Novalis

Hymny k poct noci

(Hymnen an die Nacht)

Peloil Jan Dostal

1
Kdo mezi vemi ivoucmi, mezi vemi, kdo obdaeni jsou smysly, by nade vechna podivuhodn
zjeven iroirho prostoru kolem ns nemiloval Svtlo, poten vech bytost s jeho barvami,
paprsky, s jeho vlncmi se pvaly, s jeho laskavou vudyptomnost, svtlo dne, probouzejc vechno
vudy. Jako nejvnitnj dui ivota vydechuje je olbm svt nenavn kroucch hvzd, a pluje
a tan v jeho modrav zplav vdechuje a vydechuje je tpytiv, navky nehybn kmen, hloubav,
z hlubiny zem slu sajc rostlina, i divok, horouc, mnohotvar zve pedevm vak on, ndhern
cizinec s vmluvnma oima, s lehce vznosnou chz a jemn pivenmi rty, mlky skrvajcmi
bohatstv zvuk. Svtlo to je, je jako krl pozemsk prody vyzv kadou slu k nesetnm
promnm, spn a rozpojuje bezpotu svazk, vyouje kadou pozemskou bytost svm nebeskm
obrazem. Jeho ptomnost jedin zjevuje zzranou ndheru tohoto svta.
Hloub, dol se obracm, k posvtn, nevslovn, tajupln Noci. Kdesi v dlce le svt do bezedn
pohen hrobky msto jeho zpustlo a osamlo. Strunami prsou prochvv hlubok zrmutek.
S kapkami rosy bych se chtl snet k zemi, s popelem se smsit. Vzdlen obrazy vzpomnek, tuby
mld, sny dtstv, krtk radosti a marn nadje celho dlouhho ivota pichzej bl v edavch
atech, jako veern mlhy po zpadu slunce. V jinch prostorch rozestelo svtlo sv vesel stnky.
Co se nikdy u nenavrt ke svm dtem, ekajcm na n s nevinnou dvrou?

Jak to tuen trysk pojednou zpod srdce a pohlcuje mkk vanut zrmutku? M snad i ty v ns
zalben, temnotemn noci? Co to skrv pod pltm, e se mi to do due dere s neviditelnou silou?
Vzcn balzm kane ti z dlan, z kytice mku. Pozved opt vzhru ztkl kdla zkruen mysli.
Zhadn, nevslovn pohnut se mne zmocuje v radostnm leku vidm vnou tv, je, nn
a nbon, se ke mn skln a zpod nekonen propletench kade mi ukazuje ono tak mil matino
mld. Jak chud a dtinsk mi pipad nyn svtlo jak uten a poehnan rozehnn se dnem.
Jen proto tedy, e noc od tebe odvrac sv sluebnky, rozselo jsi dlavami prostoru svteln koule, aby
hlsaly tvou vemohoucnost tvj nvrat kdy samo dl v dlce. Nebetjmi ne vecky jiskc
hvzdy pipadaj mi nezmrn oi, kter v ns rozevela noc. Ty vid dle ne nejbled z onch
nesetnch roj ty nepotebuj svtlo, aby prohldaly hlubiny milujcho srdce jin, vy prostor
se tak napluje nevslovnm blaenstvm. Velebena bu vldkyn vehomra, vzneen hlasatelka
posvtnch svt, pstounka nadzemsky blaen lsky ona mi t posl m nn milen
milostn slunce noci, a nyn jsem procitl nebo jsem tvj i svj tys mi ohlsila noc, abych mohl
t uinilas mne lovkem rem ducha seehni m tlo, abych se, vzdun, mohl vroucnji
s tebou prolnout k vn svatebn noci.

2
Co se pokad mus zas rozednt rno? Co neskon nikdy moc pozemskch pout? Neblah
neklid, zaneprzdnn bez konce pohlt opt ten tich, nebesk zvan noci. Co tajn ob lsky
nevzplane nikdy tak, aby hoela navdy? Svtlu byl vymen as; ale bez asu a bez prostoru klene se
vlda noci. Trvn spnku je vn. Posvtn spnku neoblauj ns, kdo jsme zasvceni noci, pli
zdka v thle denn lopot. Pouze nevdomci t zneuznvaj a nevd o jinm spnku ne o onom
stnu, jej na ns soucitn vrh v ecm se svitu on prav noci. Nect t v hrozn zlatm toku
v arovnm oleji mandlon, ani v hnd v mku. Nevd, e jsi to ty, je se vzn kol nnch
dvch ader a v nebe petv kln netu, e nm pichz vstc z dvnch zkazek, abys nm
zotvral nebesa, a e nos kl k pbytkm blaench, co mleliv posel nekonench tajemstv.

3
Kdysi, kdy jsem prolval hok slzy, kdy nadje m se rozplynula, rozputna v bolest, a j stl
osaml u hol mohyly, je do zkho, temnho prostoru pohbila podobu, je byla mm ivotem
oputn, jako jet nikdy nikdo z oputnch, hnn nevyslovitelnm strachem vyslen, nic u ne
pouh mylenka lsky Rozhlel jsem se po pomoci, nemohl jsem u vped ani zptky, jenom jsem
s nikdy nekonc touhou lpl na onom prchajcm, zhaslm ivot: tu se z modravch dlek
z dvnch v m nkdej blaenosti sneslo jako chvjiv d tuen novho svitu a pojednou
se protrhla pouta zrozen odvk okovy svtla. Ta tam byla ndhera zemskch dlek, a s n mj al

vecka m rozbolavl ltost se pojednou pelila v nov, nezbadateln svt to ty ses mne zmocnilo,
naden noci, ty, nebem prosvtlen dmoto kraj kolem se hebce pozvedl a nad nm, hle, se vznel
mj znovuzrozen duch, vyprotn z pout tla. V oblak prachu se zmnila mohyla a jm, tm
oblakem, jsem patil na zjasnn rysy sv milovan. V och jejch spovala vnost uchopil jsem
jej ruce, a slzy se slily v blytiv, nezruiteln pouto. Tiscilet odplvala do dlek za obzorem, jako
vzdalujc se boue. Na jej ji jsem plakal slzami ohniv radosti z novho ivota. Byl to prvn
a jedin sen a teprve od on hodiny jsem naplnn vnou, nezmnitelnou vrou v nebesa noci
a v jejich svtlo, jm je m milovan.

4
Vm nyn: A nastane posledn rno a svtlo u nikdy nezapla noc a lsku a dmota potrv
vn a bude jen jedinm nevyerpatelnm snem... Nebeskou navu v sob ctm. Dalek a navn
byla pou ke svatmu hrobu, tce mne k zemi tiskl k. Ona kiln vlna, obecnm smyslm
nevnmateln, prtc z temnho lna mohyly, o jej pat se tt pozemsk pboj, ten, kdo j
okusil, kdo stanul nahoe na hraninch horch svta, a zahledl se odtud na druhou stranu, do nov
zem, do sdla noci ne, ten se u vru nenavrt do hemen tohoto svta, do zem, kde pebv
svtlo ve vnm neklidu.
Tam nahoe si zbuduje sv stnky, stnky mru, touit bude a milovat, hledt do kraje za horami, a
hodina ze vech nejvtanj ho sthne dol do hlubiny studn, a k prameni co v nm patilo zemi,
vyplove navrch, a boue to zanesou zptky, co vak bylo posvceno dotykem lsky, odplyne
rozputno skrytmi chodbami do krajiny za pomezm, kde se vms, jako vn, mezi zesnul, kdo
bvali srdci blzc.
Stle jet, rozmarn svtlo, bud znavenho k prci stle jet mi vnuk radostn ivot ale od
omelho pomnku vzpomnky mne u neodlk. Rd se budu piiovat pilnma rukama, do vech
stran se rozhlet, kde mne bude potebovat ano, velebit plnou ndheru tvho lesku bez omrzen
sledovat krsnou souvislost tvho umnho dla rd budu hledt na smyslupln chod tvho olbmho,
tpytivho orloje zkoumat vyvenost sil a pravidla zzran hry nesetnch prostor a vk. Ale
vrno noci zstane m tajn srdce, noci a jej dcei, tvoc lsce. Zdalipak ty mi me ukzat vn
vrn srdce? Zdalipak tv slunce m laskav oi, kter by mne poznaly? Zdalipak tv hvzdy uchop
mou roztouenou ruku? A zdali mi vrt nn stisk a laskajc slovo? Bylos to ty, kdo ji vyzdobil
barvami a lehounkm obrysem nebo to byla ona, kdo tvm ozdobm teprve dodala vy,
milovnhodnj vznam? Jakou e rozko, jak poitek nabz tvj ivot, aby vyvily obastujc
dary smrti? Co nelp na vem, co ns uvd v naden, barva noci? Ona t nese jako matka, j vd
za vecku svou ndheru. Samo v sob by ses bylo rozpadlo a rozprilo rozplynulo v nekonenm
prostoru, kdyby ona t nedrela, kdyby ona t nebyla obemkla pouty, aby ses rozehlo a v plamenech
zplodilo svt. Ano, vpravd, byl jsem u, ne jsi bylo ty spolu s mmi sourozenci mne matka
vyslala, a zabydlme tvj svt a posvtme jej lskou, aby se stal pomnkem hodnm nekoncho
spoinut pohledu a a jej oszme nevadnoucmi kvtinami. Jet ty bosk mylenky nedozrly
Jet je poskrovnu stop naeho zjeven Jednou ukou rafije tvho orloje skonen asu, a ty bude
jako jeden z ns, a podnceno touhou a horoucnost zhasne a skon. V sob u ctm konec tv
neutuchajc inorodosti nebeskou svobodu, oblaujc nvrat. V divokch bolestech poznvm tv

vzdlen z naeho domova, tvj odpor proti dvnmu, ndhernmu nebi. Tv zuiv bsnn je marn.
Nic neseehne k vtznou korouhev naeho rodu.
U odplvm tam,
kde souen
se v podnt k rozkoi
promn.
U zakrtko due
se rozlet
a spoine lsce
sv v objet.
A zvratn ivot
se zvln mnou.
Te shry jen dvm
se za tebou.
U mohyly t
tv pohasla z
a chladiv vnec
ti zastnil tv.
Saj, smrti, mne k sob,
chtj mr mi dt,
a usnout mohu
a milovat.
Vm: Smrt proudem mld
mne zaplav,
krev v balzm a ther
mi petav.
J s dvrou za dne
a s odvahou bdm
a za noc rem
mu posvtnm.

5
Nad daleko rozvtvenmi kmeny lid vldl ped vky svou nmou moc elezn osud. Temn, tk
pska svrala jejich zkostnou dui. Nezmrn byla Zem sdlo boh a domov lid. Od vnost stla
jej tajupln stavba. Za zardlmi horami jitra, v posvtnm ln moe pebvalo Slunce, houc
svtlo, zaehujc vechen svt.
Na ramenou vkovitho obra spoval blaen svt. Spoutni pod thou hor leeli prvotn synov
matky Zem bezmocn ve sv niiv zuivosti proti novmu, ndhernmu pokolen boh a jeho
pbuzenstvu, veselm lidem. Temn zelen hlubina moe byla klnem bohyn. V kilnch
jeskynch se vesele prohnl bujar nrdek. eky, stromy, kvtiny a lid mli lidskou mysl. Sladeji

chutnalo vno, darovan viditeln pekypujc plnost mld to bh se ukrval v hroznech Milujc,
matesk bohyn se pnula vzhru v plnch, zlatch trsech klas Posvtn opojen lsky bylo sladkou
slubou t nejkrsnj mezi bohynmi. Tak uml ivot jako pestr slavnost, sdruujc dti nebes
a obyvatele Zem, jako jedin jaro, po stalet. Vechna pokolen vzhlela s dtinnou ctou
k nnmu, tiscinsob-nmu plameni, jen jim byl tm nejvym na celm svt. Jen jedin mylenka
tu byla, straideln pzrak,
jen zmrazoval ten bezstarostn ples;
jm kad smv v nhl hrze zmral.
Bohov nemli moc mrnit ds,
jen vechna lidsk srdce svral,
zatmco kdce, tajupln bs,
se obtem i nku uzavral;
smrt byla to, je tehdy zas a zas
halila stnem rozesmt jas.
Navky veho se tu muset vzdt,
m srdce ivch v sladk touze ho,
opustit vechny, je jsi mval rd,
a zanechat je v beznadjnm hoi,
a marn tomu vemu vzdorovat,
jen bezmocn se v erm snn moit.
Tak ttily se vlny okouzlen
o tes kraje, v nm radosti nen.
Duch sml, fantazie pln krsy
tu hrznou stvru chtly okrlit:
pr jinoch nn pochode jen zhas,
a skon, jak kdy harfu sly znt,
tvou pam tich eka ponech si,
tak konejily psn lidsk cit.
Zhadou zstala pec vn noc
a chmurnou hrozbou smrti moc.
Star svt se chlil ke konci. Rajsk zahrada onoho mladho pokolen poala vadnout lid ztrceli
sv dtstv, stvali se dosplejmi, a mili vzhru do volnjho, ale pustho prostoru. Bohov se
svm prvodem se vytrceli proda zstala osaml a ivota pozbaven. eleznm etzem ji
spoutalo vyschl slo a psn mra. Nezmrn kvt ivota se rozpadl do temnch slov, jako by se byl
rozpril kamsi do ovzdu. Ta tam byla aromocn vra i fantazie, druka nebes, ve promujc, ve
sbratujc. Nepvtiv fiel studen severk pes strnul luhy, kouzlo ustrnulho domova se
rozplynulo kamsi do theru. Dlavy nebes se plnily svtelnmi svty. Do hlub svatyn, do vyho
prostoru provn se uchlila due svta se svmi mocnostmi aby tam pebvala a do dne, kdy se
rozedn nov ndhera vehomra. Svtlo u nebylo bohm pbytkem a nebeskm znamenm zahalili
se zvojem noci. Noc se stala mocnm lnem nebeskch zjeven do nho se navrtili bohov tam
zadmali, aby v novch, ndhernjch podobch vyli do zmnnho svta. V nrod, jen vemi
opovrhovn, pedasn vyspl a vzdorn se odcizil blaen nevinnosti mld, v nm se zjevil nov
svt s nikdy nevdanou tv v nuzot pohdkov chky syn prvn panny-matky tajuplnho
objet nekonen plod. Tuiv, kvtnat moudrost Vchodu prvn rozpoznala potek nov doby
hvzda j vyznaila cestu ke krlov pokorn kolbce. Ve jmnu dalek budoucnosti mu vzdali hold
leskem a vn, nejvymi zzraky prody. V osamn se rozvjelo nebesk srdce v kvtn kalich
vemocn lsky obrceno k Otcov vzneen tvi a spovajc na tucm srdci lbezn vn matky.

S vroucnost boskho citu patilo prorock oko kvetoucho dtte na dny budoucnosti, vyhlejc sv
milen, ty, kdo jednou vyra jako vhonky z jeho boskho kmene, neskleno starostmi o pozemsk
osud svch dn. Ti, kdo byli nadni nejdtintjm srdcem, shromdili se zhy kolem nho,
podivuhodn jati velou lskou. Jako kvtiny klil v jeho blzkosti nov, ciz ivot. Nedoerpateln
slova a nejradostnj poselstv padala jako jiskry boskho ducha z jeho laskavch rt. Z dalekch
beh, zrozen pod irou oblohou Hellady, piel do Palestiny pvec a vzdal zzranmu dtti cel sv
srdce.
Tys jinoch ten, co po dlouh u as
na naich hrobech stoj v zadumn;
tchy v temnotch jsi tich hlas
jsi vy lidstv, kter k nm se skln.
Co posud rozesmutovalo ns,
mn se v sladkou touhu po skonn.
Ze smrti vzchz vn ivot prav.
Jsi smrt, je vpravd navrac nm zdrav.
Naplnn radost vydal se pvec do Hindustnu se srdcem opojenm sladkost lsky; a ohnivmi
zpvy je vylval pod onou laskavou oblohou, a tisce srdc se k nmu naklnlo a radostn poselstv
se rozrstalo tisci ratolestmi. Brzo po odchodu pvcov se onen pevzcn ivot stal obt hlubokho
padku lid Zemel v letech mld, vyrvn milovanmu svtu, plac matce i svm zoufajcm
ptelm. Temn kalich nevslovnho utrpen musely vyprzdnit jeho lbezn rty Hodina zrodu
novho svta se blila v stralivch zkostech. Tvrd zpasil s hrzami star smrti Tce na nm
spovala vha starho svta. Jednou jet pohldl laskav na matku tu se ho dotkla osvobozujc
dla vn lsky a zesnul. Mlo jen dn spoval hlubok zvoj nad boucm moem, nad otsajc
se zem nesetn slzy prolili jeho milovan Zlomena byla pee tajemstv nebet duchov
odvalili kmen z tmavho hrobu. Po boku dmajcho sedli andl jemn vytvoen z jeho sn
Tak procitl v nov bosk ndhee, aby vydobyl vsosti novorozenho svta ostatky odumelho
starho pohbil vlastn rukou do oputn jeskyn a vemohouc rukou poloil na n kmen, jej u
neodval dn moc.
Jet tv nejbli prolvaj slzy radosti, slzy dojet a nekonenho dku u tvho hrobu stle t jet
v radostnm leku vid, jak vstv z mrtvch a oni s tebou; vid, jak v sladk vroucnosti ple
v blaenm objet matin, jak v hlubok vnosti putuje s pteli, jak pron slova jako odlomen
ze stromu ivota; vid, jak spch v pln touze do nru Otcova, abys mu mohl odevzdat mlad
lidstvo a nevyerpateln kalich zlat budoucnosti. Matka, ta t u zhy nsledovala spchala za
tebou v nebeskm triumfu prvn byla u tebe v novm domov. Dlouh vky uplynuly od tch dob,
a ve vym a vym lesku se pozvedalo tv nov stvoen tisce se z muk a bolest vydali za tebou,
naplnni vrou a touhou a vrnost s tebou te a s nebeskou Pannou putuj lsky pisluhuj ve
svatyni nebeskho skonn a navky pat tob.
Je kmen odvalen
a lidstvo z mrtvch vstv
u pat tob jen
a pouta odvrhv.
Tv miska ze zlata
nm do vech strast z,
a zem je odvta
v tvm hodu na olti.

