladinu?"
Arsino zapemlela a pak m ujistila: "Myslm, e jsi neplodn, ale netrap se tm. Mu, jen je tak ponoen ve sv
mylenky jako ty, nepotebuje dti. Mnoh jin by ti v naich asech zvidl, e dostane ve a nemus se starat o
nsledky. Mon e to pochz od deru blesku, jen t kdysi zashl, jak jsi mi vyprvl, i snad jsi jako dt onemocnl
nemoc, o n nev, kdy si ze svho dtstv nic nepamatuje. Ale stejn dobe to me bt i darem bohyn, nebo ona
odjakiva dbala pedevm o rozko a spe proti sv vli se podrobuje jejm nsledkm."
Nebyl bych si nikdy pomyslel, e doki hovoit s Arsino o tchto vnch vcech s takovm porozumnm a bez
touhy po pomst. To nejjasnji dokazuje, jak jsem vyrostl ivotem mezi Sikany, ani jsem o tom ml tuen. Nebo kdy
se jednou ndoba rozbije, nepome nek ani zloba, ale nejlpe je sebrat stepy a udlat z nich, co lze.
Kdy jsem se vak dobral jistoty, e ani Mism nen mm dttem, ctil jsem se jako nah a nic m nemohlo zaht.
Jako lovk jsem se musel spokojit bt sm sob clem a nic nen tho. Je daleko snadnj plodit dti, clem obtit
jejich hbet a sm si umt ruce.
Tak obnaen jsem se ctil, e jsem odeel na dva dny do samoty hory. Ne pro znamen a vtby, ale jen proto, abych
v klidu sm sob naslouchal. Tak nah jsem se ctil, tak opovrhovn zem, vodou i vzduchem. A znovu se mne
zmocnily pochyby a nevil jsem ve svou moc vzvat boui. Vecko bylo jenom slepou nhodou i nco ve mn
naped uhodlo pichzejc vtr, dve ne se objevila viditeln znamen. Pro Driea se zem tsla a hora vrhala ohe, a
se non nebe zbarvilo temnou erven, kdy se nm tehdy objevilo sicilsk pobe. I ve chvli jeho smrti se jeho
ddin zem otsla. Ba i syna zplodil. Jenom j trm sm, nevda, odkud jsem piel ani kam jt a pro. Neplodn jsem
jako kmen a m lska je vc utrpen ne tst.
Page 133

Takov pochyby eou osteji ne n. Jsou to hrozn pochyby tla a neuzdrav je dn poznn, zato se obas
zmocn lovka jako nemoc. A tak pak me i zabt, jako zabila Mikna, avak jindy se uzdrav sama sebou a odejde.
A se stane cokoli, tebe, cizine, jen jsi ve mn, tebe varuji pedevm ped nemoc pochyb, nebo to je nejhor
nemoc, je potk navrtilce. Odejdi do samoty a nev druhm, ale v vce sob, naslouchaje si, a v spe vlastnmu
poznn ne od druhch nauenmu vdn.
Nejlep lk na nemoc pochyb je hlubok spnek. Ale kdy pochybnosti hlodaj, tu spnek prch. Odejdi tedy do
samoty a putuj do moru, a opt bude moci spt a uzdrav se. Nepome-li ti ani to, poij lku nesmrtelnosti, a zem
ti zmiz jako zvoj a uvid skrze skutenost, i pozn, jak je ona klamav. Avak lk nesmrtelnosti se podob
posvtnmu npoji Sikan a je tedy jedovat. Myslm, e vecky nrody ve vech dobch jej poznaly i poznaj v t i
on podob, aspo pinejmenm jejich arodjov a kn.
A jestli pod vlivem lku nesmrtelnosti uvid njak vidn, bude vdt, e nen ve pravda, a bude je moci svou
vl dit. Vdy m kad rouha svho strce. Pijde a odvede svou elmu, vyzve-li ho. Je temn a tob ciz, ale
nenakej, i kdyby vylo najevo, e tebou opovrhuje. Mus t poslechnout, vzv-li ho, i odvst sv zve. A jestlie
doshne, e ti budou slouit svteln duchov, pak se z nich raduj, nebo jim posta, e ti mohou slouit. A nemus
jim dkovat. Ale nejsi zvisl na nich a nen ti teba je poslouchat. Naopak oni jsou tob povinni poslunost. A tvj
ochrann duch, tv ochrnkyn je k tob pipoutna, a sm chce i nechce.
Varuji sebe v tob, cizine, jestli jsi jet sm sebe nepoznal, a pozn se teprve, a sestoup do hrobu malovanch
stn a vezme z prost hlinn ndobky nezmiziteln kameny svho ivota. Tehdy pohle na stny, cizine, pohle na
stny a hle, jak v triumfu poznn ti podvm vejce nesmrtelnosti, a bude leet na trojnsobn poduce. Tehdy ji
pochybovat nebude.
KAPITOLA 5
Kdy jsem se vrtil z hory, posbral jsem njak sikansk pedmty, jimi vyroben luk a py s pazourkovou pikou,
pomalovan bubnek, z kry utkanou ltku, pasti a kostn udice, devnou fltnu, j vb zvata, i nhrdelnk z
elmch tesk, e to vecko polu po Xenodotovi darem krli krl. A nikdo mi nezakzal vzt si, co chci, protoe mezi
Sikany je vecko spolen a nikdo si nebere, co nepotebuje.
Polovici luny bylo vidt ve dne na nebi, jako by sama Artemis pzniv sledovala moje ponn. Avak sotva se
objevil na obloze plmsc, jet kdy zilo slunce, zaali se Sikani hbat. V podveer jsem vzal Hiulse za ruku a el s
nm k posvtnmu kameni. Byl jsem ji natolik citliv po jejich zpsobu, e jsem nepoteboval zvltnho vyzvn.
U posvtnho kamene ns oekvalo dvanct starc. Vichni mli na sob rozkleben devn masky. Podle
zvecch ohon jsem poznal, e jsou to kn, nelnci i svat mui rznch kmen. Neoslovili mne, ani knz mho
kmene mne neoslovil. Ale sotva jsme doli, pomazali tukem kmen, posadili na jeho heben Hiulse a dali mu sladk
bobule k jdlu, aby mu nebyla dlouh chvle.
Pohyby mi ukzali, e se mm svlci. Uinil jsem tak. I oblkli mne v jelen ki a tv mi zakryli parohatou
krabokou, je byla krsn vyezvan a pomalovan. Potom kad podle sv dstojnosti se napil troinku
posvtnho vna z devn e. Naposled jsem se napil j. Potom chodili v ad kolem kamene, opt posledn j. Z lesa
bylo slyet dunn bubnku i hvzdot devnch flten. Pochod jsme zrychlili ve skoky a vlivem npoje brzo tanec
zdivoel. K tomu jsme kad vali hlasem svho zvete. To Hiulse velice bavilo. A zaal houkat jako sova. To
povaovali Sikani za dobr znamen.
Tanili jsme m dle tm divoeji. Zem byla jako zvoj a krev mi bila v taktu bubnku. K mmu divu pibhala
divok zvata z lesa, probhala nam kruhem ke kameni a zase prchala. Kanec vyrazil z hout cel n, tesky
pokryt pnou, ale nikdo se ho ani nedotkl, a on zabhl zase zptky do lesa. Posledn piklusala nn la, zastavila se
u posvtnho kamene a natahujc hlavu oichala Hiulse a pak prchla do lesa, dupajc lehce po udusan zemi.
Tehdy tanec skonil a Sikani zaplili ohe uhlky z pinesen misky.
Nedovedu vysvtlit, jak se sem vichni stihli vas dostavit. V lese kolem ns bylo mnoho Sikan, jak se dalo soudit
podle dunn bubnk a lichotivho hvzdn flten. Snad byly v tuku, jm poteli kmen, i njak pachy lkajc zv,
nebo ji pedem pochytali a vypustili k tanci. Ale zvata mohla bt i stny jejich zesnulch, je se objevily dk
posvtnmu npoji. Bylo-li tomu tak, pak nevm, jak je mohl vidt i Hiuls a pozdji je popisovat. Jen kancem byl
postraen, kdy se nhle vytil z hout a hrozn chrochtal.
Shromdili jsme se kolem ohn a Sikani sali Hiulse z kamene, vloili mu na krek nhrdelnk ze zub rznch zvat a
na zpst a kotnky mu uvzali rznobarevn emnky. Kad si nazl pazourkovm nokem ranku na pai a dal ji
Hiulsovi vyst. Pak ukazovali, e si mm tak naznout ki na pai a dt ochutnat Hiulsovi svou krev. Kdy se tak
stalo, rozesmli se vichni radost docela nahlas a stkali jet z tch ranek krev Hiulsovi na hlavu, a ml chlapec cel
vlasy od krve.
Potom nhle a neekan chytl kad jednu vtev z ohn a zmizel v lese. Knz mho kmene a j jsme tak vzali kad
svou a vedli Hiulse mezi sebou od posvtnho kamene. Kdy smoln vtve dohoely, odhodili jsme je. Knz sal
kraboku a zavsil si ji na ruku a j jsem ho napodobil. Dovedli jsme tak Hiulse dom a j ho uloil, akoli byl ze veho
cel rozjven a nechtlo se mu spt. Knz nm zakzal ho umt, dokud krev mu sama nesejde z pokoky.
Myslel jsem, e tm je to skoneno, ale nazt, jet ped rozednnm, se knz vrtil pro mne. Vyel jsem s nm z
jeskyn beze slova. Zavedl mne zase k posvtnmu kameni a ukzal mi s smvem stopy zvecch kopyt a drp,
rukou ohmatal kmen a vysvtlil mi, e zvata jej v noci do ista olzala, take cizinec by jej od ostatnch kmen
Page 134

nerozeznal.
Usedli jsme na bobek. ekl jsem knzi: "Odchzm od Sikan. Mj as zde skonil. Hiuls zstane u vs, ale jeho
matka pjde se mnou, Mism pjde se mnou a nae otrokyn Hanna pjde se mnou."
Knz se tie chichotal, ukzal rukou k severu a prstem mi zamval na rozlouenou. "Vm to," ekl. "Jen jsme se bli, e
nm odvede chlapce. Proto jsme ho zasvtili za Erkla, nebo ten m zachrnit Sikany. Nae zddn vtby
pedpovdaly jeho pchod, kam a sah pam nroda. Piel v nru matin, je sedla na oslu."
Proutkem kreslil po zemi, open loktem o koleno, huben a chlupat. "Jsem staec," pravil. "Tmato svma oima
jsem u mnoh vidl. Obdlvaj se pole volskmi speenmi tam, kde mj otec lovil lesn elmy. Byl Sikani, kte si
stavli chatre na okraji les a pstovali hrch. ekov se rozthli po Siclii za mho ivota vce, ne to kdy dokzali
Elymov. Mno se jako ervi a podmanili si Sikuly, aby jim obdlvali pole a stavli msta. Kdo si postav dm, je jeho
otrokem. Kdo obdlv pdu, je jejm otrokem. Ns, Sikany, me zachrnit jen Erkle, ale jak se to m stt, to nevme."
Pikryl si rukou sta, usml se a mluvil dl: "Jsem ji staec a blzk je chvle, kdy odejdu do bahna. Kolena se mi
podlamuj a m vdn ji neme pomoci mmu kmeni. Rozmluvil jsem se proti sikanskmu zvyku pli, nebo ti to
musm ci. Byli bychom t museli zabt, kdyby ses byl pokusil uloupit nm chlapce. Pinesl jsi nm Erkla a ponechv
nm ho. Proto jsme t zasvtili za jelena a nyn, pi svm odchodu, dostane, co si bude pt."
Vyuil jsem pleitosti a poprosil ho, aby mi dal pln roh sikanskho posvtnho npoje a nkolik jejich otrvench
trn, kter se zapichuj do zem, kdy je segestt gamorov pronsleduj se psy. Znovu se uchichtl a pravil:
"Dostane, eho si d. Zasvtili jsme t za jelena a nemme ji ped tebou tajemstv, krom jistch posvtnch
slov, je nepotebuje. Opravdu nechce nic jinho?"
Vzpomnl jsem si, jak jsem pod vlivem kouzla vidl tpyt zlata a stbra pod posvtnm kamenem v lnu zem. Tak
jsem si uvdomil, e mne nevdomky zasvtili ve znamen posvtnho zvete Artemidina. Bohyn se mi zjevila v
podob Hekaty a toto vecko byla jej hra, v n Sikani hrli roli prostednk.
Ukzal jsem prstem na posvtn kmen a pravil: "Mte zde pod kamenem tajn poklad, zlato a stbro."
Sikan se pestal smt. "Jak to v?" zeptal se. "Vdomost o nm pechz z otce na syna jen mezi knmi. A pokladu
se nikdo nedotkl po cel pokolen. Zasvtili jsme t lpe, ne jsme sami mysleli."
Zejm se rozhodli sikant nelnci mi dt st pokladu, i kdybych byl o nm nevdl, v odmnu za to, e jsem jim
pivedl jejich touenho Erkla. Avak poklad nebyl pod posvtnm kamenem, jak jsem ve svm blouznn vidl.
Naopak knz mne vedl cestou dlouhou pl dne a do nebezpenho dubovho lesa, plnho sikanskch past na lidi a
jedovatch trn. Tam mi ukzal jeskyni, kterou cizinec nemohl nikdy objevit. Spolen jsme odvalili balvany a
vyhrabali hlnu, a jsme se dostali k jm, chrnn stromovou krou. V n byla spousta stbrnch a zlatch ndob a
talisman. Knz nedovedl ci, odkud kdysi zskali Sikani tento poklad. Domnval se jen, e je to vlen koist z tch
dob, kdy Sikani jet ovldali celou Siclii a byli jejmi pvodnmi obyvateli. Ped Sikuly, ped Foiniany, ped eky i
ped Tyrrhny pipluly lodi moskho krle do zem sikansk. Ale odkud, to tak nedovedl ci.
Podle mne to byly pedmty z rznch dob. Nkter byly umletj prce, jin neohrabanj. Nejcennj byla zlat
hlava bka, kter vila cel talent. Knz m vyzval, abych si vybral, co chci, a ze strany m pozorn sledoval, zdali
mne chtivost dostane do sv moci. A snad by mne byl v tom ppad i zabil, nebo po celou tu dobu drel otp v ruce.
Snad to byla tak m posledn zkouka, zda jsem hoden dvry Sikan a zda mne mohou v klidu propustit.
Vybral jsem si prost zlat skyfos, jen vil patnct min, malikou zlatou ruku, kter nevila ani minu, ale lbila se mi
jako talisman, a k tomu spirlovit nramek, jen vil asi tyi miny a jej jsem zamlel dt Arsino. Mla pece rda
perky. Vzal jsem si jen vci zlat, nebo ty se snadnji daly penst i ukrt. Ostatn zlato se stalo dram ne stbro
od t doby, co vtina eckch mst zaala razit ze stbra penze.
Tak jsem si vzal ze sikanskho pokladu veho vudy jen asi dvacet min vcho zlata. Lze se domnvat, e jsem byl
hloup, kdy jsem si nevzal vc za takov pleitosti, ale pro bych se trpil s noenm cinkajcch vc, kdy bohyn
jako Hekat zvazn potvrdila, e dodr svj slib? Vdl jsem, e dostanu v prav as ve, co budu potebovat, a
nedostanu-li, pak to bude znamen, e to opravdu nepotebuji a e je pro mne lpe, jsem-li bez toho.
Sikan odloil otp a spolu jsme zase poklad pikryli. Kdy jsme odchzeli nebezpenmi houtinami, ukazoval mi
knz pesn cestu a souasn s uspokojenm pozoroval, e se nepokoum dlat si znamen i jinak si pamatovat kopce,
svtov strany a pchod k jeskyni. To mu bylo mil. V naem lese pak zaal radost poskakovat a poplcval m po
obou ramenech souasn.
Vidl jsem, e m ke mn plnou dvru, i poprosil jsem ho, aby po naem odchodu pozval sem potulnho
pthagorejce Hiulsovi za vychovatele, nebo, jestli zemel, nkterho jinho eckho uitele. Kladl jsem mu na srdce, e
se Hiuls mus nauit st a pst, potat, kreslit obrazy a mit je. Krom jazyk sikanskho a eckho mus mluvit i
foinicky a elymsky, aby byl s to splnit svou lohu v sikansk historii. Poslouil by mu tak jazyk tyrrhnsk, kdyby byl
uenliv, a nekodilo by mu ani, kdyby se nauil hrt na njak strunn nstroj. O tlesn cvien jsme nemusel mt
starost, o ta se postar ji sm ivot v lesch. A zachzet se zbranmi bude umt Hiuls lpe z vrozenho instinktu, ne
by ho kdokoli mohl nauit.
Ctil jsem te, jak je mi zatko Hiulse opustit. Ale vdl jsem, e ho Sikani budou hldat jako oko v hlav a nakonec
ho lpe ochrn, ne bych kdy mohl j uinit. Proto jsem se vzmuil a jet dodal:
"Naute ho tak bt poslunm kmene. Jen ten, kdo sm um poslouchat, se nau dobe porouet. Kdybyste zjistili,
e zabj bez uitku, jen pro zabjen, nebo e j vc, ne me strvit, pak ho radji zabijte vlastnma rukama a vzdejte se
Erkla."
Arsino mla velkou radost z nramku a tvrdila, e je to star krtsk prce a e by tyrt sbratel starch vc za
zaplatili mnohonsobnou vhu zlata. Neekl jsem j, odkud je, vydil jsem j pouze, e to je dar od Sikan v dk za to, e
jim svila svho synka na vychovn.
Page 135

Dar zmrnil Arsinoin smutek ve chvli louen a ani Hiuls nejevil nijak touhu jt s nmi. Odeli jsme po sikansku,
nerozlouive se s nikm. Zadil jsem to tak, e jsme se stetli s Xenodotem a Tyrrhnem prv, kdy oni doli ke
svmu skladiti na behu eky. Vrtili se notn znaveni cestou, pokrbni vtvemi, tve zakrvcen od hmyzch
tpanc. Stejn i jejich osli byli vyerpni thou nkladu. Kdeto my jsme vyli z lesa na druh stran louky ze iroka a
erstv proti nim. Ze ertu jsem si pipevnil jelen kelku a navlkl parohatou kraboku, Arsino se zabalila do
nejjemnjch koein, na krku mla sikansk nhrdelnky a oi namalovan a k spnkm a sta hodn do iroka.
Hanna mla at ze stromov kry a na hlav vnec ze iek. V nru nesla Mism zavinutou do te ov ke, je nm
zstala jako jedin n majetek ze Segesty, nebo Arsino nic nevyhazovala.
Xenodotos i Tyrrhn se ns lekli a vykikli, vdy jsme vypadali pinejmenm jako lesn bohov. I tyrrhnt sluhov
ped nmi prchli. A Xenodotos mne ani hned nepoznal, i kdy jsem sal masku, nebo jsem si oholil vousy a Arsino
mi osthala vlasy na krtko, abych ukzal Sikanm svj smutek, e od nich odchzm a opoutm Hiulse, ale tak proto,
abych zmnil svj vzhled. Teprve a jsem je oslovil, vstali, Xenodotos i Tyrrhn, ze zem cel roztesen strachem a
uvili, e jsem lovk a e jsem to j, a hledli zvdav na Arsino, Hannu a Mism.
Tyrrhn ujioval, e jsme prvn Sikani, kte se ukzali s celou rodinou cizincm. Xenodotos ml radost ze
sikanskch vc, kter jsem mu pinesl. T noci jsme jet odpovali u tho ohn a zrna jsme se vydali na cestu k
Panormu.
Po tak mnohch letech, a jako Sikan, jsem se nemusel bt, e mne nkdo v Panormu pozn. I Arsino zmnila docela
podobu jinmi vlasy, e se mi zdla k nepoznn, pokud jen bude opatrn. Elymov neohroovali bezbrann Sikany,
kte se objevili na obdlan pd s chvojm v ruce. Stvalo se to nkdy. Tak jsem dvoval v ochranu Xenodotovu,
nebo myslm, e nikdo by jist nechtl urazit sluebnka krle krl, jen piel na Siclii v doprovodu Skthov.
Cesta nm ubhala pomalu a ztka kvli vem zdailm nkupm Tyrrhnovm, akoli jsem mu pomhal i j, pokud
jsme li lesem. Tak se Arsino ani cestou neunavila, tebae la pky, a ani Hannu nezmohla Mism, kterou nesla v
nru nebo po sikansku na zdech.
Kdy jsme doli k obdlanm polm, nepovaoval jsem za dstojn, abych dle nesl bemena, ale pipevnil jsem si na
hlavu parohatou kraboku a pomaloval si tlo barevnmi pruhy. Mnoho zvdavc okounlo kolem ns, nebo nikdo z
nich jet nevidl vzneenho Sikana takto putovat. Skoup Tyrrhn nebyl by najal vce soumar, ale zvdav
Elymov mu pjili zvata zdarma, aby mohli jt za nmi a obdivovat ns.
Po veerech pod irm nebem, nebo mezi tymi stnami v nkterm elymskm devnm domku jsem vypravoval
Xenodotovi o Sikanech, pokud jsem to povaoval za uiten pro n. Svil jsem mu i tajemstv o Hiulsovi a povst o
Erklovi, ale zapsahal jsem ho, e to mus podret jen pro sebe a ci pouze sammu krli krl, nebo nanejv jeho
nejdvrnjmu rdci pro vci tkajc se zpadnch zem.
"Je mi jedno, jak a kdy pouije krl krl tuto vc ke svmu dobru," ekl jsem. "Ale mus vdt o tom, e Sikanm
roste Erkle. Tak si nemyslm, e by se Sikani mohli zachovat jako nrod bez pomoci krle krl, a uspod i vech
nrod svta. Sikany pronsleduj Elymov i ekov. Krl krl bude sm nejlpe vdt, proti komu jednou Sikany
pouije ke svmu uitku, aby si Sikani mohli vykoupit svobodu a t voln v lesch i zachovat se jako nrod."
Xenodotos uznal dleitost mho sdlen a tvrdil mi, e jsem nejnesobetj mu v politickch vcech, kterho kdy
poznal. dnmi vpoty si nedovedl vysvtlit, jak je mon, e mu svuji tajemstv, ani je vyuiji pro sebe a ani za
n dm njakou odmnu. Tak mi tvrdil, e jsem nejkrsnj mu, jeho kdy vidl, a e mne m dl tm vce miluje,
protoe jsem si oholil vousy a tak obnail vraznou bradu. Nadchl se i pro m kadeav vlasy, a moje irok sta pr by
poblznila kohokoli svm tajuplnm smvem.
A pikldal nos pli blzko ke mn, aby ichal vni m pokoky promsenou pachem pryskyice a koue v
sikanskch lesch, a ujioval, e moje oi jsou jako oi jelena. A nekal to ve pouze ze zdvoilosti. Myslm, e den ze
dne byl do mne vce zamilovn, a jen nesnadno jsem unikal jeho blzkosti, snae se, abych ho neurazil.
Ale sv prav jmno jsem mu nesvil, akoli jsem byl pesvden o jeho ptelstv, a tak jsem varoval Arsino, aby
nebyla k nmu pli dvivou. Kdy zjistil, e jsou jeho svody marn a e nepjdu s nm do Ss, obrtil svou
pozornost chyte k Arsino a dokzal ji tm obratnji naklonit svm zmrm, jeto nepodlehl jejmu enskmu kouzlu.
O jeho dalch myslech jsem neml tuen. Spokojil jsem se tm, e m ji neobtoval a e rozmlouval s Arsino o
erykejsk bohyni, o jejm prastarm prameni, o obadech pi jejm kadoronm jarnm nvratu ve zlat lodi z Karthga, o
jej vld nad zpadnm moem, tak podobn vld akrjsk bohyn na Kypru a na celm moi vchodnm. Xenodotova
zvdavost byla nevyerpateln. Tak jsem vak sm ml pleitost v klidu si pohovoit s Tyrrhnem a vymmit na nm
vdomosti o m. Jene on byl nevzdlan a staral se jen o vci obchodu. Nicmn jsem se dozvdl, e m je v
neustlch ptkch se sousednmi nrody. A tak e mezi bohatmi a chudmi jsou tam divok a zuiv rozepe, take
as od asu odepou chud slubu ve zbrani, aby si vymohli njak stupky pro sebe.
To mne nepekvapilo, ponvad podobn pomry jsou i ve vech ostatnch mstech. Vdy i insk povstn zaalo
tm, e se vyhnali tyrani a moc bohatch se omezila ve prospch lidu. Segetsk lid ochotn pijal Driea, aby ho
pouval jako prostednka k podroben svch gamor. Vnitn vlka byla znamenm doby a domlel jsem se, e pro
vnitn nesvornost mst a pro jejich vnj soupeen me krl krl snadno roziovat svou i na zpad. Ve mstech
nebyl si nikdo jist ivotem ani majetkem, naopak rostl poet vrad i vypuzen. Potom mnoh rd pozdravil krle krl
jako posla mru a podku ve svt.
Opojn byl tanec svobody mch vzdornch mladch dn! Byl jsem tehdy cizinec, a bleskem zasaen, a chtl jsem
pemoci svj ostych z toho a stt se rovnm efeskm mladkm kvli Din. Ale nyn jsem zapomnl i na jej tv, i na
svist hocho rkos, je hnal vtr a je poplilo nezniitelnmi jizvami m pae, kdy jsem si v Sardech uvdomil, co
jsem vlastn provedl. Zskal jsem si tm inem pze Artemidinu, avak dlem Inie za to byl stoupajc dm, zdupan
trosky a mrtvoln pach.
Page 136

Na tohle vecko jsem vzpomnal, kdy jsem sedal na bobku rozmlouvaje s mrzutm Tyrrhnem u ohn za veer
tohoto podzimu v zemi Eryx, zatmco na druh stran ohn Xenodotos se horliv bavil s Arsino. Tlet Mism spala
hlubokm spnkem v ov ki a v zblesku plamen jsem se obas setkal se zivm pohledem Hanny. Kreslil jsem
prutem po zemi a vdl jsem, e proiji boulivou dobu, dokud krl krl nesrovn vecky zem v novm podku.
Narodil jsem se do doby amfor s ervenmi obrazy, a dbny s obrazy ernmi slouily ji jen k posvtnm obtnm
obadm starc. Narodil jsem se do doby trir a pochybnost. Nevdl jsem vak, kde jsem se zrodil, ani kdo jsem byl
pedtm, ne jsem se probudil u paty dubu rozsnutho bleskem mezi zabitmi ovcemi.
KAPITOLA 6
Doli jsme do Panormu jako v slavnostnm prvodu. Kolem ns se tlaili zvdavci a lid vybhali z dom, aby se na
ns podvali, a kieli na sebe v rznch jazycch. Mili jsme pmo do pstavu k lodi Tyrrhnov. Posmutnl jsem,
kdy jsem ji spatil. Byla kulat a pomal a jen zsti palubou kryt. Divil jsem se v duchu, jak vydrela plavbu s tkm
nkladem od st msk eky pes ir moe a do Siclie.
Karthgem dosazen panormt celnci se s Tyrrhnem vesele zdravili a zdvoile rozkldali rukama, obdivujce jeho
neobyejn zdail koup. Uctiv se chovali ke Xenodotovi a jen zdaleka se podvali na Arsino a na mou parohatou
kraboku, neodvaujce se nm shnout na at. Mezi sebou si kali, e je to dobr znamen, kdy se vzneen Sikani
vydvaj z divokch prales do civilizovan zem, aby se nauili jazykm a mravm vzdlanch lid. Budou z toho
vhody pro obchod i pro Karthgo.
V Panormu i v cel zemi Eryx mli dobr dvody, aby byli v dobrch stycch s Tyrrhnem pilm z ma, nebo
pede dvma roky koupili zde mt vldci velik mnostv obil, aby zabrnili hladu zpsobenmu rozbroji mezi obany.
Vichni v zemi Eryx si pli, aby tento skvl obchod pokraoval. Pedevm Panormos z nho zbohatl, jeto m
dopravoval obil na tyrrhnskch a panormskch lodch. Sami man se po moi neplavili, ale zaplatili bohat ve zbo
a v mdi, kdykoli si dobyli velkou koist na sousednch mstech.
Proto vbr dan nebyli nevrl k Tyrrhnovi, ale prohleli jeho zbo jen skrze prsty a urili pimenou da. Avak
Tyrrhn, jen jako kupec nebyl nikdy s nim spokojen, si trpce stoval:
"Kdyby byly asy jako kdysi a kdyby byl mon rozumn obchod, byl bych mohl prodat sikansk zbo ji zde v
Panormu a msto nho koupit lacin obil a draho je pak prodat v m. Ale mt praetorov urili mezn cenu za obil,
obchod se sol vzali do svch rukou a i jej cenu v m edn urili. Dve bych byl mohl plout do Km, vymnit tam
sikansk zbo za atick amfory, jejich krsu i pvab kreseb my Tyrrhni obdivujeme a je dvme do hrob naich
vldc a lukumon. Ale ekov se stali drzmi po vtzstv nad Perany u Marathnu a kmsk tyran zabavil msk
lodi s obilm v nhradu za majetek krle Tarquinia, kter byl znien svho asu mskou chtrou. Tarquinius nael
konen azyl u kmskho tyrana a tam zemel. Proto se kmsk vldce ct jeho ddicem."
"Ne, do Km se neodvm plavit," pokraoval a proklnal eky. "Nemm jinou monost ne ekat tady na dobr jin
vtr a vydat se s nm na ir moe pmm smrem k st msk eky. A mou jedinou tchou je, e italsk pobe je
del a prostornj ne sicilsk. Kdy se mi podailo jednou dostat se sem, jist, se snadnji dostanu zptky."
Kdy si tak postoval celnkm, pipomnl jet: "S mem jste udlali dobr obchody, ale nezapomete, e na moi
jsou si tyrrhnsk a karthaginsk lodi rovny. Proto poaduji stejn vhody v danch, clech a pstavnch poplatcch,
jak uznvte Karthagincm."
Pytel po pytli, balk po balku a ko po koi dopravil na svou lo. Celnci je poznamenali do svch voskovch
tabulek. Tyrrhn pak zaplatil, tce vzdychaje, za najat osly a zahnal s proklnnm jejich majitele, ujiuje, e nikde
nepotkal takov zlodje jako v zemi Eryx. V tom jist lhal, protoe obyvatel zem Eryx mu dovolili voln obchodovat se
Sikany. Sm naopak poruil zkony erykejsk tm, e v soli pronesl zakzan elezn zbo, je tajn prodal Sikanm.
To snad nakonec i sm si uvdomil, nebo ekl, e pese ve obtuje vinnou litbu bohu Turnovi, a k tomu obadu
pozval i celnky pod stechu obchodnka s vnem, je byla velmi phodn postavena hned vedle celnice a domu
pstavnch otrok. Xenodotos a j jsme nepijali jeho pozvn, nebo jsme museli vbrm dokzat sv vzneen
postaven, a on se proto na ns nerozzlobil.
Sm jsem na Karthagince nepromluvil slvka. Zdlo se mi vhodnj pedstrat, e jako Sikan neznm jejich jazyk. I
Arsino vydrela dret jazyk za zuby. Zato kdy jsme se vrtili na noc do domu, jej panormsk rada pronajmala
cizincm a v nm ns pivtali Xenodotovi otroci a sluebnci s nejvt pokorou, nemohla ji Arsino vydret to
mlen, strhla ze sebe aty, dupala a kiela:
"Mm toho ji dost, Turmsi. Vzdorovala jsem s tebou mnohm nebezpem na moi, ale do toho pchnoucho
Tyrrhnova plavidla v ivot nevstoupm. I kdybych se sama nebla, musm myslet na Mism. Ve jmnu bohyn,
Turmsi, co budeme dlat v m? Kdy ti tvj ptel Xenodotos slibuje dopravit t do Ss a zadit ti tam svm vlivem
bezpenou budoucnost na dvoe krle krl jako sikanskho vyslance, co jet chce?"
Xenodotos byl docela zmnn, sotva se octl z divokch les mezi svmi. Nosil hrd zkadeenou bradu vzhru a
sledoval mne sldivma oima, ale smliv navrhl:
"Nezanejme se pt hned na prahu domu. Vykoupejme se nejprve a sluhov ns pomaou vonnmi mastmi a oleji a
protou nm znaven tlo. Pojezme koenn jdla jako civilizovan lid a posilnme si mysl vnem. Potom teprve se
spolu poradme, Turmsi, ty, jen jsi mi a doposud nechtl ani prozradit sv jmno. Nyn si je dobe zapamatuji, a tob
km, e je tv ena moudej ne ty. Nepodceuj jej rozum!"
Tuil jsem, e se spojili, aby m pimli k cest s Xenodotem a Skthem do Inie a odtamtud do Ss ped krle krl.
Page 137

A tak jsem se zle obval, e Arsino svila Xenodotovi i takov vci, je mi nebyly pzniv. Proto tak ironicky
opakoval moje jmno.
Ale mezi Sikany jsem se nauil ovldat svj obliej. Neekl jsem na to nic. Klidn jsem el za Xenodotem do koupele,
kterou nm pipravili jeho sluhov, a i Arsino pila za nmi. Nechtla ns nechat o samot.
Koupali jsme se tedy ve tech. Poitek z hork vody a z vn dobrch mast ns osvil, a jsme vesele ertovali.
Xenodotos se dval radji na mne ne na Arsino. Ze zdvoilosti vak vychvaloval jej krsu, pr by nikdy neuvil, e
porodila nkdy dti, a tvrdil, e na dvoe v Ssch nen mnoho en, je by mohly soupeit s Arsino.
"Kdy tak na tebe hledm," ekl j lichotiv, "lituji, e mne stvoili bohov takovho, jak jsem. Tm astnj je
Turms, e se dovede tit z tv nesrovnateln krsy. Ale nevm vm, e jste oba rozen Sikani a skuten pslunci
toho nroda temn pleti a kivch nohou."
Bl jsem se jeho zvdavosti, i zeptal jsem se rozmrzele: "Vidl jsi mnoho Sikan na sv cest? Prav Sikani jsou
pmho a krsnho vzrstu. Podvej se jen na nai otrokyni Hannu. Ty jsi spatil jen nkolik zavrench, kte pstuj
hrch kolem ubohch chatr."
Arsino vak neskrvan prohlsila: "Hanna pece nen Sikanka, je z kmene Elym a narozen v Segest. Ale
uznvm, e mezi Sikany se nali i siln mui, natst."
Prothla si bl dy v hork vod jet jednou, zavolala sluhy a vyla, aby j umyli vlasy. I j si dal umt hlavu a
prohnst dy, ale nemohl jsem neci Arsino:
"I pro tebe i pro mne by bylo bvalo lep, kdyby ses byla narodila nm."
V t chvli mi byly jej pvaby jen protivn a nemohl jsem j odpustit jej plinou otevenost ke Xenodotovi. Mj
odpor pi jdle jen rostl. A pili jsme i vno, je ns po tak dlouh dob odvyknut brzy opojilo. Xenodotos obratn
podncoval nai hdku.
Nakonec jsem vyskoil z lehtka a psahal ve jmnu luny a hippokampa: "Moje znamen a vtby jsou silnj ne
tvoje chamtivost, Arsino. Nechce-li jt se mnou, pjdu sm."
Xenodotos varoval: "Dve se vyspi z opojen, ne bude psahat tak stranmi psahami."
Byl jsem opojen nejen vnem, ale i hokost, a zvolal jsem neopatrn: "Mlo o n db Dmartos. Vypiji skthsk
douek, budu-li chtt. Jen jdi s Xenodotem, Arsino, peje-li si zajistit budoucnost lpe, ne to mohu udlat j. Zajist
t me vborn prodat nktermu vzneenmu Peranovi. Ale za memi enskho domu myslm, e zane touit po
sv ensk svobod spe ne po pepychovm ivot."
Arsino stkla kapku vna pes jizbu, a se rozeznl bronzov disk, a pravila: "Sm v, co jsem pro tebe, Turmsi,
obtovala. I svj ivot bych byla za tebe poloila. Ale musm myslet na sv dt. Rok od roku jsi tvrdohlavj a
zarputilej, take nyn nechpu, co jsem v tob vidla. Xenodotos ek jen na zpadn vtr, aby plul do Rhgia a setkal
se tam se Skthem. Snad ji ztra se vtr obrt. Proto se mus rozhodnout, Turmsi, co zvol. J jsem se ji rozhodla ve
jmnu bohyn."
Opojen psahala ve jmnu bohyn, e radji mne opust, ne aby plula se mnou do ma. Akoli jej psaha za
mnoho nestla, pochopil jsem, e ji dvno se zabvala tm rozhodnutm. Nyn vidla, e jsem se nepolekal jejch
hrozeb, a tm se jet vce rozzlobila a kiela:
"Od tto chvle se rozchzme. Nepokouej se pijt do mho loe. Mm dost tv kysel tve a nenvidm tv
barbarsky tvrd pae. Je mi na zvracen."
Xenodotos chtl zacpat Arsino sta, ale ta ho kousla do prst, zaala nakat z hloubi due a zvrtila vypit vno z
pouh nenvisti. Okamit usnula cel mokr vnem. Odnesl jsem ji na loe a pikzal Hann, aby se o ni starala. Sm
jsem byl tak roztrpen, e jsem neml chuti spt ve stejn jizb.
Vrtil jsem se do hodovn sn ke Xenodotovi, jen se posadil vedle mne, poloil mi ruku na koleno a vysmval se mi:
"Sm jsi se odhalil, Turmsi. Nejsi Sikan. Jen ek doke ci: Mlo o n db Dmartos.' Ale dvuj mi. Jsi-li uprchlk z
Inie a boj-li se krlova hnvu, mohu t ujistit, e krl krl netou po pomst jen pro ni samu. Sluby, je jsi mi
prokzal, v vce ne mnoh omyly tv minulosti."
Nepochyboval jsem o jeho slovech, ale co jsem mohl dlat proti svm znamenm? Ukazovala na sever, nikoli na
vchod. Pokusil jsem se mu to vysvtlit, ale jeho ve ho inila nestupnm. Po chvli pemlouvn zaal mn
vyhroovat:
"Nepohnvej mne pli, Turmsi. Mysl-li na vyplen sardskho chrmu, pak nikdo nen jmnem obvinn. J t
neprozradm, toho se neboj. Tvoje ena jen moude uinila, ekla-li mi o tvm strachu. I to vm, e jsi byl obvinn z
pirtstv. Jsi v mch rukou, Turmsi. Sta, abych zavolal mstsk stre, a jsi ztracen lovk."
V t chvli jsem Arsino nenvidl. Ve sv lehkomyslnosti mne vydala do ciz moci, aby m pinutila vzdt se svho
rozhodnut a plout s Xenodotem na vchod. Dlouho utajovan zloba propukla jako kmen vyvren z hory pi
zemtesen a vyvela nyn, e mi bylo vecko jedno.
Odstril jsem Xenodotovu ruku ze svho kolena a pravil: "Myslel jsem, e jsi mj ptel, ale nyn vm jasnji sv. Sta
se, jak si peje. Pjdu sm a zavolm stre a vydm se jako pirt v ruce karthaginskch kn, aby mne sthli zaiva.
Ale zrove a je prodna Arsino na triti jako uprchl chrmov otrokyn a Mism a je prodna jako jej dcera.
Myslm, e tm siln stoupne tvoje povst v och krle krl, kdy bude tv jmno zamchno do veejn udlosti v
Panormu."
A jet jsem dodal: "M vtby jsou jasn a mn poskytly ztitu Artemis Efesk a Afrodt Erykejsk. Uraz-li mne,
uraz i je ob, a varuji t ped jejich moc. Sm uskuteuji osud, jen je ve mn, a tomu neme dn moc lidsk
zabrnit. Do Ss s tebou nejdu."
Vida, e je m rozhodnut neochvjn, snail se Xenodotos najednou mne usmit a prosil mne za odputn. Doufal,
e si ve jet rozmyslm, a se vyspm. Nazt se vrhla Arsino do samch nnch cit a snaila se mne zviklat, jak jen
Page 138

dovedla. Ale zstal jsem pevn a neveel jsem k n. Tu poslala Hannu do bohynina chrmu koupit krlic prostedky,
uzavela se ve sv jizb a vystoupila pak na stechu vysuit si vlasy na slunci. Obarvila si vlasy zase na svtl a byla
pekrsn tam na stee, jak si je rozesvala. Ale stejn krsn zlat jako kdysi jej vlasy ji nebyly, spe ervenav.
Obviovala z toho Hannu, e ve sv hlouposti se spokojila se patnm prostedkem, a byla by jist dostala lep,
kdyby jej umla dat.
Zdlo se mi nerozumn, e si vzala na sebe svou starou podobu prv v Panormu. Zvdavci ji prohleli z druhch
stech, ale j bylo jedno, e se vydv v takov nebezpe, jen kdyby mnou mohla pohnout. Xenodotos mne zavedl do
pstavu a ukzal mi svj rychl lun, jej najal v Rhgiu, zanechav tam Sktha jeho poradm s tyranem Anaxilaem o
vcech Messny, v nich se zmnilo Zankl.
Zeptal jsem se ho na Kdipp. Dozvdl jsem se, e porodila Anaxilaovi ji dv dti, e rda jezd se speenm mul a
pstuje zkrocen zajce. Je povstn svou krsou po cel Siclii stejn jako ve vech mskch mstech v Itlii. Jej otec
Terillos vldne v Himee.
Pohodl na Xenodotov lunu mne nesvedlo. Odeel jsem msto toho do tyrrhnskho chrmu o devnch
sloupech, v nm se tyrrhnsk kupec prv horliv modlil za dobr jin vtr. Zeptal jsem se ho, vezme-li mne s sebou
k st msk eky. Byl velice ochotn, nebo si uvdomil, e dostane na lo mue, jen by mohl pomoci u vesel i
plachet, ale nedal to najevo, byl pece obchodnk. Jen poadoval ode mne, abych si sm obstaral potravu a zaplatil
cestu. Smlouvali jsme spolu, a jsme se shodli na pimen cen, je uspokojila ns oba. Pli jsem smlouvat nemohl,
abych v nm nevzbudil hnv vi sob.
Tyrrhnovy modlitby pomohly. Po nkolika dnech se obrtil vtr na zpad a zaal vborn dout. To se hodilo nejlpe
Xenodotovm myslm. Pravil: "Pokm do veera a doufm, e chytne rozum do hrsti, Turmsi. Ale naveer vypluji,
nebo mi bylo eeno, e to je nejvhodnj okamik k vyplut z panormskho pstavu na vchod. Zapsahm t, poj
se mnou, slbil jsem svatosvat Arsino, e ji vezmu s sebou i s Mism a s jej otrokyn Hannou."
Zatvrdil jsem sv srdce, el jsem k Arsino a ekl: "Nastal okamik naeho rozchodu, z tv vle, nikoli z m. Dkuji ti
za lta, je jsi mi obtovala, a nebudu vzpomnat na zrmutky, je jsi mi zpsobila. Budu si pipomnat jen vecko dobr,
co jsme spolu proili. Dvm ti krom sikanskho daru i zlat penze, je jsem dostal od Xenodota, a ponechm si jen
tolik, abych si zaplatil cestu do ma. Ale Hannu si nesm odvst s sebou. Vm dobe, e bys ji ve svm skrblictv
prodala pi prvn pleitosti. A j nic zlho nepeju. Ona se vydala v mou ochranu, nikoli v tvou, kdy s nmi odchzela
ze Segesty."
Arsino prolvala mnoho slz a volala: "Tv srdce je jako kmen a svolvm na tebe hnv bohyn. Jsem pli hrd,
abych si pipamatovvala zrmutky, je jsi mi pinesl. A rozum se samo sebou, e mi svuje svoje jmn. Nkolik
zlak je nepatrn odmna za vecko, co jsem kvli tob ztratila. A na Hannu nem prva. J jsem ji vychovala a
vemu nauila, a zkazila mi vlasy."
Peli jsme se o Hannu, a jsem vythl ze sikanskho pokladu zlat skyfos, a i ten jsem j dal. Ukryl jsem ped n jen tu
zlatou ruiku, jej cena byla vt jako talismanu ne jako zlata. Arsino zvila skyfos v ruce, mrkla nedviv po
mn a zeptala se:
"Co chce s tm dvetem dlat? Jak m zjem na jejm osudu?"
Rozilil jsem se a zvolal: "Provdm ji za poctivho mue, kterho bude sama chtt. To jsem j pece dluen, opatrovala
pece tvoje ob dti. Sama jsi myslela po celou tu dobu jen na sebe a na sv pohodl."
Arsino odsekla: "V Rhgiu dostanu obratnj otrokyni. Mn se jen ulev, vezme-li si tu neiku na starost. Ji
dlouho se na mne nepejn dvala. Nadl ti dosti kod. Vzpomene si na mne, a t potk netst, Turmsi."
I ve hnvu jsem ctil chvn a horkost z jej blzkosti a nevdl jsem, jak budu bez n t. V Panormu jsme strvili
hodn dn. A ona se nepokoila, ani j jsem k n neveel. Vzncujc mou touhu, chtla m obmkit, ale zle se zklamala,
kdy ani ve chvli rozlouen jsem se nepokusil ji obejmout. Kdybych ji byl objal, byl bych se octl zase v jej moci, to
jsem vdl. Proto jsem se ovldal.
Kdy se slunce schylovalo k zpadu, doprovodil jsem ji do pstavu, a ke behu, polbil jsem Mism na rozlouenou
a ujistil Xenodota o svm ptelstv.
"Pro nae ptelstv," prosil jsem. "Pinut-li t poas zaboit k Himee, vyhledej vzneenho, tyrrhnskho kupce
Larse Alsira a zapla mu mj dluh, nebo je mi zatko odejt ze zem, kde jsem nkomu nco dluen. Je to vzdlan mu
a me ti dt uiten pouen o Tyrrhnech."
Xenodotos to pislbil, ale Arsino zatrpkle poznamenala: "To jsou jedin slova pi louen se mnou? Mysl
skuten vc na dluh vi cizinci ne na dluh vi mn?"
Pikryla si hlavu a vystoupila po ebku na lo a Xenodotos za n, nesa Mism na rukou. Doufal jsem, e jet v
posledn chvli bude Arsino litovat a vysko z lodi na beh. Ona zase doufala, e budu kiet a e se chytnu lodnho
ebku a vybhnu za n. Ale nmonci vythli ebk na palubu a pivzali jej k zbradl. Vesla zabrala a vypluli.
Vzdlive se od behu, zvedli plachty. Zpad slunce zabarvil lo do ruda a j si myslel, e Arsino zmizela navdy z
mho ivota. Bolest mnou projela tak stran, e jsem padl na kolena a skryl svou tv v rukou tam na behu
panormskm. M zklamn mne zdrtilo a proklnal jsem v duchu bohy, kte si tak se mnou zahrvali. A nepomohlo mi
ani, kdy jsem si pipomnal Arsinoino skrblictv a lehkomyslnost, nebo nakonec, po pravd eeno, se v Segest
vzdala veho a la se mnou. A vil jsem, e udl tot i te.
Uctil jsem jemn stisk prst na rameni a zaslechl Hannina varovn slova: "Foiniani se na tebe dvaj."
Uvdomil jsem si sv nebezpen postaven a sikansk obleen, pivzal rychle kraboku s parohy na hlavu a
pehodil pes plece barevn vlnn pl, jej mi dal Xenodotos na rozlouenou. Hrd vzpmen jsem el na
Tyrrhnovu lo, jak jsme se dohodli, a Hanna la za mnou nesouc na hlav v koenm vaku tu troku naich vc.
Na Tyrrhnov lodi hldal jen jeho kulhav kormidelnk.
Page 139

Sotva jsem vstoupil na palubu, dkoval bohm a pravil: "Dobe e jde, Sikane. Opatruj zatm zbo i lo, abych i j
mohl jt obtovat a vzvat vtr."
S nastalm veerem bylo slyet z trit zvuky foinick fltny a hulkn opilch, take jsem dobe pochopil, pro
kormidelnk horliv vyskoil a bel obtovat. Po jeho odchodu jsme se uvelebili na lodi, Hanna a j. Ve tm mi
konen vytryskly slzy. Plakal jsem nad svou ztrtou a nad vnucenou mi nezbytnost vteb a nedovedl jsem myslet
na nic jinho ne na Arsino.
Leel jsem v pchnoucm koenm vaku a ctil, jak Hanna vklouzla ke mn. Dotkala se prsty mho oblieje, strala mi
slzy z o, polbila tv, hladila mi vlasy a sama tak nakonec propukla v pl pln zkosti. Bylo to jen mlad dve, ale
v mm zrmutku se mi zdla pouh blzkost druhho milosrdnou, jako by m utilo nn zvtko. Hannina zkost
ulevila m bolesti. Nechtl jsem, aby plakala pro mne. Proto jsem ekl:
"Nepla pece, Hanno. M slzy jsou jen slzami slabosti a samy pestanou tci. Jsem vak chud a neznm svou
budoucnost. Nevm, zda je dobe, e t beru s sebou. Snad by bylo pro tebe lep, kdybys la se svou pan."
Hanna poklekla a psahala: "Radji bych skoila do moe. Dkuji ti, es m vzal s sebou, a jde kamkoli."
Dotkajc se rukou m tve ujiovala: "Jsem jen to, co si ty peje. A budu pracovat pro tebe. Chce-li, dej mi
vyplit znamen otroctv na elo i na bok."
Jej vniv pchylnost mne dojala. Pohladil jsem ji po vlasech a pravil: "Nejsi otrokyn, Hanno. Budu t
ochraovat, jak budu umt nejlpe, dokud nenajde mue sob po vli."
Odporovala mi: "Ne, ne, Turmsi, takovho mue, jen by se mi lbil, nenajdu. Ponech si m u sebe, Turmsi,
zapsahm t. Pokusm se bt ti co nejuitenj."
Aby si mne naklonila, vhajc, nesmle navrhla: "Arsino, nae pan, mi objasnila, e bych mohla nejvc vydlat,
kdybych se pronajmala v nkterm dom ve velkm mst. Chce-li, jsem ochotna to udlat pro tebe, ale rda bych to
nedlala."
Jej slova m zdsila, take jsem ji vzal do nrue a prosil: "Na nco takovho ani nemysli. Nikdy to nedovolm. Jsi
pece nedotknut a hodn dvenka. Naopak chci t ochraovat a ne vrhnout t do zhuby."
Potilo ji, e jsem zapomnl na svj zrmutek. Pimla m nco pojst a popt trochu vna, je pinesla. I sama se
napila. Sedli jsme na okraji lodi, nohy nm visely dol. Dvali jsme se na ervenav svtla v pstav a naslouchali
klapn foinick hudby. Hannina blzkost mne zahvala, nebo byla vedle mne bytost, s n jsem mohl aspo mluvit.
A nevm, jak se to vecko stalo, ale jist to zpsobilo vno a hudba a dvrn blzkost mlad dvky: A nemm jin
omluvy ne to, e je lovk v nejvtm zrmutku docela otesen a nnji odpovd prv na blzkost druhho, je mu
nabz zapomnn vlastnch cit. Arsino mi odepela svj kln, a dobrm jdlem a neinnost v Panormu bylo m tlo
naklonno drdn. Nemohu obviovat jenom Hannu, e mne svedla, vinen jsem byl i j.
Nebo kdy jsme se uloili, zmocnila se mne touha po jejch hladkch dech, mladch a neznmch. Oddala se mmu
objet a poloila mi pae kolem hrdla. V rozkoi jsem si vak uvdomil jasn, e jej thl dy nejsou Arsinoiny a jej tlo
neme soupeit s Arsino.
Potom jsme dlouho tie ve tm leeli, a jsem zaslechl jej tlumen tkan, akoli se je snaila pede mnou skrt. Dotkl
jsem se jejho nahho ramena a ekl hoce:
"Nemyslel j sem, e hned prvn veer bude kvli mn plakat. Z toho vid, jak jsem. Dopustil jsem se na tob
kivdy a zniil tvou monost se vdt. Chpu dobe, pro ple."
Ale Hanna se ke mn pitiskla a eptala: "Ach, proto nepli. Naopak jen z ist radosti, es chtl ke mn vejt. A tak
nepli nad ztracenm pokladem. Vdy jsem jej etila jen pro tebe, i kdy bylo dost jinch chtivc. A nemm, co bych
tob jinho dala."
Zlbala mi vroucn ruce a ramena a pravila: "Jak jsi mne uinil astnou! ekala jsem na tuto chvli od on msn
noci, kdy jsi m vzal na ruku, jet holiku. Nevmej si mch slz, pli tak nad svou ubohost. Jak by t mohl
uspokojit obyejn bronz, kdy jsi byl zvykl dret zlato v nru."
"Nepemlej takhle," ujioval jsem ji. "Byla jsi docela lahodn v m nrui. Nikdy jsem jet neobjmal
nedotknutou dvku. Ale bylo to nespravedliv vi tob. Neml jsem to dlat. Utuje mne jen to, e jsem neplodn, a
proto se nemus bt nsledk m nerozvnosti. Snad v, Hanno, e ani Hiuls nebyl mm synem, ani Mism mou
dcerou."
Hanna neodpovdla. Tak asi to vdla. Zaal jsem obdivovat jej moudrost. Jist se odhodlvala mi to ci, ale ve
sv zaslepenosti bych j nebyl uvil. Ji slym v duchu Arsino, jak by mne pemohla ironickmi slovy: "To v vc
rliv otrokyni ne mn?"
Zdlo se mi skuten, e slym Arsinoin hlas a ctm jej ptomnost. Abych zapomnl, objal jsem znovu Hannu, a
divoce, jako by to byla Arsino. Nic jsme ji nemohli opakovnm ztratit.
Konen chraplav vykikla a klesla uvolnn na zda. Bezhlav m zaala lbat po tvch a eptala: "Ach, Turmsi,
miluji t a milovala jsem t od prvn chvle. Nevm, e t nkdo me tak milovat jako j, i kdybys o mne mnoho
nedbal. Ale dbej trochu o mne, prosm, a pjdu za tebou kamkoli. Tv msto bude mm, a nemm jin bohy krom
tebe."
M svdom mi kalo, e jsem neuinil sprvn, kdy jsem zahl sv zklamn ivotem mlad dvky, kdeto rozum
mne chladnokrevn pesvdoval, e bude lpe, budu-li mt ochotnho druha. A nebylo zvan, jestli ji miluji i ne,
spokoj-li se tm, co dostane. Marn bylo pemlet nebo litovat, nebo vecko se stalo tak, jak se stalo, a nemohl jsem
tomu zabrnit.
Vstala, aby se oistila, a i j se oistil. Jej tve stle jet hoely a ly bily na hrdle. Uspala mne a zahvala svm
tlem. Ve spnku jsem slyel, jak tyrrhnsk pekupnk kloptal se svmi mui po palub a jak se hdali o msto. V t
chvli jsem ctil ptomnost sv ochrnkyn, v teple, je pronikalo z Hanny do mne a ze mne do Hanny. V erosvitu mezi
Page 140

bdnm a spanm mne napadlo, e bohyn mi chtla v Hann ukzat svou docela jinou strnku. S povzdechem jsem
upadl do hlubokho spnku a spal a do blho dne.
KAPITOLA 7
Skuten mne m ochrnkyn ochraovala, nebo Hanna se sama probudila ji pi rozednn a vyklouzla pry.
Kdeto j se probudil kopanci. Pede mnou stla Arsino s Mism v nru a kopala mne sandlky stbrem zdobenmi
nejprve do stehen, a kdy jsem se dosti rychle neprobral, i do hlavy.
Nemohl jsem vit svm om. Myslel jsem, e se mi to jen zd. Ale stla tam a kopanec mne v hlav zabolel.
Nepoteboval jsem pemlet pli dlouho, abych pochopil jej lest. Sm jsem se pece divil, jak me nkdo vyplout na
moe naveer? Xenodotos a Arsino si jist vymysleli tento eredn skok, aby m pemohli v posledn chvli. Ale
vidouce, e jsem nepodlehl, ale radji se vzdal Arsino, abych poslechl sv vtby, houpali se na vlnch ped
pstavem po celou noc a zrna se vrtili ke behu na rybskch lunech a Arsino s dttem vysadili.
Natolik byl Xenodotos chytr, e se mi ji neukzal, ale pokraoval rovnou v cest na vchod se zesilujcm
zpadnm vtrem. Ve sv zlosti bych ho byl snad dovedl uhodit pro utrpen, je mi pipravil. Arsino mne chtla
potrpit aspo jednu noc a vdl jsem, e draze zaplatm jej nvrat.
Kdy mne vzbudila a sama si vybila svou zlost v kopancch, zaala dlat pokornou a s pohledem k zemi pravila: "Zde
jsem, Turmsi. Mysl skuten, e bych t mohla s lehkou mysl opustit? e t mm tak mlo rda? Nemm pece nic
ne tebe, kdy ns bohyn spojila. Mnoho o lsce sice nev, protoe sm nemiluje dostaten a byls ochoten opustit
m jen pro sv hloup vtby."
Stl jsem ped n jako otupen, ruce strnul a cel se zachvvaje. To ji ponkud umrnilo. Usmla se a krsa jej tve
zjasnila pinavou lo jako slunen ze. ekla tie: "Vzvej te jin vtr, Turmsi, kdy si mysl, e vldne nad vtry.
Jet jednou vzvej vtr! Ji jsi mne dostaten ponil. Vzvej vtr, nebo vtr je ji ve mn, ba i boue."
Hanna bosa pibhla k nm a ztuhla na kmen, kdy uvidla Arsino. Provinn j vyzaovalo z oblieje, ale natst si
Arsino ani nedovedla pedstavit, e by nkdo mohl soupeit s n, nejmn pak bosonoh dve v suknici ze stromov
kry. Povaovala tedy Hannino strnut jen za pekvapen, podala j Mism do nrue a porouela:
"Nakrm dt, pevle ji do vhodnho atu pro tuto pinavou lo a zmiz z dohledu. Chceme bt sami dva a vzvat
vtr."
Zbsil ve mne zalila od hlavy k patm. Poctil jsem svou slu a nemohl jsem pochopit, hled na Hannu, jak jsem,
by i jen na okamik, nalezl zalben v tto tmav dvce, pokud Arsino ila na tomto svt. Bohynino kouzlo mne
uchvtilo. Bel jsem k Tyrrhnovi a k jeho kulhavmu kormidelnku a vzbudil jsem je tvrdou pst a vykopal jsem
otroky, krabajc se v hlav, z lodi.
"Utkej a modli se za vtr i se svmi mui," pikazoval jsem. "Chci hnt tvou lo na kdlech boue a do ma rychleji,
ne jsi kdy plul. Obtuj okamit svou ob, nebo za poledne zvedneme plachty."
Tyrrhn mne poslechl na slovo, jet opojen vnem, a to bylo dobe, nebo jinak bych ho byl nsilm vyhodil z lodi,
abych mohl zstat s Arsino sm. Stejn zanceni jsme se vrhli sob do nrue, vdy jsme se zase nali. V jejm tle
byl hav ohe a v mm boue. Bohyn ns pikryla zvojem zlatch vlas a jej smv zil kolem dokola, e i pinav
lo se zmnila v naich och v zlat lun.
Nae milovn bylo vnivj ne kdy jindy. Sama bohyn se v ni opt vtlila. Arsino pak zaala volat vtr a v
ommen vzvala bohyni jejm tajnm jmnem a dala, aby dosvdila svou slu a dala nm sprvn vtr.
A vstoupila do mne extze. Svat tanec mi rozehrl dy a vzval jsem vtr o zvod s Arsino. Tikrt, sedmkrt a
dvanctkrt jsem vzval jin vtr. Stli jsme ruku v ruce na pdi, nedbajce divk na behu, v zajet svatho zpalu
jsme tak vzvali vtr. Nevm, jak dlouho to trvalo ani z jakch hlubin mysli mi vyrela slova do st, ale nepestali jsme,
dokud se nesetmlo, vtr neobrtil a ern chume mrak se nezaaly stet kolem hrbat panormsk hory a dokud se
poprv nezablsklo. Za Panormem ztemnly vrcholky erykejskch hor, vtrn vry strhly stky a koe obchodnk na
triti. Slyeli jsme a z msta rny vyrench dve a snopy rkos ze stech ltaly vzduchem.
Teprve tehdy jsme umlkli a polbili se vydechnuve jeden druhmu do st nasycen sv vn. N svat zpal se
ztlumil a v divu jsme sami patili na tu spou. Tyrrhn bel prkem zptky na lo, jeho mui za nm, at se jim
vzdouval ve vtru a karthagint vojci a celnci stli na jedn noze, ruce ped sty a zrali v hrze k nm.
Sotva vylezli Tyrrhni na palubu, opel se mocn zvan vtru do zdi, byla toti vytaena daleko na beh, a vytlail
ns na vodu bez jakkoli pomoci lid. Ani Tyrrhn by nebyl mohl zarazit svou lo, i kdyby byl chtl. Tak zaal volat
rozkazy mustvu, aby zvedli plachtu, chytli kormidla a lo udreli po vtru. Foiniani na behu vztyili dlouh stuhy z
ern ltky, varujc ped bou, a zvedli tt na znamen, e nm nedovoluj vyplout. Ale vtr jej vyrval mui z rukou a
mrtil jm do rozpnnho moe. Houpajc se a rozrejc vodu pod kulatou pd, spchala nae lo na ir moe o
zvod s hebeny vln a vtr vzdouval jej spravovanou plachtu.
Vlny huely do bok lodi a vtr hvzdal v lanov, take se Mism strachy rozplakala a Hanna se skrila mezi sesutm
nkladem. Arsino se vak nebla, nebo mne nala takovho, jak jsem byl kdysi na hoe Eryx. Sm jsem vidl, jak lo
pevn odpovd vlnm i jak dobe zn tyrrhnsk kormidelnk svoje emeslo. Ukzal jsem mu usmvaje se hippokampos
z ernho kamene a pohyby jsem naznaoval, e me dt bez starosti vc rozthnout plachtu.
Ale pesto, e jsem nael zase svou extzi i Arsino, hnval jsem se na Xenodota natolik, e jsem mu pl, aby se
dostal v thle boui do zkch na irm moi v t sv thl lodici. A tak se stalo, e ho vtr obrtil z jeho smru a
vyhnal na oteven moe a podl pobe Itlie a k Poseidnii. Tam teprve mohl pirazit ke behu, ale zail mnoh
Page 141

poniovn kvli svm perskm kalhotm. Proto tam zanechal lodici k oprav a vydal se po soui starou obchodn
cestou sybaritskou do Krotnu a odtud do Rhgia, kde se setkal se Skthem.
O Xenodotovch phodch jsem se dozvdl a mnohem hor, vtrn vry strhly stky a koe obchodnk na triti.
Slyeli jsme a z msta rny vyrench dve a snopy rkos ze stech ltaly vzduchem.
Teprve tehdy jsme umlkli a polbili se vydechnuve jeden druhmu do st nasycen sv vn. N svat zpal se
ztlumil a v divu jsme sami patili na tu spou. Tyrrhn bel prkem zptky na lo, jeho mui za nm, at se jim
vzdouval ve vtru a karthagint vojci a celnci stli na jedn noze, ruce ped sty a zrali v hrze k nm.
Sotva vylezli Tyrrhni na palubu, opel se mocn zvan vtru do zdi, byla toti vytaena daleko na beh, a vytlail
ns na vodu bez jakkoli pomoci lid. Ani Tyrrhn by nebyl mohl zarazit svou lo, i kdyby byl chtl. Tak zaal volat
rozkazy mustvu, aby zvedli plachtu, chytli kormidla a lo udreli po vtru. Foiniani na behu vztyili dlouh stuhy z
ern ltky, varujc ped bou, a zvedli tt na znamen, e nm nedovoluj vyplout. Ale vtr jej vyrval mui z rukou a
mrtil jm do rozpnnho moe. Houpajc se a rozrejc vodu pod kulatou pd, spchala nae lo na ir moe o
zvod s hebeny vln a vtr vzdouval jej spravovanou plachtu.
Vlny huely do bok lodi a vtr hvzdal v lanov, take se Mism strachy rozplakala a Hanna se skrila mezi sesutm
nkladem. Arsino se vak nebla, nebo mne nala takovho, jak jsem byl kdysi na hoe Eryx. Sm jsem vidl, jak lo
pevn odpovd vlnm i jak dobe zn tyrrhnsk kormidelnk svoje emeslo. Ukzal jsem mu usmvaje se hippokampos
z ernho kamene a pohyby jsem naznaoval, e me dt bez starosti vc rozthnout plachtu.
Ale pesto, e jsem nael zase svou extzi i Arsino, hnval jsem se na Xenodota natolik, e jsem mu pl, aby se
dostal v thle boui do zkch na irm moi v t sv thl lodici. A tak se stalo, e ho vtr obrtil z jeho smru a
vyhnal na oteven moe a podl pobe Itlie a k Poseidnii. Tam teprve mohl pirazit ke behu, ale zail mnoh
poniovn kvli svm perskm kalhotm. Proto tam zanechal lodici k oprav a vydal se po soui starou obchodn
cestou sybaritskou do Krotnu a odtud do Rhgia, kde se setkal se Skthem.
O Xenodotovch phodch jsem se dozvdl a mnohem pozdji. Sm jsem plul ve skpajc lodi na kdlech boue k
severu, jak vtby daly. Nejprve jsem pomhal Tyrrhnovi a kormidelnkovi pidrovat kormidla a potom jsem se el
podvat, jak se da Arsino. el jsem houpavm krokem, podle pohyb lodi. Mezi zbom padly moje oi na hladk
kmen, jen se na behu zachytil v koenm vaku a odpadl a na lodi. Ani jsem si uvdomil, co dlm, sehnul jsem se
pro nj. Zstal jsem stt dre jej v dlani. Jeho ed a bl barva mi pipomnala holubici. Z toho jsem poznal, e je uren
mn. Vloil jsem si jej do koenho mce mezi ostatn. Byla tam i zlat ruika a bazaltov hippokampos.
To bylo m jedin jmn, kdy jsem opoutl Siclii. Zamyslel jsem se nad lstivost Arsino, kter pi svm
pedstranm odchodu zskala vechen mj majetek. Ale to mi nedlalo starosti. Dvoval jsem pevn Hekat.
A ji jsem se nepodval zptky za sebe, nehledal jsem oima hory zem Eryx nyn, kdy jsem plul konen ze Siclie.
Dval jsem se jen kupedu a k severu.
Osm kniha
Znamen
Page 142
KAPITOLA 1
Vlasy slepen moskou sol, tve ed bdnm a ruce oden lany, tak jsme dorazili k italskmu pobe. Kormidelnk
ji zdaleka poznal znmky zem, volal divem a tvrdil, e jsme pouze na den cesty od st msk eky. Tyrrhn sprskl
ruce a psahal, e jet nikdy nezail tak rychlou plavbu ani tak rovnomrn jin vtr, do nho se uklidnila prvotn
boue. Ani nklad nebyl pli zmen, ani se nic nepokodilo. Sm by se nebyl odvil vyplout do takov boue, ale
byl by pokal a vyplul a s ostatnmi obilnmi lodmi. Dle ekl, e by nikdo neuvil, kdybychom to vypravovali, jak
rychle jsme se plavili ze Siclie k st msk eky pes ir moe. Proto bude nejlpe, kdy o tom ani vypravovat
nebudeme.
Viml jsem si dobe, jak on i kormidelnk po ns povriv pokukuj i jak se ns boj, Arsino i mne. Ted spolu iv
Page 143

rozmlouvali a navzjem se ujiovali, e jasn zahldli, jak neviditeln ruce vysunuly lo z panormskho behu do vody
i jak se lana sama od sebe rozvzala. A v boui sledovala kulat lo pesn a bez nmahy vlnn moe, jako by mla
kdla. A nikdy pedtm nevidli nikoho vzvat vtr v posvtnm vzncen, jako jsme to udlali my dva, ruku v ruce a s
vlasy vlajcmi ve vtru.
V st msk eky jsme stetli lodi vech nrod svta, velik i mal, na cest mohutnou ekou po proudu i proti
nmu. Zdaleka jsem spatil tpytnou oslepujc blost soln pnve, je tvoila pirozen bohatstv ma. Otroci
shrabovali sl lopatami a pak ji nosili, brodce se v n a po kolena.
U st eky najal Tyrrhn bez otlen voly a otroky a dal pipevnit siln lano na zvedajc se p lodi a thnout j s
behu. Sm se svmi mui pomhal sochory a vesly. Tak irok a bohat na vodu byla tato eka, e i velk mosk lodi
mohly plout proti proudu a do ma. Tam se pak setkvaly s obchodnmi nmi luny, kter pipluly z horn sti eky
k dobytmu triti.
Po celou dobu jsme potkvali luny i lodi a mocn kmeny svzan ve vory, je mily do lodnic. Lid na ns
pokikovali vemi pomoskmi jazyky, ale vorai, ti mluvili jen etrusky. Otroci pak, kte thli vlen lano, mluvili latinou
a jejmi etnmi nemi. Tyrrhn se vyjdil opovrliv o mskm jazyku, e to nen dn podn jazyk a e vecka
vzdlan slova si vypjili z etrutiny a zkomolili je po svm barbarskm zpsobu.
Majitel tanch vol bil nemilosrdn sv otroky koenm biem a bodcem bodal voly do slabin, aby popohnal cestu
a dve dostal svou odmnu. Avak na bezch jsem vidl vrbiny, neklidn hejno ptk vzltlo nad na lod a sokoli
krouili s nehybnmi kdly nad nekonenmi poli a pastvisky, z nich byla svezena roda, take se mi zdlo, e okol
ma tvo jen sam pole a zahrady. Proto bylo neuviteln, e tak bohat msto mus dovet obili ze Siclie, aby
zachrnilo sv obyvatelstvo ped smrt hladem.
Tyrrhn mi vak ukazoval zceniny statk, je splili sami mani. Ve vnitnch sporech se navzjem neet a pak v
kadoronch bojch, zatmco si m roziuje panstv, vezme za sv vecka roda, vecko hospodstv. Etruskov
svho asu zskali odvodnnm nesmrnou rovinu pro zemdlstv, tady, v blzkosti ma. Pokud v nm vldli etrut
krlov, barbarsk sebranka byla drena na uzd. Ale kdy mani tyto krle vyhnali, byly zemdlstv i obchod tce
zasaeny pro sam vlky a dn soused se nectil bezpen ped loupeivost ma.
Pak jsem spatil msk pahorky na vlastn oi, vesnice na jejich hebenech, hradby, most a nkolik chrm. Most byl
krsn vyezn ze deva a zstal jsem jako vpchnut do zem nad tou dovednost, akoli tu mu pomohl i ostrov pes
eku. Postavili jej Etruskov a spojili ekou rozdlen nesetn msta. man jej povaovali za tak dleitou vc, e
jejich nejvy knz zddil z dob Etrusk titul pontifex maximus, nejvy stavitel mostu. Barbarskost mskch mrav
myslm zobrazuje nejlpe to, e uloili skutenou starost o most veleknzi, kdeto Etruskov tm titulem mysleli na
stavitele mostu mezi lidmi a bohy. A devn most byl pouze vnj znak mostu neviditelnho. man toti chpali
vecko, co se nauili od Etrusk, doslovn.
Dkladn most bylo to nejpozoruhodnj na m a tak to byl zklad jeho spchu. Zdaleka bylo slyet dunn
mostu a buen dobytka nad vodou. Nepetritou adou projdly tudy vozy a vozky sem a tam.
Pstavn dohlitel nm ukzali msto mezi lodmi a nmi luny u bahnitho behu, jen byl vyztuen devnmi
kly, a poslali sv ni ednky na prohldku na lodi. Tyrrhn se ani nepokusil nabdnout jim dary nebo je pozvat,
aby s nm obtovali. ekl mi, e msk ady jsou nepodplatiteln pro sv psn zkony.
Na kraji dobytho trhu u sloupu stl kat pichystn konat svou povinnost, jako sv znamen ml svazek prut kolem
dlouh sekery. Tyrrhn mi vyprvl, e i toto znamen pevzali man od Etrusk. A sv katy nazvali liktory. Na
kad rok si volili dva konsuly msto krle za vldce, a oba praetoi mli kad po dvancti liktorech. Pi njakm
zloinu na veejnosti zadrel liktor provinilce na ulici, zbioval ho i zlodji usekl ruku sekerou. Proto v pstavu vldl
bezvadn podek a nebylo teba se obvat lupi jako ve vech ostatnch svtovch pstavech.
Tyrrhn dal nejprve prohldnout Arsinoiny a moje vci dvma quaestorm. Zapsali si nae jmna a vili nm, kdy
jsme se prohlsili za sicilsk Sikany. Byli to mui nevzdlan a nevdli mnoho o ostatnm svt, znali jen mravy svho
msta. Tyrrhn nm zakzal cokoli ped nimi skrt. Spotali Arsinoiny zlat mince a pesn zvili vecky zlat
pedmty. Zaplatili jsme vysokou da, nebo v m se pouvalo jen oraen mdi. Na Hannu se ptali, zdali je
svobodn i otrokyn. Arsino hned tvrdila, e je otrokyn, a j jsem prohlsil, e je svobodn. ednci pozvali
tlumonka, ponvad neznali ecky. Hanna se sama nedovedla brnit. Proto ji zaznamenali jako otrokyni. Quaestoi se
domnvali, e jsem ji oznail jako svobodnou, abychom za ni nemuseli platit da:
Prostednictvm tlumonka nm vldn vysvtlili, e by se Hanna jako svobodn mohla po m voln pohybovat a
povat ochrany mskch zkon. Pak bych byl bval v nebezpe, e ztratm mal vlastnictv. Povaovali tohle za
dobr ert a smli se tpajce ji a urujce jej cenu pi monm prodeji. K Arsino a ke mn se vak chovali uctiv,
protoe jsme mli s sebou zlato. man jsou chamtiv a rozdlili sami sebe do nkolika td podle zmonosti, take
nejchud oban jen zdka mohli hlasovat pi rozhodovn o veejnch vcech msta. Avak bohat zato mli nejt
koly ve vojensk slub, kad podle sv tdy. Chud z toho vyli leheji a ani vichni nemuseli vykonvat slubu ve
zbrani. man toti povaovali chtru jen za pt vojsku.
Kdy jsme vystoupili z lod na beh, zavedl ns Tyrrhn obtovat do zcela novho Turnova chrmu. man vlastn
jmenovali boha Mercuriem, ale v tme chrmu mu slouili mt ekov jako Hermovi. Tak myslm, e to byl i tent
bh. man pak postavili ten chrm, aby zvili svj obchod. V nejzaz svatyni uprosted stl jeho obraz, velk a
krsn, vyplen z hlny a pomalovan zivmi barvami. Dali jej udlat v etruskm mst Veii. Sami by nebyli dovedli
vytvoit tak krsn obraz boha, ale vejt mlci byli slavn svm umnm.
V chrmu byla spousta hlucch obchodnk z rznch zem. Vyptvali se jeden druhho na ceny mdi, volskch
ko, vlny a devnho zbo. Tak se zde v mskm Mercuriov chrmu urovaly denn znovu ceny a podle poptvky a
nabdky se zvyovaly nebo sniovaly. Jen na obil urili oba konsult kolegov mezn cenu, vhodnou pro msk
Page 144

