Popovi, A.

: Teria umeleckho prekladu

I. Metodologick a komparatistick otzky pekladu
1. Metodika vzkumu
- otzka monosti pekladu protiklad teorie pekladu
pekladatelsk pesimismus (peklad je nemon vychz z metafyzick estetiky: uml. dlo je neopakovateln,
racionln nevyloiteln) vs. pekladatelsk optimismus (peklad je mon vychz z materialistick estetiky: uml.
dlo nen jedinen akt tvrc, podl se na nm mnoho initel stojcch mimo autora, nap. pekladatel jako analytick
ten pedlohy materiln povaha znaku a jeho petvoen jinm znakem)
- hl. nemonosti pekladu uiten upozoruje na nepeloiteln situace dlme podle jazykovch x tematickch
hledisek:
jazyk: ur. gram. kategorie (slovesn as pqpf, druh futurum; kategorie lenu; deminutiva; hypokoristika;
rytmus, prozodie, metrum...)
tma: souvis s typem kultury, stupnm tech. rozvoje atd. (termny, mry, nzvy minc, zbran, jdla a npoje,
hud. nstroje, spol. skupiny a zbavy...)
- jak pekonvat skal idiomatickch konotac, mnohoznanch pojmenovn?
- pro teorii zajmav nvrhy een
- G. Mounin: peklad nen vdy pln mon x teorie a praxe nesm kapitulovat
- krom roviny jazykov a tematick tak rovina stylistick jak se jaz. a tem. fakty penej prostednictvm stylist.
vstavby textu?
- peklad kontrastivn charakter (konstituovan jaz. operace porovnvn 2 jaz. systm) srovnvac
lingvistika dl. slokou uvaovn o pekladu x pot pli (teorie pekladu jako aplikovan disciplna srovnvac lingv.,
pekl. operacm nepiznn smiotick a stylistick charakter)
- teorii pekladu zajm, jak pekonat rozdly mezi jazyky x komparatistika jen je konstatovat
- peklad = tvorba textu teorie mus vysvtlovat jeho vstavbu, charakter a zkonitosti
- otzky: je peklad specif. text ve vztahu k ost. lit. textm? v em specifinost spov? je to samost. nr?
- odpov nutn souhra teorie a empirie
- skutenost je sloitj ne model x i pesto modelovn dl. pro poznn objektivn reality (modelovn =
zprostedkovan poznn, podobn jako dedukce a indukce)
- model pekladu ve vztahu ke skutenosti jednostrann (teoretick), zr. veobecn a homomorfn; znakov model,
druhotn odvozen ze skutenosti
- Mukaovsk zkoumn procesu tvorby (opravy, zmny, rozhodovn) zjiovn strukturnch princip bs. slohu
- Mukaovsk: lit. fakt jako iv a promnliv znakov innost, kter nekon napsn, ale dostv se do pohybu na
kom. rovin jako dialog mezi pvodcem a pjemcem
rozliujeme 2 roviny: rovina kom. procesu x rovina textu (stedn body teorie uml. pekladu!!!)
- rovina komunikace AP vychz z Levho li se (psnj odliovn kom. a textov roviny, rozliovn
metakom. kontextu, uplatovn strukturn typologie pi klasifikaci jev; AP se sousted na modelovn pekl. procesu
ve vech jeho dimenzch!)
+ nov rovina otzky pekl. stylu (uplatnn stylu pi zkoumn uml. textu, rozliovn paradigmatickho a
syntagmatickho aspektu stylu
+ smiotick aspekt ptomen v celm vkladu (AP uplatuje nkt. znakov modely a smiotick termny)
2. Status vdy o pekladu, teorie pekladu uml. text
- charakter pekladu uml. v textu v porovnn s jinmi typy pekladu
- Alexander Ljudskanov (bulh.) spol. termn pro rzn typy pekladu (peklad jakhokoli komuniktu z jednoho
kdu do druhho; jednotl. nry zaadil pod rodov pojem peklad) jednota veobecnho a zvltnho
a) vechny typy pekladu (spoleensko-politick, vdeckotechnick, umleck) jsou druhy jedinho
spolenho rodovho pojmu spol. jaz. podstata, ale i specifinost (peklad = A uml. peklad = A + X)
b) cl vech typ pekladu je stejn podat invariantn informaci
c) ve vech typech m peklad mezi pirozenmi jaz. tvoiv charakter (narozdl od jaz. umlch), podmnn
specifinost danch jaz.
d) pi vech typech je nevyhnuteln lingvistick i mimolingvistick pstup (nutn pochopen peloenho
sdlen jednoznan uren vznam, stylist zabarven atd.; toto asto vyaduje i mimojazykovou informaci v uml.
lit. se projevuje ve form literrnvdnho pstupu)
e) kvalitn (= pesn) jen ten peklad, kter poskytuje invariantn informaci (v porovnn s originlem m
stejnou fci)
AP nesouhlas s oddlenm literrnvdn problematiky od lingv. koncepce x Ljudskanov pokrok oproti minulosti:
jeho teorie obsahuje zkl. vchodiska veobecn teorie pekladu, dl. krok k vybudovn jednotn a pojmov
integrln teorie pekladu (dlen disciplny na veobecnou sloku a speciln sti)
- funkn aspekt lze vyut pi klasifikaci jednotl. forem a rovn pekladu nutno vychzet ze specif. charakteru
jednotl. text (sledujeme reprezentativn jevy, kt. charakterizuj text pekladu jako styl a styl jako text)

- jednotl. sloky lze rozliit podle teoretickch discipln a pekl. innost

sloky vdy o pekladu (I IV = teor. disciplny; a)... = pekl. innosti):
I. Veobecn teorie pekladu
a) Teorie stnch forem pekladu
b) Teorie psemnch forem pekladu
c) Teorie strojovho pekladu
II. Speciln teorie pekladu
A. Teorie vdeckotechnickho pekladu
a) Teorie vdeckch text
b) Teorie technickch text
B. Teorie pekladu publicistickch text
C. Teorie pekladu literrnch text
a) Teorie pekladu verovanch text
b) teorie pekladu prozaickch text
c) teorie pekladu dramatickch text
d) teorie peklad biblickch a sakrlnch text
III. Praxeologie pekladu
a) Sociologie pekladu
b) Redakn praxe pekladu
c) metodologie kritiky pekladu
IV. Didaktika pekladu
a) Vcvik pekladatel
b) Pomcky pekladatele
- vstup stylistiky do vzkum pekladu integrln pedstava pekladu (nikoli oddlovn obsahu a formy)
- speciln ppady pekladu (na stylist. principu):
- soustava primrnch styl:
OPERATIVNOST (O)
IKONINOST (I)
POJMOVOST (P)
ZITKOVOST (Z)
stn formy pekladu
peklad rokovacho stylu
(adm. texty)
peklad vdeckho stylu
peklad publicistickho stylu
peklad slovesnho stylu
peklad nboenskho stylu

O
+
+

P
+

Z
+
-

I
-

+
+

+
+
-

(-)
+
+

+
+
(+)

- v souasnosti rozliujeme peklad:

mezijazykov (interlingvln)
vnitrojazykov (intralingvln) v rmci 1 jazyka (nap. vtn transformace, transkripce, vysvtlivky
v textu, rsum...)
meziznakov (intersmiotick) mezi rznmi kdy (lit. pedloha film...)
teorie pekladu pronikla do jaz. smiotiky i smiotiky umn; teba teorii uml. pekladu konstituovat ve vztazch
k pbuznm disciplnm (rovina textu: srovnvac lingvistika, srovnvac stylistika; smiotika, kulturn antropologie)
ml by platit princip komplementrnosti (tafeta)
- tak pprava pekladatel mus probhat na vech rovinch
3. Teorie umleckho pekladu v interdisciplinrn perspektiv
- diskuse o statutu vdy o pekladu, teorii uml. pekladu
proces uvnit lit. vdy snaha o diferenciaci x integraci vzkumnch poznatk
- poznatky:
1. TP je mezioborov zkoumn, jeho se astn vce discipln
2. TP m svj pedmt, cl a metody
3. T uml. P tvo mezilnek stupovitho vzkumu lit. a jejch spol. fc
A) TP z aspektu lit. komparatistiky:
- TP v po. empirick srovnvac metoda na pd lit. komparatistiky; s orientac na lingvistiku
zvdeovn zkoumn

- komparatistika pli obecn, nem vlastn analytick dispozice, k realizaci teba pout jin disciplny
komparatistika ex. jako aspekt v rmci konkrtn vd. disciplny
- srovnvac disciplny ij vlastnm ivotem, maj sv specifika
TP spad pod komparatistiku x vytv si relat. samostatn systm, interpretuje termny v rmci vlastnho
systmu
B) Teorie jazykovch kontakt a peklad:
- peklad kontakt 2 jazyk / kultur
- pekladatel jako bilingvista ovld 2 jazyky, zn 2 kultury peklad i jeho realiztor = jev bilingvistick
funkn obmna bilingvismu peklad m znaky vy lit. innosti, umouje realizovat jin lit. kd

