Chem.
Listy 109, 418423 (2015)
VLIV PERZISTENTNCH ORGANICKCH POLUTANT NA MITOCHONDRILN
FUNKCE A VZNIK METABOLICKHO SYNDROMU
JANA DVOKOVa, MICHAELA
KRIPNEROVb, MIROSLAVA EDKOVc,d,
VCLAV BABUKAe, VLASTIMIL KULDAe,
MARTIN PETAb,d, MILENA KRLKOVc,d
a DANA MLLEROVa
a
stav hygieny a preventivn medicny, b stav biologie,
c
stav histologie a embryologie,
d
Biomedicnsk centrum, e stav lkask chemie a bio-
chemie, Lkask fakulta v Plzni, Univerzita Karlova
v Praze, Karlovarsk 48, 301 00 Plze
miroslava.cedikova@lfp.cuni.cz
Dolo 20.2.14, pijato 27.6.14.
Klov slova: perzistentn organick polutanty, mitochon-
drie, diabetes mellitus, obezita, metabolick syndrom
Obsah
1. vod
2. Perzistentn organick polutanty
3. Mitochondrie a jej funkce
4. Mitochondriln dysfunkce a s nimi asociovan
onemocnn
5. Zvr
1. vod
Perzistentn organick polutanty (POP) jsou bioaku-
mulativn ltky, toxick pro organismy1. Jejich degradace
v ivotnm prosted je pomal poloas rozpadu v pd
se pohybuje v du nkolika rok a destek let. Jsou sou-
st herbicid, insekticid, prmyslovch vrobk i pr-
myslovch odpad. Jsou odoln vi fotolytick degradaci
i jin chemick nebo biologick pemn a produkty
vznikajc jejich rozkladem jsou rovn perzistentn a to-
xick. Do lidskho organismu se dostvaj pedevm po-
travou. Protoe jsou lipofiln, jsou transportovny krv ve
vazb na lipoproteiny a ukldny do tukov tkn lovka.
Byly provedeny studie, kter dokldaj, e vznik nkterch
onemocnn souvis se srovou koncentrac tchto toxic-
kch ltek2. Mezi tato onemocnn adme i diabetes melli-
tus 2. typu (DM2T), spojen s obezitou. Jedn se o civili-
zan onemocnn, jeho vskyt celosvtov vzrst nejen
u dosplch, ale stle astji postihuje i mlad jedince
a dokonce dti. Za hlavn piny nrstu obezity a meta-
Refert
bolickch onemocnn se v souasn dob povauje obezi-
genn ivotn prosted a ivotn styl lovka, charakterizo-
van snenou fyzickou aktivitou a relativnm nadbytkem
kaloricky denzn potravy. Obezita je asto sdruena
i s dalmi doprovodnmi onemocnnmi jako je hyperten-
ze, dyslipidemie, kardiovaskulrn onemocnn, v klinick
medicn souhrnn oznaovan jako kardio-metabolick
syndrom3. V souasn dob jsou vak stle vce diskutov-
ny i dal hypotzy vlivu tzv. obezogen i metabolickch
disruptor, tedy chemickch ltek ze zevnho prosted,
kter se mohou spolupodlet jak na adipogenezi, tak na
metabolickch poruchch a ji ve vlastn tukov tkni, ve
svalu, jtrech a dalch orgnech. Mezi tyto ltky pat
i perzistentn organick polutanty.
2. Perzistentn organick polutanty
Do skupiny perzistentnch organickch polutant
(POP) se ad velk mnostv ltek, jako jsou: i) polychlo-
rovan pesticidy (OCP), ii) polychlorovan bifenyly
(PCB), iii) polychlorovan dioxiny a dibenzofurany
(PCDD a PCDF), iv) bromovan zhee hoen (BFR),
a v) dal nezaazen POP, kam pat i nkter polyaroma-
tick uhlovodky (PAU), polychlorovan n-alkany (LCCP)
pouvan od 80. let 20. stolet jako nhraka PCB, nkte-
r organocniit ltky (tributyltin, trifenyltin), perfluoroo-
ctansulfonylfluorid a jeho soli4.
