2.

VLHKOST DŘEVA
2.1. Vlhkostní vlastnosti dřeva

Dřevo je hygroskopický materiál schopný
přijímat nebo odevzdávat vodu ve skupenství
kapalném nebo plynném.

Dřevo může přijímat i jiné kapaliny

Voda je z praktického hlediska nejvýznamnější

Rostoucí strom obsahuje velké množství vody,
která je nezbytná pro jeho existenci

Poskácení se obsah vody dále zvyšuje nebo
snižuje

Vzhledem k hygroskopicitě dřevo vždy vodu
obsahuje

Voda ovlivňuje většinu vlastností dřeva

Se změnou obsahu vody ve dřevě jsou spojeny
změny: hustoty dřeva, rozměrové změny,
odolnost proti houbám a napadení hmyzem,
fyzikální a mechanické vlastnosti, technologické
postupy zpracování a další.
 2.2. VLHKOST DŘEVA
 Přítomnost vody ve dřevě
 Rozeznáváme: - vlhkost absolutní wabs
- vlhkost relativní wrel

mw − m0 mv
wabs = .100 = .100 (%)
m0 m0

mw − m0 mv
wrel = .100 = .100 (%)
mw mw
 Absolutní vlhkost se používá při charakteristice
fyzikálních a mechanických vlastností
 Relativní vlhkost se používá tam, kde je
nezbytné znát procentické zastoupení vody z
celkové hmotnosti mokrého dřeva, např. při
prodeji nebo nákupu dřeva podle jeho
hmotnosti
 Přepočty absolutní a relativní vlhkosti:
 Wrel = (100 . wabs) / (100 + wabs)
 wabs = (100 . Wrel) / (100 – wrel)
 Nomogram pro vzájemný převod
absolutní a relativní vlhkosti dřeva
(podle Vanin 1955)
 Rozložení vlhkosti v kmeni rostoucího
stromu je nerovnoměrné a mění se s
výškou a po průměru kmene
 Největší rozdíl mezi vlhkostí jádra
(vyzrálého dřeva) a bělí je obecně u
jehličnanů, kde jádro (vyzrálé dřevo) má 3
– 4 krát menší vlhkost, než běl
 U listnatých dřev není podstatný rozdíl ve
vlhkostech mezi středovými a obvodovými
vrstvami kmene
S výškou stromu se vlhkost zvyšuje – neplatí u
jádra jehličnanů, kde se vlhkost s výškou téměř
nemění
 Vlhkost stromů mladších je vyšší, než vlhkost
stromů starších
 Vlhkost dřeva se mění i v průběhu roku –
maximální je v zimním období, minimální je v
období letním
 Vlhkost kolísá i v průběhu dne
 Podle vlhkosti se dřevo často v praxi
zařezuje do následujících skupin
1) Dřevo mokré, dlouhou dobu uložené ve vodě
(w > 100 %)
2) Dřevo čerstvě skáceného stromu (w = 50 –
100%, některá dřeva např. topol až 180%)
3) Dřevo vysušené na vzduchu (w = 15 – 22%)
4) Dřevo vysušené na pokojovou teplotu (w = 8
– 15%)
5) Dřevo absolutně suché (w = 0%)
 Vlhkost dřeva má velký význam při zpracování
dřeva a používání výrobků ze dřeva
 Tuto vlhkost označujeme jako technickou
vlhkost
 Zahrnuje jak výrobní tak provozní vlhkost
 Výrobní w = provozní w, resp. U některých
druhů výrobků má být o 1 – 2% nižší
 Tím se předejde nežádoucím deformacím v
důsledku kolísání teploty a vlhkosti vzduchu
 2.3. ROZDĚLENÍ VODY VE DŘEVĚ
Z hlediska uložení ve dřevě dělíme vodu na:
 chemicky vázanou
 vázanou – hygroskopickou
 volnou- kapilární
 Chemicky vázaná voda
 Součást chemických sloučenin
 Nelze ji odstranit sušením, jen spálením
 1 – 2% sušiny
 Na fyzikální a mechanické vlastnosti nemá
žádný význam
 Voda vázaná - hygroskopická
V buněčných stěnách
 Vázána vodíkovými můstky na hydroxylové
skupiny OH amorfní části celulózy a
hemicelulóz
 Výskyt ve dřevě při 0 – 30%
 Při charakteristice fyzikálních a
mechanických vlastností má největší a
zásadní význam
Změna fyzikálně mechanických vlastností dřeva
změnou vlhkosti :

