Joga - Astavakragita

AtvakraG ta
duet Jedinho
R a m e s h
S .
B a l s e k a r
Peklad: Lenka Vinklerov

Jazykov korektura: Martin Vinkler
grack prava: Ale Admek
Ramesh S. Balsekar
Pedmluva
D
uchovn texty Vchodu se vyznauj tm, e zkladn Pravda se v nich opakuje stle znovu a znovu.
Rzn aspekty Pravdy jsou podrobn rozebrny, pokad s pouitm jinch slov a jinch pklad,
tak aby kad trochu chpav k ml monost skuten pochopit.
Velk mnostv opakovn se nachz i v Atvakragt.
Vhodou opakovn je to, e z njakho zhadnho dvodu me
mt urit prohlen v danm okamiku na danou osobu neoekvan vliv, pestoe ji dve bylo vcekrt opakovno. A i pro
ty, kte danou vc chpou velmi jasn, me asto urit tvrzen,
vysloven v jistm kontextu, odhalit jemnj aspekt, kter dve
unikl pozornosti. Je tedy dleit nebrat opakovn jako pouh
opakovn. Uin-li guru jist prohlen, vychz to z jeho st
v danm zlomku sekundy (kan) zcela spontnn. Pro nj to nen
opakovn, a tud to m v danm kontextu svj zvltn smysl. Je
dleit vyslechnout si kad prohlen gurua jako nco novho
a svho, a nepehldnout to jako pouh opakovn. Dobrou hudbu taky meme poslouchat dokola a stle nm pin velk poten. O dleitj je naslouchat Pravd pmo od gurua znovu
a znovu, i kdy je to stle t Pravda!
ivot sm je ve skutenosti cyklickm opakovnm. Den
za dnem, rok za rokem se opakuj rno, poledne, veer a noc, jaro,
lto, podzim a zima. Ale kad opakovn m sv vlastn rysy,
kter se jen zdkakdy ve vech ohledech podobaj pedchozm.
Rames h
S .
B a lsekar
Contents
Pedmluva _______________________________________________________ 2
Prvn kapitola _____________________________________________________ 4
Druh kapitola ___________________________________________________ 13
Tet kapitola ____________________________________________________ 20
tvrt kapitola ___________________________________________________ 26
Pt kapitola _____________________________________________________ 32
est kapitola ____________________________________________________ 36
Sedm kapitola ___________________________________________________ 41
Osm kapitola ____________________________________________________ 48
Devt kapitola ___________________________________________________ 52
Dest kapitola ___________________________________________________ 79
w w w. a d vai t a.c z
Prvn kapitola
A
tvakragta je star snskrtsk text, snad i star ne Bhagavadgta. Jedn se o rozhovor mezi mudrcem
Atvakrou a jeho kem, krlem Danakou. Tento dialog je pozoruhodnm pkladem boskho prvku
ve vztahu mezi Seberealizovanm guruem a nevdan zralm kem, kter ek u jen na jedinou jiskru,
je mu pome pinst vhled do Pravdy a nhl osvcen. Atvakragta podv obdivuhodn pm, pozitivn
a jednoznan vklad uen o nedualit, pravdpodobn nejlep, jak kdy byl dn.
Atvakragta nen tak znm jako Bhagavadgta, a to prv z toho dvodu, e je velice jasn a nedvojsmysln a nenechv tedy prostor k pekrucovn, jeho se asto dopoutj ti, kte ve svch komentch ospravedluj vlastn filozofick sklony a duchovn zjmy. Obsahuje naprosto rozhodn prohlen a pm tvrzen, zaloen oividn na intuitivn zkuenosti a pesvden, kter popraj a zcela ru jakkoli sil o duchapln vklady
i intelektuln akrobacii. Jedn se o pomrn krtk pojednn, sestvajc z t set dvoudkovch ver, hutn
a pdn, vyjadujc Pravdu, plnou Pravdu a nic ne Pravdu.
Mudrc Atvakra dostal sv jmno podle osmi deformac, pokiven svho tla. Na to existuj rzn vysvtlen. Jedna legenda prav, e kdy byl Atvakra v matin ln, recitoval jeho otec kad den Vdy a Atvakra mu naslouchal. Pestoe byl otec zbon a oddan, nebyl pli uen a pi recitaci Vd se dopoutl mnoha
chyb. Atvakra, duchovn ji velmi vyspl, nesnesl tak patnou recitaci, proto se v ln kroutil, a to vedlo
k deformaci na osmi mstech jeho tla. Jin legenda v Mahbhart k, e Atvakrv otec jmnem Kahor recitoval Vdy sv en Sjat, kdy bylo dt v jejm ln, a jednoho dne dt vykiklo: Dky tv laskavosti, drah
ote, jsem se nauil vechny Vdy, koda jen, e dl chyby ve vslovnosti. Kahor, dle tto verze velk uenec
a uznvan uitel, nesnesl urku od nenarozenho dtte a proklel je, aby se narodilo s osmi pokivenmi na tle.
Tak se narodil Atvakra, neboli osminsobn pokiven.
Pbh pokrauje tak, e Atvakrv otec Kahor odeel ke dvoru krle Danaky, aby si zskal jeho pze.
Velk uenec Vandin, syn krle Varuny, ho vyzval k diskusi o duchovnch otzkch. V n Kahor prohrl a nsledkem toho byl vykzn do podsvt jako knz pi obtech provdnch Varunou. Atvakra se o otci dozvdl ve
dvancti letech a hned se vydal ke dvoru krle Danaky, aby mohl diskutovat s nejslavnjmi uenci. Bylo pro
nj obtn zskat si pstup ke dvoru, ale nakonec se mu to podailo. Ve chvli, kdy shromdn uenci uvidli
Atvakru, jak pichz svou kolbavou kachn chz, dali se do smchu. Neudrel se ani jinak laskav a zbon
krl Danaka. Jeho pobaven se vak zmnilo v div, kdy zpozoroval, e mlad Atvakra se smje stejn hlasit
jako ostatn. Krl se na nho obrtil a ekl: Mlad mui, chpu, pro se smj ostatn, ale nechpu pinu tvho
smchu. Atvakra nhle zvnl a odpovdl, e se sml tomu, e krl hled Pravdu ve spolenosti hlupk.
Nato se krl rozhnval a vnm tnem dal Atvakru o vysvtlen. Mladk odpovdl stejn vn: Je to
prost, Vae Jasnosti. Vichni tito ctn host nejsou lep ne ptipki, nebo nedokou vidt, co se skrv
pod k. Nejsou schopni vidt ve fyzickm tle Ptomnost. Rozbije-li se hlinn hrnec, rozbije se snad i prostor
uvnit hrnce? Je-li hrnec deformovn, je snad prostor uvnit tak deformovn? M tlo me bt pokiveno, ale
J jsem nekonen a neomezen. Krl, sm ji duchovn velmi vyspl, poznal, e Atvakra je Seberealizovan due a hned ptho dne byl na vlastn dost pijat Atvakrou za ka.
Pbh o Atvakrovi, stejn jako mnoh jin pbhy o svtcch, mudrcch a prorocch, nememe zejm
brt doslova a tak jako v ppad podobnch vyprvn o Buddhovi, Lao-tzu i Zarathutrovi, lze i tu odhalit skuten smysl pbhu. V ppad Atvakry mohou deformace jeho tla na osmi mstech poukazovat k osmidln
stezce jgy. Atvakra tvrd, e k osvcen nejsou poteba dn cvien tla nebo mysli. Osvcen me bt nhl
a pihodit se ve zlomku sekundy, jakmile lovk jasn pochop (nesta intelektuln porozumn), e nikdo nikdy
nebyl omezen, e kad je svobodn a svoboda je jeho nezadatelnm prvem.
Pbh o Buddhov narozen k, e jeho matka pi porodu stla a Buddha sm se hned postavil na vlastn nohy. Aby neupadl, udlal sedm krok, pi osmm se zastavil a uinil svoje tyi zkladn prohlen: samsra
znamen utrpen; utrpen je mono pekonat; k pekonn utrpen existuje cesta; stav tst je nirvna.
O Zarathutrovi se zase vyprv, e msto toho, aby se pi svm narozen dal do kiku, tak se rozesml.
Byl pesvden, e lovk m ivot provat radostn a neinit druh neastnmi. Dobr mylenky, dobr slova,
dobr skutky, to je esence jeho uen. Jako v jedinm nboenstv se v nm pst nejen nedoporuuje, ale v bnm ivot pmo zapovd.
O Lao-tzu se vyprv, e se narodil jako osmdestilet. To neznamen, e by byl v matin ln osmdest let, ale e byl poat v moudrosti a narodil se moudr a leniv! Jeho uen, asn blzk uen Nisargadatty
Mahrde, nepedepisuje dn cvien i pravidla. Lao-tzu trval na tom, e nen dn cl ani dn cesta a e
jasn a hlubok pochopen dokonalosti Toho, co je, nepotebuje ke svmu naplnn osmdest let, ale me pivodit nhl a okamit osvcen.
A t vak ra G t a - D u e t J e din h o
Je zejm, e mnoh nboensk mty a legendy nelze brt doslova. Tyto legendy maj strun a obrazn
vyjdit smysl uritho uen, sdlit, e semnko obsahuje monosti, je jsou v nm skryty a zprvu nejsou vidt.
Pro ty, kdo znaj semnko, tedy nkoho jako dt nebo mladho lovka, je velmi obtn pijmout ho pozdji jako
mudrce. kaj: Vte, znal jsem ho, kdy byl jet dt, a nebylo v nm nic, co by svdilo o moudrosti i svatosti.
Rmana Mahari, mudrc z Arunaly v Jin Indii, pebval mnoho let o samot v jeskyni a jeho rodina se ji
vzdala snahy o jeho nalezen. Pot, co se o nm rodina dozvdla, chtla, aby se vrtil dom, ale bez vsledku.
Jeho matka se sama za nm vypravila a dala ho, aby se vrtil. On j vak ekl, e u nen tm, kdo opoutl domov. ekl, e onen lovk ji neexistuje.
Rozhovor mezi Atvakrou a Danakou zan otzkou:
Jakm zpsobem je mon dojt k poznn? Jak lze doshnout svobody?

Jak me pijt odevzdn? (1)
Prvn otzka ka je pro gurua velmi vznamn. ekne mu o rovni a pipravenosti ka, o tom, v jakm
bod duchovnho vvoje se k v danm okamiku nalz a co tedy ve skutenosti hled. To gurua zajm nejvc,
nebo na tom zvis jeho odpov a rada. Kdy jsem se poprv setkal s Nisargadattou Mahrdem, zeptal se,
co od nho dm. Odpovdl jsem: Nezajm m tst ani netst v tomto nebo jinm svt. Chci se od vs
dozvdt Pravdu, nemnnou Pravdu, kter vdy existovala a bude existovat, nehled na rzn proroky a rzn
nboenstv. Mahrd se na m na okamik ptrav podval, pak se usml, zmnil tma, pili dal lid a zaalo obvykl sezen. Aby nedolo k njakm nedorozumnm a zmatkm, co se te guruovy odpovdi, je teba mt
na pamti dleitou vc. Guruovi ve skutenosti nejde o to, aby na kovu otzku odpovdl. Zajmaj ho podmnnosti a nvyky, ktermi k trp a kter kova otzka odhaluje. Guruovi jde pedevm o odstrann tchto
podmnnost. Zpotku k usiluje o to, doshnout poznn na intelektuln rovni. Guru si je pln vdom
toho, e neexistuje nevdomost, kterou by bylo mono odstranit zsknm poznn. V, e kad individualita je
univerzln Vdom, kter sebe sama ztotouje s individuln soustavou tla a mysli, a e prv toto ztotoovn je nevdomost, o n k mluv. k si mysl, e zsknm poznn bude zbaven nevdomosti, zatmco guru v,
e nevdomost sama je vsledkem ztotoovn se s tlem a mysl. Jakkoli dal iny ze strany zdnliv individuality, tedy vechna mon cvien, toto ztotoovn jet vce posiluj. Guru tedy mus postupovat obezetn,
ale zrove rzn, a vede ka k tomu, aby si odpov nalezl (nebo si to aspo myslel) sm.
ivm pkladem toho je prv rozhovor mezi guruem Atvakrou a jeho vysplm kem, krlem
Danakou. Je zejm, e krl, kter pod setkn mudrc a nejvtch uenc v krlovstv za elem duchovnch rozprav, nen v duchovnch otzkch novkem, tebae me bt nemlo zmaten rznmi a asto protikladnmi pohledy na vc. Danaka jist na Atvakru zapsobil svou opravdovost, se kterou ho vyhledal jako
uitele, skromnost svho chovn i svou prvn otzkou. Hovory mezi uenci nepodal Danaka pro pobaven.
Nezajmaly ho hchy i zsluhy, peklo i nebe, avak hluboce se zabval otzkou: Jak lze doshnout svobody?
Byl si vdom toho, e k osvobozen je teba klidu a odloen tueb. Proto se dle pt: Jak me pijt klid, odevzdanost?
Atvakra odpovd:
Mj synu, hled-li svobodu, stez se smyslovch objekt jako jedu a hledej

odputn, upmnost, laskavost, spokojenost a pravdu, jako bys hledal nektar.
(2)
Tto pm a jasn odpovdi gurua na pmou a jasnou odpov ka je nutno vnovat velkou pozornost.
Atvakra mohl otzku rozebrat a podrobit ka kovmu vslechu, aby zjistil, co pesn kadm slovem mnil. V uritm stdiu by guru jist takov pstup zvolil, ale zpotku bylo teba vytvoit zklad zdravho vztahu.
Guru zan slovy: Mj synu. Tato slova jsou vznamn hned z nkolika dvod. Jednoznan kovi ukazuj,
e ho guru pijm celm svm srdcem a povzbuzuj ho k otevenosti a upmnosti v dalm rozhovoru. Zrove
jasn kaj, e ka ek hodn uen, ktermu bude muset vnovat plnou a hlubokou pozornost.
Atvakru to jist svdlo k otzkm: Kdo je ten, kdo klade otzku? Kdo chce poznvat? Ale zdr se
jich a dv odpov, kter v tto fzi ka uspokoj. Pes poten zjednoduen (kdy Danaku vybz rozvjet
urit ctnosti) velmi rychle dovd Atvakra svho vysplho ka k intuitivnmu zitku subjektivn identity. Zde Danaka zvol: Kde je jedinec? Kde je omezen i osvobozen? Kde je guru a kde je k?
U v prvnch slovech dv Atvakra obdivuhodn jednoduch nvod, jak bt na svt asten. tst je
dleit, nebo pokud jste ve svt neastn, nemete doshnout stavu svobody. Vlastnosti a ctnosti, kter
Atvakra vypotv, maj vzestupn charakter a vedou nakonec k Pravd. Svmu bystrmu ku v podstat
k, e koenem vech pot, kter brn v nalezen Pravdy, je touha. V pozdjm rozhovoru pak objasuje, e
pekkou je jakkoli forma touhy, a to i touha po osvobozen! Zkladem touhy po svobod je neznalost Pravdy
o tom, e tu dn omezen, z nho bychom se touili osvobodit, nikdy nebylo. Omezen je jen pojem, pedstava,
a pouhou pedstavou je tedy i osvobozen.
Atvakra pokrauje v odpovdi:
Nejsi zem, voda, ohe, vzduch ani prostor. Jakoto Vdom jsi nezastnn
svdek tchto pti prvk. Takov pochopen je osvobozenm. (3)
Pot, kdy Atvakra navzal se svm kem zdrav, fungujc vztah, pechz v tomto veri k jdru svho
uen a hned v nsledujcm veri ho zavruje takovm zpsobem, e by to ka menho kalibru mohlo odrovnat. Atvakra vak dobe odhadl rove svho ctyhodnho ka.
Atvakra k:
Oprost-li se od ztotoovn se s tlem a spoine-li jako Vdom

ve Vdom, v tom okamiku bude asten, v mru a osvobozen od omezen.
(4)
A to je prav jdro uen. Zbvajc dialog je jen rozvedenm tto jedin zkladn pravdy. Tyto dva vere
musely Danaku omrit, uvst do stavu duchovnho oku, co bylo pesn to, co mudrc v roli gurua zamlel.
Atvakra vidl, e Danaka je ve fzi duchovnho vvoje, kdy k odstrann uritho bloku je teba sly. A e to
Danaka unesl, se uke hned v zvru tto vstupn lekce, kdy pichz nhl transformace.
Co se te nhlho osvcen, kter se pihod bez sil jen pouhm pochopenm, maj nkter pojmy velk
vznam. Atvakra zde k:
A) Nejsi tlo sloen z pti prvk. Ty jsi Vdom, kter netenmu tlu dv schopnost vnmat, a tato
schopnost umouje smyslm reagovat na smyslov objekty. Prv schopnost vnmn umouje, aby psychosomatick apart pracoval jako jednotka.
B) A dle (jak pedjm otzku svho bystrho ka): Ty nejsi fyzick organismus, ale Vdom, kter
funguje ne jako to, co innost fyzickho organismu d, ale pouze jako svdek tto innosti.
C) Tm, e se chybn ztotouje s jedincem jako konatelem vech in, kter prostednictvm danho organismu pichzej, pijm zbyten za tyto iny odpovdnost, a tud i omezen, z nho se tou osvobodit.
D) Svdek neme bt ten, kdo kon, nejsi tedy konatel. S tmto pochopenm se pestane ztotoovat
s tlem. Jakmile to udl, pijme tm automaticky svj skuten stav svdka, nezastnnho pozorovatele,
a spoine voln (neb zmizelo napt vznikajc z odpovdnosti za to, co se dje) jako Vdom ve Vdom.
E) Tak jako jsou pedmty v prostoru ozen a viditeln dky slunenmu svtlu, kter se vak nestar
se o to, co se s pedmty dje, tak se vechny jevy zjevuj ve Vdom, jsou Vdomm vnmny a prostednictvm
smysl poznvny, ale Vdom zstv nedoteno tm, co se s tmito jevy, vetn lidskch bytost, dje. Vdom,
skuten Ty, vechny udlosti jenom nezastnn pozoruje jako ve snu.
F) Stav zbaven se totonosti s tlem je stavem pozorovn, pozic svdka (bez ptomnosti individulnho
j). A stav nezastnnho pozorovn je stavem svobody. To m Seberealizovan guru na mysli, kdy k, e
spoine-li ve Vdom (bez ztotoovn se s tlem), je osvobozen nhl a bezprostedn.
G) Pedstava nhlho osvcen je zaloena na pochopen toho, e jedinec jako takov nikdy neexistoval,
nebo ve, co existuje, je Vdom, v nm se zjevuje cel projeven svt, vetn lidskch bytost. Domnl jedinec
nebyl nikdy spoutn njakm omezenm. Za omezenho se povauje jen proto, e zapomnl svoji pvodn identitu Vdom i Svdka a ztotonil se s fyzickm tlem.
Vraz spovat ve Vdom je zkladem Atvakrova uen. Atvakra nepedepisuje dn pevn dan
cvien. K tomu, aby se udlo osvcen, je poteba pouze jasn pochopit, avak na zcela jin rovni ne rozumov. Rozumov chpn me pinst pesvden o tom, co bylo pochopeno, ale intuitivn nazen je zaloeno
na ve. Intelektuln pochopen, ili pesvden, je zaloeno na zdvodovn, logice, sil a sporu. Intuitivn
nazen, ili vra, je zaloena na urit osudov nevyhnutelnosti a klidnm pijmn Toho, co je, bez jakchkoli
pochyb i posuzovn.
V tomto stdiu si Atvakra peje, aby Danaka pijal jeho uen na zklad vry, a proto nepodpr sv
vroky dnmi argumenty. Vra nemus nutn zdrav rozum nahrazovat nebo s nm bt ve sporu. Vit znamen nevyluovat monost existence jinch rovn skutenosti, kter pesahuj ist smyslov vnmn. Vra je
sla, kter je schopna vyvolat spontnn vnmn pravdy. Vra intuitivn rozpozn hlas pravdy a oteve srdce
k nazen Pravdy.
Atvakrovo troufal tvrzen, e osvcen nastane prv v tom okamiku, zejm znamen v onom
ptomnm okamiku, jen je okamikem vnm, z nho je naprosto vylouena mysl s jejm konceptualizovnm (vytvenm pojm a pedstav). Atvakra v, e jeho k na tomto stupni mluv jako individualita z rovn
tla a mysli, a proto mu k: . . . prv v tom okamiku bude asten, v mru a osvobozen od omezen, nebo
prv to k hled. Atvakra tm mn to, e jakmile zmiz ztotoovn s tlem, zmiz i oddlen j (ego) a je
dosaeno stavu, v nm nen j, jako protiklad k tob. Je to stav, v nm nen strach ani rozpor, jinmi slovy
je to stav tst, klidu a osvobozen z omezenosti. Na konci vodn lekce, kter zahrnuje prvnch dvacet ver, je
kova osobnost siln otesena a vyvedena z uspokojen sebou samou. k zskv pmou subjektivn zkuenost jednoty a neme jinak, ne vyjdit to psn o sv duchovn odpoutanosti.
Atvakra pokrauje:
Nepat k brhmansk ani jin kast, nepodlh dnmu ze ty ivotnch

stdi. Nejsi pedmtem smysl. Nepipoutn a bez tvaru jsi nezastnnm
svdkem celho svta. Poznej to a bu asten. (5)
tyi kasty ve star Indii tvoili podle tradice brhmani (uenci, knzi), ktriov (vlenci), vaiiov (obchodnci a emeslnci) a drov (ti, kdo vykonvali podadn prce). tyi ivotn stdia zastupovali brahmaarn (student ijc v celibtu), grihatha (hospod peujc o rodinu), vanapratha (ten, kdo odeel z aktivnho
ivota) a sanjsin (ten, kdo se vzdal ivota). Atvakra k Danakovi, e jako osobnost me vykonvat roli
hospode a pslunka kasty vlenk, ale ve skutenosti nepat do dn kasty ani dnho ivotnho stdia.
d ho, aby nevidl sebe jako jedince, ale jako nezvislho, beztvarho svdka, nezastnnho pozorovatele
celho svta. Jako takovho ho neme zashnout dn netstn. V tto naprost svobod nen dvod bt neastn, proto Atvakra vyzv: Bu asten. Jinmi slovy, nazen sv skuten pirozenosti znamen svobodu, osvcen, nezkalen tst.
Co je sprvn a co patn, tst a utrpen, nle mysli, nikoli Tob,

Veprostupujc. Nejsi konatel ani zakusitel, Ty, jen jsi stle a navdy
osvobozen od vech pipoutanost. (6)
Otzka omezen nevznik, pokud se nikdy dnou udlost i dnm skutkem nezabvte jinak ne
jako pouh nezastnn pozorovatel, svdek. Atvakra tedy k, e dobro a zlo i tst a netst jsou dvojice
vzjemnch protiklad, bez kterch se ivot ve svt neobejde. Mysl vak nepijm polaritu, vzjemnou zvislost
protiklad, jakmi jsou krsa a oklivost, dobro a zlo atd., a tm vytv dualismus a spor mezi protiklady.
V kadm z tchto dvaceti vodnch ver Atvakra pedkld zkladn pravdu. V pozdjm rozhovoru rozebr tyto pravdy do vtch podrobnost, ale v tto chvli je pouze pedkld, aby z reakc ka vyvodil,
jak postupovat v jeho dalm veden. V tto fzi se pokou urit kvalitu a hloubku kovy vnmavosti. Cel rozhovor je krsnm pkladem boskho vztahu, fungujcho na nejvy rovni.
Celistv mysl, je je univerzlnm Vdomm, se rozdl i roztp, jakmile se univerzln Vdom ztoton s psychosomatickm apartem jakoto j, kter stoj proti tm druhm. Lidsk mysl, je je oddlenou
mysl, peml v pojmech dualismu a zapomn na to, e zkladn dualita pozorovatele a pozorovanho m
polrn charakter. J, jakoto pozorovatel, neme existovat bez toho druhho, jakoto pozorovanho pedmtu. Kad vnmajc bytost, kad lidsk bytost, se stv pozorovanm objektem, jakmile tu je nkdo jin jako
pozorovatel. Jinmi slovy, kad lidsk bytost je zrove pozorovatelem i pozorovanm objektem, podle toho,
jakou v danm okamiku hraje roli. Pozorovatel i to, co je pozorovno, oba jsou pouh objekty v celku projevenho svta. Tuto pravdu lze pochopit jen tehdy, je-li tu odpoutn od soustavy tla a mysli a pozorovatel i pozorovan objekt jsou vidny jako objekty svta jev, i kdy objekt pozorovatele pebr subjektivitu noumena. Je-li
tu odpoutn, vrac se oddlen mysl do pvodnho stavu celistvosti, k postoji svdka neboli nezastnnho
pozorovatele.
Atvakra tedy k, e tst i netst jsou stavy mysli (oddlen mysli). To, co skuten jsi, tedy Vdom
fungujc jako subjektivn svdek vlastnho objektivnho projeven, neboli svta jev, nen tmito stavy ovlivnno
ani nen zataeno do udlost, do reakc na udlosti, i do jejich posuzovn. A prv proto Atvakra hned na
zatku k: Oprost-li se od tla. . .
Lidsk mysl je navykl uvat linern mylen a vdomou pozornost, piem zcela opomj to nevdom. A pece to nevdom je schopno vyho poznn, ne jakho lze doshnout logikou. Je schopno nahldnout zkladn principy, rytmy a pulsy vesmru v jednotn celistvosti, kterou lze popsat jako multidimenzionln s drahokam, v n kad obsahuje odrazy druhch ad infinitum. Lidsk mysl usiluje o to, co povauje
v danm okamiku za pijateln, a sna se vylouit to, co povauje za nepijateln. Tm vak usiluje o nemon, nebo protiklady nemohou existovat jeden bez druhho, jsou v polrnm vztahu, kter v n oznaovali jako
vzjemn vznikn. Byt me vychzet pouze z nebyt, svtlo ze tmy, zvuk z ticha, a proto protiklady, i kdy
jsou samozejm odlin, jsou zrove neoddliteln, stejn jako ply magnetu. Tento polrn vztah je explicitn
dualitou, v n je skryta implicitn jednota, nikoli vak dualismus. Tato implicitn jednota me bt zakouena
pouze tehdy, kdy prostednictvm pochopen a realizace pravdy ustane ztotoovn se s psychosomatickm
apartem jako oddlenou individuln entitou.
Atvakra pokrauje:
Jsi jedin pozorovatel, a jako takov jsi skuten navdy svobodn. Tvm
jedinm omezenm je, e na druh nahl jako pozorovatel. (7)
Jedin pozorovatel je samozejm Vdom, univerzln Vdom, v nm se jako pole vln na moi zjevuje
celek projevenho svta. Univerzln Vdom neboli subjektivn noumenon (byt o sob), je jakoto ir subjektivita jedinm pozorovatelem a vechno ostatn v projevenm svt jsou objekty. Kad lidsk bytost vak v ivot
pro sv ztotoovn s tlem zapomn, e stejn jako jin objekty, kter pozoruje, je sama t objektem. lovk
pebr subjektivitu absolutnho noumena a povauje se za pozorovatele jinch pozorovanch objekt. Pisvojenm si subjektivity jedinho absolutnho subjektu se lidsk bytost dopout prvotnho hchu a tm upad do
omezen. Jinak eeno, univerzln Vdom, kter se ztotonnm s oddlenou entitou omezuje na osobn i individuln vdom, povauje osobnost, ili omezen ego, za subjektivnho pozorovatele. Jakmile je tato chybn
totonost pochopena a je nastolena skuten totonost jedinho subjektu, nezastnnho pozorovatele i svdka, omezen zmiz a je tu osvcen. Zkrtka a dobe, j jako protiklad k tomu druhmu zmiz a na jeho mst
zaz J jako jedin, beztvar a vn subjektivn pozorovatel.
Atvakra pokrauje:
Byl jsi utknut ernm smrtcm hadem egoismu, a proto se povauje za

konatele. Pijmi nektar vry, e nejsi konatel, a bu asten. (8)
V tomto veri se Atvakra dostv k jdru vci. Co le u koen pedstav o omezen a utrpen? Je to pocit
konatelstv, pedstava vlastn vle. Cel mechanismus ivota jedince je zaloen na pedstav, e kdykoli lovk
njakm zpsobem jedn (a u jedn jakkoli), je to proto, e takto jednat chtl. Za kadm inem lovka se
skrv chtn i vle, a lovk je tud za sv iny odpovdn. Skutenost je vak takov, e obvykle nejde o in,
tedy akci, ale sp reakci, odezvu na vnj podnty. Pestoe tu njak zamylen nad vcmi me bt, je zejm, e jen velmi mlo in je vsledek vle i chtn. Vtina lid je zvykl prot vtinu ivota jako srii reflex
zaloench na instinktech, nvycch i na propagand. Oblast zmrnho, uvenho jednn je v relnm ivot
mimodn omezen. A pece tm kad lovk pevn v, e je konatel. Z tohoto dvodu Atvakra pipodobuje pedstavu o vli jedince k utknut smrtcm hadem ega. Pocit konatelstv a pedstava vle je tak nanejv
instinkt i demonstrace ega, pedstavy o j. Dokud tento nvyk petrvv, dokud je tu ztotoovn s objektem jako oddlenou entitou j, do t doby trv i omezen. Jedinm zpsobem, jak se lovk me osvobodit od
pedstavy konatelstv, je vzdt se totonosti s individulnm objektem, s j. Takov zeknut se chybn totonosti
me pijt pouze prostednictvm jasnho a hlubokho pochopen - vry - e vle i pocit konatelstv je pouh domnnka, nebo ve skutenosti neexistuje entita, kter by konala. Lidsk bytosti si mon mysl, e ij sv ivoty,
ale ve skutenosti jsou jejich ivoty ity jako soust celkov innosti celho projevenho svta. Vechny udlosti
dohromady utvej innost tohoto projeven podle neprosnho etzce pin a nsledk a je nepedstaviteln,
e by tu mohl bt prostor pro individuln vli; ovem a na to, e vle je t soust innosti celku.
Proto jedinm lkem na utknut hadem konatelstv je podle Atvakry vra. Vra v to, e lidsk bytost
existuje ne jako individuln soustava tla a mysli, kter je pouhm objektem svta jev, ale jako Noumenon (Byt
o sob); tedy ne jako individuln objekt, ale jako jedin Subjekt. Tato vra vyvol spontnn a nhl pochopen,
e J jsem jedin subjekt a cel projeven svt je m objektivn vyjden. J jsem univerzln Vdom, z nho spontnn vzniklo cel projeven.
Atvakra pokrauje:
Ohnm pesvden, e J jsem Jedin ir Vdom, nechej shoet les

nevdomosti, odlo smutek a bu asten. (9)
Jsi Nejvy Blaenost, Vdom, v nm se tento projeven svt zjevuje
podobn jako ve smyce provazu obraz hada. ij astn. (10)
V tchto dvou verch mudrc vtpuje kovi zkladn pravdu, e ve, co existuje, je Vdom, a e tu nen
nikdo, kdo by se ml nm stt. Neexistuje omezen, tud ani osvobozen. Neexistuje oddlen entita, objekt,
kter by byl tm i onm, przdnm i neprzdnm, nebo neexistuje nic, co by mlo njakou kvalitu. Kdy
Atvakra k, e Ty jsi i J jsem jedin ir Vdom, zdrazuje neptomnost existence jakhokoli objektu,
za nj by se k z nevdomosti mohl povaovat. Jeho zmrem je obrtit mysl ke zdroji, k Vdom, proto uvd
pmr s kusem provazu, kter se v eru me promnit v iluzi hada. Vechna podobenstv, napklad o hln
a ndob, zlat a zlatch ozdobch, maj zkladn nedostatek, e se sna popsat przdnotu pomoc objektivnch
pedstav a pojm. Avak cl je zejm: zastavit mysl v jejm objektivizovn (vytven pedstav) a nasmrovat ji
ke skutenmu stedu.
Guru se pokou probudit v kovi pesvden, e jedin, co k ve skutenosti je, je subjektivn, beztvar Vdom. V, e je teba odstranit chybn ztotoovn. Jedin vc, brnc kovi v pochopen jeho prav
identity, je pseudosubjekt vztahujc se k pseudoobjektm. Atvakra proto opakuje, e ve, co existuje, je Vdom, ve kterm se spontnn zjevuje tento svt. Svt je pouh zdn, iluze, stejn jako je iluz had, za nho byla
chybn pokldna smyka provazu. Jakmile je odstranna chybn totonost, pak ji kovi nic nebrn, aby byl
svou pravou identitou, a co je dleit, aby il svj ivot z pohledu tto prav identity v klidnm ztotonn se
s nebytm. Je-li chybn ztotoovn jasn prohldnuto, pichz pesvden o prav totonosti a to vede k ivotu, v nm nen osobn vle. Pak pijde pln uvdomn si toho, e lidsk bytost je ita jako soust celkov
innosti projeven. A to m na mysli Atvakra, kdy k: bu asten i ij astn, nebo pak nen osobn
vle a pocit konatelstv, ani pocity viny nebo nesvobody. t astn znamen t pirozen, spontnn, reagovat
na vnj situace bez pedem pijatch nzor, tj. bez zasahovn mysli. Takov reagovn zahrnuje fyzickou
aktivitu, ale bez pocitu konatelstv a iluze vlastn vle, nebo fyzick aktivita nevyaduje zapojen mysli. Takov
reakce bude spontnn, bez zsah vle i chtn, a povede tud k probuzen, k osvcen. Nen-li tu zapletenost
zpsoben chtnm, pak ve, co se stane, je soust noumenln innosti, jej esenc je pouh nezastnn pozorovn udlost, bez posuzovn. Posuzovn pedpokld dualitu, zatmco pozorovn je za dualitou, neboli
mimo vekerou dualitu.
Atvakra pokrauje:
Kdo se za svobodnho povauje, je vskutku svobodn, zatmco kdo se povauje

za omezenho, zstv omezen. Pravdiv je ren: Co si o sob mysl, to jsi.(11)
tman je jedin nezastnn svdek, je to veprostupujc, dokonal
a svobodn Vdom. V mru se sebou samm, bez konn, pipoutanosti a tueb.
Jen dky iluzi se jev jako samsra. (12)
V tchto dvou verch dl Atvakra shrnut a obrac kovu pozornost k zkladn pravd, e ve, co
existuje, je Vdom, univerzln Vdom, v nm se zjevuje cel svt. Toto Vdom se vak jakoto osobn vdom
ztotouje s individulnmi objekty svta jev, a tm upad do konceptulnho omezen. tman i Vdom jako
jedin skutenost je nutn veprostupujc, a tud neme bt osobn, individuln entitou. V dualit projevenho svta vak oddlen mysl vytvo iluzi j a druz, a souasn s tm i pedstavu i koncept omezenosti.
Osvobozen tedy znamen osvobozen od pedstavy omezenosti, osvobozen od innosti oddlen mysli, osvobozen od konceptualizace. Jakmile oddlen mysl zastav konceptualizovn, omezen zmiz, nebo v neptomnosti mentln innosti je oddlen mysli znovu vrcena jej celistvost a svatost. (Poznmka pekladatele: vrazy
pro celistvost a svatost jsou si v anglitin velmi podobn - wholeness a holiness.)
Atvakra chce, aby k jasn pochopil, e cel projeven se vemi objekty, je maj sv jmno a specifick
znaky, existuje pouze v mysli. V hlubokm spnku, kdy mysl ustane ve vytven pojm, dn objekty neexistuj.
Objekty svta jev, vetn oblohy, slunce a msce, pedstav o tom, co je nahoe, dole i kdekoli jinde, neexistuj
jinak ne jako koncepty v mysli, jako iluzorn jevy ve Vdom, kter jsou Vdomm pozorovan a rozpoznvan.
Stle znovu se Atvakra sna v tchto prvnch dvaceti verch vyjdit slovy to, co se slovy vyjdit
ned. Dl to jen proto, e douf, e by jen jedno slvko i vta mohly pomoci odhalit pravdu a odstranit zmatek,
kter zakrv kovu pravou podstatu. Opakovan ka ujiuje o tom, e ve, co existuje, je Vdom, a e tedy
k stejn jako guru nejsou nic jinho ne Vdom. Dle e vechny objekty svta jev, vetn ka i gurua, nejsou nic jinho ne subjektivn noumenon v jeho objektivnm projeven ve svt jev. Tuto pravdu vak nesta
pochopit intelektuln, nebo za intelektulnm pochopenm se skrv hlavn vink, a to chpajc jedinec. Dve
ne me bt intelektuln chpn transformovno do intuitivnho pochopen, je nutno rozbt vnj skopku
tohoto jedince. A to lze pouze tak, e se skrze subjektivn zitek neptomnosti oddlen individuln entity
zbavme ztotoovn s pseudosubjektivitou.
Pot, co guru zcela jednoznan nastolil Pravdu, nabd svho ka v nsledujcch verch k tomu, aby
el hloubji, tedy za rove rozumu, a spoinul v Pravd:
Zbav se iluze, e jsi individuln j s jeho vnitnmi a vnjmi

podobami, a medituj na tman, nemnn a neduln Vdom. (13)
Mil synu, dlouho jsi byl spoutn ztotoovnm se s tlem.
Meem Poznn petni tato pouta a bu asten. (14)
Jsi prost pipoutanosti a konn, jsi sebezc a bez poskvrny. Tvm jedinm
omezenm je to, e medituje. (15)
Zde se jedn o velmi dleit vere, a to hned z nkolika dvod. Guru tu potvrzuje skutenost, e jedin, co me dlat, je poukazovat k Pravd. Neme kovi pedat osvcen jako dar na podnose. Dokud trv
ztotoovn se se soustavou tla a mysli jako oddlenou individuln entitou, zstv ztotonn pseudosubjekt
v omezenosti. Guru neme dlat nic jinho ne sdlovat Pravdu tak jasn, jak je to jen mon, a jako v zrcadle
odret vai skutenou podstatu, jak kal Nisargadatta Mahrd. Guru pouze ek, a k Pravdu pijme
a vsteb. Problm je o to sloitj, e jen vzcn to k me udlat pozitivnm zpsobem. A prv to Atvakra naznauje Danakovi, kdy k, e samo provdn meditace je omezenm!
Zbavit se falenho ztotoovn pedpokld vzdt se projevenho objektu, v nm je subjekt soustedn. Na jakmkoli pozitivnm jednn se vak astn prv ono projeven centrum, ego, kter m bt odloeno.
To, co je nezbytn, je prv ne-konn, kter penechv veden pravmu noumenlnmu centru a kter je osvobozeno od zasahovn oddlen mysli a jejho vtvoru, ega. Toto ne-konn pijde pouze spontnn jako vsledek
velmi hlubokho a intenzivnho pochopen, kter nen rueno dnou mentln innost. Takovou transformaci,
takov odtotonn, nelze vyvolat. Me se pouze pihodit. Je to proto, e transformace pedpokld naprostou
neptomnost iluzornho konatele. Konatel je pekkou, omezenm, kter je nutno rozetnout meem Poznn.
A jedinec (oddlen mysl, ego) je neptomen, jen je-li tu hlubok, intuitivn pochopen. Tato udlost vak nen
v rukou osoby gurua ani osoby ka. Me k n dojt v rmci innosti celku v phodn as a na phodnm mst, pokud dostaten uzrl bosk vztah mezi guruem jako Vdomm a kem jako Vdomm, pokud se guru
a k setkaj tv v tv jako dv zrcadla, navzjem se odrejc.
Atvakra tud d svho ka, aby se zbavil iluze, e je oddlenm j a meditoval o tom, e je tman, nemnn a neduln Vdom. S vrazem meditovat, uitm ve verch (13) a (15), jsou spojeny zdnliv
protikladn instrukce. Ve skutenosti je tu jemn rozdl, kter pro ka znamen bu spch, nebo nespch.
Slovo meditovat ve veri (13) oznauje ne-konn, kter me vyvolat probuzen k osvcen. Atvakra nabd ka, aby pochopil svoji totonost s nedulnm Vdomm a setrvval v tomto pochopen bez ptomnosti oddlen mysli. Pak tu je pouze pochopen totonosti s nedulnm Vdomm a nikoli ego, tedy ten,
kdo medituje. A kdy Atvakra ve veri (15) k, e prv provdn meditace je omezenm, z nho hledme
vysvobozen, je zejm, e tady meditac rozum zmrn konn ega, tedy ptomnost toho, kdo medituje, kdo
provd meditaci se zmrem nco pochopit. A a se ego sna o cokoli, vytv jen dal pouta, dal omezen.
Je to prost. Zkladn pravda je takov, e pravou pirozenost vech vnmajcch bytost je ir Vdom, je
stoj za vemi jevy projevenho svta. Jakmile to pijmeme (a pijmout to nakonec musme), pak chce-li nkdo
dlat nco proto, aby se stal osvcenm, ve skutenosti se obrac k Pravd zdy. Jakkoli pozitivn konn za
elem osvcen pedpokld existenci individuln entity, zatmco osvcen je stav, v nm oddlen jedinec
10
bt neme. Proto k, e omezenm, z nho hledme vysvobozen, je i provdn meditace. Pouze nezmrn, neelov jednn me vst k probuzen do skutenosti. Jakkoli mysln in, cvien i metoda je nutn
nepekonatelnou pekkou.
Atvakra pokrauje, aby svmu ku dodal odvahu k probuzen:
Jsi to ty, kdo prostupuje tmto vesmrem a v nm tento vesmr existuje. Ve sv

podstat jsi ir Vdom. Nemysli na malichernosti. (16)
Jestlie jsi celm projevenm, pro se ztotoovat s nepatrn malou, bezcennou soust, jakou je jedinec,
pro se zabvat malichernostmi? V tomto veri mudrc t objasuje, e neexistuj fenomny (jevy) bez noumena
(byt o sob), ani noumenon bez fenomn, nebo bez subjektu nemohou existovat objekty a bez objekt otzka
subjektu nevyvstane. k svmu kovi, aby nedlal dn zsadn rozdl mezi Absolutnem a projevenm svtem: Jsi to ty, kdo prostupuje tmto vesmrem a v nm tento vesmr existuje. Ke konci sv vodn lekce Atvakra zhuuje sv instrukce, aby jako py zashly duchovn srdce ka. k vlastn to, e v jedinm lze vidt ve,
neboli e fenomn a noumenon jsou jedno a tot, akoli pojmov mohou bt rozliovny jako jev a jeho zdroj.
Spovej ve Vdom, kterm jsi ty sm, kter je nemnn, nim nepodmnn,

beztvar, tich, klidn a nezmrn inteligentn. (17)
Atvakra dokonuje sv instrukce temi zvrenmi veri:
Vz, e co m tvar, je neskuten, a skuten je jen to, co je bez formy.

