KATOLICK MRAVOUKA.

NAPSAL

DR. A N TO N N VEL,
C. K. . PROFESSOR MRAVOUKY PI ESK UNIVERSIT V PRAZE A KANOVNK
KRL. KOLLEG. KAPITOLY U VECH SVATCH.

DL II. PODROBN.
ST PRVN.

PODL (1.) NA ROK 1912. SLO LIV.

V P R A ZE 1912.

TISKEM CYRILLO-METHODJSK KNIHTISKRNY V. KOTRBY.

NKLADEM DDICTV SV. PROKOPA.

Nihil obstat.
P. Martin Jan C. SS. R.,
censor.

Imprimatur.
Z kni. arcib. Ordinaritu v Praze dne 15. bezna 1911, s. 2376.
Leo kardinl Skrbensk,

kne-arcibiskup.

Pedm luva.
Odevzdvm veejnosti druh svazek Katolick mravo
uky. Myslil jsem pvodn (a ped temi lety tak slbil), e
druhm ponkud objemnjm svazkem dlo m bude ukoneno.
Ale prce mi pod rukou rostla a nechtl-li jsem, aby vklad
mj byl pes pli strun, nebo v nkter dleitj sti
nepln, nezbvalo mi, ne ponkud eji vykldati. Ponvad
pak podrobn dl vtsnan v jeden svazek byl by daleko
pesahoval obvykl objem ronch podl, rozhodl se vbor
Ddictv sv. Prokopa na tom, rozdliti podrobn dl na dva
svazky, z nich prv ustanoven za podl roku tohoto, druh
pak za podl roku dalho.
Domnvm se, e jsem i v podrobnm dlu zstal vren
zsadm, kter jsem v pedmluv k dlu prvnmu si vytkl.
Bedliv si vmm pomr eskch a zkonodrstv rakouskho, k emu v dle podrobnm ovem mnohem vce mm
piny a pleitosti, ne v dle povechnm. Do naeho
katechismu jsem velmi bedliv nahlel, a kde mono bylo,
jeho nzvoslov, vmrv a rozvrh se pidroval. Otzky,
kter po mm soudu eskho knze vce zajmaj, probral
jsem obrnji, otzky pro ns mlo vznamn, nebo vbec
bezvznamn, odbvm zkrtka, ba nkdy i vypoutm.
Jako pi vydvn prvnho svazku, tak i nyn dostalo se
mi s mnoh strany nevedn pzn. I jest milou mou povinnost za ni podkovati. Srden dkuji vsdp. Msgru. Dru. Josefu
Tumpachovi, papeskmu preltu a metropolitnmu kanovnku
u sv. Vta, kter z Bibliografie, tehd jet nedotitn, mi
archy o morlce jednajc ochotn k disposici dal, abych podle
nich citovati mohl, kter prci mou k tisku upravil, cennmi
dodatky obohatil a posledn korrekturu sm obstarval; vdp.
ordinaritnmu censoru P. Martinu Jan C. SS. R., doktoru

theologie a lektoru mravouky v Oboiti, kter v posudku

svm mne na nkter vci upozornil; vdp. Dru. Josefu Vajsovi,
docentu na c. k. esk theologick fakult a professoru na
dvm lyceu v Praze, kter po strnce mluvnick m dlo
pehlel a kartovou korrekturu obstarval; budi jim za to
povinn dk.
V PRAZE, v ervenci 1912.
Dr. A ntonn V efl.

K A TO LIC K M R A V O U K Y
D L D R U H

il i

PODROBN.

ST PRVN.

O POVINNOSTECH K BOHU A K SO B.

P e h le d podrobnho d l u kato lick m ravouky.

Dl podrobn ukazuje, kterak povechnch zsad mravnch
v ivot jest uiti, a vykld dopodrobna jednotliv povinnosti mravnho ivota. Ltku, o kter pojednati jest, rzn spisovatel rznm zpsobem rozvrhuj. Sv. Tom vykld poadem jednotliv ctnosti, sv. Alfons jednotliv pikzn, jin
zase td povinnosti k Bohu, k sob, k blinmu, a jin jinch
uvaj rozvrhv. Kad z tchto rozvrh m sv vhodn
i stinn strnky. Zde dodrn tento poad:
K dosaen cle vede lovka d mravn (I, 4), Bohem
stanoven pomr tvora rozumnho k Bohu, k sob a k jinm
rozumnm tvorm. Obsahuje tedy mravn d troj povinnosti:
a) k Bohu, b) k sob, c) k blinmu.*) Slova ta arci nesm bti
vykldna, jako by povinnosti t kter tdy skuten smovly jen k Bohu nebo jen k nm nebo jen k blinmu; chceme
tm toliko ci, e v kad t td ten kter pomr po vtce
se jev a upravuje.
Vykldajce povinnosti k Bohu mluvme nejprve v knize
est o tech boskch ctnostech, jeliko tyto ns s Bohem co
nejeji poj; ostatn povinnosti k Bohu vyplvaj z nbonosti,
o kter jedn kniha sedm. Kniha osm vykld lovkovy
povinnosti k sob a ctnosti je upravujc. Povinnosti k blinmu
nesou se dvojm smrem, jsouce jednak povinnostmi k blinmu
jednotlivci, jednak povinnostmi ve spolenosti lidsk, o kterch
dal knihy dlu podrobnho (v tetm svazku) vykldati budou.
*) Pesnji bychom mli ci: k rozumnm spolutvorm; ponvad
vak zvykli jsme povinnosti k Rodice Bo, andlm, svatm, svticm
a dum v oistci projeduvati mezi povinnostmi k Bohu, zbvaj nm pak
ji jen povinnosti k blinmu.

KNIHA EST.

TI BOSK CTNOSTI.
I. V ra.
1. Vra lidsk.
1.
V Psm svatm i v crkevn literatue slvko vra
(fides) rozmanitch nabv vznamv. Vytknme z nich jen
nejobyejnj: vrnost, stlost v slibech danch, pevn a nezdoln pesvden, neochvjn dvra, ochotn pijet zprv
podvanch a zvlt pravd zjevench, soubor tchto zjevench pravd, vyznvn jich atd. V tto stati uvme slova
vra v uritm jedinm vznamu a vymujeme:
Viti znamen: sa prav mti, co jin rozumn bytost s nmi
sdluje.
2 .
Rznm toti zpsobem nabv lovk vdomost svch:
zkuenost, bezprostednm poznvnm, rozumovnm, vrou.
Zkuenosti nabvme pozorovnm vc kolem ns, bezprostedn poznvme nkter nejvy zsady, rozumovnm
z obojho vyvjme dsledky; vechny tyto zde vyten kony
jsou kony rozumovmi, vce mn nutnmi, nezvislmi na vli.
Jinak vak jest s vrou, nebo vce spolhme na sprvnost
vdomost nkm jinm nabytch, co jest dobrovolnm a svobodnm konem vle. Vlastn sv zkuenosti, vlastnmu svmu
poznn a vvodm vlastnho svho rozumovn pisvdujeme,
nemohouce nepisvditi; vdomostem vrou s nmi sdlenm
pisvdujeme, mohouce i odepti pisvden sv. Jinak eceno: vme, ponvad viti chceme.
Nen vak lovka dstojno, viti slep komukoliv a cokoiiv. lovku jakoto rozumnmu tvoru slu jen vra rozumn,

Katolick mravouka VI, 2.

spovajc na rozumnch dvodech o vrohodnosti *) podvan

zprvy. Je-li vak tato vrohodnost s dstatek prokzna, nen
lovka nikterak nedstojno, v-li; ba spe by bylo nkdy
nerozumno neviti zprvm pln a bezpen zaruenm.
3.
Vru zde vyloenou nazvme vrou lidskou (fides humana), jeliko vdomosti j s nmi sdlen pijmme, spolhjce na autoritu lidskou.
2. Vra bosk.
4.
Vra bosk (fides divina) zakld se na autorit Boi.
Mnme pak nzvem tm nkdy vlitou ctnost vry (V, 16),
nkdy zase kon vry (V, 19).
5.
Vru jakoto ctnost (fides habitualis) ili vru kesanskokatolickou vymujeme takto:
Vra jest nadpirozen, Bohem vlit ctnost, kterouto pro nejvy Bo pravdomluvnost vecko za pravdu mme, co Bh zjevil
a co katolick crkev nm jakoto zjeven k ven pedkld.
Srv. Velk kat. ot. 801.
6 .
kon vry (actus fidei) ili viru konnou (fides actualis)
takto vymujeme:
Kesansko-katolicky viti znamen: pro nejvy Bo pravdomluvnosi vecko za pravdu mti, co Bh zjevil a co katolick
crkev nm jakoto zjeven k veni pedkld.
*7.
kon vry jest konem rozumovj/m, nebo rozumem pravdu
pijmme a j pisvdujeme. Ponvad vak toto pijmn
pravdy a pisvdovn j zakld se na autorit Bo a podroben se te autorit dje se na vl, jest kon vry zrove konem svobodn vle (srv. VI, 2). Proto tak snm vatiknsk (sess. III. cap. 3.) nazv vru: Plenum revelanti
Deo intellectus et voluntatis obsequium. Bidlem viry (subjectum fidei) tedy jest rozum a vle zrove, arci rozum zjevenm
osvcen, vle milost podpoen. Vd kol. pipad vli, je
vede rozum, aby pijmal nejenom pravdy jemu pstupn, ale
i pravdy lidskmu badn nedostupn, nadpirozen, tajemstv;
a sprvn d sv. Tom (S. Th. I. II. q. 56. a. 3.): Movetur
enim intellectus ad assentiendum iis, quae sunt fidei, ex imperio voluntatis; nullus enim credit nisi volens.
*) Msto slova vrohodnost uv se t slova hodnovrnost*.

Vra bosk.

S.
kon vry nen tedy konem nutnm a nesm jm bti,
jeliko by jinak pozbval veker zslunosti; naopak kon
vry jest konem, naskrze svobodnm a prv proto zslunm.
Le vru prav snm vatiknsk (sess. III. cap. 3.): Opus ad
salutem pertinens, quo homo liberam praestat ipsi Deo oboedientiam, gratiae ejus, cui resistere posset, consentiendo et
cooperando ; a dle (sess. III. can. 5. de fide): Si quis dixerit, assensum fidei christianae non esse liberum, sed argumentis humanae rationis necessario produci...........a. s. Z tho
dvodu (e kon vry jest konem svobodnm) vysvt zroven, e lovk me t poznan pravd souhlas svj odepti,
jinak eeno, e lovk me neviti.
Dsledkem tto vahy pochopujeme, pro zjeven podv
se nm tm zpsobem, e pravdivost jeho sice lovku dobr
vle jest jasna, ale na lovku zl vle nevynucuje souhlasu.
Nebo kdybychom o vcech vry mli jistotu nutkajc, nebyla
by vra nae zslunou a nebyla by ctnost; vdy takovou
vru maj i pekelnci, kte v z pinucen, ale bez zsluhy.
Et daemones credunt et contremiscunt. Jac. 2, 19.
).
Pohnutkou vry (motivm fidei) nebo, jak kola tak k,
formlnm pedmtem vry (objectum fdei formale)*) jest nejvy pravdivost a pravdomluvnost Bo (veritas prima II. II.
q. 1. a. 1.). Proto tak snm vatiknsk (sess. III. cap. 3.) vru
vymuje takto: Han vro fidem......... Ecclesia catholica profitetur virtutem esse supernaturalem, qua, Dei aspirante et adjuvante gratia, ab eo revelata vera esse credimus, non propter
intrinsecam rerum veritatem naturali rationis lumine perspectam, sed propter auctoritatem ipsius Dei revelantis, qui nec
falli nec fallere potest. A dle teme (sess. III. can. 2. de fide):
Si quis dixerit, fidem divinam a naturali de Deo et moralibus
scientia non distingui, ae propterea ad fidem divinam non requiri, ut revelata veritas propter auctoritatem Dei revelantis
credatur, a. s.
Pozoruhodn jsou svrchu citovan slova: non propter intrinsecam etc. ; nebo zjeven nadpirozen obsahuje nejen
pravdy du nadpirozenho, ale i pravdy du pirozenho.
Jsou v nm pravdy, kterch rozum sm sob ponechn nikdy
by se nemohl dopditi, ale tak pravdy, kter rozum lidsk
*) Lpe by bylo se svatm Tomem (S. Th. IL II. q. 1. a. 1.) ci:
,formalis ratio objecti.

Katolick mravouka VI, 9.

i svm vlastnm rozumovnm poznv anebo alespo poznati

me. Ba i v de nadpirozenm jsou nkter pravdy, kter
z jinch ji poznanch zjevench pravd vyplvaj a vdeckm
postupem vyvinovny bti mus (studium dogmatick). Me
tedy lovk k poznn nkterch zjevench pravd svm vlastnm rozumovnm dospti a o jejich platnosti (intrinsecam rrum
veritatem) rozumem (naturali rationis lumine) se pesvditi.
Takovto pesvden zaloen na vlastnm studiu nen vrou,
nbr vdou, a nenahrazuje konu vry, jsme-li povinni vzbudti jej, nebot podstatn rozdlno jest: podrobiti se autorit
Bo a dvovati vlastnmu badn. A vak vdomosti theologick, zvlt dogmatick, neplod jet vru (prv tk jako
vdomosti mravoun nezaruuj jet ivota ctnostnho), pece
ji vydatn podporuj a ivosti i ochoty j dodvaj.
O .
Aby vra nae, spovajc na autorit Bo, byla rozumnou, jest arci pedem nezbytno vdti, e to, co se nm ja koto slovo Bo podv, skuteln slovem Bom jest; nebo Bh
nemluv k nm pmo, nbr skrze prostednky. lovku theologicky a filosoficky nevykolenmu sta poven vnj, podan rodii, katechety, uiteli, kazateli, po ppad doporuenou
knihou; lovku vak theologickmu a filosofickmu badn zvyklmu je teba povujcch doklad, (motiva credibilitatis), jimi
se pesvduje, e Bh se zjevil a e zjeven toto v katolick
crkvi jest uloeno. Ut nihilominus fidei nostrae obsequium rationi consentaneum esset, voluit Deus cum internis Spiritus
Sancti auxiliis externa jungi revelationis suae argumenta, facta
scilicet divina, atque imprimis miracula et prophetias, quae cum
Dei omnipotentiam et infinitam scientiam luculenter commonstrent, divinae revelationis signa sunt certissima et omnium intelligentiae accomodata (Cone. Vat. 1. c.). Nen tedy vra katolkova ani slep ani nerozumn, ale na velmi rozumnm zkld zbudovna, a pln odpovd zdravmu rozumu (rationi
consentaneum). Vykldati povujc doklady vry na (je
arci od pohnutek vry dobe lieny bti mus) pslu zkladnmu bohoslov (theologia fundamentalis) ili apologetice.
11.
Z toho ji vidno, zdali a do jak mry mono uen
crkve katolick vykldati jakoto pohnutku vry noi. Vme
crkvi, ponvad (vedeni povujcmi doklady) jsme pesvdeni, e zaloena jsouc Jeem Kristem opatruje poklad zjevni jeho, a e jejm prostednictvm hls se nm slovo Bo.

Vira bosk.

&

Nen nm tedy autorita crkve naprostou (takovou jest jea

autorita Bo), ale ovem vztanou, zaloenou na autorit toho,
kter ji zplnomocnil, Jee Krista, Boha.
12. Poznmkou budi jet pidno, e ani povujc doklady o zjeven Bom a o crkvi nejsou toho rzu, aby
rozum lidsk ku pisvden nutily (asi jako njak mathematick dkaz), a to z toho dvodu, kter ji ve (VJ, 8 ) byl
vyloen. Sta vak pln lovku nepedpojatmu, kter, m-li
jen dobrou vli a upmn-li pravdu hled, s milost Bo snadno
pravdy dojde; kdo vak pravd se vyhb a uviti nechce,
neuv a ani zzraky pesvditi se ned. Srv. Luc. 16, 31.
Brev. Rom. 7. Maji in festo s. Stanislai, lectio V. et VI.
13.
Pedmt vry (objectum fdei) anebo, jak kola k, materiln pedmt vry (objectum fdei materiale) jest dvoj: zkladn a vkonn. Zkladnm pedmtem viry (objectum primarium) jest sm Bh, a ctnost vry jest ctnost boskou (V, 16).
Vkonn pedmt vry (objectum secundarium) vymuje crkev
(Cone. Vatie, sess. III. cap. 3.) takto: Fide divina et catholica
ea omnia credenda sunt, quae in verbo Dei scripto vel tradito
continentur, et ab Ecclesia sive solemni judicio sive ordinario
et universali magisterio tamquam divinitus revelata credenda
proponuntur. Mluvou nyn ustlenou mn se vdy jen tento
vkonn pedmt vry, kdekoliv jest e prost jen o pedmt vry (bez urujcho pdavku).
14.
Dle zejmho uen crkevnho je tedy ta kter pravda
pedmtem vry,
a) je-li obsaena v Psm svatm nebo v tradici,
b) je-li od crkve jakoto st zjeven Boho oznaena
a prohlena.
Spekulativn jsme povinni trvati na obou podmnkch, a
je to vc studia dogmatickho prokzati, zdali a jak ta kter
pravda jim vyhovuje. Prakticky se nm arci vc znan
usnadn (a stojme-li na stanovisku katolickm). Pesvdeni
toti, e crkev neme za zjevenou prohlsiti nauku, kter by
ve zjeven nebyla obsaena, meme se spokojiti (po ppad
i musme) teba jen podmnkou druhou, by prvn nm nebyla
ihned jasna. A nelze jinak usouditi, nebo studium Psma svatho *) a tradice jest velmi obtn, nemnohmu jen pstupn,
*) Hic liber est, in quo sua quaerit dogmata quisque,
invenit et pariter dogmata quisque sua.

Katolick mravouka VI, 14.

nejist, ba lovku nezkuenmu za nepznivch okolnost i nebezpen, kdeto konstatovati podmnku druhou (zda toti nauka
od crkve byla i nebyla definovna) jest pi dobr vli dosti
snadno a tm kadmu lovku pstupno.
Vsledkem vahy na jsou tedy tyto (praktick) zsady:
1. P o vin n m pedm tem v ir y jest ve, co crkev katolick
nm jakoto zjevenou pravdu k ven pedkld.
2 . Co doposud nebylo crkv za zjevenou pravdu prohlSeno, nen povinnm pedmtem vry. Nehe, kdo vtu dosud
nedefinovanou nev.
15.
Me pak pravda njak jakoto zjeven dvo jm zpsobem k v e n i bti p e d lo e n a :
1 . solemni judicio, a tak se dje, kdykoliv obecn snm
crkevn anebo pape ex cathedra jakoto past a uitel vekerho kesanstva njak uen do oboru vry neb mrav
spadajc (doctrina de fide vel moribus) za zjeven prohlauje;
2 . ordinario et universali magisterio, a tak se dje, kde
veker crkev (universaliter) skrze sv paste a uitele, tedy
kznm a uenm njakou pravdu do oboru vry neb mrav
spadajc za zjevenou uznv.
16.
Vra zaloen na svdectv crkve katolick jest v r a
bosk a katolick (fides divina et catholica) ili v ira kesanskokatolick. Nzvem tm m se vra ta liiti jet od jin vry,
kterou kola nazv vro u prost boskou (fides divina simpliciter), a kter jest povinnost vech tch, jim zvltn milost
dostalo se pmch zjeven Boch, arci jsou-li o pravosti zjevni tchto pesvdeni. Ponvad pak zjeven takov nejsou
ustanovena pro vekerenstvo, nbr plat jen uritm omilostnnm osobm, nazvme je zjeven m soukrom m (revelationes
privatae). Ned se upti, e i takovto soukrom zjeven
mohou mti vznam dalekoshl, a z crkevnch djin vme,
e mnoh svtky a pobonosti prv jimi v ivot uvedeny
byly. Ale pes to pece nejsou a nemohou bti pedmtem
vry, a nikdo n en povinen u v iti jim. Nehe tedy proti ve,
kdo v n nev nebo je podezv. Crkev pak tak nikdy
nevyadovala vry ve zjeven jen soukrom, a dolali nkter soukrom zjeven crkevnho schvlen, plat schvlen
to jen v tom smyslu, e ona zjeven neobsahuj, co by se
pilo ve neb mravm, a e tedy bez vtky povry p ija la
b ti mohou. Pklad: zjeven sv. Brigity.

Vlastnosti vry.

11

17.
P o z n. Po pkladu sv. Augustina zn sv. Tom (S. Th.
IL II. q. 2 . a. 2.) troj ren, oznaujc kon vry: viti Bohu,
Boha, v Boha. Viti Bohu (credere Deo) oznauje pohnutku
vry; vme Bohu nejv moudrmu a pravdomluvnmu.
Viti Boha (credere Deum) oznauje pedmt vry, a to nejen
pedmt zkladn, nbr i vkonn, jeliko vechna dogmata
k ven pedloen maj jaksi vztah k Bohu. Nejvce vak
vyznauje ren tet: viti v Boha (credere in Deum), udvajc
nejen pohnutku a pedmt vry, nbr i smr a cl jej, jeliko
vrou lovk k Bohu dospv. Proto meme viti lovku,
a je-li vrohoden, meme viti vci stvoen, a jsou-li zarueny, avak nememe bez poruen povinnosti sv viti
ani v lovka ani ve vci stvoen, jeliko ani lovk ani vc
stvoen nemohou bti nam clem.
3. Vlastnosti viry.
18.
Vra bosk jakoto vlit ctnost vznik psobenm
Bom; nevyluuje vak nikterak souinnosti lidsk, nebo astjm vzbuzovnm vry vyvj se v mysli lidsk trval nklonnost k konm viry, kterto trval stav due k vlit
ctnosti vry zce se pimyk. Trval tento stav podob se
ctnostem nabytm, jeliko zskn piinnm lovkovm napomh mu ke snazmu pekonvn rznch pekek, je
konu vry v cestu se stav ; nesm vak stav ten k nabytm
ctnostem bti pipoten, jeliko nabyt ctnost i bez vlit bti
me (V, 26), kdeto vylen stav z vlit vry vyrst, k n
se zce pipojuje, a s n tak zanik. Vzhledem k tomu
lze pojem fides habitualis (vra jakoto, trval stav) brti
ve smyslu dvojm, um a irm. Ve smyslu um mnme ctnost vlitou, VI, vyloenou; ve smyslu irm vak
vru vlitou a onu k n se pipojujc trvalou nklonnost k konm vry. A na tento trval stav vry ve smyslu irm jest
nm mysliti, mluvme-li o vlastnostech viry.
Bohoslovci a katechismy (Vel. kat. ot. 23.) uvd patero
vlastnost v ry ; vra nae budi:
1. Nadpirozen (supernaturalis), t. j. s pomoc Bo milosti
dej se z oddanosti a poslunosti k Bohu; neml by tedy vry
nadpirozen, kdo by chtl pijmati jen dogmata vdecky
dokzan.
2. Obecn (universalis), t. j. vztahuj se na vechny zjeven pravdy bez vjimky. Neml by tedy vry obecn, ba

12

Katolick mravouka VI, 18.

vbec pozbyl by vry, kdo by nkterou zjevenon pravdu,

tebas i jedinou, odmtal; nebo odmtaje nkterou (kteroukoliv)
pravdu Bohem zjevenou popr zrove autoritu Bo, a popev
tu pijm ostatn lnky ji jen z vlastn libovle.
3. Pevn (firma), t. j. prosta veker pochybnosti dobrovoln. Nesprvno jest, co tvrd Hermes, e by katolk, pijav
ji vru, pesvden sv ml na as zastaviti a mezitm o vrohodnosti a pravdivosti vry sv se pesvditi; snm- vtikansk (sess. III. can. 6 . de fide) d: Si quis dixerit, parem
esse conditionem fidelium atque eorum, qui ad fidem unice
veram nondum pervenerunt, ita ut catholici justam causam habere possint, fidem, quam sub Ecclesiae magisterio jam susceperunt, assensu suspenso in dubium vocandi, donec demonstrationem scientificam credibili tatis et veritatis fidei suae
absolverint, a. s. Pravme: pochybnosti dobrovoln, tedy
dobrovoln vzbuzen, nebo za pochybnosti samodk vznikl
nikdo neme; ale i v tom ppad, kde pochybnost samodk
vznikla, jest katolk povinen ji pemhati a zapuzovati, nebo
jinak jednaje, neml by vry pevn.
4. iv (efficax), t. j. jevi se skutky dobrmi, nebo vra
jest zkladem, koenem kesanskho ivota. Sicut enim corpus
sine spiritu mortuum est, ita et fides sine operibus mortua
est. Jac. 2, 26. Srv. Brev. Rom. fer. II. p. Dom. 1. Quadrag.
Hom. s, .Aug.
5. Stl (constans), t. j. kesan budi ochoten vech prospch, tebas i ivota spe se vzdti, ne od vry odpadnouti.
Takovou stlost u ve jevili svat muenci.
4. P oteba vry konn.
19.
Nezbytnou potebu vry vlit dokzali jsme ji V, 22,
a proto mluvme ji jen o poteb vry konn, tce se,
zdali a jak vra konn k dosaen vnho spasen nezbytn
jest potebna.
kon vry me bti bud pouze vnitn, nebo spolu
i vnj; kon vry pouze vnj (bez vnitnho) neml by ceny.
Ynitn kon vry zstv na pouhm pijet zjeven pravdy
a vnitrnm pisvden j; vnj vak kon toto vnitn pesvden njakm zpsobem na venek jev.

Poteba vry konn.

13

Mluvce o uezbytn poteb vry konn, mnme jen

vnitn viru konnou, kter dle poznn lovkova me bti
bud vyvinut nebo zahrnut.
20.
Veron vyvinutou (fides explicita) vme ony pravdy
zjeven, kter dle obsahu a znn znme a od jinch dobe
lime. Nae katechismy (Vel. kat. ot. 29.) oznauj vru vyvinutou strunmi slovy: vdti a viti. Kdo tedy nap. v a
v, e milostn Rodika Bo bez hchu prvotnho poata
byla, ten m o tto zjeven pravd vru vyvinutou. Zejmo,
e pedmtem vry vyvinut jsou jednotliv zjeven pravdy,
pokud nm znmy jsou.
Vra zahrnut lili zavinut (fides implicita) nezn sice
jednotlivch lnk dle znn a obsahu, ale ochotna jest viti
ve, co Bh zjevil a crkev k ven pedkld. N katechismus (Vel. kat. ot. 28.) oznauje to slovy: veobecn viti.
Podstata jej spov v ochot*) viti kadou, ve zjeven
Bom obsaenou pravdu. Pedmtem vry zahrnut nejsou
jednotliv lnky, nbr souhrn vekerho zjeven Boho.
21.
Pedeslave vklad ten, pravme:
Kadmu lovku dosplmu jest k dosaen vln blaenosti
nezbytn potebna 1 . vyvinut vra vech jemu ji povdomch
pravd zjevench, 2 . zavinut vira celho zjeven, tedy i tak vech
jemu snad jet neznmch lnk, vry.
Pravme: kadmu lovku dosplmu, mnce tm lovka, jen dospl k uvn rozumu; nebo lidem, kte dosud
k uvn rozumu nedospli (ktnm dtem), a lidem, kte
vbec nikdy k uvn rozumu nedospj (ktnm blbcm),
sta k spasen vlit, ve ktu pijat vra. Dosplm vak
pouh vlit vra k spasen nesta, tm teba jet vry
konn. Dme dle, e jest nezbytn potebna zavinut vra
celho zjeven, tedy i tak neznm jeho dosud sti, nebo
lovk neme nadpirozenho svho cle dojiti bez prostedk
nadpirozench, bez nadpirozenho zjeven; to by mu vak
*) Dvojm dvodem vra stv se zahrnutou ili zavinutou, bud
1. propter motivm nebo 2. propter materiam. Fides implicita propter motivum jest ona ochota, o kter svrchu v textu jest e; fidem implicitam
propter materiam m onen vc, kter ve v nkter lnek vry v
spolu ve, co v nm obsaeno, a to nev; kdo na p. explicite v dogma
o nejsvtj Trojici, spolu implicite v ve, emu crkev u de processionibus divinis atd.

14

Katolick mravouka VI, 21.

nikterak neprosplo, kdyby lovk ten nebyl ochoten pijmouti

je, a to v celistvosti, jak v crkvi uloeno jest. Dme konen,
e vyvinut vra znmch st zjeven nezbytn jest, nebo
ona jest zkuebnm kamenem vry zahrnut, jeliko lovk
ochotu svou, pijmouti cel zjeven, me prokzati jedin na znmch ji lncch vry.

5. Rozsah vry vyvinut nezbytn potebn.

22.
Nen sice lovku k dosaen vn blaenosti teba, aby
podrobn znal vechny zjeven a definovan lnky vry, ale
jest samozejmo, e by spasen vnho nemohl dojiti, kdyby
neznal ani onch lnku, na kterch se zakld vekeren
mravn ivot, je tedy pravdami zkladnmi zvti meme. Nkter katechismy uvdj tvero takovchto pravd, jin (na p.
Vel, kat. ot. 29.) estero; rozdl nen podstatn, jeliko vta
pt (o nesmrtelnosti due) obsaena jest ve druh a vta est
(o poteb milosti) ve tvrt. Nedbajce tedy tohoto bezvznamnho rozdlu, mme jen tyi pravdy na zeteli, je jsou:
23.
1 . Jest jeden Bh.
2 . Bh je spravedliv soudce, jen dobr odmuje a zl
tresce.
3 . Tri jsou bosk osoby: Otec, Syn, Duch svat.
4 . Druh bosk osoba se vtlila, aby ns smrt svou na
ki vykoupila a spasila.
I pistupujeme k otzce, zdali lovk dospl, a chce-li
bti spasen, tyi tyto zkladn pravdy vdti a viti mus.
24.
Vichni bohoslovci souhlasn u, e vra v prv a druh
dogma zde uveden ke spasen nezbytn potebna jest, a dokazuj
toto uen
a) Psmem svatm, je d (Hebr. 11, 6.): Credere enim
oportet accedentem ad Deum, quia est et inquirentibus se remunerator sit ;
b) z 22. vty papeem Innocencem XI. (r. 1679) zavren,
je zn: Nonnisi fides unius Dei necessaria videtur necessitate
medii, non autem explicita remuneratoris;
c) rozumem, nebo ob uveden dogmata jsou nepoprtelnm zkladem vekerho ivota mravnho, a t by bez

Rozsah vry vyvinut nezbytn potebn.

15

nich byl nemonm. Nelze zajist lovku spti k Bohu, nev-li o nm; vdom pak, e Bh je spravedliv soudce, mocnou
pohnutkou vede lovka k dobrmu a odvracuje od zlho.
25
Avak bohoslovci se rozchzej o nezbytnosti viry v dogmat
tet a tvrt, jeliko nkte nezbytnost tu chtj omeziti jen
na dogma prv a druh, kouce, e nezavinn neznalost
dogmatu tetho a tvrtho nemus mti v zpt ztrtu spasen
kdeto jin vztahuj nezbytnost tu i na tet a tvrt dogma,
kouce, e bez jejich znalosti a (arcif i vry v n) nelze dojiti
spasen. *)
Strana, kter tvrd, e pi nezavinn neznalosti lnk&v
o nejsvtj Trojici a o vykoupen sta ji vra v Boha a odplatu jho, uvd asi tyto dvody:
a) V uvedenm textu Psma svatho (Hebr. 11, 6 .) ned
se vce, ne vra v Boha a odplatu jeho.
b) Jisto jest, e znmost dogmat o nejsvtj Trojici a
o vykoupen byla ve Starm zkon nemon. Z toho nutno
souditi, e bud z tch, kte ped Kristovm pchodem ili,
nikdo k vnmu spasen nedospl, anebo e znmost pravd
tch ve Starm zkon nebyla nezbytn potebna; tvrditi prv
bylo by nesmyslno, a tak nezbv ne uznati druh. Je-li vak
jisto, e ve Starm zkon mohli lid dojiti spasen bez vslovn znmosti dogmat o nejsvtj Trojici a o vykoupen,
nezbv ne usouditi, e i po Kristov pchodu tak jest; sice
jinak by mnoz lid, ijc v Novm zkon, alespo vichni
ti, kte nezavinile eench znmost postrdaj, byli he na
tom, ne lid ijc ve Starm zkon, a tak pchod Kristv
byl by pomry lovenstva alespo po tto strnce spe
zhoril ne zlepil.
c) Bh zajist chce, aby vichni lid byli spaseni, a ned od nich vce, ne co vykonati mohou. Vdti, e jest
jeden Bh a e t Bh je spravedliv soudce, nen lovku
myslcmu nemono, jeliko zdrav rozum sm, i bez zjeven,
k tmto pravdm dospti me, ba vlastn, nen-li zkalen, dospti mus. Jinak vak se to m s tajemstvmi na tetm a
tvrtm mst uvedenmi, jeliko o tch lovk me se dozvdti jen ze zjeven.
*) Zastnce obou stran uvd a na dobu svou sv. Alfons, Theol,
mor. II, 2.

16

Katolick mravouka VI, 2.

Strana, kter tvrd naprostou nezbytnost vry tak v dogmata na tetm a tvrtm mst vyten, uvd asi tyto dvody:
a) e text Hebr. 11, 6 . nemluv o ve v nejsv. Trojici a
vykoupen, nedokazuje jet, e by tto vry nebylo teba.
Ostatn vedle tohoto textu jsou i jin, kter vyaduj vry
v Jee Krista, na p. Jo. 17, 3. Haec est autem vita aeterna,
ut cognoscant Te solum Deum, et quem misisti Jesum Christm ; jest vak nesporno, e vra v Jee Krista nemon
jest bez vry v nejsv. Trojici a vykoupen.
b) K spasen lze dojiti jen ktem, af ji ktem vody nebo
ktem dosti nebo ktem krve; t vak jest nemon bez
znmosti obou dogmat o nejsv. Trojici a o vykoupen.
c) Nemstno jest poukazovati na Star zkon, jeliko pchodem Kristovm lovenstvo uvedeno bylo v stav dokonalej, kter k psnjm poadavkm opravuje. Ostatn
nepostrdal Star zkon znmosti dogmat tch naprosto, jeliko
alespo v symbolech a proroctvch mu byla hlsna. (S. Th.
II. II. q. 2 . a. 7. et 8 . Brev. Rom. 1 . Aug. in festo ss. Machabaeorum, Sermo s. Gregorii Nazianzeni.) *)
d) Nmitka, e by mnoz nezavinnm zpsobem ze spasen svho vyloueni bti mohli, vy vracuje se pomylenm, e
Prozetelnost Bo zajist o to peuje, aby kad lovk spasen svho dojiti mohl. Sv. Tom (De veritate, q. 14. a- 11.)
o tom pe: Hc ad divinam Providentiam pertinet, ut cuilibet
provideat de necessariis ad salutem, dummodo ex parte ejus
non impediatur. Si enim aliquis taliter (scii, in silvis vel inter
bruta animalia, a za dnench dob bychom mohli ci: v njakm vzdlanosti kesansk nedostupnm dle svta) nutritus
ductum naturalis rationis sequeretur in appetitu boni et fuga
mali, certissime tenendum est, quod ei Deus vel per internam
inspirationem revelaret ea, quae sunt ad credendum necessaria,
vel aliquem fidei praedicatorem (za dnench dob missione)
ad eum dirigeret, sicut misit Petrum ad Cornelium.
26
Prvn mnn zd se bti dvodnjm; v praxi vak,
zvlt ktme-li osoby dorostl nebo zpovdme-li kajcnky,

) Mohlo by se pidati, e starozkonn Otcov skuten nedoli

vn blaenosti, dokud nepoznali eench tajemstv; nebof dne Kristova jim je v pedpekl hlsala.

Rozsah vry vyvinut nezbytn potebn.

17

dluno nm (dle zsady III, 6 8 . vyloen) pidreti se mnn

druhho, bezpenjho; i vyplvaj nm tato praktick napomenut:
a)
lovk dospl, rozumn, neme bti poktn, doku
nenabyl znmost vrounch alespo v tom rozsahu, e v,
e jest jeden Bh, spravedliv soudce, e jsou ti od sebe
rozdln bosk osoby, Otec, Syn, Duch svat, ty vak, e nejsou ti Bohov, nbr jedin Bb, e druh bosk osoba se
vtlila ili lovkem uinna jest, a smrt svou ns vykoupila,
e Spasitel ten, vstav z mrtvch, v nebi panuje a jednou
vechny lidi souditi bude. Tato mra vdomost alespo
v nouzi*) postauje, jest vak spolu nejni rovn, pod ni
arci sestoupiti nelze. A pravidlo to plat i pi nebezpe smrti.
Roku 1703 biskup quebeck pedloil do ma otzku: Quaeritur utrum antequam adulto conferatur baptisma, minister teneatur ei explicare omnia fidei nostrae mysteria, praesertim
si est moribundus, quia hc perturbaret mentem illius. An non
sufficeret si moribundus promitteret fore, ut ubi e morbo convalescet, instruendum se curet, ut in praxim redigat quod ei
praescriptum fuerit. Nae dne 25. ledna 1703 S. Congregatio Officii odpovdla: Non sufficere promissionem, sed
missionarium teneri adulto etiam moribundo, qui incapax omnino
non sit, explicare mysteria fidei, quae sunt necessaria necessitate medii, ut sunt praecipue mysteria Trinitatis et Incarnationis. A na tm stanovisku setrval tento posvtn sbor
i ve vech pozdjch odpovdch, zejmna v instrukci dan
apotolskmu viki tch-kiangskmu dne 6 . ervna 1860 a
v odpovdi na dotaz j uinn, dan dne 30. bezna 1898.
Viz asopis katol. duchovenstva", 1899, str. 192.
Zvlt vzhledem k prvmu a druhmu dogmatu (e jest
jeden Bh, spravedliv soudce) naprosto nen dovoleno od pravidla prv vyloenho ustoupiti, t. j. bez znmosti tchto dvou
prvnch zkladnch pravd nesm ani umrajc dosplec bti
poktn. Vzhledem k tet a tvrt pravd (o nejsv. Trojici a
vykoupen) mohli bychom nkdy, arci jen v ppad velmi
nutnm a nalhavm, v psnosti ponkud povoliti, t. j. kdy
by bylo naprosto nemono o pravdch tch umrajcho pouiti,
*) Jen pro tento ppad nouze plat pravidla svrchu uveden;
nebo za pravidelnch pomr sm dorostl bti ktn jen po pedchozm
vyuovn a s povolemm biskupovm.

18

Katolick mravouka VI, 26.

mohli bychom ve smyslu III, 64. a vzhledem k tomu, e mnen nedajc znalosti tchto pravd tak jest dvodn, ktti
sub conditione: si capax es.
lovk, kter tlesn sice jest vyvinut, avak dosud
k uvn rozumu nedospl, anebo jest na mysli tak slab, e
by vklad eench pravd vbec chpati nemohl, budi dtem
na rove postaven, a proto me absolute, t. j. bez pidan
podmnky, bti poktn. S. Alph. Theol. mor. II, 2.
b)
Neme rozheen bti kajcnk, neznajc vyloench t
dogmat. InnocencXI.zavrhl(1679) tuto 64. vtu: Absolutioniscapax esthomo, quantumvis laboret ignorantia mysteriorum fidei, et
etiamsi per negligentiam, etiam culpabilem, nesciat mysterium
sanctissimae Trinitatis et Incarnationis Domini nostri Jesu Christi;
a Benedikt XIV. (r. 1742) v konstituci Etsi minime nejen
vslovn zakazuje takovto nevdomce rozheovati, nbr
i rozheen to prohlauje za neplatn. Proto zpovdnku nezbv ne podobnho kajcnka bud odkzati na dobu pozdj,
a by se lnkm tm piuil, anebo lpe, jak sv. Leonard a
Portu Mauritio rad, krtce o tchto pravdch ho pouiti, a jestlie
as a schopnost kajcnkova sta. Srv. Skodopole, Pr. kn.
past. bohosl. II. vyd., II. dl, str. 295.
6. Povinnost vry konn.
27.
Pouh vdn a ven pravd k ivotu vnmu nezbytn
potebnch nezaruuje jet lovku, e doshne tohoto cle;
jest mu nad to teba, aby na zklad vry ivot svj upravil
v ivot kesansk. Nvod k tomu, jak by to uiniti ml, podv mu zkon, kter prv tak jako upravuje vechny kony
jeho, upravuje i kony vry. Zajist i kony vry podlhaj
zkonu, a naprosto nelze pisvdit! racionalistm a jinm nkterm filosofm, tvrdcm, e neodvislmu lidskmu rozumu
nikdo, ani Bh neme pikazovati vru; e jejich nhled
jest myln, snadno dokeme, nebo
a) Concil. Vatie, sess. III. can. 1. de fide d: Si quis
dixerit, rationem humanam ita independentem esse, ut fides
ei a Deo imperari non possit, a. s."
b) Psmo svat na mnohch mstech zejm odporuje
kadmu takovmu bludu, na p. Marc. 16, 16. Qui non credit,
condemnabitur.

Povinnost vry konn.

19

c) Papesk stolice mnoh vty podobnho obsahu zavrhla; tak na p. zavrhl Innocenc XI. r. 1679 tyto v ty : 16.
Fides non censetur cadere sub praeceptum speciale et secundum
se.* 17. Satis est actum fidei semel in vita elicere.
d) I sm rozum uznati mus odvislost svou, nebo jasno
jest, e mluv-li Bh k lovku, lovk povinen jest Bohu
viti.
Tim dosvdena jest povinnost vry konn ili jej poteba z pkazu.
Rozsah vry konn pkazem potebn sah arci mnohem
dle, ne rozsah vry konn potebn z nezbytu. M vra
proniknouti lovka celho, a tak i zkon hled k lovku celemu: hled k rozumu, d poznvn vro- i mravoun a
nabvn vdomost nboenskch; hled k svobodn vli, d
pisvden pravdm poznanm; hled k lovkov innosti,
daje na nm vyznvn vry, kdy a kde ho teba. V prvnm
a druhm bodu daj se kony vnitn, je jen zkon Bo
vel; v tetm vak bodu b o kony vnj, je pikazovat!
oprvnn jest nejen zkon Bo, nbr i lidsk, crkevn; a
tak ltka, o kter jest nm jednati, dl se na tvero bod:
1. povinn poznvn vry, 2. povinn vzbuzovn vry, 3. vyznvn vry povinn ze zkona Boho, 4. vyznvn vry
povinn ze zkona crkevnho.
7. Povinn poznvn vry.
U8 .
Mimo zkladn pravdy, jich znmost jest nezbytn potebna k dosaen vn blaenosti ( 5.), mme jet adu
jinch pravd zjevench, pro ivot kesansk velmi dleitch;
a prv z dleitosti tchto pravd vyplv kadmu kesanu *)
povinnost snaiti se, aby pravdy ty seznal. Znmost dalch
tchto pravd nen tedy potebna z nezbytu (necessitate medii),
nbr jen z pkazu (necessitate praecepti). Katechismy oznauj
rozdl ten strun, ale zrove pochopiteln, uvdjce pravdy
zkladn, je musme vdti a viti (Vel. kat. ot. 29), a pravdy
vro- a mravoun, je mme ili povinni jsme znti (Vel. kat. ot.
31. pikazuje se nm jet vdti). Neznalost pravd zkladnch,
*) Pravme: kesanu, akoliv sprvnj by bylo ci: lovku,
jeliko kad lovk jest povoln k spasen.

20

Katolick mravouka VI, 28.

teba i nezavinn, znemouje spasen, neznalost ostatnch

dleitch pravd ni spasen jen tenkrte, byla-li zavinn
a hn.
Povinnost znti nkter dleitj vroun a mravoun
pravdy zavazuje ns nkdy pod tkm, nkdy pod lehkm
hchem, dle toho, o jakou pravdu jde. Dme-li: pod hchem,
nebudte slova ta vykldna, jako by neznalost lnk tch
(tedy trval stav) za hch pitna byla. Smysl je tento:
He, kdo vda o tom anebo alespo tue, e nkterch dleitch pravd vro neb mravounch nezn, pece nedb
zskati si schzejcch vdomost, a mysln neuv sktajcch
se mu pleitost, aby jich nabyl, na p. kzn, kateches,
nboenskch vklad, nboensk etby a p. He tedy nekonem. Srv. I, 58.
Povinnost ve vak nejen samy nevdomce, nbr
i vechny ty, jim dle stavu neb adu jejich pslu, aby jin
uili neb o jejich vyuovn peovali, jako jsou: duchovn
sprvcov, rodie neb pstouni, uitel atd. Zvlt vak duchovn sprvcov povinni jsou toho dbti, aby v jejich osadch
bhem uritho {ne pli dlouhho) obdob *) byly vykldny
vechny dleit vroun a mravoun (lnky a pravdy (asi
v tom rozsahu, jak je katechismy podvaj) v kznch, pi
em nikterak nevad, pijde-li nkter zvl dleit pravda
bhem tohoto obdob astji na adu, jen kdy se dn nevynechv.
29.
Dleitj pravdy vroun i mravoun, je znti
mme, jsou obsaeny v nkolika krtkch soubornch modlitbch a vtech, je jsou:
a)
Apotolsk vyznni viry. Skoro vechny lnky v nm
obsaen zavazuj pod tkm hchem, ale jen dle obsahu
svho. Pravme: skoro, nebo obsah nkterch vt (i spe
*) Catechismus rotnanus (ex decr. Conc. Tricl.) m v pdavku
(praxis catechismi) nvod, kterak lze obsah katechismu na jeden rok roz!oiti a vklad jeho k evangelim pipojiti. Duchovn sprvce arci sotva
bude s to, aby cel (n) katechismus probral v jednom roce. Tak toho
nen teba, me kolu tomu vnovati i vce let, jen kdy pi tom db toho,
aby dleitj pravdy astji probral. Provinciln koncil prask z r. 1860
(str. 52.) prav: Commendamus speciales de eatechismo conciones sic dispositas, ut per spatium trium vel quatuor annorum integra ejus materia
sermonibus concionatoriis exponatux.

Povinn poznvn vry.

21

st jejich) neve tak psn; jen pod lehkm hchem zavazuj slova: pohben jest, ponvad tato udlost nen zvl
vznamn; rovn jen pod lehkm hchem zavazuj slova:
sestoupil do pekel, sed na pravici Otce, ivch i mrtvch,
jeliko obecn lid zpravidla nev dobe, co tmito vrazy si
mysliti m; a zcela bezhna jest neznalost historickch daj:
pod Pontskm Piltem, tetho dne. Pravme dle: jen
dle obsahu svho; nebo nenauiti se apotolskmu vyznn
vry doslova a z pamti, jest hchem jen lehkm.
b) Modlitba Pn (Oten) obsahuje pravdy sten vroun, sten mravoun, obzvlt vak prav nm, co
doufati smme a za prositi mme; obsahem svm zavazuje
pod tkm hchem, slovnm znnm vak (z pamti se j
piuiti) zavazuje pod hchem jen lehkm.
c) Pozdraveni andlsk (Zdrvas) jest krsnm vyznnm
cty Marinsk a obvyklm pdavkem k modlitb Pn; zavauje i po obsahu svm i dle slovnho znn (z pamti je
znti) jen pod hchem lehkm.
d) Desatero pikzni Boch a patero pikzni crkevnch
zavazuje po obsahu svm pod hchem tkm; povinni jsme
zajist znti tato pikzn, jeliko bychom jinak nemohli v ivot svm jimi se diti a hch (alespo tkch) se vysthati.
Pidvme vak po obsahu, jeliko jen tento jest zvaznm;
jinak nejsme (ani pod lehkm hchem) vzni, znti poad
jejich anebo vdti, na kterm mst (kolikt) kter z nich
umstno jest. Znti pikzn Bo a crkevn povinen jest
kad stejnou mrou; pslunkm jednotlivch stav pak
nad to jet uloeno jest, aby kad dobe znal povinnosti
stavu svho.
e) Svtosti; pod tkm hchem povinni jsme znti kest,
svtost pokn, svtost oltn, a mi svatou; ostatn pak svtosti, kdy je pijmme. Pravme-ii znti, mnme tm arci
jen ty nejnutnj vdomosti o tchto svtostech, pokud k hodnmu jich pijet potebn a obecnmu lidu pstupny jsou.
P o z n. Pikzn crkevnch jest arci mnohem vce; katechismy uvdj vak jen nkter, kter vech kesan se tkaj. Zpsob, jakm se taj, jest rzn; u ns ji ode dvna
obvykl jest znm poad, obsaen ve Yel. kat. ot. 477. Viz
VII, 106.

22

Katolick mravouka VI, 30.

8. Povinn vzbuzen vry.

30.
Pkn nvod, jak vzbuditi ti bosk ctnosti (V, 19) podvaj nm katechismy a lep modlitebn knky; tak na p. Vel.
kat. Pdavek 17. Vzorec pro vzbuzen vry obsahuje nejprve
projeven jej (vm), pak pedmt konem vyvinutm
(v Tebe, prav . . . nevyhnuteln potebn jest) a konem
zahrnutm (vecko, emu . . . viti vel), a konen pohnutku (protoe jsi . . . byla oklamna). Avak vzorec ten
nen zvaznm (ani zskn odpustk nen vzno na urit
slova), ba, jeliko jde o vzbuzen in (I, 29), lze vzbuditi
vru i beze slov, jen prostou ochotou pijmouti tu kterou zjevnou pravdu, po ppade souhra vech zjevench pravd. Takovto vzbuzen vry alespo sta vdy, kdykoliv z pkazu
povinni jsme vzbuditi vru;*) a tak vzbuzujeme vru, jestlie
(vdomi si jsouce svho jednn a jeho vznamu) zbon
obcujeme mi svat, nebo Kristu se klamme, nebo kem se
znamenme, nebo nkterou svtost pijmme a p., ba mono
ci, e spodan ivot uvdomlho kesana ji sm jest
trvalm vzbuzovnm vry.
31.
Pkaz vzbuditi vru (praeceptum eliciendi fidem) jest bud
pmo neb nepmo dan, dle toho, zda vyplv ze zvazku
sam vry i z nahodilch okolnost.
Pm pkaz viru vzbuditi (praeceptum fidei obligans per
se) vyplv ze ctnosti vry sam a zavazuje kesana
a) na potku kesanskho ivota, kdy byl piel k uvn rozumu a o ve katolick dostaten pouen byl;**) tto
povinnosti vyhovuje vrou zahrnutou.
b) Kdykoliv se mu pravda njak jakoto zjeven po
prv k ven pedkld (bu e j dve neznal nebo e teprve
nyn definovna byla); v tom ppad teba vry vyvinut
v onu pravdu.
c) astji v ivot, ***) jeliko astj vzbuzovn vry
*) Co zde eeno o ve, plat obdobn i o nadji a lsce.
**) Neteba nm bti se, e by dt nevyhovovalo poadavku tomu;
zn zajist kad katecheta ze zkuenosti, s jakou radost dtky ho poslouchaj, a s jakou oddanost pravdy jim vykldan pijmaj. U nich
prv psob vlit, nim jet nezkalen vra.
***) Innocenc XI. zavrhl (1679) tuto 17. vtu: Satis est actum fdei
semel in vita elicere.

Vyznn vry povinn ze zkona Boho.

23

k ivotu kesanskmu dle vry zazenmu valn napomh;

sta tak vra zahrnut. Jak asto by se vra vzbuzovati mla,
bohoslovci nesouhlas, jeliko nkte vyaduj lhty krat
(msn), jin zase del (ron). Sv. Alfons mn, e sta vzbudti vru asi jednou do roka; avak vzhledem k tomu, co
svrchu o zpsobu vzbuzovn vry bylo eeno, neteba lovku
ijcmu po kestansku bti se, e by tto povinnosti nedostl.
d)
Na sklonku ivota, tedy zvlt v nebezpe smrt
Nen sice po t strnce dnho psnho zvazku*) (a neme ho bti), ale zajist zhodno jest, aby lovk v tto
zvl tk a dleit hodin vrou mysl k Bohu obracel.
Nepm pkaz vru vzbuditi (praeceptum fdei obligans
per accidens) vyplv z nahodilch okolnost a zavazuje:
a) nevrce a kace vracejcho se k pravd a v lno
crkve samospasiteln; t povinen jest vzbuditi vyvinutou
vru v dogmata dosud popran a zahrnutou ve vechny pravdy
ostatn;
b) kesana vzcho v tkm pokuen, zvlt v pokuen proti ve, a je-li kon ten potebn k odstrann a
zdoln tohoto pokuen;
c) kadho, kdo povinen jest vykonati kon njak, kter
bez vry by byl nemon nebo przdn; tedy pijmme-li
svtosti, nebo skldme-li vyznn vry, nebo psahme-li a p
9. Vyznn vry povinn ze zkona Boho.
33.
Jsme povinni diti nejen vnitn, nbr i vnj iny sv
zkonem vry. Nesta tedy vru svou jen poznvati a v pslunch
dobch vzbuzovati, nbr jsme tak povinni vru za tch
kterch okolnost projevovati ili vyznvati. Ponvad pak
vnj nae iny spadaj pod zkon i bosk i lidsk, pojednvme nejprve o povinnm vyznvn vry dle zkona
Boho, a pak dle zkona lidskho.
33.
Oboj zkon Bo vel nm vyznvati vru. Vel tak
zkon pirozen, nebo zajist sluno jest, aby vnj nae
iny s vnitnm nam smlenm, zvlt ve vci tak dleit,
se shodovaly; vel tak zkon zjeven, a to na mnohch m
*) Tak Lehmkuhl, I, 398. Gopfert, I, 272. Noldin, De praec. 14.
a j. Jinak s. Alph. Theol. mor. II, 5. Marc. 426 a j.

24

Katolick mravouka VI, 33.

stech; teme na p. Matth. 10, 32. slova Spasitelova: Omnis

qui confitebitur me coram hominibus, confitebor et ego eum
coram Patre meo, qui in coelis est; qui autem negaverit me
coram hominibus, negabo et ego eum coram Patre meo, qui
in coelis est.
Zkon o vyznvn vry (vykldme-li slovo vyznvn
ve smyslu ponkud irm) jest jednak zkazem,, jednak pkazem, a dle toho (II, 9.) rzn se zpsob zvaznosti jeho. Po
prv strnce sv zakazuje ve, co s vnitn vrou naprosto se
nesrovnv, a jakoto zkaz zavazuje a nalh vdy a za
kadch okolnost; po druh strnce sv pikazuje peovati
o to, aby jin lid poznvali nae nboensk pesvden, ale
pikazuje to a nalh jen za uritch okolnost, pesn vymezench. Pihlme nejprve k zkazu (I), pak ku pkazu (II),
a zakonenm pidvme nkter kasuistick rozbory (III).
34.
I. Tce he, kdo pravou viru svou zapr, nebo bludnou
njakou vru pedstr (veram fidem negare, falsam fidem simulare). Zkaz ten ve za vech okolnost a ani nejvt
protivenstv neb nebezpe nedovoluje pestoupiti jej. Neomlouv
neastnho odpadlka, e zapel vru svou z bzn, a jet
mn omlouv ho, e uinil tak jen na oko, uvnit vak
svmu pesvden vren zstal; nebo takov vnitn pesvden bud vbec nem ceny, anebo vinu jen stuje. Proto
tak psnmu crkevnmu trestu podlhali nejen sacrificati a
thurificati, nbr i libellatici a acta facientes; a sprvn odsoudil Benedikt XIV. (1742) jednn nkterch nskch novokesan, kte navtvovali pohansk chrmy a tam se klanli, vzbuzujce tak domnnku, e klan se modlm, kdeto oni
vymlouvali se, e ct pod atem ukryt k.
Poznmkou pidvme, e hch tuto vyloen vyskytuje
se nejen v dobch boulivch, ale i v dobch klidnch, nebo
zajist zapr vru, kdo za ni se styd, nebo demonstrativn
nevreckch prvod a sjezd se astn, nebo nevreckm
projevm okzale pisvduje a p. Hch ten jest hchem
tkm; me vak pro neplnost vkonu snadno zmrnili se
na hch lehk, jako dosti zhusta se dje pi tch, kte
plovou s proudem, nevdouce co in.
35.
II. Povinni jsme veejn se hlsiti k ve sv (veram
fidem profiteri), jestlie by mleni nae bylo ve na kor, t. j.
jestlie bychom mlenm svm

Vyznn vry povinn ze zkona Boho.

25

1 . vzbuzovali oprvnnou domnnku, e vru zaprme

nebo za ni se stydme; nebo
2. pipoutli, aby est a slva Bo byla zlehovna,
crkev a vra tupena; nebo
3. zpsobili blinmu pohromu na ve neb vn spse.
V ppadech tuto uvedench povinni jsme njakm
vhodnm zpsobem (slovem neb skutkem) piznati vru svou;
neuiniti tak bylo by hchem opustnm (peccatum omissionis),
a to z pravidla tkm; me se vak hch ten zmrniti pro
nepatrnost pedmtu nebo pro neplnost vkonu na hch lehk.
Jinak vak, kde mlen nae nen ve na kor, nejsme povinni nboensk vyznn sv veejn stavti na odiv, nebo
mleni samo jest inem netnm, kter teprve pistupujcmi
okolnostmi nabv svho rzu.
Ba smrn i tajiti vru svou, t. j. tak jednati, e obecenstvo
nepozoruje, jak vry jsme, a jestlie nevel nkter svrchu
uveden okolnost, abychom promluvili; nebo prv tak jako
tajenm pravdy pravd sam neubliujeme, tak ani neubliujeme
ve tajce ji. Ano nkdy opatrnost pmo nm ukld pomleti
0 ve sv a po ppad ji tajiti, a lpe je takto si ponati,
ne zbytenm a neelnm honoenm se vrou sebe i jin
uvdti v nebezpe. Nolite dare sanctum canibus, neque mittatis margaritas vestras ante porcos, ne forte conculcent vos
pedibus suis et conversi dirumpant vos. Matth. 7, 6 .
36.
III. Rozbory kasuistick.
1. Co m ci katolk, je-li pmo tzn po ve? Odpovdajce lime dle toho, km takov dotaz byl uinn a za
jakch okolnost. Te-li se zkonit vrchnost nebo veejn a
oprvnn ad (na p. pi stn lidu, ped soudem a pod.),
povinni jsme zejm a oteven hlsiti se k ve s v ; tat
povinnost ns ve, kde piznn nae katolickou vc podporuje (na p. rozhoduje-li majorita). Na soukrom vak dotaz
odpovdati nemusme, nenastupuje-li nkter ze svrchu uvednch okolnost; meme odepti odpovd nebo nejasnch,
1 jinho vkladu schopnch vraz uvati (uiti zmlky),
Lhti arci nesmme.
M-li katolk vn dvody, aby vru svou tajil, a pedvd-li nepohodln dotazy o ve, me se jim pedem uhnouti
anebo dovolenmi prostedky o to se piiniti, aby se nedly.

26

Katolick mravouka VI, 37.

37.
2. Y krajinch, kde katolkm mnoh a znan pko
hroz a kde jest dvodn obava, e tit zachovvnm cirkevnch pikzn (na p. postu) jinovrce na sv vyznn
upozorn a tm sebe v nebezpe uvedou, nehe katolci, nedli se pikznmi crkevnmi (na p. v ptek jed maso),
chtjce zstati nepoznni, jeliko zkon lidsk za takovchto
okolnost neve (II, 93.). Dme vak: znan pko a protivenstv, kde v nebezpe jest ivot, zdrav, jmn, e st;
male nepohodl neb tpek neomlouv, tm mn arci jen
prost stud. Dme dle: chtjce zstati nepoznni, nebo tu
nein nic jinho, ne e vru svou taj. Jinak by se vak mla
vc, kdyby jim jinovrci, majce tuen o jejich nboenskm
vyznn, nabzeli v ptek maso prv za tm elem, aby seznali, zda jsou i nejsou katolky; nebo v ppad takovm
jsti v ptek maso bylo by prv tolik, jako ci: nejsem katolikem a zaprati vru svou, co arci dovoleno nen.
33.
3. Zda jest dovoleno odvati se atem, jakho uMvaj
jinovrci? Odpovdajce lime, zda b o kroj krajinn i
o at odznakov. Nen dn pochybnosti, e jest dovoleno
uvati kroje krajinnho; odvli se tedy na p. katolk, konaje
cesty po vchodnch zemch, atem tureckm, nelze proti tomu
nieho namtati. Ponkud sloitj jest vak ppad, jde-li
o at odznakov. Je-li to jen prost stejnokroj, jakm se odvaj jinovret duchovn (na p. protestantt pastoi, diakonisky a pod.), lze jm se odvati, vyaduj-li toho vn dvody, na p. osobn bezpenost (uvati stejnokroje duchovenskho bez vnch dvod*) snadno by vyznvalo v pedstrn bludn vry); b-li vak o at obadn (liturgick),
z pravidla nen dovoleno uvati**) ho, ponvad at sm ji
zahrnuje v sobe vyznvn vry bludn.
4.
Zda jest dovoleno uvati ozdob a odznak, jakc
uvaj jinovrci neb crkvi neptelsk spolenosti ? Odpovdm e: Jsou-li to ozdoby vbec obvykl (prsteny, etzy, stuhy),
tak e uvn jejich nikterak nesvd o smlen vnitnm,
smme jich uvati i my, a nevad, e jinovrci neb neptel
*) , Congr. Off. rozhodla roku 1530, e kesanm nen dovoleno
odvati se atem tureckch kn.
**) Uvati ili nositi (asoslova trvac), tedy ne jednou, nbr vcekrt; nebo zajist by neheil, kdo by jsa v nebezpe ivota oblekl
takovto jinovreck obadn roucho, aby v nm snze uprchl.

Vyznn vry povinn ze zkona crkevnho.

27

crkve se zlibou jich uvaj; jsou-li vak to zvltn (a snad

i neobvykl) odznaky smlen nekatolickho (na p. odznaky
zednsk), nen dovoleno jich uvati. Dvod le na snade.
3.
5, Zda jest dovoleno v pronsledovn prchali? tk
v pronsledovn nem jinho elu, ne vyhnouti se smrti
neb jinm protivenstvm. Uprchlk nemn tm nikterak zaprati
vru svou, naopak, on prv proto prch, aby neklesl v pokuen; a prvem-li se domnv kesan, e by snad neml
dosti sil sneti muka mu chystan, aneb je-li vbec bezelno
mrhati ivotem, jest nejen dovoleno, nbr i pikzno, dti
se na tk. Vdy sm Spasitel Mat. 10, 23. d: Cum persequentur vos in civitate ista, fugite in aliam, kterto slova
krsn vykld sv. Athanasius v homilii sv (Brev. Rom. 2. Maji).
Jimi se dce prchali v dobch zlch mnoz kesan do pout
egyptskch a sinaj skch, a tak vznikl ivot mnisk a poustevnick. Biskupov a fari arci nesm tak snadno prchnouti,
jako prost vc, jeliko povinnost jim vel, aby teba i s nebezpem ivota setrvali na mst svm, dokud zjmy osad jim
svench toho vyaduj, a dokud nen na jisto postaveno, e
setrvn jejich bylo by marnou a bezelnou samovradou.
Avak ani oni nejsou zavzni, zbyten se vydvati pronsledovnkm svm. Mohou se skrvati a z krytu (teba
i vzdlenho) o vc sv peovati; a jasno-li, e by jen zbyten se obtovali, mohou i oni prchnouti, zvlt m-li pronsledovatel jen na n nameno.
10. Vyznn vry povinn ze zkona crkevnho.
4.
Ji od nejstarch dob vyznvali vc i v modlitbch
i pi rznch jinch pleitostech mluvenmi slovy vru svou.
Dlo se tak rznm zpsobem, jak kad za dobr uznval.
Jest vak pochopitelno, e asem utvoily se urit vzorce,
kter obsah vry katolick strunmi a jadrnmi slovy vykldaly; tm povstala rzn vyznn viry (symbola fidei). Nkter
z nich pak nabyla zvltnho vznamu, jeliko crkev je pijala za sv a kn jejich pi zvltnch pleitostech naizovala. Meme vyznn ta tditi do dvou skupin; jsout nkter
z nich rzu liturgickho, jin pak rzu officielnho,
I. Vyznn vry liturgick, kter z rozkazu crkve se kaj, jsou:

28

Katolick mravouka VI, 40.

1. Apotolsk vyznn viry; jest st obvyklch modliteb

soukromch, vykld se v katechismu, a z rozkazu crkve k
se pi ktu a v brevi pi nkterch hrch.
2. Nicaeno-Konstantinopolsk vyznn vry k se kadou
nedli a v nkter svtky pi mi (Crdo).
3. Athanasiansk vyznni viry (symbolum s. Athanasii) k
se v nkterch nedlnch officich pi prim.
4. Kestn vyznni viry a kestn slib; pi ktu obvyklm
zpsobem udlenm ktitel te se ktnce nkolika otzkami,
na n ktnec sm nebo kmotr jmnem jeho odpovd (Credis
in . . . ? Crdo).
II.
Vyznnm viry officielnim a slavnostnm jest Tridentsk
vyznni vity (professio fidei Tridentina); vzorec jeho, pedepsan papeem Piem Y. v konstituci Iniunctum nbis ze.
dne 13. listopadu 1564, doplnn jest vnosem S. Congr. Concilii ze dne 20. ledna 1877 vlokou dogmat na snmu vatiknskm definovanch.*) Dme, e jest vznnm officielnim, jeliko
tohoto vzorce jest nm uvati, kdykoliv jsme povinni ze zkon crkevnho uiniti vyznn vry. Pape Pius X. v motuproprio Sacrorum antistitum ze dne 1. z 1910 pipojil
k nmu antimodernistickou psahu (jusjurandum) a zrove
ustanovil, kdo (praemissa fidei professione per formulam a sa.
me. Decessore Nostro Pio IV. praescriptam cum adiectis definitionibus Concilii Vaticani) psahu tu ped svm biskupem (suo
antistiti) nebo po ppad jeho zstupcem**) skldati m.
1. Tridentsk vyznn vry pikazuje se jednak zkonem
obecnm, a to nejen psanm (Concil. Trid. sess. 24. cap. 12.
de ref. Sess. 25. cap. 2. de ref. Constit. Pii IV.: Iniunctum nbis),
nbr i prvoplatnm obyejem zavedenm, jednak zkonem
dlnm, v t kter dieces neb v tom kterm du platnm.
Dluno vak pamatovati, e pvodn (psan) zkony jsou prvoplatnm obyejem tu zeny, tu rozeny, tu pozmnny.
Tridentskm vyznnm vru vyznvati jsou povinni:
a)
Z obecnho zkona psanho (dnes platnho): patriarchov
primti, arcibiskupov, biskupov v prvn provinciln synod, kter obcuj; dle kanovnci a hodnosti kathedrlnch
*) Z toho dvodu symbol ten nazv se nkdy Tridentsko-Vatiknskm.
**) Acta Ap. Sedis, 1910, n. 19, pg. 741.

Vyznn vry povinn ze zkona crkevnho.

29

kapitol a beneficiti s duchovn sprvou ped biskupem nebo

jeho vikem ante possessionem beneficii; *) pedstaven eholn;
konen doktoi, magisti, professoi, rektoi duchovnch dom,
kterto posledn ustanoven nebylo vak vude pijato a nem
tud obecn platnosti.
b) Z prvoplatnho obyeje: haeretikov a schismatikov,
vracej-li se do lna katolick crkve.
P o z n. S. C. Off. vnosem ze dne 20. ervence 1859 nekatolkm vracejcm se do lna crkve pedepsala zkrcen
vyznn vry Cram Sanctis Evangeliis. Viz Ordinaritn list
. prask arcidiecese 1912, . 4. str. 38.
c) Z nafizem praskho provincilnho snmu z r. 1860
(Tit. I. cap. 2. pag. 8 ), tedy zkonem dlnm v echch
platnm : kanovnci a hodnosti kollegitnch kapitol tme
zpsobem jako kanovnci a hodnosti kapitol kathedrlnch;
examintoi synodln; rektoi a pedstaven semin, nejen
kleriklnch, nbr i chlapeckch; professoi theologie a katechetiky na vech stavech i eholnch; katecheti na gymnasich,**) veejnch i soukromch; arcibiskupt a biskupt noti; kandidti doktortu theologie nebo sacrorum canonum;
klerikov ped udlenm subdiakontu.
P o z . 1. V nkterch eholch vel stanovy, ped professi
skldati Tridentsk vyznn vry.
P o zn . 2. Nazen c. k. ministerstva kultu a vyuovn ze
dne 8 . dubna 1903 (Ord. list pra. 1903, . 6 ) o dosaen doktortu bohoslov 16. ukld kandidtm, aby do rukou diecesnho biskupa (v Praze a ve Vdni do rukou kancle theologick fakulty) uinili Tridentsko-Vatiknsk vyznn viry.
2. Zkony zde prv v 1. bod uveden motupropriem
Sacrorum antistitum nikterak nepozbvaj sv platnosti; vydan motuproprio pidv jen nkterm duchovnm, kte ze
zkona obecnho ji ku Tridentskmu vyznn povinni byli,
k tto povinnosti jet psahu antimodernistickou, a jinm
duchovnm, kterm Tridentsk vyznn uloeno nebylo, nebo
kterm dosud jen zkon dln tuto povinnost ukldal, naizuje nyn vyznn to (i s psahou antimodernistickou) zkonem
obecnm.
) S. Congr. Consist. 1 Martii 1911. Acta Ap. Sedis, 1911, num. 4.
pag. 134.
**) a ovem tak katecheti na stednch kolch vbec.

30

Katolick mravouka VI, 40.

' prvn ad zavazuje motuproprio professory a docenty

ved theologickch;*) dle pak jet (item) Tridentskm vyznnm vry a psahou antimodernistickou povinni jsou:
a) klerikov ped vym svcenm;
b) zpovdnci a kazatele, prve ne dostanou dovolen
k vykonvn svho adu;
c) fari, kanovnci a beneficiti, prve ne nastoup obro;
d) ednci pi biskupskch adech a crkevnch soudech,
generln vik a soudcov;
e) kazatel pibran po dobu tyicetidennho postu;
f) vichni ednci pi mskch kongregacch a tribunlech;
g) eholn modertoi a uitel (professoi), prve ne nastoup ad.
Tridentsk vyznn vry (a po ppad pipojenou k nmu
psahu antimodernistickou) nutno vykonati osobn (nelze tedy
uiti zstupc); kon se znovu pi kadm novm je vyadujcm jmenovn.
11. Hchy proti ve.
41.

Proti ve mono heiti pebytkem i nedostatkem (V, 18).

Pebytkem p se ve lehkovrnost (credulitas), kterou
lovk bez rozumnho dvodu vyhlauje za pedmt vry a v
vci, je k ve nepat, na p. podezel soukrom zjeven.
Lehkovrnost zpravidla jest jen lehkm hchem, alespo sama
v sob a v potku; snadno vak vzrst a mn se v hch
tk, vztahuje-li se na vci, kter crkevn vrchnost odsoudila
aneb alespo za nevhodn prohlsila.
Nedostatkem p se ve mimo hchy v pedelch paragrafech ji uveden jet nevra.
12. Nevra.
42.
V obecnm slova smyslu nevrou mnme nedostatek
vry vbec, a jest tedy nevrcem, kdo vbec nev; ve smyslu
*) Professoi a docenti theologie na stavech sttnch (in Athenaeis
civilibus), tedy u ns na c. k. universitch a c. k. theologickch fakultch,
jsou-li jen professory neb docenty, nejsou povinni skldati psahu antimodernistickou; jsou-li vak spolu kazateli nebo zpovdnky nebo beneflcity nebo ednky (rady) crkevnch kuri a soud, jsou i oni povinni
psahati. Acta Ap. Sedis, 1911, num. 1, pag. 18, a num. 2, pag. 87, listy
papee Pia X. arcibiskupu kolnskmu a biskupu vratislavskmu.

Nevra.

31

mravouky vak nevra (infidelitas) jest nedostatek prav viry,

a nevrcem jest, kdo nevyznv prav vry. Mluva obecn
arci vyznavae jinho vyznn nenazv nevrcem, nbr jinovrcem; jest tedy pojem nevry dle katolick mravouky po*
nkud ir ne pojem nevry dle mluvy obecn.
Nevra pmo p se ve; jest nesrovnateln s vlitou
ctnost vry a ni ji, s n pak i vlitou ctnost nadje a lsky,
jako i vechny ostatn vlit ctnosti (V, 29). Jin (ji vyloen)
hchy pc se ve j neni, a tak nadje se nedotkaj;
ale jsou-li to hchy tk, ni lsku a ostatn vlit ctnosti.
S dvojho hlediska lze rozliovati nevru, bud dle vzniku
jejho, nebo dle osoby nevrcovy (po ppade jinovrcovy).
43.
I. Hledme-li ke vzniku nevry, me nevra zpsobena
bti bud okolnostmi, a jest pak nezavinnou, anebo osobn
vinou, a pak jest zavinnou; prvn nazvme tak nevrou
materiln, druhou formln.
1. Nevra nezavinn ili zporn (negativa, materialis)
vyvr z nepekonateln, okolnostmi zplozen, nezavinn nevdomosti. V n vz jinovrec, kter nedospl ku pravd
(k poznn vry katolick), ani vak tm byl vinen; bud
vbec neml pleitosti seznmiti se s pravou vrou (pklady :
pohan v dalekch zemch, protestant ijc v krajin ryze
protestantsk), anebo ml sice pleitost poznati pravdu, ale
nepoznal j tou mrou, e by se o n byl pesvdil anebo
alespo povinnost dalho badn a zkoumn si uvdomil (pklady: mnoz neobmysln protestant ijc mezi obyvatelstvem
nboensky smenm). Jasno jest, e jinovrec vzc v neve
nezavinn nikterak nehe, i kdyby jinak na bludu svm
urputn stl. Proto zavrena jest 6 8 . vta Bajova: Infidelitas
pure negativa in his, quibus Christus non est praedicatus, peccatum est; a dobe uvd sv. Alfons (Theol. mor. II, 9) slova
Busenbaumova: Haereticus, qumdiu suam sectam judicat esse
credibiliorem vel aeque credibilem, non tenetur credere, quia
fides nondum est sufficienter proposita, ageretque imprudenter.
Quando iis, qui in haeresi nutriti sunt, persuasum est a puero,
nos abjicere et persequi verbum Dei, esse idololatras, pestilentes
deceptores, ideoque tamquam pestes fugiendos, non possunt,
stante hc persuasione, salva conscientia nos audire et laborant ignorantia invincibili, cum non dubitent, se esse in bona
via.

32

Katolick mravouka VI, 44

44.
2. Nevra zavinn (infidelitas formalis) pochz bud
z netenosti (nevra trpn, privativa) anebo ze zlomyslnosti
(nevra kladn, positiva). V prv (v trpn) vz jinovrec,
kter m pleitost seznati pravdu katolickou, a vnmi pochybnostmi zmtn poznv povinnost dalho badn a zkoumn, ale z pohodl neb jinho planho dvodu o pouen nedb a tak neten v zavinn nevdomosti zstv. Samozejmo,
e he, neten se chovaje ve vci k vnmu spasen nezbytn, a hch jeho jest tk, jeliko jde o vc tak dleitou.
V druh (v kladn) vz jinovrec (eknme spe: bezvrec),
kter poznav pravdu ze zlomyslnosti j se vzpr a j pohrd,
snad aby nemusil uznati, e se mlil, anebo aby nemusil ivot
dle poznan pravdy zditi; hch ten nle mezi hchy nejt
(jesti jen jet jeden t hch, zf proti Bohu), nebo kdo
v ten hch kles, pohrd samm Bohem, nejvy a jedinou
pravdou. Hch ten znemouje naprosto dosaen vn blaenosti. Y plnosti sv t se mezi hchy proti Duchu svatmu
(poznan pravd odprati, V, 40), a zchrana nevrcova, pokud
v tomto stavu trv, jest naprosto nemon. Dme: pokud
v tomto stavu trv ; nebo ani nevrec nen z vnho spasen vylouen, jen pestane-li bti nevrcem; proto prvn, nezbytn krok k zchran nevrcov jest, aby vybedna z bludu
a upmn pilna k pravd zjeven vzbudil vru vyvinutou
v dogmata popran a zahrnutou v cel zjeven (VI, 31), a pak
(ale jen pak) upmnm poknm smazal hch svj.
45.
II. Vzhledem k osob nevrcov lime pohanstv, idovstv, bludastv; pohany a idy zahrnujeme spolenm nzvem:
nevc (infideles).
id jsou pslunci Starho zkona. K pohanm tme
vechny ostatn nektnce, tedy i nektn monotheisty (na p.
mohamedny). V psnm vkladu pojmu mli bychom k nim
tati tak vechny ony sekty, ve kterch se neplatn kt,
akoliv si jmno kesanv uchvacuj; v obyejn mluv vak
se tak nedje. Katechumeny (a z pohanstva, a ze idovstva)
netme (po tto strnce, jinak v. II, 65) k nevcm, nbr
ji k vcm.
Bludai ili kaci (haeretici) jsou lid platn poktn,
kte popraj nkter lnek od crkve k ven pedloen.
Nepad pak na vhu, popraj-li jen jeden i vce lnk zjevench; poet hch (IV, 37) se tm nemn, jeliko zamtn

Nevra.

33

i jedinho jen zjevenho lnku zahrnuje v sobe zneuznvn

pravdomluvnosti Bo, a to v te me a tme zpsobem jako
zamtn nkolika, ba snad i vech lnk zjevench; proto
hch ten nepipout pedmtu nepatrnho. Bluda, kter nad
to jet zjevn vry kesansk se odk, nazv se odpadlkem (apostata).*) K bludam a po ppad k odpadlkm tme nejen vechny protestanty rznch sekt a starokatolky,
ale i osoby bez vyznn, jako i pvrence rznch soustav
filosofickch s pravou vrou nesrovnatelnch; jsou to zejmna:
atheist, pantheist, deist, racionalist, materialist, naturalist,
indifferentist, positivist, svobodn myslitel, zedni, spiritist
a medini, okultist, pivrenci ethick kultury, modernist
atd. atd.
Bludu podobn, ale spekulativn pece jen od nho rozdln jest rozkol (schisma), jeho se dopout, kdo vdom od
crkve katolick a jej hlavy se odtpuje. Bohoslovci taj
jej mezi hchy lsce se pc, a spekulativn d se mysliti
i blud bez rozkolu (katolk zevn nle k crkvi, ale umnn
hj blud od n zavren) i rozkol bez bludu (kesan oddluje
se od crkve katolick a odpr povinnou poslunost jej hlav,
ani by vak njakho zjevenho lnku popral); ale v praxi
zpravidla ob se spojuje, a tak nebyl by dalek pravdy, kdo
by tal i rozkol mezi hchy ve se pc.
Jak nevra tak i bludastv jest bud! jen materiln nebo
zrove formln.
46.
Formlnho kacstv dopout se, kdo platn byv poktn,
vdom a tvrdojn vyznv uen crkv zavren (Haeresis est
error intellectus liber et pertinax contra fidem in eo, qui fidem
suscepit; s. Alph, Theol. mor. II, 19.),
Vykldajce pravme: platn poktn, tedy kesan, kter
platnm ktem pijat do crkve, bludem od n opt odstoupil.
Dme: uen crkv zavren ; nen tedy kac, kdo popr
pravdu, kter ve zjeven sice jest obsaena, ale dosud nebyla
od crkve jakoto zjeven k ven pedloena (t. j. nebyla
dosud definovna); ale arci jest kac, kdo pravd definovan
vru odpr anebo (co ve vci tot jest) hls uen s delinovanou pravdou nesrovnateln. Dme dle: vdom; k for
*) Znme troj odpadlictv: apostasia a fide ili odpad od vry kestansk, apostasia ab ordine ili zeknut se stavu knskho, apostasia
a religione (t apostasia a monachatu) ili neoprvnn odchod z ehole.

34

Katolick mrayouka VI, 46.

mlnmu kacstv nle toti, aby pobloudilec vdl, e blud

jeho od crkve jest zavren, po ppad aby vdl, e pravda,
kterou pijmouti nechce, crkv definovna byla. Dokud k tomto poznn nedospl, jest jeho kacstv pouze materiln a
pi nevdomosti nezavinn tak bezhn; a i kdy vzelo
ze zavinn (teba tce hn) nevdomosti, nepestv bti
materilnm. Pidvme: tvrdojn, oznaujce tm smr kacovy vle, je nechce podrobiti se crkvi, a sv vlastn vmyslyve klade ne pravdu zjevenou; pi nevdomosti nelze
mluviti o tvrdojnosti. Hj-li nkdo tebas i urputn a houevnat (acriter et mordice prav Busenbaum) blud, pi tom
vak ochoten jest podrobiti se crkvi, jakmile by se pesvdil,
e tu kterou pravdu definovala, nen haere tikem formlnm,
nbr jen materilnm.
47.
Jinovrec vychovan ve ve sekty sv bv tedy
zpravidla pouze materilnm haeretikem; formlnm haeretikem
stv se teprve tenkrte, kdy poznav dostaten pravdu jakoto
zjevenou, pece nechce j pijmouti; anebo kdy (bez bliho
poznn pravd zjevench) jest takovho smlen, e by i po
znan pravd uzavel svj sluch. Pro foro externo pedpokld
se, e kad dorostl jinovrec vz v haeresi formln, a e
stav ten pon konfirmac.
Formln haerese podlh trestm crkevnm; mimo jin
sth ji excommunicatio latae sententiae Romano Pontifici
speciali modo reservata. Pii IX. Const. Apostolicae Sedis
(12. Oct. 1869) art. 1: Omnes a Christiana fide apostatas, et
omnes ae singulos haereticos quocunque nomine censeantur et
cujuscunque sectae exsistant; eisque credentes, eorumque receptores, fautores ae generaliter quoslibet eorum defensores.
Ble vykldati trestn vnos ten nle crkevnmu prvu a
pastskmu bohoslov.
48.
Neve a bludu dosti blzka jest pochybovanost u vre,
v n vz, kdo vdom a zmysln o nkter zjeven pravd
pochybuje; a snad jet neupr pmo dogmat v pochybnost
vzatch, pece alespo nepmo popr neomylnost crkve a
zajist nem vry pevn (VI, 18). Stejnho zrna jest netenost
ili lhostejnost u ve (indifferentismus), je o nboenstv Bohem
zjeven nedb a vechna nboenstv za stejn pravdiv a dobr
pokld (srv. Lessingovo podobenstv, o tech prstenech); za

Nebezpe viry.

35

hrnuje v sob nejen pohrdn Bohem jakoto pramenem pravdy,

ale i bezmrnou nevdnost za zjeven nm utden.
13. Nebezpe vry.
49
Ve nebezpen jest kad pleitost, kter by ns
k njakmu hchu proti ve svsti mohla; mnoh zajist jsou
takovto pleitosti, mezi nimi pak zvlt dv jsou pozoruhodny, a to:
1 . obcovn s lidmi ve na nebezpenmi,
2 . spisovni, uveejovn, tisk, nklad, roziovn a najm
etba knih ve a dobrm mravm nebezpench.
Vysthati se pleitost tch vel nm zkon pirozen,
zjeven, crkevn.
14. Obcovn s lidmi ve nebezpenmi.
50.
I. Obcovn s lidmi nevcmi, pochybovanmi a vbec
vemi, kte vru nai jakmkoliv zpsobem v nebezpe uvsti
mohou, budi dle monosti na nejmen mru uvedeno, a nedme pomjeno. Tak vel zkon pirozen; jsme zajist zavzni vyhnouti se kad blzk pleitosti ke hchu (IV, 60),
a tce he, kdo takovouto blzkou pleitost zmysln vyhledv anebo dobrovoln v n setrvv; zda vak by mohl
nkdo popti, e obcovn s lidmi nevcmi ns samy k neve svd? A nesvdli ihned, alespo vru oslabuje. Proto
tak zkon zjeven psn kr obcovn s lidmi ve a dobrm
mravm nebezpenmi. Nesetn jsou ve Starm zkon napomenut Hospodinova, aby nrod vyvolen pohan se vzdaloval a s nimi se nesmoval, a mnoh netst, je stihla nrod
vyvolen, vykldaj se jakoto trest za nedbn tohoto zkazu;
a v Novm zkon, a t jest zkonem lsky, pece jen na
mnohch mstech apotol Pavel vc varuje, aby neobcovali
se svdci jinovrci (Rom. 16, 17. II. Tim. 2, 16. 3, 5. Tit.
3, 10), ba apotol Jan (II. Jo. 10) zakazuje, vtati je obvyklm
pozdravem (nec ave ei dixeritis).
Svrchu vak pidali jsme slova: dle monosti, nebo
pomry ivotn a spoleensk, zvlt za dob naich, zaast
nedovoluj nm odlouiti se ode vech lid ve neptelskch;
dluno tak uviti, e nen kad obcovn stejn nebezpen,

36

Katolick mravouka VI, 50.

ba e mnoh ji pro zvltn rz svj (na p. kupeck obchody)

zvlt za naich dob vekerho nebezpe pozbv, a jin
zase, a snad nen pln bezpeno, pece pro rzn dvody
nezbytno jest. Tak zhy poalo se liiti obcovn nboensk
(communicatio religiosa seu in sacris) a obcovni spoleensk
(communicatio civilis seu politica).
51.
Zkon pirozen a zjeven zakazuje pedn obcovni
nboensk, nebo ono bv snadno spojeno s vyznvnm anebo
alespo uznvnm neprav vry, zavdv pinu k pohoren
a jest zvl zpsobil nai vru zviklati. Dobe vak rozeznvejme ast v konech nboenskch od pouh ptomnosti pi
konech nboenskch. Prv ast v konech nboenskch
zahrnuje v sob vyznvn a uznvn neprav vry a jest
proto naprosto zakzna, a tce se proheuje, kdo inn
nboenskch jinovreckch kon se astn; pouh vak
ptomnost jet nezahrnuje v sob uznn neb vyznn vry
neprav a bv nebezpena jen pro pohoren neb vlastn nebezpe. Z toho dvodu arci me bti hchem tkm; ale
nen-li dnho pohoren a vlastnho nebezpe, me zmrni ti
se na hch pouze lehk, ba i docela bezhnou se stti. Ostatn
prost ptomnost pi jinovreckch nboenskch konech jest
velmi asto jen st nutnho spoleenskho obcovn s jinovrci.
52.
Obcovn spoleensk, jak je vyaduj vezdej nae spoleensk pomry a ivotn poteby, samo sebou nikterak neel
proti ve, a po t strnce by nebylo pin k zkazu; avak
ned se upti, e i toto spoleensk obcovn stv se nkdy
nebezpenm, zvlt kdy se neobmezuje jen na vci veejn,
nbr vztahuje-li se i na zleitosti soukrom a vnik-li do
kruhu rodinnho. Proto nelze se stanoviska zkona pirozenho
a zjevenho uvsti jinho pravidla, ne pkazu zven opatrnosti. Zheil by nedostatkem (per defectum), kdo by pli
spolhaje na svou pevnost u ve bez rozdlu a bez rozvahy
jinovrce a nevrce pipoutl i do nej dvrnjho svho obcovn; ale rovn tak zheil by pebytkem (per excessum), kdo
by fanatismem hnn kadho jen pro ciz jeho vru chtl
odsuzovati a odpuzovat!.
Jest tedy dosti tko posoudit!, kdy jinovrc stci se
mme a kdy s nimi obcovati smme; crkev pak tuto pot po
znvajc nechtla sv vrn ponechati bez vodtka, a proto
bhem as rzn vydala zkony o obcovn s jinovrci.

Obcovn s lidmi ve nebezpenmi.

37

53
II. Crkevn zkony o obcovni s jinovrci mohou diti
se jen znakami vnjmi a pihlej tedy jen k tm osobm,
kter bud jet do crkve nevstoupily, anebo byve do crkve
pijaty zevnjm inem z n vystoupily; to pak jsou: pohan,
id, nekatolci, rozkolnci, vyobcovan. Ponvad pak zkony
ty vydvny byly vdy se zetelem k uritm pomrm, nebylo
ani jinak mono, ne e bhem as podlhaly rznm zmnm;
a to bud ze zkon pozdji vydanch anebo (co astji se stvlo) z prvoplatnho obyeje, jen zavldl nkdy v cel crkvi,
nkdy vak jen v nkterm uritm dlu. Ponechvajce vklad vzniku a zmn vech tchto zkon crkevnmu prvu a
djepisu, uvdme zpsobem kasuistickm zde jen ony obecn
i dln zkony, kter dnes plat u ns. Smrodatnm jest
nm (mimo jin prameny) Cone. Prov. Prag. tit. II. cap. 3. pag.
4648 (De conversatione fidelium cum alienis a fide).
51.
1. Nen dovoleno dati a pijmati svtosti nekatolkem
(haeretikem neb schismatikem) udlen, i kdyby byly platn
udleny; vjimkou jen dovoleno jest dati od jinovrce kest
(nen-li vhodnj udle po ruce) a svtostn rozheen v nebezpe smrti (je-li knzem platn posvcenm). Nen dovoleno
pijmouti Svtost oltn z rukou knze schismatickho, ani v ase
velikononm ani v nebezpe smrti; ale povinni jsme klaeti se Eucharistii od schismatik platn posvcen.*) Dme:
knze schismatickho, ktermto zkazem nen mnn knz
katolickho ritu jinho (na p. eckho sjednocenho); o tom
viz VII, 57, pozn. 2.
55.
2. Nen dovoleno, pi ktech nekatolickch pisluhovati
kmotrovstvm, i kdy o platnosti jejich pochyby nen; nebo
kmotr inn astn se ktu (ast v konu nboenskm) a
nad to katolick kmotr neme slibovati to, co slibovati m,
nemaje tak nadje, e by slibu dostti mohl (Conc. Prov.
Prag. 1. c.). Sm vak katolk bti svdkem pi ktu nekatolickm, ale m se tak dti jen z dleitch pin (non facile
testes agant prav n prov., snm). Rovn nehe, kdo ve
sluebnm pomru (a stlm a doasnm) dt k nekatolickmu
ktu nese (jako u ns porodn pomocnice invaj) anebo je pi
*) Potkli katolk nhodou knze nekatolickho veejn nesoucho
Eucharistii platn konsekrovanou, vyhni se, je-li to mono; a nen-li to
mono, sm Svtosti se pokloniti, ale nesm nekatolickho knze doprovzeti. Concil. Smyrn. 1869. Coli. Laac. VI, 568.

38

Katolick mravouka VI, 55.

ktu samm na rukou dr, nejsa kmotrem. Nen dovoleno ke

ktu katolickmu jinovrce neb vyobcovance pibrati za kmotra,
jeliko nelze rozumnm zpsobem za to mti, e by t v budoucnosti, kdyby toho poteba bylo, kolu svmu dostl.
56.
3. Nen dovoleno bez dispense uzavit smen manelsiv; kdo tak in, tce he. Jak dispense docliti lze, udv
pastsk bohoslov a kanonick prvo. A i kdy bylo dispensovno, pece tce he, kdo smen manelstv uzavr ped
duchovnm nekatolickm, a nikterak nepad na vhu, e snad
ped tm ji satku bylo po katoliku poehnno anebo pozdji
jet tak se stane. Vichni (katolci), kte smenmu satku
ped nekatolickm pastorem uzavenmu obcuj, tce he
(i rodie a nejbli pbuzn), jeliko astn se jinovreckho
nboenskho konu. Naproti tomu vak nikterak nehe, kdo
jest ptomen jako host satku dvou nekatolk ped duchovnm
nekatolickm, jeliko ptomnost jeho vykld se jen jako
akt zdvoilosti, tedy obcovn spoleenskho; dme: jako
host, tedy nikoliv jako svdek, nebo svdek astn se inn
konu nboenskho a tedy pi satku oboustrann nekatolickm katolk jm bti neme.
57.
4. Nen dovoleno poslouchali kzn nekatolick; zpravidla toti jsou kzn podstatnou st nekatolick bohosluby.
Ale i kdyby toho nebylo, vdy jsou nebezpen; n provinciln koncil d: ne erum concionibus in templis intersint.
Neteba dokldati, e pdavek in templis nesm pesn vykldn bti, a zkaz mn kad nekatolick kzn, i kdy
mimo modlitebnici se kon. Nen vak zakzno poslouchati
veejn proslovy nekatolickch duchovnch, i kdy jednaj
o vcech nboenskch, a meme-li dvodn doufati, e
posluchai neukod a dnho pohoren nevzbud.
58.
5. Nen dovoleno v modlitebnch nekatolickch anebo
jinch bohoslub vnovanch mstnostech inn astniti se
bohosluby nekatolick, *) na p. duchovnmu odpovdati, hymny
zpvati, na varhany hrti, jakmkoliv zpsobem pisluhovati;
nebo jednn takov zahrnuje v sob vyznvn a uznvn
neprav vry. Naproti tomu jen prost ptomnost pi nekatolickch bohoslubch, a dje-li se z dostaten piny,jest dovolna. Sm tedy na p. zempansk ednk nebo jin veejn hod
*) S. Congr. S. Off. 28. Junii 1889. as. katol. duch. 1890, str. 442.

Obcovn s lidmi ve nebezpenmi.

39

nost u vykonvn adu svho ptomen bti bohoslub

nekatolick; podobn sm sluha katolk ve slub provzeti
pna do modlitebny nekatolick. Zvdavost nen sice dostatenou pinou, avak zpravidla nehe, kdo ze zvdavosti tu a onde jinovreck bohoslub ptomen jest, a neVydv-li sebe tm v nebezpe a nebud-li u jinch pohoren.
59.
6 . Dovoleno jest provzeti pohby nekatolick, nebo to
se nepovauje za ast v konu nboenskm, nbr za akt
spoleensk slunosti a zdvoilosti. Zdali vak pohebn prvod
dopravujc mrtvolu k splen do krematoria nebo na ndra
ku pevezen do krematoria provzeti smme nebo nesmme,
nejlpe posoudme dle dekretu S. Officii 15. prosince 1886;
viz Vlil, 45.
60.
7. Nen dovoleno z vlastnho popudu a dobrovoln na
svj nklad stavti nekatolick modlitebnice a chrmy, jeliko
tm se nekatolick vyznn valn a podporuje ; rovn nen
dovoleno penit neb jinm zpsobem takovto stavby podporovati anebo ke zdaru jich pispvati. Pravme: z vlastnho
popudu a dobrovoln, nebo arci nehe ani stavbou ani pspvkem, kdo k n neb k nmu ze zkona (na p. jakoto
patron) nebo jinho prvoplatnho titulu jest povinen, jeliko
jeho jednn nelze vykldati za uznn jinovreckho nboenstv. Zda vak dovoleno jest pracovati nci stavbch idovskch a protestantskch chrm ? Odpovdajce lime: Je-li
njak sekta v krajin ji zavedena (in pacifica possessione)
a sttn uznna, sm obyejn zednci, emeslnci, ndenci a
dlnci, hledajce vdlek a vivu, pracovati a pomhati na
stavb;*) vt vak a vnj dvod, ne na prostm dlniku, vyaduje se na architektu, staviteli, stavbyvedoucm a p.
Kde vak sekta do krajiny teprve vnik anebo kde stavba
modlitebnice m bti agitanm prostedkem k en vry
bludn, mus vc jinak se posuzovati; v takovm ppad
architekt, stavitel, stavbyvedouc a p. he, a to tce; obyejn pak dlnk a zednk by mohl jen velmi vnm dvodem (na p. naprostm nedostatkem jinho vdlku) z hchu
bti omluven.
a
*) Non sunt inquietandi, qui haereticorum templa et judaeorum synagogas aedificant, dummodo non adsit scandalum nec fiat in contemptum
religionis. S. C. Off. 14. Ja* 1818.

40

Katolick mravouka VI, 61.

61.
8 . Nen dovoleno poslati dti do jinovreckch konfessionlnch kol, kde jsou po ruce koly jin; nebot jsou-li uitele upmnmi jinovrci, jest tato nvtva dtti nebezpena;
a jsou-li indifferentist, jest mu po ppad jet nebezpenj.
Katolk sm na takovchto kolch vyuovati pedmtm nelinm, nesm vak vyuovati nboenstv jinovreckmu nebo
nktermu pedmtu s nm zce souvislmu.
62.
9. Nen nikterak zakzno tlesn i duevn pracovati
na statcch a polch, v zvodech a tovrnch id., nebot
z takovho sluebnho pomru obyejn nevznik dvrnj
obcovn a tud nepochz dn nebezpe ve. Za to
vak jest opatrnosti teba, kde jde o sluebn pomr rzu dvrnjho, na p. domcho sluhy neb sluky neb kojn neb
chvy, anebo kde b o sten pijet do domcnosti, na p.
sktn bytu a stravy a p. Crkev nerada vid takovto dvrnj obcovn pro velik s nm spojen nebezpe, ale pece
je trp, jestlie jednak vn dvody je vel (na p. nedostatek jinho msta) a jestlie jinak o to postarno jest, aby
nebezpe dle sil seslabeno bylo. Vzhledem k ostatnmu
obcovn rad provinciln snm prask: Flii Ecclesiae . . .
noverint.. . suadente Benedicto XIV. auctum et conjunctum
studium adhibendum, ne fideles judaeorum opibus auxiliisque
indigeant.
63.
10. Nen dovoleno bez vslovnho souhlasu Apotolsk
stolice podati veejn disputace s jinovrci (S. C. C. 6 . bezna
1625; 8 . bezna 1658); a prvem, nebot zkuenost u, e takovto disputace obyejn dnho inku nemaj. Ale i privtn disputace budi podniknuta s rozvahou, jen kdy poteba
tak ke a disputujc katolk dkladn jest pipraven. Pravme:
disputace, mnce tm jaksi duchovn souboj, pi nm b
popedn o poraen strany odporn, nikoli vak o pouen
jej. Od takovto disputace dobe lien budi rozhovor o vcech
nboenskch, smujc k pouen tch, kte chtj se pouiti,
anebo k odvrcen a vyvrcen nespravedlivch nmitek a
vitek katolick ve a crkvi innch; takovto vn rozhovor jest arci dovolen, ba nkdy i pmo poteben, aby se
na ns neobrcelo: qui tacet consentire vidtur. Ale i zde
plat, co svrchu o privtn disputaci eeno: nikdo nepoutj
e pi takovm rozhovoru do neho, se sly jeho nejsou; a
je-li k tomu slb, popus msta povolanjm.

Obcovn s lidmi vre nebezpenmi.

41

64.
11. Zda dovoleno jest k nemocnmu jinovrci povolati
duchovnho jeho sekty? Na urit dotaz (Gury, Casus conscientiae, I., 202) odpovdla S. Congr. Inquis, dne 15. bezna
1848: Juxta exposita non licere; passive se habeant ; a stejn
rozhodl tento posvtn Sbor dne 5. nora 1872 a 14. srpna
1898 (asopis katol. duch ov.1904 , str. 126). Pdavek: juxta
exposita vztahuje se na bli okolnosti udan v dotazu (falsae
religionis ministrum advocare, a quo religionis auxilia et
solatia recipiant) a dokazuje, e dan rozhodnut pilh jen
k okolnostem vyloenm, nen vak obecn platnm. Soudme
tedy: Nen dovoleno k nemocnmu jinovrci povolati duchovnho jeho sekty k vykonn jinovreckch nboenskch kon,
nebo tm bychom uznvali oprvnnost kon tch; ale nebudi nikterak brnno, kdy nkdo jin (na p. jeho souvrec)
dotynho duchovnho k nemocnmu za tmto elem povol,
anebo duchovn ten sm pijde (passive se habeant). Ba dovoleno tak vyditi jinovreckmu duchovnmu vzkaz, aby
nemocnho navtvil, a nestarati se o to, co dle se dje; tak
by nebylo hchem, jestlie na podn pistavme stl a pipravme skvu chleba neb douek vna, nestarajce se dle
0 to, k emu toho teba (Lehmkuhl, Theol. mor. I., 658). Ale
arci nesmme pi konu samm pisluhovati neb odpovdati.
65.
Konce tyto vahy, pidvme jet, e v tomto
oboru co zkonito a phodno jest v krajin jedn, nemus
proto jet zvaznm bti v krajin jin, jeliko jeden a. t
akt nkde plat za uznn ciz vry, jinde zase neplat. Sabetti
S. J., jen vydal praktickou morlku, psanou pro Ameriku
a jej pomry, d n. 154: Ceterum in omnibus istis attendendum est ad mores regionis et ad peculiares circumstantias,
ex quibus fieri potest, ut eadem actio diversam apud nos habeat
significationem, ae alibi. Quare non omnes responsiones .. .
applicari debent illis, qui in hc regione vitam degunt. A e
1 v Evrop snad i na mstech dosti blzkch pomry mnohdy
jsou velmi rzn, jest veobecn znmo a uznno.
15. Zkaz knih.*)
66.
I. Mezi blzk pleitosti hch proti ve nle tak
etba spis nevreckch, kacskch, pochybovanch a v mrav

*) Dr. Tumpach a dr. Podlaha, Bibliografie, V, 234239, 247253.

42

Katolick mravouka VI, 66.

nm smru zvadnch. iv a slyen slovo brzy zanik, ale

psan slovo zstv, ba jest mnohem nebezpenj, jeliko
ten k nmu zasednouti me v dob pohodln, me je
sti s rozvahou, a to nikoliv jen jednou, nbr kolikrte se
mu zlb. Proto ji zkon pirozen zakazuje etbu takovchto
zkzonosnch spis; hch, jeho se ten dopout, jest vt
neb men dle vtho neb menho nebezpe a dle pravdpodobnosti nkazy. Dme-li spisy", dluno vraz ten vykldti v nejirm smyslu, nebo psan slovo jest kodlivo, a se
nm podv v knize, v broue, v asopise, v trakttu, v letku, v provoln a pod.; a se roziuje tiskem, litografi,
hektografi, fotografi, opisem. A pod zpovd tu spadaj nejen
spisy, nbr i obrazy a teba i jin plody vtvarnho umn,
pokud ve neb mravm koditi mohou. Ani slvko etba" nesm
bti zce vykldno; he tedy tak, kdo si pedtati dv
anebo jakmkoliv zpsobem obsah seznati se sna. A kdyby
nkdo chtl k tomu cli zneuiti telefonu nebo gramofonu
nebo jinho njakho novho vynlezu, tu samozejmo, e
i potom zstane podroben zkonu pirozenmu. Dluno pipomenouti, e mnoh spis (na p. lkaskho obsahu) jednomu
jest nekodn, ba i uiten, jinmu zhubn.
67.
II. Ji za nejstarch dob vnovala crkev*) knihm a
spism nebezpenm zvltn pozornost. Jest k tomu oprvnna z pravomoci Spasitelem j dan, jest k tomu i povinna
jakoto matka a vychovatelka vcch, j pslu peovati
o jich blaho. Tak teme Act. 19, 19, e v Efesu neofyt splili povren knihy sv (asi na popud apotolv), a djiny
crkevn vykazuj nm celou adu zkaz vydanch i od
snm crkevnch i od pape a jednotlivch biskup. Prvn
seznam crkevn zakzanch knih **) vydal Gelasius 1. na
snmu mskm (496), a zkaz ten nezstal ojedinl; a prv
jednak touto psnost, jednak i ochotou vcch podrobiti se
vysvtlujeme si, e spisy haeretik, zajist velmi etn, tm
beze stopy vymizely. Dokud knihy ily se jen opisovnm,
a dokud jen nkte vyvolen umli sti, nebylo nebezpe
patnch spis tak velik; valn vak se rozmnoilo, kdy
tisk byl vynalezen a ten pibvalo. Proto v XYI. stolet
*) Stejn prvo a stejn kol pipad i sttu, a t je vykonv
konfiskac a zkazem roziovn zvadnch spis.
**) Decretum Gratiani c. 3., D. 16.

Zkaz knih.

43

papeov vnovali knihm zvenou pozornost. Pavel IV. vydal r. 1559 Index librorum prohibitorum ; snmem tridentskm sestaveny a Piem IV. (1564) vydny: De libris prohibitis regulae decem, a Piem V. (1566) v ivot uvedena S.
Congregatio Indicis, jejm jedinm kolem jest dbti knih
tiskem vydanch. innost crkevn vak na tom nepestala;
vydna jet ada vnos, z nich jmenujeme jedin bullu
Benedikta XIV. Sollicita ae provida (9. ervence 1753), vykldajc pravidla, jimi je se diti pi zkoumn a posuzovn knih.*)
*) Zde obsah tto dleit bully: Po krtkm djepisnm vodu a
vkladu, jak kol vyten jest obma kongregacm Romanae Universalis Inquisitionis a Indicis, hled pape zvlt k tto druh (S. C.
Indicis), uzko&uje jej posavadn praxi a dv j nkter pokyny ( 1,7.).
Schvaluje obyej censurovati nkter spisy, zvlt jsou-li sepsny svdomitmi katolky a obsahuj-li jen mlo zvadnch mst, s dodatkem
donec corrigatur nebo donec expurgetur; obyej ten m i nadle
zstati v platnosti. Prve pak, ne pslun vnos se uveejn, budi
s autorem nebo po ppad s jeho zstupcem jednno, zdali by nechtl
dlo sv opraviti; je-li autor k tomu ochoten, a koluje-li dosud jen mlo
exempl, nebudi vnos vbec uveejnn. Je li vak prvn vydn
v znanm potu exempl rozeno, budte vc upozornni, e prvn
vydn sice jest zakzno, nikoli vak druh ( 9.). Nen sice nezbytno,
pedem slyeti autora knihy, m-li tato na index poloena bti, ponvad
non agitur de erum (auctorum) personis notandis aut condemnandis,
nbr jedin de consulendo fidelium indemnitati atque avertendo ab
ipsis periculo; pece vak budte autorov, jsou-li to svdomit katolci,
slyni, po ppad budi jim z konsultor zstupce ustanoven ( 10.). Pi
autorech nekatolickch a pi tch, kte hj vroun bludy nebo mravnost podkopvaj, nen podobnho opaten teba ( 11.). Vichni lenov
i zzenci kongregan jsou mlenm vzni; jenom sekret sm s autorem
sdliti, co zvadnho na jeho spisu shledno. Ale ani on nesm prozradti jmno censorovo ( 12.). Relatoi a konsultoi (tedy censorov) idte
se tmito pravidly ( 15.19.): Odevzd-l se jim kniha k posouzen, nesmj mysliti, e d se na nich, aby knihu omnibus modis Usoudili,
nbr dle pravdy /^soudili; nejsou-li dosti zbhl v pedmtu knihy, piznejte se k tomu upmn, aby kniha nkomu jinmu k posouzen dna
byla. Posuzujce spis a naleze v nm njak mnn, s nm sami nesouhlas, nestjte censoi na stanovisku svm, nbr pihlejte jen
k tomu, zda ono mnn odporuje katolick vrouce, nlezm crkevnich snm, nazenm papeskm, obecnmu uen katolickmu, dobe
vdouce, e uencov v nhledech svch mohou se rzniti, ani by tm
trpla vra neb nboenstv, sciente ae permittente Apostolica Sede, quae
unamquamque opinionem hujusmodi in suo probabilitatis gradu relinquit.
Kniha budi cel tena a v celku posuzovna, jednotliv msta nebudte

44

Katolick mravouka VI, 67.

Jeliko pak bhem asu pomry ponkud se zmnily,

vydal Lev XIII. dne 2 5 . ledna 1 8 konstituci Officiorum ae
munerum (Ord. list Pra. 1897, str. 21. Otitna t v Pechkov Zpovdnici, 2. vyd. str. 461 nn. V Praze 1911.
Nkl. Dd. sv. Prokopa), v n po krtkm djepisnm pehledu zruuje vechna a dosud vydan nazen o vci t, a
ponechvaje v platnosti jedinou svrchu jmenovanou bullu Benedikta XIV. Sollicita ae provida pidv Decreta generalia
de prohibitione et censura librorum. Je tedy dnen dobou tato
konstituce*) Lva XIII. a bulla Benedikta XIV. smrodatn.
Na to dal jet Lev XIII. zrevidovati index a uveejnil jej
dne 17. z 1900; index vak nen uzaven, jeliko dle poteby se v nm pokrauje (t. j. nov nebezpen spisy na
index pichzej).
P o z n. Index byl velmi asto tiskem vydvn; v nkterch diecsch vydn byl s dodatky a byly do nho zaazeny knihy v t kter dieces biskupem nebo dlnm snmem
zakzan. I v echch stalo se tak nkolikrte. Zvlt pozoruhodny jsou: a) esk index z r. 1726; b) Clavis haeresin
claudens et aperiens, index prohibitorius et expurgatorius, vydan r. 1729 pro dieces krlovhradeckou; c) Index librorum
bohemicorum, vydan r. 1767 praskm arcibiskupem hrabtem
Pchovskm. Mnohem vce vak, ne vydan indexy, vldla
sttn censura, a to i co do knih obsahu nboenskho. Ostatn
nebylo approbovn a censurovn knih v echch zjevem
novm. Ji Tma ze ttnho prav: Se vm, co jsem psal
nebo psti budu, poddvm s kostelu k opraven a kole
prask (roz. crkvi a universit). A mnohem dve ne
v m, byla censura knih zavedena v echch; nebo strana
pod oboj v echch mla z rozkazu rady prask ji r. 1524
svou censuru knih, konanou skrze administrtory, a r. 1539
ze souvislosti trhna, nbr jedno msto vykldej jin; pi nejasnch
mstech nebudi hned na zl mysl autorv souzeno. Konen kr pape
neurvalost nkterch autor ( 22.-24.), kte opiniones nondum ab
Ecclesia damnatas bezohledn odsuzuj, odprce kaceuj, jim splaj, je
v posmch uvdj, jim plat Augustinovo: sententiam suam amantes,
non quia vera est, sed quia sua est; tak nepsal sv. Tom Akvinsk.
Censoi netrpte takovouto spisovatelskou neurvalost.
*) Pape Pius X. ve sv encyklice Pascendi dominici gregis (De
modernistarum doctrinis) ze dne 8. z 1907 a v motu proprio Sacrorum
antistitum* ze dne 1. z 1910 nkter ustanoven tto konstituce biskupm poznovu na pam uvd a nkter podrobnosti pidv.^ Srv.
Smolk, O modernismu, v Praze 1911 (Dd. sv. Prok. sv. 52), asop.
katol. duch. 1911, str. 645. nn.

Zkaz knih.

45

strana pod oboj na synod uzavela, aby vecky spisy bohoslovnho obsahu censue rektora na vysokch kolch a konsistoi jejich podrobeny byly (Jungmann, Historie literatury
esk, vyd. z r. 1825, str. 70 a 152).
68.
Prvo a povinnost bdti nad spisy nebezpenmi nen
obmezeno jen na papee, nbr pslu i biskupm*) a ve
je ; nebo nejsou vechny spisy cel crkvi nebezpeny. Jsou
mnoh, kter jedinmu jen kraji hroz zhubou, jinch vak
se netkaj; tu pak vkon diecesnho biskupa pln sta, ba
nkdy ani nen radno, aby Apotolsk stolice zasahovala a na
nebezpen spis i vzdlen krajiny upozorovala. Nad to
nkdy del dobu trv, ne znmost o spisu, po ppad peklad jeho do ma se dostane, kdeto nebezpe toho vyaduje, aby vc rychle od znalc varovni byli. Proto tak
Lev XIII. (1825) a Pius X. (1907) biskupm poznovu tuto jejich povinnost pipomenuli. Biskupov pak vykonvaj prvo to jednak
vyznaujce nebezpen spisy v jich diecsch vyl, jednak
zakazujce etbu spis teprve vychzejcch, zvlt asopis.
Neteba pikldati, e vc diecese t povinni jsou polouchati biskup svch prv tak jako Apotolsk stolice.
69.
Pedn a hlavn el zkazu knih jest vzdlit! od vcch nebezpe zkzonosn etby; m tedy zkaz ten rz
ryze vychovatelsk. Z toho plyne:
a)
Zkaz knihy njak a zaazen jej na index nen
trestem pro autora. Od nho se pravideln nieho vce ned,
ne jen aby se podrobil (co se pak oznauje slovy: laudabiliter se subjecit); jmenuje-li crkev jmno autorovo, dje se
tak z toho dvodu, e by knihu jinak oznaiti nemohla. Neudal-li vak autor jmna svho (pseudonym) a nen-li toto
veejnosti vbec znmo, crkev zpravidla ho neudv. Proto
tak autora, jeho spis byl na index zaazen, nesth
dn crkevn trest (leda e by se nechtl podrobiti), a je-li
v dren hodnost neb beneficii crkevnch, zstv v nm
i nadle nezkrcen.
*) Biskupov mohou ve svch diecsch i takov knihy zakzati,
kter ji maj crkevn (jinde) udlen Imprimatur, ponvad sicut non.
idem omnibus convenit cibus, ita libri, qui altero in loco sint adiaphori,
nocentes in altero ob rerum complexus esse queunt. Lit. encycl. Pii X.
(8. Sept. 1907) De modernistarum doctrinis. Motu proprio Sacrorum
antistitum (1. Sept. 1910).

46

Katolick mravouka VI, 69.

b) Pokud zkaz knih spov jen na crkevnm zkon,

me z nho bti dispenso vno, jako z kadho ryze crkevnho zkona.
c) Je-li kniha samm zkonem pirozenm zakzna,
neme ani crkev etbu jej dovoliti, a proto tak nesm ji
sti, kdo prv jmenovanou dispens obdrel.
70.
III. Konstituce Lva X III. Officiorum ae munerum obsahuje Decrta generalia, je se dl na dva tituly, z nich
titulus I. jedn de prohibitione librorum a titulus II. de censura librorum ; udvme obsah obou titul, pidvajce k nmu,
kde zdla se toho poteba, nkter poznmky.
Titulus 1. De prohibitione librorum.
1. Zakzny jsou vechny knihy zavren bud papeem
nebo obecnm snmem a po rok 1600, pokud zkazy ty pedloenm vnosem nejsou odvolny;*) vechna dla odpadlk,
kac, rozkolnk a jinch spisovatel, kter blud neb rozkol
hj anebo zklady nboenstv podrvaj; dla nekatolk
mysln a odborn (ex professo) o nboenstv jednajc. Nejsou vak zakzna dla nekatolk, kter neobsahuj nuk ve
neptelskch anebo jen povrchn pravd nboenskch se dotkaj.
2. Jest zakzno uvati Psem svatch (bibl) od nekatolk vydanch, a v originle a v pekladech; ti vak,
kte se obraj studiemi theologickmi neb biblickmi, **)
smj i nekatolickch vydn uvati, nehjli pedmluvy nebo
poznmky k vydnm tm pidan njakch vrounch
blud.
3. Peklady Psem svatch do ei matesk pozen od
katolk pipoutj se jen, jsou-li od Apotolsk stolice schvlny nebo pod dozorem biskupovm vydny a opateny poznmkami erpanmi ze svatch Otc neb jinch uench
*) Autorov tchto spis jsou: Berengar, Abaelard, Marsilius Pdunsk, Wiklef, Hus, Jeronm Prask a j. Smme vak i tyto spisy sti,
pokud nm nejsou nebezpeny a pokud jich uvme jen jakoto djepisnch pramen pro poznm blud tehd ench. Gopfert I., 286.
**) S. C. Ind. dne 18. ervna 1898 rozhodla, e slovy: qui studiis
theologicis vel biblicis dant operam rozum se tak alumnov ve kolch
seminskch (tedy dle naich pomr studujc fakult theologickch a
biskupskch semin), nikoli vak alumnov na kolch jinch (na p.
gymnasilnch).

Zkaz knih.

47

katolickch spisovatel. Peklady Psem svatch v ei matesk, zhotoven od nekatolk, nepipoutj se vbec; zvlt
vak zakzny jsou peklady pozen spolenostmi biblickmi. Kdo vak zanej se studiemi theologickmi nebo
biblickmi, smj i takovch pekladv uvati.
4 Zakzny jsou knihy chlpnho a necudnho obsahu. *)
Dla klassick, ale necudn, dovolena jsou jen tm, kte z povoln jimi obirati se mus. Hochm a jinochm bute dvna
do rukou jen kastigovan vydn.
5. Zakzny jsou knihy urejc Rodiku Bo, svat,
crkev katolickou, jej kult, svtosti, Apotolskou stolici; knihy
pekrucujc nauku o inspiraci Psem svatch; knihy zmysln
tupc crkevn hierarchii nebo stav duchovn neb eholn. Zakzny jsou knihy obsahu hadaskho, kouzelnho, spiritistickho a vbec povrenho. Zakzny jsou knihy o novch
zjevench, vidnch, proroctvch, zzracch, pobonostech, vydan bez schvlen crkevnho. Zakzny jsou knihy hjc
oprvnnost souboje, samovrady, manelsk rozluky; knihy
vychvalujc sekty zednsk a podobn tajn spolenosti;
knihy hjc bludy Apotolskou stolic zavren.
6 . Zakzny jsou tiskem vydan obrazy Pna naeho
Jee Krista, blahoslaven Panny, andl, svatch a jinch
sluebnk Boch, nevyhovuj-li pedpism crkevnm; v budoucnosti vak nebudte vydvny bez dovolen crkevnho.
Zakzno jest iti podezel odpustky; v budoucnosti pak
seznamy odpustk nebudte vydvny bez svolen pslun
duchovn vrchnosti.
7. Zakzno jest mniti nco v misslu, brevi, martyrologiu, ritulu, ceremonilu, pontifiklu a jinch knihch liturgickch; **) podniknuty-li pece zmny njak, knihy s takovmito zmnami jsou zakzny.***) Approbovan litanie jso u ;
1. ke Vem Svatm, 2. lauretnsk, 3. o nejsv. Jmnu Je,
4. o nejsv. Srdci Jeov (S. C. R. 2. dubna 1899; Ord. list
Prask 1899, str. 56; asopis katol. duchov. 1899, str. 320),
5. o sv. Josefu (S. C. R. 18 bezna 1909; Acta Ap. Sed. I,
290; Ord. list Prask, 1909, str. 85; asopis katol. duchov.
*) Tim se arci nemn knihy lkask a mravoun.
**) Jak je si ponati pi vydvn jich, udv Decr. S. Congr. Rit.
17. Maji 1911, Acta Ap. Sed. 1911, n. 7, pag. 242.
***) Tiskov chyby nejsou dnmi zmnami.

48

Katolick mravouka VI, 70.

1909, str. 369.). Mimo tyto obecn approbovan litanie*) nebute nov bez svolen biskupova vydvny. Knihy modlitebn, nboensk, mravoun, mystick, rozjmav a vbec
knihy podobnho obsahu bute vydny jen s dovolenm p*
slun duchovn vrchnosti; jinak jsou zakzny.
8 . I pirozenm i crkevnm prvem zakzny jsou ony
noviny, asopisy a periodick publikace, kter tendenn broj
proti ve neb mravm; povinnost biskup jest upozorovati
vc na nebezpe podobn etby, katolkm pak a zvlt
duchovnm zakazuje se v listech tchto nco uveejovati, leda
e by vn a rozumn pina jinak velela.
9. Zakzan knihy (at ji byly stieny tmto generlnm
dekretem at specilnm nazenm) sm sti a pechovvati jen
ti, kdo k tomu obdreli od Apotolsk stolice anebo jejho
delegta povolen. Dovolen to udluje pro celou crkev S. Congr.
Indicis a pro kraje missionsk S. Congr. de Propag. Fide.
Biskupov a prelti s pravomoc quasi-biskupskou sm udlo*
vti een povolen jen v nalhavch ppadech a jen pro
jednotliv knihy. Maj-li vak (na zklad kvinkvennlnch
nebo jinch fakult) prvo obecn dovolovat! etbu zakzanch
knih, dj se tak jen s rozvahou a z rozumnch pin. Povolen sti knihy zakzan nezahrnuje v sob povolen sti
asopisy od diecesnho biskupa zakzan. Kdo obdrel povolen sti a pechovvati knihy zakzan, jest pod tkm
hchem zavzn knihy ony tak pechovvati, aby do rukou
nepovolanch dostati se nemohly.
10. Povinnost oznamovati Apotolsk stolici knihy nebezpen pipad papeskm nuncim a biskupm, pi em maj
udati nejen dlo samo, nbr i pinu, pro kterou nebezpeno
*) Pi veejn pobonosti nen dovoleno uvati jakchkoliv jinch
litani, ne ve uvedench approbovanch; tch pak uvno budi beze
zmn a pdavk. Jedin v litanii ke Vem Svatm v Rakousku povoluje
i vlastn pikazuje se modlitba za csae a krle vS. C. R. decr. Fulget
10. Febr. 1860, kterto dekret pititn na konci Propria Bohemiae), vazen na tech pslunch mstech. Vechny jin, jakkoliv litanie jsou
zakzny. Za veejnou pak plat pobonost, modl-li se litanie lid shromdn
ve chrmu neb veejn kapli, af s knzem a bez knze, at po latinsku
at po esku; je tedy nae obvykl odpoledn poehnn* pobonosti
veejnou. Pi soukrom pobonosti lze i jinch litani uvati, ae jsou-li vydny s povolenm pslunho biskupa. as. katol. duchov. 1897, str. 308;
1898, str. 242.

Zkaz knih.

49

jest. Jmna udavatel zstanou tajn. Biskupov zakazujte?

sami nebezpen knihy v jejich diecsch vydan neb rozen.
Apotolsk stolici pedloena budte ona dla, kter vyaduj
dkladnj zkouky, aneb pi kterch rozhodnut nejvt
autority vce prospchu slibuje.
Titulus II. De censura librorum.
1. Knihy Apotolskou stolic zakzan nebute? znovu vy*
dvny le s povolenm kongregace indexu a zachovnm
podmnek j stanovench. Beatifikan a kanonisan akty smj
se vydvati jen s povolenm kongregace rit, nlezy jednotilvch kongregac mskch jen s povolenm tche kongregac.
Schvlen knihy (pokud nen reservovno Apotolsk stolici
neb kongregaci) udluje biskup toho msta, ve kterm kniha
vychz.*) eholnci nadto potebuj svolen svho pedstav*
nho. Schvlen biskupovo (a po ppad svolen eholnho
pedstavenho) budi pititno na zatku nebo na konci
knihy.**)
2. Biskupov vyberte za posuzovatele (censores) mue
obzvltn zbonosti a uenosti, nepstupn pzni a zti. Posuzovatel nedejte? se svdti svm mnnm, odlote? stranou
ohledy nrodnostn, rodinn, kolsk i jin, a mjte 11a mysli
jen dogmata svat crkve, obecn uen katolick, usnesen obecnch snm, konstituce mskch papev a souhlas uenc.***)
Approbace budi udlena psemn a bezplatn. Byla-li approbace odepena, jest biskup povinen autorovi udati toho pinu.
(S. C. Ind. 1. z 1898.)
3. Pedchozmu posouzen budte podrobeny alespo
vechny ony spisy, jich pedmtem jest Psmo svat, theologie, crkevn djiny, kanonick prvo, theologie pirozen,
ethika a jin nboensk neb mravoun discipliny, vbec
vechny spisy, kter jednaj o nboenstv a mravnosti. Duchovn svtt maj vt zvazky; by spisy jich jednaly jen
o umnch a vdch ryze prodnch, nmaj je uveejovati
bez vdom biskupa; rovn nesm redakci novin neb asopis
pevzti bez svolen biskupa.
*) Nikoliv tedy biskup spisovatelv, vydv-li spisovatel dlo sv
v jin dieces.
**) Nen teba vytisknouti znn tto approbace, sta jen udati approbai samu.
***) Censor nen kritik!

50

Katolick mravouka VI, 70.

4. Knihy podlhajc posudku crkevnmu mjte v ele

jmno a pjmen autorovo a vydavatelovo jako i msto a rok
vydn; biskup vak me dovoliti, aby jmno autorovo bylo
zatajeno. Kad nov vydn a kad peklad vyaduje nov
approbace. Katolit knihkupci neprodvej te knih oplzlch
vbec; zakzan pak smj prodvati jen s povolenm kongregace indexu (je biskup opat), a jen tm, o nich se domnvaj, e jsou ke koupi oprvnni.
5. Tresty na pestoupen tohoto zkona uloen jsou:
a) Obnovuje se z bully Apostolicae Sedis : Omnes et
singuli scienter legentes, sine auctoritate Sedis Apostolicae,
libros apostatarum et haereticorum haeresim propugnantes, nec
non libros cujusvis auctoris per Apostolicas Literas nominatim
prohibitos, eosdemque libros retinentes et quomodolibet defendentes, excommunicationem ipso facto incurrunt, Romano Pontifici speciali modo reservatam.
Vykldme: libros, tedy skuten knihy, nikoli vak
jen traktty, broury, letky, trky knih zakzanch; haeresim propugnantes, jsou-li ex professo k obhjen haerese
neb bludu sepsny, nikoli vak, jestlie prost jen obsahuj
haerese, anebo je teba i obhajuj, ale vce jen mimochodem;
libros.........per Apostolicas Literas nominatim prohibitos,
tedy takov spis, kter vnosem samho papee, a jmenovit,
to jest s udnm titulu a autora, a vslovn s pohrkou reservo vn censury zakzn jest. Chyb-li nkter z tchto
okolnost, na p. vychz-li zkaz jen od kongregace, aneb
byl-li zkaz dn in cumulo na vechna dla nkterho autora,
nebo byla-li vynechna pohrka reservovan censury, tu ten
sice he, ale censue nepropad.
b) Kdo Psmo svat nebo poznmky neb vklady k nmu
bez approbace biskupovy tiskne neb tisknouti dv, upad
ipso facto in excommunicationem nemini reservatam.
c) Jinch trest konstituce nestanov; kdo by vak proti
tmto generlnm dekretm se provinil, budi od biskupa napomenut. Uzn-li to biskup za phodn, me proti pestupniku crkevnmi tresty zakroiti.
71
IV. Jakm hchem jest sti knihy zakzan
Odpovdajce lime, zda zkaz se zakld na pirozenm,
i na crkevnm zkon.

Zkaz knih.

51

Zakld-li se zkaz na pirozenm zkon, dluno pi

posuzovn te hchu pihleti k nebezpe z etby vzniklmu. Tce zajist he, kdo se vydv v pravdpodobn
nebezpe a v pleitost blzkou. Te hchu roste s nebezpm knihy, ale s nm tak j ubv. Nen-li tedy kniha njak zvl nebezpen, kles hch etby snadno na hch
lehk; je-li rozumn dvod, e etba pomine beze veho nebezpe, nen tu vbec dnho hchu. Srv. IV, 60.
Zakld-li se zkaz na crkevnm zkonu, pistupuje k nebezpe jet rz neposlunosti ve vci velmi dleit, a po
ppad i pohoren blinmu danho. Proto nedbn zkona
crkevnho, a je-li vdom, pravideln bv tkm hchem.
Me vak etba crkevn zakzanch knih umrniti se na
hch lehk, ba bti i vbec bezhnou, a to bud pro nevdomost a neznalost zkona (co asi velmi asto se stv),
anebo pro nepatrn pedmt (na p. vztahuje-li se etba jen
na nkolik dk nebo pi obsahu mn nebezpenm i na
nkterou strnku nebo njak list zbn pehldnut).
Pi asopisech pistupuje zvltn ona okolnost, kterou
obyejn oznaujeme heslem tiskov velmoci. Tce he
katolk, kter te, pedplc a jakmkoliv jinm zpsobem
(na p. pspvky, inserty a pod.) podporuje asopisy crkevn
zakzan. Jde-li o asopis nezakzan sice, ale pece nevreck
nebo ve neptelsk, jest zajist tkm hchem, pedplcenm a inserovnm jej podporovati, jeliko tm vlastn podpruje se boj proti ve a crkvi; tak by nebyl tkho hchu
prost, kdo by (bez pedplacen) jej pravideln tal, jeliko sebe
sama vydv v blzk nebezpe. Nehe vak, kdo tu a onde
z nho nco si pete, zvlt je-li okolnostmi k tomu nucen.
Za naich dob by snad ani nebylo radno znepokojovati toho,
kdo vedle pravideln etby asopis dobrch aneb alespo
nezvadnch pstuje tak pleitostnou etbu (tu i onde) asopis mn dobrch anebo teba i patnch. Pi asopisech,
kter jen nkdy, nikoli vak pravideln a ne pli asto
uveejuj njak lnek proti ve neb crkvi smujc, nen
tak psnho mtka teba; ale i tu slu na pamti mti, e
nesvd o katolickm uvdomn, pedplceti podobn asopis, a jednn to d se omluviti jen potebou duevn potrvy. Tato omluva vak naprosto pestv, kde jsou dobr
nebo alespo nezvadn jin asopisy po ruce.

52

Katolick mravouka VI, 71.

Nev-li si katolk pi volb etby rady, nejlpe uin, zept-li se svho zpovdnka, a dle jeho rozhodnut me bezpen upraviti sv svdom. Na otzku: An fideles salva conscientia legere possint ephemerides vel libros, qui censuram
Ordinarii non subierunt odpovdla S. Congr. Inquis, roku 1832:
Recurrant ad Confessarium. Arcie zpovdnk v takovmto
ppad pebr zvenou zodpovdnost a mus tud dobe uviti vechny okolnosti; nekod tak, kajcnkovi pipomenouti,
e udlen rada plat jen pro dobu nejbi, jeliko v naich
dobch pomry peasto za krtk as se mn.
Nete-li se kajcnk o radu, nen zhodno (a nen-li pro
opak vnho dvodu) znepokojovati j e j ; ba nkdy spe se
doporuuje ponechvati kajcnka v nevdomosti (zvlt d-li
se s velikou pravdpodobnost pedpokldati, e by napomenut
nepomohla), aby z materilnho hnka nestal se formln.
II. Nadje.
16. Nadje lidsk.*)
72.
Pedmtem nadje lidsk jest njak dobro elov
(I, 19) douc, v ptomnosti sice postrdan, v budoucnosti
vak dosaiteln. Zahrnuje tedy v sob nadje jednak touhu
po onom dobru, ale jednak tak vdom, e dosaen onoho
dobra jest monm, a dvru, e snad ho doshneme. Dle
okolnost, kter na splnn na touhy maj vliv, a dle pravdpodobnosti pznivho vsledku roste i kles nae nadje.
Kad vak nadje (dokud nepela v jistotu) zahrnuje v sob
tak jakousi obavu nezdaru, nebot pedmtem jejm jest dobro
budouc a nejist, my pak nikdy nevme, co v budoucnosti
jet se pihod.
Nadje okraluje a oslazuje ivot lidsk; ona dodv lovku potebn prunosti a odhodlanosti ke zdrnmu psoben,
ona mu dodv trplivosti a vytrvalosti ve svzelch tohoto
ivota. Nen vak kad nadje lovka dstojn; dstojnou
tvora rozumnho jest jen nadje rozumn, doufajc vci mon.
*) Sta o nadji a lsce pokrauje obdobnm chodem jako sta
o ve; proto tak ve to spolen, co v prvn stati obrnji vyloeno
bylo, v druh a tet stati ji jen strun se opakuje.

Nadje bosk.

53

Nadti se svobodnho pispn njakho jinho lovka jest

jen tenkrt rozutnno, jestlie lovk ten nm pispti me, a
mme-li njakou zruku, e nm pispti chce.
17. Nadje bosk.
73.
Boskou nadji mnme nkdy vlitou ctnost nadje (Y, 16),
nkdy kon tto nadje (V, 19).
Nadji jakoto ctnost (spes habitualis) ili nadji kesanskokatolickou vymujeme takto:
Nadje jest nadpirzen, Bohem vlit ctnost, kterouto dtdvujce v zaslben Bo a zsluhy Jee Krista doufme, e
obdrme od Boha zde na zemi, eho nm k dosaen vn biaenosti teba, a s pomoc jeho po smrti tou blaenost vnou.
74.
kon nadje (actus spei) ili nadje konn (spes actualis)
dl se na dv; lef v konu tom:
a) touha po Bohu jakoto dobru naem (I, 19) a po vn
blaenosti, je prv spov v zkm s nm spojen, a
b) dvrn oekvni tto vn blaenosti jako i pro*
stedk k n vedoucch.
75.
Touha po blaenosti vn pedpokld sice jej (alespo
sten) poznn rozumem (I, 18); pec8 vak vychz jedin
z vle. Podobn dvrn oekvn vyvr sice z rozumov
vahy o monosti i nemonosti dosci danho dobra, vaha
ta vak jen ukazuje dobro, vle pak dvru skt neb odmt.
Proto jest nadje konn konm vle a sdlem nadje jest jedin
vle. Doufme v Boha, protoe doufati chceme, mohouce t
nedoufati.
76.
Pohnutkou nadje (motivm spei) nebo, jak kola tak
k, formlnm pedmtem nadje (objectum spei formale) jest
Bh dle rznch vlastnosti svch. Pohnutkou touhy jest vaha
o Bohu jakoto nejvym naem dobru. vahou tou vznik
v ns lska dostiv (amor concupiscentiae) tohoto dobra,
touha po slben nm vn blaenosti; a prv tato touha
poskytuje nm potenou, arci nedokonalou pedtuchu tto
vn blaenosti (I, 3). Pohnutkou dvrnho oekvni jsou nkter vlastnosti Bo, jich vaha v ns tuto dvru bud a
sl. Vme, e Bh jest nejv dobrotiv a vdy hotov udlovti nm milosti sv, dobra i duevn i tlesn; e Bh jest
nejv milosrdn, hotov odpoutti nm nae hchy, a jestlie

54

Katolick mravouka VI, 76.

jich litujeme a v budoucnosti se jich chceme std. Vme, e Bh

jest nejv vrn ve slibech svch a e nen mono, aby jm
kdo oklamn byl; a vme konen, e Bh jest vemohouc a e
tedy ve, co slbil, splniti me. Dvra ta roste, uvme-li,
co jest pinou toho, e Bh pes nae hchy pece nepestv nm milostiv bti. Vme, e jsou to zsluhy Jee Krista,
kter ns vykoupil, za ns dostiuinil a nm poznovu nroky
na vnou blaenost zskal; vahy o nich poj se k vahm
o vlastnostech Boch a tvo podstatnou st pohnutky na.
Souhrnem tedy dme, e pohnutkou na nadje jest vaha
o vlastnostech Boch o zsluhch Jee Krista.
77.
K nadji nezbytn pimuje se bze; nebot zaslben
Bo o na vn blaenosti nejsou naprost, nbr jen podmnn, vzan na nae svobodn spolupsoben. A tak m
nae nadje s jedn strany naprostou jistotu: vme, e Bh za
stanovench podmnek jistojist vyhov svmu slibu, tak e
po splnn podmnek stanovench meme mti blaenost za
nco nm prvem pslunho, dle slov II. Tim. 4, 8 : In reliquo reposita est mihi corona justitiae"; avak tat nadje
s druh strany spojena jest s odvodnnou bzn, tak e prvem
ns apotol napomn (Filip. 2, 12): Cum metu et tremore
vestram salutem operamini"; vdy
a) hnk jsa v stavu nemilosti nev, zda Bh mu d jet
dosti asu, aby mohl se kti;
b) kdo domnv se, e jest v stavu milosti posvcujc,
pece nem o tom jistoty, a neme j mti, leda e by mm
sm Bh byl to zjevil; a i kdyby pro ptomnost tuto jistotu
ml, pece
c) nejisto jest, zda setrvme a do konce, nebo kesanskou setrvalost neme si nikdo de condigno zaslouiti.
Proi vak jest bze pimena nadji na Dvody, ktermi bze nae vznik, nemaj ns snad vehnati do zoufalstv,
nbr jen pimti k opatrnmu jednn (vestram salutem
operamini"). Nae bze m bti bzn spasitelnou (I, 95), m
nm na pamt uvdti, e nejsme to my, kte zskvme si
blaenosti vn, nbr milost Bo v ns a zsluhy Kristovy;
spasiteln tato bze ns e poj k Bohu a u ns spe
spolhati na nho ne na sebe, ale tak nikoliv spolhati
jen na nho a domnvati se, e nm neteba piiniti se. Bez
tto odvodnn bzn pestala by nadje bti nadj a pro

Vlastnosti nadje.

55

mnila by se v jistotu, ale pak byla by konem ryze rozumovm, pestala by bti konem vle, a tm tak pestala by
bti inem svobodnm a zslunm.
78.
Pedmt nadje (objectum spei) anebo, jak kola plnji
k, materiln pedmt nadje (objectum spei materiale) jest
dvoj: zkladn a vedlej. Zkladnm pedmtem nadje (objectum primarium) jest Bh sm a vn blaenost zajitn
v nerozlunm spojen s nm; tmto pedmtem stv se ctnost
nadje ctnost boskou (Y, 16). Ponvad pak tohoto cle m&me dosci jen pomoc rznch prostedk, jest vedlejm pedmtem nadje (objectum secundarium) ve to, co ns k vnmu
spasen vede anebo alespo vsti me. Jsou to tedy nejprve
dobra nadpirozen, odputn hch, potebn milosti; ale pak
i dobra pirozen a asn, pokud nm k dosaen cle nutn
a potebn jsou, ba i ona asn dobra, kter nejsou sice k ivotu vnmu nezbytn potebn, ale pece nm prospti mohou
anebo alespo v dosaen cle nepekej a vbec vli Bo se
neprotiv. Dokladem jsou nm nesetn msta z Psma svatho,
z nich uvdme jen jedno: Quaerite ergo primum regnum
Dei et justitiam ejus, et haec omnia adjicientur vbis. Matth.
6 , 33.
Krsnho vrazu nalz nadje v modlitb,*) a j se tak
udruje a sl; nejkrsnj pak modlitbou jest modlitba Pn,
kter v krtkch slovech obsahuje, eho od Boha doufati a za
modliti se smme a mme (VI, 29).
18. Vlastnosti nadje.

79.
Obdobn jako pi ve (VI, 18), tak i astjm vzbuzovnm nadje vyvj se v dui kesanov zvltn, nabytm
ctnostem podobn trval stav, kter se zce pimyk ke vlit
ctnosti nadje, jsa s n spojen a na n zvisl. Stav ten lze
vykldati jakoto spes habitualis ve smyslu irm. O tomto
stavu mluv bohoslovci vypotvajce vlastnosti nadje, jich
jest pt. Nadje nae budi:
1.
nadpirozen (supernaturalis), k Bohu smujc, spojen
s dtinnou dvrou a zrove s ochotnou odevzdanost do vle
*) Proto tak katechismus jednaje v druh sti (Vel. kat. ot. 254)
o nadji, velmi vhodn pipojuje jednn o modlitb (258).

56

Katolick mravouka VI, 79.

Bo dle slov modlitby Pn (fiat voluntas tua )a dle pkladu Spasitelova (non mea voluntas, sed tua fiat;)
2 . pevn (firma), t. j. doufejme bez vrtkavosti a pochybnosti, dobe vdouce, e Bh chce a me nm dti ve, co
k naemu pravmu blahu prospv;
3. pokorn (humilis), t. j. nespolhejme na sv nepatrn
zsluhy, nbr na zsluhy Jee Krista;
4. iinliv (efficax), t. j. spolhajce na zsluhy Jee
Krista nechtjme ruce sloit v kln, nbr pracujme dle sil
svch na spasen svm;
5. kesansky spodan (bene ordinata), t. j. touha nae
smuj pedevm k blaenosti vn a k prostedkm k n
vedoucm, a pak teprve k ostatnm dobrm; mezi tmi vak
zase ve si ceme dober duchovnch a k ostatnm dobrm
lnme v pslun podnosti dle vle Bo.
19. Poteba nadje.
80.
Nezbytnou potebu nadje vlit dokzali jsme V, 2 2 .
Zde jednme ji jen o nezbytn poteb nadje konn ili
konu nadje. konn nadje pak jest kadmu dorostlmu clovku k ivotu vnmu nezbytn potebna. Dokazujce tuto vtu
dlme lovenstvo na dv skupiny: hnky a spravedliv.
Hnci nemohou ospravedlnn dojiti, ani se byli dn
pipravili; k pprav t vak nle i nadje konn (Trid.
sess. VI. cap. 6 . de justif.): tm tedy jest kon nadje k dosazen ivota vnho nezbytn potebn. Spravedliv sice,
pesn eeno, nepotebovali by nadje konn prv z tohoto
dvodu; avak ani oni se bez nadje neobejdou, nebo nemohli by peetn pokuen pemhati, kdyby jich nadje neslila.
20. Povinn vzbuzen nadje.
81.
Jako pro vzbuzen vry (VI, 30), tak i pro vzbuzen
nadje mvaj nae katechismy a lep modlitebn knihy zvltn
vzorec (Vel. kat. pd. 17), arci nezvazn. Vzorec ten pak
obsahuje nejen projev nadje (doufm a dvuji se), ale
i pedmt (abych za iv a . . . m bych toho doshl) a pohnutku (v Tvou, Boe, svrchovanou . . . Jee Krista ; protoe jsi to slbil . . . dobrotiv a milosrdn). Nezvaznm

Povinn vzbuzen nadje.

57

nazvme vzorec ten, jeliko kesan nikterak nen vzn na

slova jeho ; ba neteba ani vzorc zvltnch, nebo ji sama
zbon a dvrypln modlitba jest vrazem nadje, nad nj
ani jasnjho neme bti (VI, 78). Tak snadno pochopujeme,
e zbon kesan asto vzbuzuje nadji, ani si toho vdom jest.
Pika vzbuditi nadji (praeceptum eliciendi spem) jest
bud pmo nebo nepmo dan.
1. Pm pkaz vzbuditi nadji (praeceptum spei obligans per se) vyplv ze ctnosti nadje sam a zavazuje kesana:
a) Na potku kesanskho ivota, kdy byl piel
k uvn rozumu a o cli svm, o vn blaenosti, dostaten
pouen byl.*)
b) astji v ivot, jeliko bychom jinak bez nadje
konn nemohli ani v spravedlnosti setrvati, ani zsluh si dobvati. Jak asto bychom nadji vzbuzovati mli, bohoslovci
nesouhlas; jedni daj, aby asi msn jednou se tak dlo,
jin se sv. Alfonsem maj za to, e sta jednou do roka. Avak
vzhledem k tomu, co svrchu o zpsobu vzbuzovn nadje vyloeno, je tato rozprava tm zbytenou; zbon kesan ji
modlitbami svmi v pln me (a to mnohem astji) vyhovuje
tto povinnosti.
c) Na sklonku ivota, tedy zvlt v nebezpe smrti; nen
to sice a neme bti zvazkem psnm, ale zajist zhodno
jest, aby zvlt v tto posledn hodince lovk pomlenm
na kynouc mu blaenost vnou k setrvalosti se povzbuzoval.
2. Nepm pkaz nadji vzbuditi (praeceptum spei obligans per accidens) vyplv z nahodilch okolnost a zavauje :
a) v kadm tkm pokuen, zvlt proti nadji, a kdykoliv strasti tohoto svta na ns tak dolhaj, e by nadje
nae bez vzbuzen neobstla;
b) kdykoliv povinni jsme k konm, je bez nadje by
byly nemon nebo przdn, tedy na p. pi svat zpovdi;
c) po spchanm hchu zoufalstv.
*) Neteba nm bti se, e by dt nevyhovovalo poadavku tomu;
touha po tst a blaenosti jest kadmu lovku vrozena a neteba
teprve zvlt jej navdti, aby po blaenosti sv touil.

58

Katolick mravouka VI, 82.

21. Hchy proti nadji.

82.
Jeliko dvoj jest kon nadje a jednomu i druhmu
hchy pili se mohou bud nedostatkem nebo pebytkem,
soudme, e tvero jest hch nadji se pcch.
I. Touze po blaenosti vn p se nedostatkem plin
nklonnost k pozemskm vcem, pebytkem nezzen touha
po blaenosti vn.
1. Plin nklonnost k pozemskm vcem svd kesana,,
e svtskch dober vce si v, ne dober nadpirozench, ba
snad i vce ne vnch. Zpravidla bv takovto nklonnost
pouze lehkm hchem; me vak i tkm se stti, ale jen
tenkrte, kdy by vyvrcholila v pln odvrcenosti od Boha,
tak e bychom ve vcech pozemskch hledali posledn svj
cl. *)
83.
2. Nezzen touha po blaenosti vn povstv z omrzelosti tohoto ivota a trap jeho. Je tedy nezzen pvodem
svm, nikoliv samm svm pedmtem, a proto tak nevybouje z mez hchu lehkho; a pestv-li bti nezzenou, je
tak bezhnou, byt i ponkud pekroovala mru pslunou.
Nehe tedy, kdo si peje smrti, aby unikl znanmu hroz*
dmu zlu, a jestlie pn to zstv naprosto neinnm a
kesan stle hotov jest vli svou podrobiti vli Bo. Pklad:
sv. Praxedes, Brev. rom. 21. Julii, lect. hist.
84.
II. Dvrnmu oekvn p se nedostatkem zoufalstv, pebytkem opovliv spolhn.
1. Zoufalstvm (desperatio) he, kdo se veker dvry
v Boha vzdv, domnvaje se, e mu Bh neme neb nechce
pomoci neb odpustiti. Zoufalstv v plnosti sv, t. j. za jasnho
rozumovho poznn a s plnm souhlasem vle pojat, pmo
p se nadji, a proto tak pln ni vlitou ctnost nadje
(V, 29) a s n vlitou ctnost lsky, jako i vechny vlit mravn
ctnosti; ale i po zoufalstv zstv v dui nedobn ctnost vry.
Zoufalstv pln jest velmi tkm hchem, jednm z njteck
(jsout jen dva jet t hchy, nevra a zt proti Bohu), a
nepipout pedmtu nepatrnho. Jest spolu hchem nejnebezpenjm, jsouc jednm z hch proti Duchu sv. (V, 40), a
*) V tom ppad vak lovk nezstv pouze pi heoretick odvrcenosti, nbr prakticky ji osvduje tkmi hchy, s nimi nezzen
tato nklonnost poj se v jeden mravn celek.