Jestliže klesne vlhkost dřeva (pod BNV !!) o 1%

stoupne pevnost dřeva takto :

Pevnost v ohybu (statická) asi o 4%

Modul pružnosti E  asi o 2%
Pevnost v tlaku  asi o 6%
Pevnost ve smyku  asi o 3%
Pevnost v tahu ⊥ asi o 1,5%
Tvrdost ve směru vláken asi o 4%
Tvrdost kolmo na vlákna asi o 2,5%
 Voda volná - kapilární
 Vyplňuje lumeny buněk a mezibuněčné
prostory
 Podmínkou přítomnosti ve dřevě je výskyt
vody vázané
 Od 30% do maximální vlhkosti okolo 150 –
200%
 Při charakteristice fyz. a mechan. vlastností
má podstatně menší roli než voda vázaná
 Hranicimezi vodou vázanou a volnou
stanovujeme na základě určení meze nasycení
buněčných stěn nebo meze hygroskopicity
 Mez nasycení buněčných stěn, dále jen MNBS,
označuje stav buňky, při kterém je buněčná
stěna plně nasycena vodou a lumen přitom
neobsahuje žádnou vodu ve skupenství
kapalném
 Teplota nemá na tuto veličinu prakticky žádný
vliv
 U našich dřevin se vlhkost při MNBS pohybuje v
rozmezí 22 – 35% (průměr 30%) a závisí
zejména na druhu dřeviny
 MNBS je obtížně stanovitelná hodnota
 Mez hygroskopicity (MH) – vhodnější
charakteristika
 Definice: MH je takovou rovnovážnou vlhkostí,
kterou dosáhne dřevo dlouhodobě uložené do
prostředí, jehož relativní vlhkost je blízká
nasycení (φ = 0,995%)
 Rozdíl mezi MNBS a MH spočívá zejména v prostředí,
kterému je dřevo vystaveno
 MNBS – voda ve skupenství kapalném
 MH – voda ve skupenství plynném
 Při teplotě kolem 15 – 20°C mají obě veličiny přibližně
stejnou hodnotu ( přibližně 30%)
 MH je na rozdíl od MNBS závislá na teplotě prostředí a
s rostoucí teplotou klesá
 Závislost MNBS (MH) na hustotě

 1 1 
MNBS ( MH ) =  − .ρ H 2O
 ρk ρ0 
ρk – konveční hustota, ρ0 – hustota absolutně suchého dřeva, ρH2O – hustota vody
 2.4. Metody měření vlhkosti
 Přímé: 1. Hmotnostní (gravimetrická)
2. Destilační
3. Jodometrická titrace
 Nepřímé: 1. Hygrometrické
2. Měření optických vlastností
3. Elektrické vlhkoměry
a) odporové
b) kapacitní
c) mikrovlnné
d) impedanční
 Měření vlhkosti gravimetrickou
(váhovou) metodou
 Nejpřesnější metoda určení vlhkosti dřeva
 Referenční metoda při posuzování přesnosti
elektrických vlhkoměrů
 Metoda vychází z definičního vzorce vlhkosti