obany, protoe se moc zlobili na okoln nrody, jim Etruskov nedovolili prodvat obil do ma.
Obtovali jsme tedy a zanechali chrmu dary. Tyrrhn se potom se mnou rozlouil a pravil: "Dkuji ti za tst pi
plavb. Myslm vak, e bude pro mne lpe, kdy se od tebe vas odloum. Rozumn obchodnk nesm spolhat pli
na nadpirozen vci nebo na ptelstv s lidmi, kte nejsou, co se o nich k, e jsou. Nejsem zvdav na to, kdo
vlastn jsi. Ale nezatahuj mne do vci, ani se o mn nezmiuj, dostane-li se do tkost."
Nabzel jsem mu slunou cenu za nai plavbu, ale on penze nepijal, akoli jsem myslel, e mne zavedl do chrmu,
abychom se dohodli ped oima boha. Naopak mi vnutil zpt, co jsem mu dal v Panormu zvdavkem, a pravil:
"Nevm, e by mi pineslo tst, kdybych vzal od tebe nco za tu cestu. Pli dobe si pamatuji, jak arodjn sly
vytlaily lo na vodu a jak na moi narostly jejm bokm kdla, take se v boui zbo ani nepostkalo. Dej mn,
chudmu mui, jenom svoje poehnn. To mi posta, ale jinak o mn nemluv."
Poloil jsem mu ruku na rameno, levou pak jsem pikryl sv oko, abych mu poehnal. Nevm vak, jak jsem uinil
tento posvtn pohyb. Tyrrhn se podsil tak, e vzal nohy na ramena a bel ke behu. Jen tu a tam se ohldl skrze
prsty. Tak jsme zstali sami ped Mercuriovm chrmem v m, Arsino, Hanna, Mism a j. Neznal jsem ani msto,
ani jeho zvyky, ba ani jsem nerozuml ei. Rozhodl jsem se proto stt na mst a ekat na vhodn znamen, je mi
uke, kam se obrtit.
Arsino neztratila trplivost hledc na iv ruch prostranstv ped chrmem, nebo mnoz mui se po n ohleli, i kdy
ns ji dvno peli. Arsino poukazovala na to, e obyvatel maj vichni stevce a jen otroci chod bosi. Ale eny se
j zdly mrzut a pli otyl a okliv obleen. Vce se ji nestaila rozmluvit o vzhledu msta, protoe se k nm piblil
staec se zahnutou hol v ruce. Jeho pl byl pinav a pln skvrn od jdla, stejn i jeho ed vous byl potsnn a oi
ml zaervenal.
"ek na nkoho, cizine?" zeptal se.
Podle ohnut hole jsem poznal jeho emeslo, akoli nevzbuzoval svm zjevem dvru. Ale byl prvn, kdo m v mst
oslovil. Proto jsem vldn odpovdl: "Prv jsem pibyl. ekm na pzniv znamen."
Velmi se vzruil, hl se mu v ruce rozechvla, i vysvtloval: "Uhodl jsem, e jsi ek, spe podle odvu a stevc tv
eny ne podle tebe. Budu pozorovat pro tebe ptky, ale mohu t tak dovst k soudruhovi, kter bude obtovat ovci
a pete ti z jejch jater vtby. Pijde to nicmn dre ne pozorovn ptk."
Mluvil velmi patnou etinou. Proto jsem mu navrhl: "Hovome tvm jazykem, abych lpe rozuml."
Spustil tedy e msta, jej zvuky byly stejn tvrd a neltostn jako povaha jeho obyvatel, podle toho, co jsem
aspo o nich slyel dve. Zavrtl jsem hlavou a pravil: "Ne rozumm ani slova. Mluvme vak starm a pravm jazykem.
Nauil jsem se mu ve spolenosti Tyrhn."
S Tyrrhnem jsem opravdu hovoil etrusky m dle tm lpe, jako by uen Larse Alsira v Himee se po letech opt
oberstvilo. i jako bych kdysi dvno byl tuto e znal a pak ji zapomnl. Tak mi svin plynula ciz slova z st, e
Tyrrhn nevdomky pestal mluvit pmoskou sms a peel k vlastnmu jazyku.
Staec byl naden a ekl: "Jsi neobyejn ek, kdy mluv posvtnm jazykem. J jsem Etrusk a prav augur, ne
napodobitel, kter jen zpamti odkv nauen. Neopovrhuj mnou, tebae se musm ivit, jak se d, protoe mi zcela
zeslbl zrak."
Zastnil si oi rukou a prohlel mou tv, take jsem zjistil, e je opravdu skoro slep. Zeptal se: "Kde jsem ji spatil
tvou tv a pro je mi tak povdom?"
Podobn otzky jsou obvyklou lst potulnch vtc ve vech zemch. On je vak pronesl tak bezprostedn, a i
jinak byl to pes svou chudobu dstojn staec, e jsem mu uvil. Nevyjevil jsem mu vak svou jistotu, e prv nyn
a prv na tomto mst mi byl bohy posln. Jen jsem ertem prohodil k Arsino:
"Augur tvrd, e zn mou tv."
Arsino hned nastrila rliv svou krsnou hlavu starci ped nos a zeptala se: "A mne, mou tv, nezn?"
Staec si poloil ruku na elo, upen hledl Arsino do o, roztsl se a pravil: "Oveme t znm. Dny mho mld
vracej se mi na mysl, kdy patm na tebe. Nejsi snad Calpurnia, kterou jsem potkal v lese u pramene?"
Ale okamit se ovldl, potsl s podivem hlavou a opravil se: "Ne, ne, neme bt Calpurni. Byla by to ji staena,
kdyby jet ila. Avak v tvm mnivm oblieji vidm vecky eny, je kdy mnou v ivot otsly. Snad jsi bohyn v
enskm pestrojen."
Arsino se usmla polichocena, dotkla se ruku pae starcovy a ekla: "Tento staec se mi lb. Je jist prav augur.
Dej si od nho vtit, Turmsi."
Augur vak hledl opt jen na mne a ptal se mne v rozpacch etrusky: "Opravdu, kde jen jsem zahldl tvj obliej.
Zd se mi, e jsem vidl tob podobn usmvav obraz, kdy jsem putoval po svatch mstech a uil se svmu
povoln."
Rozesml jsem se: "Ml se, stare. Jet nikdy jsem nebyl v etruskch mstech. Zn-li mou tv, pak jsi ji vidl ve
snu, pedem mi dvaje m znamen."
Sehnul hlavu a naden v nm vyhaslo. Pokorn pravil: "Je-li tomu tak a chce-li to, pak ti je ovem vyjevm. Ale v
poslednch dnech jsem mnoho nejedl. Hrachov polvka by m poslila a kapka vna by potila mysl starho lovka.
Nemj m nicmn za obtnho ebrka, jestlie ti odkrvm svou bdu."
Slbil jsem mu: "Bu bez starosti, stare. Zaplatm ti za tvou nmahu. Ani neslu m dstojnosti, abych cokoli pijal
zdarma. Sm jsem ten, kdo dv dary."
"Ten, kdo dv dary," opakoval a poloil si ruku ped sta. "Odkud zn ta slova a jak me, jak se odvauje ci
nco takovho sm o sob? Snad ani nejsi ek?"
Z jeho hrzy jsem pochopil, e jsem nevdomky vyslovil tajn jmno nkterho etruskho boha, akoli jsem sm
nevdl, co znamenaj ta slova, je jsem vyslovil. Ale zasml jsem se, poloil mu ruku na rameno a uklidnil ho:
Page 145

"Nemluvm dokonale tvm jazykem a tak jsem uil nesprvnch slov. Nijak t nechci urazit, ani tebe, ani tvou vru."
Odporoval: "Ne, ne, tv slova jsou sprvn, ale na nesprvnm mst. Jsou to slova svatch lukumon. Doba je zl a
ijeme periodu vlka, kdy cizinec me opakovat svat slova jako havran, jen se nauil mluvit."
Nerozzlobil jsem se jeho urkou. Zato jsem se zvdav zeptal: "Kdo jsou lukumoni? Vysvtli mi to, abych se
podruh nedopustil tho poklesku a nepouval sprvnch slov na nesprvnm mst."
Podval se na mne nenvistn a vyloil mi: "Lukumoni jsou svat vldci Etrusk. Ale rod se jen zdka."
Arsino ztratila zatm trplivost a zeptala se: "Co to tlach? Pojme se podvat po mst a a ns ten staec vede. Ale
mluvte ecky, abych i j nco rozumla. A budu unaven, pak se mete jt dvat na let ptk, jak vm bude libo."
Bylo mi podivn protivn hovoit se starm augurem ecky. Na kadm kroku jsem se s nim uil lpe starmu jazyku
ze m, jako by byla slova vela do mne ji dve, ne jsem je vykl. Proto jsem radji pekldal z jeho ei Arsino to, co
jsem pokldal za potebn. A kdy jsme se prochzeli vnitnm mstem a jeho runmi ulicemi, staila Arsino ta
podvan a nestarala se mnoho o n rozhovor.
Nejprve jsme se octli v neklidn tvrti, kde pebvali venkovani a obchodnci s dobytkem, kte pibyli do msta.
Hospodt, kte ns vbili drce nabraky v chlupatch rukou, se mi ani trochu nelbili. Ani jsem jim nerozuml. zk
uliky byly pln odpadk a blta. Arsino krela opatrn, aby si nepotsnila stevky a cpy plt. Tvrdila, e z tv
en poznv jejich emeslo, je zde provozuj. Kdy jsme se dostali na dldnou ulici, ukzal nm staec msto, kde
krlovsk dcera Tullia pejela na voze mrtvolu svho otce, kdy pedtm pemluvila k jeho zavradn svho manela, a
ten se potom tak ujal vldy. Vytryskl krev potsnila kola vozu i jej zu. Od t doby bylo to msto, je staec nazval
Suburou, prokleto, take v jeho okol bydlela jen chtra a zamstnanci cirku.
Staec ukazoval na olt vztyen eckmu Hrakleovi a zeptal se ns, zdali se chceme ubytovat u ek. et
uprchlci se zde uchytili a provozovali sv emesla! Byli to lkai, hudebnci, uitel, stbrotepci a hrni a ji ped
asem jim man dovolili postavit olt Hrakleovi, jen pr tudy hnal stdo ukraden Gryonovi a zabil silckho
paste v jeskyni zde bydlcho. Olt vypadal velice star. A staec dle vypravoval, e zakladatel ma byli pr z
potomk Aineiovch, kte se dostali a do tchto mst.
"V, kdo chce," ekl. "ekov jsou vmluvn vypravi bj a rychle vnut sv zvyky pvodnmu obyvatelstvu po
celm okol, kdekoli se jen usad. Kdybych t neurazil, ekl bych, e jsou ekov se svmi zvyky jako nakaliv nemoc.
Sami ji vydr, ale svat zvyky druhch se stanou dutmi tou jejich eckou nemoc."
"Neur m a nechci bydlet mezi eky," ekl jsem.
Povdal, e v m ij i foinit kupci a emeslnci, kte pili bu z vchodnch zem, nebo z Karthga. Avak ani mezi
Foiniany jsem se nechtl usdlit. Jet nm augur ukzal prastar fkovnk, o jeho koeny se zarazil kok z vrbovho
prout, v nm se plavila sotva narozen dvojata Romulus a Remus na rozvodnn ece. Tam je vlice nakojila a
chlapce pak zachrnili pasti a vychovali je u sebe.
"Jejich jmna jsou pokroucen," tvrdil staec. "Kdeto jejich prav jmna byla Ramon a Remon, podle obou ek, kter
se spojily v jednu, kdy Ramon upravil svj tok a pemohl Remona. Nyn ji jmenuj man Tiberis, podle jakhosi
Tiberina, jen zmizel v ece."
Potsl hlavou a pokraoval: "Z bratrovrady se zrodilo toto msto. A i Ramona zavradili, akoli pak rozhlaovali, e
vystoupil na oblaku do nebe. Vyprvl jsem ti ji o otcovrad. Krom toho, jistho krle splili v jeho vlastnm dom
za boue a pozdji tvrdili, e ho zabil blesk a zrove zaplil dm. Poslednho krle pak vyhnali, kdy postavil budovy z
kamene a za pahorkem cirkus, jen je skoro tak velik jako cirky velikch etruskch mst. On je piml tak stavt pod
zem kloaky podle etruskho zvyku, aby msto bylo ist a aby se vysuilo trit. Ale to oni nesnesli. Vak jemu jen
maj co dkovat, e msto vypad jako msto pro lidi. Ti nejchud bydl a dosud v kulatch chatrch z vrbovho
prout jako pastevci."
Pravil jsem: "Slyel jsem o mu i o manech ji dosti zlho. Ale nerozumm ti. Obyvatel jinch mst sv msta jen
vynej a povauj je za nejlep a jejich zvyky za chvalnj ne ciz. Nedovede nm vyprvt o mu nic dobrho?"
Vzruil se, zamval berlou a vysvtloval: "Mohu ci o mu i mnoho dobrho. Oban jsou nejetrnj ze vech
nrod. A tak nejprost v mravech. Jejich eny jsou ctnostn a mui dr slovo. Jsou i zbon a opakuj obtn obady,
probhne-li my mezi nohama knze. Ve vlce jsou tak poctiv, e polou nejprve herolda dat o zadostiuinn za
utrpnou porku a teprve potom hod zkrvaven kop pes sousedovu hranici a ekaj tiaticet dn, ne zato. m
vak nen m vlast a tud nejsem povinen o nm dobe mluvit."
"Ano, ano," opakoval. "Nejsem povinen o nm dobe mluvit. Jejich etrnost je vlastn tak hrozn skrblictv, e
vlastn obany zbiuj a uvrhnou do vzen jen pro nezaplacen dluhy. Jejich zbonost je strach. Sv sousedy vytvou
oteven do vlky a daj jim as, aby sebrali vecko sv vojsko, pak je na irm poli poraz a vyloup jejich zem. Vlice je
kojila." Pili jsme do ulice pikryt irokmi plochmi kameny.
Staec nm ekl, e to je etrusk tvrt a jmno ulice je Vicus Tuscus, nebo man kaj Etruskm Tusci. Po obou
stranch tto tdy bydleli nejbohat obchodnci, nejzrunj emeslnci a star etrusk rodiny. Mezi vzneenmi
many tvoili tetinu, a tetinu tvoili i mezi jezdci. N prvodce se rozhldl a pravil: "Nohy mm znaven a sta
vyschl dlouhou e."
Zeptal jsem se: "Mysl, e by nkter Etrusk pijal mne a mou rodinu, tebae jsem cizinec?"
Zejm na to ekal, nebo hned zaklepal berlou na malovan dvee, el naped dovnit a zavedl ns do atria,
ozdobenho devnmi sloupy, uprosted byla vodn ndr a pi stnch obrazy rodinnch boh s olti. Kolem
ndvo byly domky, je se pronajmaly pocestnm, a i v dom samm byly etn jizby s malovanmi stnami a s
prostm krsnm zazenm. Majitel domu byl mu zdrenliv a starho augura nepozdravil pli pvtiv. Avak kdy
si ns pozorn prohldl, pivolil ubytovat ns u sebe a hned dal pipravit jdlo. Nechali jsme Hannu s Mism v
ndvornm domku a veli jsme do jdelny. V jizb byla dv lehtka a augur vysvtlil:
Page 146

"Podle etruskho zvyku sm ena jst ve stejn mstnosti jako mu, ba i teba na jednom lehtku s nm. Kdeto ekov
dovoluj enm pouze sedt v te jdeln. man zase povauj za hanbu, j-li ena ve spolenosti mue."
Sm pokorn stl, open o stnu a ekaje na zbytky. Poprosil jsem ho, aby pojedl s nmi, a sluhov mu pinesli na
mj pkaz lehtko ke stolu. el se umt a majitel sm mu pinesl ist pl, aby nezneistil svm atem dvojit
poduky. Pojedli jsme dobe pipraven jdla a popili venkovskho vna. Lce starcovy zrovly, vrsky se vyhladily a
ruce se pestaly tst. Ponvad byl nam hostem, dal jsem z kad msy nejprve podat jemu. Nehltal, ale jedl slun
dvma prsty. Jeho zpsoby u stolu byly civilizovan a ped dnm napitm nezapomnl na litbu. Nejlep chod bylo
vepov maso duen na bobkovm listu. Nakonec jsme dostali erstv ovoce, i grantov jablka. Poruil jsem donst
jdlo i Hann a Mism, ale co zstalo, to jsem daroval obsluhujcm otrokm. Staec chvlil mou tdrost.
Chvli leel nehybn, dre v lev ruce i, v prav grantov jablko, a berla byla opena z jeho lev strany. Zmocnil
se mne podivn pocit, jako bych takov okamik byl ji dve proil, v cizm mst, v ciz komnat, pod stropem s
malovanmi trmy. Vno mi vstoupilo do hlavy. I pravil jsem: "Kdo jsi, star mui? Vidl jsem dobe, jak jsi vymnil s
majitelem pohled. Neznm vae zvyky, ale pro se mi nabzela jdla z ernch oknk, zatmco moje ena mla stbrn
tal a korinthsk kylix?"
ekl: "Nev-li a nerozum-li, nevad. Ale nebylo to znamen opovren. Jsou to star ndoby."
Majitel pibhl a podal mi krsn tepan stbrn pohr msto ernho hlinnho oknku, jako by chtl napravit svj
omyl. Nicmn jsem si ndobky nevymnil, nbr podrel jsem v rukou svj oknek. Ten tvar byl m dlani povdom.
Vno mi vstoupilo do hlavy. I pravil jsem:
"Nejsem svat mu. Mlte se ve mn. Pro byste mi dvali obtn misku?"
Ani odpovdl, hodil mi augur grantov jablko, ale j je chytl do irokho oknku, ani jsem se ho dotkl rukou.
Leel jsem nataen na lehtku, open o loket, pl se mi sesunul s ramenou, take jsem ml hoej tlo obnaeno a v
lev ruce jsem drel ern oknek. V kulat vyhloubenince na jeho dn zstalo grantov jablko, jeho jsem se rukou
nedotkl. Kdy to vidl majitel, poloil mi irok kvtinov vnec kolem hrdla. Kvty byly podzimn.
Augur pozvedl dla k elu a pravil: "M ohe kolem hlavy, cizine."
Namtl jsem: "Tvm povolnm je vidt, co nen, ale budi ti odputno, nebo vno jsem ti nabdl j. Nevid ohe
tak kolem hlavy m eny?"
Staec se podval oste na Arsino, ale zavrtl hlavou a ekl: "Ne, to nen ohe, to je jen pomjiv svit slunce. Nen
tob podobna."
Najednou jsem zjistil, e zanm vidt skrze zdi. Arsinoina tv se mi zmnila v tv bohyn a staec ztratil svj vous
a byl jako mu v nejlepm vku. Vidl jsem zen oi majitele a vrsky v jejich koutcch, a ji nebyl pro mne majitelem
tohoto domu, ale spe vtcem.
Vyprskl jsem v smch a ekl: "Pro chcete zkouet mne, cizince?"
Staec dal prst na sta a ukzal na Arsino, kter zeiroka zvla a v t chvli usnula. Augur rychle vstal, shl j na
vka a pravil: "Hluboce sp a nestane se j nic zlho. Avak ty, cizine, mus vidt sv znamen. Neboj se. Nejedl jsi
ani nepil nic jedovatho. Jen jsi okusil svat byliny na posilnn. I j jsem j okusil, abych si zjasnil zrak. Nejsi obyejn
mu, a proto ti obyejn znamen nedostauj. Pojme a vystupme na pahorek."
Ve mn byl jas a nebl jsem se zlho. Opustil jsem spc Arsino a el za augurem. Spletl jsem se jen a el na dvr
pmo skrze ze, kdeto augur oklikou dvemi, take jsem ho vidl vychzet a sv tlo poslun za nm. Bleskurychle
jsem se do svho tla vrtil, vdy jsem mohl promluvit jen skrze n. Nic blznivjho jsem jet nezakusil. Polekal
jsem se, e jsem snad vypil vce vna, ne mi bylo zdrvo. Pesto mne moje nohy pevn nesly a augur se zrovlmi
lcemi, to jist vnem, mne zavedl na trit, berlou ukzal na budovu sentu a vzen naproti a pak i na ostatn
pozoruhodnosti. Chtl m vst pmo vped Svatou cestou, ale po chvli jsem uhnul stranou a piblil se srzn skaln
stn. Spatil jsem kulat chrm s devnmi sloupy a ttinovou stechou, zastavil jsem se a zvolal:
"Ctm blzkost posvtnho msta."
Staec pravil: "To je chrm Vesty. est nevdanch en tam opatruje posvtn ohe. Mu nesm nikdy vstoupit
dovnit." Naslouchal jsem a ekl: "Slym umn vody. Je tu posvtn pramen."
Staec se mi neprotivil, naopak mi dovolil jt dle, vystoupit po schodech tesanch do skly a vejt do jeskyn. Byla
v n prastar kamenn ndr, do n prtila ze skaln prrvy voda. Na kraji ndre leely ti vnce tak erstv, jako by je
tam byl nkdo prv poloil. Prvn byl upleten z vrbovho prout, druh z olivovch vtviek a tet z ponk
beanu.
Augur se ustraen rozhldl a tvrdil: "Nen dovoleno sem vkroit. V tto jeskyni bydlela nymfa Egeria a sem za n
chodval jedin lukumo, jen vldl v m. My Etruskov jmenujeme tuto nymfu Begoe."
Namoil jsem ob ruce do chladn vody pramene, postkal se j, vzal jsem beanov vnec a ekl: "Pojme dl a
vystupme na vrcholek. Jsem pipraven."
V t chvli jeskyn ztemnla. Vidl jsem, e v otvoru se zastavila ena, zahalen v hrubm at. Nebylo mon ci, zda
je star i mlad, nebo mla pikrytou i hlavu i tv, ba i ruce. Byly vidt jen koneky prst, je pidrovaly hnd
odv. zkou skulinou ltky hledly na mne zkoumav jej oi. Ustoupila nm z cesty a nepromluvila na ns.
A nevm, jak se to stalo, ale v okamiku, kdy jsem vystoupil z pe jeskyn do dennho svtla, mi protkla srdce
jistota, e jsem nesmrteln, j, Turms. Tehdy se mi to pihodilo poprv. Zaslechl jsem v svch uch boui
nesmrtelnosti, v chp jsem vthl jej pach, v stech se mi rozplynula jej kovov chu a jej ohov svtlo mi zablesklo
v och. Nesmrtelnost mnou prola. Po tto zkuenosti jsem vdl, e se jednou vrtm a budu kret po tche
schodech, okusm vody z tho pramene a pitom poznm zase sm sebe. A toto otesn poznn netrvalo dle, ne co
jsem si stail posadit beanov vnec na hlavu. A hned to bylo pry.
Avak na hlav mi zstal vnec z beanu a na hrdle vnec z kvt. Postkal jsem si tv i ruce chladnou vodou
Page 147

nesmrtelnosti. Poklekl jsem a sehnul se a k zemi, polbil ji a pravil: "M matko, dej mi znamen. M oi jsou stle slep."
Opt jsem polbil zem, matku mho tla, v tuen, e je jednou i moje oi prohldnou a spat i nco jinho ne jenom
zemi. Zahalen ena mi tedy ustoupila z cesty, beze slova. Avak stejnm zpsobem zahalen ena sedla kdysi pod
slunenkem na bom kesle a lbal jsem zem ped n. To jsem vdl, ale neuvdomoval jsem si, zda se to stalo ve snu i
ve skutenosti, nebo dokonce v njakm pedelm ivot.
Souasn padla lehk mlha na dol mezi pahorky, strajc obrysy staveb. Trit zcela zmizelo. Nebyla to vlhk mlha
podzimu, ale spe nco jako dm. Augur pravil: "Bohov pichzej. Pobme."
A plhal pede mnou pkrou stezkou na vysokou horu a tce oddychoval. Nohy se mu zaaly tst. Pomhal jsem
mu a podpral ho. Mladick jas, vyvolan vnem, vyprchal mu z tv, je nabvaly opt vrsek. Vous se mu
prodluoval kadm krokem a on strl, m ve jsme vystupovali, a nakonec byl v mch och prastar jako dub.
Nahoe na vrcholku bylo jasno, ale hluboko dole nad zvodn drhou cirku leela rouka jako stn. M kroky
smovaly neomyln k ohlazenmu balvanu. Augur se zeptal: "Uvnit zd?"
"Uvnit zd," odpovdl jsem. "Jet nejsem voln. Jet sm sebe nepoznvm."
"Vol sever nebo jih?" zeptal se.
"J nevolm," ekl jsem. "Sever si zvolil mne."
Posadil jsem se na balvan tv k severu. Myslm, e bych si ani nebyl mohl sednout smrem k jihu, i kdybych byl
chtl. Tak nutkav byla m sla ve mn, akoli jsem sebe sotva tuil.
Staec si sedl po m levici, hladkou berlu v prav ruce, a uroval svtov strany, jmenuje je nahlas, ale ani slova
nepronesl o ptcch, ani odkud je oekval.
"Spokoj se kladnou i zpornou odpovd?" zeptal se, jak se m augur ptt.
"Nespokojm se," pravil jsem. "Bohov pili. Nejsem vzn, avak oni jsou povinni mi dt sv znamen."
Augur si pikryl hlavu, pehodil berlu do lev ruky, pravou mi poloil na hlavu a ekal. Tu rozuml lehk vnek
listov strom a orosen dubov lstek mi padl mezi nohy na zem. Odnkud zdaleka, od druhho pahorku, jsem tlumen
zaslechl chraptiv hus hejkn. Pes pebhl kolem ns s umkem pi zemi a zase zmizel, jako by sledoval horliv
njakou stopu. A bylo mi, jako by bohov soupeili v dkazech sv ptomnosti, nebo bylo slyet i spadnut jablka
kdesi daleko, a zase jetrka mi peklouzla pes levou nohu a zmizela v trv. Myslm, e bylo ptomno i ostatnch sedm
boh, akoli nm nedali jasn znamen o sob. ekal jsem jet chvli, ale pak jsem zaal vzvat bohy; kte se mi
ohlsili:
"Vlde mrak, znm t! Nnook, znm t! Rychlonoh, znm t! Z pny zrozen, znm t! Podsvtn, znm t!"
Augur opakoval svat a prav jmna tchto pti boh a ji pila znamen.
Z rkosin u eky vyletlo hejno vodnch ptk, bijc kdly, hlavu nataenou k severu, a zmizelo z dohledu.
Augur ekl: "Tv jezero."
Ve vi krouil sokol, snesl se k zemi a zase vzltl. Holub hejno se vzneslo z prostedka zamlenho dol a milo
rychle k severovchodu.
Augur pravil: "Tv hora."
Potom se objevili havrani a leniv nm krouili nad hlavami. Augur je spotal a ekl:
"Devt let."
Tu znamen skonila a pes nohu mi lezl ernolut hrobak.
Augur si opt pikryl hlavu, vzal berlu do prav ruky a pravil: "Tvj hrob."
Takto mi bohov pipomnli rliv smrtelnost mho tla a chtli mnou otst. Shodil jsem hrobaka z nohy, povstal
a poznamenal:
"Podvan je u konce, stare. Nedkuji ti za znamen, nebo za znamen se nedkuje. Pt bylo boh. Z nich jen jedin
muskho rodu, vldce blesku. Ti byla znamen, dv se tkala msta, tet asu m nesvobody. Avak bohov to byli
pouze pozemt. Jejich znamen se tedy tkala jenom tohoto ivota. Pipomnli mi smrt, vd, e smrt je lidsk dl. Sami
ij a psob jako sly v ase a mst skrze as a msto jako skrze dv zk skuliny. Jsou po zpsobu lid pipoutni k
zemi, a proto i jako nesmrteln jsou lidem podobni. J se modlm k bohm zahalenm."
Augur varoval: "O nich nemluv nahlas. Sta, e o nich v. Nikdo je neme poznat. Ani sami bohov."
Pravil jsem: "Zem je nepout. Ani as, ani msto. Psob na bohy a ovldaj je, jako bohov psob na lidi a ovldaj
lidi."
"Nemluv," opakoval varovn augur. "Jsou. To sta." Sestupovali jsme z pahorku, zamlen dlo, podzimn slunce
zilo a hlasy msta a buen std se nesly zase a k naim um. Krok za krokem mi tkly dy, jako by olovnatly, a
zaal mnou probhat mrz. Vedn skutenost obtela se kolem mne jako tiv a pli zk at. Mj jas zhasl. Nevidl
jsem, nectil jsem a ani neslyel tak neobyejn jako nahoe na pahorku.
KAPITOLA 2
Vrtili jsme se do Etrusk ulice a vstoupili do domu. Chtl jsem dt augurovi jeho odmnu. Majitel nm el v strety,
cel ztrpen, v rozpacch si mnul ruce a stoval si: "Dobe e ses vrtil, cizine. V mm dom se dj divn vci a
objevuj se zjeven, jim nerozumm. Opravdu nevm, mm-li tebe a tvou rodinu zde ubytovat. M emeslo trp, budou-li
se lid bt mho domu."
Otroci kolem pokikovali, e pedmty padaly ze stn, domc bek se obrtil zdy ke krbu, hrnce a kotle drnely v
kuchyni a roe se sm toil, a maso spadlo do ohn. Rozbhl jsem se do pokoje, v nm jsme jedli. Arsino sedla na
Page 148

okraji lehtka okusujc jablko a vypadala provinile. Vedle n, na stolice s bronzovmi nohami, sedl vyschl staec,
pidruje si prstem padajc vko pravho oka. Sliny mu kapaly ze skleslho koutku st. Na sob ml bl pl s
purpurovm lemem a na palci zlat prsten. Kdy mne spatil, zaal s nmahou mluvit latinsky, jako by mi hodlal cosi
vysvtlit, ale majitel ho poprosil, aby se neunavoval, a ekl:
"To je jeden z otc msta, ptel lidu Tertius Valerius, bratr Publia Valeria. Udlosti poslednch let ho pli zkruily.
Musel dt zabt oba sv syny na nvrh bratrv a podle zkonnho rozhodnut sentu. Prv dnes byl v sentu, kolem
nho se bouil lid a kde tribunov lidu podali alobu na Gaia Marcia, vtze nad Volsky. Z rozilen ztratil Tertius
Valerius vdom a jeho otroci ho pinesli do mho domu, protoe se bli, e jim zeme cestou. A kdy se probral z
mrkot, vidl svou enu, akoli ta ji dvno zemela alem, kdy tak nhle pila o syny."
Staec zmnil latinu v etrutinu a ujioval: "Vidl jsem svou enu ivou, dotkal jsem se j rukou a mluvil jsem s n o
vcech, je znme jenom my dva. Byla to moje ena. Bez jakkoli pochyby. Nevm, co to znamen. Potom se setmlo a
m ena se zmnila v pan, kter sed pede mnou."
Majitel pravil: "Nejpodivnj je to, e ponkud dve ne on jsem vidl i j svou enu, akoli je prv u pbuznch
ve Vejch, kter jsou odtud na dobr den cesty. Ale na vlastn oi jsem ji vidl projt atriem. Narovnvala obrazy pent
a zkouela prstem spodek lavic, zda otroci oteli peliv prach, jak je jejm zvykem. Psahm pi svm ochrannm
duchu, e jsem ji vidl a e jsem se j dotkal rukou. Bel jsem ji toti obejmout a zeptal jsem se: Pro ses vrtila z Vej
tak brzo? Teprve potom jsem zjistil, e se dotkm tto eny, je se probudila ze sna a prochzela se po dom."
Arsino ekla: "Le. Oba lou. Teprve te jsem se probudila. Nepamatuji se, e by se nco pozoruhodnho pihodilo.
Ddek se jen pod na mne upen dv a slina mu tee z st. Ale ani se nepokusil se mnou spt. Vak by to
nedokzal."
Rozzlobil jsem se. Vyetl jsem ji: "Svmi erty bys obrtila kterkoli dm vzhru nohama. Ale je mon, e bohyn
vstoupila do tebe, kdy jsi spala, a ty skuten nev, co se dlo."
Tertius Valerius byl natolik uen, e zabrblal nkolik eckch slov. Obrtil jsem se k nmu s vysvtlenm: "Zejm jsi
ml vidn ve svm stavu. Z rozruen na triti ti praskla v hlav ilka. To vidm ze schlplho vka a bezmocnho rtu.
Tvoje ena se ti zjevila v tle m eny, aby t varovala ped rozilenm a ped hdkami, je ti mohou ukodit na zdrav.
Nic vc to zjeven neznamenalo."
Tertius Valerius se zeptal: "Jsi lkaem?"
"Nejsem," odpovdl jsem. "Ale mj nejlep ptel byl jeden z nejslavnjch lka z ostrova Ku. Znal jakhosi
Alkmaina, naeho souasnka, jen tvrd, e porucha na mozku v hlav psob na rzn sti tla. Tvoje rna je uvnit
lebky a sten strnut oblieje je toho znamenm. Sama nebol. Tak se u."
Rozvaoval chvli, pak se rozhodl a pravil: "Jasn m poslali bohov do tohoto domu, abych potkal svou enu a tebe
a aby moje srdce dolo klidu. Vm nyn sv en. Kdybych j byl vas vil, oba moji synov by jet ili. Touha po
slv m zaslepila, myslel jsem, e se vyrovnm svm bratm, a nemlel jsem ve veejnch vcech. Nyn mm krb
studen, st neradostn a Ernye mi sy do obou u, kdy sedvm sm v ptm."
Pohladil svou irokou dlan Arsinoinu ruku a pokraoval: "Pojte oba do mho domu. Zvu vs k ptelskmu
pobytu. Krasoenk mm a nad hlavu, otroky nedrm na uzd, sprvci m id a pbuzn jen ekaj na mou smrt a na
ddictv. Proto si radji vezmu do domu dva cizince, kter mi poslali bohov, ne vlastn spoluobany."
Majitel mne odvedl stranou a varoval mne: "Je to mu dstojn a vlastn tisce jiter pdy. Ale ji dlouho je blzen a
zchvat nemoci nemohl mu rozum nijak napravit. Pochyboval bych o jeho vidnch, kdybych je nebyl sm podobn
vidl. Dostane se do neptelstv s jeho rodinou, pijme-li ptelsk pohostinstv v jeho dom."
Pemlel jsem o tom a nakonec jsem ekl: "Nen mou vc pochybovat o tom, co se dje, a nestanu se zbablcem.
Dkuji ti za tvou pohostinnost. Spotej si na tabulce, co jsem ti dluen. Pjdu s tmto starcem, moje ena ho ulo a
nae sluebnice bude o nho peovat. To je m rozhodnut."
Majitel nafoukl dleit tve, vythl tabulku zpod opasku a zaal pst slice. Prosebn se na mne podval, vrsky
se mu pitom chvly v koutcch o, a poznamenal:
"Me si sm pomyslet, cizine, e bych ti radji nabdl pohostinstv bez ocenn a bez penz, vdy jsem ti ze
znmch dvod ji slouil na kolenou. Ale tohle je moje emeslo a jsme v m."
Ohldl se, ale byl zde pouze Tertius Valerius drc se pevn Arsinoiny ruky, jako by v n hledal oporu. Horliv psal
dl sla a vysvtloval eptem:
"Snad si pej bohov, abys veel do domu Tertia Valeria. Nezapome vak, e jeho nejstar bratr je mnohonsobn
ednk, kter pivolal na sebe hnv patrici zkonem o odvoln. Jeho druh bratr byl praetorem a toho syn Manius ji
i dikttorem, a v tak vtzn vlce, e mu bylo pidleno pro jeho rodinu v cirku estn sedadlo ze slonoviny. Po cel
svj ivot se snail tet z brat Valeri bt roven prvnm dvma. Z pouh slvychtivosti poslal oba sv syny k prani
zrove se syny Publiovmi. A snail se pak sedt se stejn nepohnutm obliejem jako jeho bratr, zatmco jeho
synov byli biovni a popraveni. Mladci se toti schzeli tajn a rozprvli v dobrm o posledn Tarquiniovi, ale byly
to sam hlouposti. Touili po jezdeckch zvodech a po veselm ivot na krlovskm dvoe."
Po celou tu dobu psal majitel pistkem etrusk slice. Konen s hlubokm povzdechem mi dal tabulku, popsanou
po obou stranch zprava doleva a zdola nahoru na zakonen.
"Toto ve jsi poil a dostal," tvrdil. "Je tam tak to, co poily tv ena, dcera a otrokyn i.co jsi ve sv tdrosti
daroval mm sluhm i m moji sluhov podlili chud lid. Seti jet jednou sm, um-li to. M poetn dovednost je
u konce."
Zaal jsem potat a zhrozil jsem se: "Nakrmil jsi cel m na mj et: Tak jsem to nemyslel."
Arsino hladila ilnatou ruku Tertia Valeria. "Nebu malichern, Turmsi," prosila a naklonila hlavu, aby zachytila
starcv zkalen pohled.
Page 149

Tertius Valerius hned povstal, vzpmil se a zahalil se tsn do svho plt s purpurovm lemem. "Penech ten et
m starosti," uril. "Majitel domu a mi pole otroka pro mdnou vhu. Pojme."
Pokusil jsem se odporovat, ale on stl na svm, jak ekl, pro nae ptelstv. Majitel se krbal pistkem po ji v
rozpacch a zvolal:
"Kdybych jet zapochyboval, pak ji nikdy pochybovat nebudu. Zzraky se dj v mm dom! man zaplat ciz
et? Ne, ne. A se mu vyjasn v hlav, zane smlouvat a bude prohnt mho otroka mezi naimi domy sem a tam, a
mi zeedivj dve vlasy, ne ten et vyrovn."
Pokorn se piblil k Valeriovi, podal mu tabulku a poprosil: "Synu vzneenho otce, napi sv jmno na tabulku,
abys mi potvrdil, e et schvaluje takov, jak je."
Netrpliv staec mu vytrhl tabulku z rukou, nartl tesoucmi se prsty poten psmena svho jmna do vosku.
Majitele pak u zcela opominul, vzal Arsino za pai a prosil:
"Ve mne, drah neboko m eno. Jsem star a kolena se mi chvj. A nekrej m pro mou marnotratnost. Stalo se to
dnes poprv z ist radosti, e jsem t potkal tak mladou a krsnou, jakou jsi byla tehdy dvno, kdy jsme byli spolu
astni!" Slye to, zavhal jsem nad svm unhlenm rozhodnutm. Ale moje ltost byla zbyten, protoe Arsino si
ji vedla staka svinm krokem pes sl na dvr, kde ho ekali jeho otroci, aby ho odnesli dom. Najali zde pobl
nostka, nebo Tertius Valerius ve sv vrcholn marnivosti nepouval nikdy svch nostek, ale chodil pky, aby
ukzal, e sm je jen oban mezi obany jako kad jin, tebae byl synem otce a sentorem.
I te je odmtal, e pjde radji podprn otroky. Nsilm jsme ho pece jen do nostek posadili. Hlava mu ihned klesla.
Zavel oi, ale Arsinoinu ruku stle pevn drel. Arsino krela vytrvale vedle nostek, i kdy neomezovala svou
zvdavost a zvdav prohlela si chodce a jejich odv, stoly i lavice s vyloenm zbom obchodnk a emeslnk.
Mla nicmn v krsn hlav tolik rozumu, e se nezastavovala a nic nekupovala na Valeriv et.
Cesta netrvala dlouho. Ne jsme se nadl, octli jsme se na dvoe starobylho domu, jen byl postaven na pat Velie.
Do pout s etzy pivzan vrtn otrok byl stejn star a taslav jako jeho pn. Kruh na sloupu vrat, k nmu byl
tento otrok pipoutn, ji dvno byl zcela uvolnn, take jen pro formu, a jen kdy pichzeli host, vsunul strce kruh
zpt do sloupu. Jindy pobelhval po dvoe a na ulici ped domem podle toho, kde nalezl nejkrsnj slunko, aby si
ohl sv neduiv tlo.
Otroci donesli nostka a do atria. Arsino jemn probudila Tertia Valeria. Ped jeho zraky jsme poloili ruce na krb a
pozdravili penty domu a omylem i plastiku vyplenou ne pli dovedn z hlny, kter pedstavovala mue a enu dc
pluh taen prem vol. Nemla jinho elu, ne e Tertius Valerius se na ni rd dval a ukazoval ji hostm jako obraz
prostho zpsobu ivota, z nho pochzelo jeho bohatstv.
Po tomto obadu jsme poruili otrokm, aby ho rychle odnesli na loe a zaplili ohvadlo v setml jizb. Pinesli i
roztrhan pokrvky a scvrkl ov ke, abychom mohli starce dobe pikrt. Hrd na svou skromnost ml chudk v
loi pouze slamnou roho a jednu houni. Vecko nasvdovalo tomu, e jeho hospodstv pilo na mizinu a bylo
ponechno v pi dovajcch otrok. Klesl na loe hluboce vzdychaje a pitiskl si tv k poduce, ale nezapomnl
upozornit otroky, aby ns ve vem poslechli, nebo budeme povat od nynjka jeho pohostinstv. Potom ns pithl
k sob, a kdy jsme se sklonili, pohladil Arsinoiny vlasy a ze zdvoilosti i mou hlavu. Arsino mu poloila ruce na elo a
poruila mu, aby usnul. Okamit zavel oi. Nemohli jsme udlat pro nho nic jinho.
Kdy jsme se vrtili do atria, poruil jsem pinst na tche nostkch Hannu s Mism i s naimi vcmi. Hledli na ns
mrzut a kroutili hlavou, jako by nechpali. Ale kdy jsem se podval sprvci do o, sklonil pede mnou blou hlavu,
pitiskl dlan k sob a poznamenal, e je rodem Etrusk a e dobe rozum tomu jazyku, akoli se man vyhbaj po
vyhnn krl mluvit etrusky na veejnosti. Nejhorlivj ani nedali uit dti starmu jazyku. "Avak," pravil, "ve
skutenosti vzneen synov otce poslaj stle sv syny v mladm vku na njakou dobu do Vej i do Tarquini, aby
se nauili civilizovanmu ivotu a dobrm zpsobm, zvlt takov rodie, v jejich rodech ddin dbaj o proveden
obtnho obadu sprvnmi slovy."
Po odchodu otrok se na mne oste zadval, potom na Arsino, a poznamenal: "Valeriv rod je z jet vt dlky, a
z msta Volsinii. Myslm velik msto Volsinii na kopci. Nikoli posvtn msto pi jezee."
Zavrtl jsem hlavou a piznal se mu, e nic nevm o etruskch mstech. Jsem pece cizinec a to sotva dol zpoza
moe, take m je mi jet neznm.
Podval se na mne jet upenji, rychle si poloil ruku na elo a pozvedl pravou pai. "Kdepak, nejsi cizinec," tvrdil.
"Poznal jsem t podle smvu. Poznal jsem t podle oblieje."
Rozzlobil jsem se. "Nech tch e," oboil jsem se na nho drsn. "Zanm jich mt dost. Radji uka m en dm,
jeho pohostinnost se budeme kochat podle pn tvho pna."
Pae mu klesla, jako by byl nhle unaven, a opt se na mne podval. "Jak si peje," ekl pokorn. "Povz mi sv
jmno a rod a jmno tv eny a odkud pichzte, abych sprvn mohl vs oba oslovovat a s vmi jak nle jednat."
A neml jsem chu tajit sv prav jmno sprvci povajcmu Valeriovy dvry. "Jsem Turms z Efesu," povdl jsem
mu. "Uprchlk z Inie, jak snad chpe. Moje ena se jmenuje Arsino. Mluv jen ecky a nmon smeninou."
"Turms," opakoval. "To nen eck jmno. A jak se stalo, e Ian se nauil posvtnmu jazyku?"
"Jsi ty tvrdohlavec!" ulevil jsem si a vyprskl v nucen smch. "Jmenuj m tedy, jak chce."
Poloil jsem mu ptelsky ruku na rameno. Roztsl se mm dotykem. "man zkomolili jmno Turms na Turnus,"
odtuil. "Snad bude opravdu nejlep, bude-li tv jmno zde znt Turnus. Vce se ji neptm. Budu ti slouit, jak umm
nejvrnji. Promi mi mou zbytenou zvdavost. To je chyba st. Dkuji ti, e ses mne, prostho lovka, dotkl svou
rukou."
Hbet se mu narovnal. el ped nmi ukazuje nm rozloen domu. Prosil jsem ho, aby mluvil na mne latinsky, co byla
e msta, j jsem se chtl nauit. Vyjmenovval tedy jednotliv pedmty nejprve latinsky a potom etrusky. Pi tomto
Page 150

uen jsem se nepozorovan zlepoval i v posvtnm jazyku. Arsino sledovala ns stle pozorn. Pochopil jsem z
toho, e si peje nauit se jazyku msta, aby mohla hovoit z Tertiem Valeriem sama. Zaal jsem se obvat zlho. Kvli
n jsem jmenoval kadou vc i ecky, take star sprvce se pi naem uen tak nco nauil. A byl na to hrd.
KAPITOLA 3
Zchvat Tertia Valeria se neopakoval, jakkoli si to jeho pbuzn vroucn pli, nebo sneli dosti dlouho smky
kvli nmu pro jeho prostoduchost. Ji jako chlapec byl vedle svch brat tak nenadan, e ho pojmenovali jen
Tertiem, tetm synem. V sent ho pezdvali Brutus tkopdn, hloup.
Avak nenadan pece jen nebyl. Jeho talent se nesl jinm smrem ne politick chytrost brat, je jim pomohla
provst skvl iny pro dobro ma a povznst se na pedn mezi prvnmi. Kad lovk, a zejm i prost, m svj dar,
jen je mu vlastn a jej jeho okol nkdy ani netu, nedostane-li se mu pleitosti jej prokzat. Nkte ji dostanou
jednou v ivot, jako napklad z man Horatius Cocles, jednook, kter byl hloup, ale silk, a zstal na etrusk
stran u pedmost a brnil sm jedin m. Ostatn zatm zboili most za nm. Tvrdojn hloupost byla jeho darem.
Pesto Lars Porsenna msto dobyl.
Takov panstv a velik bohatstv, jako ml Tertius Valerius, nedoke nashromdit nenadan lovk. Nemyslm si,
e vydal sv syny do rukou liktor z touhy po slv, ale spe proto, e jako man pehnal svj cit pro povinnost a
pak el za pkladem svho obdivovanho bratra. Ti, kte pochzeli mezi patricii - syny otce - z etruskch rod, byli
mtj ne sami man a svm chovnm hledli odstranit pirozenou nedvru lidu. Nebo by byli podezrni jako
prvn, e by si pli nvrat etrusk krlovsk rodiny do ma.
Avak prv to si nepli. Vldli radji mstm a lidu jako patriciov, sentoi a jin sttn ednci. V t dob
podlehla nejvt etrusk msta demoralizaci a padku krlovsk moci a stala se obt nzkho uzurptorstv. Pro by
tedy nevldlo radji sto i dv st nejlepch mu systmem sttnho apartu ne neprav krl?
Zsluhou Arsinoiny ptomnosti a m prost pe se zotavil Tertius Valerius velmi rychle a prokazoval nm obma
hlubokou vdnost. Kdy se mu mysl vyjasnila, pestal povaovat Arsino za svou neboku enu, akoli si dobe
pamatoval, e se takto dve mlil. Vil, e se jej duch jen na krtkou dobu vtlil do Arsinoina tla a v tto podob se o
nho star a odpout mu jeho provinn. Povaoval se nyn za astnho, kdy doshl manelina odputn za smrt
obou syn.
Kdy se postavil na nohy, pozval jsem pednho masra, aby opatrn oetoval jeho obliej, take mu vko potom
nepadalo tak zeteln. I slina mu pestala tci. Arsino mla stle pipraven tepl lnn runk a otrala mu trpliv
vousy jako nejnnj dcera. Zaala se tak zajmat o veden domcnosti a radila starm otrokm a sluhm, take
staec dostval zdravj jdla ne dosud, komnaty se istily denn, prach se setel z pent a vecky ndoby se
uchovvaly ist. Nepoznval jsem ji, tyto dary jsem v n nikdy pedtm nespatil. Kdy jsem se divil, ekla mi:
"Och, Turmsi, jak mlo m zn! Copak jsem ti nekala, e jako ena t nedm o nic jinho ne o bezpenost, tyi
stny a nkolik sluh k porouen? Nyn je mm, dk tomuto vdnmu starci a nic lepho si nepeji."
Nikterak mne vak nepotilo, kdy se mi pokorn poddvala na loi, ale jasn myslela pitom na zcela jin vci.
Vlastn byl bych ml bt spokojen, nebo byla-li neklidn, pak zpsobila celmu okol jen nepjemnosti a kody. Trpce
jsem si nakal, kdy se to nkolikrt opakovalo. V odpov mi Arsino namtla:
"Och, Turmsi, nikdy nejsi spokojen s mm chovnm. Pece ti ochotn dokazuji, e t stle miluji, a dostane vdy,
eho si d. Promi mi, e nedovedu bt pokad soustedna, ale tvoje zaslepenost a moje tlo mi zpsobily ji dosti
utrpen. Straliv ivot v sikanskch lesch m pesvdil, e jakkoli jin ivotn podmnky budou lep. M hrozn
ve k tob m dostala na nejni barbarskou rove. Te se konen ctm v bezpe. A to je pro enu nejvtm
tstm. Dovol mi tedy, abych je vychutnala."
Abych tak vyprvl trochu o udlostech ve mst: tot shromdn lidu, je zpsobilo Tertiu Valeriovi osudn
rozilen a prasklou ilku v hlav, tot shromdn lidu volalo ped soud svho dvjho hrdinu Gaia Marcia. Sm
sleduje prchajc Volsky, pronikl kdysi otevenou branou do msta Corioli a zaplil nejbli domy. Podailo se mu
udret brnu otevenou, dokud ho nedostihli mt jezdci. Za to se mu dostalo od sentu prva zastnit se triumfu po
boku konsula, jen vedl vlku, a od lidu estn jmno Coriolanus. A nyn ho ene lid ped soud s opovrenm a
obviuje ho z tajn snahy po samovld. Pravda, ctil jist zatrpklost vi lidu, nebo kdy odeel na posvtn
pahorek, vyloupili a vyplili plebejov s jinmi rozvnnci jeho venkovsk dm a pinutili ho i kret pod jhem. To jim
ve sv hrdosti nemohl odpustit. Plebejov se uklidnili, kdy se jim dostalo dvou tribun, kte smli peruit jakkoli
zen, jestlie nahldli, e ohrouje zjmy lidu. Ale Coriolanus piml tribuny, e mu na ulici ustoupili z cesty, plivl ped
nimi a vrazil do nich. Proto ta nenvist.
Coriolanus dobe vytuil, e jeho jezdet a patricijt ptel ho nemohou ochrnit ped zlobou lidu po dobu soudu.
Bl se o svj ivot, a proto uprchl v noci z domu, jen byl hldn liktory, pelezl ze, ukradl kon z vlastn stje a uhnl
v nenavnm klusu pes hranici na jih do zem Volsk.
Ve mst se vyprvlo, e ho Volskov pijali s velkmi poctami a oblkli do novho odvu. Potom obtoval bohm
jejich msta. Vlenick umn msk mlo takovou povst u sousednch nrod, e byla pochopiteln ta oteven
nru, s kterou Volskov pivtali mskho vojevdce.
Tho podzimu se musely opakovat sedmidenn svtky v Cirku Maximu, protoe pi prvnm slaven se stala jaksi
chyba a bohov projevili zlmi znamenmi svou nespokojenost. Sent se radji uvolil vypravit slavnosti znovu ne
neodinit urku boh. Tertius Valerius luovit poznamenal, e sent chce odvst mylenky lidu jinam, a proto se
Page 151

hovoilo o znamench. A dky jemu jsme dostali sentorsk msta v hlediti. Byla to pro ns oba skvl podvan, ten
msk Circus Maximus. Nikdy jsme nco podobnho nevidli. Byl znm i u vech soused. Ped svtky se odevad
hrnula spousta lid, i z Vej, je byly nesrovnateln elegantnj msto ne m a jen den cesty vzdlen. Rovn mnoho
Volsk pibylo z msta Corioli, a hned prvho dne slavnost, sotva usedli na rezervovan msta v hlediti, strhla se
mela a lid zaal jako na povel unisono vykikovat, e Volskov jsou nepteli ma a e jej hodlaj pi tto svten
pleitosti opanovat. Shnil ovoce, hole libertin i posvtn proutky ltaly na hlavy Volsk, kte si je chrnili holma
rukama. Mui pak chrnili svm tlem manelky a dti. Liktoi se do toho nemchali, jen stranou pozorovali to hanebn
divadlo, oprajce se o sv sekery.
I patriciov povstali z lavic a lenov sentu nakonec poadovali, aby Volskov opustili cirkus a aby se cel msto
uklidnilo. Myslm, e tahle vtrnost a jej pzemn rozuzlen byly vt urka boh ne jakkoli chyba, je se stala v
uspodn dvj slavnosti. Konsulov dali rozkaz liktorm, aby vyvedli Volsky z cirku a dohldli na n. Volskov se
mli neprodlen odebrat do svch noclehren, sbalit si vci a odejt z ma. Lep dvod pro vlku se nedal vymyslet.
Cirkov zbavy man se zcela liily od eckch sportovnch her, v nich spolu zvodili svobodn mui, nbr byly
dosti podobn hrm v Segest, kde spolu zpasili placen atleti a otroci pstmi, ba i jinak, a kde zvody kon byly
hlavnm slem. Tmto pedstavenm se man nauili od Etrusk, ale boje, pi nich dochzelo k prolvn krve,
ztratily svj symbolick vznam a staly se pustou manrou jako odv a zbran zpasnk, jejich el oni sami neznali
lpe ne vouc lid. Nejvy knz uroval odn i zbran, jako napklad trojzubec a s proti mei, podle pesnch
nvod chovanch v Regii, ale jejich pvodn smysl sotva i on chpal.
Propak bych vyprvl o podvanch v cirku, je se staly z pvodnch bohoslueb bezelnm prolvnm krve,
pouze pro pobaven davu. msk lid byl lid vlice. Nejvt projevy pzn dostali v arn cirku vdy charunov,
ekajc s kladivem pes rameno na pokyn, aby rozdrtili hlavu poraenho. Zpasnky byli otroci, vlen zajatci a
zloinci, nikoli dobrovoln obti bohm, jak to bvalo dve u Etrusk. Pro by jim msk sent nedovolil navzjem se
usmrtit pro pobaven lidu, kdy byl tm zjem o veejn vci odvrcen od choulostiv politiky? A tak tomu bude po
vecky asy. Proto je zbyten, abych se dle il o pedstavench v mskm cirku i o zvodech koskch speen,
jakkoli byly populrn a zastovala se jich i ndhern speen z etruskch mst.
Povm pouze o naden Arsinoin, jak j zily oi v tch dnech pozdnho podzimu a jak tleskala blma rukama, kdy
vidla krev stkat a stkat do pisku arny nebo kdy se kolem mihlo speen kon s vlajcmi hvami a odfrkvajcmi
nozdrami. Avak ani v nejvtm vzruen nezapomnla starostliv povythnout pokrvku na Valeriovch kolenou i
sett mu slinu z vous, je mu skpla pi tradinch satirickch hrch, a vdy pi tche znmch scnch a situacch.
Ne, ji nebudu vce povdat o smchu a napt, hrze a krutosti v cirku. Tot se dje za vech dob, tebae se formy
mn. Musm pamatovat na to, abych to vc nepipomnal. Vyprvl jsem o Circu Maximu, jen abych si zase jednou
pipomnl Arsinoinu tv, kdy sedala na rud poduce sentorskho kesla za jsotu desetitiscovho davu i za
nejnapjatjho ticha, v nm kad tajil hlas i dech. Vzadu nad nmi vysoko se pnul pkr svah Palatina, jeho
vavnov kee a duby. Ve vzduchu tk zpach rozmakanho ovoce, bain, eky a prolit krve. Prv tak si chci na ni
vzpomnat, protoe jsem ji miloval.
Nejtemnj dny roku vnovali man bohu zem Saturnovi, jen byl pro n tak star a svat, e se odvili jen co
nejopatrnji podept prohnil devn sloupy jeho chrmu. Byl star ne Jupiter na Capitoliu, jemu postavil chrm
jejich prvn krl Romulus. Sami kali, e byl Saturnus stejn star jako zem.
Oslavovali ho v nkolikadennch saturnlich. Tehdy pestala veker vedn prce a pravideln ivot se obrtil
naruby. Lid si dvali navzjem dary. Pni slouili otrokm a otroci poroueli pnm a panm a prohnli je, jak jen
dovedli, a odmnu pak za to brali v tkch dnech celho roku. V m nebylo lehk postaven otroka, nebo v mst
vldl strach pro nsilnictv v nm uhnzdn. Proto mnoz dali vykletit sv musk otroky, nikoli vak proto, aby
chrnili istotu vzneench manelek a dcer, jak se to dl ve vchodnch zemch a v Karthgu. man vili tak
neochvjn v istotu svch manelek a dcer, e ji ta neochvjnost byla cizinci podezelou. Vykletnm vak chtli
odstranit munost a odvahu ke vzpourm, jako se bk vykleuje v tanho vola. Ale v dob saturnli proudilo vno,
pn a otrok si vymnili msto, patrciov a plebejov byli sob rovni, potuln herci hrli na kiovatkch a dn ert
nebyl pli odvn.
Tyto absurdn dny zmnily docela ivot ve mst a zniily dstojnost, psnost, ba i etrnost, kter si man
pedevm vili. Arsino dostala plno dar, a nejen z obyejn hlny plen chleby, ovoce a zvec soky, ale vzcn
perky, voavky, zrcadla a sti odvu. Vzbudila pozornost a mluvilo se o n ve mst, jakkoli se pohybovala po ulicch
a forech se slun sklopenm zrakem, provzena nkterm z Valeriovch starch domcch otrok i na Hannou.
Pijmala dary, odmujc drce cudnm smvem, jm dvala na srozumnou, e ji t tajn smutek. Tertius Valerius
rozdval z erven hlny plenho vola i ovci na pam prostch mskch tradinch mrav.
Ale Arsino pravila: "Tyto svtky nejsou pro mne nic novho. Mnohem divoej svtky nejtemnjch dn v roce
se slavily v Karthgu na poest Baalovu. Stle jet mi zn v uch prudk rytmus bicch nstroj a rolniek. Byla jsem
tehdy jet mlad a chodila do koly chrmu. Mladc byli tak rozvnni, e si ezali po vzoru kn ranky do ke a
bohat kupci byli ochotni dt cel bohatstv, domy a lodi en, kter je pot dle jejich libosti. Tyto msk slavnosti mi
pipadaj krotk, porovnm-li je se svtky svho mld."
Setkala se s mm pohledem a rychle se brnila: "Ne e bych touila po dnech svch marnch vzruen. Moje ve
opadla a pro tebe jsem ztratila vecka, eho jsem doshla. Ale snad pece me lovk vzpomnat na sv dvn radosti
s povzdechem, kdy vyzrl v poklidnou enu a spokoj-li se se svm dlem v bezpenm dom a s mstem v loi
neschopnho mue?"
Tou narkou jsem si uvdomil, e jsem pouze hostn ptel Tertia Valeria, a to jet pouze jej zsluhou. Ale radost
z dar, svten chaos, ruch na ulicch, to vecko na ni inkovalo, take si mne ve tm noci sama k sob pithla. Ctil
Page 152

jsem v jejm tle bohyninu ve a zase jednou rozhodila bl pae vzad a vdechovala do mch st svj hork dech.
Kdy jsme tak ve tm leeli vedle sebe, byl jsem asten. Tu zaala povdat a kala mi velice vldn: "Turmsi, milku,
msce uplynuly a tys jet nic nepodnikl. Stoj jen na mst a civ. V tchto dnech bude mt Mism tvrt
narozeniny. Ml bys dozrt v rozvnho mue. Nemysl-li na budoucnost svou a mou, jako jsi nikdy nemyslel, pak
pomysli aspo na svou dceru a na jej ivot. Co si ona o tob mysl, kdy t vid jenom zahlet a pojdat chlb z milosti?
Kdybys byl aspo idiem zvodnho speen nebo vbornm trubaem, tak bys byl nkdo. Ale takto nejsi nic."
Byl jsem pece asten jejm mazlenm, e jsem neml chuti se hnvat i j pipomenout, e Mism vlastn nen m
dcera. Pesto jsem holiku ml rd a hrval jsem si s n. Ona m tak mla rda, vce ne Arsino, j mlokdy vybyl as
k nemu jinmu ne k hubovn. Prothl jsem se na loi, zeiroka zvl a jen ironicky poznamenal:
"Snad jsi pece jet se mnou spokojena jako s milencem? Pokud ano, pak to mi docela postauje, Arsino."
Pleskla mne hbetem ruky pes sta, pak sunula dla po m nah hrudi a eptala:
"Na to se nemus ptt, Turmsi. dn mu m tak bosky nemiloval jako ty. V to sm nejlpe."
Ale pozvedla se na lokte, foukla do ohvadla, take zarudl z ukzala jej obliej a zajiskila se j v temnch och.
Chvli rozvaovala a pak m navrhla:
"Je-li tohle tvoje jedin schopnost, Turmsi, pak ji vyuij ke svmu prospchu. m je sice navenek opravdu psn v
mravech, ale uvnit se myslm neli pli od jinch zem. Mnoz mui vystoupili pes lonice na netuen vysok msta,
kdy se v prav as a na pravm mst rozhodli. Tak obdreli jakoby darem obchodn privilegia nebo se stal sprvci
rozshlch statk a podailo se jim dostat svho patrona pod zem. Pohle, nen takovho hlupka, ktermu by se
nepotstilo, jen kdy se dostane dost vysoko. Vypad to, jako by bohov, darujce ad, darovali mui i rozum, aby jej
dovedl spravovat. A ty pece nejsi hloup, Turmsi."
Jej chladnokrevn pln mi vyrazil dech, e jsem se musel posadit. "Arsino," zvolal jsem, "k tmto, e bys ty,
prv ty, si pla, abych spal s ciz enou a doshl politickch nebo hmotnch vhod pomoc jejho mue i ptele?
Miluje m jet?"
"Oveme bych troku rlila," spchala Arsino s ujiovnm. "Ale prominula bych ti to, kdybych vdla, e se to
dje pro nai spolenou budoucnost. V t vci by bylo pece astno pouze tv tlo, nikoli srdce. Potom by to nic
neznamenalo."
Hladila zkoumav m dy, rozesmla se zvoniv a ekla: "M dokonal tlo, opravdu, a hod se k tm elm tak
vborn, e se mi zd, jako by ilo nadarmo, radujc se jenom z jedn eny."
Zchladl jsem a poznamenal: "Dotkej se vlastnho tla, Arsino. Sama to v. Je tvj nvrh hrozbou?"
Arsino dala ruku na sta a zvla. "Zbyten zdrsnl tvj hlas, Turmsi," vytala. "Pece jsi sm zjistil, e jsem se
zmnila. Ne, ne, Tertius Valerius by nepochopil a neodpustil jako ty, kdyby zpozoroval mou lehkomyslnost. Ale
zapome, co jsem ekla. Vyslovila jsem jen, co mne prv napadlo. Kad jin by povaoval moje slova za lichotku. Ty
jsi pod stejn paliat."
T noci jsem dlouho bdl. Skrze tlust stny jsem slyel z ulice jsot, smch a vkiky. Prav kulisa o mskch
saturnlich.
Po nkolika dnech, kdy ve mst vldla jet skliujc kocovina a j sm jsem trpl depres, ze sv nicotnosti, pila
ke mn Arsino, cel rozilen. Ani jsem ji nepoznal, tak se j zmnil obliej. Byla jako bl kamenn kraboka. Nebyla
krsn, ale straliv jako Gorg.
"Turmsi," pravila psn. "Viml sis posledn dobou Hanny? Vidl jsi na n nco zvltnho?"
Nedval jsem se po Hann, protoe jsem ctil jej blzkost i jasn pohled, kdy jsem si hrval s Mism. Mnoho slov
jsem s n nepromluvil nikdy.
"Co se dje?" zeptal jsem se pekvapen. "Snad pohubla v tvi. Nen nemocn?"
Arsino sprskla ruce. "Jste vy ale slep, vy mui!" kiela posmvan. "Ovem j sama jsem byla tak dlouho
slep, kdy jsem dvovala thle temnod elymsk dvce. Domnvala jsem se, e jsem ji dobe vychovala. Te vak je
thotn."
"Thotn, Hanna?" zeptal jsem se ohromen. . "Prohldla jsem ji a dala jsem vysvtlen," vypravovala dle Arsino.
"Mus se piznat. Brzy to bude na n vidt. Ta hloup dvka si myslela, e mne oklame, mne! A u se prodvala na
vlastn pst! Nebo je jet hloupj a spala s njakm pknm liktorem nebo zpasnkem pro vlastn poten. Pi
podsvtn moci, j j jet uki!"
Tehdy teprve jsem si vzpomnl a srdce se mi sevelo pocitem provinn. J jsem se pece hl ve sv oputnosti jej
neposkvrnnost v panormskm pstavu! Ale j byl neplodn, to jsem vidl na Arsino! Ode mne nemohla Hanna
othotnt. Otevel jsem pouze cestu. Bylo mou vinou, jestli podlehla svodm msta, jako je m. To jsem Arsino
ovem nemohl piznat.
Arsino se vybouila, zavhala a chladnokrevn ji pravila: "Zklamala mou dvru. Jakou cenu jsem mohla za ni
dostat, kdyby byla nedotena! Jak dobe jsem mohla i pro ni vecko zadit! Kolik mohla vydlvat! Teba se mohla i
vykoupit na svobodu podle mskch zkon. Co je vak platno plakat nad rozbitm dbnem? Prodejme ji okamit.
Kad sousto, kter od tto chvle polkne, kad kousek atu, jej unos, jsou ztracen penze. Co mysl, Turmsi?"
Naplnn hrzou, namtl jsem nesmle, e se Hanna pece peliv starala o Mism a e se Arsino nemus obvat o jej
ivobyt, vdy to plat Tertius Valerius, nikoli my. Arsino se rozzlobila a pronikav kiela, e jsem hlupk, tsla mi
rameny a vykldala:
"Blzne, nevstku chce mt za chvu sv dcei? emu mysl, e ona Mism nau? Co si pomysl Tertius, e jsme
nedovedli lpe ohldat chvu naeho dtte? Sami mu dost projme a spotebujeme jeho penze, ani mu pinme
njak uitek, aspo ty. Nem prvo mluvit o vdajch, Turmsi. Byli bychom proklat nestoudn, kdybychom
neuvaovali pi kad vci o vhodch, je m pro Tertia Valeria. Nejprve mus bt dve zbiovno a sama dohldnu,
Page 153

