Professional Documents
Culture Documents
Julien Benda - Zrada Vzdělanců (© 1929)
Julien Benda - Zrada Vzdělanců (© 1929)
JULIEN
BENDA
-::f{V * lF-C
ZRADA VZDELANCU
.-&-4&'t
.A - 6r-4--/v7--d'tz-i
pRnr.oZrLA
VERA URBANOVA
V PRAZE
Spolek vftvarnfch
1929
umdlcrl MAnes
/'r:ef
RENOUVIER
praadu
PREDMLUVA
pieloiiti
vzd6lanci,
ZRADA YZDELA}.{CIT
,
-.,4,.
; /;,-:7*r-/l '-r,.{:"',r-
I
MODERNf ZOOTONALENf
'
. z,''
./-i
/.
14
't
/
)
c-.7
J.''.:
/l
//t
t,
,'/
'),"
t . )
. . t f
POLITICKYCHJASN
UvaZujme o tdchto v65nfch' zvanych politickf'mi, pro n6Z lid6 povst6vaj i proti sob6 navzeiem
a z nichil jsou hlavni v55n6 rasov6, v53n6 tfidni
a v65nd nSrodnostni. I lid6 nejpiesv6ddendji v6Iiciv osudovy pokrok lidsk6ho rodu' piesndji iedeno v jeho nutn6 smdiovSni k vdt5imu miru a
l5sce, nemohou popfiti, Le tyto v63nd dospivaji
v dobd iednoho stoleti a den ze dne vice, v mnoha'
a to nejdfileZit6jBich sm6rech, ke stupni dokonalosti,' idnoil historie nikdy nespatiila.
A piedevSim tfkaji se mnoZstvi lidi, jehoZ se
nikdy netykaly. KdeZto jsme piekvapeni, zabyv6me-li se na piiklad obdanskfmi v6lkami, jeZ zmitaly Francii v XVI. a dokonce i koncem XVIII'
stoleti, malfm mnoZstvim osob, kterfm vlastnd
znepokojovaly du3i, kdeito jsou d6jiny naplndny
ail do XIX. stoleti dlouhfmi evropskfmi vSlkami,
k nimZ piihliZela velk6 v6t5ina obyvatelstva naprosto lhostejn6 mimo hmotn6 Skody, ieL mu
I
I
1
{
I
jakoZto v63n6, zachovitvaji, zd6, se, heslo i v citdni. Je zcela zlejm6, jakou posilu tim zfskaly.
Tento vzrtst jednotnosti je provazen u ndkterych znich piibyv6nim piesnosti.
Vfme
na piiklad, jak socialismus,jenZ byl je5td pied
sto lety v davu svych adeptri v55ni mocnou, ale
neurditou, vymezil dnes l6pe piedmdt sv6ho risili,
urdil piesnf bod, kde chce napadnouti odprirce,
Irnutf, jeil chce podniknouti, aby dobyl risp6chu,
jak tyil pokrok lze zjistiti u antidemokratismu.
Vime t6il, jak nen6vist vyhraiujic se, silf.
Jin6 zdokonaleni politickfch v65nf. AZ do dne3nich dnri vidim v historii, jak tyto v55nd postupuji v pferfvk6ch, jak lze v nich znamenati
skoky a piest6vky, zdchvaty a ochabnuti;
u vSSni rasovych a tiidnfch vidim, jak po vybuSich, zajist6 hrtmnich a detnych, nSsleduji
dlouh6 obdobi klidu nebo alespoi diimoty; mezi
n6rody trvaly l6ta viilky, nikoliv v5ak nendvisti,
i kdyil piipustim, io existovaly. Pohl6dn6me
v5ak dennd rdno do jakf'chkoli novin a zjistime,
Ze politick6 v65n6 nejsou ani den v nedinnosti.
Nanejvy5 ndkter6 z nich na okamZik umlkaji ve
prospdch jedn6 z nich, kter6 vyZaduje n6hle
v5ech sil jedince; je to hodina >posvdtnfch
svazkri<<,kter6 v5ak neohla5uji nikterak vlSdu
ldsky, ale v5eobecn6 nendvisti, jeh plechodnd
ovl6d6 nenS,visti d6stedn6. Politick6 v55n6 ziskaly dnes vlastnost, tak lfdkou v citov6 oblasti:
nepietri.itost.
Zamyslerne se nad timto hnutim, jimZ nenSjin6, v3evisti d6stedn6 ustupuji ve prospdch
obecn6jSi,jeil vyvozuje z citdni sv6 vSeobecnosti
viru v sebe a tim i silu zeela novou. Snad
nebylo je5td dosti zdfrazndno, ile ie toto hnuti
jednim z hlavnich rysfi XIX. stoleti. Toto sto'
leti spatiilo nejen ve dvou opakov6nich, v N6mecku a v Italii, jak stalet6 nen5visti malfch
st6tri zanikaii ve prospdch velk6 nSrodnostni
v65n6, ale pr6v6 ono (piesn6ii konec XVIII'
stoleti) vid6lo ve Francii, jak nen6vist mezi
Slechtou dvorni a Slechtou venkovskou hasne
ve prosp6ch nenS.visti obou ke v5emu' co neni
Slechtick6, iak se nendvist mezi Slechtou
mede a Slechtou riiednickou tozplivd v tfimi'e
nStlaku, jak nendvist mezi vySSim a niZSim
duchovenstvem mizi ve spoledn6 nendvisti
k stavu laick6mu, jak se nen6vist mezi duchovenstvem a Slechtou trati ve prospdch nen6visti
obou k ttetimu stavu, jak se posldze za na3ich
dnri spoledn6 nen6vist tii stavri rozplyvit" v jedinou nenrlvist osob majetnych k tfid6 d6lnick6.
Zhu3tdnf politickfch v55ni v malli podet v65ni
velmi prostfch, kter6 vyplyvaii z neihlub5ich
koienfi lidsk6ho srdce, je vymoZenosti moderniho v6ku.")
12
L3
') Plipomeime
si, Ze je5td asi pied sto lety se francouzSti d6lnici, rpoch6.zejici z rilznfch krajri, velnai iasto
pou3tEli d,o vz6jernnfch krvavfch
bojt (Manhin Nadaud: M6rnoi,res de L6onard, str, 93).
',1
14
_-*"qrqF*
15
16
17
18
19
t
I
20
21
22
23
24
qeniu iimsk6mu ? A konedn6 ndm bliZ5iho Ludiilr^XIV., ieni; po aneksi Elsaska nepomy3lel nikterak na to, aby tam zakdzal ndmeckou ied ?'e)
Viddli jsme dokonce, ile n6rodov6 projevovali
sympatii ke kultuie n6rodfi, s nimiZ vdldili, nebo
jim i nabizeli svou: v6voda z Alby snaZil se
zabezpeEitiuience holandskfch mdst, proti nimZ
vysilal legie, mal6 n6meck6 st6ty, spojen6
v XVIII. stoleti s Bediichem II. proti n6m, piiiimaly vice neil kdy jindy na5e ideje, naSemravy,
na5i literaturu,2o) vl6da konventu uprostied boje
s Anglii vyslala poselstvi k tomuto ndrodu, yyzfvajic jej k piijeti na5i rnetrick6 soustavy.2l)
Politickd v6lka vedouci k vdlce kulturni je v prev6m slova smyslu vynf,lezem naSi doby a zaji5tluje ji proslul6 misto v mordlnich ddjindch
lidstva.
Jinfm zesflenfm nS,rodnostnfchvdSnf je vrile,
jiZ projevuji dnes ndrodov6 tim, Ze si uvddomuji
s v o u m i n u I o s t, piesndji iedeno, Le citi sv6
ctiZddosti, jakoby sahajici ail k piedkfim, Ze se
rozechvivajf >staletfmi< aspiracemi, Le ulpfvajf
na >historickych< prSvech. Tento romantickir
patriotismus je vlastnictvfm patriotismu, jejl;
") Viz pozn6mku B na konci knihy.
') Brunot,
Histoire de la langue frangaise (D6jiny
francouzsk6ho j,a7yfta), sv. V., kniha III.
o) Yiz
o tom kr6snou str6nku v Augusta Comta
Pledn6Sk6ch
,o positivni
fil,orsofifll 57.
lekce.
25
u
i
p6stujf duchov6 populS,rni (nazyvdm zde polrulSrnimi v5echny duchy ovl6dan6 obr azotvornosti,
to znamen6 piedevSim lidi sv6tsk6 a liter6ty).
Myslim, ie piSl-li si Hugues de Lionnezz) pro
svrij nSrod ziskdni Flanderska, nebo Si6yds")
ziskdni Nizozemf, nedomnivali se, Ze v nich oZivuje du3e starych Galhi, ani Bismarck, dychtil-li
po v6vodstvich d6nskych, nemyslil (nemluvim
o tom, co ifkal), Ze kifsi vfili iSdu n6meckych
rytii'ri.tr1 Piesv6ddimese s dostatek, jakf piinos
nSsili vn65i do ndrodnostni v5,5n6toto posvdceni
jejich pi5ni, popatiimeJi, ved se promdnilo toto
cit6nf u N6mcfi s jejich nSrokem pokradovaLi
v duchu svat6 ii5e germdnsk6 a u Itahi, od
doby, kdy stavEji sv6 chtdni jako vzkii5eni vrile
ii5e ifmsk6.'5) Zbytelno piipominati, ile i tu
nallzaji vridci stitu v populSrni sentimentalitd
novf a dobry ndstroj k uskutediovdni svych
") Franc. ministr (1611-1671), kterf jednal o mir
pyrenejsk! (:pozn. piekl.).
") Abb6 Si6yds (1748-1836), franc. politik a jeden
ze tti ko,nsuifr (pozn. pYekl.).
'") Ve skutednosti n5rodov6 nevdii no.vnl7, Ze by jejich ctii,ildosti sahaly aZ k jejich piedkrim; nestarajlce
se o ddjiny, nev6ii tomiu ani, kdyZ je to pravda; vdii,
Ze tornu v6ii, piesn6ji cht6ji vdiiti, Ze tomu v6fi. Ostatn6
stalf, aby je to rozlitilo snad vfce, nel kdy,by tonru
vskutku v6}ili.
") Francie se zde ziejm6 nevyrovnSvS svjrm souaedtr,m; modernl Francourzi dini pram6lo n5ro,ku na to, aby
vrtdl'ovali znoviu e,tiZ6do,sti I{arla Velik6ho nebo Ludvika
XIV., piesto, i,e to n6ktefi spisovatel6 prohla5urjf.
poui'ivati;
waktickich zdm6rfi a ile ho dovedou
jen, chceme-liuv6sti jen ned6vny
si
ofipomefme
podiofitrtua, jakf, zisk vytdi:ila italskd vlSda z
vuhodn6 schopnosti svych krajanfi, kteii citili
jako nSrok >stalety<<.
ndtokna Rjeku
fici, Le n6rodnostni v65n6, tim,
moLno
Celkem
dnes du5emi plebejskjrmi, piip6stoviny
le jsou
jimaji 16,z mystidnosti, n6boZensk6ho zboilndmi,
jehoil bylo jen mSlo v praktick6 du5i mocnfch,
a o n6mil netleba zditazilovati, jak tyto vf,5nir
prohlubuje a zesiluje. I je tato plebejsk6 forma
patriotismu pfejfmdna r,Semi, kdoil pdstuji tuto
v5Seir,byU i byli nejhludn6j5imi zhstilnci Slechtictvi ducha: Maurras mluvi stejnd jako
Viktor Hugo o >bohyni Francii<. Dodejme, i,<',
se toto mystick6 rhoiiovhni n6roda nevysv6tluje
toliko povahou zbolfiovatelir, ale i promdnami,
jeZ nastaly v zboililovan6mpiedmdtu; piesto, ile
vojensk6 sila a organisace byla kdysi divadlem
mnohem imposantn6j5im, ch6,peme, vidime-li,
kterak moderni st6ty vedou nekonednou v6lku,
i kdyZ nemaji lidi, a udrZuji se po dlouhd l6ta,
i kdyZ nemaji pendz, Ze bychom ochotn6 uvdiili'
m6me-li jen trochu n6,boZenskoudu3i, Ze jsott
jin6 podstaty neZ piirozenl bytosti.
Zaznamendm je5t6, dim vzrostla znadn6 moc
ndrodnostniho cit6ni v posledni polovin6 stoleti: zminim se o mnoha velmi silnych politickfch v5Snich,kter6 jsouce pfivodn6 nez6,visl6na
tomto eitu, piidruZily se za na5ich dnfi k n6mu.
\
t
28
29
')
\
I
1il
t,ajici z pychy,zr) nicm6n6 vnri5f novou posilu
do ndrodnostnich v55ni.
Nakonec vytknu posledni znadnf zdokonaleni,
jeZ se projevuje dnes ve v5ech politickfch v55nfch, ati rasovych, atl tffdnich, af, stranickfch
nebo nSrodnostnich. PohliZimJi na tyto v65n6
v minulosti, vidfm, Ze se zaklildaly na pouhfch
vd5nivyeh nStlacich, D& naivnich vf'buiich instinktu, jeZ nemdly, alespofr u velk6 d5sti, dalSiho prodlouZenf v ideje, v soustavy; yzpoury
ddlnikri XV. stoleti proti majetnym osobSm nebyly provdzeny, jak se zd6, nijakou naukou o privodu vlastnictvi nebo o povaze kapit6lu, vzpoury
vrai,ednikfi Gheta nijaklim ndzorem o filosofick6
hodnot6 jejich dinu, a nezd6 se nikterak, Ze
by ftok rot Karla V. na obr6nce M6zidres byl
podndcovdn teorii o piedurdeni rasy germdnsk6
a mordlnf nfzkosti svdta latinsk6ho. Dnes vidim,
jak je kai,dd politick6 v5,Sefivyzbrojena celou
siti doktrin ostie vyhran6nych, jejichZ jedinou
rilohou je, aby se t6to v65ni dokilzala se v5ech
hospod6isk6 v rnfnre jinfm'i sice p,ros'tiedky, ale ttrr,i?
metodarni< (Naurnann, S ie d ni E v r o p a, str. LLz, 247,
viz ceil,6dilo). N6mecko je, iak se zd6, iedrinein6 v tom,
nikoliv Ze pdstuje oibchodnl patriotisrnus
(AngUe jej
p6stuje ,pr6v6 tak a rnaohem d6le), ale Ze se jfm
honosi.
n) A nevytvSii
rpatriotismus tak nhraLivli
piiporneime ,si trainsakce s cizinou, jeZ piijim6 patriotismu,s p/rospchu (na pi. i,elezitiskS sml,ouva francouzskondmeckS), proti nirnZ se bouii patriotisrnus pfchy.
30
SI
lil
Itrji. Prvni je, i,e kaid6 dnes piedpokl6d6, Le jeji
hnuti odpovidS,>vyvojov6mu smyslu<<a >hlubok6mu ddjinn6mu vyvoji<; je zndmo, Le
r'Sechny soudasn6 v65nd, atl Marxova, Maurrasova nebo Chamberlainova objevily >historicky
podle n6hoZ sleduje jejich hnuti toliko
zdkon<<,
ducha d6jin a nutnd zvitdzi, kdeZto jejich odpttrce protivi se tomuto duchu a sklidi jen
hlamn6 vit6zstvi. Je to ostatn6 jen antickS,vfile
ziskati pro sebe osud, piedvedend,viak ve v6deck6 rou5ce. A to nds vede k druh6 novot6:
k tomu, Ze v5echny politick6 ideologie dini dnes
n6rok na to, aby se opiraly o v6du, aby
byiy vysledkem >piisn6ho pozorov6ni faktfi<.
Je zndmo, jak6 pfesv6ddivosti, jak6 drsnosti a
jak6 nelidskosti, v d6jin6ch politickfch v55ni
zna(nd nov6, jejimi; pdknym piikladem je francouzskf monarchismus,dod6v6 tento n6rok dnes
tdmto v5,Snim.
Chrnem dospivaji dnes politick6 v65nd stupnd
vBeobecnosti,soudrZnosti,jednotnosti, urditosti,
nepietrZitosti a pievahy vzhledem k ostatnim
vd,Snim, stupn6, jakf, byl alz dotud nezn6m. Zisk6vaji sebev6domi, jak6ho ail dosud nebylo
lze u nich spatiiti, ndkter6 z nich, ail dosud
3patn6 plizniman6, probouzeji se k tomuto sebedomi a piidruZuji se k starym, jin6 jsou ryzeji
v55niv6 rnZ kdysi, ovl6daji srdce dlovdka v oblastech mor6lnich, kam nevnikaly, piijfmaj i 16z
mystidnosti, jei; nebyla na nich po stoleti
32
3*
II
VVZNAIV{
TOHO'TO
HNUT'I.
POL,ITICKYCH
POVAIIA
VASNT
35
v reAlnfm
nebo praktick6m
zptrsobu Livota,
v opak zptrsobu neziStn6mu
nebo met af y sick6mu.
je
pozoruhodno, spatiujeme-li, jak za
Nadto
naiich dnfi politick6 v65n6 snaZi se stdle vyslovndji, aby vyplyvaly z tohoto realismu, a to
jedin6 z n6ho. Viechen socialismus prohla5uje
b6Zn6, i,e se jiil nestard o lidskou vieobecnost
ani o to, aby ji piinesl spravedlnost nebo n6jakS, >metafysicky fantom<<, nybrl ile se snaZi
toliko, aby si osvojil pozemske statky ve prospdch sv6 tifdy. Zde se n6rodni du5e honosi
v5ude tim, Le je dist6 realistick6; francouzsky
ndrod, ktery se bil za to, aby pi'inesl druhjrm
doktrinu, kterou poklSdal za Stdsti (pravim
n5rod, nebotl jeho vladaii nebyli nikdy tali
bezeistni), tento n6rod rd6l by se nyni za to,
kclyby byl jen podezifv6n, Ze se bije >>za
principy<.30) Neni-li zajimavl, pozurujeme-li, ile
jedin6 vdlky, jic}ri, lidstvo zbaveno, a ktere
kdysi uvSd6ly do jist6 miry do pohybu v5,5nd
jen pondkud nezi3tn6,jsou v6lky n6boZensk6?")