Hchy proti nadji.

59

zchrana zoufalcova jest nemon, dokud ve svm zoufalstv

trv. Avak ani zoufalec nen jet nadobro ztracen. Dovede-li
vynoiti se ze svho stavu a s Bo milost povznsti se teba
jen k jedinmu konu nadje, me bti pes to ve zachrnn.
Arci jest nezbytno, aby se snail oiviti dvru v Boha, co
se me stti nejspe na zklad vry (kter, a nedobn,
pece mu zstala), a pak, jako po ktermkoli jinm tkm
hchu, aby upmn se kl.
Dme: zoufalstv v plnosti sv; dodatek ten jest dleit, a jen pi nm plat, co prv eeno. Nkdy vak
lovk v plinch trapch mimodk propad jakmusi nezmrnmu bolu, eknme, jakmusi zoufalstv ale neplnmu,
ponvad povstv pi nejasnm rozumovm poznn nebo za
neplnho souhlasu vle (nebo s obma polehujcmi okolnostmi spolu) a pak arci ji jen za lehk hch me se pitati (IY, 18).
85.
Jest zde na mst, mluviti o hch, kter se sice ponkud zoufalstv podobaj, a pece v podstat od nho se li;
jsou to nedvra a malomyslnost.
Nedvrou i spe nedostatenou dvrou se proviuje, kdo
v nkterm jednotlivm ppad pochybuje, zdali mu Bh v tto
prv tsni chce nebo me pomoci; tak na p. pochyboval
Moj, maje slovem vyvsti vodu z skly (IY. Mos, 20, 11),
Zachari uslyev zvst o Janov narozen (Luc. 1, 18), uednci na jezee Genezaretskm, obvajce se, e by spc Spasitel jich nezachrnil (Marc. 4, 38. Matth. 8 , 25. Luc. 8 , 24). Nedostaten dvra nevzdv se nadje, nbr jen v ptomnm
prv nebezpe ponkud na mysli kles; nen-li toto hnut
mysli spojeno s njakm vrounm bludem (na p. uprnm
vemohoucnosti nebo milosrdenstv Boho), nelze je viniti ze
hchu tkho.
86.
Malomyslnost (pusillanimitas) se proviuje, kdo pochybuje o vlastnch silch a o vlastnm spolupsoben s milost;
provinn to p se velikomyslnosti (magnanimitas), kterto
ctnost statenosti se pidruuje (Y, 8 ). Ono zstv, dokud ns
pmo k zoufalstv nesvd, v mezch lehkho hchu; ba nkdy, zvlt po smutnch zkuenostech ast zptivosti, jest
jaksi nedvra ve vlastn sly velmi mstn, arci jen k tomu
elu, abychom si zvykali horlivji lnouti k Bohu a v jeho
pomoc doufati.

60

Katolick mravouka VI, 87.

87.
2. Opovliv spolhn (praesumtio) me se nsti dvojm
smrem, a jest bud opovliv spolhn na vlastn sly anebo
opovliv spolhn na milost Bo.
a) Opovliv spolhni na vlastn sily ek vnou biaenost jen pro vlastn zsluhy a neuznv poteby milosti
Bo; je to blud pelaginsk, a pln-li pojat, vdy tkm
hchem.
b) Opovliv spolhn na milost Bo, zvlt na Bo
milosrdenstv. Toho hchu se dopout:
) kdo ek vnou blaenost jen pro zsluhy Jee
Krista, mn, e neteba mu dobrch skutk (blud reformtor), nebo
) kdo douf v odputn hch bez pokn, nebo
y) kdo milosrdenstv Boho zneuvaje a vda, e odputn kadho hchu dojiti lze, jedin z tohoto dvodu tce
he nebo tk hchy mno (peccat pt opter spem veniae),
ili, jak katechismus prav: kdo zmysln na milosrdenstv
Bo he (hch proti Duchu sv.); nebo
) kdo v nekajcnosti zmysln a do konce ivota trv,
domnvaje se, e i pak lehko odputn hch dojde (hch
proti Duchu sv.).
8 8 .
Nen tedy vinen opovlivm spolhnm na milosrdenstv Bo,
a) kdo he, doufaje, e mu Bh odpust (peccat cum
spe veniae), ba dle uen sv. Tome (S. Th. II. II. q. 21. a. 2.
ad 3) nadje takov nkdy hch spe umenuje, jeliko dokazuje, e vle ve zlu pln jet neutonula;
) kdo opakuje hch (mno hch), ponvad kdy ji
jednou ze hchu zpovdati se mus, stejn zahanben si odn,
at se zpovd z jednoho, a z vcekrte vykonanho hchu;
y) kdo chtje kti se ze hch svch, pokn jen na pozdj dobu odkld (a arci jedn neprozeteln a v nebezp se vydv);
) kdo nedb lehkch hch, vda, e jen jimi vn
blaenosti nepozbude.
Celkem vzato, tm hchem jest zoufalstv, ne opovliv spolhn na milost Bo, nebo (II. II. q. 21. a. 2.)
magis proprium est Deo misereri et parcere, quam punire.

Lska lidsk.

61

III. Lska.
22. Lska lidsk.
89.
Lskou lne bytost rozumn knjakmu dobru; dle dvodu, pro kter bytost k tomuto dobru lne, jest lska bud dostiv nebo dobrotiv (amor sive concupiscentiae sive amicitiae, S. Th. I. II. q. 26. a. 4).
I. Lskou dostivou (amor concupiscentiae) lne bytost
rozumn k njakmu dobru, vidouc v nm dobro sv ili dobro
elov (I, 19), po nm tou, dokud ho nem, a jeho dren
ji blaz, doshla-li ho; lskou dostivou tedy lovk, hledaje
prospch svj, vlastn miluje sebe a chce dobro sobe (vult bonum sibi). Pedmtem lsky t me bti kad dobro, at skuten at domnl, bytost rozumn i nerozumn.
90.
II. Lskou dobrotivou (amor amicitiae) lne bytost rozumn k njakmu dobru, vidouc njakou jeho dokonalost at
skutenou, a domnlou, pro kterou jest milovn hodno. Lskou dobrotivou tedy lovk miluje bytost milovanou a chce
dobro jej (vult bonum alteri); z eho plyne, e pedmtem
lsky dobrotiv me bti jen bytost rozumn. Je-li tato
lska dobrotiv mezi dvma rozumnmi bytostmi vzjemn,
nazv se ptelstvm (a odtud jej latinsk nzev amicitiae).
Lska dobrotiv jev se dle rznch poteb a okolnost
nkdy jakoto lska citov, jindy jakoto lska inn.
1. Lska citov (amor affectivus) jest zkladem lsky, a
nen-li pleitosti k lsce inn, jest i jej podstatou; vzhledem
k ptomnosti jev se jakoto lska zlibn, vzhledem k budoucnosti jakoto lska pzniv.
a) Lska zlibn (amor complacentiae) raduje se ze
vech dober, ze kterch ptel se t, a truchl nade zly, kter
ptele tsn.
b) Lska pzniv (amor benevolentiae) tou, aby pteli
dostalo se dober, kterch jet nem, a peje si, aby odvrcena byla zla jemu hrozc.
2. Lska inn (amor effectivus) pechz, kde k tomu
pleitost a kde toho jev se poteba, k inm, a ponvad
jimi pteli dobe in, nazv se lskou dobroinnou (amor beneficentiae). Ona o to peuje, aby zstala ptomn dobra p-

62

Katolick mravouka VI, 90.

teli neztenena a nov jet mu pibyla, a je-li toho poteba,

rda za tm elem i svch dober se zk a pteli je pivlastuje. Rovn tak o to peuje, aby ptel dle monosti
zbaven byl zel jej tsncch, a aby od nho odvrcena byla
zla mu hrozc, a je-li toho teba, sama na sebe tato zla pejm, za ptele se obtujc.
91.
Protivou lsky jest nenvist (odium), kter jev se bud
jako oklivost nebo jako zt. Oklivost (odium abominationis)
pihl jen ke zlm a patnm vlastnostem, od kterch se odvrac; zti (odium inimicitiae) smuje neptelsky proti sam
osob nenvidn. Pedmtem oklivosti mohou bti i bytosti
rozumn i vci nerozumn; pedmtem zt vak jsou jen bytosti rozumn; nezdka oklivost a zt jsou spojeny. Yzjemn nenvist dvou osob plod neptelstv.
23. Lska bosk.
92.
lovk miluje Boha bud lskou dostivou nebo lskou
dobrotivou.
Lskou dostivou (amor concupiscentiae) milujeme Boha
jakoto nejvy dobro uelov, jeho dosaen jest nam clem,
nai blaenost. Lskou tou hledme nejvy dobro sv, chceme
pro sebe zskati ono neskonal dobro, po jeho uvn toume; lska dostiv kryje se tedy s touhou po blaenosti
vn (VI, 74, 76) a jest konem bosk ctnosti nadje. K n pak
pidruuje se obava, e bychom se mohli s touto blaenost
i minouti, ili spasiteln bze ped peklem (I, 95). Vzhledem
k lsce dobrotiv jest tato lska dostiv lskou nedokonalou.
93.
Lskou dobrotivou (amor amicitiae) milujeme Boha jakoto nejvy, nejdokonalej, lsky nejhodnj dobro, nehledjce v lsce t svho prospchu, nbr prospchu Boha nade
ve milovanho. Ona jedin zasluhuje nzvu bosk ctnosti
lsky (caritas) a vzhledem k lsce dostiv tato lska dobrotivd jest lskou dokonalou; ona jest nejpednj a nejvzneenj vech ctnost vbec, ona jest dobou vech vlitch ctnost
(V, 28).
Jak vidno, li se (a to specificky ili druhov) lska dostiv a dobrotiv, ili abychom uili mluvy obecn: lska
nedokonal a dokonal. V nedokonal lsce milujeme sebe,

Dokonal lska bosk.

63

v dokonal Boha; pohnutkou nedokonal lsky jest nae biaenost, pohnutkou dokonal lsky jest dokonalost Bo.
Akoliv lska nedokonal a dokonal se li, pece vespolek
nikterak se nevyluuj, a mohou zcela dobe, ba i maj stejnou
dobou sdliti v dui lidsk, nebo clem nam (I, 2 ) jest nejen
slva Bo, nbr i nae vn blaenost. Srvn. I, 94. Proto
sprvn d sv. Bonaventura: Amor concupiscentiae non repugnat amori amicitiae in charitate: immo quanto magis quis
Deum desiderat recte, tanto magis ad honorem ejus anhelat
(In III. dist. 27. a. 2. q. 2.).
24. Dokonal lska bosk.
94.
Vylome lsku dokonalou nejprve jakoto trval stav
(V, 16), a pak jakoto kon (V, 19).
Lsku jakoto ctnost (caritas habitualis) ili lsku kesanskokatolickou vymujeme takto
Lska jest nadpirozen, Bohem vlit ctnost, kterou Boha
pro jeho nekonenou dokonalost a dobrotu nade vecko, sebe pak
a blinho pro Boha mihijeme.
95.
kon dokonal lsky k Bohu (actus caritatis) ili dokonal lska konn (caritas actualis) jev se dle okolnost bud
jako lska citov nebo jako lska inn.
1. Lska citov jev se jakoto lska zlibn a jakoto
lska pzniv.
a) Lska zlibn (amor complacentiae) pihl i k dobrm,
je Bh m, i ke zlm, je se mu protiv.
a) Dobra, kter Bh m, jsou bud vnitn nebo vnj.
Due milujc raduje se z vnitnch dober Boch, z jeho dokonalost a vlastnost, a raduje se z nich vce ne z vlastnch
dober; je to lska a radost nebean. Due milujc raduje se
i ze vnjch dober Boch; ze stvoen, zen, zachovvn
svta, ze zjeven, ze en a vtzstv svat vci a pravdy,
vbec ze slvy Bo a ze veho, m se tato slva rozmnouje.
Z t radosti vyvr chvla Bo (Te Deum laudmus, Gloria
in excelsis Deo, laudes v brevi).
) Zla, kter Bohu se protiv (jsou to arci jen zla vnj),
napluj alem dui milujc. Ona pozoruje nejprve vlastn
hchy, zvlt tk, a z celho srdce jich upmn a dokonale lituje, nikoliv pro tresty a kodliv nsledky hch tch,

64

Katolick mravouka VI, 95.

nbr proto, e jimi urazila Boha, nejvy a nejdokonalej

dobro; ona vzpomn i jinch pko Bohu innch, vzpomn
hchv od jinch lid spchanch, uvauje, kterak mocnosti pekeln a zl lid pozvedaj se k odboji proti Hospodinu a pro
nho pronsleduj jeho crkev a jeho vrn sluebnky, a to
ji napluje jednak bolem, jednak spravedlivm hnvem.
b) Lska pzniv (amor benevolentiae) rovn pihl
k dobrm i ke zlm, nikoli vak k ptomnm, nbr budoum.
a) Due milujc peje si, aby dobra Bo se mnoila. M
arci na mysli jen dobra vnj, jeliko jen tato mohou bti
mnoena. Due upmn milujc peje si, aby slvy Bo den
ode dne pibvalo, aby prav vra vc a vce se ila, aby
lid Boha lpe poznvali a k nmu vroucnj lskou lnuli; a
proto rda modl s e : sanctificetur nmen Tuum, adveniat regnum
Tuum, gloria Patri etc.
) Due milujc ds se budoucch zel proti Bohu smujcch. Nejvce ds se mylenky, e by snad sama mohla se
dopustiti tkho hchu, a naplnna synovskou bzn pevn se
na tom usn, e se nedopust dnho hchu, alespo dnho tkho hchu; a pedvdajc odboj svta proti Bohu odvrac se s oklivost od praporu dblova, chtc kreti jen za
praporem Kristovm (S. Ignatii Exercitia spiritualia, de duobus
vexillis).
2. Vdouc, e pouh lska citov nesta, ale e za pleitosti i skutk teba, nezapomn due milujc na lsku
innou (amor effectivus). innou lsku k Bohu arci nelze
nazvati (jako pi lidsk lsce) lskou dobroinnou, jeliko
jest naprosto nemono, abychom my Bohu nco darovali, sami
ve majce od nho; nebot kdybychom ve, co mme, dali Bohu
a za Boha, vykonali bychom jen co povinni jsme: proto tak
lska ta lpe nazv se lskou posluenskou (amor quasibeneficentiae seu obedientiae). Touto lskou vedena horl (zelus) due
milujc pro Boha; dle sil svch sna se pispti, aby slva jeho
se mnoila a aby ve to se uskutenilo, eho lska pzniv si
peje. Ale tak odhodlan bojuje proti zlu; nejprve arci v sob
sam, peliv stehouc se kadho tkho hchu, pak i mimo
sebe, brnc dle monosti tkm hchm jinch a vemu, co se
p slv Bo. K proveden tchto kol lovk Boha milujc
obtuje, je-li toho teba, ve co na statcch asnch m, po

Dokonal lska bosk.

65

ppad i ivot svj; nen-li toho teba, tu due Boha milujc

osvduje innou lsku svou alespo ivotem kesansky spodanm, bezhonnm, tkch hch prostm. A byla-li tak
neastna, e se dopustila tkho hchu, ned si pokoje a
spch, aby upmnm poknm smazala hch a znovu spojila
se ve svatm svazku s milovanm Bohem.
A lska inn nezstv jen v oboru svm, ona oivuje
kony vech ostatnch ctnost, inc je dobnmi, prochvv
a pronik dobrm myslem106 ,1) )nejen vechny dobr
skutky, nbr i vechny ony skutky, kter by zstaly prostm pedmtem svm nelinmi, ale oduevnny lskou stvaj se zslunmi.
Jsou tedy rozmanit kony lsky, i sprvnji eeno :
tat lska jev se rozmanitm zpsobem, jak prv okolnosti
toho vyaduj. Nemysli nikdo, e vzbuzujce kon lsky, musm procviiti vechny kony zde vypoten; stait pln,
vzbudme-li lsku tm prv konem, kter odpovd dan
pleitosti, by bychom i k ostatnm pmo nehledli, jen kdy
jich nevyluujeme. Arci neml by prav lsky, kdo by vzbudil
nkter z tchto stench kon, nebo i nkter z nich,
a pi tom jin vyluoval; na p. neml by prav lsky k Bohu,
kdo by ze slvy jeho se til, ale nemnil zdreti se toho neb
onoho tkho hchu.
Z ukonenho vkladu poznvme, e nen tko vzbuditi
kon dokonal lsky; a svdomit kesan zajist peasto
vzbuzuje lsku dokonalou, ani by toho zvl pozoroval.
96.
Lska tak pojata, jak prv vyloeno, nevychz z citu
ani ze snavosti, *) nbr jedin z v&le (S. Th. I., II. q. 26. a. 3).
Tedy sdlem lsky jest jedin vle, a dn jin mohutnost.
Proto kdo Boha milovati chce, ji tak je j miluje; pravmeli
chce, mnme tm arci upmn, pravdiv, vdom in vle.
97.
Pohnutkou lsky (motivm caritatis) nebo jak kola d:
formlnm pedmtem lsky (objectum caritatis formale) jest Bh
sm ve sv nekonen dokonalosti jakoto nejvy, lsky
nejhodnj dobro. Arci nejsme toho schopni, abychom poznvli Boha v pln jeho dokonalosti; ale jsme toho schopni,
abychom dokonalost tu alespo sten poznvali v jeho vlast
*) Proto tak tato lska nesm bti zamovna se stejnojmennou
vn I, 62 uvedenou.

66

Katolick mravouka VI, 97.

nostech. Kad jednotliv vlastnost Bo, na p. svatost, spravedlnost atd., me bti pohnutkou lsky dokonal, jeliko
kad tato vlastnost Bo jest Bh sm. Prostedkem vak
zvlt vhodnm ke vzbuzen lsky dokonal jest vaha o jeho
dobrot a milosrdenstv a vbec o jeho nesmrn lsce k nm
a ke vem tvorm, kterou tak asto ji prokzal a vdy zase
znovu prokazuje. Nos ergo diligamus Deum, quoniam Deus
prior dilexit nos. I. Io. 4, 19. Namt e, e takovto rozjmn o dobrotivosti a lsce Bo k nm iv sice nadji (VI, 76)
a bud vdnost, avak nadje a vdnost e nen jet lskou;
ale neprvem se tak namt, jeliko nadje a vdnost ne vyluuje lsky. Pkladem nm budi lska lidsk. Pijmme-li
dar od ptele milujcho a milovanho, roste z tohoto obdarovn nae dvra v nho a nae vdnost k nmu; ale
zajist nedje se tak na kor lsky, naopak, vdouce, e ptel
n z lsky nm dv dar ten, lneme k nmu lskou tm
pmnj. A nejinak jest pi lsce bosk. Pozorujeme-li
jen pouh Bo dar a jen pouhou jeho milost, roste tm nae
dvra v nho a vdnost k nmu; ale lsky tm neubv.
Naopak; nepestvme-li jen na pouhm daru stti, nbr pomlme-li, e pinou dobroty Bo k nm jest jeho nesmrn
lska k nm, a protoli ho navzjem milujeme, tu milujeme
ho ji lskou dokonalou. Nebo lska Bo k nm jest takov,
jakou mti me jen Bh; a milujeme-li Boha pro tuto lsku,
milujeme ho pro jeho dokonalost. Tedy i vdn lska jest
lskou dokonalou. A prv tto vdn lsce jest due nae
mnohem pstupnj ne odtait vaze o dokonalostech Boch;
proto tak lze nejsnze vzbuditi lsku dokonalou vdnm
vzpomnnm rznch nezaslouench dobrodin, rukou Bo
nm udlench.*)
98.
Pedmt lsky (objectum caritatis) anebo jak kola
plnji k: materiln pedmt lsky (objectum caritatis materiale) jest dvoj, zkladn a pidrun. Zkladnm pedmtem
(objectum primarium) jest Bh sm, nejvy a nejdokonalej
dobro, a taje ctnost lsky jest ctnost boskou (V, 16). Pedmtem pidrunm (objectum secundarium) jsou vichni oni roz
*) Neteba zvl teprve pipomnati, e k nejpsobivjm prostedkm vzbuditi lsku dokonalou nle rozjmn o umuen Pna naeho Jee Krista, proveden s tm zvltnm vzhledem, e Syn Bo,
Bh, za ns (za mne!) tolik trpl, a i smrt ke zemel.

Vlastnosti lsky dokonal.

67

umn tvorov, kte blaenosti vn (tedy nejuho spojen

s Bohem) ji doli anebo k n povolni jsouce, j alespo dojti mohou. Mezi tmi arci kadmu z ns nejble stoj vlastn
jeho osoba (proprium ego). Jsme povinni hned po Bohu nejvce
milovati sebe, nikoli vak kj vli sob, nbr pro Boha, jeho
obrazem jsme, k jeho blaenosti povolni jsme; a tak ona
sebelska kadmu lovku vrozen se posvcuje a povzn
v d nadpirozen a stv se st bosk lsky. Mimo ns
pak jsou pedmtem na lsky ostatn rozumn tvorov, a to
nejprve ti, kte ji vn blaenosti doli: Rodika Bo, dob
andl, svat a svtice v nebesch; dle ti, kte najisto jednou
blaenosti vn dojdou: due v oistci; a konen ti, kte
k blaenosti vn povolni jsouce, j dojiti mohou: vichni lide
na zemi, blin (proximi) v pravm toho slova smyslu, jeliko
spolen s nmi maj cl (vnou blaenost), ale i jim jako
nm tot hroz nebezpe (minouti se s clem svm). Tak
Spasitel n pojal a stanovil vznam slova blin, zavrhnuv
vklad farisejsk, dle kterho za blin povaovni byli jen
pbuzn, ptel a soukmenovci. Naprosto vyloueni z na
lsky jsou dblov a zavren, jeliko blaenosti vn pozbyve, nikdy do spojen s Bohem dostati se nemohou. Dle
pak vyloueni jsou z lsky na vichni nerozumn tvorov
(na p. zvata), jeliko nemohou bti milovni nadpirozenou
lskou, a pirozen lska jim vnovan byla by lovka nedstojn. Neli se tedy druhov ili specificky lska k Bohu,
kesansk sebelska, kesansk lska k blinmu; tvo dohromady jednu ctnost, kesansko-katolickou lsku,*) kter ns
zdob nejen na tto zemi, nbr potrv v podstat sv i na
onom svt (doshneme-li cle).
25. Vlastnosti lsky dokonal.
99.
kon dokonal lsky (k Bohu) jest v ivot lidskm
velmi dleit; a nic nedme, e jest pramenem nesetnch
milost, jen k tomu ukazujeme, e jest asto, zvlt v nebezp smrti, leckomus jedinm prostedkem spasen. Proto jest
*) V tto est knize pestvme na vkladu lsky k Bohu, odkazujce vklad sebelsky do knihy osm a vklad lsky k blinmu do
knihy devt.

68

Katolick mravouka VI, 99.

politovn hodno, e mnoz ani nevd, m se vyznauje dokonal lska a jak me bti vzbuzena. Zvlt mnoz matou
se nzvem dokonal (S. Th. II. II. q. 24. a. 8 ), pokldajce
za lsku dokonalou nco, co jim a lidem vbec nemono jest.
Nkte toti mysl, e jen ona lska jest dokonal, kter Boha
tak miluje, jak on milovn hoden jest; ale takov lsky
schopen jest jen Bh sm. Jin zase domnvaj se, e jen ona
lska jest dokonal, kter Boha tak miluje, jak ona nejvce
jej milovati me; ale tou lskou Boha miluj jen nebean,
z pozeman vak asi mlokdo, leda jen ten, komu Bh
zvltn tto milosti udlil. Ob tato mnn jsou myln. d-li
se na ns lska dokonal, nevztahuje se poadavek dokonalosti
na jej mru, nbr jen na jej druh; jest pak lska nae dokonalou, milujeme-li Boha 1. pro jeho nekonenou dokonalost,
2. nade vecko, 8 . inliv. Dle prvnho a druhho bodu nen
dnch stup a rozdl v lsce, dle tetho vak bodu lska
jest schopna stupovn a me bti tu men tu vt, vdy
vak dokonal. Vykldajce dme:
1. Pro jeho nekonenou dokonalost, tedy vedeni pohnutkou
svrchu (VI, 97) vyloenou.
2. Nade vecko (super omnia), t. j. vli svou (appretiative)
Boha nade vecko cence, ptelstv jeho za nejvt dobro a ztrtu
jeho milosti za nejvt zlo pokldajce a dle toho v ivot se
dce. Nesta tedy jen rozumem (iudicative) klsti Boha nade
vecko, nebo tak i pekelnci in (srv. V, 8 ) a pece Boha
nemiluj; a neteba zase citem (intensive) co nejnnjm a
nejblaivjm lnouti k Bohu, nebo to jest vc vn (VI, 96)
a velmi asto vymyk se monosti na. Proto dokonalosti
lsky nikterak nevad, lneme-li citem svm a snaivost dostivou (I, 62) k osob nm drah nnji a vnivji ne
k Bohu, jen kdy pi tom vle nae tak jest uspodna, e
Boha nade vecko si vme, tak e ani pro tuto milovanou
osobu bychom nechtli milosti jeho pozbti. Pklad: hrdinn
matka sedmi syn makkabejskch (II. Maccab. 7, 20). Nelze
arci uprati, e jest velmi zhodno, aby lovk se snail milovti Boha nade vecko, nejen vl svou ale i citem k nmu
lnouti a mono-li i po tto strnce co nejeji s nm spojenu
bti (amor appretiative et intensive summus), nebo takto
astn se lovk ji zde na zemi jaksi pedtuchy nebes;
avak nezapomnejme, e tit lsky dokonal le jen ve vli,

Vlastnosti lsky dokonal.

69

nikoli vak v onom blaivm citu.*) Proto tak neradno a

nevhodno jest zkoumati lsku (nebo i ltost) a dokonalost
jej srovnvacmi otzkami, zda Boha vce milujeme, ne tu
neb onu nm drahou osobu. Takovm srovnvnm nedopdme
se pravdy a v dui sv vzbudme jen nepokoj.
Jadrn a krtce vykld podstatu lsky dokonal svat
Tom (S. Th. II. II. q. 24. a. 8 ), an d: quod habitualiter
aliquis totum cor suum ponat in Deo, ita scilicet quod nihil
cogitet vel velit, quod divinae dilectioni sit contrarium.
3.
inliv, vyhledvajce, co ns k Bohu poj, a zkostliv
toho se stece, co ns od Boha vzdaluje. inlivost ta jev
se jinm zpsobem u spravedlivho, jinm u hnka. Spravedliv s vdnou mysl jsa si toho vdom, e jest ve stavu
milosti Bf , zkostliv ste se, aby nepozbyl tto milosti
dnm tkm hchem, a proto jest odhodln dnho tkho hchu se nedopoutti (srv. vrok sv. Tome, ve
citovan), nikoliv snad ze strachu ped trestem, nbr ze synovsk bzn, aby Boha nezarmoutil . Hnk s bolest pozoruje,
e se oddlil tkm hchem od Boha, svho nejvyho
dobra, a v oklivosti maje spchan hch, k pevnmu dospv pedsevzet, e ji nikdy se nedopust toho tkho
hchu, jm milosti Bo pozbyl, a vbec dnho tkho
hchu; a z tto dokonal ltosti vyvr touha smiti se
s Bohem cestou jm urenou, tedy svtost pokn (contritio
perfecta cum voto sacramenti).
Dle rzn inlivosti lze liiti rzn stupn lsky dokonal,
je dospv od niho k vymu, ba snad i k nejvymu stupni.
Nejniho, ale pece dostatenho stupn lsky dokonal
doshl, kdo inlivosti prv vyloenou odvrac se s oklivost
od kadho tkho hchu; pravme nejniho, jeliko alespo
takov inlivosti mus lska nae dosci, sic jinak by nebyla
dokonalou. Pravme vak tak dostatenho, nebo ji na
tomto stupni vzbuzen ltost jest ltost dokonalou, a je-li spojena
s touhou zpovdati se, sama ji oiuje od hch ped vykonanou zpovd.
*) Obdobn soudme pi lsce lidsk: na p. matesk lska nespoiv v nnm a blaivm lbn a celovn dtek, nbr v starostliv pci
o jejich, blaho a po ppad i v ochot, je-li toho teba, obtovati se za n.
Jak casto matka, kter zdka kdy dt sv lb, vce je miluje, ne jin,
kter (majc z toho poitek smysln) cel den se s nm lask.

70

Katolick mravouka VI, 99.

Vyho stupn dokonal lsky doshl, kdo nejen tkho

hchu se boj, ale i to ve v oklivosti m, co Bohu se nelb, byt to jet nebylo pinou ztrty jeho milosti, tedy
kdo i lehk hch nenvid, veker nklonnosti k nmu so
zbavuje a pokud mono i lehkch hch se ste.
K nejvymu stupni lsky dokonal dospl, kdo vystihje se naprosto vech tkch hchv a kadho lehkho
hchu alespo dle monosti, za vzor si vytkl Spasitele, snae
se podobat! se jemu alespo potud, pokud to mono; lska ta
vrchol v ivot svatm.
P o z n. Slova nae nebudte tak vykldna, jakoby byly
prv jen ti stupn lsky dokonal; vytkli jsme jen ti nejznanj fse jej; jest vjsak samozejmo, e mezi nimi jsou
odstny a pechody.
26. Poteba lsky.
100.

Nezbytnou potebu lsky vlit dokzali jsme ji V, 22.

Zde teme se ji jen po nezbytn poteb lsky konn. Odpovdajce lime. Jisto jest, e ve Starm zkon dokonal
lska konn byla ke spasen nezbytn potebna; a rovn
jisto jest, e i dnes v Novm zkon vem tm, kte, jsouce
v tkm hchu a nemohouce se zpovdati, v nebezpe smrti
vz, jedin dokonal lska otvr brnu vn blaenosti a
tedy ke spasen nezbytn jest. Zda vak (v Novm zkon)
i tm, kte zpovdati se mohou, lska konn dokonal nezbytn potebna jest, tko rozhodnouti. Bohoslovci nesouhlas;
tak na p. Lehmkuhl, Noldin a j. popraj nezbytnou tuto potebu, jeliko se svatou zpovd sta i nedokonal ltost k odputn hchv a tedy i ke spasen. Jin, na p. Miiller, Gopfert
a j., ji vyaduj u vech dorostlch, jeliko nelze ke spojen
s Bohem jinak dospti, ne kdy ji zde na zemi zapoato
bylo, Tolik vak pece jisto jest, e alespo po zporn strnce
sv (mysl stci se vech tkch hch) konn lska ke
spasen jest nezbytn, nebo i ke zpovdi a svtosti pokn
d se mysl tkch hch vce se nedopoutti. Ostatn
otzka pedloen me mti jen spekulativn zjem; praktickho vznamu nem, nebo jak z paragrafu nsledujcho poznme, by se nepodailo dokzati nezbytnou potebu lsky
dokonal, pece mme povinnost vzbuzovati ji.

Povinn vzbuzen lsky.

71

. 27. Povinn vzbuzeni lsky.

.
Jako pro vzbuzen vry a nadje, tak i pro vzbuzen
lsky mvaj nae katechismy (Vel. kat. pd. 17) a lep modlitebn knihy zvltn vzorec, arci nezvazn; tento vzorec
obsahuje mimo proslov (miluji tebe) a ujitn lsky dokonal (nade vecko) i pohnutku (protoe jsi nejlep dobr.. . ,
svrchovan dobrotiv). Jest vak samozejmo, e vzbuzen
lsky (mnohem spe ne vry a nadje) nikterak na slova
vzno nen.
Lsku konnou pikazuje nm zkon Bo; teme zajist
Luc. 10, 27: Diliges Dominum Deum tuum ex toto corde tuo
et ex tota anima tua et ex omnibus viribus tuis et ex omni
mente tua, et proximum tuum sicut te ipsum. I vrok Apotolsk stolice pouuje ns o tto povinnosti, nebo roku 1665
zavrhl Alexander Vil. tuto 1. vtu: Homo nullo unquam vitae
suae tempore tenetur elicere actum fidei, spei et charitatis ex
vi praeceptorum divinorum ad eas virtutes pertinentium. e
pak nesta kon lsky vzbuditi pouze jednou v ivot, vysvt ze 4. vty r. 1679 Innocencem XI. zavren: An peccet
mortaliter, qui actum dilectionis Dei semel tantum in vita eliceret, condemnare non audemus.
Pkaz vzbuditi lsku (praeceptum eliciendi caritatem) jest
bud pmo neb nepmo dan.
1. Pm pkaz lsku vzbuditi (praeceptum caritatis obligans per se) vyplv z tto ctnosti sam a zavazuje lovka:
a) Na potku kesanskho ivota, kdy piel k uvn
rozumu a alespo ponkud poznal,*) e Bh jest lsky hoden.
b) astji v ivot, jeliko lska teprve skutkm jeho dodv ceny. Jak asto se tak dti m, bohoslovci nesouhlas; nkte pipoutj del, jin vyaduj krat lhty. Sv. Alfons,
a za to m, e by stailo vru a nadji vzbuditi asi jednou
do roka, pece pi lsce vyaduje krat lhty, maje za to, e
z pkazu m se lska vzbuditi alespo jednou msn,**) po
*) Neteba nm bti se, e by dt nevyhovovalo poadavku tomu,
vdy jeho vlit lska jet jest netknuta a due dosud nen dnm
tkm hchem poskvrnna.
**) Neteba pidvati, e vrazy jednou ron a jednou msn
nesm se vykldati pesn dle data a kalende, nbr e se jimi oznauj
lhfity jen piblin ( asi).

72

Katolick mravouka VI, 101.

nvad difficulter observare poterit legem divinam, qui frequenter suum erga Deum amorem actibus positivis non exercet
(Homo ap. IV, 13).
c)
Na sklonku ivota, zvlt tedy v hodince smrti; nen
to sice zvazkem psnm a neme jm bti, ale zajist jest
zhodno, aby zvlt v tto dleit hodin lovk lskou dokonalou na pechod do vnosti se pipravoval a zbyl snad
jet hchy smazal.
2. Nepm pkaz vzbuditi lsku (praeceptum caritatis
obligans per accidens) vyplv z nahodilch okolnost a zavauje:
a) pi tkm pokuen, neme-li jinak ne vzbuzenm
lsky pekonno bti,
b) kdykoliv povinni jsme vzbuditi ltost dokonalou.
Nen vak teba, aby kesan se znepokojoval pkazy
prv vyloenmi anebo zkostliv se zkoumal, zdali jim vyhovl a vyhovuje. Kesan vzbuzuje zajist asto lsku, ani
by pozoroval, kdykoliv jsa ve stavu milosti posvcujc zbon
se modl neb rozjm, nebo njak dobr skutek Bohu obtuje,
nebo svdomit o to peuje, aby nezheil tce.
Jasno jest, e he proti lsce, kdo po del dobu, eknm po nkolik msc, v tkm hchu trv. Nen vak
teba, aby ve zpovdi z tohoto hchu zvl se vyznval, jeliko hch ten z celho jeho ostatnho vyznn zejm vysvt.
28. Ltost dokonal.
102.
Ltost jest bolest a oklivost nad spchanmi hchy, spojen s pedsevzetm neheiti vce (Trid. sess. XXIY. cap. 4). Dle
pohnutek, z nich vychz, jest bud pirozen nebo nadpirozen,
tato pak bud dokonal nebo nedokonal.*)
Pirozen ltost vychz z pohnutek pirozench a spov
tedy spe v citu; nadpirozen pak ltost vychz z pohnutek
nadpirozench, vrou poznanch, a spov ve vli. Ltost
pouze pirozen nesta k odputn hch,**) k tomu je teba
*) Vty nsledujc jsou z vrouky znmy a tam se dokazuj, i neteba tedy zvlf je jet vykldati a dokazovati; myje uvdme prost je
opakujce.
**) Ani tenkrte nesta, jestlie vychz z pohnutky chvalitebn sice,
ale pece jen pirozen (I, 96).

Ltost dokonal.

73

ltosti nadpirozen, byt i jen nedokonale. Ltost nedokonal

vychz z nedokonal (dostiv) lsky k Bohu, a j proniknuti
litujeme tkch hch proto, e jsme jimi nebe ztratili a peklo
zaslouili. K svtosti pokn sta, sama o sob vak, bez svtosti pokn, nesta k odputn hch. Ltost dokonal vychz z dokonal lsky k Bohu, a j proniknuti litujeme hch
proto, e jsme jimi urazili Boha, nejvy, nejdokonalej, lsky
nejhodnj dobro; pedpokld tedy ltost dokonal nutn
lsku dokonalou a vzbuzuje se tmi pohnutkami, jako lska
dokonal (VI, 97. Srv. Vel. kat. ot. 332, 663). Zvlt vak mocnou pohnutkou jest rozjmn o hokm umuen Pn a nesmrn lsce Bo k nm. Ltost dokonal a nedokonal nevyluuj se vespolek, a litujemeli hch proto, e se ztrtou
nebes a uvrenm v muka pekeln byli bychom zrove navdy zbaveni monosti milovati Boha, pechz ji ltost nedokonal v dokonalou Jako lska dokonal, tak i ltost dokonal
pipout rzn stupn. Nejniho, ale pln dostatenho stupn
doel, kdo m v oklivosti (z lsky) alespo vechny tk
hchy; na vym stupni hnus se mu i hchy lehk. Na nejvym stupni, jeho vak dosahuje jen mlokter smrtelnk,
a to jen ze zvltn milosti Bo, pronik ltost vekeren dal
ivot a mn jej v ivot kajc. I na nejnim stupni ltost do
konal budi nade vecko, t. j. v,le (appretiative) odvrti se
ode vech tkch hch, pesvdena jsouc, e tk hch
jest nejvtm zlem. Nen tedy teba, aby ltost nae citov
(intensive) dosahovala nejvyho monho stupn, nebof cit
nebv v moci lovka, a dosti asto se stv, e i pi dokonal ltosti asn zla naemu citu vce se vtraj a ns smysln
vce se dotkaj. Proto jest velmi neprozetelno s tkm
hchem srovnvati ty neb ony asn ztrty neb bolesti, a
tzati se, zda bojme se vce tkho hchu ne tchto strast.
Dobe prav sv. Tom (Quodlibet, I. a. 9): Contritus tenetur
in generali velle pati magis quamcunque poenam, quam pecc a re ........... sed in speciali descendere ad hanc poenam vel
ad illam non tenetur; quinimo stulte faceret, si quis se ipsum
vel alium sollicitaret super hujusmodi particularibus poenis.
Dokonal ltost sdl ve vli, a jedin ve vli, nikoli v citu.
Ned se sice popti, e jest dobe i citov litovati hch
svch, avak nezapomnejme, e ltost citov jest jen nepodstatnm pdavkem ltosti pojat vl. (K ltosti dokonal

74

Katolick mravouka VI, 102.

i nedokonal neteba slz.) Vle pak obrac se i k minulosti

i k budoucnosti; hnk d asi tato slova: K bych byl nikdy
tce neheil! Nikdy ji nechci tce heiti! *)
Ltost nevyaduje dlouhho asu; jako tk hch v krtk
dob me bti spchn, tak i dokonal ltost v krtk dob
me dui oistiti.
103.
Dokonal ltost, spojen s myslem zpovdati se, ospravedluje lovka jeU ped pijetm svtosti pokn, a to vdy,
kdykoliv byla vzbuzena.
Pravme: dokonal ltost, mnce tm i nejni (jen
kdy dostaten) jej stupe; pravit bl. Albert Yelik: Minima
contritio omnes animae maculas delet, mortem aeternam occidit, benedictionem Dei Patris confert, amicitiam Filii reddit,
familiaritatem Spiritus Sancti societatemque civium supernorum
restituit. Et quantumcunque parva sit contritio, magis satisfacit,
quam maxima eleemosynarum largitio. (Parad. animae, 39, 2.)
A sv. Tom d (S. Th. Suppi, q. 5. a. 3.): Quantumcunque
parvus sit dolor, dummodo ad contritionis rationem sufficiat,
omnem culpam delet. Dme: s myslem zpovdati se ; nebo
ltost ji v sob nese to pn, napraviti chybu uinnou prostedky vbec monmi, a jeliko Bh k odputn hch
ustanovil svtost pokn, nelze si mysliti pravou a upmnou
ltost bez dosti po tto zchran. Nen sice teba vslovn
mysl ten pojmouti (jeliko v ltosti dokonal jest ji zahrnut),
ale jest neklamnm znamenm nedostatku ltosti, nechce-li
lovk zpovdati se. Dme dle ospravedluje; u ns tomu
snm tridentsk (sess. XIV. cap. 4), a rozum snadno to pochopuje. Kdy hnk dokonalou lskou pichz k Bohu, nelze
jinak, ne e i Bh lskou svou a milost mu spje vstc;
s touto vak milost neme v dui spolu dleti skvrna tkho
hchu. Pravme: ped pijetm svtosti pokn ; tm nen
eeno, e by svtost pokn byla zbytenou, nebo i potom
jet hnk povinen jest ze vech tkch hch, dokud
moci kl nebyly platn podrobeny, zpovdati se. Avak
svtost pokn nen vce potebna z nezbytu (necessitate medii),
nbr ji jen z pkazu (necessitate praecepti); hnk vak
*) Concil. Trid. sess. XIV. cap. 4. Declarat igitur sancta synodus,
hanc contritionem non solum cessationem a peccato et vitae novae propositum et inchoationem, sed veteris etiam odium continere........ ex vehementi quodam anteactae vitae odio et ingenti peccatorum detestatione etc.*

Ltost dokonal.

75

nen povinen zpovdati se hned nebo co mono nejdve (jakmile by ml ke zpovdi pleitost), sta odloit! zpovd na
njakou (ne pli vzdlenou) lhtu, na p. a dle svho zvyku
pjde k sv. zpovdi, nebo a nastane as velikonon. Pravme
konen: vdy, kdykoliv byla vzbuzena, i mimo ppady
nalhav poteby; tedy nejen v nebezpe smrti nebo pi nemonosti zpovdati se, nbr vdy, kdykoliv lovk z dokonal
lsky ltost vzbuzuje. Apotolsk stolice zavrhla tuto 71. vtu
Bajovu: Per contritionem etiam cum charitate perfecta et cum
voto suscipiendi sacramentum conjunctam non remittitur crimen,
extra casum necessitatis aut martyrii, sine actuali susceptione
sacramenti."
Ltost dokonal hod se zvlt na hchy tk, nen jim
vak vyhrazena; i nad hchy lehkmi lze vzbuditi ltost dokonalou, a jest to uiteno. M-li vak lovk na svdom jen
lehk hchy, nen teba k dokonal ltosti, aby ml mysl
zpovdati se, jeliko vbec nen povinen zpovdati se z hch
lehkch.
104.
Hledce k poteb ltosti dokonal lime potebu z nezbytu a z pkazu.
Nezbytn potebn jest ltost dokonal tm, kte vz v nebezpe smrti a obteni jsouce tkm hchem nemohou zpovdati s e ; nebo za takovch okolnost lze uniknouti vn zhub jedin dokonalou ltost.
Pkazem potebn ili pikzna jest ltost dokonal vem
tm, kte obteni jsouce tkm hchem a nemohouce zpovdati se chystaj se k konu, k nmu teba bti ve stavu
milosti posvcujc. Pi tom vak slu poznamenati, e psnjm mus vyhovti poadavkm, kdo mn pijmati Tlo Pn.
a) Chce-li knz, jsa ve stavu tkho hchu, udleti nkterou svtost *) anebo podvati Tlo Pn, jest povinen bud
zpovdati se anebo alespo vzbuditi ltost dokonalou; vzbudil-li
ltost dokonalou, sm zpovd odloit! na pozdj, phodnj
dobu (S. Alph. Theol. mor. YI, 34).
b) Tme pravidlem sm se diti laik, m-li pijmouti
njakou svtost ivch (s vjimkou vak svatho pijmn!)
a je-li mu obtno ped tm se zpovdati. M vzbuditi alespo
ltost dokonalou, a kdy tak uinil, sm pijmouti tu kterou
*) O svtostinch nen podobnho pkazu.

76

Katolick mravouka VI, 104.

svtost ivch*) a zpovd odloiti na pozdj phodnj

dobu (S. Alph. Theol. mor. VI, 8 6 ).
c)
Psnj vak jest pkaz, kdy kesan pistupuje k
stolu Pn. Tu dtkliv mu pipomn**) crkev (Conc. Trid.
sess. XIII. cap. 7), vykldajc slova: Probet autem seipsum
homo, takto: eam probationem necessariam esse, ut nullus
sibi conscius peccati mortalis, quantumvis sibi contritus videatur,
absque praemissa sacramentali confessione ad sacram Eucharistiam accedere debeat. A dle (can. 11.) d: Et ne tantum
sacramentum indigae atque ideo in mortem et condemnationem
sumatur, statuit atque declarat ipsa sancta synodus, illis, quos
conscientia peccati mortalis gravat, quantumcunque etiam se
contritos existiment, habita copia confessoris, necessario praemittendam esse confessionem sacramentalem. M tedy kesan
tkm hchem stien, chce-li pijmati Tlo Pn, bud jak
bud naped se vyzpovdati, vda, e quantumvis contritus
nenaprav nedostatku toho; a neme-li se pedem vyzpovdati,
nem pistupovati ke stolu Pn, i kdyby to bylo teba v dob
velikonon anebo pi jin jakkoliv pleitosti. Jen vjimen sml by kesan zpovd nahraditi prozatm ltost dokonalou, kdy by naprosto zpovdati se nemohl, a pece naprosto nucen byl pijmati (co arci jen zdka asi bude),
na p. kdy by ml Tlo Pn pijmnm zachrniti ped
zneuctnm nemoha je jinam odnsti, nebo kdy by klee
ji u mky teprve vzpomnl njakho tkho hchu a nemohl by odejiti bez znanho pohoren neb pokoen.
105.
d) Nejpsnji vak vzn jest knz, jemu plat slova,
jimi snm tridentsk (1. c. cp. 7) pokrauje: Quod a christianis omnibus, etiam ab iis sacerdotibus, quibus ex officio
incubuerit celebrare, haec sancta synodus perpetuo servandum
esse decrevit, modo non desit illis copia confessoris. Quod si
necessitate urgente sacerdos absque praevia confessione celebraverit, quam primum confiteatur. Na tomto mst snm crkevn
sten vykld zkon Bo, sten pidv pkaz svj.
Souhrn pak obho zn: Knz, obten tkm hchem, nesm
slouiti mi svatou, dokud ze hchu svho se nevyzpovdal;
*) Nejspe by se tak stti mohlo ped bimovnm nebo ped
satkem manelskm.
**) Pkaz ten nen ryze crkevn, nbr bosk; snm vykld
slova apotolova o nehodnm pijmn.

Ltost dokonal.

7?

neme-li vak se zpovdati, a nalh-li poteba, aby celebroval, vzbudi knz ten ped celebrovnm alespo ltost dokonalou a zpovdej se pozdji, ale pokud mono brzy. Vykldajce pravme:
a) Obten tkm hchem ; m-li na svdom jen
lehk hchy (teba i velmi etn), nic mu v celebrovn nepek; tak nen povinen vzbuzovati ltost dokonalou, a vzbudilli ji, neve ho pkaz o brzk dodaten zpovdi. Pochybuj e-li, zda tce heil, pece sm celebrovati, nebo prvo
celebrovn jest jist, a jsouc v dren me bti vytlaeno
jen jistm provinnm (III, 70. 72); arci radno by bylo i v tomto
ppad vzbuditi ltost dokonalou, ale pkaz o brzk dodaten
zpovdi ho neve.
) Neme-li se zpovdati, t. j. nen-li po ruce zpovdnika pravomoc opatenho; neomlouv tedy nechu neb stud
(e by znmmu knzi se musil zpovdati) nebo mal nepohodl (e by v nkterm blzkm mst musil knze vyhledvti), nebo e mysl, e by nyn prv k zpovdi nebyl disponovn. Ovem vak omlouv, e knz, jemu zpovdati se bylo
by mono, tou dobou znan vzdlen jest; znanou pak vzdlenost jest ji asi hodina cesty a po ppad i mn. Pi
usouzen nutno pihleti k okolnostem, na p. st a zdrav
knzov, nutnm pracm, povtrnosti, obtm cesty a pod,;
tko stanoviti pravidlo obecn, nejlpe kadho pou vlastn
svdomitost jeho. Omlouv tak, je-li sice po ruce zpovdnk,
ale nelze-li jinak zpovdati se mu, ne jen se znanou ciz
kodou, na p. oznaenm spoluvinnka. A konen omlouv
i reservt, z nho zpovdnk, nemaje k tomu pravomoci, absolvovati neme. Stj zde jet, co pe Noldin, De Scramentis, 141: Causam confessioni externam et satis gravem
ab hc praecepto excusare certum est. Periculum gravis scandali atque infamiae constituere ejusmodi causam, omnes admittunt; solam erubescentiam ex eo ortam, quod deinceps cum
confessario conversari vel cohabitare debeas, ejusmOdi causam
non esse, affirmari debet. Attamen non videtur improbabilis
sententia, verecundiam extraordinarie magnam atque invincibilem, ut si patruus apud nepotem confiteri deberet rem probrosam, ab hc praecepto excusare"; v pokrajn poznmce
Noldin cituje Berardiho a Gnicota; pokrauje: Haec tamen
excusatio non est extendenda ad casum, quo parochus juveni

78

Katolick mravouka VI, 105.

vicario (kaplanovi) manifestare deberet peccatum grave et

probrosum, nisi repugnantia in casu particulari sit extraordinarie magna.
y) Nalh-li poteba, celebrovat! ; ta pak nastv, mus-li
knz z povinnosti (ex officio*) celebrovat! anebo nelze-li mu
bez koru na dobrm jmnu celebrovn se zdreti; pouh
vak nbonost nebo pouh zvyk nebo pleitost stipendia a
pod. jet neplod poteby. A potud jde zkon Bo; k nmu
dru se
<5) pkaz crkevn o brzk dodaten zpovdi (quam
primum); e tu neb o pouhou radu, nbr o zkon, dokazuje 38. vta r. 1666 Alexandrem VII. zavren: Mandatum
Tridentini, factum sacerdoti sacrificanti ex necessitate cum peccato mortali, confitendi quamprimum, est consilium, non praeceptum*. A e nelze quamprimum vykldati o libovoln nebo
phodn dob, vysvt hned z nsledujc 39. zavren v ty :
Illa particula quamprimum intelligitur, cum sacerdos suo
tempore confitebitur. Bohoslovci vak se sv. Alfonsem (Th.
mor. VI, 266) skoro souhlasn u, e dovoleno jest prothnout!
quam primum a na tdenn, jeliko i pi jinch zkonech
crkevnch slvko to tak se vykld.
Nahodile vak me se obmeziti quam primum i na
krat lhtu, na p. jestlie knze ji ztra nebo pozejt povinnost znovu k celebrovn vol, nebo m-li dnes pohodlnou pleitost k zpovdi, kdeto ztra a pozejt pleitost tu mti nebude. Kdyby knz nemohl se zpovdati bhem nejble ptch
t dn, nezbv mu ovem, ne vykati, a mu to bude
mono.
Pkaz quam prmum zavazuje pod tkm hchem.
Zavazuje pouze ony knze, kte, a stieni tkm hchem,
pece ex necessitate nuceni jsou celebrovati. Crkevn pkaz
chce srdce jejich naplniti spasitelnou bzn, aby nutn zpovdi
sv neodkldali na pli dlouhou dobu. A pkazem quam
prmum vzni jsou, a vzbudili ltost (a tak svatokrdei se
vyhnuli) i nevzbudili (a tedy sakrilegicky celebrovali), jeliko
snm obecn d: necessitate urgente, nein jinak dnho
rozdlu. Avak pkaz quamprimum nevztahuje se na ony
knze, kte stieni tkm hchem celebrovali, akoliv nidn
poteba jich k tomu nenutila, nebo nezpovdal! se, akoliv pohodin vyzpovdati se mohli; nelze toti ekati, e by cr

Hchy proti lsce.

79

kevnho rozkazu dbal knz, kter si nevm boskho zkona

a ochotn svatokrdee se dopout, i kdy mu toho nen teba.
Takovmu knzi by podobn pkaz nic neprospl, nbr jen
ukodil; a nelze mysliti, e by crkev chtla ukldati povinnosti, kde pedem v, e se jim nevyhov, a tak zbyten
mnoiti tk hchy. S. Alph. Theol. mor. VI, 266. quaer. 5.
Srv. II, 65.
29. Hchy proti lsce.
106.
Kad tk hch p se lsce, nie milost povcujc; zvltnm vak zpsobem protivuj se lsce hchy ti:
1 . nezzen lska ke tvorm a vcem pozemskm, 2 . vlanost
ili lenost, 3. nenvist proti Bohu,
1. Nezzen lska ke tvorm a vcem pozemskm (inordintus amor creaturae) lne vl svou vce k nktermu tvoru
nebo k vcem pozemskm, ne k Bohu, a tm prv stv se
nezzenou; pravme, vl, co s dstatek ji vyloeno VI, 99.
Takovto nezzen lska arci jest tkm hchem a vede
k tkm hchm, s nimi pak splv obyejn v jeden
mravn celek; ba mono ci, e kad tk hch do jist
mry m zklad prv v tto nezzen lsce k vcem stvoenm a po ppad i k vlastn osob.
OT.
2. Vlanost ili lenost{acedia) jest rozmrzelost ze ivota
duchovnho a dober jeho pro obte s nimi spojen. Pokud m
v nechuti jen obte, nikoli vak sama dobra duchovn, sluje
ponavou (imperfecta); ta jest jen pirozenou nklonnost k pohodl, a proto projevy jej jsou bud bezhnmi anebo jen
hchy lehkmi. Snadno vak z n povstvaj hchy tk,
jestlie toti zanedbvme z pohodl povinnosti pod tkm
hchem zvazn. Proto t se mezi hchy hlavn (V, 39),
a jest i v tomto umrnnm stupni svm dosti nebezpen;
quia tepidus es et nec frigidus nec calidus, incipiam te evomere ex ore meo. Apocal. 3, 16. Obrac-li se vak rozmrzelost proti samm dobrm duchovnm, zvlt proti Bo milosti, e jen pracn lze j dobti a udreti, sluje lenost ta
dovrenou (perfecta) a pak p se pmo lsce Bo a jest
hchem veskrze tkm; dluno vak pidati, e takovto
lenost dovren bv velmi dkou. Vyskytuje se jen v srdci naprosto zatvrzelm a nebv ji od n daleka nenvist proti Bohu.

80

Katolick mravouka VI, 108.

108.
3. Nenvist proti Bohu (odium Dei formale) vyznv
bud jako oklivost (odium abominationis), kterou lovk nenvid
Boha pro jeho vlastnosti, zvlt pro jeho spravedlnost, nebo
jako zt (odium inimicitiae), kterm lovk zlobou zaslepen
Boba pmo nenvid. Nenvist proti Bohu, a v t i v on
dob, jest hchem naskrze tkm, z hchu vech nejtim,
tak e vbec ani nelze si mysliti vt zloby. Spe jet si vysvtlujeme oklivost, trneme vak nad zt, a a oba hchy
nle tmu druhu, pece zt jest hchem jet horm, ba
pmo dbelskm. Nenvist zaslepen peje si lovk, aby Boha
vbec nebylo, a kdy ji nen mono odstraniti ho, aby co
mono nejvydatnji byl uren, a kdy nen mono jemu
ubliti, aby alespo nieno bylo krlovstv jeho, jeho crkev
a jeho milost v srdcch lid ostatnch (blinmu milosti Bo
nepti). A dle toho takov neastn zaslepenec i jedn.

KNIHA SEDM.

NBONOST.
1. Vmr nbonosti.
1.
Nbonost (religio)*) jest mravn ctnost, kterou veden
lovk Boha jakoto Tvrce a Pna svho pimenm zpsobem
ct. Vymujce pojem nbonosti dme: lovk Boha ct,
m oznaujeme pedmt nbonosti, bohopoctu; dme dle:
jakoto Tvrce a Pna svho", m oznaujeme pohnutku
nbonosti, j jest nesporn prvo Bo na onu poctu. Dme
dle: pimenm zpsobem", jeliko pocta Bohu nepimenm zpsobem vzdvan nejen ztrc na cen, ale nkdy
i v opak se vrh; zpsob pak, jakm Bh ctn bti m, udv
v hlavnch rysech Bh sm ve zjeven svm, ponechvaje
podrobnj uren jednak crkevnmu zkonu, jednak vlastnmu
uznn lovkovu. Dme konen: jest mravn ctnost, lice
nbonost od ctnost boskch, jeliko pedmtem jejm nen
Bh sm, nbr pocta jemu vzdvan; jest pak nbonost
jakoto mravn ctnost spravedlnosti pidruena (V, 8 ), jeliko
vzdv Bohu, co Bohu nle. A z tho dvodu (e vzdv
Bohu povinnou ctu) zabr mezi mravnmi ctnostmi msto prvn,
adc se ihned po ctnostech boskch, s nimi povinnosti k Bohu
vykldajc.
2. Bohopocta.
2.
Bohopoctou (cultus Dei) nazvme kad kon, kterm
lovk projevuje svou nbonost. Tdme bohopoctu na vnitn
a vnj, pmou a nepmou.
*) Latinsk nzev religio m mnohem ir vznam, ne esk
nzev nbonost; zna toti religio jinak tak tolik co nboenstv,
a jindy zase tolik co ehole".

82

Katolick mravouka VII, 3.

3.
1. Bohopocta jest bud vnitn nebo vnj, dle toho, zda
dje se iny pouze vnitnmi i zrove vnjmi. Jdrem ivota nboenskho a takoka du jeho jest arci bohopocta
vnitn; prav zajist Spasitel (1 0 . 4 , 24): Spiritus est Deus, et
eos, qui adorant eum, in spiritu et veritate oportet adorare.
Ale pouh vnitn bohopocta lovku nikterak nesta, jeliko
k podstat pocty nle, aby nejen vnitnmi city, nbr i vnjmi skutky se osvdovala. Dlme pak dle vnj bohopoctu
na soukromou a veejnou. Soukrom bohopocta jest ona, kterou
lovk z vlastnho popudu bud jako jednotlivec sm nebo
spolen s jinmi kon; veejn bohopocta ili bohosluba jest
ona, kterou duchovn kon jmnem crkve bud sm nebo se
sborem vcch. Jsou mnoz, kte neuznvaj oprvnnosti bohopocty veejn, ale jsou na omylu; vdy sm Spasitel, ustanoviv
mi a svtosti, nadil bohopoctu veejnou. A nic nedme, e
lovk neije ivotem jen soukromm, nbr i veejnm, a e
proto slu se, aby nejen soukrom, nbr i veejn Boha ctil,
co ostatn vdy a vude vichni lid uznvali a i mezi divochy
marn bychom hledali nrod bez nboenstv a bez bohosluby.
4.
2. Bohopocta jest bud pm nebo nepm, nebo lovk
Bohu oddan ct nejen Boha samotnho, nbr pen st
tto cty i na ony omilostnn milky Bo, kte zkho
spojen s Bohem doli. Bohopoctu pmou pstujeme klance se
Bohu, bohupoctu nepmou pstujeme ctce Rodiku Bo, andly
a svat.
Poklonou (adoratio) v irm slova smyslu*) nazvme
kad projev cty vzdan rozumnmu tvoru pro jeho vtenost;
v tom smyslu arci klaume se nejen Bohu, ale i lidem. Ve
vrouce vak a v mravouce uvme slova toho ve smyslu
um a mnme jm onu zvltn nejvy Bohu**) vyhrazenou
poctu (cultus latriae), kter jemu jedin a vlun nle, kter
tedy dnmu tvoru vzdvna bti nesm. Klanme pak se
Bohu, majce na mysli jednak jeho nestvoenou, nesmrnou
velebnost, jednak svou nicotu a plnou na Bohu zvislost.
K projeven tohoto svho smlen uvme nkterch kon,
ktermi cta vbec se jev, na p. klekme, hlavu klonme,
*) Tak asto i v Psm svatm.
**) Klanme se Bohu, nejsvtj Trojici, Otci, Synu, Duchu svatmu, Kristu lovku, boskmu Srdci Pn, nejsvtj Svtosti.

Bohopocta.

83

smekme, kadidlo a svtla zapalujeme *) a pod. Vznanm

vak konem poklony Bohu povinn, konem tedy, kter jedin
Bohu vzdvn bti sm, jest obt, j v Novm zkone jest
me.**)
cta Rodiky Boi (cultus hyperduliae) zsadn li se od
poklony Bohu povinn; ctme Rodiku Bo pro onu zvltn
pednost, kterou jakoto Rodika Bo pede vemi ostatnmi
tvory, i ped andly vyznaena byla (proto hyper), a spolu
prosme ji o jej pomoc a pmluvu. Podobn ctme andly,
svtce a blahoslavence (cultus duliae) pro jejich vynikajc ctnosti
a vzvme je za pmluvu u Boha. cta Rodiky Bo, andl,
svtc a blahoslavnc dje se nejen soukrom, nbr i veejne dem od crkve ustanovenm.***) Soukrom (nikoli
vak veejn) smme ctti a vzvati ony osoby, o kterch
mravn pesvdeni jsme, e svatm ivotem ily,) jako
i dti poktn a prve, ne pily do rozumu, zemel. Dum
v oistci pomhme dobrmi skutky a meme je navzjem
o jejich pmluvu dati.
ctu povinnou Bohu, Rodice Bo a svatm penme
na neiv pedmty, kter s nimi jsou neb byly v zkm spojen, nebo ns ha n iv upomnaj. Touto penesenou ctou
(cultus respectivus seu relativus) ctme ostatky svatho ke, )
jako i nstroje, jimi Spasitel muen byl; dle ctme ostatky
svatch (relikvie), jeliko jsou to zbytky onch tl, ve kterch
svtcov za iva Bohu slouili a za nho trpli, skrze kter Bh
ji mnoh zzraky vykonal a dosud kon, kter jednou pi
*) Tyto kony tedy nejsou charakteristickm vrazem poklony
Bohu povinn a mohou bti vzdvny bez koru i svatm ba i vynikjcm lidem.
**) Me obtuje se jedin Bohu; Rodice Bo, andlm a svatm
me se neobtuje, nbr jen k jejich cti a chvle slou.
***) Beatifikace prohlauje sluhu Boho za blahoslavence, kanonisace za svatho. Blahoslavencm nenle jet veejn cta svtc v plnosti, nbr jen do jist mry, kterou papesk indult dopodrobna uruje.
Dle nynj praxe pedchz vdy beatifikace, a pozdji teprve (po letech)
nsleduje kanonisace.
) Nen dovoleno vyznamenvati obrazy jejich svatoz nebo jinmi odznaky svatch a blahoslavench nebo umstiti je na oltch; ale
jest dovoleno, umstiti je na stnch nebo oknech chrmovch. S. C. R.
14. Aug. 1904. asopis katol. duch. 1895 str. 307.
) O uctn stic svatho ke plat zvltn pedpisy. Skodopole,
Pr. kn. past. bohosl. 2. vyd. II. str. 208.

84

Katolick mravouka VII, 4.

vzken oslavena budou. Dluno vak dobe pozorovati, e

cta ona neplat neivmu pedmtu, nbr (pi sticch svatho ke a nstrojch umuen) vtlenmu Boholovku a
(pi jinch relikvich) svtcm; proto prv sluje penesen.
Pirozenosti lidsk tak jest pimeno, e tme zpsobem
penesenm ct i zbytky onch vc, kterch svtcov na zemi
uvali nebo jimi byli mueni (ostatky v irm slova smyslu),
jako i msta, kde psobili, a e dle ct i sochy a obrazy
pedstavujc Spasitele nebo Rodiku Bo neb njakho svtce.
Ale i tu opakujeme, e nikdy neplat cta devu neb pltnu
neb barvm, nbr jedin tomu, koho obrazy pedstavuj. Vak
podobn rdi uschovvme vci, jich uvali nai zemel rodie neb sourozenci neb ptel, a v ct chovme jich obrazy,
fotografie a pod.; netrpli bychom pohann jich podobizen;
podobn v musech ukldme relikvie rznch vtenk
(i skutench i domnlch) a nezdka jich podobiznami zdobme pbytky sv.
3. Pehled ltky.
5.
Vykldajce rzn a rozmanit povinnosti ukldan nm
nbonost, urovnvme je pro snaz pehled v nkolik skupin,
je oznaujeme tmito hesly ili nadpisy: I. Modlitba a crkevn
hodinky. II. Bohosluba. III. Pikzn crkevn. IV. Mimodn
kony nboensk. V. Hchy proti nbonosti.
I. M o d litb a a c rk e v n hodinky.
4. Vmr, rozvrh, poteba modlitby.
.
I. Modlitbou vbec nazvme kad zbon pozdvieni
mysli k Bohu, a se dje za jakmkoliv elem. Tak pojata
zahrnuje modlitba v sob nejen modlitbu rozjmavou ili roz
nmn (meditatio), nbr tak chvlu, dk a prosbu. Obyejn
vak mnme modlitbou jen modlitbu prosebnou a vymujeme:
Modliti se znamen Boha o nco prositi (oratio est petitio decentium a Deo, s. Ioannes Damascenus, S. Th. II. II, q. 83. a 1.).
7.
II. Modlitba jest bud jen vnitn (mentalis) nebo zrove
slovn (vocalis). Modlitba jen vnitn zstv pouze pi mylenkch a zbonch citech, modlitba slovn pak odv my
6

Vmr, rozvrh, poteba modlitby.

85

lenky a city slovem. Vnitn modlitba jest jdro a jedin dodv modlitb ceny, nebo przdnou byla by modlitba, kdyby
nebyla oivena modlitbou vnitn; populus iste labiis glorificat me, cor autem eius longe est a me. Is. 29, 18. Cfr. Mat.
15, 8 . Mare. 7, 6 . Avak pouh vnitn modlitba lovku nesta; to, co ct, chce tak odvati slovy, teba jen v duchu
kanmi.*)
8.
Slovn modlitba kon se bud soukrom nebo veejn.
Soukrom modlitba jest ona, kterou konme bud sami pro sebe
nebo teba spolen s jinmi, ale jakoto osoby soukrom;
na p. spolen rann neb veern modlitba v rodin neb stav.
Veejn modlitba jest modlitba konan jmnem crkve, zpsobem pikzanm, od osob k tomu oprvnnch neb ustnovench, na p. modlitby men, pi veejnch prvodech, pi odpoledn pobonosti, brevi a p. Srv. VII, 3.
9.
Kad modlitba smuje kBohu, a to bud pmo nebo nepmo. Modlme se k Bohu pmo, prosce ho o jeho milost.
Modlme se k nmu nepmo, vzvajce za pmluvu Rodiku
Bo, andly, svat; vzvme zvlt ony sluebnky Bo,
kter crkev za svat neb blahoslaven prohlsila. Smme vak
vzvati i jin osoby, o nich se domnvme nebo po ppad
i vme, e vely u vnou slvu, zvlt jestlie byly na zemi
s nmi um svazkem spojeny; mono vzvati dti ktn,
ped uvnm rozumu zemel, jako i due v oistci. Srv.
VII, 4.
.
III. Modlitba jest nezbytn potebna kadmu lovku,
jen dospl k uvn rozumu, a nedojde blaenosti vn, kdo
se vbec nemodl. Tuto vtu dokazujeme takto: K blaenosti
vn nelze dojiti bez milost. Prvn milost (gratia prima),
toti povoln ku prav ve a samu milost modlitby, udl
Bh sm, ani byl o to dn. Ostatnch vak milost, tedy
i tch, kterch potebujeme k dosaen vn blaenosti nezbytn, v dnm postupu dosahujeme jen skrze modlitbu,
m nezbytn poteba modlitby s dstatek dokzna jest.
Opatrn pipojili jsme: v dnm postupu, nebo nevystihl
milosrdenstv Bo udl nkdy nejen prvn, ale i dal milosti
*) Pojem modlitby slovn tedy nevyaduje, aby ns nkdo slyel
nebo mohl slyeti, ba ani nevyaduje, abychom sami se slyeli. Anna,
matka Samuelova, ve chrmu, I. Reg. 1, 13.

86

Katolick mravouka Vil, 11.

samo, nedno; avak to jest postup mimodn, na kter

nikdo pedem potati neme.
11.
Modlitba jest vak kadmu lovku i pkazem, potebn
ili pikzna. d ji sm zkon pirozen, nebo vlastn
rozum vede lovka k modlitb a ani divoi nejsou bez modlitby. d ji zkon zjeven, a lze nm uvsti zvlt z Novho zkona etn msta, jimi modlitba se pikazuje, na p.
Luc. 18, 1: Oportet semper orre et non deficere; Mat. 26, 41:
Vigilate et orte, ut non intretis in tentationem; 1 0 . 16, 24:
Petite et accipietis; I. Thessal. 5, 17: Sine intermissione orte;
Coloss. 4, 2: Orationi instate, vigilantes in ea, in gratiarum
actione; etc.
12.
Zvlt jsme zavzni modliti se
a) z pmho pkazu (per se):
a) na potku mravnho ivota, kdy jsme byli dospli
k uvn rozumu;
) v nebezpe smrti;
) astji v ivot; prav pak sv Alfons, e by tce se
proheil, kdo by vdom a zmysln asi po jeden neb dva
msce se nemodlil;
b) z nepmho pkazu (per accidens):
a) jsme-li ve stavu tkho hchu, abychom doshli milosti pokn;
) v tkm pokuen, abychom mu odolali;
) v tsnch a potebch i soukromch i veejnch, abychom bud jich byli zbaveni anebo trplivost vyzbrojeni;
d)
kdykoliv povinni jsme nco konati (na p. svtosti pi
jmouti), co bez modlitby neme bti vykonno.
13.
Nen tedy dnho zvltnho zkona, kter by nm
ukldal povinnost modliti se rno a veer (rann a veern
modlitba), ped jdlem a po jdle, klekn (Andl Pn) a j.
Nikdy nebyl podobn zkon vydn, a obyejem dn podobn zvazek nevznikl, jeliko vc konajce tyto modlitby
vyhovuj jen duevn sv poteb a sv nbonosti, nemn
vak vzati se (II, 111). Nehe tedy ani lehkm hchem, kdo
obasn (t. j. tu a onde) vynech obvykl modlitby. Arci maj
slova ta vce theoretickou platnost ne praktickou, nebo delm zanedbvnm modliteb (zvlt rannch a veernch) vznik
vlanost, z n se rod snadno hchy lehk, a po njak dob
i tk; vak tak opatrn jsme ekli obasn. Neteba do-

inky modlitby.

87

kldati, e rann a veern pobonost (a podobn i ostatn pobonosti) me si kad upraviti dle libosti sm a ppadn
modlitby vybrati; ale rovn neteba vykldati, e nen krsnjch a vhodnjch modliteb nad Oten a Zdrvas.
Nem-li pak kesan k tmto (dosti ji krtkm) modlitbm
asu (zvlt rno, spchli do prce), udlej alespo k,
vdy i ten sm ji jest modlitbou; nen sice (pesn eeno)
ani k tomu zavzn, ale slu se tak.
5. inky modlitby.
14.
Dobe vykonan moditba jest skutkem dobrm a m
tyt inky, jako jin dobr skutky, jsouc skutkem smrnm
(opus satisfactorium) a skutkem zslunm (opus meritorium);
mimo to m vak modlitba jet zvltn inek, kter jen j
nle, e toti dochz vyslyen (opus impetratorium). Tohoto
pak trojho inku dosahuje kad modlitba, nejen dobrovoln,
nbr i pikzan (na p. pokn zpovdnkem uloen, brevi
a p.), jen kdy dobe a nleit vykonna.
a) Modlitba jest skutkem, smrnm; jest spojena s jakmsi
sebezaprnm, vyadujc tlesn i duevn nmahy, nkdy
men, nkdy vt; proto prvem t snm tridentsk (sess.
XIV. can. 13.) modlitbu (s postem a almunou) k onm dobrm
skutkm, ktermi lze za hchy zadost uiniti.
b) Modlitba jest skutkem zslunm, jsouc konem naprosto
svobodnm a veskrze dobrm; jest pak odmna modlitb zajitna samm Spasitelem, jen d (Matth. 6 , 6 .): Et Pater
tuus . . . . reddet tibi.
c) Modlitba dochz vyslyen; je to inek jen modlitb
vlastn, ale naprosto jist. Mme o tom v Psm slavnostn
zaslben, na p. Luc. 11, 9. Et Ego dico vbis: Petite et dabitur vbis; quaerite et invenietis; pulsate, et aperietur vobis.
Omnis enim, qui petit, accipit, et qui quaerit, invenit, et pulsanti aperitur. Tak vdy uila crkev, tak uili svat Otcov
a crkevn spisovatel, na p. sv. Augustin v homilii umstn
v brevii na nedli prosebnou (Dom. V. post Pascha). Doshneme pak vci dan, nepek-li naemu spasen. Kdyby
vak dan vc byla nm na kodu (a v nerozumu svm
asto i o takov vci prosme), nebyl by Bh dobrotiv, kdyby
nm dal, eho si dme; avak i v tom ppad prosba nae

88

Katolick mravouka VII, 14.

dochz vyslyen. Msto dan kodliv vci udl nm Bh

jinou, nm v pravd prospnou, o kterou bychom jistojist
dali, kdyby mysl nae proniknouti umla temnotu ji skliujc. Prav sv. Bernard (in Quadrag. sermo 5): Nemo vestrum,
fratres, parvipendat orationem suam. Dico enim, quia ipse, ad
quem oramus, non parvipendit eam. Priusquam egressa sit ab
ore vestro, ipse scribi jubet eam in libro suo. Et unum indubitanter e duobus sperare possumus, quoniam aut dabit quod
petimus aut quod noverit nobis esse utilius. Srovnn: rodie,
kdy nerozumn dt d si noe nebo ohn.
15.
Dochz vak vyslyen jen dobe a nleit konan modlitba. Petitis et non accipitis, eo quod male petatis.* Jac. 4, 3.
Tyto pak jsou podmnky (vlastnosti) dobe a nleit konan
modlitby:
1. Modleme se dstojn, pobon, pozorn (digne, attente
ae devote . . . . et exaudiri merear; Aperi).
a) Dstojn, tak jak na prosebnka se slu, vdouce, s km
mluvme. I divoch sna se zevnjkem svm oznaiti svou
pokoru. Proto rdi pi modlitb klekme, ruce spnme, hlavu
klonme ap., zvlt pi modlitbch veejnch;*) pi modlitb
soukrom nen teba dbti tchto zvyklost, a meme se modlti v jakkoliv tlesn poloze, v kteroukoliv dobu, na ktermkoliv mst, jakkoliv odni. Jen pamatujme, e je to Bh, kter
ns vid a sly.
b) Pobon, s myslem modliti se. Modlitba vnitn ji
sama plod ten mysl, k modlitb vak slovn nutno jej pidti, sice jinak byla by bezcenn (VII, 7). Nen arci teba, abychom myslu toho vdomi si byli a formln jej pojali, ale
tolik teba, abychom chtli modliti se. Nemodl se tedy, kdo
njakou modlitbu te, aby se j zpamti nauil nebo bsnickou
a rhetorickou jej krsou se potil nebo ji kritisoval; ale
modl se, kdo na p. na jakkoliv mysl k Oten neb jin
modlitby obvykl.
16.
c) Pozorn. Pozornost jest bud vnj nebo vnitn.
Pozornost vnji (attentio externa) jest rzu zpornho,
vyluujc ve, co s modlitbou se nesrovnv (actus incompossibiles). Nkter kony jsou s modlitbou naprosto nesrovnateln
*) Nkter modlitby odpustkov vyaduj tchto podmnek, na p.
Sacrosanctae.

inky modlitby.

89

a pekej kadmu lovku v modlitb, na p. o vdeck

njak otzce pemleti, ciz rozhovor napiat poslouchati
a pod. Jin kony jsou jen vztan nesrovnateln, t. j. nkomu
pekej, jinmu nikoli, a i te osob jindy pekej, jindy
nepekej, na p. ciz hovor jen ledabylo poslouchati, pozorovti krajinu, obrazy, sochy, stavby a pod. A zase jin kony
s modlitbou dobe se srovnvaj nebo alespo srovnati se daj,
na p. myti se, oblkati se,*) uklzeti, zatpti, vbec konati
njakou tlesnou prci mechanicky; jest vak jasno, e i tyto
kony, konme-li je s mysl upiatou, mohou pozornosti peketi. Modlitba konan bez pozornosti vnj nen pravou modlitbou, a kon-li kdo bez vnj pozornosti modlitbu povinnou
(na p. brevi, uloen pokn), nevyhovuje povinnosti sv.
Modlme-li se s pozornost vnj, dostavuje se tm
samodk i pozornost vnitn.
Pozornost vnitn (attentio interna) jest rzu kladnho,
uprajc mysl k tomu, k emu m bti upiata. Dle pedmtu
(S. Th. II, II. q. 8 8 . a. 13.) jest bud slovn nebo obsahov nebo
rozjmav. Pozornost slovn db toho, aby jednotliv vty,
slova a slabiky dn byly kny (po ppad zpvny); fozornost obsahov sna se postehnouti smysl kanch modliteb;
pozornost rozjmav povzn se k Bohu a rozjm o njak
nboensk pravd neb udlosti. Kad z nich m dle okolnost svj vznam. Pozornost slovn (spojen s myslem modlti se) pln sta k dosaen ink modlitby, i pi modlitbch povinnch; nevad j, jestlie pi n mysl zabh tu a
onde nkam jinam, jen kdy tm netrp pozornost vnj.
Nkdy pak nelze na lovku ani vce dati, na p. kdy eholnice neznajc dobe latinsky modl se brevi, nebo kdy ministrant nelatink odpovd, nebo kdy knz v brevi! pipadne
na nkter tk alm nebo neznm slovo, nebo kdy pi
veejn bohoslub, modle se s lidem obvykl modlitby, toho
dbti mus, aby se nepeekl a p. Chce-li vak nkdo oblaiti
modlitbou mysl svou (quaedam spiritualis refectio mentis, S.
Th. 1. c.), pidej pozornost obsahovou nebo rozjmavou. Pozornost obsahov lpe pilh modlitbm mn znmm, tenm, srozumitelnm, na p. v brevii pi almech, lekcch,
*) Srovn. alm ,Lavabo nebo modlitby uloen knzi pi oblkn
mench rouch.

90

Katolick mravouka VII, 16.

hymnech. Pozornost rozjmav lpe pilh modlitbm obvyklm,

z pamti kanm, opakovanm (nebo tak mn srozumitelnm);
tak na p. krsn a zajist bohulib se modl, kdo pi renci
mechanicky (teba na kulikch) odkv Zdrvasy a pi tom
rozjm o tajemstv vloenm, nebo uvauje o Bom milosrdenstv, nebo lituje svch hch, nebo njakou svou zvltn prosbu
Bohu pedn a pod.
Zabhaj-li pi modlitb mylenky ku pedmtm cizm
a nenleitm, jsme roztrit. Teme se:
Zda roztritost pi modlitb peki inkm jejm i Odpovdme: Nepek, nebo o dosaen inku rozhoduje mysl
modliti se (prima intentio, quam Deus principaliter attendit,
S. Th. 1. c.). Moralist rdi uvaj srovnn: pedtli prosebnk velmoi svou prosbu, nevad, zabhaj-li jeho mylenky
nkam jinam, jen kdy pi ten se neml. Teme se dle:
Jakm hchem jest roztritost pi modlitb ? Odpovdme :
Roztritost mimovoln, kter nebv prost asi dn smrtelnik (nen-li zvl omilostnn), neme bti pitna a nen
dnm hchem; roztritost dobrovoln zahrnuje v sob jakoui neuctivost k Bohu, a jest hchem (i pi modlitbch nezvaznch), ale jen hchem lehkm, asi jednm z nejmench.
17.
2. Prosme o to, co naemu blahu prospv nebo alespo
mu nepeki, v prvn ad arci o to, co slou naemu blahu
vnmu. Podmnce t meme vyhovti dvojm zpsobem: bud
prosme obecn o to, co prospv naemu vnmu blahu, nepedkldajce dnch zvltnch proseb; )anebo pednme
urit njak prosby, s tm vak (a vyslovenm a mlky
pijatm) dokladem, nen-li to, eho si dme, proti vli Bo
a nep-li se to naemu spasen. Crkev u ns ve svch
oracch tmto obojm zpsobem se modliti; ned se vak upti,
e druh zpsob jest lidsk povaze pimenj a e prosbm
naim dodv vt vroucnosti a pobonosti. Nedejme se msti
nmitkou, e Bh naich proseb nepotebuje, jeliko dobe v,
eho postrdme a co nm prospv; vak tak nemodlme se
proto, e by Bh poteboval naich slov, jako velmo lidsk,
ale. modlme se, ponvad my potebujeme modlitby, abychom*)
*) Socrates nihil ultra petendum a diis immortalibus arbitrabatur,
quam ut bona tribuerent; quia hi demum scirent, quid unicuique esset utile,
nos autem plerumque id votis expetimus, quod non impetrasse melius
foret. S. Th. II, II. q. 83. a. 5.

inky modlitby.

91

si uvdomili svou nicotu a plnou zvislost na Bohu. Hlectme

vak, abychom pi prosbch svch zachovvali slun d,
hledce nejprve k vcem dleitm, zvlt k tm, kter se
tkaj naeho vnho spasen, a pak teprve k vcem mn
dleitm, asnm. Modlitba jest vrazem nadje (VI, 78) a
m bti tud kesansky spodan (VI, 79). Quaerite ergo
primum regnum Dei et justitiam ejus, et haec omnia adjicientur vbis. Matth. 6 . 38.
3. Modleme se pokorn, majce na mysli svou nehodnost;
dvrn, spolhajce na Boha, jen nm slbil, e modlitby nae
vysly: s odevzdanosti do vMe Boi, ponechvajce Bohu sammu, kdy a jak ns vyslyeti mn.
4. Modleme se vytrvale, nedomnvajce se, e Bh hned
po prvn modlitb ns m vyslyeti, neustvajce, nedochzme-li hned vyslyen; zvlt vak vytrvati jest nm ve
prosbch o astn zakonen ivota pozemskho (za astnou
hodinku smrti) a dosaen touenho cle, nebo setrvalosti a
do smrti nememe si zaslouiti t si meme jen vyprositi
a to jen vytrvalou modlitbou.
Nen vak nutnm poadavkem modlitby a inku jejho,
aby modlc se byl ve stavu posvcujc milosti; jinmi slovy:
hnici nikterak nejsou vyloueni z modlitby, i oni, dobe li se
modl, dojdou vyslyen: ba naopak modlitba jest jim prvnm
krokem k nvratu, bez modlitby nen dnho pokn. Dokladem jest nm opt Psmo svat, jednak vemi tmi msty,
jimi vybz hnka ku pokn a modlitb, jednak vemi pbhy v nm obsaenmi, v nich se dotme, e i hnci
vyslyen doli.
18.
Jsme povinni modliti se za sebe, za iv, za mrtv.
Jsme povinni modliti se za sebe. Tak nm ke kesansk sebelska, a kdyby kad za sebe se modlil, bylo by
o vechny postarno; kdo se modl, ten ji jest disponovn
pro milost Bo, a svrchu uveden inky modlitby zaslbeny
jsou jen modlitb osobn v plnosti. Proto nerozumn jedn,
kdo zanedbvaje modlitbu osobn spolh jen na modlitby od
jinch za nho konan, kter mu prospti sice mohou, ale
nemus.
Jsme povinni modliti se za iv blin sv, zvlt za ony,
se ktermi zvltnmi njakmi svazky spojeni jsme. Tak ke
kesansk lska a nezdka i jet jin povinnost.

92

Katolick mravouka VII, 18.

Jsme povinni modliti se za mrtv, za due v oistci, i za

vechny souhrnem, i za nkter z nich nm bli zvl; jest
to skutek bohumil a nejen duikm v oistci, ale i nm
samm velmi prospn. Sancta ergo et salubris est cogitatio, pro defunctis orare, ut a peccatis solvantur. . Maccab.
12, 46.
19.
Jet jest nm zmniti se o vzorcch (formulch) a
knihch modlitebnch. Nejlep modlitbou arci jest ona, kter
vyvr pmo ze srdce, slovy vlastnmi, proctnmi. Toho
vak kad nedovede, a dovede-li jednou, nedovede jindy;
proto kadmu, i vzdlanmu, teba jest tu a onde a snad
i asto upotebiti vzorc ji hotovch: vak i uednci prosili
Mistra svho, aby nauil je modliti se, a on je nauil modlitb
Pn. Crkev pak k modlitb t pipojila Pozdraven andlsk
a v liturgii podv nm mnoh a mnoh ji hotov modlitby,
kter prv v tom znn, jak je crkev zavedla, kny bti
maj. I kdy nkdo dovede sm si sestaviti modlitbu, nechtj
proto opovrhovati Otenem, je to modlitba Pnl nechtj
stydti se za Zdrvas, je to modlitba crkevn! Sbrky
modliteb pro rzn ppady a okolnosti obsaeny jsou v knihch modlitebnch, o kterch dkladnji jedn pastsk boholov.
6. Crkevn hodinky ili brevi.
20.
I. Crkevn hodinky jsou slovn modlitby, jez nkterm
duchovnm osobm z crkevnho rozkazu uloeny jsou. Oznaujeme
je rznmi nzvy. Po esku kme: crkevn hodinky, brevi;
po latinsku: horae canonicae, breviarium, officium divinum,
canonicum, ecclesiasticum, nocturnum et diurnum. Skldaj se
z nkolika st, jich (dle slov Ps. 118, 164: septies in die
laudem dixi tibi") tme sedm: matutinum et laudes (jitn a
chvly), prima, tertia, sexta, nona, vesperae (nepory), completorium (komplet).
Brevi m rz modlitby veejn, i kdy knz se modl
officium v soukrom. Proto jest ponechno v nm nejen v chru,
ale i mimo chr ve, co se odn k veejn bohoslub, jako
na p. Dominus vobiscum, Oremus, mnon slo orac, benedikce atd. Nejlpe ovem veejn rz modlitby breviov poznvme z djin.

Crkevn hodinky ili brevi.

93

Djiny brevie.*) Pvod crkevnch hodinek hledejme hned

v prvnch letech trvn crkve. Po pkladu id, kte v urit
dni a hodiny schzeli se v chrme k obtem a v synagogch
k modlitbm, schzeli se i kesan v uritch hodinch, nejprve o hodin tet, est a devt, potom ke spolen modlitb
rann a veern, a konen pi vigilich i v noci. Pi tchto
schzch kaly neb zpvaly se almy, pedtalo se Psmo
svat a pipojovaly se rzn modlitby. Laikov pozdji pestvali astniti se tchto pobonost, a tak toho na nich nebylo dno; klerikov vak pi nich zstali, a zvlt klternci horliv je pstovali.**) Tak vznikla prvoplatnm obyejem
povinnost kleru modliti se pedepsan crkevn hodinky.
Jest pochopitelno, e v rznch krajinch tyto modlitby
se konaly rznm a rozmanitm zpsobem, a e kad dln
crkev vypstovala si obyej svj, kter tak zase nebyl vude
stejn. V crkvi zpadn zhy zavldla touha po jednot a
pracovno k n. Pape Damasus nadil sv. Jeronmovi, aby
rozdlil almy a ten z Psma svatho na jednotliv dni a
hry, kterouto pravu pak pape Gelasius zdokonalil; z t
doby tak pochz stdav prozpvovn alm, kter zavedl
(ji ped tm) sv. Ambro v Miln. Nemench zsluh o pravu
crkevnch hodinek zskal si pape eho I., jen vnoval pi
zvlt antifonm, responsorim a melodim. Za nho msk
zpsob kanonickch modliteb rozil se do jinch zem zpadnich, zejmna do Hispanie, Gallie, Anglie (a odtud do Germanie).
Crkevn hodinky hledly k tajemstvm tou kterou dobou
postupem crkevnho roku prv slavenm; byly officium de
tempore. Kdy pak pipadla vron pamtka nkterho svtce,
pidno toho dne jet officium de festo; i bylo tud officium
duplex. Pensum kadho dne vybralo se z rznch liturgickch
knih, jako dosud jet ve vchodn crkvi se dje, V XI. stolet
vak provedl eho VII. dkladnou zmnu. Dvojit officium
na nkter den pipadajc (de tempore a de festo) sthl
*) Srv. Skodopole: Pr. kn. past. boiiosl. 2. vyd. II. sv. str. 147.
Kirchenlexikon, 2. vyd. sv. II, str. 1257, heslo: ,Brevier, kde jest spolu
udna star literatura. Zde v krtkm nstinu podvm z djin brevie
jen to, eho nezbytn vdti teba, abychom porozumli v elo brevie
poloenm bullm pape sv. Pia V., Klementa VIII., Urbana VIII., Pia X.
**) V noci volni mnii k modlitb vzvou ,Vente adoremus; odtud
vzniklo Invitatorium.

94

Katolick mravouka VII, 20.

v jedin,*) a pensum po rznch liturgickch knihch roztrouen sebral v knihu jednu; chtlf pedevm uleviti lenm
sv kurie, kte mnohmi pracemi peteni, nemohli tolik asu
hodinkm vnovati, a jsouce asto na cestch, nemohli tolik
knih s sebou voziti. Zkrcen toto officium zvalo se: Breviarium
curiae romanae, ili zkrtka: Breviarium romnm. Poad
mskho brevie ji byl v podstat t, jako podnes. A nebyl
psn pikzn, pece brevi ten tm v cel zpadn crkvi
ochotn byl pijat a douc jednota byla takto provedena.
Potkem XVI. stolet vak tato jednota byla vn otesena a v modlitb brviov vznikly znan rznosti a zmatky.
Nco zavinili opisovatel, mnohem vce vak pipad na vrub
biskup, kte, majce v t vci dosti svobody, zavdli rzn
zmny. Jednm nelbila se barbarsk latina, i zavdli msto
n latinu klassickou, propletenou mythologickmi obraty a
obrazy; jinm nezamlouval se prostink sloh mluvy crkevn,
i opravovali brevi mluvou kvtnatou a pepiatou. Sv. Pius V.
stuje si (bulla Quod a nbis): ut episcopi . . . privatum
sibi quisque breviarium conficerent. Nvodem papee Klementa VIL sestavil ovem frantikn Quignonnez jaksi brevi,**) kter ml vyhovovati nespokojencm a skuten jaksi
oblib se til, tak e Pavel III. jej pipustil pro soukromou
recitaci (ale jen pro tuto, nikoliv pro chr); brevi ten lkal
hlavn tm, e byl krtk. Ale to bylo asi jedinou jeho vhodou, nebo mimo almy a lekce z Psma svatho ve jin,
najm antifony, versikule, responsoria a hymny, zanedbval a
vbec nim nepipomnal, e jest spolenou modlitbou; proto
tak dlouhho trvn mti nemohl.
Mimo Quignonneza byli poveni z rozkazu Klementa VII.
i jin muov, aby konali ppravn prce pro reformu brevie;
byli to: sv. Kajetan, dle kardinl Petr Caraffa a jet nkte
jin. kolem jim bylo vytknuto, aby brevi zaskvl se ve
star sv jednoduchosti a velebnosti. Aby byli s kol svj,
zkoumali a srovnvali nejlep a nejstar prameny; prce to
namhav a obtn. Kdy Petr Caraffa pozdji se stal papeem jakoto Pavel IV, pokraoval v pracch svch, ale nedokonil jich. Materil jm sebran zaslal Pius IV. snmu tri*
*) Zstal jen nzev: officium duplex.
**) Breviarium s. Crcis,* proto tak zvan, e autor jeho Quignonnez pozdji stal se kardinlem titulu sv, ke v Jerusalem.

Crkevn hodinky cli brevi.

95

dentskmu, jen k dokonen kolu ustanovil komisi; avak

ani snm prce nedokonil a v poslednm svm sedn (4. prosince 1563) kol optn odevzdal Apotolsk stolici. Komise
snmem zvolen a jet jinmi uenci rozmnoen pracovala
dle pod pontifiktem Pia IV., ale teprve nstupci jeho, svatmu
Piu V., bylo dopno dovriti kol tak dleit. Bullou: Quod
a nobis ze dne 9. ervence 1568 *) konen vydn nov upraven brevi msk, t, kterho i my (ovem bez psalteria)
jet nyn uvme.
Breviarium Romanum, ex decreto ss. Concilii Tridentini
restitutum, s. Pii V. Pontificis Maximi jussu editum jest odtud
vude tam, kde officium ex more et ritu Romanae Ecclesiae**)
dici debet, jedinm dovolenm a spolu i zvaznm breviem.
Vechny ostatn brevie, jich tehdy v zpadn crkvi se uvalo
(s nimi i Quignonnezv), nadle psn se zakazuj; kdo by
pece jet dle se jich pidroval a officium sv (a je-li
k nmu povinen) nemodlil se dle nov vydanho mskho
brevie, ten zanedbal povinnost svou, tce se proheil a propad kanonickm trestm. Vjimkou jen ony diecese a ehole,***) kter v dob vydn bully mly brevi star 2 0 0 let,
smly jej podreti; ale nebrnilo se jim pistoupiti na nov
upraven brevi msk.
Brevi byl tedy z pravomoci biskupsk vyat a pikzn
jedin pravomoci papesk. Toho vak s potku nebylo dbno
tak, jak dbti se mlo. Tiskai nevnovali vydnm patin
pe, m zavinili mnoho chyb; vydavatel pak nedbajce
psnch zkazv Apotolsk stolice, o sv ujm i v textu
*) Bulla ta vytitna jest v cele kadho vydn brevie mskho.
**) Ambrosianskho a mozarabskho ritu se bulla nedotk, ty podrely nadle brevi svj.
***) Byly to diecese: kolnsk, monastrsk, trevrsk, kter vak
bhem 2. poloviny stolet XIX. pozvolna se pidaly k mskmu brevii,
tak e dnes vichni kn svtt latinskho ritu stejnm zpsobem se
modl msk brevi a leda jen (dle diecesnch proprii) rzn Officia maj.
Z ehol maj dnes zvltn brevi: benediktini, dominikni, Praemonstrti,
karmelitni pvodn observance, cistercici, kamaldult, kartusini; ostatn
ehole maj brevi msk s eholnm propriem. V XVIII. stolet vznikly
per nefas ve Francii rzn brevie a potkem XIX. stolet vydn V Nmecku brevi nmeck, kter vak nebyl pekladem brevie mskho,
nbr samostatnou prac. Ale vechny tyto odtpensk pokusy zanikly
v prvn polovici XIX. stolet.

96

Katolick mravouka VII, 20.

i v rubrikch mnili, jak se jim zdlo ita, ut nulla jam repriantur breviaria, quae a prima editione ejusdem Pii in multis
non discrepent atque dissentiant (bulla Cum in Ecclsia).
Proto pape Klement VIII. nadil, aby v knihtiskrn vatiknsk znovu vydn byl brevi ode vech chyb a zmn oitn
v pvodnm znn, tak jak z rukou sv. Pia V. vyel. Aby
vak kadmu podobnmu znetvoen v budoucnosti zabrnil,
v bulle Cum in Ecclsia ze dne 10. kvtna 1602 pesn
uruje, jak nadle brevie vydvati se maj.*)
Krtce na to pape Urban Vlil, bullou Divinam psalmodiam" ze dne 2. ledna 1631 podnikl na brevii nkter men
opravy, kter vak podstaty se nedotkaj: pizpsobil hymny
sprvnmu metru, pidal asterisky, homilie se starmi rukopisy srovnal, kriticky pehldl ivotopisy svatch, rubriky
jasnji a pohodlnji vyloil.
Od tch dob po vce ne 200 let ani na rubrikch ani
na textu brevie nic se nemnilo; jedin kalend rostl, jeliko
pibvalo svtcv, a nsledkem toho tu cel crkvi, tu jednotilvm diecsm neb eholm povolovna nov officia. Tak rostlo
nejen obecn kalendrium mskho brevie, nbr i kalendria
propria dieces a ehol, k emu jet druila se rzn officia
votiva. Brevi sv. Pia V. ml v kalendi svm asi pl druha
sta officii svtench a asi 200 dn volnch; v proprich pak
svten officia byla o nco mlo etnj, ale dn volnch
bylo pece jet dosti. Pomr ten pirozen bhem dob se mnil
na kor volnch dn, a v druh polovin stolet XIX. bylo jich
ji velmi mlo; a pece nezdlo se, e by bylo zhodno, navdy uzavit kalend a nepijmat! do nho svtk svtc
pozdji kanonisovanch nebo beatifikovanch. Proto kdy
se mnoily prosby o povolen novch officii, povolal pape
Lev XIII. r. 1880 zvltn komisi z kongregace rit (particularis Sacrorum Rituum Congregatio), kter nadil, aby uvaovala, jakm zpsobem by se dalo opatiti ut in kalendario. . .
habeantur sedes liberae ad nova officia introducenda. Dle
usnesen komise t vydno dne 28. ervence 1882 apotolsk
breve Nullo unquam, jm nkolik novch officii povoleno,
a spolu ustanoveno, aby festa duplicia minora (nejsou-li to
*) S bullou Quod a nbis poloeny v elo mskho brevie

i bully Cum in Ecclsia a Divinam psalmodiam ; do titulu brevie pak

pidna slova; Clementis VIII. et Urbani VIII. recognitum.

Crkevn hodinky ili brevi.

97

svtky uitel crkevnch) a semiduplicia, sbhaj-li se s officii,

kter nedovoluj je slaviti ve vlastn den, nadle ji se nepekldala, nbr jen kommemorovala, nebo po ppad (nebyla-li ani kommemorace mon) toho roku se vynechvala.
Tim ovem zskny voln dni; avak ',zpozorovn na
druh stran nepjemn vsledek: interim tamen haud leviter
inde augeri onus officiorum ferialium, quod imminuto hodie
cleri numero auctisque aliis ejus oneribus minime convenire
existimatur. Za tou pinou schvlil pape Lev XIII. dne
5. ervence 1883 dal usnesen jmenovan ji u kongregace
rit, je generlnm indultem dovolovalo officia votiva per
annum loco officiorum ferialium na jednotliv dni v tdnu
mimo popelen stedu, tempus passionis, a poslednch 7 dn
adventu. Tim ovem (pi uvn tohoto indultu) feriln officia
uvedena na poet velmi skrovn a nkter rok nkter ferie
vytlaena pln.*)
Jet dluno uvsti, e jmenovan komise i lekcm vnovala pozornost; dekrety ze dne 5. a 8. ervence 1883 zmnny
nkter historick lekce v druhm nokturnu, po ppad v devtm ten.**)
Vechny tyto zmny patrn uinny jsou pod pesvdenm, e optn jest na ase, pomleti na opravu brevie. Vak
ji dosti dlouho ozvaly se hlasy touc po reform, najm na
snmu vatiknskm. Pedasn ukonen snmu***) nedovolovalo
j se zabvati, avak nezapomnlo se na ni, a Lev XIII. patrn chtl prozatm nejnalhavjm steskm vyhovti. Proneny rzn stesky, hledc i k obsahu i k prav mskho
brevie.
Po obsahu k tomu ukazovno, e nkter historick lekce
p se historick pravd, jin pak e vypravuj nezaruen
legendy. Nesmme ovem pehldnout!, e brevi nen uebni djin a e lekce druhho nokturnu nevyaduj na vry,
*) tme-li dle praskho direkte 1912, mme (pi uvn tohoto
indultu) pouze 8 ferilnch oflici; soboty mezi nimi nen.
**) Odtud znl titul: Breviarium Romanum ex Decreto ss. Concilii
Tridentini restitutum, s. Pii V. Pontificis Maximi jussu editum, Clementis
VIII., Urbani VIII. et Leonis XIII. auctoritate recognitum.
***) Dr. Grosam (Theol. prakt. Quartalschrift 1902, II. sv. str. 290)
uvd jet jin dvod: antiinfallibilist chtli reformou brevie na snmu
provdti obstrukci.

98

Katolick mravouka VII, 20.

nbr jen maj k naemu povzbuzen slouiti; ale i pes to nelze neuznati, e by brevi jen zskal, kdyby lekce jeho (pokud
mono) pesn historick pravdy se drely, a legendy jen jakoto legendy se oznaovaly. Ji Pius V. a Urban Vlil. odstranili
z mskho brevie nejhrub omyly; vechny arci odstraniti
nemohli, jeliko historick kritika tehd tak daleko jet nepokroila. Kdy pak v XVIII. stolet historick vzkumy nabvaly pevnjch podkladv, ustanovil Benedikt XIV. zvltn
komisi, kter se mla zanet! reformou brevie hlavn po
strnce historick. Komise dokonila r. 1742 sv prce. Tehd
nedolo z rznch pin k reform. Ale o 100 let pozdji
Lev XIII. snahy ty opt oivil; v nov zavedench officich
dbal historick pesnosti a ve starch officich celou adu
lekc opravil (co ve ji eeno).
Jin stesky hledly k prav modlitby breviov. Prvem
vytkno, e brevi znan se uchlil pozvolnm obsazovnm
volnch dn svtenmi officii od pvodnho a elnho
rozvrhu alm sv. Piem V. zavedenho. Tehd, kdy svtenich officii bylo jen mlo pes pl druha sta a volnch dn
asi dv st, pichzela nedln a feriln officia astji na
adu, a kn nkolikrt do roka pomodlili se cel alt; jak
to vhoda, jak to duchovn zisk! Ale jinak bylo nyn, kdy
feriln officium bezmla pln vymizelo. Brevi nabyl jaksi
jednotvrnosti; nkter almy opakuj se den co den, ba nkter teba i dvakrt za den; za to jin almy pichzej jen
zdka kdy a nkter vbec nikdy.
A jak odpomoci vad t? Snad omeziti poet officii svtench a vrtiti se ke starmu potu officii ferilnch ? Tim by
se snad odpomohlo na jedn stran, ale vznikly by zas obte
nov. Jednak bylo na povenou, ujmouti svtcm na poct
jim jednou piknut (ne quisquam de Sanctorum cultu decederet, bulla Divino afflatu), jednak nebylo lze duchovnm
na brevii pititi, co by znovuzavedenm ferilnch officii
bylo nezbytn. Ovem e za dob sv. Pia V. officia nedln a
feriln byla prv tak dlouh, jako ve stolet devatenctm;
ale tehd mli kn vce volnho asu, kdeto dnes morn
duchovn sprva, koly atd. jim vel etiti asem.
A nad to jet stovno si, e morn dlouh nedln a
feriln officia nejastji pichzej v post a advent, kdy duchovn sprvce a katecheta maj nejvce prce.

Crkevn hodinky ili brevi.

99

Volno tedy po reform, kter by neberouc svtcm

cty jim piknut a nepitujc duchovenstvu, pece umonila alespo nkolikrt do roka pemodliti se cel alt.
A takovou reformu provedl pape Pius X., jen bullou
Divino afflatu ze dne 1. listopadu 1911 zavedl nove Psalterium Breviarii Romani. Pokldm za zbyten o bulle i alti e se rozepisovat!, jeliko kad knz ob m v ruce.
Odkazuje po strnce liturgick a rubricistick na dla odborn,*) promlouvm zde jen o tom, o em pslu vykldati
na vd.
Nov alt vykazuje dvoj podstatnou zmnu: nov rozvrh
a nov jeho upoteben.
V starm alti byly almy rozvreny jen po matutinu
a neporch (a po jednom po chvlch a prim), ostatn vak
hry mly den jak den stejn almy. V novm alti almy
rozdleny jsou po vech dnech a po vech hrch, tak e kadho dne v kad he kme jin almy, m officium stv
se rozmanit m a zajmavjm.**) Star alt adil alm po
almu, nepihleje k rzn jich dlce (jenom alm 118. dlil
na 11 dl); Officia byla proto velice nestejnomrn. Nov
alt vak del almy dl na vce dl; tm jednak dostv
se mu alm neb dl jejich na vechny dny a hry v tdnu,
jednak officia nabvaj tm stejnho rozmru. V starm alti mlo nedln matutinum 18, feriln matutinum 12 almv.
Y novm alti m kad matutinum, i nedln i feriln, pouze
9 alm neb almovch dl, m nynj officium znan
se zkrtilo oproti dvjmu nedlnmu i ferilnmu officiu dlkou
unavujcmu. Pochopitelno, e pi tchto zsadch nebylo mono
v novm alti vykzati almm neb jejich dlm tot msto,
kter ve starm alti mly; mnoh vak pece zstaly na
svm mst nebo alespo na svm dni. Nov nedln officium
*) Dr. Hrubk, Nov prava mskho brevie a misslu. asopis
katol. duchov. 1912, c. 1. nn. a zvltn (rozmnoen) otisk. Nov reforma mskho brevie, Korrespondence katol. duchov. (Ploha echa)
1912, c 1. nn. Po latinsku neb nmeku o pedmtu tom p: Gatterer
S, J., Dr. Gruber, Dr. Grosam (Liuzer Quartaischrift) a j.
**) Basilius habet: In aequalitate torpescit saepe nescio, quomodo
animus, atque praesens absens est: mutatis vro et variatis psalmodia et
cantu per singulas horas, renovatur ejus desiderium et attentio instauratur.
Bulla Divino afflatu.

100

Katolick mravouka VII, 20.

pevzalo v matutinu 6 alm (z nich jeden rozdlen na 4 dly)

z matutina starho officia; v ostatnch svch hrch podrelo
veskrze hval sv almy, jedin ve chvlch vynechny almy
66., 149., 150. a v kompleti zlomek almu 30.
Jin dalekoshl novota nastala v upoteben alte. Feriln almy starho alte kaly se jen, kdy bylo officium
de feria nebo de simplici, a prv proto kaly se mlokdy;
nyn vak kaj se mnohom astji. Officia toti rozpadvaj
se do dvou velikch skupin (kter pak zase mono dliti na
tdy men). Do prvn skupiny nle: festa Domini, jejich
oktvy a nkter jin s nimi souvisl dni, festa B. Mariae
Virginis, ss. Angelorum, s. Joannis Baptistae, s. Joseph, ss.
Apostolorum, duplicia I. et II. cl. eorumque integrae octavae.
Do druh skupiny nle ostatn festa duplicia maiora et minora,
semiduplicia, simplicia.*) Nedle ad se ke skupin prvn,
feriae ke skupin druh. Officia skupiny prvn maj almy
v matutinu a v neporch bud sv vlastn nebo de communi
(nedle ze alte), ve vech pak ostatnch hrch (mimo malou
odchylku v prim) maj almy stejn s officiem nedlnm;
kaj se tedy i nyn tak, jako dve se kaly, ovem s vpustkou alm 66. 149. 150. 30. Officia druh skupiny berou
almy ke vem hrm (vjimka tit. 1, 3) z feri novho alte, m tento vydatn se uplatuje. Ponvad pak vtina
officii**) spad do druh skupiny, pomodlme se nkolikrte
do roka cel alt. A tak rozlutn kol, e svtcm nieho
neubrno na jejich oslav a e pece cel alt vykme,
ani by nae pensum bylo se rozmnoilo; ba naopak, nae
breviov modlitba nyn dosti zhusta jest krat ne bvala.
Jet dluno vytknouti, e vynikajc postaven piknuto
officiu nedlnmu, m nedle zase nabyla starho svho vznmu.
Zkrcenm ferilnch officii odpadl dvod, kter kdysi pi
povolovn votivnch officii rozhodoval; proto tak bulla zruila
vechna officia votiva; ponvad s nimi pestalo sobotn votivn officium o Neposkvrnnm Poet, obivlo zase Officium
*) Dal podrobnosti vykld rubricistika.
*) Potme-li officia dle praskho direkte na rok 1912, napotme 155 dn prvn skupiny a 211 dn druh skupiny. Pichz tedy nyn
feriln almy tm prv tak asto na adu, jako tomu bylo po reform
sv. Pia V.

Crkevn hodinky cli brevi.

101

B. Mariae in Sabbato, kter ped tm, a nikdy de iure odstraneno nebylo, pece de facto nikdy se nekalo.
Bullou Divino afflatu star alt sv. Pia V. jest zruen
a odstrann a novm altem nahrazen. Terminus a quo
jest 1. leden 1913. Kad, kdo povinen jest modliti se brevi
po mskm zpsobu, jest povinen initi tak od tohoto terminu dle alte papeem Piem X. nazenho, tedy dle alte
novho. Starho alte uvati jest naprosto zakzno; kdo
by nedil se tmto zkazem starho a pkazem novho alte, nevyhovuje povinnosti sv, he tce, a je-li beneficitem,
propad pomrn restituci.
Jeliko pak reforma dotk se jen tch, kte jsou povinni modliti, se brevi po mskm zpsobu, nehled ovem
k tm, kte roku 1568 mli svj brevi star 200 let a pi
nm od tch dob zstali.
Nov alt jest jenom prvnm krokem k dalm opravm
brevie a misslu, je teprve v budoucnosti provsti se maj.*)
Tak bude i v tom, co ji vykonno, jet mnohch rozhodnut teba, aby nkter pochybnosti, k nim v prvnm okamiku
pihleti se nemohlo, objasnny byly.
21.
II. Modliti se crkevn hodinky jsou povinni: 1. duchovn
majc vy svcen, 2. beneficiti, 3. eholnci.
1.
Duchovn majc vy svcen, tedy subdiakoni, diakon
kn a biskupov; jsou pak povinni modliti se brevi, i kdy
byli suspendovni, degradovni, exkommunikovni, anebo kdy
sami knskho (duchovnho) stavu se zekli. Zvazek pon
s pijetm subdiakontu, a to tm zpsobem, e posvcen subdikon povinen jest po ordinaci poti modlitbu breviovou
prv u t hry, kter by byla dle starho obyeje v chru
nsledovala. kala pak se prima pi vchodu slunce, tercie
o 9. hodin dopoledn, sexta o poledni; udlenli tedy subdiakont ped 9. hodinou, povinen jest subdiakon poti terci;
udlen-li Subdiakont po 9. hodin, povinen jest subdiakon poiti sextou. Tto povinnosti nevyhovuje klerik pomodliv se
povinnou hru ji ped subdiakontem,**) jeliko doba zvaz*) Nemo non videt, per ea, quae hic a Nbis decreta sunt, primum
Nos fecisse gradum ad Romani Breviarii et Missalis emendationem. Bulla
Divino afflatu, odstavec 6. Quniam vro.
**) Bohoslovci se rozchzej; mnn svrehu vyloen mme se

102

Katolick mravouka VII, 21.

nosti teprv se subdiakontem pon a dve zkonu vyhovti

nelze (II, 84). Tato poznmka vak odpad, byl-li subdiakon
ji ped svcenm svm jako eholnk (po ppad jako beneficit) povinen modliti se brevi, nebo i snbdiakonu i eholniku i obronku uloen jest t brevi z te pohnutky (II, 86),
a vyhovuje se dvojit povinnosti jednm inem. eholnk se
slavnmi sliby, maje bti svcen na subdiakona, co do brevie
nedostv novch povinnost, kterch by jet neml; pornodliv se tedy ped subdiakontem vechny hry vyhovl povinnosti sv a dle ji nim nen vzn. Samozejm, e obdobn pravidlo plat pro subdiakona, skld-U sliby eholn
nebo uvazuje-li se v obro.
2. Beneficiti (obronci) majc jakkoliv beneficium (crkevn obro), a toto je spojeno s duchovn sprvou (b. curatum),
a bez n (b. simplex). Podle nynj praxe zdka kdy duchovn
nich svcen dochz obro, a tak arci obro samo zpravidla
duchovnmu co do brevie neukld dnch novch povinnost; sesiluje vak star zvazek, jeliko obronk zavinile
vynechav brevi propad trestu restituce (o n ne). Pozbyl-li
beneficit nemajc vych svcen svho beneficia, jest i breviov povinnosti prost.
3. eholnci sloiv slavn sliby v tch (muskch neb
enskch) eholch, ve kterch zvazn chr jest zaveden
prvoplatnm obyejem. Zvazek pon se slavnou professi
obdobn jako pi subdiakontu. eholnk jest povinen zastniti se chru, eholn pak pedstaven (sub gravi) jsou povinni
starati se o to, aby se chr konal; chr sm odpadnouti, ne
n-li dosti volnch len po ruce; za voln (expediti) povauj
se oni, kte nejsou ani nemocni ani jinak zkonit zamstnni.
tyi lenov k chru sta. eholnk majc sliby slavn nehe tce, nepijdeli tu a onde do chru, a je-li i bez nho
chr dostaten obsazen; nebyl-li vak v chru, jest pod tkm
hchem zavzn soukrom pomodliti se svj brevi. eholnk
se sliby jednoduchmi rovn jest povinen zastniti se chru
(pod hchem lehkm); nebyl-li vak v chru, nen povinen
soukrom brevi dohnti (S. Gong. Ep, et Reg. 6. Aug. 1858,
3. Mart. 1902). Brat laikov nejsou vzni na chr; jsou po
sv. Alfonsem za dvodnj; sv. Alfons vak sm (Theol. mor. IV, 140)
uznv, e domnn opan jest tak dvodn.

Crkevn hodinky ili brevi.

103

vinni (msto chrovch modliteb) modliti se njak modlitby,

povinnost ta vak neve pod tkm hchem. To jest arci
jen obecn rmec; povinnosti eholnk ble jsou ureny
v pravidlech a prvoplatnch obyejch tch kterch ehol a
dom. Jen jet jest dodati, e eholnk z ehole proputn,
nen-li ji subdiakonem, k brevii vzn nen.
Stv se asto, e duchovn jest povinen modliti se brevi z dvojho titulu,*) na p. knz-beneficit, eholnk-subdikon. V ppad takovm arci duchovn jedinou recitac vyhovuje sv povinnosti (II, 86), a zanedbal-li ji, jedinm jen
proviuje se hchem, jeliko pi vech uvedench titulech
crkev vedena byla jedinou formln pohnutkou, chtc jednak
zvelebit! sluby Bo, jednak o to se postarat!, aby neustvala
chvla Bo z st osob Bohu zasvcench.
22.
III. Kdo jest povinen modliti se brevi, tce he, kdykoliv
vynech z jednoho dennho officia znanu st. Znanou st
pak jest jedna mal hra (prima, terce, sexta, nona) nebo jeden
nokturnus (ti almy, po ppad almov dly, a ti lekce) nebo
kterkoliv jin st, kter objemem svm mal he nebo
obyejnmu nokturnu se rovn. Dokud vpustka nedosahuje
t mry (na p. vynechn-li nkter alm, nkter lekce, preces
in semiduplici vel feria, suffragium de omn. Sanctis, kommemorace, nepory na Blou sobotu a pod.), jest pouze lehce
hnou. Mnoli se vak vpustky v jednom dni, srstaj; a
dorostouli t ve, e dohromady vzaty vyrovnaj se mal
he nebo nokturnu, srostou v tk hch (IV, 26), jeliko
officium jednoho dne jest mravnm celkem. Kdo vynechal cel
denn officium, heil jednm tkm hchem; a toti vynechal vce hr, pece nerozmnoil potu hch (nbr jen ti
toho jednoho). Kdo vynechal officium po nkolik dn, dopustil
se tolika tkch hch, kolik jest zanedbanch dni (co pro
udn potu tkch hch ve zpovdi, V, 32. dleito jest).
Vpustky dvou nebo nkolika rznch dn, teba i po sob
jdoucch, nsrstaji, ponvad kad officium jest uzavenm
celkem; najm dleito vdti, e, pokud samy o sob jsou
jen hchy lehkmi, tak dohromady vzaty tvo jen adu
hch lehkch, avak v tk hch srst! nemohou (jako ob
*) Vechny ti tituly sbhali se nemohou, jeliko eholnk neme
bti beneficitem.

104

Katolick mravouka VII, 23.

dobn mal poruen jmy, teba po celou quadragesimu, ale

vdy v rzn dny provozovan, nesrstaj.
33.
IV. Officia addititia ili officia dodaten jsou officia, kter
ku pedepsanmu pensu dennmu kdysi z povinnosti se pidvala a sten dosud se pidvaj; nalzme je v pdavku
mskho brevie; jsou to: officium parvum B. Mariae Virginis,
officium defunctorum, psalmi graduales, septem psalmi poenitentiales cum litaniis.*) Rubriky pidan udvaj, kdy se kati
maj. Kdysi tato officia byla zvazn a modlitbu breviovou
znan prodluovala, ale pi reform mskho brevie sv. Pius V.
zvaznost jejich zruil, ponechav jen 1. litanie ke Vem Svatm
na den sv. Marka a ti prosebn dni, i pro soukromou modlitbu i pro chr, 2. officium defunctorum na den Vech vrnch duiek i pro soukromou modlitbu i pro chr a 3. officium parvum B. Mariae Virginis, toto vak (jakoto povinn)
jen pro chr, a to jen tam, kde chr z prvoplatnho obyeje
je konati povinen jest. Jinak vechna ostatn officia addititia
pestala zavazovati; aby vak nezanikla pln, obdail svat
Pius V. dobrovoln jejich perslvovn ve vykzan dni neplnomocnmi odpustky.**)
Pape Pius X. pi reform mskho brevie levy sv. Pia V
pln potvrdil a jet dal levy povolil. Povinnost malho
marinskho officia pestv i v chru (Rubricae novi psalterii,
VIII, 2), a kapitoly, kter ex peculiari constitutione aut legato
je kati povinny jsou, mohou u Apotolsk stolice zmnu tto
povinnosti si vydati. Officium defunctorum na den Vech
vrnch duiek zstv sice ve form ponkud zmnn
(Appendix novi psalterii), nen vak ji officiem dodatenm,
nbr samostatnm officiem de die (Rubr. XIII), nastupujc na
msto officia de octava, tak e ten den nekme ji (jako dve
se dlo) officium dvoj, nbr jen jedin. Z bvalho dvojho
officia zstaly jen dvoj nepory v pedveer pamtky Vech
vrnch duiek. Zbvaj tud jakoto povinn officium addititium ji jen litanie ke Vem Svatm.
Litaniae Omnium Sanctorum jsou zvaznou st modlitby
*) Na tme mst jet vytitna jsou: ordo commendationis animae,
indulgentia in articulo mortis, benedictio mensae, itinerarium ; to nejsou Officia
addititia, nikdy nebyla zvazn a nyn ovem tak nezavazuj.
**) Srv. Officium parvum de Beata, asopis katol. duchov. 1904
str. 200, kde uveden tak dekret S. Cong. Indulg. 28. Aug. 1903.

d mskho brevie.

105

breviov (Rubr. Vlil, 3). kaj se na den sv. Marka (25. dubna)
a na ti prosebn dni (triduum Rogationum ante festum Ascensionis Domini). Anticipovali se nemohou (S. C. R. 25. Jun. 1776);
dluno tedy kati je die ipsa. kaj se po latinsku. Na dotaz :
An sacerdos lingua vernacula officium divinum breviarii romani, e. g. Nativitatis Domini, defunctorum etc. cum populo
peragens, vel Litanias Sanctorum in Processionibus Rogationum
eadem lingua persolvens teneatur hs partes Breviarii Romani
in lingua latina iterum recitare? odpovdla S. Gong. Rit. dne
3. ervna 1904: Affirmative; nam qui ad recitationem divini
Officii et cujusque partis Breviarii Romani sunt obligati, tantum
in lingua latina haec recitare debent, alias non satisfaciunt
obligationi. Ord. list prask, 1906, str. 36.
Bez svolen Apotolsk stolice nesm se na litanich nic
mniti a nic k nim pidvati nebo do nich jmna jinch svtc
aditi. U ns v Rakousku vak nejen dovoleno, nbr pmo
i pikzno jest vloiti na pslunch tech mstech modlitbu
za csae a krle (Decr. S. C. Rit. Fulget, 10. Feb. 1860, in
fine Proprii Bohemiae).
Vichni bohoslovci souhlas v tom, e litanie ke Vem
Svatm v jmenovan tyi dny jsou povinnou soust naeho
officia, a e heil by knz, kter by (nemaje dvodu omluvnho) v nkter ten den je vynechal; zda vak he tce
i lehce? Odpovdajce bohoslovci nesouhlas. Velik vtina
jich m vynechn litani v povinn dny za tk hch, a
sv. Alfons (Theol. mor. IV, 161) k nim se pidv, jeliko
litanie jsou materia gravis ; nkte vak (slab menina) pokldaj vynechn litani za hch pouze lehk (a sv. Alfons
dokld: hanc sententiam improbabilem dicere non audeo),
dovolvajce se slova dicant v rubrice, kter pr neukld
zvaznost sub gravi. Prvn mnn (gravis obligatio) jest obecnj a dvodnj; ale vzhledem k tomu, e i druh mnn
(levis obligatio) jakousi dvodnosti vykzati se me, neopovil bych se beneficitovi vynechavmu litanie uloiti pomrnou restitutio fructuum. Srv. VII, 45.
7. d mskho brevie.
24.
V pedelm paragrafu bylo vyloeno, kdo jest povinen po mskm zpsobu modliti se brevi, a kdo pi mo

106

Katolick mravouka VII, 24.

dlitb sm uvati jinho crkevn schvlenho brevie. eeno

tak, e msk brevi jest jedinm dovolenm a zvaznm
breviem vech svtskch duchovnch (od subdiakon ve)
latinskho ritu a nkterch ehol; nkter jin ehole vak
maj prvo (a lenov jejich spolu i povinnost) uvati svho
eholnho brevie. Kdo by k hodinkm neuval svho brevie,
nevyhovl by povinnosti sv ; nemli omluvnho dvodu, he,
a je-li beneficitem, propad trestu pomrn restituce.
Kdo jest povinen modliti se dle mskho brevie, ovem
tak povinen jest diti se pi modlitb jeho dem; ten pak
uruje 1. slova (ili text) officia, 2. poad jednotlivch officii
v roce, 3. poad jednotlivch hr za dne.
1. Slova (ili text) officia jsou v mskm brevii pesn
pedepsna. Dle rubrik vybraj se z rznch st brevie,
jich tme patero: 1. Ordinarium divini officii, 2. Psalterium,
3. Proprium de tempore, 4. Proprium Sanctorum, 5. Commune
Sanctorum; k tomu dru se 6. Proprium diecese (u ns Proprim Bohemiae) neb ehole. Prvn dv sti nazeny jsou nov
bullou Pia X. Divino afflatu, tet, tvrt a pt st zstala
z brevie sv. Piem V. vydanho, est pak jest povolena bhem
let jednotlivm diecsm neb eholm.
Slova bute tak kna, jak se tou v brevii, tedy beze
zmn, pdavk, neb vpustk. Ponvad pak msk brevi po
latinsku sloen jest, jasno, e povinni jsme po latinsku modliti
se brevi. Peklad do ei lidov (nebo jakkoliv jin) jest sice
pekladem brevie, teba i vrnm, ale nen to sm brevi,
breviarium romnm. Knz modle se pekladem nevyhovl by
povinnosti sv; modl-li se tedy knz s lidem njakou st
brevie jinak ne latinsky (na p. u ns pi eskch neporch),
jemu to nesta, i jest mu tut modlitbu tak po latinsku vykonati. To bylo vdy obecnm uenm bohoslovc; a e jest
sprvn, dokazuje vnos S. Rit. C. 3. Jun. 1904 uveden v pedelm paragrafu. Ani neznalost ei latinsk, jak nkdy u eholnic chrem povinnch se pihazuje, neomlouv; v takovm
ppad nezbv, ne bud piuiti se ponkud latin nebo postarati se o vrn peklady, kter ovem neslou modlitb,
nbr jen umouj porozumti j. Dokud toho nedocl, kej
eholnice svj brevi s pozornost slovnou (VII, 36).
25.
2. Jednotliv officia v roce bute brna v tom poadu,
jak na ten kter den pipadaj. Brevi msk m (po rubri-

d mskho brevie.

107

kch) na prvnch svch strnkch kalendrium uspodan dle

mscv a dn. Toto kalendrium romnm, pro celou crkev
platn, jest doplnno v jednotlivch diecsch a eholch zvltnimi jim povolenmi svtky v propriu (u ns: Proprium Bohemiae), je mus bti approbovno kongregac rit. Jednotliv
jeho svtky a officia maj pro dieces nebo eholi rz privilegia;
pro jednotliv duchovn rz povinnosti. Do tohoto propria vad
se (pro kad jednotliv rok zvlt) dle pravidel okkurence
svtky pohybliv.*) Poad ten uprav se v knihu s nzvem
directorium divini officii ili direkt; direkt sestavuje (po
ppad d sestaviti) biskup (neb eholn pedstaven). Jednotliv
duchovn jsou vzni diti se direktem, i kdy mysl, e
redaktor direkte nkde, na p. v pekldn svtk, se mlil **)
(S. R. C. 13. Jun. 1899). Duchovn pipsan***) nktermu kostelu dopluj direkt svmi officii, maj-li je, a zvlt titulem
svho kostela (dupl. I. cl. c. oct.), pekldajce svtky titulem
snad vytlaen na jin dni voln dle rubrik. Biskupov a beneficiti modl se brevi vdy dle direkte sv diecese a svho
kostela, i kdy jsou na cestch nebo mimo svou residenci
bydl; kaplani kardinlv a biskup mohou &nimi se srovnati.)
Jin svtt duchovn, nebeneficiti, sdl-li doasn nebo na
del dobu v jin dieces (clerici extra dioecesin degentes, po
ppad extranei), povinni jsou pijmouti officium t diecese, ve
kter maj sv bydlit. Duchovn na cestch (peregrini) mohou
*) Dvoj jsou pohybliv svtky; jedny d se dle velikonoc a mohou
v rznch letech datem svm a i o 35 dn se rozchzeti, jin poloeny
jsou na nejbli nedle (nebo jin dni v tdnu) po uritch dnech, a ty
mohou se v rznch letech datem rozchzeti nejve o 6 dn.
**) Tim ovem nemn se, e by i ocit nedopaten a chyby tiskov
mly se za pravdu pijmati.
***) Pipsni (clerici adscripti) nktermu kostelu jsou oni duchovn,
kte pi nm maj beneficium nebo vykonvaj z adu svho duchovn
sprvu, tedy kanovnci, fari a dkani, duchovn sprvcov, kaplani,
koopertoi, vikarist, psalterist, altarist, zpovdnci, kazatel atd.; nikoli vak oni duchovn, kte ve farnosti neb oblasti tohoto kostela bydl,
nemajce pi nm ani beneficia ani adu, i kdy v nm celebruj nebo
v duchovn sprv vypomhaj, na p. professoi, katechet, pensist, vychovatel atd. Jenom duchovn kostelu pipsan vkldaj titul svho kostela (je-li to svtec i svtice) do orace A cunctis pi Suffragium de
omnibus Sanctis; jin tak nein.
) Jinak nen dovoleno za pinou spolenho recitovn brevie
srovnati se s duchovnm majcm jin officium. S. R. C. 27. Jan. 1899.

108

Katolick mravouka VII, 25.

dle libosti bud pidati se k officiu t diecese, ve kter prv

mekaj, anebo podreti domc officium sv; vdy vak lpe
jest, podr-li cestujc knz sv domc officium, jednak e
obyejn nem po ruce direkte a propria ciz diecese, a
jednak e by pi stlm mnn direkte nkter officia bral
dvakrte a snad i vcekrte, a jin zase vynechal.
Duchovn nesm o sv jm mniti poad pedepsan
v direkti a vzti dnes msto vykzanho officia jin. Kdo
by pedepsan officium vdom a schvln vymnil za jin
znan krat, zheil by tce;*) kdo by tu a onde je vymnil
za jin stejn (nebo skorem stejn) dlouh, zheil by lehce.
Alexander VII. zavrhl roku 1666 tuto 34. vtu: In die palmarum
recitans officium paschale satisfacit praecepto,
Co vak, vzal-li nkdo omylem msto officia dnes pipadajcho officium jin, nebo vzal-li sice ,officium prav, ale
sloil je z nepravch st ? Zvlt posledn ppad i pozornmu knzi snadno se pihod; na p. zamn commune
martyris, confessoris pontificis, non pontificis, nebo zamn commune virginis, non virginis, nebo k almy ferie nenleit.
Odpovdajce lime, kdy omyl zpozorovn byl, zdali jet ped
ukonenm officia, nebo a po nm.
Zpozorujeme-li omyl, dokud officium jet skoneno nen,
opravme chybu ihned, t. j. pustive officium neprav pejdeme
k officiu pravmu, po ppad nadle beme prav commune
a almy z prav ferie. sti z nepravho officia ji persolvovn (nen-li pli nepatrn) neopakujme z officia pravho,
ba ani nedohnjme toho, m prav officium od nepravho se
lj; zvyk podobn snadno by ns zavdl ke skrupulosit.
ime se prost pravidlem: Error corrigitur, ubi comprehenditur.
Oprava, t. j. pechod k officiu pravmu, dje se bez ohledu
na to, jak daleko jsme v nepravm officiu pokroili. Je sice
mnnm dosti dvodnm, e ten, kdo z nepravho officia velikou st, na p. matutinum, se pomodlil, pro zbytek me
dle libosti bud u nepravho officia pro ten den zstati nebo
ku pravmu officiu pejti. Ale sv. Alfons (Theol. mor. IV.,
161) dokld: sed puto melius esse recitare de proprio (t. j.
*) Podobn ppad nyn asi zdka kdy se pihod, jeliko vechna
Officia json piblin stejn.

d mskho brevie.

109

z pravho Officia), ne errorem prosequaris. A myslm, e dnes

dvodnost tohoto mnn valn poklesla. Dve matutinum bylo
charakteristickou st officia, nebo ostatn hry, zvlt ve
svtenm officiu, byly den jak den skoro stejn; proto bylo
po matutinu dosti lhostejno, zda pokraovalo se v chyb i
pravd. Dnes vak m kad hra v kad ferii sv almy;
i myslm, e s intencemi nynjho (novho) alte lpe se
srovnv, teba i v pozdn he z nepravho officia pejti ku
pravmu, abychom alespo v poslednch tch almech officiem
svm s ostatn crkv (nebo alespo dieces) se srovnvali.
Seznmeli omyl po kompleti, tedy po skonen officia,
teba jet tho dne, upokojme se pravidlem: Officium pro
officio, kter dnes, kde vechna officia jsou skorem stejn
dlouh, mnohem spe se uplatuje, ne dve. Nechtjme ani
prav officium cel, ani to, m se od nepravho li, dohnti;
bylo by to zbyten, ba i nebezpen. Najm nechtjme chybu
napravovati chybou. Tak na p. nesm duchovn ono vynechan officium peloiti na den, kdy pijde na adu officium
omylem vzat, nebo na jin voln den (S. R. C. 17. Junii 1673);
vzal-li omylem ve tvrtek almy pten, nesm za to v ptek
brti almy tvrten. Nezavinn omyl nenaprav se myslnou
neposlunost.
26.
3. Povinn poad jednotlivch hr jest onen, kter uvd
ordinarium, tedy : matutinum, laudes, prima, tertia, sexta, nona,
vesperae, completorium. Nen dovoleno mniti poad ten, nebo
dokud officium jednoho dne nebylo dokoneno, anticipovat!
matutinum ztej. Kdo svvoln pedepsan poad mn,
he lehce. Pravme: svvoln, tedy bez rozumnho dvodu;
nebo z rozumnho dvodu dovoleno jest mniti poad ten, na
p. pijde-li nkdo pozd do chru, nebo chce-li spolen
modliti se s nkm, kdo ji dle pokroil, nebo m-li nyn po
ruce jen Horae diurnae a pod.
Kdo njakou st hry na p. kommemorace nebo preces
in prima nebo preces feriales atd. zapomnl a zpozoruje to
jet tho dne, ten pln zadostin, k-li vynechanou st
pozdji; najm nen teba proto snad tu kterou hru opako-1
vti, ba pivykati tomu bylo by i nebezpeno. Pravme: jet
tho dne ; nebo postehl-li vpustku teprve dne nsledujho, nelze ji, ale tak nen teba vpustku jakkoliv dohnti.

110

Katolick mravouka VII, 27.

8. Doba

k recitovn brevie povinn.

2T.
Za starch dob byly crkevn hodinky st bohosluby
veejn; matutinum kalo se kolem plnoci, laudes bud hned
po matutinu nebo ped svtnm, prima pi vchodu slunce
(po ppade na potku denn prce), tertia kolem 9. hod. dopoledn, sexta v poledne, nona kolem 3. hod. odpoledn, nespory ped zpadem slunce, komplet na zakonen dne ped
spnkem. To majce na mysli, lpe porozumme tm kterm
hrm a plnji vystihneme vznam rznch obad, zvlt
ve svatm tdnu (finita nona). Jet rae Synodus archidioecesana Pragensis z r. 1605 v titulu de divinis officiis
(nejstar vydn z r. 1605 str. 180, vydn z roku 1762 str.
120) v e l: Matutinum officium tam in nostra metropolitana
basilica, quam in aliis ecclesiis quibusvis non tardius quam
hora quarta post mediam noctem recitetur, excepta nocte
Nativitatis Domini ae celebritatibus Paschae et Corporis Christi
cum tota hujus solemnitatis octava, atque triduo ante Pascha.
Prima autem oriente sole dicatur, vel paulo post, pro laudabili
unius cujusque ecclesiae consuetudine. Dnes arci tento obyej
neplat ani pro chr ani pro soukromou modlitbu. Ne proto
pece jest duchovn v modlen brevie na jistou dobu vzn,
a lime po strnce t dobu zvaznou, kter zavazuje pod bchem tkm, a dobu pslunou, kter zavazuje leda jen pod
hchem lehkm. Pirozeno arci jest, e duchovn pedevm
hled k dob zvazn, a v druh ad teprve, pokud mono,
v rmci doby zvazn i k dob pslun.
28.
1. Doba zvazn (tempus legitimum) vyaduje pod tkm
hchem, aby cel officium vykonno bylo bhem pirozenho
dne od plnoci do plnoci, pi em plnoc uruje se dle pravidei II, 85 vyloench. Jestif pak doba ta dobou povinnosti
vymezenou (ad finiendam obligationem, II, 84), a nelze tud povinnosti vyhovti ani ped potkem ani po uplynut doby
vymezen; jedin matutinum a laudes sm, ale nemus se anticipovati (o em ne). Pravidlo o dob zvazn ble vykldme:
a)
Tkho hchu jest prost, kdo se modl neb pomodlil
officium kdykoliv, jen kdy stalo se tak ve vymezen dob
zvazn, by i neetil doby pslun. Pkladem uvdme :
nesmme z tkho hchu viniti duchovnho, kter cel offi-

Doba k recitovn brevie povinn.

11!

cium (od zatku a do komplete inclusive) odbyl hned zhy

z rna (jen kdy po plnoci), nebo odloil cel na pozdn veer
(jen kdy ped plnoc jest hotov).
b) Kdo dopoledne nebo mezi dnem pedvd, e pozdji
na brevi mu nezbude asu, je (sub gravi) povinen vyhovti
brevi! hned nyn, dokud asu m, a jej cel persolvovati, nehled
k dob pslun, jeliko doba zvaznosti ji zapoala (II, 96).
c) Jedin matutinum a laudes (viz ne) sm se anticipovati; ostatn hry nelze ani ped plnoc anticipovat! ani po
plnoci dohnti.
d) Anticipovad matutinum a laudes jest prvo, nikoli
vak povinnost, jeliko doba zvazku jet nepoala a nikdo
nen vzn uvati privilegia (II, 96, 104). Proto nehe (ani
tce ani lehce), kdo maje dnes s dstatek asu, pece neanticipuje matutina, akoli v, e ztra mu nebude mono modliti
se brevi.
29.
2. Doba pslun (tempus conveniens) jest ona doba
denn, kter alespo ponkud pilh k he kan. K matutinu
laudm, prim a terci pilh doba dopoledn, k sext a non
doba dopoledn i odpoledn, k neporm a kompleti doba
odpoledn. Doba pslun ve jen pod hchem lehkm; ale
i toho hchu jest prost, kdo pro pesmyk hry m njak
rozumn dvod, na p. pohodlnj rozvrh asu nebo lep nladu nebo prochzku a pod. Nen teba, aby duchovn po t
strnce byl zkostlivm; ale tak nen radno po t strnce
bti pli volnm. Svat Antonn d: Melius est praevenire, quam tardare ; a Hugo de s. Victore pravi: Ante
horam orare praevidendae est, post horam negligentiae, ia
hora oboedientiae.
Doba plun plat tak pro nepory quadragesimln
a pro matutinum a laudes ped celebrovnm.
Na potku dlu jarnho sabbato I. in Quadragesima dovoluje rubrika od toho dne a do velikonoc Da vedn dni
a svtky (nikoli vak na nedle) kati nepory ante comestionem, tedy asi ji o 11. hod. dopoledn, na pamtku starho
obyeje, e se jedlo a po neporch.
V misslu teme: Rubr. gen. X V .: Missa privata saltem
post matutinum et laudes dici potest. Rit. in celeb. I . : Saltem
matutino cum laudibus absoluto. De defectibus X .: Si celebrans saltem matutinum cum laudibus non dixerit. Z toho

112

Katolick mravouka VII, 29.

arci vysvt povinnost pomodlit! se matutinum a laudes ped

celebrovnm; ale povinnost ta ve jen pod hchem lehkm.
A i lehkho hchu jest prost, kdo si odkld z rozumnho
dvodu matutinum a laudes na pozdj dobu. Sta dvod
jinak dosti nepatrn (quaevis mediocris causa rationabilis), na
p. e ji nastala doba celebrovn, e pesunutm brevie lze
lpe rozvrhnout! as a pod.; ba dostatenm dvodem jest
i pouh pohodl, na p. e by celebrant, chtje ped celebrovnm kati matutinum a laudes, pli zhy vstvati musil.
30.
3. Doba dovolen pro anticipaci matutina pon dobou
nepor (hora vesperarum) pedelho dne; jest vak dovoleno
anticipovat! jen matutinum a laudes, nikoliv hry ostatn.
Obyej ten dosti zhy se vyvinul; tak na p. pe sv. Tom
(Quodlibet. V. a. 28. ad 1.): Quantum ad ecclesiasticum officium incipit dies a vesperis; unde si aliquis post dictas vesperas et completorium dicat matutinas, jam hc pertinet ad
diem sequentem. Obyej ten stal se prvoplatnm a doel
i chvaly crkevn. Dobou nepor pak jest onen as, kdy slunce
na sv denn drze pon se bliti k zpadu, ili kdy pon posledn tvrt drhy sv, tedy uprosted mezi polednem
a slunce zpadem. Ponvad pak nezapad slunce kadho
dne v dobu stejnou (rozhoduje tu datum ron a zempisn
ka), jest i doba nepor dle toho rzn, a za tou pinou
sdlvaj se pro jednotliv zem tabulky pro anticipaci matutina. Zde nsleduje tabulka sdlan pro zempisnou ku praskou, kter tud plat pro Cechy, Moravu, Slezsko a zem
vkoln.*)
4. prosince 1 h. 54 m.
24. prosince 2 h.
2 h. 15 m.
18. ledna
6. nora
2 h. 30 m.
24. nora
2 h. 45 m.
14. bezna 3 h.
1. dubna 3 h. 15 m.
21. dubna 3 h. 30 m.
12. kvtna 3 h. 45 m.
5. ervna 4 h.
26. ervna 4 b. 6 m.
17. ervence 4 h.
3 h. 45 m.
8. srpna
3 h. 30 m.
24. srpna
*) asopis katol. duchovenstva, 1887, str. 370.

Doba k recitovn brevie povinn.

113

7. z
18. z
1 jna
12. jna
26. jna
14. listopadu
4. prosince
P o z n. Tabulka tato potna jest sten dle asu slunenho, sten dle asu stednho, dle toho, kterm asem
bylo mono doposli se vhodnj (asnj) doby nepor, tedy
od 25. prosince do 16. dubna a od 16. ervna do 1. z dle
asu stednho, od 16. dubna do 16. ervna a od 1. z do 25.
prosince dle asu slunenho. Kdo by neml tto tabulky po
ruce, snadno si vypote sm kadho dne dobu dovolen
anticipace, dl-li dvma hodiny a minuty, kdy slunce zapad.
Ostatn diference nkolika (teba i 15) minut jest pedmtem
nepatrnm.
Nezdka mvaj nkter diecese, dy, bratrstva nebo
i soukrom osoby doasnou nebo stlou vsadu, e sm anticipovti matutinum a laudes po cel rok ji o 2. hodin odpoledn.
Poznmkou pidvme, e mnoz theologov, na p. Noldin,
II, 763 u, e i bez tto vsady dovoleno jest anticipovati
po cel rok ji o 2. hodin; sm sv. Alfons v prvnm vydn
sv morlky byl toho mnn, ale pozdji po bedlivm studiu
mnn to zmnil a odvolal (quaest. ref. 51). A nelze dokzati,
e by 2. hodina byla obecn ji tempus vesperarum, pece
vzhledem k autorit uenc k mnn tomu se piznvajcch
lze alespo tolik stanoviti, e recitace matutina a laud po 2.
hodin vykonan i v lt (tedy po cel rok) jest alespo platn,
a e jen o dovolenosti mono vsti spor. Polome pklad. Duchovn, nemaje dn zvltn vsady, v ervnu anticipoval
matutinum ve 2 nebo ve 3 hodiny; recitace zajist jest platn,
t. j. on nen povinen pozdji nebo nsledujcho dne matutinum opakovati a rozhodn (o tom nen dn pochybnosti) nepropad restituci beneflcilnch pijmu, kdy neopakuje. Sporno
jest jen, zdali ta recitace v tuto dobu jest i dovolena, t.j.zd a
duchovn ten (nemlli nutkajcho dvodu) nedopustil se lehkho hchu; vslovn pidvme lehkho , nebof nebylo by
rozumno, mluviti o hchu tkm, kdy pikzan vc v podstat byla vykonna (vdy knz pomodlil se brevi), jen e
o hodinu dve.

Katolick mravouka VII, 30.

114

Avak pod druhou hodinu odpoledn sestoupiti nelze (ne

jen v tch nkolika dnech kolem 4. prosince, o tch nkolik
minut, u ns), leda se zvltnm indultem papeskm; jest pochopitelno zajist, e i anticipace mus mti meze. Kdo tedy
se pomodlil bez zvltnho indultu papeskho ji ped 2. hodinou odpoledn cel matutinum (a laudes) nebo jeho st, nevyhovl povinnosti sv, jest povinen pozdji tuto st breve
znovu pomodliti se, a to sub gravi, a neuinil-li tak, beneicitem
jsa propad restituci.
9. Povinn zpsob modlitby breviov.
31.
Rubriky breviov na nkterch mstech vedle slov
pedpisuj i nkter kony, dajce, abychom poklekli, povstali a pod. Jin pak kony (na p. pokiovati se) zavedeny
jsou obyejem. Co ve zavazuje v chru pod lehkm hchem.
V soukrom modlitb breviov nen dnho podobnho zvazku a tud nehe, kdo nedl k, neklek, nevstv
a pod. Vbec pipout soukrom recitovn brevie vekeru
slunou volnost; mono modliti se brevi kdekoliv a za jakchkoliv okolnost, jen kdy msto a okolnosti modlitb se nep.
Tak mono modliti se v kostele, v pokoji, v prod, na cest,
na eleznici, ve voze, na lodi, v nehlunch ekrnch a restauracch,*) v koncertnch snch a v divadlech (a jestlie pozornost
vnj tm netrp); mono modliti se chod, stoje, sed, a je-li njak, teba i nepatrn dvod (na p. churavost neb nava), i lee.**)
Pes to vak kad, i soukrom modlitba breviov m se dti
uritm povinnm zpsobem, sic jinak by se snadno mohlo
stti, e by pi nedostatku tchto povinnch vlastnost duchovn
bud! sv povinnosti nevyhovl, nebo vyhovl by sice, ale pi tom
by tce nebo lehce heil. Tyto pak jsou povinn vlastnosti modlitby breviov: 1. mjme mysl modliti se brevi, 2. modleme se stn, 3. pln, 4. nepetrit, 5. pozorn.
33.
1 A myslem modliti se brevi (srv. Vil, 15). Nevyhovl

*) Tak dovoleno jest modliti se in locis immndis (s. Alph. Th,

mor. IV, 179), tedy na zchodech a pod.; ale arci neuin nikdo tak, leda
vnmi dvody pinucen.
**) Beze veho dvodu (eknme z pouh lenosti) pi brevi na
posteli neb pohovce leeti zahrnuje v sob pece jen jakousi neuctivost
a jest lehkm hchem.

Povinn zpsob modlitby breviov.

