Bohumil Hrabal

Pli hlun samota

Vychz k autorovm sedmdestm ptm narozeninm.

Pli hlun samota

Jedin slunce m prvo na sv skvmy
JOHANN WOLFGANG GOETHE

I Ticet pt let pracuji ve starm pape, a to je moje love story. Ticet pt let lisuj star papr a knihy, ticet pt let se umazvm literami, take se podobm naunm slovnkm, kterch jsem za tu dobu vylisoval jist ticet metrk, jsem dbn pln iv a mrtv vody, sta se maliko naklonit a teou ze mne sam pkn mylenky, jsem proti sv vli vzdln, a tak vlastn ani nevm, kter mylenky jsou moje a ze mne a kter jsem vyetl, a tak za tch ticet pt let jsem se propojil sm se sebou a svtem okolo mne, protoe j kdy tu, tak vlastn netu, j si naberu do zobku krsnou vtu a cucm ji jako bonbn, jako bych popjel skleniku likru tak dlouho, a ta mylenka se ve mn rozplv tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstebv, a je nejen v mm mozku a srdci, ale hrk mmi ilami a do konk cv. Tak za jedin msc prmrn slisuji dvacet metrk knek, ale abych nael slu k t m bohumil prci, tak za tch ticet pt let jsem vypil tolik piva, e by z toho leku byl padestimetrov plaveck bazn, sady sdek na vnon kapry. Tak jsem proti sv vli zmoudel a te jistm, e mj mozek jsou hydraulickm lisem spresovan mylenky, balky npad, Popelin oek je moje hlava, kter vyhoely vlasy, a j vm, jak jet krsnj musely bt asy, kdy vechno mylen bylo zapsno jen v lidsk pamti, tenkrt, kdyby nkdo chtl slisovat knihy, musel by presovat lidsk hlavy, ale i to by nebylo nic platn, protoe ty prav mylenky pichzej zven, jsou vedle lovka jako nudle v bandasce, take Koniov celho svta mam plej knihy, a zdali ty knihy zaznamenaly nco, co plat, je slyet jen tich smch plench knih, protoe podn knka vdycky ukazuje jinam a ven. Koupil jsem si ten malik sta a nsobi a odmocnitel, ten mal strojek ne vt n nprsn taka, a kdy jsem si dodal odvahu, roubovkem jsem vypil zadn stnu a radostn jsem se polekal, protoe s uspokojenm jsem uvnit potae nael malinkou destiku, ne men ne potovn znmku, ne silnj ne deset list knihy, a pak u nic jinho ne vzduch, variacema matematiky nabit vzduch. Kdy se oima dostvm do podn knihy, kdy odstranm titn slova, tak z textu nezstane taky vc ne nehmotn mylenky, kter poletuj vzduchem, spovaj na vzduchu, vzduchem jsou iveny a do vzduchu se vracej, ponvad vechno je koneckonc vzduch, tak jako souasn krev je a souasn nen ve svat hostii. Ticet pt let balm star papr a knihy a iji v zemi, kter patnct generac um st a pst, bydlm v bvalm krlovstv, kde bylo a je zvykem a posedlost trpliv si lisovat do hlavy mylenky a obrazy, kter pinej nepopsatelnou radost a jet vt al, iji mezi lidmi, kte za balk slisovanch mylenek jsou schopni poloit i ivot. A te vechno se to opakuje ve mn, ticet pt let makm zelen a erven knoflk mho presu, ticet pt let ale i piju dbny piva nikoliv pro pit, j mm hrzu z opilc, j piju, abych napomhal mylen, abych se lp dostal do samotnho srdce text, protoe to, co j tu, to nen ani pro zbavu, ani abych si ukrtil dlouhou chvli, nebo dokonce abych lp usnul,
3

j, kter iji v zemi, ve kter patnct generac um st a pst, j piju, abych ze ten u nikdy nemohl spt, abych ze ten dostal tasavku, protoe j sdlm s Hegelem ten nzor, e ulechtil lovk je mlo lechticem a zloinec mlo vrahem. Kdybych j uml pst, napsal bych knihu o vtm tst a o vtm netst lovka. Knihami a z knih jsem se pouil, e nebesa nejsou vbec humnn a lovk, ktermu to mysl, tak tak humnn nen, ne e by nechtl, ale e to odporuje sprvnmu mylen. Pod mma rukama a v mm hydraulickm lisu hynou vzcn knihy a j tomu proudu a prtonosti nemohu zabrnit. Nejsem vc ne nn eznk. Knihy mne nauily zlib a radosti z pustoen, j miluji prtre mraen a demolin ety, postvm cel hodiny, abych vidl, jak pyrotechnici spaenm pohybem, jako by pumpovali gigantick pneumatiky, vyhazuj cel bloky dom, celou ulici, nemohu se do posledn chvle vynadvat na tu prvn vteinu, kter nadzvedne vechny cihly a kameny a trmy, aby pak nastala chvle, kdy domy se sesouvaj tie jak aty, jak zaocensk parnk po vbuchu kotl rychle na mosk dno. Tak stojm pak v mranu prachu a v hudb praskotu a myslm na svoji prci v hlubokm sklepen, ve kterm stoj mj pres, u kterho pracuj ticet pt let ve svtle rovek, nade mnou slym, jak dvorem se prochzej kroky a otvorem ve strop mho sklepa jak z nebes se sypou rohy hojnosti, obsahy pytl a beden a katul, kter vysypvaj do otvoru uprosted dvora star papr, zavadl stonky z kvtinstv, papry z velkoobchod, propadl programy a jzdenky a obaly z eskym a polrek, pockan archy po malch pokoj, hromady mokrho a krvavho papru z Masen, ostr odezky z fotografickch atelir, obsahy ko z kancel i s cvkami psacch stroj, kytice narozenin a jmenin, kter u byly, nkdy mi padne do sklepa do novin zabalen dlaebn kostka, aby papr vil vc, a omylem odloen kartonn noe a nky, kladvka a pajsry na vytahovn hebk, eznick faerky a lky se zaschlou ernou kvou, nkdy i zvadl svatebn kytice a sv uml pohebn vnec. A j to vechno ticet pt let lisuji v mm hydraulickm presu, tikrt tdn nklaky odvej ty moje balky na ndra do vagn a pak dl do paprny, aby tam dlnci pestihli drty a svalili moji prci do louh a kyselin, ve kterch se rozpust i iletky, kterma si co chvli poeu ruce. Avak tak jako v proudu kaln eky, kter protekla tovrnami, se zableskne krsn rybka, tak v proudu starho papru se zaleskne hbet vzcn knky, dvm se oslnn chvli jinam a pak ji vylovm, otrm o zstru, rozevu a pivonm k textu a potom homrskou vtbou petu si prvn vtu, na kterou si opu o, a pak teprve ulom knku mezi ostatn krsn nlezy do bedniky vystlan svatmi obrzky, kter mi omylem vysypal nkdo do sklepa i s modlitebnmi knkami. To je potom moje me, mj ritul, abych kadou takovou knku nejen si peetl, ale po peten ji uloil do kadho balku, protoe j kad balk musm vyabrakovat, musm mu dt mj charakter, mj podpis. To je moje trpen, aby kad balk byl jina, musm kad pracovn den bt ve sklep o dv hodiny pesas, musm pichzet do prce o hodinu dv, musm pracovat nkdy i v sobotu, abych spresoval tu nikdy nekonc horu starho papru. Minul msc mi pivezli a shodili do sklepa est metrickch cent reprodukc slavnch mistr, est metrk promoench Rembrandt a Hals a Monet a Manet a Klimt a Czann a jinch tkch frajer evropsk malby, a tak kad balk te rmcuji bonmi reprodukcemi a naveer, kdy balky stoj ped vtahem v ad, nemohu se nasytit t krsy zdoben na bocch tu Non hldkou, tu Saski, tu Sndan v trv, tu Domem obence, tu Guernikou. A j jedin na svt vm navc, e v srdci kadho balku spov tu oteven Faust, tu Don Carlos, tady obklopen hnusnm paprem zakrvcench dekl le Hyperion a tady uvnit balku z pytl od cementu odpov Tak pravil Zarathustra. Tak jedin na svt j vm,
4

ve kterm balku jako v hrobce le Goethe a Schiller a kde Hlderlin a kde Nietzsche. Tak jedin j sm sob jsem v jistm smyslu souasn umlcem i divkem, a proto jsem kad den zbdovn a k smrti unaven a rozdrsn a okovn, a abych zmenil a umenil to ohromn vydvn se, piju dbny piva za dbnem a cestou pro pivo k Husenskm mm sdostatek asu, abych mohl meditovat a snt o tom, jak bude vypadat mj dal balk. Jen proto piju ta kvanta piva, abych vidl lp dopedu, protoe j v kadm balku pochovvm vzcnou relikvii, otevenou dtskou rakviku, zasypanou zvadlejma kvtinkama, tepenm staniolu, andlskmi vlasy, abych udlal pjemn pelek pro knihy, kter se mi objevily pekvapiv ve sklep zrovna tak, jako jsem se v tomhle sklep objevil j. Proto jsem pod v prodlen s prac, proto star papr se ty na dvoe a ke stropu zrovna tak, jako hora papru v mm sklep zasypanm otvorem ve strop pokrauje a do stropu dvora. Proto mj vedouc se nkdy hkem probouje starm paprem a otvorem vol na mne dol s obliejem bruntnm zlost: Hao, kde jsi? Proboha neum do knek a dlej! Dvr je zasypanej a ty si tam dole sn a blbne na kvadrt! A j se na pat hory papru krm jak Adam v kov, s knkou v prstech otevrm ustraen oi do jinho svta, ne jsem v nm prv byl, protoe j kdy se zatu, tak jsem docela jinde, jsem v textu, sm se tomu divm a musm provinile uznat, e jsem opravdu byl ve snu, v krsnjm svt, e jsem byl v samotnm srdci pravdy. Kad den desetkrt asnu, jak jsem se sm sob tak mohl vzdlit. Tak odcizen a zcizen se navracm i z prce, tie a v hlubok meditaci krm ulicemi, mjm tramvaje a auta a chodce v mranu knih, kter jsem dneska nael a nesu si je dom v aktovce, tak zasnn pechzm na zelenou, ani bych o tom vdl, nevrm do kandelbr ani do lid, jen krm a smrdm pivem a pnou, ale usmvm se, protoe v aktovce si nesu knky, od kterch veer oekvm, e se z nich nco sm o sob dovm, co jet nevm. Tak krm hlunmi ulicemi, nikdy ne na ervenou, umm chodit v podvdomm nevdom a v polospnku, v podprahov inspiraci, kad balk, kter jsem slisoval tohoto dne, ve mn doznv tichounce a tie, a j mm hmatov pocit, e i j jsem slisovan balk knek, e i ve mn spov mal kontroln plamnek karmy, ten mal kontroln ohnek plynov ledniky, malik vn svtlko, kter denn dolvm olejem mylenek, kter jsem vyetl pi prci a proti sv vli z knih, kter te nesu v aktovce dom. Tak se vracm jako hoc dm, tak jako hoc chlv, svtlo ivota vychz z ohn a ohe zase ze smrti deva, neptelsk al zstal na dn popela j ticet pt let na hydraulickm lisu presuji star papr, pt let mm do dchodu a ta moje maina pjde se mnou, j ji neopustm, etm si, mm zvltn spoiteln knku a pjdeme do dchodu oba dva, protoe j tu mainu od podniku koupm, vezmu si ji dom, nkam ji dm na zahrad mho strce mezi stromy, a teprve potom, tam na zahrdce, budu dlat jen jedin balk za den, ale to bude balk umocnn, balk tak jako socha, tak jako artefakt, do takovho balku potom dm vechny moje mladistv iluze, vechno, co umm, co jsem se nauil za tch ticet pt let v prci a prac, tak to teprve v penzi budu dlat pod dojmem chvle a inspirace, jedin balk denn z knih, kterch mm doma vce ne ti tuny, bude to balk, za kter se nebudu muset stydt, bude to balk, kter bude dopedu vysnn, vymeditovn, a jet navc, kdy budu do koryta lisu klst knihy a star papr, jet pi t prci, kter bude tvoenm v krsnm, jet do poslednho tlaku nasypu konfety a flitr, kadej den jeden slisovan balk a za rok na zahrad jednu vstavu balk, vstavu, pi kter kad nvtvnk si bude moci sm, ale pod mm dohledem, sm vytvoit svj balk, kdy deska lisu na zelen knoflk ped sebou hme a obrovskou silou drt a presuje star papr zdoben knihami a kvtinami a takovmi odpady, jak si kdo pinese, take citliv divk me mt proitek, jako by
5

byl v mm hydraulickm lisu presovn sm. U sedm doma v ptm, sedm na stolice, hlava mi pad a dotkm se nakonec mokrma rtoma kolena a jedin tak si zdmnu. Nkdy spm v pozici Thonetovy idle takhle a do plnoci, a kdy se probudm, zdvihnu hlavu a mm promenou nohavici na koleni od slin, jak jsem se do sebe zakutal a schoulil, tak jako kotko v zim, tak jako devo houpac idle, protoe j si mohu dovolit ten luxus bt oputn, i kdy j oputn nikdy nejsem, j jsem pouze sm, abych mohl t v mylenkami zalidnn samot, protoe j jsem tak trochu furiant nekonena a vnosti a Nekoneno a Vnost maj asi zlibu v takovch lidech, jako jsem j.

II Ticet pt let lisuju starej papr a za tu dobu mi sbrai hodili do sklepa tolik krsnch knih, e kdybych ml ti stodoly, tak by byly pln. Kdy skonila ta druh svtov vlka, nkdo mi vysypal k mmu hydraulickmu lisu kok knih, a kdy jsem se uklidnil a otevel jeden z tch bibelot, vidm raztko Krlovsk prusk knihovny, a kdy den nato od stropu do sklepa se sypaly ty v ki vzan knihy a vzduch se tpytil zlatma ozkama a npisy, vybhl jsem nahoru a tam stli dva kluci a j jsem z nich vyzuzal, e nkde u Novho Straec stoj stodola a tam v slm je tolik knih, a pechzej oi. Tak jsem el za vojenskm knihovnkem a vydali jsme se do Straec a tam v polch jsme nali ne jednu, ale ti pln stodoly Krlovsk prusk knihovny, a tak kdy jsme se pokochali, vyjednali jsme, e pak vojensk auta jedno za druhm cel tden svela do Prahy do kdla ministerstva zahrani ty knihy, aby a se doba uklidn, aby se knihovna vrtila zase tam, odkud byla pivezena, ale nkdo ten bezpen kryt prozradil a Krlovsk prusk knihovna byla prohlena za vlenou koist, a tak zase nkladn auta vozila knihy vzan v ki a se zlatma ozkama a npisama na ndra a tam se ty knihy nakldaly do otevenejch vagn a prelo, cel tden lilo, a kdy posledn nkladn auto pivezlo posledn knihy, vlak se rozejel do lijavce a z otevench vagn kapala zlat voda smen se sazemi a tiskaskou ern, a j jsem stl open o granik a asnul jsem, eho jsem svdkem, kdy posledn vagn zmizel do detivho dne, d se mi msil ve tvi se slzami, a kdy jsem vyel z ndra a vidl jsem policistu v uniform, zkil jsem ruce a docela upmn jsem ho prosil, aby mi nasadil pouta, elzka, biutrii, jak se k v Libni, aby mn pedvedl, e jsem spchal zloin, e hlsm zloin proti lidskosti. A kdy mne pedvedl, nakonec se mi na komisastv nejen vysmli, ale hrozili, e mne daj zavt. A o nkolik let pozdji jsem si u zaal zvykat, nakldal jsem cel knihovny ze zmk a manskch dom, krsn, do ke a safinu vzan knihy, nakldal jsem jich pln vagny, a kdy vagn bylo ticet, cel vlak
6

odvel v kastlcch ty knihy do vcar a do Rakous, kilogram krsnch knih za jednu tuzexovou korunu, a nikdo se nad tm nepozastavil a nikdo nad tm neplakal, ani j jsem neuronil slzu, jen jsem stl, usmval jsem se a dval se na posledn vagn vlaku, kter odvel pekrsn knihovny do vcar a do Rakous, za jednu tuzexovou korunu kilogram. Tenkrt u jsem v sob nael slu, abych se dovedl chladn dvat na netst, abych dovedl tlumit svoje dojet, tenkrt jsem zanal chpat, jak krsn je pohled na zpustoen a netst, nakldal jsem dal vagny, a dal vlaky odjdly z ndra smrem na zpad, za tuzexovou korunu jeden kilogram, dval jsem se a dval na ervenou lucernu na hku poslednho vagnu, open o stor jsem stl jako Leonardo da Vinci, kter taky open o sloup stl a dval se, jak francouzt vojci si z jeho jezdeck sochy udlali ter a kousek po kousku rozstelovali kon i jezdce, a Leonardo tenkrt tak jako j stl a dval se pozorn a s uspokojenm, eho hroznho je svdkem, protoe Leonardo u tehd vdl, e nebesa nejsou humnn, a lovk, kter se zabv mylenm, tak nen humnn taky. Ten as m pila zprva, e umr moje maminka, pijel jsem dom na kole, a e jsem ml ze, sebhl jsem do sklepa a vzal z chladn zem studen kraj kyselho mlka, obma rukama jsem drel ten kamenn hrnec a lan jsem pil a pil, a najednou vidm, jak proti mm om pluj na hladin dv oi, ale ze byla vt, a tak jsem pil dl a ty dv oi se objevily u mch o tak nebezpen blzko jako svtla lokomotivy vjdjc do tunelu za noci, a pak ty oi zmizely a j jsem ml pln sta neho ivho a za noku jsem vythl z st cukajc se bu, odnesl jsem ji na zahrdku a pak jsem se vrtil, abych dopil to mlko docela klidn, jako Leonardo da Vinci. Kdy mi maminka umela, plakal jsem tak njak dovnit, ale neuronil jsem ani slzu. Kdy jsem vyel z krematoria, vidl jsem, jak kou z komna stoup k nebi, moje maminka krsn stoupala na nebesa, a j, kter jsem pracoval ve sklep sbrny starho papru u deset let, sestoupil jsem i do sklepa krematoria, pedstavil jsem se, e to sam dlm s knihama i j, a pak jsem ekal, a kdy obad skonil, vidl jsem, e souasn se splily tyi mrtvoly a moje maminka byla ve tetm fochu, dval jsem se bez pohnut na posledn vci lovka a vidl jsem, jak zzenec vybral kosti a potom je mlel na runm mlnku, na runm mlnku serotoval i moji maminku a pak teprve uloil posledn tlesn zbytky maminky do plechovky a j jsem jen stl a zral pesn tak, jako kdy se vzdaloval vlak vezouc pekrsn knihovny do vcar a Rakouska, kilogram za jednu tuzexovou korunu. Myslil jsem pouze na trky ver Sandburga, e z lovka nakonec zbude troka fosforu, kter by staila na krabiku sirek, a ne vc eleza ne tolik, e by se ukovala skoba, na kter by se obsil dospl lovk. Za msc, kdy jsem proti podpisu obdrel umu s popelem maminky, pinesl jsem ji strci, a kdy jsem s umou vstupoval na tu jeho zahradu a pak do hradla, zvolal strc: Sestiko, jak se mi to vrac! A j jsem mu dal tu umu a strc, kdy ji potkal, prohlsil, e jeho sestry je njak mlo, kdy zaiva vila sedumdest pt kilogram, a sedl a pak vypotal, kdy umu zvil, e by maminky mlo bt o pt dekagram vc. A postavil umu na almaru a jednou v lt, kdy okopval kedlubny, tak strc si vzpomnl na svoji sestru, moji maminku, e hrozn rda kedlubny, a tak vzal umu a otevel ji noem na konzervy a mamininm popelem posypal zhon kedluben, kter jsme pozdji sndli. Tenkrt, kdy jsem na svm hydraulickm lisu presoval krsn knihy, kdy lis zacinkal v posledn fzi a drtil knihy silou dvaceti atmosfr, slyel jsem drcen lidskch kost, jako bych na runm mlnku rotoval lebky a kosti v lisu drcench klasik, jako bych presoval vty talmudu: Jsme jako olivy, teprve kdy jsme drceni, vydvme ze sebe to nejlep. Pak teprve provlkm drty a utahovkem spoutvm balk v t stresov situaci, abych pak stisknul erven nvratn knoflk, presovan
7

