Univerzita Karlova v Praze

Fakulta humanitnch studi

2014

POZDN ANTICK LOVK

V PERSPEKTIV LATINSKY
PCCH AUTOR
Gtov v pohledu
SIDONIA APOLLINARA
a
jeho (tm) souasnk

Autor: PhDr. Jan L e p e k a

kolitel: doc. PhDr. Zdenk P i n c, CSc.

Prohlauji, e jsem prci vypracoval samostatn. Vechny pouit prameny a literatura byly
dn citovny. Prce nebyla vyuita k zskn jinho nebo stejnho titulu.

PhDr. Jan Lepeka v. r.

podpis

OBSAH

str.

vod
a)
b)
c)
d)
e)

Pedpokldan cle a vstupy disertan prce

Slovo o vybranch mskch autorech
Vyuit metod z oblasti historie
Rozbor pramen a odborn literatury
Historick vod

45
510
1012
1226
2631

1. Sidoniv pohled na problematiku Gt, peklad a koment k vybranm textm

3256

2. Pohledy a komparace Sidoniovch (tm) souasnk na gtsk etnikum v podn

a)
b)
c)
d)

Jordana
Ammiana Marcellina
Zosima
Prokopia z Kaisareie

5779
7995
95111
111127

3. loha Gt ve formovn stedovk Evropy v mylen a pracch pednch evropskch

badatel
128145

Zvr
a) Djinn vznam pozdn antiky
b) Souhrnn pohled na vybran pozdn antick msk autory a jejich dla
c) Shrnut a vyhodnocen postup a cl pedkldan prce

Prameny a odborn literatura

146149
150153
154157

158166

VOD
a) Pedpokldan cle a vstupy disertan prce

Obdob pozdn antiky prolo v poslednch desetiletch podrobnou analzou. Hlavn zjem
badatel asto spoval ve sledovn spoleenskch promn v msk spolenosti, ale tak v
nstupu germnskho etnika jako novho vdho initele pozdn antickho obdob.
Hlavnm clem pedkldan prce je pispt k tomuto tmatu z antropologickho a
historickho hlediska. Pokusit se proniknout, prostednictvm pekladu a koment k
dopism biskupa Sidonia Apollinara a jeho tm souasnk, do problematiky nikoliv
z pohledu politickho uspodn pozdn antickho svta a politickch djin, ale vnmnm
germnskho etnika Gt z pohledu jejich kulturn rovn a chovn. Nzev Pozdn
antick lovk v perspektiv latinsky pcch autor v sob zahrnuje aspekty ivota msk a
gtsk spolenosti, nezamuje se tedy vlun na jednotlivce, ale na celou pozdn antickou
spolenost pohledem mskch historik a crkevnch hodnost.
Sidoniovy texty jsou vjimen zejmna tm, e poskytuj jedinen pohled mskho
autora, kter byl mimo jin pmm pozorovatelem na gtskm panovnickm dvoe a ml
monost sledovat chovn a iny nejvych gtskch politickch pedstavitel. Dvod
vbru Gt spov pedevm v jejich dleitosti pro formovn nov ran stedovk
Evropy.
Prostednictvm dopis adresovanch svm ptelm Sidonius nabz teni pohled na
chovn a jednn gtsk nobility, na jejich zvltnosti, kadodenn reim, zvyky, stolovn a
mnoh dal aspekty kulturnho ivota Gt.
Analza a koment k vybranm Sidoniovm dopism pojednvajcm o gtsk
problematice tvo vlastn jdro pedkldan prce. Vzhledem ke skutenosti, e i Sidoniv
pohled je msty jednostrann, je clem disertan prce zprostedkovat pohledy dalch
vybranch pozdn antickch historik, kte se ve svch dlech zabvali Gty. Vbr autor
se odvjel jednak od asovho hlediska, nebo autoi pokrvaj obdob nkolika stalet na
pelomu antiky a stedovku a jejich prce zachycuj postupnou promnu pozdn antickho
svta, a tak od nboenskho vyznn, kter ve vt i men me ovlivovalo jejich pohled
na djinn udlosti.
Texty Sidonia Apollinara ale i ostatnch vybranch pozdn antickch autor mohou
nabdnout zajmav antropologick pohled na spolenost pozdn antiky germnsk i msk.
Pesto, e se jedn o prameny psemn narativn povahy, lze v bdan problematice propojit a
4

aplikovat vztahy jazyka, kultury a mylen v rznch sociokulturnch systmech pozdn

antiky.
Krom peklad a koment k dlm pozdn antickch historik by mla tato disertan
prce pedloit i konstruktivn pohled na lohu Gt v djinch, v souvislosti s tradinm
obrazem jejich lohy pi formovn djin nov, stedovk Evropy s vyuitm poznatk
starch i souasnch odbornch autor. Historick loha Gt a jejich vznam pro djiny
Evropy se odliuje nejen u jednotlivch autor, ale odr se i v mylen nrod. Porovnn
rozdl i ppadnch shod me vraznm zpsobem doplnit zvry mskch historik,
kter tvo zkladn studijn materil pro studium gtsk problematiky v djinch Evropy.
Pes znanou obtnost aplikovat antropologick pstupy na narativn prameny pozdn
antiky je lze, s stenmi spchy a s pedem stanovenmi a promylenmi cli bdn,
vyut.
Hlavnmi oekvanmi vstupy pedkldan prce jsou:

1) Analza a koment k dopism Sidonia Apollinara zabvajcmi se Gty

2) Peklad a koment k dlm jeho tm souasnk v otzce gtsk problematiky
3) loha Gt ve formovn stedovk Evropy v mylen a pracch pednch evropskch
historik

b) Slovo o vybranch autorech

GAIUS SOLLIUS MODESTUS SIDONIUS APOLLINARIS

Sidonius Apollinaris se narodil roku 430 v Lugdunu v galomsk patricijsk rodin. Ji

v ranm mld vynikal v poezii a postupem asu doshl vysokho vzdln, kter mu pomohlo
stt se jednou z vdch osobnost msk e v 5. stolet.
Roku 452 se Sidonius oenil s Papianilli, dcerou Avita, kter v tto dob zastval
konzulsk ad a poslze se stal i csaem. Tato rodinn spznnost Sidoniovi postupn
umonila nahlet do nejvy msk politiky. Nov csa Maiorianus, kter nastoupil na trn
roku 457, choval k Sidoniovi velk respekt, Sidonius poslze na opltku zahrnoval Maioriana
ve svch textech lichotkami.
Kdy se roku 467 zmocnil csask vldy Anthemius, odmnil Sidonia za jeho panegyriky,
kter napsal na jeho poest, povenm do funkce mstskho prefekta ma, a pozdji jej
pozvedl i mezi sentorsk stav. Kolem roku 470 se Sidonius vrtil do Galie, kde se stal biskupem
5

v Clermontu.

Potkem sedmdestch let 5. stolet Gtov oblehli msto Arvern v Galii. Obrana msta
byla svena Ecdiciovi, synovi dvjho csae Avita. Pi obran Ecdiciovi pomhal po
tm tyi roky jeho vagr, ji mstn biskup, Sidonius Apollinaris. Roku 475 byla
dohodnuta smlouva mezi novm csaem Nepotem a Vizigty. Csa postoupil Vizigtm
celou arvernskou oblast, co vzbudilo u Sidonia velkou nevoli.
Nsledkem tchto boulivch udlost byl Sidonius doasn uvznn v blzkosti msta
Carcaso. Pozdji byl vak proputn a pokraoval v adu biskupa a do sv smrti v
Clermontu roku 489. Z hlediska duchovn innosti vynikal zejmna jako vrazn ochrnce
vry proti arianismu.

Z jeho psemnost se dochovalo 24 bsn Carmina (soubor jeho

panegyrik) a 147 vznamnch dopis Epistulae.

AMMIANUS MARCELLINUS

Pochzel z mstskho prosted Antiochie z ednick nebo vojensk rodiny. Ji v ranm

mld se stal gardovm protektorem. V tto hodnosti byl pidlen ke tbu jezdectva
vojevdce Ursicina, kde se s nm astnil vlenho taen na rnskch hranicch
v padestch letech 4. stolet a kde se setkal se svm budoucm csaskm vzorem, csaem
Julianem. Zhy byl vak odvoln na vchod, astnil se mnoha boj a zaval tk
okamiky, obzvlt ve mst Amida v provincii Mesopotamia, kdy jako jeden z obrnc
obklenho msta bojoval proti vojskm perskho krle Sapora II., odtud jen se tstm unikl
do msta Melitny a nsledn do Antiochie.
Pot, kdy csa Julianus roku 363 podnikl vojensk taen proti Persii, byl Ammianus opt
jako vojk inn v jeho armd ve funkci zsobovacho dstojnka. Po neastn Julianov
smrti se Ammianus vrtil z Persie s vojskem novho csae Joviana do Antiochie, kde tak
ukonil svoji innou vojenskou slubu a patrn vechen svj voln as vnoval historii.
Z Antiochie vak nakonec pravdpodobn pod thou psnch ednch vnos o cizincch,
vydanch mstnmi ady po roku 383, odchz do ma.
Ammianus Marcellinus pat mezi nejvznamnj historiky msk e a je tak
pravdpodobn nejvtm mskm historikem obdob pozdn antiky. Je autorem tak velkho
dla o mskch djinch. esk peklad Josefa eky (pod nzvem Soumrak msk e.1)

AMMIANUS MARCELLINUS. Soumrak msk e, pekl. Josef eka, Odeon, Praha 1975.

vychz z latinskho originlu Ammiani Marcellini: Rerum gestarum libri qui supersunt.2
Jeho prce pvodn tala na 31 knih, ale do souasnosti se dochovalo pouze 18, kter vak
maj pravdpodobn vy vypovdac hodnotu, nebo l udlosti pouze mezi lety 354378
po Kr. Knihy I. XIII. v sob zahrnovaly djiny ji od roku 96 po Kr. a lze pedpokldat, e
mly kompilan charakter. Dochovanch osmnct knih vak zachycuje Ammianovu
souasnost, kdy on sm byl svdkem mnoha uvdnch udlost a z jeho vkladu lze poznat,
e nebyl neosobnm pozorovatelem.
Ammianovo dlo vynik zejmna v tom, e se pokou podat tak vklad o etnickch
otzkch msk e, jejch sousedech a tak o geografickm uspodn provinci, mst a
prodnch zajmavost, a to nejen uvnit impria, ale i u jeho soused.

JORDANES
Osobnost historika Jordana zstv stle sten zahalena tajemstvm, nebo o jeho
ivot se dochovalo jen velmi mlo vrohodnch zprv. Jordanes psobil v polovin 6.
stolet na zem byzantsk e a byl tm jist gtskho pvodu. Podle Doleala snad byl
psaem i tajemnkem mskho vojevdce gtskho pvodu Gunthigise.3 Jeho dlo De
origine actibusque Getarum, zkrcen Getiky, kter l djiny Gt, je tak jedinm
dochovanm pramenem, kter se zabv monografi Gt a z hlediska pedkldan prce
pedstavuje velmi zajmav pramen pro porovnn Sidoniovch a Jordanovch zvr.
Jeho tvr snaha se neodr jen v Getikch, ale tak v jeho dalm dle znmm jako
Romana, pesnji De summa temporum vel origine actibusque Romanorum,4 kter l djiny
msk e. Vzhledem ke skutenosti, e se o Jordanov ivot nedochovaly jin informace
ne ty, kter sm autor uvd, je rekonstrukce jeho osobnosti o poznn obtnj. Mohl bt
tak notariem mskho vojevdce gtskho pvodu Gunthigise. Navc Romana nemaj
valnou historickou cenu z hlediska novch pohled i posteh o vvoji mskho impria a
pedstavuj pouhou kompilaci pekladu Eusebiovy kroniky a pravdpodobn dla, kter
vytvoil historik Marcellinus Comes5 psobc ve vchodomsk i.
2

vydanho kriticky C. U. Clarkem v nakladatelstv Weidman, Berlin 1910-15, s pihldnutm k vydn

Seyfarthovu (Berlin 1968-71).
3
DOLEAL, Stanislav. Interakce Gt a mskho impria ve 3. 5. stolet n. l. Vyd. 1. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, nakladatelstv Karolinum, 2008, 337 s., s. 53, ISBN 978-802-4615-318.
4
JORDANES, De summa temporum vel origine actibusque Romanorum, ed. Th. Mommsen, MGH AA
5.1, Weidman, Berlin, 1882.
5
Marcellinus Comes, vchodomsk historik/kronik a Jordanv souasnk, ijc v 1. pol. 6. st.,
v roce 1995 byl vydn anglick peklad: The Chronicle of Marcellinus: a translation and
commentary: (with a reproduction of Mommsen's edition of the text) by Comes Marcellinus; Brian
Croke; Theodor Mommsen. Sydney: Australian Association for Byzantine Studies, 1995.

Ani Romana ani Getiky nevynikaj originalitou. Pokud Romana mla snad za cl vytvoit
jist djinn pehled djin msk e, u Getik je mnohem zajmavj autorv vnitn postoj.
Jordanes vak sm piznv, e informace hojn erpal z Cassiodorova6 dla.
Avak nebyl to jen Cassiodorus, ke ktermu se Jordanes hls. Pi podrobnm sledovn
textu se na tech mstech svoj prce velmi strun zmiuje tak o historikovi Ablabiovi.7 Je
otzkou, zda jej Jordanes zmrn neuvd, aby zvraznil autenticitu svho dla.

ZOSIMOS

Osobnost mskho historika Zosima zstv do velk mry zhadou. O jeho prci a
osobnosti referuje a v 9. stolet konstantinopolsk patriarcha Fotios. Podle jeho vkladu
Zosimos zastval funci komita csask pokladny. Avak ji pouh datovn jeho ivota nelze
s pesnost urit.8 Na potku svho dla Nea Historia9 se Zosimos piznv, e mu byl
vzorem pi sepsn djin pozdn antickho ma msk historik Polybios10 a podle jeho
stylu chtl vytvoit sv monumentln historick dlo.
Jeho opovren vi kesanstv prochz celm dlem a Polybiv vliv je patrn i v tom, e
jestlie Polybios do znan mry pital vojensk spchy man ve 3. - 2. stolet p. n. l.
jejich smyslu pro sttn kult, Zosimos o est set let pozdji dospl k pesvden, e m od
doby, kdy se mt csai odklonili od antickch boh, sth jedna pohroma za druhou.
Autorovo dlo je v celkovm pohledu pojato jako ideologick a apologetick protivha
kesanskho vysvtlovn smyslu celch antickch djin.11
Dkazem Zosimova neptelstv vi kesanstv jsou popisovan udlosti v jeho druh
knize, kde pibliuje reformy csae Konstantina. V Konstantinovch reformch Zosimos
nespatoval konsolidan proces, kter ml vnitn uspodat mskou i, ale spe v nich
6

Flavius Magnus Cassiodorus Senator (6. st.) byl poradce gtskho krle Theodoricha, v letech 514 a
519 psobil ve funkci konzula, pot zastval dal vznamn funkce magister officiorum a funkci
pretorinskho prefekta. Kolem roku 540 psobil v Konstantinopoli a v prbhu nsledujcch let
zapjil Jordanovi dvanct knih svho dla pojednvajcch o djinch Gt.
7
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, (28,82,117).
8
zstv nevyeeno, zda se jednalo o rtora z oblasti Gazy nebo sofistu a gramatika z Askalonu
psobcho za vldy csae Anastasia (491518) jeho ivot tak lze orientan asov umstit do
druh poloviny 5. stolet.
9
ZOSIMOS. Stesky poslednho mana, pekl. Antonn Hartmann, Odeon, 1983.
10
Polybios (asi 200 - 120 p. n. l.), eck politik a historik. Jeden z velitel achajskho spolku,
angaujcho se v tzv. makedonskch vlkch. Od roku 167 il jako zajatec v m, kde se sptelil s
pednmi vojevdci. O letech 264144 sepsal rozshl dlo Historiai (Djiny) s clem vysvtlit co mu
umonilo ovldnout svt. spchy ma pital "smen" msk stav, kter v sob spojovala
prvky monarchistick, demokratick a aristokratick. Psluel k hornm vrstvm eck spolenosti,
kter v msk i vidly spojence proti nespokojen chudin.
11
ZOSIMOS. c. d., s. 247.

vidl neastn zsahy do sttn struktury.

Slabinou Zosimova dla, kter pedevm postihuje udlosti msk e mezi kriz 3. stolet
a prvnm vyplennm ma, je zejmna to, e autor nedokzal vystihnout skuten piny
slbnut msk moci a celkovou vinu za neuten stav svdl pouze na vojensk porky.
Hospodsk a sociln otzky tak zstvaj tm mimo jeho zetel. Navc Zosimos ani
nedokzal vytvoit dnou novou ucelenj teorii, kter by ble objasovala padek e.12
Mohlo to bt zapinno i tm, e autor nepracoval s prameny dokumentrnho rzu, ale
vychzel ze starch historickch prac.13 Pro pedkldanou prci je vak Zosimv nzor
dleit zejmna jako pohled historika, kter byl zaujat proti kesanstv v dob, kdy ji
v msk i pevldlo, a nevm si tak udlost znmch z crkevnch djin. Velkou
pozornost vnuje tak Gtm.

PROKOPIOS Z KAISAREIE

Prokopios z Kaisareie se narodil kolem roku 500 v pstavnm mst Kaisareia do bohat
rodiny, co mu umonilo nabt vysok vzdln. Pravdpodobn navtvoval i enickou
kolu v Gaze. Lze pedpokldat, e krom rodn etiny tak ovldal latinu. Prokopios zavril
studia prvnickm vzdlnm a na konci dvactch let 6. stolet byl pidlen jako poradce do
vojska vojevdce Belisaria. V jeho blzkosti psobil patnct let a zastnil se vech jeho
dleitch vprav. Po pdu Ravenny se roku 540 usadil v Konstantinopoli a zskal vznan
spoleensk hodnosti, vetn illustris. Prokopiovo dlo Hyper tn polmon logoi pvodn
obsahovalo sedm knih. Po dvou lily vlku s Perany a Vandaly a ti vlku s Gty. V eskm
pekladu vyla jeho dla pod nzvy Vlka s Gty14 a Vlka s Perany a Vandaly.15 Z pohledu
problematiky Gt zan Prokopiovo vyprvn a v dob vldy Romula Augustula. Jeho
len se dr pesn chronologie, a to a do konce vech jeho knih, kter ohraniuje polovina
6. stolet. Jeho styl v mnohm pipomn styl Ammiana Marcellina. Podobn jako Ammianus
se velmi zajmal o vojenskou techniku a vlen umn. Lze pedpokldat, e velk vliv na
jeho zjem mlo nkolikalet psoben v blzkosti Belisaria.
V duchu stylistickho vzoru antickch mskch historik Prokopios asto odbh od
hlavnho tmatu len a vkld do dla geografick a etnografick exkurzy. Jeho styl npadn
12

ZOSIMOS. c. d, s. 298299.
zejmna Eunapia (Historick pamti).
14
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, pekl. P. Bene, Odeon, Praha 1985.
15
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Perany a Vandaly, pekl. A. Hartmann, K. Rubeov, Odeon,
Praha 1985.
13

pipomn Thukydida, kter mu byl pravdpodobn vzorem.16 Jeho cel dlo vynik upmnou
snahou o objektivn pohled na msk neptele. Nepokou se zamlovat msk proheky,
ani asto nemorln msk jednn. Pesto vdy vystupuje jako man, pro kterho
pedstavuje msk imprium nejvy civilizan bod v djinch a ani na chvli nepochybuje o
oprvnnosti Justinianovch vlek.
Z pohledu sledovn a chovn spoleenskch vrstev se Prokopios zajm vhradn o
sentorsk stav, ni spoleensk vrstvy stoj mimo jeho zjem. Pokud jde o Prokopiovo
nboenskh vyznn lze vyvodit zvr, e sice mohl bt kesanem, avak na rozdl od
Salviana i Sidonia nevnuje crkevn otzce vraznj pozornost a nastal udlosti
v dogmatickch sporech pouze konstatuje bez bliho zjmu.

c) Vyuit metod z oblasti historie

Zkladn metodologick pstup pekldan prce pedstavuje analza latinskch pramen.

Na zklad vybranch dl autor zpstupnnch v digitalizovanch edicch MGH a Migne
PL, je v zamlen prci snahou postihnout klov i dl problmy pozdn antick
spolenosti. Analza latinskch edic se vztahuje zejmna na samotn peklad Sidoniovch
Dopis,17 ve kterch autor zachycuje, mimo jin, postaven a chovn Gt v 5. stolet. Pro
lep interpretan orientaci je vyuito i anglickho Daltonova pekladu.18 Dle jsou
analyzovna zejmna dla Ammiana Marcellina a Jordana, jejich latinsk originl, i esk
peklad. Pro dl poznatky je z dl Zosima a Prokopia z Kaisareie19 vyuito anglickch a
eskch peklad.
Srovnnm Sidoniova pohledu na vybran pase dl jeho souasnk nebo tm
souasnk je plnovno poukzat na zsadn rozdly ve vnmn Gt.
Pro spn zvldnut prce vychzm pedn z pm metody. Vzhledem k tomu, e se
jedn o prameny rozlin povahy, kdy st autor se zamuje na een morlnch problm
a dal (nap. Ammianus) se pokou postihnout vvoj a dsledky politickch rozhodnut,
jev se pouit uveden metody jako vznamn.

16

srov., THKIDIDS. Djiny vlky peloponsk, pekl. V. Bahnk. Praha 1977.

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., 1847.
18
SIDONIUS APOLLINARIS. Letters, Tr. O. M. Dalton, Oxford, Clarendon Press, 1915, text was
transcribed R. Pearse, Ipswich, UK, 2003.
19
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, pekl. P. Bene, Odeon, Praha 1985.
17

10

V disertan prci se nabz vyuit i nepm metody. Pestoe se dochovalo relativn

velk mnostv pramen, je mon vychzet i z dlch poznatk historick vdy zabvajcch
se bdanm dobm, aby bylo mono nahrazovat chybjc fakta zdvodnnou hypotzou.
Vzhledem k Sidoniovu zjmu o gtskou nobilitu je plnovno vyuit genealogick
metody. Ta sice netvo hlavn jdro metod vedoucch k hlavnmu cli analzy Sidoniovch
dopis, avak jedna z dleitch kapitol disertan prce sleduje porovnn jeho pohled a
zvr s jeho souasnky (Ammianem Marcellinem a Zosimem) v otzce sledovn gtsk a
msk aristokracie, vetn rod. Zznamy uvedench historik vykazuj adu nesrovnalost,
avak i nemal procento shody, kter me pedstavovat nov nhled na pedn pedstavitele
gtsk nobility.
V tomto kontextu se genealogick metoda zce poj s metodou filologickou. Pi jejm
vyuit je vychzeno z pedpokladu, e vvoj jazyka probh v tsn souvislosti s vvojem
spolenosti a uritm zpsobem jej odr. Z dosavadnch poznatk analzy prac mskch
autor lze zjistit adu vznamovch, jmennch a geografickch rozdl. Pro hlub vyuit
filologick metody se nabz vyuit i onomastick analzy, a to zejmna u Jordana.
V omezen me lze uplatnit i toponomastiku, nebo mt autoi si ve svch dlech velmi
vmali geografickch nzv.
Povaha prce umouje rovn vyuit komparativn metody. Jdro komparace pedstavuje
Sidoniv pstup k manm a Gtm. Z tohoto pohledu se odvj vymezen vytyench cl,
tj. vybranch problm pozdn antick spolenosti, jak pedstavuje kupkladu vnmn Gt
many v oblastech jejich mon asimilace a srovnn civilizanho stupn vvoje obou etnik.
Jedn se vak i o srovnn dlch st jako vojensk otzka, zemdlsk produkce, chovn
spoleenskch elit atd. Vi zvolenm autorm se nejvce nabzej tyi hlavn okruhy bdn:
1) sledovn spoleenskch promn pozdn antick spolenosti,
2) hospodsk oblast,
3) vojensk oblast,
4) otzka religiozity.
Vybran okruhy bdn lze zpracovat s vyuitm typologick metody. V pedkldan prci
ji lze pout jako nstroj tdn a kategorizace historickch jev, tedy jako prostedek, kter
me sloit spoleensk vztahy a vazby zjednoduit a zpehlednit.
Vt poet narativnch pramen umouje vyut i geografickou metodu. Ta pedstavuje
jednu ze zkladnch metod vdeckho zkoumn, nebo historick proces bdanho dob se
odehrv v postupn se mncm geografickm prosted. S tm souvis i vytyen hlavnch
11

cl metody za podmnky, e historick proces bude vdy zkoumn s ohledem na geografick

prosted, v nm se odehrv. Dle e bude sprvn poznn a chpn nejen jako pasivn
djit historickho procesu, ale tak jako jedna z nutnch podmnek ivota tehdej
spolenosti.
Zejmna historik Ammianus Marcellinus pedkld teni podrobn geografick popis
oblast, kter v pozdn antice pedstavovaly velmi vznamn zem. Ammianus sleduje
pohyby jednotlivch germnskch gentes na zemch znmho mskho svta, avak
zamuje se i na geografick popis Germny osdlench oblast.
Z hlediska zvolen asovho postupu pedstavuje nejvhodnj metodu propojen
synchronnho a diachronnho pstupu v zvislosti na vybranch oblastech komparace. Pro
lep pehlednost prce se jev efektivnjm vyuit chronologickho pstupu, co je vhodn
zejmna z dvodu asovch rozdl v psoben jednotlivch autor. S tmto postupem souvis
vyuit progresivn metody, kdy lze sledovat a zachytit historick udlosti tak, jak po sob
asov nsledovaly.
I pes rozlinou povahu jednotlivch text pozdn antickch autor tvo dleit postup
metoda sondy, umoujc zamit se na nkolik vybranch aspekt v pozdn antick
spolenosti. Jedn se zejmna o problematiku msta jako fenomnu antiky, kter prochzel
ve 4. 5. stolet velkou zmnou. Dle lze uvedenou metodu aplikovat zejmna na
hospodskou a vojenskou otzku.
Pro jej aplikaci je plnovno vyut reprezentativn vzorky z jednotlivch dl autor, kte
se zamuj na pslun okruhy, zvolit kritria vbru, ze kterch by se utvoil vlastn
vbrov soubor, a na tomto zkladu pejt k vlastnmu umu vymezen pedmtu
zkoumn, kter by ml ji vy vypovdajc hodnotu.

d) Rozbor pramen a odborn literatury

dob pozdn antiky pedstavuje z hlediska pozdn antickho djepisectv msk e

bohatou sbrku literrnch pramen. Kesant i pohant historikov se snaili lit djiny
mskho csastv ze svho hlu pohledu, co teni umouje porovnn nejen
faktografickch daj, ale tak rozdlnch styl psan.
Po stalet nadvldy msk civilizace zan na pelomu 3. a 4. stolet postupn zmna,
kdy msk e stla ped problmem, jakm zpsobem se nejlpe vypodat s
vrazn nastupujcmi germnskmi gentes. Vtina mskch autor z doby pozdnho
12

csastv se nechvala stylisticky inspirovat svmi pedchdci z prvnch stolet nov ry. A
na vjimky, jako byl napklad biskup Sidonius, vtinu autor germnsk zvyky a kultura
nezajmaly. Ve svch dlech se mnohem vce snaili o vyzdvihnut msk civilizace coby
jedinen. Jednalo se zejmna o autory, kter lze zaadit k rtorm, jim se vce jednalo o
vytben literrn styl20 ne o zaznamenn germnskch kulturnch a spoleenskch hodnot.
Tento jev v msk literatue psobil, v pomrn velkm mtku, a zhruba do pelomu 3. - 4.
stolet. Napklad Horsk velmi vstin cituje Vlku ve smyslu toho, e historiografick dlo,
zejmna syntetick, je tak dlem literrnm a jeho konstitutivnm prvkem jsou t jazykov
formy a rtorick stopy.21
S nstupem domintu vak nastv zmna, kdy se, zejmna v 5. stolet, zanaj objevovat
autoi, jako napklad Sidonius, kterm ji skuten zle na proniknut do problematiky
germnsk spolenosti a pokouej se j porozumt.
msk vztahy ke Germnm nebyly vdy stejn. Jist pezravost vi nim sice zstala a
do zniku zpadnho mskho csastv, ale podoba pezravosti se v prbhu stalet mnila.
Podle Doleala22 lze v pohledu mskch autor, tak jak je patrn z jejich dl, rozliit dva
postoje. Jeden lze oznait za rtorick, druh za vcn.
Prvn byl charakteristick vcemn ustlenmi literrnmi frzemi. Ve vsledku vak
nevypovdal o Germnech nic podstatnho. Na potku principtu se setkvme s vnmnm,
e prmrn Germn je zuiv, divok, krut, nedoke pochopit ivotn zpsob man a
tud je nebezpen. Tento postoj se v msk literatue udroval prakticky po cel dob
principtu. I kdy jen teoreticky, urit pomysln zlom nastv v dob, kdy man dosahuj
maximln zemn expanze. S podmannm a pipojenm Dkie msk vboje kon a
nastv dlouh obdob trvalch obrannch boj, kter tak postupn mn vzjemn vztahy
mezi obma etniky.
V prbhu domintu postupn dochz u mskch historik ke zmn postoj vi
nemskmu svtu. Jednalo se zejmna o autory, kte dokzali pekonat rtorsk tendence
svch pedchdc. Pestoe nkte historici, jako napklad Ammianus Marcellinus, byli stle
sten ve vleku rtorskch tendenc, dokzali se od nich oprostit do t mry, e jejich nhled
na nemsk svt psobil ji vrazn odlinm dojmem.
Autoi pozdn antiky, a na vjimky, nechovali vi Germnm, ale i jinm etnikm, tolik
20

DOLEAL, S. c. d., s. 217.

STORCHOV, L., HORSK, J.. Paralely, prseky, mimobky: teorie, koncepty a pojmy v esk a
svtov historiografii 20. stolet. st nad Labem: Albis international, 2009, 268 s., s. 16, ISBN 978808-6971-926.
22
tamt
21

13

nadazen a neptelsk postoj jako jejich pedchdci a nkte se pravdpodobn i z osobnch

dvod zajmali o zpsob ivota Germn. Vichni vak pojmali msk zpsob ivota jako
nejlep mon.
Cizojazyn literatura nabz pro bdn djin pozdn antiky irok spektrum odbornch
publikac. Vzhledem ke skutenosti, e hlavn pedmt disertan prce se pedn vztahuje ke
sledovn a vnmn Gt pozdn antickmi historiky, odpovd tomu i vbr literatury, kter
se vt i men mrou k tto problematice vztahuje. Nabdka titul pojednvajcch o Gtech
je v souasn dob natolik bohat a pestr, e pedkldan seznam tvo pouze zkladn
pehled, dal tituly jsou uvdny v poznmkovm apartu v prbhu prce.
Jednm z nejdleitjch dl pro vypracovn pedkldan prce je kniha J. Harries
Sidonius Apollinaris and the Fall of Rome,23 kter podrobn mapuje ivot a dlo Sidonia
Apollinara. Prce je rozdlena do dvou hlavnch st prvn pojm obdob Sidoniova
psoben od Lyonu po jeho nstup jako relativn vznamnho initele msk e v m,
druh se zabv jeho innost v Clermontu. V tto sti se Harries podrobn zabv zejmna
Sidoniovou crkevn innost. Autorka postupuje ve vkladu chronologicky, kdy nejprve
pibliuje jeho innost mezi lety 430455 v Arles a Lyonu. Sleduje tak vztah Avita a
Maioriana vi Gtm pot pechz k Sidoniovu politickmu vrcholu v edestch letech
5. stolet a k jeho krizovmu obdob spojenmu s vldou gtskho krle Euricha.
Situaci v Galii v 5. stolet prostednictvm Sidoniovch dopis sleduje tak Overwien ve
studii Kampf um Gallien: Die Briefe des Sidonius Apollinaris zwischen Literatur und
Politik,24 kter tak nabz analzu Sidoniovi osobnosti.
Pro zskn informac z politickch djin obdob pozdn antiky a gtsk problematiky je
vyuito zejmna dl J. B. Buryho Later Roman Empire from the death of Theodosius I. to
the death of Justinian, dlu I. a II.25 Prce irskho historika popisuje detailn politick,
nboensk, vojensk, sprvn, etnick, hospodsk a sociln aspekty pozdn antickho
mskho csastv.
Pro pedkldanou prci je vznamn zejmna prvn dl, ve kterm autor podrobn l
Stilichonovu politiku a invazi germnskch kmen pes Rn a jejich dal rozmach na zem
zpadn sti msk e.
Bez zajmavosti nejsou ani kapitoly zabvajc se hunskou invaz, vzjemnmi vztahy
23

HARRIES, J. Sidonius Apollinaris and the fall of Rome, AD 407485. Vyd. 1. New York: Oxford
University Press, 1994, xii, 292 p. ISBN 01-981-4472-5.
24
OVERWIEN, O. Kampf um Gallien: Die Briefe des Sidonius Apollinaris zwischen Literatur und
Politik, Hermes 137. Jahrg., H 1, Franz Steiner Verlag, 2009.
25
BURY, By J. B. History of later Roman Empire from the death of Theodosius I. to the death of
Justinian. New Dover ed. New York: Dover, 1958, xii, 292 p. ISBN 04-862-0398-0.

14

Attily a Flavia Atia a lohou Ricimera na samm sklonku existence zpadn sti e.
Buryho dlo se zde velmi vhodn dopluje s Collinsovmi Djinami ran stedovk Evropy
3001000,26 zejmna v otzce poslednch desetilet existence zpadnho impria.
Britsk historik Stewart Perowne ve sv prci The End of the Roman World27 sleduje
postupnou pemnou antickho dob v ran stedovkou epochu. Perowne se pokou
piblit bn ivot mskch oban v pozdn antickm dob mskch djin, ale tak
sleduje politick a nboensk vvoj v zvren fzi existence zpadn sti e a pokou
se o nalezen urit hranin ry mezi sklonkem antiky a ranm stedovkem. Tato prce
tvo doplnk k Buryho dlm z pohledu zejmna politickch djin.
Specificky zamen dlo na problematiku vvoje mst a mstsk sprvy mezi dobm
pozdn antiky a ranho stedovku je dlo autor G. P. Brogiola, N. Gauthiera a N. Christie
Towns and their territories between late Antiquity and early middle Ages.28 Autoi v nm
sleduj zejmna sprvn a hospodsk aspekty mst danho dob a jejich obchodn innost
v rmci msk sprvy. Jednm z hlavnch prvk tto publikace je piblen a poslze odborn
expertiza msk villy,29 zejmna v Hispnii, v rmci djinn promny mskch mst v ran
stedovk.
Historii pozdnho mskho csastv v dob let 284430 pibliuje tak Averil Cameron
v publikaci The later Roman Empire AD 284430.30 teni jsou pedkldny souvisl
politick djiny uvedenho dob, sociln a ekonomick otzky, ale tak vojensk sloen
pozdn msk armdy. Pedkldan prce vyuv zejmna informace z oblasti msk
ekonomiky a socilnch otzek.
Problematikou padku zpadnho mskho impria se zabv prce britskho historika
E. A. Thompsona Romans and Barbarians.31 Autor popisuje v prvn kapitole usdlen barbar
v jin Galii v 5. stolet a to z pohledu politickho vvoje. Zskan informace vhodn
dopluj vklad Sidoniovch sdopis a ukazuj tak ir souvislosti Sidoniova len.
Thompson pibliuje osdlen a pesuny germnskch etnik v tto oblasti a zejmna innost

26

COLLINS, R. Evropa ranho stedovku, 3001000. Vyd. 1. Peklad Martin Hok. Praha:
Vyehrad, 2005, 479 s. Djiny Evropy (Vyehrad). ISBN 80-702-1660-3.
27
PEROWNE, S. The End of the Roman World, Hodder and Stoughton, 1966.
28
BROGIOLO, G. P., GAUTHIER, N. a CHRISTIE, N. Towns and their territories between late
antiquity and the early Middle Ages. New Dover ed. Boston: Brill, 2000, xvii, 403 p. ISBN 90-041-18691.
29
msk venkovsk staven s pilehlmi pozemky, obvan pslunky vych td
30
CAMERON, A.. The later Roman empire, AD 284-430. Cambridge, Mass.: Harvard University
Press, 1993, x, 238 p. ISBN 06-745-1194-8.
31
THOMPSON, E. A. Romans and barbarians: the decline of the Western Empire. [New ed.].
Madison, Wis: University of Wisconsin Press, 2002, x, 238 p. ISBN 978-029-9087-043.

15

Flavia Atia. V dalch kapitolch se zabv Vizigty a jejich vvojem od krle Fritigerna po
Eurica. Bez zajmavosti nen ani kapitola pojednvajc o invazi barbar do Hispnie
z pohledu biskupa Hydatia z Lemicy a o nslednm vzniku svbskho krlovstv v Galicii.
Dlo Herwiga Wolframa History of the Goths32 zachycuje problematiku historie a vvoje
gtskho etnika jako celku. Autor se sna postihnout vechny dleit skutenosti, a to od
etnogeneze, kdy se zabv samotnm vznikem pojmenovnm Gt, a po utven
samostatnho etnika. Sleduje jejich vboje ve 3. stolet podl ernho moe, ale nezanedbv
ani jejich politickou organizaci a kulturu. Ve tet a tvrt kapitole se Wolfram zabv
djinnmi udlostmi Gt od Adrianopole po rok 418 se zetelem na krle Alaricha a jeho
lohu v djinnm procesu padku zpadn sti msk e. V pedkldan prci jsou vyuity
poznatky zejmna ze tvrt kapitoly, ve kter se autor podrobn vnuje djinnmu vvoji
Galie v 5. a na potku 6. stolet. Wolfram velmi podrobn rozebr vechny strnky
politickho a kulturnho vvoje, piem se dkladn zabv i nboenskou otzkou.
Vvoj Gt a jejich vztah s mskm impriem v prbhu 3. stolet a do vldy Alaricha
sleduje ve svm dle Romes Gothic Wars: From the Third Century to Alaric33 Michael
Kulikowski. Zabv se zejmna vzestupem gtsk politick a vojensk moci. Podrobn
pibliuje zsadn vojensk udlosti, kter mly mt zsadn dopad jak pro gtsk, tak msk
djiny.
Pro hlub poznn epochy 4. - 5. stolet z pohledu msk e pedstavuje prce historika
A. H. M. Jonese The Decline of the Ancient World,34 ve kter autor pibliuje padek
mskho impria a jeho postupnou pemnu. Jones se zabv zejmna fungovnm msk
sprvy, armdou, spolenost, mstskm ivotem, nboenstvm, zemdlstvm, problmy
rozdlenho impria. Sna se tak piblit postupn mocensk vzestup germnskho etnika
v prbhu 5. stolet. Jeho poznatky vhodn dopluj Sidoniv pohled na situaci v Galii 5.
stolet.
Nemn vznamn je i dal dlo tho autora The Later Roman Empire, 284602: A

32

WOLFRAM, H. a Translated by Thomas J. DUNLAP. History of the Goths: the decline of the
Western Empire. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk. print. Berkeley:
University of California Press, 1990, x, 238 p. ISBN 978-052-0069-831.
33
KULIKOWSKI, M. a Translated by Thomas J. DUNLAP. Rome's Gothic Wars: From the Third
Century to Alaric. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk. print. New York:
Cambridge University Press, 2007, xii, 225 p. ISBN 978-052-1608-688.
34
JONES, A. Translated by Thomas J. DUNLAP. The decline of the ancient world: from the third
century to Alaric. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk. print. New York:
Longman, 19661975, viii, 414 p. ISBN 05-824-8309-3.

16

Social, Economic, and Administrative Survey.35 V publikaci se Jones zabv zejmna sociln
a ekonomickou problematikou pozdnho mskho impria. Pro pedkldanou prci je vyuito
poznatk zejmna z VI. X. kapitoly, kde autor pibliuje stav msk e a barbarskch etnik
v 5. stolet.
Sidoniovy zvry vhodn dopluj informace z dla Margaret Deanesly A History of early
Medieval Europe 476911.36 Dleit poznatky jsou erpny zejmna z prvn a druh
kapitoly, kter pojednvaj o konci msk vldy na zpad v 5. stolet. A tak o perozdlen
moci ve prospch nov se utvejcch ran germnskch stt, kdy postupn pebraj
ddictv po zpadomskm impriu. Krom politickch djin autorka pibliuje zkladn
problmy, kter s sebou pinela ran stedovk germnsk etnika e jazykov a kulturn
rozdly ve spolenosti a snahy o jejich pekonn. Podrobnji se rovn vnuje nejdleitjm
germnskm gentes Gtm, Frankm, Vandalm, Burgundm a Sasm.
Velmi vznamnou prac k djinnmu dob pozdn antiky a ranho stedovku je dlo
Petera Heathera The Fall of the Roman Empire: A New History of Rome and the Barbarians.37
Je vznamn pedevm v pokusu o novj nhled na msko-germnsk vztahy v prbhu
poslednch stalet zpadnho mskho impria, piem nevynechv ani podrobnj pohled
na hunsk etnikum, kdy vyuv novch archeologickch poznatk. Z pohledu vztahu msk
vldnouc elity ke germnskm gentes se sna postihnout zejmna diplomatickou snahu
mskho impria o udren urit rovnovhy moci v zpadnm impriu v posledn dekd
existence zpadn msk e. Prce tak podv i vysvtlen k vybranm problmm
Sidoniova zjmu o vldnouc elity psobc v poslednch desetiletch zpadnho mskho
csastv.
Pro piblen problematiky byrokratickho apartu pozdnho mskho impria a jeho
pochopen pro ely mocensk politiky dob pozdn antiky je vznamn dlo Christophera
Kellyho Ruling the Later Roman Empire.38 Autor poukazuje na vliv stle vce se roziujcho
byrokratickho apartu pozdnho zpadnho impria na samu stabilitu msk e a na hroziv
dsledky, kter tento jev pinesl zejmna v 5. stolet. Kelly se sna postihnout i vztah
35

JONES, A. Translated by Thomas J. DUNLAP. The later Roman Empire, 284602: a social
economic and administrative survey. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk.
print. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 1986c1964, 2 v. (xv, 1518 p.). ISBN
080183354X2.
36
DEANSLEY, M. History of early Medieval Europe 476911, Methuen, London, 1969.
37
HEATHER, P. Translated by Thomas J. DUNLAP. The fall of the Roman Empire: a new history of
Rome and the barbarians. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk. print. New
York: Oxford University Press, 2006, xvi, 572 p., [16] p. of plates. ISBN 978-0195325416.
38
KELLY, C. Translated by Thomas J. DUNLAP. Ruling the later Roman Empire: a new history of
Rome and the barbarians. New and completely rev. from the 2nd German ed., 1st pbk. print.
Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 2004, 341 p. ISBN 06-740-1564-9.

17

vysokch mskch ednk ke germnskm sousedm a jejich vzjemn diplomatick

vztahy. Tato problematika protn, ve vt i men me, dla vech vybranch pozdn
antickch historik. Zejmna Salvianus a Ammianus pistupuj k problematice velmi kriticky
a asto se stv i hlavnm pedmtem jejich kritiky vi mskmu impriu. Kellyho prce tak
napomh ble vysvtlit propojenost jednotlivch sloek mskho ednho apartu a
dopluje a vysvtluje poznatky mskch historik.
Rozshlou syntzu vvoje pozdn antickho svta pedkld ve svm dle The Invasion of
Europe by the Barbarians39 ji zmiovan J. B. Bury. V patncti kapitolch se zabv
politickmi, socilnmi, hospodskmi a etnografickmi aspekty pozdn antiky, zejmna
vlivem germnskch gentes na uspodn mskho impria.
Nemn vznamn je i dal jeho dlo A history of the later roman empire from Arcadius to
Irene.40 Pro pedkldanou prci jsou dleit zejmna prvn ti sti dla, kde se autor pokou
velmi podrobn vylit vechny dleit sloky mskho sttnho apartu, dle pak vznamn
osobnosti na msk i germnsk stran, fungovn mskho vldnho systmu, problematiku
religiozity pozdn antick spolenosti a diplomatick vazby mezi many a Germny.
Dlo W. H. Eltona Warfare in Roman Europe: AD 35042541 pojednv o vvoji
vojenstv ve 4. - 5. stolet. Autor se ve svm dle zabv jak mskm zpsobem veden boje,
tak i germnskm. Nesousteuje se vak pouze na veden boj, ale tak na dl otzky jako
napklad zskvn financ pro veden vlky, stavbu pevnost, zpsoby rekrutovn vojk a
tak zajitn logistiky. Vzhledem ke skutenosti, e vtina mskch historik se zabvala
vojenskou otzkou, pedstavuje Eltonovo dlo vznamn zdroj informac, kter dopluje, ale
tak vysvtluje nkter postehy mskch autor.
Tuto funkci pln i dal prce autora A. Ferilla Fall of the Roman Empire: The Military
Explanation,42 kter ve svm dle pedkld vvoj mskho vojenskho systmu od krize 3.
stolet a po pd zpadnho mskho impria. Text je rozlenn podle stolet s drazem na

39

BURY, J. B. [edited by F.J.C. HEARNSHAW]. The invasion of Europe by the barbarians: a new
history of Rome and the barbarians. Ponatis. New York: Norton, 1967, 341 p. ISBN 978-039-3003888.
40
BURY, J. B. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. A history of the later Roman empire from Arcadius
to Irene: a new history of Rome and the barbarians. Unabridged facs. of the ed., London 1889. S. l.:
Adamant Media Corp, 2005, 341 p. ISBN 978-140-2183-683.
41
ELTON, H. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. Warfare in Roman Europe, AD 350425: a new
history of Rome and the barbarians. 1st issued in paperback. Oxford: Clarendon Press, 1997, 341 p.
ISBN 978-019-8152-415.
42
FERRILL, A. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. The fall of the Roman Empire: the military
explanation. 1st issued in paperback. New York, N. Y.: Thames and Hudson, 1986, 192 p. ISBN 05002-5095-2.

18

nejdleitj stetnut a vojensk udlosti v mskch djinch pozdn antiky v zpadn i

vchodn sti e.
Hlavnm pedmtem prce Goths and Romans, 33248943 P. Heathera je piblen mskogtskch vztah ve 4. - 5. stolet. Vlastn jdro prce se sousteuje na dv oblasti na
druhou polovinu 4. stolet, kdy Gtov pebraj strategickou iniciativu, a na 5. stolet
z hlediska motiv a dopadu gtskch zsah v zpadn i. Prce vhodn dopluje
Wolframovo dlo s tm, e vybran problmy, zejmna 5. stolet, l do vt hloubky. Pro
pedkldanou prci je Heatherovo dlo vznamn pedevm z pohledu vysvtlen politick,
ale tak etnick situace v poslednch letech zpadnho csastv a v dob krtce nsledujc.
W. Goffart se ve sv prci The Narrators of Barbarian History (AD 550800), Jordanes,
Greogory of Tours, Bede, and Paul the Deacon44 pokou o analzu uvedench dl pozdn
antickch a ran stedovkch autor. Sna se nejen piblit jejich dla, ale pokou se klst i
hlub otzky o motivaci a zaujet autor pro jimi bdanou problematiku. ten je tak
seznmen nejen s dly, ale i s okolnostmi a prostedm, ze kterho autoi vychzeli.
Prce N. Lenskiho mapujc vldu csae Valenta Failure of Empire: Valens and the
Roman State in the Fourth Century A.D.45 se zabv stavem e msk v druh polovin 4.
stolet. zk asov profil bdn pin detailn pohled na obdob vldy csae Valenta, jeho
vboje, Adrianopolskou bitvu, diplomatick vztahy s Gty i s jinmi etniky. V otzce Gt je
autorova pozornost zamena zejmna na edest lta gtsk expanze. Lenski se vak zabv
i religizn otzkou, zejmna vztahem arinstv a ortodoxie, kterm se vnuje podstatn st
pozdn antickch historik.
Dlo T. S. Burnse A History of the Ostrogoths46 poskytuje teni komplexn pohled na
djinn vvoj Ostrogt. Seznamuje jej se samotnm vznikem etnika, v rmci djin Gt,
poukazuje na jejich sociln uspodn, otzku jejich religiozity, vojensk systm a specifika
jejich kultury. Velmi zajmavou kapitolu tvo zejmna vklad Theodorichova krlovstv a

43

HEATHER, P. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. Goths and Romans, 332489: the military

explanation. 1st issued in paperback. New York: Oxford University Press, 1991, xi, 378 p. ISBN 01982-0234-2.
44
GOFFART, W. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. The narrators of barbarian history (A.D. 550-800):
Jordanes, Gregory of Tours, Bede, and Paul the Deacon. 1st pbk. ed. Notre Dame, Ind.: University of
Notre Dame Press, 2005, xli, 491 p. Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 02-6802967-9.
45
LENSKI, N. E. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. Failure of Empire: Valens and the Roman state in
the fourth century A.D. 1st pbk. ed. Berkeley: University of California Press, 2002, xiv, 454 p.
Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 05-202-3332-8.
46
BURNS, T. S. [edited by F. J. C. HEARNSHAW]. A history of the Ostrogoths: Valens and the
Roman state in the fourth century A.D. 4. [print]. Bloomington: Indiana Univ. Press, 1999, xiv, 454 p.
Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 978-025-3206-008.

19

seznamuje tene tak s koncem jejich vldy. Burnsovo dlo tak pehledn pedkld dleit
dl aspekty gtsk spolenosti.
Problematikou ontogeneze vchodnch Germn se zabv tak Schmidt, kter ve sv
prci Die Geschichte der Ostgermanen47 podrobn l vvoj jednotlivch gentes. V odborn
literatue pojednvajc o vchodnch Germnech pat jeho dlo k nejpednjm.
Fenomn strachu, jeho sledovn stoj v poped zjmu pedkldan prce a jeho
pramenem je ve svch vahch zejmna Ammianus Marcellinus, se zajmavm zpsobem
ukazuje v Barberov dle The day of the Barbarians.48 Autor pedkld zajmavou mylenku,
e msk katastrofa u Adrianopole, kter se promtla do nsledujcch stalet jako nejniivj
udlost v mskm impriu na sklonku antiky a spoluvytvoila obraz barbarskch
krveznivch Gt, mohla bt mysln zveliena, aby zastela vlastn neschopnost mskch
csa pekonat osobn ambice, co sice vedlo k velk msk porce, kter vak nemusela
bt tak fatln, jak se ji pozdn antit autoi pokoueli teni pedloit. Velmi obtnou
problematikou se zabv ve sv prci Everyday Life of the Barbarians: Goths, Franks,
Vandals

49

M. Todd. Autor vyuv jak psemnch tak zejmna archeologickch poznatk, s

nimi obratn rekonstruuje ivot vybranch germnskch gentes na sklonku antiky.

Vvojem vztah mezi nmeckm a francouzskm nrodem se zabv Gearyho prce
Before France and Germany.50 Geary pojednv v nemal me i o loze a vznamu Gt
pro formovn djin obou evropskch nrod a o tom, do jak mry pispli k jejich identit.
O vznamu Germn jako novch nositel evropskho vvoje na pelomu starovku a
stedovku pojednv W. Dixon v prci Barbarian Europe.51 Autor se zaml nad promnou
pozdn antickho svta, kter byl pod velkm vlivem jednotlivch germnskch gentes, a
pibliuje tak jejich dleitost.

Nezbytnou bibliografickou pruku, kter poskytuje

47

SCHMIDT, L. Die Geschichte der Ostgermanen, Weidmannsche Buchhandlung, Berlin, 1910.

BARBERO, A. Translated by John CULLEN. The day of the barbarians: the battle that led to the fall
of the Roman Empire. 4. [print]. New York: Walker, 2008, xiv, 454 p. Publications in medieval studies
(Unnumbered). ISBN 08-027-1671-7.
49
TODD, M., WILSON. E. Everyday Life of the Barbarians: Goths, Franks and Vandals. 4. [print]. New
York, NY: Dorset Press, 1988, xiv, 454 p. Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 978088-0291-767.
50
GEARY, P., WILSON, E. Before France and Germany: the creation and transformation of the
Merovingian world. 4. [print]. New York: Oxford University Press, 1988, xii, 259 p. Publications in
medieval studies (Unnumbered). ISBN 01-950-4458-4.
51
DIXON, P. Barbarian Europe: the creation and transformation of the Merovingian world. 4. [print].
Oxford: Elsevier Phaidon, c1976, 151 p. Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 07290-0011-7.
48

20

rozcestnk v problematice jednotlivch aspekt vizigtsk spolenosti, pedstavuje Ferreirova

prce The Visigoths in Gaul and Iberia.52
V esk odborn literatue pat djinnmu dob pdu zpadn sti msk e men
pozornost v porovnn se zpadn Evropou. Z eskch autor je v pedkldan prci vyuito
zejmna poznatk z dla Josefa eky Znik antickho svta.53 Jeho prce pin teni
ucelen pehled politickch djin pozdn msk e ponajc strun od Diocletianovy
tetrarchie pes vldu Konstantina Velikho a k obshlmu vkladu djinnho dob od druh
poloviny 4. stolet do pdu zpadn sti e. Vedle politickch djin se pokou piblit tak
nboenskou otzku, pedevm dogmatick spory, a postupnou promnu postaven
kesanstv vi pohanskmu nboenstv v kontextu s vldn politikou csa. Jeho pnos
spov pedevm v pehlednm vtu zkladnch dogmatickch spor, kter vrazn
ovlivovaly vvoj nejen v i, ale i u germnskch soused.
dob pozdn msk e se stalo tak pedmtem bdn Jarmily Bednakov, kter ve
svm dle Sthovn nrod54, v nm pibliuje teni jednu z nejvznamnjch epoch
v djinch lidstva, popisuje krom pesun pedevm germnskch etnik tak v men
me stav mskho impria v pozdnm dob antiky. Autorka se sna sice ve strunosti, ale
v uspodanm pehledu, piblit pozdn mskou i z hlediska politickho, kulturnho,
socilnho a vojenskho vvoje. teni je tak pedkldn vztah ma s germnskmi etniky
a jejich postupn christianizace. Pedevm tmata zabvajc se pesuny germnskch etnik
v rmci zpadn sti msk e se stala pro pedkldanou prci bohatm zdrojem informac.
Dal prce te autorky Politick a spoleensk aspekty christianizace barbar
(Vizigt, Ostrogt a Vandal)55 obsahuje velmi cenn informace o udlostech, kter
provzely christianizan proces uvedench germnskch etnik. Nezabv se vak pouze
otzkou pijet kesanstv, ale pibliuje tak etn politick udlosti, kter tomuto procesu
pedchzely, nebo do nho zsadnm zpsobem pmo zasahovaly. Autorka se sna ukzat
zejmna motivy jednotlivch kmenovch vdc, kte v dsledku postupnho smovn
evropsk civilizace ke kesanstv opoutli z politickch dvod pohansk kulty a pokoueli
se prostednictvm kesanstv penst sv etnika pes prh nov ry. Nepmo tak podv
52

FERREIRO, A. The Visigoths in Gaul and Iberia (update): a supplemental bibliography, 2004-2006.
4. [print]. Boston: Brill, 2008, xxv, 303 p. Publications in medieval studies (Unnumbered). ISBN 90041-6944-X.
53
EKA, J. Znik antickho svta. Vyd. 1. Praha: Vyehrad, 2000, 277 s., [8] s. obr. pl. Historica
(Vyehrad). ISBN 80-702-1386-8.
54
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod. Vyd. 1. Praha: Vyehrad, 2003, 413 p. Historica
(Nakladatelstv Vyehrad). ISBN 80-702-1506-2.
55
BEDNAKOV, J. Politick a spoleensk aspekty christianizace barbar (Vizigt, Ostrogt a
Vandal), Masarykova univerzita Brno, disertan prce, 1990.

21

vysvtlen k obsahm text s nboenskou problematikou velk sti pozdn antickch

historik. Krom uvedench barbarskch etnik neopomj sledovat tak pomr germnskch
gentes k mskmu impriu.
Bednakov je autorkou i dalho vznamnho dla pojednvajcho o pozdn antice: Attila
Hunov, m a Evropa,56 kter teni podrobn pibliuje djinn obdob rozpnavosti
Hun, vetn obdob pozdn antiky. Z pohledu disertan prce jsou vznamn zejmna
kapitoly zabvajc se zpadomskou v dob Attilov, Katalaunskmi poli a jejich
dsledky a rozborem osobnosti mskho vojevdce Flavia Atia, kter prostupuje dly
vtiny pozdn antickch historik. Bez zajmavosti nen ani posledn kapitola knihy, kter se
zabv rozborem Hun v psemnch pramenech mskch historik.
Obsahem podobn je Bystrickho dlo Sahovanie nrodov (454568). Pro sledovn
vvoje Gt je vznamn zejmna 3. a 6. kapitola, kter vhodn erp, ale zrove i dopluje
dleit informace z vybranch pozdn antickch autor.57
Jedno z nejvznamnjch dl souasnho bdn o spolenosti pozdn antiky pedstavuje
prce Stanislava Doleala Interakce Gt a mskho impria ve 3.5. stolet n. l.58 Doleal se
pokou ve svm dle piblit, krom analzy Gt a Germn vbec, otzku barbarizace
msk spolenosti se vemi s tm souvisejcmi dsledky. Dalm pnosem jeho prce je tak
pohled na modelov vztahy msk zahranin politiky vi germnskm kmenm a na
barbarizaci msk armdy.
Z pekladov literatury je pro zkladn poznn vvoje Gt vznamn Heatherovo dlo
Gtov.59 Autor teni pibliuje komplexn pohled na vvoj uvedenho germnskho kmene
od jeho potk a do 6. stolet. Vm si jak politickch djin, tak tak kulturnch specifik,
co z jeho prce tvo kvalitn zklad pro poznn gtskch djin.
Na Heatherovo dlo, kter se mj. zabv otzkou identity, navazuje Ericksenova prce
Etnicita a nacionalismus.60 Autor nabz teni rzn perspektivy a vzorce chovn a jednn
vi jinmu kulturnmu stylu ivota.

56

BEDNAKOV, J. Attila: Hunov, m a Evropa. Vyd. 1. Praha: Vyehrad, 2012, 340 s., [4] s. obr.
pl. Historica (Nakladatelstv Vyehrad). ISBN 978-807-4291-692.
57
BYSTRICK, P. Sahovanie nrodov (454-568), PRO HISTORIA, Bratislava, 2008. ISBN 978-80970060-0-6
58
DOLEAL, S. Interakce Gt a mskho impria ve 3. - 5. stolet n. l. Vyd. 1. Praha: Univerzita
Karlova v Praze, nakladatelstv Karolinum, 2008, 337 s. ISBN 978-802-4615-318.
59
HEATHER, P. Gtov. Vyd. 1. Peklad Lubomr Konar, Ji Ohldal. Praha: Lidov noviny, 2002,
408 s. Djiny nrod. ISBN 80-710-6199-9.
60
ERIKSEN, H. T. Etnicita a nacionalismus: antropologick perspektivy. Vyd. 1. Peklad Marek
Jakoubek. Praha: Sociologick nakladatelstv (SLON), 2012, 352 s. Studijn texty (Slon), 51. sv. ISBN
978-807-4190-537.

22

Dlo Pd e msk61 Michaela Granta pat k vznamnm dlm zabvajcmi se pdem

zpadnho mskho impria. Autor se pokou, na rozdl od Gibbona, ji o systematick
zodpovzen pin jeho pdu. Mezi nejvtmi vlivy, kter pivodily pd zpadn sti e,
uvd selhn armdy, patn eenou sociln otzku ve vztahu sttu vi jednotlivm
vrstvm mskho obyvatelstva a patn vztahy obou st msk e.
V pedkldan prci jsou vyuita i dal dla Michaela Granta mt csaov62 a Djiny
antickho ma.63 V obou jsou pibleny pedevm politick djiny mskho impria
s detailn biografi vech mskch csa. U dla mt csaov je vak nutn dbt urit
ostraitosti, nebo autor zde vyuil jako pramennho materilu sbrku Historia, a tud
nkter skutenosti o ivot mskch csa jsou msty zavdjc, pestoe dlo je z velk
sti pedkldno velice tiv a pehledn. Velk st mskch historik se zabv iny
mskch csa, vybran historiky uveden v pedkldan prc nevyjmaje, a Grantova prce
mt csaov tak slou jako odborn slovnk k pochopen in mskch csa a jejich
chovn vi Germnm.
K pochopen vzjemnch vztah mezi mskou i a Franky, kte se v n s postupujcm
asem vce a vce uplatovali, pedevm po vojensk strnce, slou dlo Edwarda Jamese
Frankov.64 V prci jsem pouil informace pedevm z druh kapitoly tohoto dla Frankov
ped Chlodvkem, kde je autorem piblena etnick problematika Frank v rmci msk e
ve 4. a 5. stolet.
Z pohledu pedevm mskch djin je pojato dlo E. A. Thompsona Hunov.65 Podobn
jako prce Heathera Gtov je i Thompsonovo dlo zameno nikoliv pouze na jeden nrod,
ale na vylen irch mezinrodnch souvislost nrod a etnik v dob na sklonku antiky a
potku stedovku. Autorv zjem se sousted zejmna na dob ped vldou a za vldy
Attily, ale pokou se tak o charakteristiku hunsk spolenosti a o analzu pin zhroucen
hunsk e. Pro pozdn msk djiny zpadn sti e je tak dleitm bodem detailn
piblen vzjemnch vztah mezi Attilou a Flaviem Atiem.
V dlech tm vech pozdn antickch autor pevauje zjem o vojenskou problematiku.
61

GRANT, M. Pd e msk. 2. vyd. v eskm jazyce. Peklad Gerik Csa. Praha: BB/art, 2010,
208 s. ISBN 978-80-7381-770-1.
62
GRANT, M. mt csaov: ivotopisy vldc csaskho ma v letech 31 p. Kr. 476 po Kr. 1.
vyd. v eskm jazyce. Peklad Elika Horntov, Michaela Amlerov. Praha: BB art, 2002, 387 s.
ISBN 80-725-7731-X.
63
GRANT, M. Djiny antickho ma. 1. vyd. v es. jaz. Peklad Alena Jindrov. Praha: BB art, 1999,
472 s., [16] s. obr. pl. ISBN 80-725-7009-9.
64
JAMES, E. Frankov. 1. vyd. v es. jaz. Peklad Miroslav Kol. Praha: Lidov noviny, 1997, 275 s.
Djiny nrod. ISBN 80-710-6200-6.
65
THOMPSON, E. Hunov. 1. vyd. v es. jaz. Peklad Ivo moldas. Praha: Lidov noviny, 1999, 343
s. Djiny nrod. ISBN 80-710-6203-0.