Jedn se o ltky lipofilnho charakteru, kter se v
v tukov tkni organism, piem vzhledem k jejich bioa-
kumulanm vlastnostem jsou nejvce ohroeni predtoi,
tedy organismy na vrcholu potravnho etzce. V lidskm
tle se POP nachz nejvce v tukov tkni (tab. I),
v mateskm mlce, mozku, nadledvinch a jtrech5.
V rostlinch se ve vt me nekoncentruj, nadzemn sti
rostlin vak mohou bt zneitny pdou, deovou vodou
nebo pesticidy6,7.
Hlavn cestou pjmu POP je pro lovka kontamino-
van potrava. Jedn se zejmna o potravu ivoinho
pvodu tun ryby, maso, mlko, mln vrobky a vej-
ce8. Na obsah POP jsou hygienickmi normami kladena
velmi psn kritria. Mezi dal mon vstebvac cesty
pat inhalace a dermln cesta.
POP adme mezi ltky oznaovan jako tzv. endo-
krinn disruptory (modultory). Jejich inkem je pokozo-
vn fyziologick embryonln vvoj. U dosplho lovka
naruuj jeho reprodukn schopnosti9, ovlivuj zejmna
procesy zen estrogeny a androgeny tm, e agonizuj
nebo naopak antagonizuj jejich fyziologick funkce.
V souasn dob se tak zvauje jejich mon psoben
jako obezogen a metabolickch disruptor, tj. ltek pod-
lejcch se na vzniku obezity a jejch komorbidit, zejmna
v podob poruchy inzulinov rezistence a vvoje DM2T.
418
Chem. Listy 109, 418423 (2015) Refert

Tabulka I
Pehled skupin perzistentnch organickch polutant a jejich obsah v bl tukov tkni

Skupina POP Nachzen koncentrace Lit.

median [ng/g tuku] rozmez [ng/g tuku]
Polychlorovan bifenyly (PCB)
PCB (suma 35 kong.) 841 2861802 39
PCB 153 438 40
Organochlorovan pesticidy (OCP)
OCP (suma 7 pesticid) a 1008 41
4,4DDE 567 3,53229 41
DDT 290 472802 39
Bromovan zhee hoen (BFR)
PBDEs (polybromovan difenylethery) 2,6/2,7 42
viscerln /subkutnn tuk
HBCD (hexabromcyklododekan) 4,0/3,7 42
viscerln /subkutnn tuk
Polychlorovan dioxiny a dibenzofurany (PCDD a PCDF)
PCDDs a PCDF 0,0146 0,00330,0554 43

a
4,4DDE, hexachlorobenzen, 4,4DDT, 4,4DDD, pentachlorobenzen, beta a gamma-hexachlorocyklohexan

Jednou z novch hypotz monho psoben je ovlivnn
enzymu gama-glutamyltransferasy (GGT), kter se podl
na penosu aminokyselin z extracelulrnho prostoru do
buky10 za vyuit glutathionu (obr. 1). Gama-glutamyl-
transferasa je enzym zprostedkovvajc transport amino-
kyselin a nkterch peptid pes bunnou membrnu
z extracelulrn tekutiny do bunk. Nachz se ve tknch,
kter se podlej na absorpci a sekreci. Uplatuje se pi
degradaci karcinogen a xenobiotik. Donorem gama-
glutamylovho zbytku je tripeptid glutation, kter chrn
organismus ped oxidanm stresem.
Nkter studie popisuj u obznch lid vztah mezi
zvenou srovou hladinou GGT a vznikem DM2T, zatm-
co nzk nebo normln hladiny GGT vznik DM2T neped-
povdaj. Pokud jde o pedpov DM2T vzhledem
k srov aktivit GGT, zd se, e zven hladina POP m
na tuto skutenost vy vliv ne vlastn obezita, a tedy e
POP uloen v tukov tkni mohou mt zsadn vznam
k pochopen patogeneze DM2T a vzniku inzulinov rezis-
tence (obr. 2, cit.11).
