Romano Guardini / O podstat umleckho dla

ROMANO GUARDINI
O PODSTAT UMLECKHO DLA

Uspodal a pedmluvu napsal Walter Zahner

Peloil Karel prunk

Centrum teologie a umn

Trida 2009
 Mstsk knihovna
knih. 1 odd. 1
S 21809

Sl ex. 2

Kniha vychz s laskavou podporou Goethe Institutu UMN V IVOT A DLE ROMANA GUARDINIHO
a Nadace esk literrn fond
Filosofl e teologico Romano Guardini euno dei pensatori
cristiani piu significativi e creativi del Novecento.'

Vydavatel dkuj Katolick akademii v Bavorsku,
zastoupen Dr. Florianem Schullerem,
za laskav poskytnut autorskch prv.
Alle Autorenrechte liegen bei der Katholischen Akademie in Bayern
Romano Guardini, Uber das Wesen des Kunstwerks, 1. Taschenbuchauflage 2005,
Matthias-Grtinewald-Verlag, Mainz
Romano Guardini, Von der Beschaftigung mit der Kunst,
ln: Akademische Bonifatius-Korrespondenz, Paderborn, 27, 1922, S. 291-292
Romano Guardini, Die Sichtbarkeit Gottes. Zwei Ansprachen. 1.: Das Alte Testament;
2.: Das Neue Testament
ln: Die Schildgenossen 16, 1937, S. 92-99
Romano Guardini, Beuroner Madonnen
ln: Der Akademiker 2, 1909/19IO, Nr. 7, Mai 19IO
Romano Guardini, Die neuerbaute Fronleichnamskirche in Aachen
(erbaut von Rudolf Schwarz)
ln: Die Schildgenossen II, 193I, S. 266-268
Romano Guardini, Ansprache im Hochamt des Kirchweihfestes
ln: Die Schildgenossen 16, 1937, S. 89-92
Romano Guardini, Geleitwort zu: Rudolf Schwarz, Vom Bau der Kirche
Wrzburg, Werkbund (Aht. Die Burg) 1938, S. (I-2)
Neuausgabe Salzburg/Mtinchen 1998
Selection & preface Walter Zahner, 2009
Translation Karel prunk, 2009
ISBN 978-80-87256-03-9
"Prof. Guardini je jednou z vedoucch osobnost katolickho
hnut mldee v Nmecku a zvlt organizace ~ickborn (i-
v pramen) a je uznvn tak jako dobr apologetick spisova-
tel. Je italskho pvodu, jak dokazuj jeho ziv oi, v Nmec
ku se t veobecn sympatii nejen pro svj hlubok smysl pro
kulturu, ale jet vce pro vzcnou dobrotu, je vyzauje z cel
jeho osoby, a to vysvtlujejeho charisma, jm psob zvlt na
mlde.'"
Tato zprva z roku 1923, je doprovz prvn kroky Romana
Guardiniho jako profesora katolickho svtovho nzoru na
berlnsk univerzit, ukazuje, e byl u ve svm mld nepo-
chybn pokldn za jednu z velkch osobnost (nmeckho)
katolicismu dvactho stolet. Jeho zvltn postaven v univer-
zitnm systmu hlavnho msta Nmecka je zejm u z toho, e
II Citt z letku, kter je vyloen v kostele San Nicola all'Arena ve Veron na pam ktu,
kter Romano Guardini v tomto kostele pijal 3. kvtna 1885. [esky: Filosof a teolog Roma-
no Guardini pat k nejvraznjm a nejtvoivjm kesanskm myslitelm novovku.]
21 Z L'Osservatore Romano, . 136, 15. 6. 1923' Katolick teologie na nmeck univerzitn
katedry (nm. peklad Daniela Gnadeov). Cit. dle: Dokumente zur Einrichtung des
"Guardini-LehIstuhls", sestavil Gtinter Wlrth, in: Guardini weiterdenleen. Ed. Hermann
Josef Schuster z podntu Guardini Stiftung. Berlin 1993, s. 250n., cit. s. 264.
byl z organizanch dvod lenem univerzity ve Vratislavi jako
profesor katolick teologick fakulty a na berlnsk univerzit
ml jen statut hostujcho profesora.
Na rznch univerzitch, kde R. Guardini pednel, oslovo-
val posluchae celho spektra fakult. V dob, kdy psobil
v hnut mldee, respektive je sten vedl, mu neustle lo
o to, aby mlad lidi vedl od ideje spoleenstv mldee ke kul-
turnmu hnut. Jak v protestantskm Berln, tak v katolickm
Ti.ibingen nebo pozdji v Mnichov se snail stkat se znmmi
osobnostmi z kultury a spolenosti. Jako odbornk na religio-
nistiku, jako teolog a filosof se stle pohyboval nap rznmi
oblastmi: na jedn stran mezi rznmi disciplnami, na druh
stran mezi vdou a duevnm, a tak duchovnm ivotem. A
do vysokho vku byl bystrho ducha, v bezpotu spis se
astnil veejnch diskus a nebl se pokldat otzky reagujc
na dobov problmy. Hled na n odpov v mnoha svch kni-
hch, lncch a pednkch, je zanechvaj stopy ve svt,
kter se stle vce diferencuje a kter je pro mnoho lid, jak se
zd, obtn zvldnuteln.
IVOTOPISN POZNMKY
Romano Guardini se narodil 17. nora 1885 ve Veron. 3 U
v roce 1886 rodina pesdlila do Mohue. Tam se Romanovi, prv-
nmu ze ty syn, dostalo vzdln. V roce 1910 byl vysvcen na
knze. Jako kaplan promoval prac o svatm Bonaventurovi.
V roce 1918 vychz v nov edici (Ecclesia orans), kterou inicio-
val Ildefon Herwegen OSB, opat v Maria Laach, jako jej prvn
svazek soubor pednek O duchu liturgie (170m Geist der LiturgieJ.
3/ K biografii je neusrle zkladnm pramenem Hanna-Barbara Gerl, Romano Guardini.
I885-I.98. Leben und Werk. Mainz 1985 (nkolik novch vydn, naposled v pepracovan
verzi Hanna-Barbara Gerl-Falkovitz, Romano Guardini. Konturen des Lebens, Spuren des Den-
kens. Mainz 2006), srov. t: Franz Henrich, Romano Guardini. Leben, Personlichkeit,
Charisma und Wirken, in: Romano Guardini. Christliche Weltanschauung und menschliche Exis-
tenz. Ed. Franz Henrich. Regensburg '999, s. 9-31.
4/ [esky: Pel. Filip Karfk. Praha, KA '993. Kapitoly vyly esky ji p Josefa Floriana:
Liturgie jako hra, in: Romano Guardini, Liturgiejako hra; Kesanstvf a kultura. Pel. Frantiek
Pastor. Star e, M. Florianov '93' (Kurs; 24), s. 1-18, a: Logos nad thos. Pel. Ludvk
Vrna, in:.9. Kurs zjara I.925. Sbomfk 4, Star e, M. Florianov '925, '9 s.J
Guardini se habilitoval na univerzit v Bonnu a psobil tam krt-
kou dobu jako soukrom docent systematick teologie. V roce
1923 pak byl povoln na katedru filosofie nboenstv a katolic-
kho svtovho nzoru berlnsk univerzity. Tam pednel a
do roku 1939, kdy byl nacisty donucen k odchodu do dchodu.
V roce 1941 nsleduje veobecn zkaz veejnho projevu. 5
Od roku 1920 psobil Guardini v organizaci ~ickbornG na
hrad Rothenfels na Mohanu, od roku 1924 spolupracoval na
vydvn jejho asopisu Die Schildgenossen (v roce 1941 byl asopis
zakzn). Od roku 1927 pak byl hradnm kaplanem a zrove
vedoucm hradu Rothenfels.
V roce 1945 byla pro nho v Ti.ibingen zzena katedra filosofie
nboenstv a kesanskho svtovho nzoru, roku 1948 odch-
z na stejnojmennou katedru na filosofickou fakultu mnichovsk
univerzity.?
Romano Guardini umr 1. jna 1968. Jeho hrob byl zcela pro-
st, pvodn se nachzel na knskm hbitov oratorin u Sv.
Vavince V Mnichov. Pozdji byl penesen do mnichovskho
chrmu sv. Ludvka.
Jeho literrn dlo je velmi rozshl. Biografie vydan v roce
197 88 obsahuje 1849 poloek primrnch dl a na 2000 zznam
sekundrn bibliografie. Tyto daje se mezitm znan Zvi1y.9
5/ K tmto prvnm sekm ivora srov. t: Romano Guardini, Berichte liber mein Leben.
AutobiografischeAufi:eichnungen. Z pozstalosti vydal Franz Henrich. Diisseldorfr984.
6/ Potky organizace Q!,Jickborn sahaj k mstn skupin abstinentnho spolku Kreuz-
biindnis, kter byl zaloen roku '905 v Neisse, ale brzy se snail rozvinout v rmci spolk
katolickch. Zakladatel, duchovn Bernhard Strehler, chtl vychovvat mlde k vt
vzjemn sociln odpovdnosti. Spolek mldee zakoupil hrad Rothenfels, a tak ml od
roku '9'9 vlastn centrum; dal informace viz: Walter Zahner, RudolfSchwarz - Baumeister
der Neuen Gemeinde. Ein Beitrag zum Gesprach zwischen Liturgietheologie und Architektur in der
liturgischen Bewegung. Altenberge 1998, zvl. s. 50-55).
7/ Srov. Berthold Gerner, Romano Guardini, in: Mlinchen. Beitrage ZU einer Sozialbiografie.
Munchen, KatholischeAkademie in Bayern 1998-2005.
8/Biografie Romano Guardini (I885-I.98). Guardinis Werk, Veriiffentlichungen liber Guardini,
Re;;,ensionen. Zpracoval Ham Mercker. Paderborn, KatholischeAkademie in Bayern 1978.
9/ Srov. nap. doplujc Bibliografie Romano Guardini. Nachtrag Gerner. Zpracoval Berthold
Gerner. Reutlingen 1987 (strojopis), a: Publikationen von und uber Romano Guardini,
in: Romano Guardini. Christliche Weltanschauung und menschliche Existenz, o. C., s. '59-'73
/8 (tam mj. tak soupis peklad dl Romana Guardiniho od roku 1982, s. 167n.).
 ROMANO GUARDINI - MU SLOVA
Guardiniho meme smle oznait jako jednoho z neJVY-
znamnjch svdk nmeckho katolicismu dvactho stolet.
Prvn dv tetiny stolet nejen proil, ale zpsobem dnes patrn
sotva pedstavitelnm tak spoluutvel.
Guardiniho osobn hledn toho, co by nakonec dalo smysl
jeho ivotu, vidme ve dvou nezdaench pokusech, v ptise
mestrlnm studiu chemie (v Tiibingen) a nrodnho hospod
stv (v Mnichov a Berln). Po skonen studia teologie (v Mni-
chov a Freiburgu im Breisgau) psobil nakonec jako kaplan
v Mohui a pot byl uvolnn pro dal studium, tj. pro promo-
ci, pak tak pro habilitaci. Jeho apotolsk prce nabyla nov
kvality, kdy nejprve psobil v irch skupinch mladch lid,
ale tak v akademickch kruzch, pozdji se jet v mnohem vt
me vnoval mldenickmu hnut. w
Na hrad Rothenfels na Mohanu," domov organizace ~ick
born, nalezl na potku dvactch let vedle sv univerzitn in
nosti v Berln msto, kde dokzal za velikho nasazen dt vlastn
vraz sv slub crkvi. S nenapodobitelnou vstinost formulo-
val v malm spise nazvanm O smyslu crkve. Pt pednek z roku l2
1922 analzu doby. V prvnch dvou vtch k: "Zapoal nbo-
ensk proces nedozrnho dosahu: V duch se probouz cr-
kev. "'3 Ml na mysli ideu bratrskho spoleenstv vry, kter pro
ro/ Hnut mldee Ougendbewegung) je st reformnch hnut z konce devatenctho
a zatku dvactho stolet - stejn jako skoro souasn vznikajc biblick a tlovchovn
hnut, respektive kolonie umlc (ve Worpswerde, na Monre Verida a jinde). Mlad lid
se schzej a sna se vyprostit Ze seven spoleenskch pomr (csastv). Jejich cle jsou
rozmanit, vdy maj na zeteli jednotlivce v jeho odpovdnosti za spoleenstv. Zkladn
informace nap. in: Waldemar Gurian, Die deutsche ]ugendbewegung. Habelschwerdt 31924,
Paul Hastenreufel, Kdtholische]ugend in ihrer Zeit. Bamberg 1988 (sv. I: 1900-1918), 1989
(sv. 2: 1919-1932): rovn: Franz Henrich, Das Einwirken der Biinde katholischer]ugendbewe-
gung auldie katholische]ugendseelsorge in Deutschland. Unter besonderer Beriicksichtigung des
eucharistisch-liturgischen Bereichs. Eine pastoralliturgische Untersuchung I8!J-I!J45. Miinchen
1968.
II/ K tomu srov.: Hanna-Barbara Ger!, Romano Guardini. I885-I!J8. Leben und Werk, o. c.,
s. 153-249: mimoto zvl.: Walter Zahner, RudolfSchwarz - Baumeister der Neuen Gemeinde, o.
c., s. 56-187 (tam tak etn roziujc bibliografick daje).
I2/ Romano Guardini, Vom sinn der Kirche. FiinlVortrage. Mainz 1922.
13/Tamt, s. 1.
nho nabylo obsahov i obrazn konkrtn podoby v prbhu
nsledujcch deseti let na hrad Rothenfels. To, co se v nmec
km katolicismu udlo na Rothenfelsu a podmnn skrze Rot-
henfels, popisuje jeden Guardiniho souputnk tmito slovy:
"e se ve vem, co se dlo na Rothenfelsu, postupovalo jen podle
platnch ustanoven crkevnch rit, nemlo dvod jen v nade-
n ~ickbornu pro crkev. Guardini a jeho ptel byli pesvd
eni, e Duch, kter vede crkev, u ur dobu a hodinu, kdy ne-
ch organismem crkve proudit vsledky vdeckho zkoumn
inspirovanho zkuenost Rothenfelsu a slu znovu objevench
starch pravd... Nestalo se tak na Rothenfelsu, ale bez Rothen-
felsu by se nestalo, e latinu v crkvi zcela samozejm vystdal
matesk jazyk bez jakkoli revolun akce. Nestalo se tak na
Rothenfelsu, ale bez Rothenfelsu by se nestalo, e se vc
astnili spoleenstv eucharistickho kalicha. Nebylo toti
mon, aby bolest odkn, kter crkev poadovala od tto ob-
jevitelsk generace, nepinesla ovoce a nov mlde, vzel ze
star mldee, pi zachovn vlastn opravdovosti a identity
mohla a mla t dle tak jako ti star. Uinili krok. Potaj
v knskch seminch, oteven ve ,stanovch tborech', ve
studentskch boudch, na cestch po vlasti i do ciziny... Guar-
dini s nimi tento krok nevykonal, ale pomhal svm mladm
ptelm slovem a radou a nejen tehdy, kdy se vyskytly obte
s ady a okolm. "'4
Po nacisty nazen pauze, obdob, kter po roce 1943 trvil
u svho souputnka a ptele knze Josefa Weigera'5 v Mooshause-
nu v Allga-u, byl znovu povoln na univerzitu, nejprve do Tiibin-
gen, pozdji do Mnichova. Kdy nastoupil na katedru v Tiibin-
14/Aloys Goergen, Rothenfels und die Folgen, in: Kirche heute. Architektur und Gerat.
siiddeutscher Raum. Ed. Hans Wichmann. Miinchen, b. r. (Die Neue Sammlung Staatliches
Museum fiir angewandte Kunst und 88. Deutscher Katholikentag, Juli-September 1984),
s. I2-18, cit. s. 16. Srov.: t, Glaubensasthetik. Aufiatze zu Glaube, Liturgie und Kunst. Ed.
Albert Gerhards a Heinz Robert Schlette. Miinster 2005 (Asthetik - Theologie - Liturgik,
sv. 34)' na s. 15-27 se nachz tak petisk citovanho lnku. Aloys Goergen (I9II-2005),
teolog, filosof, 1937/1938 asistent Romana Guardiniho v Berln.
15/ Rozshl korespondence mezi Guardinim a Weigerem se prv pipravuje k publikaci
/10 n/ (italsky a nmecky).
gen, bylo mu u edest let. Svou uitelskou innost ukonil a
ve vysokm vku sedmasedmdesti let; "vechno m svj as"'6.
Guardini bv tak oznaovn jako "mistr duchovnho slo-
va"'? Dvodem pro to jsou jeho etn spisy, je nechtj mt
vdeck charakter, nbr pedstavuj spe mal studie k aktul-
nm nebo obecnm otzkm, a tak jeho poetn pednky
a cykly kzn, kter asto nabyly psemn podoby.
Guardini se opral o rozshlou znalost tradice a bezpen
poznn zjeven, je bylo zkladem jeho ivota, vry a psoben.
Odtud vychzej etn Guardiniho mylenky, kter jsou pij
mny a dodnes a zaslou, aby byly kritiky zkoumny a dle
rozvjeny. Jestlie jeho biografK:a Hanna-Barbara Gerl-Falkovit-
zov v roce 1985 konstatuje "pomal zapomnn", pak dnes
zjiujeme, e Guardiniho mylenky a vahy jsou nadle temati-
zovny v publikacch a konferencch, ba jsou nyn dokonce zpra-
covvny v plnovanm (nejprve italskm) kritickm soubor-
nm vydn.
Nezpracovv se samozejm ve stejn me cel irok oblast
jeho publikac. Je to dno v neposledn ad rozmanitost jeho
prac a promnou jejich aktulnosti. Pozornost stle zaslou je-
ho literrn vahy o Dantovi a po Dostojevskho, o Augustinovi
a po Rilkeho, ale pro souasn vbun diskusn tmata v teo-
logii a ve spolenosti pedstavuj dosti mal pnos.'8 Hodnotu
samozejm neztrc ani velik poet jeho teologickch knih,
nicmn vdeck diskurs se stle vce rozvtvuje a hled spe
prohlouben ve specilnch problmech ne pehled, ppadn
vahu o zajmavm pedmtu. Toto Guardiniho pojet, pocio
van zsti jako ji oputn, me bt souasn jeho silou. Ne-
ztrc se v jednotlivch otzkch, nbr na zklad podstaty sv-
I6/ Citt z dopisu Romana Cuardiniho Hermannu Tiichlemu z 24. 4. I967. Cit. dle:
Hanna-Barbara Cer!, Romano Guardini. I885-I!J8. Leben und Werk, o. C., s. 345.
I7/ Hanna-Barbara Cer!, Romano Guardini. I885-I!J8. Leben und Werk, o. C., s. 372.
I8/Wolfgang Friihwald, Deutung des Daseins. Romano Cuardinis Lektiire der Dichter,
in: Romano Guardini. Christliche Weltanschauung und menschliche Existenz, o. c., S. II5-I32.
Na zatku svho pspvku W Friihwald k, e "mnoh z tchto text jsou siln vzny
na svou dobu, a tak u nen jejich etba (zsti) zajmav" (s. II5). A kon slovy: "tchu
v nesnzch ivota dnes me poskytnout jen mlo spis Romana Cuardiniho (pro kad-
ho patrn jin), ale tato neetn dla jsou nadasov a vzcn" (s. I32).
tovho nzoru se d ideou hledat Bo pohled na svt a reflek-
tovat jej.
Guardiniho pstup nen poplatn dob. Neplatnost jeho
osoby a jeho jasn slova z nho vdy inily lovka, kter roz-
hodn zastv katolick postoj. Zrove vak dokzal vnet
do svta rostoucho individualismu ostr obrysy a tak bt vn-
mn ve veobecnm diskursu jako lovk s jednoznanm po-
stojem.
UMN A KULTURA
V IVOT A DLE ROMANA GUARDINIHO
Otzky kultury v um umleckm (architektonickm) i v ir-
m obecnm smyslu zamstnvaly Guardiniho po cel jeho i-
vot. U jeho prvn zaznamenanou publikac z roku 1907 byly
jm vybran a peloen Michelangelovy Bsna dopisy. Jet z-
sadnj a v pohledu na jeho rozshl dlo vznamnj je fakt,
e on sm v "uvaovn o ,kultue' vidl konkretizaci toho, co
zamlel projektem ,katolickho svtovho nzoru"':9
Guardini byl analytikem kultury - podobn jako Oswald
Spengleo (Untergang des Abendlandes, 1919/r920), Heinrich
Platz" (Das Religiose in der Krise der Zeit, koncem dvactch let)
nebo tak Karl Jaspers" (Die geistige Situation der Zeit, 1930). Tak
napklad zatkem dvactch let minulho stolet pe: "Na-
chzme se na rozhran dvou kultur. "23
Podrobnji se tm zabv ve svch Dopisech z Itlie (Briefe
aus Italien). Poprv je uveejnil v asopise pro star leny Q:!ick-
bornu a tak vslovn odr ivotn pocit katolick mldee.
V poslednm, devtm dopise pe: ,Ym, e se vynouje nov
obraz... Souvis s novm dnm, o nm jsme mluvili. Souvis
I9/ Alfons Knoll, Glaube und Kultur bei Romano Guardini. Paderborn I993, s. I7.
20/ Oswald Spengler (I880-I936), filosof kultury a djin.
n/ Hermann Platz (I880-I945), pvodn Iomanista, spolupracovnk asopisu Hochland
a spoluvydavatel asopisu Una Sancta, jedna z stednch osobnost katolickho hnut
mldee a vysokokolk.
22/Kari]aspers (I883-I969), psycholog a filosof, jeden ze zakladatel existenciln
filosofie.
23/ Romano Cuardini, Liturgische Bildung. Ein Versuch. Rothenfels a. M. I923, s. 70; k tomu
/12 srov. podrobnji mj stejnojmenn pspvek in: Guardini weiterdenken, o. C., s. 217-234.
s lidskou hloubkou, v jej probuzen doufme. Souvis s novou
rovinou, na n se vede boj s tocmi mocnostmi. A bude zde
vtzem. Z on hlubiny a z onoho obrazu bude vytvoena nov
doba. Vidme posly, kter ji ohlauj. Nejmocnji v dlech archi-
tektury... Vidm umleck dla, maj v sob ostr pohled novo-
vkho vztahu k prod ... Vidm, jak vude vznik touha po
ivoucm vzdln... Vidm stle znovu, jak tu a tam jeden
pistupuje k druhmu se zcela novou schopnost prostho bra-
trstv. "'4

Stavitelsk umn a architektura

"Poslov, ohlaujc novou dobu", kter Guardini vid "nej-
mocnji v dlech architektury", ukazuj k soudobm architek-
tm'l: Le Corbusier'6 (Guardini doporuuje pro knihovnu na
hrad Rothenfels velmi vele jeho spis Vrs une architeaure'7),
Bruno Taut'8 (Guardini doporuuje tak jeho knihu Die neue W70h-
nung), Ludwig Mies van der Rohe'9 (Guardini s nm byl v inten-
zivnm kontaktu a zskal ho pro publikaci v asopise Die Schild-
genossen) - a pedevm Rudolf Schwarz, od roku 1924 hradn
architekt na Rothenfelsu.
Guardini doprovzel dlo Rudolfa Schwarze po cel desetile-
t. Kdy se v roce 1927 stal vedoucm hradu Rothenfels, hradn
architekt Schwarz ihned zahajuje pestavbu kaple. V il kores-
24/ Romano Guardini, Briefe aus ltalien, in: Die Schi/dgenossen, 4, I923/I924, a 5, I924/r925;
zde byly dopisy uveejnny poprv, pozdji vyly souborn pod titulem: Romano Guardi-
ni, Brieft vom Comer See. Mainz I927, cit. S. I04-I09.
25/ Podrobnji k tomu Walter Zahner, "Wir stehen in der Wende von zwei Kulturen", in:
Guardini weiterden1een, O. C., a tak t, RudolfSchwarz - Baumeister der Neuen Gemeinde, O. C.
26/ K architektu Le Corbusierovi srov. vedle sebranch spis o osmi svazcch tak krtk
pojednn Einleitung in das Wer1e Le Corbusier. Vyd. Willy Boesinger. Zurich I972.
27/ Paris, Flammarion I923. [esky: Le Corbusier-Saugnier, Za novou archite1eturu. Peloil
Pavel Halk. Praha, Rezek 2005.J
28/ Bruno Taut (I880-I938), nmeck architekt a teoretik architektury. K jeho dlu srov.
Bruno Taut. I88o-I.938. Archite1et zwischen Tradition undAvantgarde. Ed. Winfried Nerdinger
aj. Stuttgart-Munchen 200L
29/ Ludwig Mies van der Rohe (I886-I969), nmeck architekt, od roku I938 il ve
Spojench sttech. V na souvislosti je zajmav zvl. spis: Fritz Neumeyer, Mies van der Rohe.
Das 1eunstlose Wort. Gedan1een zur Bau1eunst. Berlin I986, ktet podv cosi jako Miesv
duchovn ivotopis (I886-I969).
pondenci a v mnoha rozmluvch na mst, je nejsou doku-
mentovny, vznik prostor, kter je vystavn vhradn pro shro-
mdn spoleenstv. Jet dslednji, to jest bez liturgickho
mobilie, k tomu dolo v Rytskm sle, kter Schwarz pesta
vl na prostor pro svtky a slavnosti. "Zpsob, jm vc v Rot-
henfelsu slavili liturgii - za zpvu nitern krsnch a psnch
starch nmeckch kostelnch psn -, nabyl vznamu, kter
jsme neoekvali, kdy jsme s pravou zanali. Pichzelo tam
velmi mnoho lid, kte si odneli vzpomnku na tento vrouc
zpsob a tak pn, aby se bohosluba konala doma tak tak. ..
Je krsn, kdy posvtn prostor m zklad ve spoleenstv v
cch a v jeho konn, je budovn z liturgie a spolu s n opt za-
nik a kdy se vzdvme v architektonick pravy, kdy na za-
tku tu nen nic ne vesmrn prostor a pot nezstane nic ne
vesmrn prostor: Pn proel okolo. "30
Stavitel zde shrnuje to, co vykonal spolen s Guardinim na
hrad Rothenfels. Dlo se tu to, co Pius XII. nazval prochze-
nm Ducha svatho crkv. Jeden kairos doel svho naplnn:
duchovn a liturg Romano Guardini a architekt Rudolf Schwarz
se seli a mohli na hrad Rothenfels uskutenit nco, co bylo
30/ Rudolf Schwarz, Kirchenbau. Wolt vor der Schwelle. Ed. Maria Schwarz aj. Regensburg
2007 (dotisk prvnho vydnO, S. 37, 4L
 v tto dob jedinen. Krom kaple a Rytskho slu se oba sna-
ili o pravu hradu, vn se zabvali mobiliem, lampami, n-
dobm a nbytkem, jako i vybavenm knihovny a snaili se d
sledn realizovat sv ideje a tak vytvoit pklad, kter lze cele
napodobit a zat.
Rudolf Schwarz dostal v roce 1929 zakzku postavit v Cchch
kostel Boho tla a v nsledujcm roce stavbu velmi dsledn
realizoval. Guardini na pozvn stavitele budovu navtvil 3' a po-
t napsal prvn kritiku tto architektury. Vedle popisu stavby se
zabv vslovn otzkou, kter zjevn velmi znepokojovala sou-
asnky. Velmi stroh psoben prostoru kostela obhajuje slovy:
,y tomto kostele ije svat ptomnost. Dovedl bych si pedstavit,
e by nkdo ekl, e je przdn. Pak bych mu odpovdl, e by si