23

Goldsworthyho prce Armda starho ma,66 kter se zabv vvojem, vzbroj a strukturou
msk armdy, podv mon vysvtlen k dajm zejmna Ammiana, ale i Jordana.
Germni, dlo Malcolma Todda, pibliuje problematiku jednotlivch nejznmjch
germnskch kmen, jako jsou Gtov, Svbov, Vandalov, Frankov, Alamani, Burgundi,
Sasov, Frsov, Langobardi a Gepidov, jejich historick vvoj, nboenskou otzku,
kulturu, ale tak diplomacii s mem. Pro pedkldanou prci je Toddovo dlo dleit
zejmna kvli blimu pochopen hlubch souvislost vzjemnch vztah nejen ma
s germnskmi sousedy, ale tak mezi germnskmi kmeny navzjem, nebo sledovnm
politickch cl jednotlivch germnskch kmen a jejich postupnou spoleenskou
transformac v rmci msk e lze vzdlen vysledovat i mon piny pdu zpadnho
mskho impria.
Pro pochopen dleitosti a vlivu mskho impria pro djiny Evropy vynik
Dahlheimova prce U kolbky Evropy.67 Autor se zamuje nejen na faktografick piblen
msk e, ale pedevm na odkaz, jak zanechala pro budouc Evropu. Vm si tak
rozdl v tom, do jak mry Germni dokzali pijmout a zalenit styl a zpsob ivota man
do svch nov se utvejcch stt. Hlavn pozornost pitom autor vnuje zejmna mstu,
kter pojm jako jeden ze symbol antiky, a jeho promn.
Zejmna pro kapitolu pojednvajc o Prokopiovi je dleitm pramenem informac
Heerova prce Evropsk duchovn djiny.68 Autor pedkld djinn vznam Boethia, kter
ml blzk vztah k Theoderichovi, a s tm i rodinu Anici. Heerv nezanedbateln pnos je i
z hlediska problematiky sv. Augustina.
Archeologick pohled na lohu Germn, tak jak ji vnmali pedn archeologov 19. a 20.
stolet, nabz Kvtinova studie Archeologie smylen identity.69 Pro pedkldanou prci je
dleit zejmna pojednn o Kossinovi a zvry o vjimenosti Germn.
Zkladn archeologickou orientaci pro obdob doby msk a sthovn nrod nabz
Buchvaldkova prce Djiny pravk Evropy,70 ve kter autor teni pojednv o
archeologickm rozdlen djin Evropy a s tm souvisejcm vvoji hmotn kultury
jednotlivch etnik. Obsahem podobn dlo pedstavuj Podborskho Djiny pravku a ran
66

GOLDSWORTHY, A. Armda starho ma. 1. vyd. v es. jaz. Peklad Helena Svobodov, Lenka
Vacinov. V Praze: Slovart, 2010, 224 s. ISBN 978-807-3912-628.
67
DAHLHEIM, W. U kolbky Evropy: odkaz antickho ma. Vyd. 1. Peklad Ji Pondlek. Praha:
Vyehrad, 2006, 221 s. Kulturn historie. ISBN 80-702-1728-6.
68
HEER, F. Evropsk duchovn djiny. Vyd. 1. Peklad Martin emla. Praha: Vyehrad, 2000, 768 s.
ISBN 80-702-1333-7.
69
KVTINA, P. Archeologie smylen identity, in: Archeologick rozhledy LXII, Archeologick stav
Akademie vd esk republiky, 2010.
70
BUCHVALDEK, M. a kol.: Djiny pravk Evropy, SPN, Praha, 1985.

24

doby djinn.71 V pedkldan prci jsou vyuvny zejmna kapitoly zabvajc se obdobm
sthovn nrod, uiten informace se vak nachzej i v pasch pojednvajcch o
ontogenezi Germn.
Z pohledu vnmn postoje msk nobility vi Germnm se nabz zajmav pspvek i
v klasickm Lvi-Straussov dle Strukturln antropologie.72 Vybran pase prce nzorn
vysvtluj nesoulad msk nobility vi germnskm pisthovalcm.
O vvoji smlen mskch autor o Germnech pojednv kapitola o Jordanovi
Jordanova Getika jako mon antropologick pramen k poznn ivota na sklonku antiky ve
sbornku Evolvendi anthropologicae.73 Na zklad analzy text pozdn antickch historik
je nastnna monost zmny jejich smlen o Germnech. Fenomnem strachu a vnmnm
odlinosti v pohledu man na germnsk gentes se zabv kapitola Vnmn germnskch
gentes pozdn antickou nobilitou ve sbornku lovk a strach.74 V kapitole je pojednno o
realit vnmn strachu z Germn, zda se skuten mt autoi obvali Germn, podobn
jako Tacitus, i zda dolo k posunu jejich vvoje smlen o nich a ppadn zda mohli bt
Germni i potencionlnmi mskmi spojenci. Tacitus tak zmiuje zajmav tvrzen, e
Germni pipisovali svj spch skutenosti, e ij v monogamn spolenosti a mohou svou
agresivitu smovat na venek. dn Germn nesml mt vc ne jednu enu, take nikdo
neml dvod zabt kvli en svho spolubojovnka. Ridley (v ne citovanm dle) vak
zdrazuje, e takov vysvtlen ovem nelze aplikovat na polygamn a rovn spn
many.75 Betzigov (jak uvd Ridley) zkoumala pomry v csaskm m a zjistila, e
rozliovn monogamnho manelstv a polygamn nevry sestupovalo od nejvych pek
msk spolenosti a na jej dno.76
Nad procesem sthovn nrod se zaml i Wolf v prci Duchovn odkaz nrod.77 Pro
bdanou problematiku m dleitost zamylen nad samotnou podstatou msk e a jejm
odkazem.
Pro pochopen vznamu msta jako specifickho fenomnu antiky m velk vznam i
71

PODBORSK, V. Djiny pravku a ran doby djinn. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita,
Filozofick fakulta, stav archeologie a muzeologie, 2006, 325 s. ISBN 80-210-4153-6.
72
LVI-STRAUSS, C. Strukturln antropologie. Vyd. 1. Peklad Jindich Vacek. Praha: Argo, 2006,
374 s. Capricorn, sv. 18. ISBN 80-720-3713-7.
73
HANOVSK, L., HORSK, J. a HRONKOV, L. Evolvendi anthropologicae: vvoj v
antropologickch perspektivch. Vyd. 1. Praha: Togga, 2012, 349 s. Andrias, vol. 1. ISBN 978-8087258-767.
74
HANOVSK, L. a HRONKOV, L. lovk a strach: strach v antropologickch perspektivch. Vyd.
1. Praha: Togga, 2013, 216 s. Andrias, vol. 3. ISBN 978-80-7476-018-1.
75
RIDLEY, M. erven krlovna. Sexualita a vvoj lidsk pirozenosti. 1. vyd. Praha: Mlad fronta,
1999, 322 s., s. 166, ISBN 80-204-0825-8.
76
tamt, s. 164.
77
WOLF, J. Duchovn odkaz nrod. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2007, 281 s. ISBN 978-808-6078-663.

25

Kultura stedovk Evropy78 J. Le Goffa. V vodu prce Le Goff zdrazuje dleitost msta,
kter se stalo i symbolem odkazu msk civilizace. Zajmav je jeho srovnn s pstupem
Germn k mstu na zem Galie a vnmn jeho dleitosti.
Crkevn problematice se vnuje publikace Drahomra Suchnka a Vclava Drky Crkevn
djiny antika, stedovk.79 Pro pedkldanou prci maj vznam zejmna pase
pojednvajc o loze a postaven mskch biskup v 5. stolet.
Pedkldan seznam a strun rozbor pramen a odborn literatury pedstavuje pouze
neju vbr pouitch text a uveden dla tvo pouze zklad pro vypracovn prce.

e) Historick vod

V prbhu poslednho stolet existence zpadn e postupn probhal proces oznaovan

jako sthovn nrod. Pestoe pesuny germnskch etnik probhaly ji v dvjch dobch,
5. stolet je vjimen v tom, e dolo k novmu formovn Evropy, pot, kdy zpadn st
msk e pestala existovat. Toto obdob vrazn pisplo k utven koen souasnho
geografickho a etnickho sloen souasn Evropy.
Vnitn krizi, kter zashla mskou i ve 3. stolet, nejprve vyuili Gtov, kte ve
velkm potu pekraovali od konce tictch let 3. stolet doln Dunaj, ani by narazili na
vnj odpor, a postupn plenili pohranin Thrkii a Moesii, msk Dkie se stala poslze
terem tok Karp.80 Gtov se pot vraznji pipomnaj roku 249, kdy se nespn
pokoueli dobt Marcianopolis. Avak ji na jae nsledujcho roku se pokusili jet o vt
vojenskou akci. Pod velenm krle Cnivy81 thli nap Dci a v blzkosti msta Oescus
pekroili eku Dunaj. msk reakce byla rychl. man, v ele s csaem Deciem, dostihli
Gty u Nikopole a utdili jim velkou porku. I pesto se vak podailo gtskmu krli
zachrnit jdro jeho sil.
Citelnou ranou se pro mskou i stala velk porka u Abrittu82 v Mal Skythii roku
251,83 kde se opt stetla gtsk vojska pod vedenm Cnivy s mskmi vojsky,

78

LE GOFF, J. Kultura stedovk Evropy. Vyd. 1., Ve Vyehradu 1. Praha: Vyehrad, 1991, Kulturn
historie. ISBN 80-702-1808-8.
79
SUCHNEK, D. a DRKA, V. Crkevn djiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 427 s., [4] s. obr. pl.
ISBN 978-802-4737-195.
80
EKA, J. c. d., s. 19.
81
Jeho jmno uvd pouze Jordanes.
82
Abritt dnen Razgrad na zem Bulharska.
83
EKA, J.: c. d., s. 19.

26

vedenmi csaem Deciem84 a jeho synem a spoluvldcem Herenniem Etruskem. Pro msk
imprium byla porka o to vraznj, e oba sttnci v bitv padli.85
Gtov, povzbuzeni dosavadnmi spchy, zaali v prbhu padestch let 3. stolet dle
pronikat do e. Dolo k zpustoen Bithnie a Propontidy a ady mst.
Z dalch vojenskch katastrof tohoto obdob je nutn zmnit tak etn porky mskch
vojsk pi pobe ernho moe, kdy Gtov a Herulov postupn napadali ostrovy ve
vchodn sti Stedozemnho moe, vetn Krty, Rhodu a Kypru, a podnikali dle vpady i
do Mal Asie. Od roku 267 nebylo ueteno vlenho bsnn ani pevninsk ecko, kdy
pedevm Herulov s dalmi germnskmi kmeny vyplenili Korint, Argos, Spartu a dal
vznamn eck msta.86 Germnskmu plenn uinil ptr a roku 270 csa Claudius po
srii dlch vtzstv. Dokladem dleitosti tto skutenosti bylo udlen estnho titulu
Gothicus Maximus.
dob uritho klidu na Vchod skonilo pro m nanetst rovn v dob, kdy e spla
ke krizi, nebo roku 224 na zkladech starovk parthsk e vznik tzv. novopersk e,
pot, kdy dynastie parthskch Arsakovc je svrena zakladatelem ssnovsk dynastie
Ardarem I. (224 241), kter se o dva roky pozdji po svm nstupu v Ktsifontu nechal
korunovat jako Artaxerxs. Artaxerxs zhy programov vystoupil s nrokem na vechna
asijsk zem, kter dve byla zahrnuta do staropersk achaimenovsk e.87
Dleitm dsledkem tchto skutenost 3. stolet, kter velmi negativn ovlivnily mskou
i, byl celkov hospodsk padek, kdy nominln hodnota mskho platidla citeln klesla,
co velmi negativn dolehlo na celou hospodskou strukturu, zejmna na daovou politiku a
armdu. To vedlo ke veobecn nestabilit, v jejm dsledku dochzelo k astm uzurpacm
trnu. msk e mla velk tst, e germnsk kmeny dostaten nekoordinovaly svoje
toky a neudeily ve stejn as s Persi.
Za hospodskm padkem nsledoval i padek kulturn. Politick rozkvt mst skonil a
antick pohansk msk nboenstv se ukzalo bt v tchto dobch peitkem.88 Pestoe si
jet nadle udrovalo coby oficiln nboenstv ve spolenosti dominantn postaven,
vchodn nboensk kulty, nov filosofick smry a pozvolna stle vce slc kesanstv
mnily pozvolna, avak jist, mskou antickou spolenost.
Dalm momentem, kter pedznamenal vznik nov epochy, byla oficiln legalizace
84

Traianus Decius (249251), msk csa, kter se nechvaln proslavil systematickm

pronsledovnm kesan.
85
Bylo to tak poprv, kdy v bitv proti cizmu nepteli padl msk csa.
86
EKA, J. c. d., s. 20.
87
EKA, J. c. d., s. 22.
88
PEROWNE, S. c. d., s. 2425.

27

kesanstv. Dodnes zstv rozporupln zodpovzen otzky, nakolik kesanstv promnilo

mskou antickou i a zda bylo pro m jednotcm prvkem, kter pomohl k celistvosti
pozdn antick msk spolenosti, je byla postupn zmtna v hlubokch vnitnch i
vnjch kriz.
Legalizace kesanstv ovlivnila vztah mezi sttem a crkv dvma zpsoby - pro csae
znamenala open o duchovn moc, co vychzelo z Konstantinovy mylenky, e je jedna
msk e a e je tak jedna kesansk crkev ortodoxn, m by byl navozen jednotc
prvek, kter ml napomoci upevnit celistvost e. Na druh stran crkev mla mt od sttu
garantovanou ochranu.89
Legalizace kesanstv tak pedstavovala jeden ze zkladnch mznk v djinch msk
e. Pestoe msk pohansk nboenstv nebylo jet zdaleka vytlaeno a po dlouhou dobu
si zachovvalo sv msto, kesanstv se postupn stvalo dominantnm nboenstvm v i a
bylo u zrodu nov djinn epochy stedovku.
* * *
Germnsk osidlovn pedstavovalo spe postupn proces ne nhlou katastrofu, kterou
pro m pedstavoval pedevm a rok 406.90
Ponaje 2. stoletm msk vlda byla okolnostmi nucena umonit usidlovn germnskho
obyvatelstva ve svch provincich. Tento stav kulminoval zejmna ve 4. stolet, kdy
pedevm velk poty Germn, ale tak Sarmat byli usazeni jako zemdlt a vojent
kolonist ve zpustoench pohraninch oblastech, pedevm na Balkn a v severn Galii, a
byli tak ve vt i men me postupn romanizovni.
Na vchod byla jet dleitj pozice Gt, kte zde, ve 4. stolet, doslova utveli
msk djiny. Dacie byla nenvratn pro m ztracena, obsazena Germny a samotnmi
many ji nazvna Gothia, na severu ohraniena zemm Gepid, na zpad Vandaly a
v Bantu Sarmaty. Hranin arou byl Dunaj, jeho doln tok se nazval ripa Gothica. msk
dunajsk hranice zstala v relativnm klidu a do dvactch let 4. stolet, do doby, kdy se
schylovalo v impriu k obansk vlce mezi Konstantinem a Liciniem.
V dsledku sestavovn armdy obma csai byla dunajsk hranice vn oslabena. Tto
situace vyuili roku 323 Tervingov a zpustoili Moesii a Thrkii. Vtzn Konstantinus vak
nakonec uzavel foedus mezi a Thervingy, kte mli steit limes z druh strany ped
jinmi germnskmi kmeny. Gtsko - msk spoluprce pokraovala, a na mal arvtky
89

CAMERON, A. c. d., s. 5759.

ZSTROV, B. Djiny Byzance. Vyd. 1. Praha: Academia, 1992, 527 p., [40] p. of plates., s. 49,
ISBN 80-200-0454-8.
90

28

jednotlivch kmen, i v dalm obdob a v letech 360 a 363 dokonce Gtov poskytli mu
vojenskou pomoc proti Peranm.
Hunsk expanze, je uvedla do pohybu adu nrod, vetn Gt, mla za nsledek, krom
jinho, vytvoen dvou zkladnch seskupen, Vizigt a Ostrogt, kte dohromady
pedstavovali mohutnj a soudrnj celky, ne tomu bylo kdykoliv dve v gtsk
historii.91
Kolem roku 376 se na Dunaji objevily Tervingov a Greutungov dajc mskou i o
azyl. Dleitou skutenost bylo, e v tto dob byl csa Valens na taen proti Persii a trvalo
dva roky, ne byl schopen sestavit dostaten poetnou armdu na Balkn. Z tohoto dvodu
byla msk politika vi Gtm do znan mry diktovna nemonost poslit dunajskou
hranici.92
man ji po stalet postupovali v otzce pesidlovn pisthovalc na sv zem podle
pesn danch princip, kter spovaly v tom, e vichni pesdlenci byli zejmna po
vojensk a politick strnce podrobeni, rozdleni a nakonec rozptleni po msk i. Rok
376 byl vak do urit mry v tomto ohledu zlomov, nebo e mla na Balkn pouze
omezen poet vojenskch oddl, kter byly schopny udret pouze jednu gtskou skupinu
Greutingy, kdeto Tervingov museli bt mem pijati. Pestoe byl csa Valens plivem
Gt dokonce zprvu naden, nebo mu mohli pomoci zacelit mezery v mskm vojsku, byl
nakonec nucen, v dsledku katastroflnho jednn mskch vysokch ednk vi Gtm,
eit nastalou situaci vojensky. Nsledujc udlosti, i informace, kter pedchzely
Adrianopolsk msk katastrof roku 378, iroce l zejmna Ammianus Marcellinus,
ktermu je v pedkldan prci vnovna podkapitola.
Imprium zavalo na konci antiky i vraznou vnitn promnu. Koncem 2. stolet
postupn nastv padek mstsk sprvy a stednho stavu. msk spolenost se tak zan
diferencovat do dvou zkladnch td, jedn se o pozemkov vlastnky na jedn stran a na
stran druh o nemajetn rolnictvo.93
Vldn opaten, kter mla za cl opt stabilizovat a zachovat stedn stav mstskho
obyvatelstva a mstskch ad, se vak minula inkem, a naopak stle slc zvyovn dan,
zejmna da z hlavy, znemonilo jakoukoliv vznamnj stabilizaci spoleenskch pomr.
Systm mstskch ad byl zachrnn jen dky dosazen zvltnho vldnho ednka,
nazvanho comes, kter se zodpovdal pmo vld.

Avak i pes tento zsah msto

91

HEATHER, P. Gtov, s. 138.

EKA, J. c. d., s. 144146.
93
ROSTOVTZEFF, M. The social and economic History of the Roman Empire, Oxford at the
Clarendon Press, 1957, s. 371374.
92

29

pestvalo bt rozhodujcm orgnem e.94 Z hospodsky prosperujcho sttu se tak

postupn stval stt agrrn. S tmto stavem se nakonec musela smit i vlda a jejm hlavnm
silm v hospodsk politice bylo udret poet venkovskho obyvatelstva a zajistit
prosperujc zemdlstv. Sttn mechanismus nakonec pivodil stav, kdy rozpoet msk e
byl pln zvisl na pozemkov dani. Tato vldn politika vak zcela zmnila rz msk
spolenosti, daov tlak byl natolik vysok, e mal statki zanikali.
Sidonius psobil v dob, kdy se Gtov, vedle ma, stvaj hlavn politickou silou na
zem Galie. Hlavn gtskou osobnost, kter stla u zrodu vsadnho gtskho postaven
v Galii, byl bezpochyby krl Wallia.95 V tto dob jet nelze hovoit o gtskm krlovstv
v pravm slova smyslu, nebo regnum se ve vztahu ke Gtm v Galii a Hispnii v pramenech
objevuje a s dobou vldy krle Euricha.96 Heather vstin poznamenv, e vizigtsk
krlovstv druh poloviny 5. stolet bylo tvarem vrazn odlinm od spoleenstv Gt,
kte se usadili v jihozpadn Galii v druhm desetilet 5. stolet.97
Sidoniv hlavn zjem pokud jde o Gty tvo obdob vldy a psoben gtskch krl
Theodericha II.98 a Euricha.

Pestoe za Theoderichovy vldy Gtov nedoshli

vznamnjch zemnch zisk, upevnili si svoji vldu v Galii a udrovali ptelsk vztahy
s Petroniem Maximem99 i csaem Avitem.100 Jejich postaven respektoval i Maiorianus, co
94

EKA, J. c. d., s. 227.

gtsk krl, vldnouc v letech 415419.
96
Eurich, gtsk krl (466-484), roku 475 donutil pedposlednho zpadomskho csae, aby uznal
vechny jeho vboje v Galii a Hispnii, nsledn vypovdl spojeneckou smlouvu s mem a vytvoil
ji skuten samostatn vizigtsk krlovstv. Vizigti tmto aktem vypovzen smlouvy pestvaj
existovat v rmci e jako foederati, ale jako ji pln samotn vldci svch zem, s mstskmi centry
Arles, Marseille aj.
97
HEATHER, P. Gtov, s. 187.
98
Theoderich II., (453-466), nastoupil vldu po jeho bratru Thorismundovi, kter byl jet na
Katalaunskch polch prohlen krlem po smrti otce Theodericha I., kter v bitv padl. Theoderich II.
rozioval svoji moc zejmna nad Svby, kter nejdve satkov spznil a pot ve spojenectv
s Burgundy a souhlasem mskho csae Avita, nad nimi z velk sti zvtzil. Roku 457 vak vyuil
situace, kdy nedokzal Svby pln porazit a pod zminkou jejich znien vyplenil msk msta
v Asturii a pot oblehl i Arelate, kter stle jet v tto dob pedstavovalo sdlo galsk prefektury a a
na zsah csae Maioriana (457-461) roku 459 bylo msto osvobozeno, o dva roky pozdji sice
Theoderich II. vyplenil bohat msto Narbone, avak roku 463 byl poraen mskm vojevdcem
Aegidiem v bitv u Aureliana (souasn Orleans).
99
Petronius Maximus, msk csa (17. bezen 31. kvten 455), jeho pvod je neznm, narozen
kolem roku 396, roku 415 psobil jako tribun a notrius a v letech 416-419 jako ministr financ, pozdji
zastval dvakrt a tikrt ad pretorinskho prefekta a dvakrt byl tak mstskm prefektem a
konzulem. Okolo roku 455 povil do patricijskho stavu.
100
Avitus, msk csa zpadn sti msk e (455456), celm jmnem Marcus Maecilius Flavius
Eparchius, zpotku psob, po studiu prv, jako sttn ednk a roku 437 doshl hodnosti vrchnho
velitele vojska (magister militum) a stal se praefectem praetoria v Galii, co je s podivem, nebo sm
Avitus byl galomskho pvodu. Vsledkem tedy bylo, e tato oblast zaujala na samm konci
existence zpadn sti msk e velmi dleit postaven. Avitus dle na sebe vrazn upozornil
v mrovch diplomatickch jednnch roku 437 s vizigtskm krlem Theoderichem I., kter vlil
s mem. Velice dleitm jeho poinem bylo, pot co roku 451 opustil svj ad, pesvden
Theodericha I., aby se vojensky zapojil do boje proti Hunm, eho vsledkem byla Katalaunsk pole,
95

30

postupn umonilo Gtm relativn svobodn psobit v Hispnii. Maioranv nespn tok
proti Vandalm, roku 461, se mu vak stal osudnm. Novho mskho csae na zpad,
Libia Severa, Gtov podporovali a v letech 462463 zskali pod kontrolu vznamn
Narbonne. V tto dob se osmlil i Theoderich II. a zaal proti zneptelenm Svbm vst
vlastn politiku avak ji nezvislou na mu. Theoderichova osoba i loha je o to
vznamnj, e po vymen Valentinianovsk dynastie na zpad zskali Gtov nejen
bohatstv a zem, ale tak kontrolu nad vvojem v Hispnii.101
Sidonius vak musel pihlet tomu, jak se hrout i posledn zbytky msk vldy v Galii,
kter se ocitla pod toky Frank, Kelt a Burgund, co vedlo k rznmu zsahu novho
gtskho panovnka Euricha. Ten zavradil svho bratra Theodericha II. a proti mu vedl
nenvistnou neptelskou kampa, kter se velmi dotkla i Sidonia, nebo on sm se poslze
stal jednou z obt Eurichovy protimsk politiky.
msk agonie v Galii se naplno rozpoutala po Anthemiov porce od Vandal roku 468.
Eurich byl v och mskch historik spatovn jako velk neptel, nejen u Sidonia, kter na
jeho osobu neet kritikou, ale tak napklad Jordanes uvd, e po Anthemiov vojenskm
nespchu se Eurich rozhodl k ovldnut cel Galie.102
V dob sesazen Romula Augustula Sidoniovo rozhoen nad Eurichovm postupem
vyvrcholilo, nebo gtsk panovnk zskal pod kontrolu Sidoniovo Auvergne. Pestoe
Eurich nakonec dokzal uplatnit svoji politickou moc nad mem, dleitm aspektem
pro utvoen gtskho krlovstv bylo zajitn vrnosti mskch elit, kter byly nejlpe
schopny zabezpeit sprvu novho gtskho panstv.103

a pestoe sm krl v bitv zahynul, jeho syn, ji ve zmiovan vizigtsk krl Theoderich II., se stal
jeho blzkm ptelem.
101
HEATHER P. Gtov, s. 194195.
102
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882 s. 118, XLV, 237.
103
HEATHER, P. Gtov, s. 197.

31

1) Sidoniv pohled na problematiku Gt, peklad a koment

k vybranm textm
Sidonius Apollinaris pedstavuje jednu z nejdleitjch postav v kesansk crkvi
pozdn antickho svta. Jako pbuzn mskho csae Avita se astnil nejvy msk
politiky na sklonku existence zpadnho mskho impria a aktivn psobil i v dob po
pomyslnm zniku zpadnho mskho csastv. Jeho Dopisy, kter jsou jednm z hlavnch
pedmt bdn pedkldan prce, pedstavuj cenn pramen informac jak z pohledu
politickch, tak i kulturnch djin zpadn Evropy v obdob pozdn antiky.

* * *

Z antropologickho pohledu me pedstavovat Sidonius Apollinaris zajmav pramen k

poznn ivota na sklonku antiky. Jeho osob vnoval podrobnj antropologickou studii Eric
Goldberg v prci The Fall of the Roman Empire Revisited: Sidonius Apollinaris and His
Crisis of Identity104, ve kter se zabv kriz jeho identity. U Sidonia na rozdl od Jordana
nepedstavuje hlavn problm jeho sebeidentifikace, ale prv krize identity, o kter se ten
nepmo dozvd z jeho text.
Sidoniv popis udlost me bt asto napaden z hlediska osobn autenticity, nebo autor
byl velmi vznamnou crkevn a politickou osobnost, kter se pohybovala v nejvych
kruzch msk politiky a jeho vztah ke Germnm, zejmna Gtm, je v konenm dsledku
velmi rozporupln. Napklad promna jeho postoj vi gtskmu vldci Eurichovi, ale tak
nebvale vstcn pstup k Theoderichovi II., kterho l, v porovnn s jinm germnskmi
vldci, velmi pozitivn.105 Nechv vak bez komente, e i on byl arinskho vyznn.
Zajmav me bt i to, jak Sidonius proval postupn padek zpadnho impria a
jakm zpsobem se pokouel reagovat na nastal udlosti. V tomto kontextu je dleit i
datace jednotlivch jeho dopis a panegyrik, nebo zachycuje postupnou promnu Sidoniova
smlen o Gtech. Slovy Heera, kter se vyjdil podobn i o sv. Augustinovi, me bt
Sidonius povaovn za mue mnoha pravd.106

104

GOLDBERG, E. The Fall of the Roman Empire Revisited: Sidonius Apollinaris and His Crisis of
Identity, Vol. 37, University of Virginia, 1995.
105
HARRIES, J. c. d. Preface.
106
HEER, F. c. d., s. 30.

32

Pokud jde o promnu jeho smlen, je zajmav porovnn jeho spis datovanch ped
rokem 469 obdobm ped gtskou expanz vedenou Eurichem a po roce 476, kdy si Eurich
upevnil svoje postaven v Galii. Pedem je nutn zdraznit, e pravdpodobn nelze s jistotou
zjistit, zda mohl v textech po roce 476 popisovat a lit udlost z osobnho pesvden i pod
politickm ntlakem. Tento jev podrobn popisuje a vystihuje ve svoj prci zejmna J.
Harries.107 Revizi historickch zvr a problematice interpretace se vnuje ve sv studii
Notes, Critical and Interpretative, on the Letters of Sidonius Apollinaris108 tak napklad
Bailey, kter zdrazuje, e Sidonius byl z hlediska interpretace velmi sloitm autorem a
vyslovit jasn zvr o jeho skutenm smlen je velmi obtn.109
Pokud bychom se dreli teorie krize jeho identity pouze pro sedmdest lta 5. stolet,
zstv otzkou jeho vztah k Theoderichovi II. Jeho nklonnost k nmu je veobecn znm
(jej rozbor nsleduje v dalch dcch) a nelze pominout skutenost, e Theoderich II. byl
spojencem csae Avita. Mohlo se jevit doucm, aby vynikl jako civilizovan panovnk,
kter pedstavuje pro m vznamnou osobnost?
Je pravdpodobn, e Sidonius chpal situaci pedevm pragmaticky, nebo Gtov
v Galii ji pijali foedus a v polovin 5. stolet existovala pro m reln nadje, e by na
nkolik let (desetilet?) mohlo existovat mezi mem a Vizigty pm, kter by umonilo
upadajcmu zpadnmu impriu nabrat a obnovit sly. Zd se, e Sidoniv politick
pragmatismus zvtzil i nad nboenskm pstupem a kritikou gtskho arinstv. Zstv s
podivem, e ran Sidoniovy spisy tm postrdaj hlub kesanskou tmatiku nebo v nich i
zcela chyb. Radikln zmna nastv po jeho nstupu v adu biskupa v Clermontu.
Neprozrav politick tah csae Julia Nepota vak uvrhl, pes vekerou vojenskou i
diplomatickou snahu, Clermont pod Eurichovu sprvu. Podle Goldberga prv v tto dob
vrcholila krize Sidoniovy identity. V konenm dsledku Sidonius omlouv i vysvtluje
Eurichovu expanzi jako pragmatick krok nikoliv nboensky motivovan. Zstv vak
otzkou, nakolik mohl Sidonius skuten vit v ppadnou zmnu situace zejmna po roce
476. Teoreticky by bylo mon oekvat reakci vchodnho csastv, avak politick realita a
Zennova110 a plin pasivita nemohly Sidoniovu pozici, a pozici jeho ptel z crkevnho
prosted, nikterak zlepit.
107

HARRIES, J. c. d., s. 3 - 19.

BAILEY, R. D. Shackleton: Notes, Critical and Interpretative, on the Letters of Sidonius Apollinaris:
in Phoenix Vol. 36, No 4, Classical Association of Canada, 1982.
109
tamt, s. 344.
110
Zeno, vchodomsk csa (474-475, 476-491), pvodnm jmnem Tarassicodissa, pvodem Isaur
z Rousoumblady v Isaurii nachzejc se v jihovchodn sti Mal Asie. Do Konstantinopole jej pivedl
csa Leo I., aby neutralizoval vliv germnskch vojsk pod vedenm Alana Aspara.
108

33

Sidoniovy texty, po roce 476, maj ji vrazn umrnnj tn, ne tomu bylo
v pedchzejcch letech. Sidonius dokonce pipout, e pd Auvergne byl trestem za jeho
dvj chovn. Pot vak opt dochz k sten zmn osobnosti, kdy se stylizuje do svoj
pvodn pozice. Jeho zsadn odmtav postoj k arinstv se objevuje a v Liber VII.
v souvislosti s volbou biskupa v Bourges, kterm se stal jeho ptel Simplicius. Situace se
zdramatizovala po roce 476, kdy Eurich vyhnal ortodoxnho biskupa z Bourges a vytvoil z
msta centrum sv sprvy v provincii Aquitania Prima. Sidonius v tto dob zdraznil ve
svch textech loajalitu vi ortodoxii a naopak negativn postoj k arinstv a gtsk expanzi.
Boj Euricha s rozpadajc se mskou vldou pojm tak ji jako boj nboenskch
vyznn. Poukazuje na skutenost, e Eurichovy spn plny vychzej z jeho pesvden o
legitimit arinstv jako jedinho a pravho vyznn. Euricha vin z toho, e by bylo poctivj
piznat, e svch spch dosahuje z pozemskho tst a nikoliv z arinsk vry. Sidonius se
nakonec smil s tm, e foedus zanikl, a zdrazoval ostatnm biskupm nzor, e je nutn
udret alespo biskupsk svcen proti Eurichovi lze bojovat duchovn silou.
Ze Sidoniovch text lze soudit, e do roku 469 vil, e sprvn zpsob, jak provdt
politiku v Galii, je udrovat ptelsk vztahy s arinskmi Gty.111 Bhem tohoto obdob byl
ochoten prominout a snad i ignorovat gtskou herezi. Jak ale Goldberg zdrazuje, pot, co se
Sidonius stal biskupem v Clermontu a zail Eurichovo dobyt galskch oblast, clermontsk
biskup proel zsadn transformac svoj identity.
* * *
Sidoniovo dlo se od dalch pozdn antickch autor vrazn li. Napklad Jordanovy
Getiky lily djiny Gt od jejich potk a do autorovy souasnosti. Sidonius se odliuje
zejmna tm, e se nepokouel o zachycen a sepsn djin germnskch gentes, ale naopak
byl aktivnm initelem zejmna na zem Galie a z posteh, kter zaznamenal, psal dopisy
svm ptelm a znmm z crkevn nebo i svtsk spoleensk vrstvy. Rozdly
s Ammianem, Zosimem a Prokopiem jsou minimln stejn vrazn, nebo uveden autoi se
pokoueli zachytit historick udlosti a vytvoit djepisn dla.
Sidoniv styl se tak svm charakterem od ostatnch vrazn li. msk zjem o Germny
veobecn pramen ji z Tacita, kter se stal uritm vzorem pro dal msk historiky, co
zdrazuje i Bednakov, kter podv hlub rozbor. Tacitovo len obsahuje cenn, a jak
se zd velmi objektivn informace o ivot rodov spolenosti barbar" v potenm nebo i

111

Jako bod obratu v jeho smlen uvd rok 469 i J. Harries s odkazem na jeho texty v Bsnch,
HARRIES, J. c. d., s. 5.

34

pokroilejm stadiu jejho rozkladu. Dle pak tak informace o prostot ivota starch
Germn bez tendennho zmru stavt je do protikladu s many, daje o nkterch
zajmavch vstelcch v ivot barbar", zmrn srovnvac pase, kter slou ke kritice
msk spolenosti, a konen vahy o primitivnjm ivot barbar jakoto astnjm.
Tacitovy postehy o ivot rodov kmenov spolenosti jsou schopny pispt k osvtlen
otzky, co vedlo many prv k idealizaci tohoto druhu spoleenstv.112
Sidonius, ale napklad i Salvianus, spojovali germnsk styl ivota s jednoduchost a
germnsk primitivn sociln nvyky se odrely ve svobod jedince. Ta, podle mskch
autor, pot nebyla svzna spoleenskmi normami chovn, jako tomu bylo v msk
civilizaci.113 Nejednotn nzor pevaoval i ve vztahu ke kultue. V dopisu adresovanm
pteli Agricolovi a popisujcm gtskho vldce Theodericha II. autor naopak zdrazuje
snahu germnskho panovnka pstovat a udrovat kulturu na svm dvoe. Civilizovan
jednn se stv, v pohledech pozdn antickch autor, i mtkem kulturn vysplosti.
Podobn styl a pstup vol napklad i historik Priskos,114 popisuje a veleb Attilv dvr.115
* * *
Sidoniova publikan innost je velmi rozshl, z limitovanch lingvistickch znalost
autora pedkldan prce jsou tak vybrny informace o Gtech pouze z jeho Dopis a
poslze je k nim vytvoen koment s vyuitm pramen a odborn literatury.
V Sidoniovch Dopisech pat Gtm vznamn msto. Krom sledovn vzjemnch
vztah s many se autor zajm i o jednotliv gtsk panovnky zejmna Theodericha II. a
Euricha.
Prvn vladaskou osobou, o kter pe, je prv Theoderich II. V historii Gt se jedn o
vznamnho vldce, ke ktermu ml Sidonius blzk vztah.
Po nsilnm odstrann Thorismunda nastoupil jeho bratr Theodorich II., kter se snail
plnit spojeneck zvazky vi mskmu csastv.116 Roku 455 Theodorich uzavel
spojeneckou smlouvu s Avitem, co pravdpodobn mlo pro Sidonia zsadn vznam. Jeho
ptelstv si v a o jeho osob napsal v dopise Agricolovi. Lze pedpokldat, e si Sidonius

112

BEDNAKOV, J. Obdiv a kritika ivota barbar v antickch pramenech, Sbornk prac filozofick
fakulty Brnnsk univerzity G 39 sociln studia 2, s. 67, 1997.
113
tamt.
114
Priskos psobil jako prvodce vchodomskho velvyslance Maximina.
115
PRISCUS. Priscus at the court Attila, Fragmenta Historicorum Graecorum, IV, J. Vanderspoel,
Department of Greek, Latin and Ancient History, University of Calgary, translated by J. B. Bury,
Fragment 8, 1996.
116
velmi zajmav a podrobn genealogick pehled gtskch vldc uvd H. Wolfram (WOLFRAM,
H. c. d., Appendix 3 )

35

gtskho panovnka vil zejmna pro jeho ochotu zachovat vi mu mr a spojenectv.

Sidoniova vpov se tak me jevit velmi pekvapivou:
asto jsi dal o popis gtskho krle Theodoricha, jeho povst vzneench zpsob se
zamlouv kadmu nrodu; chce ho popsat kvantitativn i kvalitativn, jeho osobu i zpsob
jeho existence. Rd v rmci prostoru, kter na to mm, souhlasm, a velmi schvaluji tak
vbornou a upmnou zvdavost.
Je to mu, kterho stoj za to znt, a to i tehdy, kdy mu nejste nablzku, tak astn se
Prozetelnost a tstna spojily a obdarovaly ho dokonalmi dary osudu. Jeho cesta ivotem
je takov, e dokonce ani zvist hajc na krle ho neme zbavit nleit chvly. Ale
nejprve k jeho osob. Je dobe stavn, vy ne prmrn lovk, ale nen to dn obr. M
kulatou hlavu s kudrnatmi vlasy ponkud ustupujcmi od ela a k temeni hlavy. Jeho
svalnat krk nem dn znetvoujc uzliny. Obo m hust a klenut, a kdy zave oi, asy
se tm dotkaj tve. Horn st u je ukryta pod loknami, jak si d mda jeho pvodu.
M krsn orl nos a tenk rty, kter nejsou zvteny pli rozenmi sty. Kad den si
zastihuje chloupky vynvajc z nosnch drek a z dolk na spncch mu vyrstaj hust
chlupy, ale na tv jet nezatoila bitva a jeho holi nenavn vytrhv bohat porost na
doln sti oblieje. Brada, hrdlo a krk jsou siln, ale ne tlust, s jasnou plet, a pokud se
podvte zblzka, barva je sv, jako u njakho mladka. asto zerven, ale studem, ne
hnvem. Jeho ramena jsou hebk, horn sti pae i pedlokt siln a pevn. Ruce m irok,
hrudnk vystupuje a ps ustupuje. Pte rozdlujc irokou plochu zad nevystupuje a je vidt
klenut eber; po stranch jsou npadn vypracovan svaly, hodn vysmvan boky jsou pln
sly. Jeho stehna jsou jako tvrd roh, kolenn klouby pevn a mun a kolena sama o sob jsou
ta nejhez a nejmn vrsit na svt. Siln kotnk podpr nohu a chodidlo vypad mal na
to, aby neslo mohutn konetiny.117
Z pedkldanho popisu lze vyst autorovu snahu prezentovat Theodericha jako idelnho
vldce zatm po fyzick strnce. Je minimln sporn, e by Sidoniv popis skuten
odrel realitu i kdy nelze pedloit dkaz, e by tomu tak nebylo, ale vzhledem k tomu, e
se jedn o oslavnou e, zd se pravdpodobn, e literrn styl ml zdraznit dleitost
gtskho panovnka jako mskho spojence.
A nyn o jeho bnch innostech veejnho ivota. Ped rozednnm jde s velmi malou
druinou na bohoslubu svch kn. Modl se nenavn, ale pokud mohu upmn ci, lovk
me v tto zbonosti tuit vc zvyku ne pesvden. Administrativn povinnosti krlovstv mu

117

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber I., Epistulae II. 1847.

36

zaberou zbytek dopoledne. Ozbrojen lechtici stoj okolo krlovskho trnu. Vpust se k nmu
velk mnostv strc obleench v hvech z koeiny; mohou bt na doslech, ale kvli klidu
jsou dreni na prahu. Z jejich msta u dve je slyet pouze mumln, mezi zclonou a vnj
zbranou. A nyn se pedstavuj zahranin poslov. Krl je vyslechne a mluv mlo; pokud
njak vc potebuje vce prodiskutovat, odlo ji stranou, ale urychluje zleitosti zral
k vyzen. Pichz druh hodina; vstv z trnu, aby si prohldl svou pokladnici nebo
stj.118
V popisu jeho dvora autor na jedn stran vyzdvihuje organizovanost a panovnkv smysl
pro povinnost, ale na druh stran jej podrobn vldn starosti nijak vrazn nezajmaj.
Z jeho len vyzauje jednoduchost a prostota Theoderichova dvora. Nejedn se o dnou
vjimku, nebo sprva germnskch panstv byla ve vech ohledech jednodu, ne tomu
bylo u msk i jin stedomosk civilizace. Podborsk pipomn, e ekonomika a
spoleensk systm germnskch kmen doby sthovn nrod se v podstat neliil od stavu
v mlad dob msk. Avak vlivem narstajcch njezd do bvalch mskch provinci se
prohluboval proces sociln diferenciace uvnit jednotlivch kmen a stoupajcho potu
tvocch se kmenovch svaz, kde rozhodujc politickou moc si pivlastnila lechta, a
germnsk kmeny v tto dob ji pekrauj sm prh tdn spolenosti.119
Bednakov pipomn zajmavou skutenost. V germnskch barbarskch krlovstvch
obyvatel nemuseli platit dan, poddan mskho csastv naopak ano, avak germnt mui
byli zrove i vojky a vzbroj si poizovali z vlastnch prostedk.120
Heather interpretuje Sidoniv postoj k Theodorichovi velmi kladn. Gtsk vldce byl
vzdlan a to dokonce v mskm prvu a literatue,121 na jeho dvoe vldla ukznnost,
neukznn chovn bylo naopak dsledn trestno. Sidonius svm krajanm naznaoval, e
Theoderich je dvryhodn spojenec, slovy Heathera vstoupil do svta msk civilizace.122
Sidonius si vak nevm pouze Theoderichova dvora a een sttnch zleitost jedinen
popis pedstavuje i zachycen toho, jak trv svj voln as.
Pokud je na poadu dne hon, zastn se ho, ale nikdy na boku nenese luk, protoe to
povauje za nedstojn svho krlovskho postaven. Kdy je pro nj oznaen ptk nebo zve
nebo mu nhodou ptk i zve pebhne pes cestu, d ruku za zda a od pete si vezme luk.
Ttiva nen napnut, protoe stejn tak jak povauje noen p v toulci za charakteristick
118

tamt
PODBORSK, V. c. d., s. 257.
120
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 96.
121
srov. GRANT, M. mt csaov, s. 332.
122
HEATHER, P. Gtov, s. 199.
119

37

pro kluky, tak povauje za zentil dostat zbra pipravenou s napjatou ttivou. Kdy je mu
luk pedn, nkdy ho dr v obou rukch a konce ohb k sob, jindy si ho pitiskne k sob
koncem s uzlem dol, open o sv zvednut podpatky, a prstem pejd po prvsu a vlajcm
provzku. Pot si vezme py a vystel. Zept se vs pedem, co byste chtli, aby sestelil,
vyberete si a on stel. Pokud se netref, a u kvli va chyb nebo sv, bude vtinou na vin
v zrak, ne dovednost lukostelce.
Ve vedn dny jeho tabule pipomn stl obyejnho lovka. Neprohb se pod thou
matnho a nevyletnho stbra, kter dali na stl udchan sluhov. Draz se klade spe na
konverzaci ne na tal; bu se mluv rozumn, nebo vbec. Zvsy a draprie pouvan pi
tto pleitosti jsou nkdy z purpurovho hedvb, nkdy pouze z pltna. Dleit je umn, ne
nkladnost, istota bez nejmen poskvrnky sp ne velk mnostv stbra. Ppitk je mlo a
asto sp uvidte netrplivho znivho hosta ne hosta odmtajcho dolit pohru nebo
e.123
Dleitou poznmku tvo zejmna autorova zmnka o ppitcch. mt historici vym
mskm vrstvm spolenosti asto vytkali plinou nklonnost k popjen i oberstv, kter
asto spojovali s upadajc morlkou.124 Nejvraznji na tento fenomn upozoruje ve svm
dle Salvianus,125 ale i dal pozdn antit autoi.126 Heather dokonce zdrazuje, e
neukznnost a opilstv pr nebyly u Theoderichova dvora vbec tolerovny.127
Sidonius se pokou o podobn popis i u Avitova palce.128 I kdy se jedn o jin Sidoniv
text, nabz se porovnn obou panovnickch dvor s drazem na to, e Sidonius popisuje
pouze csaovo letn sdlo. Jeho posteh me nabdnout zajmav pohled na kulturn rove
obou etnik. Sidonius popisuje Avitacum jako csask sdlo umstn v krsnm prodnm
panoramatu s lznmi, kolondou, vyhldkami, velkmi pastvinami a komnatami s letnmi i
zimnmi pokoji.129 Z textu je zejm, e csaova rezidence byla v och Sidonia vrcholem
civilizace. Analzu vztah mezi Sidoniem a Theodorichem II. pedkld tak napklad Sivan
ve svoj studii Sidonius Apollinaris Theodoric II., and Gothic-Roman Politics from Avitus to
Anthemius,130 kterou vak pojal jet hloubji, a k vzjemnm msko-gtskm vztahm za
vldy csae Anthemia.
123

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber I., Epistulae II. 1847.
srov. C. CORNELI TACITI. Germania, Gerlach F., Wackernagel W., Basel, 1835, kap. 23., s. 37.
125
SALVIANUS MASSILIENSIS. De gubernatione Dei, in: Migne, P. L., 1847.
126
z nejznmjch lze pipomenout Ammiana Marcellina a Avita Viennensis
127
HEATHER, P. Gtov, s. 199.
128
v orig. Avitacum.
129
GRANT, M. mt csaov, s. 332.
130
SIVAN, S. H. Sidonius Apollinaris, Theodoric II., and Gothic-Roman Politics from Avitus to
Anthemius, Hermes 117. Bd. H 1, Franz Steiner Verlag, 1989.
124

38

S csaem Avitem byl Sidonius i pbuzensky spojen, nebo impertor, kter pochzel
z bohat a vznamn rodiny z arvernsk oblasti, byl jeho zetm. Zajmavou studii, kter se
zabv zejmna politickm vlivem a dsledky Avitovy vldy, a to i ve vztahu k Sidoniovi,
pedkld napklad Mathisen.131
Sidonius udroval po cel ivot s Avitem ptelsk vztahy132 a snail se ho i nepmo
ovlivnit v politickch otzkch tkajcch se lohy Gt v politice e,133 jak o tom strun
vypovd nsledujc ryvek:
,,Ty (Avite) se me rozhodnout, zda se Gtm dostane velk moci (Gtov) mluv o
nvratu do csastv, protoe vichni ba po tv zemi, kterou by rdi pipojili, kdy by byla
e zniena. Gtov zruili sv pvodn hranice, pesto jejich chrabrost, bojov sla a
nenasytnost posunula jejich hranice k Rhn a Loie, kde jsi je zadrel a nesl thu rozhodnut
dalho postupu, ml bys tto situace vyut, ne se pipravme se jim vzept, kdy se s nimi
utkme a definitivn je odmtneme, zdr se dalch svch poadavk.134
Autor oceuje gtskou chrabrost a bojovou slu, jsou ale tak nebezpenou vnj silou,
kter vn ohrouje existenci zpadnho impria. Pesto Sidonius i Avitus chovali ke Gtm,
na rozdl od jinch germnskch gentes vstcn pstup.135 Theoderich II. se tak stal blzkm
Avitovm ptelem.136
Pi pohledu na politicko-vojensk rozloen sil se vak nenabzelo pi vbru spojenc pro
i mnoho alternativ, zvlt pot, kdy v edestch letech 5. stolet probhaly spn vboje
Kelt z Armoriky a vojensk spchy Frank v severn Galii.137 Sidonius pokrauje v len
Theodericha a jeho dvora dle v dopise Agricolovi:
Najdete zkrtka eckou eleganci, dobrou mysl Galie, italskou mrtnost, nladu veejnch
oslav s pozornou obsluhou stolu bnho lovka a vude disciplnu krlovskho domu. Je
vbec zapoteb, abych popisoval ndheru jeho dn hodovn? dn lovk nen tak
neznm, aby se o nm nevdlo.
131

MATHISEN, W. R. Sidonius of the Reign of Avitus: A Study in political Prudence, Transactions of

the American Philological Association 109, University of Wisconsin, 1979, s. 165171.
132
JONES, A. H. M. c. d., s. 89.
133
GRANT, M. mt csaov, s. 332333.
134
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber III., Epistulae I. 1847.
135
JONES, A. H. M. c. d., s. 89.
136
THOMPSON, E. A. c. d., s. 56.
137
eka popisuje situaci vstin: Avitus, kter se stal v Galii csaem s podporou vizigtskho krle
Theodericha II, dokzal sice na as ovldnout Itlii a po del dob poddil csask vld nakrtko
opt Panonii, ale zsobovac pote v Itlii a zejmna v m jej pinutily odvelet gtsk jdro svho
vojska za Alpy. A kdy se proti nmu Rikimer spojil s komitem csask stre Maiorianem a se
sentem, byl proti tto koalici Avitus bezmocn. Po porce u Placentie roku 456 upadl do zajet a
ivot si uchoval jen dky tomu, e se v tomto mst, jeho nyn italsk jmno je Piacenza, stal
biskupem, ne nadlouho, ponvad brzy zemel. (EKA, J.: c. d., s. 229).

39

Ale zpt k mmu tmatu. Odpoinek po veei je vdy krtk a nkdy je peruen. Kdy m
chu zahrt si stoln hry, rychle shrbne kostky, peliv si je prohldne, odborn zatese
krabikou, rychle hod, vtipn je slavnostn oslov a trpliv ek na vsledek. Pokud se mu
hod povede, je zticha, nad patnm hodem se raduje, je rozmrzel smlou a vdy je filozofem.
Je pli hrd na to, aby podal o odplatu nebo ji odmtl; pohrdal by tm, kdyby odplatu
pijal, pokud by mu ji nkdo nabdl. Pokud je odmtnuta, bude tie pokraovat ve he. Vy
znovu zskte vtzstv bez obstrukce na jeho stran a on bude zpt vst bez tajn dohody
s vmi. Kdy pohybuje figurkami, vidte stratga; jedin, na co mysl, je vtzstv. Pesto pi
he odkld st sv krlovsk psnosti, vybz vechny k ptelstv a svobod hry: myslm si,
e m strach bt se. Zloba lovka, kterho poraz, ho pot. Nikdy nebude vit, e jeho
protivnci ho nenechali vyhrt, pokud jejich rozmrzelost neproke, e je opravdovm
vtzem. Byli byste pekvapeni, jak asto me radost plynouc z malho tst pispt
k uveden velkch udlost do chodu. dosti, kter mly urit patn dopad, protoe jim
nebyla vnovna pozornost, se neoekvan vydily. J sm jsem jm rd poraen, pokud
mm to privilegium ho vyzvat ke he, protoe pokud prohraji hru, me to znamenat vhru
mho ppadu.138
Hovoit o diplomacii by v druh polovin 5. stolet mohlo bt nepesnm vyjdenm, ale
Sidonius Agricolovi pedkld popis vladae, kter doshl vysokho stupn sttnickho
chovn. Sm autor se astnil spoleenskch her, kter, podobn jako dnes, slouily nejen
k zbav, ale i k politickm rozhovorm. He v kostky si u Germn vm u i Tacitus.139
Z pohledu mana tvo dleitou poznmku zmnka o discipln krlovskho domu. Jedn se
o jedno z klovch mtek v posuzovn germnskch gentes. Zejmna Ammianus a
Zosimos ve svch dlech asto zdrazovali germnskou divokost a to nejen v prvnch
stoletch prvnho tiscilet, ale napklad jet v adrianopolskch udlostech Ammianus l
Gty jako zuiv barbary. Ml na Sidonia, v posuzovn Gt, zsadn vliv Theoderich II.?
Pravdpodobn ano, nebo v dob vldy Euricha se jeho postoj vrazn mn.
Podle Heathera Avitovo prohlen za csae se nejprve odehrlo mezi Gty a a o nkolik
tdn pozdji bylo v ervenci roku 455 potvrzeno na galomskm shromdn v Arles.
Autor zdrazuje skutenost, e Avitv reim v podstat pedstavoval spojenectv Gt
s galomskmi aristokraty.140 Sidonius nepmo pipout, e na Theodorichov dvoe v
padestch letech 5. stolet nebyli ptomn dn vznamn mt pedstavitel. Lze

138

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber I., Epistulae II. 1847.
C. CORNELII TACITI. Germania, kap. 24, s. 38.
140
HEATHER, P. Gtov, s. 199.
139

40

pedpokldat, e Sidonius popisoval Theoderichv dvr, kde jet man nezaujmali

vsadn postaven a kter vychzel z pvodnho germnskho uspodn.
Sidonius ochotn spolupracoval s Gty, co dokazuj nejen jeho dopisy, ale i bsn.
Zdrazuje, e Gtov byli pro Avita pmo oporou jeho vldy dokonce schvaluje jejich
zemn expanzi, avak s podmnkou, e tyto zmny budou vdy probhat pod csaskou
autoritou. Pokud vak Gtov jednali bez souhlasu csask vldy, nevhal se proti jejich
jednn oste postavit.
Za vldy Theodericha II. vak tyto vahy a jednn nebyly jet aktuln. Dokazuje to i
dal Sidoniv popis jeho dvora.
Kolem devt hodiny na nj znovu dopadne tha vldnut. Vracej se dotrn lid a zpt
jsou i ceremonii, aby tyto lidi odhnli. Na vech stranch um hlasy prosebnk, co je
zvuk, kter trv a do veera a neutich, dokud nen peruen krlovskm jdlem. Dokonce a
tehdy se rozprchnou, aby navtvili sv rzn patrony mezi dvoany, a jsou na nohou tak
dlouho, ne je as jt spt. Nkdy, i kdy ne tak asto, je veee oivena vtipnmi kousky ak,
ale dn host nen nikdy vystaven jejich kousavm poznmkm. Krom toho nen slyet hluk
kolovrtku ani chru s dirigentem intonujcm klasick dla. Neuslyte dn hre na lyru
ani fltnu, dnho hudebnho mistra, dn dvky s kytharisem ani tamburnou. Krl se
nestar o nlady, ale star se o ty, kte nemn okouzl mysl ctnost ne ucho melodi. Kdy
vstane, aby se odebral pry, str pokladu nastoup na non hldku, ozbrojen hldka stoj na
stri bhem prvnch hodin spnku. Ale te odbhm od tmatu. Neslbil jsem celou kapitolu o
krlovstv, ale jen nkolik slov o krli. Musm dostt svmu slovu. Nedali jste o nic vc ne o
jednu nebo dv skutenosti o osob a zlibch Theodoricha a mm vlastnm clem bylo napsat
dopis, ne historii. Sbohem.141
V pedkldanm textu autor opt vyzdvihuje pokroilou kulturu dvora. Zvltn pozornost
vnuje zejmna hudb, kter mu vak u Theodericha zeteln chyb. Hudba pedstavovala u
mskch autor dal mtko vysplosti germnskch gentes. Zajmav srovnn kulturn
(civilizan) rovn Gt a Burgund nabz Sidoniova znm Carmen zaslan jeho pteli
Catullinovi o kulturnhudebn rovni Burgund, kter vhodn dopluje Sidoniovo smlen
o Gtech.
,, dlm tu mezi vlasatmi Germny a musm snet ten jazyk, kterm mluv, pod jejich
divnm pohledem pt chvlu na to, co tady vykrmen Burgund zpv a kter si vlasy mae
luklm mslem 142
141
142

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber I., Epistulae II. 1847.
SIDONIUS APOLLINARIS. Carmina, Carmen XII., in Migne, P. L., Tomus LVIII., 368, 0708.

41

Sidonius se zmiuje o germnskm, patrn specifickm, jazyku Burgund, kter je pro nj

ve srovnn s latinou nepochybn velmi primitivn. Zajmav je tak jeho posteh o jejich
vlasech a fyzickch proporcch.
Vyjden o tlustm Burgundovi m pravdpodobn zvraznit jeho odmtav vztah
k burgundsk kultue. Toto mnn nepmo podporuje i Sidoniovo tvrzen o jejich vlasech.
Podobn popis germnskch gentes se u jinch, zejmna pohanskch mskch autor, hled
jen velmi obtn. Urit srovnn lze nalzt snad pouze u Ammiana, kter vraznji
pibliuje chovn Alaman.143
V dalm ryvku Sidonius upozoruje na burgundsk recitan umn a stravovac
nvyky.
Chce ci, co mou mzu ni? Barbarsk struny ji zahnaly pry, pohrd hexametrem,

estistopm verem od chvle, co zn sedmistop zpvy svch novch pvrenc, ctitel mz.
astn jsou tvoje oi a ui a astnm jist lze nazvat i tvj nos, cibule, esnek e do nho
nep ji od rna pi kadm z deseti jdel dne. 144
Sidonius klade draz na skutenost, e Burgundm chyb klasick msk hudebn umn,
a obtn se smiuje s tm, jakm zpsobem Burgundi vyjaduj sv hudebn nadn.
Upozoruje, e ve svch dlech odmtaj hexametr, co je pro autora pravdpodobn dal
dkaz jejich barbarstv.
Jeho pohled je vak hlub, ne by se na prvn pohled mohlo zdt, nebo upozoruje na
burgundsk sedmistop zpvy, kter nahrazuj msk estistop vere.
Burgundov pedstavuj pro Sidonia na prvn pohled negativn pklad mezi germnskmi
gentes. Ale pi hlubm rozboru textu lze nalzt nkolik zajmavost o burgundsk kultue.
Autor podv svdectv o tom, e Burgundov se snaili napodobovat mskou kulturu jako
dkaz me poslouit jejich snaha o skldn ver podle latinsk metriky, pokus o
pednen poezie, kter bylo doprovzeno hrou na hudebn nstroje a navc bsn recitovali
ve svm rodnm jazyku. Pes vechny nedostatky burgundskho spoleenskho chovn
nepmo oceuje jejich snahu napodobit mskou civilizovanost. Sidoniovo len tak i
potvrzuje Heatherovu periodizaci mskch djin, kdy obdob mezi lety 300600 povauje za
padek ma a formovn stedovkch nstupnickch krlovstv.145
Vedle Theodericha II. se Sidoniova pozornost zamuje na dalho gtskho vldce,
Euricha, kterho vak l velmi negativn. I kdy Eurichova politika upadajcmu zpadnmu
143

AMMIANUS MARCELLINUS. c. d. s. 105.

SIDONIUS APOLLINARIS. Carmina, Carmen XII., in Migne, P. L., Tomus LVIII., 369, 0708, 0709.
145
HEATHER, P. The Fall of the Roman Empire, A New History of Rome and the Barbarians,
Introduction, s. XII.
144

42

mskmu impriu velmi ukodila, nevin pouze Euricha, ale i jeho msk pisluhovae.
V jednom ze svch dopis podrobn popisuje jistho Seronata. Podle Heathera se od roku
470 lze setkat s many ve vojenskch adech, do nich je dosadili gtt krlov.146 Jednm
z tchto vysokch ednk byl zmiovan Seronatus o kterm Sidonius pojednv v Liber
III., II. adresovanm pteli Ecdiciovi:147
Rozkazuje jako krutovldce; dn tyran nevyaduje vc ne on, dn soudce nen
rezolutnj ve vynen rozsudku, dn barbarsk falsifiktor nen livj ve falenm
svdectv. Po cel den chod ze zbablosti ozbrojen a hladov kvli sv lakomosti. Svou
chtivost nahn hrzu a kvli domlivosti je krut. Neustle se dopout stejnch krde,
kter trest u druhch. Pro veobecn pobaven bude pompzn enit o vlce v civiln
spolenosti a o literatue mezi barbary. I kdy sotva zn abecedu, je nafoukan a veejn
diktuje dopisy a m tu drzost, e je tak upravuje.
Okzale nakupuje veker majetek, po kterm prahne, ale nikdy nemysl na placen a ani
se neobtuje opatit si dokumenty, protoe v, e prokzat vlastnick prvo je beznadjn.
V zasedac mstnosti rady rozkazuje, ale na spolen porad je zticha. Trop si posmch
v kostele a modl se u stolu.
Kvli jeho krokm jsou lesy pln nebezpench uteenc ze statk, kostely pln niem a
vznice svatch mu. Veleb Gty a poniuje many Zavrhuje Theodosiv kodex a na jeho
msto dv Theodorikv kodex, piem oivuje star poplatky, aby ospravedlnil nov dan.
Rychle pak e zleitost, se ktermi ty otl; cokoliv, co by ti zpsobilo zpodn, rychle
vye. Nai lid jsou v poslednm taen; svoboda je tm mrtv. A u existuje njak
nadje nebo a m bt ve beznadjn, chtj t ve svm stedu, abys je vedl. Pokud je stt
bezmocn na to, aby pomohl, pokud jak se povd je csa Anthemius bez prostedk, nae
aristokracie je odhodlna nsledovat t a vzdt se sv zem nebo vlas na hlav. Sbohem.148
Sidoniv pohled na spolenost se v tomto ppad velmi bl skeptickmu vnmn pozdn
antick spolenosti, jak ji vnmal Salvianus. Sidonius nejen mn svj vztah ke Gtm, ale
nevh kritizovat i msk ednky v gtskch slubch. Podobnou kritiku lze spatit u
Ammiana a jeho len v pedadrianopolskch udlostech.149 Sidoniova kritika je vak hlub.
Ammianus sice kritizoval msk ednky, avak ti stle zstvali na stran ma. Pestoe
jejich chovn bylo nemorln bylo loajln. Seronatovo jednn vak hrani se zradou.
146

HEATHER, P. Gtov, s. 199.

