29. Významní představitelé světové literatury 2. poloviny 20.

století
Literární teorie (1/3)

Charakter doby:
Zmenšování světa – v důsledku rozmachu cestování a komunikace mezi lidmi; evropocentrismus – sjednocuje se
Evropa z úhlu kulturního a společenského; rozpad koloniálního systému; změna mapy světa; po 2. světové vznik
studené války (socialistická(Varšavská smlouva)×kapitalistická(NATO)), EHS (evropské hospodářské
společenství)×RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci); světový vojenský konflikt naštěstí neproběhl; ohniska
napětí politické krize – Korejská válka (Korejská lidově-demokratická republika)×Jižní Korea; Berlínská krize (NDR-
východní×NSR-západní); NDR – Berlín, NSR – Bohn; Berlínská zeť – rozdělila obyvatele jednoho města;
1956 krize v Maďarsku; Izrael 1. samostatný židovský stát, 1968-9 – Pražské jaro, krize ČSR, snaha rozvrátit
socialistický režim; 1. a 2. válka v perském zálivu,... až radar v dnešní době
v politice bojuje pravice a levice; objevují se ale zase neonacisté nebo mladí komunisti
Charakter kultury:
Pluralismus – mnoho směrů
existencionalismus – z Francie, strach o lidské bytí
italský neorealismus – jiný pohled na realitu, pravda, nevyhýbat se tématům
univerzitní román – o studentech, učitelích, z univerzit, stoupat po žebříčku výš, po hodnotách
psychologické drama – o moci peněz
generace beatnicků – žili jiným životem, hospody, jiný pohled na sex, bezprostřední pocit člověka ve spodině, šokuje
provokuje společnost, kritizuje tehdejší konzumní způsob života
postmodernismus – Umberto Ecco
magický realismus – G. G. Marquez
Vrací se obraz války, jazykové experimenty

Umberto Eco
italský sémiolog, estetik, filozof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny a avantgardy 60.
let 20. století, od roku 1971 profesor na katedře sémiotiky (nauka o znakových systémech, ne jen písmena, ale i
značka,...) na univerzitě v Bologni; po maturitě začal studovat práva v Turíně, studia práv ale brzy zanechal a začal
studovat středověkou filozofii a literaturu.
Po studiu nakladatelským redaktorem. Od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy, a tím i na vzniku volného
uskupení avantgardních umělců, toto uskupení tvořilo základ pozdější skupiny 63. V roce 1959 začal psát pro Verri,
kde vedl část věnovanou avantgardě a v tu dobu se rozvíjejícím lingvistickým experimentům.
Roku 1964 se stal lektorem na universitě v Miláně, ale již o rok později začal působit ve Florencii jako profesor
vizuální komunikace. Byl také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem
na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice. Roku 1971 se stal profesorem sémiotiky v
Bologni. Dnes učí na své mateřské univerzitě v Bologni, je prezidentem Univerzity San Marino a přednáší často na
univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žije převážně u San Marina, kde obývá budovy zrušeného opatství. Z
politického hlediska měl dlouho blízký vztah k levici a k italské komunistické straně, což se odráží i v jeho názorech na
katolickou církev a papežství. Postupem času se jeho politické směřování blíží stále více k politickému středu.
Umberto Eco je držitelem řady prestižních ocenění a několika čestných doktorátů. V úterý 4. prosince 2007 získal
čestný doktorát na Univerzitě v Ljubljaně.
Jméno růže – postmodernismus, Hlavním hrdinou je Vilém z Baskervillu, který má za úkol přijít na vraha nebo
vrahy mnichů, kteří za záhadných okolností umírají v jednom nejmenovaném severoitalském opatství.
Přichází na žádost opata i se svým pomocníkem a písařem Adsonem z Melku, který je i vypravěčem tohoto
příběhu – jde o knihu tajemný druhý díl Aristotelovy Poetiky, která byla pokládána za ztracenou
Ostrov včerejšího dne
Baudolino - z období křižáckých výprav 12. st.
Tajemný plamen královny Loany
Vědecká díla: Otevření dílo; Skeptikové a těšitelé; Teorie sémiotiky; Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti;...

