EDICE OIKUMENE

Svazek

98

MICHAL AJVAZ

Svetelny prales
"
Uvahy

videni

PRAHA
2003

OIKOYMENH
Hennerova 223
15000 PRAHA 5
Http://www.oikoymenh.cz

Obsah
1. Videni a reflexe

. . . . . . . . . . . .

2. Cesta pohledu a cesta poznani ....

10

3. Dalka jako prostor obrany a jako pfislib ideje

13

4. Styl vzdaleneho

16

5. Hrozba obzoru .

21

6. Podivny domov

24

7. Opar dalky . .

27

8. Vec a sila

32

..

36

9. Pout' pohledu .

Vydani teto knihy se uskuteciiuje v rarnci vyzkumneho

projektu Centra fenomenologickycb bdddni, spolecneho
pracoviste Univerzity Karlovy a Akademie ved CR
(projekt LN 00 A 061 Ministerstva skolstvi, rnladeze
a telovychovy Ceske republiky).

10. Zrod a rozpad veci

39

11. Mekka stavba vizualna

42

12. Kaleidoskop videni .

46

13. Pfistav v Carquethuit

51

14. Svet fantornii .

56

15. Drama smyslu

61

16. Skryta riSe ..

64

17. Zjeveni vnitfku

68

18. Stopy na povrchu

72

19. Vzpominky a sny videnych veci ....

76

20. Stopy minuleho a znameni budouciho

81

21. Ptepych casu . . . . . .

85

22. Vjem, pfedstava a cin .

88

23. Myty vizualni

91

krajiny .

24. Mytus, metafora a archetyp

94

my tu

97

25. Mytus

26. Autonomie "volne krasy"

OIKOYMENH, 2003
ISBN 80-7298-080-7

.7

27. Necistota "volne krasy"

101

106

..

28. Svet dzungle a svet oceanu

29. Pojem a schema

111

116
5

30. Schema a cas

...

119

31. Ciste vedomi a byti

122

32. Cas a vizualni

126

svet

33. Svetelne hry

130

34. Denni svetla

133

35. Svetla noci .

136

36. Svetlo a smysl veci

138

37. Videni, sila a moc .

142

38. Moc a hra

.....

147

39. Viditelnost a neviditelnost moci

151

40. Bentham versus Piranesi

154

41. Moderni pohled

. . .

157

42. Pohled a slova . . . .

160

43. Strom, ktery je videt

165

44. Strorn,

168

kterern se pise

45. Zrod i'eCi a obrazu .

46. Styl a videni

172
.

175

47. Mlhovina veci a slov ..

179

48. Noc v Apalacskych horach .

182

49. Pismena a svetla .....

185

50. Nabokov versus Husserl

190

51. Geneze vyznamu

195

...

52. Vyvstani ja a pfedrnetu

200

53. Sily aktu a vyznarn ..

205

54. Vyznam a srnyslove materie

210

55. Plan tvaru a pismen ...

214

56. Lehkost a tize pohledu

57. Solipsismus prace a hra

. . .

218
223

..

58. Pi'echody mezi svetern pohledu a svetern prace

59. Putovani smyslu

226
.

229

1. Videni a reflexe
V teto knize se budeme zabyvat videnim. Mohlo by se zdat, ze hovofit 0 videni je snadne; videni bychom meli dobfe znat, protoze je jednou z nejbeznejsich zkusenosti, je zkusenosti, ktera se ztraci spolu
s vedornim jen v bezesnern spanku; eo si vidime, i kdyz je tma,
i kdyz zavferne 06, i kdyz snime. Videni nelze uniknout, je pouze
mozne vymenit svet skutecnych veci za svet vidin anebo za cerny
vesmir, v nemz bez ustani vifi blede mlhoviny a jenz se zjevuje ve
trne a na vnitfni strane zavfenych vicek. Kdyz se vsak pokousime videni uchopit, unika nam; predmety, ktere vidime, videni zaclaneji.
Videni je tajemne, i kdyz akty, v nichz se uskuteciiuje, nemaji zadnou nepfistupnou hlubinu, zadnou skrytou cast, ktera by nemohla
byt plne uvedomena; za kulisami divadla videni se nic neskryva (fyziologicke deje ani opticke zakonitosti nejsou videnim).
Kdo se rozhodl prozkoumat videni, muze tak brzy dojit k zaveru,
ze videni je sobe samernu nepfistupne, ze vidi vse krorne sebe sama
a ze pokud existuje nejaka cesta k jeho uchopeni, nemuze vychazet
ze sebepoznani pohledu. Ale i tento zaver 0 naproste neviditelnosti
videni je pouhym klamem; videni jako geneze videneho je ve videnem neustale zvlastnim zpusobem, ktery bude tfeba jeste prozkoumat, spolupfitornno. Videni se tak zjevuje jako paradoxni dej, ktery
je neznamy, trebaze jsme neustale jeho svedky, ktery je neproniknutelny, trebaze nema zadnou hloubku, a ktery se nepoznava, tfebaze se sam sobe jevi.
Videni predstavuje zvlastni svet se svebytnymi zakony, ktery
zname jen malo, a v dusledku toho je i oblast videneho tajemnyrn
uzemim. Chceme podniknout pruzkumnou cestu do zeme viditelneho, v jejichz krajinach se muzeme setkat - jako s jakymsi geologickym vrasnenim, ktere tyto krajiny utvafi a zanechava v nich stopy s dejem videni a pozorovat hry jeho sil. Tato vyprava si neklade za
ukol ani tuto zemi podrobne zmapovat, ani podat uplny vycet pohybu, ktere ji vytvafeji; cil cesty je mnohem skrornnejsi - ma jen objevit nektere ze zvlastnosti teto exoticke zeme.

1. Vi d e n i a reflexe

Nastrojem pruzkumu bude druhy pohled, pohled reflexe, ktery

bude sledovat vykony prvniho pohledu. V ramci naseho zkoumani
se pritom nebudeme moci zabyvat slozityrni otazkami pfibuzenskych vztahii mezi obema pohledy a jejich propletenosti. Muzeme
tu jen poznamenat, ze pohled reflexe neprichazi k pohledu videni
jako k svernu dvojnikovi zvenci, ze z neho vyrusta, ze reflexivni
rozdvojeni ma sve zarodky uz v pohledu oka. Kdyz vsak sledujeme
genealogii reflexe, zjistime, ze neni mozne ani rici, ze pohled oka
je dfivejsi - reflexe je snad napodobou pohledu, ale sam pohled je
zalozen v jakesi reflexivite. Proto pohled reflexe nebude sledovat
pohled videni zpovzdali jako speh; bude rozvinutim sebeafekce,
ktera je obsazena v pohledu videni samern a ktera jej dokonce buduje. Tato sebeafekce je vyrazern ekonomie smyslu, ktery ma povahu neidentickeho moznostniho pole a potrebuje vychazet ze sebe do
oblasti aktualnich materii, aby se v prostfedi radikalne jineho promeiioval, v teto promene se staval sam sebou a takto promeneny se
zase vracel do oblasti potenciality, ktera je jeho vlastnim uzemim.
Pulsace smyslu, kterou se budeme muset pozdeji zabyvat podrobneji, teprve umozriuje videni, jet ma povahu rozlevani smyslu do
oblasti vizualnich materii, jeho prorneny a navratu.
Proto nas take nemusi zajirnat namitky, ze pohled reflexe neni
s to uchopit svuj predmet v jeho cistote a puvodni danosti. Cistota
a danost jsou pouha abstrakta, 0 ktera nejde. Reflexe je zapustena
do videni jako neco, eo je napodobuje i zaklada. Videni, jak jeste
uvidime, znamena budovani videneho prostrednictvim
urciteho
rozvrhu a soucasne pro menu tohoto rozvrhu prostfednictvirn toho,
eo vybudoval; tak moznost nejake piivodnosti a danosti mizi jak na
strane rozvrhu, tak na strane rozvrhovaneho, a chceme-li se pfiblizit
cistemu videni, zjistime, ze jeho deni spociva v necem jako neustalern znecistovani, ktere vytvafi samu energii videni. Necistota, kterou do zjevovani vnasi svymi pfedchudnymi rozvrhy reflexe, je tak
soucasti zjevovani vubec, a prave ona umoziiuje mluvit smysluplne
o videni. Mysleni, ktere se inspirovalo pohledem, byva obviiiovano, ze od neho ptevzalo postoj vyzadujici puvodni samopfitomnost
a evidenci pfedrnetu; tyto vytky vsak mifi do prazdna, protoze videni zactnou samopfitomnost ani evidenci neposkytuje, a nemohlo
tedy jimi mysleni svest. Videni je naopak neustalyrn zrodem nove-

1. Yi d en i a reflexe

ho, ktery nema povahu samoprezentace,

protoze tu neni zactne
"samo", vztazene pouze k sobe a identicke v case, jet by se mohlo
prezentovat a jez by prezentacim predchazelo.
Videni je nepretrzitym ztroskotavanim identity; veci nemaji krome jazyku, ktere se rodi ve hfe s pohledy, zactne vlastni jazyky, a jazyk pohledu nerna krome syntaxi, ktere vyvstavaji pfi hfe s jedinecnou veci, zadne vlastni syntaxe. Reflexe sice neni s to vytvofit
neutralni, transparentni prostfedi pro vystoupeni sveho predmetu,
pohled reflexe je vyzvou, v niz uz jsou obsazeny zarodky jazyka,
kterym bude predmet odpovidat (a dokonce se bude predmet svymi
odpoved'mi teprve utvaret), ale vlastnim hlasem predmetu jsou vidy
pouze odpovedi na otazky, jeho vlastnim jazykem je ten, ktery se
rodi z vyzvy jineho. Prave zakaleni reflexivniho pohledu umoziiuje
setkani s predmetem reflexe, v nasem pfipade se zrakem.

2. Cesta

pohledu

a cesta

p o z n d n.i

Ai uz je vsak vztah pohledu oka a pohledu reflexe jakykoli, nechame pohled reflexe, aby se pfi patrani po charakteristickych
cinnostech zraku poucil od sveho pfedrnetu, od pohledu oka, jenz ve
chvilich sveho probuzeni a obnoveni odhodlane, a pfitorn pokorne
vstupuje do rozlehlych neznamych krajin viditelneho, bloudi jimi,
v setkanich s jejich misty tka si( smyslu a zase ji pate a trha. Pokusime se s podobnou trpelivosti, s jakou probuzeny pohled prozkoumava vizualni plane, sledovat jeho praci a popsat alespoii nektere
jeji zvlastnosti, pravidelnosti a rytmy.
Poznani se muze poucit od videni pfedevsim ve zpusobu, jak
utvaret trasu postupu. Pohled oka se nepohybuje podle planu, v siti
pi'edem danych drah; v poli videni sice pusobi urcite proudy, ktere pohled nesou, a v gestaci pohledu se da vycist urcity jednotny
styl, ale styl gestace neomezuje svobodu pohledu, nepfipravuje jej
o moznost bloudit - a pohled vzdy zabloudi, vzdy sejde z cesty,
jeho pohyb je utkan z odbocek. Existuji graficke zaznarny, jez promitaji do obrazu drahy pohledu, ktery tento obraz sledoval; objevuje se spletita arabeska, pfekryvajici obraz jako pavucina zmateneho
pavouka. Tato cesta neni beze vztahu ke smyslu, jehoz prostfednicMm jsou videne veci budovany a jenz do nich vstupuje. Spletita
cesta pohledu souvisi s neustalym narusovanim a obnovovanim
smyslu, ktere je pro vizualni svet charakteristicke (a ktere odhaluje
povahu smyslu vubec), Tenze, ktera je vyrazem neidentity smyslu
a ktera vubec umoziiuje videni jako vystoupeni existence ze sveho
nitra, uchovavajiciho rozvrhy souvislosti, do sfery vizuality jakozto
prostoru jineho a prostoru prorneny, take poznamenava povahu cest
ve vizualnim prostoru samern. Smysl poti'ebuje setkani s jinym
k tomu, aby uskutecnil svou promenu, a naplnil tak svou tenzi, ktera stale rusi jeho identitu a ktera je zaroveii energii jeho vykonu
sjednocovani a diferenciace. Potfeba promeny vede smysl k tomu,
aby vubec vystoupil ze sfery potenciality, ze sfery rozvrhu, ktere
zdanlive veskery smysl shromazduji, do oblasti vizualnich materii,

a soucasne vede pohled k tomu, aby se v teto oblasti pohyboval nepravidelnymi cestarni neustalych odbocek, cestami, ktere jako jedine zarucuji neustaly pfisun toho, eo je jine, eo se vymyka pfedchudnyrn rozvrhum, eo tyto rozvrhy tedy muze prome~~t, a navratit tak
jim samyrn.
'
Teoreticky pohled se rozviji ze zarodku obsazenych ve videni
a spolu s nimi vyrusta z prareflexe; take smysl, ktery se rodi v teoretickem tazani, potrebuje ke svernu rozvinuti setkani s nepfedvidanym. Proto bude teoreticka stavba analogicka stavbe videneho
v tom, ze rozvinovani jednotlivych casti nebude dano uskuteciiovanirn planu, ktery by byl dan pfed vlastni praci nebo ktery by se zrodil a upevnil v jejich pocatcich. Tazani se bude rozvijet - v ramci
urcite jednotne gestace rnysleni, ktera omezuje pohyb mysleni stejne malo, jako omezuje cesty videni jednotna gestace pohledu -'
vzdy z horizontu toho useku cesty, ke kteremu mysleni prave dospelo. Nepredvidanost
cesty nadruhe
strane nebude zabraiiovat
tomu, aby jeji blizke nebo vzdalene useky spolu navazovaly rozhovor (at uz je tato sit otazek a odpovedi zarodkem systematicnosti,
anebo snad parodii na system), stejne jako je pole videneho neustale protkavano vzajemnyrn pusobenim blizkych i vzdalenych casti,
a tak jakoby mnohokrat ohybano pres sebe.
Nechame take teoreticky pohled, aby se poucil od zraku s ohledem na neco, eo bychom mohli nazvat zanrcvou rozmanitosti videnl, Pohled na svych cestach v rozhovoru s pfedmety rozviji a vynaleza ruzne rytmy a figury, rozpada se v mnozstvi pohledu; videna
vec se rodi prostfednictvim pohledu, ale soucasne kazda vec utvaf]
jedinecny pohled, ktery se na ni diva. Krome toho se videni neuzavira do sebe, je v nem skryt vnitfni dynamismus a neklid, ktery se
neprojevuje jen promenami pohledu v rozhovoru s rodicimi se vecmi, ale take podnecuje k prechodu do jinych oblasti smyslu - do
oblasti jednani, i'eci nebo teorie -, takze samo videni se stava nestabilni soucasti zanrove pestreho celku zkusenosti, ktery se kolem
neho rozrusta. Neidentita smyslu ma za nasledek, ze videni opousti
samo sebe a zase se k so be vraci, a pfi techto navratech dokaze vyuzit k praci na prornene smyslu vytezky deni smyslu z jinych oblasu - ne snad tak, ze by do sebe prijimalo heterogenni utvary smyslu
(teoreticke koncepty nebo prakticke cile) a utvafelo se pod le jejich

10

11

2. Cesta pohledu a cesta poznani

2. Cesta

pohledu

a cesta

p ozndn i

forem, ale tim zpusobem, ze dokaze tyto zkusenosti .virtualizovat"

a pouzit k tvorbe autonomniho vizualniho smyslu; timto procesem
se jeste budeme muset zabyvat podrobneji.
Take cesta poznani zamereneho na po hled bude rozvinovat v kazdern svern useku ruzne styly, ktere budou odpovedi na vyzvu pfedmetu dane faze. Stejne jako videne veci netvofi lhostejnou plan, po
niz mechanicky pfejizdi reflektor pohledu, neni ani predrnet teoretickeho pohledu materialern, zpracovavanym universalni, pfedem
danou metodou; metoda se rodi az na ceste poznani z vyzev pfedmetu, Necharne tak poznani, aby se uskuteciiovalo na ruznych rovinach abstrakce, a nechame pojmy, aby v jednotlivych oddilech knihy obsahovaly ruzne velkou pfimes obrazu. Domnivame se, ze tim
nebude narusena jednota teoretickeho pohledu. Naopak prave pfi
takovern postupu by mela vyvstat skutecna jednota poznani, ktera
nespociva v identicke metode a apriorne rozvrzenem postupu, ale
v gestaci mysleni, v povaze sil, kterymi je poznani uskuteciiovano - aniz by tato jednota byla pouze necim subjektivnim; jednotna
gestace mysleni stejne jako jednotna gestace tela je odpovedi na
vyzvy sveta a z urcite perspektivy svet vyjevuje, pomaha pfi zrodu
noveho jazyka, kteryrn chce svet promluvit. Nasledujici stranky je
take mozne cist jako roman 0 pohledu, jako vypraveni sledujici
vztahy pohledu k ruznyrn pojmovym oblastem a k ruznyrn sferam
poznani.

12

3. Dalka jako prostor obrany

a jako prislib ideje
Zrak umoziiuje setkani s tim, eo je vzdalene, s tim, eo neni tady.
Pohled je neustalym unikanim z okruhu blizkeho a pronikanim
k vzdalenernu. Skutecnost, ze zrak obyva uzerni dalky, muze byt
interpretovana instrurnentalne (pragmaticky nebo biologicky): pobyt v dalce slouzi ptekonani ci utlumeni odporu, integraci toho,
eo je jine, do ciloveho rozvrhu, kteryrn se existence nebo zivot
preleva pfes pfitomnou situaci. Vzdalenost videneho umoziiuje
v okamziku, kdy se vedomi setkava se svetelnymi znaky budouciho odporu, rozvinout ty syntaxe jednani, do nichz je odpor integrovatelny, zaclenit jej do rozvrhu, zbavit jej jinakosti, a tak odvratit,
anebo alespoii ztlumit naraz, ke kterernu ma dojit v okamziku, kdy
vec vstoupi do zony aktualni pusobnosti.
Pobyvani pohledu v dalce muze byt ale naopak take interpretovano jako prvni krok existence na ceste k idealnimu svetu: ve svete
videni se vec stahuje z blizkeho okruhu, kde na sebe narazeji aktualni pusobeni, do krajiny dalky, kde se stava svetelnym znakem,
tedy necim, eo podobne jako pojem shromazduje vsechny sve projevy a presazuje je do nse potenciality, nepusobici a odolne vuci
narokiirn jineho a noveho, RiSe vizualni dalky by tak byla prvni zastavkou na ceste k idealnimu svetu, jeho prislibem a symbolem,
prvnirn nacrtem duchovniho sveta ve svete smyslovosti.
Pragmaticky ci biologizujici a idealisticky vyklad videni se sobe
podobaji. V pragmaticke interpretaci je videni pouhym prostfedkern k napliiovani cilovych rozvrhu; tyto rozvrhy do neho zvnejsku
vnasej! jednotu a teleologii. Pohyb, kterym ze sebe existence vystupuje - tak, ze pronika svyrni rozvrhy do sfery smyslovych materii -, se obraci zpet, vraci se jako pfijeti vizualni konstelace, kterou
rozvrh vybudoval ze svetelne materie. A v techto navratech, v tomto monotonne se opakujicim vlnobiti nejsou rozvrhy smyslu pozna. men any a promeneny vizualnim mediem, kterym pro sly a ktere
ovladly; vizualni svet jen poskytuje materii, ktera vypliiuje rozvrhy

13

3. D'dl k a j ak o prostor

obrany

a jako

p i is l ib ideje

budujici smysl, aniz by se do povahy techto rozvrhu sam nejak otiskl, aniz by se nejak podilel na zrodu a povaze smyslu.
Pro idealistickou interpretaci svetem videni prosvitaji idealni
esence Ci vyznamy. Ale take zde je vizualno transparentnim mediem, jez ukazuje cestu k cili, ktery lezi mimo ne; naznacuje nedokonale jeho povahu a pi'islibuje jeho pi'ichod, ale samo jej nijak neovliviiuje, nezafi vlastnim jasem, jeho svetlo je pouhyrn odleskem
a symbolem jednoty idealniho sveta. Take idealisticka interpretace
vizualni dalky usti do planeho krouzeni: existence vystupuje ze
sebe yen, aby nasla znak idealniho rozvrhu; chce-li poznat tento
idealni rozvrh v jeho puvodni podobe, mu si se vratit do sebe same
a rozvinout jinou mohutnost, net je zrakove vnimani - existence
vychazi ze sebe pouze proto, aby se setkala se znakem poukazujicim na nutnost navratu. Jak v pragmaticke, tak v idealisticke verzi
videni nepfinasi nic bytostne noveho, nepodili se na budovani vlastniho smyslu.
Kazda z techto koncepci pi'itom zahledla nejaky bytostny moment videni, ale kazda z nich jej dezinterpretovala
a banalizovala.
Idealismus tusi, ze vizualni smysl souvisi s vytrzenim z teleologicke site praktickych rozvrhu, ze se v nem otvira cosi, eo tyto rozvrhy
presahuje a zaklada a v cem mizi neustaly deficit charakteristicky
pro pragmaticky svet; idealismus vsak ztotoziiuje tento unikajici
zaklad s i'iSi nemennych idealnich esenci. Tato i'iSe je v okamziku,
kdy v pohledu do dalky uticha prakticka cinnost, probuzena a reaktivovana, ale nevytvafi se a nepromeiiuje, a uz vubec ne prostfednictvim smyslovych materii vizualniho sveta. Pragmaticka koncepce zase tusi, ze videni se nejakym zpusobem podili na pohybu
vyrovnavani s jinakosti, ale redukuje tento pohyb na napliiovani nernennych cilovych siti, v nemz je jinakost likvidovana a v nemz
jsou potvrzovany dosavadni rozvrhy smyslu.
Jaka je tedy skutecna povaha videni? Odpovidani na tuto otazku
chceme venovat celou nasi knihu; a svet videni je tak rozsahly
a mnohotvarny, ze nase odpoved' bude jiste jen fragmentarni a nedostatecna. V tomto okamziku 0 vizualnim svete ve vztahu k pragrnaticke a idealisticke koncepci jen predbezne i'ekneme, ze videni
se uskuteciiuje jako presah existence z jejiho nitra na uzemi jineho,
do krajiny smyslovych materii, ale ze tento pfesah nesmefuje k lik-

14

3. Ddlka

jako

prostor

obrany

a jako

p i is tib ideje

vidaci jineho a jeho subsumpci pod dosavadni rozvrh, vizualni materie neni instrumentalizovana;
rozvrhy vedomi maji neidentickou
povahu, dochazeji ve smyslovych materiich, do nichz se vnofuji,
promeny, a tato promena je vraci jim samyrn; cilem tohoto deni je
jen ono samo v celem svem rozsahu, jeho faze nejsou jen instrumentalni a pruchozi; ve vizualnim svete se tedy objevuji rozvrhy
smyslu, ktere pfesahuji prakticke rozvrhy, ale nejsou necim, eo by
bylo vuci vizualni oblasti vnejsi, nemaji povahu site idealnich esencl. Pohled do dalky je cestou jinam a navratern zpet~
navrat existence k sobe -z vizualni dalky uz neni planym krouzenim, opakovanim stale stejneho: je setkanim s jinym a zrodem noveho smyslu
v oblasti vizualna; -a'protoze si existence neuchovava zadne nitro,
tere by zustalo nedotcene touto pulsaci, jsou tyto navraty take promenou existence same.

15

4. Styl

4. Styl vzdaleneho
Vzdalenost neni lhostejnyrn prostredim, vnejs! scenou, na niz se
. odehravaji vykony zraku. Patfi ke zpusobu, jakyrn se zrak vztahuje
k vecern a jakym jim dava vyvstavat; a tento zpusob vyvstani vstupuje do veci samych, do jejich smyslu. I to, eo je blizke, se vzdaluje, kdyz se na to divarne. Kdyz se zadivame na vec, ktera lezi pfed
nami na stole, nebo na tvaf cloveka, s nimz mluvime, zda se nam,
ze se oboji stalo zalivern, jirnz od obzoru pronikl do nasi blizkosti
ocean vizualni vzdalenosti, Rikame-Ii, ze se ve videnych vecech
zjevuje vzdalenost, znamena to, ze vcitujeme do veci, na kterou se
divarne, nejaky subjektivni prvek, ktery ji nepatfi, a ze tak nas zpusob vnimani sveta rozestira clonu, jez nam zabraiiuje v setkani
s veci samou? Ale "vec sama" neni do sebe uzavrenyrn objektem,
jenz si stfezi cistotu sve identity, jenz jen ceka, az na nej pohled na
sve ceste narazi a pokusi se na zaklade viditelnych znameni a pomod ornezene zasoby smyslu, kterou ma k dispozici, zrekonstruovat ty charakteristiky veci, ktere nejsou primo dany,
"Vec sama" neni objektem, jehoz vnimani by bud' bylo uspesne,
anebo by pfi nern dochazelo k zavadam, pficemz by v dusledku
techto zavad do veci prosakovaly subjektivni necistoty. Videna vec
vyvstava tak, ze smyslove materie odpovidaji na vyzvy pohledu;
tyto vyzvy zasahuji predchudny smysl veci jakozto rozvrh projevu
zasazeny do syntaxe sveta, zaryvaji se do siloveho pole, do nehoz
se rozpustila minula zkusenost s vnitmimi metamorf6zami a vnejsimi vztahy veci, vpletena do site souvislosti sveta, ktere se ve veci
zauzluji. Odpovedi na vyzvu je urcita explikace siloveho pole, jednotne gesto, jimz se vec ze siloveho pole vynofuje a nove jej organizuje, jimz kolem sebe soucasne novym zpusobem rozestira svuj
svet; toto gesto vynorovani a promeny je tim, eo nazyvame smysl.
Odpovedi na vyzvy zraku buduji smysl veci same a patfi k nernu.'
1 Pouzfvame slova "smysl" a "vyznam" jako synonyma. Pro nas ukol je
nepotrebne jak Fregeho, tak Husserlovo rozliseni obou vyrazu. Pokud jde

16

v z d al e n eh o

Vzdalenost, kterou pohled ve vecech probouzi, tak neni ani objektivnim datem, ani subjektivni projekci, je rysem vztahovani
veci k ostatnim vecern a k narn, momentem byti veci, jenz se ozyva na vyzvy pohledu a v perspektive techto vyzev. Vec odpovida
na vyzvy zraku tak, ze zjevuje t6n sveho vstupovani do situaci,
rytmus sveho byti, Vec prornlouva pouze jazyky, jez se rodi z rozhovoru s ruznyrni vyzvami, ktere jsou soucasne nacrty urciteho jazyka; byti nerna svuj vlastni hlas - krorne ticheho neurciteho
sumu, jenz zni ve vsech jazycich a jenz je hlasem spletani a roz-

o Fregeho, je jeho distinkce pro nas nepouzitelna uz z toho diivodu, ze se Frege zabyva pouze oblasti jazyka, ale patrne bychom neuspeli ani tehdy, kdybychom se pokusili jeho kriterium klasifikace vyuzit a vest nejake analogicke
rozliseni i v oblasti videni, Frege pise: .Je tedy nasnade spojit s nejakym znakern (jmenern, slovnim spojenim, pismenem) nejen to, eo oznacuje a eo bych
nazval vyznamem (Bedeutung), ale i to, eo by eh chtel nazvat smyslem (Sinn)
tohoto znaku, v nemz je obsazen zpusob udani. Tak by v nasern pfikladu byl
sice vyznarn vyrazu .prusecik a a b' a .pnisecik b a c' tyz, nikoli vsak jejich
smysl. Vyznarn slov .Vecemice ' a .Jitfenka' by byl take stejny, nikoli vsak jejich smysl" (G. Frege, Uber Sinn und Bedeutung/O smyslu a vyznamu, Scientia & Philosophia 4, Praha 1992, str. 37). Pfi nasern zkoumani vizualniho sveta se vsak ukazuje, ze vubec nelze mluvit 0 oznacovanem, ktere by bylo beze
vztahu ke .zpusobu udani" v oznacujicim, ze sama predmetnost vyvstava
jako odpoved' na urcite vyzvy oznacujiciho.
Neni pro nas potfebne ani rczliseni, ktere zavadi Husserl v Idejicn I. Husserl pojima .smysl" jako noematicke jadro, tvoffci sirsi pojem proti "vyznamu" jako smyslu v oblasti jazykoveho a logickeho vyrazu (E. Husserl, Ideen
zu einer reinen Phiinomenologie
und phiinomenologischen
Philosophie
(= ldeen), Erstes Buch, Sonderdruck
aus .Jahrbuch fur Philosophie und
phanornenologische Forschung", Halle 1913, str. 256/ Husserliana, Ill, Haag
1950, str. 304). V kapitolach venovanych vztahu vizualniho a jazykoveho
smyslu uvidime, ze jazykovy vyznarn neni mozne vyjmout ze smyslu prostou
explikaci pojrnoveho obsahu ci logickeho formovani, ze pfi jazykovem vyjadfeni videneho nejde 0 klidny vztah dvou vrstev, predpokladajici idealni
identitu, ale 0 hru vyzev, v niz se .vyjadrovana"
vizualita a .vyjadfujic!"
slovni vyraz navzajern utvafi. Budeme v nasern textu ve vetsine pfipadf pouzivat slova "smysl", ktere i v bezne mluve ma blife k oblasti, kterou se zabyvame; slova "vyznam" budeme pouzivat zejmena tarn, kde budeme mit na
mysli momenty smyslu, nebo tarn, kde pujde 0 to, abychom se vyhnuli matoucimu pluralu "smysly".

17

4. Styl

v zd dl en eh o

4. Styl

v z d dl e n eh o

pletani syntaxi. Neda se ani i'ici, ze byti veci je necim, eo by pfedchazelo otazce a vyzve a bylo jimi pouze vyvolano; byti veci vystupuje vzdy jen jako odpoved' na otazku a vyzvu v jedinecne
situaci a svou minulost - i budoucnost - si v situaci vzdy znovu
vytvafi, Byti veci neni nejaka zasoba projevu ani jejich jednotny
zaklad, ktery je k dispozici nebo ktery je skryt, ale tento neustale
zivy zrod, neustale promlouvani veci, vyslovovani jejiho - vzdy
noveho - jmena, v nemz spoluzni nove pojmenovani celeho sveta,
do nehoz je vec vpletena. To, eo patri veci same, vyvstava jen jako
odpoved' na vyzvu; nerna smysl patrat po veci za ternito odpovedmi. Jine smysly nez zrak kladou jine vyzvy, a veci v nich vyvstavaji tak, ze zjevuji sve byti - a spolu s nim byti sveta - z perspektivy jineho momentu, toho, ktery v nove situaci vystupuje jako
odpoved' na novou otazku.
V zdalenost jako kvantitativni velicina, jako mira, se rodi az z puvodni vzdalenosti, kterou veci odpovidaji na vyzvu zraku. Svet vizualni vzdalenosti je prostorem osvobozeni veci, vyrnknuti se veci
nasemu svetu a jejich zcizeni, prostorem uniku z prostoru ovladatelnosti, z dosahu manipulace do prostoru, kde vladne jiny zpusob
byti, Tento jiny zpusob byti se probouzi v tomto prostoru jako odpoved' na urcite rysy sveta dalky, na urcity sty I charakteristicky pro
to, jak veci podava vizualni vzdalenost.
Jednim z techto rysu je je miniaturizace
veci, Miniaturizace
znamena unik mefitkum sveta praktickych rozvrhu, a v tomto uniku jako by zaznivala smerern k pragmatickemu mysleni jakasi ironie. Existence citi bazeri pfed pi'His velkym, pfed vecmi, jejichz
rozmery ohlasuji nezaclenitelnost
do rozvrhu smyslu. Velikost uz
ma povahu naruseni i'adu, zatimco to, eo je male, byva ztotoziiovano s tim, eo je ovladatelne a vraditelne do rozvrhii lidskeho sveta. Vizualni dalka ochotne vyhovuje touze po malern, zahrnuje nas
miniaturami, ale i to, eo je male, se tu ukazuje jako neco, v cem je
zavinut cely skryty kosmos; ten se vynoruje, kdyz se k vzdalene
veci pfiblizujeme a kdyz vec postupne rozvinuje sva urceni. Miniaturnost vzdalenych vect jako by fikala, ze to, eo je male, se
vzdy nakonec ukaze jako komprimovana nezvladnutelna mnohost
a velikost. Videne veci stale rostou a zase se scvrkavaji; umime
sice tyto promeny vysvetlit pomoci perspektivy, ale takove vy-

Jinym rysem sveta vizualni dalky je rozestirani velkych souboru veci, ktere maji povahu pouheho nahrornadeni, vymykajiciho
se syntaktickym a hierarchickyrn i'adum, povahu jakesi nekonecne
vizualni parataxe. Mesto se zdalky obvykle jevi jako nakupeni
dornii, ktere nema zadny i'ad; teprve kdyz do mesta vstouptme
a prochazime jim, ustaluji se z pocatecn! neurcitosti postupne jednotlive casti, vztahy mezi nimi i princip, podle nehoz jsou tyto
vztahy budovany, rysuji se centra a okraje, sjednocuji se smery sil
budujicich prostor. Parataxe dalky vyvolava melancholii, protoze

18

19

svetleni nerusi nestabilni a dynamicke aspekty smyslu, ktere neustala pohadkova promena rozmeru veci vyvolava. Oblast maleho
se tak vyjevuje jen jako dalsi oblast nepristupnosti a neovladatelnosti; pro vedomi, ktere ztotoznilo smysl se siti praktickych syntaxi, se oblast smysluplneho
zuzuje, svet smefuje k tomu, aby se
promenil v ohromne masivy jsouciho, skladajici se z nekonecnych
miniaturnich kosmu.
Miniaturizace vzdal~ych
veci .ie..imniLLsmerem
k idealismu.
Jako by dalka idealismus parodovala, aniz by zachovavala jakykoli
respekt k tradicnim duchovnim hodnotam: dalka predklada vedomi
pfesne to, eo vyzaduje idealism us, svetelne znaky zbavene aktualniho pusobeni na telo a stahujici pusobnosti do moznostniho pole ale jednota vyvstavani vzdalene veci, ktera mela byt jakozto vzhled,
eidos, prvnim nacrtem ideje a pojmu, ma feericke a skurilni rysy
a tyto rysy jako by se z vizualniho zarodku ideje pfenasely na samy
ideje a pfetrvavaly v nich, jako by poznamenavaly uz v samych pocatcich duchovniho sveta cely jeho styl jistou nevaznosti, Iehkosti,
fantasticnosti, a dokonce komikou. To, eo ma byt pfedznacenim
ideje, se pfilis nepodoba ki'isfalove pruzracne a identicke esenci
nebo vznesene bozi myslence; vzdalene veci pfipominaji hrave fantomy anebo take lehke hraci kostky, nahodile rozhozene v prostoru.
Vzhled vzdalene veci je snad pocatkem ideje, ale tento pocatek je
necim lehkym, prenosnym, promeiiujicim se v situacich, dobfe
uzpusobenyrn ke hre a k nahodilym hernirn kombinacirn, necim, eo
si svobodne hleda okoli a vstupuje do ruznych vztahu, nepredurcenych zadnym planem - nepoznamenavaji tato urceni svet ducha, jehoz ma byt vizualni sve; pfedstupnem, nezije ve svete ducha dal tajnym zivotem svet hry?

4. Styl

v z d dl e n eh o

se v ni rozpadaji nase rozvrhy; vyjevuje, ze syntaxe, do nichz jsou

saZovai1y"""
sniyslove materie, aby mohla vyvstat skutecnost, nejsou necim zarucenyrn a zakladnim, ze nejsou nutne a ze pfichazeji okamziky, kdy se ponofuji zpet do siloveho pole, z nehoz se
vynofily.

5. Hrozba obzoru
Vzdalene veci, ktere unikly z naseho sveta, jako by se rozpomnely
na svou hrdou, nezkrocenou
pfirozenost, jako by s nich spadly
masky. Veci vypadaji nahle jinak, maji jiny tvar, protoze tvar oddeleny od smyslu je pouhe abstraktum; tvar se promeiiuje se smyslem, ktery obyva vizualni materie a tvar vytvafi. Prornena se pfitom netyka pouze veci, pouze predmetu zjevovani, promeiiuje se
i sam zpusob zjevovani, zpiisob vyvstavani veci. Veci se k nam
stavi jinak a my se k nim pfivracime jinyrn zpusobem, rozehrava
se jina hra, v niz se aktivuje jina vrstva nasi existence. Vstupujeme
do sveta jineho utvafeni smyslu a stavame se sami podobnyrni
vzdalenym vecem, lehkyrn a obestfenyrn oparem; v nasi existenci
se borti pragrnaticka teleologie i ideovy rad, ktere tvofily jeji kostru, existence v sobe nachazi pruzracnost, nezakotvenou lehkost
a pohyblivost; hotove, ostfe vyrnezene tvary se vraceji do oparu
moznosti, pevne celky, do nichz je nase existence vsazena, se rozpletaji - zacina nas obklopovat
volna parataxe veci a udalosti,
v niz se objevuji necekane moznosti spojeni i rnoznost nic nespojovat a nechat vse byt. Samozrejme, ze kazde setkani s obzorem
neznamena pfestup do jineho sveta. Promena sveta je ve vizualni
dalce obsazena jako zarodecna moznost, ktera se ve vetsine pfipadu nerozvine.
Kdyz pozvedneme zrak k obzoru, vidime nejen to, ze byti veci se
nevycerpava jejich zaclenenosti do sveta nasich ucelu a syntaxi, ale
take, ze jejich domestikace nebyla nikdy dokonala, ze si i uvnitf naseho sveta stale v nitru uchovavaji svou divokou a plachou povahu
a sve sny. Couvani veci z naseho sveta poznamenava pole videneho
melancholii, nebof zjevuje lhostejne byti v dalce, byti, ktere necerpa smysl ze zdrojii nasich rozvrhu, a presto vydechuje svebytny zivot. Tichy zivot vzdaleneho vyjevuje, ze jsou jeste jine zdroje smyslu nez ustalena sir rozvrhu praktickych souvislosti a ideoveho fadu;
tim zpochybiiuje i vylucnost techto rozvrhu a problematizuje jejich
kofeny, Ale objeveni arbitrarnosti jazyka utvafejiciho nas svet pro

20

21

5. Hro zb a ob zo r u

5. Hro zb a o b z o r u

nas uz znamena zborceni sveta, jeho propad do beztvareho chaosu;

na dne naseho jednani a vnirnani je pi'itomna vi ra, ze nas svet muze
udilet smysl, jen kdyz je jedinyrn moznym svetern smyslu. Byt obyvatelem sveta, ktery vznikl nahodile ve hfe nejakeho hraveho bozstva, je pro nas nesnesitelne. Rozpite kontury dalky jsou uz timto
rozpoustenim
tvaru a hranic stanovenych smyslem a vypraveji
o navratu smyslu do i'iSe ne-smyslu, ktera smysl zrodila a ktera
snad strezi jeho tajemstvi.
Krajina vzdaleneho pfitorn neni pouhou neovladnutelnou
periferii za hranici naseho sveta, pouhym 6zemim barbaru, jez se
prostira za pevnyrni hradbami jazyka a ucelovych souvislosti
a z nehoz vane neurcita snova hrozba. Veci, ktere nam slouzi,
dobfe vedi 0 pfitomnosti svobodnych veci za hradbami naseho
sveta, a to se projevuje v jejich chovani, Odpovidaji na vzdalene
hlasy, ktere z teto krajiny prichazeji, tichyrn vzpurnym mumlanim, ironickyrni pohledy, kterymi se na nas divaji, a tim, ze
zdanlive poslusne vykonavaji nase pfikazy, ale pfitom do svych
vykonu potmesile vkladaji jiny smysl, a pfetvateji tak nase ciny
v podivne ritualy. Hrozba vzdaleneho zasahuje v nejtesnejsi blizkosti, pfirno ve stredu naseho sveta a rozvraci nas svet zevnitf,
Veci si nesou svou dalku v sobe a zrak z veci jed dalky uvoliiuje.
I blizke veci se od nas odtahuji v okamzicich, kdy je zasahne pohled, a rozplyvaji se. v substanci chladneho, nelidskeho vizualniho
byti, ktere nechava veci zmrznout do ledoveho pole, do velke kry,
ktera se tahne az k obzoru.
Vzdalene obzory videneho otviraji bezednou a beztvarou hlubinu, z niz muze vyvstat mnoho jazyku smyslu, mnoho niznych svetu, a obrysy techto neznamych a nernyslitelnych svetu se uz chveji
v jejim oparu. Pas dalky, ovijejici svet neproblematickych
hranic
a navykleho smyslu veci, vyjevuje, ze nM svet neni nicim vie nef
jen jednim z mnoha rozsvecujicich se a zase zhasinajicich svetii, ze
krystaly veci by se mohly utvofit jinak - a ze by snad mohly vzniknout jine 6tvary nez veci -, ze svet navykleho smyslu je jen nepatrnym ostrovem blizkeho, obklopenym horizon tern lhostejne, ironicke, chladne a skvele dalky, ktera zije take v nitru veci, rozsvecuje
jejich smysl, a soucasne jej rozleptava a stravuje. Jako by nam pohled umoziioval, abychom se v dalce setkali s praoceanem, z nehoz

se rodi svety, pevniny veci, a jenz hrozi, ze je zase zaplavi. Videni

ukazuje, ze tento praocean nikdy nevyschl, jen se stab Ik okraji naseho prostoru, ale soucasne take pracuje v nitru blizkych veci, tise
v nich zvuci a rozpousti jejich obrysy zevnitf, Proces promeny veci
stale trva; jeho soucasti je vyvstavani svetu i jejich rozpad a klesani
do beztvareho,

22

23

6. Po d iv n y domov

Rekli jsme, ze dalka niei svet naseho domova. Je ale svet ztuhlych syntaxi a teleologie, ktera je drzi pohromade, skutecne nasim
domovem? Neciti se v tomto svete bez dobrodruzstvi, bez tajernstvi
a bez skutecneho smyslu - smysl se zjevuje jen v dobrodruzstvi,
v riziku, v setkani s necekanyrn a novym - doma jen jedna cast naseho ja? Kdyz zkoumame deni pohledu, uvedomujerne si, ze prostor dalek jako svet zaniku a nejisteho zrodu syntaxi sveta je nam
v urcitern ohledu blizs! nd prostor blizkosti. Snovy svet dalek,
v nemz pohasinaji cile jednani a ucely veci a jenz se podoba vidine,
je ve svern jernnem, ale duslednem odporu vuei ustalenyrn synta-

xirn smyslu paradoxne skutecnejsi nez svet praktickych cilu, ktery

trpi neustalyrn deficitem skutecnosti, protoze skutecnost veci rnizi
za jejich funkcemi. Pevna sir smyslu poskytuje jistotu, ale je take
vezenim - a melancholicke uzerni vzdaleneho, ktere pohled otvira,
nejen poskytuje chvilkove uvolneni ze siti dosavadniho sveta smysIu, ale je soucasne zerni nadeje a tiche radosti, z niz vane pfislib trvaleho osvobozeni, prislib, ze nemusime byt jen vezni sveho sveta
a sveho jazyka, ze uz snad jimi nejsme nyni, nebof syntax jazyka
a svet jako sit' souvislosti jsou jen zrodem, zanikem a prornenou,
jsou zaroveii dohasinanim starych jazyku a svetu a pocatkern novych; sily, ktere je vytvareji a ktere je pfitorn presahuji, zustavaji
v jejich syntaxich v kazdem okamziku pfitomny a spolu s nimi zarodky mnoha nezrozenych svetu a jazyku,
Snad neexistuje nic za totalizujicimi a diferencujicimi
syntaxemi, snad muze byt beztvara a bezedna hlubina, z niz syntaxe stoupaji, pfitornna pouze jako jejich ustupujici horizont, ale site pI atnych syntaxi se ozyvaji sumem virtualnich syntaktickych forem,
rozechvivaji je sily, ktere vzpominaji na davne jazyky a ktere uz sni
o novych jazycich a zacinaji pracovat na jejich zrodu. I tarn, kde se
zdanlive nemeni funkcni souvislosti a syntakticka pravidla, se tenze, jimiz jsou formy rozpinany, promeiiuji, nenapadne na formy piisobi, zkouseji nove figury na okrajich radu: jejich prace jednou vyusti ve velkou promenu forem. Nejsme doma pfedevsim v tomto
chveni, z nehoz se kontury svetu vynoruji, v fisi ne-smyslu, kde se
rodi smysl, neni nas domov na vlnach sil, ktere svety buduji, promeriuji a nici, ve velkern oceanu metamorf6zy, nejsme predevslm
obyvateli dalky?
Toto radostne surfovani po vlne promeiiujici svety, jazyky, veci
a slova, k nernuz nam otvira pfistup vzdaleny viditelny obzor, neni
totozne s frivolnirn stfidanim kodf as ironickyrni hrami s ruznyrni
hotovyrni jazyky, ktere je spise dopliikem pfislusnosti k jedinernu
svetu, plytkym snem usedleho obyvatele sveta 0 jinakosti. A prave
svet videnl nas chrani pted nudou nemenneho sveta i pfed korelativni nudou lacine plurality tim, z~ti
nam vrh1 proud barev
a tv'!!iL zaplavu promeiiujicich se fantastickyCh skvrn, ktera rozbijT
dosavadni syntaxeaprltom
huei sepotern mnoha magickych jazyku, ozyva se sumem, z nehoz se spolu s videnou veClzro'm nOvy}il-

24

25

6. Podivny domov
Vizualni dalka v nas vyvolava uzkost tim, ze rozleptava svet navykleho smyslu, ale soucasne nas take neodolatelne
pritahuje.
Uzerni bile smrti veci je take uzemim znovuzrozeni, nelidsky prostor umozriuje setkani s druhyrn clovekern, chlad videni probouzi
ve vecech zivy dech smyslu a vitezstvi lhostejne dalky pfinas! noyou paradoxni blizkost. Ironie dalky strhava nasernu svetu masku
neproblematickeho
smyslu, bezedny zaklad, z nehof tryskaji svety
a v nemz zanikaji, zpochybiiuje jazyky svetu, a nici tak produkci
smyslu - ale zanik smyslu je soucasne take jeho obnovenim, smysl
muze byt sam sebou pouze v neustalem zaniku a obnove. Pfitorn
se smysl veci obnovuje vzdy spolu s obnovou celeho sveta: tak, ze
smyslem, ktery se nastradal z minulych setkani a ktery vytvafi
z vizualni materie vec, proslehne - v setkani s jedinecnou povahou
materie a jejim okolim - novy rys byti, ktery se stane novyrn fesenim problernu sveta, novou silou budujici svetove souvislosti,
a v tomto cerstve zrozenern svete nove vyvstane vi den a vec jako
jeho soucast. K tomu, aby se pfi videni obnovil smysl, je tfeba sestoupit k beztvaremu, je tfeba setkani dvou beztvarosti, jez se navzajern interpretuji, jez jedna v druhe rysuje svymi vyzvami urceni
a meze: setkani bezrnezne hlubiny, z niz vyvstavaji syntaxe svetu,
a dosud beztvare plane barevnych skvrn. Beztvare je zivlem zaniku
i zrodu smyslu.

6. Po d i v n y domov

zyk smyslu, novy svet - a pfi tomto zrodu noveho sveta s

novi
a vyjevl vesmu ne one ne metamorf6zy tvani, jazyku a smyslu.
Zrii!< taIC_l!l~ne.co..spolecnehQ~ogou:
v deni l20hledu dochazi
k vymknuti se svetu funkcnich souvislosti, k roz~iti finality, k u~~lneni prvku z hierarchizujicich rozvrhu, ktere vnasej! do sveta negativitu (zapor jako to, eo nenapliiuje daily rozvrh) a ktere zhasinaji
~
~e.Je.tPLomenuji
v nudnou, idenfIcky se opiiktilici formu.
fi obnovenem videni vyvstava stejne jako pfi drogove promen
vedomi jiny zpusob tvorby smyslu: smysl se rodi v pruznem a promenlivem rozvrhu, ktery se vynofuje z dechu latky a neni mozne jej
od tohoto dechu odlisit, ktery v sobe nechava pusobit sily budujici
a niclc] syntaxe, ktery touzi po zaniku a zaklada si na sve konecnosti, ktery zustava ve svych pramenech a rytmech stejny pro vnimajicf
vedomi i vnirnane veci, ktery nasloucha snum latky a promeiiuje je
v magickou syntax, ktery nezna zadnou nicotu, ktery je s to pfijmout jako svuj vyraz vse a prornenit se v kazdem vyrazu, a ktery
tak obnovuje pole jsouciho bez mezer a der,

26

7. Opar dalky
Pfi hledani stylistickych rysu vizualni dalky jsme narazili na miniaturizaci a paratakticke
kupeni. Ke stylu dalky patfi take opar
horizontu, mlha dalky, ktera rozmazava hranice veci, tlumi a sjednocuje barvy, vydechuje hrozbu zaniku a pfislib sveta promeneneho smyslu. Dalka pfinasi bilou jednotu nerozliseneho, jednotu
tiche smrti, jez na okraji naseho sveta zacina prosakovat vecmi,
Tato smrt veci v nerozlisenern neni budouci udalosti, ktera hrozi,
ale cimsi, eo uz nastalo, je jednirn z pohybu, ze kterych se spleta
deni sveta. Pohled se v rozpitych tvarech dalky setkava s vlnou,
ktera zpochybiiuje totoznosti a rozdily, z nichz je vybudovan fad
naseho sveta a jejichz prostfednictvim
vyvstava jsoucno; to, eo
zbyva, to, s cim se v teto krajine setkavarne, je nic. Neni to vsak
pusta, umela nicota, kterou neustale produkuji tvrde ustalene rozvrhy, pro nez je absenci vse, eo nenapliiuje jejich pfedem danou
a identickou formu.
Nic, s kterym se setkavame v bilern oparu dalky, tarn, kde zanikaji veci, je polem sily vytvafejici a rusicf formy, polem virtualnich
forem a jsoucen, polem, kteryrn probihaji vlny slepych totalizaci
a diferenciaci, jez jeste neustavily syntax fadu a jez dosud nejsou
s to ustavit nejake jsoucno, ale uz sni 0 jakychsi jsoucnech a snad
i 0 necern jinem, nez je jsoucno. Tato bila jednota pfinasi take radost, je nejen zivlem zaniku tvaru, jsoucna a smyslu, ale i prostfedim jejich zrodu; je mistem zniceni fadu, ale take mistern, v nemz
se fMy rodi (a sam zanik Iadu se tu vyjevuje jako neco pozitivniho).
Je zrusenim smyslu, a pfitom se v ni objevuji zarodky noveho
smyslu a v trhline, ktera se otvira na miste zanikleho a dosud neustaleneho smyslu, se ohlasuje cosi, eo je starsi nez smysl (a nesmysl) a v cern smysl zanika a obnovuje se - nahle vyslehne jako
plamen viditelnosti, aby zase pozvolna dohasinal -, cosi, eo ve
smyslu i nesmyslu tise spoluzni. Melancholicky bily svet dalky je
nasim podivnym domovem, domovem, ktery nas vyzyva snad k navratu, snad k tomu, abychom jeho volnost, noblesu, ironii, velkory-

27

7. Opar

d dl k y

sost a tichou exaItaci prenesli i do sveta blizkosti, nebo abychom

s nim alespoii blizke veci nechali pfi vizualnich setkanich rozmlouvat a promeriovat se v tomto rozhovoru: bOy pas dalky jako jernna
gaza, ktera se ovinuje kolem ran, jez narn zasazuji ostre hrany veci
ve svete blizkosti.?
2 V jakern vztahu je toto nic, s nimz se setkavarne v oparu dalky, k onomu Nic, 0 kterem pojednava Heideggerova star Co je metafyzika? Heidegger
tu mluvi 0 uzkosti jako 0 naladeni, ktere nechava mizet jsoucna a pfivadi nas
pi'ed Nic. "Vsechny veci i my sami se noi'ime do jakesi Ihostejnosti. Avsak ne
v tom smyslu, ze by vse proste zmizelo, nybrz tak, ze se k narn obraci ve
svern ustupovani jako takovem, Toto ustupovani jsoucna vcelku, ktere nas
v uzkosti obklicuje, nas sklicuje, Nezbyva zadna opora" (M. Heidegger, Co je
metafyzika?, Praha 1993, str. 49). Veci se nofi do Ihostejnosti (Gleichgultigkeit), vse ma stejnou platnost a stejnou hodnotu; veci jsou indiferentni, ztraci
se diference - rozdily smyslu i hranice mezi jsoucny; ustupovani jsoucna nas
obklicuje a sklicuje (umdrangt, bedrangt uns). Uzavira se tedy kolem nas
kruh, v nemz ustupuje jsoucno, rozpijeji se hranice mezi jsoucny a vyrovnavaji se rozdily smyslu; Ihostejnost tohoto kruhu pfitorn neznamena mir, smireni, je to agresivni a nebezpecna lhostejnost, kruh Niceho utoci na ty, ktei'i se
v jeho stfedu pokouseji zachovat Neco, uchranit syntax sveta urcujici hranice
a smysl jsoucen, a tim udrzujici jsoucna jako takova.
Ale vztah cloveka k Nicernu se nevycerpava tim, ze Nic utoci z obvodu
a clovek se ve stfedu kruhu pouze brani jeho agresivite, odvraci se od neho
a sklani se ke jsoucnu. .Byt-tu znamena drzet se ve vykloneni do Niceho"
(tamt., str. 55), pise Heidegger. Pobytje vyklonen do Niceho: vztah mezi nirn
a Nicirn neni navazovan pouze tim, ze Nic pobyt obklicuje, ale take tim,
ze byti, jez se v po by tu ozyva a 0 nez po by tu jde, jej privraci k Nicemu, rozpina jej zevnitf a timto pohybem jej do Niceho vsazuje. Nic, s nimz se v uzkosti setkavame, tedy neni ciryrn deficitem, neni pouze negativni polozkou,
existence potrebuje toto Nic ke svemu nejvlastnejsirnu pohybu. Odrnitani
jsoucna je odkazovanim do byti jsoucna. Vykloneni do Niceho rozkolisava
jsoucno v celku, ale take teprve umoziiuje vztah k jsoucnu a samo vyvstani
jsoucna. "Ex nihilo omne ens qua ens fit" (tamtez, str. 63). Nic tak umoziiuje
svobodu. V byti odvazlivce, ktery se Niceho nezrfka a necouva pred nim, se
uzkost poji s radosti.
Tento popis by v mnoha ohledech mohl byt take vylicenim zamlzeneho obzoru dalky rozpoustejiciho jsoucno, popisem toho, eo z tohoto horizontu
smerern k nam vyzafuje, a naseho ambivalentniho vztahu k nernu. Pi'esto se
se svetern vizuaIity miji; v tiche hudbe obzoru zni jina t6nina nez v Heideggerove svete uzkosti, Nic, 0 kterern pise Heidegger, sice neni prazdnou nega-

28

7. Opar

d a lk:y

"Rika se, ze take vjemy maji sve rozdily jasnosti, totiz ve vztahu
k pi'ipadum vnimani ve tme, v mIze atd.; nechceme se vsak poustet
do podrobnejsich uvah 0 tom, jestli je mozne tyto rozdily postavit
na stejnou rovinu s predchozimi (tj. s rozdily jasnosti reflexe M. A.). Postaci, kdyz fekneme, ze vnimani neni normalne zastrene
mIhou (nicht normalerweise umnebelt ist) a ze jasne vnimani, ktereho je zapotfebi, je nam v kazdern okamziku k dispozici," pise Edmund Husserl v prvnim dile Ideji.3 Nerozdeluje tu vsak pfilis pfisne
podminky zjevovani veci na vlastni a nevlastni, na normalni a nenormalni? Husserl fika, ze jasne svetlo je podminkou normalniho
videni veci a ze mIha, zastirajici veci, patri k okolnostem, ktere normalni zjevovani veci znernoziiuji. Je pros tor jasneho videni skutecne priviIegovanou krajinou ve svete zraku? A existuji ve svete viditeInosti vubec nejake privilegovane krajiny, jednoznacna
centra
a okraje? Nerodi se smysl veci spise ze souhry a sporu ruznych krajin zjevovani, z nichz kazda vyjevuje jiny aspekt povahy veci, nevyvstava smysl z rozhovoru techto krajin, ze vzajemnych otazek a vyzev, jez si slunne, ternne i mlzne krajiny kIadou? Nedobyvaji ruzne
svetelne paprsky a ruzne stupne transparence prostredi z veci ruzne
momenty jejiho byti (a snad soucasne take ruzne momenty byti
jako takoveho, jez se ve veci zjevuje)? Nejsou tyto krajiny v nejakern vztahu k vrstvam smysIu, kjejich napeti, zapasu a souhte? Nerodi se smysl ze sporu aspektu zjevovani a jejich svetu a neni jimi
udrzovan? Neuschne smysl, kdyz nezapusti sve koreny do vsech
krajin zjevovani? Nepfijde 0 svuj dynamismus, kdyz se nebude sy-

tivitou, je vsak stale pfilis strobe; vynofuje se, aby otraslo jsoucnem vcelku
a pi'ipraviIo odvazneho k rozhodnuti, umoziiuje vyvstani jsoucna a svobodu
po by tu, ale samo 0 sobe neskyta radost z pohledu na hru sil, ktere v nern vifi
a ktere ustavuji, promeiiuji a nicl i'ady; dochazi pozitivniho naplneni az v byti
odvazlivce. Setkani s Nicirn je tu pouhou pfipravou k svobodnernu aktu, zatimco v nic, s kteryrn se setkavame ve vizualnim svete, je mozne spocinout,
a pokud nas pfivadi k cinu, neni to proto, ze by bylo pouhou pfedsini jednani,
ale proto, ze je ve sve autonomii tak plne, ze se preleva pfes hranice vizualni
oblasti.
3

E. HusserI, Ideen, I, str. 1301161.

29

7. Opar

tit vserni svetly ajejich vzajernnym

tyto krajiny nasim domovem?

d d l ky

rozhovorcm?

7. Opar

A nejsou viechny

Vladimir Nabokov venuje v rornanu Krdl, ddma, kluk jednu kapitolu popisu mesta, ktere je vytvofeno z mihavych barevnych
skvrn. Tim rozrnazanym mestem je Berlin, jak jej vidi silne kratko.
~y
hrdina pote, eo si v hotelu-v.-oee-i-ze-SU15oty n~
tlryle a musioez nich zirvIleznamem
prostredi az do pondeli, kdy
t~tiI(y:
.Kdyzse octIIla ulici, byrpohlcen proudict zao.
Obrysy neexistovaly, barvy nernely zadnou substanci. Jako zmuchlane damske saty, ktere sklouzly s raminka, mesto, ktere nic nepodpiralo, se ti'pytilo a skladalo se do fantastickych zahybu, nehmorny
duhovy Iesk, zplihle spusteny v azuru podzimniho vzduchuv.s jina
kapitola je venovana rozmazane a rozhybane krajine, videne z okna
vlaku. Nejde 0 schvalnost a Iiterarni exhibici: Nabokov, ktery patril
k velkym pruzkumnfkun; zeme videnf, ukazuje ruzne kr~y
videni
jako prameniSte smyslu, ktery se rodi ve vizualnim svete;I
na
smyslu veci, jejif obrysy vi dime ostfe a jet se nachare)i v R:lm~
podHejlmoment)'., ziskane v techto - podle Husserla nenormalnich
~ esenci veci zastirajicich - zkusenos~ozmazanym
krajinam
videm jsou venovany jen dye kapitoly: Nabokov se nedomniva, ze
pravda pohledu a pramen smyslu videnych veci je v rozbiti vecnosti ci v impresionismu sveta rozpadleho do pocitku, jeho dilo sdeluje, ze smysl vizualniho sveta ma mnoho pramenu v ruznych vizualnich krajinach a ze kazda podoba smyslu se rodi ze hry techto
momenru smyslu.
Kdyz sledujeme rozhovor ruznych krajin zjevovani veci, uvedomime si navic, ze tlumena beloba dalek, sjednocujici tvary a barvy,
je zvlastnim zpusobem pfibuzna se zan, ktera artikuluje a jasne
ohranicuje veci. Jasna rozlisenost tvaru a barev ve svetle je uz pocatkem jejich zaniku v osliiujicim lesku; v intenzite neprevoditelne
jedinecnosn jsoucna se ohlasuje jedine byti, totez, s jakyrn jsme se
setkali v mlze dalky - zatimco opar dalky veci prave v okamziku
jejich mizeni v nerozlisene jednote vytrhava ze site nivelizovanych
a anonyrnnich vyznamu, do nichz jsou zajaty ve svete blizkosti,
a obnovuje v nich tak zasuty pramen jejich jedinecnosti. Mlha dal4

V. Nabokov, King, Queen, Knave, New York 1981, str. 23.

30

ddlky

ky pi'inasi sdeleni

0 borceni i'adu, sveta ucelu, do ustupujfciho bezednehe zakladu; v zaniku vyschlych syntaxi sveta se vsak obnazuji sily, jez tyto syntaxe vytvareji a jez se podileji - v pocatcfch noveho sveta, kdy jsou jeste five - na budovani jedinecnosti smyslu.
A jasne svetlo zduraziiuje individualitu vect na jejim vrcholu, kdy
se v intenzite jedinecneho zivota veci zjevuje sila pramenicl z nerozliseneho. Proto nam pfipada, ze opar dalek nepi'istupuje k vecem
zvnejsku, ale ze jej veci samy vydechuji; pro to se nam zda, ze svet10, ktere probouzi barvy a ostn tvary, zari zevnitr veci.>

Kth~{'~'

/1:1~

5 CinskA zenova krajinomalba

tematizuje prav~ v tomto oparu silove
pole, v n~mz zanikly cilove rozvrhy a ohranicena disponibilni jsoucna, spjata
funkcnimi vztahy. ,,Jeden z nejnapadnejslch rysii sungske krajinomalby ( ... )
je relativni prazdnota obrazu - ktera se vsak jevi jako cast obrazu a ne jako
nenamalovane pozadi" (A. W. Watts, The Way of Zen, Harmondsworth 1968,
str. 198). Prazdnota bile je plna rozpoustenych a rodicich se v~ci. Toto silove
pole je totez jako silove pole uvolnenych pohybii malujici ruky, vyvazanych
z cilove sit~ a z funkcnl pripoutanosti k jednotlivym jsoucniim. V zenove
gesticke rnalbe se ukazuje podivuhodne spojenectvi mezi nejvzdalenejsim
a nejblizsim, mezi nejzazslrn horizontem, unikajicim disponibilite, a silovyrn
polem t~lesnosti, predchazejicim svet ucelii a prostredku,

31

8. Vec a s i l a

8. Vec a sila
Ochable videni rozumi vizualnim materiim tak, ze je artikuluje podle ztuhleho hierarchickeho
rozvrhu smyslu; rozestreni a hierarchii mist tohoto rozvrhu odpovidaji tvary dane ustalenyrni vztahy
mezi urcitymi prvky vizualni plane. Tyto tvary funguji jako znaky
hotoveho smyslu, tvofi jakesi pismo, ktere pohled cte. Pfi takovern
cteni nehraje zadnou roli vizualni materie, z niz je signifikantni
tvar utvofen - odstiny barev, "nepodstatne"
tvary a mikrotvary,
"nahodila" clenitost, zahyby a chveni linie obrysu. Pro navykly
ochably po hied je vetsina toho, s eim se setkava na vizualni stene
pokryte barevnyrni skvrnami, na kterou narazt, zbytecne a nesrnysine, protoze nenese vyrnezeny vecny vyznam, protoze se nijak nepodili na signifikaci, a tedy na vyvstani jsoucen.
Naproti tomu zivy pohled, pohled, ktery se vratil ke svyrn pramenum, se sice take setkava s charakteristickyrni
rysy a vztahy vizualnich materii, ktere pfivolavaji predchudny vecny smysl a spolupusobi pfi vyvstani veci (zivy pohled nerozdrolil svet veci do
barevneho koberce), ale tyto rysy a vztahy ve sve piivodni pfitomnosti nejsou vyiiaty z celku vizualni plane, jsou soucasti tehoz
sveta jako odstiny barev a chveni povrchu; az unavene a nepiivodni videni je vytrhava z pudy, z niz vyriistaji a jejimiz silami jsou
prosyceny, a promeiiuje je ve stabilni pismeno, ktere se stale vraci.
Jiste opakovani charakteristickych
rysii je nutne k tomu, aby pro
pohled vyvstala vecnost, tvary vytvafene timto opakovanim jsou
vsak jen jednim z prvku vizualni plane, ktere se podileji na zrodu
smyslu, stejne jako predchiidny smysl- rnisto veci v celku souvislosti sveta, ktere se ustavilo v minulych zkusenostech - je jen jednim z hlasu, ktere vstupuji do rozhovoru, v nemz se rodi vlastni
smysl videne veci; vecny smysl je tim, eo je vzdy zruseno a ustaveno znovu.
Opakovani znamena pro zivy pohled nove vytvoreni; vzorec
vztahu se rozpousti do rytmu sily, ktera jej vybudovala; ale sama
tato sila se behem dotyku s novou materii prorneiiuje, napliiuje svou

32

vnitfni tendenci k prornene. Opakovani je promena. Opakovani

take neni neeim samozfejmym; az interpretace muze stanovit, eo se
opakuje a eo prichazi jako nave. Opakovani znamena sled dvou
ved, ktere jsou v nejakern ohledu stejne. Stejnost ale neni nic daneho, stejne je to, eo je za stejne uznano. Opakovani predpoklada nejake kriterium stejnosti. Takove kriterium nejen ze neni vecne a samozrejme dane, ale otrasa se i pfi jednotlivych aplikacich, musi byt
utvareno vzdy znovu. Vynoruje se v poli zarodku jinych jazyku,
v poli kriterii budujicich jine stejnosti, podobnosti a rozdily, a neIze je z tohoto pole vytrhnout. Take neni s to ostatni kriteria zcela
potlacit, a tak "oficialni" urceni stejnosti, podobnosti a rozdilu
zustava vpleteno do vrstevnate a spletite site alternativnich stejnosti a nestejnosti, podobnosti a nepodobnosti, opakovani a novych
pfichodu.
Tfebaze vec vyvstane jako neco, eo Ize oznacit staryrn slovem,
rodi se s kazdym pohledem vzdy znovu, hranice, jet ji vykrajuji ze
zbytku vizualni plane, se objevi jako zvrasneni teto plane, jako linie, jejiz kazdy ohyb a kazde zachveni jsou nyni pro vecny smysl
diilefite, jsou vyrazern sil budujicich vnitmi stavbu jsoucna a jeho
vnejsi vztahy; a toto si love pole, ktere je rodicim se smyslem veci,
se ustavuje z rozhovoru dispozice ptedchudneho smyslu, vsazeneho do nektere linie souvislosti, jez se rozvinuji z rozvrhu sveta, s jedinecnyrni materiemi vizualni plane. Cara obrysu uz neni zcela nepropustnou hranici mezi totoznyrn a rozdilnyrn; je vetkana do spleti
vnejsich a vnitmich linii, a jestlize pfitorn rozdeluje totez a jine
(a tim vymezuje jsoucno), neni to proto, ze vnucuje urcite oblasti
vizualni plane vladu vecneho smyslu jako pfedern urceneho jednoticiho principu, ale proto, ze sily, jet pulsuji v teto spleti linii,
v sobe uchovavaji tendenci ke koncentraci a sebeornezeni (bez teto
tendence by se rozplynuly), a smeruji tak k vecnosti, vytvareji ohniska ziveho vecneho smyslu, jenz omezuje jejich pusobnost a soustfecfuje ji do zivota veci.
Vec je timto zadrzenim sil, timto ornezenim, ktere je vepsano
pnmo do povahy sil a ktere zvysuje miru diference a hladinu napen: v dusledku rustu rozdilnosti a napeti se muze rozvijet rozhoVOr mezi jednotlivyrni
oblastmi vizualni plane, ktery je denim
smyslu. Zrod veci tak neznamena stabilizaci smyslu, ale naopak

33

8. Vie a s il a

8. Vie a s il a

jej jeste vice dynamizuje. Videna vec se zbavuje sve izolovanosti,

vystupuje jako soucast svaficiho se a souzniciho pole, stejne jako
jedinecny vecny smysl, ktery se rodi z zivota vizualni plane a sarn
se na tomto zivote podili, se nofi zpet do velkych rytmu, jez touto
pI ani probihaji a z nichz se stavba smyslu explikovala.
Nahle se ukazuje, ze to, eo bylo pro ochable videni zbytecne, eo
bylo prazdnotou, je nabite denim smyslu. Pohled uz neprobiha barvami a tvary, aby hledal pismena roztrousena v prazdnote, putuje
ted' vizualni plani a zaziva v kazdem okamziku dobrodruzstvi a setkani, z nichz zadne neni bezvyznamne, zadne neni bez vlivu na rodici se smysl veci, na smysl krajiny, do niz je vec zasazena, a na
smysl sveta, ktery se v zivote veci a krajiny ozyva: "V takove chvili
citis, eim muze byt jeden svetlezeleny vuz na Pont Neuf, nejaka neuchopitelna cerveii nebo proste jen plakat na ohnive zdi perlove sedeho domu. Vse je zjednoduseno a zredukovano na nekolik spravnych svetlych ploch jako tvaf na Manetove portretu. Nic neni
nepatrne ani nadbytecne. Bukiniste na nabi'di otviraji sve krabice,
a cerstva ei povadla zlu( knih, nafialovela hned' svazkii, zeleii vazby: vse souhlasi, ma platnost, zucastnuje se a rozezniva v jednote
svetlych souvislostL"6
Hierarchie tvaru, dana vztahem k stabilnim vecnym vyznamum,
se borti. Na zrodu smyslu, jehoz prostfednictvim
vyvstane vec, se
mohou privilegovanym
zpusobem podilet modulace sil a zarodky
rozvrhu, jez se chveji v utvarech nachazejicich se na nenapadnych
mistech vizualni plane, v jejich labyrintickych zakoutich, na prehlizenych periferiich vec! a vecnych celku, na mlcicim povrchu,
prostlrajicim se v oblasti ohranicene obrysem veci, v zonach, ktere chapeme jako prazdne .mezi". kterymi pohled rychle proletava
a 0 kterych fikame: "Nic tarn neni", v zivote obrysove linie, ktery
je ve svych zachvevech lhostejny vuei esenci a druhu, v tajemnem
pismu ryh a zahybu na pfedni strane veci, ktere se skryva jako nezfetelny palimpsest za banalnim konvencnim pismenem signifikantniho obrysu, v tvarech, jd vadnuti, chatrani a zanik vytrhly
ze sveta typicnosti (kupfikladu na fotografiich Emily Medkove vidime, kolik zivota smyslu se skryva ve smrti tvaru), Tato mista

se mohou stat rnagickyrni centry na ceste pohledu, mohou pfinaset setkani, v nichz se ustavt nova rovnovaha zklidiiujicich se sil
a dosud mekkych syntaxi, novy jazyk, jimz bude mozne precist
hieroglyficky text vizualni plane a jehoz prostfednictvim
plan
barevnych skvm zazafi novym smyslem, zrodi se z ni nove krysta-

R. M. Ri1ke, Dopisy

ly veci.