aby to nebylo slabma rukama."
Co mohu ci na svou obranu, ne e se vecko stalo pli rychle a nhle, take jsem nedokzal hned jednat, a tak
pocit provinn mne ochromoval. Kdy Arsino odbhla, zstal jsem sedt, hlavu mezi rukama, a hledl na barevn
kameny podlahy a vytrhl jsem se z chaosu svch mylenek bolestnmi vkiky nesoucmi se ze dvora. Rozhnvn jsem
vybhl a spatil Hannu pivzanou za zpst ke klu a sluha ze stje j prskal biem po obnaench zdech, a j pruhy
naskoily na bl pleti.
Bez sebe hnvem jsem vytrhnul prut otroku z ruky a vihl jsem ho pes obliej, take utekl s nkem. Arsino stla
vedle vzruenm cel rozechvl a s ervenmi tvemi.
"Sta," ekl jsem. "Prodej dve, chce-li, ale pak se mus prodat poctivmu mui, kter se bude o ni starat."
Kdy ustaly rny, Hanna zstala viset na zpstch a vzlyky j projdly tlem, akoli je chtla utlumit. Arsino
dupala, oi vykuleny, a blmo bylo vidt kolem dokola zornice, a kiela:
"Ty se do toho neple, Turmsi. Nejprve se mus piznat, kdo ji defloroval a s kolika spala a kolik penz ukryla. To
jsou nae penze, nechpe? A od toho prvnho meme dostat jet njakou odmnu, pohrozme-li mu procesem."
Tehdy jsem Arsino uhodil do tve. Poprv se to stalo a sm jsem se toho hrozn polekal. Arsino zesinala, obliej
se j zkivil, ale k mmu divu se uklidnila. Vythl jsem n a hodlal odznout Hannu od klu, ale Arsino dala otrokovi
znamen a ekla:
"Nepokozuj noem cenn emen z ke. Otrok rozve uzly. Je-li ti jednou dve tak mil, e nechce nic vdt, a
se tedy stane po tvm. Rovnou ji odvedou s provazem na krku na Dobyt forum. Sama se podvm, aby dostala
slunho pna, tebae si to nezaslou. Byl jsi vdycky jemnocitn a j se musm dit tvou vl."
Hanna zvedla tv ze zem, vka opuchl plem. Rty mla rozkousny, nebo pes veker biovn si umnila, e
neekne ani slovo, jakkoli j bylo snadno mne obvinit, e jsem to byl j, kdo ji pivedl prvn na patnou cestu. Ale v
jejm pohledu nebylo stopy po vitce. Otevela pouze oi smrem ke mn, jako by byla potena, e mne jet jednou
me spatit, jak se ji snam brnit.
Poctil jsem zbablou levu, kdy jsem se stetl s jejm pohledem, a nepomyslel jsem ani zdaleka na to, co bude
nsledovat. Avak zmalomyslnl jsem opt natolik, e jsem se jen zeptal:
"Psah, e dve prod pro ni co nejlpe, teba i za mlo penz?"
Arsino se mi podvala zpma do o, zhluboka vzdychla a potvrdila: "Oveme. Nejde pece o cenu, jen kdy se j
zbavme."
V t chvli tu byl domc otrok a pinesl j velk pl, jak nos manky, a rozloil j jej na ramena a pes hlavu.
Stjov otrok postavil Hannu na nohy, pehodil j oko provazu na hrdlo a rovnou s n vyel ze vrat, sm vpedu a
Hanna za nm na provaze. Arsino krela dstojn za nimi, zahalena peliv pallou. V zkosti jsem udlal nkolik
krok, pidrel Arsino za rameno a dostal jsem ze sebe:
"Aspo si zapamatuj jmno kupce a jeho domovsk msto, abychom vdli, kam se Hanna dostane."
Arsino se zastavila; zavrtla hlavou a pravila docela vldn: "Drah Turmsi, odpoutm ti a chpu tv okliv
chovn. Je ti asi podobn, jako bys byl nucen pro nemoc zabt z milosrdenstv njak mil zve, psa nebo kon, ke
ktermu jsi pilnul. Tehdy sv dobr hospod ten kol dvryhodnmu pteli a nechce vdt, jak a kde se to stane i
kde bude mrina pochovna. Myslm jen na tebe, na tv city. Proto bude lpe, nebude-li vdt, kam dve pijde. A
vbec ji na ni nevzpomnej, vypus ji z hlavy. V mi, Turmsi. Zadm vecko, jak umm pro tebe nejlpe, kdy jsi tak
jemnocitn."
Takto m chlcholila a la rychle za otrokem, naznaujc mu rukou, aby pokraoval v cest. Musm doznat, e v
Arsinoinch slovech bylo zejm dost rozumnho. Pesto pochyba se mi vryla do mysli. Ctil jsem se vinen, jakkoli jsem
si namlouval, e Hanna jako Elymka byla od prody lehkomysln. Jinak by mi snad nebyla padla tak snadno do nrue
a v n nezaala. Radji bych ji na to nebyl myslel, nato o tom mluvil.
Arsino mi pomohla, nebo kdy se odpoledne vrtila z Dobytho fora, na jeho okraji se prodvali lacin otroci,
byla tak ohledupln, e se ani nezmnila o cen, kterou za Hannu obdrela. Ani napotom nikdy o vci ani slvko
nepronesla. To m vak mlo naopak bt podezel. Kdeto j, vydrovan slaboch, jsem se ztotonil s bhem
vednho ivota v dom Tertia Valeria.
KAPITOLA 4
Snad bylo dno, abych se protloukal uvnit zd jet devt let, je ukzali havrani, ani jsem se sm k sob piznal.
Snad proto, abych poznal ivot a doshl sprvnho vku. Avak proto zajist mi byla urena Arsino za prvodkyni
ivotem, nebo sotva kter jin ena by m byla dokzala dret v poutech zem pzemnosti a ochromho rozumu. Dky
j mohl mne jednoho dne Tertius Valerius odvst do sv jizby, a hovoit se mnou o samot po svm jemnm, trplivou
nemohoucnost vycizelovanm stylem.
Drah synu Turne," zaal vldn. "V dobe, e jsem v tob nalezl zalben. A ptomnost tv eny zjasuje dny mho
st. Ale zchvat nemoci, jen m kdysi pepadl na Foru, byl mi zdravm mementem smrtelnosti. Sm v, e se mohu
kdykoli zhroutit bez ducha k zemi. Proto jsem pemlel o tv budoucnosti."
"Hle, drah Turne," pokraoval taslavm staeckm hlasem, "mm t velice rd. Dovol mi proto jako starmu
zkuenmu mui ci, e ivot, jak vede, t nen hoden. Mus se vzchopit a nco podniknout. Dost dlouho sis
pivykal na msk mravy, dost dlouho ses uil e. Um ji nyn lpe ne kterkoli Sabin i jin cizinec, je se sem
pisthoval ze svho pvodnho bydlit, aby rozmnoil poet lid v m. Povauj t za mana a me se jm stt
Page 154

jako jin, chce-li."
Hlava mu poklesla, ale usmval se vrsitma oima a poznamenal: "Pro tebe, jako pro mne, je toto msto drsn a
nemilosrdn. Pl bych si, aby se vrtilo do moci Saturna, ale vlice boha vlky je kojnou ma. Tak urili bohov a my
nememe udlat nic jinho, ne se tomu podrobit. Je to msto kypc a rostouc. A prav mu m monost rst s nm.
Nepovauji vecky jeho principy za sprvn i jeho vlky za spravedliv. Mezi nmi, syny otce, a mezi lidem je tak
propast, je ur jako hnijc rna tlo sttu. Je nutno rozhodnout tak problm rozdlen pdy, jinak jednou vyvstane
jako praskl ved, a m pozdji, tm bude trp. Chamtivost je na slabost. Nechceme se vzdt ani sti svho
vlastnictv, pokud k tomu nejsme pinuceni."
Zavrtl hlavou, pousml se a pravil: "Promi starci, odboil-li jsem od vci a hovom-li o sv dvn mylence, pro
kterou jsem si vyslouil povst hlupce u sv rodiny i u sv tdy, ale a ji v dobrm i zlm, je m mm mstem a
mstem m rodiny od t doby, kdy n praotec ped pldruhm stoletm opustil nah Volsinie, svuje svou
budoucnost v nov zemi jenom sm sob. Jen hlupk obrac svj omyl ve ctnost a vychloub se tm. Nechlubm se
smrt svch dvou jedinch syn. To byl nejtrp omyl mho ivota, akoli lid si m ukazuje na Foru a otcov eptaj
svm synm: tamhle kr mu, Tertius Valerius, jen vydal vlastn syny do rukou liktorm, aby zachrnil m ped
tyrani. Neobrtm se a nevolm, e to byl pern omyl, ponvad je lep, kdy lid v li, je-li to pro dobro ma a
pimje-li to jinochy, aby vydreli budouc pokuen. A ta pijdou."
Jeho tlo se zaalo chvt a slina stkala mu ze spadlho koutku st. Arsino vela do komnaty, jakoby nhodou
pechzejc kolem dvenho otvoru, setela lnnm runkem sliny starci z vous, a aby ho uklidnila, pohladila ho po
vlasech a zeptala se pohnvan:
"Snad neunavuje naeho ptele, nebo mu dokonce kaz nladu?"
Tertius Valerius se okamit pestal tst, sotva se chytl Arsioniny ruky, podval se na ni s lskou a ujioval: "Ne,
dcero; neunavuje m, ale spe j jeho. Ml bych bt pamtliv toho, e nemluvm ped sentem. Mm pro tebe, Turne,
docela jasn nvrh. Chce-li, mohu ti obstarat msk obanstv v nkter slun tribui. Jako plebejce, samozejm.
Vak jsi pi svm pchodu oznmil tolik svho majetku, e to odpovd majetku tkoodnce. Mezi jezdce se
nedostane, ti jsou sami pro sebe. Ale jako tkoodnec bys mohl slouit. M vlen zkuenosti, jak mi tvoje
manelka vypravovala a jak dosvduj tvoje jizvy. Tam je tv pleitost, Turne. Te zle ji vecko pouze na tob.
Brna Ianova chrmu je stle otevena."
Vdl jsem, e je nebezpen vlka za dvemi, nebo zrdce vlasti Coriolanus cviil Volsky v bojch na hranicch
mskho zem. By1 tak chytr, e poslal skupiny vojk loupit po okol msta ma, ale pikzal jim vykrdat a plit
obydl obyejnch rolnk a odvdt jejich stda, domy a panstv patrici vak uetit. Prost lid, kter pirozen
nedvoval patricim, si potom ovem myslel, e tito jsou tajn spoleni s Coriolanem a chtj vyrvat lidu jeho prva,
je dostal na posvtn hoe. Proto mobilizace zpsobila nepokoje a ani ti plebejov, je konsul poznal v davu a je
jmenoval jmnem, nenastoupili do legi.
Tuil jsem, e i sm bych dostal, pouze na svou dost, msk obanstv, protoe jsem ml prostedky zaplatit si
vzbroj. Za tchto okolnost by mi nebylo vbec teba doporuen Tertia Valeria. Ve svm nvrhu myslel jist na mj
prospch, jak se o tom dohodl s Arsino pedem, ale zrove jako man ml na mysli prospch svho msta. I jedin
zkuen tkoodnec poslil by armdu, a doshnuv erstv obanstv, bojoval by asi, jak by nejlpe dovedl, aby si
zskal povst ve mst.
Jeho nvrh byl rozumn, ale s Drieem jsem se vlky nabail aa. Jen pi pomylen na ni se mi udlalo nevolno jako
kdysi v Eryku, kdy jsem kousl do fku, kter mi v stech zhoknul. Ten pocit jsem si nedovedl vysvtlit, ale byl tak
siln, e jsem odvtil:
"Tertie Valerie, nehnvej se, ale myslm, e nejsem dosti zral stt se mskm obanem. Snad pozdji. Ale opravdu
nemohu ti nic pislbit."
Tertius Valerius a Arsino se podvali na sebe. K mmu podivu mne ji vce nepemlouvali. Naopak Tertius Valerius
se m opatrn zeptal:
"Co tedy hodl dlat, synu? Mohu-li ti njak pomoci svou radou? Jen mi vecko povz."
Skuten ve mn dozrla mylenka, akoli prorazila do mho vdom teprve pi jeho otzce. "Jsou i jin zem ne
m," vyloil jsem ji. "I hodlm rozit sv vdomosti a cestovat po etruskch mstech. Na vchod se pipravuje
velk vlka, o tom mm pesn zprvy. Jej vlny zaplav i italskou pevninu. Vedle takov laviny je i m jen mstem mezi
msty. Zprvy z druhch zem jsou vdycky poteb. Snad m vdn a politick rozhled budou jednou mu k uitku."
Tertius Valerius horliv pikyvoval a pravil: "Snad m pravdu. Politickch poradc ve vcech vchodnch zem je
vdycky zapoteb. Pi tomto povoln by ti bylo msk obanstv jen na pekku, protoe by t zavazovalo k vojensk
slub. Mohu ti dt doporuujc dopisy pro vlivn osobnosti ve Vejch i v Caere, co jsou nejbli etrusk msta. Bylo
by tak moudr poznat velik elezn etrusk msta Populonii a Vetulonii. V dovozu eleza jsme na nich zcela zvisl.
msk zbrojn sla spov na jeho volnm importu z etruskch mst."
Arsino se opt sklonila k nmu a strala mu slinu. Vyuil jsem t pleitosti a ekl s smvem:
"Dosti, ba a pespli jsem ji poval tvho pohostinstv, Tertie Valerie. Nebudu t obtovat jet doporuenmi.
Myslm, e mohu putovat sm a voln. Nevm, bylo-li by mi doporuen mskho sentora ku prospchu, chci-li uzavt
ptelstv s vznanmi Etrusky. Lpe bude, kdy se nebudu poutat k mu ani tvmi doporuenmi, jakkoli vysoce si
vm tvho ptelstv."
Myslm, e Tertius Valerius pochopil, e si peji zachovat si svobodnou volbu pro pt udlosti jak pro m, tak i
proti nmu. Avak natolik sv msto miloval, e nevil, e bych se mohl kdy obrtit proti nmu, kdy jsem je jednou
poznal.
Srden mi poloil ruku na rameno a ekl, e nemusm pospchat s odchodem. Jako ptel mm vdycky msto u jeho
Page 155

krbu, kdykoli si budu pt a jak dlouho si budu pt. Avak pes vldnost jeho hlasu jsem nabyl jistoty, e to znamen
rozlouen. Z njakho dvodu se mne chtli on a Arsino zbavit a poslat z ma. Mj nvrh se jim obma zamlouval.
Jejich chovn urazilo mou jeitnost, take jsem se pevn rozhodl, e vyjdu s vlastnmi prostedky, a pokud to bude
mono, e cestou rozmnom svj majetek. Tak m Arsino pipoutala k zemi a k obyejnmu ivotu jet eji, ne
kdybych byl setrval u n. A jejm piinnm jsem odeel v davu obyejnch lid, abych si hledal vdlek a v ppad
nutnosti i pracoval rukama, co jsem do t doby nikdy nedlal. Tm se mi stalo m putovn kolou, v n jsem poznval
pirozen poteby prostch lid v civilizovanm svt.
Zamnil jsem krsn opnky za cestovn msk boty s tlustou podrkou a oblkl jsem prostou tuniku a ed vlnn
pl. Vlasy mi zatm opt narostly a zapletl jsem si je do jednoduchch pletenc na ji, ani jsem je pomazal. Arsino
se smla mmu vstroji, a j tekly slzy. To nm pomohlo pi louen, nebo bylo jist i j hoce. Tertius Valerius pravil:
"M pravdu, Turne, z vin zemskch je vidt nco vc ne jen ze stechy chrm. V tvm vku jsem ml mozoly na
rukou a tyto ruce byly jako lopaty. Kdy tebe te takto vidm, vm si t jet vce ne dve."
Kdy jsem tohle uslyel, ml jsem si uvdomit, e vykrouji do nov slep uliky. Oveme jsem ml na cest
Hekatino tst, protoe ona pomh stejn ve vcech malch jako ve velkch. Zastavil jsem se na most a hledl do
vzdouvajcch se vod lutho Tiberu, kdy tu do mne vrazilo splaen stdo dobytka. Bylo by mne rozdrtilo o zbradl,
kdybych je nebyl vas peskoil a skryl se za sloup mostu. Rozzloben vkiky strc zvily zmatek jet vc, honec
tohoto stda, prost mu, volal o pomoc a jeho nedospl dcera se rozplakala. Vyskoil jsem zptky na most a chytl
vedoucho vola za chp a tiskl je, jak jsem jen dovedl. Vl marn pohazoval hlavou a za chvli se uklidnil, jako by
pochopil, e potkal svho pna. Jeho klidem se uklidnilo cel stdo. Pevedl jsem je pes most a dostal na cestu podl
mrnho svahu Ianicula, ani vl i jin zve odboili jinam.
Tam jsem vola pustil a s oklivost si z ruky setel jeho hlen, jen stekl z jeho nozder. Honec mne dostihl pokulhvaje
a hlad si hbet, strce na pedmost ho toti pethl kopm. Honec mi ehnal v Saturnov jmnu. Z toho jsem usoudil,
e pochz z prostch lid mskho venkova. Jeho dcerka si utela slzy a objala nejbli krvu.
Honec se posadil na str, tel si zda a pravil: "Co te bude dlat, pane? Z tv tve vidm, e nejsi zdej. Avak
ijeme ve zl dob a mj pn mi pikzal prodat dobytek na trhu ve Vejch, dve ne pijdou Volskov a ukradnou jej.
M stdo nebylo dv tak zdivoel a nevm, jak je te jenom s dcerou ovldnu, kdy mm tak pobit hbet."
Bylo mi ho lto. Jeho dcera byla pvabn, tebae bos. Navrhl jsem mu ochotn: "Mnoho o dobytku nevm, ale jdu
do mst Vej tak, a nespchm. Rd ti pomohu udrovat stdo v podku. Ale dojit neumm."
Zaradoval se upmn a ekl: "To je pomoc od novho Mercuria. Ne jsem vyel, zastavil jsem se u dve jeho
chrmu, abych se mu poklonil, a hned mi ten mlad a dobr bh poslal tebe na pomoc."
Tak jsem se k nmu pipojil kreli jsme v pomalm taktu stda po vylapan cest do Vej. Vzal jsem si prut do ruky,
ale brzo jsme zjistili, e cesta pokrauje nejlpe, jdu-li j vpedu s rukou na ji vedoucho vola a honec s dcerou za
stdem, aby popohnali zvata zastavujc se na kraji cesty. Brzy jsme li bez zdrovn a dvtko se dalo do zpvu
starch pastskch psn. I slunce zasvitlo obas mezi mraky. V dui se mi vyjasnilo, tkomyslnost mne opustila. K
veeru jsem byl vden za pomalost na chze, nebo nov boty mi nadlaly puche na patch. Zul jsem se a el dle
pky. Boty jsem si pehodil pes rameno. Poprv v ivot jsem okusil, jak zemsk prach odpovd krokm bos nohy.
Kdy se snelo ero na krajinu, nali jsme oputnou dobyt ohradu, kter nm zaruila pokojn spnek. Jinak
bychom se byli museli stdat v hldn. Udlali jsme si ohe, nebo veer asnho jara byl zebav chladn. Otec a
dcera zaali dojit krvy. Vida, jak si staec st sed na bobek, jeto ho zda jet bolela, odhodlal jsem se jim pomoci.
Dvka mi se smchem radila, co mm dlat, a vedla mi prsty. Dotek jej oplen ruky mne rozechvl nikoli vn, ale
blzkost krsnho mladho lovka. Divil jsem se mkkosti jejch dlan. Vysvtlila mi smjc se m hlouposti, e to m z
dojen a z tunho mlka. Povdla mi tak, e etrusk aristokratky se i v mlce koupaj, aby mly hebkou ple. Avak
to povaovala za zloin vi bohm, protoe mlko, mslo a sr byly ureny lovku k potrav.
Mn se zase zdlo zloinem, e doj mlko na zem. Dvka zvnla a vyloila mi: "Nutnost se neme dit zkonem.
Nemohli jsme vzt s sebou ndoby a dojnice se podojit mus. Jinak trp a vemena se j zapl. Pak bychom za ni nedostali
cenu urenou nam pnem."
Podvala se na otce a dodala rezignovan: "Sotva dostaneme cenu, kterou si peje n pn. Stopy na cest ukazuj,
e vichni patriciov dostali t npad najednou. Bojm se, e kupci ve Vejch ztra i pozt budou platit za msk
dobytek, jen co sami budou chtt. A dostane otec za dobytek cokoli, pn bude tak jako tak nespokojen a zbiuje ho.
Ztrta dobrho stda podrd jist i pnovu mysl."
"Mte psnho pna," poznamenal jsem.
Tu vak dve zaalo pna brnit a pravilo hrd: "Nen tak psn jako druz. Je man a patricius."
Dojnic nebylo mnoho a mli i dku s sebou, take jsme se napili, kolik jsme jen chtli. Zaveli jsme zvory ohrady a
honec shrabal nejist slmu, je nebyla pli potsnna lejny. Odtuil spokojen: "Nemyslel jsem si, e budeme mt
tak pohodln loe. Dobr sny, pane."
Rozepjal svj krtk pl, a ulehnuv na slmu, pikryl se jm. Dcera se pitiskla k nmu a otec pikryl i ji. Zstal jsem
vhav stt. Dve se posadilo a vyzvalo m udiven: "Lehni si pece, pteli. Zahejeme se navzjem, jinak by nm
byla pli zima."
Ji v insk vlce jsem se nauil spvat za chladnch noc bok po boku. Ale to byli moji druhov v boji. Toto zde mi
bylo nov a pach lejna mi nebyl pjemn. Nechtl jsem vak dve urazit. Sthl jsem si tedy pl, a klesnuv vedle n,
pikryl jsem jm ns oba. Jeho cp stail pro honcovy boky. Dcerka oichala vni novho vlnnho sukna, promnula
ltku mezi prsty a ekla: "M jemn pl."
Najednou se stoila, objala mne, pitiskla tv na mou lc a zaeptala: "Jsi dobr lovk."
Jako kdy se styd za projev svho citu, skryla obliej na m hrudi a po chvilce jsem slyel na jejm dechu, e usnula.
Page 156

Jej tlo m pjemn hlo, jako pte zahv tlukoucm srdcem ruku. Poctil jsem na tvi kratik dotek jejho lka a
bylo mi dobe. Non nebe zjasnlo, hvzdy zily a vzduchem se nesl chladn den vejskch hor. Spal jsem hluboce,
jako ji lta ne, spnkem beze sn. Tak jsem se piblil zemi a lidem prvho dne sv cesty.
Kdy hory zmodraly na azur a nebe se rozehlo sluncem, hnali jsme stdo dle stoupajc cestou, a se ped nmi
objevilo vysoko na nedobytnm kopci v okru hradeb msto Veii. Stechy chrm se sochami boh svtily do daleka
jasnmi barvami. Po celou cestu jsme potkvali paste z mskho okol. Varovali ns, abychom nechodili do Vej, jeto
obchodnci s dobytkem vyuvaj tsnivho postaven ma a plat bdn ceny i za nejlep kusy. Sami litovali, e vbec
nco prodali, a radili nm, abychom se radji obrtili k domovu. Povdaky o njezdech Volsk jsou pr pehnan.
Zejm bude jet dlouho trvat, ne budou moci vyzbrojit podnou armdu, kter by se odvila ukzat se ped mem.
Avak honec musel vykonat rozkaz pnv. Kreli jsme se stdem v tkch mylenkch mohutnou klenutou
branou a strci nm ukzali msto, kam mme zahnat dobytek. V opak k mu, kde pastviny a bainy zabraly znanou
st opevnnho zem, Veii byly pln zastaveny jako velkomsto a nebylo tam mnoho msta, kde by se napsl skot,
ani pro ppad vlky. Poet lid byl dvojnsobn ne v m, hradby vy neli chatrn msk ze, a ob hlavn tdy,
je se kiovaly, byly irok a pm proti ulicm mskm. Byly pokryty dlaebnmi kameny, ooupanmi stm a
ruchem, a domy podl nich byly ozdobeny keramickmi relify jasnch barev. Lid, je jsme potkvali cestou, byli jin
ne v m. Oblieje mli podlouhl, jemnch rys, krsn se usmvali. Jejich odvy byly elegantn stien i upraven.
Nosili hodn perk a krsn klobouky se stuhami kvt. Dti si hrly s rozlinmi hrakami docela slun a nelapaly
rodim na nohy.
Sotva jsme doli na dobyt trh, ji k nm beli njac robustn chlapci, odborn prohldli voly, vyzkoueli vemena
dojnic a zmili vzdlenost roh u jalovic. A jak byli zvykl, rozhodili ruce a zaali hant vecek dobytek a prohlsili jej
za bezcenn. Tvrdili patnou latinou, e se hod nanejv na jatky a ne do stj, kde pr neme bt moc platn. Mrkli
na sebe a hned spchali s nabdkou. Vylo najevo, e do Vej pibylo mnoho konkurujcch obchodnk, je tam
pivbila novina, e man kvli hrozc vlce prodvaj dobytek za babku. msk skot byl proslul, nebo si man
pi svch vlench arvtkch a bitvch se sousedy vybrali nejkrsnj chovn kusy. I jinak mli mt patriciov
povst vbornch pstitel.
Vejt obchodnci se spolili a od t chvle platili za dobytek dohnan a do msta stejnou nejni cenu a dlili si jej
mezi sebou. Avak pchod a konkurence cizch kupc rozbila jejich nkupn spolek, take zvili nabdky, aby mohli
soutit s obchodnky cizmi. Nakonec prodvajc psahali, e budou varovat cestou a do ma, aby nikdo
neprodval ve Vejch dobytek, e je vhodnj jej porazit a pout masa a ke pro vlastn spotebu. Etrut obchodnci
se potom zaali bt, e ji nikdy nedostanou do rukou dobr msk skot.
Prostoduch honec by byl naden pikvl hned na prvn nabdku, kter odpovdala poadavkm jeho pna. Kdy
jsem poznal situaci, pikzal jsem mu, aby se uklidnil, a ukzal jsem mu, e je do zpadu slunce jet daleko. Posadili
jsme se pohodln na zem, pojedli chleba a sra, od pekupnka jsem si vydal vno, je on nalil do krsn malovanch
hlinnch . Vno ns rozveselilo a stdo, cestou znaven, te kolem ns pokojn pevykovalo.
Dviny oi se usmvaly, kdy mi ekla: "Pinesl jsi nm tst, pteli."
Tm jsem si pipomnl, e se musm nauit vydlat si na svj chlb mezi lidmi jako jin. Navrhl jsem otci.
"Chlb a sr mi sta v odmnu za to, e jsem ti pomohl astn se stdem. Ale dovol mi, abych se zastnil jednn s
kupci v tvj prospch. Doshnu-li vy ceny, ne poadoval tvj pn, pak mi dej polovinu z toho rozdlu. To je prvo i
slunost."
Honec nebyl na trhu poprv. Byla v nm pirozen lstivost venkovana, je se nyn probudila. Take pravil: "Sm
dovedu t uzavrat obchody. Ale nerozumm dobe tm kupcm odjinud. Myslm, e bude chytej ne j, a pak, tebe
se neodv tolik obelstt, jako by to udlali mn. Ale polovice zisku je mnoho. Musm myslet na prospch svho pna.
Spokoj se s tvrtinou, vdn si plcnu s tebou."
Pro formu jsem jako by zavhal, ale pak jsem mu ruku podal a on si se mnou plcl. Tak jsem to i myslel, nebo bych
nevzal vc ne tvrtinu ze zisku, kter ho zachrn ped vpraskem. Povstal jsem ze zem a v dobr nlad jsem spustil
svj jazyk, jen se jal prozpvovat chvlu na nae stdo, a to jak latinsky, tak etrusky, ba i ecky, aby kupci dol z
Tarquini dobe rozumli. A jak jsem je vychvaloval, tak i v mch vlastnch och krsnli ti voli, dojnice i jalovice, a
byli docela jako stdo bo, a kupci s velkou ctou a vnost je znovu oceovali. Nakonec posledn pil nabdl
nejvc a ostatn si pikryli hlavu, pr zlomeni jeho chvstnm. Ale pod cpem plt se smli.
Zvili jsme stbro a ohodnotili je na mskou m. Tm vylo najevo, e jsem dostal za stdo vc ne dvakrt tolik, co
dal jeho majitel. Cena se tedy piblila jeho skuten cen v dob mru. Ze sam radosti si honec lbal horliv ruku a
jeho dcera si tleskala dlanmi po hlav a tancovala. Dobr prodej jim pomohl zapomenout na rozlouen se stdem,
kter mli tak rdi. Bez vhn mi otec vyplatil tvrtinu zisku v poctivm stbe a zaeptal mi pitom do ucha, e v lese
ukryl nejlepho bka. Volskov ho sotva najdou, a kdyby pece, pak by je na svch rozch roznesl. Ten bude otcem
novho stda, a se vrt mr. "A postupn si opatme ciz," ukonil epot, del ne ei pedtm, a zejm myslel na
dobytek Volsk.
Nahldl jsem, e bude nejlpe rozlouit se s nm vas, dve ne by se na mne zaal hnvat a vit znovu stbro.
Hoel jsem ji zvdavost a touhou seznmit se s elegantnm a ivm mstem, je se tolik liilo od mst, kter jsem kdy
vidl. Jeho vzduch byl sv, horsk, a na ulicch nikde nepchly odpadky, nebo vechna neistota odchzela stokami
pod ulicemi v proudc vod.
Venkovana jsem vak zbyten podezval. Na rozlouenou mi nepoplcal po zdech, nbr se mi hluboce uklonil a
dotkl se rukou mho kolena a nohy. Sm jsem mu poloil ruku na rameno a pl mu tst. Jeho dceru jsem objal a
polbil, a se j oi rozzily. Otec se proto nerozhnval.
Page 157
KAPITOLA 5
Ve Vejch jsem zstal a do lta. eny tohoto msta jsou svobodn a nepotebuj prvodce na ulici. Tu a tam se
stalo, e se nkter kolemjdouc ena krsn je zastavila a s smvem se obrtila a podvala se na mne. Avak hned
pokraovala ve sv cest. Jednou opravdu krsn pan upustila nunici. Spolen jsme ji hledali. Vymnili jsme
nkolik slov. Stovala si se smchem, e mdn nunice, je obtej un boltec - a proto nen teba si propichovat
lalek, jsou jist vmyslem zlatnk, aby jich vce prodali, protoe se lehce uvoln a ztrat. N rozhovor byl voln a
pirozen, jako kdy se rozum samo sebou, akoli jsem byl cizinec. Snad bych byl mohl i pokraovat ve znmosti,
kdybych byl chtl. Avak ona neuinila nijakou narku v tom smru. Mne toto svobodn a pirozen chovn
vejskch en velice nadchlo.
Bydlel jsem v hostinskm dom, jen byl peliv veden. Neobtovali m nemstnou zvdavost, nikdo se neptal, kdy
odejdu ani kdy pijdu, jak se to dl v eckch mstech. Mlenlivost a nevtrav zdvoilost sluebnictva se mi lbila. Pi
vzpomnce na hlun a mnohomluvn eck msta mi bylo, jako bych byl vstoupil do jinho, vzneenjho svta. Dm
byl vlastn docela skromn a hodil se k mmu obleen, ale ani tam se nejedlo dvma prsty, nbr se uvalo dvojzub
vidliky. Od potku mi nosil sluha stbrnou vidliku, jako by na svt nebylo zlodj.
Nepokouel jsem se o znmosti. Stailo mi, e jsem il v tomto krsnm mst a e jsem dchal jeho erstv vzduch.
Vmal jsem si, jak se lid na ulicch i na forech ukznn chovaj. Ml jsem poitek z toho, co jsem vidl, a zaal jsem
mt dojem, e m je vedle svho souseda naprosto barbarsk. Myslm, e obyvatel Vej jsou tho mnn, tebae
jsem je neslyel mluvit o nm patn. Byli a ili, jako by m vbec neexistoval, kdy s nm uzaveli smlouvu o
netoen na dvacet let. Ale ve vrazu a v smvu mli Vejan nco melancholickho.
Prvnho jitra, kdy jsem se rozhodl dchat jenom vejsk vzduch, jen po mskch bainch byl jako uzdravujc lk,
jsem zabloudil na mal trit a posadil se na omelou kamennou lavici. Na dlaebnch kamenech se mhaly stny
kolemjdoucch. Osel s pknou upinou na ele nesl koe se zeleninou. Venkovanka rozprostela sry na ist pltno.
Mj duch se v sebe uzavel. V nhlm uvdomn mi probhl t okamik mysl. Znal jsem i barevn relify dom. Jako
ve snu jsem vstal z laviky a zahnul do znm ulice. Pede mnou se tyil chrm, jeho fasdu se sloupy jsem znal.
V tajemn krsnm a temnmi barvami malovanm relifu tympanonu brnila Artemis svho jelena proti Hrakleovi.
Jin bohov kolem se usmvali boskmi smvy a hledli na ni. Vystoupil jsem po schodech a krel sloupovm ke
vchodu. Ospal chrmov sluha nabral stapekem svcenou vodu a postkal mne. Jet uritji jsem ctil, e jsem
takovto okamik ji jednou proil.
V temnot uzavenho prostoru tm osteji zazilo svtlo proudc stenm oknem v cele za vstupn sn. Padalo na
pekrsnou a sniv se usmvajc bohyni Vej, drc dt v nru, j se u nohou sklnla husa. Ani jsem se nemusel
ptt a vdl jsem, e jej svat jmno je Uni. Poznal jsem ji ihned. Podle tve, podle dtte, podle husy. Ale jak jsem to
vdl, to nedovedu vysvtlit. Ruka se mi zvedla k elu a prav pae se mi napmila k posvtnmu pozdravu, stlaujc
hlavu do klonu. Nkdo ve mn vdl, e to je posvtn obraz boha, a msto, na nm jsem stl, posvtnm mstem od
pradvna, kdy zde jet neexistoval ani chrm, ani msto.
Knze nebylo vidt, ale sluha usoudil podle atu, e jsem cizinec, a vstal ze stoliky, aby mi vysvtlil vznam
votivnch dar, zavench na stnch, i posvtnch pedmt pamtench. M vytren bylo tak hlubok, e jsem
ho zahnal. Nehledl jsem na nic jinho ne na Uni, bosk obraz ensk nhy a dobroty.
Teprve pozdji jsem si vzpomnl, e v erykejskm chrm jsem pedem proil tuto scnu. Samo o sob to nebylo nic
divnho. Stv se asto, e lovk ve snu proije to, co se mu pihod a za njak as. Me to bt zcela
bezvznamn. Divil jsem se pouze tomu, pro m ve snu zavedla Afrodt Erykejsk do posvtnho domu milosrdn
lsky a mateskho tst, nebyl-li to jen jej vsmch na m traty.
Na prahu lta se doneslo do Vej, e velk armda Volsk shromdn pod velenm Coriolana pochoduje na m,
aby pomstila urku utrenou v Circu Maximu. msk legie vak nevyly z msta proti Volskm k boji v otevenm
poli, akoli man obvykle takov boj rdi vyprovokovali, aby neptele porazili jednm rzem. Proto se myslelo, e m
bude asi obklen, jakkoli to znlo neuviteln.
V jednom dni jsem mohl rychlou chz dostihnout ma, ale msto toho jsem se vydal na sever a podval se na vejsk
jezero. Odtud pastskmi stezkami pes hory na zpad do Caere, msta pobl moskho pobe. Poprv v ivot jsem
spatil zrcadlov jas a naveern karmn velkho jezera. A nevm, co m tak nevslovn rozechvlo, kdy jsem hledl na
to jezero v ln hor. Avak jen umn rkosin ve vtru a vn jezern vody, je byla docela jin ne slan pach
mosk, vzruily mou mysl. Dchal jsem prudce. Domnval jsem se, e jsem pouze pocestn, jen tou vidt vci, kter
jet nepoznal, ale m srdce vdlo sv.
Ve mst Caere jsem poprv vytuil skutenou moc spolku etruskch mst, kdy jsem spatil na druh jeho stran za
pkrm dolm vystupovat msto mrtvch. Posvtnou cestu lemovaly irok a nzk mohyly na kulatch
podezdvkch. V jejich kamennch komorch odpovali dvn vldcov msta uprosted obtnch dar. Zdi mohyl
byly navreny z ohromnch balvan. Strce mi ukzal hrob rodiny Tarchon, kdy jsem mu ekl, e pichzm z ma.
Pestoe Tarquiniovci vldli v m, povaovali sami to zbohatlick msto, smen ze vech monch pronrod, za
tak mlo posvtn, e se dvali radji pochovvat v etruskm mst. Nepotaje v to ovem poslednho, jen zavren
etruskm spolkem, zemel jako vyhnanec v eckch Kmch.
ivot vlastnho msta Caere byl pjemnj ne vzneench Vej. Bylo zde slyet od rna do veera klepn a klapn
z nesetnch dlen emeslnk. Velitel lod a nmonci ze vech zem svta proudili ulicemi zvdav vyhlejce
monosti svch obvyklch pobaven na soui. Pstav byl opravdu daleko v st eky, ale povst o pepychu a
Page 158

veselosti etruskch mst byla tak rozena, e ciz nmonci nelenili a rdi vystoupili po pkr cest do Caere. Nebylo
tak velik jako Veii, ale zbohatlo svmi vrobky a nmonm obchodem ve vzdlench zemch. Potkal jsem tam velitele
lodi, kter mi vyprvl, e vidl na vlastn oi inu vedouc do Okenu a Hrakleovy sloupy. Ovem, karthaginsk
strn lodi nedovolily ani Tyrrhnm proplout tou inou.
Radji ne po neklidnm mst jsem se prochzel po stalet cest mez hroby, vdechuje vni horskho vzduchu,
mty a vavnovch ke. Strce mi vykldal, e posvtn kulat tvar pochz odedvna, kdy bydleli Etruskov v
kulatch homolovitch chatrch. Proto i vecky nejstar chrmy jsou kulat, jako Vestin chrm v m. Msto o
krlch mluvil o lukumonech. Prosil jsem ho, aby mi vysvtlil, co lukumon vlastn znamen, nebo strce byl znal
jazyk, aby mohl provdt cizince po posvtnch mstech etruskch.
Pozvedl ruce po zpsobu eckch host a ekl: "To se ned cizinci vysvtlit. Lukumon je ten, kter je."
Kdy jsem nechpal, zavrtl hlavou a poznamenal: "Lukumon je svat krl."
Ale jet jsem nerozuml. Tehdy ukzal mi na nkolik obrovskch mohyl a pravil, e jsou to hroby lukumon. Ale
ukazuje na posledn, nedvno navrenou mohylu, je byla tak erstv, e ani trva jet na n nerostla, mvl ponkud
opovrliv rukou a ekl jako njakmu barbarovi: "Ne lukumonv hrob. Jen hrob vldce."
Mmi otzkami ztratil trplivost, protoe mu chybla slova k vysvtlen ehosi, co jemu bylo pirozen srozumiteln.
"Lukumon je vldce vyvolen bohy," ekl, roziluje se. "On se najde. On je poznn. Je nejvym knzem, nejvym
soudcem a jeho moc lze ddit. Lukumonovi nikdo moc vzt neme, protoe moc je jeho."
"Jak je nalezen? Jak je poznn?" ptal jsem se. "Lukumonv syn nen lukumonem?" A dal jsem strci stbrk,
abych ho uklidnil.
Avak to vyloit nedovedl, jak se lukumon pozn mezi ostatnmi lidmi. Msto toho ekl: "Lukumonv syn nen
obvykle lukumonem, ale me se jm ovem stt. V prastarch a boskch rodech se rodili lukumoni po sob. Ale
ijeme ve zkaen dob. Lukumoni se rod velice zdka."
Prstem ukzal na mohutnou mohylu, podl n jsme kreli, na bl kamenn sloup ped n a na kulatou epiku msto
piat. "Hrob krlovny," ekl a vyprvl, e Caere bylo z nkolika mlo etruskch mst, kde vldly tak eny. Doba
panovn slavn krlovny byla v myslch caerskch obyvatel dobou zlatou, nebo msto prosperovalo jako nikdy
pedtm. Strce tvrdil, e krlovna vldla edest let, ale podezvm ho, e se nauil od eckch nvtvnk i
pehnt.
"Jak me ena vldnout mstu?" divil jsem se. "Je lukumon," vysvtlil on.
"Me ena bt lukumonem?" ptal jsem se.
"Ovem," ekl netrpliv. "Stv se to mlokdy, ale z boho rozmaru se me lukumon narodit jako ena. Jako tady, v
Caere."
Slyel jsem, ale nerozuml. Poslouchal jsem obyejnma uima a byl jsem spoutn, abych il mezi lidmi obyejn
ivot lovka. Avak mnohokrt jsem krel nesnadnou cestou a vracel se k obrovskm mohylm vydechujcm
tajemnou moc.
Samo msto sktalo mi zcela jin pohled. Podivn m dojmalo. U hradeb byla ada hrnskch stnk. Vtina z
nich prodvala lacin, doruda vyplen urny pro chudky. V Caere se mrtv nepochovvali jako v m, ale nebotci
byli spleni a jejich popel se vloil do kulat popelnice. Drah byly z bronzu, bohat zdoben jemnmi obrazy, ale chud
se spokojili nezdobenou zarudlou ndobou. Jen na poklice bval njak nemotorn obraz.
Prohlel jsem si urny chudch nhodou zrove s prostmi venkovskmi manely, kte si vybrali schrnku pro
svou neboku dceru. Zvolili si urnu, na jej poklici kokrhal kohout z plna hrdla. Kdy to vidli, usmli se radostn a
mu vylovil z kapsy oznaenou mdnou tyku. Nesmlouval o cenu.
Zeptal jsem se v divu hrne: "Pro nesmlouv?" Prodava s smvem zavrtl hlavou a ekl: "O posvtn vci se
nesmlouv, cizine."
"Ta ndoba pece nen posvtn! Vdy je to jen keramika," namtl jsem.
Mu trpliv vysvtloval: "Nen posvtn, kdy vychz z hrnsk pece. A jet nen posvtn tady na mm stole
Ale stane se posvtnou, jakmile do n vlo popel dcery tch chudk a uzavou ji. Proto je cena pimen a o ni se ne
smlouv."
Takov zpsob prodeje byl opan eckmu a byl mi nov. Ukzal jsem na drtko v podob kokrhajcho kohouta
oslovil manele a zeptal jsem se:
"Pro jste si vybrali prv kohouta? Nehod se kohout spe ke svatb?"
Byli pekvapeni mou otzkou, ukzali oba na kohouta a ekli: "Vdy kokrh!"
"Co kokrh?" zeptal jsem se stejn udiven.
Podvali se na sebe a tajemn se pousmli pes svj smutek. Mu poloil pai kolem pasu enina a ekl mi jako
njakmu hlupkovi:
"Kohout kokrh zmrtvchvstn."
A odeli. Mu v jedn ruce opatrn choval urnu. Zstal jsem stt jako bleskem zasaen, slzy v och. Tak pmo, s tak
podivnou jistotou a s naplnnm vdnm mi zashla ta slova srdce. Na toto si vzpomnm z Caere.
A nevm, jak lpe bych mohl vysvtlit velik rozdl mezi svtem eckm a etruskm, ne pipomenu-li, e ekovi
znamen kohout symbol vn, kdeto Etruskovi zmrtvchvstn.
Z Caere sem hodlal jet po moi a k st msk eky a odtud do ma. Ale jist zprvy tvrdily, e Coriolanus
osvobozuje v ele Volsk kdysi many podmann msta, jedno po druhm. Tak dobyl Corioli, ba i Lavinium, je
man povaovali za klov msto. Vypadalo to, jako by bylo pro n jen otzkou asu dostat se k solnm loiskm.
Proto jsem radji putoval na sever, abych poznal i Tarquinie, kter byly nejpozoruhodnj a politicky nejdleitj
msto etruskho spolku.
Page 159

Lto ji pln kvetlo kolem dokola a nevdl jsem, co mm vce obdivovat, bezpenost cest i pohostinnost
venkovan, bainy vysuen zdnmi vodovody v kvetouc pole i dlouhoroh skot na pastvinch. Pda zde byla
bohat a rodnj ne kdekoliv jinde. Jej vysuen a vymcen les na pole a pastviny si vydalo tvrd prce mnoha
pokolen. Pesto v Inii mluv s opovrenm o tyrrhnskch pirtech a o Etruscch jako o chlpnost rozloenm nrod
kruas.
Mezi dlnky velkch statk byl lid temnj pleti a men postavy ne Etruskov, a hodn otrok. Ale ani jednou
jsem nezahldl, e by dozorce otroka uhodil. Bylo mi eeno, e potrestn uprchlho otroka je nezvykl, protoe se
otroci vyu v njakm pro sebe vhodnm smru. Mnoh mu je radji otrokem Etrusk ne chudkem ve svm nrod.
Piln emeslnci se mohou vykoupit a pvodn jejich pn jim pomh nabt obanstv, protoe v, e to bude jeho mstu
k prospchu.
Uprchne-li otrok od Etruska, pak sn onen pn svou ztrtu s smvem a ekne: "Ten mu nebyl zejm zrozen pro
otroctv." Nebo hled vinu v pli psnm dozorci a tak usoud, e otrok nen vinen.
Tarquinii jsou vn msto, take je nemusm ani popisovat. Bydlelo tam mnoho ek. Etruskov tohoto
prosperujcho a ivho msta obdivovali umn a zajmali se o vecko nov stejn, jako se enm lb ciz vlenci,
protoe maj podivn pra v chocholech na pilbch. Ale ve vcech vry vynikaj Etruskov nad ostatn, to o sob vd.
Pesto dovede obyvatel Tarquini cestovat do eckch Km, aby se ptal na radu kmsk vtrny, ale kdy jde do
tuhho, v vc vlastnm knm.
Obyvatel Tarquini dychtili po vdn. Zskal jsem si tam ptele a byl jsem zvn na hostiny aristokrat, bez ohledu
na mj pvod, jen kdy jsem se zmnil, e jsem vlil v Inii a e znm sicilsk msta. Koupil jsem si tedy nov odv,
abych se mohl ukzat v takov spolenosti jako jim roven. A velmi rd jsem se oblkl do etrusk tuniky z nejjemnjho
pltna a do togy uit z tenouk vlnn ltky. Na hlavu jsem si dal knick klobouk. Vlasy jsem opt pomazal olejem,
peliv oholil vousy a pletence vlas si spustil na ramena. Kdy jsem se vidl v zrcadle, tak se ji mj obliej neliil od
tv rozench Etrusk v niem.
Na hostinch jsem ochotn vypravoval, na se mne ptali, tak o m a jeho vnitropolitickch tkostech, i co si o
nich myslm. Kdy zpozorovali, e nejsem citliv na ianstv, zaali mladci, rozohnni vnem, nadvat ekm.
"Kdysi," pravili, "moc dvancti etruskch mst sahala od severu k jihu po cel pevnin italsk. Po ostrovech a
pobech a do Iberie, jsme mli osady a nae lodi pluly po vech moch a do pstav eckch, inskch a
foinickch. Ale asem pichzely ze severu nov hladov nrody. Dovolili jsme jim, aby se usadili na naem zem, a
civilizovali jsme je, jin jsme zniili, ale pchozch pes prsmyky je stle dost. Nejhor ze vech pisthovalc jsou
ekov, kte se rozthli a po Kmy a rozsadili se na vech pobech hust jako by. S Karthgem jsme si v dobr
pohod rozdlili moe a soutme spolu jen v druzch zbo. Avak s eky nelze udlat dnou rozumnou dohodu.
Pod-li jim prst, vezmou si celou ruku."
Jet ekli: "Spolek naich dvancti mst je spolkem mru a bohov ns spojuj. Kad msto m svho boha, akoli
ovem sloume v kadm mst vem dvancti bohm a obtujeme i odjinud pilm. Avak nyn prv ns tisknou ze
severnch prsmyk keltsk kmeny a na jihu nm ekov kaz vecky obchody."
Tak jsme si vymovali mylenky a popjeli. Sm jsem hovoil, jen kdy se mne tzali. Jinak jsem mlel. Tak jsem si
zskal ptele, nebo se v tomto ohledu nijak neliili od nrod jinch, nbr vmluvn mu i zde touil po
inteligentnch posluchach. A ukzal jsem se tak inteligentnm, e jednou, kdy jsem povstal z lehtka, jsem uctil, jak
mj vek s penzi ztkl. Nemohl jsem pochopit, jak se to stalo. Mec mi visel pece stle na hrdle pod tunikou. Tuil
jsem, e mi chtl jemnocitn hostitel dt dar, ponvad si myslel, e jsem chud, kdy jsem uprchlk z Inie.
Prv v Tarquinich jsem slyel o phodch Dionsiovch na moi. Tvrdilo se tam, e Dionsios vldne velikm
lostvem pirt. Nael pr bezpen msto a tajn pstav na nkterm pustm ostrov, jej marn hledaj lodi
karthaginsk i etrusk. Domleli se o nm, e m dohodu s tyrany akragantskm a syrkskm, protoe vem
znesnaduje nmon plavbu krom eckch lod. Karthaginsk a etrusk obchodn korby mus plout v doprovodu
vlenho lostva. A nco takovho se nestalo od nepamti. Jeho pirtstv zvilo nevraivost vi ekm.
Tarquinii bylo msto mal, jako Veii socha. Krom zdobitel komnat a mal devnch truhel tam byl spolek
mal hrob, jen se til nejvy ct a jeho nemnoz lenov zddili sv umn po otcch a provozovali je jako
emeslo posvtn.
Msto mrtvch se prostralo na druh stran dol, vysoko na svahu kopce, odkud byl nesmrn rozhled na zpad
pes zahrady a pole, pes olivov hje a ovocn sady a k moi a daleko pes moe. Mohyly nebyly tak mohutn jako
hroby vldc v Caere. Zato byly nespoetn, kam a oko dohldlo. Dvee hrob byly ze eleza nebo z bronzu. Pro
zhrobn obti byl ped kadmi olt a ode dve vedly pkr schody hluboko do mkk skly vytesan. Dole byla
hrobn komora, jej stny se ji po stalet zdobily posvtnmi malbami.
V pohledu zpt pes dol se tpytilo iv msto Tarquinii, obehnan hradbami a s peste pomalovanmi domy,
hlavn v barvch: bled modr, temn zelen, karmnov erven a ern jako saze. Devn domy byly toti ozdobeny
keramickmi relify ivch barev. Jednou jsem spatil, e u jakhosi novho hrobu zstaly dvee oteveny. Z hloubi
jsem slyel hlasy. Zavolal jsem dovnit a zeptal jsem se, zda je dovoleno cizinci pihlet umlcov posvtn prci. Mal
mi odpovdl tak hrubou nadvkou, jakou jsem nezaslechl po celou cestu ani z sta pask dobytka. Avak ve
chvilince pibhl jeho uednk, v ruce neadc pochode, aby mi posvtil na schody.
Opatrn jsem sestupoval, opraje se o stnu, po nerovnch schodech. Ke svmu divu jsem spatil v mkkm kameni
obrysy lastury, jako by mi bohyn dvala tajn znamen, e jsem na sprvn cest. Takto se mi obas ohlsili bohov,
jako by si hrli, tebae jsem plinou pozornost jejich znamenm nevnoval. Pesto snad bylo moje srdce na posvtn
pouti, ani jsem to sm vdl, a moje tlo krelo pipoutno k zemi zvdavma pozemskma oima.
k nesl svtlo ve vi a brzy jsem se octl v komoe vytesan do skly. Od jedn stny byly vytvarovny ze skly i
Page 160

lehtka pro oba nebotky. Umlec zaal svou malbu od stropu. irokou stedn st zdobily rznobarevn kruhy a
rozmarn krsn motivy list. Mly tvar srdce. Odtud se strop sklnl na ob strany a byl rozdlen do rudch,
modrch a ernch tverc jako v obyejnch obytnch jizbch ivch. Prav stna byla ji hotov. Na obraze leeli
budouc nebotci na nkolikansobnch nnkch na lehtku, oprajce se levm loktem o vysoko vystlan poduky,
obleeni v slavnostn roucha, vnce na hlav, vn mlad, mu a ena, hledce sob do o, ruku pozdvienu. Pod nimi
vyskakovali delfni na vnch vlnch.
Uchvtil m ivotn jas, jen zil z erstv malby, a zastavil jsem se a zral nehnut na diskoboly, zpasnky a
tanenky, kte na stn hrli sv vn hry. k mi ochotn posvtil z lepho hlu. V komoe hoelo vce pochodn a
v kadidelnici na vysokch nohch dmajc vonn koen mrnilo podivn pach kamene a kovovou pchu barev.
Umlec mi nechal dost asu, abych se vynadval. Ale najednou zase tak stran zaklel, i ecky, domnvaje se, e cizinec
spe porozum.
"D se na to dvat, co?" poznamenal. "I hor obrazy se malovaly v hrobech, e, cizine? Ted prv zpasm s tmhle
mizernm konm, nechce se mi poddat. Moje zaujet mi prch, dbn je przdn a prach z barev mi drd hrdlo."
Hledl jsem na nho. Nebyl star, snad tak v mm vku. Bylo mi, jako bych ml znt jeho zaplenou tv, ovln oi a
nabhl rty. Kdy se otoil ke mn, uctil jsem zvan levnho vna, ale v jeho dechu to nebylo nepjemn. Dval se
dychtiv na mou hlinnou, slmou opletenou ndobu, pozvedl radostn tverhrann dlan s baculatmi prsty a zvolal:
"Bohov t poslali ke mn v prav as, cizine. Fufluns promluvil. Te zas promluv ty. M jmno je Aruns, z cty k
rodu Velthurovu, jen mne chrn."
Polbil jsem si ruku na dkaz uctivho ptelstv a pronesl v smchu: "Nech promluv nejprve mj objemn dbn.
Vzal jsem jej s sebou, abych se v tomhle vedru oberstvil. Bezpochyby m k tob dovedl Fufluns, akoli my ekov mu
kme Dionsos."
Vzal mi dbnek od boku, neekaje, a sejmu emen z krku, a lil si pmo do st, odhodiv ztku do kouta, aby mi
ukzal, e u ji nebudu potebovat. S nesrovnatelnou dovednost spoutl pramnek ervenho vna na sprvn msto,
ani kapika ukpla vedle. Potom si s ulehenm otel sta hbetem ruky a vyzval m:
"Posad se, cizine. V, Velthurov se dnes rno na mne zlobili, ze znmho dvodu, a vytali mi, e jsem zpomalil
prci. Jak by mohl aristokrat pochopit umlcovy tkosti! Proto m dali postkat vodou a vythnout na vz a vnovali
mi jenom dbneek vody z Vekuniina pramene. A posmvali se mi, e to mi m stait na inspiraci k obrazu kon,
protoe to postailo nymf, aby zakvala vnmi kouzly pro dobro Tarquini."
Posadil jsem se na kamenn lehtko. Posadil se vedle mne a setel si z ela kysel pot kocoviny. Z torby jsem vythl
thl stbrn pohrek, jej jsem ml tak s sebou, abych mohl ukzat v ppad poteby, e nejsem lecjak lovk,
naplnil jsem jej, ukpl litbu na zem, napil jsem se a nabdl jemu. Rozesml se, odplivl si hustou slinou a ekl:
"Jen mi nic nepedstrej, pteli. lovk se pozn podle tve, podle o, ne zpsobem litby i atem. Pln chu tvho
vna mluv pro tebe lpe ne stbrn pohr. Sm jsem natolik s Fuflunsem sptelen, e povauji za zbytenou
rozmailost obtovat mu by i kapiku."
Nabdl jsem i kovi, ale ten zavrtl s smvem hlavou a zstal uctiv stt, zatmco my jsme sedli. Z toho jsem
usoudil, e Aruns nen pes sv rozcuchan vlasy a pes barvami potsnn at nedstojn mu.
"Snad jsi ek?" povdal, neptaje se ani po mm jmnu. "Mme jich v Tarquinich spoustu a v Caere dlaj skoro
vlun amfory. Krsn. Ale do posvtnch maleb a se nepoutj. Kdy se o nich dme do e, bvme tak
rozvnni, e ltaj vyprzdnn dbny po hlavch."
Pokynul chlapci. Jinoch pinesl irok svitek. Aruns jej rozprostel a prohlel kreslen i kolorovan tanenice a
zpasnky, hudebnky a kon. Tvil se, jako by mi ukazoval pvodn nrty svch maleb, ale v mylenkch byl po
celou tu dobu u sv peruen prce. To jsem poznal na jeho och a svratlm ele.
"Pomhaj mi," poznamenal roztrit. mtral rukou po pohrku hled ped sebe a rzem jej vypil, ani si to uvdomil.
"Nemusm pak ji pemlet o barvch, a uednk mi me pedem nakrbat obrysov a zkladn ry. Ale nrt
pomh jen tak dlouho, pokud nepout, ale pokud jen osvobozuje a ulehuje hru vlastn fantazie."
A vrazil mi svitek do klna, ani jej stoil, vyskoil a postavil se ke stn, kovov rydlo v ruce. Ml nakreslit jinocha
drcho zvodnho kon za krk. Velk st obrazu byla ji hotova, zadek a pedn nohy kon a za nm stojc mladk.
Chybly jen jeho ruce, hlava a hrdlo kon. Opatrn jsem pistoupil ble, take jsem vidl ry vyryt ji do mkkho
kamene. Avak mal nebyl spokojen. Poodstupoval a piblioval se ke stn, kreslil do vzduchu a tu jsem nhle
pochopil, jak on to vecko iv vid ped sebou, napjat svaly, zdvienou hubu a jemn pohazujc hlavu ulechtilho
oe. Ale ji zaal skuten pekreslovat obrysy. Koskou hlavu ve do vzduchu, hrdlo vce vypjat. Te il. A to bylo
ve chvilice. Uednk bel pro ttiku a barvy. Rozilenma rukama nanel Aruns barvy koni na hlavu jako v
zchvatu zuivosti, stle jet opravuje obrysy.
Napt po chvli povolilo. Rozmchal si svtle hndou barvu, a ani si pedem nakreslil mladkovy ruce drc kon za
ji, maloval je pmo a lehce. Nakonec zdraznil pai ernou arou, doshnuv tm dojmu, jako by sval nadouval krtk
rukv tuniky a k modrmu okraji.
"Tak se podvej," poznamenal unaven. "To snad posta Velthurm pro tento den. Jak by mohl obyejn lovk
pochopit, e jsem se narodil, rostl, uil, kreslil, mchal barvy, nakal, vyvjel se cel ivot jen pro tch nkolik okamik.
Tys, cizine, vidl, e to byla jen chvilka. k si asi v duchu, je dovedn, tenhle Aruns. Ale to nen dovednost,
dovednch je dost, ba a pli. Mj k je vn. Takhle ho jet nikdo nenamaloval. V tom je ten rozdl, jej
Velthurov nechpou. Nejsou to jen barvy a dovednost. Utrpen a posedlost a na hranice smrti, abys zobrazil hru
ivota a rozmar v jeho v krse."
Mladk ho utoval: "Velthurov to chpou, dobe chpou. Je jen jeden Aruns, mal. A na tebe se nezlob. Dobe to
s tebou mysl."
Page 161

Ale Aruns se tak lehce neutiil. "Ve jmnu zahalench!" psahal hroziv, a uednk poskoil. "Sejmte mi to bm!
Copak musm spolykat ocen lui, abych mohl rozkousnout kapku radosti v nkolika prchavch okamicch, v nich
mohu bt sm spokojen se svou prac?"
Naplnil jsem rychle pohr a stril mu jej do ruky. Vyprskl smchem, pochopil a ekl: "Nkolik dber vna jist do t
lui pilili. Ale m bych se uvolnil, ne-li vnem? M prce nen tak snadn, jak si lid mysl. Tento sv mladk to
jednou tak pochop, a doshne mho vku. Ovem, vyroste-li z nho takov umlec, jak doufm."
Poloil ruku chlapci na rameno. Navrhl jsem mu, abychom se spolen vrtili do msta a pojedli. Ale Aruns zavrtl
hlavou a vysvtlil:
"Ne, musm tady zstat a do zpadu slunce a zstanu asi i dle, nebo zde, v ln hory, nen dne ani noc. Aspo
kvli Velthurm. Musm toti mnoho pemlet, cizine."
Ukzal na przdnou zadn stnu a vidl jsem, e se mu v mysli mhaj obrazy a vystupuj v hroznm chaosu a zase
miz.
"Musm namalovat, co tady jet nikdy nebylo," ekl. "Musm. Ale neodvm se nikomu piznat, co chci udlat.
Velthurov si to zaslou. Kvli nim to doki, i kdybych ml umt."
Zapomnl na mne a pokraoval, broukaje si sm pro sebe: "Byl jsem pece ve Volsinich, kdy byl nov heb vraen
do sloupu chrmu. Lukumoni mi dovolili vidt, co obyejn lid nespatili, dve ne spadla opona. Dvovali mi.
Natolik musm bt chlap, e je nezklamu. Musm to dokzat, i kdybych ztratil odvahu. I kdybych se bl vlastn slabosti.
Poda-li se mi to, nikdy se ji nemusm bt. Dozraji i ve smrti. J, Aruns."
Vzpomnl si zase na mne a na pohrek. "Promi, cizine," prosil. "Tvoje tv je pod hladk, tebae jsi asi v mm
vku. Vid. J mm nabhl sta, znaven oi, na ele vrsky a dlky nespokojenosti v koutcch st. Ale nespokojen
jsem jen sm se sebou. Jinak se mi da dobe. Jen sm sebe urm, abych dokzal to, co jet tady nebylo. Bohov se
mnou i s tebou, cizine. Pinesl jsi mi tst. Rozeil jsem ten problm s konm, take jsem i j spokojen."
Pochopil jsem, e se takto se mnou lou. Nechtl jsem ho dle vyruovat v jeho pemtn nad przdnou stnou.
Netrpliv mral ve vzduchu rydlem. Asi se najednou zastydl, e m tak vyhn, nebo dodal:
"Hle, cizine. Ti, kte niemu nerozumj, spokoj se s mkoli, pokud je v tom obvykl ra a barva. Proto je na
svt mnoho dovednch, a ti dobe uspj a ivot maj lehk. Skuten umlec me soupeit jen sm se sebou. Ne,
nemm dnho soupee na tomto svt. Soupeem jsem si j sm, Aruns z Tarquini. Peje-li mi dobr, pteli, pak mi
zde nech na pamtku svj hlinn dbnek. Myslm, e je jet z polovice pln. Znavil bys sv rm, kdybys jej nesl
zpt do msta v tom palu slunce."
Rd jsem jej ponechal tomuto pozoruhodnmu mui, aby se ml m poslit. Poteboval to vc ne j. Pravil: "Sejdeme
se opt."
Nadarmo jsem nevidl znamen bohyn, kdy jsem sestupoval do hrobu. el byl ten, abych poznal tohoto mue a
vidl malbu, kterou komponoval. Ale poznal jsem ho i kvli nmu sammu, nebo tst mu pomohlo, prce se mu
podaila a zachrnila ho ped nejhroznjm zoufalstvm lovka. To si zaslouil. Ji tehdy jsem ho poznal po tvi a po
och. On, Aruns, byl z tch, kte se vracej.
KAPITOLA 6
Arunse jsem po nkolik tdn nepotkal a do hrobu jsem se nechtl vracet z obavy, e bych ho ruil v prci, akoli
jet nkolikrt jsem kolem peel. Prochzel jsem se mezi stovkami mohyl, vdechuje jejich klid a vtiskuje si v srdce
dalek panorma tto krajiny. V dob vinobran jsem ho spatil na ulici v zi msce kret proti mn a s nm hlouek
ptel pijk. Sm byl straliv opil. Myslm, e jsem v ivot nevidl lovka v tak pernm stavu zpsobenm
vnem. Pesto m hned poznal, zastavil se a objal m, polbil mlaskav mokrmi sty a kiel:
"To jsi ty, cizine! Schzel jsi mi. Ale strvil jsem nkolik jasnch dn pemlenm a plnovnm s horkou hlavou. V
takov chvli nerad mluvm s lidmi, ba ani ne s pteli jako ty. Te je to prv naopak. Musm v hlav vyistit to hnzdo,
ne se dm do prce. Poj, brachu, opij se zase jednou do nmoty s nmi, potebuji si vyistit hlavu a zapudit marn
mylenky. Nakonec vyzvracm doista vecek pozemsk kal, abych mohl brt do rukou vci bosk."
Tak piblin hovoil, akoli stran koktal. Potom se zeptal: "Pro se potlouk po ulicch uprosted noci zcela
stzliv, cizine?"
"Jsem Turnus z ma a uprchlk z Inie," domnval jsem se, e bude nejlep vysvtlit jeho hlucm ptelm.
Arunsovi jsem odvtil: "Za plku m bohyn trp a vyhn m z loe."
"Pidej se k nm," dal. "Ukeme ti iv bohyn zepedu i zezadu, jak a kolik si jich bude pt."
Nsilm mi vloil svou pai pod mou a na hlavu mi vrazil a po ui vnec z vinnch list. el jsem tedy s nm a s jeho
pteli do domu, jej mu Velthurov zadili jako obydl. Jeho ena se probudila a vyla nm zvajc v strety. Ale
nevyhnala ns, jak by se pedpokldalo. Naopak otevela nm dvee a zaplila lampy, pinesla ovoce, jen chlb a
ryby, je sama naloila do soli. Ba dokonce se pokusila uesat Arunsovy vnem promoen vlasy.
Jako stzliv a cizinec jsem se velice stydl za to, e jsem vnikl uprosted noci do domu nhodnho znmho, ekl
jsem tedy Arunsov manelce sv jmno a prosil za prominut.
"Nepoznal jsem jet enu, jako jsi ty," pronesl jsem zdvoile. "Kterkoli jin ena by manela chytla, zpohlavkovala a
vylila mu putnu vody na ji. Jeho ptele by vyastovala kletbami a vyprovodila je rzn, jakkoli se slav vinobran."
Vzdychla a vysvtlila mi dlouze: "Nezn mho mue, Turne. My jsme ji pes dvacet let svoji, tak ho znm. Nebyla
to snadn lta, piznm. Avak rok od roku jsem mu lpe rozumla, akoli slab ena by si byla vzala svch pt vestek
Page 162

a odela. Potebuje m. Mla jsem o nj velkou starost, nkolik tdn toti nevzal do st ani kapku, jen diskutoval a
vzdychal, chodil sem a tam, rozbjel voskov tabulky a trhal vzcn papyrus s kresbami, je ho neuspokojily. U jsem
se bla, e ztrat rozum. Te mm po starosti a je mi lehko. Vdycky tak d, kdy se mu zanaj obrazy vyjasovat.
Trv to obvykle pr dn, nebo i tden. Ale potom se oblkne do sv pracovn tuniky a b jet ped rozednnm do
hrobu, aby neztratil drahocennou chvilku. Nen zlomysln a nebije m, jen stran utrc, host ptele na dluh a
nedovol nikomu, aby za nho platil. No, konen to mnoho neznamen, protoe Velthurov se o nho staraj, dostane
nov odv a nesrovnateln dary, kdy dokon hrob."
Zatmco jsme rozmlouvali, vyel Aruns na dvr a pinesl ohromn dbn vna, kter si ukryl v hromad slmy. Odtrhl
pee, ale ztku se mu nepodailo vythnout. Jeho ena mu pomohla, zrun dbn otevela, vykrbala vosk a nalila
do velkho kratru, jen byl zejm korinthsk prce. V jizb byla tak krsn eck amfora s ervenmi obrazy, ale mla
jedno ucho rozbit.
ena neurazila Arunse a jeho ptele a nenamchala vody do vna. Naopak prostela nm sv nejkrsnj ndob,
dvouch kalky. I sob nalila.
"Tak je to nejlpe," pravila zdravc mne a usmvajc se zkuenm smvem vdouc eny. "Lta mne nauila, e jde
vecko leheji, opiji-li se j tak. Tu ji tolik nedbm o rozbit vci, o znienou podlahu, ani o dvee, je nm host
nkdy odnesou."
Podala mi calix. Kdy jsem jej vyprzdnil, vidl jsem, e to byl nejmdnj vrobek eck keramiky, nebo na dn se
odhalil obrzek kozonohho satyra, jak thne za sebou vzpouzejc se nymfu. Obrzek byl vhodn pro tu noc, myslm.
Brzo se toti objevily dv rozespal tanenice, pemstili jsme se na dvr a do zahrady, nedbajce nonho klidu
soused, kdy nm ji nestail zk prostor.
V m m kali, e i nejdivoej etrusk tance jsou tance posvtn a e se tan jen tradinm zpsobem pro
poten boh. To nebyla pravda. Tanenice nejprve tanily posvtn tance v poletujcch zch a jejich pohyby
Aruns hltal zhasnajcma oima. Potom ob eny odloily svrchn at a tanily s obnaenou hrud potujce ns svou
krsou. Sotva jsme potebovali vna k svmu okouzlen, nebo jeden z host se ukzal jako mistr fltny. A nikdy jsem
neslyel, ani na vchod, ani na zpad, fltnu tak vniv znt. Jejmi zvuky vela krev spe ne vnem.
Nakonec tanily ob ty krsn a vniv eny na trvnku v msnm svtle a jejich jedin odv byla ra perel,
kter jim nkdo z host navlkl na hrdlo. Pozdji jsem slyel, e to byl Velthur, jen se kvli spolenosti oblkl do
prostho atu, jak mli ostatn: Ale ani jednoduch tunika nedovedla pekrt jemn rysy jeho tve, vznosnost jeho
hlavy, ovln oi a pstn ruce.
Mluvil i se mnou, pil se mnou a pravil: "Neopovrhuj tmi opilmi, Turne. Kad z nich je mistrem ve svm oboru a j
jsem z nich nejmlad a nejnepatrnj. Ovem jezdm slun na koni a dovedu zachzet s meem, ale mistrem nejsem v
niem."
Ukzal lhostejn na ob tanenice, je byly zral eny, a ekl: "Snad vid, e i ony jsou mistrynmi ve svm oboru.
Deset a dvacet let dennho cvien potebuj, ne mohou svmi tly zjevovat bohy."
Poznamenal jsem: "Dovedu ocenit pln to, co vidm, i mezi km jsem, vzneen."
A nerozzlobil se touto mou poznmkou. Tak byl jet mld a jeitn, akoli byl z rodu Velthur, a dn Velthur nem
zapoteb bt marnivm, nebo i jinak je, kdo je. Byl z tak starho rodu, e myslm m poznal instinktem a nikterak se
nedivil, jak jsem se sem dostal. To jsem vak zvdl mnohem pozdji.
Aruns pekypoval lskou k celmu svtu. Vyuil jsem pleitosti a zeptal se ho: "Pro jsi namaloval kon mode,
mali?"
Matnma oima na mne hledl, a ponkud tup, ale rychle odvtil: "Protoe jsem ho vidl modrho."
"Ale j jsem nikdy takovho kon nevidl," namtl jsem. Aruns se nepohnval, jen mrzut zavrtl hlavou a ekl: "To
t lituji, pteli."
A ji jsme o t vci nikdy nehovoili. Ale jeho slova mi uvzla v hlav jako pouen. Potom jsem astji dovedl vidt
kon modrho, a zviselo to i na ostatnch barvch.
Ptho dne mi bylo velice zle a m tlo se istilo zpsobem, jej pedvdal Aruns. Slyel jsem, e odeel na beh eky
plavat, e si tam vloil vnec z dubovho list na hlavu na znamen, e nikdy ji se nenapije ani kapiky vna a e v tto
vci je jeho vle pevn jako dub. Tot uinil i dve mnohokrt, aby ho ji ptel nesvdli k zbytenmu pokraovn
v pit, protoe jeho mra byla navrena, ba spe pevrena.
A sotva tden uplynul, kdy pibhl jeho uednk ke mn, cel udchan, a volal se zcm obliejem: "Turne,
Turne, dlo je skoneno a Aruns m poslal pro tebe, abys ty je uvidl prvn v odmnu za to, es mu pinesl tst."
Byl jsem tak zvdav, e jsem si vypjil kon a uhnl tryskem do dol a nahoru svahem msta mrtvch. Uednk
sedl za mnou a drel se mho pasu pln zkosti. Teprve nesmrnost rozhledu a nevypovditeln mr mohyl m zahanbil
v m netrplivosti. Zadrel jsem kon, aby krel krokem. V t chvli se roztrhly podzimn clony mraen a slunce mi teple
prosvitlo pmo do tve. Vrouc zbonost se do mne vlila z jeho nnch paprsk po tom marnm spchu.
"Bohov se na ns dvaj," zaeptal jasnook jinoch za mnou a jeho ruce pevnji stiskly mj pas. A j jsem nabyl
podivn jistoty, e je on snad poslem boh.
Sestoupil jsem do hrobu. Cel zadn stna byla vymalovan svtlmi barvami a dchla na mne pocitem smen,
melancholick radosti a krsy. Aruns se ani neobrtil, aby m pozdravil. Zral bez hnut na sv dlo a ani j neml chuti
poruit slovem chvl zbonho vytren.
U stropu se asily oteven draprie letohrdku. Uprosted se zvedalo lehtko boh s mnohonsobnmi rohoemi,
vy ne vecka okoln zem. Na dvojitch podukch se tyily dva bl kuele ovnen k slavnosti. Na stran nohou
visely z lehtka dozadu oba svleen plt. Po prav stran boho lehtka leel nevslovn nzko na lidskm lehtku
oslavujc manelsk pr a za nm zvedali mladci pai na pozdrav bohm. Vlevo byl kratr a ena zvedajc pae. Ted
Page 163

