Hermann Hesse

Stepn vlk

peklad Vratislav Slezk

Vydavatelova pedmluva
Tato kniha obsahuje zpisky, kter po sob zanechal mu, jemu
jsme asto pezdvali stepn vlk". I on sm sebe tak asto nazval.
Je-li jeho rukopisu zapoteb vodnho slova, to ponechme stranou;
j se bu jak bu ctm povinen pipojit k zpiskm stepnho vlka
nkolik strnek navc, kde se pokoum zaznamenat sv vzpomnky
na nho: Vm toho o nm poskrovnu, a zejmna mi zstala neznma
cel jeho minulost a pvod. Pesto na mne jeho osobnost zapsobila
silnm, a jak navzdory vemu musm prohlsit, sympatickm dojmem.
Stepn vlk byl mu kolem padestky, kter ped nkolika lety piel jednoho dne do domu m tety a hledal podnjem v zazenm
pokoji. Najal si nahoe v podkrov mansardu s pilehlou malou lonic, za nkolik dn se znovu dostavil se dvma kufry a velikou bednou
s knihami a bydlel u ns devt nebo deset msc. Vedl ivot tich a
pro sebe, a kdyby sousedn poloha naich lonic nebyla obas vedla
k nhodnm setknm na schodech a na chodb, byli bychom se asi
vbec neseznmili, nebo drun ten mu nebyl, naopak, jeho samotstv bylo tak velk, jak jsem to jet u nikoho nepozoroval, byl
to opravdu, jak sm sob obas kal, stepn vlk, ciz, divok a tak
plach, dokonce velmi plach tvor z jinho svta, ne je mj. Do jak
hlubokho osamn se na zklad svho peduren, svho ivotnho
osudu dostal a jak vdom toto osamn uznval za svj dl, to jsem
se ovem dovdl a ze zpisk, kter tu zanechal; avak ji pedtm
jsem se s nm pece jen trochu seznmil pi nkolika letmch setknch a rozhovorech a shledal, e obraz, jak jsem o nm zskal ze
zpisk, se v podstat shoduje s pedstavou, ovem bled a neplnj, jak vyplynula z na osobn znmosti.
Byl jsem nhodou ptomen ve chvli, kdy stepn vlk poprv
vstoupil do naeho domu a najmal si byt u m tety. Piel v poledne,
tale jet byly na stole a mn jet zbvala voln plhodina, ne
jsem znovu musel do kancele. Nezapomenu na zvltn a velmi
rozporn dojem, kterm na mne pi prvnm setkn zapsobil. Veel
sklennmi dvemi, u nich pedtm zatahal za zvonek, a teta se ho v
poloeru pedsn ptala, co si peje. Stepn vlk vak enichav vztyil
svou oste ezanou nakrtko osthanou hlavu, nosem nervzn zavtil kolem sebe a pravil, ani tet odpovdl i pronesl sv jmno:

Ach, tady to pkn von." A pi tom se usml a m teta, dobrk, se

usmla tak, avak mn se takov slova na uvtanou zdla sp podivn, a njak jsem se proti nmu zatvrdil.
Vlastn," ekl, pichzm kvli pokoji, co mte k pronajmut.
A kdy jsme vichni ti stoupali po schodech do podkrov, mohl
jsem si toho lovka podrobnji prohldnout. Nebyl pli velk,
chodil vak a drel hlavu jako lid vysokho vzrstu, na sob ml
modern pohodln zimnk a vbec byl slun, jene nedbale obleen,
tv ml hladce oholenou a zcela nakrtko osthan vlasy, kter tu a
tam ediv prokvtaly. Jeho chze se mi zpotku vbec nelbila,
bylo v n cosi namhavho a nerozhodnho, co se nehodilo k jeho
ostrmu, vnivmu profilu, ani k tnu a temperamentu jeho ei. A
pozdji jsem si viml a dovdl se, e je nemocen a e mu chze in
pote. Se zvltnm smvem, kter mi tehdy rovn byl nepjemn, si prohlel schodit, stny i okna a star vysok skn na schodech, a zdlo se, e se mu to vechno lb a zrove e mu to pipad
njak skoro smn. Vbec ten lovk psobil dojmem, e k nm
pichz odnkud z cizho svta, snad ze zmo, a e se mu tu
vechno zd sice hezk, ale trochu komick. Byl, a to jinak oznait
nemohu, zdvoil, ba pvtiv, a tak s domem, pokojem, s njemnm i cenou za sndani a se vm ihned a bez nmitek souhlasil, a
pesto kolem nho byla jaksi ciz, a jak se mi zdlo, nedobr i neptelsk atmosfra. Najal si pokoj, najal si k nmu i loniku, dal si
vysvtlit vechno o topen, vod, obsluze a domovnm du, vyslechl
ve pozorn a ptelsky, a pesto jako by pi tom njak vlastn ani
nebyl; zdlo se, e si sm sob pipad komick a neme se brt
vn, jako kdyby pro nho bylo nco podivnho a novho najmat
pokoj a hovoit s lidmi nmecky, zatmco je ve svm nitru zaujat
vlastn docela jinmi vcmi. Takov asi byl mj dojem, a nebyl by
to bval dojem nikterak dobr, kdyby jej rzn podrobnosti nemnily
a neuvdly na pravou mru. Pedevm se mi od potku lbila tv
toho mue; lbila se mi vzdor onomu vrazu cizoty, byl to mon
trochu svrzn, smutn obliej, avak i bystr, velmi pemliv,
vyzrl a oduevnl. Navc jet, a to m naladilo smlivji, v jeho
zdvoilosti a pvtivosti, pestoe mu zjevn psobily uritou nmahu, nebylo ani znmky domliv pchy, naopak v nich bylo cosi
tm jmavho, cosi pnlivho, k emu jsem nael vysvtlen a
pozdji a m si m ihned trochu naklonil.

Jet ne skonila prohldka obou mstnost a dal jednn, uplynula m poledn pestvka a musel jsem se vrtit do obchodu. Rozlouil jsem se a zanechal nvtvnka tet. Kdy jsem se veer vrtil,
vyprvla mi, e si cizinec pokoje pronajala v tchto dnech se nasthuje, e m jen prosbu, aby se jeho pjezd policejn nehlsil, ponvad pr pro nho, lovka churavho, jsou formality a ekn v
policejnch adovnch atakdle nesnesiteln. Pesn si jet vzpomnm, jak m to zarazilo a jak jsem tetu varoval, aby na takovou
podmnku nepistupovala. Pipadalo mi, e ke vemu neobvyklmu a
cizmu, co z toho lovka vanulo, se tato nechu vi policii prv a
pli dobe hod, ba e pmo bud podezen. Vyloil jsem tet, e
na tento ponkud zvltn poadavek ciz osoby, jeho splnn by pro
ni ostatn mohlo mt nepjemn nsledky, nesm za dnch okolnost pistoupit. Jene vylo najevo, e teta mu ji slbila to pn
splnit a vbec e si ji ten ciz lovk ji zskal a okouzlil ji; nikdy
nepijala njemnky, k nim by nemohla mt njak lidsk, vldn a
tetikovsk i spe matesk vztah, eho tak leckter dvj njemnk dokzal bohat vyut. A v prvnch tdnech tomu tak bylo
tak, e jsem novmu njemnkovi stle ml co vytkat, kdeto teta
ho pokad vroucn brala v ochranu.
Protoe se mi ta zleitost s policejn pihlkou nelbila, chtl
jsem se alespo dovdt, co teta o cizinci v, o jeho pvodu a myslech. A opravdu ji leccos vdla, pestoe se po mm polednm
odchodu zdrel ji jen chvilku. ekl j, e m v myslu pobt v naem mst nkolik msc, navtvovat knihovny a prohlet si pamtky. Tet vlastn ani pli nevyhovovalo, e se chce nasthovat
pouze na tak krtkou dobu, ale zejm si ji u naklonil i vzdor svmu
ponkud zvltnmu chovn. Pokoje byly zkrtka pronajaty a m
nmitky pily pli pozd.
Pro jen ale ekl, e to tu tak pkn von?" zeptal jsem se.
A teta, kter asto mv velmi sprvn tuen, odpovdla: To
vm docela pesn. U ns to von istotou a podkem a vldnm a
slunm ivotem, a to se mu lbilo. Vypad, jako by tomu u nebyl
uvykl a jako by to postrdal."
Nu pro ne, pomyslil jsem si. Jene," ekl jsem, nen-li uvykl
podnmu a slunmu ivotu, co se tu pak bude dt? Co bude dlat,
je-li neist a vechno zamae a bude-li chodit po nocch dom opil?"

Vak uvidme," ekla teta s smvem a j jsem pestal.

M obavy byly vskutku neopodstatnn. Njemnk ns neobtoval ani nm nezpsobil kodu, tebae podn a rozumn ivot nevedl, a dodnes na nho rdi vzpomnme. Avak v nitru, v dui, ns
ten lovk oba, tetu i mne, velmi rozruoval a zatoval, a po pravd
eeno dvno jsem se s nm jet nevyrovnal. V noci se mi o nm
obas zdv a ctm, jak m i pouh jeho existence do zkladu zasahuje a znepokojuje, byt jsem si ho tm zamiloval.
Za dva dny pivezl povoznk vci naeho cizince, kter se jmenoval Harry Haller. Jeden velmi krsn koen kufr na mne udlal vru
dobr dojem a velk ploch lodn kufr zejm ukazoval na dvj
dalek cesty; byl alespo polepen zaloutlmi firemnmi nlepkami
hotel a dopravnch spolenost rznch zem, i zmoskch.
Pak se dostavil i on a tm zapoalo obdob, kdy jsem toho zvltnho lovka pozvolna poznval. Zpotku jsem pro to ze sv strany
nedlal nic. Pestoe jsem se o Hallera zajmal od prvnho okamiku,
kdy jsem ho spatil, neuinil jsem v prvnch nkolika tdnech ani
krok k tomu, abych se s nm setkal i s nm zapedl hovor. Na druh
stran vak, a k tomu se musm piznat, jsem toho mue ji od samho zatku ponkud pozoroval, v jeho neptomnosti obas vstoupil
do jeho pokoje a vbec jsem ze zvdavosti trochu picloval.
O zevnjku stepnho vlka jsem ji podal nkolik daj. Hned na
prvn pohled psobil vslovn dojmem vznamnho, vzcnho a
neobyejn nadanho lovka, jeho tv byla plna ducha a v jeho
mimodn jemnch a ivch rysech se zrcadlil zajmav, nanejv
pohnut, kromobyejn jemn a citliv duevn ivot. Kdy nkdy
za hovoru, co se nestvalo vdycky, pekroil hranice konvennosti
a ze sv cizoty promluvil osobnmi, vlastnmi slovy, pak se mu nainec musil prost poddit; vc se napemlel ne ostatn a ml v
duchovnch zleitostech onu tm chladnou vcnost, onu jistotu
promylenho vdn, jak je vlastn pouze opravdovm lidem ducha, jim chyb jakkoli ctidost, kte nikdy netou zazit nebo
pesvdit druhho i prosadit sv.
Na jeden takov jeho vrok, kter ani vrokem nebyl, vlastn jen
pouhm pohledem, si vzpomnm ze zvru jeho zdejho pobytu.
Tehdy ohlsil v aule svou pednku jeden slavn filozof djin a
kulturn kritik, mu evropskho jmna, a mn se podailo pemluvit
stepnho vlka, aby tu pednku navtvil, a k tomu zpotku vbec

neml chu. li jsme tam spolu a sedli v sle vedle sebe. Kdy enk vystoupil na pdium, aby zahjil proslov, pipravil mnohm poslucham, kte oekvali nco na zpsob proroka, zklamn svmi
ponkud nadnesenmi a samolibmi zpsoby. A kdy zaal enit a
vodem pronesl nkolik lichotek na adresu poslucha a dkoval jim
za poetnou ast, vrhl na mne stepn vlk kratik pohled, pohled
kritizujc ten proslov a enka vbec, ach, pohled tak nezapomenuteln a hrozn, o jeho vznamnosti by se dala napsat cel kniha!
Ten pohled nikterak pouze nekritizoval a pouze neniil svou nalhavou, by jemnou ironi toho slavnho mue; to bylo to nejmen. Ten
pohled byl mnohem sp smutn ne ironick, byl dokonce propastn
a beznadjn smutn; jeho obsahem bylo tich zoufalstv, kter nabylo jaksi ji rys navyklosti. Svou zoufalou jasnost nejen pronikal
domlivho enka a niiv ironizoval situaci on chvle, oekvn a rozpoloen publika i ponkud troufal titul ohlen pednky
- ne, pohled stepnho vlka pronikal celou nai dobu, vechnu tu okzalou snaivost, cel to horliv plhn, celou tu povrchn hru domliv, mlk duchovnosti - ach, ale ten pohled sahal bohuel jet
hloubji, jet mnohem dl ne pouze po nedostatky a beznadj na
doby, na duchovnosti, na kultury. ahal a do samho srdce vekerho lovenstva, v jedn jedin vtein vmluvn vyjdil veker pochybovn myslitele, lovka mon vdoucho, o dstojenstv,
o smyslu lidskho ivota vbec. Ten pohled kal: Podvej, jak
jsme to opice! Podvej se, co je lovk!" a vechna slva, vechna
moudrost, vechny vymoenosti ducha, vechny snahy o vzneenost,
velikost a trvalost lidskho se hroutily a zbvala z nich jen pust
komedie!
Tm jsem vak znan pedbhl a vlastn proti svmu zmru a
vli ekl v zsad o Hallerovi ji to podstatn, zatmco jsem pvodn
zamlel jeho obraz odhalovat teprve postupn, a budu lit, jak
jsem se s nm ponenhlu seznamoval.
Kdy jsem tedy ve svm vkladu tolik pedjal, je zbyten pokraovat o zhadn Hallerov cizot" a podrobn lit, jak jsem pozvolna tuila poznval piny a dsanost tto cizoty, t kromobyejn a stran osamlosti. Je to tak lpe, nebo bych rd svou osobu
ponechal co nejvc v pozad: Nechci tu pedkldat zpov i vyprvt povdky nebo se poutt do psychologie, nbr pouze jako oit
svdek trochu pispt k obrazu onoho zvltnho lovka, kter nm

zstavil rukopis o stepnm vlku.

Ji na prvn pohled - kdy veel tetinmi sklennmi dvemi, nathl krk jako ptk a pochvlil, jak to v dom pkn von - byla mi
podivnost toho mue njak npadn a mou prvn naivn reakc byl
odpor. Poctil jsem (a teta, kter oproti mn naprosto nen intelektul,
ctila tm pesn tot) - poctil jsem, e ten mu je nemocen, njak
na duchu, na mysli i povahou nemocen, a brnil jsem se tomu instinktem zdravho lovka. Tuto obranu asem vystdala sympatie
pramenc z velkho soucitu s tmto hluboce a neustle trpcm lovkem, jeho osamocenost a nitern umrn jsem mohl pozorovat. V
tomto obdob jsem si stle vce uvdomoval, e choroba tohoto trpcho nespov v njakm nedostatku jeho povahy, nbr naopak v
tom, e jeho pebohat nadn a sly nedoshly harmonie. Poznal
jsem, e Haller je gniem strdn, e si v sob, tak jak to mnohokrt
ekl Nietzsche, vypstoval svrchovanou, neomezenou, stralivou
schopnost utrpen. Souasn jsem poznal, e zkladem jeho pesimismu nen pohrdn svtem, nbr pohrdn sebou samm, nebo
jakkoli bezohledn a zniujcm zpsobem dokzal mluvit o institucch a osobch, nikdy se z nich nevyjmal, vdy on sm byl prvn, na
koho mil svm pem, on sm byl prvn, koho nenvidl a popral
...
Zde musm vsunout jednu psychologickou poznmku. Akoli o
ivot stepnho vlka vm velmi mlo, mm vechny dvody se domnvat, e byl lskyplnmi, avak psnmi a velmi zbonmi rodii
a uiteli vychovn v onom smyslu, kter za zklad vchovy klade
zlomen vle". Toto znien osobnosti a zlomen vle se vak u
tohoto ka nezdailo, na to byl pli siln a nezlomn, pli hrd a
pln ducha. Msto zniit jeho osobnost se podailo nauit ho nenvisti k sob sammu. Proti sob sammu, proti tomuto nevinnmu a
ulechtilmu objektu zamoval po cel ivot vekerou svou skvlou,
fantazii, celou slu svho dmyslu. Nebo v tom byl navzdory vemu
naveskrz kesanem a naveskrz muednkem, e kad ost, kadou
kritiku, kadou zlobu a kadou nenvist, j byl schopen, pedevm
a nejprve potvval na sebe sama. Pokud lo o ostatn lidi, o okoln
svt, ustavin podnikal svrchovan hrdinn a opravdov pokusy, jak
si je zamilovat, jak jim init po prvu, jak jim neubliovat, nebo
miluj svho blinho" mu vtloukali do hlavy tak pevn jako nenvist
k sob sammu, a tak byl jeho ivot pkladem toho, e bez lsky k

sob nen mon ani lska k blinmu, e nenvist k sob sammu je

tot co pepjat egoismus a vyvol nakonec tou dsivou izolovanost a zoufalstv.
Avak je u naase, abych sv mylenky odsunul do pozad a
mluvil o skutenostech. To prvn tedy, co jsem dlem svou pion a
dlem z tetinch poznmek o panu Hallerovi zjistil, se tkalo zpsobu jeho ivota: Brzy se ukzalo, e to je lovk ijc v mylenkch a
knihch a e nevykonv dn praktick povoln. Vdy velmi
dlouho leel, asto vstal a krtce ped polednem a peel v upanu
tch nkolik krok z lonice do sv obytn svtnice. Tento pokoj,
velk a pvtiv mansarda s dvma okny, u po nkolika dnech vyhlela jinak ne v dobch, kdy v n bydlili jin njemnci. Zaplnila
se, a asem byla stle plnj. Na zdech byly rozveny obrazy a
pipevnny kresby, obas i z asopis vystien obrzky, kter se
asto mnily: Visela tu jin krajinka, fotografie njakho nmeckho venkovskho msteka, zejm Hallerova rodit, a mezi tm barevn, svtiv akvarely, o kterch jsme se dovdli a pozdji, e je
maloval sm. Dle podobizna njak hezk mlad pan nebo dvky.
Njakou dobu visel na zdi siamsk buddha, kterho poslze vystdala reprodukce Michelangelovy Noci" a pak portrt Mahtma
Gndhho. Knihy naplovaly nejen velkou knihovnu, nbr povalovaly se vude i po stolech, na hezkm starm. sekreti, na pohovce,
po idlch a po podlaze, knihy s vloenmi paprky, kter neustle
vymoval. Knih ustavin pibvalo, nebo si jich nejen nosil cel
rance z knihoven, ale dostval je velmi asto i v balcch potou.
lovk, kter obval tu svtnici, mohl bt uenec. K tomu patil i
doutnkov dm, kter vechno zahaloval, a zbytky doutnk a popelnky. Povalovaly se vude. Knihy vak vtinou nebyly vdeck
spisy, byla to ponejvce dla bsnk vech dob a nrod. Njak as
se na pohovce, kde asto vlee trvil cel dny, povalovalo vech est
tlustch svazk objemnho dla ofiina pou od Nmenu do Saska"
z konce osmnctho stolet. Souborn vydn Goetha a Jeana Paula
byla zjevn velmi pouvna, prv tak Novalis, ale i Lessing, Jacobi
a Lichtenberg. Z nkolika svazk Dostojevskho vynvalo plno
popsanch lstk. Na velkm stole mezi tou spoustou knih a spis
asto stvala kytice kvtin, tak se tam povalovala krabice s vodovmi barvami, vdy vak pln prachu, vedle toho popelnky a tak,
abych nic nezatajil, velijak lhve s npoji. Jedna slamou omotan

lhev bvala vtinou naplnna italskm ervenm vnem, kter si

kupoval v jednom blzkm krmku, nkdy bylo mono spatit i lhev
burgundskho a tak malaga, a vidl jsem, jak jedna tlust lhev
teovice se za opravdu krtkou dobu tm vyprzdnila, ale pak
zmizela v rohu pokoje, sedal na n prach a zbytku v n neubvalo.
Nechci se ze sv pione ospravedlovat a tak oteven piznvm,
e zpotku vechny tyto pznaky ivota sice naplnnho duchovnmi zjmy, avak pesto znan zchtralho a neukznnho ve mn
vzbuzovaly odpor a nedvru. Jsem nejen lovk mansk, kter
ije pravideln a je pivykl prci a pesnmu rozdlen asu, jsem
tak abstinent a nekuk, a lhve v Hallerov pokoji se mi lbily jet
mn ne ten ostatn malebn nepodek.
Jak pokud jde o spnek a prci, tak i co do jdla a pit il cizinec
velmi nerovnomrn a nladov. Leckdy vbec nevychzel a krom
rann kvy nevzal nic do st, .as od asu nachzela teta jako jedin
zbytek jeho stravy bannovou slupku, a jindy zase jdal v restauracch, brzy v dobrch a elegantnch, brzy zas v pedmstskch hospodch. Jeho zdrav bylo zjevn chatrn; krom churavosti nohou, na
nich se vlekl do schod asto opravdu s nmahou, ho zjevn trpily
i jin poruchy, a jednou jen tak mimochodem prohodil, e u po lta
podn netrv a nesp. Pipisoval jsem to pedevm jeho pit. Pozdji, kdy jsem ho obas doprovzel do nkterho jeho hostince, byl
jsem leckdy svdkem, jak rychle a rozmarn do sebe lil vno; opravdu opilho jsem ho vak nevidl ani j, ani kdo jin.
Nikdy nezapomenu na nae prvn osobn setkn. Znali jsme se
jen tak, jak se znvaj soused njemnci. A tu jsem jednou veer
piel z obchodu dom a ke svmu divu spatil pana Hallera, jak
sed na odpovadle mezi prvnm a druhm patrem. Posadil se na
nejvy schod a poposedl stranou, abych mohl projt. Zeptal jsem se
ho, nen-li mu snad nevolno, a nabdl jsem se, e ho doprovodm a
nahoru.
Haller se na mne podval a j si viml, e jsem jej probudil z jakhosi snn. Zaal se usmvat svm hezkm a bolestnm smvem,
z nho mi tak asto bylo tko u srdce, a pak m vybdl, abych si
sedl vedle nho. Podkoval jsem a ekl, e nejsem zvykl vysedvat
na schodech ped dvemi cizch lid.
Ach ano, ekl a jeho smv se rozil, mte pravdu. Ale pokejte okamik, musm vm pece ukzat, pro jsem se tu na chvli

musel posadit.
Pitom ukzal na sku bytu v prvnm poschod, kde bydlela jedna
vdova. Na malm vyparketovanm prostoru mezi schoditm, oknem
a sklennmi dvemi stla u zdi vysok mahagonov sk nahoe se
starm cnovm ndobm, a ped n na podlaze stly na dvou nzkch
stojanech dv rostliny ve velkch kvtinch, jedna azalka a jedna
araukrie. Kvtiny vypadaly pkn a byly vdy ist a bezvadn
udrovan, co i na mne u dve pjemn zapsobilo.
Podvejte se," pokraoval Haller, tahle pedska s araukri
von tak bjen, e nemohu projt kolem, ani bych se na chvli
nezastavil. I u va pan tety to von pkn a panuje tam podek a
nesmrn istota, ale tohle msto s araukri je ist tak ziv, je tak
vyletn a vymyt a bez smteka prachu, tak nedotknuteln ist,
e pmo z. Musm se tu vdycky nosem zplna nadchnout - nectte to tak? Jak tady zpach vosku na podlahy a slab ndech terpentnu spolu s mahagonem, omytmi kvtinovmi listy a vm
ostatnm dohromady dv vni, kter je superlativem mansk
istoty, pelivosti a pesnosti, plnn povinnost a vrnosti v malm!
Nevm, kdo tu bydl, ale za tmi dvemi mus bt rj istoty a prachu
zbaven manskosti, podku a dojemn zkostliv oddanosti
drobnm zvykm a povinnostem."
Protoe jsem mlel, pokraoval: Nemyslete si, prosm, e mluvm ironicky! Drah pane, nic mi nen vzdlenj, ne abych snad tu
manskost a podek zesmoval. Vdy je to tak sprvn; j iji
v jinm svt, ne v tomhle, a nebyl bych asi schopen vydret ani
jedin den v byt s takovmi araukriemi. Jene akoli jsem star a
trochu smn stepn vlk, pece jen i j jsem synem matky, i moje
matka byla mtka a pstovala kvtiny a bdla nad pokoji a schoditm, nbytkem a zclonami a snaila se svmu obydl a ivotu dt
tolik istotnosti a podku, jak to jen lo. Tohle mi ten pach terpentnu a araukrie pipomn, a tak tu obas vysedvm, dvm se na to
klidn zkout podku a mm radost, e nco takovho jet existuje."
Chtl vstt, lo mu to ztka, a neodmtl, kdy jsem mu pi tom
trochu pomohl. Mlel jsem, avak jako se to pedtm stalo m tet,
podlehl jsem njakmu kouzlu, kter ten lovk ml v sob. Pomalu
jsme stoupali do schod a ped svmi dvemi, ji s klem v ruce, se
mi jet jednou podval zpma a velmi pvtiv do tve a ekl:

10

Jdete z obchodu? No, tomu j nijak nerozumm, iji tak trochu stranou, trochu na okraji, vte? Ale myslm, e se zajmte i o knihy a
takov vci, vae teta mi jednou povdla, e jste vychodil gymnzium a byl dobr etin. J jsem toti dnes rno nael u Novalise
jednu vtu, smm vm ji ukzat? Tak z n budete mt radost."
Vzal m s sebou do svho pokoje, kde to bylo siln ctit tabkem,
z jedn hromady vythl knku, listoval, hledal I tohle je dobr, velice dobr," ekl, jen si poslechnte tuhle
vtu: ,lovk by ml bt hrd na bolest - kad bolest nm pipomn nai urozenost. Znamenit! Osmdest let ped Nietzschem! Ale
to nen ten vrok, kter jsem ml na mysli - pokejte - u ho mm.
Tedy: ,Vtina lid nechce plavat dv, dokud to neum.` Nen to
vtipn? Samozejm e nechtj plavat! Narodili se pece pro zemi a
ne pro vodu. A pirozen nechtj myslet, jsou stvoeni pece k tomu,
aby ili a ne aby mysleli! Ano, a kdo mysl, kdo z pemlen dl to
hlavn, ten to s nm me sice pivst daleko, jenome to prv vymnil zem za vodu a jednou se v n utroun.
Zajal m, zaujal, a tak jsem chvli u nho zstal, a od t doby se
nezdka stvalo, e jsme spolu trochu hovovali, kdy jsme se potkali na schodech nebo na ulici. Zpotku, jako u t araukrie, jsem
mval slab dojem, e si ze mne trop prmy. Ale nebylo tomu tak.
Ml ke mn, tak jako k araukrii, pmo ctu, byl tak vdom pesvden o svm osamn, svm plut ve vodch a o sv. vykoennosti, e ho docela vedn mansk chovn, teba to, s jakou pesnost jsem odchzel do sv kancele, anebo vrok njakho poslka
i prvodho v tramvaji skuten a bez jakhokoli posmchu uvdly v naden. Zprvu mi to pipadalo dost smn a pehnan, nco
jako pansk a zahalesk rozmar, hrav sentimentalita. Ale stle vc
jsem pozoroval, e ze svho vzduchoprzdna, sv cizoty a postaven
stepnho vlka n mal mansk svt vskutku pmo obdivovala
miloval jako nco pevnho a jistho, jemu vzdlenho a nedosaitelnho, jako domov a mr, k nim si nijak nebyl s to prorazit cestu.
Ped pan, kter k nm chodila uklzet, dnou enou, smekl vdy se
skutenou ctou klobouk, a kdy s nm teta nkdy trochu rozprvla
nebo ho upozorovala na potebu vyspravit prdlo, na utren knoflk na kabt, naslouchal se zvltn pozornost a zaujetm, jako kdyby nesmrn a beznadjn usiloval o to, vniknout njakou skulinou
do tohoto malho, poklidnho svta a zdomcnt v nm, byt i jen na

11

hodinku.
Ji pi onom prvnm rozhovoru u araukrie se oznail za stepnho
vlka, co m tak trochu zmtlo a zarazilo. Co to jenom je za vrazy?! Ale nejene jsem si zvykl ten vraz pipoutt, nbr jsem tomu
mui i sm, ve svch mylenkch, u brzy nekal jinak ne stepn
vlk a ani nyn bych nevdl o ppadnjm oznaen. Stepn vlk,
zabloudiv k nm do mst a do stdnho ivota - dn jin obraz ho
nemohl pdnji vystihnout, jeho plachou osamlost, divokost, jeho
neklid, stesk a ivot bez domova.
Jednou jsem ml monost pozorovat ho cel veer na symfonickm koncert, kde jsem ho k svmu pekvapen spatil sedt nablzku
; m si on nepoviml. Nejdve hrli Hndela, ulechtilou a krsnou
hudbu, avak stepn vlk sedl ponoen do sebe, bez kontaktu s hudbou i svm okolm. Jako by tam nepatil, sedl osamle a cize a hledl chladn, avak starostliv dol ped sebe. Pak pila dal skladba, mal symfonie od Friedemanna Bacha, a j jsem s divem pozoroval, jak se mj cizinec po nkolika taktech zan usmvat a oddv se hudb, pohrouil se zcela do sebe a dobrch deset minut
vypadal tak astn zahloubn a pohen v krsn snn, e jsem si
sp vmal jeho ne hudby. Kdy skladba skonila, trochu se napmil a jako kdyby chtl odejt, pak vak zstal pece jen sedt a vyposlechl jet i posledn dlo, Regerovy variace, hudbu, kter na mnoho
poslucha psobila trochu zdlouhav a navn. Tak stepn vlk,
kter zpotku naslouchal jet pozorn a ochotn, se opt vzdal,
ruce vstril do kapes a zahloubal se do sebe, tentokrt vak nikoli
astn a zasnn, nbr smutn a nakonec i popuzen, jeho tv byla
vzdlen, ed a vyhasl, vypadal stae, nemocn a nespokojen.
Po koncert jsem ho znovu zahldl na ulici a el za nm; zachumln do svho plt krel s nechut a unaven smrem k na
tvrti, zastavil se vak ped jednou staromdn hospodou, podval se
nerozhodn na hodinky a vstoupil dovnit. Podlehl jsem okamitmu
npadu a veel za nm. Sedl u malomstskho hostinskho stolu,
hostinsk a nice ho zdravily jako znmho hosta, i j jsem pozdravil a pisedl k nmu. Sedli jsme tam asi hodinu, a zatmco j jsem
pil sv dv sklenice minerln vody, dal si on pinst pl a pak jet
tvrt litru ervenho vna. ekl jsem, e jsem byl na koncert, on
vak nereagoval. etl si vintu na m lhvi s vodou a zeptal se, nechci-li se napt vna; e m zve. Kdy slyel, e vno vbec nepiji,

12

nasadil znovu bezbrann vraz a ekl: Ano, mte pravdu. Tak jsem
lta il stdm a ml dlouh pst, ale te jsem zase ve znamen
Vodne, a to je znamen temn a vlhk."
A kdy jsem se ertem chytil tto narky a naznail, jak nepravdpodobn mi pipad, e by prv on vil na astrologii, nasadil
opt zdvoil tn, kter m asto zraoval, a pravil: Zcela sprvn,
bohuel nemohu vit ani v tuhle vdu."
Nezapomnl jsem ani na jeden dal veer. To jsem byl sm doma, teta byla pry, a nkdo zvonil u domovnch dve; kdy jsem
otevel, stla tam mlad, velmi hezk dma, a jak se ptala po panu
Hallerovi, poznal jsem ji: byla to slena z fotografie v jeho pokoji.
Ukzal jsem j jeho dvee a vrtil se k sob. Zstala chvli nahoe,
brzy nato jsem je vak oba zaslechl, jak schzej ze schod a vychzej na ulici zabrni do lakovnho hovoru. Velmi m pekvapilo, e
poustevnk m milenku, a takovou mladou, hezkou a elegantn, a
vechny m domnnky o nm a jeho ivot byly zase sam pochybnost. Ale za hodinku se vrtil, sm, krel tce a smutn, vlekl se do
schod a cel hodiny pak tie sem tam pobhal ve svm pokoji jako
njak vlk v kleci, celou noc a skoro do rna se v jeho pokoji svtilo.
O tom vztahu nevm vbec nic a chci jen dodat, e jsem ho s tou
enou vidl jet jednou ve mst na ulici. li zaveni, on vypadal
astn a j jsem znovu asl, jak pvab, ba dtinn vraz me
obas mt jeho tv, a chpal jsem tu enu i to, jak m teta s tm lovkem ctila. Jene i toho dne piel veer dom smutn a zbdovan, potkal jsem ho u domovnch dve, ml jako u tolikrt pod pltm lhev s italskm vnem a s tou prosedl polovinu noci nahoe ve
svm doupti. Bylo mi ho lto; jene co to tak vedl za beztn,
ztracen a bezbrann ivot!
Tak, a u jsem toho napovdal dost. Nen teba dnmi dalmi
zprvami a vklady dokazovat, e stepn vlk vedl ivot sebevraha.
Avak pesto si nemyslm, e si vzal ivot, kdy tak znenadn a bez
rozlouen, ale po zaplacen vech nedoplatk opustil nae msto a
zmizel. Nikdy jsme o nm ji nic neslyeli a stle jet uschovvme
nkolik dopis, kter mu doly. Nezanechal po sob nic ne rukopis,
kter sepsal za svho zdejho pobytu a kter mi v nkolika dcch
vnoval, s poznmkou, a s nm podniknu, co se mi zlb.
Nebylo mi mono pezkoumvat zitky, o nich Hallerv ruko-

13

pis hovo, co do mry jejich opravdovosti. Nepochybuji, e jsou z

valn vtiny smylenkami, ne vak jakoto libovoln vmysl, nbr
jako pokus odt hluboce proit duevn pochody do viditelnch
zitk. Zsti fantastick pbhy v Hallerov dle pochzej zejm
z poslednho obdob jeho zdejho pobytu, a nepochybuji o tom, e
maj za zklad i kus skutenho, vnjho proitku. V t dob n
host opravdu zmnil chovn i vzhled, pobval mnoho mimo dm,
leckdy i cel noci, a jeho knihy leely netknuty. Pi neetnch setknch, k nim tehdy dolo, vypadal npadn iv a omldle, nkolikrt
dokonce radostn. Hned nato nsledovala ovem nov tk deprese,
zstval cel dny na loi, ani dal jdlo, a do t doby spad i mimodn prudk, ba brutln hdka s jeho znovu se objeviv milenkou,
je pobouila cel dm a za ni se Haller druhho dne m tet omluvil.
Ne, jsem pesvden, e si ivot nevzal. Jet ije, nkde v cizch
domech se na svch unavench nohou vl do schod a zas dol,
upen hled na blytiv vydrhnut parketov podlahy a araukrie
jako ze katulky, vysedv ve dne v knihovnch a po nocch v hospodch nebo le na pronajat pohovce, sly, jak za okny ij lid a
svt, a v, e je z nho vyazen, avak nezabije se, nebo zbytek vry
mu k, e mus toto utrpen, toto zl trpen vychutnat ve svm
srdci a do konce a e toto utrpen je to, na mus zemt. asto na
nho myslvm, nijak-mi ivot neusnadnil, neml vlohy k tomu, aby
sktal podporu tomu, co je ve mn silnho a radostnho, ba naopak!
Ale j nejsem on a nevedu jeho zpsob ivota, nbr svj, ivot mal
a mck, avak zajitn a vyplnn povinnostmi. A tak na nho
meme v klidu a ptelsky vzpomnat, j i m teta, kter by o nm
dovedla povdt vc ne j, jene to zstv skryto v jejm dobrotivm srdci.
Co se tedy tk Hallerovch zpisk, tchto podivuhodnch,
zsti chorobnch, zsti krsnch a duchaplnch fantazi, musm
prohlsit, e bych ty strnky, kdyby se mi byly nhodn dostaly do
rukou a jejich pisatel mi nebyl znm, najisto rozhoen odhodil. Ale
znmost s Hallerem mi umonila, abych jim sten porozuml,
dokonce s nimi souhlasil. Byl bych na pochybch, zda o nich mm
podat zprvu i ostatnm lidem, kdybych v nich spatoval pouh patologick fantazie jednoho ubohho pomatence. Vidm v nich vak
nco vc, dokument doby, vdy Hallerova duevn choroba je - a to

14

dnes vm - ne vrtoch njakho jednotlivce, nbr nemoc samotn

doby, neurza generace, k n Haller pslu, neurza, kter zejm
nikterak nepostihuje jen slab a mncenn individua, nbr prv ta
nejsilnj, nejduchovnj, nejnadanj.
Tyto zpisky - a u v jejich zkladu tkv z relnho ivota kolik
chce - jsou pokusem pekonat tuto velkou nemoc doby nikoli obchzenm a pikrlovnm, nbr tm, e nemoc sama je uinna pedmtem len. Znamenaj doslova cestu peklem, hned zkostnou,
hned zas odvnou cestu chaosem ztemnlho duevnho svta,
uskuteovanou s vl prodrat se tm peklem, nastavit chaosu elo a
protrpt vechno zlo a do konce.
K tomuto pochopen mn poskytl kl jeden Hallerv vrok.
Kdy jsme jednou hovoili o takzvanch ukrutnostech stedovku,
ekl mi: Ve skutenosti to dn ukrutnosti nejsou. Stedovk lovk by si cel styl naeho dnenho ivota hnusil jet daleko vc ne
jen jako ukrutn, pern a barbarsky. Kad doba, kad kultura,
kad -mrav a tradice m svj styl, m svou sob vlastn jemnost i
drsnost, krsu i ukrutnost, a pokld urit utrpen za samozejm a
trpliv sn urit zlody. Skutenm utrpenm, skutenm peklem se lidsk ivot stv tehdy, kdy se navzjem petnaj dv doby,
dv kultury a nboenstv. Antick lovk, kter by byl musel t ve
stedovku, by alostn zael, tak jako by musel zajt divoch uprosted na civilizace. Existuj obdob, kdy se cel jedna generace
natolik ocitne mezi dvma epochami, dvma ivotnmi slohy, e
pozbude veker samozejmosti, vekerho mravu, veho bezpe a
nevinnosti. Pirozen ne kad to pociuje stejn siln. Takov povaha jako Nietzsche musela protrpt dnen bdu o celou generaci
dv - co musel zakusit osamocen a nepochopen on sm, to dnes zakouej tisce."
Na tato slova musm pi etb zpisk asto myslet. Haller pati k
tm, kte se octli mezi dvma dobami, kte se dostali mimo veker
bezpe a nevinnost, k tm, jejich osudem je provat vechnu spornost lidskho ivota velmi intenzvn jako osobn utrpen a peklo.
Domnvm se, e v tom tkv smysl, kter jeho zpisky pro ns
mohou mt, a proto jsem se rozhodl podat o nich zprvu. Ostatn je
nechci brt v ochranu ani je odsuzovat, to nech kad ten uin
sm podle svho svdom.

15

Zpisky Harryho Hallera

Jen pro pomaten
Den ubhl, jak dny obyejn ubhaj; protloukl jsem ho, klidn
jsem ho usmrtil primitivnm a plachm zpsobem, jakm vedu svj
ivot; pr hodin jsem pracoval, probral se starmi knihami, dv hodiny jsem ml bolesti, jak u to tak u starch lid chodv, vzal jsem
si prek a ml radost, e se bolesti daly obelstt, leel jsem v hork
lzni a sl do sebe mil teplo, tikrt jsem dostal potu a prohldl
vechny ty zbyten dopisy a tiskoviny, provedl sv dechov cvien,
mylenkov cvien jsem vak z pohodlnosti dnes vynechal, hodinu
jsem byl na prochzce a objevil na obloze krsn, nn, vzcn
vzory namalovan z bernk. To bylo moc hezk, prv tak jako st
si ve starch knihch, leet v tepl vod, jene pi tom pi vem to
nebyl zrovna chvatn den, dn ziv den, den tst a radosti,
nbr jeden z tch dn, jak u mne u po dlouhou dobu bvaj normln a obvykl: mrn pjemn, docela snesiteln, obstojn, vlan
dny starho nespokojenho pna, dny bez obzvltnch bolest, bez
obzvltnch starost, vlastn bez zrmutku, bez zoufalstv, dny, kdy
se bez vzruen nebo pocit zkosti vcn a klidn uvauje i o otzce, -zda nen naase nsledovat pkladu Adalberta Stiftera a stt se
obt neastn nhody pi holen.
Kdo okusil i jinch dn, zlch dn se zchvaty dny i bolest hlavy, kter se drpkem pevn zachyt za oima a vechno, co lovk
vid a sly, belsky pearuje z radosti v trze, i dn duevnho
skomrn, onch zlovolnch dn vnitn przdnoty a zoufalstv, kdy
se na ns uprosted zpustoen a akciovmi spolenostmi vysvan
zem kleb na kadm kroku svm prolhanm a sprostm plechovm jarmarenm leskem svt lid a takzvan kultura jako dvidlo, v
naem vlastnm chorm j jet koncentrovanj a vyhnan a po
sm vrchol nesnesitelnosti - kdo okusil chu onch pekelnch dn,
ten je s takovmi normlnmi a poloviatmi dny jako tm dnenm
velmi spokojen, vdn sed u teplch kamen, vdn zjiuje pi
etb rannch novin, e ani dnes nevypukla dn vlka, ani nebyla
nastolena dn nov diktatura, e nebylo odhaleno dn obzvl
kiklav svinstvo v politice a hospodstv, vdn lad struny sv
zrezivl lyry k tlumenmu, mrn radostnmu, tm spokojenmu

16

dkovnmu almu, jm nud svho tichho, mrnho, bromem trochu ommenho ubohho boha spokojenosti, a v mdle dusnm vzduchu t spokojen nudy, t bezbolestnosti tak hodn dk se oba, naprzdno kvajc uboh bh i mrn proedivl, tlumen alm prozpvujc uboh lovk, jeden druhmu podobaj jako dvojata.
S touhle spokojenost a bezbolestnost je to pkn vc, s tmi snesitelnmi, krotkmi dny, kdy se ani bolest, ani rozko neodvauj
vykiknout, kdy vechno jen ept a chod po pikch. Jene se
mnou se to m bohuel tak, e prv tuto spokojenost nijak dobe
nesnm, e se mi po krtk dob nesnesiteln zprotiv a zhnus a j
se v zoufalstv musm utkat do jin teploty, pokud mono v rozkoch, a nelze-li jinak, i bolest. iju-li njakou chvli bez rozkoe a i
bez bolesti a vdechuji vlanou, jednotvrnou snesitelnost takzvanch
dobrch dn, m dtinn due se tak zle rozbolav a rozneme, e
svou rezivou dkovnou lyru mrtm ospalmu bohu spokojenosti do
jeho spokojen tve a radji snm opravdu belsky palivou
bolest ne tu stravitelnou pokojovou teplotu. Vzplane pak ve mn
touha po silnch pocitech a po senzacch, vztek na tenhle bezbarv,
ploch, normovan a sterilizovan ivot a zbsil chu nco rozmltit, tebas obchodn dm nebo katedrlu anebo sebe sama, chu vyvdt opovliv nesmysly, strhnout nkolika uctvanm modlm
paruku, obdait pr odbojnch kolk vytouenm lstkem do Hamburku, svst mal dvtko nebo nkterm reprezentantm tohohle
mckho svta zakroutit krkem. Nebo to jsem si oklivil, to jsem
nenvidl a proklnal ze veho nejvc: tu spokojenost, to zdrav, to
pohodl, ten pstn optimismus mk, tohle tun, zdrn plemeno prostednosti, normlnosti, prmrnosti.
V takov nlad jsem tedy za soumraku zakonil ten klidn tuctov den. Na lovka trochu churavjcho jsem ho nezakonil normln a zdrav, toti tm, e bych zalezl do pichystan postele opaten ohvac lahv jako vnadidlem, nbr tak, e jsem si nespokojen
a zhnusen svm dosavadnm dennm konnm mrzut obul boty,
vklouzl do kabtu a vydal se potm a v mlze do msta, abych se v
hospod U frontovho vojka, jak se tomu padle starho zvyku mezi
pijky k, zastavil na sklenku vna".
A tak jsem se ze sv mansardy vydal dol po schodech, po tch
tko schdnch schodech cizoty, tch naveskrz mckch, vydrhnutch, istch schodech nadmru spodanho inovnho domu pro

17

ti rodiny, v jeho podkrov mm svou celu. Nevm, m to je, e j,

osaml stepn vlk bez domova a pln nenvisti ke svtu malomk, vdycky bydlm v pravch mckch domech, jsem tak sentimentln odedvna. Nebydlm ani v palcch, ani v proletskch
obydlch, nbr prv v tch ohromn spodanch, ohromn nudnch, bezvadn udrovanch malomckch hnzdech, kde to von
po troe terpentnu a mdla a kde zavldne zden, kdy lovk
nkdy hlun zabouchne dvee nebo vejde v umazanch botch.
Mm tuhle atmosfru rd bezpochyby z dtskch let a m tajn touha
po nem jako domov m vdy znovu beznadjn vede po tchto
starch hloupch cestch. Ostatn mm rd i to, jak kontrastuje mj
ivot, ten osaml, utvan, naveskrz nepodn ivot bez lsky s
tmhle rodinnm, manskm prostedm. Rd na schoditi vdechuji
tu .vni klidu, podku, istoty; slunosti a mrnosti, kter m i pes
mou nenvist k mctv njak dojm, a rd pak pekrom prh
svho pokoje, kde to vechno ustane, kde se mezi hromadami knih
povaluj zbytky doutnk a lhve od vna, kde je vechno v nepodku, netuln a zanedban a kde vecko, knihy, rukopisy, mylenky,
je poznamenno a prosyceno strdnm osamlc, problematikou
lidstv, touhou dt lidskmu ivotu, kter znesmyslnl, nov smysl.
A jsem se dostal k araukrii. V prvnm pate naeho domu vede
toti schodit kolem pedsky jednoho bytu, kter je bezpochyby
jet dokonalej, ist a vydrhnutj ne ostatn, nebo pedska
z pravnost pmo nadlidskou, je to skvouc se mal svatyn podku. Na parketov podlaze, na ni se lovk strachuje vkroit, stoj
dv zdobn stoliky a na kad z nich velk kvtin; v jednom roste
azalka, v druhm pkn statn araukrie, zdrav, pkn stromeek
nejvy dokonalosti, a i ta posledn jehlika zrovna svt, jak je erstv omyt. Obas, vm-li, e m nikdo nepozoruje, udlm si z tohohle msteka svj chrm, sednu si nad araukri na schod, trochu
odpovm, sepnu ruce a v rozjmn shlm na tu zahrdku podku, jej dojemn udrovn a osaml smnost njak jm mou
dui. Za tou pedskou, jaksi v posvtnm stnu araukrie, tum byt
pln zcho mahagonu a ivot pln spodanosti a zdrav, kde se
asn vstv, kde se pln povinnosti, s umrnnm veselm se slav
rodinn svtky, v nedli se chod do kostela a brzo se ulh.
S pedstranou ilost jsem klusal po zvlhlm asfaltu ulic, svtlo
luceren se uslzen a zasten mihotalo chladnou a vlhkou tmou a z

18

mokr zem leniv slo svj odlesk. Vzpomnl jsem si na zal jinosk lta - jak jsem tehdy miloval takov temn a kaln veery na
sklonku podzimu a v zim, jak dychtiv a opojn jsem tehdy do sebe
sl nlady osamn a melancholie, kdy zachumln do kabtu jsem
za det a vichice noci zpoloviny probhal v neptelsk prod
zbaven list, u tehdy sm, avak pln hlubokho poitku a pln ver,
kter jsem si pak pi svce zapisoval na pelesti ve sv komrce! Ale
to u je za mnou, tenhle pohr je vypit a nikdy u mi ho nikdo nedolil. Je to koda? Nen. Nen koda nieho, co u je pry. koda je
nynjka a dneka, vech tch nesslnch hodin a dn, kter jsem
ztratil, kter jsem jen strpl, kter mi nic nedarovaly, ani mnou neotsly. Bud' vak Bohu chvla, byly i vjimky, asem, zdka, pily i
jin hodiny, obdarovvaly m, dojmaly, lmaly hradby a dovdly
m, zbloudilho, znovu zpt k ivoucmu srdci svta. Smutn a pece
a do hloubi pohnut pokouel jsem se vzpomenout si na posledn
podobn zitek. Bylo to na jednom koncert, hrli ndhernou starou
hudbu, a tu se mi v pianu, mezi dvma takty, hranmi devnmi
dechovmi nstroji, nhle znovu rozevela brna k onomu svtu,
letl jsem nebem a spatil Boha u dla, trpl blahou bolest a u se
nebrnil niemu ve svt, nieho se u ve svt nebl, se vm jsem
byl srozumn, vemu odevzdval sv srdce. Netrvalo to dlouho, snad
tvrt hodiny, ale vrtilo se to ve snech on noci a od t doby, po
vechny ty pust dny, obas znovu kradmo zazilo, vidl jsem to tu
a tam jako zlatou boskou stopu prochzet svm ivotem, tm
vdy hluboko zasutou bahnem a prachem, pak opt osvtlujc cestu
zlatmi jiskrami, jako by se u nemla ztratit, a pece brzy zase ztracenou v hlubinch. Jednou se v noci stalo, e jsem leel, bdl, a nhle vykl vere, vere pli krsn a pli neobyejn, ne abych
sml pomyslit na to, zapsat si je, a kter jsem rno u nevdl, je
vak pece ve mn leely ukryty jako tk jdro ve star, kehk
skopce. Nkdy se to objevilo pi etb nkterho bsnka, nebo
kdy jsem pemlel o nkter. Descartov i Pascalov mylence,
jindy znovu zazilo jako zlat stopa dle do nebes, kdy jsem byl u
sv milenky. Ach, je to tk najt tu bo stopu uprosted ivota,
kter vedeme, uprosted tto tak spokojen, tak velmi mck, tak
velmi bezduch doby, pi pohledu na dnen architekturu, dnen
keftaen, dnen lidi! Jak nemm bt stepn vlk a trhan poustevnk
uprosted svta, z jeho cl nesdlm ani jedin, z jeho radost ke

19

mn dn nepromlouv! Nedoku dlouho vydret ani v divadle,

ani v kin, st doku st noviny, zdka modern knihu, nemohu
pochopit, co za rozko a poten hledaj lid v peplnnch vlacch a
hotelch, v peplnnch kavrnch pi dusn, vtrav hudb, v barech
a variet elegantnch pepychovch mst, na svtovch vstavch, na
promendch, na pednkch pro vdychtiv, na velkch sportovitch - vechny tyto radosti, je by pro mne pece byly dosaiteln a o
n se tisce jinch sna a derou, nemohu pochopit a nemohu sdlet.
A co se naopak pihz ve vzcnch astnch chvlch mn, co je
pro mne slast, zitkem, extz a povznesenm, to svt zn a hled a
m rd leda v literatue ; v ivot to pokld za pomatenost. A vskutku, m-li svt pravdu, m-li pravdu ta hudba v kavrnch, maj-li
pravdu ty masov zbavy, tihle poameritl, s takovm mlem spokojen lid, pak nemm pravdu j, pak j jsem pomaten, pak jsem
skuten stepn vlk, jak jsem si asto kal, do cizho a nepochopitelnho svta zabloudiv zve, kter u nev, kde je jeho domov, kde
vzduch a potrava.
S tmito obvyklmi mylenkami jsem spchal dl mokrou ulic v
jedn z nejtich a nejstarch tvrt msta. Naproti mn po druh
stran ulice nla do tmy star, ed kamenn ze, na kterou jsem
vdy rd hledval, stla tu vdy tak starobyle a nevmav mezi jednm kostelkem a starm pitlem, asto jsem ve dne na jejm drsnm
povrchu dopval odpoinku svm om; bylo mlo tak klidnch,
dobrch, mlenlivch ploch ve vnitnm mst, kde jinak na kadm
tverenm plmetru na lovka vytruboval sv jmno njak obchod, advokt, vynlezce, lka, holi i zzran odbornk na lbu
kuch ok. I te jsem znovu vidl starou ze spovat v klidu a mru,
a pesto se s n nco udlo, spatil jsem uprosted n mal, hezk
portl s lomenm obloukem a docela m to zmtlo, nebo jsem u
opravdu nevdl, byl-li tam ten portl odjakiva anebo tam pibyl a
te. Stae vypadal beze v pochyby, prastae; patrn u ped staletmi vedla ta mal zaven branka s tmavmi devnmi dvky do
njakho ospalho klternho ndvo a vede tam i dnes, pestoe
klter u nestoj, a pravdpodobn jsem branku stokrt vidl, jen si
j neviml, snad ji erstv nateli, a proto byla tak npadn. Nicmn
jsem zstal stt a pozorn se tam dval, ani jsem peel na druhou
stranu, ulice byla navc bezedn rozmkl a mokr; zstal jsem na
chodnku a jen se dval, vechno u mlo non vzhled a mn se

20

zdlo, jako by kolem branky byl opleten vnec i nco podobnho

pestrho. A jak jsem se snail podvat se podn, spatil jsem nad
portlem svtlou tabulku, na n jako by bylo nco napsno. Namhal jsem zrak, a nakonec jsem nedbaje blta a kalu peel na druhou stranu. A nad portlem jsem na t star edozelen zdi spatil
matn osvtlen msto a po nm bhala pohybliv pestr psmena a
zase mizela, znovu se vracela a zase ztrcela. Tak oni u i tu starou
dobrou ze, pomyslil jsem si, zneuili pro reklamu! Mezitm jsem
rozlutil nkter letmo se objevujc slova, dala se obtn st a bylo
teba si je napl domlet, psmena se objevovala s nestejnmi mezerami, a byla tak vybledl a chatrn, a zhasnala tak rychle. lovk,
kter takhle hodl dlat obchody, je naprosto neschopn, je to stepn
vlk, ubok; pro si hraje a rozsvc psmena zrovna na thle zdi v
tto non dob, za det, v nejtemnj ulice starho msta, kudy
nikdo neel, a pro ta psmena jsou tak prchav, vatlav, tak nestl
a neiteln? Ale pokat, te se mi to podailo, dokzal jsem zachytit
vc slov za sebou:
MAGICK DIVADLO
Vstup ne pro kadho
- ne pro kadho
Pokouel jsem se branku otevt; a jsem tiskl sebevc, klika nepovolila. Rej psmen byl u konce, najednou pestal, smutn, uvdomiv si svou marnost. Poodstoupil jsem o pr krok, zapadl hluboko
do blta, dn psmena se u neobjevovala, hra pohasla; dlouho
jsem 'zstal stt v blt a ekal; nadarmo.
A kdy jsem se vzdala vrtil se na chodnk, skanulo pr barevnch svtelnch psmen pede mne na zrcadlc asfalt.
etl jsem:
Jen - pro - po - maten!
Promel jsem si boty a roztsla m zima, pesto jsem vak jet
hodnou chvli postval a ekal. Nic. Jak jsem pod stl a myslel na
to, jak ta bludikov psmena tak pkn stra po t vlhk zdi a ern
se lesknoucm asfaltu, znovu mi nhle piel na mysl zlomek pedchozch mylenek: podobenstv o zlat svtiv stop, kter najednou
je zase v takov dlce a k nenalezen.
Bylo mi zima, a el jsem proto dl zabrn do snn o on stop a