Cezannovi, Praha 1998, str. 35.

34

35

9. Pouf pohledu

9. Pouf pohledu
PohIed prochazi vizualni plani od mista k mistu, sleduje nejist
stezky, bloudi jejimi pustinami a pralesy, jejirni zjevnyrni a tajny
mi centry a jejirni periferiemi, prekonava jeji zlomy, zapleta se do
jejich spleti, sklouzava po rozvinutych horizontalnich liniich a za
razi se 0 svisle cary protinajici jeho cestu, stoupa a pada, je vychylovan, urychlovan nebo brzden ruznyrni typy vizualnich prostredt,
zprostredkovava rozhovor jednotlivych mist vizualni plane, porna
ha rozehravat dramata mezi blizkymi vecmi a tka magicke site ko
respondenci a analogii vzdalenych veci, zauzIuje zapletky ve vztazich mezi jsoucny, vyvolava a uklidiiuje napeti mezi nimi - a tato
fantasticka cesta nerna zadny cil, anebo ma svuj cil sama v sobe,
v tiche vizualni extazi, ktera zjasiiuje zivot toho, kdo se diva, a do
ktere se existence must cas od casu ponofit, aby obnovila prameny
nejen pohledu, ale i poznani a cinu. Cesta pohledu je pnbehem,
ktery se podoba vice pikarskernu nebo dobrodruznernu
ro~u
nei fomanu ideji nebo vychovnernu rornanu, v nemz jehrdina na
svych cestach postupne pfivaden k predern dane norrne sveho domova. Pohled ilaSVych cesiach ztraci i'ad sveta, aaILaselprameRY
- jetro metamorf6z a aby se naucil sjasti z techto pro~n.
- - Ochably pohled vykonava sve cesty sornnambulne, a p!'itom neklidne, protoze idefiticky rozvrh jakozto nastroj k produkci smys
vnasi do vizualni plane negativitu a prazdno. Rytmus probuzeneho
pohledu se rneni; jeho cesta se zklidiiuje, protoze ptestava putovat
prazdnotou, swesenyru-s
necirri setkava; soucasne se stupiiuje
jeho energie, protoze je ted' veden vizualnim er6tem, dychticim po
novych a novych setkanich, v nichz se smysl explikuje a obnovuje
v novern aspektu, ktery soucasne znamena obnoveni a znovuzrozeni byti. Cesta pohledu neni vuci smyslu lhostejna; zpusob geneze
smyslu se do povahy smyslu otiskuje, smysl odpovida na vyzvy
sveho utvateni a objevovani, a zachovava si tak v podobe techto
odpovedi svuj zrod v sobe. Proto se do smyslu veci vstfebavaji
energie cesty pohledu, proto se ve videnych vecech, jez byly pro-

36

strednictvim tohoto smyslu vybudovany, vyjevuje ten rys byti, ktery

je odpovedi na bezcilne dobrodruzne bloudeni pohIedu: pohled nam
naznacuje, ze toto opojene bloudeni nekonecnyrn labyrintem rodicich se a zanikajicich svetu, v nichz vyvstavaji a urniraji jazyky
a smysl, ktery je jimi vyslovovan, patfi bytostnym zpusobern k povaze byti, ze je mozna cestou sarneho byti.
Jak je mozne, ze se najednou cela dosud nerna oblast vizualnosti
mimo signifikantni tvary podili na vyvstavani jsoucna? Jak to, ze
muze byt podstatna pro tvorbu smyslu, kdyz mista v syntaxi maji na
vizuaIni plani sve rozeznatelne znacky a nic vie ke svernu vyvolani
nepotrebuit? Jestlize se vyrazuje z chodu zrakovy k6d, ktery doposud zajist'oval smysl videneho, a presto i nadale dochazi k oznacovani a ke zrodu jsoucen, nernusime postulovat nejakou skrytou i'isi
smyslu, nezavislou na jazyku vnimani a na jazycich vubec, i'iSi,
s niz beztvara vizualni plaii navazuje mysticky kontakt? Ale hypoteza smyslu nezavisleho na systemu oznacovani je nadbytecna
a zahy bychom zjistili, ze nevime, eo si s ni pocit. Smysl se nernuze
zrodit mimo jazyk, mimo diferenciaci spojenou s nejakym systemem oznacovani, protoze smysl sam je diferencujici explikaci,
spjatou s nejakym jazykem, s nejakyrn klicern k diferenciaci jednoticich rozvrhii.
Signifikace vizualni plane po rozpadu dosavadniho jazyka je
umoznena paradoxni povahou syntaxe sveta, na kterou uz jsme narazili: tim, ze syntax pusobi vlastnim zpiisobern tehdy, kdyz zanika,
ze probouzi smysl svyrn zanikern, propadem do hIubiny sveho zrodu a pohybem noveho forrnovani, jez vychazi z jejich vlastnich
zdroju. Neexistuje do sebe uzavrena, zcela hotova, zcela klidna syntax sveta; syntax je vzdy provizornim resenim problemu, ktery kladou sily Get ovsern mimo tato feseni neexistuji), resenim, jimz prosvitaji nacrty jinych moznych reseni, ktere jsou na pornezi sily
a formy. A tyto jednotici sily, ktere rozpinaji a buduji syntax, soucasne vzdy pfesahuji jeji danou fazi a nici ji, aniz by cerpaly z nejakeho puvodniho nediferencovaneho
zakladu smysIu - jejich cinnost je probouzena denim v perifernich, ne zcela integrovanych
oblastech syntaxe, v nichz se zachycuje jeji neurcita a zrajici pamet', ktera se tu prolina s vnitfnimi tenzemi a podzernnimi touhami
systemu.

37

J~fldJ nJJ4 .

9. Pout' pohledu

Rozhovor, z nehoz se rodi smysl, se tak neodehrava mezi pasivnj

vizualni materii a cirou formou syntaxe (oboji je ve skutecnosti jen
abstraktnim pfizrakern), nybrz mezi vizualnim polem, jimz probfhs
vlneni a chveni sil a v nemz se vynofuje fada rUzne zretelnych center, a syntaxi sveta, jez je vzdy v nerovnovaznem stavu a v niz je
mnoho odstfedivych tendenci, odpoutavajicich se sil a naertu jinych
syntaxi; a tyto neintegrovane prvky syntaxe videni konspiruji s neoficialnimi centry vyvstavajtctmt na vizualni plani a s teritorii, ktera kladou syntaxi odpor - jsou jimi probouzeny a samy jim nabizeji
repertoar zarodku alternativniho smyslu. A tak tvary vizualni plane,
ktere jsou nevyuzitelne z hlediska ustaleneho smyslu, ale ktere
pfesto - v soucinnosti s misty odporu a promeny v rarnci smyslotvornych syntaxi - jakousi smysluplnost vydechuji, rozbijeji syntax
sveta, nicl smysl, ale zaroveii jej ozivuji: smysl zije pouze tak, ze
zanika a obnovuje se ve svych vyrazech, ze se rozpousti v zivote
znaku a znovu se z neho rodi.?

re~

10. Zrod a rozpad veci

Videni pi'edvadi stavbu jsoucna, vztahy charakteristickych prvku,
a sugeruje tak, ze smysl neni silovym polem, z nehof se vynofuji
projevy, vztahy a souvislosti veci, ale systemem drah, jez se v tomto poli v jistych situacich ustalily a k nimz poukazuji privilegovane konstelace prvku vizualni plane. Ale videli jsme, ze privilegovane prvky zaujimaji jen malou cast vizualni plane a ze jejich
vztahy, ktere vytvafeji signifikantni tvar veci a ktere rnaji poukazovat k smyslu veci v ramci daneho i'adu, ustaleneho jazyka vnimani,

7 Pokud se prosadi hierarchicky

princip, oddelujicf signifikantni a nepodstatne tvary, objevi se pusobnost tohoto principu i mezi signifikantnimi
tvary samyrni, kde vyvstane dalSi hierarchie: v beznem zivote videni priviieguje ty signifikantni tvary, ktere jsou vhodne k praktickernu vyuzin, a potiacuje ty, ktere se mu vzpiraji: "Na tvarech jsou napadne pfedevsim plochy, vicernene .hladke', vicemene dokonale plochy; dale hrany, vicemene drsne
nebo svym zpusobern .rovne ', jinak reeeno vicernene eiste linie, a rohy, vicernene dokonale body. U linii jsou zase zvlast zvyhodnene pfimky, u ploch
rovne plochy, napf, z praktickych duvodu prkna, ohranicena rovinami, primkami a body, kdezto celkove kfive nebo jen na nekterem miste zakfivene
plochy nejsou pro rozmanite prakticke ueely zadoyci. V praxi hraje proto
zhotovovani rovin a jejich zdokonalovani (hlazeni) svou roli" (E. Husserl,
o puvodu geometrie, in: tyz, Krize evropskycb ved a transcendentdlni fenomenologie, Praha 1972, str. 407).
Priviiegia vyplyvajici z praktickeho postoje k vecem pusobi nejen pfi vzniku geometrie, ale take v kaZdodennim videni veci. Jazyky videni zavisi na
jednani, ale jednani se zveda z vizualni krajiny, nabite vyznamy, ktere vyzyvaji k uskutecneni, naznacuji trasy cest a nabizeji moznosti riiznych cilovych
rozvrhu. Potlaceni divokych, "negeometrickych"
tvaru v sobe ne se ambivalenci, ktera se muze stat podnetern dynamickeho vyvoje: z .negeometrickych" tvaru neni vytezen zavazny smysl, ale z toho duvodu je pohled
ponechava v klidu, .nechava je byt" v opomijenem prostoru vizualni perife-

rie; prave proto vsak mohou rozvijet svuj vlastni zivot a pestovat si svuj
smysl, ktery jednou muze prosaknout do zbytku vizualni plane a obnovit ji
jako celek.
V teto souvislosti take vyvstava problem dejinnosti videni a ruznych jazyku videnl v rozdilnych kulturnich okruzich. ("Je pfiznacne, ze je takfka nemozne zobrazit kfiz, ustfedni symbol kfesfanstvi, v pitoresknim cmskem stylu. Bylo bez uspechu ucineno mnoho pokusii, nebof syrnetricka pravidelnost
kfize zcela niei dynamismus einskeho obrazu. Cinsti umelci se pokouseli vyrovnat s touto obtizi tak, ze malovali kfiz neotesany nebo na nern ponechali
kuru, mech a verve" A. W. Watts, Amour et conaissance, Paris 1973, str. 52).
Existuje take metafyzicke priviiegium geornetrickych tvaru. Svaty Augustin zavadi hierarchii jeste mezi geometricke tvary same; kriteriern dokonalosti je tu minimalni mira rozmanitosti: .Rovnostranny trojuhelnik je krasnejsi
nd trojtihelnik nerovnostranny, protoze je v nern vice rovnosti, ( ... ) jeste
lepe je na tom ctverec, v nemz stejne uhly odpovidaji stejne dlouhyrn stranam, vubec nejkrasnejs! ( ... ) je vsak kruh, protoze v nern zadny uhel nerozbiji trvalou rovnost obvodu" (cit. podle: U. Eco, Umeni a krdsa ve stiedoveke
estetice, Praha 1998, str. 65). Neni tu misto, abychom se zabyvali otazkou,
jak souvisi kriterium identity tvaru jako miry metafyzicke dokonalosti a kriteriurn identity jako hodnoty skladnych easti v praktickem zivote. Poznamenejme jen, ze kruh ani ctverec sve krasy jiste nepozbyly, ale tato krasa zmenila svuj charakter, neni uz vnimana jako priviiegium spjate s identitou tvaru,
ale jako neco, eo plyne ze spoluexistence se vsemi ostatnimi tvary, geometrickyrni i negeometrickymi, ktere pusobi v jejim pozadi, z rozhovoru s nimi,
tedy prave z podilu na neidentite, z rozdilu; stejne tak krasa negeometrickych
tvarU vyvstava z rozhovoru s geometrickyrni tvary.

38

39

la.

Zrod

a ro z p a d v ec i

jsou vpleteny do housti mnoha rysujicich se tvaru, jez odkazuji

k silovyrn polirn, ktera jsou v ruznern stupni zretelna a v ruznern
stupni zaraditelna do systemu ustalenych smyslotvornych
vztahii
anebo se tomuto systemu vyrnykajici. Nejvetsi cast rozlohy vizualni plane je zanesena tim, eo je z hlediska navykleho smyslotvorneho rozvrhu a ochableho videni necistotou, balastem: strepy tvaru,
zmuchlanyrni liniemi, neuzitecnyrni vycpavkami obrysu, amorfnimi monotonnimi plochami barev, nepfijemnou plisni nahodilych
povrchovych
skvrn; a pohled se na sve ceste za signifikantnimi
znaky musi prodirat touto velkou skladkou. Ale dech tohoto rozlehleho podezreleho smetiste tvaru a barev neni mozne ignorovat,
chceme-li se setkat se skutecnyrn smyslem.
A prave toto stretnuti, tento zprvu nedobrovolny rozhovor mezi
hlavnirn tvarem a ustalenou syntaxi na jedne strane a houstim tvaru obyvajicich mezery mezi misty oficialni klasifikace a nacrty
dosud nezrozenych systernu rozdelovani a sjednocovani, vydechovanych ternito tvary, na strane druhe, vede k radikalnejsimu
rozbofeni systemu smyslu a jeho hlubsi promene, nez jake dokazou
uskutecnit sluch, hmat, cich nebo chut, Tyto smysly totiz neuvadeji na scenu vecny smysl v tak vyhranene a tak dobre zabezpecene
podobe a nepodporuji jej tak silnyrn systemern signifikantu, spise
ustaleny vecny smysl skryvaji, nechavaji jej v pozadi a tim jej
vlastne chrani, zatimco v pripade zraku se dramaticke deni prorneny smyslu odviji od prudkeho, nicirn nezbrzdeneho narazu silneho
vecneho smyslu na rozlehlou plaii neovladatelne vizualni materie,
rozvijejici sve vlastni jednoty a rozdily v deji, ktery jako by byl
snovyrn obrazem navykleho udelovani smyslu a ktery tento navykly proces narusuje.
Zprvu se nam zdalo, ze v zemi videni vladne stabilni vecny
smysl; kdyz jsme se s zivotem tohoto uzemi seznamili blize, zacalo
nam pripadat, ze se v dechu jeho dzungli rnusi kazdy vecny smysl
rozplynout v jakesi hudbe cistych sil, rytmu byti, ktere se vymanily
vecnosti a ktere prochazeji napfic predmetnymi oblastmi. Ve skutecnosti se vecny smysl ve svern zaniku a ze sveho zaniku obrozuje.
Vlny predvecneho smyslu, spjateho s neovladatelnou materii, probihaji vizualni plani a ustavuji na ceste sva centra, ale toto deni ani
nerozpousti vecny smysl, ani neni uzavfeno v autonomnim svete

40

la.

Zrod

a ro z p a d v e c i

pod hladinou vecnosti, k niz by nedosahovalo; obrozujlci se vecny

smysl se z neho zveda a cerpa z neho svuj zivot.
_
Zrod veci neni nasilim na zivote vizualni plane, barevne skvrny"
a chvejici se linie touz! po tom, aby se staly veci, aby se soustredily
do veci, aby byly proniknuty jejim zivotem a mohly 0 nem vypravet - stejne jako je snem vec! ztratit na cas identitu a rozplynout se
v zivote nepfedmetnych rytmu; 0 zivote vizualniho sveta vypravi
jak postupny rozpad ve..nosti v K.ilIldipskehQ dile, tak opetne v)'~
i'ovani figur na pozdnich obrazech J acksona PollockL O~ pohyby
spolu souviseji a zivi se ze sebe navzajem: velke nepredmetne rytmy, k~re proc~azeji vizualni plant ~ ktere jakoby neznaji vecnost,
se ve skutecnosti zrodily pohybem .virtualizace" ~cnych vztahu,
jsou to nepredmetne rytmy vecneho sveta; a vecny smysl je jednoticim rozvrhem projevu,-ktery se explikuje zpOle-nepredmetnych
rytmu a zustava do tohoto pole zasazen,
Pohled se pohybuje po vizualni plani a je sledovan - a soucasne
veden - vlnou smyslu. Smysl je pnutim, jez vyvstalo diferencujici
explikaci z neurcitejsiho smyslu a jez samo smefuje k diferencujici
explikaci, k rozvinuti - a soucasne promene - rozvrhu souvislosti,
jez jsou v nem implicitne obsazeny, a k promene sebe sama. K takove explikaci dochazi pfi setkani s novou vizualni materii, na jejiz
vyzvu se rozvinuje rozvrh, ktery byl zavinut v jednotnem smyslu.
Tento rozvrh se cleni, kdyz dosahne k aktualni materii, pficernz ta
cast diferencujiciho se rozvrhu, ktera jeste nebyla aktualne vyplnena, zustava nerozvinutou potencialitou, ktera ma sve .mastaveni",
sve misto v rozvrhu, urcene posledni diferencujici
aktualizaci
(v niz je ovsern zavinut postup pfedchozich aktualizaci). Materie se
tedy zacleiiuje na misto, jez vyvstava v rozvinujicim se rozvrhu,
stava se znakem rozvrhu, ktery se na jeji podnet explikoval, a jeho
prostrednictvim znakem celkoveho rozvrhu; tirn materie vstupuje
do skutecnosti, dava zrod jsoucnu, ale soucasne - pfi zivern videni - konfrontuje ten to rozvrh se svou autonornni jednotou, ktera se
rodi jako odpoved' na vyzvy napliiujiciho se rozvrhu, ale ktera je neredukovatelna na jeho pozadavky, ktera je sama vyzvou napliiujicimu se rozvrhu; ten se touto vyzvou promeiiuje a obnovuje.

41

-l

11. Mekkti

11. Mekka stavba vizualna

Prvky vizualni plane, s nimiz se pohled setkava, rozmlouvaji se sebou navzajern a z tohoto rozhovoru se rodi nacrt jakesi "materialni" jednoty jako jedne z vrstev smyslu; rozmlouvaji
vsak take
s predchudnyrn vecnym smyslem, ktery je pfivolan signifikantnim
tvarem a ktery ma povahu jednoho z proudu, do nichz se rozestupuje smysl a jejichz rozpletajici se a spletajici zilovi tvofi syntax
vnimani. Vecny smysl omezuje pole mozneho vztahovani vizualnich prvku, jejich nepredmetny smysl: toto omezeni vsak smysl
neochuzuje, vede naopak k jeho obohaceni. Prvky odpovidaji vecne mu smyslu, rozestiraji na jeho vyzvu sve rytmy a jakoby satraji
po neznamych jednotach techto rytrnu, ktere by mohly prispet
k budovani smyslu (nelze tu odlisit nalezani skryteho od zrodu noveho). Predvecny smysl vizualni plane se neboji omezeni, ktere na
nej klade vecny smysl: touzi po nem, vi, ie toto ornezeni je vyzvou, ktera v nem ozivuje pamet a probouzi v ni prameny noveho
iivota. Nepfedmetny smysl sice klade vecnemu smyslu odpor, ale
jen proto, ie vyzvy obrozujici iivot predvecnych
vrstev smyslu
jsou opravdu silne a ucinne jen ve skutecnem zapase.
Pfedvecne vyznamy vizualnich materii tak sice nejsou nezavisle
na vecnern smyslu," ale neni mozne je prevest na pouhe .Jcvality"
veci, na urceni vecneho substratu, "K vality" jsou nepfedmetnymi
rytmy, ktere probihaji veci a zasazuji ji do pulsace svetovych sil;
vecny smysl neni jejich podkladem, ale spise ohniskem, zahustenim, interferenci a vzajemnou interpretaci techto rytmu. Neustala

8 "Napi'iklad barva veci je neco jineho nef vzrueh dany v oku, ktery jako
takovy nikdy bezprostredne neuehopujeme. Barva veci pati'i veci. Take se
narn nedava jako pi'icina nejakeho stavu v nas. Barva veci sama, napi'iklad
zlui, je pouze tato zlui jako nalezici k obilnemu poli. Barva a jeji z3.i'ivabarevnost se urcuji pokazde z piivodni jednoty a puvodnfho zpusobu barevne
veci same. Ta se nesklada az z pocitku." M. Heidegger, Die Frage nach dem
Ding, Ttibingen 1962, str. 164.

42

stavba

v i z u dl n a

konfrontace jevii s jejich kontextem, ktera je charakteristicka

pro
vizualni vnirnani, obnazuje volny iivot toho, eo bylo poutano jako
kvalita. Nepredmetne vyznamy materii a predchudny vecny vyznam se ve hfe vyzev navzajern urcuji, nepfedmetne vyznamy vystupuji jako aktualizace vecneho smyslu, ale vecny smysl zase jako
aktualizace nepredmetnych vyznamu, ktere patfi ke svetu predvecnych sil.
Prvky vizualni plane odpovidaji na predchudny vecny smysl,
a pfitom jej samy svymi odpovedmi provokuji; samy odpovedi,
kterymi se ozyvaji, jsou soucasne vyzvami a otazkami, na nei vecny smysl odpovida a v techto odpovedich se utvafi. I kdyz tfeba
v tomto deni nedojde k otresu, ktery by radikalne promenil rozvrh
vecneho smyslu (tyto promeny jsou spise zalezitosti pozvolne,
dlouhotrvajici koroze), samo vyvstani vecneho smyslu se bude dit
v neurcitern oblaku jinych moznosti, jei povahu smyslu poznamenaji. Nepredmetna signifikace mist vizualni plane rozviji pfed vecnyrn smyslem velke anonyrnni pohyby sveta, rytmy byti vymykajicl se teleologii (protoze ta se v nich teprve zaklada a utvari), iivot
onticky nespoutanych sil. Vizualni materie je pismem, jei je pfihodne k zapisu techto sil, nebot' ui vzhledem k rozlehlosti vizualni
plane nemohou byt vsechny vztahy zpracovany vecnym smyslem,
a tak pole, na nemi mohou byt tyto vztahy urceny, je pfenechano
rytmickym a silovym jednotam. Signifikace vizualni materie je polem jinych moznosti, ktere svym pusobenim rozrusuji danou podobu vecneho smyslu.
Vecny smysl odpovida na tyto vyzvy a otazky stoupajici z vizualni materie - tak, ie v silovem poli, jei se ustavilo rozpoustenim
minulych vztahu veci a jez vyvstava jako jeden z proudu diferencovanych ze zavinuteho smyslu, nechava vystat ty rysy, ktere se necekane ozyvaji jako odpovedi na vyzvy vizualni materie. A vynofovani se odpovedi a jejich vzajemny rozhovor rozlamuje dosavadni
stavbu smyslu, pfetvafi jeho svet; smysl, ktery ma tendenci ustalit
se v identicke misto (tato tendence ovsern neni totoma s tendenci
k vecnosti), ve svem odpovidani na hlas jedinecne vizualni materie
zanika; zborti se do sebe a vvvie. z techto hlubinnych otresu sve
stavby v nove, jedinecne podobe, v nove krehke jednote, totalizuji-

43

II.

Mlkkd

stavba

vi zu dl n a

ci aktualni vizualni materie a soucasne nechavajici nove vyvstat ce-i

Iou minulost veci.
Protoze smysl vyvstava jako aktualizovany rozdil v zavinutejsl
pod obe smyslotvorneho rozvrhu, zanika spolu s vecnyrn smyslem
cela sit smyslu, cely dosavadni svet; a z techto obnovenych zdroju
smyslu se svet znovu ustavi, rozvine se ze setkani s obnovenou
veci, z noveho rytmu byti, ktery ve veci probudila vizualni materie.
Veci se ocistuji tak, ze se koupou ve vizualnim mediu, ve svetle vj;
deni; a v teto koupeli se vzdy ocistuje cely svet. Jedinecny smysl se
explikuje az z velkych rytrnii byti, prostupujicich eelkem jsouena
a utvafejicich jej, ale tyto rytmy se zjevuji prave jen z perspektivy
jedinecneho smyslu, ktery se zrodil ze setkani jedinecneho smyslotvorneho rozvrhu s jedinecnou vizualni materii, A tak i tento spoluzjevujici se pohyb byti je jen promenou, vyvstava v kazde situaei
zrodu smyslu jinak, musi se zrodit vzdy znovu a nelze jej uzavrit do
stabilniho vyznamu, ve kterern uz by byl vzdy obsazen cely kapital
smyslu a ktery by se automatieky presouval ze situaee do situaee;
zivot promen smyslu saha az k nejzazsimu horizontu byti a neni nikde uzavten do nernenneho kruhu.
Vecny smysl v tomto deji prestava byt protikladem nepfedmetnych vrstev smyslu; pfi rozhovoru s nimi pfijal jejieh jazyk, prestal
mit povahu vyrnezene drahy vztahovani, k niz odkazuje tvar veci
redukovany v beznem ochablem videni na identifikovatelne pismeno, a stal se polem sil, jeZ system drah ustavily, k nimz poukazuji
vsechny viditelne prvky veci, jez jsou zasazeny do nejzazsich pohybU byti a zjevuji je - tak jako je v ncnich virech stale jeSte pritomen
charakteristicky pohyb reky; a rytmy byti se zjevuji jen ve smyslu
jedinecnych veci, tak jako pohyb feky nema zadnou vlastni existenci mimo pfitomnost v jednotlivych virech a proudeeh. Spolu se
smyslem veci se obnovuje cela sit souvislosti a jejieh rozestirani,
do niz je zasazen, promeiiuje se cely svet. Dochazi jakoby k novemu rozpusteni veci v poli svetovych sil a jeji nove individuaei. Jen
v tomto zaniku a prornene muze byt smysl videne veci sam sebou,
nebot k jeho povaze patfi neustaly pfesah vuci dosavadnim podobarn. Zanik smyslu videne veci tedy neznarnena, ze jednotny smysl
se rozplyva a na jeho rnisto nastupuje harmonicka nebo nesouladna
hudebni skladba mnoha hlasu, jez pfichazeji z vizualni plane a jef

44

II.

Mlkkd

stavba

viz ud l na

nejsou s to dos pet k vecnosti a jsouenu. Smysl je rozhovorem; naproste odstraneni jednotneho smyslu veci by znamenalo zmizeni
jednoho z partneru rozhovoru, a tim i konee rozhovoru a konee jakehokoli smyslu.
.
Veeny smysl si ale take zachovava svou odlisnost od predvecneho smyslu a v signifikaei utvarejici vec tvofi predvecny a vecny
smysl oddelitelne vrstvy. Vecny smysl je soustredenim.
reflexi
a omezenim, stazenirn sil - ne do stabilni drahy souvislosti, ale do
vymezeneho pole pusobeni, jez nevystupuje vuci silam jako vnejsi
forma: rodi se v jejieh nitru jako odpoved' na jejieh vlastni tendenei
k reflexi a kondenzaei. Sebeomezujici explikaee patri k zivotu sil,
nebof toto ornezeni, rodici se ze setkani s aktualnirni materiemi, nikdy neni pouhym vynetim pfedern pfipravene, hotove moznosti,
nybrz je zrodem noveho; a sily vytvarejici smysl potrebuji setkani
s timto novyrn, aby se v rozhovoru s nim obnovily a prornenily,
a tak se staly samy sebou: zrozeni veci neni nasilirn na zivote tvarii
a barev, vizualni plan touzi po vecech, hudba predvecnych vyznamu touzi po tom, aby se z ni zrodila slova vecnosti.

45

12.

12. Kaleidoskop videni

Ukazuje se tedy, ze staticnost, ktera byva videni pfisuzovana, j
jen zdanliva; pro pole videni je charakteristicky
bohaty zivot
v nernz se rnisi realne pohyby pohledu s dynamickyrn
zivote
smyslu, ktery se rodi, vrusta do vizualni materie a promeiiuje s
v ni. Dynamismus
sveta videni ma vsak jeste jeden moment
Marne tendenci pfedstavovat si nase setkavani s vizualni plani jak
sled oddelenych seen ei ramcu, a zkusenost videni se narn tak pro
meiiuje v poklidne divadlo, v nemz se za kazdym aktem zatahuj
a zase roztahuje opona. Ve skutecnosti je toto rozclenern do seen
jen vyrazern tendence vedomi k identite; svet videni je nekonecnou metamorfozou, v niz se prorneiiuji obrysy a rozrnery vect i jejich vztahy, skladbou bez pauz, nepretrzite se otacejicim kaleidoskopem tvaru.
Tento pohyb je vnasen do viditelneho sveta pohybem tela; pohyb
naseho tela oti'asa kaleidoskopem videneho, vyfezava z veci stale
nove fragmenty a pohybuje jimi. Pfitom se dostava do novych souvislosti a vztahu to, eo spolu nevytvan realny kontext, zajisteny
ueelovou souvislosti a souvislosti realneho mista. Kontext blizkosti
a ueelove souvislosti tak neni jedinym kontextem veci, je vpleten
do nekonecneho kaleidoskopickehn
souboru vizualnich kontextu,
v nichz se utvarejt jine souvislosti, nez je sou vis lost mista a ueelu.
Nebylo by pfesne nazyvat vizualni setkani vzdalenych veci naru[enim kontextu, protoze kontext blizkosti a ucelove spjatosti neni
jedinym kontextem jsoucna, a je otazkou, do jake miry je tento kontext privilegovany, do jake miry je souvislost tvafe a klobouku prirozenejsi nd souvislost tvafe a vzdaleneho rozsviceneho
okna
nebo souvislost klobouku a oblaku. (Rene Magritte na svych obrA;
zech jen rozviji souvislosti, ktere Se spfadaji ve videni samem.
V ztahytTstavovane kaleidoskopem videni se podileji na vytvafeni
sveta veci a jejiho smyslu stejne jako pragrnaticke souvislosti. Kontext blizkeho a kontexty vzdaleneho jsou ve vztahu laskyplneho nepfatelstvi ei svarlive lasky, ktery ovlada celou oblast vyvstavani

46

Kaleidoskop

v i d en i

smyslu: kontexty vzdaleneho, pouze vizualniho, nesouvisleho v rovine ueelu rozbijeji pragmaticke souvislosti, ale nenici svet blizkeho, probouzeji v praktickych souvislostech skryty zivot a potence,
vraci je jejich prameniim, a ozivuji tak svet blizkosti.
Mnoho ukazek fantasknich
architektur, ktere vytvafi videni
z "nesouvislych" fragrnentu (uvozovky maji pfipomenout, ze jsou
rUzne typy souvislosti), najdeme na strankach Hledani ztraceneho
casu. Je to napfiklad pasaz, v niz Proust liei neklidnou a nepolapitelnou zvonici combrayskeho
kostela svateho Hilaria, ktera bez
ustani pobiha po meste a po krajine a zastavuje se na nejpodivnejsich mistech, aby pfipojovala sve casti k jinym stavbam, anebo podobne neodbytnou vezieku z nejmenovaneho severofrancouzskeho
mesta: "Nikdy nezapomenu na dva puvabne palace z 18. stoleti
v zajimavem normandskem meste blizko Balbecu, ktere jsou pro
mne v mnoha smerech drahe a hodne ucty: hledime-Ii u nich
z krasne zahrady, svazujici se od schodii pfed vchodem k fece, eni
mezi nimi goticka vizka kostela, kterou prekryvaji, a vypada, jako
by zakoncovala a vencila jejich prucel], avsak tak odlisne, tak peclive, ozdobne, ruzove, trpytive, ze je zfejme, ze k nernu nepatfi,
zrovna jako nepatfi k dvema peknyrn hladkym oblazkum, mezi nimif se na plazi zachytila, vroubkovana purpurova spicka nejake
protahle vretenovite lastury, lesknouci se glazurou."?
Tyto opticke souvislosti veci nejsou mene podstatne pro smysl
veci nez vztahy ustavovane v celku nastrojnych souvislosti; vztah
vzdalenych architektonickych
a pfirodnich fragmentu, ktery nastoluje svet videni, neni mene dulezity nez souvislost pera s papirem,
kalamatem, podlozkou, psacim stolem, lampou atd., souvislost,
z niz tka svet veci v obdobi Sein und Zeit Martin Heidegger.t? Svet
9 M. Proust, Hleddni ztraceneho casu 1, Svit Swannovych, Praha
1979, str. 72. (Ve skutecnosti mel Proust na mysli ulitu, vfetenovite lastury
neexistuji.)

10 "V souladu se svou prostredecnosti je prostredek prostfedkem vzdy na

zdklade prislu~nosti k jinym prostredkum: psaci potfeby, pero, inkoust, papir,
pOdlozka, still, lampa, nabytek, okna, dvefe, mistnost. Tyto .veci' se nikdy
neukazuji zprvu jen samy pro sebe, aby pak jako suma realneho zaplnily
mistnost. To, s eim se prvotne setkavame, i kdyz to tematicky neuchopujeme,

47

12.

Kaleidoskop

v id e n i

nastrojnych souvislosti je sam 0 sobe stale jeste abstrakci, je zas

zen do sirsi site toho, eo je z hlediska nastrojnych vztahu nesouvi
le. Je tu vytrzena jen jedna nit z tkaniva sveta; do situaci, v nic
vystupuji veci, patfi take vzdalene pruhledy, setkani nesouvisleh
a vsechny tyto vztahy se podileji pfirno na nastrojnern chovani vec
Ucelny vztah je vetkan do jejich latky a obrozuje se z jejich vyze
Promeny kaleidoskopu videni jsou vsak radikalnejsi, nez jak .
tomu u beznych krasohledu: nemeni se jen konstelace barevnyc
stfipkii, ale i jejich tvar a pomer velikosti. Videna jsoucna se ve sk
tecnosti obvykle vubec nezjevuji ve svych "charakteristickych"
0
rysech, jez tvofi jejich znacky; tyto .charakteristicke" obrysy jso
vlastne konstrukci, Jsoucna pfichazeji jako na magickern kameval
ve fantastickych a vystfednich uborech, za nimiz ovsern neni zadn
telo, nybrz jen dalsi prevleky. Veci se predstavuji v podivnych, ar
bitrarnich profilech a fragmentech. Zjevovani v profilech, kten
chaperne jako deforrnovane, je dusledkem natoceni veci, arbitrar
fragmentace je dusledkern pfekryvani veci.
Videny predmet nespociva v klidu, zije v neustalych rotacich
Tato rotace veci souvisi s tirn, ze neustale obchazime jsoucna, cho
dime kolem nich, pohled .zpfima" na vec, hledeni "do oci" veci j
spise vyjimkou; "oficialni" podoba, kterou se v takovych pfipa
dech vec pfedstavuje, trva jen v kratkych chvilich, ztracejicich s
ve vifivem oblaku prornen, v nichz se veci vubec nepodobaji svern
oficialnimu obrazu. Stava se, ze je nedokazeme poznat, zato s
v techto chvilich, jet zabiraji vetsinu zivota veci, podobaji lecce
mus jinernu. Muzerne se s Proustem podivat na combrayskou zvo
nici: " ... pokracovalo-Ii se dill a doslo-li se na nadrazi, bylo ji vide
sikmo, jak ukazuje z profilu nove hrany a plochy jako teleso pfe
kvapene v nezname poloze sve obezne drahy ... "11 Vec si obvykl
neni podobna, pfi sve rotaci se pfizracne promeiiuje, odhaluj
v sobe netusene podoby - ktere jsme zvykli chap at jako perspektiv

je mistnost, a ta zase nikoli jako nejake ,mezi ctyfrm stenami ' v geometricko
prostorovem smyslu - nybrZ jako pokoj, prostfedek k bydleni." M. Heideg
ger, Byti a cas, Praha 2002, str. 91 (Sein und Zeit, Tubingen 1967, str. 68).

11 M. Proust, Hleddni ztraceneho casu I, cit. vyd., str. 73.

48

12.

Kal e i d o s ko p v i d en i

nf zkresleni "prave" tvarnosti veci - a ze vsech svych pfizracnych

podob cerpa momenty smyslu. Nebylo by vsak pfesne fikat, ze tyto
momenty tvofi jakousi ryze imaginarni vrstvu vyznamu, treba by
mela obohacovat "skutecnf' vecny vyznam. Na smyslu skutecnosti se podileji i vytezky z techto promen; bez nich by byl pouhou
abstrakci.
Husserl pise: "Ziidny zpusob jeveni nerna narok na to, aby platil
jako absolutne davajici, ackoli jeden urcity ma v ramci mych praktickych zajmu urcitou prednost jako norrnalni: v koncertnim sale,
na ,spravnem' miste slysirn t6n .sam', jak .skutecne' zni. Prave tak
rikame, pokud jde 0 vizualni vztahy kazde veci, ze ma normalni
vzhled; fikame 0 barye, tvaru, 0 cele veci, kterou vidime v normalnim dennim svetle a v normalni orientaci vuci nam, ze tak vec
skutecne vypada, ze barva je skutecna atd."12 Podle Husserla je
transcendentni vec dana prostrednictvim
.Abschattungen";
ziidna
z nich vsak neni s to poskytnout absolutni samodanost, jakou ma
zarucenu pouze imanentni prozitek. Nicmene pokud se "normalnost" vzhledu veci neztotoziiuje s absolutni samodanosti, Husserl
rozliseni na normalni a nenormalni vzhled ci na norrnalni a nenorrnalni orientaci veci, rozliseni, ktere rna puvod ve sfefe "praktickych zajmu", akceptuje; to zrejme souvisi s pojetim pfedmetneho
smyslu jako identity - protoze predmetny smysl prochazi promenami smyslovych materii nezrnenen, nepotfebuje, aby se rozehravala hra mezi ruznymi .Abschattungen",
v niz je zalozeno jeho
obnovovani.
Ve svete identickych vyznamu vznika privilegium orientace veci;
privilegovana vizualni orientace je korelativni identickernu smyslu.
Vizualni svet je ale svetem prornenlivych a neustale novych tvaru;
jednoty, ktere v tomto svete vyvstavaji, jsou jednotami toku, prochazejicich metamorf6zami tvaru a jejich konstelaci a promeiiujicich se v nich, zrajicich, stupiiujicich svou intenzitu, spojujicich se
a diferencujicich, otevirajicich prostor ocekavani veci, aniz by pred
vec stavely pfedern danou formu, uchovavajicich smysl veci, aniz
by jeji byti redukovaly na nemennou identitu.

12 E. Husserl, Ideen, I, cit. vyd., str. 81-82/102.

49

12. Kaleidoskop

v ident

Videli jsme, ze vecny smysl se rodi aktualizujici interferenci sv

tovych rytmu, v jejirnz dusledku se zivot veci neda omezit na pr.
tickou funkci (a dokonce i prakticke fungovani veci je stale jes
neseno svetovyrni silami). Neustale vizualni promeny veci a jejic
vizualnich vztahU podporuji tento dynamicky zivot veci, ktery ni
iluzomi vec-substrat a obnovuje vec jako rodfci se, zivouci a zan]
kajici interferenci navzajem se interpretujfcich svetovych sil. P
tomto dent jsou sice sily omezovany, ale omezeni je soucasne v'
zvou, ktera ozivuje horizont, vymykajici se aktualizaci; tak je zr
vecnosti zaroven ozivenim sveta sil,

13. Pfistav

Carquethuit

Uz jsrne se zrninili 0 vizualni fragmentaci veci, spjate s tim, ze videne veci jsou obvykle castecne zakryty jinymi vecmi, jejichz obrysy vyrezavaji z povrchu zakrytych veci nahodile obrazce. Videni
je jiste s to si chybejici doplnit, zrak je zrucny ve vytvafeni protez;
chybejici, prekryte casti povrchu jsou urcitym zpusobem spolupfitom ne. Veci, s nirniz se setkavame, maji kentaurskou povahu: jsou
monstr6zni srostIici videne casti a imaginarniho zbytku. Spolupfitomnost toho, eo neni pfimo videt, vsak nevymazava pfitomnost
nahodile vzniklych vizualnich utvaru ajejich podil na tvorbe a ozivovani smyslu veci.
Videne tak je velkou pohyblivou kolazi, v niz se bizarni a promenliva torza veci dostavaji do necekanych sousedstvi a vztahu,
a samy tyto konstelace se jeste ke vsemu stale hybou a pfeskupuji.
Malokdy vidime veci ve statickem uskupeni, veci ve vizualnim svete pobihaji jako psi, zastavuji se chvili u jedne cizi veci, chvili
u druhe, vraceji se k svernu funkcnimu okoli, chvili tu pobyvaji,
pak zase odbehnou, aby se dotkly zcela nesouvisle veci na nejvzdalenejsim obzoru. Karneval tvaru, prorneiiujicich se a vytvarejicich
konstelace, ktere se vymykaji praktickyrn souvislostem,
krome
toho jeste dostava dalsi rozmer tim, ze do neho vstupuje hra odlesku
a odrazu na transparentnich nebo nepnihlednych plochach.P
Vratme se jeste k Proustovi a precteme si, jak pop sal rozhovor
setkavajicich se vzdalenych veci a jeho podil na tvorbe smyslu

13 Kdyz jsem roztahl oponu pred noci, temne sklo

zavesilo nabytek nad travu.

A jak bylo skvele, kdyz snih
pokryl travnik, na ktery jsem se dival:
zidle a postel staly
pffmo na snehu, v ki'isiaJove zemi tarn venku!
V. Nabokov, Pale Fire, London 1964, str. 35.

50

51

J 3. P'i i st av v Carquethuit

v druhem dile Hleddni ztraceneho casu, na strankach venovanyc

Elstirovu obrazu pfistavu v Carquethuit. Proust tu nelici proud pro
men, ale jen jedinou kaleidoskopickou
konstelaci, znehybnelou na
obraze; prave toto znehybneni mu vsak umoziiuje zachytit obrovske
mnozstvi ruznych setkani torz vec! a tel, k nimz v kazdem okamziku dochazi a v nichz setkavajici se fragmenty utvafeji.ve vzajemne
hfe vyzev svuj smysl a smysl celku; soucasne se v tomto deni odhaluje vifiva, kaleidoskopicka
povaha nejen vizualniho sveta, ale
vsech svetu, z nichz se rodi smysl.
Smysl se rodi z promenlivych
roju; kdyby se na ustavovani
smyslu podilel stabilni formalni jazyk, zadny smysl by nevyvstal,
protoze kazdy jazyk formalni identity by v tomto zavratnem vifeni
ztroskotal. Nastesti jazyk, jehoz prostrednitvim jsou vifive roje vizualna interpretovany, je jazykem, ktery je primereny jejich zivotu,
ktery je do jejich zivota vrostly, je to jazyk neidentity, sebetranscendence, promeny a invence. A je omylem domnivat se, ze takovy jazyk neni s to zvladnout chaos anebo ze vysledkem jeho interpretacniho usili je jen nova podoba chaosu: neidentita je vnitfnim
pfesahern vuci dosavadnimu stavu, pfesahem, ktery je vyrazem
sily; ale prave tato sila je zaroveii silou jednoceni, kterou takovy jazyk uplatiiuje, silou, ktera jazyk udrzuje ve vzmachu interpretace.
Nestabilita je energii, ktera cini jazyk smyslu silnejsim, nez by toho
byla schopna pouha forrnalni tektonika.
Proustuv popis Elstirova obrazu stoji za delsi citaci (a vubec muzeme cist Hleddni ztraceneho casu jako velkou encyklopedii venovanou zivotu pohledu): "Tim, ze do my schovavaly cast pfistavu, temovaci nadrz nebo snad i samo more, vnikajici do pevniny zatokou,
jak tomu v balbeckem kraji povetsinou bylo, za uzkyrn vysunutym
vybezkem souse, na nernz bylo zbudovano mesto, vycnivaly nad
stfechami (jako kominy nebo zvonice) stozary, davajici lodim,
k nimz patfily, neco mestskeho, jako by staly na zemi, a tento dojem posilovaly jeste dalsi lodi kotvici po del nabfezi, ale v tak hustych radach, ze lide spolu mluvili z jednoho plavidla na druhe, aniz
bylo videt, ze jsou od sebe oddeleni mezerami vody, a tak ta rybafska flotila vypadala, jako by nalezela k mofi mene nez kupfikladu
kostely v Criquebecu, napohled obklopene vodou ze vsech stran,
ponevadz je v dalce bylo videt bez mestecka a vypadaly, jako by ve

52

J 3. Pf{stav

v Carquethuit

vodnim a slunecnim prachu rostly z more, vyfoukane z alabastru

nebo z peny, a jsouce pouze uzavreny v pasu mnohobarevne duhy,
tvoi'ily nerealny, my sticky obraz. V popfedi plaze dovedl malif navyknout oci, aby neuznavaly pevnou hranici, absolutni demarkaci
mezi zemi a oceanern, Muzi strkajici lode na more behali stejne ve
vlnach jako na pisku, ktery byl mokry, takze uz zrcadlil lodni trupy,
jako by byl vodou. Samo more nestoupalo pravidelne, ale sledovalo
nerovnosti brehu, ktery navic tfepila perspektiva, takze velka plachetnice, plujici na sirem mofi a napolo kryta predsunutymi stavbami arzenalu, vypadala, jako by manevrovala uprostted mesta; zeny,
sbirajici mezi skalami krevety, zdaly se ponofeny do podmorske
jeskyne. shora obstoupene barkami i vlnami, otevfene a chranene
mezi zazracne rozestouplyrni vodami, protoze byly obklopeny morem a svah snizoval za obloukem skalni pfehrady plaz (z obou stran
nejblizsich k sousi) na uroveii more. Jestlize cely obraz pusobil timto dojmem pfistavu, kde more vnika do pevniny, kde zeme je jiz
morska a obyvatelstvo obojzivelne, vsude mela prevahu sila mofskeho zivlu; a blizko skal, u prijezdu k pfistavni hrazi, kde bylo
more bourlive, citil clovek v namaze namofniku, v sikme poloze
barek, naklonenych v ostrern uhlu pfed klidnou svislosti skladiste,
kostela nebo mestskych domu, kam se jedni vraceli a odkud druzi
vychazeli na rybolov, ze maji na te vode plne ruce prace jako na divokem a mrstnern zvifeti, jehoz trhave pohyby by je shodily, kdyby
nebyli dost obratni. Tlupa vyletniku vesele vyjizdela v lod'ce, ottasane jako dvojkolak; usmevavy, ale take pozorny namofnik ji fidil
jako opraterni, ovladal bujnou plachtu, kazdy se pevne drzel na
svern miste, aby neporusil rovnovahu a lod' neprevrhl, a tak leteli po
slunnych planich do stinnych koutu, fitice se z vodnich svahu. Bylo
krasne dopoledne, prestoze teprve pfed chvili se pfehnala boute.
Jeste bylo dokonce citit jeji mohutne ucinky, ktere vyrovnavala dokonala rovnovaha nehybnych lodek, uzivajicich slunce a svezesti
na tech mistech more, kde byla hladina tak klidna, ze zrcadleni
melo skoro vie hmotnosti a skutecnosti net samy lodni trupy, na
slunci zahalene v mlzny opar a zkreslene perspektivou tak, ze pfesahovaly jeden do druheho. A 0 mistech more se vlastne ani neda
mluvit, protoze mezi temito misty byl takovy rozdil jako mezi nekterym z nich a kostelem vystupujicim z vod - a lod'mi za mestern.

53

13.

Pi'fstav

Rozumova uvaha pak spojovala v jediny zivel to, eo bylo zde ce

z boufkoveho osvetleni, trochu dal zbarvene jako nebe a prave
zafive, a tarn zas bile na slunci, v mlze a pene, tak hutne, tak
zemni, tak obklicene domy, ze to pfipominalo nejaky kamenity n
sep nebo snezne pole, na nemz clovek najednou s leknutim uvi
velkou lod', stoupajici po strmern svahu a na sousi jako kocar, kte
kolebave vyjizdi z brodu, za chvili si vsak vsimne na vysoke a n
rovne rozloze pevne plosiny dalsich vravorajicich lodi, a pochopt
ze ve vsech tech podobach se zase skryva totez more."14
Kolaz, kterou vytvorila perspektiva a ve ktere srustaji morsk
a pozemni prvky do fantastickych veci beze jmena, nechava rozvi
jet mezi fragmenty veci rozhovor, v nernz se utvafi smysl morskyc
i pozemnich veci, Nasili, ktere vkladaji do vztahu veci otresy kalei
doskopu videni, umoziiuje vyrvat ze smyslu jednotlivych veci mo
menty, jez v nem byly zavinuty: prave v tomto vyvstavani momentu
smyslu spociva zivot smyslu. Penovity vzhled kostelu neni rysem,
jejz by blizkost more do vzhledu techto staveb vkladala, neni iluzi
ani okrasou, nybrz odhaluje urcity rys byti stavby, na ktere spocinul
pohled. A opet je obtizne urcit, zda kaleidoskopicka konstelace tento rys byti odhalila, nebo vytvofila; ve svete smyslu, kde aktualizace meni moznostni pole, se ztraci rozdil mezi obema deji, "byt zavinut" ve smyslu neznamena byt v nern obsazen, novy rys byti tu
dfive nebyl, vyvfel s rodicim se smyslem, ale tento novy rys smyslu
se objevil spolu s celou svou historii, prinesl s sebou sve dejiny
a svou pamet, svou genealogii.
Zapas .nesouvislych''
veci vsak nevede ke smifujici jednote
smyslu, v niz se protikladne hlasy vyrusi a rozpusti. Celkovy smysl
EIstirova obrazu nepredstavuje neutralni jednotu morskeho a zemskeho prvku: .Vsude mela prevahu sila motskeho zivlu," pise
Proust; zustava dynamizujici disproporce, ktera zabraiiuje v uzavfeni miru mezi jednotlivyrni hlasy. More je jsoucnem, ktere jako by
se rozpoustelo v byti, je spise jen svazkem promeiiujicich se rytmu,
silovym polem a jeho materie jako by by la pouhou barvici latkou,
jez ma v experimentech
za ukol zviditelnit pozorovane proudy
14 M. Proust, Hleddni ztraceneho
ha 1979. str. 370-372.

13. pi'fstav

v Carquethuit

v Carquethuit

pohyby sil. "Prevaha sily morskeho zivlu" vyjadfuje obnoveni

~lohY silovych poll pfi vyvstavani smyslu a ph usazovani a rozbi.eni syntaxi sveta. More pred nami rozviji nejruznejsi podoby sil:
~okonalou rovnovahu lodek, klid hladiny, trhave pohyby vody
v bllzkosti skal, vravorani lodi na hladine, zredovani mofske vody
do mlzneho oparu a fiktivni tuhnuti, ustici na urcitych usecich hladiny v iluzi snehu. Toto morske divadlo je zaroveii obrazem dramatu smyslu, rodiciho se a promenujiciho na vizualni plani, jez se
stava hladinou, rozechvivanou silami smyslu; tato hladina se promenuje ve jsoucna (tak jako se na Magrittove obrazu vytvafi lod'
pnmo z morske vody), zivot techto jsoucen vsak neunika jejim rytmum a pohybum.

casu 11, Ve stinu kvetoucich divek, Pra-

54

55

14.

Sv et f a n to m u

se probouzeji zive sily, ktere v nitru smyslotvorneho rozvrhu

tom
d
v
v
'1
k
1 ' l'
cuji na jeho rozkla u a promene, a tyto SI y Z prv U vizua m p aprabuduji jakOUSl. temnou, 1'1ega'1'm, ne d0koncenou vecnost. J soucna,
~;era se timto zpusobem rodi, nejsou omezena ani hranicemi uznaych veci; zlomy, ktere uznava navykly smyslotvorny rozvrh jako
~ranice jsoucen, jsou pro putujici pohled jen jednim druhem zahybu vizualni latky, jen jednim z navrhU cleneni; ztraceji se v mihotani vyvstavajicich, mizicich, vlnicich se, tfepicich, rozostrujicich
a zhusiujicich se linii, z nichz kazda se muze stat obrysem a kazda
0

14. Svet fantomu

Autonomni signifikace jedinecnych rysu veci, vymykajici se n
vyklemu, identickernu vecnemu smyslu, se pfi videni veci nev
cerpava poukazem k nepfedmetnym rytmum. Videli jsme, ze viz
alni materie nevyckava v klidu na vecny smysl, ktery by z
vykrojil urcitou oblast, zredukoval ji na signifikantni rysy a zas
dil jeji prvky do stabilniho systernu vnitmich a vnejsich vztahf
Vizualni materii neustale probiha neklid, je prostredim, v nemz s
deje mnozstvi na sebe navrstvenych totalizaci, ktere maji opo
v jistych podzernnich tendencich smyslotvorne syntaxe, v neinteg
rovanych silach, jei probouzeji a posiluji moc sil tohoto .meofi
cialniho" sjednocovani, a jez tak pracuji na promene celeho smys
lotvorneho rozvrhu.
Uz jsme si vsimli, ze tarn, kde se procisfuje eroticko-agonick
vztah mezi hlasy vizualni materie a vecnym smyslem, se ukazuje
ze prameny vecneho smyslu jsou sourode s neptedmetnymi vyzna
my; a tato sourodost se nenastoluje proto, aby se v ni jedna z oblas
rozplynula, ale aby se vytvofila scena pro nekoncici zap as pfedvec
nych a vecnych rnomentu smyslu. Sourodost obou vrstev smysl
ale znamena take to, ze v houstinach predvecnych vyznamu zije pu
zeni k vecnosti, ktere se neda uti sit vecnymi vyznamy, jez nabiz
ustaleny vecny rozvrh, a ktere se projevuje neustalym budovani
jakesi prizracne kvazivecnosti.
Bloudeni pohledu vizualni plani sice ma urcite zakonitosti, jez j
mozne introspektivne
nebo experimentalne
vysledovat, ale cestu
pohledu presto nemuzerne podridit planu nebo teleologii. Nomad
ska pouf pohledu se tak nutne ocita v napeti vuCi hierarchii mist za
lozene na funkcnich souvislostech, ktera vytvafi navykly rozvr
sveta a ktera je vnucovana vizualni plani zvnejsku. Totalizujici a di-l
ferencujici sily, ktere vytvafeji smysl a jeho prostrednictvim
skutecnost, se v pohybu pohledu vraceji ke svyrn prameniim, ke sve
dynamicnosti,
k zivemu rozhovoru s materii. Pohled ohmatava
ryhy, praskliny a trhliny vizualni plane, nofi se do jejich skvrn; pfi-

56

se v jakysi pnzracny obrys promeiiuje.

Tyto interpretace vizualnich materii, ktere smefuji k vecnosti, ale
vymykaji se diktatu predchudneho vecneho smyslu, vytvafeji fantomaticky smysl videneho jsoucna a jeho magickou tvafnost: v obrysech veci se vynoiuji pfizracne tvafe a tela, vecern narustaji drapy, zobaky a kfidla. UZ jsme objevili plan nepfedmetnych
sil,
prosvitajicich na platne videni pod rovinou veci; nyni vystupuji
z platna obrysy dalsi vrstvy, ktera je premalovana obrazy veci - je
to rovina metaforickych vyznamu, plan pfizraku a monster. Tyto
vyznamy obyvaji stfedni sferu mezi nepfedmetnym rytmem a vecnym smyslem; maji povahu jakesi polovecnosti ci teprve se rodici
vecnosti - jsou umisteny na ose mezi p61em nepfedrnetnosti a p6lem vecnosti v ruzne vzdalenosti od obou p61u; na jednom konci
osy se nachazeji vyznamy, ktere jsou takfka jen pouhym vlnenim
nepredmetnych sil, jei se neurcite zahusfuje jakymsi nadechem
vecnosti, na druhem konci je dokonala iluzivni interpretace vizualnich materii. .Poprve jsem si vsiml prosteho drazkovani - poslednich ozvuku zlabku na dficich sloupu - zdobiciho popelnici a spatfil jsem take cefeni na jejim viku - kruhy rozbihajici se z nesmirne
prastareho stredU."15 Citat z Nabokovovy povidky Sestry Vaneovy
doklada, jak smysl veci vyvstava ze hry predchUdneho vecneho
smyslu (vizualni materie jsou rozpoznany jako popelnice) s vrstvou
nepredmetnych rytrnu (excentricky pohyb rozsirujicich se kruhii)
a vrstvou kvazivecnych metaforickych vyznamu (prolnuti popelnice a feckeho sloupu).

15 V. Nabokov, Sestry Vaneovy, in: Host, 6, 2002, str. 50.

57

14.

Sv

et

fa n t o m u

Fantomaticke vyznamy nehraji pouze roli jakychsi omylu pfi in

terpretaci vizualniho pole, nacrtu, ktere nemohly byt s platna vide
odstraneny po nalezeni "spravne" vnitrnl a vnejsi syntaxe vizuaj
nich prvku, takove, ktera tyto prvky integruje patricnym zpiisobe
do vecneho smyslu. Polovecne nacrty pfitomne v tvaru veci nejso
elementem narusujiclm vlastni smysl, ktery by byl na nich nezavis
IY Jsou momentem smyslu, jsou soucasti hry smyslu a nelze je
smyslu odstranit; jejich potlacenim by zanikl sam zivy smysl, nebo
smysl se rodi ze hry vyzev a odpovedi, do niz patri take odpoved' n
vyzvy techto neurcitych, ale nalehavych obrazu.
Polovecna signifikace se neomezuje na to, ze by nacrtava]
jsoucna z blizkeho sveta te veci, ktera vyvstava "spravnou" inter.
pretacl vizualnich dat. Polovecne vyznamy krystalizuji z proudent
smyslotvomych sil, z jejich rytmu, jei protekaji napfic predmetny,
mi oblastmi, a vtahuji tak do hry jsoucna nalezejic! do vzdalenych
svetii; obrysy techto jsoucen se prolinaji s obrysy "spravne" veci
a jejich svet se ozyva v siti souvislostf veci. UZ sama nedokoncenost interpretace a take to, ze k praci oznacovam, jez zasahuje do
oblasti vecnosti, se dostavaji ty vizualni prvky, ktere netvori sign ifikantni tvar veci (a nejsou tak vazany na svet zname zkusenosri),
se svou nespoutanou semantikou, ma za nasledek, ze v teto oblasti
oziva exoticka, magicka vecnost, ze vedomi saha do imaginarnich
a fantasknich zdroju,
Tento fantaskni svet je jednirn ze svetu, jei vedomt bez ustani
obyva a v nernz se prorneiiuji nejen veci, ale i zpusob nasi pfivracenosti k nim, zpusob vstupovani do situaci a spfadani casu. Fantomaticka tvamost viditelneho neni necim, eo by narusovalo pokojnou tendenci k vecnosti, neni nejakou pokfivenou vecnosti,
napojujid se na sily skutecne vecnosti a parazitujfci na vecnem vyznamu; spise se v ni obnazuji samy prameny vecnosti. Vecny vyznam se vzdy sbira z celku byti, ze vsech proudu, rysuji se v nem
vzdalene svety; vec je tvarem vyvstavajtctm v oblaku rnoznych vecf
a tento metaforicky oblak zrodu se nikdy zcela nerozplyva,
Polovecny smysl take nelze redukovat na dvojnika, ktery se prekryva s vect. Neni to tak, ze by se nejprve konstituovala "spravna"
vec a potom by pohled nachazel jeji analogie ci metafory a vytvafel z nich kvazivecny vyznam. Pohled spise nechava vyvstavat

58

14. Sv et [an t o m u

ole nepi'edmetnych.

sil: v nemz.~e chveji,nac~ty ruzn~ch jsoucen

SIr analogn, ve ktere nejsou rozliseny obraz
aZ
f
k
e
x
zobrazovane, meta ora a s utecnost; a teprve z trsu vzajemne se
a stavujicich metafor se zjevuje vecny smysl jako omezeni, k neu uz rato splef smefuje, aniz je jim zcela zrusena a aniz se prestava
rnodilet na vecnem smyslu - "spravny" vecny smysl si nejen pfina~i v sobe metaforicky svet sveho zrodu jako jednu ze svych vrstev,
ale slim si stale zachovava neco z tohoto prostredi sveho zrodu,
ma v sobe cosi z povahy metafory, je vpleten do site analogickych
souvislosti a chveje se v nem sila jejiho spletani, magie zrodu
z necekanych setkani. Vec neni nikdy jen sama sebou, je vsemi
svyrni obrazy a metaforami - a je obrazem svych obrazu a meta-

P nehoz se vynofuje

forou svych metafor.

Metaforicka vyznamovost, zjevujici se v rysech veci, tedy neni
nejakou korozi vecneho smyslu. Vztah teto vyznamove vrstvy
k "realnemu" vecnernu smyslu ale ani neni vztahem klidne koexistence. Je to vztah dramatickeho svaru, zapasu, avsak tento zapas
vecny smysl paradoxne posiluje. Prave proto, ze tyto polovecne
nacrty maji puvod v prostorove i funkcne vzdalenych oblastech
byti, mohou ze smyslu svymi vyzvami vydobyt nove, necekane
momenty, a tak nejen pfispivaji k radikalni obnove vecneho srnyslu, ale podileji se i na sarnern jeho zrodu. V tvamosti veci vidime
pfizracne obliceje, postavy, zvifata a nestvury, ale tyto fantomy
nejsou vetfelci, ktefi vnikli zvenci do veci a usadili se v ni. Podileji se na vyvstani vlastni tvafe veci. Neparazituji na smyslu, nejsou
omylem pfi tvorbe smyslu, nejsou ani ozdobou nebo ozvenou
smyslu, jsou stejne puvodni i stejne odvozene jako on sam. Skutecnost se rodi az z odpovedi na hlasy prizraku, a veci napodobuji
tvare fantomu, stejne jako fantomy napodobuji vzhled veci: vecny
smysl se rodi jako metafora metafory, vyvstava v metaforicke siti
analogii bez zakladu, jez do tvorby smyslu a do smyslu sameho
vtahuje celou rozlohu byti.
Salvador DaH interpretuje Milletovy drevaky stejne dobfe jako
Martin Heidegger van Goghovy selske boty: na smyslu veci se podili
Svet denni prace i svet nocnich pfizraku. A nejen to - svet prace
a zanzovani je plny pfizracnych setkani a fantasticky nocni svet jen
rozvinuje momenty denniho smyslu. Kdyz Rimbaud pise v Sezone

59

14.

Sv e r

Iant

oma

v pekle, ze videl minarety misto kominu tovaren, byl to snad vys

dek toho, eo v dopise Paulu Demenyovi nazval "rozrusovanim VS
smyslu", ale toto rozrusovani nebylo nejakym chorobnym deje
byla to velka obnova videru, nalezeni jeho zdravi, navrat puvodnf
svazku veel a Iantomu, ktery 19. stoleti tak hloupym zpusobem ro
pojilo (a setkavalo se proto pouze s nudnym] vecmi a jeste nUdnejs
mi fantomy). Metaforicnost, ktera je Soucasti vrdem, je uzce spja
s poezii. Tato puvodni poeticnost neni neeim, eo by pristupov
k byti nebo eo by je kraslilo, nybrz je pi'imo spjata s vyvstavani
byti, je mediem tohoto vyvstavani, .iehoz t6n v byti stale zvuei.
Nemuzeme se tu zabyvat obtiznou a slozitou problematikOl
vztahu vizualnj metaforiky k jazykovym metaforam. Chteli b
chorn se jen vyvarovat toho, aby tato otazka byla polozena spatn
Rozem vizualni metafory, ktera se podilj na vvvstanr videneh
predmetu, neni uzavreno do sebe, je vpleteno do totalizujiciho a di
ferencujiciho denf na mnohajinych
rovinach urvarent smyslu. 'Iot
vycnivani ze sebe, toto odpovidani na vyzvy jinych systemu vytva
reni smyslu, ktere k vyvstavani smyslu patfi, nelze uzavrit ani d
hranic sveta videni. Proto nemuzeme klast otazku po vzrahu vizu
alni a jazykove metafory jako otazku po zpusobu setkanr dvou sa,
mosrams ustavenych oblasn. Jazykova metafora se ueserkava
s hotovou vizualn] vect, pohyb rozestirajici slova se zaryva do veci
pronika az k jejirnu zrodu, eerpa z energie pohybn jejiho utvarenf.
Ale pritom se fec v tomto deni zrodu vizualn: veci setkava s eche ~
m
vyvstavani veci v jinych systernech, mezi jinyrn take v systernu ja
a
zyka. Smysl veci - a tedy vec sarna - se utvari jako odpoved' na vy
zvy reci, a fee tak objevuje v korenech veci sebe sarnu. Nejde vs
o navrat slova k so be, ale 0 cirkulaci smyslu, bez niz by smysl nemohl vyvstar, 0 system vzajemnych vYzev. Podobnou pour by rnohl
podniknout i pohled: pri hledant a nalezeni slova by v utvareni jeho
smyslu objevil echa svych vlastnich rytmu.ie

16 Jacques Derrida pl'ichiizi s pojetim jazykove metafory jako tropu, ktery neznamenii zatemneni nebo provizorni objasnent puvodniho smyslu, jenf
je samostamy a principielne urcitelny; metafora rozbiji protiklady vlastniho
a obrazneho, puvodniho a odvozeneho (1. Derrida, Bila mytologie, in: tyz,
Texty k dekonstrukCi, Bratislava 1993, str. 196-276).

15. Drama smyslu

Na ceste zerni videni jsme se setkali se tferni svety; smysl videneho vyvstava v prostoru, kde se prolinaji a navzajern ze sebe rodi.
remito svety jsou kosmos nepredmetnych
sil a jejich rytmu, sit
analogii, jez se vynofuje z techto rytrnu a jet nastoluje rozhovor
mezi nejvzdalenejsimi
oblastmi byti, a sii' pragrnatickych odkazu
veci. Zrod ziveho smyslu soucasne znarnena vyvstani tohoto trojiho kosmu, znamena, ze se na cas stavame obyvateli tfi kosmu, ktere jsou nasim skutecnyrn domovem. Jsme do nich vpleteni vazbami vsech ti'i rovin smyslu: nase byti reaguje na vibrace sil; vpleta
se do site analogii a odpovida na vyzvy fantasknich a exotickych
jsoucen; vstupuje do site, kterou tkaji ucinky veci. Nepredmetna
a polovecna signifikace predvecnych
vrstev tak nemizi pote, eo
skoncila jejich prace na vyvstani noveho vecneho smyslu. Vyznamy vizualni materie se ve vecnern smyslu nerozpousteji,
nybrz
tvofi vrstvy celkoveho smyslu; toto rozliseni udrzuje ve smyslu napeti, ktere jej dynamizuje, ozivuje, brani pfed zanikern v identite
a formalizaci a otvira jej navenek rozhovoru se smyslem okoli
a vyssich celku, jenz ke smyslu bytostne patfi.
Videni je dramatem, na nemz se podili mnoho dramatickych postay, ktere se spolu svafi, bojuji, vyzyvaji se a provokuji a kazda
z nich se stava sama sebou v odpovedich na vyzvy druhych, Smysl
si dramatienost sveho zrodu uchovava jako neustale drama napeti
mezi vrstvarni smyslu. To vsak neznamena, ze takovy neklid smysl
niei nebo ze jej poskozuje; k zivotu smyslu path nesoulad jeho momen tu, srnysl neni klidnou jednotou, ale zapasern vyzev, vyvstava
jako odpoved' na provokace; cirri tvrds! jsou disonance, tim nalehavejsi vyzvy celkovemu smyslu vyvstavaji a tim radikalnejsi moznest se otvtra, aby se smysl v odpovedich na tyto vyzvy obnovil
a proCistil, aby vstoupil do nove faze nekonecne metarnorf6zy.
Deni smyslu je neustalou vzpourou dilcich rozvrhu proti centralnimu smyslu i vzpourou rodicich se neproverenych rozvrhu proti
dosavadnimu smyslu na stejne urovni totalizace, je hrou mezi vserni

60
61

15. Drama

smyslu
15.

temito prvky, ozyvajicimi se v reakci na hIas sveho soupere a pr,

sazujicimi se proti sobe. K tomu jeste tato hra neni uzavrena uvn'
hranic veci nebo vecneho celku, hry rozvrhU se spIetaji s hrami ro
vrhU na vyssich a nizsich rovimkh ceIkovosti. Bez tohoto odpo
bez techto vzpour by vsak smysl zanik1. Rozprostreni vizuaIni pI
ne s nakupenim mnoha prvkn vyvolava stale nove vlny totalizs,
a artikulaci, ktere ji prochazeji, a neustalou konfrontaci vsech 0
Iasn a prvku, a tak jeji povaha odpovida bytostnemu neklidu smy
Iu, POdporuje jej, podili se na zrodu ziveho smyslu.
VizuaIni prvky nejsou dany v ryzi simultannosti, ale v dynamic
kych vztazich promenlivych center a periferii. I toto stfidani cente
pnspiva ke konfrontaci vyznamovych rozvrhU. Tak se spleta sil'vza
jemnych vyzev vsech prvkn na mnoha rovinaen, a z tohoto kypen
vyznamu vznika jakasi nadprodukce smyslu; smysl prekypuje, n
vizuatnr plani je nadbytek srnyslu, tryska tu daleko vice smyslu, ne
kolik je ho mozne spotrebovat na tvorbu dane reality. Vizualnl plaii
se nam dava jako materie, z niz se da vytvorir mnoho jinych skutecnosn a take snad neco jineho nez skutecnost. "Dana skutecnost".
ktera se z tohoto materiaIu nakonec zformuje, pntom neprinasi
zklamani, nevyvolava pocit, ze jsme byli osizeni a ze cele dramaticke denf nestalo za to - protozs neuskutecnene moznosti jsou v ni
nejakym zpusobem obsazeny, reaIita je vybudovana z celku teto Iatky, ne pouze z nekterych jejich slozek,
Identicky vecny smysl je pfi videnf narusovan z jedne strany vizualni materif dane veci, z druM Strany jejim okoIim, celkem vizualni plane. Tyto dva deje jsou vsak momenty jedineho pohybu. Nedivame se tak, ze bychom videli nejakou vec, a pak by se pro nas
nejak modifikovaljejf smysl pod vlivemjejiho vizualniho kontextu.
Vec vvvstava ve svern smyslu az jako soucast vizualni plane, po niz
bloudi pohled, aZ z vizualniho syntagmatu, ktere cesta pohledu
ustavuje a postupne modifikuje; smysl veci se promenuje s postupern cesty pohledu, s tim, jak se pn teto ceste men: vizualn] plaii
a syntagma, do nehoz je vec zaclenena.
V zavislosti smyslu vsech casti vizualni plane na jinych castech
a na celku Ize odIisit rovinu predviknych
rytmu: "Miza stoupa
a coby smes prvku rozviji se do smlsice tonit; stromy, skaly a zulove kvadry se zrcadIi ve vode a nechavaji na ni sve odrazy; vsechny

Drama

smyslu

nisvitne predmety pochyti cestou sousedni i vzdalena svetla a barP Jak se staei denni svetlo, meni i tony sve valery, avsak respek;~'ice vzdy sve prirozene sympatie a nenavisti, ziji dal v souladu
dtky vzajernnym ustupkum."!? Dals! sf( vztahu je tkana na rovine
metaforickych vyznamu: .Vzpflmene,
tmavohlave tvary mrtveho
snehu (odhrnuteho radlici buldozeru minuly patek) staly vyrovnane
jako zakrneli tuenaci podel chodniku, nad trpytive se chvejicimi zivymi struzkami."18 Tyto dye roviny jsou jeSte vpleteny do rozsahlejsi hry, na niz se podileji i rodici se vecne vyznamy,
Smysl veci vyrusta ze vsech techto svetu a z jejich vzajemne hry.
Tak rozsvicena lamp a pfed temnou hmotou nocnich stroma ma jiny
smysl nez rozsvicena lampa pred zdi domu, ve smyslu obou veci se
vynofuji jine rytmy, jine svety, analogie a myty, A tento zrod smyslu z kontextu se deje tak, ze se vyzvy okoli zaryvaji do nitra dosud
nezrozene veci, rozmlouvaji s prvky jedinecne vizualni materie
veci, vydobyvaji odpovedi na sve vyzvy tak, ze pronikaji silovyrni
poli, ktera tyto prvky neurcite vydechuji a ve kterych se pocina nacrtavat jejich sjednoceni, a dokonavaji toto sjednoceni tim, ze v silovych polich nechavaji krystalizovat rytmy a analogicke souvislosti, z nichz vyroste smysl.
A tak se smysl videneho jsoucna rodi nekonecnym sporem mnoha
slozek, pficemf samy svarici se strany povstavaji ve sporu dalsich
slozek: tento boj vsak kupodivu usti do velkeho kladu byti, ktere se
zjevuje ve videnem. Videni se stava slavnosti, v niz jsou afirmovany
jak pntomne videne veci, tak byti, jez je ustavu je, proteka jimi a zjevuje se v nich. Tento paradox se stava vyrazern paradoxu byti, afirmace jako vysledek boje je umoznena tim, ze samo byti neni klidnou
jednotvamosti, jiz je rnozne se v jakernkoli jsoucnu dotknout, i ono
je dramatem, a bez sveho neklidu by se zhroutilo do prazdnoty,

17 Ch. Baudelaire,

Ovahy

nekterych. soucasnicich,

18 V. Nabokov, Sestry Vaneovy, cit. vyd., str. 50.

62
63

Praha 1968, str. 100.