teprve jsem zpozoroval, e umlec prodlouil zhyby ltky na ob postrann stny, take se dvj vjevy pipojily k
tomuto v jeden celek, jemu vvodilo lehtko boh.
"Hostina boh," zaeptal jsem, pociuje drobn chvn, nebo moje srdce slab rozumlo, akoli rozum mi nestail k
jejmu vysvtlen.
"Nebo smrt lukumonova," odpovdl Aruns. Chpal jsem, co mysl, ale jen v prchav chvilce jasnozivosti. A vdl
jsem tak, pro jsem se dostal k tomu, abych dosvdil zrod obrazu. Avak chvle mho uvdomn minula. Vrtil jsem
se na zem a do vednosti a do nitra hory.
"M pravdu, Arunsi," pravil jsem. "Nco takovho se jet nikdo neodvil namalovat. Sami bohov vedli tvou
ruku a volili tv barvy. Jinak si nedovedu vysvtlit, jak jsi mohl tady na zemi doshnout nedosaitelnho."
Dotkl jsem se nesmle jeho ramena. Kdy se ke mn obrtil, objal jsem ho. Pitiskl mi svou barvami potsnnou a
rozcuchanou hlavu plnou vahou k mmu hrdlu a vypukl v pl. Jeho siln tlo se otsalo levnmi vzlyky, a se zase
napmil, rozetel si pinavou rukou skvrny na oblieji v louikch slz a poprosil:
"Odpus mi, Turne, e jsem nezadrel slzy, ale ve dne v noci jsem del a spal jsem jen nezbytn nutnou dobu zde na
kamennm lehtku a vzbouzel jsem se chladem hrobu. Ani jsem skoro nejedl. Barva byla mm chlebem. Ani jsem
mnoho nepil. ra byla mi npojem. Ani sm nevm, jak se mi to podailo a zda se mi to vbec podailo. Ale nco ve
mn mi tvrd, e v tomto obrazu se zavruje cel vk, i kdyby pokraoval dle. Snad v nm se zavruje i mj vlastn
ivot, i kdybych jet il destku i dv destky let. Proto jsem plakal."
V t chvli jsem vidl jeho oima a ctil jeho srdcem smrt lukumona a vdl jsem, e pichz nov doba, oklivj,
nafouklej, pozemtj, ne byla tato, kterou jet prosvcuje jas zahalench boh. Msto ochrnky a krsnch
pozemskch boh vystoup z podsvtnch propast nestvry a krut duchov, jak je vd v upch snech otyl lovk,
kdy si ped spanm pepln aludek.
Nen teba, abych vyprvl o Arunsovi a jeho malovn vce. Ped odchodem jsem poslal jeho dobr en
drahocenn dar, ale jemu jsem neposlal nic, protoe dn dar neme odmnit to, co mi on ukzal.
Jak jsem mohl poslat drahocenn dary j, jen jsem odeel z ma jako pastevec? Jednoho dne jsem krel venku za
mstem kolem pestrho otevenho stanu, pod nm se bavili vzneen mladci hrou v kostky. Mezi nimi byl Lars Arnth
Velthur. Zavolal na mne, natahuje blou ruku, a ekl:
"Poj sem, Turne. Zvol si msto. Dovol, abych ti naplnil pohr, a vezmi si kostky."
Jeho ptel s podivenm hledli na mne, nebo jsem byl obleen do odvu pocestnho, v kterm jsem odeel z ma,
a obut do silnch bot. V jejich och se zableskl vsmch, ale nikdo se neodvil oponovat Larsi Velthurovi. Krsn
kon byli pivzni ke stromm a hrabali zem. Tuil jsem, e to jsou vzneen dstojnci tarquinskch jezdc, k nim
nleel i Lars Arnth. Neostchal jsem se jich. Posadil jsem se na zem proti Larsi Arnthovi, sthl si cpy plt kolem
kolenou a ekl jsem:
"Kostky jsem vrhal mlokdy, ale s tebou jsem hotov hrt kdykoli."
Nkte pekvapen vykikli, ale Lars Arnth je napomenul, aby mleli, hodil kostky do pohru a podal mi jej. "Hrajeme
o cel?" zeptal se jako mimochodem.
"Mn je to jedno," odpovdl jsem nedbale, protoe jsem se domnval, e tm mysl aureus nebo celou minu stbra.
"Oh," vykikli mladci. Nkdo sprskl ruce a zeptal se: "Stoj za svou szkou?"
"Ml," oboil se na nho Lars Velthur. "Tento mu za svou szkou stoj. A j za nho rum, neru-li nikdo z vs."
Hodil jsem kostky. Ted byl na ad on, vzal je, vyhodil a vyhrl. Tak jsem prohrl tikrt za sebou rychleji, ne jsem
vypil douek vna.
"Ti cel," poznamenal Lars Velthur a odhodil stranou ti krsn ozdoben destiky ze slonov kosti. "Chce si
vydechnout, pteli Turne, nebo pokraujeme?"
Mrkl jsem po nebi a ekl jsem si, e ti miny je moc penz. Bezhlasn, jenom rty, jsem vzval Hekatu, pipomnaje j jej
slib. Pootoil jsem hlavu a uvidl jetrku, jak proklouzla na ploch kmen a zaala se na nm vyhvat. Bohyn byla se
mnou v podob Hekaty.
"Pokraujme," rozhodl jsem se, dopil vno a znovu vyhodil kostky a ji pedem jsem vdl, e vyhraji. Sklonil jsem se
k nim, abych je spotal, nebo Etruskov oznaovali kostky psmeny, nikoli tekami. Ml jsem nejlep mon vrh. Lars
Velthur hodil, pestoe ml malou nadji, a prohrl. Takto jsem vyhrl tikrt za sebou. Vzneen mladci zapomnli na
svj prvotn vsmch a sklnli se bez dechu v napt nad kutlejcmi se kostkami. Nemohli nekiet a kad z nich
tvrdil:
"Takovou hru jsem jet nevidl. Ani se mu netese ruka, ani dech se mu nevzru!"
Byla to pravda. Dval jsem se stejn po vzltajcch vrabcch a radoval se z podzimnho azurnho nebe, jako jsem si
vmal hry. zk tve Arntha Velthura zbarvila slab erve a oi mu jasn zily, akoli mu bylo docela lhostejn, zda
vyhraje i prohraje. Ale miloval to napt hry.
"Vydechneme si ji?" zeptal se, kdy jsme byli zase na stejnm a on sthl tet destiku.
Dal jsem si nalt do pohru, napil se s nm a navrhl jsem: "Home si jet jednou, ale jedinkrt, abychom vidli, komu
padne. Potom ji musm jt." Nezdlo se mi slun, abych se dle zdroval ve spolenosti povznesench mladk.
Stailo mi, e jsem tentokrt pozdravil Larse Arntha, jen byl mj ptel.
"Jak si peje," ekl a hodil prvn. Natolik ho hra vzruila. Hned se omlouval a poznamenal: "patn vrh, ale zaslouil
jsem jej."
Vzal jsem ho o jednu, co bylo dobe a zmrnilo hokost jeho prohry. Vstal jsem a odchzel a mlad aristokrati mi
uctiv ustupovali z cesty.
"Nezapome zde vhru," volal Lars Velthur a hodil za mnou destiku. Chytil jsem ji ze vzduchu a sml jsem se, e
pece nejde ani tak o ni, protoe vt radost jsem ml ze setkn s nm a z napnav hry. Mladci zrali na mne s
Page 164

otevenmi sty, ale Lars Velthur se usml svm zkm krsnm smvem a pravil: "Polu otroka s vhrou do tvho
obydl dnes veer nebo ztra rno. Pipome mi vak, kdybych snad zapomnl."
Ale nezapomnl. Asi chtl svmi slovy dt ponauen soudruhm, kte se zpotku tak poven ke mn chovali
kvli mmu chudmu atu, akoli m pozval jako ptele. Lpe jsem ve pochopil, kdy mi pinesl jeho ndhern
vystrojen strce pokladu jet tho veera do mho prostho hostinskho domu cel talent stbra ve dvancti
oznaench prutech a prosil si destiku zpt. Teprve tehdy jsem vidl, e mluv o celm, myslel cel talent.
Talent stbra bylo tolik penz, e jsem si mohl dt postavit dm, vyzdobit a zadit jej co nejpknji, zaloit zahradu a
koupit otroky k jeho udrovn. Rozhodl jsem se, e po tto zkuenosti nebudu ji nikdy hrt v Tarquinich v kostky, a
svj mysl jsem dodrel pes vecky svody.
Tak jsem se vrtil do ma jako zmon mu. Volskov odthli na zimu do svch oblast. Ale nehonosil jsem se
svm majetkem, naopak jsem se vrtil ke svmu pvodnmu rozhodnut, e se budu ivit prac svch rukou a obvyklmi
prostedky vech lid. Hekat mi dala nadji na spch, kterou jsem vyuil, ale v Tarquinich jsem se dal najmout jako
obyejn nmonk na lo plujc do ma. Etruskov toti prodvali dl manm obil, kdy se msto dostalo do
zkch kvli Coriolanovi. Zpozorovali, e msk sent by byl s to dovet obil ze Siclie, a proto se rozhodli zskat zisk
z obil pro sebe, ne aby jej penechali panormskm obchodnkm.
Za mlhavho dne pozdnho podzimu jsme pipluli do ma ke behu Dobytho trhu, avak tentokrt jsme thli lo
plnou obil. V obyejnm pytli z koziny jsem ml uloeny sv vci a zisk m cesty, poctiv stbro, bemeno pro mue.
Jako chud nmonk bych se byl dostal na pevnou pdu, ani by m byli celnci vbec zpozorovali. Pokldal jsem
vak za lep, aby zapsali mj majetek do sttnch knih. Mohl jsem mt jist vhody, bude-li se o mn v m vdt, e
jsem zmon vlastnm piinnm. Nechtl jsem, abych byl nadle povaovn za chudka, jeho se ujal Tertius
Valerius.
M stbro pekvapilo jak velitele, tak i nmonky. Psahali smjce se a pokikujce, e by m byli bez vhn zabili a
hodili do moe, kdyby byli tuili, jak to poklad vezu s sebou. Nicmn mi pokladnk vyplatil mou mzdu v mdi a
vecky ty drobn jsem peliv vloil do mce. V m se pece ctili etrn lid.
Pytel se stbrem na hbet, odv potrhn, rameno do krve rozedeno. Tak jsem krel zkmi ulikami ma a dchal
opt otrven vzduch jeho bain. Pobl Mercuriova chrmu jsem spatil tho poloslepho augura s berlou, lty
uhlazenou, s potsnnm vousem, jak ek na njakho lehkovrnho cizince, aby ho provdl po pamtihodnostech
msta a pedpovdal mu budoucnost a vecko dobr. Pozdravil jsem ho s ptelskm smvem, ale on se jen na mne
krtkozrace podval i se ji na mne nepamatoval, nebo bez pozdravu se obrtil ke mn zdy. Nu, vdy jsem msto ji
znal. Ochozen dlaba odpovdala mm nohm, znm hlueli man na Foru. Protivn hlo m tlo, kdy jsem bel
po pat Velie k domu Tertia Valeria.
Vrata byla otevena. Avak kdy jsem vchzel, zvedl nhle strn otrok sv pouta, zaklesl jejich kruh do krouk v
sloupech portlu, zaal vt a hrozit mi hol. A nepoznal m, a jsem ho oslovil jmnem. Potom se zastydl. Tertius
Valerius je na schzi sentu, pravil, ale pan je doma.
Mism mi bela vstc ze dvora, povyrostl a kulatch tv, vlasy zkadeen, a objala mi kolena. Vzal jsem ji do
nrue a polbil, ale z jejho oblieje hledly na mne Miknovy oi. Pokrila nos, ichla k mmu atu a vyetla mi:
"Smrd." Vytrhla se mi a utekla.
To mne pivedlo k rozumu. Opatrn jsem veel a ohlel se po sprvci, abych se mohl vykoupat a oblknout do
istho, ne pjdu k Arsino. Ale ta ji pibhala ke mn, zastavila se vak a vratc bl elo rozzloben kiela: "Tos ty,
Turmsi, a v takovm stavu? To se dalo tuit!"
Moje radost pohasla. Shodil jsem pytel z ramene a vysypal jej ped n, a stbrn pruty zvonily o podlahu. Arsino
se sklonila a potkala jeden z nich v ruce. Nevila svm om. Podal jsem j mdn perky z Vej na ui a spony na
ramena, je zhotovil nejpednj zlatnk v Tarquinich.
Arsino stiskla perky v m napaen dlani obma rukama a zaala se usmvat. Pestoe jsem byl cel zapren,
objala m a lbala a lbala m zarostl tve a volala: " Turmsi, Turmsi, kdybys tuil, jak jsem po tob touila a jak
tk dny jsme zde zaili, obleeni Volsky. Ty ses jen tak potuloval po cel jaro a lto, ba a do temnho podzimu. Jak
jsi mohl?"
Chladn jsem poznamenal, e jsem pleitostn j poslal o sob zprvy. Zrove jsem slyel, e se j da dobe a e je
zdrva. O mne nemusela mt starosti. Avak ctil jsem pitom jej teplou pai a hladkou ple ramene. Jak bych nebyl
roztl! Vdy to byla Arsino. A dlala i chtla cokoli, m vn neubylo. V duchu jsem se divil, jak jsem mohl tak
dlouho vydret bez n. Vyetla mi z o sv vtzstv, vzdychla zhluboka a slabounce zaeptala: "Ne, ne, Turmsi, nejdv
se vykoupej a najez a vezmi si ist odv."
Ale pestal jsem bt ekem a nedbal jsem o at. Moje palla zstala v atriu na podlaze, tunika na prahu Arsinoiny
komnaty a rozbit boty jsem shodil z nohou pod jej postel. Byla to Arsino, jej nahota odpovdala m, jej objet
mmu, jej dech mmu horkmu dechu. Bohyn se usmvala svm rozmarnm smvem, svma temnma oima,
svdn, okouzlujc, nezapomenuteln.
Tak chci na tebe vzpomnat, Arsino.
KAPITOLA 7
V zim jsem se pohyboval mezi mskm lidem, ba i v Subue ve spolenosti patn povsti, abych poznal lidskou
povahu. Tomu mne moje cesta nauila, e jsem si ji nevybral jeitn spolenost i neptelil se s lidmi potaje, co by
Page 165

mi jejich znmost vynesla. Hledal jsem pouze lidi, kte mi byli blzc. Nachzel jsem je stejn mezi prostmi jako mezi
aristokraty, mezi evci jako mezi atlety.
V suburskm nevstinci jsem se jednou dostal do hry v kostky s pokladnkem lodi, kter pivezla elezn nklad z
Populonie. mt kovi potebovali t zimy mnoho eleza. Prohrl se mnou vecky sv penze, rval si pletence vlas a
nabdl mi bez rozmlen zadarmo cestu na sv lodi a do Populonie proti jednomu jedinmu vrhu. I ten jsem vyhrl.
Tvrdil mi, e sv slovo dodr, jeto dobe vdl, e by se ji nikdy nemohl objevit pi suburskch radovnkch, kdyby
nesplatil svj dluh ze hry. Kdy se mu hlava vyjasnila, uvdomil si, co uinil, a ekl:
"Sm sebe jsem uvrhl do nepjemnost, ale to si zasloum pro svou lehkomyslnost. Oveme se mus oblknout do
etruskho atu a dlat Etruska, pokud to bude umt. Dopravm t do Populonie, jak jsem slbil, ale za vecko ostatn si
zodpov sm. V nynj dob nesnej strcov eleznch dol cizince."
Potil jsem ho, kdy jsem mu ukzal, e umm mluvit plynn etrusky, a jsem mu do t chvle pedstral slabou
znalost toho jazyka. Vrtil jsem mu tak penze, je jsem na nm vyhrl, take se mohl utit i vnem i spolenost
domcch dvek. Ptho dne jsem el za nm na lo, obleen do svho krsnho etruskho atu a ve piatm
klobouku s ozdobnmi stuhami. Tebae ml jet kocovinu, obdivoval m velice, vida, e nejsem mu nedstojn, pak
ekl, e se chovm docela etrusky, a jet jednou m ujistil, e dodr svj slib. Avak na moi dily boue a jeho velitel
chtl dostat vymnn zbo z ma do Populonie. Sent pislbil dt za elezo volsk usn, ale prodlval podle svho
zvyku a smlouval o cenu.
Trvalo to a do jara, ne jsme se mohli vydat na cestu. Vypluli jsme od st msk eky na sever dva dny ped
pchodem Volsk. Sloupy dm o nich jasn mluvily. Pece jen vas jsme se dostali po ece dol a dobr vtr do zad
ns zachrnil. Podl tyrrhnskho pobe jsme nemuseli pospchat. Bylo hldno rychlmi vlenmi lodmi mst
Caere a Tarquinii.
Vtry byly nejist jako vdycky zjara. Ale delfni se toili vesele kolem kulat lodn pd a sledovali ns v hejnech.
Uhbali jsme nebezpem moe tm, e jsme na noc vdy pistli v nkterm chrnnm zlivu, jich bylo cestou
sdostatek. Mnoh ta msta byla zeteln oznaena, take ji zdaleka vdli velitel i kormidelnci, kam zamit. Na
mnohch mstech tak planuly v noci ohn, a to i na pustch skaliskch. Opatrovali je mui, kte se po cel ivot
plavili po moch a jejich nejbli pstav i obchodn stedisko jim postavilo obydl a ivilo je. Tak bezpen se
pohybovaly tyrrhnsk nkladn lodi z jihu na sever a ze severu na jih po cel dlce jejich pobe.
Minuli jsme Vetulonii a po sv levici jsme nechali povstn rudn ostrov, kdy jsme zahldli ji nmon znamen z
Populonie a jejich strn lun ns sledoval, aby se pesvdil, e se zbo nesndlo a e cizinci nesestoupili na
pevninu ped pstavem. Vidli jsme spoustu a po okraj naplnnch lun, je se potopily snace se dostat vesly i
plachtami ble k mstm, kde se dobvala ruda. Podl pobe za mohutnmi tnmi vemi bylo vidt temn erven
hromady rudy a jet dle za tmito dmaly tavic jmy sloupy dmu.
Kdy jsme v pstavu pivzali z lodi a schody z n k zemi, obklili ns rychle strci, od paty k hlav obleeni v
eleze. Nikdy dve jsem nespatil nic smutnjho. Ani jedin sebeobyejnj nznak ozdoby i poznvacho znamen
nebylo vidt na hladkm obleku str. I jejich tty byly hladk a plby kulat, pipnuty pmo na ramenou k stejn
hladkmu hrudnmu brnn. Na mst st a o byly proraeny tyhelnkov otvory, aby strci nebyli ji podobni ani
lovku, ani vojku. Vypadali nelidsky jako obludy i jako podivn krunovit zvata. I jejich kop a mee byly bez
ozdoby. Tento pohled na chladnokrevnou elnost byl otesnj ne z plbice poletujc ern kosk hva i klebc
se hlava na tt hrdiny.
Stejn jednodue do edch pl obleen dozorci vstoupili na lo a velitel jim ukzal svou plavebn knku, v n
ml peeti z rznch pstav, je potvrzovaly jeho cesty. Pokladnk pedloil seznam zbo a pak byl kad len
posdky vyzvn, aby se identifikoval.
Nejprve musel kad nathnout ruce a dozorci je prohldli, zda jsou to pracky promnn celoivotnm tahnm lan a
veslovnm v kupu mozol. Teprve potom se podvali mui do o a nedbali pli na to, zda je rodem Iber i Sard, nebo
ryb z nkterho pobenho kmene, pokud se jen pesvdili, e je obyejn nmonk, jen v pstavu bude hledat jen
svou mru vna a na loi spolenost lacin eny.
Jako cestujc jsem zstal naposled. Vida to psn prohlen, byl jsem rd, e jsem se nepokusil plout do Populonie
jako nmonk. Byl jsem obleen do svho krsnho atu z Tarquini a pletence vlas mi padaly a na ramena.
Pokladnk se mi zdl pln zkost.
K mmu podiven se dozorce jen na mne podval a mrkl pak na soudruhy. Ti ti zamraen mui se na mne zahledli,
nejmlad z nich pozvedl ruku k stm, ale hlavn dozorce se po nm ohldl a zamrail se, vzal prostou voskovou
tabulku, vtiskl na ni mstskou pee s Gorgninou hlavou, podal mi ji a ekl:
"Napi sm sv jmno, cizine. Me voln odchzet i pichzet do naeho msta, zcela dle sv vle."
Dval jsem se mu do o a vidl jsem v nich zblesk porozumn. Podezval jsem ho, e vdl pedem o mm
pchodu. Ale a ji tak i tak, msto mi dovolilo vystoupit na pevninu. Obval jsem se, e je to jen past, aby m pozdji
uvznili a odsoudili pro plinou zvdavost. Proto jsem si myslel, e bude nejlpe, odhalm-li jim hned svoje mysly, a
vyloil jsem jim tedy:
"Rd bych tak vidl povstn doly na rudnm ostrov a po pevnin bych rd putoval a poznal prales, z nho mte
uhl k zulechovn rudy na elezo."
Dozorce nadzvedl ikm obo a poznamenal netrpliv: "Na tv tabulce je obraz na Gorgny jako poznvac
znamen. Napi jen k tomu sv jmno, je chce pouvat."
Pekvapen jsem se pokusil o vklad: "Jsem Turnus z ma," ale dozorce m peruil mvnutm ruky a ekl: "Nic jsem
se t neptal a tak nikde nikdy netvr, e jsem se vyptval po tvm jmnu i rodu nebo domov."
Chovn skuten pekvapujc. Pokladnkova sta zela dokon a jeho oi mne vidly v jinm svtle. Sm jsem
Page 166

nemohl pochopit, pro se ke mn chovaj tak ohledupln ve mst, kde hldali cizince stejn bdle jako karthaginsk
vlen pstav a nmon mapy.
Populonia byla k obrazu svch strc, hol, stroh a eln. Jej obyvatel povaovali dinu za est a dm tavicch
jam zaoudil malovan tty dom. Gorg byla symbolem msta a jeho bohem Sethlans s kladivem. Proto i v hlavnm
chrmu stl Sethlans uprosted a v obou postrannch lodch Tina a Uni. Tak velice uctvaj obyvatel Populonie boha
eleza. Slyel jsem, e ve mst ij star rody, je jsou bohat ne nejbohat etrusk rody v jinch mstech, ale
ukrvaj rliv sv bohatstv. Oblkaj se i jed prost a poslaj sv syny v mld na ostrov dobvat rudu, tavit elezo
ve vhnch a potom teprve jim dovol zddit tajemstv svho obchodu. Dcery provdvaj mezi sebou nebo do
podobnch rodin vetulonskch, kajce, e elezo hled zase elezo a nespokoj se ani s hlnou, ani s vlnou.
Jenom v lt odejdou rudn mocni na sv pvabn a vzdun venkovsk sdla uprosted chladnch niv s potoky a
tam odpovaj a uvaj prody. Opovrhuj plenou hlnou, a proto shromaduj si z celho svta nejkrsnj umleck
pedmty ze zlata, ze stbra a ze slonoviny. Rodinn, stbrn a zlat stoln nin mohlo vit talent, ba i vc. Mimo
rodinu vak poklady neukazovali. A zlat prsten nosili na prvnm kloubu ukazovku, aby si pipomnali stle, jak
snadno lze bohatstv ztratit.
V przdnm rudnm lunu jsem plul nikm nezadren na rudn ostrov Ilvu. Prohldl jsem si tam doly a jet netknut
rudn pole, pesvdil jsem se na vlastn oi, e tak bezmezn zsoby rudy a istho eleza nemohou bt nikde na
svt. dl otrok, zloinc a keltskch vlench zajatc, kte zde lmali rudu, nebyl zvidnhodn. Mli vak such
obydl a dosti jdla. I maso dostvali tikrt tdn. Pedstaven mi vysvtlili, e to nen z milosrdenstv, nbr aby se
zvilo pracovn sil. Tato prce si d hodn nmahy a hladov otrok by ji nezvldl.
Vce ne doly vzbudil mou zvdavost chrm blesku, kdy jsem se o nm dozvdl. Byl postaven v blzkosti rudnho
pole na vrcholku nejvyho kopce. Obklopovaly ho bouemi zezelenal dut bronzov obrazy, je symbolicky
pedstavovaly dvanct mst etruskho spolku. Byly ji tak star, e nkterm rozbil blesk hlavu i roztavil prsty u
nohou. Ale obrazy se nikdy neopravovaly. Tak se v nich zachovala historie nejvtch netst, hladovch let, vlek a
mor kadho msta.
Prv zde, kde d boue nejdivoeji a blesky nejjasnji projdj, t nejzkuenj jejich znalec jimi dan znamen a
vykld je etruskm mstm a lidem. Proto byl ke kameni zarovnanmu se zem pipevnn bronzov tt, do nho bylo
zaznaeno dvanct svtovch stran, dvanct oblast nebe a dvanct boh dobrch i zlch vteb i s jejich znamenmi,
je jenom kn dovedli st. V tomto chrmu se dostvalo poslednch tajemstv tm, kdo se chtli stt knmi blesku,
a tak byli vysvceni, ovem kdy pedtm se uili deset let ve svch rodnch mstech za veden starch. Ale vc ne
uen a tradin vdn a nesetn, pamt zachovan vzorov ppady znamenala zde pirozen schopnost a
inteligence. Mladk, jen ml zejm pirozen vlohy ke zkoumn blesk, byl ueten desetiletho studia, prokzal-li
skuten nevyvratiteln sv vrozen ingenium, a mohl bt vysvcen v chrm blesku, kdy dovril svj osmnct rok.
Kn bleku dobe vdli, e odkvn pravidel a rozumov probrn vzorovch ppad neznamen nic jinho ne
trup, formu a d, do nho zasvcen mus sm vdechnout ivot pomoc boho ducha.
Zde nael v kad generaci mnoh knsk aspirant, touc po vysvcen, smrt bleskem nebo zstal naivu
posvcen prv bleskem ve svm ad. V tom ppad vak nepoteboval ji vysvcen, ale povaovn byl naopak za
svtjho ne ostatn bleskopravci. Takovho posvcen se dostalo chrmovmu starci, sotva piel kdysi jako mladk
na ostrov, a slouil potom spn svmu mstu na pevnin vce ne padest let, a po smrti svho pedchdce byl
jako nejstar z bleskopravc poven na nejvyho uitele ostrovnho chrmu.
Nen dovoleno vyprvt o obvyklch tajnch obadech zasvcen, nejmn pak cizinci. Nicmn jsem se dozvdl,
e bhem obad mus zasvcovan vytrpt neviditeln vprask pes nohy a ruce, pi nm mu vstanou vecky
chloupky na tle a z konek prst ltaj ohov jiskry. Mezi posvtnmi pedmty chrmu byly jantarov valouny a
nejjemnj rys koeiny. Kn je opatovali bu na velik obchodn cest pes prsmyky severnch zasnench hor,
nebo po moi z Massalie.
Jednotlivci se v tomto napohled velmi prostm devnm chrmu nevtilo. Znamen blesk se tkaj celch nrod
a mst a rad, jak odvrtit pt netst, i znaj naped dobr a rodn lta. Nejprve poslali se mnou uednka krtkch
vlas, aby mi ukzal pozoruhodn msto a vyprvl o mdnch sloupech. Potom mne vak pijal sm chrmov staec
a prohlel si mne. Ml mezi obom u koene ela dv hlubok kolm vrsky, jak jsem jet u nikoho nevidl. Nemluvil
mnoho, ale nabdl mi v popelu peen chlb a vodu a vyzval mne, abych el s nm, a se bude schylovat k boui, do
chrmu, mm-li tu odvahu.
ekal jsem jen nkolik dn, kdy se od vchodu, od hor pevniny zaaly stet ern mraky pes moe. Bel jsem tak
rychle po serpentin nahoru, e jsem si rozbil koleno o kmen a trnit kov mi rozedralo pae a ltka. Z vrcholku jsem
vidl vzdouvajc se a zpnn moe, a vzdlen blesky se ji mhaly nad Populoni a Vetuloni.
Staec pozoroval mj vzruen bh, usmval se tajemnm krsnm smvem vdoucho a poznamenal, e nen jet
tak naspch. Zavedl mne pod ochrannou stechu chrmu. Brzy jsme slyeli pval det, jak bije do stechy, a voda
stkala umc hlinnmi okapy a lvmi chtny, zejcmi na vech dvancti rozch. Naslouchali jsme hromobit. Modr
blesky ozaovaly obas vnitek chrmu a ern malovan obliej boha blesku i jeho bl vejit oi.
Kdy nadela m chvle, staec mi poruil svlci se, pehodil si deov pl a deovou kpi pes hlavu a vyvedl
m ven. Nad nmi bylo ern nebe. Poruil mi, abych se postavil tak, jak jsem byl, nah, doprosted bronzovho ttu
tv k severu. Sm se postavil za mne. V okamen jsem byl promoen. Pede mnou uhodilo nkolik blesk kem i
vidlicovit do rudnho pole. A se najednou vecko ble ozilo a cel severn nebe projel jasn blesk a stoil se z
mrak zpt do mrak jsavm obloukem, vytvoiv ped mma oslepenma oima na nebi pln kruh. Zem se ani
nedotkl. Souasn m hmajc hrom docela ohluil.
Staec mi poloil zezadu ob ruce na ramena a pravil: "Bh promluvil."
Page 167

Chvl jsem se zimou a rozilenm a pomalu el za nm do chrmu. Vlastnma rukama mi otel cel tlo a zahalil m do
vlnn pikrvky, abych se zahl. Avak nepromluvil a nevtil mi, jen na mne nn a dojat hledl jako otec na syna.
Neptal jsem se na nic. Avak nco ve mn pimlo m se otevt. I vyprvl jsem mu, jak jsem se nael jako mladk u
paty bleskem rozsnutho dubu pobl Efesu, jak m probudil k ivotu bk, jen mne vlel po zemi svmi rohy.
Vyprvl jsem dle, jak jsem si tehdy nic o sob nepamatoval krom jmna Turms. Blesk mi strhl odv, take jsem byl
nah a pln modin od roh. Ve sv nevdomosti jsem se zahalil posvtnmi vlnnmi stuhami, je rozvsily efesk
dvky na kee kolem Afrodtina pramene. A potom hnn kameny a holemi past jsem nael azyl a v chrmu Artemidy
Efesk.
"Proto jsem zavzn za svj ivot bohyni luny," poznamenal jsem. A dle jsem vypravoval, jak moudr Hrakleitos
zaplatil za mne oistn obti a jak m vzal do svho domu i do uen, protoe miloval vecko, co se vymykalo
obvyklmu, a pohrdal pedsudky davu. "Nebo ekov v, e jejich nejvy bh bije blesky jenom do nejhorch
zloinc. Proto m chtl lid ukamenovat. Snad mli pravdu, nebo jsem pinesl Efesu a cel Inii jenom netst."
Tomuto starci jsem piznal i svj nejvt zloin, vyplen Kybelina chrmu za vpravy do Sard, co uinilo vlku
nesmiitelnou a vzbudilo v krli krl neutiitelnou nenvist i proti Athnm. Kdy jsem dopovdl, sklonil jsem hlavu
ped nm a ekal na jeho rozsudek. Avak on mi poloil ochrannou ruku na hlavu a pravil:
"Co jsi uinil, uinit jsi musel. Nen ti teba obvat se ern bohyn, ty, krsn hoste na zemi. My Etruskov
nepovaujeme za zloince toho, do nho uhod blesk a jen se pitom zachov pi ivot bez pokozench d.
Naopak. Sm jsi vidl znamen. To, co jsi mi povdl, jen poslilo m tuen, je se m zmocnilo, kdy jsem t spatil."
Lidsk zvdavost ve mn se zeptala: "Jak je tv tuen?"
Usml se melancholicky, zavrtl starou hlavou a ekl: "Nemm moc ti to ci, dokud nenajde sm sebe. A do t
doby bude cizincem na zemi. Bude-li nkdy zachmuen, bude-li nkdy zoufal, vz, e t chrn dob duchov, a od
tto chvle i pozemsk moc naeho nroda."
V tom okamiku se pootevela brna mho srdce, ale hned se dokonale zavela. Jet nepiel uren as. Tich jas
zmizel ze starcova oblieje. Zbyly jen znaven oi, bl vous a dk vlasy. Kdy pestvalo pret a mraky se rozehnaly,
doprovodil m ke vratm chrmu, vroucn mi poehnal ve jmnu svho boha. Slunce prorazilo paprsky skrze mraky,
vzduch byl przran a zem se tpytila.
Z nevysvtliteln touhy jsem se vydal na lodi plujc k severu z Populonie k st druh velk eky etrusk, a putoval
pak podl jejch bohatch vod a do msta Faesulae. Toto msto, vldnouc nad nesmrnmi poli a stdy, bylo nuceno
keltskmi kmeny posunovat sv hradby stle jinji. Jeho kupci mli velk zisky z obchod s Kelty. Ale ti jsou neklidn
a neustle se sthuj podle vteb a znamen svch boh. Bohatstv faesulsk se rozplynulo ve stavb nedobytnch
hradeb z mohutnch balvan a obyvatel msta se lpe ctili ve vojenskch leench ne v pokojnm mst. Avak
chytrost tamnch obchodnk ve vmnnm obchod s Kelty se stala mezi Etrusky pslovenou, take v
pochybnostech nad obchodn nabdkou bylo zvykem ci: "Snad nejsi z Faesul?"
V krsnch domech a zahradch faesulskch se podaly nevzan slavnosti a vedl se pepychov ivot. Rovn
bylo povstn tamj kuchask umn a vztahy s keltskmi pohostinnmi pteli, kte pichzeli asto do msta, aby
se nauili etruskm zvykm, uinily Faesulany hovornjmi a skeptitjmi, ne byli ostatn Etruskov. Vili vce
kompasu a pravtku ne starm bohm, ponvad nekonen hdky s Kelty o hranice a stle nov pemovn zem
jim daly mnoho prce.
Kelti, je jsem poznal ve Faesulch, se snadno ureli, byli ihned hotovi k hdce a nebezpeni, kdy se opili. Ale
jejich eny byly krsn, zelench o a ervench vlas. Ani ple etruskch en nebyla tak ist bl jako jejich lce.
Faesult mui uzavrali rdi manelstv s keltskmi enami nebo si kupovali keltsk otrokyn na zlost vlastnm enm.
Keltsk otrokyn nebyla nikdy spokojena se svm postavenm a lehce se rozilila. V milostnm umn nebyly pli
zbhl, ale vynahrazovaly to vnivou oddanost. Z en, je jsem poznal, byly nejcitlivj na lichotky.
il jsem jako lovk mezi lidmi. Byl jsem mu v nejlepm vku. Krsn msto s ndhernmi zahradami a barevnmi
keramickmi plastikami na ttech dom se mi nesmrn lbilo. Stejn se mi lbily i jeho eny. Nebylo mi zapoteb
kupovat si otrokyni. eny spe chodily za mnou ne j za nimi. Souten a rlivost vi Keltkm zpsobily, e
etrusk eny byly naklonny svodm. A nemusel jsem se lskou trpit, jestlie jsem pijmal prost, co se mi ochotn
nabzelo. I krsn eny tvrdily toti o zvod, e jim jejich manel nerozumj, protoe miluj vce sv keltsk otrokyn.
Proto byly uraeny a chtly se pesvdit, e jsou jet pitaliv a hodny touhy, a tak rdy klesaly do nrue cizince
po veselch hostinch.
Vychutnval jsem dary ivota a nemyslel pli na Arsino. M radosti byly pouze radostmi instinkt a ptelskch
laskavost mezi muem a enou, kte se chtj navzjem potit. Dal-li jsem nkter dar z istho srdce a z pekypujcho
tst, hned ptho dne jsem od n dostal opltku pinejmenm rovnocennou, astji vak vzcnj. Tak jsem dostal k
svmu etruskmu klobouku ozdobnou stuhu, na n byla kvtka, jejich sted tvoily rznobarevn drahokamy a
okvtn pltky bl stbro. Dostal jsem i zlat prsten, akoli jsem neml prvo jej nosit, jeto jsem nevdl nic o svm
zrozen. ena ernch o a klenutho obo, u n jsem probdl noc, jej vzala z klenotnice svho manela a navlkla mi
jej na palec. Pitom mi ekla ponkud melancholicky, e mu tak krsn rostl jako j m spe prvo nosit zlat prsten
ne kupec, jen nem jin tlesn pednosti krom t, e se narodil v dobr rodin.
Ve Faesulch byl mal cirkus na vnitn stran severn hradby. i lpe eeno, Faesulan si postavili sob mil cirkus
na tom mst proto, aby byl chrnn mocnou hradbou, akoli to nebylo podle tradice. Otcov msta pimli kn, aby
tvrdili, e z vojenskho hlediska je nutno, aby hradba byla vysunuta a na svah. A na jejich rozkaz vyryl posvtn pluh
brzdu tak, e cirkus zstal uvnit novch hradeb.
V z, v tche dnech, kdy se vldcov a pedstavitel dvancti etruskch mst shromaovali ve Volsinich, aby
vbili ron heb do prastarho devnho sloupu v chrmu vk, slavily se ve faesulskm cirku tdenn svtky. V
Page 168

tomto pohraninm mst, neustle ohroovanm barbary, byly povoleny starodvn krut zbavy. Zpasnci si smli
pipevnit na koneky prst ostr kovov drpy, akoli v jinch etruskch mstech se od tohoto zvyku upustilo.
Zpasnci se pokrbali, take oba byli od hlavy k patm sam krev, a vystoupil charun a kladivem rozbil prohravmu
hlavu. Zdaleka dol nelnci Kelt hlasit projevovali svj souhlas, kdeto vlastn Faesulan pokrytecky
prohlaovali, e to jsou jen star obyeje na poest jejich boha.
Zde jsem spatil tak odvk posvtn zpas, v nm se mu brn devnm kyjem, ale pytel pes hlavu, proti
rozzuenmu psu. Na jeho krku vis devn rukoje, j se me mu chytit, ovem najde-li ji poslepu. Rukov je
pomazan mast, take je kluzk, a k tomu je v cest ps umk se stranmi tesky.
M ptelkyn, ona ena klenutho obo a olivov pleti, sedla vedle mne ve faesulskm cirku pod podzimnm
nebem a vysvtlovala mi scnu s muem, jen v krvi padl k zemi, kdy se mu pes zakousl do hrdla, a upustil kyj z
bezvldn ruky: "lovk bojuje na tomto svt s pytlem na hlav a slep proti moci osudu," pravila. "Jedin rozum je
mu ku pomoci, jako kyj v ruce. Bohov jsou jedinm dradlem na hrdle zuivho osudu. Ale to dradlo je oidn a
kluzk. Lze je chytit jen nhodou, akoli se v o jeho existenci. K tomu je poteb odvahy, tpat po dradle ped ostrmi
tesky osudu, ale kdy je lovk jednou pevn zachyt, pak me nad osudem zvtzit."
Podlehnut mue s pytlem povaovali Faesulan za nedobr znamen, protoe nejastji v tomto zpase vyhrl lovk
a psa chytl. Ovem Keltov npadn chvlili psa a mvali barevnmi plti.
"Hrozny jsou sebrny a jablka dozrla," pravil jsem. "Je as, abych pokraoval v cest."
Hledla na mne temn zcma oima. Klenut obo dokreslila a k spnkm a jej rty byly zjemnl a krsn. "Tak
je," poznamenala. "Turmsi, pteli, ano, bude nejlpe, bude-li pokraovat v cest, abych se k tob pli nepipoutala.
Obvm se vak, e na tebe nikdy nezapomenu."
To mi ekla jako na rozlouenou, ale snad to myslela doopravdy a snad jsme se setkali pli asto. Dozvdl jsem se,
e Volskov obklili m, a proto jsem se nechtl vrtit po moi. Po faesulskch radostech a poitcch jsem si pl
oistit se a zrove eji poznat Etrurii. O Arsino jsem starost neml, nebo jsem nevil, e by Volskov dobyli m.
Spolen nebezpe jist smilo patricie a plebeje, a nyn bok po boku hj sv msto. Po etruskm krli Larsi
Porsennovi se dn neptel nepokusil dobvat m. Obil, potravin a zbran bylo v mst dost a necivilizovan lid
Volsk pece neme po cel rok oblhat msto, jako je m. Kdy pila zima, museli se rozejt do svch domov.
Vydal jsem se tedy na zimu proti proudu velk eky k divokm horm, abych se potom spustil od pramene Tiberu k
mu. Odboil jsem do vn chladnho horskho msta Arretia, ale bez zdrovn jsem pokraoval pes hory k Tiberu.
Nael jsem jej a pes podzimn det to byla zk eka mezi drsnmi vrchy. Na jejch viny hnali pastevci stda ovc
pes lto a platili dan za vlnu a ke.
Kameny mi rozedely stevce, pl se roztrhal a toit ped studenmi nocemi jsem dostal pouze v nzkch
chkch ovk. Prvn snhov boue fiely mi vstc, kdy jsem dostihl pes pralesy bohat msto Perusii. Tam jsem
byl nucen zstat pes nejstudenj obdob. Znamen Perusie byl grf. Vypalovaly se tam dbny s vysokmi relify a
tkaly nejpevnj vlnn ltky se svrznmi vzory, take se jejich tkaniny poznaly na prvn pohled.
Jakmile zaaly vt teplej vtry, roztval snh na nekonench vrcholcch hor a Tiber se nadmul zpnnmi proudy.
I pokraoval jsem v cest. Kolem dokola svtily vrcholky, jako by nebylo vbec rovn zem, a ve vlahm jaru vonly
piniov hje podl eky. Tak jsem obeel velikou oklikou cel srdce etrusk zem a vrtil jsem se ke svmu vchozmu
mstu. Po cest jsem zakusil mnoh trpen a pralesy snesly srovnn se sikanskmi hvozdy. Vlci za noc vyli ze vech
stran a liky skuely na kopcch. Penocovval jsem v chatrch devorubc, vora i pask koz. Obeel jsem celou
zemi Etrusk, nebo jsem ml jaksi podivn strach projt jejich posvtnm mstem pmo do ma.
Ke konci cesty jsem se plavil jako vora na nesslnch kmenech spojench ve vory, kter plavil obchodnk s
devem do ma, vyuvaje rozvodnnho Tiberu. Kmeny byly tak dlouh, rovn a mocn, e by byly mohly stt jako
sloupy chrmu. Pozdji jsem se dozvdl, e jich tak sent pouil ke stavb chrmu jezdc. Ped dvaceti lety uinil
tehdej praetor za m posvtn slib postavit chrm Castoru a Pollukovi, kdy se zachrnili jezdci ze seven v bitv
pobl jezera Regillus. Sent pouze podle svho zvyku vhal splnit slib. Avak sotvae upustil Coriolanus od oblhn
ma a armda Volsk se rozptlila bez jedinho mvnut meem, povaoval sent za vhodn vzpomenout vdn
boh.
Blili jsme se mskmu mostu a spatili jsme na behu povalenou oblhac v, kterou tam vztyili Volskov. Spatili
jsme i stopy pustoen, avak zelen trva ji milosrdn prorela zaernalmi troskami. Po obou stranch eky se
stavly horliv nov stje a ohrady pro dobytek, pry vol thly pokojn pluhy po polch a ptci vitoili s nataenmi
hrdlky.
V pedja jsem z ma vyel. V pedja jsem se do ma navrtil. Ale nechvlm msk jaro, nebo kdy jsem se po
roce opt setkal s Arsino, vidl jsem, e je ve velmi pokroilm thotenstv a e ji nae setkn nepotilo.
Page 169
Devt kniha
Lukumo
Page 170
KAPITOLA 1
Kdy jsem vstupoval do patricijskho vestibula Tertia Valeria, viml jsem si, e prohnil sloupy byly opraveny a
vrata malovan. Atrium jsem ji ani nepoznal, tak zilo istotou a novmi, drahmi sedadly a zazenm. V baznu
tancovala bronzov gracie, zahalena lehounkm zvojem, a Tertiv zamilovan hlinn pr vol s pluhem byl posunut
do temnjho kouta. Toho veho jsem si viml, pestoe jsem pedevm vidl Arsino a jej stav, ale chtl jsem zskat
as, abych si srovnal mylenky. Dech se mi v prsou zarazil, jako bych byl dostal zdrcujc rnu.
Mm mlenm Arsino znervznla, shla si po cpu plt, jak nosily msk matrony, zadvala se na podlahu a
pravila: ", Turmsi, jsem otesena tvm nhlm pchodem. Jet jsem t neekala. Ovem musm ti mnoho vc
vysvtlit, ale v tomto svm stavu nesnesu rozilen. Proto bude lpe, setk-li se naped s Tertiem Valeriem. A potom si
promluvme spolu my."
A utekla do sv komnaty, propukla v hlasit pl a volala svou otrokyni. Poplaen jejm plem a volnm pibelhal
se Tertius Valerius, hl hroziv pozdvienu, ze sv jizby, upustiv z klna voskov tabulky sentu. Poznal m, spustil
ruku s hol, zrozpaitl, jakkoli byl star, a nakonec zappal:
"Tys to, Turne? Nemyslel jsem, e se kdy vrt. Vlastn jsme dostali dvryhodnou zprvu, es utonul s lod za
boue. Arsino potkala toho nmonka, kdy se vyptvala zneklidnna, es nedval o sob vdt. A tak ho pivedla
dom a sm jsem ho vyslchal. Mu psahal, ruku na krbu, e lo se potopila. Sami jsme provali tk asy za
oblhn Volsky. Nepochyboval jsem o pravdivosti jeho vyprvn. Tak pesvdiv m ujioval, e t vidl na
vlastn oi, jak se top a mosk vlna ti zalv sta."
ekl jsem pokojn, e jsem za oblhn Volsk nemohl poslat o sob zprvu. Trpce se m dotk, kdy vidm, e
zejm nikdo po n ani netouil, a bylo by lpe, kdybych se nikdy nevrtil.
Tertius Valerius spn ujioval: Ne, ne, nechpej to patn, Turne. V mm dom jsi vdycky vtn jako host a
ptel. Samozejm se ze srdce raduji, e jsi iv a zdrv, jak vidt. Juristicky to nijak nemn situaci. Arsino sama
doznala, e jste si nikdy nerozumli a e la s tebou pouze vlivem okolnost, jeto nemla jinho ochrnce a tak vroucn
si pla vrtit se do svho rodnho msta, z nho ji krut osud vyhnal jako dt. Ano, kam jsem mil? Ne, nehnvm
se na tebe, a ani Arsino se na tebe nehnv. Pece jste nikdy neuzaveli manelstv juristicky zvaznou formou, aspo
ne podle mskch zkon. Jej bohyn m uinila muem jet ve vku starce. I nahldl jsem, e jsem nejen oprvnn,
ale pmo povinen, vzhledem k jejmu stavu uzavt s n pravoplatn manelstv. Za tu dobu jsem, bez ohledu na utrpen,
je msto proilo, omldl o deset let, snad i o dvacet. Nezd se ti, Turne?"
Dosud rozumn staec se zaal najednou vytahovat a poskakovat jako kohout, natahujc krk ke kokrhn, a krn
vrsky mu schlple visely pod hubenou bradou. I vousy si holil. Sentorsk pl s purpurovm lemem si pidroval
rukou jako chvstav a jeitn mladek. A nevdl jsem, zda mm plakat i se smt, tak byl uboh a trapn.
Nekal jsem nic a Tertius Valerius pokraoval namhav: "Oveme stlo mnoho vc v cest. Musela nejdve
dokzat, e je rodem patricijka a msk obanka. Sama ti me vypravovat, jak se rozlinmi nemilosrdnmi rozmary
osudu stala sirotou a jak se octla bez ochrany v ciz zemi. Avak vci nesmrn pomohlo, e prokzala za oblhn
velikou hrdinskost a e si zskala mezi mskmi matronami dobrou povst. Ovlivnni manelkami pochopili lenov
sentu, e jenom rozen manka se me chovat tak obtav a vydat svj ivot v nebezpe pro msto, nedajc
odmny. Sent to pijal jako dkaz o jejm pvodu, uznal obanstv jmenovan a nakonec i patricijstv. Mla i jin
dkazy, ale ty byly juristicky nedostaten. Jinak bychom nebyli mohli uzavt satek, nebo zkon nedovoluje
manelstv mezi patricii a plebejci."
Podval se na mne, zaklepal hol o podlahu a dodal: "Na podklad naeho juristicky uzavenho satku se ru
automaticky samozejm vecky dvj sliby a zvazky, je jmenovan byla pinucena snad i vydrnm uinit v cizch
zemch. Od tto chvle chrn msk zkony povst, est i majetek jmenovan."
Na klepn hole vstoupil nov sprvce domu v bohatm at a uklonil se pnovi. Tertius Valerius mu pikzal pinst
chlb a vno, aby m mohl podn pivtat a obnovit nae pohostinn ptelstv. Z pouh roztritosti jsem el ke krbu a
poloil na ruku. Snad mne i mrazilo z toho veho, co jsem slyel. Jeho zkuen oi postehly mj pohyb, natolik
nezhloupl, a ocenil, e jsem zachoval dvn zvyk.
Tak jsme spolu pili a lmali chlb a posadili jsem se na nov, pohodln sedtka. Vno stouplo starci do hlavy, a mu
zervenaly lce a spnky.
"Mm upmnou radost," chvlil m, "e to vecko bere tak rozumn, Turne. Vak jsi dvtipn. Arsino byla
nucena piznat, e t mysln poslala na cestu, aby se t zbavila, ponvad si oblbila mne. Ke vemu jsi neplodn a
Page 171

nikdy by s tebou nebyla poznala matesk tst. Nebylo jej vinou, e onen drz ek ji znsilnil, vyuiv jej
bezbrannosti, a nsledkem byla Mism. Avak sama je nevinn, a v jejm srdci nen jedin zl mylenky. Podle mho
nzoru je j jen ke cti, e se o dt starala, jakkoli pouh pohled na Mism v n vzbuzuje temn vzpomnky na tu eckou
lstivost bez srdce. Mnoho vytrpla uboh Arsino. Chpu dobe, e tvj pchod j pipomnl zase tu neastnou
dobu. Vyple te sv utrpen, ale myslm, e se brzo uklidn. ena je vdycky pecitlivl v tomto stavu."
Zaal se pihlouple uchichtvat a hrl si s hol mezi koleny, vysvtluje: "V hloubi srdce jsem jen star venkovan,
pivykl pit dobytek. Netrpm proto pepjatou stydlivost ve vztazch mezi muem a enou. Citlivj nevinnost vak
ne Arsinoinu jsem v m nepotkal. Pesto je hrdinka, Turne. Jako nejodvnj z manek pomhala se svou bohyn
pemluvit Coriolana, aby upustil od oblhn a odeel s Volsky pry."
Zachmuil se, tiskl pevn hl a vzpomnal: "Pi odchodu loupili a plili Volskov i statky patrici, nedvujce jim u.
Tak jsem utrpl mnoh hospodsk kody." Kdy bruel o kodch, spadla mu ikmo sta, ale hned se zase util:
"Ale zem je zachrnna, a zbavili jsme se Coriolana. Ani Volskov mu ji nebudou vit, protoe ukonil oblhn bez
boje, akoli dal vystavt oblhac ve a berany."
Staecky se rozpovdal: "manky v, e je Arsino bohyn, a slou j jako Venui enskho tst. Sm jsem
svatosvat slbil, e v m bude postaven chrm Arsinoin bohyni, a jakmile vydm ostatn vci, pedlom i tento
nvrh sentu. Neschvl-li jej, pak postavm chrm teba vlastnmi prostedky, oveme malmi."
"Znm Arsinoinu bohyni," peruil jsem ho netrpliv. "Nepochybuji, e manky j obtuj jehlice do vlas a
nramenn spony v prospch chrmu. Tato bohyn jim chybla."
"Vborn npad," nadchl se Tertius Valerius. "Ty mi nejlpe rozum, drah mj Turne. Arsino ji pedpovdala, e
potomci on bohyn Venue budou jednou vldnout z ma celmu svtu." Odboil od sv vci a zaal horliv
vysvtlovat: "V-li, Turne, e zakladatel ma jsou pvodem z Trje? Zrod ma je tak posunut do star doby ne
moc Etrusk. Jejich krlov jsou jen pechodn uzurptoi. ekov to rozhodn dokzali."
"Ano, ano, nepopirateln," potvrdil jsem znechucen. "Sicilt Elymov jsou potomci Trjan a pes m hnal
Hrakls ukraden stdo a dostal se tady do boje. Oveme znm eky, a lpe ne ty, Tertie. Ale radji mluv k vci."
sta Tertia Valeria zase poklesla, jak se probral ve sv chab pamti: "Mohl jsem zat od bk," ekl, "ano, a od
Arsinoiny cudnosti. Akoli jsem zskal sent na svou stranu pomrn snadno, hor to bylo s mou rodinou. Neuvili
mi, dokud se nepesvdili na vlastn oi, e jsem se stal opt muem. A my man nejsme stydliv v tchto vcech.
Vdy podezel mu se mus na most i na behu obnait, aby dokzal, e nen uprchl otrok i kletnec. Avak pro
dkaz m vci jsem musel nejprve pemoci Arsinoinu cudnost. Tebae je ji zral ena, je plach jako dvka, je se
vzdv poprv muovu objet."
"Bezpochyby," poznamenal jsem, a lu mi stoupla do hrdla, "bezpochyby, bezpochyby."
Avak Tertius Valerius byl ponoen do vzpomnek: "Mj bratr, jeho syn a zvolen pedstavitel sentu se na vlastn
oi pesvdili, e jsem s to splnit sv manelsk povinnosti, a potom ji nikdo nepochyboval, e Arsino obtkala
ode mne. Pbuzn pestali s odporem a mj bratrovec Manius uspil schvlen manelstv, tak si Arsino zskala jeho
srdce svou skromnost. Nyn je ve v podku. Nemohu ne vzdvat chvlu sv neboce en, je mi dala znamen
zjevivi se mi pi mm zchvatu zvrati v podob Arsino."
V t chvli Arsino vela pomalm krokem, oi opuchl plem upeny k zemi. Sklonila se a polbila Tertia Valeria na
elo a otela mu jakoby mimochodem bradu a ohryzek lnnm tkem. "Snad se pli neunavuje trapnmi vcmi, mj
drah Tertie," pravila nn a probodla m obviujcm pohledem. Tertiova hlava se pestala tst. Vzpmil se na
sedadle a vypadal opravdu aspo jako sentor. "Trapn vci je lep vydit hned a chytit bka za rohy," odvtil
poun a obrtil se ke mn. "Vecko lo hladce a ji nm neteba nic vysvtlovat krom zleitost finannch. Kdy jste
pibyli do ma, bylo vae jmn omylem zaznamenno na tv jmno, Turne. Nevm, e se to stalo vypotavou
lstivost z tv strany. Neznal jsi tehdy jet zvyky naeho msta a chtl jsi chrnit Arsinoin nevelik majetek, nebo v
mnohch jinch zemch nesm ena nic vlastnit, jak jsem slyel. Stejn jsi zaznamenal na sv jmno onen necel talent
stbra, pro nj t Arsino poslala pi tv minul cest. Pla si ve sv pirozen hrdosti pinst vno do mho domu,
jako bych j sm nebyl dosti bohat."
Pohladil jej ruku. K Arsinoin cti musm poznamenat, e nevydrela mj pohled a sklonila sv krsn oi. "Jako
estn mu," pokraoval energicky, "si asi peje zapsat edn ono jmn i s otroky na Arsinoino jmno, jak jsem ji
sm dal uinit pi naem satku."
Mlel jsem. Zamrail se, ponvad si myslel, e vhm, a poznamenal: "Nikdo t ovem k tomu neme nutit, ale
obvm se velice, e by tv minulost neobstla ped soudem. Chceme tud pro tv dobro obejt se bez veejnosti v
tto zleitosti, nen-li pravda, m drah manelko?" Ohldl se tzav po Arsino a ona horliv pikvla.
Patil jsem na Arsinoiny drah tve, na lesk jejch o a hladkou blost jejch pa. "Hned ztra," ekl jsem, "pjdu a
zadm vecko, aby nepovstala z toho njak nepjemnost. Jsem jen rd, e mohu Arsino slouit jako doposud.
Talent stbra a slun mnostv zlata v penzch a ve zbo nen zavrenhodn svatebn dar ani pro mskho sentora
jako ty, Tertie. Pidejme k tomu povst, kterou m mezi mskmi matronami, a ovem pak nejcennj vno, jej cudnost
a bezvadn chovn."
Arsino se ani nezaervenala, jen pikyvovala, hladc roztrit blou rukou dk vlasy poblznnho starce.
Pro jsem se nerozilil tmi hroznmi nepravdami? Pro jsem neotevel Tertiu Valeriovi oi a neukzal mu Arsino,
jakou skuten byla? Pedevm pak, pro jsem ji nechytil do nrue a neodvedl s sebou? Snad by v kritick chvli
pece i tentokrt la se mnou, vdy se nemohla pit mmu doteku. To jsem vdl a zakusil v Eryku jako v Segest.
Ale to by nebylo k niemu. Arsino vdla, co chce. Zvolila-li bohatstv, bezpenost a dstojn postaven v m po
boku pvtivho starce radji ne mne, pro bych ruil jej klid? Dbn byl rozbit a vno vyteklo. Snad by se byl dbn
dal slepit, avak pro bych drdil ji i sebe jet vce? Tertius Valerius by jist vil spe j ne mn, toho jsem si byl
Page 172

vdom, ba i znal z vlastn zkuenosti. Jestlie takto nael staec tst, pro bych mu je bral zbytenmi pochybnostmi?
Zajist byl natolik chytr, e v hloubi svho srdce pochyboval o jejch pohdkch. Ve svm dojet chtl vit, a vil.
Takov je lidsk pirozenost.
Kdy jsem se ochotn a bez smlouvn vzdal veho svho jmn ve prospch Arsino, zrozpaitl Tertius Valerius,
pohldl na ni, jako by hledal rady. Ta iv pikvla, a Tertius Valerius pokraoval lechetn pemhaje svou vrozenou
lakotu:
"Skuten jsi estn mu, Turne, a zasluhuje odmnu za sv sluby. Zachrnil jsi Arsino z rukou bezcitnho eka
za dopravil jsi ji astn do jejho rodnho msta, odkud byla unesena jako nemluvn, take se nyn musela opt uit
svmu mateskmu jazyku. Proto s jejm vdomm jsem se rozhodl darovat ti prost venkovsk statek a k nmu
pinleejcch patnct jiter pdy a nejnutnjmi nstroji a s dvma otroky."
"Dm je na druhm behu eky, kousek dl od msta," pospil si s dalmi informacemi. "Je stranou od ostatnch
mch statk, v blzkosti etruskch hranic, take jeho darovnm plinou kodu neutrpm. To se nemus bt. Sm jsem
jej nabyl jako zstavu dluhu jakhosi plebeje, jen padl ve vlce. Otroci jsou dvryhodn sta manel. Dm Volskov
splili, ale potebn vepince a ohrady se stavj. Otroci bydl prozatm ve stanu."
Jeho nabdka byla bezesporu lechetn. Pemlel jsem o n a uvdomil jsem si, e mne chce dostat ze svho domu
ve mst. Tolik rozumu jet ml, akoli mu Arsino uarovala. Kdybych se dal do obdlvn patncti jiter pdy, to by
mne tak pimlo dat o msk obanstv. Tomu jsem se chtl vyhnout a odpovdl jsem tedy:
"Pijmm tvj dar, abych nezahanbil tvou tdrost, lechetn Tertie Valerie. Rd si ponechm ten stateek jako
pamtku na Arsino. Ale sotva zanu obdlvat pole. Spokojm se s vnosy a zstanu bydlet ve mst. Myslm, e se
mohu uivit vyuovnm etin a cheiromanci nebo jako tanenk v cirku pi posvtnch pedstavench."
Arsino trhla hlavou a Tertius Valerius se za mne stydl. Ukliduje rukou Arsino, pravil: "Drah Turne, mm jen
radost, e se nehanb za nzk pvod, piznv svj potuln ivot a spokoj se s postavenm, je ti odpovd, ani
usiluje o obanstv. Myslm, e Subura bude pro tebe nejvhodnj. Slyel jsem, es tam trvil dosti asu ji dve ve
spolenosti sob rovn, akoli jsem ti nic nekal, pokud jsi poval mho hostinnho ptelstv."
Arsino zrudla a volala rozilen: "Pece jsi se odhalil, Turmsi. Tam jsi bval skuten se enami patn povsti a
nemohu tvrdit, e toum po tob, ale bylo by bvalo lpe, kdybys se vbec nebyl vrtil. V, e jsem t mla rda
pmho a v m spolenosti ses neodvil odhalit sv hrub zvyky. Ale vrhni se do bahna, jak ti libo. Nebudu t nikdy
pidrovat za ji. Musm myslet na vlastn budoucnost a na budoucnost svho nenarozenho syna."
To dojalo Tertia Valeria, spnky mu zrudly a kval hlavou. Arsino dupala a oima hzela blesky, volajc dle: "Jdi ke
svm dvkm, m rychleji, tm lpe. Tady nesnesu takovho niemu jako ty. A uvidm-li t v cirku, es zakopl a ztratil
tanen hlku, tak pi bohyni obrtm palec dol a budu volat, aby i druz tak uinili a m se zbavil bdk."
"No, no, a tak, tak," prosil Tertius Valerius zmaten. Ale mne zahlo zjitn, e Arsino je na mne stle rliv, akoli
si zvolila lep partii. Nakonec vypukla opt v pl, pikryla si oi a vybhla z komnaty.
Potom jsme se dohodli zcela vcn, Tertius Valerius a j, e se setkme ptho dne na Foru Romanu u registrujcho
ednka sttn pokladny. J postoupm sv jmn Arsino a pak Tertius Valerius mn svj statek s poli za nominln
formln cenu jednoho plmku. Zrove promluvm se sprvcem pdnho registru a zaplatm zemmie, jen
zkontroluje, zda hranin kameny jsou na mst.
Vyel jsem z domu a oistil jsem si peliv nohy pi odchodu. Na vorech jsem si vydlal necelou vhu jedn libry
mdi, take abych zaplatil zemmii, musel jsem zastavit zlat prsten, jej jsem si pi svm pchodu z lidsk jeitnosti
navlkl na palec, kdy jsem piel do msta. Ale v m jsem jej nemohl nosit a viml jsem si dobe, jak nevraiv na nj
hledl Tertius Valerius.
Najal jsem si jizbu v Subue, prv proti mstu, kde Tullia pejela vozem svho otce. To mn vyhovovalo, protoe
jsem si o m ji nemyslel nic dobrho, kdy jsem poznal etrusk vzneen msta.
Vecko se stalo, jak jsme se dohodli. el jsem se podvat na svch patnct jiter, na nich rostl plevel a bl, za
Ianiculem na etruskch hranicch. ediv a bezzub manelsk pr otrok se mne velice obval. Tsli se strachy, kdy
mi ukazovali v chlv prasnici, nkolik koz a jalovici. Jako nejdra poklad pinesl mi staec za zaouzenho stanu
volskou ki, kterou sm vydlal a ukryl ped Volsky, jeto ho napadlo zabt tanho vola a sthnout jej ped jejich
pchodem.
Ml jsem zajist prvo pod zminkou, e nejsou schopni ji dn prce, zabt oba otroky, z nich mi nemohlo nic
jinho vzejt ne vdaje, akoli mi o pekot tvrdili, e spotebuj mlo jdla. Tak to dlali bez ltosti man se zestrlmi
otroky stejn nemilosrdn, jako zabjeli tan dobytek. Avak moje srdce mi to nedovolilo. Naopak jsem prodal
drahocennou stuhu z klobouku a koupil jsem jim nov pr vol a najal jim ku pomoci paska, jeho rodie zabili
Volskov a jen mi byl vden, e nemusel sm sebe prodat do otroctv. Pozdji jsem dal postavit letohrdek a ozdobil
jeho tt malovanm hlinnm relifem po etruskm zpsobu. Avak abych byl poctiv, jako majitel pdy jsem byl
patnm hospodem a mj statek mi pinesl vce vdaj ne pjm.
V Subue a na Foru bylo pro mne snadn dozvdt se vecko a udlat si svou pedstavu o Arsinoinch hrdinskch
inech za volskho oblhn. Ze veho jsem vidl, e m poslala mysln na cestu, aby si zskala pevn postaven mezi
mskmi enami. Tertius Valerius se octl v jejch stch hned od potku, a to sm tehdy snad jet nevdl, ale
domnval se, e jeho vztah je jen otcovsk ptelstv.
Kdy Volskov oblehli m, plebejov odmtali zsadn postavit se do boje po boku patrici. Na Foru pokraovaly
nepokoje a sent se ani neodvil jmenovat dikttora jako jindy za vlenho nebezpe. V tto dob zkosti pila
Arsinoina dlouho oekvan chvle. Vyuila pleitosti a pidala se k enm, je bez ohledu na tdn rozdly pedly
spolen tepl tuniky pro ty nesobeck obany, kte povaovali prospch sv vlasti za dleitj ne stranick hdky
a hldali za chladnch podzimnch dn a noc msk hradby.
Page 173