Pochop-li to, nen monost dalho zrozen. (18)
V zvru uvd Atvakra jeden aspekt Pravdy za druhm, a to rznmi slovy a z rznch hl pohledu,
nebo k jet mus ukzat rove svho vlastnho pochopen a schopnost.
Zdrazuje tu dleitou skutenost, e cokoli m formu, mus bt nutn jevem, zdnm, a tud tak
pedmtem zmny a konenho rozputn. To znamen, e co je skuten, je bezforemn, nedotknuteln, nepodlhajc zmn ani smrti. Atvakra k, e to, co skuten jsme, je bezforemn, nemnn noumenon, je je
mimo as a prostor. To, m se jako oddlen objekty zdme bt, jsou doasn, konen a smyslov vnmateln
fenomny.
Atvakra dle k, e vechny jevy ve sv podstat nemaj existenci, co znamen, e jevy podlhaj
zmn a zniku. To, co jsi, je nemnn noumenon. Jakmile to bezvhradn pijme, otzka znovuzrozen se stv
irelevantn.
Pokud se vak neme zbavit ztotonn s oddlenm individulnm objektem svta jev a stle se za
tento objekt povauje, pak coby objekt bude podlhat potenm i bolestem v tomto i dalch ivotech, dokud
se v duchovn evoluci neprobud do prav skutenosti.
Je tu jet dal vc, kterou mudrc v tchto slovech naznauje. Forma je jev, zdn, jeho ptomnost podlh zmn a zniku. Zdroj tohoto jevu mus bt nutn bezforemn, piem ptomnost jevu vyrst z neptomnosti zdroje. Ptomnost i neptomnost jsou vak oboj jen koncepty, kter zvis na domnl entit, kter tyto
pojmy vytv. V hlubokm spnku nen ptomnost ani neptomnost, nebo zde nen entita, kter by njak
objekty vytvela. Aby bylo mon dojt ke zdroji (i toto je vak koncept!), je nutn, aby domnl entita ustoupila.
Tento aspekt osvtluje mudrc v nsledujcm veri:
Tak jako zrcadlo existuje uvnit i vn obrazu zrcadlem odrenho, tak tak
nejvy J existuje uvnit i vn fyzickho tla. (19)
V tomto dleitm veri Atavakra poukazuje na to, e noumenln (sami o sob) nejsme vc ani objektem, nm, co by bylo mono oznait osobnm zjmenem, ale spe procesem i pozadm, podobnm pltnu, na
kter se promt film. Bez pozad dn jev neme existovat a v ppad projevenho svta toto pozad, neboli
Vdom, projeven svt samo vytv a je za nj odpovdn. Dleit je, e dokud tu nen naprost stup do
neosobnosti, pak pemlen o tom, kdo (nebo co) jsem j, znamen jen velmi chab a povrchn pesun z fenomenality do noumenality. Ten neme stait ke znien pipoutanosti vyvolan pedstavou totonosti a vedouc
11
k domnlmu omezen. Pouze pm stup do neosobnosti me pivodit nhlou transformaci (metanoesis), kter znamen okamit a bezprostedn pesvden, e ztotoovn se s oddlenou entitou ve skutenosti nikdy
neexistovalo, e to byla jen iluze.
Zejm z tohoto dvodu pipodobuje Atvakra Vdom k zrcadlu, kter ve odr a nic si neponechv.
Vdom je pozad, na nm se zjevujeme jako objekty svta jev, nen to objekt. Tak jako je odraz v zrcadle pouhm zdnm bez vlastn existence a zrcadlo je to jedin, co existenci m, co ale nen odrazem nijak ovlivovno,
tak tak psychosomatick apart, jen je jevem, zdnm ve Vdom, nem nezvislou existenci a Vdom, v nm
se zjevuje, nen ovlivovno zjevenm objekt uvnit sebe sama.
V tomto veri Atvakra vyzdvihl transcendentn (pekraujc) aspekt neprojevenho absolutna vzhledem k obrazu ili zdn jev projevenho svta. V nsledujcm a poslednm veri zdrazuje imanentn (uvnit
skryt) aspekt noumena vzhledem k fenomnm.
Tak jako se veprostupujc prostor nachz uvnit i vn ndoby, tak je vn

a veprostupujc Vdom imanentn ve vech bytostech a objektech. (20)
Me se zdt, e hranice ndoby uruj a omezuj prostor uvnit ndoby, ale prostor ve skutenosti neme bt tvoen ndobou, kter sama v prostoru existuje. Obdobn, akoli se univerzln Vdom zd bt podmnno individulnm psychosomatickm apartem, je kad objekt svta jev pouhm jevem, zdnm ve Vdom.
Ve, co existuje, je Vdom, imanentn ve vech fenomnech, nebo dn fenomn tu neme bt bez Vdom.
V tomto zvrenm veri Atvakra vyzdvihuje dleitost zkladu - pozad a imanence - oproti osobnmu prvku, take konen pozornost nen zamena ani tak na pravou podstatu jedince, jako sp na stup do neosobnosti. Msto toho, aby Atvakra ekl, e na skutenou podstatou je Vdom, k, e vechno, co je, a to uvnit
i vn jev, je Vdom.
12
Druh kapitola
A
oto zvan prohlen o duchovn skutenosti, o Pravd, kter v prvnch dvaceti verch Atvakra vyslovil, ani by se pokusil o sebemen obhajobu i dkaz toho, co ekl, by mohlo na intelektuln rovni
vyvolat rozlin reakce:
l) pm odpor nebo konfrontaci,
2) pochybovanost, zaloenou na pocitu: no, kdy k. . .,
3) pouh serviln podzen ze strany ka,
4) pijet porky na zklad uvaovn: zd se to bt v podku, nenalzm v tom chybu.
Mohla by tu vak bt i reakce zcela odlin dimenze, na zcela odlin rovni, pm zsah do srdce,
nco, co jde a do morku kost a emu se nelze ubrnit. Atvakra musel doufat prv v takovou reakci
a jako guru musel poctit hlubok uspokojen, kdy Danaka spontnn a impulzivn zvolal:
Jsem neposkvrnn, klidn, ir Vdom, zcela odlouen od svta jev. Jak

dlouho jsem byl zbyten zapleten v iluzi! (21)
Prohlen gurua tedy u ka, dostaten zralho a pipravenho na onu posledn jiskru poznn, vystilo
v extatickou radost. Zdi vnitnho vzen, kter ho omezovaly po mnoho ivot, jsou nhle zboeny a je tu asn
pocit naprost svobody. Aby slova gurua mohla mt tak siln inek, mus k naslouchat s ostraitost v mysli
a s receptivitou (schopnost pijmat), kter nen blokovna konceptualizovnm oddlen mysli. k mus mt
t odvahu nechat srdce zvtzit nad hlavou, nedovolit, aby logika a zdvodovn zabrnilo spontnnmu nstupu pirozen vnitn intuice. Zral a pipraven k je schopen pijmout poznn gurua snadno a bez sil,
take to me pekvapit druh i jeho samotnho. Kdykoli byl Nisargadatta Mahrd podn o poehnn i
milost, vdy kal: Moje poehnn je k dispozici neustle, ale jste vy pipraven je pijmout?
Danaka pokrauje:
Tak jako Sm osvtluji toto tlo, zjevuji i cel tento svt. Cel vesmr je Mj,
nebo nic nen mho. (22)
Vech tyiadvacet ver, ktermi Danaka reaguje na Atvakrovu vodn e, zcela jasn ukazuje, jak
hloubky doshlo jeho okamit pochopen. To, co Atvakra sliboval ohledn nhlho osvcen v ppad, kdy odpadne ztotonn s tlem, se u Danaky stalo skutenost. Odloen osobnho ztotoovn se s oddlenou entitou
mlo za nsledek stup do neosobnosti, co znamen ztotonn s noumenalitou. Jinmi slovy, Danaka pochopil, e tu nen j, kter by nco vlastnilo, nebo neexistuje jedinec oddlen od celku projevenho svta. Jedinec
je ve skutenosti soust projevenho svta. V hlubokm spnku nen ani uvdomn si projevenho svta, ani
uvdomn si j. Projeven svt a v nm i jedinec vznikaj a zanikaj souasn.
Danaka tak v okamiku pochopil svoji noumenalitu, ovem z hlediska svta jev, nebo jinak by tu
nebylo uvdomn si J. Noumenalita neme J poznat, protoe v noumenalit neexistuje dualita poznvajcho a poznvanho. Z hlediska svta jev se tedy vechny objekty, vechna tlesa tvoc svt, mohou jevit jako
existujc, pouze pokud na n dopad M svtlo. Cel vesmr pat Mn. Danaka vak tak k, e J me
zit, pouze kdy se ho dotk M svtlo: Cel vesmr je Mj, nebo nic nen mho. Bez noumena nen fenomn, nebo prv svtlo noumena ve ozauje. A bez fenomn zase neme bt noumenon poznno. Danaka
zakusil, e noumenon a fenomny jsou jedno. Danakovo j zakusilo J a on byl osvobozen! Univerzln
Vdom, kter se ztotoovalo s jedincem Danakou, odloilo svoje ztotonn a v tom okamiku znovuobjevilo
svoji univerzlnost!
13
Danaka pokrauje:
Vzdal jsem se tla i projevenho svta a jako zzrakem je tu nazen nejvyho

J. (23)
Danaka v okamiku pochopil, e nejde o to, nco zskat - osvobozen i osvcen, ale vzdt se - ztotonn
s oddlenou entitou. Tuto mylenku rozvj v nsledujcch verch:
Tak jako se vlny, umc a pnc, neli od vody, tak se tak svt jev, zjevujc
se ve Vdom, neli od Vdom. (24)
Tak jako pi podrobnm zkoumn zjistme, e kus ltky nen nic jinho ne
vlkna, podobn pi sprvnm nazen shledme, e projeven svta jev nen
nic jinho ne Vdom. (25)
Tak jako je cukr z cukrov ttiny zcela prostoupen vou, z n je vyrbn, tak je
svt jev, ve Mn vytvoen, zcela prostoupen Mnou. (26)
V tchto verch Danaka vyjaduje subjektivn zkuenost J - jednotu noumena a fenomn, imanenci
noumena ve vech projevench objektech, a tud i nemonost existence nezvisl a samostatn lidsk bytosti.
Noumenon a projeven svt se vm, co v nm je, jsou jedno.
V dsledku neznalosti tmanu se svt jev jev jako skuten a tato iluze zmiz
a s pochopenm prav podstaty jedince. Podobn meme zamnit kus provazu
za hada, piem iluze hada zmiz, poznme-li, e jde o provaz. (27)
Moj skutenou podstatou je svtlo. Opravdu. Jsem Svtlo, nic jinho.
Je to J, kter z, kdy se zjevuje vesmr. (28)
Danakovo pochopen vlastnho byt jako Svtla muselo Atvakru potit, nebo zen noumena i pozorovn fenomn probh souasn, a prv to Danaka intuitivn pochopil. Danaka k: Je to J, kter z,
kdy se zjevuje vesmr, nebo jak kaj taoist: Jsem svtlo, kter dopad na deset tisc smtek prachu (projeven
fenomny), take kad pak me zit. V temnot hlubokho spnku nejsou jevy vidt, protoe J jakoto
Vdom nezm, jsem jako Svtlo, kter nen vidt. A kdy se jedinec z hlubokho spnku probud, jeho svtlo
dopadne na fenomny a ty se znovu objev. Objekty svta jev nejsou nim jinm ne Mm zenm. Beze
Mne (bez J) se objekty nemohou zjevit a bez objekt nelze J poznat. Fenomny jsou objektivnm vyjdenm subjektivnho J. Tat mylenka je rozvinuta v nsledujcch verch:
Svt jev, zjevujc se ve Mn, se v dsledku nevdomosti zd skutenost,

stejn jako se perle zd bt stbrem, provaz hadem a zrcadlen slunench
paprsk u faty morgny vodou. (29)
Tak jako se ndoba rozpadne v hlnu, vlna rozplyne ve vod i ozdoba petav
ve zlato, tak se svt jev, kter ve Mn vznik, zase ve Mn rozplyne. (30)
Hlavnm smyslem tchto ver je to, e, voda, had ani stbro v dnm asovm okamiku neexistovaly. Neexistovaly nejen pot, co byla iluze rozptlena poznnm pravdy, ale neexistovaly ani ve chvli, kdy tu tato
iluze byla. Jedin, co existovalo, byly slunen paprsky, provaz a perle. Vdy tu byla pouze jedin skutenost, a to
14
ped iluz, bhem n i po n. Jedin, co se udlo, bylo odhalen skutenosti pot, co zmizela pina iluze nevdomost.
Kad vc i objekt v projevenm vesmru je vtvorem Vdom, a to jak bhem iluze, kdy se projeven svt jev
jako skuten, tak i po realizaci Pravdy jako v ppad Danaky. Nejsme nic jinho ne Vdom a nikdy jsme
nim jinm nebyli. Pro snadnj pochopen Pravdy to meme formulovat tak, e nikdy, v dnm asovm
okamiku, neexistovalo dn my; jedin, co je a vdy i bylo, je Vdom. My se vdom i nevdom povaujeme za vnmajc bytosti oddlen od projeven: my jsme subjektem a zbytek projevenho svta je objektem.
Skutenost vak je, e my jako projeven fenomny jsme pouze soust jedinho projevenho vesmru. To, e
o sob uvaujeme jako o oddlench entitch, je zpsobeno tm, e svt jev ili svt zdn je nmi, vnmajcmi
bytostmi, poznvn, a to dky poznvac schopnosti, vnmn. Toto vnmn (i schopnost vnmat) jako aspekt
Vdom o sob je projevem celistv mysli. Z tohoto dvodu se nememe zbavit nejhlubho pocitu, e J jsem
jin ne projeven svt. Co sice tak je, avak iluze neboli maja zpsobuje, e msto abychom o sob uvaovali
z hlediska celku jako o vnmn, je nm umouje poznvat projeven svt zjeven ve Vdom (a to vetn vnmajcch bytost), povaujeme se za oddlen individuln entity. V tom je nae utrpen a omezen. Jakmile pijde
pochopen (probuzen do skutenosti), e nejsme oddlen entity, ale samo Vdom (se schopnost vnmat jako
prostedkem k poznvn projevenho svta), pak iluze oddlenosti - pina naeho utrpen a omezen zmiz
a je tu nazen toho, e neprojeven jsme noumenon, zatmco projeven jsme zdnm, jevem, ne vce oddleni ne
substance od formy (zlato od zlat ozdoby). Projeven vznik z neprojevenho a v pravou chvli se do nho zase
zptky vrac. O lidskch bytostech jako jedincch nem opravdu smysl uvaovat jinak ne jako o iluzornch postavch snovho dramatu zvanho ivot.
Danaka dle vyjaduje svoji radost ze Seberealizace:
, jak jsem obdivuhodn! Klanm se Sm Sob. I kdyby cel svt, od stvoitele

Brahmy po nejmen stblo trvy ml bt znien, pro Mne nen zniku, jsem
stle zde. (31)
, jak jsem obdivuhodn! Klanm se Sm Sob. Akoli v tle, jsem jedin,
kdo nikam neodchz a odnikud nepichz, ale prostupuje cel svt a setrvv
navdy. (32)
, jak jsem obdivuhodn! Klanm se Sm Sob. Nen schopnjho, kdo by nesl
bm celho svta, ani by se to dotklo jeho tla. (33)
, jak jsem obdivuhodn! Klanm se Sm Sob. Nemm nic a mm ve, co lze
vyjdit mylenkou i slovy. (34)
Tyto tyi vere jsou oslavou J, zaloenou na konceptulnm mechanismu projeven svta. Proces zjeven svta jev je docela prost! Jestlie v odpovajcm Vdom v klidu, vznikne pohyb, pak se noumenon, do
t doby nevdom si sebe sama, zane nhle uvdomovat jakoto J Jsem, a zrove s tm dojde k projeven
svta jev. My jsme pouze malmi, nepatrnmi stmi celkovho projeven svta jev a z objektivnho hlediska neexistuje dn rozdl mezi ivmi a neivmi objekty. Domnl rozdl je v subjektivit, nebo vnmn
jakoto aspekt Vdom vyvstv nezvisle na objektivnm projeven, take fenomny samy o sob mohou bt
poznvny. Jinmi slovy, my jsme pouh objekty, jejich prostednictvm, dky schopnosti vnmat, Vdom
poznv objekty. A jsme tak prostedky, skrze kter probh innost svta, akoli si chybn myslme, e ijeme
sv ivoty!
Danaka zde vyjaduje zkladn pochopen, je mu nhle vysvitlo, e toti ve, co je vnmateln smysly,
me bt pouze jevem v mysli (a mysl je obsaena ve Vdom), a nijak jinak tedy neexistuje. Jet dleitj je to,
e sama mysl neme existovat nezvisle, nebo je pouhm symbolem toho, co sami jsme, a neme bt tedy
objektem, kter by bylo mono poznat. Danaka zzran pochopil, e J je vlastn mysl a Vdom, a e projeven svt je pouhm objektivnm vyjdenm subjektivnho neprojevenho J.
Danakovo poznn sah a k pochopen, e To, co jsme je noumenon (byt o sob), je je asem a prostorem neomezen a smysly neuchopiteln, zatmco se jevme jako fenomny (oddlen objekty), kter jsou ome-
15
zen asem a prostorem a vnmateln smysly. Navc Danaka intuitivn pochopil, e fenomny jsou pouh jevy
ve Vdom, tud iluzorn, ale ve skutenosti nejsou nic jinho ne noumenon v projeven, a e tedy jedin zpsob, jak me bt noumenon poznno, je prostednictvm fenomn. U Danaky je nejdleitj to, e v okamiku Seberealizace dolo k nhlmu pesunu subjektivity z fenomnu do noumena, z individuln osobnosti do
neosobnosti, ze ztotonn s domnlm jedincem ke ztotonn s univerzlnm Absolutnem, tedy z fenomnovho j do noumenlnho J. Vsledkem je to, e vechny otzky a problmy, vetn otzky mho utrpen
a omezen, zmiz spolu s fenomnovm j.
Trojice poznn, poznvajc a poznvan ve skutenosti neexistuje. Jsem

neposkvrnn Vdom, v nm se skrze nevdomost tato trojice zjevuje. (35)
V tomto veri Danaka vyjaduje to, e veker relativn poznn je zvisl na oddlen mysli, zatmco
J jakoto celistv mysl univerzlnho Vdom pekrauje oddlenou mysl svta jev. Je si vdom toho, e fenomnov ivot v relativit svta jev neznamen pro obyejnho lovka nic jinho ne objektivizovn, spojit
proces zpedmtovn (peruen pouze hlubokm spnkem). k, e on sm i kad lidsk bytost je ve skutenosti Vdom, v nm se tato objektivizace odehrv. Sm sob pipomn, e prv tato objektivizace je pekkou k nazen toho, co ve skutenosti Jsme. Pokud bychom zastavili mylen, tj. objektivizovn, vytven
objekt v mysli, pak bychom automaticky spoinuli v celistv mysli, kter nen zapletena do relativn duality.
A to je i hlavn smysl toho, co Danaka sleduje v dalch tech verch:
vskutku, koenem utrpen je dvojnost. Nen jinho lku ne pochopit, e

vechny pedmty zkuenosti jsou neskuten a J jsem jedin, ir Vdom. (36)
Jsem ir Vdom, ale nevdomost jsem na sebe uvalil omezen. S tmto
pevnm pesvdenm, ani bych vytvel jakkoli pedstavy, spovm ve
Vdom. (37)
Iluze omezen a osvobozen ji zmizela, nebo ztratila svj zklad, nevdomost.
, svt je ze mne vyzaovn, ale nijak se m nedotk. (38)
Tyto ti vere pedstavuj mimodn vstin shrnut Atvakrova uen, kter k tak dkladn a hluboce vstebal. Danaka rozpoznv dvojnost jako zdroj i koen utrpen. J je univerzln i neosobn Vdom,
celistv mysl. V n projeven fenomny se j nedotkaj. Jakmile se neosobn vdom obrt vn a zane vytvet
objekty, mus ve dvojnosti rozdlit samo sebe na subjekt a objekt. Proces objektivizace tedy znamen roztpen
celistv mysli, J, na subjekt a objekt. Celistvost ir subjektivity pozbv sv rovnovhy a prostednictvm
dvojnosti subjektu a objektu se dl na protikladn prvky pozitivnho a negativnho, lsky a hnvu, radosti a bolesti atd. Jevov, fenomnov subjekt i jeho objekt jsou oba pouh objekty svta jev, ale tento subjekt j (univerzln Vdom ztotonn s jednotlivm objektem) se povauje za entitu, oddlenou ve dvojnosti. Protoe je vak
ve sv podstat objektem, trp zakouenm bolesti a radosti. Noumenln je tu ovem jen ir subjektivita, nikoli
dn objekty zakouen. Prv zpedmtovn ir subjektivity je omezenm, piem zbaven se totonosti
s oddlenou entitou a stup zpt do neosobnosti je osvobozenm. Toto zbaven se totonosti, jak tvrd Danaka,
je opravdu jedinm lkem na utrpen a omezen.
Jakmile je tu pochopen pojmov struktury svta jev i pochopen role individulnch lidskch bytost,
jakmile je tato pojmov struktura nahldnuta ze sprvn perspektivy, mus se rozpadnout, a to spolen s dvojic
pojm: omezenm a osvcenm. Co pesn by mlo bt poznno? Jen to, e zjeven svta jev je objektivnm
vyjdenm noumena, byt o sob. Takov projeven nutn vede k projeven asu a prostoru, v nich se objekty
svta jev mohou nachzet a bt poznvny. Fenomny jsou tedy projevenm noumena, nikoli jeho oddlenm
vtvorem. Stejn jako vechny jevy, i my nemme jinou vlastn podstatu ne jako innost noumena. A jako
noumenon nememe bt omezeni ani osvobozeni.
16
Nyn vm, e cel svt, vetn tohoto tla, je bez podstaty, a e to, co jsem, je
ir Vdom. Jak smysl tedy m vytven pojm? (39)
Tlo, nebe a peklo, omezen a svoboda, jako i strach, to ve jsou pouh pojmy.
Co s tm vm mm spolenho J, jen jsem ir Vdom? (40)
, pro m neexistuje dn dvojnost. I mezi davem lid ctm,
e jsem sm. K emu bych se ml poutat? (41)
Nejsem toto tlo a dn tlo nemm, nebo nejsem oddlen
jedinec, ale ir Vdom. Mm jedinm omezenm byla touha po ivot. (42)
V tchto tyech verch Danaka mluv o tom, co to znamen zbavit se totonosti s psychosomatickm
apartem jako oddlenm jedincem. Zmiz-li tento zklad konceptualizace, je konec s objektivizac a objev se ne-osobn souvislosti. Danaka poznv, e o sob pestal pemlet jako o objektu, psychickm i fyzickm, a je tud bez jakkoli objektivn kvality. Je osvobozen od mylenky ptomnosti i neptomnosti ehokoli vnmatelnho
i myslitelnho. A to ho dovd k ne-objektivnmu, bezpedmtovmu vztahu s druhmi, nebo ji nepovauje
druh objekty, a iv i neiv, za svoje objekty. Danaka vid domnl subjekt j i s jeho domnlmi objekty jako pouh zdn. Toto pochopen, toto intuitivn nazen, spov v tom, e jako objekty jsme vichni pouh
jevy, zdn, bez jakkoli podstaty, ale jako noumenon se nim nelime. A to znamen nhl osvcen, okamit
zruen toho, co povaujeme za nevdomost.
Dokud nezmiz rozdvojen na j coby pseudosubjekt, oproti druhmu coby objektu, zstv dvojnost soust mechanismu projeven svta. Je zejm nutn potat s tm, e v bezpedmtovm, ne-objektivnm
vztahu, jako je tento, neexistuje lska v bnm slova smyslu. Lska, jak je toto slovo chpno, pedpokld
oddlenost, zatmco ne-objektivn vztah znamen, e tu nen dn milujc, ale pouze souctn i karun.
Esenc tohoto souctn je bezprostedn radost, byt v jednot. Tehdy nemilujeme druh, ale jsme druhmi.
Danaka t k, e toto zkladn pochopen pin krom jasnho nazen, e podstatou vech vnmajcch
(i nevnmajcch) bytost je tot noumenon, i nepopirateln fakt, e dn konn, dn sil neme jedince
dovst k osvcen. Je to proto, e takov pedstava je zaloena na tom, e je tu nkdo, kdo m bt osvcen,
zatmco osvcen pouze oznauje stav byt, v nm oddlen jedinec neexistuje. Kad konn, kad innost
se tk svta jev a je zejm, e fenomn, jev, neme ovlivovat noumenon - stn neme ovlivnit svoji podstatu.
Jinmi slovy, kad zmrn postup i konn jsou na pekku toho, co nazvme probuzen i osvcen,
a to proto, e kad zmrn in je zaloen na mylnm pesvden o existenci jedince. Osvcen je oznaen pro
noumenln stav. Jak by mohl bt osvcen fenomenln objekt?
Pinou omylu je zejm zmna pojm probuzen a osvobozen (tj. ink tohoto probuzen).
Probuzen je to, k emu dolo u Danaky, kdy naslouchal slovm Atvakry: nhl shoda intelektulnho
chpn a intuitivnho nazen, v nm mysl, v rmci relativnho svta rozdlen na subjekt a objekt, se navrac
do sv pvodn celistvosti, co jako nhl zsah do asov nslednosti vede k okamit bezasovosti. dn
konn, proces odehrvajc se v ase, neme vst ke zlomu ve vlastnm na ase zaloenm fungovn. Prv
guru zde jako katalyztor me pivodit potebn uzdraven oddlen mysli, a to prostednictvm mimoasovho zkroku v phodnm okamiku, kdy je mon rozpustit kontinuitu piny a nsledku. Je zejm, e tento
okamik neme bt v rmci prostoroasu vyvoln zmrn. Takov vhodn okamik se me pouze pihodit
jako soust noumenln innosti celku, je-li udlost osvcen v danm zlomku sekundy (kan) vhodnou
soust Toho, co je.
Bezpedmtov vztah m dva vsledky:
A) Ustv vytven pojm, tj. konceptualizace.
B) ivot je provn spontnn, bez zmru, bez osobn vle.
A prv to svmi veri Danaka vyjdil. Pochopil, co se mu Atvakra snail ci, toti e konceptualizace a objektivizace nm brn poznat To, co skuten jsme. Jakmile zastavme vytven objekt v mysli,
pestaneme vnmat to, m nejsme, a nazeme To, co jsme. A nazen Toho, co jsme, je osvcenm, kter jsme
17
hledali. Je to probuzen ze snu objektivnho svta do noumenln skutenosti Toho, co je ped vemi mylenkami, ped jakoukoli konceptualizac. Vytvenm pojm vykazujeme sami sebe ven z noumenality, zatmco
jakmile konceptualizaci zastavme, jsme v noumenalit okamit. Prv tak to vyjdil Atvakra (a i jeho e
je konceptualizac!), a prv to pochopil Danaka. Konceptualizace nen pekka, k jejmu zdoln je teba
sil. Naopak, kad pozitivn innost konceptualizaci jen posiluje. Jedin innost, kter je nutn, je ustat v konceptualizovn. Zkladem kad konceptualizace je falen ztotonn Toho, co jsem, subjektivity, s tm, m se
zdm bt jakoto objekt. Prv domnl entita j pijm odpovdnost (a tm i utrpen a netst) konatele. Je-li
tato myln identita oputna, je znien samotn zklad konceptualizace. Jak by se mohla, podle slov Danaky,
objevit konceptualizace, kdy zmizela jej hlavn opora?
Zdnliv obtnost odevzdn falen totonosti tkv v tom, e my vskutku jsme vnmnm, subjektivn vlastnost, onm J, ale jako vnmajc bytosti jsme zapomnli na vnmn a ztotonili se s individuln
bytost. Jedin, co je teba, je pochopit situaci takovou, jak je. Zpotku nahldnte falen ztotonn alespo
intelektuln. Jakmile toto rozumov uvaovn (dialektick porozumn) postoup hloubji a doshne stavu
absolutnho pesvden, pijde stup do neosobnosti, tedy konen ztrta falen totonosti. To vyvol konceptuln negativismus, kter vytvo podmnky pro konen zmizen j, pro udlost zvanou probuzen i
osvcen. Chcete-li, mete tento proces nazvat silm, ale hlavn je to, e tento proces je sm o sob negativn. Jde pouze o pochopen situace. Nen to pozitivn sil jedince s clem doshnout pozitivnho vsledku.
Jedin, co se dje, je to, e rozumov i dialektick pochopen, d-li se mu prostor, se postupn zmn v pesvden. A to zase naopak vytvo nezbytn psychosomatick podmnky k noumenlnmu pochopen, je
pijde nhle, ve vhodnm okamiku a za vhodnch okolnost. Oddlen mysl tak znovu zsk svou celistvost
a svatost.
Tato nhl transformace - metanoesis - znm jako probuzen i osvcen, vlastn znamen subjektivn
zkuenost pocitu J. Prv tuto subjektivn zkuenost vyjaduje Danaka v poslednch tech verch sv bezprostedn reakce na vodn guruovu lekci. Odloen totonosti s tlem zpsobilo ztrtu j, a s tm i ztrtu chtn,
vle a touhy po ivot. Jak k Danaka, zmiz-li touha a poitek ze ivota, zmiz i zklad konceptulnho omezen.
, ve Mn, neomezenm ocenu, vytv pohyb mysli mnostv svt, podobn

jako vtr tvo vlny na hladin ocenu. (43)
Jakmile vtr utichne a mysl se zklidn, pak ve Mn, neomezenm ocenu, zmiz
lo s nkladem celho vesmru, ke kod obchodnka, individuality. (44)
Jak pozoruhodn! Ve Mn, neomezenm ocenu, vznikaj ze sv pirozenosti
vlnky individualnch j, setkaj se, chvilku si spolu pohraj, a pak zmiz. (45)
Tyto ti vere jasn prokazuj Danakv stup do neosobnosti i to, e v bezpedmtovm vztahu vid svt
jako spontnn vznikajc ve Vdom. V Subjektu J (v noumenln potencialit) vznik aktuln svt fenomn, vetn vnmajcch bytost, kter se objevuj a miz jako nedln sousti fenomnovosti.
Vere jasn kaj, e dn objekt nem vlastn podstatu, nem objektivn existenci. Co znamen, e
existuje pouze vnmn objektu. Objekt nem svou vlastn podstatu. Je pouhm zdnm, podobn jako vlna na
hladin ocenu. Jakmile je tu pesvden, e j jakoto fenomn, objekt svta jev, jsem pouze tm, co je vnmno a interpretovno jinm objektem, pak jako specifick objekt svta jev budu jednat podle svch vnitnch
sklon (je jsou podmnny okolm), nebo nemm vlastn podstatu. Jinmi slovy, je-li pochopen peneseno do
praxe, nen tu dn subjekt, dn konatel, kter by byl odpovdn za konn. Je-li tu jasn pochopen, pak
v praxi zbude jen pouh pozorovn (nikoli posuzovn) vekerho konn, kter se prostednictvm danho
psychosomatickho apartu pihod. Bez j se kad konn stv spontnn, pirozenou, noumenln soust
innosti celku.
Jakmile je odhalen duln charakter subjektivnho J, kter funguje prostednictvm psychosomatickho apartu j, pak pseudo-subjektivita tohoto j ji neme dle petrvvat. Ono j je jen vk, na nj si
kad pozorovatel zavs sv prav i falen dojmy z danho okamiku. Je dleit si povimnout, e pochopen
zachovv duln charakter noumenlnho J, fungujcho prostednictvm fenomnovho j.
18
RAMESH S. BALSEKAR (VPRAVO) SE SVM GURUEM, R NISARGADATTA MAHARADEM
Tato dualita je mechanismus, jeho prostednictvm pracuje celek, a to na zklad objektu pozorujcho a objektu pozorovanho. Je teba odliit dualitu od dualismu neboli dvojnosti, rozdlovn na j
a druz, kter vede ke konceptulnmu omezen. Konenou pravdou je J, kter je z hlediska subjektu
nutn bez plurality. Jako singulrn se mohu jevit pouze konceptuln. To znamen, e utvoen entity
a omezen je jedno a tot. A jet dleitj je to, e v neptomnosti entity (individuality) nen j, kter
by cokoli dlalo.
Zdnliv svt jev ovem nezvis na zdnlivm, jevovm konn. To, e ijeme (nebo spe jsme
iti), je zdnliv innost. Proto se k, e Buddha kzal devtatyicet let, ale z jeho st nevylo ani slovo, a e
mudrc Vasitha byl nitja brahmarin (celibtnk), pestoe byl otcem stovky dt.
Atvakra byl jist velmi spokojen se spontnn odpovd svho vysplho ka, ale vdl, e dleit je
pouvat tyto zsady v dennm ivot. Ve verch, je nsleduj, pesvduje Atvakra Danaku, e poznn je
teba penst do dennho ivota, a ovuje si, zda Danaka skuten pijal to, e jako entita neexistuje a existovat
neme. Rznmi zpsoby ho zkou, aby zjistil, zda danou lekci opravdu vstebal, i zda jen papoukoval slova
svho gurua a sna se zrove dovst Danaku k tomu, aby si na to piel sm.
19
Tet kapitola
V
nsledujcch trncti verch Atvakra provuje, nakolik je opravdov Danakovo probuzen. Poukazuje na Danakv denn ivot krle a vldce, na rznch pkladech dokld, e v ivot a chovn lovka,
jen se povauje za svobodnho, jsou vn mezery, a stav ho tak do pozice, kdy je Danaka nucen objasnit svj postoj k ivotu. Jinmi slovy, z Atvakry se stv blv advokt, nebo chce zjistit, zda k pochopil
jeho uen ve vech jemnostech a zdnlivch protikladech.
Jak je mon, e tebae jsi pochopil svou pravou pirozenost jako J, je je

jedin, tich a nepodlhajc zniku, stle lp na zskvn bohatstv? (46)
Lpn k neskutenm objektm smysl pramen z neznalosti J, stejn jako
chtn stbra vznik z iluze stbra v perleti. (47)
Kdy v, e jsi To, v nm svty jev vznikaj jako vlny na moi, pro pobh
jako neastnk sem a tam? (48)
Jestlie sis vyslechl, e totonost kadho je ndhern, s nim nesrovnateln
Noumenon, jak je mon, e sm sebe poniuje neustlm lpnm na
smyslovch objektech? (49)
Je to divn, aby u mudrce, kter nazel J ve vech bytostech i vechny bytosti
v J, petrvval pocit jstv. (50)
Je divn, aby ten, kdo spov v nejvy transcendentln ne-dualit a je
zamen na svobodu, touil a oslaboval se milostnmi hrtkami. (51)
Je to divn vc, e lovk fyzicky slab a zjevn u konce svho ivota me
touit po smyslovm poten, pestoe si je vdom toho, e touha je neptelem
poznn. (52)
V tchto sedmi verch Atvakra vin Danaku z toho, e zstv pipoutn k smyslovm radostem.
V nsledujcch verch pak pokrauje v provovn Danaky v dalch oblastech ivota.
Je divn, aby ten, koho nevzruuje tento ani dn jin svt,

kdo je schopen rozliovat mezi vnm a pomjivm a kdo hled
osvobozen, se stle bl vzdt se tla. (53)
To je dleit ver, objasujc slu ega a entity. Tot slovo, mka, uv Atvakra jak pro osvobozen,
tak pro odloen tla, m chce vyjdit, e nen osvobozen bez ztrty totonosti s tlem. Ztotonn s tlem,
tedy ego, je tak siln, e i kdy lid pijmou mylenku odloen tla jako nevyhnutelnou, chtj, aby oddlen
totonost pokraovala alespo v jinm tle. To vysvtluje trval zjem o dui, znovuzrozen a otzky, co bude
po smrti.
20
O vcech kolem smrti existuje velk mnostv mylnch pedstav a Atvakra v tomto veri ukazuje, e ti,
kdo jsou schopni rozliit mezi vnm a pomjivm, by tmto mylnm pedstavm nemli podlhat. ivot i smrt
jsou jen pojmy, piem jeden znamen neptomnost druhho. Temnota sama o sob neexistuje. Temnota znamen pouze neptomnost svtla. Podobn smrt je pouze zdnliv neptomnost ivota, sama o sob neexistuje.
ivot sm je pouh koncept, nachzejc se v asoprostoru, a stejn je tomu i se smrt. Z hlediska svta jev je tu
fenomn it a fenomn umen, ale neexistuje dn skuten entita, je by byla tm, kdo ivot ije, nebo
tm, kdo smrt ume. To, co jsme (Vdom), je projeveno v prostoroase jako jev it, a innost vech takovch
jev tvo to, co nazvme ivot, sm o sob tedy pouh pojem. Jev it zanik v jevu umen. Pochopme-li zkladn rozdl mezi pomjivost a vnost, plyne z toho, e To, co jsme, neme t ani umt. Dnin
nevnuje pomjivm pojmm ivota a smrti pozornost a spov v noumenln ptomnosti, j vichni jsme. Co
me umt? Jen to, co je zrozeno. A co je zrozeno? Pouze hmota. Jen hmota se mohla narodit a jen hmota me
umt.
Toho, kdo je klidn a tich a nahl prav J, nepot ani nerozru, je-li
oslavovn a chvlen i suovn a hann. (54)
Moudr pozoruje iny svho tla, jako by pozoroval iny druhho. Jak by se ho
mohla tkat chvla i hana? (55)
Kdo je klidn a nezajm se o svt jev, nebo v, e jde o pouhou iluzi, na toho
nepsob dn strach, ani strach ze smrti. (56)
S m lze srovnat nejvy byt, spovajc ve Vdom, dokonale spokojen
a netouc po niem, ani po vysvobozen? (57)
Pro by ten, kdo je klidn a vdom si przdnoty vech objekt svta jev, ml
nco pijmout a jin nepijmout? (58)
Kdo zanechal vytven pedstav a lpn na smyslovch objektech, kdo je za
vemi protiklady, osvobozen od chtn, ten s klidem pijm, cokoli mu pijde do
cesty. (59)
V tchto krsnch verch vykresluje Atvakra obraz osvcen, kdy se fenomnov j pemn na noumenln J, kdy se vnmn pestv vztahovat k objektm, zkrtka kdy jsou ivot a innost vech objekt svta
jev (vetn svho vlastnho objektu) zcela neosobn, bez jakkoli asti a posuzovn, pouze pozorovny. Jinmi
slovy, oddlen mysl relativn duality se navrac do celistvosti absolutn noumenality.
Atvakra Danakovi popisuje, co se dje, je-li tu prav probuzen, a nabd ho, aby zjistil, zda k takovmu
ryzmu osvcen u nho opravdu dolo. Dleit na tto zkouce je jej nutnost. Podstata Pravdy spov v zakouen Pravdy. Nisargadatta Mahrd kal J jsem pravda, m mnil, e zakouen Pravdy transformovalo j
v J, tj. fenomnov objekt v noumenln subjekt. (Ve skutenosti msto o transformaci jde spe o odloen falen totonosti, kter se postupn nabalila.) Jinmi slovy, Je-li Pravda dna do pojm a vyslovena nahlas (a u
kmkoli), pestv bt Pravdou a stv se pojmem. U ka je takov transformace nezbytn a povinnost gurua
je vyzkouet, jak k reaguje na jeho slova (na jeho poukazovn k Pravd), a zjistit, nakolik je schopen pijmat.
Guru se ani tak nezabv tm, jak pedat i sdlit svoje poznn, ale sp, jak je k schopen toto poznn pochopit
a pijmout. Prv dky silnmu souctn, karuna, db guru o to, aby u ka dolo k osvcen. Guru, jakoto dnin, si pln uvdomuje, co je to osvcen. V, e jde o neosobn udlost a e z hlediska noumenality nem otzka
jakkoli udlosti, i udlosti neosobn, dn smysl. Faktem vak zstv, e fenomnov (z hlediska svta jev)
a t konceptuln je kadmu guruovi vlastn souctn, kter ho nut udlat pro svho ka to nejlep.
21
Nejprve se Atvakra Danaky dotazuje, aby se ujistil, e v nm nen nejmen pozstatek strachu ze
smrti, dn postran mylenka, tkajc se odloen tla a ega. Osvcen me pijt jen tehdy, je-li ego, j, jeho
zkladem je trvn, zcela vyhasl. Proto chce, aby Danaka nepochyboval o tom, e ego odloen tla nepeije
ani nedostane tlo nov. Nato Atvakra pechz k otzce vyrovnanosti, kter je u dnina neustle ptomna
a dky n se dnina nedotk bolest ani radost, ztrta ani zisk, chvla ani kritika.
Dnin vid innost svho tla jako innost tla kohokoli druhho, a je tak osvobozen od chtn i touhy,
vetn touhy po osvcen. Nedv pednost jednomu ped druhm, nepijm jedno, aby druh odmtal, nebo
je naprosto spokojen. Vechno, co bhem jeho ivota pirozen pichz, pijm bez pocit chtn i vlastn
vle, take pro nj neexistuje nic, co by ml nebo neml udlat. Atvakra Danaku velmi tvrd provuje
(pro zapojen rozumu mu nechv jen velmi mal prostor). A na jak je duchovn rovni, na to si Danaka mus
pijt sm.
Nejdleitj v tto zkouce je prvn reakce ka (nikoli na obsah zkouky, ale na samotn fakt, e je
zkouen). Ta ihned odhal, jak na tom k je. Danaka byl dostaten moudr a vyspl, aby pochopil, e ho
guru zkou proto, e s nm souct, nikoli proto, aby ho mtl. Kdyby se u nho objevila sebemen znmka zlosti,
ukzal by sv ego tak jasn, e by nebylo teba ekat na odpov. Danaka se vak ukzal hodnm tto zkouky, uen pochopil opravdov a sprvn, take odpovd s velkou pokorou a vdnost. Jin reakce by mohla dt
vzniknout nepeklenuteln propasti mezi guruem a kem. Ale as byl zejm nazrl, k vyspl a pipraven pro osvcen a guru dostaten zaplen, aby mohl bt onou jiskrou, kter jet byla teba. Reakce Danaky
nebyla pouze zcela pimen, ale hlavn pirozen, spontnn, a to nejdleitj, nenucen a upmn. V jeho
odpovdi nebylo zavhn i zasahovn oddlen mysli, ani starost o to, zda odpov skuten vychz z nitra
a pronikne k srdci gurua. Otzky a odpovdi nejsou dialektick povahy. Je tu pouze srdce, nikoli mysl.
Danaka ve sv odpovdi oslovuje mistra slovem Hanta, zkrcenm tvarem slova Arihanta neboli
Ashita, kter oznauje toho, kdo pemohl sv neptele, est emoc - touhu, zlost, zvist, lpn, pchu a rlivost
kdo tedy pemohl sv ego, podstatu vekerho utrpen svta jev. Je-li ego odhaleno a odloeno, jeho projeven
ve svt jev automaticky ustv. Spontnnost a ryzost Danakova uctivho osloven muselo Atvakru potit
a nadobro zruit vechny pochybnosti, pokud jet njak byly. Takov odpov jist podpoila Atvakrovu
dvru, hrdost i radost z jeho ctyhodnho ka.
Danaka k:
, Hanta! lovka poznn, jen pochopil svou pravou pirozenost a hraje hru
ivota, nelze srovnvat s tmi, kdo vl bm ivota jako soumai. (60)
Z tchto slov jasn vyplv, e Atvakrova burcujc slova Danaku osvtila a ukzala mu jeho pravou
pirozenost, nebo na rozdl od vtiny lid nevid ji ivot jako pln utrpen. Dle lze z jeho odpovd poznat, e
nen formulovna na rovni osobnosti. Znamen to, e se Danaka nestal osvcenm jedincem. Osvcen pichz nhle a ve skutenosti se nemn nic, krom toho, e zmiz osobn totonost, ztotoovn s entitou z dvodu
mylnho pocitu vlastn vle a odpovdnosti, co je hlavn pina vekerho omezen. Probuzen pin pocit takov svobody a radosti, e se ivot a provn promn v llu, hru, v n se vzjemn protiklady radosti a bolesti
vdy na okamik objevuj jako vlny na hladin ocenu, aby vzpt zase zmizely.
Spoinut ve stavu, po nm Indra a ostatn bohov tak alostn prahnou,