C) Biliterrnost a peklad:
- jazykov model bilingvismu opis pekl. procesu a textu + specif. rysy uml. pekladu jako textu
- text pekladu nen jen pekdovnm, ale souasn pepojenm na vy roviny vstavby textu!!!; peklad je
vc stylistick
- kad lit. dlo = akt komunikace; literatura m tvoit + komunikovat (i meziliterrn)
- vztah jazyk literatura odpovd vztahu pekl. innost biliterrnost literatury pebraj pmo /
prostednictv peklad to, co jim chyb pro vlastn rst
- v ur. dob me lit. ctit potebu komunikovat pomoc peklad poteba meziliterrn komunikace
- biliterrn model pekladu peklad je nositelem komplementrn pslunosti ke dvma literaturm
dvousmrnost komunikace (peklad je reakc i akc dla zrove me bt nositelem stejn estet. informace, zrove
ale zvyovat i sniovat estet. rove pedlohy)
- biliterrn char. pekladu sjednocuje 2 strnky pekl. innosti univerzln a diferencian (z pohledu SL
sjednocujc = lit. univerzlie; z pohledu TL = diferenciace)
- peklad pln diferencian fci, me-li do vvoje nrodn lit. pinst nco zvltnho stv se faktem
domc lit. x peklad podporuje vznik lit. univerzli (peklady tho dla do vce jaz.: Hamlet, vejk)
vznik lit. univerzli vvoj lit. k svtov literatue (+) x epigonstv, bytek jedinenosti, uniformita
kultur (-)
diferencian proces dsledek: existence vce variant tho originlu; monost obohacen clov
kultury
D) Historick poetika a peklad:
- originl vs. peklad z hl. historick poetiky rozdly z rznch hledisek:
a) zpsob realizace: pv. dlo vznik jako jednorzov text, je invariantn ve vpovdi o
zobrazovanm svt, aktivizuje homogenn sloky systmu, monost vbru neomezen x peklad je vcensobnm
textem, pedstavuje konkretizaci invariantu, aktivizuje heterogenn sloky systmu lit. procesu, tma pedem
dan
b) zaazen pv. dla vztah k systmu lit. norem a konvenc, k domc lit. tradici; zaazen
pekladu do kontextu TC vztah ke 2 systmm lit. norem a tradic
c) pv. dlo pslunost k 1 kultue; peklad realizace dvojnsobn konfrontace 2 kult. kd
pekladovost (ne/uvdomovn si napt mezi domc a ciz kulturou v pekladu); tendence reprezentovat
svoje a ciz v napt s knonem, estet. principy, konvencemi
d) zaazen pekladu do TC specifick (konkrtn lit-hist. situace) mezi vvojem pekl. postup a
metod a vvojem domc lit. nen vdy shoda (nemus se shodovat s dobovou estetickou ve vech rysech); rozbor
pekladu m smovat k odhalovn specifinost pekladu
konfrontace dobovch lit. norem a pekl. postupy a technikami; mezi periodizac lit. vvoje a vvoje
pekl. metod nemus panovat shoda
- model pekladu jako vztah mezi invariantem a varianty
- peklad charakterizuje mnohonsobnost realizace x jejdinen je zpsob, jakm se v cizm jazyce realizuj tematick
a vrazov vlastnosti originlu = schopnost pekladu generovat originl (=vcekrt)
- peklad je variantem originlu jako textu
- dochz ke konkurenci peklad, vytlaovn pekladu pekladem
- opozice v pekladu: vzn na gramatika originlu x pjemce (AP neuznv termny vrnost x volnost p
nepracuj s fnim hlediskem) ani jeden extrm se nerovn vrnost
- fc pekladu je bt pekladem podmnka, aby byl fc originlu, aby ho reprezentoval /jin fce, nap.
vystupovat jako pvodn dlo, jsou neprav)
- TP se pekrv s jinmi disciplnami: srovnvac lingvistikou, srovnvac stylistikou, teori lit. komparatistiky, teori
literatury
4. Nrt systematiky TP uml. text

- TP je zal. na znakov podstat zkoumanho objektu, zahrnuje tak sloku pragmatickou soust TP je i
praxeologie a kritika pekladu
- TP m univerzln charakter zkoum lingvistiku pekladu, stylistiku, relie pekladu vysuje do veob. modelu
uml. pekladu
- vztahy teorie, historie, praxeologie a kritiky pekladu k lit. vdm viz graf str. 35
- pekl. problematika m synchronn i diachronn hledisko teorie / djiny pekladu
- konkretizace pekl. metod souvis s estetikou domcho lit. vvoje
- TP si nevysta jen a literrnm a literrnvdnm hlediskem impulzy nap. z matematickch vd (statistiky, teorie
informace, teorie hry Lev...), psycholingvistiky (individuln tvoiv char. pekl. innosti), kult. antropologie
(ne/peloitelnost umn), teorie komunikace...
na druhou stranu se lingvistika m oprat o TP

II. Peklad jako komunikan proces

0. Originl jako objekt pekladatelsk komunikace
- kad pekl. proces zan poznvnm originlu dl. vypracovat metodiku pstupu k originlu ze strany
pekladatele
- v prukch se pozornost vnovala 1. vystihnut orig., 2. interpretaci orig., 3. pestylizovn orig.
x pekladatel mus nejprve absolvovat cestu do uml. textu, a to poznvnm aspekt lit. procesu = analza
analytick pstup k uml. dlu poznvn dla je stupovit, pechz od analytickch postup k vym
syntetickm zvrm
1. analytick pln na potku poznvn stoj disciplna, kt. se zabv faktickmi daji o textu (zkoumn zkl.
sloek vstavby, jejich uspodn anatomie lit. textu: struktura, tma, jazyk, kompozice, stylistick vstavba,
zvukov, gramatick, morfologicko-syntaktick organizace, nrov pznaky...); kolem urit, jak se zkl. sloky
astn na vstavb jednoty uml. struktury (vyuit kontextu uml. dla)
2. modelovn textu na zkl. jeho interpretace dl. ptomnost badatelskho subjektu, jeho role pi
formulovn vpovdi o zobrazovan skutenosti, angaovanost badatelskho subjektu vbrovost hledisek
interpretace... ne ve z rozbor bude v interpretaci
Bako snaha vymezit aspekty dla: geneze, struktura, spoleensk fce, heteronomn vztahy x nedokzal
promtnout vechny aspekty do textu; pokus a korekci O. epan: vektory vztahy mezi jednotl. aspekty,
jejich pipojen na text jako centrum lit. procesu; AP rozvinul schma o aspekt komunikace (ptomnost
autora, tene + spoleensk obh souvislost vech vektor; graf na str. 42)

zpesnn metodiky rozboru textu jednotl. aspekty:

komunikan hledisko pomh zachytit mechaniku obhu spol. hodnot v textu
- jak se projevuje fakt, e text je kom. interakce mezi autorem a pjemcem? Jakm zpsobem se
vpisuj do textu, co vyplv z nerovn kvality astnk na kvalitu sprvy?
- jak psob meziasov a meziprostorov faktor v kom.?
- jak je interpretan tolerance vyplvajc z napt mezi idelnm a konkrtnm tenem?
kad komunikace otvr monost metakomunikace; vvin umn = neustl mezitextov
vztahy (generovan spol. obhem umn neije ve vzduchoprzdnu); text v sob zahrnuje celou pedch.
vvojovou adu umn v psl. modifikaci, pop. je pmm vsledkem pedch. textu, na kter reagoval (=
metatext)

 pekladatele zajmaj mezitextov aspekty jako problm jejich dekdovn a postupnho

znovuzakdovn jak m bt een stylizace, parodizace atd., kt. by souasn ten nepochopil?
komunikovan zprva reprezentovan navenek tmatem a jazykem (= styl);
Fr. Miko: styl 1. sjednocuje tma a jazyk v textu, 2. sjednocuje tma a jazyk s jejich vrazovm psobenm, 3.
sjednocuje specif. strukturu lit. textu s jinmi druhy text, 4. sjednocuje estet. psoben s veobecnjmi
vrazovmi kvalitami
- textov aspekt vrazov + druhov interpretace textu; text je vsledkem kom. interakc, kt.
se projevuj ve vrazov a nrov vstavb (nr = kom. dohoda mezi expedientem a percipientem; pijmn
nru je otzkou lit. vzdln)
- pro pekladatele je nrov prototext zvazn, ale ne absolutn vzhledem k rozdlnm
nrovm polm SL a TL
- spol. obh v lit. komunikaci = souhra vektor komunikace a textu; funguje na povrchov rovin
(nositelem jsou nominln vznamy textu) i na hloubkov rovin (modelovn tmatu pomoc zkl. znakovch opozic:
dobr x zl; my x oni...)
- spol. hodnota textu me zvyovat jeho estetickou innost; spol. angaovan texty mohou v TC
psobit esteticky, i kdy v SC byly hodnoceny he
- peklad by ml obshnout rovinu hloubkovou a povrchovou (problm: peklady poezie)
1. Model literrn komunikace a peklad
- vztah originl peklad: filologick kritika chyb a nedostatk pi pekladu x 1930s (strukturalismus)
progresivnj nzory na peklad (nejen jazykov sprvnost; peklad jako struktura a text)
- funkn uvaovn peklad jambu RJ-J, orstvyj chleb sprvn zvolit formu, kter v TC FUNKN
odpovd form originlu
- B. Mathesius, V. Prochzka: peklad je funkn zmna jednotlivch prvk !!!
- textov rovina = zkl. rovina, na n se realizuje fn zdvodnn zmna textu SL za text TL se zachovnm
invariantnho vznamu
- vbr pravidel pekdovn je idiolektem pekladatele
- aplikace kybernetickho modelu pro poznn zkonitost pekladu teba zkoumat nejen hotov text, ale i proces
jeho vzniku rozpracovala teorie literrn komunikace
- vznamov vztahy v dle = struktura lit. komunikace: vlastnost kadho sdlen je byt pro nkoho lit. objekt
vstupuje do kom. hry mezi autorem a pjemcem; plnost lit. kom. pedpokld ptomnost vech 3 len kom.:
autor, dlo, ten
- role tene pi tvorb textu pekladu do jak mry je pekladatel ovlivnn tenem?
- komunikan model:
PRVOTN LIT: KOMUNIKACE: autor
DRUHOTN LIT: KOMUNIKACE
= METAKOMUNIKACE:

text O
pekladatel
(autor P)

