Úloha číslo 1

Tahová zkouška oceli

Martin Ševeček

NAUKA O MATERIÁLECH PRO REAKTORY

Katedra materiálů FJFI ČVUT Praha
Datum měření: 1.3.2011 Spolupracovali: Bejr, Kecek, Harutynyan

Abstrakt:
V tomto měření jsme se seznámili se základními zkouškami, které se provádí k zjištění základních
vlastností materiálů. Provedli jsme tahovou zkoušku pro dva vzorky oceli. A vypočítali veličiny
popisující materiál.

1.Pracovní úkoly
1. Proveďte tahovou zkoušku ocelového vzorku a zjistěte základní mechanické vlastnosti
(smluvní mez kluzu Rp0,2, mez pevnosti Rm, tažnost A).
2. Proveďte korekci na tuhost zkušebního stroje.
3. Vyneste smluvní tahovou křivku a křivku skutečné napětí – skutečná deformace.

2.Teoretický úvod

2.1 Základní vztahy

Poměrné prodloužení je definováno jako
l−l 0
e= (1)
l0
Pro skutečné prodloužení platí
l
dl l l−l 0
ϵ SKUT =∫ =ln( )=ln (1+ )=ln(1+e) (2)
l0 l l0 l0
Kde l0 je původní délka a l je délka po tahové zkoušce.
Definice smluvního napětí
F
σ= (3)
S0
Z této definice můžeme odvodit vztah pro skutečné napětí
F F l−l 0 F
σ SKUT = = (1+ )= (1+e ) (4)
S S0 l0 S0
Kde e se nazývá poměrné prodloužení, S0 je průřez vzorku před zkouškou a F je působící síla.
Tažnost materiálu můžeme určit ze vztahu
l −l
A= k 0 (5)
l0

1
Kde lk je konečná délka vzorku a l0 je počáteční délka.
Kontrakce Z se určuje jako
S 0−S k
Z= (6)
S0
Kde S0 je počáteční průřez vzorku a Sk je konečný průřez v nejužším místě.
Korekci na tuhost stroje určíme ze vztahu
F.l 0 1 1
Δ X s= ( + ) (7)
S 0 E c ET
Kde ΔXs je posun stroje v ose x, ET je Youngův modul tělesa i trhacího stroje, F je síla napínání, l0
původní délka a S0 původní průřez.

2.2 Úvod k tahové zkoušce

Na zkoumaný vzorek v trhacím stroji působí dvě protichůdné síly. Tyto síly vzorek deformují a
vytvářejí v něm tah. První část deformace je tzv. Deformace elastická. Při této deformaci se
prodlužuje délka vazeb v krystalové mřížce. Tento děj je vratný.
Pokud síla dále roste, dochází k porušení vazeb a k nevratnému poškození materiálu. Při dalším
růstu síly je překročena mez pevnosti a vzorek se nadále prodlužuje na úkor velikosti průřezu
vzorku. Teoretická předpověď průběhu napětí v závislosti na relativním prodloužení je na Ilustraci
1.

Ilustrace 1: Závislost napětí na relativním

prodloužení
Při tahové zkoušce dochází také k deformaci trhacího stroje. Tento negativní vliv musíme odstranit.
Provedeme to pomocí modelu dvou sériově spřažených pružin o různých tuhostech. Výsledný vztah
pro korekci je tedy rovnice (7).

3.Použité pomůcky a přístroje

• Trhací stroj Hegewald & Peschke Inspekt 100
• 2 zkušební vzorky
• Digitální mikrometr

2
 • Digitální posuvné měřítko

4.Postup měření
Před měřením jsme vždy u vzorku změřili význačné rozměry. Používali jsme při tom digitální
mikrometr případně posuvné měřítko. Měření probíhalo tak, že jsme umístili vzorek do čelistí
trhacího stroje, spustili jsme stroj, který vzorek natahoval a počítač z něj zároveň sbíral data. Po
roztrhnutí jsme změřili ostatní potřebné rozměry roztržené vzorku.

5.Vypracování
V Tabulkách 1 a 2 uvádím naměřené rozměry pro oba vzorky.

Vzorek 1
D1 [mm] 8,01±0,02
l0 [mm] 51,8
Průměr po prasknutí D2 [mm] 5,794
Vzdálenost čárek po prasknutí l [mm] 40,05
Vzdálenost čelistí a [mm] 57
Vzdálenost čárek [mm] 35
Tabulka 1: Rozměry vzorku 1

Vzorek 2
D1 [mm] 7,88±0,03
l0 [mm] 51,3
Průměr po prasknutí D2 [mm] 4,997
Vzdálenost čárek po prasknutí l [mm] 40
Vzdálenost čelistí a [mm] 57
Vzdálenost čárek [mm] 35
Tabulka 2: Rozměry vzorku 2

Všechny následující výsledky platí pro Vzorek 2, protože při první tahové zkoušce jsme nastavili
moc vysokou rychlost posuvu, takže výsledky jsou méně přesné.
První hodnoty jsme získali přímo z počítače, který sbíral data z trhacího stroje. Tyto hodnoty
neuvádím, protože nemají velký fyzikální význam. Musí se provést navíc korekce a opravy
Z původní délky l0 a délky po přetržení jsem určil tažnost A = 14,28%. Z původního průřezu a
průřezu nejužší části po přetržení jsem určil zúžení Z=59,78%.
Z Ilustrace 2 jsem určil Youngův modul a smluvní mez kluzu Rp 0,2. V Tabulce 3 uvádím vypočtené
nekorigované hodnoty.

3
Ilustrace 2: Smluvní tahová křivka

Fmax 37857 N
Rp0,2 705,7 Mpa
Rm 776,254 Mpa
A 14,28%
Eocel 14,042 Gpa
Z 59,78%
Tabulka 3: Nekorigované
hodnoty
Youngův modul pro ocel uváděný v tabulkách je E = 210GPa. Z této hodnoty je jasné, že se
pohybujeme řádově úplně jinde. Mohl bych udělat korekci našeho měření. Tato korekce by byla
hlavně na deformaci stroje samotného. Graf po korekci by vypadal podobně jako na Ilustraci 2,
pouze by byl správně naškálovaný.
Pro zajímavost jsem ještě vynesl do grafu závislost skutečného napětí na skutečném prodloužení.

Ilustrace 3: Graf závislosti skutečného napětí na skutečném prodloužení

4
6.Závěr
Naměřené hodnoty zhruba odpovídají tabelovaným hodnotám pro ocel. Smluvní mez kluzu
Rp0,2=705,7Mpa a maximální tažné napětí Rm= 776,2 Mpa. Přes tyto výsledky bylo naše měření
zcela jistě nepřesné, protože bychom museli udělat několik korekcí, abychom se dostali k reálným
hodnotám.
Youngův modul byl E=14,0427GPa, dále jsme vypočítali tažnost a kontrakci.

7.Zdroje
[1] http://praktika.fjfi.cvut.cz [11.04.2011]
[2] J. Pluhař a kolektiv: Nauka o materiálech, SNTL, 1989