J Suuvie Senducesova 42. of Afektova teorie v barokni hudbé ZAKLADNI PROSTREDKY ZOBRAZOVANI AFEKTO V BAROKNI HupBE PODLE AFFEKTENLEHRE V hudba byly ji2 od potétku jejt existence afekt a nauka o afektech (Affektenlehre) neoddélitelné spojovany s mnoha jingmi obory jako napi. s medicinou (zejména uéenim o tem- ‘peramentech),filozofi, rétorikou &i pozdeji psychologit. Poje- tia chapan{ afektu se v prilbéhu historie ménilo éésteéné vi vem prevahy té ci oné ved. Ugeni o temperamentech se vraci k fecké lékarské teorti, tera byla formulovina Empedoklem (asi 493 pf. n. 1. ~ 433 Pr 1. 1), Hippokratem (@si 460 pf. n. 1. = 380 pi. n.1) a Galénem (Gag n. |. ~ 216 n. 1) a kterd zistala smérodatnou i v dobé baroka. Spojenim télesnych stv a 2ivid byly stanoveny étyFi zakladni typy temperamentu (Sangvinik: krev-vzduch, fleg- rmatik: hlen-voda, cholerik: Zluéohet, melancholik: Gerd ‘lué-zemé). Ka2da lidska bytost byla podle této nauky ovlé dina urcitym temperamentem, ktery byl navic ééstetné ast- rologicky podminén datem narozeni. Clovék je pohnut k ure tym afektim procesem, ktery znamend zménu v rovnovaze danjch étyf tekutin, pri¢emz lisici se temperamenty raznych jedincd predisponovaly ksilnéjsim reakcim na odliné podné- ty. Podobné hudebni prosttedky a formy, které mohly vzbudit uréitou vase vjednom posluchaéi, nemusely bjt .tcinné” do stejné miry u posluchaze jiného: Poslucha¢ovy odlisné reakce pii poslechu stejné hudby mohily byt na zakladé této teorie vysvétlovany racionalne. ‘Temperament mél hrit dlezitou roli nejen u postucha: ée a skladatele, ale rovné2 i u interpreta. Interpret podle Quantze mél byt schopen ovlidnout svij temperament a Fidit se jim: ,Ukvapeny lovek a vanétlivy élovék se zvlist rim sklonem k majestatnosti, viznosti a ptehnané rychlosti ‘musi hled&t, pokud je to mozné, svaj chen v Adagiu mimnit. CCheedlihrat Allegro 2ivé melancholicky a skligeny élovek, udé- Ta naopak dobfe, budeli se snazit néco ziskat z prebytetného obné prvého. A jestlize si umi dobfe nalozeny a sangvinicky dlovék vytvorit rozumny pomér temperamentit obou pred: cchozich a nedovoli své vrozené sebeldsce a pohodlnosti, aby ‘mu brénila trochu si Kimat hlavu, pak to v dobrém prednes ———Ee 1 oan. | eto proménlvefaktory predem zamezovalyvzniku jednotné systematicé 2 obecné platné doktrny aft V hudbé dosshne vibec nejdle. Kdo mé ovsem od naroze ni tak Stastné smichanou krey, obsahujici 2 kazdé uvedené ‘lastnosti ti nahote popsanjch osob néco, ten ma vSechny pfedpoklady, které si jen Ize pro hudbu prat; protoze vroze né je v2dy lepsa trvanlivjsi nez osvojené:* Temperamenty byvaly rovnéz spojovainy péveckymi hlasy: sopran byl nejlépe reprezentovan cholerikem, alt sangvinikem, tenor flegmati xem a bas melancholikem. » Silné a jedineéné se jevilo i spojent nauky o afektech s barokni symbolikou, kterd vyristala z neklidného ducha ‘a vnitini rozporuplnosti nové spoletnosti, formujici se od ddruhé poloviny 16. stoleti a vrcholici ve stolet 1.2 18. Vedle tisicileté tradice Feti zapadnt hudby se krom® skladatelskych postupt rozvijenfch paralelné s mySlenim a estetikou kaz: 4 doby uplatfiovala i symbolika zalozend na vnejsich zne ‘ich, nejéastéji spojovand s nazirdnim kosmu (kosmologil) as nébozenskou virou. Jednalo se napfiklad o symboliku sel a hudebnich intervali, barev, rytmd, hudebnich néstro ji1i ndstrojovych skupin,lidskch hlast a tnd. Symbol véak: Sehrival dlezitou roli iv druhém planu (v oblast tzv. pod textu),ato ve vyjadfovéni afektovostia zobrazovant uréitch stavi duse. ‘Mezi nejéastéisi formy symboliky, které mély blizko kn: bozenské symbolice a tedy i k afektovosti, je? Ize od sebe jen t82ko odloutit, pattila symbolika vizualni, nékdy oznaéo vvané jako tzv. .Augen-Musik* (,hudba