TYPOGRAFICKÁ PRAVIDLA

(typus – lat. = znak; vzor: grafó – lat. = píši)

- velké rozšíření počítačů, vývoj software a kvalitního tisku umožňují téměř každému přípravu tiskovin.
- řadu drobnějších tiskovin (pozvánky, oznámení, letáky), které si dnes připravujeme sami a na nás
nenapadne, že ještě docela nedávno jsme se museli obrátit na odborníky
- také rozsáhlejší dokumenty pro tisk si lze doma připravit na počítači až do konečné podoby
- typogr.pravidla sice nejsou dogma, ale měl by je znát každý, kdo se pouští do tvorby tiskovin, a
zvláště laici by se jich měli držet
PÍSMO – VÝVOJ
- základem každého dokumentu jsou písmena
- pokud nás zajímá jejich tvra a jiné vlastnosti, pak mluvíme ne o písmenech, ale o písmu
- podle pověstí z Egypta a Číny je písmo vynález bohů
- prvotní impuls ke vzniku písma byl velice praktický – nutnost zaznamenávat účty
- předchůdcem písma byly piktogramy – zjednodušené obrázky (dodnes se používají pro orientační
značení –
např. letiště)
- z piktogramů se vyvinuly ideogramy – obrazový znak splynul se svým významem
PÍSMO – NEJSTARŠÍ PÍSMA
• klínové písmo – vzniklo v oblasti Mezopotámie, prošlo vývojem od piktogramů, přes slovní písmo až
ke slabikovému – psalo se rydly do hliněných destiček
• egyptské písmo – pomocí obrázků bylo schopno vyjádřit všechno – psalo se na papyrus nebo tesalo
do kamene
• zjednodušením vzniklo písmo hieratické, dalším vývojem vzniklo písmo démonické – hláskové písmo
s 24-25 znaky
• čínské písmo - se udrželo v podobě slovního písma dodnes – psalo se zprava doleva a shora dolů

- historie písma dnes používaného v Evropě začíná u Féničanů (více než 3000 let př.n.l.); fénická
abeceda měla
22-24 znaků pro souhlásky; řekové přidali do abecedy znaky pro samohlásky
- z řeckého písma se vyvinula dnešní evrop.písma – latinka, azbuka a dnešní řecké písmo
- velká písmena latinské abecedy dochovala svůj tvar z období Říma, malá písmena pocházejí z doby
Karla Velikého (800)
- používání diakritických znamének pro českou abecedu zavedl Jan Hus
- česká abeceda má 39 písmen (bez q, w, x)
PÍSMO
- abeceda – základní soubor znaků potřebných k písemnému projevu, u některých pravopisů
doplněných o diakritická znaménka tzv.akcentky → akcentový znak = písmeno s diakritickým
znaménkem (á, č, ď, é, ě,…)
- v typografii se velká písmena a číslice nazývají VERZÁLKY (majuskule) a malá písmena a číslice
MINUSKY (minuskule) – u číslic počítačové fonty je nemají
- alfanumerické znaky = písmové znaky (písmena) a číslice
- interpunkční znaménka - ˇ ´
- akcentky (akcentované znaky) – ř, ž, á, …
- další znaky - . , : ; ? ! - / „ () [] * § $ % + - = @ < > ~ …
ƒ mezi další znaky patří i grafické prvky uspořádané ve speciálních sadách, nebo
písmena řecké abecedy a symboly pro matematickou sazbu α β γ ⇐
- text je tvořen písmeny a představuje základní prvek většiny dokumentů
PÍSMOVÁ OSNOVA
- pomyslná soustava vodorovných linií, tzv.dotažnicp
- používá se pro návrh, měření a modifikaci písma (umístění akcentů a výškové proporce kresby
písma)