115

by tedy povinnosti sv, kdo by cel officium nebo st jeho

etl, aby je studoval, na kzn se pipravoval a pod. Sta
vak mysl bytn, nepm, mlky naznaen, a proto tm
nemono jest, aby za obvyklch okolnost duchovnmu nedostvalo se myslu; s dstatek projevuje svj mysl, beli
dle zvyku svho brevi do ruky, aby officium se pomodlil (si
de more breviarium accipias, ut officium impleas; s. Alph. Th.,
mor. IV, 176).
P o z n m k a . Zkon crkevn pikazuje nm jen samu
modlitbu breviovou, nevel vak, na jak mysl m bti
konna. Nevzbuzuje-li knz pi brevii dnho zvltnho
myslu, plyne uitek do pokladu crkevnho. Me vak knz,
jako pi nezvazn modlitb, tak i pi brevii, modliti se na
urit njak mysl svj, chvly, dk, zadostuinn, prosby;
a me mysl ten pi rznch hrch a stech jejich stdati,
nebo vce mysl spojiti. Dobe in duchovn, kdy s breviovou modlitbou njak svj mysl spojuje; modl se vroucnji a pobonji, a snze dochz vyslyen, nebof brevi jest
modlitba crkevn, jmnem crkve a ve spolenosti crkve konan, a proto Bohu zvlt mil.
38.
2. stn (vocaliter). Dvoj jest dvod, pro brevi m
bti modlitbou stn: historick a disciplinrn. Historick
dvod spov v tom, e brevi byl kdysi st bohosluby
veejn, a i nyn jet m rz veejn modlitby; proto jest
vzn na urit pedepsan slova. Disciplinrn dvod spov
v tom, e crkev chce zabrniti velikmu zbnmu a urychlenmu odbvn kanonickch hodinek, a proto tedy teba jest,
aby duchovn jednotliv slova svho officia kal( dicere
officium), nebo alespo (v mluvidlech) ten pocit ml, e je k.
Nikterak nesta vty jen zrakem pebhati nebo s peskakovnm mn vznamnch slov jen letmo sti (asi jako tme noviny, chceme-li s nimi brzy hotovi bti). Ale naproti
tomu nikterak nen teba potichu nebo eptem slova tak proneti, aby duchovn mohl bti slyn od jinch nebo sebe
sama (i pi naprostm tichu) slyeti mohl, ba ani nen teba,
aby njak zvuk z st vychzel, ret neb jazyk se pohyboval.
Sta pln pocit kn, pi em svaly jazykov a tu a onde
i retn mimodk se pohybuj. Kdo se modl se spolenkem
nebo v chru, k jen st na nho nebo na jeho stranu pipadajc; tu vak k tak hlasit, aby od spolenka neb od
druh strany slyn bti mohl, a nepon j, dokud druh
strana neukonila sti sv. Ve ostatn (i co druh strana

116

Katolick mravouka VJI, 34.

chorln k, i co jednotlivci tou) sta prost jen polouchati.

34.
3. pln (integre). Cel officium*) budi kno. Ji
svrchu (VII, 22) bylo vyloeno, jakou vpustkou duchovn
tce he, jakou jen lehce. plnosti nepek, jestlie nkter astnk chru zamstnn svou liturgickou funkc (na p.
jako akolyta) mus na chvli odejiti (na p. aby ze sakristie
nco pinesl a pod.), a nen povinen dohnt! st vynechnch, a nejsou-li pli znan.
35.
4. Nepetrit (continue). Jednotliv hry nebudte zbyten trhny. He, ale jen lehce, kdo peruuje hru svvoln,
bez dostatenho dvodu a na del dobu (nap. nkolik hodin);
nen vak hchem, peruiti hru z rozumnho dvodu (na p.
e pila nvtva, e ns vol nae zamstnn a pod.) nebo
na dobu jen krtkou (na p. nkolika minut, abychom na nco
se podvali, nco si poznamenali a pod.). Dovoleno jest, teba
i bezdvodn, jednotliv nokturny oddlovati od sebe pestvkou a i t hodin; laudes mohou se od matutina oddliti pestvkou jet del, teba i celou noc. Po uinnm peruen
nebo po pestvce pokraujeme v he tam, kde jsme pestali,
nieho neopakujce, a ji hra petrena byla s dvodem i
bez dvodu, a pestvka byla krtk nebo dlouh (na p. e
jsme pouze st matutina anticipovali a zbytek teprve druh
den doplujeme);nebo jednotliv almy a jejich vere a jednotliv lekce a jejich vty maj svj uzaven smysl, a pokraovnm v dob zvazn s dstatek se poj.
36.
5. Pozorn (attente). Odkazujce k stati VII. 16, kde
bylo vykldno o pozornosti pi modlitb vbec, doplujeme,
eho jet teba ci o modlitb breviov.
a) Pozornost vnji vyluuje ve, co se nesrovnv s modlitbou vbec, a tedy arci ani s modlitbou breviovou, na p. hovoiti nebo cizmu hovoru napiat naslouchati, nco pozorn sti neb
psti, o vdeckch otzkch pemleti a diskutovat! a pod.
Naproti tomu pozornosti vnj nikterak nepek prce mechanick, na p. oblkati se, mti se, aty istiti, v kamnech
zatpti neb pikldati, knihy rovnati, svtnici poklzeti a pod.
*) Modlitby peri na potku a Sacrosanctae na konci nejsou
povinnmi stmi officia; rubrika o nich povd: laudabiliter dicitur j
avak obvykle Pater noster, Ave Maria a po ppad Crdo nle
k brevi!.

Povinn zpsob modlitby breviov.

117

Ba nepek ani duevn prce nevyadujc zvltn (duevn)

nmahy, na p. cizmu hovoru ledabylo naslouchati, vci kolem
ns pozorovati a prohleti, hudbu neb zpv prost jen poslouchati, mezi tm co nkter sti brevie z pamti kme,
jin (almy, lekce, hymny) vyhledvati a pod.
b) Pozornost vnitn jest bud slovn nebo obsahov nebo
rozjmav. Pozornost slovn (a. verbalis, materialis, superficialis)
db toho, [aby brevi dle jednotlivch svch vt, slov a
slabik bez peskakovn a bez pehazovn, dn a nezkomolen kn, po ppad zpvn byl.*) Pozornost obsahov (a. literalis) hled k obsahu a sna se rozumti jednotlivm almm,
lekcm, hymnm a jinm stem brevie. Pozornost rozjmav
(a. spiritualis) rozjm, raduje se, chvl, pros. Jest samozejm,
e tento zpsob modlitby, vyvrajc ze svten nlady toho
kterho dne nebo povahy t kter doby crkevn, nebo vyvolan tou onou antifonou nebo nkterm zvl vznamnm
mstem v almech neb lekcch jest zpsob nejvzneenj,
nejvydatnj, nejuitenj; arci jest zhodno, aby opral se
o officium nebo alespo o denn neb asovou nladu. Rozjmati
o nem, co s officiem nebo dobou nikterak nesouvis, nebylo
by pozornost, nbr spe zbonou roztritost.
37.
Pistupujeme k otzce, jak pozornosti teba pi breviit
abychom vyhovili povinnosti sv? Pi tom vak oste budi
lieno. Brevi jest modlitbou, a dosahuje vech modlitb zaslbench ink (VII, 14), ba dosahuje jich, jeliko jest modlitbou crkevn, i v me vt a hojnj, ale jen konli se
tak, jak modlitba vbec konna bti m (VII, 15). Zde vak
nemluvme o tom, jak se mme modliti brevi, abychom doshli ink jemu zaruench, nbr jedin o tom, jak se
mme modliti brevi, abychom vyplnili pkaz nm dan
a vysthali se tkho (po ppad lehkho) hchu; jinak eeno: nemluvme o brevii jakoto prostedku svho povcen, nbr mluvme o brevii jakoto povinnosti.
Bohoslovci odpovdajce na otzku svrchu poloenou ponkud se rozchzej.
*) eholnice, neznajc latinsky, sotva asi mohou mti jinou pozornost
ne slovnou; nezdka vak ani knzi pi nkterch stech brevie jinak
nelze, ne zstati na tto slovn pozornosti, na p. kdy v chru cte lekce,
orace nebo antifony, a mus k vli jinm toho dbti, aby se nezmlil.

118

Katolick mravouka VII, 37.

Vichni v tom souhlas, e je nezbytn teba pozornosti

vnj, jeliko by bez n ani recitovn" brevie nebylo
mon; kdo tedy k" brevi nebo nkterou jeho st bez
vnj pozornosti (a je-li to vbec mono), nevyhovuje povinnosti sv ; byl by povinen opakovati sti bez vnj pozornosti odbvan, a kdy by tak neuinil, tce by heil,
a beneficitem jsa byl by restituc zavzn.
Zda vak tak teba jest vnitn pozornosti, bohoslovci
nesouhlas; nehledme-li k rznm odstnm, jsou tu hlavn dv
mnn, jedno mrnj, druh psnj.
Prvn, mrnj mnn, kter sv. Alfons nazv dosti
dvodnm" (satis probabilis), tvrd, e pln sta pouh pozrnost vnj, spojen s obecnm myslem modliti se; mnn
tomu uil ji sv. Tom Aquinsk, a v novj dob jest valn
rozeno (na p. Lehmkuhl, Noldin a j.).
Druh, psnj mnn, kter sv. Alfons m za dvodnj, tvrd, e mimo pozornost vnj je tak zapoteb jaksi
pozornosti vnitn, alespo slovn; avak pivrenci tohoto mnn dokldaj, e nen teba upnati pozornost k jednotlivm
slovm, nbr e pln sta, jen obecn k tomu hledti, aby slova
v brevii pedepsan dn a v nleitm sledu byla kna.
Akoliv ob tato mnn tm jen renm se li, pece
jen rozhodujeme se pro jedno z nich, a to pro prvn, mrnj.
Dvodem jest nm, e by povinnost vyadujc vce ne pozornosti vnj musila bti njakm crkevnm zkonem uloena; ale nen dnho takovho zkona, a ten jedin, kterho pivrenci psnjho mnn se dovolvaj (C. Dolentes [8.] X. III, 41.), zakazuje rozhovory a pod. mezi officiem,
a vztahuje se tedy k pozornosti vnj, i jinak nezbytn.
Pipojme, e duchovnmu velmi snadno jest kontrolovat! se,
zdali ml pozornost vnj, ale velmi nesnadno zjistiti, zdali pi
vech stech brevie tak setrval v pozornosti vnitn a zdali
by nebyl tedy snad povinen nco opakovati, co by mohlo
bti pinou zkostlivost!; crkev zajist nechce z brevie
(kter nen kolem snadnm !) uiniti bm tm nesnesiteln.
Proto tvrdme, e vyhovl sv povinnosti a tkho hchu jest
prost, kdo pi brevii db pozornosti vnj, i jinak eeno :
kdo recitoval" brevi.
Kdyby vak nkomu dvod n se nezamlouval, a on
chtl mnn psnj za sv pijmouti, nesm pehldnout!, co

Povinn zpsob modlitby brevirov.

119

zastnce tohoto mnn, sv. Alfons (Theol. mor. IV, 177), d :

Caeterum ad scrupulos abiiciendos et ad animum levandum
horas recitantium valde refert hic advertere id, .. quod ut dicatur aliquis officio non satisfacere, non solum requiritur, ut voluntarie se distrahat, sed etiam, ut plene advertat, se distrahere; nam alias iste, licet sponte se divertat, non tamen sponte
se divertit a recitatione. A ne pokrauje : Bene enim ait
Concina (autor velmi psn), hs distractiones esse hominibus
impossibile omnes vitare, maxime studiosis, quia huiusmodi
exercitia sunt intellectus, qui cum sit necessaria facultas, ex
assiduis occupationibus ita inflectitur, ut veluti calcaribus adiectis in suas controversias abiiciatur. Hinc notant (jmenuje
adu autor), quod, si quis, advertens se distrahi, habeat mediocrem diligentiam ad attendendum, nullo modo peccat. A na
konci pipojuje praktickou rad u : quod non recte faciunt, qui
se occupant in cogitando (mezi breviem), an advertant nec
ne; nam hc ipsum est se distrahi.
Pidvme pro plnost, e ani pivrenec psnjho mnen (i v nejpsnjm odstnu) nesm beneficita kajcho
brevi s pozornost pouze vnj odsouditi k restituci poitkv
obronch, jeliko restituce uloena je trestem na nekn
officia, nikoli vak na nedostatenou pozornost
Jet jednou opakujeme, co bylo svrchu ji eeno: V yloili jsme pouze, eho teba, aby duchovn vyhovl sv povinnosti a uchrnil se tkho hchu. Chce-li vak, aby brevi nebyl mu jen chladnou neprosnou povinnost, nbr spe
bohatm zdrojem milosti a tchy, zvlt chce-li dojiti vyslyen proseb s breviem spojench, nezbv, ne dbti
alespo ponkud pozornosti vnitn. Vimnme si, co kadodenn kme v modlitb peri ; nejprve: ut digne, attnte
ae devote hc officium recitare valeam, a potom teprve jakoto
vsledek jmenovanch vlastnost: et exaudiri merear.
38.
0 roztritosti v brevii plat tot, co svrchu o roztritosti pi modlitb vbec (Vil, 16) bylo eeno. Nedobrovoln
a mimovoln roztritosti v brevii jsou bezhn; roztritost
dobrovoln (nepochz-li z nedostatku pozornosti vnj) jest
hchem pouze lehkm.

120

Katolick mravouka VII, 39.

10. Dvody omluvn.

39.
Nkter dvody dovoluj duchovnmu bezhn pominouti brevi; oznaujeme je hesly: nemonost, jinak povinnost, dispense.
1. Nemonost jest bud naprost nebo mravn (II, 89).
a) Naprosto nemonou stv se breviov modlitba z neschopnosti tlesn (slepotou, nemoc) nebo z jinch pin (nem-li knz brevie). Takovto naprost nemonost omlouv
potud, pokud sah; je-li tedy brevi duchovnmu vbec nemonm, nen duchovn k niemu povinen. Je-li vak jen st
brevie nemonou a st monou, jest duchovn povinen pomodliti se alespo to, co pomodlit! se me, a nen-li mon
st pli nepatrnou (srv. II, 94). Innocenc XI. zavrhl r. 1679
tuto 54. vtu: Qui non potest recitare matutinum et laudes,
potest autem reliquas horas, ad nihil tenetur, quia major pars
trahit ad se minorem.
Kasuisticky uvdme nkter pklady. Kdo m jen mal
hry (Horae diurnae), modli se alespo tyto. Kdo m jen
alt (roz. Pia X.), modli se z tohoto, m nejvt st svho
pensa vykon; podali se mu jet tho dne vypjit! si
cel brevi, dopln (bez opakovn), co dosud nekal. Kdo m
jen star msk brevi, nem vak novho alte (p. PiaX ),
kej officium dle starho brevie (s vpustkou alm 66,
149,150,30), t. j. recituj almy vtofficiu svtenm de communi,
v officiu nedlnm neb ferilnm ze starho alte; myslm vak
(a mm toto mnn za dvodn), e by v takovmto nezavinnm
ppad stailo ze starho alte vzti i pi nedlnm i pi
ferilnm officiu jen 9 alm. Kdo neme si opatiti svj
brevi (na p. msk), ale m po ruce brevi jin (na p. dov), uvej zatm tohoto. Komu schz proprium, nahradi
je de communi. Kdo pak nem ani celho brevie, ani nkter sti jeho, ani jakkoliv jin nhrady, kej alespo to,
co um z pamti (a nejsou-li to stky pli nepatrn).
Podobn nehody pihzej se knm nejspe pi cestovn. Poznmkou pidvme, e cestovni samo nikterak od
revie neosvobozuje, omlouvala by jen nemonost pi cestovn nahodile se vyskytujc; dluno vak pidati, e pi
naich dopravnch prostedcch pln nemonost zdka kdy se
vyskytuje.

Dvody omluvn.

121

P o z n m k a . Nemstn a neprav stud ped spolace

stujcmi neomlouv; pece vak radno jest vyhnouti se vemu
npadnmu, nap. nedlati k, nepohybovati rty, neeptat!,
uvati jednoduchho cestovnho brevie, kter svm zevnjkem od jinch knih valn se neli, a pod.
40.
b) Mravn nemonost i spe znan obt nejspe vznik
z churavosti, kde by duchovn mohl povinnosti vyhovti jen
s nadobyejnm naptm sil. Je samozejmo, e crkev nechce,
ba ani nen oprvnna (II, 93), duchovnm ukldati bemen nesnesitelnch; proto nemocn knz klidn nechej brevie,
rad-li tak lka nebo jin rozumn ptel nebo i vlastn nestrann sudek; nechej ho i pi rekonvalescenci, alespo po
nkolik dn, teba i kdy ji celebruje; lpe jest zajist nkolikadennm etenm rychleji nabti sil, ne konnm nejistch povinnost oddliti pln ozdravn. Kdo nen s to, aby
pro churavost (po ppad rekonvalescenci) pomodlil se cel
brevi, ale mysl, e by njakou st pece mohl kati, nen
k niemu vzn (a toto excusatur, ne valde scrupulis angatur,
nesciens, quousque possit et teneatur recitare, S. Alph. Theol.
mor. IV, 154). Kdo by jen se spolenkem dovedl modliti se
brevi, pibe ho, a snadno*li jej nalezne; ale arci nen povinen pracn ho vyhledvati nebo snad i platiti.
41.
2. Jinak povinnost v duchovn sprv nebo ve svenm ad,*) kter na ten as odloit! se ned a kterou
knz tak zamstnn jest, e na brevi mu asu ne vy bv.
Vidno tedy, e tento druh dvod jest jen zvltnm ppadem
prvnho omluvnho dvodu (nemonosti). Neheil tedy knz,
kter vynechal brevi, ponvad cel den zpovdal (na p.
pi missich), nebo nhle k nemocnmu byl povoln a u nho
pes plnoc zstati musil, nebo nepedvdan**) m se pipraviti na kzn. Nikterak vak neosvobozuje knze od povinnosti breviov, e mus nkolik hodin (a teba i mnoho
hodin) zpovdati nebo vyuovati nebo v kanceli vysedt!
nebo dlouhch porad se zastniti a pod., nalezne li se pes to
pese vechno pro brevi dostatenho asu. Nelze uprati, e
*) Mn se zde nejen ad duchovni, nbr i svtsk, a kad, af
stl af doasn zamstnn, dle stvajcch pomr potebn nebo alespo
velmi uiten.
**) Je samozejmo, e by nebylo dvodem omluvnm, kdyby knz
maje kzati v nedli, ppravu bezdvodn odloil a na sobotu, a proto
pak na brevi neml asu.

122

Katolick mravouka VII, 42.

jest k tomu jakhosi heroismu zapoteb, ale to na vci nieho nemn, nkdy i heroismus spad pod zkon.
42.
3. Dtspense osvobozuje duchovnho vt om rozsahu, v ja km byla dna. Dispensovati me pape v cel crkvi, vechny
duchovn, i bez dvodu (II, 99, 100), biskup pak a eholn pedstaven pouze jednotliv sv poddan, na as, z dostatenho
dvodu. Ptiletmi fakultami nabvaj biskupov pravomoci
dovoliti knm recitandi rosarium vel alias preces, si breviarium secm deferre non poterunt vel divinum officium ob
aliquod legitimum impedimentum*) recitare non valeant. Neteba pidvati, e poddan sm, o sv ujm, nen oprvnn
zamniti si brevi za jin, teba prv tak dlouh nebo i del
modlitby. Pedvd-li knz, e v nejbli budoucnosti bude mti
astji pote s breviem, jest radno, vas opatiti si plnou
nebo tenou dispensi.
43.
Dodatkem pedkldme si otzku: Pro ukld nm
crkev brevi, a pro jej ukld pod zvazkem tkkho hchu
Pro neuznv jinch omluvnch dvod ne jen ty, kterch
neuznati neme? A hned odpovdme: Ponvad brevi jest
tepnou ivota knskho, modlitbou veejnou konanou v crkvi
a s crkv. I kdy duchovn v tichm pokojku svm sm
a v soukrom modl se brevi, nevidn a neslyn od jinch,
pece nen sm ; s nm modl se pape a vichni biskupov
a kn a mnoz jin duchovn; a vichni modl se toue tm
modlitbu. Proto duchovn, teba i sm, pece k: Dminus
vobiscum, a sm odpovd: Et cum spiritu tuo ; proto v modlitbch pravideln uv plurlu. Krsn o tom pe sv. Alfons
(Lofficio strapazzato, Op. ascet. III, 847): Centum orationes
privatae non possunt tantum pretium habere, quantum unica
oratio officii divini includit; quia haec Domino nomine totius
Ecclesiae, ipsius Dei verbis offertur . . . Firmiter nobis persuasum habeamus, post ss. Missae sacrificium nullum pretiosiorem in Ecclesia thesaurum reperiri officio divino, ex quo quotidie flumina gratiarum haurire possumus. Dokud knz nevzdal
se brevie, nen ztracen; i kdy tce zheil, sm doufati, e
milosrdn Bh pro ten brevi udl mu milost pokn. Ale
kdy se brevie nadobro vzdal . . . in quo salietur?
*j Kn slabho zraku dobe uin, zadaj-li u biskupa svho
o tuto zmnu.

Restituce obronch poitkv.

123

11. Restituce obronch poitkv.

44.
I. Zanedbal-li benecit povinn brevi, tce heil;
mimo to vak jet propad trestu nhrady poitkv obronch*)
(restitutio fructuum), kterto trest jest zkonem uloen (poena
latae sententiae) a samm inem (ipso facto) nabv platnosti
bez pedchozho njakho vroku soudnho. Stanoven byl na
obecnm snmu Laternskm V. a prohlen roku 1514 papeem Lvem X .; **) mru trestu ble uril sv. pape Pius V.
r. 1571; oba tyto vnosy i v naich krajinch byly pijaty
a roku 1605 praskou arcidiecesn synodou prohleny. Dle
vci sam jako i dle znn bull je trest spe rzu zpornho
ne kladnho; zakazuje toti beneficitovi pivlastniti si pslun obron pjem toto kterho dne, dokud officium tho
dne nedokonil.***) Nen to tedy nhrada ili restituce v pravm slova smyslu, jakou ukld hch poruen spravedlnosti,
a proto pojmenovn restitutio fructuum jest nesprvn a lpe
bylo by msto nho uvati nzvu: non-perceptio fructuum.
Skuten tak v bullch svrchu uvedench jinak teme (fructus
suos non faciat, fructus amittat), a tak nae arcidiecesn synoda nzvu toho nezn; ale ji v XVII. stolet jest moralistm
obvykl a v zavrench thesch se objevuje )
45.
Trest nhrady sth beneficita jen pro tce hnou
vpustku v povinnm brevi]. Pravme: pro vpustku, tedy
pro vynechn njak povinn sti brevie, nikoli vak pro
jin viny, jich, by se byl beneficit pi brevii dopustil. To
vysvt zejm z obou bull, v nich teme: si officium non
dixerit ; proe rozhodn nepodlh beneficit trestu, jakmile
*) Srv. asop. katol. duchov. 1887, str. 449.
**) V te bulle Lva X. je tak stanoveno, e beneficit, kter
brevi tak zanedbv, e se jej bhem 14 dn ani dvakrt nemodl, i beneficia zbaven bti me; ale tento trest nen latae*, nbr jen ferendae
sententiae*.
***) Obdobn nem knz uiti menho stipendia pijatho, dokud
neodslouil mi na slbenou intenci.
) Alexander VII. zavrhl roku 1665 tuto 20. thesi: Restitutio a Pio V.
imposita beneficiatis non recitantibus, non debetur in conscientia ante ententiam declaratoriam iudicis, eo quod sit poena. A roku 1666 zavrhl
tuto 33. thesi: Restitutio fructuum ob omissionem horarum suppleri potest
per quascumque eleemosynas, quas antea beneficiarius de fructibus sui
beneficii fecerit.

124

Katolick mravouka VII, 45.

ci me: d i x i officium ; najm pouh, roztritost, i sebe

vt, neukld dn restituce (VII, 37), Pravme dle: pro
tce hnou vpustku ; nepodlh tedy beneficit restituci,
nedopustil-li se vpustkou tkho hchu (VII, 22). Vpustka
nedostupujc hchu tkho, tedy vpustka jen lehce hn,
nepodlh restituci, nebo zajist nechce crkev lehk hch
tak tce trestati, a tak nem k tomu prva; tm mn arci
podlh restituci vpustka nezavinn, bezhn. Nebudi vak
pehldnuto, e men dobrovovoln vpustky, o sob snad
jen lehce hn, mno-li se tho dne, snadno srstaj v ltku
zvanou, m hch me k vin tk dospti a zploditi povinnost restituce. Pochybujeli beneficit, zda vpustkou svou
tce i jen lehce se proheil, nen restituc vzn, nebo
trest restituce jest odiosn a tut strictae interpretationis; ze
svho jistho prva perceptionis frutuum beneficit neme
pochybnm dvodem vytlaen bti. Vynechal-li beneficit cel
brevi nebo st jeho, jsa k tomu nkterm omluvnm dvodem (VII, 3942) oprvnn, neprovinil se a nepodlh restituci.
4.6
Beneficit, kter nen jet celch est mstc V dren
svho obro, je sice stejn povinen modliti se brevi, a vynechnm jeho rovn tce he, jako kad jin breviem
vzan duchovn; ale povinnosti restituce nepodlh. leva ta
dna jest asi ve prospch novo-beneficita, ktermu (nebylli
dve ji subdiakonem) s potku brevi trochu jest neobv y k l ; ponvad vak vslovn dvod ten udn nen, a ponvad ubi lex non distinguit, neque nos distinguere debemus, dostv se tto vhody beneficitm vbec, kdykoliv
nastupuj beneficium nov, bez ohledu na to, e ji dve z titulu
vyho svcen breviem vzni byli nebo njak jin beneficium snad mli.
47.
Je-li beneficit (se svolenm pslun duchovn vrchnosti) v uvn dvou nebo vice beneficii, modl se brevi pouze
jednou, a zanedbav jej he jednm hchem; restituci vak
provd (dle pravidel ne poloench) za kad beneficium
zvlt.
48.
Je samozejmo, e zkon nemn jen beneficita v nejum (t. j. kanonickm) toho slova smyslu, nbr e mn
dritele, po ppadu uivatele toho beneficia, t. j. duchovnho,

Restituce obronich poitkv.

125

kter pro sebe a ve svj prospch be pjmy a poitky toho

kterho beneficia (i kdy na n nebyl kanonicky investovn);
avak zkon nem na mysli (a neme mti) administrtora,
kter vybr a spravuje obron pjmy a poitky na ciz et
a za svou administraci pevnm, vymenm obnosem jest
placen.
49.
II. Zkoumajce, jakm obnosem beneficit k nhrad povinen jest, odpovdme na troj otzku: 1. Kter pjmy podlhaj nhrad za vynechan brevi? 2. Jakou mrou podlhaj
nhrad? 3. Jakm klem nhrada se uruje?
1. Hledce k prvn otzce, mme na zeteli, e zkon
o nhrad za vynechan brevi jest trestnm zkonem crkevnm, a to ryze crkevnm, e tedy neme dle jti, ne kam
sah prvo sam crkve; proto tak tomuto trestu podlh
pouzepfjem obroini (beneficiorum suorum fructus), jeliko crkev
me jen o tomto pjmu (bona ecclesiastica, v. VII, 182) rozhodovati. Mnn jest arci jen ist pjem obroini,*) t. j. obnos
zbvajc z pjm obronich po odeten vech nkladv a
vloh, kter beneficit mus nsti, at vyplvali z jakhokoliv
titulu (pense pedchdci, reie, mzda, dan, pojistn, jin povinn dvky, po ppad viva kn pomocnch**) atd.).
Trestu nhrady nepodlhaj stipendia, tla, poplatky za sprvu
matrik a vydvn list z nich, remunerace za vyuovn koln,
nhrady za konan cesty a pod. (bona industralia), a tm mn
arci pjmy vzel z titulu profnnho (bona patrimonialia).
50.
2. Hledce k druh otzce, zkoumme, zdali cel ist
pjmy obron podlhaj trestu i zdali lze pipustiti njak
omluvn dvod, e by beneficit propadl pouze st svch
istch obronich pjm pslunmu trestu. Po t strnce
lime obro jednoduch a obro spojen s duchovn sprvou,
a) Obroi jednoduch (beneficia simplicia) jsou ona obro,
kter jsou v prvn ad zaloena a ustanovena na vivu
*) ist pjem obron ned se pesn stanoviti na korunu a hal;
uruje se piblin a v pochybnosti mezi obnosem vtm a menm sta
vzti za zklad obnos men, dle zsady pemtn: In dubio, quod minimum, tenendum, nebo ,Odia sunt restringenda.
**) T vo-li m en fundace st pijm uv obronich, dluno od nich
odtati obnos vydan za persolvovn jich; a persolvoval-li je beneficit
sm, odt stipendium v dieces obvykle.

126

Katolick mravouka Vil, 50.

duchovnho a neukldaj mu tud jinch zvltnch povinnost,

ne jen takovch, jak se pi duchovenskm a knskm ivote tm samy sebou rozumj, na p. celebrovn,*) pitomnost v chru a pod. Majitel takovho beneficia nenajde tak
snadno omluvy, zanedbal-li brevi, kter bezmla jedin jest
onus beneficiato impositum ; zde dochz pln sv platnosti
heslo: beneficium propter officium , a pi takovchto beueficich propad nhrad cel ist pjem obron.
b) Obrod sloit (beneficia duplicia) jsou ona obro, s ktermi (bud z vle zakladatelovy nebo pozdjm crkevnm
ustanovenm) jest spojena duchovn sprva (fara, beneficia curata) nebo njak jin crkevn ad, kter tedy v prvn ad
k tomu smuj, aby bylo postarno o duchovn poteby vcch. Povinnost takovchto beneficit nepestv na pouhm
celebrovn a brevi!, nbr zahrnuje celou duchovn sprvu
(v naich krajinch dosti obtnou), kzn, zpovdn, katechisovn, vyuovn ve kolch (nkdy dosti etnch a vzdlench), pi o nemocn a zaopatovn jich, morn prce
kancelsk, a nadto jet mnoh jin prce, kter far bud
z vle duchovn vrchnosti (jakoto vik, vikaritn sekret)
nebo pro dobro obecn (v okresnm, obecnm zastupitelstvu)
nebo ku blahu svch svenc (jednoty, spolky) musil pijmouti.
Tu asto nen divu, e brevi se odlo, i bylo by tvrdo, beneficita tolik zamstnanho stejn trestati, jako beneficita
asem volnho; ale bylo by i nespravedlivo trestati ztrtou
vech obronch pjmv beneficita, kter zanedbal pouze
st svch povinnost. I zde plat: beneficium propter officium,
ale officium neznamen pouze brevi, nbr celou povinnost. Proto tak jest ustleno a veobecn uznno mnn,
e far, duchovn sprvce, a vbec dritel obro sloitho,**)
*) Altarist, fundatst a podobn m ajitel jednoduchch beneficii,
jim uloeno je st celebrovat! v urit dni a hodiny na uritm m st a
applikovati na urit mysl, nepropadaj pln restituci; jsouf oprvnni
podreti si tolik, co jim nle dle m ry v dieces obvykl jakoto stipendium za tyto kony, a jen zbvajc superplus podlh nhrad. Jsou-li
jim jin je t kony uloeny (na pr. assistovn, kzn, zpovdn a pod.),
mohou si i za tyto kony potati a podreti, co jim nle.
**) Po t strnce (toti restituce za zanedban brevi) dluno k nim
tati tak vechna ona jednoduch obroc, s nimi bud dle vle zakladatelovy nebo pozdjm crkevnm ustanovenm spojena jest povinnost
vypomhat! v duchovn sprv nebo vyuovati v e kolch.

Restituce obronch poitkv.

127

zanedbal-li zavinn brevi, propad trestu nhrady jen st

istch pjmu obronch. Ye stanoven tto alikvotn sti boboslovci nesouhlas; nkte mn, e far zanedbvaje brevi,
avak konaje vechny ostatn povinnosti sv, povinen jest nahraditi pouze tetinu istch pjmv obronch, jin mn, e
pouze tvrtinu, jin zase sestupuj a na ptinu. Rznost tuto
snadno vysvtlme tou okolnost, e kad moralista soud dle
mnostv prac, je v jeho vlasti duchovnm sprvcm jest konati. Jisto jest, e v naich krajinch nelze farm za zavinn
vynechan brevi vce ukldati, ne nejve ptinu istch
pjmv obronch. A snad i to by bylo jet pli mnoho;*)
alespo Noidin S. J. (De praeceptis 747) d: Quia in beneficiis
curatis mior pars redituum percipitur in compensationem aliorum
officiorum, non pro recitatione breviarii, episcopus vel parochus, qui officia sua parochialia adimplet, vix decimam partem
redituum ob neglectam recitationem breviarii restituere debebit.
51.
3. Jakm klem uruje se nhrada? Jasno jest, e nepodlhaj nhrad ist pjmy toho kterho dne nabyt (nebo
ty jsou nestejn), nbr prmrn ist pjmy obron jednoho
dne, kde prmr jest vypoten z delho obdob, nejlpe asi
z jednoho roku, nebo jsou-li pjmy rznch let nestejn (jako
na p. pi rurlnch beneficich), i vce let. A tento ist prmrn denn pjem, po ppad pi sloitm obro pslun
alikvotn jeho dl, jest zkladem, dle nho povinn nhrada
se uruje, i zkrtka eeno: zkladnm obnosem. Kdo zavinn
zanedbal cel officium jednoho dne, nahrad jednoduch zkladn obnos. Kdo je zanedbal po vce dn, nsob zkladn
obnos potem dn. Kdo zanedbal pouze matutinum, ostatn hry
vak recitoval, nahrad polovinu zkladnho obnosu; stejn nahrad polovinu, kdo (obrcen) se pomodlil matutinum, avak
vynechal ostatn hry; za kadou jednotlivou hru nahrad
*) Nejlpe kad knz a duchovn sprvce si tuto otzku roze
sm, takto soud: Duchovn sprva a ostatn m povinnosti jako i pprava k nim zabraj mi denn (v prmru) tolik a tolik asu; na brevi
potebuji denn tolik a tolik (asi pt tvrt nebo pl druh hodiny); jest
tedy brevi (dle asu) toliktm neb toliktm dlem mch povinnost, a
proto t dl istch obronch pjm podlh trestu restituce za brevi.
Jest samozejmo, e tato alikvotn st me bti ne cenna, jsou-li
ostatn povinnosti namhav.

128

Katolick mravouka VII, 51.

estinu zkladnho obnosu.*) Prav pape Pius V. v bulle uvedn: *Statuimus, ut qui horas omnes canonicas uno vel pluribus diebus intermiserit, omnes beneficii seu beneficiorum suorum fructus, qui illi vel illis diebus responderent, si quotidie
dividerentur; qui vro matutinum tantum, dimidiam, qui ceteras
omnes horas, aliam dimidiam, qui harum singulas, sextam
partem fructuum ejusdem dii amittat.
52.
III. Zbv nm jet otzka, komu pipad obnos nhrade propadl a jakm zpsobem nhrada dti se m.
Na otzku *komu odpovdaj ob bully slovy: in fabricas
ipsorum beneficiorum vel pauperum eleemosynas*. Slova ta ponechvaj beneficitovi volnost vybrati si ten neb onen zpsob
nhrady nebo oba. In fabricas ipsorum beneficiorum dje se
nhrada kadm darem k zdu vlastnho chrmu farnho
nebo kostela fililnho nebo kapl neb k ve vlastn farnosti,
jako i kadm penitm obnosem vynaloenm**) ve prospch vlastnho beneficia. Pravme: vlastnho, co jasn vysvt ze slova hujusmodi v bulle Lva X. a ipsrum v bulle
Pia V. Nevyhovl by tedy beneficit povinnosti restituce, kdyby
chtl restituovati jinmu zdu nebo jinmu obro, leda e
by ciz kostel byl tak chud, e by podpora jemu udlen
smla se zvti almunou. In pauperum eleemosynas restituuje
beneficit jakoukoliv***) almunou. Neme sice do nhrady
zapotati almuny ped vynechnm brevie udlen, ) nebo
zvazku nelze vyhovti, dokud neveel v ivot (II, 84). Za to
vak plat vechny almuny udlen po vynechn officia, by
i beneficit pi udlovn jich na zvazek svj prv nepo
*) Ponkud jinak ustanovuje podlnou restituci Noldin (1. c.): za matutinum a laudes polovinu, za ostatn hry druhou polovinu, za jednotliv
hry estinu tto poloviny, tedy dvanctinu.
**) Me tedy restituce obrcena bti na opravu obytnho domu, pstavby, melioraci beneficia, zakoupen novch pozemkfiv atd. Nepek,
e beneficit sm z toho pak be uitek, jeliko prstek nepat jemu,
nbr beneficiu.
***)T volnosti net se beneficit, kter propadl (obdobnmu) trestu
restituce proto, e zanedbal svou sdeln povinnost (residenci), nebo ten
povinen jest restituovati in fabricas ipsorum beneficiorum vel pauperibus Zoci.
) Pape Alexander VII. zavrhl r. 1666 tuto 33. vtu: Restitutio
fructuum ob omissionem horarum suppleri potest per quascunque eleemosynas, quas antea beneficiarius de fructibus sui beneficii fecerit.*

Restituce obronch poitkuv.

129

mlel (II, 83 a), jen kdy nebyly vslovn udleny na jin

el, na p. na zskn odpustkv. Plat tedy tak podpora
udlen chudm rodim, bratm, sestrm, pbuznm, ptelm;
ba, je-li beneficit sm chd a nevynechal-li brevie obrny sin
se zetelem k tto beztrestnosti z chudoby pol (na oklamn
zkona), me udliti povinnou nhradu i sobe sammu, t. j.
ji podreti.*) Vbec u moralist, e beneficit nen povinen
k restituci, kdy by po n mu nevybvalo na pimenou a
slunou vivu (congrua sustentatio). Neurit vraz pauperum" dovoluje tak restituci obrtiti ve prospch du v oistci
(animae in purgatorio pauperum pauperrimae), co nejlpe
se d zaditi zpsobem tm, e beneficit za povinn obnos
d slouiti me svat nebo zalo fundace za mrtv (S. Alph.
Theol. mor. III, 672. Homo ap. App. III, 62), po ppad e
sm odslou tolik intenc, kolik by jich z povinn restituce
vylo za stipendium v dieces obvykle (Lehmkuhl, II, st. 641.
n. 814.).
53.
P o z n. Nespravedliv jedn zpovdnk, kter pidruje fare zpovdajcho se, e nkolikrt zanedbal brevi, psnmi slovy (a snad i odepenm absoluce) k (bolestn snad) restituci. Nae beneficia nejsou tak skvl, jak
bvala za doby pape Lva X. a sv. Pia V., a jejich ist
obron pjem (po srce nezbytnch vydn) jest prmrem
skrovn; tento skrovn pjem pak dv se fari za konn
vech jeho povinnost, z nich brevi tvo jen njakou st.
Pidrme-li se svrchu uvedenho, dosti dvodnho mnn
Noldinova, pipad na rok dosti mal restituci podroben
stka; a co teprve na den! A far jen ponkud svdomit
nezanedbv brevie kadho dne, nbr jen tu a onde, a zajist prv jen tenkrt, kdy ostatnmi povinnostmi pli zanesen a snad i unaven jest. Naproti tomu m pi naich dosud
jet neurovnanch chudinskch pomrech far toliker vydn s chudinou, kterm se vyhnouti neme, a cht necht tu
podporami, tu darovnm povinnch poplatk, tu bezplatnmi
slubami (za kter by si jinak mohl dti zaplatit), tu jinm
zase zpsobem d tolik almuen, e snadno vyv, ba asto
daleko pev povinnou nhradu za nkter den, v nm zanedbal brevi.
54.
O zpsobu povinn nhrady dodvme: Beneficit nen
povinen restituovati hned po vynechanm brevii, nebo co
*) Nevyhovuje vak povinn restituci beneficit pspvkem na ely,
kter nelze nazvati eleemosyna pauperum, na p. na ely literrn,
umleck, nrodn, obecn nebo na postaven pomnkv a pod.

130

Katolick mravouka. VII, 54.

nejdve potom. Me odloiti vyhovn tto povinnosti sv na

libovolnou dobu pozdj, jen kdy nen nebezpe, e by na
to zapomnl; me, chce-li, povinnou restituci ukldati, a by
vzrostla v sumu vt (jako bona ecclesiastica superflua). Arci
jest povinen starati se o to, aby uloen obnos dostal se tam,
kam pat a nepipadl snad ddicm. Ddic vak nen povinen
restituovati za benecita zemelho, nenadilli tak sm nebotk.
55.
IV. Ve povinnost nhrady za zanedban brevi pod
tkm i pod lehkm hchem P
Ve ji (VII, 44) bylo vyloeno, e nhrada za brevi
nen nhradou v pravm toho slova smyslu, jak vyaduj
hchy proti spravedlnosti spchan; pes to vak nelze popti, e beneficit nedbaje povinnosti restitun jen ponkud
i proti spravedlnosti he, an si pivlastuje pjmy, kter
mu nenleej. Proto zkoumajce, jakho hchu beneficit se
dopout, nedb-li povinn restituce, hledme ovem k onm
pravidlm, dle kterch se posuzuje pivlastnn cizho majetku
(o em podrobnji v tetm svazku tohoto dla); ale spolu poznvme, e pravidel tch jest nm uiti ve vkladu volnjm, a to tm spe, jeliko obnos restituci propadl nenle
njak urit osob a e nikdo na nem jus strictum. Ve
tedy pkaz nhrady za zamekan brevi zajist pod tkm
hchem, ale jen je-li obnos restituci propadl materia gravis.
Myslm pak, e nejsem dalek pravdy, dm-li, e materia gravis pi nedbn povinn restituce za brevi jest asi 40 koru^
a to jen v tom ppad, propadl-li tento obnos za souvisl nebo
alespo (asov) velmi blzk zanedbvn brevie. Nedosahuje-li obnos restituci propadl tto ve, mm za to, e beneficit nerestitujc nehe tce, nbr jen lehce.
II. Bohosluba.
12. Obady a rubriky.
56.
Bohosluba jest souhrn vech posvtnch kon bud Spasitelem samm ustanovench, nebo crkvi katolickou nazench,
ktermi se jednak veejn vzdv Bohu povinn pocta, jednak
lidem milost Bo se udluje neb vyprouje. el ve vmru vyznaen jest hlavnm elem bohosluby. Bohosluba vak m

Obady a rubriky.

131

jet jin el podrun; astnce se j toti vyznvme veejn

svou vru, hlsme se ke katolick crkvi, oivujeme sv nboensk pesvden, posilujeme se v ivot kesanskm,
nalzme posily a tchy v bojch a strastech.
57.
Posvtn kony bohosluebn ili obady (caeremoniae)
jsou bud podstatn nebo prvodn. Obady podstatn (essentiales) jsou pvodu boskho a hled k materii a form
svtost; crkev je pikazuje jakoto hlasatelka zkona Boho
(II, 34. 44) a neme na nich nieho mniti. Obady prvodn
(accidentales) jsou pvodu lidskho a hled k dstojnosti slueb
Boch; vznikly tmt zpsobem jako zkony crkevn vbec
tedy bud vslovnm nazenm duchovn vrchnosti, nebo prvoplatnm obyejem crkevn schvlenm: jsouf jakmsi dstojnm prvodem obad podstatnch. Nkter z nich maj
vznam historick, symbolick, mystick; jin zase jsou vyadovny praktickou potebou. Jsouce pvodu lidskho podlhaj zmnm a mohou se rzniti v rznch dobch a na
rznch mstech. Souhrn vech posvtnch (i podstatnch i prvodnch) obad sluje ritus ili liturgie. V katolick crkvi
shromdni jsou vc rznch rit.
P o zn, 1. Nzvy ritus i liturgie mn se ve vznamu
svm. Slovo ritus vykld se nkdy ve smyslu irm, a ta k
mluvme o ritu latinskm, eckm (sjednocenm neb uesjednocenm), slovanskm, armnskm atd., vbec zpadnm a vchodnm; jindy zase vykld se ve smyslu um, a tak mluvme o ritu me, ktu, bimovn, svcen knstva a pod.
Rovn slovo liturgie vykld se nkdy ve smyslu irm,
a pak znamen tot, co ritus ve smyslu irm; jindy zase
vykld se ve smyslu um, a pak znamen obady men,
k er v rznch dobch a na rznch mstech byly (a tak
jet dnes dle rznch rit jsou) rzn.
P o z n. 2. dn katolk, ani knz ani laik, nesm o sv
jm bez dovolen Apotolsk stolice*) pestoupiti z jednoho
(katolickho) ritu k jinmu (katolickmu). Knz katolick jest
sub gravi povinen, konati obady a celebro vti jen dle svho
ritu a pokud mono v kostele svho ritu. Zdruje-Ii se v mst,
kde nen kostela jeho ritu, me celebrovat! a liturgick funkce
konati i v kostele jinho katolickho ritu, ale vdy jen ritem
svm. Laik pijmej Tlo Pn, pokud mono, v kostele svho
ritu z rukou knze svho ritu obadem svm. Nenalz-li vak
*) Dovolen to se neudl, nisi intercedat consensus Episcopi a quo
et ad quem. S. C. de Prop. Fide 14. Apr. 1903. Ord. list. prask arcidiec.
1903 . 10. str. 102.

132

Katolick mravouka .VII, 57.

katolk v mst, kde se zdruje, kostela a knze svho ritu,

me svtost oltn pijmati v ktermkoli kostele katolickm
jinho ritu obadem tam oprvnnm, a to nejen v ase velikononm nebo na zaopatovn, nbr kdykoliv ze zbonosti
pijmati chce. S. Cong. de prop. fide pro negotiis rit. orient.
18. srpna 1893. asopis katol. duch. 1894, str. 305. Zpovdati
sm se katolk u kadho katolickho knze (i jinho ritu),
jen kdy t ke slyen jeho zpovdi oprvnn jest. Manel,
nemajc v mst knze svho ritu, sm dtko sv dti poktti
knzem katolickm ritu jinho; dtko vak nle ritu svch
rodiv (a nikoliv ritu, jm bylo ktno).
58.
K dnmu konn obad posvtnch slou knihy liturgick (brevi, missl, ritul, pontifikl, ceremonil), ve kterch
liturg nalz, nejen co m kati, nbr tak co konati m. Pedpisy ty sluj rubrikami (dle erven barvy, kterou se obvykle
tisknou). K rubrikm ad se vnosy kongregace rit (S. Congregatio Sacrorum Rituum), jejm kolem jest peovati o dstojn konn posvtnch obad, vykldati vznikl pochybnosti a ve vcech obadnch, pokud toho teba, nov pedpisy
vydvati; nezdka pak i tyto vnosy nazvme rubrikami. Rubriky a vnosy kongregace rit maj rz zkonv obecnch;
k nim dru se pak v nkterch diecsch jet pedpisy krajinn, vydan od biskup diecesnch se svolenm jmenovan
kongregace.
59.
Crkevn obady vykld liturgika a rubricistika. Liturgika, st to pastskho bohoslov, vykld historick vvoj
jednotlivch obadv a jejich vznam dogmatick, ethick,
symbolick, mystick; hled si tedy spe strnky vnitn. R u bricistika na mysli m sprvn a dstojn konn posvtnch
obad, hled si tedy spe strnky vnj. Jest jasno, e liturgika a rubricistika navzjem se dopluj. S jinho hlediska
mluv o posvtnch obadech vda nae, a to po strnce povinnostn; nen vak kolem nam (jako pslu liturgice a rubriistie) probrati podrobn jednotliv obady: nm nle stanoviti obecn zsady o zvaznosti rubrik, aby dle nich bylo lze
v jednotlivch ppadech kasuisticky rozhodnouti, zdali a jakho hchu dopout se liturg, nedbaje tch kterch rubrik.
13. Obecn zsady o zvaznosti rubrik.
60.
Pedmtem rubrik jsou bud obady podstatn nebo
obady prvodn.

Obecn zsady o zvaznosti rubrik.

133

I,
Rubriky obad, podstatnch hled k materii a form,
na pesnm konn jich zvis platnost obti neb svtosti. Proto
zavazuj pod tkm hchem a zpravidla nepipoutj pedmtu
nepatrnho. V podrobnostech uvdme:
1. Tce he liturg, uv-li vdom materie neb formy
neplatn, jeliko tm ma obt nebo svtost. Dme: tce
he, a dn okolnost nen s to, aby jej omluvila nebo
hch na lehk snila, ani tse svrchovan (necessitas extrema),
ani jakkoliv jin ohled. Dme: vdom ; nezavinn omyl
se nepit ke hchu, ale pece ma svtost. He vak,
kdo hrubou nedbalost umouje omyl ve vci tak dleit, a
he tce, jestlie nsledkem nedbalosti t snadno by mohlo
dojiti k osudnmu omylu, ani by kdo toho pozoroval. Svtost
udlen neplatnou materi neb formou jest neplatn, a nutno
iest ji znova udliti.
2. Tce he liturg, uv-li vdom a svvoln materie neb
formy pochybn. Pochybnost o platnosti t neb on materie
neb formy me zavldati bud po strnce vdeck (e nkte
uenci ji povauj za platnou, jin za neplatnou), nebo po strnce
praktick (obyejn jen pi materii, e nevme zdali pedloen materie jest i nen platn). Dme: tce he, nebo
liturg jest povinen pi konu tak dleitm, jakm jest obt
neb svtost, domhati se bezpenosti a nesm pestati jen na
pouh dvodnosti, teba i velmi znan (III, 63). Dme: vdom,
odkazujce na poznmku svrchu uinnou. Pidvme: svvoln, nebo v ppad svrchovan tsn (ale jen v tomto
ppad!), na p. kdy kest z nouze udliti se m dtti umrjcmu, liturg jest nejen oprvnn, nbr pmo i povinen
(III, 64) uiti i materie pochybn, nen-li po ruce materie platn
nebo takto jednaje lpe se star o blaho blinho, ne setrva-li
by stroze na domnnce, e svtost jen platnou materi udlena
bti m. Lid nejsou pro svtosti, nbr svtosti pro lidi. Proto
liturg, nem-li na p. po ruce vody, pokt dt umrajc i jinou
tekutinou; ale z povinn cty k vcem posvtnm udl svtost
podmnen (sub conditione: si materia valida est). Pozdji pak,
kdy platn materie byla donesena a bylo by mono svtost
jet udliti (dt jet ije), opakuje se svtost, ale opt podmnen (sub conditione: si non es baptizatus). Vbec plat
pravidlo: Svtost udlen s materi neb formou pochybnou
opakuje se (a mono-li a prospno), ale vdy s podmnkou.

134

Katolick mravouka VII, 60.

3.
zce he liturg, uv-li vdom a svvoln materi
neb formy platn sice, ale neodpovdajc rubrikm. Crkev toti
peujc o dn udlovn svtost d na duchovnch, nejen
aby uvali platn materie a formy, ale tak aby j uvali
tak, jak crkv jest pedepsno; nebo jen tmto zkostlivm
zachovvnm rubrik lze nabti bezpenosti, kter zvlt pi
udlen svtost tak velice zapoteb jest. Neb tedy v tomto
ppade o zkon Bo, nbr o zkon crkevn; ale pece jen
ppad jest na sam hranici, a zaast tko jest rozeznati,
kde zkon Bo pestv a zkon ryze crkevn pon. Dme:
vdom, nebo nezavinn omyl nepit se ke hchu.
Dme dle: svvoln, nebo je-li dovoleno ve vjimench
ppadech uvati materie neb formy pochybn, tm spe jest
dovoleno (a liturg jest i povinen) uvati v podobnch ppadech materie neb formy alespo platn, by i rubrikm pln
nevyhovovala. Ne sm se tak stti jen z dvod vnch,
tm vnjch, m vce liturg nucen jest uchliti se od rubriky.
Jinak, nen-li takovho vnho dvodu, udl se svtost platn,
ale nedovolen. Svtost platn (teba i nedovolen) udlen
se neopakuje.
61.
II. Rubriky obadu prvodnch hled k onm obadm,
kter vlastn svtostn kon pedchzej, jej doprovzej a po nm
nsleduj, a tm valnou mrou pispvaj ke vzneenosti katolick
bohosluby. K nim se ad obady svtostnin a vbec posvtnch konv. Dl se na rubriky zvazn a rubriky poun.
a) Rubriky zvazn (rubricae praeceptivae) zavazuj liturga
pod hchem; o nich plat slova snmu tridentskho (sess. VII.
can. 13. de sacr.): Si quis dixerit, receptos et approbatosecclesaei
catholicae ritus in solemni sacramentorum administratione adhiberi consuetos aut contemni aut sine peccato a ministris pro
libito omitti aut in novos alios per quemcunque ecclesiarum
pastorem mutari posse: anathema sit. Ponvad vak zvaznost jich vyplv ie z pravomoci crkevn, me crkev
z nich dispensovati, a nezdka z vnch dvod skuten
tak v t kter rubrice dispensuje. Zavazuj pod hchem
bud tkm nebo jen lehkm.
b) Rubriky poun (rubricae directivae) nemaj rzu zkona,
nbr spe jen pokynu, a proto nezavazuj pod hchem (ani
pod lehkm); nehe liturg, jestlie rozumnm dvodem veden
od nich se uchyluje. Pidvme: rozumnm dvodem, nebo

Obecn zsady o zvaznosti rubrik.

135

i rubriky jen poun smuj k dstojnmu konn bohosluby

a jsou pokyny vrchnosti crkevn, i nebylo by rozumno nedbti jich naprosto. Kdyby se tak stalo ze vzdoru proti zkonu,
mohlo by nedbn jich bti snadno hnm, ba i tce hnm.
Dv otzky jsou prakticky dleit:
1. Kter rubriky jsou zvazn a kter jen poun?
2. Kdy liturg, nedbaje rubrik, he tce?
62.
1. Kter rubriky jsou zvazn a kter rubriky jsou jen
poun Odpovdme arci jen povechn, nebo v podrobnostech
bohoslovci dosti znan se rozchzej (S. Alph. Theol. mor. VI, 399).
Rubriky intra missam jsou vesms zvazn (bud pod tkm
nebo pod lehkm hchem); rubriky pi svtostech jsou vtinou zvazn, jen nkter jsou poun; u svtostnin vak jest
dosti rubrik rzem svm jen pounch. Vnosy kongregace
rit jsou zvaznmi, vysvtluj-li rubriku zvaznou nebo maj-li
klausuli: ab omnibus servetur nebo servari ab omnibus
mandavit a p.; jsou vak pouze poun, vysvtluj-li rubriky
jen poun nebo odpovdaj-li na dotazy bez uvedench klausul.
Rubriky zvazn zavazuj bud pod tkm nebo jen pod
lehkm hchem. I zde v podrobnostech bohoslovci se rozchzej, proe rovn jen povechn odpovdme, hledce
k zsadm vyloenm II, 55 nn. a V, 10 nn.
Rubriky zavazuj pod tkm hchem, naizuj-li kon, kter
bud sm sebou jest dleil (sem tedy tak nle vechny rubriky hledc k materii a form, VII, 60), anebo nabv dleitosti svm vznamem. Nen-li dleitost konu dosti zejma,
pihlejme k nzoru crkevn vrchnosti o vci t; prvem musme
za to mti, e b o kon dleit a vznamn, nedispensujeli crkev z nho vbec nikdy, nebo jen zdka, nebo
dispens papei reservuje, nebo psn kr a snad i trest nedbni rubriky. Pihlejme dle k obecnmu nzoru, a nkdy
dbejme i hlasu lidu, zvlt vme-li, e by nedbnm t neb
on rubriky byl pohren. A konen hledejme ve spisech klassickch liturgist, ritualist, pastoralistv a moralist pouen;
souhlas uenc mnoho v (III, 39), nesouhlas-li vak, uijme
nkter soustavy dvodnostn. Snad na dnm jinm poli neuv se nauky o oprvnn dvodnosti tak asto, jako prv
v oboru rubrik.
Rubriky zavazuj pod hchem jen lehkm, je-li pedmtem
jich kon jen nepatrn, kter nelze pokldati ani sm ani v-

136

Katolick mravouka VII, 62.

znmem jeho za zvlt dleit. K tomu dluno jet pidati,

e i pi rubrikch pod tkm hchem zvaznch liturg proheuje se jen lehce, poruuje-li rubriku jen nepatrn (a dopoutli rubrika nepatrnost pedmtu). Souhlas-li uenci, nebo
u-li alespo z valn sti, e to kter nedbn rubriky jest
hchem jen lehkm, mono na tom pestati; nesouhlas-li,
upravme si sami oprvnnou dvodnosti sv svdom.
Nkterou rubriku meme pokldati za rubriku jen pounou,
jestlie tak zejm vysvt z jejho znn (na p. potest, ad
libitum sacerdotis, pro opportunitate, si temporis ratio ferat
a pod.), nebo udvli vc zejm nepatrnou a nezvaznou,
nebo d-li se provsti jen ve vtch kostelch a pi etnm
duchovenstvu (na p. uspodn prvodv a pod.).
63.
2. Jak nedbn rubrik prvodnch, jest hchem tkm P
Pravme: rubrik prvodnch, jeliko o rubrikch podstatnch
svrchu VII, 60. ji s dstatek bylo vykldno. Vedeni zsadami IV, 1014. vyloenmi, soudme:
Nedbnm rubrik prvodnch dopout se knz hchu tkho,
bhaj-li se tyto ti podmnky :
a) B-li o rubriku pod tkm hchem zvaznou; nedbn
rubriky zavazujc jen pod lehkm hchem nebo rubriky jen
poun neme bti hchem tkm, i kdyby se stalo vdom a svvoln, a nepistupuje-li k nmu nkter okolnost
IV, 24. uveden.
b) Vdl-li knz, e rubrika ta zavazuje pod tkm
hchem, a byl-li si tak tto tk zvaznosti vdom; spadli
nedbn rubriky na vrub nezavinn nevdomosti nebo nezavinnho nedopaten, nelze mluviti o vin tk. O nsledcch
zavinn nevdomosti plat, co I, 50. bylo eeno.
c) Mohl-li knz v danch pomrech tto rubrice vyhovti; nelze zajist k vin pitati, je-li knz okolnostmi k odchylkm od rubriky pmo nucen, bud e musil (na p. udleje
svtost umrajcmu) spchati a nco (nepodstatnho) vynechat!,
nebo e nutno bylo svtost udliti a tato (ve vci nepodstatn) pesn dle rubrik udlena bti nemohla.
Z toho vidno, e knz ponkud jen svdomit uchlenm
se od rubrik nedopout se tak snadno tkho hchu, jeliko
zaast schz bud prvn nebo druh nebo tet podmnka; a
pak arci lze souditi ji jen na lehk hch nebo snad i na in
bezhn.

Rubriky men.

137

64.
P o z n. Vyloili jsme povechn zsady, dle kterch
ze posouditi zvaznost rubrik. Do podrobnost vchzeti nen
kolem vdy na; abychom vak na pkladech ukzali, jak
lze vyloench zsad uiti, vybrme nkter, a to prv nej
astji se vyskytujc rubriky a vykldme je dle zvaznosti.
Kde bohoslovci v mnnch se nesrovnvaj, sledovali jsme na
mnoze sv. Alfonsa nebo jin klassick autory.
14. Rubriky men.
65.
Rubriky men (rubricae intra missam) udvaj obady,
jimi knz ritu latinskho m se diti pi obtovn me svat;
jsou obsaeny v misslu, a to z sti na potku jeho mezi
rubrikami obecnmi (rubricae generales), z sti v Ordo
Missae a v knonu jakoto rubriky zvltn (rubricae speciales). Ponaj pstupem k olti a kon odchodem od olte;
jsou vesms zvazn.
66.
Neteba zajist vykldati, e knz m svdomit etiti mench rubrik. Zvlt bedlivm budi knz pi konsekraci, jeliko zde b nejen o dovolenost, nbr asto
i o platnost konu; avak i kdyby platnost konu netrpla,
pece odchylka, od pedepsanho ritu pi konsekraci jest
hchem, a zpravidla hchem tkm (VII, 60). Tce he,
kdo nkter konsekran slova vynechv nebo pehazuje
nebo mn nebo komol *) nebo bezdvodn opakuje. **) Pro
slu hlasu plat stejn pravidlo jako pro knon (Rubr. gener.
XVI, 3): Ita pronuntiet, ut et ipsemet se audiat et a circumstantibus non audiatur. Kdyby knz tak se ztiil, e by sm
ani elestu svch slov neslyel a slyeti nemohl, byla by konsekrace pochybn (pronuntiatio formae sit vocalis) a knz by
tm tce heil; ***) nem vak zase hlas svj tak sesliti, aby
jin jej slyeli (a snad jednotliv slova rozeznvali). Sly-li
*) Organick vada nebo navykl, mimovoln uinn chyba v ei
neb vslovnosti samozejm ke hchu se nepit.
**) Konsekrace sm se opakovati jen, kdy bud je jisto, e nebylo
konsekrovno (a v tom ppad konsekruje se absolutn), nebo je-li pochybno, zda bylo konsekrovno (a v tom ppad konsekruje se sub
conditione). Skrupulant, opakuje-li slova konsekran z pehnan zkostlivosti, obyejn (prv pro tuto zkostlivost) nehe nebo alespo tce
nehe; ale m si tento zlozvyk odvyknouti.
***) Nesta tedy konsekran slova a knon vbec tak tie kati,
jak smme kati brevi (VII, 33).

138

Katolick mravouka VII, 66.

jej asistent a snad i ministrant, neteba mu jet bti se hchu

nebo tko jest hlas svj tak upraviti, aby knz sebe sama
slyel, ale assistent vedle stojc ho neslyel; ale knz by
heil hchem lehkm, kdyby tak hlasit konsekroval, e by
i vzdlenj vc jej slyeli a slovm jeho rozumli. Slova
konsekran bute kna souvisle a neperuen; mal peruen nevad: kdyby vak peruen trvalo dle, asi nkolik
minut (na p. e by celebrant uprosted konsekranch slov
postien byl kalem, kter by mu v dokonen jich brnil),
lpe jest opakovati konsekran slova t kter podstaty od
potku, po ppade podmnen.
67.
Pi ostatnch obadech mench povinni jsme diti se
rubrikami, nieho nevynechvajce, nieho nepidvajce, nieho nemnce.
1. Nileho nevynechvajce (nihil omittatur). Ritus men
skld se z dnch a mimodnch st. dn sti men
(ordinariae missae partes) jsou ony, kter pi kad mi se
kaj (nikdy se nevynechvaj); zavazuj pod tkm hchem,
pipoutj vak nepatrnost pedmtu, pokud vynechan st
ani vznamem ani rozsahem nevynik. Mimodn sti men
(extraordinariae missae partes) jsou ony, kter pi nkter mi
se kaj, pi jin se vynechvaj; zavazuj pod hchem jen
lehkm. Soudme te d y : Tce he, kdo vynechv celou
stupovou modlitbu, nebo hlavn kollektu, nebo epitolu, nebo
evangelium, nebo offertorium, nebo v knonu kteroukoliv
oraci (nebo teba i jen nkolik, na p. asi 10 slov), nebo Pater
noster, nebo lmn hostie a spoutn j do kalicha, nebo puriikaci kalicha; nebo kdo nems vody do vna, nebo kdo j
tolik pidv, e platnost konsekrace v pochybnost uvd. *)
Lehce jen he, kdo Vynechv alm Judica, nebo Kyrie
eleison, nebo Glria, nebo Crdo, nebo sekvenci, nebo
*j Eugenii IV. bulla ad Armenos d: vinum de vit, cuiante conseorationem aqua modicissima admisceri debet. Sta tedy teba pouze
jedna kapka, jen kdy knz m jistotu mravn, e pilil vody; nejlpe
pidati jen nkolik mlo kapek (810), ale teba opatrnosti, aby nebylo
vody pli mnoho. Sm j bti nejve tolik, aby voda k vnu byla v pomru 1:5; kdyby bylo vody vce (na p. 1:3), byla by konsekrace pi
silnm vnu pochybn, pi slabm neplatn. Je samozejmo, e voda pims se mezi m; pimsit! ji pede m nen dovoleno. Lze uiti kad
pirozen pitn vody, by to byla kyselka, utnivka nebo voda alkalick.
S. Off. 22. Febr. 1904. asopis katol. duch. 1905, str. 473.

Rubriky men.

139

tractus, nebo posledn evangelium (sv. Jana), nebo v kollektch

kommemoraci, nebo st epitoly neb evangelia; me vak
vce takovchto mench vpustk pi jednom celebrovn *)
snadno srsti v pedmt vn (a zploditi tk hch). Lehce
jen he, kdo 'vynech tu a onde k nad obtinami, nebo
der v prsa, nebo genuflexi, nebo kdo neklek a k zemi,
nebo vbec kony ty nedbale kon, nebo kdo vynechv
incensaci, nebo nek to, co zpv chr, nebo bezdvodn **)
purifikuje kalich pouhou jen vodou a p.
Co m initi celebrant, jestlie z nepozornosti***) nco
zapomnl Odpovdme: Zpozoruje-li chybu hned nebo po nkolika mlo slovech potichu pronesench, zastav se a chybu
ihned naprav. Zpozoruje-li vak chybu pozdji, kdy ji dle
pokroil, lime; zapomnl- li nco podstatnho (na p. pi obtovn nebo konsekrovn), tak e by i platnost obti v nebezpe uvedena byla, nezbv, ne napraviti chybu (pro nkter ppady rubriky samy podvaj nvod, jak se to stti
m); zapomnl-11 vak nco nepodstatnho, nem se ji vraceti,
ponvad by tm jen ruil men d.
68.
2. Nieho nepidvajce (nihil adjiciatur); tce he,
kdo pidv nco ke mi, chtje tm zavdti nov njak
ritus; pid-li vak nkdo z nemstn pobonosti nkterou
oraci v misslu obsaenou, nebo Glria neb Crdo, kdy se
kati nem, he jen lehce. Svvoln vak pidvati Glria
neb Crdo pi rekviem, m se za tk hch; pravme:
svvoln, nebo dje-li se tak z roztritosti neb nepozornosti,
nen to hchem tkm, nbr jen lehkm, a po ppad
dnm.
69.
3. Nieho nemnce (nihil immutetur); lehce he, kdo
k jinou epitolu, evangelium, praefaci, Communicantes atd.,
ne jak prv na ten den pipad, nebo kdo slova komol,
nemn jinak jejich smyslu, nebo kdo v zakzan den slou
mi votivn nebo rekviem, nebo kdo neet rubriky ciara
voce aut secreto( Rubr. gener. XVI.). Uveden rubrika d
*) Vpustky z nkolika ;neb vce) m nesrstaj, ponvad kad
me jest celkem samostatnm.
**) Omluvnm dvodem byla by drahota vna, nebo eten prdla,
uv-li knz vna ervenho, siln barvcho.
***) Dme z nepozornosti, ponvad schvln a mysln zajist
nikdo tak neuin.

140

Katolick mravouka VII, 69.

tak: non admodum festinanter, ut advertere possit, quae

legit, nec nimis morose, ne audientes taedio afficiat. Tce
he, kdo s celebrovnm tak spch, e za tvrt hodiny jest
hotov; nebot v t krtk dob (a kdyby i nejkrat formul
ml) neme vechno dn a pln vykonati a pronsti, a
nic nedme o nect ke svtosti a pohoren. Nejpimenj
(dle slov Benedikta XIY.) jest doba asi 20 a 30 minut, dle
dlky formule a mnostv kommemorac. Pes pl hodiny
prodlouiti tichou mi nen radno; knz tm sice nehe, ale
zdruje vc a vzbuzuje jejich nevoli.
Pod zkaz: nieho nemnce spad tak liturgick e,
kter intra missam ve vech stch jest latinsk, a bez zvltnho dovolen s jinou e zamovna bti nesm (pod hchem
tkm).
70.
S menmi rubrikami zce souvis rubriky o pprav
a dkinn a jinch konech a modlitbch, maj vak zvaznost znan mrnj. Celebrovati s rukama velmi pinavmi bylo by hchem tkm; m-li vak knz ruce ist
neteba bti pli zkostlivm, lotio manuum zavazuje ante
missam jen pod lehkm hchem, post missam pak vbec nen
zvaznou (S. Alph. Theol. mor. VI, 409). Takt zavazuj jen
pod lehkm hchem modlitby kan pi oblkn posvtnch
rouch, jako i modlitby pikzan po tich mi (Ave Maria,
Salve Regina, Oratio). Nehe, kdo nek modlitby ppravn
pede m (praeparatio ad missam) a dkovn po mi (gratiarum actio post missam); ale knz, kter by maje dosti asu
zcela bez ppravy (teba jen kratink a vlastnmi slovy uinn) pistoupil k olti, nebyl by lehkho hchu prost. Dkinn me beze hchu vynechati (ponvad sm men ritus
ode slov: Quod ore sumpsimus a ke konci jest(dkinnm);
ale neslu se, hned od olte spchati ad saecularia, a nic
nedme, e prv po mi knz velmi mnohch a znanch
milost si vyprositi me.
15. Chlb a vno.
71.
L Hostie budi upeena z ist penin mouky a vody,
beze vech jinch jakchkoliv psad, z tsta nekvaenho. *)
*) Katolick knz ritu latinskho nesm konsekrovati in fermentato,
katolick knz ritu eckho nesm konsekrovati in azymo; mek-li

Chlb a vno.

141

Zkon ten ve pod tkm, hchem, v prvn ad sprvce

kostela, ale pak arci tak celebranta. Dme: beze vech
psad ; nesm se tedy ani jin mouka (na p. itn a pod.)
pimsiti, tm mn ltka, kterou nelze zvti moukou obiln
(na p.re, kukuice, mouka uml), nebo ltka, kter vbec
ani moukou nen (na p. sl, mslo, olej). Hostie bute erstv;
tce he, kdo konsekruje (nebo ke konsekrovn pedkld)
hostii plesnivou nebo pli starou, kter ji pozbv chuti
chlebov (pestv bti chlebem). Mnoho pad na vhu, kde
a jak se hostie chovaj; ale i v pznivch pomrech nebudte
hostie men star ne jeden msc;*) v nepznivch pomrech (v kostele vlhkm, za doby zimn) arci teba brti
hostie erstvj, nejve asi 14 dn star. Uvati hosti ti
msce starch prohlsila kongregace rit (r. 1826) za ingens
abusus omnino tollendus. Hostie budi kulat (v eck crkvi
tverhrann), cel, ist; tce he, kdo konsekruje (nebo ke
konsekrovn pedkld) hostii velmi popinnou nebo velmi
polmanou; lehce jen he, je-li hostie jen ponkud zapinn
nebo mlo nalomen. Pozoruje-li knz podobnou vadu ped
obtovnm, vezmi hostii jinou; pozoruje-li vadu po obtovn,
nechej hostii a pokrauj. Hostie men bute ponkud vt,
ne hostie pro pijmn; kdyby vak vtch hosti prv se
nedostvalo, sm se ke mi vzti i hostie men. Hostie pro
pijmn (partikule) nebudte ani pli mal, ani pli velik,
nejlpe asi 3 cm v prmru.
Sprvce kostela jest povinen peovati, aby Eucharistie
v monstranci a v ciboriu byla vas obnovovna (renovatio
Sacramenti). Zkony crkevn daj, aby tak se dlo nejmn
kadch 14 dn, **) v kostelch vlhkch a za vlhkho poas
v mst, kde nenalz kostela svho ritu, sm celebrovati v kostele jinho
ritu katolickho, ale ritem svm a s hosti dle svho ritu upravenou.
Jenom v tom ppad, e by naprosto nemohl opatiti si hostii dle svho
ritu, sm uiti hostie, jakou v eenm kostele dostane.
*) Hostiae in missa consecrandae non a laicis personis, sed ab
ecclesiasticis monasteriisve sumantur. Eae autem azymae sint, non fermentatae, atque ex sola aqua naturali et farina confectae, non mucidae, non
putres, non maculis aspersae, non confractae; sed omnino recentes. Et
quae ante mensem coctae sint, nullo modo consecrentur. Synodus archidioec. Pragensis 1605. De sacrosancto Missae sacrificio.
**) Cone. Prov. Prag. pag. 193. Ordin. list Prask arcid. 1905
str. 48.

142

Katolick mravouka VII, 71.

nebo pi etnj nvtv kostela (kdy se tvo znan vpry) dle poteby astji. K renovaci dluno uiti hosti erstvch, nejve 14 dn starch. Nov konsekrovan hostie nebudte nikdy smchny se starmi. Potme-li dle tchto vnos, sm mezi upeenm hostie a konsumovnm Eucharistie
uplynouti asi msc; proto zajist nehe duchovn sprvce,
jestlie, vzav ke konsekraci zcela erstv hostie, pi suchm
tabernklu renovaci vykon za msc. Pi delm otlen nebyl
by lehkho hchu prost; tce by heil, kdy by z jeho
nedbalosti Eucharistie poala se kaziti nebo chu chlebovou
ztrceti (co za nepznivch pomr dosti brzo stti by se
mohlo), nebo kdy by (i za pznivch pomr) otlel s renovac pli dlouho (eknme: asi dva msce).
72.
2. Vno pro Eucharistii ustanoven budi skuten vinum
de vit. *) A dovoleno jest uvati i blho i ervenho vna,
pece pednost zasluhuje bl, ponvad jm se prdlo kosteln
(purificatoria) vce uet; a dovoleno jest uvati jakchkoli
(jen kdy pravch) vn, drahch a vzcnch i lacinch a obyejnch, pece obyejn vno lpe se hod, ponvad vna
vzcn bvaj asto velijak pipravovna. Vyloueny tedy
jsou: npoje alkoholick (mimo vno samo); vno bez alkoholu;**) vno uml, chemicky pipravovan, i kdy dle
chemickho rozboru m v sob tyt ltky, jako vno z rvy;
vno vylisovan z nezralch hrozn; ocet; vno siln vodou
zedn. Konsekrace tchto tekutin byla by neplatn a arci
tce hn. Platnou, ale nedovolenou materi jest: mot
(mustum), vno nekvaen, vno s psadami. Konsekrace v tto
materii jest sice platn, ale tce hn. Pochybnou materi
jest vno, je pon kysati a kaziti se, konsekrace v nm
jest hchem tkm. Dovoleno jest uvati vna z rozinek
(ex uvis passis seu exsiccatis), jen kdy liquor ex colore et
gustu dignoscatur esse vrum vinum. S. Officium 10. April.
1889.
*) Vinum purum adhibeatur in Missa, quod non acidum, non corruptum, non herbis aliisve rebus conditum sit; atque ob decorem et munditiam, si fleri possit, album habeatur. Synodus arcidioec. Pragensis 1605,
De sacrosancto Missae sacrificio.
**) An vinum, etsi de vite sit, cui tamen artis ope omnis vini spiritus (alcool) adimitur, sil adhuc valida ae licita consecrationis materia. . .
respondendum: Negative. C. S. Inqu. 1. Junii 1910.

Men poteby.

143

16. Men poteby.

73.
I. Men roucha. Celebrant budi odn pedepsanmi
menmi rouchy; zkon ten zavazuje pod tkm hchem. Jest
vak dvodn mnn, e celebrovat! bez cingula nebo bez
humeralu jest hchem pouze lehkm. Roucha men budte
Zachoval a ist; celebrovati s rouchy velmi roztrhanmi
nebo velmi pinavmi je tkm hchem. Avak jen lehkm
hchem jest, jsou-li roucha jen ponkud potrhan nebo jen
ponkud popinn. Starati se o zachovalost a istotu rouch
pslu v prvn ad sprvci kostela. Roucha mjte pedepsanou liturgickou barvu; he, ale jen lehce, kdo bez dvodu
uv roucha barvy nepslun. Pravme: bez dvodu8, nebot
nehe, kdo z vnho dvodu, na p. e jinch rouch po
ruce nen, nebo e pi nvalu celebrant nelze vem vyloiti
roucha v barv pedepsan, celebruje v orntu barvy jin
nebo takovto ornt vykld. K liturgickm rouchm pat
t talr (klerika); jm budi knz pi mi, jako vbec pi
kad liturgick funkci odn. Conc. Pro v. Prag. (pag. 26)
vel: Districte inhibemus, ne quis missam celebret aut aliquo
sacro munere fungatur, quin veste talari indutus sit. Srv.
Ordin. list prask arcid. 1909, . 2., str. 18. Nedbati tohoto
pedpisu jest hchem, ale hchem pouze lehkm.
74.
II. Posvtn ndoby. Pod tkm hchem vyaduje se
kalich a patena. M pak bti kalich zlat nebo stbrn, nebo
alespo s kuppou stbrnou, uvnit pozlacenou; stejn pkaz
plat o paten. Pro chudobu dovoluj se kalichy cnov, uvnit
zlacen, nikoli vak kalichy z jinho kovu zhotoven *) nebo
sklenn (teba i pozlacen). Kalich a patena mus bti konsekrovny; tce he, kdo vdom v kalichu nekonsekrovnm celebruje.**) Kalich znovu pozlacen mus znovu bti
konsekrovn. Pro zhotoven ciboria, ostensoria a lunuly plat
*) Prask provinciln koncil (str. 186) dovoluje kostelm nedostaten
dotovanm uvati i nadle kalich mosaznch neb mdnch, dobe vak
zlacench; ale d, aby pi nejbli pleitosti alespo kuppa a patena
byly ze stbra pozeny a pozlaceny. Pape Pius IX. (6. prosince 1866)
dovolil hotoviti kalichy ze smeniny aluminia (10%) a mdi (90/,), ale
tak, aby smenina ta byla postbena (3 gr stbra na 1 dcmJ) a pak pozlacena (025 gr zlata na 1 dcms).
**) Kdyby nkdo bona lide tak uinil, kalich pece jet nenabv
konsekraee.

144

Katolick mravouka VII, 74.

tyt pedpisy jako pro kalich a patenu; zvlt vak kuppa

Ciboria a lunula budte zhotoveny alespo ze stbra a pozla
ceny (kuppa alespo uvnit). Ndoby ty maj bti benedikovny.*) Na vrchu ostensoria a ciboria budi pipevnn viditeln kek.
Posvtn ndoby, obsahuj-li Eucharistii, sm penet!
nebo jich se dotkati jen knz neb jhen, jinak nikdo, zvlt
dn laik; uin-li tak pece (mimo ppad nezbytn poteby)
a to vdom, tce he. Jsou-li ndoby ty przdny, sm noiti je a dotkati se jich pi slub oltn jen podjhen, neb
jhen a knz; mimo slubu oltn vak tak klerikov, eholnci, eholnice, ano i laikov, d-li tak rozumn dvod
(na p. sluba kostelnick). Nedbati tohoto pkazu jest hchem,
ale jen lehkm. Doporuen hodno jest, aby celebrant sm
si kalich ke mi pipravil, neb alespo aby sm hostii na
patenu poloil; m pak jistotu, e se nic nepehldlo.
K celebrovn nle dle: corporale, palla, purificatorium, velum, bursa. Velum a bursa nleej k orntu, zvl
se nebenedikuj, a celebrovati bez nich nen hchem (ani
lehkm). Corporale, purificatorium a palla maj bti zhotoveny
ze lnnho pltna nebo z konop (tedy nikoliv z bavlny nebo
vlny); corporale a palla maj bti benedikovny, pro purificatorium vak benedikce nen teba. Celebrovati bez korporlu
nebo s korporalem nebenedikovnm jest tce hno (leda
e by naprost a nezbytn nutnost omlouvala). Palla jest st
korporlu, od nho oddlen; mnoz bohoslovci vak tvrd, e
nen tkm hchem celebrovati bez pally nebo s pallou nebenedikovanou. Ostatn palla me v nedostatku nahrazena
bti jinm korporalem nebo purificatoriem nebo bursou. Nen-li
purificatoria po ruce, me bti nahrazeno jakmkoliv tekem; jen e t nesm pak ji profnnm elm slouiti.
Corporale sm se vyvati a krajkami krliti na pokraji (nikoli vak uprosted). Palla sm bti. na povrchu okrlena
nebo vyvna; sm bti i z tuh ltky zhotovena, ale st
dolej budi opatena oddlitelnm pltnem, st pak hoej
nebudi barvy ern a nemj znaky smrti. Corporale, palla a
purificatorium budte Zachoval a ist; zvlt vak dluno
hledti istoty korporlu. Celebrovati s korporalem velmi pi
*) Nelze tedy ciboria uiti msto kalicha k celebrovn.

Men poteby.

145

navm je tce hno; nen-li korporl pli zapinn, je

jenom lehkm hchem uvati ho, a v ppad nezbytn poteby
i bezhno.
Korporaly, pally a purificatoria m z prvn vody pti
podjhen (jhen, knz), a nen-li to mono, alespo tonsurovn klerik; laiku toho dovoleno nen. Kdyby tak (bez nalhav
poteby) pece uinil, heil by lehce. Korporaly, pally a purificatoria maj pti se v ndob, kter slou jen tomuto
elu (a dnmu jinmu, zvlt ne profnnmu); voda budi
vylita do sacraria. Jsou-li korporaly, pally a purificatoria podjhnem z prvn vody vyprny, me dal itn kdokoliv
jin vykonati. Na ostatn prdlo kosteln (mappy oltn, alby,
humeralia, cingula, rochety, superpellicia, teky pro lavabo
atd.) se pedpisy ty nevztahuj, ale pece neslu se, aby
s obecnm prdlem pohromad se praly; slu se kosteln
prdlo pti zvl.
75.
III. Z ostatnch poteb mench a oltnch uvdme jen
svtlo a svce. Na olti dovoleno uvati jen voskovic (z istho
velho vosku). Pi tich mi maj hoeti dv voskovice; vbec
beze svtla celebrovati bylo by tkm hchem, celebovati
pi jedn jen voskovici bylo by hchem lehkm. Pi tich
mi zpravidla nem vce voskovic hoeti ne dv; najm nen
dovoleno rozehnouti vce voskovic na poest celebrantovu,
nen-li biskupem (teba by i vysokou hodnost vynikal anebo
i prvo pontifikli ml), ale nezakazuje se rozehnouti vce
svtel na zven zevnjho lesku, dje-li se tak za pinou
nedln neb svten slavnosti nebo pouti, nebo na poest nkterho svtce a pod. Pi zpvan mi a pi tich mi, kter
zpvanou zastupuje, maj hoeti alespo tyi voskovice, me
jich vak bti i vce. Na olti samm (in mensa altaris) nesm se umstit! jin svce ne voskovice z istho*) velho
vosku; bylo by tkm hchem na olti uvati msto voskovic
svic jinch, na p. stearinovch, ano ani pospolu nesm bti
*) Vzhledem k obti opatiti svce z naprosto istho, s nim nesmenho velho voskn dovolila S.Rit. Cong. 14. Dec. 1904, aby smlo
se uvati svic, jim ciz vegetln nebo animln ltky pimeny jsou >
biskupov vak pro viribus curent, ut cereus paschalis . . . et duae candelae in Missis accendendae sint ex cera apum saltem in maxima parte;
aliarum vro candelarum . . . supra altaribus . . . in majori vel notabil1
quantitate. Ord. list pra. 1905, str. 24.

146

Katolick mravouka VII, 75.

umstny na olti (na p. voskovice a stearinov). Avak vedle

olte nebo nad oltem pi obraze oltnm a vbec mimo
olt (extra mensam altaris) jest dovoleno uiti i jinho jakhokoliv svtiv, nejen k praktickm potebm (k zaplaen
temnoty), nbr i k pouh jen oslav; na p. svic stearinovch, oleje, plynu, acetylnu, svtla elektrickho a pod. (S. C.
R. 8 . Martii 1879; 4. Jun. 1895; 16. Maji 1902. Ord. list pra.
arcid. 1902, . 27, str. 105; S. C. R. 22. Nov. 1907 (as. katol.
duch. 1908, str. 253; Acta Ap. Sedis 1910, num. 17, pag. 689.)
Ped oltem, na kterm se chov nejsv. Svtost, m
hoeti lampa, vn svtlo. Plniti se m olejem olivovm; kde
vak bylo by tko opatiti jej, mohou biskupov dovoliti, aby
se uvalo jinch olej rostlinnch (nikoli vak msla nebo
tuk zvecch), nebo, nedostv-li se oleje, aby velho vosku
(S. C. R. 27. Nov. 1908. as. katol. duch. 1909, str. 239) uvno
bylo. Lampa m hoeti stle (proto vn svtlo), a tce
he sprvce kostela, zavin-li nedbalost svou, e svatostnek
po del dobu, na p. po cel den, zstv beze svtla; zanedbti svtlo vn na krat dobu, na p. nkolik jen hodin,
jest hchem pouze lehkm.
17 6 .
IV. Ministrant. Knzi celebrujcmu, m pisluhovati
ministrant muskho pohlav. Pkaz ten zavazuje v obojm smru
pod tkm hchem. Tce tedy he, kdo bez nalhav poteby celebruje bez ministranta, ale spe jet by sml celebrovati bez ministranta, ne s psluhou enskou. ena nesm
pisluhovati pi olti; nen-li muskho ministranta po ruce,
a ke-li poteba celebrovat!, pipravi si knz konviky a ve
co potebuje tak na blzku olte, aby to snadno mohl doshnouti. ena, na p. eholnice, sm v tom ppad odpovdti, ale jen z daleka; jinak si knz odpovd sm. Dme;
bez nalhav poteby ; jsou pak tyto ppady, kde by knz
sml nemaje ministranta celebrovat! i bez nho: 1 . aby konsekroval umrajcmu chybjc viaticum, 2 . aby lid mohl slyeti nedln neb svten mi, ve ktermto ppad vak nkter mu (je-li ptomen), alespo m pisluhovati, 3. aby
knz sm mohl vyhovti sv nedln neb svten povinnosti,
4. mus-li ministrant mezi m odejiti a nen-li nikdo, kdo by jej
nahradil. Nedovede-li ministrant odpovdati, anelze-li jej nahraditi
jinm, kter um odpovdati, odpovdej si knz sm. Neodpovd-li ministrant sprvn, neopravuj knz ministranta; me-li

Povinnost celebrovati.

147

pohodln a nepozorovan doplniti, co schz, uini tak, jinak

ale nebudi zkostliv. Nen teba, aby ministrant svou st
kal zpam ti (jak obyejn se dje); me ji tak sti, a jest
zajist zhodno, aby tak inil, dokud neum z pamti pln
sprvn odpovdati. Pi tich mi sta jeden ministrant, a rubrika (Rit. serv. in celeb. missae II. nn.) mluv pouze o jednom,
ale nen dnho zkazu pibrati jich i vce; je-li ministrant
vce, sta, kdy jedin z nich odpovd. Pi zpvan mi pisluhujte alespo dva ministranti, mohou-li bti opateni; jinak
i zde sta jedin.
17. Povinnost celebrovati.
77.
Povinnost celebrovati vyplv knzi jednak z jeho
knstv, jednak z adu na sloenho.
Z titulu knstv (ratione sacerdotii) povinen jest knz,
aby vbec nkdy celebroval. Nejmen mru tto povinnosti
oznauje S. C. C. (v listop. 1696. S. Alph. Theol. mor. YI, 313)
slovy: Qui sine justa causa ter vel quater in anno non celebravit, peccat mortaliter et potest ab episcopo puniri." Nesta
vak pouze ti- neb tyikrte do roka celebrovati, nbr
nutno tak toto celebrovn pimen rozdliti, na p. na
hlavn svtky nebo v dob jejich, ale tak, aby knz nezstal
dle ne asi pl lta bez celebrovn. To nejmen mra povinnosti pod tkm hchem uloen; avak pod lehkm
hchem povinen jest knz astji celebrovati. Snm tridentsk
(sess. XXIII. cap. 14. de ref.) vel: Curet episcopus, ut ii (presbyteri) saltem diebus dominicis et festis solemnibus, si autem
curam habuerint animarum, tam frequenter, ut suo muneri satisfaciant, missas celebrent. Z toho lze souditi, e lehce he
knz, kter v nedli neb v zasvcen svtek, moha pohodln
celebrovati, bezdvodn necelebruje; nen vak hchem, vynech-li tu a onde (i v nedli neb v zasvcen svtek) celebrvn, je-li k tomu njakm rozumnm (teba i nepatrnm)
dvodem veden, na p. e mu na cestch celebrovn jest ponkud obtno neb nepohodlno, nebo e jest trochu churav,
nebo e nen disponovn a pod. Arci necelebruje-li knz v nedli neb ve svtek sm, jest povinen slyeti mi svatou, jako
kad jin katolk. Slu se sice, aby knz i v jin (vedn)
dni celebroval, ale zavzn k tomu nen, ani pod lehkm
hchem, najm nen povinen celebrovati kadodenn.

148

Katolick mravouka VII, 77.

Na Hod Bo vnon sm kad knz tikrte celebrovati; pravme: sm, ale nen povinen uiti prva svho: chce-li,
me pi jednom nebo dvojm celebrovn zstati.
Z titulu adu na sloenho jest knz zavzn, aby tak
asto celebroval, jak asto mu vel sven ad. Najm duchovn sprvce jest zavzn pod tkm hchem celebrovati
kadou nedli a kad (i zruen) svtek, jednak aby lid sv
nedln a svten povinnosti mohl vyhovti, jednak aby applikoval pro populo. Neme-li (po ppad nechce-li) sm celebrovati, jest povinen postarati se o to, aby jej jin knz zastal. Avak ani knz v duchovn sprv zamstnan nen povinen
celebrovati kadodenn, neve-li ho k tomu zvltn njak
povinnost.
18. Doba celebrovn.*)
78.
Rubrika (Rub. gen. XV, 1) d: Missa privata saltem
post Matutinum et Laudes quacunque hora ab Aurora usque ad
Meridiem dici potest.* Oba terminy, zaten (aurora) a konen (meridies), neberou se mathematicky, nbr mravn;
rubrika d, aby celebrant nebyl ped svtnm hotov a po
poledni nezaal. Rubrika ta jest zvazn; he tud, kdo by
se j nedil, a to pi nepatrn odchylce od doby zkonit
hchem jen lehkm, pi znan vak odchylce hchem tkm. Jedna hodina ped asem a po ase povauje se ji
za odchylku znanou. Bezhnou vak jest odchylka, a to
teba i znan, je-li dostaten odvodnna; dostatenm
pak dvodem, celebrovati ped asem nebo po ase, jest:
1 . poteba konsekrovati viaticum umrajcmu; 2 . chvly hodn
obyej celebrovati asn rno, aby emeslnci, dlnci, sluky,
hospodyn atd. mohli mi svat obcovati; 3. pina veejn,
na p. poheb (andlsk), processi, dle trvajc slavnostn
obady, nutn zaopaten nemocnho a vbec kad rozumn,
zvlt nepedvdan dvod, kter nepipout, aby vas bylo
celebrovno (zvlt v nedli a ve svtek); 4. vn pina soukrom, na p. neme-li knz jinak vyhovti sv nedln povinnosti, ne kdy pli zhy nebo pli pozd
celebruje. m vce teba odchliti se od asu zkonitho, tm
vtho a vnjho k tomu dvodu teba. Pro jednotliv ppdy me biskup dispensovati.
*) esk slovnk bohovdn, I. 786. I. aurra .

Povinnost celebrovat!.

149

O blim uren obou hranic plat tato pravidla: Poledne

uruje se (obdobn jako plnoc) asem slunenm nebo stednm nebo stedoevropskm nebo veejnmi hodinami (II, 85).
Svtn ili svit ili rann soumrak (aurora) jest doba ped
vchodem slunce. Rozeznvme dvoj soumrak, obansk
a astronomick. Soumrak obansk (rann) pon,*) kdy ve
voln prod bez umlho svtla lze sti obyejn psmo;
doba ta nastv, kdy slunce vystoupilo a na 6 / 2 0 pod
obzorem.**) Astronomick soumrak pon, kdy na vchodnm obzoru pozorovati lze slab svtlo a nejmen hvzdy
miz; doba ta nastv, kdy slunce vystoupilo a na 18 pod
obzorem.***) Astronomick soumrak pon tedy mnohem dve
ne obansk. V jinch krajinch nen difference mezi nejkratm a nej delm dnem znan, hodina vchodu slunce
v zim a v lt se pli neli, a oboj soumrak pon v dobu
skoro stejnomrnou po cel rok; tu lze oboj soumrak (i obansk i astronomick) vzti za zklad pro vpoet dovolenho celebrovn (astronomick arci jest vhodnj). Jinak
vak jest v krajinch severnjch. V tch doba vchodu slunce
v lt a v zim znan se li a trvn soumraku jest velmi
nestejnomrn; ) pi zempisn ce vt ne 4 8 7 2 slunce
kolem slunovratu letnho ani nesestupuje pod 18 pod obzor a
astronomick soumrak (veern s rannm) trv po celou noc.
Proto v krajinch severnjch zpravidla potek soumraku
uruje se prmrn bud nazenm biskupovm nebo prvoplatnm obyejem. U ns v echch plat toto pravidlo: Dovoleno jest poit mi dv hodiny ped vchodem slunce. (Sko*) Pro trvn rannho i veernho soumraku plat obdobn stejn
fysick zkony.
**) Obansk soumrak v Praze pon: v jarnm a podzimnm rovnodenn v 5 hod. 19 min., tedy 41 min. ped vchodem slunce; pi zimnm
slunovratu v 7 hod. 15 min., tedy 50 min. ped vchodem slunce, pi
letnm slunovratu ve 3 hod., tedy 56 min. ped vchodem slunce.
***) Astronomicky soumrak v Praze pon: v jarnm a podzimnm
rovnodenn ve 4 hod. 5 min., tedy 1 hod. 55 min. ped vchodem slunce;
pi zimnm slunovratu v 5 hod. 58 min., tedy 2 hod. 6 min. ped vchodem slunce. Kolem letnho slunovratu nekles slunce pod 18 pod
obzor a soumrak trv (od 30. kvtna do 20. srpna) po celou noc.
) Nejkrat soumrak (i obansk i astronomick) jest pi jarnm a
podzimnm rovnodenn, ponkud del pi zimnm slunovratu, nejdel pi
letnm slunovratu.

150

Katolick mravouka VII, 78.

dopole, Pr. kn. bohosl. past. 2. vyd. II. str. 55. Uebn kn.
bohosl. past. str. 253.) Jinde, kde v zim vbec dnho soumraku nen (tedy jet dle na severu), dovoleno jest celebrovati v tu dobu, ve kterou lid obecn vstvaj, chystajce
se jti za svm povolnm, kdy tedy obvykl obansk den
pon (Congreg. spec. 18. Sept. 1634); v lt pak, kde soumrak trv po celou noc, neslu se poti s celebrovnm ped
druhou hodinou rann, jeliko crkev, udluje-li indult asnjho celebrovn (ped svtnm), pece obyejn nikdy nedovoluje celebrovati dve ne o druh hodin.
19. Pozornost. mysl celebran a konsekran.
79.
I. Pozornost. Me svat jest konem velevnm a vyaduje pozornosti celebranto vy jednak svm vznamem, jednak,
aby celebrant mohl patin dbti rubrik. Pozornosti p se
roztritost, t. j. zabvn se vcmi, kter nenleej k celebrovn; je-li dobrovoln, jest hchem bud lehkm nebo tkm.
Pravme: je-li dobrovoln, nebo za mylenky, kter samodk pichzej, celebrant neme, a i mnoh jin roztritost,
kter (psn eeno) celebrant snad byl by zabrniti mohl,
nesm se pitati, jeliko knz pi olti, jsa na mst veejnm, snadno pstupen jest dojmm zevnjm. Tce he,
kdo mezi knonem, zvlt vak pi konsekraci neb pi pijmn zan se dobrovoln njakou del dobu pedmtem,
kter zajm jeho mysl pln nebo alespo v tak znan
me, e jest mu nemono nebo tm nemono dbti posvtnho konu, na p. kdo uvauje o njak vdeck nebo politick nebo sociln atd. otzce, nebo o svch nebo cizch pomrech a pod. Ne dje-li se tak mimo knon, anebo teba
i v knonu, avak mimo konsekraci a jen po kratinkou dobu,
tak e platnost konu nen v nebezpe, jest hch ten pouze
lehkm hchem. Celebrant vak nebudi pli zkostlivm
a nenapnej sil svch nad mru, nebo chtje se roztritosti
vysthati, prv proto snadno v ni upad. Sta, je-li pi mi
tak pozornm, jak vbec pi vnch vcech pozornm bv,
a db-li zvlt pi konsekraci toho, aby se nemlil. Dodatkem
uvdme, e nelze zvti roztritost, jestlie celebrant, dbaje
toho, eho pi celebrovn dbti m, zrove ponkud si vm
toho, co jinak pi mi se dje, na p. zdali ministranti podn
ministruj, koln dti slun se chovaj a p.

Applikace. Stipendium.

151

80.
II. mysl celebrani a konsekran. Me svat jest inem
lidskm a vyaduje myslu i pro celebrovn i pro konsekrovn. Necelebruje tedy a nekonsekruje, kdo by se jen cviil
nebo jinm ukazoval, jak se me slou, tebas by i pi tom
v men roucha byl odn a ped sebou hostii a v kalichu vno
ml, jeliko nem myslu. Nejlpe jest mti mysl soudobn
ili aktuln (ped celebrovnm: volo celebrare Missam,
ped konsekrovnm: volo consecrare). Ale sta pln mysl
bytn ili virtuln; ten pak nemus bti pmo a zejm projeven, sta i mlky naznaen. Na p. jde-li knz dle svho
zvyku do kostela, odv-li se v sakristii posvtnmi rouchy
a kr-li k olti, jest tm mysl jeho celebrovati s dstatek
mlky naznaen; a be-li pi knonu jako obyejn hostii
neb kalich do ruky, neteba mu, aby se zastavoval ke vzbuzen myslu konsekranho, nebo t z celho jeho jednn
s dstatek vyplv. Chce-li knz mimo men hostii jet jin,
na p. do monstrance nebo do ciboria nebo pro pijmn lidu,
konsekrovati, jest teba, aby jeho mysl konsekran vztahoval
se tak na tyto hostie. Podrobnosti uvd: Missale, De defectibus
in celebratione, VII.
20. Applikace. Stipendium.
81.
Uitky me svat (fructus sacrificii missae) jsou milosti,
kter Bh pro tuto obt lidem udluje. tme troj men
uitek: obecn, zvltn, osobn.*) Uitek obecn (fructus generalis) vyplv z kad me vem vcm, ivm i mrtvm,
v nejhojnj me arci zbon ptomnm. Uitek zvltn
(fructus specialis seu ministerialis) pipad tomu, za koho me
zvltnm zpsobem se obtuje nebo applikuje; psob per
modum orationis efficacissimae (Sprinzl, Dogmatica, pg. 269).
Uitek osobni (fructus specialissimus) nle knzi obtujcmu.
Uitek obecn nen na vli celebrantov zvisl, nebo stanoven jest Bohem samm. Takt uitek osobn pipad celebrantu dn disponovanmu bez jeho vle, a t neme jej
nikomu jinmu postoupiti.**) Avak uitek zvltn odevzdn
*) Bohoslovci rozchzej se v tdn mench uitk, jeliko nkte
dl je na tr, jin na tvero; tak v nzvech nesouhlas, avak rozdl
vz jen v pojmenovn, nikoli ve vci.
**) Alexander VII. zavrhl roku 1665 tuto 8. vtu: Duplicatum stipendium potest sacerdos pro eadem missa licite accipere, applicando pe

152

Katolick mravouka VII, 81.

jest do rukou celebrantovch, tak e t me jej pivlastniti

komu chce. Tento kon jeho vle nazvme applikaci, jinak
tak intenc v um toho slova smyslu (intentio applicandi
fructus missae). Applikace jest tedy mysl celebrantv, jm
zvltn uitek slouen me pivlastuje nkter urit osob
iv neb mrtv (po ppad nkterm uritm osobm) nebo
obtuje na urit njak mysl. V mluv lidov kme, e
knz za tuto osobu (po ppad za tyto osoby) nebo na tento
mysl mi svatou slou. Nepijal-li knz dnho stipendia,
me dle libosti applikovati za vce osob a na rzn mysly.
Pijal-li vak stipendium, vzn jest applikovati na mysl
drcv. Dme: dle libosti, ale arci vdy v mezch zkon
crkevnch. (Skodopole, Pr. kn. boh. past. 2. vyd. II, str. 32.
Ueb. kn. boh. past. str. 238.)
82.
Applikace dej se pede m nebo alespo ped konsekraci
hostie; a do t doby jest tak mono ji zmniti. Zdali plat
applikace uinn mezi obma konsekracemi, jest nejisto; applikace po konsekraci vna ji neplat, a v tu dobu tak ji neme celebrant zmniti applikaci dve uinnou.
K applikaci nen teba prv myslu soudobnho (aktulnho) nebo bytnho (virtulnho); pln stali mysl bval lili
habituln, t. j. mysl jednou pojat a dosud neodvolan.
Me tedy knz na njakou dobu naped (na p. na tden nebo
jet dle) formulovati intence, a applikace plat, i kdy knz
ji potom nevzbuzuje soudobn, jen kdy neapplikuje na mysl
jin; ale i kdyby na jin mysl applikoval, neplat mysl
druh, nebylli zrove prvn mysl odvoln. Pidvme kasuistick pklad: Knz slbil drci stipendia, e v ten a ten
den bude celebrovati na ten a ten mysl, a pijal stipendium.
V urit den vak, zapomenuv na svj zvazek, applikuje na
jinou intenci (na p. njakou fundan, kter vak by se mohla
odslouiti i kdykoliv jindy, nejsouc vzna na den). V ppad
tom (a mono-li za to mti, e by celebrant, vzpomnaje si na
intenci prvn, jist byl neapplikoval na intenci druhou), plat
intence prvn; nen teba vraceti stipendium nebo dohnti
applikaci, ale tak nen dovoleno druhou intenci mti za persolvovanou. Proto nejbli volnou mi neapplikuje knz na
tenti partem etiam specialissimam fructus ipsimet celebranti correspondentem.

Applikace. Stipendium.

153

intenci prvn (jeliko ta ji jest odslouena), nbr na intenci

druhou (nebo ta jet odslouena nen); nen-li si vak knz
zcela jist, e by byl prvn intenci neodvolal, nejlpe uin,
applikuje-li nsledujc volnou mi na onu z tch obou intenc,
na kterou jet neapplikoval.
Applikace mus mniti uritou osobu (urit osoby) nebo
urit mysl, sic jinak by vbec neplatila. Nen vak teba,
aby knz sm intenci svou formuloval, me tak uiniti i nkdo
jin; a tak nen teba, aby knz intenci znal, ale tolik teba
jest (a to nezbytn), aby knz na tuto intenci applikoval.
Plat tedy na p. applikace: ad intentionem dantis vel petentis; secundum ordinem, quo stipendia data sunt; ad intentionem in libello contentam; pro quo exigit fundatio; pro
anima derelictissima. Neplat intence do neurit budoucnosti
uinn; tak na p. nen platn a nen dovolena intence pro
eo, qui primus daturus est stipendium, nebo vbec na intence,
kter knz teprve ek.
83.
S prvem applikace zce souvis prvo stipendia. tpendium jest obnos, jm vc pispvaj k jeho viv, daj-li
knze o applikaci me svat. Stipendium tedy nedv se za
posvtn kon, a nen dnou simoni.*) V prvnch dobch kestanskch pispvali vc svmi dary k obti, zvlt chlebem
a vnem, ale tak dvkami jinmi; z chleba a vna vzalo se,
eho k obti bylo teba, ostatn zstalo duchovnm na jejich
vivu a chudm.**) Pozdji obtiny nedvaly se v naturlich, nbr v penzch; a tak nedvaly se pi mi, nbr
mimo ni. Asi pak v sedmm stolet vyvinul se obyej, e vci, kte si dali, aby zvl za n bylo obtovno, tak pro
ten den zvltn obtinou k viv knze pispvali, t. j. stipendium mu dvali.
84.
A vak stipendium nedv se za mi, a a nelze udlen stipendia z jedn a slib applikace s druh strany vykldti za smlouvu, pece z pijet stipendia vyplv knzi zvltn
zvazek, e toti pijav***) stipendium povinen jest applikovati
*) N lid v mluv sv to zcela sprvn vystihl, an stipendium nedv za mi svatou, nbr
mi svatou.
**) Historickou jakousi vzpomnkou jest, e stipendia podnes nazvaj se tak eleemosynae.
***) Knz nesm dati vtho stipendia, ne jak zavedeno jest
v dieces zkonem nebo zvykem; sm vak vce pijmouti, dv-li se mu

154

Katolick mravouka VII, 84.

na mysl drcv. Neme-li vak (po ppad nechce-li) na

mysl drcv applikovati, povinen jest bud pedati intenci
i stipendium jinmu knzi ochotnmu k applikaci, nebo uvdomiti o tom drce a stipendium mu vrtiti. Povinnost applikovati (po ppad pedati cel stipendium knzi jinmu nebo
drce o nemonosti applikace uvdomiti) ve knze pod hckem tkm;*) povinnost vrtiti drci stipendium ve dle
toho, jak velik jest, pod hchem tkm nebo lehkm (jako
pi zproneven). Knz pijav stipendium povinen jest tak
pihleti k jinm oprvnnm pnm drcovm, a jestlie
drce je vyslovil a knz dbti jich slbil, jako na p. zpsob
me (requiem, votiva, de die), urit den, msto (olt privilegovn), hodina a pod. Nedbati tchto slbench podmnek jest
dle pomr hchem bud tkm nebo lehkm. Tak na p.
tce he, kdo slbiv slouiti u olte privilegovanho nein
tak (leda e by sm ml privilegium osobn); jinak vak
zpravidla lehce jen he, kdo nedostoj slibu ve vcech nevlivnch, na p. kdo slbiv requiem nebo votivu, slou mi
de die.
Pijav stipendium, nestv se knz jet jeho majitelem,
nbr prozatm jen zodpovdnm pechovavatelem. Dme: pechovavatelem, ponvad teprve po odslouen dan intence
sm si je pivlastniti; dme: zodpovdnm, ponvad za n
ru, a kdyby se mu ztratilo nebo bylo ukradeno nebo jakmkoliv zpsobem zmaeno, byl by povinen odslouiti intenci,
po ppad pi pedvn jejm hraditi stipendium ze svho.
Na jednu mi sm knz pijmouti pouze jedno (placen
neb fundovan) stipendium. Alexander VII. zavrhl tuto 10. vtu:
Non est contra justitiam pro pluribus sacrificiis stipendium
accipere et sacrificium unum offerre. Je-li adem svm (nebo
jakmkoliv jinm prvnm titulem vzn applikovati na njakou uritou intenci (na p. pro populo), neme zrove
applikovati jet na jinou intenci.
dobrovoln. Jest samozejmo tak, e sm st stipendia nebo i cel drci
vrtiti neb darovati.
*) Z toho ji vidno, e pijet stipendia jest sice jakousi smlouvou
nikoli vak jen pouhou smlouvou; nebo jen pouh smlouva by pi
pedmtu materieln nepatrnm nemohla vzati bichem tkm. Zde zvazek tkm hchem vyplv % vle a nazen crkve, kter pslu,
aby o vci tak vn, k bohoslub nleit, vydvala zvazn vnosy.

Applikace. Stipendium.

155

Kdo m prvo binace, nesm za druhou mi dnho

stipendia pijmouti, ani j vyhovovati jakkoliv povinnosti ex
justitia vznikl, leda e by k tomu oprvnn byl zvltnm
papeskm indultem. (Bli podrobnosti: Skodopole, U. kn.
past. boh. str. 254. Pr. kn. 2. vyd. II, str. 56.) Na Hod Bo
vnon sm vak za kadou mi pijmouti stipendium.
85.
Crkev dbala po vechny doby zvltn p o to, aby
kn si ponali v persolvovn intenc vdy s nleitou svdomitost. A ponvad prv v tto vci z lakoty lidsk hroz
mnoh nebezpe a vc tak velmi vn jest, crkevn
vrchnosti nejednou nadily, eho teba, a neposlunm i ps*
nmi tresty hrozily. Tak uinil na p. Urban Vlil. r. 1625
(Cum saepe), Innocenc XII. r. 1697 (Nuper), Benedikt XIV.
r. 1741 (Quanta cura), a v novj dob posvtn sbor snmu
tridentskho (SCC) v letech 1874, 1875, 1893, 1897, 1904,
1905. Zvlt dleit jsou vnosy: SCC. 28. Aug. 1893 (Vigilanti, Ord. list prask arcid. 1893, . 11), SCC. 11. Maji 1904
(Ut debita, Ord. list pra. are. 1904, . 8 ), SCC. 27. Feb. 1905
(Ord. lit pr. are. 1905, . 6 ). Vnosy ty zavazuj sub gravi,
nebo ve vnosu Vigilanti teme : sub gravi oboedientiae
praecepto, a ve vnosu Ut debita teme: omnium ad
quos spectat conscientia graviter oneratur; a oba dekrety
hroz neposlunm znanmi tresty (knm suspensio a divinis
S. Sdi reservata, ipso facto incurrenda). Vslovn vytknout!
dluno, e zkony v dekretech tchto obsaen vtm dlem
jsou zkony ryze crkevn (II, 44), ve kterch by crkev dispensovati m ohla; avak dekrety samy na jevo dvaj, e pro
dleitost pedmtu nelze snadno dispense se nadti.
Nejdleitj ustanoven jsou:
8 6 .
Knz jest povinen slouiti mi v dobl vslovn umluven
nebo pimen myslu oznaenmu (na p. za nemocnho, umrajcho, za astn porod, za astn vyzen t kter zleitosti a pod.). Pedvd-li knz, e by intenci v t dob odslouiti nemohl, nem ji vbec pijmati; a pijal-li ji, m ji
vas odevzdati jinmu knzi, kter ji slouiti me. Nebyla li
mezi drcem stipendia a knzem intenci pijmajcm dn
Ihta umluvena, plat lhta dekretem Ut debita takto ustnoven: Utile tempus ad manualium missarum obligationes implendas esse mensem pro missa una, semestre pro centum missis,
et aliud longius vel brevius temporis spatium plus minusve

156

Katolick mravouka VII, 86.

juxta majorem vel minorem numerum missarum". Po vydn

tohoto dekretu uinn byl dotaz o podrobnjm uren lhty;
An juxta art. 2. termini persolutionis statui possint: usque ad
1 0 missas 1 mensis, usque ad 2 0 missas 2 mensium, usque ad
40 missas 3 mensium, usque ad 60 missas 4 mensium, usque ad
80 missas 5 mensium, usque ad 100 missas 6 mensium, et ita
porro pro quibuslibet 20 missis unum mensem addendo." Nae
SCC (27. Febr. 1905) odpovdla: Rem relinqui discreto judicio et conscientiae sacerdotum juxta decretum et regulas
a probatis doctoribus traditas. Vymen lhta plat v prvn
ad pro pijmn intenci; nesm jich knz vce pijmouti ne
kolik ve lht vymen persolvovati me. Nebudi vak
pehlednuto, e sla dekretem udan vztahuj se vdy jen na
jednoho drce, nikoli vak na vt jich poet; pichz-li
v stejnou dobu vce drc, plat pro kadho z nich zvl
lhta svrchu vyten. Pklad to objasn. Pijal-li knz od
jednoho drce 2 0 intenc, jest povinen je bhem 2 msc odslouiti; pijal-li vak od 2 0 drc po jedn intenci, tedy celkem
tak 2 0 intenc, jest povinen kadou tu intenci odslouiti bhem
jednoho msce, potno ode dne pijet (kad t intence
zvl), a pijal-li je vechny v jeden den, tedy vechny bhem
jednoho msce.*) Dekretem nikterak se neztenuje prvo drcovo vydati si lhtu krat nebo obrcen povoliti lhtu
del, zvlt pi vtm potu intenc; proto pedvd-li knz,
e by s dodrenm lhty ml obte, m hned pi pijet drce
na to upozorniti a po ppad vydati si dovolen, aby sml
intenci i pozdji odslouiti. Pijmati vce m, ne by se (dle
lidskho vpotu) bhem jednoho roku odslouiti mohlo, vbec
jest zakzno; leda e by drce, zvlt podv-li vt poet
intenc, del lhtu povolil. Pkaz stanoven jednotlivm
knm pro pijmn intenc plat tak pedstavenm, kte
dvaj pijat intence svmi podzenmi knmi slouiti.
V druh ad plat lhta vymen pro skutenou persoluci intenc. Je-li intenn mysl toho rzu, e delho odkladu netrp (pklady viz svrchu), m knz slouiti mi ve lht umluven, po ppad ve lht pomrm pimen, tedy pokud
) Patrn z toho dvodu jest pro jednotlivou intenci urena lhta
pomrn, del, ne pro vt mnostv intenc; vt poet vyskytuje se
jen zdka kdy, ale ;jednotliv intence astji, arci nepravideln, nkdy
vce jich najednou, jindy dn.

Applikace. Stipendium.

157

mono bez odkladu ; a neme-li ji sm odslouiti, m ji odevzdti jinmu knzi, kter by ji mohl bez prtahu persolvovati. Tce ke knz, kter tuto pimenou Ihtu zanedbv
a mi pli pozd slou; a slouil-li v t teprve dob, kdy
(po lidsku eeno) intence ji neprospv (na p. po vyzen
nebezpen zleitosti), jest povinen vrtiti drci stipendium.
Pi jinch intencch*) plat lhta svrchu uren; neteba prv
brti ji mathematicky, ale znanpekroen Ihuty t (na p. pi
vme jednoho msce o jeden tden, dvou msc o dva
tdny atd. Noldin III, 187), je-li zavinno,**) jest hchem
tkm. Jest samozejmo, e knz, a prtah vznikl zavinn
a nezavinn, jest povinen applikovati co nejdve; avak ani
pi zavinnm prtahu nen povinen vraceti stipendium, a
me-li jet vyhovti povinnosti applikan.
87.
Kad knz, i beneficit i nebeneicit, jest povinen
neodslouen intence i se stipendiem! na n pipadajcmi rin
fine cujuslibet anni odevzdati svmu biskupu. Rozkaz ten dan
v dekretu Vigilanti ble se uruje v dekretu ,Ut debita
v ten smysl, e neodslouen fundan intence maj se odevzdti na konci toho roku, ve kterm mly se odslouiti, a to
vechny, tedy i kdyby jich jen mlo zbvalo; pro manuln
stipendia pon vak povinnost ta teprve po roce ode dne
pijet potanm, a to jen tehdy, je-li jich mnoho (si agatur
de magno missarum numero), a nejsou-li to intence, pi kterch
drce vslovn svolil, e i dle ne rok sm zstati nepersoi
vovny. Pi menm potu, t. j. zstv-li knzi po roce od
pijet jen tolik manulnch stipendi, e je v zkonit lht
sm snadno odslou, nen povinen odevzdvati je biskupovi.
Za intence biskupu odevzdan, a fundan, a manuln, nem
knz dn dal zodpovdnosti, jeliko tato spad pln na
biskupa, jen s nimi nalo dle dekret Vigilanti a Ut
debita.
Ped uplynutm tohoto nazenho roku me knz pebyten intence odevzdati jinm spolehlivm knm k persolvovn; v tom ppad vak zodpovdnost jeho potud jet
trv, pokud od pejmatele neobdrel hodnovrn (stn neb
psemn) zprvy, e intence pedan vskutku tak jsou odslou*) Nein se rozdlu, zdali intence jest za ivho i za mrtvho.
**) Nepedvdan pekka a vznikl z n opodn neme se ke
hchu pitati.

158

Katolick mravouka Vil, 87.

eny. Dje se tedy odevzdn intenc na nebezpe odevzdvatelovo, t. j. kdyby knz, jemu intence byly pedny, ped
persolvovnm jich zemel, nebo stipendium na cest nebo
jakoukoliv jinou nhodou se ztratilo, vbec kdyby z jakhokoliv dvodu odevzdan intence pejmatelem nebyly odsloueny, ru za n onen prvn knz, a jest povinen (po ppd i bez stipendia) odslouiti je nebo stipendium ze svho
hraditi. Pednm intenc lhta svrchu vymen se neprodluzuje; lhta vbec pot se od onoho dne, kdy drce stipendium dal, a knzi pejmateli jest dle toho se diti.*)
8 8
Naprosto (pod tkm hchem a psnmi tresty) zakzno jest pebyten intence odevzdvati knihkupcm, administracm asopis, obchodnkm bohosluebnmi rouchy neb
takovmi ndobami nebo devocionliemi, af laikm a duchovnm, kte by jich dali za tm elem, aby knm
knihy, asopisy, roucha, ndoby, devocionlie a pod. za intence prodvati mohli.
89.
Pi odevzdvn neb pedvn intenc (af ji biskupovi af jinmu knzi) plat zsada, e s intenc m se spolu
odevzdati stipendium neztenen a nezmnn. Prav dekret
Ut debita : eleemosynam nunquam separari posse a missae
celebratione, neque in alias res commutari aut imminui, sed
celebranti ex integro et in specie sua esse tradendam, a zkaz
ten zavazuje pod tkm hchem a psnmi tresty.
90.
a) In alias res commutari, t. j. bylo-li stipendium
dno v penzch, budi odevzdno v penzch; bylo-li dno
v jin vci,**) budi tak odevzdno, jak pijato bylo. Jest tedy
naprosto (pod tkm hchem a psnmi tresty) zakzno, za
intence kupovati neb prodvati knihy, posvtn roucha a ndoby, nebo jakoukoliv jinou vc, nebo pedplceti noviny
a asopisy, vbec na mst stipendi, kter drcov odevzdali
v penzch, dvati nco jinho ne penze. Zkaz ten souvis
zce se zkazem svrchu (VII, 8 8 ) vyloenm, a dekret sm
*) Rozdl-li biskup intence jemu odevzdan mezi kn sv, 'pot
se lhta a die, quo sacerdotes missas celebrandas ab Ordinario rerecipiunt.
**) Stipendium sm se dti v jakkoliv movit vci (na p. kniha,
pamtka po zesnulm, sustentace na njakou dobu a pod.), kterou drce
chce dti, a celebrant jakoto stipendium pijmouti ochoten jest; obyejn
vak dv se v penzch.

Applikace. Stipendium.

159

udv pinu tohoto zkazu, an d: Constitit enim id effici

non posse nisi aliquod commercii genus cum eleemosynis
missarum agendo, aut eleemosynas ipsas imminuendo: quod
utrumque omnino praecaveri debere S. Congregatio censuit.
Zkazu tomu nepodlh, slou-li kaplan dle smlouvy s fa
rem uinn urit poet m na intenci farovu za sustentaci v domcnosti farov; iu posvtnho sboru uinn dotaz:
Mos invaluit. . . . ut vicarii (t. j. pomocn kn farovi,
u ns kaplani a koopertoi) apud parochos in domo curiali
degentes pensionem non argento exsolvant, sed missae suae
quotidianae, sive lectae sive cantatae, eleemosynam parocho
dimittant. Quaeritur, utrum mos ille licite possit retineri. Nae
S. C. C. (27. Febr. 1905) odpovdla: Affirmative, dummodo
et quousque excessus in modo aut alius abusus non oriatur
super quo Ordinarii erit vigilare.
9 1.
b) Imminui, t. j. pedavatel stipendia nesm si s nho
nic podreti. Zkaz ten nepipout nepatrnosti pedmtu.*)
jma na stipendiu nesm se stti ani ve prospch onoho kostela, ve kterm stipendium bylo dno.**) Dvodem tohoto
psnho zkazu jest, e knz pijav stipendium nen jeho majitelem, nbr jen pechovavatelem (VII, 84); majitelem stane
se, a kdy byl applikoval, a neapplikoval-li on, nbr nkdo
jin, stv se prv tento jin knz majitelem stipendia, vdy
vak jen ten, kter na mysl drcv applikoval.
Pravme: pedavatel nesm si nieho podreti ; avak
pejmatel stipendia sm (chce-li) darovati st stipendia nebo
i cel stipendium pedavateli nebo na njak dobr el
(jeliko je majitelem stipendia); ale sm tak uiniti jen samodk,
ani by byl o to podn (sponte sua et non rogatus). Tedy
pedavatel (nebo jeho jmnem kdokoliv jin) o to dati
nesm.***) Podobn sm dva kn pi vnm dvodu z ptelstv a ochoty vymniti si intence sv, a pi tom kad sv
*) Nebudi namtno, e nkolik hal na stipendiu jest pedmt
nepatrn; sm o sob arci byl by nepatrnm, ale vzhledem k elu, kter
crkev pi zkonech zde vykldanch sleduje, nepatrnm nen a bti neme. Viz II, 55.
**) Smlo by se tak stti jenom cum nova et speciali s. Sedis
venia, quae non dabitur, nisi ante constiterit de vera necessitate, et cum
debitis et opportunis cautelis .
***) Zkaz ten patrn jest dn z toho dvodu, aby bylo vyloueno
i nebezpe jakhokoliv ntlaku.

160

Katolick mravouka VII, 91.

stipendium si ponechati, jeliko se za to m, e jeden druhmu odpout ppadn njak pebytek.

Vyloen zkon hled nejen k manulnm, nbr i k onm
fundanm mm, quae ad instar manualium celebrantur, kter
tedy pi njakm kostele jsou fundovny, a nejsouce vhrazeny fari (neb beneicitu) svmi stipendiemi tomu se vyplc, kdo je odslouil. Nikterak vak zkon ten nehled
k onm fundanm mm, kter tvo st beneficilnch pjm*)
nebo kter se taj do kongruy. Je-li far nebo beneficit
nucen pedati tyto me biskupovi nebo jinmu knzi, neodevzdv obnos dle fundace pipadajc, nbr jen stipendium
obvykl v t kter dieces, jeliko superplus nem rz stipendia, nbr obronho pjmu. Z tho dvodu me far
intenci, na kterou sm jakoto pjem edn (na p. pi pohbu
neb oddavkch) potal a pijal obnos vt, penechati jinmu
knzi se stipendiem obvyklm (S. C. C. 25. Jul. 1874. Cfr. S. C. C.
26. Feb. 1910, Acta Apost. Sedis 1910, num. 5. pg. 203. asop.
katol. duch. 1911, str. 76.)
Je-li jisto, e drce dal vt stipendium jedin se zetelem
k osob toho kterho knze (jakoto ptele neb pbuznho
nebo z uznalosti za prokzan sluby nebo na uleven jeho
chudoby a potebnosti a pod.) a e jinmu knzi (bez
tchto ohled) byl by dal jen obvykl stipendium, sm knz
ten, nemoha sm intenci odslouiti, pi pedvn potati sti*
pendium obvykl a pebytek si ponechati, jeliko prvem se
za to m, e pebytek nebyl dn na stipendium, nbr osob.
Jest ostatn samozejmo, e nen zakzno, pi pedvn
intenc zatovat! si vlohy skuten vzel, jako na p. porto.
02.
Tresty dekretem Ut debita stanoven jsou: Knz,
kter knihkupcm, obchodnkm a pod. penechv intence,
nebo je k njakmu tebas i dobrmu elu sbr, nebo stipendia neodevzdv ex integro et in specie sua, nebo na intence jakkoliv vci kupuje neb prodv, nebo pedplc asopisy, nebo bez vslovnho povolen Apotolsk stolice ve
prospch nkter svatyn stipendia zmenuje, propad suspensioni S, Sdi reservatae et ipso facto incurrendae; je-li klerikem,
propad provinilec suspensi a stv se inhabilis ad superiores
ordines, je-li laikem, upad v exkommunikaci biskupu za
*) Srv. VII, 49, pokr. pozn.

Lanost.

161

drenou. Nad to znovu z bully Apostolicae Sedis potvrzuje

se excommunicatio latae sententiae Summo Pontifici reservata,
do kter upadaj: colligentes eleemosynas majoris pretii, et
ex iis lucrum captantes, faciendo eas celebrare in locis, ubi
missarum stipendia minoris pretii esse solent.
21. Lanost.*)
93.
Zkon lanosti ili titroby zakazuje vem zdravm,
kte po plnoci neho poili, toho dne pijmouti Tlo Pn,
nebo (jsou-li knmi) celebrovati; zavazuje pod tkm hchem
a nepipout pedmtu nepatrnho. A zkon ten nen zkonem
boskm, nbr !jen crkevnm,**) pece byl vdy ve velik
vnosti; jest zkonem prastarm, a Benedikt XIV. (De syn
dioec. 1. 6. c. 8) nevh tvrditi: Nec desunt, qui ejus initia
reponunt ab aevo apostolico. Zkon lanosti zavazuje 1. celebranta vbec (i churavho), a 2. laika pijmajcho tlo Pn
modo communi (Corpus Domini nostri etc.). Neve vak nemocnch, kte dvaj se zaopatiti, a kte tedy pijmaj modo viatici
(Accipe frater viaticum etc.). Vykldati o zaopatovn nemocnch nle pastskmu bohoslov;***) v tto stati pihlme
ien ke knm pede m a ke zdravm laikm ped sv. pijmnm. Nejprve vylome zkon sm, pak uvedeme dvody
omluvn, a konen dodatkem pidme, eho jest nm dbti
po sv. pijmn (tlesn).
I. Zkon podrobn vykldme.
94.
1. Od plnoci. Plnoc nastv prvnm derem hodiny
dvanct, me vak uriti se bud dle asu slunenho, nebo
dle asu stednho, nebo dle asu stedoevropskho, nebo dle
mstnch hodin, d-li se jimi obyvatel, a je-li v mst hodin
vce a nevli se, kter sprvn jdou, dle kterchkoliv (II, 85).
Po prvnm deru nesmme ji nieho poiti; avak smme to,
co pi prvnm deru jet v stech mme, spolknouti (Lehm*) Dr. Tumpach a Dr. Podlaha, Bibliografie, V, 220, 221, 222.
**) Concil. Constantiense, sess. XIII. 1418. Sacramentum non debet
confici post coenam, neque a fidelibus recipi non jejunis, nisi in casu infirmitatis aut alterius necessitatis a jure vel ecclesia concesso vel admisso. Missale, Rub. De defectibus IX. Si quis non est jejunus post
mediam noctem . . . non potest communicare nec celebrare.
***) Skocdopole, Pr. kn. past. boh. 2. vyd. II, 668. Uc. kn. past.
boh. 516.

162

Katolick mravouka VII, 94.

kuhl, II, st. 159 n. 216.). Kdo nev nebo pochybuje, zdali
po plnoci jet neho poval i nikoliv, po ppad, kdo v,
e v noci neho poval, ale nev nebo pochybuje, zdali to
bylo ped plnoc i po n, me pece celebrovati nebo pijmati; zkaz n plat jen pi jist nelanosti, nikoli vak
pi pochybn, jeliko prvo celebrovati neb pijmati, jsouc
jisto a v dren, neme pochybnou nelanost z dren bti
vytlaeno. Povinnost lanosti pon plnoc, bez ohledu na
dobu, kdy knz celebruje nebo viti pijm. Z toho plyne:
a) Knz, kter o vnocch m slouiti plnon mi, sm a po
samu plnoc jsti a pti, a nen mu teba nkolik hodin ped
plnoc lanti,*) jen kdy neprovin se proti jm na tdr
veer povinn a nepov-li jdel neb npoj v takov me,
e by mu to v celebrovn vadilo, b) Celebruje-li knz letn
dobou hned pi svtn, kdy dle obecnho zkona velmi zhy
(u ns v ervnu ji o druh hodin) celebrovati sm, nen povinen dle lanti ne od plnoci. Pravme: dle obecnho
zkona ve (Vil, 78) vyloenho; nebo dovoluje-li se ranj celebrovn vjimen zvltnm indultem, dluno dbti
obmezen v indultu obsaench. Tak na p. dovolil Lev XIII.
(26. nora 1886) v Lourdech hned od plnoci celebrovati, celebrant vak mus 4 hodiny pede m lanti. e pdatek ten
nen obecnm pravidlem a najm plnon me o vnocch se
nedotk, vyloeno ji II, 79. c) Celebruje-li knz skoro pi
samm poledni nebo (z vnho dvodu) tebas a odpoledne,
mus pece ji od plnoci lanti.
95.
2. Laen (jejunus). Nen laen, kdo po plnoci poil
njakho pokrmu neb npoje (per modum cibi vel ptus). Nen
tedy dovoleno napiti se vody nebo uvati (vnitnch) lkv, a
pevnch a tekutch. Rubrika (De def. IX, 1) d: Si quis non
est jejunus post mediam noctem, etiam post sumptionem solius
aquae, vel alterius potus aut cibi, per modum etiam medicinae,
et in quantacunque parva quantitate, non potest communicare
nec celebrare. Jest vak laen, kdo spolkl jen slinu, nebo
tebas tak nco jinho, ale po zpsobu sliny (per modum
salivae), na p. zbyteky pokrm zstvajc mezi zuby, krev
z dsn nebo z jazyka (vbec z vnitnch st st) nebo vrony stnch a nosnch lz nebo hlen nebo hnis tvoc se
1l as. katol. duchov. 1893, . 10., str. 395.

Lanost.

163

zra v stech*) nebo v krku a p . Prav rubrika (Dedef. IX, 3):

Si reliquiae cibi remanentes in ore transglutiantur, non impediunt Communionem, cum non transglutiantur per modum cibi,
sed per modum salivae. Pozoruhodno a pro praxi dleito
jest, co tat rubrika dle d: Idem dicendum, si lavando os
deglutiatur stilla aquae praeter intentionem. Sm tedy celebrovati, kdo pi itn st nedopatenm trochu mlo vody
(kapku nebo nkolik kapek) spolkl; ale nesm celebrovati, kdo
teba jen kapku vody spolkl vdom a mysln, nebo kdo
(teba z nedopaten) pozel trochu vce vody, asi tolik, jako
pi mrnm napit se. Dle souhlasnho uen bohoslovc tak
zstv laen, kdo z nedopaten**) nebo chorobnho zvyku
spolkl nco naprosto nestravitelnho,***) na p. kousky kovu
neb skla, nehty, vlasy, n, nit a p., nebo kdo pi dchn
(per modum respirationis) spolkl trochu snhovch vloek nebo
deovch kapek, nebo muku nebo prach, nebo skrze nos
trochu tabku a p. Nep se zkonu lanosti, ped pijmnm
nebo celebrovnm kouiti; tak neru lanosti, kdo jen jazykem
jdla nebo npoje okou a je ihned, ani by nco spolkl, vyplivne. Avak lanm ji nen, kdo po plnoci nco jedl neb
pil a potom to zvrtil.
II.
D&vody omluvn vyplvaj bud z crkevn dispense nebo
ze zkona boskho.
96.
1. Dispense. Ponvad zkon lanosti jest zkonem ryze
crkevnm, me crkev z nho dispensovati. V dvjch dobch byly tyto dispense velmi dk, a crkevn djiny uvdj
jen nkolik mlo ppadv.) V poslednch vak letech nastala
praxe ponkud mrnj (Skodopole, Pr. kn. past. boh. 2.
vyd. II. str. 14). Zdravm sice ani nyn podobn dispense nikdy
se neudili, avak churav (biskupov a) kn, jich v duchovn
sprv jest nezbytn poteb, mohou dosci na doporuen bi
*) Avak nen laen, kdo z rny mimostn (na p. na ruce) vyssl
a spolkl krev neb hnis.
**) Kdyby tak uinil vdom a mysln, poruil by lanost.
***) Nebylo by na mst, kdybychom fysiologicky chtli zkoumati,
go iv a co neiv, co se d i ned ztrviti, co jest i nen poivatinou
atd. Zkon o lanosti jest positivnm zkonem crkevnm (jako i zkon
o postu), a v tom nerozhoduje fysiologie, nbr positivn zkaz nebo positivn dovolen crkevn vrchnosti; a kde nen positivnho takovho vroku, rozhoduje obecn nzor v crkvi, tedy souhlas bohoslovc.
) asopis katol. duch. 1900, str. 69.

164

Katolick mravouka VII, 96.

skupovo (ae sice pln, ale pece jaksi) dispense. Dekrety

S. C. Conc. ze dne 7. pros. 1906 a 6. bez. 1907 (Ord. list pr.
are. 1907, str. 32 a 72) jest dovoleno, e nemocn trpc ji
msc (nebo dle) nemoc ne sice smrtelnou, ale pece del
neb chronickou, kter jim nedovoluje, aby zstali a do rannch
hodin lanmi, sm jednou neb dvakrt v msci pijmati modo
communi, etsi aliquid per modum ptus antea sumpserint; a
mekaj-li v domech, kde nejsvtj Svtost se pechovv
nebo kde maj domc orato, sm takto pijmati jednou neb
dvakrt v tdnu.
P o z n. Dospl novoktnec, akoliv pi ktu okusil soli,
pece po ktu nejenom sm, ale i m pijmati tlo Pn. S. C.
de Prop. F. 13. Feb. 1806.
97.
2. Zkon bosk, zjeven neb pirozen, ktermu lidsk
zkon o lanosti jakoto zkon niho du ustupuje. Yel pak
zkon bosk i nelanmu pijmati (nebo po ppad alespo
dovoluje):
a) M-li dokoniti se zapoat eucharistick obt. Rubriky
misslu udvaj sem spadajc ppady: De def. in cel. Miss.
occurr. III, 5. IV. 5. X, 3. VII, 2. 3., a to: pozoroval-li celebrant post sumptionem hostiae nebo post sumptionem aquae
(nebo jinho npoje), e nekonsekroval, nebo neme-li celebrant onemocnv obt dokoniti a nutno-li zavolati knze jinho, nebo nalezne-li celebrant po abluci na korporlu nebo
na paten reliquias consecratas.
b) Hroz-li eucharistii nebezpe, e by mohla bti iveln
pohromou pokozena nebo od nevrc zneuctna, a nelze-li ji
zachrniti jinak ne per sumptionem; v takovm ppad sm
ji vc, a knz a laik, konsumovati, i kdy nen laen.
c) Je-li teba, aby umrajcmu konsekrovno bylo viaticum,
Ne v t vci bohoslovci nesouhlas. Jedni maj za to, e sm
celebrovati knz, i kdy nen laen a ji toho dne celebroval,
aby umrajc mohl bti zaopaten, jeliko zkon bosk vel,
aby vc, me-li tak uiniti, tlem Pn na cestu do vnosti
se posilnil. Jin vak popraj, e by za tm elem sml celebrovati knz, nen-li laen nebo celebroval-li ji, jeliko itovn zkon nezavazuje knze, nbr jen nemocnho (a to jen,
je-li mu mono pijmati); knze vak v prvn ad (a tak jedin)
ve zkon lanosti, e tedy o sporu povinnosti nelze mluviti.
Oboj mnn jest dvodn. Cfr. s. Alph. Theol. mor. VI, 286.

Lanost.

165

d)
Je-li vn a odvodnn obava,, e knz necelebrov
nm nebo laik nepijmnm vzbud znan pohoren vcch
nebo na svm dobrm jmn vn si ukod; nebo zkon pirozen vel zabrniti pohoren pokud mono, a zkon lidsk
nkdy pozbv platnosti, nelze-li mu jinak vyhovti ne jen
se znanou kodou (II, 93). Avak pi applikaci tohoto pravidla
dluno ponati si se zvltn obezetnosti a svdomitost; neteba dokldati, e obava monho pohoren neb zahanben
mus bti odvodnna a do mravn jistoty a e ledabyl domnnka o takovm nebezpe nikterak nesta.
98.
Pravidla zde uveden (zvlt pravidlo posledn) nejlpe vysvtlme nkolika kasuistickmi ppady.
1. Vzpomn-li si knz po konsekraci (teba jen jedn
podstaty), e nen laen, pokrauje dle a dokon obt eucharistickou. Vzpomn-li si vak ped konsekrac (mezi m), e
nen laen, m mi peruiti a od olte odejiti, a me-li tak
uiniti bez pohoren a zahanben. Zpravidla vak bv odvodnna obava, e by ptomn odchodem knzovm se pohorili nebo jej snadno podezvali; i u ns plat, co o soudobch
pomrech prav sv. Alfons (Theol. mor. VI, 287): Sentio
semper scandalum posse timeri, nisi celebrans sit nolae aut
saltem praesumptae probitatis. A tu knz, je-li jist, e o nelanosti jeho nikdo nev, radji zstane a mi dokon.
2. V podobn, ale pece nikoliv toton situaci jest laik,
kter hodlaje prv pijmati vzpomn si teprve nyn, e nen
laen. Dme: v podobn, ponvad nen vyloueno, e by
odstoupen jeho vzbudilo pohoren nebo podezvn; pidvme
vak: nikoli toton, ponvad takov nebezpe u laika
daleko nen tak pravdpodobnm jako u knze, a laik snze
me od mky odstoupiti ne knz od olte odejiti. Na p.
njak jednota pistupuje spolen ke stolu Pn, a nkter
len tto jednoty, kdy ji byl s ostatnmi leny ke mce
piklekl, teprve nyn (zajist e s uleknutm) vzpomn si, e
nen laen, a to snad ji kdy knz se bl; v-li laik
ten, e nelanost jeho jest neznma, lpe uin, zstane-li a
pijme.
3. Stalo-li se, e knz nepozornost nebo nedopatenm,
tedy naprosto mimovoln nco pojedl, neb vypil, nebo spolkl, a
tm lanost poruil, nem toho dne celebrovati. Je-li t knz
zamstnn v duchovn sprv, a stalo-li se tak v nedli nebo

166

Katolick mravouka VII, 98.

ve svtek, hledej jinho knze, kter by ho zastupoval. Nepoda-li se mu najiti zstupce, oznam vcm, e dnes nejsa
laen neme celebrovati; vyzve je, aby v jinm kostele slyseli mi, a pou je, e nehe, kdo nemoha jti jinam do kostela dnes neobcuje mi. Obv-li se vak, e by z toho mohlo
povstati vn pohoren (a myslm, e v naich krajinch jist
by povstalo), e by na p. lid reptali, knzi splali, jej z nekalch skutk podezvali, na nestdmost hdali, z nboenskch vc smky si tropili a p., neb obv-li se knz, e
by mnoz, a mohouce, pece jinam do kostela neli, a je-li si
tm jist, e o jeho uelanosti nikdo nev, tu za takovch okolnost knz nejen sm, nbr pmo i m pomleti o lanosti
poruen a celebrovati.
4.
Cajus pozoroval, e knz Pompeius, kter dnes jet
m celebrovati, z roztritosti nebo nedopatenm poruil lanost,
ani sm nevda. *Co m Caius initi? Odpovd jest obdobn
k pedelmu ppadu. Jsou-li pomry toho rzu, e Pompeius
celebrovati nemus nebo snadno zstupce nalezne, upozorn je j;
v-li vak Caius, e Pompeius celebrovati mus a zstupce by
nenael, lpe jest, poml-li prozatm Caius o vci a nech-li
Pompeia v nevdomosti. Teprve po celebrovn (a uzn-li to
za vhodn) Pompeia v soukrom upozorn, jinm vak o ppd ani slovem se nezmn (leda snad jen knm, aby piuili
se opatrnosti, nikoli vak laikm).
99.
III, Pidvme nkter doplky hledc k tomu, jak
tlesn po pijmni chovati se mme.
Za starch as bylo pikzno, po celebrovn nebo po
pijmn jet po njakou dobu lanti; ale ji za sv. Tome
(S. Th. III. q. 80. a. 8. ad 6.) prvoplatnm obyejem pozbyl zkon ten zvaznosti; alespo nelze mluviti o tkm
hchu, j-li nkdo neb pije-li tebas ihned po sv. pijmn.
Pes to pece jest lehkm hchem, hned po celebrovn neb po
pijmn, dokud jet svat podstaty nejsou strveny, jsti neb
pti bez rozumnho dvodu. Dme: dokud svat podstaty nejsou strveny*; strv se pak dosti rychle, ji za nkolik minut.*)
Dme dle: bez rozumnho dvodu*; nebo vedeni rozumnm
*) Nesm ns msti, e in vomitu nkdy se nm zd, jakoby hostie
(ana podruje svj tvar) jet nebyla strvena, nebo po vn vmt vnem
pchl; proto pece ltka obou podstat ji podlehla zmnm. O tom obsirnji jednaj uebnice pastorln medicny.

Svtosti a svtostiny.

167

dvodem smme i bezprostedn po pijmn jsti a pti, jako

i crkev nm vel bezprostedn po pijmn pti purifikaci.
Jest pak rozumnm dvodem na p., lp-li hostie v stech a pijeme-li trochu vody, abychom ji splkli, nebo vol-li domc
podek hned po celebrovn k obdu a p.
Rituale romnm ns napomn, abychom neplivali hned
po pijmn. Dje se tak z opatrnosti, ne Sacramenti species
de ore decidant. Akoliv napomenut to nen zkonem, pece
nebyl by hchu*) prost, kdo by vyplivl hned po pijmn,
dokud svat podstaty jet nejsou spolknuty. Ale nikterak nehe, kdo vyplivne, kdy ji podstaty spolknuty jsou, a neteba
vcm dsiti se, jestlie po spolknut hostie kalem trznni
vychrlenm hlenu ulehit! si mus.
22. Svtosti a svtostiny.
100.
Obady, ktermi svtosti a svtostiny udlovati se
maj, obsahuje Rituale Romanum. Jednotliv diecese vak mvaj pi svtostech a svtostinch obyejn nkter zvltn
obady, dlouholetm zvykem zaveden neb apotolskm indultem povolen; biskupov pak dieces tch (nebo provinci) vydvaj agendy, kter mimo obady obecn obsahuj tak ony
zvltn obady krajinn. Pro praskou crkevn provincii zvaznm jest Manuale rituum, ze kterho duchovenstvo esk poznv, ktermi obady v na crkevn provincii diti se m,
a do jak mry sm pi nich lidov ei uvati.**)
Odkazujce k obecnm pravidlm o rubrikch (VII, 6063),
pkladem probrme zde nkter rubriky, hledce k jich zvaznosti.
101.
Kest jest bud! slavn nebo soukrom. Kest slavn
(baptismus solemnis) ili obadn jest kest za normlnch okolnost knzem (biskupem, jhnem) v kostele (po ppad z dleitch pin i mimo kostel) pedepsanmi obady konan; kest
soukrom (baptismus privatus) jest kest z nalhav poteby v nebezpe smrti dtka kmkoliv, i laikem udlen. Zde pihlme
arci jen ke ktu obadnmu, k nmu rubriky popedn hled
*) Dje-li se vyplivnut ze zlho myslu, (na p. kdyby kommunikant
chtl eucharistii zneuctti nebo sv opovren na jevo dti), jest hchem
tkm.
**) Nov vydn uchystno prv k tisku.

168

Katolick mravouka Vil, 101.

(kdeto pi ktu soukromm sta dbti jen platnosti). Pi obadnm ktu uvej knz vody kestn, t. j. vody bud na Blou sobotu
nebo ve svatveer Letnic ehnan, kter za tou pinou ve ktitelnici se chov; udl-li se z dleitch dvod obadn kest mimo
kostel, dluno tuto vodu z kostela donsti. Tce he knz,
uv-li pi obadnm ktu jin vody ne kestn; pi soukromm ktu arci jest dovoleno uvati jakkoliv vody, jen kdy
pirozen. Kdo m vodu jordnskou, sm j nkolik kapek do
kestn vody pimsiti. Dochz-li voda kestn, tak e a do
nej bliho ehnn asi nesta, mono do n nco neehnan
(pirozen) vody piliti, ale tak, aby neehnan vody mn se
pilvalo, ne ehnan ve ktitelnici jest; rozmnoen to mono
tolikrt opakovati, kolikrt je ho teba. Je li voda kestn zkaena neb jinak zneitna, nesm se j uvati, a tce by heil,
kdo by takovouto vodou ktil;*) tu budi zkaen voda vylita, a nov pirozen voda dle formule v ritulu obsaenho
poehnna. Dme: voda pirozen ; nevad, je-li pirozen
kysel (alkalick) nebo minerln a p. (S. Of. 22. nora 1904.
as. katol. duch. 1905, str. 281.) Za normlnch pomr**) vak
nen dovoleno pimsiti k n jakchkoliv psad, zvlt dnch
voavek a p . Formy uvej knz v tom znn, jak ji ritul
pedpisuje; vdom a zmysln zmna je tkm hchem,
i kdy by tm platnost svtosti netrpla (arci tm spe,
uvd-li se platnost v nebezpe). Tak dbej knz, aby kestn
slova byla souasn s polvnm kna. Hledce k ostatnm
obadm usuzujeme: Tce he knz, vynech-li vdom a
mysln z modliteb znanou st nebo z obad nkter dleitj; k dleitjm obadm pak tme: oboj mazn
(olejem ktnc a kimem), vdechnut, podvn soli, doten
slinou, vyznn vry. Ostatn obady jsou menho vznamu,
ale vynechno-li jich vce, nebo vynechno-li z rznch modliteb po malch stech, ltka pi jednom ktu snadno sroste
v pedmt vn. Pi ktu obadnm m bti z nazen
snmu tridentskho (sess. XXIV. cap. 2.) jeden kmotr neb
kmotra, mu nebo ena (unus tantum sive vir sive mulier), nebo
nejve jeden kmotr (mu) a jedna kmotra (ena) (ad summum
*) Bylo by to i po strnce hygienick zvadnm.
**) Jenom kdy nutno jest ktti dt v ln matin, sm se dle uznn
lkaova vod pimsiti ltky antiseptick. S. Off. 24. srpna 1904, Ord. list
prask arcid. 1904, str. 107. asopis katol. duch. 1904, str. 577 na.