knihy se pokouej petrhnout drty, ale ocelov pouto je pevnj, vidm napjat prsa poutovho silka, a jet vc vzduchu do plic a etz prask, ale balk je v pevnm objet drt, vechno v nm tichne jak v um a j pak pokorn balk odvm k ostatnm, natm stny tak, aby reprodukce byly elem k mm om. Tento tden jsem naal stovku reprodukc Rembrandta van Rijn, sto tch samch portrt starho umlce s houbovitou tv, podobizny lovka, kter umnm i opilstvm doel a na sam prh vnosti a vid, jak klika dve se pohybuje a kdosi neznm ji otevr u z druh strany poslednch dve. Zanm mt u ten sam obliej zpuchelho lstkovho tsta, u se mj obliej podob oprskan pomoen zdi, u se zanm taky tak pihlouple usmvat a zanm se dvat na svt z druh strany lidskch udlost a vc. Tak kad balk dneska je rmovn portrtem starho pna Rembrandta van Rijn a j nakldm do koryta star papr a pak oteven knihy, dneska jsem si poprv vimnul, e u ani nevnmm, e nakldm a presuju myky, cel hnzda mych rodin, kdy hodm do lisu slep myky, jejich maminka sko za nimi a neodebhne od nich, a tak sdl osud starho papru a klasickch knih. Nikdo by nevil, co je v takovm sklep my, snad dv st, snad pt set, vtina tch zvtek, kter se chtj kamardit, se narodila poloslep, ale vechny ty myky maj se mnou spolen to, e se ivj literami, nejradji si pochutnvaj na Goethovi a Schillerovi svzanch v safinu. A tak mj sklep je pod pln mrkn a hryzn knih, ve volnm ase jsou myky skotaiv jako koata, lezou mi po obrub koryta a po horizontln hdeli, akort kdy stna koryta na zelen knoflk hrne osudov vechen papr i s mykama do stresov situace, kdy pitn myek slbne, to myky v mm sklep najednou zvn, postav se na zadn, pankuj a naslouchaj, co to je za zvuky, ale protoe ztrcej ty myky pam v tu chvli, kdy ptomnost minula, pokrauj pak dl ve svch hrch a dl chroupaj texty knek, m starch, tm vc jim chutn ten star papr, tak jako dobe uleel sr, tak jako dobe skladovan vna. Jsem u tak propojen svm ivotem s tmi mykami, e i kdy naveer stkm celou hromadu papru z hadice, stkm dkladn, take kad den j sou myi zmen, jako bych cel sklep na chvli ponoil do baznu, pesto kdy je stkm a proud vody je sr, pod maj dobrou nladu, a dokonce na tu koupel ekaj, protoe pak se cel hodiny vylizuj a zahvaj ve svch paprovch skrch. J nkdy ztratm kontrolu nad mykama, jdu v hlubok meditaci pro pivo, snm u vepnho pultu, a kdy v zadumn rozepnu kabt, abych zaplatil, vysko na pult pod ppy myka, nkdy z mch nohavic vybhnou myky dv a kelnerky mohou zelet, vystupuj na idli a zacpvaj si ui a ki do stropu jako pomaten. A j se usmvm a jenom mvnu vlanou dlan a odchzm pln pedstavy, jak bude vypadat mj pt balk. Tak ticet pt let enu do stresovch situac kad balk, odkrtvm si kad rok a kad msc a v msci kad den, a pjdeme oba do penze, mj pres a j, kad den naveer si nosm dom v aktovce knihy a mj byt ve druhm pate v Holeovicch je naplnn jen a jen knihami, pln sklep a klna u nestaila, moje kuchy je pln, pajska a zchod taky, jen cesty k oknu a sporku jsou voln, na zchod je jen tolik prostoru, abych si mohl usednout, nad klozetovou msou ve vi metr padest u jsou trmy a fony a na nich a ke stropu se ty knihy, pt metrk knih, sta jedin pohyb neopatrnho posazen se, neopatrn vztyk sta, abych zavadil o nosn trm, a slet na mne pl tuny knek a rozdrt mne se sputnma kalhotama. Ale i tady u nelze pidat ani jedinou knku, a tak v pokoji jsem nad dvma postelemi jsoucmi tsn u sebe dal postavit trmy a nosn fony, a tak jsem vytvoil baldachn a postelov nebesa, na kterch do stropu jsou vyrovnny knihy, dv tuny knih jsem za tch ticet pt let nanosil dom, a kdy usnm, dv tuny knih jako dvacetimetrkov mra tla moje snn,
8

nkdy, kdy se neopatrn otom nebo ze span zakim a hodm sebou, v hrze naslouchm, jak se knihy sesouvaj, e sta jen lehk dotyk kolena, teba jen vkik a jako lavina se na mne vechno z nebes zt, roh hojnosti pln vzcnch knih se na mne vysype a rozplcne mne jako ve, nkdy si myslvm, e ty knihy proti mn kuj pikle, a tak jako j kad den slisuju stovku nevinnch my, tak knihy nade mnou chystaj spravedlivou odmnu pro mne, protoe kad protivenstv se rdo vrac. Lem na zdech rozhozen pod baldachnem kilometr text a piopil bojm se myslet na jist udlosti, na hrozn nepjemn skutenosti. Nkdy se mi objev n hajn, kterak chytil do obrcenho futra rukvu pod trmem fotovny kunu, a msto aby ji spravedliv zabil za to, e serala kuata, tak hajn vzal hebk a vrazil ho zvtku do hlavy a pustil ji a kuna nakala a bhala tak dlouho dvorem, a umela. Jindy mi pijde na mysl, jak za rok od t udlosti syn hajnho byl zabit do hlavy probjejcm proudem pi obsluze mchaky, vera se mi objevila zniehonic pod baldachnem postava myslivce, kter kdy u ns pekvapil jeka stoenho do klubka, zapiatil kl, a e rna z puky by pila draho, vrazil ten piat kl jekovi do bicha, a tak likvidoval kadho jeka do t doby, a ulehl s rakovinou v jtrech a zvolna za vechny jeky umral ti msce, stoen do klubka, s ndorem v bie a hrzou v mozku, a umel Takovch mylenek se te lekm, kdy naslouchm, jak knihy nade mnou snuj pomstu a ohrouj mj duevn klid natolik, e radji spm vsed na stolice u okna, docela zden tou pedstavou, jak zcen knihy m naped rozmznou v posteli a pak proraz podlahou do prvnho patra a pak do pzem a nakonec do sklepa tak jako zdvi. A j pak shledvm, jak mj osud je propojen, jak v prci otvorem ve strop sklepa na mne padaj a hrnou se nejen knihy, ale i lahve a kalame a sevaky zrovna tak, jako kad veer mi vyhrouj knihy nade mnou, e mne svm pdem zabij, v nejlepm ppad tce zran. Tak j bydlm, Damoklv me, kter jsem si pivzal ke stropu zchodu a lonice sm, mne nut, abych tak jako v prci, tak i doma chodil se dbnem pro pivo, jako na ochranu proti krsnmu netst. Jednou tdn chodm za strcem, abych v jeho velik zahrad si nael msto pro ten mj lis, a pjdeme do penze. Ten npad, abych si etil a do penze koupil svj hydraulick lis, na ten npad jsem nepiel j. Na to piel mj strc, kter tyicet let dlal prci na drze, spoutl a vytahoval raky a na hradle pak stavl vmny, tyicet let pracoval jako hradla a tyicet let tak jako j se na nic jinho netil, ne e pjde do prce, tak v penzi nemohl bez hradla t, a tak si ve sbru koupil star hradlo ze zruen stanice v pohrani, odvezl si je na svou zahradu a postavil si boudu a do n dal to sam hradlo, v jakm slouil, a e ml kamardy strojvedouc, taky na penzi, tak koupili ze rotu malikou lokomotivu, kterou na hutch tahali muldy a pajvnky, lokomotivku znaky Ohrenstein a Koppel, koupili ze rotu i kolejniky a ti pajvnky, a ve star zahrad mezi stromy vinuli koleje a kadou sobotu a nedli zatopili v lokomotiv a pak jezdili s tou mainou znaky Ohrenstein a Koppel a vozili odpoledne dti a potom k veeru pili pivo a zpvali a vozili se sami piopil v pajvnkch anebo stli vichni na lokomotiv, vypadala ta lokomotiva s nimi jako socha nho boha Nilu, lec figura nahho krasavce poszen figurkama Tak nkdy jsem el za strcem a hledal jsem msto, kam bych postavil i j ten svj pres. A zatm se u stmvalo a mainka u se svtly se drala do zatek mezi starmi jablonmi a hrunmi, mj strc sedl v hradle a pehazoval vhybky, vidl jsem ho, jak je naden, a jako mainka Ohrenstein a Koppel je mj strc taky pod parou, semtam se zablytl tuplk z aluminiovho plechu a j jsem se prochzel kikem a jsotem dt a penzist a nikdo mne nepozval, abych el dl, a nikdo se mne nezeptal, zdali mm chu se napt, tak vichni byli zcizeni do svch her, kter nebyly nim jinm ne
9

pokraovnm prce, kterou mli cel ivot rdi, a j jsem tak krel, jako Kain jsem si nesl svoje znamen na ele, tak za hodinku jsem se vytrcel, otel jsem se, zdali m nikdo nevol, abych el dl, ale nikdo m nepozval, kdy jsem vyel z vrat, znovu jsem se otoil a ve svtle luceren a rozsvcenho hradla jsem vidl pobhajc siluety penzist a dt, slyel jsem pskot mainky a pak zase hrkot pajvnk po kolejch do pomakan elipsy, jako by orchestrion hrl tu samou psniku, psniku tak krsnou, e nikdo nechtl a do smrti slyet jinou ne prv tu. A pece tam ve vratech jsem vidl, a mne nikdo zdlky nemohl vidt, e mj strc m vid, e mne vidl pod, kdy jsem se motal mezi stromy, zdvihl ruku z pky hradla a tepal tak divn prstama na mne, jen tak prstama onduloval vzduch a j jsem mu ze tmy taky tak nazptek mval, jako bychom si mvali z vlak rozjdjcch se do protismr. Kdy jsem doel na okraj Prahy, koupil jsem si prek, a kdy jsem ten prek jedl, polekal jsem se, protoe jsem nemusel ani zdvihat ten prek k stm, jen jsem naklonil bradu a prek se dotkl mch horkch rt, a kdy jsem prek drel u pasu, dval jsem se polekn dol a uvidl jsem, e plka prku se dotk skoro mch bot. A kdy jsem vzal prek do obou rukou, zjistil jsem, e ten prek je normln, e tedy j jsem se tak njak za poslednch deset let srazil, zmenil. A kdy jsem se vrtil dom, odstavil jsem v kuchyni stovky knih od futra dve do pokoje a tam jsem nael znamen inkoustovou tukou a ry s datumem, kolik jsem k eenmu dni mil. Vzal jsem knihu, pistoupil zdy k futru dve, shora jsem pitiskl knihu na temeno hlavy, pak jsem se na mst otoil, udlal rku a u pouhm okem jsem vidl, e jsem se za tch osm let, kdy jsem se naposledy mil, srazil o devt centimetr. Pohldl jsem vzhru na baldachn z knih nad moj postel a usoudil jsem, e jsem se nahrbil tm, e pod jako bych nesl na zdech ta dvoutunov nebesa z knek a knih.

III Ticet pt let jsem presoval star papr, a kdybych ml znovu zvolit, tak bych zase nechtl dlat nic jinho ne to, co jsem dlal tch ticet pt let. A pece jednou za tvrt roku to moje zamstnn dostalo opan znamnko, najednou mi ten sklep zoklivl, pipomnky a nek a nadvky mho fa njakm zesilovaem mi hulkaly do u a v hlav tak, e to moje sklepen mi zaalo pchnout jako peklo, ten star papr vrc se ode dna sklepa a do stropu dvora, ten promen a zatuchl papr zaal kvasit, e hnj proti tlejcmu papru vonl, takov baina rozkldajc se na dn mho podzem tlela a bublinky stoupaly vzhru jak bludiky z tlejcho paezu v hnusn tni a bahn. A j jsem musel na vzduch, musel jsem utci od hydraulickho lisu, ale j jsem neel na erstv vzduch, j jsem u nesnel ist vzduch, zalykal jsem se venku a kuckal a krchlal, jako bych lukoval
10

havansk doutnk. A zatmco f kiel a lomil rukama a hrozil mi, j jsem vyel ze svho sklepa a krel nazdabh do jinch sklepen a jinch podzem. Nejradji jsem chodil za klukama do sklepa s stednm topenm, kde byli prac pivzni jako psi u boudy univerzitn vzdlan lid, kte pi sv prci psali historii svho vku, takov sociologick przkumy, tady ve sklepch jsem se dozvdl, jak tvrt stav se vylidnil, jak dlnci zespoda li do nadstavby a zase univerzitn vzdlan pracuj jako dlnci: Nejradji jsem ale kamardil s kanlpucrama, dva akademici tam pracovali a pitom psali knihu o kloakch a kanlech, kter prochzej a kiuj se pod celou Prahou, tady jsem se dozvdl, e docela jina feklie pitkaj do isticch stanic v Podbab v nedli a jina v pondl, kad vedn den m svou charakteristiku, a tak lze sestavit grafikon prtonosti fekli, podle pkonu prezervativ lze zjistit zptn, ve kterch praskch tvrtch se soulo vc a ve kterch m, mne ale nejvc dojmula akademick zprva o tom, jak krysy a potkani vedli zrovna tak totln vlku jako lid, e ta jedna vlka u skonila plnm vtzstvm krys, kter se ale okamit rozdlily na dv skupiny, na dva krys klany, na dv organizovan krys spolenosti, a prv te pod Prahou ve vech kanlech, ve vech kloakch zu boj na ivot a na smrt, velik krys vlka o to, kdo bude vtzem a kdo tedy bude mt prvo nad vemi odpadky a fekliemi, kter spdovmi kanly stkaj do Podbaby; dovdl jsem se od tch univerzitn vzdlanch kanlpucr, e ale jakmile tahle vlka skon, tak vtzn moc se opt dialekticky roztp na dva tbory, tak jako se tp plyny a kovy a vechno iv na svt, aby bojem se znovu uvedl ivot do pohybu a pak touhou po vyrovnn protiklad byla z minuty do minuty zskvna rovnovha, take svt ve svm celku ani jednu vteinu nekulh. A tak jsem vidl, jak pesn je ver Rimbaudv, e duchovn boj je straliv jako kterkoliv vlka, domyslel jsem krutou vtu Kristovu, j jsem nepinesl pokoj, ale me. A vdycky jsem se tmi nvtvami ve sklepench a kanlech a kloakch a isticch stanicch v Podbab zklidnil, a protoe jsem byl proti sv vli vzdln, trnul jsem a asnul nad Hegelem, kter m uil, e jedin, z eho lze mt na svt hrzu, je to, co zvpenatlo, hrzu ze strnulch umrajcch forem, e jedin, z eho lze mt radost, je to, kdy nejen jednotlivec, ale i lidsk spolenost se dovede bojem zmladit, vybojovat si novmi formami prvo na nov ivot. Kdy jsem se vracel praskmi ulicemi nazptek do svho podzem, ml jsem rentgenick oi a vidl jsem prhlednm chodnkem, jak v kanlech a kloakch generln tby krys se dorozumvaj se svmi bojujcmi vojsky, jak bezdrtovmi vyslakami velitel dvaj pkazy, na kter front je teba zeslit boje, a tak jsem krel a pod mma botama inely ostr zoubky krys, krel jsem a myslel na melancholii vn stavby svta, brouzdal jsem se kloakami a pitom uslzenma oima jsem se dval vzhru, abych najednou uvidl to, co jsem nikdy nevidl, eho jsem si nikdy nevimnul, e na fasdch a prelch ink a veejnch budov, kam jsem se podval a k okapovm rourm, vade jsem vidl to, do eho se promtal a po em touil Hegel a Goethe, to ecko v ns, to krsn helnstv jako vzor a cl, vidl jsem sloupov d drsk, triglyfy a okapn eck lity, vidl jsem vncov msy a sloupov dy insk s dky a voluty, korintsk sloupov d s listovou vlnovkou, vidl jsem chrmov pedsn, karyatidy a eck balustrdy a na sam stee ink, v jejich stnu jsem krel, a pitom jsem shledal, e to sam ecko je i na praskch perifrich, na prelch obyejnch inovnch dom, kter na portlech dve a kolem oken jsou zdobeny nahmi enami a nahatmi muskmi a kvtinami a ratolestmi cizokrajn flry. Tak jsem krel a vzpomnl jsem si, jak univerzitn vzdlan topi mi ekl, e vchodn Evropa nezan za Poskou branou, ale a tam, kde kon star rakousk emprov ndra, tam nkde v Halii, kam
11

a doel eck tympanon, a e Praha je tak pln eckho ducha nejen na fasdch praskch ink, ale i v hlavch obyvatel jedin proto, e klasick gymnzia a humanistick univerzity umazaly eckem a mem miliny eskch hlav. A zatmco v kloakch a kanlech hlavnho msta Prahy dva krys klany se vytsuj zdnliv nesmyslnou vlkou, ve sklepch pracuj svren andl, univerzitn vzdlan mui, kte prohrli svou bitvu, kterou nikdy nevedli, a pesto pracuj dl na pesnjm obraze svta. A tak jsem se vrtil do svho podzem, a kdy jsem vidl ty moje myky, jak hopsaj a skota a jdou mi vstc, vzpomenul jsem si na dno vtahu, e tam je dekl, kter uzavr kanl. Po ebku jsem sestoupil na dno achty, a kdy jsem si dodal odvahy, odtrhl jsem dekl, poklekl a naslouchal, jak plouchaj a um tam odpadov vody, slyel jsem spdem tleskn splachovacch zchod, naslouchal jsem melodickmu vtoku umyvadel a vypoutn mdlovch vod z vany, jako bych naslouchal miniaturnmu pboji moskch vln a slanch vod, avak kdy jsem zaostil sluch, docela jasn nad vemi vodami se ozval kik bojujcch krys, hryzn do masa, nek a jsot, pleskot a plouchn bojujcch krysch tl, zvuky, kter pichzely z neuritch dlek, ale j jsem vdl, e na kterkoliv perifrii, kdy odtrhnu dekl nebo m a sestoupm dol, vude a vude se te bojuje ten posledn krys boj, ta zdnliv posledn krys vlka, kter skon velikm jsotem, kter bude trvat tak dlouho, ne se najde dvod k tomu, aby vechno zaalo znova. Zavel jsem dekl, a kdy jsem pak stl u svho presu, byl jsem obohacen o dal poznn, e pod mma nohama probh ve vech kanlech krut bitva, take krys nebesa nejsou humnn, take humnn nemohu bt ani j, kter ticet pt let balm star papr a tak njak, se krysm podobm, ticet pt let iju jen ve sklepch, nerad se koupm, i kdy koupelnu mme hned za fovou kancel. J kdybych se vykoupal, tak z toho hned onemocnm, j musm na hygienu opatrn a zvolna, protoe pracuji jen holma rukama, tak naver si umeju ruce, to j znm, kdybych si umval ruce nkolikrt za den, tak mi rozpraskaj dlan, ale nkdy m posedne touha po eckm idelu krsna, umeju si jednu nohu a nkdy i krk, jin tden si pak umejvm druhou nohu a jednu pai, ale kdy pijdou velik kesansk svtky, tak si umejvm i hru a nohy, ale to u naped vm a beru si harbum, protoe dostanu sennou rmu, i kdy venku pad snh, a to j znm. Tak te presuju na tom mm hydraulickm lisu star papr, do srdce kadho balku vkldm otevenou knihu klasickho filozofa, tak njak jsem se zklidnil prochzkou dopoledn Prahou, vyistil jsem si mysl skutenost, e nejen j, ale i tisce mi podobnch lid pracuj v podzemn Praze, ve sklepench a sklepch, a hlavou jim protkaj iv a ivouc a ivc mylenky, tak njak jsem se uklidnil, e se mi pracuje leheji ne vera, dokonce pracuji mechanicky a pitom se mohu vrtit nazptek a do lna asu, kdy jsem byl mld, kdy kadou sobotu jsem si ehlval kalhoty a krmoval boty i na podrce, protoe kdo je mlad, tak miluje istotu a obraz sm o sob, obraz, kter je schopen, aby byl vylepen, ehlikou plnou eavho uhl otm vzduchem, a ltaj jiskry, na prkno pak kladu kalhoty, abych nejdv seehlil vytlaen puky, a pak teprve natahuji kalhoty a rovnm puky a pes kalhoty dvm mokr pltno, na kter jsem naprskal rozstikem vodu, kter jsem si vzal pln sta, pak peliv ehlm hlavn pravou nohavici, kter vdycky byla troku oden od toho, jak jsem se pi kuelkch, kdy jsem hodil kouli, vdycky dotknul kolenem udusan hlny kuelnku, vdy jsem byl vzruen, kdy jsem opatrn stahoval hork a kouc se pltno, zdali puk na kalhotch bude pesn? A pak jsem si teprve nathl kalhoty, tak jako kadou sobotu, te vychzm na, nves, vdycky ne jsem doel ke kldm ped Doln hospodu, musel jsem se otoit, otm se a tak jako vdycky vidm, e moje maminka se za mnou dv, zdali mm vechno v podku a zda mi to slu.
12