16.

Skrytti

fife

'tomne, aktualni rozestfeni veci, ale toto zjevovani s sebou take

pr~stale nese absenei, neco skryteho, eo je treba hled at. Videne je

16. Skryta riSe

Zvuky pfinaseji pouze jeden z projevu jsoueen,- vypraveji je
o udalosti narazu nebo rozeehveni latky nejakou vnejsi nebo vniti'.
ni silou. V teto udalosti se siee nejak ozyva vnit1'ni stavba jsoucn
a jeho mfsto mezi ostatnimi jsoueny, ale enigmatickym zpusobem
jako neeo, eo se skrYva. Stavba jsouena se ohlasuje jen tak, ze zvu
naznacuje povahu sil, ktere tuto stavbu rozepjaly, ktere v ni jakob
spi a p1'itom ve spanku praeuji; SHy promlouvaji ze sna, kdyz n
vec narazi jina vec, anebo v okamzieich, kdy se nahromadi ucinky
jejieh nep1'etriite snove prace a zpusobi nejakou radikalni zmenu
stavu veei. Podobne vu ne a chute odkazuji k jednote vnit1'nich
a vnejsich deju nejakeho jsouena, k sile, ktera je buduje; a take
tento poukaz jen zduraznuje utajenost stavby jsouena.
Stavbu jsouena - jeho artikulaei, vztahy jeho casti a s nimi souvisejici misto v konstelaeich jinyeh jsoueen _ naopak p1'edvadi
zrak. Zdalo by se, ze zrak rusi tajemstvi vecf tim, ze p1'edvadi svet
jako p1'ehledny hierarehieky utvar, v nemz uz vysehla ternna sfla,
ktera jej vybudovala, a v nemz ma vse vymezene misto a p1'edvidatelne projevy. K teto transparenei poukazuje sarno slovo .zrak'',
"Z1'it" znamena setkar se s necim, eo je z1'ejme, eo nie neskryva;
etymologieky slovnik nas pOucuje, ze staroceske slovo "ozraciti"
znamen.; "ucinit viditelnym" a ze .zrak" v srboehorvatstine a slovinstine znamena -vzduch", tedy to, eo je pruzracne, eo neskryva
zadnou hloubku. DOkonee i slovo "zazrak", ktere jako by do tohoto
vyznamoveho okruhu p1'eee jen vnaseto prvek tajemstvi a skrytosti,
ve Skutecnosti poehazi od slova "zazraciti", ktere znamenalo "zjevit
se, ukazar se, p1'edevsimjako vidina ve vzduehu", a tedy opet oznacovalo setkanr s necim, eo nema hloubku, dimenzi skrytosti.
Ale 1'ika se take .Jileder", a toto slovo vyjevuje jiny vyznamovy
aspekt zraku, neboj' souvisf se slovem .Jiled at". 19 Videnf zjevuje
19 Viz hesla hledet, zdtrak, zrak, zrui, in: V. Machek, Etymologicky
nikjazyka ceskeho, Praha 1997.

slov-

~~tostne fragment:m,
~tery vyza~uje do~ln~~i, je .s~yvacko~,
rebusem. Vidime predm strany veci, ale unikaji nam jejich odvraeene strany a jejieh vnitfky. Zdalo se nam, ze podstatnym rysem
ohledu je radikalni svoboda, ktera mu umoziiuje bez namahy zap
,
V"
N'
letat k vzdalenernu
a nepnstupnemu.
em vsa k tato vo Inost ve
skutecnosti jen fikci?
pohled muze proniknout do nejnepfistupnejsich
dvoni a na nejvzdalenejsi ostrovy, ale stejne nakonee narazi na neprostupnou hradbu povrehu veci, zustane odsouzen k tomu, aby bloudil labyrintem,
jehoz prostor je vymezen prednimi stranami veci, aby neustale narazel na zdi tohoto bludiste, ktere mu pfipominaji temnou nsi, jez se za
nimi skryva. Pruzracne prostory jsou jen bezvyznamnym odsunutim
hranic teto nse 0 kus dal, a zda se, ze se zjevuji jen proto, aby pohledu pfipornnely temnotu nepfistupne masy, ktera je za nimi. Oblast
viditelneho je jen tesnym prostorem, vyhloubenym v tizivem masivu
neviditelneho a skryteho; kdyz si toto omezeni uvedomime, zdanlive
volny prostor, v nemz se muze pohybovat pohled, se zacne podobat
spise vezeiiskernu dvorku. Nezmylili jsme se? Nejsou slueh nebo
cich, ktere neomezuje povreh a ktere poskytuji moznost setkat s tim,
eo je uvnitr, vlastne svobodnejsi nez zrak?
Pohled pfitorn neni pouze spokojenyrn nebo rezignovanym spocivanim na privracenem povrehu. Vnitrky nikdy nejsou necim, eo se
nas netyka a od ceho muzeme odhlednout, svet smyslu se neda omezit na pros tor pruhledneho a prusvitneho. Vedomi se obraci k pfichazejici skutecnosti a v poli, v nemz se navzajem vytvaif obraceni
a pfichazeni, je utkavan pros tor jako sit moznych setkani, prostirajici
se bez mezer do nekonecna (anebo spis toto nekonecno svym prostiranim ustavujici). Nejde pfitorn 0 pole, ktere by patfilo vedomi ci
sUbjektu; pfi pronikani vizualni materii se rozlamuje subjektivni rozvrh a rozestirani prostoru se propada do horizontu, ktery presahuje
vedorni a ve kterem je vedorni jako takove teprve ustavovano: subjekt neni pred prostorem, vyvstava zaroveii s nim. Tenze, rozestirajicl pole vyvstavani veci, a vytycujici tak sferu toho, eo je pro vedomi
pntomno, se nezastavuje u hradby nepruhledneho, pronika ji, ale
protoze ji zde pohled uz nernuze sledovat, propada vedomi neklidu
v

64
65

16.

Skrytd

f{Se
16.

a uzkosn. V tomto neklidu se neviditelne ohlasuje jako absence. PI

hled bloudi po plani povrchu, ale tirn nas soucasne vzdy zpravuj
o putomnosti obrovske ternne use nepustupneho a neznameho, jej'
sily prosakuji viditelnymi povrchy a probouzeji v nich ironicky v
raz; v dusledku jejich pusobeni se ve tvafi vec! usazuje nepi'iveti
skleb. Zdanliva vystavenost a nezakrytost nas ve skutecnosti jen ne
chava setkavar se se zahadnym rubern neznama, osvetlene relie
sveta jsou vnejsi stranou dutin, vyhloubenych skrytymi silami. VI
svete zraku jsme odsouzeni k tornu, abychom byli poi'ad pied zdi
kdyz se zed' rozevi'e, octneme se vzdy jen pi'ed dalsi zdf.

Sk ry ta i'fse

predni strany absolutne oddelen, vzdy se nejak vynofuje spolu

s ni. A nase zkusenost nam i'ika totez: vidirne veci, ne odloupnute
skoi'apky jejich povrchu - a melancholie vnitfku se prolina se
zvlastnim pocitem radosti. Jak je takova pfitomnost nepfitomneho mozna?

Tato absence, ktera neustale zneklidiiuje pohled, se zbavuje ano

nymity a vnucuje se nasi pozomosti tarn, kde se pohled setkava s
skvirami, otvory a pruduchy, tarn, kde se vniti'ky pooteviraji, kde s
odhaluje mala cast vnitfnfho prostoru, ktera pi'ipomene obrovsko
rozlohu toho, eo zustalo zraku skryto. S tirnto zjevenim skryte i'iSe
je spjata kupukladu melancholie oken, prozrazujicich male fragmenty vnitfku, zlomky, jez jsou prostoupeny smutkem skryvajicich
se prosroru. Okna pi'edstavuji pro mestskeho cloveka nejcastejsi
pruhled do use neznameho a skryteho, do rozlehte podzemni use,
na jejichz hranicich se neustate pohybujeme, a pro to jsou jeji nejsilnejsi pfipominkou.
To, eo je skryrs, je tedy pro pohled pi'itomne pi'inejmensim jako
neklid vvvolany nenaplnenym
rozestiranim
rozvrhu smyslu. le
vsak takovy negativni zpusoh ohlasovani jedinou formou, kterou
o sobe skryte dava vedet? Anebo jinak receno, vyjadi'uje tento neklid pouze proste chybeni neceho, Ciry nedostatek? Neni rnozne
v nem zaslechnout jistou pozitivni zpravu 0 skrytem? Jsou neviditelne prostory opravdu ponoi'eny do tmy naproste neurcitosti?
A nem neklid prostoupen nejakym pozitivnim naladenim, neprolina se smutek pootevirajicich
se prostoru s uhrancivou magicnosti? Edmund Husserl casro rnluvj 0 spoludanosti toho, eo neni
pfimo dano ve smyslovyej, materiich; i'ika, ze nejakym zpusobern vi dime i vniti'ky a zadni strany veci.20 Skryty vnitrek neni od
20 Napf. E. Husserl, Krize evropskych ved a transcendentdln[ fenomenologie, cit. vyd., str. 180 nn.; E. Husserl, Kartezidnski meditace, Praha 1968,

str. 47 nn.

66

67

17. Zjeveni

17. Zjeveni vnittku

Spojeni shyteho vnilr'u s viditelnym povrchem je <'Jisteno pov,
hou zjevov~ni videnych veer. Ui v predchozich kapi,oMchjsme s
setkali s tirn, ze videne nevyvstava jako SOucet samozrejme vyde.
lenych celku (a jednotlivy celek jako sou~et C~sti); v tom prlpad
by vnillky a zadni strony byly jen chybejld poloikou v tomto sou,
~tu. Videne se foonuje na Zaklade proudenl utvarejiciho se smyslu
planl vizualnrch materil, ktere sleduje cestu pohledu; Proud smyslu
se pfi selkavani s prvky vizu~lnl pl~ne diferencuje a explikuje,
a takovou difereneujici explikaei vyvstava smysl na niznyeh rov],
naeh eelkovosti jako sila vladnouei v urcite siti souvislosti, do niz
se vizualni prvky dane oblasti zacleiiuji. Tato sila Ci silove pole
oiivuje vizualnl Prvky dane oblasti a vystupuje jako jejich smysj,
Explikace jakoito zrozenl smyslu nerna povahu aktualizace predem dane moinosti; smysl se rodt z rozhovo," jedinetnych prvku
vizualnl plane s dosud neexPlikovanym Smyslem, z rozhovo,", pii
nemt se vyzvy vizualnl materie zaryvaji do nitra smyslu, aby
z neho vyrvaly zasute rytmy byti.
Obraz vyrvm,1zasuteho", kterymjsme si vYpomohli, poukazuje
k dynamicnosli potenciality same, k jejlmu vnillnlmu neklidu.
Kdyz se nam neeo, eo vezi v neviditelnem vnitr1cu, podati nasilne
vyrvat, nema uz to obvykle tu podobu, jakou melo v dobe, kdy spocivalo uvniti'; a vlastne otazka po ptivodnim stavu ve skrytem vnitr;
ku, kde vec nijak neptisobi,

nevstupuje

do zadnyeh

vztahti, nema

smysl. To, eo se vynoruje jako di'ive zasute, je nejak predznaceno,

melo jakousi prehistorii, ale pfitom se rodr at svou explikad a jeho
zrod znamena udalost, kter~ promenuje podmlnky zrodu, rozru!uje
poteneiality. Predznacujici poteneialita tak znamena predehtidny
poukaz k vlastnimu rozvraeeni a zniceni, k nemuz dojde aktualiza_
Cl; bude naplnena a potvrzena tirn, ie se rozpadne. Smysl je puda,

ktera se neusWe propad. - a pritom se ukazuje, ie bezedny proud,

ktery
v tomto
kakoli nas
pevna
zeme.propadu uchvacuje a nese,je lep!i oporou neija-

v n i t i k:u

Tak se najedne strane promeiiuje vrstva, z niz se smysl explikuje;

o vrstva neni klidnym, nernennym horizontem, nybrz se aktuatat
v
. ie ze svyeh aktua 1izaci,Lrodi
ro 1 se z to h 0, eo zro dil1 a: ZlVOta
prome-v
hZUJsmyslu dosahuji., azv k nejzazsimu
.
v,
hori
onzontu. N a d ru hee stranev neru,
ny. ustavujici se smysl jedinecne veci hotovy a uzavreny, je soucasti
:amatu viditelneho, ktere se s pohybem pohledu, s objevovanim
novych prvku stale meni. Smysl videne veci je ocekavanim promeny, a pohyb pohledu odpovida tomuto nek1idu, ktery patfi ke
smyslu videneho a ktery pozaduje nove kontexty, nove eelky,
v nichz by se mohl promenit,
Kdyby hranice videnych celku byly zeela nepropustne a kdyby
se smysl jsouena nebudoval diferencujici aktualizaci z promenliveho celku, z proudeni smyslu, nybrz pouze z danosti uvnitf hranie
jednotlivych celku, potom by nebyla zadna pusobnost, ktera by
rnohla ucinit mernbranu viditelneho povrehu propustnou, a vnitrek
a zadni strana by zustaly naprostou nepfitornnosti. Byly by zeela
ternne a prazdne a tuto prazdnotu by bylo mozne zaplnit pouze prostfednictvim jakehosi sylogismu, pomoci usuzovani z povahy dane
predni strany - na zaklade pravidelnosti rozpoznanych v minulych
zkusenostech - na povahu toho, eo neni pfitornne. (A Deseartes
skutecne tvrdi, ze chaperne-Ii to, eo se skryva pod plastem, jako
telo, ackoli by to mohl byt automat, deje se to pornoci usuzovani.):"
Protoze se vsak videna jsouena vynoruji z vlny smyslu a jejieh aktualne videne casti maji povahu fragmentu zasazeneho do pole virtuality, vyvstavaji jako neoddelitelne vrostle do neaktualizovaneho
celku, ktery je vzdy spolupfitomny a nelze jej od viditelneho odfiznout. Tenze rozestirajici pros tor setkavani s vecmi tedy nepronika
za hradbu viditelneho povrehu bez opory, vzdy tarn prosakuje spolu
s vlnou virtuality, z niz se rodi smysl daneho jsouena, dynamicnost
nove vytryskleho smyslu prolamuje aktualitu povrehu a zapliiuje

21 "Ale ja jsem nahodou prave ted' Z okna spatl'illidi na ulici, 0 nichz prave tak casta jako 0 vosku fikam, ze je vidim. Vidim, vsak jen klobouky a saty,
pod nirnif by se mohly skryvat automaty. Soudim vsak, ze to jsou tide. A tak
o cem jsem se domnival, ze to vidim ocima, to chapu jedine usuzovaci schopnosti, ktera je v rnem duchu." R. Descartes, Uvahy 0 prvni filosofii, Praha
1970, str. 53.

68
69

17. Zjeven{

v ni t Fk u

neviditelne vnitfky, A pohled prijima takto zrozeny smysl hlubin za

vlastni, neodlisuje tento smysl nijak radikalne od smyslu pfednich
stran veci.
Pfedni strana veci je prosakla virtualitou, vydechuje svuj smysl
v rozhovoru s virtualnim polem sil. Tyto sily rozsvecuji barvy, napinaji tvary, a soucasne vzdy viditelnou cast jsoucna pretekajl; rozestirajl nejen dynamicky prostor moznych vztahu kolem veci, ale
pronikaji take za povrch, vytvareji masu vnitfku, septaji 0 zivote
dutin a nechavaji zjevovat se zadni stranu. Tyto sily se v jakemsi
kruhovern pohybu vraceji k povrchu, prosakuji pfedni stranu, ktera
vystupuje jako relief, jenz jimi byl vybudovan, jako soubor zahybu
zformovanych einnosti techto sil a zjevujicfch je. Zadni stranu nenf
tfeba k povrchu videne veci pfilepovat, pfedni i zadni strana vystupuji jako dva momenty tehoz deni. Mluvili jsme 0 uzkosti, kterou
vyvolavajt neviditelne vnitfky; ukazuje se, ze takova uzkost neni tupym strachem z prazdnoty, ale napetim tajernstvi, ktere skryva i vyjevuje. Toto tajernstvi je take pramenem radosti, protoze vnitfek,
jenz neni aktualne viden, je pfitornen jako pole sil a narys artikulace, ktery v dusledku sve nezakotvenosti v aktualne rozestrenych
projevech dosud neupadl do syntaktickych forem, a ve kterern se
proto setkavarne s zivym zrodem smyslu.

17.

Zj e v e n i v n i t i k u

vstoupilo do platneho syntaktickeho rozvrhu, ze jsme s to kornunikovat s riiznyrni modalitami si I, ktere tvori zivot syntaktickych rozvrhu, a pritorn je pfesahuji, ze jsme schopni se sami promeiiovat
v odpovedi na jejich vyzvy. Toto byti se zjevuje ve svete vnitfku,
v prostredi, ktere bylo oeisteno od syntaktickych vazeb. V tichu neviditelnych vnitrku jsme zaslechli jakysi sum; tento sum se vsak
ozyva i v tvarech a rozestrenych konstelacich sveta, kde poukazuje
k poli, z nehoz vystupuji a do nehoz zase mizi syntaxe - a ani tady
se bez naslouchani tomuto hlasu nesetkarne se smyslem jsouciho.
Setkani s vnitfky tak muze byt zasvecenirn, vyukou, jak se setkavat
se jsoucny a jak rozumet jejich smyslu.

.Llvnitf" a .za" tak ve svete vizualna neznamena v prvni rade

prazdnotu, nedostatek jsoucna, ale zjeveni pfekypujicj plnosti.
Srostlost aktualniho a virtualniho je pevnejsi, nez by se mohlo zdat.
I tarn, kde se v povrchu neotviraji zadne skuliny, i tehdy, kdyz se divame na cizi zdi bez oken a na nezaraditelne pfedmety, jet se pred
nami nikdy nerozevfely, nejsou pro nas jejich vnitfky zcela nezname, nejsou zcela nepfitornne; z vnitfku na nas nevane ryzi prazdnota, i kdyby to, s eim se setkavarne, bylo jen byti nijak blize neurceneho vnitfku: i toto byti vnitfku se ohlasuje jako nejaky smysl, jako
nejake pole v dramatu svetovych sil.
Uzkost, ktera vane z vnitrku, je spjata se zmizenim jsouciho,
s nedostatkem informaci 0 nem: mlceni vnitrkii je vsak soucasne
uvolnenim prostoru pro pulsaci rytrnu byti a odhalenim jineho zpusobu rozumem svetu a vstupovani do sveta: pred zdmi, jejichz
vnitfky se pooteviraji jen v uzkych skvirach mezi zaclonami v oknech, zjisfujeme, ze nejakyrn zpusobern rozumime i byti, ktere ne-

70

71

J 8. Stopy

18. Stopy na povrchu

Mezi jednoznacnosr] a mnozstvim stop na povrchu na jedne strane
a zievovanim vnitfku na strane druhe neni pfima umera. Byva
tomu spis naopak; jsou-li vnejsky spojeny s vnitfky sitf osvedcenych syntax! sveta, je toto spojeni, zalozene na pfflis zretelnych
stopach a pfflis jednoznacnyeh
souvislostech,
mnohdy matouci.
Stopy na povrchu, ktere nabyvaj] povahy jmenovky, vyvesniho stitu ci cedulky na zasuvce, casto spise zakryvaji jemne znaky vydechujfc] skutecns byti vnitfku a tirn i byti veci jako celku, na nemz
se byti vnitfku podili (nesrnirne ale zapomenout, ze kazda jmenovka a kazdy vyvesni stft je soucasne take povrchem pokrytyrn neznamyrni stopami, ktere je teprve tfeba rozlustit),
To, k cemu pfflis zretelne stopy odkazuji, zanas! vnitrky urcenimi, jez patfi jsoucnu; v dusledku toho v nich nezbyva rnisto, aby se
v jejich temnote obnovilo byti veci a zivot jejiho smyslu. Setkani se
jsoucnem sice samo 0 sobe neznamena nernoznost vyvstani siloveho pole ziveho smyslu, pfitornne jsoucno vystavujfci se pohledu je
vsak pokusenim, protoze jeho clenitelne rozestrent se nabizt jako
podklad pro hotove syntaxe; v pfipade pronikani imaginarm jsoucnosti do neviditelneho nitra veci pak toto pokusem jeste sili, protoze
v nitru vec! se nesetkavarne s pfesahem jedinecne vizualni materie,
jejiz naraz by stabilnl syntaxe roztfistil, a uvdlnil tak cestu zivemu
smyslu. Prazdnota neviditelnych vnitfkii ma pro to ambivalentni povahu: na jedne strane uvolriuje misto pro vyvstani cisteho byti, na
druhe strane se vinou nepritornnosti aktualni vizualm materie nedokaze branit pronikani syntaxi, ktere byti urnlcuji.
Syntax, ktera dava vyvstat smyslu, ma sve opravneni pouze tehdy, kdyz ve chvili, kdy je uplatnovana, zanikne ve vyslehnun si I,
ktere syntaxe rozplnajt, a je jimi znovu ustavena - a neviditelns
vnitrky pfedrnetf jsou takovou peci, v niz se smysl veci roztavuje
a obnovuje. Autenticke stopy na viditelnem povrchu veci se vyznacuji tim, ze jsou nesouvisle (pokud souvislosti rozumlme spojitost
v rarnci syntaxe) a bezvyznamne (pokud jako vyznam chapeme

72

na povrchu

identicky vecny smysl), stahuji se z privilegovanych mist povrchu

k jeho periferiim, kam moc syntaxi dosahuje jen v oslabene podobe, anebo byvaji roztrouseny po cele rozloze povrchu aje tfeba najit
jejich jednotu. Jejich pismo nepatfi k zadne zname vizualni abecede, ale pfi trpelivem a pozornem cteni si uvedornime, ze tyto litery
jako kazde neznarne pismo septaji navod ke svemu desifrovani, nebot tvary a vztahy znaku v sobe uchovavaji povahu sil, ktere jejich
system oznacovani ustavily a ktere soucasne buduji to, eo je ozna-

covano.
Je tfeba zvolna pfejizdet pohledem po povrchu, naslouchat pohledem seveleni povrchu, jemne povrch pohledem ohmatavat, je
tfeba setkat se s vrypy, zahyby a skvrnami, do nichz se otiskly sily,
ktere buduji danou vec a soucasne ji zasazuji na urcite misto do jejiho sveta, hledat princip organizace techto stop, silu, ktera je rozestrela, ktera pracovala v neviditelnem nitru a vyvfela na povrch, do
nehoz otiskla sviij rytmus v podobe vrasneni tohoto povrchu, a je
tfeba pozorovat okolni veci, na net se vec diva a jez se divaji na vec,
veci, jez tato sila ozafuje a v jejichz tvamosti se odrazi jako v zrcadle. Prave takove stopy, ktere jsou pro liny pohled necitelne, vedou ke skutecnemu zjeveni vnitrku, umoziiuji setkani s vnitrkem,
ph nemz vnitfek odhaluje svou povahu, svuj raz, a pritom si zachovava sve tajemstvi. Zjeveni vnitfku se nevylucuje s tajemstvim, ktere vnitrek zahaluje; naopak se vzajemne vyvolavaji, tajernstvi musi
zastfit jsoucna obsazena ve vnitfku a deje, jet se tu odehravaji, aby
se mohl zjevit vnitrek jako jedinecny moment byti, jako sila, ktera
tato vnitfni jsoucna a deje utvafi a ktera prosakuje povrchem a rozechviva jej, rozezvucuje jedinecnyrn hlasem. Aby se uskutecnilo
takove setkani, je treba, abychom umeli zachovat vernost tajemstvi,
vernost zafici mnohoznacne stope na povrchu.P
Neviditelne vnitfky lakaji a odrazuji (tento ambivalentni pocit
poznavame, kdyz kupfikladu nahlizime do cizich oken). Vnitrek
laka, protoze slibuje, ze pfi proniknuti do jeho prostoru vstoupime
do jineho sveta, ktery nas - vzhledem k tomu, ze nejsme obezna22 "Vzdy bude vice veci v zavrene skfirice nef ve skfiiice otevrene"
(G. Bache1ard, La poetique de I' espace, Paris 1983, str. 90); "prazdna zasuvka je nep iedstavitelnd; muze byt pouze myslena" (tamtez, str. 19).

73

J 8. Stopy

na povrchu

meni s jeho explicitnim radem - zalije koncentrovanym

a nezformalizovanym smyslem, ciryrn bytim, a ze v dejich, jez se v tomto
prostredi zacnou rozvijet, se do gest a slov vliji eiste sily, ze syntakticky rozvrh naseho dosavadniho sveta se v setkani s jinakosti. ktera ve svern ukrytu zustala uchranena pred naporern integraci a nerozplynula se ve stejnem, rozpadne a nas svet se zacne v nasich
gestech a slovech obnovovat, ze se syntaxe budou rodit z chveni sil,
ze vyvstanou mekke formy radu, ktere se jeste neodlisily od pohybu
a sebevymezovani sil,
Docasne prolnuti vizualniho pole, sily a i'adu je tim, eo oznacujeme jako "magienost" a .zazracnosr"; tyto vyrazy poukazujl k fantastickernu a irealnernu az druhotne. Vnitfky nas Iakaji svou magicnosti, pfislibem vstupu do zazracneho sveta, Vnitfky jsou prahem
jineho sveta, a takovy prah je vzdy zazracny: ne proto (alespoii ne
v prvni rade), ze slibuje nevidana jsoucna a deje, ale proto, ze je pfislibem vytrysku noveho smyslu. A vnitrky nas odrazuji tim, ze nam
napovidaji, ze vstup do vnitrku by znarnenal po case ustaleni nejakeho syntaktickeho rozvrhu, a tim pohasnuti teto zazraenosti, ktera
je s bytim skrytych vnitfku spjata a kterou na nas vydechuji priihledne skuliny, jet mijime. Vniti'ky vyzyvaji k tomu, abychom do
nich pronikli, a soucasne k tomu, abychomje ponechali uzavrene Ci
pootevfene - aby nadale spocivaly ve svete potenciality.
Videni hraje hru se stopami povrchu a s dechem vnitrku. Tato
lehka i vazna hra, v niz se napliiuje svoboda a touha po dobrodruzstvi, ktera je totozna s touhou po setkani s eistym smyslem (a jako
takova je i v zakladech etiky), se vsak muze promenir v pracne
a uzkostne zaplnovani mezer a odstraiiovan] absenci. Pro toho, kdo
neni schopen zit v nsi dosud nezformovanehn,
kdo neni schopen
pohledu zalozeneho na vernosti neznarne stope a rodictm se polim
sil, ktere otaleji se vstupem do urciteho jsoucna, se svet videni rozlamuje do sfery naproste pfitomnosti a sfery naproste nepritomnos.
ti. Takovy pohled pi'istupuje k vizualnimu poli s hotovou syntaxi,
do niz chce pole videneho rozclenit; izolovane povrchy vect tak
jsou vytrzeny z poll, jirniz proudi virtualni sily presahujlci aktualn]
syntaxe, a proto jsou take pfedni strany odfiznuty od sve hloubky.
Nejsou prosakle silami pole, v nichz se ozyva i dech vnitrku, a tak

74

18. Stopy

na povrchu

povrchy nejsou s to pfivolat z hlubin zivot vnitfkii v nejakern modu

a stupni spolupritomnosti.
Pohled, ktery je zajatcem hotovych syntaxi smyslu, neustale hleda otvory, kterymi by pronikl do vnitfnich prostoru, nahlizi do klicovych direk, a tarn, kde zdi zustavaji neprostupne, hleda alespoii
na jejich povrchu jednoznacne pisrno poukazii k vnitfku. Vsechno
to pronikani do intimity, za vysoke zdi sidel a do loznic pomoci teleobjektivu a uplatkii sou vi si s tim, ze oko prestalo byt organem
vnimajicirn byti vnitfkii a ze ten, kdo se diva, potfebuje uniknout
z plocheho sveta, trebaze svet dvojrozmernych
kulis, za nimiz je
prazdno, vybudoval sam svyrn pohledem.
Pro takovy pohled je skutecnost prostoupena prazdnotou, skryva nekonecne mnozstvi dutin a der, do nichz se pohled muze v kazdern okamziku zritit, promeiiuje se v obtizny labyrint, ve kterem
oko neustale potfebuje pruvodce v pod obe hotove syntaxe sveta.
Ale prazdnota takoveho sveta nernuze byt zaplnena ani tarn, kde pohIed zasadl povrchy na zaklade overenych stop do dobre znamych
syntaxi: na zaklade techto souvislosti sice muzerne zkonstruovat
povahu vnitrku, ale takova konstrukce jeste nebude skutecnou spolupfitomnosti;
bude pouze predmetern jakehosi vedeni, zatimco
spolupfitomnost
vnitfku, tak jak vyvstava na zaklade zasazenosti
povrchu veci do cirkulace sil rodiciho se a zanikajiciho smyslu,
neni primarne predmetem poznani, ale modem skutecnosti, je necim, s cim se setkavame.
A tak uvadly zrak, ktery se zapletl do spleti vyschlych syntaxi,
oddelenych od proudeni sil smyslu, se setkava se ztuhlyrn skraloupem povrchu a s prazdnern, ktere se za nim skryva, a neustale se
marne snazi tu to prazdnotu zaplnit. Zive videni naproti tomu neciH nutkani zaplnovat prazdnotu, protoze zadnou prazdnotu nezna,
setkava se na jejim rniste s plnosti spolupfitomnych,
predvecnych
silovych poll, jez tvofi soucast skutecnosti.
Virtualni je pevne
vrostle do celku videneho, videni je hrou aktualniho a virtualniho,
hrou, v niz se oboji navzajern provokuje, odpovida si, podporuje
se, ale take si stffdave vymeiiuje role, aktualni se non do virtualniho, aby tarn zralo, a virtualni ze sebe plodi krystal aktuality, jedinecnou barvu a tvar.

75

19.

19. Vzpominky a sny videnych veci

Vztah pritomneho a nepfitomneho (ei spolupntomneho)
nema jen
podobu vztahu mezi aktualne viditelnym povrchem a skrytyrn vnitrkern: je take vztahem mezi tirn, eo je z veci pifstupne v pfitomnem
okamziku, a tim, eo lezi mimo tento okamzik. Zrakove vnimani se
sice rozvfji v case stejne jako vnimani ostatnlch smyslu, zraku vsak
byva prisuzovano privilegovane spojenl s pfitomnosti, protoze se
zda, ze zrakovy vjem je simultannj, Ke vzniku promluvy jako komplexu hlasek nebo hudebni skladby jako komplexu t6nu je tfeba promen v case, zatimco u zrakoveho vnimani jsou komplexy zdanlive
dany v jedinem okarnziku. Ve skuteenostije tato simultannosr iluzivni, videna jsoucna vyvstavajt v case a promeriuji se, a to i tehdy,
kdyz se sama nehybou; dojem jejich simultanni danosti vznika jednak na zaklade toho, ze ve videni je vzdy periferne pfitomno siroke
pole kolem presouvajiciho se centra pozomosti, a my pak zarneiiujeme vide ne se znehybnelym pudorysem cesty pohledu, jednak na zaklade toho, ze bloudici pohled se muze vratit a setkat se znovu s nejakyrn mistem vizualniho pole (trebaze ve skuteenosti nejde 0 pravy
navrat, 0 opakovane setkani s tymz - k tomu, s cirn se pohled setkava, patfi i smysl videneho a ten je nyni jiny, protoze vyvstava z noveho celku, promeneneho cestou, kterou pohled behem intervalu
mezi prvnim a druhyrn setkanim udelal).23
23 Podle Bergsona jsou prostor a trvani neslucitelne: "Co existuje z trvani mimo nas? Jen pfitomnost, nebo libi-li se to vice, soucasnosr, Vnejsi veci
se nepochybne meni; ale jejich momenty nenasleduji po sobe, leda jen pro vedomi, ktere na ne vzpomina. Pozorujeme mimo nas v danern momentu souhrn soucasnych poloh: z pfedchozich soucasnosn nezbyva nic. Polozit trvani
do prostoru znaci pomoci opravdove kontradikce umistit sled do sameho klinu soucasnosri, Nesmi se tedy ffkat, ze vnejsi veci trvaji, nybrz spise, ze je
v nich obsazen jisty nevyjadfitelny duvod, pro nejz je nernuzeme pozorovat
v postupnych momentech naseho trvani, aniz bychom v nich konstatovali
zmenu, Ostatne tato zrnena neobsahuje sled, nenabyva.I] toto slovo noveho
vyznamu. V tomto bode jsme konstatovali souhlas vedy se zdravym rozumemo Nalezarne tak ve vedorni stavy, ktere po sobe nasledujt, aniz by se rozlisovaly, a v prostoru pak nalezneme soucasnosti, ktere, aniz by po sobe na-

76

Vzpomnky

a sny

vi d en y c n v e c i

Bezprostredne rninule podoby nejsou odsunovany do nejakeho

skladiste obrazu, odkud je muzeme - vice nebo rnene zachovale -

sledovaly, se rozlisuji v tom smyslu, ze prvni tu uz neni, kdyz se druha objevi. - Mimo nas je reciprocni exteriorita bez sledu; uvnitf nas sled bez reciprocni exteriority" (H. Bergson, Cas a svoboda. 0 bezprostiednicn datech
vedomi, Praha 1947, str. 175-176).
Ale s prostorem, ktery tu Bergson popisuje, se nikde nesetkame, tento vzdy
ryze soucasny pros tor je pouhym fantomem. Pros tor vyvstava prostrednictvim dvojiho casu; oba easy jsou v nern obsazeny a neni mozne je z neho vyrvat, aniz by se prostor sam zhroutil. Jednakje to cas jako individualni rytmus
proplouvani prostoroveho jsoucna konfiguracemi jinych jsoucen, rytmus,
ktery se rozvinuje ve vztazich prostoroveho jsoucna a stahuje se, kondenzuje
se do pnuti smyslu, jenz se usazuje ve vizualnich danostech predmetu a je
jimi vyzarovan; je mozne jej z nich vycist, a tak jeho prostfednictvim z techto
danosti prostorove jsoucno konstituovat. Ve smyslu jsoucna je jakoby stlacen
cas jeho promen, jsoucno vyzaruje jakysi kondenzovany cas ci jakousi intenzitu, ktera sama cas teprve vytvafi,
Dale se na vyvstani prostoroveho jsoucna podili cas vnimani, cas interpretace vizualniho textu, cas, ktery je zapotfebi k tomu, aby z vizualniho textu
vyvstal smysl. Tyto dva easy pfitom nejsou zcela oddeleny, cas vnimani neni
pouhyrn prostredkem k pfecteni casu smyslu a ten zase neni lhostejny vuci
casu, v nemz vyvstava. Zjevujici se jsoucno - a jeho individualni cas, ktery je
vytvaroval - se svymi vyzvami, povahou svych znaku a cest, jez pohledu nabizi, samo podili na vytvarent povahy casu vnimani, casu sveho vyvstavani;
cas vnirnani se tak rodi z casu byti a utvafeni jsoucna prostfednictvim vizualniho charakteru, do nehoz se tento cas promen veci vepsal. A stejne tak se
zase povaha casu vnimani podili na vyvstani casu dejin jsoucna. Tak oba easy,
aniz by spolu splynuly, tryskaji ve vzajernne hfe, v case jeveni, v jakernsi
energetickern poli jsoucna, z nehoz vyvstava jak zpusob, jakyrn se jsoucno
podava vnimani, tak kondenzovane dejiny jsoucna a jeho tusena, dosud nerozvinuta budoucnost.
Museli bychom mit nejaky magicky organ, abychom mohli .reciprocni exterioritu bez sledu" vnimat, .Reciprocni vztahy" nejake konfigurace rnusi byt
ustaveny, utkany, Kdyz chapeme "soucasny moment" jako bezrozmerny _
a kdyz je podle Bergsona v oblasti jsoucen vnejsiho sveta izolovany od ostatnich mornentii - je zcela nepochopitelne, jak by tyto vztahy mohly vyvstat.
A pokud by ch om .soucasny moment" chapali jako Husserlovu extendovanou
pfitomnost, zavadime uz timto pfedpokladem do soucasnosti deni, ktere souvisi s napetim extendovani, s dynamickou hrou retenci, impresi a protenci,
a pak uz nelze mluvit 0 cire reciprocni exteriorite,

77

19.

Vzpominky

a sny

v i d en y cti v ec i

opet vyjmout. Uchovavaji se spise po zpiisobu nalozenych plodu,

jez pozvolna ztraceji tvar a roztekaji se, uvoliiuji stavy, ktere tvary
budovaly a ktere ted' zjevu ji jejich byti, jejich prostfedi a jejich svet
svou chuti a svyrni vunerni; minule obrazy se rozpousteji, proms,
fiuji se v silu, ktera rozpinala jejich podobu a jejich sled, a tato beztvara, ale ne zcela neurcita minulost je stale pfitomna a prosakuje
aktualni zjev veci.>' Ve smyslu se uchovava tato sila, kterou se
jsoucnu podafilo nastradat v setkanich s jinyrni jsoucny, sila, ktera
uzravala ve vztazich jsoucna; uchovava se v nern toto byti zhustene
do stylu. Jsoucno vyvstava prostfednictvim pnuti smyslu, a pro to je
v jeho nitru bytostny neklid; tento neklid jako by byl vyrazem touhy jsoucna po prornene vsech jeho vztahu v zhusteny a donekonee.

24 .Patrily k tern provincnim pokojum, ktere - podobne jako jsou v nekterych krajich cele okrsky vzduchu nebo more osvetleny nebo provoneny
miliardami prvoku, aniz je vidirne - nas okouzluji tisici vunemi vydechovanyrni ctnostmi, moudrosti, zvyky, celyrn tajemnyrn, neviditelnym, pfekypujj.
cim dusevnim zivotem, vunerni, jez se tarn vznasej! v ovzdusi; jsou jeste phrozene, to jiste, a maji barvy sousednich poli, ale jiz zdomacnely, zlidstely
a uzavtely se jako vytecny pracny a pruzracny rosol ze vseho ovoce, ktere rok
dal a ktere presto ze sadu do spizfrny ... " (M. Proust, Hleddni ztraceneho
casu I, cit. vyd. str. 58). Mluvi Proust 0 skutecnych vunfch, anebo jsou vune
metaforami, odkazujicimi k to mu momentu smyslu rodiciho se ve vizualni
oblasti, ktery je spjat s beztvarou minulosti videneho jsoucna ci prostoru?
Tato otazka vsak nema pi'ilis smyslu, protoze predpoklada oddelitelne vyznamy rodici se ve vizualni a cichove oblasti (a v jinych oblastech vnimani). Neexistuje vsak ziidny .vlastnt" smysl vuni cornbrayskeho pokoje, ktery by byl
posleze pfirovnavan k "vlastnimu" smyslu, jejz nachazi pohled. Interpretace,
z nichz se rodi smysl ve vsech oblastech vnimani, spolu hraji hru, v niz se
vzajemne utvafeji; vune patraji ve vizualni plani, vyvoliivaji minulost videneho prostoru a vyjadfuji ji; pomiihaji tak vizualni oblasti, protoze jejich beztvarost je vyhodnejsfrn signifikantem minulosti, a tato pomoc nema povahu
zastupoviini - smysl se rodi v rozhovoru a v cirkulaci mezi oblastmi; pore, eo
vune kondenzovaly smysl minulosti vizualniho, propousteji jej nazpet a nechavaji jej podilet se na organizaci videneho, na tvorbe jeho syntaxi. A tato
hra mezi vizualnirn a cichovym se rozviji v poli sil, prolinajictch se polovecnych obrazu, roztahujicich se do slti analogii a zase se stahujicich; z teto site
vystoupil obraz, do nehoz se kondenzoval sam proces vyvstavani puvodnl
minulosti: obraz promeny ovocnych plodu v beztvary a pnihledny rosol.

78

19.

Vzpominky

a sny

v i d e n y ch. v e c i

na zrajici styl, touhy prornenit vsechny deje, fadu setkani a vztahu

rodicich se v niznych konstelacich, v busty nektar minulosti.
Jsoucno si nese s sebou svou minulost, minulost prosakuje
vzhledem veci. Sama minulost jako zhusteny styl vstupovani do
situad a uzrala sila vsak neni klidnyrn spocivanim v sobe, a ani
rouha jsoucna promenit site vztahii v beztvarou minulost sily, ktera tyto vztahy konstituovala,
neni touhou po synteze, obecnosti
nebo stabilni vecnosti. Tyz pohyb, ktery vedl k zahusteni byti do
jednoduche minulosti, minulost neustale rozevira a vnasi do ni neklid; aktualni vizualni materie se zaryvaji do minulosti a hledaji
v ni rytmy, ktere by odpovidaly na jejich vyzvy. Minulost ze sebe
vydava tyto rytmy, jez se podileji na tvorbe smyslu, promeiiuje se,
je ziva, rodi se ve vizualni situaci. UZ jsme videli, ze ve svete
smyslu je explikace pfedchudne moznosti necim novyrn, ve sve
jedinecnosti nepfedznacenyrn,
a zaroveii promenou same moznosti; a take projev veci v pfitomnern vztahu, stoupajici z minulosti
veci, neni redukovatelny na minulost jako silove pole - vytrhava
se z ni, a soucasne se do ni zaryva a promeiiuje ji; tak pracuje na
jejim nekonecnem zrani.
A tento promeiiujici rozhovor se neomezuje na vztah minulosti
a pfitomnosti. Zrajici a neklidna minulost se podilela na zrodu
smyslu pritomnych vizualnich materii a sama se pfitom promenila;
jsoucnu jako by se podafilo nasytit svou minulost, prornenit site
svych vztahii v poklad minulosti, objevit v rozhovoru s pfitomnyrni
vztahy nove rytmy a vyzivit jimi svou minulost. Toto nasyceni minulosti je vsak uz soucasne tlakem k nove prornene, deje se v poli
nastavajicich promen, ktere neni prazdne; rozhovor vizualnich materii s minulosti veci, ktery plodi pfitomny smysl, uz take rozestira
pros tor pfichazejicich prornen jako pole sil, jez je budou uskuteciiovat: rozevira pole budoucnosti.
S zivou minulosti videne veci se nesetkavarne jinak nez jako s aspektem smyslu, ktery dava vyvstavat z pole barevnych tvarii pfitomnemu jsoucnu. Tento smysl je ve sve autenticke podobe vzdy
sokem, roztrhne dosavadni syntaxe a ustavi novy svet, znici uzralou
a uzavirajici se minulost, aby se v teto prazdnote mohla minulost
odhalit jako neco, eo se vzdy rodi z nove situ ace, a eo je pro to nezname. S obnovou smyslu videne veci se promeiiuje a znovuzrozu-

79

J 9.

Yz

in

sny

ch.

ec

r-

je i jeji minulost, minule se muze zjevit jen jako novy, necekany

svet. A tato minulost, ktera se rodi z soku pfitornne jedinecnosti vizualniho sveta, rozbijejlc] syntaxe, je tim momentem smyslu, jenz
vzdy nove ze situace pfitomneho setkani zjevuje styl setkavani veci,
Setkani s minulosti veci zjevujici se pohledu je setkanim s principem promen veci, s principem, ktery je sam zivy a promenlivy,
a proto jelio vnitmi neKIldlrz take rozestira pole budoucnosti jako
pole novych prornen, pole .prorneny promen", Minulost veci, soustfedujici a uchovavajici jeji osudy v podobe nepfedmetneho stylu,
je zakladem esence veci, je prvni podobou aristotelskeho "byt tim,
eim bylo" - ale tato prvotni podoba esence neznamena jeste uchovavani toho, eo se prokazalo jako identicke; "to, cim bylo" (tedy
jednota rysujici se v minulych osudech veci) je tu promenou, a proto i "byt" (tedy znovunastoleni
minuleho v pfitomnosti) rozvira
prostor promeny, A tento pfedobraz ei zarodek esence je neeim, eo
je videt, eo je nejak pfistupne pohledu.

80

20. Stopy minuleho a znameni budouciho

Oz jsme diagnostikovali ochable videni: jsoucno je pro ne prostoupeno prazdnotou, kterou je tfeba zaplnit, protoze pro toto videni
zmizel pfesah vuei systemu syntaxi, jehoz prostrednictvim
interpretuje vizualni pole; to se pak neproblematicky
artikuluje do jednoznacne ohranicenych useku, spjatych navzajern jednoznacnymi
funkcemi ei rolemi. Vedle prazdnoty vnitfku pro ochable videni
take neustale vyvstava prazdnota zahalene minulosti a budoucnosti, a tato prazdnota nepfitornneho
je pro ne stejnou tryzni jako
prazdnota vnitfku, Na dne vedomi je skryta touha po prusvitnosti
a veenosti; ochably pohled patfi vedomi, jez nevi, ze tato touha je
soucasti sily, ktera uz je jejim naplnenim.
Ochable videni si pfitom neuvedomuje, ze prazdnotu do sveta
videneho vnas! jen ono samo, ze ono samo dela z pole videneho
osvetleny ostrov pfitomne aktuality, ztraceny uprostfed neprostupne tmy minulosti a budoucnosti. Zmizel vnitrni pfesah sily, ktera
buduje syntaxe, vuei temto syntaxlm, presah v podobe usazujiciho
se a promeiiujiciho se stylu promen; proto tu neni nic, eo by mohlo
vytvaret piivodni rozmer minulosti. Minulost, ktera se ztratila z vizualni plane, je pak tfeba zkonstruovat podobne jako naplii vnitfku - prostrednictvim vnejsich stop na videnem, ktere musi byt zapojeny do systemu platnych syntaxi, aby minulost vyprodukovaly,
nebo prostrednictvim
informaci, obrazu, reprezentaci. Tak vznika
umela, ztuhla, neviditelna a vzdy deficitni minulost, ktera nahradi
minulost viditelnou, zivou, promenlivou a stale pracujici.
Podobne je tomu s budoucnosti. Puvodni budoucnost - jako
vnitfni neklid sil budujicich syntaxe, jako formujici se nepfedmetne
pole dosud neuskutecnenych
vztahu a prornen, jez spi v nitru virtuality a jez se ozyvaji na vyzvy vizualni materie - zanikla, a tak
musi byt zkonstruovana jeji nahrazka rozvinutim syntaxi na zaklade
urcitych pfitornnych znameni; budoucnost pfestava byt momentem
pnuti sily v rozhovoru s vizualnimi materiemi a stava se stabilni
pfedstavou, bud' cilern, nebo osudem. Ochably pohled odstranil

81

20.

Stopy

m i n u l e h o a znamenf

budoucfho

z vizualni plane minulost a budoucnost a citi se ztracen v uzkem

pruhu pfitomnosti. Tajemstvf minulosti a budoucnosti se promenilo
v prazdnotu, plnou hrozeb a pfikazu.
Aby pohled tuto prazdnotu zaplnil, musi hied at na vizualni plani
znacky a znameni, z nichz by minulost a budoucnost mohl zkonstruovat. Zajern 0 dejiny se pfitorn nemusi typove lisit od shaneni
klepu stejne jako vedecke prognozy od horoskopu a od agresivnich
ideologickych vizi, nebof ve vsech techto pripadech muze jit 0 zapliiovani fiktivni prazdnoty, ktera se rodi z neschopnosti setkat se se
smyslem veci, z nehoz se rozevfra puvodni minulost a budoucnost.
(To samozrejme neznamena nejake nezrusitelne prokleti historie
nebo prognostiky; tyto zpusoby pfistupu k minulosti a budoucnosti
mohou cerpat ze setkani s puvodnim smyslem a mohou smysl samy
obohacovat; a dokonce ze zaliby v naslouchani klepum a z hied ani
znaku nepfitomneho muze vyrust cisty a silny pohled; 0 tom podava svedectvi Proustovo dilo.)
Minulost a budoucnost, jez jsou spolupritornny ve videnem, se
rodi pouze z pritomne vizualni plane, nepotfebuji zcidne dodatecne
informace. K tomu, aby vyvstala puvodni minulost, neni zapotrebi
ani klepny, ani historika; abychom se setkali s puvodni budoucnosti, neni zapotrebi ani planovace, ani vestce. Oba tyto casove rozmery jsou poutany k pfitomnosti toho, eo je videt, ale teprve pfipoutanost k pfitomnosti paradoxne umoziiuje, ze mohou vyvstat jako
skutecna minulost a skutecna budoucnost. Mohli bychom fici, ze
skutecnou minulost a skutecnou budoucnost muzeme videt pouze
v piitomnosti. A take: skutecnou budoucnost a minulost muzeme
pouze videt, neni mozne se 0 ni doslechnout nebo ji zrekonstruovat.
Nejak vidime i minulost te veci, s kterou se setkavame poprve,
Vec mela pfedtirn, nez jsme ji uvideli, ruzne osudy a tyto osudy se
do ni vepsaly. Minulost vsak nevstupuje do veci prostfednictvim
znacek, ktere jsou zasazeny do uz .prorazenych"
syntaktickych
spojii a ktere hleda ochable videni, aby od nich zapocalo konstrukci
minuleho. Minulost se dostava do veci tak, ze ruzne svety, ruzna silova pole, jimiz vec pros la, se otiskuji do tvaru a barev veci, proud
byti ohlazuje vec a jakoby ji prosakuje svymi rytmy; rozpustena
minulost prostupuje viditelne a stava se jeho soucasti. Pfitom je povrch veci - ktery nikdy nelze zcela zredukovat na znacku identicke-

82

20.

Stopy

m in u l eh o a zn am e n i budoucfho

ho, predem daneho smyslu - vhodnou Iatkou, do niz muze minulost

vpisovat sve rytmy. Vpisovani minulosti a budoucnosti se netyka
izolovanych znacek, ale spise tvarnosti veci, hry jejich rysu a odstinu, zivota jejich linii a ploch. Barevne skvrny a spleti linii vydechuji toto silove pole, v nemz umira obecny pojem funkce a rod! se jedinecny smysl.
SHy svetu, jimiz vec prochazi, ji prostupuji a vec se utvafi tak, ze
jim odpovida, stava se radou postupnych odpovedi na tyto svety; ve
svych odpovedich svety, do nichz byla zaclenena, vyjadfuje, a soucasne v techto odpovedich nabyva vlastni individuality. K tomu
nka Rilke: "A viz jen dva skolaky: jeden z nich koupi si nuz a jeho
soused si koupi tehoz dne uplne stejny, A za tyden si ty noze ukazou
a hIe, je patrno, ze se podobaji uz jen zcela vzdalene, - tak ruzne se
vyvinuly v ruznych rukou. (Ba, doda k to mu matka jednoho: kdyz
vy musite hned vsechno zkazit.)"25 Ajiste by take boty, ktere namaloyal van Gogh,26 vypadaly jinak, kdyby si je koupil nekdo jiny
a kdyby v nich chodil nejaky cas v jine krajine s jinyrn podnebim;
do tvarne kuze bot se zapisuje rozhovor zivotnfch rytmu, projevujicich se v pohybu nohou, s rytmy kraje, jez se samy rodi z rozhovoru latek a tvaru krajiny s povahou ovzdusi. Matka jednoho z chlapcu, 0 kterych pise Rilke, ovsem toto prosakovani minulosti do
vzhledu veci poklada za poruseni, pokazeni veci; domniva se, ze
temna signifikace netypizovanych znaku, ktere vyrazej! na povrchu
veci a ktere odmitajf vyjadfovat druh a abstraktni funkci, s niz je
vec svazana pfed svyrn vstupem do urciteho sveta, narusuje vztah
mezi tvarem a smyslem.
Viditelny tvar veci prosakl minulosti, byl zforrnovan minulosti
jako uchovavajici se a stale zrajici silou vstupujici do situaci a konstelaci a promeiiujicl se v nich, drZi v sobe tuto minulost a ukazuje
ji. Tato sila utvafejlci vec je silou promeny, kterou nelze omezit do
hranic pfitomnosti, za nimiz by se rozestiralo prazdno; k jejimu pohybu path i ustavovani pole puvodni budoucnosti. Odpovedi na se-

25 R. M. Rilke, Zdpisky Malta Lauridse Brigga, Praha 1967, str. 22.

26 Viz M. Heidegger, Zrozeni umeleckeho
str. 60 nn.

83

dila, in: Orientace,

5, 1968,

20. Stopy

m in u l e h o a zn am en i budouciho

tkani v pritomnych situacich do veci vrostly - v podobe virtuality,

ktera v kazdem novern setkani opet hied a naplneni, promenu a zanik sve dosavadni podoby - a stavaji se soucasti hry jejich pfitomnych vztahu. A tato neklidna virtualita odpovida na vyzvy aktualnich dat vizualni plane tak, ze se promeni, ze z ni jako plamen
vyslehne nova podoba vnitfniho pnuti smefujiciho k promenam:
pole zive budoucnosti - a take ono se zachycuje na viditelnem povrchu veci, jenz se stava znakem budouciho, stopou toho, eo teprve
pfichazi; tvarnost veci vyzai'uje deni, 0 kterern vec sni, A jeji sen se
paradox ne naplni tak, ze zanikne v necekanem a pi'edem nerozvrzenem, v rozhovoru s tim, eo se vymyka poli pfedznacene potenciality. Tento rozhovor probouzi ve virtualite, kondenzujici se z minuleho deni, neklid (ten je ji sice vlastni, ale protoze v ni take piisobi
tendence k promene v dany reperetoar moznosti, musi byt vzdy
znovu probuzen oti'esem) a zivot jakesi moznosti moznosti: probouzi budoucnost v samem sti'edu minulosti a tato budoucnost je
polem invence a inovace, polem ocekavani neocekavaneho, nepredmetnou a necilovou vlnou, ktera nese minulost a pritomnost v jedinecnem gestu ke zrozeni noveho smyslu.

21. Prepych casu

Tvar veci, ktery vidime, je tedy utvafen minulosti a budoucnosti
a vyjadi'uje tyto casove rozrnery, Budoucnost nelze vyrvat z nitra
minulosti, aniz by se zhroutila sama minulost, nebof budoucnost je
vlastne dynamikou, ktera minulost rozviji, ktera ji umoznuje pracovat na zrodu pfitomneho smyslu videne veci a ktera vubec vznik
minulosti umoziiuje - bez smerovani k nove situaci udileni smyslu
a soucasne promeny smyslu by nevznikl zadny podnet ke kondenzaci vztahii do jednotici promenlive sily, jiz je minulost. A na druM strane videnou budoucnost nelze ocistit od minulosti: kdybychom ji zbavili teto piidy, z niz vyrusta jako pole mozneho (ci jako
pole moznosti moznosti), zaplnily by prazdny pros tor, ktery by tak
vznikl, hotove syntaxe, jez by svou razbou typizovanych jsoucen
znemoznily zrod noveho. Vec tak v sobe urcitym zpusobem v prltomnem okamziku kondenzuje vecnost a vyjadi'uje ji; tato vecnost
vsak neni ani (spolu- )pfitomnost vseho, eo bylo, je a bude, identicka, klidna nadcasova plnost, ani obecny pojem. Je to vecnost jako
pole neustale prorneny, jako jednotna tenze, z niz se explikuji casove momenty, jez je vsak nenecha nikdy zcela rozpadnout, vaze je prostfednictvim
mechanismu, do ktereho jsme se na predchozich
strankach snazili trochu proniknout - k sobe a je v kazdem z nich
pfitomna,
Rekli jsme, ze se zda, ze vizualni svet je spojen s pfitomnostt,
protoze pfi vizualnim vnirnani se objevuje centrum zameteni pohledu spolu s periferii. Ve skutecnosti prave tato kvazisimultannost
umoziiuje, aby se ve svete videni zjevovala minulost a budoucnost
vyrazneji a v puvodnejsi podobe nez v jinych oblastech vnimani,
Kdyz posloucharne hudebni skladbu, je pfitomnost tak nesamostatna, natlak na ni je tak nalehavy, je tak zavalena budoucim i minulyrn, ze budoucnost a minulost nabyvaji povahy jakesi samozrejme
nutnosti, casova tenze dostava podobu vypliiovani prazdnoty, Ale
takovy zpusob vyvstavani casovych momentu a jejich vzajemne
spjatosti spise zakryva jejich povahu, jejich zrod a vazbu. Ty se na-

84

85

21.

Pfepych

casu

opak vyjevuji ve vizualnim svete prave z toho duvodu, ze tu budoucnosti a minulosti jakoby neni zapotrebi; jsou uvolneny od pfilis jednoznacnych
syntaxi, ktere je svazuji s pfitomnosti, a v uvolnenem prostoru se objevuje lehka hra casovych dimenzi, jet byla
syntaxemi zakryta.
Vyjevuje se, ze budoucnost neni vyplnenim prazdneho mista rozestreneho syntaxi, ze jeji vyvstani je vzdy jaksi navic, ze je vyrazem prepychu byti, prostorem, jejz si smysl vzdy chce pfidat, aby
rozvinul svuj obsah, ktery v nem pfesahuje dany stav, aby uskutecnil sve invence a metamorf6zy, ktere se v nem rodi. Nepotrebny
luxus budoucnosti navazuje na stejne nepotrebny luxus vizualni
plane; videli jsme, ze take na vizualni plani je vseho "navic", a budoucnost je prostorem, ktery je rozklenovan tirnto "navic" vizualni
plane, nebof toto .navlc" ma expanzivni povahu a smefuje ze sve
plnosti k dalsimu "navic".
Budoucnost jako pfichazenl toho, eo jeste neni a pfed cim pfedchazi oblak virtuality, v niz se formuji vlastni rozvrhy zjevujicich se
veci, neni deficitem a prostorem napjateho ocekavani, zda bude vyplnen syntakticky rozvrh, ale prostorem pfivracenosti k tomu, eo je
jine a eo pfinese dobrodruzstvi naseho zaniku a znovuzrozeni, jez
se v nern uz pocina; a virtualni oblak, jenz se stfe nad vecmi, jimz
probleskuji nacrty dosud nehotoveho jazyka a fragmenty sdeleni,
ktera timto jazykem budou vyslovena, odhaluje povahu pfitomne
budoucnosti, budoucnosti jdte nenastale aktuality, jako zrodu noveho jazyka a nove skutecnosti, v nernz jsou pfi praci sily smyslu.
A videni take ukazuje, ze i minulost je prepychem: nema misto
v dramatu smyslu proto, aby byla normou identifikace a zacleneni
ci pravidlem pro budovani nadchazejicich vztahu, proto, aby vec
byla i v piftomnosti tim, cim by la drive, a zachovala si tak stabilitu. Minulost je necim, eo pfipomina okouzleni, ktere pretrvava po
koncertu a do ktereho se koncentruje smysl odeznele hudby, je py_
chou veci, vzmachem deni, jez se prelilo pres aktualni vyraz a uzra10 do pfetrvavajici zafe potenciality, ktera prosvecuje tvary veci a je
plna zarodku budouciho; je tajemstvim nepristupnych
prostoru
veci, jejichz skrytost neznamena deficit, ale plnost setkani s utvarejicimi silami v prostoru ocistenem od utvoreneho, v prostoru radostne nejistoty. Take minulost je tu proto, ze vzmach, ktery budo-

86

21.

Pi'epych

casu

val aktualitu, nemizi, pretrvava svou silou, energii onoho .navic",

ktere rozpina cas.
Budoucnost i minulost, ktere se odpoutaly od tesnych syntaktickych vazeb a ktere nejsou pripojovany k pfitomnosti na zaklade deficitu, tak vyjevuji urcitou magickou preludnost casu, zpfitomiiujiciho nepritomne a vsazujiciho pritomne do nepfitomnych celku.
Ale prave tato preludnost je rysem autenticke skutecnosti a rozestira pros tor svobody cloveka jako pros tor trpeliveho, laskaveho a odvazneho privraceni se k neznamemu a dosud beztvaremu, Cas je
sferou svobody, ktera se otvira po zhrouceni stabilnich syntaxi sveta. Ve vizualnim svete se ozyva prvotni stesti casu, stesti, ktere nevylucuje, ze do casoveho pnuti pronikne nedostatek, touha a tragika; ale i v zilovt tragedie se chveje radost, ktera je naladenim
doprovazejicim prvotni casovou pulsaci a prostupujicim pfivraceni
se k vecem v case. Tak pfepych vizualna vyjevuje, ze i cas je pfepychem a ze se v nem mozna zjevuje pfepych, ktery je v korenech
byti: "byt" znamena byt navic, nechat vyvstavat jsoucna tarn, kde
by dobfe stacila take nicota (ktera sama 0 sobe nemuze byt nedostatkem, tim se stava az ve svete bytO.27 Na dne smyslu vsech videnych veci nalezame tento nejvetsi luxus, luxus byti.

27 Srv. M. Heidegger, Co je metafyzika Z, cit. vyd., str. 65-67.

87

22. Yje m, p ie ds t av a a tin

22. Vjem, pfedstava a cin

Je paradoxem, ze zrak ve srovnani s jinyrni smysly aktualizuje
z veci nejvice jejiho obsahu, a pfitom je videni riSi virtualnich sil
a jejich figur. Pohled na nejakou vec je jineho radu nez ta nejzivejsi pfedstava. Aktualita videneho se projevuje jako odpor proti dosavadnim rozvrhum smyslu, zatimco v predstave se rozvrhy napliiuji bez takoveho odporu, ale prave proto vyvstavaji jen ve svete
daneho smyslu; imaginace je v necem vzdy konvencni a krotka.
Vsechny pfedstavy jsou v jistem smyslu .realisticke", patri do sveta dane reality (to znamena vecnosti ustavene prostrednictvim platnych syntaxi), protoze je z nich vyloucen presah aktualni jinakosti
vizualni materie, v nemz se rysuji moznosti radikalne jinych svetu.
Naproti tomu ve vizualnim vjemu dochazi k narazu smyslotvorneho rozvrhu na aktualitu smyslovych materii; v dusledku tohoto narazu se borti syntax a uvolriuje se prostor pro vytrysk virtualnich
sil, pro hru anamnezy, analogie a velkych ontologickych rytmu, ve
kterych se ozyvaji prameny radikalne jineho smyslu.
V prostoru borticich se syntaxi a rozvirani jinych jazyku a svetu
se paradoxne rysuji zarodky imaginace a radikalniho fantasticna,
ktere mohou byt ze sveta vnimani uvolneny a mohou zorganizovat
smyslove materie do novych konstelaci. Naproti tomu sebepfekvapivejsi tema fantazie, Iiceni jsoucen sebemene podobnych realnym jsoucnurn jeste nezarucuje opravdu radikalni jinakost, ktera
je vzdy jinakosti nove se vynofujiciho sveta. Skutecne jine je to,
eo patfi do jineho sveta, a nezalezt na tom, jestli se toto jine jsoucno jsoucnum naseho sveta podoba, nebo nepodoba. K paradoxum
smyslu tak patfi to, ze se setkavame s necim jako fantasticnosn
vjemu a s jakousi realisticnosti imaginativni pfedstavy. Zive videni a tvurci fantazie se dopliiuji a navzajem posiluji: videni pfivadi
fantazii na stopu radikalne jinych svetu (napfiklad fantaskni dilo
Paula Kleea je zjevne zakoreneno v silnem videni), vytvory fantazie vstupuji v podobe silovych poll do smyslu vjemu (kdyz napfiklad zkoumame vyznamy prostorovych
mist .mahofe" a "dole",

88

zjistime, ze se na jejich ustaveni podilela pohadkova a dobrodruzna cetba detstvi).

Tento pohyb zakladani a posilovani je kruhovy, je bez pocatku
a konce, trebaze by se mohlo zdat, ze primarni je tu vjem. Ale rozvrh, na kterem se spolupodilela zkusenost s dily imaginace a ktery
se na vjemu podili tim, ze ustavuje smysl materii, se sice v materiich neustale promeiiuje a neda se oznacit ani ve sve nejobecnejsi
struktufe jako a priori dany, neni vsak vuci materiim ani aposteriorni; smyslove materie bez jakehokoli rozvrhujiciho naroku jsou cirou abstrakci. Skutecna tvurci fantazie je slozitou hrou mezi aktualnimi slozkami vjemu, virtualitou, do niz jsou tyto slozky zasazeny
(at uz je s nimi spojena, anebo se od nich odpoutava a hromadi
v nepfedmetne pameti), aktualitou ruznych fazi rodiciho se vyrazu
(vytvarene imaginarni skutecnosti) a virtualitou prostupujici aktualni vyraz (opet bud' spjatou s pfitomnym vjemem, nebo uzralou
v pameti).
Pfi pfechodu ze sveta pfedstavy do sveta videni se aktualni vizualni plan nasim rozvrhum postavi na tvrdy odpor, na nemz ztroskotaji. Rekli jsme, ze z hlediska rozvrhii produkujicich
identicky
smysl je ve svete videneho skoro vse obtiznou zbytecnosti a nepodstatnosti. Vedomi se muze s timto odporem vyrovnat nekolika lacinyrni zpusoby: muze jej zafadit pod urceni .nepodstatne" a "nemajici smysl", ktere je soucasti platneho rozvrhu, a tim se stava
jakyrnsi smyslem; muze se uchylit zpet do sveta predstavy; anebo
muze pfistoupit k cinu, ktery videnou skutecnost zacne menit, a tim
vzpouzejici se vizualnost zafadi do daneho rozvrhu prostfednictvim
urceni .materie smysluplne promeny". tin, ktery povstava jako
obrana identity vuci jinakosti, se nerodi z nadbytku smyslu, ale
z jeho nedostatku, a je proto predcasny a nezraly, je to abstraktni
gesto, ktere nevytvafi novy smysl. Svet abstraktniho cinu nerna ke
svetu predstavy tak daleko, protoze uskuteciiovany cil, pozdvizeny
nad vizualni materii, je take predstavou, necim, eo se nevymyka siti
nasich rozvrhu; svety snilka a podnikavce nejsou zcela rozdilne,
oba si buduji obydli, ve kterern se skryvaji pfed hrozivyrn pralesem
vizualna.
Ale stejne jako existuje dobrodruzstvi imaginace, v nez se muze
promenit fadnost kazdodenniho sneni, existuji take ciny zapustene

89

22.

Vjem,

pfedstava

a Gin

do vizualniho pole a sbirajici sva gesta az z jeho dalekych horizontu. V takovem cinu se smefovani kazde jeho faze rodi z rozhovoru
cile s vizualni situaci; v tomto rozhovoru zanika cil-predstava a obnovuje se jako pnuti, ktere nelze prevest na uskuteciiovani predern
dane predstavy a ve kterem jednajici s udivem nachazi sam sebe
prave proto, ze necilove a promenlive smerovant k nernu jakoby
pfichazi zvnejsku, je hlasem vrstevnate krajiny, v niz se jednajici
nachazi a jejiz jednou vrstvou je i svet videneho: vizualni krajina se
stava textem, v nemz si muzeme precist, jake jsou nase cile a touhy,
stava se prostfedim, kde v situacich naplneni zraje a promeriuje se
cilove smerovanl, jet zustava stale zapusteno do vizualni krajiny.
Tato zapustenost paradoxne zarucuje cilovemu smefovani radikalni
transcendenci, nebof je stale obnovu je jako zrod noveho smyslu.
Ve vzpurnosti vizuality je vsak cosi, eo vedomi laka: je to vyzva
k dobrodruzstvi nekonecneho, neuzavfrajtciho se setkavani se stale
novyrn smyslem a s utvary, z nichz se rodi. Vedomi muze poslechnout tento hlas, zastavit se na svern ustupu do predstavy, pozdrzet
na cas cin (ktery je v teto fazi predcasny a muze byt jen mechanickou akci produkujlci mrtvou skutecnost) a vratit se k videnemu.
Kdyz necha sve rozvrhy narazit na barevnou zed' vizualna bez tlumiciho zprostredkovam, dojde k tomu, ze odpor aktuality vizualni
plane rozdrti syntaxe, s nimiz se vedorni ztotoznilo, i smysl, jenz je
jimi ustavovan. Rozbiti smyslu nevede k pouhe nicote, syntaxe se
rozpadnou a uvolni misto pro silove pole, jet prolne vizualni plani
a v setkani s ni se zacne explikovat do novych syntaxi, do jazyka
noveho sveta, zrozeneho ze situace videni a dosud prostoupeneho
zivymi silami, nechavajiciho s novyrni idiolektickyrni syntaxemi
spoluznit neexplikovany horizont moznosti, ktere do pusobici jednoty sily a syntaxe nevstoupily. Ve videnych vecech zazari novy,
cerstve zrozeny smysl.