Smrt zve ns ke svatb

a lampy jasn svt
oleje dost v nich je
vstc panny tou jt ti
, z dlky kdy u tebe,
tvj pchod zaslechnem?
Kdy lidskou e nebe
oslov nai zem?
Srdc se zstup zved,
Maria, k tob jen,
za tebou cestu hled
ven z e stn, ven.
Po uzdraven tou
v radostnm dojet
a, nebesk, se vhrou
do tvho objet.
Mnoz, kdo svtu stle
trzn da platili,
kdy svtu dali vale,
k tob se vrtili;
a nm se zjevovali,
v nouzi ns utit
nic ns u neoddl,
s nimi chcem vn dlt.

Pl nad hrobem u nezn,

kdo v lsce sv.
Ten sladk poklad bez dna
mu nikdo nevyrve.
A vechny jeho aly
v naden mn noc
a dti nebes z dli
mu spj na pomoc.
vte: ivot m
horoucn do vna;
a obzor n se
a do nekonena.
Ve zlat vno it
se hvzdy promn,
a my je budem pti,
t v hvzdy zmnn.
Hle, svt se lskou pln,
u nedl ns nic.
ivot se mocn vln
jak moe bez hranic.
Noc vnm blahem de

ve bse jedna je
tv Bo noc nm z ve
v den rozesvtluje.

6
Touha po smrti
Do lna zem vejt, tam,
kde svtlo vldcem nen,
nejzbsilej trze nm
bu vtbou rozlouen.
A thlm lunem doplujem
na druh beh, v nebeskou zem.
vtej, noci bez bdn
a spnku-ksiteli,
doufme ve vs, zmoen,
zrmutkem ochoel.
Cizina omrzela ns,
toume dom k Otci zas.
Co tak tady s vrnost
a s lskou k zal dob?
Minulost sotva nkdo ct,
a dneek co d tob?
Sklen a sm dnes vru je,
kdo dvn domov miluje,
ten vk, kdy nebes houc z
v plamenech smysly sly,
Otcovu dla a jeho tv
kdy lid jet znali
a jako jeho svat lid
obrazem jeho smli bt.
Ten vk, kdy kvt hojnost
se dvn kmeny skvly,
kdy dti v zni svatosti
trpt i zmrat chtly:
ivota hlas nedbala
srdce, je z lsky zmlkala.
Ten vk, kdy Bh se nebe vzdal,

nm aby zjevil nebe,

a sm se smrti daroval,
aby nm tm dal sebe.
A strach a muka pijal rd,
aby byl s nmi navdy spjat.
Co vidme dnes? Na ve to
se temn soumrak sn.
Ne, asnost nen nikdy s to
uhasit ze nai.
Jen kdo se dom vrt zas,
najde tam nov onen as.
Co zbrauje nm odtud jt?
Pohbeni jsou nm draz.
ivot n v jejich hrob skryt,
a divn ns tu mraz.
Co jet chceme uvidt
syt je srdce przdn svt.
Sly tajemn a sladce te
nm cosi vane du
z hlubokch dlek odpov
a stesk n srdce tu.
To nkdo, kdo ns mval rd,
svou touhou na ns dchl snad.
K milen dol do hlubin,
tam, kde spatme Krista
U soumrak klade prvn stn,
u spsa se nm chyst.
Sen, vte, vyprost ns z pout,
u Otce d nm spoinout.

obr

Jan Dostal

Novalis a jeho
Hymny k poct noci
Anthroposofick studie

I
Novalis,
to je pevnina, to je neobjeven
nebo aspo ze znan sti
neprobdan kus zem.
Florian Roder, Novalis, Stuttgart 1992

Co si kdo vybav, ekneme-li djiny umn? Pedevm asi jist poet jmen; jmen oznaujcch
umlce rznch djinnch epoch, ale jmen, je nejsou nim ne pouhmi jmny. Krom jmen se mu
snad pece jenom vybav i vzpomnky na konkrtn umleck zitky. U ve kole etl ukzky
z literrn tvorby. Byl nkdy v divadle, na koncertech. Snad i na vstavch; nebo aspo vidl
reprodukce obraz slavnch mal, fotografie soch a staveb. Nco snad slyel v rozhlase nebo vidl
v televizi. Mon, e navc etl ivotopisy nkterch umlc. To vechno dohromady mu dv jakousi
celkovou, mlhavou pedstavu o djinch umn. A patrn i nzor o tom, koho nle adit mezi
umlce nejvznamnj, koho mezi vznamn a koho mezi mn vznamn. U kadho lovka
budou ty pedstavy a nzory pochopiteln odlin, budou zviset na jeho dosavadnch osobnch
zkuenostech. U kadho, jist i u vhlasnch historik umn, budou nutn omezen. Ale odlin
a omezen budou i u rznch nrod. Kolik toho v prmrn vzdlan Stedoevropan o indickm
sochastv, nsk hudb nebo japonskm bsnictv? Kad lovk toho v nejvce o kulturnch
djinch vlastnho nroda, mn o kultue jinch nrod. Kultura je sice celm svm poslnm nco
nadnrodnho, velidskho, ale nrody se asto tko otvraj kultue jinch nrod. Nrodn sympatie
a antipatie zasahuj velmi citeln do vztahu lid ke kultue. Proto do nho siln zasahuje i politick
vvoj. Je mon se divit, e v dob nacistick okupace a po n se lid u ns brnili proti nmeck
kultue, e ji nechtli vnmat ani se j zabvat?
Ale prv vztah k nmeck kultue byl u ns i pedtm svrzn a mimodn citliv. Na jedn
stran plat, e n nrod byl v obdob nrodnho probuzen (tedy v 1. polovin 19. stolet) obklopen
skoro ze vech stran nmeckou kulturou a pijmal ji do sebe, a chtl i nechtl. Uil se na
nmeckch kolch, jeho vda se rozvjela na zklad nmeck odborn literatury, jeho filosofick
vahy o svt i o smyslu nrodn existence rostly z nmeckch mylenkovch podnt, umleck

10

tvorba byla inspirovna nmeckmi vzory. Jet Jan Ev. Purkyn, bojovnk za zaveden eskch
pednek na prask univerzit, upozoroval na nae hlubok sept s nmeckou kulturou a na
nutnost ji vdom po svm zpracovvat. Na druh stran se prv nrodn obrozen vdom snailo
vyprostit se ze st nmeckch vliv a vytlait nmectv z kadodennho eskho ivota i z esk
kultury. To vedlo k tomu, e se od t doby sten do dneka pi vahch o esk kultue pokud
mono zastraly nmeck vlivy. Jestlie tehdy esk kultura usilovala vemi prostedky o svbytnost,
usilovala v prvn ad o pocit nezvislosti na nmeck kultue. A tak, aby se snad nesniovala v och
nroda hodnota Smetanovch oper, zdlo se, e je teba nemluvit pli o vlivu Wagnerovy opern
reformy na nho, nemluvit pokud mono ani o tom, jak velm ctitelem Wagnerovch oper byl
Smetana sm.
Jestlie politicky bylo nmectv pociovno jako hlavn nebezpe pro rozvoj esk samostatnosti,
penelo se toto hledisko i do oblasti kulturn. Zatmco nae rychle se rozvjejc bsnictv uznvalo
za svj nejvznamnj nmt lsku k vlasti a k vlastnmu nrodu, bylo s jistou samozejmost
odmtno a sniovno vechno, co se obdobn snailo v nmeck kultue rozncovat obdiv k nmeck
minulosti. Zase meme v t souvislosti uvst Wagnera a jeho u ns znova a znova kaceovan
germnstv. Tyto nrodnostn antipatie musely samozejm vst ke zkreslen celkovho pohledu na
nmeckou kulturu. Hlediska jednostrann politick zatemovala pohled na kulturn hodnoty jako
takov, s velidskou platnost, mnohem obshlej, ne jsou doasn uznvan hodnoty politick.
K tomu pistoupil pozdji, piblin od pelomu stolet, dal vliv vliv velik osobnosti Tome G.
Masaryka a jeho pohledu na kulturn hodnoty. Masaryk byl lovk obrovskho, a neuviteln
irokho kulturnho rozhledu. Snail se a do nejvyho st sledovat denn souasnou svtovou
literaturu nmeckou, francouzskou, anglickou i ruskou, a to nikoli v pekladech, nbr v originle.
Jeho stl pozornost platila pi tto etb otzce: Jak podnty by mohla tato literatura poskytnout
rozvjejc se mlad esk kultue? Byl si vdom, e na kolch v eskch zemch se mlde
seznamovala ped 1. svtovou vlkou skoro vhradn s literaturou nmeckou, kdeto zpadn
literatura, pinejc mnostv novch podnt, zstvala pro vtinu nroda nm neznmm. Proto
stle zdrazoval, jak je pro zven rovn esk literatury nezbytn, aby hledala inspiran zdroje
vce v literatue francouzsk a anglick. Tak se pod vlivem jeho optovnch pipomnek pesunul
bhem let v eskm kulturnm povdom hlavn zjem z literatury nmeck na zpadn, a vbec
z nmeckho umn na zpadn, co bylo zrove i v souladu s politickmi tendencemi po 1. svtov
vlce.
U ped 2. svtovou vlkou ustupovala u mldee znalost nmeck kultury vce a vce do pozad
ped znalost kulturn tvorby zpadn. Modern esk umn snad s vjimkou hudby hledalo
vdom sv vzory v umn Zpadu, nikoli v umn nmeck oblasti. e pak tato snaha v dob
nacistick okupace jet zeslila, je pirozen, stejn jako to, e se zaaly vytrcet zetelnj pedstavy
o nmeck kultue jako celku.
V oblasti literatury sam pak zapsobil Masaryk na vvoj hodnotcch mtek pro literrn tvorbu
navc svm vlastnm osobitm pstupem, uloenm zejmna v drobn knce O studiu dl
bsnickch. eho si Masaryk na bsnickm dle pedevm vmal, byl jeho obsah, mylenky
v nm uloen, v podstat to, co je mon reprodukovat i svmi slovy a z eho si lze vzt pouen.
Kdeto svrz bsnickho jazyka, tj. psobnost hlsek, rytmu, bsnickch obraz, volba slov, inek
stavby vere, ustupoval pro nho do pozad. Poezie mu mla bt v prvn ad vychovatelkou nroda.
A pro vchovu nroda mla hlavn vznam otzka: Jak mylenkov podnty pin urit bsnick
dlo, jak se u dvat na svt? Mnoho z tohoto Masarykova pstupu pelo do koln prce s literaturou
a do obecnho postoje k literatue u ns. A tyicet let stlho en a vnucovn marxistick estetiky
(by hluboce odlin od Masarykovy) jet v jistm smyslu utvrdilo tato zkladn hodnotc mtka.

11

Jet nco dalho je charakteristick pro Masarykv pohled na literaturu: jeho realismus. Masaryk,
a filosof, byl lovk praxe. Chtl pracovat pro dobro viditelnch lid ve viditelnm svt. Aby
vnoval as a mylenky jakmkoli zleitostem neviditelnm, to mu muselo pipadat zbyten,
pemlet o smrti nadto jet jako nco nezdravho. Jemu sammu v tto oblasti ovem poskytovala
oporu jeho v podstat prost, siln zbonost. Jeho pesvden by se asi dalo vyjdit takto: lovk
nech se sousted na koly, kter ped nj stav ivot; to ostatn napklad, co bude po smrti nech
penech s dvrou Pnu Bohu. Proto tak odsouval ze svho mylenkovho obzoru vechno, co
souviselo s mystikou, okultismem, theosofi. V jeho obraze eskho bsnictv nehraje vznamnou
lohu ani Jul. Zeyer, ani Ot. Bezina. Protoe se asem tento Masarykv realistick pohled siln
obrazil v obecn pijmanm pohledu na eskou literaturu, nebudeme se divit, e se obrazil i
v obecnch pedstavch o tom, kdo byli nejvznamnj pedstavitel literatury nmeck.
Kdo dnes u ns nco v o bsnku a filosofu, kter si dal literrn jmno Novalis? Kolik je u ns
tch, kte od nho nco etli nebo slyeli pestoe v nedvnch letech vyly vynikajc vbry z jeho
tvorby? A pece o nm za hranicemi existuje obrovsk literatura v mnoha jazycch. Thomas Carlyle
mu vnoval zvltn esej, stejn Wilhelm Dilthey. Maeterlinck ho pekldal. Jeho bsnick projev
ovlivnil tvorbu Keatsovu, Poeovu i Maeterlinckovu, ovlivnil celou symbolistickou generaci, dokonce
v mnohm i modern lyriku (jak dokld H. Friedrich v knize Die Struktur der modernen Lyrik,
1956) a modern nmeckou przu a po Hofmannsthala a Thomase Manna. Jeho dlo se ovem
nezabv realitou v masarykovskm smyslu. Mluv o vvoji lidstva zpsobem, kter normln historik
na doby mus odkzat do e romantickch fantazi. Mluv o udlosti na Golgot jako o rozhodnm
meznku djin kdo by dnes bral nco takovho vn? Mluv o prvotnm neviditelnm svt jako
o trval a jedin prav skutenosti. Mluv o smrti jako o vstupu do tto skutenosti a jeho Hymny
k poct noci st do bsn nazvan Touha po smrti. To vechno ho vysouv z hlavnho proudu
literrnho vvoje, jak jej chpal Masaryk. Masaryk hluboce ctil Goetha; ale jak by mohl pisoudit
vznamnou duchovn lohu bsnku, kter sv nejhlub mylenky odval do mluvy fantastickch
pohdek? Masarykv pohled smoval k pozemskmu ivotu, Novalisv se naopak snail obshnout
neviditeln dje skryt za svtem smysl.
A jet nco: K tajemstv Novalisova bsnickho dla pat, jak uvidme, i zvltn zpsob slovnho
vyjadovn a stavby ver. Tento zpsob je stenm klem k pochopen jeho tvorby. Forma
a obsah nejsou od sebe oddleny. Chceme-li vniknout do smyslu jeho zvstovn, musme se nejprve
vyprostit z pedstav realistick estetiky, a tm i ze vitho pohledu na djiny literatury. O to se pokus
tato studie.

12

II
V letu zdaleka dodaleka zazila jeho bytost
jako meteor, a v prostorech, jimi proletla,
zanechala svtlou stopu nekonenho smyslu.
Edgar Hederer, Novalis, Vde 1949

Kdo byl Novalis vlastnm jmnem: Friedrich von Hardenberg (1772 1801)? Narodil se na
zmku Oberwiederstedt poble Mansfeldu (ve vzdlenjm okol msta Halle). Hlavn vchod do
zmku byl natrvalo zazdn. Podle povsti zde kdysi hradn pn oekval svou nevstu; ale kdy vjela
do dvora a pichzela k brn, zashl ji blesk. Na pam tto udlosti dal pr pn hradu zazdt vchod.
Tak byl do Novalisova rodnho domu u tajemn vepsn zkladn motiv jeho ivota a bsnickho dla:
lska svatba smrt. Do zmku se vstupovalo postrannm vchodem.
Psn Friedrichv otec vtiskl ivotu sv poetn rodiny pochmurn rz neprosn pietistick
zbonosti. Friedrich, nejstar z jeho syn, byl neduiv, zasnn dcko, kter jen s obtemi sledovalo
vyuovn domcho uitele. V 9 letech onemocnl plavic a po msce se vznel mezi ivotem
a smrt. Souasn s uzdravenm jako zzrakem duchovn procitl. Den ode dne se stupovala jeho
vnmavost pro okol, schopnost logickho uvaovn a schopnost soustedn. Zakrtko u uitel
nestail uspokojovat nroky jeho ducha.
Kdy to otec vidl, poslal chlapce na vychovn a vzdln do blzk obce ochranovskch brat.
Jenome chlapec se vzpral strohm pietistickm dm obce a odmtal tam setrvat a do konfirmace.
Tehdy ho bezradn otec odeslal do Brunvicka ke svmu starmu bratru, velkorysmu svtkovi.
Tady se Novalis ocitl v jinm, velmi odlinm prosted ne doma. Strc se snail ho vychovvat pro
budouc politickou kariru, zajistil mu vyuovn francouztiny a uil ho spoleenskm zpsobm
venkovsk lechty, i kdy si musel bt vdom, jak velice to vechno bylo v rozporu s nboenskmi
idely jeho otce.
V r. 1784 byl Novalisv otec jmenovn editelem solivar ve Weissenfelsu (na Sle, rovn poble
Halle); rodina, vetn Friedricha, se tam pesthovala. Synov se v novm okol snaili vymanit
z jedno-tvrn puritnsk psnosti domova a zaali si hledat spolenost a ivotn zjmy mimo nj.
Friedrich se v t dob u pokouel bsnit, zatm nevraznm zpsobem, a studoval se zaujetm
antickou literaturu. Teprve v 18 letech sml vstoupit do nejvy tdy gymnzia v Eisleben. Nkolik
msc tamnho studia ho podntilo k vnivmu pekldn antick poezie: pekldal Vergiliovy
Eklogy, Theokritovy Idyly, ryvky z Homra i dalch bsnk. Vedle toho vznikaly i vlastn bsnick
pokusy zatm stle jenom ohlasy cizch vzor, bez osobitch znak.
Hned na podzim 1790 se zapsal na studium prv v Jen. Ml to tst, e tam prv jet zastihl
djepisn pednky Friedricha Schillera; znal u leccos z jeho bsnickho dla, nyn vak mu
uarovala jeho osobnost, spojujc umn s vdou, poezii s filosofi. Osobn se se Schillerem seznmil
na jae 1791 a horouc ctu k nmu si zachoval po celch zbvajcch deset let svho ivota, jak
dokldaj jeho dopisy.
Pro dal rok se zapsal na univerzit v Lipsku na prva, matematiku a filosofii. Tady se sptelil
s Friedrichem Schlegelem, pozdjm autorem Djin bsnictv ek a man, prkopnkem
indologie a hlavnm tvrcem programu romantickho hnut v Nmecku. Schlegel v dopise svmu
bratrovi popsal dojem, jakm Novalis na nho zapsobil: Jet velmi mlad lovk thlho,
statnho vzrstu, velmi jemnho oblieje s ernma oima, s ndhernm vrazem, kdy mluv zancen

13

o nem krsnm neobyejn mnoho ohn mluv tikrt vc a tikrt rychleji ne my ostatn...
Studium filosofie mu dodalo pekypujc lehkost v tvoen krsnch filosofickch mylenek nesmuje
k pravd, ale ke krse jeho oblbenmi autory jsou Platn a Hemsterhuis s divokm ohnm mi za
jednoho z prvnch veer pednel svj nzor e nen na svt vbec nic zlho a vechno e se
zase bl zlatmu vku.
Schlegel, u tehdy pronikavho intelektu, zaloenm ironik a skeptik, podroboval jeho bsnick
vtvory kritice, diskutoval s nm o filosofii i o literatue, uvdl ho do mylenek Francouzsk revoluce
a od-krval mu dionskou, orgiastickou strnku staroeck kultury. Patrn pod jeho vlivem se Novalis
vrhl do vru mstskho ivota. Upadal do dluh. Kdy se pak pojednou sm zhrozil svho ivota,
pomlel dokonce na to, stt se vojkem. Skrze tebe jsem poznal nebe a peklo skrze tebe okusil
ovoce ze stromu poznn, napsal Schlegelovi.
Nakonec v 21 letech opustil Lipsko a zapsal se na univerzitu ve Wittenbergu, kde v ervnu 1794
sloil zvren prvnick zkouky. Vrtil se dom. Schlegelovi napsal: Mladickho rmusen mm
dost. Tady ekm v klidu, a m mj osud zavol.
Bylo mu 22 let. Jeho dosavadn ivot se nevyzna-oval nim mimodnm. Sice dovedn veroval,
ale jeho bsn byly pouze napodobovnm jinch bsnk. Rozttnost jeho studi, pipomn
Friedrich Hiebel (v knize Novalis, Bern 1951), pimla u dve Schlegela, aby informoval svho
bratra o jeho bezmezn peltavosti. Hardenberg diletoval v djinch, ani se stal historikem,
zabval se matematikou bez jakhokoli systmu, jeho prodovdeck zjmy byly jet zcela zeny
nhodou.
ekal, a ho zavol osud.