Arsino nosila s ostatnmi patricijkami koe teplch polvek a tepl chleby z kuchyn Tertia Valeria. Mezi
vlasteneckmi panmi byly veny pedevm Coriolanova staten a svrzn matka Veturia a jeho manelka Volumnia
z etruskho rodu, ji si vzal kvli vnu a o ni nikdy mnoho nedbal, akoli mu porodila dva syny. Neuctiv jazyky
tvrdily, e Coriolanus uprchl z ma, aby se zbavil sv nepvabn a nesnesiteln eny.
Ob ty pan, star matka a pokoen manelka, chtly ukzat svm chovnm, e jejich smlen je zcela na stran
msk. Obtovaly mnoho ze svho jmn vojkm a hostily co nejlpe pan, kter k nim chodily naveer na pstky, a
to jak vzneen, tak i prost. Zvdavost chytla i manelku konsula Spuria Nautia a i eny mnohch sentor.
Nvtvami u Volumnie v dom, jen byl postaven z jejch prostedk, chtly ukzat, e Coriolanovo chovn nepitaj
na vrub ani Veturii, ani Volumnii. Patriciov vlastn ctili ke Coriolanovi nejvt sympatie a mli patn svdom, e ho
nedovedli ubrnit proti lidu.
K tto spolenosti se pipojila Arsino a vldn byla pijata. Lid marn piml sent, aby vyslal poselstv ke
Coriolanovi do leen s nabdkou mru, a stejn marn se snaili kn Regie jm pohnout odvolvajce se na bohy. Tu
dostala Arsino npad, kter pednesla ve vzneen tkajc a ijc spolenosti, aby toti ly manky jako vyslankyn
ke Coriolanovi. Sotva odol slzm star matky, obviujcmu pohledu manelinu a lsce obou nezletilch syn.
Pan se bli Volsk, pr zdivoelch, e je okradou a zabij, ba e jim jet he ubl cestou. Avak Arsinoina
neohroenost a zpal je strhly a na dvacet en lo s n. Ona krela vpedu a podprala potcejc se Veturii a Volumnie
ji nsledovala, hlasit vzlykajc, s obma chlapci, tak placmi. Sent by byl rozhodn zakzal takov hloup odvn
pokus, jm bez dar a bez vkupnho mohl Coriolanus dostat do rukou tak snadno nejvzcnj rukojm. Ale vojci
znali Arsino a pamatovali si jej tepl polvky, i jak ji uili na hradbch latinsky a jak jim ona, lbezn se usmvajc,
vykldala, pro mluv latinsky tak patn. Rdi j oteveli brnu dve, ne se sent stail sejt a poslat jzdnho posla se
zkazem.
Promrzl a hladov Volskov byli pekvapeni pchodem vzneench pan natolik, e vdn pijali a rozdlili si koe
masa a chleba, kter jim pinesly, a doprovodili je ve slavnostnm prvodu a ped Coriolanv stan, dnou z nich
neurejce. Ped stanem pll velk ohe a pan stly kolem nho a hly si ruce, ponvad trvalo a pozd do veera,
ne Coriolanus svolil pijmout matku, manelku a syny.
U ohn svovala Arsino enm znm vci o sv bohyni a ujiovala je, e sama pouije pomoci bohyniny jako
poslednho prostedku a pemluv Coriolana, nebudou-li stait matiny slzy a nnost jeho manelky. Otela Volumnii
lce a nabarvila j sta a obo, aby ji uinila hezkou v och manela, ale myslm, e to udlala jen proto, aby si zskala
jej dvru, dobe vdouc, e dn krlen nevylep jej tv.
Naslouchaje tbetn en u ohn, pece jen se stal Coriolanus nakonec zvdavm a vpustil je do stanu. Veturia v
slzch proklnala svho syna a litovala, e porodila na svt zrdce vlasti. Kdyby byla pedem vdla, co se stane,
prohlsila, pak by byla radji vlastnma rukama zakrtila Gaia v svm ln, ne aby musela hledt na ndhernho a
statenho mana s vlenmi znamenmi Volsk na prsou.
Volumnia postrila k nmu sv syny a zeptala se ho, zda hodl zniit vlast vlastnch dt. Pipomnla mu, jak byli
pece spolu astni, kdy ty syny dlali, a jak skvl dm postavil v m z jejch penz. Nyn bude ten dm vyloupen,
jejich manelsk loe zneuctno a vtzn Volskov prodaj syny do otroctv.
Coriolanus, jen byl urostl a o hlavu vy ne vichni ostatn man, naslouchal netrpliv a krad hledl na
Arsino, kter zde stla skromn, s hlavou sklopenou. Pokud ji vak znm, jist se postarala o to, aby si Coriolanus
viml jejch zlatorudch, umn zkadeench vlas i blostn je. Nic bych se nedivil, kdyby se j byl jakoby nhodou
pootevel pl, ani si toho vimla v tom napjatm okamiku.
Konen Coriolanus odpovdl, e zn svou matku odjakiva a byla tak nevraiv a bez srdce ke svmu synovi, e
vbec nepoznal mateskou lsku. Volumnii util, e Volskov zajist se j po dobyt msta nedotknou, nebo i
Volskov maj oi. A slbil, e syny od Volsk vykoup na svobodu. Otevel enm sv srdce, ale nemaj-li mu nic
rozumnjho co ci, pak je nucen poslat je zptky do msta, ponvad jako velitel velk armdy m mnohem dleitj
vci na starosti, ne poslouchat ensk nky a zlomysln proklnn.
Pi ei stle jet hledl zvdav na Arsino a eny ji povystrily dopedu, akoli se pr velice ostchala. Ponoukaly
ji, aby vzvala svou bohyni a ta aby promluvila Coriolanom do due. Arsino pravila, e je tedy nutno, aby zstala ve
stanu s Coriolanem sama, pokud se j, slab eny, on neboj. Avak je ochotna spustit pl a tak dokzat, e pod nm
neskrv zbra. Coriolanus vldn odvtil, e se na to podv, a zstanou sami, a propustil eny i svho osobnho
strce.
Vce se o tomto rozhovoru Arsino s Coriolanem v m nevdlo. Arsino vak setrvala v Coriolanov stanu a do
rannho rozbesku. Povriv eny tvrdily, e stan zil nadzemskm svtlem. Jin zase mnily, e to byl jen svit luny na
povrchu stanu. Jist je, e kdy se Arsino konen objevila, vyerpna pemlouvnm Coriolana, vyzvala pan, aby
opvovaly bohyni Venui i jej moc, a klesla v mdlobch do jejich nrue. Coriolanus se ji neukzal, pouze zdvoile
poslal s panmi doprovod na ochranu a pro Arsino nostka. Jet tho dne dal rozkaz ukonit oblhn. Volskov
sloili tbor a rozletli se dom, jako kdy se roj vely, ani splili oblhac ve.
Avak bylo-li to skuten Arsinoinou zsluhou, to se neodvauji tvrdit. Usoudil jsem z rznch zprv, e by
Volskov sami nebyli vydreli zte mskch hradeb, ba snad si ani nepli to zkouet. Podzim se chlil ke konci a dn
lid Latia nesnesl vlku v zim. Kdyby si byli patriciov a plebejov vili, byli by mon li do otevenho pole pobt
Volsky. Coriolanus byl rozumn vojevdce a i bez nvtvy en by byl na zimu vojsko rozpustil. Ovem, nyn ztratil
dvru Volsk, ponvad s uritost tvrdil, e se k nmu patriciov pipoj a vydaj mu Msto. Sotva pomlel na nco
jinho, kdy jeho oblhn zaal.
A ji prvem i neprvem, Veturia a Volumnia se staly slavnmi a lechetn se podlily s Arsino, akoli tato cudn
sv zsluhy poprala a tvrdila, e jenom ony dv a jejich slova pohnuly Coriolana. Ona, Arsino, pak jen sklidila s
Page 174

pomoc bohyn jejich setbu. Dostalo se jim veejnho dku sentu jako zachrnkynm Msta. Od t doby byla Arsino
znm v m a zaala se uctvat jako bohyn i jej tajn vdn.
Pokud jsem znal Arsino, vytuil jsem, e se stejn zachovala pi zchvatu Tertia Valeria ke svmu prospchu a vrhla
se mu do nrue a dostala ho nakonec zcela do sv moci. Podvala mu mon i znm jedy, je vyrbli Foinian z
iberskch much. Tento jed je tak inn, e doke obnovit munou slu i v paralyzovanm starci, nato u Tertia
Valeria, u nho sta si uvdomit, e vtinu svho ivota proil na zdravm venkov.
Ml jsem tedy jasn obraz o vem, co se stalo, nebo jsem znal Arsino. Po mnoh msce jsem ji nespatil, ani jsem
neproel kolem domu Tertia Valeria. Pro svj stav se Arsino uzavrala. V nejteplejm lt zaal jej porod. Najat otrok
mi o tom pinesl zprvu. Dlouh hodiny jsem protrpl ve svm bdnm pokojku a pokousal psti do krve, e jsem
nemohl bt u n a ulevit jej bolesti. Miloval jsem ji pece a nemohl jsem udusit svj zjem o ni.
V tto dob odlouen moje lska vyzrla. Nemyslel jsem na ni tolik jako na enu, jej vniv nha mne spoutala, ale
jako na lovka, jen se mi stal blzkm. Vzpomnal jsem na to, jak mne rozesmla v mch nejtruchlivjch chvlch.
Vzpomnal jsem, jak jsem vydrel hodiny sedt a hledt na ni, kdy se umn krlila a malovala, vesele rozprvjc o
lidech a vcech. Nepl jsem j nic zlho. Chpal jsem ji, i jej potebu lhan a bezpe.
Jej porod byl skuten tk a trval cel den, nebo chlapec vil deset liber. Kdy konen vyel, spustilo se velik
krupobit uprosted dusnho vedra. Blesky ltaly a jeden z nich uhodil do starho chrmu boha hranic na Capitolu, jen
tam nechtl ustoupit Jupiterovi. Ale j jsem tentokrt bou vinen nebyl, jakkoli jsem byl neklidn a zmaten kvli
Arsino. Kroupy pobily obil na polch a ovce na pastvinch, avak pouze na mstsk stran Tiberu, take m polka
na svahu Ianicula byla uetena a pinesla rodu.
Kdy Tertius Valerius spatil svho syna kicho z plna hrdla a poctil jeho vhu v nru, poblznil se radost a dal
obtovat v rznch chrmech voly , ovce i vepe, jako by to byla njak velik sttn udlost. st masa rozdlil mezi
lid, st poslal na sv statky a dal otrokm voln den, protoe tak jako tak pro boui a krupobit nemohli jt na pole. A
der blesku do Terminova chrmu nepovaoval za zl znamen, naopak tvrdil, e jeho syn roz hranice ma a jeho
potomci uin Msto tak velkm, e nebude dnch hranic potebovat. Arsino mu asi namluvila, e jej pedkov byli
v pbuzenskch vztazch s bohyn Venu.
Arsino kojila sama jako vzorn msk matka hltavho chlapce a neukazovala se na veejnosti, dokud se j postava a
krsa neobnovily. Na podzim jsem ji spatil sedt v Circu na estnm mst hned za vestlkami, pobl slonovinovho
kesla Mania Valeria. Spatil jsem ji jen zdaleka, jeto sm jsem sedl na protj stran arny a daleko za spoustou
cizinc a emeslnk cizho pvodu. Avak krsn byla stle jako bohyn a jej hlava se nesla hrdji ne kdykoli pedtm
na blostnm hrdle. A dval jsem se vce na ni ne na to, co se dlo v arn.
Ani jsem se nepokusil s n promluvit, abych neporuil jej klid. Trvalo dlouho, chlapci byl ji rok, ne jsem se s n
opt setkal.
KAPITOLA 2
Bylo pozdn lto. Msto se uklidnilo, lid pracoval piln na polch. Ti, kte zstali ve mst, hledali stn a vydvali se
do ulic a s veerem. V zkch ulikch Subury to pchlo pnou, shnilm ovocem a vydlanou k. tst se usmvalo
na m, nebo Volskov, kte byli odedvna spojenci Aequ proti mu, se s nimi rozhdali a ob strany ztratily sv
sly ve vzjemnm boji, take se m neml eho obvat.
Prv jsem dval z pouhho ptelstv jaksi mlad tanenici z cirku lekci v etruskm posvtnm vncovm tanci,
kdy se nhle objevila v m subursk svtnici Arsino. Nebylo mou vinou, e dvka nemla na sob nic. Bylo horko. A
ostatn i jinak tanenkm se takto nejlpe cvi, aspo poznaj sv tlo. Pesto jsem strnul ohromen, a byl bych se
radji propadl do zem, kdy jsem vidl Arsinoin pohled, jm zmila nejprve mne a pak chudka dve, je si
nemyslelo nic zlho. V jej nevinnosti ji ani nenapadlo, aby si pehodila pl. Tak tu stla jako socha, koleno zvednut
a dlan vzhru, jak jsem ji uil.
Arsino se nezmnila, jen byla zralej a krsnj ne dve. Pravila ironicky: "Promi, Turmsi, nerada bych t ruila
ve tv zbav, ale musm s tebou mluvit a mm jenom dnes k tomu pleitost."
Vzal jsem tesoucma se rukama chudik atstvo dvino, vloil j je do nrue a vystril ji ven. Zavel jsem vrzajc
dvee. Arsino se posadila bez optn na prostou stoliku, rozhldla se, zhluboka povzdechla, zavrtla hlavou a
stovala si:
"Zlobm se na tebe, Turmsi. Slyela jsem, e jsi ve patn spolenosti. Nechtla jsem tomu vit. Pokouela jsem se
vak myslet si o tob stle jen dobr. Ale musm pece vit vlastnm om. Jsem z toho smutn."
Hokost mi kvasila v hrdle. Sedla si zde tak klidn, jako by se nic nebylo stalo. "Vedl jsem patn ivot a dostal se
do patn spolenosti," poznamenal jsem. "Uil jsem ecky hloup chlapce a nauil jsem je tmto Hipponaxovm
verm: V ivot m mu jenom dva astn dny, prvn tedy je den svatebn a druh slav, kdy enu pochovv.
Hipponax byl z Efesu. Proto mi ty vere utkvly v pamti. Ale rodim se nelbilo moje uen. ky jsem ztratil."
Arsino pedstrala, jako by nerozumla, zlehka si povzdychla a prohodila: "M pli tlust ltka a siln boky. A je
taky ponkud sraen."
"Ale m pirozen vlohy k tanci," tvrdil jsem, uraen jsa za svou chrnnku. "Proto j pomhm."
"Och, Turmsi, Turmsi," vzdychla zase Arsino. "Myslela jsem, e m vt poadavky na eny. Ten, kdo ochutnal
ulechtil hrozen, se nespokojuje epou. Ale ty jsi vdycky zvltn. Divila jsem se i dv tvmu patnmu vkusu."
V roztritosti si odkryla hlavu. Srdce mi zaskoilo. Zejm ji eck kadenk prv uesal. Obliej mla jako vdycky
Page 175

peliv namalovn. Nemohl jsem jinak ne obdivovat, jak dovedla bt pitalivou i v prostm plti mskch en.
"Jak je teplo v tv jizb," ekla a spustila si pl, take se j obnaila blostn ramena a pae. Oi byly vn a temn,
sta pootevena. Nehodlal jsem podlehnout.
"Pesta," ekl jsem. "Radji vypravuj, jak se odvauje pijt ke mn a do Subury jet k tomu! Neobv se o svou
povst? Snad pamatuje na to, e jsi enou sentora?"
"Ach ano," zaeptala a oima m obviovala. "Ale vinou? Co jsi mne sm nenechal po cel rok bezbrannou na
milost Tertiu Valeriovi? Byl jsi mnou znechucen a proto jsi mne vstril do nrue chlpnho starce, aby ses mne zbavil."
"Ale Arsino," zvolal jsem a sprskl ruce. "Jak me tak hrozn vecko obrtit a lht? M tu drzost obviovat mne
a pmo do o z toho, co jsi sama lstiv vymyslela a chyte uskutenila?"
Uronila nkolik slz a hledla na mne vlhkost zcma oima. ", Turmsi," hlas se j chvl. "Jak zatrpkl a
nespravedliv jsi vi mn. A zase se zan hdat, sotva po dlouh dob se konen potkme. Mla bych t ji znt,
ale vdycky se spletu a pedstavuji si t dobrho." Vzlykla a pivela temn mode malovan vka.
Prudce jsem oddychoval. Makal jsem ruce v pst, abych se uklidnil, a nic jsem nekal.
Nyn poloila Arsino dlan k sob, jako by prosila, a zeptala se:
"Pro nic nek, Turmsi? Pro jsi ke mn tak divn nevrl, jako bys byl pro nco mrzut? Povz, vysvtli, me-li."
Musm si piznat, e cel moje bytost zaplesala jasnou radost, sotva jsem ji spatil, a srdce se mi zachvlo vzruenm,
kdy jsem si uvdomil, e se kvli mn tak nkladn upravila. Ale rozhodl jsem se, e bude lpe, bude-li moje srdce jako
kmen a nepodlehnu-li jej moci. Proto jsem se posadil na kraj lka, nebo i kolena se mi chvla, a zeptal jsem se:
"Co ode mne chce, Arsino?"
Zasmla se jasn, pestala pedstrat, prothla se na sedtku, a jsem vidl jej nah ltka, a piznala:
"Oveme nco od tebe chci, Turmsi. To snad chpe. Jinak bych nebyla pece pila. Ale mm radost a srdce mi
podivn poskakuje v prsou, vidm-li tv irok, ironick sta a ovln oi."
"Pesta, Arsino," prosil jsem pokorn a hledal jsem pohledem n, abych si odzl prst, kter by se pokusil proti m
vli pohladit jej ple. Snad bych to byl opravdu uinil, nebo kdybych byl k n veel, byl bych zase ztracen lovk.
Avak k mmu tst byla m vle silnj ne ruka.
"Sm nejlpe v, jak nevslovn jsem t milovala," ujiovala slab Arsino. "Snad stle ctm v tajnm koutku
srdce nklonnost k tob, jakkoli je to nespravedliv vi Tertiu Valeriovi i vi mmu synu. Avak opanujme se a
zstame pteli. Tak to bude nejlep. V mm vku, kdy ji zan krsa uvadat, potebuje ena bezpe. Ji se mi
protivilo obtovat vecko a veho se zkat pro tv hrozn rozmary. Nyn m svou svobodu, Turmsi, a j manela, jen
mi rozum a jen nem plin poadavky."
Kdy jsem nic nekal, pohladila si rukou tlo a melancholicky pronesla: "Hodn jsem zestrla, pae mi ztloustly, i
boky, a dlm co dlm. Hrozn porod mi roztrhal svaly, take mm v slabinch a na stehnech bl jizvy. M bval
krsa je navky pry. Chce se podvat?"
Zaala nevinn zvedat tuniku, ale pospil jsem si j odporovat a zakryl jsem si oi. Nn pokraovala: "Asi jsem
okliv, e se nechce ani na mne podvat, Turmsi. Ovem, dve m pednost mld a hladk ovoce je erstv k
nakousnut. Ale v mi, pteli, z nezkuenho mld nen uitku. Jen si zpsob nepjemnosti, nebo ani ty nejsi ji v
nejlepm vku. patn ivot ti vyral ry v koutcch st a kolem o m vrsky."
"To jsou vrsky smchu. Hodn jsem se kdysi smval," tvrdil jsem trpce. "Jenom ze smchu se mi rozthly rty od
ucha k uchu. Povz mi konen, co ode mne chce. Nerad bych vydval tvou povst v nebezpe, kdybys pli dlouho
prodlvala v tomto dom nekal povsti, a v m jizb k tomu."
Vstala, pl nechala na sedadle, a la ke dvem. Roztrit zaala tahat devnou zvoru sem a tam. "Snad dovol,
abych uzamkla dvee. Chci s tebou mluvit neruen," prohodila a krela kolem mne k oknu podvat se zkm jeho
otvorem ven, tak abych ji mohl obdivovat tak ze strany a zezadu. Zpozorovala vak, e zstvm neochvjnm, akoli
se mi srdce svralo, posadila se opt, poloila ruce na kolena a pravila laskav:
"Byl jsi vdycky egoista, Turmsi. Ale pesto snad chpe, e m aspo normln povinnost vi Mism. Dve m
sedm let. Je nejvy as, aby zmizela z domu Tertia Valeria. Akoli je Tertius takov dobrk, pece jen se rozil, e ji m
neustle kolem sebe. I mn trapn pipomn mou minulost se vemi smutnmi zkuenostmi."
"A tak," ekl jsem ironicky. "Nevdl jsem dve, e jsi rozen manka a z rodu patricijskho!"
"Ani jsem nemla as vyprvt i o svm neastnm dtstv," tvrdila Arsino drze. "Ale Mism je podle mskch
zkon nemanelsk dt a to se nehod pro m nov postaven. Kdyby m bylo napadlo udlat z jejho otce patricia,
snad by se byla mohla stt Vestinou pannou a pak by byla jej budoucnost zabezpeena. Vecko najednou jsem vak
nestaila provst. Dalo mi dost prce dokzat svj vlastn pvod, jak jist chpe. Nyn napluje dm n syn a
Tertius Valerius na nic jinho nemysl ne na svho syna. Z hlediska m povsti bys ml aspo jednou pomyslet na
sv povinnost vi mn, sebrat svou dceru a starat se o ni."
"Mou dceru?" zeptal jsem se ohromen.
Arsino znervznla, zejm j vc byla trapn, a opila: "Ovem Mism je jistm zpsobem tv dcera, i v kadm
ppad dcera tvho nejlepho ptele. Nemysl-li na mne, mysli tedy na Mikna. Snad nepipust, aby jeho dcera
byla odloena."
"To zajist ne," ekl jsem. "Vezmu si rd Mism k sob, nejen proto, abych ti pomohl. Mm ji rd jako sv dt a
chybla mi. Avak promi m lidsk zvdavosti. Pokud jsem co slyel a pochopil a pokud jsem si pamatoval tvou
bohyni a potal devt msc zpt, pak je tvj syn zejm synem Coriolana?"
Arsino mi poloila svou mkkou dla na sta a ustraen se ohldla. Byli jsme pece sami. Uklidnila se a rozesmla
se na cel kolo. "Ped tebou nemohu nic utajit, Turmsi. Zn m pece ze vech mu nejlpe," doznala. "V kadm
ppad je mj syn z nejvzneenj patricijsk krve msk a jeho otec je nejvt bohatr mezi many. To myslm jsem
Page 176

byla dluna Tertiu Valeriovi. Ne, za svho syna se nemus stydt, akoli chlapcv otec je pyn hlupk, a proto se stal
vyhnancem a neme se ji nikdy vrtit do ma kvli plebejm. Ale snad je to tak nejlep, zase kvli mmu klidu."
Tohle upmn piznn zlomilo led v m mysli. Zaali jsme se iv bavit jako kdysi. A sml jsem se s n a znovu jsem
si uvdomil, pro jsem ji tak miloval a stle jet miluji, nebo j podobn eny nen na svt. Bavila mne skvle a i j
bylo se mnou dobe, protoe na celm svt nemla mue, kter by j byl tak rozuml jako j. A vdla tak, e mi me
pln dvovat. as plynul nepozorovan, a se zaalo stmvat. Zarazila se, vimnuvi si, jak se v jizb setmlo, zahalila
se do plt a pekryla jeho cpem i hlavu po zpsobu manek.
"Musm jt," pravila. "V nejblich dnech polu Mism k tob a doufm, e se o ni bude starat jako o vlastn dceru."
Ml jsem dojem, jako by Arsino pli ani nedbala o to, e bude Mism vyrstat v Subue. Byla j zklamna, protoe
zddila Miknovy kulat tve a mla krtk trup, chovala se neobratn, nu, nedovedla prost zalbit se sv matce.
Proto bylo pro Arsino ulehenm zbavit se dcery.
Sm jsem vak nesnesl pomylen, e by Mism vyrstala v Subue mezi lidmi z cirku a nevaln povsti. Zavedl jsem
ji na svj stateek a svil pi starch otrok. Sm jsem tam potom pobval astji ne dve, nebo jsem uil Mism
st a pst a vychovval ji ve svobodnou a v sebe dvujc dvku. Neml jsem prostedk, abych j zaplatil uitele, a
tak to v m nebylo zvykem. Tam se dvkami natolik opovrhovalo, e se mohla jako kojetko ji odloit. K vchov
pak stailo, nauila-li se dvka pst a tkt, uvait prost jdla a vykonvat domc prce, i tk. I dcery sentor se
musely spokojit s takovou vchovou.
Arsino udlala velkou chybu, e svou dcerou opovrhovala. Mism byla bystr a chpav. Kdy se dostala z
chmurnho domu a z neustlho krn do radostnho a svobodnho venkovskho ivota, zaala se rychleji vyvjet,
milovala zvata, rda opatrovala dobytek a odvila se i jezdit na koni po pastvinch. Abych si zvil pjmy, vzal jsem
si do pe dva vojensk kon sentu, nebo tehdy jet vydroval sent kon pro jezdeck stav a na zimu je svoval
okolnm statkm. V uren den bylo teba dovst kon do ma, kde se shromdili patricijt jinoi na loukch a
bainch vlho boha a mli jezdeck cvien. Tak jsem se snadno a rychle dostval na koni do ma a zase zpt na
statek. Sm jsem neml dost prostedk dret si kon pro sebe. K takovmu pepychu patnct jiter nestailo.
V nkolika letech Mismina ple zrovla a zkrsnla, dy zethlely, Mism vyrostla v pvabnou dvku, zbavila se
sv nemotornosti, akoli ovem pobhala jet jako teltko. Kdy jsem bval na cestch, tu zstvala v pi starch
otrok, ale pi kadm svm nvratu jsem ctil, jak velikou m radost, e m zase vid. Bela mi vstc a zavsila se mi na
krk a polbila m. Neml jsem to srdce ci j, e nejsem jej skuten otec. V mch och neustle krsnla, obo mla
zk a ibalsk a rty jako rov pltky. Vraz jejch o pipomnal stle vce Miknv neklidn zrak. Posmvala se
ironicky jinm i sob. Tak vyrostla Mism.
KAPITOLA 3
Nebudu povdat o arvtkch man s jejich sousedy, ani o vnch loupench vlkch. Nvrh na rozdlen pdy
byl veejn projednvn, ale Tertius Valerius zsluhou Arsinoinou se jej ji dvno vzdal. Kdy dostal ddice, drel se
zuby nehty svch statk a zskal si opt dvru svho stavu. Ji ho nepovaovali za tupce, ale vyneli ho do poped,
kdykoli bylo zapoteb uklidovat lid. Ten mu dvoval pro jeho dvj nzory. Tak doshl Tertius Valerius
politickho vlivu. Patriciov, sentoi, ba i jeho pbuzn zaali obdivovat Arsino, kter tak blahodrn na starce
psobila.
A nebyl pece hlupk. Dovolil Arsino pepych v dom, jej vyadovala nov doba, a trpliv snel jej rozmailost,
ale sm zachovval sv prost nvyky, spal ve svm pokoji na tvrdm loi, spokojil se s prostou stravou a zeleninou a
nepejdal se, vstval s kokrhnm kohout, dochzel denn pky na sv statky a el spt, sotva se setmlo. Po
narozen synka byl k Arsino otcovsky nn a odmtal pot posilujc lky, kter mu Arsino nabzela, obvaje se, e
by asem ukodily jeho zdrav. Tak byl sv a pi sle, a hlava se mu ji ani nezatsla, kdy enil v sent. Tu slabost
si dovoloval jenom, kdy byl doma sm.
Vecko jsem se dozvdl, sleduje z dlky ivot v dom Tertia Valeria, a velice m bavilo, kdy jsem nkdy nhodou
spatil Arsino a pesvdil se, e jej tv nabyla nakyslho vrazu, jako by pekvapujc ivotn energie Tertia Valeria
ji poloila do vlastn rukou vykopan jmy. Arsino zejm zestrla z pouh nudy a z dlouh chvle rychleji ne odoln
Tertius.
Do ma se donesla zprva, e zemel krl krl Drieos. Novina otsla svtem. ekov se radovali a konali dkovn
slavnosti u olte Hrakleova. Domnvali se toti, e matesk zem eck byla zbavena hrozcho nebezpe a e zpas o
ddictv zpsob povstn a nepokoje v tak obrovsk i i e nslednk bude nucen myslet na jin vci ne eck.
Avak Drieos vybudoval tak pevnou i a dal j tak dobr podek, e se nic nestalo. Naopak jeho syn Xerxs, jen ji
nebyl nikterak mlad, jeto Drieos vldl velice dlouho, pr poslal bez otlen vyslance do Athn i do ostatnch
eckch mst, aby dali prs a vodu na znamen toho, e se podrobuj. Tentokrt se Athan ani neodvili hodit
vyslance do studny, ale chovali se k nim zdvoile. Nkter msta, je zastraovala blzkost Thrkie pevn ovldan
Perany, prst a vodu dala, soudce, e dkaz dobr vle k niemu nezavazuje.
Toto ve se stalo daleko, ale jako se roziuj kruhy nad kamenem hozenm do vody stle dle, a ke behm jezera,
tak se pocioval vliv svtovch udlost a v m. Vdy persk e objmala vchodn svt od skthskch step a
Thrkie a po Egypt a indickou eku, take krl krl povaoval cel svt za sv pole, za n je osobn zodpovdn a
jemu je povinen proto dt pro uspodn vztah vech nrod stejn mr a bezpenost, je by ukonily vlky na
vn asy. Kdy jsem o tomto pemlel, pak se mi zdly msk rozepe a pomal roziovn mskho zem na kor
Page 177

soused malichern jako hdky pastevc na loukch. Rovn vnitn zpas patrici a plebej o moc, v nm se ob
strany vychloubaly svou manskost, se mi jevil jako kvkn ab ve stojatch vodch jezernho molu.
Potkal jsem ptele Xenodota, sotva se v m vylodil z karthaginskho plavidla a vystoupil k Mercuriovu chrmu,
aby tam obtoval za astnou cestu. Neml ji persk at, nbr byl obleen podle nejnovj insk mdy, velmi
elegantn. Zdaleka jsem ctil vni jeho vlas, a na nohou ml stbrem zdoben stevce. I kuerav vous si oholil.
Pesto jsem ho ihned poznal podle tve a o a bel jsem ho pozdravit. Kdy mne poznal, objal m vele a zvolal:
"tst je se mnou, nebo hned prvn jsi mi ty padl do rukou, Turmsi z Efesu. Potebuji tv rady v tomto cizm mst. I
jinak si mm s tebou co ci, jen co budeme o samot."
Ml jsem ve zvyku okount ped Mercuriovm chrmem a prohlet si cizince a kupce, pokud jsem neml co dlat v
Circu, i pokud jsem neuil njakho nhodnho ka i neobchodoval s dobytkem nebo nepedpovdal nkter
subursk dvce. Tam jsem ctil zvan cizch mst a svta irho ne m, tam jsem dostval i npady k vhodnm
obchodm, a e jsem znal nkolik jazyk, vodil jsem bohat cizince po pamtihodnostech msta a byl jim i jinak
uiten. Avak to jsem Xenodotovi neekl. Radji jsem ho nechal vit, e nae setkn byl zzrak, jej dopustili
bohov.
Usadil se i se sluhy a se zavazadly v etruskm hostinskm dom, jen byl nejpepychovj a nejlpe vybaven a s
jeho majitelem jsem udroval dobr a uiten styky. Potom jsem mu ukzal, co bylo v m k vidn, ale e prv piel
z Karthga, nemohl se pli nadchnout pro msk devn chrmy ani pro etrusk malovan keramick relify. Jeho
zjem spe vzbudila msk forma sttn sprvy, je inn odporovala nvratu monarchie a zrove chrnila zjmy lidu
proti lecht. d a kze msk armdy nahlas obdivoval, kdy jsem mu o nich vyprvl. Byl pekvapen, e stt
neplat vojkm old, ale e se oban sami vystrojuj i vyzbrojuj, krom kon jezdeckho stavu, povaujce za sv
obansk prvo i povinnost vst vlku k prospchu svho msta, ani za to dostanou by i st koisti. Vlen koist
se toti prodvala ve prospch sttn pokladny. V m se obvali nvratu samovldy natolik, e konsul, jen byl
zvolen za vojevdce a pak po vlce rozdlil koist darem armd, byl ihned podezvn, e usiluje o tyranidu.
Svou svtniku v Subue jsem Xenodotovi pochopiteln neukzal. ekl jsem mu, e iji ve skromnch pomrech na
mskm venkov. Ponvad nechtl hovoit o svch zleitostech v hostinci, akoli jsme tam jedli a vna popili sami
dva, pozval jsem ho ptho dne na svj stateek. li jsme spolu pky pes most na druhou stranu Tiberu, prohleli
kraj i stda, a jsme doli do mho letohrdku. Poznamenal zdvoile, e mu chze udlala dobe a e je pjemn dchat
sv vzduch, ale zpotil se a ze veho bylo zejm, e v uplynulch letech mnoho ji pky nechodil. Tak ztloustl a
jeho dvj naden zvdavost se zaostila v chladnokrevn posuzovn vc.
O sob se zmnil, e v Ssch doshl dleitho postaven jako rdce ve vcech zpadnho svta. Tak doshl
osobn pzn krle krl Xerxa jet ped Dreiovou smrt. Pi nynj nezbytn reorganizaci a vmn ednk se stal
hlavnm pozorovatelem zpadnho svta mimo hranice e.
"V Karthgu mme ovem svj persk dm a zplnomocnnho velvyslance," pravil. "Odtud jsem piel, ale nejsem
jeho podzenm, akoli jsem s nm jednal v pln shod. Prospch krle krl a Karthga se nek, ale je stejn.
Karthaginsk rada v, e by se jej obchody znemonily, kdyby krl krl j uzavel pstavy vchodnho moe. Jakoto
pvodem tyrsk osada by mlo Karthgo vlastn poslouchat krle krl. Nelo o znmou formalitu, o posln prsti a
vody krli krl, nebo karthagint kupci jsou natolik pyni na svou nezvislost a svrchovan obchodn postaven na
zpadnm moi, e by to neudlali. Msto toho vak svolili k nesrovnateln dleitj vci. Kvli tomu jsem odeel ze
Ss a vydal se v nebezpe a nepohodl dlouh cesty."
Jet cestou prohodil jakoby mimochodem, e m v Ssch dm, je opatruje sto otrok, a v Persepoli skromn
letohrdek, pro jeho udrovn, i se zahradami a vodotrysky, sta otrok padest. eny si nevydroval, jeto se chtl
vysthat nepjemnost, kter zpsobuj mum. Krl krl Xerxs to povauje u nho za pednost. Z toho jsem usoudil,
jak a pro se dostal do pzn novho krle krl, akoli byl tak taktn, e se tm nechlubil.
J jsem nechtl pedstrat vt bohatstv, ne jsem ml. Na statku byl krsn pramen, kolem nho jsem si vysadil
ozdobn stromy. Dal jsem k nmu pinst lehtka se slamnky a na kee zavsit posvtn vlnn stuhy. Voda v prameni
byla mi chladic ndobou a Mism nm pinesla prost venkovsk jdla, chlb, sry, vaen zeleniny a v jm uleel
seltko, je jsem rno obtoval Hekat. Poduky naplnila Mism vonnm senem. Stoln nin bylo z etrusk plen
hlny, kdeto irok dvouuch kalichy pochzely z Athn. Malovan byly nejpednjmi umlci. Neprostel jsem
stbrn pohry, je jsem ji tak vlastnil, aby to nevypadalo, e se vychloubm.
Prochzkou Xenodotos podn vyhladovl. Jedl s chut a pidval si, take se Mism ihned zalbil. Star otrokyn,
je se nejprve obvala prostoty svch jdel, se radost rozplakala, kdy si ji dal Xenodotos zavolat a osobn j
podkoval za jej neporovnatelnou hostinu. Kdy jsem vidl, jak se choval elegantn mu svta k prostmu lovku a
jak si dovedl zskat jeho srdce a potit ho, pochopil jsem lpe, e si dovedl zskat i vysok postaven, a zaal jsem si
vit perskch mrav.
Podkovav kuchace a Mism, obrtil se ke mn a pravil: "Nepovauj moje chovn za pedstrn neho, pteli
Turmsi. Tv prost jdlo mi po pli koennch krmch chutnalo vten a zdej vno, ochlazen v prameni, zachovalo
si pchu prsti, take vychutnvaje je, porozuml jsem zemi, na jejch svazch hrozny vyrostly a vyzrly. Ctm v nm
chu hlny a rud. Rozmarnem koenn a ronn seltko byla pmo pochoutka."
Povdl jsem mu, e to je etrusk recept, jej jsem si pinesl z Faesul. Ne jsem si uvdomil, co dlm, zaal jsem
kreslit mapu zem, oznail velk etrusk msta a vypravoval o jejich bohatstv a nmonch silch, o slvn eleza v
Populonii a Vetulonii. Xenodotos pozorn naslouchal, vecko si dobe zapamatoval a bez ostychu se ptal, jestlie
nemu hned neporozuml, take as plynul, a Mism nm vymnila vnce z fialek za vnce z r.
Vanula z nich siln vn venkovskch kvt. Xenodotos si pohledem prohldl velmi pozorn nejbli nae okol,
zvnl a zaal: "Jsme ptel, Turmsi. Nechci t svdt ani podplcet. Povz mi jen, jsi-li ve svm srdci pro eky i
Page 178

proti nim, abych bu zmlkl, nebo mluvil oteven o sv vci, nebo ti dvuji."
V Efesu jsem nael azyl, Hrakleitos mne vychoval, ba i ve vlce jsem byl po ti roky v Inii. Tak jsem el s Drieem,
prolil krev a zskal si jizvy pro eky. Avak zkoumaje upmn sv srdce, pochopil jsem, e jsem se ekm odcizil a ji
jsem je nemiloval. Byli vmluvn a pehnli, podezrav a naden, svrliv a nespolehliv, pleticht a lstiv, pi
spchu vychlouban a v nepzni osudu plativ. Ne, nemiloval jsem eky, ani jsem nectil povinnost bt jim vden.
Jejich msta se navzjem porala a nejlep sv mue nesnesli mezi sebou a radji je vyhnali. Jenom nsil tyran drelo
na uzd jejich nevzanost a nekze v zpadnch velikch mstech. m vce jsem pronikal do etruskho ivota a m
vce jejich mst jsem poznal, tm jsem byl dle od ek. manem jsem nebyl a od hellnismu jsem se odpoutal. Byl jsem
cizincem na svt a nevdl jsem, odkud pochzm.
Vysvtlil jsem: "V mnohch vcech jsou ekov obdivuhodn. V hloubi srdce mm jich vak dost. V tto zemi jsou
vetelci, kte se lokty drou o prostor. Hellnismus a hellnsk duch por vecko star."
A nevm, z eho vyplvala ta hlubok moje hokost. Snad prorazivi k vdom, otrvila mi mysl a ztrpkla v aludku.
Snad i ponen, je zailo m mld v Efesu, byla toho pinou. i snad jsem byl pli dlouho pipoutn k Drieovi, ne
abych v nm mohl obdivovat eka. Tak Mikn m zklamal. Ji Skthov kali, e ekov se hod spe za otroky a
sluhy ne za svobodn mue.
Xenodotos pikvl a pravil: "Sm jsem Ian, ale poctiv eeno, postrdm svj persk odv a perskou pravdu.
Peran dr sv slovo a sv druhy nezklame. Kdeto my ekov olme teba i sv bohy dvojsmyslnmi sliby. Na
svt skuten nic nen docela ern ani nic docela bl. Ve slub pro krle krl myslm, e sloum tak nejlpe
svmu nrodu. Sami jsme zakusili a vidli, e svobodn ekov jsou vi sob jako nejhor elmy. Konkurujc si
msta, ba i vlastn spoluoban se neustle ni nepestvajc rlivost. Matesk zem eck, obzvlt pak Athny,
je ohniskem nepokoj v celm svt. Neastn poloha zem obklopen kolem dokola moem, a tm peduren bt
kiovatkou obchodnch cest, zapaluje jiskry nespokojenosti a vzpoury na celm svt. Na Siclii zacpala eck msta
cesty Foinianm a Tyrrhnm a ohrouj i zemi Eryx. Snad v, e nov tyran syrksk Geln dobyl Himeru, vyhnal
odtamtud Terilla a zruil vecky dvj dohody o pedpol. Odtud je jen krok k podroben Messny a Rhgia. Potom
ji nebudou moci ani karthaginsk, ani tyrrhnsk lodi plout inou. Natst se Anaxilaos dr, dobe vda, e ztrat
svou moc, podrob-li se poadavkm Gelnovm a uzave-li inu vem ostatnm lodm krom eckch."
"To je pro mne novinka," ekl jsem zvdav, "iji v m zejm jako ve stojat vod."
Xenodotos tedy vykldal dle: "V Karthgu vldne neobyejn neklid pro drzost ek, kte nedbaj uzavench
dohod a pokouej se zabrzdit pln karthaginsk obchod na Siclii. Syrksy a Akragas nabyly pli velkou moc, ne
aby mohly jeden druhho porazit jinak ne zniujc vlkou. Proto se jejich tyranov spojili a rozdlili si eck msta na
ostrov. Hrub Geln a vychytral Thrn vldnou nyn nad celou Sicli. Anaxilaos dal ve sv tsni pomoc od
Karthga a pislbil i svou manelku a dti jako rukojm na dkaz sv bezelstnosti. Je vborn politik a chpe, e
jedinm zkladem rozumnho obchodu je ina voln pro lodi vech nrod."
"Krom toho zbohatl z dan, je uvalil na lodn nklady," poznamenal jsem. "Jeho chovn je ist eck, d-li
pomoc od hlavnho neptele proti svmu vlastnmu nrodu."
Xenodotos zrudl a zahledl se na sv pstn ruce a erven naten nehty. "Nepopirateln i Peran jsou hlavnmi
nepteli ecka," piznal. "Ale j se nepovauji za zrdce nroda. To nejlep na ecku a Inii je jejich kultura, umn,
bsnictv, filosofie a umn t. Ale eck politika je jako rak v aludku svta. Persie pedstavuje politiku mru a du.
Krl krl sm je horliv ptel eck kultury. A budou eck stty podrobeny, roz se eck duch ve svch
nejlepch formch v mru po celm svt a zreformuje jej."
Zpozoroval, e tou mylenkou nejsem tak naden jako on, vzal proutek a zaal kreslit do psku mapu, aby mi ukzal,
jak daleko ji pokroily ppravy k vlen vprav. "Krl krl si podrob ecko po soui," pouoval m. "Proto si
pojistil oprn body v Thrkii. Thessalsk msta podala jeho vyslancm prs a vodu. Spojen lostvo foinick a
insk bude sledovat velkou armdu podl beh a zajiovat zsobovn a spojen. Pes Bosporos se postav z lod
most, po nm vojsko pejde jako po pevn zemi. Na ochranu proti boum jsou v Thrkii pes mysy prokopny
prplavy, aby je lostvo nemuselo obeplouvat oklikou pes ir moe. Jakmile pejde armda z Asie do Evropy, je
kad jej krok a denn pochod pedem vypotn. Ale tak Athny zuiv burcuj cel eck svt a vnovaly vnos
svch stbrnch dol na stavbu trir nejnovjho typu. Avak po pravd eeno, vldne v Athnch zoufalstv a
poraeneck nlada, jakkoli se pokouej vypadat odhodlan."
Xenodotos se ironicky usml a dodal: "Ani delfsk vtrna si nev rady a dv dvojsmysln odpovdi."
Zahledl se mi pozorn do o a pokraoval: "Dobyt vlastnho ecka je nejblim kolem krle krl. Sm v, e
jeho msta jsou proti mocnm eckm metropolm na zpad uboh. Prv nyn cestuj po Siclii a Itlii vyslanci
athnt a spartt a ebron o pomoc, jeto ptho lta se rozhodne osud ecka. Nae ppravy jsou tak mohutn, e je
nebude lze utajit, a dojde k toku. V persk prospch by bylo teba vzat sicilsk msta vlkou na zpad. V Karthgu
jsme prv podepsali dohodu, e Karthgo ptho roku zaplat a vylod na sicilskm severnm pobe armdu co
mon nejsilnj, s kolem osvobodit Himeru. Avak pro bezpen pevoz velik armdy pes moe potebuje
Karthgo podporu tyrrhnskho lostva. Vten by bylo, kdyby etrusk msta poslala tak schopn vojsko.
Karthaginci jsou lep obchodnci ne bojovnci. Karthaginsk rada pod o to etrusk spolek, a se jeho
pedstavitel sejdou na podzim na svm kadoronm zasedn, a bude se odvolvat na tradin ptelstv."
Piloil koneky prst proti sob a poznamenal: "Proto jsem piel do ma. Toto samostatn a ode vech se lic
msto nabz myslm dobr pozorovac msto pro Etrurii. Samozejm nemohu a nesmm se zastnit na poradch.
Zven je to pouze vc vlastnho prospchu Karthga a Tyrrhn, budou-li bojovat proti eckmu tlaku. Etruskov ani
nemus vdt, e karthaginskou vzbroj plat krl krl. A z jejich hlediska by bylo nejdleitj, aby vlivn muov
pedevm pochopili, e je prv nejvhodnj okamik k rozbit eck moci na zpad. Takovou pleitost jim myslm
Page 179

podruh bohyn vtzstv neposkytne."
Vzal jsem z pramene kratr a naplnil nm e. Hebeny pahork zrudly a na svazch se eilo. Ve veernm chladu
zeslila vn vna i r. "Xenodote," ekl jsem, "bu upmn. Tak dkladn vyzbrojen a tak nesmrn armda nen
jenom pro dobyt matesk zem eck. K rozdrcen mouchy nen poteb kovova kladiva."
Zasml se strojen a v eru hledal mj pohled, kdy doznal: "A se stane ecko oporou Persie, pak ovem pt krok
povede na italskou pevninu. Jestlie dok Karthaginci a Tyrrhnov dostaten zdrtit Siclii a vzat syrksk a
akragantsk lostvo, pak samo lostvo persk posta k ochran armdy na zpad. To vak je starost budoucnosti.
Krl krl nezapomn na sv spojence. Snad je ti znmo, e od sptelench mst ned nic jinho ne prs a vodu.
Sta uvolnit jeden jedin kmen z hradeb pro formln uznn persk nadvldy."
Bylo divn, e j, jen jsem se v mld pipojil celm srdcem k insk vzpoue a bojoval proti Peranm, jsem nyn bez
zavhn zvolil radji perskou nadvldu ne dvj kehk a drobiv panstv hellnsk. Avak k tomuto rozhodnut
jsem dospl navzdory svmu v svm srdci a volbu provedl s otevenma oima, spoutn opt jednou sudkem
pozemskho rozumu a s myslem bojovat proti silm osudu. Vdom jsem si pehodil pytel pes hlavu a shl po kyji.
Vyprvl jsem Xenodotovi: "Uzavel jsem mnoh ptelstv v etruskch mstech a ochotn tam pjdu a promluvm s
nimi, dve ne se jejich pedn muov sejdou, aby zatloukli dal ron heb do devnho sloupu volsinskho chrmu.
Poznal jsem Etrusky, obdivuji je a vm si jich i jejich boh. Kvli sv budoucnosti mus podporovat karthaginskou
vlenou vpravu, chtj-li zstat nadle pny svho moe."
Xenodotos zatleskal a zvolal: "Nebude litovat svho rozhodnut, Turmsi. Neboj se o sebe. V Efesu jsem se o tob
informoval. Krl krl se na tebe pro zaplen Kybelina chrmu nehnv. Naopak, tvj in se vten hodil do jeho
politiky, protoe ho zavzal k nesmiitelnmu boji proti Athnm. Proto je zapomenuto a vymazno."
Odpovdl jsem mu nikterak pvtiv: "Mj in je zleitost mezi mnou a bohy. Lidem nepslu mi jej odpoutt."
Pochopil mou hrdost a spn obrtil hovor na jin vci. Zaal mi vypravovat, jak ho kdysi hnala jin boue a do
Poseidnie a kolik urek musel snst kvli svm perskm kalhotm. A zasml se i svm vzpomnkm. Potom dodal:
"Pochopil-li jsem tehdy dobe situaci jinch mst, zd se mi, e Kmai zstvaj v opatrn nestrannosti a spe, pro
vlastn vhody, jsou etruskmi pteli ne nepteli. Stejn i Poseidnie, vzhledem k svmu postaven a obchodu, se
sotva odv pidat se k Syrksm. Jedin otaznk je m, jen vyrostl z malch potk ve vlenou moc."
Poznamenal jsem opovrliv: "m nem lostvo a je dostaten zamstnn plennm pol sousednch nrod.
msk sent pak nevid dle ne k vlastnm hraninm stlm."
Xenodotos zavrtl hlavou a namtl: "Velk politika nen tak jednoduch, jak si mysl, Turmsi. A ekov jsou
vychytral. m by mohl vzat Etrusky vlkou prv tehdy, kdy by mli poslat sv vojsko na Siclii. Pokud jsem
rozuml, nejsou Tyrrhni pli pohotov k vlkm. Ovem, kdyby nebezpe hrozilo jejich mstm, pak by nemohli
poslat pomoc Karthgu."
Poven jsem mu odpovdl: "Nemj starosti, Xenodote. m m smlouvu o netoen s mstem Veii na dvacet let.
Caere a Tarquinii jsou pli mocn, ne aby se m odvil proti nim. Pravda, eck soupeen s Etrusky je mu po
chuti, a sami si pivlastnili eck bje. Ale v hloubi srdce eky opovrhuj a maj je za povdlky, nebo nanejv za
pjemn pitce. Daleko vnj je, e Etruskov skuten neradi vedou vlky, a to i k ochran sv moci. Ze severu je
tla Keltov, z jihu ekov, ale oni radji se vzdvaj kraje po kraji, ne by promarnili sv sly v krvavch vlkch."
Vzpomnal jsem na to, co jsem tam vidl, a pokraoval jsem: "Jejich mlad aristokrati jsou vbornmi jezdci a ermi,
ale slou v jezdectvu spe pro svou zbavu ne proto, aby vedli vlky. Jejich vlen korby jsou zk a ve srovnn
s eckmi trirami jsou kehce stavny. ij radji ivot pracovit a zrove prosnn, podaj slavnosti na poest
boh, i posvtn tance a hry, ne by vedli vlky. Nejobtnj bude zskat dobrovolnky pro tak vzdlenou vc, jakou
pro n bude vlen taen na Siclii. K niemu jinmu toti nelze jejich obany pinutit krom k obran vlastnch mst."
Xenodotos pravil: "Zn situaci lpe ne j a v, jak m jednat. Potebuje-li persk zlato, dostane ho dostatek.
Dostane tak potom osobn odmnu za kadou tyrrhnskou vlenou lo a za kadho jejich bojovnka, jen pjde s
vpravou Karthaginc dobt Himery, a to dopadne jakkoli. Pro krle krl je nejdleitj, aby Karthgo vzalo eck
sly na zpad v dob perskho toku na vlastn ecko."
"Nedychtm po perskm zlatu," brnil jsem se. "Mm vecko, co potebuji. Moudej bude nepoutt persk zlato
do tchto zem. Etruskov jsou podezvav a nedtkliv na svou est. Lpe bude pesvdit je, e jde o budoucnost
jejich nmonch mst."
Xenodotos vrtl v divu hlavou a poznamenal: "Jsi hloup a politicky nepouiteln, Turmsi. K veden vlky je teba
pedevm zlata, potom zase zlata a za tet opt zlata. Ve ostatn pak pijde samo sebou. Ale ui, jak si peje. Snad ti
bude jednou pze krl nad zlato."
"Nestojm o pze krle krl," odvtil jsem tvrdohlav. "Ani jinak s tebou nesouhlasm. Zlato nerozhoduje vlku,
ale kze mu a jejich vycvienost ve zbranch. Hladov hubeour peme v boji bohatho tlusocha."
Xenodotos se rozesml a zvolal: "Nepoprm, e jsem ztloustl a e se zpotm pi chzi, ale m zkuenosti se
rozmnoily a myslm, e jsem pokroil dle, ne kdy jsem pobhal s napjatmi svaly po sikanskch lesch a spval na
hol zemi. A vdycky si mohu zaplatit ukznn vojky, aby mne chrnili ped hubenmi eky. Je blzen ten, kdo sm
mv meem. Chytr nech bojovat jin a dv se z bezpen vzdlenosti, jak boj dopadne."
Jeho ironick slova zpsobila, e jsem se pevn rozhodl jt s Etrusky do Himery a bojovat po jejich boku s meem v
ruce, jakkoli siln mi bylo prolvn krve proti mysli. To jsem jim byl myslm dluen v ppad, e je pimji k t vlce.
Samozejm jsem o tom Xenodotovi neekl, ponvad on by se mi byl jen vysml.
Ten sal zatm, stle jet rozesmt, tk zlat etz z hrdla a vloil jej na m s prosbou: "Vezmi si alespo toto na
pamtku naeho ptelstv. Je sestaven z naprosto stejnch ok a nen na nich persk znaka. Me podle poteby oka
z nho oddlovat."
Page 180

etz mne til na krku jako pouta, ale nemohl jsem mu jej vrtit, ani jsem ho urazil. Nco ve mn mi kalo, e se vi
k vci, je se mne netk, ale ji pli dlouho jsem vedl bezeln ivot, take jsem touil po vznamnch inech.
Veer se nachlil a ukzaly se hvzdy. Mism ns zabalila do pokrvek, kter sama utkala z vlny mch ovc, a star
otrok pinesl ndoby se havm uhlm k zaht rukou a nohou. Bdli jsme dlouho do noci a tu jsem vyprvl
Xenodotovi o Arsino. Pi tom vyprvn jsem po n zatouil a vidl jsem ji takovou, jakou byla v naich nejkrsnjch
chvlch. Xenodota vak eny nezajmaly, akoli piznal, e Arsino byla nejpozoruhodnj ena, kterou kdy potkal.
KAPITOLA 4
Xenodotos zstal v m a j jsem putoval do Tarquini, abych navtvil Larse Arntha Velthura. Pes sv mld hned
pochopil vnost vci, novou monost zvit upadajc nmon moc etruskou a zdrtit eckou konkurenci. ekl:
"Ve vnitrozemskch metropolch jsou mlad a ctidostiv mui, kte nejsou spokojeni se starm dem. A je tak
dost otuilch pastevc a zemdlc, kte se odv riskovat ivot, aby zskali ve vlce jednm rzem vce ne
celoivotn dinou ve slubch druhm. Nae velk ostrovy sotva mohou dodat lodi, protoe je nutn potebuj k
ohldn sv zem a svch dol. Ale elezn rody v Populonii a Vetullonii uvid svj prospch a z Tarquini meme
vystrojit pinejmenm deset vlench korb."
Pedstavil mne svmu otci Arunsi Velthurovi, jen ctil star zvyky natolik, e nedovolil, aby ho jmenovali
lukumonem, a ponechal vldu v Tarquinich rad starch. Vzneenjho mue jsem nikdy nepotkal. Pijal mne ihned,
pes svou vysokou dstojnost. Kdy jsem ped nho pedstoupil, pijal mne vldn a ptelsky. Vysvtlil jsem mu na
map pln vlen vpravy krle krl a opakoval mu Xenodotova slova, e se ji nikdy nenaskytne vhodnj
pleitost porazit eky.
Pozorn naslouchal, nakloniv svou zkou a nehybnou tv, a nakonec ekl: "Myslm, e nen radkem boh, aby
pouze jeden lovk i jeden nrod vldl nad celm svtem. Nrody se navzjem vyvauj a rostou a prosperuj ve
vestrannm souten. Vecky nrody jsou rovnocenn. Lidsk utrpen je stejn, a je to Etrusk i ek, menec i
lovk s temnou plet. Nrody vystupuj a klesaj jako vlny, a kadmu nrodu i kadmu mstu je vymen jeho rst,
rozkvt i padek. Ani etrusk msta nejsou lep, ani dleitj ne msta eck, akoli snad vme o bozch vce ne jin
nrody. Deset let ivota si me lovk vymodlit na bozch a sto let nrod i msto, ale vc nikdo nedostane."
Jeho dstojn slova uinila na mne hlubok dojem, ale Lars Arnth se rozilil a vinil starce: "Ote, jsi ji str a
nerozum nov dob tak pln, jak ji provme my mlad. eck vliv na moch a ve svt je pro ns otzka ivota a
smrti. Vedle ek neme dn nrod ani t v klidu, ani rozvjet svj obchod. Karthaginci a my mme rzn bohy a
rzn zvyky, ba i jejich ple je jin, ale s Karthgem dovedeme t vedle sebe v pokoji a dohodnout se na vem v
rozumnch poradch. ekov vnej vude ve, neklid, chamtivost, pchu a vlku, a k tomu se povauj za lep
vech ostatnch. Nahl-li Karthgo, e je pinuceno vst vlku, pak je musme podpoit. Rozhodneme-li se tak, musme
to uinit rzn a vemi silami. Uinme-li dobe i patn, smrn i vlkou, na sv vlastn ki to poznme, utrp-li ve
vlenm konfliktu Karthgo porku."
Jeho otec povzdychl a pravil: "Jsi jet pli mld, synu mj. Kdo meem zachz, meem schz. Neobtujme lidsk
obti."
Arnth svral v pst sv thl prsty a stiskl zuby, ale sklonil hrdou ji ped otcem. Ten se pousml starm krsnm a
melancholickm smvem Etrusk a navrhl: "To je vc politick. A ji rozhodne rada. Je-li to pro tebe tak dleit,
me jet sm na podzim do Volsini msto mne. Nebudu se vmovat do vc, kter se nevyhnuteln stanou a jim
nemohu zabrnit."
Tak prost pozvedl Lars Aruns svho syna na mstokrle Tarquini. Jeho vlastn hrob byl pece ji pipraven a
ozdoben vnmi malbami umlce Arunse, a on sm nepocioval potebu vymodlit si na bozch deset let ivota navc,
jeto by ml v nich vce nepjemnost ne radost. Budou se hodit nkomu jinmu spe ne jemu. Starci jsou jen
bemenem. Kdy se n rozhovor stoil tak neekanm smrem, povstal Lars Aruns, poloil mi zlehka ruku na rameno a
pozdravil mne: "Jsem rd, e jsem t mohl poznat, Turmsi. Vzpome na mne, a dojde svho krlovstv."
Lars Arnth byl pekvapen jeho slovy stejn jako j, ale prv tmi slovy mne pozdravil kdysi Lars Alsir v Himee a
ml jsem je za starodvn pozdrav, jeho se pouv k vyjden zvltn ptelsk pzn. Teprve mnohem pozdji jsem
pochopil, e star Lars Aruns Velthur byl vdouc a poznal mne, i povaoval m za zvstovatele v tto vci. Proto se
radji zekl sv moci ve prospch syna, ne by se vmsil do zleitosti, je mu byla proti mysli.
A ji jsem se nemusel vce namhat, nebo Lars Arnth vzal tu vc za svou, sm cestoval po zemi a vyslal sv ptele
do vzdlench etruskch mst, aby pipravili pdu. Kdy se pak v Etrurii objevili karthagint vyslanci a putovali pes
Tarquinie do Volsini na spolkov shromdn, aby tam dali o pomoc, byly ji mysli vech zpracovny k jejich pijet.
Sm jsem se domnval, e bude nejlpe, nebudu-li ptomen v posvtnm mst Etrusk a zstanu-li v Tarquinich a
budu tam trpliv ekat na rozhodnut spolku.
Za tch slavnost se vnovalo dvanct dn bohm, sedm poradm o vcech politiky vnitn a ti dny eenm
problm vnjch. Rozepe o pomoci Karthgu proti sicilskm ekm vyhrotila se v rozkol mezi starmi a mladmi, a
oba ijc lukumonov odepeli hlasovat, protoe lukumo je kne pokoje. Nakonec se rozhodlo, e kad msto spolku
si samo rozv, chce-li Karthgu pomoci i ne, i stane-li se tak jmnem msta i dobrovolnm vojskem. Oba posvtn
lukumonov ihned prohlsili, e jejich msta Volterra a Volsinii nesmj dt ani dobrovolnky. Avak to byla msta
vnitrozemsk a v tto vci mlo vznam pedevm rozhodnut mst pobench.
Po tomto shromdn si zajistili karthagint vyslanci psliby pohlavr a vldc rznch mst. Veii slbily dva
Page 181

tisce tkoodnc, Tarquinii sv jezdectvo a dvacet nmonch lod, Populonia a Vetulonia dohromady deset
vlench korb a ostatn msta kad nejmn pt set ozbrojenc. Psliby byly potny jako minimln, a mlad mui
vili, e pes zimu se jim poda nadchnout lid, take nakonec se jejich armda znan zvt. Ze veho se dalo soudit,
e to bude nejvt etrusk nmon vprava od doby, kdy jejich ddov zniili pi pobe Sardinie fkajsk lostvo,
je bylo dvakrt poetnj, a tm zastavili eck pronikn na tento velk ostrov. Po znien lostva bylo pak snadn
zniit i eck voje, je vystoupily na pobe, a zachrnit doly.
Rozhodnut byla tajn, ale ve vech etruskch pobench mstech byli usazeni et emeslnci a civilizovan
obchodnci a v metropolch pobvali i politici, kte zde sbrali ekonomick a nmon vdomosti. Mnoz vzneen
Etruskov byli s nimi v zkch a posvtnch vztazch hostinnho ptelstv a sami tak cestovali do eckch mst.
Obdivovali eckou kulturu vce ne svou a odhalili svm ptelm nebezpe hrozc ecku a pipravovali se mu
zabrnit. Dokonce najali do vlastnch slueb dobrovolnky, kte pili z vnitrozemskch mst, a po celou zimu dily v
pstavech pory a vzpoury nmonk, je budily neklid a brnily vlenm ppravm.
Avak to vecko se stalo pozdji. J jsem se zatm vrtil z Tarquini do ma a Xenodotovi jsem pinesl dobr zprvy,
jeto jsem povaoval za jist, e Etruskov Karthgu pomohou tak podstatn, jak jen budou moci, pes pochyby starc.
Od Arntha jsem dostal kopii tajnho seznamu. Xenodotos byl naden, kdy ji spatil, a prohlsil, e to je vc, ne by se
kdy byl nadl:
"A tohle vecko jsi mi dal darem," zvolal. "Co budu te dlat se zlatmi bmi hlavami, je jsem s takovmi
nesnzemi vezl s sebou?"
Ml s sebou toti b hlavy ulit ze zlata podle pradvnho krtskho vzoru. Kad vila jeden talent. Tyto hlavy
byly v Karthgu bnm platidlem, akoli v Itlii je ukryl pi st msk eky, aby v m nevzbudil podezen pro tak
nesmrn bohatstv. Navrhl jsem mu se smchem, aby je odvezl zpt tam, odkud je vzal, a hrd jsem ekl, e toto je vlka
povtce etrusk a e se nikdo ned do n podplatit ani mkoli pinutit. Podle etruskho nzoru bude krl krl vzat na
vchod eky vlkou, aby nemohli poslat pomoc svm bratrskm mstm na Siclii.
Avak Xenodotos tvrdil, e by tomu strce pokladu v Ssch nechtl rozumt. A on, Xenodotos, by upadl v
podezen a i jeho zprvy by se nepovaovaly za hodnovrn, kdyby pivezl b hlavy zptky. Krl krl by si myslel,
e leel v neinnosti nkde v pstavu, a tak by neml ze sebe dstojn, aby pijal zpt dary, kter nkomu poslal.
"Toto bohatstv je mi jen velikou pt," tvrdil, "te, kdy je ve vyjednno. Jeho pevoz je nesnadn a mohl bych
se ji zbyten vydvat do nebezpe, e mne lupii pepadnou. Nechpu, jak ti to vecko tak hladce lo. Naopak jsem
ekal, e bude smlouvat, a se vrt, a e poadavky kadho msta budou vzrstat jak na vzbroj pro tkoodnce,
tak na stavbu lod. A te nevm, co mm dlat."
Pochopil jsem, e by nebylo k niemu, kdyby se vrtil do Ss s tm vm zlatem. Proto jsem mu navrhl, abychom
koupili dva lodn nklady eleza z Populonie a najali mue, jen zn dobe sicilsk behy, aby tajn dopravil ty zbran
Sikanm. Hiuls sice nebyl jet zcela dospl a ani jsem o nm po cel ta lta neslyel. Avak elezo by poslilo jeho
autoritu u Sikan a jako Driev syn by si s nm vdl dobe rady. Sikani by mohli bt prvodci karthaginsk armd
nebo i vzat sicilsk eky vpdem na zem Akragantu.
Nkolik tch hlav by mohl poslat do Tarquini, ovem v nejvt tajnosti, Larsi Arnthovi, kter je velmi inteligentn a
mohl by za n postavit dv lodi nejnovjho typu. Nkresy athnskch trir by snadno zskal v Kmch, vdy
chlubn Athan nepovauji sv nov obrovsk triry za tajemstv, naopak se jimi chvstaj.
Tak jsme se dohodli a ve zadili. Nicmn trval na tom, e jeden talent si musm vzt j, aspo pro neoekvan
vydn. Poslal svho dvryhodnho kletnce k st eky pro poklad a spolen jsme jej zaili do volskch usn a
zahrabali v m zahrad pobl pramene, aby vdl o jeho krytu, kdybych nhodou zemel. Pak jsme po celou noc
popjeli na zdar Etruskm a krli krl, a rozlouili jsme se jako ptel. Ptho dne odplul Xenodotos od st eky na
sv lodi do Karthga a odtud se dostal po bouliv plavb v pozdnm podzimu do Efesu a po soui zpt a do Ss.
Siclii vak celou musel obeplout, protoe Geln Syrksk pedstihl Karthgo, pekvapil a dobyl Messnu. Jejm
tyranem prohlsil svho sluhu, jmnem Kadmos, jen byl ven vlenk. Syrksy takto uzavely inu a Anaxilaovi
nezbvalo nic jinho ne Rhgion.
Karthaginsk rada zvolila za vojevdce Hamilkara a uznala ho za samovldce po dobu vlky. Byl synem slavnho
cestovatele Hannona, jen se na svch expedicch dostal a za Hrakleovy sloupy a plul na jih po Okenu a dostihl
zemi, kde ohov proudy spadaly do moe, a voda vela, a zase jindy plul po Okenu na sever kolem Cnovch
ostrov daleko, a do mst, kde moe bylo pokryto ledem. Hamilkar byl ctidostiv a dovedl si udret kze a pes zimu
najal mue z karthaginskho zzem, ba a z Iberie, take jeho armda mla vojky ze vech monch nrod a vech
barev pleti. Avak kad ten nrod byl zvykl bojovat svm zpsobem, pouval jinch zbran, koench i kostnch
panc, a jejich rozlin jazyky a zpsoby jdla byly pinou velikch zmatk.
eck vyzbrojen bylo stejnorod, jejich vojci byli vycvieni bojovat na otevenm poli v pohybliv ad a jejich
tkoodnci mli kovov brnn i kovov tty. V zim postavili Geln a Thrn nov triry, a to jak v Syrksch, tak i
v Akragantu. Podle naich zprv mly Syrksy zjara na sto trir, je se cviily na moi. Ale pesto doshl krl krl
svho myslu, e ani jedin vlen korb, ani jedin vojk neodplul ze Siclie i z eckch mst na italsk pevnin na
pomoc matesk zemi, jakkoli stsnn Athny a Sparta prosily neustle o pomoc.
Zmnil jsem se ji o nastalch potch v etruskch pobench mstech, ale nejhor pekvapen bylo, e msk sent
zcela neoekvan a chladnokrevn poruil na jae smlouvu o netoen s mstem Veii a dal vhodit zakrvavl kop na
zem vejsk. Jako dvod oznmili mt vyslanci, e Vejt naruovali jejich hranice, ale to byla pouh zminka,
ponvad kadho jara se opakovaly hdky mezi pastevci, kdy vyhnli sv stda do hor, a bylo by se to dalo
urovnat, jako i jindy, smrnm jednnm. msk tok na vejsk zem vzal slben vejsk vojsko, a man byli po
odraen Volsk tak siln, e rozdlili sv legie na dva proudy, a ten druh ohrooval zem caersk a tarquinsk. Tak
Page 182

tajn a vychytrale jednali ekov s konsuly a s vlivnmi sentory, e ped otevenm vypovdnm vlky jsem o tom
neml nejmen potuchy. To bylo nejvt netst, je mohlo Etrusky potkat, nebo se zmenil poet vojska pro
sicilskou vpravu na nepatrn hlouek. Rada Tarquini se neodvila odeslat sv jezdectvo za moe, o mstu Caere ani
nemluvc.
Byl bych tomu vemu sotva mohl zabrnit, i kdybych se to byl dozvdl dve, a nebyl bych mohl vykoupit mr ani za
zlat b hlavy, jeto msk sent byl nepodplatiteln. Hrozba vlky z msk strany zdrela odjezd etrusk vpravy,
nebo lostvo shromdn v tarquinskm pstavu bylo nuceno ekat na vvoj vlench udlost v oblasti Vej.
Tentokrt se man vyhbali, schvln a proti svmu zvyku, rozhodnmu boji a spokojovali se jen loupenmi
njezdy na vejsk zem. Kdy to bylo ji zejm a kdy jsme pochopili, e se ekm podailo zathnout m do vlky,
ale jen aby vzal Etrusky, odpluli jsme, abychom se setkali s karthaginskm lostvem u beh Siclie. Mli jsme tyicet
lehkch vlench lod, dv triry a na nkladnch lodch dva tisce mu, z nich vtinu tkoodnc a vycviench
v boji s meem, ttem i s kopm po eckm zpsobu. Ale jezdce jsme nemli vbec a ani Lars Arnth nemohl jt s nmi.
Tarquinii ho potebovaly pro str na vlastnch hranicch.
Jaro ji znan pokroilo, kdy jsme konen poznali sicilsk hory, ale Karthgo tam peliv plnilo sv koly, take
jsme zamili pmo na Himeru, ani jsme byli eky obtovni, a vythli jsme sv lodi na himersk beh. Hamilkar si
dobyl nejprve himersk pstav a st eky jako vchoz msto a msto uzavel obklenm. Tak uetil vdy
nespokojen p vojsko vyerpvajcho pochodu pes zemi Eryx a pes sikansk zalesnn hory. To byl od
Karthaginc skvl in, kdy se uv, e a z Karthga po celou cestu musely vlen lodi chrnit tak nesetn
pomal lodi nkladn. Ale po nekodnch ruivch drobnch tocch, nepotajc v to vlen lodi akragantsk a
syrksk, nebylo ani vidu.
Kdy jsme se setkali s Hamilkarem, rozdlil lostvo, jednu st na przkum pobe smrem k in, druhou na zpad
na ochranu vodn cesty pes spojeneck Panormos a zemi Eryx do Karthga. Ale co jinho mohl dlat? Musel nalzt
nevyhnuteln stet s neptelskm lostvem a zrove peovat o oldne, jich ml vc ne ticet tisc a jejich tbor
se prostral kolem Himery do nedohledna. Za oldnskm vojskem li i rozlin jednotlivci, otroci, entiny, kn,
vtci, pekupnci, kletnci, tanenci a jin niemov, kte o zvod shrabovali denn old nmezdnch vojk.
Stranou od ostatnch, pod ochranou lesa, se usdlila asi tiscovka Sikan. Pomocn oddly ze Segesty; je se pipojily
podle dohody k Hamilkarovi, se velice divily, odkud vzali Sikani krsn kovov tty a vborn elezn zbran. Ale
tentokrt jim to nemli za zl, nebo se pipojili z vlastn iniciativy k boji proti ekm.
Nechal jsem etrusk vojevdce, aby se radili s Hamilkarem o rozmstn vojska, a bel jsem rovnou k Sikanm. Jen
mimochodem jsem se ohldl po himerskch hradbch a v srdci se mi ozval znm pocit melancholie. Karthagint
odbornci ji postavili oblhac ve pobl hradeb, co by kopm dohodil, i pithli k nim tk berany. A tehdy zjihlo m
srdce, kdy jsem spatil prvn Sikany, ko odn, a jejich pae a tve, ern, hnd a ble pruhovan. Podivili se velice,
e jsem k nim mluvil jejich jazykem, i zavedli mne bez mekn k obtnmu kameni. Kolem nho byli shromdni
nelnci kmen, oblieje skryt v devnch krabokch. Mezi nimi jsem zahldl vzpmenho chlapce, jen ml mj
tt v ruce, take jsem ho poznal, i kdy ml vl masku na tvi, a vrhl jsem se k nmu, abych ho objal.
Hiuls neml jet celch tinct let. Mld ho uinilo podezvavm a na svou dstojnost nedtklivm. Vytrhl se mi z
objet a ostatn nelnci vzkikli hnvem, e jsem se tak neuctiv dotkl jejich Erkla. Avak Hiuls brzy pochopil, kdo
jsem, strhl si kraboku, poruil mi pinst maso a tuk a dkoval mi za zbran, kter jsem mu poslal a je se vecky
dostaly do rukou Sikan po tajnch stezkch od pobe.
Vysvtloval: "Hamilkar z Karthga je velk vlenk a m s sebou mocnho Baala, ba i jin bohy. Vyli jsme poprv
ze svch les ve spodanch vojch, abychom ho podpoili v jeho boji proti ekm. Avak sloume jen vlastnm
bohm a nepidvme se ke karthaginskm ani k elymskm. V tto vlce se vycvi mj nrod v opravdovm boji a
chceme se tak obohatit koist. Ale po vlce se vrtme do svch les a hor a nebudeme se ani mchat mezi
Karthagince, ani se nebudeme stkat s Elymy."
"Jsi Erkle," pravil jsem. "Proto mus ty rozhodovat za svj nrod. A se dje cokoli, mysli na budoucnost svho
lidu. Nebudu ti vnucovat sv rady. Ty jsi krl, ne j."
Kdy Hiuls zjistil, e se ho ani nesnam ovldat, ani mu nekladu poadavky za darovan zbran, uklidnil se docela a
posadil se na zem a nohy zkil na svm tt. Poruil, aby deset mu najednou pebhlo, i se zbranmi, kolem ns a
splynulo pak se stny lesa. Spokojen mi ukazoval, jak pesn dovedou jeho mui hzet kopm, avak obval se, e a
pjde do tuhho v otevenm bitevnm poli, odhod tty, protoe si na jejich ochranu dosud nepivykli, a jsou jim
nepohodln a jenom pt.
Shledn se Sikany mi oblailo srdce, i vypil jsem kapku jedovatho npoje s jejich knmi, take jsem zase jednou
vidl skrze kmeny i skrze kameny. K posvtnm tancm jsem se nepidruil, akoli bych byl ml prvo pipnout si jelen
kraboku. Penocoval jsem u nich na hol zemi jako kdysi, ale byl jsem ji zchoulostivl a uvykl na pohodln ivot,
take mi to vyneslo jen neltostnou rmu. Od t doby jsem radji penocoval na etruskch lodch.
Bylo m poteb jako tlumonka a smiovatele pi poradch Hamilkara s etruskmi vojevdci. Podle Hamilkarovch
zprv bylo v Himee daleko vce syrkskch vojk, ne by se zdlo podle str na hradbch. Proto na n nechtl
toit pmo. Za druh, hlavn sly Syrks a Akragantu se prv rychle pibliovaly k Himee a jen nkolik kmen
Sikul se odvilo povstat proti nim a ruit jejich pochod vpady a shazovnm uvolnnch balvan ze svah hor.
ekov se mstili tm, e zapalovali sikulsk vesnice, pobjeli jejich dobytek a poreli jim ovocn stromy. Pesn daje
vak Hamilkarovi chybly, avak on se domnval, e ek neme bt ani polovina potu jeho vlastnho vojska. Ale
zato e maj vc tkoodnc a jezdc.
Bylo teba se rozhodnout, zda se pokusme v nejvtm spchu dobt Himery a obrtit se pak teprve proti eckm
hlavnm silm a stetnout se s nimi v nmi zvolenm ternu, i opevnme-li se kolem Himery a dopustme-li pak, e z n
Page 183