PPD – 1. přednáška 1
 - účaří písma (základní dotažnice) – pomyslná linie, na kterou se umísťují jednotlivá písmena
- střední výška písma – ovlivňuje čitelnost (písmo s větší střední výškou a menšími horními a dolními
dotahy je lépe čitelné i při jeho zmenšení)
- přetah se označuje přesah oblých písmen „o, p, c…“ v minuskách i verzálkách přes účaří a střední
nebo horní dotažnici (jinak by písmena působila opticky menším dojmem)
- oblá a špičatá písmena mírně přesahují dotažnice, aby působila opticky stejně velká
- verzálková dotažnice a horní dotažnice akcentů malých písmen často splývá s horní dotažnicí

OBRAZ (KRESBA) PÍSMOVÉHO ZNAKU

- základním požadavkem kladeným na písmo je jeho čitelnost (aby jeho čtení neunavovalo a působilo i
esteticky)
- dřík – je hlavní přímý tah (nikoliv však oblý) kresby písmene (může být kolmý i šikmý)

- patky – písmo patkové/bezpatkové – má-li písmo patku, její přechod na hlavní tak (oblý/ostrý
přechod)
ƒ serify = patky ukončují tahy písmen a vytváří jeho specifický charakter a ovlivňují
jeho čitelnost (u verzálek rozlišujeme horní a dolní serify a u některých písmen např.
„C“ a „S“ tzv. svislé serify) → serifové / bezserifové písmo

OZNAČOVÁNÍ KONSTRUKČNÍCH PRVKŮ PÍSEM

oblé tahy písmen jsou:
náběh – propojení dříku se serifiem nebo oblého tahu s přímým
oko – uzavřený kruhový tah písmen o, g, Q

PPD – 1. přednáška 2
 náběh

ATRIBUTY PÍSMA
- typ písma – označuje základní tvarové charakteristiky písma a je označen jménem např. Arial Black
- řez – konkrétní verze základního typu např. kurzíva, polotučné, tučné, zúžené, rozšířené
- řez písma je varianta písma, která se svou kresbou liší od základního písma, od kterého je odvozena
a snímž má společnou písmovou osnovu (tj. výškové proporce) a základní kresebné znaky (např.
patky). Používá se k vyznačení důležitých částí textu
- rodina písma – jsou všechny řezy jednoho písma, tj. skupina typů odvozených od základního typu
(souhrn řezů písma) např. Arial
- některé rodiny mají mnoho řezů, běžné jsou však 4: základní (obyčejný – regular), kurzíva, tučné,
tučná kurzíva
- zvláštní efekty – podtržení, přeškrtnutí
- barva, obrysy a deformace písma – zešikmení, perspektivní efekt
- stupeň písma – vyjadřuje výšku písma (v bodech), je to rozměr horní plochy na kovové liteře
- vlastní výška písmen závisí na typu písma – různá písma téhož stupně mohou mít různé výšky
odpovídajících písmen
- šířka písma – v procentech (čtverčík = em) – nejčastěji používaný systém rozdělí čtverčík na 18 jednotek.
Šířka kuželek jednotlivých písmen se pak vyjadřuje v těchto jednotkách. Všechny číslice mají stejnou šířku.
Šířky písmen se liší pro různé typu písma → VELIKOST PÍSMA = velikost znaků v milimetrech, odpovídá
světlé výšce písma
- používání stupňů písma – 6-7 (slovníky, jízdní řády, telef.seznamy, poznámky, vysvětlivky), 8 (noviny),
9 (časopisy), 10 (většina knih), 11 a 12 (učebnice, knihy většího formátu), 13 (dětské knihy)
- písmo proporcionální - mají různě široká písmena – většina písem je proporcionálních
- písmo neproporcionální – mají všechna písmena stejně široká – nejznámější neproporcionální písmo je
zřejmě Courier (podle meziznakových mezer)

- stínování písmových znaků - znamená zesílení částí (dříků, oblouků) či celých tahů písmen
- šikmé stínování je typické pro DYNAMICKÁ - renesanční písma, svislé pro písma STATICKÁ –
klasická
- směr stínování, kontrast mezi silným a slabým tahem

