Ostravak bloguje 29

Ostravak
1.12.2006

Něadventni neděla

Kaj se ten rok tak honem stratil? Dyť to je tak tyděň, maksymalně dva, co sem tu spominal na
vanoce za starych času. Jak tak hledim na kalendař, tuţ mam nejvyši čas začnuť zhaňať
familiji darki pod topol. Loni se mi zdalo, ţe im ty termofusakle moc radosti nězrobily.
Nevim, kaj budu letos nakupovať, bo moje oblibene nakupni misto na Masarykaču je
rozkopane jak krtinec, bo tam našli jakesyk ty pravěke cesty, či kereho šlaka. Tuţ kaj ja včil
na posledni chvilu budu bludiť? A jak k temu přydu ty robki z tych dřevěnych stanku? Ţe by
se přestěhovaly na Kuřy rynek? Tuţ to těţko, bo tam se zas budě brusliť u Oskaru. Včil to
vlasně přemenovali na Vodafon, tuţ ale v zymě by to mohli zas změniť na Ledafon, no ni?

Asy se ze mě stava na stare kolena ten rodiny typ, bo sem něuvaţeně slibil, ţe se teţ dom
pořydim taki ten vanočni věnec. Pry je to romantycke, jak člověk zapaluje tyděň po tydňu
svički. Dřysty prdy! Akurat je z teho maras na tepichu.

Tuţ sem v sobotu k večeru vyrazyl do Komeňaku s noţem v jedne kapse a s tesko tašku v
druhe. Chvilu sem se motal kolem křaku jak klubko polete rumem a čekal, aţ zmiznu ludě,
taţeni čoklami. Potem sem narval paru olezlych haluzy hned za Amosovym řbetem a valil
dom. Ze sklepa sem dotahnul kus rezaveho dratu a potem sem se s tym v kuchini dratoval a
cpal tam haluze. Sem celkem technycki typ, tuţ na co navod? Šmigrust-praker sem raz robil
podle navodu a vzniklo mi z teho take pokrucene bestyjstvo, kere přypominalo kosmodysk.
Tuţ ja sem byl dycki manualně zručny - uţ na zakladce v dilnach mi učitel přezdival Monter
Pipla - ale buď byl ten drat moc kratki a nebo ty haluze moc zvadle. Po hodině sem měl na
kuchiňskim stole cosyk, co vypadalo, tajak předni kolo od babety, ozdobene na besydku lesni
školki. Ale co, aspoň sem ušetřyl paru chechtaku a z vlasnoručně zrobene věcy ma člověk
věči radosť. Napichal sem tam štyry kupene svički, ale jaksyk mi něchtěly stať. Potem sem to
omotal zbytkem mašle z velikonoc, bo sem doma nic inšiho něnašel. V nedělu sem chtěl
zapaliť prvni, ale šlak to tref - v kisni jakisyk pajtaš dřystal o tym, ţe adventni neděla začina
aţ dalši tyděň. Tuţ či mi to vydrţi? Smolil sem na kisňu, ať se tam dřystaju, co chcu, zrobil se
svařak, zapalil prvni svičku, lapnul do křesla a nasaval tu předvanočni atmosferu.

Jak sem zavřel oči, naraz sem viděl mamu eště v Hrabuvce, v zastěře v kuchini, jak micha v
lavoře kobzolovy salat. Fotra, jak zvoni u stareho Koblovskeho s flašu ruma, esli by mu něšel
zabiť kapra. Fotra s Koblovskim v kupelce s polopraznu flašu ruma a s furt ţivym kaprem na
dlaţce. Segru, jak mě taha do loţnice a prolizame spolu šifoner a dumame, co je v kerym tym
najzenym baliku. Jak ze segru uţirame cukrove, kere mama schovavala dycki na stejne misto
a dycki se divila, ţe sme ho našli. Mamu, jak něse smaţeneho kapra na stul. Fotra a staru
babku, jak se tajak dycki přydava jednu porcu kapra, druhu porcu kapra, labuţnicki oblizuje
všeckich deset a my uţ mame ze segru odřene řytě, jak se na tych stolkach nědočkavě
krutime. Někoněčne pomyvani taliřu po večeřy, u kereho musa všecy pomahať, enem foter
nikdy ni. Zvonek v obyvačce, my dva ze segru jak na zavodach, kdo spiš uvidi Jeţiška, aţ
porazyme fotra, kery pravě mizně narychlo z obyvački se zvonkem. Stromek. Baňki. Řetazy.
Darki. Prskavki. Hafo prskavek. Přysahal bysem, ţe ich aji po tych rokach cytim. A do dupy!