pjemce

text P pjemce P

- pekladatel dvoj fce: znovurealiztor prvotn kom. + realiztor novho kom. aktu (pijm autorsk instrukce
od pvodce + informace o vnitnm teni = adrest pv. sdlen; pi pekladu bere ohled na virtulnho pjemce)
pekl. proces = vsledn konfrontace systm 2 expedient, 2 text, 2 percipient
- zkoumn pekladu:
a) vztah autor pekladatel (zkl. kom. postoje, monosti volby lit. strategie)
b) pvodn odvozen komunikace (odlinost od originlu?)
c) pjemce originlu pjemce pekladu (asov + mstn posun)
- tradin poetika pekladu zkoumala jen vztah originl peklad (nebrala v vahu komunikan aspekt peklad jako
text v komunikaci)
2. Pekladatel jako subjekt a expedient lit. komuniktu
- rozdly ve strategickch monostech autora a pekladatele (pevtlovac talent) velmi zdka lovk dobrm
autorem i pekladatelem
- specifinost pekladu peklad je sekundrn umn; pekladatel se mus vyrovnat se vemi autory, kter pekld
(jejich znalosti) analytick mylen + uml. tvoivost
- expedient pv. komuniktu m mnohem vt rozhodovac monosti; pekladatelovy tematick transformace
jsou vzan na invariantn vznam pv. denottu
- volba pekladovho textu je stejn dleit jako volba tmatu u autora x pekladatel me vybrat jen z existujc
literatury, z ji realizovanho vbru
- pi volb textu se stetvaj strategie vnj (spoleensk, kulturn, politick, ekonomick trh...) a vnitn
pekladatelsk
- pekladatel neme uplatnit svj tvoiv subjekt v pm projekci ve vztahu ke skutenosti
- monosti realizace strategickch situac u pekladatele rzn komunikan pozice pekladatele (E. Balcerzan):

 autorsk peklad = peklad dla autorem samm (e.g. Samuel Beckett AJ / FJ)
x neznamen absolutn shodu utven textu smrem k rznm pjemcm, budovn novho
kom. kanlu; ru se uzavenost, jedinenost pv. sdlen; nezaruuje optimln vsledek
- zabvala se jm sovtsk TP (Finkel, Frizman): autopeklad se od normlnho pekladu li,
nezaruuje optimln vsledek, mohou se strat rozdly mezi pekladem a autorskm pepracovnm
polemick peklad = problematizovn hodnot originlu pekladatelem
- pekladatel me polemizovat s autorem peexponovnm tch vlastnost orig., s ktermi
nesouhlas; x pekladatel by neml s autorem polemizovat
utajen peklad = autor vkld do novho dla prvky dla pvodnho, kter peloil; chce tyto prvky
funkn a vznamov vyut v novm vlastnm textu
peklad z druh ruky = zprostedkovan peklad (pekladatel nezn pvodn jazyk nap. nsk dla do
J pes AJ/RJ)
3. Text pekladu v literrn komunikaci
- je peklad autonomn nr?
- peklad je pokus o nov een originlu, o nov , vklad dla nrovost pekladu (tak vliv originlu, zejm.
pi pekldn pbuznch jazyk, i u pekladatel-zatenk)
- peklad je opakovanm pokusem o een originlu iluze nrovosti (kad nr je jakoby realizac uritho
univerzlnho modelu nru)
- mnohonsobnost een originlu pi pekladu je vsledkem promnlivosti metod a tak lit. cl psl. epoch
x pedstava pekladovho stylu jako autonomnho jevu nen v souladu se specifickmi znaky pekladu jako textu;
rozchz se s charakteristikou stylu jako zmrnho vbru jaz. a temat. prostedk (na stylistick rovin neexistuj
prvky typick jen pro peklad) nejde o nr; zvltn prvky v pekladu jsou typick zejm. pro nekvalitn peklad
druhovost pekladu:
druhovost lit. textu je ur. stupnm zobecnn jeho vrazovch vlastnost text obsahuje prvky
charakteristick pro danho autora, pro vechny autory, pro vechny texty danho nru, pro vechny literrn
texty rozlin rovn literrn specifinosti (literrnosti)
- druhovost je konkretizac jistho abstraktnho schmatu lit. druhu
- peklad je druhovm modelem originlu; druhovost v pekladu ex. jen na rovni parole
- pekladatel jako pjemce textu O uruje druhov charakter (d se konvencemi TL i SL)
druhov char. pekladu uruj konvence tvorby, lit. knonu, konvence oekvn, konvence ur.
zpsobu vyjadovn... druhovost na rovin lit. komunikace (pekladatel pracuje s abstraktn pedstavou lit.
nru, kt. slou pro pjemce jako konvence)
pi pekladu opout originl sv pv. druhov pole mn se druhov stratifikace textu; v kadm
pekladu dochz k druhovmu posunu (vsledek pemn stylistickch vlastnost) zmny jen do mez nru
k zsadnmu posunu nrovch vlastnost dochz pi zmn tmatu, zsazch do kompozice, adaptaci
postav atd. (nm. adaptace Hamleta v 18. stol. posun od tragdie ke komedii)
peklad je vsledkem konfrontace prvotn a druhotn komunikace; m vce se peklad
osamostatuje, tm je druhov npadnj
4. O pekladovosti lit. komuniktu
- rozdl mezi pjemcem originlu a pekladu pjemce pekladu chce pociovat peklad jako domc dlo, ale
zr. ho chce vnmat jako dlo reprezentujc ciz literaturu (vyhledv ciz prvky)
- princip pekladovosti se uplatuje vce zpsoby:
pekladovost je vyjdenm napt mezi domcm a cizm v textu opozice naturalizace /
exotizace, folklorizace / urbanizace, historizace / modernizace
pekladovost lze chpat jako ur. stupe ekvivalence mezi texty
A) Pekladovost jako smiotick vztah mezi originlem a pekladem:
- peklad mnoh pznaky pekladovosti:
samotn nzev peklad
elementy indikujc cizost: vci nepeloen / nepeloiteln na tematick rovin (kalky,
relie, mry, zempisn nzvy, lit. onomastika...); prvky vnitrojazykovho pekladu (poznmky pod arou,
vysvtlivky, komente); peklad v pekladu (peklady cizojazynch citt uveejnnch v originle)
nadmrn mnostv exotickch prvk
plin podoba originlu kalky, kreolizace
B) Pekladovost jako norma a kategorie lit. komunikace:
- pocit pekladovosti se ve zejm. na tene neerudovanho, kt. pijm text pekladu jako originl;
bude pijmat peklad se zetelem na domc tradici, na lit. normu a konvence sv zem

- pekladovost se ve zejm. na neopakovateln prvky (signalizuj novost, neobyejnost, originalitu,

exotinost)
- peklady z ur. oblasti se v TC vytvej nvyky na ciz poetiku, ciz lit. v tmatu i stylu zdomcuje,

stv se prvkem opakovatelnm; opakovatelnost sniuje koeficient pekladovosti

- v ctn pekladovosti lze rozliit rzn stupn intenzity od maximlnho zdomcnn (adaptace) po
vyzdvihovn pekladovosti (nap. zrcadlov peklady)
- pedstava pekladovosti v historii:
stedovk neex. autorsk prva, pekladatelsk innost se nevyleovala z kontextu lit.
tvorby, pekladatel se identifikoval s tvrcem
klasicismus zamen na celek, peklad vystupuje jako pvodn dlo, strn pekladovosti,
draz na konvence TC
romantismus zamen na st, pv. dlo vystupuje jako peklad, vyzdvihovn
pekladovosti, draz na konvence SC
5. loha tene v pekladatelsk komunikaci
- vztah ten pekladatel nkolik poloh
pekladatel i ten vystupuj jako sociln jednotky otzky praxeologick (motivace pekladatele, poadavky
konzumenta, vliv vydavatele na peklad jednotlivce, skupin, generac, poadavky trhu...)
pi pekladu je pekladatel subjektem tvoivch rozhodnut, ten je jeho lit. partnerem; pekladatel je
jedinou autoritou pi zprostedkovn originlu (nezn-li ten originl autoritativn peklad) NEBO je
ten potencilnm spolupekladatelem (zn originl, srovnv, hodnot, vnm peklad na pozad originlu)
ten jako spolutvrce pekladu pekladatel a jeho pjemce se projektuj do peklady (pekladatel: idiolekt,
tzv. vnitn autor; pjemce: konvence, tzv. vnitn ten)
6. Redaktor a tvorba pekladu
- redaktor = extern initel pi tvorb pekladu (upravuje definitivn znn); prostednk mezi vldnoucmi jaz.
normami a textem pekladu
- proti pekladatelovu idiolektu stoj sociolekt redaktora (spoleensk aprobace textu)
- redaktor vytv jaksi tendenn pepis metakomunikt
- redaktor m zsluhu na zvyovn rovn pekladu x me ji tak sniovat
- funkce redaktora jako zastnce pevldajc jaz. normy:
redaktor se ztotouje s pevldajc normou, je jem vykonavatelem
redaktor v nezvisl pozici vi norm chce ji pedbhnout

