POČÍTAČE, JEJICH PRINCIPY A VYUŽITÍ

• Historie počítačů

1. pomůckami k počítání (technické pomůcky)

Prsty (od tohoto také používáme desítkovou soustavu), abakus (kamenné sloupky s kamínky - podobné
počitadlu - jednoduché aritmetické úkony), starověké taxametry; později logaritmická pravítka a tabulky.

2. mechanické stroje
- W. Schickar (poč. 17.st.) → stroj s dekadickými kolečky - operace +, -, ×,÷
- Pascal (1642) → Pascalův aritmetický stroj - Pascalína - využity poznatky W. Schickara - pouze +, -
- Leibnitz (1671) → stroj umožňující počítat se všemi operacemi - na tu dobu ho nebylo možno sestavit
- J. M. Jacquart (poč. 19.st.) → tkalcovský stroj, jehož vzorování byl zadáván děrným štítkem
- Ch. Babbage (1835) → analytický stroj - paměť, řídící jednotka, aritmetická jednotka (zákl. dnešního
počítače); využití poznatků o děrných štítcích; zavedení prvků větvení = rozhodnutí na základě předešlého
výsledku. Spolupracovnice byla tvůrci Ada Augusta de Lovelac => jazyk ADA
- H. Hollerith (1880) → přístroj na sčítání lidu, který používal děrné štítky. Později se tento muž stal
zakladatelem firmy IBM

3. počítače
nultá generace:
- počítače před II. světovou válkou – zasáhly do vývoje atom. bomby; založeny především na
vojenské bázi
- reléové počítače - základem RELÉ
oba sestavili stejně:
- K. Zuse → počítač Z1, Z2, Z3
- H. H. Aiken → počítač MARC 1
- později i u nás → SAPO (samočinný počítač)

1-ní generace (1945 – 1956):

- základem je elektronka; velice rozměrné, příkon řádově 100 kW, obsluha 20-50 lidí, programování výhradně
ve strojovém kódu, 10 tis. operací /s
- Pensylvánská univerzita (1946) → ENIAK - do roku 55 byl využívám v armádě – neměl nynější koncepci
- John von Neumann s Von Neumannovou koncepcí počítače (umístění programu do stejné paměti jako data) →
počítač EDVAC
- první sériový elektronický počítač (1951) - UNIVATL
- u nás to byli počítač EPOS 1(1963) a v Rusku počítač URAL

2. generace (1957 – 1963):

- elektronka → tranzistor (polovodičové diody) => zmenšení; menší, vznik programovacích jazyků (Fortran,
Algon, Cobol) a objevují se zde již první operační systémy, příkon 2 kW, obsluha 10-20 lidí, 500 tis. oper. /s
- objevují se zde již první vnější paměti - feritové, pásové, bubnové
- National - Eliot 803
- IBM - 1401
- v Rusku - MINSK
- u nás EPOS 2 a později ZPA 601 a 2

3. generace (1964 – 1981):

- základem je integrovaný obvod = více různých zařízení na jedné desce → CHIP (pouzdro - na Si destičce 1
mil. různých prvků – de facto samotný počítač - schopnost řídit - obsažen v pračkách, kalkulačkách atd.);
příkon řádově 0,5 kW, obsluha 2-5 lidí; používání magnetopáskových nebo diskových pamětí, 5 mil. oper /s
počítače – velké (žádné osobní)
- IBM Systém 360
- Siemens 4004
- v rámci RVHP to byl počítač JSMEP – dosti poruchové
- u nás pak Tesla 200 a 300
- vznik Asembleru a zároveň velký rozmach domácích počítačů fy Apple a Commodore (PET)
 3,5. generace (1982 – 1990):
- žádný revoluční přínos, objevení terminálů → obrazovka, klávesnice; možnost přístupu do počítače
- 10 mil. operací /s; už v jedné místnosti
- IBM XT, AT
- Sinclair ZX 81, Spectrum
- Commodore 64, Amiga
- ATARI

4. generace (1990 – …):

- miniaturní prvky, 100 mil. operaci /s

- prosazování optického záznamu
- hlavní slovo mají osobní počítače

5. generace (future):

- měli by být schopni zpracovávat informace a ne data (lidský hlas atd.)

- obsahovat znaky umělé inteligence

• Rozdělení počítačů

1. standardní počítače
- velké, střediskové, univerzální počítače
- potřeba velkých klimatizovaných místností a početnou obsluhu
2. mini počítače
- miniaturizace prvků ze standardních počítačů; stále potřeba skříně a ovládacím panelem
3. kancelářské počítače
- určeny do administrativních a konstruktivních pracovišť, do laboratoří, schopné pracovat i ze sítí
4. mikropočítače
- srdcem je mikroprocesor, malé, stolní
a) Osobní - největší rozmach
b) Domácí - menší schopnost využití - hraní (Commodore 64)
Dnes mají největší rozmach osobní počítače → využití i ve třídě kancelářských ale i domácích počítačů.