Svtosti a svtostiny.

69

nus et una); vce kmotr neb kmoter pibrati nen povoleno.*)

Pkaz ten (pi ktu obadnm pibrati kmotra neb kmotru)
zavazuje pod tkm hchem. Pi ktu soukromm neteba
pibrati kmotra, avak pi doplovn obad mus se tak stti.
Dle obvyklho obyeje hochovi bv kmotrem mu, dveti
ena; dje se tak z opatrnosti, aby nemnoila se zbyten duchovn pbuzenstva. Nen to vak pikzno, a me bti dveti kmotrem mu a hochovi kmotrou ena. Pi ktu obadnm pikld se jmno; pi ktu soukromm nen toho teba.
Nen prv pikzno ktti na jmno nkterho svtce. Sm
se tedy ktti i na jmno pohansk neb profnn, jen kdy to
nen jmno njakho bezbonho lovka nebo jinm njakm
zpsobem zvadn; ale kdyby rodie na takovm jmnu stli,
nen teba proto kest odeprati nebo odkldati, nbr puer
baptizandus est, addito submissa voce nomine alicuius Sancti
(S. Officium 13. Jan. 1883. Skodopole, U. kn. past. boh.
str. 128).
102.
Svtost pokn. Pi rozheen jsou zvlt dleit
slova: Ego te absolvo a peccatis tuis, a tce he, kdo je
vynech, komol, mn. O ostatnch modlitbch pidvme:
Modlitby Misereatur a Indulgentiam mohou beze hchu vynechny bti. Vynechati modlitbu Dominus noster jest hchem
lehkm, omlouv vak odvodnn poteba spchu. Slova Ego
te absolvo a peccatis tuis zavazuj pod tkm hchem (jak
ji eeno); nsledujc slova: in nomine Patris etc. pod lehkm hchem. Modlitba Pasio Dmini me bti beze hchu
vynechna, ale kajcnk nedostv se prospchu z n plynouho. kony s rozheenm spojen (zdvihnut ruky a k nad
poenitentem) pikzny jsou pod hchem jen lehkm (jeliko
k platnosti nenle) a mohou z vnho dvodu (na p. m li
rozheen nenpadn udliti se) vynechny bti.
Jakm hchem he, kdo (vdom) uloen mu pokn
nevykonal nebo z nho nco vynechal? Odpovdme: Tce
he, je-li to, co vynechal, materia gravis, lehce jen he,
*) Sv. Alfons (Theol. mor. VI, 155) uc, e pibrati dva kmotry stejnho pohlav jest hchem; a to hchem tkm, jsou-li oba kmoti a
kmotenec pohlav rznho, tedy Stoj-li kmotrovstvm dva muov jednomu
dveti nebo dv eny jednomu hochovi, a hchem lehkm, jsou-li oba
kmoti a kmotenec pohlav stejnho, tedy Stoj-li kmotrovstvm dva muov jednomu hochovi nebo dv eny jednomu dveti.

170

Katolick mravouka VII, 102.

je-li to, co vynechal, jen materia levis; co vak jest materia

gravis, co levis, nejlpe dovdme se obdobnosti se zkony
boskmi a lidskmi. Pst (zdrelivost neb jma) jednoho dne
nebo ptidestkov renec a p. jest materia gravis; litanie
nebo nkter alm (Miserere) nebo vzbuzen t boskch ctnost
nebo nkolik Oten a Zdrvas a p. jest materia levis. Pedpokldme ovem, e kajcnk pi absoluci ml mysl podrobiti
se uloenmu pokn.
103.
Svat pijmn. Knz jest povinen, udl-li sv. pijmn, diti se obady v ritulu pedepsanmi. Pihlejce ke
hchm, jich by nedbnm rubrik dopustiti se mohl, uvdme:
tce he, kdo sv. pijmnm pisluhuje, nejsa odn rouchem
liturgickm (mimo ppad poteby); lehkm vak pouze hchem
jest, vzti jen superpelici beze toly nebo jen tolu bez superpelice, nebo (mimo ppad poteby) nerozehnouti svc na olti.
Nem-li knz ministranta, kej kommunikant, je-li to mu,
sm konfiteor; neum-li je vak nebo je-li kommunikantkou
ena, kej konfiteor knz sm. Hostie dotkej se knz pouze
palcem a ukazovkem; dotkati se hostie (mimo ppad poteby) jinmi prsty neb ostatn rukou jest hchem lehkm.
Nen dovoleno vcm podvati hostii velikou, zvlt ne onu,
kter v ostensoriu byla vystavena (mimo ppad poteby); ale
jest dovoleno kommunikantu, neme-li ekati, podati ulomenou
stici hostie men. Je-li teba, sm se hostie rozlomiti, aby
vce vcch podleno bti mohlo. Innocenc XI. (12. nora 1679)
zakzal jednomu vcmu podvati najednou dv nebo vce
partikul; ponvad vak zkaz ten elil proti povrivmu
pobonstkstv, me knz, kde tohoto nebezpe nen, uchliti
se od tohoto zkazu (a po ppad jednomu vcmu i dv
hostie podati), m li k tomu vn dvod, na p. e nemono,
nebo aspo obtno (po ppad npadno) jest, zbvajc partikuli peneti do kostela nebo do tabernakulu. Jest dovoleno
udleti sv. pijmn pi rekviem a bezprostedn po nm, a to
v paramentech ernch; ale v tomto ppad nedv se obvykl
poehnn, a v dob velikonon k se sice orace ,Spiritum
nbis, nepidv se vak Alleluja. Modlitby pedchoz (Confiteor, Misereatur, Indulgentiam) zavazuj pod hchem lehkm.
Modlitby pi samm konu (Ecce gnus, Domine non sum
dignus, Corpus Domini) zavazuj pod hchem tkm. Antifona
0 sacrum convivium nen zvaznou (rubrika d: dicere po-

Svtosti a svtostiny.

171

terit), ale nsledujc versikule s pslunou orac a benedikce

zavazuj pod hchem lehkm.
104.
Posledn pomazni budi udleno obadem v ritulu
pedepsanm. Uv se pi nm oleje nemocnch (oleum infirmorum) a tce he, kdo vdom a svvoln uv jinho
svatho oleje (platnost svtosti jest pochybn) nebo snad i oleje
nesvcenho (svtost jest neplatn). Uil-li knz omylem oleje
ktnc nebo kima, budi svtost sub conditione opakovna;
uil-li oleje nesvcenho, budi opakovna absolute. Jakmile
(po Zelenm tvrtku) doly nov oleje, sm se jen tchto uvti; starch jet uvati bylo by tkm hchem. Dochz-li
bhem roku olej, sm se mu nco nesvcenho olivovho oleje
pimsiti, ale nesvcenho mus bti mn ne svcenho; takovto vpomoc me i astji do roka se opakovati. Mazn
budi konno v podob ke; mazati pouhm dotekem bylo
by lehce hno (leda e by ppad poteby omlouval). Mimo
ppady nutnho spchu nen dovoleno vynechati nkter mazn; jenom unctio renum se veobecn vynechv. Tce
he, kdo svtostn formu (Per istam sanctam unctionem)
vynechv nebo komol nebo mn (verba essentialia jso u :
Per istam unctionem indulgeat tibi Dominus, quidquid per en
sum deliquisti). Modlitby ped svtostnm konem kaj se jen
kdy se posledn pomazn samo udl a nen pina spchu;
pedchz-li vak zaopatovn tlem Pn a nsleduje-li Posledn pomazn hned po nm, modlitby ty se vynechvaj
(v. Manuale rituum). Versikule a modlitby po Poslednm pornazn kaj se vdycky. Tce by heil, kdo by vechny tyto
modlitby nebo znanou jejich st vynechal, lehce vak jen
he, vynech-li jen nco mlo, na p. jednu orac.
105.
Obdobn pravidla plat pi svtostinch a rubrikch
jejich, ale arci s pslunm umrnnm; rubriky jen poun vyskytuj se tu v potu mnohem hojnjm, a rubriky zvazn
velikou vtinou zavazuj jen pod lehkm hchem.
III. P ik z n c rk e v n .
23.
106.
Crkevn pikzn ili crkevn zkony jsou nazen,
je crkev vydv bud jako hlasatelka vle Bo ze svho
adu uitelskho, nebo jako vdkyn vcch ze svho adu

172

Katolick mmravouka VII, 106.

krlovskho (II, 44). Nkter z nich smuj k obecnmu dobru

a upravuj Veejn d; o tch jednati nle crkevnmu ili
kanonickmu prvu. (Uv. 3.) Jin smuj k naemu povcen a slou ivotu duchovnmu (II, 65), a o tch jedn vda
nae. Mluvme-li o crkevnch pikznch bez bliho uren,
mnme obyejn jen tyto k naemu posvcen smujc zkony. Y tom smyslu k desateru Boch pikzn pipojujeme
patero crkevnch pikzn".
Vet crkevnch pikzn nen vude stejn. U ns a
v mnohch jinch krajinch a diecsch jest obvykl onen
vet, kter nae katechismy (na p. Velik katechismus ot.
477) uvdj; a tohoto vtu arci jest nm pidreti se. Jinde
a jindy vak se potalo a pot jinak. Katechismus msk
vbec neuvd dnch pikzn crkevnch. Blah. Kanisius
jich t 5, v nich prv, druh a tet kryje se (obsahem)
s naimi, a nae tvrt jest rozloeno na dv; nae pt chyb.
Bellarmin jich t 6, prvn o nedln a svten mi, druh
o postu, tet o zpovdi, tvrt o svatm pijmn, pt o placen destku, est o svatebnm vesel. Sporer (III, 542), maje
asi na mysli vet obvykl za jeho dob v Nmecku, t jich 5,
nae tvrt pikzn jest u nho rozdleno na dv, nae pt
chyb; poznmkou prav, e nkte pidvaj k tmto 5 pikznm jet est o svatbch v ase zakzanm nebo o detcch. Sv. Alfons t jich 5, nae tvrt jest rozdleno na
dv a nae pt chyb; v jin Italii jest dodnes tento zpsob
potn obvyklm (Bellacosa, Theol. mor. pag. 223). V m
jich taj 5 (Mare I, 1217), nae prv a druh staeno v jedno,
nae tet rozdleno ve dv, tvrt a pt jako u ns. Gury
(I, 473) jich m 6, nae tet a tvrt jest kad rozdleno na
dv, pt chyb. V Americe (Sabetti-Barrett, Theol. mor., 326)
takt taj 6, nae prv a druh staeno v jedno, nae tvrt
jest rozdleno na dv, na ptm mst jest pkaz o povinnm
pspvku na slunou vivu duchovnch sprvc, na estm zkaz
satk s pekkami a zvadami crkevnmi. V Nmecku pimykaj se katechismy Deharbeovy k vtu Kanisiovu, avak
katechismy Schusterovy taj tak, jako se t u ns. Srv. Dr.
Ant. Podlaha, Djiny crkevnch pikzn s zvltnm zetelem
k zemm eskm; asopis katol. duchov. 1904, str. 51 nn.
Neteba pidvati, e rzn zpsoby tn na vci nieho
nemn.

Povinnost svtiti nedle a svtky.

173

Rozhovor o pikznch crkevnch nle do tto knihy

o nbonosti, nebot nbon katolk posluen jest nejen Boha,
nbr i crkve; ba on ani se nete, zda zkon njak jest
pvodu boskho i crkevnho. Sprvn jest ono okdlen
slovo: Upmnho katolka dnes poznme dle t znmek;
v nedli jde na mi, v ptek se post, o velikonocch se zpovd a pijm.
V rozhovoru naem samozejm pidrujeme se vtu
u ns obvyklho a jednme o jednotlivch povinnostech sem
spadajcch v tom podku, v jakm je crkevn pikzn naizuj; ke konci vak pipojme crkevn zkonodrstv o majetku crkevnm a duchovenskm, pokud o nm na vd
pslu jednati.
A) S v c e n n e d l a s v t k v .
(III. pikzn Bo ; I. a II. pikzn crkevn.)
24. Povinnost svtiti nedle a svtky.*)
107.
Povinnost svtiti nedle a svtky vyvr jednak ze
zkona pirozenho, jednak ze zkona crkevnho.
1. Zkon pirozen vyaduje toho, aby lovk, kdy ji
neme, jak by se sluelo a patilo, vekeren as ivota svho
Bohu a ct jeho vnovati, alespo njak as od kadodennho zamstnn ustl a as ten bohoslub vnoval. Ze zkon
pirozen skuten tak vel, nejlpe poznvme ze veobecnho
obyeje u vech nrod se vyskytujcho, jist doby bohoslub
vnujcho. Po t strnce tedy desatero, kter jest prv jen
zjevenm vkladem nejhlavnjch st zkona pirozenho
(II, 28), ve tetm svm pikzn neukld dnch novch
povinnost. Ponvad vak by lovk snadno mohl zstati
v nejistot, kolik asu m vnovati bohoslub a jakm zpsobem ji m konati jest pidno ve tetm pikzn jet
bli ustanoven, e sobota m bti dnem svcen a klidu.
Jest nm tedy dobe v eenm pikzn liiti tr bod:
a) lovk povinen jest nkter den svtiti; b) den ten vrac
se v obdob sedmidennm; c) jest jm sobota. Prvn bod nle zkonu pirozenmu, druh bod nle zkonu zjevenmu,
*) Dr. Tumpach a Dr. Podlaha, Bibliografie, V, 178195.

174

Katolick mravouka VII, 107.

a tmu zkonu zjevenmu nle v dob ped Kristem tak

i bod tet. Z toho ji vidno, e nelze potati tet pikzn
v desateru vhradn ani k pirozenmu ani k obadnmu zkonu, ovem vak k obma.
2. Zkon crkevn vel svtiti nedli na mst soboty.
Pravme: zkon crkevn, akoliv otzka ta jest ponkud
sporn. Nkte bohoslovci u, e Spasitel sm nadil svtiti
nedli msto soboty, a e tedy crkev, velc svtiti nedli, nevydv zkona toho ve sv vlastn pravomoci, nbr jen jako
hlasatelka zkona Boho (II, 44); a na dvod uvdj, e nedle
svtila se v crkvi hned od dob apotolskch. Naproti tomu
jin, potem etnj a i vnj bohoslovci (na p. S. Thom.
S. Th. II. II. q. 122. a. 4. ad 4. Catech. Rom. Pars III. cap.
IV. q. 4 et 14. S. Alph. Theol. mor. III, 265) tvrd, e crkev
naizujc svcen nedle, jedn ve sv vlastn pravomoci, jsouc
k tomu oprvnna od Zakladatele svho; nerozhoduje, e ji
od dob apotolskch svtila se nedle, ba je to i pochopitelno, jeliko prv nedle byla apotolm tak pamtihodn
(v ten den Spasitel vstal z mrtvch, v ten den seslal Ducha
svatho), kdeto vznam starozkonn soboty jednak pominul,
jednak i na jin den peloen bti mohl. Pidrujeme se tedy
mnn, e: a) crkev nem prva dovoliti, aby vbec dn
den svcen nebyl, b) crkev povinna jest v sedmidennm obdob uriti jeden den, nen tud oprvnna na mst sedmidennho tdne zavsti obdob na p. ptidenn nebo destidenn
nebo jin, c) crkev sm v sedmidennm tdnu kterkoliv den
jakoto den svcen ustanoviti, a po ppad na mst nedle
k tomuto elu i jin kterkoliv den v tdnu uriti. Arci
e jest zbyteno o tom se iti, jeliko nikdy tak se nestane.
108.
Pokraujeme li pak dle, zkoumajce, jakm zpsobem
nedle svtiti se m, pohybujeme se ji pln na poli crkevnho zkonodrstv. Svcen nedle, tak jak nyn ustanoveno
jest, bylo zavedeno dvojm pramenem, jednak rznmi pkazy
neb zkazy crkevnch vrchnost, jednak ustlenm zvykem
vcch. Proto nikdo nepopr, e crkvi pslu prvo dispensan ve vech tchto zkonech, a po ppad, kdyby tak mlo
bti, i prvo zmny. Tak na p. mohl by pape dispensovati
nebo dovoliti nebo nad ti, aby svcen nedle obmezilo se na
den pirozen (od rna do veera) nebo na hodiny dopoledn
nebo teba i odpoledn. Rovn crkevn vrchnosti pslu

Povinnost svtiti nedle a svtky.

175

ustno viti, jakm zpsobem nedln klid zachovvn bti m,

kter prce jsou zakzny, kter dovoleny, af nic nedme
o tom, e vrchnosti crkevn maj neztenen prvo dispensovati jednotliv vc od slyen me a eten nedlnho klidu.
109.
Z vkladu naeho plyne jet jeden dleit vsledek. Ponvad crkevnm zkonem ustanoven jest zpsob,
jakm nedle se m svtiti, plat o nm ve to, co o zkonech
crkevnch jakoto lidskch vbec plat, zejmna ustanoven
o poddanch tohoto zkona (II, 64 atd.). Tak dtky zkonem
o svcen nedl a svtk teprve po dovrenm sedmm roce
jsou vzny; nehe tedy dti, kter jet nedoshly sedmi
let, nesly-li v nedli a ve svtek mi, a nehe jejich rodie,
pstouni atd., neposlaj-li jich v tyto dni do kostela. Neteba
vak drazn pipomnati, e tato slova maj vznam pouze
akademick; pravme sice: nehe, ale nechceme nikterak
ci: sprvn jednaj. Vak tak svdomit rodie ned se
literou zkona a poslaj dti sv ji zhy ped sedmm rokem
do kostela (jen kdy dtky vd, e kostel jest domem Bom),
dovoluj-li to pomry, na p. blzk kostel, pzniv poas,
bezpen cesta a pod., aby dtko ji zhy si zvykalo plniti
kesansk povinnosti.
110.
Jako ve Starm zkon mimo sobotu byly zasvceny
jet nkter jin dni jakoto svtky vlun bohoslub,
rovn tak m crkev v Novm zkon prvo, mimo nedle
naizvati svceni nkterch dn jakoto svtk, a prvn crkevn
pikzn vel: zasvcen svtky svtiti.1 Dny ty ustanovovati
nle pln do zkonodrstv crkevnho a crkev me (nehledme-li k jinm okolnostem) dle libosti sv svtky zasvcen
naizovati a optn zase svtky zasvcen ruiti (t. j. na vedn
dny mniti). Takovto i pro veejnost platc svtky, kter prv
tak jako nedle svtiti se maj, sluj festa fo ri, kdeto svtky,
kter jen v officiu (pi mi a pi brevii) vym dem se
vyznamenvaj, sluj festa chri.
Historick pvod svtk dluno hledati v on pirozen
nlad, kter u kadho lovka se dostavuje, kdy vrac se
vro njak pro nho dleit nebo vznamn udlosti. Jest
pochopitelno, e prvn kesan ve vro umuen Pn nebo
jeho slavnho zmrtvchvstn nebo nanebevstoupen nebo
sesln Ducha svatho a pod. rdi se schzeli a dny ty lmnm
chleba oslavovali. Podobn dlo se pozdji, kdy vdn vzpo

176

Katolick mravouka VII, 110.

mnali R odiky Bo, svatch apotol, svatch rek muednk.

Ve IV. stolet slaveny ji tak pamtky nemuednk, svatch
vyznava, panen a en.
Slaven svtk tch jevilo se spe bohoslubou ne feriac;
ekli bychom, e to spe byla festa chori ne festa fori. Vak
ani v den Pn nebyl nedln klid vc hlavn (jako kdysi
sobotn klid u id), nbr lmn chleba a hlsn slova
Boho.*) Ostatn v dobch, kdy kesan byli pronsledovni,
tko bylo dbti nedlnho klidu. Kdy vak crkev nabyla
svobody a csa Konstantin zkony svmi nedln klid nadil,
dostalo se tak nkterm vznamnjm svtkm feriace; s potku jich bylo mlo.
Bhem dalch stolet pibvaly svtky nov a nkterm
starm, dosud jen bohoslubou slavenm pamtnm dnm, dostalo se feriace. V zavdn svtk mli rozhodujc slovo
biskupov, kte poradive se o tom se svm duchovenstvem
a lidem, ustanovovali, kter dni maj bti svtenmi. Nkter
svtky obecnm vznamem svm staly se svtky obecnmi,
v cel crkvi slavenmi; nkter mly ovem vznam jen pro
tu kterou krajinu a byly tud svtky krajinnmi. Nezdka
vak oslava nkterho svtce z jedn krajiny do jinch se
ila. Poet svtk bhem let asn vzrstal,**) zvlt vak
ve XIV. a XVII. stol., tak e tm a rzn ubte vznikaly.
Pracovnch dn ubvalo, co bylo na kor zjm nrodohospo
dskch; svtky samy plinm mnostvm svm zevednly,
m oslava jich trpla. Ba stvalo se, e leckdos ani urit
nevdl, je-li dnes i nen-li svtek. Neteba pipomnati, e
vady ty v krajinch, kde katolick a protestantsk obyvatelstvo ilo pomeno, zvl oste vystupovaly.
Chtje tmto vadm odpomoci, vydal pape Urban VIII.
dne 13. z 1642 bullu Universa per orbem, kterou pesn
*) Dr. Fr. Krytfek, Crkevn djepis, sv. I., str. 140.
**) V Cechch ponali si mnohem stzlivji ne jinde ; pehlme-li
seznamy svtk z rznch dob a zvlt seznam svtk na synod arcidiecsn r. 1605 stanoven, seznvme, e poet svtk v Cechch odedvna slavench s poetem svtk v bulle papee Urbana VIII. povolench
tm se shoduje. Viz: Dr. Jos. Tumpach, Redukce zasvcench svtkv;
asopis katol. duchov. 1912, c. i nn. Ve zvl. rozen, otisku, v Praze 1912.)
V sti IX. (c. 3., str. 230 nn.) vykld autor, kter svtky v echch
jakoto zasvcen slaveny byly, a sleduje djiny jejich od XII. stolet a
na doby nov.

Povinnost svtiti nedle a svtky.

177

uril svtky pro celou zpadn crkev.*) Biskupm zakzal,

aby novch svtk nezavdli a jinch netrpli, ne kter
bullou jsou dovoleny. Tou bullou tedy byla provedena prvn
redukce zasvcench svdikv.
111.
Zhy vak se ukzalo, e redukce ta nesta, zvlt
v dobch pozdjch, kdy mnc se pomry na lidech vyadovly vce pracovnch vkonv. Proto ji v polovin XVIII.
Stolet v rznch krajinch tu synody tu vldy daly o dal
redukce, kter jim tak byly postupem asu povolovny.**)
Na dost csaovny Marie Terezie vydal pape Benedikt XIV. dne 1. z 1753 breve, jm poet svtk pro rakousk zem znan zmenil; nkter svtky ponechal,***) jin
pak snil na polosvtky, kdy vc byli povinni mi slyeti,
ale jinak veker prce konati smli. A kdy zazen polosvtk se neosvdovalo, opt na dost te csaovny Klement XIV. Benediktovo breve ponkud pozmnil a polosvtk,y
vbec odstranil (zmniv je na vedn dny). Stalo se tak brevem
Paternae charitatis ze dne 22. ervna 1771, jm v rakouskch zemch 19 dosud zasvcench svtk) zrueno a jen
15 ze zkona obecnho platnch zasvcench svtk ponechno, k nim jet v kad zemi dovolen svtek jednoho
patrona zemskho (v Tyrolsku vak a v Cechch po dvou).
Zstaly tedy po r. / 7 7 / pro rakousk zem tyto zasvcen
svtky:
1. Ze zkona obecnho: Hod Bo vnon, sv. tpna,)
*) Seznam jich: Dr. Tumpach, Redukce, str. 49. Ke svtkm tam
uvedenm pidn r. 1708 svtek neposkvrnnho Poet Panny Marie,
tak e potom bylo 34 svtk zasvcench, obecnm zkonem pro celou
crkev platnch. K nim druily se krajinn svtky patron zemskch a
mstnch, a nkde nkter polosvtky. Dle byly jet nkter vedn
dny, ale s jakmsi svtenm rzem: popelen steda, Zelen tvrtek,
Velik ptek, Bl sobota, prosebn dny.
**) V crkevnch vnosech takovto redukce zasvcench svtk
nazv se: imminutio festorum.
***) Seznam jich: Dr. Tumpach, Redukce, str. 51.
) Seznam jich: Concil. Prov. Prag., pag. 81. Nkter z tchto
svtk mly sv postn vigilie; ponvad vak po zruen svtk tch
postn jejich svatveery pozbyly svho vznamu, ponechny sice vigilie
pro choro jakoto vigiliae non jejunandae, avak posty jejich peloeny na stedy a ptky adventn. Viz VII, 143.
) Svtek sv. tpna, pondl velikonon a pondl Svatodun
jet podnes tu a onde nazvaj se prostednmi svtky, ponvad drive,

178

Katolick mravouka VII, 111.

Nov rok, sv. t Krl, pondl velikonon, Nanebevstoupen

Pn, pondl Svatodun, hod Boho Tla; Oiovn, Zvstovn, Nanebevzet, Narozen, Neposkvrnn Poet Panny
Marie; sv. Petra a Pavla, Vech Svatch; pi em ovem neuvdme svtk na nedle poloench.

2.
Ze zkona krajinnho: V echch sv. Jana Nepomu
ckho, sv. Vclava; na Morav sv. Cyrilla a Methodje; ve
Slezsku sv. Hedviky.
tdr den, popelen steda, Zelen tvrtek, Velk ptek,
Bl sobota, prosebn dny jsou vednmi dny.
Podobn provdly se redukce svtk i v jinch zemch;*)
mra jejich vak nebyla vude stejn. leva sktan byla tu
vt tu men. Nkde nkter svtky vbec rueny, jinde zase
pomhalo se tm zpsobem, e zasvcen svtek v kalendi
ze svho pevnho data byl penesen na nedli nejble pt
nebo jinou. V mnohch zemch mimo nedle zstalo jen nco
mlo svtk, na p. ve Francii 4, v Anglii 8, v severn Americe
6, ve vchodn Indii 5 atd. Jinde ovem zase bylo jich vce.
V dvjch dobch pi starch kommunikanch prostedcch
rznost ta nepekela, leda jen na rozhran dvou oblast, kde
v jedn bylo mnoho, v druh mlo svtkv. Ale jinak tomu je
za pomr nynjch, ob peculiaria aetatis adjuncta. Lata
enim terrarum marisque spatia mira nunc celeritate homines
percurrunt, facilioremque per expeditiora itinera aditum ad eas
nationes nanciscuntur, quibus minor est festivitatum de praecepto numerus. Aucta etiam commercia et citatae negotiorum
tractationes videntur ex interposita frequentiorum festorum
dierum mora aliquid pati. Succrescens denique in dies rerum
ad vitam necessariarum pretium stimulos addit, ne saepius
servilia opera ab illis intermittantur, quibus est victus labore
comparandus. (Pius X. in motuproprio.)
Dvody ty pimly papee Pia X., e dne 2. ervence
r. 1911 vydal Motu proprio de diebus festis Supremi disciplinae,
kter pak jet nkolika vnosy Apotolsk stolice bylo do
kde vechny ti po sob jdouc svtky (odtud tak nzev: vnon, velikonon, Svatodun svtky) se slavily, leely uprosted mezi hodem Bom
ili prvnm a poslednm ili tetm svtkem. Dnes nzev prostedn svtek pomalu miz a k s e : druh svtek.
*) Dr. Tumpach, Redukce, sr. 50.

Povinnost svtiti nedle a svtky.

179

plnno a podrobnji vysvtleno.*) (S. C. Rit. 24. ervence, S. C.

Rit. 28. ervence, S. C. Rit. 7. srpna, S. C. Conc. 8. srpna, S.
C. Conc. 18. z, S. C. Rit. 17. listopadu, S. C. Conc. 15. prosince 1911, S. C. Rit. 23. ledna 1912.)
Dle tohoto motupropria ze dne 2 . ervence i p n a dalch
apotolskch dekret, jsou nadle jen tyto zvazn zasvcen svtky
ze zkona obecnho: Nativitatis, Circumcisionis, Epiphaniae et
Ascensionis D. N. J. Chr., Immaculatae Conceptionis et Assumptionis B. . V., ss. Apost. Petri et Pauli, Omnium Sanctorum;
tedy celkem 8 zasvcench svtk. Svtek sv. Josefa (19. bezna)
pozbv sv feriace (u ns j neml) a mn svj nzev;
svtek sv. Jana Ktitele (24. ervna, u ns tak bez feriace)
pekld se na nejbli nedli ped 29. ervnem, slavnost Boho
Tla (dosud i u ns svtek zasvcen) pozbv sv feriace,
mn svj nzev a prvod s Bom Tlem kon se v nedli
infra octavam. Vechny ostatn zde neuveden svtky, zavedn at obecnm**) a dlnm***) zkonem, nadle se ru,
a v platnosti zstv pouze uvedench osm svtkv. Kde vak
nkter z tchto osmi svtk jest ji zruen nebo penesen,
zsta tak a bez pedchozho dotzn se Apotolsk stolice
nic nebudi obnoveno. Ru se i svtky zemskch a mstnch
patronv; ale biskupm ponechv se prvo, peloiti je na nedli nejble pt.
Pipad-li nkter z ve uvedench (osmi) svtkv obecnm zkonem zvaznch na postn den zdrelivosti nebo jmy,
dispensuje pape od obho; tut dispens udluje t pro
svtky patron tmto zkonem zruen, budou-li slavn a za
velikho astenstv lidu slaveny.
Jeliko v motuproprio nen udn dn zvltn termn pro
potek zvaznosti, veel dekret ten v platnost hned po svm
uveejnn v Acta Apostolicae Sedis (II, 71), co ostatn t S .
C. Conc. dne 28. srpna 1911 na uinn dotaz zejm vyslovila.
*) Slovn znn motupropria a vnos: Acta Ap. Sedis, 1911, pag.
305, 350, 352, 391, 397, 480, 611; 1912, pag. 54, 57. Latinsk doslovn originl a esk peklad: asopis katol. duchov. 1912, Dr. Tumpach, Redukce
**) U ns jsou to svtky: svatho tpna, pondl velikonon a
svatodun, Boho Tla, Oisovn, Zvstovn, Narozen Panny Marie,
celkem 7.
***) U ns v echch svtky sv. Jana Nepomuckho a sv. Vclava,
na Morav sv. Cyrilla a Methodje, ve Slezsku sv. Hedviky,

180

Katolick mravouka VII, 111.

Sm dekret vak naizuje: Si qua vro in natione vel

regione aliquod ex abrogatis festis Episcopi conservandum censuerint, Sanctae Sdi rem deferant. Domnv-li se tedy nkter
biskup, e by tento dekret pro jeho dieces byl nespnm,
jest nejen oprvnn, nbr pmo i povinen (srv. II, 72) vyloiti Apotolsk stolici tyto sv obavy a vylenm mstnch
pomr je odvodniti. Ned se upti, e n lid na nkterch
tch svtcch, najm vak na svtku Boho Tla a svtcch
sv. zemskch patron, se zvltn ctou lp. Proto tak rakout
biskupov shromdn na biskupskch konferencch ve Vdni
v listopadu r. 1911 dali Apotolskou stolici o jakousi mdifikaci motupropria; i jest vykati, jak rozhodnut po obdren
odpovdi nastane. Do tch dob ovem zstvme zatm pi
starm, t. j. v Cechch nadle svtme onch zruench devt
svtk.*)
Na jednu vc vak nutno ji dnes upozorniti. Vyzn-li rozhodnut v ten smysl, e nkter ze zruench svtk (nebo
po ppad vechny) v echch i nadle svtiti se budou, nebude tak ji ze zkona obecnho, nbr ze zkona dlnho,
co zvlt pro ten ppad dleito jest, kdy ech odchz
do ciziny nebo cizinec zavt do ech (II, 68. 69).**)
25. Zpsob svtiti nedle a svtky.
112.
Zkon o svcen nedl a svtk zavazuje pod tkm
hchem, pipoutje nepatrnost pedmtu (o em pozdji), a
dl se vlastn na zkony dva; let v nm:
1. Pkaz, v nedli a ve svtek celou mi sv. pobon
slyeti (II. pikzn crkevn), jeliko me sv. jest stedem
a nejvzneenjm konem veker bohopocty.
*) Dnes, kdy se tento arch tiskne, vydala ji sice Apot. stolice rozhodnut o dosti biskup rakouskch a znma jsou t pozen nkterch
biskup v Rakousku, je se v dsledku toho stala. Ale protoe nejd.
biskupov v echch posud nerozhodli, neklademe tuto ustanoven tch;
ale bude-li rozhodnuto pozdji, doplnme sta v dodatcch tetho svazku.
Ostatn viz Dr. Tumpach, Redukce zasvcench svtk 1. c., kde rozhodnut vechna sebrna a vysvtlena.
**) Vzhledem k tomuto novmu zkonu nutna jest oprava v prvnm svazku, II., 68, str. 144 a 145. V odstavci a) a b) vymazna budte
slova : Oiovn nebo Narozen a na jejich msto budte poloena slova:
Neposkvrnnho poet.

Nedln a svten me.

181

2. Zkaz, v nedli a ve svtek nekonati dnch tlesnch a hrubch prac, ili nedln a svten klid, jen jest
jakmsi pedobrazenm a spolu i jakousi pedtuchou onoho
vnho naeho klidu v nebesch, k nmu doufme dospti.
113.
Tmto pkazem a zkazem jest vyerpn zkon crkevn, neukldajc nm nieho vce.*) Zejmna:
1. Nejsme ze zkona crkevnho povinni, v nedli a ve
svtek slyeti kzn (a toto kdysi bylo st me) nebo kesfansk cvien; pidvme: ze zkona crkevnho, majce
na mysli, e pro zvltn pomry (na p. pro vlastn nevdomost nebo na zamezen pohoren a pod.) me bti kesan
ze zkona pirozenho povinen, alespo nkdy (dle poteby)
poslechnouti slovo Bo.
2. Nejsme povinni zastniti se nepor nebo odpolednho
poehnn, a to ani tenkrte, jestlie jsme (a oprvnn a
zavinn) dopoledn me neslyeli.
3. Nejsme ze zkona crkevnho povinni sti nbon
knihy a jin dobr skutky konati (Velik katech. 491); to jest
ovem dokonal svcen nedl a svtk, nikoli vak povinn.
4. Nejsme povinni v nedli a ve svtek zdrovati se dovolench radovnek a zbav, anebo v nich se obmezovati;
opan farisejsko-puritnsk mnn mn nedln a svten den
v den nudy a dlouh chvle, a jest nad to mnnm dosti krutm
a nelidskm, nemajcm nikterak k tomu zetele, e mnoh
lovk, jsa po cel tden zamstnn prac, skuten nem jinho
dne pro nutn zotaven a obveselen sv, ne nedle a svtky.
5. Hch spchan v nedli neb ve svtek nestv se tm
pro tuto okolnost, leda e by z n vyplvalo zvltn pohoren.
26. Nedln a svten me.
114.
Druh pikzn crkevn vel, v nedli a ve svtek
celou mi pobon slyeti. Pkaz ten zavazuje pod tkm
*) Katechismy bvaj v t vci ponkud nejasn, nelice dosti
pesn mezi zkonem a radou; tak i n a do r. 1894 pedepsan katechismus (O tetm pikzn Bom, o druhm pikzn crkevnm), i nynj Velik katechismus (Ot. 398, 400, 491). Sleduj v tom arci Katechismus msk (Catechismus Romanus), kter (Pars III. cap. 4. qu. 21.) pod
nadpisem: Quibus in operibus etc. debeant uvd nkter nepovinn
skutky, patrn veden mylenkou (ji qu. 2. vyslovenou): eo (praecepto)
diligenter colendo (fideles) ad reliqua legis jussa facilius adducentur.

182

Katolick mravouka VII, 114.

hchem kadho vcho, kter dospl k uvn rozumu ili

kter dovril sedmho roku vku svho. Zkonem tm jsou
vak vzni nejen vc, nbr samozejm i kn, kte, necelebruj-li v nedli neb ve svtek, povinni jsou mi slyeti.
Slovem svtek mn se svtek zasvcen (festum fori).
Povinnost, slyeti mi v nedli a v zasvcen svtek,
jest vdy stejn a ve vdy pod tkm hchem. Po t strnce
(nehledmeli k monmu pohoren jakoto okolnosti prost
Pitujc, I, 81) nen dnho rozdlu mezi nedl a svtkem,
nebo mezi svtkem mn a vce slavnm, a stejn tce he,
kdo zanedbv povinnou mi v obyejnou nedli, jako ten,
kdo ji zanedbv na Hod Bo nebo jin velk svtek.
Na Hod Bo vnon vyhovuj vc, sly-li jedinou mi
dle libosti o plnoci, nebo ped svtnm, nebo za dne (srv.
II, 83. b); podobn kn vyhovuj zkonu, celebrujce (dle doby)
jedinou mi, nebo poppad jen ji slyce. Celebrovati na Hod
Bo vnon tikrte (nebo po libosti dvakrte) jest prvem
kn, nikoli vak jejich povinnost (II, 104).
Cel nsledujc odstavec hled stejnou mrou ke mi nedln, jako ke mi svteni. A tedy (nechtjce bti rozvlnmi) v nsledujc vaze peme jen nedln me nebo
nedln men povinnost a pod., bute ren ta vdy tak
vykldna o svten mi a o svten men povinnosti.
Pestvme-li na ren nedln me, dme se heslem: a potiori fit denominatio, nebo nedl tme do roka 52, kdeto
svtk dle obecnho zkona jest pouze 8, z nich jet nkter nkdy pipadaj na nedle.
115.
Nedln men povinnost ukld nm tyi vci, je
ozname tymi hesly: ptomen pi cel mi pozorn
v kostele.*)
1. Ptomen. Vyaduje se, abychom byli tam, kde se me
slou, a nleeli k tm, kte j obcuj. Pkazu vyhovuj tedy
vichni vc ve chrm jsouc, i tak ti, kte jsou na kru
zpvckm, za oltem, za sloupem, v pobon lodi, v pobon
neuzaven kapli, v sakristii, ba i v mstnosti pilehl a jen
oknem neb dvemi s kostelem spojen (t. zv. oratoe na zpsob
divadelnch lo, patronm neb vzneenjm osobm vyhrazen);
vyhovuj i ti ptomn, kte knze nevid, jen kdy dle toho
*) Moralist po latinsku pc taj hesel tr: praesentia corporis,
assistentia religiosa, locus debitus; prvn heslo rozloil jsem na dv.

Nedln a svten me.

183

co ostatn in (e vstvaj, klekaj, ke dlaj a p.), nebo dle

znamen zvonkem dvanch pozoruj, co asi prv u olte
se d je; konen vyhovuj i ti, kte neveede se do kostela,
venku, mimo kostel, mus zstati, jen kdy njak k vcm
uvnit shromdnm pilenni jsou. Nevyhovuje vak, kdo
by, maje dosti msta v kostele, mimo kostel (na p. na hbitov) zstal, nejsa k vcm pilenn, leda e by byl blzek
dve (ne dle ne asi 30 krok, prav moralist) a skrze
oteven dve nebo oknem kostelnm mi sledovati mohl.
Ostatn pi tch, kdo stoj mimo kostel, nesmme vzdlenost
miti matematicky, nbr mravn, a dluno pihleti k okolnostem; jestlie na p. vojensk oddl nebo spolek njak
nebo jednota oslavuje njakou crkevn slavnost a pi mi
(snad aby vznanj sti oznaila vstelem nebo z jinho
dvodu) stoj mimo kostel, teba a na protjm konci nmst, astnci zajist vyhovuj crkevnmu pikzn, pozoruj-li jen ponkud, teba i nejasn a nepesn, jak v kostele
me pokrauje. Nevyhovuj vak divci, tebas by i ble, ba
a i u samho kostela stli (je-li jinak pro n v kostele dosti
msta).
Jet dluno pidati, e nesta ptomnost pouze fysick,
nbr e teba jest ptomnosti mravn lili mysln, tak aby
slyen me bylo Sinem lidskm (II, 83), co n lid krsn
vyjaduje renm: Jdu na mi svatou. Proe crkevnmu
pkazu nevyhovuje turista, kter prohl kostel, nebo nvtvnik, kter s ptelem v kostele dal si dostavenko a pod.,
jestlie nhodou v dob prohldky nebo schzky v kostele se
celebruje, a jestlie een turista neb nvtvnk v sice a pozoruje, e se celebruje, ale nepipojuje se k tm, kte pili
na mi svatou, nbr popedn jen kostelnch pamtnost neb
schzky sv si vm. Ovem vak pln vyhovuje turista,
kter cht prohldnouti si kostel, nebo vc, kter nhodou
pied do kostela pozoruje, e prv pon me, uv tto
pleitosti, aby slyel nedln mi.
116.
2. Pi cel mH. Tkho hchu se dopout, kdo svvoln zanedbv znanou st me; znanou pak bv st
njak bud svm vznamem nebo svm rozsahem. Vznamem
jsou znanmi stmi: promovn (ili, jak my ei obyejn
kme: pozdvihovn) a pijmn. Rozsahem jest znanou
st ona, kter zabr asi tetinu me. Pouze lehkm hchem

184

Katolick mravouka VII, 116.

tedy jest: vynechat! zatek a do Crdo vetn (a to i na

Kvtnou nedli), nebo vechno co nsleduje po pijmn;
pouze lehkm hchem tak jest, pijti teprve k epitole
a odejiti po pijmn; avak tkm hchem jest, odejiti hned
po pozdvihovn a toho dne ji dn me neslyeti.
Nevyhovuje, kdo dv sti sly zrove u dvou kn
v stejnou dobu celebrujcch (tak e druh na p. zan, kdy
prvn ji m pozdvihovn); dvodnm vak mnnm jest, e
vyhovuje, kdo sly dv sti postupn u dvou kn po sob
celebrujcch, jen kdy alespo v jedn sti spojeno jest pozdvihovn a pijmn. Kdo by na p. piel pozd, eknme
a k Sanctus, a pi tto mi zstal do konce, nkterou nsledujc mi pak slyel jen a do Sanctus, vyhovl by crkevnmu pikzn; podobn, kdo by pi prvn mi zstal od zatku do Sanctus, neheil by, kdy by ke druh mi piel
zase a k Sanctus a zstal do konce.
117.
3. Pozorn. Pozornost me bti (srv. VII, 16. 36.)
vnj neb vnitn. Pozornost vnj zle v tom, e slyce
mi varujeme se veho, co by s tmto konem srovnati se nedalo; vichni pak bohoslovci v tom souhlas, e pozornosti
vnj nezbytn teba jest a e bez n nelze vyhovti zkonu.
Neslyel tedy mi, kdo mezi n psal, kreslil, etl knihy zbavn nebo i posvtn, ale za profnnm elem (na p. peklad
Psma svatho, aby se v t kter ei zdokonalil). Zda vak
sly mi, kdo mezi n se zpovd? Bohoslovci nesouhlas; sv.
Alfons jest mnn zpornho, zvlt kdyby zpovd trvala
pli dlouho anebo prothla se pes nkterou st svm vznmem znanou. Obti t vak meme se snadno vyhnouti,
jestlie zpovdajce mezi m pi pozdvihovn a pi pijmn
na chvilku ustaneme a tm kajcnka nepmo vybdneme, aby
Bohu na olti ptomnmu se klanl; kajcnk pak takto (jeliko obyejn zpovd netrv dlouho) nezanedb dn, ani
vznamem ani rozsahem znan sti.
Pozornost vnitn zle v tom, e sledujeme, co celebrant
mluv a kon, nebo e zbonm citem mysl svou k Bohu povznme. Zda tto vnitn pozornosti jest teba, abychom
vyhovli zkonu,*) bohoslovci nesouhlas. Nkte mn, e
*) Nemluvme zde o tom, jak jest nm slyeti mi, abychom z n
mli hojn duchovn uitek, nbr jen, jak vyhovme povinnosti nedln.

Nedln a svten me.

185

pozornost vnj sama ji sta; jin (jich mnn zd se bti

dvodnjm) vyaduj i pozornosti vnitn, vslovn vak pidvaj, e nikterak nemn pozornost plnou a upjatou, nbr
jen volnou, eknme passivn, povrchn, kterou pozorujeme, co
asi u olte se dje, nikoli v podrobnostech, nbr jen (proto
kme asi) v hrubch obrysech. Takov voln pozornosti
nepek ani jaksi roztritost, kterou pozorujeme a sledujeme
i jin pedmty, jen kdy nezajm pli mysli na, nen-li
svvoln vyvolvna a netrv-li pli dlouho. Vyhovuje tedy
zkonu crkevnmu, kdo mezi m modl se brevi nebo renec nebo svtostn pokn nebo jin (povinn i nepovinn)
modlitby; kdo zbon rozjm, svdom zpytuje a p . Vyhovuj
assistenti, akolyt, ministranti, kostelnci, varhanci, hudebnci
atd. zamstnan svou slubou, ponvad sluba ta smuje
k ct Bo a nepek jim sledovati, co pi olti se dje.
Vyhovuj tak sbratel milodarv a prodavai (prodavaky)
voskovic chodce po kostele, vrtnici dbajc podku a pod.
Zda vyhovuj ebrci u kostelnch dve (nebo ped nimi)
ebrajc, na zklad zsad ji vyloench snadno se zodpov.
Vc obcujce mi sv. rdi zachovvaj jaksi obady (Velik kat. 611). Tak na p. sedli, pi evangeliu vstvaj, pi
pozdvihovn a pijmn klekaj, kiuj se, bij se v prsa,*)
tak pi poehnn klekaj a znamenaj se kem; zbonj
vc kle po celou tu dobu, po kterou Spasitel ve zpsob
chleba a vna na olti ptomen jest. Pkazv o tchto vcech
nen dnch,**) a proto vzhledem k zkonu crkevnmu nikterak nehe (ani lehkm hchem), kdo pi mi nevstv,
neklek, nekiuje se atd. Avak arci snadno zavdv pohoen, co z okolnost budi posouzeno.
118.
4. V kostele. V dvjch dobch vyadoval zkon
crkevn, aby vc slyeli nedln mi ve svm farnm chrmu
(po ppad v chrmu biskupskm). A se ned upti, e jest
uiteno (i pro sprvu duchovn i pro lid), chod-li vc na
*) Tak a ns a v mnohch jinch krajinch; jinde zase pokleknou
a hlavu hluboce poklon, nedlajce kv a nebijce se v prsa.
**) Obdobn nen dnch pkazv o konech, kter smuj k uctn
nejsvtj Svtosti nebo chrmv nebo k nebo posvtnch obrazv a p.
Nikterak nehe (ani lehkm hchem), kdo nesmet neb nekiuje se
ped kem neb kostelem, nebo neklek ped eucharisti, a nein-li tak
ze zl vle, nbr jen z pohodl a netenosti.

186

Katolick mravouka VII, 118.

farn sluby Bo, pece dnes zkon, obyejem zmrnn, toho

ned, a ji koncil trid. (sess. XXII. De obs. et evit. in cel.
M.) uv jen mrnho slvka Moneant. Dnen dobou d
se jen, aby vc nedln mi slyeli v nkterm veejnm kostele nebo v nkter veejn kapli; a kdo k tomu oprvnn jest,
sm vyhovti povinnosti i v soukrom kapli.*)
Veejnmi kostely**) jsou kostely metropolitn, kathedrln,
kollegitn, eholn, farn a fililn.
Kaple veejn (oratoria publica) jsou ony, quae auctoritate Ordinarii ad publicum Dei cultum perpetuo dedicata, benedicta vel etiam solemniter consecrata, ianuam habent in via,
vel liberum a publica via fidelibus uaiversim pandunt ingressum.
(S. C. R. 23. Jan. 1899.) Jest pak kaple njak kapl veejnou,
i kdy jest umstna uvnit domu (na p. ve dvoe, v nkterm,
teba i vym poschod), nebo uvnit njakho, jinak obecenstvu
uzavenho pozemku (na p. parku, zahrady a p.), nebo kdy
pstup k n vede soukrommi cestami a chodbami, jindy uzavenmi, jen kdy v as slueb Boch kadmu vcmu
volno jest vejti. Veejn kaple pln rovnaj se kostelm;
k nim (dle veejnosti) ad se t kaple zzen v domech
kardinlv a biskupv.
Kaple poloveejn (oratoria semipublica) jsou ony, quae
pertinent ad seminaria et collegia ecclesiastica, ad pia instituta et societates votorum simplicium, aliasque communitates
sub regula sive statutis saltem ab Ordinario approbatis, ad
domus spiritualibus exercitiis addictas, ad convictus et hospitia
juventuti litteris, scientiis***) aut artibus instituendae destinata,
ad nosocomia, orphanotrophia, nec non ad arces et carceres,
atque similia oratoria, in quibus ex instituto aliquis Christifidelium coetus convenire solet ad audiendam Missam. Quibus
adiungi debent capellae in coemeterio rite erectae, dummodo
*) Dr. Pechek, Pro praxi dleit rozdly mezi kapl i veejnou,
poloveejnou a soukromou. as. katol. duch. 1911, str. 23. Viz tak mj
lnek: O kaplch veejnch a soukromeh v as. katol. duch. 1890, str.
257; upozoruji vak, e lnek ten, psan r. 1889, dnes jest ji zastaral
a (vzhledem k novjm vnosm) nesprvn.
**) Jest to jaksi pleonasmus, nebo kad kostel, eo ipso e kostelem jest, jest mstem veejnm; soukromch kostel nen.
***) Kaple koln, gymnasi, relnch a jinch stednch kol, po
ppad kol manskch, obecnch, odbornch atd.

Nedln a svten me.

187

in Missae celebratione non iis tantum, ad quos pertinent, sed

aliis etiam Fidelibus aditus pateat. V tchto polo veejnch
kaplch, zzench auctoritate Ordinarii a v prvn ad commodo alicujus communitatis vel personarum coetus urench,
sm se s dovolenm biskupovm celebrovati, a vichni ptomn
vc, tedy nejen ti, kte tomu ktermu sboru pinleej, nbr
vichni, kdo sem pili (qui intersunt), vyhovuj sv nedln neb svten povinnosti, obcuj-li mi zde slouen. (S. R. C.
23. Jan. 1899.)
Kapli soukromou (oratorium privatum) sm si zditi kad
sm. Aby vak v kapli t smlo se celebrovati, teba jest
indultu, kter dle nynj praxe udluje pouze Apotolsk stolce prostednictvm pslunho Ordinaritu. Dve smli i biskupov z apotolsk delegace udlovati indult ten, ale praxe ta
vnosem ze dne 7. nora 1909 (S. Congregatio de Sacramentorum disciplina, Normae pro concessionibus communibus ratorii privati suarum que extensionum, Ord. list prask arcid.
1910, . 6. str. 61.) byla zmnna v ten smysl, e facultas Ordinariis pro privatis Oratoriis conceditur ad decem casus tantum,
pro sacerdotibus aetate provectis vel infirmis, at semper pauperibus. T vnos udv jet nkter jin podrobnosti, je
tuto vykldme. Indult udluje se bud doasn, nebo na doivot indultovo, dle toho, jak jest dvod udan; dv se jen
ex iusta causa, jakou jest na p. infirmitas, grave incommodum pro accessu ad publicam ecclesiam, peculiaris benemerentia erga S. Sedem et religionem, et similia. V indultu
pesn vyznauje se msto, msto a diecese, kde orato zditi
se m. Dovoluje se pouze jedna me denn, a to s vjimkou
nkterch vtch svtk;*) jsou to: Bo Hody vnon, velikonon, svatodun, Zjeven Pn, Zelen tvrtek, Nanebevstoupn Pn, Neposkvrnn poet, Zvstovn,**) Nanebevzet
Panny Marie, sv. Petra a Pavla, Vech svatch a sv. mst
*) Prask drekt oznauje je poznmkou: missa prohibetur in
oratoriis privatis.
**) Jeliko svtek Zvstovn Panny Marie motupropriem papee
Pia X. ze dne 2. cqjrvence 1911 pozbyl sv feriace, nelze ji jej tati ad
dies solemniores, a proto zajist v indultech nadle udlovanch vyat
nebude. Zda vak indult majc indult ze star doby, kde tento den
z indultu vyat jest, sm ci nesm v ten den indultu uiti ? Myslm, e sm,
nebo cessante causa motiva cessat et lex.

188

Katolick mravouka VII, 118.

nho Patrona (Patronus loci), a nen-li indult rozsahu vtho,

jak se nyn asto dje. Celebro vti sm se jen za pitomnosti indultovy, po ppad jednoho indulte (je-li jich,
vce) nebo nkterch v indultu pesn udanch osob. Nedln
a svten povinnosti sv vyhovuje jen indult, po ppad
indulti, a nkter jin v indultu pesn vyznaen osoby,
na p. pbuzn pod jednou stechou s indultem bydlc, host,
lenov domcnosti a pod.; a ovem tak celebrant a jeho
ministrant. Mono sice obdreti i vt jet prva, a vnos
svrchu citovan udv, kterch prv jet dosci lze, ale pi
vkladu indultu nutno jest ponati si pesn a psn (strictissima interpretatio) a neplat zsada: favores sunt ampliandi ;
indultem jen to se dovoluje, co se v nm vslovn te. Jinak
vak sm kdokoliv obcovati mi svat v soukrom oratoi celebrovan; a dle vnosu S. C. R. 8. Maii 1907 sm nejen indult, nbr vbec kad vc tto mi ptomn pi n
pijmati tlo Pn. Sm tak uiniti i v nedli neb ve svtek;
ale ovem, nen-li v indultu zahrnut, nevyhovuje touto m
svmu nedlnmu pkazu, nbr povinen jest (mimo ni) slyeti
jet jinou mi v kostele neb kapli veejn (po ppad poloveejn).
Indult dovolujc, e se sm v soukrom kapli celebrovat!,
m rz privilegia, kterho majitel me dle libosti uvati i neuvati. Je-li vak indult v nedli neb ve svtek churav,
tak e do kostela jti neme, ale v soukrom sv kapli by
mi slyeti mohl, a jestlie snadno (bez velikho hledn a bez
znanch vloh) nalezl by knze, kter, nejsa nijak vzn,
v jeho oratoi by mu mohl celebrovat!, tu jest povinen uiti
svho privilegia (II. 104). Tak u bohoslovci se sv. Alfonsem
velikou vtinou, a jen nkte (Palmieri, Noldin) jsou mnn
opanho. Mnn sv. Alfonsa mme za dvodnj. Zajist jest
zhodno, aby ten, kdo ve vedn den z blahovle crkevn
vrchnosti m to pohodl, e me mi slyeti doma, ani by
z domu vychzel, v nedli a ve svtek pi rozkazu crkevn
vrchnosti nevymlouval se, e z domu vychzeti neme, zvlt
dn-li mu indult propter infirmitatem.

Dvody omluvn.

189

27. Dvody omluvn.

119.
Mimo dispensi,*) kter jest mon v kadm zkon
crkevnm, a tedy i v tomto, jsou tyto dvody omluvn, pro
kter vc sm beze hchu vynechati nedln a svten m i:
1. nemonost naprost, 2. nemonost mravn, 3. lska kesansk.
1. Nemonost naprost ili fysick (II, 89). J omluveni
jsou nemocn a churav, kte nemohou z lka povstati nebo
nesmj z domu vyjiti, uvznnci, osoby mekajc na lodi, na
kter se necelebruje, cestujc dlc v krajinch, kde nelze mi
slyeti; vojni slubou vzan (avak he jejich pedstaven,
jestlie bez dostatenho dvodu podzenm svm nvtvu
slueb Boch znemouj); ednci, prvod, hldai atd. zamstnan pi drahch, parolodch, potch a jinch dopravnch
prostedcch; vbec kad, komu pro fysickou njakou pinu
nebo povinn zamstnn nebo jinou nezbytnou okolnost jest
nemono zastniti se slueb Boch. Kdo nemoha slyeti me
cel, pece me slyeti znanj st (eknme: vce ne po1 0 vinu), jest alespo k tomu vzn.
130.
2. Nemonost mravn ili znan obt neb znan koda
plynouc z nvtvy chrmu, ba i nebezpe takovto kody (II,
90), nebo crkev nechce a neme vcm ukldati povinnost, kterm tito mohou vyhovti jen s duevn neb tlesnou
pohromou nebo s plinm naptm sil. Tko jest uvsti
vechny sem spadajc omluvn dvody; n katechismus (Vel.
kat. ot. 489) oznauje je krtce slovy: pokud mu v tom
dn pina nebrn. Pokusme se o to, alespo nkter
oznaiti. Omluveni jsou:
Nemocn, a ti, kte prv njakou nemoc pestli (rekonvalescenti); v pochybnosti, zdali k nvtv kostela ji
dosti silni jsou i jet nejsou, mohou pestati na sudku svho
fare, zpovdnka, lkae, pedstavenho, ba kterhokoliv jinho rozumnho lovka; um-li sami s dstatek tuto vc posouditi, mohou pestati na pouhm sudku svm beze v zkostlivosti; nkdy omlouv i dosti nepatrn choroba neb nevolnost. Abychom vak se nemtli, dobe jest tzati se, zdali
bychom se zdrovali pi te neb podobn chorob neb nevolnosti i jinch, zvlt zbavnch nvtv.
*) Far nen oprvnn dispense t udleti.

190

Katolick mravouka VII, 120

Osoby slab a neduiv, pi drsnm a nepznivm poas nebo pi plin vzdlenosti kostela. Po t strnce arci
dluno pihleti k obvyklmu zpsobu ivota t kter osoby;
mnoh snese poas teba i drsnj, jin nikoliv, mnoh
z del cesty nic si nedl, jinmu znan vzdlenost velice vad.
Rozhoduje tak, jak jest cesta, zda rovinou i pes hory a doly,
zda chladem i slunenm palem, zda v lt i v zim, zda pi
poas pznivm i za det, snhu, vtru a pod. Sv. Alfons
(Theol. mor. III, 329) u, e pro kadho i za pzniv pohody
omluvnm dvodem jest ,.dobr hodina nebo asi pt tvrt
hodiny cesty pky (asi 45 kilometr), a za snhu, det
a vbec nepznivho poas i men ji vzdlenost. Arci, kdo
m povoz a me jeti, nesm se vymlouvati vzdlenost.
Matky a pstounky, kter nemohou dt svch za nepitomnosti sv nikomu sviti, bud e nikoho vbec nemaj, kdo
by je zastal, nebo e dosti nedvuj osobm, kter by je
zastati mohly; obdobn arci tak omluveni jsou otcov a pstouni, odkzno-li dt na jejich pi.
lenov domcnosti, kte mus doma zstati k nutnmu
hldn pbytku, dvora, stje, stda, majetku a p. nebo k osetovn domcch zvat. Tento dvod vak obyejn odpad,
slou-li se v kostele dv me v rzn dob (rann a velk
ili hrub), tak e domc lid dobe vystdat! se mohou; nebo
jsou-li dv farnosti tak blzk a doba jejich slueb Boch tak
uspodna, e lidem snadno jest se vystdati. Ale i kdy
v kostele jen jedna me se slou, a jinho blzkho kostela
nen, nebudi kol hldn vdy jedn a te osob uloen,
nbr po domcch stdn, aby kad z nich alespo nkdy
do kostela piel.
Sluhov a sluky, kter nemohou neb nesm sluby sv
opustiti neb vynechati; he vak pni a zamstnavatel,
kte ukldaj v as slueb Boch osobm sluebnm prce,
kter i jindy vykonati se mohou, nebo jim vbec nvtvu
kostela znemouj. Sluebnci pak a sluky vzni jsou ve
svdom svm ohldnouti se po jin slub, ve kter by svm
nboenskm povinnostem dostti mohli.
Dlnci a lid zamstnan v hutch, tavrnch, tovrnch
a jinch podobnch zvodech, ve kterch nesm pece vyhasnouti a prce odpovati neme; samozejmo vak jest, e

Nedln a svten klid.

191

i enom ti dlnci jsou omluveni, kterch jest prv k nepe*

ruenmu provodu teba.
Cestujc, kte by ekajce na mi dlouho se zdrovali
a tm kodu trpli, nebo vlak zmekali a v cest sv pokraovati nemohli; nejsou vak omluveni, mohou-li uiti vlaku
pozdjho nebo dve ji mi slyeti. Rovn neomlouv pouh
vychzka, nebo cesta pro pouhou zbavu arci nen dvodem
omluvnm.
Vichni, kdo pro vnou a dostatenou pinu jsou
nuceni slueb Boch se straniti; tak na p. omluveni jsou ti,
kte nemaj slunho atu, jm by se odli. U ns zvyk nejen dovoluje, nbr skorem pmo ke, aby nevsta nebyla
v kostele pi svch ohlkch ptomna; neme-li tedy slyeti mi jinde neb v jinou dobu, nehe, jestlie z toho dvodu
do kostela nejde. Tak u bohoslovci, e svobodn dve,
z hnho obcovn thotn, nen povinno slyeti mi ve
chrm, kde je kad zn, a tak svou hanbu stavti na odiv.
Po t strnce vak dluno pihleti k okolnostem, zvlt
pak nutno tzati se, zdali ono dve i jinak lid se stran i
mezi nimi voln obchz; nebo pak nelze ono thotenstv pokldati za dvod omluvn.
121.
3. Lska kesansk. Vel-li lska kesansk skutek
njak, kter nm brn slyeti mi, vtz lska kesansk,
poadovan zkonem pirozenm, nad povinnou nedln neb
svten m, poadovanou zkonem crkevnm, tedy lidskm
(II, 87). Tak na p. nehe, kdo zanedbv mi, aby blinmu
mohl pomhati pi poru, boui, povodni, ochuravn domcch zvat a jinch nebezpech neb nepohodch. Nehe, kdo
vynechv mi, ponvad pisluhuje nemocnmu, a nen-li nikoho po ruce, kdo by jej vystdal; ba dvod ten plat i v tom
ppad, e by sice byl nkdo ochoten k zastupovn, ale ten
by nemocnmu nebyl tak mil, jako obvykl oetovatel.
28. Nedln a svten klid.
122.
Svcen nedl a svtk nebylo by pln, kdyby k povinnmu slyen me nepojil se povinn klid. A slyen me
jest konem vzneenjm, pece jest konem jen krtkm;
klid vak trv po cel nedln neb svten den a dodv
mu zvltnho rzu. Ji ve Starm zkon byl povinn klid

192

Katolick mravouka VII, 122.

charakteristickou znmkou soboty a svtk, a nzev abbt

prv slovem klid se tlumo. Ned pak se upti, e povinn nedln a svten klid m mnoh vhody nejen po
nboensk, nbr i po sociln strnce sv ; lovk nejsa
strojem potebuje obasnho odpoinku, a jednodenn klid po
estidenn prci jest zcela pimen, ani pli ast ani pli
dk. Jest tak zcela pimeno poloiti klid ten prv na onen
den, kde lovk m obraceti zrak svj k vcem nadpozemskm, tedy na nedle a svtky.
133.
Povinnost klidu ve ns stejn i v ndli i ve svtek,
a po t strnce nen dnho rozdlu mezi nedl a zasvcenm
svtkem, nebo mezi svtkem mn a vce slavnm (srv. VII,
114). Stejn he, a to (nesniuje-li nepatrn pedmt jeho
hchu) tkm hchem, kdo hrubou prci kon na Bo Hod,
jako ten, kdo ji kon v prostou nedli. Jest sice pravda,
e kesansk cit vce se ur, kon-li se hrub prce na
den tak slavn, jako jest Bo Hod; avak nehledme-li k monmu pohoren jakoto okolnosti Pitujc, jest ruen klidu
na Bo Hod tho rzu, jako ruen klidu v nedli nebo na
obyejn zasvcen svtek, a crkevn pedpisy o nedlnm
jako i o svtenm klidu jsou naprosto tyt.
Cel tento a nsledujc paragraf hled stejnou mrou ke
klidu nedlnmu i svtenmu; nechtce vak bti rozvlnmi,
dme vdy jen krtce: nedln klid, mnce tm pln nedln
a svten klid.
134.
Nedln klid zavazuje pod tkm hchem; pipout
vak nepatrnost pedmtu (o kter bude e ne na pslunch mstech). Zavazuje pak zkon ten od plnoci do plnoci
(jak se plnoc uruje, v. II, 85).
135.
Zkon nedlnho klidu jest zkazem; vyhovujeme mu
tud prostm nekonem (II, 82), pi em vzhledem k zkonu
nikterak nepad na vhu, z jakho dvodu zakzanch prac
nekonme. Vyhovuje tedy nedlnmu klidu, kdo nepracuje
v nedli proto, e ten den sp, stn, jest opil, nebo kdo
jsa zvislm na nkom jinm, z jeho vle nedlnho klidu
et. Pidvme: vzhledem k zkonu, majce na mysli jen
prost vyhovn; jasno vak jest, e nekon nedlnho klidu
jen tenkrte d se pokldati za skutek dobr a po ppad
zslun, jestlie kesan moha ruiti nedln klid a maje snad
k tomu pleitost, pece na tom se ustanovil, nepracovat! toho

Nedln a svten klid.

193

dne, ponvad crkevnmu zkonu prce ta se p, nebo lidovou mluvou krtce a jasn eeno: ponvad by to byl
hch.
136.
Nedln klid nevyaduje nikterak naproste neinnosti
(kter jest nejen nepirozen, nbr nezdka i kodliv); zakazuje jen nkter prce a kony. Dvoj vstednosti jest nm
tedy varovati se. Nesprvno jest naprosto nedbati klidu nedlnho a neinit! rozdlu mezi nedl a vednm dnem; ale
rovn nesprvno jest (jako mnoh nekatolick sekty in) po
farisejsku hnti nedln klid a do krajnost a svobodu vcch zpsobem neoprvnnm obmezovati.
13 7 .
Zkon o nedlnm klidu v podstat sv vychz od
Boha a crkve (VII, 107); v podrobnostech vak byl upraven
psobenm lidskm (Vil, 108), a to jednak nazenmi crkevnich vrchnost, ale jednak tak (a to ve znan me) prvoplatnmi obyeji. Prv z tohoto dvodu jev se v rznch
krajinch njak rozdly (arci jen du podzenho), jeliko
v nkterch krajinch nkter prce a kony pokldaj se za
ruen klidu nedlnho, kdeto v jinch krajinch tyt prce
a kony nedlnmu klidu nikterak se nep. K tomu arci
pi vkladu tohoto zkona jest nutno pihleti.
138.
Vykldajce o dovolenosti i nedovolenost! tch kterch prac a kon v nedli (a ve svtek), td je bohoslovci
na vce skupin; do jednotlivch skupin nleej:
1. prce tlesn ili sluebn (opera servilia, quae communiter a servis peraguntur);
2. prce duevn (opera liberalia, quae communiter a liberis exercentur);
8.
kony nelin (opera communia, in quibus servi et liberi participant);
4. obchody a trhov smlouvy (mercatura);
5. jednn edn (opera judicialia).
Poznm. Moralist po latinsku pc uvdj obyejn jen
tyi skupiny: opera servilia, liberalia, communia, forensia; do
tvrt skupiny pak ad vechna ona jednn, je dle starho
mskho zvyku dla se na trhu (forum). V na dob arci
nelze vechna ta jednn smstnati do skupiny jedn, a proto
jsem je radji rozdlil do skupin dvou. K naim pomrm vak
tak ani ostatn nzvy nepilhaj, zvlt pak nzvy: opera
servilia et liberalia, nebo velik st prac zakzanch nle
k zamstnnm, jimi osoby sluebn se neobraj, a obrcen,

194

Katolick mravouka VII, 129.

velik st prac obecn osobami sluebnmi konanch v nedli jest dovolena. Proto bylo by zhodno, v eskch spisech
upustiti od nzvu: prce sluebn ; kejme spe: prce
tlesn, hrub, tk".
139
1. Prce tlesn.
Zakzny jsou vechny tk, s tlesnou nmahou spojen, hrub prce. Dme: prce", majce na mysli, e zkonu
crkevnmu nep se sama tlesn nmaha (na p. tlocvik,
cyklistika, slzn vysokch hor a pod.), nbr tlesn prce,
t. j. zamstnn, kter dle obecnho nzoru se pokld za prci,
a to za tlesnou prci. Sem spadaj:
a) prce zemdlsk, poln, zahradn a pod.;
b) prce emeslnick a ivnostensk;
c) prce tovrn;
d) prce ndenick;
e) vechny jin prce hrub, s tlesnou nmahou konan.
Zkaz tlesnch prac nehled jen k tm osobm, kter
provozuj tu kterou prci z povoln, nbr ke vem kestanm vbec; proto nepad na vhu, kdo tuto prci kon
(na p. emeslnickou prci emeslnk nebo nkdo jin), nebo
zda ji kon z vdlku i z ochoty a zadarmo nebo pro zbavu
nebo pro sport nebo tlesn pohyb nebo z libstky, zda s nmahou i bez nmahy a pod. Jalov jest vmluva (u mnohch lid dosti oblben), e lpe jest v nedli nco pracovati
ne lenoiti a z dlouh chvle heiti, nebo nudu lze i jinmi
prostedky zaehnati a neteba k tomu prac tlesnch. Ovem
vak me z okolnost vyplvati njak oprvnn dvod
omluvn, kter nm dovoluje tu kterou prci podniknouti
i v nedli (VII, 136).
130.
Tlesn prce p se nedlnmu klidu a ru nejen
pracujcho, ale velmi asto i jin. Je tkm hchem, pipout
vak nepatrnost pedmtu, tak e pi nepatrnm pedmtu
kles na hch pouze lehk. Jest pak hchem pouze lehkm
ona nedln tlesn prce, kter dje se soukrom a jen po krtkou dobu. Dme: soukrom", mnce tm prci konanou doma,
bez hluku, zpsobem nenpadnm; mme tedy na mysli na p.
prci emeslnk doma pracujcch, krej, obuvnkv a pod., kte
objednanou prci v nedli dodlvaj", nebo en, kter v nedli aty neb prdlo sv ij neb spravuj a pod. Vyluujeme
prce, kter dj se ped celou veejnost, snad i s hlukem,

Nedln a svten klid.

195

a tm i pohoren psob, na p. dldn ulic, provdn staveb,

sven epy, rozven hnoje a pod.; u tch arci nelze nepatrnost pedmtu pipustiti. Dme dle: jen po krtkou
dobu; jest pak dle souhlasnho uen bohoslovc doba dvou
hodin dobou krtkou, tak e jen lehkho hchu se dopout,
kdo nepracuje dle dvou hodin; a tkho hchu dopout se
jen ten, kdo dobu dvou hodin znan, tedy asi o pl hodiny
,pekrouje, t. j. kdo pracuje asi dv a pl (ili pl tet) hodiny. Bohoslovci vak pidvaj, e toto mtko plat ji i pi
pracch hrubch (si labor sit valde servilis, caedere lapides,
fodere terram, s. Alph. Theol. mor. III, 305), kdeto pi pracch
lehch, na p. pi it, krtkou dobu lze prothnouti a na
ti hodiny.
Neteba dokldat!, e prce konan jednm lovkem
v jednom nedlnm ,dni srst v mravn celek (IV, 25); tak
na p. tce he emeslnk, kter v nedli dopoledne pracuje
dv hodiny a odpoledne zase dv hodiny. Nesrst vak prce
rznch dlnkv, a nehe tedy tce pn, kter porou esti
dlnkm, aby (spolen) pracovali hodinu, akoliv dohromady
vykonaj tolik, jako jeden dlnk za est hodin; nehledme-li
ku pohoren, jest hch pnv (tak jako hch kadho jednotlivho dlnka) hchem jen lehkm.
131.
2. Prce duevn.
Sem adme prce vdeck, umleck a podobn. Prce
ty jsou v nedli (a ve svtek) dovoleny; nebo a konaj se
s jakousi nmahou, a a se uv pi nich i tla a stroj a
d jeho, pece jsou to prce tich a maj alespo to do sebe,
e nikoho jinho v klidu neru. Na dovolenosti prac tch nemn se nic, dj-li se za plat nebo pro vdlek. Smme tedy
(pkladn) uvedeno: sti, psti (a to prem i strojem), opisovati, hektografovati, psti psmo pro litografii (ale rozmnoen kamenotiskem jest prce emesln, prv tak jako tisk
vbec); smme uiti a uiti se, pedneti; telegrafovati a telefonovati; zpvati, na hudebn nstroje hrti; kresliti, po umlecku mlo vti (malovn pokoj a tt jest prce emesln),
v sde a hln modelovati (nen vak dovoleno do deva vyezvati nebo do kamene tesati, jeliko tu nmaha tlesn
siln pevld), fotografovati (t. j. fotografickm appartem
obrazy zachycovati; nen vak dovoleno je vyvolvati, (nebo
to jest prce emeslnick), vyvat! (jeliko to jest prce um

196

Katolick mravouka VII, 132.

leck; nen vak dovoleno iti, plsti, hkovati, jeliko o jest

zamstnn mechanick).
132.
3. kony nelin.
Do tto skupiny tme vechny kony, kter, a vyaduj jakhosi tlesnho namhn, pece nelze zvti pracemi;
dle ony prce, kter jsou rzu smenho, jsouce sten
sice tlesnmi, ale sten tak duevnmi; a konen i ony
prce, kter jsou sice jen tlesnmi, avak mezi zakzan
prce aditi se nemohou bud pro nepatrnou dobu svho trvn,
nebo pro nezbytnost svou. Takovto nelin kony bvaj
v nedli (a ve svtek) obyejn dovoleny; mohou vak, vybouj-li z obvyklch rozmr, klidu nedlnmu se piti. Kasuisticky uvdme:
Dovoleno jest cestovati, teba i na velik vzdlenosti (jen
kdy se tm nezanedb povinn me sv.), a to nejen z poteby
a nutnosti, nbr i pro zbavu (vlety); i pky, i jakmkoli
dopravnm prostedkem, na p. lod, vozem, drahou, automobilem, bicyklem, motocyklem a pod.; dovoleny jsou arci
i prce s cestovnm (vletem) spojen, na p. veslovat!, povozy pipravovati a diti, bicykl lapati a pod. Povoznictv,
pokud pedmtem jeho jest doprava osob (omnibus, tramway,
drha, fiakr, droka, automobil, pvoz a pod.), pokld se za
dovolen; doprava nkladu vak m se za prci hrubou, kterou
lze povoliti jen z nalhav piny.
Dovoleno jest vyjiti si na hon neb na ekn neb na
rybolov, dje-li se tak v mench rozmrech, ojedinle neb
v mal jen spolenosti, s obvyklm ninm (s pukou a psem,
s udic neb malou st a pod.); nen vak dovoleno podati
v nedli velik hony se znanm potem stelcv a dlouhm
etzem nadhn, nebo tvanice, nebo velik rybolovy s vypoutnm rybnk neb zatahovnm velikch st.
Dovoleny jsou prce, kterch kadodenn poteba vyaduje a kter bez nepohodl na vedn den odloit! se nemohou,
zejmna prce domc, na p. pokrmy upravovati a vaiti, byt.
a dm poklzeti a msti, domc zvata oetovati a pod.
Dme: kter bez nepohodl na vedn den odloiti se nedaj,
nebo prce hrub, kter nen teba konati kadodenn, nbr,
jen obas (na p. vydrhnouti podlahu, vypriti koberce a pod.),
nejsou dovoleny, leda by omluviti se daly krtkou dobou
trvn nebo okamitou nezbytnost. Na mysl uvdme krsn

Nedln a svten klid.

197

obyej v mnohch kesanskch statcch a dlnch dosud zachovvan, e v sobotu odpoledne neb veer dvr se zamet,
dlna se poklz atd., m nedln den jakoto den Pn
i zevnjkem zvltnho rzu nabv.
Dovoleny jsou prce a kony spojen s itnm tla
a pravou odvu, na p. aty cditi, mt, koupati, holiti se,
vlasy a vousy si sthat! a pod.; a tak dovoleno jest tyt
sluby jinm konati. Z toho dvodu pokldaj se ivnosti holisk, kadenick a lazebnick za dovolen, ponvad mnoz
lid slueb tch potebuj a vednho dne jich vyhledvati nemohou.
Nkdy je tko ci, zdali prce njak m bt i zaazena
mezi prce tlesn nebo smen; rozhoduje o tom jednak povaha prce, jednak obecn nzor, jen pokld nkter prce
za dovolen, jin pak za nedovolen. Y pochybnosti, kde
nelze uriti ani dle povahy prce, ani dle obecnho nzoru,
zda ta neb ona prce dovolena jest i nen, pihlejme, jak
pravidlo o podobnch pracch p lat; a trv-li pochybnost dle,
stojme ped pochybnost nepekonatelnou prost dovolenosti
i nedovolenost! (III, 58. 67 nn.). Dle zsad volnosti a drebnosti (III, 69. 70) nejsme vzni zdrovati s prac, o nich nen
najisto postaveno, e jsou zakzny, leda e by nm tak velel
ohled na mon pohoren.
133.
4. Obchody a smlouvy trhov.
Obchody jsou bud! veejn nebo soukrom. Obchody veejn jsou ony obchody, kter po ivnostensku se provozuj
a irmu obecenstvu jsou pstupny. Obchody soukrom vak
jsou ony obchody, kter se uzavraj od ppadu k ppadu
mezi dvma (nebo vce) astnky jakoto smlouvy trhov
(koup a prodej).
Obchody veejn pi se veejnmu klidu, na n se hod
slova praskho provincilnho snmu z r. 1860, jen (str. 85.)
d: quae mentes a Deo avocant et quietem dierum sacrorum
strepitu turbant. He tedy, a to hchem tkm, kdo v nedli prodv ve veejnch, obecenstvu pstupnch prodejnch, krmech, trnicch, Stncch, nebo na nmstch a ulicch,
nebo kdo astn se vronho trhu*) na nedli neb svtek
*) Vron trhy pipadajc na nedli neb svtek u ns zpravidla se
pekldaj na nkter jin vedn den.

198

Katolick mravouka VII, 133.

pipadajcho. Avak zkon ten pipout dosti etn vjimky,

kter v rznch krajinch jsou rzn, a proto vdy dle toho
kterho krajinnho obyeje posuzovny bti mus. Tak na p.
pokld se u ns za dovoleno, dopoledne a do urit hodiny
a odpoledne od urit hodiny do veera prodvati potraviny
a jin vci k ivobyt neb v domcnosti nevyhnuteln potebn; rovn dovoleno jest hostince a jdelny i v nedli
(a ve svtek) nechati oteven; podobn nep se nedlnmu
klidu, rozn-li se ve veejnch sadech nebo na vletech a
zbavch (a kdekoliv jinde) rzn potraviny a cukrovinky
v koch neb malch ndobch na prodej, a nikdo se tm neur, prodvaj-li se o poutch a crkevnch slavnostech u ko*
stela neb v nejblim okol jeho devocionlie, potraviny a
mlsky, nebo na Kvtnou nedli koiky nebo o slavnosti
Boho Tla vneky a pod. A na den sv. Jana Nepomuckho,
kde velmi mnoho poutnk v Praze se schz, zavld v mst
il obchodnick ruch. Vechny tyto a podobn vjimky (jich
by se dalo jet vce uvsti) jsou jakmsi vplodem nutnosti
a vysvtluj se s dstatek znanm nepohodlm, ktermu by
oban, a zvlt pchoz cizinci pi plnm zastaven vekerho obchodu byli vydni. A na venkov asto se dje, e
obyvatel vesniek a samot, kde dnho obchodnka nen,
poteby sv nakupuj ve farnm mst, a to v nedli, kdy
jdou na sluby Bo; a nikdo to obchodnkm nevykld ve
zl, nechvaj-li pro pespoln nkupnky obchody sv i v nedli oteveny. Nelze vak omlouvati, otvraj-li se krmy ped
vnonmi svtky a pi podobnch pleitostech i v nedli,
jeliko koupchtiv obecenstvo snadno i ve vedn den tyto
vnon a podobn nkupy si me obstarati.
Tce he obchodnk, kter v nedli neb ve svtek
otevr krm a prodv v nm, neomlouv-li ho prvoplatn
obyej nebo nkter jin prv uveden dvod. Neteba dokldati, e takt tce he obchodnk, kter v nedli sice
krm svj zavr, ponvad svtsk zkon o nedlnm klidu
tak mu vel, avak ve svtek krm otevr, ponvad svtsk
zkon o svtenm klidu nieho nepikazuje.
Neru vak nedlnho klidu obchodnk, kter (maje jinak
krm zaven, z nho) nktermu ojedinlmu zkaznku
(nebo teba i nkolika zkaznkm) na zvltn dost nco
prod.

Nedln a svten klid.

199

Zda vak he kupujc zkaznk, a jakm hchem?

Odpovdme: Zkaznk neru nedlnho klidu, nebo nezd se,
e by jeho koup pila se povinnmu svcen nedlnho dne
(ana obyejn trv jen krtkou dobu); ale ovem podporuje
prodavae rucho nedln klid, nebo kdyby nikdo nekupoval, nikdo by neprodval. Proto soudme: Sm-li dle prvoplatnho obyeje nebo z nkterho jinho dvodu obchodnk
prodvati, sm (dle tho obyeje a z tho dvodu) i zkaznk
kupovati, nebo jedno bez druhho mysliti se ned. Ru-li
vak obchodnk prodejem svm nedln klid, tu nen hchu
prost zkaznk, kupujc vc, kter nepotebuje prv tho
due a kterou by i nsledujcho vednho dne koupiti mohl,
ani by trpl njakm nepohodlm. Dje-li se tak se znanm
pohorenm, he zkaznk tce (ne sice ruenm klidu, ale
pohorenm); dje-li se tak bez pohoren, he jen lehce.
Kupuj e-li vak vc, kter by bez nepohodl tho dne postrdati nemohl (jako na p. potraviny, poivatiny a jin
v domcnosti nebo v kadodennm ivot potebn vci), vbec
nehe, ponvad uv jen ve prospch svj udlosti a okolnosti (otevenho prodeje), kterou vinen nen a na kter nic
mniti neme.
Zkonem nedlnho klidu zakazuje se pouze veejn
obchod, nikoli vak soukrom smlouva trhov. Nep se tedy
nedlnmu klidu, uzavrajli soukromnci mezi sebou smlouvy
trhov (koup a prodej), teba by pi tom belo o znan
ceny; je tedy dovoleno prodvati neb kupovati (v nedli a ve
svtek) statky (teba i velkostatky), domy, pole, zahrady,
zvata, a arci tak pedmty men ceny, vbec ve, co se
prodvati a kupovati sm. Nepad na vhu, zda smlouvy ty
dj se jen stn i tak psemn, a jest i dovoleno, smlouvy
ty uzavrati ped notem (Noldin, De praeceptis, 272), nebo
za pinou legalisace ped soudem a ped svdky. Rovn
nep se nikterak nedlnmu klidu, jednati o pachtu a njmu
teba i znanch pedmtv.
Veejn draby jsou jen zvltn odrudou veejnho obchodu, pstupnho irmu obecenstvu, a proto arci p se
nedlnmu (a svtenmu) klidu. Ne i zde mnoho rozhoduje
obyej; v nkterch krajinch (a tak i u ns na venkov)
konaj se draebn pachty pozemkv a t jin nkter draby
v nedli neb ve svtek odpoledne (po slubch Boch), ani

200

Katolick mravouka VII, 134.

by kdo se tm urel; dje se tak z toho dvodu, e astnci

vednho dne tko by se seli.
134.
5. edn jednni.
Nedlnmu (a svtenmu) klidu p se vechna ona
soudn jednn, kter maj rz veejnosti (quae cum strepitu
iudiciali fiunt), a to pi soudu i crkevnm i svtskm; najm
zakzno jest pedvol vti strany, vyslchati je neb svdky,
ukldati soudn psahy, vsti veejn soudn len (na p.
ped porotou nebo s volnm pstupem obecenstva), rozsudek
vyneti a provdti. Jin vak soudn jednn rzu spe soukromho jsou dovolena, i kdy se dj v soudn budov nebo
v kanceli; tak na p. smme se soudcem soukrom jednati,
jemu pi vykldati, aloby, odvety, dosti a rzn jin zadn
podvati, appellovati a pod. Rovn dovoleno jest dispensovati nebo posledn pozen initi, a to i ped notem neb soudem.
Obdobn pravidlo plat konech zkonodrnch sborv,
i zde rozhoduje, zda kony ty maj i nemaj do sebe rz veejnosti. Tak na p. nen dovoleno (mimo ppady nalhav
poteby) na nedli neb na svtek svolvat! sk a zemsk
snmy, okresn, mstsk a obecn zastupitelstva, zemsk,
okresn a mstn koln rady. nebo na nedli neb svtek vypisovati volby do sbor tch; avak dovoleno jest astniti
se takovchto, teba i na nedli poloench sezen nebo vypsanch voleb. Jin vak kony tchto sbor, pokud nemaj
rzu veejnosti, nep se klidu nedlnmu; jest tedy dovoleno
v nedli konati prce ppravn k sezenm neb volbm a vyizovati bn zleitosti.
Nedlnmu klidu nep se prce kancelsk,*) ponvad
je to prce duevn. Dovoleno je tedy i v nedli pracovati
v kancelch rznch crkevnch, sttnch, zemskch, mstskch, obecnch a vech jinch ad, jako i v kancelch
notskch, advoktnch,**) obchodnch, spolkovch, velkostatkskch, soukromch atd.
*) Mluvme zde o zkonu crkevnm, nehledce ke strnce humnn
a sociln; samozejm i kancelsk ednk tou po obasnm odpoinku.
**) Vnos c. k. ministerstva spravedlnosti (ve shod s c. k. mininisterstvy vnitra a obchodu) ze dne 30. ervna 1911 ustanovuje pro zence advoktnch a notskch kancel nedln (a do jist mry i svten) klid.

Dvody omluvn.

201

Dle nynjho nzoru a obyeje nep se nedlnmu

klidu konati valn hromady a vborov schze, svolvati
tbory, podati manifestan schze a prvody a pod., jen
kdy tm netrp sluby Bo.
Tak zde dluno pihleti, jak obyej prv v t kter
krajin zavld, co po mnn rozumnch a zbonch katolk
p se nedlnmu klidu a co s nm srovnati se d.
Byl-li vc od soudu nebo jinho exekutivou nadanho
adu na den nedln neb svten povoln, sm (po ppad
i povinen jest) povoln toho poslechnouti a dostaviti se, i kdyby
zamlen jednn nedlnmu klidu se pilo; nebo jednak
vel tak povinn cta, jednak nezbytno tak uiniti, ponvad
by z neposlechnut vzchzely tresty neb jin nepjemn nsledky. Dluno ovem pidati, e podobn citovn na nedli
obyejn nedje se ze zl vle, nbr naopak z lidumiln
snahy, aby emeslnci, dlnci, ivnostnci a pod. neb osoby
ve vzdlench mstech bydlc nemusily vednho dne ztrceti asu.
Tme lidumilnm myslem vedeni konaj mnoz duchovn sprvcov v nedli neb ve svtek se svmi osadnky
(zvlt pak s tmi, kte bydl ve vzdlench pifaench
obcch) rzn edn jednn, zavdj s nimi snubn a jin protokoly, vyslchaj je pro crkevn soud, vystavuj jim matrin
listy a pod. Jest samozejmo, e takovto nedln adovn
nedlnmu klidu se nep a tedy dovoleno jest.
135.
Poznm. V odstavcch pedelch mli jsme na mysli
jen zkon crkevn, nikoli vak zkon svtsk o nedlnm
klidu. Sem nle: Zkon ze dne 16. ledna 1895 (Ordin. list pra.
1895, str. 14.). Nazen c. k. ministerstva obchodu ze dne 24.
dubna 1895 (Ord. list pra. 1895, str. 30.). Zkon ze dne 28.
dubna 1895 (Ord. list pra. 1895, str. 44.). Vyhlen c. k. mstodritelstv v Praze ze dne 2. kvtna 1895 (Ord. list pra. 1895,
str. 45.). A pozdj zmny a doplky.
29. Dvody omluvn.
136.
Dvody omluvn, kter dovoluj v nedli a ve svtek
konati prce a podnikati kony jinak zakzan, daj se shrnouti do nkolika skupin, je oznaujeme hesly: dispense,
obyej, bohosluba, lska kesansk, poteba.

202

Katolick mravouka VII, 137.

137.
1. Dispense. Jeliko zkon o nedlnm klidu jest zkon crkevn, jest mon z nho dispense; sm pak dispensovati pape v cel crkvi, biskup ve sv dieces, eholn pedstaven sv podzen. V nkterch krajinch, a tak i u ns,
maj jednak na zklad prvoplatnho obyeje, jednak na zkld zvltnho zmocnn (Conc. Prov. Prag. 1860, pag. 85.)
fari prvo dispensovati sv farnky; far vak (jako i biskup a eholn pedstaven) sm dispensovati jen jednotliv
sv podzen, v jednotlivch ppadech, doasn a z rozumnho
dvodu. Nen vak zapoteb tak silnho dvodu, aby sm ji
byl dvodem omluvnm, mono spokojili se dvodem znan
slabm (proto se dispensuje), jen kdy rozumnm. U ns udluj
fari takovto dispense asu letnho v dob n pro nalhav
prce poln (obil vzati a sveti) a ohlauj toto dovolen
pi slubch Boch; dispense ta (II, 98) vyaduje vkladu
pesnho, t. j. dovoluje jen nalhav a neodkladn prce poln,
nikoli vak jin prce, na p. emeslnick, tovrn, povoznick a pod. Nen teba, aby far v uvaovn dvod byl
zkostlivm (vide supra); naopak, za dnench dob prospv,
po t strnce (asu letnho) bti tdrm, jednak aby svdomit katolci, kdyby nezbytm byli nuceni pracovati, nedsili
se zbyten ve svdom, jednak aby vlan katolci, kte by
snad i mimo ppad nezbytu a bez dispense pracovali, byli
chrnni formlnch hchv a pohoren se zabrnilo. Pastsk opatrnost rad, aby duchovn sprvcov sousednch far
se stejnmi klimatickmi pomry uradili se o stejnm postupu.
2. Obyej neteba zvl uvdti, jeliko ji s dstatek na
bylo poukzno.
138.
3. Bohosluba jest omluvnm dvodem pouze pi onch
pracch, kter pro ni a pi n konny bti mus a pedchzejcho dne vykonati se nemohou, na p. zvoniti, mchy lapati
a pod. Jinak vak bohosluba omluvnm dvodem nen; nelze
tedy na p. v nedli pracovati na stavbch chrmovch nebo
iti roucha bohosluebn a pod. Olte ke slavnosti Boho
Tla bute stavny ve dnech pedchozch; posledn okrasou
vak mono je odti v sam svten den (aby okrasa ta,
kdyby snad v noci prelo, netrpla). e zapuzen dlouh chvle
a hn zhalky nen dvodem omluvnm, bylo vyloeno
ji VII, 129.

Dvody omluvn.

203

139.
4. Lska kestansk dovoluje nkter sluby blinmu
konati, na p. kopati hrob, vystrojovati poheb, slouiti nemocnmu, prodvati lidem, kte ve vedn den nkupy sv
obstarvat! nemohou, a pod. Dvod ten zce souvis s dvodem
nsledujcm.
5. Poteba vlastn i ciz a nebezpe znan kody neb
ztrty. Je to dvod, kter jakoto dvod omluvn nejspe se
vyskytuje. V plnosti sv ten (a podobn) dvod naprosto dovoluje prci jinak zakzanou; zavldli vak v me men,
mv snadno alespo ten inek, e hch jinak tk v ppd mrn se na hch pouze lehk, co budi posouzeno
z okolnost a hlavn z rzu poteby neb nebezpe. Tak dovoluje se mnoh emeslnick prce, na p. pekask, eznick
a jin, pokud jest j teba, aby i v nedli erstv potraviny
mohly se dodvati. Dovolena jest ivnost holisk a kadenick (VII, 132). Dovoleny jsou prce v tovrnch, tavrch,
hutch, cukrovarech a pod., kde by vyhasnutm oh nebo zastavenm prce znan kody povstaly. Dovoleny jsou prce
poln a rolnick, kter zvlt v dobu n nemohou se odkldti, aby roda netrpla; ale ovem nejsou dovoleny prce,
kter pohodln mohou se odloiti beze kody na jin den.
Mlyn sm i v nedli mlti, m-li mnoho mlet a je-li obava,
e pzniv stav vody dlouho nepotrv; ovem nen mnn
mlyn, kter m pravidelnou vodu (nebo parn mln) a ve
vedn den snadno sta. Dovoleny jsou prce, kter pro obecn
dobro a spoleensk ivot i v nedli konati se mus, jako na
p. pi pot a dopravnch prostedcch (topii, prvod atd.).
Dovoleny jsou vechny prce pi hrozc neb nastal ji povodni nebo pi poru; z tho dvodu dovolena jsou cvien
dobrovolnch hasiskch sbor, ponvad cvien ta jsou pro
zdatn psoben sboru nezbytn potebna a pro jinak zamstnn len ve vedn den tm nemon. Dovoleny jsou prce
potebn pi oprav most, cest, silnic, drah atd., aby doprava
nevzla dle, ne prv nutno. Dovoleny jsou prce pi veejnch slavnostech a uvtn hodnost, nemohou-li ve vedn
den se ukoniti. Smj pracovati krej a obuvnci, kte dohotovuj aty potebn k satku neb pohbu nebo na cestu; kovi,
kte kovaj kon a upravuj povozy, aby nebylo teba na
cest se zdrovati; zmenci a jin emeslnci, kte pipravuj
(opravuj, brous atd.) dlnkm nstroje, aby tito ztra zhy

204

Katolick mravouka VII, 139.

ji do prce vydati se mohli a pod. Neodsuzujeme chudasa,

kter i v nedli za vdlkem pracuje, ponvad by jinak neml, m by sebe a rodinu ivil; neodsuzujeme sluku, kter
po cel tden pro svou velitelku pracuje a jen v nedli si sm
uiti neb opraviti, eho potebuje; neodsuzujeme nemajetnou
enu z lidu, kter hrub jen v nedli m pokdy, pro sebe a
pro svou rodinu odv a prdlo dti do podku: vechny tyto
osoby potebou svou s dstatek jsou omluveny.
B) T e t p ik z n c r k e v n .
30. Pst ze zkona crkevnho.*)
140.
Pirozen zkon ukld lovku sebezaprn vbec
a pst zvl, jednak, aby inlivji krotil nezzen hnut dostivosti, jednak aby snze povznel mysl svou k vcem
nebeskm, jednak aby zadost inil za sv hchy (S. Th. II.
II. q. 147. a. 1.). Rozumem poznvme tuto povinnost jen
v obecnosti, nevme vak v podrobnostech, kdy na ns povinnost ta nalh a jakm zpsobem a jakou mrou bychom
se mli postiti; zkuenost pak ns u, e prv po tto strnce
mnn do nejrznjch protiv se rozchzej, jeliko jedni si povinnost tu uvdj na mru nejmen, jin pak (na p. indit kajcnci) ji do krajnosti pepnaj. Je tud kolem crkve, aby
pirozen zkon v podrobnostech ble urila a nm urit nazen dvala, abychom vdouce, co mme initi, zrove ujitn nabyli, e vyhovujeme povinnosti zkonem pirozenm
nm uloen. Dobe vykld tuto mylenku sv. Tom (II. II.
q. 147. a. 3.), an d : Jejunium utile est ad deletionem et cohibitionem culpae, et ad elevationem mentis in spiritualia.
Unusquisque autem ex naturali ratioue tenetur tantum jejuniis
uti, quantum sibi necessarium est ad praedicta. Et ideo jejunium
in communi cadit Sub praecepto legis naturae: sed determinatio
temporis et modi jejunandi secundum convenientiam et utilitatem
populi Christiani, cadit sub praecepto juris positivi, quod est a
praelatis Ecclesiae institutum. Kdo tedy naprosto zanedbv
crkevn zkon o postu, nehe jen proti zkonu crkevnmu,
nbr i proti zkonu pirozenmu.
141.
Nepiznivci postu rdi odvolvaj se na vrok Spasitelv (Matth. 15, 11): Non quod intrat in us, coinquinat ho*) Dr. Tumpach a Dr. Podlaha, Bibliografie, V, 199219.

Pst ze zkona crkevnho.

205

minem, sed quod procedit ex ore, hc coinquinat hominem ;

a dle (v. 17.): Noa intelligitis, quia omne, quod in os intrat,
in ventrem vadit ? . . . Quae autem prodecunt de ore, de corde
exeunt, et ea coinquinant hominem. De corde enim exeunt
cogitationes malae etc. Haec sunt, quae coinquinant hominem.
Na zklade tohoto textu chtj dokazovati, e nen mono, aby
se lovk proheil povnm masa (in os), a e tedy nen
teba postiti se, nbr jen varovati se hch v. 19. uvedench.
Tm vak dobe odpovd sv. Tom (S. Th. II. II. q. 148. a.
1.; III. q. 40. a. 4.), e slova ta el proti farisejskm zkonkm, kte uili, e nkter vci ji pirozenost svou (natura sua) lovka poskvruj, kdeto zkonn neistota vyslovena jest jen propter figuram, per quandam significationem.
A zajist, pouh povn masa (quod intrat in os) nen hchem
a neposkvruje lovka, sic jinak by heil i ten, kdo nevdomky nebo uvaje dispense, j maso; ale hchem jest, bezdvodn v ptek jsti maso, akoliv crkev to zakzala, a tak
hrd j odepti poslunost (quod procedit ex ore, de corde).
Proto he i ten, kdo v ptek domnv se, e j maso, a
snad to, co j, nen maso, nbr pokrm postn; anebo kdo
domnvaje se, e dnes jest pst, a nen, pece maso j.
142.
Postn zkony nepovstaly (v nynjm svm tvaru)
rzem, nbr pozvolna, jednak pmm jich ukldnm, jednak
samovolnm v ivot uvdnm. Proto arci nen divu, e v rznch dobch zkony ty byly rzn, ba e i v stejnch dobch
jinde byly psnj a jinde mrnj. Ponechvajce vklad
tohoto vvoje crkevnm djinm, pihlme jen k zkonodrstv doby nynj. Ale i tu jest nm liiti mezi zkonem obecnm a zkonem dlnm ili krajinnm.
143.
I. Zkon obecn zn dvoj postn dny, a to: 1. dny
pouh zdrelivosti, 2. dny jmy.
1.
Dnov pouh zdrelivosti, ve kter zakzno iest p
vati masa a masitch pokrm (abstinentia a carnibus), jsou:
a) Vechny ptky; postme pak se v ptek na pamtku
umuen Pn.
b) Vechny soboty; jest pak elem sobotnho postu jednak
cta Rodiky Bo, jednak pprava na nsledujc den Pn.*)
*) Je sobotn pst nazen zkonem obecnm ci krajinnm? Crkev
vchodn neznala post sobotnch, ba schismatikov je latinsk crkvi vy

206

Katolick mravouka VII, 143.

c) Vechny nedle quadragesimln, ve kter (bez jmy)

pikzno jest zdrovati se nejen masa a masitch jdel, nbr
i mlnch a vajench pokrm.
V mnohch krajinch zavldl bhem as prvoplatn
obyej, nepostit! se v sobotu. V Cechch dlouho platily posty
sobotn, a jet prask arcidiecesn synoda z r. 1605 (v titulu: De sacris Ecclesiae jejuniis, aut ciborum delectu) d:
Feriis autem sextis et Sabbatis totius anni (excepto die Festo
Nativitatis Domini) abstinere debent fideles ab esu carnium sub
eadem poena peccati mortalis. Ba t synoda pikazuje i jin
posty (v tme titulu) slovy: In die Litaniarum majorum,
quae in Festo s. Marci Evangelistae celebrantur, et praeterea
triduo ante Ascensionem Domini, Litaniis minoribus dicato, ex
Sanctae Pragensis Ecclesiae instituto immemorabili, in hc
Metropoli et Archidioecesi tota, abstinere debent fideles ab esu
carnium; qui mos fere per universam Germaniam ex prisco
usu observari consuevit. Avak ne-li dve, tedy jist ji na
sklonku XVIII. stolet pvodn psnost ulevovala, a pozvolna
zavldal obyej nepostiti se v sobotu (a arci tak na kov
dny). Dne 3. prosince 1801 po prv v postnm du bylo dispensovno ze soboty, a dispense ta po nkolik let kadoron se
obnovovala (zd se, e ad cautelam); pozdji dispense se nedvala, ale sobotn pst nadobro pestal a zstal jen pst pten. esk katechismy v prvn polovin XIX. stolet sice
uvdly v crkevnch pikznch slova: v ptek a v sobotu
(podobn Deharbe), ale lid vdl, e sobotnm postem nikterak
vzn nen.
tkali; ale ani v latinsk crkvi nebyly obecn zavedeny, m tak snadno se
vysvtluje, e i tam, kde zavedeny byly, pozvolna jich nebylo dbno (Wetzer
u Welte K.-L2 IV, str. 1270, Samstagfasten). To by nasvdovalo mnn,
e soboty byly jen ze zkon krajinnch postnmi dny, a tak soud tak
mnoz bohoslovci, na p. Mlier (II, 167) a j. Naproti tomu Noldin
soud (De praec. 663), e sobotn pst byl nazen ze zkona obecnho.
Dokud zstvme ve vlasti, nem otzka ta pro ns vznamu; m vak
vznam, pichzme-li jako cizinci do krajin, kde jet sobotn pst plat,
abychom vdli, zda postiti se mme (II, 68. a.) ci nemusme (II, 69. a.)
Noldin uvd vnos S. Of. 10. Jan. 1855, dle nho Belgov (nemajc ve
vlasti post sobotnch), povinni jsou postiti se, pijdou-li do krajin, kde
sobotn pst jet plat. A Lehmkuhl (I, 1207 st. 1455 n.) upozoruje, e
Pius IX. nechtl pro Ameriku stlou a generln dispens ze sobotnch
postv udliti, nbr e (reskriptem z r. 1868) zplnomocnil biskupy, aby dle
asovch poteb dispensovali.

Pst ze zkona crkevnho.

207

2.
Dnov jmy ili plnho postu (jejunium), ve kter nejen
nesmme masitch pokrm povati, nbr nad to povinni jsme
uskrovni ti se v jdle tou mrou, e smme jen jednou do syt
se najsti, jednou pouze oberstviti a po ppad skrovn posndati, jsou:
a) Vechny vedn dny tyicetidennho postu (quadragesima),
od popelen stedy do Bl soboty (i veer) vetn ;* konme
pak pst ten jednak na pamtku 40 dn postu Spasitelova,
jednak ppravou na blc se Velikonoce. Dme: vedn dny,
vyluujce nedle, jeliko na nedle quadragesimln (k nim
nle i Smrteln a Kvtn nedle) jsou sice zakzny pokrmy
masit, mln a vajen, ale dovoleno jest vcekrte za den
nasytiti se.
b) Stedy, ptky a soboty tvera suchch dn, ili kvatembry
(quatuor temporum); postme pak se v tyto dny: kajce se ze
hch svch, dkujce za dobrodin v poslednm tvrtlet obdren, a prosce Boha o hodn a horliv dlnky na vinici
Pn. Jsou pak such dny: po tet nedli adventn, po prvn
nedli postn, v oktv svatodun, po svtku Poven sv.
ke (post dominicam III. Septembris).
c) Svatveery ili vigilie nkterch svtk (vigiliae jejunandae); svatveern posty konme ppravou na nsledujc
svtek. V prvnch dobch kesanskch ml kad vt svtek
svou ppravu ili vigilii, pozdji tomu tak nebvalo; proto maj
(a na neetn vjimky) pouze star svtky sv vigilie, kdeto
svtky pozdji (po XIII. stol.) zaveden dnch vigili nemaj.
Kdy vak v XVII. stolet nkter svtky byly zrueny (VII,
110), pozbyly tak jejich vigilie svho vznamu; posty jich
byly peneseny na stedy a ptky adventn, obadem vak ponechny jakoto vigiliae non jejunandae. Dle du nyn platnho maj jen tyto svtky sv postn vigilie: Hod Bo vnon, velikonon, svatodun, svtek Nanebevzet Panny Marie,
sv. apotol Petra a Pavla, Vech svatch.**) Pipad-li vigilie
*) Rozhodnutm posv. Sboru koncilu ze dne 27. bezna 1912 udlena
biskupm v echch decennln fakulta, aby mohli kadoron dispensovati od postu veernho na Blou sobotu. Viz Ord. list pra. 1912, str. 52.
**) Na otzku: an post Motu Proprio Supremi disciplinae dii
2. Julii 1911 adhuc servari debeant Vigiliae Festorum suppressorum, ex
praecepto aut ex voto hucusque servatae, dna odpovd: Affirmative.

Katolick mravouka VII, 144.

(a to plat arci o tdrm dni) na nedli, kon se (anticipatur)

i dle obadu i dle postu ji v sobotu.
d)
Stedy a ptky adventn v nhradu za vigilie ped zr
enmi svtky, jak prv bylo vyloeno.
II. V nkterch krajinch maj biskupov plnomocenstv
od Apotolsk stolice, e mohou obecn postn zkon pro vechny
sv diecesny ponkud zmrniti; biskupov pak ohlauj dispense (zpravidla na potku roku) zvltnm postnm dem ili
postnm mandtem. Tim vznik zkon dln, jen zn troj (po
ppad tver) posty, a to:
1. Dny pouh zdrelivosti, ve kter zakzno jest povati
masa a masitch pokrmv, ale dovoleno vcekrte a do sytosti
pojisti.
2. Dny pouh jmy, ve kter dovoluje se povati masitch pokrmv, avak zapovd se vcekrte ne jednou do syt
se najsti.
3. Dny jmy i zdrelivosti zrove, ve kter plat, i zdrelivost i jma.
Tato dispense, veobecn pro dieces udlen, nkdy (a
nkde) se obmezuje na laiky, kdeto duchovn osoby a spolenosti nesm tohoto volnjho postnho du uvati, nbr
jsou vzni na d ponkud psnj. V arcid. prask se to
dje (viz Ordinaritn list pra. arcid. 1902 a lta nsledujc,
s. 1., str. 3. Dodatek) tm zpsobem, e duchovn osoby a
spolenosti v nkter dny, kter pro laiky jsou dny pouh jmy,
povinny jsou zdrovati se pi veernm oberstven masitch
pokrm. Vzhledem k tomu mohli bychom v naich diecsch
pro duchovn vymeziti tvrt druh postu:
4. Dny jmy a polovini zdrelivosti, ve kter duchovn
jen jednou do syt se najsti, a pi veernm oberstven jen
postnch pokrm povati smj. (asopis katol. duch. 1900, str.
232, 1909, str. 678.)
Pozn. Mluvce o duchovnch, mme arci na mysli jen duchovn svtsk a eholnice, nikoli vak eholnky. Tito, nejsouce biskupovi podzeni, d se bud vlastnm dem postnm,
neb (nemaj-li takovho) obecnm postnm dem crkevnm;
dispense z nho neudili biskup, nbr eholn pedstaven dle
pravidel eholnch. T vak me dovolit! nebo ustanovit!, aby
S. C. Conc. 18. Sept. 1911. Acta Ap. Sedis, 1911, n. 13, p. 480. Pro nae
krajiny toto rozhodnut ovem nem posud vznamu.

Pst ze zkona crkevnho.

209

podzen mu eholnci spravovali se postnm dem t diecese,

ve kter ij.
14 4 .
Stv se dosti zhusta, ze na nkter postn den zdrzelivosti neb jmy pipad zasvcen svtek. V dvjch dobch
takovto shoda ani na postu ani na svtku nieho nemnila;
tak na pklad svtek Zvstovn Panny Marie asto pipad
v kvadragesim. Vc byly v ten den povinni nejen slyeti
mi a etiti klidu, ale i postiti se zdrelivost a jmou. Jedin
vjimka byla uznvna pi hodu Bom vnonm; pipadlli toti
Bo hod na ptek nebo na sobotu, bylo pece dovoleno v ten
den povati masa (Honorius III. Pragensi episcopo c. 3. X. 1.
III. t. 46, propter festi excellentiam).
V poslednch vak dobch vyvjela se pozvolna mrnj
praxe. Tak mnoz biskupov (na p. nai biskupov v Cechch),
jsouce k tomu Apotolskou stolic oprvnni, dispensovali pravideln ze zdrelivosti (cum dispensatione in abstinentia a carnibus), pipadl-li zasvcen svtek na den zdrelivosti, tedy
n ns na ptek. Lev XIII. dekretem S. C. Of. 5. Dec. 1894
zmocnil vechny biskupy na vn asy, aby pokad, kdy
(mimo tyicetidenn pst, kvatembry a vigilie) na ptek nebo
sobotu pipad patrocinium jakoto zasvcen svtek, nebo
nkter jin zasvcen svtek cum concursu populi, nebo njak
mimodn trh, smli v ten den dovoliti povn masitch
pokrm. Nai biskupov, majce dalekoshl fakulty, nemus
pidanho obmezen etiti, a dispensuj od zdrelivosti tak
v kvadragesim, kvatembrech a vigilich.
Jedin starobyl dispense Honoria III. mla rz obecn;
vechny ostatn, novj dobou udlen dispense maj rz pouze
krajinn, platce vdy jen pro crkevn dly. Avak v motuproprio de diebus festis ze dne 2. ervence 1911 pape Pius X.
optn udluje dispensi s platnost obecnou; odstavec sem hledici zn: Quod si in aliquod ex festis, quae servata volumus,
dies incidat abstinentia vel jejunio consecratus, ab utroque dispensamus; eamdemque dispensationem etiam pro Patronorum
festis hc Nostra lege abolitis, concedimus, si tamen solemniter
et cum magno populi concursu ea celebrari contingat.
Pozorujeme nkolik bod.
1. Festa, quae servata volumus. Jsou to (VII, l i l ) :
Nativitatis, Circumcisionis, Epiphaniae et Ascensionis D. N. J.
Chr., Immaculatae Conceptionis et Assumptionis B. . V., ss.

210

Katolick mravouka VII, 144.

Apost. Petri et Pauli, Omnium Sanctorum. Pro hod Bo vnon dispense ji byla udlena, pro svtek Nanebevstoupen
Pn nem vznamu; zbv tedy est svtk z obecnho zkon zvaznch, na kter Pius X. dispens Honoriem III. pro hod
Bo vnon udlenou roziuje.
2. Pro Patronorum festis etc. Nen dn pochybnosti,
e pod toto pravidlo spadaj svtky sv. Jana Nepomuckho a
sv. Vclava (na Morav: sv. Cyrilla a Methodje, ve Slezsku:
sv. Hedviky), quia solemniter et cum magno populi concursu
celebrantur.
3. Ab utroque (scii, abstinentia et jejunio) dispensamus.
Dosud nebylo obvyklo hromadn dispensovati a jejunio, leda
jen ve velmi nalhavch ppadech (na p. pi hrozivch epidemich); zde vak mme novum, e se dispensuje nejen ab
abstinentia, nbr tak a jejunio, tedy od celho postu.
4. Dispense vztahuje se jen na svtky z obecnho zkona
zvazn, a na ony svtky zemskch (po ppad mstnch) patron, kter svrchu poloenm podmnkm vyhovuj. Na ostatn,
dlnm jen zkonem snad povolen svtky (af byly dve
svtky obecnmi af dlnmi) se tato dispens nevztahuje;
zejmna tedy netk se onch svtk, je byve dve obecnmi, motupropriem zrueny, ale k dosti nkterch biskup
v jejich diecsch (jakoto festa particularia) ponechny byly.
Mono vak doufati, e i na takovto svtky dispensovno
bude, af ji stane se to samou Apotolskou stolic jednou pro
vdy, af de casu ad casum od biskup k tomu zplnomonnch.
145.
Postnm dem diecesnim sm se diti vichni vc
(alespo laikov), kte maj v tto dieces sv dn nebo
mimodn bydlit, a proto tak biskupovmi poddanmi jsou;
sm se jm diti i cizinci (II, 68), af ji po del nebo jen po
krat dobu se zde zdruj. Avak ani vc ani cizinci nejsou
povinni diti se dem tm (jeliko nikdo nen povinen uvati
dispense v jeho prospch dan); chtj-li, mohou (ale jen pro
svou osobu) diti se zkonem obecnm (a nepsob-li tm
pohoren). Vdy arci lpe jest diti se dem mstnm, kter
jest mstnm pomrm pizpsoben. Vc vak smj postnm
dem diecesnim diti se jen potud, pokud v t kter dieces
mekaj, jeliko d ten m rz zkona mstnho (lex territorialis) a nepsob za hranicemi; opout-li tedy vc svou die-

Pst ze zkona crkevnho.

211

cesi a pichz-li do diecese jin, kde vldne psnj postn

d, povinen jest diti se tmto (leda e by si byl vymohl
osobn dispens).
146.
Postn d diecsn ukld obyejn tak nkter
modlitby a dobr skutky, kter vc, chtj-li lev udlench
uvati, modliti se a vykonati maj. Tak na p. v naich diecech ukld se: o nedlch tyicetidennho postu pomodliti
se ptkrt modlitbu Pn s pozdravem andlskm a (jednou)
apotolsk vyznn vry, vzbuditi ti bosk ctnosti (a ltost),
a mimo to (bez udn asu) konati njak skutky kesansk lsky k blinmu, na p. udliti njak milodar papei. Je pak otzkou prakticky dosti dleitou: Zda tyto v postnm mandtu uveden modlitby a dobr skutky zavazuj pod tkm i lehkm hchem r e vbec zavazuj, nen sporno; ale
nezavazuj pod hchem tkm, nbr jen pod hchem lehkm
(Gury, Casus conscientiae, I, 492). Tkmu hchu zdnliv
svd okolnost, e tyto modlitby a dobr skutky jsou nhadou za pst pod tkm hchem uloen ; ale je to dvod
klamn, nebo skutky ty nejsou dnou uhradou v pravm
toho slova smyslu. Biskupov toti nikterak nemn zamovati
pst (nebo st jeho) za modlitbu a jin dobr skutky (sic
jinak byli by tuto nhradu poloili na dni postn, nikoli
vak na nedle neb dobu mimopostn), nbr myslem jejich
popednm je s t: dispensovati a pst uvsti na mru krajinnm
pomrm pimenou; modlitby pak a dobr skutky ukldaj se
jen mimochodem. Dle rozhoduje, e ukldaj se modlitby kratik a dobr skutky dosti snadn, nepatrn, kter zkonem
lidskm nemohou pod zvazkem tkho hchu ukldny bti
(II, 56), a konen dluno pihleti ke znn slov, jimi se
ukldaj. V postnm mandtu teme: Nech . . . vc . . . pomodl s e . . . a dle sil svch konaj atd., kterto slova znj
bezmla spe jako rada ne jako zkon; alespo nikterak nesvd o zvazku uloenm pod tkm hchem. Pidejme, e
vc tohoto zvazku vbec nejsou si vdomi, a tak namnoze
(vynechvajce modlitby ty) ani lehkho hchu se nedopoutj.
147.
Povinnost postu vymezena jest dobou jednoho dne
(II, 84) a trv od plnoci do plnoci (o tn plnoci viz II, 85),
i nelze ani pedem j vyhovti ani ji pozdji dohnti. Nen
dovoleno den tati jinak ne od plnoci do plnoci (na p.
nen dovoleno po idovskm zpsobu pst pot! a skonit!

212

Katolick mravouka VII, 147.

veerem). Tak nen dovoleno libovoln pst z nkterho dno

na jin pekldati. Spadaj-li vak na jeden den dva rzn
posty dle crkevnho zkona (na p. vigilie v kvadragesim),
vyhovuje kesan jedinm postem ; pravm e: dle crkevnho
zkona, nebo pst z jinho titulu povinn (na p. k zskn
jubilejnch odpustk, za pokn, ze slibu) nelze v jeden den
spojiti s postem crkevnm (II, 86).
31. Postn zdrelivost.
14$.
Postn zdrelivost (abstinentia a carnibus) zavazuje
vechny vc, kte dokonili sedm rok vku svho (II, 66),
doivotn. Zavazuje po cel den, tak e kad (po del pestvce) znovu ponajc povn masa neb masitch pokrm
jest novm hchem; kdo na p. v ptek j maso i k obdu
i k veei, he dvakrte. Zavazuje pod tkm hchem, ale
pipout nepatrnost pedmtu. Vykldajce vak, jak mnostv masa mono pokldati jet za pedmt nepatrn, bohoslovci nesouhlas. Nkte (na p. s. Alphons., Theol. mor. III,
1029, 3) pokldaj za pedmt nepatrn asi jednu starou lkrnickou drachmu ili 4 gramy masa; jin vak hranici tu dle
posunuj, na pl unce ili 15 gram, nebo na celou unci ili
30 gram, ba a i na dv unce ili 60 gram. Tak na p. pe
Noldin (De praeceptis, 663): Omnes in eo conveniunt, gravem
esse materiam, quae notabiliter nutrit. ,. dicendum videtur
gravem esse materiam, quae duas uncias (60 gr.) excedit.
A pokrauje: Major quantitas ad peccatum grave constituendum requiritur, si non cro proprie dicta, sed aliquid, quod ex
carne provenit, manducatur. Qui ergo . . . jusculum ex carne
confectum manducat, graviter non peccat. Pedpokladem arci
jest, e povn masa (teba i v nepatrnm mnostv) nedje
se z pornho vzdoru vi zkonu (nebo pak by bylo i pi
mal sti hchem tkm, II, 24), nbr z njakho rozumnho dvodu, na p. kdy kucha neb oetovatel nemocnch
okou masit pokrm nkomu jinmu chystan, nebo kdy (a
vlastn, a ciz neopatrnost neb vinou) nco mlo masa neb
masitch ltek do postnho pokrmu pimeno bylo.
149.
Zkon crkevn zakazuje maso a masit pokrmy. Nzvem
masa rozum se maso zvat teplokrevnch, tedy ssavcv a
ptk, pi em arci nerozhoduje vdeck tdn, nbr lidov

Postn zdrelivost.

213

nzor; tak na p. velryby, plskavice a jin jim podobn zvata jsou ssavci, ale lid je t k rybm, jsou tedy pokrmy
postnmi. Mimo to dluno v t kter krajin pihleti ku prvoplatnmu obyeji nebo dlnm ustanovenm. U ns a v mnohch jinch krajinch plat za postn jdlo jet: bobi, vydry,
lysky, slpky, potpky a zvata jim podobn. Dobe vak
slu pamatovati, e tato zvata nkde mohou dle pslunho
dolnho zkona bti jdlem postnm, jinde vak za takov
pokldati se nesm; tak na p. Ordo Minorum s. Francisci a
Paula, kter po cel rok se post, sm dle ustanoven Pia VII.
jsti lysky, Kartusinm vak jdlo to sv. Poenitenciarie nedovolila. Nerozhoduje, m se to kter zve iv (na p. rybami,
abami, plazy a pod.); tak u ns nejsou postnm jdlem divok husy a divok kachny.
Zkaz masa zahrnuje v sob zkaz veho toho, eho
lovk me povati ze zabitho zvete; tedy mimo maso
tak : krev, mozek, morek, sdlo, lj, tuk atd. Spolu zakzny
jsou vechny masit pokrmy ili jdla z masitch ltek pipravovan (na p. huspenina) a jdla s pimenm masitch
ltek ustrojen, i kdy jsou ustrojena vt st z jinch nemasitch ltek (na p. z mouky).
150.
Vel-li zkon crkevn jen mrnj zdrelivost (na p.
v obyejn ptek), nevztahuje se zkaz ten na poivatiny od
ivch zvat zskan ili pokrmy vajen a mln (ova et lacticinia), jimi jsou: vejce, mlko (sladk a kysel, nadojen
i sbran), smetana (sladk a kysel), podmsl, syrovtka,
mslo, sr a vechny pokrmy z tchto ltek pipravovan.
Dme: mrnj zdrelivost, nebo obecn d postn zn
dvoj zdrelivost, a to: a) mrnj zdrelivost mimoquadragesimlni (abstinentia extra quadragesimam seu abstinentia per
annum), kter zavazuje v postn dni mimo quadragesimu a kter,
zakazujc povn masa, dovoluje povn pokrm vajench
a mlnch; b) psnj zdrelivost quadragesimln (abstinentia
in quadragesima), kter zavazuje po celou quadragesimu (nejen ve vedn dni, nbr i v nedli) a zakazuje nejen povn masitch pokrm, nbr tak vajench a mlnch.
Tato psnj zdrelivost zavazuje vak pouze v quadragesm, nikoli vak mimo ni, leda e by nkde (jako na p.
v m) velel mstn zkon neb obyej postiti se i na jin
dny jmov (kvatembry a vigilie) tmto psnjm zpsobem.

214

Katolick mravouka VII, 150.

V mnohch, zvlt v jinch zemch (na p. v Italii, panlskn, Francii a j.), jest dosud v platnosti psnj zdrelivost
quadragesimln; ale biskupov mvaj na zklad quinquennlnch fakult prvo dispensandi, quando expedire videbitur,
super esu carnium, ovorum et lacticiniorum tempore jejuniorum, praesertim quadragesimae. V jinch, najm v severnich zemch prvoplatnm obyejem pominul rozdl mezi mrnj a psnj zdrelivost; tud povn mlnch a vajench
pokrm jest po cel rok dovoleno. Arci nesm se pehldnouti,
e v jinch, zvlt pmoskch krajinch, jest snadno postiti se psnjm zpsobem, jeliko tamj obyvatel, nejsouce na mlko a vejce odkzni, maj dosti jinch postnch
jdel, jich Sevean postrdaj.
V echch platil obecn psnj pst quadragesimln
dosti dlouho. Jet prask synoda z r. 1605 (v kap. De saeris Ecclesiae jejuniis) vel: Carnibus, ceterisque omnibus,
quae a carne originem trahunt, utpote ovis, lacte, caseo et
aliis id generis, toto Quadragesimae tempore, videlicet a feria
quarta cinerum usque ad Sabbatum Sanctum inclusive abstineat. Ale pozdji, kdy poalo ubvati ryb, zavldl v echch *) obyej, postiti se i v quadragesim prv tak jako
v ptek vbec, a nyn plat v echch a ve vech vkolnch
zemch mlko a vejce za jdlo postn po cel rok. Nen tak jinak dobe mono, jeliko ryby a olej jsou u ns dnen dobou
dk a drah.
151.
Jest samozejmo, e zkaz masitch pokrm zahrnuje
v sob tak zkaz mastiti sdlem, lojem neb tukem zvecm.
Velmi asto vak se po t strnce dispensuje. Tak na p.
u ns postn mandt dovoluje, aby se pokrmy (na mst mslem)
v den postn smly pipravovati t ktermkoliv sdlem i
tukem zvecm, nikoli vak odvarem masitm nebo drobty
masitmi. Jest u ns tedy po cel rok (af pst at nepst,
i v quadragesim i mimo ni) dovoleno uvati sdla, loje a
tuku vykvaenho, a to nejen tekutho (na p. pokrmy mastiti a pipravovati sdlem), ale i vystydlho (na p. chlb
*) Nejen v Cechch, ale i v jinch vkolnch zemch, na p. v Nmecku, odkud asi tento obyej do ech piel. Sporer ( 1683 v Pasov)
ve sv Theologia moralis III, 552 uvd (maje svou dobu na mysli), e
v Nmecku ,in omnibus provinciis superioribus plat consuetudo, i ve
tyicetidennm post povati mlka a vajec.

Postn zdrelivost.

215

mazati sdlem); nen vak dovoleno v ptek a v jin dni

zdrelivosti povati masitho odvaru (polvky) nebo sdla
neb loje nevykvaenho (peku) nebo masitch drobtv a
kvarkv. Pi kvarcch nen teba bti zkostlivm, zstane-li
po pecezen neb slit vykvaenho sdla v nm jet njak
drobeek a pijde-li na jdlo; parvitas materiae excusat.
152.
Zkon zdrelivosti jest zkon lidsk, a proto jest
v nm dispense mon. Dispensovati smj:
1. Pape v cel crkvi, a to nejen jednotlivce, nbr
i cel sbory (po ppad vechny vc); plat pak dispense
papeem udlen, i kdy byla dna bez dostatenho dvodu
(II, 100).
2. Biskup a kad hodnost, biskupskou pravomoc obdaen (tedy i eholn pedstaven), sm jure ordinario dispensovati jen sv podzen (diecesny, eholnky), jednotliv,
z rozumnch dvod. Quinquennlnmi fakultami nabvaj biskupov prva (jak ji svrchu eeno) dispensandi, quando
expedire videbitur, super esu carnium, ovorum et lacticiniorum
tempore jejunii et praesertim quadragesimae". Vzdlenj (a
arci i nai) biskupov mvaj jet vt prva, a uvajce
jich (na zklad plnomocenstv od sv. Apotolsk stolice mn
udlenho", postn mandt) prohlauj kadoron v postnch
dech dalekoshl dispense pro vechny sv diecesny (a pro
cizince do diecese pchoz).
3. Fari a duchovn sprvcov z (pouhho adu svho
a dle obecnho zkona) nemaj prva dispensanho; leda e by
nkde jim dle krajinnho prvoplatnho obyeje prvo to
psluelo. U ns zavldl takovto prvoplatn obyej, kter
jet se potvrzuje (a i na zpovdnky se roziuje) zvltn
delegac v postnm mandtu obsaenou; far vak sm dispensovati jen jednotliv sv farnky, vjednotlivch ppadech,
z dostatench rozumnch dvodv a jen na krtkou dobu.
Dispense lze uvati dle tchto pravidel: Osobn dispense,
udlen jednotliv osob biskupem neb farem, sm dispensovan uvati i mimo dieces a farnost (tedy i v cizin),
arci jen do t doby, dokud (nevzdav se svho dnho neb
mimodnho bydlit) zstv diecesnem neb farnkem.
Obecn dispense, udlen biskupem z papesk delegace, sm
vc uvati jen v dieces, dokud v n mek; nikoli vak
mimo ni (tu jest mu diti se bud obecnm postnm zkonem,

216

Katolick mravouka VII, 152.

nebo postnm dem platcm v mst, kde prv mek). Te

obecn dispense smj uvati i cizinci pchoz, dokud v diecesi mekaj; osobn dispens vak sm cizincm udlovati
biskup neb far pouze v nalhavch ppadech, kdy nelze
jim obrtiti se na svou pslunou duchovn vrchnost, a to
pouze v ppadech ojedinlch, na p. na jeden ptek. Praktick pokyn: Kdo, vydvaje se na cestu, pedvd (nebo domnv se), e bude potebovati njak dispense, nejlpe uin,
kdy si tuto dispens ped svm odjezdem vyd od svho
biskupa neb fare.
Biskup a far, udleje dispens, me za to dispensovanmu uloiti njak modlitby nebo dobr skutky, chce-li; ale,
nen toho teba, a zaast lpe jest neukldati nieho, zvlt
je-li dvod dispensan dosti vn. O zvaznosti tchto modliteb a dobrch skutk viz VII, 146.
153.
Mimo dispensi omlouv ze zkona zdrelivosti tak
nemonost zachovati ji, a to i fysick i mravn. Omluveni jsou:
a) Vichni, kte ze zdravotnch ohled nuceni jsou i v postn
den masa povati; tedy tce nemocn, kte dle nazen lkaova nebo dle rozumnho (svho neb cizho) rozpoznn potebuj masit stravy; aludkem churavc, kte by jinch pokrm dobe nesnesli neb nestrvili; rekonvalescenti, kterm
by postn strava snadno ukoditi mohla, a pod. Pro ojedinl
njak ppad nebo jen pro krtkou dobu neteba bti pli
zkostlivm; kdyby vak choroba ponkud dle trvala, bylo
by radno dati o dispens. Jest samozejmo, e jen lehk jaksi choroba sama v sob jet nedovoluje v post jsti maso,
me vak bti dostatenm dvodem dispense.
b) Chud, kte na milodary odkzni tm se sytiti mus,
co dostanou; manelky, dti, osoby sluebn, kter pi spolnm stole mus jsti, co se jim pedlo;*) cestujc, kte
na cestch nedostanou jinch ne masitch pokrm, a pod.
Jin jet znan levy skt diecsn postn d.
Je-li nezavinnm omylem (na p. e kuchaka pehldla,
e je dnes postn den, nebo e pehldnutm uila k prav
masitch ltek) obd pipraven z jdel masitch, dovoleno
*) Sm-li jeden clen rodiny v postn den jsti maso (e je dispensovn nebo nemocen nebo z jinho dvodu), nejsou proto omluveni
ostatn lenov rodiny; ti jsou povinni postiti se.

Postn jma.

217

z nho jen tehda jsti, nelze-li v brzku jinho obda opatiti nebo nelze-li bez citeln kody jdlo pro den nepostn
uschovati.
154.
Jeliko postn zkon jest rzu disciplinrnho, mme
prvem za to (II, 65), e crkev, nechtc mnoiti hch, nemn jm vzati jinovrce, a e tedy nehe nekatolci, nedli se zkonem tm nepostce se. Z te piny dovoleno
jest nekatolickm hostm neb strvnkm v den postn pedloiti pokrmy masit, a dje-li se tak z vnho jinak dvodu a bez pohoren. Pravidlo to neplat o vlanch katolcch, o kterch znmo nm jest, e post nedbaj; jim pedkldati v ptek maso jest hnm soukonem, a jen vn
dvod (na p. obava velik nepjemnosti neb kody) by tento
in hchu zbavil.
Zdali vak hostint a majitel veejnch jdelen smj
hostm svm v postn dny pedkldati masit pokrmy? Odpovdme: Uzn-li hostinsk (katolk) z vnch dvod za
zhodno, aby i v postn dni prodval pokrmy masit,*) jest
alespo tolik ve svdom vzn, aby na jdeln lstek vedle
pokrm masitch poloil i slun a sytc pokrmy postn, tak
aby host si mohli vybrati a nebyli pmo nuceni jsti masa.
Vyhovi-li podmnce t, nehe, pedlo-li maso hostu, kter
si ho d; nebo nen vc hostinskho, zkoumati, jakho nboenstv host jest, m-li dispens nebo snad jin omluvn
dvod a pod. V ppadu tom pad pln zodpovdnost jen
na hosta.
32. Postn jma.
155.
Postn jma (jejunium) zavazuje vechny vc, kte
dokonili 21. rok a 60. roku jet nezapoali. Nezavazuje ped
dokonenm 21. rokem, ponvad do t doby lovk se vyvj
a hojnj potravy potebuje; nezavazuje po zapoatm 60.
roku, ponvad tu lovk strne, a potebuje, by i ne hojnj, pece astj potravy. Ale i kdyby nkdo ped 21. rokem nebo po 60. roku jmu dobe snesl, pece nen k n
*) V Tyrolsku, Bavorsku a jinch katolickch zemch jsou hostince,
ve kterch v ptek maso se neprodv; katolit host si v tom libuj, a
protestantt turist jsou rdi, mohou-li jednotvrnou masitou stravu na
den vystdat! chutnmi nemasitmi jdly.

218

Katolick mravouka VII, 155.

vzn, jeliko zkon, nehled k ppadm mimodnm, nbr

k tomu, co se obvykle dje, mu j nenaizuje. Nkte bohoslovci
maj za to, e enm pestv povinnost jmy po zapoatm
50. roku, jeliko eny rychleji strnou ne muov; dvod
ten jest sprvn alespo u onch en, kter nkolik dtek
porodily a odkojily.
156.
Postn jma jest jen jmou jdla, nikoli vak jmou
npoj. jma v jdle dovoluje pak pouze'.
a) jednou pi hlavnm jdle pln se nasytiti;
b) jednou pro oberstven neho pojisti, nikoli vak do
plnho nasycen;
c) posndati, a jestlie prvoplatn obyej tak dovoluje; u ns v echch a v mnohch jinch krajinch obyej
ten plat.
V starch dobch byly posty mnohem psnj. Kesan
po cel den nieho ani nejedli ani nepili; a teprve po slunce
zpadu povali trochu stravy bylinn (coena). Pozdji tato
psnost ponkud polevovala, zvlt kdy (v jin dni) hlavn
jdlo nedlo se podveer jako dve, nbr pozvolna hledli
je uspiti, a konen se ustlila na poledni a leckdes i ped
polednem. Ji za dob sv. Tome (S. Th. II, II. q. 147. a. 7)
obdvalo se v obyejn den o poledni, v postn pak den po
nn (jedlo se vak jen jednou za den); ve XIV. stolet obdvlo se i v postn den o poledni. Tu arci nastvala poteba
k veeru ponkud se oberstviti. Potek byl uinn u mnich,
kte po tk denn prci zvl takovho oberstven potebovali
(jeliko mimo as ani nejedli ani nepili); nejprve dostvali douek
vna a pak k tomu (ne noceat ptus) skvu chleba. Dlo
se tak u veer pi zbonm ten, kter obyejn brvalo se
ze spisu bl. Kassiana Collationes Patrum XXIV, a proto
tak Collatio se zvalo; nzev ten pak penesl se na oberstven pi nm podvan: collatio seu collatiuncula. Od mnich
peel obyej veernho oberstven zhy k laikm; u tch
arci nabyl ponkud vtch rozmrv, ale pece bylo o to dbno,
aby veern oberstven i quantitou i qualitou od hlavnho
jdla se liilo.*) Odkazujce na crkevn djiny, jich kolem
*) Synodus archidioecesana Pragensis z r. 1605 (De sacris Ecclesiae jejuniis etc.) vel: Videant fideles, ne in permissa refectiuncula vespertina in qualitate et quantitate cibi excedant. A dle: Nullo enim
modo ferendum est, ut cibus coctus, pisces seu aliud ferculum sumatur,

Postn jma.

219

je sledovati pozvoln vvoj postu, hledme v nsledujc stati

arci jen k zkonodrstv nyn platnmu.
157.
Pi hlavnm jdle, po ppad tedy pi obd jest dovoleno pln se nasytiti. Aby kadmu obchzen zkona se zamezilo, nen dovoleno prothnout! obd na dlouhou dobu. Obd
netrvej dle ne dv hodiny; znan pekroen tto doby
bylo by tkm hchem. Tak nen dovoleno obd bezdvodn peruiti a po del pestvce znovu k' nmu zasednouti
a dosytiti se. Pravme: po del pestvce ; pestvku na
tvrt nebo na pl hodiny pokldaj bohoslovci za pestvku
krtkou a tedy jen lehk hch, peruen na celou hodinu
vak pokldaj za peruen dlouh a tedy za tk hch. *)
Pidvme vak: bezdvodn ; nebo m-li nkdo rozumn
dvod pro peruen obda, me klidn tak uiniti a pozdji (teba i po dlouh pestvce) dosytiti se. Nen dovolno v den jmy dve obd vti ne asi o poledni, leda by
njak vn dvod (na p. e nkter len rodiny se chce
vydati na cestu) omlouval asnj obd; plin uspen
obda (na p. vce ne o hodiuu), bezdvodn uinn nebylo
by hchu prosto. Vymezujce vak ti tohoto hchu bohoslovci nesouhlas; nkte maj uspen hodinov za hch
tk, jin za hch pouze lehk. Sv. Alfons (Theol. mor. III.
1016) pokldal pvodn druh mnn za dvodnj; ale pozdji (recentes retractationes XIII) pidal se k mnn prvnmu.
Mm vak za to, e zachovv-li se jinak podstata jmy ve
(VII, 156) vyloen, uspen obda, i kdyby znanm bylo,
pece me bti leda jen lehkm hchem, nebo jednak doba
obda nenle k podstat jmy (viz ne citovan vrok sv.
Poenitentiarie), jednak dle naich nynjch zvykv jma (mnm: uskrovnn se pi veern kollaci) je tm snaz, m pozdji, a tm t, m dve se obdvalo. Pidejme, e v nkterch krajinch a v nkterch dech zavedeno jest obdvati
po cel rok (tedy i v post) o 11. hodin dopoledn. Jest do
sed pnis tantummodo, fructus, herbae, et similia leviora, in ea quantitate, quae prudentis judicio modica censeantur.
*) Je samozejmo, e mn se peruen ,dvouhodinovho obda.
Jestlie cel obd i s pestvkou a ukonenm netrv dle ne dv hodiny, tu peruen (i bezdvodn) a pokraovn nen dnm hchem.
A i pi del pestvce nelze souditi na tk hch, jestlie prvn st
obda nebo doplnk jeho nevybouje z mez ne (VII, 159) stanovench.

220

Katolick mravouka VII, 157.

voleno vymniti dobu hlavnho jdla a kollace, t. j. oberstviti

se dopoledne neb k poledni, a hlavn jdlo poloiti na pozdn
dobu odpoledn neb veern; na pm dotaz rozhodla sv. Poenitentiarie dne 19. ledna 1834: poenitentes, qui hc more
utuntur, non esse inquietandos
158.
Jdlo pro oberstvem (collatio) nesm bti tak hojn,
abychom se jm mohli nasytiti (nebo pak by bylo druhm
nasycenm, nikoliv pouhm oberstvenm); dle vhy nem ho
bti vce ne asi tvrt kilogramu. Bezdvodn pekroen tto
mry bylo by hchem, pi nepatrnm pekroen hchem jen
lehkm, pi znanm vak pekroen (viz ne) hchem tkm. A do mry asi tvrt kilogramu sm jsti i ten, kdo by
se jm pln nasytil.*) Na tdr den i na Blou sobotu**) dovoleno jet oberstven roziti a i na dvojnsobnou vhu
(tedy asi na pl kilogramu), ponvad slavnostn nlada nsledujcho dne ji v pedveer nastupuje. U ns arci slavme
tdr den jinak. Hlavn jdlo rdi pokldme na veer, pi
em, ponvad jest hlavnm jdlem, neplat jma v jd le;
ovem vak, chceme-li mezi dnem se oberstviti, povinni jsme
pi tomto oberstven (a pi sndani) dbti pslun mry.
Ve vboru jdel pro oberstven jest dluno pihleti ke
krajinnmu obyeji nebo k zkonnmu ustanoven toho kterho
msta. Nkde i v ony dni, kdy dovoleno jest pi hlavnm jdle
povati masitch pokrm, pece pi oberstven maso (ba po
ppad nkde i vejce a mlko) se zakazuje. V t vci rozhoduje postn mandt. U ns (jak ji ve bylo vyloeno)
plat pravidlo, e kdykoliv pipad den pouh jmy (jejunium
cum dispensatione in abstinentia a carnibus), laikov smj i pi
hlavnm jdle i pi oberstven (a po ppad vbec, kdy
nco teba i mimo as jed) povati masitch (a arci i ml
nch a vajench) pokrm, kdeto duchovn vzni jsou v nkter ty dni jmou a polovin zdrelivost (VII, 144).
Dle prvoplatnho obyeje jest v den jmy mimo hlavn
jdlo a veern oberstven dovolena jet rann sndani v tom
asi rozsahu, v jakm v naich domcnostech se sn dv, tedy nco
*)lovk, ktermu toto nepatrn quantam k nasycen sta, sotva
asi jest pln zdrv.
**) Na Blou sobotu veer nen dovoleno jsti maso, jeliko pst
trv a do plnoci. V echch vak, jak ve eeno, dna biskupm
desetilet fakulta, by od posta mohli kad rok dispensovati.

Postn jma.

221

kvy neb aje nebo jinho npoje nebo polvky (v den dispense
i masit), a k tomu njak zkusek, (chlb, houska, rohlk a pod.).
159.
Mimo tato uveden ti jdla (sndan, obd, veern
oberstven) nen dovoleno v den jmy vce jsti; kdo by
bezdvodn pece nco pojedl, proheil by se. J-li jen nco
mlo, he jen lehce; avak tce he, kdo sn vce, asi
4 unce ili 12 dekagram. Pi tom dluno jest pamatovati, e
men ochutnvky, kter o sob by byly jen lehce hnmi,
za jeden den srstaj. Kdo v den jmy mru dovolenou tmto
zpsobem znan pekroil a tce heil, arci si pro tento
den jmu ji znemonil, a proto neme dalm jdlem proti
jm se proheiti; seln potno, dopout se tedy jen jednoho hchu, kdo v den jmy dovolenou mru pekroil, i kdy
nkolikrte za tento den, teba i do sytosti, pojedl.
160.
Pod zkaz jmy spadaj jen jdla, nikoli vsak npoje. Po t strnce plat pravidlo: Npoje jm nevad. (Liquidum non frangit jejunium). Je tedy dovoleno mezi dnem
pti, a to v mnostv libovolnm, ani by jma tm trpla (jen
kdy nevybome z mez stzlivosti). Vme sice, e v prvnch
dobch kesan, postce se, ped veerem ani nejedli ani nepili; ale ji za doby sv. Tome (S. Th. II, II. q. 147 a. 6)
npoje jm nevadily. Neplat vak po t strnce vechny tekutiny za npoje, nbr jen ony, kter nemaj dn vivn
sly, nebo alespo jen v me m al; tch dovoleno povati,
teba by nkter ve vtm mnostv poity pocit nasycen
psobily, ba tak dovoleno jest povati jich pmo s tm
myslem, aby se jimi pocit nedosytosti utlumil a tak zdnlivho nasycen se doclilo.-Naproti tomu tekutiny, kter skuten iv, nejsou prostmi npoji, nbr spe pokrmy; ty
arci jm (mimo sndani, obd a kollaci) vad. Za npoje plat,
a proto i astji a v libovolnm mnostv dovoleny jsou:
voda, pivo, mot, vno, lihoviny, likry, kva, th ili aj,
voda mrn ocuken, limonda, ovocn va, a to i ve stavu
pvodnm i zmrzl (zmrzlina, zmrznut na podstat nieho nemn), led, snh, tekut lky, syrovtka, nco mlo okoldy
uvaen ve vod a pod. Za pokrmy vak plat: mlko, smetana, polvka, ovoce (syrov i zadlvan), okolda uvaen
v mlce. Je samozejmo, e i zde mono zaast mluviti o nepatrnosti pedmtu, nedosahuje-li mnostv tekutho pokrmu
on mry, kter teba k tkmu hchu (VII, 159).

222

Katolick mravouka VII, 161.

16 1 .
Zkon jmy jest zkon lidsk, a proto jest v nm
dispense mon. Plat pak o dispensi v jm tat pravidla,
jako o dispensi ve zdrelivosti, vyloen VII, 152.
163.
Mimo dispensi omlouv ze zkona jmy tak nemonost zachovati ji, a to i fysick i mravn. Ta i ona me
bti bud pln nebo jen sten. pln nemonost naprosto
osvobozuje od zkazu jmy a dovoluje i vcekrte za den jsti
a i nasytiti se. sten nemonost arci neosvobozuje od jmy
pln, ale pece dovoluje mezi dnem (na p. dopoledne k posndvce, odpoledne k svain a po ppad i jindy) neho
poiti, nebo pi sndani neb kollaci svrchu vymezenou mru
ponkud pekroiti. Je tedy po t strnce jma jinho rzu,
ne zdrelivost. Pi zdrelivosti arci mono jen dv, bud jsti
maso nebo nejisti ho; jinak pi jm, nebof tu mezi pesnm
zachovvnm jmy a plnm j nedbnm jest mon pozvoln pechod. Nememeli se tedy vykzati plnm njakm dvodem omluvnm, kter by nm jmu vbec promjel, pece zaast svd nm t dvod alespo po sti a
vybavuje ns alepo po sti, tak e k me jmou vyten
smme bez hchu v pomru neplnho dvodu omluvnho
nco pidati; po ppad, e vyboen pes mru vytenou,
kter by bez dvodu omluvnho bylo hchem tkm, pi
tomto neplnm dvodu omluvnm stv se jen hchem
lehkm.
Ze zkona jmy (po ppad pln, po ppad pi neplnm dvodu alespo sten) omluveni jso u :
a) Nemocn, churav, rekonvalescenti, osoby slab, zvlt
osoby trpc aludkem neb zavacm strojm; eny thotn
a kojc.
b) Lid tlesn pracujc, kterm by jma psobila
znan obte. Rozhoduje pak tu nejen nmaha pi prci vyadovan, nbr i okolnosti s prac spojen a zpsob, jakm
se prce vykonv; tak na p. kove, truhle, devorubce,
kamenka, ndenka a pod. omlouv namhav prce. Ale
omluven jest i krej, vec, vadlena a pod.; nebo a jejich
prce zd se bti lehkou, pece omlouv je zpsob jej, nebot sedce pi n po cel den, nemohou pi jednom (hlavnm)
jdle tolik pojisti, co by potebovali, jeliko vt dvku by
patn strvili. Ti jed mn, ale arci astji. Prce pravidln (den jak den) konan vybavuje z jmy i v ony dni,

jma a zdrelivost.

