SATANSKÉ RITUÁLY

Anton Szandor LaVey

1
 OBŘADY LUCIFEROVY
Na oltáři Ďáblově nahoře je dole, rozkoš je utrpením temnota je světlo, otroctví je svoboda a vztek je rozum. Satanský
rituální pokoj je ideálním místem pro zabývání se nevyslovenými myšlenkami, nebo také opravdovým palácem
perverzity.
A nyní jeden z mnoha zavrhovaných žáků Ďáblových podává detailní výklad všech tradičních Satanských rituálů. Jsou
zde také současné texty zakazovaných obřadů, jako jsou Černá Mše a Satanské Křty pro dospělé i děti.

ÚVOD

Rituály obsažené uvnitř tohoto díla prokazují vysoký stupeň objektivnosti, kterou obvykle není možno nalézt v
kouzelnických učivech. Všechny rituály mají jednu věc společnou - vzdát hold opravdovým přírodním živlům, které
reprezentují druhou stranu
Ďábel a jeho díla mají již dlouhou dobu mnoho rozličných forem. Ještě nedávno byli pro katolíky protestanti ďáblové.
Pro protestanty byli ďáblové zase katolíci. Jak pro ty, tak pro druhé, byli ovšem ďáblové Židé. Pro orientálce byl zase
ďáblem obyvatel Západu. Pro americké lovce z divokého západu, byl ďáblem Rudý Muž. Lidský zlozvyk povyšovat se
pomlouváním druhých je nešťastný fenomén, zřejmé však je nezbytný k lidské duševní pohodě. I když tato pravidla
ztrácejí na síle, tak v podstatě každý jedinec z nějaké skupiny představuje zlo v lidské podobě. Takže pokud člověk
stále přemýšlí o tom, že mu chce někdo způsobit škodu nebo zlo, nebo chce zneužít světových konfliktů, je třeba tyto
myšlenky rychle zapudit. Málokdo si přeje nést znamení darebáka.
Ale počkejme. Poučme se jednou z těch unikátních period v historii, kdy se darebák současně stává hrdinou. Kult
antihrdinství uctívající vzbouřence a zločince.
Protože člověk je málo zdrženlivý, nedokáže si vybírat z nových a revolučních myšlenek. Následkem toho všeho je
chaos a je docela možné, ačkoli je to iracionální, že je namířen proti stanovené Unii. Příčin je za krejcar tucet. Rebelie
jsou častým výsledkem předchozí upřímné touhy po změně. Opozice se stává žádoucí a od nynějška se jí stává epocha
Satanova.
Když už prach bitev usedl, jeví se jako nutnost změnit vůlí to, co mělo již být změněno. Lidské či jiné oběti byly
obětovány, takže dlouhodobý rozvoj může pokračovat a stále se opakovat. Taková je tedy Odyssea dvacátého století.
Urychlující se lidský rozvoj již dosahuje impozantního bodu změny. Mlhavá teologická minulost byla nutná k udržení
lidské rasy a zatímco ten nahoře rozvíjel své sny a uskutečňoval své plány, zrodilo se nad zemí z jeho již zmrzlého
semene kouzelné dítě. To dítě se objevilo ve formě Satana - opozice.
Slabí a hladoví rodí potomky minulosti k obdělávání polí a práci ve mlýnech. Jejich slabost pomine a jejich hlad
skončí, ale budou plodit horečnaté děti jako vedlejší produkt čarodějova zmrzlého semene zrozeného nad zemí. Budou
plnit povinnosti lidských potomků minulosti. A nyní je nejdůležitějším úkolem člověka produkovat děti budoucnosti.
Kvalita se nyní stává důležitější než kvantita. Jedno s láskou opatrované dítě, které umí tvořit, bude mnohem důležitější
než deset, které umí rodit - nebo padesát, které umí věřit. Existence lidského boha se musí jevit jako naprostá hloupost
pro toho, kdo bude sledovat zázraky jeho tvoření. Stará pověra, že člověka stvořila nadpřirozená bytost, se musí lidem,
kteří myslí mozkem, jevil jako nelogický podvod Je příliš jednoduché, odmítnout Satanismus jako totální výmysl
Křesťanské Církve. Ta říká, že principy Satanismu neexistovaly dříve, než církevní propaganda vymyslela Satana.
Historicky vzato, slovo Satan nemělo před křesťanstvím tak ničemný význam.
"Bezpečné" školy čarodějnictví se svým striktním lpěním na svém syndromu rohatého boha - symbolu plodnosti
považují slova Ďábel a Satan za odpornou věc. Odmítají jakékoli slučování. Nepřejí si, aby jejich Murrayitensko-
Gardneriansko - " neopoha" pověry byly spojovány s Diabolismem. Vyškrtli Ďábla a Satana ze svých slovníků a vedou
neúnavnou kampaň za přiznání důstojnost i slovu čarodějnice, i když toto bylo vždy synonymem pro zločineckou
činnost, a je jedno, zda se říkalo
čarodějnice, hexe, venifica nebo jakkoli jinak.
Horlivě přijímají křesťanské zhodnocení slovu Satan jako nominální hodnotu a úplně ignorují fakt, že toto slovo se
stalo synonymem zla prostě proto, že bylo za (a) - hebrejského původu a každý Žid byl ďábel, za (b) - bylo míněno
jako protivník nebo opozice.
Navzdory všem debatám nad původem slova čarodějnice a objasňováním původu slova Satan jednou určitě převládne
logika a Satan bude akceptován jako velice citlivé označení charakteru. Když člověk pochopí záměrné využití změny
boha Pana (hodného chlapce) v Satana (zlého chlapce), proč potom odmítá starého přítele jenom proto, že nosí nové
jméno a nespravedlivé označení? Proč tolik odmítají spojitost s čímkoli, co by mohlo být označeno jako Satanské a
přitom jeden jako druhý stále víc a víc využívají všeho co bylo po celá staletí označováno jako dílo Satanovo? Proč

2
vědci, jejichž akademičtí předkové trpěli obviňováni z kacířství, jedním dechem deklamují křesťanskou spravedlnost a
současně odmítají pojem Satan? Muž vědy je dlužen svému odkazu, za který byl po staletí odsuzován do Říše Ďáblovy.
Odpovědi na tyto otázky se dají shrnout do jediného hořkého sousta: nemohou si dovolit připustit příbuznost s čímkoli
co nese jméno Satan, protože by to nutně vedlo ke změně jejich označení; "hodných chlapců". A co je ještě horší,
učedníci škol "Čarodějnictví NENÍ Satanismus", skrývají tu samou touhu jako jejich křesťanští bratříčci, to jest povýšit
se nad ostatní tím, že pomlouvají druhé.
Obřady v této knize vzývají jména ďáblů - ďáblů všech forem, velikostí a sklonů. Jména jsou používána úmyslně a
vědomě, protože jestli člověk dokáže odhrnou! oponu strachu a vstoupit do Království Stínů, jeho oči chvíli přivyknou
a poznají mnoho jiných a překvapivě krásných skutečností.
Jestliže je člověk ve svém nitru opravdu dobrý, muže volat jména Bohů Hlubin osvobozen od pocitu viny a je chráněn
před nebezpečím. Konečný pocit bude docela určitě příjemný. Ale nelze se vrátit zpět. Zde jsou obřady
Luciferovy...pro ty, kdož si troufli odhodit pláště pokrytectví.

Anton Szandor LaVey The Church of Satan 25 December VI Anno Satanas

3
 ZÁLEŽITOSTI RITUÁLŮ
Fantazie hraje důležitou roli ve všech církevních osnovách, protože podstata mysli je více náročná na chuť potravy, než
na její kvalitu. Církevní obřady Satanismu se liší od ostatních církví v tom, že v něm fantazie neslouží k ovládnutí
účastníků obřadů. Složky Satanského rituálu neslouží k tomu, aby držely celebranta v poddanství, nýbrž slouží jeho
záměrům. Tudíž je fantazie využívána spise jako zbraň individuality, než systému. Tím není míněno, že se tak nemůže
stát. Jsou tací, kteří budou hlásat zasvěcení se Satanismu jako identitě a přitom budou nic netušíc ovládáni zevnitř.
Podstata Satanského rituálu a Satanismu samotného, jestliže ovšem logiku rozvíjí a nepotlačuje, tkví v objektivním
vkročení do subjektivního stavu. Je však nutno si uvědomit, že lidské chování je úplně vždy motivováno subjektivními
impulsy. Je tudíž obtížné, pokusit se objektivně posoudit své pocity, které preferujeme. Vzhledem k tomu, že člověk je
jen zvíře, které si umí lhát a věřit tomu, musí se usilovně snažit uvědomit si určitý stupeň vědomí sebe samotného.
Vzhledem k tomu, že rituální kouzlo se spoléhá na emocionální dosažení úspěchu, musí být při jeho provádění použity
všechny lidské nápady produkující emoce.
Základní složky očarování mohou být kategorizovány jako touha, načasování, zobrazení, nasměrování, uklidnění každá
z těchto složek je autorem podrobně popsána v jeho
prvním díle, v Satanské Bibli. Materiál, obsažený v tomto svazku, představuje typ Satanského obřadu, který byl
používán v minulosti speciálně k produktivním nebo destruktivním účelům.
Nutno upozornit na určité paradoxní prvky rituálů, které jsou v tomto svazku obsaženy. Nahoře je dole, rozkoš je
utrpení, temnota je světlo, otroctví je svoboda, vztek je rozum, atd. V souladu s mnoha sémantickými a
etymologickými zmínkami o Satanismu jsou tyto situace, pocity a hodnoty převrácené. Nejsou vymyšleny pouze proto,
aby sloužili k rouhání - naopak, je nutno pochopit, že věcí vždycky nejsou takové, jak vypadají a že neexistuje
standardní model ke zbožňování, když předpokládáme, že jakýkoliv standart může být změněn.
Protože Satanský Rituál byl velice často pozměňován a to nejen ten uvnitř místnosti, ale i ten venkovní, je lehké potom
pochopit, že obrácený kříž a boží kazatel odříkávající pozpátku modlitbu jsou spojovány s Černou Mší a stávají se tak
synonymem pro Satanismus. Toto zevšeobecňování je upraveno v teorii, že Satanismus skutečně reprezentuje opoziční
životní cestu a jako takový je katalyzátorem změny. Faktem je, že v celé historii "hodného chlapce" to muselo být tak,
že ti, kdož jsou "vhodní' mohou dosáhnout vrcholu. Předpokládalo se, že první Černé Mše byly zahajovány obrácením
existujících liturgických textů, tudíž zesilujícím rouháním kacířského myšlení.
Moderní Satanismus realizuje lidskou touhu po "druhé straně" a je realistickým přijetím léto polarity -alespoň uvnitř
rituální místnosti. Takže Satanská místnost může sloužil jako meditační místnost pro zaobírání se nevyslovenými
myšlenkami, nebo jako opravdový palác perverzity. Závisí to na stupních zkrášlení a velikostí těchto aktů.
Takové obřady, jako např. německý Shon der Logish (Šílení logiky), ve skutečnosti spojují pojem Satanismu s
projevováním šílenství až do úplného převzetí role sociálního soupeře. Tento fenomén byl výmluvně definován
psychiatrem Thomasem S. Szaszem v knize Výroba Šílenství.
Kdekoliv existuje tato opoziční polarita tam existuje i rovnováha, život a vývoj. A tam, kde existuje omezenost
rozklad, následuje zánik a rozpad. Je nejvyšší Čas, aby si lidé uvědomili, že bez opozice zmizí životní energie.
Nicméně opozice byla velice dlouho synonymem pro zlo. Přestože převládají pořekadla jako např. "změna je kořením
života" atd., lidé automaticky odsuzují všechno co je v opozici jako "zlo".
Akce a reakce, příčina a následek, to jsou základy všeho v poznaném vesmíru. Jestliže se vyrábějí obrovská auta, říká
se "nikdo přece nebude jezdit v malém autě" nebo když se vám na šatech za půl roku začínají rozpadat švy, říká se
"nebudete přece pořád nosit ty stejné šaty"... Pouhý fakt, že domýšlivost - a nuda - spočívají ve větě "To se nemůže
nikdy stát!" ukazuje mágovi, že takovému myšlení se musí vyhnout. V magii se neočekávané události neočekávají s
takovou pravidelností, ve skutečnosti se dá říct, že zabývat se čímkoliv příliš dlouho je vyčerpávající.
Magie je stav tlaku/tahu, tak jako je tomu v samotném vesmíru. Když člověk tlačí, nemůže táhnout. Smyslem rituálu je
"tlačit" předmět touhy s unikátním spřežením času a vesmíru. Potom přejít a "táhnout" oddělením sebe samotného od
všech myšlenek a vylíčit všechny činy provedením obřadu.
Výtvory zde obsažené spadají do dvou odlišných kategorií: na rituály, které jsou specificky zaměřeny na
vykonavatelovy touhy a na ceremonie, které jsou oslavným holdem nebo uctěním něčí památky, či nějakého aspektu
života anebo prohlášením víry. V podstatě tedy rituál slouží k dosažení a ceremoniál k povzbuzeni.
Například tradiční Černá Mše byla mylné považována za ceremonii - oslavné rouhání. Ve skutečnosti se stala cestou k
očištění sebe samotného, cestou kompenzace, jakousi obranou proti obviněním, která hlásala křesťanská dogmata.
Tudíž je to rituál. Jestliže je Černá Mše prováděna jen pro svou kurióznost nebo pro zábavu, stává se z ní "párty".
Jaký je rozdíl mezi Satanskou ceremonií a hrou předváděnou divadelními herci? Často velice malý: záleží to na stupni
ztotožnění se s obecenstvem. Není důležité, zda publikum součásti Satanské ceremonie akceptuje, či nikoli. Síla a
grotesknost vždy vzbudí nadšení u publika. Vraždy se prodávají v novinách více než zahradní slavnosti. Vždy je
důležité pozorně prozkoumat potřeby spoluúčastníků: ti, kdož touží po Satanské ceremonii víc než je zdrávo, působí
vlastně před publikem kuriózně a podivně.
Smyslem většiny Satanských ceremonií je pozvednout sebe samotného, nikoli se ponížit. Srážející "terapie" je založena
na předpokladu, že jestliže člověk je ponížen na úroveň jiného, který již ponížen byl, oba se stanou pevným základem,
na kterém se dá stavět. Ryze teoreticky je to velkolepé pro ty, kteří dávají přednost tomu, že musí jiné napadat a

4
zastrašovat. Dosahují tím jakési pochybné formy poznání. Masochisticky zaměřeným jedincům to zajišťuje stálý zdroj
trestů a uznání. Ale co ti, kdož stavějí na identitě, ti, kdož jsou úspěšní ve světě a mají svou pýchu a racionální
sebeuvědomění?
Ceremoniální místnost je v podstatě jevištěm pro vykonavatele obřadu, který si přeje být zcela akceptován svým
publikem. Publikum se ve skutečnosti stává součástí vystoupení. V posledních letech se stalo velice moderním
zapojování publika do představení. Tím se stalo publikum spoluúčastníkem a vybrané jedince si zval představitel na
jeviště ke své asistenci. Postupně se tato spolupráce rozvinula téměř ve splynutí herců s posluchačstvem. Přesto stále
existuje možnost, že obecenstvo spolupracovat nebude, nebo čeká, že k tomu bude donuceno. Pokud tomu tak je, učiňte
tak.
Ceremonie je založena na úplném soustředění všech zúčastněných na všechny části ceremonie. Dnešní slavnosti přímo
vědomě zavádějí myšlenky i pocity jiným směrem. Čtvrtý červenec nebo masopustní úterý mají již svou tradici, Mohou
si však jejich účastníci uvědomovat plně jejich význam, když se při tom bujaře veselý? Takovéto veselíce se staly
jakousi náhražkou za uspokojování sociálních požadavků. A naneštěstí velká většina tajemných a okultních ceremonií a
obřadů se stává přesně takovou náhražkou za společenský (nebo sexuální) styk.
Nejdůležitější při vykonávání jakéhokoli ceremoniálu nebo rituálu je zapamatovat si toto: je-li činnost ve tvé rituální
místnosti zaměřena na zajištění nebo povznesení tvého společenského postavení, potom se veškerá tvoje vyslaná
energie stane negativní, jestliže si budeš během obřadu přál cokoli jiného!! Existuje velmi jemná linie mezi potřebou
těsného vztahu mezi účastníky a lidskou touhou člověka nutit se k těsnému vztahu. Obřad se stane utrpením, jestliže je
v pokoji jediná osoba, která z něj odčerpává jeho podstatu svými postranními myšlenkami nebo pocity. Lepší je, když
jsou tři účastníci obřadu a jsou "v tom", než když jich je dvacet a z toho jsou tři "mimo". Nejefektivnější rituály jsou
často ty nejosamělejší. To je také důvod, proč je nesmyslné pokoušet se o rituály či ceremonie s těmi nezasvěcenými,
kteří prezentují ty, kdož se o to "srdečně zajímají náhodou", nebo ty, co "o tom chtějí vědět více", anebo ty, co "chtějí
poznat jak to vlastně je".
Filosofický závazek je podmínkou pro přijetí do rituálních činností a potom slouží jako ochrana rozvoje
organizovaného Satanismu. Proto tedy existuje uvnitř místnosti ten pocit sounáležitosti, tak nezbytný pro úspěšnost
práce. Samozřejmě, že někdo může říci, "já tomu věřím", - to je velice jednoduchý přístup. Opravdová upřímnost
tohoto musí být posouzena opravdu bystrým mágem. Protože Malá Magie je každodenní magie, je nakonec bystrá
pozorovací schopnost základem každého úspěchu. Kromě toho jedno z nejdůležitějších ustanovení Satanismu je, že:
Satanismus vyžaduje studium - nikoli klanění se!
Tato kniha byla z velké části napsána v autorově víře, že rituální magie musí být vyňata z vakua, do kterého byla
uvržena okultisty. Pár let před tím publikovala Satanská Bible magické techniky a procedury využívající sexuální
energii a jiné emocionální schopnosti. Od té doby se vynořilo mnoho hlasu, které tvrdí, že mají totožné principy ve
svých tajemných blábolech . Dá se očekávat, že různí tito plagiátoři budou prezentovat své práce jako "osvobozeni"' a ti
další jako odhalování "skrytých tajemství".
Lze tedy položit otázku, proč je nutné tyto rituály publikovat? Hlavně proto, protože poptávka po nich je obrovská - a
nejen od hledačů kuriozit, ale hlavně od těch, kteří touží poznat víc než výlevy, které nabízejí současná pseudo
kabalistická a krypto křesťanská díla. Dalším důvodem, pro který je tato kniha vydána, je, že mnoho současných
tajemných objevů od novodobých kouzelníků se vyznačuje experimentováním, To je také důvod, proč je nyní nabízena
taková spousta "spolehlivých" materiálů.
Třetím, možná nejdůležitějším důvodem je, že magie - tak jako život sám - produkuje to, co od ní očekáváme. Tato
zásada může být pozorována na nesčetných úkazech lidského konání. Lidé vždy vyžadují od těchto věcí (ať již jsou to
majetky nebo osoby) stejný stupeň respektu, jaký ony vyžadují od nich samotných. Jestliže má člověk malou sebeúctu
a při tom nezáleží na tom jak moc vystavuje své ego na odiv, postrádá potom úctu ke komukoliv druhému. A to potom
snižuje možnost úspěchu ať již magického, či jiného.
Rozdíl mezi kazatelem a mágem může být přirovnán k rozdílu mezi zabřednutím do dluhů a vypsáním prázdného šeku
pro uskutečnění tužeb. Člověk zabředávající do dluhu (kazatel) nemá jako zajištění nic než práci a musí tedy tvrdě
pracovat a platit za své zájmy, aby si tento dluh mohl dovolit. Jinak řečeno dočká se velice špatného výsledku -
(očistce). Na druhé straně člověk (mág) vyplňující šek, za svá vydání přijímá různé zboží a neplatí úrok. Je tedy
opravdu šťastný - ale má dostatečné úspory (magické kvality) ke krytí svého podpisu a je připraven i na horší časy a
záruky (démoni) dávají pozor za něj.
Magie, podobné jako i ostatní práce, vyžaduje šikovné ruce. Tím však není míněno, že hlavní a jedinou touhou mága je
být kouzelníkem nebo učitelem okultních technik. Je to však nutné k uplatnění zásad - principů, kterým se lze naučit
studií a praxí. Život samotný vyžaduje uplatňování jistých principů. Jestliže lidský vývoj (potenciál) je vysoký a vlastní
zásady jsou aplikovány, je velice malá pravděpodobnost, že nebudou dokonalé. Nejsnadněji jsou člověkem používány
ty zásady, které vedou k dokonalému úspěchu v Malé Magii. Největší šancí je tedy využíváni rituální - nebo
ceremoniální - magie.
Satanský rituál je harmonickou směsí gnostických, kabalistických, hermetických a zednářských prvků, propojením
názvosloví (jmen) a vibrujících silných slov z prakticky všech mýtů. Ačkoliv rituály v této knize znázorňují národní
odlišnost, bude velice snadné pochopit spodní utajený proud těchto kulturních variant.

5
Dva z těchto obřadů jsou francouzské a německé a jejich převahu vysvětluje široký záběr Satanských dramat a liturgií
produkovaných těmito zeměmi. Britské, i když milující duchy, skřítky, tajemno, čarodějnice a vražedná, mystéria, jsou
z převážné části ovlivněny ve svém Satanském repertoáru evropskými zdroji. Asi je to proto, že když evropský katolík
chtěl rebelovat, tak se stal Satanistou a Angličan, který chtěl rebelovat, se stal katolíkem - a tím bylo rouhání učiněno
zadost!! Jestliže většina Američanů získává poznatky o Satanismu z tisku a hororových filmů, potom Britové se mohou
chlubit svým "poznáním" z pera tří jejich autorů: Montague Summerse, Dennise Wheatleye, a Rollo Ahmeda.
Nejznámějšími britskými osobnostmi v tomto oboru jsou historikové Elliot Rose, zakladatel "antiSeducejské" literární
školy zabývající se Satanismem opravdu do hloubky a autor díla "Nůž pro kozla" a Henry T. F. Rhodos, autor vnímavé
studie "Satanská mše".
Přibližně polovina obřadů obsažených v tomto svazku může být prováděna čtyřmi nebo ještě méně osobami. Je tedy
eliminován problém neúspěšnosti, který vyvstává při velké účasti, kdy kvantita předčí kvalitu i při výběru obsazení rolí.
Existují-li skupiny, jejichž základem je jednota a porozumění, pak mohou být ceremonie jako Zvířecí Drama, Pocta
Tchortovi a Volaní ke Cthulhu, uskutečněny velice úspěšně i při velkém počtu zúčastněných.
K nejdůležitějším částem patří začátky a konce procedur Satanské liturgie. Ty jsou do detailu vysvětleny v Satanské
Bibli a v překládaném textu se objeví odkaz na ni v podobě např. "Standardní postup", "obvyklý způsob" nebo
podobně. Stejně nezbytné ke všem obřadům jsou samozřejmě i Enochiánské Klíče, které jsou také v Satanské Bibli.
I když nejsou vyvolávaná jména vyslovena úplně správně (nevšímej si okultistů, kteří tvrdí: "Nemůžeš očekávat pomoc
od sil které vyvoláváš, když neumíš správně vyslovit jejich jména!!"), je nutno si uvědomit, že síly, démoni nebo živly
mají dostatek pochopení k posouzení způsobilosti vyvolávače a mají důstojnější kritéria, než jsou jeho vytříbený jazyk
a drahé boty. Vyslovuj jména tak, aby zněla co nejlépe tobě a nezabývej se výslovností, tak aby zněla co
nejexkluzivněji pro ostatní. "Vibrační" hodnota jmen je správná pouze tehdy, když odpovídá tvým "vibračním"
schopnostem při jejich vyslovování. Tento termín však nesmí být zaměňován se slovem "vibrato" (tj. chvění - pozn.
překl.).
Úspěch magických operací spočívá spíše na uplatnění pochopených zásad, než na nabiflovaných datech. Tato
povinnost musí být zdůrazněna, protože nepochopení tohoto faktu je jednou z nejčastějších příčin magické
neschopnosti a v podstatě je to skutečný důvod neúspěšnosti. Nejúspěšnějšími osobnostmi v historii byli ti, kteří se
naučili spoustě výborných manévrů (triků) a dovedli je úspěšně použít. Byli úspěšnější než ti, kteří měli triků plné
pytle, ale nevěděli, který z nich vytáhnout v kterou dobu nebo nevěděli jak jej použít, když už jej vytáhli ven!
Mnoho magických praktik je založeno na pověrách s pseudotajemnými daty, jejichž základem je: (a) přinutit
zatvrzelého k učení, protože nikdo nepřijme příliš lehce pochopitelnou víru (proto stále hledají zkratky, odkazy a
zázraky); (b) zajišťování mnoha věcí, které musí špatně skončit, takže když rituál nefunguje, může se říci, že studující
zanedbal svá studia; (c) braní odvahy všem, ale hlavně těm osobám, které se nudí, jsou nezaměstnané, jsou bez talentu
a neplodné (tj. jsou - introspektivní, mystičtí a nábožní). V rozporu s lidovým chápáním však tajemné doktríny
neubírají odvahu těm, co bydlí ve vysokých palácích ze slonoviny. Ti totiž se svým vysokým stupněm "přirozeného
chápání jsou často velice zaneprázdněni jinými činnostmi svého učení, např. "pulírováním" výkladů "Sephirothů",
"Taro-tů", " I Chingů a podobně.
Tím není řečeno, že tajemství rozumu jsou bezcenná. A proto, když se najde člověk, který zná zpaměti celý telefonní
seznam, nemůžeme tvrdit, že se osobně zná s každým z tohoto seznamu.
Často se říká, že magie je neosobní nástroj a nemůže tedy být ani "bílá" ani "černá", a že tvoření nebo destrukce záleží
na mágovi. To tedy předpokládá, - podobně je tomu u pušky - že magie je dobrá nebo špatná, to záleží na uživateli.
Tohle je naneštěstí pouze poloviční pravda. Předpokládá, že kdyby mág aktivoval svou magickou zbraň, sloužila by mu
v souladu s jeho vlastními sklony.
Jestliže byl mág veden pouze dvěma elementy - sebou a svou magickou silou - může mít tato teorie platnost. Ale
většina osudů, lidských skutků a příhod je ovlivněna a vykonána jinými lidskými bytostmi. Jestliže tedy mág chce
dosáhnout efektu, mění současně svou vůli (osobní) a použije magie jako prostředek (neosobní), musí velice často
spoléhat na lidského vykonavatele (osobního), vykonávajícího jeho vůli. Nezáleží na tom, jak neosobní je síla magie,
pozorně sledován musí být emocionální a morami vzor lidského vykonavatele.
Velice často je předpokládáno, že jestliže mág někoho prokleje, tak oběť potká nehoda nebo podlehne nemoci. Toto je
příliš zjednodušené. Často může být i ta nejdůmyslnější magická práce zmařena špatným výkonem mágova asistenta.
Mágovo destruktivní přání směřující k někomu jinému muže být ospravedlněno všemi zákony etiky, ale síly které
shromáždil mohou být ovládnuty myšlenkou neschopné osoby - té osoby kterou sám mág opovrhuje - a je narušena
celistvost práce. Kupodivu tento postup operací, pokud je vykonán pro dobro nebo zamilování končí naprostým
úspěchem spíše, než ten destruktivní.
Statě Satanské Bible, ve kterých mág vyvolávané tvory nazývá svými přáteli a spolupracovníky dokazují, že
"neosobní" nápady odpovídají lépe svědomitému a zdvořilému uživateli. Tyto zásady platí jak pro řízení automobilu a
řízení vlády, tak i pro démony a živly.
Některým čtenářům musí být jasné, že Satanské obřady těch typů, které jsou obsaženy v této knize, mohou působit jako
katalyzátory pro činnosti velkého množství lidí a ony tak opravdu činí - dle slov Lovecrafta, jako mysl. která je řízena
bez hlavy.