21

pln touhy po brn k divadlu div, jen pro pomaten. Mezitm jsem
doel a do okol trhu, kde o veern povyraen nebylo nouze, na
kadm druhm kroku visel plakt a lkaly vvsky: Dmsk kapela
- Variet, Kino - Tanen zbava, jene to vechno nebylo nic pro
mne, to bylo pro kadho", pro normln lidi, kter jsem tak vude
vidl tlait se v houfech ke vchodm. Pesto vak do mho smutku
vniklo trochu jasu, dotkl se m svm pozdravem jin svt, nkolik
barevnch psmen mi zatanilo a zahrlo na dui a rozeznlo skryt
akordy, znovu se objevil zkmit zlat stopy.
Vyhledal jsem starosvtskou hospdku, v n se od mho prvnho
pobytu v tomto mst dobe ped ptadvaceti lety nic nezmnilo, i
hostinsk je stle t, a leckte dnen host tu vysedvali u i tehdy,
na tch mstech, u tch sklenic. Vstoupil jsem do t skromn hospody, zde bylo toit. toit sice jen asi jako na schodech u
araukrie, ani tady jsem nenalzal domov a spoleenstv, jen klidn
msto k pozorovn, u jevit, na nm ciz lid hraj ciz kusy, ale to
tich msto samo u za nco stlo: dn nval, dn kik, dn
hudba, pouze pr tichch manost u neprostench stol ( bez
mramoru, bez smaltovanho plechu, plye a mosazi!), a ped kadm
jeho veern sklenka, dobr, solidn vno. Mon e tchhle nkolik
stlch host, kter jsem vechny od vidn znal, bylo naveskrz osckch a e mli ve svch malomckch bytech stt jalov domc olte blbch bk spokojenosti, ale teba i oni byli osaml a
vykolejen chlapi jako j, ti, pemliv zapjei zbankrotlch idel, teba i oni stepn vlci a chudrov, to nevm. Kadho z nich
sem thl njak stesk, zklamn, poteba nhraky, enat tu hledal
atmosfru let za svobodna, star ednk si vybavoval sv studentsk
lta, vichni byli sp mlenliv a vichni se rdi napili a stejn jako
j radji sedli u pllitru alsaskho ne u njak dmsk kapely. Tady jsem zakotvil, tady se to dalo hodinku i dv vydret. Sotva jsem si
poprv zavdal alsaskho, hned jsem poctil , e jsem krom chleba k
sndani dnes jet neml v stech.
Zvltn, co vecko lovk me spodat! Dobrch deset minut
jsem etl noviny, zrakem jsem do sebe vpoutl ducha njakho nezodpovdnho lovka, kter v stech zeiroka rozvkv slova
druhch a naslinn, ale nestrven je zase vyvrhuje. Toho jsem
slupl cel pkn dlouh sloupec. A pak jsem se nacpal notnm kusem jater, kter vyzli z tla zabitho telete. Zvltn. Nejlep bylo

22

alsask. Nemm rd, alespo ne kad den, divok, prudk vna,

kter siln drd a maj proslul speciln pchut. Nejradji mm
docela ist, lehk, skromn venkovsk vna bez zvltnch jmen, d
se jich snst hodn a chutnaj dobe a pjemn venkovem a pdou a
nebem a lesem. Pohr alsaskho a krajc dobrho chleba, to je to
nejlep jdlo vbec. Te jsem vak v sob ml porci jater, lahdku
pro mne apartn, nebo jm maso zdkakdy, a ped sebou druh pohr. I to bylo zvltn, e tam nkde v zelench dolch zdrav, dn
lid pstovali rvu a lisovali vno, aby si tuhle i tamhle ve svt,
daleko od nich, mohlo pr zklamanch a tie si pihbajcch mk a bezradnch stepnch vlk nast ze svch pohr trochu odvahy
a nlady.
Pro mne za mne, a si to teba je zvltn! Bylo to dobr, pomhalo to, nlada se dostavila. Slovn beka novinovho lnku ve
mn dodaten vyvolala levn smch a docela znenadn m znovu
napadla zapomenut melodie onoho piana dech, stoupala ve mn
jako mal, tpytiv mdlov bublina, leskla se a ve zmenen zrcadlila, mal a pestr, . cel svt, a zase se zlehka rozplynula. Bylo-li
mon, aby tato bosk nepatrn melodie vskrytu zakoenila v m
dui a jednoho dne ve mn vyhnala svj lbezn kvt se vemi milmi barvami, jakpak mohu bt docela ztracen? By jsem zbloudil
zve, nechpajc sv okol, pece jen v mm poetilm ivot je
njak smysl, nco ve mn dvalo odpov, pijmal jsem voln z
dalekch svt na vsostech, v mm mozku se naskldalo na tisce
obraz:
Giottovy andlsk zstupy z mal modr klenby jednoho kostela
v Padov a vedle nich kreli Hamlet a ovnen Oflie, krsn podobenstv veho smutku a vekerho neporozumn ve svt, tyil se
tu v hocm balnu vzduchoplavec Gianozzo a troubil na roh, Attila
Schmelzle nesl v ruce nov klobouk a Borobudur valil do ve hory
svch soch. A a vechny ty krsn postavy ily i v tiscch jinch
srdc, zbvaly jet desetitisce jinch, neznmch obraz a zvuk,
jejich domov a vidouc oko a slyc ucho ily pouze v mm nitru.
Ta star pitln ze se svou starou, zvtralou, skvrnitou edou zelen, v jejch trhlinch a puklinch tuils tisce fresek - kdo j dval
odpov, kdo j dal vstoupit do sv due, kdo ji ml rd, kdo vnmal
kouzlo jejch nn skonvajcch barev? Star knihy mnich s mkce svtcmi miniaturami a nrodem zapomenut knihy nmeckch

23

bsnk z doby ped dvma sty a ped sto lety, vechny ty ohmatan
svazky se skvrnami z vlhka, a tisky a rukopisy starch hudebnk,
tuh, zaloutl notov listy se sny strnulmi v tnech, kdo slyel ty
duchapln, tverck a touebn hlasy, kdo nesl srdce pln jejich
ducha a jejich kouzla jinm asem, jen se jim odcizil? Kdo jet
vzpomnal na ten mal, houevnat cypi vysoko nahoe nad Gubbiem, kter se zlomil pdem kamen a pukl a pece si zachoval ivot
a vyhnal novou, a sporou korunu? Kdo inil po prvu t piln hospodyni v prvnm poschod a jej isounk araukrii? Kdo tal po
nocch, co na nebi nad Rnem psaly thnouc mlhy? Stepn vlk. A
kdo nad troskami svho ivota hledal tkav smysl, kdo trpl zdnliv nesmysln, il v zdnlivm pomaten, kdo vskrytu doufal v poslednm lenm chaosu ve zjeven a blzkost Bo?
Zadrel jsem pohr, kter mi hospodsk znovu chtla nalt, a
vstal. U jsem vno nepoteboval. Zlat stopa nhle zasvitla, byl jsem
upamatovn na vnost, na Mozarta, na hvzdy. Na hodinku jsem
opt mohl dchat, nebylo teba strdat, bt se a stydt.
dk men echran studenm vtrem chestilo kolem luceren a
lesklo se skelnm tpytem, kdy jsem vyel na ztichlou ulici. Kam
te? Kdybych vtom okamiku byl vldl kouzlem, byl bych si piaroval pkn sl ve slohu Ludvka estnctho, v nm by mi nkolik
dobrch hudebnk zahrlo dv ti skladby od Hndela a Mozarta.
Na to bych zrovna byl ml nladu a usrkval tu chladnou ulechtilou
hudbu tak, jako bozi srkaj nektar. Ach, a kdybych tak byl ml njakho ptele, nkde v podkrovn komrce, kter pemt pi svce a s
houslemi vedle sebe! Jak bych se byl vkradl do jeho nonho klidu,
jak bych se byl neslyn vyplhal klikatm schoditm a pepadl ho,
jakou nadpozemskou slavnost by bylo tch pr nonch hodin v
rozprvn a s hudbou! asto jsem to tst vychutnval, kdysi dvno, v minulch ltech, ale i ono se asem ode mne odvrtilo a opustilo m, uvadl lta leela mezi dnekem a tehdejkem.
Vhav jsem nastoupil cestu k domovu, ohrnul jsem si lmec a
hol pchal do mokr dlaby. I kdybych krel sebepomaleji, stejn
pli brzy usednu ve sv mansard, svm zdnlivm domov, kterou
jsem neml rd a bez n jsem se pece nemohl obejt, nebo tentam
byl as, kdy jsem dokzal prochodit zimn detivou noc venku pod
irm nebem. Spnembohem, nechtl jsem si dt pokazit dobrou
veern nladu ani detm, ani dnou, ani araukri, a i kdy se nedal

24

sehnat ani komorn orchestr, ani osaml ptel s houslemi, pesto mi

v nitru znla ta lbezn melodie a mohl jsem si ji, tie si broukaje v
rytmu nadechovn, pece jen pro sebe nznakov pehrvat. Zamylen jsem pokraoval v chzi. Ne, jde to i bez komorn hudby a
bez ptele a je k smchu srat se bezmocnou touhou po teple. Samota je nezvislost; pl jsem si ji a doshl j po dlouhch ltech.
Byla chladn, to ano, byla vak i tich, ndhern tich a velik jako
ten chladn, velik prostor, ve kterm putuj hvzdy.
Z jednoho tanenho loklu, kter jsem mjel, proti mn horce a
syrov jako vpary ze syrovho masa zavskla prudk jazzov hudba. Na okamik jsem se zastavil; tahle hudba, jakkoli jsem si ji oklivil, mla pro mne vdy skryt pvab. Jazz mi byl protivn, ale byl
mi desetkrt milej ne vechna dnen akademick hudba, svou
radostnou drsnou divokost zasahoval i u mne hluboko do svta pud
a vydechoval naivn bezelstnou smyslnost.
Chvli jsem enichav stl, ichal k t krvav, pronikav hudb,
zlobn a chtiv vtil atmosfru tch sl. Polovina tto hudby, ta
lyrick, byla sladkoboln, cukrkandlov a proskl sentimentalitou,
polovina byla divok, svvoln a rzn; a pesto ob poloviny do
sebe naivn a svorn zapadaly a tvoily celek. Byla to hudba padku,
v m za poslednch csa jist existovala podobn hudba. Pirozen e v porovnn s Bachem a Mozartem a opravdovou hudbou to
bylo svinstvo, - jene cel nae kultura byla svinstvo, vechno nae
mylen, cel ta nae rdobykultura, jakmile ji lovk porovnal s
opravdovou kulturou. Ale tahle hudba mla pednost v tom, e byla
velice upmn, roztomile a nefalen ernosk a naladn do dtinsk radosti. Mla nco z ernocha i z Ameriana, kter nm Evropanm pipad pi v sle tak chlapecky sv a naivn. Bude Evropa
tak takov? Je u na cest k tomu? Jsme my sta znalci a obdivovatel nkdej Evropy, nkdej prav hudby, nkdejho pravho
psemnictv, jsme pouze drobnou hloupou meninou pesloitch
neurotik, na n se ztra zapomene a kter ek vsmch? Je to, co
jsme nazvali kulturou", duchem, du, co jsme nazvali krsnm a
svatm, je to u jen dvno mrtv straidlo, je pouze ns nkolik
blzn pokld jet za prav a ivouc? Bylo to, o jsme my blzni
usilovali, snad odjakiva jen pelud?
Vklouzl jsem do Starho Msta, mal kostelk stl v tom eru vyhasl a neskuten. Nhle mi znovu piel na mysl veern zitek se

25

zhadnmi dvky v lomenm oblouku, se zhadnou tabulkou nad

nimi, s posmn tancmi svtelnmi psmeny. Jake znly ty npisy? Vstup ne pro kadho". A Jen pro pomaten". Zkoumav jsem
se dval naproti na starou ze s tajnm pnm, aby to kouzlo znovu
zapoalo, aby m vpustila dovnit. Teba tam je to, po em toum,
teba tam hraj mou hudbu?
Kamenn ze na mne dstojn hledla v hlubokm eru, uzaven, ponoena hluboko do svch sn. A nikde dn branka, nikde
lomen oblouk, jen tmav, tich ze bez otvoru. S smvem jsem el
dl a vldn zdi pokynul. Jen klidn spi, j t nebudm. Pijde as,
kdy t strhnou anebo polep svmi hrabivmi firemnmi tabulemi, ale
jet jsi tady, jet jsi krsn a klidn a mm t rd."
Z ernho jcnu .uliky tsn pede mnou vyrazil proti mn njak lovk, osaml pozdn chodec, vracejc se dom unavenm
krokem, s epic na hlav a v modr blze, pes rameno nesl ty s
plaktem, na emeni mu open o bicho visela oteven bednka,
jakou nosvaj jarmaren prodavai. Krel znaven pede mnou,
neohldl se, jinak bych ho byl pozdravil a daroval mu doutnk. Ve
svtle nejbli lucerny jsem se pokusil pest jeho transparent, ten
erven plakt na tyi, ale kltil se sem tam a nemohl jsem nic rozlutit. A jsem ho zavolal a poprosil, aby mi plakt ukzal. Zastavil
se a podrel ty trochu zpma, take jsem mohl pest tanc, vrvorav psmena:
ANARCHISTICK VEERN ZBAVA!
MAGICK DIVADLO!
Vstup ne pro ka ...
Vs jsem prv hledal," zvolal jsem radostn. Co je s va veern zbavou? Kde je? A kdy?"
U zase odchzel.
Ne pro kadho," ekl lhostejn ospalm hlasem a el. Ml toho
dost, chtlo se mu dom.
Stjte!" vykikl jsem a bel za nm. A co to mte v t bedn?
Chci si od vs nco koupit."
Ani se zastavil, shl mu do bednky, mechanicky vythl drobnou kneku a podal mi ji. Jak jsem si rozpnal pl a sahal pro
penze, zahnul stranou do brny v jednom prjezdu, zavel ji za se-

26

bou a zmizel. Jeho tk krok znl dvorem zprvu po kamenn dlab, pak po devnch schodech, a potom jsem u nic neslyel. A
najednou jsem i j byl velmi unaven a ml jsem pocit, e je u znan pozd a e bude dobe, kdy se te vrtm dom. el jsem rychleji a dorazil spcmi pedmstskmi ulicemi brzy do sv koniny u
hradebnch sad, kde v malch, istch njemnch domech bydl za
kouskem trvnku a beanu ednci a drobn penzist. Kolem
beanu, trvnku a jedliky jsem proel k domovnm dvem, nael
klovou drku i vypna, proplil se kolem sklennch dve, naletnch skn a kvtin v koench, odemkl svou svtnici, svj
zdnliv domov, kde na mne ekala lenoka a kamna, kalam a
krabice s malovnm, Novalis a Dostojevskij, tak jako na jin, skuten lidi pi nvratu dom ek matka nebo ena, dti, sluky, psi a
koky.
Kdy jsem svlkal mokr pl, znovu mi padla do rukou ta kneka. Vythl jsem ji, byl to tenk, patn a na patnm pape vytitn jarmaren spisek, jako bvaj seity lovk v lednu zrozen" nebo Jak omldnu za tden o dvacet let?".
Kdy jsem se vak uvelebil v lenoce a nasadil si brle na ten, s
divem, zasaen nhlm osudovm pocitem, etl jsem na oblce t
jarmaren knky titul: Traktt o stepnm vlku. Ne pro kadho".
A obsah spisku, kter jsem etl jednm dechem a s naptm stle
rostoucm, byl takovto:

27

Traktt o stepnm vlku

Jen pro pomaten
Byl jednou jeden tvor jmnem Harry, een stepn vlk. Chodil
po dvou, nosil aty a byl lovk, ale pece jen to vlastn byl stepn
vlk. Nauil se mnohmu z toho, emu se lid s bystrou hlavou mohou nauit, a byl to docela chytr mu. Jednomu se vak nenauil:
bt spokojen sm se sebou a se svm ivotem. To nedovedl, byl to
lovk nespokojen. Co patrn mlo svj pvod v tom, e v hloubi
svho srdce stle vdl (anebo se domnval, e to v), e vlastn vbec nen lovk, nbr vlk ze stepi. Nech se o to moud lid pou,
zda skuten byl vlkem, zda kdysi, snad u ped narozenm, nebyl
zaklet v lovka anebo zda se narodil jako lovk, avak s du stepnho vlka a j posedl, i zda tato vra, e je vlastn vlk, nen pouze
jeho pedstavou i nemoc. Bylo by napklad mon, e se tento
lovk, patrn v dtstv, choval divoce, nezkrotn a nezzen, take
se jeho vychovatel pokoueli zabt v nm ono zve, a e tm prv u
nho vyvolali pedstavu a vru, e je ve skutenosti zvetem s pouhou slabou slupkou vchovy a lidstv. Bylo by mon o tom dlouze a
zbavn hovoit a dokonce i pst knihy, stepnmu vlkovi by to vak
nepomohlo, nebo jemu bylo naprosto jedno, zda se vlk do nho
dostal kouzlem i bitm nebo je-li pouhou pedstavou v jeho dui. A
si o tom druz i on sm myslili cokoli, nebylo mu to nic platn; vlka
to z nho nevyhnalo.
Stepn vlk ml tedy dv povahy, lidskou a vl, takov byl jeho
osud, a je mon, e to ani nebyl osud njak zvltn a vzcn. Pr
u bylo spateno mnoho lid, kte mli v sob leccos psho nebo
liho, rybho i hadho, ani by proto byli mli zvltn tkosti. V
tchto lidech ili toti lovk a lika, lovk a ryba vedle sebe a navzjem si neubliovali, jeden druhmu dokonce pomhal, a leckter
mu, kter to pivedl daleko a bud zvist, vd za sv tst spe
lice nebo opici ne lovku. To je pece kadmu znmo. U Harryho tomu vak bylo naopak, neustle v nm lovk a vlk pobhali
vedle sebe a o to mn si pomhali, nebo stli proti sob v ustavinm neptelstv, a oba ili pouze proto, aby druhho trpili, a jsou-li
v jedn krvi a jedn dui dva hlavn neptel, to pak je krun ivot. Nu, kad mme svj osud, a lehk nen dn.
S nam stepnm vlkem se to tedy mlo tak, e se sice ctil hned

28

jako vlk, hned jako lovk, jak u tomu je u vech smench stvoen, e vak byl-li vlkem, byl v nm lovk neustle na han a pihlel, kritizoval a soudil - a v dob, kdy byl lovkem, ponal si vlk
v nm zrovna tak. Napklad napadla-li Harryho lovka njak
krsn mylenka i zmocnil-li se ho jemn, ulechtil cit anebo kdy
vykonal njak takzvan dobr skutek, vlk v nm cenil zuby a
chechtal se a s krvavm vsmchem mu ukazoval, jak smn pipad cel to ulechtil divadlo zveti ze stepi, vlku, kter ve svm srdci
docela pesn v, co mu je vhod, toti toulat se sm step; obas se
nast krve nebo prohnat vlici - a tak se z toho vlho pohledu kad
lidsk jednn jevilo jako hrozn komick, trapn, hloup a zbyten.
Avak prv tak tomu bylo, kdy se Harry ctil a choval jako vlk,
kdy na druh cenil zuby a pocioval nenvist a smrteln neptelstv
ke vem lidem a jejich prohnanm a zvrcenm zpsobm a mravm. Pak zas byla hned na han jeho lidsk st, pozorovala vlka,
kala mu dobytku a bestie a kazila a otravovala mu vekerou radost
z prostho, zdravho a divokho vlho ivota.
Tak se tedy vci mly s nam stepnm vlkem, a meme si pedstavit, e Harry nevedl zrovna pjemn a astn ivot. Tm vak
nechceme ci, e by byl njak obzvl neasten (i kdy si tak samozejm pipadal, jak u tak lid povauj sv vlastn trpen za
nejvt). To by se nemlo kat o nikom. I kdo v sob nem svho
vlka, nemus bt proto jet asten. A i ten nejneastnj ivot m
sv slunn chvle a kvete v nm trocha tst v psku a kamen. Tak i
u naeho stepnho vlka. Byl ponejvce velmi neasten, to se ned
popt, a i druh dovedl uinit neastnmi, toti miloval-li je a oni
jeho. Nebo vichni, kte si ho zamilovali, vidli vdy jen jednu jeho
strnku. Mnoz ho mli rdi jako jemnho, moudrho a svrznho
lovka, a byli pak zdeni a zklamni, kdy v nm najednou museli
odhalit vlka. A to museli, nebo Harry jako kad bytost chtl bt
milovn cel a nemohl prv proto ped tmi, na jejich lsce mu
velmi zleelo, vlka skrvat a zalhvat. Byli vak tac, kte v nm
milovali prv vlka, jeho volnost, divokost, nezkrotnost, nebezpe a
slu, a pro n pak bylo nesmrnm zklamnm a rozarovnm, kdy
ten divok, zl vlk byl navc jet lovkem, nosil v sob touhu po
laskavosti a nnosti, chtl tak poslouchat 'Mozarta, st vere a mt
lidsk idely. Prv tito lid ponejvce bvali nadobyej zklamni a
rozezleni, a tak stepn vlk vnel svou dvojakost a rozpolcenost i do

29

vech cizch osud, jich se dotkl.

Kdo si vak te mysl, e stepnho vlka zn a e si dovede pedstavit jeho kormutliv, rozervan ivot, je na omylu, nebo zdaleka
jet nev vechno. Nev (tak jako dn pravidlo nen bez vjimky a
jeden jedin hnk je leckdy Bohu milej ne devtadevadest
spravedlivch), e u Harryho pece jen nkdy nastala vjimka a e
mohl astnou nhodou ist a neruen ctit, jak v nm dch a
mysl jednou vlk a jindy lovk a e nkdy, ovem velmi zdka, oba
dokonce uzaveli mr a ili pospolu v lsce, take ne jeden spal, zatmco druh bdl, nbr oba se navzjem doplovali a posilovali.
Jako vude na svt i v ivot tohoto mue vechen nvyk, vednost,
zkuenost a pravidelnost se zdly mt jen ten el, aby tu a tam na
vteinu ustaly, prolomily se a ustoupily vjimenmu zzraku, milosti. Zda tyto krtk a vzcn chvilky tst vyrovnvaly a zmrovaly zl osud stepnho vlka, take tst a bolest byly nakonec v rovnovze, nebo zda dokonce ten krtk, avak siln pocit tst v onch
mlo chvlch vekerou bolest vysla vystil v klad, to u je zase jin
otzka, o n nech podle libosti pemtaj lid, kte na to maj as. I
vlk se o n napemtal; byly to pro nho pak dny marn a nanicovat.
K tomu je teba nco ci. Existuje dosti lid podobnho typu, jako
byl Harry, zejmna mnoho umlc pat k tomuto druhu. Vichni tito
lid maj v sob dv due, dv bytosti, v nich tvo bh i bel,
matesk i otcovsk krev a schopnost bt asten i schopnost trpt
prv tak neptelskou zmteninu jako vlk a lovk v Harrym. A tito
lid, jejich ivot je neklid sm, provaj obas ve vzjemnch
astnch okamicch vci tak siln a nevslovn krsn, pna astn chvle vytryskne as od asu tak vysoko a oslniv nad moe utrpen, e toto krtce zasvitnuv tst se svou z dotkne i druhch a
okouzl je. Tak vznikaj, jako vzcn prchav pna tst nad moem
bolesti, vechna ta umleck dla, v nich se trpc jedinec povznesl
na chvli tak vysoko nad svj vlastn osud, e jeho tst plane jako
hvzda a vem, kdo je vid, pipad jako cosi vnho a jako jejich
vlastn sen o tst. Vichni tito lid, a u se jejich iny a dla jmenuj jakkoli, nemaj vlastn dn ivot, to jest jejich ivot nen dn byt, nem dn tvar, nejsou hrdiny i umlci nebo mysliteli na
ten zpsob, jako jin jsou soudci, lkai, evci nebo uiteli, nbr
jejich ivot je vn, strastipln pohyb a pboj, je neastn a bolestn rozervan, je hrzn a beze smyslu, pokud lovk nen ocho-

30

ten jeho smysl spatovat prv v onch vzcnch zitcch, inech,

mylenkch a dlech, je vyzauj nad chaos takovho ivota. Mezi
lidmi tohoto druhu vznikla nebezpen a stran mylenka, e snad
cel lidsk ivot je jen zl omyl; nhl, nezdaen potrat pramti,
divok a krut nepodaen pokus prody. Vznikla mezi nimi vak i
jin mylenka, e toti lovk nen snad pouh zpola rozumn zve,
nbr dt bo a e je uren k nesmrtelnosti.
Kad lidsk druh m sv znaky, sv signatury, kad m sv
ctnosti i neesti, kad svj smrteln hch. Ke znakm stepnho vlka
patilo, e byl lovkem veernm. Jitro bylo pro nho patnou dobou, kter se bl a je mu nikdy nepinesla nic dobrho. Nikdy ve
svm ivot nepoctil zrna skutenou radost, nikdy v pedpolednch
hodinch nevykonal nic dobrho, nedostavil se dn dobr npad,
sob ani druhm nedokzal pipravit njak poten. Teprve odpoledne se pomalu rozehval a oval a a naveer, za jeho dobrch
dn, pichzel plodn as a s nm ilost a obas i velost a vesel. S
tm souvisela i jeho poteba samoty a nezvislosti. Nikdy neml dn lovk hlub a vnivj potebu nezvislosti ne on. V mld,
kdy jet byl chud a st si vydlval na ivobyt, radji hladovl
a chodil otrhan, jen aby si tak uchrnil kousek nezvislosti. Nikdy
se neprodval za penze ani blahobyt; ani se neprodval enm i
mocnm, a stokrt to, co v och celho svta bylo jeho tst a prospch, odhodil a odmtl, aby si za to zachoval svou svobodu. dnou
pedstavu vc nenvidl a dn ho vc nedsila ne ta, e by musel
vykonvat njak ad, zachovvat denn a ron d, nkoho poslouchat: ady, kancele, edn mstnosti nenvidl na smrt, a to
nejstranj, co mohl zat ve snu; bylo zajet v kasrnch. Vemu
tomu se dokzal vyhnout, asto za velkch obt. V tom spovala
jeho sla a ctnost, tady byl neochvjn a neoblomn, tady byl jeho
charakter pevn a pm. Avak s touto ctnost souviselo opt co
nejeji jeho trpen a osud. Dlo se mu, jak se to dje vem: co z
nejvnitnjho puzen sv podstaty tak tvrdojn hledal a o se snail, toho se mu dostalo, avak v me vt, ne je lovku zdrvo. Co
byl zpotku jeho sen o tst, to se mu stalo trpkm osudem. lovk
moci schz moc, mamon penzi, ponenec slubou, prostopnk
rozko. A tak stepn vlk hynul na svou nezvislost. Doshl svho
cle, byl stle nezvislej, nikdo mu neml co porouet, podle nikoho se nemusel dit, svobodn a sm rozhodoval o svm konn. Ne-

31

bo kad siln lovk bezpen doshne toho, co mu opravdov

pud pikazuje hledat. Avak uprosted dosaen svobody si Harry
nhle uvdomil, e jeho svoboda znamen smrt, e tu stoj samoten;
e ho svt zvltnm zpsobem nechv na pokoji, e se ho lid ji
netkaj, dokonce ani on sm sebe ne, a e se pomalu dus ve stle
idm a idm vzduchu bezvztan osamlosti. Nebo vci se nyn
mly tak, e samota a nezvislost ji nebyly jeho pnm a clem,
nbr jeho osudem a odsouzenm, e kouzeln pn se splnilo a
nedalo se odvolat a e u nebylo nic platn, kdy pln touhy a dobr
vle rozpnal pae a byl ochoten ke vztahm, k pospolitosti: ponechvali ho o samot. Pitom snad nebyl nenvidn a nebyl lidem
protivn; naopak, ml velmi mnoho ptel. Leckdo ho ml rd. Vdy
vak nachzel pouze sympatii a pvtivost, dostval pozvn a dary,
psali mu hezk dopisy, avak nepiblil se mu nikdo, nikde nevzniklo spojen, nikdo nebyl ochoten ani schopen sdlet s nm ivot.
Obklopovalo ho ovzdu osamn, tich atmosfra uplvn okolnho
svta, neschopnost navazovat vztahy, a proti tomu nebyla s to nieho
zmoci dn vle ani touha. To byl jeden z nejdleitjch znak
jeho ivota.
Dalm znakem byla jeho pinleitost k sebevrahm. Zde je teba
ci, e je nesprvn, oznauj-li se za sebevrahy jen ti lid, kte si
skuten vezmou ivot. Mezi nimi je dokonce mnoho tch, kte se
sebevrahy stvaj jaksi nhodou, k jejich podstat sebevraednictv
nutn nepat. Mezi lidmi bez osobnosti, bez silnho raen, bez silnho osudu, mezi tuctovmi a stdnmi lidmi je ada tch, kte umraj sebevradou, ani proto celm svm vyznaenm, svm raenm
nleej k typu sebevrah, zatmco naopak mnoho z tch, kte bytostn g sebevrahm pat, snad pevn vtina, nikdy na sebe ve
skutenosti ruku nevzthne. Sebevrah" - a Harry jm byl - nemus
nutn t ve zvl silnm vztahu ke smrti - to je mon, ani lovk
je sebevrahem. Avak u sebevrah je zvltn to, e sv j, a u
prvem i neprvem, pociuj jako obzvlt nebezpen, pochyben
a ohroen zrodek prody, e si ustavin pipadaj mimodn
exponovni a ohroeni, jako by stli na nejum hrotu skly, kde
mal vnj nraz i nejnepatrnj vnitn slabost sta k pdu do
przdna. ra osudu je u tohoto typu lid vyznaena tm, e je pro n
sebevrada tou nejpravdpodobnj smrt, alespo v jejich pedstavch. Pedpokladem tohoto ladn, kter je tm vdy patrn ji v

32

ranm mld a kter tyto lidi provz po cel ivot, nen snad obzvlt mal ivotaschopnost, naopak lze mezi sebevrahy" najt
mimodn houevnat, dychtiv a prbojn povahy. Ale tak jako
jsou povahy, kter maj i pi sebemenm onemocnn sklon k horekm, tak povahy, kterm kme sebevrazi" a je jsou velmi vnmav a sentimentln, maj sklon pi sebemenm rozruen intenzvn
se oddvat pedstavm o sebevrad. Mt vdu, kter by mla odvahu
a odpovdnost zabvat se namsto pouhch mechanism ivotnch
jev lovkem, kdybychom mli nco takovho, jako je antropologie, nco, jako je psychologie, kad by o tchto skutenostech vdl.
Co jsme tu o sebevrazch povdli, vztahuje se vechno samozejm jen k povrchu, je to psychologie, tud trocha fyziky. Z metafyzickho pohledu vypad vc jinak a mnohem jasnji, nebo z toho
hlu se nm sebevrazi" jev jako osoby zachvcen pocitem viny z
individuace, jako due, ped nimi jako ivotn cl nestoj vvoj a
zdokonalovn sebe sama, nbr vlastn znik, zpt k matce, zpt k
Bohu, zpt do vesmru. Velmi mnoho takovch povah je naprosto
neschopno spchat kdy skutenou sebevradu, nebo dokonce poznaly jej hnost. Pro ns vak pesto sebevrahy zstvaj; vid toti
vykoupen ve smrti a ne v ivot, jsou pipraveny samy sebe zavrhnout a obtovat se, uhasnout a znovu se navrtit k potku.
Jako se z kad sly me stt slabost (dokonce se j za uritch
okolnost stt mus), tak si typick sebevrah naopak ze sv zdnliv
slabosti zhusta me vytvoit slu a oporu, a in tak opravdu mimodn asto. K tmto ppadm pat i Harry stepn vlk. Jako tisce
jemu podobnch si z pedstavy, e je mu cesta k smrti kdykoli otevena, vytvoil nejen mladistv melancholickou hru fantazie, nbr si
z te mylenky vybudoval tchu a oporu. Sice v nm jako ve vech
lidech jeho typu kad rozruen, kad bolest, kad zl ivotn
situace okamit probouzela pn se z nich vyvlci smrt, avak
ponenhlu si z tohoto sklonu vytvoil filozofii pmo ivotu prospnou. Mylenka, e onen vchod z nouze je neustle oteven, mu propjila slu, vzntila zvdavost, jak chutnaj bolesti a zl rozpoloen,
a kdy mu nkdy bylo opravdu bdn, dostavoval se s krutou radost
a jakousi kodolibost obas pocit: To jsem zvdav, kolik toho lovk vlastn vydr! A to vechno dostoup po samu hranici snesitelnosti, sta pece jen otevt dvee, a jsem z toho venku." Existuje

33

spousta sebevrah, kte z tto mylenky erpaj neobvykle mnoho

sly.
Na druh stran znaj vichni sebevrazi dvrn i boj proti pokuen zabt se. Kad z nich v nkterm koutku sv due dobe v, e
sebevrada je sice vchodisko, ale e to je pece jen trochu ountl
a nezkonn vchod z nouze, e je koneckonc ulechtilej a krsnj dt se pemoci a porazit ivotem samm ne vlastn rukou. Toto
vdom, toto patn svdom, je m tent zdroj jako teba patn
svdom takzvanch sebeukje, ene vtinu sebevrah" do neustlho boje s tm pokuenm. Bojuj tak, jako proti sv neesti bojuje
kleptoman. I stepn vlk znal dobe tento boj, vystdal pi nm kolikero zbran. Nakonec, ve vku asi sedmatyiceti let, piel na astn a nikoli naivn npad, kter mu pinel ast poten. Stanovil
sv padest narozeniny za den, kdy si dovol sebevradu. Toho dne,
tak se sm se sebou dohodl, bude mu ponechno na vli, zda onoho
vchodu z nouze pouije i ne, podle nlady, kterou poct. A u se
mu stane cokoli, a onemocn, zchudne, a ho zaval hokost a al vechno te mlo lhtu, vechno mohlo trvat nanejv jen tch pr
let, msc a dn, jich denn ubvalo. A vskutku nyn mnohem snze snel leckterou nesnz, kter by ho dve byla trpila dle a hloubji a mon jm otsla a do samch koen. Kdy se mu z njakch dvod vedlo obzvl patn, kdy se k pustin, osamlosti a
zdivoelosti jeho ivota pidaly jet mimodn bolesti a ztrty, pak
mohl bolestem ci: Jen pokejte jet dva roky, pak budu porouet
j vm!" A pak se lskypln ponoil do pedstavy, jak rno o jeho
padestch narozeninch budou pichzet dopisy a blahopn, zatmco on, jist si svou bitvou, d vem bolestem vale a zave za sebou dvee. Pak a jen se dna v kloubech, tkomyslnost a bolesti
hlavy a aludku div, kam se podly.
Zbv jet vysvtlit specifickou vlastnost stepnho vlka, toti jeho zvltn pomr k mctv, a to tak, e tento jev pevedeme na
jeho zkladn zkonitosti. Prv onen jeho vztah k mctv" vezmme za vchodisko, nebo se sm od sebe nabz.
V dsledku svch nzor stl stepn vlk zcela mimo mck
svt, nebo neznal ani rodinn ivot, ani spoleenskou ctidost.
Brzy se ctil jako naprosto zvltn jedinec, jako podivn a chorobn
samot, brzy zase jako mimodn individuum, nadan genilnmi
vlastnostmi a povznesen nad nzk normy ivotnho prmru. V-

34

dom opovrhoval mkem a byl pyn na to, e jm nen. Pesto

vak v mnohm ohledu sm il naprosto .mcky, ml penze v
bance a podporoval chud pbuzn, atil se sice nedbale, avak slun a nenpadn, a snail se t v mru s polici, daovm adem a
podobnmi mocnostmi. Nadto ho siln, skryt touha ustavin pitahovala k malomckmu svtu, k tichm, spodanm rodinnm
domkm s istmi zahrdkami, istotou se skvcm schoditm a k
jejich zcela skromoukmu ovzdu podku a slunosti. Lbilo se
mu mt sv drobn neesti a extravagance, ctit se jako zcela mimomck podivn i gnius, avak nikdy takkajc neil ani nebyl
domovem v tch provincich ivota, kde u dn mctv neexistuje. Nebyl doma ani v ovzdu mocnch a vjimench lid, ani u
zloinc a psanc, nbr setrvval stle v provincich mk a il
vdy ve vztahu k jejich zvykm, normm a atmosfe, byt to byl
vztah protikladu a revolty. Nadto proel malomckou vchovou a
podrel si z n mnostv pojm a ablon. Teoreticky neml ani to
nejmen proti prostituci, byl by vak nebyl s to brt sm njakou
prostitutku vn a povaovat ji skuten za sob rovnou. Politickho zloince, revolucione nebo duchovnho svdce, nad nm stt a
spolenost vynesly klatbu, dokzal milovat jako bratra, avak se
zlodjem, lupiem i vrahem z vilnosti by si byl nevdl rady, leda
ho ponkud po mcku politovat.
Takto uznval a schvaloval vdy polovinou sv bytosti a svho
konn to, co druhou potral a popral. Vyrostl v kultivovanm mckm dom s pevnm podkem a mravy, ulpval st sv due
stle na dech tohoto svta i pot, co se dvno individualizoval v
me, kter mk nen schopen, a co se osvobodil od obsahu mckho idelu a vry.
Mctv" toti, jakoto stle existujc stav lidstva, nen nic jinho ne pokus o vyrovnn, ne snaha o vyrovnan sted mezi bezpoetnmi extrmy a protikladnmi dvojicemi lidskho chovn.
Vezmeme-li jako pklad njakou takovou dvojici protiklad, tebas
svtce a zpustlka, stane se nae pirovnn ihned srozumitelnm.
lovk m monost zcela a naprosto se oddat duchu, oddat se pokusu piblit se boskosti, idelu svtce. M vak obrcen i monost
zcela se oddat pudm, dostem svch smysl, a veker sv snaen
zamit na zskn chvilkov rozkoe. Jedna cesta vede ke svtci,
muednku ducha, k odevzdn se Bohu. Druh cesta vede k tomu

35

bt zhralcem, muit se pudy, oddat se zniku. A mezi obma cestami se pokou v umrnnm stedu t mk. Nikdy se nebude
obtovat, nikdy se neodd ani rozkom, ani askezi, nikdy nebude
muednkem, nikdy se nepodvol zkze naopak, jeho idelem nen
vzdt se svho j, nbr si je uchovat, jeho snaen neplat ani svatosti, ani jejmu protikladu, bezvhradnost je pro nho nesnesiteln,
chce sice slouit Bohu, ale i rozkoi, chce sice bt poestn, ale tak
trochu se na zemi pkn pohodln pomt. Zkrtka se pokou usadit
uprosted mezi extrmy, v mrnm a nekodnm psmu bez prudkch vichic a bou, a tak se mu to da, jene na kor on ivotn a
citov intenzity, kterou skt ivot zamen na bezvhradnost a
extrmy. Intenzvn t se d jen na kor svho j. A mk si necen nieho ne prv svho j (samozejm pouze rudimentrn vyvinutho j). Za cenu intenzity tedy dosahuje zchovy a jistoty, msto
posedlosti Bohem sklz klid svdom, msto rozkoe pohodu, msto
svobody pohodl, msto smrtelnho ru pjemnou teplotu. Mk
je tedy bytostn stvoen s chabou ivotn hybnou silou, stvoen
zkostliv, bojc se sebeobtovn, snadno ovladateln. Na msto
moc dosadilo radji vtinu, na msto odpovdnosti hlasovn.
Je jasn, e tato slab a bojcn stvoen, i kdyby existovala v
kdovjak velkm potu, nemohou vzhledem k svm vlastnostem mt
jinou roli ne stda ovc mezi voln se toulajcmi vlky. I kdy v
dobch vldy velmi silnch povah je mk ihned tisknut ke zdi,
pozorujeme nicmn, e nikdy nepodlehne, nkdy dokonce i jako by
opanoval svt. Jak je to mon? Ani poetnost jeho stda, ani ctnost,
ani zdrav selsk rozum, ani jeho spodanost by nemly dost sly,
aby ho uchrnily ped znikem. Je-li n ivotn intenzita pedem
natolik oslabena, nezachov jej pi ivot dn lk. A pesto mctvo ije, je siln a prospv. Pro?
Odpov zn: dky stepnm vlkm. Vitln sla mctva nespov nikterak ve vlastnostech jeho normlnch pslunk, nbr ve
vlastnostech mimodn poetnch outsider, kter v dsledku mlhavosti a prunosti svch idel je mctvo schopno do sebe pojmout. Uvnit mctva stle ije znan poet silnch a dravch
povah. N stepn vlk Harry je charakteristickm pkladem. On,
kter se vyvinul v individuum daleko nad mkovy monosti, on,
kter zn prv tak slasti meditace jako chmurn radosti nenvisti k
druhm i k sob sammu, on, kter pohrd zkonem, ctnost i obec-

36

nm zdravm rozumem, je pece jen nucenm zajatcem mctva a

neme mu uniknout. A tak vlastn masu pravho mctva obklopuj irok vrstvy lid, mnoho tisc ivot a inteligenc, kter vechny
sice mctvu odrostly a byly by povolnypro ivot bezvhradn,
je vak vechny, protoe na mctv citov a dtinsky lp a jsou
znan nakaeny jeho oslabenou ivotn intenzitou, pesto v nm
jaksi setrvvaj a zstvaj ho njak posluny, jemu zavzny a poddny. Nebo pro mctvo plat obrcen zsada velkch: Kdo nen
proti mn, je se mnou!
Jestlie pak zkoumme dui stepnho vlka, jev se nm jako lovk. kter u svm vysokm stupnm individuace je peduren nebt
mkem - nebo kad vypjat individualismus se obrac proti
svmu j a thne opt k jeho znien. Vidme, e m v sob siln
puzen jak k tomu, bt svtcem, tak i bt zpustlkem, e se vak z
jaksi slabosti i lenosti nevzepjal k letu do volnho, divokho vesmru a zstal pipoutn k tk matesk planet mctva. To jeho
poloha ve svtovm prostoru, to jeho vzanost. Naprost vtina
intelektul a lid umlecky zaloench pat k tomuto typu. Jen ti
nejsilnj z nich proraz ovzdu mck Zem a doshnou vehomra, vichni ostatn rezignuj nebo uzavraj kompromisy, opovrhuj mctvem, a pesto k nmu nleej a posiluj a oslavuj je,
vdy mu koneckonc mus pitakat, aby jet mohli t. Nedospv
to u tch nesetnch bytost a k tragice, pesto vak je to pro n
znan netst a zl sudba, v jejm pekle dozrvaj jejich talenty a
pinej plody. Tch nkolik, kte se odpoutaj, dojdou bezvhradnosti chvatn hynou, to jsou tragit hrdinov a je jich poskrovnu.
Ostatnm vak, pipoutanm, jejich talentm mctvo prokazuje
asto velk pocty, tm se otvr e imaginrn, avak svrchovan
svt: humor. Tkavm stepnm vlkm a tm, kte bez ustn a stran strdaj, jim selhala energie potebn k tomu, aby pronikli a ke
hvzdm, a kte se ct povolni k bezvhradnosti a pesto v n nedok t, tm se nabz, kdy jim duch utrpenm zeslil a zprunl,
smliv pomoc v humoru. Humor je stle cosi mckho, akoli
prav mk nen schopen mu porozumt. V jeho imaginrn sfe
se uskuteuje spletit a mnohostrann idel vech stepnch vlk:
zde je mono nejen souasn pitakat svtci i zpustlkovi, piklnt
ply k sob, nbr navc do pitakn pojmout i mka. Do koho
sestoupil Bh, ten snadno pitak i zloinci, a prv tak i naopak, jim

37

obma vak, jako J i vem ostatnm bezvhradnm nelze, aby jet

tak pitakali onomu vlanmu stedu - mctv. Jedin humor,
tento skvl vynlez tch, komu bylo zabrnno v tom, bt povoln
k velkolepm inm, tch tm tragickch bytost, vysoce nadanch
neastnk, jedin humor (snad nejvlastnj a nejgenilnj lidsk
vtvor) uskuteuje nemon, obepn a sjednocuje paprsky svch
prizmat vechny oblasti lidskho byt. t ve svt, jako by to svt
nebyl, ctt zkon a pesto stt nad nm, mt, jako kdybych neml",
odkat se, jako kdyby to nebylo dn odkn - vechny tyto oblben a asto vyslovovan poadavky vy ivotn moudrosti je
schopen splnit pouze humor.
A kdyby se stepnmu vlku, ktermu k tomu nechyb nadn ani
snaha, podailo v dusnm zmatku svho pekla dovait a slt tento
arovn npoj, pak by byl zachrnn. Jet se mu k tomu mnohho
nedostv. Monost vak a nadje tu jsou. Kdo jej m rd a kdo s
nm souct, nech mu tto zchrany peje. Sice tm mon navky
uvzne v mctv, jeho trpen vak snad bude snesitelnj a ponese plody. Jeho vztah k mckmu svtu, v lsce i nenvisti, ztrat
asi svou sentimentlnost a jeho pipoutanost k tomuto svtu ho pestane trpit jako vn hanba.
Aby toho doshl nebo aby se snad nakonec pece jet mohl odvit skoku do vesmru, musel by bt takov stepn vlk postaven
tv v tv sob sammu, musel by hluboko nahldnout do chaosu
vlastn due a pln si uvdomit sebe sama. Jeho pochybn existence
by se mu pak odhalila v cel sv nezmnitelnosti a napt by se u
nemohl utkat znovu a znovu z pekla svch pud k sentimentln
filozofickm tchm a z nich opt do slepho opojen svou vl
povahou. lovk a vlk by byli nuceni vzjemn se poznat bez klamnch citovch masek a pohldnout si nepokryt do o. Pak by bu
explodovali a odtrhli se od sebe navdy, take u by dnho stepnho vlka nebylo, anebo by ve vzchzejcm svtle humoru uzaveli
satek z rozumu.
Mon e Harry bude jednoho dne piveden ped tuto posledn
monost. Mon e se jednoho dne pozn: a u tak, e se mu dostane do ruky jedno z naich zrcadlek, nebo e se potk s nesmrtelnmi anebo snad v jednom z naich magickch divadel nalezne to, eho
je mu zapoteb, aby se jeho bezbrann due osvobodila. ek na
nho tisc takovch monost, jeho osud je neodvratn pitahuje,

38

vichni tito vyvrenci mctva ij v atmosfe tchto magickch

monost. Pouh nic posta a ude blesk.
A to vechno je stepnmu vlku velmi dobe znmo, i kdy nikdy
nespat tento nstin svho vnitnho ivotopisu. Tu sv msto ve
stavb svta, tu a zn nesmrteln, tu monost stetnout se se sebou samm a boj se j, v o existenci onoho zrcadla, do nho pohldnout by mu bylo tolik zapoteb, do nho pohldnout se k smrti
strachuje.
Na zvr na studie zbv jet zbavit se posledn fikce, jednoho
zsadnho klamu. Veker vklady", veker psychologie, vechny
pokusy o pochopen se neobejdou bez pomocnch prostedk, teori,
mytologi a l; a podn autor by neml opominout tyto li na zvr
svho pojednn dle monost pott. Kdy km nahoe" nebo
dole", je to u tvrzen, kter si d vysvtlen, nebo nahoe a dole
existuj pouze v mylen, v abstrakci. Svt sm nezn dn nahoe
ani dole.
A tak je, strun eeno, fikc i sm stepn vlk". Ct-li se Harry
jako vl lovk a mysl-li si, e se skld ze dvou protikladnch
neptelskch bytost, je to pouh zjednoduujc mytologie. Harry
nen dn vl lovk, a i kdy jsme zdnliv pejali jeho vru, kterou sm vynalezl a j sm v, a skuten se pokoueli povaovat
ho za stepnho vlka a jako takovho ho vykldat, pak jsme v nadji
ve snaz pochopen pouili klamu, jej se nyn pokusme uvst na
sprvnou mru.
Rozdvojen ve vlka a lovka, v pudy a ducha, jm se Harry sna svj osud uinit pochopitelnjm, je velmi hrub zjednoduen,
znsilnn skutenosti ve prospch pijatelnho, avak klamnho
objasnn rozpor, je v sob tento lovk nalz a kter se mu jev
jako zdroj jeho nikterak malch strast. Harry v sob shledv lovka", to jest svt mylenek, cit, kultury, zkrocen a sublimovan
prody, a vedle toho v sob shledv i vlka", to jest temn svt
pud, dravosti, krutosti, prody nesublimovan, drsn. Vzdor tomuto
zdnliv tak zejmmu rozdlen sv bytosti do dvou vzjemn si
neptelskch sfr zav vdy tu a tam, e se vlk a lovk na chvli,
na jeden astn okamik spolu snej. Kdyby se chtl Harry pokusit v kadm jednotlivm okamiku svho ivota, v kadm ze svch
in, v kadm ze svch pocit stanovit, jak podl na nm m lovk a jak vlk, ihned by se octl v zkch a cel jeho krsn vl teo-

39

rie by se zhroutila. Nebo vbec nikdo, ani nejprimitivnj ernoch,

ani pln idiot, nen tak pjemn jednoduch, aby se jeho podstata
dala vysvtlit jako souet pouhch dvou i t hlavnch prvk; a vysvtlovat dokonce i tak diferencovanho lovka jako Harryho naivnm dlenm na vlka a lovka je beznadjn dtinsk pokus. Harry
se neskld ze dvou bytost, nbr ze sta, z tisc. Jeho ivot (jako
ivot kadho lovka) nekmit pouze mezi dvma ply, napklad
pudy a duchem i svtcem a zpustlkem, nbr mezi tisci, mezi nesslnmi protiklady.
e se tak vzdlan a moudr lovk jako Harry me povaovat
za stepnho vlka" a domnvat se, e bohatou a sloitou strukturu
svho ivota me vmstnat do tak prost, tak brutln, tak primitivn
formule, to ns nesm uvdt v podiv. lovk nen. pli schopen
mylen, a i ten nejduchovnj a nejvzdlanj lovk vid svt a
sebe ustavin brlemi naivnch, zjednoduujcch a obelhvajcch
formul - hlavn vak sebe sama. Nebo se zd, e vichni lid maj
vrozenou a zcela nutkavou potebu pedstavovat si sv j jako jednotu. A se tato bludn domnnka nahlodv sebeastji a sebevznamnji, vdy se zhojena znovu vrac. Soudce, kter sed tv v
tv vrahovi a hled mu do o a na chvli ho sly promlouvat svm
vlastnm (soudcovm) hlasem a shledv vechna jeho hnut, jeho
schopnosti a monosti i ve svm vlastnm nitru, je v ptm okamiku ji zase jedno, je soudcem, spch do skopky svho domnlho
j, vykon svou povinnost a odsoud vraha na smrt. A kdy obzvl
nadanm jemn ustrojenm lidskm dum vzejde tuen jejich mnohostrannosti, kdy prolom, jako kad gnius, blud jednoty osobnosti a poct svou bytost jako mnoholennost, jako svazek mnoha j,
posta jen, aby to vyslovily, a vtina je ihned d uvznit, pivol na
pomoc vdu, zjist schizofrenii a bude chrnit lidstvo ped tm, aby z
st tchto neastnk nemuselo vyslechnout voln pravdy. Ale k
emu tu ztrcet slova, na prohlaovat vci, je kad myslc lovk
sm od sebe v, je vak nen zvykem vyslovovat? - Kdy se tedy
njak lovk dostane a k tomu, e domnlou jednotu svho j rozvine do dvojdomosti, je u tm ,gnius, v kadm ppad vak je
zvltn a zajmavou vjimkou. Ve skutenosti vak dn, ani to
nejnaivnj j nen jednotou, nbr neobyejn mnohostrannm
Svtem; malou hvzdnou oblohou, chaosem tvar, stup a stav,
ddinost a monost. Klam, e se kad lovk sna na tento chaos

40

nahlet jako na jednotu a hovo o svm j, jako kdyby bylo jednoduchm, pevn utvoenm a jasn ohranienm jevem, tento kadmu (i tomu nejvymu) lovku bn klam se zd bt nutnost, zd
se bt ivotnm poadavkem jako dchn a jdlo.
Klam tkv v prostm penosu. Jako tlo je lovk jednotou, jako
due nikdy. I v bsnictv, dokonce v tom nejrafinovanjm, se tradin stle operuje se zdnliv celistvmi, zdnliv jednotnmi osobami. Z dosavadn bsnick tvorby si odbornci, znalci, cen nejvce
dramatu, a prvem, nebo skt (i sktalo by) nejvt monosti k
vyjden j jako mnohosti - kdyby tomu neodporoval hrub zrakov
klam, kter nm kadou jednotlivou osobu dramatu pedstr coby
jednotu, protoe vz v nezvratn jedinenm, jednotnm a uzavenm tle. Naivn estetika si pak nejvce cen takzvanho charakterovho dramatu, v nm kad postava velmi zeteln a oddlen vystupuje jako jednota. Zprvu jen zdlky a pozvolna vzchz v tom i
onom lovku tuen, e to vechno je mon lacin povrchn estetika, e se mlme, uplatujeme-li na nae velk dramatiky ony skvl,
nm vak nevrozen, nbr pouze do ns vtluen pojmy krsna
antiky, kter, vychzejc prv vude z viditelnho tla, vynalezla
fikci j, fikci osoby. V bsnictv star Indie je tento pojem zcela neznm, hrdinov indickch epos nejsou osobami, nbr shlukem
osob, adami inkarnac. A v naem modernm svt existuj bsnick
dla, kter, a si toho autor je sotva pln vdom, jsou za zvojem
hry osob a charakter pokusem o vyjden mnohotvrnosti due.
Kdo to chce poznat, mus se rozhodnout nehledt na postavy takovho dla jako na jednotliv bytosti, nbr jako na sti, na strnky, na
rozmanit aspekty njak vy jednoty (eknme bsnkovy due).
Kdo se takto dv teba na Fausta, pro nho se z Fausta, Mefista,
Wagnera a vech ostatnch stane jednota, vy osoba, a teprve v tto
vy jednot a nikoli v jednotlivch postavch je naznaeno nco o
prav podstat due. Kdy Faust vykne svou vtu, kter je tak slavn u uitel a u osk vyvolv obdiv spojen s mrazenm - Dv
du, ach, v m hrudi pebv," pak zapomnl na Mefista a celou
spoustu jinch du, je m jet ve sv hrudi. I n stepn vlk se
pece domnv, e ve svch prsou nos dv due (vl a lidskou) a
shledv, e u tm je jeho hru zle stsnna. Hrud' je vdy jen jedna,
tlo jen jedno, due v nich vak nejsou pouze dv i pt, nbr bezpoet; lovk je cibule se stovkami slupek, tkanina z mnoha vlken.