223

ve kter prv (nahodile) se nepracuje; nebot zdrav a sly

nenabvme na jeden den z pokrmu jednoho dne.*)
c) Lid duevn pracujc, jich prce s velikou fysickou
nmahou spojena jest, na p. kazatel, zpovdnci dlouho zpovdajc, uitel nkolik hodin (asi 3 hodiny) vyuujc, enci
po del dobu enc a pod. Avak pouh duevn prce nesta, aby nkdo vymykal se jm; leda e by nkdo z povoln
svho povinen byl konati namhav studia a pi tch mu jma
valn vadila. Pece vak me namhav duevn prce bti
omluvnm dvodem alespo pro jaksi uvolnn, oberstven
nebo pekroen mry vyten.
d) Cestujc, kte pky konaj namhavou, nkolikahodinnou cestu; avak samo jen cestovn vozem nebo eleznic
neskt dvodu omluvnho, leda e by snad cestujc nedostal
(v hostinci) najednou tolik, aby nasytiti se mohl.
e) Chud, kte odkzni jsouce na podporu a almunu,
nedostanou najednou tolik, co by stailo k nasycen.
Dodatkem pidvme: Kdo schvln a obmysln podnik
nco, m jma se znemouje, he (II, 95) tce ji tmto
znemonnm jmy; zdali vak samo nedodreni jmy se mu
pit, posouzeno budi dle II, 89 a I, 50. Naproti tomu nikdo
nen vzn, vyhnouti se njak prci neb cest jen proto, e
se tato s jmou srovnati ned; nebot tak by mnoh prce a
cesta v den jmy stala se nemonou, eho crkev zajist nezaml.
33. jma a zdrelivost.
163.
Dle obecnho zkona postnho jest kad den jmy
zrove dnem zdrelivosti; ponvad vak v mnohch krajinch (na p. u ns v echch) v nkter takovto postn dni
dispense ze zdrelivosti se udluje, dluno liiti: a) dni pouh
jmy, b) dni jmy a zdrelivosti zrove.
164.
a) Dni pouh jmy ukldaj jmu s prominutm zdrelivosti (jejunium cum dispensatione in abstinentia a carnibus)
a dovoluj (bud jen pi hlavnm jdle nebo pi vech) povati
masitch pokrm. Zkaz zdrelivosti vak nemiz nadobro,
*) Za nach pomr nedotazuj se zpovdnk svch poenitent
z dln a sluebn tdy, zdali zachovvali jmu; z pravidla dvodem
prce omluveni jsou a zbyten by je znepokojoval.

224

Katolick mravouka VII, 164.

nbr jen ponkud (po pedmtu svm) se mn, jeliko na

msto zkazu masa nastupuje sten zkaz ryb, ili, jak se
obecn k: zkaz nemsiti masa a ryb pri jednom jdle (vetitum de non miscendis cibis). Zn pak zkaz te n : *) Kdo ve
tyicetidennm postu nebo v kterkoliv den jmy, uvaje dispense, pi nkterm jdle pov masa, nesmi p fi tme jdle povati ryb.
Dme: Ve tyicetidennm postu, v em tak nedle
quadragesimln jsou zahrnuty, akoliv tyto nedle nejsou
dny jmy, nbr jen dny quadragesimln zdrelivosti.
Dme: v kterkoliv den jmy, ponvad zkaz de non
miscendis cibis plat nejen pro dobu quadragesimln, nbr
i pro vechny dni kvatembr, pro jmov vigilie (vigiliae jejunandae) a pro adventn stedy a ptky, je-li dispensovno
v tyto dni in abstinentia a carnibus. Zkaz tedy netk se
obyejnch ptku (a po ppad sobot, feriae sextae et sabbata per annum), byla-li dna v tyto dni dispense; tu smme pi
*tme jdle povati masa i ryb. Zkaz tak netk se svtk
motupropriem Pia X. ze dne 2. ervence 1911 ponechanch
(VII, 144); pipad-li tedy na p. svtek Neposkvrnnho Poet (8 . prosince) na ptek (adventn), nejsme v ten den ani
zdrelivost ani jmou vzni, a meme tud pi tme jdle
masa i ryb povati. Dme dle: uvaje dispense (vi indulti)
m mn se i dispens jednotlivci osobn, i dispens celmu
sboru postnm mandtem udlen; neplat vak zkaz ten pro
toho, kdo pro chorobu (propter morbum) masa pov (S. Poenitentiaria 9. ledna 1899; asopis katol. duch. 1900, str. 141).
Dme potom: pi tme jdle, a hlavnm, a veernm; nen
vak zakzno pi jednom jdle (na p. hlavnm) jsti maso, a
pi jinm (na p. oberstven) jsti ryby. Dme konen:
maso, mnce tm arci i pokrmy masit; a dme: ryby,
pi em vak nzev ryb ponkud e vykldn bti mus,
jeliko rybami mn se tu nejen ryby, ale i jin postn zvata, zvlt: raci, stice, hlemdi a pod. Jinch pokrm se
zkaz ten netk (odia sunt restringenda). Zejmna netk
se jdel mlnch a vajench, kterch jest dovoleno povati
i s masem i s rybami zrove; netk se sdla, loje a
*) Lex Benedictina, obsaen v encyklikch papee Benedikta
XIV. Non ambigimus 30. Maii 1741 a In suprema 22. Aug. 1741.

jma a zdrelivost.

225

jinch tuk zvecch, je-li dovoleno jimi mastiti, tak e pi

tme jdle lze povati ryb a pokrm sdlem pipravovanch.
Tak netk se onch teplokrevnch zvat (VII, 149), kter
dle prvoplatnho obyeje v nkterch krajinch plat za
jdlo postn; sm tedy, kdo se post, pi jednom jdle jsti
lysky a ryby, a kdo uv dispense, sm pi jednom jdle jsti
lysky a hovz maso.
Psn znn zkazu de non miscendis cibis bylo zmrnno
nktermi vnosy sv. Poenitentiarie. Hled sem: 1. Vnos ze
dne 8. nora 1828: Dispensovan sm pi tme jdle povti masit polvky a dle jsti ryby. 2. Vnos ze dne 14.
ervna 1880: Dispensovan sm jsti maso s omkou upravnou z nakldanch nebo suench ryb, na p. slanek neb
sardel. 3. Vnos ze dne 28. srpna 1909 : Dispensovan sm povati polvky upraven z ryb a dle jsti pokrmy masit
(Acta Ap. Sed. 1910, pag. 955, 956).
Jet dluno dodati, e zkazem v den jmy nemsiti
masa a ryb vzni jsou vichni vc bez rozdlu, a jinak
jm podlhaji nebo nepodlhaj, jen kdy dovrili sedm rok
vku svho. Po t strnce uveden zkaz nastupuje na msto
zkazu nepovati masitch pokrm (VII, 148), z nho dispensovno bylo; co ve ji vyloeno.
165.
b) Dny jmy a zdrelivosti zrove ili dny psnho
postu (jejunium plenum) jsou ony dni, ve kterch jsme zavzni i k jm i k zdrelivosti; ob plat ve smyslu 31. a
32. vyloenm. Jeliko vak jma a zdrelivost jsou vci,
kter se daj od sebe oddliti a skuten tak se oddluj,
ani by tm rzu svho jakoto posty pozbvaly (II, 94), plat
pi nemonosti jedn nebo druh tato zsada: Kdo v den
psnho postu me masa se zdreti, ale jm vyhovti neme, povinen jest alespo zdreti se m asa; kdo v den psnho postu nucen jest jsti maso, ale jm vyhovti me,
povinen jest alespo uiniti si jmu. Stejn zsada plat pi
sten dispensi; kdo v den psnho postu jest dispenso vn
od zdrelivosti (na p. obecnm postnm mandtem), nen proto
jet dispensovn od jmy; a kdo v den psnho postu obdrel dispens od jmy, pece jet podlh zkazu zdrelivosti.

226

Katolick mravouka VII, 166.

C) tv rt p ik z n c r k e v n .
34. Zpov a sv. pjmn ze zkona boskho.
166.
tvrt pikzn crkevn (tno dle poadu v naich katechismech obvyklho) vel: alespo jednou do roka
zzenmu knzi se zpovdati a v as velikonon velebnou
Svtost oltn pijmati. Ob jmenovan svtosti nejen e
vydatn slou blahu na due, ale jsou i vznamnou st
katolick bohosluby, a proto jsou pedmtem zkona i boskho i crkevnho. Vykldme o nich nejprve, pokud jsou
pedmtem zkona boskho.
167.
I. Svtost pokn.
Zkon bosk pikazuje vem tm, kte po ktu do
tkho hchu upadli, aby z tohoto tkho hchu (po p.
pd z tkch hch) se vyzpovdali. Tento pkaz zavauje
1 . pmo (per se):
a) v nebezpe neb v hodin smrti;
b) mimo to v nebezpe, pedvd-li hnk, e by po
cel dal ivot nebo alespo po velmi dlouhou dobu bez svtosti pokn musil zstati, a m-li prv nyn pleitost vyzpovdati se;
c) astji v ivot; crkvi jest ponechno ustanovit!, jak.
asto vc se m zpovdati;
2 . nepmo (per accidens), kdykoliv nkdo jsa v stavu
tkho hchu chyst se k konu vyadujcmu stavu milosti
posvcujc; na p. knz tce zheiv, m-li celebrovati,
nebo laik tce zheiv, m-li pijmouti nkterou svtost
ivch.
168.
II. Svtost oltn.
Zkon bosk pikazuje dorostlm, pistupovati ke stolu
Pn; zkon ten zavazuje
1 . pmo (per se):
a) v nebezpe neb hodin smrti;
b) astji v ivot; crkvi ponechno jest ustanoviti, jak
asto vc m Tlo Pn pijmati;
2 . nepmo (per accidens) v tkch pokuench, abychom
jim, posilnni chlebem nebeskm, snze mohli odolati.

Zpovd a sv. pijmn ze zkona crkevnho.

227

35. Zpov a sv. pijmn ze zkona crkevnho.*)

169.
lovk jest sice ze zkona boskho povinen zpovdti se a pijmati Tlo Pn, zkon bosk vak nestanov,
jak asto se tak dti m; to Spasitel ponechal crkvi. Je tedy
tvrt pikzn crkevn podrobnm provedenm zkona boskho. S potku arci nebylo zapoteb pikazovati vcm,
aby uvali milost, kterch oni si tak velice vili; kdy
vak pozdji horlivost vcch ochabovala, byla crkev nucena pikazovati jim, co jejich blahu slou, a tak ji r. 1215
na snmu laternskm IV. (cap. 21) ustanoveno : Omnis utriusque sexus fidelis, postquam ad annos discretionis pervenerit, omnia sua solus peccata confiteatur fideliter, saltem semel
in anno, proprio sacerdoti, et iniunctam sibi poenitentiam studeat pro viribus adimplere, suscipiens reverenter ad minus in
Pascha Eucharistiae Sacramentum, nisi forte de consilio proprii sacerdotis ob aliquam rationabilem causam ad tempus ab
ejus perceptione duxerit abstinendum: alioquin et vivens ab
ingressu ecclesiae arceatur et moriens Christiana creat sepultura. Kterto dvojit pkaz (o zpovdi a sv. pijmn)
obnoven byl snmem tridentskm, a to Sess. XIV. cap. 5 de
poen. et can. 8 de poen. o svtosti pokn, a Sess. XIII. can. 9
0 svtosti oltn. Zkon ten tak na rznch synodch
1 provincilnch i diecesnch vcm byl prohlen a znovu
na pamt uvdn; u ns stalo se tak na arcidiecesn synod
prask r. 1605 v odstavci De sacra Eucharistia.
STO.
I. Vron zpov.
Zkon crkevn vel alespo jednou do roka se zpovdati.
Rok ten me se tati bud zpsobem crkevnm od prvn nedle adventn do posledn soboty po sv. Duchu, nebo zpsobem obanskm od 1. ledna do 31. prosince, nebo zpsobem
tu a tam obvyklm od velikonoc do velikonoc; prakticky
vak zpsob potn nikterak nepad na vhu, ponvad beztoho vron zpovd s velikononm sv. pijmnm se spojuje. Vyznaenm obdob ronho, jakoto nejmen lhty, m
se vkon povinnosti urychliti (ad urgendam obligationem),
proto tce he, kdo bhem roku se nezpovdal; avak povinnost jeho dle jet trv, a nezpovdli se ani pozdji
k prvnmu hchu pistupuj hchy nov. Kdo po nkolik let
*) Dr. Tumpach a dr. Podlaha, Bibliografie, V., 198.

228

Katolick mravouka VII, 170.

zpovd zanedbval, dopustil se tolika tkch hch, kolik

bylo rok. Dodati dluno, e nelze vyhovti crkevnmu zkonu zpovd neplatnou.
Zkon crkevn vel zpovdati se proprio sacerdoti ili
(jak po esku kme): zzenmu knzi, tm pak pvodn
mnil se pslun duchovn sprvce (far) a kn v duchovn sprv mu vypomhajc. Zhy vak (S. Thomas, Suppl.
q. 8 . a. 5.) vyvinul se prvoplatn obyej, nzev proprius sacerdos vykldati eji, a dnes mn se jm kad knz v t
kter dieces ke slyen zpovd oprvnn (zpovdn jurisdikc opaten).
Ve bylo eeno, e zkon crkevn jest podrobnm
provedenm zkona Boho; tu vak mono tzati se (II, 44),
zda crkev chce pikznm svm zkon Bo jen vykldati
a podrobnji uriti, i zda chce ve svm oboru pravomoci mimo
vklad jet i sv ustanoven vcm uloiti. Pidrujeme-li
se mnn prvho, dle nho crkev ve tvrtm pikzn nic
vce nekon, ne e vcm zkon Bo o zpovdi hls a
vykld, vyplval by z toho ten dsledek, e zkonem crkevnm vzni jsou vichni ti, ale tak pouze ti, kte zkonem Bom vzni jsou. Z toho vak by vyplvaly dal dva
dsledky:
1. Kdo v nkterm roce nem dnch tkch hch,
nen toho roku povinen zpovdati se; nevef ho zkon Bo,
a dsledkem ani zkon crkevn. Tak u na p. sv. Alfons
(Theoi. mor. YI, 667; Homo Ap. XII, 85), kter d, e je to
sententia communior et verior.
2. Kdo v nkterm roce, maje hchy pouze lehk, z nich
se zpovdal, a potom (tho jet roku) v tk hch upadl,
jest povinen znovu se zpovdati; pi prvn zpovdi, nemaje
tkch hch, nebyl vzn zkonem Bom a tud ani crkevnm, ale prv proto ani Bomu ani crkevnmu zkonu
vyhovti nemohl. Zvazek jeho poal a po tkm hchu,
ale tu zase mu vyhovno nebylo (II, 84 a).
Nezd se nm vak ani na prvn ani na druh vsledek
pistoupiti, jeliko ani ten ani onen neshoduje se s praxi
crkevn. A proto mme za to, e crkevn zkon Omnis
utriusque sexus jest nejen podrobnm vkladem a provedenm zkona Boho, nbr e jest nad to zkonem crkevnm,
vydanm v oboru pravomoci crkevn, nebo jinak eeno, e

Zpov a sv. pijmn ze zkona crkevnho.

229

zkon crkevn jest nejen vkladem, ale i doplkem a dodatkem k zkonu Bomu. Utvrzuje ns v tom vraz Omnis
utriusque sexus fidlis, kde se nein rozdlu (omnis), zda vci tce i lehce heil. A utvrzuje ns v tom i trest, jm
nedbalcm se hroz, kde pece nikdo neme vdti, zda ten
kter vc tk hchy ml i neml a zda tedy nedbalcem
byl i nebyl. Ale pak soudme:
1. I ten vc, kter m toho roku jen lehk hchy,
pece sub gravi povinen jest vykonati svou vron zpovd;
snad nepodlh zkonu Bomu, ale podlh zkonu crkevnmu.
2. Kdo v tom roce, teba maje jen lehk hchy, ji platn
se vyzpovdal, pro tento rok nadle, alespo ze zkona crkevnho, nen povinen zpovdati se; snad jest k tomu povinen
ze zkona Boho (VII, 167), a nepoprme, e by mu uiteno
bylo, ale poprme povinnost, dce se mnnm vnch
autor, na p. S. Thom., S. Th. Suppl. q. 8 . a. 5. ad 4 (u tak
alespo nepmo); Lehmkuhl, I. st. 1204, n. 1450; Noldin, de
praec. 682.
Proto stanovme praktick pravidlo: Nezkoumajce svdom vcch dme na kadm katolku, aby alespo jednou
do roka se zpovdal; kdy vak tto povinnosti vyhovl, tu
po zkonu crkevnm na nm nieho ji nedme, ponechvajce jeho svdomitosti a zbonosti, zda se chce zpovdati
astji a jak asto.
Zkon o vron zpovdi jest zkon lidsk, a proto dti
mu nepodlhaj, dokud nedosply k uvn rozumu, po ppd dokud nedoshly sedmi let (II, 6 6 ); dospve vak k tomto rozhran podlhaj i ony zkonm crkevnm, a to nejen
o vron zpovdi, nbr i o velikononm sv. pijmn. *)
Aetas discretionis tum ad Confessionem tum ad S. Communionem ea est, in qua puer incipit ratiocinari, hc est circa
septimum annum, sive supra, sive etiam infra. Ex hc tempore incipit obligatio satisfaciendi utrique praecepto Confessionis et Communionis. (S. Congr. de Sacr., Decr. de aetate
admittendorum ad primam Communionem Eucharisticam,
*) Nechtce souvislou ltku trhati, mluvme zde tak ji o velikononm sv. pijmn dtek, a rozhovor ten ml by pijti na adu vlastn
teprve v druhm bod.

230

Katolick mravouka VII, 170.

8 . Aug. 1910.) Tolik po zkonu obecnm. Jeliko vak vvoj

dt nedje se vude krokem stejnm, a zvlt v krajinch
severnjch dti pozdji se vyvjej ne v krajinch jinch,
vyaduje tento obecn zkon tu a tam rznch modifikac, co
pipad zkonodrstv dlnmu. Vrchnopastsk nazen
o prvnm sv. pijmn ze dne 4. ledna 1911 (Ord. list prask arcidiecese 1911, str. 17) stanov: Dle nazen, danho
na biskupskch konferencch v listopadu 1910 nem se prvn pijmn svatch svtost odkldati pes tet koln rok. Dle:
Nedovoluje se, aby sv. pijmn kladlo se na pozdj koln
rok neli prvn sv. zpovd, jeliko ji v tomto roce ve dtky
tvrt pikzn crkevn. A konen: Onemocn-li dtko
vn, kter sice nen ve tetm kolnm roce, ale jev dostatek chpavosti, budi strun dle poteby poueno a svatmi
svtostmi (i poslednm pomaznm) zaopateno. Zeme-li, poheb konej se dle obad: Ordo sepeliendi adultos. Dle toho
v naich krajinch nen teba dti pidrovati hned po dokonenm sedmilet k vronmu pijmn sv. svtost, i mono
povinnost tu odloiti, nikoli vak dle, ne na tet koln rok.
171.
II. Velikonon svat pijmn.
Dle zkona crkevnho jest kad katolk povinen alespo
jednou do roka, a to ase velikononm pijmouti Tlo Pn.
asem velikononm byla pvodn mnna jen oktva velikonon, ale ji pape Eugen IY. ustanovil r. 1440 pro velikonon
povinnost dobu od Kvtn nedle do nedle Bl (ob hranice,
poten i konen, vetn); avak tato doba obecnm zkonem ustanoven v nkterch krajinch bud prvoplatnm
obyejem nebo vslovn danou dispens se prodluuje. U ns
v echch pvodn platila jen tato ldenn, obecnm zkonem vymezen doba, ale ji nae arcidiecesn synoda z r. 1605 ji ponkud roziuje (v odstavci: De sacra Eucharistia), kouc: Tempus autem paschale communionis est a Dominica Passionis
usque ad Octavam Paschae inclusive. Quod si festum Annuntiationis Beatissimae Virginis ante Dominicam Passionis occurrerit, qui eo die a proprio parocho sacram sumpserint Eucharistiam, ecclesiasticae obligationi satisfacient. Pozdji doba
velikonon zvykem pozvolna se roziovala, a doshla nynjho rozsahu. T pak uzkonn byl provinciln synodou
pra. z r. 1860, je (str. 137) d: Cui praecepto ut omnes Christifideles facilius satisfacere et ut neque desides ullam exusati-

Zpovd a sv. pijmn ze zkona crkevnho.

231

onis causam praetendere possint: tempus paschale seu terminum suscipiendae sacrae Communionis paschalis ex diuturni
moris usu a ferta IV. Cinerum usque ad Dominicam Trinitatis
inclusive extendimus. V nejnovj dob ustanovena pro nkter chrmy doba jet del, tak na p. pro basiliku svtohorskou, pro marinsk poutn chrm v Star Boleslavi a jin
poutn msta cel rok. Doba velikonon vymezena jest k urychlen vkonu povinnho (ad urgendam obligationem), a dopout se tkho hchu, kdo bez dostatenho dvodu omluvnho ji zanedbv (zavinn prtah i jednoho jen dne jest
ji tkm hchem); kdo vak dobu velikonon zamekal,
proto jet nen povinnosti sv prost, a i pozdji, po cel
tento rok nalh na povinnost pistoupiti alespo jednou ke
stolu Pn. Dopout pak se (celkem) tolika tkch hch,
kolik velikononch dob zanedbal.
Obecn zkon crkevn d, aby velikonon sv. pijmn dlo se ve farnm chrm a vc aby pijmal Tlo
Pn z rukou fare nebo jeho pomocnho knze, leda e by
far (neb biskup) mu dovolil jinde pijmati. Nkde zkon
ten jet plat, jinde vak znan zmrnn, ba i odstrann jest.
U ns v Cechch jet arcidiecesn synoda z r. 1605 (1. c.) naizuje, aby domc vc pijmali in sua parochiali ecclsia
a cizinci do Prahy pchoz v metropolitnm chrm (ale zpovdati se mohl kad, kde chtl, jen kdy se zpovdal idoneo
confessario a od nho psemn potvrzen pinesl); a kdo na
Zelen tvrtek v kathedrle z rukou arcibiskupovch pijmal,
vyhovl sv povinnosti, jakoby ji byl vykonal ve chrmu
farnm. Ale pozdji i u ns pkaz obecn se zmroval (asi
jednak rznmi privilegiemi dovmi, jednak oputnost
mnohch far), a konen vbec zanikl. Dnes zkon ten v naich krajinch neplat, a vc me vyhovti velikonon
povinnosti kdekoliv chce (v ktermkoliv kostele neb veejn
kapli). N provinciln snm z r. 1860 (1, c.) mluv o tto
povinnosti uv slova: optamus, ale ihned pipojuje: constringere nolumus.
Kasuisticky pidvme:
Kdo vyhovl povinnosti velikonon v mst, kde doba
velikonon ji poala (na p. v echch), a pijde pak jinam
(na p. do Itlie), kde tato doba jet nepoala, nen potom,
kdy doba ta pone, poznovu vzn (II, 6 8 ), jeliko obecnmu

232

Katolick mravouka VII, 171.

zkonu ji vyhovl; doba v t kter krajin platc m rz zkon krajinnho.

Kdo mek v Italii ve svatm tdnu nebo v oktv velikonon a mn najisto ped svtkem nejsv. Trojice vrtiti
se do ech, nehe, odlo-li sv velikonon pijmn a na
dobu po svm nvratu.
Kdo se zan mylenkou na sklonku velikonon doby,
pozdji putovati k njakmu chrmu, kde velikonon as dle
trv (na p. na Svat Hoe), sm svou velikonon povinnost
odloiti na tuto pout.
O dob, kdy dtky po prv povinny jsou pistoupiti ke
stolu Pn, bylo promluveno ve pi povinnosti vron
zpovdi.
172.
III. Trest, jm zkon crkevn sth ony vlan katolik, kte velikonon povinnosti nedbaj, zn: Vivens ab
ingressu ecclesiae arceatur et moriens Christiana creat sepultura. Trestu tomu vak propad ivouc jen post sententiam jdicis, a nebotk jen tenkrte, byla-li jeho nedbalost obecn znma a neprojevil-li ped smrt svou ni nejmen znmky ltosti. Obrnji o vci t jedn crkevn prvo
a pastsk bohoslov.
D) P t p ik z n c r k e v n .
36.
173.
Pt pikzn crkevn dle poadu, jak nae katechismy je uvdj, zn: V zapovdn as svatebnho vesel
nedreti.
Pikzan toto, a mnoh jin katechismy ho neuvdj
(VII, 107), jest zkon obecn, kter nejen e vude plat, nbr
v mnohch krajinch (a tak i u ns v echch) prvoplatnm
obyejem krajinnm jest piosten.
174.
Zapovid,in as (tempus vetitum seu clausum) jest:
1. Dle zkona obecnho (Trid. sess. 24. cap. 10. de ref.
matr. et can. 11. de matr.):
a) doba od 1. nedle adventn do svtku Epiphaniae
vetn;
b) doba od Popelen stedy do Bl nedle vetn.
2. Dle zkona provincilnho (Conc. Prov. Prag. pag. 159.):

Pt pikzn crkevn.

233

a) ti dni ped Nanebevstoupenm Pn ili. prosebn dni;

b) vechny postn dni, at jsou to dni pouh jmy nebo
pouh zdrelivosti nebo ob zrove.
Zkon provinciln vyvinul se z dvnho zvyku; ji arcibiskupsk synoda z r. 1605 v odstavci de matrimonio odvolv se na zvyk neslaviti satk v prosebn dny, a nazv
jej antiquissimum institutum. Ty ti dni taly se v echch
k postm; e pak v posty vbec satky se neslav vly, vysvtluje se jednak ivm nboenskm citem naich pedk,
jednak rznmi nepjemnostmi (zvlt pi svatebn hostin),
je zvazek postu s sebou nese.
175.
Obecnm zkonem nezakazuje se satek sm, nbr
jen hlun svatebn vesel, je nejsouc pimeno dob, odvrac
mysli vcch od slavnost prv konanch. N zkon provinciln (Cone. Prov. Prag. 1, c.) jest i po t strnce psnj,
jeliko i samu svatbu zakazuje, ne contrahendo matrimonio
etiam solemnitates, ut fieri solet, adjungantur et praeceptum
Ecclesiae eludatur. Ne ani zde nestanov provinciln koncil
nic novho, nbr jen potvrzuje, co ji arcibiskupsk synoda
z r. 1605 na zklad dlouholetho obyeje byla nadila. Majli snoubenci vn dvod, aby pece v dob zapovdn
satek uzaveli, me tak stti se jen na zklad biskupsk
(neb arcibiskupsk) dispense; ale i po t m se svatba konati
tie, beze veho hlunho svatebnho vesel.
176.
Pozoruhodn jsou slova snmu tridetskho (cap. 10):
antiquas solennium nuptiarum prohibitiones diligenter ab
omnibus observari sancta synodus praecipit, ze kterch vysvt, e snm nemnil zavdti novch zkon, nbr chtl pi
pesnm stanoven asu zapovdnho *) potvrditi star stanoven, kter tempore vetito nejen svatebn, nbr i vechna
jin hlun vesel zakazovala. Tak na p. koncil laodicejsk
(c. 8 . C. XXXIII. q. 4) d: Non oportet in quadragesima aut
nuptias vel quaelibet natalitia celebrare ; a dle (c. 11. C.
XXXIII. q. 4) teme: nec uxorem ducere nec convivia facere. Jest tedy v zkon crkevnm svatebn vesel jen
jako pklad uvedeno (ponvad z rznch radovnek neja
*) Byl dve zapovdn cas (c. 10. C. X X X III. q. 4): a septuagesima usque ad octavam Paschae, tribus hebdomadibus ante festivitatem
s. Joannis Baptistae, ab adventu usque post Epiphaniam.

234

Katolick mravouka VII, 176.

stji se vyskytuje, neb alespo vyskytovalo), tak e dluno

vraz ten e vykldati ve smyslu: vesel, jak obyejn
pi svatbch se dje". Zkon nem na mysli jen ppad, nbr
zsadu (II, 80), a zajist bylo by velmi podivno kdyby v zapovdnm ase jinak kad hlun vesel bylo dovoleno a
jen pi svatb (kde k tomu pece nen dvodu) zakzno bylo.
Proe prvem soudme, e v zapovdnm ase zakazuje se (nejen
svatebn, nbr i) kad hlun, s vnou dobou nesrovnateln
vesel, zvlt vak tanen zbavy. e tento vklad je sprvn,
dokazuje opt dvn obyej, nejen u ns, ale i vude jinde
zachovvan, za hch pokldati vechna takovto v post,
v advent, v ptek*) a jin zapovdn as konan vesel,
je vrchol v zbav tanen. K tomuto prvoplatnmu obyeji
zel n star, r. 1874 approbovan katechismus, jen ve vkladu ptho pikzn crkevnho d: svatebn i velik jin
veejn a hlun vesel ; nynj Velik katechismus nepijal
tohoto pdavku, avak od r. 1894 objevuj se v kadm postnm mandt pra. Ordinaritu slova : Veejn radovnky a
tanec jako i svatebn vesel zakazuj se v zapovdnm ase
atd., kterto slova nesm se pokldati jen za doasn zkaz,
nbr za prohlen, ve znmost uveden a potvrzen dvnho
prvoplatnho obyeje.
177.
Jsou tedy v zapovdnm ase pod tkm hchem
zakzny vechny plesy, tanen zbavy, vneky a jin radovnky, pi kterch se tan; nezakazuj se vak jin zbavy bez tance konan, na p. divadla,**) koncerty, spolen
hostiny a pod. Mimo zapovdn as arci ani tanec sm, a
dje-ii se slun, nen zakzn.***)
*) Obecn pokld se u ns za dovoleno (mimo advent a quadragesimu) poloiti ples na tvrtek (veer), prothnouti jej pes plnoc, poloiti vak ples na ptek (veer) nen dovoleno. Na masopustn ter
tanec dovolen pouze do plnoci. Pipad-li njak svtek na ptek nebo
jin postn den, a bylo-li dno prominut od zdrelivosti (dispensatio in abstinentia a carnibus), pece nen dovoleno v ten den tanen zbavu pordti nebo j se zastniti.
**) Balet nle k divadlu a proto nespad pod pt pikzn crkevn; ale ovem spad pod pikzn jin; v. VIII., 104.
***) Nepokldm to ani za opatrn ani za sprvn, odsuzovati
kad tanec mahem a jej za nedovolen Ja hn vyhlaovati. Nmnm hjiti tanc; nepehlejme vak, e kad nrod ml tance sv
(i Israelit), a hojn jich uval, ba mnoh i do sv bohosluby je zaadil.

Pt pikzn crkevn.

235

Zkaz veejnch radovnek v zapovdnm ase (dj-li

se bez tance) pipout nepatrnost pedmtu, co arci posoudti jest dle okolnost, a hlavn dle toho, zdali bylo dno pohoren a jak. Avak zkaz veejnho tance v ase zapovdnm nepipout tak snadno nepatrnosti pedmtu; tce
he, kdo v post tan celou noc, ale tce he i ten, kdo
pi takovmto veejnm postnm tanci teba jen jednou v kole
si zatan. Neteba pidvati, e zkaz tk se vech tanc,
bez rozdlu, zda tempo jejich jest rychl i voln, zda tan
je jeden i dva (pr) i vce osob pospolu, zda dj se otenm nebo pochodem nebo rejem nebo jinm zpsobem a p.
Dme : veejn tanec, nebo soukromch tanc zkon
crkevn se nedotk. Nehe tedy, kdo (teba i v zapovdnm
ase) soukrom, v zkm domcm kruhu, sm nebo s jinmi
tan; nehe (alespo vzhledem k crkevnmu zkonu) astnci njak rodinn slavnosti (eknme: oslavy jmenin nebo
ktin a pod.), jestlie rozjaeni pi zvuku piana neb njakho
hudebnho nstroje (nebo i vce jich) njakou tanen zbavu
ili domc ples improvisuj. Ovem nelze pokldati ani za
soukromou ani za imprivisovanou tanen zbavu, jestlie
astnci pedem o ni se umluvili a poet astnk je takov, e nelze mluviti o kruhu rodinnm, by i zbava ta
dla se v soukromm byt a uzavenm spoleenskm kruhu.
Nen zakzno v zapovdnm ase tanci vyuovati a uiti se\
a ponvad takovto vyuovn obyejn nedje se jednotliv,
nbr sborov v tanench kolch, dme dle, e pod crkevn
zkaz nikterak nespadaj tance podan za elem nauky
nebo vcviku v tanench kolch, tebas tyto rz veejnosti mly. Dme vak: za elem nauky nebo vcviku
neumlch tanenk; nebo jsou-li tyto tanen hodiny jen
zakuklenmi tanenmi zbavami, k tomu cli zavedenmi, aby
mlde obojho pohlav se mohla schzeti a tancem se ba viti,
spadaj arci pln pod zkon crkevn, jako kad jin ples.
Jet jest nm uvsti tak zv. dtsk plesy a plesy adolescent, je tu a tam v bohatch rodinch se podaj; pi
tch nesmme bti zkoprsmi, a proto neodsuzovat! jich,
Tanec sm sebou jest nco neliinko; neuprm, e (jako mnoho jinch
reci) me sktat! pleitost ke hchu, ale nemus. dn asketa horovnm svm svta nepedl a tance neodstran, ale plinm a nemstnm
horovnm spe ukod. Omne nimium vertitur in vitium.

236

Katolick mravouka VII, 177.

i kdy v post se dj. Jednak zajist nelze je tati k onm

radovnkm a tancm, je crkev mn, a jednak jsou to jen
jaksi elegantnj tanen hodiny, majc za el, nejen dti
a adolescenty pobaviti, nbr mnohem spe piuiti a pivkati je salonnm mravm, jich znalost jim pozdji v ivot
bude potebna. Avak zapoteb jest jaksi opatrnosti, aby jimi
nevznikla pohoren.
E) M a je te k c r k e v n a d u c h o v e n s k .
37. Viva osob duchovnch a jejich soukrom majetek.*)
17 8 .
I. Bohoslubu nelze konati bez osob a nin. Duchovn osoby vak potebuj vivy jako kad jin lovk,
a posvtn nin mohou bti opatena jen nkladem na n
uinnm. Jest teba i posvtnch mst a chrm, kter arci jen
za penze mohou bti vystavny a v dobrm stavu udrovny.
Ke vemu tomu teba statk pozemskch. Obrnji o tom
vykldati jest kolem kanonickho prva a pastskho boheslov; my na tomto mst hledme jen (jak npis oznauje)
k viv a majetku osob duchovnch. Ale i z tto bohat
ltky vybrme jen to, co ctnost nbonosti vel a co tedy
pro plnost zde m bti uvedeno, odkazujce ve vem ostatnm na ob sestersk praktick vdy.
Sbor vcch jest povinen z pspvk jednotlivch svch
len (pokud toho teba) opatiti vivu duchovnch past
a dstojn konn bohosluby. Sv. Pavel (I. Cor. 9, 7.14.)
se tto povinnosti dovolv, a sv. Tom (II, II. q. 8 6 a. 1) ji
rznmi dvody dokld; a e dnes jet povinnost ta nepila v zapomenut, jsouc alespo v nkterch krajinch
v pln platnosti, dokazuj katechismy americk, kter mezi
crkevnmi pikznmi (VII, 106) uvdj: Subsidium aliquod
conferre ad congruam pastorum sustentationem" (Catechismus
Cone. plen. Balt. III. Sabetti-Barrett, Theol. mor. 343). Arci
povinnost ta nen velena spravedlnost (a nevzchz-li nkdy
a nkde z prvoplatnch, umluvench neb fundovanch zvazk), nbr nbonost a podob se po t strnce almun;
zanedbvna nem tedy v zpt povinnosti restituce. Ve
pouze katolky, nikoli vak jinovrce; ve pouze potud,
pokud jest j k viv sprvc duchovnch teba, a v tom
*) Dr. Tumpach a Dr. Podlaha, Bibliografie, X.

Viva osob duchovnch a jejich soukrom majetek.

237

potu, v jakm jich teba jest, neve vak k viv jinch

kn. Za naich dob a v naich krajch stv se namnoze
bezpedmtnou a uplatuje se jen jet v mench stipendich
a tolovch poplatcch; ale ovem nen nikterak zabezpeeno,
e snad jednou nenastanou pomry, e by se i u ns duchovn
sprvcov tto povinnosti dovolvati musili.
179.
II. Svtt duchovni jsou oprvnni nabvati a dreti
majetek soukrom. Dle crkevnch djin chtli etn bludaov,
na p. Arnold z Brescie, Valdent, Wikleff, reformtoi a
m. j. upti duchovenstvu svtskmu prva toho, dajce, aby
nejen eholn, nbr i svtsk duchovenstvo bylo vzno chudobou. Crkev vak podobn bludy vdy odsuzovala. Tak zavrhl Martin V. na snmu kostnickm tyto vty Wikleffovy :
10. Contra Scripturam sacram est, quod viri ecclesiastici habeant possessiones. 16. Domini temporales possunt ad arbitrium suum auferre bona temporalia ab Ecclesia etc. 32. Ditare
clerum est contra regulam Christi. 33. Sylvester Papa et Constantinus errarunt Ecclesiam dotando. T pape poruil tyto
otzky poloiti Wikleffovi a Husovi: 34. Item, utrum credat,
quod liceat personis ecclesiasticis absque peccato hujus mundi
habere possessiones et bona temporalia. 35. Item, utrum credat,
quod laicis ipsa ab eis auferre potestate propria non liceat
etc. A Pius IX. v Syllabu proskriboval tuto 27. vtu: Sacri
Ecclesiae ministri Romanusque Pontifex ab omni rerum temporalium cura ae dominio sunt omnino excludendi.
e crkev vyloen bludy prvem zavrhla, dokeme
rozumovou vahou. Svtsk duchovn nepestv bti lovkem; a jako lovk m vechna prva, kter maj ostatn
lid, dokud nkterho toho prva nebyl zbaven nebo dokud
sm se ho nezekl. Nle mu tedy jakoto lovku prvo
pirozenm zkonem zaruen, nabvati a dreti majetek soukrom. Prva toho nebyl zbaven; zbaviti ho tohoto prva
sml by pouze Bh nebo crkev. Bh ho tohoto prva nezbavil, a marn bychom v Psm svatm neb ve Zjeven podobnho zkazu hledali; ba opak teme v evangelich, e
Spasitel a uednci jeho mli skrovn majetek, jeho sprvu
ml Jid. Crkev nezakzala svtskm duchovnm majetku,*)
*) Crkev tak podobnho prva nikdy si neosobovala; naizuje-li,
jak m beneficit vynakldati pjmy obron (viz ne), disponuje jen
o svm (crkevnm) majetku, nikoliv o (jinm) majetku beneflcitov.

238

Katolick mravouka Vil, 179.

ba naopak, ona vdy rozhodne prva jejich hjila. Jinmu vak

nikomu nepslu brniti duchovnm jakoto duchovnm v nabvn neb dren majetku; svtsk vrchnosti smj duchovnm ze sv pravomoci zakzati jen to, co vbec svm poddanm zakazovati mohou, a dopoutly by se bezprv, kdyby
bez souhlasu crkevnho duchovnm chtly zakazovati, co jinm
lidem dovoluj. Nebyl tedy duchovn svho pirozenho majetkovho prva dnm prvoplatnm zkonem zbaven;
staloli se tak (a stalo se tak dosti asto), bylo to jen fysick
nsil. A duchovn sm svho pirozenho majetkovho prva
se nevzdal a nevzdv. Toto obmezen ukldaj si jen eholnci, nikoli vak svtt duchovn. Vak tak ij saekulrn
klerikov ve zcela jinch pomrech ne eholnci, jeliko jsou
nuceni sv ivotn poteby sami si opatovati, a tud i o njak dchody starati se mus.
38. Majetek a dchod klerik svtskch ve svtle
crkevnho zkonodrstv.*)
180.
K posouzen :otzky, je-li crkev oprvnna vydvti zkony o jmn a dchodu klerik svtskch, dluno
liiti prameny, ze kterch plynou dchody svtskch duchovnich. Po t strnce tdme dchody: obansk, duchovensk,
obron.
1. Dchody obansk (bona patrimonialia) jsou ony, jich
klerik nabv jako kterkoliv laik, a jich by nabvati mohl,
i kdyby duchovnm nebyl. K nim tme v prvn ad jmn
rodinn (patrimonium, odtud bona patrimonialia) nebo ddictvm nabyt a pjmy z nho plynouc; dle pjmy z jakhokoliv profnnho titulu vzel, tedy platy ednick, professorsk, katechetsk, uitelsk (i kdy za vyuovn theologick nebo nboensk **) vykzny jsou), vychovatelsk, spisovatelsk, nhrady za cesty konan, honore za mimodnou nmahu atd. Sem adme dle vechen pjem jakmkoliv profnnm zpsobem (na p. obchodem, runmi neb du
*) Dr. Tumpach, a Dr. Podlaha, Bibliografie, X.
**) Nkte potaj tyto platy (professor theologie, professor nboenstv, katechet a vbec uitel nboenstv) do druh skupiny dchod duchovenskch; nesejde na tom, zda tme je do prvn i do
druh tdy, jeliko pedpisy v obou tch skupinch jsou stejn.

Majetek a dchod klerik svtskch ve svtle cirk. zkonodrstv. 239

evnmi pracemi a pod.) zskan ; vbec ve, eho knz nabyl

nikoliv jako knz, nbr jako lovk a sttn oban. Jest samozejmo, e crkev o tchto knzovch pjmech dnch
zkonv ukldati neme a tak neukld. Knz jest sice povinen, aby i v mimoknskm vdlku svm dbal dstojnosti
knsk a vcm nezavdval pohoren (proto tak knonick prvo nkter zamstnn duchovnm pmo zakazuje);
ale o dchodech neduchovenskch nem jinch zvazk, ne
laikov vbec. Me tedy pln dle libovle o nich disponovati, a dchody obansk pechzej v jeho pln a neobmezen majetek.
181.
2. Dchody duchovensk mimoobrocni (bona industrialia
seu quasipatrimonialia seu quasiecclesiastica) jsou ony, jich
duchovn nabv jakoto duchovn (tak e by jich, nejsa duchovnm, ani nabvati nemohl), ale nikoliv z obro, nbr z jinho, namnoze profnnho pramene. Sem tme: platy administrtor, kaplan (pokud nejsou beneficity), koopertor a
kn vpomocnch, distribuce chorln, vslun (i kdy z beneficilnch pjm se vyplc), men stipendia, poplatky tolov a matrin, nadn a odkazy jednotlivm klerikm vnovane, drky vcch na modlen udlen, a vbec ve, eho
dostv se duchovnm pmo od vcch (neb z jinho pramene), nikoli vak od crkve nebo prostednictvm jejm.
Nelze upti, e dchody ty, na duchovensk stav vzan
(proto nzev quasiecclesiastica) a bez nho nemon, spadaj pod zkonodrnou pravomoc crkevn. Crkev tak skuten vydv o nich, kde se toho jev poteba, rzn nazen; jeliko vak klerik jich zskal vlastnm svm piinnm
(proto sluj industrialia), a jeliko nedv mu jich crkev,
nbr vc pmo, neobmezuje ho crkev nikterak v uvn
jich a ponechv mu i o nich pln disposin prvo, tak e
s nimi sm nakldati prv tak jako s obanskmi (proto nzev quasipatrimonialia), any pechzej v jeho pln, neztenen majetek.
183.
3. Dchody obrom lili crkevn (bona beneflcialia seu
ecclesiastica) jsou ony pjmy a uitky, kter duchovnmu
plynou z njakho obro ili beneficia, bez ohledu na to, zda
jest beneficium curatum (s duchovn sprvou) i simplex (bez
duchovn sprvy). tme k nim: uitek z obronch nemovitost (pokud penn odhadnouti e d), roky jistin nadanch,

240

Katolick mravouka VII, 182.

stl platy beneficitu nleejc (kter plat patron nebo vci nebo kdokoliv jin, nikoliv z dobr vle, nbr z prvoplatn, nepopirateln povinnosti), sluebn platy z nboensk
matice nebo jinch fond*) duchovnmu sprvci**) (fari)
vykzan, platy plynouc ze sttnch prostedk v nhradu za
zabran crkevn statky. Dchody ty nejsou dchody osobnmi,
nbr crkevnmi. Beneficit jich nepijm jmnem svm a pro
svou osobu, nbr jmnem crkve jakoto jej zzenec a pro
crkev, po ppade na ely, kter crkev mu oznauje; on
jest pouze sprvcem pjmv obronch a jest povinen uiti jich
dle intenc crkve. Ponvad pak vekeren majetek crkevn
slouiti m nejen viv osob crkevnch (a snad njakmu
pepychu jejich), nbr i jinm dobrm elm, stanovila
crkev tak i o pjmech obronch, e v p r v n a d m a j slou i t i dostaten a slu n v iv beneficitov, a pebytkem k jin m
dobrm elm.

183.

a) Beneficit m prvo na dostatenou a slunou v (congrua et honesta sustentatio); ponvad pak beneficium popedn jest zaloeno k viv beneficitov, sm beneficit (bez ohledu na sv ostatn dchody) svou dostatenou
a slunou vivu krti popedn z beneficia a pi tom etiti
jinch svch (obanskch a mimoobronch) pjm. Do jak
mry pak tato dostaten a slun viva ***) sm jti, ned se
uriti pravidlem obecnm; stejn vzdlen i rozmail marnotratnosti i pinav lakoty, vedi beneficit takov nklad, jak
vedou jin svdomit beneficiti, jemu v hodnosti rovn. Na
njakm nepatrnm pebytku nezle, a nen teba, aby beneficit v t vci byl zkostlivm. Dobe prav sv. Tom (II,
II. q. 185. a. 7.: Utrum episcopi mortaliter peccent, si bona
iv u

*) Tak rozhodla sv. Poenitentiarie dne 19. ledna 1819 a 19. srpna
1820, a stejn mluv Cone. Prov. Prag. 1860, str. 262 a 269; dvodem jest,
e tyto fondy jsou pvodu crkevnho a dve crkv nleely.
**) Roz. samostatnmu duchovnmu sprvci, at jeho titul jakkoliv
zn (dkan, far, lokalista), nikoli vak knm pomocnm (administrtorm, kaplanm, kooperorm, expositm a pod.).
***) Jest samozejmo, e slovem viva nemnme jen jdlo, npoje,
atstvo, vlohy lkask a po ppad i byt, nbr vie, co lovk vzdlan v lepm spoleenskm postaven potebuje; tedy knihy, asopisy,
noviny, posluhu (a arci i sluebnch lid vivu), obvykl pspvky na
rzn (i profnn) jednoty a spolky, zbavy, feriln cesty, rzn dary,
pohotn atd., co ve arci zde se ani vypost! ned.

Majetek a dchod klerik svtskch ve svtle cirk. zkonodrstv. 241

ecclesiastica etc., co vak plat nejen o biskupskch, nbr

stejnou mrou i o jinch beneficich): Non potest homo in talibus punctualiter accipere illud quod fieri oportet; si vro sit
multus excessus, non potest latere. Beneficit je tedy oprvnn pivlastniti si a dle libovle sv spotebovati tolik*)
z pjm beneficilnch, kolik jest teba k dostaten a slun
viv. Tkho hchu se dopout beneficit, utrc-li z beneficilnch pjm pro sv nebo pro jin profnn (necrkevn)
poteby znan mnohem vc, ne se slu na duchovnho jeho
hodnosti, i jinak eeno, kdy promrhv plinm pepychem nebo zbytenm nkladem na vci profnn znan
sumy z beneficilnch pjm.
Obnos potebn na slunou a dostatenou vivu beneficitovu pechz pln v majetek beneficitv, a t me
o nm dle libovle disponovati; me jej cel vynaloiti ve
svj prospch, ale nemus. Chce-li skromn a etrn ti, a
vydli mn, ne by byl oprvnn, nabv tm jakchsi
spor (bona parsimonialia), kterch me uiti (ponvad sob
sammu je utrhl) dle libosti, teba i na profnn ely (prv
tak jako dchod obanskch a mimoobronch); crkev mu
v t vci nieho nepedpisuje, nebo pedavi mu prvo na
vybrn obnosu potebnho na slunou a dostatenou vivu,
pedala mu tm tak eventueln z nho uinn spory, a to
tm spe, jeliko beneficit nikterak k t skromn etrnosti
povinen nebyl a jen na sob samm etil.
18 4 .
b) Pjmy obron, zbvajc po uhrazen slun a dostaten vivy beneficitovy ili pebytky (bona superflua) nepechzej ve vlastnictv beneficitovo, nbr jsou po zkonu crkevnm na almuny a jin dobr ely (ad usus pios) ureny.
Chce zajist crkev, aby statky jej v prvn ad slouily
viv duchovnch, a kdy tato viva jest uhrazena, aby
slouily chudm lidem a dobrm elm. Sprvu crkevnch
*) Kolik jest poteb na dostatenou a slunou vivu, pimenou
stavu toho kterho beneficita, ned se snadno v penzch odhadnouti;
tolik vak jest jisto, e nelze ji miti dle kongruy duchovnm sprvcm
v kongruovm zkon piznan, jeliko tato jest pli mal a s vedlejmi (mimoobrocnmi) pjmy pot. Myslm, e by beneficit nechybil,
kdy by za zklad pro svou dostatenou a slunou vivu potal tolik,
co jin lid jeho vzdln (eknme: jeho spoluci z gymnasia a univerity) ve veejn sttn, zemsk neb obecn slub postaven, prmrn na
platech svch povaj.

242

Katolick mravouka VII, 184.

dchod m beneficit a sm, jak ji vyloeno, z nich hradili

nklad na svou slunou a dostatenou vivu, avak tm tak
vyerpn jest nrok jeho, a pebytek nepat ji jemu; crkev
ponechv mu jen jet to prvo, e sm rozhodnouti, na jak
almuny a na kter dobr ely pebytek ten vynaloiti se
m. Tak zpsob, jakm tento pebytek svmu elu se venuje, ponechn jest rozumnmu uven beneicitov. Proto
nen beneficit povinen, aby pebytky ihned vydval; me
vykati pozdj a phodnj doby, a teba a i po smrti
v zvti sv vnovati je tomu ktermu elu, jen kdy o to
pi m, aby pebytky ty neupadly do rukou nepravch,
zvlt aby nebyly od pbuznch nebo jinch ddic zabrny.
Tce he beneficit, kter nedbaje tto sv povinnosti, vynakld pebyten pjmy obron na ely, kter nemohou bti
tny mezi dobr, nebo obohacuje jimi osoby, kter na n
prva nemaj. Avak k nhrad pidrovn bti neme, ponvad neheil proti pkazu spravedlnosti, nbr proti pkazu nbonosti; a z dvodu toho tak ani ddicov jeho, ani
kterkoliv jin osoby jm obohacen nejsou povinny vraceti
crkvi nebo vynakldat! na almuny a dobr ely, eho se
jim dostalo.
185.
Zvltn zmnky zasluhuje beneficitv povinn pomr k pbuzenstvu a sluebnictvu.
O pbuzenstvu naizuje crkev na snmu tridentskm
(sess. 25. cap. 1 de ref.): Omnino vro eis (t. j. biskupm,
ale arci i bohatm beneficitm) interdicit, ne ex reditibus
ecclesiae consanguineos familiaresve suos augere studeant,
quum et Apostolorum canones prohibeant, ne res ecclesiasticas, quae Dei sunt, consanguineis donent, sed, si pauperes
sint, iis ut pauperibus distribuant; eas autem non distrahant
nec dissipent illorum causa. A n snm provinciln (Cone.
Prov. Prag. pg. 270) d: A causa pia autem nequaquam alienum st, ut beneficiarius consanguineos pauperes praeferat
aliis pauperibus; sed reprobanda et detestanda est illa liberalitas, quae carni et sanguini adeo servit, ut etiam imminente
Dei judicio peculium Christi et patrimonium pauperum ditandis
consanguineis impendere non vereatur. Zkon crkevn jest
tedy jasn. Zakazuje obohacovn pbuznch a jinch sptelench osob, kter, majce zabezpeenou vivu stavu svmu
pimenou, nemus se bti nedostatku; t vak zkon cr

Majetek a dchod klerik svtskch ve svtle cirk. zkonodrstv. 243

kevn nikterak nezakazuje podporovati pbuzn a ptele,

potebuj-li toho skuten. Ba beneflcit prv z tchto pbuenskch neb ptelskch svazk jest povinen pispti tmto
chudm pbuznm spe, ne jinm chudm, zvlt jestlie
pbuzn ti jen na jeho pomoc jsou odkzni. Dle pozorujme,
e zkon crkevn zakazuje obohacovn, nezakazuje vak
nikterak rzn darovn (arci vdy jen v me nleit) teba
i zmonm, ba i bohatm pbuznm uinn, nebo tm se
i laik st vyhne, tm mn duchovn. Jest samozejmo, e
k rodim (a do jist mry i k sourozencm) beneficit mus
bti ponkud tdejm, i kdy toho nepotebuj, aby nepodobal se onm farisem, kte chtli rodie odbti njakm
tm korban. Marc. 7, 9. Matth. 15, 4. Pidejme, e v mnohch
rodinch dvaj jen jednoho syna na studie (nemohouce i ostatnm synm te vhody dopti), a o na vce vynaloili, o to
ostatnm mn se dostv; i jest to sluno a spravedlivo, aby
t jim pozdji (teba i z pebytench dchod obronch) nahradil jmu, bez kter by e byl snad ani knzem stti nemohl.
Zkonem crkevnm podobn zakzno jest obohacovati
sluebnictvo. Ne i v t vci neme beneficit zaast na tom
zstati, aby tm kterm sluebnm osobm prost jen vyplcel
umluvenou mzdu; nezdka povinen jest uiniti i vce, jak pravdivmi slovy prask snm provinciln (1. c.) vykld: Licitum est etiam beneficiato de reditibus ecclesiasticis remunerari servitia accepta ultra debitam mercedem, ne qui diuturnum fidelemque famulatum illi praestiterint, post ejus obitum
egestatem patiantur. Pistupuje, e sluebn osoby nkdy ve
slubch beneficitovch naprosto vyerpaly sv sly a po jeho
smrti sotva jinch slueb najdou; a nic nedme o tom, e profanum vulgus rdo na n s jakousi nevraivost pohl. Sm
provinciln koncil ten udv zpsob, jak by se jejich budoucnost
zajistiti dala: Hujusmodi famulatus remunerandi ratio ea commendari meretur, quae e sorte (jistina) piae causae destinata,
famulis pensionem ad dies vitae assignat. Arci nesmme zapomenouti, e slova ta psna jsou r. 1860, kde jednak pro
vt vnosnost beneficii spe bylo mono ukldati takov kapitly, aby sluebn osoba z rok mohla mti zabezpeenou
vivu, a jinak nebylo jinho zpsobu k zajitn budoucnosti;
dnes se zpsob ten nedoporuuje. Nastdati kapitl jest vtin
beneficit nemon, a kapitl sm jest dosti nejist. Mnohem

244

Katolick mravouka Vil, 185.

vce zamlouv se, sluebn osob zajistiti doivotn dchod,

u nkterho spolehlivho stavu, opatenho veejnm (stt'
nm, zemskm, obecnm) ruenm.
39. Pozstalost kn.
186.
Dle nynjho crkevnho prva me svtsk*) duchovn, a beneficit a nebeneficit, poizovati svou posledn
vli; me v zvti svobodn rozhodovati o vekerm jmn
svm, a bylo z jakchkoliv pramen nabyto, a odkzat! je
komukoliv a na jakkoliv ely. Ve svdom**) vak jest
vzn, aby pebytky obronch dchod. (VII, 184) odkzal na
dobr ely; pro soud svtsk pak vzn jest diti se pslunmi (zvlt v o. z. o. obsaenmi) zkony. Zvtem takto
sdlanm nemohou ddicov ze zkona odprati, zvlt pak
ani pln ani sten zmny z titulu, e se jim nedostalo dlu
povinnho, dati. Tak ustanoveno v 21. lnku konkordtu
uzavenho mezi papeem Piem IX. a csaem Frantikem Josefem I. (r. 1855). Srv. Conc. Prov. Prag. pag. 269. Syn. Prag,
dioeces. pg. 2 1 .
Svtsk knz m vak nejen prvo, nbr i povinnost, poditi posledn vli svou. Vel mu tak povinn pe o pbuzn a sluebnictvo, a vel mu tak i ta okolnost, e jedin on
v, z jakch pramen nabyt jmn pochz, zda z pjm obronch i neobronch, a pokud (jakm dlem); a nic nedme,
e neslu se, aby mezi hdajcmi se pbuznmi teprve soud
rozhodovati musil. Srv. VIII. 44.
Zemel-li katolick knz ***) nezanechav posledn vle (ab
intestato), nebo zanechav posledn vli dle zkona svtskho
neplatnou, nalo se s pozstalost jeho dle kanonickho prva
(Conc. Prov. Prag. pg. 271. Syn. Prag. dioeces. pg. 21), kter
pro takovto ppad i svtsk zkon (zk. ze dne 7. kvtna
*) eholnci nemohou poizovati posledn vle, nemaj-li k tomu
zvltnho dovolen.
**) Ve svdom, pro foro interno. Odkzal-li knz pebytky obronch dchodv osobm nepovolanm, heil; ale zvt jeho jest pro foro
externo (i crkevn i sttn) platn, jen kdy jinak dn sdlna jest.
***) Pozstalost vojenskch kaplan ab intestato zemelch dd se
dle obecn platn posloupnosti ddick ze zkona (nazen dvorn vlecn rady, 20. nora 1779).

Mimodn kony nboensk.

245

1874, 58.) uznv, pidvaje nkter jet ustanoven. Teba

toti liiti, zda zemel knz byl u njakho kostela stle
ustanoven (canonice addictus, biskup, kanovnk, far, lokln
kaplan, beneficit, chorln vik, kaplan fundovan), anebo
zdali byl u svho kostela jen pechodn ustanoven (ad nutum
amovibilis, farn koopertor, provisor, administrtor, knz
u svtskho adu ustanoven, knz vpomocn, knz jen
k slouen me uren). V prvm ppad (canonice addictus)
pozstalost pipad jednou tetinou onomu kostelu, u kterho
nebotk naposled psobil, druhou tetinou chudm (po ppad
chudinskmu stavu) onoho msta, ve kterm een kostel
le, a jen tet tetina zkonnm ddicm (pbuznm), kte
se o ni dl dle obecn platnch zkon (o. z, o. 727. atd.).
Spravoval-li nebotk mimo svj kostel jet jin kostely (fililn), pod rznm patrontem postaven, dl se i prvn i druh
tetina mezi kostely a chudinsk stavy dle potu du. V druhm ppad (ad nutum amovibiles) pipad jedna tetina chudinskmu stavu onoho msta, ve kterm nebotk zemel
(dvorn dekret 27. listopadu 1807), a dv zbvajc tetiny zkonnm ddicm (pbuznm), kte se o ni dle obecn platnch zkon dl. Jsou-li vak (i v prvm, i v druhm ppade,
Linzer theol,-prakt. Quartalschrift 1887, str. 649) mezi pbuznmi lid skuten chud, mohou dati, aby z dlu pro chud
ustanovenho bylo jim jet tolik pikzno, co by byli dostali,
kdyby i tento dl mezi pbuzn dle obecn platnch zkon
se dlil (dvorn dekret 16. z 1824); o nroku jejich rozhoduje onen politick ad (prvn instance), v jeho okrsku k ddictv povolan chudinsk stav jest (vnos c. k. ministerstva
vnitra, 30. kvtna 1871).

IV . M im odn kony nboensk.

40.
187.
tme ti mimodn kony nboensk, a sice: slib,
psahu, zapsahn. Jsou to kony nboensk, ponvad nleej ke ctnosti nbonosti a jimi Boha ctti lze; jsou kony
mimodnmi, ponvad jich uvme jen za mimodnch a
vjimench okolnost.

246

Katolick mravouka VII, 188.

A) S lib .
41. Vmr a rozvrh slibu.
188.
Slib v irm slova smyslu jest: dobrovoln ppovd.
Meme slibovati Bohu i tvorm rozumnm (lidem). Slib Bohu
uinn jest konem nboenskm, a o nm jednme nyn.
Slib lidem uinn jest pedmtem spravedlnosti, a promluvme o nm na pslunm mst.
Slib Bohu uinn (i zkrtka jen: slib) vymujeme: Slib
(votum) jest dobrovoln, Bohu uinn ppovd, kterou se zavazujeme ku dobru lepmu a monmu. Pravme: ppovd, kterou
se zavazujeme, tak e nesplnn teto ppovdi jest hchem;
tm li se slib od pouhho myslu neb pedsevzet, je podobnho zvazku v zpt nem (tak na p. pi svtosti pokn mme mysl a pedsevzet neheiti vce, a tak je vyslovujeme, to vak nen slib). Dme dle: Bohu uinn
ppovd, jeliko slib jakoto kon nboensk jest jakousi
obt, jest konem latreutickm (S. Th. II, II. q 8 8 . a. 5), jm
klanme se bohu, uznvajce jej jakoto svho Stvoitele a
Pna. Jako obt se sm jen Bohu obtovati, jako chrmy
a olte jen Bohu stavti se smj, tak tak jen Bohu smme
skldati slib (jakoto kon nboensk); meme vak slibem
zrove ctti nkterho svtce, skldajce a plnce slib k jeho
cti a chvle. Slbli na p. nkdo almunu na chlb sv. Antonna, skld a pln slib Bohu, ale kon slibu slou spolu ke
cti a chvle sv. Antonna. Dme konen: k dobru lepmu
a monmu, kterto slova vylome ne (VII, 197199).
189.
Sliby meme rozvrhovat! dle rznch hledisk:
1. Dle pedmtu svho jest slib bud osobn neb vcn.
Slibem osobnm (votum personale) slibujeme njak kon neb
nekon, na p. pout, pst. Slibem vcnm (votum rele) slibujeme
dar k dobrmu neb zbonmu elu, na p. almunu, stavbu
kostela.
2. Dle zvazku jest slib bud naprost nebo podmnn.
Slib naprost (v. absolutum) ve bez ohledu na dal okolnosti
neb podmnky; na p. slibuji pomodliti se renec. Slib podmnn (v. conditionatum) jest slouen s njakou podmnkou,
a ve teprve tehdy, kdy pipojen podmnka se uskutenila;
na p. matka slibuje: uzdrav-li se m dt, vykonm pout na

Vmr a rozvrh slibu.

247

Svatou Horu. Slib podmnn tedy m do sebe rz silnj a

draznj modlitby prosebn. K slibm podmnnm mono
piaditi slib trestn , jm za njak urit (budouc) hch sami
si ukldme njakou uritou pokutu; na p. kdykoliv se prohem tm a tm (tkm nebo lehkm) hchem, chci atd.
B. Dle slov jest slib bud zejm vysloven nebo mlky
pipojen. Slibem zejm vysloven m (v. expressum) jest na p.
slib ustavin istot}, skldan eholnkem pi professi. Slibem
m lky p ip o jen m (v. tacitum) vznik povinnost ustavin istoty
podjhnovi pijetm subdiakontu; je to jedin, mlky pipojen slib, jinch nen.
4. Dle trvn zvaznosti jest slib bud doasn (v. temporarium), kter ve jen na njakou uritou dobu, nebo d oivo tn i (v. perpetuum), kter na doivot se skld.
5. Dle zpsobu zvaznosti jest slib bud urit nebo odlin. Slibem uritm (v. determinatum) stanovme si pedmt
pesn a urit, nemohouce se pak od nho uchliti; na p.
slibuji A. Slibem odlinm (v. disjunctivum) stanovme dv neb
vce pedmt, ponechvajce si volbu pro dobu pozdj, a jen
potud vce volnost svou, e jen z ustanovench pedmt
jeden si vybrati meme a musme; nap. slibuji vykonati bud
A nebo B (po ppad: nebo C nebo D atd.).
6 . Dle crkevnho prohlen a pijet jest slib bud sla vn
(v. solemne) nebo jedn odu ch (v. simplex). Jsou pak dva sliby,
kter crkev prohlauje a pijm za slavn:*) a) slib istoty
spojen s pijetm subdiakontu, b) sliby eholn skldan pi
slavn professi. Oba tyto slavn sliby jsou pekkou manelstv (impedimentum dirimens), t. j. manelstv pes n uzaven
jest nejen nedovolen, nbr i neplatn. Vechny ostatn sliby
jsou jednoduch, a daj se opt tditi ve dv: a) jednoduch
sliby veejn (v. publica) ili sliby jednoduch skldan v kongregacch nebo pro prvn dobu v eholch; b) jednoduch sliby
soukrom (v. privata) ili jakkoliv jin mimoeholn sliby. Jednoduch slib istoty jest zvadou manelstv (impedimentum im*) C. un. VI. 1. III. t 15: quod voti solennitas ex sola constitutione
ecclesiae est inventa. . . . illud solum votum debere dici solenne quantum
ad post contractum matrimonium dirimendum, quod solennisatum fuerit
per susceptionem sacri ordinis aut per professionem . . . . factam alicui de
religionibus per sedem apostolicam approbatis. Reliqua vro vota. . . . non
tamen rescindere possunt matrimonia post contracta.

248

Katolick mravouka VII, 189.

pediens), a manelstv pes nej uzaven jest sice nedovolen,

avak pece platn. O slibech slavnch a veejnch promlouv
kanonick prvo; my pihlme jen ke slibm soukromm.
42. Vtenost a uitenost slib.
190.
Mluvce o pedmtu tom musme dvoj vstednosti
se chrniti. Jednak dluno eliti vem tm, kte sliby (stejn
jako evangelick rady, II, 37) zavrhuj a vekeru vzneenost
a uitenost jim upraj; ale jednak t nutno varovati ped
kadm pepnnm zapomnajcm, e slib nen konem dnm, nbr mimodnm, jeho jest radno uvati jen za uritch okolnost.
191.
Vtenost a vzneenost slib snadno poznme, hledme-li k jejich pohnutce, podstat, inku.
Dle pohnutky sv je slib bud prosebn nebo zsvtn.
Prosebnho slibu uv lovk v tsni neb nebezpe postaven,
oekvaje pomoci od Boha; aby milosrdenstv Boho hodnjm se stal, sesiluje slibem sv modlitby. Slib jeho vyvr
z vry, e Bh pomoci me, a z nadje, e Bh, a nep-li
se to blahu naemu, pomoci chce; prosebn slib pomh zviti nai dvru, jeliko za pomoc oekvanou nabzme skutek
budouc, jeho jakousi poukzkou slib jest. Zsvitn slib vyvr z lsky k Bohu; due Boha milujc chce k nmu eji
se pivinouti a jemu slibem zcela nebo alespo sten se
zasvtiti, aby spe a rychleji k dokonalosti dospla. Vychz tedy kad slib, af prosebn, a zsvtn, z pohnutky
vzneen, nadpirozen, nezvadn (I, 94), a jest po t strnce
skutkem vtenm a vzneenm.
Vtenost a vzneenost slibu plyne z jeho podstaty; jestif
skutkem latreutickm. Jest obt (lovk obtuje st sv volnosti), a to obt prosebnou, chvloenou, dkoslovnou, smrnou;
jest modlitbou a psob stejn jako ona (VII, 14).
Vtenost a vzneenost slibu poznvme z jeho ink,
je jsou velmi blahodrn, a byl-li slib dn sloen a vrn
vykonn. Sledujce sv. Tome (S. Th. II, II. q. 8 8 a. 6 .) vykldme je takto:
a) Skutek slibem pipovdn a z nho vykonan m
dvoj dobrotu, jednak dobrotu vlastn ctnosti, k n nle, a
jednak dobrotu nbonosti. Na p. pst konan ze slibu m

Venost a uitenost slib.

249

nejen dobrotu sv ctnosti (stdmosti), nbr i dobrotu nbonosti (ctnosti to vy); stv se lepm a zslunjm.
b) Slibem uvd se lovk dobrovoln u vt zvislost
na Bohu, nikoliv jako poddan podmann zkonem, nbr
jako ptel oddan lskou; obtuje Bohu nejen skutek, nbr
i samu mohutnost, z n skutek vychz.
c) Slibem utvrzuje se vle v dobru; konati vak dobro
z vle v dobru utvrzen jest dokonalost, obdobn jako konati zlo z vle ve zlu utvrzen zvrhlost jest.
Bludnou tedy kr cestou, kdo o vtensti a vzneenosti slib (generatim) pochybuje nebo ji snad popr.
192.
Hledme-li vak k uitenosti slib, tu nelze nm odpovdti vtou obecnou (generatim), nbr dluno pihleti
ke kadmu slibu zvl (speciatim). Ze ivotopis svatch
vme, e nkte svtci dospli k velik dokonalosti jednak
evangelickmi radami, jednak sliby; jim a vem lidem po dokonalosti toucm a k n spjcm byly a jsou sliby zajist
uiten. Avak smutn ivotn zkuenost nm ukazuje tak,
e mnoh lovk, nerozvn uiniv veejn neb soukrom
slib, pozdji ho nedbal a tm etnch hch se dopoutl,
kterch by beze slib byl zstal prost. Tm a takovm, neumj-li se pemoci, slib snadno me se stti zhubnm;
o nich prav Psmo (Eccl. 5, 4): Multo melius est non vovere,
quam post votum promissa non reddere. Pidejme, e nezdka i svtci litovali slib sloench (srv. IV, 46), nikoliv
snad oroto, e by zneuznvn vzneenost slibu, nbr proto,
e bylu jim pemhati napotom obte neb pokuen, a najm
e bylo jim obtovati as, kterho mlo mli nazbyt.
Proto jest teba pi skldn slib velik opatrnosti a
obezetnosti; vak sama crkev nedovoluje skldati slavn
(a i jednoduch eholn) sliby jinak, ne jen po del a dkladn pprav. Plat zajist obmnn slovo apotolovo:
Probet autem seipsum homo et sic voveat. Jest samozejmo, e tm vt rozvahy teba, m vt nebo (dle asu)
del jest bm pijat, zvlt bli o sliby namhav neb
doivotn. Moudr zpovdnk na radu tzn nedovol snadno
(soukromch) slib poenitentm, dokud z povahy kajcnkovy
nenabyl pesvden, e slib mu bude k dobru a ku blahu.
Nezdka vak se stv, e vc netzave se dve na
radu svch duchovnch rdc a vdc nebo jinch zkuench

250

Katolick mravouka VII, 192.

osob, neopatrn uinili njak slib, kter pozdji bv pinou mnohch pochybnost a zkost; potom uchyluj se ke
zpovdnku, aby jim poradil, najm, aby jim vyloil, k emu
jsou a k emu nejsou povinni. Nkdy byl slib uinn snad za
okolnost, za kterch lze pochybovati o jeho platnosti; jindy
nutno uviti, zdali by nebylo njakho uvolnn teba a jak
by bylo mono ho dosci. Aby knz takovm vcm poraditi
mohl, nutna mu znmost nsledujcch odstavc. Y nich vak
mluvme popedn o slibech soukromch, ponechvajce podrobnj vklad o slibech veejnch kanonickmu prvu.
43. Platnost slibu.

193.
Slib jest platn, vyhovuje-li i slibovatel i slben
pedmt uritm podmnkm.
I. Na slibovaieli vyaduje se: mysl, vaha, svoboda.
1.
mysl. Slib jest platn, ml-li slibovatel pm my
zaslbiti se a zejm-li jej proslovil; pouh slova zslibn bez
myslu neplod slibu. Obyejn bv mysl ten aktuln ili
soudobn, pi slibu samm zvl vzbuzen; sta vak tak
mysl virtuln ili bytn, dve ji pojat a pi slibu samm
(byt i slibovatel snad si toho nebyl vdom) psobc. Takov
mysl m na p. novic, kter vzbudiv na potku obad
mysl slibu, potom pi samch zslibnch slovech jest roztrit. Neplat mysl habituln ili bval, dosud sice neodvolan, ale nyn na in nepsobc; na p. Bibulus zaml
jednou uiniti ten a ten slib, a v opilstv (nejsa petn) jej
uin. Neplat mysl interpretativn ili podloen. Pi svcen na Subdiakont (ale jen zde) sta tak mysl nepm,
zahrnut.
194.
2. vaha. Slib jest in lidsk, t vak bez vahy
nen mon. Vyaduje pak se, ale i sta vaha v t
me, v jak vyaduje se a sta k tkmu hchu, nebo
slib zavazuje po ppad pod tkm hchem. Neteba vak
vahy dlouh; sta pln, vli slibovatel, e se zavazuje a
k emu se zavazuje.
1 9 5 . Co vak, pihodil-li se pi slibu omyl? Odpovdajce
lime: Neplatn jest slib, vzel-li slibovatel v omylu neb bludu
o podstat vci slben, nebo o okolnosti vn, kter slbenou vc mravn mn, tak e slibovatel s dobrm svdomm si

Platnost slibu.

251

vyznv: kdybych to byl vdl, jistojist bych byl nesliboval.

Naproti tomu platn jest slib, zmlil-li se slibovatel jen v okolnosti mn zvan, nerozhodne; *) nebo kdyby pi slibu potebna byla pln znmost vci slben a do nejmench podrobnost, bylo by velmi mlo platnch slib. Pklady: Ddic
zddiv po svm pbuznm kalich, relikvi, pacifikl a p.
zdnliv mncenn (mysl se, e jest to pozlacen stbro,
pozlacen m), zaslb jej do kostela; sezn-li pozdji, e pedmt ten nen jen pozlacen, nbr z ryzho zlata vyroben, a
me-li si s istm svdomm ci, e tak drah pedmt byl
by nedaroval, nbr zpenil, nen slibem vzn, jeliko zmlil
se v podstat. Peregrinus slibem zavzal se putovati do N.,
domnvaje se, e pout ta nkladem i nmahou pimena jest
silm jeho ; pozdji vak dovd se, e vzdlenost, nmaha,
nklad atd. jest daleko vt, neli pvodn se domnval, a e
k tomu jeho sly a prostedky sotva sta; nen slibem vzn,
jeliko zmlil se, sice jen v okolnosti, ale v okolnosti velmi
vn. Naproti tomu byl by vzn, kdyby N. bylo jen o nkolik kilometr vzdlenj, nklad jen o nkolik korun vt
a pod., ne se domnval, nebo omyl jest v nepatrn okolnosti.
Dobe zde pidv sv. Alfons (Theol. mor. IV, 50), e slib eholn a slib ustavin istoty zstv platnm i pes vechny
pozdj, dve snad nepedvdan obte a pokuen, nebo
jednak nelze mti za to, e by mohl nkdo se domnvati, e
beze vech obt a pokuen v eholi potrv neb istotu zachov, a jednak tak, e pokuen ta, by i byla velik, pece
s pomoc Bo pekonna bti mohou, a konen, e dobro
obecn vyaduje nepopirateln stlosti takovchto slib.**)
196.
3. Svoboda. Slib jest dar Bohu uinn, Bh vak
nepijm dar z vynucen jemu podvanch. Proto neplat
sliby nsilm, vynucen. Neplat sliby vynucen vnm a ne
spravedlivm strachem, prv k dosaen slibu nahnanm (srv.
I, 69). Plat vak sliby nepatrnm strachem vylkan (jeliko
zde o nucen nelze mluviti). Stejn plat sliby uinn na tonoucm korbu, pi ivelnch pohromch, pi poru, pi povodni, pi neptelskm vpdu, pi loupenm toku, v ne
*) Podobn pravidla rozhoduj o platnosti i neplatnosti smluv.
**) Obdobn v mnohm manelstv vyskytuj se obte a nepjemnosti a roztrky dve nepedvdan; ale manelstv pece jest nerozlun.

252

Katolick mravouka VII, 196.

bezpe smrti, v tk nemoci, ped vnou operac, v kritickch tsnch atd.; ty sliby nejsou vynuceny, nbr veskrze
svobodny. Nelze upti, e by za klidnch okolnost slibovatel
jimi se byl nevzal, ale nesmme zapomenouti, e sliby v podobn tsni uinn jsou jen draznou, pnlivou modlitbou
o pomoc a vysvobozen; t pomoc si slibovatel svobodn d,
a proto svobodnm jest i slib k tomu cli vykonan.
197.
II. Pedmtem slibu budi dobro lep a mon.
1.
Dobro; mnme arci: mravn dobro. Nesm tedy mravn
zl nebo hn kon neb nekon bti pedmtem slibu; slib
0 takovmto pedmtu jest neplatn (jako obdobn i psaha)
a slibovatel tce he, teba e zaslben hn in jest hchem jen lehkm, nebo tce ur Boha, kdo hchem jej
mn ctti. Tak vci mravn nelin (ale arci jen pi naprost
nelinosti) nemohou bti pedmty platnch slib. *) Pidvme:
,pi naprost nelinosti, jeliko pedmty jinak nelin z okolnost neb elu snadno nabvaj dobroty,**) a pak nic nevad,
pro by nemohly bti pedmtem slibu; jako na p. slib nazireatu ve Starm zkon. Pedmtem slibu sm bti kon neb
nekon odjinud povinn (jako obdobn psahou slibujeme plniti
povinnosti), a sliby takov nejsou vdy zbytenmi; rozmnozuje se jimi zsluha, ale v ppad nedodren zdvojuje se jimi
hch (co nutno ve zpovdi oznaiti). Nad to zstv zvazek
slibu, i kdy zvazek zkona, z nho kon neb nekon jest
povinnm, ji pominul. Pklad: Cassius slbil, e kad ptek
chce se zdrovati masitch pokrm; dodrenm slibu zskv
si dvoj zsluhu (VII, 191), nedodrenm upad ve dvoj (tk)
hch, a bylo-li z njakho dvodu v nkter ptek z abstinence dispensovno, on pece jet slibem svm vzn jest
v tenlo den nejisti masa.
198.
2. Dobro lep (bonum melius). Ze dvou (neb vce) ve
spolek se vyluujcch dober ono jest lepm, kter nepekejc
dobru vymu, spe a rychleji vede k dokonalosti. Tak na p.
1 manelstv i bezenstv jsou dobra; bezenstv vak jest dobrem vym, a me bti pedmtem slibu, kdeto manelstv
jm zpravidla bti neme. Pidvme: zpravidla, jeliko
nkomu pro zvltn jeho pomry me prv manelstv bti
*) Vota, quae sunt de rebus vanis et inutilibus, sunt magis deridenda,
quam servanda. S. Th. II. II. q. 88. a. 2. ad 3.
**) ale i zloby.

Platnost slibu.

253

vtm dobrem ne bezenstv, a v takovch pomrech by pro

nho i manelstv mohlo bti pedmtem slibu; na p.jestlie
zmrhav dve poestn povinen jest vrtiti mu est a snad
i dtti dti jmno; nebo jestlie pedvdati se d, e jen manelstvm by se uritch hch zbavil a vysthal (I. Cor. 7, 9.
Melius est enim nubere, quam uri).
199.
3. Dobro mon (bonum possibile). Pedmtem slibu
budi vc dle rozumu slibovatelova mon; slibovati vc nemonou bylo by nerozumno, a s myslem (Vil, 193) nesrovntelno. Rozhoduje tedy o platnosti i neplatnosti slibu ptomn
monost neb nemonost; slib s pedmtem nyn nemonm
jest neplaten, a nestv se ani pozdji platnm, kdyby pedmt ten pece se umonil. Je-li vak pedmt slibu pi zalibovn monm, a stane-li se pozdji nemonm, nebo domnv-li se slibovatel pi zaslibovn, e pedmt mon jest,
a sezn-li pozdji nemonost jeho, jest ppad takov pln
shodn s ppadem, kde nemono jest vyhovti zkonu (II, 94);
a proto (kasuisticky) takto soudme: Je-li pedmt slibu v podstat mon, a nemonou jest jen nkter okolnost jeho, kter
podstat nen na jmu, splnn budi slib, pokud prv mono
jest. Je-li pedmt slibu v podstat nemon, a jsou-li mon
jen nkter okolnosti rzu podzenho, pestv zvaznost
slibu, a to dle pomr bud doasn nebo navdy. Je-li pedmt slibu z sti mon a z sti nemon, a d-li se mon
st od nemon tak oddliti, e celkovho rzu tm nepozbv,
povinni jsme splniti slib, pokud mono; kdyby vak mon
st bez nemon pozbvala rzu celkovho, jsme (doasn
nebo navdy) slibu prosti. Pklady: Livius Praan slbil pky
putovati na Svatou Horu. Potom vak se uke, e (pro slabost neb z jinho dvodu) p pout je nemon, ale eleznic
neb vozem mon; Livius povinen jest vykonati pout, jak ji
vykonati me, tedy eleznic neb vozem. Kdyby vak (pro
neptelsk vpd, nakalivou nemoc, vrchnostensk zkaz a p.)
pstup na Svatou Horu byl zakzn, pad nejen slib, nbr
i okolnost p pouti, a Livius nen vzn vyhledati si snad
jin poutn msto (na p. Starou Boleslav) a tam pky putovati. Publius na nkter urit den zaslbil psn pst zdrelivosti a jmy; jest povinen v urit den dodreti ob. Je-li
mu vak v ten den jen abstinence mon a jma nemon,
nebo obrcen, je-li mu jen jma mon a abstinence nemon,

254

Katolick mravouka Vil, 199.

jest povinen dodreti to, co jest mono; k nemonmu arci

vzn nen. Manel, kter slbil ustavinou nebo doasnou istotu, sm (ano i m) konati manelskou povinnost, kdy si
toho manelka peje, nen vak oprvnn ji dati; obdobn
arci jedn i manelka, vzna-li slibem istoty. Probus slbil
zastniti se spolen pouti katolickch mu a jinoch do
Hjku; v den pouti vak ochuravl a zastniti se nemohl.
Teme se: je povinen pozdji putovati sm? Odvovdajce
lime, co bylo vc hlavn, co vedlej. Byla-li mu hlavn vc
pout, a spolenost vc vedlej, jest arci povinen vykonati
pout pozdji, a sm ; bylo-li vak hlavn vc demonstrovati
spolenm a okzalm vystoupenm jednoty a byla-li pout
k tomu jen prostedkem (jako jindy prvod nebo jin spolen
osvden), nen vzn putovati sm, ponvad by osamocenm
putovnm nedoshl zamlenho elu, tedj podstaty.
Kasuisticky pidvme : Neplatn sliby jsou : nikdy neheiti; vech lehkch hch se steiti; vysthati se veker
roztritosti pi modlitb; vysthati se vech (i lehce jen hnch) neslunch neb marnivch mylenek a p. Platn sliby
jsou: nikdy neheiti hchem tkm; nikdy nekrsti a i v nejmen vci vdy poctivm bti; nikdy nelhati a p.
200.
Jak jest nm ponati si v pochybnosti/ Odpovdajce
sbrme jen, co na jinch mstech ji s dstatek bylo vyloeno. Kdo pochybuje, zda ten a takov slib uinil i neuinil,
k niemu nen vzn (III, 72). Kdo pochybuje, zdali ta neb ona
povinnost v jeho slibu tak zahrnuta jest, nen na ni vzn
(III, 69). Kdo v, e uinil slib, ale pochybuje o jeho platnosti,
jest jm vzn (III, 74). Kdo dal o uvolnn ve slibu, jest
jm vzn, dokud z nho nebyl uvolnn (III, 70). Kdo v, e
uinil slib, ale nev, zdali ji mu vyhovl i nevyhovl, jest
pod jet slibem vzn (III, 70); jsou-li vak dvody pro ob
strany, avak znanj dvody svd, e vyhovl, a nepatrnj dvody namlouvaj, e nevyhovl, me slibovatel za to
mti, e zvazku svho ji se zhostil. Kdo v, e vykonal to,
co byl slbil, ale pochybuje, zdali to dn vykonal, me za
to mti, e slibu vyhovl (III, 74).
44. Zvaznost slibu.
201.
Jest nm liiti mezi samou zvaznost a vznikem tto
zvaznosti.

Zvaznost slibu.

255

Zvaznost slibu (obligatio voti) zakld se na prvu boskm, pirozenm i zjevenm; nikoli vak na vli slibovatelov. Zvaznost slibu zakld se na prvu pirozenm (S. Th.
II. II. q. 8 8 . a. 3.), je lovku ukld stti v danch slibech
vbec, a tm spe arci ve slibech uinnch Bohu, vemohoumu Stvoiteli, nejlaskavjmu Drci vech dober. Zvaznost
slibu zakld se tak na zkonu zjevenm, o em svd etn
msta, zvlt ve Starm zkon obsaen, na p. Deuter. 23.
21; Ps. 75, 12; Eccl. 5, 3 a j. v. Zvaznost slibu nezakld se
nikterak na vli slibovatelov v tom smyslu, e by slibovatel
sm rozhodovati sml, zdali ve slibu stti m i nemus; sic
jinak by slib pestal bti slibem a klesl by na rove pouhho
pedsevzet. Po t strnce tedy slib rovn se zkonu, a proto
sta moralist kali: Votum est ad instar legis.
302.
Jinak vak jest, hledme-li ke vzniku zvaznosti (origo
obligationis), kter arci zvist jedin na vli slibovatelov, jeliko t jest pln volnm, zda slib sloit chce i nechce, a
kdy ji na tom se ustanovil, e se zaslb, jet jest volnm,
v jak me a jakm zp-obem zaslbiti se chce. Po t strnce
slib li se od zkona, jeho zvaznost vznik bez vle a bez
svolen poddanch, ba nkdy i proti vli poddanch, a vznikla-li, ve vechny poddan, kdeto zvaznost slibu vznik jen
z vle slibujcho, a neme vzati nikoho jinho ne jen slibujcho. Proto moralist svrchu uvedenou vtu dopluj, kjce: Votum est ad instar legis, quam quis sibi ipsi imponit.
Kdo uinil slib, jest pi nm zastnn jaksi ve dvoj osob,
nejprve pi skldn slibu jakoto zkonodrce, potom po sloen slibu a pi plnn jeho jakoto poddan.
Uvme-li dobe, co tuto vyloeno, snadno poznme
pravdu tchto pouek:
203.
1. Slibovatel me a sm platn slibovati jen za sebe;
svmu slibu vyhovti me jedin on sm. Zejmna:
a) Dti (synov a dcery) nejsou vzny slibem rodi
{neb porunk) svch; slbil-li otec zasvtiti syna stavu knskmu neb eholnmu, m slib ten jedin takov vznam, e
otec se zavazuje syna svho zbon vychovvati a pimen
vzdlvati (na studie dti), aby t, kdyby snad chtl, knzem
neb eholnkem stti se mohl. Nechce-li vak syn, nen k tomu
povinen, a otec tce by heil, kdyby jej (a na slib se odvolvaje a neodvolvaje) ke knstv neb do ehole chtl nutiti.

256

Katolick mravouka VII, 203.

b) Vrchnosti (crkevn i svtsk) nemohou platn slibovati

za sv poddan, ani za ptomn, ani za budouc leny obce
(kommunity); ovem vak mohou v rmci pravomoci sv vydvati zkony, jimi se ten kter (jimi zaslben) kon naizuje. *)
c) Osobnmu slibu vyhovti me jen sm slibovatel, a
nikdo jin; neme dti se zastoupiti. Na p. kdo slbil pst
neb pout, mus sm se postiti nebo putovati, a nen ppustno,
aby si vyhledal zstupce.
d) Vcnmu slibu m v prvn ad vyhovti sm slibovatel; na p. slbil-li nkdo dti kalich do kostela, m arci on
sm ze svho tak uiniti. Me vak na msto slibovatelovo
nastoupiti i nkdo jin, arci jen s pedbnm nebo dodatenm souhlasem slibovatelovm; me na p. na mst slibovatelov i nkdo jin darovali kalich ten, a jestlie slibovatel k tomu pedbn svolil, nebo to dodaten schvlil.
Zemel-li slibovatel nevyhovv svmu slibu, jest jeho ddic
(pokud ddictv sta) povinen stti ve slibu (darovat! kalich),
a v-li urit, e nebotk uinil takov slib a dosud mu nevyhovl. Slib vcn toti do jist mry m rz dluhu. Pluh
v prvn ad m platiti, kdo jej udlal; me vak za zaplatiti i nkdo jin, jestlie dlunk k tomu svol a to pijme.
Ddic pak, v-li urit, e nebotk jet nco jest dluen, m
povinnost (pokud ddictv sta) vyhovti zvazkm nebotkovm. Ten jedin rozdl jest, e nebotk ke splnn slibu
svho vzn byl dvodem nbonosti, ddic vak ke splnn
slibu nebotkova vzn jest dvodem spravedlnosti, ovem jen
pro foro interno.
201
2. Platn uinn slib zavazuje slibovatele pod hichem, zdali vak zavazuje pod hchem tkm i jen lehkm,
uruje (prv tak jako u zkona, II, 55. 56) v prvn ad pedmt slibu, v druh ad mysl slibovatelv.

*) Po t strnce budi na pravou mru uvedeno, teme-li na p., e

obec njak kdysi slibem se zavzala, v uritm obdob pordati prvody, pout, paijov hry a p. Tehdej konel mohli sice zavazovati
sebe (pro sv osoby), ale nikoho jinho; ovem vak mohli (mli-li k tomu
prvo) konn prvod, pout, paijovch her naditi, a ustanoviti, v jakm obdob konati se maj. Ale nstupcov jejich maj opt prvo, odvolati
podobn nazen. Neb tedy o slib kdysi sloen, nbr o obyej dosud
V obci zachovvan.

Zvaznost slibu.

257

a) V prvn ad rozhoduje pedmt slibu, a jestlie slibovatel nic bliho neuril, pedmt sm. Pedmt vznamem
nebo rozsahem svm znan zavazuje pod tkm hchem,
pipoutje vak, kde je to mono, nepatrnost pedmtu ;
pedmt nepatrn arci zavazuje jen pod lehkm hchem. Co
vak jest pedmtem znanm a co nepatrnm, poznme nejlpe dle obdoby zkon; tak na p. vpustek t destk v renci jest ji hchem tkm, co soudme dle VII, 22. Naskyt se nm jen jet otzka, zdali nepatrn pestupky ve
slibech, kter samy o sob byly by jen hchy lehkmi, mnoeny a stny srstaj ve pedmt znan. Majce na pamti,
co IV, 25 o srstn lehkch hch bylo vyloeno, soudme
takto: Ypustky v rznch, jinak nesouvislch slibech jist
nesrstaj, by i pedmty jejich byly stejn; tak na p. nemohou srstati vpustky z renc, byl-li jeden slben za
uzdraven, druh za astn nvrat do vlasti a tet na poest
nebes Krlovny. Jen pedmty z jednoho slibu mohou, avak
nemus srstati; dluno pihleti k myslu slibovatelovu, zdali
vechny pedmty svho slibu bral za jedin celek (a potom
arci vpustky jednotlivch pedmt srstaj), anebo zdali
kad jednotliv pedmt pokldal za kon samostatn (a tu
vpustky jednotlivch pedmt nesrstaj). Na p. slib pomodliti se celkem 30 renc pokld vechny rence dohromady za jedin celek, a tu vpustky jednotlivch renc
srstaj; slib modliti se po cel msc kvten kadodenn
renec ukld kadmu dni zvltn pensum, jen na tento
den vzan, kter na jin den peloiti se ned; tu vpustky
jednotlivch renc nesrstaj.
b) V druh ad rozhoduje mysl slibovatelv. Pravme:
v druh ad, jeliko ve vci nepatrn neme sliboyatel
zavzati se pod tkm hchem, nebo nepatrn vc nen
schopna zvazku tkho; a kdyby i chtl ve vci nepatrn
zaslbiti se pod tkm hchem (bylo by to nerozumno!), byl
by sice vzn, ale pece jen hchem lehkm. Pravme dle:
rozhoduje; nebo v soukromm*) slibu sm slibovatel teba
i znan zvazek uloiti si pod hchem jen lehkm, to jest
on sm ustanoviti, e pestoupen tohoto slibu, asi jakkoliv,
*) Slavn a jednoduch sliby eholn nemohou se skldati se zvazkem jen lehkho a s vlukou tkho hchu, jeliko sliby ty jen tak
se mohou skldati, jak je crkev d a pijm.

258

Katolick mravouka VII, 204.

bude vdy jen hchem lehkm.*) Jesti slibovatel pi skldn slibu vlastnm svm zkonodrcem, zkonodrce vak
sm i znan zvazek ukldati (chce-li) pod hchem jen lehkm. Toho bude pamtliv moudr zpovdnk neb vdce duchovn; bude-li nkter mn spolehliv svenec jeho nalhati, aby mu dovolil zavzati se slibem, porad mu, aby (nechce-li radji toho nechati) zaslbil se jen pod hchem lehkm.
205.
3. Slib podmnn plat, jen kdy podmnka pipojen dola svho splnn, a to splnn plnho; jinak, neuskutenila-li se podmnka, nebo uskutenila-li se jen z sti,
slib neplat. Ba slib neplat ani v tom ppad, e by byl
slibovatel sm toho pinou, e podmnka v celku nebo
z sti se nesplnila. Takovto zmaen neb znemonn pipojen podmnky jest bezhn, uv-li slibovatel prostedk
jinak dovolench; jest vak hchem proti slibu, dlo-li se lst,
podvodem, prostedky nedovolenmi. Slib spojen s podmnkou
hnou nebo pedem ji nemonou jest vbec neplatn.

206.
4. O dob, ve kter nebo do kter slibu se m vyhovti, rozhoduje v prvn ad sm slibovatel pi skldn
slibu; ostatn dluno diti se zsadami platcmi pi zkonech
(II, 84). Stanovil-li sm slibovatel dobu, chtl bud! dobu vkonu
vymeziti (ad finiendam obligationem), nebo vkon urychlili
(ad urgendam obligationem), co z okolnost a ze slov zslibnch posouzeno budi; tak na p. dle slov: kad ptek,
kadou sobotu a pod. soudme na vymezen doby, ze slov:
kad tden jednou soudme na mysl urychlen vkonu.
Nestanovil-li slibovatel dn doby, budi slibu vyhovno, jak
nejlpe se to uiniti d; nen arci teba pispit! si a vyhovti slibu, jakmile bude mono, ale tak nen radno, bez rozumnho dvodu splnn slibu oddalovati, jeliko takto snadno
se na zapomn, a slib dve mon snad by pozdji se mohl
stti nesplnitelnm. Znan bezdvodn odklad nen bez
hchu; ba stv se i tkm hchem, jestlie prv odkladem
vznik nebezpe zapomenouti nebo znmoniti slib, nebo
slib sm ztrc na vznamu svm, jako pi doivotnch slibech
bv. Avak tko jest ci, jak prtah neb odklad zvti se
*) Uloiti si slibem zvazek bez hchu nelze; tm prv li se
slib od pouhho pedsevzet, e slib ve (teba jen lehkm hchem)
jako zkon; pedsevzet vak zvazku neukld.

Znik slibu

259

m znanm, jeliko bohoslovci v t vci nesouhlas; sv.

Alfons mn, e znanm odkladem ve slibech doasnch
jest prtah asi dvou neb t let, a ve slibech doivotnch
prtah asi esti msc, nen-li pro (nebo snad i pro del
jet prtah) dleitch pin (Theol. mor. II, 221).
45. Znik slibu.
207.
Zvazek slibu zanik z pin bud! vnitnch nebo
vnjch. Piny vnitn jsou ony, kter se slibem samm zce
spojeny jsou, a tme jich tr: 1 . pominut elovho dvodu,
2. proputn ze slibu, 3. pemna pedmtu. Piny vnj
zakldaj se na pravomoci lidsk, je zevn jen slibu se dotk, a tme jich rovn tr: 1 . nien*) a zastaven, 2 . prominut, 3. zmna slibu. K tmto tem vnjm pinm bylo
by mono pidati jet 4. slavn shb eholn, nebo t ni
vechny ped tm ve svte uinn sliby s jedinou vjimkou
slib ve prospch tet osoby uinnch a od te pijatch.
Jednoduch sliby eholn neni sice slib ped tm ve svt
uinnch, avak alespo zastavuj jejich zvaznost na tu dobu,
pokud platnost jednoduchch slib trv. Je toti eholn ivot
vrcholem dokonalosti kesansk a tedy proti kadmu jinmu
skutku skutek lep, a zmnu pedmtu slibu ve skutek
lep me slibovatel ze sv pravomoci vykonati. Vstoupen
do ehole li se od obyejn zmny ve skutek lep jedin
tm, e slibovatel sloiv sliby eholn, neme ji vrtiti se ke
skutku prve zaslbenmu.
46. Znik slibu z pin vnitnch.
208.
1. Pominuti elovho dvodu. Pominul-li elov dvod ,
pro kter vlun slib uinn byl, pestv arci i slib sm,
*) Po latinsku irritare; sprvnj by bylo latinsk irritare pekldati po esku ruiti a ruen. Strek, Jan Prochzka a Podlaha
skuten tak in; avak nelze ji tohoto vrazu podreti, jeliko nae
katechismy (katechismus z r. 1874 a Velik katechismus ot. 384) ruen
slib vykldaj jakoto nedodren slib a vraz ten nyn ji pli
zeveobecnl, ne aby se jm jet hnouti mohlo. Matj Prochzka a
Jani latinsk irritare pekldaj zmaiti, ale vraz ten mnohem spe
hod se na znemonn pedmtu (VII, 199) nebo na znemonn podmnky
(VII, 205). Proto pekldm: niiti.

260

Katolick mravouka VII, 208.

obdobn jako i zkon pestv, pominul-li jeho elov dvod (II, 107). Pouku tu nejlpe vysvtlme pklady. Lucius
poznav, e z nvtv a nahodilch setkn s Kleopatrou hroz
mu znan pokuen proti istot, ve kterch obyejn podl
hv, a chtje se nadle i pleitosti ke hchu vysthati, slibem se zavazuje, e dle monosti vyhbati se bude ulici A.,
a e nikdy nevstoup do domu Y, kde Kleopatra bydl; slib
ten arci pestv, jakmile Kleopatra se pesthovala. Probus
seznav bdu Egenovu, milosrdenstvm hnut zavazuje se slibem,
e bude Egena tm a tm penzem msn podporovati; slib
ten pomj, jakmile pznivmi okolnostmi bda Egenova pestv, tak e Egenus i bez milodar me ti. Amicus, chtje
neduivmu pteli vyprositi zdrav, slbil pout do Filipsdorfu;
ne vak Amicus na cestu vypraviti se mohl, zemel ptel
ten. Tu arci tak slib pomj.
309.
2. Proputn ze slibu. Sem nespadaj sliby vbec,
nbr jen urit, k vcnm slibm nleit tda: sliby ve prospch tet osoby uinn a od te (tet osoby) pijat (vota
facta in favorem tertii et ab eo acceptata). Znakou jejich
jest, e slibovatel slibem svm zajiuje urit njak tet*)
osob njak nrok (zavazuje se k njakmu daru neb konu),
a e tato tet osoba (obdarovanec) tento jeho zvazn slib pijm.
Je tedy takovto slib ve prospch tet (fysick neb morln)
osoby uinn a od te pijat spe jakousi smlouvou, kter
slib dodv pevnosti; smlouva jest principale, slib jest accessorium. Jako pi kad smlouv, me i zde ona tet osoba,
v jej prospch smlouva zn, vzdti se prva svho (chce-li),
ili slibovatele ze zvazku propustiti, m zvazek i slib zanik. Ale jinak nem nikdo prva peketi tet osob v jejm nroku, a ani crkevn vrchnost **) neme takovto sliby
rozvazovati, zamovati, promjeti a pod. (Srv. VII, 215.)
Dluno jet pidati, e do tto tdy slib spadaj jen sliby ve
prospch njak urit a pesn stanoven osoby (po ppad
uritch osob) uinn, jeliko jen takov osoba me prva
*) Nzev tet osoba (tertius) vzat jest z obdoby smluv; osobami
ve slibu zastnnmi (ili obma stranami ) jsou: Bh a slibovatel;
kad jin, tedy, i obdarovanec, kter ze slibu t, jest osobou tet.
**) Pape me jakoto nejvy sprvce vekerho crkevnho
jmn a zbonch nadn propoutti ze slib uinnch ve prospch kostelv, obro, ehol, klter, crkevnch nadn, dobroinnch stavv a p.

Znik slibu z pin vnitnch.

261

nabti a je pijmouti. Spad sem na p. Probem uinn a Egenem pijat slib, e Probus Egena tm a tm msnm penzem
bude podporovati, a z toho slibu me jen Egenus propoutti.
Nespad sem vak t Probem uinn slib, nebyl-li Egenem
pijat (kde slib tedy jest pouze slibem, nikoli vak smlouvou), nebo
Probem uinn slib, e ten a ten msn penz chce dti na
almuny a pod.; takovto sliby podlhaj dispensan a kommutan pravomoci crkevn. Ze slibu ve prospch tet
osoby uinnho a toue tet osobou pijatho me tat tet
osoba slibovatele propoutti, a to teba i bez dvod, nebo
kad sm vzdti se svch osobnch prv; a takovmto proputnm slib i zvazek jeho pln zanik. V ppad, e by
slib stal se slibovateli velmi obtnm nebo kodlivm nebo
nebezpenm, jest soukrom te't osoba i povinna (ve svdom) propustiti slibovatele proputn dajcho. Poznmkou
pidvme, e mezi vota facta in favorem tertii" t se t
votum perseverantiae" skldan v nkterch kongregacch
(S. Alph. Theol. mor. III, 255).
210.
3. Pemna pedmtu. Lze pak ci, e pedmt se pemnil v tchto ppadech:
a) Pedmt v dob slibu dovolen a mon stal se pozdji nedovolenm nebo nemonm; e slib za tto okolnosti
neme nadle trvati, vyloeno ji s dstatek ve VII,
197, 199.
b) Nastoupila okolnost, dve nepedvdan, toho rzu,
e slibujc, kdyby byl okolnost tu znal neb pedvdal, jist
by se byl slibem nezavzal. Tu slibovatel vzel v jakmsi
omylu (VII, 195), a p se spravedlnosti, vymhati na nm
slibu, kterho by byl pi prav znalosti vci jist neuinil. V pkladu ji dvakrt uvedenm pestv zvazek
Probv, jestlie Egenus (jej Probus v dob slibu pokldal za
lovka mravnho) pozdji stv se nemravou neb zhralcem (nebo jev se takovm ); ned se toti mysliti, e by
Probus chtl slibem zaruovati podporu lovku nemravnmu
a zhralmu. Plat arci i zde poznmka sv. Alfonsem (Theol.
mor. IV, 50) vysloven a ve (VII, 195) uveden, e slib
ustavin istoty plat i pes vechna nsledujc, by i nepedvdan pokuen a z toho nutn pemhn se.

262

Katolick mravouka VII, 211.

47. Nien a zastaven slibu.

211.
Rz slibu vyaduje toho, aby obtovn byl z vlastnho a nezasahoval do prv cizch, najm aby slibovatel nesliboval, co slibovali nen oprvnn, me pak oprvnnost slibovatelova bti omezena dvojm zpsobem, bud e pro svou
osobu nen svprvnm, nebo e po pedmtu nen pnem
vci slben.
212.
1. Slibovatel pro svou osobu nen pln svprvnm,
jeliko nkdo jin m nad nm velitelskou pravomoc (potestas dominativa); me tedy slib jeho jen potud zavazovati,
pokud pedstaven velitelskou pravomoc nadan slibu neodpruje, a m se za to, ze kad slib uinn je s podmnkou:
nebude-li pedstaven slibu odprati. Pedstaven pak na
zklad velitelsk pravomoci sv me (ale nemus) odporovti slibu uinnmu, a jej niiti (directe irritare), tak e tmto
odporem a prohlenm pedstavenho slib pozbv platnosti
naprosto a ani pozdji platnosti nedochz; m pak takovto
nien slibu inek, i kdy bez dvodu se stalo. Do podrobnost vchzejce, vykldm e:
a) Sliby eholnk (mu i en) uinn po sloen slib
eholnch mohou niiti: a) pape, ) pslun eholn pedstavni (opat, generl, provincil, pevor, kvardin, rektor, abatye) a v jich neptomnosti zstupcov jejich; y) biskup
vzhledem k eholnicm jemu podzenm. Ni eholn pedstaven neme niiti slib schvlen pedstavenm vym; a
slib pestoupiti do ehole psnj neme vbec bti nien
(ponvad pedstaven neme eholnk pestoupen do psnj ehole zakazovati); ovem vak me z tohoto slibu bti
dispensovno.
b) Sliby nedosplch (t. j. hoch mladch 14 a dvat
mladch 12 let, II, 6 6 ) me niiti otec, po ppad ten, kdo m
nad dttem otcovskou pravomoc (porunk); i matka me sliby
podobn niiti, jestlie otec (nebo porunk) nien tomu neodporuj. Me pak otec (neb porunk neb matka) sliby uinn
v nedosplost! niiti i pozdji (t. j. po dokonenm 14. neb
1 2 . roku dtte), ale arci jen, nebyly-li v dob dosplosti obnoveny.
c) Manel me vechny sliby maneliny v dob manelstv uinn niiti, kdyby teba teprve po jeho smrti pro

Prominut ve slibu.

263

vedeny bti mly. Tak ustanoveno ji ve Starm zkon

(Num. 30, 9. 13.); a e i v Novm zkon prvo to manelu
pslu, u sv. Tom (S. Th. II, II. q. 8 8 . a. 8 . ad 3) a sv.
Alfons (Theol. mor. III, 234) s mnohmi jinmi. Dvodem pak
uvd sv. Alfons, e pro mr a blaho rodinn je teba manelovi jakoto hlav rodiny, aby mohl niiti sliby, kter manelka (snad nepedloen) uinila. Obrcen vak manelka,
nejsouc hlavou rodiny, neme niiti slib manelovch vbec,
nbr jen takov, kter jsou jejm prvm na kor, jako na
p. slib pouti, kter vyaduje dlouh doby (a neptomnosti
manelovy).
213.
2. Slibovatel nen plnomocnm pnem pedmtu slbenho, me sice sebe zavzati, avak neme brniti, jestlie
a pokud prav pn nebo spolupn pedmtu slbenho proti
(plnmu) proveden slibu se ohrazuje. Skuten pn (neb
spolupn) me (ale nemus) slib uinn zastavili (indirecte
irritare). Zastavenm se slib nikterak neni, jeliko zastavovatel nem velitelsk pravomoci nad osobou slibovatelovou,
nbr jen to prvo m, e sm zakzati, aby se nedisponovalo
pedmtem jemu vlastnm, pokud prv on jeho vlastnkem
jest; jakmile vak pestv bti jeho vlastnkem, pestv
i prvo odporu, a slib dosud zastaven pichz k pln platnosti. Zastavovati smj:
a) Pape sliby vcch a biskup sliby diecesn, jsou-li
na kor prv crkevn vrchnosti.
b) eholn pedstaven sliby novic, pekej-li eholn
kzni.
c) Otec nebo jeho zstupce vcn sliby nezletilch, dokud
jim nepslu sprva jejich jmn.
d) Zamstnavatel a slubodrce sliby sluh, sluek, zenc a vbec zamstnanc, pokud jsou konm vyjednanm
neb nazenm na jmu.
e) Manel sliby maneliny ped uzavenm satku uinn, pokud pekej jeho prvm.
f) Manelka vechny sliby manelovy, pokud pekej
jejm prvm.
48. Prominut ve slibu.
21 4 .
Prominut ve slibu (dispensatio in voto) jest pln jeho
odputni jmnem Bom od crkevn vrchnosti vykonan.

264

Katolick mravouka VII, 214.

Ji v dle povechnm (II, 98) bylo vyloeno, e prominut ve slibu (dispensatio in voto) nen tho rzu, jako prominut v lidskm zkon.*) Prominut ve slibu nen dispens
ze zkona, jej Bh (Vil, 201) dal, nbr spe dispens ze zvazku, kter lovk dobrovoln (VII, 202) na sebe vzal; jesti
ono plnm nebo stenm navrcenm volnosti zadan.**)
Blaho lovenstva pak nutn toho vyaduje, aby za pslunch pomr byla dna monost, nkdy vrtiti lovku volnost zadanou. Vznik toti zvazek slibu spolupsobenm slibovatelovm, jen jakoto lovk nejsa vevdoucm ani nejv moudrm snadno me pochybit! a nco slbiti, co pozdji by mohlo bti pinou jeho tm neodvratn zhuby.
A tu pro obecn blaho lovenstva jest nezbytno, aby byla
monost, v okolnostech zvltnho uven hodnch zbaviti
lovka zvazku, jej si uril s dobrm sice myslem, ale pece
jen s neprozravost tvorm vlastn. Tame v dle povechnm pak bylo vyloeno, e toto dispensan prvo ve slibech
sveno jest crkvi katolick. Zkladem jest nm zsada, e
Spasitel zaloiv crkev a vytknuv j kol vsti lovenstvo
na cest ke spasen, spolu ji vyzbrojil vemi prvy, kterch
nezbytn potebuje ku proveden tohoto kolu; avak nelze
pochybovati, e k takovmto nezbytn potebnm prvm
(mimo jin) nle i prvo dispensan ve slibech, a ned se
mysliti, e by byl Spasitel v tto tak dleit vci zkrtil crkev (i spe lovenstvo, v jeho prospch crkev sv prvo
vykonv). Nezbv tedy, ne znm slova: Pasce oves
meas a Quodcunque solveris vykldati spolu o pravomoci,
jmnem Bom propoutti vc ze slib v okolnostech toho
vyadujcch. A kdyby nm jet njak pochybnost zstala
zda crkvi prvo to nle, snadno miz ve svtle djin crkevnich, kter ns o tom pouuj, e od zaloen svho a na
*) Abychom rozdl ten i mluvou oznaili, kme: prominut ve
slibu (dispensatio in voto), nikoli vak od slibu nebo ze slibu* (a vel
ex); dluno vak piznati se, e spisovatel nejsou v t vci dsledn.
**) Obdobn v zkon pirozenm dispense nen mon; avak
mon jest zmna pedmtu takov, e pedmt ten nespad ji pod to,
kter pikzn pirozenho zkona. Tak na p. zkon pirozen vel,
stti ve smlouv prvoplatn uzaven, a nikdo neme z tohoto pikzn dispensovati; avak kompaciscent me ze smlouvy uzaven propustiti, a tm se pedmt mn tak, e ji nespad pod uveden pikzn
(stti ve smlouv platn uzaven).

Prominut ve slibu.

265

nae doby crkev, kter pece sama nejlpe mus vdti, jak
prva m, svho dispensanho prva ve slibech uvala.
215.
Dispensan pravomoc crkevn jest pravomoc nmstn, jeliko crkev nedispeasuje ve vlastnm zkone svm,
nbr jenom jmnem Bom a na mst Bom vrac lovku
volnost zadanou; a to plat nejen o slibech soukromch, nbr
i o slibech veejnch a slavnch. A toti jen crkvi pslu prvo
prohlsiti, kter sliby za slavn a veejn pokldati se maj,
pece sliby ty nein se ani crkvi ani eholi, nbr jedin
Bohu. Z vahy t vyplvaj tyto dsledky:
1. Crkev nem prva dispensovati ve slibech na prospch
osoby tet uinnch a od te osoby tet pijatch (VII, 209),
uen-li touto ,.tet osobou sama crkev nebo nkter jej
stav. Vykldme prvn st. Akoliv Bh jakoto neobmezen vldce vehomra m nepopirateln prvo disponovati
i o majetku kterhokoli lovka, a mohl by, kdyby chtl, niiti sliby ve prospch kohokoliv uinn, pece nelze dokzati,
e by Bh se chtl sdleti o toto prvo s crkv; a tak poteba dnho takovho prva nevyaduje, jeliko zvazek slibu
ve prospch tet osoby uinnho jinm prostedkem odinn
bti me, a to proputnm ze slibu, kter tet ona osoba
nejen provsti sm, nbr i za uritch (1. c. oznaench) okolnost provsti jest povinna. Proto tak crkev, kdykoli na nkoho pen pravomoc dispensovati ve slibech, i kdy tato
pravomoc jinak snad velmi jest rozshl (jako na p. v jubilejnm ili milostivm lt [Ord. list pra. arcid. 1901, str. 35. 44]
a pi jinch podobnch pleitostech), pece vdy a dsledn
vyjm sliby ve prospch tet osoby uinn a od te tet
osoby prvoplatn pijat. Dme: pijat, nebo sliby uinn
sice ve prospch tet osoby, avak od n doposud nepijat,
zstvaj pouhmi sliby a nenabvaj rzu mluvy mezi slibovatelem a tet osobou uinn, a proto podlhaj crkevn
pravomoci dispensan. Stejn podlhaj crkevn pravomoci
dispensan ony sliby, kter v prvn ad smuj ke cti a
slv Bo nebo k poct nkterho svtce a teprve v druh
ad cizmu prospchu slou; e snad obdaen ciz (tet)
osoba slib pijala, na vci nieho nemn, jeliko slibovatel
chtl (eknme) poctti onoho svtce, ale nikterak nemnil on
tet osob udliti njak pesn prvo (jus strictum). Na p.
Probus zave se slibem, e ke cti a slv sv. Antonna chce

266

Katolick mravouka VII, 215.

kad ter udliti njak milodar, a podlenm e m bti

Egenus; i kdyby Egenus, dozvdv se o slibu, jej formln
pijal, pece to na vci nieho nemn, a crkevn vrchnost
me ve slibu tom dispensovati. V pochybnosti, zda slib pesn
a popedn ve prospch on tet osoby uinn byl, nebo zda
pijet od tet osoby prvoplatn se stalo, me slibovatel
dle vle sv: bud o proputn ze slibu u obdarovance nebo
o dispensi ve slibu u crkevn vrchnosti se uchzeti. a po ppd, byl-li na jedn stran odmrtn, na druh o lep zdar
se pokusiti. Vykldme druhou st. Pape jakoto nejvy sprvce vekerho crkevnho jmn a vekerch crkevnch nrok a prv sm dle libosti sv nakldati nejenom
nabytm, nbr i slbenm majetkem a nrokem crkevnm,
v em nesporn zahrnuto jest prvo, zci se daru slbenho;
sm tak o toto prvo sv s kmkoliv se sdleti ili kohokoliv
jinho k tomu delegovali. Tu arci nen ji ei o dispensi,
nbr o propoutn ze slibu ; me pak pape (po pdad hodnost od nho delegovan) propoutti ze slibv uinnch ve
prospch kostelv, obro, ehol, klter, crkevnch nadn,
dobroinnch stavv a pod. Bli podrobnosti vykldati nle
kanonickmu prvu.
2. Ku platnosti crkevn dispense ve slibu vdy teba jest
dvod vnch a rozumnch (justa causa II, 100), a to i kdy
sm pape dispensuje. Crkev toti jsouc opatena moc nmstnou nedispensuje v zkon svm, nbr jmnem Bom
vrac adateli volnost zadanou. Jsou pak takovto vn a
rozumn dvody: dobro crkevn, obecn, rodinn, slibovate10V0; zvltn a mimodn obte ve splnn slibu; nerozvnost pi slibovn; pochybnost, zda slib byl uinn.
3. blmstn dispensan pravomoc odevzdna jest crkvi,
a stejn jako pravomoc zkonodrn (II, 41) svena jest jejmu sboru pastskmu, tedy papei jakoto hlav crkevn a
biskupm (episkoptu) jakoto nstupcm apotol; jinak eeno: kdo v crkvi opaten jest pravomoci zkonodrnou, opaten
jest i pravomoc dispensaln. Tato pravomoc nabyta jest jure
ordinario; lze j vak nabti i jure extraordinario, delegac
od papee neb biskupa. Ponvad vak pape a episkopt
tvo jedin jednolit sbor, jest samozejmo, e papei pslu prvo naizovati biskupm, jakm zpsobem maj pravomoc svou vykonvati, a e dle pslu mu prvo vyhrazovat!

Prominut ve slibu.

267

si nkter sliby, ve kterch jedin on sm (nebo po ppad

jm delegovan biskup nebo knz) platn sm dispensovati.
Podrobnj vklad o tom nle do kanonickho prva a pastskho bohoslov, na kterto sestersk vdy odkazujeme,
vykldajce v nsledujcm odstavci jen to, co mravouce vykldati nle.
216.
Tato jsou pravidla v nynj dob o udlovn dispens ve slibech platn:
I. Pape dispensuje prvoplatn ve vech a jakchkoli
slibech vech vcch; jeho pravomoc nen nim omezena,
ne dvma ji uvedenmi a vyloenmi ohledy: aby dispensoval z vnch a rozumnch dvod, a aby nebylo porueno
platn nabyt prvo tet osoby. Zrove m pape prvo
omezovat! (dle uznn) pravomoc biskup a jinch (eholnch)
praelt a vyhraditi sob nkter urit sliby. Jsou pak nsledujc sliby, ve kterch jedin pape nebo po ppad papeem
delegovan biskup neb knz platn sm dispensovati:
1. Sliby eholn, a o nejen slavn, nbr i sliby jednoduch ped slavnmi v dech vykonan, jako i vechny af
doasn a doivotn jednoduch sliby uinn v kongregacch
papeem schvlench (Leonis XIII. Const Conditae. 10. Dec.
1903. Ord. list. pra. arcid. 1901, str. 9.).
2. Slib istoty, spojen s vym svcenm (tedy sub
diakontem) ili slib celibtu.
3. Patero soukromch slib papei vyhrazench (vota reservata) a to:
a) slib dokonal a ustavin istoty,
b) slib vstoupiti do ehole crkevn schvlen,
c) slib putovati do Jerusalema k Bomu hrobu,
d) slib putovati do ma ad limina apostolorum,
e) slib putovati do Kompostelly ke hrobu sv. Jakuba.
Reservace slibu (jakoto res odiosa) vykld se pesn,
a proto sliby vyten jsou jen tenkrte vyhrazeny, byly-li za
uritch (prvem pesn stanovench) podmnek uinny;
podmnky ty pak hled jednak ke znn, jednak k obsahu
slib tch.
Dle znn svho budi slib naprost, urit, svobodn,
zvazkem tkho hchu stvrzen; nen tedy vyhrazen slib
podmnn, nebo odlin, nebo ze strachu nkm jinm na

268

Katolick mravouka VII, 216.

hnanho (teba i nepatrnho) vzel, nebo zvazkem jen lehkho

hchu stvrzen.
Obsahem svm slib shoduj se pln s reservtem v prvu
vyslovenm. Podrobnji vykldme: Ad a). Vyhrazen jest
pouze slib dokonal a ustavin istoty, mn-li jm slibovatel
std se vech, vnitnch i vnjch hch proti istot, a
vech (nejen mimomanelskch, nbr i manelskch) venerickch konv a rozko; nen tedy vyhrazen slib panictv neb
panenstv (a nemnil-li jm prv slibovatel slib dokonal a
ustavin istoty). Rovn nen vyhrazen slib neeniti se nebo
nevdvat! se, slib nedati. povinnosti manelsk, slib istoty
manelsk, slib nesmilniti, slib stti se knzem, slib doasn
istoty a p . Ad b). Vyhrazen jest jen slib vstoupiti do du papeem schvlenho, ve kterm se skldaj sliby slavn; vyhrazen jest slib ten, af ji slbeno bylo vstoupiti do du vbec,
nebo a jmenovn byl urit nkter d nebo urit nkter
jeho klter. Nen tedy vyhrazen slib vstoupiti do kongregace,
ve kter se skldaj sliby jednoduch, nebo do kltern jednoty jen biskupem schvlen;*) tak nen vyhrazen slib pestoupiti z ehole mrnj do ehole psnj. A d c, d, e).
Vyhrazen jest slib pouti jen tenkrte, byl-li (nejen po mst,
nbr i po uritjm cli) prv tak a pln tak uinn, jak
vyhrazen jest; nen tedy vyhrazen slib puto vti do ma, nen-li bli el ad visitanda limina apostolorum zvl jet
pipojen. Nen vyhrazen slib putovati do Svat zem nebo do
Jerusalema, nen-li spolu zvl a vslovn nvtva Boho
hrobu mnna.
Pi pochybnosti, zdali slib njak jest vyhrazen i nen,
sm biskup z nho dispensovati, a dispense ta plat, i kdyby
pozdji najisto se osvdilo, e slib pece jen vyhrazen byl.
Rovn sm biskup dispensovati z okolnost ke slibu ppojench, podstaty slibu vak se netkajcch. Tak na p. slbil-li
nkdo vstoupiti do du psnjho, sm bti od biskupa dis*) Casus: Dve uinilo slib, ,e pjde do kltera ; jest tento slib
vyhrazen i nen? Odpovdajce lime: Znalo-ii dve rozdl mezi dem
a kongregac (vdouc najm o slavnch a nerozvitelnch slibech, o pln
klausue a p.) a mnilo-li vstoupiti do du jemu znmho (na p. stti se
karmelitkou, vorilkou a p.), jest slib ten vyhrazen; mnilo-li vak vbec
jen stti se jeptikou bez bliho uren (co asi bude ppadem nejastjm), nebo zvolilo-li si kongregaci, slib ten vyhrazen nen.

Prominut ve slibu.

269

pensovn ke vstoupen do du mrnjho; slbil li nkdo, e

nkterou pout (ce) vykon pky, sm jej biskup z tohoto
zvazku (pky) dispensovati (pout vak biskup prominouti neme). Konen sm biskup dispensovati ve slibech vyhrazench i tenkrte, jestlie nen snadno k papei se obrtiti, nebo
odklad s vykvnm jeho rozhodnut spojen v njakm ohledu
byl by nebezpeen. Biskupov od ma vzdlenj (arci
i biskupov nai) maj v quinquennlnch fakultch prvo:
Dispensandi et commutandi vota simplicia in alia pia opera
exceptis votis castitatis et religionis ; nai biskupov pak mvaj prva jet rozshlej.
II. Biskup (a osielli stolec biskupsk, kapitoln vik)
sm jure ordinario dispensovati diecesny sv ve vech slibech
soukromch, papei ne vy hrazench. Stejn prvo maj oni
praelti, kte biskupskou pravomoc nadni jsou (viki apotolt, abbates nullius atd.).
III. eholnky z pravomoci biskupsk vyat (regulares
exemti) dispensuj jich eholn pedstaven, zkonodrnou pravomoc nadan (abatye dispensanho prva nemaj) ve slibech soukromch, papei nevyhrazench, a ped professi, a
po professi uinnch; novice me dispensovati i biskup
i eholn pedstaven.
IV. Kdo m dispensan prvo jure ordinario, sm i sebe
sama dispensovati; sm tak jin schopn knze a duchovn
k dispensi delegovati\ delegovan pak arci povinen jest diti
se pesn delegac mu udlenou. Obrnji o tom promlouv
prvo kanonick.
V. eholn zpovdnci maj per communicationem privilegiorum )delegovanou pravomoc (rovnajc se bikupsk pravo
moci jure ordinario nabyt), e mohou vechny vc dispensovati ve slibech soukromch, papei nevyhrazench; a to
nejen ve zpovdi, nbr i mimo zpov (S. Alph. Theol. mor.
III, 257. VI, 1128). Mendikanti mvaj jet rozshlej jurisdikci.
VI. V jubilejnm ili milostivm lt mvaj i svtt zpovdnci prvo dispensan (zpravidla jen ve zpovdi); tu pak
smrodatnou jest vdy ta kter papesk bulla neb konstituce.*)
*) Julius II. udlil toto privilegium eholnm kanovnkm SS. Salvatoris a Leo X. eremitm kamaldulskm; communicatione privilegiorum
pelo toto privilegium i na jin eholn zpovdnky.

270

Katolick mravouka VII, 217.

49. Zmna slibu.

217.
Zmnou slibu (commutatio) vyrozumvme nhradu
pedmtu slbenho jinm pedmtem. Trojm zpsobem me
zmna se stti: ve skutek lep, rovnocenn, mncenn.
1. Skutkem lepm mnme skutek, ktermu nepopirateln
pslu vt cena, jeliko k duevnmu blahu slibovatelovu
vce pispv a Bohu milej jest. Zmnu ve skutek nepopratelne (evidenter) lep sm slibovatel uiniti sm, a to i bez
dvod; jenom pi slibech ve prospch tet osoby uinnch
a od n pijatch neme slibovatel bez svolen te tet osoby
zmnu provsti, a sliby papei vyhrazen me promniti jen
ve sliby eholn. Uiniv zmnu, sm slibovatel, chce-li, pozdji
vrtiti se ke slibu prvnmu; a kdyby lep dobro zmnou slben stalo se pozdji nemonm, povinen jest vrtiti se ke
slibu prvnmu.
2. Zamniti pedmt slibu v jin skutek rovnocenn*)
nebo mncenn sm jen duchovn vrchnost.*)**) Kdo m prvo
dispensan, m spolu i prvo zmny (cui licet plus, licet
utique quod est minus); nikoli vak obrcen. Kdo bez pravomoci dispensan m jen prvo zmny, sm zmnu provsti
jen ve skutek piblin asi rovnocenn (pi em vak nevyaduje se nikterak mathematick, beztoho nemon pesnosti;
proto kme: asi, piblin); kdo vak m prvo dispensando commutare, sm mniti ve skutek ponkud mncenn,
a kdo m prvo commutando dispensare, sm mniti i ve
skutek znan mncenn.
Jeliko zmna ve skutek rovnocenn nebo mncenn
jest do jist mry dispensac, jest zapoteb i k zmn njakho vnho a rozumnho dvodu; sta vak k zmn ve
skutek mncenn men dvod, a jet men dvod sta
k zmn ve skutek rovnocenn. Slib vcn me se mniti
na slib osobn, slib osobn me se mniti na slib vcn, slib do
*) Bohoslovci nesouhlas, zdali slibovatel sm sm si pedmt svho
slibu zamniti skutkem nepopirateln rovnocennm, i zda sm tak uiniti
jen duchovn vrchnost. Otzka ta vak nem praktickho vznamu, jeliko
tm nemono jest k njakmu dobrmu skutku nalzti jin, pln rovno
cenn, a jet mn snadn jest, o tto rovnocennosti a k nepoprtelnosti se pesvditi.
**) Zamovati sliby papei vyhrazen sm jen ten, kdo k tomu od
papee jest delegovn.

Vmr a rozvrh psahy.

271

ivotn me se mniti na slib doasn; sv. Alfons (Theol. mor. III,

247) napomn: Confessarius conetur talia opera voto substituere,
quae poenitenti videantur magis utilia et non nimis difficilia.
Zmnou od duchovn vrchnosti neb zplnomocnnho zpovdnka provedenou zanikl prvn slib; ponvad zmna uinna jest ve prospch slibovatelv, slibovatel sm, chce-li,
pozdji vrtiti se ke slibu prvnmu. Ponvad vak zmnou
zvaznost prvnho slibu zanikla, nen slibovatel povinen vraceti se ke slibu prvnmu ani tenkrte, kdyby pozdji pedmt
zmnou pedepsan stal se nemonm.
P o z n m . Zde nsleduj nkter pklady zmny asi
rovnocenn.
Pout ~ pst tolika dn pi jm a zdrelivosti, kolik
dn by pout byla trvala, a vnovati penz, kter by se byl
na pouti asi utratil, njakmu dobrmu elu.
Abstinence nebo jejunium jednodenn sv. zpovd.
Abstinence a jejunium (psn pst) jednodenn svat
zpovd a sv. pijmn.
Slib vysthati se vech vnjch venerickch hch zz povinnost doivotn nebo alespo po nkolik let msn se zpovdati.*)
Slib neeniti nebo nevdvat! se zz pokud manelstv trv,
msn se zpovdati.
Slib postiti se kad soboty dvakrte za msc sv.
zpovd a sv. pijmn.
Kadodenn renec zz tdenn zpovd.
Kadodenn renec mimo nedli jet asi dvakrt neb
tikrt v tdnu slyeti mi.
Je-li zpovdnk (jen ke kommutaci oprvnn) na rozpacch, m by slib zamnil, ukldej astj (potem pesn
stanoven) uvn svatch svtost; ten smysl maj svrchu
uveden slova sv. Alfonse : magis utilia et non nimis difficilia.
B. P s a h a .
50. Vmr a rozvrh psahy.**)
218.
Psaha (juramentum) jest dovolvn se svdectv BoMho na doklad na pravdomluvnosti neb vrnosti. Dovolvme
Jest samozejmo, e po tto zmn slibovatel pece jen povinen
jest vysthati se (nejen vnjch, nbr i vnitnch) venerickch hch,
ponvad tato povinnost nejen ze slibu, nbr odjinud vyvr; ale toho
docl zmnou, e zheiv venericky, pestoupil sice est pikzn, ale
neproheil se ruenm slibu: m pouze jeden hch, nikoli vak dva.
**) Dr. Tumpach a dr. Podlaha, Bibliografie, V, 147168.

272

Katolick mravouka VII, 218.

se Boha, jeliko on jedin nae mylenky poznvati me, a

zrove ho prosme, aby dle svat vle sv nai pravdomluvnost neb vrnost potvrdil, po ppad nai prolhanost a vro
lomnost bud na tomto, bud na onom svt potrestal a odhalil.
219.
Dvoj vc nle ku podstat psahy: 1. mysl psahati, 2. slova psen.
1. Po strnce vnitn vyaduje se ku psaze mysl pisahati; mysl ten bv (jako pi slibu, VII, 193) obyejn
aktuln ili soudobn, pesn ped psahou nebo pi n vzbuzen; sta vak tak mysl virtuln ili bytn, dve ji po
jat a nyn jet psobc, a psenk snad si toho nen vdom.
Takov mysl m na p. svdek k soudu volan, kter zvdv,
e m psahati, byl k tomu ochoten, ale pak pi sam psaze
nezvyklm dojmem jest roztrit. mysl habituln ili bval,
dosud sice neodvolan, ale nyn na in nepsobc, neplat;
nabdl-li tedy nkdo psahu, a k-li pak slova psen, jsa
pln opil, nepsahal; neplat mysl interpretativn ili podloen, ponvad dnm skutenm myslem nen.
2. Po strnce vnj vyaduj se ku psaze slova psen.
Soudy a ady svtsk i crkevn obyejn pedpisuj samy,
jakmi slovy psahati se m; tak ped soudem crkevnm nebo
pi pijet adu duchovnho psahme: Sic me Deus adjuvet
et haec sancta Dei evangelia. V obecnm ivot pi psahch
soukromch uvme rznch ren; nkdy prost jen Boha
volme za svdka sv pravdomluvnosti neb vrnosti, kouce
na p .: pi sm Bh, jak jest Bh nade mnou, jak stojm ped
Bohem, Bh mi svdkem, Pn Bh v a p. Jindy zase sebe
nebo sv mil pmo nabzme v trest, kdybychom snad lhali
nebo ve slovu stti nechtli (psaha zaklinai, juramentum
exsecratorium), kouce na p. tak mi Bh pomhej *) (sic me
Deus adjuvet), af mne Bh tresce, a jsem zatracen, na mou
dui, at mne hrom zabije, a se zdrv s toho msta nehnu a p.
Vechny ty a podobn psahy sluj psahy pm (juramentum explicitm), ponvad jimi pmo Boha se dovolvme.
Nkdy vak psahme, dovolvajce se Svtosti oltn nebo
crkve nebo vry katolick; nebo za svdky berouce nebes
Krlovnu nebo svat nebo svtice, po ppad dotkajce se
*) Ren: k tomu mi Bh dopomhej nemus prv bti psahou ;
nkdy jest jen draznj modlitbou.

Vmr a rozvrh psahy.

273

jejich ostatk, nebo bible, evangelia, ke a p. To jsou p s h y nepm (juramentum implicitum), kter tak jsou skutenmi a pravmi psahami, a jestlie pi nich hledme v posledn ad k Bohu,*) kter ve Svtosti oltn pebv, svat
oslavil, v Psm svatm se zjevil, na ki umel.**) dnmi
vak psahami nejsou ren, ve kterch dnho vztahu k Bohu
nen a do kterch tak ujitovatel dnho vztahu k Bohu
vkldati nemn, jako na p .: na m svdom, na mou vru, na
mou est, na m slovo knsk, knec, lechtick, mun
a pod.
Pro soud vnitn rozhoduje mysl psahati; slova psen
bez myslu psahati nejsou nim. Nepsah tedy, kdo jinmu
slova psen pedkv nebo jej cJ jejich znn pouuje; ale
pesn vzato tak nepsah, kdo chtje jin klamati, k
slova psen jakoby psahal, pi tom vak vyluuje mysl
psahati (psah a len, juramentum fictum). Pravme: nepsah, jeliko psaze jeho chyb mysl psahati; avak
pece he hchem tkm, kter kiv psaze mnoho nezad, ba do jist mry j se rovn, nebo len psaha pece
jen jest le psahou stvrzen. Pro soud vnj a pro vespoln
obcovn rozhoduj vbec jen slova psen, jeliko psahou
chceme j i n pesvditi; ti vak nemohouce nahldnouti v nae
nitro, jen na nae slova odkzni jsou.
230.
Rozvrhujeme psahy, hledce bud! k obadm nebo
k elu jejich.
1. Hledce k obadu, lime psahu slavnou a soukromou.
P sa h a sla v n ili veejn (juramentum solemne) dje se u veejnosti s jakousi slavnost a okzalost; p sa h a soukrom
(juramentum simplex) dje se mezi osobami soukrommi bez
zvltnho obadu, prost jen slovy psenmi. Pozdvihnut
ruky nebo zdvien t prst nenle k podstat psahy; vbec
nepidvaj obady psaze nieho na platnosti neb zvaznosti,
psob vak psychologickm momentem svm, zvyujce ctu
ped psahou. K nm pipomn, e psahme ped Bohem
konem posvtnm, hoc voskovice po obou stranch ke
zobrazuj svtlo pravdy, zdvihme ti prsty prav ruky, vy
*) Obdobn sliby skldme sice na poest svatch, ale jedin Bohu.
**) Psahati pi nebi jest pravou psahou, mnme-li metonymicky
Boha (na p. nebe mne sly); nen vak psahou, mnme-li jen oblohu
(na p. pi tom nebi hvzdami posetm a p.).

274

Katolick mravouka VII, 220.

znvajce Boha trojjedinho, klademe ruku (pravou) na evangelium (zatek evangelia sv. Jana: In principio erat Verbum)
vyznvajce vru kesanskou, lbme evangelium na znamen
cty a lsky k tomu, jen v evangeliu se zjevil. Neteba
pidvati, e obady ty nejsou nikterak zvazn. Psaha
soudn (juramentum judiciale) ili psaha ped soudem (crkevnm neb svtskm) jako vbec kad psaha vrchnosti
nazen (pi uvzn se v obro neb ad, psaha vojensk a p.) plat za psahu slavnou, i kdyby se konala bez
obvyklch obadv.
2. Po elu svm psaha jest bud dokladn nebo zslibn. Psahou dokladnou ili potvrzovac (juramentum assertori um) vzvme Boha za svdka pravdomluvnosti sv, pi
sahou zslibnou ilippovednou (juramentum promis30rium) vzvme Boha za svdka na utvrzen slibu lovku danho. Mezi
psahy dokladn nle t psaha oistn (juramentum purgatorium), kterou chtjce se oistiti z podezen na ns uvalenho Boha volme za svdka sv nevinnosti.
51. el, dkaznost a dovolenost psahy.
331.
elem psahy jest podporovati pravdomluvnost a vr-
nost (tak jako slib Bohu uinn podporuje dobr pedsevzet)
a tm utvrzovati vespolnou dvru lidskou. Nelze sice upti (a
tak nikdo toho neupr), e lovk i bez psahy povinen
jest vysthati se li a stti ve slibech; ale rovn nelze
upti (a i to kad doznv), e jsou mnoz, kte tchto
veobecn uznanch povinnost neet. Kdyby v njak (a
vt a men) spolenosti lidsk vichni jej lenov byli naskrze pravdomluvn a vrn, mohl by tak kad len kadmu druhu svmu pln dvovati; v takov spolenosti
stailo by jen prost Est, est, non, non, psahy byly by
naprosto zbyten, ba snad i neznmy. Arci e takov pravdomluvnosti a vrnosti lze se nadti jen u onch lid, kte ji
k jaksi dokonalosti v ivot kesanskm dospli. Spasitel,
vykldaje v ei horsk zkladn pravidla duchovn e sv
(Matth. 5, 1. 33. 37), d prv na psluncch e t takovouto dokonalost. Nen pak nemono tto dokonalosti alespon do jist mry dosci. Vme z crkevnch djin, e prvn
kesan skuten ili takovmto ivotem a e dnch psah

el, dkaznost a dovolenost psahy.

275

nepotebovali; z tche crkevnch djin pak vme, e mnoz

svtci dovedli kolem sebe seskupiti svou (teba jen neetnou)
spolenost, ve kter pravdomluvnost a vrnost byly vc samozejmou, a proto tak druh druhu vil a dvoval.
Tohoto idelu lze tedy dosci, ale arci vdy jen v zkm
kruhu; hledme-li vak k cel spolenosti lidsk, tu dluno
uznati, e dosud jet k tomuto idelu nedospla (nebo tak
bychom snad smli ci, e se od nho ji pli vzdlila).
Kadodenn smutn zkuenost u, e proti pravdomluvnosti
a vrnosti asto se he, a tm prv se podkopv vespoln lidsk dvra; nebo jednotliv lid jednak proto,
e ji maj smutn zkuenosti o pravdomluvnosti a vrnosti
jinch, ale jednak i proto, e sami nejsouce pravdomluvn
a vrn i jin z te nectnosti podezvaj: nev a nedvuj jinm, a daj njak silnj zruky. A tuto zruku poskytuje psaha. Psahajc dovolv se Boha vevdoucho a
vemohoucho jakoto svdka; tm jeho vrok neb slib nabv
zcela jinho rzu, co ten, jen psahu pijm, zcela dobe
v. Le-li lovk nebo nedodr-li slibu svho, he obyejn
hchem jen lehkm (co se pozdji v odstavci o pravdomluvnosti a vrnosti vylo, v III. svazku); zpeetil-li vak vrok
svj nebo slib svj psahou, tu jeho le nebo nevra nen ji
pouhm lehkm hchem, nbr jakoto kiv psaha tkm
hchem. Pijma psahy tud (znaje stejn jako psenk
nsledky tkho hchu) v, e psenk dv v zstavu nejen
pouh slovo sv, nbr vlastn svou vnou blaenost. Tim ji
tak s dstatek eeno jest, psaha nm tuto zruku dv
a v em spov jej dkazn sla. Psenk v a v, e jest
jeden vevdouc, spravedliv, vemohouc Bh, jen dobr
odmuje a zl tresce, ne-li ji zde, tedy zajist na onom
svt; a teba by se nebl dopustiti se lehkho hchu,
pece boj se dovolvati se Boha za svdka li. Zkladem
tedy psahy a dkaznou silou jej jest u psenka pevn
vra v Boha, u pijmae psahy pesvdeni, e psenk
v Boha v.
dn iedy ceny nem psaha nevrcova, a bylo by nerozumno na jeho psahu spolhati. Tim arci nic nedme o jeho
hchu a trestu, jsouce dobe pesvdeni, e ani nevc kivopsenk trestu svmu neunikne; pravme jen, e psaze
jeho viti nememe.

276

Katolick mravouka VII, 222.

222.
Po tto vaze poznvme pln vznam psahy dn
sloen. Ponvad oba, i ten, kdo psah, i ten, kdo psahu
sly, proniknuti jsou vrou v Boha a jeho vlastnosti, jest psaha zvltnm konem Bohu povinn dy ili konem latreutickm a spolu vyznnm viry. Avak z te vahy dle vysvt,
e psaha jest konem mimodnm, kterho jen tenkrte uiti
se sm, kdy jest ho skuten teba. Ona jest jakmsi protijedem, kterho nesmme asto uvati, sice jinak organismus mu
pivykne a protijed ztrc psobnost svou. Psaha prv proto,
e jest nm neobvyklou, napluje ns posvtnou bzn a hrzou ;
ale kdybychom psahali astji, i psaha by nm zevednla
(quotidiana vilescunt). Dobe d sv. Tom (S. Th. II. II. q. 89.
a. 5.): Juramentum non est habendum inter ea, quae sunt per
se appetenda, sed inter ea, quae sunt huic vitae necessaria, quibus indebite utitur quicunque eis utitur ultra)terminos necessitatis.
223.
S toho hlediska tak nutno vykldati msta: Matth.
5, 34. (Ego autem dico vbis, non jurare omnino . . . Sit autem
sermo vester: est, est, non, non ; quod autem his abundautius est, a malo est), a Jac. 5, 12. (Ante omnia autem, fratres
mei, nolite jurare . . . Sit autem sermo v ester: est, est, non,
non, ut non sub judicio decidatis). Jest ada bluda, kte
prv na zklad tchto textv upraj dovolenost psahy. Nleej k nim : Albigent, Katharov, Apostolikov, Valdent,
Beguardi, Beguini, Wikleffit, Anabaptist, Menonit, Quaekerov, Ochranovt (Herrnhutt), Socinini a j . ; z filosof zvlt
Kant a Fichte (naproti tomu protestant vbec znaj a skldaj psahy, akoliv i oni tu a onde uen o psaze myln
vykldaj). A pece ve svtle na vahy lze tak snadno ob
svrchu uveden msta o psaze vyloiti. Spasitel mluv o on
ideln spolenosti, ve kter psahy jsou naprosto zbyten
(non jurare omnino), ve kter prost slovo a prost slib pln
sta (sermo vester: est, est, non, non); nen-li vak spolenost na tto vi, bud e j dosud nedostoupila, nebo dostoupivi j optn poklesla, tak e prost slovo a prost slib ji
nesta (quod autem his abundantius est), pak tento smutn
kaz pochz prv z on prolhanosti a vrolomnosti, kter
bud nedvru navzjem (a mlo est). Ale pak ji ani psaha
nen dostatenou ochranou, a nebude jinak, ne e i kiv pshy se vyskytnou a kivopsenci soudu Bomu propadnou
(ut non sub judicio decidatis).

Podmnky dovolen psahy.

277

324.
D ovolenost p s a h y (vbec) poznvme ze samho Psma
svatho Starho i Novho zkona. Tak ve Starm zkon (nemono zde vechna ona msta uvsti) psahali andl, patriarchov, proroci a jin zbon lid, Bh dal pikzn o psaze, ba i sm skrze sebe psahal; a v Novm zkon psahaj nejen apotol, ale i sm Spasitel slovy Tu dixisti
(Matth. 26, 64) pijm psahu Kaifem mu uloenou. I mus
nm bti divno, kterak pi tolika pro psahu mluvcch mstech
bludai pidrovati se chtj dvou svrchu uvedench mst, zdnliv proti psaze svdcch. Proto Innocenc III. r. 1210 Valdenskm, do lna crkve se vracejcm, dobe ukld vyznn:
Non condemnamus juramentum, imo credimus puro corde,
quod cum veritate et judicio et justitia licitum sit jurare.
A r. 1418 zavrhl Martin V. na snmu kostnickm tuto 43. vtu:
Juramenta illicita sunt, quae fiunt ad corroborandos humanos
contractus et commercia civilia.
Nebudi pehldnuto, e mluvme o dovolenosti psahy
vbec; zdali vak njak urit zvltn psaha dovolena jest
i nen, zvis od nkterch podmnek, je vykldme v nsledujcm odstavci.
52. Podmnky dovolen psahy.
225.
Psaha jest nco zvltnho, mimodnho, a proto
arci neme bti dovolena naprosto, nbr jen za uritch
podmnek, kter kola dle slov prorokovch (Jer. 4, 2. Jurabis,
vvit Dominus, in veritate et in judicio et in justtia) seskupila do t td a oznaila temi hesly: 1 . veritas in mente,
2. judicium in jurante, 3. justitia in objecto. Podmnky ty ponkud jinak se uplatuj pi psaze dokladn a jinak pi psaze zslibn.
226.
1. P r a v d a (veritas in mente) d, aby psen slova
se nepila naemu vniternmu pesvden nebo zmyslu.
Mus tedy pi psaze dokladn nae psen tvrzen bti
subjektivn pravdiv (t. j. my sami musme je za prav mti),
pi psaze pak zslibn musme mti vli splniti to, co
slibujeme. Nen-li tomu tak, dopoutme se kiv psahy.
Jest pak k iv d p sa h a (perjurium) hchem velmi t km,*)
nebo:
*) Kiv psaha vykonan ped soudem jest zloinem a trest se
dle o. z. tr. 199., lit. a) a 204.

278

Katolick mravouka VII, 226.

a) Kivou psahou dje se velik pko Bohu, an kivopsenk se ho dovolv za svdka vdom li a neupmnosti. Nepad na vhu, e le sama v sob jest hchem lehkm nebo e vc (psen) slben jest snad sama v sob
nepatrn; to jedin v, e kivopsenk o to se pokou,
aby Boha snil na podporovatele podvodu. Proto tak Innocenc XI. r. 1679 prvem zavrhl tuto 24. vtu: Vocre Deum n
testem mendacii levis non est tanta irreverentia, propter quam
velit aut possit damnare hominem.
b) Kiv psaha podkopv vespolnou lidskou dvru, a
to v me mnohem vt ne prost le nebo prost nedodren
slibu tak uiniti me; nebo pi smutnm kazu, e by v nkter spolenosti le a vrolomnost se zahnzdila, jest vdy
jet po ruce mimodn nprava v psaze, avak ve spolenosti, kde nelze viti ji ani psahm, jsou podkopny
vechny zklady vespolnho spoleenskho ivota.
Proto tak nen divu, e mnn lidov tak hluboce opovrhuje kivopsenkem a jest pesvdeno, e do urit doby
(k se : do dne a do roka) trest Bo ho stihne nebo e due
jeho po smrti nem pokoje. To arci jen mnn nevzdlanho
lidu. Bh trest, po ppad smiluje se a odpout, jak sm
chce, a lidov mnn neme mu pedpisovati; ale potud
jest mnn lidov sprvn, e vyciuje ohromn hch kiv
psahy.
Pravda psahy budi subjektivn, podle naeho vnitnho
pesvden. Nepsah tedy kiv, kdo psen stvrzuje vci
neprav, je vak sm za prav m; ale kiv psah, kdo
psen tvrd vci dle skutenosti sice pravdiv, ale dle jeho
mnn nepravdiv. Yypovd-li nkdo pod psahou, bedliv
stezi se veho rozporu mezi vrokem a vnitnm pesvdenm; je-li o njak vci v nejistot, me i tuto do vpovdi sv pojmouti, avak jest samozejmo, e nesm ji vykldti jako vc jistou, nbr prv jako nejistou. Pi psaze
zslibn mj psenk mysl, splniti co slibuje. Kiv psah,
kdo psah nechtje splniti, tebas by i potom splnil; nepisah vak kiv, kdo sice ml pi psaze mysl splniti, ale
pozdji slovu nedostoj. Jakho hchu se dopout, vylome
VII, 232.
Zdali a jak se sm se zmlkou psahali, vylome pozdji
jednajce o li a zmlce.