* * *
V jnu 1794 nastoupil na msto ednka na okresnm ad v Tennstedtu, kde se hlavn
zapracovval do edn korespondence, a to podle vyjden jeho nadzenho s velkou pl
a pesnost. V listopadu se s tmto nadzenm vydal jak bylo tehdy zvykem: na koni na sluebn
cestu do Grningen na statek rytmistra von Rockenthien. Bhem nvtvy tam spatil i jeho
dvanctiletou nevlastn dceru Sofii von Khn. tvrthodina o mn rozhodla, vyjdil se ke svmu
bratru. Byla to chvle, na kterou ekal, chvle, kdy se ho nhle dotkl jeho osud. Jeho ivot dostal nov
smr. A v nm samm zaala probhat promna a neuviteln.
To, co se tehdy a v nsledujcch mscch ode-hrvalo v jeho dui, bylo nco, co se d tko
pocho-pit, a nejmn u zachytit do pojm nebo pedstav z obvyklho ivota. Jist je, e se tu zaal
odvjet nejpodivuhodnj pbh lsky v celch novodobch djinch. O tom, co ctil, napsal Karolin
Justov: Pouze hold, jenom nevslovn zalben, jenom podivuhodn pchylnost ani stopa njak
divok, zmocujc se vn. Pozdji, v dubnu 1797, napsal prof. Woltmannovi, svmu uiteli:
Jistojist to nen ve ctm pli nezvratn, pli chladn, pli celou svou du, e ona je jednou
z nejulechtilejch, nejidelnjch postav, kter kdy byly a kdy budou na Zemi. Nejkrsnj z lid j
museli bt podobni. Jeden Raffaelv obraz... m nejvt podobu s n, jakou jsem zatm nael.
Byla Sofie opravdu jedna z neulechtilejch, nejidelnjch postav? Mla nepochybn zvltn
kouzlo, a tak svrznou upmnost a pirozenost projevu, jak to dokldaj svdectv jejch pbuznch
i Novalisovch ptel, i svdectv samho Goetha, kter ji pozdji vidl na nemocninm lku.
A pece to navenek bylo dt, kter pro svou churavost v mnohm zaostalo ve vvoji. Jej zachovan
krtk dopisy Novalisovi jsou neobyejn dtinsk a pln neuvitelnch pravopisnch chyb.
Novalisv vztah k n, pi veker horoucnosti, nebyl blouznnm, tm mn chorobnm vyinutm.
Dovedl Sofii pozorovat naprosto vcn. Zznamy z jeho denku: Jej pedasn zralost. Peje si

14

vem se lbit. Jej poslunost a strach z otce... Nechce bt nim. Je nm... Z poezie si mnoho
nedl... Chce, abych se j vude lbil... Nechce, aby ji moje lska pivdla do rozpak. M lska ji
asto tsn. Je naveskrz chladn... Nev v dn budouc ivot, ale na sthovn du. m do t
doby Novalis il poezie, politick dn, filosofie to vechno j oividn bylo dokonale ciz. A pece
jej prostou dtinskost muselo prozaovat i cosi jinho, vyho, podivuhodnho, co zasahovalo
Novalise v nejskrytjm stedu jeho bytosti. V lsce k n, tak se vyjdil, nachzel kl ke svmu
nejvlastnjmu j. Pl roku po prvnm seznmen, o Sofiinch tinctch narozeninch, se oba
v tichosti zasnoubili. Za rok nato bylo zasnouben ohleno cel Sofiin rodin.
Co podntila bouliv klc lska k Sofii v Novalisov duchovnm vvoji? Pro bn pedstavy
o lsce nco velmi neekanho: Od r. 1795 se pohrouil do studia Fichtovy filosofie (tedy do stejnho
studia, kter se pozdji Rudolfu Steinerovi stalo ppravou na budouc psobnost). Fichtova filosofie
vyvr ze zitku vlastnho j a z vdom veobshl spojitosti tohoto j se vm, co vstupuje do
lidskho vdom. Novalis studoval dkladn; poznmky, kter si zapisoval bhem studia, zaplnily
skoro 400 rukopisnch strnek. Fichtovy mylenky ho cele prostupovaly. A pece zaal prv
proto pociovat i jejich meze, jejich jednostrannost. Co v nich postrdal, byla jak pe Fr.
Schlegelovi nekonen idea lsky. Tu v sob ctil a zitek ideje lsky v nm probouzel i dosud
zasut nboensk ddictv. Z lsky se u nho zaala nov rodit zbonost.
Koncem roku 1795 Sofie tce onemocnla. Po pechodnm zlepen dolo v lt 1796 k recidiv.
V Jen se podrobila nkolika operacm, kter hrdinsky snela. Ale na uzdraven u nebylo pomylen.
V prosinci 1796 byla pevezena dom, do Grningen. Jej zdravotn stav se stle zhoroval. 19.
bezna, krtce po svch 15. narozeninch, zemela.
Jej utrpen v dob nemoci vystupovalo Nova-lisovu lsku, a ta nabvala stle extatitjch rys.
Bolest vyvolan jej smrt ho v prvnch dnech cele pohlcovala. Neml ani slu se zastnit pohbu.
V dopise prof. Karlu Woltmannovi v Jen pe 22. 3. 1797: Mj smutek je bezmezn, jako m lska.
Po ti roky byla ona hodinu co hodinu mou mylenkou. Ona jedin m poutala k ivotu, k Zemi, k mm
innostem. S n jsem oddlen od veho, protoe u skoro nemm sm sebe.
Msc po Sofiin smrti si zaal pst denk, a to podivuhodn stzliv a upmn, zachycujc zitky
kadho dne s neprosnm vnitnm odstupem k sob; na zklad tohoto denku meme aspo
sten nahlet do bou v jeho dui. U brzo si uvdomil, e utpt se ve vlastn bolesti je v zsad
projev sobectv, sebelsky. Ne, nechtl se zabvat sebou, chtl, aby centrem jeho ivota byla
vzpomnka na ni, na Sofii. Ctil palivou touhu ji vyhledat a najt v i, do n mu odela, a tam se s n
navdy sjednotit. Ale jak proniknout do e zesnulch? Snad jenom vlastn smrt. Touebn pivolval
smrt. Je pravdpodobn, e mu pichzely i mylenky na sebevradu; ale patrn ctil, e sebevrada by
nebyla inem ryz lsky, nbr zase aktem sobectv. Proto pojal zvltn rozhodnut: vystupovat
svou lsku a touhu do t mry, aby jejich r co nejdve seehl jeho tlo. Jet nkolik vc bych ml
vykonat pak nech vylehne plamen lsky a touhy a odele milovanmu stnu mou milujc dui.
(Z dopisu Vilemn Thmmelov 13. 4. 1797) Tomuto rozhodnut chtl zstat vrn.
Na druh stran byl pekvapen pocitem, e to, co proil, ho neuinilo slabm, ale silnjm. Mch
sil spe pibylo, ne ubylo. Jsem pln spokojen docela nov jsem zskal slu, kter pozved nad
smrt m bytost dostala jednotu a formu u ve mn kl ivot budoucnosti. (Prof. K. L.
Woltmannovi 14. 4. 1797)
Tato slova naznauj, e u tehdy prochzel neobvyklmi a hlubokmi zitky. Ale rna jet
nepestala krvcet, jet pln nevldl sm sebou.
Teprve est nedl po Sofiin smrti, o svch 25. narozeninch, se poprv odhodlal navtvit jej hrob.
Poprv se odvil vystavit se drsavmu vdom konce veho, co bylo, a umocnnmu pocitu vlastn
oputnosti. Pohled na hrob mu pipomnl, e jeho ivot u m cenu jenom potud, pokud je cestou za

15

Sofi. M lska se zmnila v plamen, kter ponenhlu stravuje vechno pozemsk, napsal
Schlegelovi.
Ale hrob nen jenom pipomnkou marnosti a nicoty. Je i mstem, odkud iv maj k zesnulm ble
ne odjinud. Vracel se tam nyn astji. Uplynula ada dn, a opt stl u hrobu. Kdy se tentokrt vrtil
dom, poznamenal si nkolik vt, jak bylo sotva mon oekvat: Veer jsem el za Sofi. Zakusil
jsem tam nepopsatelnou radost chvilky a zblesky naden hrob jsem odfoukl pry jako oblak
prachu stalet byla jako okamiky jej blzkost byla postiiteln... Jak to byl zitek? Jist je, e
v nm nesmazateln utkvl a postupn, asem, se stle vce ujasoval a zrl. Podrobn a se strhujcm
bsnickm patosem jej pozdji vyjdil ve svch Hymnch k poct noci.
Za nkolik dalch dn si poznamenal: Musm jen stle vce t kvli N jen pro Ni tu jsem ne
pro sebe a kohokoli jinho. Ona je to nejvy to jedin. Kdybych j jen mohl bt v kadm okamiku
hoden.
Ale i mylenky na smrt ho nadle provzely: Ona zemela zemu tedy tak svt je pust.
Jednoho dne, kdy pijdl z Tennstedtu do Grningen, prv kdy se ped nm vynooval zmek
v Grningen, proil zvltn vnitn zjeven: Mezi zvorou a Grningen jsem ml tu radost, e jsem
objevil vlastn pojem fichtovskho j. Co je tou vtou vysloveno? Nemohlo jt o nic jinho ne
o nhl zblesk vyho vdom, o pekvapujc zitek vlastn vn individuality. V nm zskal
novou vnitn oporu, vchodisko, ale tak nov zdroj tvr sly. Ct stle zetelnji, e je zakotven
v i vnosti. A uvdomuje si stle jasnji, e i jeho lska m nyn nov dalo by se ci:
metafyzick dimenze: K Sofince ctm nboenstv ne lsku. Absolutn lska, na srdci nezvisl,
lska zaloen na ve, je nboenstv. 30. ervna si zapisuje do denku motto, je naznauje, e
objevil nov cl ivota: Kristus a Sofie. Jmno milovan zesnul zaalo pro nho souznt nejprve
s filo-sofi (lskou k moudrosti: Mm milou Sofii Filosofie je jej jmno), pak i se jmnem
Panny Sofie, kosmick inspirtorky nejist moudrosti. Konen se mu vzpomnka na Sofii stvala
stle prhlednjm obrazem veobshlho nebeskho principu, lskypln bohyn-matky, z n
vechno vzelo a do jej nrue se vechno jednou vrt... Sofie se pro nho stala vudyptomnou.
O sob samm ctil stle pesvdivji, e ije na pomez mezi dvma svty, neviditelnm
a viditelnm, mezi nebem a zem, mezi svtem Sofiinm a svtem vnjho svtla; a jeho kolem e je
bt apotolskm prostednkem mezi nimi zvstovat onen jin, vy svt a jeho vudyptomnost
tm, kdo svm vdomm ij pouze ve svt smyslovch zkuenost. lovk se nachz
v podivuhodn ivm stavu mezi dvma svty, napsal pozdji v Uedncch saiskch. Ale u ve
sbrce filosofickch mylenek ze zatku roku 1798 (Bltenstaub Zrnka pylu), kterou uveejnil
poprv pod jmnem Novalis, pe: Je to nejsv-volnj pedsudek, e je lovku odepena schopnost
bt mimo sebe, bt svm vdomm za hranicemi smysl. lovk je v kad chvli s to bt
nad-smyslovou bytost... m vce si vak dokeme bt vdomi tohoto stavu, tm ivj, mocnj,
uspokojivj je pesvden, je z toho vzchz, vra v prav zjeven ducha. Bsnk a knz byli
zpotku jedno, a teprve pozdj vky je oddlily. Prav bsnk vak zstal vdycky knzem, tak jako
prav knz vdycky bsnkem. Jestlie duch posvcuje, pak kad prav kniha je bibl. Pozdji
k tomu jet dodv: Tvoit bibli je nejvym kolem spisovatelsk prce. Zmiuje se i o tom, jak si
pedstavuje metodu tto prce: hledat ve vem vednm ptomnost neho vyho. Nazv to
romantizovnm. Svt je teba romantizovat... Dvm-li nemu vednmu vzneen smysl, nemu
obyejnmu tajemnou ctu, nemu znmmu hodnotu neznmho, nemu konenmu zdn
nekonenho, tedy to romantizuji.
Tak se Novalisv vztah k ivotu promnil v krtk dob od zkladu. Jeho lska, k Friedrich
Hiebel, rostla s ubvnm Sofiiny tlesn sly, stupovala se stle rostouc nejistotou, zdali se

16

uzdrav, rozvila se v kvt tv v tv jejmu poslednmu utrpen a pozvolnmu dohasnn. Plod tto
lsky vyklil z jej smrti.
Skuten: Stailo nkolik msc od Sofiiny smrti, aby se oslniv rozzila Novalisova genialita,
aby se v nm neekan projevila jeho prav osobnost, do t doby nerozvit, a aby mohl pedstoupit
ped sv souasnky jako zral myslitel a zral bsnk, erpajc z pekypujc, hluboce osobit
inspirace.
Vdom spojitosti svta viditelnho a neviditelnho v nm podntilo nov, vestrann zjem
o viditeln, pozemsk svt a jeho zkonitosti. Na jedn stran studoval dla rznch filosof, zejmna
znova a dkladn holandskho filosofa Franse Hemsterhuise, kter mu piblioval pedstavy
pantheistickho a novoplatnskho rzu a zejmna mylenku zvltnho morlnho orgnu, jeho
vypstovnm lovk me zat chpat vnitn jednotu svta a skrytou souvislost vech idej. Ale na
druh stran se zapsal na bskou akademii ve Freibergu a pohrouil se se zancenm vedle hornictv
do mineralogie, geologie, matematiky a chemie; seznamoval se i prakticky s prac v dolech.
Tanulo mu na mysli pansofick dlo, kter by propojilo jednotliv odborn vdy; ale nepokroil nad
obshlou sbrku vce ne 1000 ppravnch mylenek. Tak Uednci sait, pemtn o svt
a o lovku ve form romnu, zstaly torzem.
Jenom tyi roky pozemskho ivota mu byly jet dopny po smrti Sofiin; pitom mu poslednho
pl roku u pokraujc tuberkulza znemoovala tvr prci. Z udlost tchto poslednch let se zd
bt obzvl dleit nvtva Dran v lt 1798, kdy na nho nezapomenuteln zapsobila
Raffaelova Sixtinsk madona; vechno nasvduje tomu, e dojem z tohoto obrazu se v nm
spojoval se vzpomnkami na Sofii a spoluinspiroval jeho posledn dla.
Do jeho ivota jet vstoupily dal osobnosti. Koncem r. 1798 se zasnoubil s Juli Charpentierovou;
pro okruh tch, kdo ho znali, to bylo tko pochopiteln. Ale Novalis zstval i po svm zasnouben
vce obrcen do svta, v nm si uvdomoval ptomnost Sofiinu. Schlegelovi pe: Vztah, o nm
jsem Ti kal, stal se velejm a vce mne spoutv. Vidm, e jsem milovn zpsobem, jakm jsem
jet nebyl milovn. Osud velmi milovnhodn dvky vis na mm rozhodnut... Zd se, e m ek
ivot velice zajmav ale upmn: radji bych byl mrtev.
V lt 1799 poznal bsnka Ludwiga Tiecka. Jejich ptelstv zaalo prochzkou za msn noci po
okol Jeny. Tieckovo duevn zaloen bylo v mnohm blzk Novalisovu. Byl tu spolen obdiv pro
Raffaela Tieck svj vtlil do romnu Putovn Franze Sternbalda. Tieck tak rozdmychal
v Novalisovi nov zjem o mystiku Jakoba Bhma. Jak velice se muselo nyn dotkat Novalise, kdy
u Bhma etl o Pann Sofii, odlouen od lovka a oekvajc ho za nebeskou branou! Ale Tieck ho
pedevm vytrhl z jednostrannch filosoficko-prodovdeckch vah a nov ho nadchl pro bsnickou
tvorbu. Nikdo m jet tak tie a pece tak vestrann nepodntil jako Ty. Kadmu Tvmu slovu
rozumm cele, piznval Novalis. Bez Tiecka by asi nebylo vbec vzniklo Novalisovo zral bsnick
dlo, kter nyn, v horenm naden, vytvoil v podstat cel v obdob od lta 1799 do lta 1800, tedy
za jedin rok.
K podntm Tieckovm pak pistoupilo jet seznmen s romantickou nboenskou filosofi F. D.
E. Schleiermachera, v n Novalis objevoval velkou adu mylenek spznnch s jeho vlastnmi.
V tomto vrcholnm obdob jeho ivota vznikaj jeho Duchovn psn, Hymny k poct noci
a prvn dl romnu Modr kvt (v originle: Heinrich von Ofterdingen); jet pedtm esej
o minulosti a budoucnosti Evropy Kesanstvo neboli Evropa, kter svm neomezenm piznnm
ke Kristu a k bezvhradnmu kesanstv zpsobilo pobouen v kruhu romantik, jim Novalis svou
studii pedtal.