Je veer, jsem u tanen zbavy, ta, na kterou jsem ekal, pichz, je to Maninka a za n vlaj fbory a pentle vpleten do vlas, hudba hraje a j tanm jen a jen s Maninkou a tanme a svt se ot kolem mne jak koloto a j posunutm okem hledm msto mezi tanenky, abych tam s Maninkou vletl v rytmu polky, vidm, jak kolem mne a Maninky se thnou napjat fbory a pentle, jak vr tance j e vzn a un, e j sou skoro ve vodorovn poloze, kdy musm tanec zpomalit, tak pentle klesaj zvolna, ale j tanm opt plnmi krunicemi a vidm, jak fbory a pentle opt stoupaj, sem tam se dotknou m ruky, mch prst, kter dr ruku Maninky, kter se navc pevn dr blho vyvanho kapesnku, poprvn jsem ekl Manince, e ji mm rd, a Maninka mi ept, e ona m m rda u ze koly, a tak se ke mn pitiskla a tak se ke mn vine, a tak jsme si najednou blzc jako nikdy pedtm, a pak mne Maninka poprosila, abych pi dmsk volence byl ten jej prvn tanenk, a j jsem vykikl Ano!, a sotva zaala dmsk volenka, tak Maninka zbledla a poprosila mne, e si jen odsko, na malikou jen chvli, a kdy se vrtila, mla studen ruce a tanili jsme dl, j jsem ji roztoil, aby vichni vidli, jak dovedu tanit, jak nm to s Maninkou slu, jak jsme pr k pohledn, a kdy polka doshla a k zvrati a fbory a pentle Maninky se zvedly a vlly vzduchem zrovna tak jako jej slmov cop, najednou jsem vidl, jak tanenci pestvaj tanit, jak s odporem odstupuj od ns, jak nakonec nikdo jin netan ne j a Maninka a vichni ostatn tanenci dlaj kolo, ale ne kolo obdivu, ale kolo, do kterho je odstedivou silou vystelilo nco hroznho, na co jsem nepiel vas ani j, ani Maninka, a jej maminka piskoila a vzala Maninku za ruku a se zdenm a hrzou vybh z tanenho slu na Doln hospod, aby u nikdy nepila, abych j nikdy Maninku nevidl, a za pr let, protoe Manince od t doby zaali kat Posran Mana, protoe Maninka, tak jak byla rozruen z t dmsk volenky, Maninka dojat tm, e jsem j ekl, e ji mm rd, odbhla si na vesnick hospodsk zchod s pyramidou fekli skoro a po sam otvor v prkn, namoila si ty svoje fbory a pentle do obsahu t venkovsk latrny a zase ze tmy pibhla do rozsvcenho slu, aby odstediv pohyb jejch pentl a fbor postkal a opleskal tanenky, vechny tanenky, kte pili na dosah fbor a pentl Presuji star papr a zelen knoflk je pohyb stny vped a erven knoflk je pohyb nazptek, tak moje maina vykonv zkladn pohyb svta, tak jako mchy heliknky, tak jako krunice, kter a z kterhokoliv msta vyla, tam mus skonit. Maninka, ani by mohla podreti svoji slvu, musela nsti jen svoji hanbu, za kterou nemohla, protoe to, co se j stalo, bylo lidsk, pli lidsk, Goethe by to odpustil Ulrice von Lewetzow, Schelling jist svoj Karoln, jedin Leibniz by tu udlost s fbory a pentlemi sotva odpustil sv krlovsk milence Charlott ofii zrovna tak jako citliv Hlderlin pani Gontardov Kdy jsem za pt let vyhledal Maninku, odsthovala se cel rodina a nkam na Moravu kvli tm fborm a pentlm, poprosil jsem ji, aby mi to vechno odpustila, protoe j jsem se ctil vinen vm, cokoliv se kde stalo, o emkoliv jsem kdy v novinch etl, vm jsem se ctil vinen j; tak Maninka mi to odpustila a j jsem ji pozval na vlet, vyhrl jsem v tdn loterii pt tisc korun, a e jsem neml penze rd, tak jsem je chtl rychle sprovodit ze svta, abych neml trpen se spoiteln knkou. A tak jsme s Maninkou jeli na hory, na Zlat nvr, do hotelu Renner, drahho hotelu, abych byl dv bez starosti a bez penz, vichni mut mi zvidli Maninku, vichni se kad veer pedhnli, aby mi ji pebrali, nejvc po Manince bail sm pan tovrnk Jna, a j jsem byl astn, protoe penze jsem utrcel, na jsme si s Maninkou vzpomnli, vechno jsme mli, a Maninka kad den jezdila na lych a slunce svtilo, byl pozdn nor, tak byla oplen a jezdila tak jako ostatn na tpytcch se strnch jen tak v
13

halence bez rukv a s velikm vstihem, a pod kolem n pni, zatmco j jsem sedl a popjel koak, ale ped polednem vichni pni u sedli na tersce ped hotelem, opalovali se v keslech a lehtkch, padest lehtek a idl v jedn ad u ticeti stolek, na kterch se odkldaly posilujc likry a aperitivy, zatmco Maninka vdycky lyovala a do posledn chvle, kdy pijela do hotelu k obdu. A tak posledn, pedposledn den, den pt, kdy u mi zbylo jen pt set korun, sedm v ad ostatnch hotelovch host, vidm, jak Maninka pijd, oplen a krsn, z bo Zlatho nvr, sedm s panem tovrnkem Jnou a ukme si sklenkou, e jsem utratil tyi tisce za pt dn, tovrnk Jna si myslel, e jsem tovrnk taky, a vidm, jak Maninka zmizela za borovicemi a zakrslmi smrky, ale pak se objevila a rychlmi pohyby pijela a k hotelu, a jako vdycky jela kolem hotelovch host, ale e dnes bylo tak krsn, tak zilo slunce, vechna kesla, vechna lehtka byla obsazena, e z hotelu museli podomci vynst dal idle, a moje Maninka jela, defilovala jako kad den kolem tch ad opalujcch se host, a opravdu, ml pravdu pan tovrnk Jna, e Maninka je dneska k zulbn, ale jak Maninka projela kolem prvnch ctitel slunce, vidl jsem, jak ensk se za n otej a pak se smj do dlan, a m vc se blila ke mn, tm vc jsem vidl, jak za Maninkou se ensk dus smchy, zatmco mut padaj nazptek, jak si dvaj noviny na tv, jak pedstraj radji, e omdleli nebo e se slun pod zavenmi vky, a tak Maninka dojd a ke mn, mj m a j vidm, jak na jedn lyi, za jejmi botami, le ohromn lejno, tak velik lejno jako ttko, jak o tom napsal krsnou bse Jaroslav Vrchlick, a j jsem najednou vdl, e to je druh kapitola ze ivota m Maninky, kter je souzeno, aby podrela svoji hanu, ani by znala svoji slvu. A kdy se podval pan tovrnk Jna na to, co Maninka jako potebu udlala na zadn st lye tam nkde za zakrslou borovic na pat Zlatho nvr, pan tovrnk Jna omdlel, docela zchromen byl jet i odpoledne, zatmco Manince prokvetl rumnec celou tv a do vlas Nebesa nejsou humnn a lovk, ktermu to mysl, tak tak humnn ani neme bt, presuji balk za balkem, do srdce kadho kladu otevenou knihu s nejhezm textem, presuji na lisu a v mylenkch jsem u Maninky, se kterou jsme ten veer utratili vechny penze v ampaskm, ale ani koak nestail na touze, aby Maninka tu chvli, kdy defilovala s vlastnm lejnem ped spolenost, aby Maninka se stala obrazem, kter sm sob ujel. Avak z hotelu Renner druh den rno, kdy cel zbytek noci jsem ji prosil, aby mi to, co se stalo, odpustila, neodpustila a odejela hrd a vztyen, aby tak naplnila slova Lao-ce, znti svoji hanbu a uchovati svoji slvu, takov lovk je pod nebesy vzor Rozevel jsem Kanonickou knihu ctnosti, nael jsem strnku a jako knz jsem otevenou kneku poloil na obtn olt, do samotnho srdce koryta, mezi vystlan hnusn papr z peivren a od cementovch pytl. Stisknul jsem zelen knoflk, kter hrnul ped sebou tu makulaturu smenou se tampfem, a dval jsem se tak, jako kdy se v zoufal modlitb tisknou a zavraj do sebe prstama ruce, jak ela lisu stiskla Kanonickou knihu ctnosti, ze kter se mi vyloupl vzdlenou asociac portrt jist vsee ze ivota krasavice m mladosti, Maninky. Zatm jako hlubok podtext v hlubinch kloak a kanl huely v tunelech odpadov vody, ve kterch dva krys klany vedou vlku na smrt a na ivot. Dneska byl krsn den.

14

IV Jedno dopoledne mi pivezli eznci z Masny nkladn auto pln krvavch papr a zakrvcench karton, pln lodny papru, kter jsem nesnel, protoe ten papr sladce vonl, a j jsem byl vdycky cel zakrvcen jak eznick zstra. Na obranu jsem do prvnho balku vloil rozevenho Erasma Rotterdamskho Chvlu blznovstv, do druhho balku jsem pietn uloil Friedricha Schillera Dona Carlose a do tetho balku, aby i slovo bylo uinno krvavm masem, jsem rozevel Friedricha Nietzscheho Ecce Homo. A pracoval jsem neustle v roji a mranu masaek, ty dsn mouchy, kter s sebou pivezli eznci z jatek, a oblaka masaek vila lenm bzukotem a vrela mi do tve jako krupobit. A kdy jsem pil tvrt dbn piva, zjevil se mi vedle mho presu lbezn mladk a j jsem hned poznal, e to nen nikdo jin ne sm Je. A vedle nj pak stl staec s pomakanm obliejem a j jsem hned shledal, e to neme bt nikdo jin ne sm Lao-c. A tak tam oba stli a tisce masaek a kobaltovch much tisci kivkami poletovaly jako len sem a tam a kovov zvuk jejich kdel a tl znl vysokmi tny, vvaly do vzduchu sklepen velik iv obraz sestaven z neustle se pohybujcch kivek a ckanc zrovna tak, jak litm barev sestavoval svoje gigantick obrazy Jackson Pollock. A j jsem se nedivil tm dvma postavm, protoe moji ddkov a praddci z pit koalky mvali tak vidn, zjevovaly se jim bytosti z pohdek, ddek potkval na vandru rusalky a vodnky, pradd zase vil na bytosti, kter se mu zjevovaly na humnech litovelskho pivovaru, fojrmany a sktky a vly, a j, protoe jsem byl vzdlan proti sv vli, tak kdy jsem usnal pod nebesy sv dvacetimetrkov postele, tak na fonch se mi zjevoval Schelling a Hegel, kte se narodili jednoho a toho samho roku, jednou mi pijel k m posteli na koni sm Erasmus Rotterdamsk a ptal se m na cestu k moi. Tak jsem se nedivil, kdy dneska mi pili do sklepa dva mui, kter jsem ml rd, a jak tak stli vedle sebe, poprvn jsem si uvdomil, e je hrozn dleit k poznn jejich mylen, jak je kter str. A zatmco mouchy zvedaly sv len tance a bzukot a j jsem ml od vlhk krve promenou pracovn blzu, tiskl jsem stdav zelen a erven knoflk a vidl jsem, jak Je jde neustle do kopce, zatmco Lao-c u stoj na vrcholku, vidl jsem rozhorlenho mladho mue, kter chce zmnit svt, zatmco star pn se rezignovan rozhlel a nvratem k potku si podval svoji vnost. Vidl jsem, jak Je zakld modlitbou skutenost, kter smuje k zzraku, zatmco Lao-c Velkou Cestou sleduje zkony prodn, a jedin tak dospv k uen nevdomosti. A nakldal jsem plnmi krvavmi nruemi erven mokr papr, obliej jsem ml pln skvrn od krve, a kdy jsem tisknul zelen knoflk, stna mho lisu presovala i s tm stralivm paprem i ty mouchy, kter se nedovedly odtrhnout od zbytk masa, masaky, kter zelely tou vn masa a jely a pojmaly se a pak jet s vt vnivost v trhavch piruetch vytvely kolem koryta plnho papru hust koviska pomatenosti, tak jako v atomu v neutrony a protony. Pil jsem ze dbnu pivo a nespoutl jsem oi z mladho Jee, kterak je pln rozhorlenosti pod uprosted skupiny mladch mu a krsnch sleen, zatmco Laoc docela osamocen si hled dstojn hrob. A kdy lis spresoval a do posledn fze krvav papr
15

tak, a z nj stkaly a ronily se krpje krve slisovan i s masakami, vidl jsem dl Jee pod plnho lbezn extze, zatmco Lao-c v hlubok melancholii se opral o hranu mho koryta s pohrdnm a nezjmem, vidl jsem pak Jee, jak pln vry dv pkazy a hora se pen o kousek dl, zatmco Lao-c pikrval mj sklep st upletenou z nepolapitelnho intelektu, vidl jsem Jee jako optimistickou spirlu, Lao-ce jako bezvchodnou krunici, Jee plnho konfliktnch a dramatickch situac, zatmco Lao-c v tichm zadumn uvaoval o neeitelnosti morln situace protiklad. A na erven knoflk stna presu zmen krv se vracela nazptek a j jsem do volnho prostoru koryta dl a dl hzel obma rukama zakrvcen katule a krabice a obaly provlhl krv a vpary masa, nael jsem jet slu, abych nalistoval v knize od Friedricha Nietzscheho strnky o tom, jak s Richardem Wagnerem uzaveli hvzdn ptelstv, abych pak tu knihu ponoil do koryta jako dt do vaniky a potom rychle obma rukama odhnl od tve roje modrch a zelench much, kter mne biovaly do tve jako vtviky smutench vrb ve vichici. A kdy jsem zmknul zelen knoflk, po schodech sklepen drobnmi krky sbhaly dv sukn, tyrkysov zelen a atlasov erven sukn ciknek, kter mne navtvovaly vdycky jako zjeven, najednou, kdy u jsem je neekal, kdy u jsem si myslil, e umely, e je nkde podzli faerckm noem ti, jejich amanti, ciknky, dv sbraky starho papru, kter nosily v loktuch na zdech, takov ohromn uzle jako zastara nosily ensk trvu z lesa, tak se ty dv ciknky kolbaly ivmi tdami, take chodci museli ustupovat do vklenk a prjezd, a kdy ty ciknky vely s tm nkladem papru do naeho prjezdu, tak docela ucpaly vjezd, aby pak pedklonny se u vhy otoily a padly do hromady papru na zda, a kdy si rozvzaly popruhy, uvolnily se z toho ohromnho chomoutu a odvlekly ten uzel na vhu docela zpocen a n, utraly si elo a dvaly se na cifernk, kter vdycky ukazoval ticet, tyicet, nkdy i pl metrku krabic a papundekl a odpadovho papru z obchod a velkoobchod. A kdy se jim zastesklo anebo u byly pli zbdovan tou nmahou ty ciknky mly takovou slu a pru, e zdlky vypadaly, kdy vlekly svoje loktue, jako by na zdech nesly mal vagn nebo tramvaj , tak kdy u toho mly dost, tak pibhly ke mn dol, odhodily tu obrovskou plachtu a hodily sebou do hromady suchho papru, vyhrnuly si sukn a po pupek, vylovily odkudsi cigarety a sirky, a tak lece na zdech, kouily, takov luky si dvaly, jako by ukusovaly z cigaret okoldu. A j docela v mranu much jsem zakiel cosi na pozdrav, tyrkysov ciknka s vykasanou sukn a do pasu leela na zdech a mla krsn nah nohy a krsn nah bich a krsn chom chlup j vzlnal jak plamen z podbiku, a jednu pai zaloenou za tkem staenm do tlu ernch a mastnch vlas, druhou rukou si dvala mocn luky, tak bezelstn leela tyrkysov ciknka, zatmco atlasov erven leela jako pohozen runk, jen tak, jak byla zbdovan a utahan tmi tyranskmi nklady papru. A j jsem loktem ukzal na aktovku, j jsem si kupoval salm a chleba, ale kdy jsem pil ty dbny piva, tak tu svainu, kterou jsem si koupil, tu jsem zase nesl dom, nemohl jsem jst, tak jsem bval pi prci rozechvl a rozcapkan a roztesen a nakonec vdycky pivem pepit, a ciknky se vykulily z papru jako dv houpac idle a s cigaretami zastrenmi do st se draly vema rukama do aktovky a vybalily salm a rozdlily se spravedliv, a pak teatrln zalply vajgly, peliv podpatkem, jako by drtily hlaviky zmije, uhasily zbytky cigaret a posadily se a nejdv sndly salm a pak teprve jedly chlb, rd jsem se dval, jak jedly chleba; nikdy neukusovaly, ale prstama lmaly chlb, a tak njak pi tom chleb zvnly, podvaly si prstama sousta do st, pikyvovaly, dotkaly se jedna druh rameny jako dva kon, kte jsou odsouzeni tahat spolu
16

vz tak dlouho, ne je odvedou na jatka, kdy jsem potkval tyhle dv ciknky na ulici, jak s pehozenmi plachtami krely do magacn obchod, tak vdycky se drely jedna druh v pase, kouily a krely polkovm krokem. A vbec to nemly tyhle ciknky jednoduch, ivily sbrem starho papru nejen sebe a sv dv dti, ale i svho paska, cikna, kter vdycky odpoledne zkasroval et, kter narstal tak, jak ciknky nosily ty ohromn uzle. Byl ten cikn zvltn lovk, ml na och brle se zlatou obroukou, knrek a vlasy uprosted na pinku a vdycky pes rameno na emnku fotografick apart. Kad den ty ciknky fotografoval, ty dv dobraky se vdycky tvily do apartu, jak mohly nejlp, cikn jim dokonce upravoval oblieje a pak teprve odstoupil, aby je vyfotografoval, ale nikdy neml s sebou film a ciknky nikdy nedostaly ani jednu jedinou fotografii, ale kad den se fotografovaly dl a tily se na svoje podobenky jako kesan na nebe a rj. Jednou jsem potkal moje ciknky tam, kde libesk most se pehupuje z Holeovic na druhou stranu Vltavy, tam U Scholler v zatce, a tam dil dopravu ciknsk pslunk Veejn bezpenosti, ml bl rukvy a proukovanou hl a otel se do uvolnnch smr dopravy tanenm polkovm krokem tak krsn a tak dstojn, e i j jsem se zastavil a dval jsem se na to, s jakou pchou ten cikn kon svoji plhodinku, ne je vystdn, a najednou mi oko strhla tyrkysov a atlasov erven barva a tam na druh stran zbradl tak jako j stly ty moje dv ciknky a nemohly spustit oi z toho cikna uprosted kiovatky, a kolem tch ciknek stly ciknsk dti a nkolik starch cikn a ciknek a vichni asli a pechzely jim oi, a na vech ciknech se zraila pcha nad tm, kam a to dothl cikn. A kdy potom nadela chvle a cikn si pedal slubu na kiovatce s jinm pslunkem Veejn bezpenosti, stl te uprosted svch cikn a pijmal gratulace a pocty, a ty moje dv ciknky najednou padly na kolena a j jsem vidl, jak na zem padla tyrkysov a atlasov erven sukn a ciknky tma suknma letily sluebn zapren boty a cikn se usmval a nakonec u nedovedl utajit tu radost ze sebe sama a sml se tak a neubrnil se a se vemi cikny se obadn polbil, zatmco tyrkysov zelen a atlasov erven sukn mu letily sluebn stevce. Te ciknky dojedly a sesbraly ze sukn drobeky a sndly je taky, tyrkysov sukn se poloila do papru a vyhrnula se a po ps, tak bezelstn mi nastavila svoje bicho a optala se m vn Tak co, tato, budeme robit? Ukzal jsem j svoje zakrvcen ruce a dal jsem rukou znamen, jako se stahuje roleta, a ekl jsem Nebudeme, bol m koleno. A ciknka pokrila rameny, sthla tyrkysovou sukni, pod ale se na m dvala nemrkajcma oima, zrovna tak jako atlasov erven ciknka, kter u sedla na schodu. Pak se zdvihly njak poslen a osven, vzaly cpy plachet a rozebhly se do schod, aby ne zmizely, poaply tak, jako kdy slote skldac metr, s hlavami mezi koleny na mne zakiely altovmi hlasy a zaiely jaksi pozdrav a vznesly se rovnou na chodbu, a pak jsem slyel, jak jejich bos noky pleskaly dvorem, slyel jsem jejich nenapodobitelnou chzi polkovch krok, aby se vydaly za starm paprem tam, kam je poslal ten jejich cikn, kter s fotografickm apartem pes rameno, rozsnutmi vousky a pinkou uprosted vlas a v brejlch jim dopedu vyjednval keft. A j jsem pracoval dl, hkem jsem zabral a od stropu ke korytu lisu se ztily krv proskl krabice a katule a obaly a zmen papr, a tak jak se uvolnila dra uprosted dvora, slyel jsem te vechny zvuky a vechny hlasy jakoby hnan pes megafon, nkolik sbra se piblilo k otvoru, dval jsem se na n zespoda, jako bych se dval na sochy na portle kostela, tak hluboko pod dvorem leel mj lis, mj pres podobajc se katafalku nebo nhrobku Otce vlasti Karla tvrtho, a najednou se tam objevil mj f a zase ten jeho hlas padajc na mne shry byl pln nenvisti a zloby a hulkal na mne a kroutil
17

si alem ruce Hao, co to tam zase dlaly ty vtkyn, ty dv strygy? A j jsem se jako vdycky polekal, padl jsem na jedno koleno a rukou jsem se drel koryta lisu a dval jsem se vzhru a nikdy jsem nemohl pochopit, pro m ten mj f tak nem rd, pro si na mne vdycky vybere ten nejhroznj obliej, jako by se na mne nkde dlouho pipravoval, tak byl ten jeho obliej nespravedliv pohoren, tak pln utrpen, kter jsem mu pichystal j, e jsem pokad, zrovna tak jako i nyn, zjistil znovu, jak jsem odporn lovk a dsn zamstnanec, jak hrozn starosti pidlvm tak ulechtilmu fovi Zvedl jsem se z podlahy, tak jako polekan se zvedli vojci, kdy do povt vyletla deska hrobu, z kterho pak vyel Kristus, zvedl jsem se, opraoval jsem si kolena a pracoval jsem dl, u jsem neml tu jistotu jako dv, ale masaky zeslily te vecky svoje sly a zvuky, lely snad z toho, e jsem jim u sbalil skoro vechen ten krvav papr, pomtly se snad prvanem, kter vzniknul tm, e jsem podkopal hromadu zapasovanou pikou a vrcholkem a do dvora, vytvely te kolem mne a mch rukou a papru v koryt lisu hust kovisko, tak hust jako kee malin, jako pruty ostruin, e jsem ml pocit, kdy jsem je odhnl rukama, e bojuji s ocelovmi drty a dlouhmi ponami. A tak jsem zmen krvavm potem pracoval a celou tu dobu, co ve sklep byly ciknky, Je s Lao-cem stli u koryta mho hydraulickho lisu, aby te, kdy jsem byl zase sm a oputnost byl zahknut jen do mechanismu prce a neustle obtkn a biovn provazy masaek, vidl jsem, jak Je je tenisov ampin, kter prv vyhrl Wimbledon, zatmco Lao-c docela zbdovan podobal se obchodnkovi, kter pi bohatch zsobch vypad, jako by nic neml, vdl jsem krvavou tlesnost vech Jeovch ifer a symbol, zatmco Lao-c stl v rubi a ukazoval na fonu neotesanho deva, vidl jsem, jak Je je playboy, zatmco Laoc je lzami oputn star mldenec, vidl jsem, jak Je zdvh imperativn ruku a mocnm gestem zatracuje sv neptele, zatmco Lao-c rezignovan spout ruce jak peraen perut, vidl jsem, jak Je je romantik, zatmco Lao-c je klasik. Je jako pliv, Lao-c jako odliv, Je jako jaro, Lao-c jako zima, Je jako inn lska k blinmu, Lao-c jako vrchol przdnoty, Je jako progressus ad futurum, Lao-c jako regressus ad originem A tisknul jsem stdav zelen a erven knoflky a posledn nrui jsem odhodil odporn krvav papr, kter mi pivezli eznci a zavalili mi cel sklep, ale souasn mi pivedli za ruku Jee a Lao-ce. Tak jsem do poslednho balku uloil Metafyziku mrav od Immanuela Kanta a skoro vechny masaky se pomtly natolik, e vechny usedly do krvavch zbytk a sly zaschlou a schnouc krev s takovou lanost, e ani nezpozorovaly, e bon stna je tiskne a pak presuje a rozmazv do mzder a krpj. Kdy jsem spoutal a drty pevzal tu slisovanou krychli hnusu a odvel jsem balk k tm patncti ostatnm, odvel jsem s sebou i cel zbyl roj zelevch much, kad balk byl poset masakami, na kad krpji vypresovan z balku svtila v ernav erveni zelen nebo kovov modr moucha, jako by kad ten balk byla ohromn hovz kta visc na hku ve venkovskm eznictv za horkho letnho poledne. A kdy jsem zvedl oi, vidl jsem, e Je a Lao-c odeli po blch, vpnem natench schodech, tak jako ta tyrkysov a atlasov erven sukn mch ciknek, a dbn byl przdn. Tak jsem packal po schodech vzhru, chvli jsem el po tech, njak se mi zamotala hlava z t m pli hlun samoty, teprve na erstvm vzduchu zadn uliky jsem se napmil a pevn vzal do ruky przdn dbn. Vzduch se tpytil a j jsem moural oima, jako by kad paprsek slunce byl osolen, krel jsem ulikou podle zdi fary chrmu svat Trojice, kopi mli rozkopanou dlabu, a tady jem vidl ty svoje ciknky, tyrkysov a erven sukn sedly na prkn a kouily a bavily se s cikny, tady na vykopvkch pracuj skupiny cikn, maj prci kolem, a tak
18