PPD – 1. přednáška 3
TYPOGRAFICKÉ MĚRNÉ SYSTÉMY
• anglo-americký • evropský (Didotův)
- 1" (inch, palec) = 72,27 points = 2,54 - 1 bod = 0,3759 mm
cm - 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm
- 1 point = 0,3528 mm - 2660 = 1 m
- 1 pica = 12 points = 4,23 mm

• relativní typografické míry – jsou vztažené ke stupni písma, jednotkou je em, v češtině také
nazývaná čtverčík, která je velikostí rovna stupni písma (polovina čtverčíku se značí en)

FONTY
- je kompletní sada písem (vč. diakritiky, čísel a dalších znaků) jednoho typu písma a jednoho řezu
- bitmapové fonty – kresba každého znaku je dána tisknoucími a netisknoucími body – 1 bitmapový
font obsahuje 1 řez 1 typu a 1 stupně, proto pro každý stupeň (velikost) písma potřebujeme zvláštní
sadu (tyto fonty jsou náročné na kapacitu disku)
- vektorové fonty – tvar písma je dán matematickým popisem obrysu, přičemž pro každý řez stačí 1
font s volitelnou velikostí (font zahrnuje všechny stupně písma)

KLASIFIKACE PÍSEM
Patkové písmo se stínovanými tahy – Antikva
• dynamická antikva
o má šikmé, nepříliš výrazné stínování a oblý přechod na patku
o síla hlavních a vedlejších tahů se liší málo, písmena jsou různě široká
o je to nejvhodnější a nejpoužívanější písmo pro hladkou knižní sazbu vyplňující celou stránku
o nejrozšířenější typy tohoto písma jsou Times Roman, Garamont, Palatino, Sans Serif
• přechodová antikva
o má téměř svislé stínování, výrazný rozdíl v síle hlavních a vedlejších tahů
o do této skupiny patří Baskerville, Bookman
• statická antikva
o má svislou osu stínování, výrazný rozdíl v síle hlavních a vedlejších tahů, patky často bez
náběhu, písmena stejně široká
o příklad této skupiny písem je Bodoni
lineární patkové písmo
o tzv. Egyptienka – je písmo s výraznými patkami
o tloušťka hlavních a vedlejších tahů je stejná nebo jen málo odlišná
o tahy jsou nestínované nebo jen velmi málo stínované
o je to písmo akcidenční, novinové a časopisecké, vhodné pro kratší texty
lineární bezserifové písmo
o tzv. Grotesk – je písmo bez patek s tahy stejně silnými nebo jen mírně diferencovanými
o je to písmo hůře čitelné v delším souvislém textu (díky absenci patek)
o zato je dobře čitelné v horších světelných podmínkách (díky rovnoměrné síle tahů)
o užívá se pro nadpisy, orientační nápisy, na sklo, folie apod.
statické lineární bezserifové
o písmo má tahy mírně stínované se svislou osou stínování
o do této skupiny patří známá a užívaná písma jako Helvetica, Univers, Arial
geometricky konstruované lineární bezserifové
o písmo má neměnnou sílu tahů a je konstruováno do určitého tvaru
o patří sem např. Futura a AvantGarde
dynamické lineární bezserifové

PPD – 1. přednáška 4
 o písmo má mírně diferencované tahy a nestejné šířkové proporce
lineární antikva
o je kategorie písem, které mísí znaky antikvy a grotesku
o písmo je buď stínované bez patek nebo má nediferencované či málo diferencované tahy a nevýrazné
patky

- poslední 2 skupiny písem jsou písma PSANÁ A ZDOBENÁ – tato písma mohou být velmi různá a
nelze je charakterizovat typickými znaky

PÍSMO
• rodina písma je skupina řezů odvozených z 1 typu písma → používání řezů písma z 1 rodiny zajišťuje
jednotný vzhled sazby
- písmová rodina obsahuje základní písmo a jeho vyznačovací verze, řezy písma stojatého i kurzívy –
tj. písmo stejného druhu, se společnými kresebnými vlastnostmi a také stejnou střední výškou,
výškou verzálek a délkou horních a dolních dotahů
- rodina nese jednotný název typu základního písma např. Times