17

V r. 1799 se opt ujal prce v solivarech a byl na zklad svch vynikajcch vloh a nenavn ple
poven. Na podzim 1800 byl nhle postien chrlenm krve ddin tuberkulza propukla s plnou
silou. Za msc dostal zprvu, e jeho bratr Bernard se utopil. Dolo k novmu chrlen krve, po nm
se u lkai vzdali nadje na uzdraven. Z denku, kter nyn psal, a to i v horekch, vysvt, e
pojmal svou nemoc jako studium vyho ivotnho umn. Sm sebe se te: Co si od vnosti
nevolm vechny sv osudy sm? Rozhodl se, e vechno, cokoli se stane, pijme s radost v srdci
jako dobrodin Bo. Peuje o nho Julie, tak jeho bratr. 23. bezna 1801 za nm pijd Friedrich
Schlegel. Po sndani 25. bezna pros Novalis svho bratra, aby mu nco zahrl na klavr. Naslouch
hudb a pitom zvolna usn. V poledne, ani se probud, dodch. V kvtnu toho roku by se byl doil
29 let.

18

III
Den z zatmv dlky,
noc temnem zapaluje ve.
Otakar Bezina

Historie literatury ad Novalise do generace nmeckch romantickch bsnk. Prvem: s nimi se

stkal, s nimi si rozuml, k nim patili i jeho nejbli ptel Fr. Schlegel a L. Tieck. A pece ani jeho
filosofick mylenky, ani jeho bsnick dlo nejsou zdaleka jenom individulnm ztlesnnm
obecnch romantickch idel. To, co ho odliuje ode vech bsnk i myslitel jeho generace, ale
stejn i od generace pedchoz a nsledujc, je zpsob, jakm se obrac k neviditelnmu svtu ducha,
a zpsob, jakm se obrac ke Kristu. Ne e by byl jedinm bsnkem, jen si volil nmty
z nadsmyslna. To jist ne. Prv romantismus pinesl mnohostrannou reakci srdce proti racionalismu
pedchozch generac a tm i novou vlnu zbonosti a nboenskho vztahu k svtu; obrazy Caspara
Davida Friedricha mluv za celou generaci. Ale romantick zbonost byla skoro vdy spe poetickm
okouzlenm a jmavm steskem po ztracenm pvabu svta a prostot ivota, ne osobnm vztahem
k Bohu. Byla to touha vzksit k novmu ivotu nco, co ve skutenosti nenvratn mizelo vude, kam
pronikala civilizace: kouzlo starch pohdek a psn, kouzlo ivota v odlehlch klterech, kouzlo
bohoslueb, k nim se shromaovala cel obec v barvitm svtenm obleen, kouzlo svatch
obrzk ve venkovsk svtnici a Boch muk u polnch cest, a samozejm i kouzlo slov Jeovch
v evangeliu, vybzejcch k lsce mezi lidmi zbonost zahledn do minulosti a podncovan
svdectvmi o tom, e lovk byl kdysi bli obrazu Bomu ne v osvcenm vku rozvjejcho se
vdeckho poznvn svta.
I v Novalisov tvorb najdeme znaky romantick zbonosti. A pece se jeho nboensk provn
v jednom podstatn, bytostn li od veho zdnliv podobnho, co ije v jeho okol. Novalis, mluv-li
o Bohu, o svt zemelch, o vztahu nebes a zem, nemluv tak jako jin o nem, v co v proto,
e v nm tu vru probudila etba nebo vyprvn, nebo velebnost hvzdn oblohy, architektura
stedovkch kostel nebo obrazy starch mistr. Mluv o skutenostech vyho svta pln ze sebe,
z vlastnho proitku, s jistotou, je neme pramenit z nieho jinho ne z nejhlub, obshl osobn
zkuenosti. Mluv jako nkdo, kdo nejen v, ale v.
Stejn npadn je tato vnitn suverenita tam, kde mluv o udlostech Jeova ivota nebo o Marii,
jeho matce, pedevm v Duchovnch psnch. Nevyjaduje se jako nkdo, kdo o tch vcech etl
a nadchl se obrazy tto etby, ale jako svdek, jen je sm spoluproil a nyn se na to rozpomn a ct
se povoln o tom zvstovat. Tak l v zvru tvrt z Duchovnch psn, jak se otevel hrob jeho
due, a dodv (citujeme v doslovnm pekladu): Koho jsem spatil, a koho u nho, jak se dr jeho
ruky, na to se nikdo neptej. Nebo se v posledn psni on sbrky obrac takto k Marii:
Sta obraz t kouzl krsnou
a plnou nhy, Maria,
a pece vechny, vechny hasnou
ped tm, jak jsem t spatil j.
Vm jen, e co jsem spatil tebe,
hemen svta nevnmm,
a nevslovn sladk nebe
u nadosmrti v dui mm.

19

Co ho pimlo k takovmu zpsobu vyjadovn? Pouil tady jaksi neobvykle sml bsnick
fikce? Chtl tm dodat svm verm vt pesvdivost? Cel zkladn ladn Duchovnch psn to
vyluuje: jsou to vesms bsn prodchnut dtinnou pokorou.
Ale vyluuje to i rz jeho bsnick ei. Uvaujeme-li o nkterch verch Duchovnch psn
(tot plat o verch z Hymen k poct noci), mohlo by se nm nejprve zdt, e volba slov, zejmna
v rmech, a volba obraz je nkdy neobratn, dokonce a nepochopiteln naivn, mlem na hranici
poezie naivist, a tak rmy e jsou nejednou nedokonal, nepesn.*
Jak je to mon? Nevnoval snad Novalis svm verm dostatek pe? A pece inek jeho bsn
byl u za jeho ivota a je dodnes strhujc. Nkter z Duchovnch psn byly pevzaty do kostelnch
zpvnk; pt byla dokonce mnohokrt zhudebnna. Friedrich Schlegel, kter byl ptomen, kdy
Novalis pedtal v krouku romantik nkter z Duchovnch psn, vyjdil se o svm dojmu F. D.
E. Schleiermacherovi: Tak nm pedtal kesansk psn, ty jsou to nejbotj, co kdy vytvoil.
Poezie v nich se ned pirovnat k niemu, ne leda k nejvroucnjm a nejhlubm z Goethovch
dvj-ch, drobnch bsn. Nikdo mn vznamn ne W. Dilthey o nich napsal: Tyto psn budou
t vn jako samo kesanstv.
Jak se srovnv jejich ovem pouze velmi zdnliv obasn nevytbenost s jejich inkem?
Duchovn psn jsou a chtj bt pedevm vrazem bezprostednho zitku. Jakkoli uml
vybruovn ver z formlnho hlediska by nutn zastelo prv tento dojem, protoe dokonalost
zskan z intelektulnho odstupu u neme psobit dojmem bezprostednosti. Mme si tedy
pedstavovat, e Novalis vrhal tyto vere na papr, tak jak mu v nvalu naden prv vytanuly na
mysli? Urit ne. Je mnoho doklad o tom, e pracoval na konen podob svch ver s velkou p.
Ale jeho dlo zrove dosvduje, e mu pi prci vdycky zstal mtkem intenzivn zitek
vnitnho vidn. Zejm nebyl pouze chvilkov, nbr oval pi prci v jeho vdom znova a znova,
jako nevysychajc pramen inspirace. Chladn kritick odstup Novalis neznal, ani kdy se po ase
vracel ke svm vtvorm. A proto jim nemohl dt jinou podobu ne tu, kterou jim dal.
Tm se opt vracme ke zvltnmu rzu jeho duchovnho zvstovn. V dob, kdy evropsk kultura
u zapadala vce a vce do materialismu a kdy nboenstv se stvalo vce a vce jen vzpomnkou na
dvnou minulost ivho Boho zjeven, pichz Novalis a mluv o tomto zjeven jako o iv
ptomnosti. Mluv o neviditelnch oblastech svta nikoli s odvolnm na minulost, napklad na bibli
nebo jin star nboensk pedstavy, nbr se samozejmost lovka, kter sm stoj na rozhran
dvou svt a ct apotolsk povoln zvstovat, co mu na tomto rozhran bylo dno spatit. S tmto
apotolskm povolnm stoj Novalis uprosted evropsk kultury sv doby naprosto osamocen.
Schlegel i Tieck se sice ctili hluboce zasaeni jeho umnm a byli hluboce vnmav pro jeho vere, ale
ani oni se proto jet nemohli sami penst na stanovisko, z nho Novalis vnmal svt.
Schleiermacher vyslovil mnoho mylenek spznnch s Novalisovmi, a pece, i kdy psal o citech
inspirovanch z univerza, psal tak, e ten sm mohl jt v jeho mylenkovch stopch a probouzet
v sob tyt zitky. V tom smyslu zstval Schleiermacher filosofem, nebyl apotolem. Jak
pipomn Rudolf Meyer (Novalis, Stuttgart 1939), byl Novalis na pelomu 18. a 19. stolet hlasem
volajcho na pouti. Byl sm, protoe jak to vyjdila Karolina Schlegelov jet za jeho ivota
prorazil zvory. Clona zastrajc ostatnm lidem svt ducha, se ped nm rozhrnula.
S Novalisovm dlem by ani nebylo mon se pln st, kdybychom se nepokusili pochopit vchoz
zitek, jen uril smr jak jeho filosofickm vahm, tak jeho bsnick tvorb. O jak zitek tu lo,
je mon vyst jednak z jeho denku, ale pedevm z obsahu jeho Hymen k poct noci. Byl to
zitek onoho veera 13. kvtna 1797, kdy stanul u Sofiina hrobu a zakusil zblesky naden, kdy
odfoukl hrob pry jako oblak prachu a stalet byla jako okamiky. Tmi slovy zachytil do krajn
zhutnho denkovho zznamu, co potom v Hymnch k poct noci rozvedl s vrcholnou poetickou

20

psobivost do irokho pboje podivuhodnch obraz. Literrn historikov nepochybuj

o vrohodnosti tohoto prvotnho zitku, tak nepochybuj, e Hymny k poct noci vyrostly cele
z nho. Veker Novalisovy projevy maj toti takovou mru upmnosti, e o jejich vnitn ryzosti
patrn ani nemohly vzniknout pochyby. Na druh stran literrn historie, jak se zd, dodnes nen
schopna postihnout vlastn podstatu onoho zitku, prost proto, e se neodvauje poloit otzku, do
jak mry tehdy Novalis zakusil nco objektivn relnho, obecn platnho, ili do jak mry to, co
proil, m hodnotu poznatk odhalujcch nov oblasti svta, nedostupn obecnm smyslm. Pstup
literrn historie by se dal v ponkud lapidrnm zjednoduen charakterizovat asi tmito slovy:
Novalis proil zjevn tk otes. Jeho duevn ivot se tm vyinul z obvyklch kolej. Tm se u nho
dostavily u Sofiina hrobu vize a nsledkem toho se ocitl ve zvltnm citovm rozpoloen; v tomto
rozpoloen se u nho zaaly prostupovat vnost a asnost, nekonen a konen. Bume vdni za
to, e tm vm proel, nebo prv tento neobvykl stav ho inspiroval k jeho krsnm bsnm.
vahami tohoto druhu se ovem Novalisovu proitku upr jakkoli objektivn dosah, piem otzka
po pravdivosti jeho viz je zdnliv zodpovzena uznnm jejich subjektivn pravdivosti, tj. upmnosti
toho, co o tom Novalis vypovd.
vahy, kter neznaj jinou realitu ne realitu smyslovho svta, patrn nemohou pekroit meze
tohoto druhu a mus nakonec vdycky kapitulovat ped Piltovou otzkou: Co je pravda? Tak pe
napklad Hans-Joachim Mhl ve sv studii o Novalisovi (ve vboru Novalis Werke in einem
Band, Mnichov 1981) o Hymnch k poct noci: Tento zhadn vtvor, i jazykov i formln
ojedinl v djinch romantiky svm stdnm rytmick przy s vloenmi rmujcmi se veri nebo
umn vystavnmi stancemi, zstal co je paradoxn nejznmjm a nejoblbenjm, souasn
vak svou esoterikou nejnepstupnjm Hardenbergovm dlem, jeho interpretace i dnes (!) jet
psob nesnze.
Klem k uchopen obsahu Novalisova zvstovn se mohou stt jedin jasn pojmy prv
o esoterice, tj. o podstat nadsmyslovho svta a o zpsobu, jakm lovk me dospt k vnmn
jeho dj. A jenom takov jasn pojmy tak dovoluj vst jasnou dlc ru mezi vizemi ist
subjektivnmi, subjektivn zkreslenmi nebo nepochopenmi a mezi vizemi pesnji: imaginacemi
reln tlumocmi poznatky o vym svt. Je mon si osvojit takov pojmy? Rudolf Steiner
(1861 1925), inicitor anthro-posofickho hnut, badatel, kter vnoval cel destilet nenavnmu
sil, aby pojmy dnen civilizace oivil a petvoil v pouiteln ndoby pro chpn nadsmyslna, nm,
jak se zd, odkzal pojmy do t mry jasn, konkrtn a tvrn, abychom s jejich pomoc mohli
proniknout i k obsahu onoho svou esoterikou nejnepstup-njho Hardenbergova dla.
Co meme z jeho daj vytit pro pochopen Novalisovy inspirace? Steiner pipout, e lid
mohou dochzet rznmi cestami k jasnozivm dojmm o nadsmyslovch skutenostech, ale tyto
dojmy bvaj velijak zkresleny a promseny jejich vlastnmi pedstavami, sudky nebo pnmi. Za
jedinou spolehlivou cestu k poznatkm o vym svt povauje postup, jen u od dob starovku byl
zvn zasvcenm, tj. sled vysoce nronch vnitnch zkouek, jimi lovk zsk jednak orientaci
v oblastech, kde vldnou pln jin zkonitosti a vztahy ne ve smyslovm svt, jednak sebeovldn
mnohem dokonalej, ne jak se zpravidla pedpokld v pozemskm lidskm ivot. Tuto cestu
i pedpoklady nutn k jejmu nastoupen popsal Steiner z mnoha hledisek. Zmiuje se vak, e u lid se
zvltnmi duevnmi vlohami mohou nkdy zpsobit zvan osudov udlosti, e se jim dostane
stenho zasvcen, ani o to vdom usilovali. To se zd bt pesnou charakteristikou toho, co se
udlo s Novalisem u Sofiina hrobu: Sofiina nemoc a zejmna jej smrt se pro nho staly osudovmi
zkoukami, kter do t mry oistily a soustedily jeho vnitn ivot a do t mry pimly jeho vlastn
nadasovou bytost k pln ptomnosti v jeho vdom, e se pojednou otevely oi jeho due a zmizela
clona zakrvajc oblast nadsmyslna e tedy dolo k bezdnmu zasvcen. Bylo-li tomu tak, je tm
souasn eeno, e vize, kter se ped nm vynoily, nebyly pouze neobvyklm a tko
definovatelnm subjektivnm proitkem, nbr relnm zjevenm skutenost vyho svta. Zatmco