Mezi dal rizika spojovan s psobenm POP pat
i nkter dal civilizan choroby jako jsou ndorov one-
mocnn, hypertenze, kardiovaskulrn nemoci12, ale i ato-
pick dermatitida nebo revmatoidn artritida13.
Vzhledem k tomu, e tyto ltky jsou dlkov transpor-
tovny ovzdum pesahujcm hranice stt, jsou detego-
vny i v Arktid a Antarktid, tedy v oblastech tisce kilo-
metr vzdlench od pvodnho zdroje zneitn, m
jejich vskyt zvan dopady na ivotn prosted cel
planety8. Z ovzdu, kde se vyskytuj adsorbovan na pra-
chov nebo aerosolov stice, se dostvaj do pdy a do
vody, m kontaminuj potravn etzce6,7.
Jejich toxicita zvis na mnoha promnnch, vetn
typu, struktury, dvky a cest expozice. Vzkum naznau-
je, e mechanismy toxicity jsou multifaktoriln a vyuva-
j jak aktivaci pes Ah receptor (AhR), tak i dal nezvisl
mechanismy psoben. AhR je ligandem aktivovan tran-
skripn faktor podlejc se na regulaci genov exprese,
kter me bt pi vazb POP na tento receptor naruena.
Pedpokld se, e POP se ve na receptor a pot je trans-
portovn do jdra, kde indukuje zmny v genov expresi.
Bylo zjitno, e tak dochz k indukci nap. CYP450 nebo
glukuronyltransferasy i glutathiontransferasy1416.
Protoe se jedn o ltky vysoce toxick, je snaha
o jejich eliminaci v ivotnm prosted. Z tohoto dvodu
byla 23. 5. 2001 podepsna zvazn mezinrodn dohoda,
Stockholmsk konvence, kter vstoupila v innost v roce
2004. Jejm clem je omezovn a sniovn vypoutn
emis vybranch POP. mluvu ratifikovalo 178 zem svta
a Evropsk unie17. V souasn dob je na seznamu tto
dohody 23 perzistentnch ltek.
Polychlorovan pesticidy byly vyuvny pro sv
biocidn inky v zemdlstv po adu let. Pestoe bylo
jejich pouvn zakzno ve vtin zem v 70. letech

419
Chem. Listy 109, 418423 (2015)
Obr. 1. Nov hypotza psoben enzymu gama-
glutamyltransferasy (GGT) na penos aminokyselin
z extracelulrnho prostoru do buky za vyuit glutathionu.
AMK aminokyselina nebo peptid, GGT gama-
glutamyltransferasa, GLU-CYS-GLY glutathion, GLU-AMK
gama-glutamylaminokyselina, CYS-GLY cysteinylglycin, GLU
-CYS gama-glutamylcystein, GLU glutamov kyselina, CYS
cystein, GLY glycin
minulho stolet, jejich rezidua jsou dosud ptomna v pro-
sted ve velkm mnostv, jedn se zejmna o DDE (2,2-
-bis(4-chlorfenyl)-1,1-dichlorethan), kter je metabolitem
DDT (2,2-bis(4-chlorfenyl)-1,1,1-trichlorethan). Tento
metabolit se stle vyskytuje ve vysokm zastoupen
i v tukov tkni lovka. PCB byly iroce vyuvny
v nejrznjch technickch aplikacch, tchto ltek je pes
200 rznch kongener, kter se podle sv toxicity dl na
ltky bez anebo s dioxinovm inkem. V souasn dob
mezi nejvce zastoupen kongenery v tukov tkni lovka
i hospodskho dobytka pat: PCB 153, 138, 180, 170,
118, 156. Vysok poet analytickch zchyt je dle za-
znamenvn rovn u p,p-DDT, o,p-DDE a hexachlorben-
zenu18. PCB vykazuj neurotoxick, teratogenn a karcino-
genn inky.
Dioxiny a dibenzofurany vznikaj nejastji pi spalo-
vacch procesech. Jejich prmyslov vroba byla ji zak-
zna. Z 210 kongener jich 29 vykazuje podobnou chemic-
kou strukturu a toxick vlastnosti jako dioxin (2,3,7,8-tetra-
chlorodibenzo-p-dioxin, TCDD).