6
I když informace v této knize jsou určeny pro kněze, může být tato role převzata také ženou, která má schopnosti
kněžky. Tak či tak, musí být jasné, že podstata Satanismu - jeho dualistická zásada - bezpodmínečně založená na
aktivitě / pasivitě, je založena na dichotomii vlastní úlohám vykonavatele obřadu a oltáře. Když žena slouží jako
vykonavatel obřadu, potom ve skutečnosti prezentuje mužskou podstatu obřadu.
Vše pronikající myšlenka aktivity / pasivity (Yin/Yang) v lidských vztazích nesmí být umlčována záští, pokoušející . se
přemoci tvoření matriarchálních, patriarchálních či jednopohlavních společenství. Vždy budou existovat ti, kdo "mohou
být stejně tak muži" nebo "stejně tak ženami" spoléhajíc se na svou endokrinní žlázu, pocity anebo zálibu ve zvláštním
chování. Je velice vzdáleno od kouzelnických zásad, že své ego-ovládající silná žena může řídit obřad lépe, než
podezřelý chlap. Je proto nesmyslné uvrhnout pasivního muže na oltář do role Matky Země, pokud jeho představy
neodpovídají představám ženy.
Perfektní homosexuální skupina může často provádět daleko plodnější rituály než skupina, ve které jsou
homosexuálové i heterosexuálové. Důvodem je to, že každá osoba v celohomofilní skupině si obvykle více uvědomuje
aktivní/pasivní sklony svého společenství a toto zajišťuje odpovědné provedení úkolů. Nutno zdůraznit, že mužské i
ženské principy musí být prezentovány, i když je budou hrát sexuálně stejně zaměření jedinci.
Těch několik málo výjimečných rituálů a ceremonií popsaných v této knize bylo napsáno za předpokladu splnění všech
podmínek. Protože zpracovávaná forma doslova závisí na současném standardním jazyku, nemohou být snadno
přizpůsobitelné pasáže a city produkující litanie sepsány bez určitého stupně "Satanské způsobilosti". Jsou to ve
skutečnosti ne Satanské obřady staré přes sto let, které dostatečně vzbuzují emocionální odezvy u dnešních
vykonavatelů, jestliže jsou obřady prezentovány ve své originální formě. Samozřejmě že když byly obřady vymýšleny,
již od začátku provokovaly čaroděje, kteří je vykonávali. Stručně řečeno, nikdo dnes již nečte viktoriánské romány za
účelem sexuálního vzrušení. Nejdůležitějším prvkem magického obřadu jsou vyslovená slova - ticho, ve kterém je
litanie vykonávána, velice povzbuzuje mluvčího. Vykonavatel nebo kněz vykonávající obřad, musí sloužit jako dunící
paluba pro emoce ostatních přítomných. Potenciální nálož magické energie jeho posluchačů může být skrze jeho slova
inspirací k maximální intenzitě nebo zániku letargie či nudy. Avšak pro mnoho lidí jsou jakékoli litanie nudné, takže se
mágovi vyplatí vybírat si své spolupracovníky velice pečlivě. Ti, kdož se nudí trvale, jsou obvykle stupidní, bezcílné
individuality zcela bez představivosti. Jsou tedy zbyteční v jakémkoli rituálním pokoji.
Skutečností je, že při vybírání litanie používané k ceremonii musí být předvídána rezonanční úroveň konečné citové
odezvy. Černokněžník nebo kultovní uctívač 18.století mohli být rozechvění při vyslovování slov "čekáme v temnotě,
zvedajíc naše oči k té zářící Ranní Hvězdě, která vycházejíc přináší mír a spásu věřící a poslušné lidské rase". Nyní
můžeme říci, "stojím u bran Pekla a volám Lucifera, který musí vyjít a prokázat se jako posel rovnováhy a pravdy světu
zcela zarostlému podhoubím svatých lží" a zákonitě to vyvolá tu stejnou citovou odezvu.
Řízení myšlenek dávných rituálů minulosti i současnosti může vycházet z odlišných myslí a míst, avšak všechny
většinou pracují na stejné "frekvenci". Mnoho lidí, kteří si nikdy nevytvořili svou vlastní osobní filosofii, přijde na to,
že principy Satanismu jsou bezpříkladnými nositeli jejich myšlenek; z toho důvodu se nyní pyšní titulem "Satanista"
mnoho oprávněných majitelů. Ti kdož nesouhlasí s nekřesťanskou definicí Satanisty tak jak je uvedena v Satanské
Bibli, musí pečlivě prozkoumat základy tohoto svého nesouhlasu. Určitě stavějí na jednom z těchto základů:
"všeobecné poznání" nebo na základu biblické propagandy písma svatého.
"Satan byl nejlepším přítelem církve jakého kdy měla, když na něm dokázala vydělávat po všechny ty roky !" - Deváté
Satanské Ustanovení není omezeno pouze na náboženské organizace týkající se "církve". Výhodný jako nepřítel byl
Ďábel i pro slabé a nejisté. Útočníci proti ďáblovi tvrdili, že Satan - i když akceptován na antropomorfickém základě -
nebyl nikdy tak zlý ani nebezpečný, aby nemohl být člověkem poražen. A tak Satan existoval jako výhodný nepřítel k
použití dle potřeby. Člověk mohl být zbit fialově nastrojeným hejskem, který se ukryl do náruče rétoriky písma svatého
!! Tudíž, Satan měnil zbabělce na hrdiny, neduživce na gladiátory a ubožáky na noblesu. Bylo to tak jednoduché,
protože jeho protivníci byli znamenití krejčí v šití obleků pro role potřebné k uskutečnění svých tužeb. Jestliže podstata
je jedovatá, její zhoubný výsledek jí odpovídá. Jestliže Satanisté jsou strašně zlí, potom jejich nepřátelé mají
opodstatněný strach.
"Zbožní" trvale cpou Satana do jeho role biblického kozla, zatímco jeho schopností využívají ve svůj prospěch. A nyní
je to tak, že zatím co oni slábnou a odumírají, Satan láme své okovy. Satanovi lidé k Němu nyní mohou mluvit a mají
zbraně připravené ke zničení slabých a mdlých hubou mlátících kazatelů minulosti. Touto zbraní je logika.
Satanista může velice lehce vymyslet pohádky odpovídající čemukoli, co je v písmu svatém, protože za ním stojí
překrásné dětství a prastaré mýty všech lidí a všech národů. A on přiznává, že to jsou pohádky. Křesťan nemůže - ne,
neodváží se připustit, že jeho odkazem jsou pohádky, trvá na nich, protože jeho pobožnůstkaření je jeho obživa.
Satanista udržuje pokladnici neskrývané fantazie shromážděné od všech kultur a ze všech věků. Se svým nespoutaným
přístupem k logice se nyní stává mocným protivníkem všech Satanových mučitelů z minulosti.
Ti, kdož se spoléhají na bojujícího ďábla u dávají na odiv svoji "dobrotu", musí nalézt nového protivníka - člověka,
který je bezmocný, neorganizovaný a lehce porazitelný. Ale svět se mění velice rychle a takové hledání se projeví jako
překážka - taková překážka, že lovci čarodějnic a hledači ďábla mohou být při hledání své oběti uvrženi do
neproniknutelné džungle - sami.

7
Upozornění:
V rituálech, kde je používán cizí jazyk, následuje obvykle český překlad. I když jsou tedy uváděny oba jazyky, použit
může být pouze jeden z nich.
Při střídám různých jazyků se naruší plynulý tok originálního projevu.
Jestliže je používán cizí text, musí být předem prostudován český překlad aby byl cizí text plně pochopen.
(Poznámka překladatele: u francouzských a německých obřadů jsem záměrně vynechal jejich francouzské a
německé texty a uvádím pouze český překlad z anglického originálu A.S.La Veye. Jeho překlady plně odpovídají
francouzským a německým textům)

NEJSTARŠÍ PSYCHODRAMA
Černá mše je úspěšnou Satanskou ceremonií, pouze když člověk cítí potřebu ji vykonat. Historicky vzato, neexistuje
rituál, který by byl pevněji spjat se Satanismem, než právě Černá Mše. Dlouho se zjišťoval hlavní důvod volby
Satanistů, kteří nikdy nepřijali ty unavené ukřižované na křížích a důvod krádeží nepokřtěných dětí. Jestliže byl
Satanista nezávislý a bohatý a neměl co na práci, potom teorie o tom, že velice rouhavé sloky Messe Noir byly
vymyšleny k tomu aby se tím živil, pokulhává, i když je tato koncepce vzrušující, je bezcenná a postrádá logiku. Jako
bychom tvrdili, že Křesťané slaví Velký Pátek ve čtvrtek odpoledne.
I když Černá mše je rituál, který byl již nesčetněkrát proveden, účastnici často nebyli Satanisté, ale provedli' ji pouze na
základě ideje, že jakákoli věc neslučitelná s Bohem musí být Ďábel. Za dob Inkvizice každý, kdo pochyboval o
suverenitě Boha a Krista byl okamžitě označen za služebníka Satanova a podle toho také trpěl. Inkvizitoři, potřebující
nepřítele, jej nalézají v masce čarodějnice, která byla vhodným .subjektem pro ovládnutí Satanem. Čarodějnice byly
církví shledávány v obrovské spoustě žen, od absolutně senilních, sexuálně promiskuitních, slaboduchých,
zmrzačených, hysterických, až po ty, které prokazovaly nekřesťanské smýšlení. Bylo tam pouze mizivé procento
opravdových léčitelů a proroků. Ti byli perzekuováni taktéž.

Současně byly plánovány obrovské počty starých "čarodějnic" jako rebelek proti Křesťanské Církvi, která tyto počty
určovala se záludnou pravidelností. Je to opravdu překrásný obraz. Ale je pošetilý, protože současně určuje stupeň
inteligence lidí, kteří byli v podstatě ignoranti a kteří byli ochotní současně souhlasit s jakoukoli formou uctívání,
kterou jim jejich výrobci předložili.
V každém případě v době, kdy byla Černá Mše používána jako propaganda proti "kacířům", málokdo se staral o to,
odlišovat čarodějnice od Satanistů. Obojí bylo v očích Inkvizitorů stejné, i když se dá s jistotou říci, ti co sami sebe
označili "satanisticky" mohli být spíše označeni znamením čarodějnic. Není to ovšem míněno tak, že by se měly
omlouvat činy Inkvizitorů proti takovýmto volnomyšlenkářům a rebelům, ale lze připustit, že oni byli opravdu reálnou
hrozbou svatým otcům. Takoví lidé jako Galileo a dá Vinci obžalovaní ze spolků s Ďáblem byli zajisté velice
Satanističtí v názorech, kterými vyjadřovali ideje a teorie, které bořily tehdejší vládnoucí řád.
Pravděpodobně nedůležitější bod Černé Mše, údajné obětovaní nepokřtěných nemluvňat Satanovi, byl zcela špatně
vysvětlen těm, kteří hltali a shromažďovali vše o křtu.
Catherine Deshayesová, známá jako La Voisinová, byla ve Francii v 17.století obchodnicí, která po domech prodávala
drogy a prováděla potraty. La Voisinová aranžovala "rituály, kouzla a čáry" pro své klienty a všechny, kteří se snažili
zachovat si jistotu Církve, ale které jejich neefektivní modlitby přivedli až k těm, co hledali temnotu magie. Tato sorta,
tak zoufale hledající zázrak, převažuje i dnes. K provedení jedné ze svých populárních produkcí, tajemně a velice
úspěšně převrací Katolickou mši, si La Voisinová zajišťuje "autentičnost" skutečným Katolickým knězem jako
vykonavatelem a někdy používá plod potratu jako lidskou oběť. (Záznamy dokazují, že provedla přes dvě stovky
potratu.)
Kněz, údajně vykonávající Černou mši, ji svou svátostí zajišťoval obrovskou propagandu. Jestliže vysvěcený kněz
občas vykonal určitou úlohu v kacířském obřadu dá se to vysvětlit sociálními podmínkami panujícími v té době. Po
staletí se ve Francii mnoho mužů stávalo knězi proto, že byli z lepších rodin a kněžství bylo "de rigeur" alespoň pro
jednoho syna vzdělaných nebo bohatých rodičů. První syn se stal vojenským oficírem nebo politikem a druhý byl
vyslán do církevního řádu. Diskutabilní byl také systém, který vyprodukoval následující frázi: "Le rouge et noir."
Jestliže se stalo, že mladý muž měl intelektuální sklony, což byl častý případ, tak kněžství umožňovalo jediný přístup
ke knihám a cestu k vyššímu vzdělání. Dalo se očekávat, že Hermetické zásady "jak nahoře, tak dole" a obráceně,
dobře padnou výmluvným a inteligentním osobnostem. Zvídavá a zdravě se rozvíjející mysl, mohla často být
nebezpečně skeptická a následně nedostatečně uctivá! Tudíž byla stálým zdrojem "zpustlých" knězů řídících
vykonávání Satanských obřadů.
Historie vyprodukovala všechny sekty a klášterní řády a ty fakticky podlehly humanistické a ikonoklastické horečce.
Zamyslete se nad tímto: "znáte osobně kněze nebo ministra, který by mohl vyhlížet neslušně ... !". Samozřejmě že dnes,
ve smrtelné agónii křesťanství, jsou najednou knězové odsuzováni pro "hnusné kacířství" (například Urban Grandier) a

8
mohli by se zdát jako skuteční skauti současného stavu pastorálního vedení. Knězi I7.století netoužili být vnitřně zlí:
kacířští určitě; perverzní, rozhodně; avšak zhoubně zlí, to snad ne.
Výkony La Voisinové byly Učeny tak vzrušujícím způsobem, že jí to pomáhalo uplatnit se jako kosmetička, porodní
asistentka, paní lékárnice, potratářka, měla čich pro

. Přesto však La Voisinová dala Církvi to, co potřebovala: pravou, nefalšovanou Satanovu Černou Mši. Potřebovala
mnoho potravy pro svou mašinu propagující antikacířství. La Voisinová takříkajíc zanesla Černou Mši na mapu a také
byla velice úspěšná ve svých některých magických pracích - magiích daleko víc opojných než kouzelných, které
vymýšlela pro své klienty. Dala lidem ideu.
Ti, kdož tíhli k ideám vyjadřovaným jejími obřady, potřebovali trochu povzbuzení v pokusech o vykonávání obřadů.
Pro tyto osoby představuje Černá Mše pozadí pro různé stupně perverzity, zajistí neškodnost anebo vytváří
psychodrama ke skutečným ohavným činům, které mohla ztvárňovat divoká fantazie kronikářů. Spoléhajíc na
individuální zvláštní záliby těch, kdož přijímali inspiraci od La Voisinové, byly oba efekty úspěšné. Jak terapeutická
forma rebelování, tak i doplnění řádů "Křesťanskými Satanisty" čili Kacíři, kteří přijali křesťanské vzory Satanismu.
Jeden fakt je ovšem nevyvratitelný: za všechny mrtvé děti, které byly obětovány "ve jménu Satana" během tajných her
La Voisinové, bylo zavražděno mnoho tisíc nemluvňat i malých dětí ve válkách vedených ve jménu Krista.
Černá Mše, která následuje, je verze kterou prováděla Societě des Luciferiens koncem 19.století a začátkem 20.století
ve Francii. Je zcela jasně převzata z prvních Messes Noir, obsahuje také výtažky z textu Bible Svaté, dále z Missak
Romanům, z děl Charlese Baudelaira a Charlese Marie -George Huysmanse a spisů Georgese Leguéa. Je téměř shodná
se Satanskou verzí, kterou tento autor uvádí. I když prosazuje stupeň rouhání nezbytného k vytvoření efektivního
psychodramatu, netrvá naprosto jasně na obráceném recitování v případě rouhání, avšak pozvedává pojmy Satanismus
na vysokou úroveň. Tento rituál je psychodrama v pravém slova smyslu. Jeho hlavním smyslem je redukovat, nebo
negativizovat stigmata naočkovaná minulým učením. Je také nosičem odplaty za nespravedlivé zločiny spáchané ve
jménu Křesťanství.
Snad nejsilnějším výrokem v poctivé mši je následující znesvěcení Boha: "Ztrať se v prázdnotě svých Nebes, protože
jsi nikdy nebyl a nikdy nebudeš". Je možné že Kristus byl naprostým výmyslem, sloužícím badatelům k zesílení
frekvencí. Existuje mnoho sociálních odvětví, která potvrzují vznik této možnosti. Snad je to poslední prohlášení
- "Kristus, člověk", které spočívá na pokusu udržel umírající mýtus zesílením elementu - člověk se kterým se může
každý ztotožnit - a které dokazuje jeho lidskou omylnost !

Potřeby k provedení:
Účastníci se skládají z kněze (CELEBRANT), jeho duchovních asistentů ( diákona a subdiákona ), jeptišky, oltáře,
iluminátora, který svítí svící tam, kde je potřeba číst, obřadníka s kadelnicí, obsluhovatele gongu a dalších
shromážděných účastníků.
Všichni účastníci jsou oblečeni do černých plášťů s kapuci, kromě dvou: ženy, která je oblečena jako jeptiška a která
má oblečený odpovídající hábit a na hlavě čepec a druhé ženy, která slouží jako oltář a ta je nahá. Knězi, který řídí mši
se říká CELEBRANT. Na jeho mešním rouchu se skví symbol Satanismu - Znamení Baphometu -, obrácený
pentagram, obrácený kříž, symbol pekelné síry neboli šišky černé borovice. I když některé verze Černé Mše byly
vykonávány v posvěcených hábitech římskokatolické církve, záznamy dokazují, že takové oděvy byly spíše výjimkou
než pravidlem. Daleko důležitější byla pravá posvěcená hostie.
Žena sloužící jako oltář, leží na stupínku a její tělo svírá pravý úhel s jeho šířkou, její kolena se dotýkají jeho rohů a
jsou široce roztaženy. Hlavu ji podpírá poduška. Její paže jsou rozpaženy do kříže, v každé drží svícen, ve kterém je
černá svíce. Když CELEBRANT stojí u oltáře, stojí mezi jejími koleny
Na zdi nad oltářem musí viset Znamení Baphometu nebo obrácený kříž. Jestliže je použito obojího, tak Znamení
Baphometu musí být výše nebo na prominentním místě, kříž zaujímá místo ve spodní polovině mezi nohama oltáře.
Místnost musí být buď zahalena černí nebo upravena tak, aby odpovídala atmosféře starodávné gotické kaple. Důraz
musí být kladen více na temnotu a strohost než na jemnost a nablýskanost.
Jsou používány veškeré pomůcky, sloužící k standardnímu Satanskému rituálu: zvon, kalich, penis, meč, gong, atd.(viz
Satanská Bible). Místo kadidelnice je používán nočník.
Kalich obsahující víno nebo likér je umístěn mezi věci na oltáři a na něj je položena miska s kulatou hostií z vodnice
nebo z hrubého černého chleba. Kalich a miska musí být zakryty černou čtvercovou látkou, přednost je dána té, která je
ze stejného materiálu jako CELEBRANTův hábit. Těsně před kalich je položen kropáč nebo umělý penis.
Rituální kniha je umístěna na malý podstavec nebo podušku po pravici CELEBRANTa, když stojí tváří k oltáři.
Iluminátor stojí stranou oltáře, poblíž rituální knihy. Naproti němu, na druhé straně oltáře, stojí obřadník s kadelnicí,
která obsahuje hořící dřevěné uhlí. Vedle něj stojí další účastník držící nádobu s kadidlem.
Hudba musí být v liturgickém duchu, přednost je dána hře na varhany. Velice vhodná jsou díla Bachova, de Grignyho,
Scarlattiho, Palestrinova, Couperinova, Marchandova, Clerambaultova, Buxtehudeova a Franckova.

9
 ČERNÁ MŠE
(Když jsou všichni shromážděni, zazní gong a celebrant s diákonem a subdiákonem, kteří jdou před ním, přistoupí k
oltáři. Zastaví se kousek od oltáře, diákon po celebrantově levici a subdiákon po CELEBRANTově pravici. Všichni tři
se hluboce skloní před oltářem a zahájí rituál následujícími verši a odpověďmi.)

CELEBRANT: In nomine Magni Dei Nostri Satanas, Introibo ad altare Domini Inferni.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Ad eum qui laefificat meum.

CELEBRANT: Adjutorium nostrum in nomine Domini Inferi.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Qui regit terram.

CELEBRANT:

Před mocným a nepopsatelným Knížetem Temnot a v přítomnosti všech hrozivých démonů Hlubin a této shromážděné
společnosti, já potvrzuji a přiznávám své minulé omyly. Vzdávám se všech minulých poddanství a prohlašuji, že Satan-
Lucifer vládne zemi a potvrzuji svým slibem uznávati a ctít Jej ve všech věcech, bez výhrad, toužím po návratu Jeho
mnohotvárné pomoci při úspěšném završení mých snah a splnění mých přání. Vyzývám tě, můj Bratře, k podání
svědectví a ty tak učiň.

DIÁKON A SUBDIÁKON:

Před mocným a nepopsatelným Knížetem Temnot a v přítomnosti všech hrozivých démonů Hlubin a této shromážděné
společnosti, my potvrzujeme a přiznáváme své minulé omyly. Vzdáváme se všech minulých poddanství a
prohlašujeme, že Satan-Lucifer vládne zemi a potvrzujeme svým slibem uznávat a ctít Jej ve všech věcech, bez výhrad,
toužíme po návratu Jeho mnohotvárné pomoci při úspěšném završení našich snah a splnění našich přání. Vyzýváme tě,
Jeho vazale a knězi, k přijmutí tohoto slibu v Jeho jménu.

CELEBRANT: Domine Satanas, tu conversus vivificabis nos.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Et plebs tua laetabitur in te.

CELEBRANT: Ostende nobis, Domine Satanas, potentiam tuam.

DIÁKON A SUBDIÁKON. Et beneficium tuum da nobis.

CELEBRANT: Domine Satanas, exaudi meam.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Et clamor meus ad te veniat.

CELEBRANT: Dominus Inferus vobiscus.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Et cum tuo.

CELEBRANT:

Gloria Deo, Domino Inferi, et in terra vita hominibus fortibus. Laudamus te, benedicimus te, adoramus te, glori-
ficamus te, gratias agimus tibi propter magnam potentiam tuam: Domine Satanas, Rex Inferus, Imperator omnipotens.

Obětování

(Kalich a miska, na které leží hostie z vodnice nebo hrubého černého chleba, jsou odkryty CELEBRANTem. Vezme
misku do obou rukou a pozvedne ji do výše prsou osoby znázorňující
obětování a recituje obětní slova)

CELEBRANT:

10
Suscipe, Domine Satanas, hanc hostiam, quam ego dignus famulus tuus offero tibi, Deo meo vivo et vero, pro omnibus
circumstantibus, sed et pro omnibus fidelibus famulis tuis: ut mihi et illis proficiat ad felicitatem in hanc vitam. Amen.

(Vrátí zpět misku s hostií a vezme do rukou kalich, pozvedne jej stejným způsobem a recituje:)

CELEBRANT:

Offerimus tibi, Domine Satanas, calicem voluptatis carnis, ut in conspectu majestatis tuae, pro nostra utilitate et
falicitate, placeat tibi. Amen.

(Vrátí kalich zpět na oltář a potom s rukama roztaženými a směřujícími dolů a dlaněmi obrácenými dolů, recituje
následující:)

CELEBRANT:

Přijď, Ó Mocný Pane Temnot, a pohleď příznivě na tuto oběť, kterou přinášíme tvým jménem.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Dignum et justum est.

(Potom je kadelnice a nádoba s kadidlem přinesena dopředu a CELEBRANT třikrát stříkne na hořící uhlí a recituje:)

CELEBRANT: Incensum istud ascendat ad te, Domine Inferus, et descendat super nos beneficum tuum.

(Potom CELEBRANT vezme kadidelnici a probíhá okouření oltáře a darů. Nejprve okouří kalich a hostii třemi tahy
proti směru hodinových ručiček, potom se hluboce pokloní. Nato třikrát pozvedne kadidlo k Baphometu (nebo k
obrácenému kříži) a znovu se ukloní. Pak za asistence diákona a subdiákona okouří vrch oltáře, potom jeho boky v
případě, že jej obchází. Kadidelnice je vrácena obřadníkovi,.)

CELEBRANT: Dominus Inferus vobiscum.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Et cum tuo.

CELEBRANT: Sursum corda.

DIÁKON A SUBDIÁKON. Habemus ad Dominum Inferum.

CELEBRANT:Gratias agamus Domine Infero Deo nostro.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Dignum et justum est.

(Potom CELEBRANT roztáhne ruce dlaněmi dolu a řekne:)

CELEBRANT:

Vere clignum et justum est, nos tibi semper et ubique gratias agere: Domine, Rex Inferus, Imperator Mundi. Omnes
exercitus inferi te laudant cum quibus et nostras voces ut admitti jubeas deprecamur, dicentes:

(CELEBRANT se ukloní a řekne:)

Salve ! Salve ! Salve !

(zazní třikrát gong)

Dominus Satanas Deus Potentiae. Pleni sunt terra et inferi gloria. Hosana in excelsis.

Kánon

CELEBRANT:

11
A proto, Ó mocný a hrozný Pane Temnot, prosíme Tebe, který přijímáš a uznáváš tuto oběť, kterou Ti obětujeme ve
prospěch této shromážděné společnosti, na kterou
jsi vložil Svůj znak, kterým můžeš přispět k naplnění a prodloužení našeho života pod Tvou ochranou a proto
vydáváme příkaz Tvým strašlivým pochopům ke splnění našich přání a zničení našich nepřátel. V tomto nočním
vystoupení Tě žádáme o spolehlivou pomoc při tomto zvláštním přání. (Zde je nutno uvést ten speciální důvod, pro
který je tato mše obětována.)
Ve svazku nesvatého společenství my velebíme Tebe a úctu prokazujeme nejdříve Vám, Lucifere, Jitřenko a
Belzebube, Pane Znovuzrození; potom Belialovi, Knížeti Země a Andělí Destrukce; Leviathanovi Bestii Zjevení;
Abaddonovi, Anděli Bezedných Hlubin; a Asmodeovi, Démonu Chtíče. Voláme mocná jména Astaroth, Nergal a
Behemoth a Belphegor, Adrameiech a Baaiberith a všechny ty bezejmenné a nepopsatelné bytosti, ty mocné a
nespočetné rytíře Pekla díky jejichž pomoci zesílíme na rozumu, těle i vůli.

(CELEBRANT roztáhne ruce dlaněmi dolů nad obětními dary na oltáři a říká následující:)

(zazní gong)

CELEBRANT:

Hanc igitur oblationem servitutis nostrae sed et cunctae familiae tuae, quaesumus, Dornine Satanas, ut placatus
accipias; diesque nostros in felicitate disponas. et in electorum tuorum jubeas grege numerari.
Shemhamforash!

SHROMÁŽDĚNÍ: Shemhamforash!

CELEBRANT: Osvícený Bratře, žádáme o požehnání.

(Subdiákon přináší nočník a předává jej jeptišce která přistupuje blíž. Jeptiška zvedá hábit a močí do nádoby. Zatím co
močí, diákon pronese ke shromáždění:)

DIÁKON:

Ona rozezvučela nádobu slzami svého pokoření. Moč její hanebná se stává žehnající sprchou na oltáři Satanově,
protože toto ji bylo odpíráno kvůli její zbožnosti. Velký Baphomete, jenž jsi uprostřed trůnu, podpoř ji, protože ona jest
živoucí fontánou moče.

(Když jeptiška dokončí močení, diákon pokračuje:)

DIÁKON:

A Temný Pán setře všechny slzy z jejích očí, protože On pronesl ke mě: Dokonáno jest. Jsem Alfa a Omega, počátek i
konec. Bohatě se odměním té, která jest žíznivou fontánou moče života.

(Subdiákon převezme od jeptišky nádobu a drží ji před diákonem, který ponoří kropáč do tekutiny. Potom, držíc kropáč
před svým pohlavním údem otáčí se k hlavním světovým stranám, dvakrát potřepe kropáčem ke každé ze světových
stran a pronáší přitom:)

DIÁKON:

(k jihu) Ve jménu Satana, my žehnáme ti tímto penisem symbolem života.

(k východu) Ve jménu Satana, my žehnáme ti tímto penisem symbolem života.
(k severu) Ve jménu Satana, my žehnáme ti tímto penisem symbolem života.
(k západu) Ve jménu Satana, my žehnáme ti tímto penisem symbolem života.
Konsekrace

(CELEBRANT vezme do svých rukou hostii, drží ji dole a šeptá následující slova:)

CELEBRANT:Hoc est corpus Jesu Christi.