Podmnky dovolen psahy.

279

237
2. S o u d ili posudek (judicium in jurante) d, aby
psahalo se s rozvahou, t. j. jen tenkrte, rad-li tak rozumn
dvod. Dostatenm dvodem psahy jest rozkaz zkonit
vrchnosti (crkevn i svtsk) neb soudu, nastoupen adu neb
sluby veejn i soukrom, dost o pijet do njakho sboru,
smlouva, nutn zaplaen nedvry, vbec pina zvan.
Kdo psah bez dostatenho d vodu , he, ale jen lehce (a
vyhovuje-li psaha jeho ostatnm dvma podmnkm); kdo
vak navykl si psahati pi kad vhodn i nevhodn pleitosti, snadno dopout se hchu tkho, jednak pro poholen, je astmi a zbytenmi psahami dv, jednak pro
nebezpe kiv psahy, v n se vydv, jeliko pi astm
psahn vdy nelze ku pravd s patinou pl pihleti.
228.
3. S p ravedln ost (justitia in objecto) vyaduje, aby
pedmt psahy byl m ra v n n ezvadn . Poadavek spravedlnosti*) vak jinak se uplatuje v psaze dokladn, a jinak
v psaze zslibn.
a) V psaze d o k la d n d spravedlnost, aby psenk
byl (dle zsad mravouky) oprvnn povdati, co psahou stvrzuje. He tedy, kdo psenm (a jinak pravdivm) tvrzenm
prozrazuje tajemstv, jeho prozraditi neml, nebo na cti utrh,
nebo pohoren dv a pod. Vzhledem k psaze jest hch
jeho hchem lehkm . Pravme: vzhledem k psaze, to jest
k onomu tkmu nebo lehkmu hchu, kterho prozrazenm
tajemstv nebo utrhnm nebo pohorenm a pod. se dopout,
pistupuje jet druh (lehk) hch ze psahy. Oznaujeme
hch ten za lehk; t vak me i v tk hch se zvrhnouti, jestlie vypravovatel, nenalzaje snad vry a chtje
pece proraziti svm (hnm) vypravovnm, k tomu prv
uv psahy a tm psahu na nstroj hchu (instrumentum
peccti) sniuje, kde tedy psaha neb vedle vypravovn,
nbr jest prostedkem mysln k tomu vybranm, aby
(eknme) na cti utrhn vydatnji se zdailo.
b) V psaze z slib n d spravedlnost, aby jen to psen se slibovalo, co beze hchu vykonati se me; nesm
*) Pojem spravedlnosti zde nesmme vykldati ve smyslu um,
jak obyejn v morlkch se dje (V, 8), mnce jm jen jednu ctnost
stejnou (V, 12), nbr v irm smyslu, jak se j v Psm svatm, zvlt
ve Starm zkon rozum, kde zna zbon ivot, tedy soubor vech
ctnost.

280

Katolick mravouka VII, 228.

tedy hch bti pedmtem psahy zslibn. Tce he, kdo

psen slibuje vykonati nco, co pod tkm hchem jest
zakzno (nebo po ppad opominou ti nco. co pod tkm
hchem jest pikzno), jeliko tce ur Boha, bera jej za
ruitele tkho hchu. Jakho vak hchu se dopout, kdo
psahou slibuje vc jen lehce hnou, bohoslovci nesouhlas.
Nkte pokldaj takovou psahu za hch pouze lehk, jin
vak (mezi nimi i sv. Alfons) u, e i takovto psaha jest
hchem tkm.
Zvadnost pedmtu psen slbenho m vak mimo
hch v zpt jet i neplatnost psahy.
53. Zvazek psahy zslibn.
2 2 t.
V dokladn psaze volme Boha za svdka sv
ptomn pravdomluvnosti, a vykonave psahu dokladnou
v pravd, soudu a spravedlnosti, nemme ji dnch zvazkv.
V zslibn psaze volme Boha za svdka sv ptomn
upmnosti; spolu vak vzvme ho za ruitele sv budouc
vrnosti. Plyne tedy ze zslibn psahy povinnost stti ve
slovu danm, kter jednak (jako kad slib) zakld se na
poadavku vrnosti, jednak vyvr z nbonosti. Kdo nestoj
ve slovu psen danm (a dno-li v pravd, soudu a spravedlnosti), he nejen proti vrnosti, nbr i proti nbonosti.
Do podrobnost vstupujce, vykldme:
230.
1. Psaha zslibn, majc za pedmt njak hchy
jest nedovolen a neplatn. O nedovolenost! jsme mluvili ji
v pedelm paragrafu (psaze chyb podmnka spravedlnosti);
nyn hledme ji jen k neplatnosti. Snadno ji dokeme, majce
na mysli, e nejv svat Bh neme bti ruitelem hchu.
Proto neplatn jest kad psaha, kterou psenk zavzati
se mn k nemu zlmu, mravn zvadnmu, at tkmu a
lehkmu hchu. Skldaje takovouto psahu he, a pln ji
he opt; naproti tomu, jak jest samozejmo, nikterak nehe,
nestoj-li v psaze. Obdobn pravidlo plat, stalli se pedmt,
kter pvodn, kdy psaha se skldala, byl nezvadn,
pozdji hnm; toue dobou, kdy pedmt ten hnm se
stal, zanik i platnost psahy. Neplatn jsou tedy psahy
sloen v zednskch a jinch tajnch spolenostech, zvlt
ony, ktermi lenov se zavazuj, e nebudou se zpovdati a

Zvazek psahy zslibn.

281

e nedaj se zaopatiti; neplatn jsou psahy ve svazku vlastizrdnm, loupenickm, podloudnickm a pod. o vrnosti a
mlelivosti; neplatn jest psaha pomsty, podpory pi bichu,
kivho svdectv, vrady, zaloen poru a p .; kdo prvoplatn zasnouben jest s Annou, neplatn psah manelsk
satek Bert. Psaha takov zstv neplatnou i kdyby pedtnt v dob psahy nedovolen pozdji stal se dovolenm;
tak na p. v ppad poslednm psen slib manelskho
satku Bert sloen nestv se platnm, i kdyby pozdji
Anna zemela.
231.
2. N e p la tn p isa h , kdo p s e n slibuje v c nerozum nou nebo naprosto zbytenou a neprospnou. Dvodem jest, e
nejv moudr Bh, kter pi vem m nejsvtj ely,
neme bti ruitelem vci nerozumn nebo naprosto zbyten
a neprospn. Pidvme : naprosto, jeliko velmi snadno
vc, za nkterch (teba i obyejnch) pomr zbyten a neprospn, za jinch (zvltnch) pomrv elnou a prospnou
bti me.
232.
3. P sah ou zslibn ou d n vykonanou zavazu jem e se
nejen lidem , n b r i Bohu. Kdo nestoj ve slibu psenm,
he; hch jeho nen sice kivou psahou, ml-li pi sam
psaze mysl stti ve slovu, ale jest to hch p ro ti psaze,
tk nebo lehk dle toho, zda psenk zpronevil se psaze sv ve vci vn nebo jen ve vci nepatrn.
233.
4. Psaha zslibn ve pi slbenm konu pouze
toho , kdo p sa h a l. Kad me psahati jen za sebe; slbeno-li
vak nco, co penzi oceniti se d, pechz povinnost na ddice. Plat pak o zvaznosti psahy zslibn tyt zsady,
kter plat o zvaznosti slibu Bohu uinnho. (VII, 203.)
234.
5. V p s a z e z slib n slib j e s t podstatou (principale),
p sa h a p d a v k e m (accessorium). Proto vykld se kad psaha zslibn jako vbec slib lidem dan, a plat jen za uritch podmnek, samm pirozenm prvem pi kadm slibu
podloench, je jsou: a) budu-li moci, b) budu-li smti, c) nezmn-li se okolnosti podstatn, d) dostoj-li i ty zvazkm
slbenm. Podrobnji se o tom jedn v III. svazku tohoto dla
(ve stati o vrnosti a slibu).
233.
6 . O p la tn o sti p s a h y vynucen. Mme na mysli pshu, kterou tonk n e sp ra ve d liv nahnanm strachem, na p.
hroze smrt nebo zrannm nebo jinm znanm zlem, vynutil

282

Katolick mravouka VII, 235.

a teme se po platnosti tto psahy pro soud vnitn, ve

svdom. Bohoslovci v mnn se neshoduj. Sv. Alfons (Theol.
mor. III, 174) a mnoz jin pokldaj i vynucenou psahu za
platnou, jeliko strach neru ani svobody ani dobrovolnosti;
piznvaj vak znsilnnmu prvo, hned pi sam psaze
uiti zmlky, nebo zapomnlli na to (i nevdlli), ped spinnm psahy dati o dispensi (a vynucenost psahy byla
by dvodem dostatenm), nebo splnil-li ji vynucen slib,
soudn alobou zpt vymhati majetek svj nebo tajn se
odkodniti Naproti tomu jin*) pokldaj vynucenou psahu
za neplatnou, jeliko i vynucen slib jest neplatn; je-li pak
podstata neplatn, pad i pdavek (ruente principali ruit et
accessorium). Srv. VII, 196.
54. Znik zvazku psahy zslibn.
236.
Psaha zslibn podob se velmi slibu Bohu uinnmu. Pi psaze (mnme v celm tomto paragrafu jen pshu zslibnou) i pi slibu (mnme optn jen slib Bohu uinen) zvazek vznikajc z ppovdi pen se v obor nbonosti; rozdl le jedin v tom, e ve slibu ppovd in se
Bohu, a v psaze Bh vol se za svdka ppovdi. Odtud
podobnost slibu s psahou, kterto podobnost jet vce vynik tm, e zvazek psahy zanik tmie pinami jako zvazek slibu. Sta tedy prost opakovati, co VII, 207 nn. vylo*
eno, arci s pslunmi zmnami (msto slib tme psaha).
Krtce opakujeme:
Zvazek psahy zanik z pin bud vnitnch neb vnjch (VII, 207).
Vnitn piny zniku jsou:
1. Pominut elovho dvodu (VII, 208).
2. Proputn z povinnosti psen slben, je me
provsti ona osoba, v jej prospch psaha zn (VII, 209).
3. Pemna pedmtu psen slbenho, stv-li se t
pozdji nedovolenm nebo nemonm nebo pro nepedvdan
okolnosti naprosto jinm (VII, 210).
Vnj piny zniku jsou:
1 . Nien a zastaven psahy (VII, 211213).
*) K nim nle Noldin, jen (De praec. 250) pouze tuto zpornou
edpovd dv, o kladn pak vbec ani se nezmiuje.

Zapsahn.

283

2. Prominut ili dispense. Dispense v psaze jest nkdy

potebn, mon (VII, 214); dje se pravomoc nmstnou
(VII, 215), z dvod vnch a rozumnch, odevzdna jest
crkvi. Jure ordinario dispensuje v psahch pape, biskup a
praelt biskupskou pravomoc opaten, eholn pedstaven
(VII. 216); nen dnch, psah vyhrazench. Kdo by se byl
tedy psahou (nikoli vak slibem) zavzal, vykonati na p.
pout do Jerusalema k Bomu hrobu, me bti od biskupa
dispensovn. Jure extraordinario dispensuje v psahch, kdo
k tomu delegovn jest; dluno vak pamatovati, e delegace
k dispensovn ve slibech nezahrnuje v sob jet spolu delegaci dispensovati v psahch (a obrcen), jest tedy i k jednomu i k druhmu zvltn delegace teba.*) Na zklad
zvltnch privilegi sm eholn zpovdnci z pravomoci delegovan dispensovati vc v psahch zslibnch.
3. Zmna pedmtu psahy zslibn (VII, 217).
Mezi vnjmi pinami zniku psahy zslibn dluno
jet uvsti:
4. Rozvzn psahy (solutio juramenti); papei toti
a biskupm pslu prvo prohlsiti, e psaha njak, kdysi
za jinch pomrv a okolnost sloen, nyn za pomrv a okolnost zmnnch ji neve. Prohlen to podob se do jist
mry dispensari, a mnoz bohoslovci pokldaj rozvzn pshy za jakousi dispensari; ale pece ob se li. Dispense
dv se jednotlivci na jeho dost a ve prospch jeho; psahy
celch sbor vak se rozvazuji (nkdy i bez dosti), kde dobro
obecn toho vyaduje. Rozvazovati sm pape psahy vech
vcch, biskup vak jen psahy svch diecesnv.
C. Z a p s a h n .
55.
237.
Zapsahni (adjuratio) jest vzvn Boha neb svatch
{po ppad pipamatovn vci posvtnch) konan k tomu cli,
*) Tak uc sv. Alfons (Theol. mor. III, 190) a mnoz jin, naproti
torna vak jin zase tvrd (na p. Noldin, De praec. 253), 2e kad, kdo
m delegovanou pravomoc dispensovati ve slibech, sm dispensovati
i v psahch zslibnch, ponvad vota et juramenta quoad dispensationm aequiparantur.

284

Katolick mravouka VII, 237.

abychom nkoho k njakmu konu neb nekonu pimli. Zapsabati

meme Boha, svat, lidi i dbla; a dle toho, koho zapsahat!
mnme, m kad zapsahn jin rz.
238.
I. Boha zapsahme pi modlitbch, dovolvajce
se jeho lsky k nm, dobroty, milosrdenstv, vrnosti, zaslben
nm uinnch. Takovto zapsahn m jen rz pnliv
prosby. Vi Bohu ho arci nen teba, a ned se mysliti, e
by Bh prosby nae zapsahnm opaten spe vyslyel ne
prosby bez tohoto zapsahn; ale nm adjurace ta velmi
prospv, povzbuzujc a slc nai dvru, a proto pece mono
ci, e modlitby adjurac provzen spe vyslyen dojdou,
nikoliv pro adjuraci, nbr pro nai zvenou pobonost,
pnlivost, dvru. Jest dovoleno Boha zapsahati; vdy
v Psm svatm (zvlt v almech) nalzme mnoh pklady
adjurace. Spasitel ns u, abychom jmnem jeho modlili se
a prosili, a crkev vel zakonovati orace slovy Per Domi
num nostrum Jesum Christum a vkld do litani znm
vloky: Per mysterium etc." Jest samozejmo, e Boha nememe jinak zapsahati, ne jen zpsobem prosebnm.
Jako Boha, meme zapsahati tak Rodiku Bo, an
dly, svat a svtice (a po ppad i due v oistci), chtce si
zabezpeiti pmluvu jejich; prosme je pro Boha, pro jejich
lsku k Bohu a pod. I toto zapsahn dje se jen zpsobem
prosebnm.
239.
II. Lidi (homines viatores) zapsahme obyejn
zpsobem prosebnm. Pravme: obyejn, ponvad mono
lidi zapsahati i zpsobem, rozkazovacm. Toho zpsobu vak
uiti me jen pedstaven, opaten pravomoc rozkazovac,
a to jen ve vcech, ve kterch sm rozkazovati. Ale jeho
adjurace rozkazovac nem jinho vznamu, ne e poddnho pohnutkou nbonosti chce k poslunosti pimti; zvltnho, ped tm nebvalho zvazku, zapsahnm neme mu
uloiti, a neposlechne li poddan, nem jinho hchu, ne
jedin neposlunosti (a byl-li vbec k poslunosti vzn).
Nen tedy adjurace rozkazovac nic jinho, ne pnliv
prosba pedstavenho, aby poddan sv povinnosti pamtliv
byl. Ani vyzvn ku psaze, uinn vrchnost, nen rzu jinho; nebo adjurace vyzvajc ku psaze (Matth. 26, 63)
sama o sob dnho zvaznho inku nem. Jedin pravo
moc vrchnosti rozhoduje; poddan jest povinen psahat! jedin

Zapsahn.

285

proto, e zkonit oprvnn vrchnost mu psahu uloila,

nikoli vak, e zapsahn byl, a vychz-li adjurace od osoby
soukrom nebo teba i od vrchnosti, ale od vrchnosti neoprvnn k uloen psahy, nevznik z n dn zvltn povinnost. Adjurt nemus na adjuraci reagovati a chce-li, me
i pes uinnou adjuraci odepti i odpov i psahu. Proto
mono ci, e kad zapsahn lid dje se vce mn zpsobem prosebnm; v podstat jest jen pnlivou prosbou, appellujc na nboensk cit blinho. adatel, chtje dobrodince
spe k milosrdenstv pohnouti, sna se osviti v nm vdom,
e i on (dobrodinec) je na Bohu zvisl. Smysl takovho zapsahn jest asi tento: Jako ty d si milosrdenstv Boho,
tak i sm bud milosrden a laskav. Tak a nejinak vykldati
dluno nae obvykl (mezi lidem) zapsahn: Prosm pro
Boha, pro milosrdenstv JEo, pro Krista Pna, pro pt ran
Krista Pna, pro Matku Bo, zde ped kem, zde na mst
svatm a p. Arci nesmme pehldnouti, e mnoh prosebnk
adjuracm ji tak pivykl, e v nich vid jen jaksi innj
citoslovce, slouc nezdka nejen k vyjden prosby, nbr
i k vyjden podivu, pekvapen, ba i netrplivosti, bolesti,
nevrlosti a zlosti; ale pak pestvaj bti adjuracemi a spadaj spe pod zkon: Nevezme jmna Boho nadarmo.
Jest zamozejmo, e nen zapsahnm, odvolvati se na vci
mimo nboensk obor lec, na p. pro pamtku tvch rodi,
pi naem ptelstv, pi ivot tvch dtek a pod.
Uvnm posvtnch jmen dostv se adjuraci jaksi
podobnosti s psahou, a proto stv se konem nboenskm,
ana pece jakousi ctu a vnost k vcem posvtnm u adjuranta jev a u adjurta pedpokld; nle arci k mimodnm konm nboenskm, kterch nelze uvati napod,
nbr jen za jistch podmnek. Obdobn jako u psahy (VII,
225) vypotvaj bohoslovci podmnky dovolenho zapsahn
(lid) trojm heslem: pravda, soud, spravedlnost. Pedem vak
budi uvedeno, e troj ta podmnka neve v adjuraci toue
psnost jako v psaze, nbr mnohem mrnji, co se s dstatek vysvtluje rznm rzem psahy a zapsahn; nebot
pi psaze volme Boha za svdka sv pravdomluvnosti a
vrnosti, kdeto pi zapsahn nechceme a nememe nic
jinho uiniti, ne blinho na vci nadpozemsk upozorniti.
Z psahy, zvlt z psahy zslibn, vyvraj dalekoshl

286

Katolick mravouka VII, 239.

inky, kdeto zapsahn (pesn vzato) pranic nepsob, an

blin nikterak nen povinen vyhovti na prosb; a vznikli
mu z prosby pece njak povinnost, nikdy nevznik z adjurace, nbr z jinho titulu (spravedlnosti, lsky a p.).
Pistupujeme k vkladu jednotlivch podmnek.
1. Zapsahn dj se v pravd (in veritate), t. j. neuvejme ho na podporu prosby, spovajc na dvodech nepravdivch, sic jinak bylo by hchem lehkm. Pklad: lenoch
pedstraje nezamstnanost ebr a pro Boha o almunu pros.
2. Zapsahn dj sq po rozumnm soudu (in judicio), t. j.
po rozumnm usouzen, e ppad jest dosti vD, aby se pi
nm smlo jmen posvtnch uiti; zapsahat! pi vcech naprosto malichernch bylo by hchem lehkm. Pidvme:
naprosto, nebo vci v jednom ppad malichern mohou
v jinm ppad bti dosti vn.
3. Zapsahn dj se ve spravedlnosti (in justitia), t. j.
neuvejme ho, abychom blinho pimli k nemu, co bez
hchu vykonati nesm. Jinak bychom ho pokoueli ke hchu
a pokuen pnlivou prosbou adjurace sesilovali; prosba (pokuen) jest principale, zapsahn jest accessorium. Proto
kdo zapsahnm blinho pohnouti chce ke hchu tkmu
(na p. kdo pro Boha pros, aby blin kiv psahal), tce
he, a ji blin prosb jeho vyhov nebo nevyhov; a pesn
vzato, pi zpovdi ml by se zpovdati, e zapsahnm chtl
pimti blinho ke kivmu svdectv: ci jen, e chtl blinho ku kivmu svdectv svsti, nestailo by. Lehce vak
jen he, kdo zapsahnm blinho pohnouti chce ke hchu
lehkmu (na p. kdo pro Boha pros, aby blin lhal); bohoslovci sice i sou v odpovdi na tuto otzku nesvorn a nkte
tvrd, e i adjuratio ad peccatum veniale je hchem tkm
(sv. Alfons Theol., mor. III, 193 Appendix de adjuratione,
nazv toto uen melius, a jen nepatrn poet bohoslovc
se ho pidruje), quia satis gravis videtur irreverentia. Nepistupujeme vak na mnn to a pokldme adjuraci ke
hchu lehkmu za hch pouze lehk, jeliko svdn jest
principale, adjurace vak pouze accessorium a jeliko adjurace
rzem svm jest pnlivou prosbou. Ostatn nezapomnejme
(jak ji svrchu eeno), e adjurace u naeho lidu obvykl
jsou jen ponkud silnjmi interjekcemi (citoslovci), a e obyejn nikterak nemn Boha vpltat! do zleitosti sv.

Zapsahn.

287

240.
III. bla zapsahme jmnem Bom, aby nm neb
iinm nekodil. Takovto zapsahn m s pedelmi adjuracemi jedin to spolen, e ob dje se jmnem Bom;
jinak vak nem s nimi nic spolenho, naopak, podstatn se
od nich li. M tak zvltn nzev exorcismus ili zaklnnu
po ppad vymtn bla; vzhledem k tomu nzvu tak slovo
adjurace vykld se nkdy ve smyslu um, znamenajc
jen adjuraci vyloenou v bodu prvm a druhm (zapsahn
Boha a lid). Li pak Se adjurace (ve smyslu um) a exorcismus i zpsobem, jakm se dje, i inkem. Li se zpsobem, nebo adjurace dje se zpsobem prosebnm, exorcismus
vak konme zpsobem rozkazovacm, a jinak konati se nesm;
najm by bylo tkm hchem vzdti se pi exorcism tnu
rozkazovacho a poutti se do vyjednvn, nebo exorcismus
konme z pravomoci nm odevzdan Kristem a crkv. Li se
inkem, nebo adjurace nem zvltnho inku, kdeto exorcismus psob ex opere operato, arci dle vle Bo; a nemli
(prv dle vle Bo) exorcismus ihned plnho inku, aby
moc blovu naprosto zlomil, pece dochz vdy inku alespo
podlnho, an blovu moc a psoben jeho valn seslabuje.
Exorcismy jsou bu pm neb nepm. Nepmo exorcisuj se vci, na p. sl, voda, olej, kde exorcismus m spe
jaksi profylaktick rz, chtje tu kterou vc z eventuelnho
psoben blova, a ptomnho a budoucho, vymaniti.
Pm exorcismus pron se nad osobami v podru blovo
postavenmi nebo jm tranm i; pi nm exorcista bla
pmo oslovuje a jej z osob podmannch vymt.
Pm exorcismus dje se bu slavn nebo soukrom
Takovto slavn exorcismus tvo st kestnch obadv. Jinak
jet uv se slavnho exorcism pi vymtn bla z posedlch. kon ten dle du nyn platnho vyhrazen jest kn-.
m, ti vak chtce jej konati vzni jsou na biskupovo psemn udlen povolen, a doshe povolen toho, smj exorcisovati jen dle ritulu. Jest samozejmo, e duchovn sprvce
si mus ponati s velikou opatrnost a prve ne o povolen
zad, peliv prozkoumati, zdali v pedloenm ppad jde
o skutenou posedlost i snad jen o nemoc. Srv. Conc. Pro v.
Prag. 1860, pag. 108.
Soukrom exorcismus dje se zpsobem naprosto soukromm, bez zvltnho obadu, a neteba k nmu dnho zvlt-

288

Katolick mravouka Vil, 240.

nho povolen; spov v rznm rozkaze ve jmnu Bom

dblu danm (Apage satanas). K takovmuto soukrommu
exorcism jest vlastn kad vrn kesan uschopnn a p
padn i oprvnn, a vyzbroj-li se jmnem Jee Krista,
ped ktermto jmnem pekelnci se tesou; ale jest pochopitelno, e vt sly m soukrom exorcismus vykonan
knzem. A mnoz horliv kn (jak nm ivotopisy jejich, na
p. sv. Klementa Hofbauera a j.) vypravuj, uvali ho zvlt
ve zpovdnici s vsledkem, jestlie pozorovali, e kajcnk
nco zamluje nebo k ltosti pohnouti se ned nebo jakkoli
milosti Bo odporuje.*) Jest pravda, e kazy uveden ne
mus prv vdy bti psobeny dblem; ale je-li on v tom,
pak jist exorcismus pomh. K soukrommu exorcism uije
zpovdnk nejlpe slov ze svatho Psma (zvlt z evangeli),
z ritulu, po ppad utvo si je sm; pronese je tak, aby
ani kajcnk ani kdokoliv jin si toho nepovimnul, ale pece
zase tak, aby dbel je mohl postehnout!, tedy nikoliv jen
v mylenkch (nebo dbel nedovede sti mylenky). Jet
slu dodati, e knz i laik me soukromho exorcism uiti,
aby sebe sama v nhlm a silnm pokuen ubrnil, domnv-li
se, e toto pokuen pochz od dbla;**) nezapomnejme
vak, e pmo od dbla pichz pokuen nejmn, mnohem
vce nm jich psob svt, a nejvce nae nezzen dosti
vost (IV, 54).

V. H c h y p ro ti nbonosti.
56. Pehled.
241.
Mimo hchy ji uveden p se nbonosti jet
nkter jin hchy, jich lovk dopout se bud pebytkem
nebo nedostatkem. Dme-li, e proti nbonosti lze proheiti
se pebytkem, nutno slova ta vykldati stejnm smyslem,
jakm mluvme o hch vzniklch pebytkem proti tem bo
skm ctnostem (V, 18); nebo zajist nen lovk s to, aby
dostatenm zpsobem Boha ctil, tm mn arci, aby snad
vce inil, ne by initi ml. Avak i pi nbonosti povinen
) S. Alphonsus, Praxis confessarii, cap. 7. 7. n. 112., 113.
**) B. Thomas a Kempis, De imitatione Christi, III, 6, 6.

Bohopocta nepslun.

289

jest lovk hledti si pimenho zpsobu a pslunho

pedmtu; nedbaje povinnho zpsobu he lovk bohopoctou nepslunou, nedbaje povinnho pedmtu he modlstvm a povrou. Hchy vyplvajc z nedostatku nbonosti oznaujeme obecn jakoto bezbonost, a t se dopout,
kdo Boha pokou, jmno Bo nadarmo be, Bohu se rouh,
kleje, svatokrde nebo svatokupectvm he.
P o z n mk a : Nkter katechismy, na p. i pra. katechismus z r. 1874, taj modlstv a povru mezi hchy proti
ve; nynj n katechismus (Velik katechismus ot. 365)
uvd je zcela sprvn mezi hchy, je jsou proti povinnosti
Bohu se klanti.
57. Bohopocta nepslun.

242.
Bohopocta nepslun (cultus indebitus) dl se na dv,
jsouc bud bohopoctou nepravou neb bohopoctou povrenou.
1.
Bohopocta neprav (cultus falsus) spov na nespr
nm nebo vylhanm zklad (odtud jej jmno). Sem spadaj
rzn hchy, najm :
a) Starozkonn obady prohlaovati za zvazn (II, 29);
hch ten jest tk, jeliko zamuje pedobrazen s vplnnm a zlehuje dlo Messiovo.
b) Liv pisvoj ovati si knskou pravomoc a (aneknz)
konati posvtn funkce (celebrovat!, zpovdati, svtosti udlovti ad.); hch to tk, jeliko pachatel ve vci vn a
svat dopout se podvodu. Propad tak trestm kanonickm.
c) Domnvati se, e njakm hnm skutkem lze Boha
ctti; hch tk, spojen s rouhnm.
d) Neprav ostatky vdom vyhlaovati za prav a
k uctn pedkldati; hch tk, zvlt dje-li se z nekalho
elu (na p. ze ziskuchtivosti). Pidvme: vdom, nebo
nevdomost pekonateln neb lehkovrnost sniuje hch ten
na hch pouze lehk, a nevdomost nepekonateln in zbavuje veker hnosti.
e) Vymleti si zjeven a zzraky, a vdom iti je
jakoto pravdu. Hch ten jest tk; pipout vak nepatrnost pedmtu a kles na hch pouze lehk (na pouhou le),
pidvaj-li se ke zjevenm a zzrakm zaruenm nkter
nezaruen okolnosti. Pidvme i zde vymleti si a vdm, mnce tm pvodce nepravho podn a vdomho

290

Katolick mravouka VII, 242.

iitele; nemnme vak lehkovrnho jejich pijmatele a iitele

bona ide, jeliko ti he hchem nejv snad lehkm, velmi
asto pak (pro nevdomost a bezelstnost) vbec nehe.
343.
2. Bohopocta lich neb povrcn (cultus superfluus)
uv zvltnch, nikoliv sice hnch, ale pece nepslunch
prostedkv. Hchy sem hledc oznaujeme nkolika pklady:
Cajus nechce jinou mi slyeti ne jen onu, kter se slou
ped vchodem slunce, nebo pi kter na olti svce tak a
tak sestaveny nebo tm a tm potem umstny jsou,*) nebo
od knze s tm a tm kestnm imnem; Titus nechce jinak
pistoupiti ke stolu Pn, ne jen sm nebo mezi m nebo
mimo mi; knz Sempronius na zven slavnosti pidv
Gloria neb Crdo, akoliv rubriky toho nedovoluj. Zakld-li
se takovto jednn jen na jaksi umnnosti, nazvme tuto
bohopoctu lichou; pipisujeli vak konatel tomuto jednn
njak urit inek, stv se takovto bohopocta povrenou.
Oboj tato bohopocta, i lich i povren, zstv v mezch
lehkho hchu, jeliko pedmt nen hn, nbr jen nepislun, a jeliko dje se obyejn jen z umnnosti neb obmezenosti (anedme: hlouposti); pistupujc vak pohoren nebo
porn vzprn se rozkazm crkevnm mohou ji zvrhnouti
ve hch tk.
Nen vak ani lichou ani povrenou bohopoctou (a arci
tak dnou povrou), pidruj eme-li se uritho sla pi
mch nebo rznch modlitbch, na p. obtujeme-li za nebatk 30 Rehoskch m nebo konme-li noveny a tridua; jen
nesmme se domnvati, e inek zvis na pesnm dodren
sla, a e kad plus nebo minus mlo by nezdar v zpt.
Ze pes to ur se njak slo, jest vc podku; vdy
i crkev na zskn odpustk pedpisuje urit modlitby v uritm potu, a podobn zpovdnk ukld pokn.
Rovn nen dnou lichou neb povrenou bohopoctou,
vzvme-li v uritch tsnch neb nemocch nkterho uritho svtce; neodstavujeme tm nikterak svtcv ostatnch, vzvme vak prv tohoto patrona, ponvad v te tsni neb
nemoci trpl nebo prv v te zleitosti ji astji pomohl.
Nae dvra takto mohutn a my stvme se hodnjmi svt
*) Concil. Trid. sess. XXII. Decretum de observ. et evit. in celeb.
Missae.

Modlstv.

291

covy pmluvy, m tak snze a spe dochzme svch

tueb.
58. Modlstv.
244.
Modlstvm (idololatria) he, kdo tvorm se klan,
vzdvaje jim poctu, kter jedin Bohu nle. Hchu toho dopoutli se a dosud dopoutj se pohan. Psmo svat (na p.
Ps. 95, 5; I. Cor. 10, 20) nasvduje a svat Otcov a spisovatel
crkevn (na p. S. Th. II. II. q. 94. a. 4) u, e pohan klance
se modlm, klanli se dblm; to majce na pamti snadno dovedeme si vysvtliti mnoh pekvapujc kazy pohanskch
vtren a mnoh t. zv. zzraky v nich konan.
Modlstv jest bud skuten nebo jen len. Skutenho
modlstv se dopout, kdo njak modle neb vci stvoen
boskou ctu v pravd vzdv a j se klan; lenm modlsivm he, kdo pesvden jsa o nicotnosti modly zboovan
jen na oko j vzdv ctu, nemn to upmn. Hch ten zahrnuje v sob zaprn prav vry a pedstrn bludnho vyznn (VI, 34).
Dle lime modlstv mysln a nevdom. Modlstv
myslnho (idololatria formalis) dopout se, kdo vdom vzdv
tvoru boskou ctu; jest hchem tkm, af ji jest modlstvm skutenm, af jen lenm. Modlstv nevidom (idolo1atria materialis) jest ono, kter nevdomky ml se v pedmtu
cty; me i za naich dob se pihoditi, jako na p. klan-li se
nkdo hostii nekonsekrovan, domnvaje se, e jest konsekrovna, anebo klan-li se hmot, kter nejsouc ani chlebem
peninm ani vnem z rvy, nebyla platn konsekrovna.
Modlstv nevdom pro nevdomost a nemyslnost svou
arci nen dnm hchem ; avak tkm hchem jest nkoho
k nmu svdti, nebo nkomu k nmu pleitost dvati, nebo
modlstv p se zkonu pirozenmu, a tomu podlhaj
vichni lid bez rozdlu (II, 20). Proto tce by heil knz,
kter by vdom vystavil hostii nekonsekrovanou jako velebnou Svtost.
59. Povra.*)
245.
Pojem povry (superstitio) vykld se ve smyslu irm i um. Ve smyslu irm povrou nazv se kad hch,
*) Dr. Tumpach a Dr. Podlaha, Bibliografie, V, 166170.

292

Katolick mravouka VII, 245.

elc proti prav bohopoct pebytkem, a nle k n tedy

i bohopocta neprav a bohopocta lich neb povren, jako
i modlstv. Obyejn vak pojem povry vykld se ve
smyslu um, a v tom smyslu tak povru vymujeme.
246.
Povra jest snaha, pomoci tajemnch vliv, dociliti mimordnch ink skrze prostedky, kter takovchto ink
nemaj a mti nemohou ani dle pirozen psobivosti sv, ani
dle ustanoveni Boho neb crkevnho.
Povra jest jakousi karrikaturou vry (odtud jej jmno
povra ili pavra), nebo, jak koncil tridentsk (sess. XXII.
Decretum de observ. et evit. in celeb. Missae) d: verae
pietatis falsa imitatrix". Odv se rouchem nbonosti, podstatou
vak od n naprosto se li. U lovka jev se jednak jakoto
povren smlen, jm lovk domnv se, e pomoc jakchsi
tajemnch vliv lze dociliti ink mimodnch, jednak ji
jakoto povren konni ili pokus, tmito tajemnmi vlivy
mimodnch ink dociliti. Prv jest zkladem druhho,
druh vsledkem prvho, ob vak prozrazuje snahu prolomiti
hrz lidskmu vdn a psoben poloenou; proto dme ve
vmru: snaha. lovk povriv uv prostedk pirozench a chce tak obyejn dosci ink pirozench, ale
arci mimodnch; on v, e prostedky, jich uv, nepsob
v du pirozenm, ponvad pipisuje jim inky, kterch dle
prodnch zkonv a dle pirozen pinnosti vbec nemaj a
mti nemohou (proto klademe do vm ru: mimodnch
ink, a dle: dle pirozen psobivosti sv nemaj a mti
nemohou). Nen tedy jinak mono, ne e oekv psoben
nadpirozen (nebo alespo mimopirozen, ba i protipirozen,
pomoc tajemnch vliv). V tom jet nespov zloba povry, e vbec oekv psoben nadpirozen, jeliko toto
jest nejen mon, nbr i (arci jinde) skuten; ale v tom
spov zloba povry, e oekv psoben nadpirozen a
chce je pmo i vyvolati, a e uv k tomu prostedk, kter
ani dle vle Bo (jako na p. svtosti), ani dle ustanoven
crkevnho (jako na p. svtostniny) danch ink nemaj
a mti nemohou (proto ve vmru : ani dle ustanoven Boho
neb crkevnho).
247.
Tyto pak jsou podstatn znaky snahy povren'.
1. Uv prostedk nezpsobilch, kter (jak ji vyloeno) ani dle pirozen psobivosti sv ani dle ustanoven

Povra.

293

Boho neb crkevnho danch ink nemaj a mti nemohou.

2. Prostedky sv vybr dle uritch pravidel pedem
ji stanovench a za uritch rznch okolnost pesn a podrobn oznaench, mstnch, asovch, selnch a jinch, kter
po rozumnm uven a dle zkuenost dosud nabytch k danmu inku nikterak nepispvaj a pispvati nemohou.
Pes to vak pece lp na tchto bezcennch podrobnostech
s tm pesvdenm, e nejmen nedopaten v zpt m
nejen nezdar celho ponn, nbr zaast i jin jet zhubn nsledky.
3. Pesvdena jest, e pesn a pln dodren vytench
podmnek zaruuje inek jist a neklamn, kter (bylo-li ve
dle pravidla dn vykonno) bud jak bud dostaviti se mus.
248.
Z toho ji vidme, jak jest to zlomyslnost, povru
srovnvati s vrou a nbonost, ba snad i ztotoovati je.
Kesan krop se na p. svcenou vodou nebo uvaje rznch
devocionli oekv sice, e doshne nejen duchovnch, nbr
zaast i asnch dober, ale oekv je s nadj v pravd
kesanskou, odevzdvaje se do vle Bo. Y, e dobra ta
nepochzej z prostedkv uvanch, nbr z dobroty Bo; nen
zkostlivm v pin rznch okolnost, vda, e nezle
na tchto podrobnostech, nbr jen na zbon dve, a hlavn:
neoekv neomylnho psoben uritm smrem, nbr v,
e Bh ve sv moudrosti mu udl, co mu v pravd ku blahu
prospv.
249.
Povrec pipisuje psoben prostedk tajemnm
vlivm,, jakho rzu vliv ten jest, rzn lid arci rzn
si vykldaj. Jedni vd nebo alespo tu, e zavld zde
psoben duch pekelnch. Jin v v existenci tajemnch
bytost lidem bud ptelskch nebo neptelskch, jimi oivuj vodu, vzduch, ohe, zemi, hory, propasti, doly, lesy,
pout, bainy atd., bytosti to rozumn, duchov (lid je prost
nazv duchy), ale spolu i tlesn, v rznch podobch se
jevc, lidem ponkud podobn, ale lid daleko mocnj. Jin
opt vzvaj njak obskurn svtce, nkdy vak pipisuj
inky dan pmluv pravch svtcv a andl, ba i pmmu psoben Bomu. A jin konen v, e v tom nco
je , e to nen jen tak samo sebou, ale nezkoumaj ble,
jak by to byl vliv, a vbec ani o tom nepemlej.

294

Katolick mravouka VII, 249.

Jest nm tedy zkoumati, zdali pedpokldan vliv jest

i nen mon, a odkud pochz. kol ten pipad katolick
vrouce; my zde prost jen opakujeme, emu ona u, dkazy
j ponechvajce. Vedeni pak vdou tou dme :
250.
1. Oekvan mimodn inek prostedk nezpso*
blch a povrivch
a) nelze pikldati Bohu. Povrec domnv se, e prostedky pibran psob neomyln, bud jak bud, ex opere
operato; Bh vak nikde a nikdy takovho spolupsoben neustanovil a nepislbil (naopak, povru zakzal), af nic nedme, e pece nelze Boha ke konn zzrak pinutiti.
b) Nelze je j pikldati ani Rodice Bo, ani (dobrm) andlm, ani svtcm a svticm v nebi, jeliko nelze za to mti, e
by chtli pomhati ve vcech, kter vli Bo se p; at nic
nedme, e by jich bylo nedstojno, kdyby kadho povrenho zavoln poslouchati mli.
c) Nelze je j pikldati dusm v oistci ze stejnch dvod;
k emu jet pistupuje vzanost du tch.
d) Nelze jej pikldati dum do pekla zavrenm, jeliko
tm naprosto se nedostv potebnch k tomu sil.
e) Nelze je j pikldati njakm tajemnm duchm nebo byto
stem (Vil, 249), jeliko neexistuj.
251.
2. Oekvan mimodn vsledek povretnho prostedku me bti psoben blem; nebo
a) blovo poznn a vdn daleko vynik nad poznni
a vdni lidsk. Je i dbel andlem, af padlm ; a byt i poznn jeho hchem bylo seslabeno, pece zstv andlskm,
a tud i dokonalejm, ne pirozen poznn lidsk. Nad to
dbel nen podroben nedostatkm tlesnm a smyslovm.
Jemu nepek vzdlenost prostorov; me tedy zcela dobe
pozorovati udlosti na rznch neb vzdlench mstech sbhl
a zostenm svm pozorovnm me mnohch vc postehnouti, kterch lovk postehnouti neme. Byl svdkem dvn
minulosti, a v mnoho, o em my jen nepln z historickch
pramen se dovdme; jeho pamt neopout, on nezapomn.
To o minulosti a ptomnosti; ale jet vce ped ns v hdn o budoucnosti, nebo bohatm materilem vdomost vyzbrojen, a znaje mnohou nm neznmou pinnou souvislost,
me mnoh budouc vci pedpovdat!, jich lovk ani tuiti
nedovede. A tak nen dn pochyby, e dbel o tyto sv

Povra.

295

vdomosti s nktermi lidmi sdleti se me. Avak vevdoucim bel nen a bti neme; najm nedovede poznati lidsk
mylenky, nebylyli tyto njakm (at i nedokonalm) zpsobem na venek projeveny, a nedovede pedpovdat!, co jen
na svobodnm rozhodnut Bom neb rozumnch tvor zvis.
b) bel jest s to, aby vykonal mnoh vci, kterch lovk vykonati nedovede. M (jak prv vyloeno) mnohem vce vdomost ne lovk a me z nich titi (jako obdobn lovk
prodnch zkon znal vce dovede, ne lovk jich neznal);
a nad to andlskou svou pirozenost jest prost mnohch tlesnch i prostorovch pekek, jim lovk podlh. Tak
nen vyloueno, e zn mnoh prodn sly, kterch my dosud
neznme, e nae nynj a zajist i budouc vynlezy jemu
ji dvno jsou znmy. bel me s msta na msto rychle
pechzeti, na nerozumnou produ psobiti, fysick tlesa
peneti nebo jimi hbati, do uzavench prostor vnikati,
viditelnou podobou se odvati; me psobiti i na lovka, a
to teba i proti jeho (lovkov) vli, na p. rozhrat! jeho
obrazotvornost a ve, pedstrati mu peludy a klamy, ba
me klamy ty zviti, ipse enim satanas transfigurat se in
angelum lucis" (II. Cor. 11, 14). Nepodlh tak dn pochybnosti, e zpsobem tm me nkterho lovka v zmyslech
jeho podporovati a jemu pi konn podivnch vc pomhati.
Avak vemohoucm bel nen; zzrak. Mdnch bel konati
neme (S. Th. I. q. 114. a. 4.), sila jeho sta jen na kouzla;
najm nodovede vzksiti lovka mrtvho, nebo podstatn
promniti tlo lidsk.*)
252.
3. Vdomostmi svmi a silou svou me bel podporovati lovka, ale nemus. I bel, a ve zlm utvrzen,
pece jest duch svobodn; a tedy povrec namnoze mn, e
jeho povren prostedky psob jaksi ex opere operato" a
e jimi dle libosti me bla citovati, nebo e od nho njakch slueb docliti lze, nen tomu tak; pomh-li bel,
pomh dobrovoln, veden nenvist proti celmu lovenstvu. Dme-li vak, e dbel jest duch svobodn, dluno
pidati, e pece neme psobiti, ne pokud Bh dopout.
*) Odkazujeme tedy do e bjek ony rzn povsti, dle kterch
kouzelnci a kouzelnice dovedli sebe neb jin pemniti na zvata neb
jin pedmty, a pak zase v pvodn podobu se vrtiti (po ppad jinm
ji vrtiti).

296

Katolick mravouka VII, 252,

Vak tak zkuenost u, e pes vechno pevn pesvden

povrench lid jejich prostedky nkdy psob, nkdy nepsob, e tedy dbel nkdy pomh, (a nehrajeli nhoda),
nkdy nepomh, a e proti skrovnmu potu ppad podaench stoj mnohem hojnj poet ppad nepodaench.
353.
4. M-li njak prostedek mimodn a podivn
inky, kter si dle obvyklho bhu vc nedovedeme vysvtliti, hdejme vdy pedem na psoben pirozen. Pirozen
psoben a pirozen pinn souvislost jest pravidlem, nadpirozen psoben jest vjimkou, a proto v pochybnosti soudme na pirozen psoben potud, pokud nadpirozen psoben nebylo nade vi pochybnost dokzno (III, 73). Zvlt
vak soudme na pirozen psoben, jestlie prostedek njak,
teba by vyadoval uritch asovch, mstnch a pod. okolnost, m urit vsledek, a jej kon kdokoliv a kdekoliv a
kdykoliv. Nezapomnejme, e i pes pokrok vd pece jen
nae znmosti prodovdeck atd. jsou nedokonal, a e leccos,
co by pedkm naim bylo podivno, nm jest pirozeno, a e
tak zajist leccos, co nm jest podivno, potomkm naim
snad pirozen se vysvtl.
354.
5. Je-li vak nade vi pochybnost jisto, e inek
njak pirozenm zpsobem vysvtliti se ned, nevhejme piznti monost psoben nadpirozenho.*) Dme: nade vi pochybnost, mnce tm, e vekeren klam a mam jest naprosto
vylouen.**) Dme : pirozenm zpsobem vysvtliti se ned ;
nikdo nenamtej, e vdy nae jet nepokroily dosti daleko
(v. pedel odstavec), nebo jsou pece vci, kter prostm
rozumem poznati lze (tak jako k seznn, e stal se zzrak,
nen nm teba vdeckho vzdln, nbr zdravch pozorovacch smysl) a jich nadpirozen rz jest zejm. Pak
arci nememe jinak ne (ex VII, 250. 251.) souditi na psoben belsk, zvlt pozorujeme-li, e zjevy ty smuj k clm s pravou nbonost a mravnost nesrovnatelnm.
355.
Z pedeslanch dogmatickch vah vyplvaj tato
mravoun pravidla.
*) Kdo popr monost nadpirozenho psoben, popr zrovei
monost zzrak.
**) Jak velik opatrnosti jest tu zapoteb, dokazuj mnoh spiritistick produkce, kter opatrnmi pozorovateli prohlaovny byly za zjevy
nadpirozen, a pozdji ukzaly se bti klamem.

Povra.

297

1. Nen ani povrou ani hchem, vyvolvati zjevy a inky

podivn a nevysvtliteln, nebo pomhati pi vyvolvn jich,
nebo jakmkoliv zpsobem astniti se ponn takovho,
dokud rz ink, tich (zda pirozen i nadpirozen) nen vyjasnn. Ponn takov jest i tenkrte jet dovoleno, kdy
ji zavld oprvnn pochybnost (ale nic vce), zda inky
ty jsou rzu pirozenho i nadpirozenho, jeliko domnnka
jet mluv pro rz pirozen; pece vak rad moralist, aby
astnk, pochybuje-li ji o pirozenm i nadpirozenm rzu
zjev, nadle alespo v mysli proti kadmu belskmu vmovn se rzn ohradil (protestoval), po ppad i soukromho
exorcism uil.
256.
2. Nen dovoleno vyvolvati zjevy a inky rzu nade
vsi pochybnost nadpirozenho, nebo pomhati pi vyvolvn
jich nebo astniti se takovho ponn, a to ani tenkrte,
je-li rz nadpirozen sice dokzn, ale je-li doposud sporno,
zda dobr i zl mocnosti v nm psob. Domnnka tu hd
na monost (a po ppad i skutenost) vliv belskch, je
vyvolvati, ano i jen pipoutti a umoovat! hno je s t; na
hchu nieho nemn, i kdy astnk proti belskmu vlivu
se ohrauje, jeliko prv jeho astenstv nicotnost tohoto
protestu dokazuje.
257.
Pichzme nyn k otzce, jakm hchem povra
jest. Hledme v prvn ad k povrenmu konn. Chtje prolomiti hrz dem Bom mu poloenou obrac se povrec na
vy mocnosti, jimi jedin dmonov mniti se mohou.
Toto domhn se vlivu dmonickho nazvaj bohoslovci po
pkladu sv. Tome Akvinskho (S. Th. II. II. q. 122. a. 2.
ad 3.) factum cum daemone ; nelze vak pehldnout!, e
nzev ten nikterak nepilh, jeliko pi vylenm ponn
nelze mluviti o mluv s dblem v pravm toho slova smyslu
(jak je prvnci vykldaj). mluva pedpokld obapolnou
dvru a jakous takous jistotu, e dodr se, co umluveno,
nebo e existuje njak tribunl, kter by dodren mluvy
vynutiti mohl, byla-li poruena, neb alespo (kdy ji nic
jinho) vdom, e strana nevrn proti sv povinnosti he.
Avak toho veho se nedostv! Zda me lovk dvovati
blu, otci li, odvkmu nepteli lovenstva ? A kdy bel
nestl v slov, kde jest jak soud, ped nm by mono bylo
vynutiti na nm vrnost? i chce snad lovk appellovati na

298

Katolick mravouka VII, 257.

jeho svdom ? A s druh strany: co me lovk nabzeti

dblu? Snad svou dui a sv spasen? K tomu neteba dblu
teprve mluvy, jeliko kadm tkm nevyhlazenm (neodputnm) hchem due lovkova vn zhub propad. Ale
i kdyby nadobro lovk a dbel v mluvu veli, mluva ta
(jako vechny mluvy o vcech nedovolench) jest neplatn,
a lovk nen ani povinen ani oprvnn ji dodreti; a nic
nedme, e lovk kad chvle, teba i v poslednm okamiku
ivota me dti se na pokn, ani by mu (i pes mluvu)
dbel v tom brniti sml.*) Proto po esku pce naprosto
poutme vraz pactum a dme radji, e poverec vybz
dbla k soukonu. Vybz pak jej bud pmo a vdom, nebo
jen nepmo (a nkdy i nevdomky).
258.
1. Pmo a vdom vybz dbla k soukonu (pactum
expressum seu explicitm), kdo uv slov neb konv, o nich
soud, e jimi lze dbla zavolati (citovati) neb jeho pomoc
neho neznmho se dopditi nebo neho mimodnho se
dodlati. Je to povra dovren **) a hch velmi tk (peccatum
grave, inter gravissima collocandum); nemn nieho na vci,
zdali dbel dost povrcovu vysly a jakoto prav simia
Dei svou pochybnou pomoc na rzn povren ren a konn ili na sacramenta diaboli pout, nebo zdali dbel,
i kdy povrec vem obadm* svdomit vyhovl, k pomoci pohnouti se ned. Na vhu pad jedin dovren zloba
povrcova, kter sna se v zk spojen vejti s nejhlavnjm neptelem Bom a daje na nm proroctv a zzrak,
prohlauje jej za rovna Bohu. Hchem dovren povry vak
he nejen kdo vybz dbla k soukonu, nbr i ten, kdo jin
duchy, at dobr a zl, vol k soukonu, jeliko neme
pehldnout!, e dan a oekvan vsledky jen dblem
zpsobeny bti mohou a volan duchov jen dbly jsou. Je-li
vak o rozdlu mezi dbly a tmito duchy pesvden, me
zloba hchu jeho ponkud se mrniti; ale i pes toto zmrnn
hch jeho zstv hchem velmi tkm.
*) Odkazujeme tedy do e bj rzn povsti, dle kterch Faust,
Twardowski atd. veli v mluvu s dblem, a nepoprme, e snad
mnoh zaslepenec takovto spolek s ertem chtl uzavit, a potom
domnval se, e mu pomoci nen.
**) Nazvme ji proto dovrenou, ponvad v sob chov oboj
moment povry, i formln i materiln.

Povra.

299

259.
2. Nepmo vybz bla k soukonu (pactum tacitum
seu implicitum), kdo nemn sice vybzeti ani bla ani jakhokoliv jinho ducha k soukonu, ale pece uv slov a konv,
o nich soud, e jimi dosci lze mimodnch ink, jakch
by pirozenou cestou nebylo mono docliti. Ponn takov
nazvme povrou pedmtovou; a toti chyb j formln
moment povry (konatel nepoml na blv soukon), pece
shledvme pi n materiln povren moment, jm prv
jest uvn prostedk, je pirozenm zpsobem danch a
oekvanch ink nemaj a mti nemohou. Pojmme-li vc
akademicky, jest i pedmtov povra hchem tkm, jeliko
konatel v, e danch a oekvanch ink pirozenou
cestou docliti nelze, e tedy neme bti prost alespo jakhosi
tuen o spolupsoben vych a tajemnch mocnost (tedy
bl); at nic nedme, e i pi pedmtov pove povrec
blu poskytuje vtanou pleitost, by mohl piplsti se. Piblmeli vak k jednotlivm ppadm povry pedmtov,
jak se s n v ivot lidskm obyejn setkvme, ili posuzujeme-li ji prakticky, nezbv ne nezdka tento psn
sudek ponkud a snad i dosti znan pozmniti a umrniti.
Zaast toti povrec nemysl tak logicky, jak tu prv vyloeno, ba snad ani nedovede domyslit! se nej krajnjch
dsledkv o soukonu dmonickm. On v inu svm tu sice
nco zvltnho, nco neobyejnho, v, e inek oekvn nen jen tak sm sebou, nbr e nco v tom
vz ; co vak jest pinou, nev. Nemate ho, e to nev;
vdy pece jest jet mnoho jinch vc, kterm on tak nerozum. Proto mono u nho pedpokldati nevdomost, nkdy
zavinnou, nkdy nezavinnou. Ba obyejn bude mono pedpokldati i vce: mono za to mti, e povriv lovk by
se zhrozil, kdyby vdl, e kenho inku jen blovm
soukonem docliti lze. Proto obyejn povra jen pedmtov
mrn se na hch pouze lehk, ba za zvltnch polehujcch
okolnost, jako na p. pi nedostatenm neb pochybenm
vzdln, nebo v ppad, kde povrec dosud nebyl dostatenm zpsobem o povrenosti pouen, povra jeho vbec
ani za hch pokldati se neme. V takovm ppad meme konatele viniti z lehkovrnosti, poetilosti, nevzdlnosti, ba snad i z obmezenosti a hlouposti, nikoli vak ze
hchu.

300

Katolick mravouka Vil, 260.

360.
Mezi povrami ryze pedmtovmi vyaduj zvlt
mrnho posouzen povry lidov, je dd se z pokolen na
pokolen, a se ivotem lidu, zvlt venkovskho, bezmla
srostly. Nkter z nich bhem asu svho povrenho rzu
pozbyly a zmnily se na jaksi lidov ren a lidov obyeje;
ani lid sm v n mnoho nev, ale z jaksi piety ku pedkm a z jakhosi zddnho konservatismu na nich lp. Nkter z nich jsou snad bezcenn a bezvznamn, ale jin zase
jsou krsn, dce nelenou, pirozenou poesi. Bylo by pemrtno, viniti je ze hchu teba jen lehkho; bylo by zbyteno, ba i kodlivo vymtati je. Duchovnmu sprvci pln
sta, upevn-li kesansk vdom svch svencv, a vysvtl-li
jim, e podobnm renm a zvykm nelze dnch zvltnch
ink pipisovati; lid pak vlastn zkuenost veden snadno
to pochop a uv.
361.
Jet jest nm zkoumati, zdali a jakm hchem jest
pouh a prost povren smlen, kter povriv lid v mysli
chovaj a v ei sv jev, ale skutkem ho neprovdj. Sem
hled jednak vra v rzn bjen bytosti (VII, 249) a straidla, vodnky, sktky, polednice, vly, rusalky, lesn eny a
mue, bludiky, ohnive, plivnky, vlkodlaky a pod.; dle
nzor, e nkte hnci po smrti sv nedochzej pokoje,
nbr trestem za hchy sv na uritch mstech a v uritch
dobch obchzej a stra, a e nkdy mono vysvoboditi
je ; konen pesvden, e nkte lid dovedou arovati.
Toto povren smlen vznik z nedostatenho vzdln a
z nedostaten, ba pmo i pochyben vchovy. Ji od dtstv
svho slchal povrec podobn bchorky od lid starch a
uvil jim; snad kdj jet dttem byl, stravaly ho jeho
opatrovnice, a takov dojmy trvaj pak dlouho a jsou pevn,
i jest k tomu zvltn energie zapoteb, setsti je, a mlokomu se to zda. K tomu jet u mnohho pidv se zku
enost, e na vlastn oi vidl nebo na vlastn ui slyel,
co mu rozhranou obrazivost a smyslovmi klamy a peludy
bylo nalhno. Tim pak nejen on sm ve svm bludu jest
utvrzen, ale utvrzuj se v nm i jin, vn berouce jeho o tom
vypravovn. Yidno tud, e povren smlen v jdru svm
jest omyl a blud, a to jet nezdka nezavinn; nevdomm
bti nen pak hchem (I, 58). Tud jen prost uven bchorkm prv vylenm ili pouh prost povren smlen

Povra,

301

nen dnm hchem, ani lehkm (ovem vak zasluhuje jinch

censur, na p. slep lehkovrnosti, poetilosti, obmezenosti,
hlouposti). Dme: pouh a prost povren smlen ;
nedme vak: tvrdojn na bludu setrvn. Byl-li toti povrec dostaten a astji ji, a to od osob, kterm by
dvovati mohl a ml (na p. od duchovnho sprvce neb
jinch uvdomlch katolk), pouen, a trv-li pece tvrdojn na svm bludu, nebyl by zajist hchu prost, alespo
lehkho, a pi vnm nebezpe kodlivch nsledkv a umnn nepodajnosti po ppad i tkho, zvlt stavi li bludy
ty i na rove pravdm zjevenm (co ji el proti ve).
Dme dle: pouh a prost; nebo -li nkdo tylo bludn
bchorky sv a vzbuzuje li i v jinch nesmyslnou bze ped
straidly, kterou sm trp, kod takto blinm, a dle kody
jim zpsoben nebo alespo dle pravdpodobnosti t kody
he lehce nebo tce. Pidejme, e tak el proti lsce
k blinmu i proti spravedlnosti, vypravovati o njakm nedvno zesnulm nebotku, e stra.
262.
Pistupujeme nyn k kolu, promluviti o nkterch
zpsobech povry; pravme: o nkterch, jeliko naprosto
nemono jest vyloiti vechny jej zpsoby. Znal zajist star
vk mnoh povry, je nyn dvno ji vyhynuly; za to vak
povstaly nov, dve neznm. Z povr nkter jsou jaksi
obecn, jin vak spe jen nrodn, ba jen krajinn, pizpsoben povaze lidu toho kterho kraje; jin povry m horal,
jin obyvatel stepi, jin nmonk, jin vojn, jin hornk atd.,
ba nkter tvo si jednotlivec sm. Tato rozmanitost vak
nevad, nebo povry (jakoto hchy) mezi sebou druhov se
neli. Proto pn zpovdi obyejn sta vyznati se ze hchu
povry, a pidati jen tolik, co teba jest, aby zpovdnk
mohl rozpoznat!, zda b o hch tk i jen lehk. Dme
arci: obyejn, pipoutjce vjimky; nebo zvlt pi
pmm a vdomm vybzen dbla k soukonu bude nkdy
nutno oznaiti tuto okolnost, aby zpovdnk poznal, zdali tu
neb jet o jin hchy, a myslm, e nezpovdal by se
pln spiritista, kter by se zpovdal jen z povry a o spiritismu by pomlel.
Po zpsobu svm daj se vechny povry seskupit!
v tdy dv: hdn a ry, z nich prvn smuje k seznn
vc neznmch, druh pak k proveden vc jinak nemonch

302

Katolick mravouka VII, 262.

neb obtnch. Pojednme o nich ve statch nsledujcch, a

pdavkem promluvme o okkultismu, pove to nejmodernj.
60. Povren hdn.
263.
Povren hdni (divinatio) jest snaha, pomoci vliv,
tajemnch dovdti se vci budoucch neb neznmch.
264.
Tato povra byla za starch dob velmi rozena, a
dle rznch prostedk, jich se pi n uvalo, dlila se na
rzn odbory. Oracula ili vtby vydvaly se ve vtrnch
pohanskch, pythonismus tzal se posedlch, geomantie, hydromantie, aromantie, pyromantie hdala dle pzrakv a znamen
pozorovanch na tyech ivlech, tedy na zemi, vod, vzduchu,
ohni, nekromantie citovala mrtv, augurium a auspicium*) pozorovalo skek a let ptk, haruspicium ptralo ve vnitnostech
obtovanch zvat, chiromantie a physiognomie **) z rh
v ruce a ve tvi pedpovdala, co se t kter osob pihod,
astrologie***), stavc horoskop a zkoumajc konstellaci a vldu
planet, prorokovala budouc osudy, oniromantie vykldala sny,
sortilegium ) uilo dle hozench kostek pedpovdati budoucnost, a velik vhy povalo omen ili znamen, kter dle
toho, zda bylo faustum i infaustum, vtilo tst i netst.
365.
Kdy kesanstv poalo se iti, nkter z tchto
povr pominuly, jin vak zstaly a mnoily se, ba nkter
1 Psmem svatm chtly doloiti domnlou oprvnnost svou,
k tomu poukazujce, e hvzda vedla mudrce k novorozenmu
Spasiteli, e ve Starm i Novm zkon Bh skrze sny zjevoval svou vli, a e losem rozdlena byla zem zaslben
*) Nen povrou, z letu a skeku ptkv a z pohyb rznch zvat
souditi na budouc poas nebo vlhkost krajiny, jeliko je zde pinn
souvislost pirozen.
**) My nyn vykldme nzev physiognomie v jinm smyslu a
mnme jm umn, dle tahv a vrazu oblieje souditi na povahu lovka;
umn to nen povrenm, za to vak velmi asto klamnm a nebezpenm a bv nezdka pinou nespravedlivho posuzovn.
***) Nen povrou, ze zvltnho vzezen nebeskch tles (na p.
m-li msc kolo, jasn-li svt a pod.) souditi na budouc povtrnost, jeliko
pirozen pinn souvislost jest patrna; ale povrou jest, viti, e komety
vt vlky, vrady, mor a pod.
) V kanonickm prvu m sortilegium ponkud jin vznam,
a zna to, co nae maleficium ; proto tak kouzelnci a kouzelnice
(magi et sagae) nazvaj se v kanonickm prvu: sortiarii et sortiariae

Povren hdn.

303

jako i zvolen apotol. Tvrzen o hvzd dobe odmt svat

pape eho (Brev. Rom. die II. infra oct. Epiphaniae), ka,
e nedila hvzda osudy boskho Dtte, nbr bosk Dt
dilo hvzdu, a e, kdyby od hvzd ml zviseti osud lidsk,
lid v stejnm miku zrozen musili by mti stejn osudy, co
ovem nen pravda. Vykladam sn pipomn pape Benedikt XIV., e ppady, kde by Bh vli svou snem zjevoval,
jsou velmi dk; z uebnic psychologickch vme (na pklad
Kadevek, str. 289), m sny jsou, a e z nich mono souditi
na vlastn ivot duevn, ba po ppad i na kazy ve vlastnm
tlesnm stroj, nikoli vak hdati na sv neb ciz osudy
budouc (sn lh). To jet dodati meme, e chce-li
Bh vli svou snem projeviti, jist se postar o to, aby omilostnnec tak zejm poznal, e Bh k nmu mluv. Tot d
se ci o losech a znamench; mimodn zjeven Bo ,jsou
velmi dk, a chce-li Bh. njakm mimodnm znamenm
projeviti svou vli, jist se postar o to, aby ono znamen
jakoto bosk znamen poznno bylo.
366.
Nejobyejnj hadastv, kter nyn se provdj,
jsou: vykldn sn, vykldn karet, uvn kouzelnho
proutku, hledn poklad, vc ztracench neb ukradench,
hledn namtkou v bibli neb knize modlitebn neb planeti neb
jinch jakchkoliv knihch, tahn planet a sel, hledn zlodj neb kdc rznmi hadaskmi praktikami, slvn olova
neb jinch kov v pedveer tkrlov, spoutn skopek
po vod, povry tdroveern, vnon, novoron, tkrlov,
paijov, velikonon, siunovratn, pozorovn rznch kaz
bud schvln vyvolanch nebo nahodilch (kdo by je mohl
vechny uvsti!), a to bu jen v urit dny nebo kdykoliv,
strach ped neastnou tinctkou, znamen zlovstn (rny
v nbytku, setkn se s babou nebo knzem, zajc bc pes
cestu), vra ve dny astn a neastn (ptek) atd. atd. Nejmodernjm a nejrozenjm hadastvm jest spiritismus.
367.
Zkoumajce, jakm, hchem hadacstvi jest, opakujeme
a pikldme pravidla v pedelm paragrafu vyloen. Tce
he (povrou dovrenou), kdo zaneje se povrenm hdnm m za to, e danch a oekvanch vdomost pomoc bla neb nkterho jinho ducha neb njak vy bytosti zsk neb zskati me, a jich tmto zpsobem nabti
chce. Hch se nikterak nemen, ba spe jet stuje, u

304

Katolick mravouka VIT, 267.

vli hada ke svmu nekalmu umn pedmt svcench

neb ehnanch, relikvi a pod. Nkdy vzv povriv hada
rzn svat, uv uritch modliteb a pod. Jsou-li to svat,
0 kterch nikde nev (a nejmn povrec sm), nevhme
souditi na povru dovrenou, majce za to, e prv tak jako
za modlou, tak i za obskurnm svtcem dmon zcela dobe
krti se me; takov ponn jest hchem tkm (zvlt
je-li tak modlitba dle toho), a leda snad bezmezn hloupost
by hch ten na lehk sniti mohla. Vzv-li vak prosebnk
skuten svtce, kter i katolick crkev ct, a uv-li modliteb jinak nezvadnch, pihlejme, zda shledvme znaky
VII, 247. uveden; je-li tomu tak, b o povru pedmtovou,
nen-li tomu tak, nelze vbec mluviti o pove, zvlt mn-li
konatel danou vdomost jen si vyprositi, a v-li pedem, e
1 s nezdarem potati mus.
Jindy povrec nevybz ani bla ani njakho jinho
ducha ani svtce k vyjeven vc neznmch, tak e nelze
ho viniti z povry dovren; ale uv prostedk, kter
po pirozenosti sv zejm jsou nezpsobil k seznn vc
tajnch neb neznmch. Tu b o povru pedmtovou, kter
dle pravidla VII, 259. se posoud, a pokud v inu nic vce
nevz, ne pouh a prost pedmtov povra, snadno na
hch pouze lehk se sn. Opatrn arci pidvme: pokud
v inu nic vce nevz ; nebo prv k povrenmu hadastv pidruuj se nkdy velmi blzk pleitosti ke hchm
proti spravedlnosti, proti lsce k blinmu a proti jinm ctnostem, a tu ji nelze ci, e v inu nic vce nevz, a nelze
souditi na polehujc, nbr na Pitujc okolnosti. Objasnm
pkladem, co jsem ekl. Jen z lehkho hchu vinm dve,
kter povrenm hdnm se chce dovdti, zda se letos vd
i nevd; ale z tkho hchu vinm hospodyni, kter povenm hdnm se chce dovdti, kdo jejm kravm udlal,
a z tkho hchu vinm hospode, kter povrenm hdnm sna se vyptrati zlodje nebo vyzkoumati poctivost
eldky.
368.
Zda dovoleno jest na zkouku zabvati se konem,
jen se zd bti povrenm hdnm? Odpovdajce lime.
B-li o kon, pi kterm dle zkuenost dosud nabytch, dle
vdeckho rozpoznn a dle soudu zdravho rozumu, mezi prostedkem, jeho se uilo, a danm poznnm dn pirozen

Povren hdn.

305

souvislosti pinn nen a bti neme (na p. vykldn karet

nebo slvn olova k poznn budoucnosti), vme arci pedem
e kon ten nejen zd se bti povrenm hdnm, nbr e
skuten jm jest, a pak ani pokus na zkouku nen dovolen,
at nic nedme, e zkouka takov jest naprosto bezeln.
Bli vak o kon, pi kterm (teba jen z negativnch dvodu) nen naprosto vylouena monost pirozen souvislosti
pinn nebo jakkoli jin pirozen souvislosti (na pklad
pozorovn povtrnosti dle rznch znamen, hledn vody
kouzelnm proutkem), nelze proti dovolenosti pokusu nieho namtati, zvlt dje-li se pokus za tm elem, aby
bylo najisto postaveno, zdali prostedky, jimi pokus se dje,
pipisovan jim inek maj i nemaj. Nkte moralist rad,
aby experimenttor pi pokuse proti kadmu vmovn se
dbla protestoval (po ppad i soukromho exorcism uil),
ale nen toho teba; vn snaha seznati pravdu experimenttora a pokus jeho s dstatek chrn.
269.
Zda dovoleno jest pro ert a zbavu provdti njak
kon (nebo astniti se ho), kter vn provdn byl by povrenm hdnm? Odpovdme: Kdo skuten povrenm
hdnm nidn vry nepikld a o jejich przdnot jest
pesvden, neme arci tak heiti povrou, a proto mono
in jeho pokldati za bezhn, a nepidv-li se k nmu
z okolnost njak zloba jin, m mnme zvlt pohoren
osob jinch nebo svdn jich k povrenmu hdn. Pidejme, e^peasto ji se stalo, e kdo s potku s povrenm
hdnm si jen zahrval, pozdji je brval vn a docela mu
propadl.
270.
Nebude od msta, nkter modern povren hdn
kasuisticky probrati.
Vykldn sn. Odkazujce k VII, 265 dodvme: Tce
he, kdo na njakm uritm mst nebo v uritou hodinu
nebo za uritch obad (na p. kaje njak povren prpovd a pod.) ke spnku se ukld, doufaje, e ve snu pouen bude dblem nebo njakm jinm duchem; to povra
dovren. Hch ten nyn asi bude ji dk; v novjch dobch astji se vyskytuje prost vra ve sny, jakoto povra
pedmtov. Mnoz lid dle sn soud na budoucnost, szej do
loterie a pod. Lide ti daj nco na sny a v v n, ale vra
jejich, tak asto ji sklaman, nen a neme bti pli pevnou;

306

Katolick mravouka VII, 270.

ba u mnohch loterist i to pozorujeme, e jen proto szej

podle sn, ponvad nemaj nic jinho, z eho by sla vybrali.*) Proto obecnou vru ve sny (tak jak nyn mezi lidem
se vyskytuje) mme obyejn za hch jen lehk, ba nkdy
i za in bezhn.
Vykldni karet. Tce he, kdo vykld karty doufaje,
e dbel nebo nkter jin duch jej kartami pou. Takovto
dovren povra bude asi d k ; za naich dob vak mnohem
astji vyskytuje se vra v karty jakoto povra pedmtov.
Povrec sm nedovede ci, pro kartm v ; jenom tolik
v, e vykldati karty nedovede kad, e jest teba k tomu
zvltnch karet, a jet vce zvltnch dovednch vyklada
(i spe vykladaek), mezi nimi nkte dovedou vce, jin
mn. Tce he, kdo z emesla (at za penze, af zadarmo)
karty vykld; nikoliv proto, e by sm v njak belsk
neb nadpirozen vliv v kartch vil, nbr proto, e zkazniky sv k pove svd, je namnoze obelhv a id, vroky
svmi v netst vhn, v nich neoprvnn nadje nebo bezdvodnou hrzu rozncuje, podezen proti jinm osobm bud,
rozbroje v rodinch a mezi pteli psob atd. To plat o emeslnm vykldn karet; jinak vak nechceme z tkho
hchu viniti toho, kdo tu a onde (a teba i astji) sob neb
jinm karty vykld; ale lehkho hchu sotva asi bude pros.
ertem a zbavou vykldati karty jest bezhno, a jestlie
ani vyklada ani posluchai vkladu nepikldaj vry.
Kouzeln proutek zhotovuje se z lsky nebo vrby. Hledati
jm poklady, meznky, ztracen neb ukraden vci ba i zlodje jest povra, ponvad kouzeln proutek pirozenm zpsobem takto psobiti neme; zda vak kouzelnm proutkem
lze nalzti vodu **) nebo kovy v zemi ukryt, neslu nm roz
*) Nejlep toho dkaz jest, e stane-li se nkde njak vrada neb
loupe nebo poprava nebo nco jinho, co vzbud pozornost lidu, lutrista i z toho si vybe sla.
**) V zmeckm ndvo v Podbradech teme na pamtn desce,
e tamj lzesk a lebn prameny objeveny byly proutkem r. 191)4;
a r. 1911 etli jsme v novinch, e proutkem nalezena voda v Ptanech a
Bchorch. Hledn vody nebo kov proutkem neda se komukoliv, nbr
jen nkterm, k tomu zvl disponovanm osobm, kter dle nervosnho
trhn v ruce poznvaj, kde vody nebo kovy jsou. Zda vak nutn
k tomu potebuj proutku, i zdali by i bez nho vody nalezly, nen dosud
objasnno.

Povren hdn.

307

hodovati; o t otzce rozhodne snad pozdji prodopis a fysiologie. Proto nezavrhujeme pokusv kouzelnm proutkem k vyhledvn vodnch pramen neb ndrek nebo i kovovch
loisek konanch, pokud badatel psoben svho proutku pipisuje silm jen pirozenm.
Metni los dje se rozmanitm zpsobem, je nelze
vechny uvsti; uv se k tomu kostek, karet, rznobarevnch kuliek, nestejn dlouhch stbel neb dvek, minc, zakrytch a namtkou taench jmen neb sel, namtkou oteven knihy, potaj se rzn pedmty (ano -- ne, lich
sud), trhaj se lstky nkterch kvtin atd. Ppady, kde by
Bh chtl losem projeviti svou vli, jsou velmi dk (Vlil,
265); chtti vak Boha pinutiti, aby losem zjevil svou vli,
jest ponn rouhav. Tce he, kdo za zvltnch povrench obad met los, aby tm dbla nebo jinho ducha piml
k njakmu sdlen; to povra dovren. Povry pedmtov
dopout se, kdo nezabh sice v tyto meze, ale pece jen
v losu z psoben njak vy (radc) bytosti. Jinak vak
nen dnou povrou, uv-li nkdo losu, jen aby nerozhodnosti sv konec uinil, nepomleje na nidn mimodn
vliv, ne jen na irou nhodu. Dje-li se metn losu jen s tm
myslem, aby rozhodnut ponechalo se nhod, nelze ve svtle
nbonosti takovmuto jednn dnch vtek initi; a jestlie
vbec oprvnni jsme vc penechati nhod, jest konn
takov bezhn. Dodvme: jestlie vbec oprvnni jsme.
Tak na p. zakzno jest uvati losu pi volbch a jmenovn
crkevnch hodnostv a obronkv,*) a tce by se proheil
proti spravedlnosti soudce (af z povoln, a porotn, a odborn), kter by v pochybnosti, kde teba usilovnho zkoumn a uvaovn, vc chtl rozhodnouti losem. Stejn he
kad, kdo z povoln svho neb adu njakou vc dle svho
nejlepho vdom a svdom rozhodnouti m, chtl-li by k tomu
uiti losu. Smme vak losem rozhodovati zleitosti menho
vznamu, o kterch nm jedinm nle prvo disposin; ba
dovoleno jest losem rozhodovati i dleitj vci, na p. majetkov spory a projednvn (dlen), a jestlie vichni astnci s takovmto rozeenm sporu atd. jsou srozumni. Srv.
*) C. 3. It. V. 3. Sortis usum in electionibus perpetua prohibitione
damnantes.

308

Katolick mravouka VII, 270.

O. z. o. 835, 841, 1273. Nkdy zkon sm pmo i pikazuje

uiti losu, kde jinm zpsobem tko by bylo dojiti rozuzlen,
na p. ve volbch, kde po volb vcekrte opakovan oba
kandidti maj stejn hlas.
Znamen (omen). Tento zpsob povry li se ponkud od
zpsob posud udanch. V jinch povrch sna se povrec
sm o vyptrn vc neznmch a po ppad hled pimti
k pomoci mocnosti vy; pi znamen vak takov lovk se
domnv, e vy mocnost sama, nejsouc k tomu nikterak
vyzvna, vci vzdlen nebo tajn nebo budouc chce jemu oznmti nebo jej varovati. Nepoprme nikterak, e Bh znmenimi ns vsti me; ale ppady takov jsou dk, a jsou-li,
star se Bh tak o to, aby omilostnnec znamen jeho jako
takov poznal. Pes to vak pece vtina lid, kte vbec ve
znamen v, m tak za to, e znamen jsou od Boha; alespon nikdo nem za to, e by znamen pochzela od bla.
Proto tak vra ve znamen nikdy nen povrou dovrenou,
nbr nejve jen povrou pedmtovou, kter z mez lehkho
hchu nevybouje. A nezdka v n nelze hledati ani povru
pedmtovou, jeliko u mnohch lid vra ve znamen nen
dnou neochvjnou vrou, nbr spe jen jakousi slabost a
obavou. Dle toho posuzujme jednn onch slaboch (tof snad
jedin sprvn vraz), kte boj se tinctky, lekaj se zajce
bcho pes cestu, ds se po rnu bby neb knze (v tom
arci vz i hch proti lsce blensk!), neopovauj se vykroiti jinak ne pravou nohou, nedaj si vlasy sthati ne
pibv-li msce, a tak dle in infinitum. Nezavdvaj-li prv
pohoren, nebo nem-li ztetnost jejich zhoubnch nsledk,
he hchem jen lehkm, astji pak vbec nehe, nebo
pinou jejich jednn bv jaksi nevysvtliteln a nepekonateln nervosn bze, za kterou vbec nemohou; tak jako
obdobn rozumn lovk a vc kesan nev ve straidla,
a pece, jde-li o plnoci pes hbitov nebo oputnm mstem,
kde dle povsti stra, neubrn se bezdn hrze, a nikdo
mu nezazl, zost-li krok.
61. ry a kouzla.
271.
ry a kouzla (vana observantia, magia) sna se pomoci vlivu tajemnch provsti vci jinak nemon nebo alespo
obtn. Magie byla starm vkm dobe znm a; pozdji vak

ry a kouzla.

309

v n lieno, a magie byla bud ernou (magia atra, ern umn,

ernoknnk), je pracovala pispnm mnocnost pekelnch,
nebo blou (magia alba), je pracovala jinak. Nkte vykldali magii blou jakoto umn pracovati pomoc duch zemnch
(Erdgeister sluli u Nmc) a lid mrtvch (Schneider, Der
neuere Geisterglaube, str. 88); tu neteba dokldati, e magie
bl v tomto smyslu pojata pln se rovn magii ern (VII,
249. 250. 254). Jin vak vykldali a vykldaj magii blou
jakoto umn pomoc vdomost prodnch, fysiklnch, chemickch a jinch, jako i zrunost, dovednost a rznmi skrytmi pravami provdti inky pekvapujc, divkm nepochopiteln (eskamotrstv); v tom smyslu vyloena arci nechov magie bl v sob nic povrenho neb hnho.
Moralist li ry a kouzla takto: ry (vana observantia)
mn dosci pirozench vsledkv, ale pomoc vych mocnost;
kouzla (magia) vak mn dosci spch zzranch. Rozdl
ten vak jest bezpedmtn, jeliko dbel zzraku konati neme (VII, 251); ve vci tedy ry a kouzla jsou tot.
373.
Zkoumajce, jakm hfchem ry a kouzla jsou, uvedme
si na pamt pravidla uveden v paragrafu 59. (o pove).
Tce he, kdo ry a kouzla provozuje, hledaje pi tom
soukon pekelnch neb jinch duch, nebo alespo domnvaje se, e vc jen za pomoci pekelnch neb jinch duch
provsti se d. Nepad na vhu, zdali dan a oekvan
inek dluno pisti skutenmu pispn ducha volanho nebo
pirozenmu psoben prostedk pibranch; ale na vhu
pad formln moment povry, jm vechny takovto ry a
vechna takovto kouzla stvaj se povrou dovrenou. Tak
nikterak nemen hchu, uv-li povrec k nekalmu svmu
ponn vc svcench neb ehnanch, ba tu pistupuje k jeho
hchu jet hch svatokrdee. Velmi zhusta vak povrec
na soukon blv neb jakchkoli jinch duch vbec ani nepoml, ba kdyby o nm vdl, nebo jej jen tuil, hrzou
pojat ihned snail by se mu uniknouti; v sice, e obvyklou
cestou oekvanho vsledku docliti nelze, ale v ponn
svm nevid dovolvn se innosti nadpirozen, nbr jen
psoben njak jemu neznm sty. Ponn jeho zmruje se
na povru pedmtovou, kter dle okolnost me bti nkdy
hchem tkm, ale celkem mrn se na hch jen lehk, ba
snad i inem bezhnm se stv.

310

Katolick mravouka VII, 273.

273.
Dovoleno-li jest na zkouku provdti nco, o em
nevme, zda to mme i nemme pokldati za ry? Odpovvdajce lime: Je-li prostedek pibran a vsledek oekvn toho rzu, e dle zkuenost dosud nabytch, dle stavu
vdy a dle soudu zdravho rozumu mezi nimi pirozen pinn souvislosti bti neme, vme pedem, e podobn konn zasluhuje nzvu ar; pokus tedy dovoliti nelze, af nic
nedme, e by byl bezelnm. Jinak vak jest, kde monost
pirozenho pinnho spojen mezi pibranm prostedkem a
oekvanm vsledkem nen ji pedem naprosto vylouena;
tu nelze proti pokusu se stanoviska mravouky nieho namtati,
a bylo by neprozetelno, pedem ji vechny takovto pokusy
zakazovali; me bti na tom nco pravdy, a pravdy t jen
pokusem se dopdme. Y tom ppad arci tak dovoleno jest
pokus ten dle libosti optovati, alespo potud, pokud nen
naprosto zjitno, e mezi prostedkem a vsledkem pinn
souvislosti nen a bti neme, co nejlpe seznme z dslednho selhn pokusu, kdeto dsledn zdaen se pokusu svd
o pirozen pinn souvislosti (VII, 253). I zde rad moralist,
aby ten, kdo o vc se pokou, proti kadmu belskmu
vlivu protestoval, po ppad soukromm exorcismem se chrnil; ale nen toho teba, vn snaha po seznn pravdy jej
s dstatek chrn.
274.
Zda dovoleno jest ertem provdti nco, co by vn
provozovno za ry pokldati se mohlo ? Odpovdajce lime:
Jsou-li kony podobn jinak naprosto bezvadn, a jsou-li
vichni astnci i pozorovatel pesvdeni, e neb o zjednn toho kterho vsledku arm tm pipisovanho, nbr
jen o ert, nechceme kony takov prohlaovati za hn; a
pece zase nememe popti, e tu a onde jsou snad i nebezpen, zavdvajce pleitost k pove. Jsou-li vak kony
toho rzu, e vyaduj povrench vzvn pekelnch (nebo
jinch) duch a pod., tu dluno postaviti se na stanovisko
psnj, a takov ry, i .ze ertu provozovan, viniti ze
hchu alespo lehkho.
275.
Rozmanit jsou zpsoby, jimi ry se provdj;
pro snaz pehled seadme je v nkolik skupin.
Lidov a sympattick leeni. Bylo by neopatrno a nesprvno
veker lidov a sympattick len oznaovati jako len
povriv nebo klamn. Jednak nen nikterak vyloueno, e

ry a kouzla.

311

by nkter prostedky nemohly mti ink lidovm lenm

jim pipisovanch, nebo jestlie i prostedky bezcennmi jsou,
e zpsob, jakm jich lidov len uv, blahodrn psobiti
me (na p. zhy rno vstvati, vodou se umvati, chor d
potrati atd.). Tak nen teba, zda-li se len i pes nedostaten prostedek a zpsob, hdati hned na vliv nadpirozen, jeliko vme, jakou silou suggesce v nkterch chorobch psob. Vak tak lid sm uvaje pi len lidovch
prostedk, nikterak nepoml na njak vy vliv; obyejn
tedy proti lidovmu len se stanoviska nbonosti nelze nieho namtati a nelze je z povry viniti. Tak nelze ve zl
vykldati, zkou-li nkdo prostedky lidovm neb sympattickm lenm doporuovan, aby se o jich psobivosti pouil. Ovem vak zasluhuje lidov len jinou vtku, a to
nezdka vtku velmi vnou, e lid mu stejn dvuj jako
lkai (ba asem i vce ne lkai), a proto nevolaj lkae
vas, m nemoc snadno se zhor, a nemocn, kter s potku snad zkuenm lkaem vyhojen bti mohl, pro neastnou
onu dvivost v liva lidov propad dlouho trvajc chorob a snad i smrti. Tolik o lidovm len, vykonvanm
rznmi lidovmi nebo sympattickmi lky. Jinak vak jest,
kon-li se rznmi prpovdmi, knm, nebo modlitbami,
jimi choroby se zaehnvap a zakvaj (ensalmus); tu arci
o povrenosti jich pochybovati nelze. Lid ovem namt,
e modlitba nen nic zlho ; vak tak povrenost nele
v uvn modlitby vbec, nbr v domnnce, e jen nkte
zakvai dovedou modlitby ty sprvn kati, e nutno pidreti se uritho potu a uritch okolnost, e vsledek (nestala-li se v zakvn chyba) neklamn nastati mus. Zaehnvn a zakvn modlitbami jinak nezvadnmi obyejn
nevybouje z mez lehkho hchu; vzvli vak zakva
njak neznm a podezel svat nebo neznm duchy a
mocnosti, snadno dopout se hchu tkho. Tim tak s dstatek ocenno mnn, e lze pouhou modlitbou uzdravovati nemocn (Gesundbeten) a e lkae nen teba.
Pi tto pleitosti nutno zmniti se o uvn svtostnin
a vc svcench neb ehnanch. Jest zajist chvalitebno, uvti prostedk tch dle mysl crkve (o em jednati nle
pastskmu bohoslov); avak bylo by povreno, pipisovati
svatostniam a posvtnm pedmtm, e psob bud jak bud

312

Katolick mravouka VII, 275.

neklamn, nebo domnvati se, e inek roste s mnostvm

(na p. m vce ehnan vody neb soli, tm jistj a vydatnj inek), nebo za to mti, e i nezavinn zamekn t
neb on svtostniny m neblah inek a pod. Povra takov
nevybouje z mez lehkho hchu.
Dlni povtrnosti a psobeni na rodu. O tomto pokusu
neteba se iti. Dosud lid nedovedou (a snad vbec nikdy
nedovedou) diti dle vle sv povtrnost, pzniv neb nepzniv poas, sucho a mokro, boue a vtry, zemtesen,
povodn, pory a vbec pohromy iveln; i jest pedem jasno,
e prostedky, kterch lid za tm elem tu a onde uv,
nemohou bti a nejsou s oekvanm vsledkem v dn pirozen pinn souvislosti, zvlt uv-li se pi nich zkvn a zaehnvn. B tedy zde o vyloenou povru; nkdy
o povru dovrenou, tce hnou, nkdy o povru pedmtovou,
kter pro nevdomost na hch lehk zmrniti se me.
Amulety a jin kouzla, chrnc ped nhlou smrt,
zabitm, zrannm nebo vbec netstm a nehodou. Zbon
kesan rd nos kky, penzky (medaile), kapule, rence,
obrzky atd., zvlt jsou-li ehnny; nepipisuje jim vak
neklamnho vsledku, kter by bud jak bud, a nositel hoden
a nehoden, dostaviti se musil, nbr douf v dobrotu Bo a
pmluvu nebes Krlovny a svatch. Jinak vak lovk povriv; v v neklamn vsledek, domnvaje se, e se mu
nic pihoditi neme, dokud zzran amulet m. Soudce,
jakho hchu se dopout, lime. Uv-li povrec vc ehnnch neb svcench (kk, medail, kapul, renc atd.),
he jen tm, e pedmtm tm pipisuje psoben neklamn,
co obyejn nevybouje z mez hchu lehkho. Uv-li vak
povrec amulet a talisman povren, snad se vzvnm
tajemnch njakch mocnost upravench, dopout se povry
dovren a he tce.
Uhranuti a uknuti. Mezi lidem jest dosti rozena domnnka, e jest mono pouhm pohledem (uhraniv oi)
zpsobiti i lovku i zveti chorobu neb nevolnost,*) nebo
*) Rozeznvejme: uhranout! a zhldnout! se; v uhranut upad clovk pohledem cizm, zhldne vak se pohledem vlastnm; kme toti, e se
zhldne, kdo intensivnm pohledem na pznaky njak choroby, zvlt vak
choroby nakaliv, sm v tut nebo podobnou chorobu upad; podobn
ppad snadno pirozen se vysvtl neobyejnou silou obrazivosti a suggesc.

ry a kouzla.

313

pouhm slovem, a mysln a mimodk pronesenm, v domcnosti, ve stji, na poli a jinde ukoditi. Pouh vra v uhranut a uknut jakoto smlen povren (VII, 261) nen
dn3-m hchem; ale snadno bv pinou hch, kdy uhranut nebo uknut pon hdati, kdo asi jest pvodcem
jeho choroby, aby proti nmu (arci e zase povrenmi prostedky) se brnil, nebo jej snad i ztrestal.
Udln a uarovn; jest to pokus pomoc pekelnch neb
jinch zlch duch blinmu njak ukoditi (maleficium seu
veneficium, v kanonickm prvu tak sortilegium zvan).
Ublen to pak dje se rozmanitm zpsobem, na tle, na
zdrav, na statku; po ppad m za el v oarovanm vzbuditi
nklonnost k njak osob (philtrum) nebo zt k n. Nen
dn pochybnosti, e dbel ve vci t pomhati me. e
dovede koditi na tle, zdrav i statku, dokazuje pklad Jobv;
a e i neistou lsku vzbuditi me, uznme, vdouce, e jest
s to, aby podrdil obrazotvornost a rozntil nezzen dosti
Kdo mn blinmu udlati nebo uarovati pomoc pekelnch nebo jinch duch, he nejenom dovrenou povrou proti
nbonosti, nbr zamlenm pokozenm i proti spravedlnosti,
co oboj jest tk hch. V pin vzbuzen neist lsky
vak dluno pidati, e lovk oarovan nikterak nepozbv
svobody a petnosti; dbel me jej svdti, neme vak
ho donutiti, aby v neist mylenky svolil, a svol-li neastnk
pece, arci he. Proti neptelskmu udln a uarovn (a
stalo-li se skuten) mono se brniti modlitbou, zbonm
pijmnm svatch svtost, svtostninami (svcenou vodou,
kem a pod.), exorcismem, po ppad i znienm belskho
kouzla (t. j. kouzelnho znamen, nstroje, pedmtu), nikdy
vak nen dovoleno proti neptelskm arm pomhati si
arami jinmi. Opatrn pidvme: a stalo-li se skuten.
Nesmme zapomenouti, e dbel nen vemohoucm, a tm mn
sluha jeho, jen pomoc jeho blinmu svmu udlati nebo uarovati chce; oba uezmohou nic pes doputn Bo. Ned se
dobe mysliti, e by spravedliv a dobrotiv Bh tak snadno
pipustil, aby zl lovk s pomoc belskou nm bez piny
koditi sml; dopust-li Bh pece tak, maje k tomu nejv
moudr dvody, stane se tak jen zdka kdy. Proto nebylo
by moudr, pi podezelm kaze hned souditi na neptelsk
ry neb kouzla; hledejme nejprve piny pirozen, a pi

314

Katolick mravouka VII, 275.

dobr vli je nalezneme;*) a i kdy jich nenalezneme, jet

nesmme souditi, e jich nen. Avak (posito, sed non concesso) i kdyby nkdo o dbelskm psoben se pesvdil(?),
pece nesm hned na njakou uritou osobu hdati a ji jakoto
pvodkyni ar a kouzel oznaovati, jeliko by, takto jednaje,
k hlouposti sv (po ppad ku pove sv) pidal jet kiv
podezvn. Z neastn lehkovrn povrenosti vzniklo ji
asto mnoh zlo, o em nm zkuenost dosti smutnch doklad podv.
62. Spiritismus.
276.
Spiritismus sluje sice povrou modern, jest vak pvodu velmi starho. Mnoz uvdj na doklad toho I. Reg. 28,
7 atd., a vechna na nekromantii vztahujc se biblick msta.
V djinch povr nalzme mnoh kazy, jimi dnen spiritismus se honos; ba stedovk znal i tanc stolky. (Janssen,
Geschichte des deutschen Yolkes, VI, pg. 439., 488., 489.)
Jmno nynj vak povstalo teprve ve stolet XIX. a prv
v tomt stolet spiritismus dospl ke zdokonalen a vrcholu.
Odkazujce ke spism odbornm (na p. Dr. Kudrnovsk, Blna, viz Uv. str. 39), uvdme zde jen to, co pesn v nai
nauku spad.
Veker snaha spiritismu smuje k jedinmu cli: umoniti obcovn lid s duchy (cum spiritibus, odtud jeho jmno),
tedy s andly a lidmi nebotky.**) Prostedky, jich uv,
jsou rzn. Nejprve se tak dlo uknm a klepnm, jm duchov ptomnost svou prozrazuj. Pozdji pibrny za prostedek
korrespondence stoly, kolem nich astnci sednek spiritistickch zasedli, aby dotekem prst na stl poloench utvoili
magnetick etz; stolky pak vyskakovnm a dopadnm
v uritm (pedem umluvenm) potu a taktu dvaly nejprve
jen odpovdi kladn neb zporn (ano ne), potom vak
i oznaovaly (po zpsobu telegrafu) klepnm jednotliv psmena,
z nich odpovdi se skldaly. Dal pokroky tto dosti obtn
a zdlouhav procedury jsou, e k jedn noze stolku bylo pipevnno pro neb tuka a podloen papr, na nm duchov
*) Nezdka seznme, e nm udlala vlastn nae nedbalost, nevdomost a pod.
**) Proto tak sluj ducha.

Spiritismus.

315

odpov psali; pozdji byly zhotoveny men stolky a penosn nstroje (psychografy), aby mohly bti obsloueny (postaveny na obyejn stl) menm potem osob (po ppad
i jedinou osobou).*) Pak s vynechnm stolku pili na mylenku*
e duch, kter vldne stolkem, me vldnouti i rukou schopnho media (odtud jmno medianismus), a dali pro i
tuku mediu do ruky. Konen rozhodnuto, e prv tak dobe
jako rukou, me duch vldnouti i jazykem a mluvcm strojm
media, pi em medium jest ve stavu plnho bezvdom
(trance ; tm dospl spiritismus po vnj form svho vrcholu.
Pi sednch spiritistickch nezstalo vak pi pouh korrespondenci. Dj se i mnoh jin kazy: pi sednkch pohybuj se rzn pedmty, ani by se jich kdo dotkal; pedmty tk stvaj se lehkmi a lehk tkm i; lid a neiv
pedmty vzn se u vi; ukazuj se zjevy svteln; ba nastv i materialisace ili inkarnace duch, kte se zjevuj bud
v celm tle svm nebo v jednotlivch jeho stech (hlava,
ruka, noha atd.). V novjch dobch pibrali spiritist ke svm
prostedkm tak zvec ili animln magaetismus a hypnotismus, a utvoili tak zvltn vdu, kterou nazvaj occultismeni, nebo tak psychologi transcendentln, experimentln,
fysiologickou, harmonickou a pod. Velmi etn literatura
jejich nauku, a jejich zjmm slou cel ada asopis.
277.
kazy spiritismu zakldaj se z velik, ba eknme
z nejvt sti jednak na povren lehkovrnosti astnk,
kte oekvajce zjevy nadpirozen snadno daj se oklamati,
jednak na zbhlosti, zrunosti, dovednosti, prohnanosti i medi
1 poadatel spiritistickch sednek, tak e na celm spiritistickm zjevu a kazu obyejn nic nadpirozenho nebv.
To dokazuj nesetn ppady, kde klamy rznch spiritist
pi dostaten ostraitosti byly odhaleny. Proto rozumn lovk
pijm spiritistick relace a protokoly velmi opatrn a nedviv;**) nen radno, usuzovati snadno na psoben nad
*) V t form dostal se spiritismus asi v letech sedmdestch do
Prahy a do ech, a dosti rychle se il v sednkch a schzch magnetickch ; ojedinle vak pstovn spiritismus v echch ji dve, asi
v letech edestch, ovem pod jinm jmnem (magnetismu).
**) Nedvivost je tm spe oprvnna, ponvad asto ji nkter
kony a kazy spiritistick i od vnch theolog za nadpirozen pokldny byly, kdeto pozdji pece jen se ukzalo, e byly podvodem.

316

Katolick mravouka VII, 277.

pirozen, dokud nebylo zejm a nade vi pochybnost dokzno. Avak pi veker nedvivosti pece nelze upti, e
spiritistickm ponnm dblu mnoh vtan pleitost k innosti se podv. A skuten; byt i zdka kdy, pece nkdy
vyskytuj se pi spiritismu kazy, kter o nadpirozenm, tedy
dbelskm psoben svd. Zvlt vak jev se dbelsk psoben v ech duch" a v odpovdch na pedloen otzky
danch; duchov ti popraj Krista, vykoupen, crkev, hch,
dmony, rozdl mezi dobrem a zlem, mluv chlpn a nevecky, tt se vc svcench a ehnanch,*) tak e nezdka
nemohla se sednka konati, ml-li nkter z astnk nco
posvcenho nebo poehnanho pi sob, nebo rzn-li proti
kadmu dmonickmu vlivu protestoval, nebo uil-li (potichu)
soukromho exorcism.
Jest tedy spiritismus dovrenou povrou, hadastvm i kouzelnictvm, konanm za pmho vybzen a vyhledvn dbelskho psoben.
278.
Avak spiritismus chov v sob jet jinou zlobu, ne
jen tuto, a tko ci, kter ta zloba jest vt. Jestit spiritismus zrove i haeres, ba a i pmm odpadem od katolick,
ano i od kesansk vry. Bhem asu toti z rznch zjeven"
rznch duch" povstalo zvltn nboenstv", je asi od
r. 1854 ujmati se poalo a o jeho rozen nejvce zsluh
ml Allan Kardec (pseudonym). Ne nejen jemu, nbr i jinm
spiritistm dostvalo se podobnch zjeven", a je to zajist
zvltnm a npadnm kazem,**) e (a na nkter men
nesrovnalosti podzenho vznamu) tm vechna tato pouen" souhlas, tak e skuten o spiritistick haeresi mluviti
a jej zsady vyloiti meme. V nejhlavnjch obrysech jsou
asi ty to : Lidsk due jsou duchov, kte ji dvno ped poetm a narozenm svm ili. Piede na tento svt ili vtlive se (inkarnace) pozbyli pln pamti na svj bval ivot,
spojuj se na njak as (prostednictvm svho perispritu) se
svm tlem; ivot lidsk pak m slouiti k tomu, aby vtlen
duch se zdokonaloval. Po smrti duch (i s perispritem) opout
tlo a pon nov ivot na njak jin hvzd (i jak jin
zase u: po njakm ase opt vrac se na zemi, reinkarnace);
a tak kadm novm vtlenm nabv nov pleitosti, aby
*) Nikoli vak vdy; nkdy je snesou.
**) Neklamn to dkaz vlivu dbelskho.

Spiritismus.

317

se zdokonalil. Tim zpsobem dochzej vichni duchov dokonalosti a blaenosti. Po kad smrti sv pat duch na
prv uplynul svj ivot a lituje svch chyb, kterto stav
sluje peklem. Znovu se vtliv pin do novho ivota svho
alespo z sti sv ji nabyt vdomosti, co nazv se vlohami neb nadnm, a i tak chyby sv dosud jet neodloen a nevytben, co nazv se ddinm hchem. Jinak
ztrc (jak ji eeno) pamt na bval ivot svj, nikoli
vak zplna; ta se (arci jen nejasn) pece tu a onde dostavuje, a to jest instinktivn pchylnost neb odpor, hlas svdom, podivn sny. Ve zdokonalea svm nepokrauj vichni
duchov stejnm krokem. Nkte vlastn vinou stoj dosud
na velmi nzkm stupni svho mravnho vvoje; jsou to duchove dosud jet zl, potmil. Jin vak zsluhou svou u vvoji svm valn pokroili; jsou to duchov dob, mezi nimi
vzneen msto zaujm Je Nazaretsk. Byt vak pomalu,
jednou dojdou vichni duchov svho cle; neteba tedy bti
se vnho pekla, nelze mluviti o hchu, o vykoupen a pod.
Opakujeme: systm ten nehls se v plnosti sv, jak
tuto vyloeno, ve vech sednkch, ale jednotliv jeho vty
vude se vyskytuj. Spiritismus vude pracuje k jednomu cli:
popti rozdl mezi mravnm dobrem a mravnm zlem a popti
skutenost vnch trest. Tim vak vyvrac vechny zklady
mravnho ivota. Pi tchto naukch nelze vbec ani o mravnosti mluviti, jeliko jedin nsledek hch, a to hch
i nejvtch, nejtch, nejzloinnjch, jest pouze ten, e duch
dospje pozdji ku dokonalosti sv ; mimo zpodn nem tedy
hch jinch nsledk.
Nebezpe spiritismu, samo v sob ji dosti znan, stv
se jet vtm, jeliko spiritist k oznaen svch smylenek
uvaj tch nzv, jako vrouka katolick (arci s vznamem
naprosto rznm), a tak matou lidi s nedostatenm nboenskm vzdlnm a do tenat svch je lkaj. Zvlt vak snadnou
maj prci, kde jest jim jednati s lidmi vzntliv fantasie a
nboensk pemrtnost.
279.
Spiritismus tedy m v sob nejen zlobu povry dovren, nbr i zlobu haerese. Proto tak spiritist, jako i jejich pivrenci a obhjcov propadaj exkommunikaci latae
sententiae speciali modo Romano Pontifici reservatae. e knihy
obsahu spiritistickho jsou zakzny, bylo ji VI, 70. ad 5. vy

318

Katolick mravouka VII, 279.

loeno. O spiritismu dluno vykldati vechny dekrety contra

abusus magnetismi r. 184056 vydan (viz ne VII, 281),
jeliko v nich se prv jedn o zjevech spiritistickch; ovem
neuvalo se tehd jet toho jmna, a proto ho v nich nenalzme. Jet jasnji vak mluv dekret posv. Kongregace
inkvisin ze dne 80. bezna 1898 (tamt ne Uveden).
280.

Dochzme k tmto vsledkm:

Tce he, kdo pod sednky spiritistick, a jim sm
v i nev, a to i v tom ppad, e by proti kadmu
vlivu belskmu protestoval nebo jen s dobrmi duchy
obcovati chtl. Tkho hchu dopout se, kdo pi takovchto
sednkch za medium se propjuje.
Zda jest hchem navtviti sednky spiritistick a astniti
se jich? Odpovdajce lime: Je-li nvtvnk o pravosti zjev
spiritistickch pesvden (t. j. v-li, e duchov se zjevuj),
tce he, astn-li se jich; snadno by vak alespo z tkho
hchu omluven bti mohl, kdo necht astniti se vyvolvn
duch, piel by jednou neb dvakrt ze zvdavosti. Pochybuje*li
nvtvnk o nadpirozenosti zjev slibovanch, a chce-li jen
povahu jejich (zda zjev duch i klam) seznati, nehe nvtvou svou, dokud nenabyl jistoty, a po ppad ani nehe
svm soukonem. Ale radno jest, aby v mysli vzbudil rzn
protest proti vekermu vmovn se ducha zlho nebo aby
uil soukromho exorcism; tm jednak soukon belsk znemon, jednak rychleji sezn rz zhadnch zjev. V-li vak
nvtvnk, e slben zjevy zakldaj se jen na klamu, nebo
tu-li nco podobnho, arci nehe ani ptomnost svou ani
astenstvm svm, by i nkte, ano snad i vichni ostatn
astnci konanou sednku mli za spiritistickou, zvlt jde-li
do sednky s myslem pistihnouti podvodnka pi nekalm
jeho emesle, nebo prv tmto zpsobem lze nejvydatnji
proti spiritismu bojovati.
281.
Dodatkem uvdme nkter vnosy sv. Officia, kter
byly vydny o uvn magnetismu animlnho, ze spiritismu
podezelho. Opakujeme, e ve vnosech tch, je vydny
jsou na dotazy uinn, neshledvme se sice s nzvem spiritismu, ponvad t tehd jet nebyl obvyklm (a v dotazech se ho neuvalo); dle charakteristickch znmek danch vnosy hled ke spiritistickmu magnetismu (contra

Spiritismus.

319

magnetismi abusum), avak prostho magnetismu ili hypnotismu se netkaj.

Kdy kolem r. 1840 magnetismus stal se podezelm
prv pro spiritistick pznaky, jimi tu a onde doprovzen
byl, byl uinn dotaz u kongregace sv. Officia, zdali jest dovoleno,
uvati magnetismu. Kongregace na povechn dotaz nemohla
jinak odpovdti ne zase jen povechn, a 25. ervna 1840
rozhodla: Consulat probatos auctores cum hc advertentia,
quod remoto omni errore, sortilegio, explicita aut implicita
daemonis invocatione, merus actus adhibendi media physica
aliunde licita non est moraliter vetitus, dummodo non tendat
ad finem illicitum aut quomodocunque pravum. Applicatio
autem principiorum et mediorum pure physicorum ad res aut
effectus vere supernaturales, ut physice explicentur, non est
nisi deceptio omnino illicita et haereticalis." Na to pedloeny
kongregaci rzn specieln ppady. Byla to (dle posudku te
kongregace) experimenta, quae ad finem non naturalem, non
honestum, non debitis mediis adhibitis assequendum ordinantur ; a zcela dsledn dne 21. dubna 1841 dna odpovd:
usum magnetismi, prout exponitur, non licere". Pdavek
prout exponitur" jest dleit; jde z nho na jevo, e kongregace nezavrhuje magnetismu vbec, nbr jen prout exponitur", tedy spiritistick. Tho roku byla vc rozhodnuta jet
jinm tribunlem. Jmnem biskupa lausanneskho uinn u sv.
Poenitentiarie tento dotaz: Osoba magnetisovan, obyejn
ena, upad v hlubok magnetick spnek, kter se stupuje
a v plnou bezcitnost, zstvajc vak pi tom i v zvislosti
na svm magnetiseuru. V stavu tom hovo o svch i cizch
chorobch, jev npadn, medicnsk a anatomick vdomosti,,
u n jinak nebval, udv sdlo a povahu nemoci a lky potebn, uvajc pi tom vdeckch termin; vid osoby a vci
vzdlen, dovede sti knihy a listy zaven nebo na hlavu
neb na aludek poloen; probuzena o niem nev; i te se
prosebnk, zdali dovoleno uvati magnetismu tmi a podobnmi znaky opatenho. Dne 1. ervence 1841 dola odpov:
Sacra Poenitentiaria mature perpensis expositis, respondendum
censet, prout respondet: usum magnetismi, prout in casu exponitur, non licere." Nedlouho na to kardinl Gousset, arcibiskup
remesk, tzal se te sv. Poenitentiarie, zdali by bylo dovoleno, uvati magnetismu jakoto prostedku livho. Dota^

320

Katolick mravouka VII, 281.

jeho zstal bez odpovdi; teprve r. 1843 na urgenci obdrel

privtn dopis od velkopoenitentie kardinla Castracane, jen
(mimo jin) uvd, e povaha pedmtu nepipout brzkho
rozhodnut. Skuten tak nic novho nebylo vyteno; jen
r. 1847 dne 28. ervence vyel vnos sv. Officia, jen vak
jest jen doslovnm reprodukovnm starho vnosu z r. 1840.
Teprve 30. ervence 1856 vydala kongregace s. R. et U. Inquisitionis vnos: Epistola encyclica S. R. Inquisitionis ad omnes
episcopos adversus magnetismi abusus. Opakujc (doslovn) divj sv vnosy znovu oste odsuzuje zneuvn magnetismu.
Pokrauje: Quamquam generali hc decreto satis explicetur licitudo aut illicitudo in usu aut abusu magnetismi, tamen adeo crevit
hominum malitia, ut neglecto licito studio scientiae potius curiosa sectantes, magna cum animarum jactura ipsiusque civilis
societatis detrimento, ariolandi divinandive principium quoddam
se nactos glorientur. Hinc somnambulismi et clarae intuitionis,
uti vocant, praestigiis mulierculae illae, gesticulationibus non
semper verecundis abreptae, se invisibilia quaeque conspicere
effutiunt, ae de ipsa religione sermones instituere, animas mortuorum evocare, responsa accipere, ignota ae longinqua detegere, aliaque id genus superstitiosa exercere ausu temerario
praesumunt, magnum quaestum sibi ae dominis suis divinando
certo consecuturae. In hisce omnibus, quacumque demum utantur
arte vel illusione, cum ordinentur media physica ad effectus
non naturales, reperitur deceptio omnino illicita et haereticalis,
et scandalum contra honestatem morum. Dle napomn posvtn sbor biskupy k horlivmu boji proti podobnm nevarm: Omnem impendant operam ad hujusmodi magnetismi
abusus reprimendos et avellendos.
Pozoruhodn jest jet vnos posv. kongregace inkvisin
ze dne 30. bezna 1898 (asopis katol. duchovenstva, 1899,
str. 128). Pedloen byl tto kongregaci tento casus: Titius, dalek
jinak pln velikho spolku se zlm duchem, vyvolv due
zemelch. Jedn pak takto: Sm, ani nco jinho in, pomodl se ke kneti vojska nebeskho (sv. Michalu) prose ho,
by mu zprostedkoval dohovor s duchem urit osoby; po t,
dre ruku uchystanou ku psan, ct v n pohyb, kter ozna
uje ptomnost ducha. I vylo ve, co si peje vdti, a ruka
pe odpovdi na otzky, je duchu dal. Vechny tyto odpovdi srovnvaj se s vrou katolickou a s uenm crkve o i

Magnetismus a hypnotismus.

321

vot budoucm. Nejastji tkaj se stavu, v jakm due zemelho jest, zda potebuje pmluvy, stovn si do nevdku
rodiv atd. Jest otzka, zda Titius jedn dovolen? Na toto
dubium dna odpov: Uti exponitur, non licere. Pozoruhodno
pi tomto dotazu jest, e ji nejde o dn abusus magnetismi,
nbr o vyvolvn duch, tedy o spiritismus.
68. Magnetismus a hypnotismus.*)

282.
Spiritist a okkultist pi svch sednkch velmi asto
uvali a dodnes uvaj magnetismu a hypnotismu; nkte
okkultist tak taj magnetismus a hypnotismus i spe nauku o nich mezi okkultistick vdy. Tak in i mnoz nespiritist, vci neznal, svedeni udlost, e mnoz pivrenci
animlnho magnetismu konali vci, pozdji spiritismu vlastn.
Mnn to vak jest naprosto myln, nebo spiritismus, pokouseje se o zjevy nadpirozen, jest povra, kdeto magnetismus
a hypnotismus pracuje na zklad pirozenm a dnou povrou nen. Proto tak nemli bychom vlastn o nm na tomto
mst jednati, nbr jinde. Nazrajce na jakoto na prostedek,
jm lze zpsobiti bezvdom, mli bychom o nm promluviti
v odstavci o narkotickch, opojnch a anaesthesijnch prostedcch; anebo hledce k jeho monm kodlivm nsledkm,
zaadili bychom jej do oddlu hch proti ivotu a zdrav lidskmu. Neinme tak; podvme vklad o magnetismu a hypnotismu zde, nikoliv snad, e by byl povrenm, nbr jedin
proto, e se ho uv i spe zneuv tu a onde (a tak u ns
v echch) pi pokusech spiritistickch, medianistickch a
vbec okkultistickch.
283.
Rzn kazy magnetismu a hypnotismu byly ji za
starodvna znmy, celkem vak mezi uenci nepikldalo se
jim mnoho vry. Prvn, kter se jimi jaksi vdecky zabval,
byl (uprosted stolet XVIIL) jesuita Hell, od nho magnetismu se piuil vdesk lka Mesmer. T domnval se, e
v tle lidskm jest jaksi fluidum imponderabile, magnetismu
(t. j. psoben magnet) podobn, jeho inky daj se magnetem vzbuditi; nazval je proto magnetismus animalis. Lil
*) Dr. Ant. Vetl, Hypnotismus ve svtle mravouky katolick,
Praha, 1892. Otisk z asopisu katolickho duchovenstva, 1893, str. 23. nn.
Dr. Tumpach a dr. Podlaha, Bibliografie, V, 171176.

322

Katolick mravouka VII, 283.

nemoci umlmi magnety; kdy vak jednou omylem uil ty

nemagnetovnch a jimi stejnch vsledk doclil, seznal, e
k len nen teba magnet, e liv sla vychz z tla
magnetiseurova a pechz do tla pacientova, kde me liv psobiti. Ml dosti pivrenc, mezi nimi na potku
stolet XIX. vynikal v Pai abb Faria. Ale nejasn a neodvodnn nzory o zvecm magnetismu,*) jako i mnoh
jm doclen nevysvtliteln zjevy byly toho pinou, e se
ho zmocnili jednak kejkln, aby jm obecenstvo bavili, jednak
spiritist, kte nevysvtliteln jeho zjevy pitali vlivm nadpozemskm. Tim vyvinul se magnetismus spiritistick, kter
se tak sice nenazval, ale jm ji tehd byl. K tomuto povrenmu magnetismu vztahuj se vnosy ve VII, 281 uvedn. Dodati jet slu, e prv z tohoto spiritistickho
magnetismu i ve spiritismu i v hypnotismu ustlil se nzev medium, a sprvnj bylo by pi hypnotismu kati pacient..
Roku 1841. stal se magnetismus pedmtem vnho vdeckho a zvlt lkaskho badn. Prvn slovo v t vci
promluvil anglick chirurg Braid, kter dospl k pesvden,
e pinou zjev provdnch nen dn fluidum a dn
magnetismus, nbr jaksi zmny funkc mozkovch, a e
stav jimi vyvolan jest stav nervosn, podobn spnku; proto
tak zmnil nesprvn, dosud obvykl nzev magnetismus
v nov, sprvnj hypnotismus. Pozvolna sice, ale s vsledkem razil si tento nzor cestu, a vda lkask vdy dkladnji zabvala se zhadnmi zjevy hypnotickmi, zvlt
jeho charakteristickmi fsemi: stavem kataleptickm, lethar
gickm a somnambulickm, z nich najm somnambulick
pro pstupnost dojmm suggestivnm znan pozornosti se t,
tak e mnoz vci neznal mysl, e jedin v nm spov
jdro hypnotismu. Akoliv zjevy hypnotick nejsou dosud pln
vysvtleny, tolik pece jest ji na jisto postaveno, e jsou rzu
naprosto pirozenho, e tedy hypnotismus vekerho podezen
z povry jest prost. Nen hypnotismus, i lpe eeno hypnosa
nic jinho, ne umle vyvolan doasn porucha nervov, kter
vak ve svch nsledcch i potom jet dle trvati me
(posthypnosa).
*) To obvykl peklad vznamu ,magnetismus animalis; lpe
vak bylo by pekldati magnetismus ivoin.

Magnetismus a hypnotismus.

323

284.
Akoli vak po strnce povry proti hypnotismu
nic namtati se ned, pece jen hypnotismus nen pln nevinn, a nemono ci, e by byl naprosto dovolen. Prvnm kamenem razu jest zvislost pacientova na hypnotiseurovi. Nelze
arci nikoho proti jeho vli hypnotisovati, alespo po prv,
nebo prvn hypnose kad lovk me vzdorovati; ale kdy
sm svol, me bti po prv hypnotisovn. Ne ani tu nen
kad lovk stejn pstupen hypnose: u jednoho da se lpe,
u jinho nesnadno. Kdo vak jest k n nchylen, a po prv a
snad po nkolikt neodporoval, snadno dostv se v podru hypnotiseurovo, z nho vymaniti se jest dosti obtno,
tak e hypnotiseur pacienta jemu propadlho kdykoliv a kdekoliv me hypnotisovati, nkdy jen pouhm pokynem; i jest
teba rznho vzepen se, k nmu vak pacientovi nezdka
ji nedostv se sil. V hypnose sam pak pozbv pacient
vdom, a ve stavu tom zvis pln na vli hypnotiseurov,
jen s nm me poti tm ve, co chce, ba i k zloinm
ho zneuiti. Tak velmi snadno me na nm vylkati sloen
v jeho srdci tajemstv. Ji z t piny mli by zpovdnci,
jako i vichni ti, jim njak tajemstv svena jsou, houevnat proti kad hypnose se brniti; nebo dvajce svolen
ke sv hypnose nebo nebrnce se proti n, vechna ta tajemstv hypnotiseurovi na milost a nemilost vydvaj. Dle zvadnm jest pomr, kter mezi hypnotiseurem a pacientem,
zvlt vak pacientkou (po ppad vak i tak mezi hypnoiseurkou a pacientem muem) se vyvj, a snadno v erotickovenerick nruivost! vrchol. Pro plnou zvislost pacientovu
na hypnotiseurovi zavld pi hypnose velmi blzk pleitost
ke hchm proti mravopoestnosti; proe jsou-li hypnotiseur
a pacient rznho pohlav, nemlo by se hypnotisovn nikdy
dti beze svdk. A tm jet nejsou vyerpny vtky hypnotismu inn. Teme-li se toti lka po incch jeho, dovdme se, e hypnotismus v ruce dovednho a svdomitho
lkae v nkterch uritch chorobch, zvlt nervovch,
uvno-li ho moude a spoe, me mti inky blahodrn;
e vak, jak smutn zkuenost tomu u, nerozumn a neodvodnn uvn hypnotismu m zaast velmi kodliv nsledky v zpt, ano kod nejen tlesn (nic soustavu
nervovou), ale i psychicky (psobc blznn a len). Nezdka
ji jm zavinna ztrta zraku neb sluchu, dsn a dlouho trvajc

324

Katolick mravouka VII, 284.

bolen hlavy, nezhojiteln poruchy nervov a jin choroby;

hypnotismus dohnal ji mnohou obt svou k sebevrad.
285.
Proto arci dovolenost hypnosy a hypnotisovn zvis na dvou jinak nezbytnch podmnkch: Hypnotisovn
dej se 1 . z dostatenho dvodu a 2 . zpsobem pslunm.
1. Z dostatenho dvodu. Dostatenm dvodem nen ani
zvdavost ani zbava; proto se stanoviska mravouky nen dovoleno podati hypnotick pedstaven a propjovat! se pi
nich za media nebo jakmkoliv zpsobem je podporovati. Ale
ani vdeck studia a douc vzkumy nejsou dostatenm
dvodem pro pstovn hypnotismu, a heil by tedy proti
sob, kdo by z vdeckho zjmu propjoval sebe za medium,
po ppad heil by proti blinmu, kdo by ho k tomu pemlouval. Jedinm mravn dovolenm dvodem k hypnose, zvlt
m-li vcekrte se provdti, jest utien bolesti a vylen njak
choroby (zvlt nervov), jestlie rozumn a svdomit lka
hypnosu k tomuto elu za prospnou nebo doucnou prohlsil.
2. Zpsobem pslunm. Hypnosa budi svena lkai,
v t vci zrunmu, zkuenmu, obezelmu.*) Bute pibrni svdkov dvry hodn; svdk vak nebudi vce ne
teba, ti pak neplete se lkai v jeho kol, leda pod-li
jich o njak sluby. Konen budi hledno i k tomu, aby
hypnosa nedla se pli asto, a aby mezery mezi jednotilvmi hypnosami nebyly pli k rtk ; posouzen t vci arci
nle lkai.
Dje-li se hypnotisovn za tchto podmnek, nelze se
stanoviska mravouky proti nmu nic namtati. Jinak vak
nelze je prohlsiti za dovolen, a he i hypnotiseur i pacient, hypnotisuj-li zbyten; heli hchem tkm i jen
lehkm, nelze obecnm pravidlem stanoviti. Dluno tu uvaovati, zdali hroz pacientovi njak pohroma, jak jest velik,
jak jest nebezpe pohromy t (zda pravdpodobn i nikoliv) a pod.
64. Bezbonost.
286.
Bezbonost (irreligiositas) he, kdo Boha pokou,
jmno Bo nadarmo be, Bohu se rouh, kleje, svatokrdee
neb svatokupectv se dopout.
*) O. z. tr. 343. sth nelkae, uvajcho magnetismu zvecho
cli ivoinho.

Bezbonost.

325

287.
1. Boha pokoui (tenttio Dei), kdo bez dostatenho
dvodu zzrak nebo alespo njak mimodn in na Bohu
d nebo s jistotou oekv. Pravme: bez dostatenho dvodu ; nebo pi dostatenm dvodu, na p. slbil-li tak Bh,
hnost i prosby i oekvn odpad. Pravme dle: zzrak
nebo alespo njak mimodn in, m mnme nco, co
se z obyejnho du vymyk, na p. zvltn pomoc v njakm
nebezpe, bez piny vyhledvanm, jak dbel radil Math.4,6 .
Pravme konen: d neb s jistotou oekv, jako by Bh
byl pmo povinen nm vyhovti, a v tom prv le zloba
tohoto hchu a podstatn jeho rz; nebo nidnm hchem
nen, dme-li teba i nco mimodnho, zvlt u velik
tsni, jen kdy dost nae a modlitba nae dje se tak, jak
se dti m (Vil, 15. 17.), zvlt s odevzdanost do vle Bo.
Kdo Boha pokou, in tak bud hchem dovrenm nebo
zpsobem dotrnm. B oka p o k o u hchem dovrenm (tenttio
Dei formalis seu expressa), kdo o nkter vlastnosti neb dokonalosti Bo pochybuje a chce, aby zzrakem mu dosvdena
byla. K takovmu inu snail se bel svsti Spasitele (1. c.).
Jest to hch veskrze tk, kter nepipout nepatrnho pedmtu; ostatn p se tak ve. Boha pokou i zpsobem doirnm (tenttio Dei implicita seu interpretativa), kdo se vrh
bez piny v nebezpe, oekvaje, e Bh mu pome; takto
pokoueti Boha jest sice tak hchem tkm, ale pipout
nepatrnost pedmtu (nen-li toti vyhledvan nebezpe znan
nebo pravdpodobn). Pidvm e: oekvaje, e Bh mu pome ; kdo se vrh ve zbyten nebezpe z bravury nebo jeitnosti, nepokou sice Boha, ale he proti sebelsce.
Praktick pklady: He, kdo bez poteby, svvoln a
nejsa k tomu Bohem vybdnut, k muednictv se vtr, jeliko
dotrn oekv zvltn milost, jen povolanm muednkm
zaslbenou. Hch ten me bti i tkm, jeliko jest s nm
spojeno nebezpe odpadu. He, kdo v nemoci neb jin tsni
neuv prostedkv obvyklch a vydatnch, spolhaje jedin
na modlitbu svou neb od jinch konanou; hch ten me po
ppad bti i tkm, jestlie zanedbvnm pslunch prostedk stav nemocnho se zhoruje. Podobn modlitba vak
jest zase i naprosto bezhn, jestlie nemocn (nebo oetovatel, ptel jeho), poznvaje plnou nedostatenost lidskch
prostedk, v, e ji jen Bh mu pomoci me.

326

Katolick mravouka VII, 287.

Poznvme t, e o jalov zklady opraly se stedovk

ordalie ili soudy Bo a oisty (Krytfek, Crkevn djepis,
II., 1., str. 297), je crkev jen s nmahou a pozvolna dovedla
nejprve obmeziti a potom i odstraniti; prv proto byly nesprvn, e zastnci jejich domnvali se, e Bh spravedlivho
podporovati a jeho nevinu prokzati mus.
288
2. Jmno Boi nadarmo be (vana divini nominis
usurpatio) a jmna Boho zneuv, kdo bezdvodn a neuctiv jmno Bo nebo Spasitelovo nebo jin jmna posvtn
vysJovuje. Dme: bezdvodn ; dostatenm dvodem jest
rozhovor o nboenskch neb bohoslovnch pedmtech, nebo
zbon povzdech a pod. Nen vak dostatenm dvodem, pi
podivu, netrplivosti, zlosti a jinm hnut mysli jmna posvtn sniovati na pouh citoslovce. Dme: neuctiv ; nedme dnho zvltnho projevu cty (leda e by rubriky
jej pedpisovaly), nbr jen slun vyslovovn jmna, tak asi
jako mluvme o svch rodich, pbuznch, dobrodincch, pedstavench, vench osobch atd. Kdo jmno Bo, Spasitelovo, svat Matky jeho a jin jmna posvtn nadarmo be,
he jen lehce; a asto in ten pro nepozornost neb nedopaten pozbv veker hnosti.
Nehe, kdo bez poteby jmenuje bla (a nevzbuzuje-li
tm pohoren neb nein-li tak k elm povrenm); ale
dobe poznamenv sv. Alfons (Theol. mor. III, 1 2 ), e neslu
se na kesana, aby jmno blovo asto v stech ml.
289.
3. Bohu se rouh (blasphemia), kdo proti Bohu nebo
o Bohu potupn ei vede nebo tak pe, nebo slovem, posunkem, psmem, inem a p. na jevo dv, e Bohem opovrhuje;
mono vak hchu toho i mylenkami se dopustiti, arci mylenkami pln svobodnmi a dobrovolnmi, svvoln vzbuzenmi.*) Jest to hch naskrze tk, jeden z nejtch, kter
nepipout pedmtu nepatrnho; jet t arci stv se,
spojen-li se ztm proti Bohu nebo s haeres. Rouhn takto
vyloen jest rouhn pm. K nmu dru se rouhn nepm, smuj-li potupn ei a iny (po ppad mylenky)
*) Mylenky ty bute dobe lieny od nezzench rouhavch npadv a hnut, kter i nejzbonjm osobm nkdy napadaj a jen pokuenmi jsou, za hch vak pitati se nemohou.

Bezbonost.

327

proti svatm osobm nebo svatm vcem ve vztahu jejich

k Bohu (nebo prv pro tento jejich vztah), kde tedy rouha
tup Boha ve svatch a tvorech jeho. I ono jest hchem naskrze tkm, je-li tupitel vztahu toho si vdom. Pkladem
uvdme: rouh se, kdo o Bohu potupn mluv nebo jm opovrhuje, kdo tvrd, e nen Boha, e Bh nen dobrotiv, spravedliv a pod., e nm nechce nebo ani neme pomoci, e se
o svt nestar a pod.; rouhnm jest tedy atheismus, materialismus, pantheismus, deismus. Rouh se, kdo si peje, aby
Boha nebylo, aby nebyl vevdouc, vudyptomn, sprvdliv trestatel zla a hchu; rouh se, kdo se holedb, e
pes zkaz Bo pece jen to a to uin. Rouh se, kdo nedoed vyslyen svch proseb, ze zlosti nebo jaksi na pomstu
ustv v ivot zbonm nebo ivotu bezbonmu se oddv.
Rouh se, kdo popr panenstv milostn Matky Bo (zrove
haerese), nebo neuctiv o n mluv; rouh se, kdo potupn
mluv o svatch jen z toho dvodu, e svatmi jsou. Nen
vak rouhnm, mluviti (psti) o dokzanch chybch a nedokonalostech svtc, zvlt nleej-li djinm. Rouh se, kdo
o nejsvtj Svtosti potupn mluv a ji jakkoliv zlehuje;
tot plat dle pomru i o jinch svtostech. Rouh se, kdo
proti nebi, ki, chrmu, nejsv. Svtosti a pod. pst hroz,
zuby cen, slinou plije.
Y pochybnosti, zda slova njak jsou i nejsou rouhvmi, pihlejme 1 . k myslu enkovu, zdali skuten chtl
nco rouhavho prosloviti, i jen z neopatrnosti, nevdomosti,
penhlenosti tak uinil; 2 . k obecnmu smyslu slov, jich
enk uil, a konen 3. k dojmu poslucha, zdali si slova
ta tak jakoto rouhav vykldaj.
Byl-li nkdo tak neasten, e astm proslovovnm e
rouhavch upadl v rouhan zvyk, jest pod tkm hchem
zavzn bojovati proti tomuto zlozvyku a vykoeniti jej. M-li
pi tom pevnou a upmnou vli, vysthati se dle sil svch
kadho myslnho rouhn, a propukli pes to pese vechno
jet tu a onde z nepozornosti ve slova rouhav, nesm se mu
zptivost jeho vykldati za hch t k ; obyejn je to hch
jen lehk (I, 6 8 ).
390.
4. Kleje (maledictio), kdo ze zlosti, netrplivosti, podivu, zvyku neb lehkomyslnosti uv svatch neb posvtnch,

328

Katolick mravouka VII, 290.

po ppade zlovstnch jmen neb nzv; peje-li zrove blinmu (neb jin rozumn bytosti) nco zlho, nebo nerozumnmu tvoru zkzu, dme, e prokln. Klen nle k nechvalnm lidovm obyejm, take tm kad nrod m sv
zvltn klen, nkter hrznj, jin mn hrozn; dle toho
dluno jeho hnost posuzovati. Nae (esk) nejobyejnj
zpsoby klen jsou asi tyto: zatracen, sakramentsk, u erta,
ke vem ertm neb blm, aby to ert vzal, hrom do toho,
hrom a peklo, jdi do pekla, do horoucho pekla atd.; k tomu
poj se nkter nevinn" vkiky, jako: tisc lte, prach a
broky a pod. Vidme tedy, e nae esk klen obyejn nezahrnuje v sob dnho rouhn, ba e pi nm ani jmna Boho neb jmen svatch se neuv. Podezelm by bylo jedin
slovo: sakramentsk, ponvad jest tu zdnliv vztah k velebn Svtosti (Sacramentum), avak tu dluno mti na pamti, e n lid, uvaje tto kletby, nikdy na svtost (nejmn
pak na Svtost oltn) nepoml; proto dochzme k zvru,
e nae obyejn klen zpravidla nevybouje z mez hchu
lehkho, a eknme u mnohch do slova vednho", ba asto
pro nepozornost a pod. skorem i hnosti pozbv. To plat
i o vech onch cizojazynch kletbch (u ns, el, dosti rozench), kter, by i v pvodnm ren znamenaly njakou,
teba i hroznou blasfemii, v stech naeho lidu pece jen jsou
hchy lehkmi, ponvad lid jejich vznamu nerozum. Pes
to pese vechno vak i klen me zvrbnouti se v tk
hch, pistupuje-li k nmu nkter Pitujc okolnost, na p.
pejeme-li skuten blinmu ono zlo, kter klenm, i spe
proklnnm vyslovujeme, nebo dvme-li (zvlt kn a
duchovn) klenm vn pohoren a pod. Cit zbonch lid
hroz se kadho klen; a tm si vysvtlujeme, pro mnoz,
chtjce jednak sv zlosti neb netrplivosti dopti vbuchu,
a pece zase jinak ttce se kleteb, uvaj rznch zmnnch neb zkrcench vraz, na pklad zatrolen, saprment,
a pod. Jest samozejmo, e takovto vkiky nejsou klenm,
a vbec nejsou hchy.
A klen jest hchem pouze lehkm, pece jen mnoz
kesan maj je za hch tk; a touto neastnou nevdomost stv se, e mnoz, klnouce, z bludnho svho svdom
he tce. Dobrou slubu proke tedy kazatel svm poslucham, zpovdnk kajcnkm, katecheta km, upozor

Svatokrde.

329

nli je pi vhodn pleitosti, e klen jest hchem pouze

lehkm.*)
65. Svatokrde.
291.
S va to k r d e (sacrilegium) doslovn znamen krde
vc svatch; ve smyslu vak rozenm oznaujeme slovem
tm **) kad zn eu ctn a z n e u iti osob neb m st neb vc svatch
nebo posvtnch. Dle rznch (ve vmru vytench) pedmt
dl se svatokrde ve ti rozlin druhy: svatokrde osobn,
svatokrde mstn, svatokrde vcn. Hchy do rznch
tchto t druh spadajc, li se druhov; nesta tud zpovdati se jen ze svatokrdee, nbr dluno jet pidati, zda
svatokrde byla osobn nebo mstn nebo vcn. Tyto ti druhy
jsou vak spolu druhy nejni, a jednotliv hchy v jednom
druhu neli se druhov, a nep-li se jet nkter jin
ctnosti. Tak na pklad do stejnho druhu svatokrdee (a to
osobn) spad: si quis sanctimonialem violaverit verberando
vel concumbendo (S. Th. II. II. q. 99. a. 3. ad. 2). Pidvme
arci: nep-li se jet nkter jin ctnosti" (srv. IY, 28), jako
na p. prv v uvedenm pkladu, kde verberando" p se
spravedlnosti, concumbendo istot; a tedy verberando a
concumbendo po strnce svatokrdee druhov se neli,
pece jen po strnce spravedlnosti a istoty druhov se li.
as neb doba nen pedmtem svatokrdee. Njak
hch nestv se svatokrde, protoe spchn byl v nedli
(VII, 113) nebo v postn den; me vak as neb doba bti
okolnost Pitujc, jako na p. kdyby nkdo schvln a mysin na Velik ptek tanil nebo maso jedl nebo skvostn hodoval.
292.
S va to k r d e j e s t hchem tkm , nebo zneuctn a
zneuit pedmtu svatho neb posvtnho el proti poct
Bohu povinn; ony pedmty jsou toti Bohu a bohoslub
zasvceny a odevzdny a tud zasluhuj pslun jim cty.
*) Me to uiniti asi tmto zpsobem: Klen arci nen dnm tkm hchem, kter by ns zbavoval milosti posvcujc nebo nm nedovoloval pistoupiti ke stolu Pn; klen jest hchem pouze lehkm. Avak
zbon kesan pece nebude klti, nebo atd.; klen tak jest nehezk,
zvlt atd.
**) Lpe bylo by kati svatopych ; avak nzev svatokrde"
jest obecn pijat, a proto nezbv, ne pi nm zstati.

330

Katolick mravouka VII, 292.

Odepen cty t smuje pak i proti ct Bohu povinn. Nen

vak kad svatokrde hchem naskrze tkm; nkter pipout nepatrnost pedmtu a me se zmrniti (jak ne vylome) na hch pouze lehk.
Pistupujeme k vkladu jednotlivch hch svatokrdench, kter uvdme ve tech skupinch dle t druh, jim
nleej.
29S.
I. Svatokrde osobni (sacrilegium personale). Pedmtem jejm jsou osoby Bohu zasvcen, tedy duchovn a eholnci (obojho pohlav). Svatokrde osobn he:
1. Duchovn, majc vy svcen (tedy subdiakon, dikon,
knz, biskup), a eholnk, vzan (po ppad eholnice, vzan) slibem eholnm (i jednoduchm), kdykoliv se tce proheuje proti istot. Nkte bohoslovci u, e svatokrdee
dopout se tak laik, sloiv slib istoty, he-li proti n, jin
vak to popraj. Mnn zporn jest dvodn; akoli hnk
ten nemus se zpovdati ze svatokrdee, pece povinen jest
udati ve zpovdi, e heil proti slibu.
2. Svatokrde osobn he, kdo s duchovnm, majcm
vy svcen, nebo s eholnkem, sloivm (po ppad eholni, sloiv) slib eholn (i jednoduch), tlesn proti istot
tce se proheuje.
3. Konen he svatokrde osobn, kdo poruuje privilegium canonis ( Si quis suadente dibolo, c. 29. C. XVII.
q. 4). O hchu tom, kter je stien klatbou prost vyhrazenou
papei (excommunicationes Romano Pontifici simpliciter reservatae, 2 .), vykld obrnji kanonick prvo a pastsk bohoslov. Uveden knon chrn vechny duchovn (clericos),
majc alespo tonsuru, a vechny eholnky a eholnice (utrinsque sexus monachos), i novice, a to nejen dy, nbr i kongregace a duchovn spoleenstva, kter (teba i beze slib)
spolen ij a po eholnicku se at. Svatokrdee t dopustil
se, kdo duchovnmu neb eholnk zlomysln ublil, jej zabil,
poranil, udeil, skutkem pohanl (na p. poplival, bltem neb
kalem zlomysln zamazal a pod.), jej vznil, jemu nsiln a
bezprvn nco vyrval, vbec na osobu jeho shl; dopout
pak se svatokrdee nejen sm konatel, nbr i ten, kdo mu
dotyn in pikzal, jej k nmu zjednal, pi nm mu pomhal
a pod. Hch ten jest hchem tkm, pipout vak neparnost pedmtu. Kdo proti duchovnmu neb eholn osob do

Svatokrde.

331

pustil se osobnho bezprv v t me, e se tm (bez zetele

ca osobu uraenou) tce proheil proti spravedlnosti, spchal
dva tk hchy: jeden osobnm bezprvm, druh svatokrde. Je-li vak osobn bezprv tak nepatrn, e by, na laiku
spchno, bylo hchem jen lehkm, zstv hchem lehkm,
i kdy spchno na duchovnm neb eholnk, a svatokrde
k nmu se pojc jest rovn hchem jen lehkm. Svatokrde vak jsou pouze osobn bezprv, ale nikoli bezprv mimoosobn, na p. pomluva, krde a pod. Avak ani osobn porann, udeen atd. nen svatokrde, stalo-li se beze veho
zlho myslu, nhodou, ve he, ze ertu, na obranu k odraen nespravedlivho toku, na pokrn neb potrestn
a pod.
294.
II. Svatokrde mstn (sacrilegium locale). Pedmtem
jejm jsou msta posvcen neb ehnan, a to: 1 . chrmy a
veejn kaple, slou-li bohoslub, od stropu a k podlaze;
2. hbitovy poehnan. Nejsou tedy pedmty svatokrdee
mstn 1 . chrmy a veejn kaple ve sv sti nad stropem
(na p. na pd, na stee, ve vi) a pod podlahou (na p.
sklepen, neuv-li se ho za pohebit), nebo sti mimo
vlastn chrm (na p. sakristie, deposite a pod.), 2 . chrmy
a kaple zruen (sekularisovan), 3. hbitovy neehnan.
Mstn svatokrde jsou:
1. Hchy, kter chrm neb hbitov poskvruj. Jsou to:
a) vrada nebo sebevrada, b) hojn prolit krve lidsk z porann zlomyslnho (krvcen z nosu jakoto nsledek utrpnho porann nepostauje), c) dobrovoln vron lidskho semene (nejen hn, ale i dovolen mezi manely), d) poheb
osoby nektn nebo osoby jmenovit z crkve vyobcovan.
Jsou-li tyto hchy veejn znmy, vyaduje poskvrnn chrm
neb hbitov rekonciliace (Skodopole, Pr. kn. boh. past. I.,
str. 104. Uebn kn. boh. past. str. 22, 546). Nejsou-li veejn
znmy, nen teba rekonciliace, ale konatel tce heil svtokrde mstn; zpovdaje se ze svho hchu, spolu mus udati,
e tak heil v kostele neb na hbitov. Nejsou vak svtokrde, byt i v kostele neb na hbitove se dly, necudn doteky (nen-li s nimi spojen vron lidskho semene), pohledy,
ei; takt nejsou svatokrde necudn mylenky, vzbuzen
v kostele neb na hbitov, je-li jejich pedmtem hch mimo
msto posvtn. Ovem vak jsou svatokrdenmi mylenky

332

Katolick mravouka VII, 294.

necudn, je-li jejich pedmtem hch, kter na svatm mst

se konal nebo konati m (IY, 40. 43.).
2. Hchy tk, kter se p svatosti msta. Jsou to : nsiln vtren do chrmu, loupe, zaloen poru, rvaky, svry,
hdky a pod.
3. Skutky, kter jsouce jinak neliny, pece na mst svatm se neslu. Jsou to: trhy a obchody, soudn jednn, hody
a kvasy, divadeln pedstaven, koncerty, plesy, uvn kostela jakoto stje, dobrovoln a nenutn vykonvn tlesn
poteby atd. Svatost msta vak netrp, uv-li se v ppadu
nezbytnosti kostela jakoto nemocnice neb pste (pro vt
mnostv lid), nebo pov*li jednotlivec v kostele nco mlo
pokrm neb npoj, nebo prodvaj-li se v nm drobn nboensk pedmty (devocionalie), obrzky, modlitby, psn,
svky a pod. Po t strnce dluno pihleti k nzoru krajinnmu, nebof nezdka se stv, e t (jinak nelin) in na
mst svatm nkde nboensk cit ur, jinde neur. V ppdu pochybnosti nejlpe jest obrtiti se na biskupa (nebo
jeho zstupce); jestlie t dovol, aby ten kter in na mst
svatm se konal, nebo (nebyv dn o dovolen, ale) dozvdv
se o tom, nieho nenamt, neteba bti se hchu. Pi posuzovn, zda bylo nkterm zde vytenm skutkem heeno tce
i lehce, nutno hledti nejprve k myslu konaelovu. Ml-li
konatel mysl, skutkem svm pohant! msto posvtn, nebo
ml-li mysl ukzati svou nenvist proti vcem svatm, he
tce, i kdyby skutek sm jinak byl nepatrn; neml-li vak
takovho myslu, rozhoduje pedmt sm. . Le-li ve skutku
znan pohana svatyn, heeno tce; pi nepatrnm vak
pedmtu, kde tak pohana jest jen nepatrn, heeno jen
lehce.
Zda krde, spchan na mst svatm jest svatokrde?
Dle kanonickho prva krde trojm zpsobem mn se na
svatokrde (c. 21. C. XVII. q. 4): sacrilegium committitur
auferendo sacrum de sacro vel non sacrum de sacro sive
sacrum de non sacro ; zde slovo sacrum oznauje svtokrde vcnou, de sacro svatokrde mstn. Dluno vak
toho dbti, e teme de sacro, nikoli vak prost jen J n
sacro. Jest tedy mstn svatokrde jen krde ze svatyn,
to jest krde vci profnn, je njakm zpsobem ke kostelu pat, bud jakoto jeho majetek, nebo e mu byla pjena

Svatokrde.

333

nebo do ochrany dna; avak prost krde ve svatyni nen

jet svatokrde, a nelze upti, e okolnost msta zvyuje
zlobu hchu. Zlodj, kter v kostele nkomu ukradl tobolku,
jest vinen krde, nikoli vak svatokrde.
395.
III. Svatokrde vcn (sacrilegium rele). Pedmtem
jejm jsou vci svat a posvtn, tedy : 1 . svtosti, 2 . zjeven
a Psmo svat, 3. nin bohosluebn, 4. jin pedmty svcen neb ehnan, 5. statky crkevn. He tedy svatokrde
vcnou:
1. Knz celebrujc ve stavu hchu tkho, ani by byl
(ped celebrovnm) se zpovdal nebo (alespo ped konsekrac) dokonalou ltost vzbudil. Sv. Alfons rozebraje hch ten
(Theol. mor. VI, 35) vid v nm tvero sakrilegickch momentv: a) indigne sacramentum conficit, b) indigne sacramentum
suscipit, c) indigno Eucharistiam ministrat, d) indigne Eucharistiam ministrat.
2. Kdo (vda o tom) neplatn udl neb pijm nkterou
svtost; kdo svtost ivch pijm ve stavu tkho hchu
(ani nezpovdav se, ani nevzbudiv ltost dokonalou); kdo (moha
jinak jednati) nehodnmu udl svtost ivch. Kad z tchto
hch jest hchem tkm. Pi poslednm hchu pidvme:
moha jinak jednati. Jsou-li vak okolnosti toho rzu, e knz
vzn zpovdnm tajemstvm nebo z jinch dvod (vykldati
je nle pastskmu bohoslov) udlen svtosti odepti neme, nehe a nedopout se dn svatokrdee; zodpovdnost spad pak jedin na pijmatele.
3. Knz (po ppad dikon), kter odn rouchem menm
nebo nesa velebnou Svtost chlipnm skutkem nebo chlipnou
mylenkou (tce) he; knz nebo laik, kter pijav tlo
Pn (po ppad krev Pn) ped promnnm zpsob *) chlipn
se przn; jsou to hchy samozejm tk.
*) Sv. Alfons (Theol. mor. III, 463) d: qui se polluerit statm post
communionem, scilicet post mediam horam circiter. K denaturisaci chleba
a vna nen vak teba pl hodiny, process ten se dje v dob mnohem
krat (v. Olfers, Pastoralmedizin, str. 44). Penin chlb (hostie) obsahuje
5070/o mouky krobov, peen; tato pak, rozmlnna stn slinou,
v nkolika mlo minutch *mn se v cukr hroznov, pi em velikost
hostie nerozhoduje (i velik i mal hostie denaturisuje se v stejn dob).
Ponvad pak nelze hostii spolknouti, nebyla-li slinou rozmlnna, jasno,
e nejve nkolik mlo minut po spolknut ji chlb pestv bti chlebem, a zpsoba Svtosti se pemnila. Jet rychleji mn se vno (obsa-

334

Katolick mravouka VII, 295.