Ecdicius, syn csae Avita, ktermu Sidonius pomhal tm tyi roky brnit msto Arvern proti
Eurichovm tokm.
148
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber III., Epistulae II. 1847.
149
AMMIANUS MARCELLINUS. Rerum gestarum libri qui supersunt, LLA, 638, Liber XXXI., cap. 4, s.
168, in: BTL 2- Bibliotheca, Teubneriana, Latina, W. Seyfarth, L. Jacob-Karau, I. Ullman, 1978.
147

43

Nejen, e jedn nemorln, ale navc zrazuje kesanskou morlku, toleruje lapkovstv,
nahrazuje msk zkony gtskmi a upednostuje Gty na kor man. Sidoniovy posledn
dky jsou naplnny zoufalstvm a autor si tak uvdomuje ztrtu msk moci. Pipout
Anthemiovu neschopnost inn reagovat na germnskou mocenskou expanzi v Galii a sna
se morln povzbudit Ecdicia v boji proti Eurichovi.
Z historickho pohledu je minimln sporn, zda by galomsk aristokracie byla v tto
dob ochotna neochvjn bojovat na stran mskho csae, kdy jej nemal st budovala
v Galii tm vlastn panstv.150 Vznikaj ji drobn stedovk panstv, na kterch vle
pn byla pro otroky a kolny smrodatn, a po dosaen autopragie151 se stv jejich
postaven vi centrln vld v m/Ravenn spe jen formln.152

Pesto byl Sidonius

jednm z mla autor, kter zpotku vil (v kontextu s pracemi dalch autor) v mon
obrat udlost. Eurichv nstup vak postupn zlomil i jeho odhodln.
Vzrstajc Sidoniv odpor vi Gtm se vrazn projevuje pedevm v dopisu
adresovanm vagrovi Ecdiciovi. Pro Sidonia to byly velmi tk asy, nebo od roku 469 byl
biskupem v Clermontu,153 zem, kter se nachzelo v centru zjmu Gt. V letech 473475
vedl, jako jeden z hlavnch velitel, obranu proti Vizigtm. Bednakov ve sv prci
zdrazuje,154 e biskupov v tto dob peovali jak o poteby svch ednch obvod, tak
tak o ir oblasti vetn vojenskch. Pebrali tak mnoh bemena zanikajc sk msk
sprvy:
V poledne jsi pmo stedem pln bezpen pevedl svou malou skupinku osmncti mu
pes nkolik tisc Gt, co je vkon, kter budou pt generace jist povaovat za
neuviteln. Kdy t ta ostlen vojska uvidla, ne, pi vdom vech tch zvst spojench
s tvm jmnem byla zniena ohromenm; jejich velitel byli tak ohromeni, e nikdy nepestali
zaznamenvat, jak velk byly jejich vlastn poty a jak mal tv poty. Sthli vechny sv
ozbrojen sly na vrchol pkrho kopce. Oblehateli byli i pedtm, ale kdy ses objevil ty,
neodvili se ani rozestavt se k akci. Porazil jsi nkolik z jejich nejodvnjch mu, kter
statenost vedla k tomu, aby brnili tl. Nikdy jsi v tto lt bitv neztratil ani jednoho svho
mue a povaoval ses sm za jedinho mistra zcela nechrnn pln, kde u nejsou vojci,
kte by t kryli
150

BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 24.

stav, kdy panstv mskho aristorkrata bylo ekonomicky zcela nezvisl.
152
HANOVSK, L., HRONKOV, L. a kol.: lovk a strach, Strach v antropologickch perspektivch,
s. 48.
153
Clermont Auvergne, bylo vznamnm mstem i pro Sidoniova vnuka Arcadia, kter ve dvactch
letech 6. stolet vedl povstn Galloman proti fransk nadvld.
154
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 97.
151

44

kdy pomalu postupuje k mstu (jsou vidt), pozdravy, vkiky uznn, slzy upmn
radosti. Vidli t, kdy se ti pi tomto radostnm nvratu od davu dostalo skutench ovac;
dvory tvho prostornho domu byly peplnn lidmi. Nkte z tebe slbali prach bitvy, nkte
konm sundvali uzdy skrpn pnou a krv, nkte pevraceli a srovnvali potem zborcen
sedla. Jin odepnali prun sti helmy chrnc tve, kter sis pl sundat, jin ti zaali
rozvazovat holenn brnn. Nkdo vidl lidi potajc zezy na mech ztupench velkm
vyvraovnm nebo pomujc tesoucmi se prsty otvory v kyrysech zpsoben eznm
nebo dery
A nakonec neeknu nic o slub, kterou jsi vykonval pi zvyovn rovn toho, co bylo
prakticky veejnou silou, a to ze svch vlastnch prostedk a s malou pomoc od naich
magnt. A to nemluvm o trestu, kter jsi uloil barbarskm njezdnkm, a o omezen
uvalenm na neohroenost, kter zaala pekraovat vechny hranice; nebo o tch
pekvapivch tocch, kter zniily cel skupiny, kdy ty jsi utrpl ztrtu pouze dvou nebo t
mu. Tyto katastrofy jsi tmito neoekvanmi toky zasadil nepteli, a on se proto uchlil
k nejvce nehodnmu npadu, jak zatajit sv tk ztrty. Ual hlavu vem, kter nemohl
pohbt v krtkm ase devti hodin, a nechal je, bezhlav, leet, piem ve sv touze
zapomnl zabrnit identifikaci svch mrtvch, protoe trup prozrad identitu stejn jako cel
tlo155
Z dopisu je zejm Sidoniova snaha povzbudit Ecdicia k odporu proti Eurichovi. Sidonius
svho vagra l jako velkho hrdinu, kter i pes poetn nevhodu svoj udatnost a
vlenm umnm nakonec donut barbary k stupu. ryvek dopisu pochz z roku 474, tedy
doby vrcholnho odporu oslaben galomsk aristokracie vi Eurichov156 rozpnavosti.
Sidonius piznv, e vojensk poty gtskch vlenk byli vy ne mskch i s jejich
spojenci. Z historickho pohledu je zvltn, e se Sidonius vbec nezmiuje o Burgundech,
kte pomhali msto brnit.157 Avak vzhledem k jeho vztahm k Burgundm, kter
povaoval za barbary, lze jeho motiv pochopit. eka pipomn i dal vznamnou osobnost,
kter mla vrazn vliv na dn v Galii a byla ptelem Sidonia i Theodericha II. Arvanda.
Arvandus, galsk prefekt, ptel Theodericha II., ale i Euricha, se pokouel zabrnit vlce
mezi mem a Vizigty ji roku 469. Zhy vak byl zaten a v m byl pro dajnou

155

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber III., Epistulae III. 1847.
Eurich vydal roku 475 rozshl dlo, kter mlo vznam pro dal vvoj v Galii. Jednalo se o Codex
Euricianus, kter se vak jako celek nedochoval. Je pravdpodobn, e Eurichv kodex byl
zkonkem, jen uroval prvn jednn jak mezi Vizigty, tak mezi Vizigty a many.
157
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 174.
156

45

velezradu sentem souzen a odsouzen k trestu smrti, kter mu byl nakonec zmnn na
pouhou deportaci.158
Sidonius naznauje, e Gtov poetn many pedili a jen msk odvaha dokzala
jejich pevahu zlomit. Autor tak strun pipomn vzbroj mskch (?) vojk. Zvltn
pozornost vnuje tto problematice ve sv prci Doleal.159 Lze jen tko oekvat, e by se
Sidonius podrobn vnoval vojensk otzce, pesto napklad Vegetius zdrazuje, e od dob
vldy csae Gratiana160 msk armda nepouvala panc a pilby a vzbroj mezi legioni a
pomocnmi sbory se vyrovnvala.161 Autor z tohoto negativnho vvoje vin padek vcviku
a morlky v msk armd a tak neblah vliv Germn zejmna Gt, Alan a Hun.
Z biskupova textu je tak zejm skryt frustrace ze skutenosti, e msto nebrn csask
vojsko, ale Ecdiciovy oddly a mstn galomsk aristokracie. Piznv tak faktickou ztrtu
moci stedn vldy. I kdy Ecdicius zastval vysok postaven, skutenost, e z vlastnch
prostedk musel organizovat obranu bez ohledu, zda tomu tak bylo, i nikoliv autor
nepmo piznv porku msk vldy. V zvru nevh zdraznit gtskou lstivost a krutost,
kter vynik vedle msk udatnosti.
Nsledujc dopis Liber III. IV. uren Sidoniovu pteli Magnu Felixovi, pochz tm
ze stejn doby jako dopis zaslan Ecdiciovi. Dopis l zoufalou situaci, ve kter se Sidonius
nachzel. Zdrazuje v nm hrozbu vyplvajc z velk moci germnskch gentes, kter
nedok msk vojska inn zastavit.
Nae msto ije ve strachu z velkho mnostv kmen, kter v nm vid pekku sv
expanze, a z prudkch zmn v rukch vech kolem nho. Jako uboh ob jsme vystaveni na
milost soupecch nrod, podezraj ns Burgunan, jsme tm v kontaktu s Gty. Musme
se hned potkat se zuivost naich tonk a zvist naich obrnc. Ale o tom vce pozdji.
Jen mi dej vdt, e je u tebe ve v podku, a budu spokojen. Akoliv meme bt potrestni
v och vech lid kvli nkterm obskurnm pokleskm, jsme stle dost velkorys, abychom
pro ostatn touili jen po prosperit. Pokud lovk neme ve zlch asech pt druhm jen to

158

EKA, J. c. d., s. 233.

DOLEAL, S. c. d., s. 195.
160
Gratianus, msk csa (367-383), spolucsa na zpad, syn Valentinina I. a Mariny Severy a vnuk
Gratiana starho narozen v Sirmiu roku 359, ji roku 366 (!) jmenovn konzulem a o rok pozdji
otcem provoln Augustem, po Valentinianov smrti roku 375 provoln jedinm csaem v zpadn sti
e, po pti dnech od jeho jmenovn vak byl v Aquinku prohlen Augustem jeho tylet bratr
Valentinianus II. bez jeho vdom, v pozad Gratianovy vldy probhal boj o moc mezi vrchnm
velitelem jzdy na zpad, Theodosiem starm a prefektem pretorin v Galii, Maximinem.
161
FLAVI VEGETI RENATI. Epitoma rei militaris, ed. Carolus Lang, Bibliotheca scriptorium
Graecorum et Romanorum Teubneriana, Lipsiae, 1885, Liber I, kap. XX., s. 2122.
159

46

dobr, nen o nic lep ne zajatec; neptelem, kter ho zajme, je jeho vlastn nedobr
povaha.162
V prvn sti textu Sidonius uvd jako hlavn nebezpe Burgundy a Gty. Svj vztah
k Burgundm autor vyjdil ve svch Carmina, kde k nim zaujm pevn negativn
stanovisko a povauje je za barbary. Pesto v Liber V. V., dopisu zaslanmu pteli Syagriovi,
o nich zanechv zajmavou poznmku:
V tle a mysli jsou tito lid (Germni) podobni dobytku a velmi tce se tvaruj: avak nyn
maj radost, e t nali, a maj se chu uit burgundsk vmluvnosti a mskmu duchu.163
Burgundsk vmluvnost mohla bt jednm z hlavnch impuls, kter na Sidonia udlaly
pozitivn dojem. Nabz se otzka, zda tuto vmluvnost autor nepovaoval tak za obdobu
msk rtoriky. Mohli Burgundi doshnout dalho vvojovho stupn v pomyslnm
ebku mskch ctnost? Autorova zmna nhledu na Burgundy je vak limitovna
asovm obdobm, nebo dopis adresovan Syagriovi je bez bliho asovho uren. Lze
pedpokldat, e Sidonius popisuje situaci ped rokem 475, nebo v tomto roce Eurich donutil
pedposlednho zpadomskho csae Iulia Nepota, aby uznal vechny jeho dosavadn
vboje v Galii a Hispnii. Zrove tak vypovdl dlouholetou spojeneckou smlouvu
s mem a vytvoil zcela samostatn gtsk krlovstv. Od t doby Eurichovi Gtov neili na
mskm zem jako foederati, ale jako neomezen vlastnci bval msk pdy v podstatn
sti Galie mimo jin i s Clermontem.164 Sidoniova poznmka, e jsme tm v kontaktu
s Gty, napovd, e dopis Felixovi byl napsn jet ped uvedenmi udlostmi.
V druh sti textu se Sidonius pravdpodobn pokou zdraznit mskou vjimenost. I v
tkch asech zanikajcho mskho impria autor zdrazuje mskou velkorysost a
dleitost. Sice pipout, e dolo k vraznm morlnm pokleskm, pesto v, e msk
civilizace me nabdnout mnoho dobrho. Sna se tak apelovat na mskou morlku,
postupuje vak pozitivn a sna se apelovat na sebekritiku. Jeho kritika mskch pomr
vak nen zdaleka tak hlubok, jako tomu je napklad u Salviana.
A dosud Sidonius ve svch dopisech lil Gty i gtsko-msk vztahy zejmna
z kulturnho nebo politickho pohledu, avak v dopise biskupu Censoriovi Liber VI. X.
pibliuje gtsk nebezpe, kter hrozilo i crkevnm hodnostm. Jmno hodnoste autor
neuvd a bohuel ani jin indicie, ze kterch by bylo mon rekonstruovat konkrtn osobu,
dleitj vak me bt Sidoniovo zoufalstv nad nastalou crkevn situac.

162

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber III., Epistulae IV. 1847.
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber V., Epistulae V. 1847.
164
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 97.
163

47

Tento nositel titulu je jedinou privilegovanou osobou, kter me zastvat postaven

dikona. Kdy utkal se svou rodinou ped smrt gtskho devastovn, byl nesen, jako
pouhou hybnost svho letu, na tv zem. Jako pisthovalec bez prostedk, kterm byl,
kvapn osel napl obdlvan pozemek na crkevnm zem v dieczi tv svatosti, a nyn d
o povolen vzt si celou rodu pro sebe.165
Otzce religiozity Gt se Sidonius vnuje mlo. Adresovan dopis opt pochz
z napjatho roku 473, pitom vak podle Wolframa166 mlo posln biskup do vyhnanstv
zejmna politick podtext. Nezanedbateln loha pipadla i csai Iuliu Nepotovi,167 kter
nakonec uznal gtsk vboje, a tm zrove skonilo vyhnn biskup. Tomuto tvrzen vak
odporuje len ehoe z Tours, kter Eurichovo chovn vi ortodoxnm kesanm
povauje za zloinn, kdy jsou masov pronsledovni. Vznamn crkevn hodnoste
zavral do al, vyhnl i dokonce zabjel. Pobjel na kadm kroku ty, kte nesouhlasili
s jeho vrou, a dokonce poruil, aby vstup do svatch chrm byl uzaven trnitmi kei, co si
eho vyloil tak, e jen mlo lid by mohlo vchzet do chrm a prav vra by tak upadala
v zapomnn. Neopomj zmnit tak Sidonia a jeho dopis Basiliovi.168
Crkev neuchovala dnou pamtku na muednky z doby vldy Euricha169, a proto je
obtn s jistotou vysvtlit jev, kdy, podle pozdn antickch autor, dochzelo v uveden
dob k devastaci kostel. Vzhledem k nejist situaci pln vojenskch stet a politick
nestability je pravdpodobn, e msk msta, kter v nemal me chudla, nemla dostaten
mnostv prostedk na udren veejnch budov.170
V odborn svtov literatue je problematice gtsk religiozity vnovna velk pozornost a
existuje nepebern mnostv kvalitnch dl. I v eskm prosted lze nalzt vysoce kvalitn
prce, piem velmi zajmav dlo vztahujc se k uveden problematice pedstavuje star
prce Bednakov Politick a spoleensk aspekty christianizace barbar (Vizigt,
Ostrogt a Vandal),171 ve kter autorka podrobn popisuje jednotliv vybran gentes a
jejich religizn promnu v obdob konce antiky.
eka ve sv prci Znik antickho svta zdrazuje, e zbdaen msta pestvaj bt
v poslednch desetiletch existence zpadn msk e centry hospodskho ivota,
zhoruje se postaven koln a roste tisk velkostatk, nakonec dochz a k autopragii a ve
165

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VI., Epistulae X. 1847.
WOLFRAM, H. c. d., s. 181.
167
Julius Nepos, zpadomsk csa (474 - 475, 477? - 480).
168
EHO Z TOURS. O boji krl a dlu spravedlivch, pekl. J. Kincl. Odeon, Praha, 1986, s. 112.
169
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 99.
170
EKA, J. Znik antickho svta, s. 217.
171
viz vodn kapitola
166

48

svch opevnnch venkovskch vilch se galomt magnti obklopuj druinami vlastnch

ozbrojenc.172 Neutenou situac trpla i crkevn sprva. Pesto ekonomick a sociln
pozice crkve byla siln a musela plnit mnoho dleitch kol nejen na poli duchovnm, ale
tak charitativnm a diplomatickm.173 Vnmat toto obdob jako destrukci civilizace by vak
bylo pli jednoduch, jak to pipomn napklad Ward-Perkins.174
Podrobnj dopis pojednvajc mimo jin o Gtech, adresovan biskupu Patiensovi, se
nachz v Liber VI. XII. Autor v nm popisuje a vyzdvihuje lohu mskho biskupa, kter i
v tkch chvlch impria ztlesuje kesansk ctnosti:
Me bt pravda, e nkter z tchto dobrch skutk nejsou pro tebe typick a dl se o n
se svmi kolegy, ale je zde jeden, kter je tvj v prvnm poad, jak kaj prvnci, kter
neme popt ani tvoje skromnost. Je to ta skutenost, e kdy gtsk zpustoen skonilo a
vechna vojska byla zniena porem, na sv vlastn nklady jsi na celm znienm zem
Gal rozdval rodu lidem trpcm nouz, akoliv by to byla pro nae hladovjc lidi dost
velk pomoc, pokud by obil dostali, ne zadarmo, ale obvyklmi obchodnmi cestami.175
Podobn jako pedchoz dopisy i dopis uren biskupu Patiensovi pochz z roku 474.
V dob zmatk a nejistoty Sidonius oceuje a veleb jeho kesansk ctnosti. Autor obrn
l jeho ulechtil skutky, avak v pedkldanm textu pmo vynik draz na boj proti
Gtm. Bednakov v tto souvislosti konstatuje, e man v Galii za Euricha poprv zaili
oteven panstv barbar a to i pesto, e se nachzeli v mskch slubch.176 Podle ehoe
z Tours zakusili nejvt gtsk plenn oblasti Aquitanie a Novempopulany,177 tedy zem,
kter si Gtov nrokovali u od roku 418. ehoovo tvrzen je vak nutn podrobit hlub
revizi, nebo jako fransk kronik neml pli zjm vyzdvihovat lohu a iny Gt.
Pes zjevnou Sidoniovu snahu oslavit biskupovu lechetnost autor piznv neschopnost
ravennsk msk vldy na nastalou situaci inn reagovat. Situaci zachrauje a samotn
biskup, pedstavitel crkve, kter ekonomicky pomh obyvatelm Galie. Sidonius uvd i
padek obchodu v Galii, a tm i obchodnch cest.
Sidoniovo len ztrty obchodnch cest se zd velmi vrohodn, nebo politick

172

zajmav srovnn promny a padku uplatnn mskho prva pedstavuje prce J. Harries, kter
v dle Law and Crime in the Roman World, Cambridge University Press, 2007, pedkld teni
fungujc msk edn apart v obdob ranho csastv a naopak je kontrastem s dobou uplatnn a
vykonvn prva v 5. stolet v Galii
173
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 100.
174
WARD-PERKINS, B. c. d., s. 5.
175
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VI., Epistulae XII., 1847.
176
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 99.
177
Novempopulana, msk provincie, kter vznikla v dob vldy csae Dioklecina, zahrnujc
pozdj zem Aquitnie.

49

rozttnost Galie byla rozshl a obchodn cesty se asto stvaly terem loupench
tok.178
vodn dopis v Liber VII Sidonius adresuje biskupu Mamertovi. Na rozdl od jinch
osobnost, se ktermi si Sidonius dopisoval, o biskupu Mamertovi se dochovalo vce
informac.
Narodil se kolem roku 400 ve Vienne na zem Galie. Podobn jako dal vznamn
duchovn osobnosti na sklonku antiky psobc v Galii vynikal ve vzdln, ale i zbonosti.
Podle Chlumskho179 ped nstupem duchovn cesty byl pr enat a ovdovl. Roku 461 se
pak stv biskupem ve Vienne a zde tak postavil chrm sv. Ferreola,180 do kterho penesl
ostatky muednka. V dob jeho psoben v Galii ji probhaly tvrd boje mezi slbnoucm
mem a Germny. Podle legendy roku 469 dolo, pi slavnosti Vzken, k zvltn udlosti.
Msto bylo stieno porem a ortodoxn kesan zachraovali zbytky majetku. V chrmu
vak zstal Mamertus a prosil Boha o zchranu. Mamertova modlitba pronikla k nebesm a
jeho slzy uhasily ohe.181 Pesn datum Mamertova mrt nen znmo, ale lze pedpokldat,
e se pekrv s nstupem vldy Euricha.
Sidonius popisuje biskupu Mamertovi vnou situaci, kter postihla oblast kolem
Clermontu:
k se, e Gtov okupovali mskou pdu; n neastn kraj Auvergne jim vdy pi
kadm jejich vpdu slou jako vstupn brna. Nam osudem je pilvat olej do ohn typick
nenvisti, protoe s bo pomoc jsme jedinou pekkou naplnn jejich ambic rozit sv
hranice a k Rnu, a tak udrovat celou zem mezi touto ekou, Atlantickm ocenem a Loirou.
Jejich hroziv sla na ns dlouho vyvjela velk ntlak. Ji pohltila cel rozshl oblasti kolem
ns, a hroz, e pohlt jet vc.182
Je otzkou, kterou st msk pdy ml Sidonius konkrtn na mysli. Podle Heathera
Eurich vedl vbojn taen ji od roku 469.183 Nen tak jist, zda Sidonius ji vdl o
gtskch zborech v Hispnii. Z asovho hlediska to nen nemon, nebo roku 473 gtsk
178

PEROWNE, S. c. d., s. 24 25.

CHLUMSK, J. Svtci k nm hovo, http://catholica.cz/sv. Mamert
180
sv. Ferreolus se pravdpodobn narodil po roce 200 v Galii. V mladm vku vstoupil do msk
armdy a postupn doshl a funkce tribuna. Kdy se stal kesanem, nen znmo, avak v dob
pronsledovn kesan za vldy csae Dioklecina byl Ferreolus zaten mskm guvernrem.
dajn prohlsil, e ne by se vzdl svoj vry, radji dobrovoln odejde ze ivota. Ferreolus byl
zbiovn a muen a nsledn uvznn. Z vzen vak zzrakem unikl a unikl za eku Rhne.
mskmi hldkami byl vak dopaden a na konci 3. stolet popraven.
181
Nsledn Mamertus zavedl kadoron tdenn kajc prvody. K nim pak sloil z litani, alm a
modliteb zvltn pobonost. Prvody se konaly ti dny ped nanebevstoupenm Pn po viennsk
arcidieczi a nsledn se rozily do sousednch zem.
182
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VII., Epistulae I., 1847.
183
HEATHER, P. Gtov, s. 195.
179

50

oddly obsadily podstatnou st Hispnie.

Gauterit184 pronikl v tomto roce pes zpadn Pyreneje a podrobil si adu mst, vetn
Pamplony a Caesaraugusty.185

Druh oddl, veden vojevdcem Heldefredem, obklil

Tarragonu186 a dobval poben msta provincie Tarraconensis.187 Ml Sidonius na mysli i

tato zem, i pouze galsk provincie? V dopisu zmiuje Auvergne, kter skuten bylo
v centru Eurichova zjmu, avak v roce 474 jet pohroma na nj nedolehla. Dobrovoln
piznv, e Auvergne je vznamnou mskou pevnost, kter klade Gtm houevnat odpor.
Je zejm, e Sidonius u gtskch ambic pehn, nebo v Galii se nenachzeli pouze man
a Gtov, ale i dal vznamn germnsk kmeny. Sidonius se mohl domnvat, e by se
Gtov skuten chtli zmocnit uvedench oblast, reln vojensko-politick situace vak
tomu neodpovdala, nebo vedle Gt mli zsadn vznam tak Burgundi a Frankov.
A tm plamennou e pouv Sidonius v Liber VII, VI. v dopise biskupu Basiliovi a
pochzejcm z pelomu let 472473. Dopis je velmi obshl a Sidonius, krom jinho,
pipomn Eurichovu expanzi, zamuje se vak zejmna na otzku gtsk religiozity a velmi
kritizuje arinstv, ve kterm spatuje vt nebezpe ne v samotn gtsk vojensk
expanzi.188
Ponvad jsi mj pn a uitel, za prv jako mj ochrnce a za druh jako mj ptel;
protoe si tak dobe pamatuji tok tv vmluvnosti pramenc z tvho vnivho zpalu, kdy jsi
probodnul hrotem svch spiritulnch svdectv Gta Modaharia, protoe se po tob ohnl
otpy arinskho kacstv. Kvli tomu vemu se nemusm obvat necty vi ostatnm
biskupm, kdy se ti svuji se svm zrmutkem z padku velkho mue na doby, kter se
pohybuje kolem vcch a tyje ze ztracench du, pokradmu a nepozorovan napravo a
nalevo.
Musm piznat, e tak, jak me bt Gt mocn, bojm se ho mn jako tonka tocho
na nae hradby ne jako niitele naich kesanskch zkon. k se, e pouh vysloven
slova katolick tak naru jeho duevn rovnovhu a rozbu srdce, e by ho lovk mohl sp
povaovat za hlavnho duchovnho jeho arinsk sekty ne za monarchu svho nroda.

184

komes Gauterit peel s jednm oddlem pes zpadn Pyreneje a pijal formln kapitulaci
nkterch mst v Hispnii
185
dnen Zaragoza
186
msto bylo centrem msk provincie Hispania Tarraconensis
187
Heather k tmto udlostem vstin konstatuje: Moc zpadnho csae se jednodue rozplynula,
kdy ho pestali podporovat jeho hlavn spojenci, zejmna vchodn man a Burgundi. (HEATHER,
P.: Gtov, s. 196-197).
188
Zajmav srovnn pohled na gtsk arinstv lze nalzt u Salviana, kter ml osobn zkuenost
s arinstvm tolosnskch Vizigt. Z pklonu k arinstv nevinil samotn Gty, ale veobecn
nedostatek vzdln a tedy i nedostaten vklad kesansk nauky.

51

Udlej, co je v tvch silch, pokud trp krlovskou blahosklonnost, abys zskal pro nae
biskupy prvo bt vysvcen na knze v tch stech Galie, kter jsou nyn zahrnuty do
gtskch hranic, take pokud je nememe dret smlouvou pro msk stt, meme je alespo
dret nboenstvm pro mskou crkev.189
Dopis Basiliovi pedstavuje jeden z nejvraznjch Sidoniovch emonch projev
v celch Epistulae. Autor na zatku textu pouv bsnick obraty, kter maj za cl
zdraznit boj mezi ortodoxi a arinstvm. O zmiovanm Modahariovi Sidonius nepodv
bli informace. Ve Ferreiriho studii190 Modaharius nebyl biskup i jin crkevn pedstavitel,
ale obyejn gtsk oban, kter vedl christologickou debatu s Basiliem. Ze Sidoniova
textu vyplv, e se pravdpodobn jednalo o biskupa Basilea z Aix v Arles.191
Sidoniv vztah k Eurichovu arinstv vstin charakterizuje Bednakov.192 O Eurichovi
se vyjadoval jako o velkm nepteli ortodoxie a ji pouh zmnka dovedla Euricha
k takovmu rozlen, e nebylo jist, zda byl vdcem Gt i arinsk vry, co odpovd
uvedenmu textu. Eurich jist povaoval arinstv za pravou vru a pital j svoje spchy,
co dle podporovalo jeho vojensk a politick spchy, kter v sedmdestch letech byly
znan. Sidonius uvd adu pklad jeho negativnho chovn zneuctn olt, dobytek
lec v chrmech, oputn diecze aj.
Autorovo vyjden o strachu z arinstv a hrub vojensk sly nemus bt nutn jen
obrazn. Pi pohledu na mapu Galie na sklonku existence zpadnho impria bylo postaven
ortodoxie vn ohroeno. Rozdln pohled na spolenost pipomn Heer v Augustinov
vnmn pozdn antick spolenosti, kterho hluboce dojm bda lidovch mas ve mstech a
na vesnici a cel lidstvo mu pipomn masu hch, zkzy, hnvu substanci, kter je hodna
pouze vnho zatracen.193 V tomto kontextu se nabz zajmav otzka, kterou je vhodn
pipomenout, nebo m pro Sidoniv vklad a ctn dleit vznam. Jak byly nboensk
piny gtskho pklonu k arianismu? Sidonius se k nim nevyjaduje. Pitom vak
nevysvtluje rozdln postoj vi Theoderichovi II. a Eurichovi, kde by teoreticky otzka
religiozity mla mt stejnou vhu.
Doleal se domnv, e nboenskou pinou gtskho pklonu k arianismu byla jeho
racionalita, kter vce vyhovovala gtskmu mylen.194 Hierarchick struktura Bo trojice
189

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VII., Epistulae VI., 1847.
FERREIRO, A. The Visigoths: studies in culture and society. Boston: Brill, 1999, xv, 332 p., s. 40,
ISBN 90-041-1206-5.
191
tamt s. 41.
192
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 99.
193
HEER, F. Evropsk duchovn djiny, s. 30.
194
DOLEAL, S. c. d., s. 276.
190

52

mla bt Germnm bli, nebo odpovdala patriarchln struktue jejich spolenosti. Toto
tvrzen vak me bt a pli zjednoduen a nebere ohled na religizn a kulturn vvoj
jednotlivch germnskch gentes. Doleal svoji teorii podepr odkazem na koncept panteonu
s jednou hlavn postavou.195
Postoj k obma gtskm vldcm, z pohledu jejich religiznho ctn, zstv nejasn. Z
text lze soudit, e politick realita stla nad nboenskm vyznnm. Jestlie Sidonius
choval k Theoderichovi II. velk sympatie jako mskmu spojenci a blzkmu pteli csae
Avita, o nkolik let pozdji Euricha za jeho protimsk chovn odsuzoval. Jeho postoje vak
nebyly nemnn a nakonec Euricha, po svm proputn, vyzdvihuje a omlouv.
Samotnho Basilia pot d, aby udlal ve, co je v jeho silch, aby zlepil a upevnil
postaven ortodoxnch duchovnch, kte se nachzej na gtskm zem. Lze jen obtn urit,
zda byl jeho poadavek reln i nikoliv, avak Eurichovo neptelsk chovn vi ortodoxii
bylo natolik siln, e se jev nepravdpodobn, e by Basilius mohl uspt. Na druh stran
v och ortodoxnch biskup byli arint Gtov nm nepijatelnm a po Theodosiovch
nboenskch zkonech z nora roku 380 se neptelsk postoj k arinstv rozvinul naplno.196
Sidonius, na rozdl napklad od Salviana, se asto pokouel vnmat situaci optimistickm
pohledem, avak udlosti z poloviny sedmdestch let 5. stolet otsly i jeho smlenm. V
Liber VII. VII. popisuje zoufalou situaci v Galii, kdy msk snaha o konsolidaci pomr zcela
selhala a veker nadjn oekvn padla. V dopisu adresovanmu biskupu Graecovi uvd
nsledujc popis udlost:
Kad tvrd, e v dob vlky bylo lpe ne te po uzaven mru. Nae zotroen bylo
cenou za bezpenost nkoho tetho. Zotroen (ach, takov ostuda!) tch Arvernskch, kte
se podle star tradice pynili bratrstvm s Latiem a pvodem ze syn Trje, kte v na vlastn
dob sami vystoupili dopedu, aby si udreli nskok ped spolenm neptelem, kte
dokonce, kdy byli neprodyn obkleni, se tak mlo bli Gt, e vyrazili proti jejich
opevnnmu tboru a svou udatnost zaseli strach v srdcch neptel.
Toto jsou mui, jejich adov vojci byli tak dob jako velitel, ale kte nikdy nedostali
odmnu za sv vtzstv: to bylo pedno pro tvou konsolidaci, zatmco vekerou zdrcujc
zt porky museli nst sami. Toto jsou patrioti, kte se nebli vydat spravedlnosti
hanebnho Seronata, zrdce mskch provinci, barbarm, zatmco stt, pro kter tak
riskovali, ml st odvahu kvli svmu pesvden vykonat rozsudek smrti. A toto m bt

195
196

tamt, s. 276, pozn . 1141.

tamt, s. 277.

53

nae odmna za nesmrnou chudobu, pory, me a mor, za potsnn naich me krv

neptele a za to, e sami jdeme do bitvy hladov ...
Toto je tedy ten znm mr, o kterm jsme snili, kdy jsme si k jdlu vytrhvali trvu
z prasklin ve zdech, kdy jsme ve sv nevdomosti asto omylem jedli otrven plevel, kdy
jsme ho bez rozmyslu vytrhvali rukama promodralmi z hladu a minimln tak zelenmi jako
plevel sm. Pro vechny tyto dkazy na oddanosti by se zdlo, e mme pinst ob. Pokud
tomu tak m bt, k bychom se stydli za mr bez cti nebo vhody.197
Sidoniv dopis byl napsn v dob, kdy brnil Clermont (473475). Z jeho posteh vak
nen patrna ani tak snaha obvinit Gty z pustoen Galie, jako opt zdraznit neschopnost a
nemohoucnost msk vldy na nastalou situaci reagovat. Sidonius se ctil bt podveden a
oprvnn. Eurichovo taen bylo mimodn spn, v tto dob byla dobyta msta
Zaragoza a Pamplona a pobe vetn Tarragony. Zde vedl boje vizigtsk sprvce Hispnie
(jako dux Hispaniarum), dvj msk vojevdce Vincentius. Svbsk Galicie a st
Baskicka se ocitla pod gtskou nadvldou. Po spnch taench v Hispnii dokonil Eurich
i dobyt Auvergne.198
Sidonius v dopise l chmurn udlosti, ale jeho loha nebyla zcela bezvznamn a mue,
kter dopustil tuto situaci, csae Julia Nepota, sm zpotku vychvaloval. Situaci vstin
pipomn i Grant.199 Nepotova neuvliv politika zaala roku 474, kdy byl v Ostii provoln
csaem. Nejdleitj udlost jeho panovn bylo prv prohlen Euricha, e jeho
roziujc se galsk krlovstv ji nen sttem federativnm, kter je alespo zdnliv zvisl
na zpadomskm impriu, ale sttem zcela samostatnm.
Nepos ml k Sidoniovi ble i v tom, e ustanovil Ecdicia vrchnm velitelem ve tbu a
patricijem. Sidoniova kritika pomr v pedkldanm textu tak, i kdy nevysloven, m
k Nepotovi. Nepos nebyl schopen po tm ti roky poslat Ecdiciovi a Sidoniovi posily, kter
by jim pomohly ubrnit Auvergne ped Eurichovm zborem. Vyjednvn nakonec
penechal pti biskupm, kte vak nebyli s to se s Eurichem domluvit. Diplomatick mise
zcela selhaly a jednn o zemnch vmnch nevedla ke konkrtnm vsledkm.
Dopis adresovan biskupu Graecovi tak pochz z roku 475, kdy byla dohodnuta smlouva
mezi Nepotem a Eurichem. msk impertor v n postoupil celou arvernskou oblast
Vizigtm. Sidonius musel pravdpodobn velmi vrazn pehodnotit svoje smlen o
Nepotovi, kter se zpotku vldy til jeho oslavnm eem, nebo Ecdicius byl nahrazen ve

197

SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VII., Epistulae VII., 1847.
EKA, J. c. d. s. 237.
199
GRANT, M. mt csaov, s. 348.
198

54

funkci vrchnho velitele vojska Orestem, bvalm tajemnkem Attily, ped kterm nakonec
sm Nepos prchl do Dalmcie.
Sidoniv dopis pojednvajc o zoufal situaci tak lze tak pochopit jako autorovu snahu o
odvrcen pozornosti od svho patnho odhadu situace a chybn chvly mskho csae,
kter nejene nepomohl ubrnit Auvergne, ale nakonec jej i zradil.
Posledn vybran dopis je adresovan pteli a pravdpodobn i pbuznmu Sidonia,
Tonantiovi Ferreolovi a pochz z roku 479. Ferreolus byl galomsk sentor ijc
v Narbonne a pochzejc z rodu Avit, kter il v Arvernsk oblasti. Z nsledujcch dk je
zejm Sidoniova zaujatost, avak Ferreolova osobnost pedstavovala velmi vznamnou
politickou a crkevn autoritu Galie:
Skonila tvoje sprva Gal, kdy byli jet ve svm nejvtm rozkvtu. Mlelo se o
innosti tvch opaten proti Attilovi, nepteli Rna, a Thorismundovi, hostovi Rhny, a o
tv podpoe Aetiovi, osvoboditeli Loiry
Vldl jsi Galm s takovou moudrost Opomenul se proslov, se kterm jsi ovlivnil
barbarskho gtskho krle jazykem, ve kterm se msil arm s vnost a rafinovanost,
jazykem, kter mu nebyl povdom a kter ho donutil odejt od bran Arles hostinou, kde by
Aetius200 nemohl uspt silou zbran.201
Sidoniovo len neuten situace v zpadnm mskm csastv skrvalo v sob i prvek
novho zatku. Jak slbla moc zpadomsk e, napomhal tento vvoj k stle vtmu
osamostatnn pozice crkve. Franzen tuto mylenku uvd na pkladu dopisu papee Gelasia
I.202 adresovanho vchodomskmu csai Anastasiovi. Gelasius byl zastncem nzoru, e
duchovn moc je nezvisl na svtsk moci a kad je pslun pro svoji oblast tit je
v moci duchovn, pokud i krlov se mus zodpovdat Bohu, ale naopak sprvcov crkve
mus, v oblasti veejnho podku, poslouchat csask zkony. Tm byl zformulovn
dualismus, na kterm od t doby spoval vvoj zpadn Evropy.203
V zvru kapitoly se vak jet nabz jedna zsadn otzka, kterou si poloil ve sv prci
ji Dahlheim.204 Sidonius byl potomkem jednoho z nejvznamnjch rod v Galii, dostalo se
mu vbornho vzdln pro sttn slubu, avak nic jej nekvalifikovalo pro vysok duchovn
200

Podrobnou studii o Atiovi a Maiorianovi a jejich vlivu na poltick vvoj pozdn antiky pedkld
napklad Oost a Max (Oost, I, S. Atius and Majorian: in Classical Philology, Vol. 59, No. 1, The
University of Chicago Press, 1964, Max, E. G.: Political Intrigue during the Reigns of the Western
Roman Empirors Avitus and Majorian: in Historia: Zeitschrift fr Alte Geschichte, Bd. 28, H 2, 1979).
201
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., Liber VII., Epistulae XII., 1847.
202
Pape Gelasius I. (492496) byl pedstavitelem snah o zven autority papestv, ale tak rozkolu
mezi vchodnm a zpadnm kesanstvm.
203
FRANZEN, A. c. d., s. 84.
204
DAHLHEIM, W. c. d.

55

ad. Pesto souhlasil s volbou za biskupa. Vysvtlen svho rozhodnut uvd v Liber II.
s vysvtlenm patriam seu capillos.205 Uprosted veobecnho padku se stal jedinou
oporou slibujc svm spoluobanm zchranu.206 Dahlheim v tto souvislosti pipomn i
zvltn ppad biskupa Germana z Auxerre,207 kter, i pes vstedn chovn, se stal
vznamnou oporou obrany Auxerre a politicky vystupoval stejn neohroen jako Sidonius.
Konen je nutn dodat, e vichni biskupov mli svou mocenskou zkladnu ve mstech a
nenavn hjili zjmy mst ped csaem a mstodritelem, ale tak se ujmali veejnch
povinnost, kdy nastala doba krize. Rovn organizovali obranu mst a mrnili utrpen
zpsoben oblhnm a hladomorem.208
Suchnek a Drka dodvaj, e pedevm v zpadnch stech msk e museli
pedstavitel crkve asto pevzt do svch rukou edn a sprvn koly, kter dve
zajiovala csask vlda. Mezitm mstt ednci a bohat pozemkov vlastnci se stle vce
stahovali z veejn sluby a uzavrali se ped okolnm svtem na svch venkovskch statcch.
A prv biskupov zstvali posledn nezpochybnitelnou lokln autoritou. Dokonce na
mnoha mstech se museli ujmout ochrany a sprvy msta a zajistit zkladn administrativn,
zsobovac i vojensk zleitosti. Neschopnost stvajcch ad je uinila faktickmi pny
msta a jeho okol. Pro Germny tak pedstavovali pirozenho partnera pro vyjednvn.209

* * *

205

obtovat bu vlast, nebo vlasy

DAHLHEIM, W. c. d., s. 156.
207
Germanus z Auxerre pochzel z urozen galsk aristokratick rodiny galskho sentora, po
zvolen biskupem opustil manelku Eustachii, rozdlil zddn jmn mezi chud a sm se od t doby
oblkal do hrub haleny, na prsou nosil mec pln svatch relikvi a v noci ulhal na loe pln
popela. Pesto intenzvn projevoval zjem o politick dn a stle il v pesvden, e autorita jeho
bvalho povoln pslu tak jeho nov duchovn profesi.
208
DAHLHEIM, W. c. d., s. 157.
209
SUCHNEK, D. a DRKA, V. Crkevn djiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 427 s., [4] s. obr. pl.,
s. 96-97, ISBN 978-802-4737195
206

56

2/ Pohledy a komparace Sidoniovch (tm) souasnk

a) Jordanes

I po desetiletch vnivch debat o vznamu a pravdivosti Gerik zstv Jordanova prce

o Gtech jedinenm pramenem pro poznn jejich djin. vodem je nutn poloit si otzku
jak byl Jordanv skuten motiv k sepsn Getik? Autor na otzku odpovd hned na zatku
svho dla uvd svho ptele Castalia, kter ho podal o tuto slubu.210 Dokonce
pipomn Castaliovu snahu, aby Jordanes upustil od psan svho malho dla, kter mlo
pedstavovat shrnut kronik, a naopak aby se vnoval sepsn djin Get. Jordanes
vysvtluje, e tohoto kolu snad ani nen hoden. Sice prci vypracuje s nejlepm vdomm,
ale Castalia d, aby ho ve vsledku omluvil pro nedostatek pramen a stylistiky a aby
ppadn nedostatky sm doplnil.211 Skuten Jordanes hovoil se svm ptelem, nebo tato
pas mohla pedstavovat snahu o uritou propagandu k sepsn Getik a jednalo se pouze o
stylistick obrat?
Jordanes klade hlavn draz na faktografick, chronologick vklad, kter vak podv
msty nesouvisle a asto se dopout i zvanch faktografickch chyb. V porovnn s jinmi
pozdn antickmi autory Jordanes si tm nevm kadodennosti gtskho zpsobu ivota,
nezajm se do hloubky o zvyky, kulturu, ale sna se zdraznit iny gtskch krl a gtsk
nobility a pokou se je zasadit do irho historickho vkladu. Pomrn spn se mu da
propojit vklad gtskch djin s mskmi a vytvoit ucelen historick pehled mskogtskch djin na sklonku antiky. Podrobnji se zabv pouze popisem Hun, ale ani zde
nejsou jeho zvry pvodn, nebo Jordanes asto vyuval dla starch historik. O Hunech
pojednv s velkm despektem a pi len jejich djin a kultury odkazuje na vyprvn
vchodomskho historika Priska. Pesto jim v jeho prci pat mimodn msto a autor se
pokou o hlub rozbor jejich zpsobu ivota. S vyuitm citac historika Priska teni
umouje poznat jejich pvod, pibliuje jejich rituly, vlen schopnosti a ivot a tak iny
nelnka Attily a dalch vznamnch osobnost hunsk historie.
V popisu Germn se mu nejedn, v porovnn s dly Sidonia212 nebo Avita,213 o rozbor
sociln struktury spolenosti jednotlivch gentes, ale zamuje se na jejich cel djinn
210

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 1.
tamt, 3.
212
SIDONIUS APOLLINARIS. Epistulae, in: Migne, P. L. 1847.
213
ALCIMI ECDITII AVITI VIENNENSIS EPISCOPI. Opera quae supersunt, in dMGH, AA, 6.2, ed.
Rudolf Peiper, Berlin, 1883.
211

57

vvoj, by msty jen ve strunm vtu nejdleitjch bod jejich historie. Uritou paralelu
lze hledat s Isidorem ze Sevilly,214 kter vnuje pozornost vvoji jmen jednotlivch nrod.
Z pohledu antropologie lze Isidorovo dlo i oficiln, podle Budila215 uznat jako
plnohodnotn antropologick dlo. Problmem je, e struktura cel jeho prce m a
encyklopedickou podobu. Tomu se naopak Jordanes vyhb a sna se vysvtlit etnick
pvod vybranch nrod. Pi svm vkladu se ovem dopout ady vraznch
faktografickch omyl.
Stejn jako ke Gtm se autor sna pistupovat k dalm germnskm nrodm. Velkou
vypovdac hodnotu maj popisy skandinvskch oblast a tamjch obyvatel. Jordanes uvd
adu gentes, jejich historick vrohodnost je znan nejist, ale autorovo piblen
geografickch oblast m i tak svoji jedinenou hodnotu. V porovnn s jinmi pozdn
antickmi historiky lze najt uritou podobu s citovanm dlem Ammiana Marcellina. Oba
spojuje snaha o ir vklad geografickch daj a zjem o politick uspodn pozdn
antickho svta. Jordanes patrn vychzel z pomr, kter v mskm impriu existovaly ji
od 3. stolet, kdy se Germni zaali ve vt me usazovat na msk pd a zaali se i
v nemalm mtku prosazovat v armd.
V nsledujcch desetilet se stdala obdob progermanismu a antigermanismu, co se
vtinou odvjelo od osoby csae. Je obtn s jistotou ci, zda Jordanes byl zastncem toho
i onoho trendu. Ve svm dle vdy odliuje msk zjmy od germnskch by i gtskch
a pokud dolo na msk stran k pochyben, jednalo se podle nj vtinou o selhn
jednotlivce, jako kupkladu v udlostech ped bitvou u Adrianopole.
V pozdn antick historiografii vynik jeho prce i dal zvltnost. Jordanes se
nboensk otzce, z hlediska vnitnho stmelen e, pli nevnuje, co me bt a s
podivem. Nenavazuje tak na texty Sidonia a Salviana, kte naopak vidli hlavn podstatu
svho len v blim i vzdlenjm popisu religiznho chovn Germn. Objektivn
nelze zhodnotit, kter dla maj vy historickou vkladovou hodnotu, ale Jordanova prce je
zvltn v tom, e se sna od nboensk problematiky oprostit a sleduje vhradn politick
jednn mezi mem a Germny. Z Jordanova textu je vak zejm, e byl ortodoxn kesan.
K arinstv pistupoval negativn jako dkaz slou jeho narka na osobu csae Valenta

214

ISIDOR ZE SEVILLY. Etymologiae IX, OIKOYMENH, Praha, 1998, kap. 2, s. 17-49.

BUDIL, I. Za obzor Zpadu : [promny antropologickho mylen ad Isidora ze Sevilly po Franze
Boase]. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2001, 793 p., s. 91, ISBN 80-725-4163-3.
215

58

(souvisejc s udlostmi roku 376) a jeho vyznvn arinstv, kdy se mu mlo dostat
spravedlivho trestu za jeho kacstv.216
Z pohledu antropologie nabz dlo netradin pohled. Na rozdl od mnoha klasickch
mskch prac Jordanes nejev napklad dn zjem o kadodennost. Na druh stran si
vak vm kulturnch rozdl mezi many a Germny i mezi jednotlivmi germnskmi
gentes.
Dla Sidonia i Salviana maj k historick antropologii pravdpodobn ble ne Jordanv
text. Zejmna Sidonius se zamoval na pochopen kadodennho ivota Germn. Jejich
motivace vak mla zejmna pragmatick dvod. Salvianus kritizoval zhralost pozdn
msk spolenosti a Germny vyuval jako nstroj k morlnmu polepen man.
Naproti tomu se Sidonius pokouel o urit sociologick przkum Germn, nebo si
pravdpodobn uvdomoval, e budoucnost ma bude spjata s germnskmi gentes. Lze
pedpokldat, e se snail vyhodnotit, kter gentes jsou schopna se vce pizpsobit mskmu
zpsobu ivota a kter se snze mohou zalenit do msk civilizace. Jordanes pistupuje
k problematice odlinm zpsobem. Zabv se pedevm etnografickou otzkou. Zajm
ho vvoj kmene po politick strnce, ale tak po lingvistick. Pes leckdy chybn zvry
zstv jeho pnos vznamn zejmna v tom, e je asto jedinm autorem, kter zmiuje
ptomnost a existenci neznmch, i relativn mlo znmch kmen.
Jordanovo dlo, ale i dla velk vtiny pozdn antickch autor, jsou z pohledu
antropologie vznamn, pedevm pokud jde o pejmn kulturnch prvk, vnmn etnick
pslunosti, otzek nboenskho vnmn jednotlivch etnik, ale tak v pohledu na pozdn
antickou mskou kulturu jako celek.
Hlavn pozornost autor se sousted na porovnn civilizan rovn v oblastech jako
diplomacie, umn, spoleensk jednn, rtorika, morlka (z pohledu mskch tradic) a
v neposledn ad tak vojensk umn. Je zajmav, e mt autoi oceovali na Germnech
prv vojensk umn. Nejvce patrn Ammianus Marcellinus, kter ml jako vojk k nmu
nejble, ale i Jordanes vrazn vyzdvihuje gtskou odvahu, smysl pro povinnost a bojov
nasazen.
Jeho vnmn my a oni se na prvn pohled jev jednoznan. Jordanes jakoby
bezpochyby stoj na stran ma i kdy jeho etnick pvod byl tm jist gtsk a z
vkladu lze usuzovat, e v jeho pojet stoj msk civilizace na vrcholu spoleenskho
uspodn pozdn antickho svta. Pokud bychom v tomto kontextu pojem kultura
216

JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012, 330 s. Memoria medii aevi,
sv. 16., s. 8, ISBN 978-802-5707-449.

59

podrobili hlubmu bdn, lze ci, e v pohledu pozdn antickch autor se jedn o soubor
mskho zpsobu a stylu ivota. I Jordanes vychz z tohoto kritria. Virtus, gramotnost,
alespo urit mra civilizace byly hodnoty, ktermi vyhodnocuje rove cizch nrod. U
Gt vak vznik zajmav paradox.

Jordanes si v len gtskch djin mysln i

nemysln spletl Gety s Gty, akoli je jako Gty pedkldal. V sti svho dla
pojednvajcho o jejich pvodu zdrazuje, e jim nechybli uitel moudrosti, byli
moudej ne jin barbai a dosahovali tm rovn ek!217 Odkazuje sice na vyprvn
historika Dia Casia, ale ji to, e toto hodnocen nechv bez bliho komente, je
s podivem.
* * *

Velmi obtnou se jev otzka sebeidentifikace, kter i z dvodu nronosti tvo hlavn
npl kapitoly. Autor sice na jedn stran vystupuje jako man na druh vak velmi
vyzdvihuje spoleenskou rove Gt. Msty se a me zdt, e vedle man existoval
tm stejn vyspl gtsk nrod.
Nectil se snad bt pedstavitelem gtsk kmenov historiografie? Tato hypotza nen
v jeho dle nikde vyslovena. Do 6. stolet se dn autor nepokusil sepsat djiny Gt (a na
Cassiodora, kde je vak otzkou, nakolik se jeho dlo liilo od Jordanova). Pokouel se
Jordanes vylit djiny svho kmene? Doleal, s odkazem na Goffarta, tuto mylenku ve sv
prci popr218 s tm, e Jordanes byl pouze jednm z poslednch mskch historik. Na zem
vchodomsk e nebyl v 6. stolet etnick pvod nikterak dleit, co dosvduje i
skutenost, e mt csai asto pochzeli z nedvno pipojench zem.
Pevn st dla m charakter vyvyovn gtskho etnika nad ostatn a teni je
nenpadn podsouvna mylenka o vjimenosti Gt nad ostatnmi germnskmi gentes. Pi
pohledu na mocensk postaven jednotlivch germnskch kmen v obdob, kter Jordanes
pedkld, zejmna od 3. stolet, kdy je ji k dispozici vt poet historickch a
archeologickch pramen, je rozdl zejm. Rozhodujc silou se postupn stvaj krom
Gt Vandalov a Frankov.
Je zejm, e i dal germnsk gentes mly nezanedbateln msto v djinch, zejmna
Sasov, ale tak kupkladu Burgundov i Alamani, ale pro utven stedovk Evropy byl

217

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, AA, 5.1, ed. T. Mommsen, Weidman, Berlin: 1882, 39
40.
218
DOLEAL, S. c. d., s. 55.

60

vliv Gt, Vandal a Frank velmi dleit a tak nen bez zajmavosti, e si Jordanes vrazn
vm i dalch jmenovanch etnik.
Neeiteln problm vak pedstavuje Jordanovo vnmn s Cassiodorem, od kterho
pravdpodobn pejmal podstatnou st informac.
Jestlie se Jordanovi opravdu jednalo o zmrn vyven Gt nad ostatn gentes, nabz
se i analza jeho sebeidentifikace. Ji nzev dla napovd, e by se teoreticky mlo jednat o
historii kmene Get219 a nikoliv Gt Jordanovo len je tak msty vrazn matouc.
Autor se nkolikrt dostv do interpretanch nejasnost. V vodu teni pedkld
vysvtlen, jak vzniklo jeho dlo. Uvd, e vychz z dvancti knih Cassiodora a doplujc
informace erp z eckch a latinskch pramen.220 Z Cassiodora vyuil poznatky pro sepsn
sv prce, aby piblil pvod a iny Get!221 Dal jazykov nesrovnalost se nachz v len
djin Gt obdob 3. stolet, kde vyzdvihuje vzdln Gt. Svoje tvrzen podporuje i
s odkazem na historika Diona Cassia. Opt vak dochz k zmn, kdy namsto slova
Gtov, uvd jmno Getov.222 Dal vrazn jazykov zmna se dotk in panovnka
Hermanarica, kterho l jako velkho vojevdce a kter po porce Herul vythl do boje
proti Venethm. Jordanovo len je v tchto pasch velmi nepehledn, nebo na jedn
stran udv, e Herulov byli znieni vytrvalost Gt a stejn jako dal kmeny museli t
pod vldou Hermanarica, krle Get.223
Jordanova zmna jmen Gt a Get je zarejc. teni se vak pi blim pohledu, a
znalosti pozdn antickch pramen, nabz nkolik monch vysvtlen. Zmna uvedench
jmen nen prvotn Jordanovm autorskm vplodem. Jordanes vyuval adu podklad z dl
svch pedchdc. Mezi n patil tak Paulus Orosius, kter ve sv prci rovn zamnil ob
jmna.224 Tato skutenost by mohla vst k domnnce, e Jordanes pevzal jeho zvry, ani
by provedl korekci. Vdom se vak k Orosiovi tto pasi nehls. To uinil
nenpadnm zpsobem a pozdji.225 Krom Orosia se zmna vyskytuje i u Claudia
Claudiana a Jeronma. Jet vce zarejc je len historika Marcellina, kter ve sv
Kronice pouv slovo Getae pro vechny barbary, kte v 6. stolet vpadli na Balkn. Vezme-li se vak v vahu, e Jordanes mohl svoje dlo pojmout jako jist druh propagace Gt,
mohl se tak pokusit vyvit jejich djiny tm, e vdom propojil djiny Gt a Get. Tuto
219

Getov, je nzev pro eck oznaen Dk.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 3.
221
tamt, 1.
222
tamt, 40.
223
tamt, 118.
224
PAULUS OROSIUS. Historia adversus paganos, ed. C. Zangemeister, Teubner, Leipzig, 1889.
225
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 58.
220

61

mylenku podporuje ve sv prci i Doleal226 a m svoje opodstatnn, nebo historie Get

byla znma mnohem dle ne djiny Gt. Jordanes tene nechv na pochybch a do
samho zvru prce, kdy se zmiuje o gtskm krli Vitigovi,227 kter byl poraen
vchodomskm vojevdcem Belisariem.228 Mlo se tak stt po dvoutiscm tictm roce,
kdy dolo k zniku gtsk moci. Vitigova porka se udla roku 540. Podle Jordana tedy
zan existence Gt ji roku 1490 p. n. l.! m Jordanes vyplnil stalet gtsk existence?
Pokraoval v duchu msk historiografie, kdy uvd vybjen, z historickho pohledu zcela
nesmysln pase z povst z djin Dk, Thrk, Skyth a Get.
Lze tak na jedn stran na Jordana svalit vinu, e se umle pokusil zvit presti Gt
oproti jinm gentes tm, e jim dodal hlub historii, ale na stran druh nelze vylouit
monost, e jen zanedbal pepis z Orosia. V mskch pramenech se nzev Gothi
objevuje ji od druh poloviny 3. stolet a nen pli pravdpodobn, e by Jordanes jev
pehldl, navc s asovm odstupem nkolika stalet. Pravdou vak zstv, e Orosius se
dopustil chyby a Jordanes ji mohl jen zopakovat, i kdy z celkovho kontextu a Jordanova
pesvden se to zd nepravdpodobn.
Zmna jmen je vak jen jednm z Jordanovch monch pokus o prosazen
vjimenosti Gt. Pro dal bdn se nabz analza jeho vrazovch prostedk. Jak vak
skuten byla Jordanova matesk e? Tuto otzku ve svm pekladu Jordana e i Stanislav
Doleal.229 Jakkoli se me zdt Jordanova sebekritika pouze uritm literrnm obratem, pi
hlubm bdn v jeho prci je zejm, e si byl svch zsadnch nedostatk vdom. Skuten,
Jordanova latina je znan nekvalitn. asto se dopout chyb a bohuel i zsadnch, kter
dokonce vedou k absolutn nesrozumitelnosti nkterch vt, zapinn zmnou nebo
chybnou redukc samohlsek a dvojhlsek. Jedn se o chyby natolik zsadn, e je minimln
sporn, zda latina byla Jordanovm rodnm jazykem.
Pesto, e Jordanova latina trpla znanmi nedostatky, svd o jeho gramatickch
znalostech skutenost, e ve sv prci vyuv dla latinsky pcch autor. Krom
Cassiodora a Orosia vyuv tak napklad Pomponia Mela a Pompeia Troga. Krom nich
odkazuje v men me na Vergilia, Lucana, Tacita a Livia. asto vak uvd jen jednu
vtu z jejich text, co me vst k domnnce, e se Jordanes pokouel pouze zdraznit
znalost jejich prac. Informace obsaen v Jordanov prci rovn napovdaj, e autor

226

DOLEAL, S. c. d., s. 57.

Vitiges, ostrogtsk krl, vldl v letech 536540.
228
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 313.
229
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 1317.
227

62

vyuval sbrku Historia Augusta. Krom latinskch pramen vak Jordanes odkazuje i na
eck autory: Diona Chrsostoma, Strabna a Klaudia Ptolemaia.
Jordanova matesk e vak sama o sob nepodv jasnou vpov o jeho etnickm
ctn. Vzhledem k tomu, e se Jordanes pohyboval na zem vchodomsk e i
v Konstantinopoli (na zem ecka si etina udrela jistou autonomii i v dob absolutn
nadvldy latiny v i), nelze Jordanovu patnou latinu pokldat za znmku jeho
barbarskho pvodu. Vydavatel Giunta a Grillone ve svm vydn Getik vak pipomnaj,
e gramatick odchylky mohly bt i dsledkem patn prce stedovkch opisova. To by
vak znamenalo popt rozshlou Mommsenovu prci, kter srovnvala osm rukopis
Getik.230
Jordanova prce nabz, vzhledem k charakteru dla, omezen antropologick pstupy.
Velmi zajmavou monost se jev zejmna jazykov rozbor. Pesto, e se jedn o pramen
psemn narativn povahy (podobn jako u ostatnch vybranch autor), lze v bdan
problematice propojit a aplikovat vztahy jazyka, kultury a mylen v rznch sociokulturnch
systmech pozdn antiky.
V vodu Getik autor uvd adu germnskch kmen, strun pibliuje nejen jejich
zkladn kulturn znaky, ale i jejich vzjemn jazykov vazby a djinn vvoj. Jordanes se
velmi intenzvn zajm o politick uspodn a diplomacii mskch soused. Podstatn
st jeho prce se zabv sledovnm diplomatickch vztah mezi mskm impriem a
Germny.
V poped jeho zjmu sice stoj Gtov, ale v len djin 5. stolet si vm nemalou mrou
i dalch gentes. Vrcholem jeho snaen je obdob Katalaunskch pol, kdy jeho vklad
dokonce pedstavuje jedin dochovan pehled diplomatickch jednn mezi Germny,
many a Huny. Podobnou snahu lze najt i u Ammiana v jeho len adrianopolskch
udlost, kter tak asto zabh a do nebvalch podrobnost.
Autor vnuje nemalou pozornost tak ekonomickmu hledisku. Tm vichni mt
historici velmi asto mili spch kultur na zklad hospodsk produkce. Ammianus
napklad hluboce opovrhuje Huny u jenom proto, e nejsou schopni si zavst efektivn
hospodstv, odmtaj je a vol radji koovn a koistnick zpsob ivota. Dvod mskch
autor byl zejm, nebo msk produkce znan pevyovala produkci mskch soused, a
proto se stal ekonomick nmt vdnm tmatem v jejich len.

230

JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 14.