• základní písmo – je to písmo stojaté (obyčejné, normální), jehož znaky jsou vzpřímené
• vyznačovací řez písma – je taková kresebná verze, která se liší svou kresbou od základního písma,
ale je z něj odvozena a používá se ke zvýraznění důležitých slov nebo celých částí textu → je to
kurzíva, polotučné, tučné, velmi tučné, tučná kurzíva a kapitálky
• kurzíva – je řez s mírným sklonem, odvozený od základního písma
• tloušťka (váha) písmových tahů – je poměr tloušťky tahů k výšce písmen, který ovlivňuje výraznost
a čitelnost → může být zesílené:
polotučné, tučné, velmi tučné, tučná
kurzíva; zeslabené: tenké, slabé

• kapitálky – jsou verzálky kreslené na střední výšku písma

- pravé kapitálky – jsou ve speciálním písmovém souboru
- nepravé kapitálky – jsou imitovány vysázením požadovaného textu verzálkami menší velikosti
• zúžené písmo, rozšířené písmo

ROZDĚLENÍ POUŽÍVANÝCH TYPOGRAFICKÝCH PÍSEM (dle ČSN 88 1101)

- latinková písma
- nelatinková písma pravosměrná (slovanská a řecká)
- nelatinková písma levosměrná (orientální)
- ostatní písma (exotická)

MEZISLOVNÍ MEZERA
- vzdálenost mezi slovy ovlivňuje čitelnost a rozsah sazby
- vhodná mezislovní mezera je třetinou stupně písma (třetina čtverčíku, např. u dvanáctibodového
písma je šířka
4 body – v procentech je to 100 %)
- přípustná minimální velikost mezislovní mezery je čtvrtina čtverčíku (75 %)
- maximální velikost mezislovní mezery je jeden a půl čtverčíku (150 %)

NEDĚLITELNÁ MEZERA
- slouží k provázání předložky nebo spojky – Alt+0160 nebo Ctrl+Shift+mezerník
- word vkládá automaticky mezi předložky v, k, s,k z, předložky o a u jsou zatím opomenuty

VYPLNˇOVÁNÍ ŘÁDKŮ – MEZERY MEZI PÍSMENY

- volba prostrkávání – změna vzdálenosti mezi jednotlivými znaky,
může zlepšit čitelnost, ovlivnit prostor který bude text zaujímat a
také změní zabarvení vytištěného dokumentu
- výběrové prostrkávání – využívá se k úpravám titulků
(zvýraznění) větších stupňů písma
- kerning – vyrovnávání písem

ŘÁDKOVÝ PROKLAD (řádkování; mezera mezi řádky)

- spočívá ve zvětšování nebo zmenšování mezer mezi řádky

PPD – 1. přednáška 5
 - ovlivňuje poměr tištěné a netištěné plochy, má vliv na čitelnost textu a zbarvení stránky
- pro menší písma je vhodné zvolit větší řádkový proklad (např. písmo menší než 9bodů – proklad
větší než 2body)
- pro zadávání se používají číselné hodnoty oddělené lomítkem, např. 10/12 – desetibodové číslo a
dvanáctibodová kuželka → proklad je dva body, zadání lze provést i v procentech 120 %
- v jednoduchých textových
editorech je řádkování
nesprávně označováno (1, 1 ½,
2 řádky)
- stránkový a řádkový rejstřík
– sazba při níž se kryje první a
poslední řádek u oboustranně
potištěné stránky kontrolou
v průhledu a také u dvou
protilehlých stránek

- stránkový rejstřík – krytí 1. a posledního řádku v oboustranném tisku v protilehlých stránek

- řádkový rejstřík – krytí všech textových řádek (i ve sloupcích)