4. Kdo nedb vydanch pedpisv a povinn cty pi pecbovvn a obnovovn velebn Svtosti; kdo posvtn ndoby, korporly, pally atd. neudruje v istot; kdo roztrhan
men roucha pedkld k uvn; kdo nehled si istoty olt
atd. Viz VII, 71. 74. Hch ten pi znan nedbalosti jest hchem tkm, men nedbalost jest hchem pouze lehkm.
5. Kdo posvcench a poehnanch bohosluebnch rouch
a ndob uv k elm profnnm. Hch ten (vdom-li vykonn) jest hchem tkm. Kovovch ndob konsekrovanch
nelze uiti k elm profnnm; svol-li vak crkev neb majitel, sm ndoby ty roztaviti se, m promn se v obyejn
kov (rediguntur in massam communem), jeho lze uiti jakkoliv, teba i k profnnm elm. Roucha vak ltkov a
lnn, benedikovan, nelze takto pemniti; ta mus svmu
elu tak dlouho slouiti, a se roztrhaj. Po upoteben budte
splena. Rozprati ehnan roucha a uiti ltky k elm profannm, bylo by hchem tkm, ale ani k jinm, teba i kostelnm elm, nesm se jich uiti; tak na p. nen dovoleno
z alby udlati ministrantskou komi nebo runky (co by bylo
hchem, myslm vak jen lehkm, jeliko ltky uije se pece
jen ve slub kosteln). Albu albou vyspravit! (ze dvou udlati
jednu a zbytek spliti) jest dovoleno. Jest samozejmo, e tento
hch pipout nepatrnost pedmtu. dnm hchem nen
k elm profnnm uvati vc prost jen (benedictione invocativa) ehnanch, a jsou-li tyto profnn ely jinak slun;
tak na p. nen dnm hchem stvtiti (v bytu, na schodech
atd.) paklem nebo hromnikou, rozediti vno svcenou vodou,
soliti pokrmy ehnanou sol atd. S masem, bochnkem a vejci
v as velikonon a jinmi pokrmy neb npoji (jindy) ehnnmi zachzejme slun. Vc rdi spaluj zbyl kosti a drobty;
nen toho vak prv teba. Nen dnm hchem sti a zbytky
pokrm a npoj tch zahazovat!, na zem poutti, rozliti, zvatm dvati a pod., a nedje-li se tak z opovren; obdobn
huje 78% alkoholu, 23/, baryiva, ostatn voda); v stech slinou mnoho
se nemn, ale v aludku (tedy po spolknut) v nkolika sekundch se
denaturisuje, jeliko alkohol ihned pechz v krev, a v aludku zstvaj ostatn ltky. Vyaduje tedy denaturisace obou zpsob Svtosti jen
asi 5 minut po spolknut, nikoli vak pl hodiny. Sv. Alfons idil se mnnm
kardinla Lugona (XVII. stol.), jen tzal se souasnch mskch lka.
V XVII. stolet arci lkaov nemohli dti jin odpovdi, jeliko tenkrte
jet neznali chemickho psoben sliny na peenou mouku krobovou.

Svatokrde.

335

pravidlo plat o ratolestech ehnanch na Kvtnou nedli a

popelu ehnanm na Popelen stedu, jako i o jinch vcech
ehnanch. Dosud mluvme jen o pedmtech konsekrovanch a benedikovanch. Netk se pravidlo to pedmt, je
ani konsekrovny ani benedikovny nejsou. I kdy jsou slub
kosteln vnovny (na p. konviky, zvoneky, kostelnick
roucha, polte atd.), smme jich uiti k profnnm, arci jen
slunm elm.
6 . Kdo krade vci posvtn, posvcen neb poehnan,
roucha obadn, svat ostatky, svat oleje a pod. Hch ten
pi vnm pedmtu jest hchem tkm, pi nepatrnm vak
pedmtu nebo pro nedokonalost inu hchem pouze lehkm.
Ale i pi nepatrnm pedmtu hch pece jen jest tkm,
chce-li zlodj ukradench vc uiti k konm povrenm
nebo nepoestnm.
7. Kdo statky crkevn uchvacuje a crkev olupuje; hch
ten pi znanm pedmtu jest hchem tkm, pi nepatrnm
pedmtu hchem lehkm. Nen vak svatokrde, nbr
prostou jen krde, okrdli zlodj jen osoby (teba duchovn),
nikoli vak crkev, nebo kradeli jen plodiny na crkevn
pd rostouc, na p. krade-li obil na polch nebo dv v lesch biskupskch, kapitulnch, klternch, farnch, zdunch
a pod., nebo krade-li na hbitov trvu nebo kvtiny a vnce
s hrob nebo i okrasy s pomnk.
8 . Kdo slova Psma svatho vdom pekrucuje a jich
zneuv. Tkm hchem jest zneuvati Psem svatch k doloen bludu neb k necudnm ertm; lehkm jen hchem je
uvati text biblickch k ertm jinak nevinnm. Bezhno
vak jest uvdti pi vhodn pleitosti, teba i s ndechem humoru, slova biblick v pvodnm jejich smyslu, jako
na p. vykazuje-li hostitel svmu hosti estnj msto slovy:
Pteli, poposedni ve, nebo teli se pchozho po pin
nvtvy slovy: Pteli, k emu jsi piel? nebo vybz-li ho
ku spchu slovy: Quod facis, fac citius. Avak by i zneuvn text biblickch k nevinnm ertm neb anekdotm
nevyboovalo z mez hchu lehkho, ano asem i bezhno
bylo, pece jest dosti nebezpeno; st vt se, e tme nebo
slchme slova ta pi mi, v brevii, v meditaci, a ve chvli,
kdy chceme bti vni, napadne nm onen ert a zkaz nm
sebranost mysli. Co bylo zde eeno o ertovnm citovn

336

Katolick mravouka VII, 295.

Psem svatch, plat obdobn (a v men me) i o ertovnm

citovn slov liturgickch, zvlt onch, jich uvme pi
mi, pi udlovn neb pijmm svtost a v brevii. Zneuvti jich nen sice svatokrde, ale pozdji ve vn chvli
rdo se to mst.
66. Simonie.
396.

S vatoku pectv ili sim onie j e s t sndha, z vazn ou m luvou

sm niti n adpirozen dobro duchovni nebo vc s takovm to dobrem
spojenou z a statek neb z is k a sn ; nebo obrcen. Nzev svj m

dle Simona kouzelnka (Act. 8 , 1824).

Simonie p se bud prvu boskmu nebo p se jen
prvu crkevnmu.
Sim onie p r o ti p r v u boskm u (simonia juris divini) jest
ona simonie, kter dobra duchovn, nadpirozen, za asn
statek neb zisk kupovati nebo prodvati chce; jest inem
vnitrn zlm, zlehujc nadpirozen dobro na stupe vc prodejnch a urejc sama drce tohoto nadpirozenho dobra.
Jest tedy jakousi odrdou svatokrdee vcn. Jest hchem
veskrze tkm, a nepipout nepatrnosti pedmtu; na hch
lehk mohla by se zmrniti leda jen neplnost konu.
Simonie p ro ti p r v u crkevnm u (simonia juris ecclesiastici)
jest hnou jen proto, ponvad pedmtem jejm jsou nkter
smlouvy, kter, a neel proti prvu boskmu, pece crkv
jsou zakzny; m pak crkev vn dvody, pro smlouvy
ty zakazuje, jeliko nkdy klest cestu simonii proti prvu
boskmu, jindy pak snadno plod pohoren. I simonie proti
prvu crkevnmu jest hchem tkm; me se vak zmrniti
nepatrnm pedmtem na hch lehk, ba zmnnmi okolnostrni me se stti i inem bezhnm.
Jest samozejmo, e in, kter, nem-li svolen vrchnosti
crkevn, za simonii proti prvu crkevnmu se pokld, vady
t pozbv, jakmile oprvnn crkevn vrchnost k nmu svolen sv d; avak simonie proti prvu boskmu zstv simoni, i kdyby (ponamus casum) se svolenm crkevn vrchnosti se dla. S myslem pidali jsme kolsk ponamus casum ; nebo tolik pece jisto jest, e crkevn vrchnost nikdy
nesvol k inu, kter by boskmu prvu simonisticky se pil.
Kdyby snad tu a onde nkter biskup, zapomenuv na svou
povinnost, ojedinle dal sv svolen, ppad ten pece jen z

Simonie.

337

stane ojedinl; nen vak mono, aby v t vci vyvinul se

obyej proti prvu boskmu, ani by jej pasti crkevn (vbec)
pozorovali, a ned se mysliti, e by zpozorovave jej, nechali jej bez pokrn. Proto pro praxi meme pestati na
tomto sudku: Nen simoni (teba by i na povrchn pohled se
zdlo), co v crkvi (neb nkter sti jej) dje se pravideln,
po dlouh ji lta, a s vslovnm nebo alespo mlky danm
svolenm pslun crkevn vrchnosti.
Simonie proti prvu boskmu a simonie proti prvu crkevnmu neli se druhov; ob p se te ctnosti v tm
pedmtu, tme zpsobem.
Podstatu simonie tvo ti body; jest 1.snahou, vejti ve
smlouvu zvaznou, pi kter jako pi obchod njakm; 2 . s jedn
strany vyaduje neb nabz se asn sluha, a 3. s druh strany
vyaduje neb nabz se nadpirozen dobro duchovn nebo njak vc s takovmto dobrem spojen.
297.
I. Snaha, v e jti v m lu vu z va zn o u . Dme: snaha,
ponvad mluva o pedmtu nedovolenm neme zavazovti; mluvnci vak pece zamlej vespolek se zavazovati,
a po t strnce tdme simonii tak na tr, po ppad na
tvero td, a dme, e simonie jest bud zamlen nebo umluven nebo proveden nebo dvrn.
1. Sim onie zam len (simonia mentalis): Jedna strana
poskytuje asnou sluhu bez vslovn mluvy, s tm vak uritm zmrem, aby druhou stranu zavzala k udlen dobra
duchovnho nebo vci s nm spojen; anebo obrcen jedna
strana poskytuje dobro duchovn atd.
2. Simonie um luven (simonia conventionalis): mluvou
jedna strana zavazuje se k asn sluze, druh strana k udlen duchovnho dobra nebo vci s nm spojen; pokud zstv jen pi tto mluv, simonie sluje ry ze um luvenou (mere
conventionalis), jakmile vak jedna strana slibu svmu dostla
nebo alespo se splnnm podmnek poala, mn se simonie
na jed n o stra n n provedenou (conventionalis mixta).
3. S im on ie proveden (simonia realis): Ob strany dostly ji svmu slibu nebo alespo poaly jednati dle zvazk.
4. Sim onie d v r n *) (simonia confidentialis) jest vlastn
*) Pro sluje dvrnou? Podobn smlouvy jakoto smlouvy nedovolen (a o vc nedovolenou) nejsou alovatelny. mluvnci nemaj tedy

338

Katolick mravouka VII, 297.

jen odrdou simonio umluven, a m msta jen pi obrocch

crkevnch, zavld tedy jen proti prvu crkevnmu; le vtom,
e jedna strana ppadnm zpsobem (udlenm, presentovnm
ili navrenm, hlasovnm, odchodem ili resignac a pod.)
pomh druh stran k zskn beneficia, s tou vak vslovnou
podmnkou, e t druh strana po njak dob beneficia bu
pln nebo alespo sten se vzd. Dle vhrady uinn
(cum reservatione) jest to simonie dvrn, uinn s vhradou
bu stupu nebo nstupu nebo nvratu nebo vplaty.
a) 5" vhradou stupu (accessus): Cajus pomh Titovi
k obro, Titus pak se zavazuje, e po t a t dob vzd se
tho beneficia ve prospch Cajv nebo jin njak tet
osoby.
b) - vhradou nstupu (ingressus): Brutus obdrev (ale
jet nenastoupiv) beneficium, penechv je duchovnmu jinmu, s tm vak zvazkem, e beneficium to, jakmile se
uprzdn, zase Brutovi pipadne.
c) 5 vhradou nvratu (regressus): Lucius beneficit penechv sv beneficium Pompejovi, Pompejus pak se zavazuje,
e po urit dob beneficium opt Luciovi vrt.
d) 6 " vhradou vplaty (pensionis seu partis): Cupidus pomh Liviovi k beneficiu, vymiuje si vak, e mu Livius bu
vechny poitky nebo njakou jich st penech nebo njak
urit ron dchod pedem ustanoven bude vyplceti. Jakmile vplata poala, mn se takovto simonie v simonii provedenou.
Neteba pidvati, e simonie dvrn nepestv bti
simonii, i kdyby na ni dn z prv uvedench ty schemat
nepilhalo.
V naich pomrech simonie s vhradou nstupu neb nvratu nen mon; ovem vak mon jest simonie s vhradou
stupu a s vhradou vplaty. Pklad simonie s vhradou
stupu: Velkostatk a patron Cajus m pbuznho knze (neb
klerika) Sempronia, kter vak (pro mld nebo z jinho dvodu) jet neme farnho konkursu se zastniti. Na patront prv uprzdn se velmi vnosn beneficium, kter by
dnho prvnho prostedku, jm by, kdy by jeden z nich v slov nestl, druh mohl jej k dodren slibu pinutiti; nezbv, ne aby mluvnci vespolek si dvovali (confidere), a proto nzev: dvrn (confidentialis). Mohli bychom tak pekldati: simonie dviv.

Simonie.

339

Cajus rd Semproniovi uschoval; proto slb Titovi, e ho na

toto beneficium presentuje, d vak na nm slib, e on
(Titus) pozdji, a Sempronius farn konkurs si vykon, beneficia opt se vzd. Pklad simonie s vhradou vplaty: Na
patrontu jest jedin fara, na n pak Cupidus far a Livius
kaplan; nen pochybnosti, e po odchodu Cupidov presentovn
bude Livius, jinch vyhldek vak Livius nem. Cupidus projevuje ochotu jti do pense, a jestlie Livius se mu zave,
e mu z beneficia bude vyplceti ten a ten ron dchod. Poznmkou vak budi pidno, e nen simoni, vyhrad-li si
beneficit, odchzeje na odpoinek, s povolenm biskupovm
njak ron dchod z beneficia. Vyhraditi si ron dchod jest
simoni proti prvu crkevnmu, dje-li se tak bez vdom duchovn vrchnosti; pestv vak bti simoni, d-li duchovn
vrchnost k tomu sv svolen.
298.
Snaha, vejti v mluvu zvaznou nebo alespo snaha,
druhou stranu mravn k simonistickm dkm zavzati, jest
du simonie; nelze tedy mluviti o simonii, kde ani mluvy
ani een snahy nen, byf i ostatn podmnky zdnliv pilhaly. Kdyby tedy jedna strana zavdila se sluhou asnou,
nemajc vak myslu zskati tm dobra duchovnho nebo
vci s nm spojen (i eknme zkrtka: beneficia), a druh
strana kdyby udlila beneficium, nemnc vak tm oplatiti
sluhu asnou, nelze mluviti o simonii; ba simonie ani nezavld v tom ppad, e by klient pi dan pleitosti njakou
asnou sluhou hledl si zskati pzn patronovy, jeliko tm
nechce jet a neme vzati patrona, a t nen zavzn nebo
povinen presentovati ho.
Pklady ve objasn. Velkostatk patron pijm knze
za vychovatele svch dtek a slibuje mu, e mu po skonenm
vychovn d ( = presentuje ho na) faru, af uritou faru nebo
vbec njakou faru na patront; tof jest simonie. Rovn simoni jest, slb-li mu, e mu d bud faru nebo pensi; a stejn
simoni jest, jestlie (po [skonenm vychovn) patron, maje
platiti pensi, vychovateli msto pense d faru. Vstoup-li vak
vychovatel do domu patronova bez takovto mluvy, tak e
i patron i vychovatel zstvaj pln volnmi, sm a me
dobou svou vychovatel bez vtky simonie uchzet! se o faru
na patront, a patron sm a me bez vtky simonie jej na
faru presentovati. M-li vychovatel zabezpeenou pensi, nesm,

340

Katolick mravouka VII, 298.

obdrev faru, tto pense se vzdti, sic jinak by oba, on i patron,

provinili se simoni. Jin pklad: Mstsk rada m patront,
a majorita odhlasuje, kdo m bti na faru presentovn. Bylo
by simoni, podplceti nkter radn (nebo pbuzn jejich),
aby hlasovali ve prospch toho neb onoho kandidta; rovn
bylo by simoni, kdyby kandidt (aby doclil majority hlas)
tomu to, jinmu ono sliboval, a dotyn radn pohnut slibem
tm, pro nho hlasoval. Ale nebylo by simoni, kdyby adatel
s jednotlivmi radnmi vdy slun a zdvoile jednal a jim
k rznm slubm ochoten byl, a tito pak, majce jej v lsce,
pro nho hlasovali; naopak, jest to zcela pirozeno, e adatel
hled si zskati pzn podlnch patron. Simoni by bylo,
kdyby obec na faru presentovala adatele, ktermu jest povinna vyplceti pensi, msto tto pense; ale nen simoni, presentujeli obec adatele na odmnu za sluby obci neb veejnosti prokzan, ba naopak, obec jedn sprvn, pihl li
k zsluhm. Simoni by bylo, kdyby obec ped presentac na
adateli vymhala slib, e t v budoucnosti ty a ty sluby
obci bezplatn bude prokazovati; ale nen simoni, slou-li far
z vdnosti za presentaci potom obci a veejnosti, ba naopak,
jest to jeho povinnost.
399.
II. asn statek, sisk neb u itek za dobro duchovn
(po ppad: za dobro asn s duchovnm dobrem spojen) nabzen neb vyadovan sluje v kanonickm prvu sluhou
(mnus, c. 114. C. 1. q. 1.); zn pak kanonick prvo troj
takovouto sluhu: run, sluebn, stn.
1. sluha run (mnus a manu, pecunia) zna kad
obnos penit a ve, co se d penzi poditi neb oceniti,
tedy na p. odputn dluhu neb povinnch dvek nebo ustoupn od prv, a ptomnch, a budoucch, a ze danho
beneficia, a odjinud.
2 . sluha slu ebn (mnus ab obsequio , subjectio indebite
impensa) zna kadou slubu, ochotu neb nmahu, jinak nepovinnou, a ji v minulosti vykonanou, nebo teprve pro budoucnost slbenou.
3. sluha s tn (munus a lingu a, favor) zna kad vdk
prokzan e, vlivem, doporuenm, pmluvou, zastnm, hlasovnm, volbou atd., nebo po ppad nehlasovnm, nevolenm atd.

Simonie.

341

300.
III, N adpirozen dobro du ch ovn i nebo asn vc s nim
spojen.
N a dp iro zen m dobrem duchovnm mnme kad dobro,
kter smuje dle Boho neb crkevnho ustanoven k blahu
du, tedy v prvn ad milosti a dary Ducha sv. (Act. 8 , 19),
dle pak svtosti a svtostiny, rozheen, svcen, ehnn,
kony duchovn pravomoci. Kupiti tmito dobry jest simoni
proti prvu boskmu. Ten pak, kdo duchovn dobro za pene (neb jinou asnou sluhu) prodal, povinen jest (a to ze
spravedlnosti) k nhrad ceny pijat, jeliko zpenil dobro,
kter jednak nem dn fysick ceny, a jednak ani nebylo
jeho, nbr Bo.
301.
asnou v lc i spojenou s duchovnm dobrem mnme kadou
fysickou vc, je bud sama sebou nebo z ustanoven Boho
neb crkevnho s duchovnm dobrem tak jest spojena, e jedno
bez druhho bti neme, nebo alespo jedno bez druhho nebv. Fysickou vc pak mnme njak fysick (hmotn)
pedmt, nebo nmahu a navu, nebo poitek a pjem. Dle
asu me pak mezi fysickou vc a dobrem duchovnm bti
troj pomr, bud k fysick vci ji jsouc pistupuje pozdji
dobro duchovn, nebo fysick vc a dobro duchovn vznikaj
souasn, nebo dobro duchovn bylo dve a k nmu pistupuje
fysick vc.
302.
K vd f y s ic k j i jso u c p istu p u je p o z d ji dobro du chovn (temporale spirituali annexum antecendenter). V tomto
ppad fysickou vc jest njak hmotn ili fysick pedm t; a to :
a) pedmty posvcen a poehnan, na pklad chrmy,
kaple, olte, roucha a nin bohosluebn, svat oleje, svcen voda, ehnan svce, ehnan sl atd .;
b) statky a hodnosti svtsk, s nimi jest spojeno njak
prvo duchovn, na p. velkostatek, majc prvo patrontn;
c) ndoby, schrnky, obaly a pouzdra, v n jsou vloeny
svat ostatky neb jin posvtn vci, na p. relikvie.
Jest jasno, e kad takovto fysick pedmt pvodn
existoval bez duchovnho dobra, a e v t dob ml svou pslunou fysickou cenu; jest dle jasno, e teprve potom se
k nmu pipojilo dobro duchovn, kter arci fysicky oceniti se
ned. Jest tud pochopiteln, e pistoupenm duchovnho dobra
nikterak se nezmnila fysick cena onoho pedmtu. Nep

342

Katolick mravouka VII, 302.

se tud pirozenmu prvu boskmu a n en dnou sim on ii

p ro ti p r v u boskm u , kupujli neb prodvaj-li se takovto
fysick pedmty (arci i s duchovnm dobrem s nimi spojenm)
z a pslu n ou fy sic k o u cenu svou; ale bylo by sim o n ii proti prvu
boskmu, kdyby za tyto pedmty nabzela se neb dala se
v y cena proto, e dotyn dobro duchovn s nim i j e s t spojeno .
Smj se tedy kupovati a prodvati velkostatky s patrontem,
nen vak dovoleno pro patront zvit! kupn cenu; smj se
za cenu svou prodvati konsekrovan kalichy, nen vak dovoleno za konsekraci cenu kalicha zviti; relikvie, obsahujc
svat relikvie neb sti sv. ke, smj se kupovati a prodvati
za fysickou cenu, nen vak dovoleno nco dati neb nabzeti
za samy svat relikvie neb sti sv. ke;*) voskovice ehnan**) smj se prodvati jen v te cen, jako neehnan
atd. Pravili jsme ve: nen dnou simonii proti prvu
boskmu. Jeliko toti obchod s pedmty svcenmi neb
ehnanmi nkdy pece jest nedstojn, vylou ila crkev nkter (ale jen nkter, nikoli vechny) svcen neb ehnan
pedm ty z obchodu, kupovati neb prodvati je pes tento zkaz bylo by sim on ii p r o ti p r v u crkevnm u a hchem dle pomr tkm nebo lehkm. Zejmna je zakzno kupovati
nebo prodvati svat oleje, i kdyby jen dle fysick ceny se
dlo. Podobn jest zakzno kupovati neb prodvati ehnan
a spolu odpustky obdaen devocionalie (rence, penzky,
medaille a pod.). Kdyby pece tak se stalo, devocionalie pozbvaj odpustk; kupec vak sm naditi obchodnku, aby
devocionalie u nho koupen jeho (kupcovm) jmnem poehnati a odpustky obdaiti dal, a vlohy uinn mu vytoval.
Dle jest zakzno kupovati nebo (s pednm plnho vlastnictv) prodvati st posvcenho hbitova; dovoleno vak
arci jest zakoupit! si (za stanovenou taxu dovoliti) na as nebo
navdy na hbitove hrob nebo msto pro hrobku.
303.
2. Vc fysic k spojena je s t s dobrem duchovnm soubytn
a souasn (temporale spirituali annexum concomitanter), tak
e ob zrove vznik a spolu trv. Fysickou vc jest zde
nm aha a n a va s udlenm svtost a konnm duchovnch
*) Tot zakazuje dvorn dekret ze dne 25. listopadu 1826, c. 2234

s. s. Z.
.**) O prodvni hromniek* ji ehnanch viz as. katol. duch.,
1903, str. 146.

Simonie.

343

funkc spojen. Jest pak takovto nmaha nkdy n ezbytn

(annexum intrinsecus), tak e posvtn kon bez n se neobejde, na p. lanost a nmaha pi slouen tich me v obvyklou hodinu, nebo nmaha pi zpovdn atd.; jindy zase tato
nmaha jest n ah odil (annexum extrinsecus), tak e posvtn
kon v podstat i bez n dti by se mohl, na p. nmaha a
lann pi pozdnm celebrovn nebo pi mi zpvan nebo
cesta do fililky a pod. Jest zejmo, e simoni proti prvu
boskmu bylo by nabzeti neb dati platek za nezbytnou
nmahu pi posvtnch konech; ned se toti tato nmaha
od posvtnho konu oddliti a tvo s nm jedin celek. Plat
za takovou nmahu jest tedy vlastn platem za kon, tedy
simoni; a pijal-li nkdo platek za nezbytnou nmahu pi
konu, k nmu z adu svho byl povinen, proheil se (nejen
simoni, nbr mimo to) i proti spravedlnosti, a jest zavzn
k nhrad. Avak nmaha nahodil, bez kter by posvtn
kon mohl obstti, kter tedy nepat podstatn k posvtnmu
konu a me od nho bti oddlena, sm bez vtky simonie
bti cenna a placena; proto nen simoni, dli neb pijm-Ii
knz poplatek za dlouh lann nebo po ppad za pli asn
vstvn, nebo za zpv, nebo za dalekou cestu pi celebrovn,
nebo za dlouho trvajc prvod a pod., vbec za ve, bez eho by
posvtn kon mohl obstti a co jen na zevnj oslavu se dje.
304.
M ln stip en d ia a p o p la tk y tolov nejsou dn ou sim o n ii ; nedvaj se z a posvtn kon, nbr u p le ito sti posvtnho konu (VII, 83). Jest to pspvek vcch k viv
kn (VII, 178), kter pirozenm zpsobem vyaduje se alespo
na tch vcch, kte slueb knzovch potebuj; jest to vak
zrove i obtina vcch, kterou posvtnho konu se astn.
O mench stipendich vydala crkev adu nazen (VII, 8392),
jimi kad knz jest povinen svdomit se diti; o tlovm
poplatku pak rozhoduj obecn i krajinn zkony a prvoplatn
obyeje. O obojm obrnji vykld crkevn prvo a pastsk
bohoslov.
S im o n i r o v n i nejsou ta x y , je platiti jest prosebnkm
pi udlovn dispens, privilegi a pod.; nebo taxy ty neplat se za udlen dispense a pod., nbr jakoto pspvek
k vydrovn t kter kurie.
305.
3. Vc f y s ic k p istu p u je k dobru duchovnm u (temporale spirituali annexum consequenter). Zde dobrem duchovnm

344

Katolick mravouka VII, 305.

jest stav knsk neb eholn nebo ad duchovn, vc fysickou pak poitek a dchod, na kter pslunk stavu duchovnho neb eholnho nebo ten, kdo ad crkevn neb duchovn
zastv, m nrok a prvo. Jeliko pak poitku a dchodu
nelze prvoplatn jinak nabti, ne vstoupenm do pslunho
stavu nebo pevzetm (obdrenm) pslunho adu, jest jasno,
e duchovn dobro jest zkladem, vc fysick vak dodatenm
pdavkem, tak e nelze s fysickou vc jinak kupiti, ne
kdy se zrove kup s duchovnm dobrem; proto jest takovto kupen simoni bud proti prvu boskmu nebo alespo
proti prvu crkevnmu.
Jest tedy simoni, dati neb dvati penze za pijet do
ehole a za prvo na vivu ze statk klternch, a hch ten
stien jest klatbou papei (simpliciter) vyhrazenou (Apostolicae
Sedis, II, 10); chudm vak klterm, zvlt enskm, dovoleno jest od adatelek pijmouti jaksi vno na budouc jejich
vivu (S. Alph. Theol. mor. III, 92). Ba v nkterch eholch
mnohrni vnosy S. C. Epp. et Reg. zakzno jest pijmati
sestry do choru bez vna; a m-li se pece tak dti, jest teba
k tomu dispense.
Kupen o pijet do ehole, zvlt do bohatho kltera,
bvalo kdysi, kdy kltery pokldny byly za jaksi stavy zaopatovac, dosti ast; dnes vak zajist naprosto pominulo.
Ale dosud jest jet dosti pleitosti ke kupen o cbroli; kupec
arci m na mysli pedevm jen dchody a pjmy; tch vak
nelze jinak dosci, le nabytm onoho duchovnho nebe cirKevnho adu, jeho nositeli o b ra ' k viv iest rikzno. Kupcen o obro chov v sub velik nebezpe, nebo jm vnikaj
na vlivn a dleit msta osoby nehodn a vytlauj z nich
kleriky hodn a zaslouil, arci na kodu zjmv obecnch.
Proto crkev nikdy tohoto nebezpe nepoutla s o, a bhem
as etnmi zkony simonii o obro nejen oste zakazovala,
;.Jo i psn trestala. Odkazujce opt ku prvu kanonickmu,
jeho kolem jest obrnji a dkladnji vykldati o tto vci,
vytkneme jen nkter ppady simonie o obrocch, je dle rzu
svho jest nkdy simoni proti prvu boskmu, jindy simoni
proti prvu crkevnmu^
;506.
Simoni jest kad plata (i obecnji eeno: kad
sluha) k tomu cli dan, aby platnk proklestil cestu k beneficiu sob nebo nkomu jinmu; he pak simoni i ten, kdo

Simonie.

345

platu dv, i ten, kdo ji pijm (po ppad d). Dnen

dobou asi tko bude (ne-li nemono) simonisticky dojiti benefici, kter sm biskup zadv (liberae collationis), nebo na kter
presentuje patron crkevn nebo nkter duchovn sbor volbou;
avak pi beneficich, na n presentuje patron svtsk, simonie
vdy jet jest mon. Uvdme nkter pklady simonie: podplcenm nebo jakoukoliv jinou sluhou pimti patrona ku presentaci, nebo zskati si pmluvu njak osoby, kter na patrona
m vliv (lena rodiny, pbuznho, ptele a pod.) nebo patronovi
pi presentaci rad (ednka jeho a pod.); rozhoduje-li o presentaci cel sbor (na p. mstsk rada), podplcenm nebo jakoukoliv jinou sluhou zskati si hlas nkterho radnho nebo pmluvu osob jemu blzkch u nho; podplceti biskupa nebo
jeho rady nebo jin osoby, aby u biskupa za adatele orodovly; pen2 nob jakoukoliv sluhou pimti spoluadatele, aby
nedal neb od dosti ustoupil. Simoni jest kad mluva,
kterou se bez svolen duchovn vrchnosti adateli ukld, aby
pevzal njakou novou povinnost (teba i duchovn), dve pi
beneficiu nebvalou; avak nen simoni dati na nm slib,
e pejme tu a tu novou, dave nebv .: povinnost, dala-li
duchovn vrchnost k tomu pedem sv svolen. Simoni proti
prvu crkevnmu jest vymovati si beneficia bez svolen
duchovn vrchnosti; nen vak simoni podobn vmna (kommutace), dje-li se se svolenm duchovn vrchnosti (biskupa).
307.
Simonie proveden (realis) a dvrn (confidentialis)
stieny jsou klatbou papei proste vyhrazenou (Apostolica
Sedis, II, 8 . 9.), kter, pi simonii proveden, propadaj i spoluvinnci (complices, dle slov papee Pavla II.: qni procura verint seu mediatores extiterint, ut simonia fiat); oboj tato simonie trest se klatbou in Le;.:.fi:rii8 quibuscumque, .. beneficiis quibuslibet, cujuscumque sint dignitatis. Simonie ;0:1
zamlen nebo jen umluven, teba i jednostrann proveden,
klatb nepodlh.
Kdo simonistickou platu za beneficium pijal, povinen
jest dle zkona crkevnho nhradou penz pijatch, a to,
dokud adatel beneficia nedoshl, adateli (po ppad tomu,
kdo penze dal), kdy vak adatel ji beneficia doshl, crkvi
neb chudm.
Kad simonisticky doclen presentace, konfirmace, investiura, instituce, kollace a volba (i kdy jen jedin voli nebo

346

Katolick mravouka VII, 307.

jen nkter simoni byl zskn) jest eo ipso neplatn. Jest neplatnou i v tom ppad, e penze byly bez vdom dte1 0 v od njak tet osoby vyplaceny neb slbeny; chce toti
crkev, aby pi obsazovn beneficii rozhodovala hodnost adatel, nikoli vak mamon. Jen vjimkou sm beneficit, jemu
njak tet osoba bez jeho vdomi simonisticky k beneficiu pomohla, podreti obro, jestlie bud
a) ji po ti lta trv v dren beneficia bezelstn (bona
lide), to jest nevda o plat pro vykonan, nebo jestlie,
b) jakmile o plat se dovdl, ihned rzn protestoval,
a pes to pece plata bez jeho vdom nebo alespo proti
jeho vli se stala; nebo jestlie
c) od tet osoby plata jen za tm elem podniknuta
byla, aby adatel k dosaen beneficia neschopnm se stal.
Simonisticky dosazen beneficit nejen neplatn na sv
beneficium jest dosazen, ale nad to stv se navdy neschopnm (inhabilis) tho beneficia dosci. Po simonii provedn (realis) vztahuje se tato neschopnost (inhabilitas) jen na
1 0 kter simoni zakoupen beneficium; nevztahuje se vak
na beneficia jin, leda post sententiam criminis declaratoriam.
Tak neztrc jin beneficia, m-li jak. Po simonii dvrn
(confidentialis) ztrc simonista vechna (ji prvoplatn nabyt)
obro; ale i ten trest sth ho teprve post sententiam criminis
declaratoriam.
Ve svdom simonista jest vzn, aby svho beneficia simonisticky dosaenho se vzdal a vechny obron poitky
(VII, 182; vrtil, po ppad nahradil; nhrada pipadne crkvi,
nebo chudm, nebo nstupci (dle vle simonistovy). Kdo vak
bezelstn byl v dren beneficia simoni zakoupenho, nen
povinen nahrazovati poitky bezelstn strven, ale i obrnysin (mala fide) simonista sm si z obronch dchod tolik podreti, co asi odpovd jeho ji vykonan prci a jemu tedy
dle spravedlnosti nle. Dme: obron poitky, nebo poitky mimoobron (VII, 181), na p. poplatky tolov, stipendia atd. nepodlhaj povinnosti nhrady, ponvad (pesn
vzato) nevychzej z beneficia simoni zakoupenho.
Uveden tresty promjet! sm jen pape nebo jeho zplnomocnnec; nevdl-li vak beneficit o simonii v jeho prospch
vykonan, a vzdal-li se beneficia, jakmile se o n dovdl,
me ho biskup dispensovati, aby tot obro ihned nebo

Simonie.

347

(bylo-li ji obsazeno) pi nejblim uprzdnn opt nastoupiti

mohl.
P o z . 1. Uveden tresty sthaj jen simonii v beneficich,
nikoli vak ve vcech jinch; kdo na p. koupil relikvie neb
partikuli sv. ke nebo svat oleje a pod., nepotebuje vraceti
koupenou vc, a me si ji podreti. Kdo vak penze pijal,
jest povinen vrtiti je.
P o z n. 2. Simonie proti prvu crkevnmu dopout se
synodln (a prosynodln) examintoi, pijmaj-li pi farnm
konkursu njakch dar, jako i ti, kdo dary ty dvaj. Viz
Cone. Trid. sess. XXIV, cap 18, kde i tresty uvedeny jsou.
P o z n . 3. Ve stati pedchoz bylo jednno o simonii vce
jen po strnce svdom a hchu; jednati o prvnch nsledcch,
jako i o prostedcch, jimi by chyba uinn napraviti se
dala, nle do kanonickho prva, pastskho bohoslov a
naveden k zastvn adu zpovdnho (na p. Skodopole
Uebn kniha bohoslov pastskho, str. 382 a jinde). Na
biskupov maj rozshl plnomocenstv, kter nezdka udluji
i zpovdnkm, zvlt pi knskch exercicich.

KNIHA OSM.

KESANSK SEBELSKA.
1. Pehled.
1.
Vyloive povinnosti k Bohu, pistupujeme v druh
ad k tomu, abychom vyloili, jak mme p vin n o sti k sob
sa m m ; vel je kesan sk sebelska.
Sebelska kadmu lovku jest v- jzena; pirozen toti
kad rozumn tvor tou po blaenosti a dokonalosti, a sna
se j dojiti. Vyvr-li tato lska z pohnutky nadpirozen a
smuje-li k cli nadpirozenmu, povzn se tm do du nadpirozenho a stv se kesanskou sebelskou. Dvoj tedy jest
znak sebelsky kesansk:
1. Vyvr 3 poh n u tky nadpirozen. Pohnutkou kesansk
sebelsky jest Bh; milujeme sebe a vlastn dui svou, ponvad Bh tak chce a ponvad due stvoen dle obrazu Boho jest povolna k vnmu spojen s nm. Tak stv se kesansk sebelska st lsky k Bohu (milujeme sebe pro Boha)
a vlastn s n splv v jedinou boskou ctnost lsky (VI, 98).
2. Sm uje k c li nadpirozenm u, tedy pedevm k vn
blaenosti, kter jest ivotnm nam clem (I, 2) a kter jedin
ns me naprosto uspokojiti. Mimo vnou blaenost hled
kesansk sebelska i k jinm elm; avak prav kesansk sebelska hled k nim teprve v druh ado, stavc
vaou blaenost nad n. Kesansk sebelska sna se dojiti
tch vc, kter ns k nadpirozen blaenosti vedou nebo
alespo vsti mohou, dle pak i asnch dober, kter sice nejsou k ivotu vnmu potebna, ale kter nm alespo nepekej; po t strnce kesansk sebelska be se stejnm
krokem s kesanskou nadj (VI, 78. 79).

Vn blaenost. Dobra duchovn. Dobra vezdej.

34

2.
Kad rozumn tvor tou po blaenosti a dokonalosti.
Tak i kesan, veden kesanskou sebelskou, sna se obho
dosci.
1 . Blaenosti a dober k n vedoucch sname se dosci
kesanskou p o vlastni dobra.
2. K dokonalosti sname se dojiti kesanskm sebezapi
rnim.
Dl se tedy tato kniha o kesansk sebelsce na dv
sti, o nich jest nm jednati.
Nen vak sebelska kesansk jedinou ctnost, kter
v obojm naznaenm smru pracuje; podporuj ji mnoh jin
kesansk ctnosti, o kterch v tto knize spolu pojednme.,
ST I.
Kesansk pe o v la s tn dob ra.
2. Vn blaenost. Dobra duchovn. Dobra vezdej.

3.
Vn nae blaenost jest nam ivotnm clem. K tomu
jsme stvoeni, abychom, plnce vli Bo, vn blaenosti doshli a tak ke cti a slv Bo pispvali. Jest to dobro,
k nmu snaha nae nsti se m pedevm a v prvn ad,
kdeto vechna ostatn dobra tomuto jedinmu slouiti jen maj.
Quid enim prodest homini, si mundum universum lucretur,
animae vro suae detrimentum patiatur ? aut quam dabit homo
commutationem pro anima .sua? Matth. 16, 26. A jest to pochopitelno. Vdy blaenost nadpirozen trvati m na vky,
kdeto vechna ostatn dobra jsou vlastn jen dobry pomjitelnmi, a trvaj-li i nadle, trvaj jen potud, pokud ku blaenosti pispvaj. A tak, jako blaenost nae jest nam nejvym a vlastn tak jedinm oprvnnm clem a dobrem,
tak zase vn zavren na dui hrozc jest nejvtm zlem;
a meme smle pipojiti: vedle hchu tkho (i spe spolu
s hchem tkm, s nm zce souvis) jest jedinm zlem. Kad
jin zlo (a nkdy i sm tk hch) jest zlem pomjitelnm,
po ppad alespo napravitelnm; jedin vn zavren nikdy
nepomj a nikdy ji napraviti se ned. Srv. I, 17. Pozn. 1.
4.
Vn blaenosti meme dojiti teprve po smrti; k n
ns vede ivot vezdej, v nm dojiti meme rznch dober,

350

Katolick mravouka VIII, 4.

je ns jednak k dosaen vn blaenosti vedou a pipravuj, jednak nm ivot vezdej in pjemnjm. Dle rzu
svho jin jsou dobra nadpirozen ili duchovn, jin zase
dobra pirozen ili vezdej.
5.
Doba n adpirozen ili duchovni (bona spiritualia) jsou
vechna ona dobra, kter ns k dosaen nadpirozenho cle
(blaenosti vn) vedou; najm: milosti, ctnosti, dobr skutky,
zsluhy, odputn hch, odpustky atd.
6.
Nkter z nich jsou k blaenosti vn nezbytn, tak
e bychom bez nich tto blaenosti dosci vbec nemohli; jsou
to: milost posvcujc a odputn tkch hch. Maj tedy
tato dv dobra (je vlastn spolu zce spojena jsou, tak e
jedno bez druhho mysliti se ned) pro ns t vznam, jako
vn blaenost sama. Ktem dochzme milosti posvcujc;
pozbyli-li jsme j tkm hchem, nezbv nm, ne abychom
(svtost pokn neb alespo dokonalou ltost) doshli odputn tohoto tkho hchu, a tak milosti posvcujc optn
nabyli. Ponvad pak tato ob dobra pro blaenost vnou nezbytn jsou a nim jinm nahraditi se nedaj, nen dovoleno
v z d ti se jic h , byf i njak zdnliv dvod sebe dtklivji
nm tak radil; nebo vzdvajce se jich, vzdvali bychom se
spolu blaenosti vn a minuli bychom se s clem svm. Proto
tak dn zkon neme nm ukldati, abychom tato dobra
za nkoho nebo ve prospch njak sebe lep vci obtovali.
A skuten tak dn, alespo dn platn zkon tak ne
ukld; ji tm by pozbyl platnosti, nejsa zkonem mravnm
(, 39). Nen tedy na p. vzn slibem, kdo psahal nebo
slbil, e ned se ped smrt zaopatiti, e nebude svtost pijmati a pod.
7.
Jin dobra duchovn jsou sice ku blaenosti vn u i ten, a veobecn pojato i potebna, n ik o li v a k n e zb y tn ;
nebo s nimi lze silnji a vydatnji peovati o blaenost vnou.
Nejednal by sprvn, ba meme ci, e by se snad minul se
svm spasenm, kdo by jich naprosto nedbal; avak poteba
jejich v jednotlivch ppadech nen tak nalhav, e by lovk
bez nich obejiti se nemohl a e by nedostatek jich nahraditi
se nedal. Proto lovk s m i v z d ti se jic h tu i onde, m-li k tomu
rozumn dvod, ano i astji. Tak na p. jest dovoleno zanechati meditace nebo zkrtiti dkinn po mi, abychom poslouili kajcnkm, slyce jejich zpov.

Vn blaenost. Dobra duchovn. Dobra vezdej.

351

8.
Dobrm duchovnm p se duchovni zla, hchy a nepravosti. Jsme povinni stci se hch vdy a vude, nepravosti pak odkldati, jak ji v dle povechnm obrn vyloeno jest.
9.
Dobra pirozen ili vezdej, jinak tak; dobra asn (bona
temporalia) jsou nm k tomu dna, abychom pohodlnji a pjemnji cle svho mohli dojiti. Meme ovem cle svho dojti i bez nich, a djiny nm uvdj jmna mnohch svtc,
kterm se nedostalo nkterch tchto dober, kte vak proto
pece vrn stli v povinnostech svch; ba teme, e nkte
svtci nkterho asnho dobra, najm jmn se vzdali, aby
jistji cle svho doshli. Jsou toti ona dobra rzu nelinho.
Mohou ns v dosaen cle naeho vydatn podporovati, uvme-li jich, jak vle Bo nm vel; avak mohou nm
tak bti na kodu nebo alespo nebezpenmi, neumme-li
jich tak uvati, jak jsme povinni. Jsou pak tato dobra, je
Hospodin nm svil:
a) dobra duevn,
b) dobra tlesn,
c) est a dobr jmno,
d) jmn.
O .
Dobrm vezdejm p se vezdej zla, a to v kad
uveden skupin nedostatek dober pslunch. V podstat sv
asn zla nejsou pravmi z l y; jsou sice lovku nepjemn a
stuj mu ivot pozemsk, avak stejn jako dobra vezdej
jsou i zla vezdej spe rzu nelinho, a teme v ivotopiech svtc, e mnoh z nich prv tmito vezdejmi zly dospl k dokonalosti, dle slov apotolovch: Diligentibus Deum
omnia cooperantur in bonum. Rom. 8 , 28. lovku nen mono,
aby vem vezdejm zlm naprosto unikl; proto mu nezbv,
ne moude jich uvati dle vle Bo, a tak vezdej zla promniti v dobra prospn (, 2 0 ), vedouc k ivotu vnmu.
11.
Jest nm nyn probrati jednotliv dobra; o nejvym
dobru vak (blaenosti vn) a o duchovnch dobrech neteba
nm zvlt jednati, jeliko o nich mluv cel tm vrouka
i mravouka, jako i askese a mystika. Zbv nm tud promluviti o dobrech vezdejch a vyloiti, jak kesansk sebelska o n peuje a jak povinnosti nm po t strnce ukld.

352

Katolick mravouka VIII, 12.

3. Dobra duevn.
13.
Jest nm liiti mezi dobry duchovnmi (bona spiritualia,
VIII, 5) a dobry duevnmi (bona animae). Spisovatel po latinsku pc skuten tak in, avak spisovatel po esku
pc neet vdy pesn tohoto rozdlu, a nezdka taj mezi
duevn dobra i ona, je ppadn a sprvn zvti se maj duchovnmi dobry. Zde vykldme dobra d u e v n jenom v um
smyslu, mnce jimi m ohutnosti a vlohy, je Bh lovku udlil.
Dme-li vak: udlil, nikterak tm nemnme, e by nae
mohutnosti a vlohy byly nm v neobmezen majetek odevzdny, e bychom jimi smli nakldati, jak bychom chtli;
nebo mohutnosti a vlohy nae jsou nm pouze sven y ve
v la stn ictv u itn (dominium utile); my smme, ba i povinni
jsme uvati jich dle vle Bo.
lovk m vak nejen prvo uitn svch mohutnost
a vloh, ale on m o nich i povinnosti, a to:
1. lovk jest povinen duevn dobra sv zachovvati,
pstovati, potebnmi ctnostmi krliti.
2. lovk jest povinen uvati dober mu svench a
pracovati.
13.
I. lovk j e s t po vin en d u evn dobra sv zach ovvati, psto va ti , potebn m i ctnostm i k r liti. Ble tuto povinnost vykldajce, hledme hlavn k rozum u (jeliko o vli s dstatek na
jinch mstech se vykld). Ve smru tom m lovk povinnost dvoj: 1. jest povinen zskati si potebnch vdomost,
2. jest povinen nabti ctnosti opatrnosti.
14
1. lovk povinen j e s t z s k a ti s i potebnch vdom ost; jsou
pak to:
a) Vdomosti potebn, aby mohl t i ivotem kesan skm ;
tedy ony pravdy pedevm, je kad dospl lovk, chce-li
spasen dojiti, nezbytn znti a viti mus (VI, 24), a dle ony
pravdy vroun i mravoun, kter kad kesan znti m
(VI, 29); ji v VI. knize bylo vyloeno, jakho hchu se dopout, kdo postrd svou vinou tchto vdomost.
b) Vdomosti, jich jest nm teba, abychom povinnostem
svho sta v u vrn a pln mohli vyhovti; kdo zanedbv vdomost
tch, he bud tce nebo lehce dle pravdpodobnch nsledk.
Snahu nai, zskati si vdomost potebnch, d U e liv o s t
(studiositas), ctnost to mrnosti sdruen. J se p nedostatkem

Dobra duevn.

353

nedbalost pi nabvn vdomost potebnch; hch to tk

nebo lehk, dle toho, zda pod tkm i pod lehkm hchem
vzni jsme vdomost tch nabti. Pebytkem pak zv d a v o st,
kterou se lovk sna dovdti se vc jeho se netkajcch; hch ten bv obyejn jen lehkm hchem, leda e
by nkdo na ukojen sv zvdavosti proheil se zrove proti
nkter jin ctnosti, najm proti spravedlnosti nebo lsce biensk.
15.
2. O patrnost (prudentia), dc iny lidsk, uvd je
v souhlas s pravidlem mrav, a hled k tomu, aby iny ty,
vyhovujce poadavkm t kter pslun ctnosti, zrove vysthaly se obou vstednost, i pebytku i nedostatku (V, 5);
jest tedy dobou mravnch (a do jist mry i boskch) ctnost
(Y, 7). Prvnm a nej blim pedmtem opatrnosti jsou nae
vlastn iny, a v tomto konu svm opatrnost sluje opa trn o st
osobn (prudentia personalis). Avak tm nen pedmt opatrnosti vyerpn. Velmi asto povolni jsme, abychom, bdce
nad blinmi svmi, dili tak jejich iny; v tomto konu opatrnost sluje o patrn osti v M l i (prudentia gubernatrix), kter dle
toho, jakm zpsobem jin vsti m, opt rznch nabv
nzv. Nm knm, zvlt pracujeme-li ve sprv duchovn,
jest velenutna opatrn ost p a s t s k (prudentia pastoralis), o n
pastsk bohoslov dkladn pojednv. S opatrnost sdrueny
jsou ti jin ctnosti: a) ro za fn st (eubulia), je dovede dobe
poraditi i sob i jinm; b) sou dn ost (synesis), je sprvn posuuje iny lidsk dle pravidel obecnch ; c) p ro zra v o st (gnome),
je sprvn soud i tam, kde pes pravidla obecn nutno jest
ppad njak posuzovati s vyho hlediska; na p. kde teba
jest uiti epikie (Y, 5). Opatrnosti p se nedostatkem: ne
opatrnost (imprudentia), n erozvn ost (inconsideratio), pn h lenost (praecipitatio); jmna sama ji oznauj, v em poklesky
hch tch spovaj. Jsou to vesms hchy lehk, leda e by
nkdy pro zvl kodliv a tuen nsledek ve hch tk
se zvrhly. Opatrnosti p se pebytkem: opatrnost tla (prudentia carnis, Rom. 8, 6., kde apotol l ob protivy: opatrnost ducha a opatrnost tla), ,.kter chtc ti podle tla, vyhledv prostedky, jak by nezzenm hnutm mohla hovti;
dle pedmtu svho jest hchem tu tkm, tu lehkm. Dle:
chytrost (astutia), kter lst a podvodem chce blinho klamati,
a rovn dle pedmtu svho tu tkm, tu lehkm hchem

354

Katolick mravouka VIII, 15.

jest. Konen plin pe o statky pozemsk, hch to lehk,

pokud vn nevad snaze po vn blaenosti.
16.
II. lovk jest povinen uvati dober Bohem mu svench, a to nejen duevnch, nbr i tlesnch, ili jinak eeno: lovk povinen jest pracovati. temef Gen. 3, 17: In laboribus comedes ex ea (terra) cunctis diebus vitae tuae, a
Job 5, 7: Homo nascitur ad laborem et avis ad voltum ;
a nebylo by tko uvsti adu biblickch text, svdcch
zejm o povinnosti t. Prvn zde uveden text (Gen. 3, 17)
nezdka vykld se myln, jakoby prce byla trestem prvnho hchu. Tomu nen ta k ; prce nen trestem, nbr prvem
(a ovem tak povinnost) tvora rozumnho. Prce vyaduje
i duevn i tlesn sly, ale tak, e duevn mohutnosti prci
d; zve, nemajc mohutnost duevnch, pracovati neme, a
pracuj e-li, nen to prce samostatn, nbr pudem neb po ppd lovkem zen. Prce jest vyznamennm lovka, jeho
potenm a radost. Proto byla zajist prce i v rji, a byla
by, i kdyby byl lovk neheil; ale ovem hchem lovkovm utrpla i jeho prce: dve mu byla istm potenm
a radost, potom vak spojena jest s obt a nmahou. Ne
ani po hchu nepozbyla prce svho rzu naprosto; akoliv
jest obtn a namhav, pece lovka t, a vichni vme
ze zkuenosti, e rozumn prce oslazuje ivot, a e netastnm je. kdo neme nebo nesm pracovati.
17.
Povinnost pracovati ve kadho zdravho lovka, at
majetnho, a chudho, bez rozdlu; nezavazuje vak vech
stejnm zpsobem. Jinak ve povinnost ta ony lidi, kte
nuceni jsou prac, a duevn, at tlesnou, iviti sebe a rodinu svou; ti obyejn nejsou s to, aby vybrali si prci, nbr
nuceni jsou zabvati se tou prac, kter se jim naskytuje a
kter je iv. Ale ku prci zavzni jsou i oni astnj smrtelnc, kte majce s dstatek jmn, nejsou nuceni vydlvati si
chlb; i oni povinni jsou pracovati, a jedin vhoda, kter se
jim dostv, jest, e mohou si prci vybrati, jen kdy jest to
prce njak prospn. Povinnost prce vbec vyplv pak
z tchto dvod:

a)
Nesrovnv se s dem mravnm, aby lovk ladem
nechal leeti, co mu Bh svil; proto tak onen sluha, kter
do zem zakopal hivnu mu svenou (Mattb. 25, 18), byl psn

Dobra duevn.

35S

souzen (Matth. 25, 27), nikoli snad proto, e by byl penz zpronevil, nbr proto, e z nho netil.
b) Obecn dobro toho vyaduje, aby vichni lid, kte
pracovati mohou, tak pracovali a pispvali uitenou prac
ku prospchu spolenosti lidsk.
c) Prac unikme mnohm nebezpem a pokuenm ze
zahlky vyvrajcm.
d) Prac pstujeme sv mohutnosti a vlohy, udrujeme
je pi stejn prunosti a zvyujeme jejich zdatnost; zahlkou
by pozvolna slbly, a kdy by jich pak bylo zapoteb, nestaily by.
Kdo pracuje dle povinnosti sv, jest 1pracovitm, ctnost
jeho sluje pracovitost neb pilnost.
Proti pracovitosti he nedostatkem, kdo moha pracovati,
nic nepracuje, nebo kdo pomrn pli mlo pracuje; to leHost, kter vak obyejn jest hchem lehkm, dokud nezavd ke hchm tkm, nebo dokud neplod vn kody.
Proti te pracovitosti he nedostatkem jet, kdo sice pracuje (a snad i namhav), ale zabv se jen pracemi zbytenmi, neprospnmi, marnmi; i ten hch (jsa men jet
ne lenost) jest jen hchem lehkm. Proti pracovitosti he
pebytkem, kdo pli mnoho a nad sv sly pracuje, kdo pli
rychle vyerpv pracovn sly sv bez rozumn a bez dostaten piny, o em ne VIII, 38.
18.
Povinnost prce jest pkazem, a neve ns stle,
nbr nalh jen uritou dobou (II, 9); proto nejsme povinni
stle pracovati, ba ani nememe stle pracovati snad jako
njak stroj. V ivot naem m se prce stdati s odpoinkem,
tak jako luk nesm bti stle ttivou napiat, sic by ztratil
prunost. Dme-li: stdati, nemnme, e by podle asu
prce a odpoinku mlo bti stejn; proda sama toho vyaduje, aby odpoinku bylo vce asu vymeno ne prci. Odpoinkem mme zotavit! se a nabvati novch sil, co latink
(prv vzhledem k tomu novmu nabvn sil) krsn nazv:
recreatio.
Kad prce, at jest tlesn, a duevn, namh spolu
i tlo i dui; proto tak zotaven stejn si hled i tla i due
Tlo se zotavuje spnkem, jdlem, pitm; due se zotavuje skvou. Ze jest dovoleno uvati a vyhledvati slunch a nevinnch zbav, nejlpe poznvme z pkladu samho Spasitele,

356

Katolick mravouka VIII, 18.

jen nejen e s matkou svou a uednky svmi ochotn se

zastnil svatebnho vesel v Kn Galilejsk, nbr pi t pleitosti i prvn zzrak vykonal. Ovem dluno i pi zbavch
mti na mysli, e zbavy nejsou elem, nbr jen prostedkem
k nutnmu zotaven; sprvnm zpsobem baviti se u ns
zpsobnost (eutrapelia), ctnost to sdruen s mrnost. Zpsobnosti p se nedostatkem neuilost, kter ani sob ani jinm
slun zbavy nepeje, hch to jen lehk. Zpsobnosti p
se pebytkem plin baen po zbavch a nemrn uvn
jich, neznajc ani mry ani ohled na as a msto; dle pedmtu svho jest hchem tu tkm, tu lehkm.
4. Dobra tlesn.
19
Dobra tlesn jsou: 1. ivot, 2. tlo a jeho zdrav,
3. neporuenost panensk. O panictv a panenstv promluvme
ne VIII, 90; zbv nm tedy vykldati o prvch dvou
bodech.
I o ivote i o tle a jeho zdrav plat tot, co bylo eceno o dobrech duevnch: jsou lovku svena ve vlastnictv
uitn. lovk sm jich uvati; nen vak oprvnn nakldti jimi dle libosti, jeliko nejvym pnem dober tch jest
jedin Bh. lovku jsou dobra ta k tomu cli svena, aby
uvaje jich dle vle Bo, dobval sob jimi zsluh pro ivot
vn.
Neteba vak dokldat!, e toto obmezen prv lovkovch plat jen v pomru k Bohu a k sob, nikoli vak v pomru k jinm lidem ; oproti jinm lidem m kad lovk
prvo na hjen dober tlesnch (ovem v rmci zkona Boho), a nikdo nen oprvnn zkracovati ho na tomto prvu.
5. ivot tlesn. Sebevrada.*)
20.
Krsn a vzneen dar Bo jest tlesn ivot vezdej.
Mezi dobry vezdejmi n6mme nic, co by ivotu se rovnalo,
nebo jej pedilo. Jen jedno jest dobro, kter jej (ovem daleko) pevyuje. Tim jest blaenost vn , ta vak nen dobrem vezdejm. Mezi vezdejmi dobry jest ivot nesporn na
mst prvnm.
*) Dr. Tum pach a Dr. Podlaha, Bibliografie, V, 269280.

ivot tlesn. Sebevrada.

Jl.

357

Tohoto krsnho a vzneenho dobra zbavuje se sebesluje sebevradou

vra h Ztli sam ovrah (suicida), a hrozn jeho in

Ztli sam ovradou (suicidium seu autochiria).

Dle myslu sebevrahova jest sebevrada bud pmou nebo

nepmou.
22.
I. Sebevrady p m (suicidium directum) dopout se,
,kdo psob si smrt s pmm myslem zbaviti se ivota, nebo
moha smrti zabrniti j nebrn. Jest tedy sebevrahem:
a) kdo nsilnou rukou sebe sama ivota zbavuje;
b) kdo o sebevradu se pokou (pokus sebevrady), a
snad vsledku vbec nedosahuje nebo nepln ho dosahuje;
c) kdo jinmu naizuje neb ho pros nebo mu dovoluje,
aby ho (t. j. adatele) zabil;
d) kdo s nkm jinm vol spolenou smrt;
e) kdo pi dan pleitosti, na p. v bitv nebo pi poru nebo pi povodni, vyhledv smrt, bud e nem odvahy
sebe sama zabiti, nebo e nechce, aby se o jeho sam vrad
vdlo;
f) kdo z omrzelost ivota nebrn sv smrti, akoliv by
snadno mohl ubrniti se j.
23.
P m , m ysln a p ln dobrovoln sebevrada j e s t
hchem tkm . Hch ten mono tati ke hchm nej tm ;
nebof:
a) Sebevrah he p r o ti Bohu , jen jedin jest pnem iveta a smrti, a jedin m prvo stanoviti dlku ivota naeho. Nebudi namtno: Nedal jsem si ivota, a proto mohu
se ho kdykoliv zbaviti, nebof ivot nen pouze darem, nbr
i povinnost; a posito sed non concesso, e by jalov ta vmluva platiti smla o daru ivota (a i to bylo by hroznou
nevdnost), pece neplat o povinnosti ivota, kter lovk
podroben jest, af chce i nechce. Ji sta et filosofov vysvtluj to podobenstvm: vojn postaven na sv msto (na
pklad na str) nesm stanovisko opustiti, dokud ho velitel
jeho neodvol.
b) Sebevrah he p r o ti spoiZnosti lidsk. Zbavuje ji lena
povinnho ku prci. Jalov jest nmitka: Spolenosti lidsk
neprospvm a jsem j jen na obt ; nebof to jest prv jeho
vinou, e nim spolenosti neprospv, af nic nedme, e nikdo nen tak slb, aby nim nemohl ke spolenmu dobru
pispvati. Sebevrah kod spolenosti lidsk, dvaje j zlm

358

Katolick mravouka VIII, 23.

pkladem pohoren; nezdka pozorujeme, e jedna sebevrada (zvlt odv-li ji fama nebo tisk jakousi gloriolou)
jest pohnutkou cel ady jinch sebevrad, ba e nkdy vypukne a i jaksi nakaliv sebevraedn mnie.
c) Sebevrah he p r o ti sv rodin, kterou zarmucuje a
zahanbuje, a byl-li jejm ivitelem, uvrhuje ji v chudobu a
bdu, at nedme o mnohch jinch svzelch, je na rodinu
uvaluje, na p. soudn nebo edn vyetovn, kiv posuzovn a podezvn a p.
d) Sebevrah he p r o ti sobe, an zbavuje se blaenosti
vn; poslednm jeho inem na tto zemi byl hch, zabil nejen tlo sv, ale i dui svou, dopustil se hchu, nemoha poknm smazati ho. A i kdy sebevradu tm zpsobem vykon, e mezi smrtc ranou (nebo poitm jedu a p.) a samou
smrt zbv mu jet mezera ivota a on na pokn mysliti
me, jakou cenu m takov pokn?
24.
Dodati jet teba, e hch pm sebevrady nikterak
se nemrn, jestlie sebevrada se nezdaila; je tedy poku s
sebevrady prv tak tce hnm, jako sebevrada dokonan. Ovem po bezvslednm nebo zmaenm pokuse dostv
se sebevrahu t vzcn milosti, e me z hchu se kti a
jeho odputn dojiti.
25.
Z tkho hchu vinm e je n sebevradu m yslnou a pln
dobrovolnou. Soud n mrn se, chyb-li sebevrad nco po
strnce myslnosti a dobrovolnosti (V, 14), a soudme i na. in
bezhn , lze-li pravdpodobn za to mti, e sebevrah v dob
inu nebyl pietn m . A tu dluno uviti, e do nitra sebevrahova vid jen Bh. Sebevrada jest nco, eho kad piroen se ds; co tedy ve asi se stalo a v mysli sebevrahov se dlo, ne tohoto poslednho prostedku se chopil?
Smme souditi na Petnost, vme-li, e sebevrah za svho
ivota vrouky a mravouky nedbal, vry v Boha a ivot posmrtn pozbyl, ze hchu do hchu se vrhal. Dopustil-li se
vak. sebevrady kesan, kter ze ivota svho se til,
dn piny k sebevrad neml, v nboenskm ohledu
svch povinnost dbal, tu zajist nesvdilo by o lsce, kdybychom nepipoutli, e je tu mon nepetnost. A myslm,
e v na dob nervosy a poruch duevnch, zpsobench
nejkrajnjm naptm pracovnch sil, nepetn sebevrady
nejsou prv pli dk.

ivot tlesn. Sebevrada.

359

26.
Nepetnost jest jedinm dvodem, jen jest s to, aby
sebevradu zbavil hnosti; d n jin dicvod sebevrady neomlouv. Zejmna neomlouv: nezhojiteln nemoc, smrt ze
smrteln rny nebo njakho netst (na p. pdu do propasti)
beztak jist, smrt pomalu ale jist se blc, smrteln zkosti
nebo nesnesiteln bolesti (a nejsou-li takov, e a nepetnost plod), krut zajet neb nebezpe jeho, bda a chudoba,
hanba a stud, bze ped trestem, nespravedliv trn a pronsledovn, urka nebo pohana, netastn neb odmtnut
lska, neukojen dost a touha, omrzelost ivota atd. Neomlouv ciz prospch, na p. vyplacen pojistky rodin, odvrcen hanby od rodiny neb stavu, vdeck pozorovn a popisovn samovraednho prbhu a p. Neomlouv dan slib,
teba i psahou stvrzen byl; na p. v ameriknskm souboji, kde souboj nci vespolek se zavazuj, e ten, kdo vythne
ernou kuliku, ivota se zbav; nebo v njakm vybranm
vlenm sboru, ve kterm vichni astnci psahali, e radji vol smrt ne zajet, a e v zajet vlastn rukou se zabij.
Neomlouv stavovsk pedsudek, dle nho lechtic nebo dstojnik dopustiv se tch kterch provinn nejlpe uin, zastel-li se atd. Neomlouv konen ani vlastn mnn sebevrahovo, e dopustiv se tch a tch zloin nen hoden, aby
dle il, e kon dobe, soud-li sebe sama : tak by patn
pojmal svj kol; jeho povinnost jest kt se a polepiti se.
27.
Bohoslovci na tomto mst obraj se otzkou, zda jest
dovolena sebevrada, p ik za n Bohem nebo lid sk m soudem
Nen sporno, e B k, jsa pnem ivota i smrti, me (bez
poruen prva) kohokoliv zbaviti ivota, nebo nktermu
lovku naditi, aby nkoho jinho nebo sebe ivota zbavil
(II, 25). Z toho vyplv, e sebevrada Bohem pikzan jest
dovolena! ba nuceni jsme prohlsiti, e by heil, kdo by proti
sebevrad Bohem pikzan se vzpral. Dme ovem: Bohem pikzan, ale pipojujeme, e teba mti o tomto pkazu naprostou jistotu; t pak dojiti nen snadno. Jen mravn
jistota by nestaila. Ostatn, ppady, kde Bh sebevradu
pikazuje nebo dovoluje jsou asi velmi dk. Nkte spisovatel poukazuj zde na pklady svatch, kte touce po
korun muednick nebo bojce se necudnho znectn sami
v smrt se uvrhli, a dokldaj, e bezhnost tohoto skutku
(vdy jsou to svtci!) lze vyvoditi jen ex inspiratione di-

360

Katolick mravouka VIII, 27.

vina. Vklad ten nen zcela sprvn, jeliko bezhnost tu

lze prv tak dobe vysvtliti ex ignorantia invincibili.
Proto, a akademicky uznvme, e sebevrada Bohem pikzan nebo dovolen jestbezhn, prakticky pece vjednotlivm ppad radji odpovme zporn, byt to bylo jen z toho
dvodu, abychom nboensk pemrtnost a autosuggesci
(v mnohch sektch bujc) nedali msta.
Oprvnn soud sm (dkaz ve svazku tetm) provinilce
k smrti odsouditi, kat nebo lovk od soudu k tomu ustnoven sm ortel ten vykonati. Ve stedovku nkdy se stvalo,
e provinilcm bylo bud porueno nebo dovoleno sebe sama
popraviti (zpsobem libovolnm), v Turecku byla zelen ra,
v Japonsku harakiri, a jinde zase jin zpsoby. Jsou tu dv
otzky. Prvn: zdali provinilec (odsouzenec) jest povinen poslechnouti, kdy mu soudce poru, sebe sama popraviti?
Vichni bohoslovci souhlas v odpovdi, e odsouzenec nen
povinen poslechnouti a sebe sama utratiti, jeliko stanoven
podobn povinnosti p se pirozenmu citu a vyaduje neho,
co lidsk sly daleko pesahuje. Druh otzka zn, zda odsouenec podobnho rozkazu sm poslechnouti? Bohoslovci odpovdajce nesouhlas; nkte tvrd, e poslechnouti sm (a
chce-li), jeliko na sob vykonv ad katv; jin vak opt
mn, e by heil poslouchaje, jeliko sebevrada jest inem
vnitern zlm, e tedy soudce nem prva jej pikazovat!
nebo dovolovati. Ostatn ani tato otzka nem pro nae doby
a nae prvn a soudn pomry dnho vznamu.
28.
Jet jest nm zmniti se o trestu crkevnm uvalenm
na sebevrahy, kte v petnosti a dobrovoln ivotu svmu
uinili konec. msk ritul (de exequiis) pod titulem: quibus non licet dare ecclesiasticam sepulturam odpr crkevn
poheb seipsos occidentibus ob desperationem, vel iracundiam
(non tamen si ex insania id accidat), nisi ante mortem dederint
signa poenitentiae. A prask snm provinciln (Cone. Prov.
Prag. pag. 111) odvolvaje se na citovan slova ritulu dodv: Si parocho indubie constiterit, suicidam morbo laborasse usum rationis perturbante, sepultura ecclesiastica modo
consueto detur; quodsi autem parochus gravibus rationibus
ductus judicio medicorum et civilium officialum acquiescere
dubitaverit: res ad Ordinarium deferenda e s t. . . Si tandem
dubium occurat, num quis semet ipse interfecerit vel casu

ivot tlesn. Sebevrada.

361

obierit, favendum est defuncto, cum in dubio delictum tam

grave de nemine praesumi debeat.
29.
II. S ebevrady nepm (suicidium indirectum) dopout
se, kdo vdom a dobrovoln podnik nco, o em v anebo
alespo tu, e z toho (v krat nebo del dob) jeho smrt
vzejde nebo alespo me vzejiti. Je tedy rozdl mezi sebevradou pmou a nepmou. Pi sebevrad pm zaml
sebevrah svou smrt a in jeho k n smuje; pi sebevrad
nepm konatel nezaml sv smrti, nbr ji jen pipout,
a in jeho nesmuje k smrti, nbr k nemu jinmu, co
ovem dle obyejnho prbhu se smrt spojeno bv.
30.

N ehe, kdo z d le it a pim en p in y nco p o d n ik ,

z eho mim o je h o m y sl sm r t jeh o n a jisto v ze jd e anebo alespo
pravdpodobn v zejiti me.

Dme: mimo jeho mysl, nebot kdyby vc tu podnikal,

daje si smrti, byl by in jeho pmou sebevradou, ale prv
mysl jeho, jen nesmuje k sebevrad, nbr jedin k podniku, mn in na sebevradu nepmou. Dme dle: z dleit a pimen piny, nebo i nepm sebevrada j e s t
tkm hchem , dje-Ii se bez rozum nho dvodu, a konatel
v tomto ppad zasluhuje prvem nzvu sebevraha. A neshl
si vlastn rukou na ivot, pece jen drze jej zahazuje; i on
he proti Bohu, proti spolenosti lidsk, proti rodin sv,
proti sob. Avak vykldme: nehe, kdo z dleit a pimen piny atd., nebot akoliv ivot jest nejvzneenjm a nejcennjm dobrem vezdejm, pece nen dobrem
naprostm a nejsme povinni zachovati jej bud jak bud. Jsou
dobra, by i pomjiteln, pece jen vy, ne ivot; proto
smme obtovati ivot svj, d-li tak dleit a pimen
pina. Ba nezdka se stv, e zkon a povinnost vyaduj na ns heroick akt, a tebali toho, i Smrti se podrobiti.
Ovem v tom ppad nepilh nzev nepm sebevrady ;
mnohem sprvnji mluvme o obtovn vlastnho ivota.
Ponvad pes to vechno ivot pece jest nejvzcnjm dobrem
vezdejm, vyaduje zdrav rozum, aby jen pro dleitou a
pimenou pinu byl obtovn, tedy jen pro takovou pinu, kter alespo tolik v, jako ivot sm. Takovch pin nen mnoho; jsou jimi:
a) povinn vyznn vry, VI, 34;

362

Katolick mravouka VIII, 30.

b) vn a znan dobro obecn, je nkdy jsme povinni

steiti i s nebezpem a po ppad i s obtovnm vlastnho
ivota;
c) lska kesansk, kter nkdy vel, i ivot poloiti za
blinho.
0 prvm bodu bylo jednno v knize VI.; o druhm a
tetm pojednme ve svazku tetm.
6. Zkrceni ivota. Nebezpe smrti.
31.
I. Z k r cen iv o ta (abbreviatio vitae) vcn neli se od
sebevrady; rozdl le jedin v tom, e zkrcen ivota tot
vykon v dob del, co sebevrada psob v dob krtk.
Zkrcen ivota psob pozvolna, teba i po vce let, nepozorovan, co sebevrada nhle vykon. Proto o zk r cen i ivota
p la t stejn m ra v n p r a v id la ja k o o se b ev ra d ; ponvad vak
zkrcen ivota nedje se nhle a rychle, nutno pravidla ta
v nkterm smru ponkud u m rn iti. Zkracuje pak ivot svj,
kdo podnik nco, co jest pinou, e smrt jeho mnohem
dve nastv, ne by bez tohoto podnikn pirozenm bhem
se stalo. I zde dle myslu konatelova lime pm a nepm
zkracovn ivota.
33.
1. P m o zk ra cu je iv o t sv j, kdo s myslem zbaviti se
ivota kon (podnik) nco, co mu ivot a zdrav pokozuje a
smrt jeho pedasn urychluje. in ten jest tkm hchem,
a stejn jako pm sebevrada nepipout dn omluvy. Je
tkm hchem i v tom ppad, kde podnikn konatelovo
nemlo oekvanho vsledku, bud e v incch jeho se
zmlil, nebo e inky ty njakm zpsobem (teba snad e
konatel pozdji zmoudel) byly paralysovny; nebo zloba
hchu nele ve vsledku, nbr v myslu.
33.
2. N epm o zk ra cu je iv o t sv j, kdo nedaje si smrti,
kon (podnik) nco, co pravdpodobn ivotu neb zdrav kod
a snad me bti i pinou pedasn smrti. Jest jasno, e kad
znan,*) bezdvodn, zbyten a pi tom vdom zkracovn
ivota, byt i nepmo se dlo, pece jen jest hchem tkm,
jeliko konatel tm dv na jevo, e si ivota vbec ne
*) Znan, t. j. zjevn zkrcen ivota alespo o nkolik let. Pojem
ten jest n eu rit ; vdyf nevme, ja k dlouho jinak bychom byli ili, a nevm e, o si ivot zkracujeme.

Zkrcen ivota. Nebezpe smrti.

36S

v (nebo alespo tak nev, jak by si ho viti ml) a e

jest hotov zbaviti se ho. Ale jinak tak zase jest jasno, e pouh
zkracovn ivota, a vcn, tedy kvalitativn s nepmou sebe
vradou do jednoho druhu spad, pece kvantitativn daleko za
n se ad, a to tm dle, m men a m mn znateln jest
koda na zdrav zpsoben. Proto i nepm zkracovn ivota vyaduje, m-li bti bezhno, vnch a pimench
dvodv; sta vak dvody mnohem men, ne VIII, 30.
uveden. Dvody ty smj bti v pmm pomru tm men,
m men jest pravdpodobnost urychlen smrti. A je-li tato
pravdpodobnost nepatrn, sta ovem i nepatrn dvod.
Jet dluno dodati, e zkaz nezkracovati si ivota pipout
nepatrnost pedmtu, tak e hch ten i na lehk hch umrniti se me, zvlt nen-li si konatel tohoto zkracovni jasn
vdom.
Dostatenm dvodem pro dovolenost njak prce, je
ivotu a zdrav kod, jest nezbytnost nebo poteba nebo alespo
uitek prce t; po ppad i viva dlnkova. Tak na pklad v modernch tovrnch, hutch a jinch zvodech jsou
prce, je sly lidsk nad mru vyerpvaj nebo jedovatmi
vpary pozvolna otravuj a pod., a je pece nkdo vykonvti mus. Neteba pidvati, e jest psnou povinnost,
pod tkm hchem zavazujc tch kterch majitelv a dozorc, kodlivost prac tch ne-li zcela odstraniti, tedy alespo
umrniti.
0 askes a mrtven tla krtce a pece dkladn pe sv.
Alfons (Theol. mor. III, 371, slovy Busenbaumovmi): Licet
carnem vigiliis et inedia moderate affligere: qui autem adverteus, vitam iis notabiliter minui, nihilominus continuaret, peccaret graviter, etsi hic multi ob bonam fidem et zelum Deo
placendi excusentur. K tomu dluno dodati, e pst a sebemrtven nen nejvtm neptelem zdrav, jak mnoz myln se
domnvaj, a e mnohem vce ne pst a sebemrtven kod
nemrn jdlo a pit a nezzen ivotosprva; alespo zkuenost dokazuje, e asketov dosahuj vku vysokho, poitki
vak e zhy umraj.
Jet stj zde poznmka, kterou uvd Noldin (De praeceptis, 321): Qui excessivo potu vel cibo vitam aliquo tempre abbreviant, graviter contra quintum praeceptum non peceant, dummodo non adducant proximum periculum mortis vel

364

Katolick mravouka VIII, 33.

gravis morbi, vel notabilem vitae abbreviationem. Dvodem

tohoto usouzen jest, e lid takto ijc vbec si toho nejsou
vdomi, e si zkracuj ivot.
3 4 . II. N ebezpe iv o ta (periculum vitae) stoj k sebevrad
v tm pomru, jako pravdpodobnost ke skutenosti. Je-li
pravdpodobnost neastnho vsledku znan a naproti tomu
nadje na vyvznut nepatrn, dme, e nebezpe smrti jest
b lzk ili v e lik ; je-li vak obrcen pravdpodobnost neastnho vsledku nepatrn a naproti tomu nadje na vyvznut
dosti znan, dme, e nebezpe smrti jest v zd len ili nepatrne. Mluvme tedy o nebezpe jen tam, kde jednak nen jistoty vsledku dobrho, jednak tak neschz alespo jaksi
nadje na vyvznut. Yyhledvli nkdo smrt, kde nen dn
nadje na vyvznut, nekme o nm, e se vrh v nebezpe,
nbr e ni ivot svj.
85.
1. Tce he, kdo s m yslem sebevraednm v y d v se
v nebezpe ivo ta , aby v n im zahynul, in jeho jest innou
dost sebevrady (IV, 39), a proto hchem tho druhu a te
te, jako sebevrada sama (IV, 40).
36.
2. Tce he , kdo bezdvodn nebo alespo bez dostatenho dvodu v y d v se v b lzk nebezpe sm rti. Dme tce
he ; by i neml sebevraednho myslu, pece ukazuje,
e si ivota nev, e jest hotov zbaviti se ho. Dme: vydv se, m oznaujeme, e nebezpe vid a zn; nebo
kdyby lo o nebezpe neznm, neekli bychom, e se v n
vydv nebo vrh, nbr e v ne upad. Tce tedy he,
kdo v anc dv ivot svj pro szku, nebo z jeitnosti, nebo
k vli nerozumnmu sportu (dostihy, tvanice), nebo ve zvini (odvnm drdnm zvat), nebo v cirkuse a varit
pi nebezpench athletickch nebo artistickch vstupech.
Hch ten jest tm t, m bli a pravdpodobnj jest nebezpe; umruje se vak tou mrou, jakou nebezpe se
umenuje. Pi nebezpe jen vzdlenm mrn se in na hch
pouze lehk, ba nezdka pozbv vbec hnosti, zvlt je-li
ochrannmi prostedky (na p. ochrannou st napnutou pod
visutou hrazdou) o to postarno, aby i eventueln nezdar minul
beze zlch nsledkv. Mimo to pad jet na vhu, e artist
ji od svho mld cvi se v tch kterch produkcch a e
cvikem a zvykem nabvaj zrunosti a dovednosti, pi n
miz tm veker nebezpe.

Tlo a jeho zdrav.

365

37.

8. N ehe, kdo veden v n m a p im en m d&vodem

v y d v se (teba i v blzk) nebezpe i v o t a ; nebo je-li dovolno z vnch a pimench dvodv obtovati i ivot
(VIII, 30), tm spe dovoleno jest z tch dvod vydvati
se v pouh nebezpe, kde jest alespo jaksi nadje na vyvznut. Sta dvod tm men, m vt jest ona nadje.
Pi tom ovem nalh povinnost, abychom vydvajce se
v nutn nebezpe uili vech monch bezpenostnch opaten, kter jsou nm za tchto okolnost po ruce. Pimenmi dvody jsou: hrozc jist smrt (na p. jest dovoleno vyskoiti oknem se znan ve pi zucm poru), nutn obrana
jmn, nutn nebo alespo uiten zamstnn (na pklad vzkumn cesty), nutn nebo alespo uiten prce (na pklad
hornick, skalnick, pokryvask a p.), lska blensk (hasii) atd.
88.
Z d a dovoleno p a n n l nebo ctn en v o liti sm rt, aby
unikla nsilnm u zn eu ctn

Panenstv a istota jsou velik dobra, avak nehledme-li

ke hchu, men ne ivot; hor vak ne zneuctn a ne
smrt jest hch. Panna a ena je tedy povinna dle monosti
brniti poklad svj, nesm ho vak brniti hchem. Na ve
poloenou otzku odpovdajce lime:
Panna nebo ena necudn napadena sm *) pipustiti, aby
spe byla zabita ne zneuctna; dme pipustiti, nebo sama
nesm se zabiti, byt i jinak zneuctn uniknouti nemohla.
Prchajc ped prznitelem sm se vrhnouti i v zjevn nebezpe,
je-li jen jaksi nadje teba sebe men a sebe nepatrnj na
vyvznut. Tak na p. nesm proklti se dkou nebo zastelit!
se, avak sm skoiti s okna, se skly, do vody a p. Byla-li
vak pes vekerou obranu pece zneuctna, nesm sebevradou unikati hanb, je nen vlastn dnon hanbou,
nbr (odprala-li a nesvolila-li) spe muednictvm (I, 71).
7. Tlo a jeho zdrav. Poheb.
39.
tlo ,

Po ivot jest nm nejvym vezdejm dobrem z d r a v

jeho potebujeme, abychom pln mohli vyhovti svm

*) D m e: sm*, zvlt obv-li se, e by pi necudnm toku

snad sv o lila ; nen vak povinna uiniti tak, zvlt je-li si jista, ze ne
svol, ale ovem povinna jest a do krajnost brniti se.

366

Katolick mravouka VIII, 39.

povinnostem I tlo a zdrav tlesn dny nm jsou jen ve

prv tak jako ivot (VIII, 19). Proto nejsme
oprvnni dle libosti rozhodovati o tle a zdrav; tak jako
co do ivota, mme i co do tla a zdrav jaksi povinnosti, je
tuto vykldme. Dvoj pak je tlesn dobro: 1. tlesn elistvost, 2. tlesn zdrav.
40.
I. Tlesn celistvost (integritas corporalis), m mnme plnost lidskho tla; j se honos, kdo m vechny sv
tlesn dy zdrav. Do jist mry nle k n i panensk neporuenost.
1.
H e, kdo bezdvodn (nebo bez dostatelnho dvodu
sebe sam a ko m o l nebo d v kom oliti. Dme: bezdvodn, nebo
bez dostatenho dvodu ; tm jedinm dostatenm dvodem jest zchrana ivota a zdrav (co ne vylome). Dme:
he ; pi znanm zkomolen, jakm na p. jest ztrta nkterho smyslu (zraku, sluchu) nebo nkterho vtho du
(ruky, nohy), he tce, pi menm zkomolen (na p. ztrta
prstu) hch snadno mrn se na hch pouze lehk. Nepatrn
zkomolen jest bezhno. Zejmna :
a) He, kdo bezdvodn sebe sama zbavuje mustv,
nebo dovoluje, aby tato operace na nm byla provedena;
omlouv jedin chirurgick operace k zchran ivota anebo
zdrav nutn. Jinak neomlouv dn z obvyklch dvodv,
ani el zachovn vysokho hlasu,*) ani klamn domnnka,
e kastrac lze vyhnouti se pokuenm proti istot.
b) He, kdo sebe sama komol neb mrza, aby unikl slub
vojensk; he nejen proti sebelsce, nbr i proti spravedlnosti zkonn,**) vymykaje se povinnosti sttem mu uloen.
c) He, kdo sebe sama tlesn komol (nebo komoliti
dv), aby se stal k njakmu umn nebo zamstnn schopnm; ppad to, kter kdysi se pihzval, nyn vak ji se
nevyskytuje.
d) He, kdo sebe sama komol nebo mrza, aby ebraje a neduh svj na odiv stav, hojnjch almuen zskal.
41.
2. Tlesn celistvost je s t m enm dobrem ne ivo t. Z toho
vyplv, e jest dovoleno obtovati nkter d tlesn, kdy
v la s tn ic tv uitn,

*) Byla-li vak katrace provedena, nehe ani kastrt, kter vysokho svho hlasu uv, ani kdokoliv jin, kdo ho ke zpvu pibr.
*) O. z. tr. 409.

Tlo a jeho zdrav.

367

jest dovoleno obtovati ivot (VIII, 30) nebo zkracovati jej

(VIII, 33); nehe na p. dlnk nebo emeslnk, kter za pinou vivy kon prci, pi kter po ase utrp nkter jeho
smysl (zrak, sluch), nebo zchromne nkter d. Dovoleno je
t obtovati nkter d na zachovn ivota nebo svobody;
tak na p. nehe, kdo ukovn na ruce utne si ji, aby unikl
hrozcmu poru nebo doivotnmu vzen nebo otroctv. Nejspe vak a nejastji v ivot praktickm vyskytuje se ppad,
kde dle lkaskho dobrozdn k zchran ivota neb zdrav
jest potebna, nebo alespo prospn am putace chorho du.
Zejmo jest, e za tchto pomr zkomolen sebe sama (po
ppad svolen, aby se tak stti smlo) jest bezhno; a co
zde dme o amputaci, plat o vech chirurgickch operacch
vbec. d-li lka k zchran ivota njakou men amputaci neb chirurgickou operaci, a prohlaujeli, e by ivot bez
n byl ztracen nebo alespo, ve velmi vnm nebezpe, tu
pacient nejen sm, nbr pmo jest povinen podrobiti se; jinak by heil sebevradou nepmou. B-li vak o amputaci
znanou (ztrta ruky, nohy, oka), nebo o operaci velmi bolestnou, nebo o operaci, kter jest spojena s velikm sebepemhnm nebo mimodnm studem (na p. u eny na rodidlech) nebo se znanm zohyzdnm oblieje (zvlt u mladch en), nebo jde-li o ppad, kde sami lkai nemohou pedem zaruiti, zda operace se zda i nezda, tu nutno sammu
pacientu ponechati volbu; nehe, podrob-li se operaci, ale tak
nehe, zdrh-li se tak uiniti, a nemoude by jednal knz
(zpovdnk), kter by mu podobnou povinnost chtl ukldati.
42.
II. T i lesn z d r a v jest podmnkou zdrnho a vydatnho psoben. J sm e p o v in n i peo va ti o tlesn z d r a v sv.
He tce, kdo vdom, avak spolu bezdvodn nebo alespo
bez dostatenho dvodu sv zdrav ni nebo vn pokozuje nebo nebezpenou nemoc si psob; he, ponvad ni
nco, na nem prva, a ponvad sebe sama neschopnm
in k vykonvn uloench povinnost. Pkaz ten pipout
nepatrnost pedmtu, a tak hch mrn se na hch lehk,
ano a i na in bezhn, je-li zdravotn porucha nebo nemoc rzu lehho a menho, nebo byla-li zpsobena z neopatrnosti a pod.
Proti povinnosti etiti si zdrav he pebytkem, kdo
jest nepimen a pemrtn starostliv o sv zdrav a pi

366

Katolick mravouka VIII, 42.

kadm sebe menm ochuravn (nebo nkdy tak bezdvodn)

strachem se chvje. Takovto strach neslu se na kesana
a rozumnho lovka, jen pi pi o sv zdrav m brti se
cestou stedn, stejn vzdlen i lehkomyslnosti i bojcnost!;
strach podobn tak kod, jednak zdrav tlesnmu, protoe
suggeruje rzn nemoci, jednak v ivot kesanskm, jeliko
nezdka poskytuje zminku k vymykn se povinnostem. Nevybouje vak z mez hchu lehkho; nkdy sm strach ten
jest jakousi (duevn) chorobou, a pak tak ani nelze jej ke
hchu pitati.
43.
Upadl-li kesan do tk nemoci, povinen jest uiti
tch prostedk, kterch dle okolnost a dle jmn svho uiti
me, aby zase zdrav nabyl; povolej tedy zkuenho lkae
a dle rady jeho uvej lk pedepsanch. Nen radno v tak
vn vci otleti a na pozdj dobu (a jak bude) ekati
nebo snad jen lidovch a domcch prostedkv uvati;
zvlt nemoude jedn, kdo z nemstn spory nevol lkae
a nekupuje lkv. Avak nikdo nen povinen vsti nklady,
kter pesahuj jeho prostedky, na p. volati drahho odbornika nebo kupo vti pli drah lky nebo jeti do lzn; nelze
tedy ve zl vykldati, nechce-li lovk stednho stavu a
stedn zmonosti, a snad tolik spor m, tolik vydvati
a radji trp, aby nemusil spor vyerpati, nebo (nem-li jich)
dluiti se.
44.
Je-li nemoc nebezpen, nemocn m pomleti na
vnost, a bl-li se smrt, m vas dti zaopatiti se, to jest
vyzpovdati se, pijmouti Tlo Pn, Posledn pomazn a po
ppad Benedictionem apostolicam in mortis articulo. Tce
he, kdo maje hchy tk a moha zpovdati se, pece nechce se zpovdati; pouh vak odklad na dobu pozdj nen
tkm hchem, a nen-li smrt blzk. Nemocnho snad ochotnjm uin vaha, e d-li se zaopatit!, nemus proto ji
umti, a e Posledn pomazn i tlesn mu prospje, je-li to
k jeho blahu.
Nemocn m vak uvsti do podku nejen dui svou,
ale i vezdej vci sv, pokud mono; m-li njak majetek,
podi vas posledn vli. Obecn pojato ovem nen dnho
zvazku, dle kterho by kesan byl povinen uiniti posledn
pozen, avak nezdka bvaj pomry jeho a okolnosti takov, e z nich tato povinnost vyvr, a e by mysln ne

Poheb.

369

pozen posledn vle bylo alespo lehkm hchem. Ba nkdy

by se mohlo zvrhnout! i v tk hch, zvlt b-li o nhradu dosud nevykonanou, neb o odmnu za vrn konan
sluby, neb o povinn zaopaten njak osoby, neb o zabrnn monm sporm a p.
Pi poizovn posledn vle kesan nezdka ustanovuje,
jak m bti pohben. Jest samozejmo, e tce he, kdo si
naizuje v pin pohbu nco, co se p katolickmu vyznn a nboenstv; takt tce he, kdo pi pohbu, jej
nebotku vypravuje, katolick nboenstv ur.
45.
Jest zde na mst promluviti o modern otzce spalovni mrtvol ili (jak se eufemisticky k) pohbvni ohnint;
promluvme vak o nm jen ve svtle katolick mravouky,
odkazujce v ostatnm na pastsk bohoslov a crkevn
prvo. *)
Pke proti sob stoj tu dva zpsoby ukldati mrtv
tla k poslednmu odpoinku: jednak pohbvn do zem,
jednak spalovn mrtvol.
Pohbvn do zem jest pirozen a pvodn. K rozsudku
nad prvnmi rodii vynesenmu pipojil Hospodin slova: Donec revertaris in terram, de qua sumtus es. Gen, 3, 19. Patriarchov pohbvali mrtv sv (Gen. 23, 19) a stejn obyej
mli i id. Spalovn mrtvol bylo zvykem ryze pohanskm;
nebylo vak zvykem obecnm, nbr jen u nkterch nrod
zavedenm, ba u nkterch jinch nrod pokldalo se uplen
mrtvoly zloincovy za zosten trestu smrti. Pi vzniku crkve
kesansk byly mrtvoly i pohbvny i pleny, astji vak
byly pohbvny. Crkev pidrela se pohbvn a mla k tomu
sv dvody. Sm Pn a Spasitel n byl do hrobu poloen. Po
jeho pkladu kesan pohbvali svat muednky, ctce jejich
ostatky, a sami pli si pohbenu bti, ctce ve vlastnm tle
chrm Ducha svatho. Proto tak vude, kam kesanstv vnikalo, ujmalo se pohbvn mrtvol a ustupovalo spalovn
jich. **) Poheb kestansk nelze jinak si mysliti, ne uloenm
mrtvoly v posvcenou zemi.
) Linzer ,Theol. prakt. Quartalschrift, 1906, str. 320. 601. Gspann,
Sarg oder U m e? I. II. U obou lnk udna literatura. S rv. T um pachPodlaha, Bibliografie, odst. Past. boh. . 339 nn; P rvo cirk. posl. oddl.
**) Crkev si peje, aby i v Indii tla katolk byla v zemi pohbvna, ale dovoluje, ut missionarii ad m ajora m ala vitanda passive se ha-

370

Katolick mravouka VIII, 45.

Pes to vak dvody zde uveden nejsou tak siln, e

by nemohly bti vyvrceny silnjmi. Plen mrtvol jest samo
v sob inem nelinm, a crkev by se proti nmu nevzpouzela, kdyby nelinm zstalo a mimodn dvody ho vyadovly; na pklad kdyby v dob moru nebylo mono vechny
mrtvoly do zem pohbti a jinak nebezpe nkazy by hroilo. Pravme: kdyby spalovn mrtvol zstalo nelinm .
co ovem jest conditio sine qua non. Ale prv tto nezbytn
podmnky dnes se nedostv. Dnes spalo vti mrtvoly nikterak
nen inem nelinm, nbr sp a lo v n i m rtv o l j e s t m anifestanim
inem nevry a pornho n eptelstv p ro ti c r k v i katolick. T
den toti, kdy vatiknsk snm byl zahjen (8. prosince 1869),
usnesl se internacionln zednsk kongress neapolsk na
protiakci a ustanovil si nkter prostedky na potrn katolicismu, mezi nimi t spalovn mrtvol.
Hlasatel a obhjci spalovn mrtvol ovem neuvdj
rdi tohoto hlavnho a vlastn jedinho svho dvodu, nbr
pedstraj dvody jin. Na p. dvod estetick, e spalovn
jest krsnj a vzneenj ne pohbvn do zem, akoliv lid
jest mnn zcela opanho; nebo dvod nrodohospodsk,
e jest koda pdy, kter na hbitov le ladem, akoliv
stavba krematori vyaduje mnohem vtch kapitlv, a spalovn jest daleko dra ne pohbvn. Dle dvod hygienick
(a ten pr jest nejsilnj), e ze hbitov vznikaj kodliv
vpary a kaz se voda, akoli vdecky jest dokzno, e nikoliv ohe, nbr zem jest nejlepm a nejpsobivjm desinfeknm prostedkem, kdeto kou z krematori otravuje
vzduch, a akoliv zkuenost u, e pebvn na hbitov nen
nezdravo, jeliko hrobnci dosahuj nejdelho vku; nebo dvod preventivn, e se tm zamez pohben za iva, akoliv
pi svdomitm ohledvn mrtvol nen teba obvati se tohoto
nebezpe, a spalovnm nikterak nezabrn se uplen za
iva*. Na pole juridick pivrenci spalovn se neodvauj,
nebo jest jasno, e spalovnm zahlad se veker stopa mnohho zloinu, kter by po ase exhumac mohl bti dokzn
(jak ji asto se stalo). A uvd-li spalovai moment psychologick, e blaivo jest v pokoji neb v dom chovati popel
milkv, odpovdme, e lid n se toho tt, e za hch a
beant, dozv-li se, e tlo nkterho neofyty m bti upleno. S. C. de
prop. flde. 27. Sept. 1884.

Poheb.

371

urku nebotk povauje odnsti jen kstku ze hbitova

(srvn. rzn nae povsti) a e trv na tom, aby mrtv spali
v mst mrtvch; lid chce navtvovati hroby svch milk,
nechce vak hrob tch mti doma.*)
e dvody pro spalovn mrtvol a proti pohbvn jich
uvdn nevyplvaj z poteby praktick, nejsnze poznme,
pihlme-li, kdo pro spalovn mrtvol horuje. Jsou to spolky
a jednoty zednsk a nevreck, jsou to porn neptel
uen kesanskho a zvlt katolickho. Dluno ovem pipustiti, e tu a onde nkte stoupenci novomodn mylenky
pohbvn ohnm nejsou si pln toho vdomi, za horuj, ponvad vbojnci popelnice (jak ve eeno) s pravm a jedinm svm dvodem jen mezi svmi se vytas, jinak vak
za lich dvody se skrvaj. A tak mono, e leckter aspirant krematoria nejedn ex malitia, nbr ex ignorantia; ale
i v tomto ppad s polehujc okolnost sotva to asi bude
nevdomost nezavinn. Mnohem spe lze souditi na nevdomost zavinnou, jeliko crkev neml, nbr vc sv na
promylen tok upozoruje a jim vzhledem k tomu eho
teba naizuje.
Smrodatnmi jsou t i vn osy S . Officii,**) je pro dleitost jejich v podstatnch stech doslova uvdme.***)
Decretum I . ip . M a ji 1 8 8 6 .
1. An licitum sit nmen dare societatibus, quibus propositum est, promovere usum comburendi hominum cadavera?
Resp. Negative, vel si agatur de societatibus raassonicae secta e
filialibus, incurri poenas contra hanc latas.
2. An licitum sit mandare, ut sua aliorumve cadavera
comburantur? Resp. Negative.
Factaque etc. Sanctitas Sua . . . . locorum Ordinariis .. .
mandavit, ut opportune instruendos curent Christifideles circa
detestabilem abusum humana corpora cremandi, utque ab eo
gregem sibi concreditum totis viribus deterreant.
*) Ministersk vnos z r. 1892 zakazuje v dom ech chovati popel mrtvol
splench. Skocdopole, Uebn kniha bohoslov pastskho, strana 545.
**) Otitny: Ordinaritn list prask arcidiecese 1895, . 4, str. 46.
L inzer T heol.-prakt. Quartalschrift, 1896, ses. III, str. 515.
***) V prvnm a tetm dekretu kladem e pro sna pehled vedle
dotazu hned odpovd, vod pak a zv rek (jeliko jsou bezvznamn)
vyp outme.

372

Katolick mravouka VIII, 45.

Decretum II. 1 5 . Decembris 1 8 8 6 .

Emi ae Rmi DD. Cardinales Inquisitores Generales decre*
verunt: Quoties agatur de iis, quorum corpora non propria
ipsorum, sed aliena voluntate cremationi subjiciantur, Ecclesiae
ritus et suffragia adhiberi posse tum domi, tum in Ecclesia,
non autem usque ad cremationis locum, remoto scandalo. Scandalum vro removeri etiam poterit, si notum fiat, cremationem
non propria defuncti voluntate electam fuisse. At ubi agatur
de iis, qui propria voluntate cremationem elegerunt, et in hc
voluntate certo et notorie usque ad mortem perseverarunt,
atteuto decreto f. IY. 19. Maji 1886 agendum cum iis juxta
normas Ritualis Romani Tit. Quibus non licet dare ecclesiasticam sepulturam. In casibus autem particularibus, in quibus dubiura vel difficultas oriatur, consulendus erit Ordinarius, qui
accurate perpensis omnibus adjunctis id decerneret, quod magis
expedire in Domino judicaverit.
Decretum III. 2y. J u l i i 18p 2 .

Archiepiscopus Friburgensis . . . petit .....

1. Utrum liceat sacramenta morientium ministrare fideli
bus, qui massonicae quidem sectae non adhaerent, nec ejus
ducti principiis, sed aliis rationibus moti corpora sua post mortem cremanda mandarunt, si hc mandatum retractare nolint?
Resp. Si moniti renuant: Negative. Ut vro fiat aut omittatur
monitio, serventur regulae a probatis auctoribus traditae, habita praesertim ratione scandali vitandi.
2. Utrum liceat pro fidelibus, quorum corpora non sine
ipsorum culpa cremata sunt, missae sacrificium publice offerre
vel etiam privatim applicare, itemque fundationes ad hunc
finem accipere? Resp. Circa publicam S. Missae applicationem:
Negative ; circa privatam : Affirmative.
8. Utrum liceat cadaverum cremationi cooperari, sive
mandato ae consilio, sive praestita opera, ut medicis, officialibus, operariis in crematorio inservientibus ? et utrum hc liceat,
si fiat in quadam necessitate aut ad evitandum magnum
damnum? Resp. Nunquam licere formaliter cooperari mandato
vel consilio. Tolerari autem aliquando posse materialem cooperationem, dummodo 1 crematio non habeatur pro signo protestativo massonicae sectae, 11 non aliquid in ipsa contineatur,
quod per se, directe, atque unice exprimat reprobationem catholicae doctrinae et approbationem sectae, III0 neque constet

Poheb;

373

officiales et operarios catholicos ad opus adigi vel vocari in

contemptum catholicae religionis. Caeterum quamvis in hisce
casibus relinquendi sint in bona fide, semper tamen monendi
sunt, ne cremationi cooperari intendant.
4.
Utrum liceat taliter cooperantibus ministrare sacramenta
si ab hc cooperatione desistere nolunt, aut desistere non posse
affirmant? Resp. Provisum in praecedenti. Et detur decretum
feriae IV. 15. Decembris 1886 etc. (Nsleduje doslovn rekapitulace II. dekretu ve uvedenho.)
Z vnos zde uvedench poznvme:'")
1. Crkev katolick spalovn mrtvol (krom nej nutnjch
ppad) pisni zakazuje. V dsledku toho tce he, kdo pihlasuje se za lena spolku, kter spalovn mrtvol ve svch
stanovch m nebo pro n pracuje nebo je ex professo podpruje. Jilce he, kdo v knihch neb asopisech a vbec
tiskem, nebo kdo ve schzch emi spalovn mrtvol doporuuje nebo hj. Tlce kei, kdo za normlnch pomr v zkonodrnck sborech pro uzkonn obligatornho nebo fakulta
tivnho spalovn mrtvol hlasuje, nebo kdo agituje, aby petice
toho smru byly podvny, nebo kdo podobn petice podpisuje*)**) nebo podpisovat! dv. Jilce he, kdo krematoria a
kolumbdria stav nebo stavti pomh***) nebo pro stavbu jejich hlasuje nebo k n pispv.
2. Tlce kei katolk, kter (v zvti nebo mimo zvt)
naizuje nebo svoluje, aby mrtvola jeho po smrti byla splena.
Tce he, kdo nebotkovo tlo splili dv (at z rozkazu
nebotkova, af o sv jm tak in), nebo kdo svoluje, aby
se tak stalo, akoliv by tomu zabrniti mohl.
3. Pracuje-li k smrti katolk, kter nadil, aby tlo jeho
po smrti bylo spleno, a d-li si, aby svatmi svtostmi za
opaten byl, budi pedevm napomenut a vyzvn, aby pkaz
svj odvolal. Poslechne li, mono jej zaopatiti. Neposlechne-li,
*) Ordinarit!!! list prask arcidiecese, 1911, . IS., str. 131.
**) Mnohho, kdo takovouto petici podepsal, nevdom ost alespo
potud omlouv, e snad nehe tce, nbr je n lehce.
**) Slova ta hled popedn k obecnm zastupitelstvm nebo soukromnkm, na jich nklad krem atoria a kolum bara se stav, a v drah
ad k architektm , stavitelm, stavbyvedoucm a pod. Nemnme v a k
zednky, ndenky a jin na stavb zam stnan lidi. Obdobn ppad
viz VI, 60.

374

Katolick mravouka VIII, 45.

a napomenut byl, nesm se mu svtosti umrajcch udliti.

Zda vak sm knz nkdy od povinnho jinak napomenut
upustit! a nemocnho v nevdom osti p o n ech a ti} Odpovdme:
Nkdy sm, ba i m onoho napomenut se zdreti, ale jenom
sbhaj-li se vechny tyto podmnky:
a) Vz-li nemocn v nezavinn nevdomosti, zvlt
nev-li, e spalovn mrtvol jest vznanm vyznnm nevry
a e p se zkonm crkve katolick.
b) Lze-li pravdpodobn za to mti, e by napomnn
nic neprosplo, nbr e by jm hch jen materiln ve hch
formln se zvrhl.
c) Zvlt m-li nemocn jin, mimonboensk dvody,
na p. dsi li se, aby nebyl za iva pohben.
d) Neteba-li duchovnmu bti se pohoren, je by zajist vzniklo, kdyby na p. zbon lid se dozvdl, e knz
nemocnho zaopatil, a dobe vdl, e t sptiti se d.
4. Katolkm, kte splen i s v m rtvo ly s i n a d ili a v myslu
tom a do smrti jist a zejm setrvali, n esm se d o sta ti ctrkevnho pohbu. S nimi naloiti jest dle norem mskho ritulu, v titulu: Quibus non liceat dare ecclesiasticam sepulturam* vyloench. Je-li pochybno, zda splen dje se z vle
nebotkovy, i z vle ciz, zleitost budi pedloena biskupovi, kter ve uv a nad eho teba. Za katolky, kte
na splen sv mrtvoly vinu maj,*) sm se sice me svat
privtn applikovati, nikoli vak veejn ohlaovati nebo snad
i veejn a slavn slouiti.
5. Mrtvoly tch katolk, kte beze sv vle, z nazen jinch osob maj bti spleny, mohou (v dom nebo
v kostele nebo ve hbitovn sni nebo kapli a pod.) crkevnm
dem bti vykropeny a i doprovzeny, avak a) nikdy usque
ad cremationis locum (tedy na p. u ns z domu na ndra),
a b) remoto scandalo. Tato druh podmnka jest nezbytn; t
se vak snadno vyhov, oznm-li se vcm, e splen mrtvoly
dje se proti vli nebotkov nebo bez nazen jeho. Dovolno tak za mi svatou veejn a slavn slouiti, jako
i crkevn exequie a anniversaria konati.
*) Nou sine ipsorum culpa, bud e sm splen sv m rtvoly uadil a pkazu nezm nil; nebo e za ivota nleel spolku, k ter lenm
svm tuto povinnost ukld, a slibu svho tam danho ped smrt neodvolal.

Poheb.

375

6. F orm ln soukon pi spalovn mrtvol nikdy n e n doHe tedy. kdo (a crkevn zkaz zn) ivmu rad,
aby po smrti spliti se dal, nebo jej v tom myslu utvrzuje,
nebo kdo pijm kol vykonavatele zvti, ve kter nebotk
(pes zkaz crkevn) sv splen nadil; nebo kdo v njakm
uritm ppad splen (pes zkaz crkevn nazen) umouje, rad, jak by se provedlo, nebo jmnem vykonavatel se
sprvou krematoria vyjednvaje nebo jinak pomhaje. Naproti
tomu pouh m a te ri ln soukon pi fysick akci kremace nkdy
jest dovolen, nkdy nen, dle toho, za jakch okolnost se
dje.*)
N eh e tedy lkai, ednci, dlnci v krematoriu zamstnan, kte pi tomto zamstnn vivu hledaj, kter by
jinde bud vbec neb alespo v dostaten me nenalezli, a
jestlie
a) spalovn nen demonstrativnm projevem (signum protestativum) svobodnch zedn;
b) ve pi nm vyloueno jest, m by se bezprostedn
neb jedin na jevo dval odpor proti katolickmu uen a schvalovalo se svobodn zednstv;
c) nelze zjistiti, e by katolit zzenci nebo dlnci byli
k prci t zjednni a zavzni za tm elem, aby opovrhovli katolickm nboenstvm.
Ostatn i kdy osoby zastnn ponechati jest v tchto
ppadech in bona fide, pece teba jest je napomenouti, aby
nekonaly sluby sv s vnitnm souhlasem, spalovn mrtvol
schvalujce.
7. Katolkm, kte pi plen mrtvol jen materieln se
zastn, nesm se svat svtosti odprati.
8. Dle pedeslanch zsad snadno rozhodneme, zda jest
dovoleno z a stn iti se pohebnho p r vo d u , m-li nebotk bti
splen. Nebyl-li nebotk nikdy katolkem a nen-li na jisto
postaveno, e splen jeho m bti demonstrativnm projevem protikatolickho odporu, postrd splen svho protikatolickho rzu, a katolk provzeje poheb, vykonv jen akt
spoleensk zdvoilosti (V, 59), i nen dvodu, pro by neel
s prvodem, a to tebas a do krematoria. Tak dovoleno
volen.

*) Hod se tak na nae pohebn stavy a obstaravatele pohb,

a na osoby pomhajc pi doprav do krem atoria.

376

. Katolick mravouka VIII, 45.

jest zastniti se pohbu, byl-li nebotk katolkem, a dostalo-li

se mu, a splen bti m, pece pohbu crkevnho (viz ve).
Byl-li vak nebotk katolkem, a byl-li mu crkevn poheb
odepen prv proto, e se spliti dal, nebo nebyloli vbec
o crkevn poheb dno, zrale dluno uviti, zda prvodu
zastniti se smme. O hchu i nehchu rozhoduje tu jednak
mysl astnkv, a jednak pohoren astenstvm zavdan.
Tce he, kdo demonstrtivn se zastn, aby projevil, e
s nebotkem (nebo po ppad s tmi, kte splen jeho nadili) [souhlas; tak tce he, kdo nemaje tto tendence,
pece pedvd, e astenstv jeho v tom smyslu vykldno
bude. Z tkho hchu nelze viniti astnka, kter nechce
demonstrovati a tak dnho pohoren nezavdv; ale nem-li dostatenho dvodu pro sv astenstv, he alespo
lehce. Hchu jest prost, kdo pro sv astenstv m vn
(miraonboensk) dvody, na p. e mu jeho stav neb ad
nebo povoln nebo spoleensk postaven nebo zvltn njak ohledy ukldaj, aby prvodu se zastnil, zejmna je-li
znmo, e astnk jen sv spoleensk povinnosti chce vyhovti.
Rakousk zkonodrstv zn jen pohbvn mrtvol (ukldn do hrobu, do zem), nikoli vak jich spalovn;*) vRakousku tak nen dosud dnch krematori. Nkter msta sice dala (nkde mstsk rady, jinde zase ten kter spolek), aby smla
stavti krematoria, avak mstodritelstv tch kterch zem nevyhovla dostem, a rekurs k ministerstvu vnitra a k ministertvu obchodu zstal bez vsledku. trsko-hradeck spolek pro
spalovn mrtvol Die Flamme odvolal se z rozhodnut mstodritelskho a ministerskho ke sprvnmu soudu, kter vak
20. jna 1909 stnost rovn zamtl.**) Sprvn soud, uvdje
dvody svho rozhodnut, kon: Jet vnj dsledky nastaly by v ppad takovm pro provdn 127. du trestnho, kter naizuje vkop a ohledn mrtvoly, vzaikne-li podezen, e smrt zpsobena byla zloinem nebo peinem. Je
pochopitelno, e by splenm takov mrtvoly vkonn moc
trestn pozbyla dleit pomcky pro zjitn skutkov povhy dje, toti obdukce mrtvoly, uloen ji do zem.*
*) Vjimkou jen dovoleno do m oe spustiti mrtvolu nebotka,
kter za plavby na lodi zemel.
**) Ordinaritn list prask arcid. 1911, c. 7. str. 101.

Poheb.

377

P o z n m k a . V tomto odstavci hledme k zkonm dosad platnm; jak bude v budoucnosti, nemono pedvdati.
Roku 1910 uzavelo libereck mstsk zastupitelstvo smlouvu
se spolkem Flamme o zzen krematoria a slbilo mu podpru. Prask mstodritelstv zruilo toto usnesen a ministerstvo zruen to potvrdilo. Avak sprvn soud 20. bezna 1912
rozhodnut mstodritelsk i ministersk zruil s odvodnnm,
e sice pouvn krematoria dle nynjho zkonnho stavu
bylo by nezkonn, e vak zmna tohoto zkona, ponvad
pohbvn ohnm samo o sob nen zavritelnm, vdy jest
mon, a obci e mus bti ponechno na vli, aby potala
s touto monost.
46.
K paragrafu o tle a jeho zdrav nle dodatkem vyloiti povinnosti lkaovy.
Kde jest vce lka po ruce, nen lka ve svdom
vzn, vyhovti nemocnmu a pevzti jeho len; kde vak
jest pouze jedin lka, nebo je-li jich i vce na mst, kde
ostatn nemaj odbornch zkuenost (nejsou specialisty), jest
povinen vyhovti. Pejmaje pak len, uzavr lka jakousi
smlouvu, je nen sice prvn mluvou, avak pece (alespo
ve svdom) zvaznou (quasicontractus), t. j. jemu nastvaj
urit povinnosti, ale spolu zase nabv prva na pimen
plat. Povinnosti jeho daj se asi takto nastn ti: Lka budi
dostaten vzdln a potebnmi vdomostmi vyzbrojen; ale
i napotom zdokonaluj vdn sv novjmi vzkumy a zkuenostmi. Nemocnmu vnuj lka onu pi, kter pi jeho
nemoci jest potebna; neodbvej vc ledabyle, nbr vdy
mj na pamti, e v jeho ruce po ppad le ivot lidsk a
e nepatrn nedbalost me mti neblah nsledky. Je-li nemocn bohat, nepotebuje lka hledti na cenu lk a vybr ony, kter m za nejlep a nejinlivj; je-li vak nemocn chd, nedl mu zbytench vloh, a m-li volbu mezi
rznmi lky stejnho nebo skoro stejnho inku, vol lk
lacinj. Pedepe lky, jich inek zn, o kterch v, e
pomohou; lk pochybnch a dosud nevyzkouench neuije,
vda, e by se tm tce provinil na 2 v povinnosti a na
zdrav, snad i ivot pacientov, a e pacient nen pokusnm
materilem. Je-li vechna nadje ztracena, a je-li jisto, e
znm lky nepomohou, me, a svol-li nemocn, zkusiti
lky, jich inky dosud nejsou s dstatek prozkoumny. Boleti pacientovy hled lka umrniti, jak me; ned se vak

378

Katolick mravouka VIII, 46.

nemstnm adonnm svdti k uvn lk, kter pro okamik bolesti ti nebo mrn, ale v budoucnosti kod. I kdy
nemocn spje k poslednmu taen a tce trp, hled lka
dle monosti mu ulehit!; nikdy vak a za dnou cenu,
i kdyby pacient sebe vce trpl, nezkrt ivota jeho ani o hodinu. Poznv-li lka, e smrt brzo nastane, nebo je-li ppad
takov, e neme nemocnmu za nejbli dobu niiti, jest
jeho povinnost, upozorniti nemocnho, aby t vas mohl
i svdom sv i vezdej zleitosti sv uvsti do podku;
po ppad upozorn pbuzn a ptele o vnm stavu nemocnho.
Vechny tyto povinnosti, pokud na nich vis zchrana
zdrav nebo ivota tlesnho, nebo spasen due, zavazuj pod
hchem tkm.

8.

Odv.

47.
K udrovn zdrav pispv odv; slou pak odv
nejenom tomuto, nbr i jinm jet elm.
V prvn ad odv
1. chrn ns proti drsnosti podneb, a to stejn i proti
mrazu i proti horku, a tm prospv k naemu zdrav;
2. kryje nai nahotu, a tm podporuje cudnost a stydlivost.
Mimo tyto dva hlavn ely pipadaj vak odvu jet
nkter ely podrun.
1. Odvem oznauje se rznost pohlav; proto neslu se,
aby mu uval odvu enskho a ena odvu muskho.
Dme: neslu se ; nevinme vak takovto jednn ze hchu,
leda e by zmna ta dla se za hnm myslem (na p.
aby zakuklenec snze mohl hovti smyslnosti sv nebo podvdti a pod.), nebo e by zavdvala pleitost ke hchm.
Nkdy policejn pedpisy zakazuj takovouto zmnu z dvod
mravopoestnch. Takovmto asi preventivnm ustanovenm
byl psn zkaz Starho zkona (Deuter 22, 5.), neuvati
atu druhho pohlav, snad aby se tm zamezily rzn sodomick necuduosti, je na poest pohanskch model v zamnnch atech se pchaly.
2. Odvem nkdy tak se oznauje pslunost nboensk, nrodn (nrodn kroj), stavovsk (stejnokroj), zamstnn
a pirozenm zpsobem i zmonost. Dnen dobou vak vecky

est.

379

ty a podobn rozdly v odvu vce a vce miz, a zachovvaj

se ji jen, kdy sm zkon je naizuje; tak pikzn at klerikln, nebo uniforma vojensk, ednick a pod.
Kasuisticky uvdme: Tce he, kdo k makarnmu
plesu nebo jin podobn pleitosti uv atu knskho nebo
eholnho, jeliko pohana roucha toho nen pouze pohanou
stavu, nbr i pohanou nboenstv stavem tm repraesentovanho. Zda vak hchem jest, knsk nebo eholn at uvsti
na divadeln scnu, zvis jedin na tom, jak se hraje kus
a jakho smru jest.
Nkdy zkon sm zakazuje odvati se atem, na kter
nemme prva; tak na p. zkon crkevn zakazuje laikm
odvati se atem kleriklnm nebo eholnm, zkon sttn zakazuje nedovolen noen uniformy (O. z. tr. 333.)
Kesan jest povinen i v odvu zachovvati jakousi mru,
a ve snaze t d se slu n o sti (modestia), kterto ctnost (sdruen s mrnost) hled vak nejen k odvu, nbr i k celmu
zevnjku; nedostatkem p se j rozpu stilost a n evzan ost
(petulentia et insolentia) a pebytkem pepych (luxus), hchy
to vesms pouze lehk.
9. est.
48.
Slovo est vykld se dvojm vznamem. Zna se
tm jednak nae dobr povst ili dobr jmno, a v tom
smyslu dme, e m me st; nebo zna se tm pocta, kter se
nm od jinch dostv, a v tom smyslu dme, e se nm
v z d v est. Jasno, e dobr jmno a vzdvan pocta souvis
jako pina a vsledek.
49.
I. P o vst (fama) jest sudek jinch o ns. Povst ta
bud jest nm pzniv, mme dobrou povst ili dobr jm no;
nebo povst ta jest nm nepzniv, mme patnou povst.
Vichni, kdo ns znaj, tvo svj sudek bud stejnm srnylem, a to jest povst obecn; nebo nkte ve smyslu tom,
jin zase ve smyslu jinm, a to jest povst nesouhlasn. Dme-li: o ns, tu nemnme jen nai osobu, nbr ve, co na
ns jest a nm nle; jest tedy pedmtem povsti: mravnost, ctnost (panenstv), zachovalost, bezhonnost, vdomost,
opatrnost, zkuenost, dovednost, vzdlanost, vlohy, zdrav,
majetek a mnoho jinho, co se zde ani uvsti ned.

380

Katolick mravouka VIII, 49.

V ivot vezdejm dobr jmno lovku velmi mnoho

prospv; ba mono ci, e jest mu pro vezdej ivot (alespo
do jist mry) nezbytno. Dobrho jmna potebuje knz, uitel,
ednk, poslanec, vojn a vbec kad, kdo ve veejnm ivot psob; dobrho jmna potebuje obchodnk a ivnostnk,
zvlt hled-li vr nebo obchodn spojen; dobrho jmna
potebuje kad, kdo se uchz o njak msto nebo zamstnn. Snad nelze uvsti postaven, ve kterm by dobr
jmno bylo bez prospchu. Dobr jmno nezdka ns chrn
ped pdem a hchem, jeliko pi silnm pokuen, kde snad
jin pohnutky ve vav vn umlkaj, pece jet obava, e
bychom pili o dobr jmno, od neestnho skutku ns zdruje.
Dobr jmno jest nm konen i v netst tchou; snze
toti snme kodu a ztrtu na statku asnm, zstalo-li nedoteno alespo nae dobr jmno. Touto vahou vedeni
uznvme, e lovk jest povinen peovati o dobr jmno
sv, t. j. zachovati si je ; a bylo-li popinno nebo snad i ztraceno, opt ho dobti. Dobe prav Eccl. 41, 15: Curam habe
in bono nomine: hc enim magis permanebit tibi, quam mille
thesauri pretiosi et magni. Bonae vitae numerus dierum: bonum autem nomen permanebit in aevum.
Povinnost peovati o dobr jmno zavazuje obyejn
jen pod lehkm hchem; zanedbn pe t stv se tce
hnm jen v tch ppadech, kde z pokozen dobrho jmna
vznik nm nebo jinm (na p. stavu, jemu nleme) koda,
kter zabrniti pod tkm hchem jsme zavzni. Ale obrcen tak me nedbn dobrho jmna a dobr povsti bti
inem bezhnm, mme-li k nmu dobr dvody; co posouditi nle v obor kesansk opatrnosti. Zakzno jest napravovati dobr jmno sv hchem, teba jen hchem lehkm
(na p. l).
50.
II. Uznvajce spoleensk vznam lid, s nimi jest
nm jednati, vzdvme jim ctu ili poctu (honor); vzdv
pak se pocta rznmi slovy i skutky, je arci v rznch dobch a v rznch krajinch jsou rzn. Dvoj jest dvod, pro
kter nkomu nle pocta. Jest to bud! jeho ad a stav,
kter mu dv prvo na poctu obadn; ta nle na p. viadai, biskupovi, knzi, ednku, pedstavenmu atd., vbec
veejnm osobm, kdy ve sv vlastnosti jakoto veejn
osoby jednaj. Nebo jsou to jeho vynikajc neb aspo chvly

Jmn a majetek.

381

hodn vlastnosti, pro kter nle mu pocta osobn, jakou vzdvme vem dobrm, bezhonnm lidem. Vzdvan pocta zpiemuje vezdej ivot a nezdka nm pomh pi konn
povinnost; ale nen nm tak potebn, jako jin asn statky,
a nem ani toho vznamu, jako dobr jmno. Proto dovoleno
jest j se vyhnouti, a pokora rda tak in; ba dovoleno jest
i mysln nedbn jej mlenm pominouti, a nejedn-li se
o poctu obadn, kter nevzdv se nm, nbr svenmu
adu, a kterou nezdka z povinnosti edn hjiti a vyadovti jest nm uloeno.
10. Jmn a majetek.
51.
Jmnm nazvme ve, co lovk majetkem dr a co
alespo do jist mry penzi oceniti se d; tedy zbo nehybn i hybn, hotov penze, dchody, prva penzi oceniteln atd. Obrnj o tom vklad ponechvme do svazku
tetho; zde mluvme o jmn pouze potud, pokud jest pedmtem kesansk sebelsky.
Jmn jest dno lovku ve vlastnictv pln (nikoliv
tedy jen uitn), tak e lovk me jm nakldati dle libovle, nejsa nikm a nim obmezen, ne jen povinnostmi
z mravnho du vyplvajcmi a obecnou zvislost vech
tvor na Tvrci. Ale vlastnictv to, a pln, pece nen naprost; i jmn mme z ruky Bo, a Bohu pslu prvo,
odejmouti nm je kdykoliv, nebo zplnomocniti kohokoliv, aby
nm je odal. Srv. II, 25.
52.
dost jmn a majetku a touha po nm kadmu
lovku jest vrozena; kad, m-li je, z nho se t a rd
ho uv k svmu pohodl. Avak i prv i druh mus dti se
v prav me, kterou kesanu ukazuje jednak kesansk etrnost, jednak kesansk tdrost.
1. Kesansk etrnost (parsimonia) u ns spravedliv a
poctiv dobvat! majetku a etiti jmn zskanho, abychom
jm mohli sob, rodin sv (a po ppad i jinm jet osobm, o kter starati se povinni jsme) opatiti, eho k slun
a pimen viv teba, abychom jim i sob potebnho
vzdln a vychovn poskytnouti, a svou i jejich budoucnost
zajistiti mohli.
j

382

Katolick mravouka VIII, 52.

2. Kesansk idrost (liberalitas) u ns na pamti mti,

e zskan majetek nem bti majetkem mrtvm, nbr e
povinni jsme uvati ho moude a rozumn. Kesan nepodceuje majetek, ale tak na nm nelp. On v, e majetek
jest jen prostedkem k dosaen elu, nikoli vak clem; v, e
jmn a penz jest sice vtenm sluhou, ale ukrutnm pnem.
53.
Nkter dla slouc zvltnm a vynikajcm zpsobem
bud slv Bo nebo blahu blinch (na p. chrmy, kltery,
nemocnice, koly, stavy a pod.) vyaduj zvl velikch nklad. Nejsme sice povinni vsti tak znan a podobn
nklady, i kdybychom velikm jmnm obdaeni byli; kestansk duch vak pece mnohho ji kesana k tomu piml,
e potebn znan prostedky na vyloen el vnoval.
Tu tdrost pechz ve vzneenost (magnificentia).
54.
tme v knihch asketickch, e velik jmn jest
nebezpeno. Na doklad uvdj se slova Spasitelova (Matth.
19,24, Marc. 10, 25., Luc. 18, 25.): Facilius est camelum per
foramen acus transire, quam divitem intrare in regnum Dei.
Slovm tm teba dobe rozumti; nen to jmn, je plod
nebezpe, nbr nezzen nklonnost k nmu a nezzen
touha po nm. Jmn samo jest vc nelinou, kterho i k dobrmu uiti i k zlmu zneuiti lze. Yak tak chudoba nen
prosta nebezpe, a nezdka uskuteuje se slovo: Paupertas
ipsa meretrix. Proto pros mudrc (Prov. 30, 7): Duo rogavi
te, ne deneges mi hi .. . mendicitatem et divitias ne dederis
mihi: tribue tantum victui meo necessaria. Nen dnho zkon, kter by nm zakazoval dobvati majetku nebo dreti
je j; avak ned se upti, e spe spti me k dokonalosti,
kdo svtskch starost jest prost. Proto dobrovoln chudoba po
pkladu Spasitelov a apotol jest skutkem heroickm, radou
evangelickou; stv se arci jen tenkrte skutkem zslunm, volme li z lsky k Jei Kristu, abychom jemu podobnj byli.
55.
Kesansk etrnosti a tdrosti p se :
a) Pebytkem marnotratnost (prodigalitas), kter nestec
majetku, zbytenm zpsobem jej rozhazuje na vci zbyten;
jest hchem lehkm, a nevede-li k tkm hchm nebo
kodm, na p. odnmajc rodin nutnou vivu.
b) Nedostatkem lakomstv (avaritia) ili nezzen dost po
majetku a nezzen zalben v nm ; lakomec houevnat dr

Pehled.

383

se majetku a nechce ho vydvati ani na potebn a uiten

vci. Lakomstv jest hchem pouze lehkm; jsouc pinou
jinch hch, nle mezi hchy hlavn, a snadno zvrh se
v hch tk, vede-li ke hchm tkm.
ST II.
Kesansk sebezaprn.
11. Pehled.
56.
lovku jest pemhati mnoh pokuen, kter vychzej z jeho nezzench dost; proto teba jest kesanu, aby
proti nim, tedy vlastn proti sob sammu bojoval ili sebe
zapral (Christiana sui ipsius abnegatio). Si quis vult post me
venire, abneget semet ipsum et tollat crucem suam (quotidie)
et sequatur me. Matth. 16,24., Luc. 9,23. Dluno vak i v sebezaprn diti se vl Bo, kter nm vymuje nejen pedmt, ale i zpsob kesanskho sebezaprn. Sem adme
mnoh kesansk ctnosti. K pedmtu kesanskho sebezaprn hled: kajcnost, poslunost, pokora, tichost, laskavost,
mrnost; ke zpsobu kesanskho sebezaprn hled: statenost, velikomyslnost, trplivost, setrvalost. Jest nm nyn
poadem jednati o ctnostech tuto vytench.
12. Kajcnost.

57.
Kajcnost (poenitentia) jest nadpirozen kesansk
ctnost, kterou veden kesan sna se napraviti bezprv Bohu
hchem uinn. Jest to ctnost nadpirozen (co jasn vykld Cone. Trid. sess. VI. cap. 5. de just. can. 3.), nebo
vyvr z pohnutky nadpirozen (z milosti Bo) a smuje
k cli nadpirozenmu (k odputn hch). Nalzme ji vak
i v du pirozenm, ovem nedokonalou; nebo tolik lovku
jest jasno, e hch vyaduje trestu a e jen nmahou lze jeho
odputn dojiti. Pidvme: nedokonalou, nebo vlastnm
svm rozumem neme lovk doptrati se prostedk, ktermi se ze hchv oistiti me; prostedky ty udvati pslu
jedin zjeven Bomu. Proto nedivme se tomu nikterak, e
filosofov pohant znaj sice povinnost pokn, ale ve tmch
tapaj o potebn me jeho.

384

Katolick mravouka VIII, 57.

Kajcnost tme ke ctnostem se spravedlnost sdruenm, jeliko sama sebe trestajc uraenmu Bohu dv, co mu
nle.
58.
Nejhlavnj kony kajcnosti jsou: poznn hch
(ili zpytovn svdom), el a ltost nad hchy spchanmi
spolu s pedsevzetm neheiti vce (alespo {dnm tkm
hchem), zpovd bud in re neb alespo in voto (dokonal
ltost), zadostuinn. Tim arci jsme nikterak nevypoetli
vech konv kajcnosti, nbr vytkli jsme jen nej hlavnj;
jsou to z dogmatiky znm sti k hodnmu pijet svtosti
pokn. Prav kajcnost vrchol ve svtosti pokn, jeliko
(po ktu) nen jin dn cesty k odputn hchv; a svtost
pokn zase nen nim, nepijmme-li ji v duchu kesansk
kajcnosti. kony zde vyten jsou kony pmo nleejc ke
kajcnosti. Nepmo vak nle ke kajcnosti kad jin
dobr neb alespo nelin kon, kter konme v mysli kajcn. Na p. modlitba, almuna, pst; kme jim skutky
kajcn.
59.
Kadmu lovku, kter tce heil, jest kajcnost
nezbytn potebna, tak e by bez n blaenosti vn dojiti
nemohl. Tak zejm u Cone. Trid. sess. XIV. cap. 1. de
poen. Vem pak lidem, i tm, kte dnho tkho hchu
se nedopustili, kajcnost alespo z pkazu potebna jest. Vel
nm ji zkon Bo, a nesetn jsou msta Psma svatho, vybzejcns ke kajcnosti; pikazuje ji crkev, ana ukld nm
alespo jednou do roka se zpovdati. Vyaduje vak j i zkon pirozen, nebo dn lovk neme ci, e by byl
bez hchu; a teba by i hchu tkho neml, vinen jest
mnohmi lehkmi hchy, a i ty dluno vyhladiti kajcnost,
chceme-li ji zde na zemi dosci odputn jich.
13. Poslunost.
60.
Poslunost (oboedientia) jest ctnost, kterou veden kesan ochotn podrobuje se rozkazm pedstavench. Povinni
jsme pedevm poslouchati Boha, a to ve vem ; jsme dle
povinni poslouchati pedstavench, ale jen v tch vcech,
kter spadaj v jejich pravomoc, a i tu jen potud, pokud rozkazy jejich nep se vli Bo. Dme: rozkazy, nebo nejsme povinni poslouchati, kde pedstaven dnch rozkaz

Poslunost.

385

nedal, i kdy znme vli jeho a vme, eho si p e je ; jest to

vy a dokonalej, nikoli vak povinn stupe poslunosti,
podrobiti se nejen danm rozkazm, nbr i projeven vli
pedstavenho.
61.
Druhov jest jedna poslunost, a podobn hchy neposlunosti neli se druhov, pokud se p jen poslunosti. A
tedy nelze poslunost dliti na rzn podzen druhy, pece
dle pvodu pravomoci pedstavenho lime rznou poslunost.
Tak na p. poslu n ost ro d in n podrobuje nezletil dti pravo
moci rodi neb jich zstupc, poslu n ost dom c podrobuje leny
domcnosti iviteli, poslu n ost slu ebn podrobuje sluebn a
za mzdu zamstnan osoby jejich pnu a chlebodrci, poslu n ost
zkonn podrobuje kadho lovka vrchnostem crkevnm
a svtskm, poslu n ost sta v o v sk podrobuje pslunka njakho stavu, na p. ednickho, uitelskho, vojenskho atd.
rozkazm pslunch pedstavench, poslu n ost kanonick vel
duchovnm dbti nazen biskupovch, poslu n ost eholn ve
eholnka ehol. Podrobnji promluvme o poslunosti knonick a eholn, nebo o ostatnch poslunostech sten ji
byla e, sten jet bude.
62.
P oslunost kanonick *) (oboedientia canonica) ve
vechny duchovn; jsout povinni poslouchati papee a biskupa.
Papee poslouchati povinni jsou vichni duchovn vbec, i svtt
i eholn; biskupa diecesnho povinni jsou poslouchati duchovn
svtt, a z eholnk ti, kte z biskupsk pravomoci nejsou
vyati. eholnci vyat z pravomoci biskupsk nejsou (vyjmajc urit ppady, o uich jedn prvo) vzni diecesnmu
biskupovi, ovem vak svmu eholnmu pedstavenmu.
Pi poslunosti kanonick jest dluno liiti dvoj: dvod
a pedmt.
Dvodem l i l i titulem li se poslunost kanonick od poslunosti zkonn potud, e k dvodu pravomoci, dle nho
kad kesan bez rozdlu povinen jest poslouchati zkon
crkevnch a rozkaz crkevn vrchnosti (poslunost zkonn),
pistupuje dvod nov, nebo po ppad dva nov dvody,
a to: a) slib poslunosti, kter skld novosvcenec svmu
*) asopis katol. duchovenstva, 1900, str. 29: dr. Korda, O pravomoci autority crkevn a povinn poslunosti j odpovdajc. Linzer
Theol.- prakt. Quartalschrift, 1900, str. 86, Lehmkuhl, liber die Tragweite
der oboedientia canonica.

386

Katolick mravouka VIII, 62.

biskupovi (ordinariovi) do rukou svtitelovch; b) psaha

vrnosti a poslunosti papei, obsaen v tridentskm vyznn
vry. Pi knsk ordinaci te se svtitel: Promittis mihi
et successoribus meis (kterto slova dle poteby se mn,
nen-li svtitel ordinariem) reverentiam et oboedientiam?
Ordinand odpovd: Promitto. Ordinand tedy prost slibuje
(promittit); ovem vak zpsobem slavnostnm. Dme: prost
slibuje, nen to slib Bohu (votum), nbr lidem (promissio)
uinn; poruen jeho nep se nbonosti, nbr vrnosti.
Jinho rzu jest psaha vrnosti a poslunosti, obsaen v ceremonich ordinace biskupsk a benedikce opatsk. Podobn
psaha obsaena jest v tridentskm vyznn vry, kter vyzaduje se na vech tch, kte jsou povinni ke sloen tridentskho vyznn vry (VI, 40); zn pak psaha t a : Romano
Pontifici, beti Petri apostolorum principis successori ae Jesu
Christi vicario veram oboedientiam spondeo ae juro. Poruen psahy t pi se nbonosti. M tedy poslunost kno
nick nejen dvod pravomoci (jako poslunost zkonn), nbr
i dvod slibu (lovku uinnho) a psahy.
Pedmtem vak kanonick poslunost od zkonn poslunosti se neli a dnch novch povinnost neukld. Jsou
tedy pedmtem kanonick poslunosti:
a) vechny ony povinnosti, kter jsou uloeny vcm
vbec (i neknm) prvoplatn vydanmi zkony a rozkazy;
b) povinnosti, kter jsou spojeny dle prvoplatn vydnch zkon nebo rozkaz s pijetm stavu kleriklnho, nebo
vyho svcen, nebo kter z pijet toho kterho crkevnho
adu nebo beneficia vyplvaj.
Zejmna jest duchovn kanonickou poslunost vzn :
1. Zstati v ade nebo beneficiu pevzatm nebo na
mst vykzanm, a setrvati ve svazku diecese. Nesm tedy
knz (klerik) samodk opustiti svj ad nebo sv beneficium
nebo sv msto, dokud mu toho biskup nedovolil; nesm vystoupiti ze svazku diecese, dokud biskup ho nepropustil. Avak
biskup neme klerika v dieces zdrovati, chce-li stti se
eholnkem; a tak neme mu zakazovat!, aby se o beneficium v jin dieces neuchzel, a obdr-li je, neodchzel.
2. V duchovn sprv a ve svenm ad poslun pijmati a vykonvati, co biskup (po ppad pape) naizuje;

Poslunost.

387

tou povinnost vzn jest i eholnk, poven-li njakm crkevnm adem neb duchovn sprvou.
3.
Bedliv etiti onch pkazv a zkaz, kter pap
nebo biskup na proveden stavovskch povinnost nebo zchranu stavovsk cti vydv; sem na p. spad zkaz obsazen v konstituci Officiorum ae munerum (VI, 70), e svtt
duchovn nemaj bez vdom biskupova vydvati knihy jednajc o umn neb vdch prodnch, a e nesm bez svolen
biskupova uvzati se v redigovn asopisv.
Nehe tedy knz proti kanonick poslunosti, uchz-li
se o beneficium v dieces, akoli v, e biskup si toho nepeje,
dokud mu biskup formln nezakzal uchzeti se; ovem by
heil, kdyby formlnho zkazu neuposlechl. Vc biskupovou
jest, podobn zkazy vydvati jen z dvod vnch a nalhavch; na p. chce-li zabrniti, aby knz ten starho a zaslouilejho adatele nevytlail, co na soukromm patront
snadno se me pihoditi.
Jest knz zvislm ve svm politickm mnni a osvden jeho na vli biskupov? Odpovdajce lime. Bli
o vc ryze politickou, jasno jest, e knz jakoto sttn oban
m stejn prva, jako kad laik, a e biskup neme po t
strnce ani knzi, ani laikovi nieho pedpisovati. B-li vak
o vc nboensky-politickou, t. j. o vc sice politickou, ale tak,
e se dotk zrove zjm nboenskch, af ji proto, e
pmo el proti zkonu Bomu, .nebo e ur prva crkevn,
nebo e pokozuje neb aspo v nebezpe uvd zjmy nboensk atd. (tko jest ve sem spadajc uvdti), tu nen
sporno, e biskupm nle nejen prvo, nbr i povinnost,
ozvati se, pouiti vc a ukzati jim nebezpe chystan;
jest jen litovati, e dnen dobou hlas biskup v boji nboensko-politickm snadno zanik, a e vc mlo ho dbaj.
Jest pochopitelno, e v takovmto ppad kn tm vrnji
stti mus pi svch biskupech. Avak tu nedvaj biskupov
dnch novch nazen a neukldaj dnch novch povinnost, nbr jen upozoruj na obecnou povinnost, kter ve
kadho katolka (i neknze), e nesm pidvati se na stranu
tch, kte to na vru nebo nboenstv nebo na crkev, nebo
prva crkve zkracuj. Nen bez dvodu, e mluvme zde
o biskupech v sle mnonm, tedy o episkoptu, i sprvn
eeno, o sti jeho, na p. o biskupech jedn e, nebo jedn

388

Katolick mravouka Vlil, 62.

zem. Jednotliv biskup snadno me se ve svm mnn

m liti; ned se vak mysliti, e by sbor biskup byl na cest
myln.
Tim tak vyloena jest otzka, zda knz, uchzeje se
o mandt poslaneck nebo o volbu do mstskho neb do obecnho
(neb do okresnho) zastupitelstva, po ppad pijmaje volbu na
nho pipadlou, vzn jest i nen souhlasem biskupovm. Mme
ovem na mysli jen nynj pomry v zemch naich (nebo jest
jasno, e odpovd prv dle tchto pomr se d a se zrn
nnmi pomry i odpovd se mn) a odpovdme: Pomr
mezi biskupem a knzem vyaduje t slunosti, aby knz
kandidaturu svou biskupovi pedem oznmil; souhlasu biskupova vak, pokud b jen o vykonvn politickch prv,
kadmu sttnmu obanu nleitch, knz nepotebuje. Neme
tedy biskup knzi zakzati, aby nekandidoval, nebo zvolen
byv volby nepijmal nebo mandtu nevykonval. Ovem vak
me biskup na knzi dati, aby vykonvaje mandt, nezanedbval svch povinnost v duchovn sprv, nebo pevzatm
crkevnm ad; a neme-li pro neptomnost svou jim vyhovti, aby o zstupce se postaral nebo jej vydroval. Kandidujeli knz, pedkld volim njak program. Jest samozejmo, e program jeho, pokud jest ryze politick, nepotebuje approbace biskupovy; ale jest t samozejmo, e na
program, kter se nesrovnv se zsadami kesfansko-katolickmi, knz kandidovati neme. Vdy i laik he, pedkld-li program, kter se zsadm tm p (e laikov
hch tch nedbaj, nerozhoduje); tm spe arci knz. Byl-li
knz zvolen za poslance na skou radu nebo na zemsk
snm, nebo za lena mstskho, obecnho, okresnho zastupitelstva, dostv se i jemu sti on zkonodrn moci,
o kter II, 4549 a zvlt II, 49 bylo jednno; jest lenem
svtsk vrchnosti, kter, pokud b o vci ryze politick,
v oboru svm jest svrchovan a nezvisl, kter nen oprvnna ped forum sv potahovati zleitosti spadajc pod pravomoc crkevn, kter vak pro svj obor psobnosti nepotebuje souhlasu crkevn vrchnosti. Proto tak knz-poslanec
jakoto len tto svtsk vrchnosti ve vykonvn svho adu
nen ani na svm hiskupu, ani na episkoptu zvislm nebo
jim zodpovdnm. Za kad sv hlasovn a za celou innost
svou odpovd pouze Bohu a svdom svm u; svm volim

Poslunost.

389

(stricte loquendo) zodpovdn nen, jeliko ti maj sice prvo

jej voliti nebo nevoliti, nikoli vak po vykonan volb mandt
mu odejmouti.
63.
Poslunost eholn (oboedientia religiosa) m ir obor
ne poslunot kanonick; ve eholnka (mue i enu) sloivho sliby, a jednoduch, a slavn. Povinen pak jest eholnk poslouchati svch eholnch pedstavench; nejvy
hlavou vech eholnk jest pape. eholn pedstaven m
nad svmi eholnmi poddanmi dvoj pravomoc:
1. Potestatem jurisdictionis, kterou vykonv oproti
svm eholnm poddanm tak jako biskup oproti svm diecesnm; jest to tedy potestas quasiepiscopalis. Touto pravomoc vak vyznamenni jsou pedstaven jen onch (muskch)
d a kongregac, kter z biskupsk pravomoci jsou vyaty.*)
2. Potestatem domiuativam, kter vznik z eholnho
slibu; slibujc sebe sama eholi svuje a odevzdv (ehole
povinna jest o nho duevn i tlesn peovati), a navzjem
slibuje j poslunost. Tak vyvr povinnost eholn poslunosti.
K tmto dvma pravomocem pak jet se dru:
3. Potestas domestica, kter pslu mstnmu eholnmu
pedstavenmu jakoto hlav domcnosti, a nejen na eholniky, nbr i na novice a domc sluhy se vztahuje.
eholn pedstaven me poddanm eholnkm rozkazovati secndum regulam, nikoli vak contra vel supra vel
infra regulam. Neplat tedy rozkaz contra regulam, jen ukld
nco, co se eholi p, leda e by pedstaven ml prvo
dispensan a chtl dispensovati; neplat rozkaz supra regulam,
jen ukld vce, ne ehole vyaduje, na p. njak heroick
in, nebo pevzet zodpovdnho mimodnho adu (biskupstv, duchovn sprvy na fae neinkorporovan a p.). Neplat
rozkaz infra regulam, kter ukld vci naprosto neuiten
nebo k uvolnn eholn kzn smujc. Naproti tomu sm
pedstaven pkazov ti, co jest (teba jen nepmo) secundum
regulam, co tedy spad do rmce eholnho ivota a co dle
moudrho uznn preltova k duchovnmu neb tlesnmu blahu
bud kommunity neb jednotlivch eholnk slou. Zda z d
*) eholnk psobc v duchovn sprv nebo zastvajc njak
crkevn ad podroben jest v tch vcech biskupu diecesnmu; osobn
vak podlh eholi.