63

mt autoi tak asto pomjeli skutenost, e samotn msk civilizace se vyvjela na

zklad pebrn kulturnch prvk z jinch nrod a civilizac. Jeden z nejvraznjch
pklad pedstavuje msk nboenstv, kdy postupn dochzelo k vraznmu pejmn
rznch orientlnch bostev a poslze dokonce i jejich uznn za sttn nboenstv, jako
kupkladu za vldy csae Elagabala.231 Pro Jordana vak pedstavovaly star kulty pedevm
ji jen historick udlosti.
vodn pase Getik jsou sice z podstatn sti sloeny ze smylench udlost, to vak
nic neubr na zajmavosti Jordanova textu, kter je i z antropologickho hlediska zajmav a
nabz adu vah.
Ve sv a mytick pasi z vodu dla, kdy l udlosti po smrti gtskho krle
Tanausa, vyzdvihuje lohu gtskch en, kter se nauily vlenmu umn od svch mu a
bojovaly proti okolnm neptelskm kmenm. Pravdpodobn aby zdraznil jejich vznam,
jmenuje i jejich dv velitelky Lampeto a Marpesii.232 Marpesia mla dokonce thnout a do
Asie a dorazit a ke Kavkazu. Z Jordanova vkladu lze tuit, e se pravdpodobn jednalo o
bjn Amazonky. Autor uvd, e nsledn na mst vznikl Marpesiiny skly nechal
Alexandr Velik zbudovat tzv. Kaspick brny.
Z pohledu historick pravdivosti jde o absolutn nesmysl. Jedn se v tomto ppad o
oslavn len dvnch gtskch djin? Me tento Jordanv postoj naznait jeho snahu o
zvraznn lohy gtskch en na kor jinch germnskch gentes, kde se podobn
pklady v jeho podn nevyskytuj?

Ennenov napklad uvd, e germnsk eny se

skuten objevovaly na bojitch, ale pouze na jejich okraji a jejich funkc bylo povzbuzovat,
ppadn oetovat mue.233
V IX. kapitole autor projevuje mimodn zjem o vvoj jmen a jeho postehy jsou
podloeny i relnmi historickmi zvry. Jordanes cituje zejmna historika Dia Casia
v souvislosti s gtskm krlem Tlefem. Zdrazuje, e jeho jmno je bezpochyby gtskho
231

Elagabalus (218222), msk csa, pvodem z sti Syan, zastval ddin postaven knze
slunenho boha El-Gabala v Emesse. Krtce po ovldnut ma se Elagabalus pokusil co nejrychleji
zalenit do csaskho teologickho systmu kult boha Slunce. Postavil svj mstn vchodn slunen
kult na vrchol sttnho mskho nboenstv dokonce jej nadadil uctvn boha Jova. Jeho svazek
s vestlkou Severou ml znzornit spojen dvoj vry, tedy msk a orientln, ze stejnch dvod
pisoudil mskou bohyni Minervu bohu El-Gabalovi za manelku. Pro mskou i tento vchodn kult
a teokratick dvorsk ceremonil nenael, v tto dob, velkou oblibu a nakonec byli Elagabalus i
s jeho matkou roku 222 zavradni ve vojenskm tboe opozic vedenou Severem Alexandrem, na
jej stranu se pidala i Julia Maesa. Z nboenskho pohledu byl ovem Elagabalv zsah do
tradinho mskho nboenstv vraznm jevem, kdy jeho slunen bostvo bylo, sice pouze
doasn ale oficiln, prohleno za nejvy v cel msk i!
232
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 49.
233
ENNEN, E. eny ve stedovku. Vyd. 1. Peklad Jindich Karsek, Pavlna Rychterov. Praha:
Argo, 2001, 338 s., [16] s. obr. pl. Kadodenn ivot, sv. 12., s. 33, ISBN 80-720-3369-7.

64

pvodu s tm, e rzn nrody pejmaj ciz jmna. Jako pklad uvd pejmn
makedonskch jmen many, mskch eky, germnskch Sarmaty a hunskch Gty.
Autorv posteh me bt i nepmm dkazem, e se hloubji orientoval ve starch
mskch textech, nebo pejmn makedonskch a mskch jmen je historicky doloeno.
Jordanes se sna nap svm dlem zdraznit tak gtskou vzdlanost. Zvltn pozornost
vnuje zejmna jistmu Dicineovi. Pesto, e asov umstn autorem je znan nespolehliv,
jeho loha vynik prv v propagaci gtsk vzdlanosti. Jordanes uvd, e v dob, kdy
Gtm vldl krl Burebista234 (Jordanes jej uvd jako Buruistu), piel do Gothie Dicineus.
Burebista Dicinea pijal a svil mu znan pravomoce. Krom jinho piml Gty, aby
zpustoili zem Germn, kter v autorov souasnosti mly ovldat Frankov. Je zejm, e
po faktografick strnce se Jordanes velmi ml, nebo Getov v dnm ppad nemohli v 1.
st. p. n. l. pustoit zem dnen Francie.
Dicineus byl veleknzem Zalmoxidova kultu235a Gtm ml zajistit vzdlanost. Jordanes
uvd: A tehdy, kdy poznal, e jej (Gtov) poslouchaj ve vem a e jsou vybaveni
vrozenm nadnm, pouil je tm o veker filosofii, nebo byl jejm velmi zkuenm
uitelem.236 Jakkoli je Dicineovo psoben sporn, vynik Jordanova snaha pedloit teni
civilizovan Gty. Dicineus je uil prodn filosofii, jak t podle jejich vlastnch zkon,
kter mly bt dokonce sepsny a znmy pod nzvem belagines. Z historickho hlediska se
opt jedn o minimln spornou informaci, nebo zvykov prvo nebylo u Gt sepsno.
Skuten sepsan gtsk prvo spatuje svtlo svta a v 5. 6. st. a bylo pod silnm vlivem
mskho prva. Z hlediska Jordanovy sebeidentifikace se jedn o vznamnou informaci,
nebo znovu poukazuje na vjimenost Gt mezi ostatnmi Germny.
Krom zdraznn jejich civilizan rovn pipomn Jordanes tak vlen umn, kter
se vak v len sten li od jeho souasnk. Rozdl nespov ve vyvyovn gtsk
taktiky, ale v oteven kritice mskho chovn, kter bylo potrestno. Podle Jordana se za
vldy csae Domitiana Gtov zalekli msk chtivosti a zruili dvj dohody s mskmi
csai. Gtov nsledn pepadli msk beh Dunaje.237 Domitianv vojevdce Fuscus238
zatoil na krle Dorpanea.239 Namsto oekvanho vtzstv vak utrpl porku. Jordanes
uvd, e hned v prvnm stetnut zabili mskho velitele a v tboru man se zmocnili
234

vldl 8044 p. n. l.
Zalmoxis, mytick nboensk reformtor z Thrkie, zakladatel mysterijnho kultu vcho
v nesmrtelnost due.
236
JORDANES, Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XI., 69.
237
jednalo se o zem Illyrika
238
Fuscus, velitel pretorinsk gardy v letech 81-86, roku 86 byl poraen a zabit Dky.
239
Dorpaneus, pravdpodobn byl pedchdcem dckho krle Decebala.
235

65

velkho bohatstv.240 Autor l gtsk vtzstv jako zaslouen. Tm se a teni vnucuje

mylenka, e Gtov potrestali mskou zpupnost a vojensky je zeteln pevili. Podobn
postoj nachzme u mskch historik zdka. Msty zmiuje podobn pohled Ammianus,241
ale Jordanovo a proctn len je pro obdob 1. st. n. l. velmi vzcn. Vtzstv mlo bt
natolik velkolep, e lid zaal gtsk vdce povaovat za polobohy.242 Autor je zmiuje jako
ansis, co pedstavuje lingvistickou zhadu. Nejjednodu srovnn se nabz se
staroseverskm slovem ss, kterm se ve staroseversk mytologii oznaovala dynastie
nejdleitjch boh.243 Mohou uveden skutenosti, obsaen v tto sti prce, snad
poukazovat na Jordanovu skrytou gtskou identitu?
Z hlediska jeho mon gtsk identity pedstavuje dal zajmavou pas jeho popis osoby
csae Maximina I. Autor se o csai podrobn rozepisuje a jeho zvry jsou pinejmenm
zajmav. Pot, kdy se Gtov usdlili v Moesii a Thrkii, ml bt jejich potomkem prv
budouc csa Maximinus, jeho otcem byl jist Micca, mu gtskho pvodu, matka se
jmenovala Ababa. Jej pvod nen znm, ale je tm jist, e podle jmna nemohla bt
mskho pvodu. Z historickho hlediska je tato informace znan nespolehliv, nebo
vychz z Historie Augusty. Tento daj vak uvd i M. Grant,244 kter tak zdrazuje jeho
a legendrn slu, kter spovala ve velk fyzick zdatnosti, mohutnost a vojensk
schopnosti, kter jej povily, kolem roku 232, a do funkce velitele legie v Egypt. Jordanes
historicky sprvn uvd dobu jeho krtk vldy, kter trvala pouh ti roky, dleitj je
vak autorova zmnka o pronsledovn kesan. Informaci pravdpodobn erpal z dla
Paula Orosia.245
Jordanes se velmi podrobn zabv Maximinovm mldm, kdy ho l tm jako bjnho
udatnho hrdinu!246 Dle uvd velmi zajmavou informaci, kter nabz nkolik interpretac,
je mohou vrazn pispt k poznn Jordanovy sebeidentifikace: Csa247 uspodal hry pro
vojky a za vtzstv byly nabzeny ceny. Kdy to Maximinus vidl, i kdy byl mladk a zpola
barbar, dal sty svho otce po csai, aby mohl zpasit se zkuenmi vojky.248 Pozornm
sledovnm lze zjistit, e Jordanes nejprve uvd, e oba rodie byli nemskho pvodu,249
240

JORDANES, Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XIII., 77-78.
nejzetelnji lze podobn postoj sledovat u len adrianopolsk udlosti
242
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XIII., 78.
243
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 204.
244
GRANT, M. mt csaov, s. 155.
245
PAULI OROSII. Historiarum Adversum Paganos Libri VII: Accedit Ejusdem Liber Apologeticus, ed.
C. Zangemeister, 1882, Liber VII, 19.
246
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XV., 83-88.
247
Jordanes m na mysli csae Severa
248
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XV. 84.
249
Grant uvd pmo Maximinv gtsko-alansk pvod.
241

66

avak vzpt l, e Maximinus byl napl barbar. Mohl se autor zmlit, i pozapomenout?
Nebo jeho gtsk pvod ji nepovaoval za barbarsk? Pokud ne, tak by to mohlo znamenat
vznamn posun ve smlen autora jako mskho historika, kter opout pedsudky vi
Germnm. Dal zajmavost pedstavuje autorv postoj k Maximinov sle a vojenskm
schopnostem: (Csa) nadil, aby zpasil s nhradnky, aby od jinocha neutrili vojci
potupu Porazil estnct protivnk, kdy si ani nevydal pestvku mezi jednotlivmi
zpasy.250 Jordanes pokrauje v tomto stylu i dle. Postupn Maximinovy schopnosti
stupuje a do st pedstaviteln rovn. Nejprve se sice Maximinus provinil proti
vojenskmu du nedisciplinovanost, pitom autor neopomj zdraznit, e barbarm se to
nkdy stv (!) a kdy jej chtl Severus potrestat, vymohl si od nj, na dkaz udatnosti, boj
s vycvienmi vojky. Bhem chvle porazil sedm vojk (autor opt zdrazuje, e si
nepoteboval ani odpoinout) a csa ho nsledn zahrnul stbrnmi nramky a zlatm
nkrnkem. Nakonec byl budouc csa zaazen do csaovy tlesn stre.251 Autor i dle
pokrauje v superlativech na jeho osobu, co navozuje dojem, e Maximinus i pes svj
polobarbarsk pvod byl idelnm vldcem.
Jordanes se nezamuje pouze na vyvyovn vznamnch osob gtskho pvodu, ale
v jeho zjmu stoj i snaha vysvtlit teni etnick vztahy mezi Gty a Gepidy.
Pravdpodobn nevdomky se vak dostv do interpretanch nejasnost. V len o dobyt
Marcianopole Gty252 Jordanes zdrazuje, e kdy se Gtov vrtili na sv zem, Gepidov
v zchvatu zvisti vythli proti svm pbuznm do boje.253
Autor se v cel prci sna vysvtlovat rzn pesuny kmen v tehdy znmm svt a
jejich vvoj sleduje hluboko do minulosti, avak zvltn pozornost vnuje prv gepidskogtskm vztahm. Pesto, e se v jeho dalm vyprvn jedn o smylen pvod obou gentes,
opt lze spatit draz na gtskou vjimenost. Autor se v len vrac ke krli Berigovi254 do
doby, kdy se Gtov mli plavit z ostrova Scandza a na tech lodch dorazili ke Gothiscandze.
Jedna ze t lod vak plula pomaleji a kmen, kter vezla, dostal jmno gepanta a postupem
asu se vyvinul nzev Gepid. Podle Jordana slovo gepanta znamen snad pomal i ln
s odkazem, e se toto slovo pouv v jejich jazyku. Otzkou vak zstv, v jazyku
ml na mysli. Pravdpodobn tm myslel jazyk Gepid, avak dkaz neexistuje, pouze

250

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XV., 85.
tamt, 86.
252
patrn k udlosti dolo roku 248 i 249
253
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XVI., 94.
254
tamt, kap. XVII., 9495.
251

67

dodv, e uveden slovo odpovd jejich mentalit a chovn charakterizovanmu lenost a

neohrabanost.
Uveden dky naznauj, e Jordanova shovvavost vi Gtm byla znan. Doposud se
autor neodvil Gty vraznji kritizovat a jeho strann jejich inm je zejm, avak v XX.
kapitole dochz k vrazn vjimce pojc se s vldou csae Galliena.255 V prbhu jeho
vldy gtt vdci Respa, Veduco a Thuruaurus podnikli pes Hellespont invazi do Asie.
Jordanes si vm jejich niivho toku velmi podrobn, pipomn, e zniili mnoho mst a
plenn Chalkedonu se rovnalo katastrof.256 Zdrazuje tak jejich divokost.257 Tato pas se
vrazn vymyk z tradinho Jordanova pohledu.
Doposud byl ten utvrzovn ve vjimenosti Gt a jejich civilizovanost tm
konkurovala msk. Co jej vedlo k tomuto postoji, kdy vme, e k dalm gtskm expanzm
pistupoval neutrln a tm oslavn? Z Jordanova popisu situace se teni tm navozuje
dojem, e se na Gty vrazn hnv a jejich jednn odsuzuje.

Je nutn vzt v vahu

skutenost, e Gtov toili na vchodn oblasti msk e a pokud odtud Jordanes

pochzel, mohl gtsk tok brt osobn? Jedn se pouze o teorii a navc bez blich
prokazatelnch dkaz, ale nen bez zajmavosti, e v len o dobyt ma Alarichem je
velmi umrnn a dokonce zdrazuje jejich civilizovan jednn, kter se vymyk chovn
jinch germnskch gentes.
Tm jako den a noc se li dal Jordanovo pojednn o Gtech. Autor pibliuje vldce
Ermanaricha z rodu Amal, kter byl pirovnvn k Alexandru Velikmu a jak dodv po
prvu.258 Ermanarich dokzal soustedit pod svoji vldu nejen adu kmen, ale pmo nrod.
Za pozornost stoj zejmna jejich nzvy. Jejich autenticita vak zstv pinejmenm sporn.
Lze souhlasit s Dolealem, e i pouh rekonstrukce jejich nzv je velmi obtn pokud ne
pmo nemon. Jmna Golthescytha, Thiudos, Inaunxis, Vasinabroncas, Merens, Mordens,
Imniscaris, Rogas, Tadzans, Athaul, Navego, Bubegenas a Coldas je obtn i skloovat,
nebo pro n nemme jin pramen ne ten, kter zanechal Jordanes.259 Jeho motiv zstv
neznm. Je pravdpodobn, e se pokouel zdraznit gtsk vojensk schopnosti a
Ermanaricha pipodobnit k Alexandru Velikmu, aby zdraznil vznam a dleitost Gt
v pozdn antickm svt.

255

Gallienus, msk csa vldnouc mezi lety 253268.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XX., 107.
257
tamt, 108.
258
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXIII., 116.
259
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 210.
256

68

Autor pedkld i relnj len o podroben kmene Herul, pro jejich historii vak ji
existuje dostatek pramen. Herulov, pestoe jsou leni jako obratn vlenci, byli
podrobeni Gty dky gtsk tvrdosti a uvlivosti. Snaha vyvit gtskou udatnost je
z Jordanova textu opt zejm. Zjevn se vak nejedn o surovou hrubou slu, ale o vojenskou
bystrost a vojenskou nadazenost Gt nad ostatnmi.
Oproti jinm mskm kesanskm historikm Jordanes e nboenskou otzku
Germn velmi mlo. Gtskou religiozitu vraznji pipomn pouze msty, nejvraznji
v souvislosti s hunskou expanz ve 2. polovin 4. stolet. V jeho len gtsk konverze vak
zstv nezodpovzen dleit otzka: Slibovali (Gtov), e pokud jim d (csa Valenes)
st zem Thrkie a Moesie, aby zde zrodovali pdu, budou se dit zkony a nazenmi. A
aby jim csa vce dvoval, slbili mu, e se stanou kesany, kdy jim pole uitele, kte by
je nauili jeho jazyk.260 Co tmto textem autor zamlel? Je zejm, e jazykem zamlel
latinu. To vak z hlediska konverze nedv smysl. V msk i (napklad v Moesii, o kter
Jordanes pmo hovo) ji pomrn dlouhou dobu ila vrazn kesansk gtsk menina,
pouvajc gttinu pi kesanskch obadech. Podle Doleala v tomto ppad Jordanes
zmrn spojil znalost latiny s pijetm kesanstv.261 Lze pedpokldat, e se v tomto ppad
jednalo o urit symbol kesanskho stmelen prostednictvm latiny.
Jordanes dokonce uvd, e sm csa Valens chtl Gty podat, aby se usadili na
mskm zem s tm, e by vytvoili pomyslnou ze proti jinm germnskm kmenm.
V tto pasi se vrazn rozchz s Ammianem, kter naopak zdrazuje, e Gtov byli
usazeni na zem e bez jakkoli smlouvy s mem a navc s pslibem, e budou
v ppad nutnosti poskytovat i vojenskou pomoc.
Jordanes dle vysvtluje skuten motivy Valensova chovn. Nebylo motivovno
upmnou snahou poskytnout Gtm pomoc, ale naopak pivst je k arinstv, ve kterm
Jordanes spatoval velk nebezpe: A nebo tehdy byl Valens nakaen arinskm zlem,
brnil naim obcm v innosti a ke Gtm poslal svoje pvrence, aby je pouili ve ve. Ti
pili a vpustili jed svoj zrady do lid nevzdlanch a nepouench.262 Jordanes v tomto
smyslu obcemi mn zejm obce nikjskch kesan. Autor k Valensovi zjevn ctil
velk neptelstv, ale za jeho kritikou vi csai stoj snaha zashnout proti arinstv. Valens
byl pravdpodobn stoupencem arianismu, ve volbch podporoval arinsk kandidty, jinak
vak do nboenskch otzek nezasahoval. Odlin nzor m Grant, podle kterho byl Valens

260

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXV., 131.
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 212.
262
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXV., 132.
261

69

zarytm stoupencem arinstv, poslal ortodoxn biskupy do vyhnanstv a nkter vyznavae

ortodoxie nechal i popravit.263
Jordanes se v dalm len velmi podrobn vnuje adrianopolskm udlostem. Nevm si
podrobn bitvy samotn jako Ammianus ale svoji pozornost zamuje na udlosti
pedchzejc bitv. Nevh siln kritizovat msk velitele, na druh stran vyzdvihuje
gtskou udatnost s drazem, e gtt vlenci radji zvol smrt v bitv ne hladem. Jordanv
text se npadn podob Ammianovu, zdrazuje vak: ten den se Gtov zbavili hladu a
man ztratili bezpe264 Z Jordanova len se tm zd, e spravedlnost zvtzila.
Zrdn mt ednci byli potrestni, arinsk csa Valens zahynul jak autor dodv, rukou
tch, kter svedl z prav cesty265 a Gtov zaslouen zskali moc.266 Popis adrianopolskch
udlost pedstavuje pravdpodobn jedinou pas, kde se teni me a zdt, e autor
tm smazv mskou pslunost. Velmi kriticky se k mskm pomrm vyjaduje i
Ammianus, avak Jordanv postoj je zeteln nesmiitelnj. Gtov byli, v jeho podn,
tm v prvu jak vliv v hodnocen vak mohlo mt jeho religizn ctn k Valensovi a
jeho arinstv? Mla Jordanova tolerance vi Gtm etnick podtext, nebo se jednalo o
nenvist vi arinstv?
Jordanes pokrauje stejnm stylem i dle. Podrobn si vm udlost kolem prvnho
vyplenn ma. Jeho zvry jsou vak oproti jinm mskm historikm pekvapiv a svm
postojem je jedinen. Prvn zajmavou zmnku pedstavuje Honoriovo chovn vi gtskm
zemnm nrokm v Galii a Hispnii. Zdrazuje, e Gtov rozradostnni touto zprvou
(Honorius Gtm nabdl zem v Galii a Hispnii) opustili Itlii, ani by spchali nco
zlho.267
Jordanes z nsledujcch udlost oteven obviuje Stilicha, kter: zlotile dorazil
k Pollentii, lec v Kottijskch Alpch, a zatoil ke zkze cel Itlie a ke sv hanb na Gty,
kte neekali dn nebezpe.268 Nsledn autor vyzdvihuje gtskou udatnost a pipomn,
e Stilichonovo vojsko bylo cel obrceno na tk a znieno. Pesn interpretace tto pase
je problematick z nkolika dvod (z historickho hlediska situaci podrobn popisuje

263

GRANT, M. mt csaov, s. 285.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXVI., 137.
265
tamt, s. 138.
266
Tlo csae Valense se nikdy nenalo. Ammianovo len se shoduje s Jordanem, podle kterho,
byl csa, po utrpnm zrann v boji a na tku, uplen nepteli v nedalek chalup nachzejc
blzko bojit. Ammianus vak navc pidv druhou verzi, kdy ml Valens nhle zemt po zsahu
pem uprosted svch vojsk.
267
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXX., 153.
268
tamt, 154.
264

70

zejmna J. B. Bury).269 Jordanes, podobn jako v dalch textech, zdrazuje kladn gtsk
vlastnosti, Stilicho je naopak vyobrazen jako zrdce. Mohla mt na Jordana vliv skutenost, e
Stilicho byl polobarbarskho navc vandalskho pvodu? Jordanes, podobn jako jin
mt historikov, lil Vandaly obecn velmi negativn. Stilicho vak, alespo oficiln,
zastupoval msk zjmy. V nsledujcch dcch Jordanes pipout, e Alarichovo vojsko
vtrhlo do ma, ale zmocnilo se pouze koisti msto nezaplilo a ani svat msta neutrpla
kody, jak by to udlali jin barbai.270 Text navozuje dojem, e Alarich postupoval
civilizovan, kdy vyplenil m! Autorv smliv postoj je zcela ojedinl, zdrazuje tak,
e Gtov postupovali nensilnm zpsobem.
Jordanovo etnick ctn je v tchto pasch velmi problematick. Zdrazuje sice
gtskou vjimenost, ale stle je povauje za barbary. Z kontextu vyplv, e v jeho pohledu
jsou Gtov pojmni jako barbai vyho du. Alarich dokzal vyplenit m, a pestoe
se jednalo o taktick vtzstv, ze strategickho hlediska to byl pro Alaricha nespch, nebo
se mu nepodailo vymnit si pro Gty vy sprvn postaven v msk i.271
Autor v dal sti prce vnuje velkou pozornost obdob hunsk expanze. Strun
pedstavuje hunskou vldnouc genealogii s drazem na osobu Attily, kter shromdil velk
vojsko a pipravoval se podrobit si dva nejvznamnj nrody svta many a Vizigty.272
Pravdpodobn, aby dodal nslednm udlostem vt dramatinost, uvd, e proti nim
shromdil na pl milionu vojk,273 co je podle Thompsona absolutn nesmysl.274 Jordanv
postoj vi rovnosti man a Vizigt je zejm. Mlo na jeho smlen vliv etnick ctn,
nebo skutenost, e Vizigti vrazn v nsledujcch udlostech pomohli mu na
Katalaunskch polch, kde mli zsadn vznam pro vsledek bitvy?
Jordanes uvd velmi zajmav dialog v pas pojednvajc o poselstvu Valentiniana III.
ke gtskmu krli Theoderidovi: Je na vaem uven, nejudatnj ze vech kmen, abyste
se stali soust spojenectv proti panovnkovi, jen hodl udlat lid z celho svta sv
otroky275 Historick hodnovrnost Jordanova textu je v tomto mst miziv. Poselstvo
pochzelo nikoliv od csae, ale od Flavia Atia, kter se pokouel Vizigty pimt k taen
proti Hunm dve, ne proniknou do Galie.276 I odpov Vizigt mu nen podloena
historickmi daji. To vak nic nemn na tom, e Jordanovo sil podsunout teni
269

BURY, B. J. c. d., s. 160166.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXX., 155.
271
WOLFRAM, H. c. d., s. 158-161.
272
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXXV., 181.
273
tamt, 182.
274
THOMPSON, E. Hunov, s. 5155.
275
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXXVI., 187.
276
BEDNAKOV, J. Attila Hunov, m a Evropa, s. 197.
270

71

vjimenost Gt nejen jako velkch vlenk, ale tak diplomat, kte vystupuj vi
manm jako rovn s rovnm, je znan: man, nyn mte, o jste usilovali, uinili jste
z Attily i naeho neptele277 Jordanovo smlen v tchto pasch je vrazn progtsk.
Katalaunsk pole pedstavuj v len mskch historik velmi zsadn udlost, propagace
Gt tak zde m mimodn vznam.
O samotn bitv zanechv Jordanes podrobn popis. Z pohledu Gt vak vnuje zvltn
pozornost situaci po bitv, kdy pibliuje Atiovo jednn. mt autoi velebili Atiovy iny
a vlastnosti, kter skuten nejednou vrazn pomohly vyeit napjatou politickou situaci e.
Jordanes vak mskho vojevdce v dsledku kr. Podle nj se Atius obval, e by znien
Hun vedlo k poslen pozice Gt. Thorismunda278 pesvdil k odchodu z bojit v jeho
vlastnm zjmu, aby pro svoji osobu uhjil trn. Jordanes oteven kritizuje mskho
vojevdce, nebo vyuil Thorismundovy vhavosti.279
Autor si vrazn vm gtsk udatnosti a nepmo i piznv, e msk vtzstv by se bez
gtsk pomoci zrodilo jen obtn. Jordanes velebil Thorismundovo sil i dle. Nevh
pitom teni pedloit smylenou udlost, kter jej m utvrdit v postupn gtsk mocensk
nadazenosti nejen vi Hunm a jejich spojencm, ale nepmo i vi mu. Nsledn
udlosti djinn zasadil do roku 452, co samo o sob je historick omyl. Podle jeho mnn
Attila, po plenn Itlie, opt vythl proti Vizigtm nejprve vak zatoil na Alany u eky
Liger,280 Thorismud Attilv pln prohldl a zatoil na nj.281 Nsledn probhla urputn
bitva, kter se vyrovnala t na Katalaunskch polch.282
eho z Tours sice uvd, e Thorismund se nedlouho ped smrt astnil bitvy,283 avak
proti Alanm a nikoliv proti Hunm. Jak motiv vedl Jordana k tto interpretaci? Pokouel se
vyvit gtsk spch na kor nejen Hun, ale i nad mskou udatnost? Attilova vojska
plenila Itlii a a na zsah papee Lva I. nikoliv msk armdy byl jeho postup zastaven a
tak a gtsk vojensk schopnosti dokzaly zastavit hunsk rozmach.
Jordanes pipomn i nejvt krizov obdob zpadomsk e, nikoliv vak z pohledu
msk politiky, ale z nstupu vizigtskho krle Euricha, kter kdy vidl rychlou vmnu

277
278

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XXXVI., 189.
Thorismund vldl velmi krtce mezi lety 451453, kdy byl zavradn svm bratrem Theoderichem

II.

279

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XLI., 216.
dnen Loira
281
BEDNAKOV, J. Attila Hunov, m a Evropa, s. 216.
282
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XLIII., 226-227.
283
TURONENSIS, Gregorius. O boji krl a dlu spravedlivch: kronika Frank: djiny v deseti
knihch. Vyd. 2. Praha: Argo, 2006, 516 s. Memoria medii aevi, sv. 1., II., 7, ISBN 80-720-3597-5.
280

72

mskch csa na trn, snail se uchvtit Galii pod svoji nadvldu.284 Podobn jako
Sidonius tak Jordanes spatuje v gtskm vldci velk nebezpe. Jordanes pipomn i
Eurichovo dobyt msta Arvernum, kter bylo psobitm Sidonia a kter brnil Sidoniv
vagr Ecdicius. Nsledujc dky pedstavuj jedinenou monost komparace/konfrontace
s lenm Sidonia: Tehdy Eurich vidl velk zmny, obsadil, jak jsme ve uvedli, msto
Arvernum. V t dob285 tam velel msk vojevdce Ecdicius, nejurozenj sentor a syn
csae Avita Avitv syn Ecdicius po dlouh a nespn vlce s Vizigty penechal svj
domov a zejmna msto Arvernum nepteli a odebral se na bezpenj msto.286
Jordanes nastalou situaci ble nekomentuje. Jeho vpov m charakter suchho
konstatovn, kter vak odpovd Sidoniovu len. Zd se, e je autor smen s realitou
postupnho oslabovn msk moci v Galii a jeho vztah k Eurichovi na rozdl od jinch
gtskch vldc zstv chladn. V pedchozch pasch, kdy Jordanes asto vyzdvihoval
iny gtskch vldc, zstv i pro Jordana Eurichovo jednn tko pijateln. Zdruje
se vak vekerch emoc a pouze konstatuje, e Eurich vyuil otes msk e.287
Jordanes se vak hned v dal sti textu opt sna vyvit gtskou vjimenost. Autor
zmiuje Eurichova nstupce Alaricha, kter vldl Vizigtm jako toho jmna devt
v poad.288 Nar tak na Alaricha II.,289 se kterm mla skonit existence Vizigt, co je
historick omyl, nebo Vizigti, po porce od Frank, psobili dle na Pyrenejskm
poloostrov. Kincl uvd, e kodifikace prva, pozen Alarichem pro msk poddan,
mohla bt tak politickm gestem, kterm chtl many ptelsky naklonit Vizigtm a
pmt je ke spoluprci proti franckm agresorm.290
Nen smyslem vkladu poukzat na Jordanovu faktografickou chybu, ale je teba
zdraznit, e jeho pirovnn o konci vldy e se poj s osobou csae Romula Augustula,
kter nesl jmno zakladatele ma. Jordanes zdrazuje stejn osud obou , kdy vldcov
tho jmna stli u jejich zrodu i zniku. Z hlediska mskch djin se autor samozejm ml,
nebo rok 476 nelze ve svtle djin pojmout jako znik zpadomsk e. Sna se Jordanes
zdraznit paralelu a tedy i vznam Gt a man jako nejpednjch stt tehdejho

284

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XLV., 237.
roku 475
286
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XLV., 240.
287
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. XLVII., 244.
288
tamt, kap. XLVII., 245.
289
Alarich II., syn Euricha, vldl mezi lety 487-507, roku 506 nechal vyhotovit tzv. Alarichv brevi,
kter vychzel z mskch prv a zkon, roku 507 byl poraen a pravdpodobn zabit franskm
vldcem Chlodvkem. v bitv u Vouill.
290
KINCL, J., URFUS, V. msk prvo, Panorama, Praha, 1990, s. 65.
285

73

svta na zklad spolenho jevu? I pokud by tomu tak nebylo, uveden srovnn pedstavuje
z pera mskho historika velmi vzcn postoj.
Jordanv dal vklad smuje k piblen djin Ostrogt. Jeho prvn vraznj zmnka
se poj s boji vedenmi proti oslabenm hunskm vojskm usazench v Panonii. Podle
Wolframa291 nsledn udlosti spadaj do roku 467 i 468, netkaj se vak Hun, ale
Bulhar, co Jordanes patrn netuil. Zdrazuje, e Gtm ji nestailo to, co dostvali od
mskho csae, a rozhodli se olupovat okoln kmeny, nejen aby zskali potebnou koist, ale
tak jak zdrazuje aby pedvedli svoji statenost.292 K loupen nedolo, nebo se
Ostrogti mli utkat s hunskm vldcem Dintzikem a porazit ho. Jordanes pokrauje i dalmi
vtzstvmi, tentokrte proti Svbm. Gtsk vldce Thiudimer Svby porazil, ale projevil i
velkorysost, nebo zajatce propustil a jejich vldce Hunimunda dokonce pijal za svho
syna.293 Uveden dky mohou nabdnout rozmanitou interpretaci textu. Sama osoba
Hunimunda je nejasn, nebo jin prameny o n nic nevypovdaj. Jordanes sice
v XLVIII. kapitole zmiuje jmno Hunimund, kter byl synem gtskho krle Ermanaricha,
ale z kontextu vyplv, e se rozhodn nemohlo jednat o svbskho vldce. Mohl Jordanes
jen zkomolit jmno i jej chybn opsat? Pokou se zdraznit gtskou pevahu nad jinmi
gentes?
Zajmavou poznmkou je autorova zmnka o adopci. Z kontextu je zejm, e se s velkou
pravdpodobnost jednalo o tzv. adoptio per arma, tedy adopci prostednictvm darovn
zbran.294 V obdob sthovn nrod se nejednalo o vzcn jev, nebo germnsk spolenost
povaovala tento postup za rovnocenn s pokrevnm pbuzenstvm. Rovn z pohledu
mskho chovn se nejednalo o nic pekvapivho, nebo pokud msk csa pistoupil k tto
form adopce, nezakldal tento in dn nrok na ddictv.
Jestlie Jordanes ve svm dle asto zdrazoval vojenskou vyrovnanost mezi many a
Gty, v otzce srovnn Gt s jinmi gentes nevh zvraznit gtskou udatnost a odvahu
jet vce. Hunimund ml zradit gtskho vldce a pemluvit Skiry, kte ili doposud s Gty
v mru, aby na n spolen zatoili. Gtsk krl Valamer sice v nslednm boji padl, ale
pevaha Gt byla tak vysok, e Skirov byli zcela rozpreni a v konenm dsledku
porka znamenala jejich znik jako etnika. Nsledn Gtov porazili i Svby a Sarmaty a
tmto inem pomstili Valamerovu smrt.295
291

WOLFRAM, H.. Die Goten, s. 264.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LII., 272.
293
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LII., 274.
294
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny, s. 232.
295
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LII., 275.
292

74

Jestlie se Jordanes pokouel navodit mylenku, e man a Gtov pedstavuj

nejpednj nrody svta, z hlediska germnskch gentes stoj Gtov na pomyslnm
vrcholu. teni se tak nabz jedinen pohled na mskho historika, kter vhradn stran
vybranmu kmenu, a navc jejich ponn ve svch textech nejen schvaluje, ale i vrazn
zdrazuje.
Jedinen stylistick vklad (a zrove tak pohled) obsahuje text LVII. kapitoly
pojednvajc o chovn Theodericha Velikho vi csai Zennovi v souvislosti s jeho
vstupem do Itlie. Autor se pokou zdraznit vzjemnou fungujc harmonii mezi Gty a
many. Pro se Zpad, ktermu v dvjch dobch vldli Vai pedchdci ije nyn pod
tyranskou vldou krle Torkiling a Rug? Poli m tam s mm kmenem pokud zvtzm
s pomoc Bo, roz se Vae slva. Je lep, abych j, V sluha a rovn syn ovldl
krlovstv, kter zskm od Vs darem. Pokud budu poraen, Vae Milost nic neztrat a
uet na vdajch. Akoli csa tce nesl, e by Theoderich ml odejt, souhlasil s jeho
nabdkou, protoe mu nechtl zpsobit smutek svil mu (Theoderichovi) do rukou sent a
lid msk.296 Uveden dky, by obsahem zestrunl pouze na hlavn autorovy postehy,
nabzej zajmav pstup k msko-gtskm vztahm. Jordanes pedkld smylen rozhovor,
kter l Theodericha jako vznamnho Zennova spojence. Zdrazuje sice jeho
podzenost vi csai, zrove je vak vhodnm kandidtem na vyeen napjat situace na
zpad. Theoderich vak ml Zenna na zpad pouze zastupovat, dokud csa osobn
nedoraz.297
Je minimln sporn, e by Zenn pistoupil, v tto podob, na Theoderichovu nabdku a
navc, e by byl zaten smutkem. Pravdpodobn se jedn o Jordanv literrn stylistick
obrat, kter ml za cl zdraznit lohu Gt v pozdn antickm svt. Autor se zejm opt
pokou navodit mylenku idelu spojenectv ma s Gty. Dochz snad u Jordana k
duevnmu (etnickmu) rozpolcen?
Theoderichovi se Jordanes vnuje i v dal sti dla. Zdrazuje, e po nsilnm
odstrann Odoakera Theoderichem gtsk vdce odloil odv Gt a oblkl ji aty vldce,
nebo se stal vldcem Gt a man.298 V dal prci, Romana, autor zdrazuje, e
Theoderich il dalch ticet let a moude vldl jak Gtm, tak manm.299 Z Jordanova
len me vzniknout dojem duality moci man a Gt, kdy si msk civilizace podrela

296

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LVII., 291-292.
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 233234.
298
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LVII., 295.
299
JORDANES. Romana, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, 349.
297

75

svoji kontinuitu na vchod, co odpovd i Jordanov souasnosti, a na zpad vvoj

pokrauje snad v Jordanov pojet idelnm vvojem?
Autor Theodericha velebil a do jeho smrti a z nslednch udlost na Apeninskm
poloostrov vin Theodehada, kter zneuil dvry a postaven sestenice Amalasuenthi, ji
nechal roku 535 popravit.300 Tento in Justiniana natolik zashl, e to povaoval pmo za
urku sv osoby. Amalasuentha toti ji roku 533 poskytovala Belisariovi logistickou
podporu ve vlce s Vandaly. Po jejm sesazen dal Justinian zeteln najevo, e povauje
Amalasuenthu za svou chrnnku.301
V popisu Belisariova vlenho taen v Itlii se Jordanv vztah ke Gtm neekan mn.
Zdrazuje Belisariovo snadn ovldnut Siclie, kde Gtov byli lehce pemoeni a nsledn
se vzdali mskmu veliteli. I dal Belisariv postup se nesl v jeho podn ve znamen
jednoduchch vtzstv. Jordanes poukazuje na Theodehadovu vojenskou neschopnost.
Nevhal proti Belisariovi poslat svho zet Evermunda, jen nakonec v zoufalstv padl
vchodomskmu vojevdce k nohm a prosil o milost!302 Oproti ranjm pasm autor
naopak zdrazuje gtskou vojenskou slabost. Jak motiv mohl zapinit zmnu Jordanova
smlen? Jednalo se skuten o vojenskou vyerpanost Gt, i se autor pokou zvraznit
Theodehadovu neschopnost a proradnost, kdy se nsilm zmocnil vldy?
Z dalch dk Jordanova textu se jev pravdpodobnj, e Theodehadova osobnost byla
nepijateln i pro samotn Gty. Nakonec byl gtskm vojskem vyhnn a na jeho msto
nastoupil Vitiges.303 V poslednch dcch Getik Jordanes udruje ke Gtm chladn pstup.
Z Jordanova len ten postupn zskv dojem, e jeho vztah k Justininovi pedil i
sympatie ke Gtm, pesto neopomn zdraznit, e i v tkch chvlch si zachovali
dstojnost, v ele s Vitigisem.
Mon odpov na Jordanovu etnickou pslunost se pravdpodobn nachz a
v samm zvru Getik. Jordanes, v souvislosti s Justinianovm vtznm taenm v Itlii,
zdrazuje, e dochz k zniku gtsk e. S Vitigisem Justinin jednal velmi slun, byl
odveden do Konstantinopole, kde dokonce od csae zskal titul patricius.
Jordanes zdrazuje propojenost msk a gtsk dynastie spojen rod Amal a Anici.
Vitigova manelka Matesuentha se provdala za csaova bratrance Germana, kter ml
pochzet z rodu Anici, co je vak neprokazateln a pravdpodobn se jedn o Jordanovu
snahu zvraznit jeho vzneenost. Spojen vzneench rod man a Gt mlo bt
300

ZSTROV, B. c. d., s. 70.

HEATHER, P. Gtov, s. 266267.
302
JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LX. 309.
303
ZSTROV, B. c. d., s. 7071.
301

76

vyjdeno narozenm syna Germana ml. O jeho osudu vak nen nic znmo.304 Lze
z Jordanova textu vyst pn o spojen obou etnik v novou vldnouc dynastii? Je otzkou,
zda Jordanes preferoval mskou Justinianovu vldnouc linii, i by byl naklonn spoluprci
obou etnik. Bu jak bu, Matesuentha se provdala do msk vldnouc dynastie a tato
varianta zdaleka nebyla nereln ji s vdomm, e ve vchodomsk i etnick pslunost
nehrla zsadn roli.
A v plnm zvru prce Jordanes pootevr teni svoje skuten motivy k sepsn
Getik. A mon odpov na Jordanovu sebeidentifikaci se skrv pmo v poslednm
odstavci. Rod Amal, kter je hoden chvly, ustoupil csai, kter je hoden slvy jet vce, a
vzdal se vojevdci, kter je jet statenj ne Gtov, a jeho slva nikdy nevyhasne.305
Uveden dky napovdaj, e pro Jordana pedstavuje Justinin nejdleitj osobu obou
nrod a svm pvodem, iny a urozenost stoj i nad Gty. I kdy Jordanes nap svm
dlem povauje rod Amal za vysoce urozen nakonec ustoupil csai. ten tak me
nabt dojmu, e v konenm vsledku stoj na vrcholu msk civilizace, kter je v zvsu
nsledovna Gty.
Nejsloitj interpretan problm Jordanovy sebeidentifikace se nachz pravdpodobn
tak v poslednch dcch Getik. Latinsk text vak nabz dv mon interpretace. Z tohoto
dvodu jsou pedloeny nsledujc dky v latinskm jazyce. Nec me quis in favorem gentis
praedictae, quasi ex ipsa trahenti originem, aliqua addidisse credat, quam quae legi et
comperi. Nec si tamen cuncta, quae de ipsis scribuntur aut referuntur, complexus sum, nec
tantum ad eorum laudem quantum ad laudem eius qui vicit exponens.306 Pro plnost je
v poznmkch text peloen i do eskho jazyka.307 skal uvedench dk pedstavuje
Jordanv vklad: pochzm z Gt/jako kdyby z nich sm pochzel (quasi ex ipsa trahenti
originem). Tento problm podrobn rozebr ve svoj prci Doleal308 s odkazem, e klov
slovo tu pedstavuje ono zhadn quasi. Domnvm se, e toto slovo me bt klov pro
cel pochopen Getik a tm i problematiky jeho sebeidentifikace. Podle Doleala Jordanes
me tento vraz pouvat ve smyslu jakoby, jako, jakoto. Pozorn ten si vimne,
e Jordanes slovo quasi pouv k pirovnnm, nebo slovy Doleala ble vysvtluje

304

JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 237.

JORDANES. Getica, ed. Th. Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882, kap. LX., 315.
306
tamt, 316.
307
Avak a si nikdo nemysl, e jsem ve prospch uvedenho nroda Gt, jen proto, e od nj
odvozuji svj pvod, pidal do svho popisu nco odlinho, ne co jsem sm peetl i zjistil. Vdy
jsem do nj nezahrnul ani ve, co se o nich pe a k, nevyprvl jsem to ani z dvodu jejich slvy,
ale kvli slv toho, kdo nad nimi zvtzil.
308
JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 89.
305

77

njakou skutenost.309 Jasn odpov o Jordanov pvodu pravdpodobn neexistuje.

Akoliv Jordanv pvod je nejasn, jeho strann Gtm je zejm nap celm dlem.
V kapitole pojednvajc o Jordanovi jsem se pokouel odhalit monou autorovu etnickou
pslunost, zrove tak piblit odlin pohled na Gty, ne je tomu v len Sidonia a
dalch vybranch pozdn antickch autor.
Jordanes se teni oficiln prezentuje jako msk historik vyznvajc ortodoxii, kter
odvozuje svj pvod od Gt. Me se vak jevit s podivem, e by msk historik (Jordanes)
ml zjem lit djiny svho pvodnho kmene vezme-li se v vahu, e napklad dn
z vybranch historik nebyl zcela mskho pvodu. Tvrdit i po pedkldanm rozboru e
Jordanes byl pedstavitelem gtsk historiografie, by pravdpodobn bylo pli odvn.
Jordanv pstup je oproti Sidoniovi vrazn odlin. Hlavn rozdl spov zejmna
v rozdlnch osobnostech obou autor. Jordanes se pokou vylit cel djiny Gt, Sidonius
se zamuje pouze na gtskou ptomnost s drazem na vznamn osobnosti, se ktermi byl
v pmm kontaktu. V Jordanov prci tak napklad zcela chyb podrobn popis vldc, jak
zanechv Sidonius (nap. v dopise o Theoderichovi II.). Pitom i Jordanes psobil u Gt,310
ale krom strunho konstatovn nepodv dn bli informace. Zajmav srovnn nzor
a pstup vi Gtm nabz komparace Jordana s Ammianem Marcellinem a Zosimem. Pro
oba historiky jsou Gtov barbarskm etnikem, kter pro mskou i neznamen dn
vznamn politick, sociln nebo kulturn pnos. Jedn se o barbary germnskho pvodu,
kterm nelze vit, schz jim morlka na rovni man, jednaj impulsivn a jejich velitel,
i kdy v mskch slubch, se projevuj znanou nespolehlivost vi mu. Jordanv pohled
se s uvedenmi historiky rozchz, a to i pesto, e styl vkladu autor je asto podobn.
Oba pohant historikov nahlej na Gty jako na jedno z mnoha germnskch etnik,
kter pro m nem dn uitek, Jordanes v nich naopak spatuje etnikum, kter me bt
pro i i pnosem. Ammianus se sice snail vt do pozice staromana, ale ani on etnicky
nebyl man. Mla na jeho sudek vliv armda a prosted 4. stolet?
Ve 4. stolet vak slouilo v mskm vojsku mnoho vojk nemskho pvodu a bylo by
s podivem, e by Ammianus po dlouh lta dokzal tento jev pehlet. Vysvtlenm by snad
mohlo bt jeho vnmn jednotlivce i men skupiny vojk nemskho pvodu v mskch
slubch, kte bojuj za msk zjmy proti barbarm. Na rozdl od Jordana byl Ammianus
tak pmm astnkem udlost, kter v bdanm obdob pedkldan prce popisoval.
Jordanes l udlosti se znanm asovm odstupem a na rozdl od Ammiana se
309
310

JORDANES. Gtsk djiny: msk djiny., s. 9.

DOLEAL, S. c. d., s. 53.

78

neastnil pm konfrontace s Germny. Porovnn Zosima a Jordana je jet obtnj. Na

rozdl od Ammiana se o Zosimov osob dochovalo vrazn mn informac. Jordanes i
Zosimos se liili zejmna religiznm ctnm. Tato okolnost vrazn ovlivnila jeho prci,
zvlt v len djin obdob pozdn antiky. Na rozdl od Jordana se vhradn zamuje na
sledovn mskch djin. Gtov jsou v jeho pohledu jen dalmi nepteli ma a podobn
jako Ammianus je zastncem vsadnho postaven msk e a to i v obdob padku
zpadnho mskho impria.

* * *
b) Ammianus Marcellinus

Gtov jsou pedmtem zjmu i pozdn antickho pohanskho historika a vojka

Ammiana Marcellina. Jeho zjem o Gty intenzvnji zan v sedmdestch letech 4. stolet
ve spojen s vldou csae Valense. Krom sv slavn a znm XXXI. knihy, kter je tm
pln vyhrazena Gtm a gtsko-mskm vztahm, sleduje jej nap celm svm dlem.
Dvod vbru Ammiana pro komparaci se Sidoniem je jednak v jeho podrobnm pohledu na
Gty v obdob jejich velk expanze, tedy na konci 4. stolet, ale tak v piblen monho
antropologickho jevu fenomnu strachu. Napklad odborn lnek Vnmn germnskch
gentes pozdn antickou nobilitou ve sbornku lovk a strach strach v antropologickch
perspektivch311 pojednv o strachu msk nobility (tak Ammiana) z Germn, vetn
Gt. U Ammiana je sledovn tohoto jevu o to zajmavj, e na rozdl od dalch vybranch
historik a ednk il v dob, kdy msk imprium mlo jet dostatek sil odolvat expanzi
Germn.
Pedn je nutn zdraznit, e Ammianus il ve 4. stolet, tedy v dob, kdy Gtov svdli
s mem vlekl boje bez jasnho konenho vsledku. Ammianus se asto inspiroval stylem
antickho djepisectv z obdob potku principtu, a pravdpodobn z tohoto dvodu vdy
velmi psn odlioval germnskou a mskou kulturu. Pesto lze v jeho dle nalzt i
nezasten strach z Germn, kter byl dn jeho ivotem vojka a s Germny tak po dlouh
lta bojoval. Ammianus pedkld teni hned nkolik ppad, vtinou bitev, kde Germni
staten bojovali proti mskm vojskm co tm nikdy neopomn zdraznit.312

311

HANOVSK, L., HRONKOV, L. a kol. lovk a strach, Strach v antropologickch perspektivch,

s. 45 - 57.
312
tamt, s. 54

79

Pravdpodobn nejvstinji vyjaduje svj strach z Gt v len slavn bitvy u Adrianopole,

kter se udla roku 378.313
Sidonia a Ammiana od sebe sice oddluje pstup a asov obdob, ale pi bdn v jejich
pracch lze nalzt i zajmav shody. Rozdly jsou zejm, pesn rok Ammianovy smrti nen
znm, ale pohybuje se mezi lety 395400, Sidonius se narodil a o zhruba ticet let pozdji.
Hlavn rozdl vak spov v nboenskm vyznn, pesto se oba vnovali vojenskm
problmm Ammianus jako profesionln vojk a Sidonius jako pedstavitel kesansk
crkve, biskup, kter brnil s Ecdiciem Auvergne proti Gtm. Jejich texty se li v nru i
v obsahu, ale oba spojuje obava z gtsk expanze.
Ammianus, kter nebyl kesanem, zaujmal k biskupm negativn stanovisko, jak
poznamenal v XXVII. knize:
... kdy uvauji o okzalosti mstskch pomr, nepoprm, e se lid chtiv tto vci
(dosaen adu biskupa) mus kvli dosaen toho, po em tou, hdat ze vech sil kdy
uspj, do budoucnosti jsou zabezpeeni tak, e se obohacuj milodary matrn a na veejnosti
se chovaj tak, e sed ndhern odni v korech a staraj se o hostiny tak marnotratn, e
jejich hodokvasy pevyuj krlovsk stolovn.314
Autorv postoj tak sten kontrastuje napklad s volbou sv. Ambroe, jak pipomn
Heer: Pro vchod nem historick Kristus dnou prkaznost, pro Zpad se stv historick
skutenost dkazem Boha. Ambroovi pineslo takovto pochopen svtodjn spch.
Nepoktn sprvce v Ligurii a Emilii byl milnskm lidem zvolen za biskupa. To znovu
dokazuje, jak zce spolu souvis pohanstv a kesanstv: msk politick virtus statenho a
spnho mue platila tak za kesanskou ctnost.315
V otzce Germn Ammianus, jako staroman, rd stavl do protikladu ivot
primitivnch spoleenstv i vlastn idealizovanou minulost. Bednakov pipomn, e
nadazenost man nad barbary nezanikla ani v kesansk e msk e a projevuje se i u
kesanskch autor, k nim Sidonius pat. Vize jedinho a jednotnho lidstva, spojenho
kesanskou vrou, zde nezvtzila, naopak, vrcholc obdob sthovn nrod pineslo
nkter velmi negativn stanoviska kesanskch spisovatel k barbarm. Ve 4. stolet je
313

Bitva se udla 9. srpna 378, kdy se stetlo msk vojsko pod velenm csae Valenta s Gty
vedenmi Fritigernem. Stetnut se odehrlo severn od mskho msta Adrianopol a skonilo
jasnm vtzstv Gt, kdy v boji zahynula vtina mskch vojk vetn samotnho Valenta.
Gtov sice nedokzali svho spchu vraznji vyut a o nkolik let pozdji se manm dokonce
podrobili, avak setrvali na zem e a stali se trvalm mocenskm faktorem ovlivujcm mskou
politiku a trvalou hrozbou pro balknsk provincie. Prbh bitvy lze pomrn dobe rekonstruovat na
zklad popisu soudobch historik Ammiana Marcellina, Orosia a Eunapia.
314
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 349.
315
HEER, F. c. d., s. 27.

80

najdeme nap. u Ambrosia (sv. Ambroe), Hieronyma (sv. Jeronma) nebo kesanskho
bsnka Prudentia.316
Bednakov se, v tomto smyslu, zabv Ammianem i dle a uvd, e Ammianus podv
ve svm dle informace o velkm mnostv nejrznjch kmen a nrod, ijcch mimo
mskou i. Provedeme-li rozbor jeho daj o nich, zjistme, e v celkem 133 ppadech
takovchto popis existuj vznamn rozdly podle toho, zda autor tato etnika poznal
autopticky, eventuln zda lo o etnika, s ktermi byli man v bnm styku, nebo o nrody
vzdlenj a mn znm. V Ammianovch etnografickch exkurzech lze vylenit sedm
hlavnch znak, kter u nho pedstavuj plnou charakteristiku etnika. Skutenost, e vech
sedm nebo vtinu z tchto znak najdeme jen u kmen a nrod historikovi dobe znmch,
ukazuje na to, e se sv popisy nesnail pli doplovat smylenkami anebo mlo
vrohodnmi informacemi. Hodnota jeho exkurz o Germnech nebo o Hunech je tedy
pomrn vysok. Topoi, pevzat ze star literatury, nalezneme u Ammiana samozejm jako
u vtiny dalch antickch autor, samozejm tak, co se exkurzu o Hunech te, obsahuje
vak poznatky, kter bychom ve star literatue v popisech koovnch etnik nikde nenali.
Jeho vztah k barbarm je vtinou pohrdav, jako staromsky ctc autor uznv nutnost je
potlaovat, bojovat proti nim.317
* * *
Ammianus poprv pipomn Gty v XXII. knize souvislosti s csaem Julianem318 a teni
pibliuje pohled na n zrakem csae Juliana. Z nsledujcch dek je zejm, e si msk
impertor neuvdomoval slu Gt a z vojenskho hlediska je hluboce podcenil:
,,nedovoloval (Julianus) nic provdt liknav, a akoli mu jeho dvrnci radili, aby
zatoil na blzk Gty, asto potmile proradn, kal, e hled lep neptele: na n pr
sta galatt kupci, jejich prostednictvm byli vude bez ohledu na spoleensk postaven
prodvni. 319
V Julianovch och byli Gtov pouze druhoad barbai, na kter nebylo nutno vojensky
pltvat prostedky. Zvr je to pinejmenm udivujc pi pomylen, e Gtov patnct let po
skonen Julianovy vldy pivodili i velkou vojenskou porku u Adrianopole. Je otzkou,
do jak mry Ammianus lil jeho vnmn Gt, nebo Juliana velmi obdivoval a spatoval
316

BEDNAKOV, J. Obdiv a kritika ivota barbar v antickch pramenech, s. 72.

tamt, s. 73.
318
Julianus Apostata (Flavius Claudius Julianus) 361363, posledn msk csa oficiln vyznvajc
nekesansk nboenstv.
319
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 231.
317

81

v nm typickho mskho csae se vemi ctnostmi k tomu nleejcmi.

Dal zajmavost textu je vylen Gt jako asto potmile proradnch. Jeho zvr
nen vak pekvapujc, protoe vichni barbai jsou v pohledech vtiny mskch autor
mncennmi bytostmi, kterm schz jakkoliv morln msk hodnota, a podle toho je
nutno k nim pistupovat minimln s velkou obezetnost. Doleal se v tomto kontextu
domnv, e csav pohled ovlivnily udlosti v Gothii, kde v t dob probhaly kmenov
vlky, jejich dsledkem byli vlen zajatci, kte byli prodvni manm.320 Pesto dolo
ve vnmn barbar k posunu. Pomine-li se Tacitova Germania, ve kter se autor peliv
pokou zmapovat germnskou kulturu, jet Plinius Star v 1. stolet pipomn, e existuj
skythsk kmeny, a to znan poet, kter se iv lidskm masem do zcela nedvn doby byl
za Alpami zvyk nkterch kmen obtovat lovka, co se od povn jeho valn neli.321
Autor v dalch stech dla podrobn odkrv vztahy msk vldy s Gty. Jeho zjem se
vak nejprve sousted na uzurptora Procopia, kter svm zpsobem stl u potk
budoucch boulivch vztah mez mskou a Gty.
Podle Ammianova len Valentova manelka a matka jeho t dt Albia Domnica byla
dcerou jistho Petronia, vysokho ednka nenvidnho pro jeho krutost a haminost.322
Zejm neobliba tchna novho csae podntila bvalho velitele Procopia k povstn, roku
365 se v Konstantinopoli prohlsil Augustem a zskal irokou podporu, nebo Valens byl v t
dob na taen v Srii,323 a jak doslova zaznamenv Ammianus:
Kdy tedy (Procopius) prahl po tom, co se snail uspit, poskytl mu osud velice vhodnou
pleitost. Po uplynut zimy spchal Valens do Srie, kdy u vstoupil na zem bithnsk,
dovdl se z hlen provincilnch velitel, e se nrod Gt, v t dob jet nezkruen a
proto velice divok, sjednocuje a pipravuje ke vpdu do thrckho pohrani.
Jakmile to csa zjistil, poruil aby sm mohl pokraovat v cest tam, kam mil poslat
do tch mst, ve kterch byl strach z barbarskch njezd, dostaten velkou posilu jezdc i
pk.
Jakmile se csa vzdlil, tu Procopius otevel rzn hru spojenou se vemi
nebezpemi, a neobvaje se nieho, i kdyby ml zemt nejstranj smrt, pustil se, jako by
ztratil zdrav rozum, do krajn odvnho podniku. Spchal pobouit Divitensy a

320

DOLEAL, S. c. d., s. 105.

PLINIUS STAR. Kapitoly o prod, Svoboda, Praha, 1974, kniha VII., s. 65.
322
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 331.
323
EKA, J. c. d., s. 136.
321

82

Tungrikany,324 uren, aby spolu s jinmi pospchali pes Thrkii k nalhavmu taen 325
Autor v tomto mst popisuje Gty jako nezkruen nrod, kter se jet nepodailo
pacifikovat podle mskho systmu,326 a v dsledku tto skutenosti pro nj Gtov
pedstavuj nrod velmi divok, kter se pokou napadnout zem mskho impria.
Na druhou stranu nelze nepoznat, e Ammianus kritizuje i msk postup, avak
s drazem, e se jedn pouze o vli jednotlivce a nikoliv systmu jako celku. To je velmi
dleit, nebo Ammianus ve svm dle asto neet msk jednotlivce, kte svm jednnm
pokozuj celistvost a soudrnost e,327 v tomto ppad uzurptora Procopia.
O rok pozdji byl vak Procopius v bitv s Valentovm vojskem u msta Nacolea ve
Frgii poraen,328 germnt velitel ho opustili a krtce pot zavradili.329 Hlavn problm,
z hlediska msko-gtskch vztah, vak spoval v tom, e Procopiovi poskytli vojenskou
pomoc, krom jinch podle Michaela Granta330 prv Gtov. Nyn reln hrozilo
nebezpe, e Gtov vpadnou do podunajskch provinci.
Valens vak roku 367, a pot jet 369, eku pekroil a gtsk zem vydrancoval.331 O
tto skutenosti se zmiuje i Ammianus:
Kdy byl ve Frygii pemoen Procopius a zmizela pina vnitnch rozbroj, byl velitel
jezdectva Victor posln proti Gtm, aby pmo na mst zjistil, z jakho dvodu poskytl tento
nrod, manm ptelsk a vzan smlouvami dlouhodobho mru, pomoc samozvanci, kdy
se poutl do vlky proti legitimnm csam. Gtov pedloili dopis dotynho Procopia,
jen pipomnal, e se ujal jako pbuzn constantinovskho rodu vldy mu patc, a pitom
ujiovali, e lo o prominuteln omyl. Valens se to dozvdl z Victorova hlen, a ponvad
tu zcela jalovou vmluvu pokldal za nedostatenou, vydal se proti nim na pochod.332
Na autorov ryvku je zajmav, e Gtov jsou nrod manm ptelsk a vzan
smlouvami dlouhodobho mru. Pi pohledu na pedchoz dky, kdy Ammianus oznauje
Gty za divok nrod, je jeho tvrzen o nrodu ptelskm manm a zarejc a svm
zpsobem protiec si.
324

Divitensov a Tungrikani (Divitenses et Tungricani), galsk pomocn sbory, nazvan podle msta
Divitia, dnen Deutz, a Tungri, dnen Tongerern.
325
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 332.
326
obecn modely vztah mezi many a Germny pibliuje v esk odborn literatue nap. Doleal,
c. d., s. 173176.
327
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 1314.
328
Msto Nacolea, dnes Seytgazi.
329
HEATHER, P. a MATTHEWS, J. The Goths in the fourth century. Liverpool: Liverpool University
Press, c1991, xiv, 210 p., s. 17, ISBN 08-532-3426-4.
330
GRANT, M. mt csaov, s. 284.
331
JONES, A. H. M. c. d., s. 67.
332
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 131.