ODSTAVCE
ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY VYZNAČOVÁNÍ
- odsazením na prvém řádku odstavce – jeden až dva čtverčíky
- odstavec bez odsazení – bývá nejčastěji oddělen prázdným řádkem
- předsazením prvního řádku odstavce – tento způsob
není příliš používán
- začíná-li odstavec na východovém řádku odstavce,
používá se odsazení alespoň tři čtverčíky (obr.)
- obvyklý způsob rozlišení odstavců je použití
odstavcové zarážky
o tato zarážka musí být v celém textu stejná, může být nahrazena odrážkou, číslováním
nebo iniciálou
o lze použít i předsazení prvního řádku před ostatní
o pokud po sobě jdoucí odstavce nemají odsazené první řádky, je třeba mezi nimi dělat
mezery (proklad)
o klasická úprava je taková, že první odstavec za nadpisem nemá zarážku a následující
odstavce ji mají
o poslední řádek odstavce musí být delší než odstavcová zarážka a alespoň o 1 em kratší než
úplný řádek
TYPOGRAFIE ODSTAVCE
• zabarvení sazby - poměr potištěné a nepotištěné plochy vysázené stránky
• sazba na levou nebo pravou zarážku (na praporek) – stejnoměrné slovní mezery umožňují optimální
čitelnost, je vhodná pro psaní titulků, poznámek, popisků a sazbu úzkých sloupců
• sazba do bloku – je vhodná tam, kde je třeba využít co nejlépe prostor pro sazbu →
protože se vyplnění řádku provádí roztažením potřebného množství volného místa do
mezer mezi jednotlivými slovy, proto je možné vyrovnané mezislovní mezery při
blokovém zarovnání textu zachovat v řádcích nad třicet znaků (u kratších řádků je nutné
použít dělení slov)
- „řeka“ – jsou za ní považovány již tři mezery pod sebou
• sazba na střední osu – tato úprava je vhodná pro dokumenty slavnostnějšího charakteru,
často se uplatňuje v reklamních textech a básních
• volná úprava – asymetricky uspořádaný text – opticky se jeví zajímavou, ale je obtížně
čitelná (u poezie)
DĚLENÍ SLOV
- řídí se pravopisnými pravidly, úprava tohoto dělení z estetického hlediska také pravidly
typografickými
- jednohláskové předložky neslabičné (k, s, v, z) i slabičné (o,u) a spojky (i, a) zakazují typografická
pravidla ponechat na konci řádku – jako jedinou výjimkou povolují spojku „a“ (předložky i spojky ve
Wordu lze spojit s následujícím slovem nedělitelnou mezerou Ctrl+Shift+mezerník nebo Alt+0160)
- při sazbě do bloku lze dělit pouze třikrát pod sebou, toto pravidlo není nutné dodržet při úzké sazbě
do 30 písmen

PPD – 1. přednáška 6
 - dvouslabičná slova – první část slova musí mít minimálně 2 písmena a druhá část slova, která se
převádí na následující řádek minimálně 3 písmena – za písmena se počítají i interpunkční znaménka
→ často nemůžeme rozdělit slovo uvnitř věty, ale pokud stojí na konci věty nebo před interpunkcí,
tak můžeme (např. chybně: napro-ti, o-kolo; správně: na-proti, oko-lo?)
- víceslabičná slova – dělíme podle slabik (předpona-základ-slabičná přípona), je-li uprostřed slova
skupina souhlásek, dělíme tak, že jednu souhlásku nenecháváme na prvním řádku a ostatní
převádíme na následující řádek (např. ses-tra)
- složená slova – přednost má dělení v místě spojení (např. nesprávně Českomo-ravská; správně
Česko-moravská) – a pokud jsou složené výrazy se spojovníkem, dělíme je tak, že spojovník
opakujeme i na novém řádku (Slovník česko-
- německý)
SLOVA SE NESMÍ DĚLIT V PŘÍPADĚ
- pokud by na konci řádku zůstalo jedno písmeno (např. a-nabáze)
- pokud by na následující řádek byla přenesena pouze dvě písmena (např. anabá-ze)
- pokud by rozdělením vzniklo slovo nevhodného významu nebo vulgarismus (např. spisovat-tele; ná-
držka)
- nesmí se dělit do dvou řádků titul a jméno (JUDr. – Horák) a zkrácené jméno a příjmení (J.- Dvořák)
- čísla (10-000), číslovky se zkratkami jednotek (10-m, 50-Kč) a datumy vysázené číslicemi (30.8.-
2002;
30.-8.2002; 30.-srpna 2002)
- není možné dělit zkratky (t.-č., s.-r.o., a.-s., a.-p.)
SPOJENÍ SLOV NEBO ZKRATEK A ČÍSLIC
- při rozdělení spojení číslic a značky nebo zkratky měrné jednotky, začíná na následujícím řádku
jednotka vypsaná celým slovem (100-kilometrů, 100-korun)
- pokud je název před číslem, je možné ho ponechat na předcházejícím řádku za předpokladu, že
číselný údaj je dvoumístný (např. obr.-100, tab.-10)
- datum je možné rozdělit pouze tak, že den a měsíc oddělíme od letopočtu (např. 30.srpna-2002)
- ve Wordu lze mimo automatického dělení slov použít k rozdělení slov Ctrl+-)