pracuj s chut, protoe vyten cl sniuje jejich navu, j se vdycky rd na n dvm, kdy tak vysvleen do pli tla se motykami a krumpi potkaj s tvrdou hlnou a dlaebnmi kostkami, rd je vidm, kdy jsou v zemi a po ps, jako by si vykopvali hrob, mm je rd proto, ty cikny, e najednou se jim zasteskne a e pod jsou nablzku jejich pracovit jejich dti a eny, tak asto vdvm, jak ciknka s vykasanmi suknmi blskavm krumpem vyhlubuje pkop a mlad cikn dr na kln malink dt a hraje si s nm, tak njak divn se s nm lask, vlastn tm, e si hraje s dttem, tak se mu vrac njak sla, ne sla do sval, ale sla do due, jsou hrozn citliv tihle cikni, jsou jako krsn jihoesk madony hrajc si s Jekem, nkdy se tak podvaj na lovka, e stydne krev, maj tihle cikni oi, tak velik a tak moudr oi njak dvno zapomenut kultury, slyel jsem, e kdy my jsme jet bhali se sekyrkami a pepsvali se ko, tak cikni nkde mli stt a zzen, kter u zailo druh padek, povdm si a dvm se, jak kelnerka U Husenskch mi nalv tyi pllitry po stn dbnu a zbytek ve sklenici mi smykem po cnovm pultu podstrila pod ruku, abych zbytek dopil, protoe ze dbnu u petkala pna. A odvrtila se ode mne ta kelnerka, protoe vera, jak jsem platil, mi z rukvu vyskoila myka. Tak jsem dopil, mon e kelnerka se ode mne odvrtila, e jsem ml zakrvcen ruce, ruce potaen zaschlou krv, a kdy jsem si pohladil dlan cel obliej, j vdycky tak plnou dlan si otrm celou tv, ctil jsem, jak moje elo je pln zaschlch masaek, tak jak jsem si je rozplcnul na obranu proti tm lenm mouchm mocnmi ranami dlan. Tak v zadumn jsem se vracel rozkopanou ulikou, tyrkysov a erven sukn u stly ve slunci u zdi chrmu svat Trojice a cikn s fotografickm apartem v prstech jim rovnal brady, odstoupil a dval se hledkem a jet jednou upravil ty dv barvotiskov tviky do blaenho smvu a pak si na svoje oko nasadil hledek a rukou dal znamen a pak cvaknul a petel o kousek dl ten neexistujc film a ciknky tleskaly a radovaly se jak mal dti a jen trnuly, jestli jim to bude sluet na tch fotkch. Narazil jsem si klobouk do o, a kdy jsem peel zprava doleva, proti mn stl docela zmaten profesor estetiky, siln brle napaen proti mn jako hlave loveck puky, brle jako dva popelnky, chvli se acoval a pak vythl jako vdycky desetikorunu a podal mi ji' do dlan a optal se Je tam mladej? Povdm, je. A pak jako vdycky mi zaeptal do ucha Bute na toho mladho hodnej, ano? A j jsem ekl, e budu. A dval jsem se, jak redaktor sebhl dvorem do Splen ulice, a tk jsem rychle proel ulikou a zadem sestoupil do sklepa, sal jsem klobouk a tak prostovlas jsem naslouchal, jak profesor proel nesmle dvorem a pak jak tie sestupoval do sklepen, aby, kdy se nae oi setkaly, profesor si oddychnul a ekl Kde je ten starej? Povdm, jako vdycky, el nkam na pivo. A profesor se m ptal dl e je na vs pod takovej pes? Povdm, jako vdycky, von na m rl, e jsem mlad ne von. A profesor estetiky mi podal zmakanou desetikorunu a stulil mi ji do dlan a hlas se mu tetelil, kdy mi eptal Tady mte, aby se vm lp hledalo, nael jste nco? A j jsem el k bednce a vythl jsem star Nrodn politiky a Nrodn listy, a tak jako vdycky byly v nich recenze divadelnch her, lnky napsan Miroslavem Ruttem a Karlem Engelmllerem, a podal jsem je profesorovi, kter pracoval v Divadelnch novinch, a pestoe byl z nich u pt let vyhozen, pod se hrozn zajmal o divadeln recenze z tictch let. Kdy se pokochal, ukldal si ty noviny do aktovky a rozlouil se se mnou, kdy mne jako vdycky obdaroval dal desetikorunou. Na schodech se otoil a pravil Hledejte piln dl, hlavn te abych nepotkal toho starho. A vystoupil na dvr a j tak jako vdycky jsem si nasadil klobouk, vybhl jsem zadem do uliky a proel dvorem fary a stl jsem u sochy svatho Tadeka s kloboukem do obo, nasupen a udiven, dval jsem se, jak
19

profesor kr tsn podle zdi, a kdy mne uvidl, vidl jsem jako vdycky, jak se polekal, ale kdy se vzpamatoval, pistoupil ke mn a tak jako vdycky mi dal desetikorunu a pravil aln Nebute na toho mladho tak zlej, pro ho nemte rd? Bute na nj hodnej, ano? A j jsem jako vdycky kval hlavou, kritik Divadelnch novin odchzel, vdl jsem, e by ml jt rovn na Karlk, ale on tak jako vdycky radji zaboil do dvora, tak njak se tam za roh vhroutil, vidl jsem, jak aktovka letla taena rukou do dvora, aby rychleji skonilo podivuhodn setkn se mnou, se starm baliem, kter je na toho mladho balie zl jako pes. Vidl jsem, jak do naeho dvora couv nkladn auto, vrtil jsem se zadem do sklepen, a kdy jsem tak stl s rudlkem u vtahu a dval jsem se na patnct balk, kter jsem dneska zabalil, vidl jsem, e bon stny balk jsem vyzdobil promenmi reprodukcemi Paula Gauguina Dobr den, pane Gauguine, a tak njak se vechny ty balky blytly a zkrsnly, litoval jsem, e pijeli tak brzo pro balky, tak rd bych se dval na ty sam obrazy, kter jako kulisy se vykrvaly a vznikal tak krsn matouc pohled, do kterho dunly sbory u unavench masaek A do vtahu se vyklonila tv ofra, a tak jsem vozil na rudlku jeden balk za druhm, dosyta jsem se vynadval na ten Dobr den, litoval jsem, e musej ty balky z mho sklepen, ale co, povdm, a budu v penzi a koupm si ten mj lis, tak vechny balky, co udlm, si nechm, nebudu dlat vstavy, teba by mi nkdo ten mnou podepsan balk koupil, teba njak cizinec, a pi moj smle, j, aby mi ten balk nikdo nekoupil, tak bych tam dal cenu tisc marek, a pi moj smle by mi ten cizinec vyplatil tisc marek a balk by mi odvezl a j bych nevdl, kde je a kam bych se mohl s nm jt jet jednou potit Tak balk za balkem stoupal vtahem nahoru do dvora, slyel jsem, jak nosi balk nadv, co je kolem balku a na nm masaek, a kdy posledn balk vyjel, s nm vyjely i vechny masaky a sklep byl bez tch lench much najednou smutn a oputn, tak jako bvm oputn a smutn i j. Vypotcel jsem se po tyech, j kdy vypiju pt dbn piva, tak musm jt po schodech jako po ebku, po tyech, a kdy jsem se dval, jak nosi nese posledn balk, a kdy ten balk odebral do rukavic ofr a kolenem ho vysazoval na balky ostatn, vidl jsem, jak zda montrek nosie jsou pln zaschl krve, takovho krvavho batikovn, vidl jsem, jak ofr s hnusem sundal zakrvcen rukavice a zahodil je, a pak se nosi posadil vedle ofra a ze dvora vyjdly balky a j jsem byl rd, e nad sajtnami se tpytily jen sam stny, jen sam Dobr den, pane Gauguine, a se tmi obrazy pot, kdo pjde kolem jedoucho nklaku, a se pot ten, kolem kterho pojede tak vyzdoben nklak, a s tmi balky ze dvora odejely i ty len masaky, ve slunci Splen ulice jsem vidl, jak ovaj, jak poletuj jako pomaten kolem celho nkladnho auta, ty modr a zelen i zlat blzniv mouchy, kter se jist nechaj naloit s Paulem Gauguinem, Dobr den, pane Gauguine, do kastlk, aby se nakonec nechaly vysypat do kyselin a louh v paprnch, protoe lenou masaku neme opustit pedstava, e by mohla t krsnji nkde jinde ne v krsn zatuchl a rozkldajc se krvi. Kdy jsem chtl jt do sklepen, najednou mj f s umuenm obliejem pede mnou poklekl a sepjatma rukama mne zapsahal a prosil Hao, pro smilovn bo, zapsahm t, takhle na kolenou t prosm, vzpamatuj se, dokud je as, a nechlastej ty dbny piva a dlej a nemu mne, nebo kdy to takhle pjde dl, tak m umu Polekal jsem se, naklonil jsem se a vzal jsem klecho fa nn za lokte a prosil jsem jej Vzpamatujte se, dobr mui, povdm, nen vs to dstojn, takhle kleet a zvednul jsem svho fa, ctil jsem, jak se cel chvje, a tak jsem ho znovu prosil, aby mi odpustil, nevdl jsem, co mi m odpoutt, ale to bylo moje, prosit pod nkoho za odputn, protoe j jsem i sm sebe prosval, abych sm sob odpustil to, co jsem
20

byl j, co bylo v moj pirozenosti Tak docela zbdovn vrtil jsem se do sklepa, obtkn navc pocitem viny na svm fovi, lehl jsem si na zda do dlku, do jet teplho dlku po ciknce v tyrkysov sukni, leel jsem a naslouchal jsem zvukm z ulice, t krsn konkrtn hudb, naslouchal jsem, jak inkem na pt pater, kde je ta nae sbrna starho papru, neustle nkde tee a plouch odpadov voda, slyel jsem stahovn klozetovch etzk, a kdy jsem se zaposlouchal do hloubi zem, slyel jsem docela jasn a tie, jak tam kdesi proud odpadov vody a feklie kloakami a kanly, a zatmco masaky odthly se vemi legiemi, pod betonem jsem slyel kvien a teskn pskot krys, jak jet pod ve vech kanlech hlavnho msta Prahy zuily bitvy dvou krysch klan o to, kdo bude pnem nad vemi kloakami a kanly msta. Nebesa nejsou humnn a ivot nade mnou a pode mnou a ve mn tak ne. Dobr den, pane Gauguine!

V A tak vechno, na co jsem se podval na tomto svt, vechno jde souasn dopedu a vechno se souasn navrac zpt, tak jako kovsk dmuchadlo, tak jako na povel zelench a ervench knoflk na tom mm presu vechno peskakuje ve svj opak a jedin tak na svt nic nekulh, a j u ptaticet let balm star papr, a na tu moji prci aby lovk ml nejen univerzitn vzdln nebo klasick gymnzium, ale i bohosloveck semin. Tak spirla a kruh si v mm zamstnn odpovdaj a progressus ad futurum splv s regressem ad originem a j to vecko navc hmatov provm a jsa proti sv vli vzdln jsem neastn asten a zaal jsem te snt o tom, e progressus ad originem si odpovd s regressem ad futurum. Takhle se te bavm, tak jako jin oban si te k veei Veern Prahu. Vera jsme pochovali mho strce, toho barda, kter mi ukzal cestu tm, e na zahrad v Chabrech si postavil svoje hradlko a mezi stromy kladl kolejnice a tam si se svmi pteli opravil mainku znaky Ohrenstein a Koppel a v sobotu a nedli jezdili se temi pajvnky a vozili odpoledne dti a veer se vozili sami a pitom pili z tuplk pivo. Vera jsme pochovali strce, ranila ho mrtvice tam v jeho hradle, byly przdniny, a tak jeho kamardi odejeli do les a k vod, a tak nikdo nepiel v tch horkch ervence a strc leel patnct dn mrtv na podlaze hradla, a ho nael strojvedouc u v mouchch a ervech a tlo strce se tak rozteklo po linoleu jako kamambert. Kdy pijeli zzenci pohebn sluby, tak vzali ze strce jen to, co drelo v atech, a potom pibhli pro mne a j, zvykl z toho mho sklepen, j jsem musel lopatou a potom zednickou lc z linolea sekrbat do podlahy zapeen zbytky, dali mi lhev rumu a j jsem tich a
21

pozorn sekrabval vechno to tlesn, co ze strce zbylo; nejvc prce mi dalo dostat z linolea jeho zrzav vlasy, kter se zapustily tak, jako kdy nkladn auto pejede na dlnici jeka, musel jsem na to vzt majzlk, a kdy jsem byl hotov, tak jsem ty zbytky nacpal pod aty strce lecho v rakvi, na hlavu jsem mu posadil tu jeho ndrackou epici, kter visela v hradlu, a pinesl jsem Immanuela Kanta a do prst jsem mu rozevel ten krsn text, kter mne vdycky dojmal Dv vci napluj moji mysl vdy novm a pibvajcm obdivem hvzdn nebe nade mnou a morln zkon ve mn Pak jsem si to ale rozmyslel a nalistoval jsem krsnj vty mladho Kanta kdy chvjc se svtlo letn noci je pln chvjcch se hvzd a msc v plku stoj, jsem pomalu vtahovn do vysok citlivosti pln ptelstv a pohrdn svtem i vnost A kdy jsem otevel almrku, ano, tady byla ta sbrka, kterou mi strc asto ukazoval, ale j jsem pro to neml pochopen, sbrka takovch plk vech barev, pln krabce toho byly, to se strc ve slub jet bavil tm, e kladl na kolejnice kousky mdi a mosazi a cnu a eleza a jinch barevnch kov, a kdy pejel vlak, tak zvedal ty kousky, kter se promnily v roztepan bizarn tvary, e strc je kad veer sestavoval v cykly, a kad ten plek ml svj nzev podle asociace, kterou ten plek vyvolal, jako skky s asijskmi motly vypadaly ty krabice a skky, jako przdn bonboniry pln zmakanch barevnch staniolovch obal z okoldovch nugt. A tak jsem jednu krabici za druhou vysypal do rakve k strci, zasypal jsem ho tmi vzcnmi plky a pak teprve zzenci dali vko rakve a strc tam leel zasypn vyznamennmi a dy a medailemi jako vysok hodnost, tak slavnostn vypadal strc v rakvi, protoe j jsem strce do rakve vytafroval, jako bych dlal a presoval pekrsn balk. A pak jsem se vrtil do svho sklepa, po schodech jsem musel zacouvat po tyech, jako bych sestupoval z njak pdy po ebku, tie jsem dopjel lhev rumu a zapjel to pivem a krumpem jsem trhal ten speen a mokrem zteel papr, kter u ml podobu ementlskho sra, v jeho drch bydlily myi, pil jsem pivo a trhal jako osinek speen star papr a nakldal jsem vidlema do koryta ten hnus, trhal jsem my cestiky a boural jsem jejich msteko, cel hnzda jsem musel naloit, protoe nae sbrna byla dva dny zaven, abych ml as zlikvidovat cel sklep kvli inventue. Ani jsem se toho nenadl, kdy jsem kad den stkal naveer tu haldu starho papru, e tam vespod se to vechno propoj, skoro do sebe zava kvtinky a knihy a tlakem slisovan odpadov papr, tak to bylo dole a vespod hory papru spresovan, skoro vc ne kad mj balk presovan mm hydraulickm lisem. Opravdu, na tuhle prci abych byl teologem, v tom pat a zkladech hromady, ke kter jsem se nikdy za pl roku od posledn inventury nedostal, star papr tlel tak jako star kon v bain a vydval sladkou vni domcho sra, na kter se v hrnci zapomenulo pl roku, taky ten promen a tlakem shora slisovan papr ztratil svou barvu a byl ediv a lehce bov a tak hutn jako star chlb. Pracoval jsem a do noci a osvoval jsem se tm, e jsem vchzel do svtlku a komnem pti pater jsem se dval na kousek hvzdnho nebe tak jako mlad Kant, pak po tyech s uchem przdnho dbnu jsem vyvrvoral k zadnmu vchodu a vrvoral pro pivo, abych pak zase po tech zacouval po schodech, jako bych sestupoval po ebku shry, do sklepa, a ve svtle rovky jsem na stolku ml otevenou Teorii nebes, balky stly u vtahu v pozoru, a dneska jsem naal stovku mokrch a promench velikch reprodukc Slunenic Vincenta van Gogha, tak boky kadho balku zily zlatou a oranovou slunenic s modrm pozadm, a tak se snioval zpach spresovanch myek a jejich hnzd a starho rozpadvajcho se papru, stna presu se pohybovala sem a tam, jak jsem tisknul zelen knoflk a knoflk erven, v pauzch jsem pil pivo a k tomu jsem si etl Teorii nebes od Immanuela Kanta,
22

kterak pi tichu, veobecnm tichu noci a klidu smysl hovo nesmrteln duch nepojmenovanou e o pojmech, kter se sice daj chpat, ale nikoliv popsat A ty vty mne tak okovaly, e jsem odbhal do svtlku a dval jsem se vzhru na hvzdnou vse nebe a pak dl vidlema hzel do koryta hnusn papr s mymi rodinami zabalenmi do takov vatiky, do bavlnky, ale kdo bal star papr, nen humnn, tak jako nebesa, vlastn to, co jsem dlal, tu prci musel nkdo udlat, ta prce byla vradn novorozetek, tak jak to namaloval Pieter Brueghel, tou reprodukc jsem obaloval minul tden vechny balky, ale dneska mi zily kotoue a tere ze zlatch a lutch barev, Goghovy Slunenice, kter jen zvyovaly tragick pocit. A tak jsem pracoval a zdobil hrobeky myek, pitom jsem odbhal a etl si z Teorie nebes, jen vtiku jsem si vdycky vzal tak jako halerku do st, a tak jsem byl pi prci naplnn nezmrnou velikost a nekonenou mnohost a krsou, kter na mne ze vech stran stkala, hvzdn nebe dravho svtlku nade mnou, vlka a bitvy dvou krysch klan ve vech kanlech a kloakch hlavnho msta Prahy pode mnou, dvacet balk vyrovnanch jako vlak o dvaceti vagnech smrem k vtahu, a vechny ke mn natoen stny balk byly rozsvcen lampami slunenic, pln koryto presu tlaen silou horizontlnho roubu drtilo tich myky, kter nevydaly ani hlsek, zrovna tak, jako kdy myku chyt a hraje si s n krut kocour, tak milosrdn proda vynala hrzu, ve kter vypadnou pojistky a hrza silnj ne bolest obeste toho, koho v minut pravdy navtv. To vechno mne uvdlo v as, najednou mne to posvtilo a j jsem sm u sebe zkrsnl, e jsem ml tu odvahu nezelet z toho veho, co jsem v t m pli hlun samot vidl a tlem i du na sob zail a proil, prochzelo mnou udiven poznn, kter m touhle prac hzelo do nekonenho pole vemoci. A nade mnou svtila rovka, erven a zelen knoflky pohybovaly elem presu sem a nazptek, konen jsem se dobral dna sklepa a lopatou, jako kopi, kdy vyhazuj z vykopvky hlnu, tak jsem si musel pomhat kolenem, aby tl lopaty zdolal ten papr, kter u se promnil v jaksi sln, opuku. A tak jsem nahzel posledn lopatu mokrho a vazkho materilu, jako bych byl kanlpucrem a istil dno oputn kloaky v podzem praskch stok. Do poslednho balku jsem vloil otevenou Teorii nebes, a kdy jsem podvzal balk drty a erven knoflk uvolnil tlak a vykulil jsem ten balk na rudlk a odvezl ho k tm jednadvaceti ostatnm, posadil jsem se na schod, ruce mi visely pes kolena a na studenou cementovou podlahu. Jednadvacet Slunenic svtilo v temnm pe sklepen a nkolik myek, kter se tsly chladem, protoe nikde u nebyl papr, jedna z tch myek pila a ke mn a zatoila na m, malik myka skkala proti mn na zadnch a chtla m zakousnout nebo snad povalit, mon m chtla jen zranit, celou silou svho myho tlka skkala a kousala m do mokr podrky, vdycky jsem ji nn odsunul, ale myka znovu a znovu se vrhala na moji podrku, aby nakonec docela udchna sedla v koutku a dvala se na m, dvala se mi do o, a j jsem se rozklepal, vidl jsem, e v tch mych och je tu chvli nco vc ne hvzdn nebe nade mnou, vc ne morln zkon ve mn. Hromovou ranou se mi zjevil Arthur Schopenhauer, e nejvy zkon je lska a ta lska je soucit, pochopil jsem, pro Arthur tak nenvidl silckho Hegela, byl jsem ale rd, e ani Hegel, ani Schopenhauer nebyli velitel protivnch vojsk, protoe ti dva by vedli vlku zrovna takovou, jako ji vedou dva krys klany ve vech kanlech a kloakch praskho podzem. Dnes v noci jsem byl tak zbdovan, leel jsem nap postel pod baldachnem, nad kterm fony drely dv tuny knih, dval jsem se ptmm pichzejcm ze spoe osvtlen ulice a kvrami mezi trmy jsem vidl hbety knek, a kdy bylo ticho, tak jsem najednou uslyel hryzn mych zoubk, slyel jsem, jak na nebesch m postele pracuj, a z nkolika knih se ozval ten
23