41

Sta Asiat to rozpoznali a vdli to naprosto pesn, a v buddhistick jze byla vynalezena pesn technika, jak odhalit klam osobnosti.
Vesele a mnohotvrn hraje lidstvo: blud, k jeho odhalen vynaloila Indie tak velkou tisciletou nmahu, je t, jej naopak podpoit
a poslit se tolik snail Zpad.
Jestlie pozorujeme stepnho vlka z tohoto hlediska, pochopme,
pro tak trp tou svou smnou dvojdomost. Domnv se jako Faust,
e dv due jsou ji pli pro jednu hrud' a e ji jist roztrhnou. Dv
jsou vak naopak pli mlo a Harry straliv znsiluje svou ubohou dui; sna-li se ji pojmat tak primitivn. Akoli je Harry vysoce
vzdlan lovk, pon si asi jako divoch, kter neum potat vc
ne do dvou. Jednu st sebe sama nazv lovkem, druhou vlkem,
a mysl si, e tm doel ke konci a tm e se u vyerpal. Do lovka" cpe vechno z ducha, ve sublimovan nebo aspo kultivovan,
co v sob nalz, a do vlka vechno pudov, divok, chaotick. Ale v
ivot to nechod tak jednodue jako v na hlav, tak hrub jako v
uboh ei ns pitomc, a Harry se dvojnsob obelhv, pouv-li
tto divosk vl metody. Obvm se, e Harry pot k lovku"
cel oblasti sv due, kter dvno jet nejsou lidsk, a k vlku zase ty
sti sv bytosti, kter u dvno vlka peshly.
Jako vichni lid i Harry si mysl, e dobe v, co je lovk, a pece to vbec nev, akoli ve snn a jinch tko kontrolovatelnch
stavech vdom to nezdka tu. K by tato tuen nezapomnl, k
by si je co nejvc osvojil! lovk pece nen dn pevn tvar (to
byl idel antiky, vzdor opanm tuenm jejch mudrc), je spe
pokusem a pechodem, nic jinho ne zk, nebezpen most mezi
prodou a duchem. K duchu, k Bohu ho pud nejvnitnj uren zpt k prod, k matce ho thne nejvroucnj touha: mezi obma
mocnostmi kols v bzni a chvn jeho ivot. Co lid vdy chpali
pod pojmem lovk", je pod jen pomjiv mck konvence.
Tato konvence odmt a zakazuje urit nejsurovj pudy, vyaduje
trochu vdom, mravnosti a odzvetn, trocha ducha je nejen dovolena, nbr se dokonce vyaduje. lovk" tto konvence je jako
kad mck idel kompromisem, je to prost nesml a naivn
vychytral pokus oidit jak zlou pramti produ, tak nepohodlnho
praotce ducha o jejich div nroky a zabydlet se ve vlanm stedu
mezi nimi. Proto mk dovoluje a trp to, co nazv osobnost",
vydv vak souasn osobnost napospas molochu stt" a neustle

42

oba proti sob popichuje. Proto dnes mk upl jako kace a povs jako zloince toho, komu pozt postav pomnk.
e lovk" nen nic u stvoenho, nbr poadavek ducha,
vzdlen, prv tak vytouen jako obvan monost, a e k n vdy
jen po kouscch a za stranch utrpen a v extzch putuj prv oni
vzcn jednotlivci, kterm se dnes chyst ibenice a ztra pomnk toto tuen ije i ve stepnm vlku. Co vak v sob v protikladu k vlku" nazv lovkem", to povtin nen nic jinho ne prv ten
prostedn lovk" mck konvence. Harry sice me tuit cestu
k pravmu lovku, k nesmrtelnm, tak po n tu a tam o kratik,
vhav kousek postoup a plat za to tkm strdnm, bolestnou
osamlost, avak pisvdit onomu nejvymu poadavku, snait se
stt lovkem, jak po nm prahne duch, kret po jedin, zk cest
k nesmrtelnosti, toho se v hloubi due pece jen obv. Sprvn ct,
e to vede jet k vtmu utrpen, k vyddnosti, k posledn obti,
snad i na popravit - a i kdy na konci t cesty je vbiv nesmrtelnost, pesto nen ochoten zakusit vechna tato utrpen, zemt kadou
z tchto smrt. I kdy o cli cesty k lovku v vc ne mci, zavr
pesto oi a nechce vdt, e zoufale viset na svm j, zoufale nechtt
umt je ta nejjistj cesta k vn smrti, kdeto umt zemt, odhazovat rouky a obtovat sv j vede k promn a k nesmrtelnosti.
Kdy vzv sv oblbence mezi nesmrtelnmi, teba Mozarta, dv
se na nho koneckonc pece jen stle mckma oima a je schopen pln jako njak kantor vysvtlovat Mozartovu dokonalost
pouze z jeho velkho odbornho nadn a ne z velikosti jeho odevzdn a pipravenosti trpt, z jeho lhostejnosti k mckm idelm a z toho, e zakusil ono krajn osamn, je vekerou mckou
atmosfru kolem trpcho, kolem toho, kdo se stv lovkem, zeuje v ledov vesmrn ter, osamn v zahrad Getsemansk.
Pece jen vak n stepn vlk v sob odhalil alespo faustovskou
dvojdomost, objevil, e v jednot jeho tla nesdl jednota due, nbr v nejlepm ppad e je na cest, na dlouh pouti k idelu takov harmonie. Nejradji by v sob bu pekonal vlka a stal se zcela
lovkem, nebo rezignoval na lovka a aspo jako vlk il jednm,
nerozpolcenm ivotem. Zejm nikdy podrobn dnho vlka nepozoroval; snad by si-byl viml, e ani zvata nemaj dnou jednotnou
dui, e i u nich za nejkrsnjm, vyhrannm tvarem tla pebv
rozmanitost snah a stav, e i vlk m v sob propasti, e i vlk trp.

43

Ne, s heslem Zpt k prod" lovk vdy jen bolestn a beznadjn

bloud. Harry se nikdy neme znovu stt cele vlkem, a i kdyby se
stal, vidl by, e ani vlk nen nic jednoduchho a primitivnho, nbr
cosi ji velmi rznorodho a komplikovanho. I vlk m dv a vc ne
dv due ve sv vl hrudi, a kdo tou bt vlkem, projevuje stejnou
zapomntlivost jako ten mu, co zpv , jak blaho stle dttem
bt!" Onen sympatick, avak sentimentln pn, kter zpv tu pse
o blaenm dtti, by rovn rd zpt k prod, k nevinnosti, k potku, a doista zapomnl, e dti vbec nejsou blaen, e jsou
schopny mnoha konflikt, mnoha rozpor, vekerho trpen.
Zpt nevede vbec dn cesta, ani k vlku, ani k dtti. Na potku vc nen nevinnost a prostota; vechno stvoen, i to zdnliv
nejjednodu, je u vinno, je u mnohostrann, je vreno do pinavho proudu vznikn a u nikdy, u nikdy neme plout proti proudu. Cesta k nevin, k nestvoenmu, k Bohu nevede zptky, nbr
kupedu, ne k vlku i dtti, nbr stle jen dl do viny, stle hloubji
do vvoje k lidstv. Ani sebevradou by sis, uboh stepn vlku, vn
nepomohl, ty se bude muset vydat del, namhavj a t cestou
k lidstv, svou dvojdomost jet bude muset asto znsobovat a svou
sloitost jet dl komplikovat. Msto abys svj svt zuoval a zjednoduoval, bude muset do sv bolestn rozen due pijmat stle
vc svta a nakonec cel svt, abys jednou snad doel konce a klidu.
Touto cestou el Buddha a kad velk lovk, jeden vdom a druh nevdomky, jak se komu prv pi tom odvnm podniku potstilo. Kad zrozen znamen vylenn z vesmru, znamen omezen, odlouen od Boha, bolestn potek utrpen. Nvrat do kosmu,
zruen trzniv individulnosti, zbotn znamen: rozit svou
dui tak, aby byla opt schopna pojmout do sebe vesmr.
Nen tu e o lovku, jak jej zn kola, nrodn hospodstv,
statistika, ne o lovku, kter v milinech pobh po ulicch a o kterm se ned soudit nic jinho ne co o psku v moi nebo o pn
pboje; na jednom i pr milinech nesejde, je to materil, nic vc.
Ne, mluvme tu o lovku ve vym smyslu, o cli dlouh cesty vvoje k lidstv, o lovku krlovskm, o nesmrtelnch. Gnius nen
tak vzcn, jak se nm asto zdv, nen ovem tak ast, jak se domnv literrn historie a svtov djiny nebo dokonce noviny. Jak se
nm zd, stepn vlk Harry by byl sdostatek geniln, aby se pokusil o
odvn in cesty k lidstv, msto aby se pi kad poti trpitelsky

44

vymlouval na svho hloupho stepnho vlka.

e lid takovch monost vysta se stepnm vlkem a se vzdechem Dv du, ach!", je prv tak udivujc a zarmucujc jako ta
jejich tak ast zbabl lska k mctv. lovk schopn pochopit
Buddhu, lovk, kter tu rje a propasti lidstv, by neml t ve
svt, v nm panuje zdrav obecn rozum, demokracie a mck
vchova. ije v nm jen ze zbablosti, a kdy ho jeho rozmry tsn,
kdy ho jeho tsn mck jizba zane pli svrat, pak to svaluje
na vlka" a nechce vdt, e ten vlk bv i jeho nejlep st. Vemu
divokmu v sob k vlk a pociuje to jako zlo a nebezpe a straidlo pro mky - ale on, kter se domnv, e je umlcem a e m
jemn smysly, nedoke postehnout, e krom vlka, za vlkem, v
nm ije jet leccos jinho, e nen vechno vlk, co koue, e v nm
jsou jet lika, drak, tygr, opice i rajt ptci. A e cel tento svt;
cel tato rajsk zahrada s postavami vneenmi a hroznmi, velkmi
i malmi, silnmi i: nnmi, je utiskovna a drena v zajet pohdkou o vlku; prv tak jako prav lovk v n je tsnn a dren v zajet
lovkem zdnlivm, mkem.
Pedstavme si zahradu se stermi stromy, s tiscermi kvtinami,
sterm ovocem, stermi bylinami. Kdy zahradnk v tto zahrad
nezn dn jin botanick rozlien ne jedl" a plevel", nebude si
vdt rady s devti desetinami sv zahrady, vytrh nejkouzelnj
kvtiny, poraz nejulechtilej stromy anebo je aspo bude nenvidt
a kiv na n pohlet. Tak to dl i stepn vlk s tisci kvty sv due.
Co se nehod do rubriky lovk" nebo vlk", to vbec nevid. A co
vecko nepot k lovku"! Vechno zbabl, opi, vechno hloup a malichern, pokud to prv nen vl, pot k lovku", jako
zase vechno siln a ulechtil pipisuje vl strnce, protoe se mu
dosud nepodailo sama sebe zmoci.
Loume se s Harrym; a jde dl sm svou cestou. Kdyby u byl u
nesmrtelnch, kdyby u byl tam, kam se zd mit jeho tk pout, s
jakm divem by se dval na to tpn, tu divokou, nerozhodnou
klikatinu sv drhy, jak povzbudiv, krav, soucitn a pobaven
smv by v nm vyvolal tenhle stepn vlk!

45

Kdy jsem doetl, napadlo m, e jsem ped nkolika tdny jednou v noci napsal ponkud podivnou bse, tak o stepnm vlku.
Ptral jsem po n v hromadch papr na svm peplnnm psacm
stole, nael ji a etl:
Jsem stepn vlk a step pobhm,
zasypn snhem le svt,
z bzy odlt havran a jsem sm,
zajka, srnky nikde nevidt.
A srnky j mm tolik rd,
kdybych jen dostal jednu!
Vezmu ji do rukou, k tlam ji zvednu,
to je to nejhez na svt snad.
Jak bych si ze srdce dopl t spanilosti,
hluboko hryzal v tom nnm tle,
jej rud krve se napil do sytosti
a pak celou noc vyl osamle.
I zajek by pro m dost u bylo,
tak sladce chutn to tepl maso v nonm lese
ach, copak u m vecko opustilo,
co do ivota trochu radosti nese?
Podn vidm u st
i ohon ediv mi,
dvno-m ena v hrob le.
A tak se toulm se sny svmi,
o srnkch, zajcch si nechm zdt,
zimn noc slym vtr vt,
ani snh mou palivou ze neukoj,
blu vstc nesu ubohou dui svoji.
Ml jsem tedy v rukou dva sv portrty, jeden vlastn v rmovanch dvojverch, smutn a zkostn jako j sm, druh chladn,
nartnut zdnliv nanejv objektivn nestrannm autorem, podobizna zvnjku a shora, vytvoen nkm, kdo vdl vce a pece zas
mn ne j. A oba ty portrty dohromady, m zdumiv zajkav
bse i ta chytr studie z neznmho pera, mi psobily bolest, ob
mly pravdu, ob bez lidla zobrazovaly mou beztnou existenci,
ob zeteln ukazovaly nesnesitelnost a neudritelnost mho stavu.

46

Tenhle stepn vlk mus zemt, mus vlastn rukou uinit konec svmu nenvidnmu ivotu - anebo, petaven ve smrtelnm ru optovanho sebenazrn, se mus zmnit, strhnout si masku a stt se
novm j. Ach, cel ten proces nebyl pro mne nim novm a neznmm, znal jsem jej, u vckrt jsem jm proel, vdy v dobch
nejkrajnjho zoufalstv. Pokad bylo pi tom hluboce drsavm
proitku m dosavadn j rozbito napadr, hlubinn mocnosti jm
pokad otsly a zniily je, pokad se mi pi tom njak hkan a
obzvl milovan kus ivota zpronevil a ztratil. Jednou jsem piel o svou mckou povst vetn jmn a musel se nauit zci se
cty tch, kte pede mnou doposud smekali. Jindy se pes noc
zhroutil mj rodinn ivot; m ena, je duevn ochuravla, m
vyhnala z domova a pohody, lska a dvra se nenadle zmnily v
nenvist a boj na ivot i na smrt, soused se po mn dvali se soucitem a pohrdnm. Tehdy se poalo m osamn. A zase po ltech,
tkch, hokch ltech, kdy jsem si v psn samot a lopotn sebekzni vybudoval nov, asketick duchovn ivot a idel a doshl
opt uritho klidu a ivotn ve tm, e jsem se oddal abstraktnm
mylenkovm cvienm a meditaci podle psnho du, i tato podoba mho ivota se zase zhroutila a narz ztratila svj ulechtil,
vzneen smysl; znovu m to divoce a klopotn hnalo cestovat po
svt, kupila se nov strdn a viny. A pokad onomu stren masky, zhroucen idelu pedchzela ta dsiv przdnota a ticho, to smrteln seven, osamn a nikde dn vztah, to przdn pust peklo
nelsky a zoufalstv, jm jsem te znovu ml proputovat.
Pi kadm takovm ivotnm otesu jsem nakonec vdy nco
zskal, to se ned popt, trochu svobody, ducha, hloubky, ale i samoty, neporozumn, ochladnut. Z mckho hlediska znamenal
mj ivot od jednoho takovho otesu k druhmu neustl sestup,
stle vt vzdalovn od toho, co je normln, co je dovoleno, co je
zdrav. postupn jsem ztratil povoln, rodinu, domov, stl jsem
mimo vechny sociln skupiny, sm, nikm nemilovn, mnohmi
podezrn, v ustavinm, bitkm konfliktu s veejnm mnnm a
morlkou, a i kdy jsem stle il v rmci mctva, byl jsem celm
svm ctnm a mylenm uprosted tohoto svta cizincem. Nboenstv, vlast, rodina, stt pro mne pozbyly ceny a u se m netkaly,
chvastounstv vdy, spolk a umn m naplovalo odporem; m
nzory, mj vkus, cel m mylen, jm jsem se kdysi skvl jako

47

talentovan a oblben lovk, zpustlo, zdivoelo a bylo lidem podezel. Byt jsem pi svch bolestnch promnch zskal i cosi neviditelnho a nepostiitelnho, musel jsem za to draze platit, od promny
k promn se mj ivot stval tvrdm, svzelnjm, osamlejm,
ohroenjm. Opravdu jsem neml dvodu, abych si pl pokraovat
v thle cest, kter m zavdla do stle idho povt, podobnho
onomu dmu v Nietzschov Podzimn psni.
Ach, vdy jsem ty proitky znal, ty promny, kter osud uchystal
svm nezdrnm choulostivm dtem; znal jsem je a pli dobe.
Znal jsem je asi tak, jako ctidostiv, ale nespn lovec zn jednotliv etapy honu, jako star hr na burze zn etapy spekulace,
zisku, nejistoty, kolsn, bankrotu. Opravdu jsem to vechno ml
jet jednou prot? Vechno to trpen, vechnu tu zmatenou bdu,
vechny ty pohledy na nzkost a bezcennost vlastnho j, vechny ty
hrozn obavy z podlehnut, vechnu tu smrtelnou zkost? Nebylo
moudej a prost uvarovat se opakovn tolika strast a vytratit se?
Jiste to bylo prost a moudej. A se to s tm, co knka o stepnm vlku tvrdila o ,;sebevrazch", mlo tak i onak, nikdo mi nemohl
odept poten uetit si svtiplynem, bitvou i pistol opakovn
kolobhu, jeho hokou strastiplnost jsem vru musel vychutnat a
dost asto a hluboko. Ne, u vech ert, dn moc ve svt ode mne
nemohla dat, abych znovu proel smrtelnmi hrzami setkn sama
se sebou a dalch promn, kdy pece clem nov inkarnace nebyl
mr a klid, ale stle nov sebezkza, stle nov sebeutven! Asi je
sebevrada hloup, zbabl a ountl, asi je to jen neslavn a potupn vchodisko z nouze - v takovm kotli trap mus lovk
vroucn touit po jakmkoli niku, i tom nejbdnjm, tady neplat
dn hra na ulechtilost a hrdinstv, tady jsem postaven ped prostou
volbu mezi krtkou, prchavou bolest a nepedstaviteln palivmi
nekonenmi trapami. A dost asto jsem byl ve svm tak svzelnm, tak poetilm ivot ulechtilm donem Quijotem a dval pednost cti ped pohodou a hrdinstv ped rozumem! Dosti toho!
Oknem u zvalo jitro, proklat olovn jitro detivho zimnho
dne, kdy jsem konen ulehl. Do postele jsem s sebou vzal i sv
rozhodnut. Avak a pln na pokraji, na sam mezi vdom v okamiku usnn, mnou na vteinu problesklo ono msto z kneky o
stepnm vlku, kde byla e o nesmrtelnch", a k tomu se pipojila
plpolav vzpomnka na to, e jsem se tolikrt a jet i nedvno ctil

48

nesmrtelnm natolik blzko, e jsem v jedinm taktu star hudby

mohl spoluvychutnat celou jejich chladnou, jasnou, tvrd smvnou
moudrost. Jen se to vynoilo, zazilo a pohaslo a tce jako cel
hora se mi na elo poloil spnek.
Probudil jsem se k polednmu a znovu si uvdomil, e m situace
se vyjasnila, na nonm stolku leela kneka i m bse, a ze zmatku mho nejerstvjho ivota na mne ptelsky chladn zralo m
rozhodnut, uzrl a upevnn nonm spnkem. Nebylo nutno spchat, m rozhodnut zemt nebyl chvilkov rozmar, byl to zral,
trvanliv plod, pozvolna vyrostl a ztkl za tichho kolbn vtrem osudu, jeho nejbli nraz ml pivodit jeho pd.
Ve sv cestovn lkrnice jsem ml vborn prostedek na utien bolest, obzvlt siln opiov prepart, kterho jsem si dopval
jen velmi zdka a jeho jsem se zdroval asto cel msce; uval
jsem ten omamn prostedek jen tehdy, kdy m tlesn bolesti traly a k nesnesen. K sebevrad bohuel nebyl vhodn, jednou
ped lty jsem to u vyzkouel. Tenkrt, kdy na mne zase jednou
dolehlo zoufalstv, jsem ho spolkl pknou dvku, kter by staila
usmrtit est lid, a pece mi to smrt nepineslo. Sice jsem usnul a
leel nkolik hodin naprosto ommen, ale pak m k mmu hroznmu
zklamn probudily prudk kee v aludku, vyzvracel jsem vechen
jed, ani jsem pln piel k sob, a znovu jsem usnul, abych se pak
uprosted ptho dne probral nadobro, pern stzliv, s vyprahlm, przdnm mozkem a tm bez pamti. A na obdob nespavosti a nepjemnch aludench bolest nezanechal jed dn nsledky.
Tento prostedek tedy nepipadal v vahu. A tak jsem svmu rozhodnut dal novou podobu: jakmile to se mnou dojde zase tak daleko,
e budu muset shnout po onom opitu, nech je mi dovoleno si
msto toho krtkho vykoupen zavdat toho velikho - smrti, a to
smrti jist a spolehliv, kulkou i bitvou. Tm se situace vyjasnila a
ekat a do svch padestin podle toho psovnho receptu v knce
o stepnm vlku, to se mi pece jen zdlo pli dlouh, zbvaly jet
dva roky. A k tomu dojde za rok i za msc anebo u ztra - brna
je otevena.
Nemohu ci, e by to rozhodnut" siln zmnilo mj ivot. Trochu jsem zlhostejnl k bolestem, trochu bezstarostnji jsem uval
opia a vna a trochu vzrostla m zvdavost na to, kde m snesitelnost

49

hranice, to bylo ve. Silnji psobily jin zitky onoho veera.

Traktt jsem protal jet mnohokrt, hned oddan a vdn, jako
kdybych ctil, jak neviditeln mg moude d mj osud, hned zas s
posmchem a pohrdnm nad stzlivost trakttu, u nho mi pipadalo, e pranic nechpe, jak specificky je mj ivot naladn a napjat.
Co tam stlo psno o stepnch vlcch a sebevrazch, bylo nejsp docela chytr a dobr, platilo to pro druh, pro typ, byla to duchapln
abstrakce; jene se mi zdlo, e se oproti tomu m osoba, m vlastn
due, mj vlastn, jedinen, individuln osud tak hrubou st pece
jen zachytit ned.
Avak hloubji ne vechno ostatn m zamstnvala ona halucinace i vidn u kosteln zdi, to mnohoslibn oznmen tancho
svtelnho psma, je se shodovalo s jistmi nznaky v trakttu.
Mnoh se mi tu slibovalo, hlasy onoho cizho svta mocn podncovaly mou zvdavost, asto jsem v zahloubn o nich pemtal cel
hodiny. A stle zetelnji ke mn hovoilo varovn onch npis:
Ne pro kadho!" a Jen pro pomaten!" Bylo tedy teba bt pomaten a daleko stranou od kadho", jestlie m ony hlasy mly dostihnout a ony svty ke mn promlouvat. Paneboe, copak jsem u
dvno nebyl dost vzdlen ivotu kadho", existenci a mylen
normlnch lid, copak jsem nebyl dvno odlien a pomaten aa?
A jak jsem v hloubi tomu voln rozuml, t vzv k pomaten, k
odhozen rozumu, zbran, mctv, k odevzdn se proudcmu
svtu due, svtu bez zkon, svtu fantazie
Kdy jsem jednoho dne zase marn ptral po ulicch a nmstch
po mui s plaktem na tyi a nkolikrt se hav proplil kolem zdi
s neviditelnou brankou, potkal jsem v Martinskm pedmst pohebn prvod. Jak jsem si tak prohlel tve pozstalch, kte cupitali za pohebnm vozem, pomyslel jsem si: Kde v tomhle mst,
kde na tomto svt ije lovk, jeho smrt by pro mne znamenala
ztrtu? A kde ije lovk, pro nj by nco znamenala moje smrt? Je
tu Erika, m milenka, to ano; ale ili jsme u dvno ve vztahu velmi
volnm, jen zdka jsme se vidli, ani bychom se nepohdali, a ani
jsem nevdl, kde zrovna pobv. Obas ke mn pijdla nebo j
jsem jel za n a n vztah se pes to pese vechno udrel, protoe
jsme oba osaml a svzeln lid, spznn navzjem nkde v dui i v
on chorob due. Ale neoddychla by si teba a nepoctila levu,
kdyby se dozvdla o m smrti? To nevm, nevm ani nic o spolehli-

50

vosti svch vlastnch cit. lovk mus t ve sfe normlnho a

monho, aby o takovch vcech nco vdl.
Mezitm jsem se z rozmaru pipojil k prvodu a klusal s pozstalmi na hbitov, modern patentn hbitov z cementu, s krematoriem
a vekermi vymoenostmi. N mrtv vak nebyl splen, nbr
rakev sloili u prost jmy a j jsem pozoroval fare a ostatn supy,
zamstnance pohebnho stavu, jak si ponaj; jak se sna dt
svm konm zdn slavnostnosti a zrmutku, a se z toho pepjatho divadla, rozpak a prolhanosti stala pkn komedie, dval jsem se,
jak na nich vis ern sluebn uniforma a jak se pokouej dostat
smuten hosty do toho pravho rozpoloen a pimt je, aby poklekli
ped majesttem smrti. Nmaha byla marn, nikdo neuronil slzu,
mrtvho mohli patrn vichni postrdat. Ani se nikdo nedal pinutit
do zbon nlady, a kdy far neustle oslovoval spolenost Draz
v Kristu", hledly mlenliv obchodnick tve vech tch kupc a
peka a jejich en s keovitou vnost ped sebe na zem, rozpait
a prolhan, nepohnuty nim jinm ne pnm, aby tahle tsniv
slavnost co nejdv skonila. A tak skonila, oba draz v Kristu,
kte stli nejvce vpedu, stiskli enkovi ruku, o okraj nejbliho
trvnku si z bot oteli mokrou hlnu, do n uloili svho mrtvho,
tve okamit zase docela zevednly a zlidtly, a jedna z nich mi
nhle pipadala znm zdlo se mi, e pat mui, kter tenkrt nesl
ten plakt a do ruky mi vtiskl tu kneku.
V okamiku, kdy jsem se domnval, e ho poznvm, otoil se,
shbl, upravoval cosi na svch ernch kalhotch, rozvln si je
vyhrnoval, a pak s detnkem pod pa spn odchzel. Pospil
jsem za nm, dohonil ho a pokynul mu, ale zdlo se, e m nepoznv.
Dnes nen dn veern zbava?" zeptal jsem se a pokusil se na
nho zamrkat jako lid, kte maj spolen tajemstv. Ale to u bylo
dvno, co mi takov mimick cvien byla bn, a pi svm zpsobu
ivota jsem si navc jet skoro odvykl mluvit; ctil jsem sm, e z
toho vyla jen hloup grimasa.
Veern zbava?" zabruel ten lovk a podval se mi cize do
tve. Jdte k ernmu orlu, love, kdy je vm to zapoteb."
Opravdu jsem si u nebyl jist, je-li to on. Zklamn jsem el dl,
nevdl jsem kam, neml jsem dn cl, dn zmr, dnou povinnost. ivot ml odporn hokou pachu, ctil jsem, jak hnus u

51

dlouho stoupajc dosahuje svho vrcholu, jak m ivot vyvrhuje a

odhazuje. Vztekle jsem pobhal mstem, pipadalo mi, e vechno
p vlhkou zem a hbitovem. Ne, u mho hrobu nesm stt dn z
tch smrtihlav s talrem a sentimentlnm brebentnm o drahch v
Kristu. Ach, kam jen jsem obrtil mysl, nikde na mne neekala dn
radost, odnikud se neozvalo dn voln, dn vben, vecko
pchlo shnilou opotebovanost, shnilou spokojenou poloviatost,
vechno bylo star, uvadl, ediv, schlpl, vyerpan. Boe mj,
jak je to mon? Jak to se mnou mohlo dojt a sem, se mnou, okdlenm jinochem, bsnkem, ptelem mz, poutnkem, horoucm
idealistou? Jak m to pomalu a pliv zavalilo, to ochromen, ta
nenvist k sob a ke vem, to umlen vech cit, ta zl, hlubok
omrzelost, to praiv peklo przdnoty srdce a zoufalstv?
Kdy jsem prochzel kolem knihovny, potkal jsem mladho profesora, s nm jsem dve tu a tam hovoil, kterho jsem pi sv posledn nvtv v tomto mst ped nkolika lety dokonce vcekrt
navtvil v jeho byt, abych s nm porozprvl o orientlnch mytologich, oboru, jm jsem se tehdy hodn zabval. Uenec, prkenn a
trochu krtkozrak, el proti mn a poznal m, a kdy jsem ho u
chtl minout. S velkou srdenost se na mne vrhl a j jsem mu za to
ve svm alostnm rozpoloen byl napl vden. Byl poten a oil,
pipomnal mi podrobnosti naich nkdejch rozhovor, ujioval,
e za mnoh vd mm podntm a e na mne asto myslel; od t
doby e ml jen zdkakdy s kolegy rozhovory tak podntn a plodn. Ptal se, jak jsem dlouho ve mst (zalhal jsem, e teprve nkolik
dn) a pro jsem ho jet nenavtvil. Dval jsem se tomu dnmu
mui do jeho uen, dobrck tve, cel scna mi byla sp k smchu, avak z toho drobtu tepla, hltu lsky a sousta uznn jsem ml
zase i radost jako vyhladovl pes. Stepn vlk Harry se dojat klebil,
ve vyschlm chtnu se mu sbhaly sliny, sentimentalita mu proti
jeho vli ohbala hbet. Ano, spn jsem se vytel, e jsem tu jen
pechodn, kvli studiu, a e se tak nijak dobe nectm, jinak e
bych ho pirozen byl navtvil, a kdy m pak srden zval, abych
ten veer strvil u nho, vdn jsem pijal, podal jsem ho, aby
pozdravoval svou pan, a tve m od toho horlivho povdn a
usmvn bolely, nebo u takov nmaze nebyly zvykl. A jak jsem
tu j, Harry Haller, stl na ulici pekvapen a polichocen, zdvoil a
horliv a usmval se tomu pvtivmu mui do krtkozrak, dobr

52

tve, stl vedle i druh Harry a tak se klebil, s klebkem stl a

myslel si, co jsem to za divnho, zbrklho a prolhanho bratra, kdy
jsem jet ped dvma minutami na cel ten proklat svt vztekle
cenil zuby a te na prvn zavoln, pi prvnm nekodnm pozdravu
jednoho ctihodnho oska jsem cel pry a dojat a pehorliv se
vyvaluji v poitku z troky pzn, cty a vldnosti jako njak unk.
A tak oba Hartyov, oba kromobyejn nesympatick postavy, stli
ped uhlazenm profesorem, navzjem se sob posmvali, pozorovali
se, jeden ped druhm si odplivoval a jako vdy v podobnch situacch si opt kladli otzku: je-li to prost jen lidsk hloupost a slabost
a veobecn lidsk osud, anebo zda tenhle sentimentln egoismus, ta
bezcharakternost, neistota a dvojakost cit nen snad jen osobn
zvltnost stepnch vlk. Je-li to svinstvo veobecn lidsk, mohlo se
m pohrdn svtem na n vrhnout s novou silou; je-li to jen m
osobn slabost, vyplval z n dvod k orgim sebeopovren.
Pro spor obou Harry byl profesor tm zapomenut; najednou mi
byl opt na obt a spchal jsem, abych se ho zbavil. Dlouho jsem se
za nm dval, jak odchz holou alej, svou dobromyslnou a ponkud
komickou chz vcho idealisty. V mm nitru zuila prudk bitva,
v boji se skryt hlodajc dnou jsem mechanicky svral a zase natahoval ztuhl prsty a pitom jsem si musel piznat, e jsem se dal
obalamutit, kdy jsem si uvzal na krk pozvn k veei na pl osmou vetn zvazku bt zdvoil, vdecky klbosit a pozorovat ciz
rodinn tst. S nevol jsem el dom, smchal koak s vodou a zapil
tm sv pilulky proti dn, lehl si na pohovku a pokouel se st. Kdy
se mi konen podailo na chvli se zabrat do ofiiny pouti od Nmenu do Saska", rozkonho starho kvru z osmnctho stolet,
znenadn jsem si znovu vzpomnl na pozvn a na to, e nejsem
oholen a musm se oblci. V Bh, pro jsem si na sebe tohle uil!
Tak jen, Harry, pkn vsta, odlo knihu, namydli se, do krvava si
poe bradu, oblec se a dopej si poten z lidiek! A zatmco jsem
se holil, vzpomnal jsem na bahnitou jmu na hbitov, do kter dnes
spustili toho neznmho, a na sekleben tve znudnch drahch v
Kristu a ani jsem se tomu nemohl zasmt. Pipadalo mi, e tam u t
bahnit jmy, u tch pitomch, rozpaitch kazatelovch slov a pitomch, rozpaitch tv smutenho shromdn, u beztnho
pohledu na vechny ty ke a desky z plechu a mramoru, u vech
tch falench kvtin z drt a skla, e tam neskonil jen ten nezn-

53

m, ani e tam ztra i pozt neskonm jen j, zahrabn do bahna

ped rozpait, prolhan se tvcmi smutenmi hosty, ne, tak e
skon vechno, veker nae snaen, veker nae kultura, vechna
nae vra, vechna nae radost ze ivota, nae chu k ivotu, kter je
tak velmi chor a brzy ji tam tak zahrabou. N kulturn svt je
hbitov, Je Kristus a Sokrates, Mozart a Haydn, Dante a Goethe
jsou tu ji jen vybledl jmna na rezivjcch plechovch tabulch,
obklopen rozpaitmi a prolhanmi pozstalmi, kte by dali mnoho za to, kdyby jet mohli vit v ty tabule, je pro n bvaly svat,
kte by mnoho dali za to, aby byli s to pinst aspo jedin poctiv
slovo zrmutku a zoufalstv nad tmto zalm svtem, a jim msto
toho nezbv ne postvat u hrobu s rozpaitm klebkem. Ve
vzteku jsem se poezal na brad na tom vn stejnm mst a chvli
jsem si rnu vypaloval, pak jsem Pece jen musel erstv lmec znovu vymnit a vbec jsem nevdl, pro to vechno dlm, nebo
jsem neml nejmen chu na tu veei jt. Ale st Harryho si zase
zahrla divadlo, prohlsila profesora za sympatickho chlapka, zatouila po pachu loviny, troe hovoru a drunosti, rozpomnla se
na hezkou profesorovu enu, shledala mylenku na veer u pvtivch hostitel celkem vzato za povzbuzujc a pomohla mi na bradu
pilepit anglickou nplast, pomohla mi oblci se, uvzat slunou
kravatu a zlehka m odvedla od mho pvodnho zmru a pn
zstat doma. Souasn jsem uvaoval: tak jako se te j oblknu a
pjdu navtvit profesora a vymnm si s nm vce i mn vylhan
zdvoilstky, ani to vlastn chci; dl tot a ije a jedn tak vtina
lid z donucen den co den a hodinu co hodinu, ani vlastn chce,
kon nvtvy, astn se zbav, odsed si sv edn hodiny, vechno nucen, mechanicky, nechtn, vechno by to prv tak dobe
mohly dlat stroje anebo by se od toho vbec dalo upustit; a ten vn, stle bc mechanismus jim brn; tak jako mn, zkritizovat
vlastn ivot, jeho pitomost a mlkost, jeho odporn se klebc pochybnost, poznat a poctit jeho beznadjn smutek a pustotu. Ach,
maj pravdu tihle lid, maj nekonenou pravdu, e tak ij, e si hraj
ty sv drobn hry a hon se za svou dleitost, msto aby se brnili t
skliujc mechaninosti a zoufale civli do przdna jako j, vykolejenec. Pohrdm-li obas v tchto zpiscch lidmi a vysmvm se jim,
a si jen proto nikdo nemysl, e na n chci svalovat vinu, e je chci
obalovvat, e chci druh popohnt k odpovdnosti za svou osobn

54

bdu! Ale j, kter jsem u doel tak daleko a stojm na samm kraji,
kde ivot pad do bezednch temnot, jsem v bezprv a lu, kdy se
snam sob i druhm pedstrat, jako by ten mechanismus bel
jet i pro mne, jako bych sm jet patil k onomu lbeznmu dtskmu svtu t vn hry!
Veer podle toho tak dopadl. Ped domem svho znmho jsem
zstal na chvli stt a hledl do oken. Tady, uvaoval jsem, ten lovk bydl a rok co rok pokrauje ve sv prci te a komentuje texty,
ptr po souvislostech mezi pednasijskmi a indickmi mytologiemi a je pitom spokojen, nebo v v hodnotu svho konn, v ve
vdu, jejm je sluebnkem, v v hodnotu pouhho vdn a jeho
hromadn, nebo v v pokrok, ve vvoj. Neproil vlku, ani jak
Einstein otsl dosavadnmi zklady mylen (m za to, e se to tk
pouze matematik), nevid nic z toho, jak se kolem nho chyst dal
vlka, pokld idy a komunisty za hodn nenvisti, je to hodn,
bezmylenkovit, spokojen dt, kter samo sebe bere vn, je
teba mu zvidt. kubl jsem sebou a veel, pijala m sluebn v
bl zstrce a j jsem si v jaksi pedtue pesn poviml msta, kam
mi ukld klobouk a pl, byl jsem uveden do teplho svtlho pokoje a podn o strpen, a msto abych pronesl modlitbu anebo si
zdml, vzal jsem z hravho pudu do rukou nejbli pedmt, kter
se mi naskytl. Byl to zarmovan obrzek, jeho msto bylo na kulatm stolku, kde stl ikmo open tuhou vzpru z kartnu. Byl to
lept a pedstavoval bsnka Goetha, charakternho, geniln uesanho starce s krsn modelovanou tv, v n nechyblo ani proslul
ohniv oko, ani rys dvoanstvm jemn zastran osamlosti a tragiky; na tu onen umlec vynaloil zcela obzvltn sil. Zdaile propjoval tomu dmonickmu starci, bez jmy na jeho hloubce, trochu profesorsk nebo i trochu hereck rysy sebeovldn a bodrosti a
stvoil tak koneckonc opravdu krsnho starho pna, kter se mohl
stt ozdobou kadho mckho pbytku. Ten obrzek nebyl asi
hloupj ne ostatn obrazy tohoto druhu, ne vichni ti pilnmi
umleckmi emeslnky vyroben lbezn spasitel, apotolov, hrdinov, bohati ducha a sttnci, snad m tak drdil jen uritou virtuzn profesionalitou; a u je tomu jakkoli, toto marniv a samolib
zpodoben starho Goetha na mne, jak jsem byl stejn u v dost mizern nlad, ihned fatln zaskehotalo jako pazvuk a dokldalo, e
tu nejsem na sprvnm mst. Tady byli domovem krsn stylizovan

55

sta misti a nrodn velikni a ne stepn vlci.

Kdyby byl vstoupil domc pn, snad by se mi bylo potstilo pod
pijatelnmi zminkami se vytratit. Avak pila jeho pan, a j jsem
se odevzdal osudu, pestoe jsem ml neblah tuen. Pozdravili jsme
se a k prvnmu rozladn se druila dal. Pan mi blahopla, jak
dobe vypadm, kdeto j jsem si byl a pli vdom, jak velmi jsem
za lta od naeho poslednho setkn zestrl; ji pi stisku raky mi to
znan nemile pipomnla bolest v prstech stiench dnou. A pak se
zeptala, jak se da m mil en, a j jsem j musel ci, e m m
ena opustila a e jsme rozvedeni. Byli jsme rdi, kdy veel profesor. I on m srden uvtal a pokivenosti a kominosti situace se
hned nato dostalo t nejnramnj podoby. Drel v ruce noviny, list,
kter odebral, denk strany militarist a vlench rv, ukazoval
na nj a vyprvl, e tam stoj nco o njakm mm jmenovci, spisovateli Hallerovi, a co to mus bt za niemu a vlastizrdce, kdy si
tropil blzny z csae a prohlaoval, e jeho vlast nenese na vzniku
vlky o nic men vinu ne neptelsk zem. Co to pr mus bt za
lumpa! No, vdy taky dostal ptek co proto, redakce toho kdce
pkn rzn odbyla a postavila na pran. Peli jsme vak k jinm
vcem, kdy vidl, e m to tma nezajm; a oba skuten ani zdaleka nepomysleli na monost; e by ta obluda mohla sedt ped nimi,
a pece tomu tak bylo, ta obluda jsem byl j. K emu spoutt kik a
znepokojovat lidi! V duchu jsem se sml, ale vzdal se v nadje, e
ten veer proiji jet nco pjemnho. Mm ten okamik jasn v
pamti. V t chvli toti, co profesor rozkldal o vlastizrdci Hallerovi, zl pocit deprese a zoufalstv, kter se ve mn od on pohebn
scny hromadil a stle slil, vystil v nespoutan tlak, v tlesnou
nevolnost (v bin krajin), v rdousiv pocit pln zkosti. Ctil jsem,
e na mne nco h, e m zezadu obchz njak nebezpe. Natst ohlsili, e je jdlo na stole. Peli jsme do jdelny a ve snaze
kat i ptt se naprosto nevinn vci jsem jedl vc, ne jsem zvykl,
a ctil jsem se od minuty k minut alostnji. Boe mj, myslil jsem
si ustavin, pro se tak namhme? Zeteln jsem ctil, e ani moji
hostitel nejsou ve sv ki a e vynakldaj velk sil, a u proto,
e jsem psobil tak ochromujcm dojmem, i snad e v dom panovalo i jin rozladn. Ptali se m jen na vci, na n nebylo lze dt
upmnou odpov, a zhy jsem se utpl ve lch a pi kadm slov zpasil s hnusem. Nakonec jsem, abych obrtil hovor, zaal vy-

56

prvt o pohbu, ktermu jsem dnes pihlel. Ale nevystihl jsem

sprvn tn, m snahy o humor sp rozlaovaly, stle vc jsme se
rozchzeli, stepn vlk se ve mn klebil a cenil chrup a pi mounku
jsme vichni ti byli u znan zamlkl.
Vrtili jsme se do prvnho pokoje napt se kvy a likru, snad ns
to trochu pozvedne. Jene mi prv padl do oka ten kne bsnk,
akoli byl obraz odloen na prdelnk. Nemohl jsem se ho zbavit, a
ani bych popl sluchu varovnm hlasm v sob, znovu jsem ho
vzal do ruky a zaal se s nm vypodvat. Byl jsem jako posedl
pocitem, e situace je neudriteln, e se mi te mus podait hostitele rozeht, strhnout je na svou stranu a naladit do sv tniny, nebo
pivodit dokonalou explozi.
Doufejme," pravil jsem, e Goethe takhle ve skutenosti nevypadal! Jak jeitnost a vzneen pza, dstojnost koketujc s venmi ptomnmi, a pod munm povrchem svt nejmilostnj sentimentlnosti! Jist je mono leccos proti nmu mt, i j asto leccos
mvm proti tomu starmu chvastounovi, ale zobrazit ho takhle, ne,
to u zachz pece jen pli daleko."
Hostitelka dolila kvu s hluboce trpitelskm vrazem a pak spn opustila pokoj ; jej mu mi vyloil, napl v rozpacch, napl vytav, e ten Goethv portrt pat jeho pan a e ho m obzvlt
rda. A i kdybyste objektivn ml pravdu, co ostatn poprm,
neml jste se pece jen vyjadovat tak drsn."
Mte pravdu," souhlasil jsem. To je bohuel mj zvyk a m neest, e se vdy rozhodnu pro co nejdrsnj vraz, co ostatn ve
svch dobrch chvlch dlal i Goethe. Tenhle sladk, osck salonn Goethe by ovem drsnho, pravho, bezprostednho vrazu
nikdy nepouil. Prosm vs i vai pan velmi za prominut - eknte j
laskav, e jsem schizofrenik. A souasn prosm o dovolen, abych
se sml porouet."
Zaraen profesor sice pronesl pr nmitek, znovu zaal o tom,
jak krsn a podntn byly nae rozhovory, dokonce jakm hlubokm dojmem na nho zapsobily m domnnky o Mithrovi a Krinovi a jak doufal, e i dnes . . . atakdle. Podkoval jsem mu a prohlsil, e to jsou slova velmi lichotiv, e ale mj zjem o Krinu,
jako i chu k vdeckm rozpravm naprosto vyprchaly, e jsem ho
dnes nkolikrt obelhal, napklad e nejsem tady ve mst teprve
nkolik dn, nbr ji adu msc, e vak iji osamle a u se ne-

57

hodm k tomu, abych chodil do lepch dom, nebo pedn jsem bez
ustn ve patn nlad a stien dnou, a potom vtinou opil. Dle,
aby bylo mezi nmi jasno a abych alespo neodeel jako lh, musm
venmu profesorovi oznmit, e m dnes opravdu velice urazil. e
se postavil na pitom, omezen stanovisko hodn nezamstnanho
oficra a ne uence, stanovisko toho reaknho pltku k Hallerovm
nzorm. Ten ptek" a vlastizrdce Haller e jsem j a e by to s
na zem a svtem vypadalo lpe, kdyby aspo pr myslcch lid se
pihlsilo k rozumu a lsce k mru, namsto aby se slep a posedle
milo k nov vlce. Tak, a Pnubohu porueno.
Vstal jsem, rozlouil jsem se s Goethem i profesorem, strhl venku
sv vci z vku a utekl. kodolib vlk hlasit vyl v m dui, mezi
jednm a druhm Harrym dolo k ukrutn scn. Nebo to mi bylo
jasn, tenhle neuten veer ml mnohem vt dosah pro mne ne
pro rozhoenho profesora; pro nho to bylo zklamn a drobn
mrzutost, pro mne vak to byl posledn nezdar a tk, bylo to rozlouen s mckm, morlnm a uenm svtem, bylo to naprost
vtzstv stepnho vlka. A bylo to louen uprchlka a poraenho,
vyhlen vlastnho bankrotu, rozlouen bez tchy a bez humoru.
Nerozlouil jsem se se svm nkdejm svtem, s mctvm, morlkou a uenost jinak, ne jak se lovk se aludenmi vedy lou
s vepovou peen. Zuiv jsem pobhal pod lucernami, vztekl a k
smrti smutn. Jak to byl beztn, poniujc, zl den, od rna a
do veera, od hbitova a po scnu u profesora! Na? Pro? M njak smysl nakldat si na hbet jet vc takovch dn a jet vckrt si
takhle nadrobit? Ne! Dnes v noci ji tomu udlm konec. Dom,
Harry, a prozni si hrdla! Dost dlouho jsi s tm otlel.
Potloukal jsem se ulicemi sem a tam, hnn souenm. Bylo ode
mne pirozen pitom poplivat tm hodnm lidem klenot jejich salnu, bylo to hloup a nezpsobn, ale j jsem u nemohl a neuml
jinak, u jsem tenhle krotk, falen, zpsobn ivot nemohl snst. A
protoe, jak se zd, nedovedu, snet ani samotu, protoe se mi tak
nevslovn a k nenvisti zprotivila a zhnusila m vlastn spolenost,
protoe se dusm ve vzduchoprzdnm prostoru svho pekla a tluu
kolem sebe, jak tu jet je vchodisko? dn. ote a matko,
dalek, svat ohni mho mld, vy tiscer radosti, dla a cle mho
ivota! Nic mi z toho nezstalo, ani ltost, jen bolest a hnus. Nikdy
m snad pouh nutnost t nemuila tak jako v t chvli. .

58

V jedn beztn pedmstsk hospod jsem si na chvli odpoinul, napil se vody a koaku a el dl, ert m hnal pkrmi, kivolakmi ulikami starho msta nahoru a dol, alejemi, pes Ndran
nmst. Odjedu! napadlo m, veel jsem do ndra, civl na jzdn
dy po stnch, vypil trochu vna, pokouel se vzpamatovat. A stle
ble a jasnji jsem zanal vidt straidlo, jeho jsem se bl. Budu se
muset vrtit, vrtit do sv svtnice a snet beze slova to zoufalstv!
Tomu neuniknu, i kdy se budu toulat jet mnoho hodin, neuniknu
nvratu ke svm dvem, ke stolu s knihami, k pohovce, nad n vis
milenin portrt, okamiku, a budu musit nabrousit bitvu a podezat se. Stle zetelnji a s divoce bucm srdcem jsem proval strach
vech strach: strach ze smrti! Ano, smrti jsem se pern bl. Pestoe jsem nevidl jin vchodisko, i kdy se kolem mne kupily hnus,
utrpen a zoufalstv, i kdy u nic nebylo s to m zvbit a pinst
radost a nadji, nevslovn jsem se dsil t popravy, poslednho
okamiku, chladnho, zejcho ezu do vlastnho masa!
Nevidl jsem dnou cestu, jak uniknout t hrze. Zvtz-li snad
v boji mezi zoufalstvm a zbablost i dneska zbablost, bude ztra a
kad den pede mnou znovu stt zoufalstv, zeslen jet o to, e
budu sebou pohrdat.
Tak dlouho budu brt n do ruky a zase jej odhazovat, a se to
konen jednou stane. Radji tedy jet dnes! Hovoil jsem rozumn
sm k sob jako k vystraenmu dtti, ale dt neslyelo, utkalo,
chtlo t. Trhav m to pudilo dle mstem, velkm obloukem jsem
se vyhnul svmu bytu, maje stle na mysli nvrat, kter jsem oddaloval. Tu a tam jsem uvzl v nkter hospod na jednu dv sklenky,
pak m to hnalo dl ve velkm kruhu kolem cle, kolem bitvy, kolem smrti. Obas jsem se k smrti znaven posadil na laviku, na kraj
njak kany, na patnk, poslouchal, jak mi bije srdce, stral pot z
ela a utkal dl, pln smrteln zkosti, pln horouc touhy po ivot.
Pozd v noci m to pivbilo v odlehlm pedmst, kter jsem
moc neznal, do hostince, za jeho okny zaznvala beskn tanen
hudba. Kdy jsem vchzel, peetl jsem si na-starm tt nad vchodem: U ernho orla. Uvnit byla slavnost, shon lid, kou, pach z
vna a kik, v zadnm sle se tanilo, dila tam tanen hudba: Zstal
jsem v pedn mstnosti, kde sedli jen prost, zsti chudobn obleen lid, kdeto v tanenm sle vzadu se daly zahldnout i zjevy
elegantn. Dav m postrkoval a byl jsem dotlaen a k jednomu stolu

59

u pultu, na lavici u stny sedlo hezk bled dve v tenkch, hluboce vystiench plesovch atech se zvadlou kvtinou ve vlasech.
Kdy m dvka vidla pichzet, pozorn a vldn se na mne podvala, odsedla si s smvem trochu stranou a udlala mi msto.
Smm?" zeptal jsem se a posadil se vedle n.
Samo sebou," ekla, kdo vlastn jsi?"
Dkuji," ekl jsem, j nemohu dom, nemohu, nemohu, chci
zstat tady u vs, kdy dovolte. Ne, dom nemohu."
Kvla, jako kdy mi rozum, a jak sklnla hlavu, uvidl jsem kade, kter j spadala z ela k uchu, a zpozoroval, e uvadl kvtina je
kamlie. Z druh strany vetla hudba, u pultu vykikovaly nice o
pekot sv objednvky.
Jen tu zsta," ekla hlasem, jm jsem okval. A pro neme dom?"
Nemohu. Doma na m nco ek - ne, nemohu, je to pli hrozn."
Tak to nech ekat a zsta tady. Nejdv si podn oti brle,
vdy vbec nic nevid. Tak, dej sem kapesnk. Co budeme pt?
Burgundsk?"
Oistila mi brle, a teprve nyn jsem ji zeteln vidl, bled, pevn obliej s krvav namalovanmi sty, jasnma edma oima,
hladkm, chladnm elem a krtkou, tuhou kade ped uchem. Ujala
se m vldn a trochu posmn, objednala vno, piukla si se mnou
a pi tom se podvala na m boty.
Mj ty Boe, odkud to jde? Vypad, jako kdybys piel pky
z Pae. Takhle se na bl nechod."
kal jsem ano i ne, troku jsem se sml a nechal ji mluvit. Moc
se mi lbila, a asl jsem, nebo takovm mladm dvatm jsem se
dosud vyhbal a pozoroval jsem je spe s nedvrou. A ona se ke
mn chovala pesn tak, jak to v t chvli pro mne bylo dobr - ach, a
takov ke mn od t doby byla pod. Jednala se mnou tak etrn, jak
bylo poteb, i tak posmn, jak bylo poteb. Objednala obloen
chlb a nadila mi, abych jedl. Nalila mn a poruila vypt jeden
douek, ale ne pli rychle. Pak pochvlila, jak jsem poslun.
Jsi hodn," prohlsila povzbudiv, nedl pote. Vsame se,
e u je to dvno, cos musel naposled nkoho poslouchat."
Ano, vyhrla jste. Odkud to vte?"
To nen dn umn. Poslouchat je jako jst a pt - kdo to dlou-

60

ho postrdal, tomu je to pak nade vecko. e m rd poslouch?"

Velmi rd. Vy vte vechno."
S tebou je to snadn. Snad bych ti, pteli, dovedla i povdt, co
to na tebe doma vlastn ek a eho se tak boj. Ale ty to v sm, a
nemusme se o tom bavit, ne? Nesmysl! Bu se lovk obs, no a
co, asi m pro to dvod. Nebo jet ije, a pak mu zbv u jen starost o ivot. Nen nic prostho."
Ach," zvolal jsem, kdyby to jen bylo tak prost! J jsem se o
ivot dost nastaral, Bh mi je svdek, a k niemu to nebylo. Obsit se
je mon tk, nevm. Ale t je mnohem, mnohem t! V Bh,
jak je to tk!"
Vak uvid, jak je to lehk, jako pro dti. Zatek u mme za
sebou, brle m ist, najedl ses a napil. A te ti trochu vykartujeme kalhoty a boty, maj toho zapoteb. A pak si se mnou zatan
shimmy."
Tak vidte," zvolal jsem horliv, e jsem pece jen ml pravdu!
Nic m vc nemrz, ne kdy nemohu splnit njak v pkaz. Ale
tenhle nemohu. Neumm tanit shimmy, a ani valk a polku i jak se
to vechno jmenuje, nikdy jsem se neuil tancovat. Tak, a vidte, e
pece jen nen vechno tak prost, jak si myslte."
Krsn dvka se usmla svmi krvav rudmi rty a potsla pevnou, chlapecky osthanou hlavou. Kdy jsem se na ni zadval, pipadalo mi, e se podob Rze Kreislerov, prvn dvce, do n jsem se
kdysi jako hoch zamiloval, ale ta byla snd a tmavovlska. Ne, nevdl jsem, koho mi ta dvka pipomn, jen jsem vdl, e to je nkdo z velmi ranho mld, z chlapeckch as.
Jenom klid," zvolala, jen klid! Tak ty tedy neum tanit? Vbec ne? Ani onestep? A to tvrd, e sis dal se ivotem bhvjakou
nmahu! Tak to ses, chlapeku, vytahoval, to u bys ve svm vku
neml dlat. Jak me vykldat, e sis dal nmahu se ivotem, kdy
ani nechce tancovat?"
Kdy to neumm! Nikdy jsem se to neuil." Smla se.
Ale st a pst ses uil, vi, a potat a nejsp taky latinsky a
francouzsky a plno tchhle vc? Vsadm se, es vysedval po kolch dobe deset dvanct let a pak jet studoval dl, a m mon
dokonce doktorsk titul, a um st nsky nebo panlsky. Nebo ne?
No tak. Ale trochu asu a penz na pr hodin tance jsi dohromady
nedal. No prosm!"