III.Struktura pekladovho textu

1. Invariant vznamu a stylistick transformace v pekladu
- generativn koncepce jazyka jdrov vty (transforman gramatika: jdro jazyka tvoeno primrnmi
vtami, kt. zskvme v gramatice frzovch struktur; z nich se uskuteuj transformace)
- transformace v pekladu sloitj vbr prostedk podmnn rmcem nru, ekvivalenc jednotek uml.
struktury, pravidly jejich zetzen v textu
- generativn gramatika hloubkov struktura (TP vahy o monosti fixovn invariantnho vznamu v hloubkov
struktue)
- polystrukturnost uml. textu ex. dky opozici variant a invariantu; struktury se mohou realizovat
potencionln jen dky ur. jdru
- modelovn pekl. textu vyuit opozice invariantnch a variantnch prvk (termny pochzej z generativn
poetiky)
- peklad ve vztahu k originlu chce bt penosem jeho invariantnho vznam. jdra (pmo i nepmo
substituce)
- odvolvn se ba hlub vrstvy dla je hledn fnho invariantu textu; ex. invariantu lze dokzat zhuovnm
textu (resum, anotace...)
- pojem invariantn estet. informace pro TP klov! kad text obsahuje zkl. vznamov jdro (pi pekladu
dochz k posunm bez invariantu bychom o posunech nemohli hovoit) pekl. tvorbe se realizuje vzhledem
k ur., objektivn zafixovanmu vznamu textu
- mezitextov invariant = pekrvn smantiky pekl. textu a originlu (~ spolen jmenovatel spojujc vechny
peklady v jejich smantice)
variantn je ta st pekladu, kt. podlh zmnm (vynechvn, pidvn odchylky od originlu; vechny
prvky, kter se nekryj ve vech pekladech danho dla)
- kad interpretace textu na rovni hloubkov struktury je silm o vystihnut fnho invariantu; 1. fze pekl.
procesu je snahou o zachycen tohoto invariantu, 2. fze pokusem o jeho reprodukci (Ljudskanov: pi pekladu
jde o pemnu symbol danho sdlen v symboly jinho kdu pi zachovn invariantn informace)

2. Strukturn typologie jazyka a text pekladu

- empirick zkoumn vlastnost pekladu dosud pli obecn; pro charakteristiku povahy pekl. textu udlala
nejvc strukturn orientovan lingvistika
Lev invariantn a variantn prvky v pekladu na pozad strukturn vstavby textu a stylov
diferenciace (viz tabulka str. 89)

- peklad se ne vdy realizuje na vech rovinch textu; poznn jaz. roviny realizace pekladu je podkladem pro jaz.
charakteristiku vrazovch zmn v pekladu
pekdovn jazykovch rovin z textu O do textu P (str. 90): mlo by se dotkat vech rovin souasn
(vzjemn propojenost jednotl. Rovin)

x nkdy k tomuto nedochz pi pbuznosti jazyk, transkripcch lex. citt, experimentech s ur. jaz. rovinou
textu apod.
- charakteristika pekladu na zkl. 1 roviny dominantn rovina pekladu (na ni se pekladatel sousteuje)
- roviny mezijazykovho pekdovn:
peklad fonematick (grafematick) = pepis zvuk (psmen) z SL do TL (Lverpool Liverpul;
pekldn ze SlovJ do J bez ohledu na rozdly mezi jazyky); zabval se jm John Cunninson Catford
peklad na rovin morfm dk (morfematick struktura slov se stejnm vznamem se obv. u
rznch jazyk nekryje; astji u pbuznch jazyk: Priroda! elovek... Proda! lovk...)
peklad na fonematicko-morfematick rovin Apollinaire (peklad kaligram rozslabikovan slova),
Chlebnikov...- v pekladech 19. stol. zmrn ponechna slova stejn znjc (demonstrace jazykov pbuznosti)
jazykov kreolizace, straj se idiomatick rysy TL

 peklad na lexikln rovin = slova vystupuj jako jednotky pekladu (doslovn peklad, zachovn
gramatickch struktur originlu word for word; podstronik, surrealismus, tak nap. poslovenovn eskho
textu)
peklad na rovin syntagmatu a syntakticko-smantick struktury peklady s vnitnmi
vysvtlivkami, stedovk texty
peklad na rovin vty nap. prozaick peklad ver (rytmicko-syntaktick uspodn se redukuje
na syntaktick ochuzen o ver; nap. peklad Hamleta od Dobinskho)
referujc peklad = peklad vtch sek textu (smantickch blok); pat sem rzn pravy textu
(adaptace, lokalizace); dotk se obv. makrostylistickch st originlu; p. je pedobrozeneck slovensk peklad
Hamleta (vtzstv dobra nad zlem)
peklad na rovin textu = pekladovou jednotkou je cel text, nikoli slova i vty; text vyjd tut
estetickou a vznamovou informaci ideln peklad (nejlpe zachovv invariantn informaci a homogennost
stylu)
- v uml. pekladu se pekdovn obv. uskuteuje na vce rovinch souasn
- napt mezi originlem a pekladem nen na vech rovinch stejn tlak jaz. struktury originlu bv vy na
nich rovinch (tma zmnm nepodlh nejmen tlak)
- nen-li peklad na rovin jazykov-tematick mon (TL nem adekvtnm jaz. prostedek), je nutn
interpretace
- na nich rovinch obv. dochz k vlastnmu pekladu (sensu stricto) x na vych rovinch stoup poteba
interpretace
3. Peklad a styl
- umleck peklad x strojovho nejen prost vmna slov, ale slova maj ur styl vztahy a fce
- Mistrk: slovo m jdro (hl. Vznam ustaluje se pouvnm) + smantick pole (= vedlej vznam); me
posouvat vznamy z jdra na pole a naopak
- o vsledku vbru znaku ze smant. pole rozhoduje slohov pslunost slova pekladov slovnk je
interpretan
pokud se pekladateli monosti smantickho pole vyerpaj vol opis = perifrastick een
styl = fn sjednocen heterogennch prvk na jedn rovin
- Karel Hausenblas: na vstavb lit. komuniktu se zastuj i nejazykov prvky:
a) jazykov
b) paralingvln (zvukov/grafick)
c) tematick (motivy)
d) tektonick (tropy, figury...)
- makrostylistika = stylistika tmatu, nadvtnho psma, kompozice
- mikrostylistika = stylistika nich pln, hl. jazykovch
- forma se neoddluje od tmatu; chceme-li charakterizovat zmny pi pekladu, musme zjistit, kterch sloek textu se
dotkaj
- Popovi: problm systmovho uspodn jednotlivch prvk v textu
- ada badatel snahy eit (hl. PL zpotku)
- dnen termn ve stylistice: dynamick konfigurace vrazovch vlastnost (tj. zsada a zpsob organizace
styl. prvk ve stylu lit dla)
- dve stylist. vzkumy hl. v oblasti parole (tj. konkrtn uit), chybla oblast langue
- s projektem vrazov soustavy piel Frantiek Miko = vytvoen zkladnch stylist. kategori na zklad dvou
fnch dimenz jazyka + textu:
a) ikoninosti
b) operativnosti
- seskupen podle logicko-smantickch pravidel, ,,,snaha vystihnout styl v dialektice veobecnho a konkr.
- vychz z toho, e kad vrazov vlastnost se d v textu pmo, empiricky identifikovat
- prun systm pipout upesnn, komplementaci
- lze jej pout pi analze jakhokoli textu
- nutn pro poznn zkonitost vbru, bez nj by bylo chpn stylu nhodn
- lze t vyut v oblasti pekladu (P) pi jeho porovnvn s originlem (pekladatel se pohybuje na rznch
rovinch), vrazov soustava tak me fungovat jako zprostedkujc jazyk k porovnn stylu(mezi dal
zprostedkujc jazyky se pot nap: slovnk, gramatika, jin ciz jazyk, srovnvac stylistika, jakkoli systm znak)
- umleck peklad: zprostedkujc vpln/jazykem mezi stylem orig. a pekladu = vrazov soustava
- interpretovat styl = odvolvat se na zprostedkujc jazyk
- pekladatel identifikuje 4 vrazov vlastnosti (markantnost, sla, emocionlnost, kontroverznost = pokud se
kategorie shoduj jak u P, tak u orig. = adekvtn P)