Čmudicy smradlavy zbytek z advenťaka sem zabalil do teho, co zbylo z te dečki, na kere to
stalo na stolku a hodil z okna. Šak stejnak sem chtěl na jaro malovať, no ni?

Teţ vam přeju pěkny Advent.

10.12.2006

Mikulašska pohotovosť

Letošni Mikulaš stal za psy šček. Pojčal sem se fajny převlek za Mikulaša, ale doma sem
zystil, ţe mi je jaksyk maly přes břuch. Tuţ co, chvilu vydrţim nědychať. Domluvil sem se s
makakem a Marcelem od nas z baraku. Teho sem němusel moc přemluvať, stačilo mu slibiť
segřynu slivku. Nakoněc sem ale v utery misto na Dubinu s berlu valil s fotrem na
pohotovosť, bo se čehosyk přeţral. Mama volala cela vyplašena, ţe to s nim kruti jak s
gramofonovu desku, tuţ sem honem přeplanoval odpoledně, ale naštěsti to celkem vyšlo, bo
za mě zaskočil upřymny.

Všecko sem se vynahradil v patek, jak sme šli všecy tře na mikulašsku akcyju, keru pořadala
Blančina firma. Někere gzychty mi byly povědome z teho jarniho balu, tuţ sem se rači
podvědomě upravil motylka, kereho sem stejnak neměl. Sranda začla uţ u stolka s
občerstvenim. Ja s Blanku sme se hned vybrali po dvojdecce červeneho, ale Danek čučel do
napojoveho listka jak dykobraz na akupunkturystu a furt něbyl spokojeny. Chtěl brusynkovy
dţus, bo mu babka vykladala, ţe pry to je proti zubnimu kameňu, tuţ ale ten tam neměli. Tak
pry ţe kakao, bo čokolada v omezenym mnoţstvi prospiva zdravi. Nakoněc se dal mineralku,
ale aspoň se zoptal, co to je za značku, bo pry mineralki se musa střydať, aby se tych mineralu
moc něukladalo v břuchu. Neţ se objednal, uţ sme lopali druhu dvojku. Tuţ dufam, ţe z teho
ten synek vyroste.

Blanka potem kajsyk zmizla s robami z roboty. To teţ něchapu. Su spolu celu šichtu a stejnak
se něstača všecko povykladať. Dal sem se třeti dvojdecku, bo mi jaksyk šmakovalo a začli
sme s Dankem dyskutovať o vanočnich darkach. Vrtalo mi palu, jak ten maly ajncvajštajn
kontroluje štitki na ţradle, esli tam je to, co moţe jesť, roščiluje se, ţe eště němoţe voliť,
vybira se školu, kaj raz budě študovať a včil mluvi s iskrami v očach o chlopovi, kereho nikdy
nikdo něviděl a přytym kaţdy rok nosy děckam darki. A ţe mu uţ napsal dopis a mama mu ho
pomohla přylepiť izolepu na řymsu. Jak se mi rozlivalo těplo v břuchu, napadlo mě, ţe bych
mu vysvětlil svoju novu teoryju o tym, ţe kdyby nosyl darki Jeţišek, tuţ by ho uţ kdosyk
davno odhalil podle chlistaňcu krve na tepichu v obyvačce, nebo na parapetě, ale potem sem
se spoměl, jak sem to malem posmolil loni u segry s tym gimnastu v trenkach a rači sem
drţel pysk.