K DĚLENÍ SLOV LZE VYUŽÍT POMLČKU

1. čtvrtčtverčíkovou (spojovník – nejmenší psaný normálním „ - „ )
- používá se pro dělení slov na konci řádku a spojování uprostřed slov (např. je-li, česko-ruský atd.),
neodděluje se mezerami (Alt+0173)
- příklady: bude-li, má-li, společensko-politický, propan-butan, Frýdek-Místek, Praha-východ, Rimskij-
Korsakov…)
- dojde-li k dělení na konci řádku, znaménko se na novém řádku opakuje (viz. dělení slov – složená
slova)
2. půlčtverčíkovou (pomlčka – krátká pomlčka, Window Alt+0150, Macintosh Alt+spojovník)
- používá se v číselných výčtech (např.: str. 28–37, v letech 2002–03 atd.), neodděluje se mezerami
- při označení celých měnových hodnot se klade těsně za desetinnou čárku např.: 25,–
- je-li sázena v textu jako pomlčka pro naznačení přestávky, je vždy oddělena mezerami, smí zůstat
na konci řádku, ale nový řádek jí začínat nesmí
- vyjde-li na konec řádku nahrazuje se slovem
3. čtverčíkovou (dlouhá pomlčka, Windows Alt+0151, Macintosh Alt+Shift+spojovník)
- používá se v textu jako interpunkční znaménko (oddělovač větných celků)
- např. „vždyť jsem to říkal — není na tom nic“
- patří i mezi jména autorů v citacích (Toman, J. — Novák, C.) a odděluje se na obou stranách
mezerou (v českém textu, Angličan ji píše bez mezer)
4. minus – používá se v matematických vzorcích, Windows Alt+0173, Macintosh pomocí fontu Symbol

ZNAMÉNKA
… tři tečky (výpustka neboli elipsa) psané místo vypuštěného textu, nepíše se třikrát tečka (to by Word
špatně mezeroval), nýbrž Windows Crtrl+Alt+tečka, Ctrl+tečka, Alt+0133; Macintosh Alt+Shift+ů
- před výpustku píšeme pevnou mezeru, pokud za ním končí věta, tečku už nepíšeme
... tři tečky vysázené trojím úhozem
… trojtečka – má neměnnou šířku mezer

. , ; : ? ! – interpunkční znaménka se píší těsně za slovo (bez mezery), za nimi se píše mezera
uvozovky i závorky se přisazují vždy ke slovu, vně závorek následuje mezera

PPD – 1. přednáška 7
 - (text); „text“; ≫text≪ Windows Alt+0187, Alt+0171
+ - = matematická znaménka se píší s mezerami

DALŠÍ PRVKY
* označení narození nebo odvolávek v textu, od čísla nebo jména se odděluje mezerou
† označení úmrtí, od čísla nebo jména se odděluje mezerou (Windows Alt+0134; Macintosh Alt+Shift+ž)
§ & od čísla nebo jména se odděluje mezerou
• Windows Alt+0149, Macintosh Alt+Shift+ě
£ Ctrl+Alt+L
€ česká klávesnice AltGr+e; anglická klávesnice AltGr+5; Alt+0128