90

23. Myty vizualni krajiny

Protoze vstup do vizualni plane na cas suspendoval jednani, nestfou se pfed silami smyslu zadne drahy cilovych souvislosti, kterymi by tyto sily mohly odteci do predmetne budoucnosti predstav
a cilu; jsou drzeny na plani videneho, ktera je tak stale prosakla zivyrn, rozvijejicim se smyslem. Toto zadrzovani cinu spolu s rozpadem dosavadni syntaxe ma za nasledek, ze se v silovych polich
prolinajicich vizualni plani rysuji - jako obrazce v zeleznych pilinach, ktere se octnou v rnagnetickern poli - jakesi figury jejich pusobeni, pudorysy dramat, jez rozehravaji a v nichz se napliiuji. Vystoupeni z cilove site nechava zjevovat obrazce silovych poli,
z nichz ruzne cilove site vyvstavaji, silove modely ruznych dramat
naseho setkavani se jsoucny.
Pudorysy dramat byti, jez se zjevuji ve videnern prostoru, rnaji
povahu jakehosi my tu; vizualni svet je prostoupen rnytologii, v niz
se odhaluje jak byti veci, tak unikajici figury nasi existence. Neda
se fici, zda jde 0 mytologii existence, nebo mytologii sveta. Oboji
se vytvafi ve hfe vzajernnych vyzev, jde 0 mytologii teto hry same.
Nalezame pudorys sve existence v mytologickych hrach rozehravanych vecrni, a veci se jakoby divaji na mytus nasi existence a buduji
z jeho rnomentu svuj smysl. Snad se tu ukazuje mytologie byti,
snad je byti ve sve prubehove strukturaci s timto mytern totozne,
snad vizualni mytus poukazuje k necemu, eo jeste bytim neni. Vizualni plan je velkym jevistern, na kterem se pfed nami bez pfestavky rozviji nekonecna inscenace my tu. Vztah mytologickych figur
k videnemu je zvlastni: nepfistupuji k nernu zvenci, videne neni jejich symbolem. To, eo jsme nazvali mytem, vyvstava jako moment
geneze videnych veci, prolina jimi, je v nich pfitomno jako aspekt
smyslu; videna vec by se bez tohoto my tu nezrodila.
Ve vizualnich mytech vystupuji postavy bez tvafe a jsoucna bez
individuace, ktera pfitom nejsou vseobecnyrni pojmy. Jejich dramata maji povahu deju, ktere nejsou individuovany, jsou jakymisi
proudnicemi, vyznacujicimi povahu deni, jsou ocisteny od vsech

91

23.

Myty

v i zu dl n i krajiny

urceni s vyjimkou urceni tykajicich se povahy integrace a dezintegrace, a tak promeneny v pouhou hru sil. Tyto deje jsou jakyrnsi ritualnim predvademm extremnich udalosti integrace a dezintegrace,
kondenzovanych do silovych vztahu, v nichz se rysuji jako mozna
naplneni v lidskem svete figury smrti, lasky, moei, vztahu ke spolecenstvi. Paradoxem je, ze tyto extremni deje, vyrnykajicf se bezne
zkusenosri, jsou zaroveii silovyrni rozvrhy, ktere se prima podileji
na vyvstani kazde zkusenosn, na konstituci vsech videnych veci
a jejich konstelad; myticke deje jsou tedy necim vyjirnecnyrn, necim, eo je spjato s hranicemi sveta, a zaroveii jsou tirn nejvsednejsim, protoze spoluobsazenym v kazde zkusenosn.
Mohlo by se zdat, ze takove spojeni vyjimecnosti a vsednosti je
poetizaci, ze je tu vsednost ozvlastiiovana neeim, eo k ni pfichazt
z jine sfery, a ze je v dusledku toho bud' povysovana, nebo naopak
redukovana na symbol nejakeho poselstvi, ktere neni jeji. Tak tomu
ale nemuze byt; v pojmu vsednosti uz jsou tyto vyznamy spoluobsazeny, tvofi momenty vyznamu, ktery minime, kdyz fikame "v sednost", a nemohou tedy k ni byt pfipojovany zvenci, V mytickych
dramatech videni se ozyvaji, tfebaze v snove ztlumene podobe, uzkosti a slasti, ktere by mohly byt oznaceny jako .meadekvatm" obvykle vsedni situaci vizualniho vnimani - na jedne rovine vedomi
jsme neustale svedky ternnych a extatickych dramat; rozvinuji se
s mytologickou organizaci vizualna pfi otvirani zasuvky, pfi pohledu na usporadant ulic ve meste nebo na relief krajiny ... S jednim
z takovych vizualnich my tu jsme se setkali, kdyz jsme se zabyvali
svety dalky.

23.

Myty

vi zu dl n i krajiny

ji jen 0 nebezpeci a zachrane cloveka nebo lidskeho spoleeenstvi

mluvi jazykem my tu 0 osudech sjednocovani a diferenciace na jakekoli urovni, 0 situacich sil, ktere v tomto deni mohou nastat.
V erotickych a socialnich mytech a v mytech smrti se laska, spolecenstvi a smrt zjevuji jako modulace starsich kosmickych sil, ktere
pfesahuji lidsky svet a ktere v textu lidskeho konani prosvitajl jako
setrena slova, psana polozapomentym jazykem. Sam clovek je jen
postavou jakehosi my tu; ale jeho ucast na hie, v niz neni jedinou
,
a mozna ani hlavni postavou, paradox ne rusi osud jako vnejsi moc
a zarucuje cloveku svobodu.
Nase zkusenost je ucasu na my tu, ktery byti vypravi Samo
o sobe. Vypravenim 0 sobe se byti soucasne vytvah; sbira se z rozestirani jsoucen a jejich konstelaci, na nemz se toto vypraveni
ucastni. Myty vnimani nejsou vypravenim 0 cloveku, ale 0 dObrodruzstvich smyslu; hriiza a slast, ktera tyto deje doprovazi, je hriizou a slasti ze zdarii a padu diferenciace a sjednocovani, z dObrodruznych pfihod kosmicke integrace a dezintegrace
(pncemz
neplati jednoduche spojeni integrace s kladnyrn polern a dezintegrace se zapornyrn, jde 0 slozitou hru momentu). Nelze mluvit 0 neadekvatnosti mytickych deju a realneho mista videne veci ve Svete;
tispechy a ztroskotani smyslu, k nimz dochazi pfi kazdodennim
vnimani sveta, jsou udalostrni kosmickeho dramatu, a proto jsou
uzkost i extaze naladenim, ktere vyznamu techto udalosti odpovida.
Hniza a slast vizualniho my tu jsou jakoby hruzou a slasti sameho
byti, ktere je pocituje nasim prostrednictvtm.

Myticke pfibehy bez konkretnich udalosn vypraveji 0 nebezpeci

a azylu, 0 pasti, doupeti a jeskyni, 0 cihan], boji, moci a zaniku,
o setkavani a odchazeni do samoty. Veci vyvstavaji tak, ze vstupuji
do urcitych roll v techto mytech: a v kazde roli je spoluobsazen
cely pfibeh my tu. My pak v takovych dramatech, rozehravanyeh ve
smyslu veci, rozpoznavame myty sve existence. Vizualni a prostorove utvary se strukturuji prostfednictvim techto my tu. Ale dramata
si! nevypravej] jen 0 situacich, kdy je ohrozena celistvost ziveho
jsoucna, nebo kdy naopak jsou vytvareny podminky potvrzujici
jeho rozvrhy, nemluvi jen 0 integraci a dezintegraci spjate s takovymi zkusenostmi, jako je boj 0 moc nebo eroticka touha. Nevyprave-

92

93

24.

24. Mytus, metafora a archetyp

S kterou vrstvou smyslu je vizualni mytologie spjata? Na rovine
nepredmetnych
ontologickych
rytrnu se myty nemohou udrzet,
rozpoustejj se ve vlneni sil, myticke deje se rozpadaji do neurciteho sumu, v nemz je sice pfitomna tendence k promene v mytus
i zarodky mytickych figur, ale jenz sam jeSte my tern neni. Na rovine realneho vecneho smyslu jsou myty, zrozene ze zarodku obsazenych v nepredmetnem
svete ontologickych si I, prostfednictvim
hry vyzev integrovany do stavby smyslu, dynamizuji vecny smysl,
udrzuji jej v rozhovoru s materiemi a zabranujt, aby upadl do abstraktni identity; ani tato vrstva smyslu vsak neni mlstem zrodu vizualniho my tu.
Vlastnim mistern zrodu a pusobnosti vizualnlho my tu je rovina
metaforickych souvislosti. Na teto rovine se rozvrhy smyslu spletaji z analogil, vyhledavanych v cele oblasti zkusenosti; spolu s metaforickymi jednotami vstupuji do vzajemne hry vyzev metonymicke souvislosti siednocovanych
vzdalenych jsoucen, okruhy jejich
pusobnosti a kontextu, a v setkani vzdaleneho, ktere se nernusi zodpovidat realne funkci veci, se utvaif mytus, Prave uvolneni od realnych praktickyeh souvislosti otvira prostor pro vyvstani my tu a nechava proniknout do sveta utvareni smyslu uzkost a touhu. Rovina
ontologickych rytmu uzkost a touhu nezna, protoze pozitivita byti
bez mezer tu jeste nepfipousti negaci a deficienci. Na rovine vecneho smyslu je myticka touha a uzkost pfitomna pouze v tlurnene podobe, protoze dramata byti tu jsou pouzita jako material k vytvorent
praktickeho souvislostniho rozvrhu; svet vecnosti ma sve vlastnl
uzkosti a touhy, ktere jsou jineho razu - jsou vsak spleteny s uzkostmi a touhami, jez do tohoto sveta pronikaji z myticke vrstvy
smyslu; ty je prosakuji, zabarvuji novymi tony, posiluji je nebo do
nich vnasej! ambivalence. Myticka uzkost a touha patfi ke svetu rodicfho se jazyka smyslu a rodici se individuace, ktera se deje prostfednictvim
tohoto jazyka. Ve vecnern smyslu jsou pfitomny
vsechny tfi vrstvy: vrstva prvotni plnosti nepredmetneho byti, v niz

94

Mytus,

metafora

a archetyp

se rysuji zarodky my tu, rnetaforicka vrstva, v niz se mytus rodi,

a vrstva realneho vecneho smyslu, jenz se - pokud neztuhne v identicky abstraktni smysl - ve svem neklidu opira 0 dynamismus nepredmetne vrstvy i syntaktickou neuzavrenost myticko-metaforicke vrstvy. Myty vnimani se ohlasuji v netlumene podobe ve snu
a v psychoze; tyto oblasti takjsou s vnimanim uzce propojeny a netvofi zcela oddelene svety,
Ale videni by nam pfineslo malo, kdyby identitu nemennych vyznamu, ktere rozbilo, jen nahradilo identitou mytickeho archetypu.
Mytus, ktery vladne ve svete videni, si nernuzeme pfedstavovatjako
hotovy archetyp, ktery se narn za jistych pfiznivych okolnosti ukaze
a pak se zase zahali a piisobi v anonymite. Rekli jsme, ze smysl se
v poli videneho obnovuje, ze je vzdy novy. Jak je tedy mozne, ze
mluvime 0 my tu a 0 jeho zjevujicich se figurach? Neni mytus vzdy
necim nemennym a danym a nevraci se jeho figury a sceny ve vecnem navratu? Na to muzerne odpovedet: nevime, jestli byl znovuzrozeny Dionysos pokazde zcela touz osobou, a ani myty vizualni
plane neznamenaji vladu identickeho.
Kdyz se divame na skutecnost, obvykle jsme omezeni na "stfedni" rovinu totalizaci a diferenciaci, to znamena na rovinu vecnosti;
propracovana
diferenciace teto roviny v beznern zivote souvisi
s jeji funkcnosti v praktickych cilovych rozvrzich a je nadto podporovana slovy - jazyk upeviiuje celky na teto rovine tim, ze jim dava
jmena. Vidime veci, ale totalizace na vyssich a nizsich rovinach
pracuji v anonyrnite. Unikaji nam jak jednotne tony rozsahlych
prostoru a krajin, tak svet bezejmennych casti veci, zejmena tech
prvku, ktere jsou lhostejne vuci oznacovane funkci. Obnoveny
smysl rozbijf privilegovanou izolaci stredni roviny, zbavuje pusobeni velkych a drobnych totalizaci anonymity, procistuje pruduchy,
kterymi je rovina vecnosti spojena s vyssfmi i nizsfrni rovinami
a zasazuje ji do rytmu otevreneho celku, rodicich se z proudeni
smyslu vserni vrstvami. Novy jedinecny smysl videnych veci se objevuje jako vyvstavajici z dynamickeho celku proudeni sil, z nichz
se vynofuji nizne rozvrhy; objevuje se jako pruhled z vifeni mikrosvetu pfes svet veci a horizonty krajin az k velkym rytmum,
k nejzazsim pohybum smyslotvornych
sil, k vlneni byti (trebaze
tyto velke pohyby nemaji zactne vlastni misto mimo situaci, mimo

95

24. Mytus,

perspektivu jednotlivych
necneho),

metafora

a archetyp

pruhledu, spoluobsazenou

ve smyslu jedi-

Pruhled vtahuje vrstvu nejmonot6nnejsich

(a zaroveii nejobsaznejsich) pohybu byti do rozhovoru s jedinecnymi vizualnfrni rnateriemi a do tvorby vecneho smyslu, ktery se explikuje az z dalky
tohoto horizontu; explikace smyslu jedinecne veci pritom prochazi i vrstvou, v niz se forrnujl myticke figury jako prvni urcent velkych pohybu a rytrnu byti v jejich rozhovoru s jedinecnymi
vizualnimi danostmi, jako pocarecn: formovan] charakteristickych
rysu jazyka, jet bude pouzit k interpretaci vizualnich dat. Rozhovor nejblizsi aktuality a nejvzdaIenejsi potenciality je hrou vyzev,
v niz vyvstava prvotni magicka rec, zjevuji se figury existence i figury smyslu veci jako momenty, ve kterych se ozyvaji rytmy velke hry byti, Myticke figury nepatif ani subjektu, ani vecern, ale
teto Me, v niz se veci a subjekt teprve ustavujl - a ustavuji se prave jako postavy z teto hry.
V tomto jedinecnem rozhovoru vsechny vrstvy vyvstavajj nove
a pokazde jinak, vcetne vrstvy mytickych figur a pohybu byti, jez
se za nimi rysuji; identita vizualnfho my tu je pouhou fiktivni konstrukci. Mytus podfIejici se na budovani vizualna neni archetypem
v tradicnim smyslu toho slova, je vzdy znovu dobyvan a ustavovan. Videni na cas couva z cinu, a nema jine misto, kam by vstoupilo, net sferu zazracneho a magickeho. Ciste videni osvobozene
od diu a stabilnich hod not je sferou tryskanj smyslu z bezedneho
zakladu, a ponorenj do pramenu smyslu muze znamenat i obnovu
jednani, obnovu diu. Myticke figury sveta se na vizualni plani
zjevuji vzdy v obnovena podobe jako obrazce, ktere se rysuji ve
vfrent smyslotvornych
sil, v nemz se dosavadni syntax, velke pohyby byti a ustavujid se site analogif navzajern vyvolavajt, utvareji, rozryva]t a nici.

96

25. Mytus

mytu

Kdyz se snazime zahlednout mytologii videneho, ukaze se jeste

jedna zvlastni vec, totiz ze zpusob, jak se zrak setkava s veci a jak
ziskava jeji smysl - tedy zpusob, jakyrn se zrak ponofuje do vizualniho my tu -, je soucasne uz i obsahem tohoto my tu videni. Zrak
nejen vyvolava mytus sveta, ale pfedvadi jej v jakemsi ritualnim
dramatu, jehoz obsahem je vlastne toto drama samo. Po hied putuje
po vizualni plani a naraz! na jine a necekane (neexistuje stejna
a ocekavana aktualita); v techto narazech dochazi v jedinem pohybu k diferencujici explikaci dosavadniho smyslotvorneho
rozvrhu
a k rozcleneni vizualni plane, do niz se vteluji explikovane (diferencovane) vyznamy a davaji vyvstat oddelenyrn jsoucnum, Tato
diferencujici explikace, ktera je zrodem smyslu a zaroveii zrodem
jsoucna, neni pouhym vyzdvizenim jedne moznosti v ramci dosavadniho rozvrhu; pfi narazu rozvrhu na aktualitu vizualnich dat,
ktera je vuci nemu vzdy transcendentnf, se dosavadni smyslotvorny rozvrh rozbiji, zanika dosavadni svet.
Soucasne se rodi jazyk noveho sveta, novy rozvrh a novy smysl;
a tento zrod, toto utvafeni smyslu rozvraci potencialitu, kterou explikuje, obnazuje v ni jeji neklid, a tak na cas otvira bezedny zaklad, z nehoz vsechny rozvrhy a jazyky smyslu tryskaji, podivnou
hlubinu, ktera nema dno, a pfitom se neprostira za dosahem reflexivniho pohledu, ktera uz nema povahu potenciality, a pfitom nejak
vymezuje a predznacuje pole zjevovani. Neni ani moznosti moznosti, protoze ta by uz znamenala zastaveni jejiho ustupu do bezedna, ani neni nekonecnyrn regresem moznosti moznosti, protoze je
jednoducha,
v okamziku rozeni smyslu nejakyrn zpusobem cele
pfitomna a podilejici se na zrodu smyslu. Tyto nemozne zpusoby
uchopeni ale znamenaji paradoxni zpusob jejiho projevu - ten je jakymsi tfpytem, ktery jiskfi mezi nemoznymi projevy, ktery se zjevuje, kdyz pfechazime od jednoho zpusobu projevu, ktery ztroskotal, k druhemu. Tato hlubina je cosi puvodnejsiho,
starsiho net

97

25.

Mytus

my tu

smysl, cosi, eo se zjevuje spolu s jedinecnyrn smyslem, rodicim se

na vizualni plani, jako zalozeni smyslu a jako ne-srnysl.
Ale tento stale se opakujici pfibeh 0 vstupu do jineho sveta, 0 setkani s jinym a zaniku vlastniho sveta, 0 obnove smyslu a zrozeni
noveho sveta je zaroveii obsahem mytologie, ktera se v niznych aspektech a niznych scenach vyjevuje na plani videneho. Obsahem
mytickeho "archetypu", ktery se zjevuje ve videnern, je scena rozbiti vsech archetypu a vsech my tu - se vsemi paradoxy, ktere z teto
sebereference plynou, ktere se spletaji s paradoxy bezedneho zakladu a dynamizuji smysl videneho, vedou k nekonecne oscilaci mezi
zanikem a promeiiujicim zrodem my tu videni,
Pohled stahuje smyslotvorne sily z jejich rozptyleni a formalizace, k nimz dochazi v cilovern jednani, a umoznuje jim tak rozestfit
mytologii videneho. Rekli jsme, ze stay prolnuti vizualni plane
s puvodnim smyslem ve stavu zrodu je tim, cemu rikame .zazracne". Rodici se smysl v sobe nese vsechny roviny sve explikace
z bezedneho zakladu ci vsechny horizonty, obnovene a promenene;
k temto zjevujicim se rovinam patfi i rovina vizualniho my tu. Vizualni plan, na niz se procistuje deni smyslu, je fisi zazracneho.
Mytologie, ktera je v zivlu zazracneho sdelovana, je mytem 0 zazracnu, 0 svern sdelovani: mytus videni je mytem dobrodruzstvi
(setkani s jinyrn, zaniku sveta a vyvstani jineho sveta) a s nim spojeneho zazracna (zare celku vizualni plane, prolnute nove se rodicim smyslem); neni jen vyjevenim tohoto my tu v plani videneho,
cesta pohledu po vizualni plani jej take ritualne pfedvadi, Vizualni
drama, ktere se nam v kazdem okamziku nabizi, se tak muze stat
utechou v zoufalstvi i jemnou vyukou, ktera nam fika, jak ve svete
zborceneho smyslu najit svobodu a novou paradoxni smysluplnost.
Sam pohyb pohledu je fadou dobrodruznych
setkani na cizim
uzemi. Je to myticke drama zaniku a obnovy smyslu. Zanik smyslu,
zanik naseho sveta je to, ceho se nejvice obavame; nejstrasnejst pfisera je ta, ktera pfichazi z jineho sveta, v nemz zanika smysl, je to
monstrum ne-smyslu, vymykajici se kategoriim naseho sveta. Ale
soucasne tusime, ze ob nova smyslu je mozna jen jako jeho zanik pfi
vstupu na cizi tizemi, pfi otevreni dvefi tfinacte komnaty. To, po
cern nejvice touzime, je zazracno, a zazracno, i kdyz muze nabyvat
ruznych podob, je vzdy zafi obnoveneho smyslu, v nemz se obro-

98

25.

Mytus

my tu

zuje cely kosmos, celek byti. A obnoveni smyslu, pfinasejici zazracno, je mozne jen tehdy, kdyz se setkame s nejstrasnejs! nestviirou svych snu, s nezaraditelnyrn monstrem, s monstrem nezaraditelnosti, ktere rozbiji nas svet smyslu, ktere rozbiji, jak se zda,
kazdy mozny svet smyslu; skutecne novy smysl muze zazafit az
z teto nemoznosti smyslu, ktera je dusledkem dvojiho, neslucitelneho poznani: ze smysl muze vzniknout jen v ramci nejakeho jazyka,
jenz tu je predem, a ze zadny jazyk tu pfedern byt nemuze. Smysl
se rodi z viru, ktery se zveda z teto nemoznosti, jez se nakonec ukaze jako neco 0 sobe zcela pozitivniho. Nejstrasnejsi pfisera a snova
vidina touhy jsou jedinou postavou; zazracno je hlubokou jednotou
naprosteho rozkladu jakehokoli smyslu a obnoveneho smyslu, potencovaneho k vysoke intenzite.
Tento zakladni mytus zraku se rozvinuje do mnoha figur, jez vyvstavaji na vizualni plani, Jakekoli rozestfeni viditelneho se zjevuje
jako vyraz urciteho siloveho pole, jako silovy diagram nektereho
typu drarnatu byti. Napfiklad vztah stredu a okraje, vztahy casti
a celku, vztahy mist "dole" a .mahofe" nebo mist "blizko" a "daleko" nejsou nikdy ciste prostorovou figurou, vyvstavaji jako pudorysy pohybu sil. Anebo lepe feceno: jsou to prostorove figury, ale sam
prostor puvodne vyvstava jako rozestrenl moznych silovych vztahu, jako myticky zivel, jehoz proudy vytvafeji figury, ktere pak
oznacujerne jmeny prostorovych mist a vztahu. Prostor je ve svem
prvotnim vyvstavani totozny s mytem.
Napfiklad k tomu, aby urcite vizualni materie byly interpretova,
ny a vi deny jako svah, je uz take zapotrebi, aby vyvstaly jako vyraz
sil proudicich zdola nahoru a seshora dolu. Oznaceni .nahofe" znamena v jazyce sil (ktery je puvodnim jazykem, jimz se prostor vyslovuje) centrum pusobeni nejake sily, misto, ktere se vyznacuje
dvojznacnosti
zachrany a nasili, prarnene smyslotvorneho
radu
a temne pevnosti, kde se soustfed'uje a odkud proudi nepratelska
moc nicici fad, s nimz jsme se identifikovali; jako misto "dole" chapeme periferii pusobeni nejake sily a s ni spjateho radu - a take
toto misto je dvojznacne: je temnou sferou, kde sila ochabuje a neni
s to odolavat dezintegraci a pusobeni vnejsich sil, je vsak zaroven
mistern nadeje, kde ustalene rozvrhy, ktere pfichazeji z centra a ktere se stavaji ve sve stabilizaci necim vuCi sile vnejsfrn, uz oslabuji,

99

25. M'y t u s

my

tu

a toto oslabovani zaroveii otvlra pros tor pro obnoveni puvodni sily,
pro novou fazi v jejim vyvoji a pro zrod novych jazyku, prostor,
jenz je prostoupen magicnosti a stestim pocatku. Takove viceznacnosti umoziiuji zrod vzdy noveho my tu v kontextu vizualnich jevu,
a zbavuji tak vizualni mytologii povinnosti donekonecna opakovat
omezeny repertoar archetypu; zaroveii ale kontextova aktualizace
rnnohoznacnost nikdy nerusi uplne, v mytickern vyznamu je vzdy
spolupfitornen druhy, opacny vyznam.P'

28 Gaston Bachelard ucinil pfi zkournani basnickych obrazu mnoho objevu, ktere maji svuj vyznam i pro mytologii vizuality. Bachelard vsak veri
v moznost izolovaneho vyzkumu obrazu: takovy pristup pfiblizuje vizualni
myty k archetypu. V iivodu k Poetice prostoru pise: "Omezujeme zpusob naseho zkoumani na poeticky obraz v jeho puvodu, tak jak vychazi z ciste imaginace, a nechavame stranou problem kompozice basne jako seskupovani
rnnohonasobnych obrazu. Do teto kompozice zasahuji kornplexni psychologicke jevy, ktere maji spojitost s vice nebo me ne vzdalenou kulturou a literarnim idealem doby; ty vytvafeji slozky natolik zakladni, ze kornpletni fenornenologie by na ne bezpochyby musela brat ohled. Ale tak rozsahly program by
mohl uskodit cistote zcela elementarnich fenornenologickych
pozorovani,
ktera tu chceme predstavit" (G. Bachelard, La poetique de l'espace, cit. vyd.,
str. 8).
Podle Bachelarda je kazdy basnicky obraz novy, ale pritorn se v nern ohlasuje nemenny archetyp. Bachelard postuluje puvodni uzavrenost a nitemost
basnickeho obrazu, a basnicke obrazy podle neho uzavfenost a nitemost
samy zobrazuji, Jsou to obrazy koncentrovane kolem vyrazu stesti intimity,
a .fenomenologie imaginace", ktera tyto obrazy zkouma (v jejich vydelenosti z rozestirani smyslu celku, do ktereho patfi), sama pfinasi prozitky intimniho stesti plynouciho ze zaobirani se drobnymi vytrysky smyslu. Tak se ustavuje jednota pfedmetu a metody zkoumani; tato jednota je sama zalozena
v jednote "okrouhJeho byti":
.obrazy plne okrouhlosti nam pomahaji, abychom se usebrali nad sebou, abychom dali sobe samyrn prvni zalozeni, abych om afirmovali zevnitf sve intimni byti, Nebof pokud je byti zite zevnitf, bez
exteriority, samo nezna jine byti nez okrouhle" (tamtez, str. 210); .Rilkiiv
strom siri v kruzich zelene okrouhlost, vydobytou na akcidentech formy a na
vrtosivych udalostech pohyblivosti. Den! tu ma tisic forem, tisic listii, ale byti
nepodleha zadnemu rozptyleni: kdybych nekdy mohl v nesmirne obrazarne
shromazdit vsechny obrazy byti, vsechny slofite a menici se obrazy, ktere
presto i1ustruji trvalost byti, rilkovsky strom by otviral v mem albu konkretni
metafyziky jednu velkou kapitolu" (tamt., str. 214).
"oo

100

26. Autonomie "volne krasy"

V Kritice soudnosti Kant rozlisuje volnou a fundovanou krasu. Esteticky soud je vykonem regulativni soudnosti, to znamena, ze
v nern neni predem dano pravidlo sjednocovani zvlastniho (jak je
tomu v pfipade urcujici soudnosti, kterou se Kant zabyva v Kritice
cisteho rozumuy, dochazi tu k sjednoceni smyslove rozmanitosti,
ktere se neda redukovat na syntezu aprehenze - jez pouze vsazuje
smyslovou rozmanitost do forem prostoru a casu, a buduje z ni tak
jedinou predstavu -, ale ktere se soucasne deje bez intervence rozvazovaciho pojmu; rozvazovaci pojem zprosttedkovany
schematern - elementarnim casovyrn urcenirn, ktere buduje rozvrhy sjednoceni v oblasti nazoru i rozvazovani - zasahuje pouze v oblasti
poznani. Obrazotvornostjako
cista mohutnost syntezy mu si pfi estetickern soudu pravidlo sjednoceni najit sama - a nachazi je ve
vnitrni a pouze forrnalni ucelnosti, ktera se nefidi pojmem. Jednota
vnitmi ucelnosti je jednote zalozene na pojmech analogicka, a esteticka slast vznika ze souladu cinnosti obrazotvornosti
s rozvazovanirn, z "uvolnene cinnosti obou vzajernnyrn souladem ozivenych
dusevnich sil (obrazotvornosti
a rozvazovanij=.t? rodi se jako na-

Byti se tedy rozsifuje, jen aby se uzavfelo do sebe, rust ani vanuti vetru nerusi okrouhlost stromu. Ale rust stromu stejne jako byti samo se nabizi i jinyrn vizim, takovyrn, v nichz vzajernny vztah okrouhlosti spoclvajicf v sobe,
expanze vetv! a van uti vetru je neustale otazkou, pro niz je tfeba nachazet
v kazde situaci nove reseni. Timto nezajistenym a stale obnovovanyrn resenim je to, eo se nazyva smysl a eo se neda prevest na pfetrvavajici archetyp,
vstupujici v nernenne podobe do situaci, Vanuti vetru a okoli take formuji
tvar stromu - je takove pusobeni nutne tfeba pokladat za narusovani predern
dane okrouhlosti anebo za ne eo nepodstatneho? Smysl pojaty jako vzdy nove
reseni vztahu mezi aktualni situaci a predchudnym tvarem by nemo hi rnit
zadnou obrazarnu. A pred zanikern obrazarny by se obrazy prornenily, pfestaIy by vyjevovat pro story intimity, jejich stesti by nebylo jen v duvemych
prostorech, ale take mimo ne, spocivalo by v prorazeru uzavrenych prostoru,
v rozplyvani archetypii,

101

26.

Autonomie

"volne

k rdsy "

sledek stavu, kdy jednotliva predstava je V souladu s podminkarni

obecnosti a kdy vznika .Jiarmonicke naladeni, ktere pozadujerne
pro veskere poznani".30
Tato charakteristika
estetickeho soudu vsak beze zbytku plati
pouze pro tzv. volnou krdsu, jako je krasa kvetin, papousku, rajek,
kolibfikii, mofskych zivoeichu s lasturami ei ulitami'" a take krasa
arabesek. Krasa cloveka, kone nebo nejake budovy je naproti tomu
fundovanou, podminenou krdsou - neda se 0 ni fici, ze by sjednocovani smyslove rozmanitosti bylo zcela beze vztahu k nejakernu
ptedem danemu pravidlu; 0 tuto omezujici intervenci se postaral
objektivni (trebaze take pouze vnitmi) lieel, ktery tu zasahuje do
souzeni, tj. pfedstava kvalitativni .rlokonalosti''
veci, urceni toho,
eim ma vec byt. Tato predstava ma blizko k tomu, 0 cem jsme mluvili jako 0 vecnem smyslu videneho jsoucna, zatirnco jednota, ktera
se ustavuje V ramci volne krasy, souvisi s predvecnymi vyznamy,
Pote, eo jsme se pokusili na pude vizualna vysledovat vztahy
mezi predvecnymi (tedy nepfedmetnyrni a kvazivecnymi) a vecnymi vyznamy, musi V nas pfi cetbe 15. a 16. paragrafu Kritiky soudnosti vzniknout podezreni, ze Kant pfisuzuje autonomnimu sjednocovani bez intervence pojmu pfilis malo, a zaroveii pfflis mnoho.
Pfilis malo proto, ze je omezuje na zvlastni pfipady, jejichz okruh
je zrejme dost uzky, totiz na pfipady, kdy se na vizualni plani objevuji barevne materie s vysokyrn stupnem cistoty (cistotu barvy chape Kant take jako formalni prvek) a dostatecnou rozmanitosti, ktera
se pfitom nevzpira sjednoceni, anebo tvary, ktere pusobi dojmem
naplneni nenaruseneho rozvrhu (spirala ulity) nebo ktere se pravidelne s jemnymi odchylkami opakuji (ryhovani lastury), aniz by

29

1. Kant, Kritika soudnosti, Praha 1975, str. 62-63.

30 Tamt., str. 63.

31 Tamt., str. 69-70. V ceskem pfekladu Kritiky soudnosti cteme: .rnnozt
mofsti korysi"; Kant vsak pouziva vyrazu "Schaltiere", to znamena "iivocichove, ktei'i maji vnejsi tvrdou schranku" - tedy korysi s krunyrem a mekkysi s lasturou nebo ulitou, ale prave koryse Kant jiste ze vsech iivocichu s tvrdou schrankou nernel v teto souvislosti na mysli. Mofsti plzi a mlzi zrejme
cini ceskym pfekladateliim neprekonatelne problerny (viz nasi poznamku 9).

102

26.

Autonomie

"volne

k rd sy "

pfitom upadly do pfilisne monot6nnosti. Jsou-li splneny alespoii

nektere z techto podrninek, je vizualni konfigurace s to prosadit ve
sve oblasti vlastni jednotu bez ohledu na naroky pojmu. Ale pfi nasi
pouti teritoriem vizualna jsme videli, ze predvecny smysl je ph praci neustale, aniz by byl vazan na nejake podminky, ktere by se tykaly povahy vizualnich materii a tech tvaru, jez nesouviseji s vecnou signifikaci. Vyvstani pfedvecneho smyslu vyzaduje jenjedinou
podminku: ze bude zruseno vylucne zameteni vedomi na identicky
vecny smysl.
Pfiklady s papousky a lasturami, ktere Kant uvadi, jsou trochu
matouci. Papousci a rajky jsou pfilis pestfi, lastury ei ulity se vyznacuji pfilis velkou vyraznosti a zaroveii pravidelnosti
tvarii,
a tak tyto pfiklady sugeruji, ze pouze vyjimecny typ uspofadani
vizualnich rnaterii je s to se vymknout diktatu vecneho smyslu
a rozestfit vlastni rozvrh a ze tarn, kde se takove uspofadani nevyskytuje, vtrhava nutne do predvecne oblasti z oblasti rozvazovani identicky vecny smysl se svym vlastnim pravidlem sjednoceni
a nasilne si vsechno deni na rovine materii podfizuje. My jsme se
vsak ve svete videni setkali spise s neustalou tichou praci, s nepfetrzityrn spfadanim predvecneho smyslu, jehoz sum se ozyval po

cele vizualni plani.

Zivot vizualni plane tak rozdeleni na volnou a fundovanou krasu
zpochybiiuje. Na vizualni plani nachazime obrovskou ob last toho,
eo s identickyrn vecnyrn smyslem prima nesouvisi a neni jim urcitelne. Ale skutecnost, ze rovina veci, jsoucen, vecneho smyslu je
uzka, nema nijak za nasledek omezeni produkce smyslu; absence
pravomoci identickeho vecneho smyslu V siroke oblasti videneho
naopak uvoliiuje a podnecuje tryskani smyslu, ktery neni omezovan
typy identickeho vecneho smyslu. VZ jsme konstatovali, ze vlada
vecneho smyslu V oblasti vizualna neni tak universalni a neotfesitelna, jak se muze na prvni pohled zdat. Vecny smysl jakz takz
ovlada pouze stfedni vrstvu komplexnosti, na niz se jeho prostrednictvirn konstituuji jsoucna. Krorne teto vrstvy je tu nizsi, "sub-onticka" rovina, rovina vizualnich materii, ktere jsou sice integrovany
do rozvrhu vecneho smyslu jsoucna, uvnitf jehoz obrysu jsou uzavfeny, ale nejsou z hlediska identickeho vecneho smyslu nutne; tyto
materie nacrtavaji vlastni rytmy a rozvrhy, vlastni jednoty a dife-

103

26.

Autonomie

v o l n e k r d s y "

rence, rysuji uvnitf obrysu hranice a vymezuji krajiny, jez na identickem vecnem smyslu a jeho rozvrhu nejsou zavisle, Na vizualni
plani se vsak krome toho take formuje vyssi, .super-onticka"
rovina, rovina konfiguraci jsoucen, kde se stabilizace vecneho smyslu
opet uvolnuje a kde se narusuje moznost subsumpce pod pojem,
kde se sama jsoucna stavaji soucastf nejistych a prornenlivych eelkii, pro nez neni jmeno, jejichz syntaxe jako by patrily nejakemu
neznamemu jazyku a jez narusuji i vecny smysl svych casti. Znama
jsoucna vyvstavajt jako roje drobnych nestvur, a skladaji se do tel
velkych monster.

26.

Autonomie

. v o ln e k r d s y "

smyslu, ale omezuje jeji autonomii na pfipady, kdy se tato jednota

az pfilis podoba jednote pojmu, a tim zakryva pramen smyslu, ktery se udrzuje prave v oblastech ne-vecneho. Rajka, kvetina a ulita
ci lastura jsou krasne a je v poradku, kdyz jsou pro mnoho Iidi nebo
pro vetsinu lidi krasnejsi nef stare zdi - ale mohou byt skutecne
krasne jen ve svete, kde jsou krasne i stare opryskane zdi, ve svete,
kde je zcela uvolneno proudeni smyslu, jeho metamorf6zy a rust,
hra smyslu a vyrazu; krasa je jakyrnsi selestem, ktery tyto deje doprovazi.

Nekdo by mohl narnitnout: .Dobra, Kant vsak mluvi 0 krase;

a krasna je lastura, rajka nebo pestra kvetina, ale sotva se da za
krasnou oznacit stara zed' po seta trhlinami a vlhkyrni skvrnami, tfebaze vizualni materie i v tomto pfipade podnecuji k jakesi organizaci na .sub-onticke'
rovine, nezavisle na identickern vecnem
smyslu. Muzerne pfipustit, ze takove jevy mohou byt esteticky
zhodnoceny, a jiste se to take caste stalo, ale jejich zhodnoceni vyvstava az jako ozvlastneni na pozadi urciteho pravidla, rozsifuje
toto pravidlo na nove uzerni, a tedy je vlastne nepfimo potvrzuje."
Za prve se esteticky a poznavaci soud mozna prece jen ukazou jako
dva momenty jedineho aktu; k tomu se dostaneme pozdeji. A za
druhe: neni to spise naopak, neustavilo se esteticke privilegium tech
pfipadu, 0 nichz pfse Kant, az urcitou fixaci neustale divoke produkce smyslu na .sub-onticke''
a .super-onncke"
rovine, vyzdvizenim a formalizaci tech zkusenosn, pfi nichz nam konstelace materii
nejvice vychazeji vstfic a nejvice usnadiiuji namahu hledani jednoty? Cesta k jednote uz je v takovych konstelacich vyrazne predznacena, a tak nam umozfiuji snadnou aplikaci dosavadnich stabilnich
rozvrhu a zbavuji nas namahy spjate s vytvareni novych; i v techto
pfipadech je urcityrn zpusobem predem dano pravidlo sjednoceni _
trebaze jim neni pfimo rozvazovaci pojem -, a tak se v nich vlastne
oslabuje regulativni charakter soudnosti.
A takove usnadneni namahy nakonec nici smysl: smysl rnusi vyvstat z naprosteho rozbiti predchudnych rozvrhu jako ustavenl nove
syntaxe. .Sub-onticka" a .super-onticka"
rovinajsou oblastmi, ktere uchovavaji toto tajemstvi smyslu, jez je i tajemstvirn vecneho
smyslu. Kant sice ponechava volne pole jednote predvecneho

104

105

27.

Ne ci s t o t a "vo/ne

k rd sy "

Nas pruzkum zivota vizualni plane nas vede k zaveru, ze autonomni hra predvecneho smyslu je bez intervence vyzev z jinych oblasti smyslu sterilni a ze se v dusledku toho uzavfra do stabilnich
syntaxi, ktere jsou nakonec pro vykon obrazotvornosti, organizujici
vizualni materie, vetstm omezujicim nasilirn nez vyzva vecneho
smyslu. Do jake miry je vsak toto nebezpeci plynouci z uzavrenosti
realne? Neni naprosta izolace predvecne roviny vlastne vzdy pouhou iluzi? Je jednota formalni ucelnosti bez ucelu opravdu zcela heterogenni vuci jednote vecneho smyslu, je s ni spjata pouze analogii, nernuze s ni rozmlouvat svym vlastnim jazykem? To, eo jsme

doposud poznali z deni na vizualni plani, nas nuti, abychom byli

opatrni, slysime-li mluvit 0 uzavrenych oblastech produkce smyslu,
a abychom si polozili otazku, zda ma predvecna jednota v oblasti,
kterou Kant vymezuje volne krase, skutecne zcela autonomni puvod, zda na jeji genezi nemaji vliv jine typy jednoty.
Videli jsme, ze prace smyslu je takove povahy, ze jazyk jedne
oblasti smyslu nefunguje jako matrice pro jinou oblast smyslu smysl na predvecne rovine je autonomni, pokud tim minime, ze
jeho rozvrhy nejsou do teto oblasti vneseny odjinud. Prace smyslu
je vsak take hrou vyzev, proudeni smyslu se neda uzavrit do jedineho obvodu, proto smysl na predvecne rovine ztraci autonomii,
pokud bychom timto slovem rozumeli izolovanost pusobeni; na
vyvstani predvecneho
smyslu se podileji echa smyslotvornych
rozvrhu z cele velke site smyslu, site neustalych vymen vyzev,
ktera protkava svet a vlastne svet vytvafi. Predvecne sjednocovani
srnyslove rozmanitosti je zapojeno do neklidneho protekani smyslu zilovim prochazejicim vsemi oblastmi vizuality i ostatnimi oblastmi pusobeni smyslu.
V neustavajici cinnosti smyslu na vizualni pI ani nachazime tendenci k explikaci a omezeni stejne jako tendenci k navratu do moznostnich poli, tendenci ke stabilizaci stejne jako tendenci k rozbiti
dosavadni syntaxe, k prornene a dezintegraci, vi dime, jak se tu vynofuji stabilnejsi rozvrhy, ktere odpovidaji Kantovym rozvazovacim pojmum ci schematum; ale ani tyto rozvrhy nejsou identickymi
formami, vznikaji jako pouhe dispozice, ktere vytvofi az v rozhovoru s materiemi idiolektickou syntax, jako jiste feseni hry si I, ve ktere se chveji zarodky rozvrhu, jez se dosud nestaly normou a jez povedou ke vzniku jine, netypizovane vecnosti.
Dokonce i ciste rozvazovaci pojmy Ci kategorie jako apriorni
rozvrhy syntez zkusenosti, ktere - alespoii podle druheho vydani
Kritiky cisteho rozumu - maji svuj puvod v oblasti rozvazovanl, vyvstavaji jako reseni problemu urceni stejneho a jineho, souvisejiciho a nesouvisejiciho (problemu ustaveni kriteria stejnosti a souvislosti, ktere pfedchazi a nese veskerou logiku). Kategorialni rozvrh
zustava zasazen do siloveho horizontu, v nemz prosvitaji jine moznosti uspofadani, jina kriteria a jine jazyky. Ve chvili, kdy maji
byt kategorie aplikovany na jedinecne smyslove materie, dochazi

106

107

27. Necistota .volne krasy"

Na druhe strane dava Kant predvecnemu
smyslu v ramci volne
krasy pfflis mnoho: vymezil mu sice pouze uzke uzemi pusobnosti, ale zato jej na nern ucinil absolutnim vladcem, do jehoz zakonodarstvi mu nikdo nemluvi. V soudu volne krasy sice dochazi
k souladu se sjednocovanim
podle rozvazovacich
pojrnu, ale az
dodatecne, az pote, co obrazotvornost
ustavila jednotu smyslove
rozmanitosti podle pravidla, jet si v danern pfipade sama vynalezla a jez je jakyrnsi snovyrn obrazem rozvazovactho pojmu; pojem
sam do sjednocovam nezasahuje. Je ale otazkou, nakolikje odpoutani od pojmu a pfideleni vyrnezeneho prostoru autonornniho pusobeni pro obrazotvornost
skutecne osvobozujici. Neni timto oddelenim nepredmetna
jednota soucasne pfipravena
0 moznost
vlivu na sferu vecneho smyslu? Neni tirn vyloucena ze hry pfi konstituci jsoucna, a neni tak nakonec omezena ve sve pusobnosti?
Neni nepredmetne jednote odepfena moznost, aby se osvedcila ve
skutecne zkousce, ve stfetnuti se substancialitou,
neni ji ponechano jen snadne, titerne a bezcenne vitezstvi nad hemzenim materii,
predem pfipravenych 0 vsechny sily odporu, vitezstvi, jehoz pi atnost je navic omezena na estetickou sferu? A nepripravuje
tato
zdanliva volnost predvecnou syntezu 0 moment vyzvy urcene vecne mu smyslu, kterou predvecny smysl potrebuje k svemu rozvinuti, k nalezeni sve neivlasmejsi organizace?

27.

Neci st o t a "volne

k rd s y "

k otresu jejich tkane; pfitom se znovu otevfe krajina jejich nejisteho

zrodu jako zneklidiiujici horizont, v nemz se chveji moznosti jinych
kategorii, jinych jazyku srnyslu, jinych svetu.
Kdyz cteme napifklad 0 kategorialnim
rozvrzeni skutecnosti,
jake je implikovano v nekterych indianskych jazycich a jake by
bylo mozne ptevest na Kantovu tabulku kategorii jen za cenu nepflpustneho nasiH,32 otvira se pred nami jinak strukturovany svet,
a pfesto nername pocit, ze je narn zcela nesrozumitelny - rnoznost
takoveho sveta prosvitala v silovern poli, do nehoz jsou vsazeny
syntaxe naseho sveta, a spolu s timto horizontem spolupusobila pfi
vyvstavani smyslu. le snad mozne souhlasit s tim, ze hranice meho
jazyka jsou hranicemi meho sveta, ale je pfitorn treba uznat problematicnost a zahadu pojmu .Jiranice": vykon vymezeni, jimz se hranice ustavuje, do sebe kondenzuje odmitnute moznosti, a nasledkern toho jsou tyto moznosti v hranici spolupfitomny. V povaze
hranice se ozyva prostor jineho, pros tor, ktery hranici popira a rusi.
le obrazotvomost
jakozto mohutnost apriorni syntezy totozna
s prornenlivou silou, ktera rozviji toto mnohotvarne deni? Na to
v Kantove dile nenalezneme jednoznacnou odpoved', Na jedne strane Kant nka, ze obrazotvornost obstarava veskere syntezy (a tedy
nutne i diferenciace, trebaze Kant toho slova nepouziva); z tohoto
hlediska bychom ji mohli ztotoznit se smyslotvomou silou ve vsech
jejich podobach. Na druhe strane tu vsak neni zadny naznak toho,
ze obrazotvomost
- jejiz den! je ve svych korenech totozne se
strukturacf cisteho casu - by nejakym zpusobem presahovala do
oblasti mimo syntax urcenou danym kategorialnim
rozvrzenim
zkusenosti. 0 jinych moznych svetech neni rnozne nic fici, a i kdyby v nich pusobila nejaka obrazotvornost, ozveny jinych moznosti
vykonu obrazotvornosti se v nasern svete neprojevuji. Tim se obrazotvornost lisi od sily smyslu, jez stale pfinasi neurcity horizont jinych jazyku a svetu.
Ten zpusob sjednocovani prostfednictvim obrazotvornosti, ktery
je podle Kanta "bez pojmu", je ve skutecnosti vzdy necisty; sila,
ktera sjednocuje bez pojrnu, se vydelujez celku proudeni srnyslu,
do nehoz patrt i syntezy ustavujici vecny smysl, a uchovava v sobe
32 Srv. B. L. Whorf, Language, Thought and Reality, Boston 1956.

108

27.

Ne c i s t o t a .i v o ln e k r d s y "

jakousi pamef tohoto celku. Predvecne syntezy jsou dokonce neeiste hned dvakrat. Prvni "znecisteni" spociva v tom, ze obrazotvornost, sjednocujici smyslove materie pro reflektujici soudnost, do
sebe prostfednictvim sveho puvodu v celku proudeni smyslu pfijala
momenty vecnych syntez a v jeji cinnosti se ozyvaji jejich echa:
podobnost a nepodobnost, stejnost a ruznost, na jejichz zaklade
obrazotvomost v pfipade volne krasy buduje sve syntezy, nejsou samozrejme dany, jsou zavisle na urcitern jazyku a je tezko predstavitelne, ze by obrazotvomost
mohla vytvofit takovy jazyk bez
jakekoli zavislosti na jinych jazycich smyslu, z jejichz spleti se
"sjednocovani bez pojmu" vydeluje.
To vsak neznamena, ze pote, eo obrazotvomost
uskuteciiujici
syntezu bez pojmu do sebe pfi sve genezi nacerpa jiste zarodky vecnosti, uz piisobi jen v uzavrenem prostoru formalnosti, ktera je bez
dotyku s pfislusnym vecnyrn smyslem. Neexistuje formalni jednota, jeZ by byla zcela nezavisla na vecnern smyslu. Predvecny smysl
ustalujici se z barev papousku a linii lastur neni pfenosny na jakekoli jsoucno. Vecny smysl se da myslet jen z urciteho sveta, jen
jako zauzleni v siti souvislosti (vztazenost vecnosti k promenam
a vztahum k case, tfebaze zbavena dynamicnosti,
je obsazena
i v Kantove definici substance jako substratu, jenz v jevech pfedstavuje cas vubec; na zaklade vztahu k tomuto substratu - substratu
zrneny, ktery zustava tymz - muze byt zaznamenano veskere stfidani nebo soucasnost projevu). Tim zpusobern se vsak do jednotlive
substance dostavaji sily jejiho zpusobu vstupovani do sveta i sily
vladnouci v jejim svete.
Tento silovy obsah pojmu umoziiuje rozvinout hru se zpusobem,
jakym pojima formu pfedmetu obrazotvornost, a v teto hfe dochazi
k druhemu "znecisteni" syntezy volne krasy, Vzajemne ovlivriovani
vecneho a predvecneho smyslu, k nemuz nedochazi aZ tehdy, kdyz
jsou obrazotvomost a rozvazovani srovnany reflektujici soudnosti,
ale uz v prubehu prace obrazotvornosti, je plodne pro obrazotvornost i pro rozvazovani, pro ptedvecny i vecny smysl. Vecny smysl,
rozevirajici urcity svet, zasahuje do sjednocujici prace obrazotvornosti v predvecne sfefe, ale tento zasah neznamena, ze jsou syntezy
obrazotvomosti, ktere se deji "bez pojrnu", podfizeny rozvazovani.
le vyzvou, ktera umoziiuje, aby se sila obrazotvomosti
rozvinula,

109

27. Ne ci st o ta "voln!

k rd s y "

aby hIed ala odpoved' na tuto vyzvu, v tomto hledani opustila zabehnute modely sjednocovanj a nasla novou, jedinecnou syntax. Smysl
barev a tvaru papousku i lastur vyvstava tak, ze odpovida na povahu
urciteho siloveho pole, ktere je rozevirano vecnym smyslem. V jednom pripade odpovida na svet tropu, dzungle, vlhkych houstin, korun strornu, bujeni a hernzeni tvaru, svet letanf, v druhem pfipade
na svet podmorskych hlubin, ticha, temnot, mekkeho pisecneho
dna, klidu a pomaleho sunuti,

110

28. Svet dzungle a svet oceanu

Stejne jako dava Kant pi'His malo a pi'His mnoho pusobeni obrazotvornosti v predvecne sfere, pfipisuje take pi'ilis malo a pfilis
mnoho rozvazovacimu
pojmu. Pi'ilis malo proto, ze rozvazovaci
pojem nechava na syntezy obrazotvornosti pusobit pouze v oblasti
zkusenosti ci poznani (prostfednictvim jeho schematu) a v oblasti
fundovane krasy (prostrednictvim
dokonalosti veci, vnitmiho objektivniho ucelu) a nepfipousti jeho pusobnost - ve hrach vyzev na celou oblast volne krasy; syntezy v oblasti volne krasy byly
zcela zbaveny kontaktu s pojmy, jejich jednota je jen snem obrazotvornosti
0 rozvazovacim
pojmu. Ale jak jsme videli, vecny
smysl zasahuje hned dvojirn zpusobem i v oblasti volne krasy:
jednak v dusledku toho, ze styl syntez se rodi z celeho pole tvorby
smyslu a ze neexistuji zadne izolovane, zcela puvodni predvecne
jazyky obrazotvornosti,
a jednak prostfednictvirn
hry vyzev mezi
jedinecnyrn
vecnym smyslem a ptedvecnymi
vyznamy materii
v konkretni situaci, kdy se divarne kupfikladu na papouska, rajku,
lasturu nebo ulitu.
Tak se soucasne ukazuje, proc Kant pfipisuje vecnemu smyslu
pfilis mnoho: totiz moznost, aby ve sve identicke podobe ovliviioval zvnejsku syntezu obrazotvomosti
v oblasti fundovane krasy,
Vecny smysl urcite veci, jehoz stavba je u Kanta urcena kategorii
substance, je ve skutecnosti neidentickym rozvrhem, jenz je zasazen do siloveho pole, ktere jej presahuje, a jenz se stava sam sebou
tirn, ze odpovida na vyzvy jineho, Timto jinym je v nasem pfipade
deni syntezy na vyssich a nizsich rovinach, a tak vecny smysl odpovida na vyzvy kontextu a vyzvy syntez obrazotvomosti na pfedvecne rovine; a deni smyslu na techto rovinach je zase utvafeno vyzvami neidentickeho
vecneho smyslu, aniz by se podi'izovalo
diktatu rozvazovaciho pojmu. Svet zraku nam ukazuje, ze pfedvecny a vecny smysl se rodi ve vzajemne hfe vyzev a ze jsou v tomto
ohledu na sobe zavisle. Rozvazovaci pojem nema moc narusit svebytnost predvecne syntezy obrazotvomosti ani v pfipadech fundo-

111

28.

Sv e t diungle

a sv

et

ocedn u

vane krasy, protoze i v techto pfipadech je jeho pusobeni na pfedvecnou syntezu pouze pusobenim vyzvy, ktera obrazotvornosti napornaha v ustavenf vlastni predvecne jednoty a ktera se od vyzvy
vecneho smyslu v te podobe, v jake vystupuje v pnpadech volne
krasy, lisi pouze stupnem intenzity.
Namitali jsme, ze prfklady, na nichz chtel Kant demonstrovat autonomii formalni 6celnosti bez ucelu, jsou trochu zavMejici, protoze pi'edstavuji pi'ilis snadnou moznost sjednoceni, rnoznost, ktera
neuvad] do hry vsechny Cinitele, jez se na zrodu smyslu podileji.
V jistern ohledu je vsak Kantova volba pfikladu prece jen spravna:
rajka, papousek a lastura patff ke svetum, jez se vyznacujj vyraznymi silovymi poli, ktera se vzpfrajl stabilizaci a ktera stravuji izolovanou pi'edmetnost, ke svetum rozestirajicim dynamicke vizualni
rnyty - ke svetu dzungle s nepi'etrzitym bujenim a rozkladem tvaru
a ke svetu oceanu, kde je vse vsazeno do tekuteho zivlu; svety
dzungle a oceanu rusi klidnou identickou substancialitu, zpochybfiuji hranice tvaru acini z nich arabesky rozhybane silami a seskupujfcl se do docasnych a arbitrarnich konstelaci.
Dzungle a ocean jsou dvema podobami divoke pfirody, ktera obklopuje svet lidskych sidel. Dzungli a ocean muzerne chapat jako
obrazy pi'edstavujfci medium, ktere zprosti'edkovava
hru vyzev
mezi vsemi vrstvami smyslu. Vecny smysl sice zasahuje vzdy, kdy
je urcitelny, do ustavujicich se pi'edvecnych rozvrhu barev a tvaru
a podfli se svyrni vyzvarni na predvecnen. smyslu (a v pi'ipadech,
kdy vecny smysl neni mozne pfirno urcit, vstupuje do teto hry alespori neurcity narys vecnosti), takovy zasah vsak neznamena podfizeni syntez na predvecne rovine rozvazovacimu pojmu (ci jeho
schematu). Slim vecny smysl se vynoi'uje ze silovych poll a jejich
proudu, je do nich vepsan a jimi prostoupen; u Kanta je toto si love
pole zastoupeno jakymsi otiskem drah jeho sil v podobe apriorni
struktury casovych vztahu, ktere v ramci analogii zkusenosti davaji
pravidlo, jak hledat vjem, ktery neni aktualne dan.33

.Jestlize je nam dan nejaky vjern v casovem vztahu k neiakemu jinemu vjemu (i kdyz neurcenemu), nebude mozno apriorne ffci, ktery jiny ajak
velky je tento vjern, nybrz pouze to, jak je tento vjem, eo do sve existence,
v pl'islusnem casovem modu nutne spojen s tim druhym, (... ) Ve filosofii
33

112

28.

Sv et d i u n g l e a sv et o c e an u

Proto neni hra vecneho a pfedvecneho smyslu subsumpci smyslove rozmanitosti pod pojem; ma povahu zapasu vyzev rytmu a sil,
ktere se hledaji, vyzyvaji, unikaji si a promeiiuji se. Vizualni plaii je
dzungli neustale se rodicich a rozkladajicich tvarii, kde vladne bujeni a uvadani neovladnutelne identitou a klasifikaci, je nakupenim
znemoziiujicim izolaci jednotliveho tvaru a funkce a odtrzeni substratu od promenlivych vztahu; a je oceanern, jimz bez ustani prochazeji vlny promenliveho smyslu ruzne intenzity, nizneho smerovani, nizneho stupne sjednocenosti nebo roztfistenosti. Silove pole
vizualni plane pronika do vecneho smyslu, ustavuje jej jako moment v deni svych diferenciaci a totalizaci, prosakuje jej a jeho prostfednictvim komunikuje s predvecnou jednotou, podili se na ustavovani jejiho smyslu.
Obrazy kladouci do protikladu divokou pustinu a urbanni prostredi nebo kultivovanou krajinu patfi - vedle obrazu soudniho tribunalu - k zakladnim Kantovyrn metaforam. (To klade Kantovo
dilo do zvlastnlho vztahu k dilu Franze Kafky.) Vztah mesta k pustine obyvane nomady, ktefi na mesto 6toci nebo je alespoii zneklidiiuji, a vztah obzalovaneho, ktery se haji pfed soudem, k zalujidmu
jsou analogicke: v obou pfipadech jde 0 obhajeni zdedeneho, navykleho i'adu, ktery je ohrozen cimsi bezrnernym, v jednom pfipade
o vojenskou obranu, v druhern 0 pravni obhajobu. Boj ani soudni
pi'e u Kanta nekonci naprostym vitezstvim jedne ze stran. Obyvatele mesta poznavaji v utoku nornadu, v jejich nepfatelstvi vuci i'Mu
moment pravdy 0 platnem i'Mu, 0 tom i'Mu, ktery pro ne byl dosud
neproblematicky a ktery v okamziku, kdy je vydan hrozbe destrukce, objevuje sve meze, a tirn svou pravou povahu; ten, kdo u soudu
obhajuje sve dedictvi, je neobhaji cele, pozna behern pfeliceni, ze
jeho majetkem neni vsechno to, na eo si doposud kladl narok.
Jak i'M, tak to, eo jej podryva, je u Kanta poznamenano ambivalend a take urcityrn vahanim ohledne rozsahu naroku, ktere maji

vsak neni analogie rovnosti dvou vztahu kvantitativnich, nybrz kvalitativnich,

kdy ze ui danych clenu mohu poznat a apriorne udat jen vztan k nejakernu
ctvrtemu clenu, nikoli ale tento ctvrty cl en sam; mam ovsem pravidlo, ze je
ho tfeba ve zkusenosti hledat, a znak, jak ho v ni najit." I. Kant, Kritika cisteho rozumu, Praha 2001, A 179-180/B 222 (pfeklad J. Louzila).

113

28. Sv et d i u n g l e a sv et o c e an u

byt oberna stranam pfiznany - s timto vahanim souvisi kupfikladu

take posun mezi prvnim a druhyrn vydanim Kritiky cisteho rozumu
(kteremu.se jeste budeme venovat), kdy Kantjako by dose! k zaveru, ze vydal zniceni pi'ilis velkou cast z obhajovane pevnosti, ze se
vzdal pfilis duleziteho dilu dedictvi, a pokusil se rozsah skod zmensit. Tato ambivalence se projevuje i v obrazech pustiny. Kant, jak
znamo, v estetice vznesenosti zhodnocuje divokou beztvarou pifrodu, ale hned ji zase jeji krasu a vznesenost odebira a tvrdi, ze je
vlastne jen obrazem nekonecna mravniho zakona v cloveku, .Kdo
by take chtel nazvat vznesenymi neforemne horske masivy, navazujici na sebe v divokem neporadku, s jejich zasnezenymi vrcholy,
nebo ternne, hucici moi'e atd?"34
Rekli jsme, ze ve vizualnim svete je oblast klasifikovaneho
jsoucna uzkou oblasti mezi sub-ontickou a super-ontickou rovinou.
Tyto tfi roviny spolu hraji nekonecne hry vyzev. Sub-onticka rovina
pi'inasi predvecnou signifikaci materii, ktera vyvstava na vyzvy
vecnosti i na vyzvy super-onticke roviny; neda se redukovat na vyznamy sveta vecnosti, spjate se schernatizovanymi pojmy a kategoriemi, ale nepatfi ani ke zcela heterogennimu svetu - syntezy v teto
oblasti jsou spise spjaty s genezi vecnych vyznamu, uchovavanou
v spolupfitomnem horizontu, v nemz se chveji moznosti jinych jazyku, Svet predvecnych vyznamu sti'ezi zarodky vecnosti, tak jako
ocean ochraiiuje pocatecni tvary pozemskeho
zivota nebo jako
v dzungli prezivaj! puvodni divoke formy domestikovanych
zvifat
a kulturnich rostlin. Diky uchovavane souvislosti puvodu spolu rnohou predvecne a vecne vyznamy komunikovat, nejsou odsouzeny
k izolaci, do niz je Kant uzavira. Kant zahledl moment svebytnosti
predvecne roviny v tvarech a barvach urcitych zivocichu, tarn, kde
je autonomni usporadani nejnapadnejsi a nejsnadneji postfehnutelne, uznal, ze syntezy na teto rovine nejsou razeny z matrice rozvazovaclch pojmu, ale interpretoval tuto nezavislost jako naprostou
oddelenost od vecnych vyznamu; touto izolaci vsak vlastne potlacil
predvecny smysl v jeho dynamicnosti.
Ani super-onticka rovina, rovina neurcitych velkych celku, se
neda redukovat na vecne vyznamy, pro jeji pohyblive a promenlive

28.

Sv et d i u n g l e a sv et o c e d n u

konstelace nejsou jmena ani pripravene vyznamy; a protoze nejsou

k dispozici syntaxe, kterymi by se jednorici sila mohla fidit, odhaluje se tu prave moment geneze rozvrhu z napliiujici sily. Kant zahledl i tuto smyslotvornou silu, zahledl ji i na teto rovine v tech pfipadech, kdy je jeji pusobeni nejnapadnejsi, kdy je nejvice zbavena
syntaktickeho rozvrhu - v pffpadech divoke beztvare pfirody, v pfipadech setkani s pustinou a oceanem. Ale ani v takovych pfipadech
Kant nepripustil, ze by tato sila mohla navazat rozhovor s rovinou
vecnosti, redukoval setkani dvou rovin smyslu na neporozumeni,
zavinene nesoumefitelnosti
jazyku; nepfipoustel, ze sjednocujici
sila teto oblasti by mohla mit pozitivni povahu a vytvaret pozitivni smysl i pfesto, ze se vymyka rozvrhiim sveta vecnosti. A tak
Kantovy pffklady s rajkou a lasturou, s pralesem a oceanern svedc!
o tom, ze je ti'eba zrusit hranice oddelujici svet vecnosti od sub-onticke a super-onticke roviny. Poukaz na rajku a lasturu mel dokazat
oddelenost predvecneho sveta od sveta vecnosti, poukaz na prales
a ocean, jejich domov, mel od sveta vecnosti oddelit super-ontickou
rovinu. Ale ve vsech techto obrazech se ukazuje naopak propojenost vsech vrstev, v nichz se rodi vizualni smysl.

34 1. Kant, Kritika soudnosti, cit. vyd., str. 89-90.

114

115

29.

29. Pojem a schema

Pevna hranice mezi volnou a fundovanou krasou se rozbila, kdyz
nam svet videni zjevil vecny smysl jako neco, eo ma neidentickou,
dynamickou povahu, eo je tedy sourode s nezajistenymi syntezami
obrazotvornosti
v ramci reflektujici soudnosti, a eo s nimi proto
muze vstupovat do hry vyzev. Neoslabila se tim vsak take hranice
mezi reflektujici a urcujici soudnosti, mezi estetickyrn vnimanim
a rozpoznanim veci, mezi Kritikou soudnosti a Kritikou cisteho rozumu? Pfipomneli jsme uz, ze v pfipade urcujici soudnosti obstarava pusobeni rozvazovaciho
pojmu na syntezu nazoru schema.
Schema je elementarni casove urceni, "pfedstava obecneho postupu obrazotvornosti, jak opatrit nejakemu pojmu jeho obraz", 35Ciste schema je transcendentalni urceni, jez je "stejnorode s kategorii
(ktera vytvari jeho jednotu) potud, pokud je obecne a zalozene na
apriornim pravidle. N a druhe strane je vsak stejnorode s jevem, ponevadz cas je obsazen v kazde empiricke predstave rozmanitosti."36 Sva schemata maji i empiricke pojmy: "Napfiklad pojem psa
(zprostredkovany
schematem - pozn. M. A.) znamena pravidlo,
podJe nehoz dokaze ma obrazotvornost obecne nacrtnout tvar ctyfnoheho zvirete, aniz by se omezovala na nejaky zvlastni tvar, ktery
mi poskytuje zkusenost, nebo i na jakykoli mozny obraz, ktery
mohu in concreto znazornit.P?
Schema tak poskytuje pravidlo, jak syntetizovat rozmanitost nazoru podle nektereho z apriornich momentu casu, ktery tvofi spolecne medium pro syntezy rozvazovani i nazoru, a umoziiuje tak
komunikaci mezi ternito dvema rovinami. Schema tedy neni ani pojmem, ani obrazem, ani nadcasovou strukturou obrazu; neni nicim
hotovym, je to prave pravidlo utvafeni, zpusob pnibehove struktu35 1. Kant, Kritika cisteho rozumu, A 1401B 179-180.
36 Tarnt., A 138-139/B 177-178.
37

Tarnt., A 1411B 180.

116

Pojem

a schema

race, ktery je totozny s nekterym z mornentu sebeutvareni casu jako

toho posledniho, k cemu lze dospet, kdyz deni syntezy postupne
ociSfujeme od veskere urcitosti, Urceni spjata se sebeutvarenim cisteho casu uz nelze rozpustit v zadnem puvodnejsim rozvrhu. Podle
Kanta je zavedeni schernatu nutne kvuli nastoleni stejnorodosti rozvazovani a nazoru, kvuli tomu, aby mohlo byt mezi pojmem a nazorem navazano spojeni - schema pfinasi elementami spolecny jazyk, jimz mohou rozvazovani a nazor komunikovat. Zda se vsak, ze
toto spojeni ma povahu pouze jednosmerneho
zprostfedkovani,
schema transponuje typ jednoty urceny rozvazovacim pojmem do
feci casovych struktur, je pouze pfekladem pfikazu rozvazovani tykajiciho se povahy sjednoceni do jazyka, kteremu rozurni obrazotvornost, jez ma jako mohutnost syntezy tento pfikaz vykonat.
Ale dynamicke charakteristiky schernatu a jeho spjatost s casem
umozriuji schema myslet i jinak. Svet vecnosti vyvstava v kategorialnim rozvrhu, na nemz spolupracuji vsechny kategorie. Misto pro
sam vecny smysl v tomto rozvrhu utvari kategorie substance; jeji
rozvrh je vsak neoddelitelne vpleten do site vsech ostatnich kategorii. Kategorie samy 0 sobe (a take to na empirickych pojmech, eo
ma na kategoriich (least) nemohou v oblasti nazoru pusobit. Sourodost syntez rozvazovani a nazoru ma za nasledek, ze vecny
smysl, jeho momenty a vecne souvislosti je nutne vyjadrit prostrednictvim sil, ktere maji dornovske pravo ve svete smyslovych materii. Tim je vytvareni vecnosti pfeneseno na toto hfiste, 0 vecnem
smyslu a 0 vecnem svete vubec se bude rozhodovat v prostoru, ktery je charakterizovan
odporem, nepfedvtdatelnosn
a nebezpecim,
v prostoru materii, jejichz aktualita rozbijt vsechny rozvrhy - protoze je neredukovatelne jina uz tim, ze je aktualni -, aby v jejich
troskach nechala zjevit se prameny jinych jazyku, novych kriterii
podobnosti, stejnosti a rozdilu.
Kategorie a pojmy jsou v prostoru, kde se smysl rodi spolu se
zrodem noveho jazyka, pouhou vzporninkou a snem, v dzungli vizuality nejsou mnoho platne, piisobi tu jen jako vzdalena vyzva,
jako pobidka ke hfe a hledani. Kategorie i empiricke pojmy mohou
vstupovat prostfednictvim schemat do oblasti nazoru s narokern na
vladu, ale stihne je tu stejny osud jako ideje, ktere se zrodily v hlave
autora a ktere vstupuji do rodiciho se literarniho dila, v nemz maji

117

29. Pojem a schema

byt vyjadreny: jako se ideje rozplynou v dzungli feci a imaginace
a promeni se v rytmy, ktere maji v techto oblastech domovske pravo, tak se take rozvazovaci pojmy zborti ve velke bizarni basni vizuality a uvolni rnisto jejim rytmum a labyrintickym
syntaxim.
Z toho, jak schematizovane rozvazovaci pojmy rozvijeji v tomto
svete lehce sve hry, se da soudit, ze jejich schematizace, jejich promena v prubehove mody casu, neni pfevlekem umoziiujicim vykonat urcene poslani v cizi zemi, ale spise navratem k puvodni podobe a rozpomenutim na rodny jazyk.
Mezi rozvazovacim pojmem (identickym vyznamem) a materii
je vzdy propast, obrazotvornost nema nikdy k dispozici pojem jako
aplikovatelny postup sjednocovani; musi se pohybovat v prazdnote,
musi opustit hotove pojmy, dane postupy sjednocovani, ktere ji
k nicemu nejsou, musl vratit pojmy jejich pocatku, rozpustit je
v sile, ktera rUzne pojmy, ruzne postupy sjednocovani vytvafi a ktera je totozna s cirou tenzi vytvafejici puvodni cas. Teprve tato sila
je s to proniknout materiemi, navazat s nimi rozhovor a z tohoto
rozhovoru ve vzpornince na kategorialni sit vecnosti - ktera je jakymsi sedimentem dosavadnich feseni problemu stejneho a jineho - znovu ustavit rozvrh, z nehoz budou moei vyvstat veci. Zda se,
ze kategorie sestupuji do sveta materii ne proto, aby v nem vladly,
ale aby se tu dotkly sveho pocatku, aby tu zanikly a znovuzrodily
se jako momenty chveni casu.
Jednota vecneho smyslu tak neni radikalne odlisna od jednoty
formalni ucelnosti bez ucelu. V propasti, ktera se rozevira mezi aktualnimi materiemi a rozvazovacim pojmem, ztroskotava sit kategorii a empirickych pojmu, ktere ji vypliiuji, a obnovuje se jako
sila, jet ruzne zpusoby sjednocovani utvari; v kontaktu s vyzvami
materii se vyjevuje jako moznostni pole ruznych zpusobu sjednocovani, niznych jazyku smyslu. Pfi vyvstani veci se obnovuje jazyk aniz by bylo potlaceno toto moznostni pole - jako idiolekticka syntax situace; ty momenty sily pole, ktere se neexplikovaly do obnovene syntaxe, pusobi v pfedvecne oblasti a podileji se na pfedvecnych jednotach, jez Kant zarazuje do sfery forrnalni ucelnosti bez
ucelu. Pfedvecne a vecne jednoty jsou tak soucasti jedineho procesu vyvstavani skutecnosti a nelze je oddelit.