4. Stylistick vklad ekvivalence v pekladu

- ekvivalence v zkl. slova smyslu: ekvivalence na jazykov rovni (p. na lexikografick rovni rozliuje se
vkladov ekvivalent v rmci 1 jaz. a pekladov ekvivalent v rmci vcero jaz.)
- tematick a jazykov ekvivalence zabv se j nap. Lotman: rozlien principu vnitnho/vnjho pekdovn
(nap. P)
- Popovi: nutnost hledat ekvivalenci na rovin vrazov struktury textu = ve stylu (jedin tak dlo pechz z
jazyka do jzayka jako homogenn tvar)
- vrazov ekvivalence pak m bt vyjdena ve 2 rovinch (mikro+makrostylistick)
- avak pi P dochz dky pekladateli k ur. modifikaci (odraz se v nm i aspekt interprettora) dilema
adekvtnosti a modifikace
- Catford: kritrium pro posuzovn ekvivalence text = rovnocennost situace (nejastji nap. ve spoleensko-kult.
sfe)
- m vc v pekladatel o tmatu, tm lpe pochop invariant originlu
- pekladatelovy operace neprobhaj jen na rovin jazykov a tematick, ale i stylistick = dialektick jednota
formy a jazyka
- Popovi tematick prvky se nechpou jen z hlediska stylu x ale pro nj: styl nejvy aspekt v P
- Jakobson: text. ekvivalenci chpe jako synonymickou pbuznost X Popovi: synonymick pbuznost neznamen
pbuznost stylistickou; pro nj je textov ekvivalence chpna jako stylistick ekvivalence
- fnost pekladu = m se vrazovou ekvivalenc, kt. Popovi rozum stylovou rovnocennost prvk
5. Co se posouv pi pekladu?
- Popovi zkoum, nakolik me vrazov soustava slouit jako pozad pro charakteristiku zmn realizovanch v
pekladu
- p. uvd na pekladu rusk pomy (Blok) v pekladu L. Feldeka (zjitn rozdly nap: pleonastick rozvdn
citoslovce myk u aj pad) tendence k depoetizaci orig, zvyovn narativnosti
- zvr: peklad je vcelku vrazov objektivnj ne orig.; zmny, kt. pi tvorb novho pekladovho textu nastaly,
lze nazvat vrazovmi posuny
- posun nejen nedostaten vrnost vzhledem k orig., ale znamen to, e nco z textu se realizuje a nco pibyde
- dleit: to, co se v P ztrat, zase jinde alespo sten nahradit
- jdro, kt. jak v orig., tak v P = invariant textu
- vyrovnn bytku uskutenme prostednictvm uiten redundance, pole vyrovnn = pole rozmanitch
transformac = stylistika jim k vrazov posuny
- homeostza struktury v P svoboda pekladatele pi vbru prostedk (tj. nevyhnuteln vypoutn, zmny,
pidvn); homeostza = snaha vyrovnvat zmny prvk ve struktue textu P
- Popovi: p. na zpvu z Child Harolds Pilgrimage, peklad Nosk (pol. 19 stol.)
- zvr: msto specifickch vraz. vlastnost originlu ustlen, konvencionalizovan vrazov repertor souasn
poetiky
- vrazov posun projevem nemonosti doshnout pln vrnosti x ale i snaha vyhnout se nevrnosti (-totnost
za cenu zmny); k posunm dochz tak kvli snaze pekladatele bt co nejvrnj orig. jako celku
- vrnost + volnost = v dialektick souhe; neexistuje dokonal vrnost ani volnost Popovi od tchto termn
upout!
- Josef Kot: formulace podstaty fnho hlediska pekladatele (pipout, aby si pekladatel dovolil ve, co je v zjmu
pekladu)
- fn vrazov posun = jeho clem je adekvtn vyjdit prvky v podmnkch odlinosti dvou systm, je
optimlnm variantem originlu
6. Typologie vrazovch zmn v pekladu
- Popovi: hlavnm plem pekladatelovch operac jsou rozhodnut na rovin mikrostylistiky (a tmatem,
postavami atd. pekladatel nemus manipulovat)
- Katharina Reissov: popis zkladnch princip zmna na makrostylistick rovni textu
1. aktualizace (pravy tkajc se asu dla)
2. lokalizace (msto)
3. adaptace (postavy, relie)
- Popovi s n souhlas + dle se vnuje zmnm na mikrostylistick rovni textu
- k vrazovm posunm dochz jak z monost pekladatele pout odlin kd (= objektivn situace), tak
vlivem jeho individulnho vrazovho idiolektu
- zpsob een vrazovch situac:
1. vrazov prvky P a O si fn + strukturn vzjemn odpovdaj
2. pekladatel zmrn zesiluje vrazov inek i kdy m k dispozici ekvivalentn vraz. prostedky

3.
4.
-

pekladatel nivelizuje (ochuzuje, zjednoduuje)

nem k dispozici vrazov prostedky nutnost nhrady jinmi = substituce (nap. nepeloiteln prvky,
idiomy,...)
zvltn druh substituce: vrazov zmna (inverze) = vmna msta vrazovch prostedk pi P =
kompenzace

TABULKA STR 130:

makrostylistika
- aktualizace
- lokalizace
- adaptace
mikrostylistika
- vrazov zesilnn
- vrazov shoda
- vrazov zeslaben

- vrazov typizace (zvraznn typickch vrazovch rt originlu)

- vrazov individualizace (vyzdvihnut zvltnch vrazovch vlastnost)
- vrazov substituce
- vrazov zmna = kompenzace
- vrazov nivelizace
- vrazov ztrta

IV. Komunikace ve stylu pekladu

1. Stylistick postoje pekladatele
- proti tzv. konstitunm posunm stoj v pekladu posuny individuln (tvo pekl. poetiku); specif. rysem
pekladu je to, e pedstavuje kreolizaci autorsk a pekladatelovy poetiky
- pekladatel me k invariantu zaujmout rzn stylist. postoje, kt. charakterizuj jeho individuln vrazov
kd
- E. Balcerzan (polk) snaha o klasifikaci:
Metoda pekladatele
zpsob realizace
Nulov postoj stylistick nivezlizovan jaz. pekladu, vrazov nivelizace, pekladateltina
Uplatnn domcho stylu adaptace stylu O, poetika pekladatele pohlcuje poetiku O
Odkrvn novho stylu obohacen domcho styl kontextu o nov rukopis
- problematika styl posun Popovi zkoum na bsni Jana Kochanowskho: Do dziewki (pel. Marin Kovik
Dievau)
- mezi kom. situac, mezi stylem originlu a P (PL autor pe pro tehdejho pjemce) a P (slov autor pe pro
souasnho slov pjemce) = napt
- je teba:
urit as. rozdl a zmnu panujcch konvenc a kulturnch norem
vylenit konstitun a indiviudln prvky
zjistit jak stylist. postoj k orig. zaujm pekladatel
- slov. pekladatel nem k dispozici stylist. vrstvy, kt. by mu poskytovala domc tradice (tj. renesann jazyk + poetiku)
nejen rozdl v historickm ase, ale i kulturnm (v slov. literatue se renesann obd. nerealizovalo tak jako v pol.
kultue) = peklad je dvojakou historickou stylizac: ve vztahu k textu orig. a jeho dobovmu kontextu a ve
vztahu k stylist. dobovmu ekvivalentu (opodn ohlas na renesanci)
- pekladatel jist najde slov. lit. analogie, i kdyby jen ve veobecn podob nap. renesann stylizace v pozdj
domc lit. (lidovost, hovorov prostoekost, hrubost vrazu nap. biblick sloventina)
- pekladatel pe pro souasnho tene mus respektovat vrazov nvyky, normy a konvence svho
pjemce; mus mt stle na pamti svho pjemce
- peklad me zasahovat do lit. vvoje, nebo ho jen kvantitativn rozmnoovat
2. Objeven novho stylu a interpretan postoj pekladatele
- o objeven novho stylu v pijmac lit. se hovo v souvislosti s objevenm a konstituovnm takovho textu, kt.
pin nov ideov-estetick info + projevuje schopnost vytvet nov textov info (mezitextov navazovn)
- Popovi analyzuje pomoc historicko-srovnvac roviny, zda dolo k objeven novho stylu v slov P dvojdlnho
humoristicko-satirickho stylu romnu Ilfa a Petrova: Dvanct stoliiek a Zlat tela. (satir prza o sovt. skutenosti 20.
a 30. let)
- komika a satirinost textu pochz z vcero stylistickch vrstev jazyka- a) situan komika b) metalingvistika
- parodie rtorickho a rokovacho stylu
- styl + jazykov-tematick aspekty jsou pro slov. lit. novtorsk realizuj se v textu komplexn
- aktulnost stylu typologicko-genetick souvislost mezi spole sit v SSSR (20+30 lta) a zanajc vstavby socialist
spolenosti v 50. letech na SK; slov. pekladatel peloil dlo jako souasn, i kdy mezi O a P byl rozdl v ase i kultue

- pekladatel zachovv stylist. ladn orig., pekld pjmen osob, pokud nesou ur, vznam (p. Korbelnikov
Kramrikov apod.)
- tento typ satirickch prz odpovdal potebm rozvoje slov przy (nerozvinut satira na SK), tyto Py se staly
prototextem, na kt. navzaly satirick pokusy v prze P = impulz
3. Vrazov konvence pjemce a text pekladu
- text pekladu nen ist vrazovou specifinost mu dodv mnostv rznorodch konvenc, kt. pochzej od
vech astnk lit komunikace (tj. autor O virtuln adrest dla pekladatel pjemce pekladu): konvence lit.
SL + konvence lit. TL = tm je poznamenn styl P
- konvence potencionlnho pjemce P jsou filtrovny pes pekladatele a jsou soust textu, pouze pokud ovlivnily
vrazov rozhodovn pekladatele; pekladatel se vak rozhoduje s ohledem na oekvn recipienta
- nkdy se vyzdvihuje aspekt pekladatele, nkdy autora, nkdy virtulnho pjemce (tj. nkdy se ne pln respektuje
stylist. stanovisko domc lit.), navc je pekladatel ovlivnn soudobou estet. normou lit. knonu (p. Vigny (Fr) peloil
Othella alexandrnem tehdej estet. norma nepociovala blankvers jako umleck)
vsledek: zexpresvnn slov v nkterch dialozch (uit citoslovc) = subjektivizace, pznan pro poetick text,
zven rytminosti (onomatopoie)
- Popovi: nutnost, aby pekladatel ml vdy na pamti literrn tradici a komunikan situaci pjemce (nejen
zkostliv dban smantickch vlastnost textu mohlo by vst ke kolizi)
- Lev: Pekladatel naraz na odpor tene nebo ho dezorientuje, pokud se odchl od tradinho een.
- Popovi: Me sice bariru ustlench ten nvyk prorazit, ale jde to s obtemi
Pekladatel si vytv vlastn poetiku = vytv si ur. zsobrnu vrazovch een (schma, kli..), kt. pak ve
shod se soudobou lit. normou postupn vypracovv
- nzorn pklad, jak tensk aspekt me ovlivnit pekladatelsk posuny: nzvy lit dl (hl. takov, jejich cl je
identifikovat ur. vznamy v textu a vyzdvihovat je)
- posuny mohou bt motivovan: vrazovmi sklony pekladatele, objednvkou trhu (nadbhn teni/divkovi,
nejvce podlhaj: dobrodrun lit., zbavn filmy...; nzev dla = reklama), tenskmi konvencemi pslun
spolenosti (Kdo se boj Virginie Woolfov Kdopak by se Kafky bl), ideologickm postojem pekladatele (ten
citliv na stlen ur. druhu nzvu)
- pekladatel tedy pot s ppravou tene a s monost na nj vchovn psobit rovn nzev lit. dla element lit.
vzdln (nzev dla metakomunikan charakter ve vztahu k textu)
- zsah tenskch konvenc do textu pekladu je na rovin makrostylistiky i mikrostylistiky: pokud zmny tmatu a
kompozice v textu jen zdka ten se obvykle projevuje v mikrostylistice pekladu, hl. ve vrazovch posunech
- A.M.Piatigorskij: tvorba textu vznik jako dsledek jist komunikan situace, fce textu je v konkrtn bsni
charakterizovna vrazovm postojem = sociolektinost vrazu exponovan nem
- Pauliny: ne se v textu uplatuje i rtou hovorovosti = nen hovorovost (x spis jazyk charakterizovn
kninost)
- pro pekladatele je dleitm orientanm bodem charakteristika ne z hlediska styl rozvrstven jazyka
- Popovi: ne je ur. zpsobem zafixovno v estet. povdom tene proto neme bt ne jednoho jaz.
ekvivalentem ne jinho jaz.
- kritika Vladimra Prochzky (teoretik PLK), kt. tvrdil, e stylov rovina O zstala zachovna (nutnost pekladu ne
nem) peloil Hrozny hnvu, kde nahrazoval am. hovor. jazyk + dialekt oklahomskch farm za obecnou lid. J
+ vchodoesk ne = vytvoen umlho hovor jazyka, kt. ml uplatnn jen v tomto konkrt dle
- dal kritika pekladu Shawova Pygmalionu slov. pekladatel uil sms spis. sloventiny + slov ne (a vyvolvn
komickch ink)
- Petofiho bse peloena ariskm nem chyba: narozdl od uitho maarskho ne v O se slov. arisk
ne pociuje mnohem perifernji, a komicky (kominost v orig. chyb)
- ekvivalentnm styl. eenm originlu je spisovn verze obohacen o hovorov prvky a prvky zvrazujc
kolorit
V. Problmy smiotiky pekladu
1. as v pekladu
- mezi O a P existuje rozdl v ase a v prostoru kultury; teorie P hovo o pojmu meziasovho faktoru v P
- as: komunikan rozdl dky tomu, e P a O se nerealizovaly ve stejnm hist./kalendnm moment
a) synchronn P = pekladatel pekld dlo svho souasnka
b) pekladatel pekld dlo nesouasn (aktualizuje, zeveobecuje minul, zpstupuje dlo souasnkovi)
ada problm v oblasti mikro- i makrostylistiky
J.S. Holmes: meziasov faktor v P je vymezen zkladn smantickou opozic:
a) princip zachovvajc/ historizujc (retentive translation)