pro ofi"). Tento druh symboliky existoval ve dvou rovindch. Pryni byla vyhradné rmyslena pro skladatele a interprety, nebot se jednalo 0 sym bolické pouziti hudebni notace, které bylo pouze viditelné, nikoliv slysitelné a nemélo tedy pro posluchaée 24dnou hod: notu. Jedna 2 nejéast@i pouzivanych forem shudby pro off" byla spojena s barvou not. Béhem obdobt renesance vetsina hudebnich not existovala ve dvou barvich - gerné a bilé Kazda z danjch forem reprezentovala mirné odlisnou dél kovou hodnotu. Tedy kromé Cisté hudebntho vyznamu byly tyto barvy vyudivany k vyjddfeni rdznjch entit vzbuzujicich uréité afekty éi afekta a stava samotnych, Cerné noty éasto symbolizovaly slova jako ,éerny", mrt tin’, noc", tem- nota" a podobné. Bilé noty naopak byly symbolickym zastow penim slov jako ,bily*, den’, svétlo" nebo bledy”. Klasicky ptipad takoveho vyuaiti nalezneme u Josquina Despreze (sl 1 40/s0-s2,jenz této techniky vyuail ve svém dile Nymphes des bois, lamentaci nad smrti Johannese Ockeghema (obr. Cela prace je zkomponovana za u2iti vyhradné gerngch not, které mely reprezentovat truchlivou povahu dia 2 Quartz | J: Versuch einer Arwesung, de Foe traverse 2u spelen. Bern, 752. Ces. pel. .Pokus 0 ndvd jk rt na pfiénow fru’ raha Supcaphon, 1990. KepitolaX..VSeobecné o dobrém plednesu ve peu a ve bie’ str 85, 617. |b Mersenne, M.: Hormone universe aft 1636. In Cer, Pierr-Ain, Discours sur la Rhetorique Musicale Er Pls Pariculerement La Rhetorque ‘Allemande Entre roa et 1750 (online) Dostupny 2 WWW: 5 Pozn. Je tfeba si wot, 2 interpretaceCené symbol jeu edhot: lve hueboich dl v hud vd sto spond ut proto, 2 existe vce duh, opt feck, bibl, babylon td, rons mak net wjanam priv Weston METODIKA T TALENT C/sto 8 t ROeNIE 13 ‘Nositelem v¥znamu se stéval poget taktd, not, kFizkd, bévek, ‘motivii nebo témat, ¢i intervalové vztahy atp, coz mohlo do jisté miry fungovat maximélné v roviné vizualni, avsak nemohlo byt bezprostiedné slysitelné Obdobou eiselné symboliky byla symbolika néstrojova 1 ta pomahala reprezentovat afekty spojené s virou v Boh, Jeji z8klady rovnéz vznikaly u2 v antice, kde Fecka kithara slouzila mordlce (apollinska kithara) a frygicky aulos (diony- sky aulos) nezkrotné vé8ni. Jednotlivé nastroje nejéastaji zis kavaly svou symbolickou funkci podle jejich zminky v Bibli G pode materialu, ze kterého byly vyrobeny. Napt. borovice, cypfis a cedr symbolizovaly nesmrtelnost (na kif2i z cedro- vého dfeva tidajné zemel Kristus), zatimco dub byl personi- fikacisily a magické moci. Prestoze v podstaté vSechny .parametry" v hudbé byly spojovany s afektem, tfi z nich - tonina, intervaly a met rum ~ si zaslouzi nejvice pozornosti* Nejdileditejsim prv- em v urgovni afektu bylo samotné téma. Barokni motivy a témata zpravidla neménily svij tvar a obsah. Jednotvarnost barokni motivické figurace, kterd jen napodobovala usté- lené a ,strnulé* afekty, si vét8inou vystatila jen s jedinym, neménnym motivem, Hudebni teoretikové popisovali invenci tématu jako proces neoddélitelny od zkoumani afektu. Pokus © rent afektu vyjadfovaného hudbou mél zacit v peclivém prostudovani tématu, priéem? ostatnielementy, které moby pomoci uréit a popsat dany afekt, byly metrum, tempo, toni- nna a nakonec i vybér hudebné rétorickych figur. Rytmické vzorce, intervaly a vhodné zvolené disonance mohly rovnéz pfispét k uréeni a pochopeni afektu. ‘Toniny a mody byly j2-v antice spojovény s uréitym charak- terem, dokonce byly svézény s ndstroji s rytmickou a melo, dickou formuli, Hudba tzv. napodobovala rozligné typy soci Alnch postojd a citd a vysledkem takoveé teorie bylo, Ze at byla v daném modu melodie jakakoli, vady podle Affektenlehre odkazovala nebo byla ve vyznamu specifického afektu Mody dérsky a hypodérsky odpovidaly vodnimu 3ivin (chladné a mokré) a viddly flegmatické tekutiné, coz vedlo k ospalosti, letargii, lnosti, pomalosti, mentdint skleslosti a zapomnét- livosti, ale také klidu a vyrovnanosti, které Casto prameni- ly ze stavu vnitini harmonie. Mody frygické a hypofrygické odpovidaly ohnivému Zivlu (horké a suché) a kontrolovaly cholerickou tekutinu. Ta pfedstavovala pravy opak flegmatic: ke, a proto jejimi hlavnimi rysy byla drzost, Zivost a vasert Byly spojovainy s egem a vali. V priméteném mnoastvi vedly k odvaze, brysknimu vtipu a videovstvi,v piemite vyvolava- ly ale pchu, prudkost, podrsédénost, rozhnévanost a nasil nictvi. Mody Iydicky a hypolydicky korespondovaly se Zivlem 6 oan s tiny vt dob wy rem zpsby 2 hart 2 kt (pole poly datoncko pi), jou ob nauk o tinh a imervaech ce spoey 7 Pn. Tato shad ~ mimes je i, obetivizovnd i dha enacts se pfedstavich” oil, lev mater login ure ej ez Hedska nau shod vc, ke Ker oan mimo sebe som, le je to shod sebe soma (acho ntl dynamo ase) Prot se pod zl ore sata o objet sstém po taht 0 sob nov toh, k ze otkazy Ne oho, co znament stag, ale co aramens" pradavaduchu a ovlivitovaly tekutinu sangvinikd, kteryim pro- pajgovaly veselost, optimismus, pratelskost a sklon ke smi chu, lisee a zpevu, existovalo 2de spojent s Zivym astralnim télem, Nakonec mixolydicky a hypomixolydicky modus byly pfifazovany k Zivlu zemé (Suchy a kladny) a viddly melancho- lické tekutiné, které byla v podstaté nejkomplexnéjsi, a byly davany do spojeni s fyzickjm télem. Diky svému spojeni se zemi melancholicka tekutina ztélesiovala pevnost, tvrdost a stalost, ale rovnéz uréitou lenost a netistupnost. Zmeny v modalni teorii behem renesance byly inspiro- vany nejen znovuobjevovinim zdroji tykajicich se klasické hhudebni teorie, ale také rozvijjicl se a ménici se estetikow hharmonie. Behem 16, stoleti osm stiedovékych citkevnich ‘modii bylo Glareanovym dodanim aiolského a jénského modu (@jejich plagatnict) roz8ifeno na dvandct *Zalozeny na finalis A Giolsk§) a C (6nsky) oba nové mody se mély stat prototypy durovych a mollovch stupnic Dal8i cesta vedla potom k postupnému vyvijeni dur-mollové tonality. Pod naje Zarlinem, teoretikové stale vice a vice poukazovali na ddvé zakladni tidy moda, které byly uréovany bud durovou nebo mollovou tercif nad finalis. Obecné sice platilo, 2e mody malou tercii nad finalis byly vady povazoviny za smutné a mody s velkou tercif za radostné, avSak i umistovni piil t6nu mezi tény modu nebo stupnice podmitiovalo jejich expresivni kvalitu. Gioseffo Zarlino (Institutioni harmoniche, 1558) spojuje afekty s naukou o intervalech a rozvijejicim se hharmonickém chépéni, Intervaly bez palténu Gekunda, velka tercie, velki sexta a velka tercdecima) podle nj vyvolivaj afekt radosti, intervaly obsahujici palton (mala tercie, mala sexta, malé tercdecima) afekt smutku. Pozdéjsi teoretikové a skladatelé (napz. Marc Antonie Charpentier asi 1643-1704 Johann Mattheson, Christian Schubart (1739-1291)" vytva- feli podrobné seznamy tnin a jejich afektivnich vyznama, \V mnoha pripadech byly ovsem jejich nazory velmi nejednot 1, jak také dokazuje Mattheson slovy: .Dnesni hudebnici se neshodnou ani na charakteru klige, ani nemize byt vytvore, nna 2édnd jednotnost v kompozicich ohledné této véci, coz jen podporuje tvrzeni, mnoho hav, mnoho nézori= Rytmus, metrum a tempo byly uz od antiky zkoumany a vysvétlovany podle svjch afektivnich vlastnosti, nebot se stejné jako u interval jednalo o .numerické vyrazy"”. Preva: ha dloukych slabik podle antickjch filozofa a rétora vytvs: fela vzneSeny rytmus a umirnénost, casty vyskyt kratkych 8 oun. Glareanus ve sé dle 2 roku 1547 Dodetachordon edt cikevim