Martin Nov (216683)

Adorno Horkheimer: Dialektika osvcenstv (OIKOYMENH, Praha 2009).

Zkladn otzka, ji si autoi Dialektiky osvcenstv vytkli za cl zodpovdt, se d formulovat takto: 'jak se stalo, e se pslib lidsk emancipace, jen osvcenstv zvstovalo, ve dvactm stolet zhroutil v bezprecedentn barbarstv?' Usiluj proto o reflexi regresivnho momentu osvcenstv, je se vak - m-li jt o reflexi pravdivou - neme odehrt pouze v mylen. Skuten osvcen osvcenstv pedpokld negaci zvcnn lovka, lidskho subjektu, na kter je v buroazn spolenosti uvalena abstraktn identita, jejm prvnm pedpokladem je abstraktn ekvivalence hodnoty ve smn. Princip J mediuje kapitalistickou spolenost, Kantv transcendentln subjekt nevyjmaje. Poznn je poveno uritou negac veho konkrtnho, bezprostedn se jevcho. Osvcenstv, je nachz svj vdeck vraz v pozitivismu, konceptualizuje totln, identicky, bez 'negativn-dialektickho zbytku', a proto je tak totalitn. Pevldnut instrumentln racionality, je Weber traktoval v intencch sv nehodnotc sociologie, proto Adorno s Horkheimerem tou jako funkci buroaznho rozumu. Aby lpe pochopili konstitutivn zdroje osvcenstv, sleduj jeho historickou genezi, nebo, jak napsal Marx v Ekonomicko-filosofickch rukopisech, djiny jsou opravdovm prodopisem (Naturgeschichte) lovka. Premisou osamostatnn mylenek vi objektm, uvalen abstrakce ve jmnu panstv, je oddlen subjektu mylen od jeho objektu, kter zakld ji preanimismus. Spoleensk vvoj pokrauje podrobenm neidentickho mana, co vede ke tdnmu rozdlen spolenosti. Symboly nabvaj podoby fetie, spoleensk nsil se stv permanentnm a na vznamu posiluje dlba prce. Bjn Odysseus se ustavuje jako subjekt proti mtu, prod a nevyhnutelnosti obti. Pedznamenv tak kapitalistick ratio, nebo jeho sebepotvrzen je zrove jeho sebepopenm: aby se vymanil z vru prodn souvislosti, mus se mu pipodobnit. Sade oproti tomu pedvd buroazn subjekt zbaven porunictv; cit a kultura se zde transformuj v naturalizovan prvky iracionality ekonomickho rozumu. Nietzsche sice zvstuje panskou morlku nadlovka a zsadn pehodnocen vech hodnot, aby si z pramlo vzneen praxe imperialismu vysnil svtodjn mise. Jakkoli jsou dla obou posledn zmnnch prodlouenm osvcenskho rozumu, nastavuj mu zrove zrcadlo pravdivj ne jeho apologetit filosofov i mravokrci. Souasn kultura ve raztkuje stejn, jednota kulturnho prmyslu odpovd jednot v politice; tato jednota je triumfem investovanho kapitlu. Kulturn prmysl retroaktivn generuje lidsk poteby, dodv identit 'styl', je bezduchm napodobenm stejn bezduch prce v tovrn i kanceli, lme kad individuln odpor. Zdvojuje svt, v nm existuje. Antisemitismus se zase v posledn instanci zakld na perverznm pivlastnn si bezprostedn zkuenosti vykoisovanch, nebo tito zjiuj a ve sfe obhu, jak mnoho jsou vykoisovni. Jejich hnv se proto obrac proti idovi, jen nic neprodukuje. Bjen to svt!

Martin Nov (216683) V em spov sla Dialektiky osvcenstv? Pedevm ve zpsobu, jm pracuje se svou ltkou; ten je ji v vodu srozumn s tm, e jde o prci zasazenou v jistm momentu historie a e pst Dialektiku osvcenstv o 25 let pozdji by znamenalo napsat jinou knihu. Znamen to tedy, e jej argumenty ji odvl vtr, e jsou dvno neaktuln, e osvcenstv jednodue osvtit nelze? Tko si pedstavit nco hanebnjho! Adorno s Horkheimerem jsou s to interpretovat sociln skutenost vcelku, piem jednotliv sociln i kulturn fenomny ukazuj jako formy totalizujcho obsahu, vyvjejc se abstrakce panstv, jeho existence je v tdn rozdlen spolenosti nevyhnuteln. Tento obsah, kter se v kapitalistick spolenosti manifestuje jako iracionalita imperativu zhodnocujc se hodnoty, vak neexistuje mimo sociln praxi a u jako jej vzor, jen se vdy jen nedokonale materializuje, i jist pravdpodobnost, s n nastane i nenastane aktrovo jednn. Obezetn se vyhbaj t pstupu, v sociologii dnes tolik populrnmu, kter domnle ru dualitu struktury a jednn vyhlenm, e struktura existuje v jednn a skrze n. Nic proti tomu, snad jen poznmku, e se tento druh argumentu zakld na extern referenci jednoho k druhmu; struktura se vysvtluje jednnm a jednn strukturou, bez nroku na jejich skuten pochopen. Aby bylo lze uchopit spoleenskou situovanost lidskho subjektu, je teba obrtit pozornost na vztahy, v nich existuje, na historicky konkrtn podobu tchto vztah. Co sociologie, je jak ve sv 'pozitivistitj', tak i 'interpretativnj' verzi povtinou usiluje o kauzln vysvtlen izolovanho, a proto ne-historicky konceptualizovanho socilnho fenomnu, ppadu nebo procesu, obvykle nein. Dialektika osvcenstv oproti tomu nahl do spolenosti skrze jej urujc abstrakci, kter se v djinch ustavila jako ekonomick nutnost, aby unikla iluzi, je in z panstv sine qua non lidsk existence. Marx kritizuje v prvn kapitole Kapitlu politickou ekonomii. Nebo Smith, Ricardo, Say a dal smlej o vrob pouze na zklad jsoucho, pozitivn existujcho, unik jim to negativn, neidentick. Tm, e jejich analza nereflektovan ulpv na empirick skutenosti, pijm za svou iluzi zbonho fetiismu, je je qua ideologie i nutnm vdomm reality sebe sam. Jak se vak explikuje ve tetm dlu Kapitlu, vda, tak, jak ji Marx chpe, m usilovat o proniknut za jevovou formu a odhalit esenci, je s jevovou formou na prvn pohled nekoinciduje. Touto esenc je obecn ne-determinovan lidsk prce, jej historickou konstituci je teba rozkrt. K tomu slou analza politick ekonomie, kter se nutn stv kritikou mystifikace, je pijmn ekonomickch zkon za neproblematick fakta plod. Historick materialismus proto nen pstupem, jen se stav za prci tak, jak v kapitalistick realit existuje (afirmativn koncept proletaritu), ale rozkladem podmnek, v nich lidsk prce existuje jako popen sv ustavujc moci (kritick koncept tdy). Historick materialismus Dialektiky osvcenstv vydv svdectv o podmnkch, v nich se rozklad panstv jev jako ir blznovstv. Jeho iracionalita vak zrove pevyuje jakkoli druh 'rozumu'.