- pevld zaclen se na text vyslatele lit. sdlen (p. Fr. Villon peklad jeho balady snaha o
historizujc P prostednictvm star sloventiny = vyvoln patiny)
- snaha pekladatele eliminovat vliv svho pjemce; snaha o ztotonn se s pvodnm kdem
b) princip modernizujc (re-creative translation)
- sten/pln zamen se na pjemce = zmny v ase, prostoru a relich O, zmnn jazyk P
- Holmes: experiment jak se na jednotl. rovinch peloenho textu projevuje historizovn/modernizovn
- dlen roviny textu na: jazykov, literrn (Popovi: mikrostylistika)
spoleensko-kulturn (Popovi: makrostylistika)
- porovnn nkolika peklad (z konce 60. let 20. stol.) fr. bsnka Charlese dOrlense (15.stol.)
- porovnval historizujc postupy pekladatele = snaha zachovat znn O + jeho pvodn kolorit
- tradin/relativn modernizovn = pravy lexika, syntaxe vere, forma se ale podob O
- modernizace = zjevn aktualizovn lexikln + tematick (spoleensko-kulturn) sloky = nahrazovn reli (nap.
k motorkou)
= as. rozdl zasahuje vechny roviny textu, ale tematick rovina je rezistentnj vi asu kultury
- otzka, co ve je teba zachovat pi P vzhledem k meziasovmu faktoru individuln een pekladatele
neopakovatelnost pekl. een = jednorzovost tvoivho aktu
- teorie P neme pedkldat striktn postulty, me vypracovat typologii zkl. situac pekladatele a vytyit jaksi
orientan body v rozhodovac strategii
- historizovn + modernizovn = realizuj se jako soust vrazovho posunu
- hledisko asu kultury (vedle hlediska asu kalendnho, =vvojov vztah):
1. as kultury O je toton s asem kultury v P (p. renesance dalmatinsko-dubrovnick a polsk
realizovala se se stejnou intenzitou ve stejnch as dimenzch)
2. as kultury v P zaostv za asem kultury O (p. rusk romantismus v porovnn s angl.)
3. as kultury O v P chyb (p. analza pekladu bylin v slov. lit. byliny nebyly, proto se pi P jejich
tematika i poetika transformuje analza pekladu bylin Helena Krianov-Brindzov, 60. lta as. rozdl s O
nkolik stolet)
- ne podstatn zmny v P pekladatelka: clen historizace, respektuje tma, relie, kompozici, posuny jen na rovin
mikrostylistiky (vbr jaz. prostedk pojmenovn + verov vstavba); rusk byliny tonick organizace
nahradila jej verem sylabotonickm; rovn modernizace jazyka zvolila dnen podobu jazyka (ale ne absolutn
snaha alespo sten zachovat kolorit vrazu, nap. uit archaizujcho plsqmperf, inverze pole irok apod.)
- nutnost zkoumat as i na rovin peklad peklad (vedle roviny P O)
- peklad cizojazynho dla m vdy charakter vpovdi jako jedn z monch (x O vdy varianta jednorzov,
neopakovateln) = mnohonsobnost, opakovatelnost P; P tak snze podlh strnut d se z obhu lit. vylouit
- jazyk a styl P jsou zvislej na vrazov norm ne O pjemce me peklad mit jinm P nebo samotnm O (p.
Lukv P Petofiho Apotola v dob vzniku patil P do kontextu lit. normy, nejvydaenj P v t dob, dnes ale
zastaral nutnost dlo modernizovat jak ve stylu, tak ve veri)
- komunikan nroky na P se m asovm rozptm jedn generace; snaha kanonizovat jeden peklad jako
generan
- ale P nikdy nestrnou pln = teni se od starch P neodvracej, jsou pro n zajmav
- teorie lit. vvoje se zabv vvojovou hodnotou P zkoum, jakou mrou pispl P do lit. struktury danho obd.
(nap. pi vvoji lit. forem, technik apod.)
- P me tedy bt i dnes tensky zajmav me bt zprostedkovatelem mezi stylist. situac souasnho pjemce a
stylem O
2. Mezikulturn faktor v pekladu
- mezi P a O napt zpsoben nejen as. rozdlem, ale i rozdlem vyplvajcm ze dvou kultur
- kontext kultury se odr hl.: tma, prodn a spole. relie, hist. + krajov kolorit, kulturn nvyky + tradice,
spole. vztahy a kulturn archetypy
- ve finlnm textu se z hlediska kulturn pslunosti objevuj dvojdom prvky
= mchn/kreolizace dvou text (O + P)
- text P je charakteristick tm, e se v nm pekrvaj 2 kultury (kultura 1 a kultura 2)
- J.M. Lotman zabval se opozic mezi dvma kult. prostory v uml. lit.:
- v uml. textu se promt zkladn opozice, kt. vyjaduje protikladn vztah jednotlivce/kolektivu k vnjmu
svtu
- nsledujc typy opozice: folklorizace x urbanizace, protestantizmus x katolicismus, slavjanofilstv x
zpadnictv napt my x oni nebo svoje x ciz
- lze rozliit 3 typy tohoto vztahu:
1. aktivita vnjho prosted, tj. kultury textu O silnj ne aktivita vnitnho prosted, tj. kultury
textu P
2. aktivita kultury textu P je silnj ne O

3. v P dochz k vyrovnn napt mezi kulturou textu O a P

- napt lze oznait termnem: meziprostorov initel v P; lohou pekladatele je vyrovnat meziprostorov faktor
- pokud jsou meziprost. dimenze v P velk, pjemce to pociuje jako pevahu O p. jako exotismus
= archisma (jev na rovin vznamu jednotky, zahrnujc vechny spolen prvky lexikln-smant. Opozice), (termn
oznaujc soubor distinktivnch pznak spolench dvma vznamovm jednotkm (nap. sever a jih )?) archisma
vyzdvihuje leny opozice a zrove v kadm z nich vydluje/diferencuje prvky, nevznik bezprostedn
- Popovi: pekladatelsk innost je znakovou operac; o vsledku pekdovn systmu znak z jedn kultury do
druh rozhoduje systm smant. vztah/opozic, kt. pechzej z jednoho kdu do druhho a ne relie jako takov
- nutnost vzjemn vztah mezi svm a cizm eit na rovin konotace, ne denotace
a) situace v P, kdy se hranice ciz kultury straj, v P se ztrc pocit pekladovosti, ten nevnm, e se
jedn o P (p. Dobinskho P Hamleta)
b) pjemce se ocit ve sfe ciz kultury, bez ohledu na jeho dispozice a podmnky pro pijet cizho dla
nastv nap. pokud mstn kolorit nem tradici v pijmanm prosted/pjemce nen sociopsychicky
uzpsoben na takovouto percepci
c) zrelativizovn hranic mezi domcm kulturnm vdomm a ciz kulturou vsledek: kreolizace
(smchn dvou kultur v P)
- p. E+E Tilschovi peklad Kroniky Pickwickova klubu neodvili se zetit jmna v textu samm, i kdy k tomu
vtina svdla (dky komice); proto radji sestavili seznam postav s pekladem jako soust pedmluvy tato jmna
by byli pouili, kdyby autor nebyl nesmrtelnm klasikem (jeho postavy jsou dnes ji nevyvratiteln zakoenny)
= dkaz toho, e pekladatel zmrn buduje na znakov povaze textu, ne na relich
- Mathesius (peklad Revizora): bez pozorn textov adaptace se neobejde dn ciz, hl. star komedie jmno i
narka prostedkem komiky, pokud neadaptovny, divk jim nerozum a prohlubuje se tak as i prostor
vzdlenost
= pekladatel se m ke svmu pjemci tak, jako se m autor ke svmu soudobmu pjemci
- Vojtech Mihlik (peklad Lysistrta): snaha o zesouasnn pvodniny, ne vysvtlivky pod arou, tj. substituce
dobovch narek a reli pimenou aktuln hodnotou (bez poruen atmosfry a charakteru autorskho textu)
- Popovi: vztah mezi O a P lze z hlediska smantickch opozic pehledn vyjdit nsledovn:
ORIGINL
znak (archisma)

hloubkov pekdovn

PEKLAD
znak (archisma)

vc (relie)

povrchov pekdovn

vc (relie)