21

evropsk lidstvo jako celek v t dob u povaovalo oblast smyslovch vjem za jedinou skutenost,
otevel se Novalisovi vhled do svta lecho mimo prostor a as.
Pokusme se nyn vyjt z tohoto pedpokladu. Znamen to, e budeme jednak sledovat, v jakm
smyslu obsah Hymen k poct noci odpovd zitkm, jimi prochz nkdo, kdo nastoupil cestu
vyho poznn a jemu se dostalo zasvcen, a na druh stran budeme ve sdlench anthroposofie
hledat odpov na otzky, je kadmu teni klade esoterika Novalisova bsnickho dla.
Hymny se dochovaly ve dvou odlinch podobch: v pvodn rukopisn a v ponkud
pepracovan prvn titn verzi. Pvodn rukopis nen rozlenn na jednotliv oddly a je skoro
veskrze zaznamenn ve verch, vtinou volnch. V titn verzi se std bsnick prza s veri
a celek je rozdlen na est st, z nich pt je nkolikansobn del ne ostatn. Tet hymna
zachycuje chvli, kdy Novalis proil neekan to, co potom tvo dal obsah dla. Vidme ho
pistupovat v bezvchodnm smutku k Sofiinu hrobu a provme s nm, jak se pro nho nhle
protrhla pouta zrozen, jak jeho znovuzrozen duch se vyprostil z pout tla a jak se ped nm
vynoily zjasnn rysy jeho milovan. Protoe se v prbhu len opakuj vrazy, jich uil ve svm
denku, kdy zaznamenval, co proil u hrobu 13. kvtna 1797, meme zkladn podnt ke vzniku
Hymen spojovat s tmto datem. Je mon, dokonce pravdpodobn, e si Novalis tehdy, v on
ohromujc chvli, jet zdaleka neuvdomoval celou zplavu obraz, s n se setkvme
v Hymnch. Nadsmyslov zjeven, pijat do due, nemus hned proniknout v celm svm rozsahu
do bdlho vdom. Me t v dui jako zrodek, kter teprve znenhla prorst do vdom a jenom
postupn zjevuje sv bohatstv. Ale i v tomto ppad jsou Hymny vrnm ohlasem onoho prvotnho
zitku.
Jak je jejich obsah?
Prvn dv hymny jsou ppravou, jakmsi mostem, kter m teni umonit, aby se aspo do jist
mry vil do nezvyklch obraz, kter budou nsledovat. Kouzl ped tenem obraz dennho svtla
a non temnoty a uvdj ho do zmnnho chpn a novho hodnocen obou, kter pak prostupuje
celou bse. Ptomnost dennho svtla zjevuje zzranou ndheru tohoto svta; ale noc pin
spnek vzcn balzm z kytice mku , spnek, jm lovk vstupuje do jinho, neviditelnho
svta, aby se odtud vrtil s obnovenou, sv silou. Tak je noc lidem milujc matkou, vzneenou
hlasatelkou posvtnch svt, kter pozved opt vzhru ztkl kdla zkruen mysli. A uprosted
zhadn e noci se Novalisovi zjevuje i Sofie, jako jej zc sted, jako milostn slunce noci.
Svt noci, do nho lidsk duch vstupuje ve spnku, je vnho trvn bez asu a bez
prostoru klene se vlda noci. Spnek, jak jej lid znaj, spnek chpan pouze jako doba nevdom, je
leda stnem pravho, posvtnho spnku, toho, kter nos kl k pbytkm blaench, k sdlu
vn lsky, v nm m pvod i aromoc jakkoli lsky pozemsk.
Tmto vodem pipravil Novalis tene na to, e obraz noci a e spnku mu bude naznaovat
nadsmyslov oblasti existence. Ve tet hymn vyprv nejprve o svm zitku u mohyly. Svt smysl
se ped nm rozestoupil a on sm se ocitl v novm, nezbadatelnm svt, na jeho prahu ho vtala
zduchovl postava milovan dvky. Hymna kon vyznnm: Teprve od on hodiny jsem naplnn
vnou, nezmnitelnou vrou v nebesa noci a v jejich svtlo, jm je m milovan.
Ve tvrt hymn se tento obraz a rozvj. e noci nen jenom spnku, ale ukazuje se, e je
i smrti. lovk dl ve spnku tam, kam vejde jednou po smrti. Tak se pozemsk existence jev jako
vyerpvajc putovn k svatmu hrobu, pod thou ke ivotnch strast. Novalis si uvdomuje, e
stoj na hraninch horch svta, odkud vid do e smysl stejn jako do sdel noci. Hled na krsu
viditelnho svta, ale v, e svt noci je prapvodem veho, mateskm lnem vech bytost, jejich
potkem i koncem. Ano, oslovuje svtlo, vpravd, byl jsem u, ne jsi bylo ty. e svtla, rovn
vzel z lna noci, se v bhu vk nekonen vzdlila od dvnho nebeskho domova, spolu s celm

22

tvorstvem, ale jednoho dne se lidstvo do nho vrt, nebo tady Novalis jenom krtce rozezvu nov
motiv, kter se pak stane nejdleitjm motivem dal sti Kristus daruje lidstvu slu k onomu
nvratu, slu zmrtvchvstn. Nic neseehne k vtznou korouhev naeho rodu. Smrt ns uvd
do e Kristovy, jako Kristus ns uvd do e smrti.
Po zmnce o ki pejdou Hymny poprv do verovan formy, aby bezprostednji vyjdily
Novalisovu touhu vejt do e smrti, k n Kristus otevel lidstvu nov pstup.
Po tchto verch, na konci tvrt hymny, je v rukopise Hymen v zvorkch poznmka, kter je
i sama stylizovna do hymnickch ver:
(O nm chci mluvit,
s lskou o nm zvstovat,
pokud
jsem jet mezi lidmi.
Nebo bez nho
m by bylo nae pokolen
a co by lid mluvili,
kdyby nemluvili o nm,
o svm pvodci,
o svm duchu.)
Lze pedpokldat, e sem snad mla bt zaazena dal samostatn hymna, vnovan cele bytosti
Kristov. K tomu vak nedolo.
Msto toho nsleduje pt hymna, neekan rozlehl, rozpdajc zkladn mylenky pedchoz
sti vznik svta z lna noci, nvrat do nebeskho domova a uprosted mezi obma k na
Golgot do velkolepho psma obraz, zachycujcch cel djiny lidstva. Prv toto panorma me
slouit za doklad autentinosti Novalisova zasvcen. Jako u pedtm mluvil s naprostou
samozejmost o souvislosti spnku se smrt, tak nyn, kdy l vvoj lidstva a celho kosmu jeho
potek v Bohu a jeho vystn k Bohu, vetn rozhodujcho vznamu udlosti na Golgot ,
prokazuje, e proel i nejobshlejm zitkem kadho skutenho vstupu do duchovho svta; teprve
vdom o sloit vvojov pouti lidstva a o jeho Bohem chtnch clech dv toti zasvcenmu
monost sprvn hodnotit jednotlivosti ivota podle jejich vznamu pro svt. Navc je autentinost
Novalisova proitku doloena zpsobem, jak podivuhodn spd dohromady obrazy z mytologie
a evangeli s naprosto pvodnmi motivy.
Zan vyprvnm o dvn dob, kdy lid sdlili na Zemi spolen s bohy, kdy Zem sama byla
jet oduevnl a ivot na n plynul jako jedin jaro. Jen ptomnost smrti u tehdy zatemovala
spolenou radost, i kdy se lid snaili zastt jej hrzu tm, e si ji na hrobech zobrazovali jako
poetickho jinocha, kter tie zh pochode ivota.
Stalet uplvala a prvotn rajsk doba pominula. Bohov se sthli z viditelnho svta a zahalili se
zvojem noci. U lid zaala vlda sla a mry, vlda intelektu. Ale uprosted tohoto svta, stle vce
odumrajcho, se objevil potek novho, budoucho svta; to bylo, kdy se narodil Je v Betlm.
Je zajmav, jak Novalis charakterizuje idovsk nrod, z nho Je vzeel: V nrod, jen vemi
opovrhovn pedasn vyspl a vzdorn se odcizil blaen nevinnosti mld, v nm se zjevil nov
svt. Nsleduje obraz Jeova dtstv pod ochranou Mariinou a zatek jeho psobnosti, kdy se
kolem nho shromaovali uednci ti, kdo byli nadni nejdtintjm srdcem.
Nyn vak pichz pekvapujc vjev: k Jeovi pichz mlad eck bsnk a vzdv mu svj
hold. Oslovuje Jee: Ze smrti vzchz vn ivot prav. Jsi smrt, je vpravd navrac nm zdrav.
eck jinoch pak odchz dle na vchod, aby zvstoval radostn poselstv lsky v Indii,

23

v Hindustnu. Nepochopitelnost tto epizody se ponkud zmrn, pipomeneme-li si, e Novalisovi

v Hymnch nelo o to lit pozemsk ivot Jev, tak jak je mon jej rekonstruovat z evangeli;
nbr chce zachytit slovy nadsmyslov obrazy, je mu byly vloeny do due zitkem u Sofiina hrobu.
V tom smyslu je mon pchod eckho bsnka chpat jako imaginaci poukazujc na motiv sice
zasut tradinm vvojem kesanstv, a pece ve skutenosti neodmysliteln od Kristova impulzu:
motiv sjednocen krsy a lsky v Kristu. Zrove je ovem touto scnou jemn naznaena jet jin
mylenka, opt zkreslen v kesanskm povdom, mylenka, na kterou drazn upozornil Rudolf
Steiner svou knihou Kesanstv jako mystick skutenost: e toti pohanstv nebylo protikladem
kesanstv, ale jeho ppravou a oekvnm docela ve stejnm smyslu, jak o tom mluvil i svat
Pavel v ei k Athanm. Odchod bsnkv do Indie se zd bt motivem blzkm i tm obrazm, do
nich st povst o grlu zaloen e krle Jana v Indii a tajemn penesen grlu do Indie. V tom
ppad je pak mon jej chpat jako obraz budoucnosti duchovnho sjednocen Zpadu a Vchodu,
kter by se mohlo uskutenit na zklad spolen provanho a opatrovanho impulzu lsky t
nejhlub , lsky jakoto projevu ptomnosti Kristovy v lovku.
Po tto epizod nartv Novalis paije Kristovy, jeho smrt, rozbouen ivl po jeho smrti; velmi
osobit pak l zmrtvchvstn a nanebevstoupen, a konen mluv o rostoucm zstupu tch, kdo se
rozhodli ho nsledovat.
Na zvr nechv jakoby bezdn, s plnou samozejmost vyznt celou ptou st ve verch
jako velkolepou hymnickou oslavu zmrtvchvstn, kter je pro Novalise zrove oslavou smrti:
protoe je to smrt, je vede kadho lovka k vy existenci. Jestlie se v potench hymnch
celho cyklu Novalisovi zjevovala zjasnn postava Sofiina jako centrum e noci a splvala
s obrazem lskypln matky noci, tedy nyn se jako centrum vyho svta a jako nov metamorfza
imaginace vnho enstv objevuje Maria, matka Jeova; meme v n tuit jak obraz oitnch
duevnch sil, tak nov, promnn obraz mateskch ochrannch sil vyho svta. Hymnus kon
podivuhodnou perspektivou budoucho ivota splynutm Zem i lidstva s hvzdnm svtem:
Ve zlat vno it
se hvzdy promn
a my je budem pti,
t v hvzdy zmnn.
V est, posledn hymn se Novalis u nevrac k prze, nbr uzavr cyklus dlouhou bsn,
nazvanou Touha po smrti. Touha po smrti zde pedstavuje jak touhu po nvratu do nebesk vlasti,
tak po nvratu do stavu zlatho vku, kdy bohov jet dleli mezi pozemany, ale tak touhu po
nvratu do vku, kdy Kristus putoval mezi pozemskmi lidmi, a konen i touhu po vstupu do toho
svta, o nm Novalis v, e ho zde ek duch Sofiin jako posel Kristv a jako posel boskho Otce.
Tak pedjm Novalis svm proitkem u hrobu nco, co mlo bt ostatnmu lidstvu umonno
teprve ve 20. stolet: vdom pstup k oblasti nadsmyslovch skutenost. Tak je mon jeho
Hymny dokonce chpat jako barvitou bsnickou ilustraci k stzlivm vvodm Rudolfa Steinera
o zitcch na cest zasvcenm.

24

IV
Jist, dnes se o tak mimodnch vcech
ned mluvit veejn.
Za 50 let to u snad bude mon,
protoe vvoj postupuje rychle.
R. Steiner 23. 5. 1912 (GA 155)

Nkolik poslednch stolet zmnilo od zkladu citov vztah lid vi vemu, co je obklopuje. Svt,
tak se jim dnes zd, pestal bt msi tajemnm. Prmrn lovk dobhajcho 20. stolet m
stonsobn vce vdomost o svt ne vzdlan lid dvjch dob. A u od pedkolnho vku se
vychovatel usilovn sna podat mu uspokojiv vysvtlen veho, s m se setkv. Tak vyrst
s bezdnm pocitem, e vechno se d vysvtlit. Ne e by sm znal vysvtlen pro vechno; ale
dvuje, e bude-li pro nco hledat vysvtlen v naunm slovnku nebo v odborn literatue, tedy je
tam vdycky najde. Proto u nem dojem, e by byl ze vech stran obklopen tajemstvmi.
Dolo k tomu, e si lovk u nevm zzrak ivota. Nevnm je. Netu, e kamkoli se zahled,
ekaj dnes jako dve nessln zzraky na to, aby je odhalil, tj. aby si uvdomil jejich zzranost.
Kdopak si napklad vimne, e dt po narozen jet mnoho let vbec nem kloubov kstky za prsty
a v zpst, e tyto kstky se teprve postupn tvo ve kolnm vku, a to jakoby z nieho, v mezerch
mezi zkladnmi kostmi prst a ruky? Nen to zzrak? Kdopak se zamysl nad zzrakem adaptace o
na rznou vzdlenost pozorovanho pedmtu, nebo nad samoinnm zuovnm a roziovnm
panenky podle mnostv dopadajcho svtla? Nebo nad zzrakem souasnho penen mnoha set
rznch zvukovch vln od hrajcho symfonickho orchestru vnjm uchem pes bubnek, a dle
kstkami stednho ucha a do vnitnho ucha? Kdo jet asne nad zzrakem hmoty motlch kdel?
Nebo nad zzrakem pizpsoben vnitn stavby kvt nvtvm toho nebo onoho druhu hmyzu? Kdo
pemt nad zzrakem vzniku pavuiny, podmnnho jak stavbou pavouch noh, tak chemickm
sloenm tekutiny, kterou pavouk vyluuje a kter na vzduchu ihned tuhne ve vlkno? A co zzrak
kadoronho letu sthovavch ptk pes moe a zase zptky, s bezpenou orientac? Kamkoli
pohldneme, sam zzrak...
lovk se oslepil pro to, co je v jeho okol zzran, a ztratil ctu k zhadn moudrosti prostupujc
vechno vudy v prod a projevujc se prv vudyptomnmi zzraky. Tak si tak neklade otzku:
Jak je mon, e se mezi miliony lid nhle narod jedinec vybaven schopnostmi jinho druhu, jinho
du ne vichni ostatn. Vzpomeme jenom na Homra, Buddhu, Feidiase, svatho Pavla, Frantika
z Assisi, Komenskho, Gndhho! Jak pochopit, e se na konci 18. stolet objevil z nieho nic bsnk,
kter nad hrobem sv dvky proil zasvcen do pln jinho zpsobu poznvn svta a bhem krtk
doby, kter mu jet byla pisouzena k ivotu, vyzpval, co proil, neslchan dokonalm bsnickm
dlem?
lovk na rozhran 20. a 21. stolet, kter si v podstat nechce piznat vlastn nepatrnost tv v tv
zzrakm ivota a je vychovvn v onom duchaprzdnm pesvden, e vechno se d vysvtlit,
nebude se patrn takovou otzkou trpit. Mon, e pat k pomalu vymrajc skupin tzv. vcch,
pak si ekne: No co! Bh si zejm tehdy zamanul stvoit prv takovhoto lovka, i stvoil ho. Pro
si to usmyslil, do toho pece nm lidem nen dno nahldnout? A pokr rameny a nebude dle
hloubat. Nebo pat k tm, kdo pln dvuj novodob vd, pak si ekne, e v tom ppad asi lo
o zvltn souhru faktor ddinosti. A bude mt pocit, e vc je vysvtlena. Zase pokr rameny.

25

lovk sice mnoho v, ale ztratil pirozenou rozliovac schopnost pro to, kter vlohy se daj
odvozovat z ddinosti, a kter ne. V, e jak nkter povahov rysy, tak vlohy pro rzn innosti se
asto zjevn penej z rodi na dti; proto povauje za pirozen, e vechny duevn vlastnosti
maj pvod ve fyzickch genech. Ale je takov zobecnn na mst?
Roku 869 se usnesl crkevn koncil v Konstan-tinopoli, e lovk m tlo a dui, nic vc; a e
pedstava, e by se skldal ze t lnk, je myln a kacsk. Od t doby mizely z povdom lid
v Evrop posledn zbytky starovkch pedstav, e lovk m krom tla a due (kterou je pece teba
pisoudit i zvatm) jet nco tetho, odlinho, tj. ducha, kter mu podle antickch pedstav
teprve umouje chpat i mylenky boh, vloen do stvoench vc, ili rozumt souvislostem
prody a ivota. I svat Pavel jet mluv o tle, dui a duchu. Ale od koncilu roku 869 se v Evrop
uvaovalo skoro vhradn jen o dvou slokch lovka, o tle a o dui. Jet dlouho se due
povaovala za nesmrtelnou st lovka, a vda tuto domnlou nesmrtelnost uvedla v pochybnost
a nakonec zaala dui povaovat za pouh produkt tlesnch proces. Je pirozen, e na takto
chpanou dui se pak zaaly automaticky vztahovat i zkony ddinosti.
Prv pohled na vznamn osobnosti djin by mohl vst lovka k vdommu rozliovn, co
z duevnch pedpoklad nkter takov osobnosti j mohlo bt darovno ddinost, a co tvo jej
osobit, svbytn pnos, neodvoditeln z ady pedk. To, co nazvme genialitou, se nikdy ned
odvodit kombinac vloh zddnch po rodich a prarodich. Pohled na vznan osobnosti by proto
mohl bt podntem, aby se lovk vymanil z dikttu konstantinopolskho koncilu a snail se
postehovat rozdl mezi tm, co se vdycky prvem nazvalo du (a je zce spojeno s tlem a s jeho
organickmi procesy), a tm, co si zasluhuje oznaen duch tedy tm, co je v lovku
nezamniteln, neodvoditeln, jen a jen jeho.
Po tto obecnj vaze se vrame k Novalisovi. Nae otzka zn: Je mon njak pochopit,
zdvodnit jeho genialitu, kter prokazateln nem dn pedpoklady v jeho rodokmenu a kter se
krom toho projevila a v dsledku otesu, zpsobenho smrt Sofiinou? Odpov bude znt: Ano, je
mon ji pochopit stejnm zpsobem, jako je mon chpat to, co je jedinenho v ivotopise
libovolnho jinho lovka: tm, e pipustme, e lovk m nejen dui, ale duchovou bytost, sv
j, je nevznik narozenm a nezanik smrt, ani nepochz od pedk; nelze je vyvodit kombinac
jakchkoli duevnch vlastnost, protoe naopak samo pouv duevnch vlastnost lovka, aby se
v jeho ivot realizovalo. m zralej je toto j, tm zetelnji je tak schopn se projevovat, jinmi
slovy: tm oividnji se stv samo vldcem v oblasti duevnch hnut; je-li mn zral, pak o prbhu
ivota rozhoduj spe povahov vlastnosti lovka, jeho sklony a nruivosti, velmi asto zddn,
kdeto j je jimi zatlaovno do pozad a uplatuje se jenom s obtemi a mn npadn.
ivot Novalisv je vmluvnm svdectvm zral sly jeho j. Tak vmluvnm, e Friedrich
Hiebel zan sv obshl dlo o Novalisovi slovy: Kad gnius zvstuje nov mtick pbh
o lovku. Tento pbh nm vyprv vce ne o ddictv pedk a o vnu nrodn kultury, o formujc
moci jazyka a psobnosti krajiny. Je to zprva o boji, jej vede j proti formm minulosti a jm si
znenhla dobv svou vlastn i. Dv-li nm nahldnout do dlny tvrho gnia, dopv nm
dobrodin, abychom sledovali vzcn hodiny osudu, jen se naploval s jedinenost umleckho dla.
Pvod lidskho j tedy nenajdeme ve vlivech fyzickho narozen. Odkud pochz? Novalisovy
Hymny k poct noci nm, chceme-li slyet, samy odpovdaj: Pochz z e noci, z oblasti bez
asu a bez prostoru, z onoho svta, do nho se sthli bohov, kdy kdysi opustili viditeln svt,
a z tho svta, kam odchzej zesnul po ukonen ivotn pouti. Ze svta vnosti Platn by ekl:
z e idej; Komensk by ekl: z vnho svta, z toho, jen u v sob chov budouc podobu
svta, v n jednou Bh bude ve vem vm; Je by asi ekl: od Otce v nebesch.

