Biochemická diagnostika

srdečních onemocnění

Kateřina Bedrnová
Olga Haringová
1. skupina
 Nejčastěji vyšetřovaná srdeční
poškození

Nejčastěji se provádí diagnostika akutních
koronárních syndromů se srdečním selháním –
ischemie a nekróza myokardu

Stanovována řada parametrů patologických změn –
zánětlivé patologie cévní stěny, markery
destabilizace koronárního plátu, markery ischemie
a ruptury sklerotického plátu, markery nekrózy

V klinické praxi používány molekuly ukazující funkci
myokardu – natriuretické peptidy
 Markery strukturálního poškození
myokardu
1)Markery nekrózy myokardu – srdeční troponiny,
kreatinkináza její MB frakce a isoformy, myoglobin
2)Markery ischemie myokardu – ischemií
modifikovaný albumin (IMA), volné mastné kyseliny
(FFAs)
3)Nové molekuly – cholin, glykogeno fosforyláza BB,
PAPP-A, placentární růstový faktor, solubilní CD40
ligand, CRP/hsCRP
 Markery nekrózy myokardu – srdeční
troponiny


Nejužívanější markery při myokardiální nekróze

Především troponin T a I (kardiální formy pouze v
myokardu)

Stanovení běžně dostupné pro diagnostiku i pro
stratifikaci rizika pacientů

K jejich vzestupu dochází 4-6 h po vzniku nekrózy,
vrcholu dosahuje za 12-48 h a přetrvává zvýšena
až 2 týdny
 Markery nekrózy myokardu – srdeční
troponiny


Pro praxi důležitá znalost způsobů eliminace
troponinů – u pacientů s renálním selháním je
hladina troponinů zvýšená (silný prediktor KVS
mortality u pacientů s konečnými stádii s renální
insufuciencí)

Pro dg. infarktu myokardu nutný průkaz
dynamických změn v čase
 Markery nekrózy myokardu – srdeční
troponiny


Ne každé zvýšení hladiny troponinů znamená
srdeční infarkt – revaskularizace myokardu,
myokarditidy, poranění hrudi s kontuzí myokardu,
šok, sepse, rejekce štěpu při srdeční transplantaci
etc.
 Markery nekrózy myokardu –
kreatinkináza, její MB frakce a isoformy

Metoda stanovení CK-MB vyvinuta již v 70. letech
min. století – zlatý standart pro dg. a odhad
velikosti AIM

Dnes vyšetření s nízkou specifitou – zvýšená
hladina při poškození svalstva, myopatiích,
kardioverzi, hypotyreóze a vytrvalostním běhu

Vyšetření druhé volby, pokud nelze stanovit
troponiny
 Markery nekrózy myokardu –
myoglobin


Lokalizovaný v cytoplazmě buněk myokardu a
kosterní svaloviny

Nespecifická metoda stanovení poškození
myokardu

Zvýšení lze detekovat již 2 hodiny po atace AIM
(marker časné fáze), vrchol za 8-10 h

Z krve eliminován velmi rychle (normalizace za 14-
18 h); prochází glomerulární membránou
Markery ischemie myokardu – ischemií
modif.albumin (IMA)

Stanovení vazebné kapacity albuminu pro kobalt

N-terminální konec albuminu snižuje svou afinitu
pro Co v průběhu ischemie

Přesný mechnismus reakce není znám

K přechodnému zvýšení dochází v přítomnosti
ischemie myokardu a to i v přít. nekrózy

Pozitivní IMA možný i z nekardiálních příčin (jaterní
onamocnění, konečná fáze renální insuf., ischemie
mozku, maratónský běh atd.)
 Markery ischemie myokardu – volné
mastné kyseliny

Mechanismus zvýšení koncentrace není jasný
(patrně podíl zvýšení katecholaminů, ischemií
aktivovaná lipolýza tukové tkáně, hydrolýza lipidů
myokardu atd.)

Zvýšení hladiny je časným ukazatelem ischemie
myokardu (za 30 min hladina zvýšena 14x)

Zvýšení pozorováno i u sepse, po kontuzi hrudi a
po požití kokainu
 Nové molekuly


Řada z nich pouze ve vědeckých studiích

Cholin – klíčový faktor destabilizace koronárního
plátu

Glykogenfosforlyláza BB – velmi citlivý marker
myokyrdiální nekrózy a ischemie

Pregnancy-asociated plasma protein A – přítomen
při ruptuře instabilního aterosklerot. plátu

Placentární růstový faktor – biomarker ruptury
aterosklerotického plátu, ischemie a nekrózy
 Nové molekuly


Solubilní CD40 ligand – zvýšení koncentrace
zjištěno u zánětlivých procesů i
hypercholesterolémií, diabetu, akutních koronárních
syndromů atd.

CRP/hs CRP – role zánětu v patogenezi
aterosklerózy, jeho stanovení má velký
prognostický význam
Markery poškození funkce myokardu –
natriuretické peptidy

Přirození antagonisté renin-angiotenzin-aldosteron
sympatického nervového systému

Ve vztahu k srdečnímu selhání se vyznačují
schopností indukovat vazodilataci, stimulovat
diurézu a natriurézu, inhibovat systém renin-
angiotenzin-aldosteron

Mají antimitogenní efekt - inhibují proliferaci
hladkého svalstva cév
Markery poškození funkce myokardu –
natriuretické paptidy


Pro klinickou praxi má největší význam negativní
prediktivní hodnota - vysoká specificita a senzitivita,
(zařazena do diagnostického algoritmu pro
diagnostiku srdečního selhání)

Vzhledem k závislosti hladiny na věku a pohlaví -
existence tzv. šedé zóny (neumožňuje jednoznačně
vyloučit či prokázat přítomnost srdečních selhání)
 Závěrem

V posledních letech velký pokrok terapie KVS
onemocnění (změna diagnostických postupů)

Pro klinickou praxi je kladen velký důraz na
včasnou diagnostiku onemocnění i na stratifikaci
rizika či monitoring průběhu léčby

Výše uvedený orientační přehled ukazuje na
některé nové poznatky o starých biomarkerech a
přináší poznatky o nových molekulách, které by
mohly mít význam pro výzkum i pro klinickou praxi.
Použitá literatura:
článek Kardiomarkery na prahu třetího tisíciletí
Radek Pudil, Miloš Tichý, Jan Vojáček
1. interní klinika LF UK a FN, Hradec Králové
Ústav klinické biochemie a diagnostiky LF UK a FN,
Hradec Králové
Univerzita obrany Brno, Fakulta vojenského
zdravotnictví, Hradec Králové
Děkujeme za pozornost