ČÍSLA A ZKRATKY
- číselné hodnoty v textu se sází slovně, výjimku tvoří sazba letopočtů, dat a spojení čísel s měrnými
jednotkami, zde se oddělují od dalšího textu mezerou vyjde-li číslo na začátku řádku a není-li možné to
změnit, pak se vypíše slovy v technické sazbě se pro vyjádření číselné hodnoty používá číslic
- tisíce a milióny se oddělují mezerou, desetinná místa se oddělují čárkou bez mezery, číslice od desetinné
čárky napravo se oddělují mezerou po trojmístných skupinách (1 200 100,423 542 1)
- peněžní hodnoty se v desetinném vyjádření sázejí s desetinnou čárkou a pomlčkou, tehdy se značka měny
klade před číselný údaj; jde-li o celé číslo, značka se klade za číselnou hodnotu (Kč 150,– Kč 150,50
150 Kč)
- při desetinném vyjádření jiných celých hodnot (míry, váhy, apod.) se nepoužívá pomlčka, ale
desetinná čárka s nulami (120,50 m 200,25 l 150,20 t)
- číslice spojená s výrazem do jednoho slova (násobky) nebo značky se sází bez mezer (25krát, 50násobek,
16bitový)
- datum – den se sází arabskými číslicemi s tečkou, měsíc arabskými nebo římskými číslicemi s tečkou nebo
slovně, letopočet nezkráceně arabskými číslicemi bez oddělování čísel mezerou po skupinách
- zkrácení letopočtu o první dvě číslice je možné pouze při dvou letopočtech spojených spojovníkem
nebo zlomkovou čárou (2002–03; 2003/04), nebo ve zvláštních spojeních (INVEX 99 nebo ´99)
nebo v případě výtvarného záměru (novoročenka)
- jednotlivé údaje oddělujeme mezerou (čísla od slov, dny-měsíce-roky)
18. října 2002 18. 10. 2002 18. X. 2002
- časové údaje – tečka nebo čárka oddělující hodiny od minut se sází bez mezer, sekundy se oddělují od
minut dvojtečkou a jejich desetiny desetinnou čárkou
- při psaní sportovních výsledků se hodiny, minuty i sekundy oddělují dvojtečkou bez mezer
- časové údaje se nesmí dělit do dvou řádků
- procento – odděluje se od předchozího čísla mezerou (jsi odborník na 100 % - sto procent)
- těsně se procenta přisazují, pokud je složený znak sázen jako přídavné jméno (jsi 100% odborník
– stoprocentní)
- zkratky
- zkratky z více slov spojené do jednoho slova se píší s jednou tečkou na konci (např. tj., nikoli tj.)
- iniciálové zkratky (USA, NATO) nemají tečky
- zkratky nepatří na začátek věty
- vyznačování důležitých slov v textu je nejlépe dělat jiným řezem téže rodiny (kurzíva, tučné, tučná kurzíva)
– podtrhávání není vhodné
° stupeň se nesmí vytvářet deformací písmene „o“ nebo O
- označení záporné teploty: znaménko mínus a číslice se sází bez mezery, značka stupeň se
odděluje mezerou –5 °
- spojení „stupeň Celsia“ je jediný výraz a značka stupně se od zkratky neodděluje –5°C
- při sazbě teplot v kelvinech se sází bez značky stupeň 5 K
- označení stupně alkoholu – jedná se o přídavné jméno a značka se tedy k číslici přisazuje bez
mezery 12°pivo
- při označení velikosti úhlu se údaje ve stupních, minutách a vteřinách sázejí bez mezery
30°12´40“ (Windows Alt+0180 a Alt+0189)