26

Ale tm, e pipustme, e nejvnitnj lnek lidsk bytosti pochz z jinho svta ne ze
smyslovho, tm jsme vykonali teprve prvn krok na cest za hlubm pochopenm jedinenosti
lidskho j. Druh krok bude pro mnohho svzelnj, bezpotu vitch pedstav a hluboko
zakoennch cit se snad bude proti nmu vzprat. Ale mme-li porozumt sami sob a mme-li
porozumt kterkoli jin lidsk bytosti, nezbv, ne se v duchu pokusit otevt jak brnu, j jsme
kdysi veli do ivota, tak brnu, j z nho ve smrti odejdeme sblit se s mylenkou, e ivotn pou
naeho j ani nezaala zrozenm, ani neskon smrt, nbr probh stle znova z vnosti do ivota
v ase, a z asu opt do vnosti.
Nedlouho ped smrt si Novalis zapsal tuto sloku, jako soust bsn Zpv zesnulch:
V moe it nesmrnho
tajemn te proud ns nese,
stle dle, a ns vhrou
v tich Bo mr.
A pak ze srdce zas jeho
v kruh n zptky vrtme se,
kde ns duch, jen dle tou,
vno v odvk n vr.
Co je vyjdeno tmito veri, to je mylenka reinkarnace, pedstava optovnch ivot, kterou
Novalis vyjdil tak v prze: Ti nejlep mezi nmi, kte u zaiva doshli svta duch, umraj
pouze zdnliv; jenom zdnliv dopoutj svou smrt... Kdo zde nedospje k dokonalosti, dospje k n
snad onde, po smrti, nebo mus zapot optovnou pozemskou drhu. Nevyskytuje se snad na onom
svt smrt, jejm vsledkem by bylo pozemsk narozen? Jinak se v jeho dle tato mylenka kupodivu
neobjevuje, tebae v nmeckm duchovnm ivot t doby naprosto nebyla nm vjimenm.
Urit se s n setkal v poslednm spisku G. E. Lessinga o Vchov lidstva, kde Lessing uvauje
o tom, e lid maj monost shromaovat stle nov zkuenosti tm, e se znova a znova vracej na
Zemi. Prv tak ji Novalis patrn znal i z dla Goethova a Schillerova a jinch. Vila v ni i Sofie.
Mylenka reinkarnace vysvtluje mimodnou zralost nkterch jedinc tm, e si v minulch
vtlench vydobyli duchovn schopnosti a duevn sly, kter se pak v tomto ivot mohly znova
projevit asto pln nezvisle na pnosu ddinosti napklad genilnmi vynlezy, umleckmi
vtvory, vladaskou velkorysost nebo i zivou mravn bezhonnost. Je pravda, e mnoha lidem,
vyrostlm v tradinch evropskch pedstavch, pipad mylenka reinkarnace nejenom
nepravdpodobn, ale pmo bizarn, a e se proti n me vyrojit ada zdnliv pdnch nmitek.
Ale je opravdu tak nepravdpodobn? m to, e ji vyznvaly vechny nm znm nejstar kultury?
A e se k n dodnes hls vtina lid na Dlnm vchod? A krom toho je tak pravda, e pro
lovka, kter se s n jednou do jist mry sil, bude u od t doby pedstava jedinho pozemskho
ivota pinejmenm sotva pochopiteln, a e na ty bezdn nmitky, kter proti n asto v prvn
chvli vyvstanou, najde pomrn snadno pirozen a uspokojiv odpovdi.
A nenabz mylenka optovnch pozemskch ivot i nadjn vchodisko, abychom pochopili onu
zvltn genialitu Novalisovu? Neodpovd nm na otzku, jak je mon, e se na rozhran 18. a 19.
stolet z prostho rodu venkovsk ednick lechty jednoho dne narodil lovk, kter svou
neobvyklou inspirac zazil jako oslujc meteor, aby zakrtko zase zmizel z pozemskho ivota?
A neme nm mylenka reinkarnace vnuknout i porozumn pro skutenost, e u tto individuality
dolo nhle k ojedinl vnitn zkuenosti, jinak nevdan a neslchan?
Ano. Je mon si jednak pedstavit, e individualita Novalisova se patrn u v minulch
pozemskch ivotech dopracovala mimodn duchovn zralosti, a tento duchovn obsah z minula e

27

se tkmi otesy, zpsobenmi smrt Sofiinou, prodral do jeho vdom a probudil v nm genilnho
myslitele i bsnka. A na druh stran je mon pochopit i to, e jeho tlesn pirozenost, jej zddn
kvality nebyly mrn vnitnmu plameni, jen se v n rozhoel, neunesla v sob tento r a byla jm
pedasn strvena.
To sice u, pipusme, podv jist vysvtlen, nicmn stle jet vysvtlen jenom obecn,
nznakov, mlo konkrtn. Ale prv v ppad Novalisov mme pleitost pokroit od obecnch
pedstav k pedstavm mnohem hmatatelnjm, uritjm. Zde toti Rudolf Steiner nartl
jmenovitmi daji, jak probhala cesta tto individuality minulmi inkarnacemi. Zatmco Steiner byl
jinak do r. 1924 krajn zdrenliv, pokud jde o daje o minulch ivotech kterkoli konkrtn
osobnosti, u individuality Novalisovy se u v prvnm destilet sv veejn innosti obzvl npadn
odchlil od tto zsady. Pro asi prv u tto? Nepochybn proto, e sled pozemskch ivot tto
osobnosti pozoruhodn osvtluje rz zkonnch souvislost mezi jednotlivmi ivoty vbec, tak
naprosto jin, ne by si jej snad mohl zkonstruovat intelekt podle pedstav odvozench z pozemskch
zkuenost. Ale tak proto, e inkarnace tto individuality jak uvidme se odehrvaly zas a znova
jakoby v samm stedu duchovnho vvoje zpadnho lidstva.
Kdy Steiner uvdl nkdej pozemsk existence bytosti Novalisovy, poukzal tm tak na dv
osobnosti pedkesanskch djin, jejich vnitn spojitost zdrazuj sama evangelia, ani by bylo
nutn teba chpat u tento poukaz z st Jeovch jako vslovn potvrzen nauky o reinkarnaci.
O koho tu jde? O starozkonnho proroka Elie (9. stol. p. Kr.) a o osobnost Jana Ktitele.
A chcete-li slyet: On jest Eli, kter pijti ml, k Je o Janu Ktiteli a navazuje tak na
posledn vtu Starho zkona: Aj, polu vm proroka Elie, ne vzejde den velikho rozhodnut...
V em tkv ve smyslu Steinerovch vvod spznn, vnitn sounleitost tchto dvou biblickch
postav, a jak se vyvjela individualita v nich vtlen v dalm bhu djin? A jak mohou tyto poznatky
pispt k hlubmu porozumn Novalisovu duchu a dlu?
Zastavme se nejdve trochu podrobnji u postavy Eliovy, o n lovk 20. stolet v zpravidla
pomrn mlo. Tak, jak jej l Star zkon, je to osobnost tajemn, podivn pesahujc lidsk
dimenze. V nm promlouv a psob vce ne pouh lovk. Jako by byl mezi lidi vstoupil andl,
posel vyho svta. Zjevuje se hned tady, hned tam, jakoby pivt perutmi ducha, a u ku pomoci
a ochran strdajcch, nebo k boji proti odprcm dobra... ila v nm bosk sla, psobc jako ohe
a boue, jako prodn moc. Projevoval se v nm odlesk mocnost, je mluvily k Mojovi na vrcholu
hory Sinai, a probouzel v duch mrazen bzn Bo, blesky a hmn Bo blzkosti. Tak
charakterizuje jeho psobnost Emil Bock (Knige und Propheten, Stuttgart 1936).
Tak ve starozkonnm apokryfu, v tzv. Knize Jee Siracha, nachzme obdobn vrazy (kap. 48):
A prorok Eli vylehl jako ohe a jeho slovo planulo jako pochode.
Prvn, co o nm zaznamenv sama bible (1. Krl. 17), je, e se zjevuje izraelskmu krli Achabovi:
Jako e iv je Hospodin, Bh Izraele, ped nm stojm, nebude v tchto letech ani rosy ani det,
jedin k slovu mmu. Nic se nedovdme o Eliov rodu. Jeho jmno znamen: Bh mj Jahve.
Slova: Hospodin, ped nm stojm, jich Eli o sob uije jet i pozdji, jsou slova, jich o sob
neuil nikdo z lid starozkonnch djin. Pesn tmito slovy vak dosvduj andl, e pochzej
z jinho svta ne ze svta smysl napklad Gabriel, kdy zvstuje Zachariovi narozen syna
(Luk. 1,19). A pisuzuje-li si Eli vldu nad detm, dv najevo, e je mu sven i vliv na kolobh
ivl, jej Izraelit vdycky pitali bosk moci Jahvov. Tak hned prvn vjev Eliova pbhu ho
vyzved nad ostatn lidi, nevyjmaje ani patriarchy izraelskho nroda.
V krlovstv Izraelskm vypuklo sucho a hladomor. Elie v t dob vidme daleko na jih od
izraelskho krlovstv, v stran, v pustin pobl Mrtvho moe; bible vyprv, e havrani mu den co

28

den pinej pokrm. Nato se pojednou vynouje na severu, u beh Stedozemnho moe. Vchz do
domu chud vdovy, je u nem pokrm pro sebe ani pro syna; zpsobuje, e zsoba mouky a oleje
v dom nikdy nedojde do konce. A kdy zeme syn vdovy, vzks jej znovu k ivotu.
Po tech letech veobecn nouze vyvstane Eli nhle ped krlem a shromdnm lidem a stav je
ped zsadn rozhodnut: slouit bu Blovi nebo Jahvovi. Pak podstupuje na vrcholu hory Karmel
jaksi magick souboj s knmi Bla a Astarty: Oni i on nech u obtnch olt vzvaj sv bohy;
kter z nich vysly modlitbu a sele ohe na olt, nech je uznn za pravho Boha. Stovky Blovch
kn se po cel den o to marn pokouej stle divoejmi extatickmi obady. A naveer pistupuje
Eli samojedin k olti, zbudovanmu ze dvancti balvan, modl se k Bohu, a z nebe vylehne ohe
a spl ob i samotn olt. Kdy takto prokzal nadazenost Jahvovu, dv nesmlouvav pkaz
k pobit Blovch kn. Brzy nato se na obzoru nad moem objevuje mrek jako dla. Eli vyzve
krle Achaba, aby nasedl do vozu a ujdl do sdelnho msta Jezreele, ne ho zastihne d. Sm
spch jet ped krlem do Jezreele. Z mrku se rozpoutv boue, pinejc konen vytouen
d. Avak krlovna Jezbel, Fnianka, kter v zemi energicky ila kult Bla a Astarty, psah
Eliovi pomstu a smrt.
Eli se vydv na dalekou cestu na jih, prochz Galileou, Judskem, jde stle dle, a k poho
Sinai, na horu Oreb, tam, kde se kdysi Mojovi zjevil Bh v boulivm sopenm ven, v ohni
a dmu. Eli rovn ct v tchto mstech Bo blzkost a oekv, e se mu Bh njak projev.
Proda kolem dokola divoce bou, podobn jako v dob Mojov. Strhne se vichice, ale Bh
nepichz. Horou lomcuje zemtesen, ale Bh se neobjevuje. Konen vyraz kolem nho ze zem
plameny, zahal ho kou a kouem prolehuj blesky; ale Bh se neukazuje ani tentokrt. V tch
mstech, kde Moj proil vrcholnou inspiraci, obklopen ze vech stran ohnm a dmem, boue ivl
u nen prostupn pro hlas vyho svta. Teprve kdy vechno kolem zase utichlo, zaslechne Eli
hlas tich a jemn, a v nm poznv hlas Bo. Zahal si tv a pistoup ke vchodu do jeskyn. Bh
k nmu promlouv a on pijm z jeho slov posln, je m zpeetit osud deseti izraelskch kmen, je
se po smrti alomounov odtrhly od zbvajcch dvou a vytvoily samostatn krlovstv Izraelsk, na
rozdl od Judskho, v nm Jeruzalm zstal hlavnm mstem.
Co se tu udlo, pedstavuje vznamn meznk ve vztahu lovka a kosmu, prvn svit nov epochy
v duchovnch djinch. Bh, jen se za dvnch dob sdloval lovku z dlek hvzdnho kosmu,
pozdji v dob Mojov z pohybu nespoutanch prodnch ivl, neoslovuje Elie zvnjku, ale
ze skryt hlubiny jeho vlastnho nitra, z jeho vlastnho j, jako vnitn hlas. Tak Eli prov, e
Bh je na cest k lovku a e se piblil k pozemskmu lidstvu o dal krok. Ne e by se tento
zitek byl u tehdy tkal vech lid. Eli byl prvn a jedin, kdo jej v sob pln uskutenil, zatm
jako tich poselstv z dalek budoucnosti ostatnho lidstva. Byl schopen vnmat u tehdy nco, k emu
jinak lid vnitn zdaleka nedorostli. V jeho nitru u oila budoucnost. Akoli nezanechal dn
prorock spis, je pesto odedvna zaazovn na zvltn msto mezi proroky, a to prvem; i kdy
nezanechal psan proroctv, byl prorokem svou bytost, svou vnitn zralost, tm, e byl schopen se
petvoit v ndobu pro Bo zjeven ve skrytu due, pro zitek Bh ve mn, k nmu lidstvo teprve
postupn dorstalo a mohlo ho doshnout a mnohem pozdji. lo u v podstat o t zitek, kter
byl pozdji darovn lidstvu jako dsledek obti Kristovy na Golgot, v podob vyjden apotolem
Pavlem slovy Kristus ve mn.
Tich a jemn hlas, kter se rozeznl v Eliov nitru, nepovil Elie, aby pinel svmu
nrodu mr, tchu nebo nadji, nbr naopak, aby rozpoutal boje, krveprolit a postupn znik deseti
kmen izraelskch: Poma Hazaele za krle syrskho, Jehu za krle izraelskho. Avak Elizea poma
za svho nstupce. Kdo unikne mei Hazaelovu, toho usmrt Jehu, a kdo unikne mei Jehuovu, toho
usmrt Elizeus.