Refert
Mezi hlavn nedouc inky dioxinov toxicity pro
lovka pat pokozen vvoje plodu, zhoren imunity,
endometriza a karcenogeneze. Podle Evropskho adu
pro bezpenost potravin (EFSA European Food Safety
Authority) vykazuj tak zven riziko vzniku DM2T
a kardiovaskulrnch onemocnn. V tchto ppadech se
jedn o rizika spojen s chronickou expozic nzkm dv-
km. Na druh stran akutn expozice vysok dvce vede
k akutn otrav s projevy dramatickho poklesu tlesn
hmotnosti, konmi projevy, jako je hyperpigmentace
a chlorakne, ev. a k mrt.
Bromovan zpomalovae hoen kontaminovaly pro-
sted teprve nedvno. Jsou pidvny do mnoha vrobk
s clem zabrnit hoen.
3. Mitochondrie a jej funkce
Mitochondrie je konstantn membrnov organela
vech ivoinch bunk. Jejich poet a velikost souvis
s typem buky a intenzitou funkc, kterou v buce vykon-
vaj, mohou tak zaujmat a 20 % objemu buky. Jejich
pvod nen dosud zcela jednoznan objasnn19. Pevauje
vak nzor, e vznikaj samostatn a jsou v symbize
s ostatnmi stmi eukaryotick buky, protoe obsahuj
mal mnostv vlastn kruhov DNA a vykazuj rysy po-
dobn bakterim20,21. Pestoe je tvar a velikost mitochon-
dri znan rznorod, jejich vnitn struktura je stle stej-
n. Je tvoena tymi kompartmenty vnj membrnou,
mezimembrnovm prostorem, vnitn membrnou
a matrix22.
Z hlediska funkce lze povaovat tuto organelu jako
jednu z nepostradatelnch. Mitochondrie m v buce adu
funkc, ale nejdleitj je zisk a uvolovn energie pro
innost buky. Tvorba energie probh systmem biologic-
k oxidace substrt (pevn oxidac pyruvtu, mast-
nch kyselin) a oxidativn fosforylac. Vodk uvolujc se
v citrtovm cyklu je v dchacm etzci oxidovn na vo-
du a energii, kter je zskna pi penosu elektron a je
akumulovna do energeticky bohat molekuly ATP23.
Pednost molekuly ATP spov v jej univerzlnosti
a tedy monosti vstoupit do vech bunnch pochod.
Dal a velmi dleitou funkc mitochondrie je schop-
nost reagovat na aktuln stav, ve kterm se buka nach-
z. V ppad nutnosti spust sebevraednou kaskdu pro-
ces, kter vyst v znik buky bez negativn reakce
vnjho prosted. Tato destrukce me bt sputna
i v dsledku vnjho vraednho proapoptotickho sign-
lu s naprosto stejnm vslednm efektem24,25.
4. Mitochondriln dysfunkce
a s nimi asociovan onemocnn
Mitochondriln dysfunkce me vst k akutnmu
bunnmu a nsledn k orgnovmu nebo systmovmu
selhn. Vzhledem k tomu, e jsou mitochondriln protei-
420
Chem. Listy 109, 418423 (2015)
Obr. 2. Nov hypotza o vzjemnch vztazch mezi srovou GGT, perzistentnmi organickmi polutanty a diabetem mellitem
2. typu (upraveno podle Lee a spol.11).
ny kdovny jak mitochondriln DNA (mtDNA kduje
13 gen zapojench v oxidan fosforylaci), tak jadernou
nDNA, me bt mitochondriln onemocnn nsledkem
mutace v obou genomech, v jadernm i mitochondrilnm
genomu (mikrodelece, duplikace, rozshl delece)26,27.