Zněuznany dyskovy ţokej s Blančine firmy zatuhnul v osumdesatych rokach, bo furt dokola
pušťal tehdejši hity a prokladal to hitami od Dady Felixove. Na ty sebu všecke děcka mlely
jak epileptyk u zdrbane zařyvki. Po pulhodině koněčně dorazyl ten dluho očekavany
navštěvnik. Bachraty chlop omotany bilu cychu, přes to jakisyk přehoz ze spartakijadnich
trencli, kolem paly bile chmiřy, tajak by zachrapal ve skelne vatě a navrchu jakisyk divny
trychtyř. Děcke oči v tym viděly majestatni postavu Mikulaša. Jak sem ho viděl, trochu sem
se v duchu posmjal, bo mi přypoměl děctvi, jak byla na Polaku Viečorynka a v ni taki ten
fusaty pajtaš, co mu děcka nakoněc dycki spivaly "Dţiadku, drogi dţiadku". Asy sem se
řechtal aji nahlas, bo se paru ludi předemnu otočilo a hledělo na mě jak Spajdermen na bijolit.
Za Mikulašem přyhopsala celkem švarna robka v antyckich hadrach se zlatymi šponami na
hlavě a s divnu konstrukcyju na řbetě, tuţ cely anděl. Ale musym se pochvaliť, bo čerty sem
poznal hned. Byli dva a jeden z nich byl zvlašť dokonaly, bo za kopytem něchaval na zemi
fajnu čaru. Ten druhi kolem sebe maval řetazem jak Dţeki Čen nunčakami a pořvaval
hohohooooo! Tuţ nevim, esli něrobil na ine akcyji Santusaka a nebo to bylo tym, ţe se tymi
nunčakami raz uvalil do kolena. Ale nikomu to něvadilo, děcka se mačkaly na mamy jak pysk
na erbeg. Mikulaš se potem zval děcka k sobě, aby odvykladaly jakusyk basničku, nebo cosyk
zaspivaly. Někere enem tak staly a čučely do parket, ale stejnak všecke dostaly baliček s
tatranku, jabkem, lizatkem a malu čokoladku. Daneček byl vyklepany jak tepich před
svatkami, furt dokola se přeřykaval, co budě zpivať, ale nakoněc svuj oblibeny song
zarecytoval. Nakoněc ten svaty chlop pozval všeckich na čertovsku dyskoteku, kaj hral zas
ten stejny ţokej to, co pušťal od začatku. Dumal sem, po kolikate dvojdecce se mi začně libiť
Jandove Pravil se hurykan, Ni kulu ni, a nebo Chitila sem na pasece ţiţalu, ale Danek měl
jaksyk moc společenskich buněk, bo lital s ostatnimi skoro dvě hoďki. Ku koňcu uţ nam ani
to vino něchutnalo.

Večer fajně zakončilo lizatko-samotař, kere uţ komusyk něchutnalo a tak se ho něchal

poloţene na mojim stolku. Blanka potem našla eště poloprazny rozmočeny obal od tatranki v
kapse kabata. Tuţ a ty čerti stopy byly aji u šatni a pozdě sem zystil, ţe to čertisko asy
něplanovalo, bo to bylo od psa. V nejbliši době musym Dankovi vysvětliť, jak to s tymi
svatkami je, bo z dalšiho takeho večirka by mě šlak trefil.

Škoda, ţe sem něstihnul rodineho Mikulaša, bo upřymny pry byl na Oskara. Syce to pry
jaksyk podrbal, jak v kostymu Mikulaša děckam vyhroţoval, ţe ich odtahně do pekla a něcha
ich tam vařyť v tlakaču, ale barabčicy vřyskali aţ v Interšparu rachotily vuzki.

Co se tyka fotra na pohotovosti, hodinu tam sedime v čekarni, aţ na nas přyjdě řada. Potem
ho vemu dovnitřku. Za chvilu je venku a dochtor mi vyklada, ţe odmitnul iněkcyju. Na to
foter na celu čekarňu, ţe něchce byť dalši oběť šileneho zdravotnika, tuţ mu dochtor aspoň
vnutil recept na praški. Ten foter venku rozerval, zamrkal na mě, ţe uţ mu je lepši a ţe on se
im něda a něchal se ode mě pozvať na fernet, bo to je na břuch nejlepši lek.

Asy se budu muset domluviť s mamu, ať mu trochu reguluje kisňu a noviny.