zvuk, kter mi nahnl hrzu, jako by tam tikaly vteinov ruiky, a kde jsou myky, tam nkde nade mnou bude i hnzdo my, a kde jsou hnzda, tam za nkolik msc vznikne my osada a za pl roku vesnika myek, kter geometrickou adou do roka vytvo msteko, kter je schopno nahryzat i trmy a fony tak dmysln, e jednou a nebude to za dlouho jen zavadm hlasem, jen nepatrnm pohybem ruky, a slet na m tch dvacet metrk knih a myky mi tak pichystaj odplatu za vechny balky, do kterch jsem je kdy slisoval. Tak jsem leel v polospnku docela zmoen hryznm knek tam nkde nade mnou, a tak jako vdycky v tom kolbavm snn pila ke mn ve tvaru Mln drhy malik ciknka, ta lska m mladosti, ciknka tich a bezelstn, ta, kter kdy na m ekvala ped hostincem, tak jednu nohu mla vykroenou a vyboenou tak, jak postvaj baletn tanenice v zkladn pozici, krsn krasavice m mladosti, na kterou jsem. u dvno zapomenul. Jej cel tlo bylo potaeno potem a mastnotou vonc pimem a pomdou, kdykoliv jsem ji pohladil, ml jsem prsty od erstvho msla, vonla jelenm lojem, chodila v jednch a tch samch konfeknch atech, docela umazanch od omek a polvek, na zdech byly ty aty pln skvrn od vpna a zetlelho deva, to jak mi nosila z bouraek zteel trmy a prkna, vzpomnm, jak jsem tu ciknku poprvn potkal, to bylo na konci vlky, kdy jsem se vracel z hospody, pidala se ke mn a pod la za mnou, hovoil jsem s n pes rameno, drela se pod za mmi zdy a nedala nikdy na sebe pokat ani m nepedela, cupitala za mnou v neslynch stevcch ano, vyel jsem od Horkch a na rozcest povdm, tak sbohem, j musm u jt, ale ona ekla, e mus jt tm samm smrem, kterm jsem vykroil, a tak jsem krel do Ludmiliny ulice a na konci povdm, tak sbohem, j musm jt dom, a ona ekla, e jde tak tm samm smrem, a tak jsem doel schvln a na ertva a podal jsem j ruku, e musm jt dol, a ona ekla, e jde tm samm smrem jako j, a tak jsme li, a tam dole Na hrzi vnosti jsem ekl, e u jsem ve sv ulici a e se s n loum, a ona ekla, e jde tm samm smrem jako j, a tak jsem doel pod plynovou lucernu u naeho inku a povdm, tak sbohem, j u stojm ped svm stavenm, a ona ekla, e tady bydl taky, a tak jsem odemkl a pustil ji prvn, ale ona nechtla, a prvn vejdu do tmav chodby j, a tak jsem veel, bydlely tady jet ti partaje, a tak jsem vystoupil po schodech na dvr a el jsem ke svm dvem, a kdy jsem odemykal, tak jsem se otoil a povdm, tak sbohem, j u jsem doma, a ona mi ekla, e u je doma taky, a vela ke mn a spala se mnou na jedin posteli, a kdy jsem se probudil, byla u pry, jen postel u pelesti byla po n tepl. A tak jsem chodil dom schvln a v noci, ale jen jsem vystoupil na schody, vidl jsem ji, jak sed na schodech pede dvemi, vidl jsem, jak pod oknem le bl prkna a rozezan trmy z bouraek, a kdy jsem odemkl, zvedla se jako koka a vjela do pokojku, a pak jsme jen a jen mleli, j jsem doel pro pivo do velikho dbnu, pt litr piva jsem pinesl, a ciknka zatm roztopila plotnu, litinov spork, ve kterm huel plamen, i kdy byla oteven dvka, protoe v tomhle pokojku byl velik komn, byla to kdysi kovsk dlna s kvelbem, ciknka vaila pod to sam, bramborov gul s koskm salmem, sedla pak u otevench dvek, pikldala a mla pln kln lutho svtla a kolem jejch pa a krku a profilu neustle se mncho se thla zlat ra potu, jak j bylo horko, a j jsem se nathl na postel, obleen, vstval jsem, abych se napil ze dbnu, a kdy jsem upil, podal jsem dbn ciknce, obma rukama drela ten gigantick dbn, a kdy pila, slyel jsem, jak se pohybuje jej krk a jak tie stn jak njak pumpa v dlce, j jsem zkraje myslel, e pikld do kamen a pod v nich top jen proto, aby si m zskala, ale ono to bylo v n, ten ohe byl v n, bez ohn asi nedovedla t. Tak jsem il s tou ciknekou a vlastn jsem ani nevdl, jak se jmenuje,
24

ona nevdla a nechtla a nepotebovala, aby vdla, jak se jmenuju j, tak tie a bez e jsme se veer schzeli, nikdy jsem j nedal kle, vdycky na m ekala, nkdy jsem schvln piel a zkouel ji a po plnoci, kdy jsem odemknul, najednou se kolem mne mihnul stn a j jsem vdl, e ciknka u je v pokojku a za chvilku krtne sirkou, zapl papr a v kamnech zane plpolat ohe, huet a neustle se ivit devem, kterho ciknka natahala pod okna na cel msc. A taky kdy jsme tie jedli a rozsvtili rovku, vidl jsem, jak ciknka lmala chlb, tak njak jako by pijmala svatou eucharistii, lmala a pak sesbrala drobeky ze sukn a hodila je sakrln ohni. A pak jsme leeli na zdech a dvali jsme se na strop, kde se pohybovaly mory tlumench stn a polosvtel, rovku jsme u dvno zhasli, kdy jsem el pro dbn na stole, jako bych krel akvriem plnm chaluh a vodnch as, jako bych krel hustm lesem za svtl noci, tak stny se mhaly, a kdy jsem pil, vdycky jsem se otoil a dval jsem se na nahou ciknku, jak le a dv se na mne, jej oi svtily blmem, daleko vc jsme se vidli ne v prudkm svtle, j jsem vbec miloval soumrak, to byla jedin chvle, kdy jsem ml dojem, e se me nco velkho stt, po smrkn, v soumraku, e vechny vci jsou krsnj, vechny ulice, vechna nmst, vichni lid e naveer, kdy tak jdou, jsou krsn jak maceky, dokonce jsem ml dojem, e i j jsem hezk mlad mu, rd jsem se na sebe dval do zrcadla za soumraku, rd jsem se vidl, jak krm ve sklech vkladnch skn, dokonce kdy jsem si shnul do tve po soumraku prstama, shledal jsem, e nemm ani jedinou vrsku, ani kolem st, ani na ele, e soumrakem nastalo dob v dennm ivot, ktermu se k krsa. V otevench dvkch kamen pllo eav uhl, nah ciknka zase vstala, a jak krela, tak jsem vidl, jak z celho jejho tla, obtaenho lutou arou, vyzauje svatoz zrovna tak jako z celho Ignce z Loyoly picementovanho na prel kostela na Karlku. A kdy piloila, zase krela a lehla si na m, otoila hlavu tak, e se dvala na mj profil, a prstem mi obtahovala nos a sta, a vbec m skoro nelbala a j jsem ji taky nelbal, vechno jsme si kali rukama, a pak jsme jen leeli a dvali se na pablesky a odrazy v pli peraenho litinovho sporku, kter ze svho nitra vydval kadeav svtlo, kter vznikalo ze smrti deva. Nechtli jsme u nic jinho, ne do vnosti a nekonena takhle t, jako bychom si vechno u dvno ekli, jako bychom byli narozeni spolu a nikdy jsme se neopustili. Kdy piel podzim toho pedposlednho roku t druh vlky, koupil jsem balic modr papr, nit, klubka rench nit, lepidlo a celou nedli jsem na podlaze, zatmco ciknka chodila pro pivo, lepil a sestavil draka, uthl vhu z nit, aby drak stoupal pesn vzhru na nebesa, a pak jsme rychle udlali dlouh ocas, na provaz ciknka, jak jsem ji to nauil, vzala holubiky z papru, a tak jsme se vydali spolu na Okrouhlk, a kdy jsem vyhodil draka na nebesa a povolil nit a pak chvli drel ren nit v prstech a thl, aby se drak vzepjal a stl nehnut na nebi, jen ocasem vlnovit vytvel psmenko S, ciknka mla dlan na cel tvi a nad prsty byly ty jej rozeven udiven oi A pak jsme sedli a j jsem povoloval ren nit a dal jsem podret ciknce draka na nebi a ciknka kiela, e drak ji vythne na nebesa, e ct, e let vzhru do nebe tak jako Panenka Maria, drel jsem ji za ramena, e kdy, tak vzletme spolu oba dva, ale ciknka mi vrtila klubko nit, a tak jsme sedli a ciknka mla hlavu openou o moje rameno a j jsem si najednou usmyslil, e polu draku psanko, a dal jsem podret ciknce nit, ale ciknka mla znovu hrzu, e drak ji vezme na nebesa a e u m nikdy neuvid, tak jsem zarazil do zem klack, na kterm byla navinuta ren nit, vytrhl jsem z notsku strnku, natrhl, zasunul za nit, a kdy jsem zase vzal klubko do prst, ciknka kiela, vztahovala ruce po psanku, kter trhavm pohybem se vznelo po niti vzhru, ctil jsem v prstech, jak drak thne, jakkoliv nraz vtru tam nahoe pes
25

moje prsty mi vchzel do celho tla, a kdy psanko dorazilo a k vze draka, ctil jsem ten dotyk a cel jsem se zachvl, najednou ten drak byl Bh a j jsem byl Syn Bo a ta nit byla Duch svat, po kterm lovk vchz ve styk, dvrn styk a hovor se samm Bohem. Tak jsme poutli jet nkolikrt draka na nebesa, ciknka se osmlila a drela nit a cel se tsla tak jako j, tsla se nad tm, jak se otsal i drak v nporech vtru, drela nit na prstku a kiela nadenm Jednou jsem piel naveer dom, ciknka na m neekala, rozsvtil jsem, vychzel jsem a do rna ped dm, ale ciknka nepila a nepila pak ani nazt, u nepila nikdy. Hledal jsem ji, ale u jsem ji nikdy nespatil, malinkou dtskou ciknku, prostou jako neotesan devo, ciknku jako dech ducha Boho, ciknku, kter nic vc nechtla ne topit v kamnech dvm, kter pinela na zdech, ty tk trmy a prkna z bouraek, deva velik jako k, nechtla opravdu vc ne vait bramborov gul s koskm salmem, pikldat do kamen a na podzim poutt draka na nebesa. A potom jsem se dozvdl, e ji sebralo gestapo s ostatnmi cikny a odvezli ji do koncentrku, odkud u se nevrtila, splili ji nkde v Majdanku nebo Osvtimi v kremanch pecch. Nebesa nejsou humnn, ale j jsem tenkrt jet humnn byl. Po vlce, kdy nepila, na dvoe jsem splil draka i s nitmi, dlouh ocas, jeho holubiky dlala malik ciknka, na jej jmno jsem u zapomenul. Kdy skonila vlka, jet v padestch letech jsem mval pln sklep nacistick literatury, s ohromnou chut ve svtle lbezn sonty m mal ciknky jsem presoval metrky tch brour a knek na to sam tma, lisoval jsem statisce strnek s fotografiemi jsajcch mu a en a dt, jsajcch starc, jsajcch dlnk, jsajcch sedlk, jsajcch esesk, jsajcch pslunk armdy, do koryta mho hydraulickho lisu jsem s chut hzel Hitlera a jeho svitu vstupujc do osvobozenho Danzigu, Hitlera vstupujcho do osvobozen Varavy, Hitlera vstupujcho do osvobozen Prahy, Hitlera vstupujcho do osvobozen Vdn, Hitlera vstupujcho do osvobozen Pae, Hitlera v jeho soukromm byt, Hitlera na ovch slavnostech, Hitlera s jeho vrnm vlkem, Hitlera u jeho frontovch vojk, Hitlera prohlejcho si na inspekn cest atlantick val, Hitlera vjdjcho do dobytch mst na Vchod a na Zpad, Hitlera sklonnho nad vojenskmi mapami, a m vc jsem presoval Hitlera a jsajc eny a mue a dti, tm vc jsem myslel na svoji ciknku, kter nikdy nejsala, kter nechtla nic jinho ne pikldat do kamen a vait bramborov gul s koskm salmem a chodit s velikm dbnem pro pivo, nechtla vc ne lmat chleba jako svatou hostii a pak se dvat otevenmi dvky do kamen na plameny a z, na melodick hukot ohn, zpv ohn, kter znala od svho dtstv a kter byl sakrln spjat s jejm kmenem, ohe, jeho svtlo nechv pod sebou vechen al a vyluzuje na tvi melancholick smv, kter byl odrazem cikniny pedstavy o dokonalm tst Lem te na zdech nap sv postele a z nebes spadla mi na prsa malik myka, sklouzla a zabhla pod postel, asi jsem nkolik myek pinesl v aktovce nebo v kapse kabtu, ze dvora stoup vn zchod, brzo bude pret, povdm si, lee na zdech nemohu hnout ani jedinm dem, tak jsem zbdovan pivem a prac, kdy za dva dny jsem vyistil cel sklep na tratu stovek my, pokornch zvtek, kter nechtla taky nic jinho ne chroustat texty knek a bydlet v drch starho papru, rodit dal myky a kojit je v takovm pelku, myky stoen do klubka, zrovna tak jako ta moje cikneka se vedle m tulila do klubka za chladn noci. Nebesa nejsou humnn, ale je asi nco vc ne tato nebesa, soucit a lska, na kterou u jsem zapomenul a zapomnl.

26

VI Ticet pt let jsem balil star papr na hydraulickm lisu, ticet pt let jsem si myslil, e makulaturu a tampf nelze jin presovat ne tak, jak jsem to j dlal, ale te jsem se dozvdl, e v Bubnech postavili gigantick lis, kter nahrad dvacet lis, na jakch pracuju j. A kdy mi oit svdci ekli, e ten gigant dl balky ve vze ti a tyi centy a ty balky voz do vagnu pomoc zdvihacch vozk, povdm si, na to se mus jt, Hao, podvat, to mus vidt, vykon zdvoilostn nvtvu. A kdy jsem stl v Bubnech a vidl jsem tu ohromnou zasklenou halu, velikou skoro jako mal Wilsonovo ndra, a slyel jsem dunt ten ohromn lis, tak jsem se roztsl a nemohl jsem se podvat na ten stroj, chvli jsem stl a dval se jinam, pak jsem si zavazoval tkaniku botek a nemohl jsem se podvat t main do o. To bvalo vdycky moje, kdy jsem zahldnul v hromad starho papru hbet a desky njak vzcn knihy, tak jsem neel pro ni hned, ale vzal jsem pucvoli a istil jsem hdel mho presu, pak teprve jsem se dval na hromadu papru a ovoval jsem si, zda mm sdostatek sly, abych tu knku vzal a otevel, a kdy jsem se provil, tak teprve pak jsem zdvihnul knihu a ta knka se mi v prstech tsla jako kytice nevsty u olte. Takov jsem byl, i kdy jsem jet hrval fotbal za n venkovsk klub, vdl jsem, e sestava je ve skce u Doln hospody vyven a ve tvrtek, ale j jsem pijdl s tlukoucm srdcem u ve stedu, stl jsem rozkroen na kole a nikdy jsem se nemohl podvat do skky hned, prohlel jsem si zmeek a lity skky a pak dlouho jsem si etl jmno naeho klubu a pak teprve jsem se podval na sestavu, ale ve stedu tam byla vdycky sestava jet z minulho tdne, a tak jsem odjdl, abych ve tvrtek stl rozkroen u skky a dlouho se dval na vechno, jenom ne na sestavu, a kdy jsem se zklidnil, tak teprve potom jsem etl pomalu a dlouze sestavu prvnho mustva a potom sestavu rezervy a nakonec sestavu dorostu, a kdy jsem pak vidl svoje jmno jako nhradnka, byl jsem teprve pak asten. Te jsem zrovna tak stl u gigantickho lisu v Bubnech, a kdy mj zmatek zeslbl, dodal jsem si odvahy a podval jsem se na ten stroj, kter se tyil do sklennho stropu haly jako obrovsk olt v chrmu svatho Mikule na Mal Stran. Byl ten lis jet vt, ne jsem oekval, velik ps byl tak irok a dlouh jako v holeovick elektrrn ps zvolna sypajc uhl pod roty, na tomhle psu se zvolna posunoval bl papr a knihy, ty knihy nakldali mlad dlnci a dlnice, docela jin obleen, ne jsem byl v prci obleen j a ostatn balii starho papru, mli oranov a svtle modr rukavice a lut americk epice s kiltem, na sob takov montrky po prsa a pak kandiky pes ramena a na zdech zken, takov overaly, kter dvaly vyniknout barevnm svetkm a rolkm, a nikde jsem nevidl rozsvcenou rovku, stnami a zasklenm stropem proudilo svtlo a slunce a u stropu byly vtrky, ty barevn rukavice zvyovaly moje pokoen, protoe j jsem vdycky pracoval holma rukama, abych v prstech ochutnval papr, ale
27

tady nikdo netouil hmatov zavat ten neopakovateln pvab starho papru, a ps unel knihy a bl odezky vzhru, tak jako bc chodnk un chodce z podchodu Vclavku vzhru do ulic, a ten papr se zasouval rovnou do ohromnho kotle, tak velikho jako gigantick kotel ve smchovskm pivovaru, ve kterm se va pivo, a kdy tenhle kotel byl pln, uzavel se ps a od stropu se snel vertikln roub, kter ohromnou silou spresoval papr a tak krsn si odfrknul, aby ten roub opt stoupal ke stropu haly a ps zas pohyboval paprem trhavmi pohyby a sypal materil rovnou do ovlnho koryta velkho jako bazn na Karlku. A te jsem se zklidnil natolik, e jsem si vimnul, e tenhle lis bal a presuje cel nklady knih, zasklenou stnou jsem vidl nkladn auta, jak pivela balky knih, vyrovnan a nad sajtny, cel nklady knih, kter ly rovnou do stoupy, ani by jedin strnka umazala lidsk oi a lidsk mozek a srdce. Vidl jsem teprve nyn, jak dlnice a dlnci na pat psu roztrhvaj obaly balk a berou z nich erstv knihy a odtrhvaj desky a na ps hzej jen ist vnitky knih, hzeli ty knky, kter ne dopadly, rozevely strnky a nikdo se do tch strnek nepodval, vlastn ani podvat nemohl, protoe ps musel bt pod pln, nesnel zastaven, tak jako jsem se nad mm presem zastavoval j, takov to byla nelidsk prce tady v Bubnech, docela podobn velrybsk lodi, kdy st se vythnou zd a lodnci vybraj ryby a rybiky a td je na psy vedouc do konzervrny ve vnitku lodi, ryby jako ryby, knihy jako knihy. A tak jsem si dodal odvahu a vystoupil jsem po schdkch na plat, kter se thlo kolem dokola ovlnho koryta, opravdu, prochzel jsem se tm platem jako ve varn smchovskho pivovaru kolem kotl, ve kterch se va pt set hektolitr piva na jednu vrku, dval jsem se open o zbradl dol, jako bych stl na leen stavby jednopatrovho domku, rozvodov deska svtila destkami knoflk vech barev jako v njak elektrrn a roub zase tlail a presoval obsah trob s takovou silou, jako kdy makte v zamylen jzdenku v prstech, a j jsem se docela zden dval kolem sebe a dol na pracujc dlnky a dlnice, na kter bon stnou svtilo slunce, a barvy at a svetk a epic pechzely v och a hily odstny, jako njac cizokrajn ptci vypadali ti dlnci, jak ledci, nort hejlov, jak papouci, ale to nebylo pinou mho zden, j jsem se polekal, protoe jsem najednou pesn vdl, e tenhle gigantick pres je smrteln rna vem malm lism, vdl jsem pojednou, e tohle, co vidm, je nov epocha v m brani, e tohle jsou u jina lid a jina zpsob prce. Uvdomil jsem si, e nastal konec drobnm radostem, kter v mal sbrn pichzely ve form nalezench, omylem do sbru hozench knih a knek, e tedy tohle, co vidm, jsou i jina zpsoby mylen, protoe mon e kad dlnk si vezme jako deputt jednu knku z kadho nkladu dom, e si ji i pete, ale u je konec vem tm mm kamardm balim a konec i mj, protoe vichni my sta balii jsme byli proti sv vli vzdlan, proti sv vli jsme kad mli doma slunou knihovnu z knih nalezench ve sbru a kad jsme ty knihy etli v blhov nadji, e jednou si nco peteme, co ns kvalitativn zmn. A nejvt rnu mi zasadilo, kdy jsem vidl, jak ti mlad dlnci docela beze studu pili mlko a pomo, rozkroen, s jednou rukou v pase, a s chut pili rovnou z lahve, a to jsem vdl, e je definitivn konec starch as, e skonila epocha, ve kter se dlnk na kolenou a v prstech a dlanch matroval s materilem, jako by s nm zpasil, dval jej na lopatky, tak kad star typ dlnka byl od prce zbdovan a zmazan, protoe si musel pustit prci na tlo. Ale tady zaala nov doba s novmi lidmi a novmi zpsoby pracovnch postup, nov epocha, kter pi prci pije mlko, a kad v, e takov krva radji pojde zn, ne by se napila mlka. Nemohl jsem se na to dvat, obeel jsem lis a tam jsem vidl vsledek jeho hydrauliky, ohromn balk, kter se posadil rovnou na plty zdvihacho vozku,
28