nepin jognovi zvltn poten. (61)
Jogna, dnina, kter je stabilizovn ve svm pirozenm, noumenlnm stavu, pekraujcm vechny fenomnov zkuenosti svta jev jako bolest a radost, nenapluje tento stav zvltnm potenm. Danaka
tak prokazuje, e pekonal vechny lky, kter Atvakra z ryzho souctn nastrail. Pln si je vdom toho, e
vechny objekty svta jev jsou pouh zdn, koncepty, je nemaj vlastn podstatu. Dle zde vyjaduje skutenost, e Indra a ostatn bohov jsou pouh konceptuln vtvory, a dn objekt (koncept, pojem) neme bt
osvcen, a je to vnmajc bytost nebo bh.
Stejn jako se kou nedotkne nebe, tebae se to tak me zdt, nedotknou se

srdce dnina ctnost ani neest. (62)
22
Vzjemn protiklady ctnosti a neesti, je jsou pouhmi pojmy svta jev, se dnina nijak nedotkaj,
nebo dnin se do innosti, kter probh prostednictvm jeho psychosomatickho apartu, nenech zathnout. Zstalo jen pozorovn, postoj svdka. Nebe jeho pozorovn nen zneitno kouem konn ve svt jev.
Toto konn, je probh jako soust innosti celku, me svmi nsledky ovlivnit pouze objekty, ale nen-li tu
j, pak J navdy pekrauje vekerou fenomnovost. S maximlnm pesvdenm a zrove ctou ujiuje
Danaka svho gurua, e ego bylo doopravdy rozputno.
Kdo me zabrnit Seberealizovanmu, jen poznal jednotu neprojevenho

noumena a projevenho svta fenomn, aby dlal, co si peje? (63)
To, e dnin dl, co si peje, znamen, e jedn spontnn, nebo dn vlastn pn i chtn nem.
Veker konn, je se zd bt konnm jedince, je ve skutenosti spontnn innost noumenality. Danaka zde
k, e akoli se nkter z jeho in mohou jevit tak, jako by nevyhovovaly svatm textm, nejde o iny jednotlivce s domnlou vl a chtnm. Konn je zcela neosobn, bez nejmen stopy individulnho konatele.
Jinmi slovy, kad innost, kterou zdnliv vykonv dnin, je spontnn noumenln innost danho okamiku. Dnin je pouhm svdkem, kter ji pozoruje, ani by do n vstupoval nebo ji hodnotil. Poda-li
se dninovi nkomu pomoci, nen to proto, e by to bylo jeho pn. A nen-li pomoeno, nen to navzdory jeho
pn. Dnin ije pouze v ptomnm okamiku, nezabv se asovm trvnm.
Ze ty druh stvoench bytost, od Brahmy po stblo trvy, pouze mudrc je

schopen odmtnout jak touhu, tak i odpor. (64)
(Poznmka: Tradice rozdluje stvoen bytosti podle zpsobu zrozen na ty, je jsou narozen z dlohy,
z vejce, z pry a vlhka a ze semnka.)
Zdka se najde lovk, kter poznal Noumenon jako pna vesmru, jako jedno
bez druhho. Dl to, co povauje za vhodn, a z nieho nem strach. (65)
V tchto dvou verch mluv Danaka o mudrci, kter odmt touhu i odpor, dl, co povauje za vhodn, a z nieho nem strach. Z toho je zejm, e stup do neosobnosti, kdy je veker konn i nekonn pijmno
jako jevov (fenomnov) innost noumena, nen u Danaky jet dokonen. Atvakra mu tedy v nsledujcch
verch znovu pipomn, e zde nen individuln konatel, kter by nco odmtal, ale e jedin, o co jde, je rozputn j v subjektivnm J.
Pokud jsi ir byt, zbaven vekerho lpn, kde je jak odmtn? Jedin, co
je nutn, je odloen totonosti s psychosomatickm apartem a rozputn
iluzornho j v noumenlnm J. (66)
Podobn jako vznikaj vlny na moi, vznik vesmr v tob, jen jsi Vdom.
S tmto poznnm vstup do stavu rozputn. (67)
Jev svta fenomn je iluz, podobn jako je iluz had v kusu provazu. Akoli
se smyslm zd skuten, ty jako ir noumenon jej zcela pekrauje. S tmto
poznnm vstup do stavu rozputn. (68)
Jsi dokonalost sama, potenciln plnost, nezmnn v utrpen i ve tst, v nadji
i beznadji, v ivot i smrti. S tmto poznnm vstup do stavu rozputn. (69)
23
Hned zpotku Atvakra Danakovi k, e k osvobozen sta zbavit se ztotonn s tlem. Ztotonn je pekkou, jej odstrann mu pinese svobodu. Toto tvrzen zstv jet v rmci duality jev, nebo je
zaloeno na vztahu piny a nsledku. Atvakra tu mysln klade malou lku, nebo chce zjistit, jak hluboce
k vstebal jdro jeho uen spovajc v tom, e neexistuje omezen, tud ani osvobozen, a podstatou lidsk
bytosti je naprost svoboda.
Atvakra pot nabd Danaku, aby doshl osvcen (skrze rozputn) prostednictvm poznn, e
svt jev vznik v nm samotnm, ve Vdom, podobn jako vznikaj vlny na hladin ocenu. Znovu tu Atvakra podmiuje osvcen poznnm, jakoby zmizenm poznn mohlo zmizet i osvcen!
Znovu mu Atvakra k, e jev svta fenomn je zcela mimo jeho skuten byt, nebo a se jev zd
skuten, je iluz, podobn jako je iluz had ve smyce provazu.
A nakonec, co se te vzjemnch protiklad radosti a bolesti, nadje a zoufalstv, ivota a smrti, vyzdvihuje Atvakra dleitost vyrovnanosti. Tato tvrzen obsahuj prvek konn za elem zskn osvcen.
A Atvakra napjat ek, jak bude Danaka na tato zludn tvrzen reagovat. Je velmi dleit, e Atvakra
dky hloubce svho pochopen zn rove kovy schopnosti pijmat. Guru chce zjistit, zda je k natolik inteligentn, e porozuml nejen slovm, ale i jejich skrytmu vznamu. Reakce Danaky na jeho rady mus Atvakru opt velmi potit.
Danaka k:
Jsem neomezen jako prostor, zatmco svt jev je jako ndoba. To je prav
poznn. Nen zde odmtn, pijmn, ani rozputn. (70)
Jsem jako ocen a svt jev je jako vlna. Toto je prav poznn.
Nen co odmtat i pijmat, ani co rozpoutt. (71)
Jsem jako perle a iluze svta je jako iluze stbra v perleti. Toto je prav
poznn. Nen co odmtat i pijmat, ani co rozpoutt. (72)
Jsem ve vech bytostech a vechny bytosti jsou ve Mn. Toto je prav poznn.
Nen co odmtat i pijmat, ani co rozpoutt. (73)
Zpotku Atvakra mluvil o rozputn a popisoval rzn zpsoby, jak se me osobn vdom rozpustit ve Vdom univerzlnm. V tchto tyech verch jeho vjimen k zcela jednodue popisuje tyi
aspekty toho, co je teba pochopit, a zrove si trouf tvrdit, e je-li vnmna Pravda, pak otzka jakhokoli
konn jakoto odmtn, pijmn i rozpoutn vbec nevyvstane. Jak asi musel bt Atvakra spokojen,
kdy jeho k prokzal takovou hloubku porozumn!
Danaka tedy jasn pochopil, e omezenost je iluz. Nikdy nebyl nic jinho ne svobodn neprojeven
potenciln absolutno. Otzka konn za elem zskn osvobozen ztrc smysl. Jedin, co existuje, je neomezen noumenon, bez formy a bez vlastnost, v nm jako vlna na moi vznik obraz zdnlivho svta fenomn. A jedinm poznnm, jeho je teba k nazen prav podstaty, je pochopen toho, e noumenon je To, co
jsme, zatmco fenomny jsou to, m se zdme bt.
Danaka pokrauje:
Ve Mn, neomezenm ocenu, je loka svta zmtna vtrem

sv vlastn vnitn pirozenosti. J tm nejsem zasaen. (74)
Ve Mn, nekonenm ocenu, se vlny svta vzdouvaj a klesaj dle sv vnitn
pirozenosti. J nezakoum vzedmut ani pokles. (75)
24
Ve Mn, nekonenm ocenu, existuje iluze svta. Nemajc formu, jsem

vrcholn klidn. V tom spovm. (76)
Subjektivn J nen v objektu a ani objekt nen v subjektivnm J, je je
nekonen, neposkvrnn, osvobozen od lpn a tueb, a tud zcela klidn.
V tom spovm. (77)
To, co jsem, je ir Vdom a svt je jako vystoupen kouzelnka. Jak by pro M
mohlo existovat odmtn i pijmn? (78)
Tyto vere jen dle rozvjej Pravdu vyjdenou pedchozmi tymi veri. Zmnn tyi vere jsou skutenm jdrem toho, co mudrc me ci o prav pirozenosti.Vyjaduj zkuenost svdka, nezastnnho pozorovatele. Toto je prav poznn, opakuje Danaka v kadm z nich. Spovn v Pravd, spovn ve sv prav
pirozenosti, je to jedin, co je teba. Ty jsi noumenon, Pravda. Mluvit o tom, e je teba nco dlat, je zavdjc,
nebo z toho plyne, e je tu nco, co m bt prostednictvm sil nkm zskno. Jedinec, kter by ml usilovat,
tu vak nen. Domnl individualita je jen mtus, iluze. Jedin, co je, je noumenon, v nm se (jako trik kouzelnka) zjevuje iluze fenomnovho svta.
Danaka svmi veri jasn prokazuje, e skuten pochopil ve, co mu Atvakra pedloil. Nejde o to,
e by sil mohlo bt nepimen nebo nesprvn, nebo usilovn samo je omezenm. sil znamen iluzorn touhu iluzorn individuality doshnout iluzornho cle! Jedin, co je teba, je obrtit svj pohled do nitra.
Ale veker usilovn je naopak nasmrovno ven. Je-li mysl obrcena dovnit, ustv vytven pojm, co se
rovn osvobozen, nebo to, co vytv omezen, je prv konceptualizace. Vznik mylenek a vytven pojm
a pedstav mysl, jsou otzky, u nich asto dochz k omylm a nepochopen. Bylo-li Vdom vdy svobodn
a nespoutan, pro se ztotouje s kadm jednotlivm tlem, tj. omezuje se na osobn vdom, m vznikaj
problmy ohledn omezen a osvobozen? Na tuto otzku lze pohlet dvma zpsoby. Oba zpsoby otzku
zcela ru, take odpov je pak zbyten.
Je-li Vdom od potku a neustle absolutn svobodn a nespoutan, pro by neomezilo samo sebe a nezapojilo se tak do lly, j je tento ivot? Zmrn akt omezen sebe sama na individuln vdom je soust jeho
svobody! Pouze prostednictvm rozdlen na subjekt a objekt me Vdom vnmat a poznvat svt jev, kter
si v sob vytvoilo. Kad vnmajc bytost se stv subjektem a vnm ostatn bytosti jako objekty. Toto je mechanismus, jm Vdom poznv projeven svt.
Omezen nevznik pouze dky dualit subjekto-objektovho vztahu. Tato dualita je nutnm mechanismem k tomu, aby univerzln Vdom mohlo poznvat svt jev. Lla vzjemnch vztah mezi lidskmi bytostmi, toto kouzelnick pedstaven, kter Vdom hraje v sob samm a kter zpsobuje domnl poten
a domnl utrpen domnlm jedincm v jejich domnlch ivotech, nen vsledek mechanismu duality, ale
vznik jako nsledek dualismu. Dualismus spov v tom, e kad tlo vytv oddlenou entitu, oddlen
subjekt, piem se pehl zkladn skutenost, e vechno to jsou pouh objekty a jedinm subjektem je
samo absolutn noumenon. Jinmi slovy, domnl osvobozen je zde jen proto, e se objekt povauje za subjekt. A rozpoznn tto skutenosti je domnlm vysvobozenm. Danaka pochopil, e soustava tla a mysli je
to, m se zd bt, ale To, co je doopravdy, je subjektivn noumenon. Neexistuje nic, co by mlo bt vykonno.
Psychosomatick apart jako pouh jev nem samostatnou, nezvislou existenci, a neme tud sm o sob
nic dlat. Soustav tla a mysli nezbv, ne t podle sv pirozenosti, sv dharmy, tak jak byla stvoena a m
byla podmnna. Pestoe me snt iluzi o vlastn vli a monosti volby, ve skutenosti jen hraje svoji roli
v bosk he lle.
25
tvrt kapitola
Atvakra k:
Jestlie mysl po nem tou, pro nco se trp, nco pijm a nco odmt,
je astn nebo nazloben, znamen to omezen. (79)
Jestlie mysl netou a netrp se, neodmt a nepijm, nect tst ani zlobu,
znamen to osvobozen. (80)
Je-li mysl pipoutna k smyslovmu zitku, znamen to omezen. Je-li mysl
odpoutna od vech smyslovch zitk, znamen to osvobozen. (81)
Je-li j ptomno, je tu omezen, je-li j neptomno, je tu osvobozen. Pokud
jsi to pochopil, je pro tebe snadn upustit od pijmn i odmtn ehokoli. (82)
Atvakra Danaku podrobil tk zkouce a jist poten tm, jak Danaka reagoval a jak svm nazenm Pravdy vybudoval pevn a spolehliv zklad. Nyn v tchto tyech verch pichz od gurua ocenn
a podpora.
Atvakra znovu opakuje, e pipoutanost spov v konceptualizaci, ve vytven pojm a pedstav
prostednictvm mysli. Objasuje, e omezenm je i pocit tst, nebo tst je ve vzjemnm vztahu k netst
a zlob. Nem co dlat s irou radost stavu, v nm nen dn j ani dn tvoen pojm. Je to tst, kdy
na chvli zapomeneme na j je-li mysl zcela pohlcen njakou aktivitou, poslechem hudby (duchovn i jin),
sledovnm sportovnho utkn, sexem apod. Ale takov tst je doasn, a jakmile dan aktivita ustane a schz
tu pina onoho tst, tst nejene zmiz, ale me pejt v depresi. Spoinut v J, prost vytven pojm
mysl, znamen mr a opravdovou radost, kter ji nezvis na dn hmotn pin. Pravou podstatou naeho
pirozenho stavu je mr a radost a hmotn tst je jen chabm odrazem tohoto stavu.
Atvakra vysvtluje, e pinou konceptualizace je to, e j nco chce nebo naopak nechce. A pokud tu
nen j, nen tu chtn (ani nechtn), konceptualizace ustv, a v tom spov vysvobozen. To je ve sporu s obvyklmi prohlenmi nboenskch instituc, kter nabdaj k odkn. Zeptme-li se vcho lovka, pro
bychom mli provdt odkn, s velkou pravdpodobnost nm odpov, e proto, abychom nkdy nkde nco
zskali! Jinmi slovy, odkn je zaloeno na chtn mho j nco zskat!!! Atvakra zdrazuje, e touha
a chtn mus odejt. Mus vak odejt samy, mus spontnn odpadnout, jako vsledek pochopen, nikoli jako
zmrn, na vli zaloen, pozitivn innost. A j se svm chtnm a svmi tubami odpadne samo, jakmile
mysl spoine ve zdroji (ve Vdom), ve stavu nemylen, stavu celistvosti a svatosti, jen nen poskvrnn vztahy objektivnho svta. Vzjemn vztah mezi dvma objekty, tak jak jej vytv oddlen mysl, je rozporupln.
Zdrojem obou objekt je tot Vdom, proto pi ne-objektovm chpn souvislost, v neoddlen, celistv mysli,
dn rozpor nevznik. Vztah mezi dvma objekty oddlen mysli je samsrou, zatmco ne-objektov chpn
souvislost celistv mysli znamen Nirvnu. Ne-objektov vztah pedstavuje postoj svdka neboli nezastnn
pozorovn. Postoj svdka spov v tom, bt uvdoml, ale bez rozliovn a posuzovn.
Atvakra pokrauje:
26
Kdo se zabv dvojicemi vzjemn zvislch protiklad jako jsou povinnosti,

jim m dostt, nebo iny, jich se m vyvarovat? Kdy jim bude konec a pro
koho skon? Takto se tzaje, neten ke svtu, zsta nadle bez touhy
a vlastn vle. (83)
mj synu! Vskutku mlo je tch poehnanch, jejich touhy po ivot,
zitcch a uen vyhasly pouhm pozorovnm svtskho dn. (84)
lovk poznn je klidn dky pochopen, e tento svt je pomjiv,
poznamenan trojm utrpenm, nicotn, bez vlastn podstaty, a e je tedy teba
jej odmtnout. (85)
(Poznmka: Troj utrpen zahrnuje utrpen pochzejc z vlastn soustavy tla a mysli, utrpen od druhch a utrpen zpsoben prodnmi silami.)
Existuje njak ivotn stdium i urit vk, kdy na lovka nepsob dvojice
vzjemnch protiklad? Ten, kdo se zbavil ztotonn s dvojicemi protiklad
a je spokojen s tm, co k nmu v prav okamik spontnn pichz, doshne
dokonalosti. (86)
Kdo neusiluje o mr a zstv neten, vida rozdly v nzorech mudrc, svtc
a jogn? (87)
Nen snad skutenm guruem ten, kdo pochopil, e jeho pravou pirozenost je
ir Vdom, a prostednictvm netenosti, vyrovnanosti a rozvahy se uchrnil od
novch samsrickch vtlen? (88)
Jakmile zane jevy svta vnmat takov, jak skuten jsou, to jest jako
kombinace tch pti zkladnch element, v tom okamiku jsi osvobozen od
omezen a schopen spoinout ve svm pravm J. (89)
Koenem samsry je chtn, proto vzd-li se chtn a vlastn vle,
nebude zajat svtem a me t kdekoli. (90)
Atvakra nedovol, aby se k vzdlil od zkladn pravdy, e koenem vekerho utrpen jsou vznikajc mylenky a touhy. Tyto mylenky jsou zaloeny na dualit vzjemn zvislch protiklad, jako jsou radost
a bolest i tst a utrpen. Atvakra se sna vyjdit, e vytven mylenek je pirozenost mysli a jakkoli
potlaovn vci jenom zhoruje.
Jedin, co lze dlat, je mylenky a touhy pouze pozorovat a nenechat se do nich vtahovat. Pozorovn vm
pomh odpoutat se od ztotonn s mysl a tlem jako oddlenou entitou. Rozlin objekty svta pak vidte jako
kombinace tch pti zkladnch element, piem kad jev i kad vnmajc bytost se chovaj dle sv vnitn
dan pirozenosti a podmnek, jim byly vystaveny.
Mylenky se mn ve slova, slova v iny a iny v nov mylenky - to je bludn kruh samsry. Dkladn
pochopen odhal, e zkladem svta je dualita, a e kad jev je it podle sv vnitn pirozenosti a podmnek, aby sehrl pslunou roli v tomto ivoucm snu. V relnm ivot se toto pochopen projev jako nez-
27
astnn pozorovn neboli postoj svdka, jen se stv ochranou ped vemi zitky svta duality. ivot je
pak zcela spontnn, pirozen, bez zmru a pedstavy vlastn vle, tud noumenln. A prv tomu se k
osvcen.
Atvakra prohlauje, e s pochopenm pichz klid. V originle je pouito krsn snskrtsk slovoUdsn, kter nem v anglitin adekvtn obdobu. I v Indii se pouv jen zdka a to ve smyslu klid i nezastnnost, jakoto ztrta zjmu. Jeho vznam je vak daleko ir. Doslova znamen usazen v J a oznauje
tak dimenzi zcela odlinou od asoprostorov duality. Je to sted kany, onoho Te a tady, nekonen bezasovosti, z n vychz nepetrit nezaujat pozorovn vech pohyb ve Vdom, pozorovn pochopiteln bez
jakhokoli posuzovn. Vechny mylenky, iny a udlosti jsou st innosti celku a neexistuje jedinec, kter
by st tto innosti posuzoval. Prv v tom spov pochopen.
V zvru Atvakra k, e je-li byt soustedno do tohoto Te a tady, pak me soustava tla a mysli t
kdekoli, nebo osvobozena od vle a chtn j se stv nstrojem innosti Celku.
Atvakra pokrauje:
Zekni se tueb, je jsou tvmi nepteli, hmotnho bohatstv, je zpsobuje

netst, i dobrch skutk, je jsou pinou obojho a kter kon, jen abys
nco zskal. Pstuj nezaujatost a lhostejnost k emukoli. (91)
Pohlej na ptele, statky, bohatstv, domy, eny, dary a dal radosti jako na
sen nebo vystoupen kouzelnka, je trv jen krtk as. (92)
Vz, e je-li tu touha, je tu i samsra. S upmnou a opravdovou nezaujatost
pekonej touhu a bu asten. (93)
Touha je omezenm, znien touhy vysvobozenm. Trvalou radost z pochopen J
pin pouze nelpn na svt jev. (94)
Jsi ir Vdom. Svt jev je neskuten. Nevdomost sama o sob neexistuje.
K emu je tv touha po poznn? (95)
Jeden ivot za druhm pichz o krlovstv, potomky, eny, hmotn statky
i smyslov poten, pestoe na nich tolik lp. (96)
Dost bylo bohatstv, tueb i dobrch in. V beztn dungli samsry mysl
klid nenalezne. (97)
Kolik jen ivot tlo, mysl a e neustvaly v tk, bolestn din? Aspo te
u toho zanech. (98)
Dharma, artha, kma a mka jsou tyi milnky i stupn v tradinm hinduistickm chpn ivota.
Atvakra zde vynechv pouze pojem mka (vysvobozen) a d svho ka, aby opustil arthu (bohatstv),
kmu (touhu) a tak dharmu (sprvn iny). Chce tedy, aby se zekl nejen patnch skutk, ale i tch dobrch,
nebo za obma stoj j jakoto konatel.
Artha (bohatstv) je nezbytn pro uskuteovn kmy svtskch tueb. Pro obyejnho lovka, kter se
dosud ztotouje s tlem jako oddlenou entitou, tedy pro iluzorn entitu zapojenou do iluzorn svtsk innosti,
28
se artha stv prostedkem k dosaen kmy. Bohatstv je nutn k naplnn svtskch tueb. Pot, kdy vn,
touhy a ambice ochladnou, vystupuj do poped dal dva stupn. Dharma (sprvn in) se stv prostedkem
a mka (vysvobozen) clem. Atvakra uin prohlen, kter za danch okolnost mus bt povaovno za velmi revolun. k, e opustit je nutno i dharmu. A to proto, e akoli je mka tradin chpno jako vytouen
cl, kterho lze uritmi prostedky doshnout, k vysvobozen me dojt jen tehdy, kdy vechny touhy zcela
zmiz. Nen podstatn, e se jedn o dobrou touhu. Kvalita touhy nen dleit. Co je dleit a nezbytn, je naprost neptomnost jakkoli touhy. Ptomnost touhy pedpokld ptomnost j. A dn j, dn iluzorn
entita, neme bt vysvobozena. Osvcen, osvobozen i probuzen je udlost, kter se ve vhodn as, za vhodnch okolnost a skrze vhodn psychosomatick apart pihod. Nen to nic, eho by se dalo doshnout njakmi
prostedky i njakm silm. Atvakra k, e pravou pirozenost vech jev, vech vnmajcch bytost, je
noumenon ili absolutn subjektivita. Je absurdn, e objekt hled svou subjektivitu. Jedin, co je, je noumenln
subjektivita, a cel projeven svta jev je jejm objektivnm vyjdenm.
Normln lovk me tko pijmout to, e k transformaci nen zapoteb nic jinho ne hlubok pochopen sv prav pirozenosti. lovk se bhem ivota nauil, e v ivot nco zsk jenom silm. U jako dt
musel kiet, aby dostal najst. A nyn mu misti jako Atvakra i Nisargadatta Mahrd tvrd, e jedin, co je
teba, je pochopen, zatmco usilovn j je na pekku. Vypad to neuviteln a nepijateln. Ale skutenost
je takov, e jedinec je pouhm jevem ve Vdom a jako takov nem vlastn existenci i totonost, kter by mohla
bt nm omezena i z neho vysvobozena. Omezen a vysvobozen jsou pouh koncepty. Jakmile jsou koncepty pry a konceptualizace (vytven pojm) ustane, iluzorn jedinec zmiz do svho zdroje, do J, do Vdom,
spolu se zbytkem projevenho svta jev.
Atvakra d svho ka, aby jasn nahldl iluzornost a asovou ohranienost podstaty vech jev.
Cokoli je vnmateln, je zniiteln. Cokoli podlh zmn, je zniiteln, a esenc fenomnovosti je prv zmna
a pohyb. Vae prav pirozenost, jak ujiuje Atvakra Danaku, je to, co je nevnmateln a nemnn. Atvakra
dle rad svmu ku, aby se ujistil, e jeho nezastnnost, klid, nen povrchn, ale opravdov a siln. Pak nebude podlhat touze, jej ptomnost znamen neustl zatahovn do samsry.
RAMESH S. BALSEKAR
GUT SCHERMAU, NMECKO, V ROCE 2001
29
Klid a odkn, kter vychzej ze zmr a cl tohoto svta a jejich koenem je touha, nejsou siln
ani opravdov. Odkn je jen dohoda, vmnn obchod se superentitou, nejmocnj silou zvanou Bh. Nco
se odevzd, aby se jin a danj vci staly dve i pozdji dostupnmi. To nen skuten odkn, o nm
mluv Atvakra. Atvakra nedv podrobnj vysvtlen, nebo v, e jeho k nen v duchovnch otzkch
novkem. Nicmn opakovan zdrazuje, e jakkoli touha (zaloen na vli) je nepekonatelnou pekkou
duchovnho probuzen. I samotn touha po osvobozen je pekkou, nebo zkladem kad touhy, jakkoli vzneen, je pedstava entity j. Probuzen se vak nepihod, dokud j existuje. Skutenho gurua zajm pouze
pln znien j. Zda se to Atvakrovi povedlo, lze poznat podle Danakovch reakc.
Atvakra svho ka upozoruje, e touha sama sebe postupn zni, ale jen tehdy, pokud se v mysli takov nic sla nepetrit tvo. Nelze toho doshnout dnm pozitivn inem, napklad potlaovnm touhy,
nebo to me touhu naopak poslit. Jedinou cestou je to, e lovk vznikn touhy jen pasivn pozoruje. Takov
pozorovn vertikln odzne kad horizontln rozpnn touhy (kter je znmkou toho, e jsme se nechali do
vci zathnout). Za pozitivn in lze povaovat i aktivn hledn poznn. Atvakra ujiuje Danaku, e je ir
Vdom, a vechno ostatn, vetn nevdomosti, je iluzorn. Kde tedy hledat poznn?! A pro konat dobr skutky,
kdy jejich zkladem je opt touha nco zskat? Na zvr svmu ku pipomn veker pozitivn snaen, kter
opakoval jeden ivot za druhm, aby zskal poznn a osvcen. Vechno to usilovn bylo jen neplodnm cvienm. Vyzv ho tedy, aby nyn konen ustal ve svm snaen a prost jenom byl.
V nsledujcch osmi verch Atvakra shrnuje zsady pravho pochopen (jeho vsledkem je pesvden, pedem vyluujc pochyby a dotazy), kter vede k nezmrnmu konn v kadodennm ivot, konn bez
vle a chtn.
Pesvden o tom, e neustl zmna a nsledn znik jsou skutenou

pirozenost vech jev, je lovk poznn voln, do nieho nezataen
a osvobozen od utrpen. (99)
Pesvden o tom, e jedinou podstatou projevenho svta je noumenon, byt
o sob, skryt ve vech jevech, je lovk poznn se vm smen, odpoutan
od tueb, zcela klidn a nim nedoten. (100)
Pesvden o tom, e spch i nespch stdav pichzej a odchzej jako
dsledky minulch in, je lovk poznn spokojen a se smysly zklidnnmi nic
nechce a po niem netou. (101)
Pesvden o tom, e tst a netst i ivot a smrt jsou sousti pirozenho
procesu kauzality, nepotebuje lovk poznn neho dosahovat a bez starost
a ztotoovn dl to, co m dlat. (102)
Pesvden o tom, e koenem utrpen v tomto svt nen nic jinho ne touha,
je lovk poznn bez tueb a bez starost, astn a spokojen. (103)
Nejsem toto tlo a dn tlo nemm, jsem ir Vdom, o tom pesvden,
nezajm lovka poznn, eho bylo dosaeno a eho jet ne, nebo ije ve
stavu, kter je pirozen, bez vle a chtn, blzk stavu noumenlnmu. (104)
30
Jsem imanentn obsaen ve vech jevech, od Brahmy a po stblo trvy,

o tom pesvden, nezajm lovka poznn, co bylo zskno a co jet ne, nebo
je osvobozen od konceptualizovn a objektivizovn, je v mru a spokojen. (105)
Pesvden o tom, e projeven vesmr, tebae asn v i a rozmanitosti
jev, je zcela iluzorn, spov lovk poznn, oprotn od tueb a ztotonn
s irm Vdomm, v noumenlnm mru. (106)
Tchto osm dleitch ver se zabv chtnm, tubami a tm, co lze nazvat jako nezmrn provn
(provn prost vlastn vle). Stoj za povimnut, e Atvakra, kter zaal u obecnch zkonitost projevenho
svta jev a vztahu jedince k tomuto svtu, se nyn dostv k tomu nejzajmavjmu - jak lovk poznn (dnin), jen pozbyl sv totonosti s oddlenm jedincem, ije svj ivot jako obyejn lovk.
Pesvden lovka poznn se roziuje o nsledujc aspekty pochopen:
(a) pirozenost vech jev je neustl zmna vedouc nakonec k rozkladu,
(b) podstatou projeven svta jev je noumenon, byt o sob, kter je imanentn, vnitn skryt ve vech
jevech,
(c) spch a nespch jsou vzjemn protiklady, kter se v ivot neustle stdaj a tvo zklad kadho
provn,
(d) tst a netst, ivot a smrt (a vechny dal protiklady) jsou soust pirozenho procesu kauzality,
(e) pinou utrpen ve svt je touha,
(f) nejsem tlo a nemm tlo, jsem ir Vdom,
(g) jsem imanentn obsaen ve vech jevech, od Brahmy a po stblo trvy,
(h) projeven vesmr, tebae asn v mnohosti a rozmanitosti jev, je ve skutenosti iluzorn.
Vsledkem tohoto pesvden je to, e lovk poznn zstv spokojen, voln, do nieho nezataen,
osvobozen od starost a utrpen, bez tueb. Nezajm ho, co bylo i nebylo dosaeno, co bylo i nebylo zskno,
a spov tak v noumenlnm mru, ztotonn s irm Vdomm.
Vechny touhy a jejich naplnn i nenaplnn, spch i nespch, tst a netst, to jsou zleitosti
vle, chtn a zmru. lovk poznn si je vdom toho, e neije jako domnl entita podle vlastnch hezkch
pn i pro sv poten. Jasn v, e je it a e jako takov, jako zdnliv entita, neme bt subjektem vzhledem k druhm objektm. Domnl entita je fenomn, objekt, a neme mt druh objekty za sv objekty. lovk
poznn v, co nen, a tak v, co doopravdy je: Jsem ir Vdom.
V, e neme t podle svch pn a sv vle, e je it (jako nstroj innosti Celku). V, e mt zmry
je zcela marn. Zk se jich a je bez starost a trpen, nebo pekonal konceptualizaci, je je podstatou vle a zmru. Pekrauje jak zmrn konn, tak i jeho protipl, zmrn nekonn. Zmrn nedln je taky dln.
Proto lovk poznn dl obvyklm zpsobem vykonv svou prci, ale bez zmru a pocitu konatelstv.
Ten, kdo m sv zmry, je prv pedstava i koncept j, nebo chtn a ego znamenaj tot. Neptomnost vle u lovka poznn neznamen nicnedln, ale neptomnost zmrnho konn (pozitivnho i negativnho). A neptomnost zmrnho konn ve svt jev znamen ptomnost konn noumenlnho. Jinmi
slovy, nezmrn konn lovka poznn (a u se tk vnmn, mylenek i tla) je noumenln konn neboli
ne-konn mudrce (u nho chyb j se svmi zmry).
Osvcen je nevyhnutelnm dsledkem neptomnosti clench zmr. A neptomnost clench zmr
znamen neptomnost konceptualizace (vytven mylenek a pojm mysl). Mylenky samy o sob jsou zcela
spontnn a nezmrn. Neptomnost konceptualizace a objektivizovn (vytvoen pseudo-subjektivity vzhledem k ostatnm objektm) znamen, e lovk poznn jin objekty a jejich iny neposuzuje. lovk poznn,
mudrc, vnm objekty jako objekty, ale nikoli jako svoje objekty. V, e on ani druz nejsou oddlenmi, nezvislmi entitami, ale e to jsou jen loutky, reagujc na vnj podnty podle psychick vbavy, je je mimo jejich
kontrolu.
Nezmrn provn (za neptomnosti obou aspekt vle), kter znamen bt it jakoto ne-entita,
pedstavuje subjektivn i noumenln provn. Ponvad tu nen j, nen tu prostor pro obavy i starosti.
Prv proto pin probuzen v prvn ad pocit neuviteln, absolutn svobody.
31
Pt kapitola
D
anaka reaguje na rady Atvakry a rozhovor te nabv skuten hloubky duchovn elegance a jemnosti. Pot, co Atvakra krtce, ale iv popisuje pochopen mudrce, vypovd Danaka o vlastnm stavu
mysli a nechv gurua, aby ve uvil a vedl ho dle.
Danaka k:
Odpoutal jsem se nejprve od fyzickch in, pot od planch e a nakonec

od samotnho tvoen pojm a pedstav mysl. Nic z toho m nezajm. Tak
spovm ve svm pirozenm stavu. (107)
Nelpm-li na slovech a smyslovch pedmtech a nelze-li J vnmat jako objekt,
je moje mysl zbavena rozptylovn a ustlena v jednom bod. Tak spovm ve
svm pirozenm stavu. (108)
Pochopil jsem, e usilovn, jakm je meditace, je ureno pouze pro ty,
kdo maj mysl rozptlenou. Tak spovm ve svm pirozenm stavu. (109)
Brahmane, prohldl jsem neskutenost vzjemnch protiklad, jakmi jsou
radost a bolest, pijateln a nepijateln, a tak spovm ve svm pirozenm
stavu. (110)
Shledal jsem, e omezovat se povinnostmi jednotlivch ivotnch stdi
a podrobovat se pedepsan sebekzni je rozptylovnm a tak spovm ve svm
pirozenm stavu. (111)
Pln jsem pochopil, e mysln se zkat konn je stejnou nevdomost jako
zmrn konat. Tak spovm ve svm pirozenm stavu. (112)
Pemlet o Nemyslitelnm je jen dalm vytvenm pedstav. Pochopil jsem
to a tak spovm ve svm pirozenm stavu. (113)
Poehnan je ten, kdo k tomu doel. Poehnan je ten, jeho je to pravou
pirozenost. (114)
Danaka v tchto verch popisuje postupnou transformaci, kter nastoupila, jakmile se zbavil toho, co
povaoval za svou pravou totonost. Zmizelo ztotonn s jevem, psychosomatickm apartem, kter nem podstatu ani nezvislost a je pouhm jevem ve Vdom. Danaka doel k tomu, e veker sil hledajcch, spovajc v dodrovn pedepsanch technik a metod, nikam nevede, nebo to hledajcho jenom utvrzuje v iluzi, e
je entitou, schopnou nezvisle konat a neho dosahovat. Jasn pochopil, e a dl hledajc cokoli (bez ohledu
32
na to, jak je dan konn svat a nesobeck), nem to smysl, pokud se povauje za konatele, za nezvislou, samostatnou entitu. Je to proto, e akoli me nahlet iluzornost vesmru i veho v nm, nikdy nepochop, e jako
neoddliteln soust svta jev je on sm t iluzorn! Individuln konatel je iluzorn, jeho konn m nutn
asov charakter a je tud tak iluzorn.
Danaka pochopil, e to, m se jev bt ve svt jev, je zcela iluzorn, proto spov ve svm pirozenm
stavu. Tmto pirozenm stavem je noumenln stav, z nho jako sen vyrst projeven svt. Danaka bezpochyby pmo intuitivn nazel, e je neuchopitelnou nekonenost a e fenomn tla a mysli (s nm se z nevdomosti ztotooval) je jen jev ve Vdom, pouh stn bez jakkoli podstaty.
Danaka dle pochopil, e tlesn innost (systmy dchac, trvic, nervov a dal) je zcela samovoln a ke
svmu fungovn nepotebuje vdom zen. Proud mylenek plyne sm, pokud se do nich nenechme vtahovat.
Osobn zainteresovanost nen vbec nutn. Rozhovor mezi guruem Atvakrou a jeho skvlm kem Danakou
nen rozmluvou mezi jedinci, ale jakousi jednotou mezi Vdomm a Vdomm, sdlenm stavu naplnn.
Ani by lpl na zvucch (slovech), prohlauje Danaka, e slova s jejich vznamem a dsledky jsou pouhm mentlnm pohybem ve Vdom a nijak nezashnou skuten J. Proto Danaka me transcendovat bnou psychickou reakci. Jsou-li slova jen zvuky, nen poteba reagovat na cokoli, co je eeno. Pochopme-li to,
nemusme se z lidsk spolenosti utkat do lesn samoty. nik ze spolenosti vtinou nepin oekvan vsledky. A naopak nebezpe, hajc na ns ve spolenosti, mou bt pro hledajcho vzvou. Dokud zde nen
pevn pesvden, e vechny fenomny jsou pouhmi jevy, zdnmi bez vlastn podstaty, neme zde bt ani
skuten pochopen. Ale jakmile hledajc zane vechny objekty vnmat jako objekty bez toho, e by pebral
subjektivitu noumena, zmiz subjekto-objektov rozpor (plynouc z rozdlovn na subjekt a objekt) a toto ne-objektov chpn souvislost je pravm vnmnm vedoucm k probuzen.
Danaka dle mluv o meditaci. k, e nem potebu dnho konn, meditaci nevyjmaje, nebo to
by znamenalo, e nco oekv, by by to byla i svat vc dosaen osvobozen. Pron sml vrok, e vechny
pedepsan metody i snahy povauje za rozptylovn, a msto toho prost spov ve svm pirozenm stavu.
V tomto stavu se vzjemn zvisl protiklady navzjem vyru, a nen tu nic, co by bylo pijmno i odmtno.
Zbyten je t pemtat o nemyslitelnm, nebo o tom pemlet nelze. Jedin, co je teba, je spovat ve sv prav pirozenosti. Danaka toto osmiver uzavr vrokem, e sta odloit veker sil a zcela tak popt hlavnho
vinka, konceptulnho konatele. Pak nen eho dosahovat ani co zskvat. To Jedin je doma!
Danaka pokrauje:
I mezi tmi, kdo nemaj nic ne bedern rouku, je mlo tch, kte doshnou
klidu, zaloenho na pesvden, e veker projeven je jevovou iluz. Zbavil
jsem se pedstavy o odmtn a pijmn a spovm spokojen ve svm
pirozenm stavu. (115)
Tu je vidt slab tlo, tu bolest jazyka i mysli. Jsem odpoutn od vekerho
konn a usilovn a spovm astn ve svm pirozenm stavu. (116)
Nic nen ve Skutenosti konno, to jsem pochopil a ustlil se ve svm
pirozenm stavu svdka veho, co pichz, aby bylo vykonno. (117)
Duchovn hledajc je zatahovn do innosti i neinnosti, nebo se neustle
ztotouje s tlem. Nezajm m totonost ani netotonost, a proto iji astn
ve svm pirozenm stavu. (118)
Nehled na to, zda jsem v pohybu i klidu, nezajmaj m nsledky dobr ani
zl. Jsem spokojen ve svm pirozenm stavu, a je soustava tla a mysli
nehybn, v pohybu nebo ve spnku. (119)
33
Nic neztrcm opoutnm, nic nezskvm usilovnm. Pekroil jsem pedstavy