83

Je vhodn zdraznit, e Ammianus svoji pozornost sousted zejmna na djinn udlosti a

politiku pedevm msk e a Gty pipomn pouze jejich vboji a dohodami, kter mli
s . V jeho len vak chyb bli mezispoleensk souvislosti, kter by odhalily skuten
motivy gtskho chovn. Nelze pominout ani monost, e Gtov v tomto ppad
Ammianovi slouili jako prostedek pro len msk politiky, kter utrpla Procopiovm
jednnm.
Bu jak bu, skutenosti, kter autor popsal, byly pravdpodobn pinou toho, e
msko-gtsk vztahy zstaly napjat a dle se vyhrocovaly. Navc csa Valens pilval olej
do ohn nslednmi skutky:333
A ji byl zpynl sebedvrou, ponvad pi rznch pesunech sem a tam nemohl nalzt
nikoho, koho by pemohl nebo potel. Aby tedy nepromarnil cel lto, a nevrtil se bez
jakhokoli vsledku, poslal se skupinami drancovnk generla pchoty Arinthea a zmocnil se
sti rodin 334
Ammianus nevhal a kritizoval i postup mskho csae. Otzkou zstv, zda jej
negativn vylil kvli jeho skutkm, kter mohly bt pro Ammiana morln nepijateln,
nebo kvli nboensk orientaci. Je tak nutn mt na mysli skutenost, e Ammianus byl
nepochybn tvrdm vojkem, ale patrn nikoliv barbarskm drancovnkem, ktermu by
dlalo poten bezeln masakrovat obyvatele. Pravdou vak zstv, e mt autoi rdi
zdrazovali vtzstv nad Gty, napklad Valentv csask ednk Rufius Festus335
poznamenal na adresu csae Ioviana:336 Jen a nadle trv tst, kter je dno z bo vle a
dopno dky bostvu, v n v..., aby ti k nynjmu nesmrnmu vtzstv nad Gty pibyl
jet vtzn mr, kter d Babylnii.337 Zmnka o Gtech tak jist nen, v kontextu vldy
Ioviana, nhodn. Festovo dlo pipomn i Burian ve smyslu toho, e se ve 4. stolet zaal
projevovat odklon od iroce pojatch vklad minulosti, kter byly nahrazeny strunmi
pehledy udlost. Ammianovo dlo se tak ve 4. stolet zvolenmu stylu vymyk.338
V nboensk politice Valens rozhodn nesdlel bratrovu toleranci,339 protoe jako zaryt
333

obdobm Valentovy vldy se zabval zejmna N. Lenski, kter podrobn sleduje i Valentv vztah
ke Germnm (Lenski, N., Failure of Empire, University of California Press, Berkeley, 2002.)
334
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 352.
335
Valentv csask ednk, kter svoje dlo De breviario rerum gestarum populi Romani, napsal na
pkaz csae Valenta, dlo je zajmav i tm, e Festus pedkld pehledn soupis mskch provinci.
336
Iovianus, msk csa (363-364), jeho vlda trvala pouze nkolik msc, byl nstupcem Juliana
Apostaty a ustoupil od Julianovy protikesansk politiky.
337
EUTROPIUS, Rufius FESTUS. Strun msk djiny: slavn osobnosti msta ma. 1. vyd.
Peklad Bohumila Mouchov. Praha: Maitrea, 2008, 319 s., s. 144, Antick knihovna (Arista: Baset,
sv. 77.) ISBN 978-809-0376-182.
338
BURIAN, J., OLIVA, P. Civilizace starovkho Stedomo, Svoboda, Praha, 1984, s. 502.
339
Bratrem csae Valense byl Valentinianus I. (321375).

84

stoupenec arinstv zahjil pronsledovn ortodoxie a dokonce dal nkolik jejch pslunk
popravit.340 Nabz se otzka, zda Ammianus mohl vylit csaovo chovn podle svch
osobnch morlnch pocit, nebo zstv nezodpovzeno, jestli Ammianus inil vrazn
rozdly mezi ortodoxi a arinstvm a jestli mohly bt vyleny Valensovy iny proti Gtm
z hlediska autorovy nboensk netolerantnosti.
Valentovi vak tyto spchy nestaily. Roku 368 sice rozshl zplavy znemonily dal
trestnou vpravu e, ale ji o rok pozdji csa zatoil opt s plnou silou na gtsk
Greutungy:341
Tak tetho roku vtrhl s obdobnou zarputilost na barbarsk zem, kdy u Noviodonu
spojil lodi, aby mohl pejt pes eku, a nepetritmi pochody pepadl v dlce ijc
Greuthungy, bojovn to kmen, a po mench bojch nesmrn podsil a donutil k tku jejich
tehdy nejmocnjho nelnka Athanaricha,342 kter se odvil postavit na odpor s tlupou
bojovnk, nebo si myslil, e jich m nazbyt.343
Nalzt

jasnou

odpov

smlen

csae

Valense o

Gtech,

tak

jak

jej

zaznamenal Ammianus, je velmi nelehk.

U Greutung uznv, jako tm u vech barbarskch etnik, jejich bojovnost, kter vak
zasluhuje msk potrestn. Z textu je patrn autorova neochota k mon toleranci vi
germnskm sousedm. V tomto bodu se Ammianus svm lenm velmi pibliuje
klasickm pohansky pcm autorm ranho csastv, kte vychvalovali, a msty a velmi
krajnm zpsobem, spchy mskch vojsk.
Za povimnut rovn stoj skutenost, e autor Athanarichovy bojovnky l pouze jako
tlupu bojovnk, a aby zdraznil jeho podadn barbarsk mylen, pipomn mnostv
jeho vojk, kter svm potem pevyuje msk a tm vyrovnv sly. Jak pipomnaj ve
svch dlech Heather i Wolfram, na konci 4. stolet ji Gtov nepedstavovali dn
bezvznamn etnikum, kter stlo na okraji pozornosti e, ale bylo ji velmi siln, kter
mohlo, a nakonec tak pivodilo, i katastrofln porky.

340

GRANT, M. mt csaov, s. 285.

WOLFRAM, H. c. d., s. 71.
342
Athanarich, kmenov vdce Vizigt, z rodu Balt, snail se zavzt mezi Vizigty ddinou
krlovskou vldu, po vlce s many v letech 367-369 oste vystupoval proti kesanstv, kter od roku
370 dsledn pronsledoval. Nelnk kesansk strany Fridigern, kter se mu postavil na odpor, byl
pemoen a jenom dky pomoc pohraninch mskch legi byl zachrnn. Kdy Ostrogti utrpli roku
375 od Hun drtivou porku, brnil se Athanarich nejprve za Dnstrem, potom za Prutem, ale musel
ustoupit a do sedmihradskch hor. Avak ani zde nebyl v bezpe, a tak nsledn, na vzvu csae
Theodosia I., kter v nm spatoval vydatnou pomoc proti arinskm Vizigtm, vstoupil, roku 376, do
mskch sueb. Po Fridigernov smrti doshl nadvldy nad vemi Gty a uzavel s Theodosiem I.
mr. Krtce pot roku 381 umr v Konstantinopoli a jeho vojsko vstoupilo do Theodosiovch slueb.
343
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 352.
341

85

Ammianus se gtskou problematikou nejvce zabv ve sv posledn, XXXI. knize, kde

zaznamenal vyhnn Gt Huny z jejich pvodnch sdel pes adrianopolskou katastrofu a
k niivmu postupu Gt ke Konstantinopoli. Nen pedmtem pedkldan prce podrobn
analyzovat adrianopolsk udlosti ani sloit vvoj usidlovn Gt na mskm zem, ale
pokusit se postihnout Ammianovo vnmn nebezpenosti Gt po tto bitv. Politickm
vvojem sedmdestch let 4. stolet se zabv ada pednch svtovch historik napklad
Heather, Wolfram, Thompson, Bury a v eskm prosted, krom Bednakov a eky,
vynik zejmna Dolealv podrobn rozbor.344
Rok 376 je spojen zejmna s ohromnou hunskou expanz, kter podle nkterch historik
doslova vyvolala sthovn nrod a kdy na zmnnho gtskho krle Athanaricha udeilo
plnou silou hunsk vojsko,345 jak o tom vypovd tak Ammianus:
Zatm se vak daleko po gtskch kmenech ila zvst o tom, e se ze zastrenho kouta
vynoil nevdan dosud druh lid a vyvrtil a zniil vechno kolem dokola jako lavina i smr
z vysokch hor. A tu vtina nroda, kter jsou ztenena nedostatkem nutnch ivotnch
poteb opustila Athanaricha, vyhledvala domov vzdlen veho povdom o barbarech a
po dlouhm rozvaovn, jak sdla si m vybrat, se rozhodla pro toit v Thrkii.346
Z ryvku je dleit pipomenout autorv zznam o gtskm nedostatku ivotn nutnch
poteb, nebo po Valentovch njezdech mezi lty 367369, kdy byla s Gty uzavena pro
m vhodn smlouva, byl znan omezen obchodn styk mezi nimi a , co pro n
pedstavovalo vn existenn problmy.347
Pedn je nutn si poloit otzku, jakm zpsobem se podailo mskmu autorovi zjistit
chovn dalekch gtskch kmen, kter reagovaly na hunsk nebezpe. S velkou
pravdpodobnost se muselo skuten jednat o nevdanou, a svm rozsahem obrovskou
migran vlnu, kter pekraovala tehdej bn pomry.
Toto ve jen vyzdvihuje dleitost udlost hunskho vpdu roku 376, kter ml
dalekoshl dsledky jak pro Gty, tak i pro mskou i. Ammianus v tomto smyslu
pipomn, e i gtsk migrace, kter nastala, byla do t doby nevdan a Gtov byli nuceni
hledat nov toit. Vyuili pitom i slabosti msk armdy na Balkn.
Podobn styl len udlost napklad v Zosimov dle povtinou chyb, nebo autor sice
na jedn stran uvd, e dolo k vznamnm pesunm jednotlivch etnik, ale asto ji
344

DOLEAL, S. c. d., s. 111131.

LEE, A. D. From rome to byzantium ad 363 to 565 the transformation of ancient rome. S. l.:
Edinburgh Univ Press, 2011., s. 33, ISBN 978-074-8627-912.
346
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 448.
347
WOLFRAM, H. c. d., s. 72.
345

86

nepipomn dvody, kter k tomu vedly. Ammianv popis udlost a jejich dsledk proto
pat mezi nejdleitj a tak nejlpe zpracovan djinn svdectv o historii Gt v tomto
asovm dob.
Ammianus l udlosti, kdy hunsk expanze vrhla adu nrod za Dunajem pes msk
hranice, a jak sm piznv, v tomto dob se rsovala dal osudov udlost, kter mla
navdy promnit msk svt a kdy opt haminost nkolika vysoce postavench vojenskch
initel pinesla i zkzu.348
Kdy se v tto dob otevely zvory naich hranic a barbarsk cizina chrlila houfy
ozbrojenc jako Etna eav popel a kdy krun chvle tsnivch pomr vyadovaly njak
vojensk organiztory, veleznm svmi zslunmi iny, shledali se narz jako by je
vybralo njak nepzniv bostvo a veleli vojenskm posdkm lid niemn.
Jim stl v ele Lupicinius349 a Maximus, jeden jako komes v Thrck dieczi, druh jako
zkzonosn provinciln velitel, oba se pekonvajc ve zbrklosti. Jejich skon chamtivost
byla zdrojem veho netst.350
Jednalo se o dleit moment ve vztazch man a Gt. Autor dodv, e oba
organiztoi doli dokonce tak daleko, e kdy nov pisthovalci byli suovni nedostatkem
obivy, vymysleli hrzn obchod, kdy vechny psy, kter mohli sehnat, dali za jednotliv
otroky, mezi nimi byli odvedeni i pbuzn zajat gtsk nobility! Tento msk postup musel
logicky u Gt vystit ve velk hnv vi i.
Dsledk, kter chovn man vi Gtm nakonec pineslo, si Ammianus jet nebyl
vdom, avak zaznamenal dal jednn, kdy ji oteven kritizuje msk zpsob a kupodivu
na Gty zde pohl ji jako na skuten obti mskho zpupnho jednn, co dokazuje i
nsledujc ryvek:
Lupicinus pozval Alaviva a Fritigerna k hostin a zadrel daleko od mstskch hradeb
barbarsk lid, proti ktermu postavil vojky a kter jakoto podroben naemu panstv a
s nmi jednotn se svmi prosbami ustavin doadoval, aby sml vstoupit do msta a opatit
si vci nutn k obiv. Mezi obyvateli a odmtnutmi barbary vznikly pak vt hdky a dolo
dokonce k potykm. A kdy prudce rozzuen barbai pozorovali, e jsou jejich pbuzn
neptelsky odvlkni, pobili a svlkli ze zbroje hromadu vojk.
Lupicinus dal zavradit vechny osobn strce, kte ekali kvli poct i ochran ped
vldn budovou na sv velitele.

348

HEATHER, P. Gtov, s. 139140.

Lupicinius, velitel jezdectva a konsul roku 367.
350
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 449.
349

87

 Fritigern vykikl v obav, aby nebyl s ostatnmi dren jako rukojm, e se bude bojovat
s vtm krveprolitm, nebude-li mu s jeho druhy dovoleno odejt a ukonejit lzu, kter se
rozltila ke vzpoue v domnn, e jej vdcov byli pod roukou zdvoil laskavosti zabiti.
Pak nasedli na kon a tryskem ujeli, hodlajce rozvit rzn podnty k vlkm.351
Autorv text odhaluje dv vznamn skutenosti. Jednak si neodpout jistou
charakteristickou stylistickou mskou vloku, kdy barbarsk lid je opt podroben mskmu
panstv. Na druh stran vak pmo pipout, jak osudov chyby se dopustil Lupicinus
tmto hanebnm inem, kter autor nekompromisn odsuzuje, co dv najevo pochopenm
mon gtsk reakce pot, kdy se man dopustili takovho neestnho inu. Nutn je jet
dodat, e Ammianv kritick postoj pat k jednm z jeho nejostejch vstup proti msk
sprv.
Porovn-li se Ammianv pohled na chovn msk sprvy vi barbarm obecn,
napklad se Salvianem, lze dospt k zvru, e Salvianus se mnohdy stavl daleko vce za
zjmy nemskch etnik a naopak mskou sprvu osooval, e svm jednnm pouze
vyprovokovv germnsk sousedy e k radiklnm akcm, kter mly pro imprium,
v konenm dsledku, zkzonosn nsledky. Tak Sidonius oteven kritizoval mskou
sprvu a nevhal obvinit mskou vldu, e nedokzala vas a inn reagovat na nastalou
situaci v Galii. U Ammiana je kritika vak a neekan, je tak potebn mt na mysli, e
Ammianus pi popisu udlost ji znal vsledek bitvy u Adrinopole i jej dsledky, a je
zejm, e za oficiln vyprovokovn Gt mohlo selhn jednotlivc, i kdy nelze
opomenout skutenost, e Gtov jist velmi rdi pivtali monost vtrhnout na msk zem
a podlomit moc ma na Balkn, nebo ji ili na msk pd jako poroben dediticii.352
Pro lep pochopen kontextu je nutn zmnit udlosti, kter nsledovaly po Ammianov
len, nebo maj bezprostedn vliv na dal djinn vvoj a jeho vklad. Udlosti uveden
autorem nsledn vyvolaly obrovskou vlnu krveprolit, kdy Tervingov, v ele s Fritigernem,
vyplenili balknsk poloostrov. Pestoe se Lupicinus snail vojensky zashnout, Gtov jeho
vojsko rozprili a i kdy se mu podailo zachrnit, vojensk situace zde byla katastrofln.353
Nsledn udlosti dostaly rychl spd. Pot, kdy Valens rozkzal dvma gtskm
vojevdcm, Sueridovi a Coliasovi, aby se z Adrianopole pesunuli do Hellspontu, dali
oba tamjho mstskho sprvce o penze, pdl potravin a dvoudenn odklad. Ten vak
nejene jim nevyhovl, protoe jeho majetek zpustoili prv Gtov, ale navc vojensky proti

351

AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., 450451.

EKA, J. c. d., s. 146.
353
WOLFRAM, H. c. d., s. 119121.
352

88

nim zashl, co vedlo k jejich revolt a nslednmu krveprolit. Pot se spojili s Fritigernovou
armdou.354
Nsledn krveprolit u Adrianopole mlo vrazn promnit msk svt. S nadszkou lze
ci, e se i zde mohlo jednat o selhn jednotlivce, nebo k Valensovm vojskm mil na
pomoc ze zpadu jeho synovec a zpadn csa Gratianus.
eka upozoruje jet na jednu nezanedbatelnou skutenost, kter mohla mt vliv i na
konen vsledek. Gratianus se zdrel na zpad a do poloviny roku 378 vlkou s Alamany
na Rn, pro kterou musel z Illyrika odvolat oddly, kter mily Valentovi na pomoc.
Nedlouho po kvtnovm nvratu Valense z vchodu do Konstantinopole, magister peditum355
Sebastianus pmo u Adrianopole zniil skupinu Gt, kte se zmocnili znan koisti na
mskm zem. To mohlo zvit Valensovo sebevdom a v kombinaci s pynost nad svm
synovcem nsledn vst k msk katastrof.
Pomine-li se Salvianovo a Vitensisovo356 dlo, lze v mskch pramenech nalzt jen mlo
ppad takov obavy a nejistoty, jakou nsledn projevil Ammianus. Sm zail mnoho bitev
s Germny i boje na vchod, poznal slu Alaman i jinch germnskch gentes a jist byl
schopen posoudit vojensk dsledky monch porek. O to vce se zd porka ma u
Adrianopole nm vc ne jen velkou porkou v jedn bitv z mnoha. I Doleal pipomn,
e souasnci vnmali bitvu jako drtivou porku, a to s okamitmi zdrcujcmi dsledky, kdy
manm trvalo cel tyi roky, ne se jim kombinac vlench operac a diplomacie
podailo znovu ovldnout situaci.357
Mohlo se v ppad Ammiana jednat o apokalyptick strach? Pi pohledu na Vitensisovo
dlo358 i Augustinovo De civitate Dei je apokalyptick strach v prvnm ppad pmo,
v druhm nepmo ptomen a odr se v dlech a smlen dalch autor. I Salvianus je
naplnn hokost a zoufalstvm nad nastalou situac, Sidonius se sna zachovat tv, ale i on
pi oblhn Auvergne propad skepsi. Zosimos je zoufal pi len vyplenn ma roku 410
a Prokopios z Kaisareie vnoval vlkm s Gty cel dlo! O velk msk vojensk katastrof,
kterou vnm podobn jako Ammianus, vypovd i Paulus Orosius.359
V Ammianov ppad musela bt pro nj porka o to t, e jet Julianus nepovaoval
Gty za velk nebezpe a u o dv desetilet pozdji byla pcha a elita msk armdy zcela
354

JONES, A. H. M. c. d., s. 68.

magister peditum velitel pchoty
356
v souvislosti s Vandaly
357
DOLEAL, S. c. d., s. 119.
358
VICTOR VITENSIS. Historia persecutionis africanae provinciae sub Geiserico et Hunirico regibus
Wandalorum, rec. C. Halm, in: dMGH, AA, 3.1, Berolini: apud Weidmannos, 1879.
359
PAULUS OROSIUS. Historiae adversus paganos, ed. C. Zangemeister, Teubner, Lepzig, 1889, 33.
355

89

rozmetna. Zstv otzkou, zda lze u Ammiana ji pmo hledat strach ze zniku vlastn
kultury. Tento strach pedstavuje tak strach ze zniku vlastnho svta, vlastnho itho
prosted a vlastnho ivota.360 Pi etb celho Ammianova dla tenem prostupuje
vudyptomn obava a nejistota autora, kter tu, e slva mskho impria navdy upad, i
kdy tento jev nikdy oteven nepiznal.
Na pkladu Gt lze pravdpodobn nejlpe rozpoznat interpretan a pocitov rozdly
mezi jednotlivmi mskmi autory. Veobecn vnman strach, jak se po relativn dlouhou
dobu udroval v myslch nemal sti evropsk spolenosti, nemus nutn odret povdom o
Gtech na sklonku antiky. Vyvodit vak pesnj zvr je obtn, nebo je nutn vzt
v vahu dobu a msto jejich psoben, jejich postaven a v neposledn ad tak, v ppad
Jordana, etnick pvod. Tak se teni me otevt srovnn jako den a noc v ppad Gt
lench Ammianem na jedn stran a Jordanem na stran druh.361
Zajmav posteh uvd Fontana, kdy poukazuje na skutenost, e vzbouen Gt bylo
zpsobeno jednnm mskch ednk, kte je soustedili do nejneplodnjch oblast, aby
podlehli hladu. Avak ani po svm vtzstv u Adrianopole, ani po dobyt ma roku 410 se
vtzov nesnaili o nic vc, ne aby bylo uznno jejich postaven uvnit e.362
Rozbor bitvy, ktermu se vnuje zejmna napklad Heather, Wolfram, Doleal, je dleit
pedevm proto, e na zklad psemnch pramen Ammiana a Eunapia363 lze, s odbornm
komentem uvedench historik, dospt k zajmavm zvrm. Zda a tm apokalyptick
strach z Germn, v tomto ppad z Gt, se u mskch autor zakldal na relnch
skutenostech, i se pokoueli omluvit mskou porku zavinnou patnm nebo
nezodpovdnm velenm. Zcela jedinenm dlem je pro tuto problematiku Barberova prce,
kde se autor zabv pouze bitvou u Adrianopole, rozebr jej politick a vojensk aspekty a
tak dsledky z n vyplvajc.364
Pro Ammiana bylo pravdpodobn nejt snst tu skutenost, e msk armda byla po
dlouhch letech poraena na hlavu v otevenm poli. Pokud se jednalo napklad o bitvu
v Teutoburskm lese, mohli mt historikov omluvit porku ternem, ale u Adrianopole
jen velmi tko. I poet vojska nebyl takov, jak jej uvd Ammianus. Na obou stranch stlo
proti sob piblin 20 000 vojk. Je nutn zdraznit, e se u man jednalo o vojenskou
360

HANOVSK, L., HRONKOV, L. a kol. lovk a strach, Strach v antropologickch perspektivch,

s. 45.
361
tamt, s. 55.
362
FONTANA, J. Evropa ped zrcadlem. Peklad Ji Kasl. Praha: Lidov noviny, 2001, 199 s.,
Utven Evropy, sv. 2., s. 20, ISBN 80-710-6395-9.
363
EUNAPIOS. Fragmenta historica, ed. K. Mller, FHG 4, Paris, 1885.
364
BARBERO, A. c. d.

90

elitu, co mohlo Ammianovo len vrazn ovlivnit. Nicmn poty msk armdy nejsou
zcela pesn, dn pramen nm nezachoval slo, a tak zbv rekonstruovat na zklad
piblinch pot z dochovanch pramen. Wolfram pipout, e man mohli shromdit
vojsko tajc a 40 000 vojk.365 Doleal si vm skutenosti, e Valens nakonec dal na
radu svch velitel. Zmiovan Sebastianus navrhoval rychl postup k nepteli, zatmco
magister equitum prasentalis Victor, nalhal na csae, aby vykal na Gratianv pchod.366
Valens nakonec vyslyel radu Sebastiana.
Ammianovo nsledn len bitvy je velice brilantn a poutav, ale tak me bt
zavdjc, nebo mt autoi, zejmna v kritickch okamicch, mli tendenci udlosti
zveliovat a tak navyovat poty vojsk. V pozdn antickch pramenech lze nalzt jen mlo
ppad, kdy msk autor se podrobn vnuje samotn bitv, a tak Ammianus a Jordanes,
(v souvislosti s bitvou na Katalaunskch polch) pedstavuj doslova zlatou studnici
informac. Dkazem toho je znm Ammianova pas o samotn bitv, kter je v pedkldan
prci elov zkrcena na vystihnut autorova smlen o barbarech:
Kdy se ze vech stran kmitaly zbran a stely a kdy Bellona zuc stralivji ne
obvykle dula alostn do polnic, ohlaujc mskou porku, zastavili se za mnoha ozvajcch
se bitkch povel nai ustupujc mui, a bitva rozrstajc se jako plameny por dsila
mysl vojk, piem nkte byli proklni ranami vymrtnch otp a p.
Jakmile se vak barbai vyhrnuli v nesmrnch houfech a drtili kon i mue, nedal se ve
sraench adch nikde uvolnit dn prostor, kam se uchlit, a hust tlaenice znemoovala
jakkoli nik. A tu se nai vojci v zoufalm pohrdn smrt chopili opt me a pobjeli
toc neptele, a opltkou nato pak byly jim sekyrami proreny pilby i krune. Bylo
mono vidt barbara ve zpupnm vzdoru s tv keovit sevenou, jak s peatm kolenem
nebo s pravic useknutou meem i s probodenm bokem jet na samm prahu smrti hroziv
koul posupn hledcma oima. Na obou stranch padali stetajc se mui a pokrvali svmi
tly pdu, pole se naplnila zabitmi lidmi a bylo slyet dsn stony umrajcch mu,
proklanch hlubokmi ranami.
Nakonec pod thou barbarskho nporu nae iky zakolsaly, a ponvad mly v nejhorch
trapch jedin prostedek k zchran, obrtily se kam kdo mohl na tk.
Barbai tedy pronsledovali se zbsilost vyzaujc jim z o nae vojky, z jejich il u
v ochromen vyprchval r. Nkte z nich padali, ani vdli, kdo je skll, leckte byli
zavaleni pouhou thou tch, kdo na n tlaili, a nkte byli zabiti ranou svch
365
366

WOLFRAM, H. c. d., s. 137.

DOLEAL, S. c. d., s. 119.

91

spolubojovnk.367
Ammianus pibliuje barbara, kter bojuje s absolutnm sebeobtovnm, a vyzdvihuje
pedevm jeho odvahu, nezdolnost a vli.
Na druh stran zdrazuje i statenost mskch vojk, kte se proti zuivm barbarm
sna doshnout vtzstv nehled na zoufalou situaci. Autorovo len Adrianopole je o to
cennj, e barbai jsou co do vojenskho umn ji pln na rovni man, co je v len
mskho historika zajmavou skutenost v porovnn s autory pcmi v dob ranho
csastv. Z ryvku je zejm, e i Ammianus, jakoto staroman mus pln respektovat
vojenskou slu barbar.
Ammianus si patrn v dob, kdy psal sv dlo, pln neuvdomoval rozsah a dsledky
porky man u Adrianopole. O tom, e se jednalo i pro autora o velkou porku
mskch vojsk, nen pochyb, nebo Ammianus jen velmi zdka ve svm dle popisuje a
piznv oteven msk porky. Zde se vak upmn snail vylit hrzu, kter m
postihla. Podobn len v Zosimov dle ten nenalezne. Zosimos sice piznv velkou
mskou porku, avak podrobn popis bitvy, kterou piblil Ammianus, a gtskho
vlenho umn se v jeho dle neobjevuje. Me to bt dno i tm, e Ammianus byl vojk
a proto mu byly uveden skutenosti bli.
Je vak nutn Ammianovo len podrobit hlub revizi, a to nsledn i u pozdjch
historik, kte z Ammiana erpaj. Jestlie bitva trvala jeden den, zd se napklad
Gibbonovo mnn o rozsahu msk porky368 velmi zavdjc, nebo by tm pekonalo i
Wolframovy nejvy odhady, a to jen v potu padlch!
Heatherv i Barberv odhad se zd bt relnj. Heather neopomn zdraznit zmatek a
nedisciplinovanost mskch vojsk. Nsledkem toho tak byly dv tetiny Valentovy armdy
zmasakrovny, co je jedin poet, kter se dochoval a pochz prv od Ammiana. Lze vit
tomu, e podle mskho historika se jednalo o druhou nejvt mskou porku po bitv u
Kann. Heather odhaduje ztrty mskch vojsk na 10 000, maximln 15 000 vojk.
K tomuto zvru jej vedlo historick porovnn s bitvou na Somm, kde Anglian za prvn
den ztratili 21 000 vojk.369 Nejev se vak pli reln, e by man utrpli od Gt
takov ztrty, kter by odpovdaly ztrtm v 1. svtov vlce za pouit modern vojensk
techniky.
K bitv se vyjdil i Dawson, kter zdrazuje, e Gtov vtzstv nevybojovali sami.
367

AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 467468.

GIBBON, E. The History of the Decline and Fall of the Roman empire, London, 1837, kap. XXVI, s.
409-410.
369
HEATHER, P. Gtov, s. 142.
368

92

Gtskmu vtzstv vrazn pomohla sarmatsk jzda veden krlem Alatheem a Safraxem.
Pitat tak vtzstv jen gtskmu vldci Fritigernovi by bylo nespravedliv. Dawson si viml
jet jednoho zajmavho jevu, a to, e zvtzilo barbarsk jezdectvo nad mskou pchotou.370
Samostatnou kapitolou je len historika Zosima, o kterm bude pojednno jinde. Jeho
porovnn s Ammianem vykazuje pinejmenm nkolik vraznch rozdl, a to zejmna
v udlostech, kter nsledovaly po Adrianopoli.
Dosavadn Ammianovo len adrianopolskch udlost mlo tm apokalyptick ndech
s drazem na mskou udatnost a barbarskou statenost a fanatismus, ale tak s nepmm
obvinnm mskch vojevdc a csae Valenta z toho, e zahjil bitvu bez ekn na
Gratianovy oddly. Ammianus ve svm dle vdy vystupoval jako staroman a vyznava
msk virtus, ale pokud by bitva u Adrianopole mla bt hodnocena jako totln msk
porka, jak ji pedkld i vtina souasn odborn literatury, nesluuje se ji tento nzor
s tm, co Ammianus vylil po samotn bitv v souvislosti s oblhnm nkolika mskch
mst na Balkn. Autor pmo zmiuje situaci v Adrianopolis:371
Gtov naproti tomu rozvaovali o krunch vsledcch boje a skleni tm, kdy vidli,
jak jsou jejich staten muov hubeni a zraovni a jak jsou jejich sly po stech
podlamovny dnho ze vztekajcch se barbar neodrazoval a do pozdnho podveera od
jeho vniv statenho ponn pern pohled na krev, naopak je rozncovalo, e vidli
zdlky po rznch zsazch padat tak velmi mnoh obrnce a radovali se z toho. Tak se
s nesmrnou statenost bojovalo bez oddechu i nleit mry o uhjen dobyt hradeb.372
Ammianova kniha i cel dlo kon bezprostednmi udlostmi, kter nsledovaly po bitv
u Adrianopole. Nedisciplinovan a neuspodan houfy Gt, Hun a Alan se pokouely bez
valnho spchu zmocnit mskch mst.373 teni je tak nenpadnm zpsobem podvna
mylenka, e sice man u Adrianopole prohrli, ale neurval a neschopn jednn barbar
nemohlo mskmu impriu pinst zkzu. Ammianova z vi Gtm vyvrcholila na
samm konci jeho dla hrznm lenm chovn mskho dstojnka, kterho Ammianus
veleb pro pragmatinost a rznost:
V tch dnech se za Taurem zaskvla spsn a rzn zdatnost nelnka polnch vojsk Julia.
Kdy se toti dovdl o osudnm netst v Thrck dieczi, rozeslal listy vojenskm
velitelm, vesms manm co je v tchto dobch dkm zjevem a nadil jim vyvst
370

DAWSON, Ch. Zrozen Evropy: vod do djin evropsk jednoty. Vyd. 1. Peklad Miroslav
Kratochvl. Praha: Vyehrad, 1994, 244 s. Historica (Vyehrad), sv. 41., kap. V., ISBN 80-702-1114-8.
371
nynj tureck msto Edirne
372
AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 472473.
373
DOLEAL, S. c. d., s. 123.

93

v jednom a tm dni Gty, kterm veleli a kte byli pedtm pijati a rozptleni po rznch
mstech i pevnostech, na pedmstsk zem, a a tam budou bezstarostn ekat na slben
old, vechny je pobt. Tm chytrm plnem, provedenm bez hluku a prtahu, se vchodn
provincie vymanily z velkho nebezpe.374
Ammianova verze je jen jednou z dalch, jin se objevuj u Zosima i Eunapia. Zda tomu
tak historicky bylo, i nikoliv je historickm otaznkem, pro bdanou problematiku je vak
mon dleitj Ammianv postoj ke Gtm a strach z nich plynouc.
V porovnn s vybranmi mskmi autory je Ammianv postoj velmi nesmiiteln.
Jestlie Jordanes Gty vnmal tm jako partnersk etnikum vi mu, je Ammianv postoj
zcela odlin a podobn vahy nepipout. U Sidonia je porovnn obtnj z dvodu jeho
nejednoznanch postoj pi srovnn Gt Theodericha II. a Euricha. I pi obran Auvergne
astji kritizoval mskou vldu a jej neschopnost zajistit obranu Galie, ne aby poukazoval
na zuivost Gt.
Z Ammianova len gtskho kmene a zejmna adrianopolskch udlost lze dospt
k zajmavm zvrm o skuten loze Gt a jejich relnm nebezpe. Bylo gtsk
nebezpe nakonec skuten tak velik, jak je l Ammianus? Zashl mskou i
apokalyptick strach z germnsk expanze a barbarstv, kter by mohly zniit mskou
civilizaci? Nen obraz germnskch barbar, kte chtj uchvtit mskou i, spe
pokusem odvst pozornost od vlastnch chyb, kterch se v nemal me dopoutli csaov a
vysoc hodnosti?
Zajmavou a pounou mylenku uvd v tomto smyslu Wolf, kter na djinch starovk
Itlie ukazuje, eho je lovk schopen, co doke a emu d pednost, kdy se dostane
k moci, kdy je mu osud naklonn a kdy zvtz v boji tlesnm a duevnm. Poznn je to
poun, velmi radostn, ale tak smutn zrove. Od skvlch a velidskch idel a
k otesnm a nelidskm inm vtz, ze kterch se prv proto, e zradili velidsk idely,
stanou djinami beznadjn poraen.375 Wolfv text pibliuje vvoj msk e, kter pes
poten kladn idely republiky nakonec uchvtila vldu nad podstatnou st tehdejho
znmho svta a navc pcha, podporovan pocitem nadazenosti vi ostatnm nrodm,
uvedla imprium postupn do morlnho marastu.
I kdy mohou znt tato slova jako zait frze, Ammianovo len mskch djin je toho
pkladem a Juliovo chovn vi Gtm i dkazem. V Ammianov len adrianopolskch
udlost, kdy msk ztrty dosahuj zvratnho vrcholu proti necivilizovanm Germnm, tak
374
375

AMMIANUS MARCELLINUS. c. d., s. 474.

WOLF, J. Duchovn odkaz nrod, s. 207208.

94

nejde tolik o apokalyptick strach, ale vce o snahu odvst pozornost od mskch chyb.
ten tak me o Germnech zskat dojem, e jsou bezuzdnmi barbary, kte se vrhaj na
mskou i, aby ji uchvtili (napklad v len Ammiana), nebo tm partnei, kter uvd
Jordanes.
Nen smyslem kapitoly pedloit dkaz o dsledcch djinnho smlen o Germnech
z per mskch historik, ale pokusit se zdraznit skutenost, e strach z Germn nebyl jen
apokalyptick, jak jej vtina mskch historik uvd, ale e se projevoval i strach z
neznmho, odlinho stylu ivota, zvyk a chovn.
Len bitvy u Adrianopole me bt dkazem toho, jak nebezpe hroz z nekritickho
pejmn informac. Konkrtn v historickm povdom o Gtech a Germnech vbec, nebo
Ammianus lil Gty jako necivilizovan a nevzdlavateln barbary. Pitom je nutn mt na
pamti, e ji nkolik let ped adrianopolskmi udlostmi pijali Gtov kesanstv, Vulfila
snad mohl bt i mluvm gtskch imigrant prchajcmi ped Huny do e a nen vyloueno,
e pijet do e mohlo bt podmnno jejich christianizac.376 Po vytvoen Vulfilova
pekladu bible zskali Gtov tak vlastn spisovn jazyk.377 Jako dkaz gtsk schopnosti
stt se civilizovanm etnikem slou tak spn innost Joanna Chrysostoma na zatku
5. stolet.
A tak povdom o Gtech pouze jako o krvavch barbarech uchvacujcch zem mskho
impria, by s pochybenm mskch jednotlivc, jak to l Ammianus, je nutn brt jist
s velkou rezervou a s tm i souvisejc teorie o apokalyptickm strachu z Gt.

* * *
c) Zosimos

Zosimos se zabv ve svoj prci vce mskou politikou neli hlubmi gtskmi
djinami, ale i on podobn jako Ammianus je ke Gtm velmi nedviv. Hlavn vinu za
udlost roku obklen ma Alarichem, kter tvo vznamnou st jeho textu o Gtech
nesvaluje vhradn na Gty, ale na neuvenou vldn politiku ma, kterou vin z toho, e
dopustila, aby se Gtov ujmali vznamnch pozic. A jak vyplv z jeho prce, e se v jeho
pohledu postupn barbarizovala a vnitn rozkldala.
Z vznamnch gtskch osobnost zdrazuje zejmna Alaricha, zejmna v kontextu
376
377

DOLEAL, S. c. d., s. 272.

HEATHER, P. Gtov, s. 95.

95

Stilichonovy politiky. Autor je pravdpodobn pesvden, e bez jejho hlubho poznn

nelze msko-gtsk vztahy na potku 5. stolet hloubji pochopit. Z jeho pera tak vznik
zajmav pohled, kter tvo i uritou sondu do vnmn mskho a barbarskho svta a
msk politiky 4. a 5. stolet.
Zosimos se vnuje problematice Gt zejmna ve tvrt, pt a est knize. L v nich
udlosti v mskm impriu v druh polovin 4. stolet a na potku 5. stolet. V souvislosti s
vldou Honoria a Arcadia sleduje pedevm dv osoby, kter se podlely na skutenm
politickm vvoji pozdn antick msk e Stilichona a Rufina a jejich prostednictvm
uvd iny Alaricha. Zosimovo pojednn o msko-gtskch vztazch kon tsn ped
prvnm vyplennm ma roku 410.
Z antropologickho pohledu nabz Zosimova prce tma vnmn strachu. Podobn jako
tomu je u Ammiana i Zosimovo dlo je v len udlost 4. stolet protknuto strachem
z barbar i z nsledk upadajcho impria. I kdy se o Zosimov osobnosti zachovalo jen
velmi mlo informac, je jist, e oba autory od sebe dl nkolik stalet. Spojoval je vak
odpor ke kesanstv a u Zosima mnohem intenzvnj ne u Ammiana. Lze jen obtn
tvrdit, e by odmtav postoj ke kesanstv uroval jejich vnmn neuten situace
v pozdn antickm impriu. Sidoniv a Salvianv postoj pedstavuje nemn zoufalou reakci
na nastal vvoj.
Avak i u Zosima, podobn jako u Ammiana, je nutn revize jeho textu a zvr. Nejvt
problm pedstavuje obdob ped vyplennm ma Alarichem. Autor l udlosti velmi
podrobn a ty vrazn kontrastuj s lenm zejmna Jordana. Clem nsledujcch dk je
pokusit se pedloit kritick rozbor Zosimova textu v souvislosti s relnm vnmnm strachu
a ppadn odhalit, zda se v jeho ppad nejednalo spe o literrn styl.
Jestlie Ammianus lil adrianopolskou porku jako velk netst s osudovmi nsledky,
Zosimos samotnou bitvu jen strun pipomn: Barbai mu vyli (Valensovi) bez otlen
naproti a v boji dobyli rozhodnho vtzstv, mlem mu zpsobili plnou zhubu.378 Osud
Valense popisuje stejn jako Ammianus, v tto souvislosti pipomn vojevdce Victora,
velitele msk jzdy, kter s nkolika jezdci vyvzl z nebezpe, aby zalarmoval Gratiana.
Zosimovi, v porovnn s Ammianem, chyb hlub zaujet situac. Zd se, e Zosimos situaci
pouze pipomn bez hlubho zjmu, ale nabz se vaha, zda se i v jeho ppad gtsk
nebezpe a strach z plenn nemsily se snahou zakrt mskou pchu, kterou Valens
bezpochyby projevil, nebo Zosimos se rd stylizoval do pozice staromana.

378

ZOSIMOS. c. d., s. 151.

96

I kdy se jednalo o elitu msk armdy, nelze ji patrn morln srovnvat s obdobm
ranho csastv. Zvltnho jevu si vm Goldsworthy. Pipomn, e vojci pozdn antiky
vydvali vlen pokik, barritus. Ten pvodn pouvali Germni a zanal temnm
mumlnm vydvanm mui, kte si dreli tty blzko oblieje, aby se zvuk dobe odrel
k nepteli a postupn tak mohutnl, co se velmi liilo od chovn profesionlnch legion
z minulch dob.379
I kdy Zosimova vpov o bitv u Adrianopole je jen zlomkem Ammianova len,
pipomn bezprostedn udlosti, ve kterch se vcn i smlenm s nm shoduje. Ammianus
vyzdvihoval osobnost Julia, kter lst nechal povradit Gty v mskch slubch a podobn
je tomu i u Zosima.
Sent uloil Juliovi, aby odvrtil nebezpe mstm... povolal k sob vechny vojensk
osoby, kter mly njakou velitelskou funkci Kdy svolan velitel uslyeli, co maj dlat,
rozili mezi barbary zprvu, e csa je chce odmnit velmi tdrmi dary Potom je
vyzvali, aby se ve stanoven den shromdili v hlavnch mstech. Vojci, kte vdli o
mluv, obsadili domy pilehl k nmst a na pichzejc barbary vrhali kameny a stely, a
je vechny do jednoho pobili. a tak vchodn msta osvobodili od hrozcho nebezpe.380
Zosimova pezravost vi Gtm a barbarm je v pasch tvrt knihy velmi znan.
Zosima a Ammiana vak spojuje obava z moci Germn a strach z budoucho vvoje, kter
napklad u Jordana tm neexistuje.
Vtzstv Gt u Adrianopole pineslo sice mu porku a bezprostedn nsledky byly
pro i alarmujc, avak ji roku 381 vojensk oddly csae Gratiana provedly adu
spnch taen proti Gtm a Fritigernovy oddly je vytlaily z Illyrika smrem na vchod i
s Greutungy.381
Zosimos je vi Gtm skeptick, jako tomu je i u Ammiana. Ale na rozdl od nj je
rozbor jeho prce o to sloitj, e autorovo dlo m charakter spe djepisn uebnice ne
historick prce. eka doslova uvd, e ze zamlenho vdeckho zpracovn djin zstalo
namnoze jen vyprvn pipomnajc djepisnou uebnici s mnostvm zajmavch daj,
piem novost jeho pojet nikde nepekroila rmec starch koncepc.382
I Zosimova terminologie je v nkterch pasch textu obtn srozumiteln. Autor asto
pipomn v souvislosti s Gty zadunajsk Skythy, ten a do poloviny tvrt knihy nen
379

GOLDSWORTHY, A. Armda starho ma. Peklad Helena Svobodov, Lenka Vacinov. V

Praze: Slovart, 2010, 224 s., s. 214, ISBN 978-807-3912-628.
380
ZOSIMOS. c. d., s. 153.
381
HEATHER, P. Gtov, s. 143.
382
ZOSIMOS. c. d., s. 298299.

97

seznmen s vznamem slova a a zde si Zosimos pravdpodobn uvdomil svoji interpretan

nejasnost a uvd, e m na mysli nejen Gty, ale i Taifaly383 a jin kmeny, kter s nimi ily
spolen.384
Zajmav zmnka o Gtech na pelomu 70. a 80. let se poj s krlem Athanarichem. Jeho
len se npadn podob Ammianovu vkladu,385 kdy oba autoi pipomnaj snahu Gt
odstranit ze svho stedu krle Athanaricha a udeit na eck msta. Zosimos vak navc
uvd, e Athanarich byl hlavou celho skythskho rodu.386 Podle Doleala pedstavoval
Athanarich ve sloit vnitropolitick situaci v Gothii alternativu k Fritigernovi.387
Vsledkem dlouhodobch konflikt a vyjednvn byla dohoda s Gty roku 382, co
pedstavovalo logick vystn situace, kdy sice na jedn stran Gtov zasadili mu
obrovskou porku, ale na druh stran sami utrpli znan ztrty a museli pro tento as
upustit od snah vytvoit na msk pd samostatn krlovstv. Neustupujc iniciativa Gt
vak nakonec doshla svho cle a byla jim udlena vlastn pda a povolen vlastnho
zkonodrstv. To pedstavovalo znanou autonomii uvnit hranic e, na opltku mli
Gtov pro m vykonvat vojenskou slubu.388
Ammianus ve svm dle asto kladl draz na velk rozdly mezi many a barbary,
Sidonius byl v posuzovn ji umrnnj a Jordanes many a Gty tm pouval pro
mtko civilizovanosti, u Zosima vak tomu tak nebylo. Ve tvrt knize teni pedkld
dkaz o rozdlnm smlen, jednn a chovn man a barbar. A jako nevojk zabv se
nborem doslova, jak uvd, zadunajskch barbar,389 kter naverboval Theodosius I., aby
doplnili stav mskho vojska. Theodosius si uvdomil jejich velk poet, ze kterho mohla
hrozit revolta, a proto je poslal do Egypta, aby se smsili s dnmi mskmi vojsky.
Z Egypta naopak povolal msk jednotky. Ob vojska se setkala v ldsk Filadelfii.390 Jejich
chovn na triti autor zaznamenal takto: Kdy pak jeden z prodvajcch dal, aby mu
bylo zaplaceno to, co prodal, barbar vythl me a zranil prodvajcho i dalho, kter mu
chtl pomoci. Egyptskm (mskm) vojkm to bylo lto a domlouvali mrn barbarm, aby

383

Konkrtn pslunost kmene Taifal nen pesn znma, ale v kontextu prac mskch autor lze
pedpokldat o jejich sarmatskm pvodu, ale nelze vylouit ani germnsk pvod.
384
ZOSIMOS. c. d., s. 151.
385
viz. s. 79.
386
ZOSIMOS. c. d., s. 159.
387
DOLEAL, S. c. d., s. 129.
388
Pestoe m uzavel s Gty smlouvu, roku 386 dolehla na msk hranice na Dunaji tet vlna
gtskch skupin Greutungov pod velenm nelnka Odothea. Tentokrt msk armda udeila
plnou silou, Greuthungov utrpli tk ztrty, Odotheus padl a zbytek, kter peil msk protitok,
byl pesdlen do maloasijsk Frgie.
389
ZOSIMOS. c. d., s. 155.
390
dnen tureck msto Alaehir

98

se zdreli neptelskch in, to pece nen jednn lid, kte chtj t podle mskch zkon.
Tu barbai pouili proti nim zbran, a konen i egyptt vojci, popustive uzdu hnvu, se
na n vrhli a zabili jich vce ne dv st Egyptt vojci, kte tmto zpsobem zakroili ve
Filadelfii proti barbarm, pivedli je takto k rozumu a rovn je pouili, e v podobnch
ppadech naraz na odpor.391
Podobn narky lze nalzt tm v kadm dle pozdn antickho autora a bez rozdlu
vyznn. V tomto ppad je ovem nutn bt pi rozboru textu obezetn, nebo Zosimos
choval k Theodosiovi negativn vztah. Grant pipomn Zosimovo odsuzovn Theodosiova
pepychu a oddvn se radovnkm.392 Zstv otzkou, zda Zosimos zmrn nezdraznil
msk vojky slouc v Egypt, nebo zde umstn legie povtinou nevykonvaly nron
koly a jejich hlavn npln bylo udret podek v provincii. Nebyly vystaveny vleklm a
neutuchajcm pohraninm svrm e s Germny, byly disciplinovanj a podle tradice
nemly v ele a to bylo vjimen ani legta ani tribuna laticlavia, namsto nich jim velel
praefectus legionis jezdeckho stavu.393

Lze jen obtn zjistit, o jakou legii i jej st se

mohlo jednat. Podle doby a umstn by popis odpovdal pravdpodobn Legio II. Traiana
Fortis.394
Etnick a kulturn rozdly v mskch a v germnskch jednotkch man vak
skuten mohly bt v tomto obdob leckdy jet znan. Rozen vlivu Gt v impriu
souviselo zejmna s mskou gtskou smlouvou z roku 382.395 Jedn se tak o cennou
informaci z pohledu vyuit Gt jako spojenc ma, nebo za Theodosiovy vldy bojovaly
na stran ma cel kmeny veden jejich vlastnmi nelnky.396 O chovn jednotlivc
v mskch jednotkch existuje vrazn mn informac. Jednn gtskch vojk zde oste
kontrastuje s Jordanovm lenm a vrazn se naopak bl Ammianovu.
Zosimovi, ale i tm vem mskm autorm, schzela tolerance vi jinm kulturm ne
vlastn msk. Co vak nemohli ovlivnit, byla postupn integrace jinch kultur do mskho
svta. Pkladem me bt Alarichovo chovn a cle, o kterch bude pojednno ne.
Na druh stran ne vdy Zosimos spatoval v Germnech nejvt nebezpe. Theodosiovy
a tm posedlosti vybrnm dan si vm i Zosimos ustanovil (Theodosius) vbr
veejnch dan, kte mli uloen stky vybrat se v psnost. A tak bylo vidt, jak se
391

ZOSIMOS. c. d., s. 156.

GRANT, M. mt csaov, s. 295.
393
GOLDSWORTHY, A. c. d., s. 214.
394
DANDO-COLLINS, S. Legions of Rome: The Definitive History of Every Imperial Roman Legion.
1st U.S. ed. New York: Thomas Dunne Books, 2010. ISBN 978-125-0004-710.
395
viz nap. Doleal, S. c. d., kap. 7.5.
396
Jejich nelnci dostvali kadoron pspvek v penzch i naturlich, aby mohli sv vojska jako
csaovi zstupci vyplcet. (Grant, M.: mt csaov, s. 292)
392

99

odn, co nechala lidskost barbar.397

Pestoe ml autor o Theodosiovi nevaln mnn, zdrazuje Athanarichovo podzen se
Theodosiov vli pot, kdy na nj Gtov pipravili spiknut. V Konstantinopoli byl i se
svmi druhy uvtn a po jeho smrti mu Theodosius vystrojil krlovsk poheb.398 Z
pohledu mocensk rovnovhy mezi many a Gty mlo Athanarichovo pebhnut miziv
vznam. Dosvduje sice strach z Gt, u Zosima ji jen v tom smyslu, e Skythov se
vrtili dom a z obdivu k csaov laskavosti u many nikdy neznepokojovali,399 ale podle
Doleala poslouil Athanarichv ppad jen csask propagand.400
Mohlo se tak jednat pouze o snahu pimt Gty vstoupit do mskch slueb, protoe
Athanarichova pozice byla nenvratn podlomena, nebo ji byl ve vysokm vku a bez
mocenskho postaven. Mezi dky Zosimova textu lze nalzt i obavu ze slcho postaven
Gt, kdy postupn kad dal gtsk vdce zskval vt moc ne jeho pedchdce.
Vrchol Zosimova len Gt pedstavuje jeho pt kniha. Autor na zatku knihy uvd
Alarichovo postaven. V jeho vkladu vak chyb vysvtlen, jakou funkci Alarich sehrl.
Podle Heatherova401 mnn Alarich mohl sehrt uritou lohu v prvn gtsk revolt. Zstv
vak otzkou, zda vedl veobecnou vzpouru Gt usazench v i podle smlouvy z roku 382,
nebo klov moment, kter se udl roku 395 a kter me vypovdat o Alarichov loze,
zaznamenal Zosimos takto:
Pozdji (Rufinus)402 zpozoroval, e Alarich se bou a nedb zkon, protoe tce nesl,
e nem velen nad mskmi jednotkami, nbr jen nad barbary, kter mu kdysi odevzdal
Theodosius, kdy spolen s nm svrhl uzurptora Eugenia. Tehdy mu Rufinus tajn
vzkazoval, aby s barbary, kter m, i s ostatnm jinak sebranm vojskem pithl ble, nebo
jeho vtzstv pr bude snadn. Po tchto vzkazech Alarich vytrhl z Thrkie, postupoval
Makedoni a Thesli a pustoil zem, jimi thl.403
Text naznauje, e se Alarich pokouel o vojenskou kariru v msk i. S jistotou nelze
tvrdit, e chtl bt gtskm krlem, jakm byl napklad Fritigern. Pokud by tomu tak bylo,
mohlo by to potvrzovat Jordanovo vnmn o promn germnskho svta. Dleitou
skutenost, kterou lze vysledovat, je, e barbar se zd bt zklamn svm postavenm
v armd, nebo nem vrchn velen. O nejvy funkce v armd ji nesoupe pouze man,
397

ZOSIMOS. c. d., s. 158.

tamt, s. 160.
399
tamt
400
DOLEAL, S. c. d., s. 131.
401
HEATHER, P. Gtov, s. 146.
402
Rufinus, pretorinsk prefekt ve vchodn sti msk e.
403
ZOSIMOS. c. d., s. 189.
398

100

ale oteven tak pslunci barbarskch etnik, dkazem je i Stilichonv404 pvod. V kontextu
zmnn, v literatue uveden prce Benedictov se v tomto obdob, ale ji i dve ve 4.
stolet,405 zsadn mn cle a priority germnskch vdc, a prv Alarich je nejvtm
dkazem.
Pezravost vi barbarm vak u mskch historik zstvala. V ppad Alaricha by to
bylo i pochopiteln, pesto napklad Alarichovo jednn Jordanes hodnot mnohem mn
negativn ne Zosimos. Pokud by se ovem rozdl tkal v myslch autor jen kulturnch
odlinost nikoliv jednotlivc (v tomto ppad Alaricha), je zvltn, e nemal st
mskch autor ve svch dlech pomjela skutenost (krom napklad Vergilia i Cicera), e
samotn msk civilizace se vyvjela na zklad pebrn kulturnch prvk z jinch nrod a
civilizac, a to ve velk vtin oblast kulturnho ivota.406 Je mon, e se vak mohlo jednat
pouze o literrn styl, aby text vyhovoval poadavkm objednatele, co vtinou mohli bt
bu samotn csaov vysoc ednci. Vjimen vak text mohl v men me psobit i
obrcen, jako v ppad Jordana, kter pravdpodobn pevzal podstatnou st od
Cassiodora, jen byl poradcem gtskho krle Theodericha.
Zosimos si podrobn vm chovn Stilichona k Alarichovi a jeho podivn vpravy do
ecka pot, co jej Alarich z velk sti vyplenil. Zajmav je posteh z Alarichova taen do
Athn. Slu se nepechzet mlenm pinu, kter msto zachrnilo, protoe je dstojn
bostva a povzbuzuje tene k zbonosti (Alarich) spatil, jak hradby obchz Athna
pipraven postavit se na odpor tonkm, dle jak ped hradbou stoj Achilleus Toto
zjeven Alaricha tak podsilo, e upustil od oblhn msta. po oboustrannch psahch
vstoupil Alarich s malm doprovodem do Athn.407 Autor dodv, e Alarich byl pijat
s veobecnou vldnost, vykoupal se, astnil se hostiny s pednmi mui msta, dostal dary a
s vojskem odthl.
Athny sice Alarich uetil, ale dobyl jin slavn msta, napklad Korinth, Argos a Spartu.
Stilicho mu vak roku 397 zpsobil velk ztrty, po nich se Alarich sthl do severoeck
provincie peiru.408
Kdo vak byli Alarichovi Gtov? Doleal pipomn, e etnick sloen Alarichova
vojska se postupn mnilo a s narstajcmi ztrtami lze jen obtn hovoit o Alarichov
404

Flavius Stilicho psobil v hodnosti magister militum v zpadn sti e a zastupoval zjmy csae
Arcadia a byl polovandalskho pvodu.
405
napklad fransk velitel Bauto
406
HANOVSK, L., HORSK, J., HRONKOV, L. a kol. Evolvendi anthropologicae, Vvoj
v antropologickch perspektivch, s. 280.
407
ZOSIMOS. c. d., s. 190.
408
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 83.