61

To rodie," hjil jsem se, to oni m dali uit se latinsky a ecky

a to vechno. Ale uit se tanit, na to m nedali, to se u ns nesluelo,
moji rodie sami nikdy netancovali.
Dvala se na mne naprosto chladn, plna pohrdn, a znovu z jej
tve promlouvalo nco, co mi pipomnalo ran mld.
Tak to tedy mus bt vina tvch rodi! Zeptal ses jich taky,
jestli dnes veer sm k ernmu orlu? Ano? e u jsou dvno mrtvi? No prosm! Jestli ses v mld ze sam poslunosti nechtl uit
tancovat - pro m za m! Akoli nemyslm, es tenkrt byl zrovna
vzorn synek. Ale potom - cos vlastn dlal cel ta lta potom?"
Ach," piznal jsem, ani u sm nevm. Studoval jsem, provozoval hudbu, etl jsem knihy a psal jsem knihy, cestoval
To jsou mi ale podivn nzory, co ty m o ivot! Tak tys
vdycky dlal jen tk a sloit vci, a tm jednoduchm ses nenauil? Tos neml as? Ani chu? No pro m za m, nejsem bohudk tv
matka. Ale pak dlat, jako kdybys poznal ivot skrz na naskrz a nic v
nm nenael, to tedy ne !"
Nehubujte!" prosil jsem. J vm, e jsem pomaten."
Prosm t, co je to za bchorky! Ty vbec nejsi pomaten, pane
profesore, ty jsi mi dokonce moc mlo pomaten. Ty jsi tak njak
hloup chytr, zd se mi, pln jako njak profesor: Poj, snz
jet jeden chleba. Pak mi bude povdat dl."
Znovu mi obstarala chlb, dala na nj trochu soli a potela jej trochou hoice, kousek si ukrojila pro sebe a nadila mi jst. Jedl sem.
Byl bych udlal vechno co by mi poruila, vechno krom tance.
Dlalo mi nesmrn dobe nkoho poslouchat, sedt vedle nkoho,
kdo se vyptv, porou, hubuje. Kdyby to byli ped nkolika hodinami udlali profesor a jeho pan, eho veho bych byl ueten. Ale
ne, takhle to bylo dobe, kolik by mi toho bylo ulo!
Jak se vlastn jmenuje?" zeptala se nhle.
Harry."
,;Harry. Jmno pro chlapeky! A chlapeek taky jsi, Harry, pes
tch pr edch mst ve vlasech. Jsi chlapeek, ml bys mt nkoho,
kdo by na tebe trochu dohldl. O tanci u budu zticha. Ale jak jsi
uesan! Copak nem enu nebo milenku?"
enu u nemm, rozvedli jsme se. Milenku bych ml, ale nebydl tady, vdme se jen zdka a nijak dobe spolu nevychzme."
Tie hvzdla skrze zuby.

62

S tebou bude asi pkn pozen, e u tebe dn nevydr: Te

mi ale povz: Co se ti dnes veer tak zvltnho stalo, e jsi po svt
pobhal jako straidlo? Zkrachovals? Prohrls penze?"
To bylo tko ci.
Podvejte se," zaal jsem, vlastn to byla malikost. Byl jsem
pozvn k jednomu profesorovi - j sm dn profesor nejsem - a
vlastn jsem tam vbec neml chodit, u na to nejsem zvykl, vysedvat takhle u lid a klbosit, odnauil jsem se to. U do domu jsem
vchzel s pocitem, e to patn dopadne - kdy jsem vel klobouk,
pilo mi na mysl, e ho mon zas budu brzy potebovat. No a u
toho profesora stl na stolku jeden obrzek, pitom obrzek, kter
m popuzoval ..."
Jak obrzek? Pro popuzoval?" peruila m.
Takov obrzek, co pedstavoval Goetha - bsnka Goetha, vte?
Ale nebyl na nm takov, jak skuten vypadal - ostatn to se vbec
pesn nev, je u sto let mrtev. Prost njak modern mal Goetha
pisl tak, jak si ho sm pedstavuje, a ten obrzek m popuzoval a
byl mi dsn protivn - ale j nevm, jestli mi rozumte?
Moc dobe rozumm, bud' bez starosti. A dl?"
U pedtm jsme se s profesorem rozchzeli; jako skoro vichni
profesoi je i on velk vlastenec a za vlky staten pomhal obelhvat lidi - pirozen v t nejlep ve. J jsem ale proti vlce. No, to je
jedno. Tak dl. Vdy jsem se ani na obrzek nemusel dvat ..."
Oveme ne."
Ale jednak m to kvli Goethovi mrzelo, mm ho toti velice
rd, a pak to bylo tak, e jsem si myslel - myslel nebo ctil asi tohle:
tak tu te sedm u lid, o kterch se domnvm, e jsou jako j, o
kterch jsem si myslel, e budou Goetha mt rdi podobn jako j a
e o nm budou mt i podobnou pedstavu jako j, a najednou u nich
stoj ten nevkusn, zfalovan a peslazen obraz a zd se jim ndhern, a oni naprosto nevid, e duch toho obrazu je prav opak ducha Goethova. Mysl si, e obraz je skvl, a pro m za m, a si to
mysl - ale vechna m dvra k tm lidem, vechno ptelstv a cel
pocit spznnosti a sounleitosti jsou najednou tytam. Ostatn to
ptelstv beztak nebylo nijak valn. No a tak m popadl vztek a
smutek a vidl jsem, e jsem docela sm a e mi nikdo nerozum.
Chpete?"
To se d snadno pochopit, Harry. A potom? Rozmltils jim ob-

63

raz o hlavu?"
Ne, nadval jsem a utekl, chtl jsem dom, ale
Jene doma by nebyla dn maminka, aby hloupho hoka
utila nebo mu vyhubovala. V, Harry, je mi t a lto, ty jsi dtina,
e ti nen rovno."
Jist, uznval jsem to, bylo to zejm tak. Dala mi vypt sklenku
vna. Byla ke mn opravdu jako maminka. Tu a tam jsem si vak
vmal, jak je hezk a mlad.
Tak tedy," zaala pak znovu, ;,tak tedy Goethe zemel ped sto
lety a Harry ho m velmi rd a m o nm nramnou pedstavu, jak
asi vypadal, a tak na to m Harry prvo, e? Ale mal, kter tak
horuje pro Goetha a m o nm svou pedstavu, ten na to prvo nem,
a ani profesor ne a vbec nikdo, protoe se to Harrymu nehod, to on
nesn, a tak mus nadvat a utct! Kdyby byl chytr, tak se mali i
profesorovi vysmje. Kdyby byl blzen, hodil by jim jejich Goetha
do tve. Protoe je ale mal chlapeek, utk dom a chce se obsit -. Dobe jsem pochopila tu tvou historii, Harry. Je to komick historie, Harry, a se musm smt. Pokej, nepij tak rychle! Burgundsk
se pije pomalu, jinak moc rozpaluje. Tob se ale mus kat vecko,
chlapeku."
,Jej pohled byl psn a krav jako pohled edestilet guvernantky.
ano," prosil jsem spokojen, jen mi povzte vechno."
Co ti mm povdat?"
Vechno co chcete."
Dobe, tak ti nco povm. U hodinu sly, e ti tykm, a ty mi
pod jet vyk. Pod sam latina a etina, pod co nejsloitji!
Kdy ti njak dve tyk a nen ti protivn, tak j tyk taky. Tak,
te ses nemu piuil. A potom: u pl hodiny vm, e se jmenuje
Harry. Vm to, protoe jsem se t zeptala. Ty ale nechce vdt, jak
se jmenuji j.
AIe ano, velmi rd se to dovm."
Pozd, chlapeku! A se jednou setkme, me se zase zeptat.
Dnes u ti to nepovm. Tak, a te chci tanit."
Protoe se chystala vstt, m nlada nhle prudce poklesla, dostal
jsem strach, e odejde a nech m samotnho a e pak vechno bude
zas jak pedtm. Jako bolest zub; kter se pechodn uti a pak se
nhle objev a pl jako ohe, narz tu zas byla zkost a hrza. Boe,

64

copak jsem zapomnl, co na mne ek? Co se nco zmnilo?

Pokejte, zvolal jsem pnliv, neodchzejte - neodchzej!
Me samozejm tancovat, jak dlouho chce, ale nezstvej moc
dlouho pry, vra se, vra se!"
Vstala se smchem. Pedstavoval jsem si ji vstoje vt, byla thl; ale ne vysok. Znovu mi nkoho pipomnla - ale koho? Nemohl
jsem na to pijt.
Vrt se?"
Vrtm, ale me to dost dlouho trvat, pl hodiny nebo i celou.
Nco ti povm: zavi oi a trochu se prospi; to je to, co potebuje."
Uvolnil jsem j cestu a ona la; suknkou se mi otela o koleno, v
chzi se podvala do kulatho malinkho zrctka, vythla obo,
mravou pudenkou si pejela bradu a zmizela v tanenm sle. Podval jsem se kolem sebe: ciz tve, kouc mui, pivem polit
mramorov stolek, vude kik a vskot a vedle ta tanen hudba.
Abych spal, ekla. Ach, ty dt, jak ty m pont o mm spnku,
kter je pla ne zajc! Prospat se v tomhle jarmarku, u stolu, mezi
cinkajcmi pllitry? Usrkl jsem vna, vythl z kapsy doutnk, ohlel
se po zpalkch, ale vlastn mi ani do kouen nebylo, poloil jsem
doutnk ped sebe na stl. Zavi oi," ekla. Bh v, odkud to dve
m ten hlas, ten trochu hlubok, dobr hlas, matesk hlas. Zjistil
jsem, e je pjemn ten hlas poslouchat. Poslun jsem zavel oi,
opel hlavu o ze, slyel kolem sebe stovky burcivch zvuk a um, usmval se npadu prospat se na takovm mst, umnil si, e
pjdu ke vchodu do slu a nahldnu tam - musm se pece podvat,
jak m krsn dvka tan - pohnul jsem nohama pod idl a teprve
te jsem zjistil, jak jsem od toho nkolikahodinovho pobhn sem
tam , nekonen unaven, a zstal jsem sedt. A tak jsem, posluen
mateskho pkazu, hned usnul, lan a vdn jsem spal a zdl se
mi sen, jasn a hezk jako u dvno ne. Zdlo se mi tohle:
Sedl a ekal jsem v njakm staromdnm pedpokoji. Zpotku
jsem pouze vdl, e jsem ohlen u njak excelence, pak m napadlo, e m m pijmout pan von Goethe. Bohuel jsem tam nebyl
jako docela soukrom osoba, nbr jako dopisovatel jednoho asopisu, co mi velmi vadilo, a nechpal jsem, kter bel m vehnal do
takov situace. Ke vemu m jet znepokojoval njak tr, kter se
objevil a pokouel se vyplhat po m noze. Sice jsem se brnil a stepval toho plaza, ale nevdl jsem, kde zrovna je, a neodvaoval se

65

nikam shnout. Tak jsem si nebyl docela jist, zda m omylem msto
u Goetha neohlsili u Matthisona, kterho jsem ovem ve snu zamoval s Brgerem, nebo jsem mu pipisoval bsn vnovan Molly.
Ostatn by mi bylo takov setkn s Molly velmi vtan, pedstavuji
si ji plnou kouzla, mkkou, muzikln, veern. Kdybych tu jen nesedl z poven t zpropaden redakce! M nevole stle stoupala a
ponenhlu se penesla i na Goetha, vi nmu jsem te najednou
ml plno velijakch pochyb a nmitek. Z toho asi bude pkn audience. tr vak, i kdy nebezpen a ukryt nkde blzko, pece jen
snad nebyl tak zl; zdlo se mi, e me teba znamenat i nco pvtivho, ba je doce1a mon, e njak souvis s Molly, e je nco
jako posel od n nebo zve, kter m ve znaku, krsn, nebezpen
znak enstv a hchu. Nejmenuje se to zve snad Vulpius?-Ale vtom
slouc prudce otevel dvee, vstal jsem a vstoupil.
Star Goethe tu stl, mal a velmi kroben, a na sv hrudi klasika ml opravdu tlustou dovou hvzdu. Zdlo se, e stle jet vldne, stle jet udluje audience a kontroluje svt ze svho vmarskho muzea. Nebo sotvae m spatil, zakval trhav hlavou jako
havran a slavnostn pronesl: Tak co, vy mlad, vy s nmi a naimi
snahami neste arci pli spokojeni?"
Zcela sprvn," ekl jsem, naveskrz zmrazen jeho ministerskm
pohledem. My mlad opravdu s vmi nesouhlasme, star pane. Jste
pro ns slavnostn, Excelence, a jeitn a dleit a moc mlo
upmn. To bude nejsp to podstatn; moc mlo upmn."
Mal staec trochu pedklonil psnou hlavu, a jak se jeho tvrd,
edn seven sta uvolovala v jemn smv a roztomile ovala,
rozbuilo se mi nhle srdce, nebo jsem se najednou rozpomnl na
bse Z ve se soumrak sklnl", a e slova t bsn pochzej z
tohoto mue a tchto st. Vlastn jsem u v tomto okamiku byl
odzbrojen a naprosto pemoen a nejradji bych byl ped nm poklekl. Ale drel jsem se zpma a z jeho usmvajcch se st slyel tato
slova: Ajta, jsem tedy naen z neupmnosti? Jak to slova! Neril
byste je ozejmit ble?"
Rd, velmi rd jsem chtl.
Jako vichni velc duchov jste, pane von Goethe, jasn poznal a
proctil pochybnost a beznadjnost lidskho ivota: ndheru okamiku a jeho bdn uvadn, nemonost platit za krsu a viny citu jinak ne jamem vednho dne, horouc touhou po i ducha, jen

66

vede vn boj na ivot a na smrt s prv tak svatou lskou ke ztracen nevinnosti prody, cel to stran vznen v przdnu a nejistot, to odsouzen k pomjivosti, nikdy k pln hodnot, vdy jen k
pokusu a diletantismu - zkrtka celou tu bezvchodnost, marnost a
palivou zoufalost lidsk existence. To vechno jste poznal a tak tu
a tam piznal, a pece jste celm svm ivotem hlsal prav opak,
il vru a optimismus a sob i jinm namlouval, e nae duchovn
sil m trvn a smysl. Vyznavae hlubin, hlasy zoufal pravdy jste
popel a potlail, sm v sob jako v Kleistovi i Beethovenovi. Po
destky let jste si ponal tak, jako by kupit vdomosti, sbrky, pst a
shromaovat dopisy, jako by cel v vmarsk ivot ve st byl
opravdu cestou, jak zvnit okamik, kter jste dokzal pouze mumifikovat, jak zduchovnit produ, kterou jste dokzal jen stylizovat v
masku. To je ta neupmnost, kterou vm vytkme."
Star dvorn rada se mi hloubav zadval do o, jeho sta se stle
usmvala.
Pot se k mmu divu zeptal: To vm Mozartova ,Kouzeln
fltna` jist mus bt velice proti mysli?"
A ne jsem stail protestovat, pokraoval: ,Kouzeln fltna
znzoruje ivot jako lbezn zpv, veleb nae city, je jsou pec
pomjiv, jako nco vnho a boskho, nedv za pravdu ani panu
von Kleistovi, ani panu Beethovenovi, nbr ke optimismus a vru."
J vm, j vm!" zvolal jsem ve vzteku. V Bh, pro jste zrovna
padl na ,Kouzelnou fltnu, kter je mi na svt to nejmilej! Ale
Mozart se nedoil dvaaosmdesti a nekladl si ve svm ivot tyhle
nroky na trvn, d a koenou dstojnost jako vy! Nedlal ze sebe
tak dleitho! Zpval sv bosk melodie a byl chud a brzy zemel,
chud a zneuznan a -"
Goethe vak pravil velmi vldn: e jsem se doil osmdesti
dvou let, to asi je neodpustiteln. M poten z toho bylo vak mnohem men, ne si myslte. Mte pravdu: vdycky m naplovala
velk touha po trvn, vdycky jsem se bl smrti a potral ji. Myslm
si, e boj proti smrti, bezpodmnen a svhlav vle t je pohnutkou, z n jednali a ili vichni vynikajc lid. e se nakonec pesto
mus zemt, to jsem, mil mlad pteli, prokzal ve dvaaosmdesti
letech stejn zvazn, jako kdybych byl zemel jako kolk. Me-li
mi to poslouit k ospravedlnn, rd bych ekl jet toto: v m pova-

67

ze bylo mnoho dtskho, velk chu k pltvn asem. A tak mi to

trvalo trochu dlouho, ne jsem nahldl, e je ji teba jednou s hranm pestat."
A jak to kal, usmval se docela prohnan, pmo ulinicky. Jeho
postava vyrostla, kroben dren a keovit dstojnost v tvi zmizely. A vzduch kolem ns byl te pln samch melodi Goethovch
psn, rozeznval jsem zeteln Mozartovu Fialku" a Schubertovo
Pln opt ke i dol". A Goethova tv byla rov a mlad a podobal se jako bratr hned Mozartovi, hned zas Schubertovi, a hvzda na
jeho prsou byla ze samch lunch kvtin a uprosted radostn vykvtal bohat lut petrkl.
Nebylo mi pli vhod, e se ten staec chce tak lakovn vyvlci
z mch otzek a obaloby, a vytav jsem se na nho podval. Tu se
shbl a sta, je te byla u docela dtsk, sklonil a tsn k mmu
uchu a poeptal mi: Chlape, ty bere starho Goetha pli vn.
Star lidi, kte u zemeli, nen teba brt vn, jinak se jim kivd.
My nesmrteln nemme tuhletu vnost rdi, my mme rdi ps.
Vnost, chlape, je vc asu; vznik, tolik ti prozradm, z peceovn asu. I j jsem kdysi peceoval hodnotu asu, proto jsem se
chtl dot sta let. Ve vnosti vak, jak vid, nen asu; vnost je
jen okamik, prv tak dost dlouh pro ps."
Vskutku se s nm u nedalo promluvit vn slovo, spokojen a
svin pohopkval a petrkl ze sv hvzdy hned vysteloval jako
raketu, hned zas zmenoval a nechval ho mizet. Kdy se tak blskal
svmi tanenmi kroky a figurami, musil jsem myslet na to, e se
tenhle mu aspo nezapomnl nauit tancovat. Uml to znamenit.
Tu mi znovu piel na mysl tr anebo spe Molly a zvolal jsem na
Goetha: Povzte mi, nen tu Molly?"
Goethe se hlasit rozesml. el ke svmu stolu, otevel jednu zsuvku, vyal z n vzcn koen i sametov pouzdro, otevel je a
podrel mi je ped oima. Leela v nm malik, skvostn a zc
ensk noka, v kolen trochu ohnut, chodidlo s drobounkmi prsty
napjatmi do piky.
Nathl jsem ruku a chtl si noku vzt, nebo jsem do n byl cel
zamilovn, ale jak jsem po n dvma prsty sahal, ta hraka jako by
sebou nepatrn kubla a nhle mnou blesklo podezen, e by to mohl
bt ten tr. Goethe jako by to chpal, jako by prv tohle byl chtla
zamlel, ty hlubok rozpaky, ten kubav rozpor mezi dost a

68

strachem. Podrel mi rozkonho trka docela blzko u oblieje,

vidl, jak po nm prahnu, jak ped nm v hrze couvm, a zejm mu
to psobilo velk poten. Jak m kdlil tou lbeznou, nebezpenou
vcikou, opt zcela zestrl, byl te prastar, star tisc let, s vlasy
blmi jak snh, a jeho uvadl staeck tv se tie a bez hlesu smla,
prudce se smla vnitnm smchem, propastnm staeckm humorem.
Kdy jsem se probudil, na sen jsem zapomnl, vybavil se mi znovu a pozdji. Spal jsem u toho hospodskho stolu dobrou hodinu,
uprosted hudby a shonu; nikdy bych to nebyl povaoval za mon.
Ta mil dvka stla pede mnou, ruku na mm rameni.
Dej mi dv nebo ti marky," ekla, nco jsem si tam vedle dala."
Podal jsem j penenku; odela s n a brzy se vrtila.
Tak, a te s tebou mohu jet chvilinku posedt a pak jt, mm
schzku."
Vydsil jsem se. S km?" zeptal jsem zprudka.
S jednm pnem, chlapeku. Pozval m do baru Odeon."
Ach, a j jsem si myslel, e m tu nenech samotnho."
To bys m byl musel pozvat ty. Nkdo t u pedeel. No, aspo
takhle uet hezkch pr penz. Zn Odeon? Po plnoci jen ampask. Klubovky, ernosk kapela, velice nbl."
Na tohle vechno jsem nepomyslel.
Ach," ekl jsem prosebn, dej se tedy pozvat ode m! Povaoval jsem to za samozejm, vdy jsme se sptelili. Dej se pozvat,
kam jen bude chtt, prosm t."
To je od tebe hezk. Ale podvej se: dala jsem slovo, pozvn
jsem pijala, tak tak pjdu. U se nenamhej! ,,Poj, jet se napij,
mme jet v lhvi vno. To dopije, pak pkn pjde dom a vysp
se. Slib mi to."
Ne, dom jt nemohu."
Ach, zas ta historie! Pod ses jet s Goethem nevypodal?" (V
tom okamiku se mi znovu vybavil sen o Goethovi.) ,;Ale jestli
opravdu dom neme, zsta tady, maj tu pokoje. Mm ti jeden
obstarat?"
S tm jsem souhlasil a zeptal jsem se, kde ji mohu opt vidt. A
kde bydl. To mi neekla. Jen a trochu hledm, e ji najdu.
Smm t tedy pozvat?"

69

Kam?"
Kam chce a kdy chce."
Dobr. V ter na veei ke Starm frantiknm, v prvnm pate. Na shledanou!"
Podala mi ruku a teprve te jsem si viml t ruky, kter se naprosto hodila k jejmu hlasu, byla to krsn a pln, moudr a vldn ruka. Posmn se usmla, kdy jsem j ruku polbil.
V posledn chvli se jet ke mn obrtila a ekla: Nco ti jet
povm, k tomu Goethovi. To, co se ti stalo s Goethem, e jsi nemohl
vystt jeho obraz, to se mi leckdy stv se svatmi."
Se svatmi? Copak jsi tak zbon?"
Ne, zbon nejsem, bohuel, ale kdysi jsem byla a zase jednou
budu. Bt zbon, na to nen as."
Nen as? Copak je k tomu zapoteb asu?"
ano. K zbonosti lovk potebuje as, dokonce potebuje nco vc, nezvislost na ase! Neme bt opravdu zbon a zrove
t ve skutenosti a brt ji vn: as, penze, bar Odeon a tohle
vecko."
Rozumm. Ale jak to je s tmi svatmi?"
No, je jich nkolik, kter mm zvl rda: takovho tpna,
svatho Frantika a dal. A ty vidm kolikrt na obrazech, a i Spasitele a Matku Bo, na tak prolhanch, falench, ohlupujcch obrazech, e je mohu vystt zrovna tak mlo jako ty ten Goethv. Kdy
tak nkdy vidm takovho sladce hloupho Spasitele nebo svatho
Frantika a pozoruji, jak se druhm ty obrazy zdaj krsn a povznejc, ctm to jako urku pravho Spasitele a myslm si: ach, pro
il a tak stran trpl, kdy lidem sta jenom takov hloup obraz!
A pesto vm, e i mj obraz Spasitele nebo svatho Frantika je jen
obraz lidsk a nedosahuje pravzoru, e sammu Spasiteli by jeho
obraz, kter j nosm v sob, pipadal zrovna tak hloup a nedokonal jako mn ty nasldl napodobeniny. Nekm ti to proto, abych
tvmu rozladn a vzteku na ten Goethv portrt dvala za pravdu,
to, ne, tady nejsi v prvu. km to jen proto, abych ti dokzala, e ti
rozumm. Vy uenci a umlci mte v hlavch velijak podivnstky,
jste ale lidi jako ostatn, no a my ostatn mme v svch hlavch tak
sv sny a hry. J jsem si toti vimla, uen pane, e ses octl trochu
na rozpacch, jak mi m vyprvt tu svou historku s Goethem - musel sis dt nmahu s tm, jak sv duchovn zleitosti srozumiteln

70

vyloit prostmu dveti. No a tak bych ti rda ukzala, e se zas

tolik namhat nemus. Vak j ti rozumm. Tak a te dost! Pat do
postele."
Odela a star zzenec m odvedl do druhho poschod, lpe eeno nejdve se m zeptal na zavazadla, a kdy slyel, e dn nemm, musel jsem pedem zaplatit to, emu kal noclen". Pak m
starm temnm schoditm vyvedl nahoru do jednoho pokojku a
odeel. Stla tam vrzav devn postel, velmi krtk a tvrd, na
stn visela avle a barevn portrt Garibaldiho a jet zvadl vnec
z njak spolkov slavnosti. Za non koili bych dal nevmco. Byla
tam vak alespo voda a mal runk, mohl jsem se umt; pak jsem
si v atech lehl na postel, nechal rozsvceno a ml as pemlet. S
Goethem to tedy bylo u v podku. Skvl, e ke mn ve snu piel!
A to podivuhodn dve - kdybych jen znal jej jmno! Najednou
lovk, ivouc lovk, kter rozbil chmurn sklenn poklop m
odumelosti a vzthl ke mn ruku, dobrou, krsnou; teplou ruku!
Najednou znovu vci, kter se m njak tkaly; na kter jsem mohl
myslit s radost, starost, s naptm! Najednou tu jsou oteven dvee,
jimi ke mn vstupuje ivot! Snad mohu znovu t, snad se mohu
znovu stt lovkem. M due, chladem upadl do spnku a tm
zmrzl, znovu vydchla a mvala ospale drobnmi slabmi kdly.
Byl u mne Goethe. Jedna dvka mi poruila jst, pt a spt, vldn se o
mne postarala, vysmla se mi, kala mi hloup chlapeku. A tak mi
ta obdivuhodn ptelkyn vyprvla o svatch a ukzal mi, e ani ve
svch nejpodivnjch pemrtnostech nejsem sm a nepochopen a
e nejsem dn chorobn vjimka, e mm sourozence, e se mi
rozum. Zdalipak ji uvidm? Urit, je spolehliv. Dala jsem slovo."
A u jsem zase spal, spal tyi pt hodin. Bylo po dest, kdy jsem
se probudil, ve zmakanch atech, rozlman, unaven, v hlav se
vzpomnkou na nco pernho ze verejka, ale iv, pln nadje,
pln dobrch mylenek. Pi cest zpt dom jsem u nepocioval pranic z hrzy, kterou mi ten nvrat vnukal vera.
Na schodech, nad araukri, jsem potkal tetu", svou domc, kterou jsem vdal velmi zdka, je se mi vak svou vldnou povahou
velmi zamlouvala. Setkn mi nebylo pjemn, vypadal jsem pece
jen ponkud zanedban a nevyspale, nebyl jsem uesn ani oholen.
Jinak vdy respektovala mou touhu t sm a nenpadn, avak dnes
opravdu jako by se mezi mnou a svtem protrhl zvoj a padla zvora

71

- smla se a zstala stt.

Vy jste flmoval, pane Hallere, dnes v noci jste vbec nebyl v
posteli. Budete asi pkn unaven!"
Ano," ekl jsem a tak jsem se musel smt. Dnes v noci jsem si
trochu zadil, a protoe jsem nechtl ruit d vaeho domu, pespal
jsem v jednom hotelu. Mm velk respekt ped klidem a ctihodnost
vaeho domu, a si v nm nkdy pipadm opravdu jako njak ciz
tleso."
Nevysmvejte se, pane Hallere!"
Ach, vysmvm se jen sm sob."
A to prv nemte dlat. Nemte se v mm dom ctit jako ciz
tleso. Mte si t, jak se vm zlb, a dlat si, co se vm zlb. Mla
jsem u kolik opravdu velmi ctihodnch njemnk, ctihodnost samu, ale dn nebyl ti a dn ns neruil mn ne vy. Jene nechtl byste se te napt trochu aje?"
Neodporoval jsem. V saln s krsnmi ddekovskmi obrazy a
ddekovskm nbytkem mi podala aj a trochu jsme si poklbosili,
ta pvtiv pan se dovdla, ani se vlastn ptala, leccos z mho
ivota a mch mylenek a naslouchala s onou sms cty a matesk
shovvavosti, jakou moudr eny mvaj pro musk pemrtnosti.
Hovoilo se i o jejm synovci, ve vedlejm pokoji mi ukzala, co
nejnovji zhotovil ve svm volnm ase: rozhlasov pijma. Tady
vysedval ten piln mladk po veerech a smolil dohromady ten
stroj, unesen mylenkou bezdrtovosti, vzvaje zbon na kolenou
boha techniky, ktermu se po tisciletch podailo objevit a nanejv
dokonale znzornit to, co kad myslitel vdl ji odjakiva a eho
vyuval moudeji. Hovoili jsme o tom, nebo teta thla trochu ke
zbonosti a nboensk rozhovory j nebyly proti mysli. ekl jsem j,
e vudyptomnost vech sil a in byla u dobe znma starm
Indm a e technika pouze velmi malou st tto skutenosti pivedla
do obecnho vdom tm, e pro to, toti pro zvukov vlny, sestrojila
zatm hrozn nedokonal pijma a vysla: Podstaty onoho dvnho
poznatku, neskutenosti asu, e si technika dosud nepovimla, e
vak tak bude objevena" a dostane se do rukou inenrskm horlivcm. e se mon u velmi brzy objev, e kolem ns neproud
stle jen souasn okamit obrazy a udlosti, tak jako je nyn mon
doshnout, aby se ve Frankfurtu i Curychu dala poslouchat hudba z
Pae a Berlna, nbr e stejn tak je zaznamenno a existuje i ve;

72

co se kdy pihodilo v minulosti, a e patrn jednoho dne, po drt i

bez drtu, s ruivmi vedlejmi umy nebo bez nich, budeme slyet
hovoit krle alomouna a Walthera von der Vogelweide. A e to
vechno, tak jako dnes potky rdia, bude lidem slouit jen k tomu,
aby prchali ped sebou a ped svm clem a obklopovali se stle
hust st rozptlen a bezeln inorodosti. kal jsem vak tyhle
mn bn vci nikoli navyklm tnem rozhoen a pohrdn dobou
a technikou, nbr lakovn a hrav a teta se usmvala a sedli jsme
tak pospolu dobrou hodinku, pili aj a byli spokojeni.
Tu krsnou, podivuhodnou dvku z ernho orla jsem pozval na
ter veer a psobilo mi nemalou nmahu zbvajc as njak protlouci. A kdy konen nadelo ter, s lekem jsem si jasn uvdomil dosah svho vztahu k t neznm dvce. Myslel jsem jen na ni,
oekval od n vechno, byl pipraven vechno j obtovat a poloit k
nohm, a pitom jsem do n vbec nebyl ani trochu zamilovn. Stailo si pedstavit, e me nai domluvu nedodret nebo na ni zapomenout, a bylo mi jasn, jak se vci se mnou maj; pak by pro mne
byl svt opt przdn, den za dnem ediv a bezcenn, kolem mne
zase to pern ticho a odumelost a dn jin vchodisko z toho
mlenlivho pekla ne bitva. A bitvu jsem si v tch nkolika mlo
dnech nezamiloval o nic vc, neztratila nic ze sv hrzy. To bylo
prv to ohavn: ml jsem hlubok, drtiv strach z toho, jak si proznu hrdlo, bl jsem se umt, bl se tak divoce, houevnat, brnil
jsem se a vzpnal, jako kdybych byl ten nejzdravj lovk a mj
ivot sm rj. Uvdomoval jsem si svj stav s plnou a bezohlednou
jasnost, uvdomoval si, e ono nesnesiteln napt mezi nemoci t a
nemoci umt je prv to, pro pro mne ta neznm, ta hezk mal
tanenice z ernho orla m takov vznam, Ona je to oknko, nepatrn svtl otvor z m temn jeskyn zkosti. Ona je spasen, cesta
k volnosti. Mus m nauit t nebo nauit zemt, mus se svou hezkou a pevnou rukou dotknout mho okoralho srdce, aby pod dotekem ivota bud' znovu rozkvetlo, nebo se rozpadlo v prach. Odkud
bere tu slu, odkud se v n bere ta aromoc, z jakch tajuplnch hlubin vzeel ten hlubok vznam, jak pro mne m, o tom jsem uvaovat nemohl, tak to bylo lhostejn, nezleelo ani na tom, zda to vm.
U mi sebemn nezleelo na njakm vdn, njakm poznn,
vdy prv tm jsem u byl pesycen, prv v tom spovalo m
nejpalivj a nejvsmnj utrpen a hanba, e jsem svj vlastn

73

stav vidl tak jasn, e jsem si ho byl tak vdom. Vidl jsem toho
darebka ped sebou, to stepn hovado vl, jako mouchu v sti a
dval se, jak jeho osud spje k rozhodnut, jak vis bezbrann zapleten v sti a jak je pavouk pipraven kousnout i jak se nablzku objevuje zchrann ruka. Byl bych mohl o souvislostech a pinch
svch trap, sv duevn choroby, svho zaklet a neurzy povdt ty
nejchytej a nejdmyslnj vci, mechanismus to byl prhledn.
Ale chyblo mi nikoli vdn a pochopen, touil jsem zoufale po
proitku, rozhodnut, nrazu, skoku.
Pestoe jsem v onch nkolika dnech ekn nikdy nepochyboval, e m ptelkyn dodr slovo, byl jsem posledn den velmi rozruen a nejist; nikdy v ivot jsem neekal na dn veer netrplivji. A jak napt a netrplivost ve mn vzrstaly tm k nesnesitelnosti, psobily zrove asn blaiv: bylo to nad pomylen krsn
a nov, pro mne, lovka vystzlivlho, kter dvno u na nic neekal a na nic se netil - bylo to asn, pobhat v neklidu, zkosti a
vroucm oekvn cel ten den sem a tam, pedem si to setkn,
rozmluvy a vsledky veera vymlet, a holit se pro to a oblkat ( se
zvltn pelivost, novou koili, novou kravatu, nov tkaniky do
bot). A u ta moudr a tajemn dvka je kdokoli, a u se jej vztah
ke mn zrodil tak i onak, bylo mi to jedno; je pece tu, stal se zzrak, e jsem opt nael lovka a nov zjem o ivot! Dleit bylo
jen, e to pokrauje, e se tomu vben odevzdvm, e jdu za tou
hvzdou.
Nezapomenuteln okamik, kdy jsem ji znovu spatil! Sedl
jsem ve star tuln restauraci u malho stolku, kter jsem zbyten
pedem telefonicky objednal, studoval jdeln lstek a ve sklenici
vody jsem ml stt dv krsn orchideje, kter jsem sv ptelkyni
koupil. Musil jsem na ni ekat hodnou chvli, byl jsem si vak jist, e
pijde, a rozruen pominulo. A pak pila, zastavila se u atny a pozdravila m jen pozornm, ponkud zkoumavm pohledem svch
svtle edch o. Podezvav jsem kontroloval, jak se k n chov
nk. Ne, dky Bohu, dn dvrnost, dn nedostatek odstupu,
byl dokonale zdvoil. A pesto se znali, kala mu Emile.
Kdy jsem j dal orchideje, byla potena a smla se. To je od
tebe hezk, Harry. Chtls mi pinst drek, vi, nevdls tak docela,
jak, ani jsi podn nevdl, nakolik m vlastn prvo dvat mi
drky, neurazm-li se, a tak jdi koupil orchideje, jsou to jen kvtiny a

74

pece hezky drah. Dkuji ti tedy pkn. Ostatn ti hned km: nechci, abys mi dval dary. Sice m vydruj mui, ale od tebe se dt
ivit nechci. Ale jak ses zmnil! Ani t nemohu poznat. Posledn jsi
vypadal, jako kdyby t zrovna odzli z oprtky, a te jsi u skoro
zase lovk. Splnil jsi ostatn mj pkaz?"
Jak pkaz?"
Tos tak zapomntliv? Myslm, jestli u um tanit foxtrot. ekls mi, e si nepeje nic lepho ne ode mne dostvat pkazy, e ti
nen nic milejho ne m poslouchat. Pamatuje se?"
ano, a tak to zstane! Myslel jsem to vn!"
A pece ses tanit nenauil!"
Copak je to mon tak rychle, jen za nkolik dn?"
Ovem. Fox se me nauit za hodinu, boston za dv. Tango trv dle, ale to vbec nepotebuje."
Ale te u konen musm vdt, jak se jmenuje!"
Chvli se na mne mlky dvala.
Snad bys to mohl uhodnout. Byla bych velmi rda, kdybys to
uhodl. Jen dvej pozor a dobe se na m podvej! Nenapadlo t jet,
e mvm obas chlapeck obliej? Napklad te?"
Ano, kdy jsem nyn pesn zkoumal jej tv, musil jsem j dt za
pravdu, byl to chlapeck obliej. A kdy jsem si dopl minuty asu,
zaal ten obliej ke mn hovoit a upomnl m na m vlastn chlapectv a mho tehdejho ptele, kter se jmenoval Hermann. Na
okamik se mi zdlo, e se cel v Hermanna promnila.
Kdybys byla chlapec," ekl jsem v divu, musela by ses jmenovat Hermann."
Kdov, teba jsem chlapec a jen v pestrojen," pravila hrav.
Jmenuje se Hermna?"
Zc pikvla, rozradostnna, e jsem uhodl. Prv nesli polvku,
dali jsme se do jdla, mla radost jako dt. Ze veho, co se mi na n
lbilo a co m okouzlovalo, bylo nejhez a nejpodivuhodnj to, jak
zcela znenadn dovedla pejt z nejhlub vnosti do nejibaltjho vesel a naopak a vbec se pitom nemnila a nepitvoila, byla
jako obdaen dt. Te byla chvle vesel, dobrala si m s foxtrotem, dokonce do mne i ouchala nohama, horliv chvlila jdlo,
vimla si, e jsem si dal zleet s obleenm, mla vak jet vi
mmu zevnjku mnoho vtek.
Mezitm jsem se zeptal: Jak jsi dokzala, e jsi najednou vypa-

75

dala jako chlapec a j mohl uhodnout tv jmno?"

, tos vecko udlal ty sm. Copak nechpe, uen pane, e se
ti lbm a jsem pro tebe dleit proto, e jsem nco jako tvoje zrcadlo, e je uvnit ve mn nco, co ti odpovd a rozum ti? Vlastn by
si mli vichni lid bt navzjem takovmi zrcadly a navzjem si tak
odpovdat a rozumt; ale takov divousov jako ty jsou zkrtka divn
a snadno upadnou do zaklet, e u nedok v och druhch lid nic
spatit ani pest, e u se jich to potom netk. A kdy pak takov
podivn najednou zase najde tv, kter se na nho opravdu podv a
ve kter tu nco jako odpov a pbuzenstv, no, to pak ovem m
podnou radost."
Hermno, ty v vechno," zvolal jsem v divu. Je to pesn tak,
jak k. A pece jsi tak naprosto jin ne j! Vdy ty jsi mj opak:
m vechno, co mn chyb."
To ti jen tak pipad," ekla lakonicky, a to je dobe."
A pes jej tv, kter pro mne opravdu byla kouzelnm zrcadlem,
pebhl tk mrak vnosti, znenadn vyjadovala jen vnost, jen
traginost, bezednou, jak v przdnch och njak masky. Pomalu,
slovo za slovem, jakoby proti sv vli, pronela:
Nezapome, co jsi ekl! ekl jsi, e ti mm porouet a e s radost poslechne, a ti piku cokoli. Nezapome na to! Abys vdl,
mj mal Harry: tak jako ty ct, e ti mj obliej dv odpov, e
ti nco ve mn vychz vstc a dodv dvry - zrovna to ctm v
sob i j s tebou. Kdy jsem t posledn v ernm orlu vidla vchzet, tak unavenho a neptomnho a skoro u ne z tohoto svta, hned
jsem ctila: tem m bude poslouchat, ten tou po tom, abych mu
rozkazovala! A to tak budu, proto jsem t oslovila a proto jsme se
sptelili."
Hovoila tak pln tk vnosti, pod takovm duevnm tlakem,
e to i pro m bylo mnoho, a snail jsem se ji upokojit a rozptlit.
Setsla se sebe mou snahu pouhm trhnutm obo, dtkliv na mne
pohldla a pokraovala zcela chladnm hlasem: Mus dodret slovo, chlapeku, to ti km, nebo toho bude litovat. Dostane ode
mne spoustu pkaz a bude je plnit, pkn pkazy, pjemn pkazy, bude pro tebe rozko jich uposlechnout. A nakonec spln i mj
posledn pkaz, Harry." - Ano," ekl jsem napl zbaven vle. A
jak bude tvj posledn pkaz?` Ale u jsem ho tuil, bhv pro.
Otsla se, jako kdy lovka lehce zamraz, a pomalu jako by se

76

probouzela ze svho pohrouen. Nespoutla ze mne oi. Najednou

se jet vc zasmuila.
Bylo by ode m moudej nekat ti to. Ale j nechci bt moudr, Harry, tentokrt ne. Chci nco docela jinho. Dvej pozor a poslouchej! Usly to, znovu na to zapomene, bude se tomu smt a
bude nad tm plakat. Dej po zor, dtko! Chci s tebou, bratku,
hrt o ivot i o smrt a chci ti, jet ne se dme do hry, ukzat oteven karty."
Jak krsn byla jej tv, kdy to kala, jak nadpozemsk! V
och j chladn a jasn plul vdouc smutek, ty oi jako by u protrply kadou myslitelnou bolest a souhlasily s n. sta hovoila tce,
a jako by jim nco brnilo, asi jako kdy obliej ztuhne velkm mrazem; avak z stnch koutk, ze hry kmitav piky jazyka objevujc
se jen zdka mezi rty, proudila, v protikladu k pohledu a hlasu, sam
sladk, hrav smyslnost, vrouc dost rozkoe. Do klidnho hladkho ela spadala krtk kade a z toho msta, z toho koutku ela s
kade piplouvala chvlemi jako ivouc dech ona vlna chlapeckosti,
vlna hermafroditn aromoci. zkostliv jsem j naslouchal, a pece
jakoby ohluen, ptomen jen zpola.
Ty m m rd," pokraovala, z toho dvodu, kter jsem ti u
povdla: prolomila jsem tvou osamlost, zachytila jsem t prv
ped branami pekla a znovu probudila k ivotu. Jene j od tebe chci
vc, mnohem vc. Chci, aby ses do m zamiloval. Ne, neodporuj mi,
nech m mluvit! Ty m m velice rd, to ctm, a jsi mi vdn, ale
zamilovn do m nejsi. A j chci doshnout toho, abys byl, to pat k
mmu povoln; vdy iji z toho, e doku, aby se mui do m
zamilovvali. Jen dvej dobr pozor, nedlm to proto, e bys mi
pipadal zrovna chvatn. Nejsem do tebe zamilovan, Harry, jako ty
nejsi do m. Ale potebuji t, jako ty potebuje m. Ty m potebuje, prv te, protoe si zouf a potebuje nraz, kter t hod do
vody a znovu. oiv. Potebuje m, aby ses nauil tanit, aby ses
nauil smt, aby ses nauil t. J vak t potebuji, ne dnes, a pozdji, tak k nemu velmi dleitmu a krsnmu. A se do m zamiluje, dm ti svj posledn pkaz a ty uposlechne, a to bude dobe
pro tebe i pro m."
Trochu povythla ve sklenici jednu z hndofialovch, zelen ilkovanch orchidej, sklonila nad ni na chvli svou tv a upen se na
kvtinu dvala.

77

Nebude to mt lehk, ale udl to. Spln mj pkaz a zabije

m. To je to. A nic u se neptej!"
S pohledem jet na orchideji se odmlela, z tve opadl tlak a
napt, rozvinula se jako otvrajc se poup, a nhle se j na rtech
usadil rozkon smv, i kdy oi jet chvilku hledly strnule a
upen. A pak pohodila hlavou s tou milou chlapeckou kade, upila
douek vody, najednou zase vidla, e sedme u stolu, a vrhla se s
radostnou chut do jdla.
Vyposlechl jsem jej podivnou e slovo za slovem, dokonce jsem
uhodl i jej posledn pkaz", dve ne jej vyslovila, a jej zabije
m" m ji nedsilo. Ve, co kala, mi znlo pesvdiv a osudov,
pijmal jsem to a nebrnil se tomu, a pece to vechno, i pes tu
stralivou vnost; s n hovoila, nebylo pro mne pln skuten a
vn. Jedna st m due sla jej slova a vila jim, druh st
chlcholiv pikyvovala a uvdomovala si, e tedy pece i tato tak
moudr, zdrav a jist Hermna m sv fantazie a temn chvle. Sotva pronesla posledn slovo, cel scna se pothla zvojem neskutenosti a neplatnosti.
Pesto jsem nedokzal skoit zptky do pravdpodobna a skutena s tou provazolezeckou lehkost jako Hermna.
J t tedy jednou zabiju?" zeptal jsem se jet v tichm zamylen, kdeto ona se u zase smla a horliv krjela drbe.
Ovem," pikvla, ale s tm u dost, je as jst. Bud' tak hodn,
Harry, a objednej mi jet trochu hlvkovho saltu! Copak ty nem
vbec na nic chu? Mm dojem e se teprve mus uit vemu, co se
u ostatnch lid rozum samo sebou, dokonce i radosti z jdla. Tak se
podvej, chlapeku, tohle tady je kachn stehnko, a kdy to pkn
svtl masko oddluje od kosti, to je pak pln slavnost a lovku
pi tom mus bt u srdce prv tak radostn a napjat a vdn jako
zamilovanmu, kdy poprv pomh sv dvce z kabtu. Rozumls?
Ne? Jsi ty ale beran. Uka, dm ti kousek toho krsnho stehnka a
uvid. Tak, otevi pusu! - Ach, co jsi to za ohavu! On ilh, bhvpro, po ostatnch lidech, jestli nevidli, jak mu dvm sousto svou
vidlikou! Jen bud' bez starosti, ty ztracen synku, dnou ostudu
ti neudlm. Ale potebuje-li ke svmu poten nejdv svolen
ostatnch, to jsi tedy opravdu chudra."
Pedchoz scna byla stle neskutenj, bylo stle neuvitelnj, e tyto oi jet ped nkolika minutami hledly tak tce a dsi-

78

v. Ach, v tom byla Hermna jak ivot sm: vdy jen okamik, kter
nikdy nebylo mon pedem vypotat. Nyn jedla, kachn stehno a
salt, dort i likr povaly pln vnosti, byly pedmtem radosti a
hodnocen, hovoru i fantazie. Kdy odnesli jeden tal, zanala nov
kapitola. Tato ena, kter m tak dokonale prohldla, kter o ivot
patrn vdla vc ne vichni mudrci, oddvala se sv dtskosti, sv
skromn ivotn he okamik s dovednost, je si m ihned zskala
za svho ka. A u to byla vy moudrost nebo nejprost naivita:
kdo uml tak t pro okamik, kdo il tolik pro ptomnost a s takovou vldnost a p dokzal ocenit kadou kvtinku u cesty, kadou
hravou hodnotu okamiku, tomu ivot nemohl nijak ublit. A tohle
vesel dt se svou chut k jdlu, se svm hravm labunictvm e m
mt domov zrove ve snech i hysterii, e si peje smrt, to e snad m
bt bdl potka, kter vdom a s chladnm srdcem chce doshnout, abych se do n zamiloval, a tak si m zotroit? To nen mon.
Ne, byla prost tak zcela oddna okamiku, e se neuzavrala dnmu veselmu npadu ani jakmukoliv temnmu zvanu zkosti z
dalekch hlubin due, a nechvala je vyt.
Hermna, kterou jsem dnes vidl podruh, vdla o mn vechno,
pipadalo mi nemon, e bych ped n kdy ml njak tajemstv.
Mon e by nepochopila mj duchovn ivot pln; nebyla by s to
spoluprovat mj vztah k hudb, ke Goethovi, k Novalisovi nebo
Baudelairovi - ale i to bylo nadmru sporn, pravdpodobn by j ani
to neinilo nijakou nmahu. A i kdyby - co vlastn jet zbvalo z
mho duevnho ivota"? Copak to vechno nebyla jen hromdka
step a copak to neztratilo svj smysl? Ale vechny m ostatn, nejosobnj problmy a zleitosti, ty pochop vechny, o tom jsem
nepochyboval. Brzy s n promluvm o stepnm vlku, o trakttu, o
vem tom, co dosud existovalo jen pro mne, o em jsem nikomu
neekl ani slovo. Nemohl jsem odolat, abych hned nezaal.
Hermno," ekl jsem, nedvno se mi stalo nco podivuhodnho.
Neznm lovk mi dal takov mal tisk, nco jako jarmaren seitek, a v nm byla pesn popsna m historie a vechno, jak to se
mnou je. ekni, nen to zvltn?"
Jak se jmenuje ta kneka?" zeptala se ledabyle.
Traktt o stepnm vlku."
Stepn vlk, no to je velkolep! A to ty jsi ten stepn vlk? To m
bt ty?"

79

Ano, j. J jsem napl lovk a napl vlk, nebo nkdo, kdo si to

namlouv."
Neodpovdla. Hledla mi do o se zkoumavou pozornost, podvala se mi na ruce a na okamik se j do pohledu i tve vrtila opt
ta hlubok vnost a chmurn vnivost jako pedtm. Zdlo se mi,
e jsem uhdl jej mylenku, zda toti jsem natolik vlkem, abych
dokzal splnit jej posledn pkaz".
Samozejm si to namlouv," pravila a opt se rozjaila, nebo,
chce-li, je to jaksi poezie. Ale nco na tom je. Dneska nejsi vbec
vlk, ale onehdy, kdy jsi veel do slu jako bys spadl z msce, to u
v tob byl kus bestie, to se mi prv lbilo."
Zarazila se, jak ji nhle nco napadlo, a ekla jakoby uasle: To
zn ale hloup, takov slovo jako ,bestie` nebo ,elma`! O zvatech
by se takhle nemlo mluvit, jsou sice asto hrozn, ale pesto mnohem sprvnj ne lid."
Jak to, ,sprvnj? Co tm mysl?"
Jen si podn njak zve prohldni, koku, psa, ptka nebo
dokonce njak krsn velk zve v zoologick zahrad, pumu i
irafu! Mus pece vidt, e jsou vechna sprvn, e ani jedno jedin zve nen na rozpacch a e se nestane, aby nevdlo, co dlat a
jak se chovat. Ne. chtj ti zalichotit. dn divadlo. Jsou, jak jsou,
jako kameny a kvtiny nebo jako hvzdy na nebi. Rozum?"
Rozuml jsem.
Ponejvc jsou zvata smutn," pokraovala. A kdy je njak
lovk moc smutn, ne proto, e ho bol zuby nebo e ztratil penze,
ale protoe jednou na chvli poct, jak to vechno vlastn je, cel n
ivot, a je potom opravdu smutn, podob se pak vdycky trochu
njakmu zveti - vypad potom smutn, ale sprvnji a krsnji ne
jindy. Tak je to a tak jsi vypadal ty, stepn vlku, kdy jsem t poprv
uvidla."
Hermno, a co si mysl o t knce, kde jsem popsn?"
Ach, v, j nerada pod myslm. Promluvme si o tom nkdy
jindy. Vdy mi ji jednou me dt pest. Nebo ne, jestli se mm
jednou zas dostat ke ten, dej mi nkterou z knih, kter jsi napsal
sm."
Podala o kvu a chvli vypadala nepozorn a roztrit, pak se
nhle rozzila a jej hloubn zejm dosplo k njakmu cli.
Pokat," zvolala radostn, u to mm!"