") Netleba piipomenouti, Ze Spojen6 st6ty nevs,toupirly dro posledrni vSlky nikterak proto, >aby h5jily principy<, ale za irdelem velmi praktickfm, aby u'drZely svou
pnestiZ, jei, byla za'sai,ena lim, Le N6mecko torrpedovalo
ffikr6t jejich lodi. Piesto v5ak tieba za'znatnenati jejich
snailru, aby byly pokl6d6,ny za ryzi idealisty.
") MoZno [ici, Ze niboZensk6 v6,5n6, ales,poi na Z5pad6, existuji toliko, aby posilily v63nd n6.rodnrostnf. Ve
jeviti odltsnYn
;"r*t,
yn',esestav6lykdysip.rotiv65rnin5rodnostnfakter6
Francii r. r7g2 zvit'zila
i, &res podiizenyi 1. ve
ir*
nad cifi6nim
monarchi'stiskS
v5,5ei
u wf'oh vyznavadri
n6rrodrrostnimat.LSLAzcelaplednimustoupiia(kazdj/
a*tAAOi,Zepiichylm,ostkurditeform6vl6dni'tbjest'
je v6!ni ne1, fodstat6 k urdite koncepci metafysick6,
nepiedcit$ni;
n6rodnrostni
nez
irdealistidtEj,si
korrein6
polcl6d6rn ov5ern, Le iby te'nto idealismus inspiroval
vy'sthovatrce), 2. v N6mecku vynikarla v5'5ei
"S*ft"V
n6.boZenrsk6 je5td pied pul srborl'etirntr p'olovj'ny N6mcri
podnad cftlndm narod,nostn(m 'a dnes je mu zcnla
N6por5Zku
pi5li
si
iizeura (r. 1866 ,n6medt( lcatol{ci
se'
Zdh
jeho
virt6zstvi)'
,cht6li
woucnd
m,ecka, v r. 1914
ie dne$ni Ewop,a, rs,rovn6v6,nias diiv6j'5i, skyt6 mnohern
m6nd vyhlid,ek ma v6lky obda'niskt5a mnohem vice vyhlidek 'na v6}ky n6rodnostni i coi' ukazuje neji6pe' jak
ztratila ,,iidealisrnus. O vztahu rnode,rnich kato,likri ke
katolicisneu, Foklrd pie,k6,Zi jejich naci'onalismu, viz
poznimku D na konci knihy).
ill
I
uI
{
III
LIDfr DUCHOVNI.
42
ilf
cti lidsk6ho rodu a vvtvhlel trhlinu,
-zpr by1
mohla vniknouti civilisace.
i."jy
Na konci XIX. stol. v5ak se ddje velikS
podintrii
sloun m 1 n al:i d 6 d u c h o v n i
Ti, kdoZ
v55nim.
politichfm
biti
jeho podndrodfi,
st6vaji
se
realismu
bylibrzdou
pievrat v mor6lni dinno:iti lidnlcovateli. Tento
mnohYmi
cestami.
se
stva ddje
1 . D u c h o t t n tl i d d o s a o j u i t s i p o l i t i c k d a d i n d .
43
@"jids:egs9g-ueli""I9.3lrsi]y-lui.k-q
skupind v jejfm souboru, v jejim celku, srovnS") O t6to prestiili a pokud je v djinhch nov6, iz
Pozn6rmku E m;akonai knihy.
l-L
j ako hum-anisfa"
Nie-tzseh"e
yliygi lgpriF.grrupr_.bili a"ryfm nim6tem je dinnost,jfi,lidd du-c.[gr,ni
pfisobifi na sv6t, a nikoliv, dim byli o so$.
2. Nfinozin6m namitnou: Jak mfrZ.t" pai.fadati za Iidi duchovnfa kirati, Ze se prohie5ujf
proti duchutohoto stavu, lidi jako Barrdsa,jako
F6guyho, jiZ jsou tak naprosto muZi dinu,
u nichZ je politickd my5lenka tak samoziejm6
zaujata jedin6 nutnostmi piitomn6 chvile, podndcovdna jedin6 ostnem dne,z nichl, prvni ji
dokonce vyjadioval skoro jen novin6iskfmi
47
lj,
".!
i
,,'il
bojuji za pravdu nalezenou v pifsnosti labora.
toie, pro tento postoj duchovnich lidi v6ldicfc\.
ale lidf duchovnich, t65i se zvlS5tnimu slyieni
mezi lidmi dinu.
3. Posl6z chtdl bych je5t6 piesn6 vyloZiti svoq
mySlenhu v jedn6 v6ci a ifci, Ze podle m6ho nri.
ndni neprohie5uje se dlovdk duchovni proti svs
funkci tim, Ze sestupuje na veiejn6 n6m6sti, ale
jestliZe tam sestupuje, jako ti, jeL, jsem prd,vd
jmenoval, aby dopomohl k vitlzstvi realisticke
v5.5nitfidni, rasovrSnebo ndrodnostnf. Kdyi Gerson vystoupil na kazatelnu Notre Dame, aby
tepal vrahy Ludvika Orlednsk6ho, kdyZ Spinoza,
vyddvaje v Sanc ilivot, napsal
ai'.f" *bnt
hralli*Wi--ttq- (Corneille de Witt"a 1G2g-1672 a
d;;;-wilt
L6IE-.L672,holandsrisrdtnici,
YF1"''
.hovnirnUilivotu,protijednomuzesvychuditelfi
je udil patriotismu nevvludujicimu
f i""iAl, jent
Moino tvrditi, Ze slovo n6meck6ho
:;;;;;itikv.
i.ijnu 1914, po porugeni
l,io"", jenL proht6sii v
Belgie a ostatnich n6silnostech sv6ho
ii"iatity
se z deho omlouvati,<<n')bylo
'il,
iiArA^: >Nem6me
kdyby se jejich zemd'
proneseno'
'ittuvlfouto
v6t5inou tehdejokolnostech,
podobnfch
duchovnich vfidcfr, Barrdsem z,a Francii,
;6
Kiplingem za Anglii, usuzuennurri"m za Italii,
j"m.-fi z ieho chovSni zahnutijeho n6roda proti
Ameriku, piipobur,im, Williamem Jamesem 7'a
jeho
pii
obsazenf ostrostanovisko
minitme-li si
zcela
va Kuby jeho krajany.as) Jsem ostatnd
dini
patriotismus
pr6v6
slepy
ze
doznati,
ochoten
nebo
6nelonfiv
F
paLtiotisnius
i,e
a
n6rody silnymi
Renanriv neni z t6ch, iel zaiiltluji ii*e. Je ot6zkou, jeJi rikolem duchovnich lidi zajistlovati iise.
Tento souhlas lidi duchovnich s v55ni nSrorinostni je zvl65t6, vyznadny u t6ch, kter6 nazvu
duchovnimi po vytce, myslim kndZstvo' Nejeit
Zeohromnd vdt5ina t6chto lidi souhlasila po pedes6t let ve v3ech zemich evropskych s cit6nirn
n6rodnostnimu*) a neposkytovala jiil sv6tu di')
51
p'vn':'t
vadla srdci zaujatich jedind Bohem, ale zdd se,
Ze si osvojili toto citdni se stejnou v6Snf,jiZ jsme
vytkli u spisovatelstva, a Zejsou i oni hotovi podporovati svou zemi v nejnespornEj5fch bezprd.
vfch. To jsme viddli naprosto jasn6 za posledni
v6lky u duchovenstva ndmeck6ho, z ndhoZ ne.
bylo lze vydobyti ani stfn protestu proti n6silnostem pdchanym jeho ndrodem a jehoil mldeni
nebylo mu, jak se zd6, diktov6no toliko opatrnosti.o') Vedle tohoto chovdni piipomenu chovSni Span6lsk;ichteologfi XVI. stoletf, jako byli
Barth6lemy, Las Casas, Vittoria, tepajfci, jak
zndmo, ohniv6, ukrutnosti pdchan6 jejich kranu) Znirme, jak6
d.ri,vody ud6val ndmeoklf katolik o isbanovitsku wlich souv6rcri: >1. jejich nedostateinou znalos,t
falstt a nr5,z,o'rriv zernich v6ldicich a ne,r.rtr6ln(ch, 2. j eji,ch rpatriotismus,
kterf
se nesrnf uchylovati
od svazku,
k,terf
vii,e n6meckf
n 6 r,o d, 3. bdzei. pied dn:utr.,f,m >kuilturkamqrfem<,
kte,rf by byl dvojrnisorb ,nebe,zpednli, kdyby n6meEti
katolici v,zbazovali je,n zd.dni, Ze ,souhlasi s taZenim ved,enfm ve Francii prroti zprisobu vdldeni N6mecka.< (Do_
pis uveiejndnlf Figarem 1?. iijna 191b.) pov5imn6me si
drr*h6ho drivod'u: vrile bfti zajedno rs nirodern, af je
jak6koliv mror6lka v6ci. B'rssuet nedovolival ,se
asrpofi
tohoto drivodu, lcdyZ kryl n6,silnosti Ludvika XIV.
Pilpcrmeime si, Le v r. tgL4, kdyZ kancldi Beilrm,annHollweg pokusil ,se il& tribun6 Reichstagu o jak6si zd,6"n1
omluvy p.o rporuSenf 'belgick6 neutraiity, byl kiestianskfm mirnirstrem vcrn Harnack os,tie napaden, ,Ze chtdl
omlouvati n6oo, demu nanf tieba cm,luvy. (A. Loisy,
V6lka a n Sboi,enstvi, str. 14.)
53
I
t
ZvI63t6
virz,nadn6 bylo
stanovisko
filosofa
Boutroux. Najdeme o tom pdk,nou dritku z pera Ch.
Andlera, Pod6tky
p an ge r{n,ani,srnu, VIII.
54
T
i
W
Piesto v5ak bylo ni{,m milej5i, kdyby byl tento
Francouz, pozvednuv se na chvili nad svrij
prospdch a v6ren v tom cti sv6 rasy, zesmutn6l
nad tim, i.e jej bdh svdta nuti, aby se t6Sil
z takovfto vdci.
V5eobecndji moZno pfipustiti, Ze realisticke
stanovisko bylo vnuceno modernim vzd6lancrim,
a to hlavnd francouzskym, vn6j5imi i vniti'nimi politickfmi okolnostmi, kter6 nastaly pro
jejich n5rod. Jakkoliv je tento zjev v6,Lni,
byla by jeho vdZnost znadn6 zmirn6na tim,
kdybychom spatiovali, Ze se mu duchovni lid6
podrobuji s politov6nfm, Ze citi, jak jejich
hodnota je tim sniZena, jak je tim ohroZena
civilisace, jak je tim zhyldEn vesmfr. A toho
pr6v6 nevidime. Vidime naopak, Le p6stuji
tento realismus s radosti, vidime, jak soudi, Ze
nSrodnostni n6ruZivost je povzndl| Le slouZf
civilisaci, Ze zkra5luje humanitu. I citime, ile
m6me pied sebou n6co zcela jin6ho neZ flohu,
jejfi; provdd6ni je ztii,eno udSlostmi chvfle, ale
pievrat mordlnich pojmri u tdch, kdoZ vychov6"vaji sv6t.
Chtdl bych vytknouti jeBt6 dva rysy, kter6 se
mi zdaji nov6 v patriotismu modernich vzddlancri
a z nichil druhf posiluje mocn6 tuto vd5efi u n6rodri.
Prvni vynikne l6pe toliko kontrastem se strinkou spisovatele XV. stoleti, strdnkou tim vfznadn6j5i, ile ten, kdo ji napsal, dokhzal svfmi
osudny
svrij
den,
et peritura
reglra.
couzsk6 rlosorie;
zatim
co,iart"rip"or,ru_
-Ften laK
,- <[!otlho piebi'vate
ns naBi zemi, chaete ji zraditi?<To lze s'patii i iest po resti stoletich v A e n e i d 6,
kde se piiprisuje zieJ'mi udrieni obce trol'sk v noilch toliko ochran6 Junonin a nikoliv jak6*i vnitini
hodnoti troisk6 krve, kter6 by ji zajiltlovala nesmrtelnosL
bg
ilfi#;ftJ:tlT"1i:il' ;f:XT"_r1:?-:nHI
nr4rozi jaiko protikla.d,
(L.ixodni
59
*) Tahovy
jenZ vyd6vaje
unri6ni, viddl,
v5echno jeho
6L
63
ril
.1ji,
71
jest
v6tvfmi matematiky teorii dfsel, ika: >Toto
vskutku distf obor naSf v6dy, totii, ten, ienL
neni potiisndn stykem s aplikacemi.<
A vskutku nejen myslitel6 osvobozeni ode
v3i pozemsk6 z6,liby, jako Plotinus, TomSd
Akvinsky, Descartes nebo Kant, nybrt i mysll
tel6 mocnd pronikli pocitem pievahy sv6 tiidy
nebo sv6ho n6roda, jako Platon nebo Aristoteles,
nepomisleli nikdy na to, aby namiiili sv6 transcendent6lni rivahy k hl6s5ni t6to pievahv
a nutnosti, abY byia piijata veikerenstvem.
Mordlka ieckych filosofrl je, jak iedeno, n6rodnostni, jejich metafysika je univers6lni. Sama
cfrkev, ve sv6 mor6lce tak dasto pliznivit' z6imrim tifdnim nebo nirodnim, uznS'v['ve sv6 metafysice jen boha a dlov6ka. Bylo vyhrazeno naSemuv6ku, aby spatiil, kterak metafysiirov6, a to
nejvySiho rodu, obraceji sv6 teorie k oslavd sv6
vlasti a k sniZovi,ni ostatnfch a posiluji v5i silou
abstraktniho genia vfili svych krajanri k nadvl5d6: vime, Ze Fichte a Hegel stavEji vit6zstvi
germ5nsk6ho sv6ta jako vrcholny a nutny cil
Zivotniho vfvoje, a historie uk6,zala, iak fdinnd
ptisobila dinnost t6chto duchovnich lidi na srdce
jejich laikri. Dodejme bez me5k6ni, ile divadlo patriotick6 metafysiky skf't5 toliko N6mecko; ve Francii i v na5em stoleti vzd6lancri
nSrodnfch jsme je3t6 nespatiili filosofa, alespoil
takov6ho, jerfi je vhlnF- za nltro poklSdin a ienil
by vytv6.iel metafysiku k sl6v6 Francie. Auguste
73
sklon k zulditnosti,
kdraji
c{.tdni
A piedev5im jsme je spatiili, jak se jali vychvalovati lidskou vuli smdiujici k odli5nosti a
vyhla3ovati pohrdSni nad kaZdou snahou po
vieobecnosti. Vyjma n6kolik autorfi, jako Tolstr5honebo Anatola France, jejiehi; nauka vzbu-
75
*qrff
.m'
J 4ffi,1'.
f
76
r'**qF
lt,
I
!',r!,
obstraktni hodnotu lidstvi, t6Z jedin6, ieil dovo1tlje milovati vsechny lidi; je jasno, Ze jakmile
lpzorujeme lidi v konkr6tnim Livot6, shled{vhme tuto hodnotu rozd6lenou v rfiznh mnoilstvi a nutno iiei s Renanem: >Ve skutednosti
jsme vice nebo m6nd lidmi, vice nebo m6n6 syny
bailimi. . . Nevidfm drivodri, prod by byl Papu6n
nesmrtelnym.< Modernf egalit5fi, nechdpajice
iti, ile rovnost je moZn6 toliko v abstrakciua) a
tre podstatou konkrdtnosti je nerovnost, dokd,eli mimo proslulou politickou neobratnost
svl65tnf hrubost sv6ho ducha.
Humanismus, jejZ jsem pr6vd vymezil, nemd
'rovn*t
co diniti s internacionalismem. Tento je
protestem proti n6rodnostnimu egoismu, nikoliv
ve prospdch v65n6 duchovni, nybi? ve prosp6ch
jin6ho egoismu,jin6 pozemsk6v65n6; je to hnuti
jist6 kategorie lidi - ddlnikfi, bank6ifi, prrimyslnikfi - jeil se sdruZuje mimo hranice, ve jmdnu
svfch zvlL,Stnich a praktickfch ziljmfi a pozvedd
se proti n6rodnimu duchu jen proto, Le ji piek6Zi v ukdjeni tdchto zhjmfiju) Vedle tdchto
dobie rozum6la cirkev, a vzhledem k t6to
") T"*"
pravdd: Ze nen( mo mro vytvoiiti
l6sku mezi lidmi, led
ie-li v nich vyvinuto cit6ni k dlov6ku abs'traktnlmu, potf'r6-li se v 'nicrh z6jem o dlo'6lca konkrdtniho, obraceji-li
ee k meditaci metafysick6 a odvraceji-li se od studia
ddjin (Ma,tebranc,he). Sundr zcela,protichridnli sm6ru rnodernr.ictr duchovnich lidi: ti v$ak, opakujerme, nedrbaji
niktenak o to, aby vytviieli
l6sku ,mezi lid.mi.
*)
Pr6vd tak zase piijim6 n6rod,niho ducha, silrled6-
.T
hnuti zd6 se n6rodnostni v63ei hnutim idealistickym a nezi5tnfm. - A posl6zeje humanismus t,6i. dimsi naprosto odliiinym od kosmopolitismu, jenZ je pouhym piSnfm tdziti z vyhod
v5ech nSrodfi a v5ech jejich kultur, a to zpra^
vidla beze v5eho mor6lniho dogmatismu..u) Ate
vratime se k hnuti vzddlancri nabddajicich n5rody, aby si uvEdomovali, co je dinf odli5nfmi.
