Professional Documents
Culture Documents
G. A. Cohen A Analytický Socialismus
G. A. Cohen A Analytický Socialismus
Jak již název napovídá, analytický marxismus vychází ze dvou hlavních zdrojů: jednak
Marxova díla a jednak analytické filosofie. Z Marxových děl přebírá základní koncepty a
témata, zatímco od analytické filosofie přejímá jasnou a logickou argumentaci, s jejíž pomocí
zpřesňuje některé klasické koncepty a jejich obhajobu (např. teorii třídní struktury
společnosti, teorii vykořisťování, náhled na roli státu za kapitalismu), zatímco jiné pojmy jsou
ve světle analytického dovozování zamítány (např. pracovní teorie hodnoty, klesající míra
zisku). Analytický marxismus rovněž odmítá dialektiku jakožto specifickou marxistickou
metodu, která by měla odlišovat marxismus od ostatních sociálních věd a místo toho naopak
přebírá metody z moderní ekonomie a sociálních věd. Nejvýraznějším rozdílem mezi
analytickým socialismem a klasickým marxismem je náhled na úlohu normativní teorie.
Vzhledem k tomu, že tradiční marxistická představa o roli a postavení proletariátu nebyla
naplněna totiž analytičtí socialisté a socialistky odmítají Marxovo přesvědčení o historické
nutnosti vzniku spravedlivé společnosti a přijímají stanovisko (které sdílejí i ostatní směry
politické filosofie), že prvním krokem k ustavení spravedlivé společnosti (ať už je uspořádána
podle jakýchkoliv principů spravedlnosti) je přesvědčit lidi o správnosti daných principů
spravedlnosti a tím je motivovat k jejich prosazování. Na základě tohoto postřehu pak tedy
analytičtí socialisté a socialistky usilují o co nejpřesvědčivější vysvětlení a dokázání vlastních
normativních principů. A právě k čelným normativním teoretikům analytického socialismu
patří G. A. Cohen.
Cohenovo dílo se dá rozdělit do dvou období, přičemž Cohenův vývoj svým
způsobem odráží vývoj celého analytického socialismu. V prvním období (70. a 80. léta 20.
století) se věnoval analytické rekonstrukci některých prvků Marxovy teorie. Konkrétně šlo o
obhajobu a rekonstrukci Marxovy teorie dějin (Karl Marx's Theory of History: A Defence,
1978), přičemž však odmítal Marxovo podceňování kulturních fenoménů a jeho pracovní
teorii hodnoty. V těchto souvislostech Cohen také analyzoval a reformuloval koncept
vykořisťování, které pro něj představuje klíčovou společenskou nespravedlnost. Ve svém
druhém období (od konce 80. let 20. století dodnes) Cohen kriticky analyzuje nejvýznamnější
současné normativní politické teorie a na základě této kritiky postupně vytváří vlastní
normativní teorii analytického socialismu. Jedná se zejména o vyrovnání se s pravicovým
libertarianismem, resp. s Nozickovou teorií a s jeho pojetím sebevlastnictví (Self-Ownership,
Freedom, and Equality, 1995), a o rozbor a kritiku egalitárního liberalismu, resp. Rawlsovy
teorie spravedlnosti (If You're an Egalitarian, How Come You're so Rich?, 2000).
Český výběr
Ve třetím článku (Rovnost: Od faktu k normě) Cohen rozebírá důvody, proč analytický
socialismus potřebuje normativní teorii. Klíčovým důvodem je rozpad tradiční marxistické
představy o historicky nevyhnutelném vzniku spravedlivé společnosti, představy, jež
spočívala za prvé na určité koncepci proletariátu a za druhé na přesvědčení o
nevyčerpatelnosti přírodních zdrojů.
Marxisté se o proletariátu domnívali, že (1) tvoří většinu společnosti a zároveň (2)
vytváří bohatství společnosti a zároveň (3) je vykořisťován a zároveň (4) trpí největší nouzí.
Na základě této kumulace vlastností neměl proletariát v revoluci co ztratit a bylo tedy jasné,
že bude aktérem společenské transformace, která je v jeho zájmu a tudíž nevyhnutelně přijde.
Toto přesvědčení činilo normativní teorii zbytečnou, neboť byla-li spravedlivá společnost
jistou budoucností, bylo zbytečné vytvářet teorie dokazující její žádoucnost. Ovšem tato
představa o proletariátu neodpovídala realitě ani v době svého vzniku a už vůbec neodpovídá
skutečnosti po sociálních proměnách, kterými prošla společnost ve 20. století. V současnosti
rozhodně neexistuje žádná společenská skupina, která by splňovala uvedená čtyři kritéria a
tudíž by měla životní zájem a aktivní potenciál uskutečnit socialistickou transformaci. Proto
dnes socialisté a socialistky musí formulovat vlastní normativní teorii, která bude dokazovat,
proč jsou socialistické ideály spravedlnosti žádoucí. A samotné ideály je nezbytné zpřesnit,
například je zapotřebí odmítnout marxistické ztotožnění těch, kteří prodávají svou pracovní
sílu, s těmi, kteří trpí nouzí (nouzí trpí např. i nezaměstnaní či ženy pracující v domácnosti),
s čímž souvisí nutnost na pojmové rovině rozlišovat mezi vykořisťováním a nouzí. Obecně
tedy před analytickými socialisty vyvstává potřeba adekvátnější formulace toho, v čem
spočívá nespravedlnost a jak se projevuje.
Přesvědčení o nevyčerpatelnosti přírodních zdrojů nám dovoluje počítat s možností
všeobecného nadbytku, jehož dosažení je jen otázkou technologického pokroku, a můžeme
stejně jako Marx počítat s tímto nadbytkem jako s nutnou podmínku budoucí rovnosti a
blahobytu. Dnes ale díky ekologické krizi víme, že všeobecný nadbytek je v předvídatelné
budoucnosti nemožný, a proto socialistky a socialisté do své teorie musí začlenit distributivní
spravedlnost, kterou Marx mohl s poukazem na materiální nadbytek odmítnout.
Chudoba a svoboda
V poslední části (Svoboda a peníze) sborníku Cohen dokazuje tezi, že nedostatek peněz
s sebou nese nedostatek svobody. Jak říká v úvodu, je do jisté míry směšné dokazovat něco
tak evidentního, ale bohužel opačný názor je sdílen mnoha intelektuály i širokou veřejností.
Autor postupuje pečlivou analytickou argumentací, kdy krok za krokem vyvrací jednotlivé
premisy tvrzení, že chudoba nepřináší nedostatek svobody, přičemž jeho základní
argumentační linie se dá shrnout následovně. Cohen v článku svobodu definuje jako absenci
vnějších zásahů. V naší společnosti platí, že pokusíme-li se získat něco bez peněz, staneme se
obětí vnějších zásahů (to zda jsou tyty zásahy legální je zcela jiná problematika). Jestliže tedy
nevykonávám některé činnosti či nemám jisté věci kvůli svému nedostatku peněz, není tomu
tak na základě mého svobodného rozhodnutí, ale na základě vnějších zásahů (či jejich
hrozby). Tedy nedostatek peněz s sebou nese nedostatek svobody.
Závěrem