390

Katolick mravouka Vlil, 63.

vodu eholn poslunosti sm pikazovati iny ryze vnitn,

bohoslovci nesouhlas; sv. Alfons (Theol. mor. IV, 45) pisvduje sice,*) ale moude pidv: ,Etsi consuetum non sit
nec consultum.
Nen dovoleno uvolniti pvodn prvoplatnou kze v t
kter eholi. Prvn, kdo pvodn kze uvoluj a mrnj
kze zavsti se sna, he (, 110); kdy vak mrnj
kze obyejem ji zavedena jest,**) me eholnk s klidnm
svdomm pi n setrvati.***) Zda vak povinen jest podrobiti
se pvodn tuh kzni, usiluj-li pedstaven (generln kpitola) o jej obnoven? Odpovdajce lime a pihlme, v em
vlastn pvodn tuh kze se uvolnila. Trp-li uvolnnm
podstata eholnho ivota (spovajc hlavn ve tech evangelickch radch) nebo ma-li se uvolnnm onen el, ke ktermu d popedn zaloen byl, tu me sice jednotliv eholnk zstati pi uvolnn kzni, dokud vbec jest uvolnna;
ale nem prva vzprati se, kdy z nazen generln kapitoly
pvodn tuh kze znovu se zavd nebo alespo nynj
voln kze ponkud se piostuje. Ne takov ppady jsou
v djinch eholnch jen dk.) Obyejn uvolnn nikterak
se nedotk podstaty eholnho ivota nebo popednho elu
dovho, nbr jinch vce mn podzench vc; tak
na p. spolen ivot, kdysi psn a tuh, nyn jest ponkud
v olnj a mrnj, pestaly nebo alespo zmrnily se pvodn
non vigilie, posty a jin skutky sebemrtven, uvolnna klausura potud, e eholnk v jistch dobch sm voln vychzeti,
dovoleno eholnk, aby o jmn nabytm do jist mry sml
disponovati, dovoleno atiti se civiln a pod. Vbec nyn obvykl ivot eholn toho kterho du bl se ivotu obvyklmu u kleru svtskho, co ve pravidln tm se
vyvinulo, e jin byly mstn a asov pomry za dob zakla
*) Jest zde e o rozkazu, nikoliv o zkonu; nebo i sv. Alfons
(Theol. mor. I, 1001 u, e zkonodrce crkevn nem prva pedpisovti iny ryze vnitn; viz II, 53.
**] Nezdka samy zmnn mstn neb asov pomry nezbytn
vyaduj takovho zmrnn.
***) Ji bl. Albert Vel. uc tak, pidvaje, e "v mnohch kltech
sv. Benedikta kze zmrnna jest. Lauer, Moraltheologie Alberts des
Grossen, str. 250.
) Tu ovem na mst jest pln zruen du, kter vak pslu
jen Apotolsk stolici.

Pokora.

391

datelovch, a jin jsou nyn; tu ovem pi zamlen reorgaaisaci dov discipliny maj se vci jinak. Dluno uviti, e
novic, kdy vstupoval do novicitu (kter pece k tomu uren
jest, aby novic eholi seznal, s jejm ivotem se obeznmil
a sebe sama zkoumal, zdali k ivotu tomu se hod), nic jinho
nevidl, ne prv tuto uvolnnou kze, a e za tto uvolnn kzn, a eknme pmo: na tuto uvolnnou kze skldal
sv sliby. Bylo by tedy nespravedlivo, pozdji (snad po letech,
kdy ji v uvolnn kzni sestaral, kde novm vcem tko
se zvyk) ukldati mu bemena, kterch ped tm neml,
kterch vbec pijmati nemnil. Mohou sice pedstaven (generln kapitola) i za tchto pomrv usilovati o navrcen se
k pvodn kzni nebo alespo o jakousi reformu kzn poklesl, a mobou za tm elem nov pijatm novicm tuto
psnj kze ukldati; nemohou vak ji pijat regalry
nutiti, aby se reform podrobili, a tak nemohou je proto ze
du propoutti. S. Alph., Theol. mor. IV, 44.
64.
Poslunosti p se nedostatkem neposlunost (inoboedientia); jest dle pedmtu svho, dle rozkazu pedstavench
a dle okolnost (II, 55) tu tkm, tu jen lehkm hchem.
Pestoupenli neposlunost spolu njak zkon, dluno zpovdti se nejen z neposlunosti, nbr i z pestoupen toho kterho zkona, a tu ovem potebno udati hch druhov; pestoupen-li vak jen rozkaz pedstavenho (II, 6. IV, 31), neteba
!!dvati pedmt tohoto rozkazu, a sta zpovdati se jen z neposlunosti. Arci nutno alespo tolik pidati, eho teba, aby
zpovdnk poznal, zda b tu o neposlunost tce i jen lehce
hnou.
Poslunosti p se pebytkem zotroilost (servilitas), kter
poslouch pedstavench i tam, kde jich poslouchati nem,
tedy ve vcech nedovolench.
14. Pokora.
65.
Rzn bohoslovci a spisovatel asketit vymuj sice
pokoru rznmi zpsoby; ale rozdl mezi jednotlivmi vmry
le spe ve slovech ne ve vci. V tom souhlas vichni, e
podstatou pokory (humilitas) jest skromn posuzovni sebe sama
po strnce vnitn, a vyhbni se poctm (pokud nejsou prv
nutnmi) po strnce vnj.

392

Katolick mravouka VIII, 65.

Zkladem pokory jest poznn sebe sama. Zvlt vak

teba, abychom si dobe uvdomili svou vlastn slabost a nicotu,
jako i plnou zvislost na Bohu; vdy lovk jest tvorem
Bom a ve vem na vli Bo a jeho milosrdenstv zvisl.
Takto sebe sama poznave snadno pikrome k konm pokory. lovk pokorn uznv svou hnost; v, e dobrodin
Boch nen hoden, a tm vdnji je pijm. Co vykonv,
nepipisuje sob, nbr milosti Bo; proto tak nechce, aby
jeho dobr skutky byly vyneny, nehled za n odmny
lidsk, ale t se, pispvaj-li ke slv Bo: Non uobis,
Domine, non nbis, sed nomini Tuo da glriam. Ps. 113, 9.
S bolest uznv sv hchy a nedokonalosti, a teba to byly
jen lehk hchy, upmn jich lituje, a jsa si vdom sv kehkosti
pnliv pros Boba, aby ho ped hchem, zvlt tkm,
chrnil. Blinmu rd ustupuje a dv pednost, cen jeho
dobr strnky, ale nein to npadn; hecm spolubratrem
nepohrd, dobe vda, e by byl sm v podobn situaci prv
tak, ba snad jet vce klesl. To hlavn obrysy; v podrobnostech odkazujeme na asketiky. Jedin jet pidvme, e
jdrem pokory jest jej vnitn strnka, a e pokora pestv
bti pokorou, pstujeme-li ji proto, aby lid ns mli za pokorn.
Pokora jest matkou, jest zkladem vech jinch ctnost.
Tak souhlasn u sv. Otcov (na p. Brev. Rom. Hom. s. Augustini, in festo s. Pauli erem. 15. Jan. vel aliorum ss. Conf. non
Pont.) a vichni asketit spisovatel; nebo pokora vede kestana, aby pln podrobil se Bohu a vrchnostem, aby svdomit konal sv povinnosti. Jest to ctnost mravn, s mrnost
sdruen. Me bti i v du pirozenm; avak pohanskm
filosofm pece jen nebyla znma.
66.
Pokoe pebytkem p se sebezahazovn, jm proviuje se, kdo jest skromnm i tam, kde skromnm bti
nem, a ustupuje, kde oprvnn sebelska, zvlt vak povinn pe o vlastn est mu vel neustupovati a nrok svch
hjiti. Hch ten (a lze-li jej vbec zvti hchem) nevybouje
z mez hchu lehkho; ovem vak mohl by mti vn a kodliv nsledky (a pro osobu, a pro stav), a pak sebezahazovn stv se nejen hnm, nbr nkdy i tce hnm.
67.
Pokoe nedostatkem p se pcha (superbia) ili peceno vn sebe sama a nezzen baen po pednosti ped ji

Pokora.

393

nmi. Lime pchu dovrenou a pchu neplnou ili svtskou.

68.
P ch a j e s t dovren (perfecta seu completa), dostupuj eli
t mry, e hrdopek se nechce podrobiti ani Bohu, ani dnmu zkonu; jest plnm odvrcenm se od Boha a hotovou
vzpourou proti Stvoiteli, a proto arci hchem tk m , ba jednm
z nejtch, hchem satanovm a vech tch, kdo nsleduj
praporu jeho. K dovren pe dru se nebo po ppad k n
smuje porn v z d o r v i zkonu neb zkon odrci (formalis contemptus legis vel legislatoris, IV, 24), v nm hrdopek zkonem neb zkonodrcovm adem pohrd. Jest sice v kadm,
a zvlt v kadm tkm hchu jaksi vzdor proti zkonu
neb zkonodrci (materialis contemptus legis vel legislatoris),
a kazatel a spisovatel asketit jej prv mn, vykldaj-11,
e hnk vzdoruje Bohu a jeho zkonm; ne to jest vzdor
obyejn, kter od hchu oddliti se ned, ale hnkem nen
zamlen. Jin vak jest porn vzdor, kter vol to, co se
zkonu p, jenom proto, ponvad se to zkonu p, chtje
tm ukzati, e zkona neuznv a jm pohrd. porn
vzdor proti zkonu neb zkonodrci a formln pohrdn zkonem a zkonodrcem jest hchem tkm. Dme-li: porn
vzdor proti zkonodrci, mnme tm onen vzdor, kter nehled k osob zkonodrcov, jen proto jm pohrd, ponvad
jest zkonodrcem; nelze vak mluviti o vzdoru pornm, pohrd-li nkdo zkonodrcem z toho dvodu, e jej m za nevzdlanho nebo nemoudrho nebo jinou vadou stienho. Hch
ten dluno posuzovati tm mtkem, kterm mme, pohrd-li
nkdo ktermkoli svm blinm.
69.
P ch a j e s t nepln ili svtsk (superbia imperfecta vel
incompleta), vyn-li se hrdopek ve ne na se slu,
d-li pednost mu nenleitch, domnvli se vzneenjm
bti jinch, a chov-li se dle tto domnnky sv. Nazvme
ji neplnou, ponvad nedosahuje t zloby, kter le v pe
dovren; nazvme ji svtskou, ponvad s takovouto pchou
ve svt se asto setkvme. Sama o sob jest jen lehkm
hchem; nelze vak pehldnouti, e takovto pcha nezdka
vede ke hchm jinm, ba snad i ke hchm tkm, a proto
nejen pcha dovren, nbr i pcha nepln, tedy pcha
vbec t se prvem mezi hchy hlavn.

394

Katolick mravouka VIII, 70.

15. Tichost. Laskavost.

70.
Tichost (mansuetudo) jest mravn ctnost, kter u kestana pizpsobovati oprvnnou zlost svou zdravmu rozumu,
aby se hnval a zlobil se jen tam a tehdy, a tm zpsobem
a do t mry, kde a kdy a jakm zpsobem a jakou mrou
se slu na kesana. Nedostatkem p se j netenost (phlegma,
tarditas), kter zstv chladnou, i kdy by mla rozohni ti se,
zvlt jde-li o slvu Bo, o bezprv neb pko crkvi uinn; jest jen lehkm hchem, ale snadno vede k zanedbn
povinn pe. Pebytkem p se tichosti h n vivo st (iracundia),
kter pekrouje ve zlosti spravedlivou mru, v pedmtu se ml,
na nespravedliv trest a na pomstu poml; jest dle okolnost
hchem tu lehkm, tu tkm, ale bv velmi asto pinou
jinch hchv, a proto tme ji mezi hchy hlavn.
71.
L a sk a v o st ili m ilostivost jest ctnost pedstavench; j
toti veden, pedstaven provinilci rd odpout nebo alespo
umruje trest, a jestlie tak uiniti sm. Tichost a laskavost
jsou si tedy podobny, s tm arci rozdlem, e tichost me zdobiti kohokoliv, kdeto laskavost zdob ti me jen pedstavenho,
vyzbrojenho jednak pravomoc trestn, ale jednak tak prvem odpoutti a promjet! trest. Pebytkem p se ctnosti t
p lin sh ovvavost (nimia lenitas), kter nedbajc dobra soukromho neb veejnho odpout, kde by odpoutti nemla;
nedostatkem p se ctnosti t u kru tn ost (crudelitas), kter
odna pltkem spravedlnosti trest psnji, ne se slu
a pat.
K tichosti a laskavosti dru se milosrdenstv (misericordia), o kterm vak lpe promluvme ve stati o lsce
blensk.
16. Mrnost.
72.
Poznave vechny ctnosti s mrnost sdruen, pistupujeme vyloiti mrnost samu. Vymujeme j i : M rn ost (temperantia) jest mravn ctnost, kterou veden kesan zdokonaluje
svou snaivost dostivou, aby v rozkoech smyslnch pesn
drela se povinn mry (odtud tak jmno jej). Sama proda
pipoutala rozkoe smysln ili tlesn k nkterm inm,
kter jsou potebn nebo alespo uiten pro zachovn jednotlivcv a celho lidskho pokolen (I, 98). Zazeno jest tak

Stdmost.

proto, aby tyto iny nebyly naprosto opomjeny; avak jest

samozejmo, e p se prod, v inech tch pekroiti mru
pslunou a dovolenou.
K zachovn je d n o tliv c slou hlavn potrava, tedy pokrmy a npoje; pravme: hlavn, ponvad k udren tlesnho zdrav a ivota zapoteb jest nejen potravy, ale jet
jinch vc, na p. bytu, odvu, zdravho pohybu a pod. Jest
vak nesporno, e potrav nle prvn msto; bez potravy
nelze ti, ostatnch zde uvedench vc lze vak (alespo po
njak as) postrdati. Tak jen potrava jest pedmtem mrnosti. S td m o st (abstinentia et sobrietas) u ns zachovvati
v uvn pokrmv a npoj nleitou mru.
K zachovn lidskho p okolen slou svazek manelsk a
v nm pohlavn uvn prva manelskho. Mimo prvoplatn
manelstv jest kad jin ukjen pudu pohlavnho hchem.
istota ili cudnost (castitas) u kesana pohlavn pud dreti
na uzd, a po ppad jen v prvoplatnm manelstv jej
ukjeti.
Jest nm tedy jednati o tchto dvou ctnostech, o stdmnosti a istot. Ob jsou mrnosti podzeny jako druhy rodu.
Vespolek se zdatn podporuj, a obyejn kdo nem jedn,
nem druh; jsou spojeny svazem ppadnm (V, 11). V tme
svazu ppadnm jsou i hchy jim se pc. Sta filosofov
a mravokrci kali: Ubi Bacchus ibi Venus, nebo: Sine
Cerere et Baccho friget Venus (Terentius, citovan sv. Jeronymem, S. Th. II. II. q. 47. a. 1). Kesant asktov varuj: Raro vidi castum vinolentum.
17. Stdmost.
73.
S td m o st jest ctnost, kterou veden kesan zachovv v povn pokrmv (abstinentia) a npoj (sobrietas) pslunou mru.
Povn pokrmv a npoj slou k ukjen p u d u obivnho. Jme a pijeme, abychom udreli ivot; pevrceno vak
by bylo domnvati se, e k tomu ijeme, abychom jedli a
pili. Jdlo a pit udruje zdrav a sly, jest prostedkem, nikoli
vak clem, a heil by, kdo by jdlo a pit, i spe rozko
jm zpsobenou ml za cl (I, 98). Pape Innocenc XI. zavrhl
r. 1679 tuto 8. vtu: Comedere et bibere usque ad satietatem

396

Katolick mravouka VIII, 73.

ob solam voluptatem non est peccatum, modo non obsit valetudini; quia licite potest appetitus naturalis suis actibus frui.
74.
Pebytkem proti stdmosti he, kdo zbyten a bezdvodn potebnou mru pokrmv a npoj po del dobu snizuje na mru nedostatenou tak, e si kod na zdrav a nen
s to, aby konal prce povinn Dme: zbyten, mnce tm
lovka, kter m, eho k ivobyt potebuje; arci vak nmnme chuasa, kter nouz tsnn, rd by se nasytil, ale nem
m. Dme: bezdvodn, t. j. bez dostatenho dvodu; do
statenm dvodem nen lakota nebo produkce nebo vzdor.
Ovem vak nejen dostatenm, nbr i chvalitebnm dvodem jest mrtven sebe sama ili mravn pst (jejunium morale), o nm sv. Tom Aquinsk (S. Th. II. II. q. 147. a. 1.)
d, e slou tem elm: a) tlum dost smyslnou, b) povzn mysl k vcem nebeskm, c) kon pokn za hchy.
Pipojujeme: e si kod na zdrav a nen s to, aby konal prce
povinn. Toho teba dbti i v tom ppad, kde mravn pst
smuje k sebemrtven (VIII, 33); nelze tedy sch vlo vti, vyboujeli sebemrtven a ke zejmmu zkracovn ivota a knemonosti vyhovti povinnostem.
Vidno, e tko jest lovku nalzti pravou mru postu;
proto crkev mu pomh, ukldajc mu postn pikzn. dce se jimi, mme jistotu, e jsme vykonali, eho teba, a pece
nepekroili mry. Viz VII, 140.
Jet nutno dodali, e tm ve, co zde eeno, plat
spe o pokrmech, mn vak o npojch, jeliko ji nepatrn
dvka tekutin k nutnmu udrovn ivota a zdrav pln sta.
Viz ne VIII, 77.
75.
Nedostatkem stdmosti p se v pokrmech oberstv
(gula seu comessatio), v opojnch npojch opilstv (ebrietas).
Hledme-li k pokrmm (nebo o stzlivosti a opilstv mluvme
v nsledujcm paragrafu), proviuje se oberstvm, kdo znan
pekrouje potebnou mru. Dme: znan , nebo potebn
mnostv pokrm ned se pesn stanoviti, a nelze jet zvti
oberstvm (nebo viniti ze hchu), kdy nkdo nkdy (eknm pi slavnostn hostin) nco vce j, ne by poteboval;
a proda : uma brn se proti jdlu pli nemrnmu, tak e
oberstv jest hchem dosti dkm.] Ponkud podob se mu
labunictv ili sybaritismus, kter vyhledv nemrnm zp

Stzlivost a opilstv.

397

sobem lahdky a nespokoj se pokrmy prostmi a jednoduchmi. I oberstv i labunictv jsou hchy pouze lehkmi.
18. Stzlivost a opilstv. Narkosa.
76.
I. Stzlivost (sobrietas) jest ctnost, kterou veden kestan, uv opojnch npoj jen potud, pokud mu v duevn
innosti nepekej, a pestv, jakmile pozoruje, e z pli
nho jich povn jeho duevn innost by trpla. Jsou pak
opojnmi npoji vechny npoje alkoholick, na p. pivo, vno,
lihoviny a npoje jin jim podobn nebo z nich upraven.
Sla jejich ovem nen stejn; nkter jsou slab a psob teprve ve znanjm mnostv, jin zase jsou silnj.
77.
Pebytkem proti stzlivosti nelze heiti a nelze ni*
komu pitati za vinu, zdruje-li se vech alkoholickch npoj,*) ba naopak, sten nebo pln abstinentismus**) zasluhuje chvly, smuj e-li k vyhlazen nebo obmezen pijantsv a opilstv; avak abstinentismus nesm vyboovati z mez
a pemrtiti se v temperenclstvi, kter (z mylnch hygienickch nebo sociologickch dvodv) odhlasovanm sttnm zkonem***) nebo i nsilm zakazuje povn piva neb vna neb
lihovin vbec a vem, a po ppad psn tresce nejen prodvn lihovch npoj, nbr i povn jich. By i ;nic nepekelo, aby temperencl sm proti sob byl psnm, pece
nem prva obmezovati jin v jejich svobod a zakazovati
jim poitek zajist nevinn, dokud zstv v prav me.
78.
Nedostatkem stzlivosti p se opilstv (ebrietas).
Slovo to d se dvojm vznamem vykldati (S. Th. II. II. q.
150. a. 1.), jednak jakoto in (opjeti se), jednak jakoto stav
(opilm bti).
1. Opilstv jakoto in (opjeti se) ili hch opilstv (ebrietas
actualis) jest nemrn povn npojv opojnch, konan z rozkoe a v takovm mnostv, e z toho bezvdom ) me n
*) Nehledme arci k onm bludaskm sektm, kter z nahozenskho blouznn vno zakazovaly.
**) V Starm zkon byl pln abstinentismus pedmtem slibu nazirejskho.
***) Dje se tak v nkterch sttech americkch.
) ,Bezvdom mnme zde a v nejble ptch odstavcch ve
smyslu ponkud irm. Nemnme tm lethargick stav, kde lovk le

398

Katolick mravouka Vlil, 78.

sledovati. Jsou tedy dv vci, kter pi hchu opilstv rozhoduj: jednak pohnutka, toti rozko poitku, jednak nsledek,
toti pravdpodobn nebo alespo mon bezvdom; nepad
na vhu skutenost, zdali bezvdom to skuten nsleduje i
nensleduje, nbr pravdpodobnost, zdali dle znm sly npojv a dle zvyklosti pijanovy, kter obyejn dobe v, mnoholi asi snese", d se i ned se nsledujc bezvdom ekati.
Mluvce o hchu, hledme hch vdy jen v tomto nemrnm
pit; to pak zstv hchem i tenkrte, kdyby pro njakou
nahodilou okolnost neb udlost bezvdom nensledovalo nebo
opilstv (pi nhlm vystzlivn) se srazilo.
2.
O p ilstv ja k o to s ta v (opilm bti) ili samo bezvdom
(ebrietas habitualis) jest nsledkem nemrnho pit. Me bti
bud dovren ili pln nebo ponav ili nepln. Opilstv
nazvme dovrenm ili plnm (ebrietas perfecta), dosplo-li
t ve, e lovk jednak kon vci, kterch by pi stziivm rozumu zajist nekonal a na kter pozdji se nepamatuje,
jednak e neli ji mezi dobrem a zlem; ve stavu tom nen
pnem in svch. Opilstv nazvme p o in a vm ili neplnm
(ebrietas imperfecta, crapula, lid rd tomu k opika"),
dokud trv jet na nim stupni: rozum sice tko pracuje,
ale lovk pece v, co dl, a pozdji se na to pamatuje;
lovk jest pnem in svch, a snad leccos kon, za by se
jinak stydl, a za pozdji tak se styd.
lovk, kter asto bv opilm, sluje opilcem (ebriosus);
zvyk jeho opjeti se (opilstv ze zvyku) snadno zvrh se v nepravost p ija n stv . S oberstvm nle opilstv mezi hlavn
hchy; a prvem je mezi n tme, jeliko z nho nesetn
jin a asto i velmi tk hchy vznikaj.
Pedeslave tyto rozvrhy, vykldme:
79.
1. Tce he, kdo pov opojnch npoj z pouh
rozkoe nemrn mnoho , vda, e z toho d o vren i ili p ln i se
opije; jen lehce he, kdo pov z pouh rozkoe opojnch
npojv a do poinovho ili neplnho opojen. Dme: vda, e
z toho dovren ili pln se opije" a odkazujeme na poznmku svrchu uinnou, e hchu dopout se ji pi nemr
jako bez ivota (tedy bezvld), nbr onen znm stav opilcv, kde t
pohybuje se a mluv a velicos kon, co vak nejsou iny lidsk (I, 25),
nbr iny lovka (I, 26), kde tedy nev, co se s nm dje; stav ten
konv pak hlubokm spnkem.

Stzlivost a opilstv.

399

nm pit, jakmile pozoruje, e pekrouje svou mru ; dokud

pekroen to nen znan, he pouze lehce. Hch jeho mn
se ve hch tk, kdy pijan pozoruje, e pokraovnm se
pln opije, a pece nepestv pti. Zloba opilstv pak le
v tom, e lovk pro pouhou rozko, zpsobem nezzenm, po
zvecku si vede a uvn rozumu se zbavuje; ba ani nelze
ci: po zvecku, jeliko zve se neopj, leda e by lovk
je tomu piuil.
80.
2. Nehe, kdo ze zdravotnho dvodu pov npojv
opojnch, teba by se to dlo i v takovm mnostv, e z toho
pln nebo ponav opojen vznikne. Dme: ze zdravotnho
dvodu ; takovmto dvodem me bti mysl, pedejiti njak nemoci, nebo po ppad vyhojiti ji.*) Tak na p. rad ae
oetovatelm nemocnch, netovicemi nebo cholerou nebo
jinou nakalivou nemoc stiench, ped spanm rychle vypti dvku silnho vna. V polnch nemocnicch r. 1866 a 1870
dvali lkai vojnm, jich rny siln hnisaly, velik dvky
ervenho vna, chtce tm okyslien tuku a blkoviny urychliti; **) a byl-li nkdo utknut jedovatm hadem, rad se
rnu lihovinami vymt a tolik lihovin (koalky) vypiti, co
lovk snese. Dme nehe, jeliko podmnka hchu, pohnutka nezzen rozkoe schz, a pit dje se z rozumnho
dvodu zchrany ivota neb zdrav.
81.
Zda dovoleno jest nemocnmu pti a do bezvdom,
aby nectil bolest nebo aby snze pestl nutnou chirurgickou
operaci > Bohoslovci odpovdajce nesouhlas. Sv. Alfons (Theol.
mor. V, 76) to naprosto zakazuje (a k nmu dru se mnoz
moralist), jin zase to dovoluj, a jejich mnn jev se bti,
dvodnm vzhledem k analogii s odstavcem pedelm; avak
otzka nem praktickho vznamu. Pro chirurgickou operaci
bezvdom lihovinami zpsoben naprosto nesta (tu lpe jest
uiti prostedk narkotickch), a na zmrnn bolest lihoviny
se neosvduj, jeliko nastal bezvdom pro okamik snad
*) Prosm, aby ten ml na mysli, e nepi lnku lkaskho nebo
zdravovdnho, nbr lnek mravoun. Nepoutm se do otzky, co pi
nakalivch nemocch lpe chrn, zda stzlivost ci alkohol; o tom rozhoduj lkai (kte, mimochodem eeno, v odpovdi nebyli vdy Svorni).
Zde jednm pouze o dovolenosti vtch dvek alkoholickch.
**) asopis katol. duchovenstva 1894, str. 281. Hoch, Dovolenoli
uvati chloroformu a morfia.

400

Katolick mravouka VIII, 81.

bolesti zmrn, tyto vak (zrychlenm obhem krve) krtce na

to tm krutji trp. Jinak jest pi nespavosti, na jej uleven
dovoleno uiti i znanch dvek lihovin a npojv alkoholickch.
Neteba dodvati, e rzn dvody, mezi lidem dosti obvykl, na pklad pti na zlost, nebo na ltost, nebo na odvahu
(kur )nejsou toho rzu, aby nemrn pit omlouvaly nebo
hnosti zbavovaly; snad se tu nepije pro rozko, ale pece
jen z dvodu zbytenho,
P o z n. Stj zde, co ustanovuje Obecn zkonk trestn
o opilstv: 2. Nepit se inn neb opominut za zloin:
c) v pnra opilstv, v kter se initel pipravil, zloinu
v myslu nemaje. 236. Akoli inov, kte jinak jsou
zloiny, kdy spchni byli v nhodnm opilstv, za zloiny
pokldati se nemohou ( 2. c), tresce se v tomto ppadu pece
opilstv za pestupek ( 523.). 523. Pro opilstv jako pestupek trestati se m t6D, kdo jsa opil, vykon in njak,
kter by se mu krom opilstv pital za zloin ( 236.). Trest
toho jest vzen od jednoho a do t msc. Ydl-li opil
ze zkuenosti, e v opilstv podroben jest prudkmu hnut mysli,
m se vzen zostiti, pi tch zlch skutcch ale nalzti se
m tuh vzen a do esti msc.
82.
II. Alkoholu do jist mry podobna jsou narkotika, jednak
tm, e tu a onde nkterch se uv pro rozko, ale hlavn
tm, e zpsobuj zvltn ochrnut nerv, je se jev nkdy
mstn bezcitnost (anaesthesi), nkdy plnm nebo stenm
bezvdomm;*) stav jimi vyvolan nazvme narkosou. Jsou
rzn narkotick prostedky, nkter ve skupenstv plynnm,
jin v tekutm nebo i pevnm. Nkterch uv se tak, jak
jsou, jin teba spalovati; psob vdechovnm, povnm,
podkonm vstikem, potrnm a pod. tme k nim na p.
aether, opium, morfium, chloroform, hai, ethyl, kokain a
mnoh jin; novj lkask vda zn jich dosti znan poet,
*) Moralist po latinsku pc nazvaj proto stav ten ,gvasiebrietas ;
nzev ten vak nepilh, nebo bezvdom vyvolan prostedky narkotick mi
(uspvacmi) jest zcela jinho rzu, ne bezvdom zpsoben npoji alkoholickm (viz VIII, 79. pozn. pod arou). Npoje alkoholick odnmaj sice
vldu rozumu a unavuj tlesn, ale nepsob bezcitnosti, leda snad kdy
potom hlubok spnek se dostavil; narcotica vak prv tm se vyznouji, e psob pmo bezcitnost. Je-li tato bezcitnost jen partiln, nikterak neseslabuje vldy rozumu, ba ani se netk tla ostatnho; je-li
vak totln, odnm i monost in lovka.

Narkosa.

401

a stle jet nov hled a nalz. Jest vc lkaovou uriti,

kdy kterho prostedku uiti se m; v nkterch nemocch
(zvlt pi srdench vadch) jsou nkter narkotika ivotu
nebezpen, a lze ci, e tm vechna narkotika ve vtm
mnostv povan psob jako jedy. To plat ostatn i o prostedcch utiujcch a nervy uklidujcch.*) Pedeslave tyto
poznmky, vykldme:
83.
1. Tce he, kdo p r o pouhou rozko prostedky narkotichm i v luzn opojen uspvati se dv. Mme na mysli hlavn
kuky opia; ale jest jasno, e i jin narkotika stejn polouiti mohou. Zloba hchu toho le hlavn v tom, e lovk
pro pouhou rozko nejen nevh na njak as zbaviti se uvn zdravho rozumu, ale i zdrav sv podkopv a otrokem
opia a pod. se stv.
84.
2. Uvn n a rk o tik p r o p jem n rozileni, dje-li se
v mench (tedy nekodnch) dvkch a jen zdka kdy, nen
hchem; astj vak uvn jich nebv bez hchu, jeliko
neme dti se bez poruchy zdravotn. Je-li porucha ta mrn
a pomrn mal, nelze jet mluviti o hchu tkm; ale nen
sporno, e tce he, kdo nemrnm uvnm narkotik (na
p. morfia, kokainu a pod.) znan poruuje zdrav sv, a po
ppad i ivot si zkracuje. Snze odvykne pijan nemrnmu
pit, ne morfinista sv vni. Zkony obansk zakazuj voln
prodej prostedk tch a dovoluj vydvn jich v lkrnch
(a prodejnch) jen na lkask pedpis (recept). Jest vc lkaovou uviti, zdali nemocn potebuje podobnho lku a
v jakm mnostv; tce by heil lka, kter by napsal
recept na velikou dvku narkotik, akoli v, e adatel jich
zneuije, a tce by heil lkrnk, kter by takovouto dvku
bez receptu lkaova vydval, aby choutce adatelov vyhovl.
85.
3. D ovoleno jest uvati prostedk narkotickch za tm
elem, aby nemocnmu v bolesti se u levilo nebo aby na bezvdomm pacientu nu tn ch iru rgick operace vykonna bti
mohla. el vyten zajist jest vnm dvodem na doasn
zastaven innosti rozumov. Ovem doucno jest, aby narkosy uvalo se jen, je-li j skuten teba, nikoli vak z pin
*) Jsou jin jet prostedky, kter innost nerv zastavuji a bezvdom psob, na p. hypnosa (VII, 282); o tch zde nejednme.

402

Katolick mravouka VIII, 85.

nepatrnch a malichernch; ostatn jest vc lkaovou, rozhodnouti, zdali narkosa jest i nen na mst. Kde sta 10
kln anaesthesie, lka radji uije t. Dme: aby nemocnmu
v bolesti se ulevilo*; je-li bolest znan, ba snad nesnesiteln,
jest kad jej uleven nemocnmu pravm dobrodinm. Dme:
nutn chirurgick operace a mnme tm zvlt operace velmi
bolestn. I tu nutno velebiti vdu lkaskou, kter dovede narkosou vyvolati bezvdom nebo bezcitnost; prospv nejen nemocnmu, mrnc jeho bolesti, ale prospv i lkai a zdaru
operace. Operatr potebuje nejen jist oko a jistou ruku,
ale i klidnou mysl a chladnou rozvahu, aby ezy a chirurgick
kony v dob pomrn krtk provedl sprvn; svjli se pacient, nelze operace provdti, a stn-li v bolestech, nelze lkai klidnm zstati. Neplat nmitka, e narkosou se uvd
ivot pacientv v nebezpe; to jest vc lkaovou, aby po
dkladnm vyeten rozhodl, kterho prostedku uspvacho
uiti se m. Ovem e jemu (po ppad assistentovi) mezi operaci velik ostraitosti teba. Nelka, nemaje odbornch vdomost, nesm narkotisovati; zakazuje mu to nejen svdom,
ale i svtsk zkon. (O. z. tr. 343.)
86.
Avak a dovoleno jest uvati narkotik na utien neb
umrnn bolest, pece n en dovoleno um rajcho zb a v iti vdom ,
aby nectil bolest a netrpl; nebo umrajcho zbaviti vdom,
tak e ho ji nenabude, znamen: ubrati mu posledn okamiky
ivota, a tedy zkrtiti mu ivot. A on prv tchto poslednch
okamik nejvce potebuje; snad jet nen smen s Bohem,
a snad prv tyto bolesti by ho pimly, aby litoval hch
svch a odputn jich zskal. A kdyby i toho nebylo, tolik
pece jest jisto, e tmito bolestmi nemocn me velikch
zsluh nabti a oistec si zkrtiti. Pro praxi dv Lehmkuhl (Theol. mor. I. st. 743. n. 893) toto napomenut: Non
licebit medico moribundum inebriare neque aliis mediis usu
rationis privare, ne aegrotus dolores sentiat, atque sine doloris
conscientia decedat. . . Quare si aegrotus nondum bene praeparatus est ad mortem, talis medicorum industria omni vi impedienda est: si autem bene praeparatus est, et ex continuato
rationis usu periculum graviter labendi oriatur, positive permitti quidem nequit ejusmodi medicorum praxis, silentio prae
termitti utique potest. At si labendi periculum abest, nullo
modo res silentio permittenda est generatim loquendo, quia

Cudnost.

403

occasio multum merendi aegroto subtrahitur." Jet upozornujeme, e zakzno jest umrajcho zbaviti vdom; nen vak
zakzno umrnit! jeho bolesti, teba by tm vnmavost smysl
poklesla.
19. Cudnost.

87.
Cudnost ili istota (castitas) jest ctnost, kter u kestana zdrovati se nedovolench rozko pohlavnch. Dle osoby
cudn ijc lime tvero druh tto ctnosti; jest to :
1. cudnost p a n ick a panensk, dle kter kesan od dtstv svho zdruje se vech pohlavnch rozko, a to bu a
do smrti nebo alespo a do manelskho satku; tu ji vystd
2. cudnost m anelsk, dle kter manel uvajce jedin
svho prva manelskho, vrni si zstvaj a vech jinch
nedovolench pohlavnch rozko se zdruj;
8. cudnost vdovsk, dle kter po smrti jednoho z obou
manel druh ve svt zbyl manel ije v pohlavn zdrelivosti;
4.
cudnost kajcn , zbvajc tm, kte provinive se
(jednou neb vcekrte) tkm hchem proti istot, poknm
vinu svou smazali a nadle kad chlpnosti bedliv se ste.
88.
Strkyni cudnosti jest s ty d liv o st (pudicitia), kter nejen
veho necudnho, nbr i veho neslunho bedliv se ste.
Stydlivost d nae obcovn s jinmi lidmi, zvlt s osobami
druhho pohlav a s dtmi, abychom v jejich ptomnosti nic
nemluvili a nic nekonali, co je snad sice bezhno, ale pece
nesluno, ponvad v tom jaksi, teba i nepm vztah ku
vcem pohlavnm vz. Stydlivost dle d nae jednn, i kdy
sami jsme, abychom stydliv si ponajce, tm spe necudnosti
se vysthali.
Stydlivosti nedostatkem p se n estydatost, kter v ech i skutcch nedb ohled slunosti; dokud nedostihuje chlipnosti nebo nezavdv pohoren, tak nevybouje z mez hchu
lehkho, ba lidem mn vzdlanm a na hrub mravy zvyklm
ani za hch potati se neme. Stydlivosti pebytkem p se
upejpavost ili p r uderte, kter bezdvodn hroz se nkterch
slov a pod., ponvad domnv se, e jsou neslun, a rozumn lid v nzvech tch nic neslunho nevid; hchem nen
(ani lehkm), ovem vak zbytenost.

404

Katolick mravouka VIII, 89.

20. Panictv a panenstv.

89.
Panictv a panenstv (virginitas) vykld se ve dvojm
smyslu; mn se jm nkdy panick a panensk neporuenost,
jindy zase panick a panensk ctnost.
90.
1. Panick a panensk neporuenost (virginitas materialis
seu integritas virginalis) jest tlesn, vem lidem ji od narozen prodou udlen dar, kter v tom le, e panick neb
panensk tlo dosud nebylo pohlavn smeno s tlem jinm.
Hi sunt, qui cum mulieribus non sunt coinquinati; virgines
enim sunt. Apoc. 14, 4. Pozbv j tedy lovk prvn soulo^
a dovolenou (v manelstv), a nedovolenou (mimo manelstv). en panenstv dosvduje neporuen hymen,*) mu panictv sv na svm tle dokzati neme. Panick a panensk
neporuenosti pozbv lovk obyejn dobrovoln; me j
vak (jako i jinch tlesnch dober, VIII, 19) i nedobrovoln,
na p. nsilm pozbti.
91.
2. Panick a panensk ctnost ili nevinnost (virginitas
formalis) zdob ony mue a eny, kte od narozen (i spe
od uvn rozumu) neokusili ani dovolench ani nedovolench
pohlavnch rozko, a tak v budoucnosti mn se jich zdrovti. Tto ctnosti pozbv lovk jen dobrovoln, a to bud
manelskm souloenm, nebo jakmkoliv tkm hchem
chlpnosti. Jest vak rozdl. Hchem pouze vnitnm pozbv
sice lovk ctnosti t, ale jen doasn, a me j poknm
opt nabti; avak manelskm souloenm a kadm vnjm
tkm hchem chlpnosti (tedy i dobrovolnm chlipn vykonanm dotekem) pozbv navdy ctnosti t a neme j znovu
nabti; zbv pak mu ji jen cudnost kajcn, po ppad
manelsk a vdovsk. Nsiln zprznn, proti ktermu znsilnn osoba se brn, a se kterm, neme-li se mu ubrniti,
nesouhlas, neodnm ani ctnosti panick neb panensk, ani
nevinnosti; panna snad pozbv tlesn sv neporuenosti, ale
nepozbv svho panenstv ped Bohem a neztrc nroku na
gloriolu panicm a pannm zaslbenou, ba spe zskv si
jet nov glorioly muenick. Dobe d sv. Lucia: Si invitam
*) Neporuen hymen jest znamenm, e soulo dosud se nedla;
poruen hymen vak nedokazuje opak, jeliko hymen i jinak jet poruiti se me.

Chlpnost.

405

jusseris violari, castitas mihi duplicabitur ad cornam. Brev.

Rom. 13. Decembris. Srv. I. 71.
21. Chlipnost.
92.
Cudnosti nedostatkem pi se chlpnost (luxuria) ili
nedovolen uvn rozkoe pohlavn. Hch ten jest hchem
tkm, kter, byl-li pmo vyhledvn, nepatrnosti pedmtu
nepipout; pokud, nepmo zpsoben, nepatrnost pedmtu
pipout, vylome ne v podrobnostech. Chlpnost nelze tati
mezi hchy nejt, jsou zajist hchy mnohem t chlipnosti; avak jest nesporno, e chlpnost nle mezi hchy
nejlkavj, a e pokuen ke chlpnosti, dostav-li se, bv
mnohem silnj, ne pokuen jin. Trefn d sv. Hieronym:
Diaboli virtus ( = sla) in lumbis. Proto tak zvlt o pokuench ke chlpnosti uplatuj se ve v psnosti zsady
o pokuench vbec (IV, 56, 57), o pleitostech (IV, 60),
o nezzenm hnut (I, 67) ji v povechnm dle vyloen.
Nikterak ns nepekvapuje, teme-li dsn, ale pravdiv slova
sv. Alfonsa (Theol. mor. III, 413): Non dubito asserere, ob hc
unum impudicitiae ( luxuriae) vitium aut saltem non sine eo,
omnes damnari, quicunque damnantur. T svtec omlouv se
teni (1. c.): Utinam brevius aut obscurius explicare me potuissem. Nelze upti, e spisovatel mravounch dl neradi
o tomto pedmte p, a e zbon a cudn kestan nerad
0 tomto pedmt te, ale nm knm nelze vyhnouti se t
nepjemn povinnosti, seznmiti se pi studiu mravouky
1 s tmto nechutnm pedmtem. T povinnosti se nezbavme,
dokud ze svta chlpnost nevymiz, dokud kajcnci nai nuceni
budou zpovdati se z n. Divno, e t svt, kter chlpnost
nejvce he a v n se pmo brod, pak po ns kamenem
hz, vytkaje nm, e podobnmi studiemi se zabvme.
Vak nen tomu dvno, co i sm sv. Alfons, svtec to, na
nm ani stn hchu nelp, byl bltem smkn.
Ovem vak chceme zvlt my kn pi povinnm studiu
tohoto pedmtu bti na stri, aby snad na ns se neuskutenilo slovo apotolovo: ne forte quum aliis praedicaverim,
ipse reprobus efficiar (I. Cor. 9, 27). Ale nedejme se plinou
ostraitost mliti. Kdy ji povinnost tak vel, nebojme se
dkladn obeznmiti se s pedmtem, a nechutnm, pece jen

406

Katolick mravouka VIII, 92.

potebnm. Casto omnia casta, i studium chlpnosti. Zde

v tomto spise uvdm ovem jen to, eho zpovdnku nezbytn
teba vdti; obrnj vklad nalezne ten u sv. Alph., Theol.
mor. III, 412 nn. nebo v dlech klassickch spisovatel, z nich
nej obrnjm zd se mi b ti: H. Noldin S. J., De sexto praecepto et de usu matrimonii.
Jet bylo by mi vyloiti, pro nesleduji pkladu nkterch jinch spisovatel, kte nep o pedmtu tom e
svou, nbr latinsky. Myslm, e nen toho teba. Nejhlavnj
dvod, pro kter se o tchto vcech pe latinsky, jest obava,
e by pojednn sepsan v ei obecn snadno nepovolanm
pilo do rukou. Ten dvod snad platil jet ped 50 lety, nikoli vak dnes; myslm, e chlipnk nebo veten zvdavec
prahnouc po etb vc pohlavnch neek teprve na mou
mravouku. Nae esk literatura (el!) nabz mu dosti knih,
a to knih jadrnjm slohem sepsanch a mnohem vydatnji
smyslnosti jeho hovjcch. Ostatn, a si te m pojednn
i chlipnk nebo veteka zvdavec, alespo dote se v nm
i toho, e ponn jeho je tkm hchem; o tom spisy
pornografick ml. Pi tedy esky, jako i pedchdcov moji
na poli naem (aa p. prof. dr. Strek, r. 1884) psali.
OS.
Hchy chlpnosti jsou bud v n it n nebo v n j; vnj pak
hchy nleej bud chlpnosti pon av nebo chlpnosti dovren.
22. Vnitn hchy chlipnosti ili necudn mylenky.
94.

Prvnm krokem ke chlipnm hchm bvaj nezzen

(I, 64 nn.) ili rozruen pohlavnch orgn;
vznikaj z necudnch pedstav neb vzpomnek, vzbuzench
njakou vnj pinou, na p. pohledem, e, dotekem a pod.
Nkdy vznikaj mimo nai vli ba snad i proti n, ale mohou
bti tak dobrovoln rozncovna. Vznikaj-li hnut venerick
mimo n ai v li , jsou to hnut prvoprv a nepitaj se ke
hchu (I, 65), i kdy pi jejich vzniku a krtkm trvn njak
pjemn pocit (sensus delectationis), v nm prv le jejich
lkavost, je doprovz; avak neodporujeme-li jim hned s potku, mn se na hnut druhoprv, je jsou hchem lehkm,
a ponvad tato dlouho trvati nemohou, mn se ve hnut
druh, a ta jsou ji tce hn. Jak odpor ten zaditi se m,
vyloeno I, 67. Odporujeme-li vak, jak jest na povinnost, nen

h n u ti venerick

Vnitn hchy chlpnosti ili necndn mylenky.

407

teba, abychom z mimovolnch nezzench hnut se znepokoj 0

vli. Mimovoln rozruen a teba i pjemn s nm spojen pocit
nen hchem; avak hchem jest prodlvati pi tomto rozruen, poddvati se mu, mti v nm zlibem, ili, jak zkrtka
se k: * s v o liliv n*. V pochybnosti, zdali jsme svolili i
nesvolili, dobe nm poslou zsada obvyklosti (III, 73).
95.
Jinak nutno souditi o hnutch dobrovoln rozncench za
tm elem, aby konatel v nich zalben ml a chlpnosti
ho> l; ta nevznikaj mimo vli konatelovu, nbr dle jeho
vle. Tce he, kdo dobrovoln v sob n ezzen h n u t rozncuje ,
aby se v nich p o k o ch a l ; pesn eeno, nelze tu ji mluviti
o hnutch, nbr o mylenkch, pedstavch, vzpomnkch,
tedy o hch vnitnch. Hch takov nepipout nepatrnosti
pedmtu.
96
Zda vak dovoleno jest, z a b v a ti se nm, co bv
pinou h n u ti n ezzench , o em tedy vme, e nm z toho
nezzen hnut vzejiti mohou nebo snad skuten vzejdou?
Odpovdajce lime, a teme se pedevm po elu tohoto
konn. Jsou-li clem jeho prv tato nezzen hnut, pak
ovem i konn ono jest hchem tkm; tak na p. tkho
hchu se dopout, kdo vybr si uritou etbu nebo prohl
urit vyobrazen, aby v sob rozntil hnut venerick a jimi
se kochal. M-li vak ono zamstnn njak jin nezvadn
el, pak uplatuje se pravidlo o dvojm nsledku (1, 49);
vzhledem k tomuto pravidlu (zvlt k bodu tetmu a tvrtmu)
dme, aby volen zamstnn bylo potebn nebo alespo
uiten, a aby konatel uinil, eho ku pemhn vzniklch
nezzench hnut teba. Sm tedy mladk vnovati se studiu
medicny, lka prohleti sv pacienty, klerik studovati mravouku, knz slyeti zpovdi a pod., akoliv nezzen hnut pedvdaj neb jimi trp, nebo jejich zamstnn jsou potebn a
uiten, m bli a pravdpodobnj jest monost hnut
nezzench, tm vtho a nalhavjho dvodu je teba,
abychom zamstnn dotyn smli voliti; m vzdlenj
vak pleitost takovchto hnut je, tm men dvod sta.
Srv. ne VIII, 113.
97.
Nepemhme-li 'nezzenho venerickho hnut hned
v zrodku, vznik z nho h n z lib a (IY, 50) a snad i hn
d o st (IV, 39), o nich ji s dstatek bylo jednno v dle
povechnm. Jen tolik jet nutno pidati: dle lkavosti ped

408

Katolick mravouka VIII, 97.

stavy a dle nklonosti nebo disposice konatelovy me necudn pedstava vyvolati nkdy vt nkdy men zlibu;
setrv-li konatel v n, stupuje se pjemn pocit tlesn, a
je-li dosti siln, me i polluci zpsobiti. O t ne Vili, 108.
23. Hchy chlipnosti ponav.
98.
Ke hchm chlipnosti poZnav (luxuria non consummata) tme ony iny, kter samy sebou sice cudnosti se nepi, ale pece chovaj v sob nebezpe nezzenho hnut a
tedy snadno ke hchu vedou a jemu slou. Jsou to najm:
etba, ei, pohledy, doteky. iny ty nkdy jsou hnmi,
jindy zase hchu prosty, dle toho, jakou pohnutkou konatel
jest veden a za jakm elem je kon.
99.
1. Pohnutkou in tch a elem jejich jest pohlavn
rozko. in k n bud smuje a konatel chce jm v sobe nebo
v jinch osobch pohlavn chte rozntiti; nebo konatel chce
inem tm sob neb jinm pohlavn rozko zjednati a tm
chte ji rozncen sten nebo pln ukojiti. Je-li tomu
tak, jsou to iny viln. Vechny takovto (mimo manelstv,
o nm ne promluvme) viln iny jsou hchy tkmi, jeliko elem jejich jest nedovolen rozncen a ukojen pudu
pohlavnho.
190.
2. Pohnutkou in tch jest njak rozumn dvod,
tedy nezbytn nutnost nebo poteba, nebo alespo uitek a prospch. Je-li tomu tak, jsou to iny potebn. Sama poteba dovoluje iny ty ; ale nebezpe s nimi spojen ukld konateli
povinnost bti ostraitm, potlaovati nezzen hnut z in
tch vznikajc, a nelze-li to, alespo o to dbti, aby na nich
neml zalben a v n nesvolil.
101. 3. iny ty ne vyvraj ani z prvn ani z druh pohnutky, nbr z piny jin, nkdy lehce hn, nkdy bezhn, vdy vak zbyten, jakou na p. jest nezbednost, dovdivost, ert, zvdavost nebo snad i nhoda. Je-li tomu tak,
jsou to Ziny zbyteZn. Zbytenost in tch psob, e konatel
nen hchu prost; zda vak tce i lehce he, zvis pedevm na tom, jak blzk jest nebezpe zliby a svolen, a jak
pravdpodobnost rozkoe. Tce hn jsou iny ty, je-li een nebezpe blzk nebo pravdpodobnost znan; pi vzdlenm nebezpe nebo pi nepatrn pravdpodobnosti jsou iny

Hchy chlpnosti pocnav.

409

ty jen lehce hn. Ba nehroz-li vbec dn nebezpe,

mohou nkter ty iny i hchu prosty bti.
Po tomto obecnm vkladu pistupujeme k vpotu jednotlivch in chlpnosti ponav.
102.
I. etba. Zde nejprve uvdme t. zv. literaturu pornografickou, kterou krtkmi, ale velmi ppadnmi slovy l
znm konstituce Officiorum ae munerum (Srv. VI, 70):
Libri, qui res lascivas seu obscoenas ex professo tractant,
narrant aut docent.. . omnino prohibentur. Tce he, kdo
takovto knihy te, a cel, a po znan jejich sti; kdo do
nich zbn jen nahl nebo jen nco mlo te, he hchem
lehkm. Ze hchu omlouvaj jen dvody d v a : nevdomost a
poteba. Nevdomost omlouv jen potud, pokud ten nev
e m v ruce knihu necudnou; to vak pozn ji po krtk
etb, a pak ovem nadle nevdomost omlouvati se nesm.
Poteba omlouv v ppadech velmi dkch, na p. uloen-li
nkomu kol, censurovati nebo kritisovati knihu tu, nebo vznik-li mu velik koda, kdyby etbu knihy odmtl (jako na p.
saze, kter by snad pozbyl msta, kdyby rukopisu ne vy szel).
Jet dluno pidati, e ten he i proti zkonu pirozenmu, jemu chlpnost se p, i proti zkonu crkevnmu, ta
knihu zakzanou. K literatue pornografick ad se oplzl a
necudn belletrie, romny, novelly, povdky, bsn, dramata,
ve kterch necudnost se l a veleb. Tce he, kdo je
s vilnm myslem nebo prv pro jejich necudn obsah te;
lehce he, kdo je te jen ze zvdavosti. Ale hch ten pi
stoupajcm nebezpe tak stoup a zvrh se v tk hch,
hroz-li zvdavmu teni z etby vn pokuen a pravdpodobn svolen. Poteba i zde omlouv, a to v rozsahu ponkud irm ne prve; tak na p. bez hchu te i oplzlou belletrii, komu povoln jeho (professor, student) studium literatury ukld. Jin dla belletristick, kter jen tu a onde nco
zvadnho pinej, mohou se beze hchu sti. Jet dluno
zmniti se o odbornch knihch (a atlantech) medicnskch,
anatomickch, pathologickch a jinch, odbornkm urench.
Odbornci tou je ovem beze hchu; beze hchu mohou
i neodbornci je sti, hledaj-li v nich pouen. Nen teba bti
zkostlivm a tzati se, zdali pouen to jest i nen nezbytn;
upmn mysl pouiti se sta pln k dovoleaosti etby,
i kdy ten tohoto pouen nutn nepotebuje, jen kdy mysl,

410

Katolick mravouka VIII, 102.

e mu nyn nebo pozdji prospje. Kdo spisy ty te ze zvdavosti, he s potku lehce; ale kdyby pozoroval, e etba jest
mu nebezpenou, a pece neustal, heil by tce. Kdo te
spisy medicnsk a pod. jen na rozhrn vn svch, he
tce.
1 0 3 . II. ei, rozmluvy, popvky a pod. Posuzujce hnost
dobe lime e nestydatou ili neslunou a e necudnou. Jest
sice kad necudn e spolu neslunon a nestydatou, nikoli
vak obrcen (VIII, 88). Pedmtem necudnho hovoru jest pohlavn rozko a ve, co j slou; tedy pohlavn stroj a funkce
jejich, soulo a ve, co s n souvis, ji pipravuje, doprovz, nsleduje a pod. Avak samy pohlavn orgny a s nimi orgny zavac slou k vymovn ltek v tle zbytench; o nich a
0 jejich vymovn se ve slun spolenosti nemluv, a stydlivost nm brn bez poteby o nich hovoiti. Dje-li se pece
tak, je to hovor neslun a nestydat, nikoli vak necudn.
Hovor takov nen hchem; z nho nevznikaj hnut nezzen,
a vznikaj-li pi nm pece, dje se tak z pin jinch. Ale
1 hovor neslun me bti pohorenm, a tak hchem, nikoli
vak pro obsah svj, nbr pro pohoren.
Tce he, kdo z vilnosti, tedy na rozdrdn pohlavnich cht v sob nebo v jinch a na jaksi ukjen cht
tch, vede ei necudn; vychzej-li ei ty z jin pohnutky,
na p. z nezbednosti, rozpustilosti nebo ertu a pod., bvaj
hchem jen lehkm. Snadno vak zvrhaj se ve hch tk,
hroz li z nich vn nebezpe pohlavnho rozdrdn nebo
zalben na nm nebo pohoren. Tce he, kdo necudnmu
hovoru s tm myslem naslouch, aby pohlavn chte roz*
drdil; nem-li vak vilnho myslu a poslouch-li jen ze
zvdavosti nebo zdvoilosti, he pouze lehce, ba poslouchn
jeho jest hchu prosto, osvduje-li poslucha nesouhlas svj
odporem nebo odchodem nebo vznamnm mlenm. O ertovnch anekdotch s oplzlm ndechem viz IV, 49. Neteba
dodvati, e vn rozhovor o pohlavnch orgnech a fysiologickch jejich funkcch, veden za elem pouen, nen dnm hchem a nestv se jm ani v tom ppad, e by z nho
vznikalo njak nezzen hnut nebo pohlavn rozncen.
1 0 4 . III. Pohledy. V prvn ad rozhoduje mysl divkv,
v druh ad nebezpe pohledu. Dle myslu divkova jest
pohled bud viln, nebo potebn, nebo zbyten. Pohledem

Hchy chlpnosti ponav.

411

vilnm chce divk svou pohlavn ve rozntiti, rozhranou

podporovati, a po ppad do jist mry ukojiti. Yiln pohled
jest hchem tkm, a to nejen utkv-li na stroj pohlavnm,
nbr tak utkv-li na mstech genitlim blzkch; ba jest
tce hnm i onen viln pohled, kter spov na onch
stech tla, je jinak (t. j. bez vilnho myslu) dovolen vidti se mohou, jako na p. na tvi. Tu ovem pohled ten
nen hn dle pedmt:., nbr dle myslu, i sprvnji eeno: vilnk he necudnou dost. Pohled potebn nebo alespon uiten, vbec pohled z rozumnho dvodu konan jest
hchu prost, i kdyby na genitlich utkvl; jenom toho nutno
dbti, abychom pi pohledu nedali se pekvapit! nezzenm
hnutm. Pi pohledu zbytenm, z nezbednosti, rozpustilosti, zvdavosti, ertu a pod. konanm rozhoduje nebezpe jeho; jest
samozejmo, e mn nebezpenm jest pohled na vlastn tlo,
nebezpenjm pohled na jinou osobu (obnaenou) tho pohlav, nej nebezpenjm vak pohled na osobu (obnaenou)
rznho pohlav. Samo tlo lidsk pak drd nestejn. Nejvce drd pozorovn d pohlavnch. Mn sice, ale vdy
jet ve znan me drd pozorovn mst poble genitli
rozloench ili mst mn slunch, tedy tlo lidsk od bok
a po hoej st stehen (a u dorostlch en i adra); ostatn
pak tlo lidsk nem nic, co by pohlavn drdilo. Anebudi
pehldnuto, e mnoho rozhoduje i vlastn osobivost; kdo nucen jest kadodenn nebo asto dvati se na tla sten nebo
snad i zcela obnaen, jest jaksi otrlej, ne jin, ktermu
toho nen teba, kter tedy tak pi nhlm a neoekvanm
pohledu spe se rozil.
Nastnive tyto obecn zsady probrme jednotliv ppdy.
1. Necudn pohledy mezi osobami rznho pohlav. Tce
he, kdo bez dostatenho omluvnho dvodu mysln dv
se na genitlie dorostl osoby rznho pohlav; he, ponvad znanou drdivost pohled tch dobrovoln v sobrozncuje hnut nezzen, jim (zvlt pi bedlivm pozorovn)
tm nemono jest ubrniti se. Dme: bez dostatenho omluvnho dvodu ; nehe tedy lka, ranhoji, oetovatel, oetovatelka (u dt: rodie, pstoun, chva, sluka) a jin podobnm kolem zamstnan osoby. Vbec nelze mluviti o hchu,
kde vel nutnost nebo prospch nebo jin rozumn dvod be

412

Katolick mravouka VIII, 104.

dliv pozorovn st tch. Dme: mysln ; nen tedy hnm pohled nenadl a neekan, jen kdy pi nm nezstaneme (oi snadno meme jinam obrtiti). Ostatn po t strnce
(ale jen po t) pipout necudn pohled nepatrnost pedmtu;
pohled jen zbn nebo nejasn nebo ze znan vzdlenosti
konan pro nepatrnou drdivost svou snadno mrn se na
hch lehk, ba me i bezhnm bti. Dme dle: dorostl
osoby, jeliko dtsk genitlie pohledem svm mnoho nedrd. Jest sice i tu pohled viln, na rozhrn nebo ukojen
pohlavn vn konan, hchem tkm ; ale nedje-li se pohled ten z myslu vilnho, nbr jinho, teba i zbytenho,
mrn se na hch lehk. Ba i bezhnm se stv, neprovz-li ho hnut nezzen, jako bv u tch, kdo zvykl jsou,
dti obnaen vdati.
Jsou-li na tle dorostl osoby rznho pohlav alespo
genitlie zakryty, he lehce jen, kdo se zbyten (ovem vak
bez vilnho myslu) dv na msta mn slun; a jsou-li i ta
zakryta (plavkami nebo oblekem koupacm), nen nikterak
hno, dvati se na tlo ostatn.
Z pedeslanho vkladu snadno poznme, jakm hchem
jest, zbyten odkrvati genitlie ped osobami druhho pohlav. Dje-li se tak s myslem vilnm (na p. s myslem
svsti onu osobu ke chlpnosti), je to hchem tkm; nen-li vak takovho myslu a nen-li nebezpe, e se rozru
smyslnost jednoho nebo druhho, jest jednn to jen lehce
hnm a nkdy (zvlt dje-li se z jaksi nedbalosti) inem
bezhnm. Dme: zbyten, nebo ovem nehe, kdo se
obnauje z rozumnho a dostatenho dvodu, na p. pi porad lkask.
2. Necudn pohledy mezi osobami tho pohlav. Tkmi hchy jsou pohledy viln, k homosexualit nebo
k sodomii smujc, a pedmty jejich jsou genitlie, a jin
nkter st tla. Je-li vak vylouen mysl viln, pohledy
na genitlie osoby tho pohlav nedrd pohlavn. Zbyten
takovto pohled jest hchem lehkm; dje-li se vak pohled
ten jen zbn a bez pozornosti, jest hchu prost. Tak nen
hno, bez vilnho myslu dvati se na obnaen tlo osoby
tho pohlav (i na msta mn slun), jsou-li alespo genitlie zakryty. Svlkati se ped osobami tho pohlav a teba
i obnait! genitlie (nedje-li se tak s myslem vilnm) jest

Hchy chlpnosti ponav.

413

sice nesluno, uikoli vak hno. Neteba pidvati, e vn

dvod, na p. lkask porada, vzdaluje vekeren hch v tto
vci.
3. Necudn p o h led y na jin osoby, a rznho, a tho
pohlav, n ep ib ra j globy z nahodilch okoln osti vyplvajc,
najm tedy nepibraj rzu a zloby cizolostva, krvesmilstva,
svatokrdee, jeliko pece nelze ci, e by pohledem dv
tla chlpn se pojila; stejn pravidlo plat o rozhovoru. Jinak
ovem jest, spojena li s pohledem neb rozhovorem hn
dost (IV, 39).
4. Pohledy n a v la stn tlo. Nehe, kdo dv se na vlastn
genitlie sv, maje k tomu vbec njak dvod, teba dosti
nepatrn, jen kdy jinak rozumn; pohled konan bezdvodn,
z rozpustilosti, lehkomyslnosti a pod., nevybouje z mez hchu lehkho. Tce hnm stv se pohled na vlastn genitlie jen v ppad, e dje se s myslem vilnm na rozncen
pohlavn vn; ale pak hch nevz v pohledu, nbr ve
vnitn chlipn dosti. Pohled na ostatn tlo jest hchu prost,
i kdy bezdvodn se dje.
5. Z obrazen nahotiny. V prvn ad rozhoduje mysl.
Kdo prohl s vilnm myslem zobrazen nahotiny, he
tce. Nen-li tohoto myslu, rozhoduje zobrazen pedmt,
zvlt jeho drdivost. Tce he, kdo prohl pozorn a
bedliv zobrazen p orn ografick , na drdn cht pohlavnch
vypoten, jeliko zbyten vydv se v blzk nebezpe;
je-li vak pohled ten zbn a nedbal, hch se mrn na
hch lehk (jeliko i nebezpe se mrn). Nenadl a neekan pohled, pi kterm se nezastavujeme, vbec nen hchem.
Bez hchu smme (teba i bedliv) pozorovati um leck dla,
i kdy se na obraze nkter nahotiny vyskytuj, jen kdy
zvl drdiv partie tla lidskho (najm genitlie) jsou
atem nebo psou nebo jinak zakryty; nen-li tomu tak,
uplatuj se pravidla v 1. a 2. bodu vyloen, ovem s jakmsi
umrnnm, jeliko tlo zobrazen pece jen tolik nedrd,
jako tlo skuten, a sm ji umleck zjem dosti znanou
ochranou jest. Proto nevinme z tkho hchu, dv-li se nkdo
bez vilnho myslu na umleckm dle i na genitlie, djeli
se tak jen zbn, a obrt-li pozornost jinam (na jin partie),
jakmile by seznal, e prohlen tto partie ho drd. K obrazm nikterak netme m ra n in y (kter tak asto stny naich

414

Katolick mravouka VIII, 104.

zchod a jinch mst zdob), ponvad cudnho lovka

nedrd; proto nehe, kdo se na n dv bez vilnho myslu.
dnm hchem nen, k potebnmu neb uitenmu studiu
uvati anatomickch, pathologickch a jinch medicnskch
atlant a obraz a bedliv je prohleti, jen kdy nedje se
tak z myslu vilnho (tk hch) nebo naprosto zbytenho.
Nah sochy. Zde plat obdobn, co bylo o obrazch eeno;
tolik jen dluno pidati, e star a zvtral socha nem ji
t drdivosti, jako socha nov a bezvadn, a e pi soe
nelze doclit! t vrnosti, jako pi obraze.
6. Model. Mali a sochai uvaj pi svch umleckch
pracch model, t. j. ivoucch osob, mu i en, aby doclili
V dlech svch pesnj vrnosti; nkdy tak uv se model
nahch, a tu jest otzkou, zdali jednak mal neb socha sm
nahch model uvati, a s druh strany, zdali dovoleno jest
propjiti se bez at za model. Umlci tvrd, e model
nezbytn potebuj a p e zdrn prce bez nich nebyla by mon.
Nm arci v mravouce nepslu, rozhodovati o tto otzce;
to pslu znalcm a spad na svdom jednotlivch umlc.
Jest jasno, e nen dovoleno, uvati nahch model (jinho
pohlav), nen-li toho prv teba a nekyne-li z toho dn
prospch; d-li toho umleck poteba nebo alespo umleck prospch, nelze sice vzprati se proti uvn model
nahch, ale tolik pece mravnost vyaduje, aby model neobnaoval se vce, ne prv teba, a aby i umlec i model
dbali hnut svch.
7. Balety a produkce artistick. Pi baletu v divadle a pi
produkcch artistickch neb athletickch ve varit nebo cirku
uvaj artist pilhavho odvu (tricot), ve kterm tvary tla
oste vystupuj; divk nevid sice nahotinu, ale pece tvary.
Jest samozejm, e nvtva balet a artistickch produkc,
dje-li se z vilnho myslu, jest hchem tkm; tce he,
kdo tak produkci s potku sledoval bez vilnho myslu, ale
bhem n nezzenm hnutm unsti se dal. Nen-li vak takovho myslu, rozhoduje o hchu jedin nebezpe, a ned se
upi ti, e nebezpe to valn se mrn, je-li odv alespo kolem
mn slunch mst voln. Proto soudme, e nen tkm
hchem, sledovati balet neb artistickou produkci, je-li artista
alespo kolem mn slunch mst odn odvem volnm nebo

Hchy chlpnosti pocnav.

415

vbec pimenm , a platli zjem divkv jedin produkci,

nen to vbec dnm hchem.
8.
P o h la vn orgny z v a t nedrd pohlavn lovka no
mlnho; je-li tedy vylouen viln mysl (Kter by ovem
byl hchem tkm), nehe, kdo se dv na zvec stroj
pohlavn. Pozorovati pen zvat po del dobu bezdvodn,
jest hchem lehkm (ponvad v pohledu tom pece jen vzd
len nebezpe tkv); ale ani lehkm hchem nehe, kdo
pozoruje pen zvat proto, e jeho zamstnn to ji s sebou
nese.
105.
IY. D oteky (tactus) dluno ponkud psnji posuzovti, ne pohledy, jeliko dotek ns s pedmtem neslunm
bezprostedn sbliuje a spojuje. Nad to dotek (a tm se li od
od e a pohled) pohlavn ve nejen rozncuje, nbr zaast i nasycuje a ukj. Proto tak necadn dotek p ib r
z nahodilch okolnost zlobu a r z cizo lo stva nebo krve sm ilstva
nebo svatokrdee , eho pi zpovdi jest dbti. e dobrovolnm

chlipn vykonanm (tedy tce hnm) dotekem navdy se

ztrc panick a panensk nevinnost, vyloeno ji Vlil, 91.
Nesmme vak pehldnout!, e ani dotek jet nepUS se pm o
cudnosti, proto tak kad dotek, a na vlastnm a na cizm
tle jest dovolen, vyaduje-li ho nezbytn poteba nebo prospch
nebo njak jin rozumn dvod. Probrme jednotliv ppady.
1. Tce he, kdo jinch osob (a rznho a tho pohlav) mysln dotk se na genitlich, a ji dje se tak
z myslu vilnho nebo z myslu zbytenho; nebo nemli
myslu vilnho hned s potku, t pi dvodu zbytenm za
krtko se dostav. Tce he, kdo takovto zbyten doteky
na svch genitlich od jinch osob konan trp a nebrn jim,
a by je snadno zameziti mohl. Doteky takov jsou tce
hn, i kdy dj se pes aty, a nepad na vhu, zda dj
se rukou i nohou nebo loktem nebo kolenem a p. Dme: mysin, nemnce doteky pouze nahodil, bezmysln. Dme:
z myslu vilnho nebo zbytenho ; nehe tedy doteky podobnmi lka, ranhoji, pomocnice k porodu a p. pi vykonvn svho povoln, nebo rodie, pstouni, chvy, sluebn
lid atd. pi oetovn, umvn, itn, oblkn a p. dtek
jim svench, jeliko v tch ppadech doteky (teba i genitli) jsou nutn nebo alespo eln. Ovem vak tce he
nesvdomit chvy a opatrovnice (po ppad: opatrovnci),

416

Katolick mravouka VIII, 105.

kter chtjce nepokojn dti utiiti, nebo uspati (a nedme:

jim a snad i sob pjemn pocity zjednati), mysln dotkaj
se jich na genitlich; he nejen vlastn vilnost, ale i svdnm a navdnm ke hchu, jsouce pinou pozdjch masturbanch zvyk dt tch.
Necudn doteky mezi mlde nedosplou, uinn bez
vilnho myslu z nezbednosti, rozpustilosti, ulinictv, ertu,
pi he a p., zvlt dj-li se pes aty nebo jen zdka kdy,
jsou hchy lehkmi.
2. Tce he, kdo se dotk zbyten a mysln osob
druhho pohlav na mn slunch mstech. Dme: tce he,
jeliko doteky ty dj se pravideln z myslu vilnho, nebo
t pi nich pozdji se dostav. Hch ten vak me se zmrniti na hch pouze lehk, dj li se doteky ty bez myslu
vilnho a djli se na mstech mn sice slunch, ale s pohlavnmi orgny nesouviscch a tud tak pohlavn nedrdcch; nebo dj-li se zbn a pes aty. Tce he, kdo takovto doteky na nm od osob jinho pohlav konan trp a
jim nebrn, akoliv by je snadno zameziti mohl, zvlt v-li
nebo tu-li, e pochz z myslu vilnho. Dme: zbyten ,
nebo dostaten dvod (vide supra) omlouv; a dm e: mysin, nebo doteky nahodil nebo neoekvan nejsou hchem.
Dotkati se osob tho pohlav na mstech mn slunch
chov sice tak jaksi nebezpe v sob, ale jen vzdlen a
celkem dosti nepatrn; dj-li se doteky ty s myslem vilnm,
smujc k sodomii, jsou ovem tce hnmi. Jinak vak,
kde nen vilnho myslu, dj-li se zbyten, jsou hchem
jen lehkm; a dj-li se z dostatenho dvodu, nejsou dnm hchem.
3. Doteky na slunch mstech (i mezi osobami rznho
pohlav) jsou hchu prosty, leda e by snad spojeny byly
s vilnm myslem nebo k chlpnosti blzkou pleitost za
vdvaly; pak ale hnost jejich nen v pedmtu, nbr
v okolnosti.
4. Polibky a objet nle do druhu dotek; li se vak
pece jen ponkud od nich, jeliko pi lbn neb objmn*) osoby milovan snadno vznik jaksi sten du
*) Rozko ta dostavuje se nkdy ji pi pouhm doteku, ba nkdy
ji i pi pouhm pohledu neb hovoru s osobou milovanou, kterou rdi
vidme, rdi slyme, kter rdi ruku tiskneme atd.

Hchy chlpnosti ponav.

417

evn a sten smyslov rozko (delectatio sensualis), kter

od rozkoe pohlavn (delectatio venerea seu libidinosa) dobe
liiti se mus. Jest sama o sobe nelin a bezha; ale snadno
m&e v ns rozntiti hnut nezzen, zvlt lbme-li osobu
rznho pohlav. Proto nutno pi polibcch ponkud opatrnji
si ponati, ne pi pouhch dotecch. Dovoleny jsou polibky
a objet i mezi osobami rznho pohlav, dj-li se z istho
myslu, slunm zpsobem a z rozumnho dvodu; a jsou
hchu prosty, i kdy pi nich njak mimo voln nezzen
hnut se ozv, jen kdy se mu nepoddvme a nedbme ho.
Dme: z istho myslu; tkm tedy hchem jsou polibky
z vilnho myslu, t. j. na rozncen chlipnch vn nebo v jich
nvalu konan. Dme dle: slunm zpsobem ; tce he,
kdo jinou osobu, zvlt vak osobu rznho pohlav, lb na
mstech mn slunch (na p. lb-li mu enu na adra.) Dme
konen: z rozumnho dvodu, na p. dle obecnho zvyku,
nebo ze zdvoilosti, nebo na vraz pbuzensk nebo ptelsk
nebo manelsk nebo snoubeneck lsky a pzn, nebo na
uvtanou a rozlouenou a pod. Polibky slun a ist, ale bez*
dvodn mezi osobami rznho pohlav vymnn jsou hchy
lehkmi.
5.
Doteky na vlastnm tle. Mme na mysli jen dotek
na genitlich, nebo doteky na ostatnm tle (i na mstech
mn slunch) jsou bezhn. O dotecch na vlastnch genitlich rozhoduje mysl, za jakm se konaj. Tce he, kdo
z vilnosti, t. j. na rozncen chlipnch vn nebo na ukojen
jich dotk se svch genitli, i kdy po krtkou dobu tak
in; takov viln doteky vyvolvaj polluci, o kter ne Vlil,
108. Dj-li se doteky ty z jinho zbytenho, nikoli vak
vilnho popudu, n. p. z nezbednosti, lehkomyslnosti, nedbalosti
a p., jsou jen lehkm hchem, ale jen potud, pokud z nich
nevznik rozruen pohlavn; nebo pak snadno pechzej ve
hch tk. Zcela bezhn vak (a dovoleny) jsou doteky
a jakkoliv jin manipulace na genitlich, dj-li se z dvodu
rozumnho, na p. pi oblkn, koupn, myt, istn, pi vymovacch funkcch fysiologickch a pod.; a dovoleny jsou
doteky pi tto pleitosti i v tch ppadech, kde jimi mimovoln njak pohlavn rozruen vznik, jen kdy v n nesvolme. Moralist na tomto mst zabvaj se otzkou, zda
mezi dovolen dvody lze tak tati mysl, aby svdivost

418

Katolick mravouka Vili, 105.

byla zapuzena (t. j. zda dovoleno dotkati se genitli, na p.

je krbat! a pod., na zapuzen svdivosti). Odpovd pak d
se dle toho, jakho rzu tato svdivost jest. Je-li tho rzu,
jako kad jin svdivost kdekoliv jinde na tle (z ostrosti
krve), dovoleno jest, ji krbnm nebo jinou podobnou manipulac odstraniti; nevad, e pi tom snad jaksi pohlavn rozruen vznik, jen kdy v nm nemme zalben. Je-li vak
tato svdivost rzu venerickho, i pesnji eeno rozruen
venerick, kter si d ukojen v polluci, pak ovem nen
dovoleno krbnm nebo jinou manipulac napomhati polluci;
jest pak svdivost zajist venerickho pvodu, vznik-li a
pravis cogitationibus praehabitis vel ab habitu pravo contracto
se tangendi (S. Alph., Homo ap. IX, 34). V pochybnosti, nevmeli, jakho rzu svdivost jest, meme za to mti, e jest
to svdivost mimovenerick (S. Alph., Theol. mor. III, 483).
Svdivost, kter trvajc po del dobu stv se nepjemnou a
do jist mry a i bolestnou, bv pravideln rzu mimovenerickho a zjevem pathologickm.
6.
Doteky na genitlich zvecch, konny-li z vilnh
myslu (t. j. na rozdrdn nebo ukojen vlastn chlipn vn)
jsou hchy tkmi; djli se bez vilnho myslu, ale pece
zbyten, na p. z nezbednosti, ulinictv, zvdavosti a pod.,
jsou hchy lehkmi; pi dostatenm dvodu jsou bezhn.
24. Hchy chlipnosti dovren.
106.
Ke hchm chlpnosti dovren (luxuria consummata)
tme ony skutky, kter chlpnost rozncuj a spolu tak syt;
p se tedy cudnosti pmo. Poslednm jejich clem jest chlipn
rozko v nich obsaen, a konatel nasycen na tto rozkoi pestv. Dlme je ve dv skupiny, dle toho, zda hchy ty dj
se zpsobem pirozenm i protipirozenm. Zpsobem pirozenm p se cudnosti pouze jeden hch, toti smilstvo; zpsobem protipirozenm p s e j: masturbace, onanie, sodomie,
bestialita.
107.
I. Smilstvo (fornicatio) ili mimomanelsk soulo mue
a eny. Dme, e hch ten dje se zpsobem pirozenm, jeliko dle zevnjho inu svho podob se souloi manelsk
a nema plozen; ne a dme, e hch dje se zpsobem pirozenm, pece jen p se zkonu pirozenmu, jeliko d

Hchy chlpnosti dovren.

419

nou rodinnou vchovu dtek zplozench znemouje a ukj

pohlavn pud mimo manelstv, tedy zpsobem nedovolenm.
Jest to hch tk, a jest samozejmo, e nepipout nepa*
trnho pedmtu.
K smilstvu ad se jet jin hchy stejnho druhu; jsou to:
1. Soulonictv (concubinatus) ili spolen it dvou osob
rznho pohlav, kter, a manely nejsou, pece spolu ij,
jako by manely byly. Dme-li: spolen it, nemnme nikterak, e by pojem konkubintu vyadoval spolenho bydlen;
jest tedy tak soulonictvm, vydruje-li si na p. zmon
mu mimo byt svj njakou milostnici a dochzli k n nebo
po ppad schzli se s n k nedovolen souloi.
2. Nevstksm (meretricium) ili prostituce, co jest prodejn oddvn se entin ke hchm chlipnm; jest rozdl
mezi soulonic, kter slou mui jednomu, a nevstkou, kter
slou kadmu, kdo pijde. Dme: entin, co jest prostituce en; jest vak znmo, e i muov p prostituci, prodvajce tlo sv i enm i mum (k sodomii).
Soulonictv a prostituce (ensk) neli se druhov od
smilstva; pes to vak pece nutno ve zpovdi je jakoto soulonictv a prostituci udati, aby zpovdnk poznal, v jak pleitosti kajcnk vz.
S prostituc zce spojeno jest kuplstv ili svdn a zaprodvn en (i istch i necudnch) ku prostituci. Hch ten
j) se nejen cudnosti, nbr nkdy i spravedlnosti. Dme:
nkdy, nebot nelze mluviti o bezprv, v-li pemluven ena,
co ji ek, a pes to pece souhlas; pak kuplstv nep
se spravedlnosti, ale jest formlnm soukonem ke chlpnosti;
nerozhoduje, zda kupl i kuplka dohazuje nevinn dve
nebo padlou ji enu ke konkubintu i ku prostituci. Ale podl
ten in rozhodn p se spravedlnosti, uil-li kupl podvodu
nebo nsil; a neteba dokldat!, e v tomto ppad kupl
povinen jest zaprodan en nahraditi vechnu hmotnou kodu,
kterou utrpla, a nen-li jet vyprotna ze svho jha, vysvoboditi ji. Plnou nhradu j arci dti neme.
1 0 8 . II. Masturbace (mollities) ili dobrovoln polluce jest
dokonal nasycen vn pohlavn, doteky neb jinmi manipulacemi na vlastnch genitlich (bez souloe) doclen. Dle
zpsobu, kterm se provd, nazv se masturbac (jin pojmenovn: manustupratio, mastrupatio, masturpatio); dle v

420

Katolick mravouka Vin, 108.

sledku svho nazv se polluc. Lidov nzev zn: onanie,

co ovem jest myln (viz ne); po esku kme : sebeprznn
a lid hchu tomu oddan jsou sebeprznitel ili mki.
Polluce v pravm toho slova smyslu jest vron muskho
spermatu (semene ili chmu), kter nastv u dosplch mu
pi souloi nebo pi podrdn genitli zrove s ukojenm
vn; je to seminatio virilis. Tuto seminaci pedchz a doprovz distillace ili vtok vazk tekutiny, vymen z musk
prostaty (pedstojnice). Seminace bez distillace nen mon;
ovem vak mon jest distillace bez spermatu, na p. u kletnc nebo starc. Tak ensk pohlavn orgny vymuj pi
souloi a umlm podrdn jakousi hustou, hlenovitou tekutinu, co sta nazvali: seminatio feminea; nen vak to dnou seminaci. kolem tohoto konu jest pijat musk sperma
dle dopraviti do dlohy. Theologov (moralist) vznam pollue vykldaj ponkud e a zahrnuj v nm nejen polluci ve
vlastnm toho slova smyslu (eiaculatio seminis virilis), nbr
i distillaci a t. zv. seminatio feminea. Vc ta vak jest vznmu pouze podzenho, jeliko polluce jest pi masturbaci
jen materiln a nahodilou st hchu, a masturbace i bez n
me bti a bv (na p. u dt, a stricte loquendo u en);
avak formlu a podstatnou st hchu masturbace ili jeho
charakteristickou znmkou jest pln nasycen vn pohlavn,
take masturbace jest hnku jakousi nhradou souloe. Proto
tak o podstat hchu nerozhoduje, zda konatel jest i nen
schopen seminace, nbr jedin, zda ukj ili ukojiti mn pohlavn ve svou. O materilnm momentu konatel (zvlt
ena) nkdy ani nev, ale o formlnm momentu, o ukojen
sv pohlavn vn, konatel zcela dobe v, a ji polluce nastala nebo a nenastala (jako na p. u dt nebo u osob se zakrnlm nebo zmrzaelm strojm pohlavnm).
Proda vykzala muskmu spermatu kol oplodnn enskho vajka (ovum). Z varlat, kde se vyvj,*) pichz
sperma chmovodem do semennho mchku, kde se hromad. Nenastala-li dn ejakulace, pomh si proda sama;
bez piinn muova odchz pebyten sperma v jistch
periodch samo ve spnku; proto nzev: pollutio nocturnarf.
Povstalho z toho drdn (a po ppad i pohlavn pocit) mu
*) Nikoli vak z beder

(ex lumbis), jak se za starodvna myslilo.

Hchy chlpnosti dovren.

421

ani nepozoruje, leda snad ve snu (erotick sny); kdyby pi

tom nhodou se probudil, ovem pohlavn pocit neme se mu
nikterak pitati, jeliko polluce ve spnku jest kon fysiologick, podobn jinm vymovacm konm, na p. potu a
pod. U zdravho mue dje se takovto mimovoln polluce
(nehledme-li k myslnmu nebo nahodilmu podrdn genitli) vdy jen ve spnku; polluce mimovoln ve stavu bdlm jest zjevem chorobnm (pollutio passiva) a nle ped
forum lkaovo. Nkdy bv nsledkem hch minulch.
Polluce v irm toho slova smyslu (kde tedy i distillaci
i t. zv. enskou seminaci k n tme) jest bud dobrovoln
nebo nedobrovoln; polluce dobrovoln jest pak bud pmo
nebo nepmo dobrovoln; o tchto dvou dobrovolnch pollucch nyn promluvme. O nedobrovoln (nocturna, passiva) neteba nm mluviti, jeliko se neme pitati ke hchu.
1 0 9 . 1. Polluce pmo dobrovoln (pollutio directe voluntaria) ili zamlen neb hledan jest nsledkem rznch kon
bud fysickch (tactus, motus, fricatio, pressio genitalium) nebo
tak jen psychickch (phantasmata obscoena), konanch za
tm uritm clem, aby jimi pohlavn stroj se rozdrdilo a
konatel pohlavn rozko bez souloe poctil a ukojil. Je tedy
masturbaci, jak jsme ji svrchu vymili. Masturbace ili hledan (mysln) polluce jest hchem veskrze tkm a nepipout pedmtu nepatrnho; jest tedy hchem tkm, i kdy
jen kratince trv, a dje-li se dobrovoln. Na hch lehk
umrn se jedin v tom ppadu, e by byla inem jen polovolnm (I, 33), co v polospnku snadno by stti se mohlo,
nebo e by dla se za nejasnho poznn a neplnho souhlasu (IV, 18), na p. kdy chorobou mysl jest zastena. Dje-li
se mimo vli konatelovu ve span nebo v bezvdom, neme
arci nikterak se pitati a jest hchu prosta.
Nemluv-11 vak ve prospch konatelv dvod neplnho
vkonu (IV, 15), jest masturbace hchem veskrze tkm.
Formln zloba jej le v tom, e konatel k dosaen chlipnho elu uv chlipnho prostedku; k t pak pidruuje
se po ppad materiln zloba, e hnk plodnost semennou
ma zpsobem nepirozenm.
1 1 0 . Proto nem masturbace dn omluvy; najm vak
j neomlouv ani pe o potomstvo, ani pedstran pe
o zdrav, ani perversn pohlavn pud.

422

Katolick mravouka VIII, 110.

Masturbace neomlouv pe o potomstvo; jest tedy masturbace hchem, i kdy stala se jen za tou pinou, aby
sperma manelovo vyronn masturbac (tedy konem nesoulonm) mohlo bti sebrno a umlm zpsobem do dlohy
maneliny vpraveno, aby takto koncepce (jinak nemon)
byla umonna. O tom promluvme ne VIII, 129.
Masturbace neomlouv pedstran pe o zdrav. Star
nhled, e by sperma v tle (v bedrech) nahromadn mohlo
se zkaziti (semen corruptum) a zpsobiti rzn nemoce,*) nyn
odkzn jest do e bjek**). Tim arci tak dokzna bezdvodnost mnn, e by se daly nkter choroby ze zadrenho
a zkaenho spermatu vznikl, soulo nebo masturbac vyliti.***)
Masturbace neomlouv perversita f) ili pacit pohlavn
(paraesthesia sexualis). Je to abnormln, astmi nepirozenmi hchy zskan pathologick stav, ve kterm pacient
k ukojen pudu pohlavnho uv prostedk, je u normlnch
lid jen hnus a oklivost bud. Dme: perversita neomlouv.
Uznvme sice, e perversita vyvolv tak siln pokuen, e
obyejn svtk obyejnmi svmi prostedky, tedy njakou
filosofickou nebo paedagogickou nebo hygienickou vahou jim
neodol; avak lovk perversn nen jet nepetn, jeliko
ve vekerm ostatnm ivot si zcela normln a rozumn
pon. Proto jeho boj proti perversit nen beznadjn, jen
kdy uv pravch a vydatnch prostedk duchovnch (nboenskch), je (snad jedin) jsou s to, aby mu pomohly (viz
odstavec nsledujc); ale prv takovch prostedk perversn
lid neradi uvaj.
*) Jet v 18. stolet ba i pozdji, vili lkai tto bjce. Srv. S.
Alph., Theol. mor. III, 478. 479.
**) Capelmann, Pastoralmedizin, 8. Aufl. 1892 str. 92. Olfers, Pastoralmedicin, 1881, str. 80. Pauly, Pastorln medicna, str. 182.
***) Brev. Rom. in festo s. Casimiri, 4 Martii, lectio V. Gravi pressus
infirmitate mori potius, quam castitatis iacturam ex medicorum consilio
subire constanter decrevit.
) MUDr. 0. Ronek, Pud pohlavn a prostituce, (Praha 1903), dl I.
str. 30 nn. Spis ten o dvou svazcch doporuujeme kadmu, kdo o tchto
vcech dkladnji pouiti se chce, zvlt knm, kte zde ve, eho
jim v t vci teba vdti, naleznou pohromad, a nepotebuj to teprve
pracn z rznch dl sbrati.

Hchy chlpnosti dovren.

423

.
Masturbace jest hchem velmi nebezpenm. Nezdka
(a nikoli vdy) bv kodliv zdrav tlesnmu, zvlt provozuje-li se pli asto; vdy vak jest nebezpena blahu
duevnmu. Nebezpe jej tkv jednak v jej lkavosti, jednak
ve snadnosti, kterou mono oddati se j. m astji lovk j
se oddv, tm silnji bv k n pokouen, a bude asi mlo
hch, pi kterch zptivost tak zhusta se vyskytuje, jako
prv pi masturbaci. Propadl-li hnk zvyku masturbace, jest
mu velmi tko vymaniti se, ale nikdy to nen nemono; pirozenm prostedkem vymaniti se z n jest svazek manelsk,
jm pokuen eo ipso odpadnou. Ale i ten, kdo nucen jest
ti mimo manelstv, nen beze zbran; modlitba, ast zpovd, pevn dvra v Boha a lska k nmu, vzpomnka na
vudyptomnost Bo, nkter zvltn zpsoby pobonosti (na
p. vzvn svtc, kte istotou se vyznamenvali, pobon
modlen se rencovho destku: Jen za ns biovn byl),
vysthn se veho, co smyslnost drd, a jin prostedky,
kter dle individuality voleny bute, zajist pomohou.*) Spotku bude zptivost dosti ast, ale dobr vle na konec pece
jenom zvtz. Zpovdnk jednej s takovm hnkem vdy
vldn; upozorni ho na zhubnost hchu, ale dbej toho, aby
mu zpovd neznechutil a jej od n neodradil, nebo ast zpovd jest skoro jedinm toitm lovka masturbaci oddnho. Proto tak zpovdnk takovmu poenitentovi nikdy neodepe absoluce (teba vdy zase znovu s tme hchem pichzel), jen kdy hchu lituje a jinak jest disponovn; nebo
masturbant he ex infirmitate, nikoli vak ex malitia.
112. Vechny pmo dobrovoln polluce (a masturbace), a
se dj jakmkoliv zpsobem, nleej do stejnho druhu hch;
sta tedy zpovdati se z dobrovoln polluce, po ppad sta,
ud-li kajcnk, e pohlavn se uspokojil (completa delectatio
venerea), a neteba udvati, jakm zpsobem se to stalo.**)
Svho druhu hchu neopout ani masturbace vzjemn (konan
od dvou osob navzjem), a smoval-li mysl obou hnk jen
111

*) Neteba pidvati, e zhubnou a nesvdomitou jest rada, kterou

nkte lkai, nedbajce nbonosti, pacientm perversnm a masturbanm
udlej, aby je ze zlho zvyku vyhojili: v nevstincch vyhledvati soulo
nevstek; to vru znamen: dbla vyhnti Belzebubem.
**) Kajcnci zpovdajce se z necuduoh dotek na vlastnm tle*
nebo z ,onanie mn tm obyejn dobrovolnou polluci.

424

Katolick mravouka VIII, 112.

k polluci (ukojen pohlavn vn), sta zpovdati se: tacti*

bus alienis pollutus sum, a neteba ud vti, zda-lispoluvinnkem byl mu i ena (nebo snad i zve); a tak nen teba
udvati, zda penitent spoluvinnka i spoluvinnk penitenta i
vzjemn (i penitent a spoluvinnk) jeden druhho chlipn se
dotkal (Noldin, De sexto praecepto, 39). Ovem vak pi
vzjemn polluci toho nutno dbti, zda nezavld njak ne
( 25) uveden okolnost, kter druh hchu mn.
113.
Polluce nepmo dobrovoln (pollutio indirecte voluntaria) ili polluce pedvdan neb doputn jest nsledkem in
nezvadnch, ze kterch mimo vli konatelovu, ba snad i proti
n vznik nezzen hnut nebo rozncen vn pohlavn, a po
ppad i polluce. Vznik pak ono nezzen hnut nebo pohlavn rozilen z inu bud vlivem fysickm (na p. jzda na
koni, rzn tlesn zamstnn), nebo psychickm (na p.
etba, pohled, hovor, studium, zpovdn, lkask porada), nebo
obojm zrove. Nazvme ji nepmo dobrovolnou, ponvad
mysl konatelv pmo smuje k inu a jen nepmo k tomu,
co jakoto malum necessarium od inu oddliti se ned (I, 36).
Nazvme ji pedvdanou, ponvad konatel ji pedvd nebo
alespo tu. Nazvme ji doputnou, ponvad konatel j nezaml, nbr ji jen dopout.
iny, z nich nezzen hnut snadno vznik nebo alespo
vzniknouti me, dluno posuzovati dle pravidla o dvojm nsledku (I, 49). Hledme-li k prvn a tet toho pravidla podmince, teba pedevm dati, aby in i dle pedmtu i dle
elu svho byl mravn nezvadnm. Nejvce vak pad na
vhu podmnka tvrt. Hrozc pohlavn rozruen a spojen
s tm pokuen jest znanm zlem, kter lze jen z vnho
a dostatenho dvodu pipustiti. (Srv. VIII, 96). Tu tedy nutno
dvoj vc na vzjem uviti: a) dobro, jeho inem zamlenm dosci chceme a je jest pohnutkou a dvodem naeho
jednn, b) jak blzk jest nebezpe, nm z tohoto jednn
hrozc. Do podrobnost vchzejce vykldme:

a)
Tce he, kdo bezdvodn a zbyten podnik nc
co samo sebou jest blzkou pinou rozruen pohlavnho, kdo
na p. (bezdvodn a zbyten) te knihy velmi oplzl, nebo
ei takov poslouch, nebo na pedmty drdiv se dv,
nebo libuje si v dvojsmyslnm hovoru s osobami druhho po

Hchy chlpnosti dovren.

425

hlav, nebo nestoudn cizho tla se dotk, nebo pedstavami

necudnmi se zan a p.
b) Lehce jen he, kdo bezdvodn a zbyten podnik
nco, s m jen vzdlen nebezpe pohlavnho rozruen spojeno jest, kdo na p. te knihy ponkud sice, ale jen mlo lascivn, nebo pozoruje pedmt mlo drdiv a p. Ovem tu
dluno na pamti mti, e povahy lidsk jsou rzn, a e t
pedmt nkoho vce, jinho mn drd, a e minul hchy
mnohm jinak nezvadnm nebo mlo drdivm pedmtm
drdivosti pidvaj.
c) Nehe, kdo z njakho rozumnho dvodu kon nco,
z eho pohlavn rozruen vznik nebo vzniknouti me, jen
kdy pi tom opatrn toho db, aby neml dn zliby na
hnutch, kter snad se dostav. Srv. IV, 58. Mravn d toho
ovem vyaduje, abychom zamstnn, spojen s blzkm (a
pravdpodobnm) nebezpem takovchto hnut podnikali jen
z vnch dvod; je-li vak nebezpe dosti vzdlen, dosta
i nepatrn dvod k dovolenosti dotenho zamstnn.
114.
III. Onanie me jen pi pirozen souloi se dti; pirozen soulo jest onanistickou, dje-li se tak, e ena (a by
jinak toho byla schopna) z n neme poti. Existuj dva zpsoby onanie. Jeden z nich jest prv ten, jm zheil Onan
(Gen. 38, 9), dle nho hch ten jmno sv m: vir copula
incoepta in vase naturali, ante seminationem se retrahit et
semen effundit extra vas; jin zpsob pak, kter zvlt za
naich dob rozen je st: ope instrumenti, sive in membro virili
sive in muliebri vagina collocati, impeditur, quominus semen
in vas muliebre perveniat. Jest tud jasno, e onanie takto
vymen jest nco zcela jinho, ne to, co lid (mn masturbai) nazv onani. Oba hchy (onanie a masturbace) maj
to spolen, e ma sperma; li se vak, jeliko onanie dje
se jen pi souloi, masturbace jen mimo soulo. Onanie jest
tkm hchem, a se dje pi dovolen nebo pi nedovolen
souloi; pi nedovolen souloi dopout se onanista dvou (po
ppad i vce) hch. Pi onanii druhm zpsobem (per instrumenta) pchan he oba manel neb soulonici, jeden
jak druh. Pi onanii prvm zpsobem pchan (vir ante seminationem se retrahit), he dozajista mu, Dje-li se onanie
proti vli enin, ena nehe; dje-li se vak za jejho souhlasu, he ovem i ena. Nelze vak viniti ze hchu man

426

Katolick mravouka VIII, 114.

elku, dovoluje-li soulo maneli, akoli v, e t j nedokon, jen kdy sama onanii neschvaluje; nebo manelka
povinna jest vyhovti mui v prvu jeho, a neme za to, e
t prva svho zneuv. M vak manelka, a me-li, napomenouti manela, aby tto neesti zanechal.
115.
IY. Sodomie jest dvoj, stejnorod a rznorod. Prv
dje se mezi osobami stejnho pohlav, druh mezi osobami
rznho pohlav. Oba tyto hchy li se druhov; nesta tedy
zpovdati se jen ze sodomie ili nmho hchu, nbr dluno
spolu udati, zda pchna s osobou tho i rznho pohlav.
1. Sodomie stejnorod lili stejnpohlavn (sodomia perfecta) vymuje se: concubitus duarum personarum ejusdem
sexus; dje se bud mezi muem a muem, nebo mezi enou
a enou. Dme: concubitus, m sodomie se li od necudnch dotekv a vzjemn masturbace. Ovem nen to soulo
pirozen; mezi mui dje se nejastji per immissionem penis
in anum (homosexualita, paederastie) vel inter femora vel in
aliud vas, mezi enami per applicationem utriusque membri muliebris ad invicem.*) Rzn zpsoby vak na druhu nieho nemn a nen teba ve zpovdi je udvati. Sodomie byla nejen
v Sodom (nm neb sodomsk hch, Gen., 19, 4. Rom.
26. 27), nbr i jinm pohanskm nrodm starovkm znma!
a sami id nezdka od vkolnch nrod k n se dvali svdti. Jest hchem veskrze tkm a nepipout nepatrnho
pedmtu.
2. Sodomie rznorod lili rkznopohlavni (sodomia imperfecta) vymuje se: concubitus viri et feminae extra vas maturale; dje se (mezi muem a enou) jen jedinm zpsobem:
per immissionem penis viri in anum mulieris. Kad jin hch
mezi osobami rznho pohlav (pokud nen soulo) dluno
umstiti do druhu necudnch dotek a vzjemn masturbace.
Jest hchem veskrze tkm a nepipout nepatrnho pedmtu.
116.
V. Bestialitas est concubitus hominis cum bestia. Bestialita
jest hchem tkm, nejtm mezi hchy chlpnosti dovren,
a nepipout nepatrnho pedmtu; druh jeho se nemn okolnost, jak to bylo zve a jakho pohlav. Dme: concubitus ;
neudla-li se soulo, nelze mluviti o bestialit; nen tedy na p.
*) Obrnji vc vykld Dr. Roiuek ve spise ve citovanm.

Chlpnost okolnostmi druhov pozmnn.

427

bestialitou (ovem vak dobrovolnou polluc a tkm hchem),

si quis mediante lingua alicuius animalis voluptatem veneream
vel pollutionem in se excitat. O pohledech VIII, 104. ad 8 .
O dotecch VIII, 105. ad 6 .
25. Chlipnost okolnostmi druhov pozmnn.
117.
Nezdka stv se, e chlipn hch dje se za zvltnich okolnost, ze kterch ke hchu z chlpnosti ji jsoucmu
pistupuje jet nov hch z okolnost, kter ve zpovdi mus
bti udn. Hchy z okolnost vychzejc jsou: znsilnn, cizolostv, krvesmilstvo, svatokrde.
118.
1. Znsilnn (stuprum) ili smilstvo nsiln. Hchu
toho se dopout, kdo nsilm nebo hrozbou pinucuje njakou
osobu proti jej vli ke hchu chlipnmu, nebo kdo ji lst
nebo podvodem nebo klamnou ppovd k takovmu hchu
svd. A nen vyloueno, e by ena mohla znsilniti mue,
pece obyejn jest to mu, jen znsiluje enu. Jest pak nsilnm smilstvem znsilnn jakkoliv eny, i nevstky, nutli
ji mu proti jej vli ke hchu; pravideln vak pojm se vmr znsilnn ve smyslu um jakoto znsilnn eny potiv, a v nejum smyslu jakoto znsilnn panny (defloratio virginis). Znsilnnm jest t, uv-li nkdo t okolnosti, e osoba napaden jsouc pohena ve spnek nebo
v bezvdom, brniti se neme.*) Znsilnn p se nejen
istot, nbr i spravedlnosti, dotkajc se osobn svobody.
119.
2. Cizolostv (adulterium). Hchu toho dopout se enat mu nebo vdan ena, obcuje-li pohlavn s nkm jinm,
ne se svou manelkou nebo se svm manelem. Pohlavnm
obcovnm mnme vak nejen soulo, nbr i vzjemnou masturbaci a chlipn doteky. He pak cizolostvem nejen nevrn manel nebo nevrn manelka, nbr i provinilcv
spolu vinn k. Dle toho jest cizolostv bud! jednoduch (simplex),
kde pouze jeden z obou poluvinnk vzn jest svazkem man
elskm; nebo dvojit (duplex), kde oba spoluvinnci proti
manelsk vrnosti he. V obou ppadech pistupuje ke
hchu smilstva jet hch cizolostva a mus bti ve zpovdi
. *) O. z. tr. 127. t ke smilstvu nsilnmu tak hchy spchan
s osobami, kter jet nedoshly 14 let.

428

Katolick mravouka Vlil, 119.

udn; pit se toti cizolostv nejen istot, nbr i spravedlnosti, poruujc prvo nevinnho manela na provinilcovo tlo,
kterto prvo jest nezadatelno. Z toho dvodu cizolostv nemn povahy sv, i kdyby druh nevinn st k nmu svolila.
Kdyby na p. manel pro vdlek nebo dosaen jinho elu
(eknme pmluvy nebo pzn) dovolil sv manelce, aby nkomu tetmu chlipn se oddala, in ten nikterak nepozbv
cizolonho rzu, a pomry se mn jedin tm, e i on (dovolujc manel) hchem tm (jakoto formln soukonatel) vinen
jest. Innocenc XI. zavrhl r. 1679 tuto 50. vtu: Copula cum
coniugata, consentiente marito, non est adulterium; adeoque
sufficit in confessione dicere, se esse fornicatum. Prvo manelovo a manelino trv arci jen, dokud ije; vdovec neb
vdova, i kdy chlipn he, pece nehe cizolostvm. Igitur
vivente viro (mulier) vocabitur adultera, si fuerit cum alio
viro; si autem mortuus fuerit vir ejus, liberata est a lege viri,
ut non sit adultera, si fuerit cum alio viro. Rom. 7, 3. Naproti
tomu vak dopout se cizolostva manel od manelky sv
rozveden nebo manelka od manela rozveden (rozveden
od stolu a loe), he-li chlipn s tet osobou.
Zsnuba jest sice ppravou k manelstv, nikoli vak
manelstvm, a dn strana doposud nenabyla prva na tlo
strany druh; proto tak ani snoubenec ani snoubenka nedopoutj se cizolostva, he-li s njakou tet osobou.
12.
3. Krvesmilstvo (incestus). Hchu toho dopout se,
kdo chlipn he s osobou blzce pbuznou. Dme: chlipn
he, mnce tm nejen soulo, nbr tak chlipn doteky a
vzjemnou masturbaci; a to nejen mezi osobami rznho, ale
i tho pohlav. Dme: s osobou blzce pbuznou. Jest pak
(quoad incestum) ona osoba blzce pbuznou, s kterou dle zkon
crkevnch*) nelze uzavit platn manelstv propter dirimens impedimentum cognationis vel affinitatis. Krvesmilstvo
p se nejen istot, nbr i uctivosti (pietas) ke spolenmu
pedku, a proto nutno zpovdati se nejen ze chlpnosti, nbr
i z krvesmilstva.
Dle crkevnho zkona znme troj pbuzenstvo: pirozen
(pokrevenstv a vakrovstv), duchovn (ze ktu a bimovn)
*) Doshli-li pbuzn snoubenci dispense z pekky a prohe-li
se pak spolu chlipn, hch ten ji nen lcrvesmilstvem.

Povinnosti a zvazky vznikl z chlpnosti vzjemn.

429

a zkonn (z adoptace). Ponvad pbuzenstva ta li se druhov)

jest jasno, e rovn druhov se li i troj krvesmilstva jim se
pc, na pi zpovdi dluno dbti. V jedn vak skupin
jednotliv krvesmilstva ji se neli druhov a neteba vykldati blich podrobnost. Tak zejmna v pbuzenstvu pirozenm, nen li to prv gradus primus in linea recta, na
druhu nemn, zdali mezi spoluvinnky zavld pokrevenstv
nebo vakrovstv, a jakho je stupn; sta tedy na p. zpovdati se: heil jsem tak a tak s blzkou pbuznou. Pidvme:
nen-li to prv gradus primus iu linea recta, tedy hch mezi
rodii a dtmi (S. Alph., Theol. mor. III, 448, VI, 470. S. Th. II.
II. q. 154. a. 9.), kterto hch po pkladu sv. Tome a sv.
Alfonsa tm vichni*) bohoslovci pokldaj za druhov rozlin od ostatnho krvesmilstva, jeliko hch mezi rodii a
dtmi (vlastnmi) p se zkonu pirozenmu, kdeto hch
mezi osobami jinak pbuznmi quoad incestum p se zkonu
positivnmu.
121.
4. Svatokrde (sacrilegium). O t s dstatek ji promluveno: VII, 293. ad 1. et 2., 294. ad 1. c., 295. ad 3.
26. Povinnosti a zvazky vznikl z chlipnosti vzjemn.
122.
V tomto odstavci nemluvme o trestnch nsledcch,
jim chlipnk, zvlt pi hchu vzjemnm, ze zkona crkevnho propad; sten zmnme se o nich na jinm mst (pi
manelsk souloi), celkem vak odkazujeme na kanonick prvo
a na pastsk bohoslov, kde o trestech tch obrn se vykld. Zde hledme jen k povinnostem a zvazkm ze vzjemn chlpnosti (peccata turpia cum complice) vzniklm'; vznikaj pak bud z titulu lsky blensk, bud z titulu spravedlnosti.
123.
I. Z titulu lsky blensk. V kadm vzjemnm chlipnm hchu le spolu hch danho pohoren. Nepad na vhu,
kter strana svedla, kter byla svedena, nebo i sveden strana
dv svdnkovi pohoren, jeliko bez jejho svolen svdnk
by elu svho nedoshl. Ponvad pak zloba pohoren
v kadm vzjemnm hchu ji sama sebou obsaena jest,
neteba ve zpovdi o tom se zmiovat!; avak pohoren
*) Jinho mnn jest Noldin (De sexto praecepto, 21), kter dovolvaje se Snareza tvrd, e ani krvesmilstvo prvnho stupn neli se druhov od jinch krvesmilstev v pbuzenstvu pirozenm.

430

Katolick mravouka VIII, 123.

samo pece jen ukld t i on stran povinnost, pedevm

od vekerho dalho heen s druhou stranou ustati a pak
pleitostn druhou stranu k pokn napomenouti, po ppd pokn j umoniti. Napomenouti jest povinnost lsky
blensk a zavazuje jen tehdy, d-li se provsti snadno a bez
znanho nepohodl; nezdka vak bv lpe, nechati toho,
zvlt jestlie ob strany pestaly i spoleensky spolu obcovti (co zajist jest nejlep), jeliko novou rozmluvou zbyten by jen do novho pokuen se uvdly. Ale i kdy
spoleensky dle jet se stkaj, nezdka pece jen bv
lpe, nemluviti o hch minulch, aby tm nebyla dna pleitost ke hchm budoucm; pidejme, e pece ta i ona
strana v, e vz v tkm hchu, a e tedy sama o sebe
starati se me.
124
. Z titulu spravedlnosti. Ve vzjemnch chlipnch
hch nezdka se stv, e pi nm jedna strana druhou
zrove hmotn pokozuje; z toho pak vyplv povinnost,
kodu uinnou nahraditi. V podrobnostech vykldme:
1. Smilnk, kter bez manelskho slibu (t, j. neslibiv
manelstv) tlesn obcoval se enou (svobodnou), kter se mu
dobrovoln poddala, nen k dn nhrad vzn; dvodem
jest, e ena, dobrovoln se mu poddavi, sama pdem svm
jest spoluvinna.
Zrodiloli se z jejich obcovn dtko, jsou po zkonu
pirozenm oba (on i ona) rukou nedlnou povinni, starati se
o vchovu a vivu dtte. Podrobnosti stanoviti pslu zkonu svtskmu. O. z. o. 1328 stanov: Kdo svede osobu
enskou a dt s n zplod, zaplat traty slehnut a estinedl,
a vypln ostatn povinnosti otcovsk dle o. z. o. na pipadajc. Svdce vak, neslbil-li manelstv, nen (ani ve svdom
ani dle zkona) povinen, oeniti se s dvkou svedenou; podobn klesl ena nen povinna, provdati se za svho spoluvinuka.
2. Smilnk, kter en, s n heil, slbil manelstv, m
povinnosti jednak ve svdom, jednak ped zkonem svtskm.
a) Ve svdom (po zkonu pirozenm) povinen jest stti
ve slibu a svobodnou*) spoluvinnou enu pojmouti za man
*) Vdan en neme manelstv slbiti, a kdyby je i slbil, slib
ten jest neplatn; ovem vak me je slbiti vdov. Neteba pidvati,
e zde mnme smilnka takt svobodnho neb ovdovlho; enat platn

Povinnosti a zvazky vznikl z chlpnosti vzjemn.

431

elku. Tak jedin naprav dvce est a dtti d otce a jmno.

Avak povinnost ta nen tak nalhav, e by nepipoutla
vjimek; zvlt vak pestv vzati (t. j. svfidnk nen povinen svedenou dvku pojmouti za enu), jsou-li ob strany
proti satku zaujaty, po ppad, dohodnou-li se v dobrot,
aby se satku selo, nebo d-li se pravdpodobn pedvdati,
e manelstv bude neastn nebo e z nho t i on stran
vzejde znan koda, nebo jsou-li okolnosti toho rzu, e svedn ena pedem musila vdti, e si dl marnou nadji,
nebo konen vydvalali se za istou pannu, kdeto ve skutenosti ji byla (chlipn) deflorovna. Ne i kdy dostaten
dvod mu dovoluje, nestti ve slibu a neoenit! se s n, pece
jest povinen, nahraditi j materieln kodu ze hchu vzniklou.
b) Ped svtskm zkonem neme bti nikdo nucen,
aby uzavel satek, kter uzavit nechce, i kdy jej byl
slbil (0. z. o. 45); jest vak povinen, nahraditi vzniklou
kodu, a po ppad propad i trestu (0. z. tr. 506). Narodiloli se z nedovolenho pomru dt, vznikaj nemanelskmu
otci tyt povinnosti, jako v 1 . bodu.
3. Prznitel, kter (bez manelskho slibu) nsilm nebo
podvodem nebo lst enu zprznil, m pro ppad, e by z tohoto zprznn dt se narodilo, tyt povinnosti, jako kad
jin smilnk (0. z. o. 1328); mimo to vak jet jest povinen nahraditi vekerou kodu, kter z tohoto nsilnho obcovn dvce nebo rodim jejm nebo rodin vzela. Avak ani
nsilnk nen ve svm svdom vzn, znsilnnou dvku pojmouti za enu, leda (pro foro interno) by j byl manelstv
slbil, nebo e by manelstv bylo jedinou cestou, kterou by
se uinn pko a uinn koda nahraditi dala. Ped soudem svtskm propad nsiln smilstvo psnm trestm (O.
z. tr. 125. 126); zkon pak mezi smilstva nsiln t tak
mimomanelsk souloen s osobou, kter bez piinn pachatlov jest bez obrany nebo bez sebe, nebo kter jet nedokonala 14. roku vku svho (0. z. tr. 126).
4. Cizoloiti me bud! enat mu nebo vdan ena.
Dopustil-li se cizolostva mu, plat o nm to, co v 1. a 3.
bodu ji vyloeno. Hledme tedy jenom k tm ppadm, kde
manelstv slbiti nemohl, i kdyby slib ten teprve po smrti jeho eny
uplatniti se ml. V ostatnm odkazujeme na kanonick prvo.

432

Katolick mravouka VIII, 124.

manelka cizolo. Tu opt dluno liiti, zda z cizolonho

pomru zrodilo se dtko ili nic. Zstal-li cizolon pomr bez
nsledk, nen dn strana (ani svdnk, ani cizolonice)
k niemu vzna. Najm nen cizolonice povinna, vyznati se
svmu manelu z hnho pomru, a nesprvn by jednal
zpovdnk, kter by ji k tomu nutiti chtl. A kdyby snad
i sama manelka ochotna byla mui se vyznati, nezdka lpe
bude, neuin>li tak; zniila by sv i svho mue tst rodiun. Nejlpe naprav vinu svou, kdy ihned ve hchu ustane
a vynasna-li se zvenou vrnost a lskou nahraditi manelu pko mu uinn. Zrod-li se vak z cizolonho pomru
dt, tu nastv (pro foro interno) obma spolu vinnm stranm
(i svdnku i cizolonici) povinnost rukou nedlnou, postarati
se o vivu a vchovu dtte; ovem oba mus pispvati
z vlastnch prostedkv. Avak nev li manel o poklesku manelin, ani v tom ppadu nen povinna, vyznati se jemu.
Dme: nev-li manel atd., co by ovem jen dvojm zpsobem stti se mohlo; bud manel o jejm porodu vbec nic
nev (porod udl se za jeho del neptomnosti a dt nkde
jinde se vychovv), nebo v sice o porodu, ale dt pokld
za sv. Co m initi manel, kter popr, e by byl otcem
dtte, vykld O. z. o. 158; neuin-li tak bhem t msc,
nebo nev-li manel o manelin poklesku, plat zsada:
Pater est, quem nuptiae clamant. Avak manelka jest ve
svm svdom vzna, toho dbti, aby ostatn zkonit dti
cizolonm dttem nebyly ve svch majetkovch prvech
zkrceny; a nelze-li tomu zabrniti, m alespo toho dbti,
aby piinlivost a etrnost svou domc majetek rozmnoila,
tak e tm nahrad dtem zkonitm, o byly zkrceny.
Cizolostv m jet nkter jin nsledky; o jednom
z nich vykldme v 27, bod 5.; v ostatnm odkazujeme (jak
ji ve eeno) na crkevn prvo a pastsk bohoslov.
P o zn. Nkter hchy chlpnosti propadaj trestm ped
zkonem svtskm; viz O. z. tr. 125133; 501506,
509-516.
27. istota manelsk.
125.
Manelstv ustanovil sm Bh, kter stvoiv prvn
lidi, mue a enu, ekl jim: Crescite et multiplicamini. Gen,
1, 28. Jest tedy prvnm kolem manelstv: plozenm udro-

istota manelsk.

433

vati pokolen lidsk, m ovem nen eeno, e by manel,

zdrujce se manelsk souloe a neplodce dtek, heili.
K tomuto prvnmu dru se el druh: ukojiti pud pohlavn
a tm jaksi pojistiti se proti hchm chlpnosti. A nep se
mravnosti, maj-li manel pi tom jet jin ely, jen kdy
jsou mravn ppustn. Jak povinnosti manelm vznikaj,
vylome lpe ve svazku tetm. Zde hledme jen k manelsk souloi.
126.
Manelsk soulo jest jednak prvem, ale jednak
i povinnost obou manel, dle slov apotolovch I. Cor. 7, 3:
Uxori vir debitum reddat, similiter autem et uxor viro etc.
Vykldme do podrobn:
1. Platn oddan manel maj prvo na manelskou
soulo; nebo tato jest pirozenm elem manelstv. Maj
prvo tak na ve, co soulo pipravuje, ji doprovz, s n
souvis, ji nsleduje; jsou tedy manel v t vci mnohem
volnj ne lid svobodn (neenat, nevdan), jeliko jim
vespolek (nikoli vak jednomu z nich s nkm tetm!) dovoleny jsou kony, kter bychom za jinch okolnost, t. j.
kdy by je manel (manelka) konal sm nebo s nkm cizim, prohlsili za hchy chlpnosti ponav, najm ei, pohledy a doteky smujc k souloi a slouc pohlavn rozkoi,
iny ty jsou jim dovoleny, i kdy dj se bez pedchoz nebo
nsledn souloe, jen kdy nepsob polluce. Avak ani manelm nen ve dovoleno; najm nesm oddvati se inm,
kter elu manelskmu se p; a i oni he, a to tce,
dopoutjli se, a ojedinle, a spolen, dobrovoln polluce,
onanie, sodomie, bestiality. Ponvad pak manelsk soulo
jest prvem manel platn oddanch, dovoleno jest jim i tehd
uvati prva svho, maj-li jen malou nadji na potomstvo;
ba oni smj uti prva svho i tehd, je-li jisto, e dnho
potomstva mti nemohou. Dovolen tedy uvaj svho manelskho prva starci a staeny, eny neplodn, thotn nebo
kojc (o em jet ne), ba i manel, kte po uzaven
svho satku k plozen a rozen neschopnmi se stali, na p.
mu, ktermu amputovna byla varlata, nebo ena, kter vyat byl vajenk.
Soulo inkuje zpravidla jen tenkrte, dje-li se kolem
doby menstruace, tedy asi 34 dni ped menstruac a asi
14 dn po menstruaci; dje-li se vak soulo mimo tuto dobu,

434

Katolick mravouka VIII, 126.

t. j. v dob od 14. dno po potku posledn menstruace a po

asi 3. neb 4. den ped potkem nejbli menstruace, zstv
pravideln bez vsledku*); pravidlo to ovem nen neklamnm, ale pravdpodobnost poet jest velmi nepatrn. Jeliko
zdrav ena mv menstruace dosti pravideln, take si skoro
a na den nejbli menstruaci vyposti me, nebylo by t ko
pro soulo voliti prv tuto dobu neplodnosti. Se stanoviska
mravouky ned se proti tto praxi nieho namtati; ba zpovdnk sml by za jistch okolnost, na p. kdyby se obval,
e by manel k jinm onanistickm prostedkm se uchlili,
i k n aditi; ovem, e by mu bylo teba velik opatrnosti.
Tzna odpovdla sv. Poeniteatiarie dne 16. ervna 1880:
Coniuges praedicto modo matrimonio utentes inquietandos
non esse, posseque confessarium sententiam, de qua agitur,
illis conjugibus, caute tamen, insinuare, quos alia ratione a
detestabili onanismi crimine abducere frustra tentaverit.
Ve vykonvn manelskho prva nejsou manel obmezeni asem crkevnm. Nkte star svat Otcov rad sice
manelm, aby v dob postn zdrovali se souloe, ale mn
to pouze jako radu, nikoli vak jako zkon. A kdy prohlme nae star matriky kestn, pozorujeme (dle menho
potu porodv a kt v jistch mscch), e ve starch dobch u ns v echch (a snad i jinde) nkte zbon manel
v advente a post tlesn neobcovali; ale to byl pouze zbon
zvyk, nikoli vak prvoplatn obyej. Tak nen dnho
zkona, kter by zakazoval manelm soulo v noci, chtj-li
nejbliho rna pistoupiti ke stolu Pn, nebof manelsk
soulo nen nic hnho.
2. Soulo manelsk jest obapolnm prvem a obapolnou
povinnost; d-li tedy jeden z obou manel na druhm sv
prvo, jest druh manel povinen, vyhovti mu; ovem jen
v dob phodn, na mst phodnm, a arci tak v me
phodn. He tedy manel neb manelka, a to tce, odprli
monou manelskou soulo vbec nebo po del a s; dme:
po del as, nebot hchu prosto jest, odkld-li podan
strana vyhovn dosti na dobu phodnj, nebo odprli dosti pli asto opakovan.
*) Capellmann, Facultative Sterilitaet ohne Verletzung der Sittengesetze. Aachen 1890.

istota manelsk.

435

Vjimkou povoluje crkev novomanelm svobodu v prvnich dvou mscch po svatb, ve kterto dob sm jeden
i druh manel vykonvn manelsk povinnosti i dajcmu
manelu odepti (C. 7. X. III., 32). Svoboda ta dna jest za
tm elem, aby jeden i druh manel, chtl-li by, sml toto
matrimonium ratum nondum consummatum zamniti za ivot
eholn (Conc. Trid. sess. 24. can. 6 ); ale nle i tm manelm, kte na eholi vbec nepomlej. Ovem nikterak se jim
nezapovd, jsou-li oba k tomu volni, soulo teba hned po
svatb dati a konati.
Za obapolnho souhlasu mohou oba manel ti v pln
zdrelivosti (manelstv Svato-Josefsk); teme tak o mnohch
svatch, n. p. v ivotopise sv. Jindicha a manelky jeho sv.
Kunhuty. Brev. Rom. in festo s. Henrici, 15. Julii, lect. V. Prop.
Boh. in festo s. Cunegundis, 3. Martii, lectio IV.
dati soulo dn strana nen povinna; ovem vak
vyaduje toho rozumn manelsk pomr, aby jedna strana,
n. p. mu, vid-li pi druh stran, tedy pi en, jakousi ostchavost, s ochotou vyel vstc, zvlt hroz-li nebezpe nezdrelivosti.
137.
3. He ena, kter jen proto odepr mui svmu
soulo, e s thotenstvm a porodem m obte, nebo e tt se
prce a nmahy s vchovou dt spojen; nebot tyto obte a
nmahy prv stav manelsk sebou nese. Avak oprvnna
jest odmtnouti spustlho mue, kter o zplozen dti se nestar, a nejen vchovu, nbr i vivu jejich matce ponechv; nebo nekon-li manel povinnosti sv, nem tak prva
dati, aby manelka v povinnosti stla.
Ohled na zdrav manelino toho d, aby manel v uritch dobch prva svho nevykonval. M se tak dti v dob
menstruace; ve Starm zkon (Lev. 18, 19) byla soulo se
enou menstrujc zakzna. V Novm zkon zkazu podobnho sice nen, ale soulo v t dob jednak jest fysicky hnusn,
jednak pro zvltn rozdrdnost rodidel en nebezpena.
V dob thotenstv soulo jest dovolena, akoliv jest jisto, e
ze souloe poet nelze ekati. Porodem pohlavn orgny maneliny velmi se namhaj, a soulo zhy po porodu konan
jest manelce velmi nebezpena; proto dluno njak as vykati, asi potud, a nov menstruace se uke (asi za 2 m-

Katolick mravouka VIII, 127.

436

sice). V dob kojen nelze proti souloi nieho namtati, a nadje na nov poet v dob kojen jest mal.

4.
Je-li jeden neb druh manel nemocen, me soulo
bud nemocnmu nebo zdravmu manelu bti nebezpenou.
Je-li soulo nebezpenou manelu nemocnmu (na p. pi organickch vadch srdench, o em arci rozhoduje lka), sm
nemocn manel s ohledem na sv zdrav soulo odepti.
Stejn arci sm soulo odepti manel pi nemoci nakaliv,
hroz-li mu nebezpe nkazy; zvlt pak to plat o nemoci
syfilistick, kde b nejen o nkazu zdrav manelky, nbr
i o zdatnost potomstva. Pi souchotinch soulo nen zakzna,
a nen radno mrn danou soulo souchotini odepti, jednak proto, e prv u souchotine pud pohlavn silnji se
hls a t tedy v nebezpe nezdrelivosti vz, jednak proto,
e souchotiny pouhm dotekem nejsou nakaliv; ani potomstvo souchotinovo nen ipso facto souchotinsk, nbr jen
k souchotinm nchyln, a me pi jaksi pozornosti snadno
se jim ubrniti.
128.
5. Manel proheiv se cizolostvm ztrc prvo na
soulo manelskou; vinn strana sm sice soulo dati, nevinn
strana vak nen povinna mu ji povoliti. Dme: nevinn strana,
nebot jestlie oba manel cizolostvm heili, jsou si zase
rovni. Cizolon manel opt nabv svho prva, jakmile
nevinn strana mu odpustila, nebo (vdouc o jeho cizolostv)
soulo dala neb povolila.

.
Prohe-li se manel dokonanou soulo *) krvesmilno
s osobami, kter se spolumanelem v prvnm neb druhm
stupni pbuzn jsou (affinitas superveniens), ztrc prvo manelsk**); nesm je na nevinnm spolumanelu dati, sm vak
je na jeho dost vykonvati. Trest ten je trestem crkevnm;
vinnk vak v nj upad jen za tchto okolnost: kdy onm
vdl (II. 59 ad c.),_ po ppad (od zpovdnka v dvj nkter zpovdi) na nj upozornn byl, kdy mu bylo znmo,
e osoba s nm souloc jest se spolumanelem v prvnm neb
6

*) Pouh chlipn dotek nebo i vzjemn masturbace a polluce jet

ueplod affinitatem supervenientem.
**) Jest rozdl, ztrc-li prvo cizolonk nebo krvesmilnk; cizoloniku me nevinn manel sm odpustiti, ale krvesmilnk potebuje dispense.

istota manelsk.

437

druhm stupni pbuzn, a kdy krvesmilstvu dobrovoln se

oddal, nebyv k tomu ani nsilm, ani strachem pinucen. Dispensovati od tto pekky mohou: a) biskupov, b) eholn
zpovdnci (S. Alph. Theol. mor. VI., 1076), a to nejen vezpovdi, nbr i mimo ni (Noldin, De sexto 95); dostatenm dfivodem pro udlen dispense jest periculum incontinentiae.
7.
Manel, kter ped uzavenm satku sloil soukrom
slib istoty a pak pece se oenil, vzn jest slibem tm potud,
e nesm sice manelskou soulo dati (sic jinak by heil),
ale ovem sm dajc manelce vyhovti; tot plat obdobn
o manelce, kter ped satkem svm sloila soukrom slib
istoty. I v tomto ppad nejlpe jest dati o dispens, o kterou
vlastn mlo se dati ji ped satkem. Po satku ani manel
ani manelka nem prva, bez svolen spolumanelova slbiti
nco, co by spolumanelovi pekelo; a kdyby pece proti vli
spolumanelov se byl zavzal, m spolumanel prvo slib ten
zruiti nebo po ppad alespo zastaviti. Vil., 212. 213.
1 2 9 . 8 . Oplodnni uml (foecundatio artificialis) me se dti
rznmi zpsoby, z nich nkter jsou dovoleny, jin nejsou.
K nedovolenm zpsobm nle tyto dva: vir copulam peragit,
sed imminente seminatione se retrahit et semen in aliquo vase
effundit ; vel vir sine copula se polluit et semen in aliquo vase
effundit. V obojm ppad: medicus ope instrumenti colligit
semen et in uterum iniicit. Oboj tento zpsob umlho oplodnn jest zakzn, jeliko v prvnm ppad onanie, v druhm
ppad dobrovoln polluce m bti prostedkem k umlmu
oplodnn; nen vak dovoleno heiti, aby se tm dosplo
k zamlenmu elu, teba dobrmu (I, 91). Proto tak S.
Officium na otzku: An adhiberi possit artificialis mulieris
foecundatio? dne 24. bezna 1897 odpovdlo: Non licere
(asopis kat. duchovenstva 1898, str. 113). Jin vak zpsoby
umlho oplodnn nejsou hn, nbr jen podporuj produ.
Jsou tak dva: in vase femineo instrumentum ponitur, ut vagina dilatetur vel ut uterus in naturali positione collocetur;
vel vir more solito copulam peragit et intra vaginam effundit
semen, quod deinde medicus ope instrumenti haurit atque in
uteri fundum injicit. Oba tyto zpsoby jsou nepirozenosti
prosty; nen to vlastn umlm oplodnnm, nbr jen podprovnm pirozen souloe. Proto tak svrchu uveden vnos
na tyto dva (pirozen) zpsoby se nevztahuje, jsou tud do

438

Katolick mravouka VIII, 129.

voleny; Noldin, De sexto 73. Mare, Institutiones morales, editio

anni 1906, II, 2118.
28. istota kn a eholnkv.
1 3 0 I. V latinsk crkvi ustanoveno jest,, aby vichni duchovn, majc vy svcen (tedy od subdiakonatu) zachovvli ustavinou istotu; ij tud v bezenstv lili coelibatu. Zvazek ten jednak vyplv, ze zkona crkevnho, kter ukld
subdiakonm, dikonm, knm a biskupm coelibt, jednak
tak ze slibu k ordinaci podjhensk mlky pipojenho,
kterto slib nle k slibm slavnm a m vechny ony
inky, jako kterkoliv jin slavn slib (VII., 189). Proto jest
Subdiakont pekkou manelstv (impedimentum dirimens,
Cone. Trid. sess. 24. can, 9.); pojm-li subdiakon (nebo ve
posvcen duchovn) enu, nelze to nazvati satkem, nbr
soulonictvm (konkubintem). Srv. O. z. o. 63.
Hch, kterho duchovn ve vym svcen postaven
proti istot se dopout, ueel jen proti istot, nbr p
se i nbonosti a zahrnuje v sob zlobu svatokrdee (VIII, 121).
Nelze upti (a sami protivnci katolick crkve to uznvaj), e coelibt jest moudrm a elnm ustanovenm. Neteba teprve dokazovati, e crkev m prvo knm (nebof
v praxi o tch hlavn se mluv, jeliko dikon a subdiakoni"!
mnoho nebv) ji od subdiakonatu ukldati ustavinou istotu
a dati od nich pslun sliby; dje se tak v mnohch jinch
stavech laiklnch, a mnoz zamstnavatel pijmaj do svch
slueb jen lidi svobodn. Pro by tot prvo nepsluelo
i crkvi? Ostatn nen nikdo nucen, pijmati vych svcen;
in tak dobrovoln a ordinovn bv kad jen na svou dost;
pi ordinaci pak jest ji dosti str, aby dovedl uviti, jak
bm na sebe be. Neuprme, e snad tu a onde nktermu
jednotlivci coelibt zd se bti obtnm; ale zde nelze hledti k jednotlivcm, kde blaho celku (katolick crkve) na nkterch lenech d obti. Kadho pak posl vdom, e
coelibtem si zsk zsluh velikch.
Uvedeme nkter vhody coelibtu pro ivot knsk a
duchovn sprvu; arci jen krtce.
Coelibt vydatn podporuje knze ve svatm ivot.
Stvf se podobnjm Spasiteli, nebes Krlovn, apotolm;

istota kn a eholnk v.

439

knz bezenec spe me se vnovati modlitb a rozjmn;

enat by to tak snadno nemohl. Kajcnci rdi uchyluj se ke
knzi neenatmu; knzi enatmu snad by se tak rdi nezpovdali. Slovo knze coelibtnka vce plat, ne slovo knze
enatho; na kazateln me bezohlednji vystupovati, nejsa
vzn ohledy rodinnmi. Knz enat, majc rodinu, snad by
0 mnohch hch a chybch musil pomleti, ponvad by mu
vytkali: Hled pedevm k rodin sv a tam starej se o vymtn tchto hchv a chyb. Neenat knz neboj se obt,
navtvuje nemocn, teba i nakalivou nemoc stien; jsa
enat bl by se, e nkazu zanese dom do sv rodiny. Neenat neboj se pronsledovn, je mu nezdka ve svatm
kolu jest sneti; neboj se ani ztrty msta a existence, jeliko
pro svou osobu vdycky si najde vivu. Kdyby byl enat,
tila by jej starost o enu a dti. Ba on, jsa neenat, ani
smrti neboj se v t me, jako otec rodiny, kterho trp vdom, e zanechv po sob enu a dti nezaopaten a bd
vydan.
131. II. Coelibtu kn svtskch podobna jest povinn stavin istota eholnkv. I ona zakld se na slibu, a to slibu
eholnm; proheuje-li se eholnk proti istot, he hchem
dvojm, jeliko hch jeho p se nbonosti a zahrnuje v sob
zlobu svatokrdee. Jest vak pece rozdl, jeliko istotu zaslibuje eholnk slibem bud jen jednoduchm nebo slavnm
(VII, 189. ad 6 .). Slib slavn sloen v eholi crkevn approbovan jest pekkou manelstv (impedimentum dirimens) a
manelstv pes nj uzaven jest nejen nedovoleno, nbr
1 neplatno, prv tak jako pseudomanelstv kn. Srv. O. z.
o. 63. Avak jednoduch slib sloen v eholi jest jen zvadou manelstv (impedimentum impediens), a manelstv
pes nj uzaven jest sice nedovoleno, ale pece platno. eholnk sloiv jen sliby jednoduch snadno nabude dispense,
a me pak bezhn oeniti se (po ppad: eholnice
vdti se); uzavel-li vak satek manelsk bez tto dispense,
plat i o nm, co svrchu VII, 128. ad 7. eeno o slibu soukromm. Obrnji o vci t vykld kanonick prvo, na n
odkazujeme.

440

Katolick mravouka Vili, 132.

29. Statenost a ctnosti sdruen.

132.
I. Statenost (fortitudo) jest ctnost, kter sl kesfana,
aby se nebl obt, aby jim elil, je pemhal, a nelze-li je
pemoci, mun je snel. Kesansk statenost ani nepodceuje
ani nepeceuje zla; nehled ho zbyten, a pokud mono,
vyhb se mu; ale nelze-li vyhnouti se mu, neztrc mysli
dobe vdouc, e vechna bda tohoto svta a vechna vezdej
zla, ba i sama smrt miz u srovnn s tm, co ek vtze.
Zvlt pak ke statenosti vybz ns vzor Spasitelv a pklady svatch a jinch sluebnk Boch.
Rzn a tm nespoetn jsou kony statenosti, jeden
vak mezi nimi vynik jakoto in heroick: muednictv (martyrium). Jest pak muednkem, kdo pro vru nebo ve vykonvn nkter jin ctnosti podstupuje smrt nebo trp ivotu nebezpen, zrann nebo zkrcen ivota a pod.
Nedostatkem p se statenosti zbablost a bojcnost (ignavia et timiditas) ili nezzen strach ped pohromou na vcech
vezdejch, jak na kesana se neslu. Hch ten, pokud vbec
mezi hchy aditi se me (nebo zaast bv vlastn
jen jakousi slabost), jest hchem jen lehkm; me vak
vsti snadno k zanedbn vnch povinnost. Pebytkem p
se statenosti odvlivost (temeritas), kter pokou se zdolati
obte, kde zdrav rozum rad vyhnouti se jim ; i tento hch
(a je-li jm) jest hchem pouze lehkm.
133.
I. Se statenost zce zpznna jest velkomyslnost
(magnanimitas), kter vede kesana ke konn skutk velkch
a hrdinnch v oboru vech ctnost. Kesansk velkomyslnost,
siln dvrou v Boha, ale i ve vlastn sly, pohrd bohatstvm,
rozko, svtskou slvou; za to hled jen vci nebesk. Pe
bytkem p se velkomyslnosti opovlivost (praesumptio), kter
pepn sv sly; hch to pouze lehk. B-li vak o vci
nadpirozen, mn se opovlivost v opovliv spolhn a
p se kesansk nadji (YI, 87). V jinm smru pebytkem
p se velkomyslnosti ctidost (ambitio) a jeitnost (inanis
gloria), ili nezzen baen po cti a chvle; oboj jest hch pouze
lehk. Nedostatkem p se velkomyslnosti malomyslnost (pusillanimitas), kter pochybujc o vlastnch silch nezzen boj
se vc obtnch a nepjemnch; jest hchem pouze lehkm

Statenost a ctnosti sdruen.

441

(VI, 8 6 ), ba nkdy nen vbec dnm hchem, zasluhujc spe

nzvu slabosti.
13 4 .
III. Trplivost (patientia) jest ctnost, kter sl kesana
Vt5 snen vekerch ivotnch svzel; jest v tomto slzavm
dol velmi potebna, jeliko nikdo neme ci, e by it jeho
plynulo bez obte a zrmutku.*) K n dru se vyikvavost (longanimitas) ili trpliv vykvn, a dobrotivmu Bohu zlb se
umrnili trapy nae. Pedmtem trplivosti jsou samy obte,
pedmtem vykvavosti jest doba, po kterou obte ty trvaj.
Nedostatkem p se trplivosti netrplivost (impatientia), kter
snadno podlh nvalu obt; hch to pouze lehk. Pebytkem
p se trplivosti necitnost (insensibilitas), kter si nevm
ani vlastnch ani cizch obt a strast; nelze ji zvti hchem
(leda e by spolu se pila lsce blensk), jest vak pece
jen tvrd a nepirozen.
135.
IV. Setrvalost (perseverantia) jest ctnost, kterou veden
kesan setrvv v dobru, nedbaje obt a pekek dlkou
doby vznikajcch. Mnoh kesan jest ochoten, vnovati se
dlu sv spsy a potek slibuje nejlep zdar; avak za nedlouho ochabuje, ba snad od dla spsy pln odstupuje
(Matth. 13, 20. 21); nesta vak pouh dobr potek, teba
tak setrvalosti. S touto ctnost zce souvis stlost (constantia),
kter potlaujc touhu po zmn u ns vydreti v ivote
zbonm. Pebytkem p se oboj tto ctnosti svhlavost (pertinacia), kter setrvv na myslu jednou pojatm, i kdy
zdrav rozum vyaduje zmny; jest hchem lehkm nebo
tkm dle svho pedmtu. Nedostatkem p se oboj ctnosti
nedslednost (inconstantia), kter mn sv mysly bez rozumnho dvodu; nelze ji zvti hchem, leda e bychom zmnou
myslu svho proti nktermu pikzn se provinili.
P o z n m k a . V odstavci prv vyloenm byla e o setrvalosti jakoto ctnosti; od n dobe slu liiti dar setrvalosti
(donum perseverantiae) ili milost setrvni v dobru a ku konci
(perseverantia finalis). Tato milost spov hlavn v tom, e
kesan v stavu milosti posvcujc umr. Bh pak udluje
tuto milost rznm zpsobem; spravedlivmu udluje dar setrvn na cest ctnosti, aby neproheil se hchem tkm,
hnku udluje dar pokn, aby se obrtil, dui svou oistil
a pak kadho tkho hchu se chrnil. Kesan dosahuje
daru setrvn v dobrm a do konce (roz. ivota), stihne-li ho
*) Perge pati patiens; patiendo palma paratur.

442

Katolick mravouka VIII, 135.

smrt prv v t dob, kdy se nalz ve stavu milosti po

svcujc. Tohoto daru nememe si zaslouiti zsluhou de con
digno (Cone. Trid. sess. VI. cap. 13. can. 16. 22. S. Th. I. II.
q. 114. a. 9.); ovem vak meme si ho vyprositi zsluhou
de congruo, vytrvalou modlitbou o astnou hodinku smrti ve
stavu milosti posvcujc. Proto n lid pros tak rd ve
zbon psni milostnou Rodiku Bo o pmluvu: Nedej v h
ch umti bez ltosti; a v modlitb k sv. Andlu Strci pro
sme: A v tom svatm obcovn a setrvm do skonn.

Tiskov omyly.
Strana 45. dek 15. shora msto L ev XIII. ti L ev XII.
3. zdola

1902 ti 1912.
97.
,

99.

8.
,
ti 1912.

120.
,
4.

brevie.

130.

14. shora msto je n : ti: pece.

19.

slova: (neteba bti pli zkostlivm )

140.

bute dna do zvorky.

Strana 205. d ek 3. shora msto: prodecunt, ti: procedunt.
234.

12. zdola cti takto: poloiti ples na tvrtek (veer)

a prothnouti jej pes plnoc; poloiti vak atd.
Strana 260. d e k 20. shora m sto: urit ti: urit.

367.

13.
za slo v e m : njakm vym a stednk.

382.

9. zdola po slov: volme-li, vlo: ji.

OBSAH:
Strana

Pehled podrobnho dlu katolick mravouky.......................................

Kniha est(. Ti bosk ctnosti.

1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.

I. V ra.
Vra lidsk......................................................................................... 5
Vra b o s k ...................................................................................... 6
Vlastnosti v r y ......................................................................................11
Poteba vry konn........................................................................... 12
Rozsah vry vyvinut nezbytn potebn........................................14
Povinnost vry k o n n ........................................................................18
Povinn poznvn v r y .................................................................... 19
Povinn vzbuzen v r y ....................................................................... 22
Vyznn vry povinn ze zkona B o h o ........................................23
Vyznn vry povinn ze zkonacrkevnho......................................27
Hchy proti v e .................. ................. ............................30
Nevra . . ...................................................................................... 30
Nebezpe v r y .................................................................................. 35
Obcovn s lidmi ve nebezpenm i...........................................35
Zkaz knih.................. .................................................................... 41
II. N a d j e .

16. Nadje lidsk......................................................................................... 52

17. Nadje b osk ......................................................................................53
18. Vlastnosti n adje.................................................................................. 55
19. Poteba n adje......................................................................................56
20. Povinn vzbuzen n a d je .................................................................... 56
21. Hchy proti nadji...............................................................................58

444

III. L s k a .

22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.

Strana

Lska lid sk ........................................................................................ 61

Lska b o s k .....................................................................................62
Dokonal lska b o sk ...................................................................... 63
Vlastnosti lsky dokonal...................................................................67
Poteba lsky........................................................................................ 70
Povinn vzbuzen lsky.......................................................................7:1
Ltost dokonal...................................................................
72
Hchy proti l s c e ..............................................................................79
Kniha sedm.

Nbonost.

1. Vmr nbonosti.................................................................................. 81
2. Bohopocta................................................................................................ 81
3 Pehled l t k y ...................................
84
I. Mo d l i t b a a c r k e v n h o d i n k y .
4.
5.
6
7.
8.
9.
10.
11.

Vmr, rozvrh, poteba m odlitby................................ ...

85
inky m od litb y............................................................................... 87
Crkevn hodinky ilibrevi..............................................................92
d mskho brevie....................................................................105
Doba k recitovn brevie povinn....................................... ... . 110
Povinn zpsob modlitby b reviov...........................................114
Dvody om luvn................................................................................ 120
Restituce obrocnchpoitk v.............................................................123
II. B o h o s l u b a .

12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.

Obady a rubriky...............................................................................130
Obecn zsady o zvaznosti rubrik...............................................132
187
Rubriky m e n .......................
Chlb a v n o ......................................................................................140
Men p o t e b y ...................................................................................143
Povinnost celebrovat! . .................................
147
Doba celebrovn. . . . ................................................................148
Pozornost. mysl celebran a konsekran . . .......... .............. 150
Applikace. Stipendium .................................................................... 151
L a n o st.......................................................
161
Svtosti a svtostiny....................................................................... 167
III. P i k z n c r k e v n .

23 .................................................................................................. .. . . . 171
A)

Svcen nedl a svtkv.

24. Povinnost svtiti nedle a sv tk y .................................................. 173

25. Zpsob svtiti nedle a s v t k y .................. ...............................180

445
Strana

26.
27.
28.
29.

Nedln
Dvody
Nedln
Dvody

a svten m e....................................................................181
om luvn......................... ........................... ......................189
a svten klid . . . . ....................................... ... . 191
om luvn.................. ............................................................201
B) Tet pikzn crkevn.

30.
31.
32.
33.

Pst ze zkona crkevnho

....................................................204
Postn zdrelivost............................................................................... 212
Postn j m a ...............................................................
217
jma a zdrelivost........................ ..................................................223
C) tvrt pikzn crkevn.

34. Zpovd a sv. pjmn

35. Zpovd a sv. pijmn

zezkona
zezkona

boskho.............226
crkevnho......... 227

D) Pt pikzn crkevn.
36. . . .

..................... ..........................................................................232
E) Majetek crkeVrt a duchovensk.

37. Viva osob duchovnch a jejich soukrom majetek..................236

38. Majetek a dchod klerik svtskch ve svtle crkevnho zkonodrstv.................................................................................................. 238
39. Pozstalost kn
......................................... 244
IV.

Mi mo d n k o n y n b o e n s k .

40................................................................................................................. 245

A) Slib.

41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.

Vmr a rozvrh slibu.........................................................

246
Vtenost a uitenost slib . .................................................. ... 248
Platnost slibu........................................................................... . . 250
Zvaznost slibu...................................................................................254
Znik slib u ..........................................................................................259
Znik slibu z pin vnitnch..........................................................259
Nien a zastaven slibu..................
262
Prominut ve slibu
...............................
263
Zmna slibu.....................................................................
270
B) Psaha.

50. Vmr a rozvrh p s a h y .................................................................271

51. el, dkaznost adovolenost psahy......................
274

446

Strana
52. Podmnky dovolen psahy..............................................................277
53. Zvazek psahy zslibn................................................................. 280
54. Znik zvazku psahy zslibn...................................................... 282
C; Zapsahn.
55.................................................................................................................. 283
V. H c h y p r o t i n b o n o s t i .

56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65.
66.

P e h le d ...............................................................................................288
Bohopocta nepslun......................................................................289
M odlstv...........................................................................................291
Povra.................................................................................................. 291
Povren h d n ............................................................................. 302
ry a k o u z la ....................................................................................308
Spiritismus....................................... .................. ......................... 314
Magnetismus a hypnotismus.............................................................. 321
Bezbonost........................................................................................... 324
Svatokrde....................................................................................... 329
S im o n ie .............................................................................................. 336
Kniha osm. Kesansk sebelska.

1. P e h le d ..............................................................................................348
s t I. K e s f a n s k p e o v l a s t n dobr a.

2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.

Vn blaenost. Dobra duchovn. Dobra vezdej....................... 349

Dobra d u ev n ....................................................................................352
Dobra t le s n ...................................
356
ivot tlesn. Sebevrada..................................................................356
Zkrcen ivota. Nebezpe s m r ti....................................................362
Tlo a jeho zdrav. Poheb.............................................................. 365
Odv..................................................................................................... 378
e s t ......................................................................................................379
Jmn a m ajetek ................................................................................ 381
s t II. K e s a n s k s e b e z a p r n i .

11. Pehled ..............................................

383
12. Kajcnost.............................................................................................. 383
13. Poslunost...........................................................................................384
14. Pokora.................................................................................................. 391
15. Tichost. Laskavost.............................................................................394
16 Mrnost.................................................................................................. 394
17. Stdmost ...........................................................................................395
18 Stzlivost a opilstv. Narkosa.................
397
19. Cudnost ...............................................................................................403

447
Strana

20. Panictv a p a n en stv ........................................................................404

21. Chlpnost . . . . ........................................................................... 405
22. Vnitn hchy chlpnosti ili necudn m y le n k y ......................... 406
23. Hchy chlpnosti p o n a v ..............................................................408
24. Hchy chlpnosti d ovren .........................................
418
25. Chlpnost okolnostmi druhovpozmnn ......................................427
26. Povinnosti a zvazky vznikl zchlpnosti vzjem n..................... 429
27. istota manelsk . ........... .............................................................432
28. istota kn a eh oln k v..............................................................438
29. Statenost a ctnosti sdruen.....................
440