V tomto hnuti duchovnich lidi historie se piedev5im podivi tomu, jak dokonale je prov6ddli.
Nab6dali ndrody, aby si uv6domovali to, co je
nejvice rozliSuje, svd legendy, spi3e neZ svou
filosofii, nebotj poesie je mnohem ndrodn6j5i,
separStn6j5i, jak dobie pochopili, neZ vftvory
dist6 inteligence.u')
Yyzyvali je, aby mdli
v6-Ii, Ze slouZi t6mto z6.jmfum; dosv6dduje ,strana >n5rodnlch socialistii<.
uu) Ndktfi nacionalirst6, chGjice uctivati kosrnopoiitismus, jehoZ hodno'tu vznixd jejich inteligence a necht6jice piesto ob6tovati nacionalismus, ,prohla5uji, Ze je kosrn orpolitismu,s >>
osvicenfm nacionali srnern<. Paul Bo,urget,
kter;i pod6v6 tuto definici (Paris-Ti,mes, derven L924),
cirtuje jako pilki'ad Goetha a Stendhala, z nichZ >>jeden
zrisital 'tak hluboce ndmeckf.rn a s,naZil se pochoqliti hnuti
francouz,sk6 my5lenky, druhf, zristav hluboce francottzskfm, usiloval prroniknouti Italii<. Thterne se, v ieon tito
dva mirstii, zrist6vajice jeden hlu,boce n6meckfm a dnrhf
hluboce francouzskfm, projevili sebe men5i >>nacionalismus<<,a dokornce osvfcenf. Bourge,t sm6Suje patrn6 n6rodnf a n5;rodnos,tni.
u') Skoro v5echna dfla n5rodni propagandy
maljrch
n6,rnodiivf chodoevropskfch jsou b5,snick6 anrtologie, velrni
78
79
na5e a je ndm dovoleno, abychom je udinili jsdinymi soudci a vzory na5eho Livota<<.Opakujeme znovri, je to pozoruhodno nikoliv proto, Ze
tyto v6ci byly vyideny, ale ile byly vyideny vzd6lanci, tiidou lidi, jejichZ dinnost zaklS,dalase aZ
dosud v tom, ile vyzfvali sve spoluobdany,aby
citili, co je jim spoledn6 s ostatnimi lidmi, i,e
byly vyldeny ve Francii, potomky Montaignovymi, Pascalovfmi, Voltairovymi, Renanovfmi.
Toto uctivilni ndrodnfho partikularismu tak
nenadil6 u lidi duchovnich, je zvlilStl neoiek6van6 u t6ch, jeZ jsem nazval duchovnimi po
vytce: lidf cirkevnich. Je neobydejnd pozoruhodno, spatiujeme-li, jak ti, kteff po staletf hl6.
sali lidem - alespofi teoreticky - aby potladovali v sob6 citEni sv6 rozdilnosti a ch6pali tim
boZskoupodstatu, jeL vSechny spojuje, podfnaji
je chvdliti - podle mfsta kSzdni - za jejich
>>vdrnostfrancouzsk6 duBi<<,za >>neporu5enost
jejich ndmeck6hosvddoffii<<,
jejich
za >>yroLtcnost
italsk6ho srdce<<.68)
MoZno se tdzaLi, co by si pomyslil ten, jenil pronesl risty sv6ho apoitola:
>>Nenfani F,eka, &d Zida, ani Scytha, ale Krio') Uvedme uk6zku akrobatiky, jiL provorzuji
tito
udeni ,rrntLov6, aby uvedli ve shodu kiesfanskou nauku
s hl6,s6,nim n6rodniho rpar'tikularismu: >>Chcemeuv6sti
universalisticky ide6l v positivni vztah se souda.snouskuf,ednosti n5r,od,ni for,my, jei; je fornmoiu vieho Lirtoba,
i kfestlansk6ho. (Pastor Witte, ,uvedeno v dile A. Loisyho
Guerre et religion, rstr. 18.). Hle, duchov6, pro nEZ
k v a d r a t u r ak r u h u j e s t z l e j r n 6 j e n h i l i k o u .
81
-?
TgpF
6*
qr1ffiIp
'r
nei. muiov6 cirkve, dinici z Jeiile apo5tola nacionalismu?
Tito zvl65tni kiestlan6 vyslovuji se takto:
>JeZiSnepohliZi za hranice svti vlasti, aby Sel
prokazovati jinym sv6 dobrodinf. Zen6,ze zem6
Kanaan, jejfl; dceru piesto uzdravil, vysvdtluje,
te je poslS,n totiko pro ztracen| cvce dornu
Izraele (I\{at. I'V. 24.). Sve prvni ridedniky posflS k Izraelskym. A v5imn6me si, jak vytrvale je odvraci od toho, aby zamilili jinam.
Nechodte
na
pohanfi
cestdch
a
nevstupujte
do mdst Samaritdnjddte
skych,
nejprve
ke ztracenyin ovcim dotltu Izraelsk6ho
(Mat.
X. 6.). Pozddji bude na dase don6sti dobrou
zvdst cizincrim, ale nejprve m6me ji d6ti svym.
To prdvd d6,v6 na srozumEnou tdmito slovy
plnymi vlasteneck6ho smyslu lSsky: d ri m
T zr a e 1e. Skupina lidskfch bytosti stejn6
l<rve, stejn6ho jazyka, stejn6ho ndboZenstvf,
stejn6 tradice tvoif d ri m. Tyto zvls5tnosti jsou
nepiekroditelnymi piekdlhami<<.") Pravi dd,le:
>>Kdyi,JeZiS dovoluje platiti dai C6sarovi nebo
odmit6 korunu, jit mu nabizi dav na pou5ti, pi.el<vapuje hlavn6 ne tak jeho obezietnost nebo
nezi5tnost, jako jeho patriotismus. . . prvnim
znakern JeZi5ova kdz6,ni je jeho absolutn| nd") A.
Iamour
Lugan, La gra,nde
loi sociale
d e s h o m r n e s . k n i h a II., III. kap.
de
85
"*"rq6$-tfr
'r
jin6 neZ pro nds. Kde je tu dluh ? Je-li domdci
krb piistupny kaZd6rnu,kdo piijde, neni krbern,
ale krdmou.<'s) ZdA se, ile tleba hledati mezi
tdmi, kdoi, opustili cirkev, a naslouchati kiestlanskym sluhfim, ktei-i kdi.i prav6 udeni sv6ho
mistra a prohlaSuji bez okolkri: >JeZiiovo evan_
gelium nepiipou5ti vlast, poiladuje ji.<'n)
Moderni duchovnf dlov6k jal se k6,rati cit vieobecnosti nejen ve prosp6ch n6roda, ale i ve proslrdch tiidy. NaSe doba uzlela moralisty, kteii
iikali sv6tu m65ti5ck6mu (nebo sv6tu ddlnick6mu) nikoliv, aby se snaZili zeslabiti cit sve
rriznosti a cftili piirozen6 spoledenstvf, ale aby
se naopak snaZili cftiti tuto rfiznost ve v5f hloubce, v cel6 sv6 nezmdnitelnosti, a ie prdv6 toto
tisili je krdsn6 a uSlechtil6, kdeZto kaid6, vfl,:
k jednot6 je znamenim nizkosti a zbab6losti,
jakoi, i slabosti ducha. Je to, jak vime, t6se
uvah
o ndsilf,
o s l a v o v a n dc e l o u p l e j a d o r i
apo5tolfi modernf du5e. V tomto stanovisku duchovnfch lidi je zajiste je3t6 podivndj5i novota,
apolog6tique
") Dictionnaire
de la f oi
c'a th o I i q u e 1919. (Apo,logetiokf slovnfk katoUck6
viry) dl6nek >>vlast<<.v3irnndme si zvl6stnfho prarktick6ho
d,u,chatohoto il5nku: vrile milovati toliko ty, kdoZ pro
n6s n6co iinf.
'n) Loisy
Guerre et Religion
(V6lka a n6bo_
Zenrsbvi), str. 60. Pies,to n6kteii du,chovnf v riiad6
mtruvi v t6rn1 smyslu (G'uillot de Givry, Le Chri,st et
la Patrie.
86
neb v jejich vztahu k n6rodu. Co se tf'de odpovddnosti t6to nauky a vzrfistu nendvisti aZ dotud
neznitm6,, jil vn55i toto udeni do kai'de ti'idy,
sttaiici se zn6silniti sv6ho odptirce, moZno ji
zmEIiLi u tiidy m65tj6ck6 italskym fa5ismem,
u druh6 ruskym bol5evismem.")
I zde jsme vid6li, jak se realismus snaZi hledati utodi5i;dv cfrkvi; viddli jsme, jak katolidti
udenci snaZi se dokdzati, i.e vyzyvajili md5tj6c k o ut i i d u v e j m 6 n u m o r d l k y , a b y c i t i l a
spr6,vn6svou odli5nost od tiidy odprirn6, aby se
zahloubala zboln6 nad pozn6nim znakfi,,jeZ jsou
ji vlastni, zejmfna (Johannet) aby zesilila
s h o d u j is e t o v s o b 6i d e u v l a s t n i c t v i ,
fiko s udenim cfrkve.'') Pozorujeme, na jaktim
'o) Je znStmo,i,e jak italskli falisrn,us tak nuskf botielli.srnus se d,ovoi6vaji autora Ovah o n5,siti; tento hlasal
v'slsubku tfidni egoisrnus jaksi v5eohecn6, nred5vaje rpiednost, alespofi fornr,6lnd, z6jinm t6 di on6 tifdy. V to,mtro
hl6s6ni egoisrrm je jakS,si nestrarunost, nikolirv be,z velikosti, jii; nezdildili jeho Z6ci.
") A rovn6Z s JeZiSem Kristem. >>Cht6ljsem uk5zati,
pravi R. Johanrnet (cit. v uv. dile str. 153.) ohromnoru
d6rnku kie,stianstvi, iei, je o,b'saZenav ,burZoas,ni,mtyp,u,
je-li distf. Napadati ve jm6nu Kristov6 m65tJ5ka, p,rotoZe je m6Btl6kem, zdh se mi trochu sm6l:i,m paradoxe,m.<<
Autor neuvddi ostatn6 text Evangelia, ale jen'om n6ko,Iik
iarterpretri svat6ho Tom5.5e, je/, chvilli pro jejich >>a:rcireali,stickf obchodnf smysl<< a jiZ podle n6ho zt6leisiluji
ziejrnd my,Sienku Kri,s,tovu. Dilo je z arejdokonalej3icLr
dolaladri v&le mode,rniho d,uchor',rnihodlov6ka, smdiu jicillo
87
'-ctqail!*!ry
,r
dnes s Barrbsy, Maurrasy, Sorely, ba i s Durckheimy") naprost6mu ripadku on6 du5evni formy
vzddlancfr,jeil od Platona at po Kanta hledala
pojem dobra v lidsk6m srdci vddndm a nezi5tn6m. K demu vede toto udeni, jeil vyzyvS"
skupinu lidi, aby byla sama soudcem mor6lky
svych dinri, k jak6mu zboi,St6nijejich choutek,
k jak6mu uzS,kon6nijejich n6silnosti, k jak6rnu
klidn6mu provSddni jejich pl6nri, viddli jsme na
piikladu N6mecka v r. 1914.To uziime snad jednou v cel6 Evrop6 na piikladu tifdy burZoasni,
leda Ze bychom to uzieli, kdyby se jeji doktriny
obr6tiiy proti ni, na pifkladu sv6ta d6lnick6ho.'o)
Troufdm si iici, i,e md velmi udivuje pohor5eni
n6kterych francouzskych moralistfi nad podinSnim N6mecka r. L9L4, pomyslfm-l| Ze pied Sestn6cti lety, pii prSvni z*,leilitosti, o niil jsem jiZ
mluvil, hldsali tito moralist6 svtim krajanfrnr
pr6v6 tutdi: doktrinu; vybizeli je, aby odvrhli
*) O vz,tahu t6si Durckheirnovych k t6sirn fra,nco'u,zskfoh tradicionalistri viz D. Parodiho >La philosophie
conternporaine en France<< (Soudasn6 filosofie ve Francii) str. 148.
'o) >N6mecko je samo soudcem svfch metod<< (rnajor
von Disf,urttr, listopad 1914). Filosofie nSrodnich,morSlek
je, zdd se, hlavn6 ,ndmeok5. I,treni-li velrni p,o,zoruhodrno,
vidime-li, kterak Hegel a Zeller c,htdji me,rmornocf dok6,zati, Ze Platon ve sv6 Republice stanovil dobro, kter,6
je platn6 jen pro freky a ni,koliv ,pro ostatni n6rody.
P. Janet, Histoire des id6es politiques (Ddjiny politickfcir
ideji) 'sv. f., str. L40.
91
92
94
95
96
97
7*
lr
ldsku
Ale duchovni lid6 podndcovali svymi doktrinami realismus laikri mnohem vice ned chvSlenim zvlflStnosti a k6r6nim v5eobecnosti.Yyznaiili na vrchole mor6lnich hodnot vlastnictvi
konkr6tnich vyhod, sv6tsk6 moci a prostiedkri,
jet je ziskdvaji, a vydali lidsk6mu pohrddni risili
o statky pouze duchovni, hodnoty nikoliv praktick6 nebo nezi5tn6.
Ud,inili tak nejdifve, co se tfd,e st6tu. Viddli
jsme, jak ti, kdoZ po dvacet stoleti kdzali sv6tu,
te st6,t md bfti spravedlivy, jali se hl6sati, ile
st6t m6, bfti silnjr, a nedbati toho,, aby byl spravedlivy (piipomfnime si stanovisko vyznadnych
francouzskfch udencfi za af&y Dreyfusovy).
Viddli jsme, kterak jsouce piesvdddeni, /,e
st6ty jsou siln6 jen tehdy, jsou-li autorit6isk6,
obhajuji autokratickf' reilim, vlSdu z libovfile,
stitniho dfivodu, a nSboZenstvi, kter6 hlSsajf
slepou poslu3nost autority, a stihaji klatbami
instituce zaloLen| na svobodd a diskusi.s') Tupeni liberalisma, zejm6na nesmirnou vdt5inou
soudasnych spisovatelfi, patii k dobovjrm jevum,
jeZ nejvice udivi ddjiny, a to zejm,6navzhledem
ke spisovateltrmfrancouzskym. Viddli jsme, kterak s odima upienyma na silnf' st6t chvili st6,t
uk6zn6ny po prusk6m vzotu,,kde kaZdy na sv6m
")
98
mu zilvailnVmi vdcmi; pro ty, kdoZ dnes zaujimaji jeho misto, je spravedlnost po5etilosti >mlhavym pojmem(<a zbrojnice a hradby jsou
v6cmi zdvaLnymi; duchovnf dlov6k se stal za
na5ich dnri ministrem vdlky. - A nadto je5t6
modernf moralista, a to z nejvice uzndvanfch,
souhlasil vyslovn6 se soudci, kteii, jako dobii
strililci pozemskych zdjmri, Sokrata odsoudili ;8n)
vdc, jiil nebylo lze spatiiti r-rvychovatehi lidsk6
du3e od onoho vedera, kdy Kriton zatla(il vicka
sv6ho ui,itele.
Pravim, Le moderni vzddlanci k6z ali, ile
st6t m6 byti silny, a nedbati toho, aby byl spravedlivy, a vskutku piiklSrdali tomuto tvrzeni rhz
khzdni, mordlni nauky. V tom je jejich velkd,
originalita, jii, nelze dosti zdfirazniti. KdyZ Macchiavelli radi knii,eti zn6m6 skutky, nepiipisuje t6mto skutkfim ani morSlky ani kr6sy;
mor6lka je proi tim, dim je pro kaLd6ho, a zis,st6v5 i naddle, neboti konstatuje, nikoliv bez
melancholie, Ze je nesmiiitelna s politikou. >>Je
tieba,<< pravi, >aby mdl kniZe porozumdni pro
st6l6 kondni dobra, ale aby se um6l vpraviti ve
zlo, je-li k tomu donucen;< tfm ukazuje, ile zlo
i kdyZ slouZi politice, nepiest6v6,proto bfti zlem.
Modernf realist6jsou moralisty
realismu.
Podle nich din, jeni, posiluje stdt, ati je jakykoliv, nabyvit jtt tim mor6lniho karakteru; zlo,
100
101
102
jist6 nejvyznamn6j5im dilem modernich vzd6lanc&, dilem, k ndmuZ dluZno nejvice upnouti
historikovu pozornost. Ch6peme, jaky to obrat
v d6jindch dlov6ka, iikaji-li ti, kdoil mluvi ve
jm6nu rozv6i,n6 my5lenky, i.e jeho egoismy
jsou boZsk6, a i,e je sniZujici v5e, co sm6iuje
k jejich uvoln6ni. Co se tfde ridinku t6to nauky,
vid6li j sme j ej na piikladu Ndmecka pied deseti lety.'1) MoZno ddle vytknouti toto novotdistvi duchovnich lidi, uvedeme-li, Ze ail do
s iniZ ho uvitali a jeZ asi voi6: >Konodnd jrsrne osvobozeni od boha, konedn6 je n6m dovoleno zboi,iovati
sebe, a to v naSi snaze po velikosti, nikoliv po dobrot;
je nri,m lu,k6,z6nide5,l ve iskutednosti, na zemi a nikoliv
v nebi.< V tormto smyslu je ditro Maurrasovo tfrn, iim
bylo Nietzsciheovo (zristaite v6rni zomi) s tim ro,zdi'lem,
Ze n6meckf 'my,sli'tel z,boZ5fuje dlov6ka v jeho vi3nich
aniarohiekfch a francouzskli v jeho v6,5nich 'organisadnich.