29

Z vzvy, aby pomazal Elizea za svho nstupce, vyrozum Eli, e se bl jeho smrt. Ale jde,
vyhled Elizea, kter prv oe s dvancti speenmi, a zahal ho svm pltm. A Elizeus opout
svj domov a nsleduje ho.
Zde vplt Star zkon do len boj v Izraeli a Eliova ivota zvltn epizodu: Mu jmnem
Nbot vlastn vinici pobl Achabova palce. Achab ho d, aby mu vinici odstoupil, s tm, e mu
bu daruje lep vinici nebo mu za vinici vyplat penze. Ale Nbot odmtne se vzdt ddictv po
otcch. Achab se vrt do palce s bezmocnou zlost. Nyn se do vci vlo krlovna Jezbel a slb
Achabovi, e mu vinici opat. Zad, e Nbot je na zklad kivho svdectv ukamenovn, take
Achab se me jeho vinice ujmout. Ale kdy vstoup na vinici, objev se ped nm nenadle Eli
a zvstuje mu: Na mst, kde psi lzali krev Nbotovu, budou psi lzat i tvou krev. Vichni mut
potomci tvho rodu budou vyhubeni. Psi seerou Jezbel na luhu jezreelskm.
Nen to podivn? Pro je teba prv v zabrn Nbotovy vinice vidt takov pein, e Eli
v dsledku toho ohlauje Achabovi tak stran trest? Navc, kdy pvodcem Nbotovy smrti nebyl
Achab, nbr Jezbel? Bible to nevysvtluje.
Achab zahyne v bitv pesn podle Eliovy pedpovdi. Na trn nastoup jeho syn Ochozi. Ke
konci jeho krtk vldy dv bible znova vystoupit Eliovi. Ale vjevy, k nim nyn dochz,
vymykaj se u jakmkoli pozemskm mtkm. Eli sed na vrcholu hory. Umrajc krl vyle
oddl padesti mu, aby ho pivedli k nmu do palce. Ohe s nebe seehne cel oddl. Krl vyle
novch padest mu. Opt je seehne ohe. Velitel tetho oddlu pad ped Eliem na kolena a pros
o milost. Eli s nm odchz do palce a pedpovd krli smrt.
Nsleduje dal, posledn obraz: nanebevstoupen Eliovo v ohnivm voze. Ovem Eli do t doby
nevykonal, co mu na hoe Oreb uloil Bo hlas. Podle slov bible spln tyto koly teprve o mnoho let
pozdji jeho k a nstupce Elizeus.
Jak porozumt vem tm vjevm? Zd se, jako by to, co Star zkon vyprv o Eliovi,
vzdorovalo jakmukoli modernmu uvaovn. Pitom dnen lovk bv vdycky naklonn
povaovat nco, co nechpe, za vmysl. Je snad pesto mon porozumt pbhu Eliovu? Mon to
je, jestlie si pedevm uvdomme, e bible si zdaleka neklade vdycky za kol podvat kroniku
vnjch udlost; tam, kde to je odvodnn, l, jak do vnjch dj zasahuje dn nadsmyslov.
V takovch ppadech pak len pechz stdav od zznamu vnjch udlost k imaginativnmu
zachycen neho, co se vbec neodehrv na fyzick, nbr na nadsmyslov rovni.
Napklad obraz havran, pinejcch Eliovi pokrm v dob veobecn bdy a hladu, je takovm
obrazem neho, co se neodehrv zevn, nbr v duevnm vvoji Eliov. Podobn obraz smrti
a vzken syna vdovy: tady je mon si pipomenout, e napklad zasvcen lenov egyptskch
mysterijnch druin se oznaovali za syny vdovy (tj. Isidy). Zde prv sled biblickch obraz
naznauje, e Eli nedoshl nadsmyslovho zen zpsobem, kter tehdy jet platil za normln, tj.
vnitnm kolenm, jak se provdlo v mysterijnch uilitch, ale e k nmu doel zvltn,
individuln cestou; Rudolf Steiner mluv o zvltnm mystickm zasvcen. Dodv, e
vznamnm podntem bylo pitom jeho velk souctn s celm izraelskm lidem, v tomto ppad
s jeho hladem, jej Eli proval vdom se vemi ostatnmi.
Zkladn kl k pochopen Eliovy psobnosti musme hledat rovn u Steinera. V pednce 14.
12. 1911, vnovan cele Eliovi (otitna ve svazku soubornho vydn GA 61), mluv o tom, e
z obvyklho pozemskho hlediska byl Eli prostm, nenpadnm lovkem. Protoe vak jeho duch
daleko pesahoval meze takovho skromnho lidstv, nebo nereprezentoval jenom uritou lidskou
individualitu, ale byl tlumonkem obshlch podnt vyho svta, neme bible jinak ne

30

naznaovat vznamn iny jeho prorock psobnosti imaginacemi, kter u svm obsahem dvaj
najevo, e zde jde o vce ne o fyzick udlosti. Kdo byl onm prostm lidskm nositelem tak
obshlho ducha? Steiner odpovd: Prv onen Nbot, jeho pbh je tak podivn vsunut do historie
Eliovy. Je mon pedpokldat, e tehdy sotvakdo tuil, e v lovku-Nbotovi je vtlena bytost, je
se obas lidem zjevovala v krajch daleko od sebe vzdlench a zasahovala tak pronikav do
izraelskch djin, bytost psobc jako ohe a boue. Pijmeme-li Steinerovo vysvtlen, pochopme
mimo jin, pro Jezbel slibujc pomstu Eliovi, dala pak usmrtit nikoli Elie, nbr Nbota;
pochopme, pro prv ukamenovn Nbotovo pivolalo tak krut trest na hlavu Achabovu;
pochopme tak zvltn rz obraz, jimi po epizod s vinic bible kresl dal psobnost Eliovu:
v nich toti u nejde o len in ivho lovka, ale o zsahy Eliovy z oblasti za prahem smrti;
i odtamtud se jet zjevuje lidem ve vizch a mn bh izraelskch djin, odtamtud pak psob
i pozdji skrze Elizea, kter je schopen udrovat s nm nadle vnitn spojen; take je to pece jenom
Eli, kdo prostednictvm Elizeovm dosazuje Hazaela a Jehu na trn, tak jak znl Bo pkaz.
(Podrobn vylen bytosti a innosti Eliovy by ten nalezl v knize R. Meyera Elias, Stuttgart
1964, nebo v citovan knize E. Bocka.)
Pro celkovou pedstavu o bytosti Eliov bude tedy dleit mt zejmna na pamti, e jde o ducha
vymykajcho se obvyklm lidskm omezenm a uplatujcho suvernn nadsmyslov sly ve
fyzickm svt, a o ducha, jen k tto schopnosti doel zvltn individuln cestou, bez jakhokoli
mysterijnho kolen. Hj nekompromisn vrnost Bomu zkonu a pedjm zitek Bo
ptomnosti v nitru, v lidskm j. I ve vnjm smyslu raz neprosn cestu pro inkarnaci Kristovu,
kter svou pozemskou psobnost m teprve umonit tento zitek celku lidstva; raz ji v tom smyslu,
e navozuje znik deseti severnch kmen izraelskch, kter soustavnm oivovnm extatick
zbonosti ztratily pedpoklady, aby v budoucnu pijaly paprsky Bo ptomnosti v lidskm j; tm
z fyzickou ppravu pchodu Mesiova na zbvajc dva idovsk kmeny v Judsku.
K nadlidskmu rzu jeho projev pat i to, e je schopen psobit ve fyzickm lidskm svt i po
odchodu z pozemskho ivota.
S vdomm tchto rys bytosti Eliovy se nyn obrtme k postav Jana Ktitele, je je vtin
dnench lid podstatn znmj ne Eliova. Pitom si meme u pedem uvdomit npadnou
shodu nkterch osudovch motiv u obou. E. Bock ji vstin charakterizuje: Jako Eli je Jan
bytost zrove lidsk a nadlidsk, protoe neme cele vejt do vtlen. Jako Eli se Jan podob ohni,
bouliv prodn mocnosti. Jako Eli je Jan postaven tv v tv dvojici neptel: lohu Achaba
a Jezbel pejmaj v Novm zkon Herodes a Herodias. Pitom je i zde nenvistn arodjnice
podncujc silou. A na mst mrtvho Nbota, rozdrcenho kamenm, objevuje se ped nmi msa
s krvavou hlavou Janovou. Po obakrt zni vraedn ruka ivot jet v dob mld. Janovi bylo 31 let,
kdy byl sat. Nbot-Eli byl pi sv pozemsk smrti sotva o mnoho star. Jako Eli psob vak
tak Jan Ktitel dle i po sv smrti a tm ru zmr vraedkyn.*
Z Lukova evangelia se dovdme, e se Jan narodil v rodin knze Zacharie a e byl o pl roku
star ne Je. Evangelista uvd i podrobnost dokldajc zvltn vztah mezi Jeem a Janem: Kdy
Maria poala Jee a navtvila Albtu, manelku Zachariovu a svou pbuznou, pohnulo se poprv
dt-Jan v Albt. Lze pedpokldat, e pozdji se ob dti, vzdlen pbuzn, spolu stkaly, jak to
tak s oblibou malovali mali v dob renesance. Mlad Jan vyrstal v psn duchovn kzni ve
smyslu nazarejskho du (4. Moj. 6). Piblin ve 30 letech vystoupil na veejnost, a to u jako
nkdo, kdo si je pln vdom zvanho duchovnho posln. Co bylo jdrem jeho zvstovn? Podle
svdectv evangeli hlsal, e krlovstv nebes (nebo tak: Bo) se piblilo a e lid maj proto
zmnit sv smlen (metanoeite v kralickm textu nepesn: ite pokn).
Jak rozumt slovm krlovstv nebes se piblilo? Tady Jan vlastn navazuje na zitek Eliv.
Vem, kdo jsou ochotni slyet, chce vtpit, e Bh, kter se Mojovi zjevoval z ohn a dmu, m

31

v budoucnu vldnout lidskmu ivotu jinak, z nitra, a doba tto vldy e u je blzk. Jan tmi slovy
ovem poukazuje i na pchod Kristv a na nutnost, aby se lid na nj pipravili a oteveli se ve svm
j Kristovm podntm. Tato slova dokldaj zrove, e Jan byl schopen nadsmyslovho vnmn,
tj. byl s to nahlet do duchovho svta a vyst odtud, e dlouho oekvan Mesi se m u v blzk
dob vtlit mezi lidmi.
Zmte sv smlen je pak velmi konkrtn vzvou, aby si lid uvdomili, e nastv as, kdy
bude teba hledat Boha jinak ne dve, ve vlastnm nitru, ale toto nitro e je teba nejprve zmnit
v dstojn pbytek Bo ptomnosti. Kest, jm Jan doploval sv kzn, nebyl jenom tko
pocho-pitelnm symbolickm obadem, ale innou pomoc ke zmn smlen skutenm
ponoenm pod hladinu a skoro na hranici utonut. Tak vyvolval v lovku to, co dodnes zakouej
lid, kdy jim hroz utopen: e se ped jeho du vynoilo v zblesku nkolika okamik panorma
jeho celho dosavadnho ivota; tmto zitkem se neomyln pesvdil o dosavadn morln hodnot
svch in a o tom, jak mlo je asi zatm jet pipraven pijmout do sebe uzdravujc sly novho
Boho zjeven. A tm, kdo nebudou ochotni nst ovoce hodn zmny smlen, slibuje Jan
neprosn Bo soud, znik v plamenech Boho hnvu. Nebo pchod Bo bude soudem nad
lidstvem.
Jestlie se Jan sm oznaoval za hlas volajcho v osamn (podle kralickho pekladu: na
pouti), zdrazoval tm sv posln: upozoroval posluchae na jejich vlastn j na onen lnek
lidsk bytosti, kter lovka oddluje ode veho ostatnho, tj. in jej osamlm, ale jen se m stt
, naplnnou Bo ptomnost.
Kdy k nmu pichzel Je, aby od nho pijal kest, byl Jan dky sv nadsmyslov vnmavosti
s to v nm poznat toho, kdo je povoln nst v sob nejvy bosk sly. T nadsmyslov vnmavost
mu pak umonila, e vidl pi obadu ktu Ducha Svatho, sestupujcho na Jee v imaginativnm
obraze holubice, a e slyel poselstv shry: Toto jest mj milovan syn. Bylo pirozen, e od ktu
v Jordn u uznval Jeovo posln za vy ne svoje vlastn. Podle Janova evangelia se vyslovil
o Kristu jako o enichovi, jen m nevstu tj. spojuje se nitern s du lidstva , a sebe oznail za
ptele enichova, jen stoj vedle enicha a raduje se z jeho hlasu.
Je sm oznail Jana za nejvtho z lid. Nepochybn to nemlo bt jenom hodnocen Janova
vznamu nebo jeho duchovn vysplosti, ale charakterizovalo to i reln dimenze jeho
duevn-duchov bytosti, o n patrn i lid ctil, e znateln pesahuje Janovu tlesnost a zasahuje
daleko do jeho nadsmyslovho okol. Sta mali ikon malovali asto Jana jako obrovitou postavu,
kdeto Jee ponechvali v lidskch proporcch. Janova bytost byla sama ivm obrazem velkho
djinnho pedlu: na jedn stran byl jakmsi poslednm velkm pedstavitelem dvnho v Janov
dob u v podstat ztracenho vztahu lid k vymu svtu, pedstavitelem odevzdn due boskm
silm kosmu, v jinm ne pozemskm vdom; na druh stran byl hlasatelem neho, co mlo teprve
vstoupit do duchovnho vvoje novho vdom o sob, vdom vlastnho j a psobnosti Bo
v nm. Evangelia vid v Janovi naplnn vroku proroka Malachie: Aj, j poslm andla svho,
aby pipravil cestu tvou ped tebou. I to je poukaz na nadlidsk rz Janovy bytosti. Proto ho sta
mali nkdy zpodobovali i s andlskmi perutmi.
Kdy Jan oste vytkl Herodesovi, vldci Galileje, jeho soukrom ivot, byl vsazen do ale, ale
Herodes sm se zdrhal ho dt popravit. Jeho manelka Herodias doshla lst, e byl Jan v ali sat.
Evangelium zachycuje hrzn vjev, kdy Herodias dr vtzn v rukou msu s Janovou hlavou.
Pro vnj pohled tm Janova psobnost skonila. Nikoli pro jasnoziv pohled, kter se sna
obshnout i duevn-duchovou bytost pozemskho lovka, jej trvn nen vzno na asov sek od
zrozen do smrti. lovk, kter u v pozemskm ivot dokzal vedle sv smyslov existence bt

32

vdomm obanem nadsmyslovho svta, neme bt ani smrt oddlen od dalch osud lidstva
a me do nich zasahovat z oblasti posmrtnho ivota podncujcm i posilujcm vlivem. Tak tomu
bylo u Elie, tak tomu bylo u Jana Ktitele.
Po jeho smrti odesl Je uednky, aby samostatn kzali a uzdravovali. Poprv je evangelia nyn
oznauj za apotoly (vyslance). Lid v Galileji asnou nad jejich innost a tou se, jak to asi
vy moc skrze n psob? Kdy se Herodes o tom dozv, odpovd z podivnho tuen: To je Jan,
kterho jsem j dal stt. Kdy se uednci vrt k Jeovi, shromd je do stran na vrcholu hory.
Zde se rozvj obraz nasycen zstup, jen je nepochybn mnohem vce ne fyzickm zzrakem, tj.
imaginac nov zskanch duchovnch schopnost, jimi jsou uednci s to pijmat nadsmyslov
pokrm z rukou Kristovch a pedvat jej tm, kdo po nm lan. Jak zskali tyto schopnosti?
Rudolf Steiner l, jak Janova osobnost, vyprotn smrt z tlesn omezenosti, se dala cele
k dispozici rodcmu se impulzu Kristovu. Stala se sjednocujcm a inspirujcm stedem kruhu
dvancti uednk, pozdji ochrannm gniem rodcho se kesanstv. Jejm piinnm zskali
uednci slu k apotolsk psobnosti. Steiner l dle, e se obzvl zce spojila s du uednka,
kterho Pn miloval, toho, kter jedin z uednk ml slu stanout pod kem na Golgot. Proto
tak byl tento uednk (v evangeliu neoznaen osobnm jmnem) nazvn jmnem Janovm. Je to
uednk, kter nm zanechal nejzvanj z evangeli, s nejzvanjmi poznatky o bytosti Kristov
a jeho obti na Golgot; a krom toho tzv. Zjeven Janovo, lc ve velkorysch obrazech budouc
cestu lidstva nejtmi zkoukami a zpasy a k duchem promnnmu budoucmu svtu Novho
Jeruzalma. V prvn ze t dochovanch epitol z jeho ruky stoj vta asto citovan: Bh je lska.
Splynut tchto dvou pedstav (Bh lska) bylo ciz jet starozkonn tradici, ale m zkladn
vznam pro kesanskou zbonost. Vyjaduje poznatek rodc se z uvdomn obti na Golgot, kde se
obtujc lska jako podstata Bo stala zjevnou vem, kdo byli schopni najt pro ni v sob rezonanci.
Janovo evangelium je ve sv druh polovin bohatm rozvitm prv tohoto motivu: je zvst o Bo
lsce k lidstvu, je, pokud oplodn lidsk srdce, podncuje v nich lsku k druhm lidem, aby se
nakonec ze svta lid vrtila ke svmu vchodisku v podob lsky lovka k Bohu.
V Janov evangeliu je tak poprv vyjden nov pomr k smrti. Smrt ztratila svou straidelnou
tv. Jdu k Otci, k Je, kdy se chyst k cest na smrt: tedy smrt jako vstup do domu nebeskho
Otce, do e provanut lskou. Ne u pechod do e stn, nbr naopak, pechod do svta
intenzivnjho byt tot, co se snail vyslovit Novalis v zvren bsni svch Hymen k poct
noci.
Aspo jet jeden charakteristick rys Janova evangelia: Psobilo odedvna na tene svou
bsnickou silou, rytmem, tajemnou mnohovznam-nost slov, kter v nm pron Je. Jeho
architektura je sklenuta tak zjevn podle umleckch zkon, e bylo a nkdy je dodnes
povaovno spe za oslavnou bse, za hymnus, ne za pravdiv poselstv o ivot, utrpen, smrti
a zmrtvchvstn Kristov. Pro modern chpn bvaj pravda a krsa, poznn a umn od sebe
odtreny. Jenome poznn, kter nen s to objevovat ve vcech i jejich skrytou krsu, chpe vdycky
jenom st skutenosti a st nakonec vdycky do Piltovy bezradn otzky: Co je pravda? Kdeto
pro Janovo evangelium je zvst z e pravdy souasn poselstvm o nevyerpateln krse obtnch
skutk vyho svta, a proto neme jinak, ne se snait o vysloven pravdy nejvy umleckou
formou. Mylenka, e hlsn krsy svta a nutnosti petvet star svt do stle obshlej krsy by
mlo bt soust kesanskho zvstovn, je sice ciz vtin kesanskch crkv, ale je to t
mylenka, kterou jsme poznali tak u Novalise: Prav bsnk vdycky zstal knzem, jako prav knz
vdycky bsnkem; v Hymnch k poct noci ji jet podtrhl lenm pchodu eckho pvce ke
Kristu. Ale bylo to pesvden, kter patilo oividn k inspiraci Janova evangelia.