ekov vyraz a rozhodnou boj. My jsme vak byli nejisti, protoe ns mtlo, e karthaginsk lostvo nenarazilo u
iny na lotvo syrksk. eck triry zmizely z mosk hladiny a Hamilkar se zle obval, e mu budou chtt pekazit
zsobovac spojen. Toho se obval vc ne boje s pozemnm vojskem, nebo nmezdn vojsko muselo dostvat
dostaten masa a vna, aby bylo schopno dnho boje.
Ctil natolik etruskou vlenou slvu, e ns podal, abychom v boji tvoili sted jeho ik. To byla pro ns velk
est, ale zrove jsem pojal podezen, e Hamilkar nedvuje oldnm najatm z rznch zem a nrod natolik, jak
k. Dvodn nm dal na srozumnou, e jsme poruili na podzim dan sliby o minimlnm potu na pomoci. Kdyby
to byl vdl, pak by nebyl ztrcel drahocenn as a nebyl by ekal se svm lostvem, aby chrnil n pjezd, ale byl
by zahjil vlku na vlastn pst. Pli mnoho asu uplynulo, zatmco ekal marn den ze dne na ns. Mli jsme uvit,
jak nesmrn stky stoj Karthgo kad zbhdarma ztracen den.
Ml dvod k vitkm a nae pomocn vprava mu pipravila vce starost ne uitku. Ale co se stalo, stalo se, a
nebylo mono to zmnit. Napovdl jsem etruskm vojevdcm, aby ekli, jak se nm lb jeho purpurov stan, lka ze
slonoviny a velk poet sloucch otrok, stbrn a zlat amfory a obrazy boh, jejich dopraven do Himery si
vydalo hodn prostoru v nkladnch lodch. Sm jsem poznamenal, e se divm, kolik je v leen povale a jak
karthaginskm vojkm zle vce na tom, aby se pohodln uvelebili, ne aby tbor opevnili a zajistili proti nepteli.
Hamilkar vzval Baala a ostatn bohy, zapsahal jejich trplivost a vysvtlil: "Jsem pipoutn k tomuto behu a
pstavu. Rd bych el ekm vstc a vyzval je k boji na phodnm mst, je bych sm zvolil v oteven krajin, ale
nemohu opustit sv lostvo. Hradby Himery jsou vysok a ani moji ernoi, ani Libyjci nejsou zvykl kopat jmy.
Podailo se mi dostat oblhac v a berany na patin msta, ale nemohu si dovolit zatovat sv voje pespli. tok
by mi zpsobil velkou ztrtu na mustvu, je by pak pokleslo na mysli. Je lpe, dvuj-li moji vojci karthaginskm
bohm v sytosti a veselosti, ne aby ve pn namhali hbet a kopali zkopy a vreli kmeny do zem."
Vypravoval jsem, e man maj ve zvyku okamit opatit tbor ochrannm pkopem a palisdami a nemysl na
nmahu, kterou mus na to vynaloit. Avak Hamilkar pke odvtil: "J vedu vlku po karthaginskm zpsobu.
Myslm, e svm vojkm rozumm lpe ne ty, cizine."
Poznamenal tak, e m s sebou v tboe pedn leny karthaginsk rady, jejich pkaz mus poslechnout, tebae
m formln svrchovanou moc. Ti by sotva svolili, aby si vojsko pinilo nov odvy a opotebovalo drahou vstroj,
kterou mu Karthgo tak draze podilo. Ujioval, e povalee bude dret na uzd, a vyzval ns, abychom se podvali na
zkrvavl prane a odseknut hlavy vlejc se tu a tam po leen.
Hamilkar byl zjemnl a krsn mu v nejlepm vku. Jeho ple byla blej, ne bv u Foinian obvykl, nebo
jeho matka byla ekyn ze Syrks. Jakoto Hannonv syn byl z posvtnho rodu a oldni pevn vili, e za noc,
kdy je ve stanu sm, pijm osobn karthaginsk bohy a dostv od nich rady.
Kdy jsem pak hovoil s hrubmi a hdavmi chlapy, kte ji byli syti neinnosti a jim jenom neslitovn kze
zabraovala vrhnout se jeden na druhho, zpozoroval jsem, e maj sto chut zatoit na Himeru. Plli touhou po koisti
pedevm, a byli ochotni vsadit svou ki, aby mohli po libosti vyplenit eck msto. Mnoz pobhali pod hradbami
vyhroujce tty a kletbami bez ohledu na kop a py. Proto jsem zaal podezvat Hamilkara, e ho politick dvody
zadruj pod hradbami Himery. Mn samotnmu byla odpornou mylenka, e by to mn tak dobe znm msto mlo
dobt krvezniv barbai. Sice jsem slyel, e Himean skuten vyhnali neschopnho Terilla a vydali msto Gelnovi
a pak vyloupili foinick a tyrrhnsk domy a zavradili i mho ptele Larse Alsira. Ale to vecko jsem svaloval na
slabho Terilla spe ne na prost obyvatele hymersk. Vdy nevdli, co in, a nectil jsem vi nim touhu po
pomst.
Pro Hamilkar vlastn vhal, vylo najevo pi hostin, kterou uspodal pro ns a j se zastnili ti nejvy. Nebudu
pipomnat nessln chody a dbny vna voncho tu po myrze, tu po fialkch. Kdy jsme takto pjemn utvrzovali
dohodu mezi Hamilkarem, karthaginskou radou a ernmi a rudohndmi nelnky, rozhrnula se purpurov zclona
stanu, na n byly vyity hvzdy a msc, a vstoupila k nm manelka rhgijskho Anaxilaa Kdipp, vedouc za ruku
sv dva men syny. Oba star se dreli vn cpu jejho plt.
Jako zral ena byla Kdipp krsnj ne kdysi jako dvka. Jej vlasy, sesan do Afrodtina esu, byly posypny
zlatm prachem a hrdlo, pae i kotnky byly ozdobeny tkmi zlatmi klenoty s drahokamy. Oi mla daleko od sebe,
nos rovn a sta se vyzvav usmvala. Akoli porodila tyi syny, byl jej pas stle zk. Aby to zdraznila, pepsala
se pevn zlatm pskem, jen drel cel jej foinick roucho pohromad. Vykikli jsme pekvapenm a povstali jsme a
pozvedli e na jej poest. Hamilkar ml radost z naeho pekvapen a ekl se smchem:
"Nae rukojm Kdipp plula s nmi ji z Karthga, aby bdla nad zjmy Himery. Terilla jsme v Karthgu zanechali,
nebo je politicky neschopn lovk a dovede mluvit jen o Himee, a to jet s pnou u st. Nejlpe bude svit
Himeru pi Anaxialov, dokud nkter z jeho syn nedospje, aby pak v n sm vldl."
Z Hamilkarovy tve a vrazu jsem poznal, e slep obdivuje Kdipp. Kdopak by tak neobdivoval tuto krsnou a
vldychtivou enu, kter ji jako dvka dovedla chladnokrevn vyut city mu ke svmu prospchu. Jasnm hlasem
ns nyn vyzvala, abychom pokraovali v hodovn, a krela pomalu od jednoho hodovnho lehtka k druhmu,
vlastnma rukama naplovala pohry, na okamik se opela o to i ono loe a oslovovala jmnem karthaginsk pedky i
ostatn velitele. Zapomnli jsme hovoit a sledovali jsme ji oima. Dovolila nm milostn obdivovat ji ze vech stran, a
byla stejn krsn zezadu jako zpedu. Dbala na to, aby jej slin synov pozdravovali uctiv vecky ptomn, a
postrkovala je dopedu pipomnajc, jak syrksk rout Geln chtiv odtrhl jejm bezbrannm synkm ob ddin
msta Messnu a Himeru.
Jakoby nevdomky se posadila na kraj mho lehtka, zaala mluvit etrusky a pravila: "Hovom jen st vam
jazykem, vy nesrovnateln bojovnci, ale zajist rozumte, jakoto vzdlan mui, ecky. Narodila jsem se a vyrostla v
Himee, a v tto ece jsem se tak koupvala. Proto se hrozm pomylen, e by se himersk domy promnily v dm a
Page 184

jejich bohatstv e by bylo znieno. Dosti kod ji natropilo plenn syrkskch vojk. Co by dlal mj manel a moji
synov s dmajcmi troskami? Porate eckou armdu, kter je na cest sem, a Himera vm padne do nrue bez
jakhokoli odporu. Pro byste mli trpt velikmi ztrtami, kdybyste ztkali jej hradby, jejich pevnost j sama nejlpe
znm?"
Hamilkar dotvrzoval jej slova: "Rhgijsk Anaxilaos ns d o pomoc a svil nm svou enu a dti jako rukojm, e
bude a do poslednho mue bojovat po boku Karthga. Proto je na povinnost myslet i na prospch jeho a jeho
syn. Nikomu bychom neprospli, kdybychom Himeru zniili a ztratili bohat obchodn msto."
Pozvedl jsem se na lokte a ekl prudce: "Sm lituji Himeru a jej obyvatele, ale zkony vlky jsou nemilosrdn,
rozpout-li se ji jednou jej bsnn. Nerozumn je ten vojevdce, jen vdom sed mezi dvma ohni. Dostaneme-li se
zde do otevenho boje s eky, pak nm vpadnou Himert v rozhodujcm okamiku do zad."
Kdipp poloila svou blou ruku mn na sta, obrtila hlavu a podvala se mi do o. Teprve te pedstrala, e mne
poznv, a radostn zvolala: "Tys to, Turmsi? Jak se raduji, e t zase jednou vidm! Napijme se spolu vna, a nemluv ji
o malichernostech."
Zabrnila mi v dal ei tm, e mi piloila okraj sv zlat e ke rtm a nalila mi siln vno do hrdla. Kdy jsem kalal
a polykal, vysvtlovala ostatnm:
"Nemjte mi to za zl, ale tento krsn mu byl prvn, jeho jsem obdivovala jako mlad nerozumn dvka. Proto ctm
jistou slabost vi nmu a vzpomnky na m mld mne pepadaj te, kdy s nm piji vno."
Chtl jsem jet nco dodat, ale vloila mi synka do nrue, aby mne objal a polbil, a sama mi poloila pai tak
obratn na ji, e mnou projelo zachvn. Hamilkarovi se to nelbilo. Jeho tv se zachmuila, zaal se kousat do rt a
poklepvat prsty. Prudce zvolal:
"Zahrame brny Himery vtvemi a kmeny a v ppad nutnosti je zaplme, aby nm Himean neskoili do zad.
Vyzbrojil jsem se dle svho nejlepho umn a karthagint bohov mi dvaj pzniv znamen. J zde rozhoduji a
nesnesu kritiku, kdy jsem se jednou ji rozhodl. Akoli jinak jsem ochoten pijmout rady svch spojenc."
Ukzal mi, e nechce slyet nic jinho, ne co se mu lb, i pestal jsem zbyten namhat sv sta a spokojil jsem se
pohledem na Kdipp a nmm obdivem jejch syn. Dotkala se blmi prsty mch pletenc, hledla k zemi a tie
pravila:
"Pravda, Turmsi, jet si docela iv vzpomnm, jak tv sta polbila moje a jak tv ruka hladila mou ple. Nebyla
jsem nikterak lhostejn k tob, akoli jsem ti to pedstrala, z pouhho dvho vzdoru. Dnes mohu ti ji piznat, ve svm
vku a jako matka ty syn, e jsem na tebe nemohla nikdy docela zapomenout. Kdysi ses objevil za msn noci
vedle mho lka, a jsem se s vkikem probudila, ale to byl jenom sen."
Drel jsem Kdippinu ruku ve sv a napil se s n opt vna. Ale tu se ji Hamilkar neovldl, vyskoil z lehtka a
prohlsil, e Kdipp ji dosti dlouho mluvila ve svj prospch. Bylo by dobe, kdyby si uvdomila, e je jen rukojm a
ena, a sthla se i se syny zpt pod ochranu kletnc. Bezpochyby Kdipp vdom vzbuzovala jeho rlivost, aby
poslila svj vliv na nho, nebo se nyn vtzoslavn rozhldla a odvdla klidn syny pry, pokyvujc tajn na
kadho mue, s nm pedtm hovoila.
KAPITOLA 5
Ml jsem neblah tuen, a ivot v Hamilkarov leen se mi nelbil. Etrut velitel trvili den cvienm svch vojk
v boji bok po boku v tsn ad. A tak jsme se spokojili se stsnnm prostorem naich lod a bez ohledu na trpen,
je nm psobili cizopasnci, jsme se mezi Karthagince nemchali.
oldni se shromaovali kolem ns a smli se a posmvali, kdy vidli, jak si unavujeme tlo a bhme cel zpocen
v pln zbroji. Ale vzbudila se ctidost jejich nelnk a ti svolali sv voje. Spatili jsme Libyjce, kte zaklesli do sebe
sv tty zvci mue, sami sedce na bobku, a vytvoili tak jimi pevnou hradbu. Jin zase mli elezn krouek u pasu a
mui byli k sob pikovni, take tvoili adu, ji nebylo mono prorazit.
Potom picvlali Hamilkarovi vzvdci na zpnnch konch do tbora a volali v hrze, e se ekov bl a e jsou
ji jen na den cesty vzdleni. Jejich poet e je nesmrn a jejich tty a brnn oslepuj v slunench paprscch, jak se
pevaluj po vrcholcch vnitrozem jako vlny moe. Vzvdci zpsobili v Hamilkarov tboe tak velik zden, e
povalei vyrazili ke behu a makali se nsilm do nkladnch lod, podrejce si nohy. Mnoz byli ulapni a vtina z
nich se utopila dve, ne je Hamilkar zkrotil bii a holemi. Nejhor ruitele podku, i nkolik oldn, jich se zmocnila
panika, dal popravit.
Od Sikan jsme dostali pesn zprvy o potu syrkskch a akragantskch voj, o jejich tkoodncch, o vrhach
kamen a o jezdcch, nebo Sikanov se dokzali uinit neviditelnmi v kovinch a pohybovali se po lesch na svch
tvrdch chodidlech rychleji ne ekov na konch. Z ek nela hrza pro jejich mnostv, ale pro jejich podek a
jednotn vyzbrojen. Vylo najevo, e Hamilkarovch oldn je stejn aspo tikrt tolik ne ek. Proto si byl jist
vtzstvm, dal zaplit na nkolika mstech obrovsk ohn ped sochami boh a prochzel s knmi leenm, obtoval
berany a povzbuzoval vojky.
Nepoetnost vynahrazovala ekm jejich clevdom rozhodnost. Zastavili se asi na den cesty ped Himerou,
vyptrali si n tbor a s obleenmi se domluvili pomoc egyptskch holubic. Domnvali jsme se, e vhaj z opatrnosti
dt se s nmi do boje pro nai poetn pevahu, a Hamilkar ji chtl jm jt se svm vojskem vstc. Avak brzy se
ukzalo, na ekali. V rann mlze se objevilo spojen lostvo syrksk a akragantsk, zaplujc celou moskou pl.
Patilo k nmu dv st nejnovjch trir a pomal nkladn lodi jejich plavbu nezpomalovaly. Lostvo piplulo ze
Page 185

zpadu od Panormu a nikterak od vchodu z iny, jejm steenm zamstnal Hamilkar polovinu svch lod. Proto jsme
nejprve ani svm om nevili, ale mysleli jsme, e jsou to lodi karthaginsk, dokud jsme nerozeznali ti ady vesel a
nespatili eck znamen poznvac i vlen.
Nemohli jsem pochopit, co se to stalo. A pozdji vylo najevo, e syrksk lostvo odvn opustilo Messnu a
ponechalo vody vlastnho msta nechrnn a ped Akragantem se spojilo s lostvem tyrana Thrna. Odtamtud bez
mekn plula ob spolen do vod karthaginskch, rozbila u Eryku spojen, potopila nkladn lodi a rychle
pokraovala ve sv cest, neohlejc se na ta karthaginsk plavidla, je se utekla do bezpe erykejskho pstavu. Ped
Panormem se k nim pidalo siln lostvo pirta Dionsia. To potopilo vtinu karthaginskch nkladnch lod, protoe
v tomto umn byl Dionsios mistrem. Plujce na rychlch veslech, pekvapily ns eck lodi a uzavely cel moe ped
Himerou, zatmco Hamilkarovo karthaginsk tk lostvo nic netuc nadle hldalo messnskou inu a neinn
ekalo, e mu tam padne neptel do rukou.
Kdy nm eck lodi uzavely moe, dozvdli jsme se, e i jejich pozemn sly se daly do pohybu a polo bce e m
k Himee. Kdy se vci takto vyvjely, zaal Hamilkar konen tak jednat a poslal po moi o po soui zprvy lodm u
iny. Jene ekov uzaveli zem i moe tak dokonale, e proli jenom dva Sikanov a tm Hamilkarovi velitel lod
zprvu nechtli ani vit a povaovali rozkaz k nvratu za eckou lest.
Teprve kdy poben rybi potvrdili neuvitelnou novinu, e eck lostvo obeplulo celou Siclii, poslechli
rozkazu. Ale tehdy ji bylo pli pozd.
Nebo nazt brzy zrna se rozthly eck voje na plni ped Himerou, oprajce se z jedn strany o eku a z druh o
les a pkr svahy. Proti svmu zvyku umstili jezdce do stedu, aby prolomili Hamilkarv sted a co nejrychleji se tak
spojili s Himeany. Z naeho lesa bylo slyet temn dunn sikanskch bubnk a v naem tboe bylo vecko aspo
jednou za svtn na nohou. Voje pochodovaly v dobrm podku na msta, je jim urili jejich velitel.
Kdy Hamilkar spatil rozmstn eckch jezdc, zmnil v posledn chvli svj pln bitvy a odthl voje z obou kdel
za ns, aby podporovaly sted. Byli to do ad pikovan ibert a libyjt tkoodnci, nebo Hamilkar nehodlal dovolit
pekvapujc prlom svho stedu. Jeho nedvra k nm Etruskm ns rozladila a nikterak ns netilo pomylen, e
spoutan barbai ns budou tlait vped sotva boj zane, a e ns oddl od naeho lostva. Ale straliv rmus
karthaginskch dlouhch trub a kovovch puklic i neustl cinkn knskch zvonek nm zabrnilo brzy v
jakmkoli pemlen. ekov neekali na tok, ale dali se do boje s jzdou vpedu a po cel dlce rozhodn
postupovali proti nm.
Tak zaala bitva. Jen co si to Hamilkar uvdomil, dal rozkaz k zaplen ohromnch hranic dv ped himerskmi
branami, aby znemonil Himeanm vpad z msta. V posledn chvli se nm podailo zarazit ikmo ped ns zaosten
kly a vlen stroje vyhazovaly kameny na jezdce. Avak jinak jsme zstali pod kopyty kon, ani ns nepoetn
karthaginsk jezdectvo dokzalo ochrnit. Naopak zpsobilo jen tm vt zmatek, kdy je et jezdci pouhou svou
vahou vmsili do naich ad.
V prvnm toku padla i byla znekodnna vc ne polovina Etrusk, jako by ekov byli chtli hned zpotku zniit
nejvycvienj st Hamilkarova vojska, je nadto jet bojovala proti nim ze sv vle. Nemohli jsme dlat nic jinho
ne se sthnout do stran a pustit jezdce skrze nae ady a opt se za nimi sevt, tebae prodly. Nevm, zdali se to
stalo na rozkaz velitel i z pirozen nutnosti, jakmile jsme se vak dostali z dosahu koskch nohou, vrtila se nm
nae rozvaha a uzaveli jsme sted.
Spoutan ady za nmi pivtaly jezdce, jejich toku ubylo na prudkosti, kopmi openmi o zem a namenmi proti
bichm kon, take ekov utrpli tk ztrty a mnoz jezdci museli bojovat pky. Bezpochyby si zskali vzneen
mlad mui ze Syrks a z Akragantu v tto bitv nehynouc slvu, jeto padli v kvtu svho mld kopmi, py a
vrenmi kameny, ale tyranov Geln a Thrn si mnuli spokojen ruce, byly bez nmahy odstranny nejerstvj
vtve vzneench rod.
Jezdcm v patch toily proti nm bc ady tkoodnc. Tento zpas byl rovnocennj a etrusk ostr mee se
lpe uplatnily. Jene tlak toku ns hnal zpt a ti z ns, kte zstali naivu, se zachrnili spe zzrakem ne vlastn
zsluhou. Vtina z ns se ji nikdy dom nevrtila. Se ztuhlmi koleny, se tty bezmocn viscmi na bezvldnch
pach, s krv tryskajc z pesekanch il vzvali Etruskov sv usmvav bohy a klesali do objet svch svtelnch
ochrnky.
Za nmi se himersk hradby halily do hustho dmu hocch hranic a zdaleka se zdlo, jako by cel msto bylo v
plamenech. Kdy ekov prorazili n sted a jejich tkoodnci srazili k zemi spoutan barbary, dostaly se zbytky
jezdc tryskem k mstu. Tkoodnci zaali ns te z obou stran obkliovat, take Hamilkarova armda se rozdlila na
dv sti. To by bylo rozhodlo ji bitvu, kdyby se nebylo dostalo lev kdlo ek do velikho zmatku na pokraji lesa,
kde jejich bok pekvapil tok Sikan. Ti bleskurychle uhodili a zase se zpt sthli do lesa, ztrative jen nkolik mu.
Segesan vyrazili vtzn pokik a vrhli se ze strany na l~eky, take jsme vidli akragantsk lehkoodnce prchat zptky
pod ochranu srz.
Potom ji bylo nemono udlat si njak obraz o bitv, nebo ta zuila divoce od samho rna a do pozdnho veera
a ani jedna strana nechtla uznat svou porku a vydat se do zhuby. Sm jsem se dostal s poslednmi ivmi Etrusky
na pravm kdle k okraji lesa a mohli jsme se zastavit a nadechnout, kdy voje zem Eryx bely kolem ns v nhlm
protitoku. Po zpsobu sob podobnch poslal Hamilkar, nedbaje zmaten bitevn vavy, bce, aby ns uvolnil z
boje.
Potcejce se vyerpnm, od hlavy k patm zkrvceni a zpoceni, tty zprohban a mee otupen, vrtili jsme se
pod ochranu pomocnch voj trochu si odpoinout.
Hamilkar postavil na kopci uprosted tbora vysok olt a odtud sledoval boj. Oi se mu blskaly, kdy pozvedl
pae a pozdravil ns, dkuje nm za udatnost v boji, a poruil svm otrokm, aby nm hodili zlat etzy, ale nikdo z
Page 186

ns se nesehnul, aby je zvedl ze zem. Tak trpce jsme eleli padlch a pod eckmi kopyty rozdrcench druh, marn
prolit etrusk krve.
Hamilkar si pomohl protitokem pomocnch oddl a sthnutm levho kdla k tboru, o nj se opelo. Tm svou
frontu zase uzavel, ale ekov, kte prve prorazili sted, se hrnuli k hradbm Himery a rozmetali planouc kmeny ped
jin branou, akoli se mnoz poplili stralivmi ranami, ba se i udusili i uhoeli. Himert pak oteveli brnu a ekov
se zachrnili do msta. Avak zbyl jezdci pekvapili jet Hamilkarv tbor zptnm tokem, hzejce hav uhlky do
stan, m uvedli nebojujc lid do hroznho zmatku. Pro svj nepatrn poet nemohli vak leen pli pokodit a brzy
se sthli zpt do msta.
Zatm jsme si my utiili ze, ovzali rny a ukradli jdlo pekupnkm. Potom jsme se li podvat na beh k naim
lodm, zda tam najdeme njak iv Etrusky. Brati a ptel se volali navzjem, velitel hledali kormidelnky a veslai sv
druhy z lavice, ale nikdo neodpovdal. Zjistili jsme, e dohromady zaplnme nejv dv vlen lodi, ale stejn by to k
niemu nebylo, protoe eck triry uzavraly moe. Tak pern byla nae porka. To dosvduje, e jsme v bitv u
Himery zachrnili aspo vojenskou povst Etrusk. Ale v tto chvli, kdy jsme stli oputni na behu moskm, pli
jsme si jist vtinou, aby msto slvy jsme byli mohli zachrnit sv druhy.
Slunce zaalo klesat k zpadu, a tu v dmu a zmatku pece bylo zeteln vidt, jak ekov tla lev kdlo
Karthaginc k ece a k moi a Himean prorej dohovajcmi branami a vpadvaj vtzcmu pravmu kdlu
Hamilkarovu do zad. V leen se vrhli vlen lupii na katy a pochopy, zabili je a chladnokrevn se dali do plenn
tbora. To bylo myslm nejjistj znamen porky. Hamilkar marn dal troubit v trouby a vztyit vlen znamen, aby
shromdil a znovu spodal svoje vojsko. Divoce pobhajce niili barbai vlastn tbor porejce a zabjejce sv
velitele, kte je chtli se zbran v ruce zastavit. st jich a nebojujcho lidu se hrnula ke behu a do nkladnch lod.
Mysleli si, e se zachrn na moe. Podailo se jim vytlait na vodu nkolik lod, ba i vyplout, ale prvn eck trira se
rozjela a rozrazila embolem jejich boky, jedn po druh. Rachot drcench lod a zoufal kik topcch se ukzal
barbarm, e nemohou hledat spsu na lodch.
Radili jsme se. Etruskov se rozhodli, e zstanou pobl svch lod a budou je brnit, aby se snad pod ochranou
noci dostali na ir moe. J jsem jim radil, aby li se mnou a skryli se do les mezi Sikany. Sikani by ns mohli provst
po svch tajnch horskch stezkch do bezpe. Tak jsem si to myslel. Avak Tyrrhnov, jakoto obyvatel
nmonch mst, nechtli sv lodi opustit.
Odeel jsem tedy sm pes tbor a kolem msta do les obsazench Sikany. Bohov mne chrnili uprosted nejhor
mely v leen, kde se ekov a barbai rvali o koist. To ji nebyl dn boj, ale zpas vech proti vem. Kdy barbai
pochopili, e jejich porka je naprost, chtli se jet jednou aspo najst, napt a povykovat, zabjet, krst a niit,
dve ne budou sami zabiti. Mli jen malikou nadji, e se dostanou pod ochranou noci se svou koist do hor a les.
Proto nemilosrdn napadali nebojujc lid, ubjeli leny karthaginsk rady, kradli jejich roucha a stany a sreli pod sebe
pern vouc eny. S nimi soupeili jak ekov, tak i Himean, take se nerozeznal ptel od neptele.
Doznav svou porku, pikryl si Hamilkar hlavu a sestoupil z pozorovacho vrku. Osobn str mu razila cestu k jeho
stanu. Tam rozbil vlastnorun kladivem obraz svho Baala a stepy hodil do obtnho ohn, aby se nedostal do rukou
neptel. To jsem spatil na vlastn oi, ale on mne ve svm rozruen ji nepoznal. Koulel divoce oima a od st mu
stkala pna, jako by byl poil jedu. Kiel, aby pehluil rmus kolem, a poruil, aby vyzvedli ze stanu Kdipp i se
syny a vecky je zabili. Tehdy et oldni, z nich vtina byla z Rhgia, odpadli od nho, obrtili se k nmu zdy a
rozbhli se po tboe, aby si tak nco urvali z koisti. Avak destka mu vela do stanu. Nebylo jim teba vyvdt
Kdipp nsilm, nebo ta vybhla jim vstc, vrazila Hamilkarovi dku do hrdla a srazila ho do ohn, jen ve chvilce
pohltil dech z jeho prsou i maso na jeho kostech. Osobn str obklopila Kdipp, chrnila ji i jej syny hradbou tt a
zaala volat na eky jako na sv soukmenovce, aby pomohli Kdipp vzdt se Gelnovi.
Kdipp mla tak vborn smysl pro politickou skutenost a tak rychle se dovedla rozhodovat. Syrksk tyran
Geln ji ve svm tboe ptelsky pijal a v dobr nlad z vtzstv j prokazoval lichotivou ctu, oceuje krsnou
koist, je pimje rhgijskho Anaxilaa zci se spolku s Karthgem, aby zachrnil svou enu a tyi syny. Anaxilaos
byl nicmn stejn hbit jako jeho manelka, nebo dozvdv se o zdrcujc porce Hamilkarov u Himery, pospil si
poslat rychl lun, aby oznmil jeho vlastn odtren od Karthga a pklon k syrksk mocensk zn, jet dve ne
cokoli zvdl o osudu Kdippin a svch syn. Co mu pozdji Kdipp velmi nesnadno odpoutla.
Avak stejn prun politick chpn, jako i eck smysl pro skutenost prokzal sikansk Erkle, i pes sv mld.
Kdy vidl, jak se Hamilkarv sted definitivn bort, lev kdlo miz v moi a v plamenech leen, poslal bez mekn
svho eckho uitele se zelenou ratolest v ruce, aby promluvil s akragantskm tyranem Thrnem. A neekaje na
odpov vyrazil Erkle z lesa, jen ho doposud chrnil, zezadu na sv hlavn neptele Segesany a erykejsk Elymy,
kte v t chvli jet tlaili vtzn akragantsk voje zpt. Tato rna do zad sice bitvu nerozhodla, byla spe jen
milosrdnm urychlenm zbyten se ji protahujcho boje. Po zpsobu svho otce se Hiuls neetil a vrhal se do
nejvt vavy, chrnn pednmi Sikany, a pozdji se chlubil nkolika rmy na pach a kolenou, je utril od
neptelskch me. Tak pomstili Sikani sv dlouholet pronsledovn.
Ptho dne se rozeli po lesch a pobench kopcch a vyhnli odtud Karthagince. Zabjeli je a olupovali bez
rozdlu kadho, kdo se jim dostal do rukou. Do leen i do msta vak Hiuls nikoho ze svch nepustil, ale v podveer
je odvedl, maje dosti na potu zabitch Elym a Segesan a vida, e se ji akragantt ekov postaraj o ostatn.
Tyran Thrn byl mu tak vden za jeho pomoc, e mu poslal zlat tt, zlat etz a zlatho akragantskho orla, aby si
jej pipjal na pilbici. Hiuls pijal dary, krom orla, jeho poslal zpt, aby Thrnovi ukzal, e nehodl pipoutat Sikany
k nmu, nbr e si uchovv svou nezvislost. Thrn mu rd odpustil tu urku, nebo ml pouze jemu co dkovat,
e se Akragas udrel vi Syrksm roven. Geln by byl rychle zlomil svho nejmocnjho soupee, kdyby byl u
Himery Thrn utrpl pli tkou porku.
Page 187

Bezpochyby mus talentovan politik myslet pedevm na svj nrod a na sv msto a zapomenout, e vztahy mezi
obyejnmi lidmi uruj zkony pmosti a cti. Avak v Hiulsov jednn jsem poznval pli jasn Driea, jen dostav
ps korunu na svou hlavu, byl ochoten zci se Dionsia a jeho mu. Vida, co se stalo, pestal jsem touit po ochran
sikanskch les. Vrtil jsem se co nejrychleji k Etruskm, abych sdlel s nimi jejich osud. Bylo mi, jako by mne unela
neviditeln kdla a uvolovala mi cestu v shluku a chumch lid, mezi hocmi stany, a nikdo mne neohrozil. Kdy
jsem hledl na tu hrzu kolem a na to, jakou elmou je lovk lovku, nemyslel jsem pli na svj vlastn ivot. el
jsem jako v snch a z vyerpanosti jsem ml vidn. Vidl jsem pobhat duchy temnot pi zemi, mezi bojujcmi, a
chlemtat jejich stkajc krev a vidl jsem lidsk duchy oddlovat se od svho tla, jedny zc, druh temn.
Mne se nikdo ani nedotkl, akoli nakonec mi tt poklesl, take jsem ml hrud nechrnnou. Natolik jsem ochabl.
Neruen jsem se dostal a k etruskm lodm. et vojci ji pronikli do pstavu a na beh a vrhali ohe na
karthaginsk nkladn lodi, take v plavidlech, promnnch v devn pevnosti, uhoeli jejich obrnci zaiva. Znien
lod povaoval Geln za tak dleit, e se zde i sm objevil na koni, obklopen osobn str ernoch v leskl vzbroji,
a vkiky vyzval sv lidi, slibuje jim za kadou splenou i dobytou lo odmnu v penzch a estnch etzech.
Planouc lodi osvtlovaly pobe jako ve dne a z hocho tbora vydechovaly plameny ern mraky dmu, take
zataen nebe bylo rud jako pi zpadu slunce, akoli ji bylo k plnoci. Pln kolem Himery byly hust pokryty
padlmi a v zi oh jsme vidli havrany letc jako ztuhl ern stny ze vech stran k mstu Himee. Jakmile se
ekov ujistili o svm vtzstv, pestali zabjet vzdvajc se mue a zahnli je do ohrad, kter pichystal Hamilkar pro
eck zajatce, aby je odtud prodal do otroctv.
Karthaginsk nkladn i vlen lodi byly seazeny pi behu, jedna vedle druh, kdeto lodi etrusk, je pipluly
posledn, stly nejdze, take trvalo dlouho, ne to msto ekov dobyli a lodi zaplili. Radili jsme se spolen, zda
mme odhodit zbran, ale osud otrok ns nelkal, a vdli jsme, e ekov nikdy neetili Tyrrhny zajat ve vlce i
na moi. Proto jsme se rozhodli draze prodat svou ki, osadili jsme dv rychl lodi, vythli na vodu a vichni jsme
veslovali bez rozdlu, neohlejce se na rod i na hodnost. Pedtm jsme jet staili rozbt poznvac tty a vlen
znamen ostatnch lod, aby se nedostaly ekm do rukou. Sotva Geln zjistil, e dv lodi se pokouej dostat na voln
moe, zaal vt tak zuiv, e jsem zaslechli jeho hlas i pes hukot hocch korb. Poruil svm mum dt znamen
pochodnmi syrkskmu lostvu tarascmu zliv, avak tch nkolik zamvn tak nepatrnm svtlem vzhledem k
planoucm plavidlm nemohlo bt spateno daleko na moi. Kdeto naopak nae lodice byly jist jasn vidt jako ern
stny proti ohov stn pi pobe.
ekli jsme si: "Tto noci je etrusk ivot lacin. Bohov nebd nad moem. Pomstme smrt svch druh a potopme
aspo jednu eckou triru na znamen, e moe jet nen eck, ale stle tyrrhnsk."
A to ns zachrnilo. Syrksk triry toti neekaly tok, nbr zrychlily plavbu, aby ns chytly na tku. Zatmco si
dvaly znamen k ztahu, spchali jsme nejvy monou rychlost, vdy jen lehkost lod ns chrnila. Skoro zrove
vrazila nae embola do boku jedn z trir, a dubov prkna zapraskala, a mocn korb se naklonil. Silou neekanho
nrazu popadali ekov do moe a my sami jsme spadli z lavice. N tok byl tak pekvapujc, e zbytky na eck lodi
nepochopily, co se stalo. Velitel volal do hlsn trouby, e najel na skalisko, a varoval ostatn ped podmoskmi
tesy.
To bylo nae tst. Uchopili jsme se zase vesel, odrazili se od triry, do jejho boku proudila prudce umc voda,
srazili jsme se sice jet s bokem jin a zpereli jej i sv vesla, ale pece pod ochranou tmy jsme vyklouzli na ir
moe, ani nevdouce jak. Pory na behu oslepovaly pozorovatele, e nevidli, co se dje na temn stran moe. To
jsme pochopili, kdy jsme sami spatili vystupujc ernou stnu noci vlastnma oslepenma oima. Povaovali jsme to
za znamen, e etrut bohov pece jen stle jet vldnou nad moem, dkovali jsme kad sv ochrnkyni a veslovali
jsme tak horliv, a se vesla prohbala, a nemli jsme ji chuti potopit dal syrksk lodi.
Ani jsme nepomysleli na to, e bychom mli plout noc na vchod, abychom se pokusili spojit se s karthaginskm
lostvem hldajcm messnskou inu, dt jim zprvu o porce a o zniku veho lostva pi Himee. Podle ns bylo
vecko ztraceno a my sami jsme se pokusili pouze pekonat nebezpe nmon plavby a pinst do etruskch mst
aspo posledn zbyteky vlen slvy Tyrrhn.
Musm vak vypravovat, e kdy se velitel lostva strcho mys ujistil, e Karthgo utrplo zdrcujc porku a e
Hamilkar zmizel beze stopy, zaal jednat na vlastn pst, nebo vdl dobe, e pro jeho msto je dleitj zachrnit
nepokozen lodi ne zbytky oldnskho vojska. Proto neplul do Himery a nepokouel se o nerovn boj se
spojenmi Syrksami a Akragantem, ale zachrnil se stejnou lst jako ekov. Vyplul z iny a piblil se k Rhgiu,
jako by tam chtl hledat toit. Anaxialos ji obtoval dkovn obti Poseidnovi, domnvaje se, e pekvap
karthaginsk lostvo a dostane je do sv moci. Tak e doke Gelnovi svou dobrou vli. Avak karthaginsk lostvo
rozdrtilo v pstavu Anaxilaovy vlen korby a zaplilo je i cel pstav se vemi skladiti.
Odtud pluli Karthaginci pes Syrksy, potopili spoustu jejich nkladnch lod a pokraovali k Akragantu, ce
zkzu po sv cest na moi. Zatm eck vlen lostvo zstvalo v himerskm zlivu, divc se, kam zmizeli
Karthagint.
Takto zachrnil vynikajc velitel karthaginskou moc na moi a ponechal pozemn vojsko svmu osudu. Porka u
Himery byla vak tak obrovsk, e se zachrnilo pouze na pt tisc mu, a z toho jet byla st nebojujcch.
Karthaginsk rada to nepovaovala za pli patn, vdy po soui vedli vlky jen zdka a ostatn, uetili penze za
old neschopnm vojm.
Hamilkarovo podivn zmizen uprosted boje a k tomu ta okolnost, e ekov nenali ani jeho tlo, zpsobily, e
karthaginsk rada byla pevn pesvdena, e Hamilkara vzali karthagint bohov jakoto svho osobnho ptele a
lena posvtnho rodu pmo do nebe. Pozdji pozapomnlo Karthgo i jeho osady na tuto porku a rada prohlsila
Hamilkara za nesmrtelnho a vystavla mu pamtnky a olte ve vech svch mstech. V Karthgu samm je pr
Page 188

umstn jeho olt a socha v ivotn velikosti na triti ped nejstarm chrmem Baalovm.
Avak toto vecko se stalo pozdji. My jsme veslovali po celou noc a nad rnem zaal vt vtr. Dohonily ns mraky
prudkho det a zahnaly nae lodi k italskm behm. Museli jsme pistt v Kmch, abychom opravili lodi a doplnili
zsoby. Kmsk tyran Dmadotos ns pijal ptelsky, ale sotvae uslyel o bitv u Himery a o zdrcujc porce
Karthaginc, zaal hbit pipomnat minulost a ekl:
"Podle testamentu jsem prvn ddicem poslednho mskho vldce Tarquinia a jet jsem nedostal nhradu za jeho
jmn. Nikdy jsem nebyl neptelem Etrusk. To dokazuje, e jsem poskytl azyl Larsi Tarchonovi a e jsem mu vlastnm
palcem zatlail oi, kdy zemel. Musm vak myslet na sv povinnosti k vlastnmu mstu a ke sv rodin. Obvm se,
e je nutno, abych podrel ob lodi jako rukojm, dokud se nevyd ddick zleitost po krli Tarquiniovi."
Pod stejnou zminkou zadrel kdysi msk lodi s obilm, ale e byl ji staec, nechtlo se mu zejm vymlet nov
prostedky. Pobvajce tedy v Kmch spe jako vzni ne jako hostinn ptel, slyeli jsme podivn vci o
Poseidnii. Vzbouen lid tam vykradl obchody karthaginskch kupc i tyrrhnsk skladit. A msto aby zloince
potrestal, dal samovldce msta uvznit Karthagince a Etrusky, vymluviv se, e jinak neme zajistit jejich bezpenost.
A jet hor noviny ns ekaly. Pes moe piletla na kdlech bohyn vtzstv zvst, e athnsk lostvo docela
zniilo persk pobl Athn u Salaminy. Sm krl krl byl pinucen prchnout po soui zpt do Asie co nejrychleji, aby
ho ekov nepedstihli a nezniili lodn most, jej dal postavit pes Bosporos, a nepekazili mu tak jeho tk. Sice
mohutn persk armda vyplenila a splila Athny a povalila obrazy boh, ale utrpla tkou porku v soutsce
thermopylsk a jej pezimovn v ecku bylo ohroeno, protoe athnsk lodi ovldly spojen s Asi. Hladem a zimou
zeslbl persk vojska sotva mohla oekvat, e zvtz ptho jara nad eckmi pozemnmi silami, vedenmi Spartou,
vdy jen ti stovky Lakedaimonskch dokzaly uzavt jim cestu v Thermopylch na tak dlouho, ne Athny dopravily
sv lidi do bezpe ostrova.
Oveme jsem znal, jak ekov dovedou nadnet sv spchy, ale t zprva pila zrove s nkolika stran, take
jsem j musel vit. Tak ztroskotala vlen vprava Etrusk do Himery a ukzala se zcela zbytenou. Pokusil jsem se
utit sebe i ostatn, e jejich krev netekla nadarmo, ale e pece vzali eck zpadn msta, aby nemohla poskytnout
pomoc matesk zemi.
Ve skutenosti byl syrksk tyran Geln v tak nejistm postaven, e poslal po dvryhodnm mui sv bohatstv
do Delf, jejich kn byli pipraveni vzdt se Peranm, a povil tohoto svho vyslance, aby okamit nabdl krli
krl jmnem Syrks prs a vodu, jakmile doshne nad eckem vtzstv. Svou zradou by si byl Geln zachoval
panstv na Siclii pod ochranou krle krl i v tom ppad, kdyby byli Karthaginci u Himery zvtzili. Nechybla tedy
tomuto vtenmu, i kdy drsnmu sttnku politick obezetnost. Vyprvlo se o nm, e akoli byl ji blzek
edestce, dokzal bku zkroutit rohy a srazit ho k zemi. Syrksk lid ho obdivoval a miloval, ba snel i jeho
despotismus, protoe Geln utiskoval spe vzneen a bohatce ne svj lid. Ale svou osobn str si vybral z ernch
otrok a tvrdil pokrytecky, e poslouch znmou pedpov. Ve skutenosti se obval dvodn ek a vlastnho lidu,
a proto je nechtl za osobn str.
Kmsk tyran Dmadotos byl mu lstiv a zdlouhav se dohadoval o ddictv po mskm krli Tarquiniovi. Byl to
lika podit a pokukoval jednou na sever, podruh na jih, dobe vda, e je to jen otzka asu, kdy se bude muset
vzdt svch dobrch obchodnch styk s Etrusky a podrobit se poadavkm sicilskch eckch mst, aby byli
Karthaginci a Tyrrhni vytlaeni ze vech pmoskch trh.
Kdy se Lars Arnth Velthur dozvdl o naem tsnivm postaven, poslal z Tarquini Dmadotovi rozhodn list,
oznmil mu, e odvolv z Km tarquinsk obchodnky, peru veker obchod s mstem Kmai a zkonfiskuje kmsk
sklady v Tarquinich, nebudou-li ob vlen lodi i s mustvem okamit proputny. Ale tak Geln poslal ze Syrks
svho posla, po nm prohlsil, e to bude povaovat za neptelsk in, propust-li Dmadotos vlen lodi, kter se
nedoucn vmsily do sicilskch vnitnch zleitost.
Dmadotos vzdychal a nakal, chytal se za hlavu a lkal: "Jak zl osud hnal vae lodi prv do kmskho pstavu!
M slab srdce nevydr takovou rozepi. I bicho mne z toho bol!"
Poznamenali jsme, e to bylo odvk ptelstv etruskch nmonch mst a Km, kter ns pimlo hledat toit v
jeho pstavu. Pravil:
"Ano, ano, bezpochyby. Ale Geln Syrksk je mu mocn a zl. Jsem ztracen a kmsk obchod je ztracen, jestlie
se on na mne rozhnv."
Pemlel, a nael vchodisko a ekl: "Mme pece vtrnu znmou po celm svt a Hierofilu, je zddila svj
ad, zaloen od nepamti, dve jet ne zde bylo msto. Jejmi sty mluv bohov a myslm, e ani Geln neme se
protivit jejmu rozhodnut."
Sm se nechtl vak vydat do Sibyliny jeskyn, nakaje na trapy takov cesty a na odporn pry v jejch
prostorch, z nich ho vdy rozbol hlava. Poslal tedy svho rdce s nmi, z ns pak vybral los ti mue na tu cestu.
Dmadotos dal svmu mui mrzut toto pouen: "Odevzdej mj dar staen a dej, aby ekla jen ano, ano, i ne, ne, a
aby nemluvila hlouposti."
Sibylina jeskyn byla ve srzu vysoko pi vrcholku hory. K n vedouc stupn byly vylapny na hladko vemi tmi,
kte zde hledali pomoc. Na nepstupnch mstech byly vytesny do skly schody a i ty mly vylapan jamky. Chrm
byl prost, deti a vtry vybledl. Zaedl devn sloupy se obnovovaly, jen kdy docela zpuchely. Ale my jsme
slyeli, e pod chrmem, v jeskyni, je obrovsk poklad, akoli podle zjevu kn se tomu st dalo vit. Mli
jednoduch vlnn stuhy kolem hlavy a hrub hnd pl pes ramena.
Sirn pry v jeskyni ns dusily a omamovaly. Byli jsme pece i jinak zmoeni nevyspnm a starostmi o svj osud a
rmoutili jsme se pro sv druhy, kte zstali na zem himerskm. Sotva jsme sem vstoupili, zaali jsme kalat a slzet,
take jsme vidli cel vnitek i Hierofilu, sedc na vysokm trn, jenom skrze zvoj slz. Bylo zde i vedro, ponvad pro
Page 189

jej sti se musel neustle udrovat ohe. Ji dvno ztratila vlasy, ne vak marnivost. Na hlav mla piat epec.
Slouila j bled dvka s rozcuchanmi vlasy, v jej och jsem poznal fanatick vraz delfsk Pthie, a uhdl jsem
hned, e si Hierofila vychovv nslednici. Oi Hierofiliny byly jako ed kmen. Myslm, e byla docela slep.
Kdy jsme veli, dve zaalo neklidn pobhat sem a tam a pibhla i k nm a velmi zblzka se dvala jednomu po
druhm do oblieje. Najednou se divoce rozesmla, zaala volat a jeet a skkat jako len. Hierofila podivn dutm,
kovov znjcm hlasem j poruila mlet. Takov hlas by nikdo nikdy neekal z st star eny. Dmadotv vyslanec
sklonil ped n hlavu a zaal vysvtlovat nai vc. Avak Hierofila ho peruila a ekla:
"Nic mi nevykldej. Znm tyto mue i jejich pchod do Km, kdy havrani zmizeli z hor a odletli v hejnech pes moe
tam, odkud tito pili. A nesnesu, aby tak ohromn mnostv proniklo s vmi do mho pbytku, jazyky nabobtnal v
stech a oi dokon. Odejdte a odvete sv mrtv."
Zaala supt a rukama jako by ns odhnla. Poradili jsme se. Oba Etruskov vyli a volali za sebou duchy mrtvch.
Sibyla se uklidnila a pravila:
"Tak mm opt prostor a mohu dchat. Odkud piel ke mn ten jas a dunn neviditeln boue?"
Dvka dlala nco v kout. Te pistoupila k Hierofile, dotkla se jej ruky a poloila mi na hlavu vnec z uschlho list
vavnu. Hierofila se zaala chechtat, zrala na mne slepma oima a pozdravila mne:
"Milku boh! V koutcch tvch o vidm msn mod, z tv tve z slunce. Z myrty a vrbovho prout bych ti
upletla vnec. Spokoj se pesto s vavnem, kdy jin nemm."
Dmadotv vyslanec si myslel, e blouzn, a zaal opt netrpliv vysvtlovat, protoe pry ho tpaly v hrdle a v
och. J sm jsem tak ctil odpornou chu sry a v chtnu. Hierofila vak neekala, a skon, a ekla:
"Co znamenaj dv lodi, kdy na tisc jich se m rozttit na moi u msta Kmai? A propust Dmadotos tyto mue
v pokoji i s jejich lomi. Lodi nerozhodnou vlku, ale poznvac tty."
Jej hlas zeslil, jako by volala do kovov trouby, kdy opakovala: "Dmadotos nepotebuje lodi, ale tty. Bh
promluvil." Pak si oddechla a ji klidnji dodala: "Jdi svou cestou, hlupku, a nech mne o samot tady s tm poslem
boh."
Dmadotv vyslanec napsal si na tabulku Sibylin vrok, chytl m za rm a chtl mne vyvst ven. Avak dvka se na
nho vrhla, pokrbala ho dlouhmi nehty po oblieji a mn se zavsila na krk. Nebyla ist, ale z jej pleti a z atu
vanula siln vn vavnu a koen, take mi to nebylo proti mysli. ekl jsem, e zstanu jet v jeskyni, protoe je to
zejm nutn, a Dmadotv vyslanec vyel sm, kalaje a pidruje si pl ped sty. Kdy byl pry, sestoupila
Hierofila ze svho vysokho sedadla a otevela devnou okenici ve stn jeskyn, take erstv vzduch ve chvli
vypudil otravn pry. Dalekou prrvou hory jsem zahldl promyk moe a nebe nad nm.
Sibyla pistoupila ke mn, ohmatala mne rukama, prsty se dotkla mch tv a vlas a pohnuta pravila:
"Synu svho otce, znm t: Pro nepolb svou matku?" Sklonil jsem se, pitiskl jsem jednu ruku k zemi a dla druh
jsem polbil na znamen, e uznvm zem za svou matku. M bytost se najednou uvolnila, jas zil ze mne. Dvka se
piblila, ohmatala mi kolena a ramena a otela se tlem o moje bedra. Jako by vyla ze mne vecka sla a z podpa mi
stkaly kapky potu a po kylch dol. Hierofila dala dveti zhlavec, odstrila ji a oslovila mne:
"Zn svou matku. Pro nepozdrav svho otce?"
Udiven jsem zavrtl hlavou a ekl: "Svho otce jsem nepoznal a nic nevm o svm pvodu."
Hierofila zaala mluvit boskm hlasem a pravila: "Pozn sama sebe, synu, a se tv ruka dotkne obliny sloupu u
hrobu tvho otce. Vidm tv jezero, tvou horu, vidm tv msto. Hledej a najde. Klepej a bude ti oteveno. I zavenmi
dvemi se jednou vrt. Tehdy si na mne vzpome."
Najednou ekla: "Ohldni se."
Ohldl jsem se, ale nic jsem nespatil, akoli vylehl plameny z ohn osvtlily er prostor. Zavrtl jsem opt
hlavou. Hierofila se velice podivila, poloila mi dla na elo a vyzvala mne: Podvej se opt. Vid ji? Bohyni? Vy a
krsnj ne kterkoli smrtelnice? Hled na tebe a podv ti rm. Na hlav m korunu v podob zdi. Je bohyn luny,
ale i pramene. Bohyn pny a lan, bohyn cypi a myrty."
Ohldl jsem se opt, ale bohyni jsem nespatil. Ped oima se mi tvoily jin obrysy. Z kamenn stny jeskyn
vyrstal jaksi tvar vzepjat jako lodn p. Bl pl kryl psn zjeven, jeho tv byla zamotna cel do obinadel.
To jsem rozeznval velmi jasn. Mlky a nepohnut se zjeven vzpnalo kupedu. Tv, ji jsem pro psky obinadla
nemohl poznat, hledlo k severu. V postoji oekvn a vzvy.
Hierofila zneklidnla, sala ruku z mho ela a zeptala se: "Co to vid, e jsi tak ztuhl?"
ekl jsem: "Je nehybn. Tv m zavinutou v obinadlech. Vypjat, ukazuje k severu, jako p lodi."
V t chvli mi zaalo huet v uch, hukot zesiloval v nepozemsk dunn, jas mi oslepil oi a j se zhroutil v
bezvdom k zemi. Kdy jsem se vzpamatoval, bylo mi, jako bych byl letl nebeskm prostorem, ern hvzdnat nebe
nade mnou a zem pode mnou, a dunn slblo a vzdalovalo se od mch u. Teprve kdy jsem otevel oi, vidl jsem, e
lem na kamenn podlaze jeskyn. Hierofila kleela vedle mne a tela mi ruce. Dvka mi otrala elo a spnky atem
namoenm ve vn.
Jakmile Hierofila zpozorovala, e jsem piel k sob, pronesla tesoucm se hlasem velmi star eny: "Tvj pchod je
pedpovzen a jsi poznn. Neva ji sv srdce k zemi. Hledej jen sebe, aby ses poznal, nesmrteln."
Pojedl jsem s n jet chlb a popil vna. Vyprvla mi o svch neduzch a potch st jak matka synovi. Nakonec mi
vyprvla o svch snech a ukzala mi i svitek, do nho byla zapsna slovy i veri jej vidn. Krom jinho
prorokovala, e se v ecku narod krl, jen peme Persii, dobude vecky zem vchodu a zeme jako bh ve ticeti
letech. Myslm, e jej proroctv se tkalo dalek budoucnosti, protoe za mho ivota se nic podobnho nestalo.
Naopak se ecko po svch vtzstvch samo zni stlmi vlkami mezi Athnami a Spartou. Mla vak jet
pozoruhodnj vidn ve svch boskch snech. Jen j chybla slova, aby to mohla vysvtlit. Tak tvrdila, e vidla
Page 190

kovov nestvry plazit se ve stdech po zemi, praskaly jako kobylky a srely ohe, a nesetn Ikarov letli mezi mraky
jako klee pluhu. Kudy letli, tam vyrely ze zem ohov hory.
Kdy jsem konen vyel z jeskyn, padl slunen paprsek na zem pede mnou a v nm se zaleskl mal kamnek.
Zvedl jsem jej. Byl matn bl, prsvitn a obl. Ukryl jsem jej mezi ostatn kamnky svho ivota do vku zavenho
na hrdle. Poprv mne napadlo, e to bezmylenkovit sbrn kamnk znamen vlastn zakonen jednoho a poet
novho obdob mho ivota.
Moji druzi mne netrpliv oekvali, divce se, jak dlouho setrvvm v Hierofilin jeskyni. Byl jsem stle jako v
polosnch, kdy jsem se k nim pipojil, a pak mi vyprvli, e jsem mluvil po cest sam nesmysly. Bolela mne stran
hlava a oi jsem ml opuchl.
Dmadotos si vysvtlil vrok vtrny po svm a propustil ns. Dal vak sejmout poznvac tty z pd lod a uloit
je peliv do sv pokladnice a neposlal je Gelnovi. My sami jsme ji ani o ty tty pli nedbali, vdy nm bylo
vecko jedno, jen kdy se dostaneme z tohoto nevldnho msta.
KAPITOLA 6
V tarquinskm pstavu jsme svili sv zatkajc lodi, a jet k tomu bez znak, tamnm strm. Kdy jsme vystoupili
na beh, lid ns nepozdravovali, nbr obraceli se k nm zdy a pikrvali si hlavu. Ulice se ped nmi przdnily. Tak
velik zrmutek jsme pineli s sebou do etrusk zem. Proto jsme se spolu potichu rozlouili hned v tarquinskm
pstav. Ti, co zstali z Populonie a Vetulonie naivu, dali se najmout na nkladn lodi, aby se dostali dom. Ti, co byli
z vnitrozemskch mst, vydali se na cestu k domovu pky a s pokrytou hlavou. Stali se a nadosmrti mlenlivmi
mui.
Sm jsem el s destkou Tarquinskch do msta. Lars Arnth ns pijal pln starostlivosti, ale ani slovem nm
nevytal, jen naslouchal naemu vyprvn a dal mum dary. Kdy odeli, poprosil mne, abych zstal s nm o samot,
a ekl:
"Proti osudu bojuje marn i ten nejstatenj. Snad ani bohov nevldnou nad osudem. Myslm ti, jejich svat
jmna i poet znme a jim obtujeme. Zahalen bohov, kter neznme, jsou nade vm, snad i nad osudem."
Prosil jsem: "Obvi mne, proklej mne, bij mne, aby mi bylo lpe."
Lars Arnth se melancholicky usml a vysvtlil mi: "Ty Turmsi, nejsi vinen. Byl jsi jenom poslem. Avak j jsem se
dostal do obtnho postaven. Hlavy naich ty set rod se rozdlily na dv skupiny a ptel ek mne nyn
obviuj, e jsme si je zbyten zneptelili. Jejich zbo zdrailo. Atick vzy, je jsme si zvykli dvat do hrobek svch
vznanch mrtvch, kupujeme jen za lichvsk ceny. Kdo by byl pedem tuil, e ekov budou mt spch ve vlce
proti krli krl? Myslm vak, e nae sicilsk vprava k podpoe Karthga je pouhou zminkou ekm, aby zniili n
obchod. Vdy i pedtm rlili nevraiv na nj a s opovrenm hledli na nae lodi. Je snadn obviovat nkoho, kdy
se ji netst stalo. A nemyslm si, e nco zskme, budeme-li se ped eky poniovat. Budou jen do ns tm vce
kopat, nebo netuenm a neslchanm tstm ve vlce ekov zpyn nad vekeru mru."
Dotkl se rukou mho ramene a pokraoval: "Pli mnoz ji obdivovali eckou kulturu a pisvojili si jejich ducha
pochybnost a ironie, jej oni vude . Pouze vnitrozemsk msta jsou jet posvtn. Kdeto vecka pmosk jsou
zkaen a otrven. Nezstvej proto v Tarquinich, Turmsi. Brzy by t ukamenovali, protoe jsi se vmchal jako cizinec
do etruskch vc."
Rozevel jsem pl a ukzal mu sotva zahojenou rnu na boku i stopy puch na dlanch. "Nasadil jsem ivot ve
prospch etrusk vci," ekl jsem trpce. "Nen mou vinou, ml-li jsem to tst, e jsem se vrtil iv."
Larse Arntha to zamrzelo, vyhnul se mmu pohledu a pravil: "Pro mne nejsi ciz, Turmsi. Vm vce a znm t, jako t
poznal hned mj otec. Ale z politickch dvod se musm vyhnout vemu rozruchu kolem tchto vc. Kvli tob bych
nechtl, aby t nevdouc lid ukamenoval."
Ujiuje mne o svm ptelstv, vyhnal mne ze svho msta. Trvalo jet dlouho, ne ekov vlastnmi iny uhasili
ptelsk city, je k nim chovali tarquint kupci a lechtici.. A kdy ztratili tito sv lostvo a dostali se do eckch
mst, kde vidli, jak ekov plij na plavebn knky, udlen tyrrhnskmi pmoskmi msty, zachmuili se a
uvdomili si, e se asy zmnily. Pesto neoplceli ekm stejnm, v jejich mstech usazenm, ale trpli je mezi sebou.
To zpsobilo mnoh ztrty a netst, protoe ekov si vili vce hellnstv ne zkon hostinnho ptelstv a
prozradili vecko, o em se dozvdli matesk zemi. Jen nejvzdlanj Etruskov pochopili, co se opravdu stalo.
Ostatn stnali a nakali:
"Je to, jak by neviditeln ruka nm svrala hrdla. N obchod se dus. Zbo jinch zem stoup neustle v cen,
kdeto nae kles. m intenzvnji kdo kdysi provozoval kupeck emeslo a vyslal lodi na moe, tm ml vt spch.
Jak je mon, e dnes je tomu naopak? m vce se sname, tm vce chudneme."
Sm nezmrn bohat Lars Arnth nepiel na to, e i j jsem zchudl. Zlat etz od Xenodota jsem rozkouskoval ji
dvno v Kmch, protoe jsme se my, kte jsme zstali naivu, o vecko spravedliv dlili. V Tarquinich jsem musel
prodat svj praskl me a zprohban tt. Za zimnch vichic jsem putoval horami pes Caere do ma, protoe
vyhubl a v horece jsem se nemohl dt najmout na nkladn lo, abych si tak prac vyslouil cestu k st msk eky a
proti jejmu proudu do Msta.
Vlka mezi mem a Etrusky pes zimu ustala, take jsem se nedostal do spr loupeivch tlup. Vidl jsem zdupan
pole a zporen ovocn stromy, ohnit splench venkovskch chalup, kosti pobitho dobytka, je vlci a liky
ohryzali do bla. Kdysi iv kraje byly pust a pastevci odvedli stda do bezpenho zzem. I bylo neradostn moje
Page 191

putovn.
Konen jsem stl na vrchu Ianiculu a hledl na lutav proud valc se v hloubce, na most, na msk hradby a
chrmy na druh stran eky. Zpustoen zalo a sem, k sammu mstu a k ece Tiberu. Avak uprosted pustiny jsem
nael svj letohrad nepokozen a naproti mi bela Mism s oplenmi ltky, oi zc radost.
"Proili jsme stran chvle," vypravovala. "Ani jsme nestaili utci do ma, jak jsi pikzal. Ale Vejt zarazili na
dvoe do zem posvtn kly, a nikdo ns pak ji neruil ani nepronsledoval, ba ani dobytek nm neukradli. Mli jsme
bohatou rodu a ukryli jsme ji. Nyn pomalu bohatneme, protoe ceny obil v m stouply. Jist mi koup nov
roucho a stevce, kdy jsme vecko tak dobe obstarali."
Pochopil jsem, e mj dm byl chrnn tajn Larsem Arnthem. Dobe to sice myslel, ale zlo mi tm zpsobil. Hned na
most m zatkli, vydali liktorm a uvznili v podzemnch kobkch Mamersovch. Na podlaze zamrzala voda za
chladnch noc, shnil slma mi byla loem a s krysami jsem bojoval o kousek jdla, je jsem si musel platit. Horeka se
mi zhorila, a jsem blouznil, jen obas jsem piel k vdom a tehdy jsem si myslel, e umrm.
Pro mou nemoc mne nemohli ani vyslchat, ani soudit. Jinak mne ednci povaovali za bezvznamnho lovka.
Uvznili mne jenom proto, aby lidu mohli ukzat nkoho, kdo byl vinen nespnou vlkou. M vci nevnovali
pozornost, ba konsulov se ani pli nestarali, zdali iji i ne.
Nicmn jsem nezemel. Horeka klesla, a jednoho rna jsem se probudil s istou hlavou i s jasnmi mylenkami, ale
byl jsem bez sly, take jsem sotva pozvedl ruku. Kdy vzesk strce, sm otrok, zjistil, e jsem uzdraven, pustil ke
mn Mism, kter den ze dne putovala dlouhou cestou z domova do msta a zpt, tesouc se zimou u vrat vzen a
marn dajc o vputn. Pinela s sebou jdlo a dky tomu jsem byl zachrnn z vlekl horeky, nebo strce mi
ekl, e jsem jedl a pil v jasnch chvlch, tebae jsem se na to nepamatoval. Nicmn jsem toho mnoho nesndl, to
bylo vidt na mch vyhublch dech i na svalech, z nich zstaly jen lachy.
Kdy mne Mism spatila, vypukla v pl, sedla si na bobek ke mn a krmila mne vlastnma rukama, vkldajc mi
kad kousek do st a nutc mne napt se i trochy vna. Ale kdy jsem se vzpamatoval, varoval jsem ji pedevm, aby
ji nechodila za mnou do vzen, protoe by mohli zavt i ji, akoli byla jet dt. Podvala se na mne ustraenma
oima a ekla:
"Myslm, e u nejsem dt. Rozumm mnohmu, emu jsem dve nerozumla!"
M hrdost mi nedovolila obrtit se k Arsino a nechtl jsem j zpsobit nepjemnosti. Z Misminy ei jsem pochopil,
e jsem obvinn z velezrady. Nejlepm dkazem toho byl mj dm, zachovan mezi ostatnmi znienmi. Pro by byli
vejt vojci jinak uetili m mal hospodstv, kdybych jim nebyl slouil? M postaven by se bylo jen zhorilo,
kdyby bylo vylo najevo, e jsem se zastnil vlen vpravy na Siclii. Kdybych byl bval mskm obanem,
myslm, e by mne byli bez vyslchn zmrskali a stali bez ohledu na mou chorobu. Avak nikdy jsem o msk
obanstv nedal. Naopak, abych se tomu vyhnul, provozoval jsem nejopovrhovanj emeslo uitelsk.
Ale vce ne o sebe jsem se obval o Mism, aby se j nestalo nic zlho kvli mn. Vdl jsem, e mj stateek i
dobytek zkonfiskuj a mne v nejlepm ppad vyenou z msta. Ml jsem sice zakopanou zlatou b hlavu, cel jmn,
ale to mi k niemu nebylo. Kdybych se pokusil podplatit nkterho ednka, bylo by takov mnostv zlata jen jet
pdnjm dkazem proti mn.
Dlouho jsem pemlel a pak ekl: "Drah Mism, nevracej se dom, ale vyhledej tulek v dom sv matky. Jsi pece
jej dcera a ona t me ochrnit. Ale o mn j nic nevypravuj. Povz jen, e jsem zmizel, nikdo nev kam, a proto e jsi se
dostala do svzeln situace."
Mism se vak brnila: "Pod jej ochranu se nikdy nedm. A ani j nechci kat matko. Radji se dm najmout jako
pasaka nebo se prodm do otroctv."
Nikdy jsem netuil, e tak vi Arsino zatrpkla. I ekl jsem: "Je pece tvou matkou a porodila t."
Mism vytryskly slzy zrmutku. Kiela: "Je zl a patn matka a po cel dtstv mne odstrkovala, protoe jsem se j
nelbila. Ale i to bych j odpustila, kdyby mi nebyla vzala Hannu, kter byla ke mn nnj ne matka a byla mou
jedinou ptelkyn."
Strnul jsem, kdy jsem si vzpomnl, jak Arsino jednala s Hannou. Pipomnl jsem si te vecky podrobnosti.
Napadlo mne, e v Hannin osudu se skrvalo vc, ne jsem tehdy vdl. Zeptal jsem se, zdali Mism zpozorovala nco
nepknho na Hann i na jejm chovn.
Mism se zapsahala a ekla mi: "Vskutku jsem byla jet dt, kdy se stala ta hrozn vc, ale jist bych byla vdla i
pochopila, kdyby byla jednala lehkomysln a spala s mui. Vdy jsem s n spala na jednom loi, a byly jsme stle
pospolu. Ona mne dobe opatrovala a nespustila mne z o. Prv ona mne varovala ped matkou a tak mi ekla, e
nejsi mm otcem. Nemus mi to ji skrvat. Vypravovala mi, jak Arsino drdila mho pravho otce, a zahynul v
bahn. Byl to ek, tvj ptel. A byl lkaem. Ale ty, tys byl jedinm muem, kterho Hanna milovala. A kvli n jsem t i
j mla rda, akoli sis to nezaslouil."
"Ne, to nesmm kat," peruila se, "byl jsi pece ke mn dobr a lep ne vlastn otec. Ale jak jsi mohl, jak jsi mohl
opustit Hannu, kdy z tebe othotnla?"
"Ve jmnu boh," zvolal jsem, "co to mluv, neastn?" Pot mi vystoupil na ele. Nebylo ji teba Mismina
pohledu, abych vdl, e mluv pravdu. Vdy jsem neml jinho dkazu o sv neplodnosti ne Arsinoina pohrdav
slova.
Mism vzkypla a ironicky se zeptala: "Z boh snad othotnla? Tys byl jedin, jen se j kdy dotkl. To mi psahala
do ucha, aby to nikdo neslyel, kdy se zaala bt. Byla jsem tehdy mal a nerozumla jsem vemu. Ale nyn vm a
tum, e to Arsino vdla. Proto prodala Hannu do nejhorho msta, jak nala."
A nedviv se na mne podvala a zeptala se: "Opravdu jsi to nevdl? Myslela jsem si, e Hannou opovrhuje a
chce zahladit nsledky svho inu. Vichni mui jsou takov zbablci. Kdy niemu jinmu, pak tomu mne matka
Page 192

nauila. Neekla sice, komu Hannu prodala, ale vythla jsem to z otroka, kter Hannu odvedl, dve ne ho matka dala
poslat z naeho domu pry. Byl tehdy v m foinick kupec s otroky, kter kupoval volsk dvata na pokraji
Dobytho trhu a odvel je lod do trskch nevstinc. Jemu prodala Arsino Hannu. Kupci se obchod zamlouval a
koupil i nenarozen dt. Tvrdil, bude-li to chlapec, e ho d vykletit a pole do persk metropole. Dve pak vychov
od potku v matin emesle. Byla jsem tak neastn a tolik slz jsem pro Hannu prolila, e jsem ti to po lta nemohla v
svm srdci odpustit."
A slzy j tekly proudem po tvch a dotkala se m ruky a prosila: "Ach ote, jen jsi mne vychoval, drah Turmsi,
odpust mi, e jsem tak patn o tob smlela i e jsem ti to te ekla. Ale leelo to na mn tak stran. Ale te jsem
aspo rda, e jsi ty o Hann nesmlel zle a ani zl j nepl, akoli Arsino t od n vzdlila. Tolik jsem si pla, abys
byl udlal Hannu mou matkou a abych mla svho bratka nebo sestiku."
To jsem ji nemohl vydret. M hrza se zmnila v nenvist, vzval jsem vecky bohy podsvt a proklnal Arsino
ivou i mrtvou, protoe se provinila tak hroznm zloinem proti mn a proti nevinn Hann. M proklnn bylo zajist
pern, take Mism si pikryla ui. Nakonec se mj hnv promnil v bolest a byl jsem si jist, e Hanna ji dvno
zemela a m dt navky zmizelo. Beznadjn by bylo ji hledat. Foinick nevstince zachovvaly sv tajemstv, a kdo
se tam jednou dostal, nemohl se zachrnit. To nejlpe vdla Arsino.
Konen jsem se ovldl, vdy jsem nemnil rozmnoovat Mismim zrmutek sebeobviovnm a trpkm naknm. V
tichu jsem pemlel a pak ekl: "Snad bude opravdu lpe, nebude-li hledat toit v dom t eny. Jakkoli jin
osud ti bude pznivj, ne kdybys byla na n zvisl."
Trpl jsem nesmrn ve sv bezmoci, e nemohu chrnit ubohou Mism. Musel jsem pouze spolehnout na jej dvtip
a obratnost. Povdl jsem j o zlat b hlav a vysvtlil j, kde je zakopan. Varoval jsem ji, aby se nepokouela
prodvat ji v m. Nejmoudej by bylo rozbt ji na kusy a prodat je v nkterm etruskm mst, kdyby se dostala do
zkch. Nakonec jsem ji polbil a pohladil, objal a ekl:
"Mm svtelnou ochrnkyni a doufm, e i ty m svou. Ta t bude chrnit, ty m dobr a drah dcero. O mne se
nestarej, ale o sebe pedevm. Tm mi udl nejvt radost."
Svatosvat m slbila, e se nebude vydvat v nebezpe a ani do podezen kvli mn. Tak jsme se rozlouili.
Pt noci jsem ml jasn sen. Pila ke mn sem, do podzemnch kobek, ena s ohnutm hbetem, hlavu zahalenu
cpem svho hndho plt, a dvala se na mne mezi prsty. Ve snu jsem ji znal a dvoval jsem j, ale kdy jsem se
vzbudil, nevdl jsem ji, kdo to byl. Pesto se mne zmocnila nevysvtliteln dvra v budoucnost.
Konen jsem se sml umt a oblci do istho atu. Zavedli mne k soudu, abych byl vyslechnut a odsouzen. Ptali
se mne, pro vejt lupii zarazili na mj dvr ochrann kly a pro uetili mj majetek. Odpovdl jsem, e jsem o tom
nevdl, protoe sm jsem byl s Etrusky ve vlce na Siclii. Ale e snad mi pomohla mnoh hostinn ptelstv, kter
jsem kdysi uzavel v rznch etruskch mstech.
Bylo chladn rno a konsulov a quaestoi mli ohvadla pod sedadly. Narovnvali si cpy pl a nadzvedali
nohy z podlahy, st zakrvajce zvn. Lid nebyl shromdn, protoe by mne byli museli nutn jemu ukzat. Na
zklad mho doznn mne povaovali za vinna zradou zem v dob vlky. A dlouho se radili, maj-li ze zkona prvo
mne odsoudit k smrti, jeto jsem nebyl mskm obanem. Doli k tomu, e ped zkonem mne mohou piadit k mskm
obanm, protoe jsem vlastnil patnct jiter pdy na mskm zem a tm bych byl mohl zskat msk obanstv,
kdybych byl o n dal. Ale ke svren ze skly ani k vhozen do eky mne odsoudit nechtli, protoe jsem nebyl
obanem. Tak mne odsoudili docela prost ke zmrskn a stt, protoe jsem nezasluhoval jako zrdce zem lep smrt.
K proveden rozsudku urili den, kdy bude velk shromdn lidu, aby ml podvanou a pestal drdit sent svmi
poadavky.
ekala mne jist smrt, nebo msk zkon neznal po vynesen rozsudku slitovn, a k lidu jsem se nemohl odvolat,
protoe jsem nebyl obanem. Ale nepoctil jsem ani trochu strachu, ba ani jsem nevil, e zemu, tak sebejistou dvru
mi dal ten tn sen. Krom toho jsem si pipomnl Hierofilina slova, e se vrtm i zavenmi dvemi. Tak jsem
uvaoval o tom, e smrt snad jenom pechodn peru m putovn za sebou samm a e se vrtm, abych il elnj
ivot ne doposud. Tyto mylenky mi ulevily, take jsem se dokonce i sml pes svj uboh stav. Na Hannu jsem ji
nechtl myslet, jeto jsem j nemohl pomoci. Svou vinu jsem zahrabal ve svm srdci.
Moje radostn nlada udivila otroka vzesk stre, take se se mnou sptelil a po mnoh dny zstal se mnou v
kobce a povdali jsme si. Jednoho veera mi udlal posvtn znamen prstem a dvee neuzamkl. Byl bych mohl utci, ale
obval jsem se lsti, a pak jsem nechtl tkem doznat svou vinu. Strci by mne byli asi zabili nkde na triti, kdybych
byl uprchl. Neml jsem pece ani slun at a po vynesen rozsudku mi byly k boku pikovny okovy.
Avak odsouzen zveejnilo mou vc a tak se Arsino pece jen o tom nco doslechla. I Mism poruila svj slib a
la k matce, kdy se dozvdla, e mohu bt kdykoli pivzn ke klu a veejn popraven. Tak se stalo, e jednoho
krsnho dne se Arsino objevila ve vzen s koem v ruce, doprovzena manelkou nkterho jinho sentora, a
rozdlovala zloincm a vzm almuny. Kdy strce otevel m dvee, pedstrala, e mne nezn, a ekla sv
spolenici:
"Zd se mi, e tento mu je ek. Jdi naped, j ho zde nakrmm. Vdy si sm neme ani polvku zamchat, jak je
pikovn."
V koi, v hlinn ndob, mla tut polvku, vaenou z hovzho, vepovho a skopovho masa, kterou se
proslavila za volskho obleen. Klekla si do pny na m slamn loe, neetc svj pl, a zaala mne krmit. Piblila
se obliejem ke mn a eptala:
"Ach, Turmsi, do jakho stavu ses to uvrhl! Pro jsi zradil m, kde jsi zakusil jen dobro? Nevm, jak bych ti mohla
pomoci a zachrnit tvj ivot. Tertius Valerius je upoutn na lko a chrapt jen, neme ji ani mluvit. Vera dostal
nov zchvat mrtvice."
Page 193