31/ Srov. k tomu Walter Zahner, RudolfSchwarz - Baumeister der Neuen Gemeinde, o. C.,
S. 198-220, a tak odkazy u Gunda Bruske, Der Stille Raum geben. Romano Guardini und
Rudolf Schwarz uber die Stille, in:jahresbericht 2005 der Guardini stiftung e. V.Berlin 2005,
/16 s.27-4.
ml hloubji ujasnit, zda mu sprvn rozum. ... To nen przd-
nota; to je ticho! A v tichu je Bh. "3'
Tm Guardini odmt astou kritiku, kter tento kostel ozna-
ovala jako krabici, jako Bo tovrn halu. Guardini vak vid
ono vce, kter vyplv z redukovn doprovodnch umlec
kch a dalch prostedk. Vyzdvihuje soustedn na to, co je
podstatn.
Dal pm Guardiniho vyjden k prci Rudolfa Schwarze na-
chzme ve Schwarzov knize O stavb kostela (vnm Bau der Kirche),
vydan poprv v roce 1938.33 V pedmluv, o ni ho autor po-
dal, neprohlauje, jak je obvykl, e kniha je pro laskavho ten
e dleit, ale k, e ten potebuje vlastn uveden. Guardini
soud, e se v tomto spise otevr hlubok obraz lovka a prv
tak jasn, do budoucna ukazujc obraz kostel a e tento obraz
daleko pesahuje bnou rove knih o stavb kostel. Schwarz
buduje na tom, co je zsadn, a na svm pokusu mluvit o jedn
architektue ped vekerou architekturou me jasn ukzat, jak
stavba kostela zce souvis s tm, co lovka dl lovkem.
Tm se Schwarzovi v oblasti architektury da nco, co je pod-
ntem pro teologa. Guardini tento podnt sleduje v jeho vvoji,
reflektuje ho ve spolenm rozhovoru a nakonec ho prosazuje -
jak v oblasti toho, co je postaveno, tak v oblasti vah o podstat
stavby kostela.
Malstv avtvarn umn
Guardini vid posly ohlaujc novou dobu tak v umleckch
dlech sv doby. Popisy obraz 34 uveden v naem vboru vznik-
ly vtinou z konkrtnch podnt jako kzn nebo jako pro-
mluvy a byly nejprve zamleny pro zvltn skupiny a pot byly
32/ Romano Guardini, Die neuerbaure Fronleichnamskirche in Aachen, in: Die Schildge-
nossen, II, 1931, s. 266-268, cit. s. 267. Viz Guardiniho Pedmluvu ke knize Rudolfa Schwarze
O stavb kostela, otitnou zde na s. 153-156.). Pokud jde o posvtn prostor, Guardini
mluv tak o "przdnot", kter je ovem sama obrazem; srov. text Nboensk obraz
a neviditeln Bh (viz v tto knize s. I03-II5).
33/ Mezitm existuje u tet vydn: Salzburg 1998.
34/ Zvl srden dk plat prof. Alfonsu Knollovi z ezna, kter m upozornil na velmi
ran Guardiniho text o beuronskch madonch, kter dosud nebyl v bibliografii zachycen.
v titn podob zpstupnny ir veejnosti. Ukazuj Guardi-
niho vizuln vnmavost. Vedle nich existuje ada popis pro
dy, respektive tak architektury, je lze najt v cestopisech 35 ne-
bo ve vzpomnkovch textech. Guardiniho zajmaly tak otzky
hudby, o tch vak uvauje vtinou v dopisech. 36
Guardiniho znalost soudobho umn a podntn diskuse
s nm vak probh jet zcela jinak. Tak se traduje, e v jednom
ze svch byt si povsil na ze pohlednice Franze Marca adre"
sovan Else Lasker-Schiilerov, kter jsou znm pod nzvem
Poselstv princi Jusufovi (Botschaften an den Prinzen Jussuff) -
v odborn literatue se tato korespondence oznauje jako "du-
chovn vzdlvac knka povlen doby",37
35/ Rzn popisy se nachzej mj. v Dopisech od Lago di Como (Briefe vom Comer See, o. c.);
krom toho srov. nap. Romano Guardini, Ravenna, in: Die Schildgenossen, 9, 1929,
s. 160-163, pozdji uveejnn s etnmi dalfmi denkovmi zpisy, popisujcmi krajiny
nebo cesty, in: Romano Guardini, Spiegel und Gleichnis. Bilder und Gedanken. Mainz 1932.
36/ Srov. pipravovanou publikaci korespondence s Josefem Weigerem; dk za tuto
informaci pati prof. Alfonsu Knollovi z ezna.
37/ Zda tyto obrazy skuten mohly viset v jeho berlfnskm dom u ve ticrch letech
(srov. mj pspvek ,Wir stehen in der Wende von zwei Kulturen", in: Guardini weiterden-
ken, o. c., zvl. pozn. I I a 25)' je nutno prozkoumat. Existuj informace, e tyto reprodukce
byly k dostn teprve po druh svtov vlce, a tedy nemohly viset v Guardiniho dom
v obdob mezi vlkami. Srov. k tomu Franz Marc - Else Lasker-Schiiler, "Der Blaue Reiter
prasentiert Eurer Hoheit sein Blaues Pferd". Karten und Brieft. Ed. Peter-Klaus Schuster.
/18 Miinchen 1987, s. 6.
 Mimoto je npadn, e Guardiniho dve citovan dleit
vta z knihy O smyslu crkve (110m Sinn der Kirche): ,y duch se
probouz crkev" m paralelu ve zvoln Franze Marca v alma-
nachu Der Blaue Reiter: ,y duch se probouz mystika!"3 8 I kdy
to lze vysvtlit relativn asovou blzkost nebo tak dobov ja-
ko nco, co se v uritm smyslu nabzelo, je otzka, zda Guardi-
ni nezamlel tuto paralelu mysln. Na vdom uit ukazuje
podle mho nzoru dosud necitovan msto z Dopis od Lago di
Como. V devtm dopise, prv na mst, kter jsme uvedli, tam,
kde Guardini mluv o poslech dnen doby, se v odstavci o no-
\jch umleckch dlech zmiuje vslovn o jedinm umlci.
Cteme tu: "Jak obrazy Franze Marca pronik ivost, kter je od
t doby v okol ciz! A osvduje svou vnitn pravost ve zvltn
umenosti a przranosti ..."39 Vysvtlen, pro prv tyto dky
byly v kapesnch vydnch z osmdestch a devadestch let vy-
putny, neexistuje. 4o Toto msto nicmn ukazuje, jak Guardi-
ni citliv vnmal Marca, jednoho z velkch nmeckch mal
z potku dvactho stolet.
Guardiniho znalost umleck scny byla velmi irok. Vedle
jeho vah nad konkrtnmi obrazy to ukazuj dal odkazy v je-
ho textech. Na tomto mst z nich uvedeme jet jeden, kter na
jedn stran poukazuje na pedstavitele jinho pojet umn,
Guardinim vslovn reflektovanho, a na druh stran byl pi
nov publikaci textu v prbhu asu vyputn, a tak dnes u
nen tato souvislost patrn znm. Jde o poukaz na Gebharda
38/ Franz Marc, Die .Wilden" Deutschlands, in: Der Blaue Reiter. Ed. Wassiliy Kandinski
a Franz Marc. Mnichov 1912, s. 5-7 (srov. dokumentrn vyd. Klause Lankheita, Mni-
chov-Curych 1984, 4. vyd., s. 28-32, cit. s. 30) ; srov. k tomu u A10ys Goergen, Sep Ruf
und der neue katholische Kirchenbau. Rellexionen eines Beteiligten, in: Hans Wich-
mann, In memoriam Sep Ruj Stuttgart 1985, s. 146-157, cit. s. 151 (otitno t v: A10ys
Goergen, Glaubensiisthetik. Aufiatze zu Glaube, Liturgie und Kunst, o. C., s. 85-106), a tak
Matthias Lutz-Bachmann, .Kirche in der Seele der GHiubigen" - Romano Guardinis Kir-
chenverstiindnis und der Begriff der Kirche in der zeitgen6ssischen Theologie, in: Theolo-
gie und Philosophie, 62, 1987, S. 22-42, zvl. s. 22-26.
39/ Romano Guardini, Briefe vom Comer See, o. C., s. ro8; tak u v prvn publikaci, in:
Die Schildgenossen, 5, 1924/r925, s. 359
40/ Srov. s. 83 v 1. vydn, kter bylo doplnno pedmluvou Waltera Dirkse a vylo pod
nzvem Die Technik und der Mensch. Mainz 1981. Tak s. 89 v 2. vydn, kter bylo znovu
rozeno o jednu pednku (Die Maschine und der Mensch) a vylo tamt 1990. /20
Fugela,4' O nm se Guardini vslovn zmiuje ve sv prvotin
O duchu liturgie z roku 1918. V prvn kapitole, kter nese nzev
Liturgick modlitba (Liturgisches Beten), drazn konstatuje,
e modlitba mus "vyrstat z pln pravdy". Jestlie to plat u
o individuln modlitb, plat to jet vce o modlitb lidu, kte-
r m po mnoha strnkch sklon k sentimentalit. Zde v po-
znmce pipojuje: "Dkazem toho jsou asto nasldl vplody
nboenskho ,lidovho umn', svat obrzky, soky atd. Lid je
jist vnmav pro siln, kvalitn umn, je-li vskutku proston-
rodn: svd o tom stedovk a v nejnovj dob napklad
spch ndhern malby Gebharda Fugela. Ale nebezpe, e
propadneme sentimentlnmu ne-umn, je obrovsk. "4'
Guardini se vnoval otzkm obraz a obecn umn mnohem
zsadnjm zpsobem, jak o tom svd jeho pojednn, kter
jsou publikovna v tto knize. Jejich etbu doplnme v zvren
kapitole nkolika pklady dalho psoben Guardiniho dla.
GUARDINIHO DAL PSOBEN
A RECEPCE JEHO DLA
Dal psoben (tak jako recepci) rozshlho Guardiniho d-
la je mono pedstavit rznm zpsobem, zde vak pouze for-
mou prvnho piblen. Vchodiskem jsou jeho vlastn prce.
V souasn dob se pracuje na kritickm soubornm vydn
Guardiniho dla v italtin,43 Vedle toho je teba uvst pes ty
icet svazk nmeckch Romano Guardini Werke, ptadvacet ji
41/ Gebhard Fugel (1863-1936), mal obraz s nboenskou tmatikou - nap. tak
panoramatu ukiovn v A1t6ttingu - a tak (spolu)zakladatel Nmeck spolenosti pro
kesansk umn v roce 1893. (Srov. k tomu rzn pspvky in: "Munchen leuchtete" - Kar!
Caspar und die Emeuerung christlicher Kunst in Miinchen um I~OO. Ed. Peter-Klaus Schuster.
Miinchen 1984.)
42/Tak od 1. vydn, Freiburg i. Br., a k 8.-I2. vydn, tamt 1922, s. 8. Mal svazek byl
roku 1919 ve 4. a 5. vydn doplnn kapitolou Vnost umn (Ernst der Liturgie) a u v 6.
a 7. vydn z roku 1921 byl autorem lehce pozmnn. V 13. a 14. vydn z roku I934 zstal
podle vydavatele "nezmnn ... a na nkolik vcnch a srylistickch korektur". Tento zdr-
enliv opis neukazuje, e Guardini text znan pepracoval. U zbn srovnn odhalu-
je rzn zsahy; jednm z nich je zruen (bez nhrady) poznmky s vslovnm odvolnm
na Gebharda Fugela.
43/ Aktuln (stav z kvtna 2008) vyly u tyi svazky soubornho vydn, plnovanho
21/ do 27 svazk.
 publikovanch svazk kapesnho vydn, jako i patnct zvuko-
vch kazet. Stle znovu se vydvaj jednotliv svazky, vzcnji
posmrtn prvn vydn (aktuln se plnuje publikace kores-
pondence Guardiniho s Josefem Weigerem).44
Poet publikac, kter pijmaj Guardiniho ideje a mylenky
a dle je rozvjej jako tzv. sekundrn literatura, byl u za auto-
rova ivota neobyejn rozshl. I kdy se snad mezitm relativ-
n (ponkud) zmenil, autor je stle pedmtem studia. Velk
poet publikac se pirozen omezuje na jednotliv aspekty ne-
bo tak jen na hesla z jeho tvorby. Znamenm trval aktulnosti
Guardiniho mylenkovho bohatstv je konen tak dodnes tr-
vajc fakt, e jednotliv svazky Guardiniho dla se pekldaj do
rznch svtovchjazyk.
Jako konkrtn pklad recepce uvedeme dlo autora, kter se
vnuje otzkm umn, kultury a architektury - je jm belgick
benediktin Frdric Debuyst, narozen v roce 1922. ije pobl
Louvain-la-Neuve nedaleko Bruselu. Guardiniho jmno se v je-
ho publikacch objevuje npadn asto.
Ve dvou pehledovch spisech,45 je osvtluj vztah umn
a crkve ve dvactm stolet, m Romano Guardini a spolu s nm
architekti Rudolf Schwarz a Emil Steffan46 pro Debuysta sted
n postaven. Autor vychz z Guardiniho spis o liturgii a z jeho
psoben na hrad Rothenfels a ukazuje Guardiniho a Schwar-
zv vliv na evropsk vvoj v crkevn architektue a tak ve v-
tvarnm umn, kter nalezlo pstup do chrmovch prostor.
Debuystovi v jeho vkladu nejde ani tak o to, aby ukzal pm
spojen nebo snad zvislosti. Dleit je pro nho spe duchov-
n situace a kreativita, je z n - nap politickmi hranicemi -
vyrst.
44/ Bli informace o souasn siruaci, o momentln dostupnch svazcch a tak
o plnovanch novch vydnch lze dostat u Katholische Akademie in Bayern, kter spra-
vuje ddictv Romana Guardiniho (srov. www.kath-akademie-bayern.de pod heslem
Schriften).
45/ Frdric Debuyst, L'Art chrtien contemporain de I'}62 tl nos jours. Paris 1988; t:
Le Rcnouveau de 1'Art sacrde I'}20 tl I'}62. Paris '99I.
46/ Emil Steffan (1899-1968), nmeck archirekt.
Tyto zkladn vahy47 nachzme v dalch pspvcch, kter
pedn a pot publikuje v devadestch letech a na zatku to-
hoto stolet v Itlii. 48 Prv tam lze pozorovat tak dal projevy
Guardiniho vlivu. Sahaj od pekladu dl Debuysta i Rudolfa
Schwarze do italtiny a k dalm autorm, kte se - jako Maria
Antonietta Grippov49 - (ppadn jen podmnn v zvislosti
na Debuystovch vzkumech) samostatn zabvaj tmito otz-
kami.
Dle pedstavme v nkolika vybranch secch diskusi, kte-
rou vyvolal Guardiniho drobn spis Obraz kultov a obraz zbon
(Kultbild und Andachtsbild). V souasnm diskursu o obrazech)O
a o spojen obrazu s nboenstvm se ovem s Guardinim a jeho
vahami nesetkvme. Nepekvapuje to u proto, e Guardini
se pt spe na vci zsadn, a navc ani neme zaujmout stano-
visko k "iconic turn"? o nm se diskutuje v poslednch deseti
a patncti letech. Pesto vak lze ukzat urit pstup, jm
47/Uveme jet: Frdric Debuyst, Le Gnie chrtien du lieu. Paris '997.
48/Viz sbornk lnk: Frdric Debuyst, Des signes et des lieux dans l'reuvre de Romano
Guardini. Paris '995 (texty zde shromdn pochzej ze seit ronk '994 a '995 aso
pisu Chroniques d'Art sacre). Uveme zde jet jen publikace kolokvi v piemontnskm
kltee Bose, kter vychzej od roku 2004 tm kad rok (tmatem byly dosud:
L'Altare, I:Ambone. Spazio liturgico e orientamento), jako i naposledy: Frdric Debuyst,
L'architecture glise au XXe siede en Be!gique, in: Architettura e Liturgia nel Novecento.
Esperienze europee a confi'onto. Atti del Convegno Internationale Venezia 26-27 ottobre 2000.
A cura di Giorgio della Longa, Antonio Marchesi, Massimiliano Valdinoci, Walter Zahner.
Rovento (i) 2008, s. H-65, zvl. s. Hn.
49/ Srov. jej rozshl vod k pekladu knihy Le Gnie chrtien du lieu pod titulem Seminal
Books sul rapporto tra liturgia e architettura ne! mondo contemporaneo, in: Frdric
Debuyst, Ilgenius loci cristiano. Milano 2000, s. I-xxx. Tak jej pspvek na mezinrodn
konferenci v Ourense, panlsko, z 2007, s nzvem: Romano Guardini e Marie-Alain
Couturier: le origini di architettura e arte per la liturgia cattolica ne! XX secolo (plnuje
se panlsk vydn).
50/ Srov. k tomu posledn slo ekumenickho asopisu Kunst und Kirche, kter se zabv
tmatem "bild - korper - raum" ("obraz - tlo - prostor"); nsledujc citt pochz
z vodu Moniky Leisch-Kieslov (Vorwort, in: Kunst und Kirche, 7', 2008, seir I, s. I).
5'/ Diskutuje se tu napklad o tom, do jak mry rozmanit obrazy naeho mediln
formovanho svta promuj nai lidskou vnmavost a tm i nae chovn. lovk pijm
obrazy mnohem silnji ne to, co sly i dokonce co te. A do takovho diskursu jsou
zrove zasazeny i obrazy, kter tvo umlci, a jsou to obrazy abstraktn nebo figurln,
/ 22 a jsou na videu nebo na bnch materilech.
me bt doplnna a obohacena "ikonografie, kter se rozvj spisech jako O stavb kostela zastv soustedn na Boha a na
od pelomu tiscilet jako vedouc disciplna v kulturnch a spo- prostor. Pro obrazy v kostelech je vehementn teocentrika pro-
leenskch vdch". blmem v tom smyslu, e mimo formu prostoru nepotebuje
Alex Stockp ukzal vznam Romana Guardiniho (a Rudolfa k setkn s Bohem dnou dal umleckou vpov.
Schwarze) ve svm zkladnm dle Zwischen Tempel und Museum. Pokud jde o obrazy, Guardiniho (a s nm tak hnut Jugend-
Theologische Kunstkritik, Positionen der Modeme. 53 V Guardiniho bewegung) hledn novho kultovho obrazu se jednodue ne-
pojednn O podstat ume1eckho dla (Uber das '-'sen des Kunst- rozplv v autonomii soudobho umn. ,';V abstraktnm umn
werks54 ) vid Stock zklad fenomenologickho uvaovn. V tex- avantgardy naopak vid ve srovnn s djinami umn od ran re-
tu Obraz kultov a obraz zbon55 piazuje Guardini "zbon ob- nesance novou a neoekvanou podobu obrazovho umn. "58
raz" zcela subjektu. "Jeho vlastnm mstem je lidsk pbytek, Zde je nutno spolu se Stockem konstatovat, e tento pohled ani
kostel jen per accidens, nakolik kostel chpeme tak jako ,msto nebyl dsledn obecn uznvn, ani nebyl intenzivnji sledovn
nboensk zkuenosti, msto povznesen' ..." Kultov obraz je v crkevnm diskursu o obrazech.
naproti tomu objektivn ptomen v prvnm tiscilet djin kes Posledn pstup k recepci Guardiniho dla, kter zde uvd-
anstv. 56 V souasn dob neexistuje. me, si ukeme na pkladu Hanse Beltinga. 59 Z jeho rozshl-
Dsledn a pesn domyleno sta, kdy przdnota nkte ho dla zaslou pozornost zvlt velk prce Bild und Kult. Eine
rch chrmovch prostor bez obraz otevr "zkuenost Bo 6
Geschichte des Bildes vor dem Zeitalter der Kunst. Vnuje se v nm
ptomnosti" .57 Zde Stock ukazuje tak velk vznam Guardini- otzce v odborn literatue domnle okrajov. Jeho zkladn
ho a Schwarze v diskusch o stavb kostel z povlen doby, teze zn: doba kultovho obrazu skonila s potkem novov
piem Schwarz je prezentovn vce jako ten, kdo se ve svch ku. Nejde sice vslovn o diskusi s Guardiniho pojednnm
Obraz kultov a obraz zbon,6. nicmn autor se vyslovuje velmi
52/ Alex Stock ('937), emeritn profesor teologie a jej didaktiky na univerzit v Koln. konkrtn ke Guardiniho rozlien zbonho obrazu, kter je
53/ Paderborn '99', srov. zvl. s. 121-129. Skutenost, e Stock zaazuje Guardiniho vahy uren k subjektivnmu uit, a obrazu, kter je naopak uvn
mezi postoje povlen doby, jasn ukazuje, kdy zan dal Guardiniho psoben. ve veejnm kesanskm kultu. Guardiniho jasn teologicko-
Nsledujc citt je z tho dla, s. 122.
541 Stuttgart, Staatliche Akademie der bildenden Kiinste '947. esky v tto knize, -receptivn rozlien spojuje s otzkou obrazu, jeho krizi na
s. 3'-49' potku novovku pokld za osvobozen od nboenskch
55/ Srov. k tomu Guardiniho stejnojmenn text, kter vyel poprv v roce '937 s podtitu- zvislost. Belting tak Guardiniho rozlien pevd na asov
lem Dopis historikovi umn - esky v tto knize, s. 50-61.
sled: piblin od roku 1500 u dn nboensk obrazy ne-
56/ Srov. k tomu tak zdka citovanou disertaci Urbana Rappa OSB, Das Mysterienbild.
Miinsterschwarzach '952. Autor v n vychz z Guardiniho pspvku Obraz 1eultotd a obraz existuj.
zbon a konstatuje, e vedle antickho kultovho obrazu lze mluvit tak o antickm obra- Touto tez se pipojuje k velmi "rozen teorii sekularizace,
zu mysterijnm. Nezkoum vak, nakolik tento mysterijn obraz psob dle do ptom podle n s pchodem moderny je nboenstv stle vce na
nosti. Jeho studie kon gotikou. Mylenkov most podle nj tvo skutenost, e "v litur-
gickm hnut, kter se projevuje tak v architektonickm a obrazovm ztvrnn kostel,
stupu a brzy je nutno potat s jeho vymizenm. Ale mezitm
lze konstatovat navazovn na ranou dobu kesanstv a k romantice a e prv mylenka
mysterijnho obrazu nachz stle ir pijet" (s. IO).
57/ Romano Guardini, Das religiose Bild und der unsichtbare Gott, in: Me liturgica in 58/Tamt, s. 292.
Germania. I5J45-I5J55. Nmeck vydn, Roma-Miinchen, Palazzo Pontificio Lateranen- 59/ Hans Belting ('935), profesor djin umn a teorie mdi na Vysok kole pro design
se-Schnell und Steiner 1956, s. '3-25. Cit. dle: Alex Stock, Zwischen Tempel und Museum. v Karlsruhe.
Theologische Kunst1eriti1e, Positionen der Modeme, o. C., s. 124. (esky: Nboensk obraz 60/ Miinchen '990 (od t doby nkolik vydnO.
a neviditeln Bh, v tto knize, s. IOI-II3). 61/ Guardiniho prci Belting nicmn uvd v rozshlm seznamu literatury (na s. 671).
nm sociologov nboenstv kaj, e vtr sice vane proti crk-
vm a vem institucm, e rostou tendence individualizace, e li-
d chtj uspokojovat sv poteby pomoc psychohygienick
wellness, ale o sekularizaci ve smyslu mizen nboenstv nem
e bt v na zemi a zvlt ve svt vbec ei. "6, Toto hodnoce-
n je podepeno tm, e Belting sv dlo - to jest knihu Bild und
Kult a jej pokraovn Das unsichtbare Meisterwerk. Die modernen
Mythen der Kunst 63, kter pokldaj umleck dla devatenctho
a dvactho stolet vslovn za ist sekulrn vtvory - sm
osobn nov interpretuje, k toti: ,Ye vech recenzch ... se
kniha setkala s velkmi vhradami, ale jeden bod zstal bez po-
vimnut, e toti kniha mluv o deus absconditus. Oznauje
przdn msto, kter je sice v umn patrn, ale nevede k um
n, ale nad umn."64
Meme se ptt, zda i do jak mry Guardiniho hledn kul-
tovho obrazu ji dostv v souasnch diskusch prvn odpo-
v. Nato lze odpovdt jen krtce v tom smyslu, e oba auto-
i by tuto vahu pokldali za siln zjednoduen a oprvnn by
odporovali. Pesto stoj za to, aby se o tomto problmu dle dis- MSTO ZVRU
kutovalo. Ale k tomu by bylo nutn jednak reflektovat estetick Zvrem lze ke Guardiniho ivotnmu dlu doplnit jen teo-
problm obraz na zatku novovku a v nsledujcch stale- logickou mylenku. Jako vc lovk si byl vdom, e ije v d
tch, jednak navzat na irokou diskusi ikonografie, o n jsme jinch zjeven kesanskho Boha. V dve ve vykoupen kes
mluvili. Potek toho nachzme napklad v nedvnch publi- an vyslovil v rmci publikace pednky, kterou proslovil roku
kacch Alexe Stocka nebo tak Reinharda Hoepse 65, abychom 1952 k pprav 75. Nmeckho dne katolk v Berln, mylen-
uvedli aspo dva dleit pedstavitele. ku, kter vyjaduje jeho zkladn chpn lovka a kultury
vbec: "Mohli bychom ci, e v textu vyznn vry chyb jeden
lnek. Ten by ml znt: ,Vm v lovka, kter je tvoen podle
62/ Cit. dle: Karl Lehmann, Wie nach einer langen Reise. Zum Verhaltnis von Religion
und Kunst nach der "klassischen Moderne", in: Raumlichtung. Die Neugestaltung der Kirche obrazu Krista; e je pese vechno ve mn a e ve mn pes
Maria Geburt in A.scha./fenburg. Vyd. Markus Krauth. Milnster 2000 (Asthetik - Theologie- vechno zraje.' Kdo v v Boha, v v lovka a tm v kulturu,
Liturgik, sv. 13), s. 9-17, cit. s. 17. kterou lovk me vytvet dky sv nepomjiv sle."66
63/ Milnchen 1998.
641 Hans Belting, Skizzen zur Bilderfrage und zur Bilderpolitik heute, in: Bilderverbot: Die
Sichtbarkdt des Unsichtbaren. Vyd. Eckhard Nordhofen. Paderborn 2001, s. 27-38, cit. s. 27. Walter Zahner 67
65/ Srov. nap.: Alex Stock, Bilderfragen. Theologische Gesichtspunkte. Paderborn 2004. A tak
jeho mnohasvazkovou Poetische Dogmatik (Paderborn, od r. 1995). Ev. t: Rcligion aus Male-
rd? Kunst der Gegenwart als theologische Aufi,abe. Ed. Reinhard Hoeps. Paderborn 2005, a tak 66/ Podle: Alfons Knoll, Glaube und Kultur bd Romano Guardini, o. c., s. 554-
Hoepsem redigovan dlo Handbuch der Bildtheologie, rozloen do t svazk, z nich 67/ Za podporu a cenn podnty srden dk prof. dr. Hann-Batbae Gerl-Falkovitzov
prvn u vyel (Bild-Konflikte. Paderborn 2007). - Reinhard Hoeps (1954), profesor kato- z Dran, prof. dr. A1fonsu Knollovi z ezna, a prof. dr. Hansi Merckerovi z Landau
lick teologick fakulty univerzity v Milnstem. ve Falci.
 o PODSTAT UMLECKHO DLA
vodn poznmka
Pednka, kterou zde uveejujeme, byla pednesena ve stuttgartsk
Akademii vtvarnch umn. Jej pedmt je tak obshl, e autor se pi
poslednredakci textu neustle ctil nucenjednotlivmylenky dle roz-
vjet. Ale to by bylo vedlo k tomu, e by vznikla cel kniha. A tak, aby
se pohled rozil na celek ume1ecklho dla, /:ryly pipojeny jen dva krtk
oddly, tet a est, a mimoto bylo rozvedeno ne"'kolik mst, kter me1a
pli charakter nznaku. Jinak pednka zstala v podob, jak byla
pednesena.
Tubingen v srpnu I!)47

OTZKA
Nzev pednky by mohl vzbudit podezen: je pece zjevn
nemon v tak krtkm ase prozkoumat tak mnohovrstevn
tvar, jakm je umleck dlo. Je tedy teba hned na zatkujasn
ci, e jde pedevm o vyjden otzky, kterou si klade kad, kdo
nkdy piel do styku s umleckmi dly, a kterou si klade stle
znovu, i kdy se jimi zabv u dlouhou dobu - toti otzky, co je
tato zvltn vc, kter je tak neskuten, a pece tak siln psob;
kter je tak vyata z bn existence, a pece tak hluboce zasahuje
nitro; kter je podle praktickch mtek tak nadbyten, a pece
tak nezbytn pro kadho, do jeho ivota jednou vstoupila.
Odpov meme jen nastnit - a tm u chceme bez veho
31 / dalho zat.
 SETKN A ZPODOBEN
Umlecky, eknme pesnji malsky nadan lovk se setk
s njakm pedmtem vnj skutenosti: se stromem, zvetem,
postavou lovka. Ct se zasaen - zasaen zvltn vlastnost
jeho lini, barev a pohyb, nejen tm, e nco je, ale tak tm, e
nco k. Zasaen schopnost formy vyjevovat podstatu.' Nitro
umlce se dostv do zvltnho pohybu. Otevr se a stv se vn-
mavm, ale zrove tak bdlm, napjatm a pipravenm k in
nosti. Tento stav me mt rznou intenzitu, od prchavho roze-
chvn a po mocn zasaen a ovldnut, ale vdy se vyznauje
dvma vlastnostmi, vnmavost a aktivnost. To ml na mysli Go-
ethe, kdy umlce napomnal, "aby se stal orgnem": orgnem
pro podstatu vc a udlost, jak se projevuj ve svch formch.
V tomto stavu umlec sah po nem, co je venku. Ne proto,
aby to dal do slueb njakho praktickho elu, ale proto, aby
to nov vytvoil.
Ale jak? Tm, e ho zpodob. Z materilu, kter odpovd je-
ho nadn - v naem ppad je to plocha na malovn a barvy-,
vytvo malbu, je se podob pedmtu venku. "Podob se mu"
ovem v hranicch vymezench povahou onoho materilu: tak
napklad pltno poskytuje ke zpodoben pouze plochu, zatm-
co skuten strom jako tleso stoj v prostoru. Podob se mu d-
le v rmci zvltnho stylu, kter ovld uritou dobu: tak na-
pklad renesann umlec vid pedmt jinak ne dnen mal
abstraktnho umn. V tomto konn spov triumf umlce nad
prodou, stv se tvrm. A je "svt" jakkoli, hlavn e je je-
ho dlem. Toto tvoen nen libovoln, nbr pln urit kol:
slou byt.' To prvn lze snadno pochopit, ne tak to druh. Jak
me tvoen umlce slouit byt?
r/ Slovo "podstata" zde odpovd nmeckmu "Wesen". Tento termn znamen 1. esenci
vci, 2. vnitn zklad vci v protikladu k jej vnj podob, vlastn a pravdiv byt vci,
kter se vyjevuje vnj podobou. Slovem podstata chceme vyjdit tento druh vznam. -
Pozn. pekladatele.
2/ Slovo "byt" zde odpovd nmeckmu "Dasein". Tento termn znamen v klasick filo'
sofii pesn vzato existenci vci, zde vak vcn odpovd spe eskmu "byt". Guardini
tohoto termnu neuv pouze v Heideggerov smyslu. - Pozn. pekladatele.
ekli jsme u, e formy vci - a ;,formou" myslme vechno,
co lze postihnout smysly: linie a plochu, stavbu a funkci, vze-
zen a jednn - vyjaduj podstatu pedmtu, jeho vznam, to,
co je mu vlastn a m je dleit. Ve vci je toto vyjdenjet
neurit a nedokonal, ale umlec se ct puzen, aby je pivedl
dle. Vid, jak podstata vyzauje z forem, a dv se j k dispozici,
aby se mohla plnji vyjevit. Ne jako vdec pomoc pojm a teo'
ri, ale smyslov, v kontaktu s tm, co vid, sly a hmat. Formy
ho vedou, ale umlec je zrove ovld, zpracovv, zjednodu-
uje, zhuuje, pod - a co vechno se jet me dt, aby zv-
il jejich vrazovou slu a aby dal vyniknout tomu, co je ped
mtu vlastn. 3
Tm, e mal postihuje podstatu vci, postihuje tak sm se-
be. Rovn nikoli teoreticky, napklad tak, jako psycholog
zkoum vlastn nitro, nbr bezprostednm provnm. Tm,
e v sob pociuje dotek podstaty vci, probouz se nco v jeho
vlastn podstat.
Znme to z literatury. Pipomeme si napklad Morikeho
bse Die schone Buche (Krsn buk). Bsnk ped vzneenm
stromem pociuje monosti jasn, ivouc formy, kter se nach-
zej v nm samm, ale jsou pekrvny ponkud pli citlivm
mctvm jeho kadodennho zjevu. To je skuten "setkn"
na rozdl od pouhho "vnjho stetnut": Vidme uritou vc,
pociujeme jej zvltnost, jej velikost, jej krsu, jej nouzi -
a ihned jako ivouc ozvna na to odpovd nco v ns samch,
probouz se, pozved a rozvj. lovka meme pmo nazvat
bytost, je je schopna odpovdat svm vnitnm bytm na vci
svta a tm uskuteovat samu sebe. m je lovk hodnotnj,
tm silnj, bohat, hlub, jemnj je jeho schopnost setkvat
se, odpovdat a tm "pichzet sm k sob" ... U umlce m ten-
3/ Sta filosofov tomu kali "mimsis", "napodoben prody". Nen to vraz pli ast
n. Bezdn pipomn realismus a verismus. Ale patrn je ho nutno chpat hloubji;
teba, jak naznauje samo slovo, na zklad vztahu mezi hercem a postavou, kterou vytvo-
il bsnk. Pak znamen akt, jm umlec dv podstat k dispozici svou schopnost vidt
a vytvet formy, sv ivouc tvoiv byt, a tuto podstatu ztlesuje. Tak jak to in pro
da ve vci sam. Ale lpe ne proda - tm lpe, m ve lovk stoj svm duchem nad
33/ prodou.
to proces odpovdn zvltn slu. Vidli jsme, e nepostihuje
vc jednodue tak, jak ped nm stoj, ale v jejm jevu nazr
podstatu. V tomto setkn tak vystupuje jeho vlastn podstata,
nco z toho, m je nikoli pouze kadodenn, ale v nejvlastnj
m nitru. To nen jako dvat se na sebe do zrcadla - ne nutn, a
je pitom v lovku kolik chce samolibosti -, nbr je to, jako by
se probouzelo samo jdro, jako ve vci, te ovem vlastn jdro
lovka. Proto by tak nebylo sprvn mluvit zde o subjektivis-
mu - opt v jeho podstat, a u se pitom lovk nezvazn vy-
v sebevc -, nbr jde o to, co dan lovk vlastn je, pokud
jde o tvoen a povoln, a m se tedy tak m stt v procesu sv-
ho sebeuskuteovn.
Podstata vci a podstata umlce samho vytvej ivouc jed-
no, je mocn thne k vyjden. Vlastn pocity umlce vplvaj
do zpsobu, jak vid vc. Vnitn podoba vci se vynouje ze
vzruenho provn sebe samho. A oboj tak, e vznik for-
ma, dlo.
To, z eho se rod popud k dlu, je v rznch dobch a u rz
nch osobnost ponkud jin. Zjem nkterch umlc smuje
k tomu, co je na pedmtu substanciln, k podobm v jejich
vztazch a silch, jako tomu bylo vtinou v antice. Zjem jinch
se tk atmosfry mezi postavami, svtla, nlady, jako teba u im-
presionist. Nkte umlci hledaj konstrukci pedmtu, archi-
tekturu skupiny nebo dn, napklad Andrea del Sarto. A opt
jin proudn sil, plynut pohyb, dynamickou strnku dn -
vzpomeme na Michelangelovy fresky. Vysok egyptsk umn
chtlo znzornit to, co je typick, trval zklad rozmanitosti sv
ta; s jakou velikost vypracovalo napklad postavu vladae! Jin,
novovc umlci jsou poutni tm, co je charakteristick, indivi-
duln, jedinen - uveme hned nejvtho z nich, Rembrand-
ta. A do prvn svtov vlky vychz umn z toho, co je dno
v prod, a sna se to zpracovat do vrazu a vyjevit jeho podsta-
tu. Pak zan nco novho: umlci hledaj elementrn formy,
je jsou v zkladu prodnch tvar, aby jejich pomoc vyjdili
elementrn povahu ivota: vznik to, co nazvme abstraktnm
umnm.
Rzn je rovn proces zasaen, hledn a prce. Dotkme
se tak jedn z nejzajmavjch kapitol psychologie a biografie:
djiny jednotlivho umleckho dla v umlci a spolu s nimi
zrove djiny, je prov sm umlec ve svm tvoen. Jsou
umlci, u nich se zitek promt bezprostedn do dla. Zd
se napklad, e geniln kresby Daumierovy vytryskly bezpro-
stedn ze setkn. Jin umlci proij zasaen a pak zapone
dlouh proces. Tvar narst, promuje se od jedn fze ke dru-
h, pojm do sebe prvky, kter pochzej z jinch zitk, po-
krauje v motivech z dvjch dl. Pozvoln vznikn a usilov-
n, je se vyjaduje ve stle odmtanch pokusech, a nakonec
vznikne to prav. Tak pracuje napklad Hans von Mares...
I zde je rozmanitost znan velik. Co jednomu pomh, to
druhho ru. Kad m svj zpsob, zvltn a po drobn
techniky, jimi se povzbuzuje, a u je to kva, kter pomhala
Balzakovi pi jeho nepochopiteln bohatm tvoen, nebo se-
bevraedn zvyk Hugo Wolfa, kter si veer ped spanm peetl
bse a rno ji ml v mysli jako pse. A takto bychom mohli je-
t pokraovat.
OBRAZY
To, co jsme doposud ekli, je patrn na umleckm dle sa-
mm - i kdy k tomu, jako pi vem, co existuje, musme mt
oi, je se dovedou a chtj dvat. Existuj vak jet jin prvky,
kter se neukazuj tak oteven, ale nejsou proto mn vznam-
n. Pat k nim to, co budeme nazvat "obrazy". Pesnji by-
chom mli ci pra-elementy svta obraz neboli elementrn
obrazy - ale zstame u jednoduho slova.
Kad vc m nejprve bezprostedn smysl. Vezmme si nit.
Meme ji pout bezprostedn prakticky, napklad napnout
ji od jednoho bodu k druhmu nebo j spojit jednu vc s dru-
hou. Meme ji zkoumat vdecky a poznat zkony, ktermi se
d jej chovn, kupkladu zkony prunosti. Meme se za-
mit na jej hospodsk vznam, napklad z hlediska textiln
vroby. Jej podoba vak obsahuje jet hlub vrstvu. Ukazuje
se, kdy mluvm o "niti ivota". Tento vraz je zbytkem ze ir
35/ souvislosti, toti z mtu o sudikch. Vid ivot v podob niti,
kterou sudiky nanaj, dle pedou a nakonec pestihuj. Tak
se ivot jev jako nco, emu dvaj zatek i pokraovn ne-
znm sly; o em vdy vme jen to, co je, a nikoli, co bude; co
me bt hladk, ale co me mt tak uzly a me se zamotat;
co je slab, ohroen petrenm, a pesto vydr hodn napt,
a co nakonec tyt sly, kter je zapoaly, dovedou tak ke kon-
ci. Tento obraz je vkladem existence. Jej nepehledn e
a propojen se stahuje do seven podoby a tak se dv lovku
jakoby do rukou. Jej temnota se prosvtluje v jasn prvek smys-
lu, kter je jednoduch, a pece pln vznamu ve vech smrech.
Tuto existenci nepostihuj vdeck pojmy, nbr ivouc pocit.
Tak je existence otevena pro kadho, jeho pocit je iv. M
v rukou prostedek, aby se dovedl orientovat, nikoli v praktic-
km jednn jako v technice nebo ve vd, nbr duchovn, po-
kud jde o smysl a zamen. Zskv nco z toho, emu kme
"moudrost".
Tento obraz me bt pojat do mtu, napklad do prv
zmnnho mtu o sudikch, kter sed u zdroje vznikn
a pedou nit osudu. Nekryje se s mtem, ale existuje ji ped
nm, m zklad v byt vc a v hlubinch mysl. Ale mtus tento
obraz rozvj na zklad zvltnch pedpoklad uritho nro-
da a dv mu tak jasnost a slu. Protoe vak tento obraz je pra-
-element byt, pev znik mytickho mylen a psob v ivo-
t dle, i kdy zahalenji, zmatenji a slabji. Tak me vra
v padleny osudu zaniknout, ale obraz nit je nezniiteln a pro
nae chpn existence nepostradateln.
Takovch obraz je vce. Napklad obraz horizontly, obzo-
ru, oblasti mezi nepstupnm nahoe a dole, tedy oblasti, je
byla pidlena lovku. Nebo obraz polokoule, nebesk bn,
hvzdnch d, ve obemykajc nesmrnosti nad nmi, a nao-
pak obraz otevrajc se misky rukou, kter se napahuj a pij
maj. Nebo obraz cesty, kter umouje, abychom li, odchze-
li a pichzeli a mezitm elili nebezpem bloudn.
Oblast, kde se tyto obrazy nejdve zvazn vynouj, je - jak
se zd - oblast viz; jejich prvn formou je pak vrok vidoucho,
jejich prvnm prostedm kult a mtus. Sla vidn pak pozvolna
miz, na jej msto vstupuje nboensk fantazie. Vrok vidouc-
ho pozbv hutnosti a stv se naukou ivota a pslovm. Kult
ztrc objektivn moc a stv se povzbuzovnm. Mtus se roz-
plv a pechz v povst, pohdku a lidov zvyk. Avak obraz,
podoba moudrosti, kter mluv sm sebou, zstv, i kdy je
znehodnocovn racionalistickm zpsobem mylen.
Tak tak psychologie ukazuje, e obrazy ij v hlubin nev
dom. Odtud neustle psob na vdom. Ovlivuj spontnn
mylen a tvr npad. Vedou nae chpn a tvo znanou st
toho, co se nazv svdomm ivota a co d postoj k vcem
a udlostem.
Tak je lidsk existence vude prostoupena psobenm obra-
z. My novovc lid si to u neuvdomujeme;nkdy vak pe
ce nco ze starho vznamu prozauje, napklad kdy jeden
lovk dv druhmu prsten nebo kdy ho ve vznamnm
okamiku vybz, aby s nm el kus cesty. Pak oba ct vznam,
kter nepochz z povrchovho smyslu dn, nbr z vt hlu-
biny.
Tyto obrazy se objevuj bezprostedn v ivot dtte. Dt
kon urit vci s vnost, kter dospl nejprve vbec nero-
zum. Zd se, e ve he dtte mohou obrazy vystupovat ve
a rozvjet se volnji ne v ivot dosplch ... Ale ani u nich tak
docela nechyb. Psob vude tam, kde jet existuje ritus a ob-
ad. Tedy pedevm v crkevnm kultu, v liturgii. Ta spov na
tech prvcch: na slov, vci a konn. V liturgick vci - na-
pklad stupnch, svkch, pltnech - a v liturgickm konn
- v chozen, stn, kleen, v rznch pohybech rukou, v hol-
dovn a podvn - se objevuj obrazy a pispvaj k oiu
jcmu, osvobozujcmu, osvcujcmu psoben, je vychz
z liturgie.
Tyto obrazy maj velk vznam tak pro umn. Stav, v nm
se nachz tvoc umlec, se podob stavu dtte a tak vidouc-
ho. Nen zen kritickm rozumem a elov zamenou vl,
kter napnaj a usmruj ivot. V umlci je ivot vzruen a z-
rove uvolnn, bdl a zrove prostupn, zamen k vci
a oteven do vlastnho nitra a zrove ve stavu on zvltn
37/ bdlosti, je prostupuje proces tvoen, ani mu psob nsil.
V tomto stavu se mohou tak vynoovat obrazy, nikoliv vdom
vymylen a chtn, nbr vetkny v to, co se prv utv.
Dvaj vznikajcm vtvorm zvltn vznam. Napklad
kdy se na obraze oteven krajiny vysok nebe dotk ploch
zem a mezi nimi se objevuje rovn linie horizontu a my poci-
ujeme zk prostor lovka, vlenn mezi nepstupnmi ob-
lastmi ve a hloubky. Nebo kdy vodorovnou linii moe a po-
be protn vertikla stojc lidsk postavy, vzpmen, tich,
staten, odhodlan k inu, pipraven na svj dl, linie "J".
Tak prvnm tvarem pronikaj pra-elementy a dvaj poctit ne-
smrnost svta venku a hlubin uvnit.
Nae vdom o tom nev, ale jist o tom v nae nevdom,
kde jet proud ivot pra-asu. Umleck dlo tam pronik
a psob, e se obraz rozkmit. Umleck znzornn tak nab-
v zvanosti, je jde daleko za jeho povrchov smysl. Kdy na-
pklad bse l ivotn bh njakho lovka, za vyprvnm a z lovka, kter ji postihuje, m slu voln. Kolem n se zp
tohoto lidskho osudu zaznv star zvst symbolu cesty, kter
nabz vklad existence a potlauje chaos. Vdom ucho sly
jen toto vyprvn,je osvceno, povzneseno, poteno. N evdo
m vak vnm prastarou moudrost a ct se posleno v nikdy ne-
koncm boji proti chaosu. Ony pra-tvary v sob nesou dokon-
ce i ist formln prvky, napklad kruh jako kompozin forma
obrazu, nebo rytmick opakovn jako lenn psn. Z tchto
pra-tvar pochz velk st moci, kterou dan dla psob na
nai mysl.
CELEK BYT
Prav umleck dlo nen jako bezprostedn vnman jev
pouh vsek toho, co existuje, nbr celek. Napklad idle zde
pede mnou se nachz v souvislostech smujcch do vech
stran. Jakmile ji zachytm fotografickm apartem, oste se uk-
e, e jde o vsek. Ale kdy ji vid Vincent van Gogh, pak hned
pi prvnm vidn zapone zvltn proces: idle se stane ste
dem, kolem nho se v prostoru sousted vechno ostatn. Z-
rove se idle zformuje tak, e jej sti se uspodaj kolem
stedu v jejm vlastnm byt. Tm se to, co se ukazuje na obraze,
vyjev jako celek.
Toto zformovn me bt v jednotlivch ppadech velmi
odlin. Kompozice me bt prhledn jako geometrick
tvar nebo - zdnliv - zcela nhodn. Zformovn se me t-
kat spe masy tles, je se ukazuj na obraze, nebo atmosfry,
spe znzornnch pohyb nebo celkov nlady. Vdy jde
o proces, jm se jevy, je jsou jinak vetkny do veobecn sou-
vislosti skutenosti, spojuj do ivotem naplnn jednoty.
Tm se stv patrnm nco, co se nachz daleko mimo zn-
zornn pedmt, toti celek byt vbec. Tento celek se nikdy
neobjev bezprostedn ped mma oima. J jsem pece jen ne-
patrnou st nedozrn souvislosti a prv tak pedmt, s nm
se setkvm; a mj ivot je vdy jen vztahem fragmentu k frag-
mentu. Ale zde, v procesu umleckho formovn, se dje nco
zvltnho: jednota, kter vznik z vci, je je zde postihovna,
tomuje celek byt: vekerenstvo vc, proda, a vekerenstvo
ivota lid, djiny, oboj v ivouc jednot.
Ne tak, jak se o to pokouej programatikov, tedy patn
umlci, kdy podvaj celkov pohledy, encyklopedie byt,
nbr tak, jak se jednotliv jev promuje v procesu formovn.
Dje se to zpsobem formovn dla, skrze "jak", nikoliv jeho
pedmtem, skrze "co". Obrovskmu obrazu, jen by znzoro
val ron obdob a seky ivota, rolnictv a prmysl, djinn
epochy a vedouc osobnosti, chyb tato sla zptomnn. idle
van Gogha na chud cihlov podlaze toto zptomnnm. Ko-
lem n zaznv hudba celho svta.
Tak vznik v kadm umleckm dle "svt". Ten m v rznch
odvtvch umn odlin charakter. Ale ve srovnn s ostatnmi
zpsoby vznikn svta, s vdou, sttnictvm, formovnm lo
vka, je svt ve vekerm umn v podstat stejn. Svt hudby je
jin ne svt malstv a architektury. Zkladn danost symfonie
je as a tn a v nich hudebn tmata a jejich vzjemn vztah.
Zkladn danost malby je plocha, linie a barva. V katedrle pro-
stor a hmota a v nich se rozvjejc souvislost, kterou vid archi-
39/ tekt mezi kesanskm kultem a uritmi stavebnmi formami.
Tyto umleck obory se od sebe hluboce li, ale vposledku
chtj tot: dt podstatn jednot svta a lovka vraz, kter
ona sama ve skutenosti nem, a v tomto vrazu dt zaznt
celosti byt.
ELASMYSL
K podstat umleckho dla pat, e sice m smysl, ale nem
el. Neexistuje ani pro technick uitek, ani pro ekonomickou
vhodu, ani pro didakticko-pedagogick pouen a polepen,
ale pro vyjevujc zpodoben. Nic "nezaml", nbr "zname-
nf'; nic "nechce", nbr "je".
Konkrtn dlo samozejm dosti asto slou rznm e
lm. Napklad stavby jsou k tomu, aby v nich bydleli lid nebo
aby se v nich konalo jednn veejnho ivota nebo probhaly
nboensk innosti. Bsnick dla jsou spojena s kultem nebo
se spoleenskmi vztahy. Pomnky maj pipomnat minulost -
pvodn zajiovat dal ivot mrtvch - a tak dle a po rzn
formy uitho umn, je vude pechzej v emesla. To vech-
no je zejm. Ale stavba pln praktick poadavky, i kdy nen
krsn, a pomnk pipomn zesnulho sttnka, i kdy nem
dn umleck kvality.
Dalo by se namtnout, e k poadavkm bydlen pat tak,
aby stavba byla uspodna zevn i uvnit, ale to se stv jen
u dobe zformovanch prostor a pesvdivch stavebnch cel-
k - prv tak jako zemel m bt uctn pamtnkem, vyzdvi-
en, vytyen do velikosti, ale to se stv jen tehdy, je-li dlo krs-
n. Tyto poadavky se vak u nachzej v prostoru vlastnho
umn, a tak je (podle tto nmitky) jejich elov uren zjev-
n. Ve skutenosti se tu k dvoj smysl tak jako napklad i ve
vd. Vda je metodicky zskvan poznn, je samo o sob ne-
m dn cle mimo sebe, nbr usiluje se o n jen kvli pravd.
Potebujemeje ovem tak k tomu, abychom s jeho pomoc n
eho doshli: tak se veker technika zakld na aplikovanm
poznn. A pesto: jakmile jednou poznme, co je to pravda, v-
me, e m svj bytostn smysl jen sama v sob ... Podobn je to-
mu s umnm. V konkrtnm dle se mohou spojovat hlediska
zpodoben s nejrznjmi zmry praktickho uitku: ist
a pesn vaha vdycky uke, e zsadn svrchovanost smyslu
umleckho dla tm nen zruena. Vposledku je dlo vytveno,
aby bylo a vyjevovalo.
Tm dleitj je vak otzka, co umleck dlo jako takov
znamen pro lovka.
Vidli jsme, jak umlec svm vidnm a zpodobovnm pln
ji odhaluje podstatu pedmtu. Tmto odhalenm vyjevuje tak
vlastn podstatu a tm podstatu lovka vbec. A oboj odhalu-
je tak, e se to dje nejen souasn, nbr jedno v druhm: ve vi-
dn, hodnocen a ctn lovka nabv vc nov plnosti smys-
lu; a ve vci lovk opt dospv k vdom a rozvinut sebe sama.
Ale tm, e se to dje, zaznv v dle celek byt a nahodil ste
n vtvor se stv symbolem vekerenstva.
Ponvad se proces formovn realizuje ve skuten ltce -
barv, kameni, tnu, ei -, jeho vsledek se stv objektivnm
dlem a trv. lovk, kter sm nen tvr, ho me vnmat,
a tm se me podlet na procesu, z nho dlo vzelo. Umlec,
"zrozen k vidn, povolan k nazrn", tm vytvoil nco, co se
netk jen jeho osobn, ale lovka vbec. To je nyn uloeno
v dle a druz lid to mohou chpat, provat, spoluvytvet.
Tm vm m umleck dlo jin charakter, ne kdy me mt
jakkoli jin vc, a je jakkoli velk, uiten nebo cenn. Neexis-
tuje samo od sebe, ale je udlno lovkem, nepat tedy k "prv-
nmu" svtu, kter existuje odedvna, k prod, nbr ke svtu
"druhmu", kter vznik ze setkn lovka s prodou. Mezi v-
tvory tohoto druhho svta, jejich vytven je kolem lovka,
m umleck dlo zvltn postaven: i kdy je nastokrt podm-
nno a omezeno, je mu vlastn jednotnost a celistvost, kter je
uschopuje, aby bylo symbolem byt vbec, vekerenstva.
Kad opravdov umleck dlo, i to nejmen, m povahu
svta: je to zformovan prostor naplnn smyslem, do nho
lovk me vstoupit svm vidnm, naslouchnm, svm po-
hybem. Tento prostor je vystavn jinak ne prostor bezpro-
stedn skutenosti. Je nejen sprvnj, krsnj, hlub,
ivoucnj ne prostor kadodennho byt, nbr m vlastn
 kvalitu: vc a lovk jsou v nm oteveny. V prostoru kado- niknutho vskytovho byt se zved. Nazrajc si hloubji uv
dennho byt jsou vc a lovk vzni a zahaleni. To, co na nich domuje monost stt se sm pravm, istm, naplnnm a ztvr-
meme vnmat, vyjaduje jejich podstatu, ale tak ji zahaluje. nnm.
Kad vztah jde - neznmou dlkou - od jedn uzavenosti ke
druh. Akt umlce, kter nazr podstatu a ztvruje ji, uvedl MRAVNOST A KRSA
podstatu k plnjmu vyjden. Nitro je nyn tak "zevn", je je- Krtce o vztahu mezi umleckm dlem a mravnost.
vem a me bt nazrno, a vnj je nyn tak "uvnit", je ct Podle antick estetiky pivd tragdie divka ke katarzi, oi
no a provno a d se pojmout do vlastnho provn. Ale tn. Tm, e prov zpodoben tragickho osudu, se jeho nit-
tmto procesem jednota nabyla sly, celek se zptomnil a me ro ots a je oiovno a divk me v jistm smyslu zat nov
bt provn. Oddlenost je nyn pekonna. V prostoru dla t. To, co ekl Aristotels o dramatu velkho stylu, plat podle
jsou si vci navzjem blzko a lovk je blzko jim vem tak, jak druhu a mry o kadm pravm dle a v tom tkv etick vznam
tomu v bezprostednm svt nen. A tak pozorovatel tm, e umn. Umn uvd nitro divka do zvltnho pohybu, oiu
vstoup do tohoto svta a participuje na nm, me sm t je je, pod a osvcuje. Me se to dt tak skrze obsah jako ta-
v celku. kov: kdy se pedstavuje nco velkho, vzneenho, istho.
Pi vnmn umleckho dla se proto nepoaduje pouze vi- Ale to by nebylo nic specifickho pro umn. Jeho pnos by pak
dt a naslouchat jako u ostatnch pedmt prosted; ani okou- spoval pouze v tom, e obsah, kter je u mravn psobiv, se
et a bavit se jako pi njak pjemnosti. Umleck dlo spe ztvrnnm uin jet psobivjm. Nadto vak existuje zvlt-
otevr prostor, do nho lovk me vstoupit, v nm me n psoben vlastn jen umleckmu dlu. Zakld se na faktu
dchat, pohybovat se a stkat s nov otevenmi vcmi a lidmi. ztvrnn jako takovho. Toto psoben je tm vt, m oprav-
Proto vak mus vynaloit sil - a tm se ve zvltnm bod dovj, ist a mocnj byl onen proces, o nm jsme mluvili.
ukazuje kol, kter je pro ns dnen lidi tak nalhav jako lovk se vyvj k obrazu, kter mu byl dn jeho pirozenost
sotvakter jin, toti kontemplace, nazrn. Stali se z ns akti- jako kol. Setk-li se nyn s dlem, je vyrostlo k zralosti a jasu,
vist a jsme na to hrd. Ve skutenosti jsme ztratili schopnost se pak psob na jeho vnitn pipravenost, posiluje jeho vli
ztiit, usebrat se, otevt, hledt a pijmat v sob podstaty vc. k rstu a je pro nho pslibemnaplnn. Z toho pochz zvlt-
Proto tak pes vechno mluven o umn k nmu m tak mlo n dvra, kterou dv vnmavmu lovku skuten umleck
lid opravdov vztah. Vtina lid jist ct nco krsnho; asto dlo a kter nem nic spolenho s mylenkovm pouenm
znaj styly a techniky; nkdy tak hledaj jen to, co je ltkov za- a povzbuzenm. Je to bezprostednpocit, e lovk me zno-
jmav nebo smyslov vzruujc. Prav postoj ped umleckm vu zat, a vle, e to bude dlat sprvn.
dlem s tm nem nic spolenho. Zle v tom, e se lovk zti- Zde je patrn namst povdt nco o tom, o em se mluv
, usebere, vstoup, dv se s bdlmi smysly a s otevenou du, asto pli lacin a vtinou pli brzy, toti o krse. Neme
naslouch, prov. Pak se svt dla otevr. me toto tma samozejm vyerpat, pokouet se o to by bylo
V jeho prostoru vak nazrajc tak zakou, e se s nm nco stejn beznadjn, jako kdybychom chtli ci, co je pravda. Ba
dje. Ocit se v jinm stavu. Uzavenost, je obklopuje jeho by- mon jet beznadjnj, nebo krsa je posledn skutenost,
tost, se uvoluje - vce nebo mn podle toho, jak hluboko kter pedpokld pravdu i dobro. Musme se tedy omezit na
vstupuje do danho dla, jak iv je chpe, jak je mu blzk. Sm docela mlo slov.
sob se projasuje, a to nikoli v teoretick reflexi, nbr ve Krsa nen jen ozdoba, kter se pidv, kdy je vechno ostat-
smyslu bezprostednho prosvtlen. Te jeho vlastnho nepro- n hotov, nbr tkv v nitru. Stedovk filosofie uila, e krsa
 je "zen pravdy". Tm se krsa nem omezovat na vci rozumu,
nbr chce se ci, e je znakem vnitn plnosti a zdailosti, n
m zivm, co se objevuje, kdy se jsoucno stane takovm,
jakm m bt podle sv nejhlub podstaty. Tato mylenka je
pesvdiv a plat tak pro umleck dilo. Musme ovem pes
nji zkoumat, co se rozum slovem "krsa". Vtinou se pi nm
mysl na nco, co je pvabn, rozkon, ndhern - pokud ve
skutenosti nemme na mysli jen njak smyslov pvab. Tm
bychom vak tento pojem zili. Krsa je nco mnohem obsa-
njho. Objevuje se tehdy, kdy podstata vci a podstata lov
ka dospj k jasnmu vrazu. Jakmile se ist vyjev, stanou se
otevenmi a ptomnmi, dilo zaz. Pak je pemoena te to-
ho, co je dno nejprve, te pouhho obsahu, jako i pouhho
materilu. Vechno je ivouc a lehk, vechno je "forma" - a
jde o eckou plastiku vrcholnho obdob, kter bud naden
svm pvabem, nebo o dilo Grunewaldovo, na nm nen nic
"krsn" v obvyklm smyslu, ale a po nejmen linii a po po-
sledn barevn prvek vechno promlouv.
Novovk realismus u, e zle na tom, aby se skute-nost
postihla tak, jak se nabz, lhostejno, je-li snad vedn a odpor-
n. V protikladu k tomu, a pece na zklad stejnho postoje ex-
presionismus k, e umlci jde jen o to, aby vyjevil, co prov,
a k tomu e sm pouvat jev prosted a do krajnho znsil-
nn. Pod vlivem tchto a podobnch nzor umn "krsn"
v bezprostednm harmonickm smyslu vzbudilo pohrdn. Ta-
k ze strany novho, abstraktnho umn lze o eck vze nebo
o Raffaelov Madon i o Beethovenov Adagiu slyet odmtav
soudy. Ale to jsou mdy. Ve skutenosti jsou to umleck dila,
z nich pvab, lehkost, volnost, radostnost, vzneenost a nd-
hera z zvltnm zpsobem. Mohou se stt vnjmi a pak je
krsa pouh zdn. Tato dla mohou bt tak - a to se nezdka
stv - co do vnj krsy patn pochopena. Tak lze klidn tvr-
dit, e Raffael je pes nesetn reprodukce - nebo prv kvli
nim - umlec tm neznm. lovk ho mus pro sebe objevit
a pak stoj ped vrcholnou dokonalost stejn oblaen, jako
kdy poslouch Mozartovu symfonii nebo dr v ruce eckou
ii vrcholnho obdob. Chtt tuto krsu poprat nen o nic lep- /44
ne sentimentalita, proti n bojujeme. Dila, kter jsme
uvedli, pat k nejvym vrcholm, a co je velik, mme ponechat
velikm.
VZTAH KE SKUTENOSTI
K podstat umleckho dila konen nle, e v tom, co je
mu vlastn, se nenachz ve skutenosti. Skuten jsou na nm
barvy, tny, je slyme, materil, z nho jsou vybudovny stav-
by, ale to vechno nen to, co je dilu vlastn. To spov - jak
jsme ekli - ve vzjemn jednot podstaty lovka a vci, je se
vyjevuje v otevenosti vyjden. Toto vlastn se nenachz v ob-
lasti skutenosti, nbr v oblasti pedstavy - odtud ovem vstu-
puje do skutenosti, toti do uchopitelnho materilu, a tak se
objektivuje. Tm nechceme ci, e skuten je jen materil;
duch je tak skuten, a to v jet vym stupni ne hmota.
kon poznn je skutenj ne krystal nebo strom. Ale nen
skuten jeho obsah: to, co v poznn mm vnitn ped sebou.
To je pedstavovno, myleno, ale to znamen neskuten. Po-
dobn je tomu s umleckm dilem. To, co je mu vlastn, je ne-
skuten, nikoli proto, e je to duchovn, nbr proto, e je to
obsah pedstavy.
Vlys Parthennu napklad pedstavuje slavnostn prvod,
kter se ubralo slavnosti Panathnaj na Akropoli, aby v chr-
mu pinesl slavnostn ob Athn. Co je na nm skuten? K-
men, z nho je vytesn, ne vak postavy samy o sob. Ty se ne-
nachzej ve stejn oblasti a ve stejnm prostoru jako kmen
v muzeu, na tom a tom mst, kter je osvtlen tak a tak, nbr
byly kdysi v pedstav svho tvrce a jsou pak vdy v pedstav
lovka, kter ped n pedstoup. Na otzku, kde byly, kdy
umlec zemel, a kde jsou, kdy na n nvtvnku nemysl, lze
odpov jen toto: Pak u samy vbec neexistuj, nbr jen jejich
monost. Zn to podivn, ale je tomu tak. Postavy znzornn
dilem sochae: mladici, kte vedou obtn bky, panny, kter
nesou at bohyn, jezdci na krsnch, ulechtile krejcch ko-
nch plnch sily - ti vichni ij, dchaj, krej, jsou plni in
a osudu, zatmco to, co je tu uchopiteln, "skuten", jsou jen
45/ kameny, jejich povrch byl uritm zpsobem modelovn. Tyto
kameny jsou tu stle; nar na n i zve, je tudy b. Ale po-
stavy vyvstvaj teprve v duchu pozorovatele.
Ani to, co je vlastn njakmu chrmu, nen skuten. Sku-
ten jsou kameny, trmy, statick vztahy. Ale co stavitel vlastn
ml na mysli, bylo nco docela jinho: uritm zpsobem ztvr-
nn prostor, naplnn ivotem, ba sm ivot, pulzujc a d-
chajc prostorov bytost. Pile, je jsou stoupajc silou; oblou-
ky jako neustle trvajc vzlet; stropy jako klenby, jejich kolem
je zakonovat dlo - a v tom se vyjaduje urit vyjeven toho, co
se nazv "domem Boha mezi lidmi". To vechno vak povstv
teprve tehdy, kdy vnmav lovk vstoup do chrmu a stoj
a pechz, hled a dch, a oima, elem a hrud, citlivost cel
sv bytosti vnm neustl tich probouzen, nn a dopadn,
formovn a klenut, skrvn a odhalovn, slaven a jsn ko-
lem sebe. Ale to vechno pece nen skuten!
To, co je na umleckm dle "skuten", plochy a hmota, bar-
vy a ltky, tny s jejich harmonickmi zkony - to vechno m
povahu poukzn, jm umlec vyrozumv pozorovatele
o tom, co m vlastn na mysli. To samo se nachz v neskutenm
prostoru, kter lovk doke otevt svm vidnm a pedstavo
vnm a z nho v napt pistupuje ke skutenosti. Toto "vlast-
n" neme bt samozejm odloueno od vnjho-skutenho,
nbr oboj pat k sob, spolen tvo onu charakteristickou
jednotu, je se prv nazv "umleckm dlem". Je formovno
se zetelem k tomuto skutenmu, ba je pedem vidno se zete
lem k nmu. Socha nevid "prvod Panathnaj" tak, jak by ho
mohl namalovat mal, nakreslit grafik, popsat epik, nbr vid
lidi a kon a bky prvodu pedem plasticky; jet pesnji: se
zetelem k vrazovm monostem mramoru ve svtle Athn, na
tom a tom mst Parthennu. To "vlastn" se pesto nachz za
empirickou skutenost, v prostoru pedstavovn.A tam mus -
veden znaky viditelnho - pozorovatel proniknout. Mus ono
vlastn vyvolat, ponechat je, aby vystoupilo ve vnitnm nzoru,
aby oilo skrze ducha a srdce.
To se mu vak poda v t me, jak o to bude usilovat - a e je
k tomu nutno vyvinout nmahu, usebrat se, pronikat, uit se
a cviit, to je vtin lid neznm, protoe v umleckm dle vi-
d jen vc pro dobu neinnosti, jen "poitek", zatmco umlec
k dlo nle do du vysokch vc, je kladou poadavky, aby
se mohly sdlit. Porozumt Parthennu je svm zpsobem pr-
v tak obtn a vyaduje prv tak velkou nmahu jako Plat-
nova filosofie. Ale nehled k tomu: vyvolat ono "vlastn" se po-
zorovateli poda do t mry, nakolik je mu to dno, jen do t
mry. I kdyby vtvory Parthennu stly u cesty, pstupn vem
pohledm: jejich ndhera by zstala zachovna. Z jejich jasu by
kolemjdouc vidl jen tolik, kolik je dno jeho om. Zde plat
psn d, kter asto pociujeme bolestn, a pesto mu ehn-
me. Je dobr, e dleit vci nejsou vcmi kadho - pitom je
vak nutno poznamenat, e tento d nen uren njakmi pri-
vilegii majetku nebo socilnho postaven, nbr nadnm zra-
ku, silou ducha a ivotnost srdce. Nkdo, kdo ml vechny
monosti vzdln, me bt pro opravdov umleck dlo sle-
p. Jin lovk, jemu nouze existence nedopla ani voln as,
ani podnty, me bt co nejivji vnmav.
V tom, e umleck dlo dv lovku monost pechzet ze
skutenosti, v n ije a j sm je, do ne-skuten oblasti ped
stav, spov jeden z nejdrahocennjch dar, jm me um
leck dlo lovka obdait, toti jeho pokoj.
Skutenost vzruuje, nar na vli, vyzv k reakci. Zde jsou
naproti tomu tvary nevyerpateln plnosti a nejhlubho ivo-
ta, ale jen v pedstav. Rozechvvaj, vyvolvaj touhu, oblauj,
ale nevtahuj do boje skuten existence. Kdy divk nezam
uje umleck dlo se skutenost, kterou me mt a kter m
e uvat, j me bt ohroovn a nien, ale poznv je jako
vtvor, kter vyvstv a otvr se v neskutenu, pak vechno vy-
dechuje zvltn mr, kter se otevr jedin zde.
PSLIB
Umleck dlo se pesto podl na skutenosti.Vychz z tou-
hy po dokonalm byt, je nen, ale o nm lovk pes vechno
zklamn soud, e by mlo bt: po byt, v nm jsoucno dosh-
47/ lo sv pln pravdivosti a skutenost se stala poslunou toho, co
vci v podstat jsou; po byt, kde se vci nachzej v niternosti
pln otevenho srdce a kde srdce mluv skrze osvobozenou
rozmanitost vc.
Strom na pltn nen jako strom venku na poli. Vbec "tu"
nen, neexistuje, nbr nachz se - vidn, ctn, naplnn ta-
jemstvm byt - v prostoru pedstavovn. Mal ho zformoval
ve svm vidn a ztvrnil jeho obraz ve vnj soustav lini a ba-
rev na malskm pltn tak, e se me vynoit i v pedstav to-
ho, kdo tuto soustavu lini a barev pozoruje. Strom vak nen
uvznn do sv neskutenosti, nbr probouz nadji, e svt,
jak by ml bt, kdyby ten strom ml skuten existovat, nkdy
fakticky vznikne. Umn tak pedem znzoruje nco, co jet
neexistuje. Umn neme ci, jak to m bt, pesto dv ta-
jemn tnou jistotu, e to pijde. Za kadm umleckm d-
lem se to jakoby otevr. Nco vyvstv. Nevme, ani co to je, ani
kde to je, ale v nejhlubm nitru pociujeme pslib.
Nejvlastnjsmysl dostv dlo teprve od Boha. Zjeven mlu-
v o svt, kter se zrod ze zniku a soudu. To je na zklad pi
rozenho svta nemon. Pirozen svt sm ze sebe zstv
uvznn v uzavenosti, o n mluv potekJanova evangelia. Ve
svt se nepochybn nachz pemra monost: vkony, iny,
vtzstv nad sebou, rozlety ivota veho druhu, velk, krsn
a vpravd hodn zpasu - ale vechny se rozvjej v rmci prvn
danosti, je se nazv "existence". To vak jet nen ono "vlast-
n", po nm tou nae nitro a v jeho uskutennspov pra-
v budoucnost. Vme, e vci nejsou takov, jak by mly bt,
ale nememe je takovmi uinit na zklad jich samch pomo-
c njak vdy nebo techniky. Nikdy nepijmeme, e jsme jen to,
co jsme te. "lovk nekonen pesahuje lovka," ekl Pascal.
Ale nedoke doshnout sebe sama, dnou silou prody ani
kultury. Neustle se o to pokou svou prac, rozvjenm sebe,
bojovnm a dobvnm, ale neda se mu to. To, o co pitom
jde, existence sama ze sebe nedv. Mus to, onu pravou bu-
doucnost, dt Bh: jako "nov nebe a novou zemi", kde je pod-
stata vc zjevn; jako "novho lovka", kter je zpodoben po-
dle obrazu Kristova. To je nov byt, kde je vechno oteven,
kde se vci nachzej v prostoru srdce lovka a lovk nechv
svou podstatu vplvat do vc. O tomto novm byt mluv um
n - a asto nev, co k.
Tm vm je dn nboensk charakter umn. Jak ho zde ch-
peme, nepochz z bezprostedn nboenskch obsah jed-
notlivho dla. Ty samozejm existuj a mohli bychom ci
mnoho vc o tom, co to znamen, kdy je urit nboensk
zvst podvna nikoli slovy, nbr v umleck podob. Zde jde
o nco jinho: o nboensk charakter, kter spov ve struk-
tue umleckho dla; v jeho poukazovn na budoucnost; na
absolutn "budoucnost", kter u neme mt zklad ve svt.
Kad prav umleck dlo je ve sv podstat "eschatologick"
a vztahuje svt k tomu, co pichz.
Tak i sprvn vztah k umleckmu dlu st do neho nbo-
enskho. Pedchoz vahy ukzaly, e nedvm umleckmu
dlu, co mu nle, kdy je "okoum", a e musm spolu s tvo
cm lovkem prot setkn s vc. Vstupuji do prostoru, kter
tu vznik, a iji ve vznikajcm istm svt. Tm, e ho nazrm,
se svt zmocuje mne. Obrac se"k tomu lepmu" ve mn, zba-
vuje ho vazeb a tlak, v nich je dr kadodenn existence.
A prv v tom tum, co vlastn jsem, a pociuji pslib, e jed-
nou budu smt doshnout toho, co je mi vlastn. Lpe eeno:
jednou, v posledn budoucnosti, a se pibl to, co je vlastn
svtu vbec, pibl se i to, co je mn vlastn, a stane se mm.
I.947
49/