Je row6Z tim, iim je dilo Bergsonovo a Jamesovo, pokud
di jako oni: skutednost je jedinfm ide6iern. Molno tEL
srovnati tcxto zesv6t5t6ni boZstvi s di,lem Lutherovfm.
n') MorSlka rnaschilavellismu je prohlaSovSna naprosto
jra/srr6v Gchto i6dk6ch, kde pozn5, kai:df poctivy du,ch,
aZ na t6n, nauku v 5 e c h soudasnfch doktorti realiismu,
atl jak6koli n6rodnos,ti: >Ve svych vztazich k ostatnim
stStrim nem6, knlLe azndvati ani z6kona, ani prfua,
leda prSvo siln6jSiho. Tyto vztahy vkl6daji do jeho
rukou, v jeho odpov6dnost 'boZsk6 p,ri,va orsru'dLua
Iizeni isv6ta a povznS,Seji ho nad piedpisy individu6lni
mo'r5J,\y v mor6lni oblast vy55i, jejiZ o,bsah uzavien
jest v t6chto slovech: S a l,u s p o p u I i s u p r e m a I e x
rst o (Fichte cit. Andlerem v 'dfle uv. na str. 23). Vidime tu pokrok nad Macchiavellirn.
103
na5ich dnfi lid6 slychali o vzlazich mezi politikou a mor6lkou toliko dv6 nauky: jednu Platonovu, jeil pravila: >Mordlka urduje politiku<,
druhou Macchiavelliho, jeZ pravila: >Politika
nesouvisi s mor6lkou<. Dnes slyBi tietf : Maurras udi: >Politika urduje mor6lku<.n') Piesto
v5ak neni skutednou novotou, Ze se jim toto
dogma piedkl6d6,, nybril Le jsou ho poslu5ni.
JiZ Kallikles hlSsal, ile jedinou mordlkou je sila,
ale myslici svdt jim pohrdal. (Vzpomeime si t6i,
Ze Macchiavelli byl zahrnut potupami od vdt3iny
moralistti sv6 doby, alespoi ve Francii.)
Moderni sv6t naslouchd je5td jini'm moralistrim realismu, jiZ se t65i v6Znosti jako moralist6: promiuvim o stS,tnicich. Vytknu zde tut6Z zm6nu jako vySe. Vfidci st6tu pdstovali
druhdy realismus, ale neuctivali ho; Ludvik XL,
Karel V., Richelieu a Ludvik XIV. nepiedstiraii,
Ze jsou jejich diny morSlni, vidEli morilku tam,
kde jim ji uk6zalo evangelium,a nesnaZilise piemistiti ji, pon6vadt ji neuplatiovali;e3) zn6sil-
nili sice mor6lku, ale mor6lni pojmy zfistaly ned o t d e n ya, p r o t o p i e s v e s k e r 6 s v 6 n 5 neporuSili
nijak
silnosti
civilis a c i. Mussolini v5ak prohlaSuje mravnost sv6
politiky sily - a nemravnost v5eho, co se ji
ptfli; katdy, kdo jako spisovatel nebo stS,tnik
byl druhdy jen realistou, je dnes apo5tolem
realismu a je znfimo, jak majest6t jeho fiadu,
- neni-li ho v jeho osob6,doddvri vdZnosti jeho
apoitolsk6 dinnosti. V5imndme si ostatn6, ile
moderni vl6dce tim, Le se obraci k davfim, je
nucen byti moralistou, piedklSdati sv6 diny jakoby ve spojeni s morSlkou, s metafysikou,
s mystikou. Richelieu, jeni, skl6d5 ridty jen sv6mu krdli, mfiZe mluviti toliko o praktidnosti a
ponech6vati ostatnim pohledy do v6dnosti;
Mussolini, Bethman Hollweg nebo Herriot jsou
odsouzeni do t6chto vySin.n') Vidime nadto, jak
XIV.
Ludvika
stament politique) v PamEtech
b y l b y m o h l d e s k ud o b r a
k nauEeniDauphinovu
a zla podepsati Vincenc de Paula. dteme tam: Kr6lov'6
rnaji dorble :uvhi-rti smlou,vy, kter6 uzavfraji, ale jsou-li
uzavieny, rnaji je s rictou zaeltovfrr'afi. Vim dobie, Ze
104
105
obtiil, jiZ se chce zbaviti zbran6mi.es) Dnes naopak je nesdislnd textri, kterych se moZno dovolfvati, aby byly ospravedln6ny dobyvadn6
podniky, na pifklad t6se, podle niL je vSlka
spravedlivS, vyZaduje-li ji nutnost ochrany
obecn6hoblaha a velejn6 bezpednosti, dobyti
v6ci nespravedlivd odiatych, potladeni buiidri,
obrana nevinnych, jind,,no)jeil hl5s6, ie v6lka
je spravedlivS, jeJi n6rodu nutnS bud jako
obrana proti vpddu nebo jako vyvrSceni
piekit,ilek, jeL se piidf
prov6ddni
jeho
pr5v.e')
Je nanejvy5 z6vailn6, i,e
cirkev, jeZ udila je5td na pod6tku minul6ho stoleti, i,e v*,lka mezi dv6ma v6ldieimi mriZe bfti
spravedlivS,toliko pro jednu stranu,gs) upustila
106
107
Ix.).
*) Tuto t6si piijal'a ziej,m6 Svat6 'stolice r. 1914
za konfliktu francouzsko-ndmeck6ho, pii demZ Ndmecko
t6Zilo podle ni z toho, co nazfv6 'teologie >>nepiekonatelnou nev6dorno,sti<, z nfZ vyplfvd totia, Ze 'se hledSlo
v5emoZn6,se v5irn ilsilirn, jehoZ je ElovEk schopen, aby se
porozum6lo vfkladrim odprircovf m. Lze jasn6 posouditi,
Ze bylo tieba dobr6 vfrle k tomu, aby rse arsnalo, ile md
Ndmecko pr6vo na tuto vfhodu.
'') Je to jako t6E t6se v6lky spravedliv6 prno ob6
strany - doktrina Molinova, iel zcela nahratlila v uieni
duchovnfm, v othzce v6ledn6ho pt6va, doktrinu scholastickou.
108
109
sflu je znakem duSe vzne5en6, chtiti spravedlnost je znakem du3e nizk6. Je to udeni Nietzscheovo'o3)a Sorelovo, jeL schvaluje celS tak
zvanft"myslici Evropa, je to nad5enitrStoEvropy,
pokud ji l6ka socialismus, doktrinou Marxovou, ieji pohrdSnf doktrinou Proudhonovou.lol)
A duchovni 1id6vedli tut6il ied ke stran6m, kter6
spolu z{ryasi uvniti t6hoi, nSroda: budte pokud moZno nejsiln6j5i, pravili k jedn6 nebo druh6 stran6 podle sv6 v55n6,potladte vSe,co je v6m
na piek6i,ku, zbavte se hlouposti, jei, vils vyzyv1",
abyste dali odpfirci, coZ jeho jest, abyste zavedli s nfm fed spravedlnosti a miru. Znilme
obdiv cel6 armddy >myslitehi< v5ech zemi
k italsk6 vl5d6, jet stavi prost6 mimo zdkon
v5echny obdany, kteif ji neschvalujf. An do
dne3nich dnri vychovatele lidsk6 du5e, tdci Anstotelovi, vyzyvali dlov6ka, aby kdral stdt, jeni,
je organisovanou stranou; Z6"ciMussoliniho a
Maurrasovi jej udi, aby takovyto stdt uctival.105)
'o') Viz porzn6miku K na konci lrnihy.
'oo) R6flexion,s surr la virolence, kap. VI. (uvahy o n5sili: >>mor6lkandsili<.) Namitne se n6m, te spravedlnost,
jii, kdrS Sorel, je spr.arvedlnorstisoudt, jei, je podle n6ho
tolirko fale5nou 'sprave'dlnosti, >>n6silims maskou rpr5va<<.
Nepozorujeme v5ak, ',Le by ziskatra u n6ho vice ricty
spravedlnost, kterS 'by byla ,pravou spravedlnrorsrtf.
'06) Pfi t6 ipii'leZitosti ,nrutno zdrirarzniti u n6kterfch
politiakfch udencri obihajobu nesn65enlivo,sti, provdd6rlou ,s uv6do'm6nirn a hrdostf, iejiZ piiklad skfrtali al,
110
111
irevyhnutelnym, usrnysli 'si iici, Ze tato vira je >>piedsudkem<< a dovid6me ;se najednoiu, Le >lodky jsou
k tomu, aby pluly proti proudu<<. Revolucion6fi nemluvl jinak.
'o') Viz pozrndmku L na konci knihy.
108)Jinlf myslitel,
k ndrnuZ nali em.pirist6 jsou obzvl65t6 nevd6dni, je autor t6chto i6dek: >Sud,me, jak6
nebezpedi vzniklo by n6hlfm
poboulenirn ohromnfch
m,&s's,znich? se skl6d6, franco,uzsklf n6rod. Kdo by nnohl
zadrteti tento otles nebo piedvidati v5echny irdinky, jeZ
v1ruol6? Kdyby i v3echny Whody nov6ho pl6nu byly nepo,piratelny, kterf dlovdk zdravlho rozurnu odvilZil by se
poruSiti starr5 zvyky, zm6niti star6 zinady a d6ti jinou
formu st6tu, neZ je ta, k nfd jej postupn6 dovedla d,oba
1300 rokri?< (J. J. Rousseau.)
112
113
114
Sbnovisko,
115
116
W
I
'') Takov6to
skupina dochSzi logicky k t6mto pro_
hlSSenim, jimZ je nucen se obdivov ati kaild!,
adept >in_
tegr6lnfho nacionarismu<<:>od tohoto vedera nutno
skonditi s hloupou utopif, podle nti, kai,d!,
mriZe myslirti po
sv6m< (Impero 4. listopadu tg24) viz poztr,
N na ko,nqi
knihy.
L17
chaji pielidn6n6 ndrody od mnoha svych myslibelri, zatim co jini dovidaji se od svych, ile
setrvaji-li ve sv6 chab6 populaci, jsou piedvyhynuti. Pr5,vo mnoZstvi
urdeni >>z5,konn6mu<<
pi'ijat6 lidmi, iin i'fkaji o sob6, Le nfi"lei'ejik duchovnimu Zivotu, hle, co spatiuje moderni lidstvo. Je ostatnd jisto, 1e ni*od musi byti detny'
chceJi byti silnfm.
Toto ndboZenstvi sily a tnordlnich f,orem,kter'-'
ji zaji5tluji, hlSrsativzd6lanci lidem i mirno oblas'i
politickou, ale podle pl6nu zcela v5eo'becn6ho"Je
jemuZ udili po
t o h l S s S n ip r a g m a t i s m u ,
padesSt let skoro v5ichni vlivni moralist6
v Evropd a ieZ je z nejvyznadnli5fch obratfi mor6lnich d6jin tidsk6ho rodu. Nelze dosti zd:0.raz'
niti vyznam hnuti, iimt ti, kdoZ po dvacet stoleti udili dlov6ka, ile mor5.lnim kriteriem dinu
je jeho nezi5tnost, ile dobro je pi'ikazem jeho
rozumu, pokud sm6iuje k v5eobecnosti,Ze jeho
vfile je morSlni toliko tehdy, hled6li svrij zikon
mimo sv6 ridely, se jali hlSsati, ile morSlni din
je ten, jimL' si zaji5tiuje svou existenci proti
prosti'edi, jeL, mu ji odpirS, Ze jeho vfile je mor6lni, pokud je vrili >>kmoci<<,Ze jeho duBevni
sloZkou urdujici dobro, ie jeho >>vfilek Zivotu<,
pokud je >nejvzd6len6j5i rozumu<<,ie mor6"lka
dinu mriZe biti hodnocena podle toho, iak se
piizpfisobuje k ridelu, a ile jsou toliko mordlky
pifleZitostn6. Ze vychovatel6 lidsk6 du5e h'eii
nyni Kallikla proti Sokratovi, v tom spatiuji
118
revoluci, o nit, si troufdm iici, Ze se mi zd6" vyznadnl,jli ne? v5echny pievraty politick6."n)
Cht6l bych poukdzati na ndkterd zvl65t6 vfzna1n6,hlediska, jeL snad nejsou z L6to nauky
dosti patrn:d.
Moderni duchovni lid6 udi dlov6ka, jak jsem
pravil, Ze jeho cht6nf je mordlnf, pokud sm6iuje k zajiitdni jeho existence, na tikor prostiedi, jeZ mu ji odpir6. Udi ho zvl65td, ile jeho
rod je posvStny, pokud dovedl zajistiti svou
existenci na fkor sv6ta, jerfi jej obklopuje..'.,)
Jinymi slovy: star6 mor6lka iikala dlov6ku, Ze
je boZsky, pokud spljrv6 s vesmirem, moderni
mu pravi, i,e jim je, pokud se mu protivi, prvni
vyzyvala jej, aby nechtdl bfti v piirod6 >jako
119
121
122
123
124
125
126
IZr
I
t
128
ievnich forem do piednf i.ady tu, jeZ je v dlonevyhnutelnd I< dobfv 6ni a zakld"ddni.tz4)
u_qlo.
1g
vsak tato praktick6 cena odvahy, jasnd
Piesto
jf',
vyjfrdlenS Nietzschem a Sorelem, neni vyja_
dtov6'na stejn6 vsemi soudasnymi moralistSz,
kteif tuto ctnost oslavuji. To ndm piedvddi jinou z jejich nauk.
2. Chvdla
c t i ; p o d t i m t o s l o v e ms e r o z _
umi soubor hnuti, jimil dlovdk vyddvd v sanc
svfij ilivot mimo prakticky zdjem _ piesndji
touhou po sl6vd - ale jeZ jsou vftednou skolou
praktick6 odvahy a ji/; vi,dy hl6sali
ti, kdoil
vedou lidi k dobyvdni v6cf. uvazme, v jak6 rict6
byly ve v5ech arm6d,6ch piedpisy o soubojfch,
pfes n6kter6 pifsnosti vnukan6 jedind praktickfmi fvahami.',')
Mfsto, jei; vykazuji t6mto
hnutim mnozi moderni moralist6, je v jejich
cechu novou vdcf, zvl6st6 v zemi M,i"iuignri, eas.
calfi, La Bruydrfi, Montesquieufi, Voltairfi a
Renanfi, kteii uctfvajf-li dest, mysri tim n6co zcera
jin6ho ne?, nd,boZnouviru dlovdka
ve sl6vu.rro)
"') A k
"drkw6"rn.
"o) Nal6z6me v Ba^rrdsovi (Une Enqudte aux pays du
Levant, kap. vII.) vistii;nir pifklad oMivu
nad n6bozenstvim cti, pokud bobo nlrbol,enstvi, jsouc
vyuZito cihytrfrrn
i
vtidcem, mriZe skftati ,praktickr6 vlfisledky.
"u) Takovf je zejm6na plipad Montaignfrv, kterf,
iak zn6mo, activd dest, pokud je ciflivosti dlov6ka k
ri_
sutdku jeho sv6domi, rndlo viak, prokud je
staro,s,tf
o sl6rvu (zanechte kroim6 ostatnfch
rozko5f ie, i"Z uyplWA z chvdly druheho).
Barrds vidf proto v Morntai-
129
q*
t
orpiipomenouti lekci, jrzud6lil pravi
i6k JeZi',.,
Bfiv kiestiansk6;nu udenci, ieni zapomndl ftn, po:1 divuhodn6 slova sv6ho uditele: >pozoroval jste,
ile ani v osmi blahoslavenstvich, ani v k6"z6ni
na hoie, ani v Evangeliich, ani ve v5i kiesfan_
sk6 literatufe nenf jedin6ho slova, jeZ by sta_
vdlo vojenske ctnosti mezi ctnosbi, jimiZ se
ziskdvS krSlovstvi nebesk6?< (Renan, Frvni
dopis Straussovi.'r8)
Pozorujme, i,e nevytfkdme kiestjansk6mu
kazateli, Ze piispivi svim podilem k vdsni sldvy
.
a jinfm pozemskfm vdsnim, ale vytfk6me mu,
Ze se snaZi namlouvati, Ze din6 tak, je ve shod6
se svou instituci. NeZdddme na kiestjanu, aby
neporu5oval kiestlansk6ho zdkona, il6d,6rne na
ndm, aby, poru5ujeJi jej, v6d6l, i,e jej poru5uje.
Toto rozdvojeni zdd se mi podivuhodnd vy_
jddieno slovem kardindla Lavigerie, jenl byl
t6z6"n: >>Cobyste udinil, monsignore, kdyby vdm
kdo dal polidek na pravou tv6i ?r<& jeni; odpo-
W
Piesto v5ak je neivy3 vfznamn6, Ze lidskou
rictu k sl6v6 hlSsaji dnes cirkevni lid6, a to
jako ctnost, jeZ vede l< bohu. Nejsme-li zaraileni, sly5imeli zniti s kiesfansk6 kazatelny
slova, jako jsou tato: >Ldska k velikosti je
cestou k bohu a heroicky vzlet, ienil se pln6
shoduje s vyhledf,vdnim piidiny sl6vy, dovoluje
t;omu, kdo zapomnEl boha nebo se domniv6, i,e
ho nezn6, aby ho objevil znovu, aby odkryl tento
posledni vrchol, kdyZ iej uvykly prozatimni se'
stupy zfwati a vzduchu vySek.<<12')Nelze si
gRovi >cizince, jenrZ nern6 na5ish pfudzudkri<. Barrbs
sm65uje moralirsty a b6snikyl meznlrrr. pied nim ani jedin6ho franoouzsk6ho autora, ien? chce bfti dogmatickf,
a pro n6jZ by byl,a l6ska k sl6v6 vysokou rnorSlnl hodnotou. Francouz5ti moralist6 pied r. 1890 jsou velmi
na6lo militaristid,ti, 'a to i voj5ci, jako Vauvenarrgues a
(Srv. vfbednou 'studii G. Le Bidois >dest
Vigny.
v zrcadle na5ich dopisri<, zvl6,5t6 rpokud se tfde Montesquieua.)