20.12.2006

Štědry večer za vratami

Svět se kula z kopca. Ludě hlupnu rok od roka vic a vic. Na naměsti, kaj kupuju vanočni
darki, zrobili zakopy, tuţ sem kivnul Blance, ţe v sobotu zajeděme nakupiť paru darku do
šokinparku. Asy sem měl zatměni, ţe sem suhlasyl. Pravil sem, ţe esli jet, tuţ hned zrana, ať
to mame za sebu. Temu sem aji přespal na Dubině, ať mam všecko pod kontrolu. Aji
hromadki. Měl sem to fajně promyšlene, no ni?

Zmatek začnul uţ rano u snidani. Danek se nimral v idle jak nědostudovany ginekolog. Měl
potem isť na dopoledně k segře, ale jak poblul přecyň aji ze špiglem, jaksyk nam docvaklo, ţe
to asy něbudě dobry napad. Ja sem syce pravil, ţe segra je na to zvykla parurazy tydně od
makaka, ale něuspěl sem. Blanka znervozněla, bo co pry jak ma v sobě tu bestyju bakanu
teryju? Uklidňoval sem ju, ţe ta leze enem na oslabene jedince a tych, co ţeru majonezove
salaty a ţe Danek by se ničeho s tatarku nědotknul ani pohrabačem. Přemluvil sem ju, ať
zavola babce, ta ho chvilu pohlida a my mezytym nakupime. Horečku neměl, enem pry ho
bolel břuch, tuţ sme mu uvařyli protiblucy čaj, kery měla doma segra. Ani mi to něpřyšlo
divne, beztak se to vařy makak, jak přyjdě z knajpy po třech. Babka jak na sviňu byla s
Miladku v Zabialkově, kaj se tak fajně nakupuje před vanocami, bo ji to tipla a poslala ji
ezemesku. Tuţ fajne.

Danek nechtěl čaj ani cytěť a ani se mu nědivim, bo to smrdělo jak fusakle vyprane ve stare
vodě z kvitka. Nasypal sem tam pět lyţek cukra a med a skušal to před nim a robil, jake to
neni fajne. Nakoněc se něchal přemluviť a vypil to. Bylo to tak tak, bo kdybysem skusyl eště
jeden hlt, přydal bych na tepich do přecyně aji paru svojich mrkvi.

Dali sme ho potem leţeť a čekali na babku. Ta přyjela po jedne a deset minut nam vykladala,
jak vyhodně nakupila a ţe bysme měli teţ vyrazyť, dokavaď je čas. Potem se ptala, co sme to
malemu vařyli a furt na mě čučela něduvěřyvě jak pav na vějiř. Jak sem se zoptal, co je,
pravila, esli uţ sem zapoměl, jak sem raz robil pro všeckich večeřu. Tuţ nězapoměl, ale ve
Vlastě u mamy sem objevil fajny recept, tuţ sem im chtěl zrobiť radosť a nědocvaklo mi
tenkrat, ţe ni kaţdy ma rad čili papryki. Danek se potem tyděń bal na sebe vyplaznuť jazyk ve
špiglu. Včil sem v tym ale byl něvině.

Nakoněc sme něchali Danka spočivať s babku a vyrazyli kolem třeti. Uţ na Rudne mi bylo
cosyk divne, ale jak sem vjel na ten kruhač, pochopil sem, ţe ta hlavni sranda deprem začně.
Kruţili sme s felinu po parkovišťu jak Apolo skoro štvrhodiny, neţ se našel jeden pajtaš, kery
uţ nakupil a šťasny jak blecha nam zrobil misto. Jak sem viděl ty zastupy ludi, skusmo sem
pravil, ţe zvyk davať se pod stromek darki je přeţitek a ţe včil je v modě enem se potřasť
pazuru a ţe bysme mohli zajet na zahradu a enem tak tam poseděť a počuměť do lesu. Blanka
se na mě podivala jak šofer tyraku na drabant, drapla mě za pazuru a tahla ku vchodu.