VI. Kontexty pekladu

1. O tzv. vnitroliterrnm pekladu
- dosud rozbor charakteru meziliterrnho P, tj. P mezi dvma jaz. systmy
- nyn zmna pozornosti: pepisovn/ pekldn star lit. = dlo, kt. je soust domc lit. a jeho jazyk je ponkud
zastaral pekladatel: snaha toto dlo piblit/zpstupnit soudobmu teni (p. pol. lit. Leopold Staff peklad lat.
pcho renesannho bsnka Jana Kochanowskho)
- Jn Kostra (Slov.) peklad Jna Holho (40. lta 19. st) z bernolkovsk Selanky (=pastsk psn) jeho poezie
vystavn na principech klasick poetiky, asomrn prozodie
- Holho upravoval i Josef Karol Viktorin u roku 1863 (pouhch 25 let rozdl a u jej pocioval za zastaralho!)
snaha o peklad do soudobho jazyka x zsahy vak neprovdl radikln chtl uchovat nkter charakteristick rysy
Hollho jazyka (respektoval asomru jako atribut jeho poetiky, ne velk pravopisn a lexikln pravy)
= avak jeho vydn charakter tm pekladatel innosti (na gramaticko-fonematick rovin textu), jeho pravy
pevyovaly rmec edinch innost
- dle rozbor textu Hollho a pravy Kostry protoe adresoval text irmu publiku (nejen lidem z okol Madunic)
musel radikln zmnit jazyk peklad neobvyklch, nkdy a tce/komicky psobcch lexiklnch jednotek, snaha o
estetiku zmrn nevolil jen ekvivalenty, ale i voln synonyma, tj. ta, kt. estet. cli nejvce vyhovovala
upednostnn jednoho smyslu, interpretace
- Popovi: pekladatel nepepisuje jedno slovo z jednoho jazyka do druhho, ale respektuje jak vznam, tak
vrazovou hodnotu, kt. vraz zapojuje do vych vrazovch souvislost
- k vrazovm vlastnostem poezie pat i ver od sv grafick podoby, rytmem (Holl asomra, Kostra pzvun
prozodie),
- Popovi: vnitroliterrn peklad je pekladem tak, jako je jm i mezijazykov peklad

- Jn Ferenk: strukturn-typologick rysy vnitroliterrnho P (jako textu vytvenho metodami uml pekladu):
1. oba dva O jsou psan ve spisovnm jazyce s ucelenou gram + pravopisnou normou, jinou ne je norma
dnen sloventiny
2. pro dosaen uml + mylenkov vrnosti pouili pekladatel jin lexikln, gram., stylist. prostedky =
vsledn text lze tud oznait za nov
3. v ppad Hollho Selanek pekladatel uil jinou prozodii (pzvunou) ne je O (asomra)
4. pekladatel uili souasn estet. kritria pro dosaen autorova zmru
5. pokud chtli vyjdit as./jaz. zaazen dla, pouili lexikln +jin prostedky, kt. jsou v souasnm spis.
jazyce hodnoceny jako pznakov (zastaral, knin, nen..)
- Popovi: vlastn jde o charakteristiku P jako znakovho stylistickho pekdovn
Sekundrn lze pekladatelsk operace s originly dom. lit. diferencovat na 2 rovnch:
a) tendenn pepis (jazyk. pravy, objasovn slov, vypoutn, redukce textu, transkripce pravopisu...)
b) pekladatelsk operace (vy rovina vrazov posuny ve stylu, rytmu, v systmu zobrazen...)
2. Peklad mezi texty
- charakteristika povahy P (zkladn loha teorie uml P) lze:
a) charakteristika pekladovho textu zevnit
- zkoumn strukturn povahy, stylist. vlastnost textu
b) uren povahy P na zklad komparace s jinmi strukturn blzkmi texty
- P m ur pbuzn rysy s texty tvocmi ur. rodinu text
- zjevn je nap. pekladatelsk innost a jej pbuznost s dalmi typy lit. aktivity (autorsk manipulace s pedlohou, lit.
kritika, interpretace, reprodukce apod.)
- Popovi: dleit je problm zachovn mry P (ermk: poruovn mry = pe/podinterpretace O v P)
pekladatel e problm hranic P
- dle je dleit: problematika druhovch posun v P (souvis zce s nrovou dimenzionlnost textu P) + odklony,
kdy se P stv adaptac, imitac...
poznn hranic je kritriem urovn mry a vle vrazov tolerance pekladatele v rozhodovacm
stylistickm procese
- je teba urit, jak msto m P v systmu metaliteratury (lit. o lit.) nutnost zabvat se otzkou vymezen povahy
vztah mezi texty, znakovm hlediskem a typologi tchto vztah
3. Peklad v metakomunikaci
A) Typologie metakomunikanch innost:
- existuj rz typy konkretizace uml. textu (dle lohy pjemce v procesu lit. komunikace)
- bn sit: pjemcem je ten-laik
- dal monosti: mezilnkem pekladatel, lit. kritik, recittor, herec, lit. vdec... (profesionln zainteresovan
adresti) = metakomunikace
- Popovi: je nutn teoreticky prozkoumat, co se dje s textem pi autorsk/jin manipulaci + nutnost vypracovat
typologii jednotl. zpsob navazovn textu na text
- kritriem: pomr mezi metajazykovou + krean slokou
- pekldn jako typ metakomunikace jeho specif. rysy vyniknou, pokud jej porovnme s jinmi druhy
metakomunikace tj. m se peklad odliuje od nap. bn tensk manipulace s textem, od lit. kritiky, od jinch
operac s textem...
- dleit je popsat jednotl. typy metakom. procesu tj. kdy je text podmnkou/impulzem pro vznik dalho textu
- autor vdy do ur. mry navazuje na jin dlo (nejen jedna reln zkuenost), text existuje na zkl. jinch text
- autor se tak sm stv pjemcem chce tvoiv pracovat s pedchzejc lit. tvorbou/hodnotit/polemizovat/nechat se
ovlivnit... (p. bsn o bsnch, napodobeniny, parodie)
je to metatvorba, tj. literrn innost sekundrn/odvozen
- rozpt monost, kt. meme povaovat za lit. inspirovanou lit. = irok nap. rozlin prvky, cel roviny textu od
nejelementrnjch (citty, aluze, imitace, parafrze)
- Popovi: rozliuje charakteristiku jednotl. innost pi metakomunikaci na zklad 2 typ analz:
1. racionln analza = dekdovn
2. tvoiv syntza = zakdovn
- specifickm rysem sekundrn autorsk manipulace s textem ptomnost analytickho/racionlnho prvku na
jeho zklad vznik experiment s pvodnm dlem metajazykov innost ve vztahu k prvotnmu objektu

(nap. doma analyzovan bse autor chce napsat parodii na poklesl tystop metrum mus nejprve poznat jeho
mechanismy)
- tak vznikaj texty o textech autorsk subjekt texty analyzuje, literrn hodnot, td a zaazuje krean innost na
zklad racionln analzy
Co je mtkem pi urovn co je novho a co vyplynulo z konfrontace?
- tradice = normou aktivity mezi prvotnm a druhotnm textem.
- metakrean aktivita kritika:
- innost lit. kritika je v podstat metajazykov (analyzuje, postuluje, hodnot)
- pokud vak svoji kritickou aktivitu pov na tvorbu = metakrean aktivita - jeho lit. tvorba se stv
podntem pro vytvoen novho, vlastnho lit. objektu (p. esej vznik jako vsledek metajaz. innosti po analze
objektu, ale dominantou je kritikovo sil o sebevpov)
- lit. vdec (teoretik, historik):
- ist racionln vztah k dlu do sv analytick innosti vleuje ten zitek
- ten:
- jeho kontext je tak metakomunikanm kontextem
- i kdy vtina prmrnch ten ne ambice vytvoit nco novho na zklad ji petenho me
ho pevyprvt, popemlet o nm apod.
- podl na metakomunikaci m u pouhm hodnocenm dla (No to mohlo teda dopadnout jinak )
- negativn postoj z nj in spoluastnka hry
- me bt i tvrcem zprvy v metakomunikaci (dopisy redakci, nzory o dle v soukr. korespondenci
apod.)
- pekladatel a peklad:
- kol: pevst dlo do jin lit. tak, aby ztratilo co nejmn ze svch veobecnch/jedinench rt
- text mus nejdve pochopit, analyzovat (celek i jednotl sloky), pevyprvt
- pekladatelova manipulace 2 sloky:
1. analytick (= dekdovn)
- velmi mnoho spolenho s analyt. fz lit. kritika/vdce
- zabv se systmem jazyka, styl. vlastnostmi, kontextem orig.
- hled pbuzn rysy mezi jazyky, poetikami, lit. kontexty
- objeven zjevnch/utajench vznam textu
- strukturn-typologick konfrontace jednotl rovin textu
- hledn novch ekvivalent, vysvtlovn nesrozumitelnch mst apod.
- asto zlogiovn, intelektualizace vrazu
- kon tehdy, kdy vznik doslovn P (podstronik)
2. syntetick (= kdovn, metakrace)
- vznik novho textu; kad pekladatel vyvj i uml. aktivitu (jako bsnk/prozaik)
- pekladov kontext lze charakterizovat jako reprodukn-modifikan (reprodukovn O v novm textu + rozlin
posuny vyvolan pechodem O do jin jaz. a kult. situace)