"') Abb6 Sertillanges, L'H6roisme et Ia Gloire (Hdinstvi a slSva). Srovnejte s dv6ma ki,zhnimi Bossuetovf'mi
>o cti sv6ta<<. ZmdITme, jakf pokrok udinila citkev za
tii stoleti v ir,stupku v65nf,m laickfm (viz teZ Nicole:
De la v6ritable id6e de la valeur) . Kdzdnl abb6 Sertillanges (La vie h6roique) \ze dirs'ti veskrze jarlio doklad
nadSeni mriZe cirlcve pno v6,leEn6 instinkty. Je to vskutku
projev klerika v piilb6. Na'l6z6me tam h.nmtf, o nioh?
Ze jsou
rnutandis,
b y c h o r n s e d o m r n f v a l im u t a t i s
plukovnfka
smrti:
poiSdku
husarsk6ho
vftahem denniho
Poiledte, Guynemere, na toto hrdirnsk6 dit6' tohoto nevinn6ho mladika s orl{rn zrakern, ritl6ho Het'ku,la, Ach'irlla'
jenZ se neuchyluje ve svrlj stan, Rolanda v oblacich a
131
130
132
3. Chv6la
tvrdosti
a p o h r d d n li i d s k o u
l6skou (soucitem, milosrdenstvim, laskavosti).
I tu byli moderni duchovni lid6 moralisty realismu; nejen ile piipominali svdtu, i,e tvrdost
je nutnS k >>realisovdnf<
a milosrdenstvi piek6,Zkoa, nejen :ze hklsaii sv6mu n6rodu nebo
sv6 stran6 jako Zarathustra sv:im i,dkttm:
>Budte tvrdi, budte nefprosni a povl6dnete;<
prohla5ovali mor6lni uSlechLilost tvrdosti a
nfzkost milosrdenstvi. Tato
* _-&gll4* NZ-"jg-:?:.."
klg{e_n-.-dile-.Xi etzscheova ; J ;epre f iapu: e
",
v-zent,.-e*:i,AlBvjp__pE_+a.*'sp6lig*_r_e_Js.ff
i?*
sy-djqj -e_dins!.q*-_u_ell._.h9
._?ppl!glfl1) j e zvt6St6
133
134
135
krutosti
boilenstvi
( N i e t z s c h ep r o h i a _
Suje, ile vSechna vy55i kultura je vytvoiena
krutosti<, doktrina, jiiJ vyjadiuje na mnoh6m
mfst6 a vyslovn6 autor Knihy krve, rozko5e a smrti). Piesto v5ak kult krutosti
jii; moZno ftf, shleddvati nutnou k >>realisovSni<"n1
omezil se alespoi. ve Francii na
ndkolik zvld3td umdlecky citicich osobnostf; nevytvoiil naprosto Skoly jako ndboZenstvi tvrdosti nebo pohrdSni. I zde lze pozorovati, jak
je tento kult novy v zemi t6ch, l<doZpravili:
>Zbab6lost je matkou krutosti< (Montaigne),
nebc, chceme-li uvdsti v6ledn6ho moralistu:
>Hrdina nevidf slSvu v tom, aby piind,Selhlad
a bfdu cizincfim, ale aby je trp6l pro st6t; ni_
koliv, aby rozddval smrt, ale aby jf vzdoro.ral<.
(Vauvenargues).'85)
134)Je to nfuzor
Macchiave'lliriv (kap. XVIII.), jenZ
v5ak piesto nopokl6dh kruto,st za znak vysok6 kultury.
'*) dtu
z pera hrrdiny prvniho cisalstvi >Ob6val jsern
se, abych nesqratioval rozko5
(podtrhuje zde autor)
v ,tom, kdybych vraZdil svou rukou n6kter6 z tlchto
zlosynri (jde o N6mce, kteii porbili po bitv6 u Lipska
francouzsk6 zajabce). zastrlil jsern tudiE me6,do rpo.hvy
a pienechal naSim kavalirrim, aby vyhu,bili tyto rrr,aZed_
niky< (Pamti generdla de Marbot, sv. III., str. 844.).
Jak6 to zavrkovdni radosti z vrai,d&ti, jeZ by pok6,nal
mnohf ,soudasnf liter5t. TJetivdni v6lednfch instinktfi
lze spatiiti ve Francii ne tak u lidi mede jako u lidi
pera. Marbot je mnohem m6n6 krveladnf neZ Barrds.
137
138
139
v6ldil, dialektikfim francouzsk6ho monarchismu jedind proto, Ze jsou ochotni d6ti se zabiti
pro svou my5lenku."') Namftne se mi, Ze jsou
to nejdastdji rozmary liter6tti, l)'rick6 p6zy,
jimil netieba piipisovati dogmaticky vyznam,
ile je to bisnicky temperament, ienL pozved6
Nietzscheho, Barrdse, P6guyho proti iivotu uden6mu, jejich odpor ke viemu, v dem neni pitoresknosti a dobrodruZn6ho ducha, nikoliv
rimysl sniZovati nezi5tnou dinnost. Odpovid6,m,
Ze se tito b6snici vyddvaji za vililne myslitele
(viz jejich t6n prostf
vSi naivnosti),
Ze ohromn6 vdt5ina tdch, kdoZ je dtou, je za n6
pokl6daj i, Ze, bytl bychom i piipustili, Ze zlehdujili dlov6ka badajiciho, neni jejich pohnutkou, aby sniZovali nezi3tnou dinnost, je nem6nd
jisto, Le Livotni zpfisob, jejil vyddvaji posm6chu
lidi, je typ Zivota nezi5tn6ho a onen, jeji; }r'lilsaji na jeho fikor, je typem dinnosti praktick6
(alespoil praktidt6jSf neil dinnost badatele;
uzndme, ile dinnost Guesclinova nebo Napoleonova je vhodndj5i k ziskdvdni pozemskfch statkri neZ dinnost Spinozova nebo Mahillonova); Le nadto tito myslitel6 pohrdaji
v badateli dlovdkem, jenL nezakl6d6,, jenl nedobyv6, jerfr nepodporuje vf'boj lidsk6ho rodu
na sv6m prostiedf, nebo podporujeJi jej jako
udenec svymi objevy, tELi z n6ho toliko radost z pozndni a pienechdv6 ostatnim praktick6 vyui'iti. U Nietzscheho je pohrdilni bade"telem ve prospdch v6lednika jen episodou v&ie,
o niL nikdo nepopie, Ze inspiruje cel6 jeho dilo,
jakoil i dilo Sorelovo, Barrdsovo a P6guyovo:
pozn6"ni pied hodhodnoty
sniZiti
notami dinu."n)
Tato vfile neinspiruje dnes jen m,rralistu, nybril i jin6ho duchovniho dlov6ka, ieni, mluvi
s mnohem v6t5i vf5e: chci naznaditi nauku
modernf metafysiky, nabddajici dlo'z6ka,aby mdi
jen v nevaln6 vSZnosti vlastni oblast myslici sv6
bytosti a aby uctival celym svym kultem sloZku
dinnou a volni. Je zndmo, i,e teorie pozn6,ni,z niil
piejim5 lidstvo po pfil stoleti sv6 hodnoty,
vykazuje podruZn6misto duSi, jeL pracaje v dis-
t.
138V
) ict'or
Marie,
2r6;rtku O na konci krdhy.
cornte
140
H u g o. Yiz
p'o-
141
W
tfch a jasnych idedch, v kategoriich a slovech,
a ile stavi na nejvy53i stupei duSi, jeZ se osvobozuje od tdchto intelektudlnfch mravt a jeZ se
pojfmd jako >dist6,snaha<<,
>dist5 vrile< a >dist6
jedn6ni<. Filosofie, jeL druhdy vychovdvala dlovdka, aby citil, ile ilije, protoile mysli, aby prohla3oval: >Myslim, tedy jsem<, vychov6vd jej
nyni, aby iikal: >Jedndm,tedy jsem,<<>Myslfm,
tedy nejsem,<<leda Ze by piihliilel k my5lence
jen v on| nizk6 oblasti, kde se sm65uje s dinem.
Udila jej druhdy, Ze jeho du5e je boZsk6,pokud
se podobS du5i Pythagorovd, sluduiicf poimy,
ohla3uje mu nynf , ile ie bo1sk6, pokud je podobna du5i kuiete, j"i, klove svou skoiSpku.l{0)
Moderni vzddlanec uji5tiuje dlov6ka se sv6 nejvy55i katedry, i,e je veliky, pokud je praktickf'.
M6m piipomenouti, jak vytrvale provolSv6
cel5,literatura po pades6ftlet, zvl63td ve Francii
(viz BarrEsa a Bourgeta) prim6t instinktu, podv6doma, intuice, vrile (v n6meck6m smyslu, t'otii'
jako protiklad inteligence) a provolSvi, iei ve
jm6nu praktick6ho ducha, pondvadil vi instinkt
") Vfvoj trvoiivf, ,str. 216. Pravir, forrmule bergsonismu by zn6tra >Dornf3lim si, tedy jsern<. PovBimn6me si tet snahy moderni filos,ofie, aby pro,irl6sila
hlavnim znakem my5lemky jejf praktiekf t6z a vddomf,
jel, mh o sob6, znakem podiadnfm: >>Snadn'noZnosrpi5e
jako
schopnost, kombinovati
defincvvati rnySlenku
prostiedky k ;isty'm irdelt,m, neZ jako jedinou vlastnost, aby si'byla jasna sam,a sob6. (D. Roustan, Legons
de Psychologie, srtr. 73).
142
a nikoli inteligence, jakd hnuti n6m tieba diniti - n6m individuu, ndm ndrodu, n6m tfid6
d aby zajistil na5i vfhodu ? Mdm zdfirazfiovati, jak horliv6 vyklildd tato literatura piiklad
hmyzu, jehoZ >instinkt <<,zd*" se, zasdhne svou
koiist v prav6m mist6, kde je tieba ji ochromiti,
aniZ se usmrti, a ddti Zivou potomstvu, jeZ tim
l6pe prospfvd ?1a1)Jinf udenei pozvedaji se ve
jm6nu >>francouzsk6tradice< proti tomuto >>barbarsk6mu uctfvdnf instinktu<<, hlSsajf >prim6t
inteligence<,ale hlSsaji jej, pondvadilpodle nich
dovede inteligence objeviti diny, jiehi; vyZaduje
n53 z6,jem, totiL pr5..r6 tout6i, praktickou v65ni.
To n6m ukazuje jednu z nejvyznadndj5ich a zajist6 z nejnovdjSfch forem tohoto hl6sdnf praktid,nosti, jeZ Biii moderni duchovni dlov6k.
Promluvfm o t6to nauce, podle ni? je d i nnost intelektudlnf
hodna ricty tou
m6rou, Fokud j e praktickd
aj edinE
141)Kutilka. Piilclad
byl dan ve Vj'vo1i tvoii,v6rn a
ml vskutku v li,ter6rnfm svdtE risp6ch. (Je ostatnd vymySlen. Srov. Mari,e Goldsmithov6, Psychologie compa,r6e, str. 211.) - l.tral6z5me ,obhajobu p,raktick6 ceny
ittrstinktu - a ,stejn6 romantick6 poh,rd6,ni racionalistou
jeko ;u Barrdsa - jil u J. J. Rou,ssea,rura:
>>Svddomfnds
nikdy nekiamel je pro du5i, dfm je insrtirnkt tdlu. Moderni filosofie, kter6 piipou5ti jen, co lze vysvdtUti,
nedb6, aby pfipustila tuto nejasnou schopnost nazvajei, vede, jak se 2d,6, zvtlala k urdinou instinktern,
t 6 m r u c i l i , a w | s i t o u , v 6 d o m u j i . <(<y y z n S n i
viry
savojsk6ho
f ar6ie).
Zrrda vzdElancri.
143
l{l
'Wfl
touto m6rou. MoZnoiici, Ze od frekfi byt
zhkladni vztah myslitelfi k dinnosti intelektuSlni takovf , ile ji uctfvali, pokud, podobna jsouc
dinnosti estetick6, nal6zit, sv6 ukojeni v sam6m sv6m provdd6ni, bez ve5ker6ho zietele
k vf'hod6,m, jel mfiZe ziskati; vdt3ina z nich by
schv6lila slavnf hyrnnus Platonfiv na geometrii,
uctivajfci tuto disciplinu mezi vSemi, pondvadZ
je proi typem spekuladni dinnosti, ieil nic nevyn5Sf, nebo rozsudek Renantiv, prohla3ujici, i'e
ten, kdo miluje vddu pro jeji ovoce,dopou5ti se
nejhor3fho rouhadstvi proti tomuto boZstvu.'l2)
Touto rictou skftali duchovni lid6 laikrim divadlo tiidy lidi, pro ndZ je hodnotou Zivota nezi5tnost a brzdili, nebo alespoi zahanbovali jejich praktick6 v65n6. Moderni duchovni lid6
roztrhli prudce tento vysadni list; jali se hl5sati, Ze intelektudlni funkce je hodna ricty, jen
pokud je spojena s vyhled6v6nfm konkr6tni vi,hody, a Ee inteligenee, jeil se nestaril o svri cile,
je iinnosti hodnou pohrdilni. Udi t'u, I'e swchovanou formou inteligence je ta, ieifil koieny tkvi
>ve vit6lnim tlaku,<<jeZ se zabfvd tim, aby ob142) >Kdyby byla mdiitkem nra5i ohvily
uiiteinost,
jeZ vyplfv6'z
lidsk6ho zamdstndni, zasluhoval by ten,
jerlil vynalezl pluh, spi5e pochvaly jako vellcf d,uch
neZ Archimeders, Aristoteleis, Galilei, Descartes< (Bayle)'
Fontenelle a Voltaire srnaZili se dokazov'ati uiiteEnost
nEkterfch studii, jei byly pokl6d6ny 'za naui'itedn6;
necht6li nikdy, aby ti, kdoZ je pokl6dajf za nevi,ite6n6
a odd6vaji se jim, byli hodni poh,rdSnf.
144
rl
145
l0*
146
147
148
'qe
149
tffi.$
t {Ili'
'
152) Srovnejte na piiklad odsoruzenl Rosrniniho s odsouzenim rnis'bra Eckharta, kde vdty jako tyto: >Nulla
irn Deo di'stinctio esse aut intelligi potest< >Ornrnes cre'aturae sunt purum nihil< jsou prohl6Beny nikoliv za kaciisk6, ale toliko >Spatn6 zn|jici, sm6l6 a podeziel{r
z kaciistvi<.
nostf, a zprisobil tim, Ze pohrd6ni vS5ndmi laickymi je proil mnohem t6ZSf neZ jeho star5im
druhtm. Tomu, kdo mu vytkne, i,o nem6 jil
vzhledern k n6rodnostnim sportrm kr5,sn6 vyrovnanosti Descartovy nebo Goethovy, mf,Ze duchovni dlovdk odpov6d6ti, ile jeho n6rod rnu
vkl6,d5 torbu na z*da, jeJi napaden, a zatdi,uje
jej dan6mi, i kdyi; je vitdzni,, Le musi mu tudiZ
ziieileti na tom, aby byl mocny a uctivany;
tomu, kdo mu vytyk6,, Ze neni pov;iSen nad soci6lnimi nen6vistmi, uvede, Le minula doba me.
cen65tr,Ze je mu dnes tieba najiti obZivu a te
neni jeho vinou, zajim6,-li se dnes v6,5niv6 o to,
aby se udrZela tiida, jeil m6, zalibeni v jeho vf'tvorech. Tento vj'klad neplati zajist6 pro prav6ho duchor-znihodlov6ka; tento podl6h5, z6,kontim obce, aniZ dopou5ti, aby zasahovaly jeho
du5i, ddv6, C6sarovi, coL jeho jest, to znamen6,
ifeba svfij i,lot, ale nic vice. Vauvenarguesovi,
Lamarckovi a Fresneslovi nevnukalo nikdy dokonal6 pln6ni vlasteneck6 povinosti ndrodnostni
fanatismus, Spinozu, Schillera, Baudelaira, C6sara Francka neodvrdtilo tisili o kaZdodenni
chl6b nikdy od jedinlho zboZ,fovdnikr6sy aboZstvf. Ale tito jsou zajistl jen vzitcni; takov6to
pohrdSni strasti neni zdkonem lidsk6 povahy,
i duchovni; zitkonem je, ile bytost odsouzend
k zdpasu o Livot obraci se k vdsnfm praktickym a odtud i k posv6ceni t6chto v65ni. Novd
vira duchovniho d,lov6ka je ve znaln| miie vf-
150
151
sledkemsoci6lnichpodminek,jeZ jsou mu vnuceny, a prav6 zlo, jehoil tleba za naiich dnfi Zeleti, neni snad zrada duchovnich lidi, ale z6'nik
duchovnich lidi, nemoZnost,v6sti v nyn6j5im
sv6td ilivot duchovnihodlov6ka.Bude to jednou
z velkfch odpov6dnostimoderniho st6tu, Ze neudrZel (ale mohl-li ?) tiidu lidi, zbavenychobdanskfch povinnosti a jejichZ jedinou 0lohou
bylo, aby udrZovali sv6tlo hodnot nikoli praktickfch. Osv6ddujese proroctvi Renanovo,jenZ
hl6sal,k jakdmu ripadkuspEjenutn6 spoiednosb,
jejii; v5ichni dlenov6 bez vfjimky budou pfinuceni k pozemsk6 robot6, a ieni. plesto byl
typem tdch, jimt tato porobanezabr6nilapodle
slov jednoho z jeho druhfi, aby prahli jen po
'
nebi.