12
(Pozvedne hostii, umístí ji mezi odhalená prsa oltáře a potom se hostií dotkne vagíny. Následuje úder gongu. Položí
hostii na misku, která leží na oltáři. Uchopí do rukou kalich, drží jej velice nízko, tak jako předtím hostii a šeptá
následující slova:)

CELEBRANT:Hic est calix voluptatis carnis.

(Potom pozdvihne kalich nad hlavu, tak aby jej všichni viděli. Následuje úder gongu a obřadník jej třikrát houpavým
pohybem okouří. Kalich je pak položen zpět a je řečeno:)

CELEBRANT:

Potvrď nám, Tvým věrným dětem, Ó Pekelný Pane, jehož chválíme svou neřestí a věříme ve Tvou nespoutanou sílu a
moc, že patříme mezi Tvé vyvolené. A toto všechno
jsou dary, které Ti přinášíme; poznání, moc i bohatství tobě věnujeme. Zříkáme se duchovního ráje slabých a chudých,
vkládáme do Tebe naši naději, Bože Těla, očekáváme splnění všech našich přání a žádáme o jejich splnění na tomto
světě.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Shemhamforash!

CELEBRANT:

Skláníme svá těla k zemi a hrdě říkáme: Otče náš jenž jsi v Pekle, pochváleno budiž Tvoje jméno. Přijď království Tvé,
staniž se vůle Tvá, jak na zemi tak i v Pekle! My tuto noc splatíme své spravedlivé dluhy a neprohřešíme se na cestě
utrpení. Uved nás v pokušení a zbav nás naší falešné pobožnosti, protože Tvoje je království, moc i sláva až na věky!

DIÁKON A SUBDIÁKON: A rozum nechť vládne zemi,

CELEBRANT.

Zbav nás, Ó Mocný Satane, všech našich minulých omylů a přeludů, které brzdí naši nohu na Cestě Temnoty,
zasvěcujeme sebe do Tvých služeb a nepolevíme v našem rozhodnutí, které s Tvou pomocí přeroste v moudrost a sílu.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Shemhamforash!

(CELEBRANT recituje Pátý Enochiánský Klíč ze Satanské Bible)

Zřeknutí a Spílání

(CELEBRANT vezme do rukou hostii, natáhne ji před sebe. Otočí se ke shromážděné společnosti a řekne:)

CELEBRANT: Ecce corpus Jesu Christi, Dominus Humilim at Rex Servorum.

(CELEBRANT pozvedne hostii k Baphometu. Potom pokračuje s velkým vztekem...)

CELEBRANT:

Ty, ty kterému svými schopnostmi Kněze, nařizuji, ať chceš nebo nechceš, sestoupit do této hostie, která tě ztělesňuje v
tomto chlebe Ježíši, řemeslný podvodníku, zloději slibů, loupežníku smyslů - slyš ! Ode dne co jsi se stal výplodem
slabých střev falešné panny jsi nesplnil ani jeden svůj závazek a zklamal jsi ve všech svých slibech. Staletí uběhla
čekáním na tebe, prchající bože, němý bože ! Mel jsi vykoupit člověka, nevykoupil jsi; objevil jsi se ve své slávě a
svém věčném odpočinku. Jdi, prolhaný a řekni těm ubožákům kteří se tě dovolávají, "Doufejte, snášejte utrpení,
nemocnice duší vás přijme; andělé vám pomohou; Nebesa se vám otvírají. "Podvodníku ! Ty dobře víš, že Andělé cítí
odpor k tvé netečnosti, k tvému odříkání! Stal ses tlumočníkem našich nářků, správcem našich slzí; měl jsi je dopravit
do kosmu a neučinil jsi tak protože toto zprostředkování by narušilo tvůj věčný spánek štěstím přecpaného.
Zapomněl jsi na chudobu, kterou jsi kázal a poddaní se zamilovali do banketů ! Viděl jsi slabé klesat pod tlakem
prospívajících zatímco ty jsi klidně stál a kázal úslužnost! Ach, jaké pokrytectví!
To, že člověk na sebe vzal takovou klatbu,
je výsledkem jeho slepoty - toto obrovské utrpení
mu zajistila tvoje vlastní léčebná kůra.

13
O ty věčná špíno Betlémská,
museli jsme přijmout tebe i tvé nestydaté
podvody, tvé neodpustitelné zločiny!
Měli jsme zatlouci hřebíky do tvých rukou
daleko hlouběji, trnovou korunu narazit
na tvé čelo daleko pevněji a vyvolat
větší krvácení z tvých zasychajících ran na boku.
A tak učiníme a činit budem, klidně znesvětíme tvé tělo, znesvětíme je obrovskou zhýralostí, ty propagátore stupidní
neposkvrněnosti, prokletý Nazarajče, impotentní králi, prchající králi! Pohleď, velký Satane, na symbol těla toho, který
chtěl ze Země vymýtit rozkoš a který ve jménu Křesťanské "spravedlnosti", zavinil smrt miliónů našich statečných
Bratrů. My proklínáme jej, a przníme jeho jméno. C) Pekelná Výsosti, uvrhni jej do Hlubiny, ať věčné trpí v
nekonečných mukách. Přenes na něj Tvůj hněv, Ó Kníže Temnot, a rozervi jej, protože on musí poznat sílu tvého
vzteku. Povolej Své legie které mohou dokázat, že my lak činíme Tvým jménem. Vyšli své posly na podporu tohoto
provolám a přivolej na Křesťanské potácející se kreatury jejich záhubu. Znovu na něj udeř, Ó Pane Světla,
protože jeho andělé, cherubíni a serafíni musí zalézt a třást se hrůzou, ležíc na lopatkách před Tebou v úctě k Tvé moci.
Rozdrť brány Nebeské, protože zločiny na našich předcích musí být pomateny!

(CELEBRANT vloží hostii do vagíny oltáře, vyjme ji, drží ve výši Baphometu a říká:)

CELEBRANT:

Ztrať se v nicotě, ty blázne bláznů,

zrůdně a odporně sis činil nárok na
majestát Satanův! Ztrať se do prázdnoty
tvých opuštěných Nebes, protože jsi nikdy nebyl
a nikdy nebudeš

(Potom CELEBRANT hostii hodí na zem, kde ji napřed rozšlape sám, a po něm i diákon a subdiákon, zatímco
nepřetržitě zní gong. CELEBRANT potom uchopí kalich, otočen tváří k oltáři z něj upije a recituje následující:)

CELEBRANT: Calicem voluptatis carnis accipiam, et nomen Domini Inferi ivocabo.

(Napije se z kalichu, potom se otočí ke shromážděné společnosti a kalich drží před sebou. Představí kalich
následujícími slovy:)

CELEBRANT: Ecce calix voluptatis carnis, qui laetitiam vitae donat.

(CELEBRANT potom podá pohár každému členu shromáždění, nejprve diákonovi, potom subdiákonovi, potom
ostatním dle hodnosti nebo věkového pořadí řádu. Při každém nabídnutí poháru recituje následující slova:)
.

CELEBRANT: Accipe calicem voluptatis carnis in nomine Domini Inferi.

(Když se všichni napili, je postaven prázdný kalich zpět na oltář, miska je postavena na něj a obojí opět přikryto látkou.
CELEBRANT roztáhne ruce dlaněmi k zemi a recituje závěrečné vyhlášení:)

CELEBRANT:

Placeat tibi, Domine Satanas, obsequium servitutis mcae; et praesta ut sarcificuum quod occulis tuae majestatis
indignus obtuli, tibi sit acceptabile, mihique et omnibus quibus illud obtuli.

(Potom se pokloní oltáři otočí se a uděluje Satanovo požehnání shromážděným, předpaženou levou rukou ve Znamení
Cornu (Znamení Rohů) a říká:)

CELEBRANT: Ego vos benedictio in nomine Magni Dei Nostri Satanas

(Všichni shromáždění povstanou, zvednou levé ruce ve znamení Cornu.)

CELEBRANT: Ave, Satanas!

14
VŠICHNI: Ave, Satanas!

CELEBRANT: Nech nás odejít; dokonáno jest.

DIÁKON A SUBDIÁKON: Ano dokonáno jest.

(CELEBRANT, diákon a subdiákon se pokloní oltáři, otočí se a odejdou. Svíce jsou zhasnuty a všichni opustí
místnost.)

Epilog Vynález, rozvoj a budoucí vývoj Krista

1. Rok l K.é. Myšlenka
2. Rok 2K.é. Syn Boží
3. Rok lOO K.é. Vrchol lidské dokonalosti
4. Rok 1800 K.é Velký učitel
5. Rok 1900 Ke Revoluční
6. Rok 1950 K.é Omylný, představující člověka
7. Rok 1975 K.é Symbolická představa představující obraz člověka
8. Rok 1985 K.é Popisné slovo zajímavého původu
9. Rok 2000 K.é Všeobecné poznání lidového mýtu

. Popisné slovo zajímavého původu Všeobecné poznání lidového mýtu

15
 L'AIR EPAIS
CEREMONIÁL DUSNÉ ATMOSFÉRY

Robert W.Chambers
"Casilda's Song" from TheKingin Yetlow

Podél pobřeží, kde oblaka se tříští o vlny, dvojité slunce zapadá za jezero, kde stíny dosahují
do Carcosy.
Chladná je noc, tam, kde černé hvězdy vychází, a chladné měsíce krouží po obloze, však chladná je také
neznámá Carcosa.

Písně, které Hyady budou zpívat, tam kde se třepotají cáry Krále, musí zaniknout nevyslyšeny v
pohasínající Carcose.
Písni mé duše, můj hlas je mrtvý, zemřeš, nezpívána, jak slzy neprolité, vyschnou a zemřou v
ztracené Carcose.

Ceremoniál Dusné Atmosféry je obřad, který byl vykonáván při zahajování šestého stupně Řádu Templářských Rytířů.
Oslavuje a znovuprobouzí tělo a zavrhuje minulá sebeodříkání a symbolického znovuzrození je dosaženo důmyslně
vymyšleným pohřbením. Ceremoniál pochází ze 13. století. Ve své původní formě nebyl historickou parodií, do které
se později vyvinul. Záznamy o konání L'Air Epais přiměly francouzského krále Filipa IV. k vystupňování útoku proti
bohatému řádu, který byl vyhnán roku 1331.
Templáři odkryli dualistické pojmy Jezídiů na Blízkém Východě. Jezidiové poznali cenu glorifikace a život velebili
jako nikdo předtím, když vstupovali do Dvora Satanova a do ¨) Svatyně, kde vzrušení se stalo rovnocenné zesílení
moci. Rozhodující bylo, že dokázali, aby člověk uznal jako nejpřijatelnější obřady Satanismu. Mučednictví, o kterém se
tenkrát věřilo, že je pro vyvolené, se Templářům stalo odporným a směšným. Obrovská hrdost se pro Templáře stala
trvalým vyobrazením světa. Filosofie šejka Adiho a Jezídiů, aplikovaná již získaným bohatstvím a hmotnými zdroji
Templářů, musela nakonec získat náskok Západnímu světu nad Křesťanstvím, i když nebylo zastaveno. Vyhnáním
Templářů nemohla zaniknout jejich kombinace principů hrdosti a uctívání života, spojená s materiálně orientovanými
cíli Západu, jak potvrzují různé historické posttemplářské řády.
Když Templáři dosáhli moci, stali se více materialistickými a méně spirituálními. Proto takový obřad, jakým je Dusná
Atmosféra, přináší člověku vhodná a příslušná vyhlášení, která jej odvrátí od dávných dědictví sebeobětování, odříkaní
a chudoby.
Výsledek dosažený L'Air Epais by mohl odpovídat třicátému čtvrtému stupni Svobodných zednářů, pokud takový
stupeň existuje. Výklad Skotského Obřadu končí u třicátého druhého stupně (Pán Nejvyššího Tajemství) s dodatečným
stupněm, který spadá pod čestné ceremoniářství. Odpovídá zušlechtěnému desátému slupni v Yorkském Zednářském
Obřadu, kterým je dosaženo titulu Templářský Rytíř.
Původní Templářský obřad Pátého stupně symbolicky provádí kandidáta Ďáblovým průsmykem v horách oddělujících
Východ od Západu (panství Jezídiů). Na rozcestí musí kandidát učinit důležité rozhodnutí: buď si zachová svou
současnou identitu, nebo se vydá Levou Životní Cestou k Shamballah, kde může bydlet v Satanově domácnosti, která
odmítá slabošství a pokrytectví současného světa.
Opravdu krásnou americkou paralelou k tomuto obřadu je obřad vykonávaný uprostřed mešity Starodávného
Arabského Řádu Šlechticů Kouzelné Hrobky, který dosahuje třicátého druhého stupně Zednářů. Tito Šlechtici
elegantně oddělili sebe samotné od jakýchkoli důsledků vztahujících se k místu za Ďáblovým Průsmykem. Toto panství
mohou "uctívat u Islámské hrobky."
L'Air Epais není možné vykonat bez nediskrétního rouhání, zaměřeného na křesťanskou etiku, z tohoto důvodu je
vyloučena ze Zednářských rituálů, čímž progresivně dosahuje až za třicátý třetí stupeň Skotského Obřadu a dosahuje
Desátého stupně Yorkského Obřadu. Řád Růžového Kříže Aleistera Crowleyho staví své magické učivo na zajímavém
srovnávání ve svém Sedmém stupni (Adeptus Exemptus). V tomto obřadu se alternativní náhradou Levé životní Cesty
stalo Dítě Pekla, které není tak odporující a zmatené jak to zní, jestliže člověk pochopí časté pracovní postupy
Crowleye, které odvozoval od Machiavelliho. Crowley nebyl žádný hlupák, jednoduše uspořádal magické bludiště tak,
že l studující, kteří kvůli svému čistému svědomí mohli uznávat pouze svou vyšlapanou Pravou Životní Cestu, stejně
skončili na Levé. Naštěstí se několik málo Crowleyových žáků vypracovalo až k stupni ¨ Exemptus, čímž inteligentně
zabránili problémům, které mohly povstat z takovéhoto drsného duchovního procitnutí. Zjevná ¨ stanoviska
Ceremoniálu Dusné Atmosféry, klasifikované jako "Černá Mše", odpovídají záznamům, které byly pořizovány při
obžalobě Templářů.
V arogantnosti šestého Stupně se kandidát zříká veškeré život popírající duchovnosti a projeví uznání materiálnímu
světu jako nezbytné podmínce k nejvyšším existenčním plánům. Toto je rituál smrti vzdorující a následuje několik
zaříkáni .stimulů nevědomé smrti. Je to vyhlášení znovuzrození rozkoší života jako protikladů k negativitě smrti.

16
CELEBRANT je v původní verzi L'Air Epais představen jako svatý, mučedník nebo jiný doklad nesobectví. Je tak
činěno ke zdůraznění přechodu od sebezapření k nevázanosti.
Ceremoniál znovuzrození se odehrává ve velké rakvi. V rakvi leží nahá žena, jejímž úkolem je vzbudit chtíč v
"mrtvém" muži, který je s ní spojen. L'Air Epais slouží k dvojímu účelu: buď jako odmítnutí smrti a zasvěcení se živo
tu, nebo jako rouhání proti těm, kteří vyžadují bídu, úzkoprsost a odmítání. CELEBRANT, který v podstatě život
miluje, může uvolnit všechny své touhy po sebeponižování radostným "umíráním", proto se mu rozptylující
sebezničující motivace mohou stát útočištěm.
L'Air Epais je ceremonie, při které se člověk zbavuje myšlenky na smrt, zatímco smrtící vlastnosti mění v nástroje
chtíče a života. Rakev, základní zařízení, obsahuje projev síly, která je silnější než smrt - chtíč, který produkuje nový
život.. Toto odpovídá symbolické rakvi, která se svým eufemistickým dýhováním, je základem v nejtajnějších
rituálech.
Jestliže je CELEBRANT vyložený masochista, může se stát náhradním ukojením pro ostatní členy shromáždění, kteří
mají ty samé sklony. On trpí osudem horším než smrt. Když uvnitř rakve čelí nepředvídatelnému utrpení, kterému se
tak dlouho bránil - místo zážitku očekávajícího duchovní odměnu. Jestli je CELEBRANT homosexuální, může v rakvi
ležet muž. Ve všech aspektech rituálu musí element rozkoše co nejvíce odpovídat tomu, co je CELEBRANTovi v
životě odpíráno. Pohřbívací trest je vždy vyvolán tím, komu se jeho odpírání stalo vzrušením. Takže pozor: chronický
milovníku úzkosti - zkáza se může dostavit skrze zatajované vzrušení. Což může sloužit jako interpretace literární fráze
"udusit se samou láskou." Když je "člověk Bůh" představován CELEBRANTem, jak je tomu v uváděné verzi L'Air
Epais, bude rituál sloužit k oslabení kolektivní struktury organizace jím představované. Tento faktor poprvé převedl
Černou Mši na základnu rituálu, jak se již zmiňoval Lewis Spence a jiní autoři. Název Dusná Atmosféra se vztahuje k
dvěma produkovaným napětím. K depresivní atmosféře během prvních částí ceremonie a k dusné atmosféře uvnitř
rakve.
Když se znovu začalo s prováděním L'Air Epais v roce 1799, sloužila jako oslava prokletí namířeného na krále Filipa a
papeže Klimenta V., které vyslovil Jacques de Molay, Velmistr Templářů, který byl odsouzen k smrti spolu se svými
Rytíři. Předkládaný text používá tehdejší prokletí namířené proti Králi a Papeži rytířem de Molay. í když dialogy
Satanova Kněze, Krále a Papeže jsou předkládány v moderní francouzské próze, jsou vyhlášení de Molaye ponechány
ve svém původním bombastickém podání.
Ďábelská litanie Jamese Thompsona z 19. století "Hrůzná Noc Města", byla dlouho používána jako Spílání Není jisté,
zda některá rčení nebyla upravena k jiným příležitostem. Části textu se objevují v roce 1806 v Raynouardově dramatu
Les Templiers. Množstvím Satanských jevů v Zednářském rituálu, například kozel, rakev, umrlčí lebka, atd., mohla být
lehce eufemizována, avšak odmítnutím trvalých hodnot se L'Air Epais odsoudila. Nemohla být zahalena pláštíkem
přijatelným pro teology. Tehdejší CELEBRANT, který použil tohoto stupně a vstoupil na Levou Životní Cestu -zvolil
Peklo místo Nebes. Kromě existujícího rituálu a ceremonie, je Dusná Atmosféra také memento moři přinášející svou
nejvyšší moc.

Potřeby k Provedení
Místnost musí být buď černá nebo zrcadlová. Zrcadlová místnost zajistí CELEBRANTovi větší situační srovnávání a
donutí jej k superpředvedení své role. Zrcadla také slouží k "Uloupení duše" odpovídajícímu staré tradici. Je také
zajištěno obyčejné křeslo, ve kterém sedí celebrant během první části rituálu. Rakev muže být jakéhokoli typu, i když
je raději doporučována klasická hexagonální forma. Taková, jaká je popsaná v soudobém znamení Šestého stupně
Templářů a je kombinována s lebkou a zkříženými hnáty, což je zase dodržováno v Zednářském symbolismu. Rakev
musí byl dost velká na to, aby pojmula dvě osoby, takže je nezbytná speciální konstrukce a úprava. Používány jsou
veškeré obvyklé pomůcky Satanského rituálu. Dalším nezbytným doplňkem jsou důtky - tzv. devítiocasá kočka -
kterými se bičuje CELEBRANT, dále pak lahvička Trpkého Vína a pohár.
Celebranl (Papež) je oblečen do cárů hadrů a rozpadajícího se roucha. Král reprezentuje rádce CELEBRANTa; má ' na
sobě hadry a mizernou korunu, vyrobenou z lepenky. De Molay je oblečen ve skvostném Satanistickém plášti a
Templářském hávu se symboly svého postavení. Má také meč.
Žena v rakvi musí působit smyslně, musí být svůdně krásná a musí být opakem unavenosti a smrtelné bledosti svého
protějšku. Hudba se doporučuje stejná jako u Le Messe Noir nebo může být použita Berliozova "Pohřební a Triumfální
Symfonie."

Způsob Provedení
Ceremoniál začíná obvyklým postupem, který je stanoven v Satanské Bibli. Je přečten Dvanáctý Enochiánský Klíč a
Tribunál může začít. Po přečtení obžaloby a následném králově přimlouvání je vynesen rozsudek a kněz čte Špitání
(Hrůzná Noc Města). V polovině Spílání dá kněz znamení, aby CELEBRANTovi bylo nabídnuto Trpké Víno, který
tímto přijímá svůj poslední doušek a mezitím je dočtena litanie do konce. Potom dá kněz znamení k přípravě

17
posledního pokoření a poslední radosti pro CELEBRANTa. Liktoři (strážci) odvedou celebranta do jeho křesla a
postaví jej tváří dolů u víka rakve. Nato čte kněz Biblické pasáže, Žid.l:6-l2.
Po bičování je celebrant pozdvižen od víka rakve. Kněz potom třikrát zaťuká na rakev a to buď přímo mečem nebo
jeho hruškou. Zevnitř rakve je slyšet křik a víko se zvedá. Ženiny paže svůdně vábí a kynou. CELEBRANT je svými
strážci uvržen do rakve, nato je jimi ponechán své zkáze nebo obrodě, což se také může stát. Když zaujme v rakvi své
místo, přečte kněz Třináctý Enochiánský Klíč. Jakmile je spojení skončeno, žena uvnitř zakřičí "Assez!" (Dost!) a
celebrant je vytažen z rakve a přiveden ke knězi k pohovoru. ' Celebrant vyhlásí svou úctu k Satanovi a prokáže svou
novou oddanost a zbaví se svých symbolů mučednictví.
Kněz předvolává Krále k projednání jeho případu. Je odhaleno, že Král zmizel. Byl vykázán do míst věčné váhavosti a
smutku, kde zůstane žít ve smutném větru, který profukuje jeho cáry, nikým nespatřen, nepoznán...navždy.
Kněz přednese své poslední vyhlášení a ceremoniál je zakončen obvyklým způsobem.

L´AIR EPAIS
Tribunál
( Kněz uvede k zúčastněným, že: jeho Nejvyšší Soud zasedá dnes v noci a vyslechne případ Papeže Klimenta a
francouzského Krále Filipa, kteří jsou obžalováni ze spiknutí, vraždy a velezrady. Potom vyzve Klimenta k
ospravedlnění svých činů:)

PAPEŽ:

Proč jsem zde? Co je tím sledováno? Nechápu svou přítomnost na tomto místě. Jakoby nějaké neodolatelné volání
rušilo můj odpočinek. Musím být proklet, když ani po smrti muka Templářů ještě neskončila. Oni musí zničit Papeže a
s ním i Krále. Stále jsem zde, jako tomu bylo i v uplynulých staletích. Copak jejich moc nekončí smrtí?

KRÁL:

Tahle záležitost je již stará a měla být zapomenuta.

KNĚZ:

Tahle záležitost nesmí být zapomenuta. Mnoho mužů zemřelo ve slavné Francii.

PAPEŽ:

Já jsem je neodsoudil. Odsoudil je Král Filip, když byl informován o jejich prohřešcích. Získal usvědčující materiály
proti Templářům. Neměl jiné volby, když byl seznámen s těmito materiály. Ve svých působištích byli velice bohatí a
mocnější ještě více. Stali se arogantními vůči strážcům
mravopočestnosti. Vykonávali neznámé, temné obřady, nesvaté a hrůzné, čímž porušovali hranice vymezené církví
Proto je odsoudil k smrti. Bylo to jediné správné.

DE MOLAY:

Jak může být správné odsouzení lidí ke smrti z těchto důvodů? Z jakého titulu dostal toto privilegium? Moji Rytíři i já
jsme přísahali na jisté vítězství naší posvátné vlajky - zasvětili jsme naše životy ochraně našeho Templu - už v době,
kdy jsme předávali naše žádosti Králi, který mohl naši moc kontrolovat.

KNĚZ:

Filip však uznával pouze autoritu zprofanovaného vládce a pokusil se ignorovat dokonalou sílu, moc Mágů, kteří dnes
byli pozváni k tomuto Nejvyššímu Soudu.

(Filip něco šeptá Papeži.)

PAPEŽ:

Filip byl jejich Král, byl jejich vládce. Byl samozřejmě také jejich vůdcem, jejich duchovním vůdcem. Templáři byli
arogantní, povyšovali se nad všechny zákony. Museli být zničeni, musela jim být udělena lekce pokory ve věznicích
jejich Krále.

18
DE MOLAY:

Informujte Krále, jehož okovy nás poutají, že jsme se stali oběťmi jeho přičiněním, že si přál shledat nás nehodnými a
považoval za svou povinnost dát nás do klatby, protože my jsme měli svůj Templ a nepřáli jsme si přinášet oběti naší
víře - naší víře, která nám dávala vnitřní sílu. Král může
nevinného člověka uvrhnout do vězeňské cely, ale jestli je tento člověk obrněn vnitřní silou a je opravdu ušlechtilý,
nemůže být ponížen vahou svých okovů.

KRÁL:

To může být pravda, Molayi. I když tvoje statečnost nepolevila ani vězením ani mučením, faktem je, že jsi se ty i
ostatní z tvého Řádu přiznal ke kacířství, zločinům a nesvatým činům.

KNĚZ:

Ty jsi je mučil! Jednal jsi s Templářskými Rytíři, kteří 'veškerou svou mocí a svými životy chránili tvůj trůn, jako by to
byli vrazi a zloději!

DE MOLAY (k Filipovi):

Vaše Výsosti, když jste mne poznal mezi všemi svými poddanými, prokázal jste mi tím velkou čest. Připomíná mi to
den, kdy jsem obdržel slavné vyznamenání, udělené mému jménu - syn Krále Francie. Kdybych jen tenkrát věděl, že
mne čekají trapné urážky a později váš odporný kriminál.

KNĚZ:

De Molayi, pověz Soudnímu dvoru, jak zemřeli Templáři.

DE MOLAY:

a obrovské pohřební hranici, připravené k umučení, tyčící se coby popravčí lešení. Každý Rytíř by se podivil, kdyby
byla právě jemu vzdána ta čest vystoupit jako první nahoru. Avšak Velmistr přichází - tato čest byla zachována pro něj
- stoupá nahoru, zatímco Rytíři přihlíží. Jeho tvář vyzařuje hrdost a přesvědčení, že jednou přijde tato chvíle.
Obrací se k zástupu a hovoří: "Lidé Francie, vzpomínejte na naše poslední slova: jsme nevinní; umíráme nevinní. Lidé
ten rozsudek, kterým nás odsoudili je nespravedlivý, avšak někde existuje vznešený Tribunál - tribunál, ke kterému se
týraný neobrací zbytečně, neboť jeho rozhodnutí jsou zbavena zbožnosti. Troufám si tě předvolat před tento tribunál, Ó
Papeži římský! Uplyne ještě čtyřicet dní a potom se před ním zjevíš!"
Každý člověk se třásl při tomto hrůzu nahánějícím prohlášení Velmistra. Avšak ještě větší šok a strach proběhl
zástupem, když pokračoval:" Ó Filipe, můj Pane, můj Králi! I kdybych ti odpustil, bylo by to zbytečné, protože tvůj
život je uzavřen. Před tím stejným tribunálem tě očekávám během roku!" Nespočet diváků pro tebe, Filipe, přelévalo
slzy po • Velmistrově prokletí a tichá hrůza zachvátila dav. Mnohým se zdálo, že budoucí pomsta míří i do zástupu!
Popravčí jsou roztřeseni a rychle ztrácejí odvahu k vykonání závěru popravy. Roztřeseně vrhají své pochodně na
hranici a rychle utíkají. Hustý kouř obklopuje hranici a mohutně se vzdouvá. Náhle vyskočí plameny - a i když tito
stateční rytíři hledí do očí smrti, sami sebe nezradili...

KNĚZ:

Assez!