80

A co?"
To s tm foxtrotem, celou dobu jsem na to musela myslet. Povz;
m pokoj, kde bychom my dva obas mohli hodinku tanit? Me
bt mal, to nevad, jen nesm pod tebou zrovna bydlet nkdo, kdo
pak vybhne nahoru ztrop rmus, kdy se to nad nm zane trochu
houpat. Dobr, vborn! Me se uit tancovat doma."
Ano," ekl jsem nesmle, tm lpe. Ale myslel jsem, e je k tomu zapoteb tak hudby."
Oveme je. Tak dvej pozor, hudbu si sm koup, to stoj nanejv tolik jako kurs u njak uitelky. Za uitelku uet, tu ti
budu dlat sama. A hudbu budeme mt, kdykoli se nm zachce, a
navc nm zstane gramofon."
Gramofon?"
No ovem. Koup si takov mal pstroj a k tomu pr tanench desek..."
Skvl," zvolal jsem, a poda-li se ti opravdu nauit m tancovat, dostane gramofon jako honor. Plat?"
kal jsem to velmi horliv, ale od srdce to nelo. Ve sv studovnice s knihami jsem si toti takov nikterak sympatick pstroj
nedovedl pedstavit, i proti tancovn jsem leccos ml. Myslel jsem,
e by se to pleitostn nkdy dalo zkusit, pestoe jsem byl pesvden, e jsem na to u pli star a neohebn a e se tomu u
nenaum. A te takhle rz na rz, to na mne bylo moc nakvap a
zprudka, uctil jsem, jak se ve mn stav na odpor vechno, co jsem
jako star zhkan znalec hudby nutn ml proti gramofonu, jazzu
a modern tanen hudb. V m svtnici s Novalisem a Jeanem Paulem, v t m filozofsk cele, v tom mm toiti e maj zaznvat
americk tanen lgry a j k tornu mm tancovat? To vlastn bylo
vc, ne po mn nkdo mohl dat. Jene to nedal nkdo"; byla to
Hermna, a na n bylo, aby porouela. Poslechl jsem. Oveme jsem
poslechl.
Nazt odpoledne jsme se seli v jedn kavrn. Hermna tam u
sedla, kdy jsem veel, pila aj a s smvem mi ukazovala noviny,
kde objevila m jmno. Byl to jeden z onch reaknch tvavch list
m vlasti, v nm se vdy as od asu objevovaly prudk hanliv
lnky proti mn. Za vlky jsem vystupoval proti vlce, po n jsem
pleitostn nabdal ke klidu, k trplivosti, lidskosti a sebekritice a
vzdoroval den ze dne ostejmu, poetilejmu a zbsilejmu nacio-

81

nalistickmu tvan. A te se znovu objevil takov tok, patn napsan, zpoloviny sestaven samotnm redaktorem, zpoloviny vykraden z mnoha podobnch lnk v pbuznm tisku. Jak znmo,
nikdo nepe tak patn jako obhjci zastarvajcch ideologi, nikdo
sv emeslo neprovozuje pinavji a nedbaleji. Hermna si ten lnek
peetla a dovdla se z nho, e Harry Haller je kdce a darebk
bez vlasti, a e pirozen nen ani jinak mon, e to s vlast me
dopadat tak patn, dokud se takovto lid a takovto mylenky trp a
dokud se mlde msto k vlen pomst na odvkm nepteli vychovv k humanistickm sentimentlnostem.
To jsi ty?" zeptala se Hermna a ukzala na m jmno. To sis
ale udlal podn neptele, Harry. Mrz t to?"
Peetl jsem si nkolik dek, bylo to jako obvykle, kadou tu
otelou nadvku jsem u lta znal a do omrzen.
Ne," ekl jsem, nemrz, u jsem si na to dvno zvykl. Prkrt
jsem vyjdil nzor, e kad nrod a dokonce kad jednotlivec,
namsto aby se ukolbval prolhanmi politickmi ,otzkami viny`,
mus ptrat u sebe sama, do jak mry svmi chybami, nedbalost a
patnmi nvyky nese sm vinu na vlce a veker ostatn bd ve
svt, e to je jedin cesta, jak snad zabrnit vlce pt. To mi nemohou odpustit, nebo sami jsou pirozen naprosto bez viny: csa,
generlov, velkoprmyslnci, politikov, noviny - nikdo si nem ani
v nejmenm co vytat, nikdo nem dnou vinu! lovk by si mohl
myslet, jak je to ndhera, ten n svt, jene v zemi le na tucet
milin zabitch lid. V, Hermno, i kdy m takovhle nactiutrhan lnky u nedok rozzlobit, pece jen mi z nich je asto
smutno. Dv tetiny mch krajan tou tenhle druh novin, denn
rno a veer tyhle tny, den co den jsou zpracovvni, vybzen,
tvni k nespokojenosti a zlob, a cl a konec veho toho je zase vlka, ta pt, nadchzejc vlka, kter urit bude jet ohavnj, ne
byla ta pedel. To vechno je jasn a prost, kad lovk by to
dokza1 pochopit, za jedinou hodinku pemlen by doel ke stejnmu zvru. Ale to nikdo nechce, nikdo nechce pt vlce zabrnit, nikdo nechce sebe a sv dti uetit ptch milinovch jatek,
kdy se to ned podit lacinji. Hodinku zauvaovat, ponoit se do
sebe a ptt se sebe sama, jak velice se podlm na nepodku a zlu ve
svt a jakou na tom nesu spoluvinu - vid, do toho se nechce nikomu! A tak to tedy pjde dl a tisce a tisce lid den co den usilovn

82

chystaj novou vlku. Co tohle vm, jsem ochromen a zoufal, nemm u dnou ,vlast` a dn idely, vdy to vecko je jenom
dekorace pro ty pny, kte pipravuj nov vyvraovn. Nem
smyslu myslet, pst, kat cokoli lidskho, nem smyslu rozproudit v
hlav dobr mylenky - na dva ti lidi, kte to dlaj, pipad denn
tisc novin, asopis, proslov, veejnch a tajnch schz; kter
vechny usiluj o opak a tak ho doshnou."
Hermna mi s ast naslouchala.
,S tm," ekla pak, m pravdu. Pirozen e bude vlka, ani nemus st noviny, abys to vdl. Me z toho samozejm bt
smutn, ale cenu to nem. Je to zrovna tak, jako kdy jsi smutn z
toho, e bude jednou nevyhnuteln muset umt, a u proti tomu
dl, co se d. Boj se smrt, mil Harry, je vdycky krsn, ulechtil, skvl a ctyhodn vc, tedy i boj proti vlce. Ale vdycky je to
beznadjn donkichotstv."
To je snad pravda," zvolal jsem prudce, ale s takovmi pravdami, jako e stejn vichni brzy musme zemt a vechno je tedy
fuk, se z ivota dl jen jalov hloupost. Copak mme vechno odhodit, vzdt se vekerho ducha, veho snaen a v lidskosti, nechat
dl panovat ctidost a penze a ekat u piva na pt mobilizaci?"
Byl to zvltn pohled, kterm m te Hermna pozorovala; pln
obveselen, pln posmku a elmovstv a chpajcho kamardstv, a
souasn jak tk, vdouc a propastn vn!
Ne, to ne," pravila docela matesky. Tvj ivot nebude jalov
ani hloup, i kdy v, e tvj boj bude bez spchu. Je mnohem
jalovj, Harry, bojuje-li za nco dobr. ho a , idelnho a mysl si,
e toho mus i doshnout. Copak jsou idely k tomu, abychom jich
doshli? ijeme my lid snad proto, abychom odstranili smrt? Ne,
ijeme abychom se j bli a pak ji znovu milovali, a prv kvli n ta
nae troka ivota obas na hodinku tak krsn vzplane. Jsi dt,
Harry. Te bu poslun a poj se mnou, mme dnes spoustu prce.
Dnes u se o vlku a noviny starat nebudu. A ty?"
ne, ani j jsem nehodlal.
li jsme spolu - byla to nae prvn spolen vychzka mstem do obchodu hudebnmi nstroji a prohleli si gramofony, otvrali je
a zavrali, dvali si je vyzkouet, a kdy se nm pak jeden zdl velmi
vhodn, pkn a levn, chtl jsem jej koupit, jene Hermna tak
rychle rozhodnuta nebyla. Zadrela m a musel jsem s n jet do

83

dalho obchodu a tak tam prohldnout a vyposlechnout vechny

typy a velikosti od nejdrach po nejlevnj, a pak teprve souhlasila, abychom se vrtili do prvnho obchodu a koupili vyhldnut pstroj.
Vid," ekl jsem, mohli jsme to mt jednodu."
Mysl? A ztra bychom teba stejn apart vidli v jinm vkladu o dvacet frank lacinj. A krom toho nakupovat m bav, a co
lovka bav, to se mus vychutnat. Mus se jet moc uit."
Se zzencem jsme nkup dopravili ke mn do bytu.
Hermna si dkladn prohldla mj obvac pokoj, pochvlila
kamna a pohovku, vyzkouela kesla, brala knihy do ruky, dlouho
postla ped fotografi m milenky. Gramofon jsme postavili na prdelnk mezi hromady knih. A hned zapoalo vyuovn. Hermna
spustila desku s foxtrotem, pedvedla mi prvn kroky, vzala m za
ruku a zaala m vst. Klusal jsem poslun s sebou, vrel do idl,
poslouchal jej. pkazy, nerozuml jim, lapal j po nohch a byl
stejn neikovn jako snaiv. Po druhm tanci se vrhla na pohovku
a smla se jako dt.
Mj ty Boe, jsi ty ale neika! Udlej pr krok, jako kdy se
prochz! A vbec se pi tom nenamhej! Dokonce je ti u horko?
Tak si na pt minut odpoineme. Podvej, tancovat, kdy to lovk
um, je prv tak prost jako myslet, a nauit se tomu je mnohem
snaz. Te t trochu pejde netrplivost z toho, e si lid nechtj
zvyknout myslet a radji pana Hallera prohlauj za vlastizrdce a
klidn nechaj pijt novou vlku."
Po hodin odela s ujitnm, e pt u to pjde lpe. J jsem
vak soudil jinak a byl jsem velmi zklamn, jak jsem hloup a tkopdn, zdlo se mi, e jsem se za tu hodinu nenauil vbec niemu, a
nevil jsem, e to jindy pjde lpe. Ne, k tanci bylo zapoteb vlastnost, kter mi naprosto chybly: vesel, nevinnosti, lehk mysli,
vihu. Vdy jsem si to ostatn dvno myslel.
Kupodivu mi to pt skuten lo lpe, a dokonce m to zaalo i
bavit, a ke konci hodiny Hermna tvrdila, e foxtrot u umm. Kdy
vak z toho vyvodila, e s n na druh den musm jt tanit do jedn
restaurace, prudce jsem se vydsil a vniv jsem odmtal. Chladn
mi pipomnla mou psahu poslunosti a objednala si m na ztek
na aj do hotelu Balances.
Toho veera jsem sedl doma, chtl st, ale nelo to. Ml jsem

84

strach ze ztka; bylo hrozn pomyslet, e j, star, plach a nedtkliv podivn, mm nejen navtvit jeden z tch fdnch modernch
ajovch a tanench lokl, nbr e se tam mm mezi cizmi lidmi
objevit i jako tanenk, a pitom jet nic neumm. Piznm se, e
jsem se sm sob sml a sm se ped sebou stydl, kdy jsem ve sv
tich studovn sm pstroj nathl, spustil jej a potichu, jen v ponokch, jsem si opakoval foxtrotov kroky.
Na druh den v hotelu Balances hrla mal kapela, podval se aj
a whisky. Pokouel jsem se Hermnu podplatit, pedkldal jsem j
sladkosti, pokouel se ji pozvat na lhev vna, avak zstala neprosn.
Dnes tu nejsi pro zbavu. Mme hodinu tance."
Musil jsem s n dvakrt tikrt tanit a mezitm m seznmila se
saxofonistou, sndm krsnm mladm muem panlskho i jihoamerickho pvodu, kter, jak mi ekla, um hrt na vechny nstroje
a hovo vemi jazyky svta. Zdlo se, e se tento seor s Hermnou
velmi dobe zn a e jsou velc ptel; ped sebou ml stt dva rzn
velk saxofony a stdav na n hrl a jeho ern zc oi pozorn a
radostn studovaly tanenky. K svmu vlastnmu asu jsem vi
tomuto bezelstnmu hezkmu hudebnkovi poctil nco jako rlivost, ne rlivost z lsky, vdy o lsce mezi mnou a Hermnou nebylo vbec ei, spe jakousi duchovn rlivost tkajc se naeho
ptelstv, nebo se mi nezdl tak docela hoden zjmu a npadnho
vyznamenvn, ba cty, kterou mu prokazovala. Co si tu musm
dlat za divn znmosti, pomyslel jsem si rozladn.
Hermnu pak stle dali o tanec, zstal jsem u aje sedt sm a
naslouchal hudb, tomu druhu, kter jsem a doposud nemohl vystt.
Paneboe, myslil jsem si, tak tady si te mm zvyknout a zdomcnt, v tomhle svt povale a poitk, kter je mi tak ciz a protivn, jemu jsem se dosud tak peliv vyhbal a jm jsem tak
zhloubi opovrhoval, v tomhle hladkm, otelm svt mramorovch
stolk, lehkch enskch a obchodnch cestujcch! Zasmuile jsem
srkal svj aj a civl na ten poloelegantn dav. Mj pohled pivbily
dv krsn dvky, ob dobr tanenice, po nich jsem se dval s obdivem a zvist, jak prun, krsn, s radost a jistotou pluj v tanci.
Tu se znovu objevila Hermna a byla se mnou nespokojena. Hubovala, e tu pr nejsem proto, abych se takhle tvil a sedl bez
hnut u stolu, a pr se, prosm, vzchopm a jdu tanit. Co, e tady

85

nikoho neznm? To pece nen teba. Copak tu pr nejsou dn

dvata, kter by se mi lbila?
Ukzal jsem j jednu z onch dvou dvek, tu hez, kter prv
stla pobl a ve sv pkn sametov suknice, se svmi nakrtko
osthanmi hustmi plavmi vlasy a plnmi enskmi paemi vyhlela rozkon. Hermna trvala na tom, abych k n okamit el a
podal ji o tanec. Zoufale jsem se brnil.
To nejde!" prohlsil jsem neastn. Ano, kdybych byl hezk
mlad chlapk! Ale takov star prkenn nemehlo, kter ani neum
tancovat - vdy se mi vysmje!"
Hermna na mne pohldla s opovrenm.
A jestli j se ti vysmju, to ti je samozejm jedno. Co jsi to za
zbablce! Kad, kdo se chce seznmit s njakou dvkou, riskuje
vsmch; to u pat k vci. Jen riskuj, Harry, a v nejhorm a se ti
vysmje - jinak je veta po m ve v tvou poslunost."
Nepolevila. Prv znovu zaala hrt hudba, sklen jsem vstal a
el k t krsn dvce.
Vlastn nejsem voln," ekla a podvala se na mne zvdav svma velkma, svma oima, ale mj tanenk zejm uvzl naproti
v baru. Tak pojte!"
Objal jsem ji a uinil prvn kroky jet v divu, e m neodmtla,
a ona si u vimla, jak to se mnou je, a pevzala veden. Tanila obdivuhodn, strhlo m to tak, chvlemi jsem zapomnal na vechny
tanen povinnosti a pravidla, prost jsem plul s n, ctil jsem pevn
boky, svin, obratn kolena sv tanenice, dval se do jejho mladho zcho oblieje, piznal se j, e dnes tanm poprv v ivot.
Usmvala se a povzbuzovala m a na m uchvcen pohledy a lichotky odpovdala asn obratn, ne slovy, nbr jemnmi okouzlujcmi pohyby, kter ns stle vzruivji sbliovaly. Pravou rukou
jsem ji pevn svral v pase a blaen a horliv jsem se pizpsoboval
pohybm jejch nohou, pa, ramen, ani jednou jsem j k svmu divu nelpl na nohu, a kdy hudba skonila, zstali jsme oba stt a
tleskali, dokud tanec znovu nezopakovali, a ten obad jsem horliv,
zamilovan a nbon provedl jet jednou.
Kdy byl tanec, pli brzy, u konce, sametov dvka odela a
znenadn stla vedle mne Hermna, kter ns pozorovala.
Viml sis neho?" smla se pochvaln. Piels na to, e ensk
nohy nejsou jako nohy od stolu? Bravo! Fox u bohudk um, ztra

86

se pustme do bostonu a za ti nedle mme makarn ples ve vech

slech Globusu."
Byla tanen pestvka, posadili jsme se, a piel te i hezk pan
Pablo, saxofonista, uklonil se nm a sedl si vedle Hermny. Byl s n
patrn velmi sptelen. Mn vak, piznvm, se tento pn pi prvnm
setkn nechtl vbec lbit. Krsn byl, to se nedalo popt, krsn
postavou i v tvi, ale dal jsem na nm nemohl odhalit. I s tou
mnohojazynost si to usnadoval, nekal toti vbec nic krom slov
jako prosm, dkuji, ovem, jist, hal a podobn, kter ovem dovedl ve vce jazycch. Ne, nic ten seor Pablo nekala patrn ani nijak
moc nepemlel, ten hezk caballero. Jeho zamstnnm bylo foukat
na saxofon v jazzov kapele a tomuto povoln se zejm oddval
vniv a s lskou, leckdy pi svm muzicrovn nhle i zatleskal
rukama nebo si dovolil i jin vbuchy naden, vyrel teba nahlas
ve zpvu slova jako , ha ha, hal!" Jinak nebyl na. svt
zjevn k niemu jinmu, ne aby se lbil enm, aby nosil lmce a
kravaty podle nejnovj mdy a tak spoustu prsten. Bavil se s
nmi tak, e u ns prost jen sedla usmval se na ns, dval se na
hodinky a kroutil si cigarety, v em byl velice zrun. Za jeho tmavma, krsnma kreolskma oima, pod jeho ernmi kadeemi
nebyla dn romantika, dn problmy, dn mylenky - pohldlli na lovk zblzka, byl tenhle krsn exotick polobh roztomil a
trochu zhkan mladk s pjemnmi zpsoby, nic vc. Hovoil jsem
s nm o jeho nstroji a o barvch zvuku v jazzov hudb, musel vidt, e pokud jde o hudbu, m co init se starm labunkem a znalcem. Ale vbec jm to nepohnulo, a kdy jsem ze zdvoilosti vi
nmu i vlastn vi Hermn podnikal cosi jako hudebn teoretickou obhajobu jazzu, usmval se bezelstn nkam mimo mne a m
snaen a nejsp mu bylo zcela neznmo, e ped jazzem a krom
jazzu existuje tak jet njak jin hudba. Byl mil, mil a zpsobn, hezky se usmval svma velkma, przdnma oima; avak zdlo
se mi, e mezi nm a mnou nen nic spolenho - nic z toho, co snad
pro nj bylo dleit a svat, nemohlo takov bt i pro mne, byli
jsme z opanch kout svta, nae jazyky nemly spolenho slova.
(Avak pozdji mi Hermna vyprvla zvltn vc. Vyprvla, e j
Pablo po onom rozhovoru pr o mn ekl, a s tm lovkem zachz
s velkou p, vdy je tak velice neasten. A kdy se zeptala, z
eho tak usuzuje, odpovdl pr: Uboh, uboh lovk. Podvej na

87

jeho oi! Neum se smt!")

Kdy se pak ten ernook mladk rozlouil a hudba znovu zaala,
Hermna vstala. Te bys zas mohl jednou tanit se mnou, Harry.
Nebo u nechce?"
I s n jsem nyn tanil leheji, volnji a radostnji, i kdy ne tak
bezstarostn a pohrouen jako s tou druhou dvkou. Hermna se
mnou dala vst a pizpsobovala se mi tak jemn a zlehka jako kvtinov lsteek, a i u n jsem te ctil pichzet a odplouvat vechny
ty krsy, i ona vonla enstvm a lskou, i jej tanec zpval nn a
vroucn lbeznou a vbivou pse pohlav - a pece jsem na to vechno nedokzal zcela voln a vesele odpovdat, nedokzal jsem naprosto na sebe zapomenout a odevzdat se. Hermna mi byla pli blzk,
byl to mj kamard, moje sestra, byla mi rovna, podobala se mn a
podobala se i mmu pteli z mld Hermannovi, snlkovi, bsnku,
vroucmu druhu mch duchovnch cvien a vlev.
Vm to," ekla pak, kdy jsem o tom hovoil, dobe o tom vm.
Sice t jet pinutm, aby ses do mne zamiloval, ale s tm nen naspch. Zatm jsme kamardi, lid, kte doufaj, e se stanou pteli,
ponvad jsme se navzjem poznali. Te se chceme jeden od druhho piuit a zahrt si spolu. J ti uku sv divadlko, naum t tancovat a trochu se povyrazit a tropit hlouposti, a ty mi uke sv
mylenky a nco ze svch vdomost."
Ach, Hermno, u m toho nen moc k ukazovn, vdy ty v
mnohem vc ne j. Dve, jak jsi ty podivuhodn lovk! Ve vem
mi rozum a ve vem m ped. Jsem j pro tebe nco? Nenudm
t vbec?"
Hledla potemnlm zrakem k zemi.
Takhle mluvit t slym nerada. Vzpome si na ten veer, co jsi
mi udolan a zoufal ze svho trpen a samoty vbhl do cesty a stal
se mm kamardem. Pro asi, co mysl, jsem t tehdy mohla poznat
a pochopit t?"
Pro, Hermno? Povz!"
Protoe jsem jako ty. Protoe jsem prv tak sama jako ty a
protoe ivot a lidi a samu sebe mohu prv tak mlo milovat a brt
vn jako ty. Vdycky existuje pr takovch lid, kte po ivot
poaduj to nejvy a tko se dok smit s jeho hloupost a surovost."
Ach ty!" zvolal jsem v hlubokm asu. Rozumm ti, kamar-

88

de, nikdo ti nerozum tak jako j. A pesto jsi pro m hdankou. ty se

s ivotem vyrovnv tak hrav, m takovou asnou ctu ped
malmi vcmi a radostmi, jsi takov umlkyn ivota. Jak to, e i
tebe ivot sou? Jak si ty me zoufat?"
J si nezoufm. Ale souen v ivot - to ano, s tm zkuenost
mm. Div se, e nejsem astn, kdy umm tanit a dobe se vyznm na povrchu ivota. Pteli, j se zas divm, e jsi ivotem zklamn ty, ktermu jsou vlastn prv ty nejkrsnj a nejhlub vci,
vci ducha, umn, mylen! Proto jsme se navzjem pitahovali,
proto jsme sourozenci. Naum t tanit, hrt si a usmvat se a pesto
nebt spokojen. Od tebe se naum myslet a vdt a pesto nebt
spokojena. V, e jsme oba dtmi blovmi?"
Ano, jsme. bel je duch a my jsme jeho neastn dti. Vypadli
jsme z prody a visme v przdnu. Ale te mi nco napad: v trakttu o stepnm vlku, o kterm jsem ti vyprvl, stoj nco o tom, e to
je jen Harryho domnnka, v-li, e m jednu nebo dv due, e se
skld z jedn i dvou osobnost. Kad lovk pr se skld z deseti, ze sta, z tisce du."
To se mi moc lb," zvolala Hermna. U tebe se napklad
vechno duchovn vysoce vyvinulo, zato jsi vak tolik zaostal v
mnoha drobnch ivotnch umnch. Mysliteli Harrymu je sto let,
tanenkovi vak sotva pl dne. Tomu te pomeme, i vem jeho
bratkm, kte jsou zrovna tak mal a hloup a nedospl jako on."
Podvala se na mne s smvem. A tie, zmnnm hlasem, se m
zeptala:
A jak se ti lbila Marie?"
Marie? Kdo je to?"
Ta, co jsi s n tanil. Krsn dve, velmi krsn. Trochu jsi do
n byl zamilovan, pokud jsem mohla vidt."
Ty ji zn?"
ano, znme se docela dobe. Zle ti na n moc?"
Lbila se mi a byl jsem rd, e byla tak shovvav k tomu, jak
tanm."
No a to je vechno? Ml by ses j trochu dvoit, Harry. Je velice
hezk a tak dobe tan a zamilovan do n u tak jsi. Jist bude
mt spch."
Ach; o to mi nejde."
Te trochu le. Vm sice, e nkde ve svt m milenku a e ji

89

jednou za pl roku navtv, aby ses s n pak pohdal. Je to od tebe

moc hezk, e chce t zvltn ptelkyni zstat vrn, ale dovol,
abych to nebrala tak docela vn! Vbec t mm v podezen, e
bere lsku stran vn. To me, me si svm idelnm zpsobem milovat, jak jen chce, to je tv vc a ne moje starost. Mou starost je, aby ses lpe nauil drobnm, snadnm ivotnm umnm a
hrm, v tomhle oboru jsem tvou uitelkou a budu lep uitelkou ne
tv ideln milenka, na to se spolehni. U je ti podn zapoteb, aby
ses zas jednou vyspal s hezkm dvetem, stepn vlku."
Hermno," zvolal jsem ztrpen, podvej se na m, vdy jsem
star lovk!"
Chlapeek jsi. A zrovna tak, jak jsi byl pohodln nauit se tancovat, a u bylo skoro pozd, byl jsi pohodln nauit se milovat.
Milovat ideln a tragicky, to pteli, jist um skvle, o tom nepochybuji, vechna est! Te se nau milovat trochu lidsky a obyejn. Zatek mme za sebou, brzy bude mon pustit t na bl. Jet
se ovem mus nauit boston, s tm zaneme ztra. Pijdu ve ti. Jak
se ti tady ostatn lbila hudba?"
Znamenit."
Vid, to je taky pokrok, piuil ses. Doposud jsi vechnu tanen
hudbu a jazz nemohl snst, nebyla pro tebe dost vn a hlubok, a
te vid, e ji lovk vbec nepotebuje brt vn, e ale me bt
velice hezk a roztomil. Ostatn bez Pabla by cel kapela nestla za
nic. On ji vede, on ji pivd do varu."
Tak jako gramofon v m studovn kazil ovzdu asketick duchovnosti, jak americk tance cize, ruiv, ba niiv pronikaly do
mho hudebnho svta, do mho dosavad oste vymezenho a psn
uzavenho ivota ze vech stran vnikalo nco novho, obvanho,
rozkladnho. Traktt o stepnm vlku a Hermna mly pravdu se svou
naukou o tisci duch, denn se vedle vech starch du ve mn
objevovalo i mnoho novch, vznely nroky, chovaly se hlun a j
jsem nyn ped sebou zeteln jako obraz vidl, jak blud byla m
dosavadn osobnost. Uznval jsem pouze tu trochu schopnost a dovednost, v nich jsem byl nhodou siln, a vykreslil jsem si obraz a
il ivot takovho Harryho, kter vlastn nebyl nic jinho ne odbornk velmi podrobn vzdlan v literatue, hudb a filozofii - a cel
zbytek sv osobnosti, veker zbvajc chaos schopnost, pud a
snah jsem povaoval za obt a skrval ho pod jmnem stepn vlk.

90

Pitom vak toto odvrcen od bludu, tento rozklad m osobnosti,

to nebylo nikterak pjemn a zbavn dobrodrustv, naopak bylo
asto hok a bolestn, asto a k nesnesen. Gramofon znl asto
opravdu belsky v tomto prosted, kde bylo vechno naladno na
jin tny. A leckdy, kdy jsem v njak t mdn restauraci mezi
vemi tmi elegantnmi postavami svtk a hejsk tancoval svj
onestep, pipadal jsem si jako zrdce veho, co mi v ivot bylo svat
a hodn cty. Kdyby m byla Hermna nechala jen tden o samot,
byl bych tm namhavm a smnm pokusm o svtctv bez prodlen unikl. Ale Hermna tu byla stle; i kdy jsem ji nevidl kad
den, pesto m stle pozorovala, vedla, steila- a soudila - s smvem mi z tve vyetla i vechny m rozhoen mylenky na odpor
a na tk.
S pokraujc zkzou toho, co jsem dve nazval svou osobnost,
jsem ponal rovn chpat, pro jsem se pes veker zoufalstv
musel tolik bt smrti, a zaal jsem si uvdomovat, e i ten hrozn a
potupn strach ze smrti byl st m star, mck, prolhan existence. Tenhle dosavadn pan Haller, nadan spisovatel, znalec Mozarta a Goetha, autor hodnotnch vah o metafyzice umn, o gniu a
tragice, o lidskosti, ten melancholick poustevnk ve sv cele peplnn knihami, byl krok za krokem vydvn sebekritice a v niem se
neosvdil. Tento nadan a zajmav pan Haller sice velebil rozum a
lidskost a protestoval proti surovostem vlky, avak za vlky se nedal postavit ke zdi a zastelit, co by vlastn bvalo bylo dsledkem
jeho vah, nbr se dokzal njak pizpsobit, sice nanejv slun,
jemn a ulechtile, ale byl to pece jen kompromis. Dle byl neptelem moci a vykoisovn, v bance vak ml leet adu cennch papr prmyslovch podnk, jejich roky shraboval bez nejmench
vitek svdom. A tak tomu bylo se vm. Harry Haller se sice bjen odval do hvu idealisty opovrhujcho svtem, bolestnskho
poustevnka a hmajcho proroka, byl vak v podstat mk, ivot, jako byl Hermnin, povaoval za zavrenhodn, mrzel se pro
noci promarnn v restauracch; pro tolrky v nich utracen, ml
patn svdom a netouil vbec po tom, aby se osvobodil a zdokonalil, nbr naopak ctil prudkou touhu po dvnch pohodlnch asech, kdy ho jet bavily jeho duchovn hky a pinely mu slvu.
Pesn tak touili teni novin, jimi pohrdal a jim se vysmval, po
idelnch asech ped vlkou, nebo to bylo pohodlnj ne pouit

91

se z proitho utrpen. Fuj, na zvracen bylo z tohohle pana Hallera!

A pesto jsem se k nmu pimykal, i k jeho pouhmu pzraku v
rozkladu, k jeho koketovn s duchovnem, k jeho mck hrze z
nepodku a z nhody (k emu patila i smrt), a vyvjejcho se novho Harryho, toho trochu zakiknutho a smnho tanrenskho
diletanta, jsem jzliv a pln zvisti srovnval s onm nkdejm liv
idelnm Harryho obrazem, na nm jsem zatm odhalil vechny ty
fatln rysy kter mu tehdy tolik vadily na Goethov portrtu u profesora. On sm, star Harry, byl prv takov mck idealizovan
Goethe, prv takov hrdina ducha s pli ulechtilm pohledem,
zc vzneenost, duchem a lidskost jako pomdou a tm dojat
svou vlastn duevn ulechtilost! U erta, e ale ten vzneen obraz
dostal te pkn trhliny, e toho idelnho pana Hallera rozebrali a
bda! Vypadal jako hodnost obran lupii a v roztrhanch kalhotch, kter by se byl moude ml mt k tomu, aby se nauil nov roli
otrhance, kter vak zatm nosil sv cry, jako by na nich jet visely
dy, a stle si plativ osoboval svou ztracenou dstojnost.
S hudebnkem Pablem jsem se stkal stle astji a mj soud o
nm se nutn zrevidoval u proto, e ho Hermna mla tak rda a
horliv vyhledvala jeho spolenost. Do pamti jsem si Pabla zapsal
jako hezkou nulu, jako drobnho, ponkud marnivho krasavce, jako
spokojen dt bez problm, kter s radost prsk do sv jarmaren
trumpety a snadno se d ovldnout chvlou a okoldou. Jene Pablo
se po mch soudech neptal, byly mu tak lhostejn jako m hudebn
teorie. Zdvoile a pvtiv mi naslouchal s vnm smvem na
rtech, avak nikdy nedal skutenou odpov. Na druh stran se
zdlo, e jsem pece jen vzbudil jeho zjem, oividn se snail zalbit
se mi a projevovat mi svou nklonnost. Kdy jsem se pi jednom z
takovch bezvslednch rozhovor popudila byl tm hrub, podval se mi polekan a smutn do tve, vzal m za levou ruku a hladil
ji a z malho pozlacenho pouzdra mi nabdl nco k upn, e mi
to udl dobe. Pohledem jsem se dotzal Hermny, pikvla, vzal
jsem si a upl. Opravdu jsem se zakrtko osvil a rozveselil, pravdpodobn bylo v prku trochu kokainu. Hermna mi vyprvla, e
Pablo m spoustu takovch prostedk, kter tajn dostv a kter
obas pedkld ptelm, a e je mistrem v jejich men a dvkovn: prostedk k utien bolest, pro span, k vyvoln krsnch sn, k
rozveselen, k zamilovn.

92

Jednou jsem ho potkal na ulici, bylo to na nbe, ihned se ke

mn pipojil. Tentokrt se mi konen podailo ho pimt k hovoru.
Pane Pablo," ekl jsem mu a on si pohrval tenkou ernostbrnou hlkou, jste Hermnin ptel, a to je dvod, pro se o vs zajmm. Ale vy mn, to musm ci, nae hovory nijak neusnadujete.
Mnohokrt jsem se u pokusil s vmi pohovoit o hudb - bylo by
m zajmalo slyet v nzor, vae nmitky, v sudek; jene vy jste
opovrhl i sebemen odpovd."
Srden se zasml a nezstal tentokrt svou odpov dluen, nbr lhostejn ekl: Vte, podle mho nzoru o hudb hovoit nem
vbec smysl. Nikdy o hudb nemluvm. Co jsem vm ml tak na
vae chytr a sprvn slova odpovdt? Ml jste vdy takovou pravdu ve vem, co jste ekl. Ale podvejte, j jsem muzikant a ne uenec
a myslm, e v hudb mt pravdu nem vbec dnou cenu. V hudb
pece nezle na tom, aby lovk ml pravdu, aby ml vkus a vzdln a tohle vechno."
Dobr. A na em tedy zle?"
Na tom, aby se hrlo, pane Hallere, aby se hrlo tak dobe, tak
hodn a tak intenzvn, jak jen je mon. To je to, monsieur. Mm-li
v hlav vechna Bachova a Haydnova dla a umm o nich pronet ty
nejchytej vci, jet se tm nikomu nepome. Kdy si vak vezmu
svou foukaku a zahraju pkn shimmy, a si je jak chce dobr nebo
patn, udl pesto lidem radost, vjede jim do nohou a do krve. Jenom na tomhle zle. Prohldnte si jednou tve v tanenm sle ve
chvli, kdy po del pestvce spust znovu hudba - jak se oi rozz,
jak to kubne v nohou a 'tve jak se rozesmj! Pro tohle se hraje."
Vborn, pane Pablo. Ale neexistuje pouze smyslov hudba,
existuje i hudba duchovn. Neexistuje jen ta, kter se hraje prv te,
ale i hudba nesmrteln, kter ije stle, i kdy se prv nehraje. Nkdo me leet sm na lku a vyvolat si v mylenkch njakou
melodii z ,Kouzeln fltny nebo ,Matouovch paij a pak hudba
zn, ani je den jedin lovk zafouk na fltnu nebo pejede po strunch."
Jist, pane Hallere. Ale kadou noc si spousta osamlch snlk
nm reprodukuje i takov ,Yearning a Valencii, i ta nejuboej
psaka v kanceli m v hlav po sledn onestep a bubnuje do stroje
v jeho taktu. Mte pravdu se vemi tmi osamlmi lidmi, j jim
vem peju jejich nmou hudbu, a u je to ,Yearning i ,Kouzeln

93

fltna nebo ,Valencia! Jenome odkud tihle lid tu svou osamlou,

nmou hudbu berou? Od ns, od muzikant, nejdv se mus hrt a
slyet a mus vm pejt do krve, ne na ni doma ve sv komrce
mete myslet a snt o n."
Dobr," ekl jsem chladn. Pesto se neslu klst na stejnou
rove Mozarta a nejnovj foxtrot. A nen tot, hrajete-li lidem
boskou a vnou hudbu anebo lacinou, pomjivou muziku."
Jakmile Pablo postehl podrdnost v mm hlase, okamit nasadil svj nejlbeznj vraz, hladil m konejiv po rameni a jeho
hlas neuviteln zjemnl.
Ach, mj drah pane, s tou rovn mte asi docela pravdu. Nemm vbec nic proti tomu, abyste Mozarta a Haydna a ,Valencii`
stavl na rove, na jakou se vm lb! Mn je to docela jedno, nen
m vc rozhodovat o rovnch, nikdo se m po tom nept. Mozarta
budou mon hrt jet za sto let, a ,Valencii` u ani za dva roky ne myslm, to e meme penechat Pnubohu, ten je spravedliv a v
jeho rukou jsou ivoty ns vech i ivot kadho valku a foxtrotu,
on u jist udl, co je sprvn. Ale my muzikanti, my musme dlat
svou vc, to je nae povinnost a n kol: musme hrt to, co si lid
prv daj, a musme to hrt tak dobe a hezky a psobiv jak jen
to jde."
S povzdechem jsem se vzdal. S tm lovkem se nedalo nic podit.
V nkterch okamicch se zcela podivuhodn msilo star s novm, bolest s rozko, strach a radost. Hned jsem byl v nebi, hned zas
v pekle, ponejvc v obou zrove. Star a nov Harry ili spolu hned
v zavilm sporu, hned zas v mru. Zdlo se asto, e star Harry je
dokonale mrtev, e zemel a byl pochovn, a znenadn se znovu
objevil, porouel a tyranizovala vechno vdl lpe, a nov, mal,
mlad Harry se stydl, mlel a nechal se zahnt do zkch. Jindy
zase mlad Harry popadl starho za krk a pkn ho svral, a to pak
bylo vzdech, smrtelnho zpasu a mylenek na bitvu!
asto se vak nade mnou slila vlna utrpen a tst zrove. Jednm z takovch okamik byl ten, kdy jsem nkolik dn po svm
prvnm tanenm pokusu na veejnosti vstoupil veer do sv lonice
a k svmu nezmrnmu pekvapen, asu, leku a okouzlen nael
krsnou Marii ve svm lku.
Ze vech pekvapen, jim m Hermna dosud vystavila, bylo to-

94

hle nejprud. Nebo ani na okamik jsem nezapochyboval o tom, e

to rajsk stvoen mi poslala ona. Toho veera jsem se vjimen s
Hermnou neseel, nbr jsem si byl poslechnout v dmu starou crkevn hudbu v dobrm proveden - byl to krsn a bolestn vlet do
mho nkdejho ivota, do luh mho mld, do sfr idelnho Harryho. Ve vysok gotick prostoe chrmu, jeho krsn sov klenby
v mihotavm sporm osvtlen se s pzranou oivlost pelvaly
sem a tam, jsem naslouchal skladbm Buxtehudovm, Pachelbelovm, Bachovm a Haydnovm, krel jsem po milovanch starch
cestch, znovu uslyel ndhern hlas jedn bachovsk pvkyn, s n
jsem byl kdysi sptelen a jej vystoupen mi poskytla mnoho mimodnch zitk. Hlasy star hudby, jej nekonen dstojenstv a
posvtnost ve mn znovu vyvolaly vechna povznesen, okouzlen a
naden mho mld, smuten a zahloubn jsem sedl na vysokm
chrmovm kru, na chvli host v tomto ulechtilm, blaenm svt,
kter mi kdysi byl domovem. Pi jednom Haydnov duetu mi do o
vstoupily slzy, nevykal jsem konce koncertu, vzdal jsem se shledn
se zpvakou (ach, kolik jen skvlch veer jsem s umlci strvil po
takovch koncertech!), vykradl jsem se z dmu a znaven jsem se
potuloval nonmi ulicemi, v nich tu a tam za okny restaurac vyhrvaly jazzov kapely melodie mho nynjho ivota. Ach, jakou
jen bludnou pout se stal mj ivot!
Dlouho jsem pi t non prochzce pemlel o svm podivnm
vztahu k hudb a znovu jsem zjistil, e tento prv tak jmav jako
fatln vztah k hudb je osudem cel nmeck duchovosti. Nmeckmu duchu vldne matesk prvo, svzanost s prodou ve form
hegemonie hudby v me, jakou nikdy dn jin nrod nepoznal.
My, lid ducha, msto abychom se tomu zmuile brnili a byli posluni ducha, logu, slova a zjednvali mu sluch, my vichni snme o
ei beze slov, kter k nevysloviteln a vytv nevytvoiteln.
Msto aby co nejvrnji a nejpoctivji hrl na tento svj nstroj, duchovn Nmec vdy brojil proti slovu a rozumu a koketoval s hudbou. A v hudb, v tch podivuhodnch blaench tnovch tvarech,
v podivuhodnch vzneench citech a nladch, je nebyly nikdy
nuceny se uskutenit, se nmeck duch hiv rozplval a propsl
vtinu svch skutench kol. My lid ducha jsme nikdo nebyli
domovem ve skutenosti, byli jsme j ciz a neptelt, proto tak
byla v na nmeck skutenosti, v naich djinch, na politice,

95

naem veejnm mnn loha ducha tak alostn. Inu, asto jsem
tohle promlel a nezdka poctil prudkou touhu jednou tak skutenost spoluvytvet, bt jednou vn a odpovdn inn namsto
vn jen pstovat pouhou estetiku a duchovn umleck emeslo.
Vdy to vak konilo rezignac, odevzdnm v osud. Pni generlov
a velkoprmyslnci mli zcela pravdu: my duchovn lid" jsme nebyli k niemu, byli jsme zbyten, skutenosti vzdlen, neodpovdn spolek duchaplnch tlachal. Fuj! Bitvu!
Pln mylenek a hudby, je ve mn doznvala, srdce zaten
smutkem a se zoufalou touhou po ivot, skutenosti, smyslu, po
tom, co je nenvratn totam, jsem se konen vrtil dom, vystoupil
po schodech, rozsvtil v obvacm pokoji a chvli se marn pokouel
st a uvaoval o mluv, kter m nutila nazt jt do baru Ccile pt
whisky a tancovat, a zaplavil m hnv a hokost nejen vi mn samotnmu, ale i vi Hermn: Byt' to myslela dobe a ze srdce, asi
to byla skvl bytost - pece jen m tehdy radji mla nechat zajt
ne m vtahovat a stahovat do toho ztetnho, cizho, tpytivho
svta, kde pece napod budu cizincem a kde to, co je ve mn nejlep, zchtr a zbda!
A tak jsem smuten zhasl svtlo, smutn jsem odeel do lonice a
zaal se svlkat, kdy m zarazila nezvykl vn; jakoby lehk parfm; ohldl jsem se a spatil ve svm lku krsnou dvku Marii s
velkma modrma oima a trochu stsnnm smvem. .
Marie!" ekl jsem. A mou prvn mylenkou bylo, e by mi m
domc dala vpov, kdyby tohle vdla.
Pila jsem," pronesla tie. Zlobte se?"
Ne, ne. J vm, Hermna vm dala kl. No dobr."
Ach, vy se zlobte. J zas pjdu."
Ne, m krsn Marie, zstate! Jene j jsem prv dnes veer
velice smutn, nemohu se dnes nijak rozveselit, snad a ztra."
Trochu sem se nad ni naklonil a tu m vzala obma rukama pevn
za hlavu, sthla ji k sob a dlouze m polbila. Pak jsem se k n posadil na postel, drel j ruku, prosil, aby mluvila tie, e ns nesmj
slyet, a dval se na jej krsnou, plnou tv, kter tu na mm polti
leela jako ciz, zvltn velk kvtina. Pomalu si pithla mou ruku
k stm, vsunula ji pod pikrvku a poloila na sv tepl, tie oddychujc adra.
Nemus bt vesel," ekla. Hermna mi povdla, e m tr-

96

pen. To pece kad pochop. Lbm se ti jet? Posledn pi tanci jsi

byl hodn zamilovan."
Lbal jsem ji na oi, na sta, krk a adra. Ped chvilkou jsem na
Hermnu myslil s hokost a vitkami, a te jsem v rukou drel jej
dar a byl jsem j vdn. Mariino laskn nijak neubliovalo kouzeln hudb, kterou jsem dnes slyel, bylo j hodno a bylo jejm naplnnm. Pomalu jsem sthl pikrvku z t krsn eny, a jsem svmi
polibky dospl a k jejm chodidlm. Kdy jsem k n ulehl, jej tv
jako kvtina se na mne vevdoucn a laskav usmvala.
Tto noci, po Mariin boku, jsem nespal dlouho, zato hluboce a
zdrav jako dt. A mezi chvlemi spnku jsem sl jej krsn, oblaujc mld a dovdl se z eptanho vyprvn leccos zajmavho o
jejm i Hermnin ivot. O tomto druhu bytost a jejich ivot jsem
vdl velmi mlo, jen u divadla jsem se pleitostn dve setkval s
podobnmi existencemi, mui i enami, napl umlci, napl polosvtem. A nyn jsem trochu nahldl do tch podivuhodnch, podivn nevinnch i zkaench ivot. Tyto dvky, pvodem zpravidla
chud, avak pli chytr a hezk, ne aby svj ivot zaloily pouze
na njakm patn placenm a neradostnm vdlenm zamstnn,
ily vechny hned z pleitostn prce, hned zas ze svho pvabu a
roztomilosti. Obas nkolik msc prosedly za psacm strojem,
naas byly milenkami zmonch svtk, dostvaly kapesn a dary,
ily jist as v koich, autech a grandhotelch, pak zase v podkrovnch komrkch, a daly se sice za uritch okolnost, byla-li nabdka
vysok, zskat pro manelstv, vcelku vak po nm nikterak neprahly.
Lska mnohch z nich byla bez dostivosti a svou pze poskytovaly jen s nevol a smlouvaly vdy o nejvy cenu. Jin, a k nim
patila Marie, mly neobyejnou potebu lsky a mly k n mimodn vlohy, vtina z nich zkuen v lsce s obma pohlavmi; ily
pouze pro lsku a vedle oficilnch a platcch ptel udrovaly vdy
jet i dal milostn vztahy. Tito motlci ili horliv a usilovn, v
starostech i s lehkou mysl, chyte a pesto nesmysln svj prv tak
dtinsk jako rafinovan ivot, nezvisl a nikoli pro kadho, ekali
na tst a pzniv povt, zamilovni do ivota a pesto na nm
lpc mnohem mn ne mci, vdy pipraveni jt za princem z
pohdky do jeho zmku, vdy napl s vdomm jistoty tkho a
smutnho konce.
Marie m on asn prvn noci a v ptch dnech nauila mno-

97

hmu, nejen novm lbeznm hrm a blaenostem smysl, nbr i

novmu chpn, novm nzorm, nov lsce. Svt tanench a zbavnch lokl, biograf, bar a hotelovch ajoven, kter pro mne,
poustevnka a estta, ml v sob stle jet nco mncennho, zapovzenho a poniujcho, byl pro Marii, Hermnu a jejich druky
svtem vbec, nebyl ani dobr, ani zl, nebyl hoden ani touhy, ani
nenvisti; v tomto svt vykvtal jejich krtk dychtiv ivot, s nm
mly sv zkuenosti a v nm se zabydlily. Milovaly ampask nebo
njakou specialitu na grilu, jako nainec miluje njakho skladatele
nebo bsnka, a na nov tanen lgr nebo sentimentln, ufukanou
psniku njakho jazzovho zpvka vypltvvaly tolik naden,
uchvcenosti a dojet jako nainec na Nietzscheho nebo Hamsuna.
Marie vyprvla o saxofonistovi Pablovi a hovoila o jednom americkm songu, kter jim pr obas zpv, s takovm nadenm, obdivem a lskou, e m to dojalo a uchvtilo daleko vc ne extze njakho vzdlance nad vybran vzneenmi umleckmi poitky. Byl
jsem hotov blouznit s n, a je ten song jakkoli; Mariina lskypln
slova, jej touebn rozkvtajc pohled zpsobily irokou trhlinu do
m estetiky. Jiste existuj nkter neetn, vybran, krsn vci
povznesen nad jakkoli spor a pochyby, na prvnm mst Mozart,
ale kde je hranice? Copak jsme vichni my znalci a kritici jako mlad vroucn nemilovali umleck dla a umlce, kte se nm dnes
zdaj pochybn a nemon? Nestalo se nm to s Lisztem, Wagnerem,
a mnohm dokonce i s Beethovenem? Nebylo Mariino naden dtsk pohnut nad tmto songem z Ameriky prv tak istm, krsnm,
nade vi pochybnost vzneenm umleckm zitkem jako naden
njakho kolnho rady nad Tristanem a Isoldou i extze njakho
dirigenta pi Devt symfonii? A nesouhlasilo to podivuhodn s nzory pana Pabla a nedvalo mu to za pravdu?
Pabla, toho krasavce, Marie zejm tak velmi milovala!
Je to krsn lovk," ekl jsem, i mn se velmi lb. Ale povz,
Marie, jak me vedle toho jet mt rda i m, nudnho starho
chlapa, kter nen hezk a dokonce u ediv a neum hrt na saxofon
ani zpvat anglick psniky o lsce?"
Nemluv tak okliv!" plsnila m. To je pece docela pirozen.
Ty se mi tak lb, i ty m nco hezkho, milho a zvltnho, nesm bt jina ne jsi. O tchhle vcech se nem mluvit a skldat z
nich ty. Podvej, kdy m lb na krk nebo na ucho, ctm, e m

98

m rd, e se ti lbm, um lbat jakoby trochu nesmle, a to mi

k: mt rd, je ti vdn, e jsi hezk. To mm moc a moc rda. A
zase u jinho mue mm rda prav opak, e si ze m zejm nic
nedl a lb m tak, jako by to od nho byla milost."
Znovu jsme usnuli. Znovu jsem se probudil, ani jsem ji pestal
objmat, svou krsnou, krsnou kvtinu.
Jak zvltn! Ta krsn kvtina pesto stle zstvala darem od
Hermny! Stle se za n skrvala ona, jakoby v jej masce!. A mezitm jsem si nhle vzpomnl na Eriku, na svou vzdlenou, zlou milou,
na svou ubohou ptelkyni. Byla sotva mn hezk ne Marie, i kdy
ne tak kvetouc a uvolnn, a chud v geniln drobn milostn dovednosti, na chvli vyvstala pede mnou jako obraz, zeteln a bolestn, milovan a hluboce vetkan do mho osudu, a opt se propadla v spnek, v zapomnn, ve zpola oelenou dlku.
A tak pede mnou tto krsn, nn noci vyvstalo mnoho obraz
mho ivota, pede mnou, kter jsem tak dlouho il naprzdno, uboze a bez obraz. Z hloubi vytryskl Ertovm kouzlem oteven bohat pramen obraz a srdce mi chvlemi pestvalo tlouci radost i
smutkem z toho, jak bohat je obrazrna mho ivota, jak plna vysokch vnch hvzd a souhvzd je due ubohho stepnho vlka.
Dtstv a matka sem shlely nn a zjasnn jako dalek, v nekonen modi lec poho, kovov a ist zaznvala sborem m ptelstv, ponaje bjnm Hermannem, duevnm bratrem Hermninm; s nadpozemskou vn jako kvtiny vlhce vykvtajc z jezern
vody piplouvaly obrazy mnoha en, kter jsem miloval, po kterch
jsem touil a kter opvovala z nich jen nkolika jsem doshl, pokusil se je mt. I m ena se objevila, s n jsem proil adu let a kter
m nauila kamardstv, stetm a rezignaci, k n jsem vak pes
vechny ivotn nedostatky choval stle ivou, hlubokou dvru a
do dne, kdy m, chor a pomaten, opustila v nhlm tku a divok
vzpoue - a j jsem poznal, jak velice jsem ji asi miloval a hluboce j
dvoval, e m to poruen dvry mohlo zashnout tak tce na
cel ivot.
Tyto obrazy - byly jich stovky, se jmnem i bezejmennch - se
znovu vrtily a jako mlad a nov vystupovaly ze studnice tto noci
lsky, a j jsem si opt uvdomil to, na co jsem ve sv bd dvno
zapomnl, e jsou mm ivotnm majetkem a hodnotou a e neznieny dle trvaj, promnny v hvzdy, na n jsem zapomnl a kter

99

jsem pece nemohl zniit, jejich sled je sgou mho ivota a jejich
hvzdn tpyt tvo nezniitelnou hodnotu mho byt. Mj ivot byl
trudn, pobloudil a neastn, vedl k rezignaci a poprn, zhokl
sol osudu veho lidstva, ale byl bohat, hrd a bohat, i v bd to byl
ivot krlovsk. A u ten kousek cesty k zniku promarnm sebealostnji, jdro tohoto ivota bylo ulechtil, mlo tv a urozenost,
nelo v nm o mince, lo o hvzdy.
Tak ji uplynul njak ten den a leccos se od t doby pihodilo,
vzpomnm si ji jen na mlo podrobnost z on noci, na jednotliv
prohozen slova, na jednotliv podoby a skutky hlubok milostn
nhy, na hvzdn jasn okamiky probuzen z tkch mrkot milostn maltnosti. Avak on noci jsem se poprv od svho padku
znovu na svj ivot dval neprosn zcma oima, kdy jsem
v nhod opt poznval osud a v rozvalinch sv existence zlomek
bostv. M due opt dchala, zrak zase prozel, a chvlemi pichzelo vrouc tuen, e sta jen ten rozptlen svt obraz posbrat a
pozvednout ivot stepnho vlka Harryho Hallera jako celek k obrazu,
abych sm veel do svta obraz a byl nesmrteln. Neznamen kad lidsk ivot prv sil a pokus o takov cl?
Kdy jsem se s Mari rno podlil o sndani, musil jsem ji z domu
propaovat; podailo se to. Jet tho dne jsem pro ni a pro sebe v
blzk sti msta pronajal pokojk uren jen pro nae schzky.
M uitelka tance Hermna se objevila, vrna svmu zvazku, a j
jsem se musil uit boston. Byla psn a neprosn a neprominula mi
ani chvilku, nebo bylo rozhodnuto, e s n pjdu na nejbli makarn ples. Podala m o penze na svj pevlek, o nm vak odmtla cokoli prozradit. Stle mi jet bylo zapovzeno ji navtvit
nebo i jen vdt, kde bydl.
Doba ped makarnm plesem, asi ti tdny, byla mimodn
krsn. Zdlo se mi, e Marie je prvn skutenou milenkou, kterou
jsem kdy ml. Od en, kter jsem miloval, jsem vdy vyadoval ducha a vzdln, ani jsem kdy vbec zpozoroval, e ani ta nejduchaplnj a relativn nejvzdlanj ena nikdy neodpovd duchovnmu du ve mn, nbr stoj vdy proti nmu; pinel jsem enm
sv problmy a mylenky a bylo by se mi zdlo naprosto nemon
milovat dle ne hodinu dvku, kter sotvakdy etla knihu, st v,
co je to st, a kter by nedokzala rozeznat teba ajkovskho od
Beethovena: Marie nemla dn vzdln, oklik a nhraek j ne-

100

bylo zapoteb, vechny jej problmy vyrstaly pmo ze smysl.

Jejm umnm a kolem bylo vemi svmi smysly, svou ndhernou
postavou, svmi barvami, svmi vlasy, svm hlasem, svou plet,
svm temperamentem doshnout takovho smyslovho a milostnho
tst, jak jen je mon, a za kadou dovednost, za kadou svou oblou linii, kad nejjemnj obrys svho tla nachzet a vykouzlit u
milence odpov, porozumn a ivou, oblaujc souhru. U pi
onom prvnm, nesmlm tanci jsem to poctil, vnmal tu vni geniln, chvatn, vysoce kultivovan smyslnosti a byl j okouzlen. Jist
to tak nebylo nhodou, e Hermna, ten vevd, mi poslala prv
Marii. Jej vn a vechny jej znaky byly letn, jako re.
Neml jsem tst bt Mariinm jedinm nebo prvnm milencem,
byl jsem jednm z mnoha. asto na mne vbec nemla as, nkdy
hodinku odpoledne, zdkakdy noc. Nechtla ode mne vzt dn
penze, za tm jist vzela Hermna. Ale drky pijmala rda, a kdy
jsem j tebas daroval novou malou penenku z erven lakovan
ke, smly v n bt i dv ti zlat mince. Ostatn s tou ervenou
tobolkou se mi velice vysmla! Byla rozkon, ale jinak vc u dvno vyl z mdy. V tchto vcech, o kterch jsem doposud vdla v
nich jsem se vyznal mn ne v njak eskymtin, jsem se od
Marie mnohmu piuil. Pedevm jsem se nauil, e tyto drobn
hraky, mdn a luxusn pedmty nejsou pouh tretky a k a vynlez ziskuchtivch fabrikant a obchodnk, nbr e maj sv oprvnn, e jsou krsn a mnohotvar, e je to mal i spe velk svt
vc, kter vechny maj jedin el, toti slouit lsce, zjemovat
smysly, oivovat mrtv prosted a kouzlem mu dodvat nov nstroje lsky, od pudru a parfmu po tanen stevek, od prstenu po
pouzdro na cigarety, od spony na pase po kabelku. Takov kabelka
nebyla jen kabelkou, penenka nebyla penenkou, kvtina kvtinou, vj vjem, vechno byl konkrtn materil lsky, magie,
vzruen, byl to posel, podloudnk, zbra, bitevn signl.
Koho asi Marie miluje; o tom jsem asto pemtal. Myslm, e
nejvce milovala toho mldence Pabla se saxofonem, se zamlenma
ernma oima a dlouhma, blma, ulechtilma a melancholickma rukama. Byl bych si myslet, e Pablo je v lsce pli ospal,
zhkan a pasvn, ale Marie m ujistila, e se sice pomalu dostv
do varu, pak e vak je dychtivj, pornj, munj a nronj
ne njak boxer i jezdec. A tak jsem se dovdal a znal tajnosti o

101

tom. a onom, o jazzovm hri, o herci, o leckterch ench, dvkch

a much naeho prosted, znal lecjak tajemstv, rozeznval pod
povrchem svazky a neptelstv, ponenhlu (a jsem v tomhle svt
byl naprosto cizm, osamlm tlesem) jsem se s nm seznamoval a
zanal k nmu patit. I o Hermn jsem se mnoh dovdl. Zvlt
asto jsem vak nyn pichzel do styku s panem Pablem; toho Marie
velmi milovala. Obas i ona uvala z jeho tajnch zsob, i pro mne
tu a tam opatovala ten poitek a Pablo se vdy zvl horliv ml k
slubm. Jednou mi bez okolk ekl: Vy jste takov neastn, to
nen dobe, to lovk nem. Je mi toho lto. Zakute si z lehk opiov
dmky." Mj sudek o tomto veselm, moudrm, dtinskm a pitom nevyzpytatelnm lovku se stle promoval; sptelili jsme se
a nezdka jsem si brval trochu z jeho drog. Pohled na to, jak jsem
zamilovn do :Marie, ho jaksi obveseloval. Jednou uspodal ve
svm pokoji, mansard pedmstskho hotelu, slavnost". Byla tam
jedin idle, Marie a j jsme museli sedt na posteli. Nalil nm tajuplnho, bjenho likru smchanho ze t lahviek. A pak, kdy
jsem se dostal do vten nlady, navrhl nm se , svtcma oima,
abychom uspodali milostnou hru ve tech. Stroze jsem odmtl,
neho takovho jsem nebyl schopen; pesto vak jsem se po oku
podval na Marii, jak se k tomu m ona, a pestoe se ihned pipojila
k mmu odmtnut, zpozoroval jsem ohnek v jejch och a ctil, e
mho rozhodnut lituje. Pablo byl mm odmtnutm zklamn, ale
neurazil se. koda," prohlsil, Harry uvauje pli morln. Co
naplat. Jak by to bylo krsn, velmi krsn! Ale znm nhradu."
Vichni jsme si nkolikrt dechli opiovho dmu a vsed bez hnut, s
otevenma oima, jsme se vichni ti oddali vjevu, kter ped nmi
vykouzlil a pi nm se Marie tsla rozko. Kdy se mi pak udlalo
ponkud nevolno, poloil m Pablo na postel, dal mi pr kapek lku,
a kdy jsem na nkolik minut zavel oi, uctil jsem na kadm vku
letm, jakoby vdechnut polibek. Pijal jsem jej, jako bych myslel,
e je od Marie. Ale dobe jsem vdl, e m polbil on.
Jednou veer m pekvapil jet vc. Objevil se u mne v byt a
ekl, e potebuje dvacet frank a e m o n pros. Za to e mi penech Marii na tuto noc.
Pablo," ekl jsem vyden, ani nevte, co kte. Postoupit svou
milenku jinmu za penze, to se u ns povauje za tu nejvt hanebnost. V nvrh jsem neslyel, Pablo."