101

vojsku jen jako o Gtech.409 Pesto je vak tak mt historikov, Zosima nevyjmaje,
oznauj. Doleal tak dodv a vysvtluje, pro Alarichovo putovn trvalo tak dlouho.
Trval osdlen mlo pro Gty jen velmi malou prioritu, zd se, e v tto dob stle jet
preferovali mobiln existenci.410
Text tak vypovd o Zosimov nboensk orientaci, kdy zdrazuje pvodn eck
nboenstv a spatuje v nm ochrannou slu. Zstv otzkou, zda se jedn o pvodn
autorovu stylistiku, nebo pouil obrat, symbolismus, kter nachzme u mnoha pozdn
antickch kesanskch autor a erpajc z eckho djepisectv. Napklad v situaci
Konstantinova vtzstv nad Maxentiem u Mulvijskho mostu, kdy Konstantin spatil k a ve
jmnu tohoto symbolu ml doshnout vtzstv nad neptelem. Kesansk motivy v tomto
smyslu tak pouze nahrazuj antit bohov, ale smysl je stejn ochrnit dotynho ped
netstm a zajistit mu vtzstv.
Wolters zdrazuje, e prv na nboenstv se ukazuje snad jet zetelnji ne v jinch
oblastech, e romanizace nebyla centrln zamlenm nebo dokonce zenm procesem,
nbr se jednalo o vzjemn vztah, ve kterm ob strany, domorod obyvatelstvo i man,
dvaly i pejmaly. m pak poadoval jen ast na csaskm kultu, a to jen jako vraz
loajality. Situaci zmnil a nstup kesanstv, kter odpovdalo i tehdej poteb nboensk
spsy. Britsk historik a archeolog zdrazuje, e monoteistick kesanstv vak trvalo na
sv vlunosti vi jinm nboenstvm a poadovalo od svch stoupenc zsadn
rozhodnut.411
Dleit aspekt v msko-gtskch vztazch vak stle pedstavuje vztah Stilicha a
Alaricha, a to zejmna proto, e Stilicho, kter ml brnit mskou i ped barbarem, se
asto choval vi mu neloajln. Chtl Stilicho Alaricha skuten zniit? I v budoucnu se
mu naskytly pleitosti, kdy mohl gtskho vdce definitivn porazit, ale neuinil tak. Je
mon, e Stillicho k nmu choval urit sympatie kvli jeho (tj. Alarichovu) nemskmu
pvodu? Pokud ano, tak je vak zrove nutn vzt v vahu skutenost, e po romanizaci
uritho pslunka a jeho rodu nehrl jeho pvod zsadn roli, i kdy tendence se mohly
msty objevit, jak tomu je napklad u Jordana.
Stilichonovo chovn bylo zejmna zejmm projevem nenvisti vi Rufinovi, kterho
povaoval za vtho neptele neli gtskho vdce.412 O Stilichov osob a chovn podv
409

DOLEAL, S. c. d., s. 147.

tamt, s. 148.
411
WOLTERS, Reinhard. man v Germnii. Vyd. 1. Praha: Vyehrad, 2002, 141 s. il., mapy.
Historica (Vyehrad), s. 89, ISBN 80-702-1539-9.
412
BURY, J. B. c. d., s. 106115.
410

102

podrobn popis pedevm historik Claudianus.413 Zosimos l konfrontaci Stilichona

s Alarichem takto:
Stilicho nalodil vojsko a vythl na pomoc postienmu ecku. Pistl na Peloponsu a
donutil barbary prchnout do Foloe. Protoe barbai trpli nedostatkem potravin, Stilicho by
je byl velmi snadno zniil, kdyby se nebyl oddal hen, zbavm v divadle a stykm
s nestoudnmi entinami a kdyby nebyl dovolil vojkm loupit, co zanechali barbai, tak
umonil neptelm, aby i s vekerou koist ustoupili z Peloponsu, postoupili do Epeiru a
tam pustoili msta. Kdy se Stilicho dovdl o jejich odchodu z ecka, odplul do Itlie, ani
doshl cle sv vpravy, a tak s vojky, kter s sebou pivedl z ecka, nadlal ekm jet
vt a t kody.414
Alarichovi velmi pomohla msk nejednota. Na rozkaz Stilichona byl Rufinus nakonec
zavradn a na jeho msto nastoupil Eutropius,415 kter, ne by se podrobil Stilichonovi (i
kdy s nm z potku spolupracoval), rozhodl se pro spoluprci s Alarichem, s nm uzavel
roku 397 dohodu416 a udlil mu hodnost magistra militum.417 Podle mnn Heathera418 zskal
pravdpodobn vrchn velen v Illyriku. Vznikla tak paradoxn situace, kdy Alarich, kter
dve vyplenil Illyrikum, ml bt nyn jeho ochrncem.
Tyto stupky ma vak podntily dal odpor proti i. Velk gtsk nebezpe vypuklo
roku 399 ve Frgii, kde byli usdleni zmnn Greutungov ze tet gtsk vlny. Situace
vyuil Tribigild, kter psobil v msk armd, ale nebyl velitelem mskch jednotek, nbr
gtskch barbarskch oddl. Tribigild opustil Konstantinopol a dajn, podle Zosima, odjel
zkontrolovat sv oddly, jejich velen mu svil csa. Nastaly vak neoekvan udlosti:
Tento mu (Tribigild) miloval nebezpe a byl odhodlan ke kadmu ztetnmu
dobrodrustv. Nebyl velitelem mskch jednotek, nbr barbarskch oddl umstnch ve
Frgii.
Vzal s sebou barbary, kte patili pod jeho velen, napadal zem, jm thl, pobjel mue,
eny i dti a loupil, co mu pilo do cesty. Zakrtko shromdil kolem sebe takov mnostv
otrok a vbec opovrench lid, e uvedl ve svrchovan nebezpe celou Asii.419
Je zejm, e autor Tribigilda povauje za nebezpenho barbara, kter se ve jmnu msk
sluby dopout ohavnch zloin. Zosimos zeteln odsuzuje jeho barbarsk chovn i s jeho
413

CLAUDI CLAUDIANI. Carmina, Vol II., pekl. Maurice Platnauer, London, NY, 1922, s. 3-43.
ZOSIMOS. c. d., s. 191.
415
Eutropius, eunuch na dvoe csae Arcadia.
416
BURY, J. B. c. d., s. 115121.
417
Magister militum, vrchn velitel, znm tak, zvlt ve vchodnm csastv, jako magister utrisque
militae.
418
HEATHER, P. Gtov, s. 150.
419
ZOSIMOS. c. d., s. 197.
414

103

barbarskmi druhy.
Zajmavou reakci csae zachytil Zosimos pot, kdy se csa dozvdl o udlostech ve
Frgii a monch nsledcch:
Kdy vak byla o tchto udlostech podna zprva csai, vbec nectil thu spolenho
netst, vdy pi sv duevn omezenosti nebyl s to pochopit, jak opaten se maj uinit, a
veker zen sttu odevzdal Eutropiovi.420
Eutropius zareagoval rychle, vyslal proti Tribigildovi dv vojensk skupiny, jednu pod
velenm vojenskho velitele Leonta, druhou pod velenm Gta Gaina.421 Lze pedpokldat, e
Tribigildovy ambice byly stanout na stejn rovni jako Stilichon na zpad a zbavit se
Eutropia. Tribigild vak zstval s Gainem tajn v kontaktu. V Pisidii422 byl ale neekan
zaskoen mstnmi mskmi oddly a tm znien. Gainas poruil Leontovi, aby vythl
s vojskem a Tribigildovu porku dokonal, pidlil mu vak vojky gtskho pvodu, kte
poslze na Leonta neekan zatoili, zabili ho a tajn se pipojili k Tribigildovi. Podle
Doleala to bylo podle tajnho Gainova plnu.423 Vznikla tak absurdn udlost, e Gainas se
dopustil zejm vlastizrady, kdy nejene pomohl Tribigildovi, ale lst zniil Leontovo vojsko i
s velitelem.424 U Gaina autor navc zdrazuje zbsilost, kter je charakteristick pouze pro
barbary. Pro m pochmurn udlosti autor zaznamenal takto:
Gaines se vak obval, aby Tribigild, kter byl ze vech stran obklen a neml
bojeschopn vojsko, nebyl pln zahuben, proto postupn poslal k mskm vojskm oddly
svch barbar, kter je mly v krtk dob zniit a tak poskytnout Tribigildovi monost se
zachrnit. Barbai tedy, kter dal Gainas Leontovi na pomoc, napadali vude many,
pustoili zemi, pobjeli vojky a nepestali init toky na vechny strany, a zniili vojsko i
s jeho velitelem Leontem a celou zemi promnili v pou 425
Podle dalho autorova len byl Eutropius nejprve zbaven funkce a pot kladn
zavradn. Zosimos nepmo upozoruje na skutenost, e sven velitelskch pravomoc do
rukou barbar, tebae v mskch slubch, je odstraujcm pkladem pro budoucnost a
jejich pln asimilace do e nen mon.
Kam se podla v och autora ona msk virtus? Co zapinilo takov chovn? Bylo by
napklad takov chovn mon za vldy Octaviana Augusta? Zejm nikoliv. Neblah vliv
420

tamt
Gainas, pvodn vizigtsk vdce ve vojsku Theodosia I., zsti zosnoval vradu Rufina, po ne
uvedench udlostech byl nakonec poraen a zabit pi st Dunaje vojsky hunskho nelnka
Undina.
422
zem v severn Lkii
423
DOLEAL, S. c. d., s. 241242.
424
THOMPSON, E. A. c. d., s. 4243.
425
ZOSIMOS. c. d., s. 202.
421

104

na tento vvoj mohla mt barbarizace msk armdy. Nepmo na tento jev poukazoval i
Zosimos. Goldsworthy je v posuzovn padku pozdn msk armdy opatrnj. Zdrazuje,
e mnoh z kadodenn rutiny a vojenskch ritul zstalo stejn jako za doby principtu, a to
i pes taktick inovace.426 Ale hojn odvdn barbar do armdy nebylo nic novho, nebo
u auxilia427 za principtu rekrutovala mue, kte pochzeli z oblast za hranicemi msk
e. Problmem vak bylo, a to Goldsworthy zdrazuje, e poet odvedench Germn
z jet necivilizovanch germnskch kmen (co vak v kontextu neodpovd Jordanovu
len) se stle zvyoval a loajlnost vi mu byla sporn. Jet horm eenm pro i se
ukzalo bt vyuvn foedert, a msk armda nebyla o nic vc ne masou
oldnskch band, kterm veleli barbart nelnci.428 Zosimos a Ammianus chpali
situaci podobn, u Sidonia spov problm v tom, e musel zstat kvli svoj pozici nzorov
loajln, ale ani on si pi oblhn Auvergne neodpustil kritiku msk vldy.
Alarich mezitm do udlost na Vchod pmo nezasahoval, nebo na samm konci
tvrtho stolet v Konstantinopoli vypuklo velk protigtsk povstn bvalho Gainova
spojence, mstskho prefekta Konstantinopole, Caesaria, kter stlo Gaina pozici a upevnilo
v Konstantinopoli protigtsk nlady.429 Nebyly to jen protigtsk nlady, ale roziujc se
antigermanismus po celm vchod na pelomu 4. - 5. stolet.430 To me vysvtlovat i
nsledn Alarichovo chovn a postoje.
Alarich se pesunul z ecka na zem zpadn sti e a chtl vyut Stilichonovy
nenvistn politiky vi vchodn sti e. Roku 401 vak Gtov pekroili Dinrsk Alpy
a o rok pozdji se stetli se silami zpadn sti e v bitvch u Verony a Pollentie, a protoe
ob skonily nerozhodn, Stilicho vykal, a Gtm dojdou zsoby a budou nuceni
k stupu.431 Nsledn vztahy mezi Stilichonem a Alarichem jsou Zosimem zaznamenny
takto:
Kdy Stilicho vidl, e muov spravujc Arcadiovu i chovaj proti nmu neptelsk
mysly, rozhodl se ve spojenectv s Alarichem pipojit ilyrsk kmeny k i Honoriov.432
Je a zarejc, e autor to pouze sue konstatuje bez hlubho zamlen. Je zejm, e se
Stillicho dopoutl oteven vlastizrady, kdy se ml spojit s barbarem proti msk i
nehled na to, o jakou st se jednalo, nebo je nutn mt stle na pamti, e msk e,
426

GOLDSWORTHY, A. c. d., s 201.

pomocn msk sbory.
428
GOLDSWORTHY, A. c. d., s 208.
429
HEATHER, P. Gtov, s. 152.
430
DOLEAL, S. c. d., s. 151.
431
BURY, J. B. c. d., s. 160166.
432
ZOSIMOS. c. d., s. 212.
427

105

pestoe rozdlena na dv sti, zstala oficiln jednotnm mskm impriem. Je mon, e

na Zosima mohl mt vliv jeho vchodomsk pvod?
Bu jak bu, ne mohlo dojt ke spojenectv, e musela odvrtit vpd Radagaisa433 do
Itlie roku 405. Stilicho zvtzil a uchrnil Itlii ped plennm. Heather si vm skutenosti,
e v Zosimov len byl Radagaisus vdcem mnohonrodnch sil. Zrove vak uvd, e
mohl bt i gtskm krlem a v kontextu Zosimova dla nen vyloueno, e jeho vpd mohl
msk historik zamnit i za vpd Germn pes Rn.434 Tto teorii nasvduje i skutenost,
e Zosimos nikde neuvd podrobn informace o vpdu Germn pes zamrzl Rn. O loze
Gt, a byla jakkoliv, pojednv tak Paulus Orosius, na kterho odkazuje prv Heather.
Orosius si vm toho, e se na trhu v tto dob objevilo takov mnostv otrok, e je nebylo
mon prodat.435
Stilichonv spch vak byl zasten rnskou katastrofou roku 406. K tomu je jet nutn
pist adu vojenskch revolt, kter invaze s sebou pinesla, zejmna v Britanii, kterou vedl
vojk Constantin,436 jen do roku 408 rozil svoji moc a k Alpm a Pyrenejm a jeho
spchy vrazn podlomily Stilichonv vliv na Honoria.437
Pozdjho csae, ji Constantina III., zaznamenal ve svm dle i Zosimos. V tto
souvislosti kladn hodnot i Stilichona. Constantinus proel celou Gali (!) a podle Zosima se
usdlil ve mst Arelate.438 I kdy nebezpe, kter pedstavoval, bylo velik, vtm, podle
Zosima, byla blzk ptomnost Alaricha, kterho oznauje jako barbara a nespolehlivho
lovka. Dokonce v, e by bylo nejlep v zjmu ma, a Stilichon by si to doslova pl,
aby Alarich vythl proti Constantinovi III. s barbary a nkolika mskmi legiemi (neopomj
zdraznit, e s mskmi veliteli) a sm Stilicho by vythl na vchod.439
Heather se pmo nezmiuje, jako Doleal, o antigermanismu, ale neopomj zdraznit, e
se k Alarichovi pidalo v Itlii velk mnostv bojovnk. Poloil si zsadn otzku odkud se
vzali? Je pravdpodobn, e mohli pejt k Alarichovi po masakrech po Stilichonov smrti a
tak jako otroci po porce Radagaisa. Situaci bylo teba rychle vyeit a Zosimos o jednnch
sentu se Stilichonem zapsal:
433

Radagaisus, pravdpodobn gtsk krl, kter byl Stilichonem poraen roku 405 u Fiesole a po
bitv byl zajat a se svmi syny popraven, zbytek jeho armdy byl znien.
434
HEATHER, P. Gtov, s. 153.
435
OROSII, P. Historiae adversum paganos, ed. Zangemeister, C., 1889, Liber VII., 37, 13.
436
Constantinus, pozdji jako csa Constantinus III. (407-411), prohlen legiemi v Britanii csaem,
s velkou st svch polnch jednotek se peplavil na kontinent, jejich odsun vznamnm zpsobem
pispl k odtren Britanie od e, na jeho stranu se postupn pidvaly dal legie v galskch
provincich, a tak rozioval sv panstv po dalch st Galie.
437
HEATHER, P. Gtov, s. 153.
438
Arelate, nynj Arles v departementu Bouches-du-Rhne
439
ZOSIMOS. c. d., s. 218.

106

Sent, kter se seel v csaskm palci, se radil o tom, zda se m vst vlka, pitom bylo
mnn vtiny pro vlku. Jedin Stilicho jet s nkolika, kte s nm souhlasili ze strachu, byl
jinho mnn a navrhoval uzavt s Alarichem mr. Kdy ti, kte dvali pednost vlce, dali
Stilichona, aby vysvtlil, pro radji nechce vlku, nbr mr, a svoluje, aby mr byl k potup
vnosti mskho jmna kupovn za penze, odpovdl Stilicho: Vdy Alarich pobval
v Epeiru tak dlouhou dobu v zjmu csae vchodn e, odtrhl od n Ilyry a pipojil je k i
Honoriov.
Protoe se tehdy vem zdlo, e Stilicho m pravdu, rozhodl sent dt Alarichovi za mr
4000 liber zlata, pro toto usnesen hlasovala vtina ne z pesvden, nbr ze strachu ped
Stilichonem.440
Zd se, e a nyn autor dospl k pesvden o skuten krizi e a poukazuje na
skutenost, do jakch zoufalch mez byla msk vlda zahnna. Kritika pad i na sent,
kter je nucen uzavt potupn mr s barbarem, nebo se boj svho barbarskho velitele.
Zosimos kritizuje msk pomry, i kdy nepmo, ale v realit byl m fakticky zvisl na
libovli germnskho velitele v mskch slubch. Jeho moc byla natolik siln, e tradin
msk hlas byl umlen pod hrozbou ztrty hrdla. Zajmav je srovnn Zosimova smlen
zejmna s Claudianem a jeho panegyrikou na Honoria.441 Ten si naopak Honoria velmi vil
jako schopnho vldce.
Stilichonova mocensk pozice vak postupn upadala, pro svoji tvrdou disciplnu ztrcel
oblibu u vojska a vojensk katastrofy, kter se valily na i, v konenm dsledku zpsobily
jeho pd. Jist dvoan Olympius toti spn pesvdil Honoria, e se ho Stilicho sna
zabt. Stilicho bv v literatue povaovn minimln za polobarbara.442 Doleal si poloil
zajmavou otzku, zda tento polobarbar nebyl obt i zpadnho antigermanismu.443
Ze Zosimova i Claudianova textu vyplv, e Stilichon se upmn snail o zchranu
zpadnho impria, ale Doleal zdrazuje, a jev se to jako velmi reln mnn, e
poteboval Gty, kter vak nedokzal zvldnout. Zajmav rozbor jeho osobnosti pedkld
napklad Hughes, kter sleduje i hlub aspekty situace v i na pelomu 4. a 5. stolet a
rekonstruuje tak i Stilichonovu osobnost samotnou vpovd je ji nzev jeho dla
Stilicho, The Vandal Who Saved Rome.444
Naopak jin mt autoi, napklad Hieronymus i Orosius, povaovali jeho jednn za
440

ZOSIMOS. c. d., s. 215.

C. CLAUDIANUS. c. d., s. 71124.
442
TODD, M. c. d., S. 59.
443
DOLEAL, S. c. d., s. 151-253.
444
HUGHES, I. Stilicho: the Vandal who saved Rome. Barnsley: Pen, 2010, xxii, 282 p. ISBN 18-4415969-8.
441

107

zrdn, nebo pineslo i zkzu. O antigermanismu Honoria a jeho dvora pojednv mj. tak
Wolfram.445 Je zejm, e Stilicho nedokzal udret Germny v poslunosti a pomoc
foedert byla vce ke kod ne k uitku. Grant Stilichovi vyt neochotu dostaten
energicky vystoupit proti svm germnskm krajanm. Pipomn tak, e po jeho smrti se
padest let nestal vrchnm velitelem na zpad pslunk germnskho kmene.446 Fontana
vak zdrazuje, e Alarichovo vojsko po dobyt ma chtlo jen uznn jejich postaven
uvnit e,447 nebylo vojskem, kterm by m zahynul, jak to pravdpodobn ctil sv.
Augustin.
Zosimos pipomn i Stilichonovy kladn rysy. Nikdy neustavil velitele vojenskch oddl
za penze, ani nezneuil naturlnch dodvek pro armdu ve svj vlastn prospch, a to pesto,
e Zosimosv vztah k nmu byl dvojak, nebo ped udlostmi roku 404 k Stilichovi zaujm
negativn stanovisko.448 I Claudianovu vpov je nutn pijmat kriticky, nebo byl
Stilichonv bsnk. Jeho pozice nebyla jednoduch. Stilicho byl roku 408 popraven, co
paradoxn pivedlo zpadn st e tm k zhub.449
Kdy se zprva o Stilichonov smrti donesla vojkm, kte byli posdkou v jednotlivch
mstech, vrhli se na eny a dti barbar, kter byly v kadm mst, a jako na dan znamen
je vechny pobili a vechen jejich majetek rozkradli. Jakmile se o tom dozvdli pbuzn
povradnch, shlukli se ze vech stran na jednom mst a rozjiteni tmto vrolomnm
poruenm psahy, je je pod ochranou bostva, rozhodli se vichni pipojit k Alarichovi a
zastnit se s nm vlky proti mu. Za tmto elem se shromdilo nco vce ne 30 000
lid.450
Autor neet kritikou na msk pomry mon by se v tomto mst nabzela paralela se
stylem ostrho Salvianova pohledu na pomry v pozdn antick msk i. Dleitost jeho
momentu zdrazuje i obtn uvitelnm slem 30 000 lid, kte se mli pidat
k Alarichovi. Heather uvd, e Alarichovo vojsko mohlo tat kolem roku 410 zhruba 40 000
mu,451 nen tak pravdpodobn, e by se k mu vydal s 10 000 vojky. Podrobn rozbor
Heather uvd v prci Goths and Romans.452
Vnmn my a oni vystupuje v tchto asech v mskch djinch vce ne kdy jindy.
Jakkoliv byla msk e multietnick, vzjemn nevraivost mezi many a Germny
445

WOLFRAM, H. c. d., s. 156.

GRANT, M. mt csaov, s. 304.
447
FONTANA, J. c. d., s. 20.
448
ZOSIMOS. c. d., s. 221222.
449
BURY, J. B. c. d., s. 166-173.
450
ZOSIMOS. c. d., s. 223.
451
HEATHER, P. Gtov, s. 154.
452
HEATHER, P. Goths and Romans, s. 213-214.
446

108

doshla vrcholu.
Grant v devt kapitole svho dla Pd e msk, kap. Etnikum proti etniku, zdrazuje
mskou xenofobii. Neptelstv vi Germnm, a bylo jakkoliv zaloeno na realit i jen
pedsudcch, se nevyhnuteln rozilo i proti spojeneckm kmenm a federlnm sttm na
zem e. msk xenofobie vedla k dalm tragickm udlostem, kdy zprvu ptelsky
naladn pisthovaleck kmeny se k manm chovaly stle agresivnji a clevdom
usilovaly o vlastn nezvislost.453 Za vechny pklady stoj Geiserichovo jednn vi mu.
Doleal vnuje v citovan prci velk prostor een otzek germanismu a antigermanismu
a zdrazuje, e ji rok po Stilichonov smrti a istkch v armd msk antigermanismus
kon.454 Avak je to mnn do urit mry sporn. V dlech Salviana i Sidonia tak
pevldaj antigermanistick tendence. Dleit je vak doba, kdy oba autoi psali sv dla i
dopisy.
Jestlie Zosimos zakonil svoje dlo ped vyplennm ma, jednalo se o obdob
germnsk expanze, kter roku 407 zsadn ovlivnila dn a mocensk postaven Germn v
i, ale autorova pozornost m vhradn k zem Itlie. V Galii byla mezitm situace pro
m zoufal, a stle se zhorujc.
A nen bez zajmavosti pipomenout, jak se zpadn e postavila vi jednn vchodnho
impria v otzce povstn v severn Africe vedenho Gildem. Ten nabdl podzen
severoafrickch provinci vchodn i. Vchodomsk vojevdce Eutropius, eunuch, kter
nastoupil na msto Rufina, vyhrooval kadmu, kdo by chtl proti nmu vojensky zakroit.
Grant se zjmem podrobn popisuje Claudianovu reakci a Eutropiovo chovn tak
odsoudil. Claudianova nenvist doshla a na dno, kdy pmo nabdal Stilichona k invazi do
vchodnho impria. Grant z Claudianova textu soud, e autor se na zklad Gildovy otzky
hluboce zabval fundamentlnm rozdlem obou kultur. Jeho zvry jsou a pekvapujc.
Claudianus oznauje Konstantinopol za umpu vech neest a zmkilost vchodn e pr
urazila samho boha Marta.455
Je velmi obtn pesn interpretovat zvry Zosima a Claudiana. Zosima, kter se
podobn jako Ammianus rd vtloval do role staromana a Claudiana, kter ml ke
Stilichonovi blzk vztah, lze jen obtn oznait za neutrln pozorovatele a popisovatele
djin. A tak tak otzka msk xenofobie zstv ne zcela vysvtlena, nebo zaujatost
mskch historik byla znan ji od dob Tacita.

453

GRANT, M. Pd e msk, s. 114.

DOLEAL, S. c. d., s. 253.
455
GRANT, M. Pd e msk, s. 96-97.
454

109

V zvren pas Zosimova dla se autor zamuje na Alarichv postup do Itlie a

nsledn udlosti pit absolutn Honoriov neschopnosti jakmkoliv zpsobem zashnout,
kdy odmtl reagovat na Alarichovy podmnky mru. Jeho kritika smuje i k vojensk otzce.
Po vojensk strnce Honorius nebyl schopen proti Alarichovi zajistit podporu:
Ale csa ani nepijal nabzen mr, ani si nezskal Sarovo456 ptelstv, ani nesoustedil
msk vojsko, nbr vechny sv nadje vloil do Olympiovch modliteb a tak se stal
pvodcem stran pohromy e. Nebo v elo vojska postavil takov vdce, kte mohli u
neptel vzbudit nanejv opovren.457
Autorova kritika vrchol. V pedchzejcch ryvcch kral pouze jednotlivce nebo uritou
vrstvu, ale samotnho csae se kritika tkala pouze v ppad in csa Konstantina I. a
Theodosia I. Autor si vm i Stilichonova syna, Eucheria, kter byl by zachrnn
(Alarichem), kdyby eunui Arsakios a Terentius458 nebyli pili na tku dve ne barbai,
oba eunui pivedli Eucheria do ma, aby ho zde na csav rozkaz usmrtili.459 Jeho tvrzen
opt otevr Stilichonovu lohu. Pedpokldal autor, e Alarich Eucheria uet za to, e
Stilicho na nj neudeil v eck kampani?
Z nsledujcch dk bude zejm, e Zosimos dv za vinu netst roku 410 sice
barbarskmu Allarichovi, ale tak ve stejn me csask vld, kter je pmo vinna tm
stejnou mrou jako Allarich. Autor rozdlil svj hnv na ob strany stejnou mrou, co me
pedstavovat u Zosima, jako staromana, pinejmenm zvltn jev.
Nsledkem csaovy neschopnosti eit nastalou situaci Alarich pithl roku 409 k mu a
oblehl jej.460 Zoufalou situaci v m autor vylil nsledn:
nedostvalo se veho, co mohlo pomoci zahnat hlad, jak se dalo ekat, pichzel mor a
vude bylo plno mrtvol. A ty nebylo mono pohbvat vn msta, protoe neptel steili
vechny vchody, take se msto stalo hbitovem, a kdyby nebyl nedostatek potravin, puch,
kter se il z mrtvol, by byl stail k nakaen a zahuben zdravch obyvatel, a tak se msto
vylidnilo.461
m byl poslze alespo na chvli vykoupen 5000 librami zlata, 30 000 librami stbra,
4000 hedvbnmi odvy, 3000 ervench ko a 3000 librami pepe.462 Honorius se sice
snail vojensky zashnout, kdy z Dalmcie povolal pt elitnch legi o 6000 vojcch pod
456

Sarus, gtsk nelnk ve slubch csae Honoria, zavradn roku 412 Alarichovm vagrem
Athaulfem.
457
ZOSIMOS. c. d., s. 224.
458
Terentia Honorius odmnil za jeho sluby funkc pedstavenho csaskho sluebnictva.
459
ZOSIMOS. c. d., s. 224225.
460
DEANSLEY, M. A History of early medieval Europe 476-911, Methuen, London, 1969.
461
ZOSIMOS. c. d., s. 227.
462
Uveden daje viz. ZOSIMOS. c. d., s. 229.

110

velenm Valense, avak pomoc mu skonila katastrofou:

Valens, kter se nebl dnho nebezpe, povaoval za nedstojn postupovat cestami,
kter nebyly obsazeny nepteli. Alarich vak vykval, a msk vojsko pothne, a pak na n
udeil s celou svou vojenskou moc, take se Valentovou vinou dostaly msk legie do moci
neptel, st uniklo asi jen sto mu, mezi nimi i jejich vdce.463
Zosimos v samm zvru dla v zoufalstv l, e Alarich pedkldal skromn a rozumn
nvrhy, vichni tak zrove obdivovali jeho umrnnost. Nemalou vinu na nslednch
udlostech, kdy se Alarich rozhnval a pipravoval se k dobyt ma, nesl podle Zosima tak
Jovius, velitel csask stre, kter svm jednnm Alaricha jen urel.464 I Heather uvd, e
Alarich, znechucen mskou zpupnost, nakonec 24. srpna 410 msto vyplenil, co znamenalo
v podstat nespch, nebo Alarichovy plny vydobt si novou roli v centru e,
zkrachovaly.465
Zosimos vak ji tyto udlosti nepopisuje, nebo jeho dlo kon krtce ped vyplennm
ma.

* * *

d) Prokopios z Kaisareie

Prokopiv spis nazvan Knihy o vlkch se pvodn skldal ze sedmi knih. Prvn dv l
vlku s Perany, dal dv vlku s Vandaly a posledn ti vlku s Gty. Jeho dla zastupuj
klasick dla antickho stylu djepisectv lenm djinnch udlost, kter pedstavovaly
vod k autorov souasnosti, v Prokopiov ppad obdob vldy csae Justiniana I.
O popisu Gt a nslednch msko-gtskch vztazch mezi Gty a zpadn sti impria
se ten dozvd od autora zejmna v jeho knize, kter u ns vyla pod nzvem Vlka
s Perany a Vandaly.466 V vodnch pasch Prokopios pibliuje asov dob ponajc
Theodosiovou vldou. Dal jeho prce znm pod nzvem Vlka s Gty467 zan a
sesazenm Romula Augustula a obdobm Odovakerovy vldy. Hlavn st textu obsahuje
podrobn len Belisariovch spch v Itlii. Je tak tm nevyerpatelnm zdrojem
informac o chovn, jednn a mylen Gt v Itlii v prvn polovin 6. stolet. Kad list dla
463

ZOSIMOS. c. d., s. 232.

tamt, s. 235.
465
HEATHER, P. Gtov, s. 254155.
466
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Perany a Vandaly, Odeon, Praha 1985.
467
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, Odeon, Praha 1985.
464

111

obsahuje zajmav pojednn o Gtech jako vznamnm kmenu pozdn antickho svta, kter
bojuje s Belisariem, ale i s vlastnmi problmy a s obtemi porobenho obyvatelstva Itlie.
Navc Prokopiv styl psan je velmi tiv a poutav a pro nezaujatho tene i
profesionlnho historika pedstavuje neoceniteln informace ji jen z pohledu prolnn a
nvaznosti gtsk historie na Jordanovy Getiky. S nadszkou lze ci, e Jordanes pedkld
tm celou antickou historii Gt a Prokopios ji dokonuje v rozhodujcm obdob gtskch
djin.
Prokopiv strun, ale pehledn ivotopis teni pedkld v doslovu k Vlkm s Gty
Vavnek.468 Prokopios, vzdlnm prvnk, byl roku 526/7 pidlen ve funkci consularia do
tbu vojevdce Belisaria a proil s nm patnct let vojenskho ivota a do pdu Ravenny
roku 540. Nsledn mu byla udlena hodnost illustris a, podle mnn Vavnka, snad i
patrikios. Ob hodnosti by Prokopiovi umonily astnit se nejvy politiky a zastvat
nejvy ady. Dkazy o tom, e by zastval vznamn ady, vak neexistuj. I pesto se
ad vznamem k Ammianovi, pro vojensk zkuenosti i k Sidoniovi, kter se se svm
postavenm astnil nejvy msk politiky.
O autenticit informac do roku 540 nen teba vraznji pochybovat, nebo vychzely
z jeho osobnch zkuenost, ale i po roce 540 je pravdpodobn, e byl o vech podstatnch
udlostech podrobn informovn, a to a do roku 552, kterm jeho len udlost kon.
Jak bylo uvedeno v vodu prce, jeho dlo se stylem a strukturou podob zejmna
Ammianov prci nejen podrobnm sledovnm vojensk problematiky, ale tak adou
exkurz do rozlinch vdnch obor. S Ammianem jej spojuje i snaha o reln vylen
djin, kdy nevhal, pokud to uznal za vhodn, oteven kritizovat msk pomry a jednn.
Se vemi vybranmi autory, uvedenmi v pedkldan prci, ho vak spojuje etnick ctn
sebe sama jako pedstavitele mskho impria, kter stoj nejve ve spoleenskm du
tehdejho svta. Nepochybuje o dleitosti Justinianovch vboj a jejich legitimizaci,
nevnm je jako uchvacovn cizho zem, ale jako snahu o zskn ztracenho, kter bylo po
stalet soust msk e. Nevh vak pitom ocenit i osobn charakter jednotlivc i celch
germnskch skupin, kter vynikaly svmi vlastnostmi nad ostatnmi.
Podobn jako Jordanes se ani Prokopios nezabv nimi vrstvami spolenosti. Zajm se
pedevm o sentorsk stav, co ho me spojovat i se Sidoniem, kter si tak vm vlun
nobility msk i germnsk a chud vrstvy obyvatel ho nezajmaj.
Zajmav komparativn pohled se nabz tak se Zosimem, zejmna v otzce Alarichova

468

tamt, s. 427438.

112

vtznho postupu. Zsadn rozdl mezi autory je v otzce jejich religiozity. Zosimos zastval
ke kesanstv velmi negativn postoj, a to nap celm dlem. Zajmav se vak
k nboensk otzce vyjdil i Prokopios, kter je sice kesan, ale odmt zkoumat
pirozenost Boha, nebo pro lovka jsou to zleitosti, kter nejsou zcela pochopiteln, ale
obratem dodv, e o Bohu neme ci nic jinho, ne e je nekonen dobr a vechno m
ve sv moci.469
Na rozdl od Zosima se vak Prokopios pokou piblit Gty napklad z pohledu jejich
fyziognomie i etnickho sloen, jak o tom vypovdaj nsledujc ryvky:
Gtsk kmeny byly kdysi a jsou i nyn velmi poetn, ale ze vech nejmocnj a
nejpoetnj byli Gtov, Vandalov, Vizigti a Gepaidov. Ve starovku je nazvali Sarmati
a Melanchlainov.
Ti vichni se li jen jmnem, v ostatnm jsou si podobni jeden druhmu. Ve skutenosti
jsou vichni svtlovlas, maj blou ple a vysokou postavu a maj pjemn vraz, vichni maj
stejn zkony a stejn nboenstv. Vichni vyznvaj arinstv a mluv stejnm jazykem jako
Gtov. Zd se mi, e vichni pochzej ze stejnho kmene, sv odlin jmna maj podle
panovnk, pod jejich vldu patili.470
Podle autorova len Gtov pvodn pedstavovali jaksi jeden velk kmen, ze kterho se
postupem asu vydlilo nkolik podskupin.471 Pi popisu jejich fyziognomie, se nabz
zajmav srovnn s Ammianem, kter l Gty u Adrianopole jako hrub barbary s
tvrdmi rysy, ale Prokopios poukazuje na jejich pjemn vzhled, co nkolikrt ve svch
dlech, v rznch kontextech, opakuje.
Jedn se o dleit posteh, nebo u pozdn antickch autor prakticky nikde neexistuje
narka, e by barbai mli pjemn vzhled. Naopak, u Ammiana i Zosima se lze setkat
s tradinm pohledem, e germnt barbai jsou necivilizovan, hovo podivnm jazykem,
nedbaj na kulturu a jejich zevnjek je pro mskou kulturu naprosto nepijateln. Podborsk
pipomn, e z fyziologickho pohledu antit autoi Germny l jako divok a staten lid
velk tlesn vky a sly, modrch o a plavch vlas. Zrove vak dodv, e i kdy jdro
germnskho lidu nleelo k severoeuropidnmu typu, antropologick eten kosternho
materilu a lidskch mumi z bain severn Evropy ukazuje, e Germni v dob msk nebyli
rasov istm etnikem. Tato skutenost vychz ji ze samho procesu jejich etnogeneze, pi

469

PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 14.

PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Perany a Vandaly, s. 201.
471
WOLFRAM, H. c. d., s. 1921.
470

113

nm postupn splvaly rzn fyzick typy lid.472

U Gt pipomn jejich pravlast jinho vdska a ostrova Gotland. Zdrazuje pitom i
lohu Herul, kter Prokopios tak l ve Vlkch s Gty a kte se s Gty a Gepidy na
potku novho letopotu usadili kolem st Visly.473
Zajmavho fenomnu si vm i Kuera, kter zdrazuje, e na potku stedovku dolo
k vraznmu ochlazen, kter se thlo od Sibie a do prostor Skandinvie a omezilo rozsah
pozemk, na kterch Germni pstovali obil a chovali dobytek. To je donutilo opustit svoje
prostory a thnout do teplejch oblast ernomo a odtud do zpadn Evropy. Dodv, e
pedstava, e barbai chtli plnovan zniit mskou i, je nepesn, a zavdjc.474
Prokopios vak nesleduje jen gtsko-msk vztahy, ale vm si i vztah mezi Germny.
V poped jeho zjmu jsou zejmna Vandalov:
Kdy Vandalov, kte ili u Majorskho jezera, vidli, e jsou tsnni hladomorem,
vtrhli do t sti Germnie, kde nyn ij Frankov, peli eku Rn a spojili se s Alany
Potom pod vedenm Godegiselovm vtrhli do Hispnie Csa Honorius uzavel
s Godegiselem smlouvu, podle n mu povoloval usadit se tam se vemi oddly.475
V jeho vkladu vak schzej bli souvislosti. Zejmna je nutn zdraznit, e pot, kdy se
opt smili s Vizigty, rozhodli se man proti barbarm v Hispnii vyut prv sil
gtskch foedert.476 Strun, ale pehledn popis tchto udlost pedkld napklad
Goffart,477 kter zdrazuje velmi rychl zabrn severozpadn Hispnie Svby.478
Dal Prokopiovo len je velmi zajmav zejmna v porovnn s pohledem Zosima na
udlosti roku 410.
Prokopius dv za vinu katastrofu ma pedevm csai Honoriovi, kter hluboce
podcenil situaci, a kdy se dozvdl o taen Gt na Itlii, prchl do Ravenny a svou
neschopnost situaci jen dle vyostoval.479 O gtskm postupu zanechal autor velice
pochmurn obraz:
Kdy se barbai nesetkali s dnm odporem, projevili se jako nejkrutj ze vech lid.
Nebo kdy dobvali msta, niili je takovm zpsobem, e z nich dnes nezbv tm nic a ve
472

PODBORSK, V. c. d., s. 238239.

tamt, s. 258.
474
KUERA, M. Slovensk dejiny. 1. vyd. Bratislava: Literrne informan centrum, 20082012, v.
<1, 4-5>. s. 38, ISBN 97880811905515.
475
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Perany a Vandaly, s. 205.
476
WOLFRAM, H. c. d., s. 177.
477
GOFFART, Walter A. Barbarian Tides: The Migration Age and The Later Roman Empire.
Philadelphia, Pa.: University of Pennsylvania Press, c2006, x, 372 p., s. 74, ISBN 978-081-2239-393.
478
Svbsk krl Hermerich zaloil roku 409 v Galicii krlovstv, kter vak od roku 416 bojovalo prv
s Vizigty.
479
EKA, J. c. d., s. 186187.
473

114

mstech kolem Inskho zlivu je vidt pouze obas njakou zboenou v nebo brnu nebo
njakou jinou budovu. Bez vitek zabjeli vechny, kte jim padli do rukou, kdy neetili ani
starce, mlad lidi, eny, dti.480
Jeho vylen udlost se dopluje s lenm Zosima, kter se vce zabv politickmi
udlostmi. Zajmav porovnn nzor pedkld napklad Kulikowski v epilogu Romes
Gothic War, a to vetn pase, ve kter se vnuje vhradn roku 410.481 Na rozdl od
Sidonia, kter o nkolik desetilet pozdji tm doporuuje Avitovi spojit se s Gty, je
Prokopiv vklad a zarejc. A to ve smyslu toho, jak se promnila a upadla politika e
do poloviny 5. stolet, kdy pro udren alespo urit stability se musela spojit s Gty.
Prokopios bezpochyby pojm v tuto chvli Gty jako nebezpen barbary, kte ni i a
chovaj se doslova barbarsky. Jeho popis tm pekrauje negativn stanovisko, kter
zaujmali Ammianus, Zosimos i Sidonius.
I pro doplnn Zosimem zaznamenanho vyplenn ma Alarichem roku 410 me
Prokopiv text poslouit jako podrobn vylen plnu na dobyt msta.
Tento vldce (Alarich) ztratil hodn asu oblhnm, a kdy nemohl dobt to msto ani
tokem, ani strategi, vynalezl toto. Z mladch mu gtskho vojska vybral na ti sta
nejlepch, je jet nemli vousy a teprve dospvali, avak ukzali se jako velmi staten.
Oznmil jim, e je chce zdnliv nechat mskm patricijm jako otroky. Nakzal jim, aby, a
budou se svmi budoucmi pny, ochotn vechno vykonvali, co jim pikou , a aby se
projevovali jako klidn, zdrenliv a skromn. Pak jim uril den, jen nebyl pli daleko, ve
kterm mli kolem poledne, pot a budou jejich pni spt, vichni spolen pibhnout
k brn Salaria, zabt stre, kter se ani v nejmenm neobvaj, e by mly bt napadeny, a
co nejrychleji otevt brnu jeho vojsku. 482
Autor pibliuje Alarichovu lstivost. Na druh stran patrn vyzdvihuje statenost mskch
obrnc, kte budou pemoen jen dky lsti a nikoliv vojenskmu umn Gt.
Nsledujc udlosti pravdpodobn skuten probhly, podle Prokopia, tak, jak je Alarich
naplnoval. Prokazateln vak tuto verzi potvrdit nelze. Podle jin verze, kterou Prokopius
tak uvd jako monou dal pinu, kter vedla k oteven brny, jsou iny kesanky
patricijskho pvodu Proby, kter se ji nemohla dvat na trpc msk lid. I tato Prokopiova
verze se zdt bt relnou, nebo by se objevilo srovnn na jedn stran msk kesanky
480

PROCOPIUS. History of the Wars, 7 vols., trans. H. B. Dewing, Cambridge, Mass., and London:
Harvard University Press & Wm. Heinemann, 1914; reprint ed., 1953-54, II, s. 12.
481
KULIKOWSKI, M. c. d., s. 154185.
482
PROCOPIUS. History of the Wars, 7 vols., trans. H. B. Dewing, Cambridge, Mass., and London:
Harvard University Press & Wm. Heinemann, 1914; reprint ed., 1953-54, II., s. 1123.

115

ortodoxn vry, kter se neme ji dvat na trpc msk kesany, a na druh stran
arinskho Alaricha.
Pravdou zstv, e 24. srpna 410 Alarich vyplenil m, a pestoe se jednalo o taktick
vtzstv, ze strategickho hlediska to byl pro Alaricha nespch. Jak bylo naznaeno,
nepodailo se mu vymnit si u Honoria pro Gty lep sprvn postaven v uspodn v rmci
msk e.483
Zosimos ve svm dle piblil chmurn ivot v obleenm m, Prokopius pibliuje
udlosti, kter nastaly po oteven bran ma:
Kdy nadeel ten den, Alarich nechal nastoupit vyzbrojen vojsko, jakoby se chystalo
k odchodu, a postavil je u brny Salaria. Ve stanovenou dobu se mlad Vizigti shromdili
u brny a neoekvan napadli stre, kter zabili, a nebo tam ji nebyl nikdo, kdo se
postavil proti nim, oteveli brny a vpustili Alaricha i s vojskem do msta. Vojci zaplili
domy, kter byly nejble u brny. Mezi tmito domy byl i dm Sallustia,484 kter kdysi sepsal
msk djiny. Ruiny jeho splenho domu se zachovaly a do mch dob. Kdy barbai
vyplenili cel msto a zmasakrovali obyvatelstvo, postupovali dle.485
Prokopiv postoj vi gtskm dobyvatelm je nekompromisn a o urit toleranci
gtskho etnika neme bt v tuto chvli ani e. Gtov jsou chpni jako obyejn barbai,
kte pinej mu zkzu.
Alarich, podle Prokopia, vydal nazen, aby byly ueteny kostely a chrnny lidsk ivoty.
Tato zprva me mt reln zklad, nebo Gtov byli kesan arinskho vyznn a
respektovali kesansk chrmy a jejich majetek. Ti dny pak trvalo plenn ma, zmrnn
respektovnm prva azylu v kostelech svatho Petra a Pavla. Clem rabovn se staly bohat
usedlosti a nkolik jich na Aventinu, Caeliu a Quirinalu shoelo.486
V oblasti Fora byla bazilika oloupena o st svho stbra a barbai se pr zmocnili i
idovskho pokladu, kter csa Titus487 pivezl z Jeruzalma. Pes Alarichovy rozkazy si lze
snadno pedstavit, e mnoho man zahynulo a s jinmi se zachzelo patn. Otzkou
zstv, zda vak skuten dolo k hromadnm masakrm, jak autor uvd, nebo se nezd
pravdpodobn, e by Alarich dopustil bezuzdn vradn, kdyby ml pot jednat s o
svm budoucm postaven.
483

WOLFRAM, H. c. d., s. 158161.

Sallustius (86 p. n. l. - 35 n. l.) msk historik a politik; stoupenec Caesarv. V dlech Spiknut
Katilinovo, Vlka s Jugurthou a Historie (dochovny jen zlomky) vykreslil krizi msk republiky a
morln padek msk aristokracie.
485
PROCOPIUS. History of the Wars, 7 vols., trans. H. B. Dewing, Cambridge, Mass., and London:
Harvard University Press & Wm. Heinemann, 1914; reprint ed., 1953-54, II., s. 1123.
486
WOLFRAM, H. c. d., s. 158159.
487
Titus, msk csa (79-81), v dob jeho vldy postihly mskou i velk prodn katastrofy.
484

116

Bednakov k tomu dodv, e christianizovan barbai asto dokzali pochopit podstatu

vry sprvn, nebo bt kesanem pro n neznamenalo zamnit jen jeden ritul za druh, ale
tak pozmnit morlku pedk. S odkazem na Orosiovo len pbhu vzneenho Gta
kesanskho vyznn, kter objevil poklad z baziliky sv. Petra steen jedinou star
jeptikou, pipomn, e Orosius si nemohl cel pbh jen vymyslet, kdyby poklad byl
Alarichem skuten uloupen.488
Krom obrovsk koisti do rukou Gt padla i Theodosiova dcera a nevlastn Honoriova
sestra, Galla Placidia. Byla nyn rukojmm a bylo s n jednno zpsobem odpovdajcm
jejmu postaven. Materiln kody, kter Gtov napchali, nebyly nenahraditeln, ale
pestoe m ji dvno ztratil sv vjimen postaven, psobilo jeho krtkodob ovldnut
Germny na vtinu souasnk jako tk otes a bylo chpno jako pedzvst blcho se
zniku mskho svta, vdy m nebyl dobyt tm 800 let!489
Krtce pot vak Alarich zemel, a protoe neml syna, nastoupil na jeho msto jeho vagr
Athaulf. Gnther jej popisuje jako inteligentnho lovka s impozantn postavou, kter ji
pohlel na m jinm, pozitivnjm pohledem ne jeho tchn. Autor nevyluuje monost, e
na zmn jeho smlen o mskm impriu mohla mt vliv i Galla Placidia.490
Obdivovatel odumrajcho antickho nboenstv oznaovali potupu msk moci a slvy
jako trest seslan zhrzenmi bohy, kdeto kesant autoi, pedevm Aurelius Augustinus a
historik Paulus Orosius, vidli v dobyt ma pznak nov doby.491 De civitate Dei je
mimodn i proto, e hj vru ped obvinnm, e m padl vinou kesan.492 Augustinv
vznam byl nesmrn. Rdlovi se podailo vystihnout jeho osobu pro neklidnou dobu velmi
vstin, kdy poznamenal Aurelius Agustinus tr v tto pechodn dob jako rozhledna
daleko patrn do djin lidstva, spojuje cestu eck filosofie s evangeliem tak, e takka z kad
jeho vty sly ozvnu obojho.493 Zprva zashla i Jeronma, kterho ochromila na cel
msce.494 Praktitji se zachoval opat Gerontius, kter lakonicky poznamenal, e poehnan
jsou ti, kte prozeli a prodali svj majetek dve, ne pili barbai.495 Prokopios si ochotn
rpnul i do samotnho csae Honoria:
kaj, e tehdy eunuch, kter ml na starosti csaovy ptky, oznmil v Ravenn csai
488

BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 89.

WOLFRAM, H. c. d., s. 160.
490
GNTHER, R. msk csaovny: mezi lskou, moc a nboenstvm. Vyd. 1. Peklad Monika
Kuprov. Praha: NS Svoboda, 2000, 171 s., [31] s. obr. pl., s. 51, ISBN 80-205-1012-5.
491
HEATHER, P. Gtov, s. 154155.
492
RAVIK, S. Velk kniha svtc. 1. vyd. Praha: Regia, 2002, 675 s., s. 647, ISBN 80-863-6724-X.
493
RDL, E. Djiny filosofie. 1. vyd. Praha: Votobia, 1998, 514 s., s. 295, ISBN 80-722-0063-1.
494
HEER, F. c. d., s. 29.
495
GRANT, M. mt csaov, s. 305.
489

117

Honoriovi, e m je znien. Ten pr s ltost odpovdl: Pece jen mu dm najst z vlastn

ruky ml toti obrovskho kohouta, ktermu dal jmno m. Eunuch pochopil, co chce csa
ci, a odpovdl mu, e znieno bylo msto m a e jeho pnem se stal Alarich. A j,
pteli odpovdl csa jsem si myslel, e znien je mj ptk m. k se, e csa trpl
takovou pomatenost.496
Otzkou zstv, zda vrok je pravdiv, avak vezme-li se v vahu absolutn neschopnost
Honoria njakm adekvtnm zpsobem zashnout proti Gtm, shoduje se s Prokopiovm
svdectvm i Zosimos.
Grant k tomu poznamenv zajmavou mylenku. Pi pohledu na msk csae 5. stolet se,
a na vzcn vjimky, jednalo o vladae pinejmenm mn schopn, a proto se nelze divit,
e e vlastn zanikla zevnit a pouze dky propracovan, po stolet fungujc sttn sprv se
dokala sv dlouhodob existence.497
Na zatku dla Vlky s Gty, kter otevr Prokopiv pohled na udlosti v bvalm
zpadnm impriu v 6. stolet, autor strun popisuje Augustulv pd:
V dob, kdy vldl v Byzantiu Zenon, na zpad byl u moci Augustus, ktermu man
kali mazliv Augustulus, ponvad se stal panovnkem jet jako chlapec, za nho spravoval
i jeho otec Orestes,498 mu velmi rozumn. Njakou dobu pedtm se podailo manm
zskat za spojence Skiry, Alany a nkolik dalch gtskch kmen.499
Z len lze vyvodit zvr, e Gtov skuten mohli pedstavovat konglomert rznch
kmen, mezi n autor pot i Skiry, kte se pozdji stali soust Ostrogt, a Alany, kte
vak tm jist byli rnskho pvodu.500
Pi studiu dla pozornmu teni neunikne Prokopiv podrobn popis germnskho
kmene, kter se v souvislosti s Gty objevuje, Herul. Na Heruly v dle mskho historika
upozoruje i Doleal a vnuje jejich popisu, pohledem Prokopia, samostatnou kapitolu ve
svm dle. Prokopios o jejich historii vyprv velmi podrobn, vetn jejich obyej a zvyk.
496

PROCOPIUS. History of the Wars, 7 vols., trans. H. B. Dewing, Cambridge, Mass., and London:
Harvard University Press & Wm. Heinemann, 1914; reprint ed., 1953-54, II., s. 1123.
497
GRANT, M. Pd e msk, s. 89.
498
Orestes, pvodem man z Panonie, dvj tajemnk hunskho krle Attily, kter se oenil
s dcerou vyho mskho dstojnka Romula pvodem z Poetovia a po Atilov smrti vstoupil do
slueb mskho csastv. Dky svm schopnostem se rychle prosazoval a v roce 474 jej csa Julius
Nepos ustanovil vrchnm velitelem vojska v csaskm tbu a vyznamenal povenm na patricije.
Dlouhodob styky se stedn Evropou mu zskaly oblibu u jeho germnskch jednotek, kter v t dob
v Itlii tvoily tm celou mskou armdu a dvaly mu pednost ped csaem Nepotem, kter k nim
piel z vchodu roku 474. Na jejich poadavek vyvolat vzpouru proti panovnkovi zareagoval kladn,
ale rozhodl, aby vojci povili do csaskho stavu jeho syna Romula, kterho uvedl na csask trn
31. jna 475.
499
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, Odeon, Praha 1985, s. 7.
500
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod a Vchod Evropy: Byzanc, Slovan, Arabov. Vyd. 2. Praha:
Vyehrad, 2013, 557 s., [8] s. obr. pl. Historica (Vyehrad)., s. 272, ISBN 978-80-7429-306-1.

118

V porovnn s nimi se o Vizigtech zmiuje jen marginln a o gtsk historii tm vbec.501

Svd to tak o peliv a dsledn prci skutenho historika, kter se nespolh jen na
prameny, ale sna se popsat i vpovdi souasnk, kter jako vojk zskal.
O skirskm vdci Odoakerovi Prokopios poznamenv:
m vce u nich vzrstala moc a vnost barbar, tm vce upadala povst mskch
vojk: pod honosnm jmnem spojenectv je neomezen ovldali cizinci, ti na nich
bezostyn vynucovali mnoho a nakonec, aby mezi n byly rozdleny vechny pozemky v Itlii.
Nejprve dali na Orestovi, aby jim z nich dal tetinu, a ponvad byl velmi mlo naklonn
splnit jejich poadavek, ihned ho zabili. Jeden z nich se jmenoval Odoaker, dstojnk
v csaov druin, ten tehdy prohlsil, e spln jejich pn, jestlie ho pivedou k moci. Kdy
se tak zmocnil vldy, neudlal csai nic zlho, nbr ponechal ho t dle jako soukromou
osobu. Pidlil tehdy barbarm tetinu pozemk a tak si je natrvalo zskal a upevnil si vldu
na deset let.502
Poukazuje na skutenost, e postupn barbarizace nakonec pivedla i k padku. Je
zejm, e Prokopios si byl vdom toho, jakm zpsobem se nechvala msk vlda
ovlivovat barbary a e konenm vsledkem byla Odoakerova uzurpace. Zmiuje i gtskou
reakci. Akoliv to pmo neuvd, byl si pravdpodobn vdom toho, e csask vlda na
zpad skonila.
Prv v tut dobu pozdvihli zbran proti manm tak Gti, kte sdlili v Thrkii, je
jim byla darovna csaem. Vedl je Theodorech, patricij, kter v Byzantiu doshl hodnosti
konsula. Csa Zenon, zkuen v posuzovn situace, poradil Theoderichovi, aby thl do
Itlie, bojoval proti Odoakerovi a zskal pro sebe a pro Gty vldu nad Zpadn , e pro
mue sentorsk dstojnosti by bylo lp svrhnout tyrana a vldnout manm i vem ostatnm
obyvatelm Itlie ne pozdvihnout zbran proti csai a upadnout do takovho nebezpe.503
Je zajmav sledovat jeho len v otzce Theoderichova postupu. Prokopios patrn v tto
situaci zmnil, zsti, pohled na Gty, nebo se u nj nesetkvme s vrazn negativnm
postojem. Pi dobyt ma lil Gty jako krvav barbary, kte pinej pouze zkzu. O
nkolik desetilet pozdji souhlas s postupem Theodericha s Gty do Itlie, aby odstranili
Odoakera. Odoaker sice obsadil Ticinum504 a ohrooval i Mediolanum,505 Theodorichovi vak

501

DOLEAL, S. c. d., s. 305310.

PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, Odeon, Praha 1985, s. 78.
503
tamt, s. 8.
504
dnen Pavia
505
dnen Miln
502

119

pili na pomoc Vizigti, kte ale, podle Bystrickho, mohli bt Vidimerovi Ostrogti.506
Odoaker ustoupil a u eky Addua507 se v srpnu roku 490 odehrla rozhodujc bitva, kter
skonila Theodorichovm vtzstvm.
Jestlie mt autoi asto nemli pro gtsk vdce mrnho slova, u Theodoricha tomu
bylo v podn Prokopia naopak. Ravennsk biskup zprostedkoval mezi Odoakerem a
Theodorichem dohodu, ale kdy se gtsk velitel dozvdl, e skirsk uchvatitel na nj l
past, pozval ho na hostinu. Theodorich vyuil nastal pleitosti a zabil ho.508 Theodoricha si
autor vil i proto, e nechtl pevzt odznaky ani titul mskho csae, ale il pod jmnem
krle. K ovldn poddanch vak vyuil csaskch pravomoc. Prokopios neopomj
zdraznit, e vnoval velkou pi ochran zkon a spravedlnosti a pevn hjil zem proti
okolnm barbarm.
Rozporuplnou zstv otzka zkon. Sbrka Takeen Edictum Theoderici, kter je
soupisem norem mskho prva, je rozdlen na 155 lnk a byla zvazn pro many i
Gty, byla dlouho povaovna za zkon vydan Theoderichem kolem roku 500. Kincl vak
uvd, e na zklad vzkumu italskch a panlskch historik Edictum nepochz
z prosted ostrogtskho, ale vizigtskho. Vznikla nkdy mezi lety 458459 a vydal ji
Magnus Narbonensis, tehdej praefectus Galliarum a mla bt zvazn pro many a
Vizigty v jin a jihovchodn Galii.509
Podrobnou studii uveejnil napklad Lafferty, kter se zabv ve tet a pt kapitole
svho dla zejmna uplatnnm prv v Itlii pod Theoderichovou nadvldou.510 Ve
skutenosti vldl jako csa, kter jednal stejn jako legitimn csaov v zpadnm impriu
v 5. stolet.511 Tento nzor vcemn sdl i Hodgkin ve star prci Theodoric, King of the
Ostrogoths.512
V souvislosti s Theoderichem pipomn i jeho jedin negativn in v cel vld
odsouzen Boethia. Boethius, pochzejc z rodiny Anici, vzdlan v platnsk Akademii,
ovldajc vten etinu a psobc na dvoe Theodericha ve funkci magister officiorum,513
506

BYSTRICK, P. c. d. s. 53.
eka v severn Itlii Lombardii - dlouh 313 km, je levm ptokem Pdu
508
BOUZEK, J. Vznik Evropy. Vyd. 1. Praha: Stanislav Juhak - Triton, 2013, 359 s., 40, 24 s. obr.
pl., s. 322, ISBN 978-807-3876-708.
509
KINCL, J., URFUS, V. msk prvo, s. 6566.
510
LAFFERTY, S. D. Law and society in the age of Theoderic the Great: a study of the Edictum
Theoderici. ix, 332 pages. ISBN 11-070-2834-5.
511
tamt, s. 911.
512
HODGKIN, T. Theodoric, King of the Ostrogoths, G. P. Putnams sons, NY, London, 1891, s. 109126.
513
Podle Heathera je pravdpodobn, e pomhal ukonit i akacinsk schizma na konci druh
dekdy 6. stolet (Heather, Gtov, s. 225)
507

120

slovy Tretery f veker edn sluby ve stt514 a autor slavnho spisu De consolatione
philosphiae, byl nakonec na pkaz gtskho vldce popraven, ale vchodomsk historik
k tomu inu dodv i zvltn poznmku.
Krom Boethia uvd tak jeho zet Symmacha, kter oba oznail za pedn mue sentu a
konzuly. Filosofii ovldali dokonce jako nikdo jin, peovali o spravedlnost a finann
pomhali chudm. Tm vak na sebe pivolali zvist nkolika patnch lid a Theoderich
naeptvam podlehl. I kdy pozd, svho inu litoval pot, kdy mu sluebnictvo k obdu
pineslo ryb hlavu a pojednou se mu zdlo, e je to hlava nedvno zabitho Symmacha, se
zuby zaatmi do dolnho pysku, s oima, kter se na nho dvaly strnulm a hrznm
pohledem. Prokopios uvd, e Theoderich po tomto zitku utekl do postele, zakrvaje si
hlavu pikrvkami. Pot ve ekl lkai Elpidiovi a litoval kivdy, kter se na obou dopustil.
Propokios dodv, e elel svho rozhodnut a dokonce plakal, nebo nad obma vynesl
rozsudek, ani by provedl dn vyetovn, a zanedlouho pot zemel.515
V mnoha ohledech Prokopiv nzor na Boethia a jeho lohu podporuje i Heer. Boethia
pipomn jako autonomnho mskho vzdlance, kter poznal svj osud a pijal ho jako
sprvn. Bh je dobro, stvoil svt z dobra a d jej prostednictvm dobra, neexistuje dn
skuten zlo a ctnost je vdy odmnna a neest naopak potrestna. Z Boethiova smlen
vychzel i Cassiodorus, kter usiloval o to, zalenit Gty do jedinho posvtnho, starho
mskho svtovho du, do jednoty prva, mrav a vzdlanosti, kter m bt opt nastolena
pedevm Theoderichem.516
Prokopios pokrauje ve svm vkladu vldou Athalaricha, kter vychovvn svoj
matkou Amalasuinthou se dobou vldy ji pekrv s Justinianem I. Justiniana obdivoval
nejen Prokopios, ale tak Jordanes. Oba msk historiky, ve vztahu k Justinianovi, podrobn
l ve svm dle Mazal, kter si vm i historick lohy obou autor.517 O Amalasuinthe
hovo velmi kladn, dokonce potomkm Symmacha a Boethia vrtila majetek jejich otc a
mladho panovnka chtla vzdlvat v mskm duchu, pestoe sama byla barbarskho
pvodu.
Prokopios vak asto psn odlioval mezi jedinci gtsk provenience a v negativnm
i pozitivnm smyslu, a Gty jako gens.
Gtov si nepli chlapcovo msk vzdln, nebo dychtili po bezprv vi
514

TRETERA, I. Nstin djin evropskho mylen: od Thalta k Rousseauovi. 5. vyd. Praha: Paseka,
2006, 374 s., s. 173, ISBN 80-718-5819-6.
515
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 1011.
516
HEER, F. c. d., s. 3839.
517
MAZAL, O. Justinian I. und seine Zeit: Geschichte und Kultur des byzantinischen Reiches im 6.
Jahrhundert. Kln: Bhlau, 2001, 764 p. ISBN 34-120-2501-1.

121

poddanm a chtli, aby jejich pn vldl spe po zpsobu barbar.518 V dalch pasch
textu autor velmi pesvdiv l, jak se z mladho panovnka stval duchem barbar.
Zdrazuje pitom gtsk opovren ke vzdln, kdy gtsk nobilita kolem Athanaricha
vysvtluje Amalasuinthe, e ani Theoderich nedovolil nikomu z Gt, aby poslali dti do
koly se slovy jestlie se do dt vloud strach ped dtkami, nikdy nebudou schopny
postavit se staten proti mei a kop.519 Prokopios k tomu dodv, e Gtov doslova chtli,
aby mladho panovnka namsto vzdln povzbuzovali k chrabrosti po zvyku barbar.
Z textu lze teoreticky vyvodit dva zvry, kdy jeden by mohl lit Theodericha jako
germnskho udatnho vlenka bez zjmu o vzdln, nebo to by podkopalo vojenskho
ducha, a druh propagandisticky oslavovat Amalasuinthu jako romanizovanou barbarku, kter
chce svho syna vst v duchu msk civilizace.
Pro Prokopia je vzdln a msk zpsob ivota jedinou sprvnou volbou. Sprvnost
druhho zvru podtrhuje i Heather, kter vnuje celou kapitolu Theoderichov osobnosti.520
Podkapitolu dokonce nazval Theoderich Augustus? Historickou skutenost zstv, e Itlie
byla nejvraznji msk ze vech nstupnickch stt zaniklho zpadnho impria a
oteven projevovala ctu k vchodomsk i. Heather v tto souvislosti pipomn
Theoderichv dopis adresovan csai Anastasiovi,521 ve kterm mskho csae zahrnuje
poctami, sm se stylizuje do role mana, ale ve skutenosti bylo jeho manstv pzou a jeho
pokora vi Konstantinopoli byla pedstran.522 Pesto Theoderich nepedal svm nstupcm
upadajc i a nsledn problmy v Itlii Heather pit spe nstupnick otzce ne
hluboce zakoennmu gtsko-mskmu antagonismu. V neposledn ad byl poloen zklad
pro spnou integraci Gt a man, kter vak zhy mla prvn trhliny.523
Nen smyslem pedkldan kapitoly lit podrobn obecn znm politick udlosti, kter
vedly k Belisariov (Justinianov) invazi do Itlie, ale pokusit se zamit na mn znm i
zdnliv nepodstatn informace, kter vak mohou vysvtlit Prokopiovo ctn vi Gtm,
ale i k dalm germnskm gentes. Prokopiv podrobn vklad o nslednch bojch v Itlii
tak pibliuje etnick problmy, kter vrazn zashly zem Itlie. O vchodomskm
vojevdci Belisariovi, a tak o Prokopiov vztahu k nmu, se Hughes zabv ve svm dle

518

PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 11.

tamt, s. 12.
520
HEATHER, P. Gtov, s. 221263.
521
Anasthasios I., vchodomsk csa (491-518), nstupce Zenna, Theodericha jmenoval konzulem
pro zpadn st e.
522
HEATHER, P. Gtov, s. 227.
523
tamt, s. 263.
519

122

Belisarius: The Last Roman General,524 ve kterm pedkld teni zajmavou biografii.
Velmi zajmav je zejmna druh kapitola, kter podrobn pojednv o Belisariov mld,
kde autor odhaluje jeho vjimen vojensk nadn, kter ovldal ji od mladch let, a tak
talent na vbr schopnch spolupracovnk, kte mli nemal podl na jeho vojenskch
spch na Apeninskm poloostrov.
Prokopios si, krom Gt, vm zejmna Frank. Kdy Belisarios dorazil k Siclii, vyslal
poselstvo k franckm velitelm, ve kterm zdrazuje uchvcen Itlie Gty, ti zpsobili
manm nesnesiteln a nesmrn kody, a proto se slu, aby se s many Frankov pipojili
k vlce proti Gtm, nebo many a Franky spojuje prav vra, kter odmt arinsk bludy,
a tak spolen opovren Gty.525 O Francch pojednv i o nkolik strnek dle, ale ve zcela
jinm kontextu.
Prokopios si asto liboval v geografickch znalostech. V Galii pipomn Rhnu a Rn,
kter se vlv do ocenu, uvd, e je tam mnoho mol, kde v dvn dob sdlili Germni,
barbarsk kmen, zpotku bezvznamn, ale nyn se nazvaj Frankov.526
Pro Prokopia zstvaj Frankov stle barbary, pestoe pijali pravou vru. Nepmo
piznv, e Belisariovo poselstv bylo pouze diplomatickm manvrem bez mylenky jejich
hlub integrace. Jak je to posun mylen man o Germnech od Tacita pcho o pt
stolet dve, kterho Budil pipomn jako nejvtho mskho historika, jen dval
germnsk ctnosti za vzor mravn rozvrcenm manm? Budil Tacitovo dlo
pipomn i jako prci, kter m ji povahu etnografick a antropologick studie.527
Prokopios se v dalch pasch textu zabv boji o Neapol. Jej obyvatele oznauje jako
many, kte se nachzej pod kontrolou barbarskch Gt a nabdaj Belisara, aby nevlil
proti manm, nebo obyvatel Neapole mu nemohou pomoci, protoe Gtov dr jako
rukojm jejich dti a manelky. Pro autora tak obyvatel Itlie zstvaj stle many, kte
jsou pod nadvldou Gt, a i pes Theoderichovu snahu jsou pojmni jako barbart
uchvatitel. Dkazem je jeho poznmka o osvobozen sicilskch obyvatel, kte kdy
vymnili barbarsk tyrany za vldu Justininovu, stali se svobodnmi a byli chrnni ped
jakoukoliv nepjemnost..528 Pro Justinina bylo msk, tj. kesansk imprium chpno
jako pozemsk uskutenn e Kristovy a jeho obnoven a rozen jako kol sven mu

524

HUGHES, I. Belisarius: the last Roman General. 1. publ. Barnsley: Pen, 2009. ISBN 978-1844158-331.
525
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 20.
526
tamt, s. 43.
527
BUDIL, I. c. d., s. 51.
528
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 29.