30. Schema a cas

Rozpad identickych vyznamu ve vizualnim svete neznamena snizent hladiny komplexnosti, rozbiti celku na mensi casti, jak hlasa
rozsfreny naivni pluralismus.
Obrozena syntax vizualniho sveta
nedroli svet na drobnejsi celky; rozvrhy na vsech rovinach kornplexnosti se zachovavaji, ale meni se jejich povaha, jejich vzajernny vztah i jejich vztah k materiim. Kant uvadi jako pfiklad schematu ernpirickeho
pojmu "pravidlo", jet umoziiuje poznat pfi
setkani se psy, ktefi patfi k ruznyrn rasam, jsou nizneho veku, objevuji se v ruznych okamzicich, na ruznych mistech a v ruznych
uhlech pohledu, prave to, ze jde 0 psa. Hrdinovi Borgesovy povidky Funes, mui. se zdzracnou pameti bylo "na obtiz, ze pes, ktereho
spatfil (ze strany) ve tfi hodiny ctrnact minut, rna stejne jmeno jako
pes, ktereho spatfil (zepfedu) ve ctvrt na Ctyfi. "38 Funesovo vedomi unikalo pfed identitou smyslu spatnym smerern: pokouselo se
zlikvidovat identitu tim, ze oblast, kterou sjednotila, dezintegrova10 na stale nitsi jednotky - jenze v kazde takove jednotce se identita objevila, zcela neporusena, znovu; pes ve tfi hodiny ctrnact minut byl sice odlisny od psa ve ctvrt na ctyfi, ale sarn se sebou byl
stejne identicky jako platonska idea. Prave pluralismus Funesova
vedorni znemoznoval vitezstvi nad identitou; kdyz je sjednocujici
deni pouze pfeneseno na rovinu detailu a miniatury, rusi se dynamizujici napeti mezi naroky ruznych rovin komplexnosti, a tim se
upeviiuje stabilita vyznamu.
Schematismus pracuje jinak; obrazotvomost se nevydava na cestu pointilismu, aby pfekonala cizost a strohou identitu rozvazovacich pojmii, nybrz rusi identickou syntax na vsech rovinach komplexnosti a na vsech rovinach ji obnovuje jako hru sil. Prave
pfitomnost pravidla umoznujiciho obrazotvornosti
"obecne nacrtnout tvar ctymoheho zvirete" - pravidla zasazeneho do vysslch rozvrhu a implikujiciho
specialnejsi rozvrhy - zarucuje ve hfe se
38 J. L. Borges,

118

Nesmrtelnost, Praha 1999, str. 167.

119

30. Schema

a cas

smyslovyrni materiemi promenu smyslu, rozpad jeho identity na

vsech rovinach komplexnosti.
Mezi fungovanim reflektujici a urcujici soudnosti tak neni absolutni rozdil. Videli jsme, ze ani v oblasti reflektujici soudnosti neunikaji syntezy obrazotvomosti vlivu rozvazovacich pojmu; ted' se
zase ukazuje, ze vliv rozvazovaciho pojmu na syntezu obrazotvornosti prostfednictvim
schematu nema ani v pfipade urcujici soudnosti povahu proste subsumpce smyslove rozmanitosti. Tim se take
stira hranice mezi rozpoznanim veci a prozitkem krasy, Pfi setkani
s veci pronika obrazotvomost do sveta smyslove rozmanitosti; rozvazovani ji pfedava prostfednictvim schernaticke prubehove strukturace urcity model sjednocovani, jenz je zasazen do celkoveho kategorialniho rozvrhu vecnosti a jehoz pomoci ma byt vyprodukovan
smysl - ale predchudny rozvrh se ve srazce se smyslovou materii,
ktera je vzdy jineho radu, rozbiji a s nim se rozpada kategorialni
rozvrh. Tento rozpad po sobe nezanechava prazdnotu, ale vraci se
jakoby zpet od ustavene syntaxe k moznostnimu poli sil, kterymi
jsou riizne jazyky a syntaxe ustavovany, Tyto sily jsou totozne s jednotlivyrni mody, jichz nabyva tenze puvodniho casu, ktera rozestira, kondenzuje a prostupuje materie, a pfitom ze svych pohybu explikuje urcite syntaxe (tak, ze tyto syntaxe nevylucuji jine moznosti
jazyka, jez se v nich stale chveji).
Rozbijent a novy zrod syntaxi muze znamenat zavadu ve fungovani rozvazovacich pojmu, ale neznamena naruseni pohybu piivodniho casu: tenze cisteho casu predpoklada neustale rozbfjeni rozvrhu v dusledku odporu rozvrhovaneho a jejich neustale obnovovani,
neustalou promenu rozvrhu a jazyku smyslu. Toto napeti a neustale
obnovovany zapas je v zakladech casoveho rozestirani, bez nich by .
cas v ekonomii deni smyslu "nemel misto", Kdyz se snazime postihnout cisty cas, tedy to, eo je casu zcela vlastni, zjistime, ze
k nemu paradoxne patri pohyb ruseni neempiricke cistoty. Proto
jsou elementarni casove syntezy - jez spocivaji v zaklade veskerych syntez - denim, ktere ma dornovske prrvo v oblasti smyslovych materii, denim, ktere pfimo vyzaduje oqpor, katastrofy smyslu, dobrodruzstvi a nejistotu hledani, nepfitornnost kriteria a zrod
novych jazyku. Zda se vsak, ze ani toto casove deni neni mozne pojimat jako absolutni zaklad; zadny absolutni zaklad neni, casove

120

30. Schema

a cas

syntezy jsou uz urcitou interpretaci vzdy ustupujiciho zakladu;

mohl by byt jiny cas (a v jinych kulturach je jiny cas).
Pojem ci schema se tedy promeiiuje ve vyzvu, ktera aktivuje prameny sjednocovani v obrazotvomosti, jet vytvah v dotyku s konfiguraci materie novy jazyk; timto jazykem bude vysloven jedinecny
smysl videne veci. Vec je tak rozpoznanajako
neco jedinecneho, eo
se diferencuje z nove se vynofivsiho sveta; jedinecny vecny smysl
se vsak nezjevuje v naproste diskontinuite s dosavadnim smyslem
(pak by byl zcela nesrozumitelny a vec by nemohla byt rozpoznana), ale jako novy vykon smyslotvorne sily, Rozpoznani veci je soucasne volnou cinnosti obrazotvomosti, ktera se nefidi pojmem; sourodost vyplyvajici ze spolecneho puvodu pfitorn umozriuje hru
vyzev se syntezami pojmu. Rozpoznani veci je tak tesne spjato s estetickou slasti - krasne je to, s cim jsme se skutecne setkali a eo
skutecne poznavame; poznavame jen to, eo se na teto rovine pro
nase oci zjevuje v urcitern modu krasy, Tato elementarni krasa, ktera je neoddelitelne spjata se smyslem, muze byt prekryta osklivosti,
jez je spjata s nenaplnenosti
rozvrhu na jinych rovinach, ale
i v techto pfipadech se ozyva ve smyslu poznavane veci.

121

31. Ci s t e v e d o m i a b y t i

31. Ciste vedomi a byti

Interpretovali jsme nektera ternata Kantovy filosofie na zaklade
poznant, jakeho se nam dostalo na nasich cestach po vizualni plani; vysledkem bylo zpochybnem
sluzebneho vztahu obrazotvornosti - jakozto mohutnosti syntezy - k rozvazovanj, Takovy zaver
rna blizko k vykladu Kritiky Cisteho rozumu, jaky podava Martin
Heidegger v knize Kant a problem metafyziky, ktera se tyka zejmena oddilu venovanych transcendentalni
dedukci kategorii a transcendentalnimu
schematismu (na tuto knihu jeste navazuje kniha
Otdrka po veci, venovana systemu zasad), Kniha Kant a problem
metafyziky neni interpretaci v beznem smyslu; Heidegger se tu pokousi 0 cten! pasazi z Kritiky cisteho rozumu vzhledem k latentnirn moznostem textu, ktere zustaly samernu Kantovi utajeny. Pfitom se pfed nami rozvijt dvoji dej. Prvnim dejem je rekonstrukce
rozvoje Kantovy myslenky v oddilech Kritiky Cisteho rozumu venovanych transcendentaIni
dedukci a schematismu
(pricemz se
Heidegger pridrzuje textu prvniho vydanf Kritiky), druhyrn je rekonstrukce jisteho zlomu Kantova mysleni, jenz nastal po prvnim
vydani Kritiky a jehoz stopy nalezame v druhem vydani _ Heidegger nebere vazne Kantovo ujistovan! z premluvy k vydani z roku
1787, ze zrneny textu slouz] pouze jeho lepsirnu pochopeni a tykajf
se jen zpusobu vykladu, ne myslenek samych.
Heidegger poukazuje na to, ze obrazotvornost, tvofici schemata,
vystupuje v prvnim vydani jako spolecny koren nazoru a rozvazovani. Teprve ve druhem vydani je postavena do sluzeb rozvazovanr.
V prvnim vydani Kritiky schemata nejsou pouhou projekci rozvazovacich pojmu: "Rozvazovani nevytvart schemata, ale pouzfva je. "39
A eo vie, cista schemata jsou puvodnejsi nez ciste rozvazovac] pojmy, ty rnaji ve schernatech svtij piivod: "Co logika nazyva pojmem,

39 M. Heidegger, Kant und das Problem der Metaphysik,

1991,5tr.151.

122

Frankfurt a. M.

je zalozeno ve schematu.vw Transcendentalni

schematismus jakozto cinnost transcendentalni obrazotvornosti je tak mistern zrodu kategorii, mistern zrodu vsech rozvrhu sjednocovani: "Teprve v transcendentalnim
schematismu se utvafeji kategorie jako kategorie.
Jestlize vsak jsou pravymi ,prapojmy',
pak je transcendentalni
schematismus puvodnim a vlastnim vytvarenim pojmu vubec."41
V Kantove koncepci z prvniho vydani Kritiky cisteho rozumu
tedy obrazotvornost nepfejima pojmy, aby je prostfednictvim schemat aplikovala na smyslovou rozmanitost, obrazotvornost vytvafi
svym pohybem, nepfeveditelnyrn na rozvazovaci pojmy (protoze je
teprve produkujicim), schemata, ktera vznikaji jako momenty deni
cisteho casu, s nirnz je obrazotvornost ve svych korenech totozna;
teprve ze schemat jsou ustavovany kategorie a pojmy, kdyz jsou
tyto zpusoby sjednocovani vyiiaty z dornovskeho media casu. Prvni
vydani Kritiky Cistiho rozumu v Heideggerove interpretaci tedy vypravi pfibeh 0 genezi mohutnosti cisteho vedomi, jenz je opacny
nez pifbeh, ktery je obsahem druheho vydani a ktery pfijaly vsechny tradicni interpretace Kantova mysleni. V zakladech jednoty zkusenosti neni system kategorii, neni ratio ci logika, ale strukturujicf
pohyb puvodniho casu, ktery neni odpovedny logu, naopak ze sebe
logos produkuje jako jakysi choreograficky zaznam svych pohybu,
jet se k nicernu dalsirnu nevazou.
Cista schemata vytvareji predchudne pole, umozfiujici vyvstani
jsoucna, rozestiraji horizont predmetnosti. Aby mohl vyvstat ptedmet (Gegenstand), musi tu byt nejprve pole, rozestrene pohybem
"nechani stat naproti ... " (Gegenstehenlassen von... ), ktery je pohybem transcendence, pohybem .vychazeni k ... ", pfipravujicim vyvstani jsoucna, budujicim dopfedu opory pro takove vyvstani. To,
eo umoziiuje pfichod jsoucna a eo se v nem pfi jeho pfichodu ozyva, aniz by samo bylo jsoucnem a aniz by pfitom bylo pouhym
Nic - i kdyz se nicote podoba a z hlediska jsoucna s ni zvlastnim
zpusobem splyva -, je byti. V tom, eo Kant predstavuje jako transcendentalni oblast, Heidegger odhaluje ontologickou sferu, sferu

40

Tarnt., str, 98.

41 Tamt.i str, 110.

123

3 J. Ciste

v e d o mi a b y t i

byti. Tato sfera se otvira v pi'edpojmovem rozumeni byti, horizont

predmetu je soucasne horizon tern rozumeni byti.
Transcendence, umoznujfcf vyvstani jsoucna, je ve svych pramenech totozna s ek-statickym pnutim casu: ,,(Bytostna jednota plne
struktury transcendence) spociva v tom, ze pfivracejfci se nechdni
stdt naproti ... jako takove tvon horizont pi'edmetnosti vubec. Vychazeni k ... , ktere je v konecnem poznani predchudne a vzdy nutne,
je tedy stalym stdnim ve vyklonenosti k... ([Hinausstehen zu ... ] ekstasis). Ale tento bytostny postoj vyklonenosti k... (Hinausstand
zu ... ) tvoif prave ve stani horizont a udrzuje se v nemo Transcendence je 0 sobe ekstaticko-horizontalni.
"42 Kant sice pi'edstavuje cas
jako posloupnost okarnziku ,ted", to vsak podle Heideggera neznamen a, ze by sama tato posloupnost byla puvodnim casem: .Transcendentalni obrazotvornost spise nechava vznikat cas jako sled oka- _
mziku ,ted", a je proto - jako to, eo nechava neco vznikat - sama
puvodnim casem."43
Puvodni cas nepatri ja, naopak ja je v deni puvodniho casu zakofeneno; ustavem jajako sebevztazenosu ma svuj puvod ve struktui'e
puvodniho casu: "Cas je cistyrn nazorem pouze tak, ze ze sebe pfedem vytvafi pohled na .po sobe ' a ten jako utvarejfcf prijimanl piidrzuje k so be. Tento cisty nazor se spolu s naziranym, jez se v nern
ztvarnilo, obraci na sebe sama, a sice bez pfispeni zkusenosn. "44
Cas jako cista afekce sebe sama "vubec vytvart neco jako obracenise-k-sobe-samemu";45
proto je cas ve svern zakladnlm pohybu, do
nehoz jsou zahrnuty vsechny tfi jeho extaze utvafejici jednotlive casove rozrnery, totozny se sebevedomim, s cistou apercepct, vytvarf
ze sebe bytostnou strukturu subjektivity. Tak obrazotvornost, ktera
je ve svych kofenech totozna s puvodntm casem, tvofi svomik cele
stavby transcendentalni - ci podle Heideggerovy interpretace ontologicke - oblasti.

3 J. Ciste

v e do m i a b y t l

Kantuv pokus 0 obnovu metafyziky, nka Heidegger, je proto treba v pozmenene podobe opakovat a nasadit jej prave zde, u predpojmoveho rozumeni byti, ktere patft k existenci: kriticka filosofie
nachazi sve naplneni ve fundamentalni ontologii. Mistern, kde se
Kantovo nove zalozeni metafyziky pfi sestupu ke svyrn pramenum - jimz provedeni systemu nebylo vzdy pravo - setkava s fundamentalni ontologii jako analytikou pobytu, je prave transcendentalni schematismus jako strukturace casu, utvatejici zakladni
artikulaci byti: "Ontologicke poznani .tvofi' transcendenci, tj. udrzovanf otevfeneho horizon tu , ktery je pi'edem zahlednutelny prostfednictvim cistych schemat. Cista schemata .vznikaji' jako ,transcendentalni produkt' transcendentalni
obrazotvornosti.
Ta tvofi
jako puvodni cista synteza bytostnou jednotu cisteho nazoru (casu)
a cisteho mysleni (apercepce)."46
Transcendentalni
schematismus tedy vytvafi horizont predmetnosti, ktery teprve umozriuje vyvstani predmetu. Tento horizont
neni zavisly na logickych strukturach. Logika predpoklada jednost
a mnohost, totoznost a rozdil, predpoklada predmet, subjekt a predikat; to vse se v predchudnem
horizontu transcendence
teprve
utvafi. Kant podle Heideggera tyto nabehy k novemu, zcela puvodnimu zalozem metafyziky nedovedl do konce, naopak se zalekl
konsekvenci
postoje, ktery odstraiioval
ratio ze zakladu byti,
a ustoupil ze svych pozic; v druhern vydani Kritiky cisteho rozumu
se vratil k tradicnimu pojeti a postavil transcendentalni
obrazotvornost do sluzeb rozvazovani,

42 Tamt., str. 119.

43 Tamt., str. 175-176.
44 Tamt., str. 189.
45 Tamt., str. 189.
46 Tamt., str. 127.
124

125

32.

32. Cas a vizualni svet

Kant prvniho vydant Kritiky v Heideggerove interpretaci tedy zbavuje cista schemata zavislosti na pojmech, cini je naopak pramenem kategorii a jejich prostrednictvim
vsech rozvazovacrch
pojmu. Take nam se sjednocujiei cinnost obrazotvornosti,
pusobicl
prostrednictvim
schematismu,
ukazala jako puvodnejs! modus
sjednocovani nez syntezy v oblasti cisteho rozvazovant, Pfevrat,
ktery Heidegger popisuje a ktery odstranil vladu rozvazovacjch
pojmu, se odehral pouze ve sfefe ciste obrazotvornosti
a cisteho
rozvazovant; pojmy maji pod le Heideggera svuj puvod v cistych
schematechjako
produktech cisteho vnitfniho nazoru (casu). Logika byla zbavena vlady, pramenjednotlivych
zpusobu syntez se ztotoznil s pohybem cisteho casu.
Jedna vec vsak zustala i u Heideggera nezpochybnena,
a je dokonce zduraziiovana: je to izolace teto ciste sferyod smyslove rozmanitosti ernpirickeho nazoru; hranice mezi nimi neni nijak narusena, neni ucinena propustnou. "V transcendentalnim
schematismu je
naproti tomu obrazotvornost puvodne pfedstavujict v cistern obraze
casu. Naprosto nepotrebuje empiricky nazor."47 Revoluce je omezena na transcendcnralnr ob last, na oblast cistych mohutnosn; transcendentalni deni se tak uzavira do sebe, neobjevuje se napeti mezi
timto denim a srnyslovyrni materiemi. Heidegger sice ifka, ze to, eo
Kant popisuje jako sferu cisteho vedomi, je tfeba rozpoznat jako
ontologickou sferu, ale zmena statu tu teto sfery nijak neoslabuje nepropustnost hranice, jez ji oddeluje od toho, eo je vuci ni jine: od
empiricke sfery (u Kanta) nebo onticke sfery (u Heideggera). Takove uzavreni hranic ale nemiize zustat bez vlivu na povahu deni
uvnitr takto uzavrene oblasti, tedy ve sfefe cisteho vedomi nebo
v ontologicke sfefe. Videli jsme, ze smysl se bytostne utvah hrou
vyzev s tim, eo je jine, a situace, kdy je moznosti teto hry zbaven _
v dusledku toho, ze musi proudit v uzavtenem obvodu -, se projevi
47 Tamt., str. 47.

126

Cas

i zu dl n i

s v

et

jako defekt v jeho piisobeni. Izolace ciste apriorni sfery ma za nasledek, ze rozvrhy postradaji napeti, jez by vedlo k jejich promene
a obnove, a uzaviraji se do sebe - tim se vsak vzdaluji sve neidenticke povaze.
Deni puvodniho casu tu navic opet pfijima funkci neceho jako
zakladu, ktery se uz nevytvafi ve vztazenosti k nejakernu vnejsku;
a neni podstatne, ze tento znovu se rysujici zaklad nerna substancialni povahu. Smysl rozbijl jakoukoli uzavrenost, popira ve svem
nejzazsim horizontu i sam sebe, slovo "smysl" je pojmenovanim
pro rozvrh, jenz sarn sebe rusi, jehoz kazde zalozeni - i kdyby melo
povahu ciste strukturniho a prubehoveho rytmu - vystupuje vzdy
v nejakem horizontu, ukazuje se jako vyraz a explikace, propada se
a odsouva. A toto propadani smyslu se deje v souhfe se vstupem
smyslovych rnaterii do hry, i kdyz by se mohlo zdat divne, ze aktualni danost materii je ve zvlastnim souladnem vztahu s horizontem,
ktery je nejvice unikajici a ktery predstavuje nejzazsi potencialitu.
Souhra je paradoxne dana prave tim, ze materie jsou vuci smyslu
absolutne jine; tato jinakost vytvafi neredukovatelne napeti, ktere
problematizuje a narusuje syntaxe, nedovoli, aby se zacelily a stabilizovaly, a rozezvucuje nejzazsi horizonty smyslu, jejichz vyrazern
se aktualni materie mohou stat prave pro svou beztvarost, pro svou
transcendenci vuci tvarujicim syntaktickyrn rozvrhiim. V materiich
se vzdy nachazi to, eo je nevyuzitelne z hlediska platnych rozvrhu,
ana techto momentech se zachycuji nejen zarodecne nove rozvrhy
smyslu, ktere se rodi na okrajich dosavadni syntaxe, ale i ustupujici
horizonty smyslu, ktere jsou v syntaxich spolupritomny. Soucasne
tu slabyrn svitem na hranici rozeznatelnosti zafi cosi, do ceho se
rozpousti i sam horizont byti, a jeste slabeji to, do ceho se propada
sama pfedstava horizontu a moznosti. A toto nekonecne ustupovani
bez zakladu je totozne s neredukovatelnou spolupfitomnosti; zadna
z vrstev smyslu neni skryta, ustupovani smyslu neni klasickym nekonecnyrn regresem.
Je to tedy prave napeti mezi rozvrhem syntezy a materiemi, eo
otfasa dosavadni podobou rozvrhu, probouzi v nem nejen spici momenty jinych moznosti, jinych jazyku, ale i nekonecne ustupujici
zaklad. Heidegger zachovava spolu s Kantem apriorni povahu
transcendentalni - v jeho vykladu ontologicke - sfery, interpretuje

127

32. Cas

a v i zu dl n i s v et

r
32. Cas

vsak toto a priori jako pi'edchUdnost ontologickeho rozvrhu vuci

jsoucnu, jehoz vyvstam je apriornim rozvrzenim umozneno. Povaha rozestfran], ktere umozfiuje vyvstani jsoucna, neni zavisla na
vyvsravaiicrm. Heidegger jako by se bal, ze se v pfipade, ze zbavi
ontologickou sferu apriorni povahy a ucin! ji nejak zavislou na vyvstavajicim jsoucnu, narusi cirost ontologicke diference; jako by se
bal, ze v pfipade, ze ontologickou sferu otevi'e empiricke rozrnanitosti a necha tuto rozmanitost pusobit na povahu entologickeho
den], zaplavi tuto sferu spolu se smyslovou rozmanitosti onticka neCistota, zakali se transcendence byti vuci jsoucnu a byti bude opet
zakryto jsoucnem.
Ve skutecnosr] prave usili po zachovani ontologicke cistoty zbavuje sferu ciste syntezy - ci sferu byti - napeti vuci jejirnu vnejsku:
uzavi'enost a klid vsak paradox ne tuto sferu "ontifikuji", davaj] ji
rysy jsoucna. Byti je jednou z figur smyslu; takovy status je nevydava opet logice, axiologii nebo idealismu, jak by se mohlo na prvni
pohled zdat. Radikalni smysl je neidentitou ustupujicj ze vsech rozvrhn a narusujici kazdy zaklad. Pi'edstavuje tak radikalnejsi transcendenci vuci jsoucnu net byti a nez cas, jeho hry jsou nepi'eveditelne na jakykoli princip; neda se vsak ani fici, ze jsou arbitrarni,
nebof i urceni arbitrarnosti by mu davalo pi'His jednoznacny status.
Heidegger mluvi 0 tom, ze pobyt je vyklonen do Niceho, ktere
je - jakozto to, eo nenijsoucnem,
eo je mimo celekjsoucna _ totozne s bytim, Toto vykloneni vsak ve skutecnosti saha do oblasti jeste
vzdalenejsiho horizontu - existence je vyklonena do deni smyslu,
ktere pi'esahuje byti. Tato dvoji transcendence neni vuci sobe lhostejna; zdvojeni transcendence se rodi jako vysledek jeji vnitfnl dynamiky, jako soucast neustaleho potvrzovani transcendence v jejim
neustalem ustupu, Zahlednut] dalsiho horizon tu v horizontu byti
take osvetluje povahu sarneho horizontu byti. Vztah k byti Heidegger v pozdejstm obdobi vyjadi'uje pornoci obrazu, pod le nichz clovek nasloucha byti, je pastyrem byti. Jestlize horizontem byti zacne
prosvitat horizont smyslu, neznamena to jeste, ze by tyto charakteristiky mely byt zruseny, nabyvaji vsak jineho razu: vynofujic] se
horizont nesrnyslneho smyslu do nich vnasi aspekt hry, tvorby, dobrodruzstvj, nomadskeho putovani a jakehosi ontologickeho hurnoru. Byti snad neni pouze tak vazne, jak se jevi pi'i cetbe Heideggera,

a v i zu d l n i sv et

nebo dokonce pfi cetbe heideggerovcu;

v same struktui'e byti v prolamovani horizontu, v akcentovani jedinecne aktuality, v budovani souvislosti mezi nejvzdalenejsimi
rovinami ci ve spjatosti
smyslu s "vtipem" necekaneho resen], jet promeiiuje samu otazku - nalezame prvky hry a komiky.
Take z pohybu sebeafekce, ktery je pohybem piivodniho casu
a rnistem zrodu subjektivity, je odstranen vztah k cemukoli, eo nepatii do sfery cisteho nazoru. Cisty nazor se obraci na sebe sama
"bez pfispeni zkusenosti=.w deni casu se pres medium zkusenosti,
jejiz vyvstani svyrn apriornim rozestiranim umoznilo, vraci k sobe
sarnemu, aniz by vsak bylo mediem, jimz proslo, nejak ovlivneno,
aniz by se nejak vychylil jeho cisty kruh. Pokud jde 0 videni, to,
eo vyvstane jako videna vec, je ocekavano pfedjimajicim pohledem (Vorblick), jehoz rozvrh umozni vyvstat videnyrn predmetum
a bude v nich spolupritomen jako utvafejici jednotny pohyb, jako
vzhled ci vzezreni; ve vzhledu uvidi videni neco, eo patfi jemu samemu, neuvidi vsak nic bytostne jineho a noveho, vizualita bude
jen fadnim zrcadlem, znernoziiujicim jakekoli skutecne setkani.
Tirn vsak deni casu vrusta do sebe a stava se planym opakovanim;
videni je sice pfisouzena vznesena uloha vyslovovat byti, ale v diisledku toho, ze videne samo nerna na povahu byti, jeho rytmu, rozvrhu a poll zadny vliv, bliZi se vizualita - pfesto, ze byla zbavena
ulohy reprezentovat jsoucno, napfiklad ideu - opet symbolu. Cas
v tomto opakovani ztraci ne snad duvod (ten se rodi teprve jako modus casoveho deni), ale sviij vzmach, stava se mechanickou pulsaci,
vyvolavajici omrzelost a unavu.

I
48

128

'{

nIII;s:a !244

Tamt., str. 189.

129

33. Sv et eln e hry

33. Svetelne hry

Viditelne svetlo se rodf jako odpoved' jakesi tern ne opacity, ktera
jeste neni ani veci, ani vizualni plani, na vyzvu ternne zafe, ktera
dosud neni videt, V tomto odpovidani, ktere rna povahu svetelne
modulace, rozlozen] svetel a stinu, vyvstava jak skutecnost artikulujici se do veci, tak vidirelne svetlo samo. Temna opacita je vzdy
ustupujici a vzdy minula, mame 0 ni povedomt jen jako 0 tom, eo
couva pred svetlem a eo svetlu predchazi. Probouzi se pod dotekern svetla jako svet sil, vypravt 0 vystavenosti
a zavijeni se,
o ustupovanj, rozpuklosti a svlrani, spletenosti, expanzi, 0 silach
vnitmiho utvaren] a 0 silach vzrahovam se navenek, a timto vypravenim se ze svetelne hry rodi skutecnost. Prornlouvanj 0 vniti'nich
a vnejsich silach je pfitorn jedinyrn dejem: vnitfni sily vyvstavaji
jako moznosr vnejsich vztahn a vnejsi vztahy jako to, v cem se
vnitfni sily projevuji a vystavuji.
Takove charakteristiky nejsou necim, eo by se pfipinalo k pros torovemu rozmistenj, nejsou vcitovany do "objektivniho prostoru" _
puvodni prostorovost je vytvofena prave z techto urcem. Pros tor
jako system lhostejnych mist a objem jako jeho vyplnem jsou az
pozdejsimi konstrukcemi. Videny prostor se vynofuje jako chvent
sil, jeho rnista jsou urcena proudenim a modulacemi techto sil.
A tato rnista se vyslovuji tak, ze hovori 0 povaze nasich setkani se
silami v ruznych stavech, 0 moznosteej, naseho pronikam a prosazovani, chvejl se v nich v podobe jakychsi my tu sil rytmy nasich
budoucich cest; prostor je tak utkan z dem utichlehr, do my tu.
Z rozhovoru ternne zate s predisouct opacitou nevyvstava jen
anonymni relief viditelneho sveta, nevynofuje se necleneny povrch
cizi planety, ale plan vecl. Svetlo neni necim na veci, neprichycuj,
se k hotova veci, neni jednou z jejich charakteristik; svetlo se podili
na vyvstant veci - tak, ze rozlozeni svetla a stinu vyslovuje smysl
veci. Vyvstavani vizualnfho reliefu prechazi svou vlastni energii ve
vyvstavanr vect. Je tomu tak proto, ze v silovem poli vyvolanem
hrou svetla a stinu a modelujicim relief vidnelneho je skryta _ jako

130

v kazde sile v oblasti, kterou se zabyvame - tendence k omezujici

sebeexplikaci a sebeinterpretaci, k omezeni pole vlastniho pusobeni, a tedy k omezeni, zuzeni smyslu. S touto sebeexplikaci jsme se
uz setkali: je paradoxni aktualizaci moznosti, ktera je soucasne pfetavenim celeho vztahu moznost-skutecnost,
roztfistentm a promenou ptedchudne moznosti a zjevenim nove skutecnosti. Zrozeni
veci je vyslehnutim plarnene, ktery spali moznosti, z nichz povstal;
vec si vytvofi svuj vlastni zaklad, dejiny a pfibuznosti.
Tato sebeexplikace - trebaze v so be vzdy ukryva nebezpeci redukce smyslu na nehybnou identitu - umoziiuje promenu a obnovu
smyslu. Rodici se vecny smysl se stava vyzvou predvecne signifikaci vizualni plane, a vizualni plan hleda v neklidnem silovern
poli sveho smyslu rysy a rytmy, jimiz by na tuto vyzvu odpovedela; v pretvafejiclm rozhovoru predvecneho a vecneho smyslu se obnovuje a uvoliiuje zivot smyslu. Soucasne toto omezeni umoziiuje smyslu vest rozhovor s jinyrni smysly; smysl bez zveciiujicl
explikace, smysl jako rozptylena a pfilis obsazna moznost, ktera se
vyhnula praci ustavovani vecnosti, ktera se neodhodlala k askesi
vecneho byti, do sebe pfijme kazde naplneni jako neco neurcite
znameho; nevznikne tu napeti, ktere by bylo dostatecne silne
k tomu, aby v dosavadnim smyslu vyvolalo promenu. Tak z promenlivych oblaku svetla a stinu vyvstavaji veci.
Malifstvi a socharstvi obnovuji svetelny zrod veci v jeho ruznych stadiich, znovu ve vecech nachazeji svetelnou latku, jeji promeny a koreny vecnosti v techto udalostech svetla. Ale k navratu
veci k svetelnemu deni dochazi i v literature. Literatura se vract
k jemnyrn silovym polim reci; tato znovu se rodici rec se uz miji se
zforrnovanyrn masivem skutecnosti, a tak znovu nachazi ve skutecnosti jeji zrod, jenz v ni zustava zaklet, setkava se se skutecnosti, ktera se vratila ke sve genezi, k svetelnym rojum, z nichz se teprve ustavi veci a udalosti, Proudy reCi - z nichz se vynofuji
neustalena, promenliva slova, ktera se opet rozpadaji do zmeti sil,
a nejista a bortici se syntagmata - rozmlouvaji se silovymi proudy
viditelneho, v nichz se rozsveceji a sdruzuji svetla a zase se uvoliiuj] a zhasinaji. Dvoji, navzajern se vyzyvajici zrod vet a veci nebude z hotoveho textu vyloucen; Iiterarni text ukaze veci v jejich
pravde jako veci nekonecne se rodici; a tato ob nova veci, jeji na-

131

33.

Sv et e ln e hry

vrat k vlastni genezi bude dilern vyzev nekonecne

jazyka.

se utvarejiciho

Viditelne svetlo pi'edstavuje stupeii intenzity, ktery prochazi rozdilnym i stejnym, ktery rozdeluje stejne a spojuje rozdilne; svetelna
intenzita tak vystupuje jako posledni diference v oblasti vizualnjhr,
signifikantu. Odpovida jf posledni diference v oblasti vyznarnu svetelne hry. Vec vyvstava tak, ze se zjevuje jako zapis 0 urcitern byti,
a tento text je zapsan pismem svetla a tmy, pisrnem, jehoz vyznamy
jsou zalozeny v diferenci mezi diferencovanosti a indiferenci. Tento
posledni rozdil, ktery produkuje a smazava ostatni rozdily, rozlisuje
pohyb zjevovani - ktere je rozvfrantm skutecnosn, prechodem do
aktuality, omezenim, artikulaci a diferenciaci - a pohyb uzavirani
se, opetovneho zavinovani do virtualnich poli, stahovani artikulaci
do nitra sil, ktere je rozestrely, Vec vyvstava v odpovedtch na svetlo
jako prostorovy relief, a relief vymodelovany svetlem a stinern se
utvaft jako puvodni pole mist explikovanosti a implikovanosti, jako
pole sily, budujici vec v jeji rozlozenosn, a soucasne vymezujici
prostor jejiho vztahovam navenek a jejiho zaclenem do sveta. Tato
sila, ktera vytvan objem veci, pfipornina "tonos" stoicke fyziky
(Chrysippos podle Nemesia: .existuje jakysi tonicky pohyb v telesech, pusobict soueasne dovnitf i Yen, ten, ktery pusobl Yen, vyrvan
velikost a kvality, zatimco ten, ktery pusobt vnitme, zpusobuje jednotu a bytL.. "),49 ovsem presazeny z fyzikalniho sveta do oblasti
smyslu.

49

Zlomky starycn stoikov, Bratislava 1984, str. 202.

132

34. Denni svetla

Pismo svetel a stinu se tedy rodi z rozhovoru dvou si I, ktere se projevi az ve sve srazce - z rozhovoru terrine zafe a predjsouci, pfedprostorove opacity, na niz tato zare narazi nebo do niz pronika.
Temne svetlo vyzyva vec, ktera je pfed jeho pfichodem jen v podobe nezjevne opacity; opacita v odpovedi na tuto vyzvu vytvafi svetelny text, ktery mluvi jednak 0 vystupovani, rozvirani se, eneni
vstfic, chystani k pfiblizeni a doteku (a 0 povaze tohoto pfiblizovani a doteku), jednak 0 ustupovani, couvani, uzavirani se do sebe.
Na povaze smyslu, jehoz prostrednictvim
vyvstane vec, se podili
vyzyvajici i vyzyvane, Jsou ruzna svetla, a tato ruzna svetla predstavuji riizne vyzvy, na nez vec odpovida, a vyjevuje tak sve byti
v ruznych aspektech; byti vyvstava vzdy v perspektive urciteho aspektu a v odpovedi na vyzvu.
V kapitole 0 oparu dalky jsme konstatovali, ze nelze stanovit zactnou hierarchii svetel ve vztahu k zjevnosti a pravde veci. Dokonce
jasne svetlo, ktere Husserl chape jako privilegovane, muze modelovat veci jen tehdy, kdyz soucasne s jasnyrn osvetlenim vyvstane
svet stinu; vec muze byt jasna jen za cenu pfitomnosti ternnych vyklenkii, ktere jako by byly na hranici mezi aktualni viditelnosti exponovanych prednich stran a horizontovou spolupfitomnosti
zadnich stran. Tato ternna loubi veci s ruznou mirou explikovanosti
toho, eo se v nich ukazuje, jako by pfitorn odhalovala, ze ani rovina
smyslove materie neni neproblematickou
danosti, ze udajne danosti
vznikaji vzdy uz urcitym ctenfrn, pfi kterem piisobi rozvrhy smyslu - .Jiyleticka data" ei eisty signifikant jsou pouhou abstrakci, deni
interpretace je vsirn a nepripousti zactny vnejsek, Viditelna temnota
ustupujicich vyklenku veci naznacuje vzdy take moznost jineho
cteni povrchu, a tim vyvstani jine veci,
Jsou rUzna svetla. Je slunecni svetlo, ktere v souvislosti s chvilemi dne a fazemi roku samo jeste meni svuj charakter, a ktere tak
provokuje veci, aby vyjadfily svou povahu prostfednictvim vztahu
k teto puvodni casovosti okamziku, jez jsou urceny stavem sil budu-

133

34.

Denni

s v et l a

jicich skutecnost, fazi jejich proudem. Virne napfiklad, jak Ladislava Klimu fascinovalo magicke svetlo pate hodiny odpoledni, svetlo
chvile, kdy se ve viditelnych a rozlisenych tvarech zvolna probouzi
svet beztvarosti, obsahujici moznosn jinych jsoucen, deju a hodnot,
moznosti jinych svetu (a toto osvetlem take ukazuje, ze nas svet je
z techto moznosn jinych svetu upreden, ze vystupuje jen jako jedna
moznost na pozadf jinych moznostl, ktere v nern nicmene jako potlacene zustavaji spolupritomny): .Tohle 5hodinove letni slunce je
nejtajemnejst ze vseho. ( ... ) Ted' je obrat dne v noc, pocatek umirani dne, - teskna, bolestna, velmi tezka chvile ... SlySiS ten nafek,
ktery vane vzduchem? SlySiS to bolne, preryvane, zdusene chvenj
vzduchem se tahnoucich strun? Ted' jest hodina duchu, ne 0 pulnoCi!"50 Spatne malifstv] a spatna literatura se poznaji take podle toho,
ze ruznorodosr svetla jim slouzi jako pitoresknl pomucka, ktera ma
vnejskove ozvlastnir veci, namisto aby se stala vyzvou k projeveni
povahy veci. (Ale hranice mezi pitoresknim kycern a vaznym tazanim po byti vec! je nejista a umoziiuje pfechody z jedne oblasti do
druhe; i Klimovo metafyzicke svetlo vyrostlo z osvetleni poklesle
romanticke literatury - a je mozne zcela oddelit Lorrainovo svetlo
a svetlo barvotiskovyeh zapadu?)

34.

Denni

s v et i a

stfedi s jinou faunou - setkali jsme se s nim v hotelu, .kde elektricka zfidla vrhala proudy svetla do velke jidelny, menici se v jakesi
obrovske a kouzelne akvarium, za jehoz sklenenou stenou se u oken
tlacilo ve stinu neviditelne delnicke obyvatelstvo Balbecu, rybari
a take rodiny drobne burzoazie, aby se podivali na prepychovy zivot
lidi z hotelu, zvolna kolebany v kolotani zlata, pro chude lidi tak
zvlastn! jako zivot ryb a podivnych mekkysu".52 (Jako by vsechny
tyto vodni metafory vyjadrovaly hustotu svetla, jako by fikaly, ze
svetlo neni ani neutralnim prostredim zjevovani veci, ani prostfedkem k navozeni nalady, ale hutnyrn prostfedim, ktere jednak vyjevuje jednotne rysy chovani lidi a projevovani vect v urcitern prostoru ajednak tyto rysy samo svyrni vyzvarni spoluvytvafi.)

Jsou ruzna svetla, a veci a postavy na jejich otazky odpovidajj

tak, ze rozvinuji z ruznych hledisek svu] smysl. Je studene neonove
svetlo v nocni kalifornske sarnoobsluze, kde se nakupujici stavaji
osamelyrni prizraky a zbozf tizivou, mrtvou hmotou, pred niz neni
mozne uteci; je svetlo v parizske pasazi Opera, "nazelenaly, propastny pfisvit morskych hlubin, podobny prudkemu zablesku nahe
nohy nad vyhmutou sukni" a vytvarejjct .Jidska akvaria, ktera jiz
odumfela svernu prvotnimu zivotu, jet vsak nicrnene zasluhujt,
abychom na ne hledeli jako na uchovavace nekolika modernich
my tu, protoze se teprve dnes, kdyz jim hrozi krumpae, stala opravdovymi stanky kultu pomijejicnosti,
preludem krajiny prokletych
rozkosj a zamestnani vcera nepochopitelnych
a zitra uz zcela zapomenutych";51 a je jeste jiny vodni svit, vytvarejici jine vodnl pro-

50 L. Klima, Velky roman, Praha 1996, str. 56.

51 L. Aragon, Paiiisky venkovan, Praha 1964, str. 18.

134

52 M. Proust, Hleddni ztraceneho casu ll, cit. vyd., str. 233.

135

35. sveii

35. Svetla noci

Jsou take nocnf svetla, csvetlujfci dutiny a pronikajfcf skvframi
a otvory do okolni tmy, svetla, ktera podivne pfevracejj navykle
usporadani, kdy je otevirani se veci spjato s osvetIenym povrchem
a uzavrrani veci s ustupujfcfmi stinnyrni prohlubnemi. V noci povrch vystupuje jako ternna masa, promlouvajfcf pouze obrysem.
Ale jak jsme videli, charakteristicky obrys veci je spfse konstrukci,
spise pojmem nez necfm, s cfm bychom se setkavali ve zkusenost],
vec prochazi - jako by trpela nejakou tajemnou nemoci _ neustalymi metamorf6zami
bizarnfch a neznamych obrysu. Tento neznamy
zivot veci se nyni pripomtna v stinovem nocnim divadle; temny
povrch s vyhaslyrni znaky smyslu, ohraniceny fantasknim obrysem, uvoliiuje jindy potIacovanou splef analogii, a ukazuje, ze vecny smysl je k teto siti pripevnen jen lehce a nejiste.
Temne masivy nocnich veci, v nichz sviti dutiny, nyni pfevracejf
denni svetelne k6dy - tento prevrat vsak svectcf jen 0 pestrosti
a mnohoznacnosti
svetelnehr, jazyka, 0 jeho ruznych dialektech,
ktere se spolupodUejf na budovani smyslu vec! -: temnota, ktera ve
dne rysovala prohlubne a nechavala vyvstavat svet ustupovanj, stahovani se, zavinovanj se do nediferencovane
potenciality, v sobe
ted' objevuje jine momenty, jine moznosn budovani smyslu _ rysuje
se expanze, s nfz vsak neni spjata artikulace, vyvstava cnenf masivu
toho, eo zustava i pfi aktualizujfcfm vstupu do sveta neexplikovane
a nerozclenene, eo se vyrnyka jazykum interpretace, svet ternnych
tvaru s vlnfcfmi se obrysy a postav bez tvare, ktere se nam stavi do
cesty. Temnota nocnich tvaru odhaluje, ze aktualizujfcf odkryvani
jsoucen je vedeno agresivni a nezkrotnou silou; je to sila rozestirani
a davanl, ktera se sama nerozestfra a nedava, a ktera se tak odlisuje
od sil, jez jsou zavinuty v potencialite vecf a jez rnuzerne chapat
jako prislib daru a rozurnenj, le to sila, ktera vec vuci nam uzavira
prave tehdy, kdyz vstupuje do naseho sveta, ktera ukazuje, ze deleni
a sjednocovanf jsou jen jeji lhostejne figury. A naopak svetlo, ktere
je ve dne spjato s artikulaci povrchu, se v noci stahuje do vnitfku

136

noci

a odhaluje, ze zazerni, z nehoz vec vstupuje do sveta, neni jen sumfcl houstinou potenciality, ze ktere vzchazeji akty a kterou muzeme
chapat jako neskodny zarodek aktu patficiho do naseho sveta: je
uz - v nejakern jinem svete s jinyrn jazykem - aktualni artikulovanou skutecnosti, ktera se pred nami skryva, ukazuje narn jen necitelne fragmenty a mozna se chysta nas svet znicit.
A jsou venkovni nocni svetla, vyrnezujici ruzne rozsahle okrsky
viditelnosti, v kterych jsou veci a fragmenty veci zasazovany do
ternnych syntagmat, jejichz artikulace se borti a jez nechavaji veci cerpat smysl z kontextovych vyzev nerozlisene tmy; jsou take
bile a barevne nocni signaly: pismena a znaky, ktere vztah k temnemu kontextu ternatizuji - pfikazuji a zakazuji, pfislibuji a lakaji;
a i tarn, kde zdanlive pouze neco oznamuji, je v jejich svetelne zprave obsazena skryta vyzva. Tato svetla poukazuji do neurcite tmy
prostoru i casu, prosakle hrozbami a prisliby. Hrozby a pfisliby, jez
ve trne barevna svetla probudila, presahuji varovani koncoveho
svetla automobilu, pfikaz cervene figurky na semaforu nebo vabeni
neonoveho napisu nad barem, nedaji se zredukovat na tyto jednotlive pokyny (ale ani najejich soucet); vyjevuji, ze smyslje hadankou,
ktera je nam stale znovu pokladana, hadankou, ktera je nerozlustitelna, a na jejimz uhodnuti pritorn zavisi vse. Nekonecna uzkost
smyslu je druhou strankou prepychu smyslu, ktery jsme objevili
jako pramen jeho dynamismu.
A dalka pak miniaturizuje nocni svetelne okrsky a plochy, prom ichava je se svetelnyrni zdroji a signaly a vytvafi z nich promenlivy
svetelny text, jenz je zapsan do tmy a z jehoz sdeleni rozumime
pouze tomu, ze mluvi 0 skrytych svetech a neznamych jazycich,
o jernnych korenech, jimiz jsou hrozby a pfisliby vrostle do pnuti
casu - tak jak je tomu v Lynchove filmu MulholLand Drive, kde se
svetla nocniho Los Angeles, pozorovana s vyvyseneho mista, stavaji neustale se vracejicim textem, jimz je zapsano feseni zahady alternativnich svetu, jenz vsak zustava necitelny, a soucasne svym extatickyrn tfpytern odskodiiuje za sve mlceni.

137

36. Svltlo

36. Svetlo a smysl veci

Pismena svetla a stinu predevsim ustavuji svetelny svet: v rytmech
svetelneho tance se zjevuje povaha rodiciho se svetla i povaha odpovtdan! rodici se veci na jernne svetelne vyzvy. Svetelne pismo
vypovtda 0 chovani veci vuci svetlu; a vec touto vypoved! teprve
vyvstava, vec je cimsi, eo se vynofuje jako to, eo vyslovuje odpovedi na dotek svetla, Svetelne chovan] veci ale soucasne vyvstava
jako vpletene do sil utvarejicich ostatni svety projevovani a vztahovanj veci: a take tyto svety se otviraji v horizontu svetelne hry.
Vec ve svetelne Me vyjevuje zpusob sveho rozvinovani a zavinovani, cneni a ustupovani, promlouvanj a mlcenl. Zpusoby chovani
veci vuci svetlu jsou predvedenim vztahf veci k okoli, hra svetla
a stinu je jakyrnsi ritualnim tancem predvadejicim sily vstupovanr
veci do riiznych svetu, tancem, v jehoz rytmech se zjevuji rytmy
vztabovanr veci. Na techto poukazech k ruznym zpusobam zasazenosti veci do sveta se podileji take jine zkusenosti nez zkusenost
svetla; vsechny vrstvy smyslu jsou vsak zapusteny do vrstvy anonymniho rozvinovani veci a jejiho vstupovan] do sveta _ te vrstvy
smyslu, k niz poukazuje svetelna hra. Svetlo tedy neni pouhou
vnejsi sifrou, jiz se zapisuji ruzne vrstvy smyslu veci _ tyto vrstvy
vyvstavajt jako cosi, eo se ze svetelne hry, z rozhovoru ternne zare
s predvecnou opacitou, rozvinuje a eo je v ni spolupl'itomne.53
53 Je paradoxnf, ze odvrat od metafyzickych spekulacf ke zkusenosti vyvsravani vect jako by potvrzoval fantastickou svetelnou metafyziku, jakou
v 13. stolen rozvijel zejmena Robert Grosseteste: .Prvni telesna forma, kterou nektefi nazyvaj] ,telesnost', je svetlo" (citovano podle: Z. Kratochvfl,
Mytus, filosofie, veda, Praha 1993, str. 208). "Grosseteste narn zprostfedkn,
vava predstavu vesmiru vytvoreneho jedinym proudem svetelne energie, ktera je zdrojem krasy i byti. Jde tu prakticky 0 emanacni koncept: z jedineho
svetla se diky postupnemu redenf a houstnun vydelujf astralnf sfery, prirozene z6ny prvku a v dusledku toho i nekonecny pocet barevnych odstmu a mechanicko-geometrickych
objernu vecl," pise Umberto Eco (U. Eco, Umeni
a krdsa ve stfedovlke estetice, cit. vyd., str. 72). Reflexe zkusenosti svetelne-

a smysl

v ec i

Vymluvnost a obsaznost svetelneho textu jsou umozneny jemnosti svetelne materie. Tato jemnost se projevuje tim, ze svetlo nabizi nadbytek pismen; pro to je schopne zaps at vsechno, eo chce vec
o sobe fici, kazdy jeji sepot - a vec chce vyslovit mnohem vice nef
jen identicky vecny smysl. Svetlo ji dava pismo dostatecne diferencovane - eo do intenzity, zabarveni a eo do moznosti rozprostreni
obojiho - k tomu, aby mohla vyslovit neredukovany smysl, tedy
smysl ve sve stale uchovavane genezi; a tuto genezi svetelne pismo
pouze nezapisuje, nybrz se na ni podili. Krome toho jemny dotek
svetla probouzi odpovedi, aniz by pusobil v odpovidajici veci jinou
zrnenu nez chveni opacity, jez vytvafi mapu moznych dotekii, vztahu a promen. Ve vyvstani veci ve svetle je minimum aktu, a tento
akt ma blizko k pouhe moznosti. Svetlo oznacuje pouhou moznost
siloveho pusobeni, svetelny povrch je jakoby modelovan moznostmi; vycnelky jsou zadrzenyrn pocatkem cneni do sveta, prohlubne
jsou nerozvinutym pocatkem vtahovani sveta do dutin veci, Tkanivo svetel a stinf vytvari skutecnost veci tak, ze je jakoby snem
o minulych a budoucich dejich.
To je take jednim z duvodu, proc je zrak prave domenou veci;
vecnost, ktera je ve sfeie sluchu, cichu nebo hmatu vzdy problem aticka, se shromazduje ve sfefe viditelneho: vec, "quid", je - prornenlivou a v aktech, ktere z ni vzchazeji, uzravajici - potencialitou, ktera se chveje v horizontu deju; a svetelna hra je dejem, ktery
je sam jakoby stale nerozvinutym pocatkem ostatnich deju, neustalym pfislibem a hrozbou, a ktery je proto nejvice spjat se strankou
vecnosti. Tento dej ovsem take muze - spolu s urcityrni jevy jazyka,
jako je privilegovani substantiv a umistovani podmetu na zacatek
vety - vyvolavat iluzi, ze vec je ne eo sarnostatneho vuci dejtmi,

ho vyvstavani veci ale soucasne zpochybiiuje rozlisovani dvojiho svetla,

o nemz pise Eco v souvislosti s Bonaventurou: "V ryzim stavu je svetlo substancialni formou (a tedy tvotivou silou novoplatonskeho typu), zatirnco jakozto barva nebo jas neprusvitneho telesa je svetlo akcidentalni formou (k
teto dornnence se klonil aristotelismus)" (tamtez, str. 74). Svetelne den! je
rozhovorem ternnych zafi, v nichz se taji rUzne rytmy, s ruznyrni predvecnymi opacitami; pouze z tohoto rozhovoru vyvstava viditelne svetlo a zaroveii
viditelne jsoucno, bez "padu" do opacity by svetlo neziskalo byti,

138
139

36. Svltlo

a smysl

v eci
36. Sv et l o a smysl

v nichz se vynoruje, a ze je predchazi; vecnosr vsak vyvstava v deji

jako silove usazenf minuleho prubehu, ktere je zaroven chvenim
moznosn budoucich deju; nkame-li .vec", minime tento podivny
hlas, ktery se ozyva za metamorf6zami a tvofi jejich soucast,
Svetlo jako by toho chtelo vyslovit pfilis mnoho najednou a jako
by mluvilo pfilis mnoha jazyky. Vypravt 0 svern vlastnim svete (0
reflexi, lesku a matnosti, transparentnosti a opacite), 0 prostorovsn,
reliefu, 0 povaze materie, mistu a ucelu veci. Nekdy se narn zda, ze
si tato sdeleni navzaiem prekazeji - napriklad lesk muze pusobit
zmatek pfi urcovam objemu veci, reflexe muze znejistit umisteni
veci v prostoru. Ale prave rUznorodost sdelem svetla a nejasne hranice jejich kompetenci zabrafiuji, aby se jednotlive oblasti smyslu
uzaviraly do sebe, a uvolnujt mezi nimi hru vyzev, v niz se smysl
obrozuje. Hry lesku a odrazu, cleneni objemu, funkcni zaclenenosr
a faze individuiilniho casu veci vyvstavajt az jako momenty celkoveho smyslu, az ve vzajemnem rozhovoru.
A v rozhovoru momentu smyslu, umoznenem viceznacnosn svetla, se vyjevuje naopak take to, ze sily pusobici ve svetelnych hrach
nejsou pouhou soucasn iluzivniho sveta, na ktery nemusime ve "vaznych" ziilezitostech brat ohled, ze patif k byti veci a jsou stejne cennyrn vkladem do smyslu jako silove pole, v nemz se rozvijeji prakticke vztahy veci. Vec ukazuje ve tvaru ucel, ale tvar minci do sveta
ucelu se prolina s magickym zrcadlenim, mizi v lesku nebo se promenuje v labyrint stinii; a funkce veci, z niz je vylouceno svetelne
deni, se ukazuje jako pouha abstrakce. Tak ze skel knihovny v pokoji
balbeckeho hotelu nemuzeme odstranit svetelne obrazy oblak; takove promenlive obrazy se podHeji na smyslu, jaky maji veci v nasem
zivote, stejne jako vztah knihovny ke kniham, jejichz hfbety se za
skly rysuji, jako jeji tvar, barva jejiho Iaku a vu ne dfeva,

vec i

si predstavit, ze se v tomto snovem seskupeni naopak probudila

skutecna prakticka zaclenenost veci do sveta - zda se, ze imaginarni, ale viditelny dotek postele a chladneho bileho snehu dal teprve
zrerelne vyvstat zvlastnimu svetu, ktery se otvira ph uzivan! postele, te zvlastni veci, jejiz nepatrne zdvizena rovina rysuje tajemnou
nebo dramatickou hranici, vytrhava leziciho z prostorovych soufadnic navykleho sveta a ze site ustalenych syntaxi a ponofuje ho do
chaotickych svetu usinani, snu a nocniho bdeni, nemoci a sexuality.
A setkani snehu a skfine muze obnazit jindy jen nezretelne uvedomovane tajemstvi vnitrnich prostorii skfine, te znepokojive komory,
kde ve tme odpocivaji malatne a vIae ne antropoidni veci, ktere se
pote, eo se vsoukame do jejich dutin, prorneni ve zname saty, Takova tajemstvi nejsou nejakou basnickou okrasou pripojovanou
k vlastnimu ucelu postele a skfine, jsou v nem neoddelitelne pfitomna, a jakakoli funkcnost, z niz by mela byt odstranena, je cirou
abstrakci. Ucelny tvar vyvstava ze svetelnych her; analogie a my ticke rytmy, ktere se zvedaji z techto her, neustupuji ze smyslu a svet
ucelu je s nimi neoddelitelne propleten.

A na zrodu smyslu veci se podili nejen to, eo zrcadli na svych

hladkych plochach, ale take jeji vlastnf obrazy, ktere se vynofuji,
kdyz se sama vec zrcadli na plochach jinych veci: nabytek pracovny, ktery odraz ve skle vecerniho okna umistil do zasnezene zahrady, kde jej pozoroval John Shade z Nabokovova Bledeho ohne, neztracel v prostoru magickych reflexi svuj prakticky ucel;54 muzeme
54 Viz vyse pozn. 13.

140
141

37.

37. Videni, sila a moc

Rozlozeni svetla a tmy tedy vyslovuje silove vztahy, jejichz zauzlenim je vec, Mluvili jsme 0 poslednl - ci prvotni - artikulaci,
oddelujfci artikulovane a neartikulovane, vystupujici a stahujicl se,
o nejelementarnejsim
- a soucasne nejobsaznejslm - jazyku, kteryrn 0 sobe promlouva vec (a timto promlouvannn
se pred nasfrn
zrakem utvari). Vystupovani
muze nabyt povahy vystavovani
a stahovan] se muze stat skryvanim. "Vystavovat" muze znamenat:
vnucovat pohledu urCity obraz naplriujici norrnativni rozvrh, a tedy
vystavenym obrazem skryvat to, eo tento rozvrh pfesahuje, regulovat pohled druheho, vnutit mu pasivni roli; muze to take znamenat:
klast skutecnost pfed normujici pohled, kontrolovat, zda obraz nenarusuje normativni rozvrh, a upravovat jej neustale podle tohoto
rozvrhu. "Skryvat se" pak muze znamenat: zastiiiovat ty obrazy,
ktere neodpovidaji normativnimu rozvrhu a ktere tomuto rozvrhu
nelze pfizpusobit, pted nepatficnymi pohledy anebo skryvat sam
pohled, ktery kontroluje obrazy a pohledy podle normativniho rozvrhu, pricemz ma tato skrytost zarucit ucinnejSi kontrolu a duslednejsi prosazeni normy. V rozlozeni svetla a stinu se tedy zjevuje
hra mocenskych sil, moc chce urcovat, eo bude viditelne a eo neviditelne. Chce si podfidit skutecnost uz v okarnziku jejiho vizualniho vyvstani, uz ve chvili otevrenl oka, kdy se zda, ze sfly boje jeste
spi. Ve viditelnem se zjevuje boj 0 moc a utvafeni viditelnosti je
soucast] strategie tohoto boje.
Jaky je vztah hry sil, vytvarejlci ve vizualnim svete smysl,
k moci? Neni tfeba moc alespoii v posledni instanci s touto hrou
ztotoznit, neni to vzdy nejaka dejinna formace moci, eo vytvah rozvrzeni viditelneho a neviditelneho? Vztahem viditelneho k moci se
zabyval Michel FoucauIt; jeho analyzy teto otazky, ktere jsou rozptyleny v niznych dilech, soustredil a tematizoval ve sve knizce
o Foucaultovi Gilles Deleuze. Deleuze byl ovsern pfflis originalni
myslitel na to, aby pouze reprodukoval nazory sveho pritele, a tak
vnasi do vykladu vlastni pojeti. Budeme se zabyvat predevsfm kon-

142

Vidlni,

si/a

a moc

ciznim Deleuzovym vykladem vztahu viditelneho a moci, trebaze

neni s Foucaultovym myslenim zcela v souladu; Foucaultovo pojeti
je diferencovanejsi a jemnejsi.55 Foucault popisuje hry mezi rozvrhy viditelneho, vedenim a moci, jejichz vztahy se pfipad od pfipadu
promeiiuji, zatimco u Deleuze jako by se moc prece jen stavala tim,
cemu se Foucault chtel vyhnout, totiz jakyrnsi novyrn fundamentern. Nejde nam tu vsak 0 rozbor Foucaultova ani Deleuzova dila,
chceme se jen venovat otazce vztahu viditelnosti, siloveho pole
a moci.
Deleuze fika: je treba se ptat po byti svetla, po podminkdcli viditelnosti, ne po smyslu svetla; "smysl" patfi pro Deleuze - alespoii
v tomto obdobi jeho rnysleni - k uzavrene a uzavirajici se hfe hermeneutiky; tazani po smyslu uz falsuje deni, ktere rozvrhuje svetla
a stiny, tim, ze je vydava stare hfe mezi vyrazem, smyslem a subjektem, jejichz genealogie, skutecna povaha a hybne sily zustavaji
zastteny, Deleuzovi jde 0 podminky viditelnosti, ktere nelze hledat
ani ve zpusobu videni subjektu, ani v imaginarnich figurach, jake
hleda kupfikladu Bachelardova analyza sneni. Tyto podminky vide- .
ni nachazi v moci; je to bra dejinnych sil, mocenska formace nejake
doby, eo rozvrhuje svetlo a stin, eo urcuje viditelne a neviditelne.
Foucault rika opatrneji, ze kazda historicka formace moci pusobi
55
jestlize studuji tyto mocenske vztahy, vubec tim nevytvafim teorii
mod; zda se mi jen, ze pokud chci vedet, jak jsou navzajem spjaty reflexivita
subjektu a diskurs pravdy, pokud hledam odpoved' na otazku, jak muze subjekt fikat pravdu 0 sobe samern, jsou mocenske vztahy jednim z determinujicich prvku v predmetu me analyzy, To je zfejme napfiklad v prvnim pffpade,
ktery jsem studoval, v pffpade silenstvl. Clovek muze fikat pravdu 0 menstvi
prezentovanern jako to, eo je jine, jen prostfednictvim urciteho ovladani jednech druhyrni, Nijak tedy nejsem teoretikem moci. Nanejvys bych fekl, ze
moc me nezajima jako samostatna otazka a ze jsem se opetovne vracel
k tomu, abych hovofil 0 otazce mod, jen proto, ze politicka analyza fenornenu mod se mi nezdala dostatecne objasiiujici pro ty jemnejsf a podrobnejsi
fenomeny, ktere jsem chtel pfipomenout tim, ze jsem kladl otazku, eo to znamena mluvit pravdu 0 sobe samem. Jestlize hovofim pravdu 0 sobe samem _
coz take delam -, znamena to, ze se castecne konstituuji jako subjekt prostfednictvim jistych mocenskych vztahu." M. Foucault, Moc, subjekt a sexualita, Bratislava 2000, str. 65-66. "Ty, ktefi ffkaji, ze veden! je podle mne
maskou moci, pokladam za neschopne neco pochopit." Tarnt., str. 117.
n'

143

37.

Videni,

s il a a moc
37.

pfi vyslovovani pravdy v dane epose, napnklad v nlznych obdobich

dejin lekarstvi spoluurcuje puvodni osvetleni a prostor viditelnosti
nemoci (kupnkladu sousti'ed'uje pohled jednou na povrch, podruhe
na trojrozmernou hloubku tel).
Viditelnost neni podle Deleuze redukovatelna na formy diskursu,
na formy pochazejici z nse slov (stejne jako vyslovitelne nenf pouhyrn vyrazern povahy viditelneho), ale presto se viditelne i vyslovitelne vztahuje k urcitemu vnejsku, ktery je s kazdou z techto oblasti
,,kvazi-identickY".56 Viditelne je vyrazem moci, silovych vztahU urcite povahy. Moc vytvari silove vztahy, ktere jsou tesne spjaty s oblasti vedenl, do niz path jednak vypovedi a jednak viditelnosti, moc
a vedeni se vzajemne predpokladaji,
tfebaze jsou heterogenni:
,,(Moc) mobilizuje neusporadane materie a funkce a pracuje s velmi pruznou segmentaci. Ve skutecnosti neprochazi formami, ale
jednotlivymi body, ktere pokazde predstavuji uziti sily, akci a reakci
nejake sily ve vztahu k jinyrn si lam, to znamena afekci jako ,vzdy
lokalnl a nestabilni stay moci'. "57 Mocenske vztahy vytvareji anonymni strategie, ktere .jsou takfka neme a slepe, protoze jsou oddeleny od forem vyslovitelneho a viditelneho".58 Vedenf vyjadruje
moc, moc se aktualizuje ve vedenf. Viditelne integruje potenciality
moci ve svetle. V oblasti vedeni vznikaji apardty jako jednotlive organizace pole viditelnosti; takovymi aparaty jsou napriklad vezenf,
skola, utulek ... Pod timto formovanim svetla a stmu, viditelneho
a neviditelneho neru zadna puvodni syrova zkusenost videnf, na
kterou bychom se mohli ptat. Fenomenologie
nenachazi pravdu
svetla: tu odkryva epistemologie,
ktera studuje splet poznanj
a moci.
Pro Deleuze jsou tedy viditelnosti vvrazem moci. Foucault mluvj
o komplexu moci-vedeni, v nemz je moc pouze jednim z faktoru,
ktere pusobi na formy vedeni, na vznik pravdy. Spojeni struktury
viditelneho a formy moci je v jeho pojeti jen volne, Foucault poukazuje napnklad na to, ze tyz architektonicky
pros tor muze byt

Vi d e n i, sila

a moc

spjat s ruznyrni typy socialniho zivota. Mezi POVahOU prostoru

a mirou svobody je vzdy znacny rozestup; Le Corbusier je obviiiovan z kryptostalinismu
nespravedlive, protoze architektura sama
nemuze zarucit nebo potlacit svobodu.>? v 19. stolen Jean Baptist
Godin vytvofil budovu delnickeho kooperativu, jejiz prostor byi
clenen tak, aby kazdy mohi dohlizet na kazdeho - tato architektura
by vsak byia stejne dobre funkcni pro nejake spolecenstvi, ktere by
se v ni oddavalo libertinskemu sexu.w My bychom fekli, ze rozdeleni viditelnosti a neviditelnosti, ktere urcita architektura prinasi,
a urcity styl zivota jsou vyzvami, ktere v situaci obyvani nejakeho prostoru vstupuji do vzajemne hry; teprve v teto me vyvstava
smysl a skutecne zity pros tor stavby, a zaroveii zivotni styl nachazi
sam sebe.
Moc je u Foucaulta definovana novym zpusobem: .Zda se mi, ze
moc je treba chapat pfedevsim jako mnohost vztahu sil, jez jsou
imanentni oblasti, ve ktere pusobi a kterou konstituuje jejich vlastni
organizace; jako hru, ktera tyto vztahy transformuje, posiluje a pfevraci prostfednictvim
bojii a neustaleho stretavani; jako podporu,
kterou tyto vztahy sil nachazeji jeden v druhem, pficemz vytvafeji
serie ci systemy, nebo naopak rozdily a opozice, ktereje izoluji;
a konecne jako strategie, v nichz se realizuji a jejichz obecna osnova ci krystalizace ve forme instituci je ztelesnena ve statnich aparatech, ve formulacich zakona, ve spolecenskych
hegemoniich. "61
.Podminku moznosti moci (oo.) nesrnime hIed at v prvotni existenci
nejakeho centralniho bodu, v jedinem ohnisku suverenity, ze ktereho by vyzarovaly odvozene a sestupne formy; je ji pohyblive podlozi silovych vztahu, ktere diky sve nerovnosti nepretrzite zavadeji
stavy moci, jet jsou vsak vzdy lokalni a nestabilni. "62
Moc je tedy anonymni, autonomni, decentrovana,
niznoroda,
spojujici i pferozdelujict,
ovladajlci i podnecujici a podporujici,

56 G. Deleuze, Foucault, Frankfurt a. M. 1992, str. Ill.

57 Tamt., str. 103.

59

M. Foucault, Moc, subjekt a sexualita, cir. vyd. str. 32-33.

60

Tamt., str. 32-33.

58 Tamt., str. 104.

61 M. Foucault, Dljiny
62 Tamt., str.

sexuality, I: Vale k vedeni, Praha 1999, str. 108.

109.

145

37.

Vi d en i, si/a

a mac

utvafejic] a rusicf nove linie, serie, konvergence, zahrnujici tlak

i odpor. Jaky je vztah rozvrzenr svetla a stinu k takto redefinovane
moci, nazirane spise jako vii'eni nlznorodych sil nez jako jednotny
masivni tlak vychazejici z jednoho centra? Zda se, ze svet mocenskych sil je blizky jazyku, kteryrn na nas promlouvaly plochy svetla
a stinu a kterernu jsme se snazili naslouchat v pi'edchozich kapitolach. Je tu vsak dulezity rozdfl, ktery bychom nemeli pi'ehlednout.
Foucault i Deleuze sice cini soucasn deni moci i sily odporu vuci
jejim formam (moc bez odporu je nemyslitelna) a krorne toho moc
neni v jejich pojeti omezena na negativni pusobeni, moc nejen potlacuje a zakazuje, ale take vytvari, podnecuje a formuje _ ale pres
tyto inovace, pres nove a originalm pojeti moci jako promenlive
mikrofyziky diferencovanych a nestabilnich sil tu zustava z tradicniho pojmu moci jisty rys, ktery je zfejrne natolik srostly s vyznamem slova .moc", ze asi musi zustat, pokud vubec chceme pojem
moci zachovat. Zachovan] tohoto rysu vsak podle naseho nazoru
soucasne zpochybiiuje roli, ktera byla moci pi'ii'cena v utvaren: viditelneho, Jde 0 to, ze i v takto nove formulovanem pojeti moci se
sily chteji pouze prosadit, negativnim nebo pozitivnim zpusobem
uskutecnit sve rozvrhy, ktere jsou treba promenlive, ale ktere vzdy
v danem okamziku plati jako jejich vlastni. Je ale povaha sfly, ktera
Ozivuje vicitelne, skutecne takova? A pokud ne ni, da se jeSte tato
sila ztotoznit s moci?