V šokinparku to vypadalo jak v chamovodě přy odpichu. Ludě se mačkali jeden na druheho
tajak by tam davali cosyk zadarmo, ale nic zadarmo tam něbylo. Vlezli sme do hračkařstvi,
Blanka chtěla eště dokupiť Dankovi jakesyk auto na vysylačku, kere viděl v jakesyk reklamě
v kisni. Fajne. Červene. S otviracymi dveřami. Kurnik šopa, čemu mi mama někupi teţ cosyk
take? Šak sem byl cely rok hodny, no ni? Hned mě napadlo, ţe u nich budu častějši přespavať
a jak Danek aji Blanka usně, trochu se pojezdim. To vitě, jako maly gizd sem se hraval spiše s
uhlim, bo teho bylo dycki dosť a zadarmo.

Jak Blanka zaplatila, poloţila mi zaludnu otazku za sto bodu: "Tak co potřebuješ koupit ty?".
Tuţ to bych teţ rad věděl. Pravil sem, ţe to eště němam ujasněne. Enem se tak divně usmjala
a pravila, ţe moţeme prolezť všecke kramy. Nakoněc sme fakt prolezli krom lekarni a
děckeho kutka všecke. Blanka měla nove zymni buty, dvě fajne mikiny a slunečni brylki. Ja
jeden ozdobny hrnek pro mamu, kniţku V sedumdesati ţivot začina pro fotra a taku pofiderni
vazu pro segru.

Jak sme se vymotali po paru dňach ven, u feliny mě čekal posledni šok. Jakisyk pazgřyvec mi
přy parkovani uvalil levy špigel a podřel levy předni blatnik. Ja sem večinu klidny synek,
muše bych v mucholapce něubliţil, ale jak sem viděl tu ryhu, naskočily mi na očach rude
kontaktni fazole a v tu chvilu bych něpoznal brachu, natoţ segru. Tu seryju lidovych
pořekaděl se dom odněs chlop, kery pravě vystupoval ze svoji kary vedle, bo to beztak zavinil
on. Deprem jak sme s Blanku nastupili, mi docvaklo, ţe parkoval u jejich dveřy. Cestu dom
sme se eště stavili pro stromek. Kupil sem se fajnu vanočni haluz.

Jak sme dorazyli na Dubinu, Danek uţ lital kvartyrem aji ze segřynymi gizdami a hrali se na
Něvahej a bluj. Tuţ to byla rano asy enem přehaňka. Blanka mě pozvala na štědru večeřu.
Danek se uţ pry těši, jak budě vyhliţať Jeţiška se mnu. Tuţ fajne. Celkem sem se těšil.
Akurat nevim, jak to vysvětlim mamě.

V nedělu sem ji zavolal a pravil ji, ţe letos něbudu u rodineho ustředniho topeňa. Chvilu
vyryvala, ale jak sem zahral na babkovsku notu, změkla jak ţelva pod parnim valcem a
pravila, ať přydu aspoň na chvilu na cukrove.

Doma sem zabalil ty třy darki pro familiju (rači spiš, ať nězapomenu) a u fajne slivki, keru mi
přyvez Kamil z Moravy, sem dumal, ţe letos to budu take trochu inši vanoce. Trochu sem asy
aji zachrapal, bo v obyvačce určitě něbyl kopec sněhu, na vrchu vanočni topol, pod nim halda
barevnych piksli, převazanych eště barevnějšimi špagatami a pod tym čivavy na kolečkovych
bruslach s ţraločimi plutvami na řbetě. U te hromady darku sem viděl chlopa, kery rozbaloval
jednu pikslu za druhu a tahal z nich darki jak Koperfild střeva z roby po něuspěšnym kuzle s
cirkulu. Z jedne piksli komputer, z druhe jakisyk počmarany papir, ze třeti kniţku, z dalši
cedečko, dalši kniţku, z jedne male jakesyk kukatko, z jedne svazany balik gazet, potem teţ
jakesyk dřevěne lutki na špagatkach a z dalši staru televizu Merkur. Čim vic teho tahal, tym
vysmjatějši byl. Kura, ten teho měl. To mi přypomělo, ţe mam malo darku.

Jak se znam, stejnak eště v sobotu večer vyrazym kajsyk shaňať zbytek. Ale pry na
Masarykaču postavili paru fuseklostanku hned vedle teho plota, tuţ sem klidny.

Tuţ ať ţiju svatki klidu, miru a laski mezy luďami.