Spílání
KNĚZ:
Ó žalostné Bratrstvo odhalím já
vaše ponuré mystérium zahalené pláštěm starodávna
řečeno
Ale kdež, buďme klidní; žádné tajemství nebude
rakve.
těm, kteří je nepředvídali
a nezasvěcený jen tuší,

19
neboť nerozumí jazyku poselství
ač je hlasitě vyhlašováno již po věky.
A přece člověk, který blouzní, jakkoli šílený,
obnaží své srdce a hovoří o svém vlastním pádu,
zamlčujíc jakési nejvnitrnější tajemství dobra či zla:
přízraky však nemlčí:
nahotou těla stydlivou, avšak nezkrocenou,
nahotou kostry nestoudně zuby cení
nepohlavní kostlivec a tropí si výsměch z rubáše a
I ta nejodpornější věc je méně odporná než Ty, z kterého to vše pochází, Bože a Pane! Stvořiteli všech prokletí a
hříchů! Strachuj se ty zlomyslný a nesmiřitelný! Já přísahám,
Že i bez Tvé moci skryté čí neskryté i bez všech chrámů, které pro Tvou slávu stojí, pochopil bych nestoudné provinění
stvořit takového člověka, do takového světa.
Jak by Člověk, Bůh či Ďábel mohli vládnou)
současně tak hříšní, blázniví a šílení
je-li zplozen člověk, kterého On musí řídit!
Svět se provždy točí jako mlýn;
semílající smrt a život a dobro a zlo;
je to nesmyslné, jako srdce nebo mysl či vůle.
Zatímco mohutná řeka Prostoru a Času plyne, mlýn je již zaslepen tím věčným otáčením; musí to být vyčerpávající,
avšak kdo ví?
Člověk musí poznat tu věc, která jej zaslepuje, že to otáčení, není jeho chvilkový rozmar, ale je to pro něj zcela
bezvýznamné.
Však učiní jej tohle hrubým, jak on říká? Semele mu pár pomalých let zahořklého dechu, a potom jej semele zpět do
věčné smrti.
Co jsou ti, kteří se honí za těmito fatálními stíny,
a naplňují svá ústa prachem smrti
a stavějí své příbytky v hrobkách
a vydechují věčný smrtelný dech
a provrtávají rozkošnou oponu života různými omyly,
rozprostírajíc, prázdnotu temna a starobylé hrůzy,
ve kterých vyhasínají lampy naděje a víry?
To že jsou velmi učení, neznamená že jsou moudří,
že jsou velmi laskaví, neznamená že konají dobro,
(Víme, že blázni mají svůj Ráj,
a hříšní mají své Peklo);
Přesto, že mají velkou sílu, jejich záhuba je jasná,
velkou trpělivostí však, jejich čas je nekonečný,
Jsou velice srdnatí, však život zesměšňují zaklínadly.
Jsou velmi rozumní a přesto šílení, vnějším šílenstvím, které nelze zvládnout;
perfektní rozum v centru mozku,
nemající sílu, odpočívá zsinalý a chladný
a jak prosté, pozná šílenství a předvídá zkázu
na své cestě a pokouší se marně podvádět sám sebe
odmítá prozření...
A někteří mají vysoké postavení, bohatství a moc, a někteří jsou proslulí svou genialitou a významností; a někteří jsou
chudí a ubozí - sedí a hrbí se a zdráhají se uvědomit si a pochopit všechny nedostatky
těla, srdce i duše a nechat i ostatním dary života; avšak tito i tamti jsou bratři, smutní a unavení lidé na zemi.
(Trpké Víno je nabídnuto CELEBRANTovi.)
Jsou těžké chvíle jemu i dnům;
to břímě měsíců, jen stěží unese;
a často se tajně duší modlí
o chvilku neplodného nevědomého spánku,
a vstávajíc, touží po chvíli rozkoše,
která končí a poskytuje mu to malé bohatství
kterým zaspí další starosti.
A nyní konečně přináším to pravé slovo potvrzené každým mrtvým i živým člověkem, Dobro, přinášející velkou radost
vám všem; Neexistuje Bůh, není démona se jmény božími, stvořil nás, trýzní nás; a jestliže musíme hynout, ať je to
přesycením a ne lidskou zlobou.
Klaním se univerzálním zákonům,

20
které člověku nikdy nekladly zvláštní podmínky,
ať již krutosti nebo laskavosti - lásky nebo nenávisti;
Jestliže ropuchy a supové jsou odporní od pohledu, jestliže tygři plýtvají krásou a silou, je to laskavost nebo hněv
osudu?
Podstata člověka a věčné nespočetné potyčky směřující k boji,
se nekonečně vzájemně proplétají:
Jestliže se člověk na zemi narodí v určitý den,
všechen čas i síly směřují k tomuto zrození,
a ani celý svět to nemůže změnit nebo tomu zabránit.
Nehledám po celém Vesmíru stopy
dobra nebo zla, žehnající nebo proklínající,
hledám pouze Nejvyšší Nutnost Bytí;
Nekonečné Mystérium, propastné, temné,
neosvětlené sebemenší jiskřičkou,
pro nás, třepotající se stíny snu.
Ó Bratři smutných živých! jež jsou tak nicotní, ještě léta se budou muset zabývat našimi žalobami nemusíme již trpět v
těchto dýchavičných letech, a i kdyby jste nechtěli tento chudý život naplnit, jste svobodní a až do konce budete, bez
strachu z procitnutí po smrti.
Jako měsíc triumfuje nad nekonečnou nocí! Jako hvězdy pulsují a září, když krouží jejich hojná procesí
nadpozemských světel kolem modré ocelové oblohy!
Tak i člověk toužící, pozoruje se zaníceným respektem
to mohutné defilé a zlaté plápolání
a očekává nebeskou odpověď, kterou oni znají.

(Ceremonie pokračuje dle Způsobu Provedení.) (Kněz ukončí ceremonii obvyklým způsobem.

21
 SEDMÉ SATANSKÉ VYHLÁŠENÍ
ZVÍŘECÍ DRAMA
Poté, co pokořující talisman, Kříž, bude zlomen, přiblíží se řvoucí divoké běsnění starých bojovníků, těchto šílených
Berserkrů, o kterých severští poetové pějí. Ten talisman je křehký a ten den přijde, kdy bude žalostně zlomen. Staří
kamenní bohové povstanou z trosek zapomnění a vytřou tisíciletý prach ze svých očí; a Thor se svým k životu
probuzeným obřím kladivem bude drtit gotické katedrály!
-Heinrich Heine, 1834
Ďábel vždy zaujímal unikátní místo v německé magické tradici. On nebo jeho zosobnění vždy triumfuje. A vůbec
nezáleží na tom, že byl soustavně ztotožňován s hanbou, prostě trvale likviduje lidové favority. Jako buditel vlkodlaků
dopomohl Gótům a Hunům k jejich vítězství v Evropě; jako finální protagonista zase v Písni Nibelungů zničil Valhalu
a nastolil svou vlastní vládu na zemi. Stal se hrdinou, nebo vlastně šibalským a uličnickým rošťákem, předstírajícím
zázrak. Během celé křesťanské éry si udržel své postavení v německé literatuře mnohem pevněji než kterékoli jiné
postavy odvozené z Bible.
Krátké scénky v dramatech, ve kterých se Ďábel objevoval, byly více a více nahrazovány hlavními rolemi, až mu v
mnoha případech náležela téměř celá hra! Je samozřejmé, že byl téměř vždy poražen a s velkou vřavou a povykem
vržen zpět do Pekla, snad pro uklidnění citů mravopočestné veřejnosti.
Zvláště od dob Fausta není již Satan považován za zosobnění dokonalého zla. Ve Faustovi lituje člověka, i když ještě
prahne po lidských duších. A jako i Nietzchův Zarathustra je i on deprimován tím, že taková ubohá na zemi zrozená
stvoření jsou tak úzkoprsá a tak málo čerpají z rozkoší života. Shaw se vrátil k těmto myšlenkám v díle Člověk a
Nadčlověk, ve kterém velmi ochotný ďábel dělá vše pro to, aby se jeho hosté v Pekle cítili co nejlépe.
Jako Shawův Satan, tak i německý' ďábel je často chápán jako původce učení a slušného chování - optimistické
odpuštění misantropické role Mephistophela ve • Faustovi. Tato představa, která nakonec posloužila jako základ pro
moderní Satanský rituál (německý), může být poznána i v Carducciho díle Hymnus Satanovi. V něm je Satan veleben
jako duch pokroku, jako inspirátor všech velkých Činů, které vedou k rozvoji civilizace a ke zdokonalení lidské rasy. Je
duchem revolty, která vede k osvobození ztělesněním všech kacířských myšlenek, které osvobozují. Dosahuje plného
obdivu člověka a nakonec i zavržení Jehovy jako předmětu uctívání.
Ze dvou německých obřadů zde uvedených je Zvířecí Drama starší. Ponaučení Ezopových bajek jsou prvním pokusem
poučit člověka o důležitosti používání psychologie. Ezopova podobenství, která byla zaznamenána v Egyptě 1500 let
před naším letopočtem, se později objevují v německé interpretaci. Čehož důsledkem je, že když Gotthold Lessing
začal v osmnáctém století psát podobenství, byla tato velice lehce přizpůsobena kacířské filosofii, která považuje
člověka za rozhodně horšího ve srovnání se všemi jeho čtyřnohými příbuznými.
Podstatou Zvířecího Dramatu je přiznání se člověka k čtyřnohému osudu. Pro zúčastněné je smyslem ceremonie
radostný návrat na úroveň zvířete přijetím důstojných vlastností zvířat a zvýšením smyslového vnímání. Kněz, který
vyhlašuje Zákon, udržuje kadenci a řád a připomíná
každému zúčastněnému, že i když je zvíře, je stále člověkem, A to je právě to, čeho svým důmyslným efektem
dosahuje Zvířecí Drama.
Obřad byl původně prováděn Řádem Osvícenců, založeným roku 1776 Adamem Weishauptem. Obřad byl vlastně
nástavbou existujícího Zednářského rituálu. O deset let dříve již Gotthold Lessing ovlivnil mnoho německých autorit
vymezujících hranice tohoto umění svým kritickým dílem Laocoón. Intelektuální klima v Německu dosáhlo sporného
bodu, který dal v Anglii vzniknout Klubu Pekelného Ohně. Zánik Bavorských Osvícenců jako společnosti s čistě
politickým základem je často mylně vykládán těmi, kdož si naivně myslí, že politika a magický rituál se nedají
spojovat. Zednářské řády se skládaly z mnoha mužů v mnoha vládách a prakticky každý okultní řád měl Zednářský
původ. Obřady Osvícenců se staly základem učení pozdějšího řádu Ordo Tempii Orientis, založeného roku 1902
Karlem Kellnerem a Adolfem Wilbrandtem. Obdobně tomu bylo u silného řádu Rosekruciánů, kteří byli ovlivněni
učením Řádu Zlatého Úsvitu, který existoval v Anglii v roce 1887.
Učení Osvícenců trvalo na tom, že všechno je hmotné, že všechna náboženství jsou vynálezem člověka, že Bůh je
člověk a člověk je Bůh a svět že je jeho království. Zvířecí Drama tuto myšlenku podtrhuje. Poprvé bylo provedeno
Dieterem ¨ 31. července 1781 v Mnichově, což dokazuje rukopis z roku 1887. Mnoho autorů vepsalo úryvky z Litanie
do svých literárních děl a
dramat. Je očividné, že velmi mnoho autorů a spisovatelů bylo členy Řádu nebo skupin, které se z něj vyvinuly. Živé
příklady jsou nacházeny v dílech Arthura Machena, W.B.Yeatse, Roberta W.Chamberse a Jamese Thompsona. Zvířecí
Drama, se nápadně odráží v dílech např. H.G.Wellse Ostrov doktora Moreaua, což je velice Satanské dílo, které ve
svých hlavních částech obsahuje velkou dávku Litanie; Svátost a Zvíře od J.V.Widmanna, zahořklý útok zvířete proti
křesťanskému bohu; Válkou boha chválíme od Caři Hauptmanna a samozřejmě Farma Zvířat od George Orwella a
Opice a Podstata od Aldouse Huxleye. Podobně je tomu v knize "Kniha Zákona" od Aleistera Crowleye, který s touto
ceremonií byl velmi dobře seznámen. Již v jejím názvu je jasná narážka na Litanii Zákona ze Zvířecího Dramatu.

22
Také myšlenka Nietzcheho Zarathustry, která radí ztotožnit se s bestií, která je nezbytným předpokladem k úloze Boha-
člověka, je výmluvné ritualizována v Zákonu Džungle, ve Zvířecím Dramatu. Je to poučení, které je příliš často
zanedbáváno "civilizovaným" člověkem.

Potřeby k Provedení
Potřební jsou - kněz, který zahajuje ceremonii, tři asistenti, zaříkávač a případní další zúčastnění. Kněz působí jako
mistr ceremonie a řídí celý obřad. Jeho asistenti jsou světlonoš potřebný ke čtení, obsluhovatel gongu a liktor. Kněz má
černý plášť s odkrytou kapuci. Jeho asistenti mají také černé pláště, ale hlavy mají zahaleny. Liktor drží v pravé ruce,
na níž má nataženu černou rukavici, velký býkovec. Na levé paži má nataženu černou sametovou nebo saténovou
rukavici a na prstě rubínový prsten. Nahý ženský oltář sedí tváří ke shromážděným v pozici "Lýkového Trůnu": přímo
na stupínku před zdí, nohy zkřížené pod sebou. Zaříkávač a ostatní zúčastnění mají černé pláště s odhalenými kapucami
a mají nasazené masky znázorňující různá zvířata. Masky musí být co nejdokonalejší. Zaříkávač drží těžkou hůl, kterou
buší do země, zdůrazňujíc tak určité části Litanie. Zaříkávač představuje napůl člověka, napůl zvíře.
Hábity jsou povinné: představují formální rozdíl mezi člověkem a zvířetem.
Ceremonie se vykonává ve velké místností nebo na volném prostranství dost velkém na to, aby se všichni zúčastnění
mohli shromáždit ve velkém půlkruhu. Kněz a jeho asistenti stojí během celého obřadu po stranách oltáře. Tento obřad
může být také vykonáván v lese nebo podobném místě, na pasece, mýtině, kde mohou v předepsané chvíli kráčet
zúčastnění listím. Pokud je obřad konán v přírodě, musí žena sloužící jako oltář sedět nu vyvýšeném balvanu nebo
pařezu tak, aby její předepsaná pozice mohla být dodržena. Pochodně mohou být použity i v přírodě, i když to není
přímo předepsáno. Jestliže se obřad koná na místě, kde by mohlo začít hořet listí nebo les, čímž by byl celý smysl
obřadu zmařen, je nutno přísně dbát bezbečnostních
opatření.
Hudba doprovázející Zvířecí Drama musí být perfektně vybrána pro Litanii i provedení. Nevhodná hudba by mohla
pozornost od obřadu spíše odvracet. Bez pochyby nejvhodnější je "Also sproch Zarathustra" od Richarda Strausse a
Stravinského "Le Sacre du Printemps". Ke gongu může být přidán ještě hluboce znějící buben.
Když je ceremoniál zahajován, jsou přítomni pouze • kněz, jeho asistenti a oltář. Myš v kleci je umístěna poblíž oltáře
tak, aby ji zúčastnění mohli vidět.

DAS TIERDRAMA
(Ceremonie je zahájena standardním postupem. Liktor stojí v popředí oltáře nalevo, obsluhovatel gongu stojí v popředí
oltáře napravo. Světlonoš stojí za knězem. Kněz tedy stojí uprostřed kosočtverce, který se vytváří během • zahajovacích
pasáží. Je přečten Druhý Enochiánský Klíč. Kalich je z poloviny naplněn. Vyvolávána jsou jména, která odpovídají
zvířecím protějškům: Bast, Typhon, Fenriz, Midgard, Behemoth, Pan atd. Když kněz ukončí zahajovací invokaci,
poodstoupí na okraj mýtiny a dovnitř vkročí zaříkávač. Stojí uvnitř a rozhlíží se po celé mýtině, pohybem přivolá
světlonoše, který vkročí do středu k němu se svým světlem. Je otočen ke zvířatům. Zvířata vstupují seřazená v řadě
dovnitř, pokud je obřad vykonáván v místnosti. Pokud je vykonáván venku, přibližují se listím ve velkém půlkruhu na
mýtinu. Chůze zúčastněných musí být sugestivním napodobením chůze zvířat, která jednotliví zúčastnění napodobují.
Zaříkávač zahajuje Litanii a gong jemně zní, jakoby zaříkávače svým zvukem doprovázel. Když recituje, zjevují se
zvířata a ještě blíže a těsněji se shromažďují kolem něj.)

ZAŘÍKÁVAČ:

Jsem Mluvčím Zákona. Sem přichází všichni, kteří jsou neznalí, naučit se Zákonu. Stojím v temnotě a vykládám
Zákon. Nikdo neunikne! Krutě jsou potrestáni ti, kdož poruší Zákon. Nikdo neunikne! Pro každého je chtění zlem, co
chceš ty po nás, to my nevíme, ale dozvíme se to. Někdo se chce přiblížit tak, že číhá a stáhne se a počká a vyskočí,
zabije a zakousne se, zakousne se hluboce a šťavnatě, vysává krev! Někteří chtějí trhat zuby a rukama se zarýt s nosem
čichajícím v zemi! Někteří se drápou na stromy, někteří se zarývají do hrobů mrtvých, někteří bojují čelem nebo
nohama či drápy, někteří kousnou rychle bez varování. Potrestání je přísné a jisté, proto naučte se Zákonu. Vyřkněte
slova! Naučte se Zákon. Vyřkněte slova! Vyřkněte slova!

ZAŘÍKÁVAČ:

Nechodit po čtyřech: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:
Nechodit po čtyřech: takový je Zákon. My nejsme lidé?

23
ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné drápy, štěkání nebo stromy: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné drápy, štěkání nebo stromy: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné vrčení nebo řvaní: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné vrčení nebo řvaní: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné vzteklé cenění našich zubů: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné vzteklé cenění našich zubů: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné ničení našich příbuzných: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné ničení našich příbuzných: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné zabíjení bez rozmyslu: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné zabíjení bez rozmyslu: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Člověk je Bůh.

ZVÍŘATA:

Člověk je Bůh.

ZAŘÍKÁVAČ:

My jsme lidé.

ZVÍŘATA:

My jsme lidé.

ZAŘÍKÁVAČ: My jsme Bohové.

ZVÍŘATA:

24
My jsme Bohové.

ZAŘÍKÁVAČ: Jeho je dům utrpení.

ZVÍŘATA:

Jeho je dům utrpení.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která tvoří.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která tvoří.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která zraňuje.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která zraňuje.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která léčí.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která léčí.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je zažehnutí blesku.

ZVÍŘATA:

Jeho je zažehnutí blesku.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je hluboké slané moře.

ZVÍŘATA:

Jeho je hluboké slané moře.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho jsou hvězdy na obloze.

ZVÍŘATA:

Jeho jsou hvězdy na obloze

ZAŘÍKÁVAČ: Jeho jsou vládci země.

ZVÍŘATA:

25
Jeho jsou vládci země.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je místo zvané Nebesa.

ZVÍŘATA:

Jeho je místo zvané Nebesa.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je místo zvané Peklo!

ZVÍŘATA:

Jeho je místo zvané Peklo!

ZAŘÍKÁVAČ: Jeho je to, co je naše!

ZVÍŘATA:

Jeho je to, co je naše!

ZAŘÍKÁVAČ:

On je to, co jsme my!

ZVÍŘATA:

On je to, co jsme my!

ZAŘÍKÁVAČ:

Jsem Mluvčím Zákona. Sem přichází všichni, kteří jsou neznalí, naučit se Zákonu. Stojím v temnotách a vykládám
Zákon. Nikdo neunikne!

ZVÍŘATA: Nikdo neunikne!

ZAŘÍKÁVAČ:

Krutě jsou potrestáni ti, kdož poruší Zákon. Nikdo neunikne!

ZVÍŘATA: Nikdo neunikne!

ZAŘÍKÁVAČ:

Pro každého je chtění zlem, co chceš ty po nás, to my nevíme, ale dovíme se to.

ZVÍŘATA: Dovíme se to!

ZAŘÍKÁVAČ:

Někdo se chce přiblížit tak, že číhá a stáhne se a počká a vyskočí, zabije a zakousne se, zakousne se hluboce a šťavnatě,
vysává krev! Někteří chtějí trhat zuby a rukama se zarýt s nosem čichajícím v zemi! Někteří se drápou na stromy,
někteří se zarývají do hrobů mrtvých, někteří bojují čelem nebo nohama či drápy, někteří kousnou rychle bez varování.
Potrestání je přísné a jisté, proto naučte se Zákonu. Vyřkněte slova! Naučte se Zákon, Vyřkněte slova! Vyřkněte slova!

26
ZAŘÍKÁVAČ:

Nechodit po čtyřech: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Nechodit po čtyřech: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné drápy, štěkání nebo stromy: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné drápy, štěkání nebo stromy: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné vrčení nebo řvaní: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné vrčení nebo řvaní: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné vzteklé cenění našich zubů: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné vzteklé cenění našich zubů: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné ničení našich příbuzných: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné ničení našich příbuzných: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Žádné zabíjení bez rozmyslu: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZVÍŘATA:

Žádné zabíjení bez rozmyslu: takový je Zákon. My nejsme lidé?

ZAŘÍKÁVAČ:

Člověk je Bůh.

ZVÍŘATA: Člověk je Bůh.

ZAŘÍKÁVAČ: My jsme lidé.

ZVÍŘATA:

My jsme lidé.

27
ZAŘÍKÁVAČ: My jsme Bohové.

ZVÍŘATA: My jsme Bohové.

ZAŘÍKÁVAČ: Bůh je Člověk.

ZVÍŘATA: Bůh je Člověk.

ZAŘÍKÁVAČ: Jeho jest dům utrpení.

ZVÍŘATA:

Jeho jest dům utrpení.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která tvoří.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která tvoří.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která zraňuje.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která zraňuje.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je ruka, která léčí.

ZVÍŘATA:

Jeho je ruka, která léčí.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je zažehnutí blesku.

ZVÍŘATA:

Jeho je zažehnutí blesku.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je hluboké slané moře.

ZVÍŘATA:

Jeho je hluboké slané moře.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho jsou hvězdy na obloze.

ZVÍŘATA:

28
Jeho jsou hvězdy na obloze

ZAŘÍKÁVAČ: Jeho jsou vládci země.

ZVÍŘATA:

Jeho jsou vládci země.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je místo zvané Nebesa.

ZVÍŘATA:

Jeho je místo zvané Nebesa.

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je místo zvané Peklo!

ZVÍŘATA:

Jeho je místo zvané Peklo!

ZAŘÍKÁVAČ:

Jeho je to, co je naše!

ZVÍŘATA:

Jeho je to, co je naše!

ZAŘÍKÁVAČ:

On je to, co jsme my!

ZVÍŘATA:

On je to, co jsme my!

ZAŘÍKÁVAČ:

Jsem Mluvčím Zákona. Sem přichází všichni, kteří jsou neznalí, naučit se Zákonu. Stojím v temnotách a vykládám
Zákon. Nikdo neunikne!

ZVÍŘATA: Nikdo neunikne!

ZAŘÍKÁVAČ:

Krutě jsou potrestáni ti, kdož poruší Zákon. Nikdo neunikne!

ZVÍŘATA: Nikdo neunikne!

ZAŘÍKÁVAČ:

Pro každého je chtění zlem, co chceš ty po nás, to my nevíme, ale dovíme se to.

ZVÍŘATA: Dovíme se to!

29
(Potom zaříkávač odloží hůl, skloní se k oltáři a dlouho a obdivně jej prohlíží, avšak hrdě přitom dává najevo své
sebeovládání a úctu. Když se napřímí, přijde kněz s kalichem a zdvořile jej nabídne zaříkávači. Ten jej přijme a v úctě
jej pozdvihne k oltáři. Potom jej potichu vypije, avšak s velkou vážností. Nato mu jej kněz odebere. Zaříkávač pokročí
vpřed, toužebně rozpřáhne paže a něžně bije tělo oltáře. Potom pokročí zase zpět a ještě v zasnění je obdarován mečem
od kněze. Když zvíře (zaříkávač) přijme meč, pozorně sleduje jeho tvar a lesknoucí se plochu. Potom jej uchopí oběma
rukama a vysoko jej zvedne. Ostatní zvířata také pozvednou své paže a některá se pokouší učinit znamení Cornu -
Znamení Rohů.)

ZAŘÍKÁVAČ: Člověk je Bůh.

ZVÍŘATA:

Člověk je Bůh.

ZAŘÍKÁVAČ:

My jsme Lidé,

ZVÍŘATA: My jsme lidé.

ZAŘÍKÁVAČ: My jsme Bohové.

ZVÍŘATA:

My jsme Bohové.

ZAŘÍKÁVAČ:

Bůh je Člověk.

ZVÍŘATA:

Bůh je Člověk.

ZAŘÍKÁVAČ: HAIL, SATAN!

ZVÍŘATA: HAIL, SATAN !

¨¨
(Zaříkávač skloní meč a kněz si jej od něj vezme. Zaříkávač odejde ke kleci s myší a propustí ji na svobodu.)

ZAŘÍKÁVAČ:

Mé vyprávění je ukončeno. Tam utíká myš: kdokoliv jí chytí, může si z její kůže udělat velkou, velkou čapku.

(Když myš uteče, všechna zvířata dopadnou na všechny čtyři a vzájemně si překážejíc se ve vší vážnosti štrachají pryč
z mýtiny, zaříkávač odejde jako poslední. Když je všude ticho, kněz přistoupí k oltáři a obvyklým způsobem obřad
uzavře.)

30
 ZÁKON TRAPEZOIDU
DIE ELEKTRISCHEN VORSPIELE
Útok, útok, útok, útok, útok, útok!
Zvoní zvon od věže k věži!
Zvoní, až jiskří k zářnému počátku... -Dielrich Eckart

Jestliže myšlenka Zvířecího Dramatu mohla být nalézána v literárních dílech a divadelních dramatech devatenáctého
století, potom myšlenku Elektrické Předehry můžeme nalézt ve vědeckofantastických filmech ze začátku století
dvacátého.
Zásada využití elektrické a magnetické energie k efektivním magickým cílům je velice zanedbávána mnoha okultními
odborníky, i když je používána s téměř maniakálním gustem současnou školou Satanské magie v Německu. Praktické
využití elektrické energie nabývalo na významu na přelomu devatenáctého století a stalo se tak možností k inovování
neoprométeanství na poli rituální magie.
Německé spolky Vril, Thule, Freunden von Lucifer, Germania a Ahnenerbe prosazují stále základní magický repertoár
dřívějších Osvícenců, ale mezitím vzniká to, co bylo volně definováno jako Schwartze Orden -Černý Řád-, který
vzkvétal v údobí mezi dvěma světovými válkami. Paradoxní na věci je to, že i když se Svobodní Zednáři dostali během
nacistického režimu do klatby, každý obřad Černého Řádu používal zednářských principů a myšlenek.
90
Dodatkem k některým obřadům německého Ordo Orientis, který používal sexuální energii jako prostředek k
magickému přenosu, bylo to, že obřady Černého Řádu využívaly také pojmů geometrie používáním odrazových ploch,
paradoxních zvukových frekvencí a atmosférické ionizace. Rituální místnosti vypadaly jako v hrůzostrašných filmech a
vlastně tomu tak i bylo, protože je navrhovali ti samí architekti. Neeuklidovský úhel dopadu a Lovecraftovský vzhled
byly hlavními vizuálními složkami.
Ceremonie jako Dos Wahsinn der Logisch (Šílenství logiky) byly typem Maratovsko-Sadeovských hříček, ve kterých
se bláznovství stávalo tím hlavním. K výběru svých členů používali specifických ukazatelů chování a teprve ti, o
kterých si mysleli, že jsou dostatečně blázniví, mohli být vpuštěni do společenství. Šílenství mělo magicky vliv v tomto
externím blázinci a ovládání lidských činů bylo ochranou před vězením. Hlavní myšlenkou pro dosažení skutečných
životních cílů bylo přiblížení se skutečným životům Cali-gariho a Mabuse... a stále tomu tak je.
Bleskové reflektory vyrábějící stroboskopické efekty, elektrostatické generátory, elektrické varhany s ovladatelnými
harmonickými kmity, snímače a mentální kázeň a emocionální odezva, které mohou přechodně umožnit zanechání
vlastních Alfa vln mimo místnost, přičemž přechod na Gama vlny je konečným cílem: to jsou součásti používané k
vytvoření vlastního já, jak jsou definovány v Die Elektrischen Vorspiele- Elektrické Předehře.
Mnohá rituální pravidla jsou uváděna do vztahu s experimenty Wilhelma Reicha, jehož jméno je spojováno s magií
budoucnosti. Postup je ten, že místnost je do určité míry "nabita" a tím umožňuje CELEBRANTovi "čerpat" z ní
energii, a tím současně zvyšovat sílu své vlastní vůle. CELEBRANTova sila myšlení je dále posilována výkladem
litanie. K "vyvrcholení' použije CELEBRANT odrazové plochy, které znásobí a vyšlou jeho vůli. CELEBRANT
zůstává uzavřen uvnitř tak dlouho, dokud se on i samotná místnost nezbaví veškeré energie a dokud negativní ionizace
a deozonizace (dle Reichovy terminologie -DOR-) z místnosti nevyplynou.