o ztrt a zisku a spovm astn ve svm pirozenm stavu. (120)
Pi rznch pleitostech jsem pozoroval pomjivost rozlinch druh poten
a ke vem zitkm zstvm lhostejn. Spovm astn ve svm pirozenm
stavu. (121)
Danaka v tchto sedmi verch jasn k, e pmo nahldl dan skutenosti a doel k nevyhnutelnmu
pesvden, e veker projeven je jevovou iluz. To mu pineslo pocit klidu a mru, jak nepociuj ani ti, kte
odni jen bedern roukou ij v odkn. Jeho pesvden je toton s vrou, e neexistuje cesta, kterou by se
ml nkdo nkam ubrat, a neexistuje nic, co by kdo mohl dlat, nebo neexistuje nezvisl samostatn entita,
kter by nkam smovala a nco dlala. Jak je tedy zvr? Nepovaovat dn mylen, mluven i konn za
vsledek na iluzorn vle, nebo veker konn ve svt jev i zkuenosti kad vnmajc bytosti jsou projevem na noumenality. Pokud je teba njakho sil, pak jist ne k tomu, abychom nahldli prostou pravdu,
kterou nm Misti sdluj ji od pradvna. Pravda je takov, e to, co jedin meme bt, je noumenln, a to m
se bt zdme, je jen jev, fenomn, a tud iluzorn. Pokud je sil poteba, pak pouze k vykoenn nvyk (kter
oznaujeme jako ego), dky emu lovk zane pociovat, co je pro nho sprvn. Pekonat vak jednn zaloen na zvycch a reflexech nen snadn ani pes vechna uen Mistr. Lid se budou nadle vemon trznit,
oslabovat si tlo, zpsobovat si bolest jazyka i bolest mysli, ani pochop, e takovou innost jen posiluj ego,
kter jim brn spovat astn ve svm pirozenm stavu.
Danakovo chpn iluzornosti projevenho svta jev a jeho innosti jakoto ivoucho snu ve Vdom
vede k inherentnmu pochopen, e domnl vle jedince neme zmnit neprosnou innost celku. Co se m
stt, nutn se stane. Proto Danaka k, e se spokojil pouze s pozorovnm toho, co se v ivot odehrv. Na
to se pesn hod jeden sfijsk pbh. Bylo jedno mal, ale velmi bohat krlovstv, kde se dobe dailo vem,
a na jednoho neastnho lovka. A se pustil, do eho chtl, nic se mu nepovedlo. Byl to po vech strnkch
skvl lovk, vdy ochotn pomoci tomu, kdo to poteboval, a proto ho vem bylo velmi lto. Jednoho dne pili
za krlem rdci a dali, zda by se pro nho nedalo nco udlat. Krl byl moudr mu. ekl jim, e podle veho
je ten mu neastn od prody a proto mu zejm nic nepome, ale e je ochoten udlat pokus. Dohodli se, e
doprosted malho zkho mstku, pes kter se neastnk kadho veera vracel dom, daj hrnec pln zlak. Toho veera krl a jeho pomocnci zastavili vechen provoz a schovali se za most. Mu pichzel jako obvykle
svm oupavm, plouivm krokem a u mstku se zastavil. Najednou zavel oi a velmi pomalu se sunul podl
zbradl mostu, stle se zavenma oima, dokud most nepeel. Hrnec zlak zstal na most nedoten. Lid
ekajc na druh stran mostu mue zadreli a ptali se ho, pro tak nhle zavel oi pot, co vstoupil na most.
Mu ostchav odpovdl, e asto myslil na to, e nkterho dne pejde most se zavenma oima a toho dne
prost nemohl odolat pokuen! Danaka prohlauje, e pijm vci tak, jak pichzej, nev v innost ani v neinnost, v zisk ani ve ztrtu, ve tst ani v utrpen, a spov tak klidn ve svm pirozenm stavu.
Danaka pokrauje:
Ten, kdo pebv ve skutenosti pirozen a s przdnou mysl, jeho svtsk

vzpomnky vyhasly a smysly reaguj na objekty bez chtn i vle, ten prochz
ivotem jako snem. (122)
Jsou-li rozputny touhy, kde jsou svtsk statky a ptel, nebo lupii,
smyslov objekty? Vskutku, kde jsou svat psma a kde je samo poznn? (123)
Pochopil jsem svoji totonost s nejvym absolutnem, svdkem veho, proto
m nezajm omezen i svoboda a nestarm se ani o osvcen. (124)
34
Vm prochz bez pekek, jako by si neuvdomoval sv okol, a je zbaven

jakchkoli pochyb. Jeho vjimen stav me pochopit jen ten, kdo je jako on.
(125)
Takto kon Danakova e, v n se pokusil vyjdit, jak dnin, lovk poznn, prochz bnmi
zleitostmi dennho ivota.
Danaka popisuje lovka poznn jako toho, kdo pebv ve skutenosti pirozen a s przdnou mysl
a jeho svtsk vzpomnky vyhasly. Z toho plyne, e lovk poznn zanechal konceptualizace (vytven pojm a pedstav) a objektivizace (pedstavy mch objekt a sebe jako subjektu), nebo prohldl iluzorn podstatu
j, oddlen mysli. Przdn mysl lovka poznn je dsledkem zastaven objektivizace a samotn zastaven je
zase dsledkem pochopen sv vlastn pirozenosti. Przdn mysl nen mysl idiota, ale bdlou mysl, kter nen
zanesena pedstavami vytvoenmi objektivizac. Objektivizace zpsobuje, e se objekt jev jako nezvisl entita,
j, odpovdn za vechny sv zdnliv iny a podobn nezvislost je piena i vem ostatnm, takto objektivizovanm, projevenm entitm. Hek je v tom, e domnl odpovdnost je zcela iluzorn. Vede vak k pedstav
domnl vle, co zpsobuje rozpor, disharmonii, utrpen, tud omezen. Dkladn pochopen tto skutenosti
m za nsledek to, e u lovka poznn zmiz ztotonn s objektivnmi obrazy v mysli a s tm spojen konceptuln omezen.
Vechny touhy jsou zaloeny na j, na ztotoovn s objektivn pedstavou v mysli, a je-li ztotoovn
znieno, vechny touhy zmiz s nm. Proto, jak k Danaka, zmiz-li vechny touhy, kde je pak otzka bohatstv,
ptel, smyslovch objekt, svatch knih a dokonce i poznn?
Zajmav je i poad, v jakm Danaka vyjmenovv vci, o n ji ztratil zjem. Hlavn je to, e vechny
jsou vzjemn zvisl a zaloen na touze. Odezn-li touha po bohatstv, pichz na jej msto touha po slv,
po prci pro spolenost, nebo i touha po osvcen. A je dvod jakkoli posvtn, touha zstv touhou. Jakmile je
vak odstranna sama touha a innost celho projevenho svta je nahldnuta jako pouh jev, zdn, pak zmiz
vnj tok mylenek, objektivizovn i hledn smyslovch poitk. Mysl se vyprzdn. Projeven svt jev ji
nebude vnmn zvnjku, ale zvnitku, a stane se tak krlovstvm Bom.
A to, jak Danaka popisuje, je stav, kdy ustala konceptualizace. Lhostejn je mu omezen i svoboda a nezajm ho ji ani osvcen. Nahldl, e cel svt je jevem ve Vdom a e toto Vdom, v nm se vichni spolen
zjevujeme, vnmme a uvaujeme o nm jako o svt jev. To je pesn To, co jsme. Podstatn je, e nejsme nco
jinho ne Vdom ani od nho nejsme oddleni, a prv proto ho nememe pochopit. Nememe se s Nm
spojit, nebo jsme se od Nho nikdy neodlouili. Dleit je samo nazen toho, e Vdom nen objekt, a proto ho
nememe poznat, pemlme-li stle v relativnch pojmech. A snad jet dleitj je to, e neexistuje nic, co
by mlo bt vykonno. Nen teba, abychom se snaili pochopit, co jsme, prostednictvm popis, pklad i
obraz, co jsou vechno jen pouh pedstavy. Potebuje svtlo poznat, e je svtlem? Kdyby byl na svt pouze
jeden lovk, poteboval by vdt, e je lovk? Vechno je Vdom a my To jsme. Na otzku: Jak poznm, zda
jsem osvcen?, existuje jedin odpov: Takov otzka nevyvstane, nebo to nebude potebovat vdt!
Danaka tuto tveici ver uzavr prohlenm, e stav osvcen me pochopit jen ten, u nho se
podobn stav tak uskutenil. Je-li pry ztotonn s oddlenou entitou, pak dan psychosomatick apart ji
nepodlh iluzorn pedstav o individuln vli. Jedinec se stv nstrojem, jeho prostednictvm pracuje
Celek, a vechny jeho iny jsou tak zcela spontnn. Zeptte-li se takovho lovka, co by za uritch okolnost
dlal, jeho jedinou monou odpovd je: Nevm.
35
est kapitola
P
ot, co Atvakra vyslechl spontnn projev Danaky, byl poten promnou (paravriti) neboli transformac,
k n u Danaky zjevn dolo. A tato radost vyvolala spontnn odpov, pro ka jist velmi povzbuzujc.
Stav, kter sm o sob je ve svt jev konceptuln udlost a v tomto ppad spolen pro gurua i ka,
mohl pijt jen proto, e u ka dolo k naprost ztrt totonosti s oddlenou entitou. A tak si mistr i k padnou
do nrue a formou spontnn vmny i exploze slov popisuj stav, kter se ve skutenosti popsat ned.
Z ist rozumovho hlediska se takov rozhovor (spontnn plynut slov) me zdt jako zbyten opakovn, ale upmnmu hledajcmu vhn slzy do o. Je to podobn jako u hudebnho dla. Je-li interpret opravdov
mistr, nezle nm na tom, kolikrt jsme skladbu ji dve slyeli. Pro milovnka hudby je kad proveden nm
novm a jedinenm. Nen teba srovnvat a hodnotit. Sedte-li na behu ocenu a del dobu pozorujete pevalujc se vlny, pak pochopte, e i kdy jsou to vechno vlny, kad m svou zvltn osobitost a v jejich sjednocen
se odr ndhern rozmanitost svta jev, co je to nejasnj, co lze nazt.
Atvakra ekl:
lovk s pronikavm intelektem dojde osvcen, tebae jsou rady gurua

zaloeny na pin a nsledku, zatmco nevyzrl hledajc me hledat cel
ivot, ale bez potebnho intelektu zstane
zmaten. (126)
Toto je jeden z nejvznamnjch ver celho dla, ale prv ten bv chybn interpretovn.
Jeden vklad k: Sebepoznn okamit vyvstane u toho, jeho intelekt je pln oitn podrobenm se
nezbytn kzni a dosaenm ty nsledujcch poadovanch kvalit:
(1) odkn, tj. nelpn na radostech a bolestech pochzejcch ze svtskch objekt a nelpn na radostnm ivotu v nebesch, jen tak nen trval;
(2) rozliovn mezi skutenm a neskutenm;
(3) dosaen esti nejvtch ctnost, ktermi jsou (a) ama, zskn kontroly nad sklony mysli, je jsou
vnjkov zameny, (b) dama, zskn kontroly nad vnjmi smyslovmi orgny, jejich prostednictvm se
mysl upoutv ke smyslovm objektm, (c) uparati, oputn j, (d) titika, trplivost a sebeovldn, (e) samadhana, ustlenost v sob, (f) raddha, vra - vra v konen pochopen, vra v slu svho vlastnho j;
(4) samdhi, dokonal meditace.
Tato interpretace vyvolv dojem, e zle na jedinci, aby vynaloil vdom sil k vybudovn a oitn intelektu a byl tak schopen doshnout jist vci zvan osvcen. Atvakra vak k skoro opak. k,
e hledajc me strvit cel ivot hlednm a snahou zskat nco, co mu umon zskat nco jinho, toti vc
zvanou osvcen, ale zstane stejn zmaten jako dv. Atvakra k, e samotn touha nco zskat (tebae jde
o objekt osvcen) je pekkou a e k pochopen tto prost skutenosti je teba pronikavho intelektu. Je
teba mt rozum zcela prost, jednoduch, aby bylo mono opustit vechny touhy, vetn touhy po osvcen! Tato
prostota, pronikavost i vyzrlost rozumu ponechv intelekt przdn, tedy oteven k pijet poznn, e ve,
co je, je Vdom, a e tedy neexistuje nic jinho, co by konceptuln jedinec mohl zskat.
Tuto skutenost vyjaduje vrok Na ajam atm bala-hnena labdhjah, kter znamen Seberealizace
nejsou schopni ti, kdo jsou slab. Jak se d pedpokldat, slovo slab bv vykldno jako bez sly a peduren k cvien a tvrd prci. Proto hledajc strv cel ivot hlednm, ale zstane zmaten. Slabost ve
skutenosti znamen nedostatek odvahy zanechat tradinch cvien urench pro duchovn zatenky. Je to
nedostatek odvahy pijmout intuitivn vnuknut zkladn, prvotn Pravdy v jeho plnosti, e toti ve, co existuje,
je Vdom.
To, co m v tomto pregnantnm veri velkou dleitost je vraz pronikav (sattvick) intelekt schopn pijmout osvcen (krtrtha). Co je to tedy sattvick intelekt a jak vznam m slovo krtrtha, kter je
pouito k oznaen osvcen? Sattvick intelekt znamen intelekt, kter nen prmrn, nevyspl, neoddluje
se od intuice a neomezuje sebe sama logikou a zdvodovnm do t mry, e by blokoval schopnost pijmout
36
pirozen, spontnn vyvstn bosk podstaty. Sattvick intelekt v sob zahrnuje inherentn pochopen, i
alespo zkladn pocit, e lidsk bytost je vnitn soust celku projevenho svta, a e se tedy neme oddlovat od podstaty a uvaovat o oddlenm konn a zskvn, kter by byly mimo innost Celku.
Sattvick intelekt je natolik troufal, e v nikoli pedpism a zkazm neplodn tradin rutiny, ale
v v univerzln Pravdu, e ve, co existuje, je Vdom, a e veker poznn je jen sbrkou mylenek, pouhch
pohyb ve Vdom, tud nestlch jako vlny na hladin ocenu.
Slovo krtrtha je v tchto verch pouito v tom smyslu, e lovk se sattvickm intelektem se stv krtrtha, osvcenm, probuzenm, naplnnm. Toto slovo v sob spojuje pojmy pochopen a innost. Vyjaduje
pochopen, kter nezstv jen na rozumov rovni (kter jet pipout otzku: pochopil jsem, ale co mm
dlat?), ale na rovni, kde se pochopen spontnn mn ve zcela pimen jednn. Takov intuitivn pochopen m zcela odlinou dimenzi ne bn rozumov chpn. Intuitivn pochopen, kter lze nazvat nazenm,
znamen nhlou transformaci, promnu, zmnu v nhledu na celek projevenho svta a jeho innost, jakou je
ivot a provn. Toto nazen neznamen pouze osvobozen od nevdomosti a omezen, ale t osvobozen od
vdomost a pedstavy osvcen.
Zd-li se lovku slabho intelektu, e dky intelektulnmu sil a sdhan zskal urit poznn, je na
n velmi pyn a je mlo pravdpodobn, e ho opravdu ve vech monch ppadech vyuije. A asem zjist, e
jeho poznn vechny pochyby jet nerozpustilo, ale naopak vyprovokovalo nov otzky.
Kde nen intelekt dostaten vyspl a jedinec hled a chce osvcen jako objekt pro sebe, tam je hledn
a chtn stle omezenm. Hledan poznn se stv omezenm, nebo takov poznn nen skutenm pochopenm (bez jedince, jen by chpal), ale pouze zitkem, kter hledajc jedinec zakou. Takov zitek bv asto
myln povaovn za osvcen. Schz tu pochopen, e zakouet me jen individuln objekt a e tedy osvcen
nepijde, dokud je tu jedinec touc osvcen zakouet. Jet vtho zmatku se duchovn hledajcmu dostane
v rmci organizovanho nboenstv. Doktrny, koncepty, pedpisy o tom, co se m a co nem dlat, kter jednotliv nboenstv pedkldaj, jsou neustlm pedmtem spor, a to jak v rmci jednoho nboenstv (co vede
k poteb vkladu psanch text), tak i mezi rznmi nboenskmi smry.
Atvakra pokrauje:
Nelpt na smyslovch objektech znamen osvobozen, touit po nich znamen

omezen. Pochop to a pak dlej, jak se ti lb. (127)
Zdlo by se, e nazen Pravdy in z vmluvnho, chytrho a aktivnho lovka
lovka nemluvnho, nudnho a neinnho. Poznn Pravdy tak nen pli
pitaliv pro ty, kte si jet chtj uvat radost tohoto svta. (128)
Oba vere, chpeme-li je spolen, popisuj pouze postupn vvoj. Pesto se asto povauj za nvod i
pkaz. Je tomu tak dky slovm dlej, jak se ti lb. Dokud to lovk sm nezakus, tak nepijme, e individuln
lidsk bytost nem dnou vli i monost rozhodovat se a konat.. I to je soust vvoje. Krina uv stejnch
slov dlej, jak se ti lb, kdy v zvren kapitole Bhagavadgty k Ardunovi: Tm jsem ti sdlil celou Pravdu, to nejhlub ze vech tajemstv, rozmlej o n a pak dlej, jak se ti lb. Ve skutenosti to znamen, e sdlen
Pravdy se udlo jako soust innosti Celku. Reakce toho, kdo si to vyslechne, je opt soust innosti Celku.
V mnoha ppadech nebude posluchae Pravda vbec zajmat, zvlt kdy se zd, e by mli ztratit zjem o ivot
a provn! Jin hledajc to pochop jako vzvu a zanou provdt rzn cvien a potlaovat smyslov touhy.
Ti jsou odsouzeni k ivotu plnmu zmatk a zklamn. Jen v nkolika mlo ppadech, je-li poslucha vyzrlho,
sattvickho intelektu, pochop do hloubky skuten vznam slov a toto pochopen se promn ve sprvn jednn
bez pocitu individulnho konatelstv. Je to vc postupnho vvoje v neosobn innosti celku projevenho svta.
Skuten pochopen povede k tomu, e ve nechme jt svou cestou, splyneme s proudem a pak pijde pocit
obrovsk svobody, pijde osvcen.
Rzn reakce na tot sdlen o Pravd pedstavuj duchovn vvoj, k nmu v neosobn innosti Celku
dochz neustle. Individuln lidsk bytosti jsou pouh nstroje, jejich prostednictvm se uskuteuje evoluce. Vvoj zane tm, e se Vdom ztoton s individuln bytost jako oddlenou entitou. Tato totonost pak
petrvv nkolik ivot a hled poten ve smyslovch objektech. Pak urit soustava tla a mysli nhle zjist,
37
e ji smyslov objekty pestvaj vzruovat a zapone proces zbavovn se totonosti, tedy proces hledn. Tento
proces trv nkolik ivot, a skon plnou ztrtou totonosti se soustavou tla a mysli jako oddlenou entitou.
Osvcen pijde jako neosobn udlost ve Vdom prostednictvm vhodn soustavy tla a mysli, kter byla poata
a stvoena jako vyspl jedinec, schopn pijmout nhl poznn. Je nutno pochopit, e evoluce je neosobn proces
v innosti Celku, proto se netk individuln entity jako oddlenho konatele, kter m doshnout osvcen.
Nhl osvcen vyvol uritou zmnu v nhledu na individuln soustavu tla a mysli, konkrtn v pechodnm obdob mezi tm, co taoistit mudrci nazvaj osvcen a vysvobozen. I po udlosti osvcen mus
jedinec do konce ivota fungovat jako oddlen soustava tla a mysli. Nen t a tvrd ehole, ne ta, je se
tk zmn vyvolanch osvcenm. Jedinec bude sice t v podstat stejn jako pedtm, ale nen vyloueno, e se
k bnm radostem bude stavt zcela jinak. Tak napklad zjist, e ji nen tak dobrm spolenkem jako dv
a e ho vce t vlastn samota. K takov zmn muselo dojt, nebo pestoe ztotonn s individulnm tlem
petrvv, aby tlo mohlo v ivot normln fungovat, chyb tu pocit konatelstv, pocit oddlen entity. Tlo tedy
ije dl svm ivotem, vcemn stejn jako dv, ale chyb tu osobn zainteresovanost. Pihod se nco, co vyvol
bezprostedn reakci, ale ta zstane zcela na povrchu, podobn jako vlnka na hladin jezera. Cokoli se dje, je
pouze pozorovno bez pocitu osobn zaujatosti.
Svtec Dnvar ve svm dle Amritanubhva popisuje tento stav nsledovn:
Smysly se dle vlastn pirozenosti chytaj objekt, je je uspokoj, ale tm

zrove vyvstv pochopen, e zitek se nijak neli
od toho, m lovk (Seberealizovan bytost) sm o sob je - jako kdy pohled
do zrcadla tm okamit vyvol pochopen, e podoba v zrcadle se neli od
pvodn tve.
Stav Seberealizovanho lovka je Dnvarem dle nzorn popsn:
Ve stavu dnina je vyjden vle i chtn jenom zdnliv - vechny iny ve

skutenosti nastvaj spontnn.
Dualita se postupn mn v ne-dualitu a vztahy mezi objekty pechzej v neobjektov souvislosti.
V bn innosti smysl subjekto-objektov vztah neexistuje.
Mnoz hledajc nechpou osvcen jako odpoutanost od smyslovch objekt, ale jako objekt, jen jim zajist
poten a tst nekonen vt, ne jak jim nabzej smyslov objekty. Tm se transformace vyvolan osvcenm
bude zdt matouc, a odstraujc. Klid, kter sdl u koen pravho duchovnho hledn, neznamen ani otupen smysl prostednictvm vstednch zitk, ani potlaen smysl vynucenou kzn. Oboj vede ke zklamn.
Prav duchovn hledn me zat a pot, co smysly zakusily pslun objekty a piel pocit klidu, pramenc
z hlubokho pesvden, e ivot a provn mus mt hlub smysl ne zakouen smyslovch poten.
Vid-li lovk, kter si uv ivota, jak se nkdo najednou pro svj hlubok a intenzivn zjem o duchovnost pestane zajmat o ivot, dvj ptele a star zvyky, zane se takovho duchovnho poznn, je vyvolv
tyto drastick zmny, prost bt. Poznn Pravdy pijde, jakmile je tu klid. A ten pijde a pot, co se lovk z vlastn zkuenosti pesvdil, e cokoli ivot pin, je opravdu bezcenn (jakkoli se to nkdy zd pitaliv). Svtsk
lovk se stane lovkem poznn dky zkuenosti, e nelpn znamen osvobozen, zatmco touha po smyslovch
objektech je omezenm. Omezen znamen lpt na nem, od eho se neme oprostit. Smyslov objekty nemohou spoutat toho, kdo s nimi zachz s lhostejnost a klidem (nikoli s bzn). Klid nespov v tom, e se ze strachu
z pipoutanosti budeme smyslovm objektm vyhbat. To je pak potlaovn, kter dve i pozdji v mnohem
silnj podob vystoup na povrch. Prav klid a nelpn pichz jen tehdy, je-li tu pesvden, zrozen z pm
zkuenosti, e kad radost ze smyslovch objekt vede nakonec ke zklamn a pocitu nenaplnnosti.
38
Atvakra zdrazuje, e chceme-li nsledovat jogna jen proto, e na ns zapsobil svm vzhledem
a jednnm, nebudeme spn. A tehdy, kdy bhgin (ten, kdo si uv smyslovch objekt) uv v bezcennost vech smyslovch poitk, je pipraven stt se jognem. Atvakra k: nejdv bhgin, potom jogn.
Dokud nen v bhgin pipraven stt se jognem, bude se poznn bt, zvlt vid-li jak nebezpen promna
nastala u ptele, kter byl dve pln tueb a chut do ivota, a nyn ho ji radosti ivota nezajmaj. Jenom
osobn zkuenosti mohou pinst hlubok pesvden, e je mysl ji pipravena obrtit se dovnit ke sv prav
podstat.
Takovmu hledajcmu nabz Atvakra velmi krtkm a jasnm zpsobem pmou

Pravdu:
Nejsi tlo a tlo ti nepat. Nejsi konatel ani zakusitel. Jsi Vdom Samo, vn,
neosobn svdek veho. ij astn. (129)
Touha a odpor pat k mysli a ty nejsi mysl. Jsi Vdom Samo, nemnn
a osvobozen od vech rozpor. ij astn. (130)
Poznej J ve vem a vechno v J, osvobo se od pocit ja moje a bu
astn. (131)
, ty ir Vdom, jsi opravdu To, v em svt jev vyvstv, podobn jako vlna
na moi. Osvobo se od strdn mysli. (132)
Tyto tyi vere tvo skuten jdro Advaity, ne-duality. Je to skoro hanba tyto vere jet komentovat, ale
je nezbytn podat slvko vysvtlen jako odpov na otzku: Je-li Vdom ve, co je, a jedinec sm o sob neexistuje, komu tedy mudrc poskytuje sv rady?
Je teba pochopit, e mudrc to ve skutenosti nikomu nesdluje. Nejde tu o radu i nvod. Jedin, co mudrc
dl je, e poukazuje na Skutenost. Toto poukazovn je jen pohybem ve Vdom, soust innosti Celku. Je to
soust procesu odkldn totonosti v rmci duchovn evoluce svta jev. Vdom se ztotonilo s individulnm
lidskm organismem, aby utvoilo oddlen ega, take prostednictvm subjekto-objektovch vztah nastoupil
ivot a provn, neboli lla (bosk hra ve svt jev). Vdom se zprvu ztoton s jedincem jako oddlenou entitou a pak se zbavuje tohoto ztotonn a znovu nastoluje neosobnost. To ve je lla. Vdom pe scn, Vdom
je producentem i reisrem hry, Vdom hraje vechny role (jako v pedstaven jednoho herce), a nakonec Vdom
hru sleduje. Pokud je situace takto pochopena, jsou pry vechny pochybnosti a jedin, co je, je Ticho, Klid. Vdom je ve svm pvodnm stavu absolutnho klidu.
Jen velmi zdka je ve intuitivn pochopeno a pichz nhl probuzen. Ale ve vtin ppad je ztotonn tak siln a evolun proces (v rmci svta jev) zbavovn se ztotonn tak dlouh a svzeln, e to zabere
mnoho ivot.
Atvakra si je tto skutenosti pln vdom a nabd hledajcho, aby vil. k:
V, mj synu, v. Nemj myln pedstavy a nebu zmaten.

Jsi samo Poznn, jsi Pn, jsi Vdom, je je tu ped vekerm projevenm
svtem. (133)
Je zapoteb pochopit, e kdy mudrc se zancenm vyzv hledajcho: V, mj synu, v, nem na mysli vru jakoto dvru ve schopnosti, vru v autoritu, i vru v neoven, ale oviteln tvrzen. Tato vra nen
vrou v existenci a moc nadpirozen bytosti, tak jak ji vyaduj nboenstv, ani vrou v njakou formu uctvn,
kter t nezbav lovka mylnho ztotoovn. Atvakra poaduje vru v konenou podstatu, vru v To, co je,
ve Vdom, je si ve svm pvodnm stavu nen vdomo vlastn existence. Ani slep vra, kterou od svch nsle-
39
dovnk poaduj nkter nboensk smry, nen to, co Atvakra od ka oekv. Chce, aby hledajc nahlel
na lidskou bytost objektivn a z nadhledu.
Atvakra k:
Tlo sloen z pti prvk vstoup do existence, chvli setrv a pak odchz.
Skuten J nepichz ani neodchz. Kde je pak smutek nad ztrtou tla?
(134)
Je pro tebe, jen jsi irm Vdomm, njak rozdl, zda tlo setrv a do
skonn vk, nebo odejde hned v tuto chvli? (135)
Vlny jev projevenho svta se v tob, nekonenm ocenu,
objevuj a zase miz podle sv pirozenosti. Pro tebe to neznamen zisk ani
ztrtu. (136)
, mj synu! Jsi ryz Vdom, v nm vznik tento svt, a ten nen oddlen od
toho, co jsi. Kde je tu nco, co je mon pijmout nebo odmtnout? (137)
Jak by pro tebe, jedin, nemnn, klidn, neposkvrnn, ir Vdom, mohlo
existovat zrozen a konn, i dokonce pedstava ega? (138)
V tchto verch mudrc kovi pedkld svoji pravou pirozenost. k, e ve, co existuje, je Vdom
a svt jev je pouhm jevem, zdnm, kter spontnn vyvstalo uvnit tohoto Vdom. Pedstava individuln
lidsk bytosti jako oddlen entity je tud zcela absurdn. Protoe nvyky a podmnnosti lidsk bytosti bvaj
velmi siln, mus duchovn hledn zat u individuality, tebae skonit neme jinak ne jejm znienm. V dalch verch se mudrc obrac k individualit.
40
Sedm kapitola
Atvakra k:
Cokoli vnm, je tvj vlastn odraz. Mohou snad bt rzn ozdoby, pvsky,
nramky a nunice nm jinm ne zlatem? (139)
Vzdej se vekerho rozliovn jsem toto i nejsem tamto. Bu pevn
pesvden, e ve, co existuje, je Vdom. Osvobo se od vech pedstav a ij
astn. (140)
Vesmr se zd skutenm jen v dsledku nevdomosti. Neexistuje nic jinho
ne ty, jakoto Vdom i Skutenost. Nen tu individuln ani transcendentln
j, nen tu nikdo jin ne ty sm. (141)
Ten, kdo jasn pochop, e svt je jen iluze, se osvobod od tueb. Pevn
pesvden, e neexistuje nic jinho ne Vdom, s sebou pin klid a mr. (142)
Bu pevn pesvden, e tento zdnliv ocen projevenho svta nen nic
jinho ne Vdom. Netk se t omezen ani osvobozen.
ij svobodn a astn. (143)
ty, jen jsi ir Vdom! Nezabvej se potvrzovnm i poprnm. Spovej
v klidu vn blaenosti, j jsi, a ij astn. (144)
Nadobro pesta s vytvenm pojm. Nezabvej se dnmi pedstavami
ani nboenskmi doktrnami. Jsi navdy svobodn Vdom. K emu by ti bylo
takov mylen? (145)
Jakou vnivou e pronesl mudrc k iluzornmu jedinci! Mudrc si je pln vdom toho, e se zde jedn
o rozhovor mezi univerzlnm, neosobnm Vdomm a ztotonnm, osobnm vdomm a e tento rozhovor je
soust duchovn evoluce ve svt jev, svt asovho trvn. Nicmn svou roli uitele hraje dokonale. V, e
je to ve lla, kosmick hra, innost Celku projevenho svta, snov hra, j je Vdom producentem, reisrem
i vemi snovmi postavami zrove.
Prv proto k: Cokoli vnm, je tvj vlastn odraz. Pozorujc je tm, co je pozorovno. Kdo je ten,
kdo vnm? Je to Vdom. Tlo je jen mechanismus, jeho prostednictvm se vnmn uskuteuje. Bez vdom
je tlo (souhrn hmoty) neschopno jakhokoli vnmn. Jedinec, kter vnm (a za nho se ego povauje), je objektem, stejn jako to, co je vnmno. Oboj jsou to objektivn projevy subjektivnho Vdom. Proto mudrc k, e
cokoli k (myln chpan jako individuln vnmatel) vnm, je jen jeho vlastn odraz. Oboj jsou to objekty
41
a skutenm vnmatelem je Vdom. Pesnji eeno, nen tu ani ten, kdo vnm, ani to, co je vnmno, ale je tu
pouze vnmn jako subjektivn innost. Pozorujc objekt i objekt pozorovan jsou jenom dva opan ply procesu vnmn.
Pozorovatel je tm, co je pozorovno, a vechny objekty v celku projevenho svta jsou vrazy jedin subjektivn Skutenosti to je skuten jdro uen Advaity. A to taky rozum pijm nejhe. Pomoci by snad mohlo
nsledujc pirovnn:
Pedstavte si, e mte deset fotografi, na nich jste v deseti rozlinch oblecch a pslun naleni. Prmrn pozorovatel zcela snadno uv, e jde o fotografie deseti rznch lid. Vy vak vte, e na kad z nich jste
pouze vy sami. V projevenm svt je tomu tak, e Vdom stvoilo biliony objekt (jimi samo sebe reprezentuje) a ty tvo Celek projevenho svta. Nkter z tchto objekt (zvata a lid) byly vybaveny schopnost zvanou
vnmn. Ta jim dv pocit individuln ptomnosti, take se povauj za oddlen individuality, za entity,
oddlen od druhch. Ve skutenosti se tu v trojrozmrnm prostoru pedstavuje Samotn Vdom v nesetn
variacch rznch tvar, velikost a vlastnost.
Krsn poetick pirovnn pouv mudrc Dnvar, kdy k, e akti (Vdom v pohybu, aktivovan primrn energie) prostednictvm projevenho svta dv ivovi (neprojevenmu, bezforemnmu Vdom
v klidu) existenci a status, tvar a jmno (nmarpu). Jako kdyby poctila zklamn, e manel navzdory sv potencialit zstv bez formy a jmna, rozhodla se, e ho pikrl (do nekonen rznorodosti projevenho svta).
Dnvar zdrazuje, e projeven, jev, zdn, podobn jako odraz pedmtu v zrcadle, nedokazuje existenci
dvou objekt, ale objektu jedinho, toho pvodnho. Jednota se postar o iluzi duality, aby dokzala svou vlastn
existenci.
Jin pohled na vc: Co vnmte, je vam vlastnm odrazem. To jist znte z bnho ivota. Je krsn den,
ale nabruen lovk na pozdraven: Dobr den, zareaguje: Co je na nm tak dobrho?. To, co vidte, zle
na va nlad a nlada zase odr vae vnitn pochopen. Kdo je pehnan opatrn a nedviv, ten kadho,
koho potk, automaticky povauje za svho neptele. To, co vnm, je poznamenno jeho nvyky a tendencemi.
Je-li tu tendence k pehnan nedvivosti, pak je zbyten, a pro takovho lovka i frustrujc, chtt po nm, aby
miloval sv blin. Lska k blinm vznikne a tehdy, je-li pochopen natolik siln, e rozpust dvj nvyky.
Jde o to pochopit, e vechny lidsk bytosti jsou vtvory tho Vdom, objektivn projevy te Skutenosti. Kad je poat a stvoen s uritmi vlastnostmi, take Vdom jakoto celek me v rmci sv innosti pivodit iny,
zaloen prv na danch vlastnostech pslunch organism.
Takov pochopen znamen pijet skutenosti, e vechny lidsk bytosti jsou pouhmi nstroji, jejich
prostednictvm pracuje Celek. A zmiz-li oddlen entita j, jak by tu mohli zstat druz? A je tu jedna
nula, nebo jich jsou miliny, to, co je, je jen nula, jedin, e by za tmito nulami byl jeden (nebo vc)! dn in,
pichzejc prostednictvm soustavy tla a mysli, nen inem oddlen entity. Proto napklad urka nem
v neptomnosti j dnou dleitost.
Oddlenost je v bnm ivot povaovna za zcela normln. Tato normln vc vak znamen rozpor
a utrpen. Proto mudrc k, e tst nepijde, dokud oddlujeme j a moje od ne-j a ne-moje. Zbavit se tto
oddlenosti se vak zd jako nereln i nenormln. Chybn pedstava tkv v tom, e lovk tou po tst, kter
je bytostn vlastn celkovmu, nedlenmu Vdom, ale pitom si chce udret svoji oddlenost. A to je i zkladn
problm hledajcho. Hledajc intuitivn pociuje vesmrnou jednotu a uvdomuje si, e chod vesmru je zaloen
na jednot. A pece tou zakouet tst tohoto univerzlnho, noumenlnho byt jako oddlen individuln
entita svta fenomn. Nechpe, e neosobn pocit ptomnosti - neosobn univerzln Vdom - je normln stav
a ne chylka nebo alternativn stav Vdom. chylkou je prv oddlenost, kter je taky pinou rozporu a utrpen.
Mudrc k: Vzdej se vekerho rozliovn: jsem toto, nejsem tamto. Pro vraz vzdt se se v snskrtu vtinou uv slovo tjja, mudrc vak zde pouil slovo santjja. Mezi tmito dvma slovy je velk rozdl.
Tjja znamen spe nvod i pkaz, kdeto santjja v sob zahrnuje pocit vry a pesvden, pocit celistvosti
a stlosti. V dalch verch mudrc kovi pedkld rozumov dvody, kter by mohly pomoci transformovat
intelektuln chpn na intuitivn pesvden. Rozdl mezi tmito dvma termny je rozdlem mezi osobnm
silm jedince, kter se marn sna zbavit svch tendenc, a nhlm boskm impulsem, kter ho k tomu prost
donut. Oddlovn j od ne-j je zvislost i chylkou, kter potebuje vnj pomoc, a guru je prostedkem, jm je tato pomoc v phodn as poskytnuta.
Co se tk odevzdn i zanechn, je tu jet jeden jemn aspekt. Neho se mete vzdt proto, e
chcete zskat nco jinho. Ale vzdt se neho mete i opravdov, ne vmnou za nco pro vs phodnjho.
A to tehdy, vzdte-li se toho, co je pro vs ji zbyten. Jde tedy o to, zbavit se iluze tak, e se pesvdme o jej
iluzornosti, bez jakhokoli jinho motivu. Mudrc nek, e ztrta oddlenosti j od druhch pinese tst,
ale e to, co zstane po vymizen tto iluze, je tst. Pvodn stav jednoty je tstm a oddlenost je odchylkou
42
od tohoto stavu. Jakmile oddlenost zmiz, nastoup v ist podob pvodn stav tst Mudrc dle vysvtluje, e
vesmr se zd skutenm jen dky nevdomosti a e neexistuje nic jinho ne Vdom. Nevdomost znamen oddlovat se a oddlovat se znamen povaovat se za nezvislou entitu, oddlenou od zbytku svta. astou otzkou
bv: Jak tato oddlenost vznik? Odpov je jednoduch: Prvotn oddlen vznik oddlenm pozorovatele od
toho, co je pozorovno, oddlen subjektu od objektu. Toto oddlen je mechanismem, nezbytnm pro subjektivn innost pozorovn a vnmn. Pokud bychom tuto skutenost pln pochopili, pak bychom mohli udlat jen
jedno, zavt oi a vyprzdnit mysl - alespo na pr okamik, ne znovu vyvstane pozorovatel (j, mysl),
oddlen od toho, co je pozorovno. Ve vhodnm ase a na vhodnm mst toto pochopen tak hluboce zakoen,
e jedinec jako pozorovatel zmiz a ve je pozorovno z pozice svdka (nezaujatho pozorovatele). Pozorovn
individulnm pozorovatelem s sebou nutn pin porovnvn a posuzovn toho, co je pozorovno. Neosobn
noumenln pozorovn innosti svta jev je oproti tomu bez posuzovn a porovnvn. Nedl rozdl mezi
pijatelnm a nepijatelnm i mezi dalmi dvojicemi protiklad, jejich vzjemnou zvislost a propojenost jedinec nechpe.
Neosobn pozorovn je mon jen tehdy, zmiz-li ztotoovn s innost svta jev. Teprve pak je projeven svt se svou innost chpn jako pouh snov drama, iluzorn jev, zdn na filmovm pltn Vdom.
A takov pochopen nen poznnm poznvajcho jedince, ale nazenm, kter m zcela odlinou dimenzi ne
individuln poznn.
Prv to m mudrc na mysli, kdy k:
ty, jen jsi ir Vdom! Nezabvej se potvrzovnm i poprnm. Spovej v klidu vn blaenosti,
j jsi, a ij astn. Nadobro pesta s vytvenm pojm. Nezabvej se dnmi pedstavami ani nboenskmi
doktrnami. Jsi navdy svobodn Vdom. K emu by ti bylo takov mylen?
Vdom je to jedin, co existuje; v primrnm stavu subjektivity si sebe samo neuvdomuje, ale zane se
uvdomovat, jakmile se objev pohyb J jsem. A s nm se v tomto uvdomn objevuje celek projevenho svta,
jeho innost je vnmn tohoto projeven. Samotn existence projevenho svta zvis na tom, zda je tento svt
vnmn, a proto vznik zkladn oddlenost, oddlenost vnmajcho subjektu od vnmanho objektu. Oba jsou
to vak ve skutenosti objekty. Vnmajc (ten, kdo vnm) nen subjektem vnmanho objektu. Vda i nboenstv
vynakldaj spoustu sil, aby vysvtlily pinu vzniku projevenho svta, a pitom prostoroas (nezbytn ke
vzniku a innosti projevenho svta) jednodue neexistuje. Prostoroas je koncept, pedstava, a projeven tedy
mus bt nutn t konceptem, iluz, zdnm ve vdom. Vda se nejvc bl Pravd, kdy k, e projeven svt
je samoinn vytvoen proces. Pokud tady a te neustle probh tento samoinn proces, jen tehdy je tu pocit
ptomnosti. Nen-li tu pocit ptomnosti (nejsme-li vdom), tj. napklad v hlubokm spnku i pod vlivem
sedativ, nen tu ani projeven.
Jedinou pravdou je byt tady a te. Mylen znamen vytven pedstav v mysli. Proto se mudrc pt, na
je vytven pojm a pedstav tob, jen jsi irm Vdomm, v nm se projeven svt zjevuje. Pochopen znamen tst a mr. A ty nelze zskat dnm silm, nebo sil je vdy spojeno s individuln entitou (j), zatmco
tst a mr znamen neptomnost myslcho j.
Atvakra to dle rozebr. Opakuje, e podstatou rozumu je to, e sm sebe neustle promt do innosti
projevenho svta, tud do neho, co je iluzorn a neskuten. Jedinec se povauje za oddlenou entitu a stle se
zamstnv pokusy zskat poznn o tomto iluzornm jevu. Nechpe, e svou honbou za poznnm jen podporuje
nevdomost, nebo se nepestv ztotoovat s iluzorn entitou. Atvakra vysvtluje, e dokud se to nezmn,
dokud se hledn nenasmruje dovnit, do t doby proces zbavovn se totonosti ani nezane.
Atvakra k:
Naslouch slovm svatch knih nebo se u jejich vkladm,

ale spovat v J bude a tehdy, kdy na to ve zapomene. (146)
Zamstnv se prac, uv si svtskch radost nebo se oddv meditaci,
a pesto ct vnitn potebu stavu, kter je primrn,
ped vekerm projevenm, a v nm jsou rozputny touhy
po svtskch objektech. (147)
43
Vichni se sna a pitom jsou neastni. Nechpou, e zmrn usilovn