38. Mac a hra

Foucault ani Deleuze nemluvi 0 jinem smefovani, ktere take patfi
k zivotu sil a se kteryrn jsme se tak caste setkavali na nasi ceste teritoriem vizualnosti. SHy se chteji prosadit proti jine sile tirn, ze ji
vnuti vlastni zpusob poradani materii, zacleni ji do neho, podfidi
si ji, vtahnou jeji materie do sveho okruhu ptisobnosti: tato tendence je vsak neoddelitelne
spjata s druhou tendenci, s tendenci
k vlastni promene a zaniku, k naruseni a rozbiti dosavadniho
vlastniho i'adu prostfednictvim
toho, eo je jine a nezaclenitelne.
SHa je nestabilni - nejen v tom smyslu, ze meni sve strategie a sve
vlastni rozvrhy, ale take v jeste radikalnejsim smyslu: v okamziku,
kdy se sila zmociiuje utvaru, v nemz uz piisobi jine sily, aby jej
prostoupila svyrn usporadanim, a srazi se s temito silami, aby jejich pusobnost zaclenila do sveho pronikani, toto prosazovane
uspofadani a tento rytmus potadani uz nejsou jeji vlastni, anebo
snad jsou jeji vlastni, ale ona uz neni sama sebou; ukazuje se, ze
byly jeji vlastni pouze v okamziku sveho zrodu, ktery byl zaroveri
promenou sily; ozyva se tendence k naplneni v zaniku a promene.
Do nitra sily se zaryva vyzva jineho a jako odpoved' na tuto vyzvu
se ozyvaji a nepredznacenym
zpusobem se dotvafeji pfipravujici
se nove momenty sily se zarodky novych syntaxi ci strategii. SHa
chce vnutit svou organizaci jinemu, ale chce byt take jinyrn porazena a chce ve sve dosavadni pod obe zaniknout, protoze se s touto
podobou nemuze ztotoznit, jejim zivotem je neztctoziiovani se se
svyrni podobami, s tirn, co je ji vlastni. V zivote sil neni jine
v prvni i'ade tim, co ma byt odstraneno a promeneno ve vlastni, ale
tim, eo svou vyzvou umozriuje sile, aby zanikla, prornenila se
a v teto promene se stala sama sebou.
Deleuze pise: .Je-li dano uspofadani, pak je pfisne vzato touha
jedno a totez eo soukoli a casti stroje, totez eo moc stroje. Touha po
moci, kterou clovek citi, neni nic jineho nez jeho fascinace kolecky,
chuf uvest do pohybu nektera z tech soukoli - byt sam jednim
z nich - a nejlepe ze vseho byt materialern, ktery zpracovavaji, ma-

146
147

38.

Mac

a hra
38.

terialern, ktery je svyrn zpusobem take jednirn ze soukoli. Kdyz nejsem spisovatelem na stroji, nechf jsem alespon papirem, na ktery stroj klepe. "63 To je ale porad jeste malo. Nestacf jako projevy
moci-touhy zrovnopravnit mechanika, soucastky stroje a material,
nestacl postupne zaujimat pozice mechanika, soucastky a materialu. Je treba zkonstruovat psaci stroj, kde by energie a cile neproudily jednosmems od ruky ke stroji a od stroje k papiru. Takove obraceni toku touhy by nemohla zarucit pouha vyrnena pozic. Bylo by
treba vynalezt psaci stroj, pfi jehoz pouzivan! by psani vyjadI'ovalo
take touhu papiru a touhu stroje; takovy stroj by se prornenovaj procesem psani, rozhovorem s ostatnimi prvky tohoto procesu. Promeriovaly by se vsechny prvky, ktere se ucastnt na procesu psani: stroj,
papir, spisovatel, dilo. Je takovy stroj mozny? Jako stroj, ktery popisuje sve vnitrn! deni a ktery tuto prozu pise sam na sebe, si docela
dobre muzeme pI'edstavit vizualn! plan.
Kdyz sestoupime k zivotu sily, uz 0 ni nemuzeme mluvit jako
o moci, nechceme-li prekroum vyznam tohoto slova. Deni sil ale
ani nemii'i k obecnu, neni dialekticke, neni zarodkern anebo ruinou
dialektickehn pohybu. Sila se promenuje vyzvami, tim, ze do jeji
povahy vstupuji echa vyzev, Sila nesrnefuje k universalite, snad spise smeI'uje k tomu, aby byla vsirn; a universalita je pouhyrn odleskern touhy stat se vsfrn. Vsim se vsak sila paradox ne stava tak, ze se
stava stale vice sama sebou, ze prohlubuje svou zvlastnost, osamelost a nepI'evoditelnost; tak se sila stava zauzlenim mnoha si I, ktere
se v jeji pusobnosti ozyvajf, Tendence byt vsim a tendence byt jedinecnou jsou dva momenty, ktere lze vysledovat ve smerovant sily,
Sila by se mohla stat plne sama sebou a naprosto odliSenou od
vsech jinych sil jen v okamziku, kdy by jeji projev - ktery by byl
nyni zcela jedinecny - vytryskl z moznostniho podlozt sedimentovaneho ze vsech vztahf v kosmu, ze vztahu se vsim v kosmu,
v okamziku, kdy by sila prosla vsemi vztahy a odpovedela na
vsechny vyzvy kosmu; temito odpovedmi by utvofila sama sebe.
Jestlize nekdo namitne, ze tu vytvanme jakousi mytologii, nebudeme mu odporovat. Dej, 0 kterem se tu vypravi, skutecne nenf nicfrn
63 G. Deleuze, F. Guattari, Kafka, Za mensinovou
str. 104.

literaturu, Praha 2001,

Mac

a hra

jinyrn nez my tern: je modelem, ktery se rysuje v neexistujicim miste, v miste, kde se protinaji ubezniky zkusenosti z ruznych oblasti
deni smyslu. Jsou to napfiklad zkusenosti osobniho vyvoje nebo
vyvoje individualni umelecke tvorby, kdy s pfibyvajicim mnozstvim vztahu k vecnemu, stylovernu a myslenkovemu okoli (v prvnim pfipade) a k obsahu vytvareneho dila i k jinyrn dilum (v druhem pfipade) roste jedinecnost existence nebo umelcova stylu.
Rodici se byti sebou jiste neni necim, eo by - nejakyrn zpusobern, nekde - bylo dano predem a pouze se postupne v odpovidani
na jine zbavovalo vnejslch nanosu. Byti sebou se rodi z jedinecnych
a kontingentnich vztahu a je jejich nepfedvidatelnym
vysledkern.
eim nejaka vec je, neni predem zapsano v zadne knize absolutna,
neni a nemuze byt mysleno v mysli zadneho boha, protoze prave
toto .co" je bytostne spjato s kontingenci mnoha setkani, je nekonecnyrn zrodem. Proto vnitfni smefovani veci neni mozne ztotoznit
s moci, usilujici 0 zachovani a prosazeni toho, eo je .vlastni" - toto
.vlastni" je abstraktni moment, a je tedy cizi, V prubehu nastolovani ruznych vztahu sily, v prubehu jejiho protekani ruznymi konstelacemi, na ktere narazela, se kterymi se vyrovnavala, do kterych se
zapoustela, kterymi byla fascinovana a ovladnuta, ktere poradala
a rozpoustela, nad kteryrni vitezila a kteryrn podlehala, ktere minula na ceste za jinym, kteryrn pomohla a ktere poskodila, odpovidala
sila na vyzvy jineho, jet se zaryvaly do jejiho moznostnfho podlozi.
Jeji odpovedi byl jedinecny projev v idiolekticke syntaxi, ktera vyvstala v temze okamziku; soucasne zaryti vyzvy do moznostnfho
pole znamenalo jeho promenu, pfeorganizovani, vyzvednuti a nove
zformovani urcitych linii, promenu rytmu a zmeny v procesech vynofovani se zarodku syntaxi. Takto promenene moznostni pole
bude vstupovat do pfisti odpovedi na vyzvu jineho a bude timto novyrn odpovidanim opet rozryto a prorneneno.
Bude tu tedy urcity rust, ktery nebude rustem obecna; bude
k nemu patfit kontingence, bude to rust jedinecnosti a odlisnosti,
protoze k jedinecnemu projevu je zapotfebi na jedne strane aktualni
vyzvy jineho a na druhe strane co nejvetsl rozsah sedimentovanych
.zkusenosti" v podobe nepfedmetneho rnoznostniho pole, ktere
sice tim, ze ze se be vyda projev, zanikne ve sve dosavadni pod obe
a promeni se, ale v tom samem aktu se jeste zrodi idiolekticka syn-

38. Moc a hra

tax, jez bude tim odlisnejsf od jinych jazyku - a tim prfnosnejsf pro
rozhovor s jinym -, efm vice "zkusenosti" vztahU bude v moznostnirn poli sedimentovano. Prace smyslu srnefuje k jedinecnosn a odlisnosti; a smysl tuto jedineenost vyrabt z latky stale novych zkusenosti tak, ze neustale eerpa do moznostnfho pole, z nehoz se
vynorujt syntaxe, echa vsech sil a syntaxi v kosmu. Prace smyslu
tedy nema povahu vvrovnavam, ktere by postupne vycerpavalo
energie a vedlo k rovnovaze, je to "autokatalytickf'
proces, v nemz
produkt zrychluje denf - v pfipade smyslu je tomu tak proto, ze
vznikaji stale vetSi rozdily a zvysuji se hladiny napeti.
Nedostali jsrne se ale oklikou pres paradoxy siIy zpet k zproblemauzovanemu tvrzeni, ze sila potvrzuje - tfebaze nyni paradoxnim
zpusobem - sebe samu, neztotoznlh jsme nakonec znovu siIu
a moc? Pokud by nekdo chtel pojern moei rozslfit tak, aby do sebe
pfijal vsechna urcen] sily, ktera souviseji s rozbijenim .vlastnich''
rozvrhu, nemelo by smysl mu v tom branit, ale vznikl by jen dost
nezajimavy terminologicky problem. Domnivame se ale, ze by to
byla pfilis odvazna inovace, jez by smetovala proti duchu lexika
a k niz by pfitom nebyl zadny vazny duvod; smerovani k paradoxnimu "vlastnimu" rozvrhu prostfedictvim zaniku v jinern neodpovida beznemu vyznamu slova "moc". Umelemu posouvanr vyznamu
slov a neologismum je tfeba se pokud mozno vyhnout; obvykle nepfinaseji zadny zisk smyslu, ten se naopak rodi z napett mezi tradicnimi vyznamy slov a tirn, eo je v minenem presahuje.

39. Viditelnost a neviditelnost moci

Viditelne tak pfestava byt vyrazem moci, a to i te, ktera je zbavena
centralizace a vylucne represivniho charakteru. Moc neni tirn, eo by
v posledni instanci strukturovalo viditelne, jazyk videni neni jazykern moei. To ale neni duvod, proc rusit vztah viditelneho ke svetu
sil. Pojeti viditelnosti jako vyrazu moci se vzpira sama nase zkusenost. Svet viditelneho je svetem, v nemz vladne nevlastneni, nechavani byt, radost z ciziho, vzdani se majetku, touha po vlastni prornene a zaniku. Jde 0 dynarnicke charakteristiky, i kdyz by to mohlo
udivovat: v cem spociva dynamismus "nechavani byt"? Ale tyto postoje nejsou rezignaci a uvadanfrn sil, nybrZ maji povahu aktivniho
odstraiiovani bloku, ktere zabraiiuji proudeni sil a jejich promenam.
Pohled muze vstoupit do nse sil teprve tehdy, kdyz se pusti vlastnenych rozvrhu, ktere stabilizuji deni smyslu tim, ze je prevadejf na
dane formy. A sam vstup do sveta sil je silovym vykonern; k rozbiti
stabilizujicfch .vlastnich" rozvrhu je zapotfebi velkeho usili; je tfeba
hodne energie k tomu, abychom veci nechali byt,
Svet videni je svet plny sil, neustaleho deni na vsech rovinach
smyslu, ale toto deni nerna povahu mocenskych her. Svet viditelneho je jiste pod velkym tlakem moei, ale rnocenske hry nejsou na
uzemi viditelnosti konstitutivni, nejsou tim, eo vytvari jeho rad; zasahy moei jsou spise jakyrnisi trestnyrni vypravami na neustale se
bound uzemi, ktere neni mozne nikdy zcela zpacifikovat. PodiI
moei na strukturaci viditelneho ale take nent proste necim, s cim by
se svobodny po hIed proste mijel. Mocenske organizace vepsane do
rozvrhu svetla a stinii maji povahu jedne z vyzev, ktere se ucastnl na
hre, z niz vyvstava smysl, a jejich echa vstupuji do smyslu videneho v podobe jeho momentu.
Zazili jsme mohutne organizovani viditelneho a neviditelneho,
ktere vykonaval totalitni rezim, a bylijsme take svedky toho,jak tento podnik neustale ztroskotaval na same povaze sveta pohledu. Viditelne povrchy, jez mely byt rozestreny a zformovany mod, mely svuj
vlastni zivot, ktery prosazoval svuj smysl bez ohledu na to, eo bylo

150

151

39.

Viditelnost

a neviditelnost

moci

kodovano jazykem moci, druzil se s hlasy neviditelneho a zjevoval

skutecnosti, ktere rnely zustat ve stinu, Moc chce pohled ovladnout
a vyuzit ke svyrn cilum. Musi vystavovat sve znaky, davat je videt,
ale vizualni svet vzdy zrazuje to, eo je vystavene, a okamzite vytvori
jeho parodii; vizualita zahraje scenai, ktery ji byl predepsan, doslova, ale jako frasku. Vytvafi v totalitnich rezimech vsude sve vlastni
figury, stavi labyrint a zvefinec, porada karneval. Vystavena tela
v pnivodech a na spartakiadach nemluvila 0 proniknuti jednotici
ideje do zivota tela, ale 0 melancholickem grotesknu telesnosti, ktera
je vytrhavana z oblaku vlastnich gest, jez obklopuji telo _ ale v teto
vykorenenosti a absenci vlastniho pohyboveho jazyka telesnost paradoxne tim vice manifestovala sve byti, nepolapitelne do mocenskych syntaxi; obliceje na tribunach predvadely kartografii tupeho
zla, a nic se nedalo zakryt ani retust, nebof retus byla stejne viditelna
jako zakryty obraz a pfinasela stejne svedectvi.
A take v pi'ipadech, kdy se exernplarne inscenovalo zviditeliiovant
svetu, jejichz obyvatele sami radeji zustavali ve stinu, aby nebyli na
ocich moci, mluvilo viditelne vlastnirn jazykem, nezavislyrr; na manipulaci moci. Jako dite jsem videl za vylohou jednoho obchodu
v NusIich vystavku 0 zivote "pasku"; byla tu take vystavena uloupena fotografie nahe divky hrajicf na kytaru, ktera rnela byt svedectvim
o mravni zpustlosti mladych lidi, proti nimz se moc rozhodla uderit;
vzporninam, jak toto telo, osvetlene mod, na mne zazafilo zazracnyrn svetlern tuseneho sveta erotiky, nekonformnosti
a svobody.
A konecne nebylo pro pohled neproniknutelne ani to, eo patfilo do
kuchyne moci a eo moc radeji nechavala neviditejne: napfiklad steny
uzavrenych sekretariatu mluvily dostatecne 0 povaze deni, k jakernu
dochazelo uvnitr, fikaly 0 nem vse podstatne. Zivot pohledu se musel branit syntaxi a semantics moci, tomu, aby pfijal jeji jazyk, ale
branil se na vlastnim uzerni, a proto vitezil; pismo barev, svetel a stinu neni pro texty moci vhodne, vzdy je zradi a fekne neco jineho,
nez eo rnelo sdelit. Krome toho pohled mohl zit v rozsahlych oblastech, ktere mu totalitni moc prenechala, aniz by na nich vykonavala
obzvlastnr kontrolu, protoze se domnivala, ze jsou z hlediska jejich
zajmu neutralm, a tedy neskodne. Ve skutecnosti tomu tak nebylo;
zivot pohledu je protikladny moci a vzdy ji podryva.
Ale i Foucault a Deleuze fikaji, ze moc nelze ztotoznit s nasilim
vychazejidm z centra vladnuti a ze odpor je take soucastf moci. Ne-

39.

Viditelnost

a neviditelnost

moci

patfi tedy i vzpurny, nepoddajny pohled pfece jen do mocenske hry,

neni jen jednou z podob decentralizovane a ve svych projevech rozrUznene moci? Dornnivam se, ze tomu tak neni. Zivy pohled neni
mozne redukovat ani na reakci na vyznarn vnuceny mod, ani na pozitivni silu, ktera sice nema reaktivni povahu, ale ktera ma se silou,
s niz se srazi, spolecne srnefovani k prosazeni vlastniho rozvrhu ci
vlastniho rytmu. Pohled je jineho razu, vymyka se moci, protoze zivot smyslu, ktery odkryva, je zivotem smemjicim k zaniku, pro mene a pfitakani tomu, eo je jine a vzpirajici se.
Ale na druhe strane ten, kdo se diva, se nestavi na nejake misto,
ktere by bylo hrami moci nedotcene a ktere by rozehravalo jen svou
vlastni hru; zije stale v rozvrzich moci, ale preklada je do jazyka,
ktery uz moci nepatfi. Jako by sama moc zacinala somnambulne
mluvit reci, ktere nerozurni; mocenska organizace viditelneho a neviditelneho je jen pokleslyrn vyrazern hry rozvinovani a zavinovani
potencialit, ktera je spjata se svetlern a stinem. Mluvime-Ii 0 pokleslosti, neznamena to, ze chceme obnovit nejaky puvodni pramen
smyslu, od nehoz je mozne se vzdalit jen za cenu padu, sestupu do
neautenticity. Pokleslost znamena jen blokaci dynamickeho smyslu; videli jsme, ze poklesle neni (ci nemusi byt) ustaveni vecnosti na
vizualni plani, poklesla je vsak mocenska stabilizace rozvrhu, k niz
dochazi v dusledku pfevedeni neidentickeho pnuti smyslu na vypliiovani vlastnich, vlastnenych rozvrhii.
Tato puvodnejsi oblast, jiz mocenske deni zastiiiuje, neni pramenem smyslu, a uz vubec neni oblasti nejake puvodni archetypalni
syntaxe. Deleuze odmita fenomenologii svetla, protoze ji ztotoziiuje
prave s usilim 0 navrat k syrove zkusenosti, nepoznamenane mocenskyrni silami. Rozvrh svetla a stinu je podle neho uz vzdy zformovan
dejinne urcenym komplexem moci a vedeni, a proto je tfeba fenornenologii svetelneho sveta vypustit a polozit do jeho zakladii epistemologii. Ale cesta za oblast mocenskeho piisobeni nernusi byt pronikanim k puvodnimu smyslu, ktery je mozno nazfit, tato cesta muze
mit povahu zapojeni mocenskych her do sirsi hry sil, ktera hry moci
rozestira jako jednu ze svych podob a ktera ma svou vlastni dejinnost, na niz se moc podili pouze jako jeden z momentu hry. Otazka,
jestli takovy pristup jeste spada do ramce fenomenologie, je jen dalsim terminologickym problemem, ktery nas nemusi zajimat.

153

40.

40. Bentham versus Piranesi

Foucault na nezapomenutelnych
stninkach mluvi 0 panoptikonu
Jeremy Benthama - veznici v podobe systernu eel uspoi'adanych
kolern centraln] veze, kde sidli Dohlizitel,
a otevi'enych pouze
smerern k teto vezi - jako 0 "diagramu mechanismu moci redukovanern na jeho idealni formu"64 anebo vypravi, jak architektura
osvicenskych
koleji 18. stolen - tvar a rozmisteni jednotlivych
prostoni, uspoi'adani a orientace viditelneho a neviditelneho _ hovoif nejen 0 bdelosti autority, ale dokonce 0 jeji specificke povaze
a 0 povaze pi'edmetu, ktery si tento dozirajici pohled vytvah. 65
Ale moc pi'esto nemuze zvitezlt nad zivotem pohledu. Snad by se
jf to podai'ilo, kdyby byl pohled spjat pouze se svetem idealnfch
vyznamn, ale videli jsme, ze zivot pohledu a smyslu, ktery pfed
pohledem vyvstava, je zivotem sil a ze pi'es vsechnu diversifikaci
moei, kterou Foucault i Deleuze zavadeji, jsou sily probuzene pohledem "starsi", to znamena blizsi rnistu, kde dochazf k nejuvolnenejsi hi'e mezi si Iou, materii a syntaxi, lehci, promenlivejsi,
pruznejsi a lstivejsi. Pohled stale obnovuje Piranesiho zpustosene
veznice, ktere rnel pi'ehledny panoptikon nahradit a ve kterych
vladne horecne hemzen], neustale shlukovan] a rozpadanj, videni
obnovuje v redukcionismu poklesls funkcionalni moderny i v nabubrele eklekticke zdobnosti totalitni architektury
labyrinticke
ruiny. Pohled nepfijima pasivne smysl, ktery byl do vizualnj organizace vlozen, cte vizualnj plan jako palimpsest anebo lepe feceno, cte sdelenl viditelneho jako sifrovany text, ktery pise samo vizualno rukou nic netustct moci a ktery promlouvs nakonec vzdy
o svobode.
Hry moei tak nejsou puvodnt, nejsou necim, eo by ustavovalo
sferu viditelneho, eo by bylo podminkou viditelnosti. Rodi se pro-

64 M. Foucault, DohUzet a trestat, Praha 2000, str. 287.

Bentham

versus

Piranesi

menou puvodnejsi hry sil, ktere nesmeruji k prosazeni .vlastnfho"

rozvrhu. Tyto puvodnejsi sHy se manifestuji ve svete pohledu, ktery
tvofi vyznacnou oblast jejich pusobeni, ale nejsou na sferu vizuality
omezeny. J sou to sily spjate se zivotem smyslu, a tedy s bytim jako
takovyrn, a piisobi ve vsech oblastech jsoucna. Mocenske hry vznikaji v dusledku urciteho potlaceni a zvnejsnen! dynamismu puvodnejsfch her, 'redukci otevreneho smerovani sil na .vlastni" rozvrh.
To neznamena, ze promena v mocenskou hru se deje v diisledku
vnejsiho zasahu, Hra moei se z puvodni hry zrodila nasledkem osamostatneni tendence k identite sil; sklon k osamostatneni jednotlivych momentu patfi ke hfe sil. A stejne tak pfeklad mocenskeho vizualniho textu do jazyka smyslu neni necim, eo by bylo tomuto
textu vtisteno zvenci: moc nemiize ve sve sfefe nikdy dojit naplneni, protoze dynamika, ktera je v jejich kotenech, je ve sfefe moei
blokovana identifikaci s .vlastnim"
rozvrhem - proto je take
v moei pritomna tendence k popfeni sebe same.
Disciplinarni dohled je perverzi zivota pohledu. Zivy pohled se
vyznacuje tim, ze je pfi nern samo videni zasazeno do videneho;
ten, kdo se diva, se jakoby rodi z procesu videni, zrod videne veci
je uz take novyrn zrodem divajiciho se. Veci jako by se divaly na
divaka, protoze sit smyslu, kterou pohled tka, nema centrum, vrchol ani cil v divajicim se. ("Neni tu zadne misto, ktere by te nevidelo," pise Rilke v basni Archaicke torzo ApoIl6na).66 V panoptikonu a ostatnich forrnach disciplinarniho
prostoru se vztah toho,
kdo se diva, a videnych veci zcela promeiiuje. Divajici se se dokonale vydeluje z pole videneho; je nastolen jednosmerny
vztah
k predmetu (takovy vztah je zarucen osvetlenim kontrolovaneho
a ponofenim dohlizitele do tmy). Zrod noveho smyslu ze srazky
vlny smyslu a danych materii a ze zhrouceni dosavadnich syntaxi
se promeiiuje v neustalou konfrontaci videneho se smyslem pokleslyrn v nernennou normu (takova konfrontace je vlastnim vyznamem slova "dohled"). Celistvost videne veci nebo videneho
tela, ktera se obnovuje v situacich a ze ktere vyvstava smysl cast!,
se promeiiuje v apriorni rozcleneni tela ajeho cinnosti na dilci segmenty, jez je mozne srovnavat s dilcimi segmenty normativniho

65 M. Foucault, Dljiny sexuality I, cit. vyd., str. 35.

66 R. M. Rilke, Werke in drei Biinden I, Leipzig 1978, str. 467.
154
155

40. Bentham

versus

Piranesi

rozvrhu.s? A konecne zrod cinu z toho, eo je "nechano byt", se

prornenuje v maximalni funkcionalizaci
viditelneho, ktere nic neunikne.
Pohled je opakem dohledu, doh led je jakyrnsi negative m ziveho
pohledu, ktery je na dne viden! pfitomen jako hroziva moznost (tato
hrozba ovsem zaroven vystupuje jako svudny pflslib ulevy, pfislib
snadnehn zvladnun divokeho sveta vizuality). Videni se kdykoli
muze zmenit v dohlizenf na lidi i veci. Rysy pohledu jako distance
nebo rozvinovant velkych celku, tedy rysy, ktere se podiIeji na tom,
ze svet pohledu je nsi svobody, uvolnenosn a noblesy, mohou byt
take vyuzity jako zaklad pro vybudovani takoveho vztahu ke skutecnosti, ktery ma povahu jeji neustale kontroly, nepfetrziteho overovani, zda odpovida stabilni siti vyznamu, jejichz vnittnt tenze se
zmenily v tvrdou a neplodnou transcendenci normy.
Archaicke a hrube formy dohledu z 19. stoleti, 0 kterych pise
Foucault, se uz ztraceji, zustavaj] vsak spolupntomny jako myty,
ktere se ozyvaji ve svete pohledu vsude tarn, kde videni nabyva povahy kontroly, a to znamena. kde se stabilizuje sir smyslu a meni se
v hierarchii norem. Disciplinarm architektura 19. stoleti zustala
omezena na okrajove oblasti, ale rovnez pretrvavajako mytus, ktery
prosvita vizualnim svetern. Kdyz se pohled promeiiuje v kontrolu
napliiovani stabilni vyznarnovg site, stava se viditelny horizont obrovskyrn panoptikonem.

67 K tomu viz zejrnena kapitolu Kontrola aktivity, in: M. FoucauIt, Dohlilet a trestat, cit. vyd., str. 217-226.

41. Moderni pohled

Klasicky dohled se vyjevuje jako jeden z dejinnych modu moderniho pohledu, pro ktery je charakteristicke
smerovani k naproste
transparenci
vseho, snaha 0 zruseni vsech nepruhlednych
mist,
vsech ptekazek kladenych pohledu. Odstraiiovani opacity a otvirani sirokeho horizon tu, ktere maji zarucit maximum viditelnosti,
jsou vepsany do povahy modemi architektury a moderniho urbanismu. Pohled pronika do dalky v rovnych ulicich a z vnitfnich
prostoru pfehlizi siroka panoramata rozestirajici se v pasovych oknech, setkava se s pruhlednym sklem as rovnyrni pffmkami, ktere
doprovazeji linii jeho pohybu a nekladou mu ptekazky, Moderni
utvafeni viditelnosti je samo soucasti universalnejsiho postoje, pro
nejz je charakteristicke
odstraiiovani vnejsich mezi kladenych napliiovani vlastnich rozvrhu sily, chapani syntaxi jako neceho, eo je
kladeno ze sarneho centra sily a eo vyhovuje jejimu vlastnimu rytmu, eo neni omezeno zadnou danosti, zadnou vnejsi formou. Vse
se stava vyrazern vlastniho rozvrhu sily a je jim proniknuto; toto
proniknuti ma ve svete videni povahu transparence a ve svete jednani povahu disponibility.
Transparence a disponibilita spolu uzce souviseji, Maximalne viditelny prostor je take prostorem volneho pohybu tela i pohybu nastroju, prostorem bez prekazek, ktery umozriuje rychle pfemisteni
po nejkratsi spojnici mezi dvema body; umoziiuje take prostoupeni
videneho rozvrhem jednani, v jehoz dusledku se vizualni pole meni
v jakysi narys budouci ucelove akce. Viditelne se tak podili na vzniku prostoru disponibility; disponibilita zaroven pfispiva k ustaveni
viditelnosti: protoze je smysl ztotoznen s funkcni spojitosti momenta a fazi napliiujici se sily, rodi se i smysl budujici viditelnou
skutecnost z rozvrhu funkcniho pretvarenl, a dokonce i slepa mista,
ktera se takovemu rozvrhu vymykaji, nabyvaji jakehosi smyslu tim,
ze jsou kvalifikovana jako odpor proti funkcionalizaci, a tim dostavaji v ramci funkcniho rozvrhu jakysi status.

156
157

41.

Modern[

pohled

Ve svete, v nemz byly odstraneny nepruhledne zasteny a neprekrocitelne zdi, se vsak paradoxne rodi nove opacity a nove uzavrene
prostory, nove prekazky pohledu a pohybu. Rust celku a rozsahle
funkcne spojene fady vytvafeji novou skrytost, nebof jsoucna rnusi
byt ve sve ucinne, ale krehke monofunkcnosti, jez je zapojuje do
celku a fad, uzavirana pfed kazdyrn puscbentm, ktere presahuje
funkcni rozvrh. Tak se rodf nova neviditelnost a nepffstupnost zakazany eh a stfezenych zon v prumyslu, mocenskych organizacich
a statni sprave. Dokonce i skrytost, kterou produkuji totalitni rezimy, navazuje na tyto tendence v moderne. Jakasi nova neviditelnost
a nepnstupnost se rodi i tarn, kde nejsou zadne zakazy a omezeni;
tato skrytost souvisi s neustalym propracovavanim
inertnfch vniti'ku a zjemfiovantm pffliS tvrdych prechodu - vnitfky a spoje se uz
nezapoustej] do horizontu smyslu, promenujl se v zahadne labyrinty; skrytost se objevuje jako dusledek rozbiti horizontu, ktery vse
prostupoval. Dalo by se rici, ze modern! svet vytvaif pruzracnost,
s jakou jsme se jeSte nikdy nesetkali, ale vyprodukuje pfitom obrovskou masu tizive opacity.
Klasicky disciplinarm dohled, jaky popisuje Foucault, je tedy jen
jednou formou modern] tendence k napliiovani vlastnfho smefovani
sil, ktere neni ruseno vnejsi mezi a rozvinuje se do funkcionalmch
rozvrhu. Zaroveii se znovu objevuje pusobern paradoxu, s nirnz
jsme se uz setkali a jenz plyne ze zvlastnfho statutu toho, eo je
.vlastni". Nedostatek transcendence ph prosazovani .vlastnich"
rozvrhu ma za nasledek, ze to, eo se dava k dispozici pohledu
a funkcionalnimu
pohybu, eo umozriuje volne naplriovani vizualnich a funkcnich rozvrhu, nakonec pouze podporuje danou statickou syntax. Staticka syntax vsak klade uskutecnovani sily odpor;
funkcionalizace tedy sama narusuje proces napliiovanj sily, ktery je
duvodem jejiho nastoleni. Zivy smysl uz je v kazdem okamziku
mimo sebe a potrebuje odpor, aby mohl v rozhovoru s nim objevit
nove potenciality, prornenit se, a stat se tak slim sebou. Tato potfeba
odporu se ozyva a pocina uskutecfiovat pfimo ve svete modem!
funkcionality; prime v nitru modemy se rodi tendence k nove opacite. Tato tendence uz neni totozna ani s konzervativnim navratem
k staremu radu a starym mezim, ani s vyvstavamm ryze negativni .

158

41.

Mo d e r ni pohled

a tizive opacity skryteho, ktera se objevuje ve svetle modemy jako

jeji stin.
V uvolnenosti a otevrenosti modemy se tak zjevuje opacita a odpor, jez jsou jeste radikalnejsi nez klasicke meze, ktere by chtel znovu zavest konzervativismus. Meze stareho radu se vyznacovaly stabilitou (trebaze v nich nenapadne pracovaly sily promeny). Proto
odpor, ktery rad kladl prosazovani sil, byl zaroveii naplnenim touhy
po stabilite rozvrhu smyslu. Videli jsme, ze funkcionalismus
moderny rozbil tuto stabilitu, ale nakonec vedl k nove staticnosti. Staticnost smyslu vyvolana funkcionalitou je vsak ve zrejmem rozporu
s dynamismem predpokladu funkcionalniho
sveta; tento rozpor
vede k tomu, ze se rozpada ztotozneni smyslu s funkcionalnim rozvrhem a vynoruje se smysl jako neco neidentickeho se sebou, promenliveho, neustale zanikajfciho v jinern a obnovujiciho se v nove
podobe z jineho. Neidenticky smysl, nevazany na zMny z jednotlivych rozvrhu, pronika celou skutecnost; neni tu nic, eo by nebylo
jeho vyrazem, cela skutecnost je jim prosvicena, mizi z ni kazda
skrytost a neviditelnost. Svet se stava pruzracnym. Ale jeho pruhlednost je zaroveii naprostou temnotou, nebof pohyb smyslu je
tim, eo je nam nejmene vlastni, eo nam nikdy nemuze patfit, je tim
nejtemnejsim,
tirn, eo nikdy nernuze rnit smysl, protoze kazdy
smysl produkuje.

159

42.

42. Pohled a slova

Ternatem nasi studie jsou vnitfnl pomery v oblasti videni. Branili
jsme se tomu, abychom obetovali cistotu tohoto ternatu nejake
vnejsi kauzalite nebo teleologii. Takove ornezeni neznarnena ochuzeni ternatu; to podstatne, eo se da 0 oblasti, kterou se zabyvame,
fici, je mozne najit jen uvnitf ji same - v jejich konfiguracich, promenach techto konfiguraci a silach, ktere je rozvijeji. Nic tu neni
zamaskovano, vse vystupuje pod svym vlastnim jmenern; naopak
pficina nebo licel jsou maskami urcitych momenru vnitfniho deni
v teto oblasti. Zustavame-Ii verni popisu, ustavuje se dynamicka
souvislost popisovaneho deni, ktera je analogii kauzality a teleologie a ktera je take jejich pravdou.
Terna videni se ale samo brani tomu, aby bylo drzeno v izolovanosti; .videnf samo 0 sobe" je pfisne vzato nemozne terna. Pote, eo
jsme odstranili abstraktni pricinu a licel, objevi se vnejsek ternatu
jako cosi, eo je s vnitfkern neoddelitelne spjato siti vyzev. Cisty
vnitrek je stejnou abstrakci jako vnitrek redukovany na dusledek
pficiny nebo prostredek cile. Prave tehdy, kdyz chceme videni
uchopit, tak jak pred nami vyvstava, kdyz chceme naslouchat pouze
jeho vlastnimu hlasu, se narn zda, ze je tento hI as spleti ozven jinych hlasu. Prave ve chvili, kdy jsme terna videni ocistili od kauzality a teleologie, se nejvic zproblematizuje; v tom okamziku se ukaze nevykorenltetna pritornnost jineho ve stejnem,
Excentricka povaha smyslu, ktery je energii, jez vnitfni stavbu videneho sveta buduje, ma totiz za nasledek, ze vnitfni pornery sveta
videni nejsou oddelitelne od vztahu k jinyrn oblastem: neidentita
smyslu zaklada neustalou intervenci videni do jinych oblasti zkusenosti a vtahuje echa jinych oblasti zkusenosn do sveta videni. To,
eo je jine nez videni, bylo neustale pfitomno ve smyslu budujicim
videne utvary, Tou oblasti zkusenosi], ktera je pro videni nejviee
vnejskern, je svet jazyka. Stavba slov je uz na prvni pohled vybudovana z odlisneho marerialu a odlisnyrn zpusobem net svet videnl.
Videni jako by neustale manifestovalo, ze jen to, eo je nadbytecne,

160

Pohled

a slova

je dostatecne: jazyk jako by naproti tomu ukazoval, ze cokoli je navie vuci opakovanernu, je postradatelne. J aky je vztah techto dvou
staveb? Jsou slova pouhou kopii videneho, jsou jazykove kategorie
utvofeny podle vzoru jednotlivych momentu stavby videni? Anebo
je naopak system totalizaci a delimitaci, ktery je pfi praci ve videni
a ktery umoznuje vyvstani videnych jsoucen, pouhou projekci jazykovych forem do oblasti vnimani, v niz samotne se muzeme setkat
jen s beztvarou materii a jez potrebuje zasah zvenci, aby se vubec
mohla stilt zkusenosti? Je jazyk odfazem sveta videnych veci, anebo jsou videne veci vytvofeny pomoci jazykovych forem?
Na techto otazkach je ale neco matouciho, a musime si dat pozor, aby nas uz na pocatku pruzkumu vztahu videni a jazyka nezavedly do slepe ulicky, Ptat se po vztahu jazykove prace a prace videni pfedpoklada, ze nejprve existuji jazyk a videni, a ty se pak
dostavaji do nejakeho vztahu, na jehoz povahu se ptame. Poznani
excentricke povahy smyslu - ale i mlhava refIexe nasi vlastni zkusenosti - nas nabada, abychom byli vuci takovernu predpokladu
obezreli. Neni predevsim jasne, eo by ve svete, v nemz uz jazyk
i videni vzdy jsou (historicka nebo individualni geneze jazyka nas
tu nemuze zajimat), melo byt onim prvotnim jazykem ci pan enskyrn videnim, plodicim ze sebe formy pro sebe sama i pro druhou
oblast; neni take jasne, eo by melo byt nesvepravnym zarodecnym
jazykem, ktery se utvafi podle mornentii videneho, a co onou beztvarou materii videneho, kterou forrnuji jazykove kategorie. Zda
se, ze jak v teoriich, ktere kladou puvod smyslu do videni, tak
v teoriich, podle kterych je piivod smyslu v jazyce, se to jen hemzi
podezrelymi fantomy.
Krorne toho jsme videli, ze smysl pracuje jinak, ze k jeho stylu
prace nepatfi pouzivani forem pochazejicich z jedne oblasti jako
matric pro formovani smyslu v jine oblasti, ze se smysl zveda
z deni vyzev, v nemz se utvafi vyzyvajici i vyzyvane, z narazu a interferenci virtualnich rozvrhii, v nichz se tyto rozvrhy promenuji
a rozestupuji do jedinecnych
syntaxi. Vlada jazykovych forem
v oblasti videni by nejen zbavila smyslu videne (skutecny smysl trebaze se rodi ze hry rozdilnych zpusobu organizace a nema sve
kofeny pouze v oblasti, ve ktere vyvstava - je neprenosny z jedne
oblasti do druhe), ale znicila by praci smyslu i v jazykove oblasti

161

42. Pohled

a slova

same, nebot energie smyslu by se tu uzavrely do jedineho obvodu,

a byly by tak pripraveny 0 rozhovor s jinyrni zpusoby utvareni
smyslu, 0 otresy, ktere poti'ebujf k sebevytvarenf
a promene,
v nichz se smysl teprve rodi. A ze stejneho duvodu by doslo k vyschnuti smyslu jak v oblasti viden], tak ve sfefe jazyka i v pfipade,
ze by jazyk jen nejakym zpusobem napodoboval struktury, ktere
jsou uz dany ve videni.
Smysl zije tak, ze probiha vserni oblastmi signifikace a rodi se
nejen z rozdilu mezi staryrn a novyrn uzitim uvnitr jazyka jedne oblasti, ale i z rozdilu mezi mechanismy, jimiz je smysl produkovan
v jednotlivych oblastech, z rozdllu mezi jazyky ruznych oblasti.
(Budeme od teto chvile tarn, kde by mohlo dojit k zamene jazyka
v sirsim a uzsfm smyslu, mluvit 0 jazyce v uzsim smyslu _ tj. 0 jazyce slov - jako 0 feCi.) Tyto dve prorneny jsou na sobe zavisle _
smysl investuje do prom en v ramcijednoho jazyka to, eo ziskal pfekladem z jineho jazyka, a naopak vklada do pfekladu vytezek vnitrojazykovych prornen. Ostatne ani rozdil mezi hranici vnitrojazykoveho regionu a hranici mezi jazyky nenf absolutni: jazyk urcite
oblasti ma mnoho "narecf", ktera mohou byt z jisteho hlediska chapan a jako samostatne jazyky, a naopak muze byt sam pojiman jako
"nareci" vyssfho jazyka.
Smysl, ktery patri do jedne znakove oblasti, se rodi z vyzev jinych oblasti, na ktere dana oblast odpovida, a z tohoto odpovidani
se formuje vlastni smyslotvoma prace teto oblasti. (Sledovali jsme
napfiklad hru 0 smysl mezi zrakem a cichem, kterou rozvinul
Proust, kdyz psal 0 pokoji combrayske tety.) Existujfjazyky jednotlivych oblasti, v nichz se produkuje smysl - napnklad jazyky videni, jednani, poznam, mluvenf -, ale tyto jazyky maji v dobe, kdy nejsou pfi praci, povahu pouhe dynarnicke a neklidne virtuality, toho,
o eem jsme mluvili jako 0 moznosn moznosti. Nabyvaji urcitosti az
v okamziku, kdy vstupuji do pusobnosti, kdy se ze spanku virtuality
probouzejf jako situacni idiolekt. Skutecny, pusobfc] jazyk se rodi
ze situace prekladu, v niz na sebe narazeji jazyky ruznych oblasti:
kdyz hledame slova pro tvary kostela v Combray nebo v Balbecu,
pro znent Vinteuilovy sonaty nebo pro zvuk plechoveho vika, ktere
pada na podlahu v sousednim byte a chveje se na ni, kdyz chceme
namalovat horu Sainte- Victoire a hledame barevne odstiny a tvar

162

42.

Pohled

a slova

ploch na platne, ktere by tyto barvy pokryvaly, nebo kdyz neukonceny vers, jehoz energie se chveji v prazdnu, satra v poli vizualni
pameti, kde se spletaji zborcene obrazy a rytrny sil, a hleda tu vzpominku na pantera v Jardin des plantes.
V situaci prekladu se jazyk, ze ktereho je prekladano, i jazyk, do
ktereho se preklada, rozpadaji, virtualizuji, vraceji se ke svyrn silovyrn polim a rozvijeji z nich idiolekticke syntaxe. Jazyk se rodi
z vyzvy ruznych jazyku, rodi se z pfekladu jako srazky jazyka puvodni oblasti a jazyka nove oblasti; jazyk puvodni oblasti smyslu se
pritom prorneni, v teto promene obnovi vysloveny smysl, a pritom
jeste rozryje a znici dosavadni podobu jazyka, do nehoz se preklada, zanecha v nern sve stopy a sva echa tim, ze v nem prave svou
jinakosti a nepfizpusobivosti
probudi odpovedi, skryte rytmy,
z nichz vyvstane novy a neprenosny idiolekt, ustavujici novy
smysl. Tak i'ee nici videni a podleha mu, videni zanika v zivote fecovych sil a znovu se v nem rodi. Ree se musi pokorit pred vizualni
skutecnosti, ktera ji vzdy presahuje, a nachazi nakonec v tomto ponizeni sama sebe, sve nejvlastnejst prameny, stejne jako vizualni
skutecnost se obnovuje vlivem vyzev feci, jez se do ni zaryvaji. Tato
obnova smyslu se uchovava v jeho pameti; momenty smyslu, ktere
v situaci pfekladu nove vyvstaly, cirkuluji spolu se smyslem vsemi
oblastmi a svymi vyzvami tu provokuji nove deni, vyvstavani novych syntaxi,
Jazyk slov ajazyk videni, ktere se pfi prekladech navzajem vyzyvaji, nici a vytvareji, k sobe nepfichazeji z nejakych oblasti panenske eistoty a nedostavaji se do vzajernneho vztahu az v situaci pfekladu. Nemaji vlastni koreny, nebyly nikdy nicim sarnostatnym,
zrodily se ze spleti korenu vinouci se vsemi oblastmi smyslu, vyvstaly ze site vzajemnych ech a vyzev a pfinaseji ji v sobe. Kdyz se
nejaky jazyk smyslu v situaci pfekladu zaryva do jineho jazyka
smyslu, nachazi v nem uz stopy po so be samem: vizualni plaii je
velkyrn archeologickym nalezistern smyslu, ktery pochazi z oblasti
i'eCi; v lexiku, syntaxi i fonetice i'eci objevujeme pozustatky davnych setkani pohledu. Na produkci smyslu, ktery konstituuje videnou nebo vyslovovanou vec, se podili cela sit' smyslu, at' vyzvarni
jazyku setkavajicich se v situaci prekladu, at' prostfednictvim pameti smyslu, ktera sbira zkusenost ze vsech oblasti.jimiz smysl putuje,

163

42.

Pohled

a slova

a kondenzuje ji v podobe momentu, jez zustavaji

dispozice k dalsim vyzvarn a promenam.

zachovany jako

V teto siti neni zadna puvodni oblast produkce smyslu, ktera by

sve formy a normy predavala ostatnirn oblastem - smysl se takovemu jednoznacne urcitelnernu mistu zrozeni a takovernu jednosmer,
nemu stehovani celou svou povahou brani. Smysl neni v zadnem
znakovem teritoriu autochthonni. Pfeklad tak neni necim, eo by
k vlastnimu smyslu pfistupovalo; neni to akt, v nemz by byl vlastni
smysl pfenasen do jine oblasti, a pfitorn pffpadne ochuzovan nebo
obohacovan, Smysl se rodi z pfekladu, bez prekladu by nebylo
smyslu, smysl je sedimentovanou
historii ptekladu a je moznosn
prekladu mezi jazyky a nafecimi, chvejictm se polem moznych
transformaci, ktere budou smysl nicit a obnovovat.

164

43. Strom, ktery je videt

Vztah videni a jazyka se procistuje a obnazuje v literamim dile.
Ma se za to, ze dila moderni literatury se vzdaluji od videneho a viditelneho, ze z jejich slov se zveda svet, ktery jsme nevideli a ktery
nelze videt. Ale je to skutecne pravda? Neni tato domnela nevidanost spise amnezii, zapomenutim na svet videneho? Neni to tak, ze
nemuzeme poznat svet videni v literature proto, ze jsme zapomneli
na pulsaci jeho sil a na jeho slozitou stavbu a zredukovali jej na
vrstvu, v niz nachazime identicky.vecny smysl, tvary vyhlazene do
typovych schernat a monochromaticke
plochy ociStene od nezaraditelnych skvrn? Svet videni je stejnyrn labyrintem jako svet literarniho jazyka - nemela by byt tato sourodost alespoii podnetem
k tomu, abychom se pokusili hledat moznost navratu ci znovuzrozeni videneho v feei? Ale tato sourodost je snad zaroveii znamenim toho, ze je tu jeste hlubsi propast mezi reci a viditelnosti, nez
jsme se domnivali - vzdaleny, cizi a lhostejny nebo nedosazitelny
svet viditelnosti nemuze byt pro rec soupefem, nemuze ji ohrozovat a skodit ji, zatimco rozlehla labyrinticka stavba videni s mnoha
navzajern se ovliviiujicimi poschodimi smyslu klade reci odpor,
ktery musi rec pfekonavat s maximalnim vypetim, musi probudit
a vystupiiovat vsechny sve sily, aby nepodlehla organizaci, jez je
pfi vsi sourodosti jina nez jeji,
Yidime-li napfiklad strom, pak ve smyslu, jehoz prostfednictvim
videny strom vyvstava, se ozyvaji nejen vizualni, hapticke nebo
senzomotoricke zkusenosti, "potencializovane"
do podoby silovych
momentu smyslu, ale take analogickym zpusobem sedimentovane
vzporninky na slova, ktera tuto vec oznacuji, na jejich zvukovou
a grafickou materii a na vyznamy, ktere z ni stoupaji, na zpusoby
uziti techto slov, na jejich rUzna setkani, na jina slova, mezi nimiz
pobyvala, ana styly, jimiz by la tato spolecenstvi slov poutana; ozyvaji se konecne take vzpominky na cely svet reci, na jeho sily, napeti a rozvrhy, na jeho neustaly rozhovor s jinymi svety, Vsechny tyto
rytmy pusobi ve smyslu videne veci. Nevstoupily do neho tak, ze by

165

43.

Strom,

kt e r y je

v i d et

byly jednoduse integrovany puvodnlm rozvrhem, aby jej obohatily;

podilely se pffrno na vyvstani smyslu, promena zkusenosn v moment smyslu znamenala vyzvu, ktera se zaryla do smyslu a pfetvofila jej. Tyto momenty zaroven nejsou zcela rozpustene v silovem
poli smyslu, jsou neustale na prahu explikace, jez by mohla pfimo
ve videnem fee znovu probudit, a tirn smysl dynamizuji, posiluji
jeho excentrickou povahu, urnoziiuji promenujlct pfeliti smyslu do
sveta fecovych znaku a vybizeji k nernu.
Tak se smysl videneho stromu rodi z rozhovoru jakesi pfedchUdne dispozice smyslu s jedinecnou vizualni materii a jedinecnym vizualnim kontextem, a v tomto rozhovoru se ozivuj] i ty momenty
smyslu, ktere maji puvod v oblasti feci. Ve smyslu, jenz stoupa z vizualnich materii a jehoz prostfednictvim
je konstituovsn videny
strom, nachazime echa rytmu si I, k nirnz poukazuje hlaskova materie slov; na povaze rytmu, ktere vyvstavaji kupfikladu ze zpusobu
rozestfeni vetvi a vstupuji take do smyslu, se podili i zkusenost
s rytmy rozvijeni syntaxe, s vetvenim vet a souveti - zpusoby rozestupovani jednoho do rnnoheho a zpusoby spojovani mnoheho do
jednoho v kterekoli oblasti sbiraji momenty smyslu, k nernuz poukazuji, ze zkusenosn ve vsech oblastech. Labyrinty videni a labyrinty feci spolu komunikuji, v kazdern z nich se ozyvaji vzpominky
na ten druhy, Ve smyslu je tak pfitomna splet analogii a metafor,
z niz se smysl spradal na sve pouti krajinami znaku. Tato sir se nerodi tak, ze by do ni byly vpletany stale nove soucasti na zaklade
pfedem daneho kriteria podobnosti. Sama podobnost se v tomto
deni teprve konstituuje a zustava stale nesamozfejma, musi byt stale znovu vynalezana, rodi se spolu s vyvstanirn pcdoboeho. Prave
nalezeni noveho kriteria podobnosti promenuje smysl; dosavadni
rozvrhy smyslu se stavajl podobnym; necemu novernu za cenu, ze
pfestavaji byt podobne samy sobe.

43.

Strom,

kt e r y je

ustali jedna ze siti souvislosti, do kterych jsou jednotliva analogicka

silova gesta zasazena a ktere se pfed touto volbou prekryvaji, propletaji a prosvitaji sebou navzajern. Ty kontexty, ktere .nebyly pouzity" k tvorbe vecneho smyslu a k ustaveni jsoucna, vsak nejsou
aktem zrodu urciteho jsoucna potlaceny, stavaji se vrstvou smyslu
a dale v nern pusobi. Kazda nova explikace vyvolana setkanim s vizualni materii znovu probouzi genezi smyslu, znovu ozivuje rozhovor vecneho smyslu s temito vrstvami, a vede tak pokazde k nove
vystavbe smyslu. .Necistoty" analogickych siti tak patfl k zivotu
smyslu; zabraiiuji, aby se smysl rozpustil do cireho siloveho pole,
v nernz by se zcela zrusily rozdily jednotlivych jazyku smyslu, udrzuji napeti a komunikaci mezi ternito jazyky, dynamizuji smysl,
a podnecuji tak transformace
smyslu, a tim i jeho obnovovani
a rust.

Sii analogii, v niz se vynofuji bortici se, promenlive obrazy, pulsujici mezi tvarem a silou, je jakousi necistotou, zbytkem po nedokonalem rozpousteni deju do silovych poli, k nemuz dochazi pfi
zrodu smyslu; deni v teto siti je take tim, eo se v silovern poli probouzi jako prvni, kdyz dochazi k jeho explikaci do jedinecneho
smyslu pfi setkani s nejakou vizualni materiL Ke zrodu jsoucna dochazi tak, ze ve spletani analogii, probuzenem vizualni rnaterii, se

166

v i det

167

44. Strom,

44. Strom,

kterem se pise

V pfedesie kapitole jsme se zabyvali roli slov pfi videni; ted' bude
tfeba prozkoumat
ulohu videneho pfi mluveni a zejmena psani.
Kdyz nejaky autor pise 0 stromu, na povaze siloveho pole, z nehoz
se rozvijeji vety a jez pfivolava slova, se podileji i rytmy, ktere
vzesly z vizualni zkusenosti se stromem, ze zkusenosti s texturou kury, s pohybem vetvi a listi ve vetru, s ruznyrni zpusoby rozestiranf vetvt, se svety Iesu, zahrad a aleji, Vetny diagram se metaforicky nazyva stromem feci, mluvi se 0 rozvetvenycn souvetich;
takove metafory jsou zalozeny v puvodn! metaforicnosti
skutecnosti, mohou vyvstat na zaklade toho, ze smysl bloudi ruznym] oblastmi a sbira tu sve momenty.
Mluvi se 0 nasilt feci. Kdyz neco takoveho slysime, meli bychom
se mit na pozoru. Je mnoho druhu nasilt a snadno muze dojit k jejich zamene ci konfuzi. Slova a vety skutecne pusobt videnernu nasili, nenf to vsak ani nasill formy na bezvladne amorfni materii, ktera by se bez tohoto natlaku pfichazejiciho
zvnejsku nemohla
strukturovat, ani nasili hrube vnejsf matrice, drtici jernne tkanivo,
v nemz se rodi konkretn] vizualnt skutecnost. Nasili feci je nasillm,
ktere je spjato s povahou a zrodem kazdeho smyslu. Prace feci se
nepodoba ani Derniurgove, ani Prokrustove praci. Nasill feci vuci
vizualnfmu svetu je nasilirn provokativnf vyzvy, ktera pfichazf odjinud, z jineho pole sil, v nemz se rodf jine syntaxe; vyzva otfasa dosavadnf syntaxf vizualniho sveta a probouzf v ni zivot sil, ktere tuto
syntax ustavily, jejich parnet a touhy, a umozriuje tak pfetvarenf
smyslotvomeho rozvrhu a zrod jedinecneho smyslu v ramci pfetvafejiciho se rozvrhu. Mimofecovy smysl se obava tohoto nasili a touzf po nern, protoze v nem umira a obnovuje se. Mechanismus promeny smyslu, jeho zaniku a obnovenf zabraiiuje, aby se kterakoli
z oblastf rozem smyslu stala zakladnf a dominantni.
Kruh jazyku, jfmz cirkuluje smysl, se neprosura v jedne rovine.
Kruhova sf{ drah smyslu je viceposchod'ova, jeji poschodj jsou urcena rovinamt diferencujicich
explikacl v rarnci jednoho jazyka

kt e r em se p is e

smyslu i ve vztazich mezi jednotlivyrni jazyky. Napfiklad vecny

vizualni smysl je ve vyssim poschodi (anebo, pfijmeme-li jako
modelovy obraz kaskadu, na nizsim stupni) nez ptedvecny smysl.
To ale neznamena, ze pohyb smyslu v tomto labyrintu je jednosmerny; jak jsme videli, smysl explikovany ve vyssich patrech
zpetne promeiiuje smysl nizsich pater. "Zakladni" je uz vzdy odvozene z "odvozeneho",
moznost se rodi az ze skutecnosti, ktera se
zrodila jeji aktualizaci; a tak stavba smyslu spise pfipornina nejaky
escherovsky palac nez budovu, jejiz sklep a strecha jsou jednoznacne urcitelne. To plati i pro vztah feci a videni: jazykje na vyssi
rovine explikace, ale rovina videni utvafi sve vyznamy take z deni
na teto vyssi rovine.
Nasili, z nehoz vyvstava novy smysl, nelze omezit na lokalni
stfet na hranici zeme slov a zeme videni, Ziidna konfrontace jazyku
neni jen lokalni; poznamenava cirkulujici smyslotvorne sily, a tak
otfasa celyrn kontinentem znakii a probouzi v nern skryty zivot.
Tyto sily jsou natolik zive, ze hned rozsifuji ozvuky vsech mistnich
katastrof i Sfastnych udalosti smyslu do vsech oblasti, kde k deni
smyslu dochazi. Napfiklad zrozeni noveho smyslu v literami metafore neobnovuje pouze videni predmetu, jehoz se metafora bezprostredne tyka, ale na chvili jakoby odhaluje tajnou formuli produkce
smyslu; metafora umoziiuje procisteni cele oblasti vyvstavani
smyslu. Takovy souvisle se sifici otfes ale neznamena, ze by se zacinal napliiovat nejaky sen znaku 0 zapomenutem do move, kde se
zrusi rozdilne jazyky a kde bude nastolen jediny puvodni prajazyk.
Znaky ve skutecnosti takove sny nesni; spolecny domov smyslu ani
nemiize byt nalezen, protoze nikdy neexistoval; perceptivni, diskursivni, kognitivni i performativni jazyky se rodi z cirkulace smyslu,
ze vzajemnych rozhovoru, vyvstavaji v kruhu bez pocatku.
Je take treba mit se na pozoru, kdyz slysime mluvit 0 nedostatecnosti feci vzhledem ke konkretni skutecnosti, 0 nevyslovitelnosti
toho, eo je zive a jedinecne. Videni a s nim spjaty svet vyznamu je
predevsim samo jazykem, ktery pracuje se sjednocujicimi a diferencujicimi predchiidnymi rozvrhy a ve kterern se skryva nebezpeci
redukce smyslu; pfi mluveni ci psani 0 videne skutecnosti tedy jde
o vztah dvou jazyku. A tvrdit, ze rozvrhy, s nimiz pracuje fec, jsou
hrubyrni nebo neadekvatnimi pfeklady rozvrhu, jeZ vytvafeji vizu-

168
169

44.

Strom,

k t e r em se p ts e

alni jazyk, je predpokta, ktery by bylo tfeba nejprve dokazat, Tvrda stabilni syntax existuje pouze v ucebniclch gramatiky; a stabilni
a zakladnl vyznarn slova nenajdeme dokonce ani ve slovniku,
i slovnikove vyznamy jsou kontextove; pretrhana tkafi syntagmatickych vztahu, obklopujki slovo ve slovnfku, a sousedstvj zvukove
blizkych, a pfitorn vyznarnove vzdalenych slov take vytvarejt kontext - slovnikove vyznarny jsou pouze vyznamy spjate s jednou literarni formou, se zvlasmrm pribehern, ktery slovniky vypravejj.
A take neprekrocitelny rozdfl mezi rovinou syntaxe a rovinou lexika existuje pouze pro lingvistu, ne pro toho, kdo mluvi nebo pise.
Promluva a text se rodi rozvojem sily, kterase ze sebe same diferencuje, ktera jakoby stale znovu exploduje a pritom ze sebe vyrnrstuje
dosud zavinute syntaxe, aniz by nad nimi ztracela svou vladu, a tyto
mekke, plasticke syntaxe se dotvarejj at v dotyku se slovy, ktera
prichazejl v podobe silovych poll, vymezujidch
urcite vztahy. Pak
sila urvafejici promluvu nebo text nechava rozvinure syntaxe zase
klesat zpet do reteocionalnr indiferentnosti, v niz se jako momenty
teto sily podileji na dalsich syntaktickych explozich a na uzravani
slly v novych expiikacich.

44. St rom,

kt e r em se p i s e

du, ze sam ma povahu energie rozvijeni urcitych vztahu, energie,

jez se kondenzuje ve svete slov i ve svete videni, a take ve vzajemnych rozhovorech techto svetu. Gramaticka mista jsou uz zarodkem
slov, kterymi budou vyplnena - ale prave tato sourodost umoziiuje
na druhe strane skutecnou vyzvu, zapas 0 slovo a hledani slova,
umoziiuje maximalni napeti a silnou transcendenci chybejiciho slova, a take skutecnou novost a necekanost slova, ktere se zjevi.

Syntaxe tak jsou ve skutecnosti idiolekticke, jsou neprenosnym]

mody diferencovani teto situacnj energie. Syntax nelze oddelit od
rozvijejki se energie vety; ta je spise explozivnim pnutim, spise
tenzi nez intend mifki k pfedern danernu predmetu, a pokud na pocatku skutecne je zamerenf na dany predmer, energie very predmet
rozrusi, proment jej v silove pole, do nehoz bude expanzivm syntagrnaticke (meronymicke) a analogicka (metaforicke) napeti vtahovat dalSijsoucna, pulsujici mezi silou a tvarem; a z teto vffici rnlhoviny budou pod narazy sil jazyka krystalizovat slova, pricemz
prvni explikact siloveho pole nemusi byt slovo, ale tfeba konfigura.
ce hlasek poukazujki k urciternu rytmu. Proto syntax neni formou,
do niz by se zasazovaly samostams Iexikalni vyznamy. Syntax je situacni explozi vetotvorne sily, rozevirajid se do vejife gramatickych mist, ktera stale zustavaji spise momenty teto sily a maji sama
povahu silovych poll. Silova pole grarnatickych mist v ramci teto
plasticke syntaxe prostoupi a promem smysl pnchazejkiho
slova,
ktery je mimo sve umfsteru v kontextu pouhou dispozici a ktery
muze se silovyrn polem vetneho mista navazat kontakt z toho diivo-

170

171

45.

45. Zrod feci a obrazu

Jestlize se v literarnim dile obnovuje ree jako energie vet, ktera se
osvobozuje od tlaku vnejsich organizaci - vcetne organizace formalni gramatiky -, znamena to, ze se ree odvract od viditelneho
a vraci se k svernu byti? Ree se vraci k svernu byti, vklada sve rytmy do prace oznacovanj - ale prave proto ree nachazt viditelne:
ree, ktera se navraci ke svyrn energiim a ke sve telesnosti, se setkava s viditelnym, protoze se v ni obnovuje vlada dynarnickeho a excentrickeho smyslu, jehoz sily a rozvrhy mu si byt niceny a prorneiiovany vyzvou jineho. Pfiboj energii reCi rozdrti terna v jeho
predmetnosti a promeni je v pulsujici silove pole; to vsak neznarnena, ze znici odpor a jinakost vyslovovaneho. Ve skutecnosji je
tomu prave naopak: hotova, inertni pfedmetnosr se da silami reei
snadno prosaknour a ovladnour, a teprve pulsace siloveho pole, do
nehoz se predmetnost navratila a jez je se silovyrn polem feci sourod a, pfedstavuja radikalnl transcendenci, radikalnt jinakost, s niz
se jazyk srazi - a z teto srazky soucasne vyvstavajf ve vzaiemne
hre plasticka idiolekticka syntax a slova, jet ji vypliiuji.
Vyslovovani viditelneho je tak hrou mezi dvema jazyky, mezi
dvojim silovyrn polem, v nemz se oba jazyky utvarejt, je rozhovorem a sporem, bojem, nasilnym prunikem sil. Dynamicke sebepopirajici rozvijeni textu ma v so be vztah ke svernu vnejsku, ke svetu
viditelneho, vepsan, Naplfiovani rozvrhu reei nic! a obnovuje jak
rozvrhy samy, tak to, v eem se naplfiujf; proto tento dej nemiize byt
nakonec uzavren sam do sebe. Tarn, kde se dostava k nejjemnejsimu vlaseenicovemu tkanivu reCi, v nemz se prostupuji rytmicke figury sily a narysy rodicich se syntaxi, se uz toto deni obraci navenek, k viditelnernu, aby se v narazu na jine otfaslo a obnovilo, aby
se stalo samo sebou.
Ree nachazi sve rytmy proto, aby je ztratila, nebof nejvlastnejsim
pohybem sil reei je jejich zanik; a sfly reei zanikajl proto, aby se
staly samy sebou, nebof mohou byt samy sebou jen jako nepfedvjdatelna odpoved' na necekanou vyzvu jineho. Ani breh videneho, na

Zrod

feci a ob r a z u

ktery narazeji vlny reei, jez se vratila k svemu nejvlastnejsimu deni,

neni hotovym a do sebe uzavtenym masivem. Take videne se pfi narazu jazyka otvira, vraci se ke sve genezi, zanika v jazyce a obnovuje se jako vlastni zrod; vyzva jazyka v nem probouzi sily, kterymi
bylo videne ustaveno, rytmickou zkusenost, posbiranou ve vsech jazycich smyslu. Videne se rozpukne a vyvali se z neho jeho pamet,
ktera v nem byla uzavfena, a tak se ree v pulsaci videneho setkava mezi mnoha jinyrni setkanimi - i sama se sebou, objevuje sama
sebe jako jednu ze sil spolupodilejicich
se na ustaveni viditelneho.
Rozhovor reei a videni je tak prolnutim dvojiho siloveho pole, dvoji
vibrace; tato pole se navzajem vyzyvaji a z jejich tenzi se vynofi
slova vyslovujici vec, zrodi se deni slov, v nemz se obnovi jazyk
a ukaze videna vec.
Po narazu jazyka slov na jazyk videni se tedy oba jazyky rozpadnou a jejich trosky se zfiti do spolecneho prostoru, z nehoz vyvstavaji vizualni i jazykove syntaxe a do nehoz opet poklesaji a rozpoustej! se v nemo Tento pros tor, v nemz dojde k novernu zrodu
videneho ve slovech, nema povahu klidne jednoty, neni puvodnim
domovem smyslu a spolecnym zakladem, v nemz by smysl vizualniho i verbalniho sveta nachazel svou pravdu. le jednak neustalym
tlakem k explikaci do nektereho z jazyku vyrazu a k vlastni promene, ktera s touto explikaci souvisi, ajednak v nem vladne nikdy ne.vyrovnane napeti mezi jednotlivymi jazyky vyrazu. le vzdy ustupujicim horizon tern jazykii, ktery neni mozne explikovat do jazyka,
jenz by mnohost jazyku nahradil a ucinil zbytecnou.
A tak ani pohyb zrodu vet v tomto prostoru neni klidnym a harmonickym rustem, ktery by cerpal silu z piivodni jednoty veci
a slov a nechal se vest jejim sepotem, neni rozvojem jedineho, nerozdeleneho,
zcela hladkeho zarodku. Viry slabych energii, do
nichz se rozpadla ree, se prolinaji s viry, v nez se v neptedmetne pameti promenil svet videneho, tyto sily se navzajem vyzyvaji a promeiiuji a ziji jako splef ech; videne, promenene v energii, tak pusobi pfimo na energie vety a vetne sily vyvolavaji v nepredmetne
pameti rytmy videneho. V siti ech je obtizne rozlisit, ve ktere oblasti mel vzmach sily, jenz prave pusobi, sviij puvod. Ale v okamziku,
kdy se tato sila - nezavisle na mistu, kde puvodne vytryskla - stane
silou patfici svetu viditelneho (aniz by musela byt, a aniz by take

173

45.

Zrod

feci

a o b rar u

obvykle byla spjata s nejakym predrnetnym obsahem), uz vyvola

nedostatek na strane i'eci a potrebu odpovedi ze strany sil budujiclch
jazyk. A podobne v okarnziku, kdy se tato sila stane energii vety, uz
se v ni zrodi nedostatek viditelneho a touha po vizualnim svete: excentricnost smyslu piisobi, ze se nernuze rozvijet jen ze zdroju sve
vlastni oblasti, ze chce zaniknout ve svete jineho a v tomto zaniku
se znovu zrodit.
Proto hledani ryzi autonomie i'eci se miji ucinkem: i'ec nemuze
najit svuj vlastni smysl a sve energie, pokud se znovu nezrodt ze zaniku sveho autonornniho sveta. Rec musi rozbit staticke syntaxe
a uvolnit pole vifeni nejjernnejslchenergh,
ktere pronikaji az do nitra slov, zbavuji slova povahy danosti a rusf rozdil mezi syntax! a lexikem - ale tyto energie mohou vyvstavat jen jako stale se obnovujici odpoved' na neco, eo je vuci nim jine, na neco, eo i'ecf neni.
Jernne energie viditelneho se ozyvaji na vyzvu energii vety a explikuji se do slov; v teto explikaci dochazi k prebytku smyslu na strane
videnl, ktery nyni sam vyzyva jazyk a otevira trhlinu mezi svetern
videni a svetern slov ze sve strany. Rozeni a rozvoj vet je tak neustalou neklidnou oscilaci mezi hledanim ternatu a hledanim slov,
mezi vyzvami i'eci miffcirni k viditelnernu a vyzvami viditelneho
smerujicimi k i'eci. Vlastnim tematern, ktere i'ec hleda a ktere sarno
hleda i'ec, neni nejaka predmetnost, ale nejisty, a pritorn nalehavy
zrod viditelneho.se

46. Styl a videni

Autorska i'ec potfebuje svet videneho. Autorske psani se kondenzuje v necem, eo bychom mohli - trebaze s obavami, ze tomuto
slovu bude spatne rozumeno - nazvat stylem. Styl pfitom neni ani
jednotny princip, ktery nachazime na vsech rovinach organizace literarniho dila a u ktereho by melo zkoumani dila koncit, ani pfedIecova a predformova intence, jejimz je jazykova a formalni jednota dila pouhyrn projevem a indexem. Jakakoli intence je pouze
prvnim hybatelem, ktery v dile zanika, pohlcuje ji sebeutvarejici
se dilo, tiche nebezpecne monstrum, ktere intence svyrn hlomozem
probudila k zivotu. A pojem forrnalni jednoty je rnatouci, Predstava formalni jednoty literarniho dila se zrodila pfi cetbe prostfednictvim hry mezi ustavujicirni se rozvrhy a jejich naplnenimi, jez
tyto rozvrhy zaroveii nic! a promeiiuji, prostrednictvim
dvojiteho
pohybu postupneho vynofovani a rozkladu, pohybu spletani a trhani siti analogii. Predstava formalni jednoty ovladajici cele dilo tuto
genezi zakryva a popira.s?

68 Vyznam jineho pro jazyk rna v malfi'stvi analogii ve vyznamu toho,

cemu Barnett Baruch Newman a Jean-Francois Lyotard fikaji ,,tema". To jiste
nemusi mit povahu vymezene predmetne skutecnosti, je vsak podle obou nutnou podminkou i pro zrod autentickeho abstraktniho obrazu: "Tema malfi'stvi
vsak pfisne vzato eliminovano neni. V jednom ze svych Mcnologji, nazvanern The Plasmic Image (1943-1945), Newman zduraziiuje .vyznarn ternatu
v malfi'stvi'. Chybi-li tema, plse Newman, stava se malffstvi .ornarnentalnim'" (J.-F. Lyotard, Putovdni a jine eseje, Praha 2001, str. 113).