33

Srovnme-li, co kzal Jan Ktitel, se zvstovnm Janova evangelia, meme si uvdomit hlubok
odstup dvou vk, pelom ve smlen, k nmu dolo pchodem Kristovm: psnost zkona je
u Jana evangelisty zmrnna dvrou v otcovskou Bo lsku. Pohled zamen do minula a upen na
posledn dsledky odcizen se vli Bo ustupuje pohledu zahlednmu do budoucna a objevujcmu
klc zrodky zduchovlho lidstv. Obraz trestajcho Boha ustupuje ped obrazem Boha jako
dobrho paste, ochotnho dt ivot za sv ovce. Do odumrajcho svta byla inem na Golgot
vloena semnka novho ivota. Novalis mluv o omlazen svta kesan-stvm. Ped lidstvem je
otevena perspektiva dalho vvoje, stle uvdomlej prce na sob, dalek cesta vedouc a do
krlovstv nebeskho Otce. Ve smyslu daj Rudolfa Steinera by bylo mon to shrnout do
obraznho vyjden: Gnius Jana Ktitele, ped-stavitel duchovn nejpokroilejho, nejzralejho
lidstv, hlasatel Boho soudu, se ve slub Kristovu impulzu zmnil v dt, naplnn dvrou
v nevy-erpateln monosti lovenstv. A svmi dtsky mladmi silami inspiruje a oivuje
z nadsmyslna kroky prvnch uednk a pozdji i cel rozvjejc se kesansk hnut.
Osobnost Jana Ktitele pijala tedy v posmrtn existenci do sebe plnji, ne by to bvalo mon na
zemi, Kristv impulz a od zkladu se tm petvoila. A jej dal pozemsk osudy? Rudolf Steiner
uvd dv jej dal inkarnace: je to mal Raffael Santi a Novalis. Tak jako Eli a jako Jan Ktitel
zemeli i tito dva v mld; je mon pedpokldat, e u jednoho i druhho fyzick tlesnost neunesla
nadlouho stravujc r ducha, jen v n psobil. Rovn je mon pedpokldat, e oba pes svou
genialitu pece jenom nebyli s to pijmout do sebe tak veobshlou individualitu beze zbytku e jimi
sice psobila, ale nevtlila se v nich cele. Mohla by vyvstat otzka: Byli Raffael a Novalis jedinmi
pozemskmi manifestacemi tto individuality za kesansk ry? Je mon, dokonce pravdpodobn,
e ne. Prv individuality duchovn nejpokroilej se toti pokad nerod jakoto slavn
osobnosti, zasahujc veejn, viditeln do duchovnho vvoje lidstva. Mohou jej ovlivovat i tehdy,
kdy o nich navenek mnoho lid nev, kdy jejich ivot probh v stran, v nejskromnjch
pomrech, v nejuch lidskch souvislostech. Jejich vliv se pak projevuje pouze v nadsmyslovch
sfrch Zem, ale nemus bt proto mn vznamn, ne kdy podncuj vnj djinn zvraty jako
Eli, nebo pozdji uvdj zstupy lid v as svm umnm jako Raffael. Jestlie se Steiner
zmiuje vhradn o inkarnacch, jejich pedstavitel byli jeho poslucham znm, me to bt proto,
e jeho posluchai mohli v tomto ppad sledovat jeho vvody mnohem konkrtnji a bdleji, ne
kdyby se zmioval o osobnostech v podstat neznmch.
Uvedli jsme ji, jak odlin byl rz zvstovn Jana Ktitele a Jana Evangelisty a citovali jsme
Novalisovo slovo o omlazen svta vlivem Kristovm. Harmonick sept zbonosti a krsy,
vanouc z Janova evangelia, vyzauje velmi charakteristicky i z tvorby Raffaelovy. Nenajdeme v n
hroziv stn nesmlouvav Bo psnosti nebo nadchzejcho soudu nad svtem, jak je znme
z Michelangelovch fresek. Raffaelovy postavy se pohybuj skoro vdy v prostoru prosvtlenm Bo
lskou. Nedvaj najevo dramatick napt mezi dobrem a pokuitelskmi silami zla, jako by
Raffaelova dvra v moc Bo lsky byla tak nezlomn, e mocnosti zla se ped n rozplynuly
a stvaly bezvznamnmi.
Renesann kronik vtvarnho umn Vasari l takto Raffaelovu povahu: Mezi jeho zvltnmi
dary nachzme jeden tak vznan, e tie asnu nad tm, jak mu nebe mohlo dt slu, aby jako
umlec vyvolval mezi umlci inek zcela protichdn na pirozenosti: e toti umlci..., kdy
pracovali spolen s nm, byli jakoby bezdn stejnho smlen a tak svorn, e pi pohledu na nho
kad zl rozmar uletl pry a kad hrub a nzk mylenka jim vypadla z due; svornost, jak se
jinak nikdy neprojevovala! Pina byla v tom, e se octli v zajet jeho pvtivosti a jeho umn, a jet
vce, pod vldou gnia jeho dobrotiv povahy.
Jeho harmonick vyrovnanost se projevovala i ve volb nmt jeho maleb. Herman Grimm pe
(Das Leben Raphaels, Berln, 1896): Nenamaloval dn Ukiovn (aspo ne ve zralm obdob
sv tvorby pozn. aut.), dnou Horu oliv, dn Polibek Jidv, dn Biovn, dn Ecce homo.
Sestavit Krista nesoucho k bylo pro nho, zd se, skoro cosi nsilnho: vnitn odpor mu brnil

34

malovat strach a muka. V zobrazen boje Konstantinova s Maxentiem pezauje postup vtznho
vojska porku pemoench. A na Vradn nemluvtek pevauj scny, kde matky se svmi dtmi
jet unikaj pronsledovatelm.
Pitom by byla myln pedstava, e by Raffael byl psobil v prosted idylicky klidnm,
v harmonickch vnjch pomrech. est let pedtm, ne, jednadvacetilet, piel do Florencie, byl
tam uplen Savonarola. A v Perugii, odkud pichzel, se navzjem vradily rody mocnch. Ale Raffael
zstval netknut vnjmi bouemi, jako by byl zahalen neprostupnou clonou vnitnho mru a dvry
ve vudyptomnou Bo dobrotivost. Jak tady nevzpomenout na Novalisovo plamenn ujiovn, e
ve svt nen skutenho zla?
Tato harmonie se svtem ho nechvala zobrazovat osoby i vci, ani ctil potebu vyzvedvat
dramatinost situac. Ml zvltn schopnost nechvat zobrazen osoby vyjadovat jejich vlastn bytost
a jejich vlastn vnitn rozpoloen, ani by do jejich zobrazen vtiskoval pee svho individulnho
umleckho pojet. Herman Grimm porovnv po tto strnce Raffaela s Michelangelem a k
piblin: Hledme-li na kterkoli dlo Michelangelovo, provme sice nmt dla, ale souasn
i mocnho ducha Michelangelova; kdeto z Raffaelovch obraz jako by byly vymizely vechny jeho
osobn zitky, jeho genialita nevstupuje mezi divka a dlo, jeho vjevy jsou bezprostedn
srozumiteln, jako nco, co pozorujeme ve svt.
Jinmi slovy: Raffael ml schopnost tvoit nadosobn, otevt se svmu nmtu tak, e on sm se
v nm rozplynul. Samozejmost a pirozenost jeho maleb ovem nevzely samy sebou. Snad dn
umlec nevnoval svm vtvorm tolik ppravnch studi, dn tolikrt nemnil a neupesoval
rozvren celku. Michelangelo se o Raffaelovi vyjdil, e nedoshl sv velikosti zvltnmi dary, ale
pl. Ml pravdu v tom, e Raffael pracoval nenavn, stle nespokojen nedokonalost dosaenho.
Vsledkem tto ple bylo, e v definitivn podob svch maleb maximln pekonal vechno
subjektivn osobn. Je pravda, e od dob renesance se v umleckch dlech hled pedevm
sebevyjden umlce, projev jeho nejosobitjch schopnost, nco, co pekonv bn lidsk
dimenze. A pece je mon ctit, e lskypln odevzdn umlce nmtu pedstavuje vy stupe
vztahu mezi lovkem a svtem; stupe, kdy lidsk j umr do vznikajcho dla, aby se s nm cele
sjednotilo a v tomto sjednocen vstalo nov z mrtvch. Raffael je hlasatelem tohoto vnitnho
odevzdn. Jde v podstat o odevzdn obdobnho druhu, jak l Rudolf Steiner ve Filosofii
svobody, kdy mluv o svobodnm inu, vzchzejcm z objektivnho mylenkovho sjednocen se
situac, do n m lovk svm inem zashnout. Lidsk j se daruje svtu, ani chce pitom
projevovat samo sebe. Takov svobodn in me vzejt jenom z hlubokho, vnmavho vnitnho
mru.
Raffaelv ivot se neomezoval pouze na umleckou tvorbu. Dovdme se o nm, e se pravideln
stahoval do stran, aby studoval, a to do t mry, e mu to u nkterch dokonce vyneslo povst
melancholika a poustevnka (jist neprvem!). Studiem si napklad zskal ohromujc archeologick
znalosti. Ale stkal se i s filosofy ve svm okruhu. Byl ptelem hrabte Castiglione, vyznavae
Platnova, jako uitele a otce ctil Fabia Calva, kter se snail vst ivot v duchu Pythagorov. To
umouje vytvoit si pedstavu o i jeho vnitnho ivota. Tak pochopme, e do svho dla promtal
i nejhlub mylenky, by vetkan do umleck kompozice s naprostou samozejmost. Napklad
v prvn nstnn malb, j se pedstavil v m po pijet do papeskch slueb v Oslav svtosti
oltn (nazvan zpravidla nepli odvodnn Disputa), tedy v malb s nmtem vsostn
nboenskm vidme shromdny kolem olte nejen bytosti nebeskch sfr andly a Boskou
Trojici , nejen patriarchy a apotoly, nejen nejvy pedstavitele crkve, ale souasn s nimi
i zstupce oblasti umn Bramanta, Fra Angelica a Danta. Pro? Zejm proto, e i umlci pece
spolupracuj na posvtn promn pozemsk hmoty v zduchovlou substanci. Neblme se tady zase
Novalisovu idelu bsnka-knze, a tm i skrytmu poselstv Janova evangelia?

35

Ale chceme-li vystihnout nejnpadnj rys Raffaelovy tvorby, musme si pipomenout, e byl
nenavnm malem madon; u ve svm roditi, v Urbinu, pozdji ve Florencii a konen v m.
Znova a znova zpodobuje Marii s Jekem a zpravidla i s Janem Ktitelem. Co ho asi vedlo tak asto
k tmu, a zase tmu nmtu? Jist tu sehrly jistou lohu i optovn objednvky; ale mal vznamu
Raffaelova nebyl nucen vyhovt kad objednvce. Nederou se tu ze zasutch hlubin due na povrch
vzpomnky na zitky dvno, dvno minul? Nevnucuje se z tch lbezn-poetickch obraz dojem, e
tu lo o zvltn osobn vztah k nmtu, k ivotu Mariinu, k dtstv Jana Ktitele? Marn bychom
v djinch hledali obdobu, s jedinou vjimkou: tou jsou Novalisovy vize ze ivota Jeova a jeho
tajemn zitek madony. Ojedinlou Raffaelovou inspirac bylo jeho posledn zobrazen Marie
s Jekem Sixtinsk madona: Maria snejc Jeka z nadzemskho svta nenarozench
(naznaenho nesetnmi dtskmi hlavikami) do svta Zem. Prv tato madona tak uarovala
Novalisovi a vplynula mezi vidiny jeho vlastn due.
Jako se Novalisovi stala Sofie sluncem nadsmyslovho, nonho svta a jako se mu obraz Sofie
stval vce a vce przranm pro dui svta, panenskou matku veho stvoen, nachzme i u Raffaela
nznak podobnho zitku. Na ppravn kresb k obrazu Disputy se zachovaly jeho vere, lc
zhadn plnon setkn: est hodin po zpadu slunce se mu nhle zjevilo jarn slunce; a jako Pavel
mlel o svm zjeven, mlel i on o tomto setkn, nebo lska mu obestela srdce zvojem tajemstv...
eho se tkaly tyto vere? asto bvaj vykldny jako zznam z kterhosi milostnho dobrodrustv.
Ale kdy uvme, e Raffael zapsal tyto vere prv na skicu k Disput, a kdy uvme ctu,
jakou choval k osob svatho Pavla (tu je mon vyst z jeho obraz), budeme asi ony vere
vztahovat pece jenom spe na proitek jinho druhu, hluboce duchovn, o nm pochopiteln mlel,
protoe by jeho souasnci pro nj sotva mli pochopen.
Herman Grimm zpracoval ivot Raffaelv v knin podob celkem tikrt. Pokad ctil
neuspokojen nad hotovm dlem. Ped smrt se o toto tma pokusil potvrt, ale tentokrt
s pesvdenm, e Raffaelovo dlo pesahuje do t mry lidsk dimenze, e nelze pochopit ani tvrce,
ani dlo na zklad ivotopisu. Omezil se proto na vylen sledu jeho maleb, a svou studii nazval
Raffael jako svtov mocnost. Neli ji vak dokonil, odvolala ho smrt z pozemskho ivota.
Raffael jako svtov mocnost nevnuk tento nzev tuen souvislosti bytosti Raffaelovy s bytost
Eliovou, kter pece tak psobila mezi lidmi nadlidskm zpsobem a byla pociovna jako
prodn moc? Zrove bychom z toho nzvu ovem mohli vyst nznak skutenosti, e veobshl
individualita Eliova a Janova v Raffaelovi pece jenom nevela pln do fyzick psobnosti; stala se
inspirtorkou jeho umn, ale nelze ji vystopovat z jeho lidskch zitk.
Podobn se dotkla jako inspirujc gnius i pozemsk bytosti Novalisovy. Mnoh z jeho ivota i dla
se stv pochopitelnm, uvaujeme-li o tom s vdomm souvislosti s minulmi pozemskmi ivoty.
Jako u Raffaela hledaj si i u nho velk proitky z minulch vtlen monost novho, obmnnho
vyjden v tomto ivot. V jedn sv pednce k Rudolf Steiner: Tento jinoch, jen opustil
fyzickou oblast v 29 letech a jen dal nmeckmu duchu vce ne sta a tisce jinch, il ivotem, kter
byl vlastn vzpomnkou na minulou existenci. Docela uritou udlost se stalo, e duchovn zitky
dvjch vtlen byly vyhnny na povrch, vyvstaly ped jeho du a linuly se z n ven v jemnch,
rytmicky rozvlnnch bsnch.
Zitkem nad Sofiinm hrobem vstoupily obrazy a podnty z ivota proitho na potku naeho
letopotu do Novalisova vdom nebo polovdom. Pedevm vzpomnky na to nejvznamnj
a nejsvtj, co mu tehdy bylo dopno prot: na osobn setkn s Jeem, a u mme na mysli
setkn Jana Ktitele nebo jm inspirovanho uednka, jej Pn miloval, pisatele Janova evangelia.
A jako Raffael maloval nenavn motiv Marie-matky s Jekem a malm Janem Ktitelem, tak
Novalisovy vere krou soustedn kolem obrazu zmrtvchvstalho Krista a kolem tajemn vidiny

36

Marie, astnice Kristova utrpen i triumfu. V mnoha Novalisovch filosofickch aforismech tak
ov duch Janova evangelia; napklad: Lska je konenm clem djin je to unum celho
univerza. Nebo: Theosofie. Bh je lska. Lska je nejvy skutenost prazklad. Kdo jin po
Janovi se vyjadoval tak lapidrn a samozejm o podstat lsky?
I Raffael i Novalis psobili zvltnm kouzlem sv osobnosti. Lid ve styku s nimi zakoueli zejm
nco podobnho jako pi pohledu na nejmen dti: nadzemsk ohe, blzkost svta nebesk istoty,
blzkost andl. Byli hlasateli nebes nejen svm dlem, ale i podivuhodnm rzem svho lidstv.
V obou ila nezlomn dvra v dobr mocnosti svta, kter dokonce vedla a k jakmusi ignorovn
reality zla. Oba svm dlem zvstovali spojen zbonosti s nadosobn harmonickou krsou. A oba
vytyili ped svtem, kter u v jejich dob thnul k docela jinm idelm, idel ist crkve Kristovy,
schopnost spravovat magick tajemstv oltn svtosti psobnosti ducha ve hmot, ptomnosti
Kristovy v chlebu a vn.
S Eliem a Janem sdruuje Novalise zitek Boho zjeven v nitru. U Novalise se rozrostl do
bohatstv barvitch obraz jeho osudovho zasvcen. Vdomm vstupem do nadsmyslna se vak octl
vnitn mimo svou dobu, pedjal budouc zkuenosti lidstva, kdy cesta k nadsmyslovm poznatkm se
znova oteve pro vt poet lid, tak jak to nakonec meme stle npadnji sledovat v tomto stolet.
Ve sv dob se tm dostal do vnitn osamlosti, stal se hlasem volajcm v osamn.
Eli, Jan i Novalis provali, kad ve sv dob, nco z budoucch monost lovka; u vech byl
tento zitek poukazem na tajemstv Kristovo. Eli svou vnmavost pro Bo hlas v nitru uskutenil
zpsob spojen s vym svtem, kter se v lidstvu rozil teprve mnohem pozdji psobnost
Kristovou (J v nich, a ty ve mn, aby dokonni byli v jedno a aby poznal svt, e jsi ty mne poslal
a e jsi je miloval, jako jsi mne miloval Jan 17). Jan Ktitel kzal rovn o tom, co se m stt
v budoucnosti, ale v budoucnosti tehdy velmi blzk, o pchodu Mesiov a o pprav na nj.
Novalis, v jeho nitru se vynoovaly obrazy ivota Jeova a zmrtvchvstn Kristova, ctil, e tyto
zkuenosti budou jednou dostupn i ostatnm, a z tohoto vdom se stal ohnivm zvstovatelem
plnjho a stle velejho spojen lovka s Kristem. Vzpomeme v t souvislosti i na slova ze
zvren sti eseje Kesanstvo neboli Evropa: Kesanstv mus opt vejt do ivota a psobit
v nm, vytvoit... viditelnou crkev, je pijme do svho lna vechny due touc po nadpozemskm...
Kdy k tomu dojde, na to se neptejme. Mjme trplivost; svat doba vnho mru pijde, mus pijt,
as, kdy se Nov Jeruzalm stane metropol svta; a do t doby, druhov m vry, elte radostn
a s odvahou nebezpem doby, hlsejte slovem i inem bosk evangelium a zstvejte a do smrti
vrni prav, nekonen ve. Nebo pipomeme fragment z r. 1799: Kdo prohlsil bibli za
uzavenou? Nemla by bible rst jet dle?
Tak se nm v Eliovi, Janovi, Raffaelovi a Novalisovi zjevuje tyikrt ve tech tisciletch
mimodn individualita, kterou jako sotva kterou jinou je mon vpravd oznait slovy: vrn
spolupracovnk Kristv v pozemskm svt.

37