zpsobuje utrpen. Jen dky tomuto pochopen doshne poehnan
probuzen.(148)
tst nen pro nikoho jinho ne pro mistra v lenoen, pro nho i zavrn
a otvrn o je trpenm. (149)
Jakmile se mysl osvobod od protiklad to je udlno, ale to jet ne,
pestane ji zajmat spravedlivost, bohatstv, touha
po smyslovch potench a rovn tak i osvobozen. (150)
Ten, kdo smyslov objekty odmt, je povaovn za lovka odkn, ten,
kdo jim hov, je povaovn za poitke. Avak pouze ten, kdo je neodmt ani
nevyhledv, jimi nen znepokojovn. (151)
Hledajc, zvykl, e nieho nelze doshnout bez tvrd prce a osobnho sil, jak je tomu v bnm ivot,
bude tmito veri zejm okovn. Zde se mu k, e mus zapomenout na ve, co se nauil, a e nen rozdl mezi
prac, potenm a meditac. O prav tst (skuten klid) nemme usilovat, mme pouze pochopit, co je to spoinut v J. A spoinut v J nelze zskat, to pijde samo, jakmile se mysl osvobod od protiklad sprvn a patn,
pijateln a nepijateln atd. Mudrc nm k, e osvcen neboli spovn v J je nam pirozenm stavem.
Nen teba ho dosahovat. Kad osobn, zmrn sil toti znamen poslen ega, j, kter n pvodn stav
pekrv. Navc ns mudrc ujiuje, e jedin, co je teba, je pochopit. Je-li vae pochopen prav a dkladn, pak
nebudete kat: Tomu, co kte, rozumm, vai teorii chpu, co mm vak v kadodennm ivot dlat? Pokud
takov otzka vznikne, neme bt pochopen opravdov.
Co je to vlastn prav pochopen? Co pesn se tm mn? Tko bychom nali vstinj odpov, ne
jakou je prohlen nskho mudrce en hui: Jen tehdy, zbavme-li se mysl, bude mysl zbavena objekt.
Prav pochopen tedy spov v tom, e neexistuje oddlen individuln entita s vlastnmi zmry a tubami,
a tud zde nen nikdo, kdo by ml monost volby v rozhodovn a konn. Domnl individuln entita neije,
ale je ita jako nstroj, jeho prostednictvm pracuje Vdom. Pochopme-li, e individuln entita neme bt
subjektem jinm objektm, pak je zejm, e jedinec neme doshnout poznn. Nazen, pochopen i osvcen
je to, co zstane, jakmile je jedinec pry.
Prav pochopen znamen, e zmr, vli i touhu m jedin ego, j. Vle, zmr, touha jsou synonyma.
Jenom omylem se v projevenm svt jejich neptomnost chpe jako neinnost. innost se nezastav, nen-li tu
zmr. Bude a mus se dt dl, avak nikoli jako zmrn innost, ale jako spontnn, noumenln konn.
Prav pochopen t znamen, e je-li pry individualita, pochopen neme bt vsledkem sil konatele, nebo ten neexistuje. Pochopen znamen spontnn pochopen, kter je vsledkem pirozen tendence
ztotonnho Vdom, vnitn nalhav poteby zbavit se ztotoovn.
Prv s ohledem na marnost zmrnho konn uin mudrc ohromujc prohlen: tst nen pro nikoho jinho ne pro mistra v lenoen, pro nho i zavrn a otvrn o je trpenm. Chce tm naznait, e nepetrit innost mrkn by byla skutenm utrpenm, kdybychom ji brali jako zmrnou innost. Proces mrkn,
stejn jako innost trvcho, dchacho, i nervovho systmu, to vechno jsou nezmrn innosti soustavy tla
a mysli lovka. Nejsou to akty vle njakho j. Pro mistra v lenoen jsou vechny iny, je se dj prostednictvm jeho soustavy tla a mysli, stejn nezmrn jako tyto mimovoln tlesn procesy. Nepovauje se za individulnho konatele in, kter se prostednictvm jeho soustavy tla a mysli dj. A prv proto o nm mudrc
mluv jako o mistru v lenoen. Mistr v lenoen je pouhm svdkem, nezastnnm pozorovatelem (kter
neporovnv a neposuzuje) veho, co se dje. Vechny iny, je se dj prostednictvm mnoha rznch psychosomatickch organism, vetn jeho vlastnho, jsou nahleny jako sousti innosti Celku.
Rmana Mahari, velk mistr v lenoen, byl jednou dotzn, pro nezd njakou peovatelskou slubu nebo alespo nejde hlsat sv uen, msto toho, aby stle leel na pohovce. Mahari odpovdl: Jak mete
vdt, e jedin, co je teba, nen prv to, co se prostednictvm mho byt prv dje?
44
Mistrem v lenoen se mete stt tehdy, kdy jste zcela zbaveni pocitu osobnho konatelstv. Vzdejte
se in, vzdejte se konn a stanete se lenochem. Vzdejte se pocitu osobnho konatelstv, nechte vci, a se dj,
a stanete se mistrem v lenoen. V prvnm ze srie tchto ver mudrc varuje, e m vc se hledajc zabv
uenm a mluvenm, tm vc zatuje svou pam, je se stv skladitm, z nho vychz stle vc a vc koncept. Ty se pipoj k nvykm a tendencm, kter zakrvaj pvodn stav spoinut v J. Spoinut v J znamen
neptomnost mylen a konceptualizovn. Ve vzcnch okamicch, kdy je tlo uvolnno a mysl utiena, existuje
stav, v nm se ego neuvdomuje. Neuvdomn ega znamen uvdomn J. Nen-li ptomno j, pak to, co je
ptomno, je J, univerzln, neosobn J. V kadodennm provn je lidsk bytost myln pesvdena o tom,
e m volbu konn a monost rozhodovn. Vechnu svoji energii spotebuje na to, e se star, jak to dopadne.
Proto mudrc k, e moudr lovk se nezabv protiklady to je udlno, ale to jet ne. Tm nemysl, e by
si moudr lovk neuvdomoval, co dl a co zbv udlat. To by nebyl moudr lovk, ale idiot neboli hlupk.
Samotn uvdomn si toho, co zbv udlat, vede k potebn innosti, bez zasahovn a zainteresovanosti mysli.
Moudr lovk si uvdomuje, e veker konn, kter se dje prostednictvm jeho soustavy tla a mysli, je soust innosti Celku a podlh pirozenmu omezen - fyzickmu, mentlnmu i zvisejcmu na temperamentu,
kterm je soustava tla a mysli obdaena v okamiku poet. Moudr lovk vynakld sil, ani by se staral
o vsledky, nebo si je vdom toho, e nem monost volby mezi tm i onm.
Je teba jasn pochopit, co je to protiklad. Vechno se v ivot odehrv v protikladech. Ve, co hodnotme
nebo z eho si vybrme, je jednm ze dvou pl, tvocch vzjemn protiklad. Prostorov dimenze existuj v protikladech: uvnit a vn, nahoe a dole, vysoko a nzko, vlevo a vpravo. Spoleensk a estetick hodnoty jsou opt
protiklady: siln a slab, spch a nespch, krsa a oklivost. Vda a filosofie jsou t zaloeny na protikladech:
ontologie se zabv bytm a nebytm, logika pravdou a nepravdou, vda o existenci skutenost a zdnm. Zd se,
e ivot a provn nejsou tvoeny nim jinm ne protiklady.
Pouze lidsk bytosti vak povauj protiklady za problm. V prod protiklady pochopiteln existuj, ale
jen lidi vytvej oddlenost, rozdl mezi malou rybou a velkou rybou, zralm plodem a nezralm plodem, chytrmi zvaty a hloupmi zvaty, ochoenmi zvaty a neochoenmi zvaty. Bolest a radost existuj i u zvat,
ale nejsou pro n problmem. Zakou-li pes bolest, vyje; je-li jelen v nebezpe, tak se boj. Zve se vak netrp
pro minulou bolest a neboj se budoucho nebezpe. Lidsk bytost me okamit poukzat na to, e je tu pece
rozdl mezi hloupm zvetem a inteligentn lidskou bytost. Zaujm-li lovk tento postoj, pak zapomn, e od
prody nen oddlen. Jeho intelekt je dar Matky Prody. A tento dar m i druhou strnku, nebo prv intelekt
(vytven pojm rozumem, konceptualizace) je koenem lidskho utrpen. Intelekt je odpovdn za vytvoen
oddlenosti mezi protiklady, je jsou vzjemn zvisl a neoddliteln, nebo jeden neexistuje bez druhho.
Lidsk rozum odmt pijmout vzjemnou propojenost protiklad jako ivotn skutenost. Ze ivota
a smrti se stv ivot proti smrti. Z dobrho a zlho se stv dobro proti zlu. Provn je tak neustlou volbou.
Rozum nechpe, e oddlovn protiklad je nepirozen a znamen rozpor a utrpen. Rozum nepijm vzjemn vztah mezi protiklady, oddluje je od sebe a to je zkladem lidskho trpen. Rozum nechpe, e m vc
si lovk neho povauje, tm je posedlej monost ztrty. lovk je od dtstv vychovvn k tomu, aby dval
pednost jednomu ped druhm, a to je nepirozen. Zlo nelze zniit a ani nemoc se nelze zcela zbavit. Je-li jedna nemoc zaehnna, nastoup na jej msto jin. V ivot, kter je zaloen na neustl zmn, je marn snait
se zskat to, co povaujeme za pijateln, a vylouit to druh. Pijateln a nepijateln podlh bhem asu
zmnm, kter zvisej na danch okolnostech. tst spov v akceptovn zkona polarit, akceptovn toho,
e vzjemn zvisl protiklady tvo zklad svta i vech jeho zmn. ivot se pak stv umnm, udrovnm
vzjemnch protiklad v rovnovze. Jak k Lao-Tzu: Poznnm muskho a podrenm enskho se jedinec
stv vesmrnm proudem a stane-li se vesmrnm proudem, nen oddlen od vnosti. Musk a ensk
zde nepoukazuje jen k pohlav, ale spe k dominantnm vlastnostem muskho i enskho principu. Vzjemn
protiklady jsou jako neoddliteln strany mince i ply magnetu.
Jet donedvna, dokud Newtonovskou fyziku nevystdala fyzika modern, se mylenka vnitn jednoty
protiklad objevovala pouze u mystik a to pevn na Vchod. Nyn dokonce i vdci chpou skutenost jako
sjednocen protiklad. Tak napklad klid a pohyb ji nejsou protiklady. Podle teorie relativity je jedno zrove
i druhm. Objekt me bt pro jednoho pozorovatele v klidu, zatmco pro druhho v pohybu. Podobn zmizelo
i rozdlovn na vlnu a stici pot, co se zjistilo, e za jistch okolnost se me vlna chovat jako stice a naopak.
Nyn mme tedy vlnice. Zmizel rozdl mezi hmotou a energi, dvj protiklady jsou jen dva aspekty te
skutenosti, jak to tak drastickm zpsobem zakusili lid v Hiroim a Nagasaki.
Vchodn mystici ji dvno vdli, e spontnn pohyb (J jsem), jen nhle vyvstane v odpovajcm Vdom, ve Vdom v klidu (je si samo sebe neuvdomuje), dv vzniknout celmu projevenmu svtu. Soubn
s tmto pohybem uvdomn se aktivizuje potenciln energie a od t chvle nezstv ve vesmru nic statickho.
Vci a udlosti, kter se zdaj oddlen a nesluiteln, subjekt a objekt, minulost a budoucnost, pina a nsledek,
45
jsou ve skutenosti jen vibrac. Vlnn neexistuje jinak ne jako sjednocen vrcholku a dol vlny. Jak se vyjdil
pomrn nedvno A.N.Whitehead: Vechny prvky ve vesmru existuj jako stdn rstu a poklesu zkladn
energie.
O vzjemnm vztahu protiklad jsme toho ji ekli dost, ale to nejdleitj je, e protiklady neexistuj
jinak ne jako koncepty, pedstavy. A to se sna mudrc kovi sdlit. Lidsk netst vznik z toho, e se lovk
pokou vdy jeden pl protikladu vyruit - chce vylouit oklivost, zlo, slabost, hloupost. Pitom zapomn na
to, e protiklady existuj pouze jako koncepty. Protiklady jsou iluz vytvoenou rozumem, jsou vsledkem konceptulnho oddlovn. Lao-Tzu ekl, e pemlme-li o krse, je tu okamit i oklivost. A co je v jedn situaci
povaovno za krsn, je v jin situaci okliv.
Jak ekl Omar Chajjm:
Po chvilce ticha ekla jedna nepoveden ndoba:Vysmvaj se mi, e mm ve

kiv: Jakpak to! Tsla se snad ruka Hrne?
Atvakra k: Jakmile se mysl osvobod od protiklad to je udlno, ale to jet ne, pestane ji zajmat
spravedlivost, bohatstv, touha po smyslovch potench a stejn tak i osvobozen. Mudrc vyjaduje dleitou
skutenost, e jakmile je oddlenost nahldnuta jako koncept, pak konceptuln rozdlen protiklady ztrat svoji
platnost. Jedin, co zbude, je neosobn pocit ptomnosti J jsem, bez individulnho jmna a formy (nmarpy).
A znovu Omar Chajjm:
Byly tu Dvee, ke kterm jsem nenalzal Kl; Ty jsi byl Zvojem, pes kter
jsem nemohl vidt. Chvilka krtk domluvy mezi Mnou a Tebou - a pak u nejsi
Ty ani J.
Prav tst spov v neptomnosti tebe i m, v neptomnosti oddlovn. Nen tu subjekt hledajc objekt, ani nic takovho jako osvobozen. Mudrc nm jasn k, e tst nen vc, za kterou se jedinec me hnt
nebo kterou me zskat. Skuten tst existuje jen tehdy, zmiz-li vytven pojm a pedstav, tj. konceptualizace.
Atvakra dle mluv o zbytenosti oddlovn na to, co pijmme a co pijmout

nechceme:
Touha je koenem nevdomosti a dokud je tu touha, je tu nutn i to, co

pijmme, a to, co odmtme, jsou tu vhonky a vtve stromu samsry. (152)
innost vede k pipoutanosti a zdren se innosti vyvolv odpor. Moudr
lovk, ustlen v J, je oprotn od omezen protiklady a ije jako dt. (153)
Kdo je k samse pipoutn, chce se j zbavit, aby se osvobodil od utrpen.
Avak ten, kdo k n pipoutn nen, v samse zstv, a pece ije astn.
(154)
Kdo hled osvcen jako jedinec a zstv ztotonn s tlem, nen dnin ani
jogn a zakou utrpen. (155)
46
Dokud nezapomene pln vechno, neme spoinout v J, ani kdyby tvmi

uiteli byli iva, Vinu i Brahma. (156)
Mudrc zde zan prohlenm, e touha je koenem nevdomosti a netst. Touha stav do protikladu to,
co pijmme, proti tomu, co odmtme jako nepijateln. Pijmn vak v sob obsahuje zrodek odmtn, nebo
je tu strach ze ztrty toho, co jsme pijali.
U fyzickho onemocnn plat, e poznn piny je ji polovinou spchu. V ppad psychick nemoci
- utrpen je rozpoznn piny tm jedinm pozitivnm inem, kter je teba, nebo psychick nemoc nem dn konkrtn zklad. Je zvltn, e lovk, aby se zbavil psychick nemoci, utrpen, pichz za guruem a hled
pozitivn een, napklad speciln meditaci. Vtip je v tom, e psychick nemoc je pm dsledek hledn toho,
co je pijateln, a nyn by mlo nov hledn zmnit dsledek prvnho hledn! Vedle hledn tst tedy pichz
dal hledn - hledn duchovnho cle zvanho osvcen. Hledn tak pokrauje, dokud nevyst ve zklamn.
Proto pichz mudrc s pmoarm prohlenm, e koenem utrpen samsry (ivota a provn ve svt) je
touha a prv touha vede ke hledn toho, co je v danou chvli povaovno za pijateln. Mudrc jinmi slovy
k: Vzdej se chtn toho, co je povaovno za pijateln. Bu spokojen s Tm, co je, ani bys to chtl mnit za
nco lepho. Stle budeme hledat nco lepho a hledn - a zklamn - tak nikdy neustane.
Touha znamen nespokojenost s Tm, co je. Zkladem pro touhu je as, trvn. Psychick bolest znamen chtt nco, co v ptomn chvli nen, nebo odmtat to, co v ptomn chvli je. A mudrc k, e minulost je
mrtv a budoucnost neexistuje. To, co je, je ptomn chvle, vn ptomn okamik, v nm lze nezastnn
pozorovat iluzorn pohyb budoucnosti smrem do minulosti. Ptomn okamik nen nco mezi budoucnost
a minulost, ale je to stl bezasov dimenze, kter je mimo asov trvn. Tok asu toti nelze pozorovat jinak,
ne kdy stojme mimo as. Neijte zklamnmi i spchy minulosti, neijte pedjmnm strach i nadj budoucnosti. Setrvvejte v ptomnm okamiku a nebude vs zajmat tst ani netst. Uvnit nho, v ptomnm okamiku, je Krlovstv Bo. Nen teba, aby o nj jako o objekt njak lidsk objekt usiloval.
Atvakra osvobozuje ka od poslednho omezen, od omezen samotnm guruem. k, e cokoli bylo
intelektuln zskno, mus odpadnout, nebo krom neosobnho pocitu ptomnosti (J jsem) je vechno ostatn
jen koncept. Mudrc k: Dokud nezapomene pln vechno, neme spoinout v J, ani kdyby tvmi uiteli
byli iva, Vinu i Brahma.
V knize Tak pravil Zarathutra od Frederika Nietzsche pedv Zarathutra svmu ku posledn poselstv: To, co mlo bt eeno, bylo eeno, a to, co mlo bt pochopeno, bylo pochopeno. Te zapome vechno, co
bylo eeno. Zapome vechno, co jsem ekl, krom tohoto poslednho poselstv. Stez se Zarathutry!
Dokud nezmizela individualita, neme tu bt osvcen. Osvcen znamen znien individuality. Hledn zan u jedince, ale kon znienm jedince. Osvcen neznamen osobn dosaen. Osvcen je neosobn
udlost ve svt jev.
Jednm z hlavnch tmat literatury poslednch pr stolet je tma netst. Pi hledn piny netst lze
dojt a k Satanovi. Ve skutenosti je vak teba jen trochu klidnho zamylen - a na to mudrc poukazuje - aby se
vyjasnilo, e doopravdy existuje jen jedin pina lidskho netst. Tou je pedstava j, pedstava oddlenho
jedince jako subjektu, pro nho se zbytek svta stv objektem. Touha, zrmutek, zvist, pcha, ambice atd.,
popisovan jako piny lidskho utrpen, maj sv koeny v zkladnm nepochopen individulnho j. Opravdov tst pedstavuje pouze univerzln ptomnost, kter nezn j jako jedince, ili neosobn Vdom, kter
pichz s rozputnm j jako oddlenho konatele.
Hledn irho tst - duchovn hledn - zan u jedince. Nejprve njak siln vnj impuls obrt
mysl smrem dovnit a.pak zapone proces zbavovn se totonosti ztotonnho jedince. Bu jedinec pichz
za guruem nebo (i souasn) zane o tchto vcech st. S nalhavost, kter ho nenech klidnm, pete hledajc
spousty knih a doshne toho, co povauje za velk poznn (spolu s tm se stv i dost pyn na sv hledn). Bhem tto doby pijm pouze ta prohlen o pravd, kter zapadaj do jeho pedstav. Hledajc klidn odmtne
(vdom i nevdom) ve, co se mu nelb nebo emu nerozum. Vsledkem je skrum osobnch nzor, s jejich
pomoc se hledajc urputn zabv tm, jak zmnit svt. Prv toto poznn, jak k mudrc, m bt zapomenuto, aby mohlo pijt nco skuten hodnotnho. Dokud tato nevdomost s maskou poznn nen odloena,
nelze spoinout v J, i kdyby tvmi uiteli byli iva, Vinu i Brahma.
Bhem duchovnho procesu pijde as, kdy hledajc pochop, e to, co povaoval za poznn, nen nic jinho ne nevdomost. Potom odhazuje pl konceptulnho poznn, takto nah pichz za Seberealizovanm
guruem (okolnosti ho ke vhodnmu uiteli dovedou) a ten ho odje v roucho skutenho pochopen. Tehdy je
nalhav touha naplnna a proces zbavovn se chybn totonosti - neosobn proces odtotonn ztotonnho
Vdom - je dokonen.
47
Osm kapitola
Dle Atvakra popisuje stav toho, kdo zn Pravdu:
Kdo se smysly odpoutanmi od objekt spokojen spov v jednot s

vesmrem, jen toho lze povaovat za dnina i jogna. (157)
, Znalec Pravdy nikdy v tomto svt nezakou utrpen, nebo cel vesmr
napluje jen on sm. (158)
Smyslov objekty nepitahuj toho, kdo spov ve svm J, stejn jako listy
stromu nima neuspokoj slona, pokud si me dopvat list stromu salaki. (159)
Zdka se na svt najde ten, kdo neprahne po nem, co by jet chtl prot,
a v nm zitky nezanechvaj dn stopy. (160)
Na svt je mnoho tch, kte se doaduj smyslovch radost nebo prahnou po
osvcen. Vskutku vzcn je vak ta velk due, kter se nestar ani o hmotn
poten, ani o duchovn osvcen. (161)
Jenom osvcen lovk zstv odpoutn od poestnosti, spchu, smyslovch
objekt i od osvobozen a je lhostejn k ivotu i ke smrti. (162)
(Poznmka: Ver 162 v originlu knihy Duet of the One chyb, pro plnost byl doplnn pekladem z knihy
Astavakra Gita, Translated by Hari Prasad Shastri, London 1961, pozn.pekl.)
lovk poznn netou po tom, aby se svt rozplynul, ani nechce, aby dle trval.
Blaen ije v dokonal spokojenosti s tm, co do jeho ivota pichz. (163)
To, co zde Atvakra k, vypad velmi jednodue, ale m to velmi hlubok vznam, kter by pi letmm nebo povrchnm poslechu mohl snadno uniknout. Mudrc k: Kdo se smysly odpoutanmi od objekt
spokojen spov v jednot s vesmrem, jen toho lze povaovat za dnina i jogna. Pokud se nad tmto verem dkladn nezamyslme, me tu bt myln chpn vztah piny a nsledku. Obecn se m za to, e aby
jedinec mohl doshnout osvcen, mus bt spokojen, odpoutan a tit se ze samoty. Mudrc naopak k, e
spokojenost, klid a spoinut v sob jsou dsledky udlosti zvan osvcen. Byt o samot osvcen nepinese. Pijde-li vak osvcen, pijde meditace, v n nen meditujc jedinec. Spoinut v sob pijde tak, a to v tom smyslu,
e nen teba spolenosti druhch. Spoinout v sob neznamen, e se spolenost druhch stv nepijatelnou.
Pokud je dnin ve spolenosti lid, astn se veho, co se tu dje, ale nenechv se do toho vtahovat, nebo ve
jen nezastnn pozoruje. Nen-li co pozorovat, smysly se nerozbhaj k objektm, mysl se obrt dovnit a pijde
48
meditace. To je stav, kter Rmana Mahri nazv pirozenm stavem (sahada sthiti). Vdom petrvv, avak
smysly reaguj na zvuky, chut atd. velmi pasivn. Stav nezastnnho pozorovn (pokud se nco dje) a stav
ne-pozorovn (pokud nen co pozorovat) se u dnina podle okamit poteby hladce stdaj. Jako kdy zkuen idi podvdom ovld adc pku podle situace na silnici.
To znamen, e nen nutn odchzet do lesn samoty, abychom doshli osvcen. Mete bt v normlnch podmnkch a t bnm ivotem, a pece dojdete osvcen, bude-li tu prav pochopen. Je teba pochopit,
e kad lidsk jedinec jako soust celku projevenho svta je pouze objektivnm vyjdenm neprojevenho
subjektu a jako takov nem monost individuln volby rozhodovat se a jednat jako oddlen konatel. Osvcen
nepijde proto, e se vzdte eny, rodiny a jmn. Ale pokud dky pravmu pochopen pijde osvcen, pak zmiz
pipoutanost k tmto objektm. Pekkou nejsou objekty, ale pipoutanost k nim. A pipoutanost odpadne jen
tehdy, je-li tu pesvden, e cel projeven svt i veker jeho innost jsou snovou hrou. Dokud zde toto pesvden nen, je zbyten se neho vzdvat. A kdy takov pesvden pijde? Jen tehdy, kdy si lovk vech
objekt dokonale uil a pochopil nicotnost vech poten. Zmrn potlaovn tueb nen k niemu, nebo ten,
kdo se k tomu rozhodne, je prv j. Pochopme-li iluzornost samotnho j, zmn se n celkov nhled
a postoj.
To, v em dnin pebv, nen osamocenost jedince, ale jednota s vesmrem. Osamocenost znamen
osamlost. Jednotu lze zakouet i v davu lid, pokud zmiz oddlenost j od druhch. Problm osamocenosti
i osamlosti ve skutenosti neexistuje, nebo tu nen dn osaml jedinec. J i druz jsou pouh koncepty. dn jedinec nevid ani nesly, nebo existuje jen vidn a slyen. Vidn i to vidn, slyen i to slyen v sob nemaj nic osobnho. Oboj je neosobn Vdom. Pochopit tuto skutenost znamen pochopit jednotu vesmru,
jen je neosobnost. Osvcen znamen stup iluzorn osobnosti do neosobnosti.
Mudrc dle k, e moudrho lovka ili velkou dui lze charakterizovat tak, e ije v tomto svt,
jako by v nm nebyl. Jinmi slovy, ije ve svt, jakoby hrl roli ve snovm dramatu. Smyslov objekty ho nepitahuj. Zitky v nm nezanechvaj stopy. Netou po smyslovm uspokojen ani po duchovnm probuzen. Je
lhostejn ke vem ivotnm motivacm, jakmi jsou dharma (ctnost), artha (majetek), kma (slast) i mka (utrpen). Nezajm ho ani to, zda je iv i mrtv.
Co to vechno m znamenat? Jen to, e zmizelo individuln j. A jak je to s pojmy spoinut v sob
a jednota s vesmrem? Probuzen mudrc mysl i ije vertikln v horizontln se pohybujcm svt karmy. Horizontln pohyb je plynutm asu, v nm se kad in stv pinou novho nsledku. U mudrce se rozdlen
mysl individuln osoby navrac do celistvosti neosobnosti. V jeho individuln reakci se neodraz dn zkuenosti i minul udlosti. Toto ne-konn mudrce je pro obyejnho lovka naprosto nepochopiteln. Obyejn
lovk je spoutn karmou, co znamen akc a reakc, pinou a nsledkem, zatmco probuzen mudrc je od
specifickch reakc osvobozen. Nsledkem pravho pochopen (kdy zmiz omezen karmou) je vertikln vidn
mudrce (neosobn nezastnn pozorovn vech udlost). Toto vertikln vidn a provn nelze nacviit. Jen
ztotonn jedinec se zabv cvienm za elem dosaen njakho objektu. Jedin, co je teba, je samotn pochopen bez ptomnosti jedince, kter chpe. Pokud jasn pochopme, e ve, co existuje, je Vdom, pak vesmr
i vechno v nm, vetn lidskch bytost, ztrc vznam: lovk poznn netou po tom, aby se svt rozplynul,
ani nechce, aby dle trval. ivot a smrt jsou pro nho bezvznamn pojmy. Dokud je tu ivot a soustava tla
a mysli funguje, ije mudrc ze dne na den naprosto spokojen s mkoli, co se v danou chvli objev.
Atvakra pokrauje:
Pot, co pijde nejvy pochopen a oddlen mysl se vrt do sv celistvosti,

lovk poznn vid, sly, hmat, ich a chutn a pitom ije astn v klidu a
spokojenosti. (164)
Nelp na objektech tohoto svta, ani k nim nechov odpor, proto se nezmt
v ocenu samsry. Jeho mysl je przdn, iny bez osobnho zmru a smysly
odpoutan od objekt. (165)
lovk poznn nebd ani nesp, jeho oi nejsou oteveny ani zaveny.
Osvobozen due se t ze svho stavu za jakchkoli okolnost. (166)
49
Svobodn lovk spov neustle ve svm J. Je ist v srdci a osvobozen

od nvyk. (167)
Vid, sly, hmat, ich, chutn, pijm, mluv i chod. Zbaven vekerho
usilovn i neusilovn je lovk velk due opravdu
svobodn. (168)
Svobodn lovk nechvl ani nehan, neraduje se ani se nezlob, nedv ani
nepijm. Je osvobozen od vekerho lpn. (169)
Pohled na enu plnou vn stejn jako pohled na pichzejc smrt nechaj
chladnm lovka spovajcho v J. Tato velk due je opravdu svobodn. (170)
Vyrovnan je ten, kdo ve vem vid tot a nerozliuje mezi tstm
a netstm, muem a enou, zdarem a nezdarem. (171)
V lovku poznn, jeho pipoutanost k svtskmu ivotu ji vyprchala,
nenajde soucit ani hrubost, skromnost ani domlivost, pekvapen ani
vzruen. (172)
Svobodn lovk po objektech smysl neprahne ani se jich nehroz. S dokonale
odpoutanou mysl se raduje z toho, co pichz. (173)
lovk poznn, s mysl vyprzdnnou a neustle spovajc v J, nepeml
na zklad protiklad sprvn i patn, dobr i zl. (174)
lovk poznn zbaven pedstav j a moje, jeho vnitn touhy byly utieny,
s jistotou v, e ve skutenosti nic neexistuje, a proto nekon, i kdy se to tak
jev. (175)
lovk poznn, jeho mysl byla rozputna a vytven pojm a pedstav
ustalo, je osvobozen od iluze, snn a hlouposti. Stav, kter mu pichz,
je naprosto nepopsateln. (176)
Zde mudrc popisuje ndheru uskutenn transformace. Dnevar k o dva tisce let pozdji, e oddlen mysl se navrt do sv celistvosti, pokud jsi schopen vidt svou tv bez zrcadla. A est patriarcha Hui
Neng, kdy odhaluje Pravdu svmu pronsledovateli, k: Kdy nemysl dobe ani nedobe, jak je tv prav J
(tv pvodn tv)? Co se zd jako pijateln i nepijateln, pjemn i nepjemn, lep i hor, je jen hodnocenm, kter dv oddlen mysl zaloen na pedstav j. Jakmile hodnocen zmiz, zmiz pedstava j a to,
co zstv, je celistv mysl, pvodn tv.
Nejvy nazen pijde, kdy pochopme, e nen co hledat, nen co oekvat. A opravdu. Pokud To hled, tak To miz, a ustane-li v hledn, neme Tomu uniknout. lovk poznn vid, sly, hmat, ich a chutn a pitom ije astn a spokojen, nebo chpe, e je neprojevenm toho, co vid sly, hmat, ich a chutn.
50
Kad smyslov a konceptuln zkuenost je iluz. To je vnitek vnjku, kterm jsme ze vech stran obklopeni,
vnitek, kter je Bom krlovstvm, irm Vdomm, Neprojevenm, z nho se projevuje ve, nikoli vak v oddlen.
lovk poznn si je pln vdom totonosti samsry a nirvny. Celistv mysl mudrce chpe samsru jako
nirvnu v objektivnm vyjden (v projeven do svta jev). Zrove mudrc v, e samsra i nirvna jsou koncepty a jako takov ve skutenosti neexistuj. Obyejn lovk to vak rozdluje a sna se pochopit nirvnu skrze
oddlenou mysl samsry. Takto se nechv zmtat ocenem samsry. lovk poznn nepovauje sm sebe za
subjekt jinch objekt, zbavil se chybnho ztotoovn s oddlenm subjektem (i lpe eeno, dolo k odtotonn). Ve, co pichz, lovk poznn jen nezastnn pozoruje, ani by do toho byl osobn zataen. A nen-li
co pozorovat, je tu stav nepozorovn.
ivot probuzenho lovka je svobodnm a astnm noumenlnm provnm. V jeho zklad stoj jasn pochopen, e jedinec, jako pouh nstroj, neije podle svch pn a k vlastn pote, ale je it jako snov
postava tohoto ivoucho snu. Stejn jako postavy v osobnm snu jedince, ani postavy tohoto ivoucho svta
neij jako oddlen entity. V obou ppadech jde o loutky, kter pouze reaguj na vnj impulsy, na udlosti, nad
nimi nemaj dnou kontrolu. Bezpodmnen pijet tto skutenosti znamen t svobodn. Je pry omezen
pochzejc z pedstavy vlastn vle a monosti volby. Neexistuje minulost ani budoucnost, touha ani odmtn,
spnek ani bdn, nebo zkladem vech tchto konceptulnch nvyk je as, zatmco probuzen bytost ije neustle v ptomnm okamiku.
V tomto svobodnm noumenlnm provn nen co zskat, eho se zmocnit. Ve, co pijde, je bezpodmnen pijato (reakce jsou spontnn, bez osobn zataenosti). Co nepijde, neschz, take nevznik touha. Cokoli
se dje, je jen nezastnn pozorovno. Nen snad tohle skuten svoboda? Je to osvobozen od omezen osobn
vl a chtnm, kter ctme pokad, kdy se nm nechce rozhodovat. Svoboda znamen osvobozen od strachu
z nsledk naich rozhodnut. Absolutn svoboda je vsledkem naprostho pijet Bo vle: Nikoli moje, ale
Tvoje vle, Pane. . ., co je zkladem uen vech Mistr vech kol, kter svobod u. Pijet nen pln, dokud
j neustle o nco usiluje, teba o osvcen. pln pijet znamen, e kad konn, kter se dje prostednictvm njak soustavy tla a mysli (vetn vlastn), je pijmno jako innost Celku, jako vraz Bo vle.
Provn mudrce, prv proto e je tak pirozen a zdnliv obyejn, asto unik pozornosti, navzdory
skutenosti, e mudrc obvykle e vechny spoleensk a praktick situace mimodn hladce, s jakousi neuvdomlou eleganc a zrunost.
Mudrc k, e mysl (lze tm rozumt pohled, postoj) lovka poznn je przdn. Obyejnmu lovku se
jev jako przdn i vyprzdnn, nebo jeho vlastn pohled je vdy zabarven posuzovnm - je to krsn nebo
okliv, dobr nebo zl atd. lovk poznn vnm ve jako svj vlastn odraz, jako objektivn vraz subjektivnho noumena.
51
Devt kapitola
V nsledujcch verch Atvakra sv uen shrnuje a uzavr.
Zdravm to, je je ztlesnnm Blaenosti, Klidu a Svtla. S poznnm toho se

vechny iluze rozplynou jako sen. (177)
Zskvnm smyslovch objekt projevenho svta me lovk doshnout
velkho poten. tst vak pijde jen s jejich odevzdnm. (178)
Bsnk a mudrc Bhirtrihari napsal dv knihy, jednu nazval Sto ver o poten, druhou Sto ver
o odevzdn. Ve druh se k:
Poten je vdy spojeno se strachem z utrpen, spoleensk postaven je spojeno se strachem z pdu,
bohatstv se strachem ze ztrty, uznn se strachem z pokoen, sla se strachem ze slabosti, fyzick krsa se strachem ze st, znalost psem se strachem z bystrch protivnk, ctnost se strachem z neesti, ivot se strachem ze
smrti. Vechny vci svta nleejc lovku jsou spojeny se strachem. A strach zmiz jedin s odevzdnm.
Jak by ten, jen m jdro byt vyprahl od slunenho ru utrpen,

pochzejcho z pedstavy povinnost, mohl provat tst, ani by se mu dostalo
osven nektarem bezdostivosti? (179)
Tento svt je pouze stavem Vdom. Ve skutenosti nen nim. Vnitn podstata
Existence a Neexistence vak nikdy nen ztracena. (180)
Absolutno, Prav J, je je prost sil, nemnn a bez poskvrny, nen
vzdleno ani jej nelze ohraniit. Je tu neustle, vdy ptomn. (181)
Jakmile zmiz iluze, je pry pekka brnc vhledu. Zaz-li ir pochopen,
vechno utrpen se rozptl. (182)
Osvcen bytost v, e ve, co se jev, je jen pedstava, a to, co je vn
a nezvisl, je subjektivn J, Vdom. Je mon, aby si ponala nerozumn jako
dt? (183)
Nhle jako by si Atvakra uvdomil, m je, a snail se ukzat subjektivitu z objektivnho hlu pohledu.
Je ponkud absurdn pokouet se vnmat nirvnu z pohledu samsry. Je marn hledat to, co je mimo samsru,
prostednictvm samsrick oddlen mysli jedince, nebo prav podstata nirvny neme bt v rmci samsry
poznna a zstv tak pouhm konceptem.
V prvnm z tchto ver mudrc zdrav To, jeho poznnm miz vechny iluze. Iluze nahlet na tento
ivouc sen jako na skutenost se s tmto poznnm stv snem. Bezprostedn reakc na rozbesk poznn je
pekvapen, e tu vbec mohla bt njak iluze! Pi probuzen se dvj iluze jev jako sen. Pro pozdraven je
uito vrazu namah, od slova namana, co znamen v hlubok ct se poklonit i poddat. Znamen pokoru
52
nikoli jako protiklad k pe, ale jako neptomnost entity, kter by mohla bt pyn nebo ponen. Vlv-li se
eka do moe, pozdrav moe tm, e vymae svoji individualitu a splyne s nm. Zbavit se entity j znamen
skuten osvcen, nebo nezbv nikdo, kdo by touil, by i jen po osvcen.
Ve skutenosti To neznamen dn tajemstv nebo zhadu. Zhadu v tom vid jen individuln j,
kdy se zcela marn sna nahldnout svoji vlastn neptomnost jako jev. To se nikde neskrv, nebo je irou
ptomnost, kter je te a tady, vdy a vude. To jakoto Vdom je ve, co existuje, a nic jinho ne To neexistuje. Jako ir subjektivita, je bez nejmen stopy objektivity a proto ho hledajc jedinec neme najt. Toto Vdom
existuje jako vechny bytosti, ale ne jako To. Hledme-li To, nememe to nalzt, nebo je to To, co jsme, nikoli
to, m si myslme, e jsme (nikoli psychosomatick organismus). Slova to neobjasn, jak k jeden Mistr svmu
ku: Nenech se zbavit klidu njakou strou, radji se zbav stry! Slova jen poukazuj a uvme je, dokud je to
nutn. Jakmile je uchopen smysl, je nutno slova opustit.
Nae prav pirozenost, To, nen nco nedostupnho, vzdlenho tak, jak si jen lze pedstavit. Ve skutenosti to nen nic, co bychom si mohli pedstavit. Je to nic. Je to uvnit toho vnjho, co omylem povaujeme
za skutenost. Je to to neprojeven, co nae smysly omylem povauj za projeven. Je to skutenost vech konceptulnch a smyslovch zkuenost, kter jsou pouhou iluz. Je to negativ veho, co povaujeme za pozitiv. Jedin,
co je teba, je pestat se snait nm se stt (napklad osvcenm) nebo neho doshnout (napklad osvcen).
A potom zde jsme ve sv prav pirozenosti, jsme ir Vdom, je je ve, co je, bylo a vdy bude: J jsem.
Jedin, co je zapoteb k tomu, abychom si uvdomili svou pravou pirozenost, je odhodit masku na
osobnosti. Chtn a touha musej zmizet. A to, co zbude ve sv nahot, je nic, przdnota, przdno, ir a skuten podstata na blaenosti, klidu a ze. Proto mudrc mluv o odevzdn. Nemysl tm zmrn potlaovn
nebo vzdvn se neho. Pokud se nkdo neho vzdv, bvaj s tm spojen pocity pchy nad silou, nutnou
k takovmu odevzdn, ale t skryt motivy. lovk nco odevzd za elem zskn neho jinho. To nen odevzdn, o nm mluv mudrc. Za kadm zmrnm odknm vz motiv a za nm se nutn skrv entita j.
K probuzen je vak nutn, aby entita j zmizela. Jen tehdy, vysvitne-li pochopen, e nae prav pirozenost nic
nepotebuje (poteby se tkaj pouze tla), tehdy se pihod skuten odevzdn.
Co je to skuten odevzdn? Ze veho, co mus bt odloeno - dosaen poznn, vybudovan nvyky,
neustle rostouc poadavky na vechno mon - je tm nejdleitjm pocit, e lovk ije svj vlastn ivot. Je
marn odhodit ve ostatn a pitom setrvat v pesvden, e je mon, aby lovk il svj vlastn ivot. Je teba
dostaten hloubky pochopen, abychom si jasn uvdomili, e opravdu nememe t svj vlastn ivot, nebo
ten je celou dobu pouze it. Nerozhodovali jsme o svm zrozen a nememe nic ci ohledn na smrti, ale
pesto mme tu drzost tvrdit, e mezi tmito dvma jevy, jevem narozen a jevem smrti, mme monost volby t,
jak chceme, a dlat, co chceme.
Arabsk mudrc Monoimus k tto vci k:
Poznej, odkud pochz smutek a radost, lska a nenvist, bdn, kdy nikdo
nebd, span, kdy nikdo nesp, a zamilovn, kdy nikdo nemiluje. Pokud to ve
prozkoum, pak nalezne Boha v sob, jedinho i nespoetnho jako atom,
a tak v sob nalezne cestu ze sebe.
Jakmile zjistme, e nae vle je iluze, je jasn, e k poznn toho, co je ji tady, nen teba sil ve form
cvien nebo opakovn formul, mylenek i slov. Taoist kaj, e snaha pochopit Tao je jako lpnout na hada,
nebo ve je Tao.
Atvakra nyn msto o vli mluv o povinnosti (a sprvnosti). k, e pocit povinnosti (a poestnosti)
je pravm opakem tst. Pouv snskrtsk vraz kartavja, jen znamen to, co m bt vykonno (co je
samozejm pedstava). Je to ovem nco jinho ne trojice in (to, co je vykonno), konn a konatel. Kartavja
v sob zcela jasn zahrnuje pocit povinnosti i sprvnosti, tedy i vli a zmr. A pocit konatelstv pin spolu
s radost z spch i starosti z nespch. S pedstavou povinnosti a sprvnosti roste napt. (Nikdy nevme, co
je za danch okolnost sprvn i nesprvn.) Jak by ivot v takovm neustlm napt mohl bt astn?
Jak k Aldous Huxley, nerozumn tvorov ij v animln vnosti neustl ptomnosti. Instinkt je jejich
ivoinou milost a stlou inspirac. Nestaraj se, co je sprvn a co patn. Nesna se nikdy t jinak ne v souhlasu se svoj vlastn zvec dharmou, vnitn danm zkonem. Oproti tomu lidsk bytost se vc ne na instinkt
a intuici spolh na osobn dmysl (uvaovn). A prv to mla Proda v myslu. Tento navn lov zvyk
je toti nutnou podmnkou osvcen. Rozum a uvaovn nejsou a nemohou bt pmmi prostedky ke sjednocen s Bohem, ale jsou nutn k potenmu intelektulnmu pochopen na prav pirozenosti, kter me
53
vst k hlubmu pochopen srdcem. Stv se vak to, e rozum a uvaovn vedou lovka ne k duchovnosti, ale
k metodm a pokroku. Dalal-uddin Rum rad: Prodej svj rozum a kup nespoutanost. Rozum jsou jen domnnky, nespoutanost je intuice. Skutenost je, e transformace pichz v phodnm ase, na svitu poznn,
e lidsk bytost neije, ale je ita.
Vimnme si, e mudrc pouil vraz kartavja (je je pinou utrpen), a nikoli dharma. Dharma
je v indick filozofii pvodn znamen zkladn podstatu i pirozenost kad vci, vnitn princip jejho byt.
Pozdji se dharma zaala pouvat ve vznamu poestnosti a zbonosti, co u v sob zahrnuje pojmy sprvn
a patn. Utrpen zpsobenmu pedstavami o tom, co se m i nem dlat, lze elit pouze bezdostivost. Mudrc k, e ivot zaloen na vli znamen utrpen, zatmco ivot bez zmr znamen tst.
Co to znamen t bez zmr, bez vle? Takov provn pijde, jakmile odpadne arogantn a hloup
pedstava, e ijeme sv vlastn ivoty, jakmile tedy odpadne ve, co m bt odevzdno, a to nikoli jedno po druhm, ale najednou. Pesn eeno, provn bez zmr samo o sob existovat neme, nebo zmrn nekonn
je taky konn. t bez zmr tedy neoznauje pozitivn akt, ale pijet toho, e jsme iti jakoto sousti
innosti Celku. Vle i zmr jsou pouh pedstavy, nikoli efektivn, funkn prvky naeho it v rmci svta
jev. Jsou vyjdenm j, kter si dl nrok na to, e bude zasahovat do procesu kauzality, do etzce pin
a nsledk. Vsledkem je pak pocit uspokojen, jsou-li nsledky pijateln, nebo pocit utrpen, jsou-li nepijateln.
Nen teba dodvat, e pijatelnost i nepijatelnost nemaj samy o sob pevn zklad, ale s asem a okolnostmi
se mn.
t bez zmr tedy znamen t spontnn, take v procesu pin a nsledk nevznik pocit osobn
vle i zmru. Toto pm, spontnn provn neme bt vsledkem osobnho sil iluzornho j, ale pouze vsledkem nhlho, hlubokho pochopen, kter pijde spolu s odtotonnm, ili zbavenm se totonosti
s nepravou entitou. Je to dsledek vhledu. Spontnn, pm provn znamen pochopen projeven v dennm
ivot. Nen to, jak k Alan Watts, ctnost ve smyslu morln sprvnosti, nebo tm se osvcen bytost vbec
nezabv, ale stv se dharmou tto bytosti, a to bez vdomho zen, podobn jako zraje rostlinka, obh krev
v ilch, funguj nervy nebo roste plod v dloze.
Atvakra pokrauje:
Me snad pro toho, kdo nem dn touhy, nebo s pevnm pesvdenm