Potřeby k Provedeni

Rituál může být vykonáván různými osobami: kýmkoliv, protože základní práce je omezena na jednoho
CELEBRANTa, který pracuje jako katalyzátor. I když další osoby mohou mít ze své účasti užitek, může obřad
provádět i CELEBRANT samotný. Musí být zdůrazněno, že skupina provádějící Elektrickou Předehru tak činí s
jediným úmyslem a přítomnost různých osob proto zvýší úspěšnost. Obřad, tak jak je uváděn zde, byl vymyšlen ke
změně společenského klimatu a k prosazení dalekosáhlých změn.
Je lepší vykonávat obřad v relativně malé uzavřené místnosti, protože ve velké místnosti je potřeba mnohem více
elektrické energie k potřebné ionizaci. V podstatě místnost slouží jako elektronka a účastníci uvnitř slouží jako
oscilátory. K dostatečně silnému působení na atmosféru v místností je zapotřebí Van der Graafův generátor, Teslův
transformátor nebo jiný elektrostatický generátor. Zařízení musí být otevřeno, nikoli uzavřeno ve svém obalu, proto
musí být dbáno nejvyšší bezpečnosti aby nedošlo ke kontaktu přístroje s lidským tělem. Je proto nejlepší umístit jej v
místnosti na nepřístupném místě.

31
Elektrostatický generátor musí vyrábět elektrický výboj, který je opravdu viditelný. Je to světelná podívaná, která je
ovládána CELEBRANTem během první časti obřadu. Tímto způsobem vlastně "vyzdobí" místnost shodně se svými
pocity. V této úvodní části není čas rozhodující, i když doba této úvodní blýskavé periody závisí na velikosti místnosti,
na rozsahu elektrických výbojů a lidském citovém faktoru. Blýskání je ovládáno z ovládacího panelu, umístěného tak,
aby bylo možno střídat operátory. CELEBRANT musí být schopen opustit své stanoviště, kde pokračuje jeho asistent
dle předem připraveného postupu. Nové objevy v audiotechnice relativně zjednodušují tuto činnost.
Osvětlení nahrazují argonové a neonové trubice opatřené ochranou proti nežádoucím frekvenčním zvukům. Zvukové
zařízení nemůže být vybaveno pouze vypínačem a potenciometrem, ale musí současně obsahovat nejrůznější škálu
zvuků. Nyní již zastaralé přístroje jako např. Compton Electrone nebo Schilder Klavilux byly nahrazeny daleko lepšími
modely - Hammond organ, Moog Synthetsizer. Zvuk musí kolísat mezi 60-11000 Hz - nejlepší jsou "čisté" tóny, i když
"kombinované" jsou také přípustné. Vršky a spodky těchto frekvencí musí převažovat a musí neustále vysílat "černý" a
"bílý" zvuk po celou dobu obřadu.
Místnost musí být vyzdobena co nejlépe, charakteristické pro tuto místnost je "expresionistické" dekorum, a to tak, že
veškeré vizuální představy a obrazy přispějí ke zkvalitnění rituálu. Na oltáři v jednom rohu místnosti musí být umístěny
všechny nezbytné náležitosti. Nahá žena, která jinak slouží jako živý oltář, se při Elektrické Předehře nepoužívá. Místo
ní je použita lidská lebka, která spočívá na červeném polštářku. V tomto rituálu, tak jako ve všech ostatních satanských
obřadech slouží lebka jako připomínka hmoty, masa a kostí božstva, kterým je člověk. Není symbolem smrtelnosti.
Reprezentuje také pokladnici moudrosti, ze které pocházejí všechny lidské myšlenky a objevy, chrám nápadů, jak
materiálních, tak i "duchovních". Svícny s černými svícemi jsou umístěny po stranách lebky. Kalich stojí přímo před
lebkou a po jeho stranách leží zvon a penis. Meč leží souběžně s okrajem stupínku. Na zdi nad oltářem se skví Znamení
Satana.
Pentagonální ohrada uvnitř které jsou zrcadlící plochy, je místem pro CELEBRANTa. Pětiúhelník by měl být dost
velký a jeho stěny dost vysoké na to, aby pojmuly celé ležící CELEBRANTovo tělo. Současně však se do něj musí dát
lehce vstoupit jakož i z něj vystoupit. Stěny pětiúhelníku nesmí být vyšší než šedesát centimetrů nad úroveň podlahy,
ale ani nižší. Dno pětiúhelníku nesmí být pod úrovní podlahy. Na horních hranách pětiúhelníku jsou umístěny neonové
trubice - vymezující hranice a osvětlující svého uživatele.
Přesně nad pětiúhelníkem visí pravidelný trapezoid zavěšený na pevném ale tenoučkém lanku, takže i nepatrná síla
způsobí jeho pohyb. Zavěšený trapezoid je zhotoven z lehkého materiálu, je omotán jako indukční cívka a nabit může
být až před začátkem rituálu. Délka základny trapezoidu odpovídá délce každé části pětiúhelníku.
Stroboskopické světlo je používáno k osvětlení CELEBRANTa uvnitř pětiúhelníku a frekvence záblesků musí co
nejvíce prospívat CELEBRANTovým potřebám. V minulosti, ještě v dobách elektrického oblouku se používala
otáčející se záklopka, navozující představu plamenů, založená v podstatě na principu policejních máj áčku.
Účastníci mají černé ceremoniální pláště a kapuce na hlavách. CELEBRANT je prostovlasý.
Když byla Elektrická Předehra prováděna v nacistickém Německu (asi v roce 1932-35) intelektuálními složkami
rašícího Sicherheitsdienstu RFSS, byly jejich vlajky a symboly používány jako nedílná součást dekora. Účastníci byli v
každém případě oblečeni v uniformách. Tematická hudba byla obvykle doplněna o Morgenrot na začátku a o Unsere
Fahne Flattert uns Voran na konci zaklínání. Hudba se tehdy hrála na varhany nebo z gramofonu. Hudba Richarda
Wagnera bývala použita spíše při zahájení a ukončení rituálu.
Litanie proslovená CELEBRANTem byla parafrází Osmé Smaragdové Desky Tltóta (Hermes Trismegjistus), ve které
je Einsteinovská časoprostorová kontinuita přesunuta do tajemné řecké a egyptské mnohomluvnosti.
Okny do čtvrté dimenze jsou zrcadlové plochy, které zesilují představivost lidské existence. Není divu, že zrcadlo
získalo označení jako nástroj Luciferův, když je odpradávna používáno zcela očividně jako hračka pýchy, je hračkou k
nalezení světla tam, kde není možno existovat.
Zásady provedení tohoto rituálu byly zaznamenány v mnoha verzích - všechny jsou si podobné až na malé změny v
jednotlivých drobnostech. Sloky litanie v této knize se baví úrovní teologicky přijatelné prózy, odmítajíc to, co by
mohlo být útokem na metafyzické myšlení. Až tento autor byl schopen to odhalit, protože německé lóže držely ve
velkém tajemství obřady, které byly doprovázeny vyslovováním myšlenek. Je známo, že určité osobnosti narazily na
tyto procedurální přístupy, použily je, rozšířily a získaly z nich velkou řadu úspěchu, ale jak dalo se čekat, prozradily
velmi málo. Instrukce zde dodané mohou sloužit jako užitečný klíč těm, kteří jsou schopni vytáhnout ty
nejživotaschopnější zásady a použít je pro své vlastní cíle.

32
 DIE ELEKTRISCHEN VORSPIELE
Způsob Provedení
Vzhledem k tomu, že litanie je recitována bez přerušení ihned po CELEBRANTově vstoupení do pětiúhelníku, musí
být pracovní postup vykonán zcela přesně dle následujícího popisu.
1. Rituál je zahájen obvyklým způsobem, očištěním, zahajovacím zaříkáváním, voláním vhodných Pekelných
•Jmen, vypitím poháru, zaříkáváním Čtyř Elementů, požehnání penisem a pronesením Sešlého Enochiánského Klíče.
2. CELEBRANT zaujme své místo u ovládacího pultu, zapne černé a bílé zvukové signály, které budou znít až do
konce rituálu.
3. Zahájí střídající se slyšitelné zvuky ve stejných sekundových intervalech (60-11000 Hz).
4. CELEBRANT aktivuje elektrostatický generátor tak dlouho, až dojde k ozonizaci ionizací a atmosféra je plně
nabitá.
5. CELEBRANT aktivuje neónové trubice a opouští pult.
6. Asistent zaujme místo u pultu, udržuje slyšitelný zvuk ve stejných minutových intervalech během CELEBRANTova
zaříkávání.
7. CELEBRANT vstoupí do pětiúhelníku a pronáší invokaci, současně se otáčí proti směru hodinových ručiček a to tak
pomalu, jak hovoří. Když dokončí svou invokaci, asistent od něj převezme text a podá mu meč nebo dýku. Jakmile
CELEBRANT uchopí meč do rukou, asistent u pultu reaktivuje elektrostatický generátor a uvede jej do souladu se
zvukovou frekvencí, hlasitost zesiluje na plný výkon a aktivuje stroboskopické osvětlení.
8. CELEBRANT drží vysoko svůj meč, pomalu se otáčí proti směru hodinových ručiček a zastavuje se u každé
zrcadlové plochy tak dlouho, až vystřídá všech devět ploch.
9. CELEBRANT se položí do pětiúhelníku s mečem v ruce a zaujme pozici hákového kříže ležíc na levém boku a meč
má v pravé ruce. V tuto chvíli je elektrostatický generátor vypnut, avšak zvuk je udržován na stejné hlasitosti a světla
také. CELEBRANT zůstává ležet uvnitř pětiúhelníku tak dlouho, dokud jeho představa nebyla zformována.
10. CELEBRANT se uvnitř pětiúhelníku postaví na nohy. Asistent u pultu vypne stroboskop, úplně vypne tón na 11000
Hz a hluboké tóny udržuje na stejné hlasitosti, avšak střídá 30/45/60 Hz, napodobujíc tak frekvenci hromu.
CELEBRANT otočený k východu se zvednutým mečem zahajuje Provolání, na které mu shromáždění odpovídají.
Ruce mají zvednuté ve Znamení Rohů.
11. Všichni skloní ruce zpět a CELEBRANT nebo asistent uzavřou rituál obvyklým způsobem, pulty jsou vypnuty a
zůstávají hořet pouze svíce a závěrečný hudební hymnus hraje během znesvěcování.
100

Elektrická Předehra
CELEBRANT:
Oheň Pekla je opatřen
a myšlenky z něj vycházející zvítězí.
Otevři brány temnot,
Ó, Velký Otvírači Cesty. Vstup do tohoto
koloběhu. Zabuš na brány zářícího
Trapezoidu, protože krev byla obětována!
Zjev se mezi lidmi a již neodcházej. Přijď a vetři se do velkých shromáždění těch venku a přehraď cestu těm, kteří by
nás chtěli zastavit. Nařizuji aby kouzlo povstalo, odhalujíc tvář Hada. Skrze hromy ty spatříš tvář Hada a tak se dobře
nauč slovům, která jediná může člověk pronášet. A tak snímám masku z Hada, a vrhám jej mezi lidi. Oh, slyšte ! Ten
Had žije, na místě které bývá občas světu otevřeno.
Neviditelní se prochází mezi námi,
a když se s nimi spojíme, tak rovněž neviditelní
se procházíme nocí,
protože jen v úhlu můžeme být spatřeni,
a ti venku nevidí nic, protože jejich
oči jsou zaslepeny
mlýnskými kameny spravedlnosti.
Já říkám vám, kteří hovoříte falešným jazykem;
Že dobře znám to, co vám zabraňuje vstoupit

33
do tohoto koloběhu. Zahlédnul jsem Hlídací
Psy, číhající na duše počestných.
Jsou to strážci koloběhů a ukrývají se
na prahu času a jejich kosmické lodě
krouží kolem nich a dobře je ukrývají.
Pohybují se pouze v úhlech,
jsou proto zbaveni kulatých rozměrů.
Silní a hrozní jsou Hlídací Psi,
dobře si uvědomují hranice vesmíru.
Neviditelní se procházejí mezi vámi,
na místech, kde Obřady byly vykonány.
Někteří nosí podobu člověka, nikdo neví co udělají a když krev byla prolita, zmizí náhle v jeskyni Satanově, a nabudou
tvarů, které dobře znám. Někdy to v nich jen vře, když čekají, a načechrávají si svá velká křídla, vědí velmi dobře, že je
znovu přivolám!
A noční chmury znovu vyjdou a přikrčí se
na svých pařátech, obrovití psi leží a
čekají na výpad do tohoto světa.
Nemysli si ó člověče zplesnivělé mysli,
že unikneš těm velký bestiím,
když vstoupíš do své svatyně, protože
ony se bleskově pohybují v úhlech a jsou
skryty v Trapezoidu. Znám je, protože jsem
jako jeden z nich a mám přístup k velké Hranici
a dívám se na pobřeží, kde čas existuje
bez pevných forem Hlídacích Psů.
Yea ! Já ukryt v propasti tajemného času pátrám po nich, a oni cítí mne již na dálku,
pozvednou se a rozezní obrovský zvon,
který musí být slyšet od koloběhu ke koloběhu.
Čekám potom v doupěti vzdáleném člověku,
na šedivém pobřeží času, za okrajem světa,
a vždy se mi přiblíží, v úhlech neznámých
člověku. A na lom temném prahu
se krčí, své čelisti dokořán,
a prahnou po duších těch, co jsou venku!
Vracím se po úhlech zpět a oni mne pozorně sledují. Yea! Požírači přicházejí, stal jsem se tedy maršálem Pekelných
hostů a ti, kteří mne následují a prochází se se Psy a řítí se nočními vichřicemi, stanou se armádou vyslanou z Pekla ke
zničení země a rozpuštění ledu!
Z tepaných hranolů uvnitř tlumeně ozářené jeskyně já hovořím v úhlech zrcadlících myšlenky staré a nejlepší. Ó naučte
se Zákon, moji noční bratři -Velký Zákon a Malý Zákon. Velký Zákon přináší rovnováhu a nemilosrdně na ní lpí. Malý
Zákon je klíčem a zářící Trapezoid jsou dveře!
Ó moji bratři, studujte dobře ten kámen s ploškami, neuznávaný těmi venku, protože uvnitř těch blýskavých facet
čekají Psi, až vzplane svět! Jsou úhly malé a tiché, nebo obrovité ve svém řvoucím běsnění, tvary které známe tak
dobře. Na ponurém šedivém pobřeží stojí obelisk sevřený v pařátech čtyř obručí, který Fanfir střeží, tato forma přináší
zrození, kterým nás přibývá a udeří na ty, kteří by nám chtěli odporovat.
Ó titěrný člověče, dbej mého varováni, nesnaž se násilně otevřít bránu neznáma. Je jen malá hrstka těch, kterým se
podaří přejít Hranici k velké zšeřelé jeskyni která tajemně září. Protože dobře víš, že obyvatelé Hlubiny číhají na duše, i
na tu tvou a uvrhnou je do otroctví. Slyš, Ó člověče zemdleného mozku a dbej mého varování: nepohybuj se v úhlech,
leč jen v kulatých rozměrech, i kdyby se ti podařilo opustit své tělo, uslyšíš hřmění podobné štěkotu psů, dožadujících
se stále více a více tvé duše, ustup a rychle, jestli to umíš, zpět do svého těla a nesnaž se více proniknout oponou!
Vězte vy všichni, kdož setrváváte na poznání domnělé spravedlnosti, že jiní znají klíče a úhly potřebné k otevření brány
a že na návrat zpět již není čas. Vy, kteří jste dostali klíč a vaše mysl je skromná, to chápete beze slov. A proto slyšte
hřmění, ó vy tam venku, velký zvon duní řevem Psů. Jsou hrůzyplní a vytrvalí, přicházejí skrze velký žhnoucí
Trapezoid, jejich oči hoří plameny Pekelnými!
Utečte, jestli můžete, do vnějších rozměrů svého vědomí a zavřete se tam navždy. Vy neznáte podstatu svého stvoření.
Vítám vás jménem Seta, vás všechny kdož se radujete z velkého zla a bezdůvodně prodlužujete svá muka. Připravili
jsme pro vás pohodlné místo kde můžete prodlévat ve vrcholném utrpení.
Nebojujte s opicemi které střeží brány Pekla,
protože tam leží Ráj a Anubis je Otvírač Cesty.
A my hovoříme jazykem hadů a štěkotem Psů, a velký zvon duní tak, že prolamuje hranici -- a velcí jsme my, kteří
vládneme a malí jsou ti kdož trpí.

34
Časy kříže a svaté trojice končí. A velké kolo s úhly nepochopitelných rozměrů, uchované pro Setovy děti, vyplní
prázdnotu a stává se sluncem na Nebi Hněvu!
Provolání

CELEBRANT:

Pohleďte na rudý východ slunce na Východě!

Toužíme být Mocní!

VŠICHNI:

Staneme se Mocnými!

CELEBRANT: Toužíme být Bohatí!

VŠICHNI:

Staneme se Bohatými!

CELEBRANT: Toužíme být Moudří!

VŠICHNI:

Staneme se Moudrými!

CELEBRANT: Toužíme být Uznávaní!

VŠICHNI:

Staneme se Uznávanými!

CELEBRANT: Toužíme být Následovníky!

VŠICHNI:

Staneme se Následovníky!

CELEBRANT:

Co chceme, toho dosáhneme!

Dosáhneme to, co chceme!
Nastává Soumrak -Soumrak Bohů-Na východě svítá! Je to jitro magie! Svět je v plamenech! Loki žije na zemi!
Hail Loki! Ave, Satanáš!

VŠICHNI: Ave, Satanáš!

CELEBRANT:Rege Satanáš!

VŠICHNI: Rege Satanáš!

CELEBRANT: Hail, Satan!

VŠICHNI: Hail, Satan!

35
 NOC NA LYSÉ HOŘE POCTA ČORTOVI
O kolik víc je člověku dražší malý kousek chleba než velká loď ! Ale kolik peněz je zapotřebí na velkou loď! On to
dovede pochopit, nechť je mu to tedy vysvětleno! - Rasputin -
Jen pár vědců se zabývalo existencí uctívání Ďábla v Rusku, které bylo po tisíciletí i se svou pohanskou duší uvrženo
do područí, Ortodoxní Církve. A jestliže taková ulička byla položena, odpověď byla vždy stejná, buď černá magie v
Rusku vůbec neexistovala, nebo byla zahalena pláštíkem eufemismu. Druhá možnost je určitě správnější.
Neexistuje jiná kultura, která by byla více prodchnuta temnými silami než Slovanská, ta všeobecně; ale Ruská
obzvlášť. Podíl Satanských tvorů a postav, daleko přesáhnul odvyklé množství. Na rozdíl od jiných náboženství nebo
mytologií, kde se lidé temných sil stranili, Ruští ďáblové byli uctíváni s velkou úctou / nebo potěšením. Z tohoto
důvodu křesťanská církev velice obtížně a dlouho bojovala s Ďáblem v jeho Východních rituálech. Úporné přetrvávání
Satana, zvláště mezi mužiky (sedláky), v ranném období ruského ortodoxního náboženství tedy vyžadovalo oprášení
starých bohů vyrobených známou technikou římsko-křesťanského srovnání nesrovnatelného.
Možnost zapudit staré ruské bohy jednoduchou přeměnou v ďábly (z počátku ve velmi hodné ďábly), nahradili
křesťanští političtí činitelé vlastním přizpůsobením Satana na jakýsi druh nádoby zlých sil. Staří ruští bohové byli
zbaveni různých nástrojů, kterými mohly způsobovat potíže, a byli vybaveni neškodnými úlohami, byla stanovena
údobí, během kterých mohli být uctíváni nějakým běžným neškodným způsobem. A někteří byli násilně "zapomenuti".
-Perun, impozantní postava, který Martovským vzhledem dodával sílu a moc bojovníkům v poli, vládnul hromům a
bleskům, kterými si bojovníky zavazoval. Jeho přítel Volos, chlupatý tvor, byl zase bohem zvířat. Jeho supící hřebci a
řvoucí tygři dodávali inspiraci svým dvounohým bratrům. Jemní Křesťané mu zabavili jeho vůz a obdarovali jej
otáčením mlýnského kola. Jeho poslední zbývající oltář byl rozbit a vržen do Dněpru v roce 988, když se Kyjevský
Kníže Vladimír rozhodnul obrátit k Byzantské Ortodoxii. Volos utrpěl urážku na cti tím, že byl změněn v obhroublého
hlídače, obyčejného pastevce a bylo mu přiděleno nové jméno, St. Vlas.
Vlk, král Vlkodlak, byl zosobněním magie a v určité době byl ruskými pohany povoláván k ochraně jejich země. Kult
Kupala uctíval magickou sílu vody. Kapradí bylo u stoupenců Kupaly posvátné, tak jako u Jezidiů byl posvátný páv.
Dokázalo zvyšovat bohatství, krásu žen a moudrost.
Kult larilo zaniknul teprve až v osmnáctém století, kdy jej zrušil svým nařízením biskup voroněžský. Tento kult se
zabýval pořádáním veselic a "Satanských Her". larilo, který byl obdobou Pana, zajišťoval plodnost a úrodnost a
obzvláště byl uctíván během jarního setí.
Zora, patronka bojovníků, doprovázela na svém černém koni Peruna a nabízela ochranu a neviditelnost pod svým
dlouhým pláštěm, když se vznášela ve větru - ve větru, který zajišťoval Stribog, jenž patřil mezi hrozivá božstva.
Je tedy vidět, že dualistické zásady tak samozřejmě prezentované v ruské mytologii zcela jasně převažovaly dávno před
křesťanstvím. Bohem temnot je Čornibog. Bílý Bůh, Bjelobog (mimochodem nepřítel Černého Boha ; oba byli
pokládáni za nezbytné), nalezl velkou přízeň na Bílé Rusi (oblast Běloruska), kde jeho ušlechtilé vlastnosti -(pomáhal
zbloudilým poutníkům a sedlákům při jejich polních pracích)- byly velmi vítány.
Jak se dalo očekávat, křesťané pracovali přesčas na potírání všech těchto pověr, čímž bylo zdůrazněno dvojí. Hloupost
mužika uctívajícího dobré staré ďábly a výchova ke smrtelné hrůze z různých temných sil. Takovýmto jemným
přikrytím křesťanským pláštíkem byly tedy vymezeny hranice Satanského podzemí vyvíjejícímu se v Rusku. Ti, kdož
vstupovali do těchto sekt, byli vedení buď svým citem (učedníci), nebo citem a rozumem (vůdci).
Během devatenáctého století dosáhla náboženská upjatost vrcholu a prakticky celé Rusko přilnulo k Ortodoxní Církvi.
Avšak Staří Bohové připravují nástroj odvety: "Boží" lidé se projevili, tak jako v ostatních zemích, jako opravdoví
lotři, jsou však tak nasáknutí svým svatým pokrytectvím, že ani nejsou schopni si představit vlastní zánik, Bahnem
"dobra" občas probleskne jiskřička volno-myšlenkářské hříšnosti. Toto blýskání udrželo Staré Bohy při životě.
Známé erotické náboženské sekty, vznikající v Rusku během osmnáctého a devatenáctého století, opovrhovaly
převažujícím Ortodoxním prostředím. Evidentně to dokazovalo to, že byly vedeny lidmi, kteří velice dobře předvídali,
praktikovali a cílů dosahovali v první řadě jako Satanisté. Více než cokoliv jiného to dokázala sekta Khlystů. Její
moudří členové pochopili, že vášeň vždy zvítězí. Na první pohled vypadalo ""svaté" ospravedlňování chtíče a života
prováděné knězi Khlysty, jako pokrytectví. Bylo to ovšem čistě pragmatické, jestliže člověk pochopí náboženské
klima. ktéré vládlo v Rusku za cara.
Ruské protějšky náboženství byly vždy známy jako smyslné a citově protichůdné. Extravagance v rituálu vždy pevně
prosazovala role podstatné pro Rusy. A velice často byla Západem přijímána představa řvoucí opilecké orgie.
následované lítostivým a sklíčeným pokáním.
Kde vznikli a odkud se vlastně vzali Khtystové ? Poprvé se objevili v Rusku zhruba ve stejné době jako jejich
nepřátelští "odloučení" bratři Skopci, neboli "kastráti", (asi roku 1500). Jejich rituál také obsahoval různé cizozemské

36
úpravy. Vykonávali obřady ve jménu skutcích takových starobylých bohů a předkřesťanských božstev, jako například
Rusalka a larilo, kteří byli zosobněním vášně a chtíče, a Domovoye, neboli ducha domu. Khlystové vyvolávali jak
biblické bohy rozkoše, tak i temnot ale i zapomenuté démony jako byl Balaam anebo perské božstvo Kors. Rituál
těchto "hledačů radosti" ve svých obratech a různém kličkování následovaném šíleným sexuálním uvolněním, byl
prakticky nerozeznatelným od sexuálně vzrušujícího tancování dervišů.
Nepochybně silným důkazem vlivu cizozemských sekt na Khlysty, bylo jejich dogma "pokání skrze hřích" -které
vypovídá o tom, že pohlavní styk s "božstvem" nebo vyvoleným člověkem (člověkem ve kterém je bůh nebo plamen
boží), může hřích zničit nebo jej změnit na ctnost. Toto dogma však bylo pouze nepatrnou odměnou původní nauky,
kterou hlásalo Bratrstvo Svobodného Ducha ve Francii, Německu a Československu v patnáctém a šestnáctém století.
Bratrstvo Svobodného Ducha byli odpadlíci vyvržení z lůna své Matky Římské Církve. Tito odpadlíci učili, že uvnitř
každé lidské bytosti přebývá malá boží jiskřička (Fúnklein). Věřili, že prosté uznání této magické podstaty uvnitř
každého člověka, postačuje k osvobození člověka od různých omezení ať již společenských, sexuálních nebo
intelektuálních.
Rus byl po celou historii velice ovlivnitelný a tudíž někdy donkichotský. A odmítnutím současného mýtu beztřídnosti
si může lehce najít své postavení a zůstat v něm nadále spokojený. Nauka "malé jiskřičky" ledy velice vyhovovala
Ruské "duši". Namísto padesáti malých bohů, představujících božstvo - jeden lidský vůdce, který se stane božstvem.
Tomuto mistrovi nebo vůdci, se klaní všichni s hlubokou úctou. Stal se jedinou bytostí, která by je mohla zbavit hříchu.
Současně s tím se začne měnit ortodoxní liturgický model a vytrvalý protiproud se mění v rituály.
S tímto fenoménem je spojován hlavně Ruský Mistr a vhodný ničema, Grigorij Jefimovič Rasputin, "Šílený Mnich".
Silou své osobnosti a zaříkáváním poněkud pochybného kalibru dokázal utišovat carevičovy záchvaty krvácení a tím si
získal přízeň carova dvora. Khlystové získali mnoho na své proslulosti údajným spojením, které měli s Rasputinem. I
když o něm bylo napsáno mnoho knih, tak pouze jedna - od Colina Wilsona - podává pravdivý obraz této osoby. Jeho
hluboký a pravdivý popis dotvrzuje ještě vydání vzpomínek Rasputinovy dcery Marie. Velikost Rasputinovy posedlé
vůle se jednou stane velkým předmětem zkoumání. Byl •typem velikosti člověka, která posunula dopředu lidský vývoj.
Ti kdož pozorovali Rasputinovu velikost, nechápali prostředky, kterými ji dosáhnul a které u nich vzbuzovaly utrpení
nad svou vlastní neschopností. A protože Rasputin používal tento vnitřní mechanismus, jakýsi vestavěný "ukazatel
neschopnosti", získal si tak mnoho nepřátel a současně mnoho patolízalů.
Nutno zdůraznit, že osoby, které Rasputin přivedl do Petrohradu a uvedl ke dvoru, nebyli žádní ubozí a slabí okultisté,
nýbrž prominentní příslušníci Církevní aristokracie a městské inteligence.
Jak diletanti, tak i svatouškáři (obzvláště Jan Kronštandský) jej zdravili jako svatého muže s Božskou mocí, uznávali
jeho výstřední sklony a jeho moc vzkvétala. (Hned po jeho smrti jej všichni tito odsoudili jako ďábla.) Tvrdilo se, že z
jeho rtů vycházela namodralá záře. Byla mu přisuzována tajemná schopnost vnímat myšlenky a skryté pocity ostatních.
Bylo to potvrzeno i jeho vlastními slovy, kterými také vyvracel výroky svých pomlouvačů, kteří často zahrnovali do
výčtu jeho "vad" také zlodějnu. Jeho dcera Marie vzpomíná, jak říkával: "Nikdy bych se neodvážil tajně sebrat nebo
ukrást sebemenší věc. Věřil jsem, že by na mě každý poznal, že jsem něco ukradl, tak jako já jsem poznal, když někdo
z mých kamarádů něco ukradl."
Jeho úspěchy v léčení byly uznávány a velice známé, nicméně jeho metody již ne, protože Rasputin nepoužíval
obvyklých šamanských metod věřících uzdravovačů. Jeho údajně zhýralý a chlípný život, se stal námětem chlípného
fantazírování. Zrovna tak jeho neexistující role u Khlystů -jako vůdce - vykupitele spousty živých životů lidí. O
Rasputinově politickém čachrování, nemůže být pochyb. Byl společenský a neodolatelný, avšak přirozený, chtě nechtě
teatrální a nepochybně měl vysoký stupeň přirozené inteligence. Za "mimořádných nocí" roku pokračují tajemná
setkání, ke kterým jsou svolávaní pouze vybraní členové, ať již šlechta nebo sedláci a jakkoli je to málo známé, tak na
těchto večerech jsou dělány nepřímé narážky, ve kterých je Rasputin "rudým plamenem" anebo "velkou prací", která
byla skončena.
Když byla v roce 1918 ve sklepě Ipatěvského domu popravena ruská císařovna Alexandra (dva roky po krutém
zavraždění svého báťušky Jiřího), učinili vojáci unikátní objev. Během pátrání po diamantech v její pozůstalosti,
spatřili na jejím živůtku párek malých zelených smaragdových draků, které jí daroval mnoho let před tím Rasputin. Byl
snad ve styku s výstředním hermetickým řádem Zeleného Draka, který žil na hranicích Ruska? Existuje rovněž mnoho
spekulací kolem opravdové činnosti dekadentních Khlystů.
Ústním podáním a odkazem bratrstva byl zpřístupněn následující obřad.