123

boskm pkazem.529
Prokopios se podrobn vnuje jednotlivm vtm i menm stetnutm s Gty, ale pro
tene je jeho vklad msty velmi sloit. Heather jej vhodn dopluje dleitou informac,
e a do pdu Neapole se jednalo o podivnou vlku,530 skuten drama nastalo a od zimy
roku 536/37 do roku 540, kdy gtsk vdce Vitigis vydal Ravennu a vzdal se Belisariovi.531
Prokopios neopomj zdraznit Vitigisovu krutost, kdy na pelomu zimy odeel z ma do
Ravenny poslal do Ravenny s pkazem zabt vechny msk sentory, kter tam dal
odvst na zatku tto vlky.532 Tak se tak stalo, se dvma vjimkami sentory
Vergentinem a Reparatem, kter byl bratrem biskupa Vigilia.
Prokopios se obyejnm vojkm ve svm dle nevnuje, pojm je jako celek, armdu, ale
pesto zaznamenal v tomto boulivm obdob zvltn jev projev soucitu, kter byl v tto
dob zcela mimodn a v dlech ostatnch mskch historik velmi ojedinl. teni
pedkld situaci, kdy kdesi za branou Salaria, pi pronsledovn Gt, jeden msk pk
spadl do jmy.533 Protoe byl blzko neptelskho tbora, neodvil se volat o pomoc. Druh
den, kdy man opt pronsledovali Gty, spadl do jmy i Gt a Prokopios doslova uvd:
Tam se okolnostmi donuceni laskav i ptelsky sblili a dali si slib, e si budou oba
vzjemn pomhat pi zchran. Ji tato st textu se me jevit z pera mskho historika
minimln pekvapivou. mt historikov podobn udlosti nezaznamenvali, zdraznn
dobr vle se povtinou tkalo vhradn pednch osobnost jedn i druh strany, ale jen
vjimen obyejnch jednotlivc. Prokopios pokrauje dle: Potom oba zaali volat
nahlas ze vech sil. Gtov se vydali za kikem, nahleli do jmy a snaili se zjistit, kdo vol.
Ponvad se ti dva tak domluvili, man mlel a druh ekl ve sv ei, e tam spadl nedvno
pi pronsledovn, a dal, aby mu hodili provaz Rychle mu hodili provaz a mysleli, e
vytahuj Gta, ale man se chopil provazu a dal se vythnout ven, kal si, e kdy vyjde
prvn on, Gtov neopust nikdy svho druha, ale kdy zjist, e je tam neptel, nebudou se o
nho vbec zajmat534
Napjat situace nakonec dopadla dobe, Gt odeel se svmi druhy a mana Gtov
pustili.
Autor chtl na tomto pbhu pravdpodobn dokzat, e lze i na bojiti ptelskou cestou
529

ZSTROV, B. c. d., s. 64.

Heather m pravdpodobn na mysli podivnou vlku Francie a Anglie proti Nmecku mezi zm
1939 a jarem 1940.
531
HEATHER, P. Gtov, s. 268.
532
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 80.
533
Prokopios uvd, e je kdysi vykopali man na uchovn obil.
534
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 90.
530

124

dojt k mrovmu vyeen stvajcch spor. Co vak skuten bylo autorovm motivem?
Jednalo se o autentick pbh, nebo fikci? Tato st textu se vymyk z dosavadnho
Prokopiova len, kde naopak zdrazuje jednotliv tvrd stetnut a politick udlosti.
Pravdpodobn ji ale nelze jednodue oznait za fikci ji jenom proto, e Prokopios byl
pmm astnkem boj mezi many a Gty. Nepochybn vidl i velk strdn domcho
mskho obyvatelstva. Chtl snad upozornit na to, e vlka me mt i lidskou tv
s monost mrov dohody? Podobn tma se stalo interpretac i pro ady romnovch
vlench pbh. Polemizovat s Prokopiovou autenticitou by jist vydalo na velk poet
dk a jasn odpov neexistuje. Avak historie je podobnch pbh pln.535
Vlka mezitm v Itlii smovala k patov situaci a Prokopios zaznamenal zajmavou
vpov gtskch vyslanc, kte byli poslni k Belisariovi, aby vchodomskmu vojevdci
vysvtlili, e vlka, kterou mezi sebou vchodn e a Gtov vedou, je nesmysln a na
stran Justinina i man nespravedliv. Gtt vyslanci osoili many z toho, e prv
man spchali bezprv proti svm spojencm a ptelm, nebo Gtov se zmocnili Itlie,
aby svrhli tyrana Odoakera, kter sesadil z trnu mskho csae Augustula.536 Autor se
zjevn snail o zachycen autenticity rozhovoru a pohled Gt na situaci v Itlii lze reln jen
obtn vyvrtit.
Zvltn vztah ml autor k zmiovanm Frankm. Na jedn stran sice zdrazoval, e tak
jako kdysi man i oni pijali pravou vru, ale na druh stran je nevh obvinit z hrznch
zloin, kdy vythli v ele s Theudibertem537 do Itlie pot, kdy byli Gtov i man
vyerpni vzjemnmi boji. V letech 536/37, zskali Frankov na Ostrogtech Narbonskou
Galii,538 kde vak mli naprostou poetn pevahu pvodn mskoprovinciln obyvatel.539
Theudibertova vprava byla v mnoha ohledech vjimen. Prokopios byste poznal, e
ostrogtsko-franck spojenectv je nestabiln a Frankov maj vlastn zjmy. Neopomj
pitom zdraznit, e Frankov Germni, jak je oznauje jsou nejnespolehlivjm ze vech
germnskch gentes.540

535

Zajmav text, kter je nemn interesantn vpovd o vnmn neptele, pedkld napklad J.
Lucas v prci Vlka na vchodn front 1941 - 1945 (Mustang, 1997, kap. Podivn ciz kraje, s. 66).
Autor uvd vpov nmeckho vojka, v civilu dlnka, kter byl v roce 1941 soust nmeck
armdn skupiny Jih. Ten byl okovn prostotou sovtskho ubytovn, kde v byt dominovaly jen
obrazy Lenina a Stalina na novinch, jimi byly polepeny stny jako izolace, a zrove neuvitelnou
chudobou eny a jejch malch dt. Nmeck vojk, kter se chystal snst svoji plechovku, se nad
zuboenm stavem rodiny slitoval a se svmi spolubojovnky jim penechal konzervy.
536
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 108109.
537
Theudibert I. (534-548), franck krl z Austrasie, vnuk Chlodvka.
538
dnen francouzsk Provence
539
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 233.
540
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 158.

125

Frankov bezpen pekroili most u Ticina, ale pot nastalo krveprolit, kter nikdo
neekal kdy se Frankov zmocnili mostu zabili gtsk dti a eny, kter tam nali ... tihle
barbai toti, i kdy se stali kesany, zachovvaj mnoho obyej ze star vry: konaj i
zloinn ob kvli vtn.541 Nakolik me bt Prokopiovo tvrzen o obtech pravdiv,
nen lehk pro nedostatek pramen zjistit, ale Gtov pod vedenm Uraia, velitele, kter
podlhal Vitigisovi, se museli brnit proti Frankm, kte zrove otoili zbran i na Belisaria.
Bystrick k tomu dodv, e franck vprava skonila fisakem, nebo vojsko onemocnlo
plavic a ani spojen s Gepidy jim k rozhodnmu vtzstv v Itlii nepomohlo.542
Prokopios si Vitigisovy neschopnosti vm zejmna ve vztahu k jeho oblbenmu veliteli
Belisariovi, kterho Gtov, suovan hladem, dokonce chtli provolat csaem zpadu, ale
protoe by to byla pro nj pli velk pocta, a pedevm bez Justinianova souhlasu, rychle ji
odmtl.543
Nsledn boje a politick jednn, podrobn znm z odborn citovan literatury, vedly
k tomu, e Vitigis byl roku 540 oblehnut v Ravenn a Belisariem donucen ke kapitulaci.
Belisariova moc vrcholila, Prokopios si bedliv vmal i zvisti, kter pichzela z ad jeho
dstojnk, kte jej pomlouvali u Justinina. Csa Belisariovi dvoval a jeho pevelen na
vchod mlo pragmatick dvod, nebo persk krl Chosrau zatoil na vchodn hranice
e. Jako dkaz pro svj nzor dodv, e Belisarios, kter s Vitigisem a Theoderichovm
pokladem dorazil do Konstantinopole, byl csaem vele pivtn. A pravdpodobn aby
zdraznil vyhldku na asy mru, l, e csa byl pekvapen i skupinou barbar krsnch a
velkch postav.544 Vtznm nvratem Belisaria z Itlie tak kon Prokopiova osobn ast
na vlench taench v Itlii. A tm i pedkldan vet jeho posteh v pedkldan prci.
Na uvedench dcch jsem se pokusil piblit Prokopiovu osobn zkuenost v Belisariov
kampani a pedloit tak jeho bezprostedn dojmy.545

* * *

541

tamt, s. 159.
BYSTRICK, P. c. d., s. 120.
543
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 171.
544
PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 177.
545
Vavnek si vak sprvn vm, e zejmna pro leta 546/7 Prokopios podv teni velmi
podrobn informace, kter by mohly svdit o tom, e byly zskny osobn zkuenost (Prokopios
z Kaisareie, Vlka s Gty, s. 429).
542

126

V pedkldan kapitole jsem se pokusil piblit pohledy Sidoniovch tm souasnk na

Gty. Urit jednotn zvr s jistotou nelze, avak ada moment tyto autory spojuje. Kad z
nich pedstavuje jedinenou historickou osobnost s velkm dlem pojednvajcm o klasickm
a pozdn antickm obdob znm Evropy. Spojuje je vak obava o osud mskho impria z
dvodu vnitnho i vnjho nebezpe. I kdy mezi dky pozorn ten nalezne snahu o
zasten mskch chyb a v nkterch ppadech i fatlnch je fenomn ptomnosti strachu
urujcm a motivanm hlediskem, kter vrazn ovlivuje jejich prce. Rozdl spov i
v asovm obdob. Ammianus ve 4. stolet spatoval velk nebezpe nejprve zejmna
v Alamanech, ale adrianopolsk udlosti s vtzstvm Gt ukzaly reln nebezpe konce
velmocenskho postaven ma jinde. Existenn strach se pln projevil a u Sidonia, kter
nejene elil Gtm, ale musel pihlet zhroucen msk moci na zpad.
A na Jordana dn nepipout bli spoluprci s Gty. Jordanovy Getiky jsou vak
vrazn ovlivnny jeho pvodem. Prokopios si sice napklad v Theodedricha jako
vjimenho jedince, ale jinak jsou Gtov neptel ma, podobn jako Frankov, a to
pesto, e pijali ortodoxii. Pro Ammiana jsou zdatnmi vlenky, ale stle barbary, stejn
tak i pro Zosima. Vnmn my a oni prostupuje celm dlem kadho vybranho historika a
je pkladem odmtavho postoje k ciz, barbarsk kultue, kter je s mem nesluiteln.
Hlubmu rozboru je vnovno msto v zvru prce.

* * *
127

3) loha Gt ve formovn stedovk Evropy v mylen a pracch

pednch evropskch badatel

Djinn vznam Gt je pro starovkou a stedovkou Evropu obrovsk. To, jakm

zpsobem ideologie germnsk moci a nadazenosti ovlivnila vvoj ve 20. stolet, je vak
smutnm pkladem monho zneuit djin. Gtov stli v poped zjmu antickch,
stedovkch i souasnch autor. S nadszkou lze ci, e se stali i symbolem germnstv, a
proto i pohled na jejich vznam se v nkterch ppadech popisu a vkladu jejich lohy
modernmi autory i vrazn li. Vjimenost Gt spov i v tom, e zanechali vliv ve velk
vtin Evropy.
Jordanovo len jejich djin ukzalo, jak postupn vzrstal vliv Gt a jejich vznam pro
pozdn antick svt. O djinn loze, kterou sehrli, mezi historiky ji takov veobecn
nzor nepanuje. Ne vak ve vech stech Evropy Gtov zanechali pozitivn vliv. Prokopios
oceuje Theoderichovu snahu v Itlii. Historie Vizigt v Hispnii, kte krlem
Rekkaredem546 pijali ortodoxii a byli zde reprezentanty prav vry (v 6. stolet krtce i
s Byzanc), se po bitv u Jerez de la Frontera547 q rychle chlila ke konci. Pesto jejich vliv,
zejmna v 6. stolet, zde zstval v mnoha ohledech vjimen. Dlouhodob a bezprostedn
styk s mskm prostedm byl zejm pinou velmi tolerantnho a pznivho vztahu
pvodn arinskch Vizigt ke katolickmu hispanoromnskmu obyvatelstvu. Akoli
napt mezi obma skupinami nikdy zcela nevymizelo a Vizigti si zmrn uchovvali od
mskho obyvatelstva odstup, hispnsk crkev se dlouhodob tila klidu, prosperit a
relativn samostatnosti.548
V Galii byl vak jejich vliv v 5. stolet rozhodujc. Mocn vizigtsk Tolosnsk
krlovstv se ovem muselo vypodvat se vzrstajc moc Frank a po bitv u Vouill,549 na
zatku 6. stolet, vizigtsk vliv na Galii a kontinuln i na Francii, konil. Nsledujc dky
se sna strun postihnout, jakou lohu mli Gtov v Evrop, ale tak jak na n pohleli
historikov, archeologov a dal vdci z pbuznch obor, kte erpali informace zejmna
546

Rekkared I. (586-601), vizigtsk krl, kter provedl pravu vizigtskho zkonku a roku 587
pestoupil z arinstv na ortodoxii, kter bylo na koncilu v Toledu roku 589 prohleno za sttn
nboenstv, co urychlilo asimilaci Vizigt a mstnho obyvatelstva.
547
V rozhodujc bitv mezi Vizigty a Araby na Pyrenejskm poloostrov, kter se udla roku 711,
vojsko veden Trikem ibn Zijdem drtiv porazilo Vizigty veden krlem Roderichem (710-712).
548
SUCHNEK, D. a DRKA, V. Crkevn djiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 427 s., [4] s. obr. pl., s.
100, ISBN 978-802-4737-195.
549
Bitva, kter se udla roku 507 blzko Poitiers mezi Vizigty a Franky, kter vedl Chlodvk,
vizigtsk vojsko Alaricha II. utrplo velkou porku.

128

z dl pozdn antickch autor.

Podle Heathera Gtov hrli stedn roli v rozpadu mskho impria. Navc byli prvn
nezvislou skupinou njezdnk, kter si ve velkm mtku vynutila vstup do impria a
peila. Primt maj i v tom, e jako prvn etnikum po staletch klidu vyplenili m a ob jeho
sti Vizigti i Ostrogti nejene peily, ale aktivn se spolupodlely, jako jeden
z nejvraznjch initel, na tvorb nov, stedovk Evropy.550
Janta vak upozoruje, e novou podobu Evrop nevtiskli Germni, tedy ani Gtov, ale
kesanstv. Minimln sporn je vak jeho mnn, e antickou kulturu kesan opustili a
barbai zniili.551 Stejn tak i nzor, e s pdem zpadn msk e upadla sprva, obchod a
emesla.552 Prokopiovo svdectv o Theoderichov snaze upevnit vztah mezi mskm a
gtskm obyvatelstvem je dostaten vmluvn, nebo Theoderich se snail navzat na
tradice mskho impria.
Vrazn odlin nzor zaujm Le Goff. Theoderich se nechal po svm pchodu obklopit
vznamnmi mskmi osobnostmi Liberiem, Cassiodorem, Symmachem a Bothiem a
nechal Itlii prot nov zlat vk.553 Ale i Le Goff pipout, e na troskch starovk
obchodn st byla prvn obt msk silnice. Naproti tomu se zan hojn vyuvat nch
cest, kter vak mly za nsledek odpovdajc pestavbu ivota ve mstech.554 Zajmav
srovnn nabz napklad Pirenne, kter zdrazuje, e pd zpadn e se nedotkl vech
mskch mst, kdy napklad msta v Itlii fungovala vcemn dle.555
Naopak Musil zdrazuje, e 5. stolet bylo obdobm zsadnch zmn, ve vvoji Evropy.
V Germnii, Noricu, Raetii a Panonii se hroutila infrastruktura, snioval se poet
venkovskch vil, msta se uzavraj za hradby, ztrcej svou pvodn hospodskou, kulturn a
sprvn funkci a nabvaj na vznamu jako toit obyvatelstva v obdob neklidu.556 Nikoliv
v takov me, ale podobn jev lze nalzt i v Galii. Jednm z nejvznamnjch autor a
svdk nastalch udlost je prv Sidonius a tak Salvianus, kte vidli a popisovali padek
mst i msk morlky. Sidoniovo Auvergne se stalo typickm pkladem neschopnosti msk
politiky a gtsk nestupnosti.

550

HEATHER, P. Gtov, s. 9.
JANTA, Petr. Hledn Evropy: kapitoly z politickch djin evropsk civilizace. 1. vyd. Praha:
C.H.Beck, 2011, xv, 439 s. Populrn odborn pruky., s. 10, ISBN 978-807-4003-721.
552
tamt, s. 5.
553
LE GOFF, J. Kultura stedovk Evropy, s. 42.
554
tamt, s. 46.
555
srov. Pirenne, H.: Stedovk msta, Historick klub, Praha, 1928.
556
BRTA, M. a KOV, M.. Kolaps a regenerace: cesty civilizac a kultur: minulost, souasnost a
budoucnost komplexnch spolenost. Praha: Academia, 2011, 813 s. kap. 10., s. 285. ISBN 978-80200-2036-9.
551

129

Dahlheim, jako nmeck odbornk na starovk djiny, vak nespatuje v Gtech

rozkladn ivel, ba naopak. V citovan prci, v kapitole Vzken, teni pedkld
Jeronmv zajmav posteh z nvtvy v Betlm, kdy dstojnk a oban Narbonne
prohlsil, e je ptelem gtskho krle Athaulfa a svil se mu tak, pro se vlastn zrodil.
Zpotku sice chtl vyhladit many a na troskch impria vybudovat vlastn i, poslze
poznal, e jeho divok lid nen schopen dit se zkony, bez nich stt neme bt sttem.
Stanovil si tedy nov cl nikoliv zniit i, ale naopak ji poslit.557 O snaze, ale i nutnosti
vytvoit fungujc zkony, kter alespo sten erpaj z mskho prva, podrobn
pojednv napklad ve svch pracch Kincl.558 Kepartov navc uvd, e zkladem
fungovn msk spolenosti, z pohledu prva, byl maximln draz na prvo soukrom.559 O
problematice postaven eny v ranch stedovkch germnskch gentes pojednv zajmav
napklad Ennenov.560
Dahlheim k tomu dodv, e nrody, kter v 5. a 7. stolet porazily obrnce msk e,
nezniily antick ddictv pln. Panovnci novch v severn a stedn Evrop sice vldli
barbarm, ale touili zskat autoritu jako mt csai a Augustovi nsledovnci. V neposledn
ad Bh promlouval ve starch zpadnch provincich impria k obyvatelm vhradn
latinskm jazykem.561
Dahleimov koncepci by odpovdalo napklad Theoderichovo chovn a jednn v Itlii.
Theoderichova Itlie skuten zstvala kulturn i politicky romnskou, hospodstv
vykazovalo pozitivn vsledky, jeho obezetn politika zajiovala klid a tak klrus a pape
dvali pednost jeho toleranci, a to i pesto, e byl arinem. Byl vak pro n menm zlem ne
csa a eck patriarcha.562
Toto chovn vak pauln nelze aplikovat na vechny nastupujc ran stedovk vldce
germnskch gentes. Hovoit vak pouze o 5. - 7. stolet jako o dob zsadn promny msk
civilizace tak nelze, nebo zmny zanaj ji koncem 2. stolet, kdy postupn nastv
padek mstsk sprvy a stednho stavu. msk spolenost se tak zan diferencovat do
dvou zkladnch td, jedn se o pozemkov vlastnky na jedn stran a na stran druh o
nemajetn rolnictvo.563
557

DAHLHEIM, W. c. d., s. 186.

nap. Kincl, J.: Veobecn djiny sttu a prva, Panorama, 1983.
559
KEPARTOV, Jana. man a Evropa: [antick ddictv v evropsk kultue]. Vyd. 1. Praha:
Karolinum, 2005, 298 s. Uebn texty Univerzity Karlovy v Praze, 3., s. 127, ISBN 80-246-0862-6.
560
ENNEN, E. c. d.
561
DAHLHEIM, W. c. d., s. 187.
562
DRKA, V. Djiny stedovk Evropy. 1. vyd. Praha: Ale Skivan ml., 2004, 364 s., s. 17, ISBN
80-864-9311-3.
563
ROSTOVTZEFF, M. c. d., s. 371-374.
558

130

Pro eku pedstavovalo obdob vldy Theodericha ji jen anachronismus, kdy se duch
antiky ze spolenosti vytratil, a zstvaly jen nkter z antiky zddn formy s petrvvajc
skou ideou.564
Prokopios i Sidonius, i pes vtky a zejmou mskou nadazenost a zrove msk pvod,
dokzali ocenit snahu Gt pejmat msk prvky civilizovanho chovn, ale Ammianus a
Zosimos ji nikoliv. Jestlie bitva u Adrianopole, kde Gtov mli hlavn lohu, byla
Ammianem lena jako katastrofa a jeho text m povahu tm panickho strachu z barbar,
Doleal dokzal, e se jednalo o velkou porku, ale nikoliv zsadn, kter by ohrozila
existenci impria. Wolters vak napklad uvd, e man utrpli u Adrianopole zniujc
porku a nastv teritoriln rozklad e, kdy Gtov zskali dalekoshlou autonomii
s vlastnm vldcem a vlastnmi zkony, a tm se v zsad stali sttem ve stt.565
Zsadn vznam pi zkoumn vlivu Gt na evropsk vvoj ml vak a Schmidt, kterho
pipomn i Doleal.566 Doleal tak ve svm dle teni pedkld sice strun, ale
pehledn objektivn vet zkoumn gtskch djin s vbrem nejvznamnjch osobnost.
Schmidtv obecn zjem o Germny stoj u zklad souasnch bdn o nich. Z mskch
historik jej nejvce ovlivnil Jordanes s teori svdectvm, e Gtov pochzej ze
Skandinvie. Jeho prce Die Ostgermanen567 m nadasov vznam, kter vak mus bt
podroben hlub kritice.
Vedle pednch evropskch autor, vetn eskho autora Stanislava Doleala, nle
vznamn msto tak Bednakov, kter ve sv disertan prci pedkld tma gtsk
religiozity na sklonku antiky, a bez zajmavosti nen ani autorin autorefert, kter obsahuje
zajmav odkazy na odbornou literaturu zabvajc se christianizac vybranch germnskch
gentes.568 Zdrazuje, e arinstv bylo i ideologi ostrogtsk Itlie, pesto se Theoderich
pokouel provdt politiku sbliujc Ostrogty a pvodn obyvatele. I kdy jeho nboensk
tolerantnost byla zejm, nestaila k vyeen rozpor mezi typem germnsk vldy na jedn
stran a msk na stran druh a ostrogtsk stt tak nedoshl vznamnho stupn
feudalizace jako u Gt na zpad. Obecn o Gtech, ve vztazch s mem a Huny v 5.
stolet, podrobn pojednv v prci Attila, Hunov, m a Evropa.569
Bednakov si vm zejmna mal misijn aktivity ve vztazch mezi Germny a many a
564

EKA, J. c. d., s. 241.

WOLTERS, R. c. d., s. 104.
566
DOLEAL, S. c. d., s. 25.
567
SCHMIDT, L. Die Geschichte der Ostgermanen, Weidmannsche Buchhandlung, Berlin, 1910.
568
BEDNAKOV, J. Politick a spoleensk aspekty christianizace barbar (Vizigt, Ostrogt a
Vandal), Masarykova univerzita Brno, disertan prce, 1990.
569
BEDNAKOV, J. Attila, Hunov, m a Evropa, Vyehrad, 2012.
565

131

Germny obecn. Logickm vsledkem tak bylo podzen nboenskch zjm zjmm
politickm. Pesto, podle Bednakov, kesanstv nauilo Germny uvaovat v obecnch
pojmech dobra a zla, spravedlnosti a nespravedlnosti a pisplo ke sbliovn mezi nimi a
many.
I z Prokopova len je zejm, e se Theoderich skuten snail o kompromisn politiku,
kter vak pedela dobu. Teorie Bednakov o uvdomn si dobra, zla, spravedlnosti a
nespravedlnosti se ve vt i men me objevuje i v dlech pozdn antickch autor.
Z pklad uvdnch v pedkldan prci je mon poukzat na Alarichovu shovvavost pi
plenn ma i projevenou Theoderichovu ltost nad Boethiem a Symmachem.
Bednakov na zatku devadestch let tak vrazn doplnila, v esk vd, snahu
nmeckch autor zabvajcch se otzkou religiozity Germn. Z nejznmjch autor lze
pipomenout

napklad

Baetkeho570

Schmidta,571

otzce

obecnho

pijet

kesanstv spojenho s politickmi motivy vynik, v porovnn s pedchozmi, mlad prce

Nyssena a Sonntaga.572 V eskm prosted maj vznam pro problematiku vzjemnch
msko-gtskch vztah, vetn otzky religiozity, i dal prce eky573 a zejmna Kincla.574
Antropologick pstup k pozdn antickm pramenm v esk vd otevr napklad
Budil v prci Za obzor zpadu. Autor si vm zejmna ji zmiovanho Isidora ze Sevilly.
Isidora lze pojmout i jako pokraovatele pedkldanch autor, me bt chpn i jako pedl
mezi antickm a stedovkm svtem. Slovy Budila, jeho biblick antropologie se sna
vyloit etnickou, institucionln a duchovn rozmanitost lidstva na zklad textu Psma a
crkevnch autorit, kdy zvolil metodu etymologickho pezkoumn zkladnch vdeckch
pojm.575
Nalezen prvotnho byt uritho nroda je, podle Isidora, mrou jeho vnitn hodnoty.
Rozdl spov v tom, e Isidor ji nepojmal many jako vrcholn pedstavitele lidsk
civilizace. Antropologick a sociologick problematice se vnoval v IX. knize. Podle jeho
mnn rozmanitost jazyk vznikla pi stavb babylonsk ve v obdob po potop svta.
Velk vznam m jeho teorie, e nrody vzely z jazyk a nikoliv jazyky z nrod. Tm
pekroil hranice popisovanch autor, ale zrove m jeho prce charakter kompilace, i kdy
vborn, nicmn, v porovnn se Sidoniem a Ammianem, nebyl souasnkem vtiny
570

BAETKE, W. Die Religion der Germanen in Quellezeugnisen, Diesterweg, 1938.

SCHMIDT, K. Die Bekehrung der Germanen zum Christentum, Vandenhoeck & Ruprecht, 1939.
572
NYSSEN, W., SONNTAG, P. F. Der Gott der wanderden Vlker, Leipzig, 1969.
573
EKA, J. msk stt a katolick crkev ve IV. stolet, UJEP, Brno, 1983.
574
KINCL, J. Studie o otrocch, kolnech a proputncch ve vizigtskm stt 5. 8. stolet, UK,
1968.
575
BUDIL, I. c. d., s. 91.
571

132

popisovanch udlost. Jeho pnos je vak obrovsk v mnoha ohledech, co velmi dobe
vystihl Fontaine, kdy jej oznail za zakladatele stedovk vdy. Jeho dlo vynik, mimo
jin, i v tom, e pedstavuje svdectv o protnn antickho svta se slcm kesanstvm.
Ambroov zdrazuje, e Isidor je autorem ran stedovkho partikularismu, nebo na kor
ma vyzdvihl historickou lohu germnskho krlovstv.576
Vrchol antropologickho zkoumn v otzce Gt pat vak Heatherovi. Jeho mimodn
pnos tkv zejmna v tom, e se neopr vlun o prameny psemn povahy, ale tak o
archeologick. Jakkoliv je napklad Wolframovo dlo nevyerpatelnou studnic nmt,
historickch skutenost a skvlou mapou popisujc gtsk djiny, tvo nezanedbatelnou
soust jeho prce tak nedostaten kritick postup v pejmn informac z pozdn
antickch dl, zejmna Jordana. V pedkldan prci jsem se na nkolika mstech pokusil, na
zklad odborn literatury a pozdn antickch pramen, zpochybnit nkter Jordanovy
zvry. Pesto, e je Jordanova loha nezastupiteln, nejsou jeho djiny Gt, zejmna v
jejich ranch obdobch, podepeny prokazatelnmi historickmi fakty. Dkazem Wolframovy
dvry v Jordana me bt napklad teorie skandinvskho pvodu Gt, v Getikch
uvdn rody Amal a Balth, kter udvaly smr vvoje gtskho gens a tvoily tak jejich
identitu.
Pro ontogenezi Germn tak zstv zsadnm dlem Wenskusova prce Stammesbildung
und Verfassung.577 Hlavnm mtkem a ukazatelem je klov slovo Stamm, ktermu by
v anglitin mohlo nejlpe odpovdat tribe, v etin pravdpodobn kmen, rod a pro latinu je
charakteristick slovo gens. Od tohoto slova se dle odvj pslun jazyk jednotlivch
germnskch kmen. Hodnotu Wenskusova dla podtrhuje skutenost, e autor pracoval
s prameny rozlin povahy historickmi, geografickmi, etnografickmi a konen
vsledek me mt zajmavou hodnotu zejmna pro sociln antropologii, nebo otevr
pohled na Gty nejen z hlediska politickch djin, ale tak nabz pohled na strukturu jejich
spolenosti, kter nen dosud podrobn analyzovna.
Doleal velmi vstin rozliuje Heatherv a Wolframv pstup, kter spov
v Heatherov hlavnm cli definovat a zmapovat gtskou identitu.578 Wolfram ji spatoval
v gtsk rodov aristokracii,579 ale Heather jde dle a analyzuje samotn pojem Gothicness.

576

AMBROOV. L. Germni, djiny a zrod rasov teorie, in: Antropowebzin, 2008/2-3.

WENSKUS, R. Stammesbildung und Verfassung. Das Werden der frhmittelalterlichen Gentes,
Kln, 1961.
578
DOLEAL, S. c. d., s. 2528.
579
Krom klasickch Wolframovch dl, je pro studium a situaci v Galii v 5. stolet vznamn i jeho
studie o postaven Gt v Aquitnii, kter me slouit jako komparativn pohled na vliv Gt
577

133

Heather, v prci Gtov, vnuje samostatnou kapitolu gtskmu problmu jako celku.580
Pro svj vklad zachz a do historie antropologie, kdy v 19. stolet antropologov hojn
zastvali nzor, e rasa, jazyk a kultura jsou v podstat toton, co by vytvoilo standardn
kritria pro definici etnick identity. Dle pokrauje v nstinu vvoje antropologickho
vnmn etnick identity v prbhu 20. stolet. Zdrazuje, e pevldajcm pedpokladem se
stala skutenost, e sociln skupina, podroben dlm hlediskm rznch kategori (sociln
hodnoty, interakce, komunikace i sebeidentifikace), bude vykazovat jedinen souhrn
objektivnch rys s komponenty sv etnick pslunosti, kter ji zeteln odli od jinch.
Vsledkem by pak mohla bt teorie, e kad okoln skupina by tak stejnm zpsobem
vykzala svj rozliovac profil.581 Pro hlub bdn odkazuje autor napklad na Bacalu.582
V souasnosti vak lze ci, e identita je veliinou, kter me vznamn ovlivnit integraci
minorit do majoritn spolenosti a majoritn spolenost nauit respektovat minority, respektive
odlinost.583
Vznam kulturnho ctn a sounleitost s mskou tradic potvrzuj ve svch dlech
vichni vybran pozdn antit autoi. Na jejich identitu lze aplikovat i modern Eriksenv
pstup k vnmn etnick identity, kter v bdanm tmatu zce souvis i s postojem vi
rozpnavosti Gt na sklonku antiky. Viditeln podoba hranic nabv na vznamu, kdy jsou
hranice pod tlakem (co v msko-gtskch vztazch lze ve vt me vysledovat ji ve 3.
stolet). Etnick identity, kter ztlesuj vnmanou kontinuitu s minulost, mohou fungovat
tak, e jedince i skupinu uklidn. Vnmaj existenci jdra etnick pinleitosti, co
ubezpeuje o kontinuit s minulost.584 To me bt vznamnm zdrojem sebecty a osobn
autenticity, kter je pznan zejmna pro msk autory.
Copans si vm i zsadnho slova tribe, kter se, mimo jin, objevuje v odborn literatue
pojednvajc o germnskch gentes Gty nevyjmaje velmi asto. Nzev kmen byl asto
definovn velmi rozdln. Nejprve byl synonymem primitivn spolenosti a znamenal urit
typ segmentrn a rodov spolenosti. Kmen byl sociln skupinou se silnou vnitn kohez,

v jednotlivch regionech pozdn antickho svta (Wolfram, H.: The Goths in Aquitaine: in German
Studies Review, Vol. 2, No. 2, The Johns Hopkins University Press, 1979).
580
HEATHER, P. Gtov, s. 915.
581
HEATHER, P. Gtov, s. 11.
582
BACAL, A. Ethnicity in the Social Sciences, A View and a Review of the Literature on Ethnicity,
Coventry 1991, kap. 1.
583
Etnick komunity: integrace, identita. Vyd. 1. Editor Dana Bittnerov, Mirjam Moravcov. Praha:
FHS UK, 2011, 359 s. Agora (Univerzita Karlova), sv. 7., s. 10, ISBN 978-808-7398-135.
584
ERIKSEN, H. T.. Etnicita a nacionalismus: antropologick perspektivy. Vyd. 1. Peklad Marek
Jakoubek. Praha: Sociologick nakladatelstv (SLON), 2012, 352 s. Studijn texty (Slon), 51. sv., s.
118-119, ISBN 978-807-4190-537.

134

vlastnc ppadn i urit zpsob obrany sv teritoriln identity.585

Tm se otzka etnicity vrac zpt k Heatherovi, kter se obrac k Leachovi a jeho prci
Political system of highland Burma: A study of Kachin social structure.586 Heather z jeho dla
vyvozuje zvry, e lid, kte maj mlo spolenho nebo nemaj spolenho nic, se nkdy
hls ke stejn sociln skupin a naopak ti, co maj mnoho spolenho, se mohou hlsit
k rznm skupinm. Vsledkem je, e vmna kulturnch znak nemus nutn vst ke
splynut skupin.587
Pozorn ten Heatherovch dl nalezne mezi dky pojednvajcmi o Gtech i
nezanedbateln vliv Barthova pohledu, kterho sm autor zmiuje v souvislosti s
problematikou identity.588 Jedn se zejmna o pslunost k identit k jak identit se hlsili
jednotlivci a jak identita byla uznvna jinmi? Heather neopomj zdraznit zkladn
hledisko, kter je dleitou soust bdn i o germnskch gentes. Toti, e rozdln
kulturn znaky jsou symbolem identity, nikoli jej podstatou. Etnick pslunost tak neme
bt ddin dna, ale postupn se zskv a pijm. Barthovy zvry jsou dleit napklad i
pro pochopen jednn germnskch jednotlivc, co Heather nepmo naznauje.
V ppad Gt se jedn zejmna o Alarichovo postaven. mt autoi se shoduj, e
Alalrich byl zklamn, kdy nezskal funkci nejvyho vojenskho velitele ma, nechtl
msto zniit a jeho in lze pojmout i jako jistou frustraci, co nkterm souasnkm, vetn
Augustina, pravdpodobn nedochzelo.
msk civilizace mla pro nkter Germny a magickou moc. Stilicho, polobarbar a
navc vandalskho pvodu, se stal mskm hrdinou. V nkterch ppadech vak byla identita
jen nutnou kamufl, kter mla zakrt skuten cle jednotlivce napklad Arminia589 a
nsledn udlosti v Teutoburskm lese, kdy Varus590 utrpl zdrcujc porku.591 Heather
zdrazuje, e Barthovo uvaovn umonilo vznik komplexnho pstupu k etnicit. Identita
je tak produktem osobn volby a je pomjivou situan konstrukc a nikoliv trvalm,
spolehlivm faktem.592
Pkladem velk problematiky identity jsou i vybran mt autoi. Ani jeden nebyl
585

COPANS, J. c. d., s. 63.

LEACH, E. Political system of highland of Burma: A study of Kachin social structure, Harvard
University Press, 1954.
587
HEATHER, P. Gtov, s. 12.
588
Heather vychz z Barthovy prce Ethnic Groups and Boundaries (1969).
589
Arminius (16. p. n. l. 21 n. l.), nelnk kmene Cherusk, kter roku 9 porazil msk vojska
veden Varem.
590
Publius Quintilius Varus (46 p. n. l. 9 n. l.), pvodn sprvce provincie Afrika, Syria, jeho
porkou v Teutoburskm lese roku 9 byla ztracena XVII., XVIII. a XIX. legie.
591
BURIAN, J. c. d., s. 437.
592
HEATHER, P. Gtov, s. 1213.
586

135

skutenho mskho pvodu. Nejble ml k nmu Sidonius jako galoman, Ammianus,

kter vynikal v hlubokch znalostech mskch djin a povaoval se za staromana, byl
etnicky ek, stejn tak i Zosimos, Prokopios pochzel z Kaisareie a Jordanes byl
romanizovan Gt Germn.
Identitou barbar se podrobn zabv tak Mathisen v prci Romans, Barbarians, and
the Transformation of the Roman World: Cultural Interaction and the Creation of Identity in
Late Antiquity.593 Z historickho pohledu je vznamn zejmna III. kapitola pojednvajc o
vztahu mezi many a Gty v Galii a Hispnii. Pro rekonstrukci souasnho stavu bdn je,
zejmna jako bibliografick zkladna, dleit zvren kapitola dla, ve kter autoi
pisuzuj zsadn lohu Moutiovi, ktermu Mathisenova prce vnuje podstatnou st
kapitoly.
Pro mskou i nelze pln uplatnit ani prvotn pstup, nebo odlin pvod a e
nebrnily v mskm svt aktivn se podlet na fungovn sttu. Na Ammianov i Jordanov
latin lze prokazateln ukzat, e jazykov barira nehrla v mskm svt zsadn roli,
pokud jedinec latinu alespo sten ovldal.
Lvi-Strauss uvd, e nejstarm, psychologicky podloenm postojem je prost odmtn
tch kulturnch forem mravnch, nboenskch, spoleenskch i estetickch kter jsou
nejvzdlenj kulturnm formm, se ktermi se dan, v tomto ppad msk, spolenost
ztotoovala.594
Giddens k tomuto tmatu podotk, e prakticky vechny kultury byly a jsou ve vt i
men me etnocentrick. Ti druz bvaj povaovni za vetelce nebo barbary, mravn i
mentln zaostal. I v ppad msk e je etnocentrismus spojen se skupinovm
uzavrnm.595 Podle Gellnera djiny nejsou histori nrodnch konflikt. Lid spolu v jejich
prbhu bojovali, nenvidli se a navzjem se zabjeli, ani by brali velk ohled na jazyk,
rasu, etnickou pslunost, vru nebo barvu pleti, a pi vradn a vykoisovn se vzjemn
nediskriminovali.596
Dahlheim se v citovan prci asto obrac na Sidonia, jeho Epistulae dokldaj vrazn
msk egocentrismus, a dodv, e nic nemohlo otst jeho vrou, e jen m me bt
pbytkem zkon a kolou vzdln. Piznv, e Sidoniovi a jemu rovnm budoucnost
593

MATHISEN, R., SHANZER, D. Romans, Barbarians, and the Transformation of the Roman World:
Cultural Interaction and the Creation of Identity in Late Antiquity. Burlington, VT: Ashgate, c2011, xix,
378 p. ISBN 14-094-1243-1.
594
LVI-STRAUSS, C. Strukturln antropologie dv, s. 294.
595
GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, 594 s., s. 236, ISBN 80-720-3124-4.
596
GELLNER, Ernest Andr. Nacionalismus. 1. vyd. Peklad Hana Novotn, Petr Skalnk. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury, c2003, 133 s., s. 38, ISBN 80-732-5023-3.

136

nepatila. Pesto zstala nevykoeniteln pedstava, e barbar je ten, kdo se vyhb mstm,
pebv v polch, nezn zkony a povauje za dleit jednoduch povrchnosti.597
Heatherv pnos v otzce identity spov i v tom, e se oteven hls k pednm vdcm,
jejich zvry aplikuje na pramennou a archeologickou zkladnu gtskho kmene. Mezi
nejvyuvanj autory a jejich nsledn prce pat zejmna Renfrew,598 A.D. Smith,599 se
kterm se nzorov ztotouje, a rovn Ernst Gellner.600 Heather se mysln vyhb
jasnmu zvru, kter by s uritost definoval etnicitu Gt, ale sna se prozkoumat
vyvjejc se vznam termnu Gt v rznch dobch a kontextech.601 Pravdpodobn
nejvtm badatelskm pnosem, kter vak otevr velkou diskuzi, je skuten postaven
Terving a Greutung a jejich nsledn vvoj s etnickm zaazenm, kter Heather
zpochybuje.602
Nekritick pijmn Getiky trvalo a do 19. stolet a mlo neblah nsledky v interpretaci
lohy Gt. Heather neopomj ve svch pracch zdraznit velk pnos Kossiny, profesora
archeologie na Humboldtov univerzit, kter ve sv prci pojednvajc o pvodu Germn
zastval nzor, e kad kmen, v len mskch autor, ml svoji vlastn, jedinenou,
hmotnou kulturu.603 Vsledkem bdn byl zvr, e archeologick nlezy mohou potvrdit, i
vyvrtit psemn popisy migrac.
Vedle Heathera se Gty intenzvn zabvaj dla Waltera Goffarta. Goffartv vznam pro
djiny pozdn antiky a ranho stedovku je obrovsk, ale pro pedkldanou prci m zsadn

597

DAHLHEIM, W. c. d., s. 142-143.

COLIN RENFREW, P. Archaeology: theories, methods and practice. 6th ed. New York: Thames,
2012. ISBN 978-050-0289-761.
599
SMITH, A. D. War and Ethnicity: The Role of Warfare in the Formation, Self-images and Cohesion
of Ethnic Communities, in: Ethnic and Racial Studies 4, 1981.
600
GELLNER, E. Nations and Nationalism, Oxford, 1983.
601
HEATHER, P. Gtov, s. 15.
602
Etnick sloen germnskch gentes, kter se promtalo do udlost Atilovy expanze, je zajmav
sledovat napklad na rozdlen vojsk na msk a hunsk stran v bitv na Katalaunskch polch roku
451:
- Aetiovo vojsko bylo rozdleno do t hlavnch skupin. Prav kdlo tvoili Theoderichovi Gtov.
Aetius - se svm mskm vojskem - byl na levm kdle bojov sestavy. Pojistil si Sangibana a Alany
tm, e je umstil mezi Gty a many. Jak poukazuje i Jordanes - pokud by Sangiban chtl ustoupit neml by kam.
- Attila s jdrem svho vojska stl uprosted. Zstv tak otzkou, jestli potal se Sangibanovou
liknavost, kter mohla mt v bitv zsadn vznam. Jeho prav i lev kdlo se sestvalo z
vojsk porobench nrod.
Proti sob tak stli Gepidov a Ostrogti - na jedn stran - a Vizigti proti nim - na druh. Na stran
Hun vynikalo vojsko Ostrogt veden Thiudimerem a Vidimerem. Jordans vyzdvihuje i Ardarica,
kter byl dajn vrn Atilovi. Vynikal spolehlivost a rozvahou a dokonce se ml aktivn zastovat
jeho vlench porad.
603
KOSSINA, G. Altgermanische Kulturhhe. Eine Einfhrung in die deutsche Vor- und
Frhgeschichte, J. F. Lehmanns Verlag, 1927.
598

137

vznam jeho nzor na Wolframovo pojet Jordana. Wolframa ocenil pro jeho upmnou snahu
zrevidovat a rozebrat Getiky, ale vsledkem byla pouze vylepen verze, kter se stle dr
stejnch Jordanovch zvr - zejmna v otzkch gtsk ontogeneze a tm vznik
nebezpe, e Wolframovy zvry mohou bt zavdjc.
V prci Barbarian Tides: the migration age and the later Roman Empire604 se Goffart
Getikm ve IV. kapitole podrobn vnuje a porovnv Jordanovo len se souasnmi
vdeckmi zvry. Jordanv a msty pehnan draz na rod Amal se projevuje i ve
Wolframov prci, kdy autor nedostaten podrobuje Jordanovy zvry objektivn kritice.605
V citovan Goffartov prci se vak autor ve III. kapitole zabv germnskou problematikou
jako celkem, a to i pokud jde o vztah mezi Germny a modernm Nmeckem.
Hlavn vznam pro vklad djin Germn vak spatuje, jako Heather, a
v archeologickm pstupu Kossiny a jeho vdeckch postupech, s drazem na nutnost
interdisciplinarity vdeckch obor.606 Na druh stran je Kossina dkazem toho, jakm
negativnm zpsobem lze vyloit lohu Germn v djinch ve vztahu k nacistick ideologii.
Kossinv pnos, jakkoliv je z vdeckho pohledu nepopirateln, vak vyvolv pro djiny
20. stolet adu otzek. Kvtina se ve sv studii Archeologie smylen identity607 zabv
Kossinovou osobnost a pokou se vysvtlit jeho postoj. Zdrazuje hlavn Kossinovu
hypotzu, e archeologick kultury jsou zejmm odrazem etnicity. Kossinou tak skonila
ra evolucionismu v archeologii, kter byla nahrazena kulturn-historickm paradigmatem.
Pipout, e Kossinu lze z dnenho pohledu oznait za tvrdho nacionalistu, kter se snail
ztotonit germnsk etnikum s konkrtnmi archeologickmi nlezy co mon nejstarho
obdob, a tm i urit pvodn pravlast Germn. V tto souvislosti Kvtina zdrazuje, e na
Kossinovu prci pmo navzal i Franz Petri.
Todd pipout, e Kossina svm refertem z roku 1885 v Nmeckm antropologickm
stavu v Kasselu vrazn ovlivnil na budouc desetilet pohled na vznam Germn pro
nmeck

djiny.

V oblastech

Meklenburska,

lesvicko-Holtnska,

Dnska,

zpadopobaltskch ostrov a jinho vdska, kter povaoval za pravlast Germn, se

germnsk kultura rozvjela bez vnjch vliv od stedn doby kamenn. Kossinova prce
Germnsk prehistorie jako nejdleitj nrodn disciplna z roku 1912 se pmo dovolvala

604

GOFFART, W. The Migration Age and the Later Roman Empire. Philadelphia, Pa.: University of
Pennsylvania Press. ISBN 978-0-8122-3939-3.
605
tamt, s. 58.
606
tamt, s. 42.
607
KVTINA, P. Archeologie smylen identity, in: Archeologick rozhledy LXII, Archeologick stav
Akademie vd esk republiky, 2010.

138

nmeckho nacionalismu.608
Serizn Buchvaldkova prce Djiny pravk Evropy poukazuje v otzce etnogeneze
Germn na spojitost s Jasfortskou kulturou, kter se ji nepochybn povauje za germnskou
kulturu a jej zem za vchodisko expanze germnskch kmen. Nepmo potvrzuje
i Kossinv nzor, e k oblasti germnsk etnogeneze patilo patrn i zem Dnska a jin
Skandinvie.609 Archeologick poznatky tak definitivn vyeily Jordanovu koncepci o
pvodu Gt. Ti pili ze vdskch kraj Vstergtlandu a stergtlandu a z ostrova
Gotlandu a peplavili se do dolnho Povisl zhruba kolem pelomu letopotu, nsledovni
pbuznmi Gepidy.610
S Kvtinou lze souhlasit i v tom, e patriotick a rasistick tendence nebyly ve sv dob u
archeolog ojedinl jen v Evrop, ale objevovaly se i v duchu imperilnho kolonialismu
v Severn Americe, Africe a Austrlii.611 Kossinv koncept pejm i Childe,612 ale ji bez
rasistickch konotac. Kvtina Childea tak povauje za poslednho velkho teoretika
archeologie, kter chpal archeologickou kulturu jako ekvivalent antropologick kultury.
Komplexnm pohledem na Germny se zabv i britsk historik Todd, kter se podrobn
vnuje i Gtm. V eskm jazyce je znma pedevm jeho prce Germni, pojednvajc o
germnsk hmotn kultue a strunm pehledu djin vybranch germnskch nrod, ale
velk vznam m tak Toddovo dlo Everyday life of the barbarians: Goths, Franks,
Vandals.613 Autor v nm tene seznamuje s kadodennm ivotem vybranch germnskch
gentes. Informace vak erp nejen z psemnch pramen, ale velk draz klade i na
archeologick vstupy. Sm vak piznv, e napklad v otzce hmotn kultury vizigtskho
krlovstv v Galii je pekvapiv jen mlo archeologickch nlez. S odkazem na msk
historiky pipout, e Germni skuten mohli vyuvat vilovch usedlost man, ale
archeologick vykopvky zatm pinesly jen mlo dkaz.614
Tato skutenost tak komplikuje podrobnj rekonstrukci germnsk hmotn kultury
v Galii, kter vak mla mt zsadn vznam ve formovn novch, stedovkch djin
zpadn a stedn Evropy. I kdy neplnou, ale pesto zajmavou prci, kter pojednv o
vztahu a spolench koenech Francie a Nmecka, pedkld napklad Geary v dle Before

608

TODD, M. Germni, s. 252.

BUCHVALDEK, M. a kol. Djiny pravk Evropy, SPN, Praha, 1985, s. 179-182.
610
tamt, s. 192.
611
KVTINA, P. c. d., s. 634636.
612
CHILDE, G. V. The Dawn of Eeuropean Civilization, Paladin, 1957.
613
TODD, M. Everyday of the barbarians: Goths, Franks, Vandals, Batsford, 1972.
614
TODD, M. Germni, s. 151.
609

139

France and Germany: The Creation and Transfomation of Merovingian World.615 Vznamn
je zejmna jeho druh kapitola s pznanm nzvem Barbarsk svt pojednvajc o 6. stolet
a loze Gt ve formovn nov Evropy.
Todd se, v zvru prce Germni, zabv i dosavadnmi zsadnmi historickmi
vdeckmi zvry, kter odhalily minulost Germn. Z vtu vznamnch osobnost drazn
pipomn Gibbonv pohled, kterm se v novovku mn pohled na Germny jako etnikum.
Pro lep orientaci pedkld teni Gibbonovo srovnn Germn a jejich niivho efektu
v porovnn s vojsky Karla V., kdy doslova uvd, e pustoen barbar bylo mn niiv
ne neptelsk akce podnikan vojsky Karla V., katolickho knete, kter si kal csa
man.616
Todd se Gty zabv i v sedm kapitole svoj prce The Early Germans.617 Vnuje se sice
djinnmu vvoji Gt a dalch gentes, rovn vak sleduje kulturn promnu germnskho
svta v oblastech obchodu, diplomacie a socilnch vztah. Velmi zajmav je zvren
kapitola, ve kter se autor zaml nad vnmnm Germn nap djinnm vvojem Evropy
v dlech klasickch autor. Zsadnm pramenem pro poznn germnsk historie sice zstv
Tacitova Germania, zdrazuje vak, e psemn prameny mohly bt asto zavdjc a tak
zneuvny k propagaci nmeck nadazenosti. Opt je zdraznna Kossinova loha a
vrcholem znsilovn historie byla Himmlerova posedlost germnsk nadazenosti vi
Slovanm a Keltm na zklad vykonstruovan nadazenosti nordick rasy.618
Vedle britskch autor je zajmav sledovat i pohled francouzskch, a to na lohu a
vznam Germn, vetn Gt, pi procesu formovn djin Evropy. Jestlie se britt autoi
snaili udret jist nadhled nad djinnou lohou Germn, u francouzskch a nmeckch
autor se asto objevuj vrazn protichdn tendence s nacionlnm akcentem.
Z klasickch autor je teba pipomenout Mauroise a jeho Djiny Francie.619 Zajmav je
z tohoto pohledu jeho prvn kapitola s podkapitolou Jak se barbai smsili s Galoromny, kde
pojednv o vztahu Germn a Galoman. Uvd, e Germni za Tacita byli nsilnit,
proradn a vi cizincm krut. Germnt mui li za vdcem tlupy, kterho slep
poslouchali, ale vazba s krlem nebyla urena zkonem, jak autor podotk, jako tomu bylo
v m. S odkazem na Blocha mn, e politick a vojensk ivot Germn urovaly dv
615

GEARY, J. P. Before France and Germany: The Creation and Transfomation of Merovingian World,
Oxford University Press, 1988.
616
TODD, M. Germni, s. 247.
617
TODD, M. The Early Germans, Blackwell Publishing, 2004.
618
tamt, s. 251252.
619
MAUROIS, A. Djiny Francie. 1. vyd. Praha: Lidov noviny, 1994, 495 s. ISBN 80-710-6098-4.

140

neurit koncepce: kmen a tlupa.

Na Mauroisov dle lze poukzat na pklad etnick zaujatosti. Autor sice zdrazuje
migraci germnskch kmen, ale bez hlubho archeologickho pstupu. Ostrogti, Vizigti,
Sasov, Teutoni a Vandalov mli pouze tendenci pesouvat se na Zpad a Jih, dychtili po
bohatstv e, plodili velk poet dt a nedokzali se vnovat zemdlstv. O germnskch
vpdech Maurois pojednv jako o zkodnickch a loupench vpravch.
Na sklonku antiky sice byli Galoromni poetnj, ale chybla jim soudrnost a
uchylovali se pod ochranu mstskch hradeb, zatmco Germni tboili v polorozpadlch
dvorcch na venkov. Pro obdob 4. stolet v o vvoji msta v Galii pojednv zajmav na
Ausoniov pkladu Gabrielle Villais. V prci Ausoniuscities: perception of the urban space
in fourth century Gaul620 pedkld teni, ve tet kapitole,621 popis a rozdl ivota ve mst
a na venkov prostednictvm vybranch pozdn antickch autor. Zdrazuje pitom i
religizn hledisko, kter mohlo, v urit me, tak ovlivnit ivot mstsk spolenosti.
Sleduje i promnu msta, kolem kterho se zanaj budovat hradby, je maj ochrnit dleit
mstsk centra.622 V irm pohledu problematiku msta, zahrnujc i Sidoniovu analzu,
pedstavuje Fryeova studie Aristocratic Responses to Late Roman Urban Change: The
Examples of Ausonius and Sidonius in Gaul.623
Le Goff zdrazuje, e napklad frant vldci, ale i jin germnt vdci, sdlili sice mimo
msta, ale ve villae, ze kterch spravovali svoje velkostatky.624 Archeologick pohled a
zrove doplnn dochovanch psemnch text pedstavuje napklad Darkova studie625
pojednvajc o nich v severozpadnch provincich msk e ve 4. a 5. stolet. Zajmav
srovnn s Mauroisem a Le Goffem nachzme napklad u Brogiola, a to v otzce postaven
mst626 a ideov podstaty msta.627
Protipl Mauroisova nzoru me pedstavovat napklad Dixonova prce Barbarian
Europe, ve kter autor pedkld pohled na Evropu, v n Germni pejmaj duch antiky a jej
620

VILLAIS, G. Ausonius cities: perception of the urban space in fourth century Gaul, University of
Birmingham, 2009.
621
tamt, kap. 1, III., s. 29-36.
622
tamt, kap. 2, I., s. 4041.
623
FRYE, D. Aristocratic Responses to Late Roman Urban Change: The Examples of Ausonius and
Sidonius in Gaul: in The Classical World Vol. 96, No 2, The Johns Hopkins University Press, 2003, s.
185-196.
624
LE GOFF, J. c. d., s. 50.
625
DARK, K. The Arceological Implications of Fourth and Fifth Century Descriptions of Villas in the
Northwest Province sof the Roman Empire: in Historia: Zeitschrift fr Alte Geschichte, Bd. 54, H 3,
Franz Steiner Verlag, 2005.
626
BROGIOLO, P. G. Towns and their territories between late Antiquity and early middle Agens, Brill,
2000.
627
BROGIOLO, P. G. The Idea and Ideal of the Town Between Late Antiquity and the Early Modern
Ages, Brill Academic Pub, 1999.

141

kulturn ddictv.628 Jako boj civilizac Maurois pojm bitvu na Katalaunskch polch, kde
spolen sil man a Germn zachrnilo Zpad. A zarejc se me jevit jeho tvrzen,
e Burgundov, Gtov a Frankov chovali upmn respekt k mu a oenit se s mskou
patricijkou byla est.
Na druh stran vak piznv, e ptomnost barbar na jih od Loiry nebyla pro obyvatele
Galie nutn nesnesitelnou. Jako pklad uvd Sidoniovo sil pomtit germnskou nobilitu
a pozvednout ji na vy rove, co v ppad Theodericha II. me bt povaovno za
sten spch. erp pitom zejmna z jeho Epistulae, a to ve vztahu ke Gtm i Frankm.
Ale i v Chlodvkov dob byli Germni pro Mauroise jen barbary a jednota Gal byla
udrovna jen ortodoxi.629 Autorova zjevn zaujatost a nacionln ctn se tkaj zejmna
vztahu k pvodnm obyvatelm Galie, kdy galsk spolenost sice byla barbarsk, avak
nikoliv divok, ale inteligentn ke krse slova a na msk ivot zvdav.630
Francouzsk pohled na Germny m oproti jinm nrodm nezanedbateln specifika,
zvlt vi Gtm. Zajmav pohled nabz napklad Montesquieu. O jeho erudovanosti a
poctivm pstupu historika nelze pochybovat, avak jeho prce Slva a padek e msk je
vi Gtm tak vrazn neptelsky naladna. Ze veobecnho pohledu Montesquieova
prce trp zejmna nekritickm pijmnm informac z dl pozdn antickch autor, vetn
tch uvdnch v pedkldan prci. V nkolika ppadech je tento vliv pmo zsadn
v len bitvy u Adrianopole, kde pejm informace od Ammiana, a situaci po n
charakterizuje jako nenapravitelnou zkzu a dlouholet plundrovn cel oblasti, co jen
zvrazuje strach z Germn.
Autorv postoj ke Gtm je krajn neptelsk. Pipomn situaci za vldy csae Galla631
a nsledn udlosti v Thrkii. Gallus skuten dokzal odvrtit germnsk njezdy, kde prv
Gtov mli hlavn roli. S odkazem na byzantskho historika Malchuse632 zdrazuje, e
Gtov byli velmi niiv nrod, vyhubili vechny rolnky v Thrkii a usekli ruce vem, kdo

628

DIXON, W. P. Barbarian Europe, Elsevier Phaidon, 1976.

MAUROISE, A. c. d., s. 20 22.
630
tamt, s. 13.
631
Trebonianus Gallus (251-253), csa, roku 245 konzul msk, jeho politick karira vi Gtm se
poj s psobenm ve funkci mstodrcho Horn a Doln Moesie, kdy roku 250 piml Knivu a jeho
Gty, aby se sthli od Novae. Po smrti Decia u Abritta vak uzavel s Gty velmi nevhodnou mrovou
smlouvu, podle kter se smli vrtit dom nejen s vekerou koist, ale rovn is mskmi zajatci.
(Grant, mt csaov, s. 178)
632
Malchus, byzantsk historik, obsah jeho dla, De Excerpta legationibus Romanorum ad gentes, se
nachz napklad v Books of Histories, The Fragmentary Classicising Historians of the Later Roman
Empire: Eutropius, Olymiopodorus, Priscus and Malchus, Liverpool, 1983., i v Corpus Scriptorum
Historia Byzantinae, Vol 5, ed. B. G. Niebuhr, 1829, s. 244-278.
629

142

vedli vozy.633 Montesquieu si vm i rozdl mezi Germny v pouit zbran, kdy napklad
Gtov byli s meem velmi dob, Herulov zase napklad vynikali v lehk pchot. Podobn
jako Maurois i on si vm galsk odvahy. Ke svm argumentm vyuv zejmna poznatk
ze Salviana, kdy oban pronsledovni vbrmi radji utkali k barbarm.634
A schizofrennm se v porovnn s pasemi pojednvajcmi o germnsk barbarsk
krutosti me zdt jeho smlen o Francch. Pi len Justininovch vboj v Itlii, kdy
mskho csae pekvapiv popisuje vtinou velmi negativn, pipomn, e tak jak Justinin
dobval Afriku a Itlii, nai Frankov podobn spn porazili Vizigty, Burgunany,
Lombarany a Saracny.635 Jeho smlen o Germnech lze patrn charakterizovat tak, e
jsou sice barbai, ale Frankov stoj u zklad stedovk Francie, kdeto Vizigti jsou
pojmni jako uchvatitel.
I jindy nezaujat Le Goff zdrazuje pokles pozdn antiky a upozoruje na vlastn
zchtralost mskho svta, barbarstv starch primitivnch sil a pevzet mskho modelu
s germnskm ntrem. Navc barbai zmaili lidsk ivoty, zniili pamtky, hospodsk
zazen, umleck poklady, cesty, dlny, skladit, zavodovac systmy a obdlan
pozemky.636 O negativnm pnosu Germn pro pozdn antick svt jist neme bt
pochyb, ale paualizovat jej na cel zpadn imprium je obtn.
Hovoit o konci zpadn civilizace, jak se pokoueli nkte historikov novovku, lze jen
tko.637 Brta podotk, e kolaps je soust vvoje jakkoliv civilizace, je to i nadje na
nov ztek, obdob, ve kterm nefunkn sti spolenosti zanikaj a postupn se rod nov,
lpe adaptovan na nov podmnky. Jedn se tak pouze o pokles sloitosti, sofistikovanosti a
kvality ivotn rovn, protoe ta pvodn ji nen nadle udriteln, pijateln a
financovateln.638
Pochopit tento proces vak vyaduje hlubok znalosti a ani ty nemus bt interpretovny
sprvn. Bloch ve sv prci Obrana historie dokonce kritizuje de Coulangesovy zvry a
uvd e zkoumal potky feudlnho zzen, o nm si, obvm se, uinil pouze ponkud
zmatenou pedstavu, a t prvopotky nevolnictv, je na zklad popis z druh ruky

633

MONTESQUIEU, Ch. Slva a padek e msk. V etin 1. vyd. Peklad Dana Melanov.
Praha: Akropolis, 2010, 170 s., s. 135, ISBN 978-807-3041-311.
634
tamt, s. 131.
635
MONTESQUIEU, Ch. c. d., s. 140.
636
LE GOFF, J. c. d., s. 52.
637
O vznamu sledovn asu a jeho vlivu na promny smlen zajmav pojednv mj. prce Zeit
und Geschichte, Kulturgeschichtliche Perspektiven (Herausgegeben von E. Chvojka, A. Schwarcz, K.
Thien Oldenburg Verlag Wien Mnchen, 2002).
638
TUREEK, T., BRTA, M. Kolaps neznamen konec, Vyehrad, 2013, s. 67 - 68.