William Styron
významný americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy, Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády,
kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil pro několik
nakladatelství jako nakladatelský redaktor. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnoval vlastní tvorbě.
Jeho romány se zabývají otázkami trestu a viny, rasismus
Sophiina volba - Styronovo nejvýznamnější dílo, tento psychologický román má velmi složitou kompozici.
Pojednává o matce, která byla v koncentračním táboře Osvětim postavena před otázku, které její dítě zemře
a které bude žít. S tím se nikdy nedokázala vyrovnat a nakonec spáchala sebevraždu. Napsal po návštěve
Československa a polské Osvětimi, po dopsání se dlouho dostával z depresí
Ulehni v temnotách
Dlouhý pochod
Zapal tento dům
29. Významní představitelé světové literatury 2. poloviny 20. století
Literární teorie (2/3)

Gabriel José García Márquez

magického realismus, narodil se v městečku Aracataca na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří
významně ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně
liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.
Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké studoval práva, ale studia nedokončil. Od roku 1948
byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Jako zpravodaj významného bogotského listu El
Espectador se dostal do Evropy, stejné zaměstnání měl i na revoluční Kubě. V padesátých letech napsal několik
povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce
vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Bacha. V té době (1961) se s
rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře.
V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch — Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu
výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně
čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní
po zbytek života.
V polovině sedmdesátých let se pod vlivem událostí v Jižní Americe vrací na rodný kontinent.
V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným
ve světě plném představivosti a odrážejícím život a konflikty kontinentu“.
Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života. Společným rysem je
vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod, čímž se dílo stává záměrně
nepřehledným. Čas podle něj neplyne, ale otáčí se dokola.
Základními tématy pro něj jsou: láska, smrt, samota a stárnutí.
Spoušť - román
Plukovníkovi nemá kdo psát – novela
Sto roků samoty – vrcholný román, příběh několika generací rodiny Buendiů, který je zároveň historií Maconda
Podzim patriarchy – román, stárnoucí diktátor, samota
Kronika ohlášené smrti – komorní novela, osudová předurčenost
Láska za časů cholery
O lásce a jiných běsech
Na paměť mým smutným courám – 2004

Ken Kesey
byl americký spisovatel. Bývá řazen do postmoderní literatury, někdy je považován styčný bod beatníky a hnutím
hippies. Kesey vystudoval divadelní umění na oregonské universitě v Eugene. Na Stafordově universitě v (Kalifornii)
absolvoval kurz tvůrčího psaní (1958 - 1959).
V době studií se stal dobrovolníkem ve výzkumu Veterans Hospital v Menlo Parku, který zkoumal účinky
halucinogenů (včetně LSD). Role pokusného králíka v tomto výkumu ho později inspirovala k napsání jeho prvního
románu Vyhoďme ho z kola ven, který vyšel v roce 1962, dosáhl velkého úspěchu, byl zpracován do podoby
divadelní hry.
V roce 1975 natočil režisér Miloš Forman podle divadelní adaptace Keseyho knihy Vyhoďme ho z kola ven úspěšný
film Přelet nad kukaččím hnízdem, který získal 5 Oscarů. Sám Kesey prý film nikdy neviděl, kvůli sporům o ocenění
jeho autorských práv. Také se mu nelíbilo, že ve filmu nebyl jako vypraveč indián Bromden, tak jak je tomu v knize.
Po vydání svého druhého románu Tak mě někdy napadá v roce 1964 si koupil Kesey školní autobus, pojmenoval ho
Further a vydal se v doprovodu Neala Cassadyho a skupiny přátel, kteří si říkali The Merry Pranksters (veselí
šprýmaři) na výlet přes USA na New Yorkskou Světovou výstavu. V New Yorku se tehdy seznámil s Allenem
Ginsbergem a Jackem Kerouackem. Tento výlet následně popsal další jeho účastník Tome Wolfe ve své knize The
Electric Kool-Aid Acid Test. V roce 1971 byl jeho román Tak mě někdy napadá zfilmován a dostal dvě nominace na
Oscara.
Zemřel na 10. listopadu 2001 po operaci, při níž mu byl z jater odstraněn rakovinný nádor.
Skříňka s démonem
Zápisky z lochu : Nechte ty k****y běžet