- metatext vymezen a druhy (typologie):

- zkl. rys spolen textu prvotn komunikace (prototext) a druhotn kom. (metatext) je pechod smant. jdra
z jednoho textu do druhho = mezitextov invariant
- vedle invariantu v metatextu existuj ztrty a zisky = variantn sloka textu
- mezitextov invariant ne u vech text stejn jeho rozpt lze vyjdit stupnic od maximln podobnch model
textu a minimln podobnch (p. kopie parodie, P nkde uprosted)
- navazovn jednoho textu na druh = metakomunikace = axiologick operace (axiologie: uen o povaze hodnot,
o jejich vzj. vztazch, pomru ke spol. a kult. faktorm)
- i aspektem stylistickm (axiologinost metatextu = vyjden postoje, postoj aspekt stylistick)
- 2 typy axiologickch monost:
1. souhlasn navazovn
= vrn peklad (citovn, mechanick napodobovn textu)
- afirmativn aspekt = souhlasn postoj manipultora k originlu pi navazovn na nj
2. nesouhlasn navazovn jednoho textu na text jin
= kontroverzn hledisko = voln P
- nesouhlasn stanovisko k orig.
- autorsk typizace, nejvce se tu uplatuje destruktivn prvek

- stylizace s tendenc rozvjet veobecn (spor, parodie apod.)

- pro mezitextovou typologii dl. zkoumat lohu autorsk strategie pi navazovn manifestovn / zatajovn
myslu navazovat na jin text je stylistickm rozhodovnm zjevn vs. skryt navazovn dalm kritriem pro
typologii
- rozdl ve strategii napt mezi svm a cizm, mezi naturalizac a exotizac jev analogick
pekladovosti textu
- typologie realizace metatextovch vztah viz tabulka str. 227 (peklad = afirmativn, zjevn metatext)
- rozliujeme metatexty autorsk (vznik na principu sekundrn autorsk manipulace s prototextem); metatexty
vznikl jako nhrada za prototexty (resum, reprodukce, nvod k recepci...)
- diachronn aspekt metatexty ve smyslu lit. tradice: lit. tradice jako systm mezitextovch vztah rozmstnch
na ose vrazov konformita (afirmativnost) nonkonformita (kontroverznost) [od kalkovn textu po destrukci a
vyazen textu]
B) Typologie metatext a peklad:
1. afirmativn metatexty:
reprodukce na principu pm ei (plagit, pepis, citt... ~ kalkovn)
- je teba rozliovat mezi citovnm, kalkovnm, reprodukovnm a modelujc operac a
jednoduchm koprovnm (citace: dn citovanho dla se astn na obsahovm dn citujcho dla x kopie: dn
citovanho dla tvo jedinou npl dla citujcho)
a) odvolvn se na vlastn text (autocitt)
prost citt
kopie vlastnho dla (Leonardo da Vinci)
genetick varianty dla (Mcha: Mj)
peklad vlastnho dla
pepracovn vlastnho dla
b) citace z dla jinho autora (uvnit 1 kultury x mezi 2 kulturami)
reprodukce na principu nepm ei (text poddkov peklad pevyprvn resum
anotace bibliografick daj)
- li se stupnm tematick hustoty; titul dla je metaznakem, miniaturnm modelem dla
- dodatky k textm maj obv. sekundrn interpretan fce
- poznmky k pekladu se astn na vstavb smantiky textu
- peklad je afirmativn metatext; je to text, jeho fc je bt pekladem = stylistickm
modelem jinho dla
- pi pekladu dochz k vmn jazykovch a tematickch prvk originlu v odlinch
podmnkch TC
- peklad je metatext x pokud ten chpe peklad jako pv. text, str se metatextov char.
peklad = reprezentativn model afirmativnho navazovn jednoho textu na jin
- Revzin, Rozencvejg: typologie realizace lingvistickch operac v pekladu
MODEL PEKLADU
(realizuje pekladatel)

REALIZACE METATEXTU
(realizuje jin autor)

interlinern peklad
doslovn peklad
zjednoduujc peklad
pesn peklad
adekvtn peklad
voln peklad

reminiscence (vzpomnka)
plagit
parafrze
citt
metabse
parodie

2. kontroverzn metatexty:
- polemick vztah k textu (cenzura mnusov navazovn; parodie, literrn spor, travestie,
polemick peklad)
- peklad x parodie: me mt dvojho tene (v / nev, e jde o parodii / peklad); oboje je
hodnocenm dla x peklad je fn obmnou prototextu, peklad nezn princip destrukce (parodie ano),
neodpoutv se od originlu (parodie ano) x oboje obsahuje mezitextov invariant
3. kvazimetatexty navazuj na fiktivn prototexty
1. autorsk mystifikace
a) nahrazen chybjcho textu ve vvoji lit. (Vclav Hanka: Rukopis krlovdvorsk, Rukopis
zelenohorsk)
b) rekonstrukce ztracenho textu

2. napodobovn titul dl (t z spchu prvnho dla)

3. pseudopeklady (pedstran peklady autor vydv sv dlo za peklad, vyuv obliby ciz lit. v dan
dob)
- J. S. Holmes: peklad se m k originlu tak, jak se m originl k realit
x model metakomunikace nelze aplikovat jen na rovin text text; je teba pihlet k subjektu metatextu (vztah
k prototextu, realit SC i TC)
- vztah mezi prototextem a metatextem je diachronn; metatext se me stt prototextem (apkovy peklady fr.
poezie)
PRAXEOLOGIE PEKLADU:
- vechny otzky sociologie pekladu souvis s pekl. procesem, psob na tvorbu pekladu (nap. vbr
pekladovho textu)
nedlnou soust teorie umleckho pekladu je praxeologie pekladu
- do praxeologie pekladu pat:
1. vliv kulturn politiky na peklad
2. analza pekl. programu z hlediska trhu
3. specifick fce kritiky pekladu
4. ast redaktora na tvorb pekladu
5. djiny pekladatelskch instituc
6. didaktika pekladu (vchova pekladatel, koly, pekl. Pomcky)
- metody vzkumu: komunikan hledisko, teorie informace, sociometrie, lit. sociologie, teorie vyuovn, teorie
kultury
- praxeologick problmy:
substandardn peklad
= naruen proporc mezi originlem a pekladem; vnmn jako deformace originlu
- produktem ur. literrn-kulturn a spoleensk situace
- teoreticky = nulov stylistick postoj (maximln ztrtov; snaha o maximln finann zisk)
- piny (AP hovo o slovensk realit):
mnostv nepmch peklad (pes J, RJ, AJ; obv. se tk vzdlench i malch
literatur) peklad ve dvojici by ml bt jen vjimen (pekladatel by ml znt SL)
nedostatek konkurence (rutina, ablonovitost)
asto se ve na ur. typ literatury vce prza ne poezie (komern)
- nprava:
specializace pekladatel podle literatur, podle lit. smr, autor
podpora konkurence (peklady dla soubn vcero pekladateli)
zvyovn nrok na pekl. tvorbu, pekl. program ( kritika)
- metodika kritiky uml. pekladu:
- kritika pekladu tm neex. v lit. ivot (dvody: men zjem vydavatelstv saturovat poteby specialist
tohoto typu)
- je teba zabezpeit spol. status pekladatele, specifikovat postaven kritiky pekladu (organizace pekladatel,
institucionln vchova pekladatel a teoretik, publikan monosti)
- lohou teorie je dt pekladateli a kritikovi optimln instrukce a nstroje
- specif. rysy kritiky pekladu (oproti kritice pv. dl):
kritik pekladu pracuje se 2 kom. akty
kritik pekladu me hodnotit dlo souasn i historick (oby. kritik pouze dla souasn)
2 podoby kritiky: pracuje s originlem (obvykle na pd TP) x nepracuje s originlem (konfrontuje
peklad se situac domc lit.; obv. na pd lit. Kritiky)
- funkce kritiky pekladu:
- 3 fce kritiky pekladu:
a) postulativn fce smujc k pekladateli
= vbr textu na peklad
- 2 monosti hodnocen: smrem k originlu x smrem ke kontextu TL
- z hl. TL: hledisko vrazov konformnosti s lit. normou, s normativn poetikou
(pekonv vldnouc knon?)
z hl. SL: je dlo reprezentativn? propaguje ideov-estetick profil SL?
b) analytick fce smujc k textu
- na jak rovni se pohybuje pekladatel pi uplatovn prac. postup?

- komplexn textov analza, hledn tertium comparationis mezi O a P (do jak mry
pekladatel pochopil O? filologick kritika, komparatistick hledisko)
kritika pekladu zde v nevhod nutn znalost jazyk, schopnost interpretovat 2 literatury,
2 texty, hodnotit vrazov posuny...; u rozshlch text mono soustedit se na
nejvznamnj seky textu
c) operativn fce smujc ke teni
- dl. initel pi zdomcovn pekladu; vm si vztahu mezi O a P, motivace vbru,
oekvn pjemc, svho a cizho v pekladu; dv instrukce, jak chpat a pijmat peloen dlo
kritik se pohybuje na rovin mikro- a makrostylistiky