takov jetrky, kter se trhavmi pohyby otoila a vyjela na rampu a opravdu odtud rovnou do vagnu, s balky tak ohromnmi jako pomnky zmonch rodin na Olanech, s balky velikmi jako ohnivzdorn pokladny znaky Wertheim. Zdvihnul jsem si ped oi ty moje ruce, pinav lidsk ruce s prstama prac odenma jako kmnky vinn rvy, dval jsem se na n a pak jsem je s despektem odhodil, zahoupaly se mi ty ruce v rameni a tu chvli byla dopoledn pauza, ps se zastavil a vidl jsem, jak dlnci a dlnice usedli pod velikou desku, takovou tabuli plnou napnk a zprv a listin a lejster, vichni si postavili ped sebe lhev mlka a rozbalili si svainu, kterou v base pinesla svainka, a zvolna jedl a zapjeli salmy a sry a mazan housky pomem a mlkem a smli se a bavili se a j jsem se z trk hovoru musel pidret zbradl, protoe jsem se dozvdl, e tihle mlad lid jsou brigdou socialistick prce, e kad ptek odjdj podnikovm autobusem na podnikovou chatu do Krkono. Kdy pak dojedli, zaplili si cigarety a dozvdl jsem se, e loni podnikli zjezd do Itlie a Francie a letos se chystaj na zjezd do Bulharska a ecka, a kdy jsem vidl, jak klidn se sepisuj a pak pemlouvaj jeden druhho, aby jeli vichni do toho ecka, tak pak u jsem se nedivil vbec tomu, kdy slunce se svezlo, tak jako vystoupilo na obloze, e ti mlad lid se vysvlkli do pl tla a opalovali se ve slunci a pitom se radili, zdali odpoledne maj radji jet se koupat na lutou plovrnu, anebo jet hrt do Modan nohejbal a fotbal. Ta dovolen v ecku, ta mnou otsla, j jsem se do starho ecka pouze promtal etbou Herdera a Hegela a dionsovskm pojetm svta pes Friedricha Nietzscheho, j jsem vlastn na dovolen nikdy nebyl, j jsem skoro celou dovolenou utratil v zamekanch smnch, kdy f mi za jeden den neomluven ichty strhl dva dny, a kdy mi njak den zbyl, tak jsem si jej nechal proplatit a dlal jsem, protoe j jsem byl pod v restu s tou moj prac, pod dvorem a na dvoe bylo pod tolik papru, vc papru, ne jsem byl j schopen zabalit, take ticet pt let jsem kad den proval a il Sisyfv komplex, jak mi o tom napsal krsn pan Sartre a jet lp pan Camus, m vc mi odvezli ze dvora balk, tm vc mi napadalo starho papru do sklepa, tak donekonena, zatmco brigda socialistick prce tady v Bubnech je kad den ar, te vichni pracuji, jsou oplen a slunce zvyuje pi prci sndost jejich eckch tl, nejsou ani troku rozteseni z toho, e o dovolen pojedou do Helady, ani by co vdli o Aristotelovi, Platnovi a Goethovi, prodlouen ruce antickho ecka, klidn pracuj a dl vykubvaj jdra knih z desek a hzej zden a hrzou najeen strnky na bc ps, tak lhostejn a klidn, ani by provali vechno to, co takov kniha znamen, pece nkdo musel tu knku napsat, nkdo ji musel opravovat, nkdo ji musel pest, nkdo ji musel ilustrovat, nkdo ji musel vyszet, nkdo ji musel korigovat a nkdo ji musel znovu peszet a nkdo ji musel zase korigovat a nkdo ji musel definitivn vyszet a nkdo ji musel dt do stroje a nkdo ji musel znovu pest ve vvskch u naposledy a nkdo ji musel znovu dt do stroje a vvsku za vvskou dt do dalho stroje, kter knihu svzal, a nkdo musel brt ty knihy a sestavit z nich balk a nkdo musel napsat za knihu a za vechnu prci na knize et a nkdo musel o knize rozhodnout, e nen ke ten, a nkdo musel knihu zatratit a dt pkaz, aby la do stoupy, a nkdo musel knihy uloit do skladu a nkdo musel knihy naloit znovu na nklak a nkdo musel pivzt balky knih a sem, kde dlnci a dlnice v ervench a modrch a lutch a oranovch rukavicch vytrhvaj vnitnosti knih a hzej je na bc ps, kter hlue, ale pesn trhavmi pohyby odn zjeen strnky pod gigantick lis, kter je presuje do balk, a balky jdou do papren, kde z nich se udl nevinn, bl, literami neposkvrnn papr, aby na nj byly natitny dal a nov knihy Tak jsem se open o zbradl dval dol na lidskou prci, vidl jsem, jak pila
29

do slunce uitelka a pivedla skupinu kolnch dt, myslil jsem zkraje, e uitelka je tady na exkurzi, aby dti vidly, jak se star papr presuje, ale vidl jsem, jak uitelka vzala knihu, vynutila si pozornost dt a pak pedvedla trhac proces tak, aby to dti pochopily, a dti ano, jedno za druhm braly knku, a kdy sthly obal a desky, vzaly do prstk strnky a snaily se vytrhnout a roztrhnout knihu, ale kniha se brnila, nakonec ale sla dtskch ruek byla vt, a tak se dtsk ela vyjasnila a prce jim la od ruky jako dlnkm a dlnicm, kter pikvnutm dti povzbudily v prci Tak njak to tady v Bubnech bylo, jako kdy jsem byl na exkurzi v drbern v Libui, tak jako dti vytrhvaly vnitnosti z knek, tak mlad dlnice v Libui vytrhvaly z kuat zavench zaiva na pohybujcm se psu zrunmi pohyby jtra a plce a srdce a hzely ty vnitnosti do pipravench loden, zatmco bc ps odnel trhavm pohybem kuata k dalm operacm, a j jsem se na to dval a vidl jsem, jak vechna ta dvata v Libui jsou pi prci vesel a pln legrace, zatmco na rampch v tisci klecch jsou iv i polomrtv kuata, nkter, kter se dostala ze zadrtovanch klec, sed na sajtnch nklak, nkter kuata zobaj a nepijde jim na mysl, aby ultla od hk pohybujcho se psu, na kter mlad dvata za krek zavuj kuata, kter po deseti jsou v klecch Dvm se dol na to, jak se dti u roztrhvat knihy, vidm, jak u jim to jde tak, e si dti musely vysvlci trika a svetky, ale vidm, jak nkolik knih se spiklo a brnilo se tak, e jeden chlapec a jedna holika si vyvrtili prstky, ukoptili si prsty na tvrdch deskch vzpurn knihy, ale dlnice vzaly nedokonen vzpurn knihy a jednm rycnutm vytrhly vnitnosti a hodily zjeen strnky na bc ps, zatmco uitelka omotvala fem vyvrcen dtsk prst. Nebesa nejsou humnn a j u toho mm dost. Otoil jsem se a sestoupil dol, a kdy jsem vychzel, kdosi na m zavolal Hao, ty starej jezeve, co tomu vemu k? Otoil jsem se a tam u zbradl ve slunci stl mladk v oranov americk epici, nastavoval teatrln lhev plnou mlka, stl tam jak Socha svobody s pochodn stojc ped Novm Yorkem, sml se a tsl tou sklenic a j jsem vidl, jak vichni ostatn dlnci a dlnice se smj, e m snad maj rdi, e m znaj, e celou tu dobu, co jsem se tady potuloval a hroutil, tak m pozorovali, e se tili z toho, jak jsem byl z gigantickho lisu i z nich otesen te se smli a tsli do vzduchu lutma a oranovma rukavicema, chytil jsem se za hlavu a odchzel jsem chodbou, za mnou zaznval ve vech tninch smch, od kterho jsem prchal dlouhou chodbou lemovanou tisci balky knih, cel nklad knih defiloval a pdil nazad tak, jak j jsem prchal chodbou. A na konci t dlouh chodby jsem se zastavil a neodolal jsem, odtrhl jsem obal knih a vidl jsem, e ty knihy, kter roztrhvaly dti a dv z nich si na stranch ukoptily prstky, e to je Kja Mak, vythl jsem knihu a podval se na zadn list a tam jsem se dozvdl, e nklad je osmdest pt tisc, a celkem ti dly, a tak skoro tvrt milinu Kj Mak marn zpas i s dtskmi prstky A tak jsem zklidnn krel dalmi chodbami, kolem mne defilovaly tisce knih v balcch, bezbrannch a tichch, zrovna tak, jako kdy jsem byl na exkurzi v Libui na kuecch jatkch, kuata, kter unikla z klec, krela a zobala kolem bcho psu tak dlouho, a nakonec dv ruka je uchopila, zaiva navlkla na hek bcho psu a prozla kuec hrdlo, kutka, kter se nerozvinula, jen naala krunici svho osudu, zrovna tak jako knihy v tomhle magacnu, mus jt pedasn na smrt. Kdybych j tak jel do ecka, povdm si, jel bych se poklonit do Stagiry, kde se narodil Aristoteles, kdybych j jel do ecka, tak bych urit, tebas v podvlkakch a s tkanikami u kotnk ubhl estn kolo na poest vech vtz vech olympid, kdybych j jel do ecka. Kdybych tak j jel s tou brigdou socialistick prce do ecka, j bych jim udlal pednku o vech sebevradch, o Demosthnovi,
30

o Platnovi, o Sokratovi, kdybych j tak mohl jet s brigdou socialistick prce na zjezd do ecka Ale u je tady nov epocha, nov svt, ti mlad lid tomu natrhnou triko, asi u na svt je vechno jina a jinak. Tak jsem meditoval a sestupoval jsem zadnm vchodem do svho sklepen, do ptm a svtla rovek a zpachu, pohladil jsem vyblytn hrany koryta mho presu, devo, kter ukazovalo svoje lta, a tak jsem stl a najednou se ozval kik a pnliv ev, otoil jsem se a pede mnou stl mj f s oima podlitma krv a volal a troubil ke stropu svj al nad tm, e jsem byl tak dlouho pry a e zase dvr zrovna tak jako sklep je pln starho papru a do stropu, j jsem nerozuml, co na m mj f jajk, ale vyctil jsem, e jsem dsn lovk a e f u toho m dost, a opakoval nkolikrt slovo, kter mi jet nikdo nikdy neekl, e jsem lempl, lempl, lempl. Gigantick lis v Bubnech a mlad brigda socialistick prce a j, v morln situaci protiklad, tak j jsem lempl, j jet men ne ten mj malink pres, letn zjezd brigdy do Helady, a j jsem lempl. A tak jsem cel odpoledne pracoval v jednom taen, nakldal jsem star papr vidlemi tak, jako bych pracoval v Bubnech, leskl hbety knih se mnou koketovaly, ale j jsem se ubrnil a pod jsem opakoval, ty nesm, ty nesm se podvat ani do jedn jedin knky, ty mus bt chladn jak korejsk kat. Tak jsem pracoval, jako bych nakldal lopatou hromadu neiv hlny, maina pracovala jako len, krchtala a kubala sebou, motor se hl, nebyla zvykl na to tempo, tak njak byla tm sklepem nastydl a revmatick, kdy jsem dostal ze, vybhl jsem a pes dvr jsem nesl litrovou lhev mlka, kdy jsem se napil, jako bych polknul ostnat drt, ale j jsem se nedal a pil jsem po trokch, tak jako kdy jsem byl mal, tak po lcch jsem polykal ryb tuk, tak odporn bylo to mlko, za dv hodiny se mi podailo, e se zhroutil od stropu papr a zase dra v podlaze dvora byla oteven, byl tvrtek, a tak se stalo, jako kad tvrtek, na kter jsem vdycky ekal docela vzruen, kdy knihovnk Komenskho univerzitn knihovny pivel ko vyazench knih, stl nad otvorem sklepa a shora k mm nohm vysypal cel ten ko filozofickch knih, ale j jsem ty knihy naloil do koryta, zahldnul jsem pouze, srdce mi to mohlo utrhnout, Metafyziku mrav, ale hodil jsem ji vidlemi do koryta zrovna tak jako odpadky z plechovch kok viscch na kandelbrech, a pracoval jsem dl a dl, jeden balk za druhm, bez reprodukc starch i novch mistr, balk jako balk, jen tu prci jsem konal, za kterou jsem byl placen, dn umn a tvoen a plozen v krsnm, jen tak jsem odbval prci a pitom jsem zanal chpat, kdybych takhle pracoval, tak sm se sebou jsem mohl uzavt brigdu socialistick prce, sm sob dt zvazek, e zvm produktivitu o padest procent, a za to bych jist mohl jet nejen na podnikovou chatu, ale na dovolenou do krsnho ecka, kde bych v dlouhch podvlkakch obhl kolo na stadinu v Olympii a poklonil se roditi Aristotela ve Stagie. Tak jsem trnkal mlko pmo z lhve a pracoval jsem v podvdom, e nejsem jet lempl, pracoval jsem bezcitn a nelidsky tak jako u gigantickho lisu v Bubnech, a naveer, kdy jsem skonil a kdy jsem dokzal, e nejsem lempl, f, kter se sprchoval v socilnm zazen za kancel, mi z proudu hrc sprchy ekl, e se se mnou u nebude bavit, e podal o mn zprvu na editelstv a e m dv k dispozici, abych el balit star papr jinam. Tak jsem chvli sedl a naslouchal jsem, jak se f utr frot runkem, slyel jsem, jak ty jeho ediv chlupy rachot, a najednou se mi zastesklo po Manince, kter mi psala u kolikrt, e bydl te v Klnovicch a e mne zve, abych se piel na ni podvat. A tak jsem si pes pinav nohy nathl ponoky a vyel jsem do ulic, pospchal jsem na autobus a u se smrkalo a j v hlubok melancholii jsem vystoupil v lesnm msteku, vyptal jsem se na adresu Maninky a nakonec jsem za soumraku stl ped vilkou v lese, za kterm zapadalo slunce, otevel
31

jsem branku a nikdo nebyl ani na chodb, ani v pedsni, ani v kuchyni, ani v pokojch, vyel jsem otevenmi dvemi do zahrady a tam jsem se polekal jet vc ne dopoledne v Bubnech. Proti velikm borovicm a jantarovmu nebi, za kterm se zvolna hrouilo slunce za obzor, tam se tyila velik socha andla, socha tak velik jako echv pomnk v echovch sadech na Vinohradech, o tu sochu byl open ebk a na nm stl staec ve svtle modrm plti a blch kalhotch a blch stevcch a kladvkem vymodelovval z kamene krsnou enskou hlavu, u ani ne enskou ani muskou, ale tv androgynnho andla z nebe, ve kterm u nen ani pohlav, a tedy ani satk, vidl jsem, jak kadou chvli se dv ten star pn dol, a tam sedla moje Maninka v kesle, drela ri a vonla k n a star mu odkoukval jej rysy a penel je do kamene zrunm dltem a lehkmi dery kladvka, Maninka mla u ediv vlasy, ale byla osthan tak jako holky z polepovny, takov chlapeck es jako njak sportovkyn, atletka, kter zduchovnla, jedno oko mla n a to j dodvalo vzneenou nladu, dokonce se zdlo, e na jedno oko Maninka maliko ilh, ale j jsem vidl, e to nen vada oka, ale e je to pouze posunut oko, kter opravdu zahldlo a te se trvale dv pes prh nekonena do samho stedu rovnostrannho trojhelnku, do srdce samho byt, e to jej ilhav oko je poselstv vnho kazu v diamantu, jak to krsn napsal jeden katolick existencialista. A j jsem stl zasaen bleskem, nejvc jsem se ale podivoval na soe dvma velikm blm kdlm, velikm jako dv bl almary, ta kdla a ty perut byly jakoby v pohybu, jako by Maninka jimi lehounce pohybovala, jako by chtla vzltnout anebo ped vteinou pistla po letu nebesy, a j jsem to vidl na vlastn oi, e Maninka, kter mla hrzu ze ten, kter nepeetla jedinou podnou knku, a kdy, tak jen proto, aby usnula, tak te se na konec sv ivotn cesty dopracovala svatosti Kdy padl soumrak a nastala noc, star umlec pod stl na blm ebku, kde svtily jeho bl kalhoty a bl stevce, jako by visel z nebes, Maninka mi podala vlanou ruku a zavsila se do mne a ekla mi, e tenhleten star pn je posledn jej milenec, posledn lnek v etzu muskch, se ktermi kdy co mla, e je to jej milenec, kter u ji miluje jen a pouze duchem, a tak v zastoupen j tes pomnk, kterm se zaiva bude tit v zahrad, a po smrti bude ten andl stt na jejm hrob jako ttko na jej rakvi. A zatmco star umlec stl na ebku a zpasil o vraz tve ve svtle msce, kter se vyhoupl a svtil umlci na cestu dltu, Maninka m provdla svoj vilou od sklepa a na pdu a vykldala mi tichm hlasem, jak se j zjevil andl a ona jej poslechla a namluvila si kope a za posledn penze si koupila parcelu v lese, a ten kop vykopal zklady a spval s n ve stanu, pak ho pustila k vod a namluvila si zednka a ten zednk s n spval a miloval ji ve stanu a postavil vechny zdi, a pak si Maninka namluvila tesae a ten j na novostavb udlal vechny tesask prce a v noci s n spval u v pokoji na jedin posteli, pustila i jeho k vod a namluvila si klempe, kter s n spval v t sam posteli jako tesa, ale udlal j vechny klempsk prce, aby i jeho po dokonen klempskch prac pustila k vod, a namluvila si pokrvae, kter ji miloval v posteli a pi tom j pobil stechu etemitovmi destikami, aby i jeho pustila k vod, a namluvila si fasdnka, kter j nahodil vechny stny a vechny stropy a za to s n spval v noci v posteli, aby i jeho pustila k vod, a namluvila si truhle, kter j udlal nbytek, a tak lskou v posteli a vytenm clem si Maninka postavila tuhle vilku, a navc si namluvila umlce, kter ji miluje platonickou lskou a navc stav a tes v zastoupen Boha Maninku jako andla. A tak jsme se vrtili tam, odkud jsme vyli, opsali jsme kruh Manininm ivotem a po ebku sestupovaly bl stevce a bl kalhoty, zatmco svtle modr pl splval s msnou noc, jako by sestupoval z nebes, dotkl se bl.stevc zem a edovlas staec mi podal
32

ruku a pravil mi e Maninka mu vechno vypravovala o mn a o n, e Maninka je jeho Mza, e Maninka ho zrodnila tak, e je schopen tesat v zastoupen vych mocnost sochu Maninky jako gigantickho nnho andla Tak poslednm vlakem jsem se vracel z Klnovic, docela opil jsem ulehl obleen na mou postel, pod baldachn, nad kterm se tyily dv tuny knih, leel jsem a vidl jsem, jak Maninka, ani by chtla, stala se tou, o kter se j nikdy ani nesnilo, e Maninka to dothla nejdl ze vech lid, kter jsem v ivot potkal, zatmco j, kter jsem neustle etl a hledal z knih znamen, tak knihy se proti mn spikly a nedostal jsem ani jedin poselstv z nebes, zatmco Maninka nenvidla knihy a stala se tou, kterou byla, stala se tou, o kter se jedin pe, dokonce jet vc, rozletla se svmi perutmi z kamene, perutmi, kter kdy jsem odjdl, tam ve svtle msce zily jako dv rozsvcen okna empirovho zmku do hlubiny noci, tak na tch kdlech Maninka odvla daleko od sebe nai love story s pentlemi a fbory i svoje lejno, kter pivezla za sebou na lych ped spolenost hotelu Renner na pat Zlatho nvr.

VII Ticet pt let jsem presoval star papr na hydraulickm lisu, ticet pt let jsem si myslil, e tak, jak pracuji, budu pracovat napod, e ten pres pjde se mnou do penze, avak u tet den po tom, co jsem spatil gigantick lis v Bubnech, opak veho mho snn se stal skutenost. Piel jsem do prce a tam stli dva mladci, poznal jsem, e to jsou lenov brigdy socialistick prce, byli obleen, jako kdy jdou hrt baseball, oranov rukavice a oranov americk epice s kiltem a modr montrky a po prsn bradavky, a pod kandikami mli zelen rolky. Vtzn f je odvedl do mho sklepen, ukzal jim mj lis a ti mladci hned tady byli jako doma, na stl si dali ist papr a postavili lhve mlka a j jsem stl pokoen a zasaen, stl jsem ve stresov situaci a najednou jsem tlem i du poznal, e u nikdy nebudu schopen se adaptovat, e jsem v t sam situaci, jako byli mnii nkolika klter, kte kdy se dozvdli, e Kopernk objevil jina kosmick zkony, ne platily dosud, e Zem nen centrem svta, ale naopak, tak ti mnii pchali hromadn sebevrady, protoe si nedovedli pedstavit jina svt, ne ve kterm a kterm doposavad ili. A f mi pak ekl, abych zametal na dvoe nebo pomhal, nebo vbec teba nic nedlal, protoe pt tden mm jt balit ist papr do sklepen pro tiskrnu Melantrich, nic jinho e nebudu balit ne ist papr. A to se mi udlaly mitky ped oima, tak j, kter jsem ticet pt let balil tampf a makulaturu, j, kter jsem nemohl t bez pekvapen, e kadou chvli z hnusnho papru vylovm krsnou knihu jako prmii, tak j mm jt balit neposkvrnn, nelidsky ist papr. A ta zprva m srazila na prvn schod sklepa, a tak jsem tam sedl jako sypnek, docela opaen tou
33

zprvou, ruce mi visely pes kolena, naprasklm smvem jsem se dval na ty dva mladky, kte za nic nemohli, protoe jim ekli, aby li lisovat papr do Splen ulice, a tak li, protoe to byl jejich chleba, jejich kol, vidl jsem, jak vidlema hzeli star papr do koryta a pak makali zelen a erven knoflk, a j jsem se kojil blhovou nadj, e ta moje maina udl stvku, e se hod marod, e bude pedstrat, e se zasekly koleka a pevody, ale i ta moje hydraulika m zradila, pracovala docela jin, tak jako za mlada, hmla na pln obrtky, a dokonce kdy dola k mezn vrati, tak si zacinkala a od prvnho balku cinkala napod, jako by se mi vysmvala, jako by ukazovala, e teprve pod rukama brigdy socialistick prce rozvinula vechny sv schopnosti a monosti. A j jsem musel uznat, e ti mladci za dv hodiny u tady byli ve sklep, jako by tady byli lta, rozdlili si prci a jeden z mladk vylezl na hromadu tyc se a ke stropu, hkem stahoval star papr rovnou do koryta a za hodinku u udlali ti mladci dalch pt balk a f kadou chvli chodil k otvoru v podlaze dvora, naklnl se dol a tleskal divadeln tma svma buclatma pacikama a volal a pitom se na m dval Bravo, bravissimo, molodci! A j jsem pivral oi a chtl jsem odejt, ale nohy mi neslouily, ochrnul jsem tou potupou, docela mne opaila ta moje maina tm svm protivnm cinknm, kter upozorovalo, e za vteinku tlak stny doshne vrcholu a elo presu se zastav. A vidl jsem, jak vidle se zablytly vzduchem, jak do koryta zaletla knka, a j jsem vstal a vythl tu knihu, otel ji o blzu, chvli jsem tu knihu drel na prsou, hla mne, a byla studen, tiskl jsem tu knihu k sob jako matka dt, jako v Koln na nmst byla socha Mistra Jana z Husi, jak tiskne k sob bibli tak, a ta bible je plkou vmnut do tla svtce, dval jsem se na ty dva mladky, ale oni se na mne nedvali, nastavil jsem tu knihu, aby si j vimli, ale oni se na ni podvali, jako by se nic nestalo, a j jsem nael v sob slu a podval jsem se na oblku, a ano, byla to krsn kniha, Charles Lindbergh ji napsal o tom, jak peletl jako prvn lovk ocen. A tak jako vdycky, ihned jsem si vzpomenul na Frantka turma, kostelnka od svat Trojice, kter sbral vechny knky a asopisy o letectv, protoe byl pesvden, e pedchdce Jee byl Ikaros, akort s tm rozdlem, e Ikaros byl sraen z nebes do moe, zatmco Je raketou Atlas tahem sto osmdesti tun byl vynesen na obnou drhu kolem Zem, kde kraluje podnes. Povdm si, dneska naposledy odnesu Frantkovi do jeho mikrobiotick pracovny knihu o tom, jak Lindbergh pekonal ocen. A potom konec drobnch radost. Vypotcel jsem se na dvr, f zil a vil mladikou prodavaku Hedviku, tak jako vdycky, nejdv s balkem sbru a potom Hedviku samotnou, to bylo fovo, tak jako j jsem byl na knihy, tak f byl na mlad dvata, vechny vdycky zrovna tak jako Hedviku zvil s balkem a potom jen tak, o kad dvence si f vedl zpisnek a tam zapisoval jejich vhy, skotail s tma dvatama a vbec nevnmal okol, bral ty holiny v pase a upravoval je na vze, jako by je chtl fotografovat, pokad kadou tu dvinu pouoval o mechanismu t Berkelovy vhy, a pitom je bral v pase a za prsa a pokad, kdy ukazoval na cifernk, tak stl zrovna tak jako te s Hedvikou, stl za dvenkou, drel ji za boky a hlavu kladl zezadu do dvch vlas, ke kterm s rozko vonl, bradu ml na rameni holiny a pak ukazoval na cifernk, aby pak odskotail a pehodil kliku vhy a radoval se a gratuloval, kdy shledal, e Hedvika nepibrala na vze, a zapsal vhu jejho tla do notsku a pak obma rukama pomhal dvence z vhy a zase ji drel v pase a volal Hopla, jako z njakho ebiku bral holinu a pitom j vonl k prsm a poprosil vdycky, aby te na opltku zase Hedvika zvila fa, a pi tom ven f iel do stropu dvora a troubil nadenm jako star jelen, kdy vid mladikou la, a Hedvika musela zase napsat fovu vhu na futro dve, kter nikam
34

nevedly. Krel jsem dvorem a prjezdem ven do slunce, ale pro mne byl dneska vude soumrak, kdy jsem doel do kostela, Frantk turm pucvol letil postrann olt jako njakou mainu, docela dval najevo, e je mylenkama nkde jinde, taky ml zpackan osud, hobby Frantka turma byly noviny, psal loklky o zlomench nohch a jeho specialitou byly pondln zprvy o rvakch a vtrnostech, kter konily deliriem a odvozem vtrnk do nemocnice nebo v koatince na policejn komisastv, psval do eskho slova, do veernk, a nechtl dlat nic jinho ne pst o tch rvakch, ale jeho tatnek byl kostelnk a umel, a tak Frantk to vzal po nm, kostelniil, ale duchem pod psal o vech opilch vtrnostech na Starm i Novm Mst, ale jak ml troku asu, odskoil si do svho pokojku na fae, posadil se do vyezvanho biskupskho kesla a vythl knihu o letectv a etl si s pohnutm o novch letounech a konstruktrech letadel. Frantk ml jist tch knek pes dv st, a tak kdy jsem mu podal nalezenou knku z mho sklepa, Frantk si utel ruce, a jak se usmval, hned jsem vdl, e takovou knihu jet ve sv mikrobiotick knihovnice nem, podval se na mne a j jsem vidl, jak jeho pohled mne celho objal, dokonce mu zvlhly oi dojetm a j jsem vidl, jak to krsn dob malch a drobnch radost mho sklepen skonilo a j u nikdy nepinesu Frantkovi turmovi poten. Tak jsme stli pod kdly dvou ohromnch andl zavench na etze nad postrannm oltem, ale otevely se neslyn dvee a tichm krokem piel far a sue ekl, e Frantk turm si m oblci dres ministranta a e pjdou zaopatovat. A tak jsem vyel do slunnho dopoledne, zastavil jsem se ped klektkem pod svatm Tadekem, chvli jsem tak stl a vidl jsem sm sebe, jak jsem se tady modlval, jak jsem prosil Tadeka, aby se v nebi pimluvil, aby ta dsn auta, co mi do dvora vozila ten hnusn papr z jatek a Masen, aby sletla do Vltavy s tm nkladem, vzpomenul jsem si, kdy jsem jet rd dlal legraci, jak na klobouk jsem si nalepil ve sbru nalezen hvzdy, a tak jsem kleel a slyel, jak kolem mne chod bval majitel ink a hlasit kaj Je to dobr, dlnci u lezou ke kku Tak jsem stl, klobouk staen do o, a najednou mi napadlo, abych si pokleknul, abych zkusil to posledn, abych se pomodlil a poprosil Tadeka, aby udlal njak zzrak, jedin zzrak by mi pomohl nazptek k mmu presu, do mho sklepa, k mm knkm, bez kterch nemohu t, uu jsem chtl pokleknout, kdy do mne vrazil profesor estetiky, jeho brle se tpytily ve slunci jako dva sklenn popelnky, stl pede mnou docela zmaten, tak jako vdycky drel aktovku a jako vdycky, kdy jsem ml klobouk, pravil mi Je tam mladej? A j jsem se zamyslil a ekl jsem, e nen. Proboha, snad mi neonemocnl? polekal se profesor. Povdm, neonemocnl, ale j vm to eknu na rovinu, je konec lnkm od Rutteho, je konec recenzm Engelmllera ekl jsem a sundal jsem klobouk a profesor estetiky se polekal, a propadl v kolenou, a ukzal na mne prstem a zvolal Vy jste ten mladej a vy jste i ten starej? Posadil jsem si klobouk a sthl do ela a ekl jsem hoce Jsem, je konec se starou Nrodn politikou, je konec s Nrodnma listama, vyhodili mne ze sklepa, rozumte? A krel jsem o slo dl, k prjezdu naeho dvora, kam jsem chodil ticet pt let. Profesor hopsal kolem mne, obhal mne, bral za rukv, dval mi do dlan desetikorunu a pak jet jednu ptku, dval jsem se na ty penze a kal jsem hoce Aby se mi lp hledalo? A profesor mne vzal za rameno, pes tch deset dioptri ml tak velik oi jako k, kval brlemi a breptal Ano, aby se vm lp hledalo. Povdm, hledalo, ale co? A on ekl u docela zmaten Njak jina tst doeptal a uklonil se a nj dv couval a potom se teprve otoil a vzdaloval se jak z msta netst. A kdy jsem zahnul do naeho prjezdu a uslyel jsem, jak ten mj hydraulick pres si zvesela cink, tak zvesela jak sn vezouc opilou svatbu, nemohl jsem jt dl, nemohl jsem se u ani podvat na ten mj pres, otoil
35

jsem se a vyel na chodnk, slunce mi oslepilo oi a j jsem stl a nevdl jsem kam jt, nepiel mi na pomoc v bouch ani jeden text z knih, na kter jsem psahal, tak jsem stl a loudal se ke svatmu Tadekovi, zhroutil jsem se na klektko, opel jsem si hlavu v dlanch a snad jsem usnul a snad jsem dmal a snad jsem tagtrojmoval a snad jsem se u pomtl tm pkom, kter mm tlem uinno bylo, tiskl jsem si dlan na oi a vidl jsem, jak mj hydraulick lis se stal gigantem vech gigantickch pres, vidl jsem, e je tak velik, e jeho tyi stny stoj a obklopuj celou Velkou Prahu, vidl jsem, jak jsem stisknul zelen knoflk, bon stny se daly do pohybu, stny tak velik jako doln pehrady, vidl jsem, jak prvn panely se kcej a stny hrav, jako myky v mm presu, se hrnou dl a dl a pod hrnou ped sebou ze vech stran vechno, co jim stlo v cest, vidl jsem z nadhledu, jak zatmco v centru Prahy ivot jde pod svou normln cestou dl, jak ela mho gigantickho presu hrnou a pusto cel perifrie a simultnnost svch stn te shrnuj vechno k centru, vidm stadiny a chrmy a veejn budovy, vidm, jak vechny ulice a uliky, jak vechno se kc a stny mho apokalyptickho lisu nenechaj uniknout ani jedin myce, te vidm, jak pad Hrad a z druh strany jak se kc zlat kupole Nrodnho muzea, jak voda Vltavy stoup, ale sla hydrauliky mho lisu je tak straliv, e vechno j neklade vt odpor ne star papr ve sklepen pod mm dvorem, vidm, jak te urychlen stny gigantu hrnou ped sebou vechno to, co u zpustoily, vidm sm sebe, jak se na mne kc chrm svat Trojice, vidm, e u nevidm, vidm, e jsem slisovn a propojen s cihlami a trmovm a klektkem, a pak u jen slym, jak praskaj tramvaje a auta a stny se sestupuj k sob bl a bl, pod jet je uvnit sutin dostatek volnch prostor, pod jet ve tm rozvalin je dostatek vzduchu, kter te ze ty stran, tymi stnami gigantickho lisu sy a trysk vzhru docela smen s nkem lid, otvrm oi a vidm uprosted pust pln ohromn balk, spresovanou krychli o hran pt set metr a mon vc, vidm celou Prahu spresovanou i se mnou, se vemi mmi mylenkami, se vemi texty, kter jsem kdy peetl, s celm mm ivotem, ne vc ne malink myka, kterou s paprem tam dole v mm sklepen presuj dva brigdnci socialistick prce Otevel jsem udiven oi, pod jsem kleel na klektku pod svatm Tadekem, chvli jsem se tup dval na trbinu v opradle, pak jsem vstal, dval jsem se na erven pruhy tramvaj, dval jsem se na auta, na proudc chodce, ve Splen ulici se lid nikdy nezastavuj, vichni pd z Nrodn na Karlk a obrcen, chodnky jsou zk, a proto se lid nezastavuj, vrej do mne, jak pospchaj, tak open o ze fary se tup dvm, vidm, jak ze vrat fary vyel Frantk turm, jako vdycky obleen ve svtench atech, dokonce si vzal kravatu, obadn vykroil ze schod, asi kr tak jako vdycky k nm, ale te mne uvidl, tak jako vdycky piel ke mn, uklonil se mi a optal se mne Jste pan Haa? Pravil jsem jako vdycky dv ve dvoe nebo ve sklep J jsem. A Frantk turm mi podal oblku, uklonil se mi a odchzel nazptek do farnho pokojku, aby se pevlkl, protoe tak jako vdycky Frantk turm, kdy jsem mu nael njakou knihu, cennou pro jeho knihovniku, i dneska se pevlkl do redingotu a vzal si kauukov lmec a kravatu ve tvaru kapustovho listu, aby mi tak jako vdycky obadn pedal dopis, kter jsem jako vdycky ihned roztrhl, a tam, na blm psan s ozdobnm zhlavm bylo vytitno Mikrobiotick pracovna na Frantka turma a bylo napsno Ven pane, jmnem mikrobiotick pracovny Vm dkujeme za knihu Charlese Lindbergha Mj let pes ocen. Tato kniha obohat na knihovnu a doufme, e i nadle budete nam pznivcem. Za mikrobiotickou pracovnu Frantk turm a kulat raztko, do kruhu stoen psmenka Mikrobiotick pracovna Frantka turma Krel jsem v zadumn na Karlk, tak jako vdycky jsem roztrhal ten
36

dopis, to podkovn, o kterm jsem vdl, e je posledn, protoe drobn malikosti, drobn radosti, tm odzvonila v mm sklepen moje maina, mj slavn pres, kter m zradil. Stl jsem bezradn na Karlku a dval jsem se na tpytc se sochu picementovanou na prel, sochu Ignce z Loyoly, ktermu vychzela svatoz z celho tla, stl tam na prel vlastnho chrmu a cel jeho postava byla obtaena trumpetovm jsajcm zlatem j jsem vak msto svatoze vidl stojatou zlatou vanu, ve kter vstoje leel Seneca po t chvli, kdy si noem otevel na zpstch ly, jako doklad sebe sama, e mu to sprvn mysl, e nenapsal nadarmo knku, kterou jsem ml rd O klidu duevnm.

VIII Open o pult oteven sklenn stny automatu v ernm pivovae piju popovickou desteku, povdm si, od thle chvle, kamarde, mus na vechno bt u sm, sm sebe mus donutit, abys el mezi lidi, sm sebe mus bavit, sm se sebou hrt divadlo tak dlouho, ne sm sebe opust, protoe od teka krou jen sam melancholick krunice, a tak jak jde dopedu, souasn se navrac zptky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvj mozek nen vc ne hydraulickm lisem spresovan, mylenky. Pil jsem desteku ve slunci, dval jsem se, jak Karlkem proud lid, sam mlad lid, studenti, kad mlad lovk si nesl na ele mladou hvzdu jako odznak toho, e mlad lovk je zrodek gnia, vidl jsem, jak z jejich o stk sla, ta sam sla jako stkala ze mne a do t doby, kdy mi mj f ekl, e jsem lempl. Jsem open o zbradl a tramvaje projdj nahoru a dol a erven pruhy mi dlaj dobe, mm sdostatek asu, mohl bych se jt podvat do nemocnice Na Frantiku, jak jsem slyel, jsou tam schody do prvnho patra, schody sestaven z foen a trm, kdy po poprav eskch pn na Staromstskm rynku frantikni koupili cel to poprav leen, radji bych se el podvat nkam na Smchov, tam v lechtick zahrad je paviln, kde v podlaze je knoflk, na kter kdy lpnete, tak se rozeve stna a vyjede, voskov figurna, docela podobn kunstkomoe v Petrohrad, kde estiprst kripl, kdy za msn noci omylem lpl na knoflk, vyjel sedc voskov car a zahrozil, jak to pkn napsal Jurij Tyanov ve sv Voskov figue, ale j asi nepjdu nikam, sta mi, kdy zavu oi a vechno si pedstavm jet pesnj, ne to je ve skutenosti, radji se dvm na proudc chodce s tvemi zhon maceek, j kdy jsem byl mld, tak jsem taky mval o sob krsn pedstavy, jeden as jsem si
37

myslel, e zkrsnm, kdy si koupm kristusky, tenkrt modern stevce jen z psk a pezek, e v tch stevcch musm mt fialov ponoky, maminka mi je upletla, a kdy jsem poprvn vyel v tch kristuskch a dal jsem si rande u Doln hospody, a bylo ter, napadlo m, zdali ve skce naeho fotbalovho klubu nen u sestava? A tak jsem stl ped skkou, prohlel jsem si kovn kolem klov drky a pak teprve jsem vykroil bl, ale etl jsem sestavu z minulho tdne, a pak jsem etl tu sestavu jet jednou, protoe jsem ctil, jak tou fialovou ponokou a tm pravm stevcem jsem lpl do neho velkho a mokrho, peetl jsem sestavu se svm jmnem na konci jet jednou, abych nael slu podvat se dol, a kdy jsem se podval, stl jsem ve velikm psm hovn, kter mi oblvalo a zavelo cel stevc sestaven jen z psk a pezky, a tak jsem znovu etl pomalu jedno jmno za druhm, celou jedenctku naeho dorostu jsem peetl, i svoje jmno jako nhradnk, ale kdy jsem se podval dol, pod jsem stl v tom hroznm psm hovn, a kdy jsem se podval na nves, vyla z vrtek moje dvka a j jsem rozepnul pezku a vyzul fialovou ponoku a nechal jsem to vechno i s kytikou tam pod skkou naeho fotbalovho klubu a utekl jsem za vesnici do pol a tam jsem meditoval, zda mne osud nevaruje, protoe tenkrt u jsem se chtl stt baliem starho papru, a tak se dostat ke knihm. Tak jsem si od vepu pinesl dal a dal sklenice piva a open o zbradl stojm u oteven stny automatu, slunce mi pivr oi, povdm, co kdyby ses tak el podval na Klrov, je tam v kostele krsn mramorov socha archandla Gabriela, a pitom se podv na ndhernou zpovdnici, kterou dal far postavit z tch piniovch prken a foen, ze kterch byla sbita bedna, ve kter z Itlie byla pivezena ta mramorov socha archandla Gabriela, zavel jsem sladce oi a neel jsem nikam, pil jsem pivo a vidl jsem sm sebe, jak za dvacet let po tom malru s fialovou ponokou a stevcem krm pedmstm ttna, doel jsem a k blemu trhu, a kdy jsem doel a na konec tch bdnch prodava, vidm lovka, jak nabz prav stevc a pravou fialovou ponoku, psahal bych, e to byla ta kristuska a ta moje fialov fuseklika, dokonce odhadem jsem zjistil, e to je to sam slo, tyicet jedna, tak jsem zmaten stl a dval se jako na zjeven, asnul jsem nad vrou toho prodavae, e jednonoh si pijde koupit stevc s fialovou ponokou, prodava vil, e nkde existuje mrzk s pravou nohou a slem tyicet jedna a s touhou sjet si do ttna koupit stevc a ponoku, kter zv jeho pvab. Vedle toho fantastickho prodavae stla staenka, kter nabzela dva bobkov listy, kter drela v prstech, j jsem odchzel pln divu, jak se kruh uzavel, ten mj stevc a fialov ponoka jak obhly krajinami, aby se mi postavily do cesty jako vitka. Vrtil jsem przdnou sklenici a peel jsem koleje, psek parku kupal a vrzal jako zmrzl snh, ve vtvch cvrlikali vrabci a pnkavy, dval jsem se na korky a na maminky, jak sed na lavikch ve slunci a s vyvrcenmi hlavami nastavuj tve livm paprskm, dlouho jsem stl ped ovlnm baznem, ve kterm se koupaly nah dti, vidm bka tch dcek, jak jsou oznakovna proukem od trenrek a kalhotek, halit id, chasidi, nosvali psy jako znateln a vrazn pruhy, kter dlily tlo na dv sti, tu krsnj se srdcem a plcemi a jtry a hlavou, a tu st lidskho tla se stevy a pohlavnmi orgny jako st pouze trpnou, a tedy nedleitou, vidm, jak katolit kn ten pruh posunuli jet v, kolrkem si na krk dali viditeln znamen, kter zdrazuje pouze hlavu jako misku, do kter si sm prsty sm Bh, dvm se na ty koupajc se dti a na jejich nahch tlech viditeln pruhy od kalhotek a trenrek a vidm, jak dov sestry krutm pruhem vykrojily z hlavy pouze tv, obliej seven krunem krobench kukel, tak jak to maj automobilov zvodnci formule jedna, dvm se na ty stkajc a pohybujc se nah dti a vidm, jak ty dti nic nevd o pohlavnm ivot, a pece u
38

jejich pohlav je v tich dokonalosti, jak mne o tom pouil Lao-c, dvm se na ty pruhy kn a dovch sester a psy chasid a myslm si, e lidsk tlo jsou pespac hodiny, co je dole, to je i nahoe, a co je nahoe, to je i dole, dva do sebe zapasovan trojhelnky, peetn znak krle alamouna, mra mezi knihou jeho mladosti, Psn psn, a vsledkem jeho pohledu starho pna, marnost nad marnost, knihou Kazatel. Oi mi vzltly na chrm Ignce Loyoly, svatoz z trumpetovho zlata se zatpytila, je to zvltn, e tm vechny sochy velikn na literatury sed ochrnuty v kolekovch keslech, Jungmann a afak a Palack strnule sedc v kesle, i ten Mcha na Petn mus se lehce oprat o sloup, zatmco katolick sochy jsou pln pohybu jak atleti, jako by pod nahrvali m nad volejbalovou st, jako by prv dobhli stovku nebo vivm pohybem daleko od sebe zahodili disk, pod s pohledem vzhru, jako by obma rukama vybrali sme samotnho Boha, kesansk sochy v pskovci s vrazem fotbalisty, kter se vztyenma rukama a radostnm vkikem prv vstil vtzn gl, zatmco sochy Jaroslava Vrchlickho jsou sraeny do pojzdnho kesla. Peel sem asfaltku a ze slunce jsem veel do stnu k km, v lokle byl tak hlubok stn, e tve host svtily jako kraboky, zatmco tla pohltil stn, sestoupil jsem po schodech do restaurace a tam pes rameno lovka jsem si peetl npis na zdi, tady bval domek, ve kterm Karel Hynek Mcha napsal svj Mj, posadil jsem se, ale kdy jsem se podval ke stropu, polekal jsem se, protoe jsem sedl pod rovkami tak, jako bych byl ve svm sklepen, vstal jsem a zase jsem vyel ped restauraci a rovnou jsem vrazil do svho kamarda, kter byl piopil a hned vythl nprsn taku a v listinch tak dlouho hledal, a nael a podal mi jednu, etl jsem zprvu zchytn stanice, e jmenovan dneska rno neml v krvi ani promile alkoholu, o em se podv zprva. Vrtil jsem sloenou listinu a ten mj kamard, jeho jmno jsem u zapomnl, mi vykldal, jak chtl zat nov ivot, a tak dva dny pil mlko, a dnes rno z toho tak vrvoral, e ho f poslal pro opilost dom a strhl mu dva dny z dovolen, ale on el rovnou na zchytku, a tam kdy zjistili to, co napsali pak na edn papr, e nem ani kvintlk alkoholu v krvi, tak jet zvedli telefon a vynadali fovi, e morln dept dlnka, a tak z t radosti nad tm, e m edn vysvden, e nem v krvi ani kapku alkoholu, pije od boho rna, a e m zve, abych pil s nm, e bychom se mohli pokusit zdolat Velik slalom, na kterm jsme ped lety skoro vdycky ztroskotali, jen jednou jsme projeli vemi brankami. J jsem ale u na Velik slalom zapomnl, u jsem si ani nemohl vzpomenout na jedinou branku, a tak ten mj kamard, jeho jmno jsem taky zapomenul, mi naden lil, aby mne zskal pro ten slalom, e zaneme jednm pivem u Hofman a pak projedeme brankou na Vlachovce a pak Na rku, pak pkn dol na Ztracenou vartu a pak projedeme brankou u Miler a pak k Erbu a vude si dme jen jedno velk pivo, abysme mli dostatek asu projet brankou u Jarolmk, a pak jedno pivo u Ldi a hned zahnout ke Karlovi tvrtmu a pak seupem dol do automatu Svt a pak u zpomalenm tempem projet brankou u Hausman a u Pivovaru, pak pes koleje ke Krli Vclavovi a pak projet brankou u Pudil neboli u Kroft a pak meme jet projet brankou u Doud a u Merkuru a dojet na clovou rovinku na Palmovce anebo v automatu u Scholler a eventuln, kdy bude as, tak celej ten slalom zakonit buto u Horkch, nebo U msta Rokycan A ten opil lovk se pi len t trasy na mne vel a j jsem se odvracel od jeho naden, zanechal jsem opilce u k a peel jsem do libosadu maceek s lidskmi tvemi na Karlku, ctitel slunce peli z laviek u ve stnu na laviky do zapadajcho slunce, u jsem zase v ernm pivovae, dal jsem si sklenku hoku a pak pivo a zase ten hok, teprve kdy jsme drceni, vydvme ze sebe to nejlep, skrz vtve u svt na tmavm
39

nebi neonov hodiny na Novomstsk vi, kdy jsem byl chlapec, snval jsem o tom, kdybych byl milion, tak bych vem mstm koupil fosforeskujc ruiky a cifernky, zmakan knihy naposledy se pokouej roztrhnout balk, portrt lovka s houbovitou tv, Karlkem thne prvan od Vltavy a to j mm rd, rd jsem chodil na Letnou naveer hlavn tdou, od eky thne vn a ze Stromovky vn louky a list, te vn Vltavy thnou ulic a j vchzm k Bubenkm, posadil jsem se a neptomn si poruil pivo, nad moj spc hlavou a ke stropu se ty dv tuny knih, kad den mne ek Damoklv me, kter jsem si zavsil sm, jsem chlapec, kter nese dom patn vysvden, bublinky stoupaj vzhru jak bludiky, ti mladci hraj v kout na kytaru a tie zpvaj, vechno iv mus mt svho neptele, melancholii vn stavby, to krsn helnstv jako vzor a cl, klasick gymnzia a humanistick univerzity, zatmco v kloakch a kanlech hlavnho msta Prahy zu bitvy dvou krysch klan, prav nohavice na koleni je troku oden, tyrkysov zelen a atlasov erven sukn, bezvldn ruce jako peraen perut, ohromn kta visc ve venkovskm eznictv, a naslouchal jsem plouchn odpadovch vod. Z ulice otevel a veel obr pln vn nho vzduchu, ne se kdo nadl, zvedl idli a roztrhl ji a tmi kyji hnal zden hosty do kouta, ti mladci stli a tlaili se v hrze do stny jak maceky v deti, kdy v posledn chvli ten obr zvedl ty dva kyje a kdy uu hrozil, e zabije, zaal tmi zbytky idle si dirigovat a tichounce zpval Siv holubiko, kdes byla? Tak tie zpval a dirigoval si, kdy dokonil, odhodil zbytky idle, zaplatil nkovi tu idli a ve dvech se otoil a zdenm hostm pravil Pnov, jsem katv pomocnk a odeel neastn, zasnn, mon e to byl ten sam lovk, kter ped rokem u holeovickch jatek na m za noci vythl finsk n, a kdy mne zatlail do kouta, vythl papr a peetl mi bsniku o pekrsn krajince u an a pak se mi omluvil, e jina zpsob, jak donutit lidi, aby si vyslechli jeho bse, zatm nezn. Zaplatil jsem pivo a ti rumy a vyel jsem do prvanu ulice, tak jsem doel zase na Karlk, osvtlen hodiny na Novomstsk vi oznamovaly zbyten as, nikam jsem nepospchal, u jsem visel v prostoru, proel jsem Lazarskou ulic a zahnul do uliky a v zadumn jsem odemknul zadn dvee na sbrny, dlan jsem sunul po stn, a jsem nahmatal vypna, a kdy jsem rozsvtil, byl jsem ve svm sklep, kde jsem ticet pt let presoval na hydraulickm lisu star papr, hora erstvho papru se tyila a prochzela tvercem ve strop a na dvr, pro Lao-c k, naroditi se je vystoupiti, umti je vejti? Dv vci napluj moji mysl vdycky novm a pibvajcm obdivem, chvjc se svtlo noci, opravdu, na tuhle prci aby byl bohosloveck semin, to vechno mne uvd v as, stiskl jsem knoflk na zelenou a pak zastavil, zaal jsem nabrat pln nrue starho papru a vystlat koryto lisu, na dn mych oek jsem spatil nco, co bylo vc ne hvzdn nebe nade mnou, v polospnku pila ke mn mal ciknka, zatmco lis se tie sunul jak heliknka v prstech harmonike, odsunul jsem z bednky reprodukci Hieronyma Bosche a vybral jsem tam v pelku vystlanm svatmi obrzky knihy, vybral jsem strnku, kde prusk krlovna Charlotta ofie k sv komorn Nepla, abych ukojila svoji zvdavost, pjdu teka tam, abych uvidla vci, o kterch mne nemohl pouit ani sm Leibniz, jdu za hranice byt a nieho lis cinkal a na ervenou se elo vrtilo, odhodil jsem knihu a nahzel pln koryto, jej tlo bylo potaeno mslem, byla sdln jako led kdy pon tt, gigantick lis v Bubnech nahrad deset takovch lis, na jakch pracuji j, jak o tom pkn pe pan Sartre a jet lp pan Camus, leskl hbety knih se mnou koketuj, na ebku stoj staec v modrm plti a blch stevcch, prudkm pohybem kdel zavil se prach, Lindbergh peletl ocen. Zastavil jsem zelen knoflk a ustlal v koryt starho papru takov pelek, pod jsem frajer, nemm se za stydt,
40

pod mohu bt na sebe furiant, tak jako Seneca kdy vstupoval do vany, tak jsem pehodil nohu a pokal, a pak tce jsem pehodil i druhou nohu a stoil jsem se do klubka, jen tak na zkouku, a pak jsem poklekl, stiskl zelen knoflk a stoil se do pelku v koryt, uprosted starho papru a nkolika knih, v prstech jsem drel pevn mho Novalise a prst jsem ml vloen na jeho vtu, kter mne vdycky naplovala nadenm, sladce jsem se usmval, protoe jsem se zaal podobat Manince a jejmu andlu, a zaal jsem vstupovat do svta, ve kterm jsem jet nikdy nebyl, drel jsem se knihy, na jej strnce bylo napsno Kad milovan pedmt je stedem Rajsk zahrady, a j, ne bych balil ist papr pod Melantrichem, tak j jako Seneca, tak jako Sokrates, j volm ve svm lisu, ve svm sklep svj pd, kter je vzestupem, i kdy stna lisu u mi tla nohy pod bradu a jet vc, ale j se nenechm vyhnat z mho Rje, j jsem ve svm sklepen, ze kterho mne u nikdo neme vyhnat, nikdo mne neme peadit, roek knihy se mi zasekl pod ebro, zastnal jsem, jako bych se ml na vlastnch muidlech dozvdt posledn pravdu, kdy u jsem se tlakem stny zavral do sebe jak dtsk zavrac n, v t chvli pravdy se mi zjevila malik ciknka, stojm s n na Okrouhlku a na nebi poletuje n drak, drm pevn nit a moje ciknka te bere ode mne to klubko rench nit, je sama, dr se pevn rozkroena zem, aby neultla na nebesa, a pak po niti posl psanko draku na nebe, a j v poslednch vteinch jsem zahldnul, e na tom psanku je moje tv. Vykikl jsem A otevel jsem oi, dval jsem se na svj kln, obma rukama jsem drel nru maceek vytrhanch i s konky, pln kln jsem ml hlny, dval jsem se tup na psek, a kdy jsem zdvihl oi, pede mnou ve svtle sodkov lampy stla tyrkysov zelen a atlasov erven sukn, kdy jsem zaklonil hlavu, vidl jsem ty moje dv ciknky, rozpardn, za nimi skrz stromy zily neonov ruiky a cifernk na Novomstsk vi, tyrkysov zelen mnou tsla a volala Tato, rny bosk, srdce Jezusovo, co to tu robte? Sedl Jsem na lavice, prostomysln jsem se usmval, na nic jsem se nepamatoval, nic jsem nevidl, nic jsem neslyel, protoe jsem asi u byl v srdci Rajsk zahrady. A tak jsem nemohl ani vidt, ani slyet, jak ty moje dv ciknky, zaveny do dvou cikn, polkovm krokem pehmly parkem Karlku zleva doprava a zmizely v ztoin pskem vysypan cestiky, nkde za hustm kovm. ervenec 1976

41

Adagio lamentoso

Pamtce
FRANZE KAFKY

Dvm se na tvoji slinou postavu a nen teba fantazie, abych mohl sledovat nvrat k potkm, tvoje rann toaleta je z jemnho pltna sticov barvy a ty jsi poukaz na raelinnou koupel, tv modr oko na mne civ mlnm cinkem,
42

topornm ukazovkem odhrnuje lut vtviky smuten vrby a dobe v, e me ode mne oekvat vechno to nejhor. Emotivn blesky a zlat stoosmika otevraj ve finii cestu stoce, smutnmu vkendu, kter te zanm t. aty, o kterch snm, jsou utkny ze smchu sibisk celulzy, zelen ruce osmi set dvek jsou zklad sladkho vyznn, vrstevnice smchu ti tuhnou zdvoilostn maskou a kupinky tvch porcelnovch ouek jsou dokonale ukryty v odposlouchvajcch houtinch tvch kyslinkem vylouhovanch vlsk. Rafje naasovanch vc a udlost proti toku hodinovch ruiek se petej v nult as, avak jedin den strven s milovanou dvkou na norskm ledovci je milostnou burzou vech dobrch lid. Ptelstv mue a eny je trpen pro dva, liky se vera odsthovaly a daly potlesk vojensk dechovce. Tak rd bych nabral slu a jedinm kubnutm ti strhl tv, rd bych jedinm rycnutm odhalil vechny tvoje mylenky, jedinm brutlnm kubnutm, tak jako se strhv podprsenka, tak jako se strhv spodn prdlo. Po emenu cest se vracm k potku jit, objevn ndhera ivoinch zkuenost peje znivm mstm koupalit pln dt. Tv pomnnkov oko polman stpkem modransk majoliky te chpe moje chladn zrn, sprvn sleduje, jak n m imaginace se dere nazptek k pramenm vc. Posledn potok je posledn kapkou vsrknut do ky, posledn eka je vsrknuta do moe a ocen poslednm svtlm oblkem se vypauje na modr nebesa. Vidm, jak sleduje se mnou ten vzestupn pd, vidm, e ani jedin fze tohoto striptzu ti neunikla. Zdnliv sleduji vzpomnku na tvoje bl hedvbn aty poit zlatem, rukv v zpst byl opaten rozpareky pro moji touhu, dva dut zhyby ze smetanov lutho kamru, j ale tm bysteji sleduji, jak ist studnka a bosk Ago jdou vstc jaru, a ty se na mne usmv, kdy vid, jak nabrm do dlan pln hrsti tvoiv hlny, a von k zemi vonm i k tob. Tak obohacen msou kueravch vstik srkm nadji pespacch hodin a pro zdravou vivu
43

mi je milej smutek, kousek drtu nalezen u benznov pumpy mne propojuje s vnost, klecov odchov jezernch pstruh jsou moje neruen lbnky. Te sedm na dn krsk hospdky, okenn tabulky lesa jsou stny velkho akvria, pluje tsn u stropu jak vela, kter padla do medovch plstv mho mozku, vlajc zclony jsou nepetrit proces nadje a v mraznice je uloena da mho osudu. Posledn plamen veera v barv oranovch tulipn srk posledn trmov, j si ale radji zatm tu v novinch, jak lvi dvanct minut kousali pianino a lvata okouzlila sportovn novine, lid ltakami vk rakv, nehybnmi veejemi hlny, jak jsou vsrkvni do zem, ale nejlep oslavou lidsk atmosfry je psobiv obraz a budoucnost lidstva je knihkupectv. Zatm jen slym v svm mozku ramot svch sladkch d, ki m zdobenou nnmi trbinami, jsi nadnena souadnicemi cigaretovho koue, stoup vzhru jak bubliny sifonu, stromy a kvtiny opisuj krunice, jablko pad z jablon, u s jablkem v jdru, posledn rozvaliny veera se zasouvaj tie do hebkho prachu, mne ale zatm t krajnosti a vstednosti textovch psn novinov poezie. A tohle je zatm tvj mladistv ivtek a tohle je tvoje sukn od pasu do jemnch vdutk staen a tohle je tvoje toaleta z hedvb barvy slonov kosti a je v emprovm vzoru a tohle je na pamtku uchovan oblek pro bimovanky a tohle jsou tvoje zda groovan pivnmi tcky a tohle jsou tvoje rozputn vlasy a z hlavy ti pramen notov linky. Vidm, jak nah te pluje pod tmavohndmi trmy, vidm tv rytmick ruce osvtlen prudkm postikem lutho lustru, vidm, kterak z tvch tepajcch noek tryskaj vdeln prameny, perliky stoupajc ze vech pr tvho tla, jsi ponoena do fosforeskujc lzn a z kmitajcch kotnk ti sy proudy sodovky, umc ploutve, minerln perut, kidlka ltajcch ryb, letuky, kter m pimontovan ke kotnkm krsn a mlad
44

eck bh Merkur. Msc v plku se tpyt prvn lpj Armstrongovy podrky, mne ale vc dojala zprva veernku, jak osmaedestilet sbraka livch bylin si zdmla na kvetouc louce a byla vsrknuta do sekaky a jej mrtvola vypadla ze stroje i s livmi bylinami a senem k nepoznn. Hvzdn mikrobus stoj pod na tom samm mst, ale tohle jsou tvoje ateky k jzd na bicyklu a tento kostm z tmavho eviotu je se sametovou ric uprosted, ale j zatm zvidm vzduchu, e jm prokluzuje jak toaletn mdlo dlanmi, zvidm, e tvj obliej je pomazn svmi slzami el Royal, zvidm skelnmu papru, kterm jsi potaena, a jak musk pohledy o tebe krtaj snadno vzntlivmi sirkami, zvidm vadron spermat a andlk, kte tvo tvj trval doprovod, zvidm sm sob, e zvidm, protoe lidsk touha zme vechno, touha vbun jak dtsk netst. Tvj trup se te nakln a z st ti um petren nhrdelnk stnch pastilek, blyt se loklem jak velik tska lipovho deva. Ale ivot je odstraovn neistoty, milost a nhoda i nutnost jsou buclat trojata zzraku, ovem dv kopaky jsou slovka mjov, botiky pouze o slo men ne kosmick korb. Stepinky rozttnch panenek mi poranily dui, housenka lezouc v tsn blzkosti mho oka je vt ne v dli jedouc rychlovlak. Jaksi venkovan v moravskch horch kdy ped lety nedostal prci, sprskal emenem sochu Jee Krista. Vidm, kterak mj ivot je vsrkvn do ivota m matky, vidm, jak pupen rou jsem namotvn nazptek a do bicha pramti Evy, vidm, jak potsnn spodky jsou otiskem nekonena a ulechtilou hrzou rozmchan steva vedou k vymu vidn, vidm sv semeno, jak proti proudu je vsrkvno nazptek a k prvn poluci jak horsk pstruh, vidm, jak pohlavnm strojm vech mch pedk jsem vsrknut nazptek a do chmovodu praotce Adama. Hmatov provm resekci ebra, kter mi dodneka chyb. Kad mj pr je ve stavu zven pohotovosti
45

a do jemnho prdla je uloen viditeln svt, za ubrusem tto krajiny se prostr ivotodrn przdnota a nikdy nemohu doshnout na hroty zkench me protiklad, nikdy nemohu rozvzat cpy ty svtovch stran. Je krsn slyet inen sklennch tabulek a vidt, jak se dere na druhou stranu vc. Te let nizouko nad loukou jak vlatovka ped bou, kvetouc sibisk kosatce ti raj po hrudi fialov blesky, te zavhala jsi a utkvla ve vzduchu jak mosk panna visc nad pultem starch drogeri, te vplula jsi do vn kvetouc olivy, protoe v, jak rdi trhvme oliv vtviky v kvtu a v prdelnku jimi prokldme koile a ivtky, vechny vn lunho lesa jsou pohlednice od tebe, psen duna za prhlednm horkem je barva tvch zrnitch stehen a bok, louka kvetoucch margaretek vydv neslyn zvuk tvch nemrkajcch as. Tak ruku v ruce jsme mlky tenkrt kreli rkosn zelenm podveerem, z vojenskch kasren teskn troubili tesknou veerku, podvka veera byla z pracho hedvb fialov barvy, z vojenskch kasren troubili teskn veerku, stny se kladly do hndozelench zhyb. Kameloti Veern Prahy volali: Dva ministi vypadli z letadla! Bdl oko pohraninkovo zachrnilo kosteln obrazy v cen nkolika milin korun! Lenin obdrel stranickou legitimaci slo jedna podepsanou samotnm Leonidem Brenvem! Mrtvola neznmho mue nalezena v krskm lesku! Vidm, jak v podchodu Vclavku pokrauje ta groteskn teskn krsa, radostn przdnota obaluje udlosti igelitovm pltkem, stojm ped zboenitm slunnho dne a vidm, jak opakovn pin veselou zkzu, a npisy a vkiky mne napluj svest. Vltavsk nbe se tenkrt blytlo ernmi sametkami, z vojenskch kasren teskn troubili tesknou veerku, tvoje pohlav bylo uzameno stehovnm a sponkami ze zlatch stuek a sametovch knoflk, pohlav uzamen jak taftov blza.
46

Jednou za prudkho. det jsme vidli na velkm kameni dva milujc se hlemd, splvali spolu celm svm mokrm tlem jako dva krajce mazan mslem. Krm te hlubokou noc beze svtel a dm se pouze vse nebe bez hvzd, jdu neustle do klnu sbhajcch se korun borovic, a m krm hloubji do hloubi lesa, tm pesnji vm, e jdu vstc tvm rozevenm nohm a brzy se mi spln mj sen, e vstoupm do tvho lna jak ebik do baroknch vrat. Ale zatka narovnala cestu lesa a do uctiv vzdlenosti odsunula koen a zdlo, z kterho pramen tvoje nohy. Tak pivzn na krunici vodnho mlna brouzdm se do situac, ve kterch jsem jet nebyl, katedrla se drob sochami do psmenek plakt, avak z jablka polepenho literami lze znovu sestavit bibli, emprov portl z poslednho ndra v zapadl Halii lze navrtit na eck tympanon. Z vojenskch kasren teskn troubili tesknou veerku, vodov zelen svtn, okno na eku je oteven, voln blzov ivtek bez tla se houp na ramnku. Krm vlhkm pskem a myslm na tvoji ple, myslm na tvoje zda, myslm na vysokou a nnou manetu tv je, myslm na tvoje selsk boky staen korzetem a zdoben dvma strangulanmi pruhy, vepedu vzanka spleten z chom chloupk vzlnajcch vzhru, myslm na stpek svreskho porcelnu. Sestoupil jsem k lesnmu potku a znova a znovu si chrstm vodu strouhy do tve a tie chutnm destilovan vy vesnickch krasavic dvno pohbench na okolnch hbitovech, kter cezeny vesem, pskem a kapradm, spdem se zistily do aromatickch zrcadel nehlunch studnek a bystrch struh, smm obliej v t svcen vod a ehnm se znamenm ke, vertiklou tvho pohlav, horizontlou tvch st. Kamelot Veern Prahy volal: Nechyb, nkomu rodinn pslunk? Partyzn Czesko mi napsal, e jsem studna, ve kter se utopilo dt. Z vojenskch kasren troubili teskn veerku, i kdy jsem stzliv, jevm znmky opilosti. Voda se zmladila a oi se mi strojej do ebin.
47

Kdy ume hospod, ple i dobytek. Pak u jen hoc, hoc, hoc smch. Jsem k smrti unaven, ale asten. A amen. erven 1976

P. S. Kdy jsem pracoval ve Sbrnch surovinch, nael jsem v makulatue album barevnch akvarel ulic a uliek a nmst a zkout malebn star Prahy. Po patncti letech jsem vythl ty fotografie barevnch akvarel, protoe jsem poteboval si vyzdobit svj pokoj a chodbu novho bytu, rozloil jsem ty destky barevnch fotografi na stl a pod dojmem chvil jsem na n lpal vstiky titulk ze souasnho tisku, tak dlouho jsem lpal a sthal, a jsem vce ne padesti montemi vyzdobil svj byt. A ty zdnliv nesmysln texty mne uvdly natolik v naden, e jsem si je napsal pod sebe, pod dojmem chvil jsem je doplnil dalmi vstiky z novin a zpisky ze svho lyrickho denku. A zase jsem se kochal tm textem, vda dobe, e tohle u dvno dlali dadaist a hlavn pan Kurt Schwitters. Ale ten text mi nedal spt, znovu jsem jej rozsthal a do nj vmontoval texty, kter jsem slyel na ulici, v hostinci a od ptel. A zase jsem ten text napsal a jet jednou rozsthal a zase opsal. A dostal jsem do ruky secesn svzan ronk Mdnch novinek a odtud jsem opsal pesn popisy at dam, kter se tenkrt pedvdly. A zas jsem to vzruen opsal, nemoha se dokati toho, jak text bude psobit, a bude zaokrouhlen a vnitn o to narstn scelen. A ten as jsem naslouchal a ivil se Mahlerem, a hlavn jeho Druhou symfoni, ve kter jako stih se objevuje nkolikrt rakousk vojensk veerka, kterou Mahler slyval z jihlavskch kasren a do rodnho Kalit. A tu hudbu jsem pevedl do ei ve form vty a z vojenskch kasren teskn
48

troubili tesknou veerku a tuhle vtu jsem nkolikrt opakoval v tom textu, kter jsem nazval Adagio lamentoso Tak vznikl text, na kterm jsem s rozko pracoval vce ne dvacetkrt, prost dneska vm, e je to mont, e u se to v Evrop dlalo ped vce ne padesti lety, a pestoe tohle vm, tenhle text mne osvuje, a proto jej mm rd 1983

49