George Orwell
Eric Arthur Blair se narodil v Indii, kde v té době jako úředník pracoval jeho otec (Richard Walmesley Blair) a která
byla součástí Britského impéria. Do Anglie ho přivezla matka (Ida Mabel Blair), když mu bylo kolem jednoho roku.
Otce viděl až za několik let. Měl dvě sestry, starší Majorie a mladší Avril. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky
Orwell si později dal svůj pseudonym. Svou rodinu později popsal jako „nižší vyšší střední třídu“.
Mladý Blair vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na
universitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou
počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal ve své prvotině,
románu Barmské dny (anglicky Burmese Days), vydané v roce 1934.
V roce 1927 se vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil „na ulici“ jako tulák a
pohyboval se mezi spodinou. Své zážitky zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně (anglicky Down and Out
29. Významní představitelé světové literatury 2. poloviny 20. století
Literární teorie (3/3)

in Paris and London) vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkají a tak se stává
socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí.
Po roce 1936 se Orwell jako dobrovolník zapojil do Španělské občanské války, kde bojoval v jednotkách milicí POUM
(Dělnické strany marxistického sjednocení). Zážitky ze svého působení ve Španělské občanské válce popsal v knize
Hold Katalánsku, v které líčí i své těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým
odstřelovačem. V roce 1938 žil půl roku v Maroku.
Do roku 1940 psal Orwell recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé
tuberkulóze a v roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto
zaměstnání opustil v roce 1943.
Těsně před svou smrtí napsal nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let.
Orwellovy knihy a eseje se netýkají jen politiky, ale komentují život své doby a zabývá se sociálními tématy.
Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů.
V komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů, jeho knihy nemohly oficiálně vycházet. V roce
1985 vyšla jen kritická stostránková brožura Josefa Skály Postřehy a fikce George Orwella. Orwellovy knihy v češtině
tou dobou vycházely v exilových nakladatelstvích.
romány
Na dně v Paříži a Londýně – z dob, kdy se jako tulák pohyboval mezi chudými
Barmské dny – malá koloniální barmská vesnice, přijíždí anglická mladá dáma, jeho zážitky, když tam byl
Farářova dcera – kritika sociálních problémů, smysl víry v boha, nechtěný útěk farářovi dcery
Nadechnout se – útěk do vzpomínek a střet s realitou
Farma zvířat – alegoricky satirizující román, forma bajky, podoba s bolševickou revolucí; skupina zvířat se
vzbouří a vyžene lidi z farmy, sama ji potom vede => vláda se však strhne k tyranii, napsal za 2. světové
1984 - reaguje na totalitní režimy (komunismus v SSSR), pokusil se o jeho extrapolaci do budoucnosti.
Výbory z esejů v češtině
V břiše velryby – esej o Henrym Millerovi (spisovatel)
Úpadek anglické vraždy a jiné eseje
Uvnitř velryby a jiné eseje

29.b LITERÁRNÍ TEORIE

Literatura – vše, co bylo napsáno, můžeme ji dělit, mnoho druhů odborných pojmenování :-!
Existence – lyrická
– epická
– drama
Literární žánry = útvary
a) lyrika – báseň, sonet, svítáníčka, píseň, říkadla, óda, elegie (žalozpěv), epigram, žalm, modlitba (ty, co se
naučíme zpaměti), epitaf (text na pomníku, ale může být i epický)
b) lyricko-epické – balada, romance, modlitba (když si sami vykládáme s bohem), poem (básnícká povídka),
Villonská balada, lyrizovaný román (Stříbrný vítr – F.Šrámek)
c) epické – vypravování, epos, legenda (původně životopis svatého => dnes už přenesený význam), bajka, báje,
mýtus, román (může být i veršovaný – Evžen Oněgin), kronika, novela, povídky, pohádka, anekdota, apokryf
(biblické příběhy nezařazené do Bible), pověst, cestopisy, esej
d) drama – veřejná prezentace, na živo v divadle, postavy mají přesvědčit
tragédie, komedie, činohra, opera, opereta, muzikál, balet