v, e pravou pirozenost lovka je Vdom a existence i neexistence jsou jen
vplody pedstavivosti, existovat nco, o em by ml pemlet, mluvit i co by
ml dlat? (184)
Pro jogna, kter doel klidu nepochybnm poznnm, e ve, co existuje, je
Vdom, jsou mylenky jsem toto i nejsem tamto zcela rozputny. (185)
Jogna, kter je dokonale klidn, nezajm rozptlen ani soustedn, poznn
ani nevdomost, radost ani bolest. (186)
Jognovi, jen se zbavil vech nvyk, je zcela lhostejn bohatstv i chudoba,
zisk i ztrta, spolenost lid i lesn samota. (187)
Kde jsou povinnosti, zdrav, smyslov uspokojen i rozliovn
pro jogna, kter pekroil dualitu toho, co je naplnno a toho,
co jet naplnit zbv? (188)
V tchto verch mudrc popisuje provn bez zmru, bez osobn vle, tedy pm a spontnn provn osvcen bytosti. Je teba vysvtlit, co znamen vraz jogn, jeho je zde uito. Nemysl se tm ten, kdo doshl
seberealizace pomoc metod a cvien jgy, ale ten, kdo pekroil dualitu protiklad a s naprostou jistotou a pev-
54
nm pesvdenm chpe iluzornost existence i neexistence. Pipomeme si, jak tuto promnu, paravriti, tento
kvantov skok z objektivity do subjektivity, popisuje Mistr Kao Feng: V tom okamiku byly m pochyby nhle
pry. Ctil jsem se, jako bych unikl z pasti. Vechny hdanky a kony Mistr a Buddh, vechny sporn otzky
a ppady souasn i minul se vyjasnily. Vechny vci se ustlily a nezbylo nic jinho ne mr.
Atvakra uv slov pevn pesvden i nepochybn poznn, aby bylo jasn, e intelektuln ili
konceptuln pochopen nen nepochybn poznn. Trv na tom, e zskat pochopen z rukou druhch znamen uzavt si cestu k Osvcen. Pochopen zskan od druhch je nutn jenom objektivn pochopen. Pokud
je v objektivn vd poznn uritho vdce sprvn, mou ho vyuvat i druz. Ale pochopen, o nm mluv
mudrc, nelze na nikoho penst. To, na co Mistr v rmci svta jev poukazuje, vm me pomoci ke vhledu,
ale skuten nazen se mus pihodit vm samotnm. Pojmy vhled, nazen i vy nejsou pochopiteln
pesn, ale smysl je snad jasn.
Z tohoto dvodu mnoho hledajcch, kte lta provdj vechna mon cvien, jsou nakonec zklaman.
Je to proto, e za kadm cvienm se skrv pedstava o j, kter nco chce. Avak nepochybn poznn (nazen) pijde jen za naprost neptomnosti j. Mistr vs pivede k iluzorn brn na konci cesty. K brn, kter nen
branou, na konci cesty, kter nen cestou. A jen ve spontnnm klidu fenomnov przdnoty (kter je noumenln
plnost) me dojt ke skoku a k transformaci.
Jet je teba vyjasnit si nsledujc: Komu se pihod pochopen? V kom se objev nepochybn pesvden? Jedinou odpovd je to, e dokud se tyto otzky objevuj, prav pochopen a nepochybn pesvden neme
pijt. Otzky svd o tom, e je zde ten, kdo chce bt dky tomuto pochopen blaen. Udlost pochopen pijde
soubn se zmizenm j, tud zde pak nen nikdo, kdo by se ptal. Takov hlubok pochopen znamen nazen. Pochopen, nazen, je tu jak ped poznnm, tak i ped nevdomost. Je mimo vechny protiklady a dvody, mimo vechny koncepty a nzory. Vznik v tichu, v nm vechny koncepty, nzory a pochybnosti splvaj
a miz. Prv v tichu pijde leva od posuzovn protiklad (od mentln innosti, pemlen), co je innost
oddlen mysli.
Cel filozofie neduality je vyjdena v jedinm veri. Mudrc k, e existence i neexistence jsou vplody
obrazotvornosti. Jak by tu mohlo bt nco, o em by ml pemlet, mluvit i co by ml dlat? Existence a neexistence, zjevovn a nezjevovn, to ve jsou obrazy pedstavivosti. Co to znamen? Existence znamen objektivn
existenci (existenci v rmci svta jev). Ta je tu jen proto, e objekty vnmme pomoc smysl. Metafyzicky je
neexistence uritou formou existence, stejn jako nekonn je uritou formou konn. Bez vnmn nen existence.
Existence tedy zvis na tom, zda jsou objekty vnmny. Ale samotn schopnost vnmat je objektivn pedstavou
ve Vdom, tud existuje pouze ve vzjemnm vztahu s vnmanm objektem, zvis na existenci vnmanho
objektu. Objekt vnmajc i objekt vnman jsou objekty a my nememe vnmat ani si cokoli pedstavovat, nen-li tu nco, co m schopnost vnmn, tedy nco, co pekrauje existenci i neexistenci. A tm, co pekrauje jak
existenci, tak neexistenci, je Vdom i Brahman. Toto lze poznat i nazt pouze v dimenzi, kter le mimo poznn a nepoznn ve svt jev. A jet jinak: projeven i neprojeven je oboj ve Vdom, a tud je to vplod obrazotvornosti. Nen-li ptomno Vdom, projeven neexistuje, tak je tomu v hlubokm spnku nebo pod vlivem
sedativ. Je-li tedy zejm, e pedstava j je iluzorn a e ve, co existuje, je Vdom, kdo potom me myslet,
mluvit i dlat?
Mudrc tm nejstrunjm zpsobem sdluje, e jak to, co si mysl, e jsi, tak to, co si mysl, e nejsi, jsou
pouh pedstavy. Existuje-li pedstava o j, m smysl pedstava o Tob (jako o ne-j). V tichosti przdna vak
ob pedstavy zmiz.
Me pro toho, kdo je bez dost, existovat nco k pemlen, mluven i dln? To neznamen, e tu
nejsou dn mylenky, e se nic nek a nedl. Pichzej mylenky, nco se k i dl a ve se dje zcela pirozen a spontnn prostednictvm soustavy tla a mysli jakoto nstroje. Zmizela oddlen entita, kter by se
povaovala za toho, kdo peml, mluv i jedn. Prv v tomto smyslu Buddha neuinil ani krok a nevyslovil
jedin slovo, pestoe se tyicet let tm neustle pohyboval mezi lidmi a hovoil k nim. Vechny jeho mylenky,
slova a iny se dly pirozen a spontnn jako soust innosti Celku. Jakmile pochopte, e pravou podstatou
projevenho a neprojevenho je neosobn Vdom, touhy zmiz a nen pro myslet, kat i dlat nco jinho, ne
co pichz spontnn. Vechny iny - a jejich nsledky, jsou-li jak - jsou soust innosti Celku.
Mudrc k, e zbavme-li se totonosti s oddlenou entitou, pijde pesvden, e ve, co existuje, je
Vdom, a s nm i pocit nesmrn spokojenosti a mru. Piny vech zmatk a nespokojenosti - touha, smutek,
nenvist, pcha, atd. - nejsou nezvisl jevy, ale pouze projevy ztotonnho ega. To je dleit. A akoli mysl by
to mohla pochopit dokonale, lovk to nechpe a navtvuje svat mue a chce, aby mu ukzali, jak se zbavit
zmatk a rozpor, v nich se neustle nalz. Je absurdn pt si, aby ztotonn j zakouelo nco, co me pijt pouze tehdy, kdy j zmiz. A jet absurdnj je to, e hledajc uraz obrovsk vzdlenosti, utrat spousty
penz za nboensk obady, podstupuje nron fyzick i mentln cvien a praktiky a vsledkem vekerho
55
sil je nakonec zklamn, nebo vechna cvien jsou zaloena na pedstav j, kter nco chce. Vimnte si,
e Atvakra jasn k, e zmrn sezen v meditaci nepin pochopen. Me mt doasn efekt, ale ten zpsob, e se hledajc zane meditaci pehnan oddvat, a to je pekka k pravmu pochopen. Je zajmav, e sv.
Jan z Ke, osvcen kesan, definuje meditaci se zmrem jako diskursivn (racionln) mylenkovou innost,
jejmi prostedky jsou pedstavy, formy a obrazy, vytvoen pedstavivost, a povauje takovou meditaci za to
prvn, co je nutno odloit.
V dalm veri mudrc odkv bod po bodu jeden pr protiklad za druhm, aby ukzal, e poznme-li
iluzornost jednoho pru protiklad, ztrat svj smysl i vechny ostatn. Sta pochopit iluzornost samotn podstaty vech protiklad, j je pedstava o j jako oddlen entit. Jogn, kter je v naprostm klidu, se nezabv
rozptlenm ani soustednm, nebo spolu s poznnm a nevdomost, s radost a bolest, jde pouze o nvyky
a podmnnosti mysli. k-li mysl, e lovk nco v nebo naopak nev, je tu To, kter v, e lovk v nebo nev. Je
tu nutn To, kter poznv, e je tu rozptlen nebo soustedn, bolest nebo radost. Tento poznvac prvek je To,
co jsme, nikoli j, oddlen mysl, kter interpretuje udlosti jako pijateln i nepijateln. Jakmile interpretace
oddlen mysli zmiz, jak je tomu v ppad mudrce, je zde spoinut v J. Probleskne-li pochopen, pak opakovan pichzej chvle klidu, kdy se interpretujc oddlen mysl ji nevtr a neobtuje Vdom. A jak se pochopen
prohlubuje, stvaj se tyto chvle klidu del a stle astj, a pijde konen osvcen a zrod se mudrc.
Sedte-li zmrn za elem dhjny (meditace), shledte, e vs ru kad nepatrn vc jako zvonn telefonu i tkot ps a zanete pemlet, jak se zbavit toho, co vs tak nepstojn obtuje. Probleskne-li pochopen
do Vdom nhle a spontnn, oi se samy zavou a pocit mru vyst v spontnn meditaci. To je nco pln jinho. Nevad rozptlen ani koncentrace, nebo zmizel ten, kdo vytv rozdly. Jogn, u nho zcela ustalo hledn
a kter pijm ivot tak, jak pichz, ani by po nem prahnul nebo se nemu vyhbal, se nezajm o to, zda ije
v bohatstv i chudob, zda je ve spolenosti lid nebo v lesn samot, zda mu njak udlost pinese zisk nebo ztrtu. ije ve vn ptomnm okamiku a vechno nezastnn pozoruje jako pomjiv pedstaven. Nezastnn
pozorovn probh u veho, co dl. Nen-li k tomu, co dl, pipoutn (jako ke svmu konn), nen pipoutn
ani k tomu, co zbv udlat. A bez starost o vsledek se toho udl i vc. Podobn k Lao Tzu: Nejvy ctnost
neuv dnou slu a pesto nic nezstane nedodlno. Podadn ctnost slu uv, ale nedosahuje nieho.
Co znamen pro mudrce sprvnost a povinnost, vlastnictv, smyslov poten i rozliovn? To ve jsou
jen pedstavy a pojmy a v jeho pirozenm zpsobu ivota nemaj dn vznam. Citujme jet jednou Lao Tzu:
Nejvy ctnost je ctnostn nezmrn, proto je ctnost. Podadn ctnosti na ctnosti zle, proto ctnost nen.
Milost v ivot mudrce pichz pirozen skrze jeho pochopen jednoty objektivnho projeven (projevenho
svta objekt) a neprojevenho subjektu.
V tomt duchu Atvakra pokrauje:
Pro osvobozenho mudrce neexistuje povinnost ani pipoutanost. Vechny jeho

iny jsou soust jeho ivota prostho zmr. (189)
Kde je iluze svta, odevzdn i osvobozen pro mudrce, kter pekroil svt
pojm a pedstav? (190)
Ten, kdo vnm svt jako svt, zejm potebuje poprat jeho existenci. Ale ten,
kdo je bez pedstav, se tm nezabv. Vnm svt a pece ho nevid. (191)
Ten, kdo vnm Brahman jako nco od sebe oddlenho, potebuje meditovat
na princip J jsem Brahman. Ale ten, kdo pekroil svt pojm a pedstav
a pro nho se nic neodliuje od nho samho, nem, na co by meditoval. (192)
Ten, kdo se ct rozptlen, povauje za nutn svoji rozptlenost ovldat,
ale lovku ulechtil mysli, jen se s rozptlenost neztotouje, toho nen
poteba. (193)
56
ivot mudrce se zd bt podobn ivotu obyejnho lovka. Je vak zsadn

rozdl v jejich pohledu na svt. Mudrc v, e ve, co existuje, je Vdom, a proto
ho nezajm soustedn ani rozptlenost. (194)
lovk poznn, jen pekroil relativn pedstavy o existenci a neexistenci,
spokojen a osvobozen od vech tueb, nedl naprosto nic, tebae z pohledu
okolnho svta si obstarv sv zleitosti. (195)
Mudrc je ochoten udlat cokoli, co se od nj v danch okolnostech oekv,
ale ve skutenosti se nezaplt ani do konn, ani do nekonn. (196)
Vechny tyto vere vyjaduj jednu zkladn skutenost: Mudrc chpe, e je tu tlo, ale nen to jeho tlo
a ani on tm tlem nen; jsou tu mylenky, ale nejsou to jeho mylenky a on tmi mylenkami nen; jsou tu touhy,
ale nejsou to jeho touhy a on nen touhami; jsou tu emoce, ale nejsou to jeho emoce a on tmi emocemi nen. Mudrc bez sebemenho stnu pochybnosti nazel, e to, co zde je, kdy jsou vechny mylenky, touhy a pocity pouze
nezastnn pozorovny, je ir uvdomn, v nm nen ani stopa osobnosti. Neexistuje nic jinho ne Vdom,
proto nen nikdo (nebo nic), kdo by se s nm ztotooval, nebo se totonosti zbavoval. Jak k Atvakra: Ten,
kdo vnm Brahman jako nco od sebe oddlenho, potebuje meditovat na princip J jsem Brahman. Ale ten,
kdo pekroil svt pojm a pedstav a pro nho se nic neodliuje od nho samho, nem, na co by meditoval.
Vechny tyto vere poukazuj k jednomu bodu: Vnmajc neme bt tm, co je vnmno, a to, co je vnmno, neme bt vnmajc. Vnman i vnmajc jsou v rmci svta jev pouh objekty a proto vnmajc prvek,
tj. subjektivn prvek, mus bt nutn To, co nen objektivn, tedy nco odlinho od vnmajcho mechanismu.
Mus to bt To, jedin prvek, kter prostednictvm milion soustav tla a mysli provd vnmn. Tento subjektivn vnmajc prvek je Vdom, je je ve, co existuje. Ztotonn a zbaven se totonosti nemaj jin smysl ne
jako pojmy. Pokoume-li se nco pochopit pojmov, je tu nebezpe, e pojem zamnme za skutenost. Intelektuln pochopen nicmn me zat pedstavou, e nevdomost je ztotonn Vnmatele s mechanismem vnmn, omezenm je myln ztotonn vnmajcho prvku (pravho Vnmatele) s mkoli, co lze vnmat, a proto
osvobozen znamen zbavit se tohoto mylnho ztotoovn.
Jakmile vesmr chpeme jako iluzi, je soust iluze i ten, kdo vnm, a nen nikdo, kdo by vytvel
pojmy a pedstavy, kdo by meditoval o iluzi, omezen i osvobozen. Nen nikdo, kdo by popral existenci i
neexistenci svta. Nen nikdo, kdo by meditoval o sv prav pirozenosti. Nen nikdo, kdo by se ctil rozptlen
a pemlel, jak cvien ho rozptlenosti zbav. Nen nikdo, kdo by o udlostech pemlel, kdo by je proval
a njak na n reagoval. Ve, co se prostednictvm soustavy tla a mysli dje, chpeme jako soust innosti Celku
v ptomnm okamiku. Dojde-li k nazen, neexistuje ji rozdl mezi Skutenost, kter je, a svtem jev, relativn
skutenost. Rozdl, omezen, oddlenost zmiz zrove s pedstavou j. Rozumov dualismus zmiz s nazenm, je je ve skutenosti sjednocenm vidnm: Projeven a neprojeven, samsra a nirvna jsou Jedno.
Atvakra pokrauje:
Pina a nsledek v evolunm procesu pohnj soustavu tla a mysli bytosti,

je je bez tueb, nezvisl a osvobozen od vekerho omezen, take poletuje
ivotem jak such list ve vtru. (197)
Kdo pekroil svtsk byt, nezn radost ani bolest. S mysl vdy klidnou ije ve
svt, jakoby byl bez tla. (198)
Kdo pevn spov v J, s mysl tichou a irou, nem eho se vzdt a nezajm
ho dn ztrta. (199)
57
Kdo je vyrovnan, przdn mysli, kdo ije pirozen a spontnn a pijm ivot
tak, jak pichz, toho na rozdl od obyejnch lid nezajm est ani hanba. (200)
Kdo pevn v, e dn in, k nmu dojde prostednictvm soustavy tla
a mysli, nen konnm jedince, ten nekon, i kdy se to tak me zdt. (201)
Kdo je osvcen, ije pirozen a spontnn. Jeho iny nejsou vedeny osobnmi
zjmy, avak nejsou to iny hlupka. Bt na tomto svt nebo nebt je pro nho
tot. Je provdy klidn a spokojen. (202)
Kdo je vyrovnan a nezajmaj ho spory a diskuse, je osvobozen od
konceptualizovn, a proto neustle v klidu. Pekroil mylen, poznvn,
naslouchn a vnmn. (203)
lovk poznn nen v mysli znepokojovn nebo rozruovn, nepotebuje tud
sedt v meditaci. Omezen i osvobozen pro nho ztratily vznam.
Je pln pesvden o tom, e projeven svt jev je jen vplod pedstavivosti,
a existuje jako Vdom samo. (204)
Ztotonn jedinec s pocitem vlastn vle kon, i kdy nic nedl. Naopak
osvcen bytost bez sebemenho pocitu osobnho konatelstv nekon, i kdy je
tu konn. (205)
Mysl osvcenho nen vzruen ani extatick. Je oprotna od konn a tueb,
zbavena vech vkyv a jej z nezakrvaj dn pochybnosti. (206)
Mysl osvcenho nen svzna duevn innost ani jinou aktivitou. Pokud se
innost objev, nevychz z pocitu vle i osobnho konatelstv, ale je pirozen
a spontnn. (207)
Vyslechnut Pravdy hlupka jet vce zmate, zatmco nadmru inteligentnho
lovka pivede k obratu dovnit do sebe, take se pak bude jako hlupk jevit
druhm. (208)
Aby byl lovk schopen pijmout nabzenou Pravdu a vbec ji vnmat, mus jeho duchovn vvoj doshnout urit rovn. Pod-li k mistra upmn a opravdov o osvcen, me dostat takovou odpov: Jsem
stle pipraven dt ti osvcen, ale jsi ty pipraven ho pijmout?
V Kanpanid se prav, e poznn neduality nen pro kadho, nebo k pochopen je nutn urit
druh inteligence. (Je dobe znmo, e fyzikm, pevn zakotvenm v Newtonovsk fyzice, dl problmy pijmout a pochopit zkony kvantov fyziky, akoli mlad vysokokolci jim porozum pomrn rychle.) k se
tu: Bh, je existuje Sm o Sob (Vdom v innosti), stvoil smysly lovka tak, e se obracej vn, proto lovk
vnm vnj projeven objekty a nikoli vnitn neprojeven subjekt. Jen ve vzcnch ppadech obrac lovk,
peduren pro osvcen, svj pohled dovnit a vnm vnitn tman.
58
V Bhagavadgt zase Krina prav: Sotva jeden z tisce hled dokonalost a sotva jeden z tch poehnanch Mne skuten najde.
Nevdom a zmaten lid se stle cvi v koncentraci a sna se ovldnout svoji

mysl. Oproti tomu lovk poznn, stejn jako lid v hlubokm spnku, nem
potebu cokoli dlat. (209)
V pedchozch verch Atvakra popisuje rzn aspekty spontnnho provn bez vle a zmr, jak
se u mudrce objevuje po osvcen. Pkladem toho je podobenstv o suchm listu, kter se pohybuje, kamkoli ho
vtr zavane. Osvcen bytost ije bez osobnch zmr a osobnho usilovn. Jej ivot je bezcln let suchho listu, jak to zejm inspirovalo i nskho mudrce Lao Tzu, kdy sedl pod stromem zklamn marnost svho sil
nahldnout vlastn pirozenost, a mu nhle a s velkou intenzitou dolo, e prv sil a touha jsou pekky
k osvcen.
V podobnm duchu popisuje ivot lidsk bytosti Omar Chajjm:
M se nept, zda Ano nebo Ne, a jde Sem i Tam, kam ho Hr odhod. A Ten,
kter t pihrl na Hit, Ten o tom v ve, On v, ON v!
Atvakra popisuje osvcenou bytost jako nirvasanah, nirlambah, co znamen ten, jeho touhy odpadly a zrove ten, kdo nepotebuje dnou oporu. Osvcen lovk, kter je bez tueb, nepotebuje dnou
podporu, dnou konceptuln berliku, o n by se musel oprat. Proto je svobodn a nezvisl, jak ho mudrc
dle popisuje. Je zcela nah, tak jak to Je Kristus dal po svch nsledovncch. Je zcela chud, tak jak
Mistr Eckhart popisuje pravho hledajcho, hodnho osvcen. Pokud jet potebujete konceptuln berliku
k ospravedlnn vaich tueb, nejste naz ani chud. A jak k Omar Chajjm, vechny vae nalhav prosby
budou nasmrovny pouze ke konceptulnmu spasiteli:
K t pevrcen mse, kterou nazvaj Nebe a pod n se jako v kleci zaven

plazme, ijeme a umrme, k N o pomoc sv ruce nevzpnej - nebo je stejn
bezmocn jako Ty i J.
O pomoc v ivot d jedinec, kter chce naplnit sv touhy. Osvcen znamen vymazn vech tueb
a oekvn. Avak nejde o to, e bychom se mli neho zmrn zbavovat. Vymazat tuby znamen osvobodit
se jak od touhy chtt to, co tu nen, tak i od touhy zbavit se toho, co tu je. Pestoe je to tak dleit, a bv to asto
patn pochopeno. Atvakra opakovan vysvtluje, e mudrc je zcela lhostejn ke konn i nekonn, vlastnn
i odevzdn. Mudrc je osvobozen od vech protiklad.
Pro pojmy svobodn i nezvisl uv Atvakra slova Svahandah. Obvykle to znamen svhlav, vzpurn i nezodpovdn. Ale pvodn vznam je ten, kdo je v naprost jednot se svm vnitnm J,
ten, kdo se zamiloval do sv vnitn psn, kdo je napojen na vnitn tep vesmru. Takov lovk odolv nporu
vnjho ocenu samsry.
Ve veri, kde je ivot osvcen bytosti pirovnvn k suchmu listu poletujcmu ve vtru, uv mudrc
pojem osvobozen od omezen. Od jakho omezen? Co je tm omezenm? Neustl vytven pojm a pedstav, vetn pedstav o Skutenosti. Skutenost jako takov je jen koncept (o tom a nen dnch pochyb!) a tud
neskuten. A hledn konceptuln skutenosti je omezenm. Je to hledn, kter vede k przdn skutenosti,
zatmco Przdnota, kter je Skutenost, je To, co je vyprzdnn od pedstav o skutenosti. Co znamen popt
toho, kdo popel pedstavu o svt jev pedstavou o przdnu skutenosti! Jedinou cestou z tohoto omezen je
pochopit, e ji od zatku nic neexistuje, dn vc, dn objekt, ani my (jakoto objekty), jak ekl Hui Neng.
eknme to jet jinak: Osvcen bytost nepochopila svoji Pirozenost, Podstatu Sebe sama, nebo Pirozenost neme bt objektem njakho subjektu, neme bt jeho.
Osvobozen od omezen znamen osvobozen od dualistickho mylen. Je to osvobozen od domnnky,
e nirvna a samsra existuj a e existuj oddlen. Samsra i nirvna jsou vak pouze mdy vnmn, nejsou to
objekty ani vci. Jakoto konceptuln objekty nemohou bt nikdy spojeny a jakoto Subjektivita nemohou bt nikdy oddleny. Osvobozen od omezen znamen nhl, okamit subjektivn nazen jednoty subjektu a objektu.
59
Atvakra k, e mudrc, a je kdekoli - mezi lidmi i na osamlm mst - prov svj ivot tak, e se
nech osudem unet jako such list ve vtru ivota. Pijm ivot tak, jak pichz, a dl to, co je teba, ale nepovauje to za sv konn. Me pochopiteln pemlet i plnovat. ivot bez vle a zmr nen ivotem
hlupka. Osvcen lovk ije pirozen a spontnn, jeho iny nejsou motivovny osobnmi zjmy. Atvakra
dle pokrauje: Vyslechnut Pravdy hlupka jet vce zmate, zatmco nadmru inteligentnho lovka pivede
k obratu dovnit do sebe, take se pak bude jako hlupk jevit druhm. Druhm se jev jako hlupk, protoe ije
bez zmr. Jedn bez konkrtnch motiv a cl, pijm ivot tak, jak pichz, a je celkov klidn a nevzruen, co prmrn lovk hodnot jako hloupost! Mudrc se obyejnmu lovku jev jako hlupk, protoe se zd
(a opravdu takov i je) lhostejn ke chvle i han.
Provat ivot bez vlastn vle a zmr neznamen, e se nebudeme lit, jsme-li nemocn, nebo se nebudeme snait odvrtit hrozc nebezpe. Zmrn nco neudlat nebo se zmrn neho vzdt, to je konn
(negativn konn) na zklad vle. Nijak se neli od konn pozitivnho (nco udlat). Provat ivot bez vle
a zmr znamen t bez pocitu osobnho konatelstv. Znamen to jenom pozorovat, co se dje prostednictvm rznch soustav tla a mysli, vetn na vlastn, bez srovnvn a odsuzovn. t ivot bez vlastn vle
neznamen zmrn se snait meditovat (a s vdommi, i nevdommi cli i objekty meditace), ale tak ne se
meditaci vyhbat. Oboj to jsou akty vle. Je-li mysl klidn a upad do meditace, je kad pokus o vzdorovn aktem vle, aktem nsil. Pijde-li meditace, pivtejte ji a radujte se z n. Nepijde-li, netute po n. Takov je postoj
mudrce pot, co dolo k nazen.
Atvakra popisuje mudrce jako toho, kdo je v mysli klidn a nevzruen (nebo oddlen mysl se vrtila
do sv celistvosti) a nect potebu sedt v meditaci. Dle dodv, e mudrce nezajm otzka omezen i osvobozen, nen ani mumukou, ani nim jinm. Je zcela pesvden o tom, e projeven svt jev je jen vplod obrazotvornosti (pouh jev, zdn ve Vdom), a existuje jako sm Brahman. Mumuka je ten, kdo tou doshnout
mki, ili osvcen. Bn se m za to, e opravdov hledajc mus po osvcen velmi intenzivn touit. To vak
m svj vznam jen v ppad, kdy zkoumn J (a otzek tkajcch se Boha a bostv) nen dostaten vn
a zstv na povrchu. Atvakra v tomto veri ukazuje, e jakkoli touha, vetn touhy po mka (osvcen), je
velkou pekkou k tomu, aby se osvcen mohlo pihodit.
Jak ekl ji v jedenctm stolet nsk mudrc Tsung Kao: Chceme-li to uchopit, unikne nm to, ale odhodme-li to, zstv to zde neustle. To zcela jasn znamen tot, co vyjaduje Atvakra: z osvcen nelze dlat
objekt, ponvad To je nae prav pirozenost. Nebo jet lpe, To je To, co jsme. Atvakra se tu odvauje
tvrdit (a prv proto jeho dlo nezskalo takovou popularitu jako jin mn vznamn texty), e obyejn mysl
a osvcen mysl jsou ob iluzorn. Ve, co je, je Vdom (celistv mysl). To je ir subjektivita bez stopy objektivity, je to przdnota, ticho, irost, vudyptomnost. Jako objekt svta jev to lovk nikdy neme poznat. Jedin,
co meme, je stt se tou tajemnou a tichou radost, jakou je ivot mudrce prost zmr a vle.
Atvakra se neboj tvrdit, e o osvcen nelze mluvit bez toho, e budeme kat nesmysly. Osvcen nen
objekt, jeho by jin objekt, lovk, mohl doshnout. Jedin, co se me pihodit, je probuzen. Mudrc, kter je
probuzen z ivoucho snu, bude mt na tento sen uritou vzpomnku, prv tak jako se lovk rno po probuzen
pamatuje na to, co se mu zdlo v noci. Zkladn pochopen spov v tom, e my existujeme jenom v dualistickm
projeven svta jev. Existujeme pouze v ivoucm snu. Nememe existovat jinak ne v dualit. Nae poteba
skutenosti, touha po osvcen, je jen vplod pedstavivosti, stejn jako cel projeven. Jinmi slovy, touha po skutenosti je absurdn, jednak proto, e dn skutenost neexistuje, ale hlavn proto, e neexistuje nikdo, kdo by
vdl, zda nco existuje i ne. Pochopme-li to, ustane hledn vnjho i vnitnho, a je tu, eeno fenomnov,
z hlediska svta jev, vesmrn poehnn, ili Sat-it-nanda.
Zkladem kad touhy, a se jedn o touhu hmotnou nebo duchovn, je ego (koncept j, pedstava o j)
fungujc spolen s dalm konceptem, konceptem asu. Atvakra k, e ztotonn jedinec s pocitem vlastn
vle kon, i kdy nic nein, zatmco osvcen bytost nezaten pocitem konatelstv nekon, i kdy tu konn
je. Obecn se m za to, e nen mon, aby existovalo konn bez cle, bez zmru, bez pocitu konatelstv, a e
uen, kter jsou zamena proti osobnmu konatelstv a pocitu osobn zodpovdnosti, povedou k neinnosti a lenosti. Tento postoj vak postrd pochopen, e nen mon nic nedlat. I kdy lovk nevykonv dnou prci,
mysl nepestv vytvet pedstavy. Proto mudrc k, e jedinec s pocitem oddlen entity kon, i kdy se zd
bt neinn. Nekonn mudrce ukazuje nsledujc phoda. Kdy Rmana Mahari, mudrc z Arunaly, stoupal
v doprovodu svch k na horu, dva z nich se bavili o konn a nekonn. Po chvli se Mahari posadil u cesty,
aby si odpoinul, a sebral ze zem devn klacek. Od jednoho z k si pjil n a velmi ikovn z nho vyezal
vychzkovou hl. Sm ji hl ml a novou hl nepoteboval, proto nechal vyezanou hl leet u cesty a pokraoval v prochzce. Kad z ptomnch pochopil pointu tohoto tichho nzornho pkladu.
Ten, kdo hled osvcen a sed v meditaci, je pesvden, e nic nedl. Jeho mysl vak nepestv vytvet
pedstavy. Jednou z nich je pedstava o tom, jak jde za velkm duchovnm clem, zatmco stovky a tisce pomle-
60
nch du se blhov zamstnvaj honbou za penzi a slvou. Osvcen mudrc bez pocitu osobnho konatelstv
dl to, co je za danch okolnost poteba, a jakmile innost ustane, sed v klidu, jeho tlo a mysl odpovaj, oi
se zavraj a pichz meditace. Hledajc, kter sed v meditaci s clem doshnout osvcen, sed a netrpliv ek,
a se dostav osvcen. Kdy nic nepijde, je zklamn. Vyd se hledat jinho uitele i jinou cestu. Moc si tm ale
nepome. Ve je to soust evolunho procesu, kter probh prostednictvm mnoha ivot a soustav tla
a mysli a neskon dv, dokud soustava tla a mysli nen dostaten duchovn vyspl k pijet toho, e hledajc
neme najt, co hled, protoe sm je tm, co hled. Hledajc je tm, co je hledno. Jak k Atvakra, dokud nen
vvoj dokonen, me Pravda zmatenho hledajcho jet vce zmst (akoli prv toto je duchovn evoluce). Jen
nadprmrn inteligentn lovk, pipraven pro osvcen, pijme nevyhnuteln fakt, e nen mon, aby iluzorn lidsk jedinec ml osobn vli i monost volby, a penech problm omezen a osvobozen Jeho vli. Takov
odevzdn pinese pocit obrovsk svobody.
Atvakra pokrauje ve vkladu:
Nevdom lovk nedoshne klidu innost ani neinnost. Moudr zsk klid jen
pouhm pochopenm toho, co klid je. (210)
Ti, kdo se oddvaj cvienm, nedojdou na tomto svt pochopen sv prav
pirozenosti, nebo prav pirozenost je irost, inteligenc, lskou, dokonalost,
je bez nejmen stopy objektivity a objektivn svt pekrauje. (211)
Nevdom lovk nedoshne osvobozen navzdory vem cvienm a metodm
na ovldnut mysli. Kdo je poehnan, spov v J jen prostednictvm
intuitivnho pochopen. (212)
Nevdom lovk nezsk Brahman, po nm tolik tou, zatmco moudr chpe
podstatu Nejvyho Brahmanu, ani by po tom touil. (213)
Postrdaje oporu neustv nevdom lovk v hledn iluzornho osvcen, ale
tm jen iv iluzi projevenho svta samsry. Moudr ude na samotn jdro
problmu. (214)
Hlupk se pokou doshnout klidu osobnm silm a neda se mu to. Moudr
naze Pravdu pmo a setrvv v klidu neustle. (215)
lovk zdkakdy najde Pravdu podanou tak zhutn a pmo: Nevdom lovk nedoshne klidu innost ani neinnost. Moudr zsk klid jen pouhm pochopenm toho, co klid je. Klidem Atvakra chpe pijet
Toho, co je, bez touhy njak to zmnit. To znamen, e lovk pijme to, jak je, ani by se chtl stt nkm jinm.
Zkladem pro toto pijet je t v ptomnm okamiku a pijmat ptomn zitek s plnm vdomm toho, e
pijde zmna, nebo zmna je podstatou ivota a jeho provn v rmci svta jev. Znamen to absolutn pijet
ptomn zkuenosti bez touhy podret si ji, je-li pjemn, nebo se j zbavit, je-li nepjemn. tstm se obvykle
chpe imaginrn stav hojnosti a radosti bez nemoc, bolest a utrpen. Honba za takovm iluzornm tstm
vak kon nudou, ztrtou smyslu ivota, zklamnm a strachem uprosted zjevnho nadbytku. Oproti tomu klid
znamen, e tu nen odpor k ptomn zkuenosti. A prv pln pochopen toho in moudrho lovka stle
klidnm. Proto Atvakra k, e klidu nelze doshnout innost ani neinnost, klid pijde jen tehdy, kdy jasn
pochopme, co nm v klidu brn.
Hloupho a nevdomho lovka oznauje Atvakra slovem mdha. Nemysl tm dnho tupce v bnm slova smyslu. Mdha me bt velmi vzdlan lovk, avak jeho vnmn a nhled nejsou v podku, nebo
61
se dv z chybnho hlu pohledu. Tm, e v v sebe jako osobnho konatele, vnm vnjek svmi smysly a to, co
vnm, interpretuje podle svch osobnch kritri. To je vnmn oddlen mysli, kter povauje objekty svta jev
za sv objekty. Takov je tedy hloup vnmn mdhy. Oproti tomu moudr lovk nahldne Pravdu prostednictvm nhlho nazen jednoty subjektu a objektu. Vnmn moudrho lovka znamen nhl osvcen, intuitivn
nazen jednoty subjektu a objektu. Je to celistv vnmn. Mdha pikld dleitost mylenkm, kter vznikaj
v oddlen mysli, a pehl pestvky mezi mylenkami. Moudr lovk vznikajc mylenky pouze pozoruje
a chpe, e prv mezery mezi mylenkami jsou To, co jsme, Vdom neruen pemlenm. Mylenky, vznikajc v oddlen mysli neboli v osobnm, podmnnm vdom, se zabvaj ztotonnou snovou postavou tohoto
ivoucho snu. Zatmco mezery mezi mylenkami dvaj prostor intuici, vnitnmu vhledu, pohledu dovnit na
to, co je nam skutenm, neosobnm J. Uv-li Atvakra slovo mdha, nemysl tm lovka nevzdlanho
nebo idiota, ale toho, kdo dosud nem takovou intuitivn receptivitu (schopnost pijmat) jako ti poehnan
(kte mohou mt jen chab vzdln, jak tomu bylo napklad u Nisargadatty Mahrde). Hui Neng, nevzdlan
nsk venkovan, kter se pozdji stal estm Patriarchou, ml nhl zblesk intuitivnho pochopen, kdy el
po ulici a slyel recitovat stru. Mnich, kter stru recitoval mon u potisc, jist nebyl nevzdlan, ale byl to
mdha, nebo pi hlsn tto stry Pravdu nenazel.
Dle Atvakra zcela jednoznan k, e ti, kdo se oddvaj rznm cvienm a praktikm nepochop
svou pravou pirozenost. Mdha postrd oporu, j je intuitivn pochopen, proto neustle hled iluzorn objekt
zvan osvcen a m dl vc upad do iluze samsry.
Jak ekl Rmana Mahari:
Nemedituj . . . Bu!
Nepemlej, e jsi . . . Bu!
Nepemlej o byt . . . ty Jsi!
Mahari vdl, e pro zatenka, jeho mysl je nalhavou touhou obracena dovnit, je dobr njakou
dobu provdt formln cvien a praxi. Nedoporuuje vak dlouh sezen v meditaci. Jakmile zane svtat pochopen, tak pokud umnn nelpme na cvien, objev se sm od sebe pocit hlubok blaenosti bez pedstavy
j. Mme-li piln ruce, je hlava chladn v tichu a samot. Kdykoli nkdo z oddanch projevil snahu zbavit se
bnch svtskch innost, aby se mohl vnovat meditativnmu ivotu, Mahari dal vdycky najevo svj nesouhlas.
Rovn byl proti cvienm urenm ke kontrole mysli. kal: Ukate mi mysl a j vm eknu, co s n
dlat. Tvrdil, e mysl jakoto pouh soubor mylenek nelze zniit mylenkou, touhou ani rozhodnutm. Mysl
(ego, pedstava o j) se takovmi novmi mylenkami jenom vyiv. Jak k Atvakra, nevdom lid svm
hlednm iluzi samsry jenom posiluj.
Skutenost je takov, e osvcen je v rmci svta jev, fenomnov, subjektivn stav. A jak by mohl bt
subjektivn stav ovlivovn jevem, ili zdnm projevenho svta? Stn neme poznat ani ovlivnit svoji podstatu a stejn tak jev neme poznat ani ovlivnit svj zdroj. Ve, co je, je Vdom. Kdo provd cvien? Kdo me
hledat a co? Ten, kdo hled, je samotn Vdom. A co hled? Hled samo Sebe. Cel projeven je neosobn proces.
Souasn vda to nazv sebegenerujc proces. Nejprve Vdom vytvo v sob samm zdn, jev, a pot se
ztoton se vemi jednotlivmi projevenmi objekty. Vdom zosobn svoji neosobnost a v rmci iluze celkovho
projeven vytvo dal iluzi individulnho ega. A nakonec zan proces zbavovn se totonosti, stupu od
osobnho smrem k neosobnmu, a ten kon v rmci svta jev udlost znmou jako probuzen i osvcen.
Pro toto vechno? Pro ne? To ve je Vdom i Bh v bosk he. Prvotn potenciln energie se aktualizuje formou projevench objekt a v phodnou dobu zase splyne sama se sebou. Cel proces m charakter snu,
iluze. V tomto neosobnm procesu je domnl jedinec zcela bezvznamn. A prv intuitivn pochopen tto skutenosti vyvol probuzen. Neptomnost tohoto vnitnho vhledu vede ke snahm a cvienm, kter iv iluzi
projevenho svta samsry. Ti, kdo hledaj, jsou dosud v sob zakotveni jakoto jedinci. Pro jedince je nemon
nalzt vlastn neptomnost, ale prv v tom spov osvcen.
eknme to jet jinak. Osvcen je normln noumenln stav naeho byt. Neptomnost osvcen je nynj bn stav, v nm se Vdom ztotouje se vemi objekty svta jev. Osvcen spov v nahrazen nynjho bnho stavu stavem normlnm. Znamen stup od iluze osobn nezvislosti k pvodnmu normlnmu
stavu univerzlnho neosobnho byt. Pinou vekerho zmatku jsou nanetst samotn pojmy osvcen i
osvobozen, nebo ty vedou k zvru, e je tu nkdo, kdo by ml bt osvcen. A pece i takov pochopen zapad do konenho, nejvyho pochopen, e opravdu neexistuje nic, co by mlo bt nkm pochopeno.
62
Atvakra tedy vyzv ka, aby uvil, e jedinec ijc v iluzi nedoshne osvcen dnm cvienm,
dnmi praktikami ani dnou obt. k, e iluz je samotn omezen a jedinou cestou, jak se tohoto omezen zbavit, je pochopit, e ji od potku neexistuje nic jinho ne Vdom. Nen tu dn vc, objekt ani lovk.
lovk nen individuln objekt, ale neosobn pocit ptomnosti, tedy Vdom, kter je te a tady, nemnn, vdy
ptomn a nem potebu bt pochopeno. Jedin, co lze dlat, je bt tak, jak jsme. Jedin, eho se mme vzdt, je
pedstava, e jsme nezvisl a samostatn v rozhodovn a konn. Nae myln chpn spov v tom, e se chceme Vdomm stt. Zanajc pochopen je: J jsem Vdom a konen, nejvy pochopen je: Ve, co existuje,
je Vdom.
Atvakra pokrauje:
Jak by mohl pochopit svou vlastn pirozenost ten, kdo pi vnmn projevenho
svta vid pouze objekty? Vid-li projeven lovk moudr, nevnm jednotliv
objekty, ale pouze Vdom, v nm se ve zjevuje. (216)
Jak by mohl ovldat svoji mysl ten, kdo je tak pomlen, e o to usiluje?
Celistv mysl lovka moudrho, spovajcho v J, nepotebuje ovldat svoji
spontaneitu. (217)
Jsou tac, kte v existenci projevenho svta v, a jin, kte v, e
projeven svt neexistuje. Vzcn se najde nkdo, koho tyto pedstavy
nezajmaj a setrvv tak v klidu a mru/. (218)
Ti, jejich intelekt dosud nevyzrl, mon uv, e tman je ir a jedin bez
ehokoli dalho, ale stle tou zakouet tman jako oddlen entity v rmci
svta jev. Ti zstanou neastni do konce ivota. (219)
Intelekt lovka hledajcho osvcen potebuje vhodn objekt jako oporu.
Intelekt lovka osvobozenho nen ohranien i omezen dnou touhou, ani
touhou po osvobozen. (220)
V tchto verch Atvakra znovu zdrazuje, e vechno v projevenm svt tvo objekty, vnmajc i
nevnmajc, iv i neiv. Proto neexistuje dn fenomn, kter by byl subjektem, vnmajcm ostatn objekty
jako sv objekty. Pesn to vak hlupk dl, kdeto moudr lovk nikoli. Omezen spov ve ve , e existuje
nezvisl samostatn entita, pozorovatel, v protikladu k tomu, co je pozorovno. Moudr lovk, kter intuitivn
pochopil zkladn jednotu vech objekt tvocch celek projevenho svta, v, e veker vnmn je subjektivn
ili noumenln innost. V rmci projevenho svta jev neme existovat jevov subjekt, kter by nco vnmal
jako svj objekt. Vnmn provd pouze Vdom (schopnost vnmat je jednm jeho aspektem). Vdom vnm
ve, co je projeveno jako jeho vlastn vyjden v nm samotnm, prostednictvm smysl vnmajcho objektu.
Moudr lovk to tak chpe a v, e dn chpajc jedinec jakoto entita neexistuje. Proto mudrc k, e moudr lovk nevnm jednotliv objekty projevenho svta (jako svoje objekty od sebe oddlen), ale vnm pouze
Vdom, v nm se projeven svt zjevuje.
Mudrc k, e omezen lovka zmatenho spov v tom, e msto aby vidl sm sebe jako objekt, kterm ve skutenosti je (tak jako kad jin objekt projevenho svta), povauje se za subjekt okolnch objekt,
o nich se domnv, e on sm vnm. Omezen tedy znamen pisvojen si subjektivity vnmajcm objektem.
Vnmajc lidsk objekt myln v tomu, e je subjektem, zatmco ve skutenosti je pouze schopnost vnmn
uvnit subjektu. I pes toto myln chpn se vak nkdy objev intuitivn vhled a zane hledn, v nm hledajc
hled svoji pravou pirozenost. Paradoxn je to, e se hledajc stle povauje za subjektivn individuln entitu
a svoji pravou pirozenost (osvcen) hled jako objekt! Proto kad mistr advaity (uen neduality) neustle opa-
63
kuje, e osvcenm se nemn nic jinho ne pochopen, e nejde o vc, kterou by bylo mono zskat. Nen to vc
a nelze to zskat. Ne proto, e to u vlastnme (jak se nkdy chybn uvd), ale prost proto, e osvcen je To, co
jsme (nikoli to, za co se povaujeme). Ten, kdo hled, je stejn iluzorn jako to, co je hledno. Proto Buddha prohlaoval, e nezskal vbec nic.
Jako objekty svta jev nememe To nikdy poznat. Nememe se Tm ani stt, nebo my To ji
jsme. Jakmile toto pochopme, veker mylen, hledn a usilovn ustane. Mudrc se pt, jak by mohl pochopit
svou vlastn pirozenost ten, kdo pi vnmn projevenho svta vid pouze objekty. Skuten pochopen neme
pijt, dokud vnmme oddlen objekty. Takov vnmn je toti spojeno s tm, e vnman objekty interpretujeme jako pro ns pijateln i nepijateln.
Existuje jeden pbh o sfijsk en jmnem Fakir Rabia. Ta jednou asn zrna sedla ve sv chi a ponoen do meditace spovala v J. Jin Fakir, jmnem Hassan, se ubrala do meity prv kolem jej che. Bylo
krsn rno a Hassan se radovala z poslednch hvzd na rann obloze a chladnho vtku, kter ji ovval. Vimla
si, e Rabia dosud nevyla z che, proto na ni zavolala: Rabia, co dl vevnit, kdy pro ns Vemocn pichystal tak ndhern rno, e i ptci se svobodn raduj a sv poten vyjaduj zpvem? Pro nevyjde a nepivt
krsu Boho svta? Rabia se zasmla a odpovdla: Hassan, ptelkyn moje, jak dlouho bude jet setrvvat
venku a hledt na vnj krsu? Poj dovnit a poznej To, co tuto krsu stvoilo. V tu chvli si Hassan uvdomila, jak hloubky pochopen doshla jej ptelkyn. Uvdomila si, e lovk, kter se dv ven, vid jen objekty.
Je velmi dleit, abyste jasn pochopili, e pohledem dovnit neuvidte subjekt, nebo kdybyste ho vidli,
byl by to jen dal objekt. Vidte-li svou tv v zrcadle, vidte odraz sebe sama. Kdy odlote zrcadlo a zavete
oi, stle mete vidt odraz sv tve oima va oddlen mysli. Skutenm nahldnutm dovnit vak neuvidte sebe jako subjekt, nebo v rmci svta jev dn subjekt neexistuje. Jedin, co mete zahldnout, je neptomnost sebe jako objektu. Tato neptomnost se asto popisuje jako przdnota. Dokud objekt, kter si myln
pisvojil totonost subjektu, vid jin objekt, neme pijt pochopen, e vechny objekty jsou jen objektivizac
(zpedmtnnm), zrcadlenm subjektivity. Takov pochopen znamen przdnotu nazen, v nm je vnmna
jednota subjektu a objektu. Jet dleitj je to, e i tato przdnota je koncept, pedstava. Konen pochopen
pijde jen tehdy, kdy ten, kdo popr, je sm popen. A to je tehdy, kdy ustane samo hledn.
Dle Atvakra popisuje spontnn it bez vlastn vle a zmru, provn ivota
probuzen bytosti:
Pokud se bzliv hledajc setk s tygry smyslovch objekt, utee do jeskyn