OBRAZ KULTOV A OBRAZ ZBON
Dopis historikovi umn
Ven pane doktore!
Doetl jsem prv krsnou prci, v n lte promnu, j ve - neho podstatn odlinho?
proel charakter a postoj obrazu Krista od potk kesansk
ho umn a do na doby. Ukazujete, jak se postava i scn-a do-
stvaj do pohybu, jak se tv a gesta uvoluj, vraz se vce indi-
vidualizuje a cel bytost se zliduje - atd. Nen teba, abych
Vae analzy opakoval. Jsou poun a pesvdiv. Pesto mm
jednu nmitku. Zd se mi toti, e v "promn", o n je e, ne-
jde o jednoduch posuny a zmny na stejn rovin. Domnvm
se, e v tom, emu se k "svat obraz", lze rozliit rzn struk-
tury i fenomny, kter nevznikaj jedny z druhch, ale maj
vdy vlastn charakter. Tyto fenomny bych chtl ukzat.
A chtl bych to uinit jako teolog a filosof, nebo se tak ctm
vce doma - a k tomu mm tu vhodu, e si smm dovolit rzn
historick chyby. Nechci toti vychzet z toho, jak se zmnn
fenomny jev, nbr z nich samch a bezprostedn.
Volm k tomu metodu nejvtch rozdl. Tato metoda je
pravdpodobn velmi nehistorick, i kdy se mi zd, e historie
by leckdy uinila dobe, kdyby j uila, protoe by pak mnoh
vci vidla mnohem lpe a pesnji. Msto toho se vtinou op-
r ve skutenosti o opan moment, toti e ivot se ustavin
mn, co se obvykle vyjaduje pojmem "vvoj". Podle nho
probhaj mal pechody od jedn jevov formy ke druh, take
vznik dojem souvislho celkovho proudu - a tento dojem pak
v dobch obratu miz a je zatlaovn dojmem nhl promny.
Domnvm se vak, e fenomny, o n tu jde, nemohou bt od-
vozovny jedny z druhch. Nejspe se jich tedy zmocnm tak,
e nebudu hledat msta pechodu, ale msta vyvrcholen a pak
budu srovnvat vrchol s vrcholem. m jsou tyto vrcholy od se-
be vzdlenj, tm zetelnji vystupuje jejich specifick povaha.
Je snad Kristus z Monreale na stejn linii jako soudce Posled-
nho soudu ze Sixtinsk kaple, vystupujc stejn mocn na
oltn stn kostela? Vede nepetrit cesta od Madony v Tor-
cello k Tizianov Assunt? Jsou postavy na vlysech baziliky sva-
tho Apoline v Classe stejn povahy jako Raffaelova Disputa
nebo Durerv obraz Vech svatch? Jsou rozdly mezi obma
skupinami dny jen pokroilej dobou, rozvinutj kulturou,
ivjm ctnm, nebo jsou vrazem - pi spolen kesansk
Odpovd by vlastn mlo bt velmi dkladn a rozshl
zkoumn - u proto, e pitom ihned vyvstvaj nejrznj
otzky nboensk existence, jej metafyziky, psychologie a so-
ciologie. Na nco takovho zde samozejm nemohu myslet.
Dovolte mi proto, abych to uinil tak, jak se lovk doma sna
objasnit njakou spletitou otzku: na listu papru vyty krajn
orientan body, co nejosteji zdrazn protiklady a dovede
zvltnosti a do krajnosti. Co z toho vzejde, je sice naprosto
nesprvn, ale vyjasn to pohled.
Krista z Monreale, Madonu v Torcello, svtce z baziliky sva-
tho Apoline a vbec mozaiky, kosteln okna, plastiky, malby
tohoto druhu ozname jako kultov obrazy. Naproti tomu Mi-
chelangelova Krista, Tizianovu Madonu, Raffaelovy a Durerovy
postavy a vechno, co je jim pbuzn, nazveme zbonmi obrazy.
Druh oznaen nen bohuel dobr, protoe v sob m vi vy-
sokmu nroku prvnho nzvu ponkud sniujc tn. Ale
o lepm nevm... V em je rozdl mezi obma skupinami?
Historik by pravdpodobn ekl, e kultov obraz pedpo
kld ran stupe kultury. Vnitn ivot je tu jet nerozvinut
a kolektivn vdom je silnj ne vdom individuln. Svt je-
t nen ovldnut lovkem, a proto obsahuje mnoho dsivho.
Jednotlivec si nen jist sm sebou a neme si jet dovolit voln
individuln pohyb. Proto potebuje zaklnac moci a ochrann
formy atd. Tato celkov situace nachz svj nboensk vraz
v kultovm obraze. V t me, jak se tato situace uvoluje a ivot
se stv svobodnjm, v t me, jak se upevuje krok a roste
pocit vlastn sly, jak se lovk zan tit ze sv existence a ze
svho dla, promuje se tak charakter nboenskho ctn
a vyjaduje se v tom, co jsme nazvali zbonm obrazem... To by
patrn ekl historik a v mnohm by ml nepochybn pravdu.
Ale tak bychom byli opt u pechod, zatmco my jsme pece
chtli vychzet z jdra fenomn. Pokusme se o to tedy takto:
Kultov obraz nevychz z lidskho provn, ale z objektiv-
nho byt a z objektivn vldy Boha - tm nemyslm faktick, i
dokonce vdom uven postup umlce, nbr vznamov
jdro procesu. Bh jest. Je ten, kdo nejvlastnji jest. Ba "jest" je-
din on, slovo "bt" nelze ut o Nm a o tvorech ve stejnm
smyslu. Svt je jeho dlem. On v nm vldne podle sv vle-, d
pohyby vc, vede djiny lovka. Tato Bo vlda je nejmocnj
v dle jeho milosti. V nm nejen pebv ve svt, On do nho
vstupuje. On v nm nejen psob, ale jedn. Dje se to jeho slo-
vy a jeho "mocnmi iny"; vposledku a definitivn tm, e se stal
lovkem v Kristu. Kristus zakld spsn zzen crkve a zmrt-
vchvstal a vldnouc v Duchu ji vede djinami. Kultov obraz
vychz z tto skutenosti a z tto spsn vldy Boha. Dv se
k dispozici Tomu, kter jest, aby - jestlie se mu zlb - mohl
mluvit skrze nj. in se orgnem ekonomie spsy. Je formovn
a psob tak, jak to odpovd tto souvislosti.
Zbon obraz vychz z vnitnho ivota vcho jedince -
umlce a objednavatele, kte opt pedstavuj jednotlivce v
bec. Vychz z vnitnho ivota vcho spoleenstv, lidu, doby
s jejmi proudy a hnutmi. Ze zkuenosti, kterou in lovk, kte-
r v a ije z vry. I zbon obraz se tk Boha a jeho vldy, ale
jako obsahu lidsk zbonosti. Tedy zatmco se zd, e kultov
obraz je zamen k transcendenci, pesnji eeno e pichz
z transcendence, zbon obraz vychz z imanence, z niternosti.
My jsme zvykl ztotoovat nboenskost a niternost. Dokud
to inme, nedokeme si s kultovm obrazem poradit, nebo
nem dnou "niternost". Opt pesnji eeno: dnou lid-
skou, psychologickou niternost. Kdybychom u chtli mluvit
o niternosti, museli bychom se odvit ci, e v kultovm obra-
zu se pociuje bosk niternost, oblast vytren, sfra "nebe" -
pokud si dobe vzpomnm, takov je skuten tak uen sta-
rch mistr ikon. S tm tak souvis, e kultov obraz nem
dnou "psychologii" v obvyklm slova smyslu; m skute
nost, byt, moc. Zde nen nic, co bychom mli analyzovat a e
mu bychom mli "porozumt", nbr vyjevuje se tu Nco, co
vldne, a jestlie to lovk sprvn vnm, pak onm, zr
a klan se.
Kultov obraz a zbon obraz, kter by byly zcela takov, jak
zde kme, samozejm neexistuj. Ve skutenosti se nevysky-
tuj ist typy. Tak bude historik s trpkou nechut myslet na b
dilsk postoje, k nim me pi takovch srovnnch dojt ve v-
kladu djin. J se vak utuji tm, e vy, ven pane doktore,
jste skuten historik; historik, jemu jde jen o pravdu a kter se
j chpe, kdekoli ji nalezne. Snad tedy pro vs budou tyto pojmy
uitenmi pomocnmi nstroji... Analogicky tot bychom
mli ci tak, pokud jde o filosofii nboenstv a o teologii. Zde
bych si jako tene nepl stroze odmujcho dogmatika,
nbr dogmatika, kter chpe, e jde o pokus, a kter dovd
otzku dle. To budi eeno jednou provdy.
Smyslem kultovho obrazu je, aby se Bh zptomnil. Urit
ble tuto "ptomnost" je obtn. Vd samozejm pi po-
hledu na tento obraz neekne "to je Kristus". Ale je-li to oprav-
dov kultov obraz a doke-li ho vc sprvn vidt, pak tak
neekne, e jenom "pedstavujeKrista". M na mysli nco tetho,
jinho. Novovk ctn pi takovch vrodch obvykle mluv
ihned o "zvcnn" nboenskosti, o magii a teurgii' a zastv
vi nim "duchovn" nzor. Takov ctn tak popravd nezau-
I/Teurgie je vy magick schopnost lovka psobit na nadpirozen sly (dmony, bo-
53/ stva) ve smyslu jejich ovldn. - Pozn. pekladatele.
 jalo dn vy postoj, nbr ztratilo urit orgn - orgn pr-
v pro toto zvltn.
Nazvme ho orgnem pro tajemstv, pro liturgii, nebo obec-
nji eeno, pro symbol. Jde tu o zvltn, neodvoditelnou for-
mu zptomnn: o zptomnn svatm obrazem. Postihujeme
je zvltnm konem: vnmme Bo ptomnost v obraze - ne-
bo alespo monost tto ptomnosti; je to jej oekvn, jej
tuen. Odpovd na ni je zvltn postoj: cta, otes, klann,
bze a zrove pronikav touha.
Zbon obraz nechce vyjdit ani tak svatou skutenost samu
jako spe skutenost provanou. Uplatuje se v nm zkue-
nost jako takov, a to natolik, e se sna zskat pevahu nad
pedmtem provn. Proto se zbon lovk - a je zbon
obraz jakkoli mocn, jakkoli hlubok, jakkoli nitern -ct ped
nm a spolu s nm v lidsk oblasti. Mluv tu lovk. lovk v
c, uchvcen Bohem, oddan Bohu, zajist, ale pece lovk ...
Ped pravm kultovm obrazem se neptme: pro to umlec
pociuje takto, jak doba a jak temperament mluv z obrazu?
Dojem je naddjinn. Zd se, e tu vystupuje cosi vnho.- Ne-
ptme se: kdo je autorem, jak si ponal, jak to dokzal? Lidsk
dlo ustupuje do pozad. Vldne posvtn ptomnost. Ped
zbonm obrazem naproti tomu ctme osobnost uritho lo
vka. Jsme oteseni a pekonni silou zitku, kter se projevu-
je v obraze, a velikost dla. Vldne tu shoda: lovk stoj ped
lovkem. Jetu na mst psychologie a historie. Prv tak esteti-
ka, porozumn a znalectv, nebo si zde uvdomujeme dlo
jako takov. Pro toho, kdo m ist ctn, nebude snadn ut
o pravm kultovm obrazu pojem "umleck dlo"; pinejmen
m ho bude ble urovat slovem a tnem. Mu, kter tvo kul-
tov obraz, nen "umlec" v naem slova smyslu. "Netvo", be-
reme-li to slovo, jak ho obvykle uvme, nbr slou. Nco je
mu ukazovno, dostv pouen a kol, a on dl obraz, jak m
bt, aby se umonilo svat zptomnn. Ve zbonm obrazu m
lovk zcela jinou iniciativu. Jeho osobn vynalzavost a tvoiv
sla se na nm podlej zcela jinak. Nechce pipravit msto, kde
by mohla pedstoupit ptomnost, nbr chce pedstavit to, co
utv jeho fantazie, vyjdit, co pociuje jeho srdce - tedy "vy-
tvoit umleck dlo". Tomu odpovd postoj toho, kdo se na
dlo dv: obdivuje obraz, chpe ho, oceuje, zaazuje ho do
souvislosti lidskho tvoen vbec.
Kultov obraz obsahuje nco nepodmnnho, absolutnho.
Souvis s dogmatem, svtost, s objektivn skutenost crkve. Do-
vedli bychom pochopit, e umlec, kter chce vytvet kultov
obrazy, by poteboval poven, ordo, od crkve. (Znte mon
novelu Zapeetn ande'l od Nikolaje Leskova. Nevm o niem, co
by lpe pomohlo pochopit ikony - a to jsou pece kultov obra-
zy - ne toto mistrovsk vyprvn.) Kultov obraz je pokrao
vnm dogmatu, objektivn pravdy, vychzejc nikoli z "proit-
ku", nbr z pedstaven, vkladu a rozvinut posvtn nauky. Je
bratrsky spojen s teologi, a proto obraz me bt objektivn he-
rez. Kultov obraz je pokraovnm svtosti, opus operatum mi-
losti. Vc se k nmu bl jakoby k posvtn moci - kter se pi
rozen nestav, jak to vyjaduje novovk subjektivismus, "mezi
nho a Boha", nebo jde o moc samho Boha, a kter tak nevy-
luuje osobnost lovka, nebo tato moc se obrad k osob, m
nicmn strukturu samostatn, oslovujc a psobc iniciativy.
Zcela jinak je tomu se zbonm obrazem. Souvis s osobnm
kesanskm ivotem. Je pokraovnm mylen vry, vnitnho
bojovn a hledn, kol a bdy existence. Spojuje se s vyuov
nm a s prostedkujcm pouovnm. Nle k pi o due, pi
n povznesen a tchu. Slou nboensk vchov, ukazuje
platn obrazy vcho lidstv. Ovlivuje a formuje vnmav ivot.
Kultov obraz m autoritu. Je to krygma. Hls: Bh je. Pi
kazuje: aby se lovk klanl. Psob: povznesen, otes, osvobo-
zen a jako posledn monost zzrak. Vyzdvihuje lovka z jeho
vlastnho prostoru do jinho prostoru nad nm; do du plnho
moci. V nm se s nm nco dje: je oiovn, uvdn do du,
obnovovn, promovn. Pak je znovu vysln do sv kadoden-
n existence, ale nco si s sebou odn: pkaz a slu. I zde no-
vovk mluv o falen bezprostednosti, o zvcovn, o rech.
I zde je teba odpovdt, e prvek vc existence se neodstran
55/ tm, e uvedeme jeho deformace. Tento prvek popravd v kes-
ansk existenci existuje a meme se pouze ptt, v em je jeho
smysl a jak se m sprvn tvoit a zaazovat.
Zbon obraz nem autoritu, nbr jen slu svho vnitnho
byt a ivota. Nestoj nad vcm lovkem tak, jako by mluvil
odnkud nad nm, tedy zsadn, nbr jen fakticky, nakolik je
vystupovnm toho, co jako mn ist a mn siln ije v sa-
mm lovku, kter na nj hled. Vede ho sice nad nho sam-
ho, ale v jeho vlastn linii. M k nmu pedagogick vztah; osvt
luje mu jeho nitro. Dv mu poctit, e m a me jt dle. in
pro nho chaos existence schdnm a pomh mu jt. Stav se
mu po bok, ukazuje mu monosti a uvoluje vnitn sly
uskuteovn.
Kultov obraz je svat v pesnm slova smyslu. Ne pouze
eticky, ale nboensky. A nboensky nikoli ve smyslu osobn
zbonosti, nbr objektivn, ve smyslu numinzn vzneenosti.
V nm lze pociovat ono tremendum, ono nepstupn, onu hr
zu vzbuzujc ndheru. Pivd lovka k vdom toho, e je
v pesnm slova smyslu tvor. Vymezuje hranice. Z nho vychz
hlas: "Zuj si stevce!" Zakazuje voln se pohybovat a odkazuje
lovka do sakrlnho postoje tvora. Protoe je sm svat, po-
svcuje toho, kdo k nmu pistupuje, nebo ho od sebe odpuzu-
je. Protoe je vzdlen, vykazuje lovku jeho msto. Vytv d.
Zbon obraz naproti tomu spov na vztazch podobnosti
a pechodu. Stav mosty. V nm bostv sestupuje a lidstv vy-
stupuje. Ped nm je mon dvrnost, blzkost. Vybz, aby-
chom se do nho vvali a li jet dle za nj. Niternost lovka
vstupuje do obrazu, me obraz pijmout, me si ho osvojit,
uinit ho st vlastn existence.
Nleitm mstem kultovho obrazu je svatyn, to, co je od-
louen a uzaven. Jt za nm znamen vstupovat dovnit, jt od
nho znamen vychzet ven. Ctme brnu, kter se otevr a za-
vr. Jt k nmu znamen pichzet zdaleka. Putujeme na msto,
kde stoj svatyn, a pak se zasaeni a obdaeni vracme zpt do
sv vlasti a do svho pbytku. Je pln vznamu, e k "milostnmu
obrazu" - urit form kultovho obrazu - asto pat legenda
o jeho vzniku, podle n obraz na toto msto spadl z nebe nebo
byl pinesen zdaleka. Ml pijt na toto msto, byl pro n uren.
Nebo se na n chtl dostat s tajemnou samozejmost. Zde vld-
ne a zde m bt vyhledvn.
Zbon obraz se sice tak nachz v kostele, ale jen pokud je
mstem nboenskho provn, mstem povznesen, a odliu-
je se od "tich komrky" nikoli podstatn, ale jen stupnm.
A tak pichzen a odchzen, je vede k nmu a od nho, nem
povahu kvalitativn, nbr jen asoprostorovou. Neobsahuje
"pekroen hranice", k nmu dochz na cest ke kultovmu
obrazu, nbr znamen jen to, e prost musme jt k tomu, co
se nachz jinde.
To pak m tento dsledek: kultov obraz pat do "veejn"
sfry, a proto stoj na veejnm mst, v kostele, kter je, vyjde
no kanonicky, veejnoprvn. Nepat ani do obecn, ani do sou-
krom sfry. Proto ho nelze postavit "nkam", "voln", ani ho
vzt "dom". Nosv se sice na nmst a pes pole, ale nezstv
tu, nbr vrac se do svatyn. Jako takov neme vlastn zst
vat ani v domcm prosted. Ale kde stoj a je sprvn vnmn
v dom, ihned vytv posvtnou enklvu: zvltn msto na st
n, kout, mstnost, kter se podle smyslu u nenachzej v dom
jako pbytku, nbr jsou pokraovnm svatyn a jsou jemnou,
ale ostrou lini oddleny od ostatnho uitnho prostoru.
Prostor zbonho obrazu je naproti tomu u pedem pokra-
ovnm prostoru soukromho. Pokud se nachz v kostele, kos-
tel nen tolik oddlenm a posvcenm mstem boskho tajem-
stv a oficilnm mstem objektivn ustavenho spoleenstvjako
spe domovem modlcho se spoleenstv a zbonho jednotliv-
ce. Tak me bt obraz bez pekek penesen do soukrom sf-
ry nebo u pedem do n zalenn. Me bt "doma", v pbytku,
a to nejen fakticky, jako by tomu bylo u ikony na stn nebo
u obrazu zachrnnho ped znienm, nbr podle svho smys-
lu. Od potku se nachz v prostoru lovka a je jeho spolen
kem. Sdl jeho ivot a vc ct, e je v nm vyjden.
Prav kultov obraz pochz z Ducha svatho, z pneumatu.
57/ Tm nechci tvrdit nic pepjatho a fantastickho - mn vbec
velmi zle na tom, abyste, ven pane doktore, nespojoval to,
co tu km o kultovm obraze, s onm trapnm snobismem,
kter uznv jen to, co je "sakrln", "objektivn", psn stylizo-
van; kter klade to, co je primitivn, ba barbarsk, nad to, co je
kultivovan, a vm prozrazuje, e mu v podstat zle na Bohu
prv tak mlo jako na umleckm subjektivismu a liberalismu,
jm siln opovrhuje. Mn zde nejde ani o zliby, ani o hodno-
cen. Chtl bych jasn ukzat dv zkladn formy zkuenosti
a postoje, kter se uplatuj v celku kesanskho umn - pi
znvm ovem, e m zvltn cta a lska pat prvn form a e
m pn smuje k tomu, aby n crkevn-umleck ivot byl
touto formou stle silnji urovn ... Vradm se ke sv mylence:
Kultov obraz m zvltn vztah k pneumatickmu dechu. Jako
dlo je samozejm vytvoen umleckou silou, je je sama vd
nadn; tak inspirace nboenskho umlce je st lidskho
tvoen. Dle je teba uznat, e kad skuten vc mal nebo
socha, kter chce ztvrnit obsahy zjeven a kesansk existen-
ce, a tedy vytvoit nejen umleck dlo, nbr prvek novho
stvoen, kter tedy chce bt jakoto umlec kesanem, pote
buje milost Ducha svatho. Ale kultov obraz je pod vldou
Ducha ve zvltnm smyslu; slou jeho dlu v crkvi - obdobn
jako mu slou mylen, je-li pravou teologi. Viz msto v knize
Exodus, kde se k, e Hospodin povolal "jmnem" mue, kte-
mli provdt prce na svatyni: "naplnil ho [BesaleelaJ Bom
duchem, aby ml moudrost, dvtip a znalost pro kad dlo a uml
dovedn pracovat se zlatem, stbrem a md, opracovvat ka-
meny na vsazovn a obrbt devo, aby dovedl udlat kad na-
vren dlo. Dal mu i schopnostvyuovar..." (Ex 35,3 1 -34). Je to
objektivn vlda Ducha, je se tk celkov souvislosti pesahu
jc jednotlivce, svatho Boho plnu, a je stav tvrce do slu-
eb tchto zmr, podobn jak to in Duch proroctv s vi-
doucm. (Snad je dovoleno vidt mezi charismaty, dary Ducha,
o nich mluv Pavel ve 12. kapitole 1. listu Korintskm, tak dar
posvtnho umn.) Odtud pochz i pi sebevtm osobnm
nasazen zvltn neosobnost velkho tvoen kultovch obra-
z. Toto tvoen je neosobn jako slovo prorok.
Tak prav zbon obraz pochz ze svatho doteku. k-li
tat kapitola v list Korintskm, e nememe ci ani "Je je
Pn", le"v Duchu svatm", nememe-li se modlit, le kdy ns
On u, pak tak kesansk umlec jinho druhu me tvoit
jen tehdy, je-li zasaen. Ale tento dotek se dje z jeho individu-
lnho nitra. Neprobh cestou objektivnch d, posvtn tra-
dice, platnho typu, nbr cestou osobn zkuenosti a zvltn
dispozice a zcela jinak se spojuje s individulnm tvrm im-
pulsem. Z kultovho obrazu mluv Duch, jak vldne v crkvi ja-
ko celku, zamen na formovn spoleenstv, zen djin, na
realizaci podoby svta. Ve zbonm obraze mluv tent Duch,
ale jen nakolik vyvolv bezprostedn vztah mezi lidskm J
a Bohem, ono "Bh a m due, jinak nic", a nakolik d spletit
cesty individuln prozetelnosti.
patn, ale ostr svtlo dostv kad fenomn z jemu vlastn
monosti znien. Kdy se kultov obraz nezda, stv se strnu-
lm, przdnm, chladnm. Jeho vzneenost se mn v neivot-
nost. Ztrc vztah ke skuten existenci. Vysuuje se ve schma,
v alegorii, v pouh zznam abstraktnch pojm. Anebo se stane
ivm zlm zpsobem. Upadne do magina. Sla, kterou v nm
lze ctit, je zneuita lidskou vl k moci.
Tato sla se bere jako faktor svta a dv se do slueb rznm
elm. Obraz se stv idolem, modlou. Prav kategorie, o n
jsme mluvili, je zfalovna. Dmon in obraz prostedkem po-
kuen smujcho do svta. Nemus se to dt tak vslovn jako
u onoho marinskho obrazu, kter se objevil v jednom indic-
km chrmu a byl uctvn jako bohyn - me se to projevit
v kesanskm ivot samm: jako ohroen cty, je nle i-
vmu Bohu, jako onen vnitn paganismus, kter leckdy kes
ansk svdom pociuje v lidovm nboenskm ivot, kdy
se mu pli nedostv osvcen vchovy.
Monosti deformovn zbonho obrazu smuj jinm sm
rem. Pedevm k tomu, e v nm samm, jako i ve vdom
divka pevldnou hodnoty dla: umleck vkon, jistota nebo
diferencovanost psychologie, krsa, zajmavost a estetinost
v kad podob. Pak jednodue upadne do profnnosti. Anebo
59/ je deformace jet hor: kdy se sama nboenskost stane ped-
mtem poitku a vznik ono spojen nboenskosti, estetina
a smyslovosti, je pat k tomu nejhormu, co me zplodit de-
kadentn kultura.
Tak by se dalo uvst jet mnoho jinho. Pedevm by bylo
teba se ptt na pesnj kategorie, estetick, jako i nboen-
sk a teologick, kter uruj ony dv zkladn formy. Tak by
tak vyvstala otzka, v jakm vztahu je kultov obraz k obrazu
mimokesanskmu; otzka po jejich socilnch zkladech atd.
Zde vechno zstalo jen naznaeno a j se s tm musm spokojit.
Snad se mnou, ven pane doktore, souhlaste, kdy zde vi-
dm dva rzn, samostatn fenomny, z nich dn neme bt
odvozen od druhho. Ale pokud jde o historickou nslednost,
pak ji snad lze chpat jen tak, e jedno mlo svj as, kdy se
vnitn impuls oslabil, kdy se objektivn kol vyerpal a ustu-
puje, zatmco druhmu jeho as zan, probouz se jako motiv
v nitru tvrc a v celku se jasn ukazuje jako kol.
Ale chtl bych se alespo dotknout jet jin otzky. Djiny,
jak se zd, ukazuj, e kultov obraz je vlastn zvlt ranm ob-
dobm - pomysleme na pojem archainosti -, zatmco zbon
obraz se vynouje v pozdjch pomrech. Tak nachzme prav
kultov obrazy v umn ran kesanskm, romnskm a jet
v prvnm umn gotickm. Pak pronik zbon obraz. U Griine-
walda, kter jet jednou shromaujevechny prostedky goti-
ky, meme jist znovu mluvit o pravm kultovm obraze;
ovem ve vysoce diferencovan, a tm ponkud problematick
form. Pot se zd, e zcela miz a objevuje se u jen ve form
"milostnho obrazu", na kter vak pesn vzato vbec nesm-
me klst hlediska umleck, ale kter pat do kategori zcela n-
boenskch. (K tomu uveme - zcela uctiv mnnou - parale-
lu. Panenka, kterou dt zvl miluje, asto nepodlh dnm
mtkm podobnosti prod nebo vkusu, nbr je okliv,
mon zcela neforemn. Je vak naplnna nnost a nadto exis-
tencilnm proitkem dtte a m pro n nesrovnateln vt
cenu ne nejumletj vrobek umleckho emesla. S nm
podobnm se setkvme v ctn lidu, kdy milostn obraz ne-
m vbec dn estetick hodnoty, ale je nasycen hlubokmi,
po dlouhou dobu hromadnminboenskmi kvalitami, kter
souvisej se zkladnm proitkem existence. Vzdlan vsmch
oklivosti mnoha pouovch obraz je nejen neuctiv, ale tak
velmi nevzdlan.)
Tak vznik otzka, zda je pro ns kultov obraz jet vbec
mon. Tato otzka je tk, protoe souvis s kriz umn v
bec, kter zjevn hled nov msto, a proto mus pijmout jin
charakter - a prv tak souvis s kriz nboenskho ivota. Ale
ob krize jsou zase spojeny se zmnou spoleensk existence.
Zd se jist, e se pociuje touha po kultovm obraze. Toto p
n souvis s hnutm, kter oznaujeme jako liturgick, tedy
s touhou vyjt z novovkho subjektivismu a dospt ke kesan
skmu ivotu urovanmu v jeho byt vzniknm novho stvo-
en. Fakt, e se sociologick struktura mn z individualistick
v celistvou, mn tuto skutenostve veobecnou. Prv tak dru-
h fakt, e n duchovn ivot, jak se zd, posunuje tit od
problmu k principu, od hledn k budovn, od toho, co je
psychologick, k ontickmu. Snad tedy meme konstatovat
nejen pn, ale tak monost, e kultov obraz me znovu
vzniknout. Patila by k tomu ovem odpovdajc vnitn zkue-
nost - "zkuenost" nikoli ve smyslu nboenskho pohnut,
nbr v tom smyslu, e opravdov pronikneme ke skutenosti
Krista a Boha. Ale tm jsme se dostali k otzce nboenskho
vzdln: toti jakm zpsobem lze odsunout stranou to, co je
psychologick, racionalistick, morln eln a technick,
a jak lze vcho znovu dovst ke skutenosti Boha, ke skute
nosti Krista, ke skutenosti vznikn novho stvoen.
Ale odchlil jsem se daleko od na otzky, a to, co jsem se tu
snail ukzat, penechvm Vm, ven pane doktore. Bylo by
pkn, kdyby historie velkoryse pehldla historick chyby, kte-
rch jsem se dopustil, a shledala, e je j to k uitku.
V tto nadji Vs ptelsky zdravm.
Romano Guardini
I.937
/60 61/
 JAK POZNVAT UMN

Mnoho lid chpe umn jako neuritou, tajemnou i plnou

krsnch, vzruujcch vc. Chtli by do tto divupln zem
proniknout, usadit se v n a ovldnout ji, ale nevd jak. Rdi by
umn dvrn poznali, ale nevd si rady, jak si ponat, nebo
maj falen pedstavy o tom, co je k tomu zapoteb.
Tyto dky jsou ureny pro ty, kte maj takov pn a zro-
ve pociuj onu nejistotu. Vznikly z praktickch zkuenost,
a tak snad mohou bt leckomu k uitku.

1/
Pedevm: Co je vlastn "umn"?
Pat k nmu stavby starovkch nrod Asie, svatyn Egyp-
an, ek a man stejn jako kesansk kostely a katedrly.
Umn jsou svtsk stavby naich starch mst a leckdy tak no-
vj palce, uitkov stavby a chrmy.
Umn, to je bezpoet dl, kter z kamene, deva a ulechti-
lho kovu vytvoilo dlto socha, n ezb, ruka kovolitc,
kladivo zlatotepc.
Umn jsou tak malby, jimi Egypan zdobili stny komor
svch pyramid, a rovn obrazy zdobc etrusk, eck a egypt-
sk vzy. Nstnn malby starch palc, mozaiky byzantskch
a staroitalskch kostel, malby na zdech velkch katedrl. Ne-
mn pat k umn obrazy na dev, kovu i pltn ze vech sta-
65 / let a po nae dny.
 Bsn, dramata, eposy a zpvy od dob starch indickch pv
c a Homra dodnes, hudebn dla veho druhu - to vechno je
umn nebo jm alespo me bt, kdy tyto vtvory vytvoil
opravdov mistr.
Je to obrovsk oblast, nepehledn a rozmanit a k zmaten.
A pitom se neustle zvtuje a dle rozvtvuje. Nebo iv
umlci vytvej kad den nco novho a badatel neustle ob-
jevuj z dvno minulch as dla, kter byla zapomenuta nebo
zasuta i ztracena.
Tmto obrovskm pedmtem se chce zabvat ten, kdo si pe
je poznat umn.
Zcela se v nm ztrat a zstane bezradn, jestlie si neodpov
na ti otzky:
Co chci od umn?
Kterou oblast chci poznat?
Jak mm pistupovat k vybranm dlm?
I1/
Prvn otzka nen nikterak zbyten. Dkazem toho jsou ne-
jasnosti, je tu asto panuj.
1.
Memenapkladstudovat dla nmeckch mal. Zkoumme
a prohlme si obrazy, o nich se soud, e pochzej od nmec
kch mistr. Sname se zjistit, kdo je namaloval a kdy. Zkoumme
zvltnosti toho i onoho mistra, abychom tak poznali, kter jin
dla mu jet pat, a znme vechno, co vytvoil. Pak se ptme, kte-
mali ili souasn s nm a jak vztah maj oni sami a jejich dla
k jeho dlm. Kdo tvoil ped nm a zda ml na nho vliv, kdo pi
el po nm a zda od nho pijal njak podnty.A tak dle, a se a
da uzave. Jednotliv dla se tak ad k celkovmu dlu kadho
mistra, jednotliv misti ke skupinm, tyto skupiny k periodm, a
obshneme celou linii nmeckho malstv v jeho rozlenn.
Dle se ptme, co bylo pedmtem jejich tvorby a jak se tyto
pedmty pozvolna stdaj a mn. Jak byly prostedky (tech-
nika) jejich prce, jak zvltn koly ped n kladl vvoj umn
a jak byly tyto lohy vyeeny atd.
Konen budeme zkoumat, jak byli umlci ve sv tvorb,
v mylenkch, je na n psobily, v pojet svch dl aj. ovlivnni
tendencemi sv doby, politickmi, ekonomickmi, socilnmi,
duchovnmi, nboenskmi, mravnmi pomry, v nich ili,
a jak sami opt psobili na n.
Tak poznvme asov sled dl a mistr, vidme, kdy, kde,
km byla jednotliv dla vytvoena, jejich zvltnosti, jejich lt-
ku, zpsob a prostedky jejich proveden, jejich vztah k udlos-
tem a pomrm doby.
Takto dospvme k djinm nmeckho malstv. Prv tak
meme poznat djiny malstv jinch zem a tak djiny jinch
umn (bsnictv, sochastv, architektury, hudby, umleckch
emeseL). Vsledkem tohoto sil jsou nakonec obecn djiny
umn.
Pesnm vdeckm poznnm tchto fakt a souvislost je
historick vda o umn, djiny umn.
2.
Ale k umn je mono pistupovatjet zcela jinak. Kdy se
probrme napklad dly nmeckch bsnk, vidme, e n
kter se sob pes vechnu rozdlnost velmi podobaj co do
stavby, charakteru a druhu, napklad truchlohry Lessinga,
Kleista, Ludwiga, Hebbela.... Zkoumnm poznvme, co je
spojuje: jsou to vesms tragdie. Zjiujeme specifick rysy tra-.
gdie: Jak psob? Pro tak psob? Jak dosahuje tohoto in
ku atd.? Tak se vytv pojem tragickho dramatu. - Z jinch
dl dospvme stejnm srovnvnm k pojmu komickho dra-
matu nebo eposu nebo romnu a tak dle a tyto pojmy vdy
shrnuj podstatu danho literrnho druhu. Kdy zkoumn
pokrauje, vyleuje inohru, tragdii, veselohru, fraku,
pohdku atd. a ukazuje, co je jim spolen: jsou to vechno
dramatick dla. Kdy se ptme: co je podstatou dramatu, do-
spvme k vymu pojmu dramatinosti. Podobnm shrnov-
nm se dobrme pojm epickho bsnickho dla, lyrick bs-
n atd., a nakonec dojdeme k nejvymu pojmu bsnickho
dla vbec, bsnictv vbec, pod nj spadaj vechny uveden
/66 skupiny.
 Podobn postupuje zkoumn v ostatnch umnch, vdy po-
dle jejich druhu, srovnvnm, seskupovnm, spojovnm nebo
oddlovnm.Tak nakonec dospvme k celkov nauce o rznch
umnch podle jejich druh a poddruh, vlastnost, pbuznost
a odlinost, a z nich ze vech vyplyne jako posledn vsledek
nauka o umleckm dle vbec, o umleckm dle obecn.
Tato zkoumn pat k teoretick vd o umn neboli k este-
tice.
Zatmco historick vda o umn se zabv skutenmi um
leckmi dly a jejich historickmi souvislostmi, teoretick vda
o umn sice tak vychz ze skutench umleckch dl, ale
jejm clem je vypracovat na jejich zklad uspodan systm
obecnch pojm, teorii umn, estetick systm.

3.
Ob tyto metody uvaovn o umn jsou vdou. veda je ps
n, metodick zkoumn. Vyaduje, aby byl prozkoumn vechen
dostupn materil. Srovnv, rozleuje, spojuje a oddluje se
svdomitou pesnost, a postupuje uven od jednoho vsledku
k druhmu. Prostedkem zkoumn je zdrav rozum. Pijm se
jen to, co lze dokzat. Skutenm vsledkem je pouze to, co lze
vyloit se v jasnost.
Ale k umleckmu dlu lze tak pistupovat nikoli proto,
abychom pstovali vdu, ale pro poten. Nam myslem pak
vbec nen, abychom umleck dlo analyzovali psnm meto-
dickm zkoumnm, nbr chceme se do nho klidn ponoit,
naplnit se jeho obsahem, nechat se jeho krsnm nebo tragic-
km, vzneenm nebo radostnm obsahem oberstvit nebo
otst, povznst nebo obveselit. Nechceme pln srovnvac
poznn toho i onoho umleckho druhu nebo umleckho
obdob, nbr chceme to, co jsme si zvolili, sprvn poznat,
proniknout, sptelit se s nm. A tak vbec nezle na tom,
zda jsme schopni podat vyerpvajc vsledky v uspodanm
a pesnm vylen. Hlavn toti je, abychom byli vnitn zasa-
eni. Zda to pak dovedeme tak vyjdit, je vedlej.
K umleckmu dlu tedy nepistupujeme jako uenci, nbr
jako milovnci, jako ptel.
A co tu nalzme? Co alespo meme nalzt, kdy dovede-
me sprvn hledat?
My vichni vidme denn nebe a oblaka a slunce, zemi, lesy
a hory. Ale umlci je dn zvltn zrak, vid vce ne nae oi. Vi-
d hloubji do podstaty vc, do povahy a osudu lid. A mimoto
dostal dar, aby to, co vidl, plnost lesa, vzneenost hor, krsu mo-
e, tajemn souvislosti v osudech lid a nrod, pedstavil v i-
voucch podobch, v dramatu nebo bsni, v obraze nebo psni.
Umlec m tak srdce, je vechno pociuje ivji, utrpen
a radost a vechno, co jinak me lidsk srdce naplovat. A ct
to zpsobem, kter nutk k vyjden, a tak se v umleckm dle
spojuje to, co vid ve vcech, s tm, co sm pociuje. Tak v um
leckm dle vznik jedinen jednota, v n se jistm zpsobem
v dui umlce spojuje vjedno proda a lidsk srdce.
Uveme pklad. Mistr Schwind' jednou putoval divokm
horskm lesem. Namhav vystupoval po hrbolat stezce. Vpra-
rj Moritz von Schwind (r804-r87r) - nmeck mal a grafik, profesor na Akademii
v Mnichov. Vznamn pedstavitel nmeckho romantismu. Zobrazoval zejmna pohd-
kov a tajemn motivy, ovlivnn i spiritualitou stedovku. Ilustroval pohdky. - Pozn.
/68 pekladatele.
vo i vlevo stoj sukovit, vtry olehan stromy, jejich koeny se lyzovat, tvoit jasn pojmy, budovat dobe odvodnnou a trans-
plaz nap cesty. Mezi vlhkmi kameny sed ohniv erven parentn strukturu systmu. Ptel umn naproti tomu potebu
klobouky hub. Pozvolna houstne ptm. Nm spolenost ko- je jen jedno: oteven srdce, lsku k umn, radost z umn a tr-
lem je stle podivnj, les je zcela straideln. Najednou vech- pliv sil, je se nenech odradit obtemi.
no nabv v jeho fantazii ivouc podoby - vid Krakonoe s ru- Ti uveden cesty jsou tedy zcela samostatn. Jsou vak ve vz-
dm vousem, v hrub, hnd halen, v mohutnch devcch, jemnm vztahu. Historik potebuje tak lsku k umn a radost
jak jde svrchu dol - tap, tap - v rukou velik kyj, s potutelnm z umn, jinak mnoho nedoke. Neobejde se tak bez urit
smvem ve tvi, jako by u myslel na njak tverctv - zhy- mry estetick teorie. - Stejn tak estetik mus mt dkladn his-
by kry na stromech na nj nyn hled jako velk prothl obli- torick znalosti, aby sv teorie budoval na solidnm materilu. -
eje, suky jako vytetn oi... Tak patrn vznikl jeho obraz Konen ptel umn sm od sebe dojde k tomu, aby se podle
Krakonoe. Je ivouc jednotou toho, co je takov vtrem ole- sv nklonnosti zabval djinami umn nebo teori umn. Ale
han horsk les a co v nm pociuje lovk. pes to vechno jsou to zcela rzn zpsoby, jak se zabvat
Kad umleck dlo nm takto ukazuje v zk nerozlutel umnm. A podle toho, pro kter zpsob se rozhodneme, bude
n jednot kus svta a ivota a kus due umlce. A protoe lid nae prce rzn.
jsou si pes vechnu rozdlnost vichni navzjem podobni, i my
pi uritm sil pociujeme to, co pocioval umlec, nebo v je- I1I/
ho pocitech to, co mon dmalo v ns. Nen to mnoho? Nevy- Soustedme se na tet zpsob prce s umnm. Ten je patr-
plat se ponoit se i bez vdeckch djin umn a bez estetiky n pro vtinu lid nejvhodnj a jedin mon. Nyn je teba
s opravdovou lskou do opravdovho umleckho dla,-aby- odpovdt na druhou otzku: Kterou oblast z irok e umn
chom se dovdli, co nm k umlec o svt vc a lid, a aby- si mme vybrat?
chom zkusili, jak hnut pi tom vyvol v na dui?
K tomu pistupuje jet jedna vc. Umlec dovede toto ve 1.

povdt dokonalm zpsobem, kter se dotk toho, na em St meme dt obecnou odpov. Vechno zvis na jed-
zle, kter vyzdvihuje to nejdleitj a to, co je nedleit, notlivch okolnostech.
odsunuje stranou nebo ponechv v pozad, kter vechno spo- Rozhodujc je pedevm sklon a vloha. Kdo m rd hudbu,
juje a pod pvabn nebo vzneen nebo radostn. K tomu bude se j vnovat. Koho pitahuje bsnictv, bude se zajmat o n.
jet pociuje se zvltnm potenm, se zvltn radost doko- Dleit je tak okolnost, co je pstupn pmo na mst. Jest-
nalost, a to je krsno. lie kraj m etn a zajmav stavby, pak to samo ukazuje na stu-
To tedy dv umleck dlo: kus z podstaty svta, vc a lid, dium architektury, dobr galerie vedou k malstv a vtvarnmu
mylenky a pocity umlcova srdce, a probouz nai vlastn dui umn, krsn, bohat knihovny nabzej literaturu, ast kon-
k hlubokm pocitm. A to vechno v rouchu, zi a kouzlu krsy. certy doporuuj hudbu. Je teba vyut toho, co se prv nabz.

4. 2.
Vdeck studium umn poaduje mnoho. Od historika Jestlie ani sklon, ani vnj pleitost neukazuje na dnou
umn se vyaduje irok znalost materilu, bezpen vidn z velkch oblast umn, me pomoci nsledujc hledisko:
historick specifinosti a souvislosti, schopnost historick syn- Vechny druhy v rmci t velkch skupin umn (umn vtvarn,
tzy. Od systematika, estetika se oekv schopnost pesn ana- bsnick a hudebnO nejsou stejn pstupn. Napklad z vtvar-
nch umn je nejpstupnj malstv, nebo malba je zpravidla
velmi bohat na znzornn udlosti, osoby a vci, m tedy velk
"vcn" obsah, kter pirozen ulehuje porozumn. Sochask
dlo u nem tak velk "vcn" obsah. Jeho povahou je dno, e
poet osob, bohatstv udlost je men. Je tedy "vcn" mn za-
jmav a vyaduje vt soustedn na to, co je znzornno. Ar-
chitektura u nepodv vbec dn dje nebo udlosti, nbr je
svou povahou formovnm hmoty a prostor, kter vede urit
el. Ale pozorovateli pomh v porozumn el, kter m ka-
d st stavby. I tento el miz u ist dekorativnch, pouze zdob-
nch umleckch dl, jako jsou tkaniny a koberce, ornamentln
mozaiky, malby na skle, kde zle jen na barvch a svtelnch
efektech, ozdobn vzy atd. Tato oblast je sice jednou z nejulech-
tilejch, ale je patrn nejobtnji pstupn a vyaduje u jemn
rozvinut smysl pro linii a barvu, pro formu a kompozici.
Tm je dn zatenkovi pokyn, kde by mohl nejlpe zat.
V bsnictv existuj podobn stupn. Nejbohat po vcn
strnce je vyprvn. Pak nsleduje patrn epos. Pot drama, d-
le balada, romance aj. a nakonec ist nladov bse, lyrika.
Zmenovn nzornho, vcnho obsahu pozorujeme tak
v hudb. Zde nsleduj po sob dramatick hudba (hudebn
drama, opera), oratorium, pse, programov hudba a ist
hudba (orchestr, varhany, klavr atd.).
3.
Pi volb pedmtu je konen teba uvit jet toto: Nej-
lep je nezanat ani zcela modernmi, ani zcela starmi dly.
Nikoli zcela modernmi, protoe vechno je zde jet v pohybu.
Odlien hodnotnho od tuctovho je asto velmi obtn. Na-
chzme tu hojnost nejrozmanitjchjev. Mda a tisk soud
vtinou pehnan jak v chvle, tak v han, a je tu nebezpe, e
ve vem zmaten ztratme soudnost a vkus nebo promarnme je-
jich formovn. - Ale zpravidla nemme zanat ani velmi star-
mi mistry. Jejich mylenkov a citov svt je nm asto velmi
vzdlen. Zdnliv obdiv k antice, k patnctmu a i k estnct-
mu a sedmnctmu stolet je asto jen vnj a nauen, zatmco
srdce pitom zstv bez asti.
Nejlep tu patrn bude doba stedn, a to nejprve z djin
vlastnho nroda.
Napklad pro literaturu je to doba poklasick, tedy teba
Eichendorff,2 Brentano, Grillparzer, Jerem. Gotthelf, Immer-
mann, Riickert, Raimund, Geibel, Chamisso, Raabe atd.
Pro malstv: doba vzniku novho umn v romantismu:
Cornelius, Richter, Schwind, Fiihrich, Steinle...
Pro architekturu musme u shnout dle do minulosti. De-
vatenct stolet pin architektonicky skuten originln
stavby teprve pozd. Zde bude nejlep zat velkou monumen-
tln architekturou stedovku.
Pro vtvarn umn plat tot. Zatenk uin patrn dob-
e, kdy shne po gotickm vtvarnm umn, pokud ned
pednost snze pstupnmu italskmu vtvarnmu umn ran
a vrcholn renesance (patnct a estnct stolet).
Pro studium hudby bude patrn nejvhodnjzat pibli
n tout dobou, kterou jsme doporuili pro malstv: tedy
Haydn, mlad Beethoven, Schubert, C. M. Weber atd.
IV /
Posledn otzka zn: Jak odhalme obsah umleckho dla?3
Prci na tomto odhalovn meme rozdlit do t sek. (Z-
mrn mluvm o "prci" v protikladu k pouhmu mlsn, kter
tk sem a tam a spokojuje se povrchnm dojmem.)
1.
Prvn je seznmen s obrazem. Prozkoumme ho od jednoho
rohu k druhmu a do poslednho detailu, dokud nevidme
vechno, vechno si nevysvtlme, zkrtka dokud obraz nepo-
znme, neumme ho zpamti. Kad st, kad pedmt, ka-
2/ Pekraovalo by rmec tchto vah, abychom vypotali z dl bsnk to, co je vhodn.
Je samozejm, e ne vechno je pro kadho, tm spe pro zatenka. Dobrou orientac
jsou solidn djiny literatury a tak Musterkatalog des Borromiiusvereins (Bonn, I M).
3/ Pedmtem vkladu je devoez nazvan Smrt jako ptel, jeho autorem je Alfred Ret-
hel. Dobrou reprodukci najdeme v Meisterbilder des Kunstwarts. [Alfred Rethel (1816-1859)
byl nmeck mal, vznamn pedstavitel pozdnho historizujcho romantismu. V Dr-
73/ anech vytvoil svj nejznmj devoezov cyklus Tanec smrti. - Pozn. pekladatele.]
d rys, kad linie - nic nesm zraku uniknout. Je to v jistm
smyslu emesln st celku, pprava.
2.
Za druh: vstoupme do obrazu, sname se zcela v nm t.
Dosud jsme zstvali na povrchu, setrvvali jsme v tlesnosti
obrazu. Nyn vstupujeme do jeho nitra, do jeho due. Sname
se zskat co nejsilnj dojem z jednn, nlady, osob obrazu.
Tm ho uchopme jako celek v jeho prvn velk souvislosti. Tak
se ped Rethelovm devoezem Smrt jako ptel naplnme
hlubokm vnm mrem, slavnostnost, je panuje ve vn
mstnosti, kde spov mrtv zvonk a kde kon svou slubu
smrt.
3.
Te pichz tet, nejnronj, ale tak zitkem nejbohat-
prce. Vybrme jednotlivosti obrazu a vedeni onm prvnm
velkm dojmem zkoumme na zklad celku jejich pln obsah.
Kdy jsme poprv vstoupili do obrazu, nae oi se tm v jistm
smyslu otevely. Te se vechno jev ve sprvnm svtle. Ale na-
opak se tak sname vidt, co znamenaj jednotlivosti pro ce-
lek, jak vytvej nladu celku, skldaj cel proces. Napklad ve
stedu obrazu star zvonk ve svm velkm kesle. Starodvn,
pevn nbytek, kter nm dv pln poctit postavu starce,
zhroucenou v kesle, v uvolnnm bezivot smrti. (Vcime se
do bezvldnch rukou, do zhroucenho tla, do bezmocnvis-
cch kolenou - jako bychom tam sedli. Obecn lze ci, e as
to je pmo nutn zaujmout znzornnou polohu, abychom
vidli, co je ve znzornn tla.) Te je mrtev. Ale jak to byl lo
vk? Vedle nho stoj stl. Na nm krucifix. Na stole velik kni-
ha: jet etl nebo se modlil... Byl tedy vc a zbon. A po-
hldneme-li nyn do jeho tve, kniha a k nm kaj, odkud
pochz jej mr.
V mstnosti je tak volno a vzduno! Bezdn se ohlme, od-
kud svtlo a vzduch pichzej. Vlevo vpedu stoup schodit
a zdvih se dle na ochoz ve. Te ctme souvislost mezi dole
a nahoe, mezi uvnit a venku. Oknem vpravo nahoe a tak
vpedu hled dovnit thl fily s kovmi kytkami. Ctme,
jak jsme vysoko nad ostatnmi lidmi. Na vech stranch je otev-
eno, do mstnosti proud jasn a tepl vzduch. Voln, jasn n-
lada sl, m vce to vechno vidme. A vnost, kter vychz
z mrtv postavy, je jakoby prostoupena a projasnna svtlem
a vzdunm prostorem kolem n.
Vpedu stoj druh postava, vysok, v asnatm rouchu, je to
smrt. Jm ns hrza. Ta povolala onoho starce. Ale potom se
podvme ble: Je v n ivot! Jej tv se skln jako ze zrmutku
nad tm, co musela vykonat. Jeto tv mrn a dobr. A smrt zvo-
n, zvon starmu mui k jeho posledn hodince, aby to slyeli
lid dole a pomodlili se za nj. Nebo kdo m zvonit, kdy ze-
mel sm zvonk? Mr, kter vane mstnost ze starcovy tve, ne-
n smrt ruen. Naopak, prv ona jej in vnm a slavnostnm.
A komnatou znj dery zvonu, rozezvuen jej rukou. Ale jak
je smrt odna? Jako poutnk. Dve ne se chopila lana zvonu,
odloila vpravo vpedu u idle svou hl a povsila na opradlo
klobouk. Pichz zdaleka a putuje opt do daleka. U oteven
okna in obraz tak irokm, tak otevenm jakoby velkmu
proudu ivota, kter prochz svtem. Kdy jet pozorujeme
/74 75/ smrt jako poutnka, kter putuje svtem, Boho posla, pak se
 nm otevraj nov svty. Nae pohledy a mylenky jdou od
poutnickho odvu a klobouku oknem ven nad zemi do dale-
kho nebe, kde zapad slunce a kde ve veernch ervncch
ltaj ptci, do vech zem, kde ij lid a umraj lid, a mal v
n komnata se stv stedem, symbolem velikho svta, kde je
tolik umrn. Napluje ns zrmutek z umrn svta, ale zro-
ve slavnostn mr, kter alu odnm jeho hokost, nebo kruci-
fix a tich obliej starce a dobr tv smrti mluv o nebesk sle,
kter pemh smrt.
A v samm srdci obrazu, jakoby jeho due, sed pte. Celm
hrdlem js, zpv vtznou pse o ivot, kter nakonec zst
v vtzem nad smrt.
Jak na obraze na vech stranch jedno napluje druh novm
obsahem! Vechno pin nco novho, ale teprve z celku to
dostv pln smysl.
Poutnk v ns vyvolv nejrznj touhy. Ale e smrt je pout-
nk, to nm k mnohem vce. Obraz starho mrtvho mue
ns jist dojm. Ale kdy ho vidme sedt ve veernm slunci se
sepjatma rukama? Ve vn mstnosti, kudy ze vech stran vane
vtr a proud svtlo? Kdy odejde nkter due, napln ns to
vnmi mylenkami. Ale kdy zrove vidme, jak venku po ve-
ernm nebi ltaj ptci, do neznmch dlek, pak to thne i na-
e srdce, sami nevme kam. A slyet zpvat njak pte, to je mi-
l vc. Ale kdy ptk sltl na okraj okna, ped nm sp mrtv,
a do hlubokho, slavnostnho ticha, jm znj dery zvonu,
jsav zpv svou pse - pak v naem dojatm srdci vznik ta-
kov pval vzcnch, velkch cit, e slova u na n nesta a my
jen stojme a zrme. Jak bohat je takov obraz! Z nejmen vci
na nm zaznvaj tny. Vechno mluv a jedno slovo je vykld-
no druhm. Celek se vynouje z jednotlivost a ve vem jednot-
livm se vyjevuje duch celku. To je umn!
VI
Nyn jet nkolik slov k "nstrojm" studia umn. Dla, kte-
r chceme studovat, bychom si mli sami opatit v pokud mo-
no dobrch vydnch nebo reprodukcch. Tak pozvolna vznik
mal poklad knih, obraz a muzikli, kter se nenashromdil
nhodn, ale jeho rst odpovd vlastnmu duchovnmu po-
kroku.Pat majiteli v dvojm smyslu: materiln, a pedevm
duchovn.
Jestlie jsme si zvolili njakho mistra, orientujeme se nejpr-
ve v djinch pslunho druhu umn nebo v biografii. Ale
pak jde o to studovat mistra samho, jeho dla, a ne pouze
o nm st.
Uvedeme jet nkolik ptamen pro lacin a dobr studijn materil. (Nesname se
samozejmo plnost.)
Pro litetaturu: Lindemann, Geschichte der deutschen Literatur, Herder, Freiburg; Anselm
Salzer, Gesch:hte der deutschen Literatur, Miinchen, Allg. Verl.-Ges.
Tyto shrnujc vody mohou bt zkladem prvn ideje pro volbu. Ptaktickou pomc
kou pro zjitn vydn, nakladatelstv, ceny atd. je vzotkov katalog spolenosti Botto-
mausverein, Bonn, I M.
Pro hudbu: Kati Storck, Geschichte der Musik, Stuttgart, Muth. Katalogy nakladatelstv
Peters, Steingraber, Breitkopf a Harter, Litolff lze dostat zdarma v kadm knihkupectv
a v kadm obchod s hudebninami.
Pro vtvarn umn: Kunstgeschichten od Bedy Kleinschmidta, Paderborn, F. Schningh,
a od Neuwirtha, Miinchen, Allg. Verl.-Ges.
Monogtafie o jednotlivch umlcch a mstech: "Knackfuss' Kiinstlermonographien",
Velhagen u. Klasing, 3-4 M. "Meisterbilder des Kunstwarts", 25 fenik, Miinchen, Kunst-
wartvetlag. Seznam na oblkch obraz. Z tho nakladatelstv "Mappen", zvlt bohat
pro zmnn umlce I9. stolet, I,50-2,50 M. "Gesellschaft fUr christliche Kunst", barevn
listy, 40 fenik, seznam zdarma. Seemann, Leipzig, barevn listy starch a novch umlc,
I M. Velmi dobr proveden, ilustrovan katalog, I M (obsahuje bohuel tak velmi ne-
douc vci). Rmmler und]onas, Dresden, "Bunte Blatter", vten barvotisky, 50 fenik,
mezi mnoha komernmi listy tak cenn vci, zvl. Rembrandt. ,,Allg. Vereinigung fiir
christl. Kunst" vydv dobr seity obraz za 80 fenik. Seznam zdarma. "Freie Lehrerver-
einigung fiir Kunstpflege", seity obraz pro modern umn, I M. Konen fotografie,
pes vechno stle jet nejlep zpsob reprodukce: Miinchen, Bruckmann und Hanf-
staengl, I M, katalogy I,50 M nebo I M. Betliner photograph. Gesellschaft, 50 fenik, tak
mnoho plastik.
Se vemi publikacemi nakladatelstv Kunstwartvetlag nemusme bt spokojeni, ani se
vemi jeho obrazy mistr a "Mappen". Ale pesto obsahuje velmi bohat a dobt materil.
Reprodukce nemohou samozejm nahradit originl. Vlastn, vyerpvajc studium
me vdyumonit jen malba, stavba, proveden hudebn dlo samo.
77/

LZE BOHA VIDT?
Dvpromluvy
1. STAR ZKON
Prce tchto dn je vnovna svatmu a velkmu fenomnu
sluby Bohu, je se kon v chrmovm prostoru. Klademe si
otzku, jak knz a lid mohou tuto slubu konat sprvn a krsn
podle jejho smyslu a jak pro ni m vytvet podmnky umlec,
kter stav a tvo sochy nebo obrazy. To, eho pi tom meme
doshnout, bude jen nepatrn st velik plnosti. Ale povede to
k dalm otzkm a tm k novm odpovdm. Tak jsou mnny ta-
k tyto rann vahy: jako prvn vhled, kter m vst dle.
Mluvme-li o zpodoben, pak to pedpokld, e tu je njak
podoba - podoba, kterou meme vidt. Ale meme vidt
svatost? Meme vidt Boha? Existuje obraz Boha?
Polome tuto otzku Psmu svatmu, a to dnes Starmu zko-
nu. Zn zjeven Star smlouvy pohled na Boha?Je starozkonn v
c pesvden, e me Boha vidt tak, e z toho vznikne obraz?
Vezmeme-li do rukou knihu, je nejjasnji ukazuje nboen-
skou spiritualitu Starho zkona, almy, pak pociujeme pe
devm jednu vc: jak mocn je v prostoru tchto svatch psn
ptomen Bh. Zkoumme-li tuto ptomnosthloubji, ptme-
li se, jak je povahy a m je dna, pak se ukazuje, e Bh je zde
ve zvltnm vztahu ke svtu.
S pchodem novovku svt zaujal postaven sm v sob. Ve
kole prodovdy si nae mylen pivyklo klst otzky odkud,
pro, k emu a kam ve svt samm a nechvat je ve svt pso
bit. Vrazem toho, jak se jednotliv jev a celkov souvislost chpe
na zklad nutnosti vldnouc ve svt, je "prodn zkon".
Tento obraz svta neexistuje jet dlouho. Napklad ve stedo
vku lid ctili a mysleli jinak - a stedovk nebyl jen nco tem-
nho, co bylo mezitm astn osvceno; pro jeho vdom byl
svt nm, co ve svm smyslu a existenci pochz od Boha.
Psmo svat jak Starho, tak Novho zkona vid svt jako vy-
chzejc bezprostedn z ruky Bo. A nejen jednou, tenkrt -
tak, e Bh jej stvoil, ale pak se vzdlil a ponechal ho jemu sa-
mmu -, nbr toto vychzen probh neustle. Co se dje ve
svt, se v almech jev jako neustvajc psoben Bo. Bh p
sob, e slunce rno vychz a tak e veer zapad. Rozpoutv
boui, vysl blesk a dv rachotit hromu. Jeho psobenm
vzrst semeno a stromy pinej ovoce. Kdy vychzej dravci
a hledaj koist, dostvaj svou potravu z jeho ruky. Kdy lovk
seje a sklz, Bh mu dv chlb. Co se vude dje, je bezpro-
stedn inek Boho konn.
Svt je pro vdom Starho zkona jednodue "dlo". Pro no-
vovk ctn je svt "proda". To znamen, e nemusme ptrat,
co je za n. Pro almy a vbec pro Star zkon je svt prodou
prv tak mlo jako dm nebo nad. Je spe vplod vle, v-
tvor tvoen, in vznikl z rozhodnut a sly. Na kadm mst
svta je spolu-postihovn ten, kdo jej vytv. Tak se chpe kad
vc: je tm, co uinil Bh, co bylo ustaveno tak a tak. Jej podsta-
tou je bt vytvoena. Tm se vak tak poukazuje k Bohu: Bh je
ten, kdo zde dv rst tto kvtin a kdo vera rozpoutal boui.
Skrze kadou vc v prod se ukazuje skutenost Boha. Vech-
no, co se dje, mluv o Bohu. Ukazuje na nj kad udlost.
Ve Starm zkon je proda prost djinn. Je sama dlo,
a proto pedpoklad dla. Je sama in, a proto prostor inu.
V djinch, kter se takto stvaj monmi a jsou takto vyvo-
lny, pokrauje Bo dlo svta. Co se v nich dje, to kon Bh.
Na egyptskch a babylonskch pomncch k krl: "Postavil
79/ jsem kanl, vedl vlku, zniil msto." Pro star ctn kon
vechno vldce. Vojci, ineni, ednci, rolnci se namhaj,
ale jedn vlastn krl. Asi takov postaven m Bh v djinch
Starho zkona: d lid, vede jeho putovn, por neptele
a dobv zemi, stav msto, zakld jeho blahobyt a zabezpeu
je jeho existenci. Djiny jsou jeho dlo, jsou chpny jako jeho
panovn, zjevuj ho, vldnoucho nade vm.
Ob formy Boho konn nalzaj vraz v almech, zvlt
v almech o stvoen a o djinch. Oboj mluv o Boch inech
a svmi iny se ped nam zrakem objevuje on sm. Ale vit
znamen pro dla Pn dvat se a rozumt.
Vstupuje Bh, o nm jsme tu mluvili, do njakho obrazu?
Na to je tko odpovdt.
Myslme pedevm na to, e v Bom dom nebyl nikde jeho
obraz. Ve svatyni antickho chrmu, v celle, stoj obraz boha, kte-
r se zde uctv. Ve velesvatyni stnku i chrmu se nenachz d-
n obraz Boha. Jen archa mluvy, kter obsahuje desky zkona,
misku s manou a ronovu hl. Tyto pedmty nejsou symboly,
nbr "svdectv": o Boch inech, o uzaven smlouv, -proti
lidu, kdyby ml bt nevrn. Zkaz "neuin si tesanou sochu",
Bohem dan a neustle zpsovan, plat nejprve pro obrazy mo-
del, ale vyvolv posvtnou bze ped kadm obraznm zn-
zornnm Boha, ba dokonce ped symboly, kter maj znamenat
jeho samho.
Existuje njak mtus o Bohu?
Mtus je udlost, kter vyjaduje podstatu njakho boha.
Vyprvn, kter vykld kus svta - napklad slunce a jeho p
soben nebo zemi a jej plodnost - z neho boskho. Boskou
bytost - napklad Apollna nebo Dmtru - z nkter oblasti
svta. Existuje v tomto smyslu njak mtus o Bohu? Nikoli.
V prostoru Psma se nenachz ani stopa pokusu vyjdit pod-
statu samho Boha mtem njakho nebeskho boje nebo nja
kho dramatu plodnosti.
Pro tato psnost? Protoe ve Starm zkon jde o zjeven
jednoho, duchovnho, osobnho Boha, kter je stvoitel svta;
v niem toton se svtem, naopak vi svtu zcela svobodn
a svbytn. Tento Bh se zjevuje. Duch, pedstavy, ctn lidu
maj bt vychovvny, jak v nho vit, jak o nm smlet, co
k nmu ctit - dlouh, namhav prce, maen stle novm se-
lhvnm. Tm obtnj, e kolem dokola ij nrody, velmi
mocn svou velikost a svm bohatstvm, svou skvlou kulturou
a umnm - Egypan, Babyloan, Asyan, Peran, ekov,
nrody, kter rozvinuly dmysln nboenstv, jejich bohov,
mohutn psobc podoby tajemstv svta, spolu s kulty, kypc-
mi vemi silami prody, smysl a umn, byli stralivm svo-
dem. Proti tomu se stavlo zjeven a nboensk vchova Star-
ho zkona, kdy se s neprosnou psnost odmt kad obraz
Boha, kad mtus o Bohu!
Co tedy existuje o Bohu?
Jeho jmno. To podle Exodu 3,14 zn "Jsem, kter jsem", Chy-
b v nm vechno svtsky mytick. Bh nen ani hlubina nebe, ani
sla boue, ani ten, kdo ehn setb. Je ten, kter je ze sebe a v so-
b, nesrovnateln s nim. Svat jmno je vzdlen, jmenovanho
vyjm ze veho. Mluv-li se o Bohu, je-li oslavovn v kultu, pak se
nezptomuje tajemstv svtla nebo plodnosti, nbr vlda Boha
nad vm jsoucm a skutenost mluvy. Jde o to, e On, Samo-
vldn, piel, uzavel smlouvu, vyhlsil poadavky, dal zaslben
a tak se zavzal vst k tajemnmu velikmu cli.
Tak v starozkonnm mluven o Bohu nalzme zvltn napt:
Vechno ve svt, vci prv tak jako ivot lid, je jeho stopou,
pibliuje ho, ve stle novch formch mluv o jeho existenci
a psoben. Zrove se odmt kad pokus vtahovat Boha do
svta. Neustle je vyzdvihovn ze svta a stavn do toho, co je
duchovn, osobn. Ale vra znamen, e lovk ve vem chpe
Boha jako toho, kdo tu tvo, psob, vede, jedn - ale zrove
jako toho, kter je nad vekerm svtem, vyhrazen sm sob,
a o nm nevme nic, co on o sob nezjev.
Tak se otevr irok pole monost, zrove vak je tu moc,
kter brn, abychom s obrazem Boha setrvvali ve svt; vyjad-
ovali ho ltkou svta, jednodue o nm vyprvli. Vechno
mluv o Bohu - ale neustle pitom zaznv varovn: Nezam
ujte ho! Vechno je jeho, ale nic ho neobsahuje a on je nade
/80 vm. Pohledem, kter to vid, je vra.
 II. NOV ZKON
Vera jsme vidli, jak pro vcho Starho zkona se Bh st-
v viditelnm ve svt. Svt pro nho nen prodovdeck
systm, nbr dlo Tvrce. To vak znamen, e ve svt je zro-
ve vidn ten, kter tvo. Bo tvoen pokrauje ve svt jako
veden, jednn, bojovn. Tak je Bh vidn tak v tom, co vyko-
nal v posvtnch djinch, ve svch "velikch inech".
Toto vidn Boha se vak neustle peruuje, aby neupadlo do
toho, co je nitrosvtsk. Kult neobsahuje ani obraz Boha, ani
mtus. To, co vyjaduje Boha, se sousteuje ve svatm jmnu. Je
to sice prav, vyslovovan, tlesn-duchovn jmno. Ale ani ono
neobsahuje nic svtskho, nic mytickho nebo magickho. Po-
stihuje Boha zcela vzdlenm zpsobem, jako Toho, "kter
jest", a tm definitivn odvrac nebezpe, e se jeho obraz zvr-
t v modlu.
Nyn se obrtme k Novmu zkonu.
V Kzn na hoe tu teme: "Ti, kdo maj ist srdce, uz Bo-
ha." Pro nai otzku to me bt velmi dleit, a tak nejprve
prozkoumme vznam tohoto vroku. Mohl by znamenat: Ti,
kte se oistili, budou vidt Boha jednou, ve vnm ivot. Ale
tm by k na otzce nic nekal. Nebo by mohl znamenat: Ti,
kdo maj ist srdce, vejdou do budoucho Boho krlovstv
a uz jeho nebeskho Pna - nebo ona slova byla pronesena
v dob, kdy rozhodnut jet nepadlo a kdy je jet mon veli-
k promna djin z ducha. Ani tak by onen vrok nebyl pro na-
i otzku dleit. Ale a je tomu s tmito dvma interpretacemi
jakkoli: een slova jist obsahuj krom toho jet vce.
Jan vyprv, jak Je mluv o Otci a jak Filip k: "Pane, uka
nm Otce, a vc nepotebujeme!" Je mu odpovd: "Tak dlou-
ho jsem s vmi, Filipe, a ty m nezn? Kdo vid m, vid Otce."
Zde se jasn mluv o vidn, kter se dje u nyn, a kr se, e
zde chyb.
Tot plat o vidn, kter nm - podle slov apotola Pavla -
zjevuje slvu ivho Boha ve tvi Jee Krista, oslavenho,
a kter pat k podstat vry.'
1/ Guardini m zejm na mysli: 2 Kor 4,2-6. - Pozn. pekladarele.
Ale prvn kapitola listu manm k zcela obecn, e pro li-
di, kte jsou, jac maj bt, "neviditeln jeho vlastnosti se spat-
uj od stvoen svta, jsouce poznvny z vc stvoench," ne-
bo "Bh jim to zjevil".'
V tom vem zaznv starozkonn vdom - ovem pojat do
novho zjeven.
Kdy kme "vidt", mme my rozumov novovc lid ihned
tendenci podsouvat jin pojem a chpat een jako "pozn-
vat", dokonce jako abstraktn uvaovat a usuzovat. Ale tm by se
vechno pokazilo, nebo "vidt" nikterak neznamen "pozn-
vat", nbr prv "vidt". Nejde o "duchovn", co vtinou
znamen tolik co abstraktn "mylen", nbr o kon lidskho
zraku - ovem v cel jeho vykoupen a milost obdaen sle.
Co tedy znamen "vidt"?
Zde le vc, tleso uritho tvaru, napklad krystal. Kdy se
na tento krystal dvm - co vidm? Nejen kus hmoty, k nmu si
nco pimlm, nbr hmotu, kter m vlastnosti, barvu, obry-
sy, lenn - ztvrnnou hmotu. Je to vechno jen tlesn? Ni-
koli, ztvrnn m urit smysl, je duchovn. A tento smysl, toto
duchovn nen k vidnmu pimyleno, nbr je samo vidno.
,Mdt" znamen, e hledm svma hmotn-duchovnma, to jest
lidskma oima a pitom postihuji duchovn ztvrnnou podo-
bu vci. Kdy se jednodue ekne, e ducha nememe vidt,
pak to nen pravda a je to u zatek materialismu. Kdybychom
toti zkoumali piny, z nich vznik materialistick svtov
nzor, doli bychom tak k tomu, e se zrak zbavuje sly.Jakmi-
le si zvykneme odkazovat to, co je duchovn, do odlouenho
prostoru dajn ist duchovnho mylen a piazovat zrak
a vbec smysly k tomu, co je jen tlesn, pak se duch stv nej-
prve neskutenm, pak nesmyslnm. Nikoli, smysly jsou lidsk.
Nemohou postihovat ducha o sob, ale jejich podstatn in-
2/ Cit. dle pekladu Ladislava Skory. esk ekumenick peklad: ,;Vdy to, co lze o Bohu
poznat, je jim pstupn, Bh jim to pece odhalil. Jeho vnou moc a bostv, kter jsou
neviditeln, lze toti od stvoen svta vidt, kdy lid pemlej o jeho dle, take nemaj
/82 vmluvu." (m 1,19) - Pozn. pekladatele.
nost spov v tom, e do sebe pojmaj to, co je duchovn,
ztvrnn obsah vci, ale to znamen vidt, slyet, dotkat se.
Kdy pozoruji nco ivho, napklad zve, tvar jeho tla,
zvltn chovn, jeho zvyky - co tu postihuji? Nejprve tlesnost
s jejm smyslem, pot vak vce, podstatn vce, toti ivot s je-
ho niternost. ivot trv tak, e neustle vystupuje ze sebe ve sv
form a ve svm projevu. Vnj projev je nejen signlem niter-
nosti, vzva, abychom si tuto niternost pimysleli k tlesnosti,
ale vraz, vyjden. Ve vnjm projevu se vyjevuje to, co je
vnitn, ani ztrc svou niternost. Stv se viditelnm. Strach se
nevysoud z vnjho projevu, ale vid se na nm. Avak org-
nem, jm to inm, je "oko".
Kdy se njakmu lovku dvm do tve a vnmm jej vraz - cem". NeboJan na zatku svho Prvnho listu k: "Co bylo na
co vidm? Tlesn tvary, vnj projev ivota, ale krom toho je-
t vce. Dobrota je hnut due, duchovn akt. Kdy se ke mn
njak tv obrac v dobrot, vidm v n dui, kter se ke mn ob-
rac, vidm duchovn osobu. Nepidvm ducha k viditelnmu
pohybu sval. Tv nen signl, kter by mi kal, e je tu duch
a e si ho musm myslet za tv, ale duch, o sob neviditeln, se
stv viditelnm. Tv je viditeln duch. Stejn je tomu s rukou,
prv tak s celou lidskou postavou. Na n je viditeln duch. Ale
orgnem tohoto vidn je "oko", lidsk oko.
A Kristus k: "Kdo vid mne, vid Otce." Gnostick doktis-
mus tvrdil, e Kristus nebyl skuten lovk. e Syn se skuten
nevtlil, nbr e jen sestoupil do lovka a uil jeho sty. e
jeho nejdleitj naukou bylo prv uen, e hmota, smyslo-
v svt, lidsk tlo jsou bezcenn, patn, Bohu ciz a e se jich
musme zbavit. Kdy to pak s tmto lovkem dosplo ke konci,
Logos se vzdlil a na ki zstal umrajc lovk. To byla prvn,
zkladn hereze, kter "zruila Krista" - nebo podstata kesan
stv zle prv v tom, e Logos "se stal tlem".
Tm, e se Bh stal lovkem, stal se viditelnm - prv tak jako
se stal slyitelnm -, a kdy Kristus k: "Kdo vid mne, vid Otce",
nejsou to jen neurit povznejc slova, ale mysl to doslova. Pr-
v tak doslova, jako kdy se k: "Blaen, kdo sly slovo Bo."
Kristus k: "Chce-li vidt Boha, otevi oi a podvej se na
mne" - ovem za pedpokladu, e "m oi k vidn".
Jak oi se tm mysl? Nikoli zvltn oi, jin ne ty, o nich
jsme mluvili a kter vidly krystal, zve, chovn lovka. Na-
opak tyt oi, ale uchopen milost, "oteven svtlem", jm je
sm Bh, uschopnn k hledn a vidn, je se nazv "vrou".
Oko je pozoruhodn orgn. Je v nm velik hloubka s mnoha
vrstvami, nelze poznat, a do jak hloubky sah. Stle se v nm
otevr nov vrstva, kdy po krystalu smuje ke zveti, po zveti
k lidsk tvi. Zcela novou, z Boha pochzejc hloubku, vnmavou
a pronikajc slu dostv, kdy ve svtle vry hled na Krista. Dv
se na Boha - a vid ho v t me, jak se oist, jak se dv "istm srd-
potku, co jsme slyeli, co jsme na vlastn oi vidli, na co jsme
hledli a eho se nae ruce dotkaly, to zvstujeme: Slovo ivota.
Ten ivot byl zjeven, my jsme jej vidli, svdme o nm a zvstu
jeme vm ivot vn, kter byl u Otce a nm byl zjeven."
Kdy se tedy ptme: Existuje pro zvst Novho zkona vid
n Boha? - pak odpov zn: Ano. Toto vidn m zklad ve Vt
len a ve ve, kterou je pijmme. Pot, co se Syn stal lovkem
a lovk "zrozen z Boha" dostal zrak vry, Bh u nen Bh "ne-
znm", ani "neviditeln". "Znme" ho a "vidme" ho a je dobr,
e se nenechme zmlit dnm spiritualismem, nbr v dve
ve vykoupen jsme si jisti svatou silou svho zraku.
A existuje obraz Boha? Ano. Zsadn a provdy je Kristus i-
v obraz Otce, viditeln jsouc ve svt, s vekerou moc zjeven
skrze sv zmrtvchvstn.
Nyn tak chpeme nezlomnou energii, s n crkev trvala na
monosti svatho obrazu. Existuje-li Vtlen a vra - pokrauje
me: existuje-li crkev, svtost, vzken z mrtvch a vn ivot
jakoto ivot vykoupenho tla v Bohu, viz m 8,23 -, pak
existuje tak posvtn umn, v nm nalz vraz vidn vry.
A tak jsme se dostali k pedmtu, jm se v tchto dnech za-
bvme.
I.937
 si na prci instituce Strce umn a na obecn kulturn aktivity
anebo na vchovu k umleckmu vnmn v nboensko-crkev-
n oblasti.
I tato formule se dostala do proudu djin a mme jet v uch
jej posledn variantu, podle n umn m slouit sttu. S hr
zou si vzpomnme, co vechno se tu dlo. Mm jet v dobr
pamti, jak jsem v Mnichov prochzel Domem nmeckho
umn, dval se na przdnotu visc a stojc kolem mne a nev
dl, zda se mm smt nebo zstat stt jako pimrazen. Nats
t byla blzko jin vstava s nadpisem padkov umn, a tak by-
lo mono tam zajt a opt si oistit zrak pohledem na dla
UMN A ZMR umlc, jako byl Ernst Barlach, Franz Marc, Paul Klee, Lovis Co-
rinth a jin - ta se tam skuten nachzela, ovem obklopena
Od doby, kdy se velkmu umlci Platnovi zaalo umn jevit rznmi nechutnostmi a oklivostmi. Formule je tedy pry - co
jako pochybn, se stle znovu vrac otzka, v em je jeho smysl m pijt te?
a jak m tento smysl realizovat. Nebudeme zajist vypotvat A co kdybychom se te pokusili obejt se bez formul? A kdy-
odpovdi na tuto otzku, ale asi ped sto lety byla dna jedna by umlec nedlal nic jinho, ne hledl do plnosti svta venku
odpov, kter je pro ns vznamn. Podle n umn existuje i uvnit, a to, co vid, vyslovoval tak, jak to samo chce bt vyslo-
"pro umn". Byla to bojovn formule a stavla se proti odpov veno? Umn nem dn el, ale m urit smysl: aby "k vid
dm, kter prohlaovaly, e umn existuje "pro ivot" nebo n zrozen, k hledn povolan" vyjadoval v barvch, formch,
"pro lidstvo" - pitom na dal otzku, co m umn konat pro tnech a slovech neustle nov setkvn lovka a svta - bez
ivot a pro lidstvo, byly dvny velmi konkrtn odpovdi.
Umn nedvn minulosti bylo nuceno k nejrznjm slu-
bm, a proto se nm ona star formule znovu jev jako velmi
asov. Ale chpeme-li ji sprvn, chce ci, e umn m svou
lohu v sob samm a e odmt vechny ely ukldan zvnj
ku. e je ureno k tomu, aby se zmocovalo podstaty vc a vy-
jadovalo ji ve smyslm pstupn podob. A v tom e je pod-
zeno jen svmu vlastnmu zkonu.
Pak tato formule upadla do pohybu djin a ztratila svou pr-
votn jasnost. Umn se asto stalo msi nevznamnm, um
lm, z eho ten, kdo je m rd, neme mt dnou radost. Tak
vzniklo na pelomu stolet nov heslo, je hlsalo, e umn
mus patit "lidu". e mus vystoupit z esttsk izolace a vstou-
pit do ivota vech. Mohli bychom namtnout, e velk umn
bylo vdycky vc malho potu lid, ale pod novm heslem by-
lo v kadm ppad vykonno mnoho dobrho - vzpomeme /86

zmr, ale v istot; nikoli na pkaz hesel, ale v odpovdnosti
ped svm svdomm.
Vude musme mt na pamti njak el. Vude musme to
mlo, co nm zstalo, dvat na msto, kde je toho nejvce teba,
a vyuvat toho a do krajnosti. Nic u nm nedovoluje, aby-
chom prost ili z plnosti svta. Tak by mlo umn zstvat krs-
nou vjimkou a tvoit ist podle svho smyslu jako zstava toho,
e ne-elnost je pese vechno ta nejvt moc. A ani to jinak
nejde, nebo jen ne-elnost otevr prostor, v nm se uvoluj
tvr sly a kde se vynouj tvary podle sv nutnosti. Jestlie
vak umlec stoj v ct ped Bohem a miluje svj nrod, pak
jeho dlo samo od sebe a bez programu vstupuje do ivota celku.
ten jist zn dialog O loutkovm divadle, jeho autorem
je Heinrich von Kleist: U asto se ho lid dovolvali v tchto
II Heinrich von K!eist, O loutkovm divadle, pe!. E. A. Saudek, in: Svta divadlo
1990, s. 84-87. - Pozn. pekladatele.
otzkch jako svdka: v minulch letech se vak tolik vc zasu-
lo, e to meme uinit znovu. V tto rozprav se mluv o p
vabu, kter je vlastn loutce, kterho vak lovk dosahuje tak
zdka, protoe je vzn svmi zmry, a pak sotvakdy dospje
k tomu, aby il zcela voln ze svho stedu. Loutka si sama sebe
neuvdomuje a neme nic chtt sama pro sebe. Nem dn ji-
n sted ne sted sv pirozen rovnovhy, a jej pohyby nejsou
nic ne pohyb, a proto jsou zcela ist. V souvislosti s tmito
mylenkami pak chytej z obou rozmlouvajcch vyprv o jed-
nom zitku. Jednou vidl, jak se jeden mlad lovk po koupe-
li posadil a jak se nad jeho postavou vznel vechen pvab,
jm dch znm eck socha mue vytahujcho si trn. Nho-
dou vak onen mu vzhldne, pohldne do osudem nastaven-
ho zrcadla, uvdom si svou situaci a v tom okamiku je kouzlo
totam. Znovu se pokou zaujmout ist postaven, ale neda se
mu to. Pn se stv nucenm, ale m vce se namh, tm vce
se trzn a z mal phody vznik netst, je mu kaz cel jeho
lidstv.
Programy a hesla jsou takovmi zrcadly. Umn se jich m va-
rovat kvli sob sammu, ale tak kvli nm vem, aby v naem
zotroenm ivot byla svoboda alespo na jednom mst: tam,
kde by nm lid, jejich oi a ruce jsou poehnan, ukzali ob-
razy ivota.
I. . 4.
/88

ROZLOUEN
S TBINGENSKOU VSTAVOU UMN
I /
Byl jsem dnes jet jednou na vstav, kde jsou shromdna,
jak k jej nzev, "Mistrovsk dla devti stolet" zachrnn
ped leteckmi nlety. Brzy m bt uzavena, a to je dvod ke
smutku.
Uvykli jsme vdom, e se nachz v dstojnch prostorch
Domu umn vedle univerzity, bez zvltnho rozmlen jsme
stle znovu vchzeli, prohldli si nkolik krsnch, tichch vc
a pak jsme se zase mohli vrtit ke sv bn innosti, take ne-
lo o njakou zvltn nvtvu muzea, nbr snadno se to dalo
zalenit do dennho programu. Tato dvrnost ns dokonce t-
m smiovala s nepirozenost muzea - nebo nepirozenost tu
je, zvlt jde-li o nboensk dla. Je nejen zvltn, nbr v jd-
ru nesprvn, kdy v jednom sle vis nebo stoj nkolik postav
Ukiovanho nebo nkolik Madon. Me k tomu dochzet jen
proto, e doba jako celek u nev, co tato dla znamenaj. Ne-
hled k tomu, e k, jako je Gerv k v Koln nebo morov
k z kostela Panny Marie Kapitolsk, vbec nepat do kostela.
Ale jak jsem ekl, v Tiibingen jsme na tuto nepirozenosttm
zapomnali. Mimoto z hlediska univerzity jsme si mohli myslet,
e univerzita a sbrka krsnch dl tvo celek, v nm je dna
monost slyet nco o vd a filosofii, ale tak pijt za umlec
km dlem a naerpat z nho tolik, kolik je kadmu dno.
V mylenkch na to, co lid pi svch nvtvch vidli a sly-
eli, vznikala rzn pn. Podle prvnho pn by se takov v-
stavy mly konat astji: ba mly by se stt pravidelnou soust
vzdlvacch monost, kter univerzita poskytuje mimo od-
born vdy. Tm je samozejm tak eeno, e jejich pravidlem
by nebyla takov plnost a zvanost jako u prv uzaven v-
stavy. Ale ani by to nebylo nutn. Nkolik dl, mon jen jed-
noho mistra, zato vak umstnch ve volnjm prostoru, ada
grafickch list, soubor nvrh na vstavbu msta a podobn
vci by byly dokonce lep ne bohatstv, je mate lovka ne-
uvyklho. A tak vbec ne vdycky to, co u je hotov nebo
dokonce velk, nbr tak vci nehotov, hledajc, to, co pat
k umleckmu vednmu dni. Umn pece nem bt jen vjim-
kou a slavnost, nbr tak soust naeho ivota.
Ale hned pichz druh pn: mla by se tak poskytovat
pimen pomoc osvtlujcvystaven dla. To se dje, ale mo-
n ne dostaten a ne vdy sprvnm zpsobem. Kdy jsme po-
zorovali lidi, kte prochzeli sly, vidli jsme, jak jsou asto
bezradn a nevd, co si maj s tmi vcmi pot. A plat to pro
vechny sociln a vzdlan vrstvy. Nejde toti o vdn, nbr
o schopnost vidt, ctit a chpat. Obraz by ml bt sprvn vy-
svtlen jako dlo i jako vraz lidsk podstaty. Mly by bt pibl
eny problmy utven, kter jsou spojeny s rznmi obrazy.
Mimoto by se mlo ukzat, co je to vbec barva, co linie, co po-
hyb, hmota atd.
Takovou pomoc jsme dluni lidem, kte po mnoho let nuce-
n odvykali vemu pravmu umn - nemluv o tom, e nej-
krsnj vci se musely za vlky ukrvat. A jsme tuto pomoc
dluni dlm samm, protoe dosud vbec nevme, kolik toho
bylo znieno a co se jet me stt; take mme, podle Rilko-
vch slov, odpovdnost za to, abychom to, co se nm dnes za-
chovalo, pojali hluboko do srdce.
Takov vci nm prochzely hlavou, kdy jsme prochzeli s-
ly s pocitem, e je to naposled. Ale slovo "naposled" znlo jinak
ne dve. Znamenalo vce ne otzku, zda jet budeme mt tu
i onu pleitost; minul doba nm hrozn ukzala, v jak ne-
dobrch rukou je lovk u lovka - a stejn tak dlo lovka.
Dnes tvo za nevslovn nmahy, zitra vechno obrt v trosky,
pozt sbr kousky a pe o nich knihy. Nkdy se nedje ani to,
ale fragmenty, za n by byla pozdj doba vdn, se svej na
hromadu a chtraj. Takov mylenky psobily, e jsme se ve
dvech slu znovu vraceli, abychom si tuto Madonu znovu pro-
hldli nebo onu krajinu vtiskli do pamti.
III
Vstavu navtvilo za est msc na tyicet tisc nvtvnk.
I tento poet je podntem k vahm. Co tu vlastn lid hledali,
co tu nalzali?
Nkte si vimli, e se o vstav mluv, a pli si, aby o n
mohli tak mluvit. Ponechme je jim samm... Jin se chtli ne
mu nauit. To bylo ctyhodn, ale jet ne pli podstatn...
A opt jin, zvlt mlad lid, na vstav poprv proili, co je
skuten umleck dilo, nebo v minulch letech temnoty jet
dn nevidli. Takovm nvtvnkm bychom mohli zvi-
dt ... Jak vjem a dojem to musel bt, kdy se nleit setkali
s dily, protoe jim pomhal bu jejich vlastn instinkt, nebo
astn zen.Jist to byl podobn zitek, jako kdy lovk po-
prv vid moe nebo se vdom setkv s velikm lovkem.
Potom vak existovala jet jin skupina a ta dvala, jak se mi
zd, tto vstav - toto slovo uvme za celek: dila, lidi a situa-
ce - jej zvltn charakter. Jestlie jsme tam pichzeli astji,
mohli jsme toti pozorovat zvltn zkladn nladu. Ta se ne-
vztahovala k novjm vcem, a byly obrazy Courbeta a van
Gogha sebekrsnj; ani k renesanci a baroku, a byl dojem
z Rembrandta sebehlub, nbr ke stedovku. Myslm, e
mnoh z nvtvnk tu poprv proil, co je stedovk umn,
a na nm, co je nboensk skutenost.
Ale nechceme bt jednostrann. Na stedovkchdilech mohl
nvtvnk prot rzn vci. Mohl napklad vidt zdnlivou
neobratnost a zrove si uvdomit, jak sila vnitnho vidn pe
konv vechny nedostatky. Jestlie nepronikl jet hloubji
a nevidl, e to, co renesance a barok pociovaly jako stedov
k barbarstv, ve skutenosti byl stylov zmr, kter by byl pi
lep znalosti anatomie a volnj technice jist mohl to i ono
udlat jinak, ale vcelku pece udlal to, co chtl. Mohl pocio
vat nevslovn pvab gest, lidskost tv, formovanch z ivou-
c hlubiny; vechno zcela jin ne duchem prozen piroze
nost antiky, ale j rovnocenn ve velikosti a krse. Mohl ctit
vnitn ptomnost, kter vznikla z nezitn pesnho zpsobu
prce... Mohl prot toto vechno a jin vci, ale jet by nepo-
stihl to prav. Nvtvnk, kter po mnoho let proval stle
hlub vychldn svta, stle vdomj nedostatek lidskosti
a bostv, zde mohl poctit, co je nboensk, eknme pesn
ji, kesansk skutenost.
Zn to mon podivn, protoe na vstav jde o umleck d-
la, nikoliv o hlsn vry. Musme tedy mluvit pesnji. Dila ste
dovkho umn, kter tm veobecn vzela z nboenskch
pedpoklad, nejsou "umleck dila" v novovkm smyslu - ja-
ko pesn vzato dn vtvarn dilo, kter vychz ze skuten
vry, nen vbec nikdy takovm "umleckm dilem". Nebylo jm
ani antick dilo, alespo do velk doby 5. stolet, a dokonce po-
zdji jen pro skeptickou vrstvu vzdlanc.
Co proval antick lovk ve vtvarnch dilech svch chr-
m a svaty? Zptomnn boskho; nikoliv v abstraktnch ide-
jch nebo v subjektivnch citech, nbr v postavch, bozch a ta-
k v udlostech, kter se podle tradice udly skrze tyto bosk
bytosti a na nich, v mtech. Protoe vak bohov nebyli nic jin-
ho ne svt sm, byly tyto mty zpsobem, jak lovk celek exis-
tence a v tto existenci sm sebe chpal nboensky.
Kdy mty procesem individualizace a nacionalizace u dv-
no ztratily svj smysl, zsadn je zruilo, na zklad zjeven,
kesanstv, nebo Bh, kterho hlsalo, nen bostvm svta,
nbr Pn, kter ve sv plnosti a svobod nepotebuje dnou
vc. Kde byl ivot urovn kesanskou zvst, nemohly u exis-
tovat mty. Pesto bylo v tto zvsti nco, co bylo i v mtech:
vykldala existenci nikoli abstraktnmi naukami a normami, n-
br konkrtnmi postavami, iny a osudy. Ale jsou to osobnosti
a udlosti djin spsy, o nich se vyprv ve Starm a Novm z-
kon a kter vrchol v osob, dile a ivot Jee Krista.
V kesanstv se vrtila urit funkce, kterou plnil mtus,
93/ ovem v opanm smyslu. V kesanstv nebyl vc tak jako

v mtu, uzavrn do svta - nebo t v mtu znamen ztotonit
se se svtem -, ale osvobozovn od svta a od sebe samho. Ne-
byl odvdn ze svta; zda nkdo m odejt ze svta, to bylo vc
individulnho povoln. Qak nesmysln je e o kesanskm
tku ze svta jako o obecnm pojmu, mohla ukzat prv v-
stava: kde je "tk ze svta" zkladnm naladnm, tam nevzni-
kaj takov dla.) Kesan byl osvobozen od svta, aby ho mohl
novm, vystzlivlm a zrove hlubm, mocnjm a zrove
vnjm zpsobem vzt do sv odpovdnosti. Tak se posvtn
djiny vzdaly mtu a staly se legitimn ddikou jeho funkce.
Proto se musely vude v kesanskm ivotnm prostoru obje-
vit postavy a udlosti posvtnch djin. Crkevn rok byllitur-
gickm zptomnnm Jeova ivota, rok co rok se opakujcm
v rytmu asu. To, co se ze svtk a ronch obdob - Vnoce,
Zjeven Pn, Svat tden, Velikonoce, Nanebevstoupen, Let-
nice - objevovalo ped vcm v ase, vidl v prostoru, kdy pi
chzel do kostela a vidl jeho malby, plastiky, okna, vekerou
symboliku jeho forem a vnitnho vybaven. Ale kdy pedstu-
poval ped postavy svtc - velk pohoren pro novovkou ab-
straktn religiozitu -, vidl, jak skrze n do vcho ivota vyza-
ovala praskutenost vykoupen, nebo v nich zilo jasnji, ne
to bylo mon v malosti vednho dne, nco z pravzoru.
To vechno se projevilo v tvoen stedovku, neseno djin
nou jednotou ivota, kter vzela ze spojen lidovch sil severu
a formujc sly starho stedozemnho svta. Z toho vzela tak
dla jeho umn - a to prv pociovali, jak se domnvm, mno-
z nvtvnci vstavy.
ivot novovkho lovka u zdaleka nem nboenskou
podobu. Jednm dkazem toho je bezmocn e o mtu. dn
mtus u neexistuje a neme existovat, jeho doba je pry. Na
druh stran u pro mnoho lid nen platn svt kesanskch
postav: netst, na nm m spoluvinu samo kesanstvo,
a v nm strnulost obraz v katolicismu nemn ne odmtn
obraz v protestantismu. Proto tak kesansk vtvory psob
asto dojmem neho pekonanho a odumelho. Tm bez-
prostednji byli mnoz zasaeni, kdy neovlivnni znevaujc-
mi nebo oslavnmi emi o stedovku prost stanuli ped jeho
vtvarnmi dly. Vce nebo mn jasn, vce nebo mn siln
a hluboce pociovali, co je to nboensk dlo a co me zna-
menat pro ivot.
a tom by bylo mono povdtjet mnoh, tak k otzce, co
by se tu mohlo stt a mon se u dje. Ale je teba skonit. Bez-
tak jsme se u povliv piblili pojednn, zatmco nam
myslem bylo pouze rozlouit se s tubingenskou vstavou.
I.947
/94 95/

ABSTRAKTN UMN V POHLEDU FILOSOFA
Posudek pro alobu jednoho abstraktnho umlce
o odkodnn proti sttu X'
1/
Otzky poloen Vrchnm zemskm soudem Y - usnesenm
sentu pro odkodnn - znj takto:
a) "zda nepedmtn umn vbec me bt vrazem svto
vho nzoru, v kladnm ppad, zda jm fakticky je";
b) "zda nrodn socialismus proti nmu bojoval jako proti v-
razu svtovho nzoru neptelskho nrodnmu socialismu";
c) "zda nrodn socialismus v kadm nepedmtnm umlci
II vodn poznmka redakce asopisu: V jednom procesu, v nm lo o alobu jednoho
abstraktnho umlce o odkodnn na jednu nmeckou spolkovou zemi, byl vedle jinch
expert podn o posudek tak univerzitn profesor dr. dr. h. c. Romano Guardini
v Mnichov. Guardini vzvu pijal, a to jako filosof, a dan posudek vypracoval, a to
pedevmvslovn za elem objasnn dnench, stle jet velmi zmatench pojm,
kter jsou zkladem vah a hodnocen toho, co je nazvno abstraktnm umnm a je za
takov pokldno. Na nai prosbu nm profesor Guardini dal sv dobrozdn k dispozici
k otitn: tuto prosbu jsme vyslovili, protoe se nm zdlo, e posudek je mnohem vce
ne jen hodnocenm uritho umleckho zmru z prvn poloviny dvactho stolet,
toti prvn, k jdru jdouc analzou dobovch sil, kter psobily a psob v abstraktnm
umn. V tomto posudku zrove vidme nosn zklad pro dnes - pomysleme na boje
kolem Hanse Sedlmayra - znovu planouc diskusi o hodnot nebo nehodnot abstraktn-
ho, vce nebo mn nepedmtnhomalstv, kter je stle a i pro budoucnost dlouho
zstane v novch podobch velmi podstatnm vrazem doby. Pinme zde Guardiniho
votum ve form, jakou mu dal pro potebu soudu.
vidl odprce jm propagovanho svtovho nzoru, a zda pro-
ti tmto umlcm prv proto bojoval a pronsledoval je".
Chtl bych pedeslat, e zde - podle intenc soudn vzvy, ja-
ko i podle mch vlastnch odbornch pedpoklad - nemlu-
vm jako historik umn ani jako znalec dobovch djin, nbr
jako filosof.
Stav vci je sloit, protoe zpsob, jak jsou chpny pojmy
a uvna slova, je nejen velmi nestejn, nbr tak - zvlt
v oblasti veobecnho vzdlvn, urnalistiky a propagandy -
velice nepesn. Nepesnost je o to zvanj, e v dan vci m
uvn pojm a slov bezprostedn prvn dosah.
Proto bych chtl nejprve ci, jak se maj v dalm chpat pojmy
pichzejc v vahu, eventuln jak maj bt uvna slova.
11/
"Umleckmstylem" se rozum e forem v malstv, socha
architektue atd., jak je urovna zpsobem vidn a ctn,
stv,
spoleenskmi pomry, technickmi monostmi atd. O stylu
v tomto smyslu mluvme ve vztahu k cel epoe, napklad o ro-
mnskm stylu na rozdl od stylu gotickho; ve vztahu k socil-
nm vrstvm, napklad o stylu dvorskm na rozdl od stylu m
anskho; ve vztahu k jednotlivm mistrm, napklad o stylu EI
Grecov na rozdl od stylu Michelangelova.
"Obrazem svta" se rozum pedstava, kterou m urit epo-
cha nebo urit sociln skupina nebo jednotliv lovk o struk-
tue vesmru, lidsk spolenosti, prvnho a hospodskho i-
vota atd. V tomto smyslu mluvme napklad o stedovkm ob-
raze svta na rozdl od novovkho obrazu svta; o obraze svta
dnen fyziky na rozdl od klasickho obrazu svta; o obrazu
svta Bismarckova na rozdl od obrazu svta Gladstonova.
"Svtovm nzorem" se konen rozum vztah, kter lid ur-
it djinn epochy nebo pslunci urit sociln skupiny ne-
bo tak jednotlivec zaujmaj ke svtu, k ivotu, k nboensk
skutenosti.
"Svtov nzor" tedy obsahuje urit pojet nboenstv, ur-
it stanovisko k du hodnot, urit nzor na etick koly i-
97/ vota atd. V tomto smyslu mluvme o svtovm nzoru vcm
nebo skeptickm, idealistickm nebo materialistickm - a k ta-
kovm variantm, kter pedstavuje svtov nzor Goethv na
rozdl od svtovho nzoru von Kleistova nebo Holderlinova.
Mezi tmito temi pojmy - umleck styl, obraz svta a sv
tov nzor - existuj nejrznj vztahy a tak v ei se zamu
j. Ale jejich smysl je odlin.
Tak napklad urit umleck styl chpan historicky bude
mt jako zklad vtinou urit obraz svta. Napklad z opravdu
archaickho stylu lze usuzovat na obraz svta, kter m mytick,
geocentrick, teokratick nebo sakrln monarchick charakter.
Ale na druh stran se mohou archaick stylov momenty obje-
vit tak v nkter mnohem pozdj epoe, napklad jako vraz
odporu proti vldnoucmu subjektivistickmu nebo realistick-
mu umleckmu smru, napklad v pozdnm novovku jako
odpor proti impresionismu a verismu. Tm je eeno, e urit
styl me bt vrazem rznch obraz svta. Rozliit jeho p
vodn, bezprostedn formu uit od pozdjho opakovn je
pak vc pesnjho zkoumn.
Jet rozmanitjm zpsobem se k umleck styl a obraz
svta na jedn stran a svtov nzor na stran druh. V tomt
stylu a obrazu svta se mohu vyjadovatvelmi rzn svtov n-
zory. Tak - pes odlinosti v jednotlivostech - mali Nolde
a Rouault pat k tmu stylu, toti k expresionismu, a tak ke
stejnmu obrazu svta, toti k obrazu svta zanajcho
dvactho stolet. Ale jejich svtov nzory, jejich nboensk
postoj, cel smysl, kter dvaj svm obrazm, jsou hluboce
odlin.
lIli
Pesnj vymezen vyaduje tak smysl, kter se dv po-
jmm, respektive slovm "nepedmtn" neboli "abstraktn"
umn.
Mysl se jm pedevm umleck smr, jeho dla nepedsta
vuj nic, co by se bezprostedn podobalo vcem, kter se u
nalzaj v prod. Pkladem by mohly bt pozdj obrazy
Kandinskho, mnoh obrazy Paula Klee, Baumeistera a jinch.
Vidme na nich volnou hru lini a ploch, barev a proporc. Na
otzku "co toto dlo pedstavuje?" by odpov neznla: "oraj-
cho rolnka" nebo "vchod slunce" - tato odpov by se vzta-
hovala na zkuenostn obraz spolen umlci i divkovi -, ale
znla by: "nepedstavuje vbec nic, co by se u nachzelo v p
rod, nbr podv voln utven formy, z nich jsou vnma-
vmu divkovi patrn obsahy existence, kter jinak nelze
vyjdit".
Oznaen "nepedmtn" je ovem nepesn, a tm zavdj
c, nebo i do nepedmtnho,"abstraktnho" dla pronikaj po-
dobnosti s prodnmi tvary a spoluuruj dojem, kter vznik
v divkovi. Tak titul dla asto probouz asociace, kter divka
vedou k pedmtov urenmu vkladu; zvl siln napklad
v kresbch Paula Klee.
Od umn nepedmtnhovede ada stup k umn ped
mtov chudmu. Je to umn, v nm je jet patrn bezpro-
stedn prodn obraz, ale v rostouc me koncentrovan,
eventuln peveden na pouhou formu. To se me dt k co
nejvt sle vrazu jako v expresionismu, nebo k pouh "figue"
jako v devoezech od Ewalda Matar, nebo k tomu, aby se zp
tomnily metafyzick skutenosti jako u Paula Klee. Ale dje se
to u - a se zcela pvodnj silou - v umn primitiv, v ro-
mnskm umn iluminac aj.
Nrodn socialismus, jemu zde nelo o vci umleck, nbr
politick, shrnul vjedno nepedmtn umn s umnm ped
mtov chudm a potral je jako "padkov". Protoe je toto shr-
nut pro probranou otzku dleit, pevezmu je tak v tomto
posudku. Slova "nepedmtn" nebo "abstraktn" v nm tedy
oznauj jak pozdj obrazy Kandinskho nebo Kleeovy, tak
expresionistick dla male Noldeho nebo magick fantazie
Marca Chagalla.
IV I
Na zklad tchto pedpoklad bych chtl k dan otzce for-
mulovat sv mnn takto:
Nepedmtn umn na doby pedpokld urit obraz
svta. Podle nho existence nem pevn stavebn struktury
99/ a vztahy, nbr m povahu neustlho vznikn a pohybu. lo-
vk a svt jsou potenciln, maj charakter monosti neustle sa-
mu sebe urujc; proto mohou bt formovny ve voln fantazii
na zklad provn umlce. A na radiklnosti formujc vle
zvis, zda tento poadavek zapone u ji zformovanch p
rodnch tvar, napklad u lidskho tla, jako u Picassa, nebo
u mn charakterizovanch tvar, jako u ambovitch a lemu-
rovitch tvar Baumeisterovch; nebo u pouhch lini, ploch
a barev, jako u Kandinskho.
O tento vcn obsah jde, kdy se k, e abstraktn umn se
shoduje s obrazem svta nov fyziky, podle nho napkladvc
nen pevn tvar, jak ji ukazuje bezprostedn zkuenost, nbr
vr proces, stle nov se urujc soustava vztah; je pohybliv
dvojmo, protoe sm pozorovatel vstupuje do toho, co zkou-
m. A tak tak umlec nevid bezprostedn dan tvar jako
pevn a zvazn, nbr zasahuje do nj nebo za nj, do plynou-
c pohyblivosti byt a formuje ji ve vraz toho, co m na mysli.
Je tedy sprvn kat, e nepedmtn umn na doby spo-
v na uritm obraze svta. Ale nebylo by sprvn kat, e
nutn vyjaduje urit svtov nzor.
To je patrn z toho, e se v tomto umn vyjaduj velmi rz
n svtov nzory. Tak napklad na jedn stran stoj rozhodn
kesansky mnn umn abstraktnho stylu, uveme napklad
jmna jako Rouault, Meistermann, Gies, Wendling. Na druh
stran maluj ve stejn ei forem tak napklad Picasso nebo
Lger, kte jsou podle svho politickho vyznn komunist
a u tm mus bt v rozporu s kesanskm svtovm nzorem.
VI
Tm, co bylo eeno, by u bylo mono odpovdt na otzku
Vrchnho zemskho soudu uvedenou pod psmenem a), a to
v tom smyslu, e nepedmtn umn nen jako takov obecn
"vrazem svtovho nzoru"; je to spe styl, kter je v zkm
vztahu k modernmu obrazu svta.
Pak se ovem vcn situace komplikuje, pesnji eeno, mn
se ve svm smyslu. Nebo nrodn socialismus pokldal neped
mtn umn jako takov za vraz svtovho nzotu. Tak sice
vcnou situaci patn chpal- ale tak, e tm bylo rozhodujcm /100
zpsobem ureno jeho praktick chovn; a to nejen nahodile
a pechodn, nbr zsadn a trvale.
Na dkaz sta pipomenout, e v roce 1937 byla - aby se to-
to stanovisko propagandisticky zafixovalo - zorganizovna
v Mnichov na jedn stran vstava v Dom nmeckho umn,
ale nedaleko odtud vstava padkov umn a ta pak byla uka-
zovna v rznch mstech. U pojem "padkovho umn" do-
kazuje, e lo o svtonzorov hodnocen. "padkem" se toti
nemyslelo, e urit umleck dla jsou nezdaen nebo e
slouila obchodnm elm apod., nebo stejn byli odsouze-
ni i umlci nesporn vysok rovn, jako Barlach, Lehmbruck,
Kokoschka, Klee, Corinth. A jejich dla se stavla narove d-
lm opravdu mncennm, protoe byla tak vytvoena ne-
pedmtnou e forem. Onen pojem tedy oznaoval tuto e
forem jako takovou.
Pro vak byla prohlena za "padkovou", tj. patnou a kod-
livou, se ukzalo na tom, co se na druh stran ulice von-der-
-Tann pedvdlo jako pln umleck, zdrav a hodnotn, toti
umlecky zcela uboh verismus a sentimentalismus, kter vak
zobrazoval produ a hlsal snadno pochopiteln hodnoty
mocn vitality a lidovosti, kter byly prezentovny jako rozho-
dujc i jinak v propagand a vchov.
Pod vlivem tohoto hodnocen, kter nevychzelo z umlec
kho, nbr ze svtonzorovho hlediska, bylo tedy za svtov
nzor prohleno tak nepedmtn umn jako takov. Sou-
stavn propaganda usilovala o to, aby to, co bylo samo o sob
umleckm stylem, eventuln obrazem svta, se v mylen a c-
tn veejnosti stalo vrazem destruktivnho a odsouzenhodn-
ho smlen. Ale systematick edn praxe se zamovala na to,
aby umlcm, kte toto umn pedstavovali, znemoovala
prci a jejich u existujc dla odstranila z veejnho prostoru.
Nzory na jmenovan umn mohou bt zajist rzn. Pi
jeho posuzovn se uplatuje tolik hledisek, e lze vznst n-
mitky veho druhu - nmitky, kter nevychzej ze zaostalosti
v posuzovn nebo z "buroaznho" ctn. Ale je tak jist, e
v tomto umleckm smru spolupsob nejoriginlnj osob-
101 / nosti a nejmocnj umleck podnty uplynulho plstolet.
Do jedn ady s nejvtmi osobnostmi prodnch vd, bsnic-
tv, techniky, sociln prce pat jmna jako Barlach, Nolde,
Franz Marc, Macke, Picasso, Lehmbruck, Klee, Corinth, Matar -
abychom jmenovali jen ty, kte vyvstanou v mysli i neodbor-
nkovi.
Srovnvme-li s jejich dlem uboh a duchaprzdn umn
podporovan nrodn socialistickm reimem, ukazuje se jasn
dvod, pro tento reim nepedmtn umn oeroval: bylo
jm neptelstv omezenosti a nsil proti vemu, co je duch
a svoboda.
Stojme tedy ped zmatenm jevem, e urit e forem byla
chpna jako nco, m nen; e vak toto pojet bylo oficiln
propagandou nsiln vtlueno do obecnho vdom a sttnmi
autoritami uinno zkladem nsilnch opaten, kter pak m
la pro mnoho vznamnch a ctyhodnch umlc velmi nebla-
h lidsk, ekonomick a kulturn nsledky.
VII
Na poloen otzky je tedy teba souhrnn odpovdt takto:
a) Nepedmtn umn samo o sob neme bt vrazem ur-
itho svtovho nzoru. Ale nrodn socialismus je za takov
pokldal.
b) Nepedmtnumn bylo velmi drazn potrno jakov-
raz svtovho nzoru neptelskho nrodnmu socialismu.
c) Nrodn socialismus vidl zsadn v kadm abstraktn
malujcm umlci neptele. Co nejvce ho podezral, brnil mu
v jeho innosti a kodil mu v jeho existenci.
I.95
NBOENSK OBRAZ A NEVIDITELN BH
I I
Dve ne budeme mluvit o teologickch zkladech kesan
skho umn, uinme dobe, kdy si pipomeneme varovn
znamen, je pichzej ze samho zjeven a pak z kesanskch
djin.
Je tu pedevm mocn odmtav gesto, kter se zdvh ve
Starm zkon. Prvn z Desatera pikzn k: "J jsem Hos-
podin, tvj Bh... Nebude mt jinho boha mimo mne. Nezo-
braz si Boha zpodobenm nieho, co je nahoe na nebi, dole
na zemi nebo ve vodch pod zem. Nebude se niemu takov-
mu klant ani tomu slouit" CDt 5,6-9). Nesm se tedy uinit
dn obraz Boha, nesm se k tomu ut dn pomocn ped
stavy stvoen vci; to vak k tomu, aby se obrazu "slouilo", aby
se mu prokazovala cta. Pikzn se tak plnilo. Ani ve stnku
mluvy, ani v chrmu nestl dn obraz Boha. Velesvatyn by-
la a na archu mluvy s jejm bezprostednm psluenstvm
zcela przdn.
V zkm vztahu k prvnmu pikzn je pikzn druh, je
k: "Nezneuije jmna Hospodina, svho Boha. Hospodin
nenech bez trestu toho, kdo by jeho jmna zneuval" CDt
5,n). Tak toto pikzn bylo zachovvno, tak psn, e Bo
jmno, je bylo zjeveno na hoe Chorb - "Jahve", v pekladu
"Jsem, kter jsem" -, se vbec nevyslovovalo, ale msto nho se
/102 uvaly opisy.
 Ob pikzn maj stejn smysl. Prvn stav nepekroitelnou obrazu by z nho mohlo uinit modlu; je to monost, kter se
hradbu proti nboensk praxi okolnch mytickch kultur, pro- ve svt jet vude prostoupenm pohanskmi postoji mohla
ti modle ve vech jejch podobch. Druh pak chrn svat jm- nezdka uskutenit. K tomu pistupoval spiritualismus, poch-
no ped pokusem vkldat skrze n ruku na samho Boha. Nebo zejc z platnskho mylen, kter pokldal kad tlesn zn-
pro star vdom bylo jmno toton s tm, co pojmenovvalo. zorovn za odpad od toho, co je pvodn... V reformaci se
Kdo toto jmno znal, byl pokldn za zpsobilho vykonvat kesansk ctn pozdvihovalo proti pronikajc antick obraz-
skrze n moc nad jmenovanm. Bh tedy ml bt vcm vtisk- nosti, pod jejm vlivem mla renesance nkdy tendenci spojo-
nut do srdce jako naprosto svrchovan, nedotknuteln Pn. Na- vat postavy djin spsy co do ducha a postoje s postavami my-
pomenut bylo tm nalhavj, e cel starozkonn vdom by- tickch hrdin ...
lo urovno ptomnost Boha, kter thl s lidem pout a ml Pokud jde konen o motivy nedvnho novovku neptel
pbytek v chrm. Tato ptomnost mla bt chrnna ped ve- sk obrazm, pivdj ke krajnosti reformn tendenci vypro-
kerm zneitnm od mtu a magie. ovat kesansk obsah z kad mysliteln souvislosti se svtem,
Pokud jde o Nov zkon, nechyb v nm pipomenut, e take akt vry, jako i vpov o jejch obsazch, nabv charak-
Bh neme bt pojat do dnho obrazu. Jeho svt je zcela teru odvnho inu dvry, ba paradoxu.
ovldn zkladnm kesanskm faktem, e vn Syn se stal lo
vkem. Pipomenut jeho svrchovanosti tedy musme hledat na 11/
skrytch mstech. Napklad v krsnch slovech Prvnho listu e se tu hls o slovo dleit momenry, o tom nepochybuje
Timoteovi, kter mluv o "poehnanm a jedinm Vldci, Krli nikdo, kdo v, jak postupuj djiny. Ale zsadn odmtn nbo-
krl a Pnu pn. On jedin je nesmrteln a pebv v nep enskho obrazu odporuje intencm zjeven.
stupnm svtle, jeho nikdo z lid nevidl a neme uvidt" Pokud jde o Star zkon, nesmme nikdy zapomnat, e zka-
(6,15-16). Nebo v listu Efezskm, kde Pavel k, e "lska Kris- zy obraz souvis s jasn formulovanm varovnm ped uctv-
tova pesahuje kad poznn" (3,19). nm obrazu Boha, to znamen ped pohanskm vztahem
V prbhu djin se pak ozv varovn ped nebezpem zo- k modle. Nboensk obraznost jako takov nebyla odmtna.
brazovn neustle. Na sklonku kesanskho starovku propuk Vyplv to z jedn dleit a po mm soudu ne dosti ocenn
prudk boj proti nboenskm obrazm, spojuje se s politick- okolnosti: toti ze zjeven, e Bh je ptomen na uritm ms-
mi zmry a vede k rozshlmu nien nboenskch umlec t pozemskho prostoru, respektive pebv v pbytku zze
kch dl, jako i k nesmiitelnmu pronsledovn tch, kte nm lidskou rukou. To znamen nejen to, e Bh je tak jako
obrazy obhajovali... Za reformace, zvlt v okruhu kalvinismu, vude ptomen i na tomto mst, nbr e se zde uskuteuje
se afekt neptelsk obrazm vrac, ni se drahocenn dla kes tajemstv vslovn, osobn ptomnosti. Star zkon o tom mlu-
anskho umn a na nkterch mstech sah a k odmtn hud- v zcela zeteln. Napklad v knize Genesis, kde se mluv o J-
by v nboenskm prostoru... V devatenctm a dvactm stole- kobov snu: "Bl se a ekl: ,Jakou bze vzbuzuje toto msto!
t dosahuje odmtn obrazu krajnch dsledk, nakolik se Nen to nic jinho ne dm Bo, je to brna nebesk''' (28,17)...
obrac nejen proti malskmu a sochaskmu pedstavovn O stnku mluvy (setkvn) kniha Exodus k, kdy bylo cel
svatch postav, ale tak proti kad vpovdi o Bohu a o pozi- dlo dokoneno: "Tak Moj dokonil cel to dlo. Tu oblak za-
tivnch kesanskch obsazch. halil stan setkvn a pbytek naplnila Hospodinova slva. Moj-
V tchto hnutch se spojuj motivy rznho druhu. Svdom nemohl pistoupit ke stanu setkvn, nebo nad nm peb
ran doby se brn proti nebezpe, e uctvn nboenskho val oblak a pbytek naplovala Hospodinova slva" (40,34n.)...
 Pokud jde o chrm v Jeruzalm, mli bychom si v osm kapito-
le Prvn knihy krlovsk pest velk len jeho posvcen. a-
lomoun tu ve sv zsvtn modlitb pln asu k: "Me Bh
opravdu sdlit na zemi, kdy nebesa, ba ani nebesa nebes t
nemohou pojmout, nato tento dm, kter jsem vybudoval!"
Pesto stle plat: Yybudoval jsem ti sdlo, kde bude pebvat,
vzneen obydl, pro vechny vky." (8,13.27) Toto obydl, tento
dm Bo vak znamen svm zpsobem prv tak rozhodujc
vpov o Nm jako obraz. Ba jet vraznji, nebo k ne-
jen: zde je znzornn Bo pbytek, nbr i: zde skuten pe
bv On.
Prv tak nesmme zapomnat, e ve Starm zkon - a to
v jeho spirituln sti, toti u prorok - se objevuj teofanie;
zjeven Boha v sice tajemnch, vechny lidsk mry pekrauj
cch, ale zcela pesnch obrazech. Ve vidn Izajova povoln
se k: ,Toho roku, kdy zemel krl Uzij, spatil jsem Panov-
nka. Sedl na vysokm trnu a lem jeho roucha naploval
chrm." A otesen mu vol: "Bda mi ... spatil jsem na vlastn
oi Krle, Hospodina zstup." (Iz 6,1.5) Prorokv lek vak
chpeme, kdy si pipomeneme slovo, kter Bh pronesl u S-
naje k Mojovi: "Neme spatit mou tv, nebo lovk m
nesm spatit, m-li zstat naivu." (Ex 33,20)
Pokud jde konen o bezobrazovost svatho prostoru, je jeho
przdnota sama "obrazem". Bez paradoxu eeno: sprvn for-
movan przdnota prostoru a plochy nen pouh negace obra-
zovosti, nbr jej protipl. Przdnota m k obrazovosti stejn
pomr jako mlen ke slovu. Jakmile se lovk pro ni oteve, po-
ciuje v n tajemnou ptomnost.Vyjaduje ze svatosti to, co pe
sahuje tvar a pojem. Nvtvnci chrmu Hagia Sofia mluv o ob-
rovskm nboenskm dojmu, kterm psob jeho przdnota.
V tto souvislosti lze poukzat tak na to, e nejnovj
architektura znovu objevila dobe formovanou plochu, dobe
vymen a prosvtlen przdn prostor jako zvlt silnou
monost nboenskho vrazu.
Potom vak - a tm se dostvme k tomu, co je nejpodstat-
nj - je monost svatho obrazu jednou provdy rozhodnuta
a zaloena Vtlenm. Nen nhodn, e nejduchovnj z evan- /106
gelist, Jan, v prologu svho evangelia uv toho nejsilnjho
vrazu. Nek jen: "Slovo se stalo lovkem", nbr: "Slovo se
stalo tlem a pebvalo mezi nmi." Pesn peloeno tu stoj:
"Stanovalo mezi nmi." Nelze tu peslechnoutnznak stanu se-
tkvn (mluvy), kde Bh pebval pi putovn pout.
Aby vak byla vylouena veker pochybnost o tom, co se
chce ci, teme dle: "Spatili jsme jeho slvu, slvu, jakou m
od Otce jednorozen Syn, pln milosti a pravdy" Oan 1,14). Te-
dy na ni jen nemyslel, nesmoval k n pouze v paradoxnm po-
hybu ducha, nbr ji spatil. Je to analogie onoho vidn,
o nm se mluv na potku listu manm, kde teme: ,,Vdy
to, co lze o Bohu poznat, je jim pstupn... Jeho vnou moc
a bostv, kter jsou neviditeln, lze toti od stvoen svta vidt
na jeho dlech" (1,19n.).
Prvn Janv list vak zan vzruujcmi slovy: "Co bylo od
potku" - to znamen od potku stvoen svta - "co jsme sly-
eli, co jsme na vlastn oi vidli, na co jsme hledli a eho se na-
e ruce dotkaly, to zvstujeme: Slovo ivota. Ten ivot byl zje-
ven, my jsme jej vidli, svdme o nm a zvstujeme vm ivot
vn, kter byl u Otce a nm byl zjeven. Co jsme vidli a slye-
li, zvstujeme i vm" (1,1-3). Tyto vty - historicky patrn
namen proti gnostickmu spiritualismu t doby - jsou tak
nalhav, e ihned vidme, e jde o nco rozhodujcho: o jas-
nou, dnm symbolismem nebo psychologismem nezneit
nou skutenost Boho Vtlen. A to je zrove zjevenm, epifa-
ni. Znamen, e "Slovo ivota", vn Bo Syn, se stv nejen
myslitelnm, nejen pedmtem pojmu a teorie, nbr tak vi-
ditelnm tak, e meme ci: Tam jde On. e se ho meme
ptt a dostat odpov. e meme na hlav poctit jeho ruku
a uchopit jeho odv - nemluv o nejvt blzkost v asti, o n
Jan mluv se stejnou nalhavost v 6. kapitole svho evangelia
61-57). Viditeln ovem pro oi a slyiteln pro ui a uchopi-
teln pro ruce, je pat k "novmu lovku", kter se znovu zro-
dil z vry a ktu - podobn jako vidn Boha ze stvoen, o nm
mluv list manm (1,19-20), neplat o pirozenm oku, nbr
o zraku, kter pat k "istmu", to jest sprvn milujcmu srd-
ci. (Tak to stoj v Kzn na hoe, Mt 5,8.)
 Pro Pavla, kter vechny Janovy mylenky pedjal u ped Ja-
nem, se zd, e obrazovost zan dokonce v trojjedinm ivot
samho Boha. V listu Koloskm k o Kristu: "On je obraz Bo-
ha neviditelnho" (1,15).
Kde vak je vrn obraz, tam je tak pvodn obraz, pravzor,
take pojem "neviditelnho Boha" obsahuje dvoj vznam. Zna-
men jednak Bo vlastnost, kter nen vztaena k abstraktnmu
rozumu, nbr k hledcmu zraku - tak jako s dvrou mluvme
tak o "paten na Boha", v nm se jednou m naplnit n vztah
k nmu. Tato obrazovost vak pesahuje vekerou pirozenou
schopnost vidn natolik, e Bh je nazvn jednodue "Ne-
viditeln", kter pebv v nepstupnm svtle (I Tim 6,16). Ta-
to neviditelnost vak opt pechz v to, co je viditeln, kdy se
Bh stv lovkem, kter je stvoen jako vrn obraz Boha. Pak
se dje "epifanie": "Bh, kter ekl, ,ze tmy a zaz svtlo',
osvtil nae srdce, aby nm dal poznat svtlo sv slvy ve tvi
Kristov." (Tak Pavel, 2 Kor 4,6.)
Jan vak vyprv, jak Je v ei na rozlouenouk Filipovi:
",Kdybyste znali mne, znali byste i mho Otce. Nyn ho ji znte,
nebo jste ho vidli.' Filip mu ekl: ,Pane, uka nm Otce, a vc
nepotebujeme!' Je mu odpovdl: ,Tak dlouho jsem s vmi,
Filipe, a ty m nezn? Kdo vid mne, vid Otce'" (14,7-9).
Zde je zaloena teologie svatho obrazu. Ten pedpokld,
e Bh stvoil svt, take pohled istho srdce tak me vidt
slvu Tvrce (m I,I9n.). Dle pedpokld, e Bh se stal lo
vkem, a proto kdo vid s istm srdcem Krista, vid v nm pl-
nost skutenosti Boha.
Tomuto tajemstv slou nboensk umleck dlo. Jeho
kolem nen pouovat a vyuovat nebo vchovn ovlivovat,
nbr pipravovat cestu epifanii.
III!
Nyn si vak polome otzku, kter je stejn dleit jako ob-
tn, ale vede hluboko do podstaty nboenskho umleckho
dla: Jak se obraz Krista, o nm mluv Pavel aJan, dostv k tm,
kte pichzej po nich? Nikoli cestou pmho zobrazen. Ne-
mme dn portrt Krista, ani malovan, ani plastick. A mus-
me ci: natst. Nebylo by dobr, kdyby takov obraz existoval,
a to z mnoha dvod.
Mme zprvy. Pedevm zprvy evangeli, kter, jak k Lu-
k, vyprvj "o vem, co Je inil a uil od samho zatku
a do dne, kdy ... byl vzat vzhru" (Sk 1,1-2). Ale i listy apoto-
la Pavla, kter Jee nevidl, pispvaj k jeho obrazu; dvaj mu
podstatnou hloubku a slu. A prv tak vidn Apokalypsy; bu-
duj ho a do vnosti.
Jakho druhu je tento obraz? Evangelia to nel. Nekaj: byl
tak a tak velik; jeho tv mla ty a ty rysy; jeho pohyby byly
takov a takov a chodval takto... Podvaj vak zprvu o slo-
vech, kter pronesl; o inech, kter vykonal; o udlostech, kter
proil.
Tedy ivotopis? Obraz vytvoen z vnjch a vnitnch ud-
lost? Ani to nen vstin. Zjem autor nesmuje k tomu, aby
podali pesnou zprvu o ivot. Nm, kte bychom rdi o Je-
ovi vdli vechno, tolik vc chyb. Nepopisuj ani psychologii,
kterou hledme v ivotopise: individuln zvltnosti, duevn
souvislosti, motivy a jejich hierarchie. Autor nechce analyzovat
ani vysvtlovat. VJeovi z Nazareta, o nm mluv, je nco, co
pesahuje vekerou pirozenou psychologii, ale prv kvli to-
mu pe. Zprvy jsou toti krygma, hlsn, a hlsaj Vtlen v
nho Boho Syna a jeho lsku pesahujc vechno pomylen.
Ale i tm vznik obraz, ovem velmi zvltnho druhu. Obraz,
kter se neustle obrac do nitra. Ale do niternosti, kter nen
pouze duevn-duchovn, nbr sah do hloubky a do neu-
chopitelnho. Je tu patrn vdom, intence, vnitn postoj, kte-
r pesahuje vechno lidsk - kdy je to lidskost gnia.
Zprvy vak nejsou takov, jako kdyby njak osobnost teh-
dej doby vyprvla o jistm uiteli, kter se jmenoval]e, hl-
sal to a to uen a ml tento osud. Vychzej zajist z prav vzpo-
mnky, ale nen to vzpomnka pirozen, v n napklad lovk
mysl na setkn s nkm jinm, kdo se pro nho stal dleitm.
Vytvoila se z udlosti, jej charakter je podobn Vtlen: e do
asu vstoupil Duch svat a tm byly vbec umonny kesansk
djiny, djiny jako vzpomnka. Tedy napklad nikoli vzpomn-
/ro8 ka celnka Leviho, kter ml v hlav dobr oi a pesnou pam
na slova, nbr vzpomnka apotola Matoue, s nm se o Letni-
cch skrze Ducha svatho stalo to, co Je pislbil ve sv ei na
rozlouenou: "Jakmile vak pijde on, Duch pravdy, uvede vs
do veker pravdy ... bude vm zvstovat, co pijme ode mne."
Oan r6,r3n.)
Nemme dnou zprvu, kter by mluvila o Jeovi pouze
na zklad historickch pedpoklad. Kdyby existovala, byla by
pirozen dleit, protoe dleit je vechno, co se meme
o Pnu odkudkoli dovdt. Ale popravd by byla nepodstatn,
podobn jako - abychom na okamik pipustili nco fantastic-
kho - by byla nepodstatn fotografie. Obraz Jee Krista je
pro ns kreslen z vrn a pravdiv vzpomnky, ale je to vzpo-
mnka, kter se zrodila z Ducha svatho. To samozejm nezna-
men, e by mla charakter pouze subjektivnho zitku. Nao-
pak: je to jedin vzpomnka piazen skutenosti Boho Syna,
protoe teprve v n se ustavil zrak schopn vidt Pna a smysl,
kter chpe jeho zvst.
Tm vak nen jet eeno ve. Tato vzpomnka nen jen indi-
viduln vzpomnkou vcho kesana Matoue, kter by byl
tak apotolem, nbr vzpomnkou apotola jako takovho,
kter ml za kol ukzat vem obraz Pna. Nebyl soukromou
osobou, ale biskupem crkve, a z autority, kterou ml v crkvi, se
rozpomnal a hlsal.
Chceme-li tedy souborn odpovdt na otzku, jak k nm
dospl obraz Krista, musme ci: skrze pam crkve. Jen skrze
ni. Mimo ni neexistuje dn vzpomnka na Krista, kter by
nm podvala jeho skuten obraz. Evangelia nestoj vedle tto
pamti, nbr jsou jej st; ovem st nejvyho du. Au-
gustin ekl: "Evangeliu bych nevil, kdyby m k tomu nenutila
crkev." Nezvisl vzpomnka na Krista fakticky neexistuje, pro-
toe neexistuj dn takov prameny. V zsad vak ani existo-
vat nemohou, protoe kad zprva o nm, kter by vznikla mi-
mo crkev, by nutn jeho obraz zkreslovala.
Z toho vak tak vyplv, e tento obraz nen strnul. Pich
z k nm z ivoucch djin a vyvstv stle nov z rznch epoch
tchto djin. Jeho podstata, Vtlen vnho Boho Syna
a z nho vyplvajc vykoupen neme bt nic jinho ne jed- lIlo
no, vn pravdiv. Ale ije. Charakter jeho jevu se promuje.
U ze zprv evangelist samch vystupuje obraz Krista v rz
nch aspektech a zabarvench. Kdo je s nimi dobe obeznmen,
brzy rozliuje prvek jeho kresby, kter podv Marek, od Ma-
toue nebo Jana, a pece je to stle tent Kristus.
Rozdly jsou jet vraznj, kdy opustme prostor Psma
svatho a vidme, jak se obraz pozdji utvel z pamti crkve:
Pantokratr mozaik, mocn Pn romnskch iluminac, mu
bolesti a opt mocn vldce duchovn slvy v gotice, monarcha
baroka atd. Pokud je umlec vc, promlouv z obrazu vdy ta-
t boholidsk skutenost. Ale ble se utv podle dan doby:
jak lid prv pociuj Vykupitele; pro jakou nouzi v nm nal-
zaj pomoc; jak jim ho dv provat Duch svat.
Obdobn to plat o obrazech osobnost djin spsy: Jeovy
Matky, jej postava je tak blzko postav Pna; tichho mue,
kter steil Jeovo mld, Josefa, jako i apotol.
Podobn musme mluvit o svatch. V nich se napluje tajem-
stv, o nm mluv Pavel v listu manm, kdy k, e vc "je
pipodobnn obrazu jeho Syna, tak aby byl prvorozen mezi
mnoha bratmi" (8,29). A ve Druhm listu Korintskm opt:
"Na odhalen tvi ns vech se zrcadl slavn z Pn, a tak jsme
promovni k jeho obrazu ve stle vt slv." (3,r8) Samo
o sob to plat o kadm vcm. V kadm se utv obraz Kris-
ta: z jeho zvltnch vlastnost, jeho individulnho provn
a konn. Ale zpravidla zstv nezeteln a obtn poznateln.
Svat jsou vak lid, v nich se podobnost s Kristem jev zeteln
a pronikav. Ale znovu musme ci, e i obraz svtce je vidn
a nm pedvn nikoli z pirozen pamti, nbr z pamti crk-
ve.Jen ona ho poznv. Abychom to zjistili, sta si povimnout
zpsobu, jak se o nm mluv mimo crkev. Ona ho "svatoe"
a tak dv jeho obrazu jasnou, pro vc rozhodujc podobu.
IV!
Kesansk umn je vdy ve slubch tohoto procesu.
Vc umlec spoluvytv vrazpro vzpomnku crkve.
Jeho odpovdnost je velik. Nejprve a pedevm z cty k Bo-
III I hu. Mohou ji zranit nejen nesprvn a nepimen mylenky,
ale tak nesprvn a nedbal obrazy. Bh dovruje dlo; jemu se
nesm slouit poloviatmi dly - prv tak je Svat, jemu ne-
mohou slouit vtvory, kter vychzej z nepravho smlen.
Odpovdnost vyplv tak z vlivu, kterm umleckho dlo p
sob, nebo obraz pronik mnohem bezprostednji do tkn,
mnohem hloubji do koen vnitnho ivota ne pouh nau-
ka. Ovlivuje pedstavy a psob na cit. Nalh, aby se stalo vzo-
rem a pak, pizpsoben a promnn, se znovu vracelo do i-
vota divka.
Z toho veho a z jinch vc - nememe zde jt pli do
hloubky - vyplv tak problm nboenskho umlce.
Ten se klade jinak ne problm umlce svtskho. Co in, je
skuten sluba. Jeho kolem je interpretovat pam crkve. N e-
m tedy kat, co subjektivn mn, ale to, co je ve smyslu crkve,
kter sama pln pkaz Kristv. Tak mohou vzniknout konflikty
s osobnmi impulsy - tm snze, e u neexistuje dn prav
kesansk tradice, a vude psobc gnose zachz s obsahy vry
nanejv libovolnm zpsobem. Umlec se me dostat do stej-
n tsn jako vdeck pracovnk, kdy uen crkve odporuje je-
ho osobnm nzorm.
Proto bude moci bt prv svmu kolu jen tehdy, bude-li
opravdu dobe obeznmen s obsahem svat zvsti. Pitom snad
smme vzthnout i na pozdj umlce to, co bylo eeno o tch,
kte stavli stnek setkvn (mluvy): "Moj ekl Izraelcm:
,Hlete, Hospodin povolal jmnem Besaleela, syna Urho, vnuka
Chrova, z pokolen]udova. Naplnil ho Bom duchem, aby ml
moudrost, dvtip a znalost pro kad dlo ... '" (Ex 35,30-31)
O kadm, kdo se z prav, vnitn nutnosti dv do slueb nbo-
enskho umn, smme snad ci, e je k tomu "povoln jm-
nem".Aprv tak snad nen nikterak fantastick, kdy si myslme,
e mezi dary Ducha Kristova, o nich mluv Prvn list Korintskm
ve 12. kapitole, je tak dar, kter uschopuje kesanskho umlce
k jeho dlu. Je pece vslovn eeno, e ve velk souvislosti kes
anskho ivota, zvan "crkev", existuj mnoh "sluby a psobe
n moci", kter dv tent Duch, "kter psob vechno ve vem".
Tent kesansk umlec vak m nejen prvo, nbr tak
povinnost samostatnosti. Ve stle novm utven svatho obra-
zu ve vzpomnce crkve je obsaen nejen prvek nadasova kon-
stantn, ale tak prvek djinn a dynamick. I velmi letm pohled
do minulosti ukazuje, jak odlinosti existuj mezi jednotlivmi
epochami, a ve stejnch epochch mezi rznmi osobnostmi
umlc. Kad umlec m tedy kol utvet svat obraz ze sv
tvr niternosti a nesm se v tom nechat mlit ani ustlenmi
nzory doby.
Ale nesm si - a na to leckdy dostaten nemysl - pro dstoj
nost pedmtu odpoutt nesnze tvoen. cta, kterou vc
bezdn vnuje nboensk tvorb, ho nesm nikdy zbavovat
asto tak tkho kolu vytvet sprvn tvar z nitra a realizovat
ho v dle. Bezpoet prmrnost - nemluv o zbytenostech -,
kter hyzd kostely a domy, nepipoutj pochybnost o tom, jak
je odpovdnost nalhav.
VI
Bylo by teba ci jet mnoho vc, nebo problm kesan
skho umn je, chpeme-li ho ze zvltnho hlediska, probl-
mem vc existence vbec. Ale v kadm ppad uinme
dobe, kdy se na konci tchto vah vrtme jet jednou na je-
jich zatek.
Byla tam e o pikzn, jm Star zkon zakazoval veker
tvoen obrazu Boha. Avak pikzn, kter se dv s takovm
drazem a prosazuje s takovou neprosnost, m hlub smysl,
ne e by bylo vzno jen na uritou dobu. Sprvn pochope-
no plat pro kadou dobu, i pro nai. Nae situace je zajist od-
lin od situace, v n mal nrod, zavzan zjeven, il upro-
sted mocnch pohanskch kult. Jejich psoben bylo siln -
tm silnj, e starozkonn nboenstv vbec nevyrstalo
z pvodn nboensk dispozice tohoto lidu, nbr bylo zje-
venm v istm slova smyslu a jako takov bylo ve vrazn ne-
shod s kadou nboenskou vlohou, i s dispozic lidu Izraele.
Od pirozenosti tento lid vbec nevil v Boha, kter mu byl
hlsn Mojem a proroky. Ml naopak velmi siln polyteistic-
k sklony, vzpomeme jen na tm zoufal boj, kter vedli
proroci proti pronikn pohanskch kult. Mohli bychom si
/ II2 tedy myslet, e zkaz obraz ml smysl tehdy, ale ns u se ne-
tk. Ale je tomu tak? Je nebezpe model pro ns u skuten
totam?
Sta, kdy si uvdomme nkter tendence naich kulturnch
situac, a tato jistota zmizL
Vidme napklad, jak na rznch mstech vzrst zjem
o mtus, jak se dokonce leckdy stv mdou. Je to nejprve po-
titeln, nebo v mtu psob podstatn momenty lidsk exis-
tence. Ale psob v nm tak star nebezpe, e zbotme
produ a e j tak propadneme. Z toho by vak znovu vznikly
modly. Co jsme teprve v nedvn dob neprovali, jak se
modlami stvaj lid a krev a pda, jak jsou nrodu nsilm vt
povny jejich symboly jako znamen spsy a jak je jeden lovk
uctvn jako "nositel spsy"? Bylo by neblah na to zapomnat...
Zpsob, jm se ve stle vlivnj hlubinn psychologii a psy-
choterapii mluv o pudu, nen asto pli vzdlen od toho, e se
v nm vid bosk prasla. Tak to, jak jsou chpny obrazy ne-
vdom, archetypy, pipomn a po volbu slov modly - jak se
koen nboenstv pmo dv do vztahu k archetypm ... Po-
kud pak jde o nkter vtvory nejnovjho umn, meme je
sotva pokldat za nco jinho ne za modly.
Z toho veho vyplv, e sklon k modle nepat do uritho
historickho obdob, nbr tkv v lidsk pirozenosti, dan pr-
votnm hchem.
Proto bychom se mli tak ptt, zda obraz sm o sob sprv-
n mnn se dsledkem nesprvnho nboenskho postoje
toho, kdo se k nmu bl, neme stt modlou.
Tm, co jsme ekli, jsme se snaili ukzat, v em spov kol
nboenskho umleckho dla. M hlsat: m pipravovat ces-
tu svatmu obrazu, jak mluv k vcmu z pamti crkve. Prv
tak jako m naopak pohledu a srdci tho vcho ukzat cestu
ke Kristu, kter sm vede k Otci. Snad tedy smme ci, e prav
nboensk obraz je ve sv podstat cesta. Cesta hlsn a zp
tomovn smujc k lovku. Cesta zbonosti a lsky k Bohu.
Nboensk umleck dlo tedy upad do nebezpe, kdy se
charakter cesty stane pochybnm. U jm neprochz pohyb
sem a tam, v dle se zastavuje. Mli bychom patrn ci, e dlo
se stv modlou.
Takov dlo by pak nebylo nic stlho, nbr bylo by to zasta-
ven pohybu, pokaen uritho postoje. Proces, kter se velmi
vn tk nboenskho vychovatele, a je jakkoli, na nm se
zaehuje protest proti nboenskmu umleckmu dlu; zpo-
tku prvem, ale pak ztrc mru a upad do nepravdy. Bylo by
tedy teba ci jet mnoh.
Z toho vznik otzka, zda varovn Starho zkona ped n-
boenskm obrazem nen pece jen dleit i pro ns, a to jako
varovn ped onm vnitnm pevrcenm,jm se i zcela sprv-
n mnn umleck dlo me stt modlou.
S tm souvis druh, velmi dleit otzka, zda przdnota,
kterou vytvoilo starozkonn pikzn, nem vznam pro n-
boensk ivot. Vidli jsme u, e nov architektura znovu v
nuje pozornost voln ploe a otevenmu prostoru. Kdo pivykl
mnostv obraz, bude snadno mluvit o chudob a chladu. Je
vak tak mon, e se tu setkv tse asu, kter mus etit,
s novm citem pro to, co znamen przdnota pro zkuenost Bo-
ptomnosti.
S tm souvis nco, co je pro kadho nboenskho vycho-
vatele problmem: e je obtn mluvit s neviditelnm Bohem.
K tomu nle vnitn ticho a pozornost, v n si meme uv
domit jeho ptomnost. Tak pevnost, kter udruje nezvislost
na pedstavch, klidn vytrvalost, kter neustv. almy mluv
o Bo "tvi": vc ji m hledat; k ji Pn uke... Toto vnit
n hledn, dosahovn, oslovovn, vdom, e Bh ns vid, na
ns mysl a ns miluje - to se v przdnm prostoru zd snadnj
, ne kdy je n pohled zaujat obrazem. Z tohoto hlediska by
se mohlo starozkonn varovn tak ukzat jako dleit.
Tak by se kruh uzavel a to, co bylo pikzno v ranm obdo-
b posvtnch djin, by se stalo dleitm i pro nai dobu.
I.95
 Boha. Mluv-li o sv tvr sle, je v tomto slov osobivost. M
e jen prosit, aby ho ten, kter stvoil svt, osvtil v jeho malm
tvoen, kter kon jako mal, jako socha, jako architekt, jako
bsnk.
Ale co pak, kdy se dostane do kriz, jim je vystaven kad,
kdo tvo? Kdy nhle vid, jak mlo zme, kdy obraz jeho v-
tvor z mld zane kolsat, kdy poznv, e jeho dlo zstv
za tm, co vlastn chtl? Umlec v sob stle znovu prov slo-
vo Psma: "Na potku bylo vechno pust a przdn." Je uml
cem jenom tm, e m spojen s chaosem. Nemus zahynout ve
dnech, kdy vechno je jen monost, jen mlha a kolsn?
LOVK A BO MYLENKA' Nikoli! Nebo nikdy neexistoval chaos bez Ducha svatho.
V zvrati kriz, v hodinch, kdy vechno se zd przdn a duch
Prvn obraz, kter Psmo podv o Bohu, je obraz mistra, u nev, zda kdy ml prvo tvoit, ve stralivch a dlouhch oka-
umlce. Prvn kapitoly knihy Genesis jsou hymnem na slvu je- micch, kdy se umlec ct chud ne kdokoli jin, kdo si m
ho tvoen, z nho vznikl svt. Na vrcholu tvr innosti vak e svou cestu pedem vypotat v prostorch rozumu, tehdy pi
Hospodin stvoil lovka ke svmu obrazu. Svou nekonenou el as mocnho voln, kter je mu vlastn a kter trysk z jeho
slvu shrnul do konen podoby. srdce: "Duchu svat, jen se vzn nad chaosem, patm tob -
V em je lovk obrazem Boha? V tom, e me vldnout bud' pi mn, aby nezskal vldu chaos! Dej mi vytrvalost v dlou-
a m vldnout nad svtem. Vldnout na zpsob starch krl, hch nmahch tvoen a dej, abych dlo dokonil. Amen."
kte vyzaovali poehnanou moc na celou svou zemi, ochranu
a mr. lovk mysl Bo mylenky, kter jsou roztroueny vu-
de ve svt. Mysl v dlech podn, ochraovn, pomhn.
Tak mylenky tvoen a formovn se pokou myslet v dlech
umn, kter nazvme tvrm. Ta jsou tajemstv boskho tvo-
en obzvlt blzk: vyjmn z nekonench monost svta,
vkldn mylenky do pevn podoby.
Kdo jedin toto konn vykonv a od potku vykonv, je
Duch svat. Je pi nm v prvnm okamiku stvoen. Bo Duch
se vzn nad vodami, kdy z formujc sly ducha vychz jedna
podoba za druhou. Jeho zvltn blzkost pociuje tak lidsk
tvrce, kter proto mluv o inspiracch. Ale vlastnm mstem
inspirace je mluven a tvoen Boha. lovku je vechno ped
-obrazeno. Umlec nepracuje autonomn, nbr jakoto obraz

1/ Zpis kzn v kostele theatin v Mnichov u pleitosti kongresu umlc v rmci

Svtovho eucharistickho kongresu v Mnichov 1960 . - Pozn. pekladatele.
/n6
 BEURONSK MADONY'

I I
V dol Dunaje nedaleko beuronskho opatstv stoj kaple sva-
tho Moice (St. Maurus im Felde). Od silnice se dvma
oblouky zdvih schodit z teple edho albskho tufu. Na pr
el nade dvemi n bl madona. Sed na trnu tajemn vmluv-
nch tvar, polte jsou pokryty rud skvrnitm kobercem. Je-
j nohy spovaj na modr podloce. Vzpmenou postavu hal
ist lnn ltka, jemn dy zahaluje irok pl a splv od hla-
vy v dlouhch, zkch zhybech. Ty zhyby na plti bl Matky
Bo na svatm Moici! Jak splvaj, jak jsou pln nejulechtilej-
, nedotknuteln krsy! Chvtaj a vinou se a padaj, vznej se
a houpaj jako jemn girlandy, proud jako snhobl prameny
z ramenou a pa, tryskajc a neustvajc proud istoty. Spo
v na nich neposkvrnnost oltnho pltna, candida pulchritu-
do parthenonskch panen. Hru obepn ps lesknouc se mat-
nm zlatem a spad do klna dvma zkmi pruhy se vkusn
umstnmi stapci. A hlava! S vybranou vzcnost vystupuje ze
zlat ze glorioly, pokryta blm pltm, do nho je nad e
lem vetkn mal k. Na hlav spov hladk koruna s temi

II Pro ty, v nich tyto dky probud urit zjem o "beuronskou kolu", si dovoluji uvst
dv men dla k dalmu studiu: P. Ansgat Po!lmann, Das \Vesen der hieratisehen Kunst
(bohat ilustrovno), Beuron CM I,70); P. Desiderius Lenz, Zur Jisthetik der Beuroner Sehu/e.
Vyd. Kralik, Allgemeine Bticherei. Fotografick, svtlotiskov a barvotiskov teprodukce
121 / nakladatelstv beuronsk umleck koly, Beuron, Hohenzollern.
drahokamy ve tvaru lilie a na ramena spad stuha zdoben ki.
V podivuhodn a jemn krse se rsuj linie tv a brady, irok
vn oi z nich hled pes dol na skaln tesy na druhm be
hu - z vnosti do vnosti. Rozpn ruce. Na trn, zahaleno
blostnmi zhyby do vzdunho oblouku, stoj dt s korunou
a zemskou koul. Kolem celho trnu vak z lut r slunce.
,Mrgo sacrata, quibus te laudibus efferam, nescio...'"
Nezemsk tn vnosti, jen zn v knihch moudrosti a napl-
uje marinskou liturgii tak metafyzickm kouzlem, zaznv
i zde: "ab initio et ante sa:cula... !J
II/
Mal dvee, vloen stroze a prost do stny, otevraj pstup
do svatyn. Na cel ploe za oltem se rozkld jeden z nej-
2/ Panno svat, jakmi chvlami t mm chvlit, nevm. - Pozn. pekladatele.
3/ "Ped potkemvk (m stvoil)..." Sr 24,9. Ekumenick peklad: doslova: "na pot
ku a ped vky". - Pozn. pekladatele.
hlubch vtvor beuronskch umlc: Ukiovn. Prodlval
jsem ped nm cel hodiny a vm, e jsem z jeho plnosti naer
pal jen nkolik krpj. Pod kem stoj Maria, postava jako
vzcn kvt, ve vzdun fialovm rouchu. Jej tv v ziv se
tpytc gloriole m zvltn jemnost. Obo je zk, vysok
a ostr, oi sklopen, stn koutky jemn poklesl v seven bo-
lesti. Ruce m zken pes prsa, stoj tu jakoby v sob usebra-
n, zcela se chvjc v bolesti, jak jin do srdce nezashne. Po-
stava se podob orchideji, je cel due, cel ctn, ale tak, jako
by stla na konci dlouhch stalet hlubokho utrpen, zkue-
nost dlouh ady pokolen, kter v n vypstovala nejvy stu-
pe vnmavosti pro bolest, nejvy stupe citlivosti.
III/
Zcela jin svt: tk do Egypta z praskho cyklu ivot Ma-
riin. Obrazem vane jakoby dech z nmeckch pohdek. Svat
Josef kr vpedu, s ulechtilou, vn starostlivou tv, s ran-
h22 cem na holi pes rameno, a vede osla, na nm sed Maria. Za ni-
 vu se vrtil na msto, kter mu patilo v dtstv, je opt u matky.
Ta dr svat tlo s nevslovnou ctou. Jak tie a nehybn sed,
aby nic neruilo jeho klid! Jak jemn dr mrtv tlo rukou v b-
lm pltn a chov je na sv hrudi! Sed v osaml velikosti, at
splv v tkch zhybech. Jedin ona spoluproila a pochopi-
la dlo svho syna v t me, jak je to dno lidem, a jako jeho
strce nese vdom tohoto dla ve sv dui. Za n planou psy
severn ze. - Tvaryvysrupuj jako vidn z pradvnch dob, na-
plnn velkolepou tragikou severskch mt. ,,0 vos omnes qui
transitis, attendite et videte, si est dolor sicut dolor meus!"4

mi se vzn andl a na jeho tich pokynut se rozpadaj modly

podl cesty. Okolo stoj jemn nakreslen kvtiny a byliny a ve
svitu msn noci se tajemn rsuje mkk hmota stromu. Tak
se mal skupina tie a nehlun ubr cestou. tek Matky Bo
vje ve vtru, svj at pevn ovinula kolem dtte, je blaen sp
v jejm nru. A ona, blaen Matka, hled zamylen a s sm
vem kupedu. Kde je jej nebezpe? Ysta, vezmi dt a jeho
matku a uprchni do Egypta!" ekl andl Pn Josefovi. Ona, po-
korn, tedy jde a v, e je pod vrnou ochranou.

IVI
Prask obraz. Maria vidla, jak jej bosk syn umel na k
i, pak j mrtv tlo poloili do klna. Na skalnat vin - vza-
du se pda t jako do propasti - nyn sed sama na rozervanm
kameni. Za n se klene hlubok, temn non obloha, na n
probleskuj hvzdy. V kln j le Ukiovan. V nekonen
odevzdanosti spoinula jeho hlava na jejch prsou. Ponoen do 4/Vy vichni, kte jdete kolem, popatte a hlete, je-li bolest jako bolest moje.
hlubokho pokoje nyn odpov po svm stralivm dle. Zno- / 12 4 (Pl1,12) - Pozn. pekladatele.
 VI
Posledn obraz opt nle do e vnho, dokonalho po-
koje, kter napluje prvn obraz: Korunovace Marie. Pat jist
k nejvzcnjm dlm beuronsk koly. Freska se nachz v kap-
li sv. Konrda v kostnick katedrle. astnou nhodou jsem
dostal fotografii pvodnho nvrhu, kter je nesrovnateln cen-
nj ne sama freska. Pejm motiv korunovn pochzejc od
Fra Angelica a tento motiv se znovu objevuje tak na oltnm
obraze beuronskho opatskho kostela.
V irokm nebeskm prostoru se vzn svteln sfra a v n
na lehkch oblacch sed Je Kristus a Maria. "Rex regum"
s ezlem v lev ruce, na n je jako klenot patrna rna, je odn
irokm lnnm atem a jeho postoj je pln svobody a vznee-
nosti. Pravou rukou dr korunu nad Mari. Ta se se sepjatma
rukama lehce skln pod diadmem, ale tento tich, tm ne-
znateln sklon smuje ke Kristu. Sousteuje se na jej tvi, na
zkch, sevench rtech, v och, kter jakoby lehce zasten
pemrou lsky spovaj na jeho podivuhodnm oblieji. Co
zde proud od tve k tvi! Jak prosby a vyslyen, jak pn
a bosk darovn beze slova bez hnut. Zde se ns dotk tich
tuen blaen vnosti.
V prostoru, vpravo a vlevo od svteln sfry kle na oblacch
dva z ndhernch beuronskch andl, plni hlubokho uchv-
cen v temnch och a na rozechvlch rtech. Nad ely se vzn-
ej lehk plameny nebeskch duch, v rukou nesou misky s ka-
didlem na oslavu tajemstv, kter se dje ve vinch.
5/ Krl krl. - Pazn. pekladatele.
j
SOCHA MATKY BO V HRADN KAPLI
NA ROTHENFELSU
Promluva
"Hospodin dopeje dobdch asu, svou rodu vyd nae zem"
- slova Communia prvnadventn nede1e Z 85. almu.
Mil ptel!
Nae kaple bude brzy dokonena. Prce na n se prothla na
mnoho let. A nelo pi n jen o urit dlo, ale o zruku nadje.
Rudolf Schwarz, jemu za kapli vdme, jednou ekl, e patrn
jet nepiel as vystavt Bohu chrm z toho, co dnes ije. Na-
m kolem je stavt "Bo pbytek". Zdit "Bo komnatu", to
je nm ureno. Tmito slovy je patrn vysloveno, co mli na
mysli ti, kte usilovali o postaven kaple - a co, jak doufme, se
dotkne kadho, kdo do n bude vstupovat s otevenou mysl.
Jej stny jsou voln. Obklopuj a ochrauj, ale netsn. Za
jemnou slonovinou jejich barvy se otevr dalek a vldn pro-
stor.
Olt m zcela pravdivou podobu. Kad z jeho ulechtilch
tvar je jasn. A v istm chladu stbra, kter jej pokrv, plyne
svat, cudn plnost.
Od stropu vis kruh svtel. Kdy svky planou a jejich tepl
plameny se zrcadl v plynoucm ivot jeho stbra, pak se oi
/126 12 7/ i srdce napluj radost.

A okna, kter vytvoil Anton Wendling, oddluj zdrenli-
vm a ponkud tkomyslnm chladem svatou komnatu od
pestrho svta.
Nyn, krtce ped Vnocemi, sem byla postavena socha Mat-
ky Bo od Marie Eulenbruchov. O n bych chtl ci nkolik
slov.
Kdy jsem do kaple vstoupil poprv a obrovsk postava do
mne doslova udeila, opravdu jsem se zarazil. Leckomu se bude
dt patrn podobn. Je to postava velmi drsn, zd se mi skoro
tvrd. Leckdo nedoke uvst tuto sochu do souladu s tm, co
od svho dtstv do sebe pojmalo Marii, krlovn lbeznosti
a Matce veho nebeskho jasu. Bude se proti n vzpouzet. Bude
si myslet, e tuto skulpturu neme pojmout do sv modlitby.
Proto bych chtl hned ci nco, co ji ochrn a zachov k n
otevenou cestu. Kdy k nm njak lovk pistoup ve sv p
vodnosti a ze svho vlastnho stedu, pak se ns patrn dotkne
jako nco cizho. Kdy pak mezi nj a ns postavme urit
soud, zstane nm uzaven. Musme tedy zstat oteveni a bt
pozorn. Jednoho dne pesko jiskry a my porozumme. O d-
le vak plat tot. Tak o tomto dle. Pilo k nm ve sv ryz p
vodnosti; samo pravdiv a iv. A my nechceme mezi nm a n-
mi postavit ze.
Jak je chudobn, tato Matka Pn, kter sem k nm pila!
Kdy se dvme, kdy n zrak prochz svtlm prostorem,
istm stbrem, podl tie zcch oken - jak jen tu stoj! Tak
chud! Pichz vpravd ze srdce na doby. Ctte, jak je nae
doba chud? Chud v srdci? Kdo se v n nachz s touhou po v-
e a s vl uvit, je mu, jako by kus po kuse pichzel o to, co je
jeho. Majetek a odv, stecha nad hlavou; obrazy a slova, a do-
mov. Tolik vc mu drt doba! Je snad velk, tvo obrovsk dla.
A pece - ale musme patrn, kdy pronikneme hloubji, ci:
prv proto, e je tak velk, stvme se v n duchovn tak nev-
slovn chudmi. Pila k nm tedy sprvn, tato Matka Bo,
kter nem nic ne sv dobr, siln, svatou milost Bo chrn
n tlo a svj chud odv.
Jedna ena z vesnice se ptala, kdy dostane korunu a pl. Co
by s nimi dlala?
Podivn se vede lovku s tm, co v jeho nitru v a hled Bo-
ha a tou po svt svatosti, v nm by mohlo t. Tolik vc je
lovku brno. Tolik vc je najednou kehkch, dutch. Tu se
lovk ohl po nejprostch vcech, je jsou spolehliv. Ono
jitro, kdy jsem ped tuto sochu pedstoupil poprv, jsem chodil
po vinch, a kdy jsem vidl, jak tu le pole, pomyslel jsem si:
Takov je! Pole je chud. Ale jsou v nm vechny hlubok sly, s-
ly rozkvtn a ivotodrn plodnosti. Pole nen zahrada. Za-
hrada je bohat. Je chrnna zd a plotem a je umle upravena
a rostou v n pvabn, tn vci. Je bohat a chrnn i v zim;
jen dm. Pole vak tu le se svou hndou zem, zoran a ode-
vzdan. Ale jdeme-li kolem v dobr hodin, pak pociujeme
nnou ctu. Vme, e je pln zaslben. Vme, e jsme z nho
vzeli a do nho se vrtme. A pole i my se nachzme v dobr
Bo ruce, kter pole stvoila a lovka vytvoila z jeho zem.
"Hospodin dopeje dobrch as, svou rodu vyd nae ze-
m."
Ona, Matka chudoby, kter je tlo z naeho tla, nm vydala
/128 Bo rodu: dt, kter je nam vykoupenm.

Dvejme se na ni s uctivou lskou, s n se dvme na to, co je
chud a nechrnn, ale svat bohat z nitra. Nepohorujte se
nad jejm vzezenm. Neite j bezprv tm, e ji budete srov-
nvat s pstnm pvabem. Nectte, e je vm tu nco sveno? me si jaksi "zout opnky" a pichzet s prostotou srdce.
Chpejte, jak to, co pichz z tchto konin, mus bt jin. Kdo
jde pes pole, jde tce. V kom se rod to, co je potek, ten se
nachz v tk a vn situaci. Dvejte se na ni sprvnma oi dov ochotni. e budeme pinet svj ivot, skuten ivot,
ma. Pak je oteven prostor, v nm me jej tha pestat tit.
Jak velk ticho je v n! Kdy se ztime, ctme jeho vanut. C-
tme hloubku, je se tu otevr. Meme do n vstoupit. Je v n
cel svt. Berte to slovo vn: skuten "svt". Dlka, prostor.
Tak mnoh obraz je lbezn a pln lesku. Ale kdy se sname do
nho proniknout, nenachzme msto. Postihujeme jen povrch
a trochu vce, ale pak je vechno u konce. Zde je tomu jinak.
m astji vstupujeme, tm je svt hlub.
A meme do nho vnet to, co je nae. Vechno; takov, ja-
k to je; velk i uboh, jasn i zmaten. Vechno, co skuten
tvo n ivot: msto, ulici, mstnosti doma, svou prci, lidi, to-
ho i onoho... Zde nemusme nic uhlazovat nebo vypoutt.
Ona v, jak to vechno je, co znamen ivot. Meme s sebou
vzt i svou radost. Vte mi, dovede se usmvat. Rozkvetla by ja-
ko petrkl nebo sasanka z hnd zem!. .. A vzt s sebou, co ns
t a co je v ns okliv, vechno... Tato Bo Matka je siln.
Unese kadou ti, i nai.
Ona je - jak to mm ci - tak pln zatek. Tak pln pole.
Je pece jet zcela chud. Vechno jej je jet v budoucnosti.
Ctme v n budoucnost. ivot, kter ije z nadje. Nen tomu
tak, e to nejlep vidme vzdlen a velmi se strachujeme, zda
toho nkdy doshneme? Nejsme jet tm, co jsme nejhloubji.
Jen se uboze spokojujeme s tm, co je. Tume nevslovn mo-
nosti a musme se jich vzdt. Jak je dobr, jak dobr, e se v n
tak znovu nalzme! Jeto tcha a zruka, e ono vzdlen, po-
noen do nepstupn hlubiny, pece nen ztracen. A tu ne-
mme mnoho slov...
Leckdo si pomysl, e tuto postavu neme spojit se svou
modlitbou. A vstane a vstoup. Najde tu Boha. V tto postav
je svat. Je v n ono Jedin, co lovk nedoke vyslovit, ale co
lovk ct spolu s tm v ns, co je srdce naeho srdce. Jen mus-
me venku zanechat to, co chce vidt koruny a plt a zlat vla-
sy. Proti tomu jist nechceme nic kat, ale zde je to jin. Mus-
Pl bych si, abychom tuto podobu pozvolna pijali za svou.
Ne najednou, ale tak, e budeme stle znovu pichzet oprav-
kterm ijeme venku. e si budeme neustle "zouvat opnky"
a vstupovat se vm, co k nm pat.
K se takto pro ns stane Matkou chudoby, ale tak Matkou
pislben.
 USMVAJC SE AUTOPORTRT
STARHO REMBRANDTA

Od jist doby vis v mm pokoji proti pracovnmu stolu au-

toportrt starho Rembrandta. Namaloval ho ke konci svho i-
vota.
Sed ped malskm stojanem, pedkln se a usmv. Je to
zvrsnn, rozryt obliej. il mnoho let. Dopval si vechno,
co bylo douc; ve svm bohatm dom nashromdil velk
skvostn majetek; doshl vysokch poct, a pak vechno ztratil
a musel zemt chud. A tento ivot byl pln tvoen, tak siln-
ho a velkho, e lovku pipad, jako by v nm proudily pras-
ly ivota. Nyn je star a vid ped sebou ivot. Nem dn ilu-
ze; tto tvi u nikdo nic nenamluv. Nahldl za mnoho vc
a shledal, e jsou przdn. Vypil mnoh pohr, a co zbylo, mu
zachutnalo velmi trpce. On se vak usmv. Ten smv vypad
trochu jako klebek. Ale on to pece doke! A ped sebou na
pltn maluje svou mocnou postavu plnou zdrenliv dstoj
nosti. To jist nco stlo, tento smv po takovm ivot, a k to-
mu postava na stojanu!
Jak je ten obraz namalovn! S opravdu krlovskm mistrov-
stvm! Vechny detaily jsou pry, vechna jemn ndhera. Je zce-
la prost. A pece v nm vechno ije. Vzruuje, strhv, jit. Ba-
revn linie vedle linie, skvrna poloen vedle skvrny. Prohld-
nte si vsek na naem obraze. - A nemyslete pitom na tolik
expresionistickch mazanin! Je to Rembrandt, kter maloval
Non hldku a Nvrat marnotratnho syna! - Ale celek je velk.
Je v nm prostota skalnat hory.
Obraz pede mnou stle roste.
Vzhldl jsem od filosofickch knih, vytrhl se z teologickch
mylenek. Z otzek dne i vnosti. Z rozmluv s lidmi veho
druhu. Z hodin radostnch a asto i tkch. A velik lidsk
utrpen a hok smv na stn - ale je to smv! A postava ...
je siln a vzpmen! - obraz vdycky odolal. Stle pede mnou
rostl.
Jak asto mi pipadalo, jako by byl nkdo u mne v pokoji!
Je opravdu velk. Jeho velikost m v sob nco prapvodn
ho. Nevychz z toho i onoho rysu. Z toho, co je znzornno;
myslm ltkov. Je to kvalita, kter je spojena s kadou lini. Je
jako vzduch, do nho je vechno pojato.
A oko! Podvejte se na n na naem obraze. U astji jsem
pemlel o tom, co m lidsk tv spolenho s krajinou. Exis-
tuj tve, kter jsou jako smjc se zem s otevenmi a kvetou-
cmi nivami. Jin jsou jako tich, proslunn vesovit. Opt ji-
n jako stroh skaln stny a jin jako skryt dol. Ale pedstav
te si, e jdete zalesnnm pohom, heben jeho hor je velk
a vysok, jeho srzy divok, hlubiny tmav. A e z vky hledte
do dalek, temn hlubiny a ta najednou oteve velik oko... Co
bychom v nm asi etli?
Zahlete se do obrazu!
Ale ml bych vlastn mluvit o nem jinm, toti o Pipero-
vch tiscch. To, co zde pi, by mlo bt doprovodn slovo k ba-
revnm reprodukcm mistrovskch dl, kter vydv nakladatel-
stv Piper & Co. v Mnichov.
J vak nejsem historik umn ani znalec technik. Snad tedy
o tchto skvlch listech eknu dosti, kdy povm, e jeden
z tchto list mi ukzal, co jsem zde vyprvl o autoportrtu
starho Rembrandta. U jsem od nho vidl hodn obraz. Ta-
to reprodukce se mi zd dokonal.
Dal jsem si k n udlat pkn rm bez skla. Dal jsem ji na-
pnout na lnn pltno a to natt ferme. inek mi pipad
dokonal.
Posledn informaci jsem uvedl, abych teni zdraznil pocit,
kter patrn m; ml jsem ho toti tak a chtl bych se s nm zde
vypodat. Toti ponkud trapn pocit, e se tu nco napodo-
buje. e mistrovsk dlo by se mlo ponechat v jeho jedine
nosti, ne ho nahrazovat mechanicky. e jedin dn reproduk-
ce je takov, kter neponechv pochybnost o tom, e je to jen
reprodukce; dokonce bych ekl, e jedinou dnou reprodukc
je ta, je je sama pravm umleckm dlem, nakolik tak jako p
vodn dlo zachycuje dojem, kter proval tvoc umlec.
Myslm si vak, e je to trochu neporozumn a trochu for-
mln lpn na principech a trochu zvltn vkus.
Velk dla vis v muzeu. Ale tam, v umrlch komorch um
n, z nich nic nemm. Obraz chce bt v ivm prosted. Tam,
pro n byl namalovn. Kde kolem nho probh ivot, kde
k nmu pichz pohled z mnc se dispozice, a kde se tak m
e v pzniv hodin otevt jeho vnitn hodnota - nebo k to-
mu dochz jen tehdy! - Jak mm k takovmu obrazu pijt? Re-
produkce tohoto druhu nsilnost muze opt napravuj. Jejich
prostednictvm obraz opt putuje zpt do ivota.
Jeden ptel vak ekl, e m v pokoji radji men, ale prav
umn ne velk, pouze reprodukovan. To chpu. Devoez
a lept jsou skvl vci. Ale co kdy toum po velkch vcech?
A potom: Nen ve vyjden, e umleck dlo se nem napo-
dobovat, velk nedorozumn? - pochopiteln bez ohledu na
to, nebylo-li jet pln dosaeno inku! Co se vlastn "napo-
dobuje"? Jist ne "umleck dlo". To vbec nelze napodobovat.
Napodobit meme pltno, barevn skvrny, zformovan kusy
kamene... Ale to jet nen umleck dlo. To je mrtv hmota!
Umleck dlo vak je ivouc vtvor. Ten nen udln z t i on
barvy, z uhnten zem, spojen olejem. Nenachz se na plt-
n, ale v duchu tvrce. A tam, v duchu, se nachz dosud. To, co
je hmatateln ptomno na pltn, jsou jen dorozumvac pro-
stedky, obdaen odkazovac silou, take vnmav lovk ped
nimi dostv podnt, aby ve svm duchu dal zazit tomu, co
ml v mysli a vytvoil umlec. Vlastn umleck dlo, vnitn po-
doba, ta vbec "neexistuje" hotov tam a tam v sle . 10 muzea,
nbr "vznik"! Nebo nevznik. Podle toho, zda jeden vid jen
nzev dla a barevn skvrny, nebo se v duchu druhho roznt
dorozumvac znaky "vnjho dla". Umleck dlo je duha, ta
se vak objev jedin tehdy, svt-li slunce.
Jestlie tedy je nalezen postup, kter mi pomoc velmi pes
n reprodukce onch dorozumvacch znak umouje, aby mi
v duchu zazilo vlastn umleck dlo, nemm bt vdn?
Nkdo si mon bude myslet, e je dost patn, kdy nejnd-
hernj umleck dla tak vis u kadho oska a snoba. Ale j
si myslm, e osci si obvykle dnho Rembrandta na ze ne-
v. A snobov - kdy u: Rembrandtova dla u nich nevis,
i kdyby mli tu nejlep reprodukci. Ani kdyby mli na zdi pra-
v dlo. Mli by jen nm znaky. Nebo samo umleck dlo se
ned nkde povsit - prv tak mlo, jako se v nm nememe
prochzet, je-li to architektonick dlo, nebo je fyzicky slyet,
je-li to dlo hudebn. Dlo tu nevis jako barometr, ani nestoj ja-
ko gar - nbr se rozz. Ale jen tehdy a potud, pokud je do-
vede rozzit lovk, kter je vid. Umleck dlo je vbec jen
v magickm svtelnm oblouku mezi umlcem a hledcm zpro-
stedkovno znaky vnj podoby.
Jak je divupln, obastujc aristokracie umleckho dla!
V naem konzumnm svt pece jen existuje nco, co se ned
koupit! eho se vbec nemohou zmocnit penze a nestoud-
nost, kter sahaj po vem. Srdce mi bu tstm, e na pustm
trhu naich dn jet existuje bezpe. Nco vzneenho, co ni-
kdy nebude vydno vanc. Mohou kupovat znaky, ty vak pro n
zstvaj nm. Ale lovk chod kolem starch vil, ndhernch
dl, v nich se spojila vjedno krsa lid a prody, a srdce mu
krvc, protoe vid, e v nich bydl procovsk pokolen, a pro-
chz kolem, a pece v, e je ddicem on. A pohlete, z kamen
vychz z! Schodit stoupaj a klesaj, mstnosti se roze-
chvvaj a kad msa zvon. Sedte jen mezi kameny - ulechti-
l vtvor pece patil tomu, kdo te jde dom. Celou dui m
plnou...
JKOBOVO POEHNN OD REMBRANDTA
Dopis
Mil pteli,
dneska jsem se ctil na Rembrandtov vstav Akademie po-
divn. Nen snad zvltn, kdy nkdo u dlouho ije s umlec
km dlem a najednou poct tajemstv jeho podstaty zcela no-
v? Stl jsem ped Rembrandtovm Jkobovm poehnnm.
Jde tu o dn pronikajc a do propastn hloubky. Je mohutn,
i kdy se uskuteuje v tichm gestu staeck ruky. Ale tato
udlost neprch nezadriteln, nbr zstv stt. ehnajc ruka
se neustle napahuje ... Jejm tichm gestem neustle proud -
z bosk skutenosti v pozad - sla a vytv v ase djiny, vy-
volen a zavren... Udlost soustedn do klidn setrvvajc
ptomnosti... jako kdy z pramene prt voda. Trysk a jej ob-
louk pece stoj a trv v prostoru...
Peel jsem od fotografie k obrazu a byl jsem pekvapen jas-
nou netlesnostjeho barvy. Msto, kde vis, k tomu jet pisp
valo: na jedn stranVidn proroka Daniela z Muzea csae Fri-
edricha s jeho temnm svitem; na vedlej stn nepochopiteln
portrt brunvick rodiny. Nejprve jsem tedy musel pekonat
mrn zklamn. Ale pak jsem si poviml jasn produchovnlos
ti tchto barev.
Je pozoruhodn, jak se obraz nejprve jev zcela srozumiteln.
A pece se steme soudu, nebo ctme skrytou formu.

Jkob se posadil na svm lku, Josefho rukou objm a dr.
Podivuhodn je mkk, bl ltka rukvu, tepl kazajky, kter
hal mocn, nyn studen dy starce. Podivuhodn je lehk ko-
eina, kter mu spov na ramenou. Oi jsou vyhasl. Nedv
se na to, co je kolem. Hled jen nitrem za touto tv. Nitrem
mue, kter zpasil s andlem, poslednho z patriarch, onch
velkch, v nich byla nesmrn blzkost Bohu a zrove blzkost
zemi, siln smysl pro skutenost svta. Ped nm jsou oba jeho
vnuci, Manases a Efrajim. Vlevo prvorozen, vpravo ten druh.
Onen tmavovlas, tento svtlovlas.Jkob m nejprve poehnat
prvorozenmu. Prvn poehnn vak znamen penesen kn-
ectv v kmeni a tajemnho nslednictv zamenho k Mesi-
ovi. Staec vak polo ruku na hlavu mladho a ten, zcela use-
brn, s rukama zkenma na prsou, jasn jako mal andlsk
bytost, se pozved k ehnajc ruce. Manases nev, co se mu to
dje; skln se do temnoty a dv se k jasnmu bratrovi...
Nahoe, svisle nad otcovou hlavou, jet trochu nad otcem, se
dv dol Josef. Kvetouc mladistv tv, ekli bychom. Nevme
dobe, jak jej mme nazvat "otcem", zvlt vedle jeho manel-
ky Asenaty, Egypanky, kter je mnohem star ne on. Jeho tv-
e jsou jako hebk broskve... Vid, e otcova ruka smuje
nesprvnm smrem ... sna se ji tedy jemn penst na hlavu
prvorozenho. Jet nechpe. Usmv se, mladistv shovvav:
"Otec u nevid!. .. Otec je trochu dtinsk!..." Nev, e se tu dje
osud, zavren a vyvolen. Ve 48. kapitole knihy Genesis stoj:
"Josef vidl, e otec poloil pravou ruku na hlavu Efrajimovu,
a nelbilo se mu to. Uchopil tedy otcovu ruku, aby ji penesl
z hlavy Efrajimovy na hlavu Manasesovu. ekl mu: ,Ne tak, ote,
vdy prvorozen je tento. Polo svou pravici na jeho hlavu.'
Otec vak odmtl: ,vm, synu, vm. Tak on se stane lidem a tak
on vzroste. Jeho mlad bratr jej vak peroste a jeho potomstvo
napln pronrody' ... Tak povil Efrajima nad Manasesa."
Osud z Boho tajemstv tu vychz z pohybu staeck ruky.
V ptm okamiku se Josef u nebude usmvat...
Otesn vak je postava Asenaty. Nestoj v jasnch ervench
barvch vt skupiny. Jet snad jej hlava. Ale jej postava v ne-
npadn edofialov barv a ruce jsou podivn nevrazn. Jako
by vbec nepatila do vlastnho dn. Velk tmav oi jsou bez
jasu. Nedv se, pouze ct. Jej srdce je jakoby spoutno. Je mat-
ka, a pece stoj mimo a nechpe. Je pece Egypanka. Ale jsou
to pece jej dti, o jejich osudu se tu rozhoduje. Co s nimi
uin Bh tohoto lidu? Co znamen tato zmna prva prvoro-
zenho, na nm zvis poad? Ct, jak jsou jej dti pojaty do
osudu svta, jemu je svou krv ciz.
Odtud se pohledu otevr neslchan vnitn podoba tohoto
obrazu.
V samm nitru, jakoby v nejhlub vrstv, stoj patriarcha, v
tec. "Za" jeho du psob - proud do n a z n, skrze pai a ru-
ku, do chlapce - Bo radek. K nim se pozdvihuje, usebran
v nejvnitnjm uchvcen, jasn dt.
Bratrova hlava se uleknut tiskne do temnoty. A u tume
monost nenvisti.
Od hlavy Manasesovy vede linie vzhru k Josefovi, kter ct
se svm prvorozenm, ale chpe prv tak mlo jako on. Oba ve
zcela jin vrstv ne staec a vyvolen dt.
Asenata vak, vpravo od nich, stoj sama, svou du celou
udlost vnm, ale nedoke ji proniknout. Star ne jej man-
el, vce vdouc ne on, je vlastnm protjkem starce. Neme
pochopit, co se tu dje, ale srdce j k, e je to nco tkho. Je
v uritm smyslu oddlen, a pece k tomu pat tm, co je v n
nejhlub, jej lska, jej dti ...
I!)3
 NOV KOSTEL BOHO TLA V CCHCH

Kostel je tajemstv vry. Tajemstv, e zde pebv vn Bh,

kter vechno stvoil a vechno zachovv, "v nm ijeme, po-
hybujeme se a jsme". e lovk, kter sem pichz, je pijmn,
a nen tedy pravda, e s nm meme v lese a v tich komrce
rozmlouvat stejn jako zde.
A kostel je msto, kde se uskuteuje mystrium Eucharistie.
Ten, kter je jakoto Logos ve vnosti, v ln Otcov, a skrze
nj vznikly vechny vci; kter je jako pslib a nadje tuen v d
jinch Starho zkona; kter se stal tlem a pebval mezi nmi;
kter zemel a vstal z mrtvch a navrtil se dom a pak, oslaven,
ije v ns a mezi nmi po vechny asy; kter je ve vnosti jako
ten, kdo pijde, oekvan a od nejzazch hranic asu vstupuj-
c do na ptomnosti - Je Kristus se tu zptomuje, kdy se
pron jeho modlitba: "To konejte na mou pamtku."
To vechno je tajemstv vry a k tomu posta tyi stny a ste
cha a jeden stl. Pro srdce zasaen Kristovm smlenm se ta-
to ptomnost me stt ivou, a pak i ten nejchud prostor
a nejprost zazen nabv posvtn plnosti. Tot tajemstv se
vak tak stv kolem pro umlce.
Kdy tuto lohu zvldne, pak plochy a mry, prostor a to,
co je v nm, ztvrn tak, e tu zeteln vystupuje urit zkue-
nost on ptomnosti, onoho dn a na pozemskch vcech, na
stnch a strop, na prostoru a zazen se stv patrnm nco
143 / nezemskho. Kdy do kostela pijde nkdo, kdo je pipraven,
pak je pro nho snaz, aby konal ono tajemstv vry v modlitb
a slaven.
Neexistuje dn podoba kostela, kter by byla platn jed-
nou provdy. ]ednouprovdy platn je ono tajemstv vry, po-
svtnho pebvn v pozemskm pbytku. Dilo a vraz se vak
promuji. A jestlie se opravdov stavitel li od emeslnka
tm, e emeslnk stav budovy, kter zaujmaj prostor a v nich
se nachzej vci, ale nic k nm nepromlouv, kdeto u stavitele
je prostor proniknut msi svatm a neuchopitelnm, co vane
podl stn, a tvary mluv: je-li tomu tak, pak k sprvnmu stav
n pat tak, e se dje na zklad komunikace s dobou, a dm
Bo se stav nejen do spolenho pozemskho prostoru, ale do
ptomnosti.
Ale v ptomnosti vdy probhaj rzn asov vrstvy. ije v n
dle minulost. Dnes je jet ptomen stedovk i barok i naza-
rni. Takov stavba tedy bude rzn pijmna. Jedni budou
kat, e je nemon nebo nekesansk nebo nekatolick. Druz
v n budou astni a budou v n nachzet vyjden toho, co je
pro n nejhlub, budou ctit, e je v n vysloven Bh.