Potřeby k Provedení
Účastníci jsou kněz (CELEBRANT), žena, která slouží jako oltář, dva pomocníci, světlonoš a obsluhovatel gongu a
zbytek shromážděných.
Kněz má na sobě rudý plášť s nabíranými rukávy. Jeho asistenti mají černé pláště opásané rudými opasky. Žena-oltář je
nahá, má pouze kovovou korunu na níž hoří čtyři svíce. Mužští účastnici nosí typické ruské pláště, černé
kalhoty mají zastrčené v černých holinkách. Ženské účastnice na sobě mají průsvitnou látku, matného zbarvení,
znázorňující mlhavé závoje Rusalek.

37
Velká měděná pánev zavěšená na řetězu, slouží jako kadidelnice, kterou se okuřuje oltář a ostatní používané pomůcky.
Malá lahvička magnéziového prášku, je umístěna vedle pánve. Prášek je házen na pánev dle pokynů v pasážích. Kosti z
lidských nohou nebo rukou, jsou používány jako kropítko, na počest Kaščej, boha kostlivců. Dále jsou používány
všechny pomůcky běžné v Satanském rituálu.
Žena-oltář sedí na zkřížených nohou a působí velice přitažlivě. Místnost je ozářena svícemi a vyzdobena Byzantskými
motivy.
Hudební pozadí musí být vybráno velice pečlivě, hudba by měla používat tradiční ruské nástroje. Malý ruský zvoneček,
typický pro ruské liturgické ceremoniály, může být používán všude, kde se to v obřadu hodí a hraje v rytmu, který je
spojován s Obikhodem. Jste-li na pochybách. Modest Mussorgskij nebo Walt Disney mohou být vašimi rádci.

POCTA ČORTOVI
( Ceremonie je zahájena očištěním vzduchu a vysvěcením místnosti penisem. Kalich je naplněn, ale není přítomen.
Čtyři Hlavní Jména jsou zaříkávána dle světových stran a následuje vzývání Třetího Enochiánského Klíče (ze Satanské
Bible). Kněz (CELEBRANT) se potom obrátí k oltáři. • který sedí v pozici "Lýkového Křesla" (sedí vzpřímeně). Kněz
začíná svou invokaci s pozvednutými pažemi:)

CELEBRANT:

Ve jménu toho, který vládne v planoucím ohni a ledu.... vystupte, vy pochopové Čorta Pána! Osedlejte větry vanoucí
stepí a odpovězte na naše volání! Moje rty Tě radostně velebí, Ó Čornibog! Jsem plodem Tvého tvoření, zplozenec
Tvého plamene, posedlý Tvou myšlenkou, nosič přechodu! Ať komety pozdraví počátek Tvého příchodu vždy když
my, Tvoji synové, očekáváme na Triglavských kopcích znamení Tvé vůle! Žhnoucí uhlíky dávných obětí umožní zrod
nehmotných stínů, které znovu ožijí jako bohové vína a radosti.

( Celebrant skloní ruce.)

CELEBRANT:

Povstaňte a volejte Kostry! Živé kostry na Trůnu!

Sláva, Sláva jevo silie! Sláva!
Kaščej! Kaščej! Nesmrtelná divokosti člověka! Sláva Čortu!

ÚČASTNÍCI:

Kaščej! Kaščej! Sláva Čortu!

CELEBRANT:

Vzývám tančící Bohyni, plamennou Pšent. Její poznání touhy nemá hranic; toto je Její noc, kterou přivábí velké
množství lidí, čekajících na rozsudek jejího chtíče!
Morena! Morena! Morena! Vjelikaja Mať! Noč éta naša!

( Účastníci provedou metaneu (krátký úklon s pravou rukou směřující k zemi) a potom zůstanou stát. Kněz přistoupí k
oltáři a políbí jej na tělo, vrátí se zpět a natáhne ruku po kadidelnici. Pomocník mu kadidelnici podá a kněz okouří
nejprve oltář a potom shromáždění. Potom vrátí kadelnici pomocníkovi a pokračuje v invokaci: )

CELEBRANT:

Vystup z noční rokliny! Vzlétni na kožených křídlech a vznes se nad vrcholek hory. Vrhni svůj stín na zemi a odpověz
na naše volání!
Kňazjam Idut! Dorogu im!

Velebení

CELEBRANT:

Čort! Slovje něabeémjeny!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

38
CELEBRANT:

Balaam! Slovje neěsoglijadajémy!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

Perun! Sjela ně postižéjemaja!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

Kors! Mudrostje nědomyslímaja!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

Dracula! Pravilnoje voskrjesjénije!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

Kaščej! Gospodstvo nějejezčétnoje!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

larilo! Carstvo něpobjedějemoje!

ÚČASTNÍCI:

(opakují)

CELEBRANT:

Sabazios! Krepasť visočájšaja!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT: Mořena! Vlasťje vjéčnaja!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT:

Svarog! Vladičestvo Někonjéčnoje!

ÚČASTNÍCI: (opakují)

CELEBRANT: SLÁVA ČORTU!

ÚČASTNÍCI: SLÁVA ČORTU!

39
( Kněz přijme kalich, umístí jej před oltář, okouří jej a žehná plameni (sepne ruce dlaněmi k sobě v klasické pozici
modlení). Pozvedne kalich k uctění oltáře, potom jej vypije a pomocník kalich odnese.)

Malá Litanie Touhy

CELEBRANT:

Volám v duchu hledače radosti, kteří mají ve svých nikou nepřirozenou a zrádnou moc zemřelých, my, Vaši bratři,
vášnivě toužíme:

Vládnout nad překypující zemí pod temnou oblohou a nad vodou moří!

ÚČASTNÍCÍ:

Groznoje Bože Čortova ognja padaj sjela!

Hrozivý Pane Temného Plamene, dodej sílu!

CELEBRANT:
Vybuduj věže a mohutné domy s železnými zdmi a kamennými dvory.

ÚČASTNÍCI:

Groznoje Bože Čortova ognja padaj krepost!

Hrozivý Pane Temného Plamene, dodej sílu!

( Kněz převezme od pomocníka kost, drží ji vysoko a otočený k shromážděným říká:)

CELEBRANT:

Ty jsi ta věž síly a moci a my, Tvoji bratři, chválíme Tě Pane na věky věků!

( Kněz se otočí k oltáři, kost drží stále vysoko: )

CELEBRANT: SLÁVA ČORTU!

ÚČASTNÍCI: SLÁVA ČORTU!

( Kněz vrátí kost pomocníkovi. Druhý pomocník přistoupí a okouří kněze, který otočený k oltáři hovoří: )

Sebezbožňování
CELEBRANT:

A nyní letím na svištícím větru opalizující oblohou k zářivému místu svých tužeb. Skrze krátery vstupuji do tajemných
světů ve velkých rozlehlých stepích. Tam dole pod třesoucími se zástupy lidí, za zvuků píšťaly a dunícího tympánu,
vychutnávám radosti života. Tam uprostřed táhlých písní Rusalek prožívám nabízenou rozkoš; a sám se , tam líně
rozvaluji v karmínových palácích obžerství... protože jsem divoký člověk!
A nyní odcházím naplněn pocitem dvojnásob skutečným. Moje mysl se pyšní poznáním Tvého stvoření.! Moje nohy
jsou pevné jako úpatí hory a jsem součástí domu radosti. Moje oči jsou jako věž, která shlíží na zástupy bláznů, kteří
tápají v nebeských záležitostech; kteří se klaní a mekotají k unaveným a pobledlým bohům, výplodům lidí mdlých
mozků, opouštějících pozemský život a plazících se do svých hrobů. Hledím na obrovské davy lidí, kteří se dusí jako
Petrova ryba vylovená ze sladkovodního jezera života. Bude jim souzeno zemřít v odporném vychloubajícím se Nebi!
Osud těchto bláznů je spravedlivý!
Jsem pokušitelem života, který se skrývá v každém prsu a břiše; překypuje a naplňuje třesoucí se carevny nektarem
sladkého rozkošného vábení.
Jsem agresivní penis s železnou hlavou, který mne táhne k myriádám nymf a natéká při jejich roztoužení!
Jsem divoká živočišná radost, hybná síla zrození divoce bušící extáze!
Surovým ledem zapadlé oči mého otce žádostivě zírají dolů na zářící zemi, která je mojí matkou, vlhká a plodná děvka,
barbarsky rozkošná!
Mé tělo je chrámem, ve kterém přebývají všichni démoni. Jsem panteonem těla!

40
( Kněz převezme od pomocníka kost a umístí ji mezi horní části stehen oltáře. Potom provede k oltáři metaneu a
shromáždění učiní totéž. Je přinesena pánev a položena před oltář.)

Velká Litanie Touhy

CELEBRANT: (tváří k pánvi) Velký Jediný, vyslyš nás nyní, kdy voláme po Tvém požehnání:

V rozkoších těla a klidné mysli...

VŠICHNI:

POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Nestoudnou žádostivostí toužíme všichni, kteří umíme udržovat důstojnost a ctnost...

VŠICHNI:

POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Pýchu projevujeme ve všem co děláme, neboť jsme ti, kteří se nechovají jako blázni...

VŠICHNI:

POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Protože bohatství již nepožaduje mozků a rukou...

VŠICHNI:

VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Protože moudrost je zaseta na polích, která dávají velkou úrodu...

VŠICHNI:

VYHOV NÁM, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Protože volný čas ve vlastni rozkoši trávíme a mužem se tak všichni vyhnout těm, co hovoří tak hnusně...

VŠICHNI:

POVZBUĎ NÁS, TEMNÝ PANE!

CELEBRANT:

Protože Ty jsi mocný Pán, Ó Čorte a tvoje je všechna moc, čest a vláda. Dovol nám představy změnit ve skutečnost a
naše práce přetrvá. Protože jsme příbuzní duchů, bratři démonů, děti pozemské radosti, kteří jednohlasně prohlašují:

STANIŽ SE TAK! SLÁVA ČORTU!

41
( Kněz zvedne vysoko paže s roztaženými prsty a vášnivě pronese:)

CELEBRANT:

Zjev se, vzývám rouhavé Jméno Pane Sodomy, Kainův Bože Věčná radosti těla!

OGOŇ! TY ČORTU OGYŇOK! RAZGORAJSA POSKOREJ!

( Kněz vysype všechen prášek do pánve, okamžitě začne znít gong a kněz křičí:)

SABATAN!

( Shromáždění provedou znamení ochrany (zvednou ruce a dlaněmi si chrání oči) a odpoví:)

SABATAN!

( Pánev je odnesena, kněz přistoupí k oltáři, pozvedne ruce a jemně avšak s velkou rozvahou zopakuje Velebení.
Shromáždění tiše stojí. Kněz vezme z klína oltáře kost a odstoupí od něj. Místnost musí být dostatečně velká, aby
všichni zúčastnění mohli přecházet kolem oltáře. Každý jednotlivě předstoupí před oltář, pokloní se mu. Když se
napřímí dotkne se kněz špičkou kosti jeho čela a pronese:)

CELEBRANT: Předávám ti Čortův dar.

( Potom se všichni zúčastnění zase shromáždí, kněz pozvedne kost k Baphometu, otočí se ke shromážděným a řekne:)

CELEBRANT:

Nezapomeňte na to, co bylo a je!

Tělo bez hříchu, svět bez konce!

( Kněz ukončí ceremonii obvyklým způsobem.)

42
 POUTNÍCI OHNIVÉ EPOCHY
Cependant que persiste La splendeur a coté, Du piamage bleuté De 1'orgueil qui s'attriste D'un paon jadis vainqueur Au
jardin du coeur. -Verlaine
"Moc pravdy příliš brzy", tak může znít konečné prohlášení malé skupiny kacířů, kteří přežili osmnáct století trvající
perzekuce Křesťanů a Muslimů - jsou to Jezidiové.
Ze svého posvátného místa, - kterým je hrobka, ve které je pohřben jejich první vůdce Sheik Adi - dokázali Jezidiové
rozšířit svou neviditelnou říši až na rozlohu kolem tří set mil. Od Středomoří, Turecka a Sýrie na jedné straně až po
Kavkazské pohoří v Rusku na straně druhé. Hrobka jejich vůdce byla umístěna na Mount Lalesh, poblíž starobylého
města Nineveh. Podél této trasy stávalo sedm věží -Satanovy Věže - (Ziarahs), šest z nich mělo podobu trapezoidu a
jedna "hlavní" na Mount Lalesh, měla podobu hrotu, špičky flétny. Vrchol každé věže byl zakončen briliantovým
signálním reflektorem. Věž byla vlastně jakousi "elektrárnou", odkud mohl Satanský kouzelník paprskem vysílat svou
vůli k "potomkům Adama" a ovlivňovat lidské události ve venkovním světě.
Jako Pozorovatelé - padlí andělé z Knihy Enoch -tvrdili Jezidiové, že jsou potomci Azazela. Jezidiové věřili v doplněk
příběhu Luciferova - jinak řečeno - pyšně snášeného vyhnanství. Tak jako legendární izraelské kmeny, byli Jezidiové v
důsledku nepřekonatelných rozporů vytrženi ze svých kořenů a pocítili silnou opodstatněnost a smysl svého unikátního
odkazu, za který byli teologicky izolováni od ostatních kmenů.
Vzhledem ke svým racionálním základům není Jezidiovská legenda již tak fantaskní. Nepřímo poukazuje na stvoření
prvního mužského a ženského příslušníka kmene na principech později popsaných Paracelsem při vytváření homunkula
- totiž, zapouzdření spermie do obalu, který je nošen v těle a bere na sebe lidskou embryonickou podobu.
Jezidiové zajistili spojení mezi Egyptem, Východní Evropou a Tibetem. Jazykem Jezidiů byla Kurdština - znějící
podobně jako Enochiánština, tímto jazykem údajně mluvili Pozorovatelé.
Krátce před tím, než zemřel Sheik Adi v roce 1163, (plným jménem: Saraf-ad-Din Abu-1-Fadail, Adi ben Musa-rif ben
Ismael ben Mousa ben Marwan ben Ali-Hassan ben Marwan), nadiktoval to, co se stalo jedním z nejlegendárnějších
rukopisů všech dob, Al-Jilwah (Zjevení). Al-Jilwah kombinovaná s Mashaf Res, která byla sestavená v následujícím
století, se stala známou jako Black Book (Černá Kniha), Je to dílo, ve kterém Satan promlouvá ke svým lidem. Černá
Kniha neobsahuje pouze krédo Jezidiů, ale rovněž i jejich obřady.
Jezidiové vcházeli do svých chrámů skrze portály, na nichž byly obrazy lva, hada, dvousečná sekera, člověk, hřeben,
nůžky a zrcadlo. Lev představoval sílu a nadvládu; had plození; sekyra možnost dobra a zla; člověk boha; hřeben,
nůžky a zrcadlo představovaly pýchu. Ale větším než symbol pýchy byl symbol stvořený Satanem pro Jezidijskou
liturgii - páv. Protože nemohli vyslovovat slovo Satan (Shai-tan) z obav před perzekucemi, používali jméno Melek
Taus (Páví Král). Riziko perzekucí bylo tak velké, že všechna slova, která zněla podobně jako Satan, byla zakázána.
Zbytek Jezidíovské kultury, který přetrval dodnes, se nesetkal, jak se dalo očekávat, pouze s plačtivým "pochopením",
ale co je horší, sami se pokusili natřít své náboženství na bílo a popírají, že by kdy uctívali Ďábla. Po osmnácti stoletích
již neškodí nikomu, starají se o své obchody, a dle vlastního přesvědčení dosahují uznání jako odporný charitativní
spolek, uznaný teology - a to vše navzdory tomu, že rukou pokryteckých farizejů byly vykonány rozsáhlé masakry
jejich mužů, žen a dětí. A nyní je blahoslavně prohlašováno, že Jezidiové byli "opravdu ušlechtilí a vysoce morální
lidé" a tudíž skutečně nemohli uctívat Ďábla.! Je těžší než cokoli jiného, stanovit počátek této jejich lhostejnosti!
Vždy nejdůležitější v každém uskutečněném Jezídijském rituálu, byla mosazná figurka páva (nazývaná sanjak), která
byla přinesena z tajného místa knězem a umístěna v chrámu. Páv stál na podstavci, kolem kterého stříkala voda,
dopadající do malé tůňky. Sloužil jako relikviář a ikona a k němu směřovaly všechny pocty. Voda údajně proudila z
podzemního pramene který vytékal z podzemních dutin, ústících pod každou Satanovu Věž. Původní název těchto
proudů byl znám Islámu jako zázračný Zamzam. Dutiny údajně končily u sídla Mistrů -Schamballah (Carcosa).
Aby jste si utvořili lepší přehled, tak kromě vlastních Jezidiovských přesvědčení týkajících se dutin a Satanových Věží,
jsou zde uvedeny i domněnky. Již dávno se myslelo, že Věže nevymezují území Jezidiů, ale až teprve objevení těchto
neuznávaných staveb v různých částech světa i když různých konstrukcí dokázalo, že každá slouží jako povrchový
maják pro vstup (ať již alegorický nebo jiný), do podzemního světa,
Tudíž se předpokládá, že Jezidijské Věže a Satanský vliv, který obsahovaly, se stal mikrokosmem dalekosáhlé ovládací
sítě.
"Klany" Jezidiů byly následující: Sheikanové na Mount Lalesh; Sinjarové (Orlí hnízdo) v Kurdistánu; Hali-tiyehové v
Turecku; Malliyehové ve Středomoří; Sarahdarove v Gruzii a jižním Rusku; Lepchové v indii a Tibetu; a Kotcharové,
kteří tak jako Beduíni kočovali na neohraničeném území.
Jezidiovská definice Boha byla zcela jasně Satanská. Stěžejní myšlenka řecké filozofie, že Bůh je existencí absolutna a
dokonalosti sám v sobě, nezměnitelné, mimo čas a prostor, v Jezidiovské teologii neexistuje. Rovněž tak odmítali
teokratický židovský' koncept Jehovy a Mohamedánského Boha - absolutního vládce. Představa charakteristická pro
Křesťany, že Bůh je totéž co Kristus, byla absolutně odmítána. Jestliže existovala nějaká podobnost osobitého projevu

43
Boha, bylo tomu skrze Satana, který učil a vedl Jezidie k pochopení mnohostranných principů Stvoření, stejně jako
Platónská myšlenka, že Absolutno bylo samo o sobě transcendentálním stavem. Tato koncepce "Boha" byla v podstatě
názorově přijata a ještě více rozvinuta Satanisty. Modlení bylo striktně Satanskou tradicí zakázáno. Každodenní
vyjadřování víry bylo označováno za "recitování".
Pár nezasvěcenců někdy proniklo do svatostánků Jezidiů. Byly to opravdu vzácné výjimky během staletí a naneštěstí
byla již sekta na cestě k zániku, i když ještě aktivně organizovaná. Málokdo spatřil posvátné pávy nebo rukopis Černé
Knihy, protože obojí bylo pečlivě střeženo před potomky Adama, jehož potomstvo zaplnilo svět bezmyšlenkovitou
hmotou. Kromě originálu existují jenom čtyři texty Černé Knihy. Jeden je v arabštině (Jmenuje se Carshuni text), dva
jsou psány v aramejštině (ve francouzském a italském překladu) a Církev Satanova překládá text přeložený z arabštiny,
z Duad as-Saigova rukopisu, který přeložil Isia Joseph. Československá Církev Satanova nyní přináší český překlad.
Na začátku roku 1920 se spisovatel Wiliiam Seabrook odvážně pustil do pouště, vyšplhal na Mount Lalesh. Svou cestu
zaznamenal v knize Dobrodružství v Arábii s objektivitou, která dokazuje jaký to byl statečný avšak citlivý člověk. V
době, kdy bylo módní v literatuře řezat do Ďábla bez ohledu k jeho vlastnostem, byla Seabroo-
ková náklonnost k Satanovi zřejmá v každém jeho dne, jako by to byl Bierce, Shaw, Twain nebo Wells. Byl jedním z
mála nezasvěcenců, který poprvé v historii Jezidiů projevil sympatie k jejich Ďáblovi.
Nyní již jsou Jezidiové pohlceni z velké části světem "těch venku", ale jejich vliv dosáhl úspěchu. Tento vliv se projevil
v celém podzemním údobí Satanismu, ve všech tajných bratrstvech od dob Templářských Rytířů a v nespočetných
literárních dílech. A nyní, poté co se tragický epos Jezidiů stal historií, je již možné svobodně pronést to "Tajemné
Jméno".

VYHLÁŠENÍ SHAITANOVO A MLČENLIVÝ OBŘAD ZASVĚCENÍ

Obřad začíná jednu hodinu po západu slunce.

Účastníci vstoupí do místnosti a posadí se na polštářky na podlaze se zkříženýma nohama, tváří k oltáři Meleka Tause.
Voda stéká po kamenech obklopujících sanjak (páva) a vtéká do jezírka, ve kterém leží kameny. Dřevěné uhlí žhne po
obou stranách relikviáře. Kawwalové (hudebníci) stojí u zadní zdi svatyně a preludují na flétny, bubny a tamburíny.
(Upozornění: Nedílnou součástí určitých pasáží obřadu je hudba. Může být použita i upravená forma evropské a
americké muziky. Skladatelé Borodin, Cui, Rimskij-Korsakaff, Ketelbey, Ippolitov-Ivanov, atd., jsou doporučováni
nejvíce. Nutno zavrhnout posměšnou muziku "puristů".)
Vejde kněz, následován svými asistenty, všichni mají černé pláště opásané rudými pletenými šňůrami. Kněz se postaví
před oltář, asistenti po stranách. Hlava kněze je vyholena. Břitva, která na to byla použita se nejprve namočí do
magické vody Zamzam.
Všichni muzikanti přestanou hrát a do gongu je jednou udeřeno. Flétna začne znovu hrát, velice pomalu a jemně a kněz
invokuje Třetí Enochiánský Klíč (ze Satanské Bible). Když skončí, přestane flétna hrát a následuje pauza, ve které je
znovu udeřeno do gongu.
Flétna začne znovu hrát stejně jako předtím a kněz recituje z Al-Jilwah - z Černé Knihy.

AL-JILWAH

KNĚZ:

Před veškerým stvořením toto bylo zjeveno Melekem Tausem, který vyslal Abd Tause na tento svět, aby rozdělil
poznání pravdy svým vybraným lidem. Tak se také stalo, nejprve ústním podáním, později prostřednictvím této knihy
AI - Jilwah, kterou nezasvěcená nemohou ani číst, ani spatřit.

(Pauza, úder do gongu)

I
Byl jsem, jsem nyní a konce mít nebudu. Já vládnu nad všemi stvořeními a všemi záležitostmi těch, kteří jsou 'pod
ochranou mé myšlenky. Představuji pomoc pro všechny, kteří ve mě věří a v případě potřeby mne volají. Není místa ve
vesmíru, které by nepoznalo mé přítomnosti. Podílím se na všech záležitostech, které těm, kdož jsou venku, vyvolají
zlo, protože jejich podstata není taková, za jakou ji vydávají. Každý věk má svého vlastního hospodáře, který řídí
události v souladu s mými nařízeními. Tato funkce je měnitelná z generace na generaci, protože vládce tohoto světa a
jeho náčelníci mohou zbavit své vlastní úředníky jejich povinností, každý ve svůj vlastní prospěch. Povoluji každému,
aby následoval pokynů vlastní přirozenosti, ale ten, kdo se mi postaví, toho bude určitě litovat. Žádný bůh nemá právo
plést se do mých záležitostí a já jsem vydal zákon, který každému umožni vyhnout se uctívání všech bohů. Všechny
knihy těch, co jsou venku, jsou přizpůsobeny jim a oni se od nich odchylují i když byly napsány jejich proroky a
apoštoly. Tato porušování jsou vidět v tom, že fakticky každá sekta se snaží dokázat ostatním, že oni se mýlí a zničí

44
jejich knihy. Pravda a podvod jsou mi známy. Kdykoli přijde svůdné pokušení, dám svůj slib každému, kdo ve mne
věří. Kromě toho dávám rady zkušeným členům, protože jsem je jmenoval na určitá údobí, která jsou mi známa.
Důležité záležitosti si pamatuji a vyřizuji je v příhodnou chvíli. Učím a vedu ty, kteří se řídí mými radami. Ti, kdož
mne poslechnou a podřídí se mým příkazům, dosáhnou radosti, rozkoše a pohodlí.

(Pauza, úder do gongu.)

II

Odplácím potomkům Adama, splácím jim rozličnými odplatami, které já jediný znám. Krom toho moc a vláda nade
vším, co je na zemi, nad zemí a jest i pod zemí, je v mých rukou. Neuznávám přátelské spojení s jinými lidmi, ale také
se nezbavuji těch, kteří jsou mi nejdražší a kteří mne poslechnou v čemkoli, co je pro ně dobré. Předávám své
záležitosti do rukou tem, které mám vyzkoušené a kteří souhlasí s mými požadavky. Zjevuji se různými způsoby těm,
kteří jsou věrní a pod mým rozkazem. Dávám i beru; zvyšuji bohatství i přivádím do chudoby; jsem příčinou štěstí i
bídy. Toto vše činím v souladu s vlastnostmi každé epochy. A nikdo nemá právo plést se do řízení mých záležitostí. Ty,
kdož mi odporují zachvátím chorobami; avšak moji drazí nezemřou tak, jako potomci Adama, kteří jsou venku. Nikdo
nežije na tomto světě déle, než je mu mnou vyměřeno a jestliže si tak přeji, vyšlu osobu dvakrát či třikrát na tento nebo
jiný svět silou své vůle.

(Pauza, úder do gongu.)

III

Vedu k přímé životní cestě, aniž bych vyzradil knihu; neviditelnými prostředky řídím své milované a vyvolené.
Všechny mé nauky jsou lehce použitelné ve všech dobách i podmínkách. Nynější synové Adama neznají situaci, která
'nastává. Proto upadají do mnoha omylů. Bestie pozemské, ptáci nebeští a mořské ryby jsou všichni ovládáni mýma
rukama. Znám všechny poklady a skryté věci, a když si to budu přál, vezmu je jedněm a dám druhým. Odhalím své
divy těm, kdož po nich pátrají a ve vhodnou chvíli i zázraky těm, kteří je ode mne přijmou. Ale ti, kdož jsou venku,
jsou mými odpůrci a proto se staví proti mě. Ale oni neví, že takovýto životní směr je proti jejich vlastním zájmům,
protože moc, blahobyt a bohatství jsou v mých rukách a já je mohu propůjčit každému důstojnému potomku Adama. A
tak tedy řízení světa, přechodná údobí generací a změny jejich vůdců, jsou od počátku určovány mnou.

(Pauza, úder do gongu.)

IV

Svoje práva nepřenechám dalším bohům. Uznávám stvoření čtyř substancí, čtyř období a čtyř světových stran, protože
jsou to věci nezbytné pro bytosti. Knihy Židů, Křesťanů a Muslimů i ty, co jsou venku, akceptuji pouze potud, pokud
souhlasí a přizpůsobí se mým stanovám. Cokoli je v protikladu s tím, co stanovy upravují, to nepřijímám. Tři věci jsou
proti mě a já tři věci nenávidím. Ale ti kdož má tajemství udrží, dosáhnou naplnění mých slibů. Je mým přáním, aby
moji následovníci spojili se pevným poutem jednoty, aby nad nimi nezvítězili ti, co jsou venku. A nyní vy všichni, kteří
se řídíte mými pokyny a mými naukami, omítněte všechna učení a úsloví těch, co jsou venku. Tato učení jsem neučil,
ani ode mne nepocházejí. (Nezmiňujte se o mém jménu ani o mých vlastnostech, aby jste toho nelitovali; protože nevíte
co dokáží ti, co jsou venku.) +

(Pauza, úder do gongu.) + Toto již neplatí.

Ó vy, kteří ve mne věříte, vzdávejte čest mému symbolu a mé myšlence, protože vám připomenou mne. Zachovávejte
mé zákony a nařízení. Poslouchejte mé služebníky a naslouchejte všemu, co vám mohou vykládat skryté bytosti.

(Pauza, úder do gongu.)

Chand-il-manhatie sobayaka rosh halatie. Hatna Mesarmen dou jaladie, meskino raba,
Moje pochopení obklopuje pravdu událostí,
A moje pravda je smíchána ve mě,
A pravda o mém původu se zveřejní sama,
A vždy, když byla poznána, byla celá ve mé.
A všechna obyvatelná místa i pouště,

45
A všechno stvořené podléhá mě,
A jsem vládnoucí síla předcházející všemu, co existuje
A jsem ten, který pronáší pravdivá rčení,
A jsem spravedlivý soudce a vládce země.
A jsem ten, ve kterém lidé uctívají mou pýchu, Přijďte ke mě a polibte mé nohy.
A jsem ten, který rozmetal nebesům jejich výšiny.
A jsem ten, který křičel na počátku.
A jsem ten, který sám vyjevil všechny skutečnosti, Vpravdě Vše-Milosrdný postoupil mým jménům, Nebeský trůn i
sídlo i nebesa i zemi. V tajemství mého poznání neexistuje Bůh, ale já. Tyto věci jsou podřízeny mé moci. Ó nepřátelé
moji, proč mne odmítáte? Ó lidé, neodmítejte mne, ale uznávejte. V den posledního soudu budete šťastni, až se
semnou setkáte.
Ten, kdo zemře v lásce ke mě, toho spustím doprostřed Ráje svých přání a rozkoší; Avšak ten, kdo zemře zanedbávajíc
mne, bude uvržen do muk utrpení a soužení.

Říkám, že jsem pouze jediný a vznešený; Stvořím a proslavím ty, kterým přeji. Velebte mne samotného, protože
všechno existuje z mé vůle,
I vesmír je ozářen množstvím mých darů,

JSEM KRÁL KTERÝ VELEBÍ SÁM SEBE A VEŠKERÁ HOJNOST STVOŘENÍ JEST NA MŮJ ROZKAZ.

Představil jsem se vám, Ó lidé, trochu mě podobní.

Tak pravil Shaitan.

(Pauza, úder do gongu.)

Kněz a jeho asistenti opustí místnost, zatímco kawwals vezmou své nástroje a pokračují ve hře. Účastníci zůstávají
sedět umožňujíc tak sami sobě vstřebání toho, co bylo řečeno a nasávají přetrvávající atmosféru. Individuálně
odpovídají svým nejvnitrnějším pocitům, nehovoří k ostatním. Každý, kdo dosáhnul svého naplnění, opustí místnost
tak nenápadně, jak je to jen možné.

46
 LOVECRAFTOVA METAFIZIKA
I pro své nejdůvěrnější přátele zůstával Howard Phillips Lovecraft (1890-1937) zoufale záhadný. Z pera tohoto génia z
Nové Anglie vznikla kolekce přesvědčivých a stejně tak hrůzostrašných a děsivých románů moderní doby. Jeho
příběhy byly zkrášleny velice pečlivou pseudodokumentací a dokonale přesným popisem postav a prostředí. Často se
říkalo, že ten, kdo si jednou přečetl Lovecrafta, ztratil zájem o další život. Toto tvrzení bylo logicky velice těžké
vyvrátit.
Jak se dalo očekávat, byl Lovecraft zahrnován obdivem a mohutně napodobován mnoha spisovateli, jejichž
představivost byla pouhým zlomkem jeho oslavovaných "Mýtů Cthulhu" - název většinou používaný pro sérii povídek
založených na nadpřirozeném Pantheonu vymyšleného Lovecraftem. Lovecraft zastával pevné přesvědčení, že vlivem
klasických mytologií byla těžce narušena cyklická atmosféra a zapříčiněna kosmická dezorientace, a on se snažil je
znovu vytvořit. Lovecraft vytvořil své vlastní bytosti, jejichž prehistorickou činnost na zemi motivoval silou lidské
civilizace a lidského ducha, jakož i hrůzami své rozvinuté obrazotvornosti. Zatímco Freud i Einstein zápasili se svými
vlastními poučkami v izolaci akademické specializace, Lovecraft popisuje úžasný vliv zákonů fyziky i geometrie na
duši. I když on by jistě váhal označit sebe samotného za mistra vědeckých úvah, jeho nárok na tento titul není o nic
menší, než mají Asimov a Clarke.
Co je pro obdivovatele Lovecrafta nejzáhadnější, je autorův téměř lhostejný přístup ke svým dílům. Stále opakoval,
zeje to pro něj pouhý prostředek k finančnímu zajištění.
Lidem, kteří jej podezříván, že se baví soukromou vírou v mýtech odpovídal, že objektivní oddělení se od lidské
podstaty se stalo nezbytným pro úspěšné psaní. Byl zvyklý ve svých vyprávěních hovořit o těch nejhrůznějších věcech
s lehkostí hraničící až s výsměchem, jako by je ani nepovažoval za skutečnou literární podstatu. Jako autor si Lovecraft
získal značnou reputaci. Ale co Lovecraft filosof? Autorův fascinující zájem o lidskou historii, obzvláště o její klasické
epochy, by! možná nejvýznamnějším vodítkem vedoucím k filosofii v mýtech Cthulhu. To, že v mnoha svých dílech
použil materiály převzaté z egyptských a arabských legend, je velice dobře známo. Je evidentní, že si velmi dobře
uvědomoval účinky civilizace na lidstvo - a to jak výchovné tak i represivní. Jeho příběhy neustále připomínaly čtenáři,
že lidství je pouze malý krůček od nejzvrhlejších a příšerných forem bestiality. Chápal lidské nutkání směřující k
poznání i za cenu rizika šílenství. Myslel tím patrně, že intelektuální dokonalosti lze dosáhnout v souladu s
katastrofickým terorem - a ne jeho odmítáním. Tato myšlenka trvalého vztahu mezi konstruktivními a destruktivními
stránkami lidské bytosti, je základní naukou Satanismu. Theismus argumentuje tím, že integrita jednotlivce může být
zvýšena odmítnutím živočišnosti (sexuální) a návratem k morální poslušnosti. Lovecraft popsal svůj odpor ke
konvenčnímu náboženskému dogmatu v knize The Silver Key (Stříbrný Klíč) a stejně opovržlivě pohlížel na ty, kteří
odmítajíce náboženství podlehli sporné náhražce - jinak řečeno lidové představě o čarodějnictví. Pojem uctívání "per
se" je z mýtů Cthulhu zcela jasně odstraněn. Nyarlathotep, Shub-Niggu-rath, Yog-Sothoth a Cthulhu- těm všem je
vzdáván hold na velmi zvláštních oslavách, avšak jejich vztah ke svým stoupencům je vztahem učitele ke studentům.
Při srovnání popisu Lovecraftovské ceremonie s křesťanskou mší nebo Voodoo obřadem je okamžitě jasné, že element
patolízalslví je definitivně odsouzen jako slabomyslný. Lovecraft, podobně jako Miltonův Satan, volí raději vládu v
Pekle než posluhování v Nebi. Jeho kreatury nejsou nikdy nezvratnými stereotypy dobra nebo zla; neustále váhají mezi
dobročinností a krutostí. Respektují poznání, pro které se hlavní hrdina každého příběhu zřekne obezřetnosti. Kritikové,
kteří považují Staré Bytosti buď za aristotelovské elementy -nebo za kolektivní působení nenávisti, kterou musí člověk
zničit, jestliže má existovat - tím prokazují šosácké sklony. Lovecraft, i kdyby toleroval podobné rozbory, jim těžko
mohl imponovat. Za předpokladu, že Lovecraft by! obhájcem Satanské amorálky, co tedy bylo obsahem rituálu
uctívajícího Innsmouth, R'lyeh nebo Leng ? Ve své práci pouze občas proniká až k zlověstné Unii některých
"bezejmenných obřadů" nebo "nepopsatelných orgií" oslavujících fantastická zjevení uprostřed sirnatých světélkujících
jeskyní a dějících plísní nebo u titánských monolitů vzrušujícího vzezření. Možná se domníval, že záměrně zdrženlivé
vyjadřování daleko působivěji uvolní představivost jeho čtenářů, avšak jedno je zcela jasné - že on sám byl ovlivněn
zcela reálným zdrojem. Zda své zdroje inspirací vědomě uznával a připouštěl anebo zda měly význam "psychického
vstřebání1', se může člověk již jen dohadovat. Není žádných pochyb o tom, že Lovecraft velice dobře znal
"bezejmenné" obřady, protože narážky v jeho povídkách jsou často identické se skutečným ceremoniálním postupem a
názvoslovím, zvláště u těch novějších vykonávaných koncem minulého století.
Lovecraftovy Innsmouthy a Arkhaniy mají své protějšky v přímořských vesničkách á opuštěných pobřežních oblastech
na celém světě a člověk jistě pochopí, proč použil následujících míst: Lanďs End část San Francisca; Mendocino na
pobřeží Severní Kalifornie; od Hemptonu k Montauku v New Yorku; mezi Folkestonem a Doverem u anglického
kanálu; Cornish, západní pobřeží Exmouthu a nespočet dalších míst podél pobřeží Británie a Francie. Seznam by byl
nekonečný. Tam, kde se lidé postaví na konec země a zamyslí se jak přeplout moře, mísí se strach i touha v jejich
srdcích, tam existuje lákání Cthulhu. Kterékoli pobřežní naftové vrty neboli "Texaské věže" jsou potencionální oltáře
pro Děti Vodní Hlubiny.

47
Lovecraft patrně vytvořil monstra odpovídající stovkám Pickmanových obrazů - úžasného symbolistického malíře
kolem roku 1890 - vsazená do scénáře dvacátého století. Jeho fantazie mohla být uvědomělou projekcí myšlenky,
kterou tak výmluvně vyjádři! Charles Lamb ve své knize "Čarování a jiná noční nebezpečí "Gorgony, Hydry a Chiméry
se v pověrčivém mozku vytváří samy - byly však již předtím. Jsou to kopie. Vzory a prototypy jsou v nás a věčné".
Člověk se nemůže ubránit přemýšlení nad reálnou možností povzbuzenou fantazií - že Staré Bytosti jsou děsivé
přízraky budoucí lidské mentality. Výsledkem takovýchto úvah je i to, že jsou zde prezentovány "Ceremoniál Devíti
Úhlů" a 'Volání ke Cthulhu". Nutno zdůraznit jednu eventualitu: některá nejasná vyjádření jsou téměř beznadějně
zapomenuta. Pokud jde o vyslovování, není lingvinisticky známo. Překlad odpovídá tomu, co současné metody
dovolují.

CEREMONIÁL DEVÍTI ÚHLŮ

(Tento ceremoniál je vykonáván v místnosti bez jakýchkoli zakřivených ploch. V místnosti nesmí hořet otevřený oheň
kromě jedné pánve nebo kotlíku. Hlavní osvětlení zajišťuje řízená zář hvězd nebo měsíce nebo skrytý ultrafialový
paprsek. Nad a za oltářem se může objevit silueta pravidelného trapezoidu. CELEBRANT i účastníci mají masky nebo
začerněné přilbice nebo opravdově pokřivené obličeje.

(Všichni zúčastnění vytvoří polohexagonální formaci, tváří k trapezoidu. CELEBRANT se postaví před oltář tváří k
shromážděným. Zvedne levou ruku ve Znamení Rohů:)

CELEBRANT:

N'kgnath ki'q Az-Athoth ťjyarh wh'fagh zhasa phr-tga nyena phragn'glu.

Dovol nám uctít Azathotha, bez jehož smíchu by tento svět nebyl.

(Účastníci odpoví gestem.)

ÚČASTNÍCI:

Ki'q Az-Athoth r'jyarh wh'fagh zhasa phr-tga nyena phragn'glu.

Uctíme Azathotha, bez jehož smíchu by tento svět nebyl.

CELEBRANT:

Kzs'nath r'n Az-Athtoth bril'nwe sza'g elu'khnar rquorkwe w"ragu mfancgh' tiimbr vua. Jsnuf a wrugh koďrf kpra kybni
sprn'aka tz'knu El-aka gryenn'h krans huehn.

Azathothe, velký střede kosmu, nech pro nás zpívat svou flétnu, ukonejší nás před hrůzami tvého panství. Tvá veselost
vzbuzuje náš strach a máme velkou radost ze Světa Hrůz ve tvém jménu.

ÚČASTNÍCI:

Ki'q Az-Athtoth r'jyarh wt'fagn zhasa phr-tga nyena phargn'glu.

Uctíme Azathotha, bez jehož smíchu by nebylo tohoto světa.

(CELEBRANT spustí levou ruku a potom uděíá Znamení Rohů pravou rukou. Všichni zúčastnění gesto opakují.)

CELEBRANT:

N'kgnath ki'q Y'gs-Othoth rjyarh feťgryp'h-nza ke'ru pkragn'glu.

Dovol nám uctít Yog-Sothotha, bez jehož znamení bychom ani my nebyli.

ÚČASTNÍCI:

Ki'q Y'gs-Ohtoth r'jyarh fer-gryp'h-nza ke'ru phragn'glu.

48
Uctíme Yog-Sothotha, bez jehož znamení bychom ani my nebyli

CELEBRANT:

Kh'run-rnnu kai Y'gs-Othoth hrn-nji qua-resvn xha drug'bis pw-nga s'jens ni'ka quaraas-ti kno'g nwreh sbo-j rgy-
namanth El-aka gryenn'h. Ky'rh han'treh zmah-gron't k'renb phron-yeh fha'gni y'g zyb'nos vuy-kin'eh kson wr'g kyno.

Yog-Sothothe, pane rozměrů, z tvé vůle jsme posláni na tento Svět Hrůz. Bytosti bez tváře, veď nás nocí tvého
stvoření, protože my musíme spatřit Svazek Úhlů a podrobit se tvé vůli.

ÚČASTNÍCI:

Ki'q Y'gs-Ohtoth r'jyarh fer-gryp'h-nza ke'ru phragn'glu.

Uctíme Yog-Sothotha, bez jehož znamení bychom ani my nebyli.

(CELEBRANT pozvedne obě paže v ostrém úhlu od těla. Účastníci učiní totéž.)

CELEBRANT:

Z'j-m'h kh'rn Z'j-m'h kh'r Z'j-m'h kh rmnu. Kh'rn w'nh nyg hsyh fha'gnu er'ngi drg-nza knu ky cry-str'h n'knu. Ou-o
nje'y fha'gnu qurs-ti ngai-kang whro-kng'h rgh-i szhno zyu-dhron'k po'j nu Cth'n. I'a ry'gzengrho.

Démoni jsou, Démoni byli a Démoni zase budou. Přišli a my jsme zde: oni spí a my na ně dáváme pozor. Budou spát a
my budeme umírat, avšak skrze ně se vrátíme. Jsme jejich sny a ony procitnou. Sláva starobylým snům.

ÚČASTNÍCI:

I'a ry'gzengrho.

Sláva starobylým snům.

(CELEBRANT se otočí tváří k oltáři.)

CELEBRANT:

Kh'rensh n'fta'n-gnh khren-kan'g N'yra-1'yht-Otp hfy'n chu-si whr'g zyb'nos thu'nby jne'w nhi quz-a.

Nyní volám stále bdící bytost, černého posla, Nyarlathotepa, který zajišťuje spojení mezi živými a mrtvými.

ÚČASTNÍCI:

I'a N'yra-1'yht-Otp.

Sláva Nyarlathotepovi.

CELEBRANT:

Kh'rengyu az'pyzh rz'e hy'knos zhri ty'h nzal's za naagha hu'h-nby jne'w nhi quz-al hjru-crusk'e dzumd dkni-nyeh
ryr'ngkain-i khring's naaghs pyz'rn ry'gzyn rgy-namanth El-aka gryenn'h tko f'unga l'zen-zu dsi-r p'ngath fha'gnu nig-
quz'a i'a N'yra-1'yht-Otp.

Ó temná bytosti, která létáš na větrech Hlubiny a křičí nocí, hrůzyplná uprostřed mrtvých i živých, pošli k nám Starou
Bytost Světa Hrůz, jejíž slovo uctíváme až do konce nesmrtelného spánku. Sláva, Nyarlathotepovi.

ÚČASTNÍCI:

I'a N'yra-1'yht-Otp.

Sláva, Nyarlathotepovi.

49
CELEBRANT:

I'as urenz-khrgn naaghs z'h hlye fer-zn cyn. I'as aem'nh ci-cyzb vyni-weth w'ragn jnusf whrengo jnusf'wi klo zyah
zsybh kyn-tal-o huz-u kyno.

Sláva tobě, černý kníže ze sluje, jejíž břímě nesem. Sláva tobě a tvým otcům, v jejichž chrámu se směješ a křičíš
hrůzou i radostí, strachem i v extázi, v osamocení i ve vzteku, dle rozmaru tvé vůle.

ÚČASTNÍCI:

I'a N'yra-1'yht-Otp urz'n naagha.

Sláva, Nyarlathotepovi, knížeti Hlubiny.

CELEBRANT:

V'hu-ehn n'kgnath fha'gnu n'aem'nh. Kzren ry"gzyn cyzb-namanth El-aka gryenn'h kh'renshz k'rahz'nhu zyb'nos y'goth-
e vuy-ki'neh nals zyh.

V tvém jménu dovol nám spatřit otce. Nechť Stará Bytost, která vládne Světu Hrůz, přijde a promluví k nám, protože
my můžeme znovu posílit svazek, který žije uprostřed úhlů Levé Cesty.

(CELEBRANT stojí přímo proti oltáři, sevře obě ruce v pěst a zkříží je na své hrudi.)

CELEBRANT:

I'a Sh'b-N'ygr'th aem'nh El-aka gryenn'h. I'a aem'nh kyl-d zhem'n. I'a zhem'nfni n'quz n'fha'n-gn kiqua hu-ehn zyb'nos.

Sláva tobě, Shub-Niggurathe, otče Světa Hrůz. Sláva tobě, otče bezrohých bytostí. Sláva tobě, berane Slunce a
nesmrtelná bytosti, která nikdy nespíš, zatímco my uctíváme tvé jméno a tvůj svazek.

ÚČASTNÍCI:

I'aSh'b-N'ygr'th.

Sláva, Shub-Niggurathovi.

(Zjeví se Kozel Tisícerého Mládí. Všichni účastníci sevřou své pěsti dle příkladu CELEBRANTa.)

CELEBRANT:

I'a aem'nh,

Sláva tobě, otče.

ÚČASTNÍCI:

I'a aem'nh.

Sláva tobě, otče.

SHUB-NIGGURATH:

Phragn'ka phragn. V'vuy-kin'e f'ungn kyl-d zhem'n k'fungn zyb'nos Z'j-m'h kyns el-kran'u. F'ungnu'h zyb-kai zyb'nos
rohz vuy-kh'yn.

Jsem ten kdo jsem. Skrze úhly já promlouvám k bezrohým bytostem a znovu připíjím svazku Démonů z jehož vůle je
tento svět stvořen, nechť k nám promluví Svazek Devíti Úhlů.

50
CELEBRANT A ÚČASTNÍCI:

I'a aemn'h urz'vuy-kin w'hren'j El-aka gryenn'h. F'ung'hn-kai zyb'nos rohz vuy-kh'yn n'kye w'ragh zh'sza hrn-nji qua-
resvn k'ng naagha zhem v'mhneg-alz.

Sláva tobě, otče a pane úhlů, vládce Světa Hrůz, Předneseme Svazek Devíti Úhlů k uctění fléten smějící se bytosti,
pána rozměrů, posla dělící bariéry a Kozla Tisícerého Mládí.
ďsyn.

VŠICHNI:

V'ty'h vuy-kn el-ukh'nar ci-wragh zh'zsa w'ragnh ks'zy

Z Prvního Úhlu pochází nekonečno, ve kterém pláče smějící se bytost a flétny kvílí až do poslední chvíle.

V'quy'h vuy-kn hrn-nji hyl zaan-i vyk ďphron'h El-aka gryenn'h v'jnus-fyh whreng'n.

Z Druhého Úhlu pochází pán, který dal řád plochám a úhlům, a který stvořil Svět Hrůz v jeho teroru i slávě.

V'kresn vuy-kn k'nga ďphron'g kr-a El-aka gryenn'h p'nseb quer-hga phragn uk-khron ty'h-qu'kre vuy-kin'e rohz.

Ze Třetího Úhlu pochází posel, který vytvořil tvou schopnost spatřit vládce Světa Hrůz a který dodal podstatu tvé
existenci a poznání Devíti Úhlů.

V'huy vuy-kn zhem'nfi ďpsy'h dy-tr'gyu El-aka gryenn'h f' ungn-ei si'n si-r'a s'alk d'hu'h-uye rohz.

Ze Čtvrtého Úhlu pochází beran Slunce, který přivedl na svět tebe, který přetrvává nad Světem Hrůz, a jenž vyhlásil
epochu, která byla, epochu, která je a epochu, která bude: a jehož jméno je třpytem Devíti Úhlů.

V'cvye vuy-kn kh'ren-i kyl-d zhem'n lyz-naa mnaa r'cvyev'y-kre Z'j-m'h gryn-h'y d'yn'khe cyvaal'k h'y-cvy-rohz.

Z Pátého Úhlu pocházejí bezrohé bytosti, které staví temným bohům stvoření chrám s pěti trojhranými sloupy, a jejichž
pečetí jezároveň čtyři a pět a devět.

V'quar'n vuy-kn fha'gn Z'j-m'h ki-dyus dyn-jn'ash cvy-knu ukr'n hy-rohz.

Ze Šestého Úhlu pochází spánek Démonů v souměrnosti, která překoná pět, avšak nezvítězí nad čtyři a devět.

V'try'v vuy-kn djn'sh dys-u n'fha'g-nir Z'j-m'h r'n hy-kre!snvy'k kr'n-quar.

Ze Sedmého Úhlu pochází zánik souměrnosti a procitnutí Démonů, protože čtyři a devět zvítězí nad Šest.

V'nyr vuy-kn hrn-njir vu'a lyz-naa mnaa r'nyrv'y Z'j-m'h gry-h'y ďyn-khe cyvaal'k h'y-cvy-rohz.

Z Osmého Úhiu pocházejí Vládcové Říše, kteří budují chrám s osmi sloupy až do stvoření Démonů, jejichž pečeť je
zároveň čtyři a pět a devět.

V'rohz vuy-kn i'inkh-v zy-ďsyn ur'bre-el hy'j whreng'n nakhreng'h yh'whreng'n kyenn'h.

Z Devátého Úhlu pochází plamen počátku a konce rozměrů, který plane oslnivě i temně až do nádherného roztoužení.

SHUB-NIGGURATH:

K'fungín zyb'nos Z'j-m'h kyns el-gryn'hy.

Připíjím svazku Démonů, z jehož vůle je tento svět stvořen.

CELEBRANT A ÚČASTNÍCI:

51
K'iq zyb'nos k'El-aka gryenn'h.

Uctíváme svazek na Světě Hrůz.

SHUB-NIGGURATH:

Ki-iq kyl-d zhem'n.

Sláva bezrohým bytostem,

CELEBRANT A ÚČASTNÍCI:

Ki-iq Sh'b-N'ygr'th aem'nh El-aka gryenn'h.

Sláva Shub-Niggurathovi, otci Světa Hrůz.

SHUB-NIGGURATH:

Zhar-v zy-ďsyn.

Až do počátku a konce rozměrů.

CELEBRANT:

Zhar-v zy-ďsyn.

Až do počátku a konce rozměrů.

(Kozel Tisícerého Mládí již není vidět. CELEBRANT stojí tváří k účastníkům.)

CELEBRANT:

Ty'h nzal's kra naaghs n'ghlasj zsyn'e ty'h nzal's za'je oth'e kyl-d zhem'n fungh'n. Nal Y'gs-Othoth krell N'yra-1'yht-Otp.
I'a Y'gs-Othoth. I'a N'yra-1'yht-Otp.

Hrůzyplní jsou vypuštěni do světa a my neustoupíme; ale nastane chvíle, kdy se hrůzyplní před námi skloní a člověk
promluví jazykem bezrohých bytostí. Cesta je Yog-Sothoth a klíč je Nyarlathotep. Sláva, Yog-Sothothovi. Sláva,
Nyarlathotepovi.

ÚČASTNÍCI:

I'a Y'gs-Othoth.I'a N'yra-1'yht-Otp.I'a S'ha-ťn.

Sláva, Yog-Sothothovi. Sláva, Nyarlathotepovi. Sláva, Satanovi.

52
 VOLANÍ KE CTHULHU
(Tato ceremonie se vykonává na odlehlém místě poblíž velké vodní plochy - velké řeky, jezera nebo oceánu. Ideálním
místem pro vykonání může být jeskyně v pobřežním útesu, ale porost stromů nebo skrytá zátoka poslouží také.
Ceremonie se musí odehrávat v noci, přednost je dána době, kdy obloha je zcela zatažená a vodní hladina rozbouřená.
Žádné speciální pomůcky, např. pláště nebo jiné dekorativní předměty se
nepoužívají. Jedinou výjimkou je, že všichni zúčastnění musí mít medailon nesoucí Satanovu Pečeť. Podcenit toto
nařízení je nebezpečné.
Je zapálena velká hranice. CELEBRANT - který představuje přítomnost Cthulhu - stojí výše a stranou od
zúčastněných, drží vysoko pochodeň, která je napuštěna chemikálií, aby vydávala tmavomodrou zář. CELEBRANT
není přítomen začátku ceremonie.
Všichni zúčastnění se postaví k hranici, utvoří kolem ní nepravidelný, zubatý kruh. Jejich zrak je upřen přímo do
plamenů během celého trvání ceremonie.)