mw − m0 mv
wabs = .100 = .100 (%)
m0 m0
mw – hmotnost vlhkého dřeva, m0 – hmotnost
absolutně suchého dřeva
 Destilační přístroj k určování vlhkosti
dřeva (podle Kollmanna a Hockeleho 1962)
 Měření vlhkosti dřeva
elektrickými vlhkoměry
Vlhkost dřeva výrazně ovlivňuje všechny
základní elektrofyzikální veličiny dřeva
Výhodné při měření vlhkosti dřeva
Elektrický vlhkoměr – přístroj, jenž měří některé
elektrické veličiny dřeva, které jsou výrazně
ovlivňovány vlhkostí dřeva
Měří se tedy některá elektrická veličina, která
však přímo nepředstavuje materiálovou
charakteristiku
 Podle druhu elektrického napětí rozlišujeme
vlhkoměry: - odporové s jednosměrným
napětím
- dielektrické se střídavým napětím
 Fyzikální činitelé, kteří ovlivňují konkrétní
elektrickou veličinu:
- Vnitřní, dané vlastnostmi materiálu (druh,
hustota, anizotropie, teplota, vady dřeva)
- Vnější, tvořící podmínky měření (frekvence a
intenzita elektrického pole, relativní vlhkost
vzduchu, chemická kontaminace dřeva
 Měření vlhkosti odporovými vlhkoměry
 Velký vliv vlhkosti dřeva na jednosměrný
elektrický odpor
 Kontakt se dřevem umožňují měřící elektrody
 Elektrody fixované na měřícím přístroji
 Elektrody samostatné – spojené s přístrojem
pomocí kabelu
 Podle konstrukce je možné elektrody dělit na:
zarážecí (jehlové) (c,d), upínací (svorkové) (f),
přítlačné (a), hloubkové (b), zvláštní
(válcové….) (e)
 Měření vlhkosti dřeva dielektrickými
vlhkoměry
 Podle měřené elektrické veličiny je dělíme na:
– Kapacitní
– Absorpční včetně mikrovlných
– admitační
Z hlediska použitých frekvencí je dělíme na:
– Nízkofrekvenční (nf)
– Vysokofrekvenční (vf)
– Mikrovlnné (vvf)
Převážně vysokofrekvenční a mikrovlnné
 Porovnání odporových a dielektrických
vlhkoměrů
 Dielektrické: rozsah měření – celý rozsah
vlhkosti u dřeva (nejčastěji 0 – 30%)
nerespektování druhu dřeva – chyba ± 10%
 Odporové: rozsah měření -> 5 – 30%
nerespektování druhu dřeva – chyba ± 4%
 V praxi jsou nejrozšířenější odporové
vlhkoměry, až 90%
 Dielektrické jsou rozšířeny převážně v USA
 2.5. NAVLHAVOST DŘEVA
 Dřevo je navlhavý (hygroskopický) materiál
 Vlhkost dřeva, která se ustálí při daných
podmínkách prostředí (relativní vzdušná vlhkost
a teplota)se nazývá rovnovážnou vlhkostí dřeva
(RVD)
 Stav, který je takto dosažen, se nazývá stavem
vlhkostní rovnováhy (SVR)
 Adsorpce – dřevo přijímá vlhkost
 Desorpce – dřevo ztrácí vlhkost
 Pro stejnou relativní vlhkost a teplotu vzduchu
je vlhkost dřeva vyšší při desorpci než při
adsorpci, při relativní vlhkosti vzduchu φ = 30 –
90% o 2,5 – 3,5%
 Při φ < 30% a φ > 90% se rozdíl mezi adsorpcí
a desorpcí zmenšuje na nulovou hodnotu
 Závislost RVD na φ při konstantní teplotě se
nazývá sorpční izotermou
 Hystereze sorpce – rozdíl sorpčních izoterm při
adsorpci a desorpci, při φ = 10 – 90% je
poměrně konstantní
 Teorie vzniku hystereze sorpce
 1. Teorie rozdílného počtu sorpčních míst
 2. Teorie kónických pórů
 3. Teorie hygroelastického efektu
 Kombinací všech tří teorií lze vysvětlit
vyšší hodnoty sorpční izotermy při
desorpci než při adsorpci
 Teorie vlastního mechanizmu
sorpce
 Tři základní teorie, které vycházejí z
rozdílných způsobů vázání molekul vody v
buněčné stěně
 1. Dentova izoterma
 2. BET (Brunauer – Emmet – Teller)
izoterma
 3. Teorie kapilární kondenzace
 Termodynamika sorpce
 Systém dřevo – voda je systém
termodynamický, o kterém předpokládáme, že
je reversibilní
 Pro další uvažování je toto značné zjednodušení
nutné
 Voda se ve dřevě vykytuje ve všech třech fázích
– pevné, kapalné a plynné
 S přechodem z jedné fáze do druhé se mění
jejich entalpie
 Sorpce vidy dřevem představuje fázový
přechod z jednoho skupenství do druhého
(vodní pára – kapalina), což je spojeno se
změnami energetických hladin
 Při vypařování vody ze dřeva je potřeba
tepelnou energii dodávat
 Při sorpci se teplo uvolňuje a nazýváme ho
diferenciálním teplem sorpce Qs
 2.6. NASÁKLIVOST DŘEVA
 Schopnost dřeva v důsledku pórovité stavby nasávat
vodu ve formě kapaliny
 Užitečná vlastnost při posuzování maximální vlhkosti
dřeva
 Maximální vlhkost – plné nasycení vodou vázanou a
max. množství vody volné
 Výpočet max. vlhkosti dřeva:

ρ s − ρ0
wmax = MH +
ρ s .ρ 0
 2.7. POHYB VODY VE DŘEVĚ
 Těchto vlastností využíváme při sušení dřeva
 Pomalé sušení zvyšuje energetickou náročnost
 Příliš rychlé sušení snižuje kvalitu materiálu
 Je nutné znát pohyb vody ve dřevě, který je
funkcí jak prostorových souřadnic tak i času
 Ačkoliv považujeme vlhké dřevo za kontinuum,
dělíme pohyb vody na pohyb vody vázané
(difusi) a pohyb vody volné (kapilární elevaci,
propustnost)
 Difuse
 Charakterizuje ve dřevě pohyb vody vázané
 Je vyvolána nerovnoměrně rozloženou vlhkostí, která
způsobuje pohyb vody ve dřevě a vyrovnání vlhkosti
 Je-li difuse konstantní v čase a mění se pouze se
vzdáleností, popisuje proces I. Fickův zákon:

m dc
= D
t .S dl
D – koef. Difuse (m2.s-1), m – hmotnost předifundované kapaliny, t – čas,
S – plocha difuse, dl – vzdálenost rozdílných koncentrací, dc – rozdíl
koncentrací
 Rozdíl koncentrací: dc = dw . ρr . ρH2O
 Kde ρr - redukovaná hustota dřeva, ρH2O – hustota vody

 DL : DR : DT = 35 : 3 : 2
 Význam zejména z pohledu stavební fyziky při
výpočtech dlouhodobých klimatických
podmínek v budovách
 Při sušení se však mění koncentrace vlhkosti nejen
v prostoru, ale i v čase
 Proces popisujeme jako nestálý (nestacionární) a
odvozujeme ho derivací stacionárního vztahu podle
času:
dm  dc 
= D.S . 
dt  dl 
 Úpravou dostáváme zápis II. Fickova zákona ve
tvaru:

∂c ∂ c 2
=D 2
∂t ∂l
 Difuse vody vzrůstá s vlhkostí a teplotou
 Koeficient difuse s rostoucí vlhkostí vzrůstá,
protože klesá vazebná energie mezi sorpčními
místy a molekulami vody, ale jen do MNBS
 Teplota je kritickým faktorem, se zvyšující se
teplotou roste intenzita pohybu molekul vody
ve dřevě
 Rozdílné hodnoty koef. difuse v podélném a
příčném směru vyplývají z rozdílné pohyblivosti
molekuly vodní páry v lumenu a v buněčné
stěně
 Zvyšováním hustoty dřeva se difuse vody
snižuje
 Kapilární elevace
 Volná
voda v kapilární struktuře dřeva o
poloměru větším jak 10-7 m se může pohybovat
dvěma základními druhy pohybu:
– Vzlínáním po stěnách kapilár
– Hydrodynamickým pohybem, vyvolaným
gradientem vnějšího tlaku
 Kapilární elevace – vzlínání volné vody v
kapilární struktuře dřeva
 Ve dřevě ponořeném do vody vystoupí hladina
v každé kapiláře do výšky h nad vodní hladinu
dle vztahu:
 2σ σ- povrchové napětí vody, ρ -
h= hustota vody, r – poloměr
ρrg kapiláry, g – tíhové zrychlení
 Gradient vnějšího tlaku je v tomto případě dán
rozdílem tlaků nad volnou hladinou p0 a nad
meniskem v kapiláře pr podle všeobecného tvaru
LaPlaceovy rovnice:
2σ
p0 − p r =
r
 A tlak nad volnou hladinou je dán:
RT
p0 = . ln ϕ
M
Kde R – plynová konstanta (8,1441 J.m-1.J-1), T – absolutní
teplota, M – molekulová hmotnost vody, φ – relativní vzdušná
vlhkost
 Propustnost
 Fyzikální vlastnost, při které dochází k pohybu
kapaliny (volné vody) v důsledku gradientu vnějšího
tlaku
 Ustálené podmínky objemového toku kapalin
(konstantní rychlost toku v čase) se popisují Darcyho
zákonem v integrálním tvaru:

V dp
=k
St dL
 Kde V – objem protlačené kapaliny, t – doba trvání toku, k –
koef. propustnosti, S – plocha toku, dp – rozdíl tlaků na koncích
zkušebního tělěsa, L - délka
 Koeficient
propustnosti k poskytuje informace o
počtu a stavu vodivých cest ve struktuře dřeva
 Koef. propustnosti je velmi variabilní veličina,
např. u buku se jeho hodnota pohybuje v
závislosti na poloměru cév od 1,6.10-12 do
294.10-12 m.
 Propustnost je závislá na: druhu a anatomické
struktuře dřeva, anatomickém směru,
rozměrech elementů dřeva, struktuře a velikosti
ztenčenin v buněčné stěně a propustnosti
jednotlivých anatomických elementů
 Všeobecně platí, že dřevo listnáčů je
propustnější pro kapaliny než dřevo jehličnanů
 Rozdíl je způsoben převážně přítomností cév
 Největší propustnost je ve směru podélném, ve
směru radiálním, podobně jako difuse, je dřevo
propustnější než ve směru tangenciálním
 Rozdíl mezi podélnou a příčnou propustností je
větší u dřeva listnáčů než u jehličnanů a tento
poměr se pohybuje v rozmezí 104 – 106 : 1
 2.8. BOBTNÁNÍ A SESYCHÁNÍ DŘEVA

 Přizměnách vlhkosti dřeva v rozsahu vody

vázané podléhá dřevo rozměrovým změnám
 Změny obsahu volné vody nad mezí
hygroskopicity nemají vliv na změnu rozměrů
 Sesychání a bobtnání je lokalizováno v
buněčné stěně, kde dochází k přibližování a
oddalování fibrilární struktury
 Velký vliv má orientace fibril
 Největší podíl z buněčné stěny zaujímá S2
(90%)
 Orientace fibril = 15 – 30° odklon od podélné
osy
 V podélném směru jsou změny podmíněny
odklonem fibril => minimální změny
 Maximální sesychání a bobtnání je napříč
vláken
 v podélném směru nemohou molekuly vody
vnikat mezi fibrily do valenčního řetězce, takže
nenastává jejich rozestupování v tomto směru
 Koeficienty sesychání a bobtnání mají rozdílné
hodnoty
 Jedná se o reverzibilní proces, který probíhá po
jedné trajektorii
 Odlišné hodnoty vyplývají pouze z definice a
matematického vyjádření procesu
 Při bobtnání a sesychání se mění lineární,
plošné nebo objemové rozměry tělesa
 Definují se jako podíl příslušné rozměrové
změny a původní hodnoty rozměru
 BOBTNÁNÍ DŘEVA
 Bobtnání (α) – schopnost dřeva zvětšovat svoje
lineární rozměry, plochu nebo objem při
přijímání vázané vody v rozsahu 0% - MH
 Celkové (maximální) bobtnání – bobtnání dřeva
od absolutně suchého stavu do meze
hygroskopicity
 Bobtnání částečné – v jakémkoliv menším
intervalu
 Vyjadřuje se podílem změny rozměru k původní
hodnotě a uvádí se nejčastěji v %
 aiw 2 − aiw1 daiw
αi = .100 = .100 (%)
aiw1 aiw1
Kde: a – rozměr tělesa, jeho plocha nebo objem, i – indey
udávající směr, plochu nebo objem, w1 – vlhkost před bobtnáním,
w2 – vlhkost po ukončení bobtnání
Koeficient bobtnání Kα – udává procentickou
změnu rozměrů, plochy nebo objemu, jestliže se
vlhkost změní o 1 %

αi αi
Kα i = = (% / 1%)
w2 − w1 dw
 Nebo známe-li celkové bobtnání:
α max
Kα i = (% / 1%)
MH
Celkové objemové bobtnání:
αVmax = wMH . ρ0

Celkové objemové, tangenciální a radiální bobtnání:

αV = 28 . ρ0
αt = 17 . ρ0
αr = 9,1 . ρ0
 Bobtnání má anizotropní charakter
 V podélném směru 0,1 – 0,4%
 V radiálním směru 3 – 6%
 V tangenciálním směru 6 – 12%
 Celkové objemové bobtnání je dáno součtem
výše uvedených bobtnání
 Bobtnání v jednotlivých směrech udává poměr:
αt : αr : αl = 20 : 10 : 1
 Diferenciální bobtnání udává poměr radiálního a
tangenciálního bobtnání:
αdif = αt /αr
 Hodnota diferenciálního bobtnání závisí na
hustotě dřeva – s rostoucí hodnotou se snižuje
 Jehličnaté dřeviny > listnaté dřeviny
 Průměrná hodnota = 2
 Běžně se pohybuje v intervalu 1 – 3,5
 Sesychání dřeva
 Sesychání (β) – proces, při kterém se zmenšují
lineární rozměry, plocha nebo objem tělesa při
ztrátě vody vázané
 Podobně jako bobtnání můžeme sesychání vyjádřit
vztahem:

aiw1 − aiw2 daiw

βi = .100 = .100 (%)
aiw1 aiw1
 Sesychání se řídí podobnými zákonitostmi, jako
bobtnání a rozeznáváme stejně definované další
charakteristiky – koef. sesychání Kβi a diferenciální
sesychání βdif:

βi βi
Kβ i = =
w1 − w2 dw

β dif = βt / βr
 Objemové sesychání je dáno součtem
lineárních sesychání v podélném, radiálním a
tangenciálním směru se stejným podílem v
jednotlivých směrech
 Celkové objemové sesychání je přímo úměrné
konvenční hustotě dřeva:

 βVmax = wMH . ρK

 βVmax = 28 . ρK
 Hodnoty sesychání βi a bobtnání αi (lineárního,
plošného a objemového) lze navzájem
přepočítat podle následujících vztahů:
 αi = 100. βi / (100 – βi)
 βi = 100. α i / (100 + α i)

 Na
základě hodnot koef. objemového sesychání
můžeme rozdělit dřeva do následujících skupin:
 Vnitřní napětí při vysychání dřeva
 Přivysychání dřeva vznikají ve dřevě vnitřní
napětí, která jsou dány nerovnoměrným
sesycháním, a skládají se ze dvou složek –
vlhkostního a zbytkového napětí
 Dřevo nevysychá rovnoměrně => objevují se
gradienty vlhkosti => vznik vlhkostních napětí
 Pokládají se za pružná, mají dočasný charakter
po vyrovnání vlhkosti zanikají
 Zbytková napětí jsou trvalá a při příliš rychlém
sušení jim nelze zabránit
 Na počátku sušení – v povrchových vrstvách
tahové napětí a ve středových tlakové napětí
=> povrchové trhliny
 Při dalším vysychání se charakter mění – v
povrchových vrstvách tlakové napětí a ve
středových tahové napětí => vnitřní trhliny
 !!! Správná rychlost sušení!!!
 Povrchové i vnitřní trhliny vznikají v radiálním
směru a k roztržení pletiv dochází především
podél dřeňových paprsků
 Příliš pomalé sušení
 Příliš rychlé sušení
 důsledky
 Borcení dřeva
V důsledku anizotropního charakteru dochází
při bobtnání nebo sesychání ke změnám tvaru
sortimentu a tento jev se nazývá borcení dřeva
 Může se vyskytovat v příčném i podélném
směru
 Příčné borcení je vyvoláno rozdílným radiálním
a tangenciálním sesycháním sortimentu a je tím
větší, čím větší je jeho vzdálenost od dřeně k
obvodu kmene
 Podélné sesychání vzniká nerovnoměrným
podélným sesycháním dřeva, které způsobí
prohnutí nebo stočení řeziva
 Prohnutí sortimentu – rozdílné podélné
seschnutí jádra a běli nebo přítomnost
reakčního dřeva
 Stočení je vyvoláno točitostí kmene – točivý
průběh vláken ve kmeni
 Borcení je vážným nedostatkem dřeva, které
ztěžuje jeho opracování a použití v prostředí,
kde se často mění vlhkost vzduchu a teplota