toni - modim tke pipisoval uct afektove stinky. {9 Poan Zain spelen s Glareanem jako pruni eoretiky nal a 2divod: nil jdnskou a aioshou tenins a i harmonic dualsmus velkgho a maleho beintakord, Veber tevievrenesancl vychizela 2 empické prox, veda rmusea bjt poznénim riko spekulac 4 MarcAntonie Charpentier ~francouasky hudebnisladate, plscbl Ina dvoe sre Slane” Ludika XIV. 1 Christan Schubart ~némecky bist, varhanit skadatl a novia 12, Quet capita ot sensus” Mattheson, J: Das neverffnete Orchestre Hamburg, 712, str. 231, § 6. In Bartel, D.: Musica Poetica, incl: Univer sity of Nebraska Press, 997, st. 4. 13 UE Quinliaus tel, 2 vcholu dotonaostv hudbé meme dost rout spe dufevni estou, prostednictvim el, ne8 sys slcher slabik vzrusoval a vedl k nezkrotnosti. Podobné titinky mély rit i rytmické modely zaéitku nebo zavéru verse, umistént pauzy, ji délka a podobné. Stejné jako ji2 zminované hudeb- ni parametry, byly i tyto rytmické a tempové zkoumny pod vlivem nauky 0 temperamentech, pfiemz bylo vseobecné proklamovano, 2e zatimco sangvinické a cholerické osobnos- ti obecné preferovaly rychilejsi tempo, vzné a pomale sklad- by vyhovovaly spise melancholiktim a flegmatikim. Barokni hudebni teoretikové se predevsim vnovali spojent tempového oznavent a urtitého afektu, Mattheson napfiklad navrhuje spojent adagia se smutkem (Betriibniss), lamento s nétkem (Wehiklagen), lento s levou (Erleichterung), andan- te s nadéji Hoffnung), affetuoso sliskou (Liebe), allegro site chou (Trost) a presto s Zédostivosti (Begierde)" ‘Tak jako tempovd oznaceni,itypické rytmické znaky taneé- nich forem pomdhaly vyjadfovat afekty. Podle Matthesona je napfiklad forma menuetu vhodné k vebuzeni ,umirnéné veselosti"(massige Lustigket), gavotta ,skutetneé jasavé rado- sti Gauchzende Freude), polonéza ,uptimnosti* Offenher- Zigkeit), sarabanda ,ctiz4dosti" Ehrsucht), atp. Na konci Il dilu své knihy Der Vollkommene Capellmeister (1739) pfipisuje Mattheson specifické afekty také jednotlivym instrument nfm formém, a to predevsim francouzskym tanctim. V prede- hhrich (Ouverture suite) jlich2 byly Casto soucast, je ,princip radosti* oznagovin nadpisy jako Joie (radost), Réjouissance* (eselost), Allegresse (radost), Badinage (ertovani), Com- Plaisance (zalibent) nebo Les Plaisrs (potéSeni). K oznaéeni ‘opaéného polu k radosti- nafek (Plainte) bylov této prevézné optimisticky naladéne dobé jen malo ptilezitost ‘Tim, Ze se afektové teorie v baroku snazila pHimo spojit uréité hudebni postupy a prostfedky s konkrétné uréenymi a pojmenovanymi afekty, byl nastolen silné normativni zna- kovy systém, ktery v hudbé nemohl fungovat. V touze po vytvofeni jednoznaéného hudebniho jazyka dosto k piilisné: mu zjednoduseni a pouzivént hudebnich formulek bylo rov- 1né2 vadaleno psychickému odiivodnéni, Jako ptirozend reak- ce proti takovym snaham nastoupily individualizace tvorby i subjektivizace ptistupd k hudbé, které tento systém postup, né dezaktualizovaly. Nastupujict hudebn{ estetika klasicismu a spolu s ni hudebni praxe ji? nezidaly hudebni navozovani piedem uréengch - objektivizovanych ~ afektd, nybr2 sub- jektivni vyraz 1 Mattheson |= Der Vallammene Capelinster, Hamburg, 739, fs Kassel: Barenretter Verlag, 954, Il kapitola 12. Vor unerschiede zwischen den Sing-und SpietMelodien , t.208,§ 34 15 Srov. Mattheson, J: Der Volkommene Copelieister, Hamburg 739, fac. Kessel: BarenriterVerag, 954, I dl kapitola 3, Von den Gattungen der ‘Meloe und ten besonderen Abreichen st. 11235, 16 oan. Orchestrini kusys titulem La Réjuissonc pal takov!skladatelé [ako Johann Sebastian Bach, Johann Sigismund Kusser((660 ~ 1727), (Georg Friedrich Handel a Reinhard Kee (1674 ~ 1736). MeTODIKA T TALENT Cisto BT ROENIK 13