Pedchoz dky byly napsny pod dojmem, kterm na mne

zapsobil kostel Boho tla postaven Rudolfem Schwarzem.
Dostatenou pedstavu o nm zprostedkuj obrazy v tomto
svazku.
Kostel stoj na pedmst, kter je siln proletsk. Musel se
sem dobe hodit. Ne e by ml bt hor ne v jinm okol, ale
zvltn vznam zde musela mt "chudoba" jako smysl a kol
a jako monost vy formy. Protoe vak tato chudoba pat
k nejhlub podstat na doby, v n se rozpad plnost tvar mi-
nulosti a jet nevznikla dn nov, eenm zrozenm z on
bdy muselo bt vpravd een ze srdce doby.
Bli daje o stavb podvaj vysvtlen k obrzkm. Kostel
je znan velik: 21 m vysok, 48,4 m dlouh, 20,70 m irok.
Stny jsou zcela bil a przdn, stejn tak strop. Okna, obdln-
kov, z istho skla, jsou umstna v prost ad na podlnch
stnch vysoko pod stropem. Vlevo od olte je est oken, vdy
dv pod sebou.

l
Prostor je zcela svtl. A je tak, eknme to jako prvn vc,
przdn.
Podlaha je pokryta ernm, svtle hanm mramorem. iro-
k ern plocha se vpedu zdvih ve stupnch k chru. V chru
znovu vystupuj, opt stejnomrn ern, oltn stupn
a z nich, ze stejnobarevnho kamene, mohutn olt. Pda sa-
ma, zem nesouc lovka, sama ze sebe pozdvihuje olt do
svtlho, nim neporuenho prostoru chru.
Lavice jsou jednoduch, z tmavho deva. Napohled velmi
ustupuj dozadu. Tak se objevuje nco z toho, co in tak krs-
nmi kostely na jihu: e nstroje lidskho uvn miz a pro-
mlouv jen prostor, podlaha a strop.
Jako osvtlen vis od stropu hluboko ve dvou adch siln
ry, na nich jsou ve stejnch odstupech zaveny sufitov
lampy. Kdy je svtlo zapnuto, pronikaj prostorem ziv prou-
dy svtla a dvaj poctit velikost prostoru a to, co v nm vldne.
V tomto kostele ije svat ptomnost.
Dovedl bych si pedstavit, e by nkdo ekl, e je przdn. Pak
bych mu odpovdl, e by se ml podvat hloubji do svho
vlastnho pocitu, zda mu sprvn rozum. Mnoh v ns skute
n pociuje nco takovho jako "przdn". Nepociuje tich
klid velkch, neporuench ploch, jasnou i volnho prosto-
ru, irou ptomnost prost utvench vc. Chce mt vechno
naplnno tvary, pedmty, obrazy - prv tak jako nesn ml-
en. Nezapomnli isme, co je mlen a e pat k mluven jako
vdech k vdechu? Ze zbon mlen je nejhlub modlitbou
ped Bohem a e modlitba slova je nemon, jestlie zmiz
modlitba mlen? Jak asto pociujeme mlen jen jako przd-
notu! Kdy po mluven najednou vznikne pauza - nezakale
hned nkdo, aby przdnotu vyplnil? ..
Prv tak je tomu s velkou plochou, kter nen zruena len
nm a vyplnna obrazy nebo ornamenty. To nen przdnota; to
je ticho! A v tichu je Bh. Z ticha tchto velikch stn me
k nm sestoupit tuen Bo ptomnostL ..
Myslm, e ti, kte tento kostel charakterizuj jako przdn,
nerozumj sprvn sami sob. Kdyby se snaili postihnout sv
nejvnitnj ctn, vidli by, e zdnliv przdnota a chlad to-
hoto prostoru ve skutenosti vyjaduje jejich nitro lpe ne tep-
lo a tulnost takzvanch zbonch kostel.
Na kostele Boho tla se vechno nepodailo stejn. Vnjek
se mi nejev tak dobr jako vnitek. Zd se mi, e kol- jist vel-
mi obtn - odliit vnj prostotu kostela od prostoty uitko-
v stavby nen ve vnj stavb pln zvldnut.
Velmi siln pociujeme velikou jednotu celkovho dla: jak
jsou architektura a nbytek, olt a osvtlovac tlesa, roucha
a svat nstroje zpracovny jedinou vl, take poznvme nco
z ducha a z monost starch stavebnch hut!
Tm vlastnm vak je to, o em jsem mluvil nejprve: pipome
nut svat, pebvajc ptomnosti. Byla tu neustle; a kdy se
setmlo, kostelnk zapnul osvtlen a rozhoely se pruhy svtla,
oivujc tajemn prostor, bylo nm, jako by ns to nutilo pad-
nout na kolena.
Kdy jsem vychzel, ml jsem pn, aby tento kostel stle z
stval v dobrch rukou, kter by v nm udrovaly to, co je nejlep-
, a uchovvaly ho pes obdob zpotku nevyhnutelnho odm-
tn nebo neptelstv, a ho lid uznaj a pijmou ho za svj.
I!J3 I

PROMLUVA O SVTKU POSVCEN CHRMU
Mil brati a sestry!
Co se stalo tenkrt, kdy se zde ped asi ticeti lety utvoilo
farn spoleenstv a postavilo si dm a pak piel biskup a slav-
nostn ten dm vysvtil na dm Bo a poprv v nm slavil spo-
lu s nam spoleenstvm ob? Znamen to, e od t doby je
zde v naem mst kostel,' postaven na zkladu apotol a pro-
rok.
Ale co je crkev? Dal ivot a dal psoben Jee Krista. ,Jako
m poslal Otec, tak j poslm vs!"
Ale co je psoben Jee Krista? Jist: nejprve hlsn posel-
stv o Bom krlovstv, kter zakld on sm jako zrno, kter
padne do zem a zeme - ale poslze zjeven Boho jmna.
Jist: nejprve vykoupen lovka z moci temnoty - ale poslze
oslaven Otce. "Zjevil jsem tv jmno lidem, kter jsi mi ze svta
dal. J jsem t oslavil na zemi, kdy jsem dokonal dlo, kter jsi
mi svil," k Pn ve veleknsk modlitb, veern modlitb
svho ivota, dve ne nastoupil cestu obti.
Jestlie vak crkev je pokraovnm Kristova psoben - ne-
bo sprvnji: jestlie Kristus pokrauje ve svm psoben skrze
crkev -, pak je tak jej posledn a nejvnitnj lohou oslava
I/V nmeckm originle je slovo "Kirche", je znamen jednak kostel, jednak crkev.
V textu se oba vznamy asto pekrvaj, odtud vyplvaj problmy pi pekladu. - Pozn.
pekladatele.
Otce, skrze ni chce Kristus sv psoben, oslavu Otce, rozit
na vechny asy a nrody.
Ajestlie nyn zde, v naem mst, se crkev stv skutenou
skrze nae spoleenstvi, jestlie my zde jsme crkv, pak to zna-
men, e na lohou, nam kolem a nam poslnm je oslava
Otce. Jenm uloeno a sveno do pe, aby zde a nyn bylo po-
svcovno jmno Otce, aby Bh byl chvlen a uctvn, aby Otec
byl oslavovn!
Moji mil, nen to dsn velk a krsn? Nen hodno, aby-
chom ili pro takovou lohu? O dnen slavnosti by bylo mo-
no ci mnoho krsnho a velikho, ale posta, kdy si ve v
vnosti a s velkou radost ulome hluboko do srdce a do due
tuto jedinou mylenku a nechme se j vytrhnout ze sv lhostej-
nosti a probudit z naeho polospnku, a pak z n vyvodme d
sledky pro nai crkev, pro nae spoleenstv a pro n osobn i-
vot.
N kostel je mstem klann, oslavovn Boha. Toto msto
bylo vyvoleno posvcenm a je nad nm vzvno Bo jmno.
Uprosted tovren a inovnch dom, v nich se o Bom jm-
nu ml nebo se vyslovuje s posmchem a pohrdnm. Nen to-
mu tak, e n kostel je zde jedin msto, kde se zajiuje Bo
est, ba mohli bychom ci, kde m svat Bo jmno sv
toit?
Je pece psno: ,;Tvmu jmnu, Pane, nle svatost." To mus
bt nejhlub dvod veho naeho sil souvisejcho s nam
kostelem, s na crkv. Kdy jsem vs ped temi lety vyzval
k pomoci pi obnov kostela, mli jsme na mysli pedevm to,
e kostel byl ve patnm stavu. Stecha netsnila a ze zd padala
omtka. Ale pod naima rukama dlo rostlo. Nemohli jsme opra-
vovat jen to nejnutnj a jinak nechat vechno bt, jak to je - ale
kdy mus bt vytvoeno nco novho, pak to m bt takov, aby
v kostele vechno mluvilo o svatosti Bo ptomnosti a o veleb-
nosti Boho jmna. Pak je nutno ve vem ctit ctu a pi, pak
tu nesm bt nikde vidt nic nepravho, dn zdn a pozltko,
nic malichernho a dtinskho - vechno mus bt vytvoeno
v opravdovosti, jednoduchosti a krse, s ctou a p, jak to od-
/14 8 povd svatosti msta. Mus to bt takov, aby ciz nvtvnci
nebo pozdj doba mohl~ jednou ci: Tato farnos/t je sic:Rfo - nbr zde se pro kadho z ns nachz to nejvt, nejdlei
st a chud a m tak rzne chyby - ale dbalo se v ni na Bozi cest tj a nejkrsnj v jeho ivot. V tom tkv nae prav, nejhlub
a Bo jmno v n bylo ve vnosti. Dokzala uprosted diaspo- povoln, n nejnalhavj a nejdleitj kol, a kdo z nev-
ry a v tk dob z mla prostedk rekonstruovat kostel tak, e znamnch dvod bohoslubu zamek, ten se vzdv sv nej-
je jako celek ke cti Boho jmna a e v tom, kdo do nj vstoup, vt dstojnosti a oslabuje spoleenstv v plnn jeho povoln,
se probouz tuen Bo velebnosti a svatosti. oslabuje chvlu a oslavu Boha.
Ale kamenn kostel je jen ndoba - obsahem je spoleenstv, Ovem - oslava Boha mus pokraovat v ivot. N ivot se
"stavba z ivch kamen". "Chrm Bo - to jste vy!" My jsme mus stt pokraovnm bohosluby v kostele, mus se stt osla-
spolen crkev, vystavn na zklad apotol a prorok, ale vou Otce. Nen pochyby, e se nachzme v rozhodujcm boji
nronm kamenem je Kristus. Nm je v tomto naem mst o jmno Bo v naem nrod, v takovm boji neme existovat
a v tto na dob svena loha, aby bylo chvleno a posvco dn poloviatost, jen nenavn a naprost sil. Jsme pece
vno Bo jmno, aby Otec byl oslaven. Kdo by to jinak ml i leny crkve, tj. dy Kristovy, i venku. Jsme ratolesti vinnho
nit, ne-li my? Ale ne my jen z ns - my skrze Krista, s nm kmene - a "tm bude oslaven mj Otec," k Pn, "kdy pone-
a v nm! Proto je v plnn tohoto naeho velkho a krsnho po- sete hojn ovoce" - ale tmto ovocem je pedevm pravda a ls-
voln vrcholnm bodem, kdy spolu s Kristem a skrze Krista ka. A jestlie nm nerozumj, ba zneuznvaj ns a pomlouvaj
pinme ob chvly, dk a klann, kdy ve spolenm slave- a kaj o ns vechno patn: zkoumejme nejprve zcela vn,
n eucharistie jdeme s Kristem k Otci. Tuto slavnostn boho- zda v tom nen trochu pravdy, a bijme se v prsa, kdy nco tako-
slubu dnes s vmi konm ve velik radosti a vdnosti: To, vho najdeme. Nebo pak o ns plat slovo proroka: Ya vinou
o em jsem k vm ped lty mluvil jako o cli, se te u stalo sku- je jmno Bo v posmchu mezi nrody." Kdy nenajdeme nic,
tenost: neobtuje a nemodl se u samotn knz, nbr spole- meme se radovat. Pak smme doufat, e jsme zneuznvni
enstv spolu s nm. Nebo crkv je nejen knz, nbr knz a pomlouvni proto, e plnme sv povoln a e se na ns napl-
a Bo lid - nebo sprvnji: spoleenstv, jeho lenem je tak uje zaslben Pn.
knz se svm zvltnm posvcenm, lohou a poslnm. Zdali- Moji draz, m vce je venku Bo jmno posmvno a tupe-
pak pociujete nco z velikosti a dstojnosti toho, kdy zde ja- no, m vce je zneuznvna a odmtna Bo lska, tm vce bu-
ko svat lid Bo spolu s Kristem stojme ped Otcem a spole deme s zkostlivou p Bo jmno posvcovat. Tm vt nhu
n zpvme: "Chvlme t, velebme t, klanme se ti, vzdvme a lsku mu budeme pinet - tak jako ctme milho lovka,
ti dky pro tvou velikou slvu"? A je tomu tak nejen dnes: ka- kterho postihlo bezprv a nevdk. Nae sly jsou slab a uboh
dou nedli, kad den! A kdy se o nedlch a svtcch veer a jsme plni chyb a slabost, ale nepestaneme s crkv volat: "Ne
schzme k neporm: i pak se modl crkev a v tch, kte mo- nm, Pane, ne nm, ale svmu jmnu dej slvu!" Ne-li tak, jak to
hou pijt, pln crkev sv povoln chvly a klann v jednot zasluhuje, pak pece ne mn, ne to dokeme my - ty, n
cel crkve. A nebylo opravdu velik a krsn, jak jsme zde jako svat, velik, milovan Boe!
farn spoleenstv provali velik asy a svtky crkve: Advent Pozdvihnme tedy sv srdce ve slavnostnm chvalozpvu
a Vnoce, pst, Svat tden, Velikonoce a Letnice? K bychom a pinesme ob dk, nebo je vpravd dstojn a spravedliv,
to chpali stle hloubji a kali to tak tm, kte jet nevid, abychom ti vdy a vude vzdvali dky, svat Pane, vemohouc
jak velik a dleit to je! Bohosluba o nedlch a svtcch ne- Ote, vn Boe. A smme se radovat, e ve zpvu "Svat, svat,
sm bt vedlej zleitost, pouhm zvenm na nedln svat" i zde zaznv vn chvalozpv nebesk i pozemsk crk-
a svten nlady, nikoli okrajovou ozdobou naeho ivota, ve. A pi obti pak smme radostn spolu s knzem kat: "My,
tvj svat lid, obtujeme svat chlb vnho ivota a kalich v
n spsy, ob bez poskvrny - skrze Krista, s Kristem a v Kristu
je tvoje, Boe, vemohouc Ote, vechna est a slva." A a bu-
de knz jako modlitbu u stolu na spolen svat hostiny zp-
vat Oten, vlome sv srdce zvlt do prosby "posv se jm-
no tv". A a potom nov petvoeni v Krista a opt spojeni
v jednoho Krista budeme vychzet do ivota a zaneme nov
rok pro nai crkev-kostel a pro nae spoleenstv, pak nechme
stranou vechno, co je mal a co ns rozdluje, a pijmme velk
kol, kter ns vechny spojuje: aby se skrze ns posvtilo Bo
jmno, aby byl Otec oslaven.
PEDMLUVA KE KNIZE RUDOLFA SCHWARZE
I!J37 O STAVB KOSTELA

Tato pedmluva by chtla nco vce ne jen ci, e knihu, kte-

rou uvd, povauji za dleitou, nebo tato kniha potebuje
uveden. Vychz ze zcela novho vchodiska a m nezvykl
zpsob vidn. Jej etba tedy nen snadn. Ale je mon, e se
mlm. Mnohm bude mon pipadat blzk a osvobozujc,
tm toti, kte na tyto mylenky u ekali. Jinm se vak bude
zdt obtn a nejasn, ale i oni ji maj st. Je to kniha, o n by
bylo snadn napsat druhou knihu mnohem vtho rozsahu,
a bylo by v n mnoho co ci. Je to vlastn spe tma ne kniha,
soubor tmat pln svtla a podnt. Svj kol tedy snad splnm
nejlpe tm, e uvedu hlediska, z nich se mi kniha jevila v-
znamn. To me teni poslouit jako prvn nvod k pouit,
kter pak znovu odlo, a zsk ke knize vlastn pstup.

Pedevm m upoutalo nco, co bychom v knize o stavb

kostel sotva oekvali: pokus o pozoruhodn intenzivn obraz
lovka. Pokus nevymezovat lovka ani jeho abstraktn defini-
c, ani procesem jeho vvoje, ale jeho orgny - pesnji vzta-
hem, kter jeho orgny vytvej mezi nm a svtem, jako kdy se
ekne, e lovk je bytost, kter m ruku. Tento obraz lovka je
zcela konkrtn a prostupuje vemi oblastmi byt, od toho, co je
hmotn, a k vinm ducha, ba k oblasti posvtn duchovn.
Ale tm, e je vymezovn lovk, je pojmenovna tak podstata
svta - nebo kadmu pravmu obrazu lovka je piazen ur- ce - tm nem bt nic eeno proti pojmm a konstrukcm, jsou
it obraz svta - a z obou vyvstv podivuhodn ivouc celkov sprvn a dobr, ale nejsou vechno a tak nejsou tm prvnm -,
podoba existence. Aby k tto podob dospl, autor odsouv ale je ivoucm dnm. "Crkev" se zde jev jako putovn asem
stranou to, co lze o lovku a svt obvykle st. Ale nsleduje- svta. Skuten putovn - neustle mi pi ten pichzely na
me ho s dvrou, nebo ctme, e vid jasnma oima a ct bd mysl almy, kter mluv o putovn Boho lidu. Vyvstval pocit,
lm srdcem. Tato podoba existence vyrst z pravho setkn se kter se lovka zmocuje v liturgii Letnic z tajemnho edes-
skutenosti. Jist by se v n dobe ctil pedevm umlec a uv tho sedmho almu podle latinskho potni. Crkev je zde
domoval by si souvislosti, v nich mus tvoit sv dilo. Ale tak putovn djinami; veden na cest asem; jistota, s n jsou pe
mnoh myslitel, filosof i teolog, by mon poctil, e nco ta- konvny zkouky; smysl osud naplujc se v duchu. Zcela
kovho vlastn u dlouho hledal, ale pi svch schopnostech to dynamick obraz, kter to ostatn nepopr, ale podivuhodn
nemohl nalzt. A uvtal by ji mon i lovk, kter ije ve svt dopluje. ten ct, jak crkev stle pipraven k slaven svatch
se svou lskou a se svmi iny. astji se mi zdlo, e hlubok tajemstv, spoleenstv, z tohoto velkho dn neustle erp s-
mylenky tto knihy by se mly pevst do zcela prostho jazy- lu. Ale spoleenstv, k nmu nleme kadou nedli, nabv
ka a mnoh naden a opravdov ijc lovk by ekl, e je zce- z takov souvislosti podivuhodn e.
la tho mnni. Tet vc, kterou jsem pi ten poctil, se vyjaduje nesnadno.
Dle: Vknize ije zcela pvodn vdom toho, co je crkev. Ani Ptm se, kde jsem se s duchovnm i duevnm proudnm, kter
obraz crkve zde nevychz z pojm a nevytv dn konstruk- knihu napluje, u jednou setkal. Jak m rodokmen? Nejprve
se zd, e je tu pbuznost s malou, zapomenutou knihou Kon-
rada WeiJ!le D(jinn Getsemane (Zum geschichtlichen Gethsemane).
Potom vak pbuznost sah dle a k Paracelsovi, k Eckhartovi,
k hymnm Notkerovm a do svta ranho severskho kesan
stv. Souvislosti pln pslib, jejich povahu a vznam by bylo
obtn odhalit - pak bychom museli napsat onu druhou kni-
hu, o n jsem mluvil.
Z tchto souvislost jsou nazrny architektonick problmy.
Podoby crkevnch staveb se jev jako prseky lovka a svta,
lidskch djin a jednn Boha, jako znzornn onoho tajemn-
ho putovn, v nm Bo lid putuje asem; jako obrovsk sym-
boly, na nich se stv nzornm kesansk byt, a jako formy,
v nich se toto byt realizuje kulticky.
ekl jsem o tto knize mnoh, ale pece ne pli mnoho. Ne-
zdka j budeme odporovat. Budeme j vytkat, e asto, msto
aby podvala dkaz z djin a zkuenosti, zstv ve veobecnos-
ti tvrzen. A kdyby nkdo ekl, e zanechv vce nejasnost, ne
je pi takovm pedmtu dobr, sotva by se proti tomu dalo n
co namtnout. Ale nov vidn souvislosti nelze hned podat
s plnou jasnost a je nutno dovolit, aby se nejprve promluvilo
v me monosti. V kadm ppad kniha stoj za to, nejen aby
se etla, ale aby se promlela a aby ns provzela na rznch
cestch existence. Proke velkou slu vkladu a uspodn.
EDIN POZNMKA
Zkladem tohoto vboru z text Romana Guardiniho o umn, architektue
a jejich vztahu k sakralit byl svazek vybranch Guardiniho text Uber das n7esen
des Kunstwerks, vydan roku 2005 v nakladatelstv Topos plus, Kevelaer. Texty
tohoto vboru nov uspodal, doplnil o est dalch studi i lnk a o seznam
pramen Walter Zahner, kter takt napsal pro nai edici pedmluvu. Sezna- .
muje v n eskho tene mimo jin s kontextem, v nm uveden Guardiniho
prce vznikaly. Dky jeho zaujet a velkorysosti, s nimi se prce na tto knize ujal,
vznikl soubor, kter je - jak se domnvme - reprezentativnm prezem mylen
jedn z nejvraznjch postav kesanskho teologickho mylen ve 20. stolet.
Zdroje jednotlivch text uvd nsledujc Seznam pramen.
Dr. Walter Zahner (nar. 1961 v Bamberku) vystudoval katolickou teologii
v Bamberku, Pai, Miinsteru a Mnichov. Tit jeho zjmu pedstavuje vztah
umn, architektury a liturgie. Na toto tma publikoval mnostv pspvk,
knin napklad: RudolfSchwatz - Baumeister der Neuen Gemeinde, Altenberge
'1998, Communio-Rdume, Regensburg 2003 (spoluautoi: Albert Gerhards
a Thomas Sternberg), Hortus conclusus - ein geistiger Raum wird zum Bild, Miin-
chen-Berlin 2006 (spolen s Nele Strobelovou), Schatze! Kirchen des 20. jahr-
hunderts, Lautertal 2007, Freiraum - Hanns Herpich. Ein Kunstprojekt in der St. Egi-
dienkirche, Niirnberg, Niirnberg 2007. Pracoval jako referent pro umn a kulturu
pi Nmeck biskupsk konferenci. V souasnosti psob pi Institutu vzdl
vn dosplch pi ezenskm biskupstv. Je pedsedou umleck komise v bis-
kupstv Wrzburg a pedsedou Nmeck spolenosti pro kesansk umn
v Mnichov. Je lenem vdeck rady tzv. Bentskch setkn, kadoron po
danch Italskou biskupskou konferenc.
N.S.

SEZNAM PRAMEN
0f seznamu uvdme takt citaci v posledn systematick bibliografii Romano tariat mr das franzosisch besetzte Gebiet Wrttembergsund Hohenzollerns.
Guardiniho, Bibliografie Romano Guardini (1885-1')8). Guardinis Werke, VerO{
fentlichungen iiber Guardini, Rezensionen. Ed. Hans Mercker. Usp. Katholischen
Akademie in Bayern. Paderborn 1978 - zkrcen jako Mercker. Vbor Guardi-
niho text Uber das W'esen des Kunstwerks, vydan roku 2005 v nakladatelstv
Topos plus, Kevelaer, v seznamu uvdme pod zkratkou UdWdK.)
1/ Zkladn studie
O podstat umleckeoo dz1a [Uberdas W'esen des Kunstwerks]
Romano Guardini, Wurzeln einesgroflen Lebenswerkes. Sv. 3. Mainz-Paderborn,
Griinewald-Schoningh 2002, s. 336-359 (= Romano Guardini Werke); roze
n verze pednky z roku 1947.
Poprv jako monografie: Stuttgart, Staatliche Akademie der bildenden Kunste
1947; pot Tubingen, Wunderlich 1948; 9 vyd. 1965.
Mercker, s. 655; UdWdK, s. 7-30.
Obraz kultov a obraz zbon. (Dopis historikovi umn) [Kultbild undAndachts- Poprv in: Neue Deutsche Hefte. Beitrage zur europaischen Gegenwart (Giitersloh)
bild. Briifan einen Kunsthistoriker]
Romano Guardini, Wurzeln einesgroflen Lebenswerkes. Sv. 3. Mainz-Paderborn,
Grunewald-Schoningh 2002, s. 135-149 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Die Schildgenossen, 16, 1937, s. 162-17; potom in: Gottesdienst. Ein
Zeitbuch. Ed. Rudolf Schwarz. Wrzburg 1937; potom samostatn,Wrzburg
1939; 2. vyd. 1952.
Mercker, s. 488; UdWdK, s. 50-64.
II/Umni
Jak poznvat umn [Von der Beschaftigung mit der Kunst]
Poprv in: Akademische Boniftius-Korrespondenz, 27, ervenec 1912, seit 5,
s.29 1- 299
Mercker neuvd.
Lze Boha vidt? (Dv promluvyJ [Die Sichtbarkeit Gottes (Zwei AnsprachenJ]
Poprv in: Die Schildgenossen, 16, 1937, s. 92-99.
Mercker, s. 485.
Umn a zmr [Kunst undAbsicht]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 3. Mainz-Paderborn,
Griinewald-Schoningh 2002, s. 317-319 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Almanach ZU den Kunstwochen TUbingen-Reutlingen. Usp. Staatssekre-
Tiibingen-Stuttgart, Wunderlich 1946, s. 35-38.
Mercker, s. 642; UdWdK,31-33.
Rozlouen s tubingenskou vstavou umn [Abschied von der Tiibinger Kunstaus-
stel/ung]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 3. Mainz-Paderborn,
Griinewald-Schoningh 2002, s. 329-335 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Frankfitrter Hefte, 2, 1947, s. 701-705; t in: Studentische Blatter, 1947.
Mercker, s. 659; UdWdK, s. 34-40.
Abstraktn umn v pohledufilostifa (Posudek pro fllobu o odfkodnn}ednoho
abstraktnho umlce proti sttu X) [Abstrakte Kunst philosophisch gesehen. Gut-
achtenfiir die Entschadigungsklage eines abstrakten Kunstlers gegen den Staat]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 4. Mainz-Paderborn,
Grunewald-Schoningh 2003, s. 259-267 (= Romano Guardini Werke).
27,1956, s. 184-189.
Mercker, s. 1095; UdWdK, s. 41-49.
Na1Jo,ensk obraz a neviditeln Bh [Das religiose Bild und der unsichtbare
Gott]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 4. Mainz-Paderborn,
Griinewald-Schoningh 2003, s. 293-309 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Arte liturgica in Germania. 1')45-1')55. Nmeck vydn, Roma-Miin-
chen, Palazzo Pontificio Lateranense-Schnell und Steiner 1956, s. 13-25;
potom in: Die Sinne und die religiose Erkenntnis. Drei Versuche. 2., rozen vydn, N / Architektura
Wrzburg, Werkbund 1958, s. 71-91. Not! kostel Bo/no te1a v Cchch [Die neuerbaute Fronleichnamskirche
Mercker, s. II04; OdWdK, s. 65-81. in Aachen]
Poprv in: Die Schildgenossen, II, 1931, s. 266-268.
lovlk a Bo mys1enka [Der Mensch und der Cedanke Cottes] Mercker, s. 346.
Romano Guardini, Der Sonntag, gestern, heute und immer. Mainz, Grunewald
(Topos plus Taschenbuch 364) 2000, s. 92-94. Promluva o svtku posvlcenchrmu [Ansprache im Hochamt des Kirchweihfestes]
Poprv, pod nzvem Homilie am Kunstlerkongre~, in: Miinchener Katholische Poprv in: Die Schildgenossen, 16, 1937, s. 89-92.
Kirchenzeitung, 1960; potom in: Das Miinster. Zeitschriftfiir christliche Kunst Mercker, s. 482.
und Kunstwissenschaft, 13, 1960, s. 344; potom in: Kirchenbau heute. Haus Gottes -
Haus der Gemeinde. Wrzburg, Arena Bild Taschenbuch 1962, Pedmluva ke knize Rudo!fit Schwarze O stavbl kostela [Zum Celeit]
S7- 8. In: Rudolf Schwarz, Vom Bau der Kirche. Wurzburg, Werkbundverlag 1938,
Mercker, s. 1543. s. 1-2; 3. vydn Salzburg-Munchen, Pustet 1998.
Mercker, s. 517.
III/Obrazy
Beuronsk madony [Beuroner Madonnen]
Poprv in: DerAkademiker, 2, 1909!r9IO, . 7, kvten 19IO.
Mercker neuvd.

Socha Matky BOv hradnkapli na Rothenfelsu (Promluva) [Das Bild der

Cottesmutter in der Burgkapelle zu Rothenfels. Eine Ansprache]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 2. Mainz-Paderborn,
Grunewald-Schoningh 2001, s. 396-400 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Die Schildgenossen, 9, 1929, s. 1-3; potom in: Burg Rothenfels. 1.91.9-1.92.9.
Verein der ~ickbornfreundee. V. Burg Rothenfels am Main 1929, s. 23-27.
Mercker, s. 283; OdWdK, s. 84-88.

Usmvajc se autoportrt stareno Rembrandta [Rembrandts liichelndes

Altersbildnis]
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 2. Mainz-Paderborn,
Grunewald-Schoningh 2001, s. 198-202 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Die Schildgenossen, 5, 1924, s. 97-100.
Mercker, s. 160; OdWdK, s. 89-94.

Jkobovo poehnnod Rembrandta (Dopis) [Der SegenJakobs von Rembrandt.

EinBriefJ
Romano Guardini, Wurzeln eines groflen Lebenswerkes. Sv. 3. Mainz-Paderborn,
Grunewald-Schoningh 2002, s. 50-53 (= Romano Guardini Werke).
Poprv in: Die Schildgenossen, IO, 1930, s. 333-334.
Mercker, s. 314; OdWdK, s. 89-94. /r60 r6r /
 123/ [Gabriel Wger,] Ukiovn se svatmi Kateinou, Josefem, Pannou
Marii, Jan Evangelistou, Janem Ktitelem a Cecilii a se symboly ty evan-
gelist, kaple sv. Moice, Beuron, freska na oltn stn, 1870 (KBS)
124/ tk do Egypta, kopie obraz z Emauzskho kltera, zhotoven
P. Ephremem Konigem, cca 41 x 41 cm, tempera, potek 20. stol. (KBS)
125/ [Gabriel Wger - Lukas Steiner], Korunovace Panny Marie, hlavn olt
opatskho kostela Beuron, 1873
128/ Kaple na hrad Rothenfels, architektonick prava Rudolfa Schwarze
(KWS)
130/ Maria Eulenbruchov, Matka Bo, socha, cca 1928
133/ Rembrandt van Rijn, Autoportrt, 82 x 65 cm, olejomalba na pltn,
kolem 1663 (Wallraf-Richartz-Museum, Kolin nad Rnem)
LEGENDA K OBRAZOVMU DOPROVODU 138/ Rembrandt van Rijn, Jkobovo poehnni, kolem 1655
144/ Rudolf Schwarz, kostel Boho tla, Cchy, interir, 1930 (KWS)
146/ Rudolf Schwarz, kostel Boho tla, Cchy, pdorys, 1930 (KWS)
Oblka: Rudolf Schwarz, pt pln "Temn kalich", nrt (VEK)
154/ Rudolf Schwarz, chrmov prostor jako oteven kruh, kresba (VEK)
155/ Rudolf Schwarz, tvrt pln "Cesta", nrt (VEK)
Strana:
4/ Romano Guardini ( archiv Katholische Akademie in Bayem)
Reprodukce byly pevzaty z tchto publikaci:
15/ Hrad Rothenfels, celkov pohled
Hubert Krins, Der Kunst der Beuroner Schule. "U7ie ein Lichtblick vom Himmel",
16/ (nahoe) Rytsk sl na hrad Rothenfels, architektonick prava
Beuron, Beuroner Kunstverlag 1998. (KBS)
Rudolfa Schwarze (KWS)
Franz Marc, Botschaften an der Prinzenjussu./J, Piper, Munchen 1954. (BP])
16/ (dole) Rudolf Schwarz, pdotys nvrh na pravu kaple (horn st
Rudolf Schwarz, Vom Bau der Kirche, Wrzburg, Werkbundverlag 1938; reprint
plnu) a Rytskho slu (stedn st) na hrad Rothenfels (KWS)
Salzburg-Munchen, Pustet 1998. (VEK)
17/ Rudolf Schwarz (foto Erich Lambertin, archiv Marie Schwarzov; VEK)
Rudolf Schwarz, Kirchenbau. Welt vor der Schwelle, Heidelberg, F. H. Kerle 1960;
19/ Franz Marc, z cyklu Poselstv princi Jusufovi, cca 19 13 (BP])
reprint Regensburg, Schnell & Steiner 2007. (KWS)
27/ Romano Guardini ( archiv Katholische Akademie in Bayern)
Meisterwerke aus neun jahrhunderten. Ein Bilderbuch. Stuttgart, Kletr 1948. (MN])
69/ Moritz von Schwind, Krakono, olejomalba, 1851/1859 (Schack-Galerie,
Mnichov)
Vydavatel dkuje za poskytnut svolen k reprodukci dl a kreseb Rudolfa
75/ Alfred Rethel, Smrt jako ptel, 30,2 x 27,4 cm, devoez, 18)!
Schwarze pan Marii Schwarzov a za poskytnut fotografi na s. 4 a 27 a svolen
87/ Velk nmeck vstava umn, Dm nmeckho umn, Mnichov, 1937,
k jejich reprodukci Katholische Akademie in Bayern. Za pomoc pi sestavovn
pohled do druhho slu, vpravo: Josef Thorak, Kamardi, sdrov model
obrazovho materilu dkujeme tak Kle Jelinkov, Hansi Merckerovi,
88/ Vstava padkov umn, Mnichov, 1937, pohled do expozice
Achimu Buddemu, Stephanu Hopfingerovi a Alei Filipovi.
94/ Oblka katalogu Mistrovsk dila devti stolet k vstav Mistrovskch dl
z kolinskch muzei a Wrtrembersk sttn galerie (Kunstgebaude,
Tiibingen, zi 1946 - bezen 1947), 1948; na oblce detail dolnotnsk
nebo severofrancouzsk sochy Trnci Matky Bo, po roce 1300 (MN])
122/ [Gabriel Wger,] Trnci Matka Bo se sv. Scholasrikou a sv. Benedik-
tem, kaple sv. Moice, Beuron, freska na fasd nad jinm vchodem,
1869-1870 (KBS)

JMENN REJSTK
Rejstk ke s. 3I-I5,
tj. k textm Romana Guardiniho.
Andrea del Sarto 34
Angelico, fra 126
Aristotels 43
Augustinus Aurelius IlO
Balzac, Honor de 35
Barlach, Ernst 87, 101, 102
Baumeister, Willi 98, 100
Beethoven, Ludwig van 44, 73
Bismarck, Otto von 97
Brentano, Clemens 73
Corinth, Lovis 87, 101, 102
Cornelius, Peter von 73
Courbet, Gustave 92
Daumier, Honor 35
Dlirer, Albrecht 51
Eckhart, Mistr 156
Eichendorff,Joseph von 73
EI Greco 97
Eulenbruchov, Maria 128
Flihrich,Joseph von 73
Geibel, Emanuel 73
Gero, arcibiskup 90
Gies, Ludwig 100
Gladstone, William Ewart 97
Goethe, Johann Wolfgang von 32, 98
Gogh, Vincent van 38, 39, 92
Gotthelf, Jeremias 73
Grillparzer, Franz 73
Grlinewald, Matthias 44, 60
Haydn,Joseph 73
Hebbel, Christian Friedrich 67
Holderlin, Johann Christian
Friedrich 98
Homr 66
Chagall, Marc 99
Chamisso, Adelbert von 73
Immermann, Kari Leberecht 73
Izaj lO6
Jan, evangelista, sv. 48, 82, 85, lO7,
108, IlO, III
Kandinskij, Vasilij 98-100
Klee, Paul 87, 98,99, 101,102
Kleinschmidt, Beda 77
Kleist, Heinrich von 67, 88',98
Kokoschka, Oskar 101
Lger, Fernand 100
Lehmbruck, Wilhelm 101, 102
Lenz, Desiderius 121
Leskov, Nikolaj 55
Lessing, Gotthold Ephraim 67
Lindemann, Wilhelm 77
Ludwig, Otro 67
Luk, evangelista, sv. 109
Macke, August 102
Marc, Franz 87, 102
Mares, Hans von 35
Marek, evangelista, sv. III
. Matar, Ewald 99, 102
Matou, evangelista, sv. IlO, III
Meistermann, Georg 100
Michelangelo Buonarroti 34, 51, 97
Morike, Eduard 33
Mozart, Wolfgang Amadeus 44
Neuwirth,Josef77
Nolde, Emil 98, 99, lO2
Notker Balbulus 156
Paracelsus 156
Pascal, Blaise 48
Pavel z Tarsu, sv. 58, 82, 104, 108,
109, III
Picasso, Pablo lOO, 102
Platn 47,86
Pollmann, Ansgar 121
Raabe, Wilhelm 73
Raffael, Santi 44, 51
Raimund, Ferdinand 73
Rembrandt van Rijn 34,77,92,132,
134, 136, 137
Rethel, Alfred 74
Richter, Ludwig 73
Rilke, Rainer Maria 91
Rouault, Georges 98, 100
Rlickert, Friedrich 73
Salzer, Anselm 77
Schubert, Franz Peter 73
Schwarz, Rudolfl27, 145, 153
Schwind, Moritz von 69, 73
Sedlmayr, Hans 96
Steinle, Eduard von 73
Storek, Kari 77
Tizian Vecelli 51
Weber, Carl Maria von 73
Wei~, Konrad 156
Wendling, Anton 100, 128
Wolf, Hugo 35
OBSAH
vod
Umn v ivot a dle Romana Guardiniho (Walter Zahner) 17
1/ Zkladn studie
O podstat umleckho dla /31
Obraz kultov a obraz zbon /50
II/Umn
Jak poznvat umn /65
Lze Boha vidt? 178
Umn a zmr /86
Rozlouen s tubingenskou vstavou umn /90
Abstraktn umn v pohledu filosofa /96
Nboensk obraz a neviditeln Bh /103
lovk a Bo mylenka /n6

III/Obrazy
Beuronsk madony /121
Socha Matky Bo v hradn kapli na Rothenfelsu /127
Usmvajc se autoportrt starho Rembrandta /r32
Jkobovo poehnn od Rembrandta /r37
N / Architektura
Nov kostel Boho tla v Cchch /143
Promluva o svtku posvcen chrmu /148
Pedmluva ke knize Rudolfa Schwarze O stavb kostela /r53
Edin poznmka /157
Seznam pramen /r58
Legenda k obrazovmu doprovodu /162
Jmenn rejstk /r64
ROMANO GUARDINI
O PODSTAT UMLECKHO DLA

Vbor uspodal a pedmluvu napsal Walter Zahner

Edin spoluprce Norbert Schmidt
Z nmeckch originl uvedench
v seznamu pramen peloil Karel prunk
Typografie Otakar Karlas
V roce 2009 vydalo nakladatelstv Trida,
Ostrovn 17/132, IlO 00 Praha,
jako 90. svazek edice Delfn, ve spoluprci
s Centrem teologie a umn pi KTF UK v Praze
Redaktor Vladimr Petkevi
Tisk Akcent, Vimperk
Poet stran 168
Vydn prvn