PPD – 1. přednáška 8
 DESIGN DOKUMENTŮ
1. určení cílů a sdělení dokumentu – kdo, kde a kdy bude čtenářem – obsah dokumentu
2. volba vhodného formátu – velikost, vzhled – orientace, plocha pro tisk, rozsah, počet sloupců, počet
barev
3. volba titulků (nadpisů), volba písma pro text – výstižnost, přitažlivost, čitelnost, typ a stupeň písma,
proklad (řádkování)
4. udržení pozornosti – logičnost struktury, oživení ilustracemi a grafickými symboly, vyznačování v textu,
použití barev
5. druh použitého papíru a tiskové technologie

- při návrhu je třeba věnovat pozornost:

o typografii písma (volba, kombinace, atributy)
o typografii odstavce (vzdálenost řádek, vzdálenost mezi znaky, slovy)
o typografii sazby (zbarvení sazby, umístění grafických prvků, kompozice stránek…)

FORMÁT DOKUMENTŮ
- ideální formát neexistuje
- první rozměr udává vždy šířku 15x21, 21x29
- volba špatného formátu – např. obří knihy pro děti
- tržní strategie určení formátu – odlišení, podobnost
- obdélníkový – knihy, katalogy, brožury
- úzký francouzský formát (obdélník na výšku) – speciální dokumenty (seznamy, jídelní lístky)
- podlouhlý italský formát (obdélník na šířku) – dětské knihy, obrázky (panoramatické fotky)
- čtvercový – propagační materiály
- atypické formáty – kreativní tvorba, básně, jsou finančně náročné
- formát tiskovin a úprava stránky – osvědčený harmonický poměr je poměr zlatého řezu š :
v = 1 : 1,618
o velmi podobný je jednoduchý poměr 2 : 3
o zajímavý je čtverec
o u malých rozměrů působí zajímavě 1:2 nebo 5:9
o běžný uživatel počítače používá standardizované formáty papíru, které mu software
nabízí

SAZEBNÍ OBRAZEC
- vymezuje pro grafické ztvárnění obsahu dokumentu
- udává základní rozvržení stránky
o velikost plochy pro sazbu určujeme buď přímo nebo zadáním velikosti okrajů stránky
o v horním okraji může být záhlaví, v dolním pata
o okraj u hřbetu má být nejmenší, protože opticky se v otevřené knize okraje u hřbetu
spojí
o největší má být dolní okraj

záhlaví

levý
okraj pravý
okraj

pata

PPD – 1. přednáška 9
OPTICKÝ STŘED STRÁNKY
- je výše než geometrický střed dokumentu
- je nejvhodnější místo pro umístění nadpisů, krátkého textu o několika řádcích, obrazového
prvku…který má upoutat pozornost

opt. střed stránky

geom. střed stránky

- obdobou optického středu v horizontální poloze je „Zlatý řez“

SAZEBNÍ OBRAZEC
- sazební obrazec se umísťuje nad geometrickým středem stránky a v souladu s optickým středem
stránky
- je-li sazební obrazec nad optickým středem – sazba „odlétá“
- je-li sazební obrazec pod optickým středem – sazba „padá“
- u vícestránkových dokumentů se zakresluje pro obě protilehlé plochy
- klasická konstrukce SO vychází z poměrů okrajů stránek 3:4:5:7
- konstrukce úhlopříčná – určena postavením úhlopříček stránky a dvoustrany (nelze použít u
podélných, čtvercových a úzkých formátů)

- konstrukce vychýlené úhlopříčky

dvoustrany – šířka stránky je rozdělena
na 3 (4, 5) díly a z levého horního rohu
se vytvoří kružnice o poloměru 2/3
(úzký saz. obr.) ¾ nebo 4/5 (široký saz.
obr.), která určí bod, kde vychýlená
úhlopříčka protíná pomyslný hřbet
dokumentu

- pravá stránka je významnější

- také plocha stránky nemá rovnoměrně rozdělenou pozornost čtenáře – pravá horní a horní část
stránky je významnější
- klasická konstrukce okrajů stránky – horní okraj je 1/9 výšky stránky)

ČÍSLOVÁNÍ STRÁNEK
- bývá umístěno v záhlaví nebo v patě, případně ve vnějším okraji, pravá stránka má liché číslo,
levá sudé

PPD – 1. přednáška 10