Mra monch mutac je ale u mitochondriln DNA vy,
protoe se molekula vyskytuje ve velmi blzkm kontaktu
s reaktivnmi formami kyslku (ROS) produkovanmi oxi-
dativn fosforylac, kde nen chrnna pomoc histonovch
protein28. Nejnchylnj k postien jsou tkn, kter
jsou na sprvn funkci mitochondri zvlt zvisl, tedy
tkn s vysokou spotebou energie, jako je nap. srden
sval, mozek, kostern svaly i lzy s vnitn sekrec
zejmna pankreas, ledviny, tukov tk nebo ttn lza29.
V poslednch letech bylo prokzno, e sniujc se
mitochondriln hustota a oxidan metabolismus
v rznch tknch mohou vst ke komplikacm spojench
s nadvhou, obezitou a monm rozvojem DM2T i meta-
bolickho syndromu30,31. Krom poruen rovnovhy
v energetickm metabolismu me za onemocnnm stt
ada jinch faktor nap. patn funkce organely, kter m
za nsledek modifikaci v metabolismu lipid, genetick
faktory, oxidativn stres i redukovan biogeneze mito-
chondri v dsledku strnut27. Byla nalezena jasn souvis-
lost mezi DM2T a mitochondriln dysfunkc, kdy dky
Refert
mutaci v mtDNA bunk pankreatu dolo ke zhoren
sekrece inzulinu, apoptze bunk a nslednmu snen
potu bunk32.
Zsadn poznatek dokldajc rozhodujc lohu mito-
chondriln dysfunkce pi vzniku DM2T in vivo je skute-
nost, e rozvoj inzulinov rezistence je asto pozorovn
u starch lid s omezenou innost oxidativn fosforylace
a u obznch jedinc se zvenm rizikem DM2T, kter je
zpsobeno vysokou hladinou volnch mastnch kyselin,
kter tak negativn ovlivuj glukosov metabolismus
a navozuj inzulinovou rezistenci31,33,34. Inzulinov rezis-
tence adipocyt a zmny v metabolismu tukov tkn se
pak propaguj do dalch tkn a potencuj rozvoj DM2T a
metabolickho syndromu2,5.
inkem perzistentnch ltek me dochzet ke zv-
en oxidanho stresu, zven hladin zntlivch cytoki-
n a nsledn vzniku prooxidativnch podmnek, co jsou
hlavn mechanismy v patogenezi chorob spojench
s obezitou. Jedn se o zaarovan kruh, protoe zven
hladin zntlivch cytokin je spojeno s dalm nrstem
oxidanho stresu35,36. Takovto naruen mitochodrilnho
systmu se obvykle projev patologickm fenotypem, ja-
km je obezita, hypertenze, dyslipidmie (zven kon-
centrace lipid nebo lipoprotein v krvi), metabolick
syndrom nebo ndorov onemocnn. Selhnm sprvn
421
Chem. Listy 109, 418423 (2015)
mitochondriln oxidace tuk me tak dochzet
ke zven oxidanho stresu, zntlivch cytokin a vzni-
ku nadbytku reaktivnch forem kyslku, ty pak mohou po-
kodit bunn struktury a podlet se zptn na sputn
zntliv reakce spojen s inzulinovou rezistenc i meta-
bolickm syndromem37. Tyto poznatky vedly k vysloven
hypotzy, e oxidan stres by mohl bt iniciln udlost
v patologii tchto onemocnn38. K potvrzen tto hypotzy
pispvaj i vsledky prce15, kter potvrdila zhoren mito-
chondriln funkce vlivem POP s dioxinovou aktivitou a
dle, e cirkulujc ligandy aryluhlovodkovch receptor
(AhR) v lidskm sru jsou asociovny s parametry meta-
bolickho syndromu a mitochondriln funkc. Zven
hodnot 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin ekvivalentu
(TCDD ekv) bylo pozitivn korelovno s obezitou, krev-
nm tlakem, srovmi triacylglyceroly a lanou glykemi15.
5. Zvr
ada epidemiologickch studi prokazuje asociaci
mezi plazmatickmi hladinami POP a vskytem metabo-
lickch komplikac obezity, zejmna vskytem DM2T.