Bylo by velmi nespravedlivovysvdtlovati n5'rodnostniv65eilmodernihovzdElancetoliko prosp6chem;vysvdtluje se t6L, a to mnohem prost6ji lSskou,hnutim, jeZ vede kaZd6hodlovdka
piirozend k tomu, i'e miluje z ndkolika skupin,
jeZ se d6tio zemi,skupinu,zniil poch6zi.Ostatn6
i zde moZnotvrditi, Ze piidinou nov6 viry duchovnihodlov6ka,byly prom6nyXIX. stoleti, jeZ
davii n6rodnostnim skupin6m soudrZnost aft
dotud nezn6mou, poskytlo pastvu v55ni, ieL
v mnohazemichmohla bfti dosudskoro jen virtu6lnf. Je ziejmo, te bylo snadndj5iupnouti se
toliko k duchovnimu sv6tu pro ty, iil' jsou toho
schopni, dokud nebylo n6rod&, jeZ tieba milo1.52
Iffi
158
154
["W
,khz6,no,Ze v6t5ina liter6tfi, jei. si po dv6 st6 let
ve Francii znadnou sl6vu (Voltaire, Diz,iskfiLvala
Lamartine, Victor Hugo,
Chateaubriand,
derot,
France,
Barrds)
zaajimala politick6
Anatole
stanovisko. Zji5tlujeme dokonce,,Ze se u n6kterfch datuje prav5, sl6va od chvile, kdy zaujali
tuto posici. Tento z6"konneu5el jejich potomkrim
a moilno [iei, ile u kaZd6ho francouzsk6ho spisovatele, touZiciho dnes po slavn6m jm6n6, totit
obdaien6ho pravym spisovatelskym temperamentem, piini3i s sebou tato touha nutnd vfili
hrdti politickou rilohu. Tato vfile vyplfv6 ostatnd
zfirovefi i z jinfch pohnutek: na pi. u Barrbsa
a Annunzia z touhy > jednati<, bfti dimsi jinfm
nei, dlov6kem >usedlfm <<,iliti Zivotem, jeni se
podobS,Zivotu >hrdinfi< a nikoliv >pisairi<, nebo
je3t6 prostdji, jako tomu bylo zajist6 u Renana,
kdyi, se uchdzel o poslaneckf manddt, z mySlenky, i,e lze prokdzati sluZbu veiejn6 v6ci. Dodejme, i,etuto touhu modernfho spisovatele, bfti
politikem, moZno omluviti tim, te je mu dnes
tato filoha jaksi nabizena veiejnfm mfndnfm,
kdeZto kdyby byli Racine nebo La Bruydre zamf5leli uveiejfiovati n5hledy o tom, jeJi vhodno
v6sti v6lky s Holandskem, nebo je-li oprS,vndna
piivt6lovacf komora (1680 za Ludvika XIV.,
pozn6mka piekl.) byli by cftili, Ze by se jim
byli jejich krajan6 vysmdli do odi. I bylo snadn6j5i bfti duchovnfm dlov6kem tehdy, neZ dnes.
Tyto pozn6mky vysv6tluji chtdnf u soudasnr5ho
155
II |'ryi
francouzsk6ho spisovatele tak dast6, zaujimati
politickou posici; ale nikoliv, prod je tato posice tak piesnd autorit6lsk6ho fiizu. Liberalismus je rovn6Z politickou posici; moZno vSak
o ni iici, i,e ji v poslednich dvaceti letech ziidka
zaujim6,. Zde zasahuje druhf dinitel: vrile praktick6ho spisovatele lfbiti se burZoasii, kter6 Siii
povdst a rozddv6, pocty. MoZno dokonce tvrditi,
Ze nutnost Betiiti v65nf t6to tiidy je u tdchto
spisovatelfi v6t5f ne? kdy jindy, soudfmJi
z osudu tdch, kteif si v poslednich dob6ch troufali ji deliti (Zola, Romain Rolland). A nyn6j3i
burZoasie zastra5ena postupem tiidy odprirdi a
dbajic jen toho, &by udrZela zbytek privilegii,
m6 jen odpor k liber6lnim dogmatfim a spisovatel, jerfi f,6de jeji plizeil, je vyslovnd nucen,
vztydujeli politick;i prapor, vztyditi ten, jeni,
lnilji >poiSdek<. S tohoto hlediska je zvlSStEzajimavf pifpad Barrdsfiv , jent, zapoilav velikj'm
skeptickjrm intelektualismem, viddl, jak jeho
sv6tskS sl6va stokrSt vzrostla, alespoil v jeho
vlasti, v den, kdy se prohl6sil apoStolem >uZitednfch piedsudkri<. Tyto nhzory m6 nejvice
opravf,uji k vfie, ile nyn6j5i politickd metoda francouzskfch spisovatelfi potrvS velmi
dlouho ; zjev, jehoZ piidinou je neklid francouzsk6 burZoasie, neni zajist6 blizek z6niku.'5')
Piipomndl jsem, jakf,riddl piipravila v posled1!6)
Ov5em,
nejde
L56
nlch dob6ch burZoasie spisovatelfim, kteii se oclvilfrili odporovati jejfm v5Snim. Je to jen str6nka
zjeva vSeobecnd novrSho a svrchovanE naiimav6ho vzhledem k piedmdtu, jenil n6s zaujim6,:
totiil vEdomi svrchovanosti, k n6muZ dnes laickf'
dav dospiv6 a rozhodnuti, jeil projevuje, aby
pfivedl k rozumu duchovniho dlovdka, jenZ mu
iik6 n6co jin6ho, net co ehce sly5eti. Tato disposice laikova nejevi se toliko v jeho vztazich
ke spisovatehim (a rovnEil i k tisku; list, jenil
neposkytuje dten6irim piesnf' blud, jerfi je
jim drahy, je ihned opuSt6n), ale v6c jeltd vfznadn6jSi,v jeho vztazich k jeho uditeliim v pravt6mslova smyslu duchovnim, jejichZ hlas k nim
promlouv6 ve jm6nu boZfm. MoZno tvrditi, i.e
iednik, jenil by si usmyslil, napadati skutednd
s kiesf,ansk6 kazatelny v63efi ndrodnostni,
umrtvovati skutednd burZoasni pf'chu, spatiil
by brzo, zvlS5td ve Francii, rozptyleni svfch
ovedek. A toto shrom6Zd6nf, jeZ neudriluje jiL
v posv6tn6 hrfize hddnou sankci, jeZ, vdiic jen
redlnfm v6cem, citi se mnohem siln6jSf a vfznamn6jSi neZ on, skldnf se pfed jeho slovem
jen tehdy, Setii-li, a i'ekndme rad6ji, posv6cujeJi v3echny egoismy, jeil toto mnoZstvi uctiv6.156)
157
mPri
ilf
Moderni lidstvo chce miti v tilch,, jiZ se nazyvaji jeho udenci, nikoliv vfidce, ale siuZebniky.
A to v6tSina z nich prdv6 podivuhodn6 doble pochopila.ls?)
Abychom se v5ak vr6tili k modernimu spisovateli - a k piidin6m jeho politick6ho stanoviska - dod5,vfim,ilenejen slouZinelilidn6 burZoasii, ale ile je s5,m stSle burZoasndj5i, opatien
ri5im spoledenskym postavenim a veikerou vA,Znosti, jiZ se tento stav vyznaluje, nebotl spisovatel >boh6m< je typem skoro vymielym, alespoi
mezi t6mi, kdoZ za:ujimaji veiejn6 mfndni,158)
niho vridce<, zakaztjiciho jf detbu publikaeeo jejiZ doktriny se ji libily. Zrn6lime tuto zm6nu, piipomeneme-li
si, Ze pied sto lety, kdyZ pape7 oznamoval francouzz6kon ploti jeskfm katolikrirn rozkaz, aby piijali
jej?
Ka.rla
X., v5ichni se
vl6da
sudtrim,
dala,o'dh1'asovati
podrobili.
15?)Na konci v6lky o d6dictvi 5pan6l,sk6, za, vp6'da
d,o seve,rrni Franoie, F6.nelon proslovil rrdkolik kdzinl
v nichZ ukazoval piepaden6mu obyvatelstvu jeho utrpenl jako s;pravedlivf trest za jeho hiichy. Uhodnerne,
jak by byl bfval piijat kazatel, kterf by byl takto mluvil
k Francouzrim v srpnu L914. Jakfm zprisobem zachizi
dnes cirkev slyBfci s cfrk'v'f udicf, neilk5Ji ji tato, co
chce sly5eti, lze uvhliti podtre toh,o, jak bylo piijato
pi'ed tiiceti lety kirzhtu P. Olliviera o ob6tech poZ6.ru
pii dobrodinn6m banaru.
il') MioZno udini,ti pod,obn6 pozorw6ni, co se tfie filosofii, ji,chZ vEt5ina, a to nikoliv nej,m6n6 proslruli, neiije dnes jiZ naprosto jrako Dep9lgtgg-_ttgF"q$pinaz_a,..ale
jsou Zeinati, maji d6ti, zaujimaji postavenf, jsou u p r os t i e d i, iv o t a, coil myrslim, nend bez souvislosti
158
159
ll
ry
1890 liter6ti, zvl63t6 ve Francii a v Italii, Ze
autorit6isk6, disciplindrni a tradidni doktriny,
pohrddni svobodomyslnosti, atvrzovdni v6ledn6
morSlky a otroctvf jsou piileZitosti k pi'fsnym a
vzneienym postojrim, jeil jsou mnohem vhodn6jSi k tomu, aby ridinkovaly na duie prostych
lidi ne? liber6lni a humanit6isk6 sentimentality. A vskutku doktriny zvan6 real<cion6iskfmi
jsou vhod pesimistick6mu a pohrdav6mu romantismu, jeni dinf na lid mnohem silndj5i dojem
neZ nad5eny a optimistickf romantismus ; postoj
Barrdsfiv nebo Annunziriv ridinkuje na naivni
du5e zcela jinak ne7, postoj Micheletfiv nebo
Proudhonriv. Dodejme, Ze se tyto doktriny podSvaji dnes jakoby opieny o vddu, o >distou zkuSenost<<a piipouStdji tudii; t6n klidnd nelidskf
(romantismus positivismu), jehoZ tidinek na
dav neu5el dtivtipu literdtri. (Jde zde ov5em
o dav elegantni; pesimistickf romantismus
nemd vyznamu pro lid).
Jinou prom6nou literdrni du5e spisovatelfi,
v nid spatiuji piidinu jejich nov6ho politick6ho
vyzn*,ni, je snaha, jeil se jevi u nich od ndjak6
doby tim, Ee uctivaji ze svych schopnosti toliko
svou umdleckou sensilibitu a vyZaduji jaksi
na ni v5echny sve ilsuclky. MoZno iici, ile ai do
poslednich tficeti let chtdli spisovatel6, - alespoil latinsk6ho sv6ta, t6,ci frecka, - aby ifdila
jejich risudky - a to i literdrnf - nesrovna1,rln6 spi5e citlivost rozumovS,nei. citlivost um6-
160
leck6,,jiZ si ostatn6 sot'za uvddomovali jako odli$nou od prvnf. Tento vyrok je iasny, pokud
jde o lidi renesandni a o jejich piim6 potornky
(francouzsh6 spisovatele stoleti XVII. a n6sledujiciho), je je5t6 pravdivjr, piesto, Ze by se
zd6"lojinak, o spisovatelfch z poldtku XIX. stoletf ; jeJi nepopiratelnym rysem romantismu zr.
1813, oslabeni citlivosti rozumov6 a vribec v'ysok6 intelektudlnf frovn6, nejevi se v n6m nikterak pohrdS.nitouto citlivosti: nikdy se Victor
Hugo, Lamartine nebo Michelet nehonosili tim,
Le by pohrdali ve vdcech hodnotami rozumovfmi a uctivali v nich toliko hodnoty umdleck6.
A tu se d6je okolo r. L8g0 revoluce,jejii, dosah
nelze dosti zdtnazniti; spisovatel6, osvfceni filosofickou analysou, bergsonismem,uvddomuji si
zt,kladni rozdil, jent existuje mezi citlivosti
intelektuSlni a citlivostf umdleckou a hlastrji
prudce pro druhou. Je to doba, kdy je slp'Sime
hlSsati, Ze dilo je velik6, pohud je zdaiil6 liter6rn6, um6lecky, ie jeho intelektuSlni obsah
neni nikterah zajimavy, te lze hhjiti v3echny
t6se, Ze blud neni fale5n6jSi neil pravda atd."n)
Tato revoluce m6la svrij ozvnk v jejich stano15c)Je to v15.da >>krasroducht<<(je:z je,
zd5 se, ve
Francii nekonednS), s jejich vlastnosti, sprSvn6 vystiZenou Malebranchem v t6to skvostn6 vdt6: >Illup6rk a
krasoduch jsou stejn6 nepiistupni pravd6, s tim v5,ak
rozdilem, Ze hlup6k ji uctfv6, kdeZto krasoduch jf pohrdi5.<
161
ll*
viscich politickfch. Je jasno, ile jakmile uzn6v6me vdci za dobr6 jen potud, pokud vyhovuji
naiim umdleckym potiebdm, jsou autorit6isk6
re/zimy jedin6 spr5vn6; umdleck6 citlivost je
mnohem spi3e uspokojena, spatiujeJi soustavu,
jeZ sm,Siujek realisaci sily a velikosti, neZ soustal'u, kter6 smdiuje k zavedeni spravedlnosti,
pondvadZpodstatou umdleck6 citovosti je l6ska
ke konkr6tnim skutednostem a odpor k abstraktnim a distd rozumovlfon koncepcfm, jejichil vzorem je idea spravedlnosti; piedev5im v5ak um6leck6 citlivosti zvlS3td lahodi, vidi-li souhrn sloilek, jeil se podiizujf
sobd navziljem ail
po vrcholnou mez, jeZ v5echny ovldd5, kdeZto
obraz demokracie, souhrn sloZek, z nich? il6dn6
nenf prvnf, neuspokojuje zdkladni potiebu trSto
citovosti.'60) UvaLujte d6le, te kaid6" doktrina,
jeZ uctiv6, dlovdka vzhledem k v5eobecnosti,
vzhledem k tomu, co je v5em lidem spoledn6ho,
je osobnf urdZkou pro umdlce, jehoZ vlastnictvfm je, alespofi od romantisffiu,'u') Ze vystu'oo) Obr.az dernolcnacie
rnriZe ,uispokojovati jinoru urnleckou citlivosb: onru, jeZ je vzmSena nikoli spatiuje-li
i'6d, nf,bri, vidi-li rovnov6hu dosaZenorumezi sil,ami piirozenS odprirnfrmi (o tomto r,ozli5eni viz kr6sn6 dilo
i{,auriouovo: >Principes de droit purblic (Princirpy veiejrn6ho prava<), karp. I. Plersto v3ak cit6ni rovnov6hy
je rnnohern spiie intelek'tu5.lni net vfhradnd urmdleck6.
- Yiz pozndmku
Q ru konci knihy.
181) Piesn6ji od hrd6ho
rom,antirsnam, o ndrnrZ jrsrne
mluvili vf5e: snaha urndlce, aby ,ss jevil jako bytost
162
W
puje jako bytost vfjimednil. Uvaite d6le, jakou
svrchovanost piik15,d6dnes svym touhdm a jich
vkdjeni (>prdva genia<), a tim jeho piirozenou
nendvist k reZimtrm, iel' omezuji svobodu jedn6ni kaZd6hodlov6ka svobodouostatnich : uvailte
posllz (a odtud jeho n6boZenstvi partikularismu) odpor um6lce ke kaild6 v5eobeenosti,jeZ
je piedmdtem jen koncepce, nikoli sensace.162)
Co se tfde tohoto rozhodnuti liter6tfi poZadovati
sv6 risudky toliko na sv6 um6leck6 citlivosti, je
jen rysem t6to snahy, jei, je nuti od dob romantismu, aby uctivali cit na fkor my5lenky, snahy,
jeil je u nich vysledkem (mezi tisici) ripadku
intelektudlni discipliny. Nov6 politick6 stanovisko duchovnich lidi, souvisi zde, myslim, se
zS,vaiznouprom6nou jejich ducha.
Souvisi, zdt se ffii, i s jinou promdnou:
s omezenim mista, jei, zaujim6" ve formaci tohoto ducha studium antick6 literatury, studium
humanitni, jeil, jak naznaduje jeho jm6no, udi
hlavnd, alespofi od stoicismu, kultu humannosti v5eobecnym zpfisobem.'6') Opadek kulvfjirneinS, se datuje od Flaurbenba; Hugo a Lamartine
ji nikdv nehl6sali.
'o') Tento o,dpor je zvI6StE silnf_ g--.Nie"t-Ap^gh-e"tt9.
(R.a:
dostni-v8&i[ia;#;;i*".el"i-r!t-{,entt;,*p,t-ogr'qqtt,
g_yl*p:"Jfi"?^.1'li9.p-9!I"iNietzsg-ii_ei't"rl*rf
iipalee
olplpyqb._z:pb.1.
. nq$_.
19g:.
-?I I-"p99-b-9p
t|".i e vnim5.g. ""qp
"-s_.
je-t"fpp-ql-e-dnf,ph
_-,tA9-*!yli-gery?:ETn-"ii19e(n*-.s1._-u-o
a p*1|:* j3blkp);
3SS .pse*p-gt'ylpns
.-ptegs!.
tcs; A to do 't6 mfry, f,e p'ra.vi zasttmai >>pow5,hr6ho
163
['w,
tury iecko-iimsk6 u Barrdsa a jeho literdrni
generace vzhledem k tomu, dim byla u Taina,
R,enana,Huga, Micheieta,ba i u France a Bour"geta, je nepopiratelnou v6ci, tim m6n6 lze popi'iti, Ze se znalnd zdtrcaznil u Barrdsovych n6sledovnikri. Pies tento ripadek uctivaji tito spisovatel6 klasick6 studia, jicht v5ak neuctivaji
nikterak proto, aby obnovili vSeobecnd kuit
humzinnosti, ale naopak, aby posilili >>francouzskou< du5i, nebo alespoi >latinskou duSi< v sep6ti jejich vlastnich koienfr, v jejim sebevddomi
jako zvi5Stni. - V5imndme si, Ze tento ripadek
klasick6 kultury souvisel u francouzskych spisovatelti s objevem velkych n6meckych realistii, Hegela a zvl6,3tdNietzscheho, jeji chd gerliem byli tim spi5e uchvdceni, jeilto nemajice
velk6 kiasick6 discipliny, nem6li vlastnE prav6
hrdze, aby mu delili.'ur)
Mezi pifdinami tohoto nov6ho stanoviska spi.sovatelfi vytknu je5t6 Lizeit sensaci, potiebu zd,Zitkfr, jeZ se projevila u nich od jist6 doby a
pro niZ zaujimaji politickou posici podle 'icht,,
jak jim poskytuje sensaci a vzruieni. Belf,egor.
nevlSdne jen na nebi liierSrnim. Je zndma odpoegoismu< je vfslwnd
zakazovali Znhme vftky
Bism'arkovV, Naumannovy, Vil6ma II., H. S. Chamberlaina
proti l<t]asick6rnu vyuiov6ni.