102

Soucitn se na mne podval. Nechcete, pane Harry. Dobr.

Vdycky si sm dlte pote. Tak dnes v noci s Mari spt nebudete,
kdy je vm to tak milej, a dejte mi ty penze jen tak, dostanete je
zptky. Moc je potebuji."
A napak?"
Pro Agostina - vte, to je ten mal hoch od druhch housl. Je u
tden nemocen a nikdo se o nho nestar, nem ani vindru a te i
mn doly penze."
Ze zvdavosti a trochu tak, abych se sm potrestal, jsem s nm
el k Agostinovi; donesl mu do jeho podkrovn svtniky; opravdu
uboh podkrovn svtniky, mlko a lk, natepal mu peiny, vyvtral mstnost a kolem rozplenho ela hezky sprvn uvzal obklad,
vechno rychle, jemn a odborn a vcn jako njak oetovatelka.
Tho veera jsem ho vidl a do rannch hodin vyhrvat v baru
City.
S Hermnou jsem asto dlouho a vcn hovoval o Marii, jejch
rukou, ramenou, bocch, jak se smje, jak lb a tan.
U. ti tak pedvedla tohle?" zeptala se jednou Hermna a popsala mi zvltn hru jazykem pi polibku. dal jsem ji, aby mi to
sama pedvedla; rozhodn odmtla. A pozdji," ekla jet nejsem
tv milenka."
Zeptal jsem se, odkud zn Mariino umn lbat a ostatn skryt
podivuhodnosti jejho tla, o kterch obyejn v pouze milenec.
," zvolala, jsme pece ptelkyn. Mysl si, e mme ped sebou tajnosti? asto jsem s n spala a hrla si s n. Dostals opravdu
krsn dve, ta um vc ne ostatn."
Pece jen si myslm, Hermno, e i vy mte jedna ped druhou
tajemstv. Nebo jsi j o mn vyprvla vecko, co v?"
Ne, to je nco jinho, tomu by nerozumla. Marie je skvl, ml
jsi tst, ale mezi tebou a mnou jsou vci, o kterch nem ani zdn.
ekla jsem j toho o tob moc, pirozen mnohem vc, ne by ti tehdy bvalo mil, musela jsem ji pece pro tebe svst. Ale rozumt ti
tak, jako j ti rozumm, to Marie nikdy nebude, ani dn jin. I od n
jsem se jet lecemus piuila - vm te o tob vecko to, co zn
Marie. Znm t skoro tak dobe, jako kdybychom spolu asto byli
spali."
Kdy jsem se znovu s Mari setkal, bylo pro mne podivn a tajemn vdt, e mla na svm srdci jako m i Hermnu, e j hladila,

103

lbala, okouela a zkoumala dy, vlasy a ki prv tak jako mn.

Vyvstvaly pede mnou nov, nepm, sloit vztahy a spojitosti,
nov monosti lsky a ivota, a myslel jsem na tisc du v trakttu o
stepnm vlku.
V onom krtkm obdob mezi asem, kdy jsem se seznmil s Mari, a velkm makarnm plesem jsem byl pmo asten; pesto jsem
pitom nikdy neml pocit, e tohle je snad vykoupen, dobyt blaenstv, nbr jsem velmi zeteln tuil, e to vechno je jen pedehra a
ppravy, vechno e spje prudce vped, to vlastn e teprve pijde.
Tanit jsem se nauil u natolik, e mi pipadalo mon na ples
jt; denn se o nm vc mluvilo. Hermna mla sv tajemstv a pevn
trvala na tom, e mi neprozrad, v jakm pestrojen se objev. e ji
u poznm, tvrdila, a kdyby snad ne, e mi pome, dv vak e nic
vdt nesmm. Proto nebyla vbec zvdav na m plny s maskovnm, a j se rozhodl, e si dn pevlek nevezmu. Kdy jsem chtl
pozvat na ples Marii, prohlsila, e na tu slavnost u kavalra m,
tak u mla vstupenku, a j jsem ponkud zklamn zjistil, e na ten
ples budu muset jt sm. Byl to nejvybranj makarn ples msta,
kadoron ho podali umlci ve vech slech Globusu.
V tch dnech jsem Hermnu vdal jen zdka, ale v pedveer plesu se u mne na chvilku zastavila - pila si pro vstupenku, kterou
jsem j obstaral - a tu jsme zapedli rozhovor, nadmru pozoruhodn;
zanechal ve mn hlubok dojem.
Vlastn se ti te vede docela dobe," pravila, tanec ti jde k duhu. Kdo t tyi nedle nevidl, sotva by t poznal."
Ano," pisvdil jsem, u lta se mi tak nevedlo. To vechno ty,
Hermno."
Sp tv krsn Marie, ne?"
Ne. I tu jsi mi darovala ty. Je skvl."
To je milenka, jakou jsi poteboval, stepn vlku. Hezk, mlad,
stle v dobr nlad, v lsce velmi moudr, a nelze ji mt kad den.
Kdyby ses o ni nemusel dlit s jinmi, kdyby u tebe nebyla vdy
pouze letmm hostem, nelo by to tak dobe."
Ano, i to jsem musel uznat.
Tak u tedy m vlastn vechno, co potebuje?"
Ne, Hermno, nen tomu tak. Mm nco velmi krsnho a rozkonho, velikou radost, milou tchu. Jsem takka asten ..."
No tak! Co chce vc?"

104

Chci vc. Nejsem se svm tstm spokojen, nejsem pro n stvoen, k tomu nejsem povoln. Jsem povoln k emusi prv opanmu."
To znamen bt neastn? Vdy toho u jsi ml vrchovat,
tenkrt, kdy ses kvli bitv nemohl vrtit dom."
Ne, Hermno, je to pece jen jinak. Pipusme, e jsem tehdy byl
velmi neasten. Ale to bylo netst hloup, neplodn."
A propak?"
Protoe bych jinak nebyl musel mt ten strach ze smrti, kterou
jsem si pece pl! Netst, kter potebuji a pej si, je jin; takov,
aby m nechvalo dostiv trpt a s rozko umrat. To je netst
nebo tst, na kter ekm."
Rozumm ti. V tom jsme jako bratr a sestra. Ale co m proti
tst, kter jsi te nael u Marie? Pro nejsi spokojen?"
Nemm nic proti tomuhle tst, ne, mm je rd, jsem mu
vdn. Je krsn jako slunen den uprosted detivho lta. Ale
ctm, e to neme mt trvn. I tohle tst je neplodn. Uspokojuje
m, ale spokojenost, to nen strava pro m. Uspv stepnho vlka,
pesycuje ho. A nen to dn tst, kvli ktermu by lovk zemel."
Tedy zemt je teba, stepn vlku?"
Myslm, e ano! Jsem se svm tstm velmi spokojen, doku
je snet jet hezky dlouho. Ale kdy mi to tst obas poskytne
chvli asu, abych se probudila poctil svou touhu, pak m veker
touen nesmuje k tomu, abych si sv tst navdycky podrel,
nbr abych znovu trpl, jene krsnji a mn alostn ne dv.
Toum po takovch utrpench, kter mi daj ochotu a vli zemt."
Hermna se mi dvala nn do o svm temnm pohledem, kter se u n dokzal objevit vdy tak znenadn. Ndhern, stran oi!
Sbrajc a sestavujc jednotliv slova, hovoila zvolna a tak tie, e
jsem se musel namhat, abych ji slyel:
Chci ti dnes nco povdt, nco, co u dvno vm, a i ty to v,
ale mon e sis to sm sob jet neekl. eknu ti te, co vm o
sob a o tob a o naem osudu. Ty, Harry, jsi byl umlec a filozof,
lovk pln radostnosti a vry, vdy na stop velikosti a vnosti,
nikdy spokojen s tm, co je jenom hezk a mal. Ale m vc t ivot
probouzel a pivdl k tob sammu, tm v tob vzrstala zbdovanost, tm hloubji jsi upadal do strdn, zkost a zoufalstv, a po

105

krk, a vechno, co jsi kdysi znal a miloval a uctval jako krsn a

svat, vechna tv nkdej vra v lidi a v nai vzneenou povolanost
ti nedokzala pomoci a ztratila svou cenu a rozpadla se. Tv vra u
nemla vzduch, kter by mohla dchat. A udusit se je krut smrt. Je
to tak, Harry? Je to tvj osud?"
Jen jsem kval, kval, kval.
Nosils v sob obraz ivota, vru, kol, byls hotov k inm, utrpen a obtem - a pak jsi ponenhlu pozoroval, e svt od tebe nepoaduje dn iny a obti a podobn vci, e ivot nen dn hrdinsk bse s bohatrskmi lohami atakdle, nbr e to je mck
pardn pokoj, kde k naprost spokojenosti sta jdlo a pit, kva a
pleten punoch, taroky a hudba z rdia. A kdo chce a m v sob to
druh, hrdinsk a krsn, uctvn velkch bsnk nebo uctvn
svatch, ten je blzen a ryt don Quijote. Dobr. Se mnou to, pteli,
bylo zrovna tak! Byla jsem dve dost nadan, jemu bylo souzeno
t podle njakho vysokho vzoru, klst na sebe vysok poadavky
a plnit dstojn koly. Mohla jsem na sebe vzt velkou sudbu, bt
enou krlovou, milenkou revolucione, sestrou gnia, matkou muednka. A ivot mi dovolil stt se prv kurtiznou s obstojnm
vkusem - u to mi pilo dost zatko! Tak to bylo se mnou. Chvlemi jsem byla zoufal a dlouho jsem hledala chybu sama u sebe.
Myslela jsem si, e ivot mus koneckonc pece mt pravdu, a vysmval-li se ivot mm krsnm snm, myslela jsem si, e asi ty
moje sny byly hloup a pravdu nemly. Jene to nic nepomhalo. A
protoe jsem se dokzala dvat a poslouchat a byla tak trochu zvdav, podvala jsem se na ten takzvan ivot hezky zblzka, na sv
znm a sousedy, na padest a vc lid a osud, a tu jsem, Harry,
vidla, e pravdu mly moje sny, e mly tisckrt pravdu, tak jako
ty tvoje. Ale ivot, skutenost, pravdu nemly. e ena jako j nemla jinou volbu ne alostn a nesmysln strnout u psacho stroje
ve slubch njakho mamone i si toho mamone kvli jeho
penzm vzt anebo se stt vlastn dvkou, to bylo prv tak nesprvn, jako e osaml, plach a zoufal lovk jako ty mus shnout po bitv. U m ta bda byla asi sp materiln a morln, u tebe
vc duchovn cesta ale byla stejn. Mysl, e nedovedu pochopit
tvj strach z foxtrotu, tvou nechu k barm a tanrnm, tvj odpor k
jazzu a celmu tomu harampd? A moc dobe to chpu a zrovna
tak i tvj odpor k politice a smutek ze vstn a neodpovdnch

106

achr politickch stran, tisku, tv zoufalstv z vlky, z minul i z

tch budoucch, z toho, jak se dnes mysl, te, stav, jak se dl hudba, co se oslavuje a emu vyuuje! M pravdu, stepn vlku, tisckrt
m pravdu, a pesto mus podlehnout. Pro tenhle jednoduch, pohodln dnen svt, kter se spokoj s takovm mlem, jsi moc nron a hladov, svt t vyvrhne, pro nj m o rozmr vc. Kdo dnes
chce t a radovat se ze ivota, ten nesm bt jako ty a j. Kdo d
msto fidln hudbu, msto zbavy radost, msto penz dui, msto
patln opravdovou prci, msto hek opravdovou ve, pro toho
tenhle hezouk svt nen dn domov ..."
Hledla k zemi a pemlela.
Hermno, " zvolal jsem nn, sestiko, jak dobe se dovede
dvat! A pece jsi m nauila foxtrot! Ale jak to mysl, e lid jako
my, lid s jednm rozmrem navc, tady nememe t? V em to je?
Je tomu tak jen v na, dnen dob? Nebo tomu tak bylo vdycky?"
Nevm. Ke cti svta chci pipustit, e to je teba jen nae doba,
e to je nemoc, momentln netst. Vdcov rzn a zdrn pipravuj novou vlku, a my ostatn zatm tancujeme foxtrot, vydlvme
penze a cpeme se bonbny - v takov dob mus svt vyhlet hezky
skromn. Doufejme, e jin doby byly lep a zase budou, lep, bohat, ir a hlub. Ale nm tm pomoeno nen. A teba to tak bylo
vdycky ..."
Vdycky jako dnes? Vdycky jen svt pro politiky, hejsky, nky a svtky, a dn vzduch pro lidi?"
To nevm, nikdo to nev. Taky je to jedno. Jene j te myslm,
pteli, na tvho oblbence, o kterm jsi mi obas vyprvl a jeho
dopisy jsi mi etl, na Mozarta. Jakpak to bylo s nm? Kdo panoval za
jeho as, kdo sbral smetanu, udval tn a nco platil: Mozart, nebo
keftai, Mozart, nebo povrchn, tuctov lid? A jakpak umel a jak
ho pochovali? A tak si myslm; e to takhle bylo vdycky a vdycky
bude, a to, emu se ve kolch k svtov djiny a emu se tam
mus kvli vzdln uit nazpam se vemi tmi hrdiny, gnii, velkmi iny a city - e to je jenom podvod, vynalezen kantory pro
vchovn ely, aby se dti v pedepsan dob pece jen nm zabvaly. Vdy to bylo tak a vdycky bude, e as a svt, penze a moc
pat tm nzkm a povrchnm a e tm druhm, pravm lidem, nepat nic. Nic, jen smrt."
Vbec nic jinho?"

107

Ano, vnost."
M na mysli jmno, slvu u potomstva?"
Ne, vlku, slvu ne - copak ta m njakou cenu? A v snad, e
vichni opravdov a cel lid doli slvy a e je potomstvo zn?"
Oveme ne."
Slva to tedy nen. Slva je jen pro koly, je to kantorsk zleitost. Slva to nen, kdepak! Nbr to, emu km vnost. Zbon
lid tomu kaj krlovstv Bo. Myslm si tohle: vichni my nronj, my s touhou, s tm jednm rozmrem navc, bychom vbec
nedokzali t, kdyby krom atmosfry tohohle svta nebylo mono
dchat i jet jin vzduch, kdyby krom asu neexistovala jet i
vnost, a to je ta prav, ryz e. Pat k n Mozartova hudba a bsn tvch velkch bsnk, pat k n svtci, kte vykonali zzraky,
zahynuli muednickou smrt a dali lidem velk pklad. Ale k vnosti pat prv tak i obraz kadho ryzho inu, sla kadho ryzho
citu, i kdy o nich nikdo nev a nevidl je ani nezaznamenal a nezachoval pro budoucnost. Ve vnosti nen dn budoucnost, tam je
jen souasnost."
M pravdu," ekl jsem.
Zbon lid tohle vtinou vdli," pokraovala zamylen.
Proto vytvoili svtce a to, emu kaj ,spoleenstv svatch`: Svtci, to jsou prav lid, Spasitelovi mlad brati. Na cest k nim jsme
po cel n ivot, kadm dobrm inem, kadou statenou mylenkou, kadou lskou. Spoleenstv svatch znzorovali v dvjch
dobch mali ve zlatch nebesch, zc, krsn a pln mru - nen to
nic jinho, ne co jsem pedtm oznaila jako ,vnost`. Je to e
mimo as a zdn. Tam patme, to je n domov, po nm prahne
nae srdce, stepn vlku, a proto toume po smrti. Tam se ty znovu
shled se svm Goethem, svm Novalisem a Mozartem a j se svmi svatmi, Krytofem, Filipem Nerim a vemi ostatnmi. Je spousta
svtc, kte dve byli zatvrzelmi hnky, i hch me bt cestou
k svatosti, hch a neest. Bude se smt, ale j si asto myslm, e i
mj ptel Pablo by mon mohl bt skryt svtec. Ach, Harry, jakm nedstvem a nesmyslnost se musme probrodit, abychom se
dostali dom! A nemme nikoho, kdo by ns vedl, nam jedinm
vdcem je touha po domov."
Posledn slova pronesla opt tie a v pokoji se rozhostil klid a mr,
slunce zapadalo a zlat npisy na hbetech knih v m knihovn se

108

tpytily v jeho zi. Vzal jsem Hermninu hlavu do rukou, polbil ji

na elo a poloil svou tv na jej jako bratr seste, chvli jsme tak
zstali. Nejradji bych tak byl zstal a u dnes nevychzel. Ale tuto
noc, posledn ped velkm plesem, jsem byl zadn pro Marii.
Cestou k n jsem vak nemyslel na ni, nbr na to, co ekla Hermna. Vechno to asi nebyly, jak se mi zdlo, jej vlastn mylenky,
nbr moje, kter jasnovidecky vyetla, naerpala a opt mi vracela
tak, e nabyly podoby a znovu stly pede mnou. A e vyslovila
mylenku o vnosti, za to jsem j v t chvli byl zvl hluboce vden. Poteboval jsem tu mylenku, bez n jsem nemohl t ani zemt.
Svat nepozemsk svt, nepodlhajc asu, svt vnch hodnot,
bosk substance mi dnes byl vrcen darem od m ptelkyn a uitelky tance. Musel jsem myslit na sen o Goethovi, na obraz starho
mudrce, kter se tak nelidsky sml a zaertoval si se mnou, jak doke jen nesmrteln. A nyn jsem chpal Goethv smch, smch nesmrtelnch. Tento smch se na nic nevztahoval, bylo to jen svtlo,
jen jas, to, co zstane, kdy njak ryz lovk projde utrpenm, neestmi, bludy, vnmi a svry lidskho ivota a pronikne do vnosti, do prostoru. A vnost" nebylo nic jinho ne vykoupen
asu, jaksi jeho nvrat k nevinnosti, zptn pemna v prostor.
Hledal jsem Marii tam, kde jsme pi naich spolench veerech
jdvali, ale nepila. Sedl jsem a ekal u prostenho stolu v tich
pedmstsk hospdce, mylenkami jet u pedchozho rozhovoru.
Vechny ty mylenky, kter se tu vynoily mezi Hermnou a mnou,
mi pipadaly tak hluboce, dvrn a dvno znm, naerpan z m
nejvlastnj mytologie a mho svta pedstav! Nesmrteln, jak ij v
prostoru, v nm nen as, vzdlen, promnn v obraz, zaliti kilovou vnost jako mezihvzdnm terem, a to chladn, hvzdn
zc vesel tohoto mimozemskho svta - odkud jen to vechno
znm? Pemlel jsem a napadly m ryvky z Mozartovch Kasac"
a Bachova Temperovanho klavru" a touto hudbou vude jako by
prosvtal onen chladn hvzdn jas, jako by se v n chvl onen ir
ter. Ano, to bylo ono, tato hudba byla nco jako as ztuhl v prostor
a nad nm se vznelo nekonen, nadlidsk vesel, vn bosk
smch. Ach, a jak se k tomu dobe hodil i star Goethe z mho snu!
A najednou jsem slyel ten bezedn smch kolem sebe, slyel jsem,
jak se smj nesmrteln. Oarovn jsem sedl a oarovn hledal v
kapsice u vesty tuku, shnl papr, nael ped sebou npojov ls-

109

tek, otoil jej a psal na jeho rub, psal jsem vere, kter jsem a druhho dne nael v kapse.
Znly:
Nesmrteln
Bez ustn z dolin zem
vzhru k nm se drav ivot vzpn;
zpit hojnost, krut nouze, vina,
krev z tisc poprav pc temn,
nekonen dost v keovit muce,
ruce vrah, ruce lichv a prosebnk ruce,
dusn, hnilobou a havm chtem
p ten dav v svm strachu, pod rozko biem,
por se sm a znovu vyvrhuje,
ru pud, blaha pln je jeho dech,
dla lbezn i vlku snuje,
v bludu zdob nevstince v plamenech,
cpe se, smiln, vine se a pase
v beskn jarmark radovnek, dtsk svt,
jen se vem z vln zved zase,
zasut bahnem dvnch let.
My naopak jsme zde shromdni
v hvzdnm svitu vesmrnho ledu,
nikdo mu a nikdo ena, nikdo mld i str tu nen,
hodin ani dn my neznme u sledu.
Vae hchy, jako zkost nevslovn,
vae chlpn rozko, skutky vraha
divadlem jsou pro ns jako slunc drha,
kad den zde vnosti se rovn.
Tie pokyvujem k va zmti dole,
tie zme krouit hvzdy v kole,
dech n vesmrn zima syt,
ptelem je nm drak z nebe,
beze zmn a chladn je vn nae byt,
vn n smch hvzdnm chladem zebe.

110

Pak pila Marie, a kdy jsme vesele poveeeli, el jsem s n do

naeho pokojku. Byla toho veera krsnj, velej a vroucnj
ne kdy jindy a dvala mi okouet hry tak nn, e to byl sm vrchol odevzdn.
Marie," ekl jsem, jsi dnes tak marnotratn tdr, jako njak
bohyn. Neumo ns oba docela, vdy ztra je makarn ples. Jakho
bude mt ztra kavalra? Bojm se, ty mj kvteku, e to je princ z
pohdky, kter t unese, a ty e u ke mn nenajde cestu. Miluje
m dnes skoro tak, jako to dlvaj milenci pi louen, kdy je to
naposledy." Pitulila mi rty pmo a k uchu a zaeptala:
Ml, Harry! Vdycky to me bt naposledy. A si t vezme
Hermna, u se ke mn nevrt. Teba si t vezme u ztra."
Nikdy jsem ten charakteristick pocit onch dn, to prazvltn,
sladkohok, dvojak rozpoloen nevnmal silnji ne on noci ped
plesem. Ctil jsem tst: Mariinu krsu a odevzdanost, to dotkn,
vdechovn a provn ster jemn a lbezn smyslnosti, kterou jsem
poznal a tak pozd, jako strnouc lovk, houpn na nn, kolbav vln poitku. A pece to byla jen pouh skopka: vechno
uvnit bylo plno vznamu, napt, osudu, a kdy jsem se lskypln a
nn obral sladkmi, dojemnmi drobnostmi lsky a zdnliv plul
v samm vlahm tst, ctil jsem v srdci, jak se mj osud dere
stemhlav kupedu, jak se ene a prodr jako plach o ku propasti,
vstc pdu, pln zkosti, pln touhy, pln oddn smrti. Tak jako jsem
se nedvno s ostychem a strachem brnil pjemn lehkomyslnosti
pouze smysln lsky, jak jsem se obval Mariiny smav krsy, pipraven se rozdat, tak jsem te ctil strach ze smrti - avak takov
strach, kter ji vdl, e se brzy stane odevzdnm a vykoupenm.
Mlky jsme se hrouili do ilch her na lsky a nleeli si
vroucnji ne kdykoli dve, ale m due se s Mari louila, louila se
se vm, co pro mne znamenala. Skrze ni jsem se nauil jet jednou
ped koncem dtsky se oddvat povrchnm hrm, vyhledvat nejprchavj radosti, bt dttem i zvetem v nevinnosti pohlav - stav,
kter jsem ve svm pedchozm ivot znal jen jako vzcnou vjimku, nebo smysln ivot a pohlav mly pro mne tm vdycky hokou pchu viny, sladkou, ale zkostnou chu zakzanho ovoce,
ped nm se duchovn lovk mus mt na pozoru. Hermna a Marie
mi ukzaly tuto zahradu v jej nevinnosti, byl jsem v n vdnm
hostem - brzy vak nadejde as se ubrat dl, pli hezky a teplo bylo

111

v t zahrad. Bylo mi souzeno dl usilovat o korunu ivota, dl pykat

za nekonenou vinu ivota. Snadn ivot, snadn lska, snadn smrt
- to nebylo nic pro mne.
Z toho, co mi dvky naznaovaly, jsem usoudil, e na ztejm
plese i pi jeho pokraovn se m mimodn uvat a hit. Snad
prv tohle byl ten konec, snad mla Marie pravdu, e dnes spolu
leme naposledy. Snad se ztra osud rozbhne jinak? Naplnila m
paliv touha a dusiv zkost, divoce jsem se k Marii pimkl a jet
jednou dychtiv jako plamen proltl vechny piny a hout jej
zahrady, jet jednou se zahryzl do sladkho plodu rajskho stromu.
Zanedban spnek t noci jsem dohnl ve dne. Rno jsem jel do
lzn, pijel dom k smrti znaven, zatemnil lonici, pi svlkn
jsem v kapse nael verej bse, znovu na ni zapomnl, okamit
jsem si lehl, zapomnl na Marii, Hermnu i makarn ples a prospal
cel den. Kdy jsem veer vstal, teprve pi holen m napadlo, e u
za hodinu zan ples a e si musm vzt frakovou koili. V dobr
nlad jsem se ustrojil a el nejprve nco pojst.
Byl to prvn makarn ples, jeho jsem se ml zastnit. V dvjch dobch jsem sice tu a tam tyto slavnosti navtvoval, nkdy se
mi i lbily, ale netanil jsem a zstval jen divkem, a naden, se
kterm ostatn o nich vyprvli nebo se na n tili, se mi vdycky
zdlo smn. A dnes byl ples i pro mne udlost, na kterou jsem se
til s naptm a nikoli bez zkosti. Protoe jsem nedoprovzel dnou dmu, rozhodl jsem se jt na ples a pozdji, Hermna mi to tak
doporuila.
Hostinec U frontovho vojka", m nkdej toit, kde po veerech vysedvali zklaman mui, popjeli vno a hrli si na svobodn, jsem v posledn dob navtvoval u jen zdka, nehodil se k
stylu mho souasnho ivota. Ale dnes veer m to tam znovu samo
od sebe thlo; v on zkostn radostn nlad osudovosti a louen,
kter m prv zachvacovala, vracel se vem zastavenm a pamtnm mstm mho ivota jet jednou onen bolestn krsn lesk
minulosti, a mezi nimi i t mal, zakouen hospod, kde jsem jet
nedvno patil k stlm hostm, kde mi jet ped nedvnem stail
primitivn omamn prostedek v podob jedn lhve vna, abych se
dokzal znovu na jednu noc vrtit do svho osamlho loe a znovu
na jeden den snel svj ivot. Od t doby jsem okusil jinch prostedk a mocnjch drdidel a napolykal se sladch jed. S sm-

112

vem jsem vstoupil do t star krmy, uvtn pozdravem hospodsk a

pokvnutm mlenlivch dennch host. Doporuili mi a pinesli
smaen kutko, do siln bavorsk sklenice teklo svtl, mlad alsask vno, a ist, bl devn stoly a star lut obloen na mne
pvtiv hledly. A jak jsem jedl a pil, pocit uvadn a louen ve
mn slil, tento sladk a bolestn vrouc pocit nikdy zcela peruen,
avak nyn k odpoutn zrajc srostlosti se vemi vcmi a jeviti
mho dvjho ivota. Modern" lovk tomu k sentimentalita;
ten u vci nemiluje, ani svou vc nejsvtj, automobil, kter hodl
co nejdv vymnit za lep znaku. Tento modern lovk je energick, zdatn, zdrav, chladn a stroh, je to vten typ, skvle se
osvd v pt vlce. Mn po tom vak nic nebylo, j jsem nebyl
modern lovk, ani staromdn, vypadl jsem z asu a byl puzen dl,
blzek smrti, na smrt pipraven. Proti sentimentlnostem jsem nic
neml, byl jsem rd a vden, e m vyprahl srdce vnm jet nco
jako city. A tak jsem se oddal vzpomnkm, sv pchylnosti k tm
starm masvnm idlm, vni koue a vna, zbleskm nvyk, tepla, domckosti, a to vechno pro mne ta star hospoda mla. Ml
jsem rd svou tvrdou sedaku, svou bavorskou sklenici, chladnou
ovocnou chu alsaskho, svou zdvrnlost se vm a s kadm v
tto mstnosti, ml jsem rd tve zasnn depcch pijk, oklamanc, vdy jsem dlouho byl jejich bratrem. Sam mck sentimentlnosti jsem tu ctil, zlehka okoenn vn romantiky starch
hospod z chlapeckch as, kdy hospoda, vno a doutnk byly jet
vci zapovzen, ciz a ndhern. A dn stepn vlk nepovstal, aby
vycenil zuby a roztrhal m sentimentlnosti na cucky. Pokojn jsem
sedl, rozncen minulost, slabou z souhvzd, je u zatm zapadlo.
Vstoupil poulin prodava s peenmi katany a j jsem si jich
od nho hrst koupil. Pila star ena s kvtinami, koupil jsem od n
nkolik karafit a daroval je hospodsk. A kdy jsem chtl platit a
sahal po obvykl kapse kabtu, znovu jsem si uvdomil, e jsem ve
fraku. Ples! Hermna!
Bylo vak jet dost asu, nemohl jsem se odhodlat jt do Globusu
u nyn. Pocioval jsem tak, jako u vech tchhle zbav v posledn
dob, vemon zbrany a odpor, nechu ke vstupu do velkch, peplnnch a hlunch prostor, kolckou ostchavost ped tou ciz
atmosfrou, svtctvm, tancem.

113

Jak jsem se tak loudal, el jsem kolem jednoho biografu, zahldl

rozsvcujc se paprsky a obrovsk barevn plakty, el jsem jet
pr krok, pak se zase vrtil a veel dovnit. Tady mohu ve tm klidn sedt a do jedencti. Kloptal jsem za uvadem s baterkou zclonami do temnho slu, posadil jsem se a octl nhle ve Starm
zkon. Byl to jeden z film, kter rafinovan a s velkmi nklady
byly natoeny dajn ne kvli penzm, nbr pro ulechtilej a
posvtnj cle, a na kter dokonce uitel nboenstv vod odpoledne sv ky. Hrl se pbh o Mojovi a Izraelitech v Egypt, s
obrovskm mnostvm lid, kon, velbloud, palc, faranskho
lesku, a utrpenm id ve havm psku pout. Dval jsem se na
Moje, uesanho trochu jako Walt Whitman, ndhernho divadelnho Moje, jak s dlouhou hol ohniv a zachmuen putuje wotanskmi kroeji v ele id pout. Dval jsem se, jak se u Rudho
moe modl k Bohu a jak se Rud moe rozestupuje a uvoluje jim
cestu vodnmi spoustami (jak tohle filmai dokzali, o tom se asi
bimovanci, piveden sem svmi fari, dlouho peli), a jak jm prorok a jeho bzliv lid prochz, jak se za nimi vynouj farnovy
vlen vozy a Egypan na moskm behu asnou a ds se, jak se
pak hrdinn odv za nimi a jak se nad ndhernm faranem v zlatm brnn a vemi jeho vozy a vojskem ty hory vod zavou, piem
jsem si vzpomnl na skvostn duet pro dva basy od Hndela, kde se
pekrsn zpv o tto udlosti. Vidl jsem pak, jak Moj vystupuje
na horu Sinai, chmurn hrdina v chmurn skaln divoin, a sledoval,
jak mu tam Jehova prostednictvm vichru, hromu a svtelnch znamen zjevuje desatero pikzn, zatmco jeho niemn lid na pat
hory hotov zlat tele a oddv se znan nevzanmu vesel. Bylo to
pro mne tak zvltn a neuviteln se dvat na to vechno a vidt, jak
se tu ty svat pbhy a jejich hrdinov a zzraky, z nich se nm v
dtstv kdysi dostvalo prvnho zblesku tuen jinho svta, ehosi
nadlidskho, pedvdj za vstupn vdnmu publiku, kter v tichosti pojd sv chlebky, vidt pkn detailn zbr jarmarku a
obrovskho vprodeje kultury na doby. Paneboe, aby se zabrnilo
tomu svinstvu, mli tehdy vedle Egypan radji hned zahynout i
id a vichni ostatn lid, zahynout nsilnou a dnou smrt na rozdl od t pern, neprav a poloviat smrti, jakou umrme dnes.
Ach Boe!
M skryt zbrany a nepiznan strach z makarnho plesu se bi-

114

ografem a jeho podnty nijak nezmenily, nbr jen nepjemn

vzrostly, a musel jsem se vzpomnkou na Hermnu vzchopit k tomu,
abych se vbec do Globusu rozjel a veel dovnit. Pipozdilo se a
ples byl dvno v plnm proudu, stzliv a vyden jsem se octl,
jet ne jsem si stail odloit, v tlaenici masek, kter do mne nenucen strkaly, dvky m vyzvaly, abych s nimi el na ampask,
klauni m zn poplcvali po ramenou a tykali mi. Nieho jsem si
nevmal a namhav se tlail peplnnmi sly k atn, a kdy jsem
dostal sv slo, peliv jsem je vsunul do kapsy s mylenkou, e je
mon budu u brzy potebovat, omrz-li m ta vava.
Ve vech prostorch t velik budovy panoval slavnostn ruch,
tanilo se ve vech slech, i v suternu, vechny chodby i schodit
byly zaplaveny maskami, tancem, hudbou, smchem a shonem. Sklen jsem se prodral tlaenic, od ernosk kapely k selsk muzice,
z velkho zcho slu do chodeb, na schody, do bar, k bufetm, k
loubm se ampaskm. Vtina stn byla ovena divokmi, veselmi malbami nejmladch umlc. Selo se tu vechno, umlci, novini, vdci, obchodnci, a k tomu pirozen vechen mstsk polosvt. V jednom orchestru sedl mister Pablo a naden foukat do sv
zakroucen trouby; kdy m spatil, zazpval mi vstc hlasit pozdrav. Strkn davem dostal jsem se do jedn a hned zas dal mstnosti, po schodech vzhru a po schodech dol; jednu chodbu v suternu umlci zadili jako peklo a kapela ert v n bubnovala jako
pominut. Pomalu jsem zanal ptrat po Hermn, po Marii, vydal
jsem se je hledat, nkolikrt jsem se pokusil proniknout do hlavnho
slu, vdycky jsem vak seel ze sprvnho smru a proud davu se
obrtil proti mn. Kolem plnoci jsem jet nikoho nenael; akoli
jsem jet netancoval, bylo mi u horko a toila se mi hlava, vrhl
jsem se na nejbli idli mezi sam ciz lidi, dal si pinst vno a
poznal, e chodit na takovhle hlun slavnosti nen nic pro starho
lovka jako j. Rezignovan jsem upjel vna ze sklenice, strnule
hledl na nah pae a zda en, pozoroval, jak se kolem kmit
spousta grotesknch masek, nechal se ouchat a poslal mlky pry
dvky, kter mi chtly sedt na kln nebo se mnou tancovat. Ty
star bruoune," vykikla jedna z nich, a mla pravdu. Rozhodl jsem
se, e si pitm dodm trochu odvahy a nlady, ale ani vno mi nechutnalo; st jsem dopil druhou sklenku. A ponenhlu jsem ctil,
jak se za mne stav stepn vlk a vyplazuje jazyk. Nic se mnou nebylo,

115

byl jsem tu na nepravm mst. Piel jsem sice s nejlepm myslem, ale nebyl jsem schopen se tu rozveselit a vechna ta kypc radost, smch a cel to tetn mi pipadaly hloup a vynucen.
Tak se stalo, e jsem se k jedn hodin zklamn a rozezlen oural
zptky k atn, abych si vzal kabt a el. Byla to porka, pd nazpt
ve stepnho vlka, a Hermna mi to sotva odpust. Ale jinak jsem nemohl. Pi namhav cest tlaenic zpt k atn jsem se znovu peliv kolem sebe rozhlel, zda neuvidm nkterou z ptelky. Marn.
Stl jsem u u atny, zdvoil mu za pepkou u natahoval ruku
po mm sle, shl jsem do kapsy u vesty - slo tam nebylo! K ertu,
to tak jet chyblo. Pi svch smutnch poutch sly, a kdy jsem
sedl u toho nechutnho vna, shl jsem nkolikrt do kapsy a bojoval pitom s rozhodnutm jt pry, a vdycky jsem ctil, e kulat
ploch znmka je na svm mst. A te byla pry. Vechno se proti
mn spiklo.
Ztratils slo?" zeptal se vedle mne ervenolut ertk pronikavm hlasem. Na, vezmi si moje, kamarde," a podval mi je. Jak
jsem slo mechanicky vzal a otel jm v prstech, hbit ertk u
zase zmizel.
Kdy jsem vak ten mal kartnov kotou zdvihl k om, abych
se podval na slo, nevidl jsem dn, nbr jen cosi nakrbanho
malm psmem. Podal jsem atne o strpen, poodeel pod nejbli lustr a etl. Malmi, nepodnmi a tko itelnmi psmeny
tam stlo namrno:
Dnes v noci od ty hodin
magick divadlo
- jen pro pomaten
Vstup stoj rozum.
Ne pro kadho. Hermna je v pekle.
Jako loutka, jej drt na okamik herci vyklouzl a ona po krtk,
smrteln strnulosti a otupn znovu oije a vstoup do hry, tan a
jedn, tak i j taen magickm drtem jsem se prun, mladicky a
horliv vrhl zpt do shonu, z nho jsem prv unaven, zemdlen a
zestrl prchal. Nikdy neml dn hnk vc naspch, aby se dostal
do pekla. Jet ped chvilkou m tlaily lakov boty, z dusnho
vzduchu plnho parfm se mi dlalo patn a unavovalo m horko;

116

te jsem ve vzduchu ctil plno kouzla a o pekot se svin hnal v

rytmu onestepu vemi sly smrem k peklu, kolbn a unen teplem, kypivou hudbou, opojnost barev, vn enskch ramen, zpitm
davem, smchem, rytmem tance, leskem vech tch rozzench o.
Njak panlsk tanenice se mi vrhla do nru: Tani se mnou!"
- Nemohu," odpovdl jsem, musm do pekla. Ale rd si od tebe
vezmu polibek." Rud sta pod maskou mi vyla vstc, a teprve pi
lbni jsem poznal Marii. Pevn jsem ji sevel do nrue, jej pln
sta kvetla jako zral letn re. A u jsme tanili, jet rty na rtech,
tanili kolem Pabla zamilovan sklonnho nad svou nn kvlc
trubkou, ziv a napl neptomn ns objal jeho krsn, zvec
pohled. Sotva jsme odtanili dvacet krok, hudba ustala; nerad jsem
poutl Marii z rukou.
Rd bych s tebou jet tanil," ekl jsem, opojen jejm teplem,
poj se mnou kousek, Marie, zamiloval jsem se do tv pae, ponech
mi ji jet okamik! Jene Hermna m vol. Je v pekle."
Myslela jsem si to. Sbohem, Harry, nepestanu t mt rda."
Louila se. Louenm, podzimem, osudem zrale a pln vonla ta letn
re.
Bel jsem dl dlouhmi chodbami, kde se v tlaenici vymovaly mnoh nnosti, a dol po schodech, do pekla. Na stnch ernch jako smla planula kiklav, okliv svtla a belsk kapela
hrla jako v horece. Na vysok barov stolice sedl ve fraku hezk
jinoch, bez masky, a krtce si m zmil posmnm pohledem. Tanen vr m pitiskl ke stn, v tsn mstnosti tanilo na dvacet
pr. Dychtiv a zkostn jsem pozoroval vechny eny, vtinou
byly jet v maskch, nkter se na mne usmly, ale dn z nich
nebyla Hermna. Krsn mladk posmn shlel ze sv barov stoliky. Pijde pi dal pestvce, myslil jsem si, a zavol m. Tanec
skonil, ale nikdo nepichzel.
Peel jsem k baru, kter byl stsnn do rohu mal, nzk mstnosti. Postavil jsem se vedle mladkovy stoliky a dal si nalt whisky.
Pil jsem a dval jsem se na profil toho mladho mue, vypadal tak
znm a pvabn, jako obraz z velmi dvn doby, drahocenn svm
klidnm, pranm zvojem minulosti. Ach, a najednou to mnou projelo: vdy je to Hermann, mj ptel z mld!
Hermanne!" pronesl jsem vhav.
Usml se. Harry? Tys m nael?"

117

Byla to Hermna, jen s trochu jinm esem a lehce nalen, jej

chytr tv, nevedn a bled, hledla z mdnho stojatho lmeku, z
irokch rukv ernho fraku a blch manet j vynvaly podivuhodn mal ruce a z dlouhch kalhot asn drobn noky v ernoblch hedvbnch pnskch ponokch.
To je ten kostm, Hermno, kterm m chce pimt, abych se
do tebe zamiloval?"
Pikvla. Zatm jsem k tomu pimla jen nkter dmy. Ale te
pijde na adu ty. Vypijme si nejprve sklenku ampaskho."
Pili jsme vsed na svch vysokch barovch stolikch, zatmco
vedle pokraoval tanec a kypla horce a prudce hudba smyc. A
ani se zjevn Hermna jakkoli namhala, velmi brzy jsem do n byl
zamilovn. Protoe mla musk odv, nemohl jsem s n tanit, nemohl si dovolit dnou nnost, dn tok, a a se ve sv musk
masce zdla tak vzdlen a neutrln, v pohledech, slovech a gestech
m obklopovala vemi pvaby svho enstv. Ani jsem se j dotkl,
podlehl jsem jejmu kouzlu a to kouzlo tkvlo samo v jej roli, bylo
hermafroditn. Nebo se mnou rozmlouvala o Hermannovi a o dtstv, mm i svm, 0 onch ltech pohlavnho zrn, kdy mladistv
schopnost milovat zahrnuje nejen ob pohlav, nbr kadho a
vechno, smyslov i duchovn, a vechno obdauje milostnm kouzlem a pohdkovou promnlivost, kter se v pozdjm vku tu a tam
navracej jen vyvolencm a bsnkm. Hrla mladka dokonale, kouila cigarety a hovoila lehce a duchapln, asto trochu ironicky,
vechno prozaoval Eros, vechno se na cest k mm myslm promovalo v lbezn svody.
Myslel jsem si, jak e dobe a pesn Hermnu znm; a jak pln
nov se mi zjevila tto noci! Jak mkce a nepozorovan m obestrala vytouenou st, jak hrav a jako vla mi dvala upjet sladkho
jedu!
Sedli jsme, povdali a pili ampask. Loudali jsme se pozorn
sly, objevitelt dobrodruzi, vyhledvali pry a tajn naslouchali
jejich 'milostnm hrm. Hermna mi ukazovala nkter eny a vybzela m, abych s nimi tanil, a radila mi, jak svody se u t i on
maj vynaloit. Vystupovali jsme jako spiklenci, chvli jsme oba
pronsledovali stejnou enu, oba s n stdav tanili a oba se snaili
ji zskat. A pece to vechno byla jen makarda, hra mezi nmi
dvma, kter ns jen eji oba svazovala a zapalovala jednoho pro

118

druhho. Vechno to byla pohdka, vechno bylo o jeden rozmr

bohat, o jeden vznam hlub, byla to hra i symbol. Zpozorovali
jsme jednu velmi krsnou mladou enu, kter vypadala ponkud
ztrpen a nespokojen, Hermann s n tanil, rozzil ji, zmizel s n v
jednom zkout a pak mi vyprvl, e tuto enu nezskal jako mu,
nbr jako ena, kouzlem z Lesbu. Pro mne vak cel tento zvuc
dm pln tancem kypcch sl, tento opojen nrod masek byl stle
vc blznivm rajskm snem, kvt za kvtem vbil svou vn, prsty
jsem si zkoumav pohrval s jednm plodem za druhm, ze zelench
stinnch loub se na mne svdn dvali hadi, lotosov kvt se vznel
nad ernm molem jako bludika, vbiv kouzeln ptci poletovali ve vtvov, a vechno m pesto vedlo jen k jednomu vytouenmu cli, vechno m jen znova touebn zvalo k t jedin. Tanil
jsem s jednm neznmm dvetem, rozplen a touc ji zskat strhl
jsem ji s sebou do zvrati a opojen, a zatmco jsme se vzneli v
neskutenu, nhle se smchem pravila: Ani t nepoznvm. Veer
jsi byl tak nemastn neslan." Poznal jsem tu, kter mi ped nkolika
hodinami ekla ty star bruoune". Myslela si, e u m m, ale
pt tanec u tu byla jin, j jsem se rozncoval. Dv hodiny nebo i
dle jsem neustle tani1, vechny tance, i ty, kter jsem neuml.
Vdy znova se vedle mne vynooval Hermann, usmvajc se jinoch,
pokvl a zmizel v davu.
Tto plesov noci se mi dostalo zitku, kter mi padest let zstal neznm, pestoe jej zn kad zelen a student: zitek slavnosti, opojen slavnostn spolenost, tajemstv zniku osoby v davu,
mystick spoleenstv radosti. asto jsem o tom slchal hovoit,
znala to kad sluka, a astokrt jsem v och vyprvjcho spatil
planout ohnky, ale j jsem se vdy pi tom zpola poven a zpola
zvistiv jen usmval. Takov plamnky v nadench och lovka
zpitho, vytrenho ze sebe sama, ten smv a zpola pomatenou
pohrouenost toho, kdo se v opojen spoleenstvm sm rozplv,
jsem v ivot vidl na stovkch pklad vzneench i obyejnch, u
opilch rekrut a nmonk, prv tak jako u velkch umlc, tebas
v entuziasmu slavnostnch pedstaven, a o nic mn u mladch vojk thnoucch do vlky, a jet i v nejnedvnj dob jsem tuto
zi a smv astnho vytren obdivoval, miloval u svho ptele
Pabla, vysmval se a zvidl mu, kdy se opojen hrou naklnl v
orchestru nad svm saxofonem nebo se uchvcen a v extzi dval na

119

bubenka i hre na banjo. Myslval jsem si, e takov smv a

dtsk rozjasnnost je snad mon jen u docela mladch lid anebo u
nrod, kter nedovoluj siln individualismus a rozrznnost lid.
Avak dnes, tto poehnan noci, jsem se tm smvem rozzil i j,
stepn vlk Harry, j sm jsem plul v tom hlubokm, dtskm pohdkovm tst a dchal ten sladk sen a opojen ze spoleenstv, hudby, rytmu, vna a pohlavn dosti, kdeto kdy dve njak student
pl na takov ples chvalozpvy, poslouchal jsem to s vsmchem a
trapnou povenost. J jsem u nebyl j, moje osobnost se v tom
slavnostnm zmmen rozplynula jako sl ve vod. Tanil jsem hned
s tou, hned s onou, ale nedrel jsem v nru jen jednu enu, jej
vlasy m hladily a jej vni jsem sl, nbr byly to zrove vechny
eny, vechny ostatn eny, kter pluly jako j stejnm slem a stejnm tancem a stejnou hudbou jako j a jejich zc oblieje se
vznely kolem mne jako velk, fantastick kvty, vechny mi nleely a j nleel vem, vichni jsme byli navzjem v sob obsaeni.
A i mui k tomu patili, i v nich jsem byl a oni ve mn, jejich smv
byl mj smv, jejich dobvn bylo moje a moje jejich.
T zimy opanoval cel svt nov tanec, foxtrot, nazvan Yearning". Yearning" se hrl znovu a znovu a stle znovu o nj dali,
vichni jsme jm byli prosyceni a ommen, vichni jsme si pobroukvali melodii. Tanil jsem bez pestn, s kadou enou, kter mi
prv vbhla do cesty, s docela mladmi dvtky, s kvetoucmi
mladmi enami, s letn vyzrlmi i teskn odkvtajcmi: vemi
uchvcen, asten, v smchu, rozzen. A kdy m takto zcho
uvidl Pablo, mne, na nho se vdycky dval jako na politovnhodnho uboka, jeho oi blaen zasvitly, vstal ze sv idle v orchestru a prudce zatroubil na svj roh, vystoupil na idli, stl na n a troubil s nadmutmi tvemi, kroutil se se svm nstrojem divoce a blaen v taktu Yearningu", j a m tanenice jsme mu poslali polibky
a zpvali hlasit s sebou. Ach, pomyslil jsem mimodk, a se tu se
mnou stane co chce, jednou jsem i j asten, zil .jsem, zbaven
sebe sama, Pablv bratr, dt.
Ztratil jsem pojem asu, nevm, kolik hodin i okamik trvalo to
opojn tst. Ani jsem si neviml, e slavnost, m byla havj, se
stahovala do stle tsnjho prostoru. Vtina lid ji odela, chodby
ztichly, mnoho svtel bylo zhasnuto, schodit bylo vymel, v hoench slech zmlkala a odchzela jedna kapela za druhou; jen v hlav-

120

nm sle a v pekle jet dilo to slavnostn zmmen a jeho r se

neustle stupoval. Protoe jsem s Hermnou, jinochem, nesml tanit, setkvali a zdravili jsme se vdy jen letmo v pestvkch mezi
tanci a nakonec se mi ztratila docela nejen z o, ale i z mysli. Mysl
ji neexistovala. Rozplynut jsem plut ve zmmenm tancm davu,
pijmal vn, tny, vzdechy, slova, pozdravy a vzvy cizch o,
obklopen cizmi oblieji, rty, tvemi, paemi, adry a koleny, zmtn hudbou v taktu sem tam jako vlna.
A nhle, v polovinm chvilkovm probuzen, jsem mezi poslednmi hosty, kte se nyn hrnuli do jednoho z malch sl, poslednho, odkud jet zaznvala hudba, spatil ernou pierotku s nablenm
obliejem, krsnou sv dvku, jedinou s maskovanou tv, rozkonou postaviku, kterou jsem za celou noc nikde nevidl. Zatmco na
vech ostatnch se dala pozorovat pozdn hodina, na jejich rozplench obliejch, pomakanch kostmech, zplihlch lmcch a okruch, - stla tu ern pierotka sv a jako nov se svm blm obliejem za maskou, s kostmem hladkm a okrum nedotenm, v
blostnch krajkovch manetch a s erstvm esem. Thlo m to
k n, objal jsem ji, strhl do tance, jej okru mi voav imralo bradu, vlasy se mi dotkaly tve, jej mlad, pevn tlo nnji a
vroucnji ne kterkoli m dnen tanenice vychzelo vstc mm
pohybm, unikalo jim a hrav je nutilo a vbilo k novm a novm
dotekm. A nhle, kdy jsem se pi tanci sklonil a hledal svmi sty
jej, ta sta se s pevahou a znm usmla a j jsem poznal tu pevnou
bradu, asten jsem poznal ramena, lokty, ruce. Byla to Hermna a ne
ji Hermann, pevleen, sv, lehce naparfmovan a napudrovan.
Nae rty se hav setkaly, na okamik se cel jej tlo a ke kolenm
ke mn dostiv a odevzdan pitisklo, pak sv sta odthla a tanila zdrenliv a s odstupem. Kdy hudba skonila, zstali jsme v
objet stt, ostatn rozohnn pry kolem ns tleskaly, dupaly, kiely
a vybiovvaly vyerpanou kapelu, aby znovu zahrla Yearning". A
nhle jsme vichni poctili, e je rno, vidli za zclonami mdl
svtlo, tuili blzk konec radovnek, ctili blc se navu a vrhli se
slep, se smchem a zoufale znovu do tance, do hudby, zplavy
svtla, v taktu dili dvojice tsn na dvojici, jet jednou ctili, jak
se nad nmi zavr ta blaen, velk vlna. Pi tomto tanci odloila
Hermna svou pevahu, ironii a chlad - vdla, e u nepotebuje
uinit nic, aby ve mn vyvolala lsku. Nleel jsem j. A ona se

121

vzdvala, v tanci, v pohledu, v polibku, v smvu. Vechny eny tto

horenat noci, vechny, kter m rozohnily, vechny, o n jsem se
uchzel, vechny, za nimi jsem se dval v milostn touze, vechny
splynuly v jedinou, kter kvetla v mm nru.
Dlouho trval ten svatebn tanec. Dvakrt tikrt hudba ochabla,
hri nechali klesnout sv nstroje, klavrista vstal od kdla, prvn
houslista kroutil odmtav hlavou, a pokad je adonc zm zbylch tanenk znovu rozohnila, zahrli znovu, rychleji, divoeji. A
pak - stli jsme jet v tsnm objet a tce oddechovali po poslednm nruivm tanci - vko klavru s teskem zapadlo, pae nm znaven poklesly jako hrm v orchestru, fltnista si mouraje uloil
fltnu do pouzdra, dvee se otevely, dovnit zavanul studen
vzduch, objevili se zzenci s kabty a barov nk zhasl svtlo.
Vechno se rozprchvalo jako hrzn pzraky, tanenci, kte jet
ped chvl jasn planuli, se zimomiv zahalovali do pl a vyhrnovali lmce. Hermna stla bled, ale usmvala se. Pomalu zdvihla
pae a uhladila si vlasy, ve svtle se j zalesklo podpa, lehk, nekonen nn stn se odtud thl k zahalenm adrm, a ta drobn
plavn stnov linie jako by byla shrnutm vekerch jejch pvab,
veker hravosti, vech slib jejho krsnho tla.
Stli jsme a hledli na sebe, posledn v sle, posledn v dom.
Nkde dole jsme slyeli zabouchnout dvee, teskot skla, vzdalujc
se chichotn, jm pronikal ohavn uspchan hluk startujcch automobil. A nkde, v neuriteln dlce a vce, jsem slyel zaznvat
smch, asn jasn a vesel a pesto stran a ciz smch, smch jako
z kilu a ledu, ir a ziv, ale chladn a neprosn. Odkud mi
ten podivuhodn smch pipadal tak znm? Nepiel jsem na to.
Oba jsme stli a hledli na sebe. Na okamik jsem se probudil a
vystzlivl, ctil s odporem, jak na mn zvlhle a vlan vis propocen aty, a hledl, jak mi erven ruce se zrudlmi ilami tr ze
zmakanch a propocench manet. Ale ihned to pelo, jedin
Hermnin pohled vechno smazal. Ped jejm zrakem, z nho jako
by se na mne dvala m vlastn due, se hroutila veker skutenost, i
skutenost, e po n tou m smysly. V oarovn jsme na sebe hledli, hledla na mne m uboh duika.
Jsi pipraven?" zeptala se Hermna a jej smv se vytratil, tak
jako stn nad jejmi adry. V dlce a vysoko v neznmch prostorech
doznval onen ciz smch.