Tato asociace m tvar kivky U, kdy nzk a vysok
koncentrace POP a jejich sms vykazuj zven riziko.
Mezi mon mechanismy, kter by tento vztah mohly
vysvtlovat, pat i vliv POP na mitochondriln dysfunkci,
je je iniciovna zvenm oxidanho stresu bunk in-
kem POP. Tuto hypotzu potvrzuje zatm omezen ada
prac. Jednou z nich je nalezen nepm zvislosti mezi
srovou koncentrac TCDD ekvivalent navzanch na
AhR a ATP produkc myocyt inkubovanch v tomto m-
diu. Abnormln oxidativn fosforylace, spolen se sne-
nm potem mitochondri, jejich abnormln morfologi a
snenou mitochondriln genovou expres je charakteris-
tick pro inzulinovou rezistenci a vznik DM2T. Zda se
krom zven nabdky metabolickch substrt
a pepnut metabolickch drah na nm podl i zven
zt lipofilnmi toxickmi ltkami typu perzistujcch
organickch polutant zstv stle pedmtem dalho
vzkumu.
Tato studie je podporovna projektem IGA MZ NT
14330-3/2013, operanm programem VaVpI PO 2 Biome-
dicnsk centrum ED2.1.00/03.0076, programem rozvoje
vdnch oblast Univerzity Karlovy (projekt P36) a gran-
tem GA UK 696212.
LITERATURA
1. Kallenborn R.: Ecotoxicol. Environ. Saf. 63, 100
(2006).
2. Mullerova D., Kopecky J., Matejkova D., Muller
L., Rosmus J., Racek J., Sefrna F., Opatrna S., Kuda
O., Matejovic M.: Int. J. Obes. 32, 1875 (2008).
3. Desprs J. P., Lemieux I.: Nature 444, 881 (2006).
4. Kotyza J., Soudek P., Kafka Z., Vank T.: Chem. Lis-
Refert
ty 103, 540 (2009).
5. Mllerov D., Kopeck J.: Physiol Res. 56, 375
(2007).
6. Holoubek I.: Cent. Eur. J. Public Health 8 Suppl, 4
(2000).
7. Holoubek I., Kocan A., Holoubkov I., Hilscherov
K., Kohoutek J., Falandysz J., Roots O.: Arh. Hig.
Rada Toksikol. 52, 239 (2001).
8. Xu W., Wang X., Cai Z.: Anal. Chim. Acta 790, 1
(2013).
9. Gregoraszczuk E. L., Ptak A.: Int. J. Endocrinol.
2013, 828532 (2013).
10. Lee D. H., Jacobs D. R. Jr.: Clin. Chem. 52, 1825
(2006).
11. Lee D. H., Steffes M. W., Jacobs D. R. Jr.: Diabetolo-
gia 51, 402 (2008).
12. Ha M. H., Lee D. H., Jacobs, D. R.: Health Perspect.
115, 1204 (2007).
13. Ochiai S., Shimojo N., Yuka I., Watanabe
M., Matsuno Y., Suzuki S., Kohno Y., Mori C.: Che-
mosphere 94, 48 (2014).
14. Kim J. T., Kim S. S., Jun D. W., Hwang H. Y., Park
W. H., Pak Y. K., Lee H. K.: J. Diabetes Investig. 4,
483 (2013).
15. Park W. H., Jun D. W., Kim J. T., Jeong J. H., Park
H., Chang Y. S., Park K. S., Lee H. K., Pak Y. K.:
BioFactors Oxf. Engl. 39, 494 (2013).
16. Zhou H., Wu H., Liao C., Diao X., Zhen J., Chen
L., Xue Q.: Toxicol. Mech. Methods 20, 279 (2010).
17. Shegunova P., Klnov J., Holoubek I.: Environ.
Pollut. Barking Essex 146, 257 (2007).
18. Ruprich J.: Dietrn expozice lovka [Elektronick
kniha]. Sttn zdravotn stav, Praha, 2009. Staeno 3.
ervna 2014.
19. Paloviov V., Obernauerov M.: Chem. Listy 107,
936 (2013).