164) Piipomefirne
si, lze Nietzscho ceni vpranrdd
" antickou mySlenku jen po Sokrata, totiZ pokud neuii
vSeobecnosti.
164
vdd francouzsk6ho spisovatele, ien? byi poiil6d6,nji? r. L890 za myslitele a iemuZ se vytykaio,
ile nfl,leirclke stran6, nad jejiZ doktriniini trejsem za
pevnosti uZasne nadlouho historie: >>5eI
jaho
TyZ
rnysiitel
za
fanfarou<.
boulangismem
prohla5oval, i,e >pokouielJi se o vztah s n6rodnd
citicimi du5emi<, bylo prof hlavni v6ci, >aby
piiloZil uhli pod svou citovost, iel ochabovala v dinnosti.lu') Myslim, i'e se nemylim, tvrdim-li, i,e mnoho naiich moralistfi,
kteii zlehduji civilisaci mirovou a uctivaji i'wot
v6,ledny, dini tak proto, pondvadil prvni se jim
zdd i,ivotem plochym a druhy piileZitosti k 26"'
Zitkrim.'uu) PiipomfnSme si slovo mlad6ho myslitele citovan6 r. 1913 Agathonem: >Vdll<a,proc
Je to, namitne se mi,
ne ? Bylo by to z6,bavn6,.<<
mladistvy rozmar, ale sly5te slovo padesS,tnika,
a nad to v6dce (R. Quinton) , ien? piihliZel
jisti na
k dramatu 1914 s vykiikem: >>Budeme
165
W
trdv6.< Tento uEenec byl ostatnd podivuhodnym voj6kem, ale ne vice neZ Fresnel nebo Lamarck, o nichZ si trouf6m tvrditi, i,e dosp6li-li
ke schvalov6ni v6lky, nebylo to proto, Ze uspokojovala jejich ziilbu v pitoresknosti. V5ichni,
kdoZbyli blizci autoru uvah o n6sili, v6di,
ile jednim z, velkfch privabri t6to doktriny
bylo, Ze byla >>zdbavn5"rr,
Le byla s to, aby uvedla
v zoufalstvi tak zvan6 rozumnr5 lidi. Kolik
bylo za padesdt let myslitelfi, o nichZ citime,
i,e zilkladni pohnutkou jejich filosofie je pot6Seni z toho, ile vyhla5uj i dr6fidiv6 paradoxy,
kteii jsou St'astni, dopadajiJi jejich rakety
jako mede a ukdjeji potiebu krutosti, o niil uli,
Ze je znakem vzne5enych du5i. Tento neobydejnf' ripadek mor6lky, jakfsi intelektuSlni sadismus (velmi germs,nsky) je ostatn6 provSzen,
a to doznan6, u t6ch, kdoi, jej provozaji, velkfm
pohrd6nfm k prav6mu duchovnfmu dlovdku, jenZ
hledd svou radost jen v pr6"cimySlenkov6 a pohrdd sensadnosti (zvl{t5td sensacemidinu). Nov6
politick6 nSboZenstvfliterdtfi vyplfvS i tu z prom6ny, jeZ nastala v hloubi jejich ducha, jeL
je ostatn6 stSle thi.: ripadek intelektuSlni
rirovn6 - cd neznamenS inteligence.l6?)
Pfijeti realistickych doktrin souvisit6i, u mno10?) Rearlirsrtf nejsoru
dnes jed,irlrf,, jtrm? je jejich politrick6 posice piileZitosti k ;senrs&ci;je jisto, Ze humanit6istvi nern6lo u Victora Huga a Micheleta ani zd,aleka toho di,stiho intelektu6lniho ozvuku jako u Spinozy
166
jejich
ha modernich duchovnich lidi, a to podle
f'lastniho dozndn| se snahou ukonditi mor6lni
zrnatek, do nEjZ je vrh6 pohled na filosofie,
z nichi' i,6dn6,nepiinS5i jistoty a ieL se fiti za
sebou, vyki'ikujice k nebi sv6 protikladn6 absolutnosti. I zde souvisi politick6 stanovisko
duchovniho dlov6ka s velkym ripadkem jeho intelektu6lni frovnd, atJ spatiujeme tento ripadek v jeho viie, Ze filosofie mrlZepi'in6sti jistotu,
nebo atl ji spatiujeme v jeho neschopnosti,aby
zristal pevny na zlicenini"ch Skol a upial se
k rozumu , jenL v5echny iidi a soudi.
Konedn6 piipustil bych je5t6, ile ie piidinou
realismu modernich duchovnich lidi zmatek,
jeji, zpttsobila v nich nauka ndkterfch jejich
star5ich druhri, totiil ndkterych mistrri z roku
1848, s jejich osvicenym idealismem, jejich
virou, i,e se spravedlnost a lSska stanou r5zem podstatou du5e n6,rodfi, zmatek, iert?
vzrostl je5t6 pfi pohledu na straSnf kontrast mezi hlSsdnim tdchto idylikfi a uddlostmi,
jeZ n6,sledovaly. Piesto slu5i zde vytknouti, Ze
moderni duchovni 1id6 odpov6d6li na tyto omyly
idealistickf
tim, ile stihali klatbou katdi
projev, at byl jaklikoliv, osvicenf di nikoliv,
dokazujice tfm, Ze nejsou zprisobili, aby rozeznali druhy, Ze nejsou schopni, aby se pozvedli
a Malebranche. (Viz vfie na5e rozli5eni mezi hurnanitiistvim
a hurnanismem.)
167
frryi
rilrl
w
CELKOVY POHLED. -
PohliZimJi fhrnem na dneSni lidstvo s hlediska jeho morflniho stavu, jak se jevi v jeho
politick6m iivot6, vidim: 1. dav, v ndml realistickd v55ei se svymi dv6ma velkyrni ritvary __
r'55ni tiidni a v55ni n6rodnostni - dostupuje
stupn6 uv6dom6ni a organisace, jeni byl aZ dotud nezn6"m;2. korporaci, jeL druhdy kladla odpor tomuto realismu davfi, a jeil nejen Ze mu
jiZ neodporuje, ale osvojuje si jej, prohlaSujfc
jeho velikost a morSiku; krStce lidstvo, je1, se
odd6vd realismu jed:rohlasn6, bez vyhrady a
s posv6cenim t6to v65n6, jehoil piiklad dosud
historie neskytaia.
Je moZno zjistiti to jinf'm zprisobem. Pfedstavme si ve XiI. stoleti pozorovatele piehlii;ejiciho celkovym pohledem Evropu on6 doby;
i vidi, jak lid6 usiluji, ve skrytu sv6 du5e, aby
vytvoiili n6rody, (abychom vytkli nejndpadndjSi zjev realistick6ho cht6ni), vidi, jak se jim
to zaEinS daiiti, vidi, jak se skupiny ustalujf,
cht6ji si osvojiti d6st zem| a snaLi se odli5iti
se od skupin, jei; je obklopuji, - ale zilroveii vidi
169
iilili
PREPPOVEDI
celou tiidu lidi, a to nejvice uctivanVch, jiL pracuji k tomu, aby zadri,eli toto hnuti, vidi udence,
um6lce, filosofy, jiZ akazuji svdtu clu5i, kterd,
neznSndrodfi, jii: ui.ivaji mezi sebou universSlni
iedi, vidi, jak ti, kdoZ vytvdieji pro tuto Evropu
jeji hodnotu mor6lni, hlSsaji kult lidskosti nebo
alespoi kiestlanstvi, a nikoliv nfrodnosti, a snaLi
se zaloZiti proti vfrli nSrodri velikou universdlni
ii5i duchovniho principu, takle je mu moino
iici: >Ktery z tdchto dvou proudtr zvftdzi? Bude
Iidstvo ndrodni nebo duchovni ? Vzejde se
snah laickfch nebo ze sv6ta duchovniho ?<
A je5td dlouho nezvitdzi zcela realisticky princip, duchovni sbor zfistiwit" znadn6 vdren
sob6, aby mohl n55 p,ozoroyatel pochybovati.
Dnes je riloha dohrdna, lidstvo je ndrodni, laik
zvitilzil. Ale jeho vit6zstvi pieddi v5e, ved
v6iil. Duchovni dlovdk neni jen poraZen,je piizprisoben. V6dec, umdlec i filosof jsou piipoutSni ke sv6mu nSrodu pr6v6 jako ordd a kupec;
ti, kdoZ vytvaieji pro sv6t hodnoty, vytvdieji
je pro vdc n6rodnostni, sluhov6 JeZi5ovi h ji
nSrodnost. Cel6 lidstvo stalo se laickfm, i lid6
duchovnf. Ceki Evropa lla za Lutherem, i Erasmus.
Fekli jsme vy3e, Ze lidstvo diivdj5i, piesn6ji
iedeno, Evropa stiedovdkS, s hodnotami, jet, ji
uklSdali duchovni lid6, dinila zlo, ale uctivala
dobro. MoZno tici, ile moderni Evropa se svymi
udenci, kteif ji kili,i kr6su realistiekfch in-
170
171
172
Vytknu pii
173
ril
174
l'w
j6dien francouzskym spisovatelem, jent maje
souditi mezi dv6ma bojujicfmi n6rody, z nich/t
jeden napadl druhy, nedbaje v3ech svych z6vazkfi, a druhf se br4nil, dovedl jen Zalostnd
bddovati: >Hrozfm se v6lky< a odbjzvati oba
tout6i, dritkou. Nelze dosti zdfvazntti dfisledl<y
gesta, jei, ukdzalo lidem, Ze mystika miru prdv6
jako mystika viilky mtfirc zcela potladiti u t6ch,
kdo? jsou ji zasaLeni, cit pro spravedlnost.
Spatiuji, myslirn, je5t6 i jinou pohnuthu
u francouzskfch spisovatehi, jii; piistoupili r.
1914 k stanovisku Romaina Rollanda: obava,
il,e by se zvrhli v ndrodnostnf straniky, kdyby
dfivali za pravdu svtimu nfrodu. MoZno tvrditi,
lze by zastilvali tito mistii horlivd v6c Francie,
l.;dyby Francie nebyla jejich vlasti. V opak
Barrdsovi, jen? iikal: >D6v5m vildy za pravda
s.z6 zemi, i kdyZ nemd, pravdu<<,ifkali by rdcli
tito zvl65tni piStel6 spravedlnosti: >Ned6','6m
nikdy za pravdu sv6 zemi, i kdyt, m6 pravdu<<.
Spatiili jsme, jak i tu vede vdSefi nestrannosti k bezprdvi, prSvd jako katdd jini.
Uvedu t6Z piisnf risudek t6chto soudcri nad
ehovdnim Francie po vitlzstvi, pro jejf snahu
piinutiti odptrce, aby nahradil Skody, jeil ji
zprisobil, vziti si z6stavy, kdyby se tomu vzpiral.
Pohnutka, jeZ podnEcovalatyto moralisty, anit
to tu5i, zdd se mi velmi pozoruhodnd; je to my5lenka, ile spravedlnost md nutn6 bj'ti slabS
a trp6ti, Ze ob6t je jaksi soudSsti jejf definice.
Zreda vzddlancri.
17 5
t2
176
177
*{tlttF;rf
Iz*
li
"r6q;rF
mordlka
C6saroYa, nije sprdvnd
p
o
sici je duchovni
t
6
t
o
V
i
e
h
o
.
koliv
je
kiiZovfn,
aie
uctiv6n
a jeho slovo
dlov6k
pam6ti
lidsk6."') Vzhledem k ot*,zce,
sidli v
jetr n6,szajim6", je svrchovand zajimav'6, zji5tiujemeJi, jak je nutno duchovnim lidem tyto
pravdy piipominati (a neni jedin6ho, jenil by
se nebouiil, kdybychom ho poklSdali za utopistu); ukazuje to, jak zev5eobecndla
snaha po
praktid,nosti, jak je tento n6rok nutny, chceme-ii
dnes zfskati jak6si sly5eni, a jak pojem duchovniho i,ivota je zatemndn i u t6ch, kteii snaZi se
jeit6 provdddti tuio rilohu.
Je patrn6,, ile se naprosto rozchfnim s tdmi,
kdoZ by cht6li, aby duchovni dlovdk vl6cl svdtem a piSli si s Iienanem >vlfdu filosoffi<, nebotl
vdci lidskti mohou, zd6"se mi, piijmouti nSboZen^
stvi prav6ho duchovniho dlovdka jen tehdy, stanouli se boZskfini, tofif, zhynou-li jakoZto lidsk6.
Viddli to v5ichni milenci boZskfch 't6ci, jiZ piesto
nechtdli zkitzu lidskjrch; vyjadiuje to podivu112) Pfipomin6rn, Ze spatiuji
ty, kdod rnohoru ffci:
>Moje krSlovstvi neni z tohoto svdta< ve v5ech, jejichZ
dinnost nesmdiuje k praktickfrn ridehim, v urndlci, metafysikovi, udemrci,pokud nal6zali sv6 u,spokojeni v p6st6ni v6dy, nikoliv v jeji,ch vf,s,ledcich. Mnozi rni dokonce i'eknou, Ze jsroru tito p'ravfmi duchowrirni lidmi,
mnohe,,mspi5e neZ kiesfan, jen? ch6pe ideje spravedlnosti a mirlo'srde.rnstvijen pro sv6 srpaseni. Nikdo vSak
nqropie, Ze existuji lid6, i kie,stlan6, jiL ch5,pou tyto
ideje beze v5eho zietele praktick6ho.
179
180
'rt n6hoZ v5ak vzejde nov6 reho neuctival nesance,novy nSuvtatk n6boZenstvi nezi5tnosii ?
SloZky, jeZ jsme objevili v soudasndmrealismu,
nepiipou5t6ii t6to nad6je. Lze si st6Zi piedstaviti, Ze by se n6rodov6 poctivd snaZili, aby si
rreuvddomovaii svou odli5nost, anebo i kdyby
se o to snaZili, aby to nedinili jedind proto, aby
soustiedili nendvist mezi lidstvem do oblasti
tiidni; st6Zi lze pomysliti, i,e by kndZstvo pievzalo pravou mor6lni moc nad svymi v6iicimi
a mohlo, piedpokl6d6me-li, lze by si toho pi'51o,
jim iil<ati beztrestnd pravdy, jeZ se jim nelibi,
stlli lze si piedstaviti korporaci spisovatelskou
(nebotl korporativni dinnost je st5,le z6;vaZn6j5i) , jeil by se jala klAsti odpor tiid6m
burZoasnim, misto aby jim lichotila, je5t6 tiZe
si piedstavime, i'e by plula proti proudu sv6ho
intelektudlniho ripadku a nedomnivala se iiL,
ile dokazuje svou vysokou kulturu, nedb6,-limor6lky rozumov6 a kledi-li pied historii. Pi'esto
v5ak lze si piedstaviti obraz lidstva, iei: vY'
derpdno jsouc svymi >posv6tnymi egoismy<<
a vzS,jemnynr vraZdiinim, k ndmuZ je vedou,
odhodilo by jednou zbran6, a vr6tilo by s,
jako 3lo pied dv6ma tisici lety, v n6rud dobra,
jei, by st6lo nad nim, a objalo je i mocn6ji neZ
tehdy, vddouc, kolika slzami a krvi zaplatilo, Le
se od n6ho odvrdtilo. Znova by se osvdddilopodivuhodn6 slovo Vauvenarguesovo: >V55n6 naudily lidi rozumu.<< Ale tato udSlost zdd se
181
ffi
l'/il
ffi
il
' a
se *m-i
''" nezd
-r-.:-.
.-,
ffi_rest-q-p.p-o-lgbliy9--11!-o.fJrgk
. - - - . ; ; * - - - " - - - _
' f
-a ile
s9-yy-miqgla_
$,b"q*_ryjj-ah. y9 p!i-e.dq-yp!.o
4u-c.boJll-iLq*iad"r#:,ei!tuinseqffi-L--zria,,sp JJ_L_si_oJ,-d.4q__i""1"_o4!i"Ig*!l.a"ci._tgbJlgJ+$:q,_
mi-vs-y-xygi:-slgyi.3a-itas!ryo;,1.gsh*o-{o-q;--.\ez:
ale dod6v6m, Ze i kdyby se tato forma duchovni
kvetla v n6m pied tiemi tisici lety shodou okolnosti, jejichi; nahodily rdz vycitii sprdvn6 histo-
lllri
:-'
't
- -
rjl.,!em"ji:1._?2",i:;jeebtil_3glliya;;;-niiiae
,il1
ril
11,
il
gplirpo-d9!"-t-dqh!qprikpdq..yealycb:jis!9li"%.lle"
-gichzp-9-"F-!-qtll^az.asp-qsr,icp-r*-cls9.-plali$-pr9q-elv
Tento (Vico)
minuly i bu&USl-yy-v-qj".-l_idplre,."----g'.
--
-"'-*
prohla5uje, ile historie je iadou stiidavfch promdn mezi obdobim pokroku a obdobim zvratu;
pod6v5 dya piiklady; onen (Saint Simon) , Ze je
kolisavfm postupem mezi dobou organickou a
tieti
dobou hritickou ; pod6v5 dya*pjiklady;
183
v m6m duchs_:t5,Zi;9,-z_dalilidslyp"_gti.druzgjig
- ,.
_ggjge"q_I-_t-o_t1U!gr,{dU'-r_r*eIggLaziFyEJSkUlSgfI;1*"
j jma_horrsis6.Eyqu_p_L4y-olt_d9*U_
,ilLoy-a_nsp_ti
-_boaf_oJr_j1L"-"u"ytgdgu_Alatehq*lgqglpj+r-Ndboienstvi duchovnihoid,,dujevi se mi, jak jsem vytkl
vj'Se, v d6jin6ch lidstva Stlastnou n6hodou,
185
ieknu vice, iqli_s9--Ul-Ue1gl_dgIefn,Zlejmym z6konem lidsk6 povahy, totl dobfvdni vdci i uctivdni hnuti, jei, je zaji5tluji ;..gqi@
gn-vleg bylo, Ze se hrstce sedavych lidi podai'ilo
ji namluviti, Ze svrchovanymi hodnotami jsou
statky duchovni. Dnes se proboazi z tohoto
klamu, pozn6,v5,svou p1AWp. povahu a svd
_g_biltegnrt- piSni a vyfiiLi v6ledny pokiik proti t6m,
l<doil po staleti ji olupovali o sebe samu. Jsou
snad tito usurp6toii (pokud je5t6 zbyvaji) spravedlivdjli, Le, misto aby se pohor5ovaii nad zkdzou sv6 iiSe, se podivuji, i,e trvala tak dlouho?
Orfeus nemohl se oviem domnivaii, i,e se
Selmy aZ do konce v6kfi daji krotiti jeho hudbou.
Piesto v5ak bylo snad moino doufati, ie se
Orfeus sfm nestane Selmou.
Netieba vytknouti, ile konstatujemeJi tyto
realistick6 vrile a jich ndruilivl zdokonaleni,
uznilvitme pii tom podivuhodny vzrtst dobroty,
spravedlnosti a l6sky, zaznamenany dnes ve
zvycich a zdkonech, dimt by byli zajist6 zaraZeni na5i piedci, i nejoptimistidt6j5i. Nemluvfme-li ani o nesmirn6m zjemn6ni vzdjemnlich
vztaht lidskj'ch uvniti skupin, jeil spolu z6pasi, zejm6na uvniti ndroda, kde je bezpednost pravidlem a bezprdvi budf pohor5enf, ale
piihliZimeJi i toliko ke vztahfim, jeZ jsou naSim n6m6tem, neuvddomujeme si snad dosti,
jaky neuvdiitelnf stupei civilisace dokazuje
zachdzeni se zajatci ve v6lkdch ndrodnostnich,
186
fakt, ile katdd armdda o5etiuje ran6n6 nepid,tele, a instituce soci6lni pede, at veiejn6,
all soukrom6, ve vztazich ti'idnich. PopirSnf
pokroku, tvrzeni, i,e barbarstvi srdci nebyio
nikdy hor3i, je obvyklym tematem nespokojencfi a bSsnfkfi a snad je i nutn6 k pokroku. Historik v5ak, atl sleduje v6lku st6tri nebo tifd, je
zarai,en promdnou lidsk6ho rodu, jent' je3t6 pied
dtyimi stoletfmi pekl v6ledn6 zaiatce v pecfch
na chl6b a je3t6 pied dv6ma sty lety brdnil
d6lnikfim, eby zakl{"dali pomocn6 fondy pro
starce. Piesto v3ak namitnu, Ee toto zjemn6nf
nelze piidfsti nyn6j5imu v6ku, Le je vfsledkem
udeni XVI[. stoleti, proti n6muZ se bouii pr6v6
uditel6 moderni my5lenky; zlizeni vdlednych
ambulanci, velky vfvoj veiejn6 sociSlnf p6de
jsou dilem druh6ho francouzsl<6ho cfsaistvi a
souvisi s >>humanitdiskfmi kli56< Victora Huga-,
Micheleta, jiwit moralist6 posledni poloviny
stoleti hluboce pohrdaji. Existujf jaksi proti
t6mto moralistfim, z nichL ani jeden nevedl
v prav6m slova smyslu kampai lidskou, a
z niehi, hlavnf, Nietzsche, Barrbs a Sorel, by
se rd6li, kdyby mohli iici jako Voltaire: >Vykonal jsem trochu dobra, toti m6 nejlep5i dflo<.
Doddvdm, Ze jsou dnes tyto dobr6 skutky jen
zvyklosti, toLii, dinem vykonSvanym dnes ze
zvyktr, anii se jich ridastni vrile, ani? duch uvaZuje o jejich smyslu, a ile l<dyby napadlo jednou
na5e realisty, aby o nich piemy3leli, nezddlo by
187
'1'+
/ t /
'
I.t t')' "' t'
188
POZNAMKY
adind
titkaii
190
191
t3
1,92
B. STRANA
25.
l3*
c. STRANA 28.
antisernitismu, antidemokra-
tismu s nacionalismem.
194
195
I
*
$
D. STRANA 39.
ke katolicisnttt,
196
du6ln6 katoliky, ale s t r a n 6 j ak o i,t o s tr an6 netieba se stav6ti na pfidu katolick6 koncepce sv6tove.
A ddle:
Papei, a biskupov6 jsou autoritami v otS,zce
n6boZensk6,ale kdykoliv jde o z*,leLitosti politick6, neuzndv6me ani autority papeile ani biskupfi (trdmond Bloud nafiiili na rozhovor, jejL
p i i n d 5 iv d u b n u 1 9 1 4 G a z e t t e d e F r a n c f o r t, kde jeden z piedsedri smi5enych syndik 6 t f i p r o h l S s i l ,, r i l e n d m e d t i
katolici
m a j i p ap eZe n a d h I a v u.<)
Nelze t6Z nev5imnouti si hnuti, jeZ neni jen
vlastni naiim sousedrim, projevujici se tim,
co nazyvd Edmond Bloud >odklerikalisov6nim
Centra<<,a jdsotem velk6ho nacion6lniho orgdnu
ndmeck6ho (Prusk6 andly), konstatujiciho, ile
>katolickd
spEje k odidea stdtu
ultramontanisov6"ni,
aby se znacionalisovala.<<
Stanovisko n6meckfch katolikri, pokud je jim
spoledn6 s jistfmi
katoliky toho kter6ho jin6ho n6roda, zd6 se mi posl6z zvl6,3tl spr6vn6
vystiZeno t6mito dv6ma p6knfmi protesty, jeL
se proti ndmu pozdvihly a jeL uvSdi Bloud.
Jeden R. P. Weisse:
Existuji, pravi vyznalny teolog, detn6 druhy
politick6ho katolicismu. . . I{ejhor5i ze v5ech
zaklfldd se v tom, pohliii-li se na politiku distou,
politiku soci6lni a politiku ndrodni nejen jako
198
$i
lfi
,ft'
'1!ii
',f
'iIi'l
11
lt:. '
"*i,
$'i'
:h
P$r
ttfi
fi'
,f
,i,
i
'ili
1:
,ii'
ff
E. STRANA
45.
200
201
t1
ir
jah
F. STRANA 51.
snadno piijimaji
sluibu.
') Spisy M'sgra Batiffola dokazuji t6s,i, zde obrhajovancxu, tou m6rou, ,2e vShdm citovati auto,ra, jenZ mi
plispiv6
tak
znadnE. SnaZi se na rpiiklad dlourze
vykl5dati, Ze d,uch kierstlarustvi dospdl k doktri'nd mor6lky v5l,ky, &nJitZ,s,por,u5u,je.
203
risq$r!4!!6qssqr
laikov6 mu to spi3e vytfkali a r6di mu piipomfnali eity, o nichZ soudili, Ze se shoduji s jeho
riiadem. YSleEnd horlivost Jana XII. a Julia II.
byla piisn6 k6,rina jejich soudasniky: mimo
Erasma - typ spisovatele, jen? byl proniklf
rrddomfm vysok6 rilohy duchovniho dlov6ka a
neustdle mu to opakoval (>jejich tonsura jim
nepiipominS, te' maji bfti osvobozeni ode
r'Sech v55ni tohoto svdta a piemy5leti o vdcech
nebeskychu) - pi3e Ital Tizio: >Je podivno, Ze
biskupov6, jejichl, rilohou je, aby byli mirumilovni a nezdvislf, spolupracuji na prol6v6,nf
kiestiansk6 krve<. Francouzsky bdsnik Jean
Bouchet ukazuje zarmovcenou cirkev zapiisahajici Julia II., aby ustal ve vdldenf (je pravda,
Ze Julius II. vedl vdlku s Francii) :
V65 patron,
pro svdtsk6
pan Petr
svatf
vdci nikdy n evdldil.
204
ndorat,
k ndtnui
stndfuje
t'ct-t; semu
"':::ri:';;h:r";,:::i.ie
kaid!
dittdk,
vy-
ie Praodiad
206
t
1
p o z N A u K A H . S T R A N A7 1 .
Napoleon,ien| ulodil policejnimu ministru, aby bdll
nad tim, aby ddiiny Francie byly psdny podle kon'
oencij eho trfinu.
207
I
,;i
t,l
It
208
dtvdTti zh
Ligy
I. STRANA ?6.
a humanismus.
209
I4*
I
j
t a s obecny vyznam, jenZ je synonymem ieck6ho gdau$gania , coil znamena dinnou risluZnost, n6Znou shovivavost he viem lidem. Ale
spojovali s timto slovem vyznam toho, co nazyvaji rtekov6 nudeicc, co nazyvdrne vychovou, znalosti um6ni. Ti, kdoZ projevuji nejvice
ziliby a sklonu k tomuto studiu, jsou t6il neiv f c e h o d n i , a b y b y l i z v 6 , n ih u m a n i s s i m i .
Nebotl mezi vSemi bytostmi jedin6 dlov6l<mfiZe
se odd6vati p6st6ni tohoto studia, ieil bylo
p r o t o n a z v d n oh u m a n i t a s .
Takovy ie vyznam, jejZ piiklSdali tomuto slovu antidti lid6,
zvlSStd Varron a Cicero; skoro vSechna dila
pod6vaji o tom dfikaz, proto uvedl jsem toliko
jedinf piiklad. Vybral jsem zaE6,tek prvni
knihy Varronovy >O lidsk.'ich v6cech<<.P r aqui
propter
artificium
xiteles,
nemini est paulum modo
egregium
(Praxiteles,
ignotus.
humaniori
jend pro sv6 podivuhodn6 um6leck6 nadSni byl
zndm kaZd6mu dlov6ku jen ponEkud vzd6lan6mu v um6nich.) H u m a n i o r nem6 zde
vyznam dlov6ka ochotn6ho, piistupn6ho, shovivav6ho, byti i bez znalosti literatury; tento
vfrznam nevyjadioval by nikterak mySlenku
autorovu; oznaduje dlov6ka vzd6lan6ho, uden6ho, znajicfho Fraxitela z knih a z historie
(Aulu-Gelle
Nuits attiques kniha XIII,
xvl).
210
stihaji
klatbami
instituce
zaloiend
na suobodd a diskusi. . .
212
idky
L. STRANA 112.
Tainoalmi
a Augusta
Comta.
Mnozi lid6 prohla5ovali, kdy? jsem uveiejiloval toto dilo v dasopise, Le cely n55
frtok na moderniho duchovniho dlov6ka byl
pochybeny, jeilto jsme nevyhradili vice mfsta
213
Francie,
autoru ZAkladfr
soudob6
jenil je, jak iikaji >velkym realistickym duchovnim dlovdkem< z poslednich padesfti let,
irdeZto ti, na ndZ zde vzn63im ilalobu, jsou jen
drobnou minci, (Ze b6ieme na lehkou r'6hu myslenku Barrbsovu a }faurrasovu, je u ndkterych
pi'endhienosti, nad niZ se tieba zamysliti).
Jcle zde o z[ejm6 zneulivdni slova realis m u s. Taine objasnil pravou podstatu skutednosti, zejm6na skutednosti politick6 a piipornndl universalistovi, i,e tato oblast neni
jeho oborem; neuctival
nikdy t6to skutednosti na fkor univers6lnosti, v Eemil je
cely realismus, jeji; zde naznaduji. Udil napak vyslovn6, Ze universalista, jeni; zttst6"v6"
ve sv6 oblasti (viz jeho rictu ke Spinozovi
a Goethovi), je velkym lidskfm piikladem.
SrovnSvejme s Maurrasem, pro ndjZ universaiista i nepolitickjr (infinista, panteista) je hoden
hiubok6hc pohrd6ni. Myslim, i:e je t6il tlilko
spatiovati v Tainovi kmotra tdch, kdoi, uctivaji dlovdka zbranl na rikor dlovdka spravedlnosti a dlov6ka bad6ni,') vyzyvaji n6rody,
aby pdstovaly sv6 pi'edsudliy, pokud' jsou
>naprosto cizi rozumu< (Barr0s) a poklSdaji
inteligenci, nedbajici strdnky soci6lni,za dinnost
divo5skou.Myslim, i,e by Taine iekl r6d o tdch,
kdoZ se ho dovolSvajf, ono slovo, jeL vylkl prf
')
Yitz jelr:o
Woepfkeho.
chvalorztrlEvl na
214
rnaternabiilaa
Fna,nze
pozNArvrrA
Toto
uctfvtini
ukazuje
M. sTRANA
(politiky
zaloiend
tq,s?rr4ti!#ias!'
na
zku{enosti),
se mi zddv pra_
stoleti,
tebnou formou
N. sTRANA 11?.
knd|l
ducha
uC{, Ed chr.tali-
217
216
114.
6tea##t:'
O. STRANA
140.
Tato
ctnosti
i,Jni, je
svych
byly
-)
M. Bergson et la philosophie bergsoN"t";t
nienne, Cahiers de l,a Qu'inzaine. (dtrnSctidennrf se3ity.)
(Sur
S r o v . n a S ed i l o O f , s , p 6 c h u b e r g s o n i s m u ,
le succds du Bergsonis,rne), str. 158.
Nachizirne
tot6i, hnuti u Lam,arti,na, jelni, iekl
o Byronovi: >Je vice pravr5 a nehynouci poesie,ve rs,tarnlu,
kam jej uvrhla hor"edka v Missolungi, v jeho zbranlch,
ne? ve vSech jeho dilech.< (Korne,nt6i 2. Meditace.)
Priv6 toto udeni piijali za sv6 Barrbs, Suards, P6guy
(tento v5ak piedch|rrel piikladem), jerxz prohla5uje: >Je
vice rpoesiev hrdinsk6 smrti mei ve v5ech dinech ducha.<
Viinnn6me rsi, ie toto sta;novisrko nenl spolein v5ern romantiiktm. Itrugo, Vigny, Michelet cltili
velmi dobie
poosii dim,u, ale neshled6vali j'i ni,kterak swchovandj5f
ne,Z vfsostn6 forrmy inielektu6lnlrho Livota. Hugo t\ezarnf,Slel nikterak vnhnroruti Hom6ra 'nebo Galileiho na
pospas Napoleonovi - ani Hocheovi - abychom vzali
za piikla.d hrdinu nezi5tn6ho, jej? Lamartine vctlvd
v Byronovi.
221
-sryr-waF:Qq!!4rBsaF
souhlasili s timto risudkern, ale pramdlo spisovatehi. PokouSel jsern se ostatn6 (Les Sentiments de Critias, str. Z}G) podati historii
a vfklad t6to vfile, tak podivn6 u lidf pera,
oslavovati ilivot vdledny a pohrdati Zivotem
sedavym. V5imndme si t6r, l,e tento rys
lze spatiovati u nyndj5ich spisovatehi je5td
d6vno pied vdlkou lgL4, a ile tj, kdo? jej ne.ipovy5endji prohlaBuji, v nf velmi dasto nebyli.
Netieba opakovati, te novotou je zde, nikoliv
Ze vidfme spisovatele uctfvati ilivot vdlednjr a
pohrdati Zivotem klidnfm, ale vidfme-li, Ze sem
vzndieji naprostf nedostatek n a i v n o s t i.
doktorsky
t6n. Voldli Ronsard
6, bohov6, kCo as by chv6lil
toho, hdo -ze svych knih6,ch leii,
a na svdt6 mu nezdleli,"')
nede-n Bertrand de Born, aby dlov6k vzne5en6ho rodu nem6l jine my5lenky, >>neilusekdvati
hlavy a fdy<, op6v5-li Froissart slSvu rytiFu
a vrhf cel6 sv6 opovrZeni ve tv6,i md5tjdkfim,
nepokl6d6 nikdo tyto cudn6 p6vce, jiZ miluji
hrd6 postoje a nevddf an| i,e existuje slovo doktrina, za piedky na5ich vyznamnych profesorfi
v6ledn6 estetiky. Pochybuji ostatn6, ile by autor
Sc6n a doktrin
nacionalismu
pfi') V5imn6me si, Ze Ro,nsard je
ty,pem dl'ovdka, >>lei;icl^ha r' 'lsnih6ch<.
222
223
224
N6meslno je ootr,ranou a piliiern ewopsk6 civilisace. (Larnprecht.) Po v6lce bude Ndmecko pokradovati
ve sv6 hi.storicrk6 snaze, jeZ se zaklildh v torn, aby bylo
sr.dcem Evropy a rpiirpravovalo evropskou hurnani,tu.
(Vil&n II", Ternp's, t4. zdli 1915.)
' ) R o b e r t D r e y f u s ,Y z p o m f n k y , n a M a r c e l a
Prousta, str.336.
,??5
lir*
I
I
hdoi
poiaduit
Q. STRANA 162.
svi
soudy
no
soC utndlechd
citliao sti.
226
I(
ZRADA VZDETANCU