122

Pikvl jsem. Ano, byl jsem ppraven.

Ve dvech se nyn objevil n hudebnk Pablo a ziv se na ns
dval svma veselma oima, kter vlastn byly oi zvec, jene
zvec oi jsou vdy vn, a jeho se stle smly a ten smch je promoval v oi lidsk. Pokynul nm se v srdenou pvtivost. Ml
na sob domc kabtek z pestrho hedvb, proti jeho ervenm
klopm vypadal propocen lmec koile i Pablv nadmru unaven,
bled obliej podivuhodn povadle a mdle; jene zc ern oi to
ihned smazaly, tak ony smazaly skutenost, i ony arovaly.
Uposlechli jsme jeho pokynu, a ve dvech mi ekl: Brate Harry,
zvu vs na malou zbavu. Vstup jen pro pomaten a stoj rozum. Jste
pipraven?" Opt jsem pikvl. Ten mil chlapk! Nn a starostliv
ns vzal pod pa, Hermnu vpravo, mne vlevo, a odvedl ns po
schodech vzhru do mal kulat mstnosti, kterou shora osvtlovalo
namodral svtlo a kter byla tm pln przdn, byl v n jen kulat stolek a ti idle, na kter jsme se posadili.
Kde jsme to byli? Spal jsem? Byl jsem doma? Sedl jsem v aut a
jel? Ne, sedl jsem v mode osvtlenm kulatm pokoji, v prodlm
vzduchu, ve vrstv velmi mlhav skutenosti. Pro byla Hermna tak
bled? Pro Pablo tolik hovoil? Nehbal jsem mu to snad j jazykem, nepromlouval jsem to z nho j? A nedvala se z jeho ernch
o na mne pouze m vlastn due, ten ztracen, bzliv ptk, tak
jako z edch o Hermninch?
S vekerou svou dobrckou a ponkud obadnou pvtivost se
Pablo na ns dval a mluvil, mluvil hodn a dlouho. On, kterho jsem
nikdy neslyel souvisle promluvit jeho nezajmala dn diskuse,
dn formulace, od nho bych se sotva nadl mylenky, nyn hovoil, promlouval svm vldnm, vroucnm hlasem plynn a bez chyby,
Ptel, pozval jsem vs na zbavu, kterou si Harry u dlouho
peje, o n u dvno snil. Je ponkud pozd a nejsp jsme vichni
trochu unaveni. Proto si tu trochu odpoineme a posilnme se."
Z vklenku ve stn vyal ti skleniky a malou kurizn lhev,
exotickou krabiku z barevnho deva, nalil z lhve do skleniek, z
krabice vzal ti zk dlouh lut cigarety, z hedvbn vesty vythl
zapalova a piplil nm. Kad jsme te openi o svou idli kouili
pomalu svou cigaretu, kou byl hust jako kadidlo, a pili sladce trpkou, zvltn, neznm a cize chutnajc tekutinu, kter ns opravdu

123

oivovala a pinela astn pocit, jako by do ns proudil njak

plyn a my tm ztrceli svou ti. Pitom Pablo tlumen kal svm
vlahm hlasem:
Jsem velmi rd, mil Harry, e vs dnes smm trochu pohostit.
e se vm asto v ivot znechutil a snail jste se mu uniknout?
Toute opustit tuto dobu, tento svt, tuto skutenost a vejt do jin,
vm pimenj skutenosti, do svta bez asu? Uite tak, mil
pteli, zvu vs k tomu. Vte pece, kde se tento svt ukrv, e to je
svt va vlastn due, svt, kter hledte. Pouze ve vaem vlastnm
nitru ije ona jin skutenost, po n toute. Nemohu vm dt nic, co
u by neexistovalo ve vs samotnm, nemohu vs uvst do jin obrazrny ne do obrazrny va due. Nemohu vm dt nic ne pleitost, podnt, kl. Pomohu vm zptomnit v vlastn svt, to je ve."
Znovu shl do kapsy sv pestr kazajky a vyal z n kulat kapesn zrctko.
Podvejte se, takhle jste doposud vidl sm sebe!"
Pidrel mi zrctko ped oima (napadl m ver z dtstv: Zrctko, zrctko, povz mi") a j jsem vidl, ponkud rozmazan a jako v
mlze, podivn obraz, jak se v nitru sm pohybuje, jak se uvnit vzpn a kvas: vidl jsem sebe, Harryho Hallera, a uvnit v Harrym stepnho vlka, plachho, krsnho, ale zmaten a zkostliv se dvajcho
vlka, v jeho och plpolala hned zloba, hned zas smutek, a tato vl
postava neustle plavn prostupovala Harryho, jako kdy njakou
eku pronik a zkaluje jinak zbarven ptok, a jak navzjem bojuj,
strdaj a hlodaj jeden v druhm, plni nevykoupen touhy po ztvrnn. Smutn, smutn na mne hledl svma krsnma plachma
oima ten plovouc a jen napl hotov vlk.
Tak jste se sm vidl," opakoval Pablo mkce a vsunul zas zrctko do kapsy. Vdn jsem zavel oi a usrkl elixru.
Te jsme si odpoinuli," prohlsil Pablo, posilnili jsme se a
trochu si popovdali. Nectte-li u navu, zavedu vs te ke svmu
kuktku a uku vm sv divadlko. Souhlaste?"
Povstali jsme, Pablo ns s smvem vedl, otevel jedny dvee,
sthl zclonu stranou, a stli jsme v okrouhl, podkovovit divadeln
chodb, pesn uprosted, a ta stejc se chodba vedla na ob strany
kolem spousty, neuviteln spousty zkch lovch dve.
To je nae divadlo," prohlsil Pablo, zbavn divadlo, doufm,
e se tu lecemus zasmjete." Pitom se hlasit zasml jen nkolikrt,

124

ale ten zvuk mnou prudce projel, byl to opt ten jasn zvltn smch,
kter jsem ji pedtm slyel shry.
Moje divadlko m tolik lovch dve, kolik chcete, deset nebo sto nebo tisc, a za kadmi dvemi vs oekv to, co prv hledte. Je to pkn kabinet obraz, mil pteli, ale nebylo by vm k
niemu, kdybyste jm probhl tak, jak jste. Tsnilo a zaslepovalo by
vs to, co jste zvykl nazvat svou osobnost. Bezpochyby jste ji
dvno uhodl, e pekonn asu, vykoupen ze skutenosti, i a u
sv touze dvte jakkoli jmna, neznamen nic jinho ne pn
oprostit se od sv takzvan osobnosti. Ona je tm vzenm, v nm
sedte. A kdybyste do divadla veel tak, jak jste, vidl byste vechno
Harryho oima, vechno starmi brlemi stepnho vlka. Zvu vs
tedy, abyste ty brle sal a tu velevenou osobnost co nejlaskavji
odloil zde v atn, kde vm bude kdykoli opt k dispozici. Ten pkn tanen veer, co mte za sebou, traktt o stepnm vlku a konen
i ten drobn povzbuzujc prostedek, kter jsme si prv vzali, vs
snad sdostatek pipravily. Vm, Harry, bude po odloen va ctn
osobnosti k dispozici lev strana divadla, Hermn prav, uvnit se
mete kdykoli zase setkat. Hermno, jdi prosm zatm za zvs, rd
bych nejprve uvedl Harryho."
Hermna zmizela vpravo kolem obrovitho zrcadla, kter pokrvalo zadn stnu od podlahy a ke klenutmu stropu.
Tak, Harry, te pojte a jenom mjte dobrou nladu. Pivst vs
do dobr nlady a nauit vs smt se, to je elem celho tohoto
pedstaven - doufm, e mi to usnadnte. Ctte se pece dobe?
Ano? Nemte snad strach? To je sprvn, velmi sprvn. Nyn bez
obav a s radostnm srdcem vstoupte do naeho svta zdn, a to tak,
e se uvedete malou zdnlivou sebevradou, jak je tu zvykem."
Znovu vyal mal kapesn zrctko a podrel mi je ped obliejem.
Znovu se na mne dval ten zmaten, zachmuen Harry, skrze nho
plula postava zpascho vlka, obraz, jej jsem dobe znal, kter mi
nebyl nikterak sympatick a jeho znien mi nemohlo psobit dn
starosti.
Tento nyn u zbyten obraz v zrcadle, mil pteli, zahladte,
vc nen poteba. Sta, abyste ten obraz, a vm to nlada dovol,
pozoroval s upmnm smchem. Jste tu ve kole humoru, mte se
nauit smt. A veker vy humor zan tm, e u svou vlastn
osobu nebereme vn."

125

Pevn jsem se zahledl do zrctka, v nm sebou kubal vlk Harry. Na okamik to mnou hluboko uvnit pohnulo, zlehka, avak bolestn, jako vzpomnka, stesk, ltost. Pak ta lehk stsnnost ustoupila
novmu pocitu, jak lovk mv, kdy mu vythnou z elisti umrtven kokainem nemocn zub, pocitu ulehen a hlubokho vydechnut a zrove i podivu, e to ani tolik nebolelo. A k tomuto pocitu se
pidruilo sv, pjemn rozpoloen a chu se smt, j jsem nemohl odolat, take jsem vypukl ve spsn smch.
Kaln obraz v zrctku se zachvl a zhasl, mal kulat zrcadlov
plocha byla nhle jako vyprahl, zedla, zdrsnla a zneprhlednla.
Pablo se smchem step odhodil, zakutlel se nkam po podlaze nekonen chodby.
To byl dobr smch, Harry," zvolal Pablo, jet se nau smt
jako nesmrteln. Tak jsi konen zabil stepnho vlka. Bitvami to
nejde. Dvej pozor, aby zstal mrtev! Hned bude moci opustit tuhle
hloupou skutenost. Pi nejbli pleitosti si pipijeme na tykn,
mj mil, nikdy ses mi tak nelbil jako dnes. A bude-li to pak jet
pro tebe nco znamenat, meme si spolu zafilozofovat a zadisputovat a popovdat si o hudb a Mozartovi a o Gluckovi a Platnovi a
Goethovi, jak jen bude chtt. Pochop te, pro to dve nelo. - A
snad bude mt tst a pro dneek se stepnho vlka zbav. Nebo sv
sebevrada nen pirozen definitivn; jsme v magickm divadle,
tady jsou jen obrazy, dn skutenost. Vyber si obrazy krsn a
radostn a uka, e u opravdu nejsi zamilovn do sv sporn osobnosti! Kdyby sis ji vak pece jen pl zptky, sta jen, aby ses podval do zrcadla, kter ti te uku. Zn pece star poekadlo: Lp je
sklko v hrsti mti, ne kdy dv se na zdi svt. Haha! ( Znovu se
tak krsn a pern zasml.) - Tak, a te u zbv jen docela mal,
vesel ceremonie. Brle sv osobnosti jsi u odhodil, poj tedy a
podvej se do podnho zrcadla. Pobav se."
S neustlm smchem a drobnm tverckm lasknm mnou toil, a jsem se octl proti onomu obrovskmu nstnnmu zrcadlu. A
v nm jsem se spatil.
Jen na kratik okamik jsem spatil Harryho, tak jak jsem ho
znal, jene tv ml jasnou, sml se a byl v neobyejn dobrm rozmaru. Ale sotva jsem ho poznal, rozpadl se, oddlila se od nho druh postava, pak tet, dest, dvact, a cel obrovsk zrcadlo bylo
pln samch Harry i st Harryho, bezpoetnch Harry, a ka-

126

dho z nich jsem spatil a rozpoznal jen na chvilku, krtkou jako

zblesk. Nkte z tto spousty Harry byli sta jako j, nkte star, jin prasta, jin docela mlad, jinoi, chlapci, kolci, ulinci,
dti. Padestilet a dvacetilet Harryov tu pobhali a poskakovali,
ticetilet i ptilet, vn a vesel, dstojn a smn, dobe obleen i
v crech i docela naz, holohlavci i vlasat, a vichni byli j, vechny
jsem spatil a poznal rychlost blesku, a u zase zmizeli, rozbhali se
na vechny strany, vlevo, vpravo, dovnit hluboko do zrcadla a ze
zrcadla ven. Jeden z nich, mlad a elegantn chlapk, se vrhl se smchem Pablovi do nru, objal ho a utekl s nm. A jeden, kter se mi
obzvlt lbil, hezk, rozkon chlapec estncti i sedmnctilet,
vbhl jako blesk rychle do chodby, dychtiv etl npisy na dvech,
bel jsem za nm, u jednch dve zstal stt a j jsem etl npis:
VECHNY DVKY JSOU TV
Vho jednu marku
Ten roztomil hoch se skokem vymrtil, hlavou naped se sm
vrhl do otvoru na penze a zmizel za dvemi.
I Pablo zmizel, i zrcadlo jako by zmizelo, a s nm i bezpoetn
harryovsk postavy. Ctil jsem, e jsem nyn ponechn sm sob a
divadlu, a krel jsem od dve ke dvem, na vech jsem etl npis,
vben, slib.
Zlkal m npis
VZHURU NA VESEL HON!
Lov na automobily
Otevel jsem zk dvee a vstoupil.
Strhl m hluc a rozilen svt. Po silnicch pdily automobily,
zsti pancovan, a podaly honiku na chodce, pejdly je na
kai a rozmakvaly je na domovnch zdech. Ihned jsem pochopil:
byl to boj mezi lidmi a stroji, dvno pipravovan, dvno oekvan,
jeho se vichni dvno obvali a kter konen nyn vypukl. Vude
kolem dokola leeli mrtv a na cucky roztrhan lid, vude i rozbit,
zohban, ohoel automobily, nad tm pustm zmatkem krouila
letadla a tak na n z mnoha stech stlely puky a kulomety. Na
vech zdech divok, ndhern vyzvav plakty vybzely obrovsk-

127

mi psmeny, kter hoela jako pochodn, nrod k tomu, aby konen

dal sv sly lidem v jejich boji proti strojm, aby konen pozabjel
ty vypasen, krsn obleen, vonc bohe, kte pomoc stroj
vysvaj z ostatnch krev, i s tmi jejich velkmi, chraplavmi, zle
vrcmi a belsky hucmi automobily, aby konen zaplil tovrny a trochu uklidil a vylidnil zhanobenou zemi, aby z toho zaprenho cementovho svta se zase mohlo stt nco podobnho lesu,
louce, hji, potoku a mokin. Naproti tomu jin plakty, ndhern
namalovan a skvle pojat, v jemnjch a mn dtskch barvch,
stylizovan mimodn chyte a duchapln, dtkliv varovaly vechny majitele a vechny rozvn lidi ped hrozcm chaosem anarchie,
lily opravdu dojemn blaho podku, prce, majetku, kultury, prva
a velebily stroje jako nejvy a nejdokonalej lidsk vynlez, jeho
pomoc se lid stanou bohy. V zamylen a s obdivem jsem si ty plakty etl, erven i zelen, asn na mne psobila jejich plamenn
vmluvnost i jejich pdn logika, mly pravdu, a v hlubokm pesvden jsem stl brzy ped jednm a brzy zas ped druhm, pece
jen m vak znan ruila ta ponkud nehorzn stelba vude kolem.
Inu, podstata byla jasn: byla vlka, prudk, dokonal, nanejv
sympatick vlka, v n nelo o csae, republiku, sttn hranice, o
vlajky a barvy a o podobn spe dekorativn a divadeln zleitosti,
v podstat tedy o sam nicotnosti, nbr kde kad, kdo u nemohl
dchat a komu u ivot nebyl po chuti, propjoval sv nevoli pdn
vraz a snail se zahjit veobecn nien plechovho civilizovanho
svta. Vidl jsem, jak se vem z o jasn a upmn smje chu niit
a vradit, i ve mn vysoko a mohutn vypuely ty rud kvty a nesmly se o nic mn. S radost jsem se pidal k boji.
Nejkrsnj ze veho vak bylo to, e se vedle mne znenadn
vynoil mj spoluk Gustav, po destky let nezvstn, kdysi nejdivoej, nejsilnj a ivota nejdychtivj ze vech ptel mho ranho dtstv. Srdce se mi smlo, kdy jsem zase uvidl, jak na mne
pomrkvaj jeho svtle modr oi. Pokynul mi a j jsem k nmu
ihned a s radost pibhl.
K sakru, Gustave," zvolal jsem astn, e se taky jednou konen uke! Co se s tebou vlastn dlo?"
Ty dobytku, neva a nezanej hned s vyptvnm! Stal se ze
mne profesor teologie, tak a te to v, jene natst te u dnou
teologii nemme, ale vlku. Poj!"

128

Zastelil idie jednoho malho auta, kter prv suplo proti

nm, mrtn jako opice vskoil do vozu, zastavil ho, abych nastoupil,
a pak jsme jako blov proletli mezi kulkami a pevrcenmi auty
pry odtud, smrem z msta, z pedmst.
Ty jsi na stran fabrikant?" zeptal jsem se ptele.
A co, to je vc vkusu, venku si to promyslme. Ale ne, pokej,
jsem sp pro to, abychom se pidali k druh stran, i kdy je to v
podstat samozejm pln jedno. J jsem teolog a mj pedchdce
Luther svho asu pomhal knatm a bohm proti sedlkm, to
te trochu napravme. Mizern auto, snad jet vydr pr kilometr!"
Jak vtr lt, to nebesk dt, jsme odrachotili pry, do zelen,
klidn krajiny na mle irok, nejprve velkou rovinou a pak povlovnm stoupnm do mohutnho poho. Zde jsme zastavili na hladk,
lesknouc se silnici, kter odvnmi zatkami vedla vzhru mezi
pkrou skaln stnou a nzkou ochrannou zd, vysoko nad modrm
zcm jezerem.
Krsn krajina," ekl jsem.
Meme j kat osov silnice, protoe se tu budou lmat osy,
Harryku, jen se dvej!"
U cesty stla velk pinie a v jej korun jsme spatili nco jako
chatu, skr, vyven stanovit. Gustav se na mne usml licky
mrkaje svma jasnma modrma oima, spn jsme oba vystoupili
z vozu a vyplhali se po kmeni, udchan jsme se schovali ve skri,
kter se nm velmi lbila. Nali jsme v n puky, pistole, bedny s
nboji. A sotva jsme trochu vychladli a zadili se v loveckm stanoviti, u z nejbli zatky chraptiv a pnovit zaznla houkaka
velkho luxusnho vozu, kter sem velkou rychlost vriv pijdl
po t leskl horsk silnici. Puky jsme u dreli v rukou. Bylo to
asn napnav.
Mit na ofra!" zavelel Gustav rychle, ten tk vz svitl
prv pod nmi. Zamil jsem a stiskl spou, pmo do ofrovy
modr epice. Mu se zhroutil, vz se til dl, narazil na stnu, odskoil od n a tkopdn a vztekle jako tlust velk melk vrazil do
nzk zdky a s krtkm tichm tesknutm se pes ni pevrtil do
hlubiny.
A je vyzen!" sml se Gustav. Ptho beru j!"
A u se hnal dal vz, na poltch sedli ti nebo tyi malit

129

cestujc, jedn en vll od hlavy ztuhle a vodorovn kousek zvoje,

bled modr zvoj, bylo mi ho vlastn lto, kdo v, teba se pod nm
smla ta nejkrsnj ensk tv. K sakru, kdy u si hrajeme na
lupie, bylo by snad bvalo sprvnj a lep po pkladu velkch
vzor nevztahovat svou vradychtivost na krsn dmy. Gustav vak
u vystelil. ofr sebou kubl a zhroutil se, vz odskoil od kolm
skly, vymrtil se a s plcnutm padl koly vzhru zptky na silnici.
ekali jsme, nic se nehbalo, lid leeli bez hlesu pod svm vozem
jako chycen do pasti. Vz jet hrel a rachotil a smn otel koly
ve vzduchu; kdy se nhle ozvala pern rna a vz byl v jednom
plameni.
Fordka," ekl Gustav. Musme dol a uvolnit silnici."
Slezli jsme a dvali se na hoc hromadu. Shoela velmi rychle,
udlali jsme zatm z mladch stromk sochory, nadzdvihli jsme vz
a odsunuli jej stranou a pes okraj silnice do propasti, kde pod nm
dlouho praskalo hout. Pi obracen vozu vypadli dva mrtv a leeli
na silnici s sten ohoelmi svrky. U jednoho byl kabt jet
dosti zachoval, prohledval jsem mu kapsy, zda nezjistm, kdo to je.
Objevil jsem koenou nprsn taku, v n byly navtvenky. Jednu
jsem vzal a etl na n slova: Tat twam asi."
Nramn vtipn," poznamenal Gustav. Je ale vru lhostejn, jak
se jmenuj lid, kter zabjme. Jsou to uboci jako my, na jmnech
nesejde. Tenhle svt se mus zniit a my s nm. Takhle ho strit na
deset minut pod vodu, to by bylo nejmn bolestn een. A do prce!"
Mrtvoly jsme hodili za vozem. U troubilo dal auto. To jsme
rozstleli pmo ze silnice. Jako v len opilosti se motalo jet kus
dl, pak se pevrhlo, zasuplo a zstalo leet, jeden cestujc tie
sedl a nehbal se, avak vystoupila njak hezk dvka, nezranna, i
kdy byla pobledl a siln se tsla. Ptelsky jsme ji pozdravili a
nabdli j sv sluby. Byla pli vyden, nemohla mluvit a chvli
na ns upen zrala, jako by se pomtla.
Tak se nejdv podvme na toho staka," ekl Gustav a obrtil
se k pasarovi, kter stle jet trel na sedadle za mrtvm ofrem.
Byl to pn s krtkmi edivmi vlasy, chytr, svtle ed oi ml
oteven, ml vak patrn podn zrann, alespo mu tekla z st
krev a krk drel znan nakivo a ztuha.
M cta, star pane, m jmno je Gustav. Dovolili jsme si vm

130

zastelit ofra. Smme se zeptat, s km mme tu est?"

Star se chladn a smutn dval malma edma oima.
Jsem vrchn sttn nvladn Loering," ekl zvolna. Nezabili jste
jen chudka mho ofra, nbr i m, ctm, e se bl konec. Pro
jste po ns stleli?"
Pro pli rychlou jzdu."
Jeli jsme normln rychlost."
Co bylo normln vera, dnes u nen, pane vrchn sttn nvladn. Dnes jsme toho nzoru, e kterkoli rychlost, j auto me jet, je
pli velk. Nime tedy vechna auta, vechna, a ostatn stroje tak."
I sv puky?"
I ty pijdou na adu, budeme-li na to jet mt kdy. Pravdpodobn ztra nebo pozt bude u po ns po vech. Vdy vte, e n
svtadl byl hrozn pelidnn. No, te bude vzduchu dost."
Stlte na kadho, bez vbru?"
Zajist. Bezpochyby me bt nkoho koda. Napklad t hezk
mlad sleny by mi bylo lto - je to asi vae dcera, ne?"
Ne, je to m stenografka."
Tm lpe. A nyn laskav vystupte nebo se dejte z vozu vythnout, protoe bude znien."
Radji chci bt znien s nm."
Jak si pejete. Dovolte jet jednu otzku! Jste sttn nvladn.
Bylo mi vdycky nepochopiteln, jak me nkdo bt sttnm nvladnm. ijete z toho, e zaalovvte jin lidi, ponejvce uboky,
a odsuzujete je, e ano?"
Je tomu tak. Konal jsem svou povinnost. Byl to mj ad. Stejn
jako je takovm adem usmrcovat ty, kter jsem j odsoudil. Vdy
vy sm jste pevzal tent ad, tak zabjte."
Sprvn. Jene my nezabjme z povinnosti, nbr pro zbavu,
nebo lpe eeno z nelibosti, ze zoufalstv nad svtem. Proto zabjet
nm psob urit poten. Vm zabjet nikdy poten nepsobilo?"
Nudte m. Dokonete laskav svou prci. Je-li vm pojem povinnosti neznm ..."
Odmlel se a uklbl, jako by si chtl odplivnout. Vylo mu vak
z st jen trochu krve a uvzla mu na brad.
Pokejte!" pravil Gustav zdvoile. Pojem povinnosti ji ovem
neznm, ji ne. Dve jsem s nm ml edn hodn co init, byl jsem

131

profesorem teologie. Krom toho jsem byl vojk a byl jsem ve vlce.
Nic, co se mi jevilo jako povinnost a co mi kdy autority a pedstaven
naizovali, nic nebylo ani trochu dobr, vdycky bych byl radji dlal
opak. Ale i kdy pojem povinnosti ji neznm, znm pece jen pojem
viny, mon je oboj tot. Tm, e m matka porodila, jsem vinen,
jsem odsouzen t, jsem zavzn psluet k njakmu sttu, bt vojkem, zabjet, platit dan na zbrojen. A nyn, v tomto okamiku, m
ivotn vina jako kdysi za vlky vede k tomu, e musm zabjet. Ale
tentokrt nezabjm s odporem, oddal jsem se sv vin, nemm nic
proti tomu, aby tenhle pitom, pecpan svt byl rozbit na cucky, rd
pi tom pomohu a rd sm pi tom zajdu."
Sttn nvladn se velmi snail, aby se svmi krv slepenmi rty
trochu usml. Nepodailo se mu to zvl skvle, avak dobr mysl
bylo znt.
Dobr," ekl. Jsme tedy kolegov. Prosm, konejte svou povinnost, pane kolego."
Hezk dvka zatm sklesla na kraj silnice a omdlela.
V tm okamiku znovu zatroubil nov vz a hnal se v pln jzd
k nm. Odthli jsme dvku trochu stranou, pitiskli se ke skle a nechali pijdjc vz vjet do trosek pedchozho. Prudce zabrzdil, a
vyltl do vky, zastavil se vak nepokozen. Rychle jsme se chopili
puek a zalcili na nov pchoz.
Vystoupit!" zavelel Gustav. Ruce vzhru!"
Z vozu vystoupili ti mui a poslun zvedli ruce.
Je nkdo z vs lka?" zeptal se Gustav.
Odpovdli zporn.
Pak bute tak laskavi a tamtoho pna opatrn vyprostte ze sedadla, je tce rann. A pak ho svm vozem odvezete do nejbliho
msta. Kupedu, chopte se ho!"
Brzy byl star pn uloen v novm voze, Gustav zavelel a vichni
odjeli.
Mezitm nae stenografka opt pila k sob a pihlela, co se
dje. Lbilo si mi, jakou pknou koist jsme to polapili.
Sleno," prohlsil Gustav, ztratila jste svho zamstnavatele.
Snad vm ten star pn nebyl blzk po jin strnce. Angauji vs,
bute nm dobrm kamardem! Tak, a te mme trochu naspch.
Vbrzku tu nebude moc pjemn. Umte plhat, sleno? Ano? Tak do
toho, vezmeme vs mezi sebe a pomeme vm."

132

A vichni ti jsme plhali, jak rychle jen to lo, do na chaty na

strom. Slen se nahoe udlalo nevolno, dostala vak koak a brzy
se zotavila natolik, e byla s to ocenit ndhernou vyhldku na jezero
a na hory a sdlit nm, e se jmenuje Dora.
Hned nato u dole pijdl dal vz, opatrn se vyhnul pevrcenmu autu, ani zastavil, a pak okamit zrychlil tempo.
Zbablec!" zasml se Gustav a odstelil idie. Vz trochu zatancoval, poskoil k zdce, promkl ji a zstal viset ikmo nad propast.
Doro," ekl jsem, umte zachzet s pukou?"
Neumla, ale nauili jsme ji, jak se zbra nabj. Zpotku byla
neobratn a roztrhla si prst do krve, nakala a chtla anglickou nplast. Ale Gustav j vysvtlil, e je vlka a a uke, e je hodn,
staten dve. A lo to.
Ale co se s nmi stane?" zeptala se pak.
Nevm," ekl Gustav. Mj ptel Harry m hezk dvky rd, bude vam ptelem."
Jene oni pijdou s vojky a s polici a zabij ns."
Policie a takov vci u neexistuj. Mme na vybranou, Doro.
Bud' zstaneme tady nahoe a rozstlme vechny automobily, kter
budou chtt projet. Anebo si sami vezmeme njak vz, odjedeme
odtud a nechme po sob stlet druh. Je jedno, ke komu se pidme.
J jsem pro to zstat tady."
Dole se znovu objevil vz, jeho houkaka jasn znla vzhru k
nm. Brzy byl vyzen a leel koly vzhru.
To je zvltn," ekl jsem, jak me lovka to stlen bavit! A
to jsem byl dv proti vlce!"
Gustav se usmval. Ano, u je na svt pli mnoho lid. Dv to
nebylo tak znt. Ale dnes, kdy kad chce nejen dchat, ale i mt
auto, dnes u to znt je. Samozejm to, co tu vyvdme, nen rozumn, je to dtinstv. Jednou se bude lidstvo muset nauit, jak
vhodnmi prostedky dret na uzd sv rozmnoovn. Zatm reagujeme na neudriteln stav dost nerozumn, v zsad vak pece jen
dlme sprvnou vc: redukujeme."
Ano," ekl jsem, to, co dlme, je nejsp lenstv, a pece jen
je to pravdpodobn dobr a nutn. Nen dobr, kdy lidstvo pepn
rozum a sna se pomoc rozumu dt d vcem, kter rozumu nejsou
vbec dostupn. Pak vznikaj takov idely, jak m Amerian nebo

133

leckter socialista, oba jsou mimodn rozumn, a pece ivot hrozn znsiluj a ochuzuj, protoe jej tak naivn zjednoduuj. Obraz
lovka, kdysi vysok idel, je na nejlep cest stt se pouhm kli.
My pomatenci jej snad znovu zulechtme."
Gustav mi se smchem odpovdl: Chlape, ty mluv tak bjen chyte, je to pro lovka radost a zisk, naslouchat t tv studnici
moudrosti. A snad m dokonce trochu pravdy. Bud' ale t dobroty a
nabij si zas puku, troku moc ses mi zasnil. Kadou chvli me
pihopkat pr srnek a ti se filozofi zastelit nedaj; pece jenom je
nm zapoteb kulky v hlavni."
Pijelo auto a ihned padlo, silnice byla zatarasena. Otyl zrzav
mu, kter to peil, divoce gestikuloval u trosek vozu, poulil oi
dol a nahoru, odhalil n kryt, s evem pibhla nkolikrt na ns
vystelil z revolveru.
Odejdte, nebo stelm," kiel Gustav dol. Mu na nho zamil a znovu vystelil. Dvma ranami jsme ho sloili.
Pijely jet dva vozy, kter jsme odstelili. Pak silnice utichla a
u zstala przdn, zejm se rozila zprva, jak je na n nebezpeno. Mli jsme kdy pozorovat krsn vhled. Na druh stran jezera
leelo v hloubce mal msto, zvedl se nad nm kou a brzy jsme spatili, jak ohe peskakuje ze stechy na stechu. Bylo slyet i stelbu.
Dora poplakvala, hladil jsem j mokr tve.
Copak vichni musme umt?" ptala se. Nikdo neodpovdl.
Mezitm se dole objevil njak chodec, uvidl rozbit automobily,
sldil kolem nich, do jednoho se sklonil, vythl z nho pestr slunenk, koenou dmskou kabelku a lhev vna, posadil se klidn na
zdku, pil z lhve a z kabelky jedl nco zabalenho ve staniolu, vypil
lhev a do dna a spokojen el dl se slunenkem pod pa. Pokojn
odchzel a j jsem ekl Gustavovi: Byl bys te schopen na toho
milho chlapka vystelit a udlat mu dru do hlavy? Bh sm v, j
ne."
Taky to nikdo ned," zabruel ptel. Ale ani jemu nebylo volno u srdce. Sotva jsme spatili lovka, kter se jet choval prost,
mrumilovn a dtsky, kter jet il ve stavu nevinnosti, najednou
nm cel to nae chvalitebn a nezbytn konn pipadalo hloup a
odporn. Fuj, tolik krve! Stydli jsme se. Ale pr ve vlce i generlov obas mli takov pocity.
Nezstvejme tu u," nakala Dora, slezme dol, urit ve vo-

134

zech najdeme nco k jdlu. Copak ani nemte hlad, vy povstalci?"

Dole v hocm mst zaaly vyzvnt zvony, vzruen a zkostn. Chystali jsme se k sestupu. Kdy jsem Doe pomhal pelzt
zbradl, polbil jsem ji na koleno. Zasmla se jasnm smchem. Ale
vtom tye povolily a oba jsme se tili do przdna ...
Opt jsem se octl v on okrouhl chodb, vzruen tm loveckm
dobrodrustvm. A vude na vech tch bezpoetnch dvech vbily
npisy:
MUTABOR
Promna v libovoln zvata a rostliny
KMASTRA
Vyuovn indickmu umn lsky
Kurs pro zatenky:
42 rznch metod milostnch cvik
SEBEVRADA POITKEM
Usmje se k smrti
CHCETE SE ZDUCHOVNIT?
Moudrosti Vchodu
MT TAK TISC JAZYK!
Jen pro pny
ZNIK ZPADU
Za snen ceny. Dosud nepekonno
ROZBRE SE SMCHY
Kabinet humoru
POUSTEVNICK HRY
Plnohodnotn nhrada veker drunosti
Bez konce byla ta ada npis. Jeden znl:
VOD DO VYTVEN OSOBNOSTI

135

spch zaruen
To mi pipadalo pozoruhodn, a vstoupil jsem.
Octl jsem se v er, tich mstnosti, v n, po orientlnm zpsobu
bez idle, sedl na zemi mu a ml ped sebou nco jako velkou achovnici. V prvnm okamiku se mi zdlo, e to je ptel Pablo, aspo ten mu ml na sob podobnou pestrou hedvbnou kazajku a
ml stejn temn ziv oi.
Jste Pablo?" zeptal jsem se.
Nejsem nikdo," prohlsil ptelsky. My tady dn jmna nemme, nejsme dn osoby. J jsem hr achu. Pejete si vuku ve
vytven osobnosti?"
Ano, prosm."
Laskav mi tedy dejte k dispozici nkolik tuct svch figur."
Mch figur?"
Postav, do nich jste vidl rozpadnout se vai takzvanou osobnost. Bez figur nemohu hrt."
Nastavil mi zrcadlo a znovu jsem v nm spatil, jak se m celistv
osobnost rozpad ve spoustu j, jejich poet jako by jet vzrostl.
Postavy vak nyn byly velmi mal, asi tak jako phodn achov
figurky, a hr si jich nkolik tuct tichmi, jistmi hmaty prst vzal
a postavil je na zem vedle achovnice. Pi tom jednotvrn odkval
jako lovk, kter asto opakuje svj proslov i lekci:
Chybn a netst vyvolvajc nzor, e lovk je setrval jednota, je vm znm. Je vm rovn znmo, e se lovk skld z ady
du, ze spousty j. Roztpen tto zdnliv jednoty ve spoustu figur
se povauje za pomatenost, vda pro to vynalezla nzev schizofrenie.
Vda je potud v prvu, e dnou mnohost pirozen nelze ovldnout
bez veden, bez uritho du a uskupen. V neprvu je naopak potud, e v, e je mon pouze jedno jedin zvazn uspodn
vech podzench j na cel ivot. Tento omyl vdy m adu nepjemnch dsledk, jeho hodnota tkv pouze v tom, e sttem zamstnvan uitel a vychovatel maj zjednoduenou prci a uspo si
mylen a experimenty. V dsledku tohoto omylu plat za ,normln`,
ba spoleensky vysoce cenn mnoho lid, kte jsou nevyliteln
pomaten, a naopak jsou za pomatence povaovni mnoz gniov.
Doplujeme proto mezerovitou vdeckou nauku o dui pojmem, jej
nazvme umnm tven. Tomu, kdo proil rozpad svho j, uka-

136

zujeme, e me jednotliv kousky kdykoli a v libovolnm azen

znovu sestavovat a tm docilovat nekonen rozmanitosti hry ivota.
Tak jako bsnk tvo drama z hrstky figur, sestavujeme my z figur
naeho rozloenho j neustle nov skupiny s novmi variacemi a
novm naptm, s vn novmi situacemi. Pohlete!"
Klidnmi, chytrmi prsty vzal m figurky, vechny ty starce,
mladky, dti, eny, vechny ty vesel i smutn, siln i jemn, mrtn
i nemotorn figurky, rychle je rozestavil na sv achovnici ke he, v
n z nich ihned vznikaly skupiny, rodiny, rozpoutaly se hry a boje,
vznikala ptelstv a soupeen, byl to svt v malm. Nechal tento
il a pece spodan mal svt, aby se chvli pohyboval ped mma nadenma oima, hrl a zpasil, uzavral svazky a vybojovval
bitvy, navzjem se o sebe uchzel, enil se a vdval a rozmnooval,
bylo to vskutku iv a napnav drama s mnoha figurami.
Pak se s veselm vrazem rozmchl pes achovnici, zlehka
vechny figury pevrhl, odsunul je na hromadu a uvliv jako vybrav umlec stavl z tch figur zcela novou hru, se zcela novmi
seskupenmi, vztahy a zpletkami. Druh hra byla pbuzn t prvn:
byl to tent svt, tent materil, z nho ji stavl, ale tnina byla
jin, zmnilo se tempo, motivy byly jinak zdraznny, jinak sestaveny situace.
A tak ten moudr stavitel z postav, z nich kad byla kouskem
mne samotnho, stavl hru za hrou, vechny si vzdlen podobn,
vechny nleejc k tmu svtu, vzan k tmu pvodu, a pesto
kad naprosto nov.
Toto je umn ivota," pronel poun. Sm mete napt
hru svho ivota libovoln utvet dl a oivovat ji, zapltat a obohacovat; je ve vaich rukou. Tak jako pomatenost ve vym smyslu je
potkem veker moudrosti, je i schizofrenie potkem vekerho
umn, veker fantazie. Dokonce uenci na to u zpola pili, jak se
lze dost napklad v ,Princov kouzelnm rohu`, t rozkon knize,
v n je usilovn a piln prce jednoho uence zulechtna geniln
spoluprac mnoha umlc, pozavranch v stavech. Zde prosm,
vezmte si sv figurky, ta hra vm jet mnohokrt zpsob radost.
Figuru, z n vm dnes vyrostl nesnesiteln strak a kaz vm hru,
budete ztra degradovat na bezvznamnou vedlej figurku. A z t
uboh, mil figurky, kter celou dobu jako by byla odsouzena jen k
sam smle a netst, udlte v pt he princeznu. Peji vm hez-

137

kou zbavu, pane."

Hluboce a vdn jsem se uklonil tomu talentovanmu hri, stril jsem figurky do kapsy a vytratil se zkmi dvemi.
Vlastn jsem si myslel, e si hned venku sednu na zem a cel hodiny, celou vnost e si budu hrt s figurkama, ale sotva jsem znovu
stl v t svtl, okrouhl divadeln chodb, nov proudn, silnj
ne j, m thlo dl. Ped oima mi kiklav zapll plakt:
DIVUPLN DREZRA STEPNHO VLKA
Tento npis ve mn vzbudil lecjak pocity: srdce mi trzniv sevela pemnoh zkost a tse mho bvalho ivota, oputn skutenosti. Tesouc se rukou jsem otevel dvee a vstoupil do jarmaren boudy a v n se tyila elezn m, kter m dlila od nuznho
jevit. Na nm jsem spatil krotitele, pna vypadajcho ponkud
jarmaren kiklav a tvcho se velmi dleit, kter i vzdor svm
velkm knrm, vzdor hrajcm svalm na pach a npadnmu cirkusovmu obleen se mi jaksi poouchle a nepjemn podobal.
=Tento silk vodil - alost pohledt! - velkho, krsnho, avak
hrozn vyhublho a otrocky plae hledcho vlka na provaze jako
psa. A bylo prv tak hnusn jako napnav, prv tak ohavn jako
tajn slastn dvat se, jak tento brutln krotitel pedvd s tm
ulechtilm a pece tak potupn poslunm dravcem celou adu trik
a senzanch vstup.
Ten mu, mj proklat zpitvoen dvojnk, svho vlka ovem
ochoil bjen. Vlk pozorn uposlechl kadho rozkazu, psovsky
reagoval na kad zavoln a prsknut biem, klekal si, pedstral, e
je mrtv, pankoval, nosil bochnk chleba, vejce, kus masa, kok
poslun a zpsobn v tlam, musel dokonce zvednout a v tlam
pinst bi, kter krotitel upustil, a vrtl pitom nesnesiteln podlzav ohonem. Pak vlku ukzali krlka a bl jehtko a on sice cenil
zuby a tekly mu sliny, jak se tsl samou touhou, avak zvat krcch se strachy k zemi se vbec nedotkl, nbr na rozkaz pes n
peskoil elegantnm obloukem, dokonce si mezi zajka a jehn lehl,
objal je pednmi tlapami a tvoil s nimi dojemnou rodinku. Pitom z
krotitelovy ruky dostal tabulku okoldy. Bylo hotovm utrpenm
pihlet, nakolik se tento vlk pmo fantasticky nauil zakrvat svou
pirozenost, a se z toho vlasy jeily na hlav.

138

Za toto utrpen vak byl v druh sti pedstaven odkodnn jak

rozilen divk, tak i vlk sm. Po skonen onoho programu rafinovan drezry, kdy se krotitel triumfln a se sladkm smvem
uklonil nad skupinkou vlka s jehntem, se vymnily lohy. Harryovsk krotitel zve nhle s hlubokou klonou poloil svj bi vlkovi k
nohm a zaal se prv tak tst, scvrkvat a vypadat uboze jako
pedtm to zve. Vlk si vak olzl tlamu, ke a fale z nho spadly,
oi mu zasvitly, cel tlo se znovu zskanou divokost napmilo a
rozvilo.
A nyn porouel vlk a lovk musel poslouchat. Na povel lovk
poklekal, hrl vlka, vyplazen jazyk mu visel z st, plombovanmi
zuby si rval odv z tla. Podle toho, jak porouel krotitel lid, chodil
po dvou nebo po tyech, pankoval, strpl, aby vlk na nm jezdil
jako na koni, a nosil za nm bi. Psovsky, talentovan a s bohatou
fantazi se podizoval kadmu ponen a zrdnosti. Na scnu
vstoupila krsn dvka, pila k cvienmu lovku, hladila ho po
brad, tela se svou tv o jeho, on vak zstal na vech tyech,
zstal zvetem a nakonec na krsku cenil zuby po vlm zpsobu tak
vhrun, a utekla. Pedhodili mu okoldu, kterou opovrliv oenichal a odhodil. A nakonec pinesli opt bl jehn a tlustho strakatho krlka, uenliv lovk odhodil posledn slupku a hrl vlka
jedna radost. Popadl jec zvata do rukou a do zub, trhal z nich
kusy masa a ke, se klebem vkal jejich iv maso a zmmen,
opojn, s oima rozkonicky zavenma sl jejich teplou krev.
V hrze jsem vybhl ze dve. Jak jsem vidl, nen tohle magick
divadlo dn ist rj, pod jeho hezkm povrchem se skrv peklo
ve vech podobch. Ach Boe, copak ani tady nedojdu vykoupen?
Ve strachu jsem pobhal sem tam, v stech jsem ctil pachu krve
a okoldy, oboj stejn ohavn, touebn jsem si pl uniknout t
kaln vln a zavile jsem sm v sob zpasil o snesitelnj, pvtivj obrazy. brati, pry s tny tmi!" zpvalo to ve mn, a s hrzou jsem si vzpomnl na ony krut fotografie z fronty, kter se nm
za vlky obas dostvaly do rukou, na hromady navzjem propletench mrtvol, jejich vrazy plynov masky promnily v belsk
klebek. Jak jsem byl tehdy jet hloup a dtinsk, kdy jsem se
jako humanisticky smlejc odprce vlky hrozil tch obraz! Dnes
jsem vdl, e v mozku dnho krotitele zve, dnho ministra,
dnho generla, dnho blzna se nemohly vylhnout mylenky a

139

obrazy, jak bych u, a stejn ohavn, stejn divok a zl a stejn

surov a hloup, nenosil i j sm v sob.
S povzdechem jsem si vzpomnl na npis, za nm jsem dve, na
zatku divadla, vidl pdit tak o pekot toho hezkho mladka, na
npis
VECHNY DVKY JSOU TV
a pipadalo mi, e vlastn koneckonc nen nic tak douc jako
tohle. V radosti, e opt mohu uniknout tomu proklatmu vlmu
svtu, jsem veel.
Podivuhodn - jako v pohdce a souasn tak hluboce znm, a
m zamrazilo - m ovanula vn mho mld, atmosfra mho chlapectv a jinostv, a srdcem mi proudila tehdej krev. Co jsem prv
dlal, myslil a byl, ze mne spadlo a byl jsem opt mld. Jet ped
hodinkou, jet ped okamikem jsem se domnval, e opravdu vm,
co je lska, dost, touha, ale byla to lska a touha starho lovka.
Te jsem byl zase mld a to, co jsem v sob ctil, ten hav proudc
ohe, ta mocn vbc touha, ta vzncujc ve jako vlah vtr v
beznu, vechno bylo mlad, nov a prav. Ach, jak znovu zapll ten
zapomenut ohe, jak vzdouvav a temn zaznvaly tny t dvn
doby, jak mi plamenem zahoela krev, jak mi to v dui volalo a zpvalo! Byl jsem chlapec patnctilet i estnctilet, hlavu jsem ml
plnou latiny a etiny a krsnch ver, mylenky pln snaen a
ctidosti, pedstavy pln umleckch sn, avak mnohem hloubji,
silnji a hroznji ne vechny tyto planouc ohn ve mn hoel a
zmtal mnou ohe lsky, hlad pohlav, stravujc pedtucha rozkoe.
Stl jsem na jednom ze skalnatch kopc nad svm rodnm
mstekem, ve vzduchu to vonlo po jarnm vtru a fialkch, z msteka probleskovala vzhru eka a okna rodnho domu, a vechno
hledlo, znlo a vonlo tak omamn nov a mmivm rozpukem,
zilo s takovou hloubkou barev a vlo v jarnm vtru tak nadpirozen a zjasnn, jak jsem kdysi vdal svt v nejnaplnnjch bsnickch chvlch svho ranho mld. Stl jsem na kopci, vtr mi echral
dlouh vlasy; tpajc rukou, ztracen v sniv milostn touze, jsem z
kee prv se zazelenavho utrhl mlad, pooteven pupen, zdvihl
jej k om, pivonl k nmu (a ji pi t vni se mi horoucn na mysl
vrtilo vechno z on dvn doby), vzal jsem tu malou zelenou vc

140

do rt, kter jet nepolbily dnou dvku, a pomalu jsem ji rozkousval. A pi t trpk, aromaticky hok chuti jsem si nhle pesn
uvdomil, co provm, vechno bylo znovu tady. Proval jsem
chvli z poslednho roku svho chlapectv, nedln odpoledne na
potku jara, den, kdy jsem pi sv osaml prochzce potkal Rzu
Kreislerovou a plae ji pozdravil a tak zvratn se do n zamiloval.
Dval jsem se tehdy tomu krsnmu dveti, kter samo a v zasnn krelo vzhru a jet m nevidlo, vstc pln zkostnho oekvn, dval jsem se j na vlasy, kter mla spleteny do silnch cop, a pitom j kolem obou tv spadaly voln pramnky, s nimi si
hrl a povval vtr. Poprv v ivot jsem pozoroval, jak je to dve
krsn, jak krsn jako sen hraje vtr v jejch jemnch vlasech, jak
krsn a vzruiv padnou jejmu mladmu tlu tenk modr aty, a
tak jako m s tou hoce koennou chut rozkousanho pupene prostoupila cel ta tsniv sladk jarn touha a zkost, tak m pi pohledu na dvku naplnilo vechno smrteln tuen lsky, tuen eny,
dsiv pedtucha nesmrnch monost a pslib, bezejmennch
rozko, nepedstavitelnch zmatk, zkost a bolest, nejvroucnjho vykoupen i nejhlub viny. Ach, jak m na jazyku plila ta hok
jarn pchu! Jak j hrav vtr provval vlasy kolem ervench tv!
Pak pila jet bl ke mn, zvedla oi a poznala m, na okamik
lehce zervenala a podvala se stranou; pozdravil jsem ji a smekl svj
konfirman klobouk; hned se opanovala a odpovdla na pozdrav s
smvem a zdvienou tv jako njak dma a la pomalu, jist a
poven dl, obetkvna tisci milostnmi pnmi, dostmi a projevy oddanosti, kter jsem za n vyslal.
Tak tomu kdysi bylo, jedn nedle ped ptaticeti lety, a vechno
z tehdejka se v tom okamiku vrtilo: kopec a msto, beznov vtr
a vn pupen, Rza a jej hnd vlasy, dmouc se touha a sladk,
dusiv bze. Vechno bylo jako tenkrt a pipadalo mi, e jsem v
ivot u nikoho tak nemiloval jako tehdy Rzu. Avak tentokrt mi
bylo dopno ji pijmout jinak ne tehdy. Pozoroval jsem, jak se
erven, kdy m poznala, jak se sna tu erve skrt, a ihned jsem
vdl, e m m rda, e pro ni to setkn znamen tot co pro mne.
A msto abych zase smekl klobouk a obadn ekal, a Rza pejde,
jsem tentokrt pes vechen strach a tse udlal to, co mi kzala
udlat krev, a zvolal jsem: Rzo! Dky Bohu, es pila, ty moje
krsn dve. J t mm tak rd." Asi to nebylo to nejduchaplnj,

141

co se v t chvli dalo ci, ale tady dnho ducha teba nebylo, stailo to pln. Rza se nezatvila jako dma a nela dl, zastavila se;
pohldla na mne, zervenala jet vc a ekla: Nazdar, Harry,
opravdu m m rd?" Hnd oi j pi tom zily z jej pevn tve,
a j ctil, e cel mj uplynul ivot i lska byly falen a zmaten a
pln neastnch hloupost od toho okamiku, kdy jsem on nedle
nechal Rzu odejt. Te vak byla chyba napravena a vechno bylo
jin a dobr.
Vzali jsme se za ruce a pomalu spolu kreli, nevslovn astni a
ve velkch rozpacch, nevdli jsme, co kat a co dlat, z rozpak
jsme se rozbhli a hnali se, a jsme ztratili dech a museli se zastavit,
nepustili jsme se vak. Byli jsme oba jet dti a dobe nevdli, co
si pot, nedostali jsme se on nedle ani k prvnmu polben,' byli
jsme vak nesmrn astni. Stli jsme a oddechovali, sedli jsme si
do trvy, j jsem Rze hladil ruku a ona m druhou nesmle hladila
po vlasech, pak jsme si stoupli a zkoueli zmit, kdo z ns je vt, a
vlastn jsem byl j vt o ku prstu, jene jsem to nepiznal a naopak prohlsil, e jsme naprosto stejn velc a e ns Pnbh pro sebe
navzjem uril a e se pozdji vezmeme. A Rza ekla, e ct fialky,
klekli jsme si do trvy a hledali a nali pr fialek na krtkch stoncch a navzjem jsme si nalezen fialky vymnili, a kdy se ochladilo
a svtlo padalo ikmo pes skly, ekla Rza, e mus dom, a oba
jsme velmi zesmutnli, nebo doprovodit jsem ji nesml, jene te
u jsme mli spolen tajemstv, a to bylo to nejlbeznj, co jsme
mohli mt. Zstal jsem nahoe ve skalch, ichal k Rzinm fialkm,
lehl si na okraji propasti na zem tv nad hlubinu a dval jsem se na
msto a hal, a se jej nn postavika objevila hluboko dole a
bela kolem kany a pes most. A te jsem si pedstavoval, jak
pichz dom a prochz svtnicemi, leel jsem tu nahoe daleko od
n, ale ode mne k n vedlo pouto, plynul proud, vlo tajemstv.
Setkvali jsme se znovu cel jaro, tu i onde, na skalch, u zahradnch plot, a kdy zanal kvst ek, dali jsme si prvn bojcn polibek. Bylo toho mlo, co jsme si my dti navzjem mohly dt, nae
polben nebylo jet hav a zral a voln kuery kolem u jsem se
j odvil hladit jen zlehounka, avak vechno bylo nae, eho jsme v
lsce a radosti byli schopni, a kadm plachm dotekem, kadm
nezralm lskyplnm slvkem, kadm zkostnm vzjemnm eknm jsme poznvali nov tst, postupovali o stupnek na ebku

142

lsky.
A tak ponaje Rzou a fialkami jsem jet jednou proval cel
svj milostn ivot pod astnj hvzdou. Rza zmizela a objevila
se Irmgard, a slunce hnulo vc a hvzdy byly omamnj, ale ani
Rza, ani Irmgard se mmi nestaly, stupnek za stupnkem jsem musel stoupat, mnoho prot a mnohmu se nauit, Irmgard i Annu opt
ztratit. Znovu jsem miloval kadou dvku, kterou jsem miloval kdysi
v mld, avak v kad jsem byl s to vzbudit lsku, kad nco dt,
od kad bt obdarovn. Pn, sny a monosti, kter kdysi ily pouze v m fantazii, staly se te skutenost a proval jsem je. Ach,
vechny vy krsn kvty, Ido a Loro, vy vechny, kter jsem kdysi
miloval jedno lto, jeden msc, jedin den!
Pochopil jsem, e to j jsem ten hezk, rozdychtn mladek,
kterho jsem pedtm vidl tak spn vbhat do brny lsky, e nyn
provm a rozvjm onu st sebe sama, kter se naplnila jen z desetiny, jen z tisciny, nestarm se o vechny ostatn figury svho j,
neru m filozof, netrp stepn vlk, nesuuje bsnk, fantasta, moralista. Ne, nyn jsem nebyl nic ne milenec, nevdechoval jsem dn
jin tst a dnou jinou bolest krom lsky. U Irmgard m nauila
tanit, Ida lbat, a nejkrsnj ze vech, Ema, mi prvn za podzimnho veera pod jilmem dala lbat sv adra a vypt pohr rozkoe.
Leccos jsem zail v Pablov divadlku a ani tiscina z toho se ned slovy vypovdt. Vechny dvky, kter jsem kdy miloval, byly
te moje, kad mi dala to, co jen ona sama mohla dt, a kad jsem
j dal, co jen ona si ode mne dokzala vzt. Bylo mi dno okusit
mnoho lsky, mnoho tst, mnohou rozko i mnoh zmatek a utrpen, vechna promarnn lska mho ivota kouzeln rozkvetla v tto
hodin sn v m zahrad, cudn a nn, oslniv a jiskiv kvty i
temn a rychle uvadajc, planouc rozko, vrouc snn, vzncen
zdumivost, zkostn umrn, ziv znovuzrozen. Nachzel jsem
eny, kter se daly zskat jen rychle a tokem, a zase jin, u nich
bylo tstm dobvat je pomalu a svdomit; znovu se vynoil kad
setml kout mho ivota, kde se ve mn kdysi, byt jen na minutu,
ozval hlas pohlav, kde m vzntil ensk pohled, pivbil zblesk
bl dv pleti, a ve, co jsem zamekal, bylo vynahrazeno. Kad se
stala mou, kad na svj zpsob. Byla tu i ena se zvltnma tmavohndma oima pod vlasy svtlmi jak len, vedle n jsem kdysi stl
tvrt hodiny na chodbice v rychlku a kter se mi pozdji mnohokrt

143

zjevovala ve snech - nepronesla ani slovo, ale nauila m netuenm,

dsivm, smrtelnm umnm lsky. A hladk, tich, sklenn se
usmvajc anka z marseilleskho pstavu, s vlasy hladkmi a
ernmi jako uhel a plovoucma oima, i ona dovedla neslchan
vci. Kad mla sv tajemstv, vonla zem, z n pichzela, byla
svm zvltnm zpsobem cudn i svm zpsobem nestoudn. Pichzely a odchzely, proud mi je pinel, zahnl m k nim a od
nich pry, jako dtsk hra bylo to plut v proudu pohlav, pln kouzla, pln nebezpe, pln pekvapen. A asl jsem, jak byl mj ivot
stepnho vlka, zdnliv tak uboh a bez lsky, bohat na zamilovn,
pleitost, svody. Skoro vechny jsem propsl a vyhnul se jim nebo
se jimi prokloptal a co nejrychleji na n zapomnl - avak tady byly
uchovny vechny beze zbytku, bylo jich na sta. Nyn jsem je vidl,
oddval se jim, otevel se jim a noil se do rovho era jejich podsvt. Vrtil se i svod, kterm m lkal jednou Pablo, a jin, dvj,
kter jsem v jejich dob ani pln nechpal, fantastick hry ve tech a
tyech, s smvem m vthly do svch rej. Mnoho se udlo, mnoho se odehrlo, slovy se to ned vylit.
Z nekonenho proudu svod, neest a zpletek jsem se vynoil
klidn, zamlkl, vyzbrojen a nasycen vdnm, zmoudel a hluboce zkuen, zral pro Hermnu. Ona, Hermna, se z m tiscihlav
mytologie vynoila jako posledn figura, jako posledn jmno z nekonen ady, a mn se ihned vrtilo vdom a ukonilo tu milostnou
pohdku, nebo Hermnu jsem nechtl potkat tady v ptm kouzelnho zrcadla, j nepatila jen ta jedna figurka m achov hry, j nleel Harry cel. Ach, te pestavm svou hru s figurkami tak, aby
vechno clilo k n a vedlo k naplnn.
Proud m vyvrhl na beh, znovu jsem stl v bezhles chodb s lemi. Co te? Shl jsem do kapsy po figurkch, ale mysl zase hned
ochabl. Zmocnil se m nevyerpateln svt dve, npis, magickch
zrcadel. Zbaven vle jsem peetl nejbli npis a zamrazilo m:
JAK SE ZABJ LSKOU
stlo tu napsno. Vylehl ve mn a na vteinu se rozzil obraz
vzpomnky: jak mi Hermna u stolu v restauraci, kdy se nhle odvrtila od jdla a pohrouila se v ona propastn slova, s hroziv vnm obliejem k, e ve mn vyvol lsku jen proto, abych ji svou

144

rukou zabil. Tiv vlna strachu a temnoty mi zaplavila srdce, nhle

ve znovu stlo pede mnou, nhle jsem v nejhlubm nitru opt ctil
svou bdu a osud. Zoufale jsem shl do kapsy, abych vzal figurky a
trochu si zaaroval a pestavl podek na achovnici. Ale dn
figurky tam nebyly. Msto figur jsem z kapsy vythl n. Na smrt
vyden jsem utkal chodbou kolem dve, stanul ped obrovskm
zrcadlem a pohldl do nho. V zrcadle stl obrovsk krsn vlk,
vysok jako j, stl klidn a jeho neklidn oi se plae leskly. Pi
pohledu na mne mu v och zapllo, pousml se, take na okamik
otevel tlamu a ukzal rud jazyk.
Kde je Pablo? Kde je Hermna? Kde je ten moudr chlapk, kter
tak pkn klbosil o vytven osobnosti?
Jet jednou jsem pohldl do zrcadla. Pominul jsem se na rozumu. Za vysokm sklem nestl dn vlk a nekroutil v tlam jazykem.
V zrcadle jsem stl j, stl tam Harry s popelavou tv, oputn
vemi hrami, unaven vemi neestmi, ukrutn bled, avak pece jen
lovk, pece jen nkdo, s km se d hovoit.
Harry," ekl jsem, co tu dl?"
Nic," ekl ten v zrcadle, jen ekm. ekm na smrt."
A kde je smrt?" zeptal jsem se.
Pijde," ekl ten druh. A z przdnch prostor uvnit divadla
jsem zaslechl hudbu, krsnou a straidelnou hudbu, tu hudbu z Dona Giovanniho", kter doprovz pchod kamennho hosta. Mraziv
znly ledov tny straidelnm domem, pichzely z onoho svta, od
nesmrtelnch.
Mozart! pomyslel jsem si a zapsahal tm nejmilej a nejvy
obraz svho vnitnho ivota.
Vtom za mnou zaznl smch, jasn a ledov smch, zrozen z
boskho humoru onoho svta za vm utrpenm. Obrtil jsem se,
zmrazen i oblaen tm smchem, a tu pichzel Mozart, se smchem
m minul, neten se doloudal k jednm lovm dvem, otevel je
a vstoupil, a j jsem ho touebn nsledoval, boha svho mld, po
cel ivot cl sv lsky a uctvn. Hudba stle znla. Mozart stl v
li u paen, z divadla nebylo nic vidt, tma vyplovala ten bezmezn prostor.
Vidte,"ekl Mozart, taky to jde bez saxofonu. Akoli bych tomu famznmu nstroji vru nerad ublioval."
Kde jsme?" zeptal jsem se.