Ani pochopila mj vraz, poloila mi zlehka ruku na nahou hru a hladila mou plet jako kdysi dvno a pokraovala
eptem svm obvyklm zpsobem: "Och, jak jsi pinav a huben jako toulav pes, vdy ti mohu spotat prsty
ebra. Ptala jsem se na radu prvnka. k, e by ses mohl odvolat k lidu, kdybys byl mskm obanem. Nkter z
tribun lidu by mohl zruit rozsudek a nadit, aby t osvobodili, jen proto, aby podrdil sent. Pr i pijmaj dary, tito
drz buii lidu. Avak odsouzenmu z velezrady se neme udlit obanstv, protoe tvj statek byl konfiskovn
sttem. Ach, Turmsi, jsi nemon jako vdycky. Nemyslel-lis na sebe, ml jsi pomyslet aspo na chudka mou dceru
Mism, kterou jsem ti dala v dobr dve do opatrovn. Kvli tob je te chud a bez domova. Kdo mysl, e si
vezme dceru popravenho za velezradu? Kvli tob skon v cirku nebo na ulici."
Kdy jsem konen mohl promluvit, ekl jsem: "Arsino, dej tu ruku pry, nebo se neovldnu a zabiji t, jakkoli mm
na bedrech okovy. Brzy mne poprav a ji t nebudu kompromitovat. Ale mluv jednou pravdu, Arsino. V oekvn
smrti t zapsahm. Vdla jsi, e Hanna je thotn ode mne, kdy jsi ji tak nemilosrdn zbiovala a prodala do
otroctv?"
Arsino pustila lci do dbnu, rozilen si zaala mnout ruce a prosila: "Ach, Turmsi, pro mluv o starch a
nepjemnch vcech, kdy se jet vidme ivi. Zpsobil jsi mi beztak a dost zrmutku pro tu protivnou dvku. Mla
jist smenou krev, zstala j pece tmav ple. Peje-li si jednou pravdu, budi. Mne jsi ovem nemohl nikdy oklamat.
Jsem pece ena. Na prvn pohled jsem vidla ji v panormskm pstavu, co se stalo hned prvn noci, kdy jsem t
nechala sob sammu. A potom mi stailo, podvala-li jsem se na jej psovsky oddan oi, kdy si myslela, e ji nikdo
nepozoruje. Pi bohyni, lezla po podlaze a lbala tv stopy. Nejprve mne to bavilo, ale me si pedstavit, jak mi bylo,
kdy jsem zjistila, e je thotn od tebe. Jak jsi mne mohl tak zarmoutit, Turmsi! Nedvej vinu mn. Natolik jsem enou,
e jsem nechtla mt tvho spratka v dom, a proto jsem ji odstranila."
Arsino byla plna nenvisti jet po devti letech, lce j zrudly a zvila hlas: "Pro tento tvj in budu mt radost, a
t piv ke klu. A radost se budu smt, a ti budou mrskat hbet. Rozhodn se budu dvat, a ti budou sekat krk. A
mohla bych t zakrtit vlastnma rukama, e jsi mne i mou lsku tak ohavn zradil."
A nepedstrala svou zuivost, ba ani nepomyslela na to, jak se ona chovala ke mn. Ne, v t chvli byla naprosto
upmn a pevn vila, e jsem j vinen Hanninm osudem a nikoli ona, Arsino. Byla tedy pedevm uraena jako
ena, e sama, a ji vl osudu i jej bohyn, neothotnla ze mne, nbr pouh opovrenhodn otrokyn. Sm jsem
poctil za to jen vdnost a chpal jsem to jako radek bo. Od Arsinoinch potomk jsem neekal nic dobrho. Proto
jsem ani Mism v tomto ohledu pli nedvoval.
Arsino vzlykala ztm, ale ovldala se a nehladila mne ji. Doznvala: "Dnes, kdy jsem ji zestrla, lituji nkdy
svho inu a mm velk strach, e mne Hanna a jej tehdy jet nenarozen dt budou jako lemurov pronsledovat.
Ostatn takov vci se stvaly, a nen to poprv ani naposledy, co pn v rozmarn chvli obtkal otrokyni. Ale tehdy
jsem t tolik jet milovala, Turmsi! Byla jsem rliv, a nadto jsi zranil mou sebelibost, dotkl-li ses toho nzkho
stvoen, kdy jsi znal pece mne. Domnvala jsem se, e jsi jin ne ostatn. Zejm i ten nejlep a nejschopnj mu
tou obas po hrachov polvce vmnou za nejslad hrozny. Proto nyn ti odpoutm, Turmsi, akoli tehdy jsem ti
odpustit nemohla."
Sklonila se ke mn. Uctil jsem vni narcis z jej pleti a zpozoroval jsem, e mla namalovan sta a asy. Hlas j klesl
a zaeptala:
"Ach, Turmsi, jak jsem touila po tob a jak mnohou noc jsi piel ve snu ke mn, kdy jsem sama bdla, zatmco
sel staec chrpal ve vedlej komnat. Ale musela jsem pece myslet na svou budoucnost. Hannin ppad mi odhalil
tvou ohromujc lehkomyslnost, e jsem ti nemohla vit. Nemla jsem pece nic jinho ne svou pomjejc krsu. A
takov zbo se mus prodat vas za nejdra cenu."
Nemohl jsem j odporovat, hled na jej zc oi, rozmarn a krsn sta, nos, lce. Musel jsem doznat: "Arsino, jsi
stle krsn a v mch och nejkrsnj ena na svt."
Arsino rozevela svj pl, pozvedla obliej a pejela si rukou bradu. Dojata ekla: "Och, Turmsi, jak krsn le. To
ji nen pravda. Zestrla jsem a brzy mi bude padest. Abych byla poctiv, jak si peje, jsem o deset let star ne ty,
akoli mne bohyn zachovala o ta lta mlad. Ale ani ona mi neme pomoci, kdy skonilo m msn obrozovn.
Kadho veera si musm mchat mlko, med, jenou mouku a cibulky narcisu v kaiku na obklad oblieje, abych se
mohla rno na nj podvat do zrcadla. Hrdlo mm vrsit a brada tloustne, jakkoli ji poklepvm. Vdy sm vid."
Ale drela bradu vzhru, abych nevidl. Pokud jsem Arsino znal, vdycky mi bezdn zalhala svj vk o nkolik
let, ale to jsem j rd odpustil, a nepodivil jsem se nyn, e byla o tolik rok star ne j. Divil jsem se jen tomu, jak j
dovolila jej bohyn kvst tak dlouho a tak ndhern.
"Ne, Arsino," ujioval jsem ji. "Tv krsa nikdy nepestane. Tv krsa je vn jako tvoje bohyn."
Arsino zjihla natolik, e nadzvedla ukazovkem svrchn ret a ukzala mi ve zlat zasazen pedn zuby. "Nemm ji
ani vlastn zuby," nakala. "Pi Juliovi jsem ztratila mnoho zub. Byl tak velik a siln, vysl ze mne vecku slu, zuby
se mi uvolnily a byla jsem eredn po celou dobu, co jsem ho nosila. Ale etrusk zubn lka mi udlal ze zlata a ze
slonoviny nov pedn zuby a pipevnil je ikovn k zachovalm, take jsou te silnj ne ty m vlastn. Slonovinu
vyblil a kadho roku mi ji bl, sotva zane loutnout. Myslm, e to nen ani vidt, neotevu-li pli sta, kdy se
smji. Ale ji mi nen tak asto do smchu, jako kdy jsem ila s tebou, Turmsi."
Poznamenal jsem, e jej zuby jsou nesrovnateln lep ne svho asu Tanakiliny, je svtily pli ble vzhledem k jej
mu vku a trely j z st jako tesky. "Julius?" zeptal jsem se nakonec. "Jak se me tvj syn jmenovat Julius? Copak
nejsou Juliovci star latinsk patricijsk rod?"
Arsino se vykrucovala. "Jsem sama z jedn jejich vedlej vtve," tvrdila. "To dosvdil Tertius Valerius, kdy si
mne bral, aby se n syn narodil jako patricius. Juli nen mnoho a jsou zchudl, ale odvozuj svj rod od Ascania, syna
Aineia Trjskho, kter zaloil Albu Longu. Znamenm jejich rodu je kanec a kadho roku mus usmit Artemidinu
Page 194

posvtnou la, kterou Ascanios omylem zabil. Ale skrze Aineia mohou odvozovat svj pvod a k Afrodt. Take v
mm synu Juliovi koluje krev bohyn a i bh vlk Mamers pidal svou krev do tohoto rodu. Proto jsem dala svmu
synovi jmno Julius. Tertius Valerius to pochopil, kdy jsem mu vecko vysvtlila."
A Arsino v zpalu pokraovala: "Hle, ob m prvn dti se nevydaily. Z Hiulse se stal jen krl barbar a z Mism
asi nebude nic. Ale znm proroctv mi dvaj nadji, pokud se te Julia. Proto si ani nevezmu po Tertiov smrti Mania
Valeria, jak jsem pvodn chtla. Valeriov, jakoto ptel lidu, kte vyhnali krle, jsou dstojnm rodem. Ale existuje
jist roztomil a chud Julius, jen se stal nam rodinnm ptelem. A si ho vezmu, zapomenu pln na Valeria a z
mho syna se stane jenom Julius. Po Valeriovi zdd jmn, po Juliovi rodov jmno a pvod, protoe Julius a j jsme
prkazn pbuzn. Nejstar vestlka, kter jet pamatuje dobu krlovskou a nejlpe zn star rody, mi radila."
Avak kdy tak horliv mluvila o svm synu Juliovi, octla se m mysl hluboko a na dn studn a vzpomnl jsem
opt na Hannu. Arsino ihned citliv zpozorovala, e jsem zesmutnl, zarazila se a spn dodala:
"Ano, ano, zle jsem uinila, e jsem prodala Hannu, ale chtla jsem, aby byla co nejdle od ma, a jaksi foinick
kupec ji koupil." Podvala se na mne tma nejzivjma oima a psahala: "Pi bohyni a ve jmnu Hiulse a Mism a pi
mch vlastnch vlasech, Turmsi, lo se potopila, s otroky i s nkladem, pobl msta Kmai za hrozn boue, take se
ani iv due nezachrnila. To jsem se dozvdla. Proto mne napadlo tehdy namluvit vhavmu Tertiu Valeriovi, e
jsem slyela o tob, e jsi se cestou utopil. Ale Hanna se skuten utopila a vbec tedy netrpla. Nemus mt u
starosti ani o ni, ani o jej nenarozen dt, je se utopilo s n. A nehnvej se proto kvli nim na mne."
Napadlo mne, e le. Vdy jsem ji znal, Arsino! "Tedy Julius," poznamenal jsem trpce. "Pro ne rovnou po Gaiu
Marciu Coriolanovi? Pro nepsah ve jmnu svho syna?"
Arsino pozvedla dlan a zkostn se brnila: "Ne, ne, ten do toho nepat, narodil se pozdji. V jeho jmnu nemohu
psahat. Ale uhodl jsi. Gaius Julius je cel jeho jmno, akoli jsem t chtla uetit. To jsem byla myslm dluna jeho
pravmu otci."
"Dej pozor, a neolys, Arsino, kdy jsi omylem psahala pi svch vlasech." Ale ji jsem ji nechtl vce drdit.
Vdl jsem, e psahala z milosrdenstv ke mn, aby mne osvobodila od mylenek na Hannu a na mou vinu. Z nhy ke
mn psahala kiv, hotova obtovat i sv vlasy pro mne, nebo mne v hloubi svho srdce milovala. i snad mla v
myslu nosit zlatou paruku? Zchvvm jej mysli dn mu neporozum.
"Budi, jak si peje, Arsino," rezignoval jsem nakonec. "Hanna se tedy utopila. Vina je na mn, nikoli na tob. Ty
se nemus obvat lemur. Odpoutm ti. A dej i mn odputn, e jsem nebyl muem podle tv libosti a nedovedl jsem
zabezpeit tvj ivot. Pro nai lsku, zsta navdycky tak krsnou a planouc, jako jsi te a jakou jsem t znal
odjakiva, Arsino."
Jej tv se rozjasnila, vlasy zlat zazily a svtlo bohyn z n proudilo, jako by slunce bylo proniklo do temnho
ale. Uctil jsem vni r a afrnu. Jej ple byla zas hladk a erven jako jablko a bl jako snh. Cel rozechvl a
zjihl jsem v n poznal jej bohyni a radoval jsem se, e nebyla ve svm srdci zl. Krut, rozmarn, sobeck, prolhan,
byla pece odrazem pny zrozen na tto zemi. Hork dech vn, nhy a lsky slal z n, a m tlo ztuhlo v tto chvli,
kdy jsem na ni beze slova hledl. Ale nenathl jsem ruku, abych se j dotkl. Ta doba byla ji pry a j jsem se
osvobodil od jejho kouzla.
Pohladila si rukou prsy a zvolala: "Cos to ekl, cos mi to uinil, Turmsi? Jsem docela rozplen, srdce mi tlue a ohe
mld proud mi v ilch. Sama ctm, jak mldnu a vyzauji. Bohyn se do mne vrtila."
Rukou si pejela elo, napadlo ji nco a pravila: "Ani msk zkon, ani msk prvo t neme zachrnit, ale
zsluhou bohyn te vm, jak zachrnm tvj ivot. Pak si nic nebudeme dluni, akoli se ji nikdy vc ivi nesetkme."
Sklonila se a dotkla se svmi rty mch na rozlouenou. Jej rty byly chladn rozilenm, lce vak j stle planuly jako
mlad dvce. Ctil jsem to, jak jsem ji pohladil po nich i po rozechvlm hrdle. To bylo naposled, a potom jsme se my,
ona, Arsino, a j, Turms, nikdy ji nesetkali. Avak moje srdce plane, e si mohu na ni takto vzpomnat.
Teprve po tomto setkn jsem se zaal zabvat svou smrt. Kadho rna jsem ekal, e uslym hluk davu na triti a
kroky liktor se sekerami a svazky prut, aby mne vydali lidu, jen by tak pestal myslet na rozepe se sentem. K
Arsinoin slibu jsem se pli neupnal. Nejspe mne chtla utit. Ani jsem si nedovedl pedstavit, jak by mi mohla
pomoci, mn, zkonem pravoplatn odsouzenmu mui, ani by zbyten dvala v szku svou povst i postaven.
Ale po nkolika dnech se otevely dvee a vela ena, kterou jsem vidl ve snu, hlavu pikrytou cpem hndho
plt, a hledla na mne mezi prsty, abych nevidl jej tv. Teprve kdy strn otrok zavel a kdy si mne dost
prohldla, odhalila svou vyschlou tv a poznal jsem ji. Byla to nejstar vestlka. Mnohokrt jsem ji zahldl v Circu na
estn lavici panen Vestinch.
Oslovila mne a ekla: "Jsi mu, jeho jsem hledala, a znm t po tvi."
Matn jsem ji zaal spojovat s jinou vzpomnkou, a se mi rozjasnilo. Zmizely vlhk stny podzemn kobky a vidl
jsem ji sedt na vysokm sedadle pod slunenkem. Poklekl jsem ped n a sklonil hlavu. Usmla se te zkm smvem
staeny vpadlch lc, dotkla se rukou mch pinavch vlas a zeptala se:
"Vzpomn si na mne, Turmsi? Setkali jsme se prvnho dne, cos byl v m. Devt let uplynulo od t chvle. Sm jsi
nael posvtnou jeskyni i pramen, postkal sis obliej vodou a z vnc sis zvolil onen beanov. To mi bylo
svdectvm o tob. Avak tvoje tv mi byla ji tehdy znma!"
A dodala: "Bozi mi dali posln. Chrnm nejtajnj zddn tajemstv a starm se o to, aby pedpovdi v dobch
zkosti byly sprvn vyloeny. Proto jsem se nevzdala po ticeti letech svho postaven, ale setrvm ve slub a do
sv smrti. man nesmj dojt hanby, e by t zabili, Turmsi. Z toho by vzelo mu pevelik netst. Kvli tomuto
mstu prv mus bt osvobozen. Tak kvli sob, vdy m je tak tvm mstem."
ekl jsem: "V m jsem nezail pli mnoho radost. ivot mi zde ztrpkl. Smrti se nebojm."
Zavrtla zlehka hlavou a krala mne: "Drah synu, ty, jen jsi ml pijt. Tv putovn jet neskonila. Jet nesm
Page 195

spoinout v zapomnn."
Bystrma ernma oima mne prohldla a pravila: "Lahodn, lahodn je zapomnn. Ale nenarodil jsi se jako lovk
jen pro sebe samho. Voln jsi sml putovat a doposud, ale ji jsi u cle. Vlo si proto na hlavu vnec z dubovho list.
Devt let uplynulo. Mus se odebrat na sever. To je rozkaz. Poslechni svho znamen."
"Musm se odebrat pod biujc pruty a pod sekyru," posmval jsem se. "Proti tomu nic nezme, staeno."
Napmila se a pozvedla hlavu. "Je nor," ekla. "Tanenci boha jara a vlk upustili sv mdn tty, jako by jim je
neviditeln ruce vyrazily. Tak dvanct polnch brat m starosti, e spatili myi a vrny. Dosvduj, e kroupy nikdy
nezni tv pole, je budou mt vdy dost de i slunce. Tvj dobytek bude ueten chorob. Bahnice budou rodit po
dvou jehatech. Tvj bh je mu ciz, Turmsi, ale dal ji dosti varovnch znamen pro tebe. man ct zkony, ale
jet vce se boj cizch boh a toho, aby se oni nevmsili do mskch vc. Vlastn bohy dovedou smit, ale ciz bohy
nikoli, protoe neznaj sprvn slova ani obti."
"Manelka vzneenho sentora pila ke mn a povdla mi o tob," pokraovala. "Nejprve jsem nepochopila, o
koho jde, a nedvovala jsem j. Obtuje obvykle v chrmu enskho tst a zasvcuje poestn matrony do
neestnch tajnch obad. Avak jej bohyn bdla, kdy j byla hluch a slep. Ale hned jsem si to uvdomila.
Nejvy stavitel most rozevel svou knihu a nali jsme msto, je se tkalo tebe. Sent se musel podrobit, nebo
nejstar rody vd, o jde. Rozsudek nad tebou je zruen, Turmsi. Nebude ji biovn. Ale z ma mus. Pry z ma.
Putuj k severu. Tou tam po tob. Tv jezero t oekv, tv hora t ek."
Zaklepala prudce na dvee. Strce otevel zvoru a pinesl vdro vody. Veel kov a sejmul mi okovy. Vestlka mi
pikzala, abych se svlkl a vlastnma rukama mne umyla. Umyla mi vlasy a pomazala je a zapletla v pletenec na rameni.
Vecko to udlala jemn a dstojn, jistma, zkuenma rukama. Strce j podal ko, z nho vyjmula z jemn vlny
utkanou tuniku, a oblkla mi ji. Avak pes ramena mi pehodila hrub hnd pl, stejn, jako mla sama. Nakonec mi
vloila na hlavu vnec vzan z povadlho dubovho list a alud.
"Jsi pipraven k odchodu," pravila. "Avak pamatuj, ve se dje tajn a bez vdom lidu. Ti, kte museli uvit,
psahali mlenlivost. Jdi tedy, b, svat jelene. Poln brat, fratres arvales, na tebe ekaj, aby t doprovodili z msta
ke hraninm klm na druh stran eky. Budou t chrnit ped nevdoucm lidem, kdyby t nhodou nkdo poznal.
Hle, poprv za doby republiky prohlsil konsul ji vynesen rozsudek za neplatn. Ale lid to nev."
Vzala mne za ruku a vyvedla mne z vlhk kobky vzeni a strn otrok nm otevel vrata v ct k svat en. Kreli
jsme tritm. Forum kryla hust mlha, take ekajc poln brat v edch pltch a s vnci klas vypadali v n jako
fantmy.
Vestlka ekla: "Sm vid. Bohov spustili mlhu na msto, aby skryli tvj odchod."
A postrila mne dopedu, abych el. Neobrtil jsem se, abych se s n jet pohledem rozlouil. Nco mi eklo, e
takov ena neek ani na louen, ani na vdnost. Mlha byla mlha posvtn a tlumila zvuk krok. Poln brat mne
obklopili. Kdy jsem klesal, opatrn mne podprali a pomhali vped mm nejistm krokm, vdy jsem byl po nemoci
jet velmi slb.
Na mst se strci obrtili k nm zdy, sotva ns vytuili v mlze pichzet. Naposled jsem pechzel pes msk
most, ctil pach dobytho lejna, nespoetnmi koly vyjet hrub prkna vrzala pod mma nohama. Ale mlha byla tak
nehybn a hust, e jsem nerozeznal vodu Tiberu, slyel jsem ji jenom pokojn plouchat o sloupy mostu, pokojn a
nn jako na pozdrav.
Chtl jsem sejt z cesty podvat se na svj dm, ale poln brat mne obrtili zptky a polohlasn ujiovali:
"Postarme se o tv pole, postarme se o star otroky. Postarme se o tv stda. Neuchyluj se z cesty."
Pobl severnho hraninho klu se zabalili do pl pevnji, posadili se na orosenou zem do kruhu kolem mne.
Mlha zaala dnout a vtrem se rozhnla. Slavnostn vyali v popelu peen jen chlb, kad, od nejstarho po
nejmladho, si vzal kousek a jedli. Nejstar nalil ervenav vno do hlinn ky. Kolovala z ruky do ruky a kad se
napil doukem. Avak mn nenabdli.
Zesilujc severn vtr roztrhal mlhu na cry a zametl s n nebe. Jakmile zaalo na ns svtit milosrdn slunce, vstali
narz, zavsili mi koenou branu na zda a stojce v jedn ad, opatrn mne vystrili pes hranice do etrusk zem. V
srdci jsem vdl, e uinili sprvn. Severn vtr mi foukal do tv a oberstvil mne, krev mi zaala tepleji proudit ilami,
ale zem, po kter krely m nohy, jsem nectil.
KAPITOLA 7
Mil jsem tedy k severu. Putoval jsem volnj ne kdykoli pedtm. Svlkl jsem ze sebe svj bval ivot jako
roztrhan at. Po nemoci jsem se ctil lehk a povznesen, jako bych ml okdlen nohy. Snad se ani nedotkaly
zemskho prachu. Slunce mi zmmilo hlavu. Zele vyrejc trvy ulevila mm om. Usmval jsem se. Jaro putovalo se
mnou tbetavmi ptky, vzdouvajcmi se potoky, nnmi sprkami. Schzel jsem z cesty na piny pastevc,
osvoval jsem si nohy u pramen, hlasy almaj znly od vrchu k vrchu. Avak jakkoli se m cesta stela, smovala
stle k severu. Jsajc hejna ptk mne doprovzela vysoko nad hlavou. Za svitu jsem se probouzel kejhnm
divokch hus v azuru nebes.
Radostn oekvn mi hlo srdce. Na nic jsem nemyslel. Po niem netouil. Vdl jsem, e putuji, abych nael sm
sebe. Marn byly vecky pedtuchy. Vdl jsem, e najdu, e poctm ve v prav chvli. Tajn radek vedl m kroky,
stejn jako hejna ptk nade mnou, k severu.
Nespchal jsem. Odpoval jsem v chch pastevc a v kulatch chatrch chudch zemdlc. asto jsem spval
Page 196

na boch v hejivch paprscch slunce. Voda z pramen osvovala m sta. Chu chleba byla lahodn. Vrtila se mi
sla. Jako bych byl opt mld. M tlo se oistilo ze smrtelnch jed, in i mylenek, z zkost jitivho rozumu. Byl
jsem svoboden. Byl jsem asten. Blaen samotou jsem byl pi svm putovn.
Pak pily vrchy. Stny mrak spchaly pes n. Po tdnech putovn jsem doel do dol rodnch pol, vinic na
svazch, stbroedch oliv a prastarch fkovnk. Na vrcholku hory se zvedalo msto zarostlmi hradbami, klenutmi
branami a pestrmi stavbami. Prs odpovdala poddajn mm krokm a nohy se mi chvly poznvajce zem, po n
krely. Neel jsem do msta. hnouc touha mne pimla sejt z cesty a dt se pmo strn protj hory, pelzat klest
a krbat se nahoru. Vyplaen ptci vyltli a dali se pede mnou k vrcholku. Uctil jsem i pach divokch zvat. Pyn
jelen vyskoil z hout, pozvedl parohy a lehkmi skoky bel tak pede mnou. Pod nohama se mi uvolovaly kameny
a tily se dol svahem, pl se trhal, dech se mi il nmahou, ale lezl jsem stle v a v, po tyech, ctil jsem, e se
bl posvtn okamik. m dl tm silnj vzruen mne uchvacovalo, jako bych to nebyl ji jenom j. Byl jsem zrove
i zem i nebem, i vzduchem a horou. Byl jsem vce ne j.
Spatil jsem vchody do hrob, ped nimi posvtn sloupy, stany lama kamene a mal. Spatil jsem posvtn
schody, ale jet jsem se nezastavil. Vystoupil jsem nad hroby, na sm vrchol. Rozpoutala se boue. Bezoblan nebe
se klenulo nade mnou, ale boue burcela, jako bude jednou burcet, a v nov podob lidsk vystoupm po schodech
svho hrobu, na dlani ernou ndobku s kamnky svho ivota. I kdyby m psmo zmizelo, i kdyby m pamtka zmizela,
rozeznm kamnek od kamnku a budu st jeho dje. I tehdy bude burcet boue, boue bude burcet z bezoblanho
nebe nad mou horou.
Na severu jsem spatil sv jezero. V dli se modralo mezi modrmi horami m velik jezero, m pekrsn jezero.
Poznal jsem je, jako bych slyel umc rkos, ctil znmou vni beh a chutnal lahodnou vodu. Ohluen bou obrtil
jsem se k zpadu. Tam se zvedala hora bohyn jako namodral kuel. Poznal jsem ji. Teprve pak sledoval mj pohled
malovan sloupy, lemujc schody a posvtnou cestu pes ir val pol a niv protjm svahem a k mstu. Tam bylo
moje msto. Poznal jsem je. Tato zem, zvlnn horami a kopci, ndhernch, prsvitn se zrcadlcch svah, byla m.
Moje a mho otce. Poznal jsem ji. V nohou, v srdci jsem ji poznal, sotva jsem pestoupil jej hranice a stny mrak bely
mi vstc od pahorku k pahorku.
Zmmen jsem klesl na kolena a polbil ji, zemi, je mne zrodila. Polbil jsem ji, matku svou, na znamen dk, e po
dlouhm putovn jsem konen nalezl domov.
Po nebi spchaly hrav svteln bytosti, kdy jsem pak sestoupil k obtn studni. Podval jsem se do jej temn
hlubiny a krel dle kolem hrob. Nezavhal jsem ani na okamik. S jistotou jsem se dotkl obl plochy hrobnho
sloupu, ozdobenho obrazy ladnch jelen, a eptal jsem, zajkaje se: "Ote mj, ote mj, tvj syn se vrtil."
Klesl jsem na hejivou zem ped hrobem a nikdy nepoznan pocit levy a bezpe mne zalil. Slunce zapadalo za
vznosn kuel bohyniny hory, nyn zarudl jeho zhasnajcm svtlem, v nm zily na druh stran malovan obrazy
boh na stechch chrm v mst. V noci jsem se probudil hmnm hrom. Zvedl se vtr, prel tepl d a blesky
ltaly kolem dokola. Byl jsem ohluen, a zem se zatsla pode mnou, kdy blesk uhodil do vrcholu posvtn hory.
Uctil jsem jeho vni i vni rozbitch balvan. dy se mi roztsly. Prastar tanec vjel do nich. V plskajcm teplm
deti jsem pozvedl pae a tanil jsem tanec blesk, jako kdysi tanilo m tlo na cest delfsk.
Slunce jasn svtilo, kdy jsem se probudil ztuhl chladem. Zaal jsem si tt pae, kdy jsem zpozoroval lamae
kamene a male, kte se zastavili v prci hledce poplaen na mne. Jak jsem se pohnul, sthli se zptky a strce hrob
zvedl na obranu svou posvtnou hl. Tu pichzel po mrn stoupajc toince knz bleskopravec ve svm ednm
at a s vncem na hlav. Strce mu bel vstc a hlasit volal, e nael cizince v hndm plti hluboce spcho ped
krlovskm hrobem Larse Porsenny. Kdy se k nmu piblil, vyskoila vedle mue lec laka a uprchla, ale od
bohyniny hory vyletlo hejno snnch holubic a krouilo nad spcm. Potom pili dlnci a spcho cizince vzbudili.
Knz pravil: "Vidl jsem v noci jasn blesky a jdu se edn podvat, co se zde stalo." Postavil se pede mne a oste
si mne prohlel. Nhle si pikryl dlan lev oko a pozvedl pravici, aby mne pozdravil jako boha.
"Znm tvou tv," pravil a roztsl se. "Ze soch a z obraz t znm. Kdo jsi a eho si d?"
"Hledal jsem a nael," odvtil jsem. "Bylo klepno na m srdce a otevel jsem se. J, Turms, jsem se vrtil dom. Jsem
synem svho otce."
Star oplen mu v hlouku lama odhodil nad, padl na zem, rozplakal se a volal: "Je to on, poznvm ho. iv se
vrtil, n krl, stejn krsn jako za dn sv munosti."
Chtl mi obejmout kolena, ale prudce jsem se brnil a ekl: "Ne, ne, ml se. Nejsem krl."
Nkolik dlnk belo do msta oznmit, e jsem piel. Knz pravil: "Vidl jsem blesky. O tvm pchodu se mluvilo
mezi zasvcenmi ji po devt let. Mnoz se domnvali, e nenajde nikdy svj domov. Ale nikdo se neodvil vmsit se
do vc boskch a vst t. N augur t pozdravil pi tvm pchodu do ma a vykldal ti znamen a povdl o nich
zasvcenm. I z ostrova, od nejvyho bleskopravce, jsem dostal zvst, e se bl. Blesk uhodil v plnm kruhu, jsaje
nad tvm pchodem. Povz, jsi-li prav lukumo."
"Nevm," odpovdl jsem. "Vm jen, e jsem se vrtil dom." "Ano, ano," pikvl. "Rozhodn jsi vak syn Larse
Porsenny. Spal jsi u hrobu svho otce. V tvm oblieji se nelze mlit. Jsi vzcnho rodu, i kdybys nebyl lukumonem."
Vidl jsem, jak ori v dol opustili pluhy a voly, kopi odhodili motyky. A jeden po druhm stoupali po posvtn
cest k nm.
"Nedm nieho," ekl jsem. "Jen domov. Jen msto, kde bych doil svj ivot. Netoum po ddictv. Netoum po
moci. Jsem nejpokornj z pokornch, jeto jsem sml pijt dom. Poznal jsem pahorky, poznal jsem horu, poznal jsem i
jezero, hrob svho otce. To mi sta. Ach, vypravuj mi o mm otci."
"Tv msto je Chamars, latinsky Clusium," zaal oklikou. "Tv msto je mstem ernch vz a vnch lidskch
tv. Pokud pam lidu sah, tvoili nai hrni a sochai vn lidsk tve do hlny, do mkkho kamene, do
Page 197

alabastru. Proto je snadn t poznat. Jsi iv obraz svho otce. Tam dole v hrob le, vn, obtn i v ruce. I ve
mst je jeho obraz."
"Vypravuj mi o mm otci," opakoval jsem touebn. "Doposud jsem nic nevdl o svm pvodu."
Vypravoval: "Lars Porsenna byl nejudatnj vldce vnitrozem. Neuznal sebe za lukumona. Krlem jsme ho
jmenovali a po jeho smrti. I m dobyl, ale nepiml many, aby pijali zpt svho vypuzenho krle, protoe ho
nechtli. Msto toho jim poradil stejnou formu vldy, jakou jsme si zavedli po jeho smrti i my. Mme dva nelnky, dv
st rdc a kadm rokem si volme ednky. Tak naslouchme hlasu lidu. Dychtiv moci zkrotili po smrti Porsennov
sv touhy. Nenajdeme-li pravho lukumona, nevad, netoume po samovldci."
"Tvj otec byl v mld bystr a neklidn," mluvil dle bleskopravec. "astnil se vlen vpravy proti mstu
Kmai. Po utrpn porce se zeptal: ,Maj ekov nco takovho, co nm chyb?' Proto cestoval do eckch mst jako
hostinn ptel, aby se nauil jejich zvykm."
Daleko, vysoko, v otevench branch msta se zaal blat proud lid. Prvn ori pili. Zastavili se v st cesty a
hledli na mne. Byli do temna osmahl, upracovan ruce jim visely podl tla. eptali si: "Lukumo, lukumo piel."
Knz se k nim rozhodn obrtil a vysvtlil: "Piel pouze syn Larse Porsenny, vrtil se z cizch zem. Ani sm nev, co
znamen slovo lukumo. Nerute ns nesmyslnm eptnm."
Ale ori mumlali a od st k stm la slova: "Pinesl s sebou dobr d. Piel v obdob rostoucho msce, v den
poehnn pol."
Ulomili si vtve ze strom, mvali jimi zdravili mne jsajce: "Lukumo, lukumo!"
Bleskopravce to rozmrzelo, i obvinil mne: "Vzbuzuje nepokoj v lidu. To nen dobe. Mus sm nejprve vyzkoumat a
doznat, jsi-li lukumonem. To se me stt teprve na podzim pi posvtnm shromdn mst ve Volsinich na behu
jezera. Do t doby bude lpe, aby o tob nikdo nikdy neslyel, ani t nevidl."
Avak prvn lid z msta ji dochzeli, i bce, cel zadchan. Byli narychlo obleeni v svj nejlep at. um hlas
se promnil v hukot boue, jak si lid rozilen vyprvli o tom, co se stalo. Slyel jsem, jak kaj, e jsem spadl z nebe
spolu s bleskem. Jin zase povdali, e jsem pijel na lani. A voln: "Lukumo, lukomo!" bylo m dl jsavj. Nikdo se
neodvil pijt ke mn pli blzko, nato dotknout se lemu mho plt.
Potom pili tak augurov v irokch pltch a s berlami a obtn kn se vzcnmi a prastarmi bronzovmi i
hlinnmi modely jater, na nich byla zaznamenna jmna a oblasti boh. Lid jim uctiv ustoupili z cesty. Zastavili se
pede mnou a bedliv mne pozorovali. Nebe se zathlo a stn padl na ns, akoli kuel bohyniny hory zstal v
slunenm jasu.
Kn byli ve velikch rozpacch. To jsem pochopil a pozdji. Sice nejstar z nich byli zasvcen a vdli o mm
pchodu, ale peli se i mezi sebou, jsem-li skuten lukumo, i pouh syn Larse Porsenny, co by i samo stailo k
radosti msta a lidu. Znamen a pedpovdi samy nestaily k svdectv, e jsem lukumonem, pokud j sm se jm
neuznm a nebudu ostatnmi uznn. To vak mohli uinit pouze posledn dva ijc lukumoni. Nov doba zashla
vzdlanou st lidu, pedevm v pmoskch mstech, a pochybovali o existenci lukumon. To byla eck nkaza.
Horeka pochyb vanula z Inie pes moe a pes zem a sem.
Myslm, e by mne byli kn odvedli stranou a mluvili se mnou o samot, ale davy lidu pily ped nimi. Vesel,
usmvav lid dopravil sem i bo nostka. Mladci a dvky se jich zmocnili v chrmu na vlastn pst a sami se ovnili
myrtou, fialami a beanovmi listy. Hudebnci foukali do flten, chrmov tanenci cinkali zvoneky a tloukli
protjm do nstroj. A nebli se mne jako ostatn, ale pibhli, chytli mne a pimli mne sednout si na nostka, na bo
sedadlo o dvou podukch.
Ji ji zvedali nostka, ale peli se pitom, kdo je ponese na ramenou. Tu se mi vrtila chladnokrevnost, seskoil jsem z
nostek a odstrkoval mladky, abych mohl projt. Fltny i nstroje zmlkly. Mladci hledli na mne s hrzou a teli si pae,
jako by se byli navzjem zle potloukli, akoli jsem se jich sotva dotkl. Pky, na vlastnch nohou, jsem doel k
posvtnm schodm. Pky, na vlastnch nohou, jsem po nich sestupoval. Slunce vyrazilo z mrak paprsky pmo na
mne a na posvtn schody. Vlasy mi v nich jiskily a zaraen lid vypukl ve zbon voln: "Lukumo, lukumo!" To ji
nebyla hra, ert a vesel, nbr posvtn cta.
Kn se za mnou seadili do prvodu. Za nimi pak el lid, tie a zbon, pokojn a bez potuchovn. Tak jsem
sestoupil po schodech, na vlastnch nohch, krok za krokem jsem krel pes cel dol. Pevnm krokem jsem vystoupil
po bo se vinouc pinou, na vlastnch nohch jsem proel pod klenbou brny do svho msta. Po celou tu cestu
zily paprsky slunce nade mnou a tepl vnek mi nn ovval lce. Krsn lto jsem strvil v tich samot domu, jej
otcov msta pro mne pipravili. Ti sluebnci se starali o m poteby bezhlesn se pohybujce. Zkoumal jsem se.
Naslouchal jsem svm vnitnm hlasm. Zasvcen kn mne pouovali o tom, co jsem poteboval znt. Ale kali: "Jsi
lukumo, vdn je v tob, nikoli v ns."
Byli vak i mui rliv a chtiv rozep, kte pochybovali o mn, e jako syn svho otce toum po samovld, nebo
se obvali, e v dob bez zkon pijdou o svou rodu. Ale kvli lidu se neodvili mi kodit, tebae by mne byli
docela rdi snad i zabili, jako byli zavradni ti, kte se pokoueli dostat se na trn po smrti Larse Porsenny. Mj otec
zemel nhle, kdy jej porann kanec strhl pod sebe a tesky roztrhal tak hrozn, e vykrvcel. Zemel zdrv a pln sly,
v nejlepm vku, nedoshnuv ani padestky. Ale jeho slva a povst se zachovaly a myslm zachovaj, pokud bude
existovat etrusk nrod na tto zemi.
Toto hork lto bylo nejastnj z mho ivota. Tpal jsem a ohmatval tajn a tajemn dvee svho nitra, abych je
otevel. rodn, ndhern bylo toto lto pro cel chamarsk zem. Dosti slunce, teplch vtr i dobrch de. Zem
pinesla rodu, jakou nikdo nepamatoval. I vno bylo sladk a dobr. Dobytek se rozmnoil. Nebylo epidemi. Nestalo
se jedin nsil na zem msta. Soused se smili, ani podali aloby u soudu. Se mnou se do Clusia dostavila dobr
pohoda po tkch letech nesvornosti.
Page 198

Zasvcen mi vypravovali o mm zrozen, jak jsem se narodil se zahalenm obliejem a pokrytou hlavou. I jin
znamen se objevila a starci pedpovdali pmo mmu otci, e ze mne vyroste lukumo. Ale on ekl: "Sm jsem se
neprohlsil lukumonem, protoe jm nejsem, a jsem byl pokouen. Rozum, odvaha a spravedlnost sta k me lovka.
Polituj trpc, podepi slab, uho drzost pes sta, vytrhni chtivmu vek s penzi, piznej ori zem, kterou obdlv,
bra svj lid proti lupim a vrahm. To mi sta jako vodtko pro vldce. K tomuto poznn nen teba bt lukumonem.
Narodil-li se mj syn, aby se stal lukumonem, mus sm nalzt jak sebe, tak sv rodn msto. Tak inili lukumonov
kdysi. Nikdo nen lukumonem jen pro svj rod. A ve tyiceti letech me se lukumo poznat a teprve tehdy bt uznn.
Proto se musm svho syna vzdt."
Kdy mi bylo sedm let, odvezl mne otec do Sybaridy, nejelegantnjho a nejpepychovjho eckho msta v Itlii,
a svil mne tam svm hostinnm ptelm do vchovy, pikzav jim, e mi nesmj nic ci o mm pvodu. Bylo mu to
jist zatko, vdy jsem byl jeho jedin syn. M matka zemela ji dvno, kdy mi byly ti roky, a otec se nechtl
podruh oenit. Avak kvli svmu lidu myslel, e je povinen mne obtovat, ponvad si nepl, aby ze mne byl njak
falen lukumo.
Snad bylo jeho myslem zdlky sledovat mj vvoj i chrnit mne, ale pak pila nhle neoekvan vlka s Krotnem
a Sybaris byla zniena tak jak jet nikdy pedtm dn msto. Ze sybaritskch ty set rodin se zachrnily jen eny a
nedospl na lodch do Mltu v Inii. Otcv hostinn ptel jist povaoval za svou povinnost poslat mne s nimi,
nebo mne nemohl ji zachrnit po soui do Etrurie a tak nechtl, aby mne Krotnt prodali do otroctv. Sm zstal,
bojoval a padl. Tak uinili vichni mui ze ty set sybaritskch rod, akoli byli pedtm povaovni za zchoulostivl
poivanm a pepychovm ivotem.
A hostinn ptel Larse Porsenny ani v tom nejzkostnjm okamiku nepovaoval za mon poruit otci danou
psahu a odhalit mj pvod tm, kte mne odveli s sebou do Inie. Mli sami dost starost pro vecky sv ztrty.
Kdy byl pozdji Mltos srovnn se zem, stali se z kdysi zachrnnch Sybaritskch uboz vyhnanci, postrkovan z
msta na msto.
Kdy zemel mj otec, tak podivn a neoekvan, v nejlepm rozkvtu svch sil, domnvali se mnoz, e byl pece
jen lukumonem, akoli to skrval. Jin tvrdili, e jm nemohl bt, ponvad vedl vlky, a povaovali jeho smrt za trest,
ponvad se vmsil do msk politiky. Divok kanec bylo posvtn zve Latin, star a posvtnj ne msk vlice.
Zasvcen mne varovali a kali: "Mnoz vldcov, ba i hlavy velkch rod, zaali pouvat estnho titulu lukumona
jako formlnho znamen sv vldy, pece vak netvrdce, e jsou pravmi lukumony. To lze odpustit i dovolit, ale nen
nic horho ne neprav lukumo, jen pedstr, e je skutenm lukumonem. Takov mu se me spolit s temnmi
bohy, i znalce s jejich pomoc zavede na scest. Ale nakonec ho bohov odhal, i kdyby dlal sebevt zzraky a
oklamal svj lid."
Pily mne navtvit sestry mho otce, ale neobjaly mne a jejich dti se na mne dvaly velkma vykulenma oima.
Tvrdily, e se se mnou rdy podl o otcovo ddictv i o jeho poklady, zskan ve vlkch, ani budou dat dkazy
mho rodu. Kdy jsem jim vak ekl, e jsem nepiel hledat ddictv, odely s ulehenm. Tko by byly doshly
souhlasu svch manel k rozdlen ddictv, tebae etrusk ena vldne svm jmnm a dd rovnoprvn s muem,
ba tak samostatn, e ten, kdo je hrd na svj rod, uv matina jmna vedle otcova. Potom bylo by m cel jmno
Lars Turms Larchna Porsenna, nebo m matka byla z prastarho rodu Larchn.
O n se vyprvlo, e byla velmi krsn, ale tak velmi melancholick ena, mnoz lenov starch etruskch rod
toti podlhali snadno tkomyslnosti. Mj otec byl z rodu mladho a dravjho. Teprve kdy si zskal slvu ve
vlkch i poklady, pedstavil se jako npadnk. Tak mi vyprvli, e mu matka ji jako dvtko, hrajc si na behu eky
s dtmi, hodila jablko.
Moji pbuzn, s nimi mne mla pojit krevn pouta, zstali mi ciz. Nepomlouvali mne, ale nemluvili pro mne vce ne
ostatn. Zstali nestrann a oekvali rozhodnut znalc.
Sm jsem rozvaoval: Po cel ivot jsem ml vecko, co jsem poteboval, mlo i mnoho, vdycky podle svch
poteb. Pro bych se tedy vzal k polm, domm a k vcem? Bohatstv neosvobozuje lovka, ale spoutv. Vlastnka
vdycky hrye strach ze ztrty. Se stejnou rlivost hld chudk svou jedinou oveku, jako boh zavr do eleznch
truhlic sv drahocennosti a po cel noci bd a strachuje se o svj poklad.
Po cel lto se horliv cviili mstt mladci pro podzimn posvtn zvody. Z nich se pak vybral nejsilnj a
nejkrsnj, aby bojoval za Clusium v zvod, jen kadoron rozhodl o prvenstv mezi msty. Ovnili ho a dostal
posvtn kulat tt msta a posvtn me, aby se nauil jm vldnout. Ale zasvcen kali, e vsledek tohoto boje
neml ji po stalet politickho vznamu. Vtz si zskal vysvobozenou pannu a msto estn msto ve spolkovm
poradnm sboru na dobu jednoho roku.
Nenaslouchal jsem pli pozorn jejich vyprvn o tradinch zvycch a o vlastnch obtech msta. Ml jsem dost
na tom, abych se nauil znt sebe nejen jako lovka, ale vc ne lovka. il jsem v chladnch komnatch, bez
jedinho hlesu, mezi krsnmi vcmi a obrazy. V noci jsem spval na mkkch rohoch. Popjel jsem vno, jdal dobe
pipraven jdla. M nlad a pohodl nic nechyblo. Ale ve mn chyblo nco, co jsem neznal. Klepal jsem a klepal,
neustle, na dvee svho srdce.
Nkdy pilo osvcen, jindy zvratn mylenka, a byl jsem asten. Potom jsem zase poctil thu svho tla a d.
Vn mne obklopovaly v kad chvli a ve dne v noci hnula kadidla v kaditelnicch na vysokch nokch. Nicmn
jsem vnmal pach smrti ze svho tla. Sta1 jsem se citlivm, take mi vecko bylo bemenem, co bylo ve mn jen
tlesnho a jenom lidskho. Za plku pila ke mn ve snu panensk bohyn divok a plach, hrozivch bledch
tv. Tak z pny zrozen pila ve snu ke mn a svdla mne zlatmi vlasy a snhoblmi dy, aby mne pipoutala k
zemi a abych se spokojil s lidskm dlem.
Ale pesto to bylo nejastnj lto mho ivota, kdy jsem tpal o svm j, je bylo vce ne zem a tlo lovka.
Page 199

Jak se piblioval podzim, upadal jsem do hlubok melancholie, a ji jsem se neradoval. Toho dne, kdy byl temn msc,
jsem se vydal na cestu do Volsini, ke behu posvtnho jezera, provzen pedky svho msta. Ale ji jsem nesml
kret pky, na vlastnch nohou, ani jet na koni i oslu. Vezli mne v zavenm voze, taenm blmi voly. Rud stapce
zdobily ela vol a tk zclony mne skrvaly zrakm lid.
V tme voze, stejn skryty zrakm lid, za posvtnmi zclonami, byly oba bl kamenn kuely z chrmu
Promnlivho. Jet jednou budu leet na pohodlnm lehtku boh a stolovat s bohy, smrteln pot na ele. Proto j,
Turms, pospchm, abych stail vypsat vecko, na nemohu zapomenout.
Posledn kniha
Hostina boh
KAPITOLA 1
Nejist a nejmodej ze vech jezer, je jsem vidl, bylo posvtn jezero naeho lidu obklopen vzneenmi
horami. Podzimn ero padalo na klidnou hladinu, kdy jsem je poprv spatil. Vidl jsem chrmy. Vidl jsem mundus,
posvtn kamenn kruh. Vidl jsem brzdu, z n vystoupil Tages a kzal svou moudrost Tarchonovi. Vidl jsem
pramen nymfy Begoe. Snad se zjevili jinde. V Tarqunich ukazovali Tagetovu jmu. V m byla jeskyn Egeriina a
pramen. Ale etrusk tradice posvtila tato msta ve Volsinich.
Nejposvtnjm mn, jako vemu lidu, byl chrm Promnlivho Voltumny, stavba o kamennch sloupech. Stedn
cella byla przdn. Tu hldala krsn bronzov Chimaira, lev, had a orel v jednom tle, vnj to podobenstv zemsk,
Page 200

podzemsk a nadzemsk formy Promnlivho. Byla nepemoiteln, a proto hldala przdnou cellu Voltumnovu. ekov
tvrdili, e jejich hrs na okdlenm koni zvtzil nad Chimairou a zabil ji. V Korinthu mi kdysi, za dn mho mld,
ukzali na dkaz toho Pegasv pramen. Ale u mho lidu Chimaira stle ije jako posvtn podobenstv Promnlivho.
ekov ji zde jet nezabili.
O podzimnch slavnostech se shromdila vdycky spousta lidu ze vech mst, akoli pouze jejich zstupci byli
piputni do posvtnho okruhu a smli bydlet v posvtnch domcch. Neposvtn msto, mocn a bohat Volsinii,
v mm jazyce Velzna, se tyilo na vrcholku hory, asi pl dne cesty od jezera. Bylo znm run vrobou a jinm zbom,
vhodnm pro pleitostn obchod. I mlo uitek z podzimnch slavnosti. Avak v posvtnch Volsinich na behu
jezera se po dobu jejich trvn obchod provozovat nesml.
Prvnho rna mne zavedli se zahalenou hlavou do domu porad, v nm se shromdilo dvanct zstupc z dvancti
mst. Z nich byli pouze dva lukumoni, pt jich mlo estn titul lukumona, jeden byl krl, svm lidem zvolen, a ostatn
tyi mstskou radou uren zstupci, jejich moc byla zkony omezena na jistou lhtu. Mezi posledn patil i zstupce
Clusia. Byli to starci i mladci, jako tarquinsk Lars Arnth Velthur, jen piel msto svho otce, ale vichni obleeni do
posvtnch pl svch mst s vichni si mne stejn zvdav prohleli. estn sedadlo nebylo. Sedli nebo stli
podle sv libosti, neprokazujce si dnou zvltn ctu.
Odkryl jsem si hlavu a vdl jsem, e zan prvn a nejprost zkouka. Hledl jsem z jednoho na druhho a kad se
pokouel dvat mi znamen, bu prstem, i mrknutm oka, jin smvem, jin zas vnou tv. Plt obrtili naruby,
abych nevidl vyvan znaky mst. Pesto jsem ihned poznal oba ijc lukumony. Nedovedu vysvtlit, jak jsem je
poznal, ale naprost jistota se mne zmocnila, take jsem se zaal usmvat tto dtinsk he.
I el jsem a sklonil hlavu nejprve ped volsinskm starcem, potom jsem pozdravil lukumona temn tve, jen byl z
vn chladnho msta Volaterre, v mm jazyce Velathri.
Mu to byl statn postavy, jet ne padestnk. Snad jsem ho poznal podle o, snad podle svratlho obo.
Vydechovala z nho psn opravdovost, ze starce pak smv a vldnost. Ostatn jsem pozdravil jen pokvnutm hlavy.
Oba lukumoni se podvali na sebe a vystoupili ped ostatn. Staec pravil: "Znm t, Larsi Turmsi."
Zstupci ostatnch mst se zaali iv pt, a nkte pravili, e toto jet nen dn dkaz. Mohl jsem se dozvdt o
tom, jak lukumoni vypadaj, nebo mi je mohl clusijsk zstupce pedem umluvenm znamenm ukzat. Vbec nedbali o
to, e jsem zde a poslouchm jejich vtky. Ale star lukumono mi poloil ruku na rameno. Nevslovn dobrota, nha a
slitovnost vyzaovaly z nho na mne. Usmvaje se ekl:
"Pohybuj se voln v tchto dnech, kudy a jak ti libo, po mstech posvtnch i neposvtnch. Zastni se obt,
chce-li. Dvej se na zvody ve hrch. dn dvee nebudou ped tebou zaveny. Ani t nebude nikdo nutit dvee
otvrat."
Volaterrsk lukumono se dotkl vldn m pae. Pevnost, sla a pocit bezpe pely z jeho rukou do mne. "Pipravuj
se, chce-li, Larsi Turmsi," pravil. "Nikdo t nenut ani k tomu. Pro by se ml prav lukumono pipravovat? Ale
bude-li se pipravovat, bude pak vnmavj a zakus, cos nikdy dve nezail."
"Jak se mm pipravovat, ote? Jak se mm pipravovat, brate?" zeptal jsem se jich.
Staec se usml a ekl: "Jak sm chce, Turmsi. Nkdo vystoup do horsk samoty, jin hled sebe ve shluku lid.
Cesty jsou mnoh, avak vedou k jedinmu cli. Me bdt a postit se v tchto dnech. Bdn pome obyejnmu
lovku vidt, co jinak nevd. Ale stejn tak me pt vno, a bude mt nejist kolena v mlnm opojen a a se
probere a vydv, me pt zas. Me milovat eny a uspokojovat sv pudy a do vyerpn. Tehdy tak pijdou
prav sny a vidn. Ve svm vku lituji, e jsem nezkusil i tuto cestu. Nyn je ji pozd. Mm skoro sedmdest let, synu,
a nehodlm prosit bohy, aby dopli dalch deset let mmu chorobami selmu tlu."
Mu z Vollaterr pravil: "Pudy piprav lovku nejlahodnj vyerpn. Pomhaj nm snst tento ivot, ba i za nj
dkovat. Uvdom si vak pesto, Turmsi, e i hlad, i ze, i neuspokojenost se zmn v poitek, jestlie dojdou a k
vidnm. Netvrdm, e by byly ulechtilejm poitkem ne opojen a ukojenost. Kad m svou cestu. Nemohu ti radit,
jakou m jt. Mohu ti jen vyprvt o sv."
Staec ukzal na nho lskovkou a vypravoval: "Nu, on se narodil pastevcem a ml vidn v horskch samotch. M
tlo se zrodilo ve star rodin. Pesto me bt lukumonem dle ne j."
Vce mi neradili, ale z jejich o, z jejich rozzen jsem ctil, e mne ve svm srdci uznvaj. Nepotebovali pece jako
lukumoni, kte sebe u poznali, nic jinho zkouet, ne e j, Turms, jsem j. Ale kvli tradici museli mne zkouet, abych
nael pedevm sm sebe a doznal se. To je pro lukumona to nejbolestnj.
V tch dnech jsem vidl, jak se pibj nov mdn heb do vkem zeedlho devnho sloupu v chrm osudu.
Tam bylo spousta heb, hlavika vedle hlaviky, a nejstar byly neohraban a zelen mdnkou. Ale bylo jet dost
msta na sloupu. Bohov vymili jet dost asu etruskm nrodm a mstm.
Po ti dny se radili o vcech vnj politiky a o vejsk vlce proti mu. Caere a Tarquinii slbily Vejskm pomoc ve
zbranch. I o ecch se hovoilo, a Lars Arnth, podprn Populoni a Vetuloni, ujioval, e vlka proti ekm dve i
pozdji bude nevyhnuteln. Ale neml ohlas. Ani jeden z lukumon se nemsil do tohoto rozhovoru o vlce, ponvad
lukumono neuznv vlku, pouze v nejnalhavjm ppad na obranu svho msta. A tehdy ztrat lukumono svou
moc. Staec z Volsini mi eptal do ucha, zatmco druz se peli:
"A si jen bojuj proti mu. Pece nemohou nad nm zvtzit. Snad v, e m je msto tvho otce. Nejtajnj
znamen jej v k tvmu mstu. Kdyby byl znien m, bylo by znieno i Clusium."
Zavrtl jsem hlavou a ekl: "Je mnoho vc, o nich nevm, a ani chamart zasvcen mi nic podobnho neekli."
Poloil mi ruku na hlavu a eptal: "Jak jsi siln a krsn, Turmsi! Raduji se, e jsem t jet iv zastihl a vidl. I jen tvoje
blzkost zahv m st. Nev zasvcenm. Mus se svmu vdn uit zpamti a od druhch se uit kouzlm a
obtem. Nic jinho nevd. Snad bych ti jet neml odhalovat tak tajn vci, ale pak bych teba zapomnl z pouh
Page 201

roztritosti ti ci o tom, co ti bude dobr znt o svm mst. Tvj otec dobyl m a pobval v nm dva roky, aby
uspodal jeho vci. Byl by jej vrtil Larsi Tarchonovi i jeho synovi, ale man mu dali jasn na srozumnou, e si
budou radji vldnout sami, ne by sneli despotismus cizho nepravho krle. I zavradit ho chtli. V posvtn
jeskyni nymfy Egerie se setkal s nejstar vestlkou. Ta mu etla a vykldala pedpovdi. Tvj otec j uvil a ze sv
vle odeel z ma. Avak podle znamen spojil osud ma s osudem Clusia. Kdyby nkdy njak vnj nebezpe
hrozilo Clusiu, m je mus zachrnit. Tak je psno v mskch posvtnch knihch a potvrzeno hostinou boh. Pro
Larse Porsennu to mlo vt vhu ne sttn smlouva, kterou me kdokoli poruit, pokud si vldne lid sm. Kvli
mskmu sebevdom bylo lpe, aby se tato vc nezveejnila. Avak star rody o tom vd a toto vdn zachovvaj z
otce na syna."
"To si mus pamatovat," pokraoval. "Chamars se nesm nikdy pidat do vlky proti mu a naopak mus mluvit pro
nj, kdyby nkter ze sousednch mst jej chtlo zniit. Trestat jej mohou a smj. Trest m tak potebuje, aby vyrostl.
Avak kdyby mu hrozila pln zkza, pak mus Clusium bojovat po boku ma a nikdy proti nmu, kvli sv vlastn
budoucnosti. Toto je tak posvtn a poutajc zleitost, e sami bohov sestoupili na zem, aby ji potvrdili. Avak jako
jedin znamen veejn pipamatovvajc tuto vc bylo dohodnuto ren, jm se veejn koup v m stvala
pravoplatnou: toto je Porsennova pda, i toto je Porsennv dm, nebo toto je Porsennovo zbo. m pece - kdy jej
dobyl - patil Porsennovi se vm vudy, s poli, domy i s vekerm zbom."
Vzpomnl jsem si, e jsem se sm divval tomuto pozoruhodnmu zvyku, jej museli zachovvat v m pi drabch,
aby koup mla prvn platnost. Zrove jsem pochopil, pro mne nohy tak neodolateln vedly k posvtn jeskyni a
pro jsem ji poznal a postkal si obliej vodou z pramene. el jsem po stopch svho otce. Proto mne tak nejstar
vestlka poznala jako syna otcova.
Po sedm dn se radili pedstavitel mst o zleitostech vnitn politiky a rozhodovali v hraninch rozepch. Den ode
dne jsem se ctil lehm. Vmsil jsem se mezi lid. Prochzel jsem se po posvtnch i neposvtnch mstech. Sml jsem se
a kiel s ostatnmi na zvodech. Ale kdy mne poznali, utvoilo se hned kolem mne przdn msto i v nejhust tlaenici
a lid mne bojcn okukovali. Radji jsem tedy vyhledval pak samotu a jas. Probdl jsem noci na vrcholku hory
pozoruje hvzdy. Nectil jsem ani hlad, ani ze. Radost rozpukla ve mn a dn starost mne nezasmuovala. Pohled
jednoho i druhho lukumona nebo jejich dotyk i vldn slovo stailo mi zahnat vecky stny z mysli a obloha mho
srdce se vyjasnila.
Potom zaaly obti a s nimi spojen tradin zvody ve hrch. Obti se konaly v chrmech, ale posvtn boje v
kamennch kruzch. Lukumoni a zstupci mst sedli na dvancti posvtnch kamenech, jejich tvrdost byla ovem
zmkena polti, a vichni, jim bylo dovoleno vstoupit do posvtnho okruhu, stli v tsnm houfu za svm
zstupcem. Vlastn lid se dval z dalekho bo hory nebo ze stech dom. Neposvtn msto Volsinii se pak
vyprzdnilo, zato u jezera byla krajina poseta lidmi.
Pi hrch vak nebylo dovoleno projevovat pze i nevoli, a tak se zvody konaly za hlubokho ticha.
Zastnil jsem se bleskovch obt a uloili mi poloit ob na kamenn stl. Vlasy jsem si ustihl ze svch, rybiky
jsem ulovil st v jezeru a cibule jsem vyhrabal ze zem. Tradin modlitby odkval volsinsk bleskopravec, ponvad
jsem je neuml. Potom vykldal kadmu mstu znamen zjitn v ostrovnm chrmu na tento rok. Jen pro msto Veii
se ukzaly zle zarudl blesky patnho smru. Ostatn msta se nemusela obvat zvltnch netst.
Toho dne, jen byl zasvcen bohu Turmsovi, jsem musel vybrat z velikho stda bahnici, je mla bt obtovna
mm jmnem. Vecky ovce byly krsn, ist a bez vady. Vybran bahnice la za mnou poslun a k olti, a nebrnila
se ani, kdy j knz peezal kamennm noem tepny na krku. Kdy jej krev vytekla do obtnch ndob, otevel j knz
bicho a vyjmul jtra. Mla sprvnou barvu a byla bezvadn, ale o polovinu vt ne obvykle. Znalec jater se ani
nenamhal vyloit z nich pedpov, ale jak on, tak jeho druhov hledli na mne od t doby jinma oima ne dve,
ustupovali mi uctiv z cesty, sklnli pede mnou hlavu a zdravili mne, jako se zdrav bohov. Vdl jsem, e svm
poznnm podpo m uznn lukumonem.
Ptho dne mne pozval do svho domu star volsinsk lukumo. Kdy jsem vstoupil vchodem o osmi sloupech
dovnit, spatil jsem v pedsni mue, jen sedl v pedklonu na tvrdm sedadle a v napjatm oekvn hledl pede
sebe slepma oima. Sotva uslyel m kroky, zeptal se horliv:
"Jsi to ty, jen dv dary? Polo svou dobrou ruku na m oi, uzdraviteli!"
Ujioval jsem ho, e nejsem uzdravitel a e jsem jenom nhodn nvtvnk domu. Ale slep nevil. Prosil m dl
tm nalhavji, a z pouh trpnosti jsem mu poloil ruku na oi. Pidroval mi ji pevn za, zpst a tiskl k om. Bylo to,
jako by bylo nco prasklo mezi nm a mnou, ze mne na nho, take jsem ctil, jak slbnu a hlava se mi to. Konen
jsem odthl ruce. Hluboko vzdychl. Oi ml zaveny a dkoval mi.
V lukumonov komnat leela na lehtku smrteln bled dvka, skoro jet dt, a natahovala ruce, aby si je zahla
nad ohvadlem. Hledla na mne zoufale a s nedvrou. Kdy jsem se ptal po lukumonovi, pravila, e teprve pijde, a
prosila mne, abych si sedl na chvli k n na okraj lehtka.
"Jsi nemocn?" zeptal jsem se.
Odhrnula pokrvku a ukzala mi ob nohy. Ob ltka mla uvadl, vypadala jako kostn tyky, akoli jinak to byla
krsn dvka pes vekeru bledost. Vypravovala, e kdy j bylo sedm let, vrazil do n bk a pokopal ji kopyty. Rny a
boule se zahojily, ale od t doby nemohla chodit. Prost, bez upejpn mi ukzala jizvy na rameni. Po chvli zaeptala
nesmle, ba bojcn:
"Jsi dobr a krsn, dre dar. Ti mi chvli nohy. Bol mne velice od t chvle, co jsi vstoupil."
Nedovedl jsem to nijak vten, ale jako mladk jsem se nauil oetiit si svaly po vypjatch tlesnch cviench.
Tak po boji jsem obvykle pomhal druhm hnst do mkka svaly nmahou boje ztuhl. Ale jakkoli jsem se snail co
nejnnji se dotkat jejch ltek, pokad zanakala bolest. Chtl jsem tedy pestat, ale ona odporovala: "Ne, ne,
Page 202

nebol to." Hlava se mi toila m dl silnji.
Konen veel star lukumo, zda ohnuta, a zeptal se: "Co to dl, Turmsi? Pro tr ubohou dvku?"
Brnil jsem se: "Sama o to prosila."
"Pomh kadmu, kdo pros?" vytal. "D komukoli, co si od tebe d? Jsou pece dob i zl adatel. Vinn i
nevinn trpitel. Nedovede dlat mezi nimi rozdl?"
Uvaoval jsem a pravil pak: "Tato dvka netrp vlastn vinou. Avak vidm-li trpcho lovka, myslm, e nedlm
rozdl mezi dobrm a zlm, vinnm i nevinnm, ale pomohu kadmu, pokud dovedu. Vdy slunce svt stejn na
zlho jako na dobrho. Nevm, e jsem rozumnj ne slunce."
Pikvl a zarazil se, jako by chtl nco namtnout. Pak se posadil do mdnho ttu a podal o vno. Mn ekl: "Jsi
docela bled. Je ti mdlo?"
Hlava se mi toila a dy se chvly slabost, ale ze zdvoilosti jsem se pokouel tvrdit, e mi nic nen. Bylo to pece
velkou ct, e mne pozval do svho domu. Naknm jsem si nechtl pokazit radost.
Napili jsme se vna. To mne poslilo. Po celou dobu sledoval pohledem dvku lec na lehtku a ona hledla na nho
jako v oekvn ehosi. Veel volaterrsk tmavolc lukumo a krtce ns pozdravil. Staec nalil i jemu vno do ern
hlinn e. Kdy host pozvedl i ke rtm, ukzal nhle staec na dvku a pikzal j jako mimochodem: "Vsta, dt, a
cho!"
K mmu nevslovnmu pekvapen se rozjasnily dviny tve a ona zaala opatrn pohybovat nohama, postavila je
na podlahu, rukama se chytla lehtka a vzpmila se, trochu vrvorajc. Chtl jsem j bet na pomoc, ale staec mne beze
slova zadrel a vichni ti jsme nepohnut pozorovali dvku. Vrvorala siln, ale udlala krok, pak druh a krela podl
malovan stny od jednoho kouta k druhmu.
Plac a smjc se zrove, volala: "Dovedu chodit, dovedu chodit!" A nathla ruce ke mn a pustila se pes
mstnost, klesla pede mnou a lbala mi kolena. "Lukumo," eptala zbon, "lukumo."
Byl jsem stejn udiven jako dvka tm nhlm uzdravenm, ohmatal jsem j nedviv svaly na ltkch a prohlsil
vrt hlavou: "To je zzrak!"
Staec se dobromysln zasml a poznamenal: "Tys to uinil, sla vyla z tebe, lukumo."
Obma rukama jsem se brnil: "Ne, ne, neposmvej se mi." Staec pokynul volaterrskmu lukumovi. Ten zamil ke
dvem a vyzval mne: "Vejdi a uka sv oi, ty, jen v." Z pedsn veel mu, jen tam pedtm sedl se skelnma
oima, ruce na och. Sal nyn ruce z o, rozhldl se a zase oi pikryl. "Vidm," ekl konen. V pokorn ct se pede
mnou uklonil a pozvedl ruku k boskmu pozdravu. "Tys to uinil, lukumone," zvolal. "Vidm. Vidm tebe i jas kolem tv
hlavy."
Star lukumo vysvtlil: "Tento mu byl slep tyi roky. Brnil kdysi svou lo proti pirtm. Najednou jakoby njak
vousat obr se na nho vrhl. Vousy mu zakryly oblohu. Zdlo se mu, e dostal stranou rnu do hlavy. Od t doby
nevidl."
Mu horliv pikyvoval: "Ano, ano, hlav se nic nestalo, om se nic nestalo a lo se zachrnila, ale nic jsem od t
doby nevidl, a te, kdy se dotkly tv ruce mch o, zachrne."
Dval jsem se na nho v divu a ponkud opojen vnem. "Posmvte se mi," zlobil jsem se. "J jsem nic neuinil."
Oba lukumoni svorn prohlsili: "Moc a sla je v tob, pokud si to peje. Doznej ji jednou sm sob, e jsi se zrodil
jako lukumo. My o tom nepochybujeme."
Stle jet jsem to nemohl pochopit. Hledl jsem na dvinu rozzenou tv. Hledl jsem na muovy oi, je jet
ped chvl byly slep. "Ne, ne," opt jsem se brnil. "Nedm takovou moc, nechci ji mt. Bojm se. Jsem jenom
lovk."
Star lukumo vyzval oba uzdraven: "Jdte a obtujte dkovnou obt bohm. Co uinte druhm, to se stane i vm."
Roztrit nathl ruku a poehnal jim. Odeli. Dvka jet nejistm krokem a vidouc mu ji podpral.
Po jejich odchodu se lukumo obrtil ke mn. "Jsi zrozen v lidskm tle," ekl. "Proto jsi lovk. Ale zrove jsi
lukumo, jen odv-li se to doznat sm sob. Nastal as. Neboj se ji. Nevzpouzej se a neprchej ped sebou. Tv tpn
skonilo."
Mlad lukumo pravil: "Rny se zavou a krev pestane tci, dotkne-li se zejc rny, ty, jen ses vrtil a jen se opt
vrt. Piznej si to konen!"
Staec tvrdil: "Lukumo me probudit i mrtvho na chvli i na dny, v-li si a ct-li v sob slu. Avak takov in
zkracuje jeho vlastn ivot a mrtvmu pin stranou zkost, kdy se m duch navrtit do pchnoucho tla. Takov
vci radji nei. Me vzvat duchy, chce-li, a vytvoit pro n podobu, take mohou mluvit a odpovdat ti. Ale
duchm je to nepjemn. Nedlej to, nemus-li. Nehnvej duchy, aby oni nehnvali tebe."
Oba dva vyzaovali do mne takovou dvru, jistotu a vdn, e jsem jim naslouchal jako ve snu a v srdci jsem jim
nemohl odporovat. Pipomnl jsem si, jak jsem pomhal Miknovi obvazovat rny. Ty, je jsem obvzal j, se rychleji
hojily, a peznut la pestala krvcet, sotva jsem na ni poloil prst. Kdy Mikn pevzal rann do sv pe, jakmile
se k nim dostal, mne nikdy nenapadlo, e jsem ml ast na jejich uzdraven. Povaoval jsem to za vsledek jeho
lkaskho umn.
Star lukumo pochopil, e vhm na prahu jistoty a nevdn a ekl: "Nechpe, co mnm vytvoenm podob." Vzal
kousek deva, pozvedl mi jej ped oi a vyzval mne: "Podvej se na tohle." Potom hodil dvko na zem a ekl: "Vid, je z
nho ba."
Ped mma oima se promnilo devo v bu, kter nkolikrt ustraen poskoila a pak se zastavila, nehybn na
mne hledc kulatma vyboulenma oima.
"Vezmi ji do ruky a zkus to," pobdl mne staec a vesele se sml, kdy zpozoroval, s jakou pochybnost se dvm na
tu nov stvoenou ivou bytost. Stydl jsem se, ale chytl jsem bu do ruky, ctil jej chlad a slizkost. Byla to iv ba
Page 203