69 Jacques Derrida ve sve stati SUa a vyznam vyeita statickemu "ultrastrukturalisrnu" v literarni vecte, ze pouziva prostorovych metafor pro jednotnou formu dila. "Metafora neni nikdy nevinna," pise Derrida (J. D., Die
Schrift und die Differenz; Frankfurt a. M. 1989, str. 31); a tak prostorove metafory usvedcuji staticky strukturalismus z toho, ze ve sve legitimni snaze
osvobodit vnitfni smysl a pravdu literamiho dila od historismu a psychologismu pfehlifl vnitfni dejirmost dila, neteleologicke dejiny smyslu dila ajeho
psani, jehoz stadia se nedaji redukovat na nedokonale pfedbezne nacrty konecne strukturni formule. Tim pod1e Derridy ultrastrukturalismus
zrazuje
.nejcennejs! a nejoriginalnejsi tendenci strukturalismu", totiz snahu "uchovat
koherenci a dokonalost kazde totality na jejl rovine" a nepripustit, abychom
"videli v dane konfiguraci nejprve podil toho, eo je nedokonale nebo chybne,
tedy slepou anticipaci nebo tajuplne scesti ortogeneze, rnyslene z telos, z idealni normy" (tamt., str. 46).
Derrida tedy brani casovost literarniho dila ajeho smyslu proti "ultrastrukturalni" spacializaci. Ale nase vyprava na uzerni zraku nam ukazala, ze ani
prostorovy a vizualni svet neni vytrzen z i'iSe denl a metamorf6z. Prostorove

174

175

46.

Styl

a v i d eni

Cira formalni jednota je bud' pouhou konecnou fazi vyvoje, ktera

byla dosazena na jeho misto, anebo abstrakci, umele vytvorenou ze
vsech fazi, Styl je dramatem idiolektickych jazyku, ktere se rodi
v okamziku, kdy jsou aplikovany, a ktere se v temze okarnziku
hrouti pod tlakem energii sveho vlastniho zivota. Energie, ktera se
uvolnila pfi srazce i'eci a jejiho ternatu, probouzi v silach rozpinajicich syntaxe jakousi pamet a jakousi touhu, jez promeni pole jazykovych energii; a takto promenene silove pole jazyka bude hIed at
to, eo ma byt vysloveno, eo ve virech tohoto pole necha na okamzik
vyvstat zilkovam idiolekticke syntaxe a eo tuto syntax zaroveii zapi'e, zbavi ji platnosti mimo danou situaci a ponecha ji pouze jako
neco minuleho, jako hlas, ktery se bude z minulosti podilet na ustavovani novych situacnlch idiolektu. Neklid a excentricnost stylu nelze omezit na ciste i'ecovou oblast, jako by energie stylu na hranicich i'eci nahle utichly. Tetko miizeme ocekavat respekt k hranicfrn
jednoho znakoveho systemu od smyslu, k jehoz povaze patri uvadet
do vztahu ruzne oblasti a jenz se vzdy znovu rodi ze zkousky jinakosti na hranicich niznych oblasti. Proto excentricky pohyb stylu
a smyslu musi precnit sarn sebe, musi se vyzivovat jinym: musi se
ponorit do viditelneho,
Rec nernuze Zlt z vlastnlch kofenu, protoze - stejne jako vsechny
jine oblasti produkce smyslu - vlastni koi'eny nema.je vrostla do sitovi geneze smyslu, ktere tvofi kruh. Videli jsme, ze tato odkazanost neznarnena, ze se i'ec podrizuje hotove vizualni (nebo jakekoli
jine) skutecnosn. Rec se nevztahuje k vyjadrovanemu tak, ze by jeji
metafory tak nejsou falesne jen jednou, ale hned dvakrat: soucasnost okamziku, kdy je realizovana norma, tedy soucasnost, do niz teleologie stlacuje genezi a denl dila, neodpovida povaze literarniho dila; a tato soucasnost neodpovida ani prostorovym jevum, ktere jsou pouzity jako jeji metafory.
Prostorovy a vizualni svet je svetern procesu, v nez roztala jakakoli nehybna
soucasnost. V prostoru a vizualite se narn tak otevira podivuhodna nse, jakysi nesmimy destny prales smyslu, v nemz prY~tf a usinaji sily a v nemz dochazi k neustalemu zrodu a zaniku. Zivot teto nse je spleti tfeni, narazn, konfliktu, srustu a rozpadu, vzrnachu a mdlob, katastrof a katatonii; z tohoto
nekonctciho konfliktniho dem se zveda sum, jednotna melodie, jejfz rytmus
je zachytitelny v kazdern okamziku a nemusi byt konstruovan a domyslen _
tento rytmus nas svyrni vyzvami take vede v nasem konani.

176

46.

Styl

a v id en i

organizace by la pouhym nastrojem. Jazykovy vyznam se nerodi

razbou z hotovych matric. Pusobeni sil budujicich vety neni neco
jako otfasani tiskafskeho stroje, ktere muze rozmazat tisteny text,
ale ktere neovlivni jeho smysl. Smysl spise vyvstava z pohybu tela
jazyka, jakehosi bezobratleho organismu, ohebneho, ziveho, svijejiciho se a kluzkeho, rod! se z jeho podivne pantomimy, v niz je signifikantni kazdy zachvev a ohyb, kazda tenze, kazde spocinuti, ustrnuti a prodleni. ..
V tomto baletu jazyk v ruznern rytmu rozvinuje hlavni a vedlejsi
vety a zase je v retencionalnim
uplyvani svinuje, rozevira se
a chouli do sebe. Syntaxe jsou jen drahami techto pohybu - jsou to
bud' pfedbezne znacky choreografa, nebo nasledny zaznam tance;
a to, eo jsme meli za si ova nesouci stabilni naklad vyznamu, jsou ve
skutecnosti jen soucasti gest, jimz davaji smysl sily pohybu. Rec se
stava energetickym polem, rysujicim syntaxe a zase je pohlcujicim
a pretvafejicim. Ale paradoxne by se plasticky pohyb feci nemohl
bez syntaktickych artikulaci a bez vymezenosti slovnich vyznamu
zrodit, neartikulovany ton, ktery by mel tento pohyb vyjadfit v cistote, by jej ve skutecnosti zaprel a znicil; predvedl by jej bud' v trivialni chudobe, anebo jako pouhy zarodek volajici po rozvinuti
(jako kdyby Flaubertovi, ktery podle svych slov chtel v Salambo
vyjadfit "pocit zlute barvy", postacila ptedstava zlute a nenamahal
se s psanim romanu),
Pravdou feci neni ani magicke mumlani, osvobozujici se od vyznamu spjatych s viditelnym svetem, ani vykfik, v nemz zvuci sily
viditelneho sveta tel a veci a jenz zcela znici jakoukoli syntaktickou
a lexikalni artikulaci. Mumlani a vykfik jsou jen pocatkem, jsou
samy 0 so be sterilni a zrazuji viditelne i fee. Je treba vyckat, at pfi
mumlani, ktere se stahlo z viditelneho sveta do intimni sonority,
zacnou na konfigurace zvukii odpovidat bytosti obyvajici svet vizualnosti, bytosti rodici se z excentrickeho pohybu feci, az pfileti desivy Jabberwock s dosud neustalenym, ale uz viditelnym telem:

"... Came whiffling through the tulgey wood,! And burbled as it

came!"70 A je tfeba pozdrzet vykfik vyvolany naporem vizualna,
70 L. Carroll, Alice's Adventures in Wonderland and Through the Looking Glass, Harmondsworth 1965, str. 191.

177

46.

Styl

a v id

en i

ktere zavaluje slova, az se jeho energie rozlije do novych plastickych syntaxi, az se promeni ve zpev, v pulsaci sil rozvijejicich vety
a at se pak vzedme novy ocean reci, ze ktereho se vynofi bytosti, na
nez bude mozne se obratit slovy: ,,6 chobotnice s hedvabnym pohledem! Ty, jejiz duse je neodlucitelna od moji, jez jsi nejkrasnejsl
z obyvatel zemekoule a vladnes nad serailem ctyr set pnsavekl'"!

71

Comte de Lautrearnont,

Zpevy Maldororovy,

Praha 1967, str. 49.

47. Mlhovina veci a slov

Tanec slov je nejvlastnejsi moznosti feci, zustava vsak nejcasteji
prave jen moznosti. Tato moznost se napliiuje spise ve vyjimecnych pfipadech: kdyz k takovemu naplneni dojde, zrodi se literarni
dilo. Probuzena a ozivena rec nachazi necekane zdroje energie.
Teto energie je vsak stale malo na to, aby stacila na praci reci
sama; oziveni feci nezarucuje sobestacnost jejich zdroju. Anebo
lepe feceno, teto energie, ktera nahle zacala vsude v reci tryskat, je
pfllis na to, aby se mohla udrzet v mezich reci a struktur, ktere
pred ni klade dosavadni uzivani reci; jazykova energie potrebuje
otres, naraz jineho, ktery by tyto formy rozlozil a nechal energie
vstoupit do pole, v nemz se formy rodi, do pole, v nemz se jako stiny a sny chveji naznaky novych syntaxi,
Nouze reci, ktera ji vyhani z ni same, je zaroveii nadbytkem, ptesycenosti, diky niz se rec ze sebe vyleva, Nouze a pfebytek reci tak
jsou dvema strankami excentricnosti smyslu, ktera pfivadi rec k setkani s tim, eo neni reci, se svetem viditelneho, k setkani, v nemz
rec teprve ziskava dustojnost, aniz by pfestala byt hrou. Kdyz rec
sestoupi k pramenum sveho neklidu, k vifeni svych sil, setkava se
tu s viditelnyrn - at uz ve forme absence a unikani, nebo pfitomnosti, vyzatujici sve vyzvy.
Autor se odvraci od viditelne skutecnosti, vraci se k reci same,
sestupuje k virtualite feci, k mistu, kde vifi jeji energie. U pramene
reci se vsak setkava s viditelnym znovu, tentokrat uz ne jako s hotovym jsoucnem a stanovenym tematem; viditelne je nyni necim, eo
se ozyva jako odpoved' na vlneni reci, eo je skryto ve tme, eo se
ohlasuje rovnez jako slepe vlneni energii, jako sestavovani a rozpadani obrazu, ktere dosud nedospely k vecnosti a neuzavrely se do
ni, jako vifeni, svijeni, trepeni a spletani linii, ktere se jeste nerozhodly stat obryseni, jako svetla a tmava oblaka, ktera se chystaji stat
vystupky a prohlubnemi veci a utvofit stavbu, ktera je zatim neznama. A v techto silach pusobi tendence k vecnosti stejne jako tendence zustat v pfedvecne podobe anebo tendence rozbit uz ustavena

179

47.

Mlhavina

v e c i a s lo v

jsoucna a vratit je do sveta jejich zrodu. Vlny reci prosakuji promenlivym kobercem viditelnosti; svyrni vyzvami v nern znovu probouzeji jeho genezi, rytmy utvarent viditelneho se probouzeji
v davnych zkusenostech jako odpoved' na vyzvy rytmu reCi; a kdyz
se energie reci nasycuji viditelnym, samy se jeho pusobentm promei'iuji, a napliiuji tak svuj sen 0 zaniku a 0 zrodu novych syntaxi.
Na konci Nabokovovy Lolity Humbert Humbert, hlavni postava
a zaroveii fiktivni autor rornanu, vzpomina ve vazebni cele na chvile,
jez nasledovaly pote, eo nasel a definitivne ztratil Lolitu, na eh vile,
kdy rnel pred sebou jen vrazdu a vlastni srnrt. Tehdy se behern posledni ze svych jizd zastavil uprosrred noei v neznamem americkem
mestecku a dival se: "VZ davno prestalo prset. Rozlila se ternna, tepla noc kdesi v Apalacskych horach. Tu a tarn me minulo auto: cervena koncova svetla se vzdalovala, celn! svetla se pfiblizovala, ale rnesto bylo bez zivota. Na chodnicich se nikdo neprochazel ani nesrnal,
tak jako roaierem mesrane ve sladke, zrale, zahnivajiei Evrope. Sarn
jsem se tu opajel nevinnou noei a svyrni hroznyml myslenkami, Drateny kos na chodniku byl velmi vybiravy ve svern obsahu: Smeti. Papir. Zadne kuchynske odpadky. Nad prodejnou s fotoaparaty zafila
zlatohneda pismena. Na prucelt lekarny tise spocival obrovity teplomer s nazvern projimadla. Rubinovovo klenotnictvi vystavovalo
urnele diamanty, odrazejici se v cervenem zrcadle. Platenyrni hlubinami pradelny ,Expres' proplouvaly fosforeskujiei hodiny. Na protejsi strane ulice pravila autoopravna ze spanku - Zarucene popravy - a opravila se na Zarucnl opravy. Sarnetovym] nebesy proletlo
s hukotem letadlo, ktere tez osazel demanty Rubinov. Kolik jen mestecek za hluboke noei jsem uz videl! A tohle jeste nebylo posledni.
Dovolte, abych si trosku pohral, stejne uz to rna za sebou. Kousek dal
pies ulici byl rytmus blikajieich neonovych svetel dvakrat pornalejs]
nez tlukot meho srdce: silueta ohrornne kavovs konvice ve znaku
restaurace neustale - po vtefinach nebo tak nejak - vytryskavala
smaragdovym zivotem, a pokaide kdyz zhasla, zaskocila za ni ruzova pismena napisu .Vybrana jidla', avsak konvice ve znaku restaurace neprestavala drazdit oko latentnim stinem pred svyrn novyrn smaragdovym vzldisenim. "72
72

V. Nabokov, Lolita, Praha 1991, str. 285. (Doplneno podle originaJu.)

47.

Mlhavina

v e c i a s l ov

Pro Humberta Humberta se dosavadni svet smyslu rozplynul;

v teto konecne prazdnote, kdy i vykfik by byl jeste nepatficnym vyraze m zanikleho sveta smyslu a nadeje, se rec, zbavena obsahu,
stahla zpet ke svyrn pramenum, k pulsaeim svych nejtissich energii.
A jako pfizracny a neznicitelny dvojnik teto uzavirajici se reci vyvstal svet ciste, neuzitecne viditelnosti, svet putovani mirneho pohledu, ktery nevyhani pfizraky z obrysu vecnosti, ktery smazava
rozdil mezi svetly a vecmi, ktery ukazuje, ze je mozne brat za slovo
vsechny basnicke a filosoficke metafory mluvici 0 svetle, ktery stale tise spleta tkaninu analogii mezi pfitomnyrni i nepritomnyrni zaficimi vecmi, nechava ve trne navzajem se oslovovat koncova svetla
automobilu, odlesky drahokamii v cervenem zrcadle a svetla vzdaleneho letadla, a vytvafi tak z nich nova souhvezdi - jako by v tomto tichem rozhovoru slov a svetelnych tvaru, v jejich vzajernnych
vyzvach a vzajemnem obdarovavani, k nimz dochazi v prostoru,
kde fantasticnost a skutecnost vnirnane veci vyvstavajici ze tmy se
podoba fantasticnosti a skutecnosti slov srazejicich se v metafofe,
byl posledni a nevykorenitelny zbytek smyslu, trebaze nicim nezaruceneho, v kazdern okamziku zanikajiciho a slibujiciho novy zrod.

48.

48. Noe v Apalacskych horach

Zdrzme se jeste na chvili v nocnlm mestecku v Apalacskych horach, Ve tme se objevuji napisy, nektere jsou spletene ze sviticich
neonu, jine jsou zfejrne tvoreny namalovanym] pismeny, jez jsou
vidirelna ve slabern svetle poulicnjch lamp. Krome Humberta
Humberta, sediclho v zaparkovanem automobilu, tu vsak neni nikdo, kdo by tato slova cetl - ulice jsou prazdne, v noci po nich nikdo nechodi, jako je tomu ve "sladke, zrale, zahnivajjcj Evrope",
na kterou si Humbert Humbert vzpomene. Noc je venovana odpocinku, ulice, ktere opustili lide, se otviraji pfirakum; jako by se
vracela do Iidskych sidel hrozicl pustina, jiz byla tato sidla v dejinach kontinentu obklopena a jez pak vstoupila do literatury a do
americke mytologie. Ale pustina nezmizela ze skutecneho sveta,
jen prestdlila z prostoru do casu - jako by lidsky sver se svym predivem vazeb a souvislosu jeste neobsadil vsechny useky casu, tak
jak se mu to uz podafilo v Evrope,
Touto nocni pustinou bloudi pohled Nabokovova hrdiny, cloveka,
ktery opustil lidske spolecenstvt, Jeji prostor prornlouva osamelyml
napisy, podivnou fragmentarnt basni, kterou cte jen poeticky vrah.
Napisy tak vystoupily ze sHe vztahu, v niz bezne nabyvajj smysIu,
hned dvakrat: nejprve tirn, ze se zjevuji v noci, v case, kdy se vraci
pustina, v niz se rozpletajt vazby sveta, kdy se zastaviI kolobeh
deni, do nehoz jsou napisy zasazeny, jehoz proudeni svymi pokyny
usmernuj] a jehoz drahy je soucasne Cini srozumiteInymi; a pak
tim, ze je cte clovek, ktery sam 0 sobe mluvi jako 0 monstru, clovek, ktery se gestem, v nemz se prorustaty revolta, zlocin, laska, hedonismus, choroba, egoismus, vaseii, esteticka extaze a cynismus,
vytrhI ze syntaxe vztahu, z nichz je utkano lidske spolecensrvi, clovek, u ktereho se splef jednani a vnimanl, jez obvykIe vytvafilidsky
zivot, rozestoupila do dvou extremmch p61u: zustala posedlost maniakalniho cinu vytrhavajlclho se z prostoru a cira extaze pohIedu
osvobozeneho od vsech ukolu a interpretacnich kodu, zustala na
jedne strane zbesila rychlost jizd po celem kontinentu a na druhe

182

Noc

v Ap al ac s k ycb h.o r ach

nehybne pfitomne utkveni, soustredeni, kdy se vedomi stava pouhym okem hltajicim barvy a tvary a vynalezajicim nove vizualni jazyky, okem ctoucim nejen pismena nocnich napisu, ktera sviti pro
nikoho, ale i jejich barvy a svetla.
Nocni napisy mluvi do prazdna, Maji povahu pokynu, pfikazu
a zakazu, vabeni a varovani; i tarn, kde zdanlive pouze neco oznamuji (napfiklad to, ze se pod nimi nachazi obchod s urcitym
druhem zbozi), ve skutecnosti poukazuji k urciternu pfesahu vuci
danosti, k urcitemu napeti, ktere muze nabyt povahy potfeby, obtize, touhy nebo rozmaru, a soucasne k urcite predchudne syntaxi
uspokojovani (nabidka zbozi). Tento vztah (ktery sam 0 sobe neni
jednosmernym vztahem vnitfni sily a vnejsi formy jako dvou samostatnych prvku, ale slozitou hrou, v niz se potreba a zpiisob uspokojeni, sila a forma utvareji navzajem) je soucasti proudeni smysIu
v urcitem obvodu (jenz je spojen s jinymi obvody); napisy jsou
znackou pro urcite dilci rozvrhy pfedznacujici moznosti jednani,
jez vyvstavaji v siti smysluplnych souvislosti a jsou srozumitelne
z teto site. Takovou obeznamenost se siti smysIu predpoklada napfiklad srozumitelnost napisu na kosi na odpadky a na autoopravne
nebo napisu oznamujiciho jmeno projimadla.
Nocni napisy jsoujakoby troskami site smysIu, ktera se rano zase
zaceli. Skutecnost, ze je nikdo krome jednech oci, jejichz videni se
vytrhlo ze sveta lidskych pohledu, necte, vyjevuje samu povahu jejich citelnosti, ktera je ve dne zakryta obsahem sdeleni. Obnazuje se
sit smyslu, do niz jsou vyznamy zapusteny; ve sve nenaplnenosti
denim se nahle stava viditelnou, podobne jako se obyvatelnost
muze stat viditelnou prave na troskach zborceneho domu.P V noci
se ale take ukazuje, ze tato sit' nema povahu neproblernatickeho

73 .Houzevnaty zivot techto pokoju se nedal udupat. Byl jeste tu, drzel se
hfebiku, ktere tu zustaly, setrvaval na zbytku podlah, sirokem jako dlaii,
choulil se v nabezich koutu, kde zbyla jeste trosicka vnitfniho prostoru. Mohl
jsi rozpoznat jeho pi'itomnost v barve, jiz pozvolna po cela let a promeiioval:
modi' v plesnivou zeleii, zelenou v sed', zlu( v starou zvetralou bel, jez. prachnivi." R. M. Rilke, Zdpisky Malta Lauridse Brigga, cit. vyd., str. 36. 0 vztahu mezi deficienci a vystoupenim celku souvislosti pojednava take pasaz
z 16 Sein und Zeit Martina Heideggera.

183

48. Noc

v Apalacskych

hortich

a klidneho fMu, schopneho poskytovat oporu a jistotu, nybrz ze je

vytvafena nalehavym slepyrn proudenrn. sily, ktera jako ve snu buduje a zase nici jazyky smyslu. Tyto jazyky se nyni zjevuji ve sve
prave podobe. jsou spletl stezek, jez vyvstavaj] v pus tine a zase se
ztracej], aniz by odkazovaly k nejakemu predem danernn planu
cest. V noci smysl snima masku nutneho fadu a ukazuje se jako slepa sila sjednocovan] a rozdelovanj,
A tornuto osvobozenemu zivotu smyslu odpovida v nocni pustine
hlas probouzejicich se materii, z nichz jsou znaky, nesouci smysl,
vytvoreny, a take hlas vsech tvaru techto znakii, tvaru, ktere uz neni
mozne rozdelovar na signifikantni a bezvYznamne. Mohlo by se
zdat, ze nocni promeneny smysl slov uz nema silu tyto hlasy potlacovat, jak to smysl slova dela ve dne - neni to ale spfs tak, ze nocni
smysl slov navazuje s hlasy materie jakesi spiklenecke spojenectvi
a ze tyto hlasy pfestavaji byt vuCi sdelent, ktere ted' slova nesou, rusive, ze je naopak zvlastnim zpusobem posiluji, ze slovum cosi naseptavaji, pfipominaji jirn, eo vlastne chteji fici? Viditelne barvy
a tvary znaku rozvinuji vlastnf signifikaci, kteraje za dne potlacena;
ta na prvni pohled narusuje naroky feci na vladu v oblasti vyznamu,
ale ve skutecnosti provokace barev, tvaru a svetel pomahajj pfi vyvstanl ci obnoveni ziveho vyznamu slov, ktery ma neidentickou povahu a ozyva se na jejich vyzvy, rodi se z rozhovoru promenllvs
dispozice slovniho vyznamu s ternito vyzvami nepfedmetnych materialnich vyznamu (jez se samy rodi v kruhovs hre z odpovedt na
vyzvy slovnfho vYznamu). Halucinativnost nocnich svetelnych napisu jako by vyslovovala podivnost zjevujiciho se smyslu.

184

49. Pismena a svetla

Podivejme se blize, jak probiha Humbertovo cteni nocnich napisu.
Predevsim se znejisfuje vztah mezi pisrneny a vyznamern slov. Na
vine chybneho cteni napisu na autoopravne
(Zarucni opravy se
meni v Zarucene popravy; v originale se Gulflex Lubrication promeiiuje v Genuflexion Lubricity, coz bychom snad mohli prelozit
jako "chHpne padnuti na kolena") je patrne jednak slabe svetlo
venkovni lampy, jednak Humbertova zjitrena mysl a jeji obsese.
Pismena vyuzivaji situace a prosazuji sva vlastni vizualni pfibuzenstvi, promeiiuji slovo v rebus ci v kouzelnickou skfiiiku, nechavaji z nitra slova vystupovat nejneocekavanejsi
jina slova nebo
alespoii jejich fragmenty. (Take pfi naslouchani se vynofuje jakasi
druha promluva, kterou jako by se do reci vmesoval nejaky demon;
necekana slova nebo fragmenty slov maji vsak v tomto pfipade trochu jinou povahu; jsou modulaci dechu, ktera prostupuje slovo
jako celek nebo je nahrazuje, vydava svedectvi 0 prornenlivosti
a nestalosti slov, zatimco rozestreni psaneho slova vyvolava predstavu vyjimani skryteho obsahu a vyjevuje pfitomnost slov naskladanych v jinych slovech.) Tyto vynofujici se a zase zanikajici vyznamy slov jsou analogicke kvazivecnyrn
vyznamum,
s nimiz
j sme se setkali, kdyz jsme zkoumali videni veci, Takova slova j sou
pfitomna uvnitf slov pfi kazde cetbe; zvlastni podminky nocniho
cteni pouze cim jejich pfitomnost zretelnejsi.
Mohlo by se zdat, ze tato cizi slova, ktera obvykle nemaji se slovem, do nehoz pronikla, ani etymologickou souvislost, jsou k slovnimu vyznamu lhostejna anebo jej narusuji. Ve skutecnosti se vyznam slova rodi z rozhovoru s jejich vyznamy, Pfekvapiva, tajna
slova, skryta uvnitf jinych slov, se podileji na smyslu slov, ktera je
obsahuji, smysl slova se formuje tak, ze odpovida na jejich vyznamy a v techto odpovedich nachazi rytmy vyjevujici jeho svet, Jde
tedy spise 0 symbi6zu nez 0 parazitismus. Prave na techto skrytych
slovech se mohou rozezvucet rytmy sveta pojmenovavane veci; nejiste se vynofujici vnitfni slova nejsou zatizena identickyrn vyzna-

185

49.

Pismena

a sv et l a
49.

mem, nejsou jirn znehybnena a znecitIivena, a proto mohou byt rozezvueena chvenim svetovych sil a mohou je zprostfedkovat vyznamu slova, v jehoz nitru jsou uzavfena (Nabokov: "Mam Fialtu rad;
rnam ji rad, protoze v uzlabine tech fialkovycl, slabik citim sladkou,
temnou vlhkost nejuslapnutejsi
z malych kyticek, a mam ji rad
i proto, ze se v jejim violovem zvuku ozyva altovou ozvenou jmeno
jednoho milovaneho krymskeho rnesta ... ").74 Anebo mohou byt
tajna slova take z nitra slov, kde se ukryvaji, vytazena na povrch
a mohou byt pouzita ke stavbe fantastickyeh konstrukci, jako je
tomu v nekterych textech Raymonda Roussela.>
Pntomnosr skrytyeh slov je nenapadns a jejich prace na vyznamu
slova byva casto uvectomovana az pfi vzpomince nebo tehdy, kdyz
k nim obranme pozomost v reflexi. Symbioticka slova pritom nejsou jedinym nalezem, ktery nas ceka uvnitr slova; nachazime tu
take nepfedmetne vyznamy hlasek a jejich seskupeni, ktere se rovnez svymi vyzvarm podileji na genezi slovniho vyznamu (a ktere uz
jsou zarodkem skryteho slova a mohou se v ne promenir, hranice
mezi obema druhy skrytych obsahii slova je rozostrena). Takove
ozivovanj materie slova je jednou z metod Proustova pruzkumu
sveta - Proust kupodivu naleza jinou cestou a ve jmenu jineho mesta tytez fialky jako Nabokov: "Jmeno Parmy, jednoho z mest, ktera
jsem po precren: Kartouzy parmski nejvic touzil navstivit, mi pfipadalo hutne, hladke, slezove zbarvene a sladke; kdyz se mi nekdo
zrninil 0 nekterem parmskem dome, kde bych byl pratelsky pfijat,
myslel jsem s pozitkem na to, ze pobudu v hladkem, hutnem, slezovem a sladkem obydli, nemajicim nic spolecneho s obydlimi zadneho jineho italskeho mesta, ponevadg jsem si je pfedstavoval jedine
s pomoci te tezke slabiky jmena .Parrne ', v niz je vzduch nehybny,
a s pomoci vseho, co jsem mu dal vstrebar ze stendhalovske sladkosti a odlesku fialek. "76 Skryte, a prece zjevne obsahy slova oziva74 V. Nabokov, Tiinact do tuctu, Praha 1996, str. 7.
75 Raymond Roussel popisuje svou metodu v posmrtne vydane knize
Comment j'ai ecrit certains de mes livres. Viz k tomu take knihu Raymond
Roussel M. FoucauIta.

76 M. Proust, Hleddni ztraceneho

casu I, cit. vyd., str. 355.

Pismena

a sv e t l a

ji v reci Iiterarniho dila, kde se obnazuje jejich podil na vyznamu

slov, na jejich tajnern rozhovoru, na jemne sile, ktera utvafi tkanivo
textu a ktera je take s to vstoupit do rozhovoru s vizualnirn svetem,
aniz by se mu podrizovala a aniz by mu vnucovala sve formy.
PO Humbertove nocni cetbe se ozyva i materie pismen, jejich
barva a svetlo: zafici zlatohneda pismena nad prodejnou s fotoaparaty ("sherry-red letters of light"),ruzova neonova pismena, rozsvecujici se a zhasinajici nad restauraci ("pink letters saying Fine
Foods"). Vsechna tato jasna svetla, z nichz jsou utkana slova, jako
by vyjadrovala nalehavost materie znaku, jejichz ucast na genezi
slovniho vyznamu nelze potlacit, trebaze ji obvykle pfehlizime.
V predeslych kapitolach jsme se zabyvali vztahem reci k vizualnu,
ktere sIova vyjadfuji, nyni se objevuje vztah feci k jinemu vizualnu,
k tomu, ktere je pfitomno v jejich vlastnich znacich; ukazuje se, ze
do zrodu vyznamu reCi je zapletena tato dvoji vizualita.
Skutecnost, ze se nahle ozval vlastni hI as materie vizualnich znaku, ma za nasledek, ze pisrnena zacinaji rozmlouvat s obrazy
("obrovity teplomer s nazvern projimadla", ruzova pismena a smaragdova kavova konvice) as vecmi (rozhovor neonii se svetly autornobilu, svetly letadla na obloze a odrazem umelych diamantu
v cervenem zrcadle). Neonova pismena jsou soucasti roje nocnich
svetel, jejich sdeleni neni zcela odlisne od sdeleni ostatnich svetel.
Svetelne napisy sice poukazuji k slovnim vyznamum, ale k jejich
sdeleni patfi i vypoved' sdeleni 0 so be samem, 0 sve povaze. Svitici
napisy obklopene tmou hovofi 0 pohybu, kterym se skutecnost vytrhava z navyklych kontextii, odmita sviij horizont a vstupuje do novych her. Roztrzka skutecnosti se zajistenym horizontem, ktera povede k obrazum a slovum, vydava veci sebedestruujicirn pohybem
jejich vlastniho horizontu jinym svetum; zacina uz tarn, kde se vec
nofi do tmy a jeji vizualni sdeleni se omezuje na osamele svetlo na
povrchu, na mnohoznacny svetelny signal bez kontextu a horizontu,
ktery jako by tu uz byl k dispozici pro nejakou ree, ktery uz zacina
mluvit, stava se pismenem dosud neznameho pisma. Ve smyslu,
ktery vec buduje, uz je pfitomen pohyb, jimz vec opousti svet svych
souvislosti a mifi do nitra cizich kontextii; a tento pohyb teprve zaklada moznost promeny materialni veci v pismeno (stejne jako
uchovava v pismenech jejich vecnost).

186
187

49.

Pl s me n a a sv et l a

A proto take svetla autornobilu a svetla letadla mohou psat do

tmy jakysi vzkaz, jenz neni uplne odlisny od i'eci slov, ktera se navraci k vyzve predchazejici zforrnovanyrn znakovyrn systemum; je
to vyzva signalu, zablesknuti, ktere se vytrhava z tkaniva horizontu - a ktere ukazuje, ze samy horizonty maji nocni stranu a ze neotviraji pole klidne predchudnosti, ale prave prostor zrodu aktualniho,
tedy prostor erupci, zlomu, monstrozit a zazracnosti: ve svete smyslu existuje jedina pfedchudnost - predchudnost nepredvidatelneho,
zcela noveho, zazraku; horizont, v nemz vystupuje vec, neni shrnutim a zajistenim moznosti, ale otevrenim krajiny dobrodruzstvi.
Slovni smysl, ktery se vratil k pocatecni gestaci rodici se i'eci, se tak
setkava se silami vecnosti, v nichz dfimou moznosti slov, moznosti
neznarnych jazyku a jet jako by uz byly pocatkem sdeleni, jako by
se dotykaly okraje i'eci.
V nocnich svetlech se zjevuje chveni cireho smyslu, dotyka se
nas jeho vlna, ktera se dosud nevtelila do zadneho z jazyku, jejichz
moznosti jsou v ni obsazeny jako sny; chveji se v ni nejen moznosti
platnych jazyku smyslu, ale zazniva v ni take sepot nikdy neslychanych fantastickych jazyku, a existujici jazyky se vyjevuji jako nateci magickeho jazyka, ktery se ozyva v tomto sumeni smyslu. Cire
proudeni energie smyslu je pocatkem jazyku i jakymsi beztvarym
odpadem, ktery zbyl po produkci smyslu ruznyrni jazyky (proto nemuze byt cistym pramenem smysluplnosti, rajskou zahradou smyslu). Natlak napisu obnazuje v prostredi bez adresata svou nalehavost, ukazuje se, ze proudeni cireho smyslu neni necim, eo by bylo
umisteno do prostoru, pripojeno k vecem a zasazeno do cinu, ale ze
samo svymi tenzemi rozpina prostor, buduje veci a rozviji ciny,
(Take Cincinnatus z Nabokovova Pozvdni na popravu se v dobe,
kdy ocekava smrt, setkava s nocnimi pismeny utvotenymi z barevnych svetel. Je to tehdy, kdyz se jako vyvrcholeni ritualu spjatych
s nadchazejici popravou rozsveceji v krajine ruznobarevne zarovky
tvofici inicialy jmen kata a odsouzeneho."? Jako by tato scena, napsana dvacet let pred Lolitou, tvofila ironicky dodatek k nocni scene v Apalacskych horach. V nocnich svetelnych napisech se pro
77 V. Nabokov, Invitation to a Beheading,
161-162.

Harmondsworth 1984, str.

49.

P'is men a a sv e t l a

Humberta Humberta obnazuje jednotne a nezrusitelne proudeni nesmyslneho smyslu jako posledni utecha a posledni radost. Cincinnatus, zijici v naproste osamelosti v cizim svete, je nakonec pfiprayen i 0 tuto posledni utechu a extazi, kdyz si zotrocena spolecnost
pfivlastni i zafi osvobozeneho smyslu, ktery se vymanil ze ztuhlych
syntaxi jednotlivych jazyku, uloupi zafi pismen a vyuzije ji pro svetelne efekty sveta lzi.)

50.

50. Nabokov versus Husserl

Nabokovovo liceni nocniho mestecka v Americe ma neco spolecneho s prvnim oddilern druheho dilu Logickfch zkoumdni Edmunda Husserla, nazvanym Smysl a vYznam.78 Oba texty se zabyvaj]
vztahem vyznamu slova a materie znaku; a take pfiklady, na nichz
Husserl ten to vztah objasiiuje, se tykaji pfedevSim vztahu slovnfho
vyznamu k vyznamum spjatyrn s vizualitou - s vizualitou pisrna
nebo tou, ktera doprovazi mluveny projev a ke ktere patfi napfiklad mimika a gesta. A Husserlovi stejne jako Nabokovovi pripada
takovy vztah dvou vyznamu ci momenm vyznarnu, ktere se vylucuji, a pfitom jsou na sobe zavisle, znepokojivy a provokujid. Ale
zatirnco Nabokov tomuto vztahu jeho paradoxnost
ponechava
a promeiiuje ji - tirn, ze ji stupiiuje do krajnosti - v estetickou extazi, Husserl se pokousi paradox zahladit jemnou analyzou, v jejimz rarnci rozebfra akty vyjadfovanj a rozumem na prvky, vymezuje kompetence techto prvku a trpelive rozpleta pfedivo jejich
vztahu. Podafilo se mu vsak skutecne paradox znaku a materie _
paradox pismene - zprovodit ze sveta?
Husserl, jak znamo, v Logickfch zkoumanich rozlisuje znaky na
vyrazy a pfiznaky. Vyraz (Ausdruck) je konstituovan aktem propujcujfcim vyznam, vyznamovou intend, a vyjadfuje vyznam jako
idealitu, ktera je nejen ireelni (neni soucasn prozitku), ale i irealna
(neni jsouci, neni skutecnosti) a ktera je identicka ve vsech aktech,
jet ji mini. Pouze vyraz vyjadfuje vyznam v pregnantnim smyslu
slova, tedy intendovanou myslenku, nejake minene "neco". Naproti
tomu piiznak (Anzeichen) neni vvsledcem aktu propujcujidho
vyznam ci smysl (Husserl v Logickfch zkoumdntcb jeste pouzfva oba
pojmy jako synonyma); v Husserlove terminologii tedy neni vyrazem, tiebaze v bezne feci timto slovem naprfklad hru mimiky nebo
.78 E. Husserl, Logische Untersuchungen
///1, Tubingen 1968, str.
23-105. Viz k tornu take knihu Jacquese Derridy Hlas a fenomen (in: Texty
k dekonstrukci,

cit. vyd., str. 48-145).

Nabokov

versus

gest bezne oznacujerne a mluvime napriklad 0 vyrazu tvafe. Pfiznak nevyjadruje vyznam v pregnantnim smyslu slova, tedy irealnou idealitu, ale eo si sdeluje, poukazuje k nejake skutecnosti, k nejakernu jsoucnu. " ... kazda promluva a kazda cast promluvy, stejne
jako kazdy znak, jehoz podstata je stejneho druhu, je vyrazern ( ... ).
Naproti to mu vylucujeme hru mimiky a gesta, jimiz mimovolne
a v kazdern pfipade ne se zamerem sdeleni doprovazime sve promluvy anebo v nichz i bez spolupusobici promluvy dostava dusevni
stay osoby .vyraz', srozumitelny pro jeho okoli."79
Gesta nebo hra mimiky jsou pfiznaky, ktere neoznacuji vyznam,
ale poukazuji k urcitym psychickyrn skutecnostern. Doprovazeji
promluvu .mimovolne a v kazdern pfipade ne se zamerem sdeleni" (" unwillkiirlicli und jedenfalls nicht in mitteilender Absicht"),
aniz by v sobe obsahovaly intenci na nejake "neco", na nejakou
myslenku, zatimco v aktech vyjadfovani a rozumeni vyrazu dochazi k jakernusi transferu ireelniho idealniho vyznamu, jehoz
identita je tak pevna, ze se pfi tomto transportu principialne nijak
neposkozuje: .Artikulovany komplex zvuku (resp. napsane pisernne znaky apod.) se stavaji vyslovenym slovem, sdelujici feci vubec
az v diisledku toho, ze mluvici ( ... ) mu v urcitych psychickych aktech propujcuje smysl, ktery chce naslouchajicimu zprostfedkovat.
Toto sdeleni je mozne jen tehdy, kdyz naslouchajici take rozumi
intenci mluviciho. "80
Pfi rozumeni vyrazu "nas zajern, nase intence, nase mineni ( ... )
mifi vylucne na vec, ktera je minena v aktu davajicim smysl",81 ne
na povahu techto aktu, ktere jsou psychologickymi
zkusenostmi
a jako takove nemohou byt vyznamem ci smyslem vyrazu, Napfiklad akty souzeni, jez nachazeji vyraz ve vypovedi, jsou pfipad od
pfipadu ruzne; "co" vypovedi, tj. idealni obsah, je ve vsech aktech
stejne. .Podstatu vyznamu nevidime v prozitku, ktery propujcuje
vyznam, ale v ,obsahu' tohoto prozitku, ktery pfedstavuje identickou intencionalni jednotu, stojici proti rozptylene mnohosti skutec79 Tarnt., str. 30-31.
80 Tarnt., str. 32-33.
81 Tarnt., str. 40.

190

Husserl

191

50.

Nabokov

versus

Husserl

nych nebo rnoznych prozitkii, jez patfi tern, kdo mluvi nebo mysli,
,Obsah' prislusneho
vyznamoveho
prozitku v tomto idealnlm
smyslu neni nicim mene net tirn, eo mini obsahem psychologie, totiz nejakou realnou ciisti nebo strankou prozitku. "82
Identickou idealitou neni podle Husserla jen vyznam, ale i to na
vyrazu, eo se na vyjadfoviini pfimo podilf a ceho je vyznam korelatern; tak v pfipade textu nema na vyjadfoviini podfl barva inkoustu
nebo zvliistnosti rukopisu, ale ideiilnf tvary pisrnen (Husserl pouziva - podobne jako Saussure a Wittgenstein - jako pffkladu lhostejnost materiiilu, z nehoz je vyrobena sachova figurka). Cteni textu je
slozenyrn aktem, jehoz ciisti jsou spolu ve vztahu fundace: fundujicim aktem - aktem, ktery vytviifi podlozi pro vlastni vyraz _ je akt,
ktery ustavuje pisrnena daneho slova jako materiiilnf objekt (materialern pro tuto mfnenou pfedmetnost jsou pocitky), fundovanym
aktem - aktem miricjm na sarn vyznarn vyrazu - je akt, kterym je
minen smysl slova (pro tuto novou pfedmetnost uz nejsou pocitky
stavebnfm materialem; neziilezf na tom, jestli je slovo vytisteno na
papife, napsano kfidou na zdi nebo vytvofeno z barevne neonove
trubice svinct do tmy).
Oba akty jsou sice pevne srostle v celkovern aktu, ale vyznamy,
ktere ustavujf, se navzajem neovliviiujt, nic si ze se be nevypiijcujf,
nedochiizf k ovlivnenf ani ve smeru od fundovaneho aktu k fundujicirnu ("Smyslovy habitus objektu se nemem, kdyz pro nas nabyvii
platnosti syrnbolu, nebo kdyz naopak u toho, eo obvykle funguje
jako symbol, odhlizfme od jeho vyznamovosti"),83 ani v opacnem
srneru ("Toto prvni pojeti" - tj. intence mifici na znak jako na vnimanou vec, M. A. - .funduje druhe, ktere uz zcela vystupuje nad
prozity pocitkovy materiiil a nenachiizf v nem uz sviij analogicky
stavebni materiiil pro to, eo je nynf mfneno, a pro zcela novou pfedmetnost").84
Podle Husserla vizualni nebo auditivn! materie jazykoveho vyrazu, stejne jako napfiklad gesta, ktera jej doproviizeji, nenf s to za82 Tamt., str. 96-97.
83 Tamt., str. 66.
84 Tamt., str. 76.

192

50.

Nabokov

versus

Husserl

sahnout do tvrdeho identickeho vyznamu. To, k cemu materie znaku odkazuje, patfi do oblasti jsouciho, do oblasti psychologie,
a proto se mu si mijet s vlastnim vyznamem jazykoveho vyrazu; ten
ma povahu prave takove identicke ideality, ktera se da zaclenit do
stavby kategorii vyznamu, jez spolu s korelativnimi kategoriemi
pfedmetnosti vytvafeji stavbu logickych vyznamu. Zatimco jsme
v Kantovych obrazech narazeli na protiklad civilizovane zeme
a pus tiny, u Husserla prevladaji metafory z oblasti architektury
a stavebnictvi. Vyznamy spocivaji na sobe jako podlazi stavby, zakladaji se, jeden pro druhy je podporou. Videli jsme uz, jak se vizualno proti takovernu pojeti vyznamu boufi, setkali jsme se s ironii
vizualna, ktere na prvni po hIed na hru na statickou stavbu vyznamu
ochotne pfistupuje, ale zahy se ukaze, ze tato ochota by la fraskou.
Vizualni plafi pfed nas predestira tvary, ktere se zdaji byt neproblematicky ohranicene, simultanne dane a navzajem oddelene; hranice, kteryrni je vizualni plan protkana, zdanlive nepfipousteji konfuzi vyznamu; kvazisimultanni pfitomnost ciisti a celku se zda byt
potvrzenim architektonickych
a hierarchickych vztahu mezi vyznamy - ale pote, eo bezstarostne vstoupime do zdanlive bezpecne architektury vizualni plane, zavali nas nadbytkem materii a tvaru vymykajicich se vecnosti a vrhne na nas zaplavu nezuzitkovatelneho
smyslu, ktery odevsad prysti. Tento nadbytecny smysl nejen ze neni
pfeveditelny na zname stabilni vecne vyznamy, ale rozbiji samo pojeti smyslu jako neceho, eo je predem k dispozici, eo se nemeni
a pod eo je subsumovana rozmanitost objevujicich se materii,
Vizualno nici nase k6dy a stavi nas ne snad pred piivodni syrovy
smysl a take ne pred materie, ktere jsou smyslu zcela zbaveny - ani
jedno, ani druhe vubec neexistuje -, ale doprostfed nikdy se neuzavirajiciho zrodu jakehosi neklidneho smyslu, ktery ironicky slouzi
tomu, eo si mel podfidit, a z teto sluzby se rodi v nove podobe, ktery se lehkomyslne vzdava vsech mocenskych naroku, ale tim se stavajeste mocnejsim, ktery jako by nic nevedel 0 ptedmetech, a presto se z neho vyviji zivii pfedmetnost, ktery je vuci nam lhostejny,
a presto je pro nas nekonecne lakavy, ktery je nezkrotny a svehlavy,
a prece nas vzdy obdarovava. Husserl podrobil idealni vyznam promluvy tezke zkousce, kdyz jej nechal sestoupit do areny vizualna,
do sveta pismen a gest. Podle neho idealni vyznam v zapase obstal,

193

50. Nabokov

versus

Husserl

obhajil svou identitu. Toto vypraveni lici neco, k cemu casta dochazi: smysl vstupuje do vizualni plane a prochazt ji, aniz se proment-.
to vsichni zname, je to popis ochableho pohledu, bloudiciho mezi
vecmi a setkavajictho se pouze s tim, eo uz zna. Ale takove uchovani je ve skutecnosti smrti smyslu; skutecnym vitezstvfrn smyslu by
bylo, kdyby na vizualni plani zanikl jako identicka ideal ita a zrodil
se znovu ve sve dynarnicke povaze, jako sila zanikajici a obnovujici
se v materiich vyrazu, jimiz prochazi.

194

51. Geneze vyznamu

Vizualno nam tedy pfedvadi svet smyslu jako silove pole, jako
deni diferencujici a totalizujici sily, ktera v rozhovoru s aktualnimi
materiemi ustavuje site drah, a soucasne se jimi nevycerpava, vzdy
je pfesahuje, obnovuje se v nich, jako by v ni jazyky, ktere rozestfela, probudily nove rytmy, smefujici k vytvofeni novych jazyku.
Husserl z tohoto dynamickeho deni vydeluje idealni vyznamovou
stavbu, ktera je ve skutecnosti jeho znehybiiujici projekci, pfiporninajici sir struzek, jez zanechal proud v pisku. Nadcasova idealnost teto vyznamove stavby je ve skutecnosti bezcasirn simultanniho fezu abstrakce; kdyz sledujeme genealogii identity vyznamu,
nachazime jeji puvod v pohybu sebeomezujici
koncentrace sily,
jenz je pfedpokladem
hry vyzev, kterou sila hraje s materiemi
i s jinymi silami; sila se stahuje do sebe a omezuje proto, aby mohla vstoupit do teto hry s jinyrn a prorneiiovat se v ni, aby obnovila
svou dynamiku, a ne proto, aby se ocistila od nahodileho a promenliveho.
To neznamena, ze Husserlovo odmitnuti psychologismu
bylo
omylem: tfebaze smysl ma povahu sily, nepatfi k silam, ktere jej
mini; strukturu smyslu nelze ztotoznit se zakonitostmi provozu
techto sil. Smysl tyto sily vzdy presahuje. Husserl vsak pojima takovy presah jako pfesah identicke nadcasove ideality vuci silam,
jeZ path vyhradne do sveta jsouciho a do sveta psychologie. Z aktu,
na nemz se tyto sily ucastni, se vydeluje pouze jedina slozka, ktera
se vztahuje ke smyslu, totiz typ intencionality daneho aktu. A tato
slozka se nevztahuje ke smyslu dynamicky, nevstupuje s nim do interakce; jeji vztah ke smyslu ma povahu korelace. Heterogennost
ireelniho smyslu a sil aktu, kterym je smysl rninen, na jedne strane
takovou korelaci umoziiuje (to, eo je ireelni, je pfistupne pouze
v korelativni typice deni, jez se k nernu vztahuje, jen v jakychsi figurach tance intencionality, jez oznacuji cosi, eo se mimo tento tanee samo nemuze nikdy ukazat, protoze to nema vlastni realitu, a eo
lezi jakoby v pruseciku srnerovanl gest tohoto tance), a soucasne

195

51. Ge n e z e vy z n a m u

znemoziiuje mezi silami aktu mineni a vyznamem jakekoli vzajemne ovlivneni.

51. Ge n e z e vyznamu

Deni smyslu je dvojim denim poradan! materif a interpretace

usporadanych materii. Prvotni zdvojeni je soucasne totozne s prvotnim rozestupem mezi pofadajicim a poradanym
(rozestirajicim
a rozesnranym) a mezi interpretujicim a interpretovanym (kornprimujicim a komprimovanym);
vynoruje se cosi, pro eo bude vsechno
to, eo se stalo obsahem vedorni, pficemz toto "pro" oznacuje ustavovani jisteho odstupu, do nehoz bude od obsahu vedomi vzdalena
instance, ktera z tohoto odstupu bude s to rozestfrat materie a kornprimovat z konfiguraci rnaterit sily, ktere je rozestrely.
Tento rozestup na urcite rovine explikace dostane podobu rozdilu
mezi ja a jeho obsahy. Zatim jde 0 jakysi larvalni zarodek ja, ktery
je napojen na rytmy energii nediferencovaneho
pole, jez ovsem neni
nikde jinde nez v irealite ustavene interpretaci. Rozeni smyslu ma
paradoxni povahu, nebof pohyb sil aktu neni vytrzen ze sveta vyznamu, ktery budujl, na tento pohyb pusobi ireelnf vyznamovosr,
ktera je jim vytvarena. Reelnost, ktera by byla pocatkern a zakladem a ktera by byla dana pro intuici, nam stale unika. Veskera reel-

nost se borti, kdyz ji chceme ustavit jako dany zaklad; mohli bychom ji zachytit pouze v bodove pfitomnosti; ta je ovsern pouhou
abstrakci. Pfedevsirn jsou sily i obsahy vedorni rozestreny pnutim,
jehoz momenty vytvafeji casove rozrnery; sily i obsahy vedomi
jsou tedy uz ustaveny syntezami, jsou uz pfi svem vystoupeni rozestfeny do nebodoveho casu, ktery vnasi irealnost do sameho pocatku jevu, Krome toho sily vedomi nejsou nezavisle na smyslu, ktery
je jimi minen a produkovan. SHy aktu vedorni nejsou vytrzeny
z deni vyznamoveho sveta (jenz je jimi konstituovan), jsou do neho
zapusteny, jejich rytmy nejsou zcela jine povahy (tfebaze Husserl
tyto oblasti radikalne oddeluje). Deni smyslu, jimz je kladena skutecnost, tak neni zcela odlisne od deni sveta, od pfirodnich a lidskych deju, pohyb utvafeni skutecnosti neni uplne rozdilny od pohybu skutecnosti, fenornenologicky
(ci transcendentalnl)
pohyb
a onticky pohyb jsou propojeny do jedineho deni, Fenomenologicka redukce ziistava pohybem ve svete; otvira narn sferu pohybu,
ktera neni zcela odlisna od sfery, kterou jsme v redukci opustili pohyb, k nernuz jsme se obratili, pohyb, od nehoz jsme se odvratili,
a pohyb sarneho obratu jsou mody jedineho pohybu.
Prareflexe jakozto prvotni rozlom mezi obsahujicim a obsahovanym vytvofila misto pro svet vyznamovosti: v mezere, kterou ustavila, budou nekonecne bujet a zanikat jazyky produkujici smysl.
Svet vyznamovosti tu vyvstava jako horizont formujicich se souvislosti, jez se usazuji z dosud anonyrnniho dent sil a materii (ktere
jdte neni vedomim ani skutecnosti, ale jakjsme videli, nernuze byt
ani zcela puvodni, zakladni vrstvou), ze setkavani sil se smyslovymi materiemi, z odpovedi materii na tlak sil, z toho, jakou rnerou
a jakyrn zpusobem se tomuto tlaku poddavaji nebo mu vzdoruji. Takove deje budou zakladat rozvrh sveta, bude se z nich ustalovat jazyk, do nehoz budou aktualni, .reelni" prvky zasazovany a jenz
bude pfedjimat jejich souvislosti. Interpretace nebude pfipojena ke
skutecnosti, protoze zadna skutecnost pred touto interpretaci neexistuje. Skutecnost se svymi oblastmi se bude vynorovat tak, ze
ruzne deje a jejich momenty budou zasazovany do rozvrhii sou vislosti, jez budou samy vsazeny do celkove site souvislosti, a spjatost
s urcityrni rozvrhy bude temto dejum a jejich momentum davat urcity status, napriklad status reality, snu, pfedrnetu, deje, ja, myslen-

196

197

Ve skutecnosti rna hiat mezi aktem intendujicim vyznam a vyznamem samym trochu jinou povahu. PO rozumeni vyznamu dochazi ke me, do ktere vstupuji sily, jez neni mozne rozlisit na pohyb
intence smefujfci k predmetnemu vyznamu a na sily, jez nejsou s to
prolomit hranice psychologie. Na pocatku tohoto interpretacniho
pohybu se nenachazeji ani sily patfici ja: ja samo je az vysledkem
interpretace na urcitem stupni; a protoze vsechny vrstvy interpretace jsou srostle a zrod vyznarnu se pokazde opakuje jako celek, vstupuji do hry 0 vyznam sily, ktere vytvafeji zivot jakehosi pra-ja
a ktere ustavi ja aZ v prubehu aktu; toto znovu se rodici ja nebude
stale totez. Dynamika techto sil vede k jejich sebepfesahu, ktery zatirn jeSte neni zadnou "intentio", nema zadny predmet, spise by se
pro takove vytvareni rozptyleneho presahu, ktery je zakotven v dynamice presahovaneho,
dal pouzit augustinovsky
termin .xlistentio". Prostfednictvim teto rozvirajici se sterbiny mezi presahujtcim
a pfesahovanym se dosud anonymni deni rozpukava v dvojici obsahujiciho a obsahovaneho, z niz se rodi vedomi, ktere je doposud
pouze zarodkem ja.

51.

Geneze

v y z n amu

ky atd. - to vse vyvstane interpretacf, kterou se anonymni

raci samo k sobe, a nechava tak vyvstavat svet.

51.

deni ob-

Rozdilne rozvrhy ustavujfci ruzne oblasti byti budou soucasne

vystupovat jako explikace rozvrhu platneho pro eelou oblast rodicfho se byti. Tento jazyk byti, 0 jehoz nejzakladnejsfch
diferenciacnich aspektech se mluvi obvykle jako 0 kategorifch,
bude
transcendovat
silove deni, ktere pi'edstavuje genezi byti; skutecnost muze vyvstat pouze v prostoru irealna, byti muze vyvstat jen
v prostoru nieoty, protoze jen tento pros tor leii mimo uzkou oblast
(kvazi- )reelnfch udalosn vedomi. Syntakticka
clenitosr tohoto
prostoru nebude projekci logu nachazejiciho se mimo hru reelnosti
a nicoty; neidenticka a sebepfesahujicj povaha smyslu soucasne
zabrani, aby tato clenitost byla pouhou projekci zakonitosj] aktu
vedomi (za jakou ji rna psychologismus),
ale pfitom nebude na
tomto deni (ktere uz v kruhovern zpetnern pohybu prostoupila
a ktere vede) nezavisla: system kategorii - tedy zakladnich aspektu rozvrhu - jakozto jazyk byti neni nutny a vecne dany; tenze,
ktera jej vytvan, uz jej take rus] (a zda se, ze v soucasne dobe neplati jednotne ani na cele rozloze planety).

Ge n e z e v y zn amu

jako neco zeela noveho a neznarneho; tato vrstva zatim jeste postrada syntax, jejimz prosti'ednictvim by se difereneovaly, a tedy zrodily svet veci a vyrnezene ja. Zije v nas stale archaicky tekuty vesmir
rytmu byti.
Ale prvni faze pulsaee smyslu splyva s posledni fazi jeho zpetneho pohybu - pohybu virtualizace a kondenzace; reliktni prvni vrstva se neoddelitelne prolina s konecnou vrstvou smyslu, se silovyrn
polem, ktere do sebe stahuje a nechava vyvstavat jako sve momenty
sily a rytmy kondenzovane z deni ve vsech oblastech jsoucna _
s polem, v nemz se celek jsouena zavinuje v silu, ktera jej rozesti'ela. Pocatek dosud nediferencovaneho
smyslu splyva s konecnym
stadiem, v nemz se veskere jsoueno rozpustilo v monot6nni, a pfitom nejak urcene sile smyslu. Toto ambivalentnl, a prece jednotne
pole nikdy nemizi ze hry smyslu; zustava vrstvou smyslu, jet se podill na vytvareni celkoveho smyslu, je prostredim, v nemz dochazi
k diferenciacim a totalizacim, k vyvstavani kategorialne urceneho
smyslu a jez se svymi energiemi na tomto diferencujicim a totalizujicim deni podili.

A konecne zustava otevfena otazka, zda by jiny jazyk, obsahujici

jine diferenciace a syntezy, nemohl vyslovit neco jineho nei byti;
ani byti samo neni samozrejme, a tato nesamozi'ejmost a jakasi spoIupritomnost jinych alternativ se podileji na smyslu, ktery byti vymezuje jako byti. Krome toho patrne nelze smysl ustavujici byti odtrhnout od kategoriaIni artikulace ontologieke oblasti; byti neni
jednotna idea, Ihostejna ke struktui'e oblasti svych projevu, v ruznych jazycfch smyslu vyvstava riizne byti.
Geneze vyznamu tedy bude slozityrn a dramatickym
dejem;
a kazdy vyznam, vcetne toho, ktery bude vyvstavat z nejzformovanejsiho a nejexplicitnejsiho jazyka, v sobe bude uchovavat vsechny
faze zrodu sveta vyznamovosr] jako sve vrstvy a zaroveii jako cinitele, jez budou svymi vyzvami zabraiiovat ztuhnuti vyznamu do nehybne identity. Na jedne rovine se anonymni sily prelevajt pfes sebe
a vytvarejt pole jakehosi rozvrhu, v nemz jeste neni zcela rozliseno
ja se svymi stavy a myslenkamt a okolni svet se svyrni vecmi a deji.
Ve vedomi stale zustava tato reliktni vrstva, v niz vyznamovosj setrvava u sveho pocatku, ve kterern se z anonymity vynofuje byti

198

199

52.

52. Vyvstani ja a pfedmetu

Vrstva nediferencovaneho
smyslu do sebe vstrebava sily vsech
konfiguraci materii a syti se jimi, ale zaroveii se v diisledku vnitrniho pnuti diferencuje
do rozvrhu a syntaxi; timto pohybem
vyvstava svet udalosti a jsoucen, ktera v nich vystupuji, Sestup
k jazykum ci kodum smyslu neznarnena pact zive totality do reduktivniho urceni, smysl potfebuje sestoupit do diferencujici explikace, protoze - jak jsme videli - pohyb explikace smyslu neni prostyrn naplnenim jedne z danych moznosti, je zrodem noveho; nove
je s to navazat rozhovor s polem moznosti, od ktereho se oddelilo,
a z tohoto rozhovoru cerpa puvodni nerozlisene pole moznosti
nove momenty a promeiiuje se v nern: smysl se stava sam sebou
tim, ze se rodi v kruhovern pohybu ze svych odpoutanych explikacl. Z pole nerozliseneho smyslu se diferencuji ruzne jazyky, ktere
jsou do tohoto pole v ruznern stupni zapustene nebo od neho oddelene, ktere pfedstavuji riizna stadia jeho explikace. Smysl nejake
konfigurace materii vyvstava tak, ze vystoupeni konfigurace rozebrava interpretaci, pfi niz jazyky vsech vrstev vstupuji do rozhovoru a do hry vyzev, ktera se odehrava mezi nimi navzajern i mezi
nimi a nerozlisenym polem smyslu; z tohoto deni vyslehne do jedinecne konfigurace energie smyslu, prorazejici cestu idiolekticke
a vrstevnate syntaxi.
"Neco", na nez
intence, jeji "pfedmet", se vynofuje az na urcite rovine tohoto procesu - aZ tarn, kde se vycleni syntax, jez je
"neco" ci "pfedmet" s to .vyslovit'', syntax, v jejimz ramci vystoupi
na jedne strane vyrnezene a upevnene ja jako urcita interpretace rozestirajiciho a sjednocujiciho momentu prvotni bezejmenne pulsace,
jako jeden z proudu anonymniho toku smyslu, ana druhe strane svet
predmetu. la je vysledkem vykonu interpretacni sily, ktera je starsi
nez ja a ktera interpretuje anonymni deni, jehoz je soucasti, a tedy
i sebe sarnu. Interpretace (zasazovani do rozvrhii moznostniho pole)
je neoddelitelne spjata s vyjadrovanim (pofadanim materii podle
rozvrhu moznostniho pole); tato dvoji cinnost davajici vyvstat centru

mm

200

Vyvstan[

ja a p i e dm e t u

prvotni reflexe navazuje na dynamicky charakter anonyrnnich sil prareflexivita, ktera je pocatkem vedomi, se ve hfe sil neobjevuje
jako zcela cizi a heterogenni prvek; pohyb, kteryrn vedomi vyvstava,
je pfinejmensim analogicky pohybu, kteryrn se utvafi smysluplny
obsah vedomi, pohybu obnovy sily prostfednictvim jeji sebeomezujici explikace, jenz je soucasne pohybem vytvafeni centra.
Silove pole rozpina velkou syntaktickou dvojici, ktera rozdeli
veskere deni do dvou oblasti smyslu. Deni bude interpretovano jako
vysledek pusobeni dvou center, do nichz se si love pole diferencova10, dvou korelativne spjatych clenu syntakticke dvojice; anonymni
deni precte sarno sebe - na zaklade urcite syntaxe, ktera se vynofila
na jedne z rovin sebeinterpretace
tohoto deni - jako vymezene ja
a predmetny svet. Ale energie, ktera tuto diferenci rozepjala, je soucasne tou silou, ktera oba cleny svyrn vzmachem i svyrn jednotnym
rytmem spojuje. S diferenciaci, s napetim mezi dverna cleny syntakticke dvojice - ale zaroveii take s jejich stale uchovavanou jednotou - se otevira prostor onoho "pfed", v nernz se zjevi pfedmet.
S timto napetim se zaroveii rodi intencionalita; intencionalni vztah
neni piivodnim momentem deni smyslu.
To neznamena, ze to, eo budou mit napriste obe oblasti spolecneho, budou jen reliktni rytmy byti, jake vyvstavaji pred velkou diferenciaci, a ze obe oblasti uz budou s timto spolecnyrn .vkladem" na
vyssich rovinach explikace zachazet zcela samostatne. Udalosti
smyslu v kazde oblasti jsou vzdy reakci na vyzvy prichazejici z celeho pole smyslu a naopak zase tyto udalosti jsou samy vyzvou,
ktera pusobi i v jinych oblastech smyslu, a tak rozvinujici se syntaxe se budou nejak tykat cele oblasti byti.
SHy, ktere se podileji na aktech vedomi a ktere kladou riizne vrstvy smyslu, nevychazeji vsechny z jedineho, evidentne daneho
zdroje. Neexistuje jedine ja, ale mnozstvi center, a tato centra sama
vyvstavaji z anonyrnniho deni interpretacemi, jimiz se toto deni
vztahuje samo na sebe. la neni jedno, nerozpada se ale ani v jednoduchou pluralitu. V [nterpretacnich hrach jednotlivych situaci nevyvstava jen nova skutecnost, ale korelativne take nove ja, ja je vzdy
novou odpovedi na situaci, novym fesenim konstelace sil a materii,
ja jako utvar smyslu se stava samo sebou tim, ze se v nove situaci
promeiiuje a obnovuje ze setkani s tim, eo je jine.

201

52.

Vvvs t ant j d a p i e dm et u

A obnovuje se jako spolecenstvi s prornenlivou horizontalni

i vertikalni strukturou. la je ve skutecnosti rozvrstvenou spleti ruznych center, ktera pusobi ruznyrn zpusobern v ruzne rozsahlych oblastech casu a prostoru a ktera se z ruznych oblasti sbiraji. V teto
spleti jsou ja, jejichz pulsace takfka splyva s rytmy vyvstavajtciho
nediferencovaneho
byti a jez v tomto poli tvofi jen nepatrne zahusteni, spjate s pocatecm reflexi, jen nepatrnou mezeru, ja v zarodecnem stadiu, jakesi larvy ja; jsou tu ja, jet jsou spjata s rozvrhy vynofujicimi se ve me analogii, ktera jeSte nebyla podfizena jazyku
skutecnosti a ve ktere se rysuji myticke figury; jsou ja, jet patfi
k stabilizujici se syntaxi skutecnosn. A vsechna tato ja spolupusohi
pfi vyvstavant smyslu a rozvfjeji pritom hry vzajemnych vyzev. la
je tak uz samo organismem a slozitou hrou. "Ja myslim" neni piivodni datum, od nehoz by bylo mozne vychazet pfi teoreticke rekonstrukci stavby smyslu, ale vysledek urcite operace, ktera pfedpoklada jazyk, jehoz prostfednictvim
anonymni deni pfecte jeden
moment se be samajako "ja myslim".
Vrstevnate, dynarnicke a promenlive ja je pojmenovanim
pro
proces koncentrace anonymnich sil, v nemz si tyto sily vytvafeji
centrum rozvinovani (diferenciace) a zavinovani (kondenzace jednotneho rytmu diferencovaneho). Ja se vynofuje pohybem, s jakyrn
jsme se setkali uvnitr pole her, do nichz ja vstupuje, pohybem, jimz
se sila omezuje ve svem okruhu pusobnosti a explikuje ze sebe centrum, ktere se od ni vzdaluje, nebof proces explikace v oblasti
smyslu se vytrhava z explikovaneho moznostniho pole - to, eo se
explikovalo, se na toto moznostni pole stava nepfeveditelnym,
vystupuje vuci nemu jako nova skutecnost, a tirn umoziiuje rozehrani
hry mezi explikovanym a explikujicim a zpetnou promenu moznostniho zakladu, ktery by byl bez tohoto explikacniho centra a hiatu, jejz nechava vyvstavat mezi sebou a svou moznosn, odsouzen
k nehybnosti a tupe indiferentnosti. Rozstepeni prareflexe tak navzdy znemozriu je definitivni ztotoznent ja se sebou, nalezeni ja, ale
zaroven dava ja moznost nekonecneho setkavani se s novymi vecmi
(a to znarnena take s novyrni jazyky); ja je snad pouze pojmenovanirn pro toto stastne mijeni se se sebou, ktere se v byti zrodilo.
V tom se ukazuje role, jakou hraje ja v deni smyslu; proto take neni

52.

Vyvstan[

ja a p ie dm et u

mozne ja brat jako pocatecni neproblematickou

danost a jako zaklad smyslu.
Anonymni sily pisi a soucasne interpretuji svuj text. Styl je
v tomto psani totez eo smysl. A stejne jako z psani a cteni pisernneho textu vyvstavaji slova, vety a pfibehy, vyvstavaji z tohoto psani
a teto interpretace ja a svet veci, jejich vztahy, prorneny, konfigurace a udalosti, do nichz veci vstupuji. Zrod predmetneho "neco" nelze redukovat na posledni fazi explikace; neni to tak, ze by odpadly
nizsi stupne budovani smyslu a ve hfe zustala jen intencionalita
a minena predmetnost. Predmet vyvstava na spici vzmachu, ktery
ve svych pocatcich vytvafi jen melky zahyb vynofujici se reflexe;
tehdy zaroveii distencionalnim pohybem nastolujicim nediferencovanou vyznarnovost vyvstava larvalni ja, vsazene do mlhoviny byti.
A predmetny smysl se nerodi tak, ze by toto pnuti zrusil, ze by zapomnel na di'ivejsi faze sveho zrodu a byl pouze vyrazern syntaxe,
ktera se z tohoto pnuti diferencovala. Predmetny smysl uchovava
pfi praci sily nizskh rovin, nese v sobe sve dejiny, ktere dostaly podobu soustavy jeho vrstev.
Poeatecni pnuti se pfi vyvstani predmetneho smyslu diferencuje
do jazykii na ruznych stupnich, do siti souvislosti, ktere jsou tirnto
pnutim a jeho ruznyrni modulacemi rozpinany a stale k nim poukazuji. Vysledkern interpretaci, ke kterym prostrednictvim
takovych
jazyku dochazi, jsou tfi vrstvy smyslu, s nimiz jsme se setkali pfi
analyze vizualni plane. Anonymni pnuti se diferencuje nejprve do
velkych nepredrnetnych rytmii byti a zarodecneho ja - pokud by se
vubec dalo fici, ze toto ja stoji proti byti sveta, znamenalo by toto
"proti" jen melky zahyb, jen nepatrne vystoupeni a slabe pootoceni
zpet. Potom se explikuje neustaleny, neustale experimentujici jazyk
analogii, v jehoz ramci se vynofuje metaforicka kvazipredmetnost
a ja mytickych rozvrhu, ktere je k teto kvazipredmetnosti
pfivracene a ktere se rysuje jako role v mytickych pfibezich rozvijejicich se
syntaxi. Nakonec se explikuje jazyk overitelnych, opakujicich se
souvislosti, jazyk veci, proti kterym stoji vymezene ja ucelovych
rozvrhii (ktere jeste nemusi znamenat stabilizaci a identifikaci).
V rozvinujicich se sitich souvislosti vecneho jazyka pusobi na jedne strane tendence k oddeleni od sil, ktere tyto site rozepjaly,
k uzavfeni se do sebe, k ustaleni identicke syntaxe, ale na druhe

52.