145

Jsme v poslednm jednn ,Dona Giovanniho`, Leporello je u na

kolenou. Znamenit scna, a taky hudba nen zrovna nejhor, e. I
kdy m v sob jet leccos velmi lidskho, pece jen u je z n ctit
onen svt, smch - i ne?"
Je to posledn velk hudba, kter byla napsna," ekl jsem slavnostn jako njak kantor. Jist, piel jet Schubert, piel jet
Hugo Wolf a nesmm zapomenout ani na toho ndhernho Chopina,
uboka. Mrate se, maestro, - ano, je tu tak Beethoven, i ten je
skvl. Ale to vecko, a je to sebekrsnj, m u v sob nco
lomkovitho, jaksi rozklad, po ,Donu Giovannim` u dn lovk
nevytvoil tak dokonale jednolit dlo."
Jen se nenamhejte," zasml se Mozart pern vsmn. Sm
jste asi tak hudebnk, ne? No, j jsem to emeslo povsil na hebk a
el jsem do penze. Jen tak pro legraci se jet obas dvm, jak se to
provozuje."
Zdvihl ruce, jako by dirigoval, a odnkud se vynoil msc i jaksi bled souhvzd, pes paen jsem hledl do nezmrnch vesmrnch hlubin, thly tudy mlhy a mraky a prosvtala poho a mosk behy, pod nmi se rozkldala iroir rovina podobn pouti. V
t rovin jsme spatili ctyhodn vyhlejcho starho pna s dlouhm vousem, jak s bolestnou tv kr v ele prvodu nkolika
destek tisc ern odnch mu. Vyhlej zasmuile a beznadjn
a Mozart ekl:
Vidte, to je Brahms. Usiluje o vykoupen, ale jet njak ten
tden to potrv."
Dovdl jsem se, e ty ern tisce jsou vechno hri hlas a not,
kter podle boskho radku byly v jeho partiturch pebyten.
Pli hutn instrumentace, plin mrhn materilem," pokyvoval Mozart.
A hned nato jsme vidli v ele stejn velkho iku pochodovat
Richarda Wagnera a ctili jsme, jak ta tha tisc ho vl a vysv,
vidli jsme, jak i on se plou znaven trpitelskmi kroky.
Za mho mld," poznamenal jsem smutn, platili tihle dva hudebnci za nejvt protiklady, jak si lze pedstavit."
Mozart se sml.
Ano, to je vdycky tak. Pi pohledu z urit vzdlenosti se obyejn takov protiklady navzjem sob vc a vce podobaj. Hutn
instrumentace ostatn nebyla ani Wagnerovou, ani Brahmsovou

146

osobn chybou, byl to omyl jejich doby."

Coe? A za ten te mus tak tce pykat?" zvolal jsem vytav.
Samozejm. Takov je instann postup. Teprve a odpykaj vinu sv doby, uke se, zbv-li jet tolik osobnho, aby se vyplatilo
tovat."
Ale za to pece ani jeden, ani druh nemohou!"
Oveme ne. Vy tak pece nemete za to, e Adam slupl jablko, a pece za to muste pykat."
Ale to je hrozn!"
Zajist, ivot je vdycky hrozn. Vbec za nj nememe, a pece mme odpovdnost. lovk se narod, a u je vinen. To jste ale
musel mt nramnou nboenskou vchovu, kdy jste tohle nevdl."
Bylo mi pkn nanic. Vidl jsem se, jak jako na smrt znaven
poutnk thnu pout onoho svta, obten tolika zbytenmi knihami, je jsem napsal, vemi tmi lnky a fejetony, nsledovn davem
saze, kte na tom byli nuceni pracovat, a davem ten, kte to
ve museli spolykat. Mj Boe! A nadto tu jet byl Adam a jablko a
cel ostatn ddin hch. Tohle ve se tedy mus odpykat, nekonen oistec, a teprve pak vyvstane otzka, je-li za tm vm tak jet
nco osobnho, nco vlastnho, i zda vechno m konn a jeho nsledky je jen przdn pna na moi, jen nesmysln hra v proudu dn!
Mozart se dal do hlasitho smchu, vida mj dlouh obliej. Smchy udlal ve vzduchu pemet a trylkoval nohama. Pi tom na mne
pokikoval: Hej, hochu, plat, e e se ti trat, dech se ti krt?
Mysl te snad na tene, na ty mrchy bdn tve, co ti erou z
kalame, psmo sz, bludy raz, druh jenom tvou a kaz, avl
hz? lovk by se jenom sml, cos, ty draku, napchal, rl a za
bich se popadal, smchy se a podlal! ty srdce dvc, pry s
tou ern, dej si ci, ty duiko vn tklc, zasvtm ti jednu svci,
a si ertem zjasnm lci. Lusknem si a poskome, z koptka si vyhodme, takame, tverame a ocskem zavrtme, jen na kone
nemyslme. Pnubohu porueno, ert m na t poleno, bit, nez je
tv vno, cos napsal, ve navanno a ze vech stran nakradeno!"
Ale to u na mne bylo pli siln, samm hnvem jsem ani neml
as na ltost. Popadl jsem Mozarta za cop, on se dal do ltu, cop byl
del a del jako ocas komety a na jeho konci jsem visel j a byl
hnn ve vru svtem. U erta, pkn chladno bylo v tom svt! Tihle
nesmrteln vydr v ohavn dkm ledovm vzduchu. Ale ten ledov

147

vzduch psobil radost, to jsem jet stail poctit v kratikm okamiku, ne jsem pozbyl smysl. Prostoupilo m hoce ostr, ocelov
jasn, ledov vesel, chu smt se stejn jasn, divoce a nezemsky
jako Mozart. Ale tu mn doel dech a vdom.
Znovu jsem se vzpamatoval, zmaten a rozlman, bl svtlo
chodby se odrelo na leskl podlaze. Nebyl jsem u nesmrtelnch,
jet ne. Byl jsem stle jet v tomto svt hdanek, utrpen, stepnch
vlk, strastiplnch zpletek. Nijak dobr msto, nikterak snesiteln
pobyt. S tm se mus skoncovat.
Ve velkm nstnnm zrcadle stl naproti mn Harry. Nevypadal
dobe, nevypadal o mnoho jinak ne on noci po nvtv u profesora a po plese u ernho orla. Ale to bylo daleko za nm, cel lta,
stalet; Harry zestrl, nauil se tanit, navtvil magick divadla, slyel Mozartv smch, neml u strach z tance, z en, z bitev. I mrn
nadan dozraje, projde-li nkolika stoletmi. Dlouho jsem se dval na
Harryho v zrcadle: jet jsem jej dobe znal, jet se stle docela
maliko podobal patnctiletmu Harrymu, kter jedn beznov nedle potkal ve skalch Rzu a smekl ped n svj konfirman klobouk. A pece od, t doby zestrl o pr set let, pstoval hudbu a filozofii a dosyta se jich nabail, popjel u Frontovho vojka alsask a
disputoval s bodrmi uenci o Krinovi, miloval Eriku i Marii, stal se
Hermninm ptelem, odsteloval automobily a spal s hladkou ankou, setkal se s Goethem a Mozartem a protrhl nkolik dr do st
asu a zdnliv skutenosti, v n byl dosud zajat. I kdy zase ztratil
sv hezk achov figurky, ml pece v kapse dobr n. Kupedu,
starochu Harry, ty unaven star brachu!
Fuj, jak trpce chutnal ivot! Plivl jsem na Harryho v zrcadle, nakopl jsem ho a rozlapal na stepy. Pomalu jsem el dunc chodbou,
pozorn jsem se dval po dvech, je naslibovaly tolik hezkho:
nikde u nebyl dn npis. Pomalu jsem obchzel vech sto dve
magickho divadla. Copak jsem dnes nebyl na makarnm plese? Od
t doby uplynulo sto let. U brzo vbec dnch let nebude. Jet
zbvalo nco vykonat, jet ekala Hermna. To bude asi podivn
svatba. Strhla a vlekla m, otroka, stepnho vlka, kaln vlna. Fuj !
U. poslednch dve jsem se zastavil. Tam m dothla ta kaln vlna. Rzo, dalek mld, Goethe a Mozarte!
Otevel jsem. Za dvemi jsem nael prost a krsn obraz. Na kobercch na zemi jsem spatil leet dv nah postavy, krsnou Herm-

148

nu a krsnho Pabla, bok po boku, v hlubokm spnku, v hlubokm

vyerpn z milostn hry, je se zd tak nenasytn a pece syt tak
rychle. Krsn, krsn lid, ndhern obrazy, chvatn tla. Pod
Hermninm levm adrem byla erstv okrouhl skvrna, tmav
podlit krv, milostn kousnut Pablovch krsnch zcch zub.
Tam, kde byla skvrna, vrazil jsem svj n, jak byla epel dlouh.
Krev proudila po Hermnin bl jemn ki. Tu krev bych byl slbal,
kdyby bylo vecko bvalo trochu jin, kdyby se to bylo udlo trochu
jinak. A tak jsem to neudlal; jen jsem pihlel, jak krev proud, a
spatil jsem, jak se jej oi na malou chvilku otevely, bolestn, v
hlubokm divu. Pro je udiven? myslil jsem si. Potom jsem myslil
na to, e j musm zatlait oi. Ale zavely se zase samy od sebe. in
byl vykonn. Obrtila se jen trochu na stranu, vidl jsem, jak od
podpa k adru si pohrv jemn, nn stn, kter mi cosi pipomnal. U jsem nevdl, co. Pak leela klidn.
Dlouho jsem se na ni dval. Konen m zamrazilo jako pi probuzen a chtl jsem jt. Tu jsem spatil, e se Pablo protahuje, otvr
oi a natahuje si dy, vidl jsem, jak se skln nad mrtvou a usmv
se. Nikdy ten chlap nebude vn, pomyslil jsem si, na vecko m
smv. Pablo pehnul jeden roh koberce a pikryl Hermnu a k adrm,, take u rnu nebylo vidt, a neslyn pak vyel z le. Kam
jde? Co m vichni opust? Zstal jsem sm s polozahalenou mrtvou, kterou jsem miloval a j jsem zvidl. Pes bled elo j spadala
chlapeck kade, sta rud svtila z tve nyn docela bled a byla
pooteven, vlasy j jemn vonly a dvaly prosvtat malmu, krsn
utvenmu uchu.
Jej pn bylo tedy splnno. Zabil jsem svou milenku, jet ne se
stala docela mou. Uinil jsem to, na se nedalo ani pomyslet, a te
jsem kleel a civl a nevdl, co ten in znamen, nevdl ani, zda
byl dobr a sprvn i naopak. Co by tomu ekl moudr hr achu,
co Pablo? Nevdl jsem nic, nedokzal jsem myslet. Stle rudji
hnula nalen sta z hasnoucho oblieje. Takov byl cel mj
ivot, ta m troka tst a lsky byla jako tato ztuhl sta: trochu
erveni, namalovan na mrtv obliej.
A z toho mrtvho oblieje, z mrtvch blch ramen, z mrtvch
blch pa vanula plc se hrza, zimn pustina a osamlost, pomalu, zvolna rostouc chlad, v nm mi zanaly tuhnout ruce a rty.
Zhasil jsem slunce? Zabil jsem srdce veho ivota? Vnik sem smr-

149

teln chlad vesmru?

Chvje se hrzou civl jsem na zkamenl elo, na ztuhlou kade,
na bled chladn svit boltce. Chlad, kter z nich proudil, byl smrtc
a pece krsn: znl, podivuhodn se vznel, byla to hudba!
Nepoctil jsem u jednou, nkdy dvno, tuto hrzu, je byla zrove cosi jako tst? Nevnmal jsem u jednou tuto hudbu? Ano, u
Mozarta, u nesmrtelnch.
Na mysl mi pily vere, kter jsem kdysi, nkdy dvno, nkde
nalezl:
My naopak jsme zde shromdni
v hvzdnm svitu vesmrnho ledu,
nikdo mu a nikdo ena, nikdo mld i str tu nen,
hodin ani dn my neznme u sledu ...
Beze zmn a chladn je vn nae byt,
vn n smch hvzdnm chladem zebe ...
Vtom se otevely lov dvee a veel Mozart, jeho jsem poznal
a na druh pohled, bez copu, bez krtkch kalhot a stevc s pezkami, modern obleen. Usedl tsn vedle mne, mlem u jsem se
ho dotkla zadrel ho, aby se neumazal od krve, kter se z Hermninch prsou vyinula na zem. Sedl si a dkladn se zaobral nkolika
malmi pstroji a nstroji, kter tu stly kolem, ponal si velmi
vznamn, posouval jimi a rouboval na nich a j jsem s obdivem
hledl na jeho obratn, svin prsty, kter bych tak rd byl jednou
vidl hrt na klavr. Zamylen jsem se na nho dval, nebo vlastn
jsem nebyl zamylen, nbr zasnn a pohrouen do pohledu na
jeho krsn, moudr ruce, vzncen a troku tak vystraen pocitem
jeho blzkosti. Co to vlastn trop, co je to za roubovn a montovn, toho jsem nedbal.
Sestavil vak a uvedl do chodu rozhlasov pstroj; te zapnul
amplin a ekl: To je Mnichov, uslyte Concerto grosso F dur od
Hndela."
Vskutku, hned nato k mmu nepopsatelnmu asu a zden ten
belsk plechov trycht vyplivl sms bronchilnch chrchl a
rozvkan gumy, sms, o n se majitel gramofon a posluchai
rozhlasu dohodli, e ji budou nazvat hudbou - a za tm neistm
chrchlnm a prsknm bylo skuten mono rozeznat strukturu t

150

bosk hudby jako star skvostn obraz pod tlustm kraloupem

pny, jej krlovskou stavbu, ten chladn ir dech, ten syt a thl
zvuk smyc.
Mj Boe," zvolal jsem zden, Mozarte, co to dlte? Opravdu chcete sob i mn provst takov svinstvo? Pustit na ns tenhle
hrozn apart, ten triumf na doby, tu jej posledn vtznou zbra
ve vyhlazovacm boji proti umn? Mus to bt, Mozarte?"
Ach, jak se ten hrozn mu zasml, jak se sml chladn a straideln, bez hlesnut, a pece se tm smchem vechno kcelo v troskch! S vnitnm uspokojenm pihlel m trzni, kroutil tmi proklatmi rouby, hbal plechovm trychtem. Sml se a dl nechal
cret do mstnosti tu znetvoenou, ubitou a otrvenou hudbu, se smchem mi odpovdal.
Prosm, jen dn patos, pane sousede! Viml jste si ostatn toho
ritardanda? To je npad, co? No tak, vpuste u konen, vy netrpliv love, mylenku toho ritardanda do sebe, slyte ty basy? Krej jako bozi - a jen si nechte tm npadem starho Hndela proniknout sv neklidn srdce, a se upokoj! Jen si, lovku, poslechnte
bez patosu a bez posmvn, jak v dlce, zahalena vru beznadjn
idiotskm zvojem toho smnho apartu, putuje tv thle bosk
hudby! Dvejte pozor, lze se pitom lecemus piuit. Vimnte si,
jak ta blzniv hlsn trouba dl na pohled tu nejhloupj; nejneuitenj a nejzapovzenj vc na svt a hudbu bhvkde hranou
vrh bez vbru, hloup a surov, a k tomu alostn znetvoenou, do
cizho, j nepsluejcho prostoru - a jak pesto nedoke zniit prapodstatu ducha t hudby, nbr na n mus dokzat jen svou vlastn
bezradnou techniku a bezduchou podnikavost. Poslouchejte dobe,
lovku, mte toho zapoteb! Napnout ui! Tak. A te u pece
neslyte jen Hndela znsilnnho rdiem, kter ovem i v tomto
ohavnm proveden je stle bosk - slyte a vidte, velectn, znamenit podobenstv veho ivota. Naslouchte-li rdiu, slyte a vidte odvk boj mezi idej a jevem, mezi vnost a asem, mezi
boskm a lidskm. Prv tak, mj mil, jako rdio vrh tu nejndhernj hudbu svta po deset minut nazdabh do nejnemonjch
mstnost, do mckch saln i do podkrovnch svtniek, mezi
vanc, erouc, zvajc, spc posluchae, tak jako tuto hudbu olupuje o jej smyslovou krsu, jako ji kaz, drs a zachrchlv a pece
nedoke jejho ducha zcela zabt - prv tak ivot, takzvan skute-

151

nost, do vech stran rozhazuje ndhernou obrazovou hru svta, po

Hndelovi dv zaznt pednce o technice zatajovn bilanc ve
stednch prmyslovch podnicch, z nejkouzelnjch orchestrlnch
zvuk dl nechutn tnov chrchel, vude strk svou techniku, svou
podnikavost, svou przdnou povrchnost a jeitnost mezi ideu a skutenost, mezi orchestr a ucho. Cel ivot je takov, mj hochu, a my
to tak musme nechat, a nejsme-li hlupci, smjeme se tomu. Lidem
vaeho druhu vbec nepslu kritizovat rdio nebo ivot. Naute se
radji dv poslouchat! Naute se brt vn to, co je vnosti hodno,
a tomu ostatnmu se smjte! Nebo jste to snad sm dlal lpe,
ulechtileji, chyteji a s vtm vkusem? Kdepak, monsieur Harry,
nedlal. Udlal jste ze svho ivota oklivou chorobnou historii a ze
svho nadn netst. A nedokzal jste, jak vidm, tak hezk, tak
rozkon mlad dvky ut k niemu jinmu ne k tomu, abyste j
vrazil do tla n a docela ji zniil. Copak si myslte, e to je sprvn?"
Sprvn? ne!" zvolal jsem zoufale. Boe mj, jak je to
vechno falen, tak pekeln hloup a patn! Jsem dobytek, Mozarte, pitom, zl zve, nemocn a zkaen, v tom mte tisckrt pravdu. - Ale pokud jde o to dve: ona sama to tak chtla, splnil jsem
jej vlastn pn."
Mozart se bez hlesu zasml, byl vak te pece tak laskav, e rdio vypnul.
M obhajoba, j jsem jet upmn vil, znla mi zistajasna
znan poetile. Kdy jednou - vzpomnl jsem si nhle - mluvila
Hermna o ase a vnost, byl jsem hned hotov dvat se na jej mylenky jako na odraz mch vlastnch mylenek. Avak mylenku, aby
se ode mne dala zabt, jsem se samozejmost pijal jako Hermnin
nejvlastnj npad a pn, je jsem ani v nejmenm neovlivoval.
Ale pro jsem tehdy tu hroznou a zarejc mylenku nejen pijal a
vil j, nbr ji dokonce pedem uhodl? Snad jen proto, e byla m
vlastn? A pro jsem zabil Hermnu prv v okamiku, kdy jsem ji
nael v nru jinho? Vevdoucn a pln vsmchu znl Mozartv
bezhles smch.
Harry," ekl, vy jste mi prma. Myslte, e si ta hezk dvka
od vs opravdu nemla nic pt krom bodnut noem? To si vykldejte nkomu jinmu! No, aspo jste bodl dkladn, to uboh dt je
naisto mrtv. Te by snad bylo naase, abyste si ujasnil, co jste

152

svou galantnost vi t dm zpsobil. Nebo se snad chcete nsledkm vyhnout?"

Ne," vykikl jsem, copak mi vbec nerozumte? J a vyhbat se
nsledkm? Nedm pece nic jinho ne, pykat, pykat, poloit
hlavu pod sekyru a dt se potrestat a zniit!"
Mozart na mne hledl s nesnesitelnm posmchem.
Pod jenom sam patos! Vak vy se jet naute humoru, Harry. Humor je vdycky humor ibenin, a bude-li teba, naute se mu
prv na ibenici. Jste k tomu pipraven? Dobr, jdte tedy k sttnmu nvladnmu a podrobte se celmu tomu nehumornmu prvnickmu apartu, a po to chladn useknut hlavy v asnou rann hodinu
na vzeskm dvoe. Jste tedy pipraven?"
Nhle se pede mnou zableskl npis
HARRYHO POPRAVA
a pikvl jsem na souhlas. Chladn dvr mezi tymi zdmi s malmi zamovanmi okny, peliv pichystan gilotina, tucet pn v
talrech a redingotech, a uprosted jsem stl j a tsl se v edivm
vzduchu asnho jitra, srdce staen bdnou zkost, ale pipraven a
srozumn. Na rozkaz jsem pedstoupil, na rozkaz jsem poklekl. Sttn nvladn sejmul apku a odkalal si, tak vichni ostatn pnov si
odkalali. Drel ped sebou rozloen edn papr, z nho slavnostn pedtal:
Pnov, ped vmi stoj Harry Haller, jen byl obalovn a shledn vinnm tm, e svvoln zneuil naeho magickho divadla.
Haller se nejen dopustil urky vzneenho umn tm, e nai krsnou obrazrnu zamnil za takzvanou skutenost a zabil zrcadlovou
dvku zrcadlovm noem, on nadto prokzal mysl pout nae divadlo nehumorn jako sebevraedn mechanismus. Proto Hallera odsuzujeme k trestu vnho ivota a k odnt dovolen ke vstupu do
naeho divadla na dvanct hodin. Rovn neme obalovanmu bt
prominuto potrestn jednm vsmchem. Pnov, zante: raz - dva
- ti!"
A na ti" vichni ptomn zahjili s bezvadnm nasazenm
smch, smch s vsostnm sborem, hrozn, pro lovka st snesiteln smch onoho svta. Kdy jsem se vzpamatoval, sedl Mozart
vedle mne jako pedtm, poklepal mi na rameno a ekl: Slyel jste

153

svj rozsudek. Budete si tedy muset zvyknout nadle poslouchat

rozhlasovou hudbu ivota. Udl vm to dobe. Jste kromobyejn
netalentovan, vy mil, hloup hochu, ale ponenhlu pece jen pochopte, co se po vs chce. Mte se nauit smt, to se po vs chce.
Mte pochopit humor ivota, ibenin humor tohohle ivota. Ale vy
jste pirozen ochoten ke vemu na svt, co se po vs d. Jste
ochoten ubodvat dvky, dt se slavnostn popravit, byl byste jist i
ochoten se sto let mrskat a t v odkn. Nebo ne?"
ano, ze srdce ochoten," zvolal jsem ve sv bdnosti.
Pirozen! Dte se zskat ke kad nehumorn a hloup innosti,
vy velkorys pane, ke vemu, co je patetick a bez vtipu. No, ale j
se k tomu zskat nedm, j vm za cel to vae romantick pokn
nedm ani gro. Chcete se dt popravit, chcete mt useknutou hlavu,
vy zuive! Pro tenhle pitom idel byste zabjel jet desetkrt.,: Vy
zbable, chcete zemt a ne t. Ale prav t mte, u erta! Vy byste
zaslouil, aby vs odsoudili k nejtmu trestu."
Ach, a jak by to byl trest?"
Mohli bychom napklad zase tu dvku oivit a provdat ji za
vs."
Ne, k tomu bych ochoten nebyl. Z toho by polo jen netst."
Jako by nebylo dost na tom netst, co jste tady spchal! Ale s
patetinost a se zabjenm se te u mus skoncovat. Vezmte konen rozum do hrsti! Mte t a mte se nauit smt. Mte se nauit
poslouchat prokletou rdiovou hudbu ivota, mte ctt ducha, kter je
za n, mte se nauit smt se j se vm vudy. A dost, vc se po vs
ned!"
Tie, se zaatmi zuby jsem se zeptal: A budu-li se zdrhat? A
odepu-li vm, pane Mozarte, prvo nakldat se stepnm vlkem a
zasahovat do jeho osudu?"
Pak," pravil Mozart mrn, bych ti navrhl, abys vykouil jet
jednu z mch pknch cigaret." A jak to kal a z kapsy u vesty vykouzlil cigaretu a nabzel mi ji, nhle u to nebyl Mozart, nbr hledl vroucn tmavma exotickma oima a byl to mj ptel Pablo a
tak se jako- dvojnk podobal mui, kter m nauil achov he s
figurkami.
Pablo," zvolal jsem a trhl sebou. Pablo, kde to jsme?"
Pablo mi podal cigaretu a ohe.
Jsme," usmval se, v mm magickm divadle, a chce-li se nau-

154

it tango nebo se stt generlem i si porozprvt s Alexandrem Velikm, bude to mt vecko pt zas k volnmu pouit. Ale musm
ci, Harry, es m trochu zklamal. Zle ses tu zapomnl, poruil jsi
humor mho divadlka a dopustil ses nedstva, bodal jsi noem a
n hezk svt obraz potsnil skvrnami skutenosti. To od tebe
nebylo hezk. Doufm, es to udlal aspo ze rlivosti, kdy jsi m
tam vidl leet s Hermnou. S touhle figurou jsi bohuel nedovedl
zachzet - myslel jsem; e ses m he nauil lpe. Nu co, to se d
napravit."
Vzal Hermnu, je se v jeho prstech ihned scvrkla v hrac figurku,
a zastril ji do te kapsy, z n pedtm vyal cigaretu.
Sladk, tk kou pjemn vonl, ctil jsem v sob naprost
przdno a byl hotov cel rok spt.
Ach, vechno jsem chpal, chpal jsem Pabla, chpal Mozarta,
slyel jsem kdesi za sebou jeho hrozn smch, ctil jsem vechny ty
statisce figurek hry ivota ve sv kapse, otesen jsem tuil smysl
veho, byl jsem hotov zat hru znova, znova okusit jejch strast,
znova se chvt hrzou ped jej nesmyslnost, znova a jet astokrt
proputovat peklo svho nitra.
Jednou budu hrt hru s figurkami lpe. Jednou se naum smt.
ek na mne Pablo. ek na mne Mozart.

155

Autorv dovtek
Literrn dla se daj chpat i nechpat rznm zpsobem. Ve vtin ppad nen autor dla instanc, j nle rozhodovat o tom, kde
ten pestv chpat a zan rozumt. Nejeden autor ji nael tene, jim bylo jeho dlo jasnj ne jemu sammu. Navc mohou
podle okolnost bt nedorozumn i plodn.
Pesto se mi zd, e z mch knih byl Stepn vlk" astji a vraznji nepochopen ne jin kniha, a to prv tmi teni, kte mi dvali za pravdu a kte dokonce projevovali naden, a ne tmi, kdo se
o dle vyjdili zpsobem, jemu jsem se podivil. Zsti, ale opravdu
jen zsti, byly ty ppady poetn proto, e se kniha, kterou napsal
padestilet mu a kter pojednv o problmech prv tohoto vku,
velmi asto dostala do rukou zcela mladm lidem:
Avak i mezi teni mho st se vyskytlo mnoho tch, na n
m kniha sice zapsobila, kte vak, co je s podivem, postehli jej
obsah pouze zpoloviny. Tito teni, jak se mi zd, nali ve stepnm
vlku sami sebe, ztotonili se s nm, spolu s nm trpli jeho bolestmi a
spolu s nm snili jeho sny, a docela pehldli, e kniha v a hovo
tak o nem jinm ne o Harry Hallerovi a jelo tkostech, e se
nad stepnm vlkem a jeho problematickm ivotem ty druh; vy,
vn svt a e Traktt a vechna ta msta v knize, kter jednaj o
duchu, o umn a o nesmrtelnch", stav proti bolestnmu svtu
stepnho vlka kladn, jasn, nadosobn a nadasov svt vry, e
kniha sice zpravuje o bolestech a strastech, e vak nen nikterak
knihou zoufalcovou, nbr knihou vcho.
Pirozen nemohu a nechci tenm pedepisovat, jak maj m
knize rozumt. Nech si v n kad najde, co mu vyhovuje a je mu k
uitku! Pesto by m vak potilo, kdyby vtina zaznamenala, e
pbh stepnho vlka sice l nemoc a krizi, avak ne takovou, kter
vede k smrti, e l nikoli zhubu, nbr opak: uzdraven.
HERMANN HESSE

156

AUTOR STEPNHO VLKA

Hermann Hesse (18771962) vstupoval do literatury v pozdn fzi
mansk kultury, kter v Nmecku stle jet tila ze svtonzorovch i
umleckch impuls klasiky a romantiky z pelomu 18. a 19. stolet. Historick
vdom konce epochy vn do tvorby vtiny autor jeho generace jistou
dvojdomost: najdeme u nich na jedn stran kritiku pevajcho manskho
ivotnho stylu a morlky, na druh stran nostalgii po tradici, v n vyrostli a
kter formovala jejich nzory, ale objektivn ji ztrc platnost. Tato zsadn
dvojdomost se projevuje u rznch autor rzn. U Thomase Manna z n vyrst
jeho proslul ironie, kter je v podstat stylistickm odrazem permanentnho
dvojho monho vkladu hodnot a smyslu: nco je souasn dobr i patn,
pravdiv i klamn, vn i nevn a vyprav se sna zachovat distancovanou
neutralitu, aby svm nzorem nepevil jednu misku vah. Hermann Hesse je
zcela jinm typem vyprave. Dvojdomost vidn a provn svta se u nho
neprojevuje v ironick distanci, nbr v schmatu kontrastnch, ale souasn se
doplujcch dvojic hrdin, nebo naopak roztpench osobnost toucch po
smru se sebou i se spolenost. V jeho dlech toti nejde primrn o zobrazen
objektivnho svta, nevynikaj balzakovskou encyklopedinost, mnohost
lidskch typ ani bohatmi dji, nbr jsou pedevm konfes a zznamem
sebepoznv-n individua. Hesse je z rodu autor, kte vlastn vdy vyprvj o
sob, by ne ve smyslu pmoar autobiografinosti, ale tak, e pedmtem
ztvrnn jsou realizovan i nerealizovan monosti vypravova j, je se stv
modelem zkoumn lovka vbec. V roce 1951, pehleje sv celoivotn dlo,
k tomu sm napsal: . . . v prbhu svho vvoje jsem se nikdy nevyhbal
problmm doby a neil jsem jak si mysl moji politit kritikov ve vi ze
slonoviny, avak mm nepednjm a nejpalivjm problmem nebyl nikdy
stt, spolenost nebo crkev, ale jednotliv lovk, osobnost, jedinen,
neznormovan individuum."
Hermann Hesse se narodil ve vbskm msteku Calw v rodin s
vyhrannou pietistickou tradic. Jeho otec pochzel z Estonska, ale po stedn
kole v Revalu (Tallinnu) se rozhodl pro misionskou drhu, absolvoval
semin v Basileji a strvil pak ti roky v Indii. Po nvratu psobil jako kazatel,
vydavatel a publicista v Calwu a Basileji. V Calwu se pienil do rodiny
misione, znalce orientlnch jazyk a pietistickho publicisty Hermanna
Gunderta, kter pedtm il adu let jako mision v Zadn Indii, kde se tak
narodila Hesseho matka. Mravn psn, ale i laskav a tolerantn vchova v
rodin vak nenavedla mladho Hermanna na rovnou a pravidelnou ivotn
drhu. Bez zjevnch vnjch popud se chlapec velmi zhy vzepel proti
rodinn tradici. Na podzim 1891 byl pijat do znmho evangelickho semine
v kltee Maulbronn, ale ji po pl roce ze koly utekl (tyto zitky pak
zpracoval v tragickm pbhu kolka Hanse Giebenratha v romnu Pod kolem

 Unterm Rad, 1906). Jak pozdji vzpomn, ji ve tincti letech mu bylo

jasn, e bude bu bsnkem, nebo nim". Proval tk deprese s
mylenkami na sebevradu a svou pasivn rezistenc zhatil vechny pokusy
rodi pivst ho k njakmu obanskmu povoln. Poslze pracoval deset let
jako knihkupeck pru (i pot, co jeho prvn publikovan bsn a
lyrickoepick przy vzbudily jistou pozornost), a mu v roce 1904 umonil
svobodnou existenci prvn velk spch, romn Peter Camenzind (. 1911),
pbh o strastipln cest venkovskho chlapce k umn. Odpor mladho hrdiny
k standardizovanmu mckmu ivotu, jeho bytostn individualismus, se zde
jako i v Hesseho ostatnch ranch dlech neprojevuje v boulivck
revolt, ale sp v tku do romantick niternosti", ve frantiknsky pokornm
splynut s prodou a oddan slub blinmu.
Romantick ladn prvotin vyneslo Hessemu znanou oblibu u ten a jeho
ivot vplynul do nkolikalet idyly. Od roku 1899 il v Basileji, tam se v roce
1904 oenil s fotografkou Mari Bernoulliovou, o devt let star ne on,
pesthovali se do odlehl vesniky Gaienhofen na badenskm behu
Bodamskho jezera, narodili se jim ti synov, Hesse tam dokonil Pod kolem a
napsal dal romn (Gertrud, 1910, . 1914J, absolvoval adu pednkovch
turn (navtvil i Prahu a Brno) a ve volnch chvlch zahradniil (to zstalo,
vedle malovn, jeho celoivotnm konkem). Pod vnj vyrovnanost ivota
vak v nm petrvval star neklid: Jsem mon jet poetilej a bezuzdnj
ne kdy dv, mezi mnou a rozumnmi lidmi a jejich zleitostmi stle jet
nevzniklo dorozumn ani spojenectv. Stle jet v sob slym hlas ivota,
kter m vol a upomn a jemu se nehodlm zpronevit." Ve snaze osvobodit
se z umleckho i ivotnho stereotypu podnikl dlouhou cestu do Indie, k jej
kultue ho poutal celoivotn zjem neztotooval se s jej filozofi, ale v
jejm monismu vidl inspirujc kontrast k zpadnmu faustovskmu" pojet
lovka,, jeho byt je dualisticky rozdleno na tlo a dui, na dobro a zlo, jeho
existence je zatena tradin pedstavou hchu, z nho mus hledat
vykoupen". Cesta do Indie vak dn zsadn een jeho problm nepinesla.
Po nvratu se s rodinou usadil v Bernu a vcarsko ji do konce ivota neopustil
(vcarsk obanstv pijal a v roce 1923). Romantick linie jeho ran tvorby s
stednm typem intelektula-umlce, kter sv bytostn antimfctv e
pklonem k tulck nebo kontemplativn existenci, pop. tkem do svobodn
zvolen osamlosti vnho outsidera, pokrauje i nadle a jejm nejzdailejm
plodem je novela Knulp (1915, . 1958). Obrazem jeho tehdejch umleckch
problm i nznakem krize manelstv je romn Rosshalde (1914).
Na potku prvn svtov vlky nastv v Hesseho ivot velk zlom. Vlka
otsla sammi zklady jeho svtovho nzoru: ukzalo se v n, e kultura, v
jej vchovn, humanizujc psoben zejmna nmeck duchovn vrstva tolik
vila, vbec nechrn proti pritimitivnmu barbarstv. Hesse se s tm nemohl
smit a ji 3. 11. 1914 uveejnil v Neue Zurcher Zeitung lnek s titulkem z
Beethovenovy dy na radost brat, pry s tny tmi!", v nm se postavil

ve jmnu spolen evropsk kultury - proti nacionalismu na obou stranch

fronty. Nmeck tisk nato rozpoutal proti vlastizrdci" Hessemu kampa, kter
jej hluboko zashla a nadlouho ovlivnila jeho vztah k nmeckmu sttu (jet ve
Stepnm vlkovi na to nar ve scn s nacionalistickm profesorem). V roce
1916 se k tmto skliujcm zkuenostem pidruil i otes osobn. Vlekl krize
manelstv vyvrcholila, u eny propukla duevn choroba, synov byli sveni
do pe ptelm a Hesse sm se podrobil psychoanalytick lb. Tyto zitky
jej vedly k postupnmu pehodnocovn dosavadnch nzor na kulturu a
zejmna na lidskou psychiku, kter se mu nyn jevila mnohem sloitj.
Seznmil se ble s psychoanalzou, zejmna v pojet C. G. Junga, jeho jeden
k ho lil, znovu etl Nietzscheho, Dostojevskho a vchodn filozofy a i z
tchto teoretickch podnt dochzel k poznn, e i v takzvanm kulturnm
lovku je ptomna stle iv sloka pud a agres, s nimi dosavadn filozofie
a literatura, vetn t, kterou dosud sm psal, nepotala.
Tehdy zan nov fze jeho tvorby, fze hledn novho, analytickho
obrazu lovka, v nm by nebyly popsny pouze zitky, tuby a reakce, ale i
jejich vnitn, nerozpoznan motivy. Prvnm pokusem v tomto smru byl romn
Demian (1919), stylizovan jako zpov Emila Sinclaira (pod tmto
pseudonymem vylo prvn vydn), kter se ve vvoji k poznn a pijet vlastnho j veden silnj osobnost spoluka Demiana mus vyrovnvat prv
s temnmi strnkami sv osobnosti, k nim mu mck morlka a vchova
nedvaly dn kl (sloit sexuln tuby, sklon pekraovat hranice mravn
cenzury apod.). Dal przy indick bse" Siddharta (1922, . 1935 a 1984)
a povdka Klingsorovo posledn lto (Klingsors letzter Sommer, 1920, . 1961)
jsou v tomto hledn mn dsledn ne nkter eseje, nap. Psychologia
balnearia (1924, pozdji s titulem Kurgast Lzesk host) a Norimbersk
cesta (Die Nrnberger Reise, 1927). Mylenkov radiklnosti tchto esej
odpovd svm tvarem a tpn vlk.
V roce 1919 se Hesse usadil natrvalo v krsn, tm u jin krajin ticinsk
Montagnoly, 1924 uzavel druh manelstv, kter vak trvalo sotva rok, ale v
roce 1926 nael pevn zzem v ptelstv a pozdji v manelstv se znalkyn
antickho umn Ninon Dolbinovou. V tomto obdob projasujcho se ivotnho
pocitu vznikl tpn vlk (Der Steppenwolf, 1927, . poprv 1931), zejm jako
bilance kriz a zmatk uplynulho desetilet i pokus o formulovn monho
vchodiska z nich. V tomto romnu se bezmla padestilet spisovatel odvil
formlnho novtorstv, jak nem u nmeckch autor jeho generace obdoby
(Thomas Mann knize dokonce piznal experimentln odvahu" srovnatelnou s
Joyceovm Odysseem a Gideovmi Penzokazy).
Poetn obec Hesseho ten reagovala na Stepnho vlka rozpait, mnohm
pipadal pmo chaotick": dosud byli zvykl-, e kompozin prvky a postavy
jeho dl vce nebo mn zeteln nco znamenaly", odkazovaly na znm
pojmy a hodnoty; teba kontrastn dvojice znamenaly" protiklad tlo duch,
mk umlec, ivot vnj ivot vnitn apod. Prv toto piazovn

strukturnch prvk dla, bsnickch obraz, k uritm objektivnm pojmm

kolektivnho vdom (a tm i zaazovn do obecn pijatho systmu hodnot)
autor ve Stepnm vlkovi zmrn zkomplikoval. Tento romn neimituje
objektivn svt, jeho jedinm prostorem je vdom hlavn postavy, kter vnj
svt i sama sebe neustle reflektuje. Jen v Hallerov vdom existuje roztpen
jeho osobnosti na bytost vl a lov. Toto dualistick schma (Hesseho
pznivcm dobe znm jako pedstupe syntzy) je vak postupn negovno
ve prospch obrazu osobnosti jako mnoiny monost (metafora cibule se
stovkami slupek"), navc hodnotov neurench. Tento zmr nen formulovn
jen teoreticky, ale samou formou zobrazen. Haller je pedstaven tm filmovou
technikou rznch zbr": z pohledu fiktivnho vydavatele (kter v Hallerov
vdom reprezentuje nzor prmrnho mka), esejistickou formou Trakttu
(kter je rekapitulac Hallerovch dosavadnch vah), nzory Hermny (kter je
vlastn Hallerovm druhm, ivotaschopnjm j jakmsi jeho vnitnm
Demianem") i pmou sebereflex hrdiny v rznch situacch. dn z tchto
perspektiv nevyjaduje objektivn pravdu i hodnocen, protoe vechny jsou
monostmi jeho vdom. (Touto technikou postavy jako kly pouze
uvaovanch monost pedjm Hesse povlen romny typu Frischova
Gantenbeina z r. 1964.) K tak radikln dekompozici romnov postavy
pivedla Hesseho skepse vi vrazovm prostedkm i filozofickm premism
tradin literatury, k n k v Norimbersk cest: Nevm v hodnotu literatury
na doby (...), zd se mi, e vude prosvt ablona, vzor, kter ztratil svou
ivotnost." Vchodisko vid v rezignaci na objektivizujc harmoninost formy a
v rozhodnut pro nejvy monou mru upmnosti (...) Mezi tmto
poadavkem upmnosti, konfese, nejzazho vydn se na pospas, a onm
druhm, pro ns od mld samozejmm poadavkem krsnho vrazu zoufale
kols cel literatura m generace. Protoe i kdy jsme ochotni k nejzaz
upmnosti a za cenu sebepopen kde pro ni najdeme vraz? Jazyk naich
knih a kol nm ho neposkytne, n rukopis je formovn minulost." Optikou
rozptylujc oky Hallerova vdom jsou zkoumny pedevm
prefabrikovan" prvky tradin kultury t kultury, kter se ukzala jako
neadekvtn, falen kolektivn vdom v konfrontaci s vlkou i novm svtem
dvactch let. Opiov opojen magickho divadla, v nm tato rozptyln optika
vrchol, nen popisem relnho zitku, ale obrazem osvobozenho vdom, i
sp cel psychiky, vetn onch (tradin kulturou) vytsnnch,
cenzurovanch nebo tabuizovanch oblast, je objevila psychoanalza: zde
Haller poznv pudov pohnutky jednn, nepiznan agrese a pedevm
sloitost sexulnch podnt, je dosud znal pod globlnm (v kladnm i
zpornm smyslu kultivovanm) pojmem lska" a v nich nyn objevuje celou
sple monost homoerotickch, ba autoerotickch (hermafroditn postava
Hermny, ji miluje a vrad, je soust jeho j). (ten zde samozejm
me namtat, e Hesse jen nahrazuje star prefabrikty novjmi: nap. za
lskou k Hermn a jejm zavradnm stoj a pli zejm protiklad pud k

ivotu pud k smrti, Eros Thanatos, vyten z psychoanalzy, tedy pojmy,

jim meme vit, ale tak ne.)
V kaleidoskopu magickho divadla se stpky tradin kultury (zbaven sv
aury", jak tomu kal Walter Benjamin) ms s momentkami ze souasnho
svta, kter vak rovn nepedstavuje kladn pl. Haller nap. v, e ten
zdatn, zdrav" modern lovk m vechny pedpoklady, aby se osvdil v
pt vlce" (s. 147). V tomto kritickm odstupu se autorovi obas da vborn,
ist bsnick obrazy modernho svta, jako je vize lovu na automobily", kter
svm spojenm crazy-komedie s hororem mimo dobro a zlo" i anticivilizan
ideologi pedjm nejmodernj styl televiznch film k psnikm punkov ry
(zejmna anglosask provenience).Tradice i souasnost je v panoptiku magickho divadla redukovna na reklamn slogany, je nabzej a dovoluj ve,
protoe neexistuje poad hodnot, dn mtko, dn metafyzick celek, z
nho by se dal odvodit smysl jednotlivho.
Haller tedy kols mezi tradic, j u nev, a souasnost, ve kter chce t a
tvoit, ale kter je mu ciz a pro ni jako umlec nem adekvtn slova. Tato
skepse vi obma monostem pirozen neznamen negaci kultury vbec a cel
relativizace hodnot nakonec vysuje v typicky hesseovskou pedagogickou
syntzu, vyjdenou sice nepmo, ale dost srozumiteln metaforou smchu",
jemu u Hallera nesmrteln", Goethe a zejmna Mozart (jeho vnitn
spznnost s Pablem, zde pouze naznaen, je potvrzena v pozdj Pouti do
Zem vchodn, kde se mihne Mozart pestrojen za Pabla"). Mozartv smch
m zejm znamenat nutn nadhled, kter lovku umon akceptovat ptomn
okamik, svt v jeho nedokonalosti, ale pitom rozliovat velk a mal, vn a
pomjiv. Jinmi slovy, Haller by si neml zacpvat ui ped drasticky
zkreslenm Handelem v rdiu, ale neml by ani peslechnout, e v tom chrchln
reproduktoru zn Handel, a ne spotebn lgr. To nauen e hudba
Mozartova i Pablova je, kad ve svm okruhu, stejn potebn a lidsk
samozejm teni nemus pipadat pli objevn, lze namtnout, e Hallerv
problm Mozart nebo Pablo?" sp zakrv podstatnj otzku modern
kultury: Kdyby il Mozart dnes, komponoval by dodekafonickou hudbu jako
Schonberg, pro uzouk okruh zasvcench, anebo kavrensk dez jako Pablo,
pro nenronou masu?" Mozartova hudba byla jet univerzln, mohla bt
formln a obsahov nov, a pitom se v n spojovala nejvy kultivovanost s
lidovost, metafyzika s bezprostednost, melodie z Figarovy svatby si drnkala
komteska u klavru a pskal si je i psloven pekask uednk rozvejc
rohlky. Zda toho me doshnout i umlec Hallerovy doby, zda se Haller me
jet nauit Mozartovu smchu, na to tpn vlk odpov nedv.
Formln experiment Stepnho vlka u Hesse ve sv dal tvorb nezopakoval.
Hned nsledujc romn, Narcis a Goldmund (1930, . 1978), navazuje opt na
dvj autorovy postupy: na dvojici kontrastnch, ale vzjemn se doplujcch
hrdin se ve stedovk scenrii odvj pbh zrn umlce Goldmunda, opeden celou st filozofickch a psychoanalytickch narek a vah: programov

chvla radost smysl, zejmna erotiky, se vak stylov pohybuje msty a na

hranici romantickho ke. Na romantick model snov filozofick pouti
navazuje Pou do Zem vchodn (Die Morgenlandfahrt, 1932, e. 1961): Uprosted modernho svta existuje v jaksi bsnick tvrt dimenzi"
bratrstvo duchovn a umleck elity vech dob a nrod (pat k nmu tvrci od
Zoroastra a Platna a po Paula Kleea, ale i literrn postavy jako Don Quijote,
Tristram Shandy a nkte Hesseho hrdinov. Jejich pou bez geografickho cle
je mono chpat jako romantick spni k filozofickmu nebo religiznmu
centru byt (ve smyslu citovanho Novalisova vroku Kam jdeme? Vdycky
jen dom!"), nebo jako Cestu" k sob sammu ve smyslu zenovho buddhismu.
Thomas Mann zavril sv dlo rekapitulac sto padesti let mansk
kulturn epochy a jejho tragickho konce v romnu Doktor Faustus (1947), jako
protjku Goethova optimistickho Fausta. Hesse vytvoil svj epilog z
obdobnho kulturn historickho vdom navznm na Goethova Vilma
Meistera ve He se sklennmi perlami (Das Glasperlenspiel, 1943). V tomto
svm nejrozshlejm romnu popsal z utopick perspektivy kronike z 22.
stolet vystn zmatk na doby ve spolenost,
v n se kulturn elita uzavela do vzdlaneck provincie Kastalie (protikladu
Goethovy inorod a vvoje schopn pedagogick provincie"), ztratila jakkoli
kontakt s ostatn spolenost (ale je na n materiln zvisl) a pstuje sv
vzdln jako hru", navc s nepravmi, sklennmi perlami, tedy zcela steriln.
Tmatem steriln, od ivota odtren kultury navazuje posledn romn na
Stepnho vlka a stejn jako v nm je vystn pedagogicky-optimistick:
posledn magister ludi" opout provincii, a a hyne, ukazuje jedinou cestu
prav duchovnosti zpt k ivotu.
Vtina Hesseho dl, Petrem Camenzindem ponaje, se tila a dodnes t
velk oblib u mimodn irokho okruhu ten doma i v zahrani. Se 30
miliny celkovho nkladu (daj z roku 1981) ped Hesse vechny nmeck
autory vn literatury 20. stolet. V 60. a 70. letech dokonce nastv jaksi
hesseovsk renesance, zejmna mezi mlde, a to i v USA, Japonsku, Anglii a
jinch zemch. Mnohoznanost a nkdy pmo vgnost pojm, je absorboval z
nejrznjch, asto nesluitelnch filozofickch a kulturnch zdroj, dv
monost, aby se s jeho dly ztotoovali teni velmi odlinch vrstev a typ
nmeck bildungs-brgertum", vzdlan manstvo, od nho se kriticky
distancoval, i generace hippies a nov levice kolem roku 1970. Meme soudit,
e tato pozdn hesseovsk vlna vyplynula do jist mry z nkterch plodnch
nedorozumn" (v djinch literrn recepce ne prv dkch): ti mlad z jeho
dl vyetli a vzali doslova vci, kter Hesseho ani nenapadly neboje myslel
hodn jinak, jako metaforu (teba onen opiov trip" v magickm divadle). V
Hesseho dle jsou vak i sloky, kter dvaj objektivn dvody pro ztotonn
mlad modern generace s jeho hrdiny a filozofi: obecn skepse vi civilizaci,
motiv tku ze saturovan a spodan spolenosti k nezvislmu a
nezvaznmu tulctv, sklon dvat pednost snu a kontemplaci ped utilitrn

piinlivost, ast odkazy na dnes opt mdn buddhistickou a taoistickou filozofii atd. Hlavn pinou jeho pozdn obliby je patrn jeho vyhrann,
ale nikoli sebeuspokojen individualismus, projevujc se neustlm hlednm
vlastnho msta ve svt mimo organizovan hnut, vlastnho,
nestandardizovanho j, je vak stle tou vystoupit ze sv osamlosti a najt
bratrstv stejn smlejcch svobodnch osobnost.
JI STROMK