143

pojmal zcela myln.639 Neet vak ani sebekritikou Ti nejslavnj z ns se nkdy

dopustili podivnch omyl proto, e opomenuli v patinm okamiku a na patinm mst
uplatnit rozumn regresivn metodu.640
Problm spov ji napklad v samotnch odbornch nzvech bienfait beneficum
pouvan pro m a fief lno, pojem uvan mezi Germny. Dal generace je nadle
uvaly a pitom jim pozvolna dvaly, ani by si to uvdomovaly, jin vznam.641 Tak
msk prvo platilo nadle jako osobn prvo mskho obyvatelstva novch germnskch
stt a pro poteby tohoto obyvatelstva se pokusil burgundsk krl Gundobad642 a vizigtsk
panovnk Alarich II., podit kodifikaci, kter mla elit nejasnostem a zmatkm,
petrvvajcm v aplikaci mskho prva jet z doby samostatn zpadomsk e.643
Lze pochopit, e nkterm francouzskm historikm, etnografm i antropologm a jinm
vdcm se me etnick pslunost k francouzskmu/galskmu nrodu jevit vrazn jinak
ne autorm z nmecky hovocch zem. U Montesquieua se pak zeteln objevuje rozdl ve
vnmn my Frankov a oni germnt, barbart Gtov. Le Goff vak napklad
pipomn i zkou spoluprci, ba spojenectv mezi Franky a Vizigty v Hispnii. Hlavn
lohu pitom sehrla ena, krlovna Brunichilda,644 dcera vizigtskho aristokrata
Athanagilda,645 kter si pivlastnil toledskou korunu. Nakonec satkem jedn ze svch dcer
s ddicem vizigtskho trnu Brunichilda obnovila spojenectv Frank s vizigtskou
Hispni.646 I Vandalov, kte jsou asto pojmni jako symbol germnskho barbarstv,
vytvej v severn Africe sice svbytnou, ale pomrn vysokou kulturu. Bednakov
s odkazem na Prokopia a Agathia pipomn, e oba autoi si cenili vandalsk romanizace
bydleli v rezidencch bvalch mskch majitel, denn se vnovali hygien, na hostinch
jedli vybran jdla, oblkali se do hedvb, zdobili zlatem, podali a navtvovali hudebn a
divadeln pedstaven.647
Vjimenost Galoman na sklonku antiky piznv i Dahlheim. O nesnzch v Galii v 5.
639

BLOCH, M. Obrana historie aneb povolnm historik, Cahiers du CEFRES. No 8, Antologie

francouzskch spoleenskch vd: Antopologie, Sociologie, Historie, ed. F. Mayer, V. Hubinger, L.,
Bazac-Billaud, juni 2010, vod a prvn kapitola knihy Apologie pour lhistoie ou Mtier dhistorien 738, Pa, A. Colin, 1974, pekl. M. Havlkov, s. 17.
(http://www.cefres.cz/pdf/c8/bloch_1995_obrana_historie.pdf)
640
tam
641
tamt, s. 13.
642
Gundobad (473-516), msk patricij, pbuzn Ricimera a burgundsk krl.
643
KINCL, J., URFUS, V: msk prvo, s. 64 - 65.
644
Brunichilda (543-614), manelka austrasijskho krle Sigiberta I.
645
Athanagild (555-567), jako vdce vizigtsk aristokracie se postavil proti vld krle Agila (549554)
646
Mui a eny stedovku. Vyd. 1. Editor Jacques Le Goff. Peklad Lada Boskov. Praha:
Vyehrad, 2013, 447 s., s. 51 52, ISBN 978-807-4293-771.
647
BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 136.

144

stolet p prv pvodn obyvatel Galie, aristokrat a klerici, kte se postupn zaali
duchovn i hospodsky odpoutvat od ma.648 Autor vystupuje jako nestrann historik a
sna se teni piblit skutenost, e Galoman, a zejmna aristokrat a duchovn, se
snaili brnit proti Germnm i vojenskmi prostedky. Sidoniv ppad je tak symbolem
toho, e pvodn star antick msk ivot spl ke svmu konci.
Kincl v vodu dla ehoe z Tours poznamenv dleit vvojov pedl. Frankov na
sklonku existence zpadnho impria pichzeli do Galie jako neptel, dobyvatel, kte si
podizuj i mstn obyvatelstvo msk provincily, avak nrodnostn antagonismus
zatlaoval do pozad antagonismus sociln, a to jak u dobyvatel, tak u porobench.
Nenpadnm zpsobem se v ehoov prci postupn objevuje skutenost, e galsk
aristokracie si udrela a zajistila trval a vznamn vliv na vechen politick ivot v novch
germnskch sttech.649 Je mon, e prv tento vvoj mohl vrazn ovlivnit mon ctn
galsk nadazenosti vi Germnm, kte sice postupn nebyli pojmni jako neptel, ale
duchovn silou nemalou dobu zaostvali oproti galoromnsk aristokracii. Na druh stran
Burckhardt si vm zdivoen germnskch na zem msk e ve smyslu toho, e se
tehdy jednalo o hrozn ivot. Podle Burckhardta se Germni chovali tak, jako by byli zbaveni
vlastnost sv rasy a pejali od man jen vlastnosti zl. A a po ase, kdy byla krize
pekonna, vznikaly nov a zdrav nrody.650 Dsledky tchto mylenek, kter mystifikovaly
realitu djin, pipomn i Bloch, kdy se velk epochy vyznaovaly nadvldou dobyvatelskch
populac nicch jedna druhou a kolektivn pam v prbhu tm celho stedovku ila
z apokalyptickho mtu o tyech ch mdsk, persk, eck a nakonec msk.651
Zvrem lze jen pipomenout a zdraznit rozdln nacionln ctn zejmna mezi
francouzskm a nmeckm pohledem. Ve velk vtin ppad oba interpretovaly vliv
Germn v Galii zcela odlin. Nacionln hledisko pedstavovalo nezanedbatelnou veliinu,
kter na jedn stran zdrazovala galskou vjimenost a nositelku ddictv zanikajcho
zpadnho mskho impria, na druh stran Germny, kte svm ivotnm stylem a
pizpsobivost dokzaly navzat na antickou tradici a vlenit ji do nov vznikajcch
germnskch krlovstv.

648

DAHLHEIM, W. c. d., s. 141.

EHO Z TOURS. O boji krl a dlu spravedlivch, s. 17-18.
650
BURCKHARDT, J. vahy o svtovch djinch. Vyd. 2., V nakl. Votobia 1. Peklad Ji Loser.
Olomouc: Votobia, 1996, 263 s., s. 142-143, ISBN 80-719-8149-4.
651
BLOCH, M. Obrana historie: aneb, Historik a jeho emeslo. Vyd. 1. Peklad Helena Beguivinov.
Praha: Argo, 2011, 159 s. Historick mylen (Argo), sv. 57., s. 133, ISBN 978-802-5704-035.
649

145

ZVR
a) Djinn vznam pozdn antiky

Bez nadszky lze ci, e podstatn st Evropy vd za svoji duchovn i materiln

kulturu msk i, jakkoli djiny mskho impria byly pohnut a protkan krutost a
nsilm, co dokazuj na sklonku antiky i dla mskch autor. Dawson vstin zdraznil, e
od doby Julia Caesara, po vce ne tyi stalet, prochzela stedn a zpadn Evropa
postupnou romanizac, kter postihla vechny strnky ivota a vytvoila trval zklad pro
pozdj rozvoj zpadn civilizace. Avak veker skvl rozvoj mstsk civilizace v sob
nesl zrodek svho vlastnho padku. Tm, e byl vnucen shora, podroben nrody jej nikdy
zcela nepijaly za svj.652
To, jakm zpsobem odkaz antiky pijmaly stedovk stty, vak pedstavuje velmi
obtnou otzku, nebo vyrovnn s kulturnm ddictvm antick msk civilizace nebylo
jednoduch. usta ve svch vahch napklad pipomn snahu alsaskch a pornskch
humanist na konci 15. stolet charakterizovat pkr protiklad mezi drsnou rekovnost a
strohou mravn kzn starch Germn a padkovmi rysy jejich mskch souvkovc. Pro
nzornost uvd opata Trithemia, kter zbsnil soubor domnlch doklad o pokroilosti
nrodnch d starch Frank, jen aby se nezdlo, e vechna vzdlanost vyvrala pouze
z mskch zdroj. S ustou lze jist souhlasit, e odkaz antiky je do nitra na kultury tak
hluboko vrostl, e se sotva kdy stane pouhm vybledlm stnem dvn minulosti.653
Le Goff zdrazuje nutnost rozliit pojmy objektivity a nestrannosti s tm, e historik
nesm rozvjet njakou tezi, nesm obhajovat njakou vc, a u je jakkoliv, proti vpovdi
existujcch svdectv. A konen nejobtnj fz je (a v tom nmeck i francouzsk
historiografie, v souvislosti s vznamem mskho ddictv a germnsk sly, mly asto
vrazn interpretan problmy), e by ml stanovit a zformulovat pravdu nebo to, co za
pravdu pokld. Nezanedbateln je tak vliv spoleenskho prosted. Reln nzor pedkld
Wolfgang Mommsen, kter definoval ti prvky spoleenskho tlaku. Self-image, tedy
pedstavu, jakou si o sob vytv spoleensk skupina, jejm je historik mluvm a do n
sm pat, dle pojet pin spoleenskch zmn a konen perspektivu budoucch
spoleenskch zmn, kter se jev jako pravdpodobn a mon a kter orientuj historikovu
652

DAWSON, Ch. Zrozen Evropy: vod do djin evropsk jednoty. Vyd. 1. Peklad Miroslav
Kratochvl. Praha: Vyehrad, 1994, 244 s. Historica (Vyehrad), sv. 41., s. 23, ISBN 80-702-1114-8.
653
USTA, J. vahy o veobecnch djinch: velk milnky. Vyd. 1., Praha: Argo, 1999, 341 p.
Historica (Vyehrad), sv. 41., s. 61, ISBN 80-720-3217-8.

146

interpretaci.654 Konen je vhodn zdraznit i ti druhy historiografie, jak je zaznamenal

Friedell. Tedy na referujc narativn, kter zpravuje o udlostech, pragmatickou naunou,
je udlosti spojuje s motivacemi a zrove se z nich sna vyvozovat ponauen, a
genetickou vvojovou, kter podv udlosti jako organickou souvislost a prbh.655 Pro
bdanou problematiku analzy narativnch pramen pozdn antiky m, v tomto kontextu,
historiografie mimodn vznam.
Interpretace historickho vvoje a udlost v obdob pozdn antiky tak zdaleka nen
uzavenou kapitolou. Naopak, je velmi dynamickou. Nmeck a francouzsk pstup k
antickmu ddictv je velmi specifick a tvo i dkaz. V tto souvislosti nelze pominout
Spenglera a jeho dlo Znik zpadu. K problematice lohy msk e Spengler uvd, e
civilizace je nevyhnutelnm osudem kultury, nebo to jsou nejzaz a nejumlej stavy, jich
je vy druh lid schopen, a teprve tm lovk porozum manm jako nslednkm Heln.
A jak doslova dodv: Nebo co m znamenat to, co lze popt jen przdnmi slovy, e
man se stali barbary, barbary, kte ji nepedchzeli velkmu vzept, nbr je uzavrali?
Bezdu, nefilosofit, bez umn, nechutn a k brutalit, bezohledn se drc relnch
spch stoj mezi helnskou kulturou a nicotou. Svoje mylenky zavruje zajmavou
vahou: eck due a msk intelekt to je to tak se odliuj kultura a civilizace.656
Putnv zasvcen a odborn doslov ke Spenglerov prci trefn oznauje smysl dla, kter
pedstavuje pokus o vklad skrze metodu morfologie svtovch djin, kterou autor
speciln k tomu elu vytvoil.657
Putna velmi vstin popsal podstatu Spenglerova dla, nebo pi pohledu do djin
evropskho pemlen o Evrop je to prce velmi tradin. Tento typ se prv objevuje ji
v obdob pozdn antiky.658 Autoi vybran pro pedkldanou prci pociuj, e epocha, ve
kter ij, m za sebou velikou a nepehlednou mnohost vvoje a e je nyn teba ji njakm
zpsobem celostn uchopit. S Putnou lze souhlasit i v tom, e mnoz, zvlt pohant autoi
pozdn antiky, mnili, e jsou na konci, a mnoz autoi stedovku mnili, e jsou po
konci. O to vce se snaili shrnout, uchovat a na jeden jmenovatel pevst veker vdn,
kter jim zbylo.659
654

LE GOFF, J. Pam a djiny: velk milnky. Vyd. 1. Peklad Irena Kozelsk. Praha: Argo, 2007, 264
s. Historick mylen, sv. 36., s. 122, ISBN 978-807-2038-626.
655
FRIEDELL, E. Kulturn djiny novovku. Vyd. 1. Peklad Jan Hlavika. V Praze: Triton, 2006, 579
s., s. 18, ISBN 80-725-4683-X.
656
SPENGLER, O. Znik Zpadu: velk milnky. Vyd. 1. Peklad Irena Kozelsk. Praha: Academia,
2011, 264 s. Historick mylen, sv. 36., vod, kap. 12., s. 39, ISBN 978-80-200-1886-1.
657
tamt, s. 735.
658
tamt, s. 742.
659
SPENGLER, O. c. d., s. 743.

147

Zrove je vak nutn se smit se skutenost, na kterou upozoruje Lvi-Strauss,660 e

lovk nikdy neme, a to ani, kdy se stane historikem nebo archeologem, navzat pm
kontakt se zmizelou civilizac jen prostednictvm psanch dokument nebo vtvarnch
pamtek, kter dan spolenost nebo jin spolenosti o sob zanechaly.661
Z antropologickho pohledu se pedkldan prce pokouela obhjit mylenku, e msk
kulturn vjimenost se nezakldala na vrozench duevnch vlastnostech. Podle Murphyho
pesvden nzory, e urit rasy a skupiny ztlesuj vrozen duevn vlastnosti, se
nezakldaj na dnch prokazatelnch faktech. Tak je nutn pijmout nzor o lidsk
pirozenosti, kter klade velk draz na genetickou ddinost lidskho chovn, ani in
neoprvnn zvry o rasov odlinosti tento pstup vychz z toho, e lidstvo je
psychologicky jednotn a tud rozdly v chovn a duevnch rysech existuj jen mezi
jednotlivci, nikoliv mezi nrody.662 V irm kontextu je vak teba zdraznit, e pokud by
tomu tak skuten bylo, nebyla by dn antropologie mon.
Odkazem antiky se zabv i Huntington. Podle jeho mnn Zpad byl Zpadem dlouho
pedtm, ne se stal modernm, a hlavn charakteristick znaky Zpadu, kter jej odliuj od
ostatnch civilizac, jsou mnohem starho data ne jeho modernita. A tak Zpad jakoto
civilizace tet generace zddil mnoh od civilizac pedchzejcch, z nich tou
nejvznamnj byla prv civilizace antick. Toto ddictv je znan obshl a zahrnuje
eckou filosofii a racionalismus, msk prvo, latinu i kesanstv. Antick odkaz pejala i
civilizace islmu a pravoslav, ovem zdaleka ne do takov mry jako Zpad. Z jazykovho
hlediska Huntington pipomn, e Zpad sice zddil latinu, ale po vzniku jednotlivch
nrod se zpadn jazyky seskupily do dvou velkch celk jazyky romnsk a germnsk.
Rovn pojet zkona jako ohniska civilizovanosti pochz z mskho ddictv. msk
imprium tak stoj na potku oddlen duchovn a svtsk autority, kdy po cel zpadn
djiny existovala vedle sttu i crkev. Symbolem Zpadu se tak stvaj znaky jako Bh a csa,
crkev a stt, duchovn a svtsk autorita, kter jsou prv znakem dualismu pevaujcho

660

Podle Wolfa, Lvi-Strauss pedstavuje v djinch modern antropologie osobnost, kter pispla
k poznn vzniku a vvoje lidsk spolenosti svoj strukturln teori a metodou, objasujc souvislosti
mezi pedhistorickmi a historickmi spolenostmi a to na celm svt a nae vdeck poznn
lovka piblil nejen v dimenzch civilizanch epoch, ale i v rozmrech vesmrn orientace lovka a
to na vech kulturnch rovnch lidstva od pravku po dneek. (WOLF, Josef. Integrln antropologie
na prahu 21. stolet. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 439 s., s. 179, ISBN 80-246-0380-2.)
661
LVI-STRAUSS, C. Rasa a djiny. Vyd. 1. Peklad Hana ervinkov. Brno: Atlantis, 1999, 71 s.
Studijn texty (Sociologick nakladatelstv), sv. 15., s. 11, ISBN 80-710-8138-8.
662
MURPHY, F. R. vod do kulturn a sociln antropologie. Vyd. 1. Peklad Hana ervinkov. Praha:
Sociologick nakladatelstv, 1998, 267 s. Studijn texty (Sociologick nakladatelstv), sv. 15., s. 27,
ISBN 80-858-5053-2.

148

v zpadn kultue.663 Nejinak ivm odkazem bylo antick umn. Duby zdrazuje pedvn
tradice antickho umn prostednictvm psemnictv. Napklad ilustrace karolinskch
rukopis toti podle veobecnho mnn obsahovaly poselstv Augustova ma a stejn jako
vyuovn gramatik oivovaly istou, panenskou latinskou kulturu, uchrnnou ped zkzou
barbarstv.664
mt historikov vak tak dokzali ve svch dlech velmi obratn vyut pojmu my
man a oni barbai. Adekvtn odpov, jak vznik ono siln my, nabz napklad
Eriksen. Nepopr, e v procesu vytven vdom my jist pomhaj spolen zkuenosti,
jazyk a nboenstv, ale to nen ve. Pomh teba t i na stejnm mst, ale stle nenalzme
to fundamentln: Vytvoit jasn, spolen cl namen do budoucnosti, ve kterm hraje
nasazen jednotlivch len klovou roli. Teprve meme-li jasn vytyit svho spolenho
neptele, onoho druhho, kter by mohl zmait veker nae spolen plny, m spolenost
ve, co potebuje ke stvoen silnho a solidrnho pocitu my, kter trv tak dlouho, dokud
je mon vyvolvat neptele.665 Tuto vahu lze uplatnit i na msk imprium ve vztahu ke
Germnm, nebo nap mskmi djinami bylo hlavnm motivem ochrnit mskou
civilizaci, it romanizaci a nabdnout vy kulturn rove. Pi pohledu napklad na
promnu Galie, kter se zpotku brnila msk expanzi, lze konstatovat, e man ve svm
sil uspli. Jestlie i takto existuje pro msk svt vymezen onoho my, nelze pominout
jeden dleit bod, co pro many pedstavovala kultura, na kterou byli mt autoi tolik
hrd? Budil si pro tuto odpov zvolil Cicera, kter oznail filosofii za kulturu ducha, a
kultura byla pokldna za sfru, jej dosaen odrelo nejvy intelektuln a duchovn
aspirace.666

* * *

663

HUNTINGTON, Samuel P. Stet civilizac: boj kultur a promna svtovho du. Vyd. 1. Praha:
Rybka, 2001, 447 s., s. 70-71, ISBN 80-861-8249-5.
664
DUBY, Georges. Vk katedrl: umn a spolenost 980-1420. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002, 332 s.,
[32] s. obr. pl., s. 28, ISBN 80-720-3418-9.
665
ERIKSEN, Thomas Hylland a Marek JAKOUBEK. Antropologie multikulturnch spolenost:
rozumt identit. Vyd. 1. Peklad Tereza Kuldov. Praha: Triton, 2007, 268 s. Studijn texty
(Sociologick nakladatelstv), sv. 15., s. 144-145, ISBN 978-807-2549-252.
666
BUDIL, I.: c. d., s. 15-16.

149

b) Souhrnn pohled na vybran pozdn antick msk autory a jejich dla

V pedkldan prci jsem se pokusil piblit pohledy pozdn antickch mskch autor,
v ele se Sidoniem Apollinarem, na Gty a dl pohled i na ostatn vznamn germnsk
kmeny. Snail jsem se zamit zejmna na vnmn kulturnch rozdl a pokusit se nalzt
ppadn progres ve zmn tolerance odlinch kultur.
Z vybranch autor zaujmal nejmn vstcn stanovisko k barbarm Ammianus
Marcellinus. Barbary chpal jako vnou hrozbu pro mskou i. Jeho tolerance ke Gtm, a
Germnm obecn, je prakticky miziv a jako staroman ani nehledal velk rozdly mezi
barbary. Povtinou se omezoval jen na vet jejich negativnch vlastnost.
Uritou vjimkou je povimnut si germnskch dobrch vojenskch vlastnost, zejmna
vytrvalosti a zarputilosti, co pravdpodobn poznal za svho psoben ve vojsku. Pi hlub
analze jeho dla lze vak vysledovat i hierarchizaci Germn z pohledu jejich
nebezpenosti. Velmi nebezpen pro i jsou zejmna Alaman, kte jsou i velmi zuiv,
velmi nebezpen jsou vak i Gtov. Pipomn ale tak barbarsk etnika, kter mohou bt
pro m dokonce prospn, kdy jmenuje napklad Burgundy. Pesto jejich pozitivum pro
i je dno pouze poslunosti vi impriu v jeho snaze zastavit divok barbarsk etnika.
Velkou roli v jeho posuzovn pedstavovalo zejmna nboensk vyznn. Jako
staroman pipoutl jedinou monou zchranu impria v nvratu ke starm podkm, co
vak s sebou neslo jasn odmtn veho nemskho. Tedy i negativn postoj k barbarskm
etnikm, kter pro nj podvdom pedstavovala ve vech smrech velk nebezpe.
Na rozdl od ostatnch popisovanch autor jet zail msk imprium ve velk sle, co
mohlo mt na jeho sudek nezanedbateln vliv. eka uvd, e Ammianus vil v nezdoln
koeny tradic msk e, akoliv si uvdomoval, e pro barbarsk sousedy jen mlo
znamenaj, a na obyvatelstvo neztvrnn antickou vzdlanost se dval se znanm
despektem, ba a nenvist.667 V konenm vsledku vak nepipout monost jakkoliv
spoluprce s germnskmi etniky.
Zosimv postoj ke Gtm se jev velmi podobn, jako tomu je v ppad Ammiana.
Spoluprce s Gty, i s Germny obecn, nepipad v vahu bez ohledu na to, k jakmu kmeni
nleej. Msty lze nalzt v jeho prci, na pozad kritiky barbar, tak kritiku mskch
pomr. Na prvn pohled je vak obtn rozpoznateln, avak v Zosimov prci je mnohem
vraznj ne u Ammiana.

667

AMMIANUS MARCELLINUS. c .d., s. 14.

150

Zosimos, na rozdl od Ammiana, odmt Germny jako celek a zrove upozoruje na

jejich nebezpenost pro i, kdy poukazuje na mon dezintegran tendence v
mskm impriu, pokud by barbarm byla umonna ir asimilace.668
Zosimos tak vystihl vznamn prvek, kter piblil mskou i k zniku, kdy
poukazoval na ast stdn dstojnk, ji organizovali povstn a palcov pevraty s clem
uchopit absolutn moc nad . Ammianus sprvn postehl, e tmto zpsobem je umonna
infiltrace germnskch dstojnk, s vraznm podlem Gt, do mskch slueb a tento
trend narstal s tm, jak msk e upadala do m dl vtho vnitnho chaosu.669 Zdaleka
ne vichni germnt vojevdci vak byli pro mskou i neprospn. Nezdka germnsk
velitel, a to byl napklad Stilicho nebo Arbogast, vrazn pomohl k zchran mskho
impria.670 msk armda vykazovala, co do poetnho stavu, vdy ctyhodnou slu, avak
v otzce morlky, s postupem barbarizace e, jak poukazuje v citovan prci Bury, ztrcela
sv postaven. Navc je vhodn vzt v vahu skutenost, e germnt vojevdci mnohdy
nemli ani pli dvodu bojovat proti svm germnskm druhm.671
V pedkldan prci jsem se snail obhjit, ukzat, e Ammianus a Zosimos patili
k nejvtm odprcm mylenky mon tolerance Gt, Jordanes vak naopak zastval postoj,
e Gtov mohou bt msk i vrazn prospn. Jako jedin tak hned nezavrhoval jejich
djiny a morlku, ba naopak. V eskm prosted zcela vjimen, a zde asto citovan
Dolealova prce o interakci Gt a mskho impria ve 3. - 5. stolet podv reln pohled
na Jordanovo vnmn Gt. Pesto e Jordanes zstval na msk stran. Podle Doleala ani
jeho chvla Gt a jejich spch, ani jeho strann jim oproti jinm germnskm kmenm a
intenzvn zjem o ve, co se v dob jeho ivota bylo mono dozvdt o gtsk historii, a
dokonce ani jeho gtsk pvod nebyly v rozporu s tmto postojem. Zkladnm problmem
jeho dla bylo zejmna mechanick pebrn ideologick npln Cassiodorova spisu, a proto
Getiky mohou asto vytvet nejednotn a nevyven obraz djin Gt. Metodologicky lze
Jordana obvinit z toho, e nekriticky pebral informace z Cassiodora a jeho vlastn motivace
a nzory se asto v Getikch zcela ztrcej.672 Pestoe Getiky nepedstavuj serizn
faktografick pramen o gtskch djinch, m Jordanes nepopirateln msto ve vnmn a
pstupu mskho autora vi Gtm a v tomto ohledu je vznam jeho dla obrovsk.
Len djin pozdn antiky Prokopiaem z Kaisareie m stylisticky velmi mnoho spolench
668

Odborn vklad k tomuto tmatu podv ekv doslov v Zosimov citovanm dle (s. 292-302).
GRANT, M. Pd e msk, s. 102-103.
670
BURY, J. B. c. d., s. 126-137.
671
GRANT, M.. Pd e msk, s. 26-27.
672
DOLEAL, S. c. d., s. 56.
669

151

rys zejmna s Ammianem. Jeho pohled se zamuje zejmna na udlosti po pdu zpadnho
mskho impria. Vavnek, k Doslovu Prokopiovm Vlek s Gty,673 vystihuje vechny
podstatn rysy Prokopiova dla a zdrazuje jeho zjem o popis umleckch pamtek,
prodnch zvltnost, ale tak o vvoj jednotlivch nrod, kter byly v kontaktu s mskm
impriem. S Ammianem jej navc spojuje zven zjem o vojenskou problematiku. Pesto
jeho dlo nelze s jistotou zcela piadit k Ammianovi i Zosimovi. Dvodem je pedevm
Prokopiova upmn snaha zdraznit i kladn rysy neptel ma, a to vetn Gt.
Neochvjn vak vdy zstv na msk stran, jako man hrd na nadazenost a svtov
posln mskho impria a jako pesvden zastnce msk sttn mylenky.674 Vavnek i
Bednakov si shodn vmaj napklad Totily, kter dokonce vystupuje jako hrdina.
Bednakov pibliuje Totilovu e, jak ji popisuje Prokopios, ve kter Totila ml zdraznit,
e Gtov si dve cenili spravedlnosti mn ne ehokoliv jinho, a to pimlo Boha, e se
postavil na stranu neptel. Pipout vak, e je mon, e Prokopios Totilovy ei upravil,
aby z nich uinil nstroj mravnho psoben na tene svch djin.675
V pedkldan prci jsem se zmrn zabval zejmna jeho popisem udlost na
Apeninskm poloostrov v 6. stolet, abych se pokusil porovnat jeho vztah ke Gtm
v konfrontaci nejen s many, ale i dalmi germnskmi gentes. Konen vsledek potvrzuje
nzory Vavnka i Bednakov s doplnnm, e Prokopios uinil nezanedbateln krok ve
vvoji smlen o Gtech mezi mskmi autory.
Sidonius i Prokopios pouvaj pi popisu gtskho etnika rznch metod. Sidonius
poukazuje na vedn ivot gtsk nobility a pibliuje i systm krlovsk vldy. Prokopios se
vce zamuje na politick djiny a jeho komente psob jako djepisn vklad, kter vak
pojm s velkm nadhledem a bez osobnch emoc.
Zpsob, jakm autoi vnmali Gty, je znan problematick. Oba, Sidonius i Prokopios,
chovaj ke Gtm nedvru. Sidonius bv ke Gtm asto kritick, a i kdy poukazuje na
jist civilizan posun, asto nalezneme v jeho len podobnou mskou hrdost jako u
Ammiana, kdy Gtov maj mt sv vymezen hranice, kter m strit msk vlda.
Prokopios se vak sna vystupovat jako nestrann historik. V Sidoniovch dopisech lze
nalzt pohled mskho biskupa, pro kterho zstvaj nkter gtsk zvyky tko
pochopiteln, u jinch germnskch kmen zcela zavrenhodn. A to v oblasti stolovn,
odvn, zvyk a podobn. Uvdomoval si vak, e je nutn jednat prozrav a diplomaticky, a

673

PROKOPIOS Z KAISAREIE. Vlka s Gty, s. 416-438.

tamt, s. 432.
675
BEDNAKOV J. Sthovn nrod, s. 133.
674

152

pokud existovala by mal nadje, e je mon se s Germny dohodnout, bylo pro mskou
i pmo nutnost se o to pokusit, a jsou jejich pedsudky jakkoliv velik.676 V ppad
poteby se dokzal penst pes thu doby a hledat reln een nastal situace, co se
ostatnm autorm podailo jen ve velmi omezen me nebo vbec. Sidoniova situace byla,
oproti vybranm autorm, tiv tak proto, e byl pmm souasnkem uchvcen sti
Galie Gty.
Ze Sidoniovch text lze zeteln poukzat na to, co vstin pipomn Bednakov, e
nadazenost man nad barbary nezanikla ani v kesansk e msk e a u kesanskch
autor.677 Na druh stran nelze opominout nzor Salviana, kter sice nen pedmtem
pedkldan prce, ale Bednakov velmi dobe vystihla jeho smlen, kdy Salvianus
spatuje jeden z hlavnch koen zla v msk spolenosti v nenasytn touze po dalm
bohatstv, ale Gtov tak bezuzdnou chtivost neznaj.678
Sidonius sm ochotn spolupracoval s Gty a dokonce je oceoval (co dokazuj vybran
Sidoniovy texty), kdy byli hlavn oporou Avitova reimu. Byl tak ochoten akceptovat
kontrolovanou gtskou teritoriln expanzi.679 Protestoval vak, kdy ovldli jin Galii bez
souhlasu stedn vldy. mt aristokrat z jin Galie, vetn Sidonia po jeho nvratu z
exilu, byli ochotni poddit se gtsk moci, paklie by jim nezbvala jin monost. Tato
zmna politick orientace mla velkou dleitost, nebo znamenala rozbit zjmov koalice,
na n byla zpadomsk e zaloena.680
Sidoniv vznam pro djiny Galie zstv obrovsk. Jeho svdectv o skutcch mskch
csa, germnskch panovnk, galomsk aristokracie, crkevnch hodnost a o kulturn
perspektiv Gt jako celku v obdob nestability Galie druh poloviny 5. stolet je zcela
vjimen.681 eho z Tours o nm pojednv jako o mui, kter vldl velkou vmluvnost,
pln bez ppravy a bez jakchkoliv pekek pojednval velmi jasnou,srozumitelnou e, o
emkoliv chtl, byl muem vynikajc zbonosti a patil k nejpednjm sentorm.682

* * *

676

BEDNAKOV, J. Sthovn nrod, s. 27.

BEDNAKOV, J. sbornk prac FF MU, s. 72.
678
tamt, s. 78.
679
napklad odstoupen Narbonne
680
HEATHER P. Gtov, s. 200.
681
HARRIES, J. c. d., s. 246.
682
EHO Z TOURS. c. d., s. 108.
677

153

c) Shrnut a vyhodnocen postup a cl pedkldan prce

Zkladnm pilem pedkldan disertan prce je analza dl vybranch latinskch autor

na zklad zpstupnnch digitalizovanch edic, v MGH683 a Migne PL,684 ale tak ji
peloench dl vybranch autor do anglickho a eskho jazyka. Hlavnm kritriem prce
nebyl peklad z latiny, ale pokusit se postihnout zsadn i dl problmy pozdn antick
spolenosti tak, jak ji mt autoi zaznamenali ve svch dlech.
Analza latinskch text se vztahuje zejmna na samotn peklad Sidoniovch Dopis.
V prbhu prce jsem vak vyuil i Daltonova pekladu Sidonia k porovnn vznamu
latinskch slov a obtnjch vkladovch pas, zejmna pak pi popisu dvora Theodericha
II. Pro Ammianv text jsem vyuil ekova pekladu Ammianova spisu peloenho jako
Soumrak msk e. Jordanovy Getiky jsem primrn analyzoval jak latinskm textem
v MGH, tak tak Dolealovm pekladem z Djin Gt. Po zven jsem, pro dla Zosima a
Prokopia z Kaisareie, vyuil, v prvnm ppad Hatmannv peklad, v druhm Benev.
Srovnn Sidoniova pohledu s vybranmi pasemi dl jeho souasnk nebo tm
souasnk jsem se pokusil poukzat na zsadn rozdly ve vnmn Gt pmou i nepmou
metodou.
Povaha prce umonila pln vyuit komparativn metody. Hlavn cl komparace
pedstavoval Sidoniv pstup ke kulturnm odlinostem man a Gt. Sidoniovy texty i
texty ostatnch autor nabdly zajmav srovnn zejmna v oblastech mon gtsk
asimilace, porovnn civilizanho stupn vvoje obou etnik, vojenskho umn, otzky
religiozity, vztahu my a oni jako vnmn cizho, vnmn strachu man z Germn, ale
tak pohledu gtskch vdc oekvajcch vhody plynouc ze spoluprce s many.
Pedkldan texty umonily i srovnn dlch tmat, jako napklad zemdlsk produkce,
chovn spoleenskch elit i sledovn vztah mezi jednotlivmi germnskmi gentes.
V vodu pedkldan prce jsem vytyil tyi hlavn okruhy bdn, kter jsem chtl podrobit
hlub analze nap dly vech vybranch autor: sledovn spoleenskch promn pozdn
antick spolenosti, hospodskou a vojenskou oblast a otzku nboenstv. V celkovm
hodnocen lze konstatovat, e vechny tyi okruhy bdn byly podrobeny analze avak
s tm, e nikoliv u vech bylo dosaeno stejn spn rovn. Rezervy se nachzej zejmna
v hospodsk oblasti, kde se texty vybranch autor zabvaj napklad problematikou

683
684

MGH (dMGH) Die digitalen Monumenta Germaniae Historica

Migne Patrologia Latina

154

zemdlstv jen velmi mlo. Na druh stran si vak vichni autoi uvdomovali velmi tivou
hospodskou a sociln situaci, kter postihla mskou i zejmna od 4. stolet.
Vt poet narativnch pramen umonil vyuit i geografick metody. Historick proces
bdanho dob se odehrval v postupn se mncm geografickm prosted a zejmna
Ammianus Marcellinus asto spojoval s vznamnmi udlostmi i dleit geografick daje,
doploval je o dleit informace, kde se jak udlost konala. Nejen Ammianus, ale i
Zosimos, Prokopios a Jordanes peliv sledovali pohyby jednotlivch germnskch gentes na
zem mskho znmho svta. U Jordana migrace jednotlivch germnskch kmen tvo
dokonce jeden z nejdleitjch aspekt jeho prce, a pestoe jsou Jordanovy zvry asto
nepodloen hodnovrnmi informacemi, v popisu pohybu Gt je asto nam jedinm
pramenem.
Ve velmi omezen me jsem vyuil i metodu sondy. Zamil jsem se vak pouze na jeden
reprezentativn vzorek na fenomn msta. Nedlnou soust prac mskch autor je popis
fungovn msta, kter podvdom povaovali za jeden z hlavnch symbol msk e.
Msto jako fenomn antiky, kter prochzel ve 4. - 5. stolet velkou zmnou, se napklad u
Sidonia asto stalo i symbolem a oporou msk moci. Vichni vybran autoi s velkmi
obavami lili padek a plenn mst, a to jak Germny, tak tak zanedbvnm mskm
sttem. V tomto ppad tak postaven mskho msta na sklonku antiky vytvoilo i vzorek a
dkaz postupnho padku mskho impria na zpad.
Texty Sidonia Apollinara ale i ostatnch vybranch pozdn antickch autor umonily
zejmna zajmav antropologick pohled na spolenost pozdn antiky germnskou i
mskou. Pestoe se jednalo o prameny psemn narativn povahy, sten se podailo
propojit a aplikovat vztahy jazyka, kultury a mylen v rznch sociokulturnch systmech
pozdn antiky. Ve vsledku tak vznikl urit obraz o rozdlech ve vnmn man a Gt.
Problmem vak zstv neexistence germnskch pramen, co v dsledku vytv asto
jednostrann, promsky zaujat pohled. Pesto lze mezi dky text mskch autor vyst
upmnou snahu gtsk nobility o uplatnn svch schopnost v msk i (jako v ppad
Alaricha) i vytvoen korektnch vztah s mem (v ppad Theodericha II.).
Krom peklad a koment k dlm pozdn antickch historik byla v pedkldan
disertan prci pedloena i odborn literatura, ze kter jsem se pokusil vytvoit konstruktivn
pohled na lohu Gt v djinch, v souvislosti s tradinm obrazem jejich lohy pi formovn
djin nov, stedovk Evropy piem jsem vyuil poznatk souasnch odbornch autor.
Analza pouit odborn literatury potvrdila rozlin nhled na historickou lohu Gt a
jejich vznam pro djiny Evropy. Odliuje se nejen u jednotlivch autor, ale odr se i
155

v mylen nrod. Vzhledem k obrovskmu rozsahu kvalitn odborn literatury pojednvajc

o pozdn antice a Gtech tvo pedkldan texty pouze reprezentativn vzorek, ze kterho
vak lze vyvodit podrobnj zvry. Porovnn rozdl i ppadnch shod nakonec
umonilo nemalou mrou doplnit zvry mskch historik, kte vak stle tvo zkladn
studijn materil pro bdn v oblasti vznamu Gt v djinch Evropy.
Disertan prce mla za cl pedloit nsledujc vsledky bdn:

1) analza a koment k dopism Sidonia Apollinara v textech zabvajcch se Gty (kap. 1)

2) porovnn a koment s dly jeho tm souasnk (kap. 2)
3/ vznam Gt ve formovn djin Evropy v mylen a pracch pednch evropskch
historik a odhalit mon antropologick pstupy (kap. 3)

Bod jedna se podailo naplnit analzou text pojednvajcch o Gtech ze Sidoniovch

Dopis. Soustedil jsem se na vbr relevantnch a podstatnch informac, kter Sidonius
zaznamenal a kter mly tak za cl poodhalit monou krizi jeho identity v dob nstupu a
rozmachu Euricha, zmnu jeho mylen a tak reakci na celkovou zmnu uspodn v Galii
na sklonku 5. stolet.
Analza dopis potvrdila vraznou zmnu Sidoniova chovn vi Gtm zejmna za
vldy Euricha. Potvrdila tak kritiku pomr v msk i na sklonku antiky. Sidonius kral
systm, mskou vldu, kter nedokzala inn zashnout proti gtsk rozpnavosti v Galii,
ale tak, kdy bylo teba, nevhal oteven kritizovat msk jednotlivce, by by zastvali
vysok ad. Nebezpe nespatoval ani tak v gtsk expanzi, se kterou se pravdpodobn,
by velmi neochotn, smioval, jako v en arinstv, ve kterm ctil nejzvanj hrozbu
pro galomskou spolenost.
Pohled na Sidonia vak neme bt v celkovm kontextu pln, nebo jsem vychzel
pouze z jeho dopis, ale nikoliv z jeho bsn, kter tak zahrnuj mnostv relevantnch
informac o Gtech a gtsko-mskch vztazch. Jazykov nronost jeho bsn je vak velmi
vysok a vzhledem ke stle jet petrvvajch nedostatkm v latinskm jazyce jsem se zatm
do hlub analzy jeho bsn, na rovni vdeckho zpracovn v disertan prci, nepoutl.
Druh tematick okruh bdn lze povaovat za nejlpe zpracovan. Dostupn peklady
dl mskch autor do anglickho a eskho jazyka umonily podrobn vbr relevantnch
st prac vybranch mskch historik pojednvajcch o Gtech. Narativn prameny se
pevn zabvaly politickmi djinami, avak napklad Jordanovy Getiky umonily pohled
na gtskou spolenost z msk perspektivy, kter vak mohla bt vrazn ovlivnna
156

etnickm ctnm, kter vyvolval Jordanv tm jist gtsk pvod. Je zejm, e Jordanes
tak zstv nam nejvtm pramenem o djinch Gt.
Prokopios se ve sv prci upmn snail vylit msko-gtsk vztahy v 6. stolet a nejen
v oblasti diplomacie. Na vybranch pkladech Prokopiova dla jsem se pokusil poukzat na
to, jakm zpsobem autor hodnotil gtskou morlku a chovn. Nespatoval v nich jen pust
barbary, ale na nkolika pkladech vyzdvihl jejich ctnosti, Prokopiova prce je vak na rozdl
od Jordana asov vrazn ohraniena. Na druh stran se Prokopios aktivn astnil boj
s Gty, byl pmm souasnkem toho, co popisoval.
Jakkoliv jsou Getiky neocenitelnm zdrojem informac, zsadn rozdl spov v tom, e
Jordanes mohl osobn zat jen krtk sek djin, kter popisoval, a navc zstv nevyeena
otzka pvodnosti mylenek a informac v konfrontaci s Cassiodorem. Pesto Sidoniv,
Prokopiv a Jordanv pohled vytv msty podobn smlen o vybranch lenech gtsk
nobility, i kdy doba jejich psoben se liila. Sidonius tak velebil iny Theodericha II.,
Prokopios Totily a Theodericha Velikho a Jordanes uvd hned nkolik vznamnch
pedstavitel gtsk provenience. Ammianv a Zosimv pohled na Gty se odvj od stylu
jejich dl, kter maj pevn povahu len politickch udlost. Sice zmiuj pvod Gt,
ale samotn len vrazn zasazuj do politickch udlost msk e.
Dla vybranch pozdn antickch mskch autor nabdla rzn pohledy na lohu a
vznam Gt, ale tak nabdla zajmav antropologick tmata. Jednm z nejvtch tmat,
ktermu se mt autoi pokoueli ve svch dlech vyhnout, ale zstvalo velmi intenzvn,
byl strach z Germn. A na Jordana vichni pociovali ve vt i men me existenn
strach, kter se prohluboval s tm, jak upadala moc msk e. Pi pelivm rozboru vak lze
najt vrazn interpretan rozdly. Ammianus, kter s Germny bojoval, asto zvrazoval
strach z jejich zuivosti, kter jist nebyl neopodstatnn, ale ve skutenosti se v nkolika
ppadech pokouel zakrt neschopnost msk vldy. Podobn tak inil i Zosimos s rozdlem
absence vlastn zkuenosti.Sidoniovy dopisy jsou naplnny strachem z neznmho. msk
biskup se tak obval Gt, nikoliv z existennch dvod, ale z kulturnch a religiznch.
Dalm monm antropologickm aspektem se jev porovnn my a oni. Vedle strachu
se jedn o tma, kter prostupuje dly vech mskch autor, nebo vechny msk autory,
spojoval smysl pro etnick ctn a sounleitost s tradicemi a civilizac msk e.
Poslednm tmatem, kter se jev jako vdecky uchopiteln a zpracovateln, je krize identity
spojen se zmnou jednn Sidonia Apollinara. Analyzovan dla vak svoj povahou adu
zkladnch antropologickch tmat pln pomjej. Pesto se domnvm, e narativn prameny
pozdn antiky pedstavuj zajmav potencil k dalmu bdn v rovin nejen historick.
157

PRAMENY A ODBORN LITERATURA:

Prameny, sbornky:

Ammianus Marcellinus: Rerum gestarum libri qui supersunt, BTL 2- Bibliotheca,

Teubneriana, Latina, W. Seyfarth, L. Jacob-Karau, I. Ullman, 1978.

AMBROOV. L. Germni, djiny a zrod rasov teorie, in: Antropowebzin,

2008/23.

Alcimi Ecditii Aviti Viennensis Episcopi, Opera quae supersunt, in dMGH, AA, 6.2,
ed. Rudolf Peiper, Berlin: 1883.

Bailey, R. D. Shackleton: Notes, Critical and Interpretative, on the Letters of Sidonius

Apollinaris: in Phoenix Vol. 36, No 4, Classical Association of Canada, 1982.

Bednakov, J.: Obdiv a kritika ivota barbar v antickch pramenech, Sbornk prac
filozofick fakulty Brnnsk univerzity G 39 sociln studia 2, 1997.

C. Cornelii Taciti: Germania, Gerlach F., Wackernagel W., Basel, 1835.

Dark, K.: The Archeological Implications of Fourth and Fifth Century Descriptions
of Villas in the Northwest Provinces of the Roman Empire: in Historia: Zeitschrift fr
Alte Geschichte, Bd. 54, H 3, Franz Steiner Verlag, 2005.

Eunapios, Fragmenta historica, ed. K. Mller, FHG 4, Paris, 1885.

Flavi Vegeti Renati: Epitoma rei militaris, ed. Carolus Lang, Bibliotheca scriptorium
Graecorum et Romanorum Teubneriana, Lipsiae, 1885.

Frye, D.: Aristocratic Responses to Late Roman Urban Change: The Examples of
Ausonius and Sidonius in Gaul: in The Classical World Vol. 96, No 2, The Johns
Hopkins University Press, 2003.

Hanovsk, L., Horsk, J., Hronkov, L. a kol.: Evolvendi anthropologicae, Vvoj

v antropologickch perspektivch, Togga, 2012.

Hanovsk, L., Hronkov, L. a kol.: lovk a strach, Strach v antropologickch

perspektivch, Togga, Praha, 2013.

Jordanes: De summa temporum vel origine actibusque Romanorum, ed. Th.

Mommsen, MGH AA 5.1, Weidman, Berlin, 1882.

Kvtina, P.: Archeologie smylen identity, in: Archeologick rozhledy LXII,

Archeologick stav Akademie vd esk republiky, 2010.

158

Mathisen, W. R.: Sidonius of the Reign of Avitus: A Study in Political Prudence,

Transactions of the American Philological Association 109, University of Wisconsin,
1979.

Orosius, Paulus: Historia adversus paganos, ed. C. Zangemeister, Teubner, Leipzig,

1889.

Overwien, O.: Kampf um Gallien: Die Briefe des Sidonius Apollinaris zwischen
Literatur und Politik, Hermes 137. Jahrg., H 1, Franz Steiner Verlag, 2009

Salvianus Massiliensis, De gubernatione Dei, in: Migne, P. L., 1847.

Sivan, S. H.: Sidonius Apollinaris, Theodoric II., and Gothic-Roman Politics from
Avitus to Anthemius, Hermes 117. Bd. H 1, Franz Steiner Verlag, 1989.

Sidonius Apollinaris: Epistulae, in: Migne, P. L., Tomus LVIII., 1847.

Sidonius Apollinaris: Carmina, in Migne, P. L., Tomus LVIII., 1847.

Smith, A.D.: War and Ethnicity: The Role of Warfare in the Formation, Self-images
and Cohesion of Ethnic Communities, in: Ethnic and Racial Studies 4, 1981.

Storchov, L., Horsk. J. Paralely, prseky, mimobky: teorie, koncepty a pojmy v

esk a svtov historiografii 20. stolet. st nad Labem: Albis international, 2009.

Victor Vitensis: Historia persecutionis africanae provinciae sub Geiserico et Hunirico

regibus Wandalorum, rec. C. Halm, in: dMGH, AA, 3.1, Berolini: apud Weidmannos,
1879.

Zeit und Geschichte, Kulturgeschichtliche Perspektiven (Herausgegeben von E.

Chvojka, A. Schwarcz, K. Thien), Oldenburg Verlag Wien Mnchen, 2002.

Literatura:

Ammianus Marcellinus: Soumrak msk e, peloil Josef eka, Odeon, Praha

1975.

Bacal, A.: Ethnicity in the Social Sciences, A View and a Review of the Literature on
Ethnicity, Coventry 1991.

Baetke, W.: Die Religion der Germanen in Quellezeugnissen, Diesterweg, 1938.

Barbero, A.: The Day of the Barbarians, The Battle had led to the Fall of Roman
Empire, Walker Publishing Company, New York, 2005.

159

Brta, M., Kov, M. a kol: Kolaps a regenerace, cesty civilizac a kultur, Academia,
Praha, 2012.

Bednakov, J.: Attila Hunov, m a Evropa, Vyehrad, Praha, 2012.

Bednakov, J.: Politick a spoleensk aspekty christianizace barbar (Vizigt,

Ostrogt a Vandal), Masarykova univerzita Brno, disertan prce, 1990.

Bednakov, J.: Sthovn nrod, Vyehrad, 2003.

Bednakov, J.: Sthovn nrod a vchod Evropy, Vyehrad, 2006.

Benedictov, R.: Kulturn vzorce, Argo, 2003.

Bi, M.: Pi ekch babylonskch, Vyehrad, Praha, 1990.

Bittnerov, D., Moravcov, M.: Etnick komunity, FHS UK, Praha, 2011.

Bloch, M.: Obrana historie aneb povolnm historik, Cahiers du CEFRES. No 8,

Antologie francouzskch spoleenskch vd: Antopologie, Sociologie, Historie, ed. F.
Mayer, V. Hubinger, L. Bazac-Billaud, Juni 2010, vod a prvn kapitola knihy
Apologie pour lhistoire ou Mtier dhistorien 7-38, Pa, A. Colin, 1974, pekl. M.
Havlkov, s. 17. (http://www.cefres.cz/pdf/c8/bloch_1995_obrana_historie.pdf)

Bloch, M.: Obrana historie, Argo, 2011

Bouzek, J.: Vznik Evropy, Vyd. 1. Praha: Stanislav Juhak Triton, 2013

Brogiolo, P. G.: The Idea and Ideal of the Town Between Late Antiquity and the Early
Modern Ages, Brill Academic Pub, 1999.

Brogiolo, G. P., Gauthier, N., Christie, N.: Towns and their territories between Late
Antiquity and early middle Ages, Brill, 2000.

Budil, I.: Za obzor Zpadu, Triton: Praha, 2001

Budil, I.: Mtus, jazyk a kulturn antropologie, Triton, Praha, 2003

Buchvaldek, M. a kol.: Djiny pravk Evropy, SPN, Praha, 1985.

Burckhardt, J.: vahy o svtovch djinch, Votobia, 1996.

Burian, J., Oliva, P.: Civilizace starovkho Stedomo, Svoboda, Praha, 1984

Burns, T. S.: A History of the Ostrogoths, Indiana University Press, Bloomington,

1984.

Bury, J. B.: Later Roman Empire from the death Theodosius I. to the death to
Justinian I.,II., Dover Publications, Inc. New York, 1958.

Bury, J. B.: A History of the later Roman Empire, Ellibron Classics series, 2005.

Bury, J. B.: The Invasion of Europe by the Barbarians, W. W. Norton, New York,
2000.
160

Bystrick, P.: Sahovanie nrodov (454568), PRO HISTORIA, Bratislava, 2008.

Cameron, A.: The later Roman Empire, Harvard University Press, Cambridge,
Massachusetts, 1993.

Claudianus, C.: Claudi Claudiani Carmina, Vol II., pekl. Maurice Platnauer, London,
NY, 1922.

Collins, R.: Evropa ranho stedovku, 300-1000. Vyd. 1. Peklad Martin Hok.
Praha: Vyehrad, 2005.

Collins-Dando, S.: Legions of Rome, Thomas Dunne Books, NY, 2010.

eka, J.: Znik antickho svta, Vyehrad, 2000.

eka, J.: msk stt a katolick crkev ve IV. stolet, UJEP, Brno, 1983.

Dahlheim, W.: U kolbky Evropy, Odkaz antickho ma, Vyehrad, Praha, 2006.

Dawson, Ch.: Zrozen Evropy, Vyehrad, 1994.

Deansley, M.: A History of Early Medieval Europe 476911, Methuen, London, 1969.

Dixon, W. P.: Barbarian Europe, Elsevier Phaidon, 1976.

Doleal, S.: Jordanes, Gtsk djiny/msk djiny, Argo, 2012.

Doleal, S.: Interakce Gt a mskho impria ve 3. - 5. stolet n. l., Karolinum,

Praha: 2008.

Drka, V., Pickov, D.: Djiny stedovk Evropy, Skivan, Praha, 2004.

Duby, G.: Vk katedrl: umn a spolenost 980-1420. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002.

Elton, H. W.: Warfare in Roman Europe: AD 350-425, Oxford, 1996.

Ennenov, E.: eny ve stedovku, Argo, 2001.

Ericksen, H. T.: Etnicita a nacionalismus, SLON, Praha, 2012.

Ericksen, H. T.: Antropologie multikulturnch spolenost: rozumt identit. Vyd. 1.

Peklad Tereza Kuldov. Praha: Triton, 2007.

Eutropius a Festus: Strun djiny ma, Slavn osobnosti msta ma, pekl.
Bohumila Mouchov, Arista, Baset, Maitrea, 2008.

Ferreiro, A.: The Visigoths: Studies in Culture and Society, Brill, 1998.

Ferreiro, A.: The Visigoths in Gaul and Iberia (Update), A Supplemental Bibliography
20072009, Brill, 2011.

Ferilll, A.: Fall of the Roman Empire: The Military Explanation, Thames and Hudson,
London, 1986.

Fontana, J.: Evropa ped zrcadlem, Lidov noviny, 2001.

Franzen, A.: Mal crkevn djiny, Zvon, Praha, 1992.

161

Friedell, E.: Kulturn djiny novovku. Vyd. 1. Peklad Jan Hlavika. V Praze: Triton,
2006.

Geary, J. P.: Before France and Germany: The Creation and Transfomation of
Merovingian World, Oxford University Press, 1988.

Gellner, E.: Nacionalismus, CDK, 2003.

Gellner, E.: Nations and Nationalism, Oxford, 1983.

Gibbon, E.: The History of the Decline and Fall of the Roman Empire, London, 1837.

Giddens, A.: Sociologie, Argo, 1999.

Goffart, W.: Barbarian Tides: The Migration Age and the Later Roman Empire,
University of Pennsylvania Press, 2006.

Goffart, W.: The Narrators of Barbarian History (AD 550800), Jordanes, Gregory of
Tours, Bede, and Paul the Deacon, Princeton, 1988.

Goldberg, E.: The Fall of the Roman Empire Revisited: Sidonius Apollinaris and His
Crisis of Identity, University of Virginia, 1995.

Goldsworthy, A.: Armda starho ma, Slovart, Praha, 2010.

Grant, M.: Pd e msk, BB ART, 1997.

Grant, M.: mt csaov, BB ART, 2002.

Grant, M.: Djiny antickho ma, BB ART, 1999.

Gnther, R.: msk csaovny, NS Svoboda, 2000.

James, E.: Frankov, Praha: Lidov noviny, 1997.

Harries, J.: Sidonius Apollinaris and the Fall of Rome, A.D. 407485, Oxford:
Clarendon Press, 2002.

Heather, P.: Gtov, Lidov noviny, 2002.

Heather, P.: The Fall of the Roman Empire, A New History of Rome and the
Barbarians, Oxford University Press, 2006.

Heather, P., Mathews, J.: The Goths in the Fourth Century, Liverpool University
Press, 2004.

Heather, P.: Goths and Romans, 332489, Clarendon Press, Oxford, 1991.

Heer, F.: Evropsk duchovn djiny, Vyehrad, 2000.

Hodgkin, T.: Theodoric, King of the Ostrogoths, G. P. Putnams Sons, NY, London,
1891.

Hroch, M.: vod do studia djepisu, SPN, 1985.

Hughes, I.: Stilicho, The Vandal Who Saved Rome, Pen and Sword Books Ltd., 2010.
162

Hughes, I.: Belisarius: The Last Roman General, Westholme Publishing, 2009.

Huntington, S. P.: Stet civilizac: boj kultur a promna svtovho du. Vyd. 1. Praha:
Rybka, 2001.

Childe, G. V.: The Dawn of European Civilization, Paladin, 1957.

Chlumsk, J.: Svtci k nm hovo, http://catholica.cz/sv. Mamert.

Isidor ze Sevilly: Etymologiae IX, OIKOYMENH, Praha, 1998.

Janta, P.: Hledn Evropy, C. H. Beck, Praha, 2011.

Jones, A. H. M.: The Decline of the Ancient World, Longmans, Green and Co Ltd,
London, 1966.

Jones, A. H. M.: The Later Roman Empire, 284-602: A Social, Economic, and
Administrative Survey, University of Oklahoma Press, 1986.

Kelly, Ch.: Ruling the Later Roman Empire, Harvard, 2004.

Kepartov, J.: man a Evropa: [antick ddictv v evropsk kultue]. Vyd. 1. Praha:
Karolinum, 2005.

Kincl, J., Urfus, V.: msk prvo, Panorama, Praha, 1990.

Kincl, J.: Veobecn djiny sttu a prva, Panorama, 1983.

Kincl, J.: Studie o otrocch, kolnech a proputncch ve vizigtskm stt 5. 8.

stolet, UK, 1968

Kulikowski, M.: Romes Gothic Wars: From the Third Century to Alaric, Cambridge
University Press, 2007.

Kincl, J., Urfus, V.: msk prvo, Panorama, Praha, 1990.

Kossina, G.: Altgermanische Kulturhhe. Eine Einfhrung in die deutsche Vor- und
Frhgeschichte, J. F. Lehmanns Verlag, 1927.

Kuera, M.: Slovensk djiny I., LIC, Bratislava, 2008.

Lafferty, S.: Law and Society in the Age of the Theoderic the Great, Cambridge
University Press, 2014.

Leach, E.: Political System of Highland of Burma: A Study of Kachin Social

Structure, Harvard University Press, 1954.

Lee, A. D.: From Rome to Byzantium AD 363 to 565, The Transformation of Ancient
Rome, Edinburgh University Press, 2013.

Le Goff, J.: Pam a djiny: velk milnky. Vyd. 1. Peklad Irena Kozelsk. Praha:
Argo, 2007.

Le Goff, J.: Kultura stedovk Evropy, Odeon, 1991.

163

Lenski, N.: Failure of Empire: Valens and the Roman State in the Fourth Century
A.D., University of Californian Press, Berkeley, 2002.

Lvi-Strauss, C.: Strukturln antropologie dv, Argo, 2007.

Lvi-Strauss, C.: Rasa a djiny. Vyd. 1. Peklad Hana ervinkov. Brno: Atlantis,
1999.

Lucas, J.: Vlka na vchodn front 19411945, Mustang, 1997.

Mathisen, R. W. S., Danuta, R.: Romans, Barbarians, and the Transformation of the
Roman World: Cultural Interaction and the Creation of Identity in Late Antiquity,
Ashgate Publishing Group, 2011.

Mauroise, A.: Djiny Francie, NLN, 1994.

Mazal, O.: Justinian I. und seine Zeit, Bhlau GmbH & Cie, Kln, 2001.

Montesquieu, Ch.: Slva a padek e msk, Akropolis, 2010.

Murphy, F. R.: vod do kulturn a sociln antropologie. Vyd. 1. Peklad Hana

ervinkov. Praha: Sociologick nakladatelstv, 1998.

Nyssen, W., Sonntag, P. F.: Der Gott der wandernden Vlker, Leipzig, 1969.

Oliva, P.: Zrozen evropsk civilizace, Scientia, 1995.

Perowne, S.: The End of the Roman World, Hodder and Stoughton, 1966.

Pirenne, H.: Stedovk msta, Historick klub, Praha, 1928.

Podborsk, V.: Djiny pravku a ran doby djinn, MU v Brn, MU, Brno-Krav
Hora.

Priscus: Priscus at the Court Attila, Fragmenta Historicorum Graecorum, IV, J.

Vanderspoel, Department of Greek, Latin and Ancient History, University of Calgary,
translated by J. B. Bury, Fragment 8.

Procopius: History of the Wars, 7 vols., trans. H. B. Dewing, Cambridge, Mass., and
London: Harvard University Press & Wm. Heinemann, 1914; reprint ed., 195354.

Prokopios z Kaisareie, Vlka s Gty, Odeon, Praha, 1985.

Prokopios z Kaisareie, Vlka s Perany a Vandaly, Odeon, Praha 1985.

Rdl, E.: Djiny filosofie, starovk a stedovk, Votobia, Praha, 1998.

Ravik, S.: Velk kniha svtc, Regia, Praha, 2002.

Renfrew, C.: Archaelogy: Theories, Methods, and Practice, London, 1991.

Rostovtzeff, M.: The Social and Economic History of the Roman Empire, Oxford at
the Clarendon Press, 1957, second edition.

164

Ridley, M.: erven krlovna. Sexualita a vvoj lidsk pirozenosti. 1. vyd. Praha:
Mlad fronta, 1999.

eho z Tours: O boji krl a dlu spravedlivch, pekl. J. Kincl. odeon, Praha, 1986.

Schmidt, L.: Die Geschichte der Ostgermanen, Weidmannsche Buchhandlung, Berlin,

1910.

Schmidt, K.: Die Bekehrung der Germanen zum Christentum, Vandenhoeck &
Ruprecht, 1939.

Sidonius Apollinaris: Letters, Tr. O. M. Dalton, Oxford, Clarendon Press, 1915, text
was transcribed R. Pearse, Ipswich, UK, 2003.

Spengler, O.: Znik Zpadu: velk milnky. Vyd. 1. Peklad Irena Kozelsk. Praha:
Academia, 2011.

Suchnek, D. a Drka, V.: Crkevn djiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013.

usta, J.: vahy o veobecnch djinch: velk milnky. Vyd. 1. Peklad Miroslav
Kratochvl. Praha: Argo, 1999.

Thompson, E.: Romans and Barbarians, The Decline of the Western Empire, The
University of Wisconsin Press, London, 1982.

Thompson, E.: Hunov, Praha: Lidov noviny, 1999.

Todd, M.: Everyday Life of the Barbarians: Goths, Franks, Vandals, Batsford, 1972.

Todd, M.: The Early Germans, Blackwell Publishing, 2004.

Todd, M.: Germni, NLN, 1999.

Tretera, I.: Nstin djin evropskho mylen, Paseka, 2006.

Tureek, T., Brta, M.: Kolaps neznamen konec, Vyehrad, 2013.

Turonensis, Gregorius: O boji krl a dlu spravedlivch: kronika Frank: djiny v

deseti knihch. Vyd. 2. Praha: Argo, 2006

Villais, G.: Ausonius cities: perception of the urban space in fourth century Gaul,
University of Birmingham, 2009.

Ward-Perkins, B.: The Fall of Rome: And the End of Civilization. Oxford University
Press, 2005.

Wenskus, R.: Stammesbildung und Verfassung. Das Werden der frhmittelalterlichen

Gentes, Kln, 1961.

Wolf, J.: Duchovn odkaz nrod, ARSCI, 2007.

Wolf, J.: Integrln antropologie na prahu 21. stolet. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002

Wolfram, H.: History of the Goths, University of California Press, 1988.

165

Wolters, R.: man v Germnii, Vyehrad, Praha, 2002.

Zstrov, B.: Djiny Byzance, Academia, Praha 1996.

Zosimos: Stesky poslednho mana, Odeon, 1983.

166