Vyvstan[

a a

p Fe dm

et u

strane prave tyto explikace vstupuji se silou, ktera je rozepjala, do

hry, a tim umoznuji, aby se v ni probudily nove momenty, jet budou
zevnitr narusovat syntaxe a vest je k prornene, budou vest k novym
jazykum a k novernu predmetnemu smyslu - a take k okamzikiim,
kdy sepfedmetny
smysl ponofi zpet do pocatecniho pnuti, v nernz
muze prodelat jakousi ocistu.
"Neco" ci predmet se zjevuje v tomto deni. Misto, v nemz se otvira predrnetnost, nent jen pouhe .maproti" ja a .vedle" jinych pfedmetu; mista .naproti" a .vedle" v sobe obsahuji pohyb, kterym byla
ustavena a ktery je sice oddeluje od zbytku celku rozestiranych
mist, ale zaroveii je cini soucasti tohoto celku, vpleta je do proudeni
smyslu. A intencionalita, ktera mii'i na toto "neco", se vynoruje
z distencionalnich
sil, jet jsou na pocatku zrodu vyznamovosn,
a zustava do tohoto siloveho pole vrostla, zustava jeho modulacL
Predmetnost neznamena sama 0 sobe pad smyslu, ztratu autenticity; smysl poti'ebuje predmety, potrebuje tuto nejzazsi rovinu explikace, na niz se jeho vlna rozdeluje syntaktickyrni diferenciacemi,
ktere z ni vystupuji, na centra pusobeni nachazejici se vedle sebe
a proti nam; deni smyslu ze sebe must vykouzlit svet predmetnosti,
protoze zlomy mezi jednotlivymi pfedrnety na jedne strane a mezi
predrnety a ja na strane druhe nastoluji radikalni jinakost a cizost,
jez umoziiuje hru vyzev, ze ktere se zivi vsechny roviny smyslu.

204

53. SHy aktu a vyznam

Zopakujme si ve strucnosti cestu, kterou jsme prosli v poslednich
kapitolach: pfi nasi pouti svetem videni jsme narazili na postavu
Humberta Humberta, ktery se diva na nocni napisy ve spicim americkern mestecku; nezvykla situace tohoto pohledu vyjevila podivnost vztahu mezi materii znaku a jeho vyznamem: obratili jsme se
k druhernu dilu Logickycb zkoumdni, kde Edmund Husserl zkouma
otazku tohoto vztahu; Husserlovo rozdeleni znaku na pfiznaky
a vyrazy nas pfivedlo k analyze zrodu vyznamu, pficemz jsme se
nemohli omezit pouze na oblast vyrazu a priznaku (v Husserlove
smyslu), ale zabyvali jsme se veskerym vyvstavanim smyslu v materiich, tedy take signifikaci smyslove materie, ktera pfichazi ke
slovu pfi prostem vnimani veci. Kdyz se vynofi nejaka konfigurace materii, tato udalost se nevyridi tirn, ze intence do ni vsadi hotovy vyznam. Rekli jsme, ze pfi teto udalosti dochazi k opakovani
cele geneze smyslu od prvnich distencionalnfch pohybu, Anonymni sily kladou mimo sebe distencionalnim
pohybem, prvotnim aktern pfesahu, irealne pole rozvrhu sveho vlastniho pohybu jako rodid se pole vyznamovosti:
takove kladeni rozvrhu je prvotni
interpretaci. A toto deni se vrstevnate rozvinuje; na jeho vrcholu je
sila presahu pfetvorena v intenci, jez mini predmet, ktery vsak
vzhledem k tomu, ze jsou uchovany niBi stupne smyslotvorne
sily, soucasne vystupuje v nerozlisenosti od jinych predmetu jako
fragment siloveho pole. Irealne pole vyznamovosti se bude ohlasovat jen urcitym zpusobern chveni techto aktovych sil.
Takove schema zrodu smyslu se pfitom komplikuje tim, ze sarny
sily aktu nejsou, jak jsme videli, bezprostredne dany, jejich .reelni"
charakter se ztraci, a tim se problematizuje jakakoli .reelnost": sily
aktu jsou vybudovany tim, eo sarny vybudovaly; k tomu, aby vystoupily jako sily, je minimalne zapotrebi casove syntezy. Ta komprimuje obsahy do dynamickeho rozvrhu jejich rozestirani, ale tato
kornprimovana sila Ci tenze je zaroveii silou ci tenzi excentrickeho
rozestirani, jez nechava z obsahii vyslehavat horizonty, ktere jsou

205

53. Sily

aktu

a vyznam

53. Sfly

aktu

a vyznam

Nenazyvame tedy tuto syntezu "casovou" proto, ze by se dela

v case, ale proto, ze cas je ji ustavovan: .anisto'' poklesavani do
komprimovaneho siloveho pole se ustavuje jako "minulost" a .anlsto" smefovani rozvrhu a rysujicich se metamorf6z, jez vyplyvaji
z neklidu neidenticnosti tohoto siloveho pole, jako .Jmdoucnost'':
jako "pntomnost" pak vystupuje .misto" setkani s aktualni materii,
ktere je soucasne mistern komprimace, promeny v minulost, i mistern rozestirani pole presahu vuci komprimovanemu:
pfitomnost je
mistem zrodu noveho smyslu, ktery je soucasne obohacenim i promenou minulosti a rozestfenim pole nejen pro vyvstani novych
jsoucen, ale i pro zrod novych jazyku smyslu.
Cas se tak stava figurou smyslu, anebo spise nejzakladnejst pohyby smyslu a casu splyvaji v tyz pohyb, v nemz cas predstavuje jakysi .formalni" moment a smysl moment intenzity a obsahu. Ani
casove syntezy nejsou pravidelnym, stabilnim a v sobe uzavrenyrn
mechanismem, ktery by byl oddelen od zbytku deni smyslu; charakteristiky komprimace a rozestirani jsou v kruhovern pohybu urceny rozvrhy, ktere byly budovany prostfednictvim casove pulsace;
povaha casoveho streni je momentem dynarnickeho celku smyslu
a obnovuje se a promeiiuje spolu s nim. Cas se vytvah stale znovu,
znovuzrozuje se spolu se smyslem, spolu s ja, s bytim a s pfedmety;
casove syntezy nejsou strojovyrn pohybem, ktery by monotonne
a lhostejne bzucel na dne spleti nepravidelnych pohybu, V minulych kapitolach jsme se zabyvali casem spjatym s vizualitou, takjak
se nam zjevil v podobe spolupfitomnosti
minuleho a budouciho
v tom, eo vidime. Nyni se ukazuje souvislost mezi tirnto viditelnyrn
casem a videnim samyrn: ukazuje se, ze pohyb, kterym je rozestiran
cas, a pohyb, ktery zaklada a umoziiuje videni, je tymz pohybem,
ze je to pohyb neidentickeho smyslu, jenz se koncentruje, aby se

mohl pnout k jinemu a promeiiovat se v omezujici koncentraci; toto

pnuti k jinemu nabyva v ramci konstituce casu podoby budoucnosti, v ramci vnimani nabyva podoby pole viditelnosti.
Tak cele deni smyslu se vsemi dilcimi obvody nabyva povahy dynamicke hry. Je neklidnym polem, jef se v narazu na konfiguraci
materii pfeorganizovava a v nemz se probouzeji nove sily a nove
drahy, v nemz vyvstavaji idiolekticke syntaxe. Cely zrod smyslu se
opakuje i s nejarchaictejsimi
pohyby; toto opakovani vede k obnove a znovuzrozeni sveta smyslu. Jen takto promeneny a obnoveny
smyslje skutecnym smyslem. K takove prornene, ktera patri k zivotu smyslu, muze dojit pouze tehdy, kdyz do hry vstupuje smyslova
materie. Zasahu jedinecne konfigurace materie - jet rozbiji syntax,
ustalujici se a odpoutavajici od siloveho pole, ktere ji rozpina, a jez
tak obnovuje zrod vyznamovosti - je tfeba pfi videni veci, avsak takovy zasah materie neni vyloucen ze hry ani v pfipade jazykoveho
vyjadrovani a rozumeni jazykovemu vyrazu, tedy v pfipade, kdy
podle Husserla hraje materie urcitou roli pouze v ramci fundujicicho aktu, ktery ustavuje smysl znaku jako jsoucna.
SHy, ktere Husserl uzavira do aktu (a do psychologie) tedy navazuji vztah ke svetu vyznamu, a to dokonce k dynarnickemu centru
spjatemu s jeho genezi. Vztah mezi aktem a vyznamem uz neni
vztahem korelace zcela heterogennich prvkii (reelniho obsahu aktu,
ktery je pokazde jiny, a ireelni ideality, ktera je ve vsech aktech
identicka), ale vztahem dvou oblasti, ktere jsou vyrazern tehoz siloveho pole a maji touz dynamickou a neidentickou povahu. Mohlo
by se zdat, ze navazani vztahu mezi aktem mineni a vyznamem rus!
transcendenci vyznamu a nebezpecne vtahuje do hry subjektivitu:
jestlize vyznam ve sve dynamicke povaze je natolik homogenni
s aktem, ktery jej klade, ze uvoliiuje cestu pro interakci a umozriuje,
aby vyznam cerpal urcite momenty z pnibehovych charakteristik
tohoto aktu (ktere pfitom nejsou spjaty s intencionalitou), nebude to
znamenat, ze tim budou vyznamy pfipoutany k deni ustalene subjektivity, ze budou jeji projekci, ze z ni budou cerpat jako z pramene, ktery je vzdy k dispozici, a ze tak bude zrusena transcendence
a nebude mozne, aby se vedomi setkalo se skutecne jinym?
Ve skutecnosti to jsou zbytecne obavy, nebof prave to, ze vyznam
a akt jsou - v urcitem ohledu - homogenni, zarucuje radikalnejsi

206

207

pfedznacenim moznych souvislosti i ocekavanim prorneny, "Casova synteza" rozestira dynamicke pole, jehoz soucasti je jednak misto urcene smerem vyslehnuti horizontu situace, idiolektickeho rozvrhu, misto blizici se metamorf6zy, a jednak misto komprimace
mornentu, ktere se v techto metamorfozach
zrodily, do jednotne
sily, misto, jez zadrzuje rozvrhy v nerozlisenem rnoznostnirn poli
a nechava je tu uzravat v tichem rozhovoru s tim, eo se do teto nerozlisenosti komprimace navraci.

53. Say aktu

a v y z n am

transcendenci, nef byla transcendence identicke ideality vuci aktu,

totiz transcendenci aktualne vyvstavajiciho smyslu vuci dosavadnimu svetu smyslu. Homogennost neznarnena sladeni, harmonizaci,
uvolneni napeti, neznarnena, ze vedomi uz vzdy pfedem septa to, eo
pak vyznam fekne nahlas; pros tor homogennosti
je prostorem,
v nemz muze dojit ke sporu, ke hre vyzev, a jen v ramci tohoto sporu a teto hry muze nastat situace, kdy se roztrhnou dosavadni rozvrhy a vyvstane novy jazyk smyslu, absolutne nove sdeleni, transcendence v nejryzejsi podobe,
V Husserlove pojeti se identicky vyznam vyrazu uzavira pred pusobenim materii a ponechava materiim jako ob last oznacovani svet
sil, jimiz je v aktu vyznam minen, Ale identicky vyznam neni totozny s vyznamem vubec, a tak to, ze vyznamy materii nepusobi na
identicky vyznam a ze se vztahuji k prornenlivemu svetu sil, ktere
ustavily jejich konfigurace, jeste nemusi znamenat, ze se viibec nepodileji na hfe, z niz vyznam nejakeho vyrazu vyvstava, a jejim
prostrednictvim
na vyznamu samem. Materie vyrazu aktivuji _
v aktech vyjadrovani a rozumeni - cele pole sil, ktere odpovidaji na
vyzvu materii tak, ze buduji dynamicke a vrstevnate pole smyslu,
v nemz jsou spolupritomny
nizne stupne syntakticke explikace
a ruzne faze rozvoje, rUzna stadia uzavirani se a otevirani a jehoz
rozvrhy maji rUzny dosah. Vrstevnatemu charakteru smyslu odpovida na strane sil aktu vrstevnate vynorovani intencionality, jejiz
cinnost nicmene i ve sve nejvyhranenejsi podobe zustava do deni sil
zapojena.
Vizualita se vzdy vzpira identifikaci vyznamove site, stabilizaci
jejiho soucasneho stavu, a proto se vyznamne podili na obnoveni
vrstevnatosti zrodu smyslu. Toto deni se pfitom neodehrava v nejake izolovane oblasti na periferii identickeho jadra smyslu. Tim, ze
vizualni svet probouzi pohyby mimo ustaleny jazyk, aktivuje dynamiku, ktera je v samem centru smyslu. Vizualni materie pfivadeji
do hry sily aktu, ktere se vztahuji k predvecnym, pfedsystemovym,
predjazykovym
pnutim, k zavinutym silam smyslu, z nichz se teprve zacinaji rozevirat syntaxe, k silovyrn polim, do nichz se pfitomne jazyky smyslu zacinaji propadat, a k tenzim, jimiz se uvnitf
jazyku ohlasuji rodici se nove jazyky ci dialekty. Prave tyto jemne
sily aktu, ktere jsou vepsany do vizualni materie znaku a ktere Hus-

208

53. Say akt u a vyznam

serl odkazuje do oblasti psychologie, navazuji vztah k tern vrstvam
smyslu, jez se jeste neztotoznily se systemem anebo se z neho zacinaji odpoutavat. SHy aktu zabezpecuji, ze tyto vrstvy nevypadnou
ze hry, a tim vyznam vraceji jemu samemu a udrzuji jej v jeho dynamicke povaze, kladou jej jako silu, ktera porada konfigurace materii, ale ktera se v nich soucasne promeiiuje, ktera v nich zanika
a obnovuje se. A takto obnoveny vyznam nejakeho vyrazu nemuze
byt pouze necim izolovanym, singulamim; vzdy se vynoruje z pole
sil, z celeho deni smyslu, je timto denim prostoupen a zjevuje je
v sobe.85

85 Michei Foucault cituje v knize Dohliiet a trestat v kapitoie nazvane

Kontrola aktivity z internich pravidei prace jisteho prumysloveho podniku na

pocatku moderni doby: "Je vyslovne zakazano behem prace gesty ci jinym
zpusobem bavit spolupracovniky ... " (M. Foucault, Dohliiet a trestat, cit.
vyd., str. 219) - nema toto nepratelstvi vuci neproduktivnimu gestu, nepratelstvi, ktere souvisi s pohybem instrumentalizace v modernim svete a se zrozenim toho, cemu Foucault Hka .xlisciplinami spolecnost", spolecne rysy
s Husserlovyrn vyloucenim gesta z "radne" signifikace, neni i u Husserla
gesto necim, eo pouze narusuje hladky mechanismus transportu vyznamu?

209

54.

54. Vyznam a smyslove materie

Vratme se do nocniho americkeho
mestecka. Tma, prazdnota
a Humbertova
extaticka agonie probudila zivot materie znaku,
v nemz vyznam slov nebyl dulezitejsi nez zahadna sdeleni barevnych svetel a oficialni - to znamena zabezpeceny, pohasly ci setfeny - slovni vyznam nemel dost moci na to, aby dokazal toto sdeleni potlacit, tak jak to bHne dela za denniho svetla. Mohlo by se
zdat, ze jsme pro uvahy nad vztahem vyznamu a materie znaku nezvolili nejlepsi pfiklad, ze gestace a mimika mluviciho nebo povaha rukopisu vyjevuji zfetelneji sily, ktere se vpisuji do materie jazykovych znakii nebo do materie nejakych doprovodnych
znakii
a ktere se podileji na probuzeni a dynamizaci jazykoveho vyznamu. Ale mozna je setkani s nocnimi napisy prece jen vhodnejsim
pfikladem pro uvahy 0 vztahu vyznamu a materie vyrazu. Linie rukopisu a tanec gest by totiz mohly sugerovat, ze vztah materie znaku k nepfedrnetnernu vyznamovemu poli, z nehcz povstava pfedmetny vyznam, je vztahem bezprostredniho
vyjadteni, ktere se
obejde bez jazyka ci k6du, ze na materii znaku je cosi (napriklad
kontinuitni a jen volne normovana linie psaneho pisma), eo nachazi cestu k prapiivodnimu, nekodovanemu prameni smyslu a eo je
samo takove povahy, ze je s to vyjadfit toto puvodni tryskani smyslu, aniz by mu stavelo do cesty nejakou odcizujici formu.
Jenze cisty pfedjazykovy pramen smyslu neexistuje (nemame
pfitom na mysli jen jazyky slov!) - videli jsme, ze nediferencovany
pocatek smyslu uz je vzdy take produktem diferenciace, je kondenzaci, ktera predpoklada predchozi artikulaci - a take zadna materie
vyrazu neni nekonecne pruznou latkou, jez by se bez jakehokoli odporu poddaIa silam vyjadrovaneho smyslu. Ale vyjadrovany smysl
potfebuje tuto negaci, tento odpor, protoze neni cistym pramenem
touzicim po transparentnosti
znaku, ale neidentickym pnutim, jez
objevuje samo sebe, stava se nekonecne samo sebou ve me vyzev,
kterou rozehrava s tim, eo mu v materii znaku klade odpor, eo je
kontingentni, eo se vzpira vyrazu nebo eo patfi jinemu jazyku.

210

Vyznam

a s m y s l o v e materie

Smysl potrebuje - pfi vyjadrovani i pfi rozumeni vyrazu - urcitou

miru tvrdosti, neohebnosti materie. Napfiklad pfi tvorbe obrazu
hraje vyznamnou roli dana materie a textura barvy ci platna, pfi
tvorbe literamiho dila hlaskova materie slova. A prave pis mo, ktere
vstupuje do vyrazu hotove, nam pfipomina tuto ulohu kontingence
a odporu latky a paradoxnost smyslu vyrazu, ktery se obnovuje
a stava sam sebou v rozhovoru s tim, eo se mu odmita podfidit.
Materie znaku nepoukazuje bezprostfedne a sama 0 sobe k nejakemu svetu sil, nabyva sveho vyznamu (toho, ktery u Husserla vyvstava v ramci .fundujiciho aktu") az ve me vyzev, do niz vstupuje
dispozice vyjadrovaneho vyznamu (toho, ktery vyvstava pro "fundovany akt") i ruzne vrstvy kontextu vyjadrovani. V devadesatych
letech se stalo snad nejuzivanejsim pismem napisu na prazskych
obchodech pismo Arnold Bocklin, vyrazne secesni pismo s floralnimi motivy, vytvofene v roce 1904. Toto pisrno se uzivalo ve trech
obdobich a pokazde jeho linie nabyly rozdilneho vyznamu, prosak10 silami jineho sveta, ktery v nich rozezvucel jine momenty (podobne jako odlisny dejinny kontext opatril jine vyznamy tymz slovum v Cervantesove
a Menardove Donu Quijotovi ve zname
Borgesove povidce) - v prvni periode, na pocatku 20. stoleti, vyjadfovalo unyle, rostlinne rytmy byti secesniho sveta; v sedesatych
letech bylo oziveno psychedelickyrn hnutim a staIo se vyrazern kosmicke energie, sil dharmy, spjatych s extatickou dynamicnosti;
konecne v Cechach devadesatych let se stalo vyrazem zdobnosti
zbohatlickeho sveta, postradajiciho invenci a libujiciho si v historickych a napadnych formach.
Zdalo by se, ze v pfipade neonovych napisu jde 0 jednoduche vyznamy, napfiklad 0 pojmenovani druhu zbozi, ktere se prodava
v obchode, k nemuz napis patfi. Ale videli jsme, ze takove pojmenovani ve skutecnosti predpoklada utvarejici se pros tor spletani
smyslu, pole sil, jehoz jednotici pnuti neni mozne prevest na teleologii ani pi'icinnost. Teprve zasazenim do tohoto pole dostava napis
smysl. .Zlatohneda
pismena" mi kupfikladu oznamuji, ze stojim
v blizkosti mista, kde si mohu koupit fotograficky aparat. Co vsak
znamena moznost koupit si fotograficky aparat? Jaky rozvrh pfedstavuje, jake je jeji misto v proudeni smyslu? Jak je prostor oznameni moznosti spjat s prostorem potfeby, k niz se moznost obraci,

211

54.

Vyznam

a s m y sl o v e materie

54.

Vyznam

a s m y s l ov e materie

potreby zdvojovat momenty zivota v obrazech, pfenistajici do prani

koupit si pfistroj, se kterym je mozne neco takoveho uskutecnit?
Jake sily jsou za potrebou zdvojeni a uchovavani v obrazech a jake
. .: se podileji na situaci rozhodovani? Porozumet smyslu napisu pfedpoklada, ze jsme nejak obeznameni s ternito silami i s polem sil,
z nehoz se vynoruji.
Napis otvira jednu z drah smyslu a spolu s ni cele smyslotvorne
pole a sily, ktere jim proudi, To vse patff k tomu, eo napis vyslovuje, k vyznamu ci smyslu napisu nad obchodem s fotoaparaty. Napis
vyslovuje urcity jedinecny smysl, ale spolu s nirn take povahu
smyslu jako takoveho: jeho neklid, pfesah vuci jednotlivyrn naplnenim, nepfevoditelnost na konfigurace, do nichz vstoupil, vycnivani
z techto konfiguraci a zakladani novych. V pfipade napisu na obchode nabyva pfesah smyslu vuCi aktualnirnu stavu sil sjednocujicich soucasne konfigurace povahu setkani touhy ci potreby s nabidkou zbozi, ale transcendence
viiCi danemu stavu je v tomto
elementarnim
ohledu pfibuzna kupfikladu transcendenci
smyslu
umeleckeho dila vuci dane skutecnosti - tvorba urneleckeho dila
a konzumni potreba, k moznosti jejihoz naplneni se obraci sdeleni
napisu nad obchody, se pochopitelne v mnoha ohledech vyrazne
lisi, ale oboji nicmene zustava vyjadfenim neklidu smyslu, jeho neustaleho vycnivani z obvodii, ktere ustanovil.
Vsechno to, eo tvofilo predpoklad rozumeni napisu - syntaxe, do
nichz je smysl vpleten, a silove pole, ze ktereho se vynofuji nacrty
nepfedmetnych a metaforickych jazyku -, je ve smyslu textu spoluvyslovovano, podili se na hre smyslu, tvofi nedilnou soucast vyslovovaneho smyslu. Teprve tato puvodni jednota je tim, eo text ve
skutecnosti fika, je celym, neredukovanym sdelenim textu. A puvodni smysl nernuze vyvstat, kdyz se do hry nezapoji materie vyrazu, kdyz se na interpretaci nepodili nejen vsechny tvary, ale take
barvy a svetla napisu - tak jak je tomu v pripade Humbertovy melancholicke a extaticke nocni cetby, Az hra vyzev mezi vyznamy
materii a dispozicemi slovnich vyznamu, mezi svetem barvy a svetla a uz zanikajicim jazykem rozbiji ztuhle vyznamy, oddelene od
sve geneze, a obnazuje vyznam jako silu, ktera se rodi v nitru pfitomneho stavu sil, a pritom tento stay pfesahuje; tato sila touzi po
tom, aby se vtelovala do konfiguraci znaku, aby se pfi takovem vte-

lovani promeiiovala, a v promenach se stavala nekonecne sama sebou. Teprve zasah materie znaku uvadi do hry puvodni dynamicky
smysl.
A sdelovany smysl znaku nezustava uzavren ve sfeje interpretace, touzi po tom, aby vstoupil do konfiguraci skutecnosti, aby
v nich zanikal a promeiioval se v nich; hra s pismeny jej udrzuje
v tekutem stavu, ve stavu neustale obnovovane geneze smyslu, nedovoluje, aby ztuhl v identickou idealitu, ktera by bud' zustala od
skutecnosti oddelena, anebo by ji ve sve nemennosti fidila jako abstraktni cil. Pismena jsou ovsem take skutecnosti. Magicnost nocnich napisu vyslovuje napeti smyslu, ktere je pfede vsemi sdelovanymi obsahy, pred oznamenimi, pfikazy a otazkami; vyslovuje
situaci, jejif soucasti je vyzva z prazdna, ktera teprve jakekoli sdeleni umoziiuje, sum, v nemz se ohlasuje jazyk, a soucasne nase ocekavani neznameho jazyka, rozechvela pfivracenost do prostoru
prazdna, v nemz vifi zarodky mnoha jazykii a svetu.
Svetelna pismena obnazuji propastnou nesmyslnost smyslu, ktery sam uz zadny smysl mit nemuze; pohyb rozestirani nesmyslneho
smyslu prozaruje vsemi utvary smyslu a vypliiuje kazdy deficit
smyslu (protoze neni mozne se tomuto pohybu smyslu vymknout),
a soucasne kazdou smysluplnost rusi (protoze ji uz nemiize v nicem
zalozit). Jednota nesmyslneho smyslu, ktery se ozyva ve vsech jazycich a vsech modech smyslu, zarucuje homogennost prostfedi
smyslu. Nezapominejme,
ze tato homogennost je prostorem pro
stfety nizneho a neocekavaneho, ale pritom take spojuje vsechny
oblasti smyslu, odstraiiuje prekazky proudeni smyslu - nechava
smysl cirkulovat pfirozenymi i umelymi znaky, protekat tvary, vecmi a slovy; neni zadne misto, kde by se zastavil a ustrnul, a neni
zadne rnisto, kde by radikalne zrnenil povahu.

212

213

55. Plan

55. Plan tvaru a pismen

"Mysleme si napfiklad, ze by na nas urcite tvary nebo arabesky
nejprve pusobily ciste esteticky, a pak v nas nahle vzeslo poznani,
ze by mohlo jit 0 symboly nebo slovni znaky. V cem spociva rozdil? ( ... ) V techto a nespocetnych jinych pfipadech spociva modifikace v charakteru
aktu. Vsechny logicke rozdily a obzvlaste
vsechny rozdily kategorialnich
forem se konstituuji v logickych
aktech ve smyslu intencL"86 Ale v okamziku, kdy "pi'epiname"
z jednoho typu uchopovani rnaterii na druhy, z jednoho typu intencionality - nebo nejakeho predintencionalnfho
postoje - na jiny,
v okamziku zlomu a nejistoty, jaky typ pojimani veci nasadit,
v okamziku, ktery je tak kratky a nicotny, ze mame sklonk tomu,
abychom jeho existenci vubec nepfipousteli, se ozve cire proudeni
smyslu jako moznost ruznych jazyku ci kodu. Takova moznost
neni pouze logicka; ma povahu nalehaveho tlaku sily, jez jeiite neni
diferencovana, ale v niz je mozne zaslechnout sum znamych i neznamych syntaxi (a jeste jednou zopakujeme, ze tato moznost neni
puvodnim pramenem, je sama necim vytvorenym; tvorba smyslu
neni jen tvorbou artikulovaneho,
ale take tvorbou nerozliseneho).
Jakmile jsme jednou tento sum uslyseli, pozname take, ze zcela nezrnlka ani pote, eo nediferencovany
smysl vstoupi do nejakeho
zn~koveho systemu; ozyva se na dne vyznamu.
V pasazi z Nabokovova romanu se tento kratky zapirany okamzik protahuje do doby trvani jedne zastavky nocni jizdy, Vizualni
plan nas neustale zaplavuje takovym pfebytkem znakove materie,
tak neekonomicky
plytva vizualnim rnaterialern a materie, ktere
predklada, jsou tak nezkrotne, tak agresivni vuci identickym vyznamum, ze je tvafi v tvar takovernu plytvani takfka nemozne uverit,
ze vyznam, ktery vstoupi do divoke dzungle vizualna, ji muze projit, aniz se poskvrni jejim nespoutanyrn zivotem, ze z ni muze vyjit
a zachovat si cistotu sve identity. Svet nemennych
vyznamu,
86 Tarnt., str. 384.

214

tvaru

a p is m e n

v nemz by nevznikalo nic noveho, by byl tizivy a nudny, Pismena

a veci patfi do jednoho sveta, jsou vetkany do jedineho vizualniho
tkaniva, zpusob, jakyrn se vizualni materie stavaji znaky veci, neni
zcela odlisny od zpusobu, jakyrn se - v podobe pismen - stavaji
znaky slovnich vyznamu. A nejen to, zactny smysl, ktery do vizualna vstoupil prostfednictvirn lidske cinnosti - kupfikladu smysl gest
a vizualnich znacek nebo poukaz vyrobenych nastroju k jejich vykonu, k mistu v nejakem funkcnim fetezci deju - neni zcela odlisny
od smyslu, jehoz prostrednictvim pro nas vyvstava napfiklad strom
nebo skala, na ktere se divame.
Smysl cehokoli na vizualni plani vystupuje jako explikujici diference jednotne tenze, ktera se napaji z celku vizualni plane, ze
vsech jejich krajin, vtahuje do sebe v podobe svych mornentu
vsechny "druhy" smyslu. Tento puvod zajistuje urcitou homogennost smyslu v celern vizualnim poli, jeho dusledkem je to, ze smysl
nepatfi k zcela rozdilnemu zanru, af jde 0 smysl, jehoz prostfednictvim vyvstava pfirodni jsoucno, telo nebo vec vyrobena clovekem.
Pohled je hylozoisticky i petrifikujici, objevuje dech zivota v kameni a kovu a promeiiuje tvafe a tela v nerosty; smysl videne veci pred
svym vytryskem projde mnoha svety, zivymi i nezivyrni, pfirodnimi i umelymi, a uchova v sobe chute a pohyby techto svetu - vec
promlouva 0 sobe at vzajemnou hrou ech vsech svetu, az kdyz se
v ni otevi'ou tyto dejiny smyslu se svyrni metamorf6zami. Ve smyslu kazde veci se taji cely kosmos.
Zasah materie pismen do slovniho vyznamu v situaci, kdy se
znak - pismeno - stava veci, prolamuje umele hranice, ktere zabraiiuji proudeni smyslu mezi oblastmi ovladanymi jednotlivyrni jazyky, a umoziiuje tak, aby se rozvinul konflikt mezi jazyky, pfi nemz
se ozyva jednotny pohyb smyslu. K takovemu prolomeni hranice
muze dojit i v opacnern pfipade, kdy se vec promeiiuje v pismenonebo alespoii v typograficky znak. V Nabokovove povidce Sestry
Vaneovy se tajici ramp ouch stava vykricnikem s neklidnou teckou:
"A jak jsem zvedl zrak k okapu pfilehle garaze se sirokou skalou
pruhlednych stalaktitu podlozenych modrymi siluetami, nakonec
jsem se doekal odmeny, kdyz jsem si jeden vybral a uvidel eo si, eo
by se dalo popsat jako tecka vykficniku opoustejici sve obvykle
misto a bleskurychle sjizdejici dolu - 0 chlup rychleji nez roztala

215

55. Plan

kapka, za niz se hnala.

uspokojivy; nebo bych
na dals! lahUdky svetla
ho vedomi, ktere jako
velke oko, koulejici se

tvaru

a p i s me n

Ten dvojity mzik byl puvabny, ale ne zcela

mel spise fict, ze pouze povzbudil muj apetit
a stinu, a kracel jsem dal ve stavu roznicene,
by promenovato celou mou bytost v jedno
v jamce sveta, "87

Cely kontext techto obrazu zarucuje, ze nejde 0 prazdnou slovni

virtuozitu: metafory spojujici ruzne znakove oblasti nejsou pouhou
ozdobou, stavaji se vyrazem situ ace, kdy se v promene vnimani obnazilo proudeni smyslu, ktere jednotlive jazyky smyslu propojuje,
nechava je spolu rozmlouvat a v techto rozhovorech umoziiuje neustalou obnovu smyslu. Nabokov hraje hru s vecrni, pismeny, pruhlednostr, zafi, chladem, krystalizaci a tanim: ve vecech rneniclch
se v pismena - stejne jako v pfsmenech menicich se ve veci _ mizi
hranice jazyku, roztavaji tube, stabilizujfci syntaxe, veci prusvitnl,
mizi z nich ternna mista neprosvfcena smysIem, az do hloubky je
prozafuje svetlo nesrnyslneho srnyslu, ktery prochazj neustalyrni
metarnorf6zami
v ruznych jazycich, a toto svetlo zari i navenek
a osvetluje okolni veci. Ptesah vuci unavenernu vnimani, ktere vytvari nas bezny svet, je tak radikalni, ze je v povidce vyjadfen motivem zpravy z jineho sveta, vzkazu ze zasveti, ktery maji svetelna
pismena vecl vyjadi'ovat.

55. Plan

tv a ru a p is m e n

Stejne jako se videne veci rodi z vlny smyslu tak, ze vyvstavajt

jako jeji explikace, ktere zrus! predchudnost, rozbiji moznostni pole
a zpetne je pfetvofi, i ja divajiciho se se rodi ze zivota vizualni plane; z videnych veci se rodi ja situace a okamziku, nove a neocekavane, roztrhavajici interpretacni a cilove rozvrhy, do nichz by la
minula ja zapIetena, ale prave tirn obnovujici kontinuitu vlny nekonecnych metamorf6z. Vystoupeni z cilovych rozvrhu pfitom neznamen a zruseni cinnosti, zastaveni jednani; pfekypovani nove zrozeneho pole smyslu je soucasne tlakem k dobrodruzstvim
teto
potenciality, k novyrn tvariim, k tvorbe a cinu. Vizualni plan jako by
se tak divala ocima divajiciho se sarna na sebe, a take jako by si
v tom, kdo se diva, vytvofila organ k uskutecnovam svych snu.88

A homogennost smyslu videneho neni pouze jednotou, ktera se

rozestira pfed pohledem divajicfho se; proud smyslu se pi'eleva pres
okraje vizualni plane a zachvacuje i toho, kdo se diva. Plocha barev
a tvaru, ktera se pred nami v kazdem okamziku naseho bdeleho zivota tyci, je svetern lhostejne vzdalenosn, oddelenym od nas pruzracnym mediem vzduchu, i jakousi vlnou tsunami, jez na nas prave zacina padat. Jako by se sama cinnost divani rodila z pohybu
smyslu na vizualni plani, jako by by la modifikaci tohoto pohybu.
Jako by divani se bylo jen dals] z diferencujicfch expIikacfjednotne
vlny smyslu, ktera se pohybuje po vizualni plani a rozsvecuje veci,
jako by i akt videni byl utkan z energii teto vlny, jako by videni bylo
veer, ktera se objevuje na vizualni plani a ktera nema vucijinym vecem zactne privilegium.

87

V. Nabokov, Sestry Vaneovy, cit. vyd., str. 50.

216

88 Tematern zapustenosti vedomi do viditeina, vedomi jako .zahybu" viditelna se zabyval ve svem pozdnim dile Maurice Merleau-Ponty (viz zejmena kapitoiu Spletdni - Chiasma v knize Yiditelne a neviditelne, Praha 1998).

217

56.

56. Lehkost a tize pohledu

.Prosttednictvim
ceho jsem mel pfistup k tak uzkemu a repetitivnimu svetu, jenz mne v detstvi obklopoval? Cim jsem se, vkladaje
se do touhy sve matky, k nernu mohl asi vztahovat? Timtez eo ona,
to jest ne kontaktem tela a rukou, jejich praci na nejake predern
existujici materii, ale pouze uzivanim oka. Oko je pasivni, je v odstupu ke svernu predmetu a pfijima jeho obraz, aniz by muselo pracovat, aniz by zapletalo telo do jakehokoli procesu pfiblizeni, kontaktu, manipulace (spinave ruce a uspinenost byly matcinou fobii,
a proto jsem nachazel v uspinenosti sveho druhu zalibeni), Oko je
tedy spekulativnim
organern od Plat6na a Aristotela ke svaternu
Tomasovi a dal. ( ... ) Takze jsem byl ditetern oka, bez kontaktu, bez
tela, nebof veskery kontakt prochazi prave ptes telo, ( ... ) Mam
vsak za to, ze me telo hluboce touzilo mit svou vlastni existenci.
( ... ) Tato touha zustavala v latentnim stavu az do onech blazenych
dob stravenych s dedeckern, zprvu v lesovne Buloiiskeho lesa, ale
pfedevsim v jeho zahrade a na jeho polnostech v Mervanu. Ted'
jasne nahlizfm, ze toto vzrusujici obdobi bylo casem, kdy jsem konecne rozeznal a kdy mi byla konecne pfiznana existence nejakeho
tela a kdy jsem si ve vlastnim smyslu pfisvojoval vsechny sve fakticke telesne potenciality.
Jen si vzpomeiime: pachy, pfedevsim
vu ne kvetu, plodu, rostlin, ale rovnez i jejich zahnivani, bozska
vune koiiskeho hnoje, pach zerne a vykalu v malern drevenem zachode na zahrade pod intenzivne vonicim bezem; pach lesnich jahod, jez jsem vyhlizel na svazich, vune hub a zejrnena hfibu, pach
slepic a pach krve ... ( ... ) Prave proto jsem pocal myslet svyrn telem: a zustalo mi to navzdy. Myslet ne odtazite, v pasivni dimenzi
pohledu, oka, ale v cinnosti ruky, nekonecne hry svalu a vsech telesnych vjemu."89
V zemi viditelneho je mozne se pohybovat mnoha niznyrni zpusoby, ale chceme-li se doopravdy setkat s videnymi vecmi i s vizu89 L. Althusser, Budoucnost je dlouhd, Praha 2001, str. 205-206.

218

Lehkost

a ti i e pohledu

alitou jako takovou, musime prizpusobit pouf oka povaze vizualni

krajiny, musime zapomenout na svuj neklid i na svou spokojenost
a jen sledovat, jak se cesta pohledu rodi z krajiny, ktera se pfed ni
otvira, musime tvary i energie teto cesty nechat pozvolna uzravat
z jejich vzdy necekanych setkani. Vizualno vyzaduje jediny zpusob
putovani (ktery se ovsem naplnuje v nekonecnem mnozstvi rytmu
a tras) - putovani po ztracejicich se stezkach, bloudeni bez cile po
cestach zapomenuti a novych setkani. Louis Althusser, z jehoz tragicke autobiografie Budoucnost je dlouhd pochazeji vzpominky,
ktere jsme ocitovali, mel smulu, ze se v detstvi nesetkal s pohledem
v jeho nejvlastnejsi roli dobrodruha a nornada bez vlastnictvi, ze vinou matky se pro nej pohled ztotoznil s panskyrn odstupem od skutecnosti, ktery potlacuje jedinecnost, jinakost a odpor veci a vylucuje riziko rozbiti zajisteneho sveta,
Nebudeme Althusserovi brat pravo na jeho postoj a budeme jeho
obzalobe pohledu pozorne naslouchat, i kdyz pote, eo jsme podnikli
vypravu do zerne vizualna, budeme jen stezi moei pfipustit, ze se
Althusserovi podafilo proniknout do centra teto zerne; pobyval pouze v okrajovych oblastech, v uzemich kolonizovanych
jakousi
upadlou racionalitou, jez tu byla cizi, tfebaze se kolonizace mohla
opfit 0 nektere momenty vizuality same. Althusserovo liceni toho,
jak se zrodila jeho laska k hmote a k silove gestaci tela i mysleni, je
dojernne krasne a jeho kritika oka spravne diagnostikuje vazne nemoei, jez svet pohledu ohrozuji a jejichz zarodky jsou v povaze vizualniho sveta ukryty. Pokusime se Althusserovi odpovedet, obhajit
zemi pohledu, dolozit, ze kritika, kterou proti ni vznesl, se netyka
nejvlastnejsi povahy teto zeme, poukazat na to, ze mezi svetem pohledu a svetem prace jsou jemne spojitosti a ze se vzajemne pfedpokladaji, a take upozornit na nemoci, ktere se rodi ve svete prace
tehdy, kdyz jeho energie nejsou napojeny na vizualni svet.
Vrstva pruhledneho vzduchu, jei lezi mezi telem divajiciho se
a videnou veci, vytvari prostor, ktery zahlazuje odpor veci a znemoziiuje jeji nasilne pusobeni na telo, zamezuje vzniku bolesti. Tim
muze vizualno napomahat utvaret takovy postoj ke svetu, v nemz
vedomi rozviji konstrukce pojmu a dIu, aniz by se muselo vyrovnavat s nouzi, odporem a natlakern. Mysleni, ktere je v takovern postoji zalozeno, se uskuteciiuje bez rizika, jako nudna hra myslenek,

219

56.

Leh k o s t a rite

pohledu

56.

Le hk o s t a lite

pohledu

jet je uzavrena uvnitf danych rozvrhii a jez neni ohrozena nicim

vnejsim, jez zna pouze teoreticky odpor; energie mysleni se neobrozuji a nenabyvaji vahy tim, ze by v situacich zraiiovani a ohrozeni
byti muselo mysleni v nouzi sestupovat ke svym predteoretickym
prarnenum, Avsak pouze z takoveho sestupu je mozna skutecna
promena smyslu, a pouze z promeny smyslu se mohou zrodit nove
pojmy a nove myslenky. Takova nemoc vedorni majici puvod v jistych aspektech pohledu postihla v detstvi Althussera, a s takovou
nemoci musel podle vlastniho svedectvi cely zivot bojovat.
Z odstupu, jaky pohled zaujima vuci vecem, se ale muze zrodit
i jiny postoj. Ten, kdo se diva, je v kazdem okamziku zavalen obrovskou masou skutecnosti tlacici se ke zrodu; zjistili jsme, ze prostor videni je vzdy excesivni, ze vizualnich materii je neustale excentricky nadbytek, ze vzdy presahuje zasobu smyslu. Neschopnost
vizualni skutecnosti pusobit na telo muze vytvofit neplodne prostredi, v nemz se tvorba rneni v zanistani nehybne osnovy smyslu nebytostnou a nedustojnou myslenkovou ornamentaci; odstup po hledu ale take muze mit za nasledek zachovani neredukovane masy
materii, pole nezvladnutelne ruznosti, ktere se stava provokaci vuci
dosavadnimu smyslu a ktere vzdy hrozi, ze jej. rozdrti.
V odstupu videni je pfitomna tendence k unifikaci a potvrzeni
danych rozvrhu smyslu, a tirn k likvidaci smyslu v jeho vlastni neidenticke povaze, ale tento odstup zaroveii umoziiuje nakupeni obrovskeho mnozstvi smyslovych materii, ktere nejsou signifikantni
v jazyce dosavadniho smyslu, a presto se v nich rysuji podivne syntaxe a vyvstava cosi jako smysl, jako sen 0 smyslu nebo parodie
smyslu. V houstinach vizualni plane vzdy seveli rodici se jazyky.
Takove nakupeni materii vzdoruje subsumpci do dosavadnich rozvrhu, narusuje dosavadni svet smyslu a vytvafi prostor pro zrod noveho sveta. Rekli jsme, ze vizualnich materii je vzhledem k dosavadnirnu smyslu vzdy nadbytek, ze ve svete videni vladne exces
a plytvani - ze svet smyslu je bytostne svetem excesu a plytvani.
Exces a plytvani pritorn neznamenaji nastoleni vlady beztvarosti
a neomezenosti, jak se domnival Georges Bataille, jsou tlakem ke
krystalizaci novych fadu a tvaru, k vecne promene jazyku smyslu.
Smysl ma nouzi 0 nadbytek; smyslu schazi vse, nema-Ii vseho nadbytek. A tak trebaze smir s telern, ktery vladne ve vizualnirn svete,

se muze projevit tendenci ke stabilizaci smyslu, nakupeni materii se

teto tendenci stavi na odpor.
Obrovske mnozstvi nadbytecnych
smyslovych materii neustale utoci na uzavirajici se rozvrhy, nici je a probouzi v nich jine
moznosti. Ve svete zraku je obtizne byt tradicionalistou;
videni je
podvratne, aniz by svadelo k lacinyrn vnejskovyrn revoltam, ktere
nernaji za nasledek skutecnou promenu. Proto take akademicke
malifstvi neni verne ani pohledu, ani vecern. Videni je svetern nadeje, protoze ukazuje nevycerpatelnou tvurci moc smyslu, ktery ve
sve hfe vytvafi Iady tohoto sveta a pfi jejich neustale obrode prozaruje tvary, barvy a svetla svou magicnosti. Divat se znamena byt
neustale konfrontovan s masou jinakosti a novosti, v jejimz sepctu
muzeme zaslechnout zarodky novych jazyku; a hi as techto jazyku
je tak nalehavy a zaroveii lakavy, ze je nemuzerne odrnitnout, nemuzerne je odbyt tim, ze bychom fekli: "Tehle divne feci nerozumime" - nase interpretace sveta neni nikdy omezena jen na jediny
platny jazyk; nas jazyk se zveda z velkeho rezervoaru, do nehoz se
rozpustily davne jazyky a v nernz se rodi zarodky novych jazyku,
a tak vzdy nejak rozumime i zcela nezname feci, rozumime vsem
jazykum kosmu.
To, ze veci ve svete zraku nepusobi pnmo na nase telo, muze vest
k jiste snadnosti pfi praci smyslu, k vylouceni rizika a ztraty pobidek k hledani, ale take zabraiiuje instrumentalizaci celkii a likvidaci
jejich rozmanitosti, k niz dochazi ve svete prace. Pro videni je charakteristicka slozita souhra rovnopravnych casti, vytvafejicich pomod nove se ustalujicich syntaxi nejisty celek; ve svete prace se takova souhra meni v subsumpci casti pod syntax urcenou pletivem
predem pripravenych a znamych pusobnosti. Pfi praci celky mizi za
jednotnyrn ucinkem, na nemz se podileji; celky jsou necim vuci
ucinku minulyrn, ucinek je odsouva do prazdne minulosti, ktera se
lisi od mirrulosti, jaka je vlastni svetu videni: od spolupfitornne minulosti, jez je uzravajicim uchovavanim rozvinujiciho
se celku
v podobe kondenzovane sily.
Ve videni je rys jiste neucasti a ta se muze stat lhostejnosti panskeho postoje, ktera nechava protekat ochably stary smysl drahami
ustalenych syntaxi. Muze se vsak take stilt taktnim odstupem, ktery
od nas veci vyzaduji pro zaruceni sve svobody; rodici se smysl po-

220

221

56. Lehkost

a t i i e pohledu

trebuje takovy odstup, aby se mohl rozvinout ve volnem prostoru,

ktery neucast rozvira a "nechava byt". Neucast vzdavajici se deternych intervenci je noblesnim darem, kterym obdarovavame veci,
a veci nam oplaceji tim, ze pfed nasim zrakem rozvinuji sve byti;
jen na klidne hladine noblesni neucasti se muze rozevrit zazracny
lotos smyslu. .Nebyt ucasten" tu znamena: .nechat byt skutecnost
v jeji prvotni rozmanitosti, nezastavovat ji v jejim pohybu, trebaze
neodpovida nasim cilum, nerusit pomale a tiche zrani smyslu v barvach a tvarech". Neutralizace pusobeni, k niz dochazi pfi videni, otvira cestu pusobeni radikalnejsirnu: podvratne praci neredukovane
jinakosti, v jejimz dusledku se rozklada stabilita dosavadnich rozvrhU. Vsichni maji plnou hlavu napadu a cilii, vsichni pofad do vseho
zasahuji, vsechno rozebiraji, opravuji a vylepsuji, porad se v necem
prehrabuji; ctnost nechani byt je takrka neznama, byva zamenovana
s rezignovanou a tupou lhostejnosti, ktera je vsak jen korelatem nedustojneho neklidu neustaleho zasahovani a patfi do tehoz sveta.
A vsechna ta vylepseni, kteryrni je skutecnost bez ustani promeiiovana, vnasej! do skutecnosti predevsirn tizivou Stejnost, pfizpusobeni jineho dosavadnirn rozvrhurn.

222

57. Solipsismus prace a hra

Ve svete prace se skryva podobna ambivalence jako ve svete videni. Prace sice klade odpor a promeiiuje tvary, a otvira tak moznost
setkani s novyrn jsoucnem,
destabilizace
dosavadnich
rozvrhu
a tvorby noveho smyslu, ale zaroveii toto smefovani blokuje. To je
zpusobeno tim, ze k pfekonani realneho odporu veci je zapotfebi
silne teleologie, pevnych funkcnich rozvrhu, ktere musi byt odolne vuci naporu jinakosti veci, a to znamena, ze musi byt tvrde
identicke, Prace tak svym zamefenim na promenu tvaru otvira novou zkusenost, a zaroveii je v ni tendence uchopit jine jen jako vyraz stejneho; prace podnecuje k tvorbe novych rozvrhu, ale zaroveii je stabilizuje, redukuje je na dilci rozvrhy v ramci pevne
syntaxe sveta.
Prace smefuje k promene tvaru ve shode s predern danyrn rozvrhem; tim sugeruje, ze tvorba smyslu ma povahu likvidace nejakeho
deficitu v napliiovani dosavadniho rozvrhu, ze je odstraiiovanim
pfesahu skutecnosti vuCi tomuto rozvrhu, a tedy potvrzenim dosavadniho rozvrhu. Vyrovnavani se s odporem se stava pouhym odstraiiovanim jinakosti. Odpor, se kterym se setkavame ve svete prace, vyjadfuje, a soucasne zakryva radikalnejsi a plodnejsi odpor:
odpor jineho sveta smyslu. Tento puvodnejsi odpor se rysuje v nsi
pohledu. Pohled neodstraiiuje jinakost, aby nastolil stejnost; rozehrava hru mezi jinakosti materii a minulyrn rozvrhem, ktery je jiny
vuci to mu rozvrhu, jenz se ma zrodit v pfitornne chvili, a jenz se
presto v dosavadnim rozvrhu nejakym zpusobem rysuje. Ani telesne pusobeni nedokaze prolomit dany rozvrh; telesna bolest a slast
v sobe'maji pfilis aktuality, vyvstavaji ve slabych horizontech a je
snadne je zachytit v dosavadnim rozvrhu smyslu.
S praci je spjat zvlastni solipsismus, ktery se stava zfetelnyrn zejmena v prumyslove vyrobe; prace do sebe vse vtahuje - jako nastroj, latku nebo prekazku -, vse se stava soucasti sveta teleologie,
ktery je teritoriem individualniho nebo kolektivniho ja. Cilovost
prace je pfilis silna na to, aby nernenila vlastni smysl, ktery otviraji

223

57.

Solipsismus

p rd c e a hra

veci a ktery vytvafi jejich skutecnost, v idealni funkci; cil je tu prilis oddelen od deni, ktere ma prizpusobit svernu rozvrhu, nez aby
v rozhovoru vyzev nechal promluvit skutecnost veci, jejich vlastni
svet. CH nastoluje predmetnou budoucnost, ktera se nevyviji, nepromeiiuje se v rozhovoru s aktualnimi materiemi, jez vyvstavaji
v pfitomnosti teto budoucnosti. Budoucnost cile je oddelena od sil
pfitomnosti; nevyzivuje se jimi, naopak je potlacuje. Smysl veci
ztraci dynamismus,
protoze moment budoucnostniho
pnuti byl
z neho odstranen a promenen ve vnejsi nemenny cil, ovladajici
zvenci proces prorneny; svet prace je tak spjat se zvlastni staticnosti. Aby vyvstala skutecna budoucnost, je tfeba zbavit se zamereni na
cil a spocinout v pfitomnosti s jeji vlastni budoucnosti, je treba zastavit neustale zpracovavani a podivat se na veci, ustavit mezi nimi
a nami vizualni odstup; pak se pfed narni rozvine vlastni budoucnost veci, kterou cil zastira budoucnosti abstraktniho, predem daneho a unifikovaneho projevu, jenz ma nastat.
V praci a vyrobe se skryva vyrazny platonismus; to souvisi s tim,
ze tu vladne silna, predmetna a unifikujici budoucnost, cire neskutecno, nezakorenene v silach pfitomnosti a jinakosti, idea, ktera si
podrizuje pfitomnost a nenecha ji promluvit. Takovy platonismus,
ktery ma zrejme koreny ve svete prace, se projevuje na tech strankach Althusserovy autobiografie, na nichz Althusser zcela odtrhava
budoucnost od pfitomnosti, zcela oddeluje svuj spolecensky ideal
od prostfedkii boje za jeho uskutecneni: "Obrovity korab se spusti
na vodu a behern cele plavby je nutne na veslare dohlizet a vyzadovat od nich bezvyhradnou poslusnost, odvolat je z jejich mista, pokud by selhali, a yeas je nahradit, ba dokonce i trestat. Kdyz se ale
tato ohromna feka sracek konecne pfeplave, tarn daleko v nekonecnu je potom pIu, vetfik a slunce vecneho jara. Vsichni vystoupi,
neni tu jiz boje mezi zajmovymi skupinami, ponevadz zde jiz nejsou obchodni vztahy, ale hojnost kvetu a plodu, jez kazdy muze trhat podle Iibosti."?? Budouci spolecnost se tu vyrabi z hrube a nesvepravne materie pfitornnosti podle predem daneho planu jako
vyrobek z lhostejneho materialu v tovarne.

90

57.

Solipsismus

p r d c e a hra

Prave zrakje mediern, v nemz se projevuje dynamismus pfitomneho smyslu, jeho neidentita, mifici k puvodni, absolutne jine budoucnosti, ktera je paradoxne zakorenena v pfitomnosti, zatirnco
idea clle pouze do budoucnosti prornita abstraktni, uz hotovy rozvrh. Svet zraku ukazuje, ze jedinyrn pravyrn "materialem"
pro
tvorbu budoucnosti je vizualni pfitomnost se vserni silami, ktere ji
prostupuji,
a zarodecnymi
jazyky, jez se v ni ozyvaji. Nebyl
Althusseruv politicky omyl diisledkem neschopnosti pohledu a pohrdani pohledem? Althusser omlouval - alespoii do urcite miry pfitornne praktiky totalitnich reZimu poukazem na budouci cil; takovym postojem by ale musel otfast prosty pohled na pfitomnou
skutecnost totalitni spolecnosti. Videli jsme, ze zivy pohled nemuze byt oklaman, nernuze se minout s pravdou, protoze ta je i v tech
nejprolhanejsich
stavbach zla a nasili na povrchu zdi a neni treba ji
pracne hledat. Na tom nic nemeni skutecnost,
ze tak velkernu
rnnozstvi jasnych duchu zivy pohled schazel a ze nevideli to, eo
meli pfed ocima.
Proto se mysleni, ktere vychazi z pohledu, nernuze uchylit, chceli pohledu zustat verne, k spekulativnosti, k rozvoji myslenky nezavislernu na vyzvach skutecnosti, k mysleni, ktere nevychazi v kazdem okarnziku z pusobeni skutecne jinakosti, z toho, co myslenku
presahuje a vyzyva ji k rozvoji a promene, Pfed pohledem se otvira
nerozpletitelna zrnet, svetelny prales. Po hled uci mysleni odvaze,
jemnosti, trpelivosti a citu pro jine, vlastnostem, s nimiz sam pro nika do vzpurnych spleti vizualniho sveta. Prales skutecnosti, v nemz
nejsou prorazeny zadne cesty, se tak rozestira i pred myslenim, ktere pokracuje v dile pohledu. Rozestira se pred nim neustale, ne pouze na pocatku mysleni; jeho dech je vyzvou, z niz se energie mysleni syti ajiz se stale promeiiuje a obnovuje. Jen z ochableho pohledu
se rodi mdla spekulace, incest pojrnu patficich do jedineho uzavfeneho sveta. Takovym ochablym pohledem byl pansky a soucasne
uzkostny pohled, ktery se v Althusserovi v jeho detstvi snazila vypestovat jeho matka a ktery pozdeji ztotoznil s pohledem vubec.

Tamt., str. 216.

224

225

58.

58. Pfechody mezi svetem pohledu

a svetem prace
Althusser mluvi 0 pasivite pohledu. Ale byt pasivni nekdy vyzaduje znacne mnozstvi energie a odhodlanosti. Mnohdy je zapotfebi
velkeho usili k tomu, abychom nic nedelali, abychom v tech chvilich, kdy je cas zrani novych jazyku a novych tvaru, nechali veci
byt. Des z jinakosti se projevuje jako touha po tvaru, jako neustale
nutkani zpracovavat jinakost do pfipravenych idealnich tvaru, nahromadenych v i'iSi predmetnych cilii, a tak ji promeiiovat v neco
stejneho a znameho. K tomu, abychom takove nutkani neutralizovali a abychom se odhodlali vstoupit do riSe jinakosti s jejimi neznamyrni tvary a jazyky, je zapotrebi odvahy. K tomu, abychom
vydrzeli v pralese jinakosti, je zapotrebi namahave prace, prace,
ktera uz neni opakovanim tehoz, ale zrodem noveho smyslu.
Pohled je tedy v urcitern smyslu sam praci; krome toho je ve videni pfitomen zarodek pretvareni skutecnosti, prace v uzsim smyslu. Horizonty videneho, ktere se zjevuji pore, eo jsme zapomneli na
cile, nejsou uzavfeny do sebe. Videli jsme, ze k povaze smyslu patfi
bytostna tendence k rozbijeni hranic jednotlivych okruhu, jimiz
proudi. Vizualni horizont neni uzavrenyrn moznostnim pole m, branicim se ornezujici aktualizaci - je polem invence, naertem novych
setkani a zarodkern novych jazykii, je uz vyzvou k explikaci toho,
eo se v nern tlaci ke skutecnosti, eo bude naplnenim, a soucasne
rozbitim moznostniho pole. Tak procisteny po hIed, ktery se vyrnanil ze site cilii, pfivadi k jednani a praci, v niz se zrodi budoucnost,
kterou cile pohltily. Veci zjevuji pohledu ve svem smyslu nacrty
tvani, 0 kterych sni, pfedvadejf a nabizeji sily, kterymi byl jejich
tvar ustaven a ktere neni rnozne na jiz ustaveny tvar redukovat, ktere
uz kolem neho rozestiraji oblak virtualnich tvaru.
A eo vie: procisteny pohIed neodhaluje jen sny veci, v tvamosti
veci nalezarne i sve vlastni sny a touhy. Tenze, ktera je vyrazem
nadbytku smyslu a ktera v nasi existenci rozestira nepredmetnou
budoucnost, budoucnost styloveho zrani a otvirajiciho se pole pro-

226

Pi'echody

m e zi sv et e m pohledu

a sv et em p rac e

men, se obvykle uzavira do pevnych syntaxi, jez se presouvaji do

sveta ideality, pozvedaji se nad cas a zakryvaji nepredmetnou budoucnost, z niz se samy zrodily. A prave vizualni aktualita veci roztrhava tuto sit', a uvoliiuje tak prostor pro budoucnost neptedmetne
touhy, rodici se vzdy znovu v jedinecnych
pfitomnych tvarech
a barvach veci, Prave v nove se ustavujicich momentech smyslu videnych veci nalezame budoucnost sve touhy, v zahybech povrchu
veci, v zari jejich barev nachazime svuj snovy svet.?'
PohIed je s praci spjat jeste jinyrn poutem. Svet pohledu nemuze
zit jen z vlastnich zdrojii - smysl videneho se rodi virtualizaci aktualnich vztahu a projevu, ale k tomu, aby mohly byt kondenzovany
do potenciality, je predevsim tfeba, aby se rozvinuly, aby k nim vubee doslo, a to je mozne jen ve svete jednani a prace; do smyslu
stromu, na ktery se divame, se kondenzovaly nejen zkusenosti se
vzhledem stromu v ruznych obdobich roku, nejen zpusob, jakyrn
verve odpovidaji vetru, desti a snehu, ale take zkusenosti s povahou
odporu, jaky drevo klade sekyre a pile, i zkusenosti se zpusobem,
jakyrn dfevo stromu vstupuje do ruznych svetu v podobe materialu,
vyrobku, nastroje a uzitne veci.
Ale stejne jako svet pohledu ani svet prace neni uzavfen do sebe,
jsou v nern pfitornny tendence k prekroceni hranic. Pote, eo jsme
videli, jak se svet prace uzaviral do kruhu neustale opakovaneho naplnovani nemennych ideji-cilu, by se takove otevteni mohlo zdat
divne. Pojem prace bez pfedern daneho cile je protismyslem. Nemuzeme pracovat, aniz vime, eo chceme udelat; cilovy rozvrh nesrni byt ovlivnen rozvrhy materii, jinak by prace ztroskotala; cilovy
rozvrh se tedy upeviiuje, posiluje svou identitu; tato identita ale nemuze zrodit nic noveho, prace produkuje to, eo je vzdy stare a zname a eo patfi do sveta ideality a subjektivity. (To, ze nas reklamy
zahrnuji neustalymi "novinkami", je marnym pokusem prekonat
tuto odsouzenost k opakovani stareho.)

91 "Chceme-li
se nalezt, nesmime
muzeme najit, venku. Jako lehka duha
padem jsoucna. Nevlastnime sve ja:
a vraci se nam zpet v dechu." H. von
str. 106.

sestupovat do sveho nitra: venku se

se pne nase duse nad nezadrzitelnyrn
vane na nas zvenci, nadlouho unika
Hofmannsthal, Blicke, Leipzig 1987,

227

58.

Pre ch o d y m e z i s v et e m pohledu

a s v et em

p rdc e

A presto vznikaji veci, ktere jsou nove, veci, ktere s sebou prinaseji novy svet. Vznikaji diky urciternu tfeni, ktere zasahuje do zdanlive hladkeho krouzeni mezi ideou a vyrobkern. Trent produkuje
nezuzitkovatelny
smysl, ktery narusuje idealni cile, brzdi jejich
uskuteciiovani a posiluje odpor materie. Naruseni cilii vsak muze
znamenat jejich dynamizaci a navrat ke kofenum, to znamena k nepredmetne a neidenticke budoucnosti. Toto navraceni umozriuje
rozhovor cfle s materiemi, rozbiti stabilnich rozvrhii a zrod noveho
smyslu. Takove treni obstarava prave pohled, vizualita je piskern,
ktery se dostava do soukoli prace; v trhlinach planu, ktere zpusobila
pritomna vizualita, se rodi novy tvar, novy smysl a nova touha.
Tfeni pfitorn nevpada do prace zvnejsku, neni necim, eo by neby10 zalozeno v silach sveta prace. V praci muzeme najit jeste jinou
tendenci nez platonizujici prosazovani cile-ideje proti materii. Rekli jsme, ze z prace nernuzerne odstranit predern dany cil, ma-li zustat praci, Ale ma prace opravdu zustat praci? Zazrak tfeni, ktere
nici dokonale stroje na produkci stareho a stale stejneho, vyjevil
predern dany cil jako projekci piivodnejsiho pnuti, spjateho s nepredmetnou, neidentickou budoucnosti zrajicich sil. Piisobnost tohoto pnuti nikdy zcela nemizi, a takje v cili pritornna take tendence
k navratu k puvodu cilovosti, tendence k tomu, aby se cil znovu stal
polem invence, obnovujicim se v kazde situaci. Potom by se ztratil
rozdil mezi praci a hrou.
To neni utopie, protoze v kazde skutecne praci jsou spolu s tfenim, poruchami a chybnymi vykony pritomny prvky hry, ktere praci vsazuji do prostoru smysluplnosti, zabraiiuji, aby cile ustrnuly
v plan, udrzuji invenci a rus! idealismus a subjektivismus prace.
Mnoho z detskych zazitku, na ktere vzpornina Althusser, bylo spise
hrou nez praci, bylo praci vracejici se ke hfe. A pfi svem navratu ke
hfe se prace setkava s videnim, tak jako pohled dospiva k jednani
a praci, kdyz sleduje tlak k metarnorf6ze tvaru, ktery je pfitomen ve
smyslu vizuality. Pohled, rozsvecujici horizonty v reakci na vyzvu
zanikajiciho cile, bude zajistovat pole invence, pole, kde se rodi
nove tvary z noveho smyslu a novy smysl z novych tvaru; zasah pohledu zaruci praci jeji smysl.

228

59. Putovani smyslu

Videni se tedy neuzavira do sebe. Ozivuje smysl; deni smyslu bytostne presahuje oblasti, v nichz pusobi, a aktivuje dalsi oblasti.
Pohled, ktery neprekracuje hranice sveta videni, je v necem nedokonaly a neverny sam sobe. Svet pohledu netouzi po imanenci, po
uzavreni svych hranic; smysl, ktery se v nern rozviji, ale nesmeruje
ani k tomu, aby vizualni svet opustil jako pouhy pruchozi prostor
vedouci k poznani, praci nebo cinu. Toufi po tom, aby krouzil oblastmi smyslu, aby opoustel vsechny oblasti a vracel se do nich,
aby cestoval a nekonecne se promeiioval. Jeho cesta nema zadny
cil, smysl ji nepodnika proto, aby spocinul v jedne oblasti, ale proto, aby se vyzivoval novymi momenty a novyrni rozvrhy, ktere se
rodi z napeti prekladu, aby se znovuzrozoval
na hranicich mezi
svety. A tato cesta pochopitelne nerna ani zadny smysl, protoze je
smyslem, je denim smyslu.
Ale pohledem neni tfeba opovrhovat ani tarn, kde jsou zarodky
novych tvaru a svetu ponechany ve sfefe potenciality, tarn, kde se
od videni neptejde k myslence, cinu nebo praci. Snad ani ten nejosamelejsi zivot cloveka, ktery se naucil divat, neni uzavfeny
v sobe samern. Smysl se promeiiuje a jeho promeny mu dovoluji
nachazet prechody mezi svety, pruniky, kterymi muze proudit ci
prosakovat - kdyz ne v myslence a v cinu, tak alespoii v gestu, postoji, melodii hlasu. A tak ten, kdo se umi divat, snad shrornazduje
poklad smyslu, ktery nezustane bez uzitku; dostane se - aniz by
k to mu bylo zapottebi nejakeho kosmickeho dechu, 0 kterem psal
Rilke v Duinskych elegiich - jako dar k jinyrn lidem a bude se podilet na vel kern deni smyslu, bude na sve pouti nejen rozsvecet tvary a barvy pro pohled, ale take prispeje k novyrn stavbam z tvaru,
gest a pojmu,
Zopakujme jeste jednou, ze ucast na vystavbe noveho tvaru neznamena naplneni nejakeho vnitmiho cile smyslu. Neklid smyslu se
neda prevest na zadnou teleologii. Smysl zadny cil nema a nemuze
mit, cil je jen jednou z figur, jakyrni promlouvaji nektere z jazyku

229

59.

59.

Pu t ov dn i smyslu

smyslu. Vytvafeni noveho tvaru ci nove konstelace v cinu neni ciIem den! smyslu 0 nic vie net kontemplace pohledu. Pohled je tu
kviili sobe samemu a kviili tomu, aby dynarnicky smysl, ktery se
v nem rodi a ktery je vzdy nadbytkem a prepychem, vyzivoval sily
cinu: cin je tu kvuli sobe samernu a kvuli tomu, aby se projevy, ktere pfi jeho uskuteciiovani vystoupi a ktere rozevrou nove horizonty,
mohly virtualizovat do vizualniho smyslu.
Smysl cehokoli vyvstava kvuli sobe same mu a kvuli celkove siti
smyslu, jejiz je soucasti; sir smyslu se spfada kvuli sobe same
a kvuli zrodu jednotlivych srnyslu v jejim ramci. Smysl je kvuli
tomu, aby jeho prostrednictvim
mohlo vyvstat jsoucno, jsoucno je
kvuli tomu, aby se v nern naplnil smysl. Pohled, ktery je pouti
a dobrodruzstvim, je velkou skolou putovani a dobrodruzstvi smyslu; tim nas mimo jine take uci, jak mame vstupovat do cinu a do poznani, aby se nam sily smyslu nepromenily v identicky cil a pojmoyOU konstrukci,
jak se mame poddat jemnym pohybum casu,
abychom neposkodili jeho prvotni chveni,
Smysl, ktery se zveda z toho, eo vidi osamely, se neztraci. Citovali jsme mnohokrat Vladimira Nabokova, ktery patfil k mistrum
videni, a tak ho na zaver necharne jeste odpovedet na Althusserovu
obzalobu pohIedu. Na konci novely Speh, ktera se v anglicke verzi
a v ceskern pfekladu jmenuje Oko, fika vypravec, ktery je pro
vsechny ostatni postavy novely komickou a bezvyznamnou
figurou: "A potom pfijde den, kdy zemfe posledni clovek, ktery si me
pamatuje. A take muj obraz, podobny obracenernu clovecimu plodu, se postupne ztrati a zemfe v tom poslednim svedkovi zlocinu,
ktery jsem spachal proste tim, ze jsem zil. Snad jenom nejaka nahodna historka 0 mne, jednoducha anekdota, ve ktere vystupuju,
z nej pfejde na jeho syna Ci vnuka, a moje jmeno a miij duch se
tedy jeSte nejaky cas tu a tarn letmo mihnou. A potom konec.
A presto jsem srastny. Pochopil jsem, ze jedinym stestfrn na tomhle svete je sledovat, slidit, bedlive zkoumat sebe i jine, nebyt nicim nez velkym, lehce sklovityrn, ponekud krhavyrn, nemrkajicim
okem. Pfisaharn, ze je to stestL Co na tom zalez], ze jsem trochu
mizera a trochu lump a ze nikdo neoceni to, eo je na mne hodne
obdivu - moji fantazii, moji scetlost, muj literami talent. .. Jsem

srastny, ze na sebe mohu hledet, protoze kazdy clovek je zajimavy - ano, ajak zajimavyl'"?
A pohIed na sve pouti vizualnimi krajinami, ktere se pfed nim neustale rozestiraji a ktere jsou neznamejsi, tajemnejsi a fantastictejsi
net povrch vzdalenych planet a hvezd, nezjisfuje jen, ze je zajimavy kazdy clovek, ale take zvifata, stromy, kameny a veci, take lastury a ulity, 0 kterych pise Kant, bukiniste na nabfezi Seiny, jejichz
barevne stanky se pro Rilkiiv pohled prornenily ve vzacny goblen,
pfistavni mesta a interiery hotelii zatopene akvarijnim svetlem, na
ktere vzpomina Proust, svahy hory a zahyby ubrusu, ktere stale
znovu maloval Cezanne, odlesky slunce, odrazy na hladkych plochach, prozatene prusvitne veci a nocni svetla, ktere sviti z Nabokovovych textu, podivuhodna setkani vzdalenych veci, k nirnz dochazi na vizualni plani a na jejichz hry I!-asvych obrazech navazal
Magritte, tichy, nezretelny sepot nezaraditelnych tvaru, jemuz naslouchal Klee, fantomy, ktere ve vsednich vecech objevoval Salvador Dali, zivot vizualnich sil, zjevujici se na ob raze ch Henri Michauxe, Pieta Mondriana nebo Jacksona Pollocka, interpretacni
pasti, jet nam vizualno pfipravuje a s nimiz si hraje Escher, fec
prazdnych ploch, kterou promlouvaji obrazy Giorgia de Chirica. Vizualno je jednou casti velkeho labyrintu, ktery obyva fascinujici
monstrum smyslu, jez je tirn nejnesmyslnejsim,
tirn jedinym skutecne nesmyslnyrn na svete; oblast videni je tou casH stavby, ktera
se nejvice podoba jejimu celku.

92

230

Pu t o v d n i smyslu

V. Nabokov, Oko, Olomouc 1996, str. 101-102.

231