HLAVNÍ ÚČASTNÍK:

Moji bratři a sestry starobylé krve, shromáždili jsme se k Volání ke Cthulhu. Znovu křičím slovo Hlubina - k této velké
pustině temných vod a ječících větrů, kde jsme žili v uplynulých epochách. Slyšte nesmrtelné bytosti a proneste se
mnou volání k Věčnému Hadovi, který spí i když my musíme žít.

VŠICHNI:

Ph'nglui mglw'naLh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.

HLAVNÍ ÚČASTNÍK:

I'a k'nark Cthulhu kyr'w qu'ra cylth drehm'n El-ak. U'gnyal kraayn:

(Sláva tobě, velký Cthulhu, který umíš rozeznat všechna plemena záludných bytostí, které se pohybují nad i pod zemí.
Vyslyš svá uctívaná jména:)

VŠICHNI:

KRAKEN - POSEIDON - SABAZIOS - TYPHON -DAGON - SETHEH - NEPTUNE - LEVIATHAN -MIDGARD -

CTHULHU!
Ph'nglui mglw'nafh Cthutlhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn. I'a Cthulhu.

(Zjeví se postava Cthulhu.)

CELEBRANT:

Ph'reng-na Y'gth El-aka gryenn'h w'yal'h-ji kyr dy-tral's k'heh.

ÚČASTNÍCI:

Z Yuggoth já přicházím na tento Svět Hrůz, zde zůstanu a vládnout budu po všechny věky.

CELEBRANT:

V'kresn vuy-kn grany'h arksh ty'h nzal's naaghs wh'rag-ngla oth'e tryn-yal El-aka gryenn'h.

ÚČASTNÍCI:

Třetím úhlem jsem přicestoval, vypouštím šakaly času a zpívám s lidmi, kteří vesele dovádí ve Světe Hrůz.

CELEBRANT:

53
Yal'h-el kh'rgs-th'e w'raghs-tryn'h gh'naa-w'ragnhi. R'nkal ngh'na ka-ii gh'na-nafh fhtag's.

ÚČASTNÍCI:

Procházím se po zemi a učím lidi smát se a hrát, vraždit a řvát. A pro ně jsem nezemřel, ale pro sebe jsem zemřel a
usnul.

CELEBRANT:

W'ragh zh'sza kz'yelh naa'g naags hu-glyzz jag'h gh'an cyve vuy-k'nh v'quar.

ÚČASTNÍCI:

Flétny smějící se bytosti kvílí v průrvách Hlubiny, a temnota vyráží ke zničení pěti úhlů v šestém.

CELEBRANT:

Y'trynh na'gh'l w'raghno'th w'gah kr'hyl zaan-i vyk'n. v R'lyeh ngh'na fhtagn-

ÚČASTNÍCI:

Tančil jsem a zabíjel a smál se s lidmi a v R'lyeh jsem zemřel ve spánku, ve snech pána ploch a úhlů.

CELEBRANT:

M'khagn w'ragnhzy dys-n'gha k'dys-n'ghals k'fungn-akel zahťh k'halrn ghr-kha n'fhtagn-gha.

ÚČASTNÍCI:

Slyšte mne, protože já vyhlašuji konec boha smrti a boha umírání a vyhlašuji zákony života, kterými můžete odmítnout
prokletí smrti beze spánku.

CELEBRANT:

K'aemn'h kh'rn K'aemn'h kh'r K'aemn'h kh'rmnu.

N'ghan-ka fhtagni-kar'n gha'l. Vnaa-glyz-zai v'naa-glyz-zn'a cylth.

ÚČASTNÍCI:

Staré Bytosti byly, Staré Bytosti jsou a Staré Bytosti znovu budou. Jsem mrtvý, ale jenom spím a jsem proto nemrtvý.
Z hlubin vod přijdu a z temných hlubin přijdou rovněž bytosti.

CELEBRANT:

Vszel kh'ra-fhtagn k'bahl'dys-n'gha yga'h-h'j n'fhtag'h z'aht. V'glyzz k'fungn cylth-a V'el cylth-Cthulhu k'fungn'i.

ÚČASTNÍCI:

Po věky jste také spali za vlády boha smrti a nyní procitáte k životu. Z moře vyvolávám hlubinné bytosti a ze země
hlubinné bytosti volají ke Cthulhu.

CELEBRANT:

N'kys ka-naaghs v'prh-gh'nya k'Kaemn'h az'zl-inkh'v naaghs k'zem'nfi k'zhe-ťh ur-geyl n'el k'fungn i-inkh'v k'nga y'ilth-
kai.

ÚČASTNÍCI:

Nezapomeňte ani na hlubinný původ ani na Staré Bytosti, které vám přinesly plamen Hlubiny, ani na berana Slunce,
ani na Věčného Hada, který vás vyzvedl na zemi a odevzdal vám plamen od posla.

54
CELEBRANT:

P'garn'h r'glyzz.

(A nyní vyjdi z moře.)

(CELEBRANT hodí pochodeň do ohně a ustoupí do tmy)

CELEBRANT:

Vuy-kin'e glyz-naaghs y'kh'nrain k'r'heyl vuy-kin'el s'nargh's cylth.

(Úhly vodní Hlubiny již nejsou, ale ostatní úhly existují, protože temné bytosti tak poroučí.)

ÚČASTNÍCI:

V'yn'khe rohz v'schm'h v'raghs kyr-reng'ka w'nath-al y'keld v'fnaghn K'aemn'hi.I'a Cthulhu! I'a S'ha-ťn!

(Při Pečeti Devítky a při Zářícím Trapezoidu ať nikdo nehazarduje s tvým hněvem, protože my jsme poznali Staré
Bytosti. Sláva tobě Cthulhu! Sláva tobě Satane!)

55
 SATANSKÉ KŘTY

Od vzniku Církve Satanovy si mnoho osob přeje slavnostně posvětit své čerstvé vyznání zasvěcené principům
Satanismu a požadují "křtící" obřad, pomocí něhož mohou zužitkovat zavedenou formu náboženského obřadu a ještě
více upevnit své vyznání. Proto byly vytvořeny dvě pozoruhodné ceremonie, jedna je pro děti a druhá pro dospělé, kteří
dosáhli plnoletosti.
Je samozřejmé, že jakákoli ceremonie vykonávaná pro děti ve skutečnosti neslouží dítěti, ale rodičům. Takto chápaný
křest v tradičním pojetí nemohl být vhodný pro tvořivý smysl Satanského životního stylu. Dětský "křest" v souladu se
Satanskými zásadami musí být proto spíše přirozenou oslavou než očištěním. V tomto smyslu se tedy Satanský "křest"
pro děti stává opakem křesťanského křtu. Místo očišťování dítěte od "dědičného hříchu" a jeho přípravy na život ve
slepé oddanosti k současné víře, skládá Satanský "křest" poklonu zázraku stvoření dítěte, jeho schopnosti
neposkvrněného vývoje a jeho osvobození od pokrytectví.
Zde obsažená dětská ceremonie, je vytvořena pro děti do čtyř let; po tomto věku se začne dětská mysl zabývat
myšlenkami neslučitelnými se Satanským vývojem, cestou běžného poučování starých, často pošetilých lidí. Jakmile
tento proces započal, tak jen silná osobnost si dokáže zvolit to správné krédo pro sebe a formulovat je. A proto zatouží
po Satanském "křtícím" obřadu pro dospělé.
"Plnoletost" je nezbytná pro ceremonii dospělých, protože tuto lhůtu určuje dvojstranný meč spravedlnosti.
Zákonodárství tvrdí - právem nebo vinou nedokonalého zákona - že teprve osoba, která dosáhne určité věkové hranice,
je schopna řídit své záležitosti a dospívat k vlastním rozhodnutím. Je to vysvětlováno tak, že různost takových
rozhodnutí je vedlejším produktem jeho mentálního a emocionálního vývoje, výsledkem zděděných vlastností a
životního prostředí. Tato výchovná směska je také ovlivněna tím, co je míněno jako "slušná rada" nebo "neslušná rada"
-záleží na tom, kdo to říká. Dosažení plnoletosti umožní člověku "dostat se na špatnou cestu", když to považuje za
vhodné a vzít na sebe vinu, neboli svou vlastní činností dosáhnout váženého postavení.
Protože všichni Satanisté určitě považují "vkročení na špatnou cestu" za pobožnůstkářské, není naším přáním nadále se
dotýkat přecitlivělých pokrytců tím, že budeme -vábit chlapce a dívky s tvářemi jako jablíčka do "hříšných obřadů a
nepopsatelných orgií". V podstatě každá dnešní neúspěšná (obvykle právem) sekta nebo kult, která se odklonila od
nastoleného křesťanského dogmatu padla obvykle proto, že pobožní většinou násilně přemlouvali ke kultovnímu
pohlavnímu styku mladistvé osoby. Je pravdou, že většina těchto kultů nebyla o moc víc než hrátkami nebo sexuálními
ventily pod pláštíkem svatozářné oduševnělosti. I když tvrdíme, že věk není důkazem zralosti úsudku, uvědomujeme si
význam práce uvnitř zákonného systému společnosti.
Nikdo není vrozeně morálně zkažený: v podstatě je to však nezbytné pro požitek, který se dostaví ovládaný, rozumný a
neškodně nemravný. Ale to co je sporné je morálka založená na zastaralých a prázdných zásadách. Dětský "křest" zde
uvedený způsobuje radost skutečným osvobozením dítěte od postradatelných zásad. Křest pro dospělé oslavuje
křtěncovo odmítnutí těchto zásad a jeho následné přilnutí k Satanské etice.
A co mají dělat mladí čtenáři, jejichž věk spadá mezi dva křty a kteří se zajímají o Satanismus? Odpověď zní, zda jste
vhodní nebo nevhodní. Vaše přesvědčení nenabude platnosti pouze vnějšími znaky, pokud na něm neumíte vydělat
peníze. Jestliže je vaše důvěra v principy Satanismu dostatečně pevná, najdou se způsoby jak vydělat peníze s vaší
vírou. Realizovány pak přispějí k Luciferovu vzestupu vytvářením popularity něčemu, co bylo kdysi označováno jako
zlo. K vytvoření vlastní magie nepotřebuje být vaše víra formálně potvrzena křtem. Vaše víra potřebuje být pouze
jednoznačně stanovena. To je to, co máte dělat.

56
 SATANSKÝ "KŘEST"
Obřad pro dospělé
Účastníky jsou: kněz nebo zastupující kněz, zasvěcovaný, asistenti, kteří mohou být nápomocni knězi, další vybraní
svědkové, kteří se dostaví na pozvání zasvěcovaného, avšak jejich účast není nutná při vykonávání tohoto ceremoniálu.
Používány jsou všechny pomůcky standardního Satanského Rituálu, jak je uvedeno v Satanské Bibli, plus jedna
nádobka se zeminou a jedna s mořskou vodou, pánev s dřevěným uhlím a kadidlo. Případní účastníci jsou oblečeni jako
obvykle: černé ceremoniální pláště, obličeje zakryté kapucami (kromě kněze) a mají amulet)' se symbolem Baphometu.
Na počátku ceremonie je zasvěcovaný bosý, oblečen v bílém plášti, pod kterým nemá žádné spodní prádlo. Černý plášť
a Baphomet, který bude potřebovat zasvěcovaný v druhé části ceremonie, jsou připraveny poblíž.
Před vstupem do místnosti si zúčastnění obléknou pláště, připraví všechny potřebné pomůcky, to vše se samozřejmou
obětní magickou korektností; pánev, židle nebo křeslo pro zasvěcovaného a nádobky se zeminou a mořskou vodou jsou
umístěny poblíž oltáře. Zapálí oltářní svíce i svíci, kterou bude potřebovat kněz během ceremonie (Černý Plamen),
zapálí dřevěné uhlí a dokončí všechny ostatní přípravy. Potom začne hrát vhodná hudba.
Potom vkročí do místnosti kněz (nebo CELEBRANT pracující v této hodnosti) a zaujme svou pozici před oltářem.
Zasvěcovaný a ostatní účastníci se postaví po obou stranách a pomocníci se rozmístí tak, jak to vyžadují jejich role.
Úvodní zahájení je provedeno v obvyklém pořadí. Potom je předvolán zasvěcovaný, klekne před knězem, který recituje
První Enochiánský Klíč (ze Satanské Bible) a potom hovoří k zasvěcovanému.

KNĚZ:

Při velkolepé záři neposkvrněné moudrosti, procitni a vejdi do Arkadského Lesa, ve kterém se stanou všechny tvé
přetrvávající !lži jalovým štěkotem a budou odstraněny z tvého těla: a ve kterém tvé neplodné přetvářky, známé i
nepoznané, nebudou již více zahalovat tvou mysl i tělo.
Odvrhni bílý plášť lží a otoč se tváří ke svému Knížeti, který se ti zjeví! již na počátku tvého života, nahý a nestydatý.
Můžeš nyní znovu nabrat svůj první dech, protože jej osvěží noční větry vyslané z daleka Belialem.

(Zasvěcovaný povstane, svlékne se a posadí do připraveného křesla, jeho nohy jsou podloženy podnožkou. Kněz
přejede plamenem svíce čtyřikrát pod chodidly zasvěcovaného. Když tak učiní, řekne:)

KNĚZ:

Staráme se o Tvou zahradu oplývající vůněmi, Ó Mocný Lucifere. Přeludy tisícileté, kterými jsi podělil své vyvolené,
znovu planou a nyní naplňují místnost Tvou přítomností. Ve jménu Tvém zvoníme zvonem a tím přivoláváme zázračné
šeptající hlasy ze všech částí Tvé Říše.
Vydechni Svůj dech, ó bratře noci a udržuj živý svůj mozek plný touhy.
Ze zoufalství a agónie tvých minulých cílů vyvede tě tuto noc tvá nová životní cesta ryzího třpytu Luciferova plamene.
Jeho zefýrové nyní povedou tvé kroky k nejvyšší moci, která přináší poznání. Krev těch, kteří neuspěli, navěky září na
čelistech smrti a noční ohaři neúnavně pronásledují své nešťastné oběti. Ti, kteří mezi nás přijdou s falešnými úmysly:
vpravdě budou zahubeni slepotou. Obrať se k nim zády a opovrhni jimi: Následuj Černý Plamen v nekonečné nádheře
mysli i těla.

(Kněz vezme z nádobky trochu zeminy a když jí potře chodidla i dlaně zasvěcovaného, říká:)

KNĚZ:

Skrze tento Černý Plamen Satanův ty vstoupíš do Pekla. Tvoje smysly jsou probuzené k radostnému znovuzrození.
Brány jsou otevřeny dokořán a tvůj příchod je ohlašován nesmrtelným řevem Jeho hlídacích bestií. Jeho vypálené
znamení bude navěky zdobit tvé vědomí: jeho ohnivý význam tě osvobodí.

(Kněz naznačuje rukama projev uznání Atmosféře Osvícenství, když vkládá kadidlo do pánve. Přitom přednáší:)

KNĚZ:

Tak jako již dříve, kdy nám Matka změkčila cestu nánosem čistého pohanského prachu, i nyní se nám projeví a
prostoupí tvou bytost, odměň se za to a navždy stůj nohama pevně na Zemi. Libuj si v třpytivé záři ohniště svého srdce

57
a uzavři úmluvu oddanosti se všemi Jejími dětmi, v jejichž šlépějích kráčíš a poznáváš Belialovu cestu. Hledej a buď
šťastný, protože nekonečně promlouvá jen k těm, kteří rozvíjejí vlastní osobnost, k těm, co vědí a slyší a dbají Zákona.

(Kněz potře zasvěcovaného mořskou vodou a říká:)

KNĚZ:

Z vyprahlých pustin a vybělených kostí prázdnoty přicházíš mezi nás. S okoralými a opuchlými rty, s ušima, které touží
po slovech pravdy, tvé hledání tě přivedlo k oblečení pláště a do mlhavých podzemních jeskyní Leviathana.
Z této slané vody vzešel veškerý život. V tobě proudí solná moře, potvrzující tvou příbuznost s obyvateli hlubin, s
bezejmennými stvořeními Dagona, která tě podpoří, protože i ona jsou podporována svou zemí, která je obydlena
bratrstvem uplynulých věků. Nalezni uspokojení ve tvém slaném dědictví. A nyní povstaň a zahal se do temného pláště,
ve kterém přebývají všechna tajemství.

(Zasvěcovaný povstane a oblékne si černý plášť. Potom mu kněz zavěsí okolo krku amulet a říká:)

KNĚZ:

Zavěšuji na tebe amulet Baphometu a tím pečetím tvou oddanost Satanovi, Pánovi tvé vyvolené říše a tvou neústupnou
věrnost podivuhodnému řádu Jím vytvořenému. Zvedni svou pravou ruku ve Znamení Rohů a přijmi za svou tuto
přísahu:
Ty, který jsi se zřeknul božské bezmyšlenkovitosti, prohlašuješ vznešenost své existence mezi zázraky vesmíru.
Odmítáš zneuznávání své osoby a uznáváš rozkoš i utrpení za jedinečnost bytí. Umíš navracet ze smrti k životu a
vyhlašuješ své přátelství s Luciferem, Pánem Světla, který je vznešený jako Satan. Přijímáš Pečeť Baphometu a
používáš černý plamen uchovávající osvícení. Přijímáš tuto Infernální oddanost ze své vlastní vůle, bez protestů či
zábran: tento akt vykonáváš bez přinucení, ze své vlastní touhy a v souladu se svou vůlí.

(Kněz se otočí tváří k zasvěcovanému s mečem v ruce a jeho špičkou znázorní pentagram, je tak činěno ve vzduchu
přímo před hrudí zasvěcovaného a jeho čerstvě zasvěceným amuletem. Kněz a zasvěcovaný se postaví tváří k oltáři a
učiní Znamení Rohů.)

KNĚZ: Sláva tobě, Satane!

ZASVĚCENÝ: Sláva tobě, Satane !

(Kněz rozezní zvon: Poskvrnění. Potom zhasne černý plamen a řekne:)

KNĚZ: Budiž tomu tak.

58
 SATANSKY "KŘEST"
Dětská Ceremonie
Účastníky jsou kněz, asistent, dítě, které bude oslavováno a rodiče dítěte. Ostatní účastníci mohou být přítomni na
pozvání rodičů dítěte.
Všichni účastníci mají oblečeny černé pláště, kromě dítěte, které má zářivě rudé roucho s kapuci, ale obličej odkrytý.
Satanův talisman, zavěšený na řetízku nebo na stužce, má kolem krku a položený na rudém rouchu. Dítě je posazeno
(nebo když je ještě velmi malé tak položeno) na oltářní stupínek před Satanův symbol, nakreslený na západní zdi
místnosti.
Kromě běžně používaných pomůcek při Satanském Rituálu (viz Satanská Bible), bude zapotřebí schránek s mořskou
vodou a zeminou. Nutno zdůraznit, že kadidlo se v tomto obřadu nepoužívá. Používám kadidla je tak pevně zakořeněno
ve světských náboženských rituálech (ovšem tato stránka života ještě není dítěti známa)^ že je přímo nemagické, aby si
jej dětská mysl spojovala š představou Satanského obřadu. Takže i když dospělým se zdá potřebné, dítěti určitě ne.
Jestliže je tedy místnost něčím provoněna, mohou to být vůně, kterým dítě dává přednost nebo v něm vzbuzují
příjemné pocity, např. čokoláda, teplé mléko nebo jiné oblíbené potraviny a dále domácí zvířátka... atd.
Hudební pozadí musí být vybráno velice pečlivé, protože malé děti jsou velmi požitkářské při svém výběru tónové
barevnosti. Autor přišel na to, že ideální jsou skladby "Palác Horského Krále" od Edvarda Griega a "Příchod Malých
Faunů" od Gabriela Piernéa, jestliže jsou hrány pomalým a klidným tempem.
Archaické výrazy by mely být v tomto obřadu omezeny vzhledem k možnosti zmatení dítěte, protože i když je
považováno za rozumné, není ještě zvyklé na takové podivné výrazy používané při obřadu v jeho věku. Jestliže však
rodiče budou chtít raději archaické výrazy, potom mohou být samozřejmé použity.
Kněz se postaví přímo před oltář, asistent po jeho levici a rodiče dítěte po jeho pravici. Ceremonie je zahájena
obvyklým způsobem. Kněz přečte První Enochiánský Klíč (ze Satanské Bible) a potom slavnostně pronese:

KNĚZ:

Ve jménu Satana, Lucifera, Beliala, Leviathana a všech démonů, pojmenovaných i bezejmenných, procházejících se v
sametové temnotě, naslouchejte nám, matné a stínové bytosti, dvojité, propletené, poloviditelné bytosti, probleskující
za mlhavým závojem času a nekonečné noci. Přistupte blíž. a věnujte nám pozornost v této noci ještě nezávislého a
nezkušeného mláděte. Přivítejte novou a důstojnou sestru (bratra) [jméno dítěte], extatické stvoření, magické světlo.
Připojte se k nám sladké vášně, plody temné a pižmem naplněné noci, toužebné extáze. Vítáme tě čarodějko (čaroději),
nejpřirozenější a opravdový kouzelníku. Tvoje maličké ruce mají sílu strhnout rozpadající se falešné klenby nebeské a
z jejích trosek vztyčit monument tvého vlastního sladkého vzrušení. Tvá důstojnost tě zaslouženě opravňuje vládnout
nad světem plným vystrašených a hrbících se lidí.

(Pomocník zapálí knězi černou svíci, který s ní čtyřikrát přejede pod chodidly dítěte a říká:)

KNĚZ:

Ve jménu Satana, kladem tvé nohy na Levou Životní Cestu. Čtyřikrát projdeš nad plamenem, pro vznícení rozkoše a
vášně v tvém srdcí, protože žár a třpyt plamene Schamballah tě rozpálí, protože tvé city a vzrušení musí jasně
vzplanout a vášeň vytvoří takové kouzlo, jaké si přeješ, [jméno], voláme tě, protože tvé jméno září uvnitř plamene.

(Kněz vrátí svíci pomocníkovi, který podá knězi zvon. Kněz zvonem zvoní jemně kolem dítěte a říká:)

KNĚZ:

Ve jménu Lucifera kolem tebe zvoníme, rozjasňujeme vzduch zvuky, které oznamují moudrost. Tak jak tvé oči
přijímají poznání, tak tvé uši přijmou pravdu a rozliší životní ideály, protože své místo si budeš teprve hledat. Voláme
tvé jméno do noci: Ó vyslyšte sladké [čí jméno] kouzelné jméno.

(Kněz vrátí zvon pomocníkovi a ten mu podá nádobku se zeminou. Kněz nabere trochu zeminy a jemně jí potře dlaně a
chodidla dítěte, řka:)

KNĚZ:

Ve jménu Beliala, zanecháváme na tobě Jeho znamení, pro posvěcení a vrytí do paměti temnoty vlhké planety, z
Hlubiny z které pocházíš - prýští proud dospělosti oplozující Matku Zemi. Tak tomu bylo vždy a bude tomu tak až do

59
konce života, (jméno) tě, nazýváme protože tvoje moc zůstane věčná a stále silná jako člověk a země protože oni i ty
jedno jste.

(Kněz odloží schránku se zeminou a vezme nádobku s mořskou vodou, potře nohy a ruce dítěte a říká:)

KNĚZ:

Všechny představy ovlivňující dětskou fantazii, všechny bytosti plížící a krčící se v pohádkovém chrámu noci, všichni
lehce se vznášející ve větru a skřehotající ve tmě, Ó žáby a ropuchy a vrány a kočky a psi a netopýři a velryby a všichni
vy přátelé a příbuzní maličcí jako ona (on), která stojí před vámi: požehnejte jí (mu), buďte jí (mu) oporou, protože ona
(on) je tun, co nepotřebuje být očištěno, protože ona (on) je taková jako vy všichni, je dokonalá(ý) v tom, čím je a
rozum, který přebývá uvnitř této hlavy je poháněn vaším bohem, Bohem BYTÍ, Zjevením Všemocného Satana.

(Kněz pozvedne meč na čelo dítěte, to samé gesto učiní nad Pečetí Baphometu a potom nad i za dítětem. Všichni
ostatní přítomní stojí čelem k oltáři a mají zvednutou pravou ruku ve Znamení Rohů.)

KNĚZ: SLÁVA TOBĚ [jméno]!

VŠICHNI: SLÁVA TOBĚ, [jméno]!

KNĚZ: SLÁVA TOBĚ, SATANE!

VŠICHNI: SLÁVA TOBĚ, SATANE!

(Ceremonie je ukončena jako obvykle.)

60
 POZNÁNÍ NEZNÁMÉHO
Navzdory ostatním pokusům identifikovat určité číslo Satana, mělo by být známo, že Jeho číslo je Devět. Devítka je
číslem Ega, protože se vždy obrací do sebe. Nezáleží na tom, jakými a kolika čísly devítku vynásobíte, v konečném
výsledku zůstane vždy samotná devítka.
Opravdové epochy času jsou vypočítány do podoby Devítky, všechny cykly jsou poslušný svému Zákonu. Všechny
záležitosti pozemské činnosti mohou být vypočítány neomylnou schopností Devítky a jejích výsledků. Akce a reakce
odpovídající lidským kmenovým potřebám jsou obsaženy v následujících devítiletých periodách: dvě hlavní (osmnáct
let), jsou nazývány Pracovní. Začátek a konec každé Pracovní je nazýván Pracovním Rokem a každý střední bod ležící
uprostřed Pracovních Roků ukazuje vrchol úsilí, ke kterému byla Pracovní zaměřena.
Devět osmnáctiletých Pracovních odpovídá Éře (162 let). Devět Ér odpovídá Věku (1458 let), který byl nesprávně
nazván miléniem. Devět věků odpovídá Epoše (13.122 let).
Každý Věk se střídá buď jako Oheň nebo Led a každý se liší ve způsobech, kterými Kontroluje svá vyhlášená
ustanovení. Během Věku Ledu (Doba Ledová) se člověk naučí potlačovat svou hrdost a ustupovat sám sobě; potom
bude hodným. Během Věku Ohně (Doba Ohnivá) se člověk naučí vzrušovat, otevřít se a nahlédnout do sebe: potom
bude dobrým. Během Věku Ledu je Bůh nahoře. Během Věku Ohně je Bůh dole. V každém Věku se velké věci dějí
každých osmnáct let, protože Kontrola musí udržovat cyklus akce a reakce uvnitř velkého cyklu Ohně a Ledu.
Významná i ohromující ustanovení jsou předkládána každých osmnáct let a uskutečňována jsou během následujících
osmnácti let a končí vyhlášením nového ustanovení. Věk Ledu, ze kterého jsme se vynořili my, započal v roce 508
"L.P.". Právě když vrcholí vášeň, která naplňuje dějem každou Pracovní polovinu cesty mezi Pracovními Roky,
největší úsilí směřující k uskutečnění poselství Věku je tedy v tomto jeho středním bodu. A tak v roce 1237 "L.P."
vybuchují lidské vášně, protože-to, co poslední Věk Ledu představoval, dosáhlo svého vrcholu. Tento Věk skončil v
roce 1966 a zrodil se nový Věk Ohně.
Dvacáté století nás připravuje na budoucnost á příchod Věku Ohně byl přivítán s nadšením v posledních Pracovních
Letech Věku Ledu. Lidé Pozemští, kteří měli v letech 1894, 1912, 1930 a 1948 něco společného se sdělovacími
prostředky to zpracovali dobře. Nový Satanský Věk se zrodil v roce 1966 a proto tedy byla založena Jeho Církev.
Dítě se naučí chodit a během prvního Pracovního Roku svého věku- toto je řečeno v roce 1984 - svou chůzi zdokonalí a
během příštího -2002 - dosáhne maturity a jeho vláda bude naplněna moudrostí, rozumem a rozkoší.
REGE SATANAS! AVE, SATANAS!

61