a zmtala se mi v ruce.
"Pust ji," prosil star lukumo. Rozevel jsem dla a ba vyskoila. Sotva pleskla o zem, zmnila se zase v such
kousek deva. Volaterrsk lukumo byl na ad. Vzal dvko, ukzal mi je a ekl: "Nevzvm ani podzemsk, ani
pozemsk. Pohled, jak z telete vyroste bk."
Hodil dvko na zem. Vyrostlo v prv narozen teltko. Jet vlhk se zvedlo na thl noiky. Pak zalo nabvat.
Na hlav mu vyrostly krsn piat rohy. Nakonec bylo tak velik, e naplnilo celou mstnost a nebylo by mohlo
vyskoit z zkho okna. Ctil jsem b pach, vidl jsem zblesky jeho o. Byl to hrozn bk.
Lukumo poklepal lehce prsty, jako by ho tato hra nebavila. Bk zmizel a na podlaze byl zase jen ed kousek deva.
"I ty to me udlat, chce-li," pravil star lukumo. "Bu odvn. Vezmi to do ruky. ekni, co chce, aby se
stvoilo, a stvo se to."
Jako ve snu jsem se shbl pro dvko a obracel jsem je mez prsty. Bylo to obyejn, ooupan, stm ed dvko.
"Nevzvm podzemsk ani pozemsk, ale nebesk, a holubice je mj ptk," ekl jsem pomalu, hled na kousek deva v
m dlani. V t chvli jsem ctil pe, pta teplo a rychl tlukot srdce. Snhobl holubice mi vyletla z ruky, zakrouila po
komnat a lehk jako vzduch se vrtila na mou dla, tloukla kdly a drpky mi krbala po dlani.
Volaterrsk lukumo nathl ruku a hladil j pe a pravil: "Jak krsnho ptka jsi stvoil. Je to ptk bohyn. Snhobl."
Staec se zeptal: "Ji v, Turmsi?" Ptk zmizel a v ruce jsem ml opt jen ed devo.
Vypadal jsem jist velice podivn, protoe oba vyprskli v smch a ekli: "Hle, Turmsi, ji snad chpe, pro je lpe,
kdy se lukumo najde a pozn sm sebe a ke tyictce? Kdybys byl chlapcem a objevil svou schopnost, vzruil by
ses tou hrou a vytvel nesetn podoby, zastraoval lidi a opovil by ses teba i soupeit s Promnlivm v tvorb
podob, je nikdy pedtm nebyly. Ale to je pokouen boh. Nepokouej bohy, aby tebe nepokoueli. Pekvap-li t
neptel zlmi mysly, me mu hodit prut pod nohy a zmnit jej v hada. To je dovoleno. Jsi-li sm a smutn, me si
stvoit zvtko, aby ti leelo v nohch loe a hlo t svm tlem. Ale i tak jen, jsi-li sm, a neukazuj to jinm."
Zvra se mne zmocnila. Sla vyzaovala mi ze srdce. V kadik sti tla jsem ctil nikdy nepoznanou a netuenou
slu. "A co lovka?" zeptal jsem se, "mohu stvoit lovka, abych ml druha?"
Podvali se na sebe a potom na mne, zavrtli hlavou a ekli: "Ne, Turmsi, ne, lovka neme stvoit. Me stvoit
jen pomjejc podobu a vkouzlit do n ivot na chvli. Ale duchov jsou dob a zl. Zl by mohl pijt dve a zavst t
do zkzy. Nejsi vevdouc, Turmsi, nejsi veznajc. Pamatuj, e ses narodil do lidskho tla. To t ve a uruje
hranice tvho vdn. Nau se znt stny svho vzen. Teprve smrt je rozlom a bude osvobozen, dokud se znovu
nezrod. Do jinho asu, na jin msto. Ale mezitm bude tv spoinut lbezn."
Vce mne toho dne neunavovali, ale nechali mne v klidu pemlet o tom, co jsem se nauil. Ptho jitra mne pozvali
opt k sob, ukzali mi krv potsnn roucho a vyzvali mne: "Ohmatej toto roucho, zavi oi a vypravuj, co uvid."
Zavel jsem oi, roucho v ruce, a zalila mne stran zkost. Vidl jsem jako v mlze vecko, co se stalo, a vyprvl
jsem: "To je roucho starho mue. Je zapren a zpocen. Na cest dom, odnkud. Vesel, jde rychle. Z kov
vysko zdivoel past. Uhod kamenem. Staec klesne na kolena, zved ruce, pros o slitovn. Past uhod znovu.
Oloup mrtvolu, i kdy m strach. Nyn je ji jen mlha."
Pot mi tekl z podpa a dlan byly mokr. Otevel jsem oi a upustil hrozn roucho z ruky. "Poznal jsi paste?"
zeptali se.
Uvaoval jsem napjat o tom, co jsem vidl. "Byl hork den," ekl jsem vhav. "at ml jen do pasu, ki oplenou
do tmavohnda. Nevrl obliej a velikou jizvu na ltku."
Pikvli a ekli: "Netrap se tm ji. Soudcov nemli dost prkaznch svdectv proti pasti. My jsme jim ukzali
msto, kam skryl svou koist. Spustili ho do neist studn s vrbovm koem na hlav, protoe se neslitoval nad
bezmocnm muem. Ale jsme rdi, e potvrzuje jeho vinu. Neradi dlme takovto vci. Nebezpe omylu je pli
velk. Ale nkdy je to nutn. Neodhalen vrada psob nov vrady."
Aby mi pomohli zapomenout na mou zkost, nabdli mi kad stejn velik a stejnmi relify zdoben ern e. Ani
jsem nezavel oi a pozvedl jsem i v lev ruce, ka: "Toto je posvtn e. Ta druh nen posvtn."
Pravili: "Turmsi, jsi lukumo. Poznv se a v si?"
Ale jet jsem byl na rozpacch. Star lukumo vykldal: "Me st z vc, co se stalo. m mn na to mysl, tm
lpe te. I proto je lpe, kdy lukumo pozn a ve tyictce sm sebe i sv schopnosti. Jinak by nepestal zkouet vci
a pstovat v sob schopnosti men ceny a dleitosti. Tohle mnoho neznamen. Je zbyten, aby se tm lukumo
unavoval, nen-li to nutn. Mnoz obyejn lid maj tut schopnost."
Potvrdil jsem nesmle: "Sikani na Siclii vdli a slyeli to, co se stalo jinde, teba na druhm konci svta."
Pravili: "Me opustit sv tlo, chce-li, a vidt to, co se dje jinde, ba i zjevit se a psobit na prbh udlost. Ale
nei to. Nevychzej z tla, v nm jsi se narodil. Je to nebezpen, nebo tv tlo pak zstane bez ochrany. Tak tvj
vliv na udlosti by byl jenom zdnliv. Vecko se nicmn stane tak, jak se m stt. Mme pece znamen a pedpovdi.
Blesky, ptci a jtra obt zjevuj dostaten, co je nm teba vdt."
Aby potvrdili sv slova, povstali a pozvedli ruce a pozdravili mne jako boha: "Tak jest, Turmsi. Jsi lukumo. Mnoh
dovede, ale nen vecko tob k dobrmu. Nau se volit, nau se rozliovat, nau se omezovat. Nenamhej se zbyten
a nepokouej bohy. Tvmu lidu, tvmu msto sta, e jsi. Je dosti na tom, e nesmrteln se zrodil v jejch stedu jako
lovk."
Zachvl jsem se tmi slovy. Jet jednou jsem pozvedl ruku na obranu a zvolal: "Ne, ne, j e jsem nesmrteln, j,
Turms?"
V hlubok zbonosti mne ujitovali: "Tak jest, lukumone Turmsi. Jsi nesmrteln, odv-li se doznat to sm sob:
Strhni si konen zvoj a doznej svou existenci."
Pravili: "V kadm lovku je sm nesmrtelnosti. Avak vtina lid se spokojuje zem. Sm zstane neplodnm a
Page 204

nikdy nevzkl. koda toho lovka, ale budi mu dovolen ten dl, s nm se spokoj. Pro vnucovat nesmrtelnost
tomu, jen si j nepeje a ani nev, co by si s n poal. Pro trpit nesmrtelnost lovka, kter se ct przdn, je-li jen
den bez prce, a nev, co dlat, zstane-li sm. Bda lovku!"
Ale jet dle mluvili: "Nae vdn je omezen, protoe jsme se narodili v lidskm tle. Myslme, e sm
nesmrtelnosti odliuje lovka od zvete. Ale urit to nevme. Vecko iv je jeho zjevenm, zjevenm Voltumny
Promnlivho. Ani nerozliujeme iv od neivho. Ve chvli osvcen ct, jak tvrd kmen vyzauje pod tvou rukou.
Ne, nedostaten je nae vdn, i kdy jsme se narodili jakoto lukumoni."
Potom mne varovali a pravili: "A se dozn jako lukumo, nebude ji t pro sebe, ale pro svj lid a pro sv msto.
Jsi drcem dar. Avak jenom z tebe a z tv sly se pole nevln a zem neplod. Skrze tebe se ve dje. Nedovol, aby t
pokoueli. Nei nic k libosti lid, ale k jejich dobru. Nepoutej se k malichernostem. Proto jsou zkony a zvyky,
soudcov, kn, vtci a velitel. Radji se zavi do samoty. Zbyten se nezkej toho, co je ti mil a co t zajm. Je
dosti tk ji jen zrodit se do vzen. Ui si to vzen pjemnm, jak jen dovede, ani ukod svmu lidu. Nerouhej
se bohm, aby oni neureli tebe. Jsi nejvym knzem svho lidu, jsi jeho nejvym zkonodrcem, jsi jeho
nejvym soudcem, protoe jsi lukumo. Ale m mn se budou k tob utkat, tm lpe. Lid i msta se mus nauit t
bez lukumon. Pijdou zl doby. Pijdou krut doby. Vrt se, ale tvj lid se nikdy nevrt, se jeho dl napln."
Trpliv mne pouovali, vdouce dobe z vlastn zkuenosti, jak drtiv bemeno mi dvaj nst. Volsinsk star
lukumo mi poloil ruku, jakoby na ochranu, kolem krku a ekl:
"Pochybnost je tv nejvt pokuen. Ve chvlch slabosti je kad z ns pokouen, to jsme zakusili. Vecko se dje
jako na vlnch. Jsou dny, kdy se tv sla zvedne nejve a vyzauje jas a dvru, ani o sob pochybuje. To jsou
poehnan dny. Ale vlna klesne a tv sla spadne na jej dno. Poehnan dny plat zlmi dny deprese beznadje, v
nich vecko kolem tebe ztemn a nevra se zmocn tv mysli. Tehdy bu tich, poddej se, poko. A ekej. Kdy je tv
slabost nejvt, je pokuen nejsilnj."
Volaterrsk lukumo pravil: "Tv sla me stoupnout a klesat podle obdob msce. Nebo me bt zvisl na obdob
roku. Nebo na poas. V tomto ohledu jsme kad jin. Snad poas vldne nm a ne my jemu, akoli meme vzvat
vtry a boue. Kdykoli mne svrala slabost, el jsem nad horsk srz. Pokuen mi naeptvalo: "Jsi-li prav lukumo,
sko dol do dol. Vzduch t lehce ponese a k zemi a neubl si. Doka sm sob, e jsi prav lukumo. Nejsi-li, pak
nebude dn koda, rozbije-li si hlavu. Takov vci naeptv pokuen. Povdm ti to, abych t varoval ped
chvlemi slabosti. Zsta tich a ekej. Stvo si pro sebe njak mil zve, a t utuje. Pijde, kdy je zavol. Natolik
sly vdycky bude mt, i v tch nejslabch chvlch."
Hledl jsem mu do tmavch o. Zvdavost mne pepadla a zeptal jsem se ho: "Skoil jsi nkdy ze srzu? Povz!"
Zavrtl hlavou: "Ani nebudu o tom povdat. Pli se stydm."
Star lukumo se zaal pobaven chichotat a pobdl mne: "Podvej se na stopy jeho rozbitch kolen. Neml v sob
pli mnoho neporuench kost, kdy ho laterrsk lid sbral na pat srzu. Dodaten se zjistilo, e padal pes jeho
kee. Tm se zpomalila rychlost pdu. Nakonec spadl do koruny pinie a padal z vtve na vtev, take se jeho kosti
lmaly o zvod s vtvemi stromu. Kdyby nebyl lukumonem, sotva by byl mohl jet chodit. Hbet mu ztuhl, ale nelze
ci, e je mrzk. Lukumo si nikdy neubl tak zle, aby byl nepohybliv, akoli se mu obas pipomene jeho smrtelnost,
aby nezapomnl, e se zrodil do lidskho tla."
I to byla pravda. Zakusil jsem nebezpe vlky i hrzy moe, ale nikdy jsem nebyl opravdu tce rann. I kdy jsem
byl v nebezpe smrti, chrnila mne neviditeln kdla. Volattersk lukumo sklopil zrak a doznal svou hanbu:
"Nectil jsem tehdy ani tu nejmen bolest. Bylo mi, jako by mnou tsla milostiv, ale trestajc ruka. A kdy jsem
nabyl vdom a lid mne sbral ze zem, zaaly bolesti. Hoce jsem okusil lidskou smrtelnost, ale patilo mi to a bylo pro
mne to dobr pouen."
Z jejich vypravovn mi zaalo bt nevolno a byl jsem blzek zhroucen. Ctil jsem slabost, jako by se mi rozplynuly
kosti. "Slitujte se nade mnou a zbavte mne tohoto bemene," prosil jsem je. "Jsem jenom Turms. Jsem povinen uznat se
lukumonem a vit v sebe, i kdybych nechtl?"
Pravili: "Jsi Turms, nesmrteln a prav lukumo. Jsi povinen doznat to sm sob. Neme ji sm sebe popt." Ale
utovali mne dle: "Chpeme t a sami jsme zakusili nejhor lidsk bolesti, utrpen nevry a vlastn nedokonalosti.
Avak naveer dvanctho dne bude asten s nmi hostiny boh, jak jsme smli i my j bt astni, kdy jsme nali
sebe a kdy jsme to doznali. Budeme pi n my ti zbvajc lukumoni, ale v den sv pozemsk smrti, Turmsi, bude s
bohy jen ty sm."
KAPITOLA 2
Dvactho dne se konal tradin posvtn boj o vd msto ve spolku. Byl jasn podzimn den a slunce svtilo
teplmi paprsky na posvtn jezero a modrav hory. Dvanct zstupc mst sedlo v kamennm kruhu na dvancti
posvtnch kamenech. Sm jsem stl mezi lidem v hustm chumlu za pedstavitelem msta Cluisa, nebo jsem nebyl
jet veejn prohlen za lukumona, ani mi nebyl rozloen posvtn pl na ramenou. Proto vichni pedstrali, e mi
nevnuj pozornost. Ale pestoe stli v hustm zstupu, bylo kolem mne volno a nikdo se mne nedotkl, ani se neotel
o mj pl.
Prvn piel nejstar augur s lituem v ruce. Za nm krelo dvanct mladk. Byli naz, jen purpurov stuha kolem
hlavy je zdobila. Kad ml v rukou kulat tt a posvtn me svho msta. Jejich msto v prvodu bylo ureno
losem, protoe si msta byla ve spolku dstojnost rovna. V kamennm kruhu se vak postavili kad ped svho
Page 205

zstupce.
Ze zastench nostek vyvedl augur pannu a krel s n k posvtnmu kamennmu lku uprosted kruhu. Tak
panna byla nah, ale mla vlnnou posvtnou stuhou zavzan oi. Byla to krsn rostl, nedotknut dvka. Augur
rozvzal uzel stuhy na dvin ji a odkryl jej tv. Polekan a ervenajc se rozhldla se kolem a instinktivn si chtla
zakrt svou nahotu. Mladci se napmili a jejich oi zaaly zit bojechtivost. A do hloubi srdce rozechvn jsem v
dvce poznal Mism, a jsem nejprve nemohl uvit svm om.
Vdl jsem, e se kad roku vol za ob nejhez a nejvzneenj etrusk panna, i e jej zvolen je pro dvku
nejvt pocta. Ale kde nali Mism a pro prv ji zvolili za ob, to jsem nechpal. Jej obrann gesta i polekan tv
se mi zdla dkazem, e se volb nepodrobila dobrovoln.
Podle zvyku vldlo hlubok ticho. Zaslechl jsem pouze tk povzdech lidu a vidl jsem prudce dchajc jinochy.
Pece vak vzpouzejc se obt byla pr bezcenn. Augur uklidoval Mism gesty, a se dvka hrd vzpmila,
uvdomila si krsu svho mld i tla, vydrela pohledy chlapc a dovolila augurovi, aby j svzal ruce vlnnou stuhou.
Tehdy jsem ztratil svou rozvahu a pohnul jsem se zoufale a zuiv. Stetl jsem se se zpytavmi pohledy lukumon a
zstupc. Beze slova jsem si vak uvdomil, e i toto je pro mne zkoukou. Povaovali Mism za mou dceru a chtli
vdt, zdali jsem ochoten obtovat svou dceru podle etruskch posvtnch zvyk, abych dokzal, e jsem lukumo.
Nevdl jsem pesn, co se bude dt, ale to jsem vdl, e posvtn kamenn loe uprosted kruhu je obtn olt a e
jinoi maj bojovat mezi sebou mei a tty. Jen ten, kdo po zrann vystoup z kamennho kruhu, si zachrn ivot.
Augur pak mohl svm lituem chrnit ped smrtelnou ranou toho, kdo klesl, zle porann, na zem, a nechtl pustit me z
ruky.
Zstal jsem tedy mlky stt a hledl na Mism, a jsem se setkal s jejm pohledem. Usmla se na mne jasnma oima.
V jejm vrazu bylo cosi neodolateln vsmnho a okouzlujcho, jaksi zblesk z Arsino. Stejn krsn jako
Arsino nebyla a jej rovn tlo bylo jet pli dv a nevyspl. Ale jej prsy byly jako divok klisniky, vlasy
uesny do krsnch loken, ltka mla prun, boky svdn zaoblen a ji se ani trochu nestydla. Naopak jsem etl z
toho zblesku jejch o, e si uvdomila velmi dobe, jak city vzbudila v onch dvancti mladcch.
Ne, o Mism jsem se nemusel obvat. Byla dcerou sv matky a vdla, kam smuje hra. Byl jsem docela klidn. A ji
Etruskov dostali do rukou jakkoli, k obti svolila ze sv vle. Byl jsem na ni pyn, e zatm tolik zkrsnla. Hlavu jsem
ml opt v ne ostatn, a tak jsem se stetl s pohledem Larse Arntha, sedcm na posvtnm kameni. Bylo zejm, e je
okouzlen Misminou krsou, a te se na mne podval sthnuv oi do rky, jako by se mne nco ptal. Instinktivn jsem
pikvl hlavou.
Lars Arnth dstojn povstal, sal si pl a pehodil jej tarquinskmu jinochu, jen stl ped nm, pes ramena. Pak si
svlkl tuniku, nhrdelnk i nramky odhodil na zem a nakonec si sthl i zlat prsten z palce. A jako by se to rozumlo
samo sebou, vzal z rukou mladka posvtn tt a me, postavil se na jeho msto a ukzal mu, aby si sedl na posvtn
kmen. Tato nesmrn pocta zmrnila jinochovo zklamn.
Augur se zpytav rozhlel, zdali m nkdo nco proti vmn bojovnk. Potom se dotkl Larse Arntha na znamen,
e schvaluje jeho poin. Lars Arnth byl svtlej ne ostatn a ani nebyl oplen, take ml ple jako ena. Avak nah
byl krsn a pevn, a vkem nebyl o mnoho star ne druz bojovnci. sta pootevena oekvnm hledl na Mism a
ona sama hledla na nho zase zvdav a pekvapen. A zejm byla polichocena jej marnivost, e zstupce nejvtho
etruskho msta byl odhodln poloit v boji pro ni svj ivot.
Ale j jsem se musel usmvat a s nevslovnm ulehenm jsem si uvdomil, e mi bohov chtj ertem ukzat, jak
slepm me bt i ten nejjasnozivj lovk a jak je zbyten povaovat cokoli na zemskm povrchu za dleit. etl
jsem v mylenkch Larse Arntha jako v oteven knize. Mism ho okouzlila, bezpochyby, ale zrove ho napadlo, co
vecko by mohl zskat, kdyby vyel iv z posvtnho zpasu. Byl poraen v poradch o zahranin politice. Jeho
vnost v Tarquinich upadla po nezdaen sicilsk vprav. Star Aruns jet sice il a jeho dstojnost byla
neotesiteln, ale to neznamen, e bude Arnth vldnout ve svm mst po jeho smrti, tebae ho otec jmenoval
mstovladaem. Larns Arnth dlal politiku rozhodnou a s dalekm dohledem, ale i dle poadavk doby, neml vak rd
ani star, ani eky.
Kdyby zvtzil v posvtnm zpase, zskal by na rok vedouc postaven pro Tarquinie i jedin estn msto mezi
etruskmi msty. V dvno zapomenutch dobch vstupovali do posvtnho kruhu vldcov a osobn bojovali o
prvenstv svho msta. Nyn bylo neslchan, aby mlad mstokrl dval ivot v szku. Kdyby zvtzil, pak by tedy
postaven Tarquini nebylo pouhou formou a poctou, ale toto vtzstv by bylo povaovno za bosk znamen.
Souasn by si zskal dceru ijcho lukumona, je byla zrove vnukou Larse Porsenny, a ml by pedn ast na
veejn slavnosti pi prohlen novho lukumona tm i na nehynouc slv Porsennov.
Bohov se usmvali a j se usmval s nimi, protoe vecko byla le. Mism pece nebyla mou dcerou. To se jen
myslelo. Myslm, e tehdy prv jsem pochopil, e ve svt lid pravda i le mnoho neznamenaj. Vecko zle na tom,
co povauje lovk za pravdu. Bohov jsou nad pravdou a nad l, nad sprvnm i nad patnm. V srdci jsem se
rozhodl, e budu jednat za vech okolnost s Mism jako s vlastn dcerou a j zaki, aby komukoli ekla, e nejsem jejm
pravm otcem. Sta, vme-li to my dva. Nikoho jinho se to netk. A z celho srdce jsem si pl, aby Lars Arnth
zvtzil, nebo vzneenjho a nadanjho manela by Mism nemohla najt. Nebyl jsem si ovem jist, zda Arsinoina
dcera pinese tst njakmu mui, a obzvlt pak Etruskovi. Ale co bych se o to staral, jestlie jsem v srdci svm
uznal Mism za svou dceru. Potom ji jen nejlep z Etrusk byl pro ni dosti dobr. Tak urili bohov usmvajce se.
Nesmrn pobaven jsem si pomyslel, jak velice se v n Arsino zmlila.
Augur dal Mism tradin lmec z ern ke na nah hrdlo a piml ji posadit se na okraj kamennho loe. Ruce mla
stle svzny. Potom dal lituem znamen a bojovnci se vrhli proti sob zuiv a rychle, jak jen mylenka let, take prvn
sraz se jevil zrakm vech jako blskajc se zmatek. Rychleji, ne bylo vbec lze postehnout, leeli dva mladci v krvi
Page 206

na zem. Nejvt rychlost byla pi prvn srce nezbytn, aby se poet bojujcch zmenil.
Podle mho mnn by byli bojujc udlali nejmoudeji, kdyby se nejdv byli vrhli na Larse Arntha a vytlaili ho z
kruhu, kdyby se nedokzali odhodlat ho zabt pro jeho vzneen pvod. Vichni ostatn toti bojovali pouze pro
formln est a pro krsnou obt. Kdeto on bojoval o celou svou budoucnost, o krlovskou moc v Tarquinich, ba o
zchranu etruskho lidu, nebo vil, e pouze jeho politika osvobod etrusk spolek od niivho tlaku eckho. Ale jak
mohli tohle vecko jeho soupei vytuit?
Le postupovali podle tradice, pustili se do sebe est proti esti, est pmoskch mst proti esti vnitrozemskm, a
dva hned vypadli ze hry, tce zranni. Bojovnci se pedem dohodli, e pi prvnm toku nevraz soused sousedu do
zad i do boku. Po chvilce oddechu lo pt proti pti, mee se blskaly a tty narazily na sebe. Bylo slyet bolestn
vkiky a ji se pouze tyi nezrann, opatrn pikreni a tce dchajce, oddlili od padlch. Jeden vrvoral vn
kruhu, dva se plazili z nho ven, zanechvajce za sebou krvav stopy, jednomu byl useknut me i s prsty, dal leel na
zdech, zpnn krev mu tryskala z hrdla a poslednho chrnil augur berlou, akoli sraen na kolenou, hroziv zvedal
jet me.
Ti tyi se zatm, nevnujce ani trochu pozornosti druhm vypadlm ze hry, mili pohledy. Mism ztuhla v napt a
dech se j zkrtil. Lars Arnth byl mezi nimi. Tiskl jsem si ruce a pl si, aby vydrel a rozhodn vyel z toho aspo se
zdravou k. Chvli stli ponkud stranou posvtnho kruhu, chrnce si jm zda. Potom ale nejnetrplivj ztratil
chladnokrevnost a vrhl se s pozvednutm ttem na nejbliho. Ten mu vyrazil zvednut tt svm a meem mu protkl
dolej st tla. Tet vyuil vhodnho okamiku a mvl meem po odkrytch zdech druhho, nicmn ne proto, aby
ho zabil, nbr aby ho zranil a vyadil z boje.
Pekvapilo mne, jak se ten slavn tradin zpas rychle odehrv. Deset nejudatnjch a nejkrsnjch etruskch
jinoch bylo ve chvli mimo nj, nkte jen zrann, druz vydechujc ji dui a jeden s navdy useknutmi prsty.
Smutn jsem si pomyslel, jak kad z nich si pl zvtzit a jak si pedtm otuovali tlo a cviili den ze dne. A ve
chvilince bylo vecko pry a nadje zmaena. Nyn zstali ji jen Lars Arnth a jaksi vejsk mladk. Zanal vlastn
souboj. Tady ji neplatila nhoda i tst, ale umn zachzet s meem, vdr a ovldn nerv.
Spch ji nebyl k uitku. To vdli oba, plce se hav podl okraje kruhu. Oba jet staili hodit okem po Mism,
je naptm strnula. Pozdji jsem se dozvdl, e vejsk jinoch byl pi nosu Mism a drel ji v nru na svm koni.
Zamiloval se do n a rozhodl se radji zemt ne prohrt. Ale Lars Arnth, pes sv mld, prodlal trpkou kolu sttnka
a vdl, e trplivost a tvrdojnost nejhe podrvaj odprcovu vytrvalost. Chladnokrevn ekal, ba spustil i tt a
uvolnil si dy.
Vejsk vak to ji nevydrel dle a vrhl se kupedu, tty zazvonily proti sob a mee jiskily, jak na sebe narely.
Ale tentokrt byli soupei vyrovnan i stejn obratn. Nikomu se nepodailo zatlait druhho. Desetkrt se srazili, mee
ezaly vzduch jako blesky. Pak se oddlili na chvilku vydechnut. Krev tekla Larsi Arnthovi po stehn, ale rozhodn
zavrtl hlavou, kdy ho chtl augur chrnit berlou. Vejsk zapomnl sledovat soupee. V tom okamiku vyrazil Lars
Arnth, hlavu pikrenu, a bodl pod jeho tt. Mladk klesl na jedno koleno, ale drel tt vzhru a mval meem tak
divoce a obratn, e se Lars Arnth musel sthnout. Vejan dostal hlubokou rnu do slabin a nemohl vstt. Avak klee
jet odrazil i augurv lituus a povsil se pohledem na Larse Arntha.
Lars Arnth musel znovu udeit, a chtl i nechtl. Pochopil, e Vejsk je vborn vycvien, a proto vce i vydr.
Proto bylo nutno, aby ukonil boj dve, ne mu umdl pae. Zatoil tedy, dre tt tak nzko, jak jen bylo mon, vejsk
mladk odrazil ttem jeho rnu, pustil me na chvilinku, sebral hrst psku a vhodil jej Larsi Arnthovi do o, aby ho
oslepil. Hned nato shl opt po mei, aby ukzal, e jej nepustil na znamen, e se vzdv, zamil jeho pikou Larsi
Arnthovi do nechrnn hrudi, ale sm tou silou padl na tv k zemi. Larsi Arnthovi se podailo naslepo odhodit me
stranou, take ho jen krbl po kyli, akoli instinktivn pozvedl tt a prsty lev ruky se snail vytt si psek z o.
Oveme by byl mohl okrajem ttu perazit lecmu vaz nebo meem perazit prsty drc stle jet me. Ale Lars
Arnth pouze pilpl jeho ruku s meem a ttem mu pidrel pak hlavu na zemi, ani mu vce ublil. Bylo to od nho
lechetn, ponvad sm byl jm k smrti ohroen a zachrnil se jen astnou nhodou.
Vejsk mldenec se vak smrti nebl a pokusil se jet jednou vyprostit. Ale marn. Vida svou porku, zalkal
zoufalm zklamnm. Pustil me a Lars Arnth se sklonil, zvedl jej a odhodil za kruh, a zasvitl vzduchem. Podal svmu
odprci ruku a pomohl mu vstt, akoli ml jet pskem oslepen oi a potsnn obliej.
Potom uinil Lars Arnth nco, co se jet nikdy pedtm nestalo. Byl sice zadchn a pot se z nho inul, ale ohlel
se po augurovi. Pistoupil k nmu, vrazil mu svj tt do rukou, sthl irok pl s ramenou, take staick augur zstal
tam stt pouze v tunice a s nahmi hubenmi ltky. Pl pod pa, el Lars Arnth k Mism, peal posvtnou vlnnou
stuhu, kter j poutala ruce, sklonil se a uctiv ji polbil na sta. Objal ji a poloil na loe a pethl pes oba irok pl.
A byli skryti ped zraky vech.
To bylo tak pekvapujc, e ani nejposvtnj tradice nemohla zabrnit vbuchu cit. Prostranstvm zaburcel smch
ze vech hrdel. Bezmocn vraz ohromenho augura a jeho rozechvn huben ltka vzbuzovala dal smch. A smli
jsme se stle vce, nebo Mism nathla nahou nohu zpod plt a prsty krc a natahujc ns asi zdravila. Oba
lukumoni se smli, a jim tekly slzy z o, a mnoz se smchy ohbali a plcali se do kolenou, ba i vejsk mladk se sml,
kulhaje pry z kruhu a pidruje si slabinu obma rukama, z nich mu kapala krev.
Tak jsme se smli z levy nad neekanm jemnocitem Larse Arntha. Myslm, e nikdo neml nic proti tomu. Naopak
vichni pozdji projevovali hlasit svj souhlas, e to tak bylo sprvn a e tak vzneenmu mladmu mui, jako je Lars
Arnth, a vnuce Larse Porsenny by se nesluelo, aby obtovali tradin ob ped zraky vech. Myslm, e i Mism a
Arnth se levou smli pod ochranou irokho augurova plt a ob si ponechali na vhodnj pleitost.
Kdy se boue smchu ztiovala, odhodil Lars Arnth pl. Oba povstali drce se za ruce, oba hlavy vzhru
vzpmeny a hledce si do o, jako by byli zapomnli na ostatn svt. Byl to krsn pr. Pohnvan augur shrnul svj
Page 207

pl a hodil si jej pes ramena. Poklepal obma lituem po hlav silnji, ne bylo teba, a prohlsil je za manele a
Tarquinie za prvn msto toho roku. Jejich manelstv potvrdila krev, je stekla z ran Larse Arntha na Mism. Lars
Arnth sal lmec z ern ke s hrdla Mismina a obrtil jej naruby, kde byl bl. Podle starho zvyku se tak zobrazovalo
vtzstv ivota nad smrt. Ruku v ruce vystoupili z kruhu. Na Mism pehodili svatebn pl, jen zahalil jej nahotu, a
na hlavu j posadili myrtov vnec. Lars Arnth si vzal svj pl a oblkl i tuniku. Bel jsem, abych objal Mism jako
svou dceru.
"Jak jsem se o tebe obval!" vytal jsem j.
Ale Mism pohodila rozmarn hlavou nazad, zasmla se hlasit a zeptala se: "Ji v, e se dovedu o sebe postarat,
Turmsi?"
Pokukuje po Larsi Arnthovi, poeptal jsem j, e od nynjka bude moudej, bude-li mne oslovovat jako svho
otce, aby ukzala nezbytnou ctu ke mn a pipomnla, e je vnukou velkho etruskho hrdiny Larse Porsenny.
Potom mi vypravovala, e se j poln brat chtli ujmout, i domu na bo Ianicula, ale rozzuen lid dm splil, dobytek
ukradl a obil rozdupal, jeto se dozvdl, e jsem uprchl z Mamersova vzen. Ona a sta otroci se skryli a zachovali se
tak naivu. Tho veera vykopala b hlavu a urazila j rohy. Jeden dala stakm a druh mladkovi, jen z paska
vyrostl na sprvce mho majetku, aby jmnem Misminm obstaral obma starm lidem hl proputnc.
Ale sotva zakopala b hlavu zpt do krytu, pijela pes hranice vejsk hldka, aby uhasila por, a Mism unesli s
sebou. Chovali se k n uctiv, tebae ji posledn soupe Arnthv pi jzd na koni tiskl k sob.
"Nebylo to pro mne nic novho, i nebla jsem se," ujiovala Mism. "Byl pece n sprvce do mne zamilovn a
chtl m stle jen objmat a lbat. Zaala jsem si od t doby vc dvovat, a ji jsem si nemyslela, e jsem eredn. Trpl
hodn kvli mn, protoe jsem mu nikdy nepovolila. Za zlat roh me si opatit sob rovnou enu a dobrou pdu. A
slbil, e se bude starat o staky."
"Pro jsi mi nikdy nevypravoval, jak krsn a jemn ivot vedou Etruskov?" pokraovala vytav. "Byla bych se
ji dve nauila jejich nesnadnmu jazyku. Chtl jsi mne snad nechat navdy v m, ote Turmsi? Nemm jej rda. U
Etrusk jsem zakusila jen dobr a krsn, jak ve Vejch, tak zde ve Volsinich, akoli jsem nejprve myslela, e jsem jejich
vze a e mne prodaj do otroctv. Jejich krsn eny mne nauily koupelm a pi o ple i o kadeen vlas, kaly mn,
e jsem krsn, a pouily mne o vech svch zvycch, take jsem chpala, jak je to est pro mne, bt zvolena za obt
pro posvtn zpas."
Tu se zachmuila a nerada doznala: "Myslela jsem, e mne vol kvli mn sam, e mne opravdu povauj za krsnou.
Ale asi mne sp zvolili kvli tob, ote, aby ti dokzali svou ctu. Slyela jsem ji o tob velicos."
Lars Arnth psahal ve jmnu usmvavch boh, e Mism je nejkrsnj dvka, kterou kdy potkal. Byl pece
ochoten dt za ni svj ivot. Na prvn pohled vdl, e Mism je pro nho zrozena a on pro ni, a bez Mism by neml
ivot pro nho dn ceny. kal snad pravdu a vil tomu, co kal, ale myslm, e ho bohyn oslepila zlatou mhou a
oarovala, nebo to byl pouze jeden z nkolika dvod, pro n se pustil do boje. dn z popud lidskch in nen
jednoduch, ale je jich vdycky mnoho a jsou svzny spolu, akoli si je lovk teba neuvdomuje i nepizn.
Ale radoval jsem se kvli Mism, i kvli Larsi Arnthovi jsem se radoval, protoe jsem ho znal a zasluhoval si veker
lidsk tst, pokud ovem Arsinoina dcera dovedla pinst mui vce tst ne zrmutku. Mism se vak snaila a
psahala na to, e bude moudej ne jej matka a e zstane svmu mui vrna, ponvad v cel etrusk zemi se
nenajde krsnj a rozmilej mu. Nemohl jsem j vak zplna uvit, protoe povaovala za nutn takto psahat.
Myslm, e tm projevila svou obavu, aby se nepodobala sv matce. Hled do jejch o, vdl jsem, e ivot Larse
Arntha nebude s Mism jednotvrn.
KAPITOLA 3
Ve se ztiilo. Zapadajcm sluncem zrudla temn hladina jezera i ziv vrcholky hor za nm. Kn vztyili posvtn
stan boh. Ped nm umlely eny na mlnskch kamenech mouku z novho zrna a upekly pro bohy kole. Stmi se ve
vod nachytaly ervenook ryby. Mlad bek, jehn a seltko byli obtovni a zasvceni bohm. Na prostranstv
plly ohn. Kn se spolu radili a opakovali posvtn vere, aby se jdla upekla a uvaila podle dvnch zvyk.
Hostina boh ji nebyla slavena po mnoh lta.
Slunce zapadlo, chlad vanul od jezera, na zemi spovala tepl vn uvadn a pach dobrch jdel, pekoucch se
kol a koen. Konen pili oba lukumoni. Pes ramena mli pehozeny posvtn plt. Za nimi bylo neseno
posvtn ndob boh.
"Jsi oitn?" zeptali se.
"Jsem oitn," ujistil jsem je. "M oi jsou ist. M sta jsou ist. M ui jsou ist. M chp jsou ist. Takt i
vecky otvory mho tla. M hlava je omyta. M nohy jsou omyty. Cel m tlo je do ista oteno. Mm na sob
novou tuniku, utkanou z nejist vlny."
Pravili s smvem: "Tto noci jsi hostitelem, Turmsi. Jsi drcem dar. Dva bohy me pozvat, aby pojedli s nmi.
Koho pozve?"
Nezavhal jsem. "Jsem dluen pozvn bohyni," ekl jsem. "Ji zvu, tu, je nos korunu v podob zdi. Turan je jej
posvtn jmno."
Star lukumo pedstral pekvapen a ekl ponkud strojen: "Vypravoval jsi, jak ti byla bohyn Artemis naklonna a
jak se starala v podob Hekaty o tv pozemsk blaho. Rovn jsi mnoho dluen z pny zrozen, j se slou v Eryku
souasn jako Afrodt a Itar, jak jsi vypravoval."
Page 208

ekl jsem: "Ty vecky jsou vlastn bohyn jedinou, akoli se zjevuje na rznch mstech a rznm nrodm v
rznch podobch. Jej prav jmno je Turan a luna je jej znamen. To jsem poznal. Ji volm. Ji zvu."
Pravili: "A tvj druh host? Koho vol?"
Ohniv jsem zvolal: "Zvu jeho, jen se sm v sob mn, Voltumnu zvu. Dve jsem ho neznal, ani nevnmal. Konen
ho chci poznat. Pro nho je mosk konek posvtnm ji od nejranjch dob, ped Falisky, ped Etrusky, ped eky.
Jeho znamen je slunce. Jeho obraz je Vimaira."
smv na jejich tvch pohasl, pohldli na sebe a zeptali se opatrn: "Jsi si vdom toho, co d, eho se
odvauje?" Avak j zvolal ve svatm vytren: "Jeho volm, jeho zvu k hostin, Voltumnu."
Tu rozthli posvtn opony stanu. V jasnm svtle bezkounch pochodn jsem spatil vysok lehtko boh s
nkolikansobnmi rohoemi a na nich, openy o dvojnsobn poduky, byly posvtn bl kamenn kuele. Pro ns
ti bylo kadmu pipraveno nzk lehtko. A nzk stoly ekaly. Vno bylo smchno v kratrech. Vidl jsem snopy
obil. Vidl jsem plody zem. Vidl jsem vnce.
Lukumoni pravili: "Ovni je, sv nebesk hosty." Vybral jsem beanov vnec a poloil jej na prvn bl kuel, ka:
"Tob, Turan, ty jako bohyn, j jako lovk."
Vzal jsem pkov vnec a poloil jej na druh kuel, ka: "Tob, Voltumno, tvj je jakkoli vnec dle tv libosti.
Vezmi tento pkov, ty jako bh, j jako nesmrteln."
V t chvli jsem se konen prohlsil za nesmrtelnho. Pro a jak se to stalo a pro jsem zvolil prv vnec pkov,
to nedovedu vysvtlit. Ale m pochyby se rozplynuly jako mlha a obloha mho srdce zila jasem nesmrtelnosti.
Ulehli jsme na lehtka. Zavsili nm na hrdla tlust plvnce z podzimnch kvt, bobul a list. Hudebnci zaali tie
foukat na dvojit fltny, hrt na strunn nstroje, tanenice a tanenci pedvdli ped stanem tance boh. Jdlo nm
bylo pineno na starch ernch msch. Pi jdle jsme pouvali prastarch pazourkovch no, ale ku pomoci nm
dali i zlatou vidliku o dvou hrotech. Obma posvtnm kuelm se nosilo na zvltnch msch a zase se to odnelo.
Mli tak pazourkov n i zlatou vidliku. Jedli jsme mosk kraby, rozsekan chobotnice a v oleji naloen rybiky.
Jedli jsme ervenook ryby z jezera a pojedli jsme i vaenho a peenho, s nakyslmi i sladkmi omkami, maso telec,
skopov i vepov. Fltny a strunn nstroje hrly stle hlunji. Tanenci tanili tanec zem, tanec moe i tance
nebes. Tanili tanec panensk bohyn, ale tak tanec lsky, tanec ps, tanec bk a jet tanec kon. Dobr vn
stoupaly kolem dokola z kaditelnic na vysokch nokch. Vno zahvalo tlo a vilo v hlav. Avak m dle trvala
posvtn hostina, tm zklamanji jsem pozvedal zrak k onm nehybnm kamennm kuelm na vysokm lehtku boh.
Star lukumo leel na lehtku vpravo ode mne. Viml si mho pohledu a utoval mne usmvaje se: "Nebu
netrpliv, Turmsi. Noc je dlouh. Snad se bohov teprve pipravuj na nvtvu u ns, jako my jsme se pipravovali je
pivtat. Teba je te ve vnch snch boh nejvt spch a zmatek, zapnaj se roucha, mast se a spltaj vlasy. Co
v?"
"Neposmvej se mi," ekl jsem rozhoen.
Nathl svou starou ruku a dotkl se varovn mho ramena. "Dnes je nejvznamnj noc tvho ivota, Turmsi,"
pravil. "Ale tak lid mus si pijt na sv. Mus vidt kamenn kuele, tebou ovnen. Mus vidt ns, jak veeme a
pijeme vno. Mus vidt posvtn tance a tit se z hudby. Potom teprve zstaneme ve tech, opony se zavrou a
pijdou tvoji host."
Venku ve tm, pod hvzdami, byl shromdn tiscihlav zstup, bez hlesu hledc na osvtlen stan boh. Bylo
mon jej tuit jen z jeho spojenho dechu, ani hlsek se neozval. Lid se varovali sebemenho elestu, neodvili se
pohnout ani nohou.
Ohn, na nich se pipravovalo jdlo, pohasly. Sluhov poodchzeli jeden po druhm. Tanenci zmizeli. Hudba
ustala. Nastalo naprost ticho. Oba bl kuele na lehtku boh zmizely v eru. Posledn sluha pinesl na stl pikrytou
msu. Oba lukumoni se pozvedli a hledli napjat na mne. Sluha zvedl poklop, uctil jsem silnou vni koen, vidl
kousky masa v mastn omce, nabodl jsem jeden na vidliku a vloil si do st. Pokud jsem mohl vnmat jeho chu,
nebylo patn, ale nemohl jsem do nho kousnout ani jej spolknout. Musel jsem je vyplivnout.
V t chvli spadly opony s temnm zvukem. Sluha vybhl ze stanu a nechal otevenou msu na nzkm stole pede
mnou. Otel jsem si sta hbetem ruky. Vyplchl jsem si hrdlo vnem. Oba lukumoni na mne hledli s oekvnm.
"Pro nej, Turmsi?" zeptali se.
Zavrtl jsem hlavou. "Nemohu," ekl jsem.
Pikvli a souhlasili: "Tak, tak, ani my nememe. Je to jdlo pro bohy."
Mchal jsem zlatou vidlikou plovouc kousky masa v omce. Nevypadaly nechutn. Ani vn vychzejc z msy
nebyla nepjemn. "Co je to?" otzal jsem se.
"Jeek," odpovdli. "Jeek je nejstar ze zvat. Se zimou se schoul do spnku a zapomene na as. Zjara se probud.
Proto je jeek pokrmem boh."
Star lukumo vzal pikami prst uvaen a oloupan vejce a pozvedl je, abychom je vidli. "Vejce je potek
veho," pravil. "Vejce je znamenm zrozen a nvratu. Vejce je znamenm nesmrtelnosti."
A poloil je na dno irok obtn e. Mlad lukumo a j jsme rovn oloupali kad sv vejce a poloili jsme je
stejn do svch obtnch . Volaterrsk lukumo povstal, vzal peliv uzaven hlinn dbn, otevel ztku, vyal
vosk pazourkovm noem a trpk bylinn vno pilil do naich .
"Pila ta chvle," ekl. "Bohov jsou zde. Napijme se npoje nesmrtelnosti, aby nae zraky vydrely jejich jas."
Vyprzdnil jsem i, jako to uinili oni oba. Npoj m plil v hrdle a aludek ztuhl. Podle jejich pkladu jsem sndl pak i
vejce. Star lukumo ekl tlumenm hlasem:
"Popil jsi s nmi npoj nesmrtelnosti, Turmsi. Pojedl jsi s nmi vejce nesmrtelnosti, Turmsi. Nyn se zti. Bohov
pichzej."
Page 209

Vichni ti jsme se zadvali tesouce se strachem na bl kuele. Zaaly rst v mch och. Jasn plameny
bezkounch pochodn potemnly. Kuele zaaly zit jasnji ne plameny, a zmizely, a vidl jsem ji, bohyni, jak
nabv podoby a ukld se na lehtko, ndhernj ne vecky pozemsk eny. Usmvala se na ns, abychom se j
nebli. Jej ovln oi zily svm jasem. Ale jej kadee se kroutily a byly iv a na hlav mla hrozivou korunu, korunu
v podob zdi.
Pak se zjevil on, Promnliv. Nejprve s nmi ertoval. Poznali jsme ho po studenm prvanu a zaloutl plameny
pochodn prudce zaplpolaly. Potom jsme ho poznali po vod a bylo nm, jako bychom se topili, nemohouce
vydechnout, v neviditeln vod, je nm stkala sty a chpm do plic. Jako ohe jsme ho poznali na ki, take se nm
zdlo, e zaiva shome. Avak stopa po nm nezstala na ns. Zchladil ns toti zase tak, e nm bylo, jako by ns
pomazal mtovou mast. Nad nmi se houpal v podob obrovitho hippokampa. Pak ji byla bohyn Turan unavena a
gestem sv bosk ruky ho zvala k hostin. Voltumna se uklidnil a snesl se v oslnivm svtelnm tvaru vedle bohyn
na lehtko, aby se v podob lovka choval jako lovk v na spolenosti.
Nemusel jsem ani vstvat, abych je obslouil, nebo jeho pokrmu v mse ubvalo, a se msa zcela vyprzdnila.
Ale jak vlastn jedli, to nedovedu vysvtlit. Tak hladina vna se sniovala v kratru, a zmizela posledn kapka a
vnitn povrch jeho oschl. Nebyli hladov, jeto bohov nikdy nect hlad ani ze jako lid, jin tvrzen jsou pouh
pohdky. Ale e pili k nm na hostinu a zjevili se nm v nmi pochopitelnch podobch, pojedli posvtn pokrm a
popili posvtn vno na znamen sv nklonnosti.
Myslm, e jim byla pjemn pozemsk chu pokrmu a pozemsk vno jim jist stouplo do hlavy, jak se stv na
hostinch, nebo bohyn se rozmarn usmvala a svdla mne svma ovlnma oima, obtejc pai roztrit kolem
Voltumnova hrdla. A Promnliv mne pozorn zkoumal pohledem, jako by chtl vyzkouet mou vdr.
"Ach, vy lukumoni," nhle pronesl, "nesmrtelnmi snad jste, ale nikoli vnmi." Jeho hlas znl jako kov a huel
jako boue. Pesto z nho zaznvala netuen rlivost vi nm.
Bohyn Turan hladila mu, uklidujc ho, slunen ziv vlasy a zakazovala si, aby zaal hdku. Nahlas pak ekla:
"Nebojte se ho," jej hlas zvonil jako stbrn zvonky a znl jako vrkn holubic. "Voltumna je bh neklidn. Ale
pochopte ho. My ostatn se zjevujeme v mnohch podobch a spoineme si ve svch obrazech, ale on nem trvalho
tvaru. Neustl promovn, roziovn a smrovn, oteplovn a ochlazovn, burcen a klid, to ve ho in
neposednm."
Voltumnovy obrysy se zaaly chvt a svtlkovat, ale Turan poloila mu rychle ob pae na ramena, polbila ho na
rty a na obo a ekla: "Tento tvj tvar je nejkrsnj a nejdokonalej, jej jsem kdy u tebe vidla! Vydr aspo dnes,
zachovej jej a neroziluj mne, e bys vypadal ve chvilce docela jinak."
Voltumnova jeitnost byla jist polichocena bohyninm obdivem, akoli dobe vdl, e svm promovnm je
vlastn nejvym z boh, protoe sm ze sebe stvoil vecko, co bylo a ilo na zemi, a ostatn bohov pouze
ovlivovali jeho stvoen, kad svm zpsobem podle svch rozmarnch pn. Nyn jsem pochopil jeitnost boh a
jejich vzjemn soupeen, i pro si je lze zskat slibovanmi dary a obmi.
Jak ta mylenka ve mn stoupala k jasnmu vdom, poctil jsem, e mne tisknou uzouk ohov prsty lehce, ale
varovn za rameno. Obrtil jsem se a k svmu pekvapen jsem spatil okdlen svteln zjev sv ochrnkyn. Sedla
na okraji lehtka za mnou. Zjevila se mi takto podruh v ivot a i beze slov jsem vdl, e prv te se musm rozhodn
mti na pozoru vc ne kdy jindy. Kdy jsem ji uvidl, bylo mi jasn, e m srdce po n prahne jako po niem jinm na
zemi. Ctil jsem jej ivou blzkost, jako by tekut kov zalil, jiske a praskaje, cel m tlo.
I druhm dvma lukumonm se zjevily jejich ochrnkyn jako svteln zjevy a chrnily je zivmi kdly.
Ochrnkyn se navzjem prohlely, docela zvdav, jako by se porovnvaly a jejich kdla se chvla. Ale dle mho
mnn byla ta m nejkrsnj. Byla mi tak nejble, take oslujc krsa bohyn byla krsa velice vzdlen.
Voltumna nathl vyzvav pae a vytal: "Och vy, lukumoni, jste vy ale opatrn hostitel, kdy si zvete sv osobn
strce na ochranu. eho se bojte?"
I bohyn Turan pravila: "Rouhte se mn jako bohyni a zachmuujete mou mysl, kdy radji lete na lehtku ve
spolenosti svch ochrnky ne po mm boku. Vy jste mne pozvali a nikoli j vs. Poli pry svou ochrnkyni, aspo
ty, Turmsi. Snad se polom na chvli vedle tebe a dotknu se rukou tvho hrdla."
Kdla m ochrnkyn se chvla hnvem a chpal jsem, e se zlob. Byla velmi prudk. Bohyn Turan hledla
ovlnma oima na ni jako ena na jinou enu a poznamenala: "Bezesporu je krsn, ta tv okdlen. Ale snad si
nemysl, e me soupeit se mnou? Jsem pece bohyn a stejn vn jako zem. Kdeto ona je jen nesmrteln jako
ty."
Bylo mi nevolno, ale hled do zivho oblieje sv ochrnkyn, ctil jsem, e je mi bli ne bohyn, a ekl jsem bez
vhn: "Nemohu ji poslat pry, pila, ani jsem ji zval." Npad mi projel jako blesk hlavou a mj hlas se zachvl: "Snad
nkdo vy ne vy mi ji poslal." Nemohl jsem pokraovat ve sv mylence, nebo v te chvli rostl v mch och
nehybn pelud, vt ne lid i ne bozi. Pl chladnho svtla kryl jeho tvar, obinadla kryla jeho tv. Byl to on, jej
ani bohov neznaj, on, jeho jmno, ani vk nikdo nezn, ani lid, ani bohov spoutan zemi. Dval jsem se na jeho
nehybn zjev uprosted stanu a bohov na lehtku pohasli v stnu a moje ochrnkyn mne pikryla kdly, vyjadujce
tak, e jsme jedno ona a j. Pod ochranou jejch kdel jsem byl ir jas.
Potom jsem uctil kovovou pchu v stech, jako bych byl mrtev, hukot boue mi znl v uch, pach ledu mi naplnil
chp a ohov svtlo mne oslepilo. Probral jsem se z bezvdom na svm nzkm lehtku. Pochodn byly zhasl. Vno
vylito po zemi. Zrn vypadl z klas. Rozdrcen plody na devn podlaze stanu. Oba kamenn kuele trely jako bl
fantmy na dvojitch podukch vysokho. lehtka boh. Uvdomil jsem si, e na n pad skulinou stanu sir rann
svtlo. Vnce na nich seschly a zernaly jako vtrem olehny. I j jsem se ctil seschl a olehn, jako bych byl v
jedn noci ztratil mnoho let ivota. dy jsem ml zdevnl a chladem jsem byl ztuhl.
Page 210

Myslm, e jsme se probudili vichni ti souasn, a jako bychom se byli probudili v kamennm hrob. Tak tvrd se
mi zdly mkk poduky pode mnou. Tak hrozn tk bylo m tlo, jako z olova. Tak chladn byl miv rann psvit.
Posadili jsme se. Kad jsme si dreli hlavu. Konen jsme pohldli na sebe.
"Bylo to vidn ve snch?" zeptal jsem se.
Volsinsk star lukumo zavrtl hlavou a namtl: "Ne, nebyl to sen. To bychom byli mli vichni ti sen naprosto
stejn." Volaterrsk lukumo ekl: "Vidli jsme zahalenho boha. Jak to, e jet ijeme?"
"To znamen promnu as," odtuil star lukumo. "Dvj kon a nov zan. Zahalen bh se jet nikdy
nezjevil na hostin boh. Jako lukumoni jsme o nm vdli a tuili ho. Snad jsme posledn z lukumon. Proto piel."
Volaterrsk pootevel oponu a vyhldl ven. "Nebe se zastelo mraky," pravil. "Je pochmurn rno."
Sluhov hned pili a pinesli nm rann npoj, z nho se kouilo, hork mlko a med. Chtiv jsem se napil a zahlo
m to. Hned mi bylo lpe. Pinesli v ndobch vodu, omyli jsme si obliej, ruce a nohy. Zpozoroval jsem skvrny na sv
tunice, z nosu mi tekla krev. V aludku jsem ml kee, jako bych byl pozel jedu.
Pesto jsem se osvil a hork npoj mi rozproudil krev. Tel jsem si pae a ltka. Star lukumo piel ke mn a ekl:
"Byl jsi asten hostiny boh, Turmsi, pil jsi vno nesmrtelnosti. Nejsi ji tm, co jsi bval. Brzy zjist, e se ti nic
nebude zdt jako pedtm. Zn se ji, doznv sm sebe, Turmsi, synu Porsennv, syna Larchny?"
"Ne tak," odvtil jsem tie. "Zem je m matka. Nebe mj otec. Slunce mj bratr. Luna m sestra. Doznvm sebe.
Neprchm ji. Zrodil jsem se jako lukumo mezi lidi. Jsem Turms, nesmrteln. Doznvm, e jsem se vrtil. Doznvm, e
se opt vrtm. Ale pro, to jet nevm."
Vyzval mne: "Svlkni si potsnnou tuniku, jako jsi kdysi svlkl pozemsk tlo. Vyjdi ze stanu boh stejn nah,
jako jsi se zrodil na zemi do lidskho tla. Polib svou matku. Pozvedni svou tv k otci. My t zdravme, lukumone, ty
nesmrteln."
Rozthli opony stanu. Pod edou oblohou jsem spatil tiscihlav zstup lidu, mlky ekajc. Zvan vichice mi ometl
tv a opony stanu se naduly. Svlkl jsem tuniku a vyel ven. Poklekl jsem a polbil zemi. Pak jsem vstal a pozvedl pae
a tv k nebi. Opona mrak se roztrhla. Slunce oslniv zazilo na mne teplmi paprsky. Kdybych byl jet o sob
pochyboval, te jsem ji nemohl. Mj otec, nebe, mne uznal za syna. Bratr mj, slunce, mne objal nnmi paprsky. Stal
se zzrak.
Silnji ne boue zaburcel vkik lidu: "Lukumo, lukumo piel!" Zelen vtve se zakvaly jako les pede mnou. Lid
mvali tky a volali stle hlasitji. Oba druz lukumoni, moji uitel na cest, vyli ze stanu a rozprosteli mi posvtn
pl lukumona na ramena. S nm se na mne snesl milosrdn pokoj a radost a m srdce zjihlo. Ji jsem nebyl przdn. Ji
jsem nebyl nah. Ji jsem se nechvl zimou.
KAPITOLA 4
A nemm ji, co bych vyprvl. Kamnek po kamnku jsem drel v ruce svj uplynul ivot a poutl zpt do
nejprost ern ndobky ped bohyninm obrazem. Z nich se poznm, z nich si ve pipomenu, a se jednou vrtm, a
jednou jako cizinec sestoupm po nhrobnm schoditi a vezmu kamnky do rukou. Snad bude ndobka rozbita. Snad
prach stalet pokryje podlahu mho hrobu. Snad i kamenn sarkofg s krsn vytesanmi obrazy bude pry a m tlo
zmiz jako prach ve spoust zemskho prachu. Ale prost kamnky zstanou.
Dary i drahocennosti zmiz. Sarkofg bude vypen. Pijdou lupii a koistnci. ivot nrod m tak svou vru. A
nrod jednou vyhyne a i jeho jazyk se zapomene, nikdo ji nebude chrnit hroby. Zmiz krsn eck vzy i s malbami,
zmiz ezby mch umlc. Avak zachovaj se malby na stnch. Ty se nemohou ukrst. Prost kamnky zstanou. Kdo
z nich bude umt st?
Myslm, e se poznm, a se sklonm a zvednu kamnky ze staletho prachu. Vystoupm zkmi schody zpt do
zemskho svtla. ivma oima pohldnu na lbezn kuel bohyniny hory na druh stran valu proti mmu hrobu.
Poznm se, pipomenu si ve. A tehdy, tehdy zavane vichice, vypukne boue.
V to vm j, Turms nesmrteln. I kdy zmiz, co jsem napsal, ernidlo vybledne, ttinov papr shnije a ani jazyk, jm
pi, se nebude umt st, pece jen psanm jsem pipoutal na kamnky svho ivota ve, na se chci upamatovat. Z nich
se tedy zajist poznm, a se vrtm.
Ruce se mi tesou, dech mi chr v prsou. Deset let uplynulo a konen nachz chvle m smrti a osvobozen z tla.
Ale mmu nrodu se da dobe, dobytek se rozmnoil, pole nesla rody, matky rodily zdrav dti. Vychoval jsem je,
aby ily sprvn, a odejdu.
Kdy se mne pichzeli ptt na znamen, ekl jsem jim: "K tomu jsou augui, znalci jater a bleskopravci. Vte jim.
Nerute mne malichernmi vcmi."
Zkony jsem dal ustanovovat rad a lidu potvrzovat, soudcov soudili, ednci uskuteovali pravoplatn
rozsudky. Jen jsem je varoval: "Zkony maj chrnit slab proti silnm. Siln ochrany nepotebuj."
A kdy jsem to kal, vzpomnl jsem si na Hannu, je mne milovala, a na sv dt, je jet nenarozen odnesla s
sebou. Byli slab. Nedovedl jsem je ochrnit. Sice nyn po letech jsem ml monost je hledat a dal jsem je skuten
hledat po vech koutech zem, a ve Foinikii. Ale ani stopa se nenala.
Vecko hledn bylo marn. Tm vc jsem ctil svou vinu. Modlil jsem se: "Ty nejvy nad vemi bohy pozemskmi,
ty, jen skrv svou tv, ty nepohnut! Jen ty m moc smt mou vinu, mj zloin. Ty me vrtit as. Ty me
vynst mrtv ode dna moskho. Usmi mj patn in a dopej mi pokoje."
Psahal jsem: "Nic nechci pro sebe. Dovm svj ivot jen k dobru svho lidu. I kdybych se znavil v tomto vzen
Page 211

svho tla, slibuji ti vyprosit si od boh dalch deset let ivota pro dobro mho lidu. Ale smiluj se nade mnou, aby se
Hann a dtti nestalo nic zlho pro mou zbablost."
Neobtoval jsem. Jak bych mohl obtovat zahalenm bohm, jejich jmna ani poet nikdo nezn? Jen jsem se
modlil. J, lukumo, skrze nho pichzelo poehnn na mj lid, jsem sm sob pomoci nemohl. Proto jsem neml pli
radosti ze sv sly.
Stle ideji jsem si dval malovat pae a tv na rudo a nosit se v boch nostkch do chrmu. Kdy jsem tehdy
vidl hladov dt i plac enu, polehlo obil na polch krupobitm, blesky pobily zem a v mracch hmlo. Mj lid se
nauil znt mou vli. Ale vlastnmu provinn jsem nepomohl.
Potom se stal zzrak. Po mnohch letech. Jednou pili ke mn dva prost poutnci. Bez znamen, neekan pili.
Spatil jsem Hannu, naivu a zdrvu, a poznal jsem ji ihned, akoli sklnla pede mnou pokorn hlavu, jako jej mu.
Stala se z n krsn venkovanka a byla v nejlepch letech. Ale jej oi byly smutn, kdy pozvedla hlavu a podvala se
na mne.
Tv jejho mue byla dobr a upmn. Dreli se pevn za ruce, bojce se mne. Putovali ke mn dlouhou cestou.
Pravili: "Lukumone Turmsi, jsme chud lid, ale museli jsme pijt ped tebe, abychom t podali o velk dar."
Hanna vypravovala, jak vyskoila v noci na moi z foinick otrock lodi pobl eck Poseidnie. Chtla se radji
utopit ne podrobit se osudu, do nho ji Arsino pivedla. Ale vlny ji odnesly na beh a tam potkala vldnho
pastevce, jen ji vzal pod svou ochranu a ukryl ji, akoli byla uprchlou otrokyn. "Kdy se narodil tvj syn," vyprvla
Hanna dle, "psla jsem s muem stda a on peoval o chlapce, ani mne kdy urazil. Pro jeho dobrotu jsem se k nmu
upnula a nakonec jsem zpozorovala, e ho miluji. Nikdy mi neekl zl slovo, nbr byl mrn a nesobeck. S chlapcem
pilo k nm tst, k nmu i ke mn, take mme na bezpenm mst mal domek, pole i vinohrad, ba i dobytek. Ale
jin dti jsme nedostali, take mme pouze tvho syna, Turmsi."
Mu mi hledl pokojn do o a ekl: "Chlapec si mysl, e jsem jeho otcem, ije s nmi a miluje zem, kterou
obdlvme. Nauil se sm hrt na fltnu a podle starch psn skld nov. Nen v nm zl mylenky. Ale rmoutili jsme
se pro nho, nevdouce, co init. Nechceme se ho vzdt. Ale kdy dovril patnct let, nevydreli jsme to ji. Vydali
jsme se k tob, abys vc rozhodl. d od ns svho syna, i nm dovol si ho ponechat?"
Hanna ekla: "Jsi lukumo. V lpe ne my, co je tvmu synu ke tst."
S chvjcm srdcem, vzruenm slb, jsem se tie zeptal: "Kde je v syn?"
I vyel jsem ven a spatil kueravho mladka hrajcho na fltnu. Hrl tak krsn, e se lid shromdil a naslouchal
mu. Jeho ple byla do tmava oplen a oi velik a sniv. Pestal hrt, kdy mi lid pokorn ustupoval z cesty. Hledaje
ochranu u Hanny a jejho mue, zral na mne nedviv, obvaje se, e jsem urazil jeho rodie. Byl bos, na sob ml
doma tkan at venkovan. Byl krsn, krsn. Oni ti patili k sob, byli spolu astni, byli spokojeni se svm dlem.
M modlitba se vyplnila. Jak bych byl mohl je rozdlit? Arsinoin zl in se obrtil pro Hannu v dobr. J bych j byl
pinesl vce zrmutku ne tst.
Hledl jsem na svho syna, abych si vryl jeho tahy navdy do srdce. Potom jsem se vrtil do samoty svho domu.
Podkoval jsem Hann a jejmu mui, e pili ke mn, obdaroval jsem je jim psluejcmi dary a uznal jsem syna za
jejich. Neml jsem na prvo. Prosil jsem je, aby se ke mn vdy bez obav vrtili, kdyby jim cokoli chyblo. Ale nikdy to
neuinili. Poslal jsem jim prost dary, a kvli postupujcm ekm se pesthovali jinam a nedali mi vdt, kam a se
dostali. Hanna sprvn pochopila. Tak to bylo nejlpe. Pro ni i pro syna.
Tak jsem byl osvobozen nepochopitelnou milost od te sv viny. Od t doby jsem il vlun pro dobro svho lidu.
Mmu lidu sta, e iji jako lukumono mezi nimi.
Tese-li se zem, jsou-li jtra obtnho zvete zkaena, zni-li obil ztopa, potk-li msto netst, dovedou nalzt
vchodisko a odstranit piny i nsledky, jestlie byla poruena spravedlnost, s otrokem se patn jednalo, vdova
byla okradena i dt zbyten plakalo hladem u dve bohatho souseda. Mohu zemt s klidnou mysl. Pouili se.
Avak vce dobrho ne zlho se pihodilo mmu lidu, pokud jsem il jako lukumono pro jeho dobro.
Nedovolil jsem, aby se zastnili vlky. Ani proti mu, jakkoli se stal nejhorm ruitelem hranic, protoe podle
pedpovdi m m jednou zachrnit Clusium ped zkzou. Ani do vlky, kterou vedl Lars Arnth, jsem nepustil sv
msto. Misminy vitky m sice obmkily, e jsem dovolil bojovat tm, kte sami chtli. To se stalo est let po bitv u
Himery. Tak dlouho trvalo, ne se postavilo nov lostvo v pmoskch mstech a ne se usmila rozhnvan msta a
spojila v jedno podnikn. Avak dno bylo pry a vza rozbit. Dmadotos si vzpomnl na Hierofilino proroctv a
poslal se spojenm lostvem eckch mst proti naemu lostvu i nae poznvac lodn tty, je nm kdysi vzal a
chyte ukryl. Na moi, u msta Kmai, utrplo nae lostvo nejt porku, jakou kdy tyrrhnsk lodi zaily. Moe ji
nebylo nae. Na jeho ostrovech zakldali pak osady ekov. Msto lod jsme zaali stavt kamenn hradby na ochranu
svch mst. Na jejich stavbu se spotebovala mnohmi pokolenmi nashromdn bohatstv, nebo ekov zniili n
nmon obchod.
Kdy jsem uslyel o t porce v nmon bitv, neukzal jsem se lidu dve, ne jsem uril msto svho hrobu. Jako
lukumono jsem se provinil, e jsem dovolil by i jen to, aby li do vlky, kdo chtli. Podle svho slibu a tak na
usmen tohoto svho zloinu jsem si vyprosil od boh jet deset let ivota pro dobro svho lidu, nikoli pro dobro
sv. Po deset let jsem se lidu neukzal. Byla to dlouh doba, ale mmu lidu se dobe dailo. J jsem trvil as
vypisovnm svho ivota. Nyn je konen u konce.
A jet ij etrusk nrody, jet kvetou vnitrozemsk msta, jet spolu soupe vejt hrni, tarquint mali i
sochai mho msta a zvuj podoby lid a boh. Mj vlastn obraz le uvnit hory na vnm lehtku alabastrovho
sarkofgu, obtn i mm v ruce a kvtinov epec na hrdle. Ale vzdaluji se tomu obrazu, vzdaluji se sv tvi. Radji
bych ji tam leel, ne vak jako mrtv tlo, ne v sarkofgu, nbr na nm, na mst sv sochy, obklopen jen malbami na
stnch a dary svho lidu. Nemohl jsem sice zabrnit tomu, aby neudlali mou sochu. Nemohl jsem urazit sv sochae,
Page 212

protoe jejich umn zachov lovka jen tak, jak vypadal zaiva. I vesel slavnosti lidu, n, tlaen vna, ba i
osamlho rybe na behu mho jezera zachov jejich umn, stejn jako zachov slavnosti a hry boh. Takov je mj
lid, takov je moje msto. To vecko bude t, a umlci zemrou, v jejich dlech a ve tvch lid, je zobrazili. Jsem pyn
na svj lid, jsem pyn na sv msto, j, Turms nesmrteln.
Ale jsem znaven vzenm svho tla a ponajc den je jasnm dnem mho vysvobozen. Ped hroby posvtn hory
je vztyen stan boh. Posvtn kuele postaveny na dvojit poduky boho lehtka. Vzduchem se thne vn
podzimu. Vn erstv mouky a mladho vna. Vodn ptci se sltaj v hejna. eny to mlnskmi kameny, aby z nov
mouky upekly kole pro bohy.
To jet musm vydret. Namaluj mi ruce, pae i obliej purpurem, rozlo lukumonsk posvtn pl na ramena,
vtisknou beanov vnec na hlavu a ponesou mne v boch nostkch do boho stanu na m mrtn loe. Na ele mi
vyvstane smrteln pot, ern kraje smrti se mi budou vlnit ped oima. A jet mi bude pihlet na tance boh a na
potek hostiny boh ped oima mho lidu. Potom teprve se sthnou opony. Zstanu sm, abych se setkal s bohy a
pil s nimi vno nesmrtelnosti.
Naposled chutnm chu ivota v jenm bochnku opeenm v popelu a vno smchan s pramenitou vodou. A
pijdou potom bohov. Ale vce ne po nich toum po sv ochrnkyni. Svteln tlo, ohov tlo se rozproste kdly
nade mnou a vylb mi ivot z st. V t chvli konen mi zaept sv jmno a j ji budu znt.
Proto vm, e zemru asten, hnouc jako jinoch, a ji sevru do nru, ponvad ji u budu znt. Jej mocn kdla
mne odnesou do nesmrtelnosti. Potom nastane m spoinut a zapomnn, lahodn, lahodn zapomnn. Na stalet, na
tiscilet, na tom nezle. Jednou se vak vrtm, j, Turms nesmrteln.
306
- -
Page 213

Tajemný Etrusk

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Tajemný Etrusk

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

(c) The Heirs of Mika Waltari, 1979

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html

ABC Amber Palm Converter, http://www.processtext.com/abcpalm.html