20. Margulis L.: Symp. Soc. Exp. Biol. 29, 21 (1975).
21. Gray M. W.: Cold Spring Harb. Perspect. Biol. 4,
a011403 (2012).
22. Benard G., Rossignol R.: Antioxid. Redox Signaling
10, 1313 (2008).
23. Goldenthal M. J., Marn-Garca J.: Mol. Cell. Bio-
chem. 262, 1 (2004).
24. Galluzzi L., Kepp O., Kroemer G.: Nat. Rev. Mol.
Cell Biol. 13, 780 (2012).
25. Sinha K., Das J., Pal P. B., Sil P. C.: Arch. Toxicol.
87, 1157 (2013).
26. Wallace D. C.: Science 283, 1482 (1999).
27. Kim J. A., Wei Y., Sowers J. R.: Circ. Res. 102, 401
(2008).
28. Kujoth G. C., Bradshaw P. C., Haroon S., Prolla T.
A.: PLoS Genet. 3, e24 (2007).
29. Chan D. C.: Cell 125, 1241 (2006).
30. Heilbronn L. K., Gan S. K., Turner N., Campbell L.
V., Chisholm D. J.: J. Clin. Endocrinol. Metab. 92,
1467 (2007).
31. De Pauw A., Tejerina S., Raes M., Keijer R., Arnould
T.: Am. J. Pathol. 175, 927 (2009).
422
Chem. Listy 109, 418423 (2015)
32. Parish R., Petersen K. F.: Curr. Diabetes Rep. 5, 177
(2005).
33. Petersen K. F., Befroy D., Dufour S., Dziura
J., Ariyan C., Rothman D. L., DiPietro L., Cline G.
W., Shulman G. I.: Science 300, 1140 (2003).
34. Yokono K.: Nihon Rinsho Jpn. J. Clin. Med. 64, 39
(2006).
35. Gregor M. F., Hotamisligil G. S.: Annu. Rev. Immu-
nol. 29, 415 (2011).
36. Hotamisligil G. S.: Nature 444, 860 (2006).
37. Rogge M. M.: Biol. Res. Nurs. 10, 356 (2009).
38. Lubrano C., Genovesi G., Specchia P., Costantini
D., Mariani S., Petrangeli E., Lenzi A., Gnessi L.:
Oxid. Med. Cell. Longevity 2013, 640673 (2013).
39. Covaci A., de Boer J., Ryan J. J., Voorspoels S., Sche-
pens P.: Environ. Res. 88, 210 (2002).
40. ern M., Mal M., Grabic R., Batriov A., md
J., Bene B.: Chemosphere 72, 1124 (2008).
41. Smeds A., Saukko P.: Chemosphere 44, 1463 (2001).
42. Malarvannan G., Dirinck E., Dirtu A. C., Pereira-
Fernandes A., Neels H., Jorens P. G., Gaal L.
V., Blust R., Covaci A.: Environ. Int. 55, 33 (2013).
43. Nadal M., Domingo J. L., Garca F., Schuhmacher M.:
Chemosphere 74, 1471 (2009).
Refert
J. Dvokova, M. Kripnerovb, M. edkovc,d,
V. Babukae, V. Kuldae, M. Petab,d, M. Krlkovc,d,
and D. Mllerova (a Department of Public Health and
Preventive Medicine, b Institute of Biology, c Department of
Histology and Embryology, d Biomedical Centre, e Institute
of Medical Chemistry and Biochemistry, Faculty of Medi-
cine in Pilsen, Charles University in Prague): The Influ-
ence of Persistent Organic Pollutants on Mitochondrial
Functions and origin of Metabolic Syndrome
Persistent organic pollutants are bioaccumulative and
toxic to living organisms. Persistent substances may in-
crease oxidative stress and start inflammatory processes,
which are the major factors in the pathogenesis of obesity-
related diseases. A clear link was found between mito-
chondrial dysfunction and the type 2 diabetes mellitus.
A mutation in mitochondrial DNA -cells of pancreas
leads to the worsening of insulin secretion, cell apoptosis
and subsequent reduction of -cells.
423