mysli a rznmi metodami se sna mysl ukznit a ovldnout. (221)
Pokud se bezdostiv bytost se srdcem lva setk se slony smyslovch objekt,
ti bu tie zmiz pry, nebo se z nich stanou zcela oddan sluebnci. (222)
Ten, jeho Seberealizace je bez jakchkoli pochyb, nepotebuje cvien jako
prostedky k osvobozen. Vid, sly, dotk se, ich a chutn a ije astn.
(223)
Toho, kdo pouhm zaslechnutm Pravdy vrtil oddlen mysli jej celistvost
a spov nepetrit v naprostm klidu, nezajm povaha njakho inu ani
neinnost. (224)
Osvobozen od pocitu konatelstv udl moudr lovk to, co je za danch
okolnost poteba, ani by se povahou svho inu zabval. Jeho iny jsou jako
iny dtte. (225)
64
Se svobodou pichz tst. Se svobodou pichz klid. Se svobodou je

dosaeno Nejvyho stavu. (226)
Co se tk smyslovch zitk, spov rozdl mezi obyejnm lovkem a Seberealizovanou bytost pouze v jejich postoji. Jak k svtec Dnvar: Rostlina sevanti (popnav rostlina) se rozrst v tisce lstk, ale
rozrst se sama v sob. Obdobn i kdy v ivot Seberealizovanho pichzej nov a erstv zitky, neprov
je Seberealizovan bytost jako zitky, po nich touil, nebo jeho provn ivota je zcela prost vle a vlastnch
zmr. Nevdom lovk reaguje na udlosti tak, e je rozdl na pijateln a nepijateln a sna se v budoucnosti zskat ty, je povauje za pijateln, a vyhnout se tm nepijatelnm. Seberealizovan lovk ije spontnn
a pirozen. Chpe, e podstatou vech udlost je pohyb ve Vdom. ije v ptomnm okamiku a udlosti pijm tak, jak pichzej, ani by je interpretoval jako pijateln i nepijateln.
Proto svtec Dnvar k, e smysly Seberealizovan bytosti mohou dle sv pirozenosti utkat k objektm, je je maj uspokojit, ale souasn mus vyvstat pochopen, e zitek se neli od toho, co lovk sm je.
Je to jako kdy pohldneme do zrcadla a okamit vme, e odraz v zrcadle se neli od pvodn tve. Zitek
je obyejn povaovn za njakou udlost, ale ve skutenosti nem sm o sob vlastn existenci. Zitek je jen
dsledek na reakce na vnj impuls, piem tuto reakci si do budoucna ukldme v pamti jako pijatelnou i
nepijatelnou. Jinmi slovy, zitek nen nikdy skuten, ale pouze konceptuln (zaloen na pedstavch). Zkuenost i zitek se vdy tk njakho j (objektu). Tat udlost vyvol rzn reakce, rzn zkuenosti u rznch psychosomatickch soustav, z nich kad se povauje za oddlenou entitu s uritm jmnem. Soustava
tla a mysli je ve skutenosti jen nstroj, jeho prostednictvm uskuteuje Celek udlosti oznaovan jako ivot
a jeho provn. V dsledku ztotonn s tlem se tyto reakce stvaj pinou domnlho omezen. Ponvad
jsou vak tyto reakce pouze konceptuln, je pochopiteln konceptuln i samo omezen.
To, co jsme, je subjektivn bez nejmen stopy objektivity. Objektivn je ten, kdo zakou. Ztotonit se
s tm, kdo m tyto zitky (ztotonit se s tlem) - to udl obyejn lovk. Bt tmito zitky - to je to, co pijde
po osvcen, po Seberealizaci. Zakouen radosti i bolesti je soust innosti Celku, tud je neosobn a ne-objektivn. Pokud je vak (dualisticky, prostednictvm subjekto-objektovch vztah) interpretujeme tak, e je tu
zakusitel, kter zitek zakou po uritou dobu, v ase, pak toto zakouen ztrc svoji neosobnost a bezasov
prvek a stv se individuln, osobn zkuenost.
Svtec Dnvar to ukazuje na nkolika hezkch pkladech. k napklad, e pokou-li se vzt do
dlan vlnu, jedin, co nabere, je voda. Nebo e ti rzn zlat ozdoby mohou mt rzn tvary a rzn jmna,
ale vechny ti jsou ve sv podstat zlatem. Meme mt ti rzn smyslov zkuenosti, zkuenost dotykovou,
zrakovou a chuovou, ale objekt bude stle tent, napklad kafr. Jak k Dnvar, a jsou zitky jakkoli,
mohou se dt pouze ve Vdom. Proto pokud se smysly jako zrak, sluch, ich, chu a hmat setkvaj s pslunmi
objekty, chpe to Seberealizovan bytost jako projev ve Vdom, jako pohyb mysli, a nedojde tedy k vytvoen
subjekto-objektovho vztahu.
Neptomnost subjekto-objektovho vztahu ukazuje i phoda, kdy Hui Neng, nevzdlan rolnk, pozdji
est patriarcha, vysvtluje dvma mnichm, kte se pou o to, zda tm, co vlaje, je vtr nebo vlajka, e ve skutenosti nevlaje ani vtr, ani vlajka, ale mysl, kter to ve pozoruje. Akoli vtr je zjevnou bezprostedn pinou,
prvotn a zkladn pinou je mysl i Vdom. Vechny jevy a udlosti maj njakou zjevnou, bezprostedn pinu, ale udlosti i jejich piny jsou jenom jevy projevenho svta. Zkladn a prvotn pinou je nutn Vdom.
Bez Vdom nen poznvn. Zjevnou (domnlou) pinu a jej nsledek lze chpat tak, e existuje horizontln (v ase), ili v rmci projevenho svta, zatmco zkladn pina je vdy vertikln (mimo as), noumenln
(sama o sob). Zkladn pinou nen pozitivn i negativn jev projevenho svta, tedy bezprostedn pina i
nsledek, dualistick subjekt i objekt, ale pouze Vdom, kter je vechno, co je, co vdy bylo a vdy bude.
Tak jak se prohlubuje pochopen, tendence mysli obracet se ven slbne

s poznnm, e vnitn J nen konatel ani zakusitel. (227)
Spontnn, nim neomezen chovn moudrho lovka je prost vlastn vle,
oteven a upmn. Nen to pedstran klid lovka, jen je dosud v zajet
osobnch zmr a cl. (228)
65
Ti, kdo jsou klidn, bez pipoutanosti a zcela osvobozeni od vytven pojm
a pedstav, mohou pobvat jednou v prosted plnm blahobytu a jindy zase
v horsk jeskyni. (229)
V srdci toho, kdo je klidn, je naprost odpoutanost, a to za jakchkoli okolnost
a v kad spolenosti - mezi uznvanmi uenci i uctvanmi bostvy, na
osamlm mst i ve spolenosti krle, eny i milovan osoby. (230)
Klid jogna nenaru ani to, kdy se mu slouc, synov, eny, vnuci i jin
pbuzn posmvaj nebo jm opovrhuj. (231)
Tebae se raduje, neraduje se, tebae se trp, netrp se. Jen ti, kdo jsou
jako on, pochop ten asn stav byt. (232)
Pocit povinnosti, vztahujc se pouze k samse, pekrauj ti moud, kte
pochopili svoji pravou pirozenost jako veprostupujc, bezforemnou, nemnnou
a neposkvrnnou. (233)
Vnj sklony mysli nelze ovldnout psychofyzickmi cvienmi a praktikami (ty psob pouze doasn
a dan tendence jenom vce posl). Rovn se jich nelze zbavit (leda doasn) nikem k alkoholu a drogm, co
me mt tragick konec. Vechny formy niku, vetn televize i jin zbavy, jsou pouze snahou zbavit se ztotonn s j jakoto konatelem a zakusitelem. Zmna prosted me tlo a mysl doasn uvolnit, ale chtivost
a zvist znovu vyvstanou v jakmkoli prosted a za jakchkoli okolnost. Tak napklad clem sledovn filmu je
zapomenout na sebe, ale ve skutenosti se j ztoton s postavou filmu a zakou jej zitky, radosti a starosti.
Jedinm skutenm eenm je zbavit se ztotonn a to pihod jen tehdy, jak k mudrc, dojde-li k pochopen, e
tento ivot a jeho provn je jeden velk sen, jeho postavami jsou vechny lidsk bytosti. A tm, kdo pekrauje
konn a zakouen v tomto snu, je prv J, neosobn snc, jen tento sen nezastnn pozoruje. S udlostmi ve
snu neme snov postava udlat nic. Jestlie se ztotoujete se snovou postavou jako konatelem a zakusitelem,
trp vs nsledky konn. Zbavte-li se totonosti se snovou postavou, okamit se stvte Subjektem, J. Jste ten,
kdo sn a jen nezastnn pozoruje projeven svta objekt, dokud toto snov projeven trv. Jakmile jasn pochopte, e projeven nen oddleno od Subjektu J (od bezforemnho neprojeven), pak ten nkdo, j, s mysl
rozdlujc na subjekt a objekt a se svmi vnjmi sklony, ji dle neexistuje.
Prv o tomto jasnm pochopen, nhlm a okamitm subjektivnm nazen jednoty projevenho a neprojevenho, mluv nsk mudrc Huang Po, kdy k, e pouze v nhlm nazen jednoty subjektu a objektu
je odhalena pravda. A jin nsk mudrc k, e tato jednota je neptommnost neptomnosti jak subjektu, tak
objektu jakoto jev, je przdnotou (neexistenc nieho), je je nevyhnutelnou a nedlitelnou jednotou.
Atvakra k, e pozitivn cvien, kter provd j jakoto konatel, k rozputn pedstavy o j jako
konateli a zakusiteli nevede. Pouze nejhlub mon pesvden (jako takov ho vak nememe zskat!), e
osobn vle lovka je iluz, ns me pivst k pijet Jeho vle ve vem, co se dje. Pocit konn a zakouen je
pot nahrazen pocitem pouhho nezastnnho pozorovn udlost. Udlosti u nejsou interpretovny jako
pijateln i nepijateln. A neptomnost takov interpretace nutn znamen neptomnost stdavho zakouen
radosti a bolesti. Je vak nutno pochopit, e pouh slova nemohou dosaen poznn pedat. Mohou pouze otevt
cestu k tomu, aby ji existujc intuice vstoupila do Vdom. To, co se obecn povauje za pochopen, je ve skutenosti jen intelektuln porozumn. Prv to se mistr pokou sdlit, aby ve vhodnm ase (pijde-li Milost), kdy
v sebegenerujcm procesu dojde k obratu v mysli, byla okamit rozpoznna neptomnost j jako individuln
entity.
Soust vesmrnho ertu je to, e i kdy intelektuln pochopte, e objektivn pochopen je nejen marn, ale me bt i pekkou, nemete hledn takovho objektivnho pochopen zastavit. Spontnn popud,
kter vs zpotku promnil v hledajcho, vm nyn nedovol pestat s hlednm. Je to vak nezbytn, nebo jen
nejhlub frustrace napome tomu, aby v phodn as (nemte ovem dnou moc nad tm, kdy pesn) objek-
66
tivn porozumn nhle pelo v subjektivn nazen. Jak k nsk mistr Ma-Tzu: V Tao neexistuje nic, v em
bychom se mli cviit. Je-li tu cvien, pak jeho dokonen znamen znien Tao. Pokud tu vak dn cvien nen,
zstane lovk nevdomm.
Subjektivn nazen Pravdy u dnina automaticky vede ke spontnnmu, pirozenmu jednn, jednn bez zmru a osobn vle, kter je zcela ryz a upmn, nebo dnina nezajm, co si o nm mysl druz.
Dnin to nepovauje za sv jednn. Je pouhm svdkem svch in, kter pichzej prostednictvm
danho psychosomatickho apartu jako soust innosti Celku. Atvakra k, e jednn mudrce nen nim
omezen, co znamen, e jeho chovn nemus bt zrovna pkladn. Jeho jednn je v danch okolnostech zcela
pirozen, ne vak nutn dentlmensk. Nikdy ovem nebude zmrn hrub, zlostn nebo ton, i kdy to tak
druz mohou interpretovat, i spe dezinterpretovat.
Svrznm zpsobem svtec Dnvar zdrazuje, e v ppad Seberealizovanho (dnina) nemete mt dn relativn kritria. k: Kamkoli polo dnin nohu, tam je na sv pouti, a pokud se vyd na
tuto pou, je to, jako kdyby se nehnul z msta. Nen pak divu, e pro dnina jdoucho cestou bhakti (oddanosti)
je jedno, zda se pohybuje z msta na msto nebo zstv na jednom mst, zda je ve spolenosti druhch nebo
o samot. Dnin nevid rozdl mezi noumenem a fenomny a proto a se dv na cokoli, vid jen rzn formy
ivy. Uv si tto vsady (vsadou je to ovem pouze z pohledu obyejnho jedince), ale nepovauje to za nic
mimodnho, nebo mezi nm a ivou nen dn rozdl.
Co je podstatou stavu univerzlnho Vdom (Seberealizovanho dnina), me poznat jen ten, kdo se
sm v tomto stavu nachz. Bhem njakho zitku tato podstata nezmiz a ani neklade odpor. Odpor by znamenal, e je tu individuln zakusitel, hodnotc souasn zitek jako pijateln nebo nepijateln. Prv zakusitel
se stav na odpor, je-li zitek posouzen jako nepjemn, a nechce zmnu, je-li zitek posouzen jako pjemn.
Tento odpor, a u k ptomn zkuenosti nebo k jej zmn, mn vnost ptomnho okamiku na doasnost pomjiv ptomnosti zavedenm asu, doby trvn. Atvakra k, e jen ten, kdo ije ve vnosti ptomnho okamiku, me rozpoznat jinho, t ijcho v ptomnm okamiku, a to prost proto, e tu nen on ani nikdo jin,
ale pouze vn ptomn okamik nezastnn pozorujc pomjiv iluzorn pedstaven. Jsme-li v ptomnm
okamiku, jsme noumenln (sami o sob). Interpretujeme-li ptomn okamik jako pijateln i nepijateln,
projektujeme sami sebe do toho, co je jevov, do asu a doby trvn, do strachu a utrpen, nadj a zklamn, zrozen a smrti. Bt v ptomnm okamiku znamen realizovat zkladn a neodvratitelnou jednotu nirvny a samsry. Vyklouznout z ptomnho okamiku do doby trvn znamen zapadnout do ocenu samsry. Osvcen,
byt ve vn ptomnm okamiku, tedy znamen zskat znovu intuici a pochopit jednotu nirvny a samsry.
A co je nejdleitj, jsme-li v ptomnm okamiku, pak nic z toho nem dn vznam, dnou dleitost!
Mudrc pebv v ptomnm okamiku a tm, co se dje v dualit projevenho svta, se nezabv. Pouze
to nezastnn pozoruje. Co by se mlo i nemlo dlat, pocit povinnost a zvazk, to je zcela bezvznamn
pro toho, kdo v, e nedl nic. Mudrc v, e vechny udlosti se dj prostednictvm rznch lidskch bytost
(jakoto nstroj), je maj vlastnosti potebn k tomu, aby k danm udlostem dolo.
Byt v ptomnm okamiku zahrnuje t jeden aspekt pochopen, kter zstv obvykle nepovimnut.
Ptomn okamik existuje i v rmci duchovn evoluce (v uritm objektivnm ase), ale jen tehdy, nen-li spojovn s minulost i ptomnost. Pak se tento ptomn okamik stv vnm ptomnm okamikem. Toto oddlen od doby minul i budouc m za nsledek, e meme pijmout cokoli, co se v kadm ptomnm okamiku
dje.
Jedin, co lovk potebuje dlat (dokud nedojde k transcendenci, k pekroen konatele), je neustle
zastavovat vechny pochybnosti o tom, zda jde sprvnou cestou i nikoli. V jakmkoli okamiku duchovnho
vvoje neme dn jedinec zaujmat jin msto ne sprvn a pimen. S tmto pochopenm se me lovk
zamit na to, co dl, ani by o tom ml jakkoli pochybnosti. Kdykoli je teba nco zmnit, zmna pijde. Pijmte to, e nastvajc zmna je Jeho vl, a budete neustle setrvvat ve vn ptomnosti. A pak se to nhle
pihod. Pijde nazen subjektivity, jejm zkladem je neptomnost vle a rozhodovn jedince, spojen (v rmci svta jev) s nenadlm pocitem obrovsk, absolutn svobody, kdy jsou vechny pochyby vymazny, vechny
vci ustleny a zbv jen klid a mr. Pochopiteln, e toto ve nastane jen tehdy, nejsou-li tu pekky v podob
njakho oekvn!
Atvakra pokrauje:
Neklidn lovk je ruen a rozptylovn, i kdy nic nedl. Mistra neru nic,
i kdy je zaneprzdnn prac. (234)
67
Moudr lovk ve sv vyrovnanosti zstv asten i v bnm ivot, a

odpov, sp, obstarv sv zleitosti, mluv i j. (235)
Dokonalm vzorem pro ivot je ten, kdo pochopil svoji pirozenost a oproti
obyejnmu lovku zstv v bnm ivot tich a nevzruen jako klidn
hladina obrovskho jezera. (236)
Pro zmatenho lovka je i stup do nekonn konnm. Kdo je
klidn, i v nepetrit innosti sklz plody neinnosti. (237)
asto lze vidt mdhu dokazovat svou lhostejnost k majetku. Kde je vak lpn
i odpoutn pro toho, kdo se zbavil ztotonn s tlem? (238)
Mdha je neustle zaneprzdnn vytvenm pedstav a pojm. Ten, kdo
spov v ptomnm okamiku, peml, pokud je to poteba k tomu, co dl,
a pece nepeml. (239)
Tyto vere se zabvaj otzkou, co je to mylen. Kolem tto otzky bv mnoho zmatk a nepochopen.
ekl-li Rmana Mahari, e mylen nen skutenou pirozenost lovka, nemyslel tm, e by se lovk ml
chovat jako idiot. Mylenm zde mn konceptualizovn, vytven obraz v mysli. To je nco zcela jinho ne
mylen, kterho je teba k bezprostedn innosti. Takov mylen je soust konn, kter je nezbytnou soust
innosti Celku. Mylen, tedy rozliovn a posuzovn dvou monost, je jakoto mentln proces zkladnm
prvkem ivota v projevenm svt jev, nebo zkladem svta jev je dualita, vzjemn propojenost protiklad.
Porovnvn a posuzovn jsou nutn sousti it a nememe se jich zbavit. To, eho se vak zbavit meme
(a co je v ppad osvcen opravdu odstranno), je pocit osobnho konatelstv. Dojde-li tedy k osvcen, pak se
rozliovn, je je ivotn dleit, dje spontnn jako soust innosti Celku.
Vechny problmy bnho ivota souvis s tm, e jedinec pevn v, e je to on, kdo pracuje. Pijde-li osvcen, pak spolu s nm pijde i jasn pochopen toho, e skutenm zdrojem vekerho konn je samotn
Vdom, innost Celku. Prv Vdom oivuje mysl a umouje j dlat prci, je je vykonvna. Na to dnin
nikdy nezapomn (tak jak je to bn u prmrnho hledajcho), nebo osobn totonost byla vystdna ztotonnm se s J. Mysl Seberealizovan bytosti, dnina, neme bt vyvedena z klidu, nebo a dl dnin
cokoli, nezajm ho spch ani nespch. Jak ekl Rmana Mahari: Samota je v mysli. Nkdo si i uprosted
svtskho ruchu uchov klid mysli. Takov lovk pebv v samot. A jin ani v lesnm tichu nen schopen svoji
mysl ovldnout. O nm nelze ci, e by il v samot. Samota je zleitost mysli. lovk pipoutan k tubm
nedoshne samoty, a bude kdekoli, zatmco lovk odpoutan, je v samot neustle. Prce vykonan za ptomnosti lpn se stv poutem, zatmco prce bez lpn nem na (domnlho) konatele dn dopad. Ten, kdo takto
pracuje, zstv i pi prci v samot. Samotou se rozum klid, ticho, spovn v nim neruenm mru.
V zenovm buddhismu existuje dleit pojem honomyou, kter znamen nhl probuzen uprosted skvlho cvien. Dojde-li k osvcen, pak neme vyvstat otzka, tak ast pi pouhm intelektulnm
pochopen: Chpu, co kte, ale kdy vm, e neexistuje individuln konatel, jak mm v ivot fungovat, co
mm v normlnm ivot dlat? Okamit osvcen je samo o sob skvl cvien. Znamen jen pozorovat,
co se dje, t neustle v ptomnm okamiku, navrtit celistvost mysli, rozliujc na subjekt a objekt, zmr
a ne-zmr, kontrolu a spontaneitu. Jakmile pijmeme, e dn udlost je sebegenerujc spontnn proces, pak
neptomnost vle a kontroly nepovaujeme za nco, eho je teba se obvat. Na spontnnost ji nepohlme
jako na chaos a tst ji nen nco, co si d as a sil jedince. lovk me zcela jednodue provat radost
z ptomnho okamiku. Hodnoty lovka se mn a honba za dalmi zkuenostmi a znalostmi se stv zbytenou a marnou. A tak zatmco mdha (bn zmaten jedinec) se neastn hon za iluzornm tstm, lovk
dokonalho poznn naslouch ve vn ptomnm okamiku nevysychajcmu zdroji radosti tryskajcmu
z nho samho.
68
Atvakra pokrauje:
A se pust do ehokoli, nem lovk samoty dn osobn zmry ani cle. Je

nevinn jako dt a nelp na vsledcch sv prce. (240)
Poehnan je lovk poznn, kter pekroil mysl a za vech
okolnost zstv nepohnut, i kdy jeho fyzick smysly, zrak, sluch, hmat, ich
a chu pokrauj ve sv innosti. (241)
Kde je samsra a jej projeven pro lovka dokonalosti, jen je beze zmny
jako sm prostor? Kde je njak cl nebo prostedky k jeho dosaen? (242)
Ndhern je byt toho, kdo se osvobodil od tueb, je vtlenm
dokonal blaenosti, kter je jeho pravou pirozenost, a neustle spov
spontnn ponoen v ir Vdom. (243)
M smysl kat jet nco dalho? Velk due, je dola
dokonalho pochopen, se osvobodila od vekerch tueb, nejen
po smyslovm poten, ale i po osvcen. V kadm ase a na kadm mst je
zcela prost jakhokoli lpn. (244)
Co m jet udlat ten, kdo sm je ir Vdom? Zcela se vzdal projevenho
svta, jeho rozmanitost je jen ve jmnech, jich potkem je Mahat (Vesmrn
inteligence). (245)
Ten, kdo je ir, s jistotou v, e vesmr je jen dsledek iluze a ve skutenosti
neexistuje nic. Nevnmateln J se mu odhalilo a on zakou pirozen klid.
(246)
Zsady chovn, odpoutn, odevzdn a ovldnut mysli jsou vechno jen
pojmy, bezvznamn pro toho, jeho pirozenost je ir Ze a jen se
objektivn realitou nezabv. (247)
Jak smysl maj pojmy omezen, osvobozen, radost i smutek, pro toho, kdo
z jako Nekoneno, zpedmtuje sm sebe v nespoet forem a relativn
existence ho nezajm? (248)
Dojde-li k okamitmu osvcen, je realita vesmru nahldnuta jako iluze.
Moudr lovk ije bez pocit j a moje, proto zstv od veho zcela
odpoutn. (249)
69
Pro by se ten, kdo je moudr, kdo nazel J jakoto nezniiteln a prost

veho smutku, kdo je bez pocit j jsem tlo a tlo je m, ml zabvat
svtem nebo poznnm? (250)
V prvnm veri tto srie Atvakra k, e a dl lovk samoty (muni) cokoli, nem dn osobn cle.
Slovo muni pochz od slova mouna, co znamen ticho, mentln samota, vyrovnanost a klid. Obyejn
lovk obvykle nezane nic bez uritho zmru, kter chce naplnit, a bez prostedk, jimi chce cle doshnout.
Ale dnin, jen ije svj ivot spontnn a bez pocitu osobnho konatelstv, nem nic, eho by chtl doshnout,
a proto se prostedky k dosaen cle vbec nezabv. Jakmile ego (ztotonn s osobn entitou j) odejde, spolu
s nm zmiz i pocit osobnho konatelstv a osobnho cle. Jedin, co se prostednictvm tla a mysli dje, je nezastnn pozorovn bez srovnvn a posuzovn.
Kdyby mosk vlna oila a mla rozum, zaala by pemlet v pojmech oddlenho j, srovnvala by se
s jinmi vlnami a okamit by se zaala trpit. Jakmile by se ztotonila s oddlenou entitou, ztratila by svoji totonost s ocenem. Tm, e se ztotoujete se soustavou tla a mysli jako oddlenou entitou s pocitem konatelstv,
ztrcte svoji totonost s Celkem. Jak uitek m lovk z toho, e zsk cel svt, kdy pitom ztrat svoji dui,
svoji totonost s Celkem? Mete zskat cel svt, ale je to jen nepatrn st nesmrn iluze vesmru a vy pitom
ztrcte svoji totonost s Celkem. Zskte cel svt, ale s tm i strach, e ve mete zase ztratit! Oproti tomu muni,
kter pochopil svoji pravou pirozenost, j je v neprojeven noumenon a v projeven Celek, je zbaven totonosti
s osobn entitou. Cl ani prostedky pro nho nemaj dn vznam.
Pokud muni objasuje pravdu o tom, e lidsk bytost je pouhm nstrojem, jeho prostednictvm pracuje
Celek, a lidsk organismus (vybaven dechem a rozumem) nem dnou osobn vli, mdha to neme pijmout.
Jeho argumenty budou: Jak by svt fungoval, kdyby dn lovk neml svj cl a nesnail se ho doshnout?
Jak by mohla existovat prce bez osobn motivace? Muni to bu nech bt, nebo v, e Pravdu nelze pijmout
bez osobn receptivity (schopnosti pijmat), kter zvis na Bo Milosti, anebo me vyprvt pbh jednoho
kamene: Dt vracejc se veer dom ze koly zvedne z hromady kamen jeden kmen a v silou jm mrt do
vzduchu. Kmen je naden a vol na sv kolegy: Vichni jsme chtli lett, ale jenom mn se to podailo a te si
ltm ve vzduchu jako ptk. Pot naraz do okenn tabulky, sklo se rozsype a kmen k: Tak to se stane, kdy
se mi nco piplete do cesty. Rozbiju to na mal kousky. Dejte si na m pozor. Kmen dopadne na matraci, kter
le na slunci na balkn, a k si: Jsem zejm oekvn a mj hostitel mi pipravil mkkou matraci, abych si
odpoinul. Sluha, kter chvilku pedtm zaslechl zvuk sypajcho se skla, pijde na balkn, uvid kmen a zvedne ho. Kmen si mysl: Nyn m vtaj jako krle. Sluha hod kmen zptky na hromadu a kmen sdluje svm
kolegm: Zaalo se mi stskat po domov, tak jsem zase zptky mezi vmi a mm za sebou ndhern zitek.
Dt hodilo kamenem, nebo to mlo ve sv pirozenosti, kmen se stetnul se sklem a vzhledem k vlastnostem
obou ltek se sklo rozbilo, matrace leela tam, kde leela, a sluha hodil kmen zase zptky na hromadu. Tuto zcela
pirozenou spontnn udlost vak kmen vyloil ist osobnm zpsobem.
Dchn se dje samo od sebe, ale mdha si mysl, e dch on sm. Mylenky pichzej zvnjku, nebo
kad nov mylenka, je pichz po mentlnm przdnu, je spontnn udlost, ale on se domnv, e sm je
tm, kdo mysl. Mylenky se promn v iny, ale on se domnv, e sm je tm, kdo kon! Oproti tomu muni jen
nezastnn pozoruje vidn, slyen, dotkn, ichn a chutnn jako udlosti, je se ho jako jedince netkaj,
nebo pocit osobnho konatelstv z nho zcela vyprchal.
V Bhagavadgt Krina d Ardunu, aby sv povinnosti vykonval bez oekvn vsledk ili plod
sil. Atvakra jde pmo k jdru vci a k, e pokud se do neho pustme bez osobnch zmr, pak otzka
plod sil vbec nevznikne. Pokud povaujeme sil a innost za nco, co bylo nmi zapoato, a pitom chceme, aby se j nezabvalo vsledky, je to mnohem sloitj, ne kdy jasn a s plnm pesvdenm pochopme,
e j je jen mylenkov vtvor. J je zcela neschopno konn, s vjimkou toho, kdy si vytv myln pedstavy o tom, e konn, je provd Celek prostednictvm psychosomatickho nstroje, je jeho konn. Mdha
(ten, kdo ije v iluzi) je lovk, kter m nedopeen poznn. Chpe, e nad vsledky sv innosti nem dnou moc, ale dosud v nm petrvv pocit osobnho konatelstv. Pihod-li se tedy nco dobrho, dkuje Bohu
a st vdlku vnuje na dobroinn ely. To ve s uritou nadj, e ho Bh bude nadle zahrnovat svoj pzn. Stane-li se nco patnho, provede njak cvien i pdi (modlitby a uctvn) nebo opt nco vnuje na
dobroinn ely, tentokrt s nadj, e se nezdar ji nebude opakovat. To nen pijet Jeho vle. Pi opravdovm
pijet neexistuje nikdo, kdo by nco pijmal. Je tu jen pijmn, neosobn nazen toho, e projeven ve svt jev
je sebegenerujc proces. Opravdu tu nejde o to, e by nkdo nco chpal nebo pijmal. Nejvym pochopenm
(nazenm) je pouze dokonal ticho. V tomto tichu se jedinec se svm silm i plody svho sil stv bezvznamnm.
70
Proto Atvakra neustle opakuje, e ten, kdo je naprosto ir, v zcela jist, e tento svt je dsledek iluze
a e tu od zatku nen nic. Ve skutenosti nikdy nebyl dn zatek a nen tu tedy ani dn konec. Nevnmateln J se tomu, kdo je ir, odhalilo a on tak za vech okolnost prov pirozen klid. Atvakra dodv, e
zsady chovn, odpoutn, odevzdn a ovldnut mysli jsou vechno jen pojmy, kter ztrc vznam, jakmile je
tu okamit nazen irho svtla, je je jak neprojevenm, tak projevenm, jak samsrou, tak nirvnou. V przdnot nazen vskutku nen nevdomost ani poznn, omezen ani osvobozen. Je tu jen naprost neptomnost
jakchkoli koncept.
Atvakra k, e dojde-li k okamitmu osvcen, je skutenost vesmru prohldnuta jako iluze. Moudr
lovk ije bez pocit j a moje, proto je od veho zcela odpoutn. Pro by se ten, kdo je moudr, kdo nazel
J jakoto nezniiteln a prost veho smutku, kdo je bez pocit j jsem tlo a tlo je m, ml zabvat svtem
nebo poznnm? Nazen je transcendentn, pekrauje mylenky i slova (co jsou jen mylenky vysloven nahlas). nsk mistr to k takto: Pokud sv sta oteve, je ztracen. Pokud sv sta zave, je ztracen. Pokud je
neotvr a pokud je nezavr, je na 108 tisc mil vzdlen Pravd. Dokud je tu hledajc, kter interpretuje, hodnot
a vytv si pedstavy, do t doby setrvv v omylu a velmi vzdlen Pravd.
Nen tak tk pochopit, alespo intelektuln, e tento svt je sen, ale je tm nemon pijmout to, e
sm ten, kdo to m pochopit, je soust tohoto snu. Tato vra v sebe je jedinou skutenou pekkou k tomu, aby
dolo k nazen, je spov v popen toho, kdo popr svt! Nazen znamen bezprostedn znien vekerho
omezen, je bylo vytvoeno pedstavou o j. Rmana Mahari svm nenapodobitelnm zpsobem kval:
Kdybyste si v procesu probouzen se ze spnku mohli podret svoji totonost, byli byste skuten probuzen,
a to navdy. A dle: V okamiku usnn, kdy spnek jet nepichz a vnj stav pln bdlosti miz, v tomto
okamiku je odhaleno byt.
Atvakra pokrauje v tomt duchu. Znovu a znovu opakuje, e Pravda je vdy te a tady, e pekrauje as ili trvn, a proto neexistuje nic, eho by njak jedinec mohl doshnout:
Jen co lovk s chabm intelektem odlo sv cvien a kontrolu mysli, okamit

ho pepadnou jeho potlaen touhy a pedstavy. (251)
I po vyslechnut Pravdy se hloup lovk nevzd sv iluze. Navenek se dky
potlaovn zd klidn, ale jeho mysl je neustle ruena tubami po smyslovch
objektech. (252)
Ten, kdo nazel vlastn pirozenost a zbavil se tak pocitu konatelstv, nem
dn dvod nco kat nebo dlat. Pesto v och druhch lid vede normln
ivot. (253)
Kde je svtlo i temnota pro lovka moudrho a vyrovnanho, kter je stle
klidn a beze strachu? Je tu snad nco, co by mohl ztratit? Pro nho neexistuje
vbec nic. (254)
Co znamen trplivost, rozliovn i zbaven se strachu pro Seberealizovanou
bytost, pro toho, kdo je bez vlastn osobn podstaty a jeho pirozenost nelze
popsat slovy? (255)
Vidn jogna neobsahuj nebe ani peklo, ani stav dvamukti, osvobozen za
ivota. Ve Vdom jogna, v nicot, neexistuje opravdu nic. (256)
71
Mysl lovka vyrovnanho netou po zisku a nermout se, pokud neho

nedoshne. Jeho klidn mysl je neustle naplnna nektarem. (257)
Existuje nespoet pbh a anekdot o Buddhovi (stejn jako o vech
vjimench, blaze i neblaze proslulch osobnostech) a nen mon zjistit, kter
jsou pravdiv a kter nikoli. Ale pochopme-li podstatu historky, tak na tom
vlastn ani nezle. Zde je jeden pbh o Buddhovi, kter se mi vdy moc lbil.
Gautama se vzdal svho krlovstv i vech poten ivota. el a do krajnosti, zkal se i jdla a podstupoval tvrd cvien. Fyzicky velmi zeslbl a psychicky byl extrmn neten a lhostejn. Jednoho rna se pi svm
touln ctil natolik slab, e si sedl a opel se o kmen stromu. Jak tu sedl a upadal tm do kmatu, la kolem
skupina vesnickch dvek a zpvala znmou pse, jej hlavn mylenkou bylo, e nechme-li struny svho hudebnho nstroje pli povolen, nedoshneme sprvnho zvuku, ale napneme-li je pli siln, prasknou. Gautama pitom nhle pochopil, e cesta nespov ani ve lpn, ani v odkn.
Tto cest se k stedn cesta, ale je to zavdjc pojem, nebo nen pochyb o tom, e Buddhova realizace byla nhl. Ve skutenosti nejde ani o cestu, ani o njak sted. Uijeme-li slovo cesta, pak bychom mli
ci vnitn cesta nebo cesta transcendence. Slova, symboly i zvuky nikdy sprvn nepopou Subjektivn
Stav. Kadm pokusem o vyjden ili objektivizovn se od Toho, co je, jen vzdalujeme. Musme pochopit
a mt na pamti vnitn danou omezenost slov a symbol (a to pro hledajcho nen tak jednoduch, jak se snad
me zdt). Slova a symboly pouvat potebujeme. Jakmile vak pochopme jejich smysl, musme je odhodit jako
hav uhlky.
Atvakra k: Jen co lovk s chabm intelektem odlo sv cvien a kontrolu mysli, okamit ho pepadnou jeho potlaen touhy a pedstavy. Je jedno, zda lovk chabho intelektu (kter nechpe to zkladn)
sleduje cestu bhgy (cestu smyslovho poten) i jgy (cestu cvien sebekzn). V obou ppadech existence
j posiluje petrvvn tueb. Jak se pe v Bhagavadgt: Pokud lovku (lovku s nevyzrlm intelektem,
tedy mdhovi) chyb rozliovn, rozbhne se jeho chtn vemi smry k nesetnm clm. Ti, kdo postrdaj
rozliovn, tebae cituj svat texty psmeno po psmeni, ve skutenosti jejich vnitn pravdu popraj. Jsou plni
svtskch tueb a lani nebesk odmny. Uvaj krsn slova a u sloitm ritulm, je maj pomoci zskat slu
a radost tm, kdo je provdj, ale ve skutenosti nechpou nic, krom zkona karmy pinejcho dal zrozen.
Clen cvien sebekzn a ovldn mysli, kde je ptomno j, kter kon, vechny tuby a koncepty jen potlauj. Jakmile se s cvienm pestane, touhy i koncepty vytrysknou napovrch s novou silou.
Touhy a neklid zmiz a tehdy, kdy do hloubky pochopme, e individuln oddlen entita je jen myln
pedstava. Tomu Milton k klidn jistota probouzejc se blaenosti. Mistr Eckhart to vyjaduje nsledujcm
zpsobem: lovk mus pln zchudnout, osvobodit se od svho chtn, je si sm vytvoil, a bude tak svobodn jako pi narozen. A km vm pi vn pravd, e dokud toute naplnit vli Bo a dychtte po Bohu a vnosti, prv kvli tomu nejste skuten chud. lovk opravdov duchovn chudoby je jen ten, kdo nic nechce,
nic nezn a po niem netou. Co to znamen? Co pesn m tedy lovk dlat? Slovy Francouze 17. Stolet de
Caussadea: Dlejte, co dlte nyn, trpte tm, m trpte nyn. Abyste to dlali se svatost, nemuste zmnit nic jinho ne sv srdce. Svatost spov v tom, e chceme to, co se nm podle Boho du dje. Jinmi slovy, nepotebujeme dlat nic. Ve skutenosti vy nic dlat nesmte. A se dje cokoli, pouze pijmejte, nezastnn a bez
posuzovn pozorujte. S takovm pijetm poznte pravdu ren, e jakmile zanete hledat gurua, ten ji na vs
ek. Pochopte, e hledn nen vae volba, ale e je to neosobn udlost v neosobnm procesu duchovn evoluce,
v n jste vy pouhm nstrojem. Znovu opakuji, kdykoli je teba, sil pijde spontnn. A kad usilovn, do
nho je zataeno j se svmi touhami, je nutn neplodn.
Jak ekl Yoka Daishi:

Filosofov jsou sice dosti chyt, ale nedostv se jim moudrosti.Pokud jde
o ostatn, ti jsou hloup nebo dtint! O przdn ruce seven v pst si mysl,
e dr nco skutenho a prst namen k objektu zamuj za objekt samotn.
Ponvad ulp na prstu, jako by to byl samotn Msc, je veker jejich sil marn.
Konen uen chpete a tehdy, kdy ho mte. Pak u po nm vy netoute.
72
Muslimsk fakr napsal bse o Al-Halld Mansrovi, sfijskm svtci, kter byl muen a zabit, protoe
prohlsil: J jsem Bh. V bsni popisuje sen, kter sn nkdo, kdo se astnil svtcovy popravy. Ve snu vid, jak
byl Al-Halld obadn vzat do nebe, a neme to pochopit.
V bsni Al-Halld se prav:

Boe! Pro byl faran za vkik J jsem Bh odsouzen a uvren do plamen,
ale Halld za t slova vzat do nebe? Nato zaslechl hlas, jen kal:Kdy faran
vykl tato slova, myslel pouze na sebe a na Mne zapomnl. Kdy tato slova, a byla
to tat slova, pronesl Halld, zapomnl na sebe a myslel pouze na Mne. Proto
faranovo J jsem bylo pro nj prokletm a Halldovo J jsem pivolalo Moje
poehnn.
Atvakra dle k, e i po vyslechnut Pravdy se hloup lovk nevzd sv iluze (o oddlen entit
a osobnm sil).Navenek se dky potlaovn zd klidn, ale jeho mysl je neustle ruena tubami po smyslovch
objektech. Na druh stran ten, kdo nazel vlastn pirozenost a zbavil se tak pocitu konatelstv, nem dn dvod nco kat nebo dlat, i kdy v och druhch lid vede normln ivot. Buddha nachodil tisce mil a pronesl
tisce slov a pesto neudlal ani krok a nevykl jedin slovo. Dleit je zde: kdo nazel vlastn pirozenost
a zbavil se tak pocitu konatelstv dnm osobnm silm se pocitu osobnho konatelstv nezbavte.
Prvotn pinou kadho psychickho trpen je oddlenost J od ne-J, j od ne-j, moje od ne-moje. Jsme tak navykl pijmat oddlenost a hranice jako pirozen jevy, e je pro ns velkm pekvapenm, je-li
nm ukzn svt takov, jak je. Svt se skld z pevnin a mo, dn polednky a rovnobky tu nejsou!. Nevidme ani barvy, kter by urovaly hranice jednotlivch stt! Tvrd-li tedy mystici, a v souasn dob i fyzici, e
ve vesmru existuje zkladn jednota, nepopraj tm velkolepou rznorodost projevenho svta jev. Tvrd pouze
to, e vechny objekty ve vesmru jsou jen nekonen lenitm projevem te jednoty a tu meme nazvat Bh,
Brahman, Tao, Energie, nebo Vdom. Atvakra opakovan zdrazuje, e k tomu, aby bylo mon vidt svt
takov, jak je, je kad sil lovka (jen sm je pouze jednm z nesetnch objekt v Celku projevenho svta)
nutn marn a vede jen ke zklamn. Jak kaj taoist, je to, jako pokouet se smt krev krv. Takov pochopen,
kdy problm nen een, ale rozpoutn, me pijt jen samo, a to ve vhodnm okamiku, na vhodnm mst
a u soustavy tla a mysli, kter je dostaten vyzrl, aby byla schopna toto poznn pijmout. Pijde to jenom
dky tomu, co nazvm jako Milost. A jakmile pochopen pijde, oddlenost zmiz a vsledn stav se v rmci
projevenho svta jev nazv rzn: probuzen, osvcen, nirvna i mka.
Pedstavy obyejnho lovka o duchovnm prostoru, kter je mimo realitu, kterou zn a chpe, dohldnou pouze k dvojici koncept nebe a pekla. Vysplej i zkuenj hledajc se nespokoj s tmito vzjemn
zvislmi protiklady, ale jeho hledn doshne ke konceptu osvcen, dva-mukti, osvobozen v relativnm ivot v rmci projevenho svta jev. Atvakra jde i za tuto pedstavu osvobozen i osvcen. k, e z pohledu
jogna tu je nejen neptomnost vzjemn zvislch protiklad nebe a pekla, ale i neptomnost dva-mukti. Jognovo vidn je realizac przdnoty jakoto nejvy absolutn ptomnosti, kter je neptomnost jak ptomnosti,
tak neptomnosti.
Osvcen neexistuje jako objektivn stav, a to prost proto, e osvcen je prv to, co jsme, tedy Vdom.
Buddha prohlsil velmi jasn, e nedoshl nieho a to proto, e neexistuje nic, dn objekt, jeho by bylo mono doshnout. Jakoto objekty svta jev nememe nikdy osvcen poznat nebo se jm stt. Nememe to
poznat, nebo poznn by bylo objektivnm pochopenm (udlost v rmci svta jev) a nememe se tm stt,
nebo my to jsme. Podstatou vci je to, e veker hledn je konnm pseudosubjektu hledajcho njak objekt.
Ale ve skutenosti neexistuje ani hledajc, ani to, co hled. Jakmile zrove s klidem nazen (nikoli vnmn i
rozumovho chpn), e ve, co existuje, je Vdom, ustane konceptualizovn, pak zmiz i koncepty przdna
a przdnoty.
Atvakra pokrauje:
Celistv lovk nechvl toho, kdo je povaovn za dobrho, ani neodsuzuje

toho, kdo je povaovn za patnho. Je spokojen a vyrovnan ve tst stejn
jako v utrpen a neexistuje pro nho nic, eho by mohl doshnout. (258)
73
Moudr lovk nem hrzu ze samsry ani netou po nirvn. Je osvobozen

od duality radosti a smutku a nezabv se zrozenm ani smrt. (259)
Blaen je ivot lovka moudrho, osvobozenho od vech oekvn,
od pipoutanosti k en, dtem i komukoli jinmu. Osvobozen od vech tueb
po smyslovm poten je ten, koho nezajm, zda jeho tlo existuje nebo
neexistuje. (260)
Spokojenost neustle pebv v srdci lovka neochvjnho, jen zstv
astn, a ho v ivot potk cokoli, jde, kam ho ivot zavane, a nedb na to,
kam se veer podje. (261)
Ten, kdo spov ve zdroji svho vlastnho byt a pekrauje tak ivot i smrt,
se nestar o to, zda jeho tlo padlo mrtv k zemi nebo zda dl existuje. (262)
Poehnn je moudr, kdo je nade ve povznesen, na niem nelp a nem
potebu vlastnit, kdo pekroil vechny protiklady a jeho pochybnosti byly zcela
znieny. (263)
Atvakra opakovan vyzdvihuje dleitost bezdostivosti a odpoutn. Povauje to za zklad jednn
i postoje moudrho lovka, ale nechce po hledajcm, aby to rozvjel. Je si pln vdom toho, e bezdostivost
nen pinou osvcen, ale e osvcen i Seberealizace bezdostivost pin. Mudrc je dalek toho, aby zamoval
pinu a nsledek, tak jak to dl obyejn lovk, mdha (uvdomme si vak, e mdha si svoji roli nevybral).
Bezdostivost je jist stav, kter pedchz udlosti zvan osvcen, ale to, e tento stav pijde, je samo zleitost
Milosti.
Aldoux Huxley ekl o Milosti:

Pomoc, kterou obdr ti, kdo se oddan modl a uctvaj njakho svtce,
boha i Avtara, asto nen opravdovou duchovn milost, ale milost lidskou,
(mohl bych jen dodat, e i lidsk milost je soust spontnnho procesu duchovn
evoluce) kter se k tomu, kdo uctv, navrac ze zplavy psychickch energi,
nahromadnch opakovnm akt vry, touen a pedstavivosti.
Duchovn Milost nelze pijmat stle ili v jej plnosti, toho jsou schopni pouze ti,
kte se zekli sv osobn vle, (i to mus bt nutn soust neosobnho procesu
duchovn evoluce, nebo nelze pedpokldat, e by soustava tla a mysli mla
njakou vli i monost volby) take jsou schopni pravdiv
prohlsit nikoli j, ale Bh ve mn. Duchovn Milost pochz z boskho
Zkladu vekerho byt a je poskytovna za elem pomoci lovku dospt
ke konci duchovnho vvoje, kdy se as obrt v bezasovost a sobectv ustoup
do neosobnosti boskho Zkladu.
Osvcen nen objekt, kter by jedinec mohl zskat pro sebe. Zde je jedna krsn pas
z Chuang Tzu:
74
Shun se zeptal Chenga: Me lovk zskat Tao, tak aby ho ml pro sebe?
Ani vae tlo, odvtil Cheng, nen vam vlastnm. Jak by jm mohlo bt Tao?
Jestlie m tlo nen mm vlastnm, ekl Shun, koho tedy, prosm pkn, je?
Je to podoba seslan Bohem, odvtil Cheng.
V ivot nen vam vlastnm, je to od Boha seslan soulad. Vae osobitost nen
va vlastn, je to od Boha seslan pizpsobivost. Vae potomstvo nen vam
vlastnm, je to odloen skopka seslan Bohem. Hbete se, ale nevte jak. Jste
v klidu, ale nevte pro. Ctte, ale neznte pinu. Takov je psoben zkon
Boch. Jak byste mohl zskat Tao, tak abyste ho ml sm pro sebe?
V podobnm duchu k Lao Tzu, jen byl uitelem Chuang Tzu:
Pibli se dostaten blzko k Przdnu, pidr se dostaten siln Ticha vak
z desetitisce vc ani jedin nebude udlna tebou. Poznal jsem, kam se vracej.
Hle, vechny vci, jakkoli vzkvtaj, vracej se k podstat, z n vzely. Tento nvrat
k podstat je nazvn Tichem. Ticho je nazvno podrobenm se Osudu. Co je
posluno Osudu, stv se soust toho, co je vdy takov, jak je. Poznat to, co
je vdy takov, jak je, znamen bt osvcen. Nepoznat to, znamen jt slep do
netst.
Toto je tedy nedualistick pohled taoistickho mistra Lao Tzu a jeho ka Chuang Tzu.
A nyn to, jak to v pojmech zbonho teismu vyjdila sjsk svtice Rabia:
Boe, uctvm-li T ze strachu z pekla, spal m v pekle. Uctvm-li T pro nadji
v Rj, vye m z Rje. Ale uctvm-li T jen kvli Tob sammu, neodprej Sm
Sob vnou Ndheru.
Vichni ti trvaj na nutnosti nelpn na vlastnm zjmu, na poteb zbon netenosti (uiju-li odpovdajc kesansk vraz), na nutnosti pijmat trpen ochotn a s veselou mysl, bez sebeltosti i snahy oplcet
zl zlm. Atvakra popisuje lovka neochvjnho jako toho, v jeho srdci vdy pebv spokojenost, kdo je
asten, a ho v ivot potk cokoli, jde kamkoli, kam ho ivot zavane jako such list ve vtru.
A se pihod ve svt cokoli, probuzen bytost to neposuzuje podle bn pijmanch norem pro to, co
je sprvn a co patn (nebo co se te dalch dvojic vzjemnch protiklad). Ve, co se dje, pouze nezastnn
pozoruje jako innost Celku, v nm je jedinec jen pouhm nstrojem, s uritmi vlastnostmi. Na iny nepohl
jako na konn konkrtnho jedince. Moudr lovk, lovk poznn, povauje za bezvznamn a zbyten nkoho chvlit nebo odsuzovat, nebo iny druhch vid jako pouh dn. Tm, e poznal jednotu samsry a nirvny,
je mu jedno, zda samsra existuje i nikoli, a tak zda existuje i neexistuje jeho vlastn tlo. Jeho pochopen, je
je tm nejvym pochopenm, spov v tom, e vechny protiklady jsou jakoto pojmy vzjemn zvisl a e
pekonn dvou protiklad nevede k njakmu tetmu objektu, ale vysuje do przdna. Moudr lovk proto
nepeml v pojmech protiklad, jako jsou radost a smutek, zrozen a smrt, ale pijm vechny udlosti v pirozenm du vc.
Atvakra podv krsn a neobyejn strun obraz osvcenho lovka v jeho bnm ivot: Poehnn je moudr, kdo je nade ve povznesen (jako nezastnn pozorovatel), na niem nelp a nem potebu
vlastnit, kdo pekroil vechny protiklady a jeho pochybnosti byly zcela znieny.
Atvakra nyn pistupuje k zvrenm verm tto kapitoly:
75
Blaen je ten, kdo je oprotn od pocit j a moje, pro nho hrouda hlny,
drah kmen i prut zlata znamenaj tot, kdo peal pouta svazujc jeho srdce
a zbavil se radasu i tamasu. (264)
Ver, kter tomuto veri pedchzel, kal: . . .jeho pochybnosti byly zcela znieny. V tomto veri uil
mudrc slov: . . .peal pouta svazujc jeho srdce . . . Jeden ver Mundakpaniady (II-11-8) k: Jakmile nahldl vy i ni (jakmile jeho vnmn pekroilo fenomnovost, svt jev), uvolnila se pouta svazujc jeho
srdce, odpadly pochybnosti a vechny jeho karmy byly znieny. V indick tradici byla lidsk osoba povaovna
za bytost svzanou temi mocnmi pouty, nazvanmi hrdaja-granthi neboli uzly srdce. Tato ti iluzorn pouta
jsou nevdomost, touha a fyzick in. Nevdomost (avidja) dv v lidsk dui vzniknout pocitu nepimenosti
a nedokonalosti. Ten je rozumem pemnn na touhu (kma), zapiiujc neklid mysli, take vsledkem je
fyzick in (karma). Dohromady tato pouta vytvej koncept i pedstavu omezen na zklad utrpen a z tohoto iluzornho omezen se pak lidsk bytost tou osvobodit! Podle te tradice je ve ve vnj i vnitn prod
ovldno temi kvalitami, sattvou, radasem a tamasem. Pvodn pirozenost je pedstavovna sattvou. V pochopen souvislost mezi projevenm a neprojevenm brn radas (vle, zmr, touha a in) a tamas (netenost
a nevdomost). Dokud nen Milost pmho vnmn odstranna pekka radasu a tamasu, brnc irmu
zen sattvy, neme dojt ke skutenmu nazen.
Kdo by se mohl rovnat osvobozenmu, v jeho srdci nen stopa jakkoli touhy, kdo
je spokojen a ke vem vcem zcela lhostejn. (265)
Mohl by snad nkdo jin ne ten, kdo je zbaven vech osobnch tueb, bt tm,
kdo zn a pece nezn, vnm a pece nevnm, mluv a pece nemluv? (266)
ebrk i krl, blaen je ten, kdo je zcela osvobozen a odpoutn od duality
vzjemn zvislch protiklad dobra a zla. (267)
Co znamen nevzanost a potlaovn i pravda a nepravda pro jogna, kter
pochopil svoji pravou pirozenost a je ztlesnnm ryz opravdovosti? (268)
Vnitn zkuenost toho, kdo je bez dost, kdo pekroil veker utrpen
a nepetrit spov v J, nelze popsat. A komu by ji taky bylo mono popsat?
(269)
Seberealizovan nesp, ani kdy usne, nesn, ani kdy dme, a nebd, ani
kdy je v bdlm stavu. Toto je stav toho, kdo zstv spokojen a klidn za
jakchkoli okolnost. (270)
Na otzku, zda lovk, kter realizoval sv J, bude zakouet ti stavy, stav bdlosti, snn a spnku, odpovdl Rmana Mahari, e pro danou soustavu tla a mysli budou bhem ivota tyto stavy existovat. Seberealizovan bytost se vak s tlem neztotouje a ve vech tchto stavech setrvv jakoto J. Pokud setrvvte v tom,
v em jste nyn, jste v bdlm stavu. Bdn bude nsledn pekryto stavem snn a ten zmiz, jakmile se ocitnete
v hlubokm spnku. Tyto ti stavy pichzej a odchzej, ale vy jste neustle tady.
Mahari dle vysvtluje, e ve skutenosti je tu pouze jedin stav, stav Vdom ili uvdomn, existence.
Ti stavy, bdn, snn a hlubok spnek, jsou pomjiv. Skuten stav vak existuje neustle. Celou dobu tu je neosobn pocit ptomnosti. To, co schz v hlubokm spnku, je osobn pocit ptomnosti. Mahari dle objasuje:
76
Existence i Vdom je jedinou skutenost. Vdom plus bdn nazvme bdnm,

Vdom plus spnek nazvme spnkem, Vdom plus snn nazvme snnm.
Vdom je pltno, na kterm se vechny obrazy zjevuj a ze kterho zase miz.
Pltno je skuten, ale obrazy jsou pouh stny na pltn. Ponvad je bdl
stav dlouh, domnvme se, e je to n skuten stav, ale doopravdy je nam
skutenm stavem turja neboli tvrt stav, kter je stle takov, jak je, a nezn
ti stavy. Ponvad bdn, snn a spnek nazvme stavy a v snskrtu avastha
je stav i stupe, nazvme tvrt stav turija avastha, pestoe to nen avastha,
ale skuten a pirozen stav J. Nejde o tvrt stav (stav relativn, v rmci svta
jev), ale turjatta neboli transcendentln stav.
lovk poznn nem mylenky, i kdy peml, nem smysly, i kdy je

pouv, nem rozum, i kdy je jm obdaen. A nem ego, i kdy ho vlastn.
(271)
Tento ver poukazuje k tomu, e soustava tla a mysli, jejm prostednictvm nastalo osvcen, pokrauje
i po osvcen dl ve sv innosti v rmci svta jev. Aby mohla dan soustava pracovat, mus existovat operan
centrum, jeho funkc je organizovat a dit innost jev, a navc aby soustava mohla fungovat ve vztahu k jin
lidsk soustav, mus tu bt ztotonn s konkrtn oddlenou soustavou tla a mysli. Tedy i osvcen osoba
mus bt ztotonna s konkrtn soustavou, je je njak pojmenovna. Jinmi slovy, psychosomatick apart existuje i po osvcen a ztotouje se s uritm tlem a jmnem, piem mysl a jedn jako obyejn lovk. Avak
tebae si toho druz ani nevimnou, je tu jeden velk rozdl. Obyejn lovk povauje vechny mylenky za
sv mylenky a vechny iny za sv iny, nebo se ztotouje s tlem jakoto s j a pipoutv se k emocm,
je v danm psychosomatickm apartu vznikaj. Ztotouje se s operanm centrem jakoto oddlenou entitou
a toto ztotonn s osobn entitou jako oddlenm konatelem s vl a monost volby je pinou utrpen a omezen. lovk poznn oproti tomu chpe, e oddlen operan centrum (obyejn se m za to, e je umstno
v hlav) existuje pouze v rmci projevenho svta jev, stejn jako samotn psychosomatick soustava, a proto
se s oddlenou entitou neztotouje. Udlost osvcen mu odhalila jeho pravou pirozenost - subjektivitu, kter
v rmci relativnho svta funguje prostednictvm operanho centra. Proto jsou vechny innosti, k nim prostednictvm danho tla dochz, pouze nezastnn pozorovny ne jako osobn iny, ale jako soust innosti
Celku.
Prv to m Atvakra na mysli, kdy k, e lovk poznn nem mylenky, i kdy peml (nebo
mylenky, kter k nmu pichzej, nepovauje za sv mylenky), nem smysly, i kdy je pouv (nebo smyslov orgny pat k tlu a jejich pouit v danm tle je spontnn zeno operanm centrem - lovk poznn je
sm o sob nepouv), nem rozum, i kdy je jm obdaen (nebo lovk poznn nepouv svj rozum, aby
naplnil osobn tuby i zmry) a nem ego, i kdy ho vlastn (nebo jeho ego zahrnuje pouze operan centrum,
kter je stejn jako psychosomatick soustava relativn, fenomnov, a nikoli oddlenou entitu s pocitem osobnho konatelstv).
lovk poznn nen astn ani neastn, pipoutan ani odpoutan,

osvobozen ani touc po osvobozen. Nen toto ani tamto. (272)
Tmto verem mudrc k, e lovk poznn ji nen individuln entitou, pro ni existuj protiklady. lovk poznn protiklady transcendoval (pekroil) a proto nen toto ani tamto, neexistuje jako oddlen jedinec.
Podrobnji to vyjaduj nsledujc vere:
Poehnan lovk nen rozptlen ani pi rozptlen, nen meditativn ani pi

meditaci, nen tup ani ve stavu otupn a nen uen ani kdy byl pouen.
(273)
77
Ten, kdo je osvobozen a za vech okolnost spov v J, kdo je zbaven

pedstavy konn i povinnosti a je zcela bez tueb, nehloub nad tm, co bylo
nebo nebylo udlno, a a se pihod cokoli, nijak se ho to nedotk. (274)
Moudr lovk nect poten, je-li chvlen, ani zlobu, je-li hann. Neraduje se
ze ivota a neboj se smrti. (275)
Kdo je tich, nevyhledv spolenost ani samotu. Zstv stejn kdekoli a za
jakchkoli okolnost. (276)
78
Dest kapitola
D
tvakra dokonil svj kol - poukzat k Pravd. Byl jist poten, kdy zjistil, e krl Danaka doshl
ve svm duchovnm vvoji vrcholu a je pipraven na posledn skok do neznma. V dialogu Atvakry a
Danaky lze odhalit ti zkladn principy, kter funguj ve vztahu mezi guruem a kem. Jsou to ravana
(opravdov naslouchn), manana (rozjmn o tom, co bylo vyslechnuto, a vyjasnn nejasnost na rozumov
rovni, a to s opravdovost, receptivitou a pokorou; nen to pouh argumentovn a plan debatovn) a nididhjsana (pechod rozumovho poznn na hlub intuitivn rove; bez rozvjen pedstav a novho pochybovn).
Proces zan vyslechnutm slov gurua s otevenou, receptivn mysl a opravdovou pokorou (Krinamurti to
nazval naslouchn s celistvou mysl). Jde o inteligentn naslouchn, kter nen rueno mechanickm zautomatizovanm mylenm, pekrauje pouh slova a dostv se a k tomu, co se skrv pod jejich povrchem. Slovo inteligence pochz ze slov inter a legcre, co znamen dostat se mezi; vznam uveden ve slovnku je mentln
bdlost. Inteligentn naslouchat tedy znamen bdle st mezi dky, ani by mylen (co je pouh mechanick
proces probhajc v mozku) nebo konceptualizovn (vytven pedstav) naruovalo jasnost guruovch slov.
Naslouchme-li slovm gurua bez nadbytench mylenek a konceptualizovn, nejde o dn brainwashing. Znamen to vyslechnout jeho slova s plnm uvdomnm, tak aby monost nesprvnho pochopen
byla omezena na minimum. Dle mus nsledovat kritick zkoumn. To je teba provdt s mysl otevenou,
neposkvrnnou pedem pijatmi nzory, a s odvahou postavit se tv v tv novm situacm, kter guruova
slova mohla podntit. Star nzory, koncepty, pesvden a domnnky je nutno peliv pezkoumat. Pitom se
pochopiteln rozv mnoh pochybnosti, to je vak nezbytn k tomu, aby nakonec mohly bt vyjasnny. Guru
mluv ze zkuenosti, ale slova maj sv omezen, zvlt mluv-li se o Vdom (Brahman).
Jak ekl Adi ankara:

Neexistuje dn tda i druh substanc, k nim by nleel Brahman. Brahman
nelze popsat slovy, kter jakoto jsouc v bnm slova smyslu naznauj njakou
skupinu vc. Nelze ho charakterizovat kvalitou, nebo Brahman je bez vlastnost,
ani innost, nebo je bez innosti. Podle svatch text je Brahman nehybn, bez
st a bez innosti. Nelze ho charakterizovat ani souvislostmi, nebo je bez
ehokoli druhho a nen objektem nieho ne sebe sama. Neme bt denovn
slovy nebo mylenkami. Jak kaj Psma, Brahman je to Jedin, ped m slova
mus couvnout.
To je teba mt na pamti, aby se kritick zkoumn guruovch slov nestalo brzdou. Pi pokusu o pochopen je zapoteb pokora a vra v guruova slova.
Co se te nididhjsany, zde jde o to, aby pot, co byly odstranny vechny vn pochybnosti, dolo k
zakouen tohoto uen. ravana a manana ukazuj, co m k dlat. Nididhjsana je pouze nslednm dnm.
Jakkoli snaha hledajcho o urychlen procesu je zde pekkou, nebo kad pozitivn in znamen, e tu neustle zstv ztotonn j. Proces prohlubovn intelektulnho pochopen do intuitivnho nazen trv rzn
dlouhou dobu, v zvislosti na vysplosti hledajcho. Podstatn je vak to, e pochopen pijde samo od sebe a ne
na pn iluzornho hledajcho. Hledajc, v tomto ppad krl Danaka, byl natolik receptivn, e ji po prvnch
slovech uitele dolo k nhlmu probuzen. Pval slov, ktermi Danaka vyjdil radostnou extzi, jist v rmci
svta jev potil srdce Atvakry a reakc na Danakovu skvlou vpov byly stovky ver od Atvakry. V
zvren kapitole krl Danaka s nejvym pochopenm a vdnost vyjaduje svoji vlastn zkuenost stavu
osvcen.
Modern lovk me reakci Danaky na Atvakrovo uen povaovat za pehnanou nebo nadnesenou.
Pochop ji pouze ten, kdo sm ml podobnou zkuenost. Je-li soustava tla a mysli, v n k takov udlosti dojde,
povahy spe pasivn, reakce bude mt zejm jinou podobu, teba slzy.
79
Danaka k:
Nazenm Pravdy jsem jako kletmi vytrhl z koutku svho srdce bolestn trn
domnnek, pedstav a soud. (277)
Kde je dharma, kma i artha? Kde je svdom, kde je rozliovn? Co pro Mne,
spovajcho ve sv vlastn ndhee, znamen dualita, nebo i ne-dualita? (278)
Kde je minulost, budoucnost i ptomnost? Kde je prostor? Co pro Mne,
spovajcho ve sv vlastn ndhee, znamen i sama vnost? (279)
Kde je J i ne-J, kde je dobro i zlo? Co pro Mne, spovajcho ve sv vlastn
ndhee, znamen obava i bezstarostnost? (280)
Kde je snn, hlubok spnek i bdn? Kde je tvrt stav?
Co pro Mne, spovajcho ve sv vlastn ndhee, znamen strach? (281)
Kde je vzdlenost i blzkost? Kde je vnitek i vnjek? Co pro Mne,
spovajcho ve sv vlastn ndhee, znamen hrubost i jemnost? (282)
Kde je ivot i smrt? Kde jsou svty i vztahy ve svt? Co pro Mne,
spovajcho ve sv vlastn ndhee, znamen laja i samdhi? (283)
Laja je upadnut mysli do spnku, co je tradin povaovno za jednu ze ty pekek k samdhi.
Dalmi temi pekkami jsou vikpa (rozptlenost), kaja (strnulost, netenost) a rasadava (libovn si v samdhi).
Mluvit o tech ivotnch clech je zbyten, mluvit o jze bezeln. Pro Mne,
spovajcho ve sv vlastn ndhee, nem smysl mluvit ani o poznn. (284)
Kde je pt prvk, kde je tlo, smyslov orgny i mysl? Co pro Mne, jeho
pirozenost je bez poskvrny, znamen nicota a beznadje? (285)
Kde jsou svat psma, kde je poznn J? Kde je mysl odpoutan od smyslovch
objekt a kde je spokojenost? Co pro Mne, jen jsem pekroil dualitu protiklad,
znamen bezdostivost? (286)
Kde je poznn i nevdomost? Kde je j a to je m? Kde je omezen
i osvobozen? Kde je vlastnost, kter by charakterizovala Mne, moji pravou
pirozenost? (287)
80
Kde je prarabdha karma? Co pro Mne, nikdy nerozdlenho, znamen

osvobozen za ivota i osvobozen ve smrti? (288)
Prarabdha karma je konn, je se dje prostednictvm soustavy tla a mysli jako dsledek minulch
in v rmci kauzality. Toto konn pokrauje, ale Seberealizovan lovk to nepovauje za sv konn, proto
se nezabv tm, zda je vhodn i nevhodn, i zda dsledky budou pjemn i nepjemn.
Kde je konatel i zakusitel, kde je zastaven mylenek a kde jejich vznik?

Co znamen pro Mne, navdy neosobnho, pravdiv i falen vnmn? (289)
Kde je svt, kde je hledajc a kde je jga coby poznn? Kdo je pro Mne, jeho
pravou podstatou je nedvojnost, omezen a kdo osvobozen? (290)
Kde je tvoen a kde nien? Co je cl a co je prostedek vedouc k cli? Co
znamen pro Mne, spovajcho ve sv neduln podstat, hledn i dosaen?
(291)
Kde je ten, kdo poznva kde jsou prostedky k poznvn? Kde je objekt
poznn a kde poznn objekt? Co znamen pro Mne, vdy istho, nco
nebo nic? (292)
Co znamen pro Mne, kter jsem bez in, rozptlen i soustedn, poznn i
iluze, radost i smutek? (293)
Co znamen relativn i absolutn, tst i netst pro Mne, jen zstvm
mimo jakkoli rozvjen mylenek? (294)
Kde je mja a samsra? Kde je lpn a odpoutn? Co znamen pro Mne,
neustle irho, dva i Brahman? (295)
Co znamen pro Mne, jen jsem nemnn, nedliteln a spovm v J, innost
a neinnost nebo osvobozen a omezen? (296)
Kde jsou pokyny a pikzn svatch psem? Kde je guru a kde je k? A co

pro Mne, subjektivn, potenciln przdno, osvobozen od omezen, znamen
povinnost? (297)
Kde je byt i nebyt? Kde je jednota i dualita? Je zkrtka zbyten kat vc,
ne e ze Mne ve skutenosti nevyvr nic. (298)
81
Ve vech tchto verch mluv Danaka o tom, e dolo k pekroen duality protiklad.
Pipomeme si svtce Dnvara a jeho vyznn vdnosti svmu bratru a uiteli

Nivrittinathovi:
Tento stav popel nejen dualitu fenomnovosti a nefenomnovosti, ale i vech
dalch vzjemn zvislch protiklad jmna a formy. iva a akti jakoto
dualistick koncepty popely navzjem samy sebe a splynuly v tomto stavu.
Do tohoto stavu se rozplynuly vechny objekty i vechna slova a vytven pojm
a pedstav ustalo. mj Pane, mj uiteli, v jak stav jsi mne uvedl.
V nm jsem dvajc i dostvajc, jsem dvn i bran.
Podivuhodn na tom vem je, e jsi probudil toho, kdo nikdy nespal, a piml ke
spnku toho, kdo nikdy nebyl vzhru. Ty a j jsme nerozlieni a pece m ve
sv lsce nazv svm vlastnm. Tvoje demonstrace duality v jednot je zcela
jedinen, vdy neexistuji od tebe oddlen.
Z Danakovch ver vyplv, e k pln transformaci dolo v jeho ppad prostednictvm vyslechnut
slov gurua. Dleit je to, e tu jde o neosobn dn, v nm guru, k i samotn uen jsou ist jevov nstroje (v
rmci svta jev). To znamen, e tuto metanoesis neboli paravritti, obrat o 180, nikdo neudlal. Neudlala to
dn entita, jde o neosobn dn, odklon od duality klad a zpor k przdnot jednoty.
Danaka k, e ponvad nen jedinec - poznvajc, vdouc, hledc i konajc - nen pro nho rozdl,
zda tu je i nen poznvn, vidn nebo konn. Je tu jen pozorovn toho, co je poznvno, vidno i konno
(pozitivn nebo negativn), tedy pozorovn veho jako sousti innosti Celku. Danaka je noumenln potencialitou, kter se (z hlediska svta jev) objevuje tam, kde je przdn mysl a kde tud nen zmrn konn ani
zmrn nekonn.
Danaka ve svm opvovn Pravdy (jak mu byla skvle pedloena jeho uitelem Atvakrou) vyzdvihuje zkladn skutenost, e objekt sm o sob nen dobr ani patn. Tyto duln atributy vznikaj a v oddlen
mysli, kter oddluje domnlho poznvajcho od poznvanho pedmtu. Ve skutenosti neexistuje ani poznvajc subjekt, ani poznvan objekt. Existuje pouze poznvn (s dvojic dulnch aspekt) a takov poznvn je
noumenln innost.
Danaka v tchto verch seazuje vzjemn zvisl protiklady, stav negativn a pozitivn prvky vedle
sebe, tak aby je dovedl ke spolenmu zniku. Vechny protiklady, o nich mluv, jsou aspekty oddlen mysli v
procesu konceptualizace (v procesu vytven pojm v mysli), co lze nazvat jako dualismus. Danaka stav protiklady vedle sebe a tm pivod jejich spolen znik. Oddlen mysli je tak vrcena jej celistvost a to nazvme
osvcenm. Je to nvrat od osobnho k neosobnmu, od individulnho k univerzlnmu.
Danaka dospv k nezvratnmu zvru, e jedinm nejvym poznnm (je samo je nakonec popeno v przdnot naprostho ticha) je, e neexistuje nic. Neexistuje dn objekt ani vc a neexistuje ani on sm
jakoto jedinec. To znamen, e naprost fenomnov neptomnost (neptomnost v rmci svta jev) je sama o
sob plnou noumenln (absolutn) ptomnost. Nic vc nen mono ani nutno kat. Proto jedin, co meme kdy
poznat, je neti-neti, ne toto a ne tamto.
Neobyejn jasn a vcn shrnut uen advaity, uen o nedualit, pochz od

taoistickho mistra Hui:
Vnmat Buddhakju znamen pestat vnmat nco jako existujc i neexistujc.
Existence je pojem uvan v protikladu k neexistenci, piem neexistence je
opakem existence. Pokud prvn pojem nepijmeme, druh neobstoj.
A podobn, jak vznam m pojem existence bez pojmu neexistence?
Tyto pojmy vd za sv byt vzjemn zvislosti jednoho na druhm a nle i
zrozen a smrti. Pouze tehdy, kdy se zbavme tohoto dulnho vnmn, meme
nazt skutenou Buddhakju.
82
Jakmile pouvme e a slova, zabvme se nikoli jevy, ale pedstavami, koncepty. Koncepty zmiz a v
hlubokm tichu. Jinmi slovy (!), jak hned v prvnm veri tto kapitoly k Danaka, slova gurua byla pouita
pouze jako nstroj k odstrann pedstav a domnnek (slov) z koutku srdce. To znamen, e jakmile jsou uitelova
slova pouita jako nstroj, je nstroj odloen pry. Nen zapoteb dret se opakovn guruovch slov jako mantry, to by nebylo pli efektivn. Jak asto kal Rmana Mahari, slova gurua jsou tu k tomu, abychom jich pouili
jako trnu k odstrann jinho do srdce zabodnutho trnu pedstav a pot oba trny odhodili. V kadm dalm
veri proto Danaka opakuje, e jakmile se zbavil trnu pedstav, spov v J a vzjemn protiklady ho nezajmaj. Fenomnovost (svt jev) vid jako pouh sen, v nm je jedinec jenom postavou bez vlastn podstaty, bez
vlastn existence. Jakmile fenomnovost pochopme jako iluzi, j skuten je, tm ji transcendujeme, pekrome
a zstane pouze przdnota absolutnho mlen. V tomto mlen se stv nepodstatnou i samotn mahvkja J
jsem Brahman. Kad dualita, je je zkladem svta jev, ztrc s jeho pekroenm veker smysl. A zbytenm
se stane i mechanismus relativnho svta, koncept prostoroasu. Spolu se vemi ostatnmi koncepty me bt
hozen do starho eleza.
Boe!
Uctvm-li T ze strachu z pekla, spal m v pekle.
Uctvm-li T pro nadji v Rj, vye m z Rje.
Ale uctvm-li T jen kvli Tob sammu,
neodprej Sm Sob vnou Ndheru.
Sjsk svtice Rbia
83

Joga - Astavakragita

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Joga - Astavakragita

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

AtvakraG ta

Peklad: Lenka Vinklerov

Prvn kapitola _____________________________________________________ 4

Druh kapitola ___________________________________________________ 13

Tet kapitola ____________________________________________________ 20

tvrt kapitola ___________________________________________________ 26

est kapitola ____________________________________________________ 36

Sedm kapitola ___________________________________________________ 41

Osm kapitola ____________________________________________________ 48

Devt kapitola ___________________________________________________ 52

Dest kapitola ___________________________________________________ 79

Rozhovor mezi Atvakrou a Danakou zan otzkou:

Jakm zpsobem je mon dojt k poznn? Jak lze doshnout svobody?

Mj synu, hled-li svobodu, stez se smyslovch objekt jako jedu a hledej

Atvakra pokrauje v odpovdi:

Oprost-li se od ztotoovn se s tlem a spoine-li jako Vdom

Nepat k brhmansk ani jin kast, nepodlh dnmu ze ty ivotnch

Co je sprvn a co patn, tst a utrpen, nle mysli, nikoli Tob,

Byl jsi utknut ernm smrtcm hadem egoismu, a proto se povauje za

Ohnm pesvden, e J jsem Jedin ir Vdom, nechej shoet les

Kdo se za svobodnho povauje, je vskutku svobodn, zatmco kdo se povauje

Zbav se iluze, e jsi individuln j s jeho vnitnmi a vnjmi

Atvakra pokrauje, aby svmu ku dodal odvahu k probuzen:

Jsi to ty, kdo prostupuje tmto vesmrem a v nm tento vesmr existuje. Ve sv

Spovej ve Vdom, kterm jsi ty sm, kter je nemnn, nim nepodmnn,

Vz, e co m tvar, je neskuten, a skuten je jen to, co je bez formy.

Tak jako se veprostupujc prostor nachz uvnit i vn ndoby, tak je vn

Jsem neposkvrnn, klidn, ir Vdom, zcela odlouen od svta jev. Jak

Vzdal jsem se tla i projevenho svta a jako zzrakem je tu nazen nejvyho

Svt jev, zjevujc se ve Mn, se v dsledku nevdomosti zd skutenost,

Danaka dle vyjaduje svoji radost ze Seberealizace:

, jak jsem obdivuhodn! Klanm se Sm Sob. I kdyby cel svt, od stvoitele

Trojice poznn, poznvajc a poznvan ve skutenosti neexistuje. Jsem

vskutku, koenem utrpen je dvojnost. Nen jinho lku ne pochopit, e

, ve Mn, neomezenm ocenu, vytv pohyb mysli mnostv svt, podobn

RAMESH S. BALSEKAR (VPRAVO) SE SVM GURUEM, R NISARGADATTA MAHARADEM

Jak je mon, e tebae jsi pochopil svou pravou pirozenost jako J, je je

Je divn, aby ten, koho nevzruuje tento ani dn jin svt,

Spoinut ve stavu, po nm Indra a ostatn bohov tak alostn prahnou,

Stejn jako se kou nedotkne nebe, tebae se to tak me zdt, nedotknou se

Kdo me zabrnit Seberealizovanmu, jen poznal jednotu neprojevenho

Ze ty druh stvoench bytost, od Brahmy po stblo trvy, pouze mudrc je

Ve Mn, neomezenm ocenu, je loka svta zmtna vtrem

Ve Mn, nekonenm ocenu, existuje iluze svta. Nemajc formu, jsem

Kdo se zabv dvojicemi vzjemn zvislch protiklad jako jsou povinnosti,

Zekni se tueb, je jsou tvmi nepteli, hmotnho bohatstv, je zpsobuje

GUT SCHERMAU, NMECKO, V ROCE 2001

Pesvden o tom, e neustl zmna a nsledn znik jsou skutenou

Jsem imanentn obsaen ve vech jevech, od Brahmy a po stblo trvy,

Odpoutal jsem se nejprve od fyzickch in, pot od planch e a nakonec

Nic neztrcm opoutnm, nic nezskvm usilovnm. Pekroil jsem pedstavy

Ten, kdo pebv ve skutenosti pirozen a s przdnou mysl, jeho svtsk

Vm prochz bez pekek, jako by si neuvdomoval sv okol, a je zbaven

lovk s pronikavm intelektem dojde osvcen, tebae jsou rady gurua

Nelpt na smyslovch objektech znamen osvobozen, touit po nich znamen

Svtec Dnvar ve svm dle Amritanubhva popisuje tento stav nsledovn:

Smysly se dle vlastn pirozenosti chytaj objekt, je je uspokoj, ale tm

Ve stavu dnina je vyjden vle i chtn jenom zdnliv - vechny iny ve

Takovmu hledajcmu nabz Atvakra velmi krtkm a jasnm zpsobem pmou

Atvakra si je tto skutenosti pln vdom a nabd hledajcho, aby vil. k:

V, mj synu, v. Nemj myln pedstavy a nebu zmaten.

Naslouch slovm svatch knih nebo se u jejich vkladm,

Vichni se sna a pitom jsou neastni. Nechpou, e zmrn usilovn

Jak ekl Omar Chajjm: