GUY DE MAUPASSANT

Z PAE
A VENKOVA

PRAHA 1965

STTN NAKLADATELSTV
KRSN LITERATURY
A UMN
 KULIKA

Nkolik dn po sob u thly pes msto trosky

rozpren armdy. Nebylo to ani vojsko, jen
neuspodan hordy. Vojci mli dlouho neholen
pinav vousy, stejnokroje rozedran a li kupedu
maltn, bez tvaru, nikde dn prapor. Vichni
vypadali utrmcen, pln schvcen, byli neschopn
na nco pomyslet nebo se k nemu rozhodnout, jako
by pochodovali u jen ze setrvanosti, a sotva zstali
stt, padali navou. Nejvc bylo mezi nimi vidt
zlonk, mrumilovnch lidiek, a donedvna
poklidnch soukromnk, hrbcch se nyn pod thou
puek; pak tak il vojky z mobiln gardy, schopn
stejn rychle se nadchnout jako podlehnout panice,
pohotov stejn tak utkat jako hnt tokem; mezi
nimi se tu a tam objevilo nkolik ervench kalhot,
pozstatky divize rozdrcen v njak velk bitv; a se
vemi tmito nesourodmi pky li v jedn ad
zasmuil dlostelci; tu a tam se zablskla i helma
tkonohho dragouna, kter jen s nmahou stail
lehmu kroku pch.
Potom pechzely pluky ostrostelc, nesouc
hrdinn nzvy jako Mstitel porky, Odsouzenci
na smrt, Vykonavatel rozsudku; vojci vypadali
jako loupenci.
Jejich velitel, bval obchodnci s ltkami nebo s
koenm, krami, prodvajc a donedvna za
pultem lj nebo mdlo, toho asu pleitostn
vlenci, kte dostali dstojnickou hodnost jen
proto, e mli hodn penz nebo dlouh knry, byli
oveni zbranmi, obaleni flanelem a pokryti prmky;
halasn mluvili, peli se o vlench plnech a
vypadalo to, jako by cel dokonvajc Francie leela
na jejich bedrech pivnch chvastoun; pitom vak
mli asto nahnno i ze svch vlastnch vojk,
vykutlench ibenink, kte umli bt staten a
do krajnosti, ale dovedli tak drancovat a pt.
Co nevidt pr u obsad Rouen Pruci.
Nrodn garda, kter u dva msce konala velice
opatrn przkumn vpravy do okolnch les pi
nich zaujmala bojov postaven pokad, kdy v
kov zaustil zajc, a obas zastelila svou vlastn
hldku , se nyn rozela do svch domov. Jej zbran,
uniformy, cel ta smrtonosn zbroj, v n jet
donedvna nahnla hrzu patnkm na vech
sttnch silnicch v okruhu t mil, vechno bylo
najednou to tam.
Konen posledn francouzt vojci peli Seinu a
pes Saint-Sever a Bourg-Achard thli dl k Pont-
Audemeru. Za nimi a pln nakonec el pky mezi
dvma ordonannmi dstojnky zoufajc generl,
kter u s tmito nesourodmi zbytky nemohl vbec
nic podniknout, a sm nevdl, co pot uprosted
tto straliv porky nroda, zvyklho vdy vtzit a
nyn vzdor sv legendrn statenosti poraenho na
hlavu.
A potom se nad mstem rozhostil hlubok klid,
hrzypln a tich oekvn. Nejeden pandrat
man, kterho obchodovn u dvno pipravilo o
munost, ekal s zkost v dui na pchod vtz a
tsl se strachem, aby jeho roe nebo velk
kuchysk n nebyl povaovn za zbra.
Zdlo se, e se ivot zastavil; obchody byly zaven,
ulice ztichl. Jen obas pebhl tsn u zdi njak
oban, vyden tm tichem.
Za toho zkostnho ekn si kad pl, aby tu
neptel u byl.
Druh den po odchodu francouzskho vojska
najednou odpoledne, kde se vzali tu se vzali, projelo
bleskurychle mstem nkolik huln. Pak, o nco
pozdji, se zaala z Kateinskho vrchu inout dol
temn masa vojska, a zrove se objevily dva dal
proudy, valc se po darnetalsk a boisguillaumsk
silnici. Pedvoje vech t armd se stetly pesn ve
stejnou chvli na Radninm nmst; a to u vemi
okolnmi ulicemi pichzelo dal a dal nmeck
vojsko, rozvjejc sv iky; dldn dunlo jejich
rznm a odmenm krokem.
Ped domy, kter vypadaly jako vymel a
liduprzdn, se ozvaly povely, vykikovan
neznmou hrdeln e; za zavenmi okenicemi zatm
vechny oi hav vyhlely vtzn vojky, kte na
zklad vlenho prva byli te pny msta, majetku
i ivot. Obyvatel ve ztemnlch pokojch provali
len ds, jako kdyby ml nastat konec svta, jako pi
njak obrovsk smrtc prodn pohrom, proti n
dn moudrost ani sla nen nic platn. Nebo takov
pocit se dostavuje pokad, kdy je zvrcen ustlen
podek vc, kdy najednou pestane existovat
bezpenost, kdy vechno, co bylo a dosud chrnno
zkony lid nebo zkony prody, je najednou vydno
napospas nevdom a rozbsnn hrub sle.
Zemtesen, pohbvajc cel nrod v troskch
hroutcch se dom; rozvodnn eka, valc s sebou
mrtvoly utopench venkovan spolu s kravskmi
zdechlinami a trmy servanmi ze stech; anebo
vtzn armda, pobjejc vechny, kdo se postav na
odpor, a ostatn odvdjc do zajet, drancujc ve
jmnu mee a velebc svho boha dunnm dl, to ve
jsou stejn straliv metly, berouc vechnu vru ve
vnou spravedlnost, vechnu dvru v ochranu nebes
a v lidsk rozum, kterm ns od mld uili.
Ale mezitm u zaklepaly na kad dvee mal
skupinky vojk a vzpt zmizely v domech. Po
vpdu pilo obsazen. Poraenm nadela povinnost
ukzat vtzm pvtivou tv.
Po njak dob, kdy pela prvn hrza, rozhostil
se znovu klid. V mnoha rodinch jedl prusk
dstojnk spolen se vemi u stolu. Nkdy byl dobe
vychovan, ze zdvoilosti litoval Francii a kal, jak je
nerad, e musel do t vlky jt. Domc lid mu za
takov smlen byli vdni a pak, vdy nemohou
vdt, kdy ho budou potebovat. Kdy si ho budou
hledt, mon e pak dostanou k iven o pr vojk
mn. A pro vbec se chovat urliv k nkomu, na
kom jsme pln zvisl? To by nebylo vbec hrdinstv,
nbr jen nerozvn smlost. A smlost u rouent
oban dvno nehe jako v dobch, kdy se jejich
msto proslavilo hrdinnou obranou. Nakonec si kali,
vymlouvajce se na proslavenou francouzskou
zdvoilost, e je pece dovoleno bt doma pvtiv,
jen kdy se k cizmu vojkovi nechovme dvrn na
veejnosti. Venku se k nmu tedy neznali, ale doma si
s nm vdycky byli ochotni popovdat, a tak se Nmec
kad veer o nco dle hl u rodinnho krbu.
I msto samo na sebe pozvolna bralo svj obvykl
vzhled. Francouzi jet tm nevychzeli z domu, ale
po ulicch se hemili prut vojci. A celkem vzato,
dstojnci modrch husar, arogantn vlejc po
dldn sv dlouhatnsk avle, se nechovali k
obyejnm civilistm o mnoho pehlivji ne
dstojnci francouzskch polnch myslivc, kte ve
stejnch kavrnch popjeli loni.
Ale pesto bylo nco ve vzduchu, nco tko
postiitelnho a nezvyklho, nesnesiteln cizck
atmosfra; vechno bylo naichl jakmsi pachem,
pachem invaze. Vude ho bylo ctit, v domech i na
nmst, ba i jdlo chutnalo jinak, a lid mli pocit,
jako by byli na cestch, nkde velmi daleko, mezi
necivilizovanmi a nebezpenmi kmeny.
Vtzov poadovali penze, mnoho penz.
Obyvatel pokad zaplatili; byli ostatn zmon
dost. Ale m je normandsk obchodnk zazobanj,
tm vt utrpen mu psob kad ob, kterou mus
pinst, kad sebenepatrnj steka majetku, kter
utk do cizch rukou.
A zatm na dv ti mle pod mstem po proudu
eky, u Croissetu, Dieppedallu nebo Biessartu,
nmonci a rybi co chvli vylovili z vody mrtvolu
njakho Nmce, kter byl pod uniformou u cel
nafoukl a byl zapchnut noem, ubit devkem nebo
ml lebku rozbitou kamenem, anebo ho prost nkdo
shodil z mostu do vody. eka pohbvala ve svm
bahn vechny tyto temn a divok projevy
spravedliv odplaty, neznm hrdinstv, tich
pepaden, kter jsou nebezpenj ne bitvy za
blho dne, a pitom za n nekyne dn slva.
Nenvist k cizkovi toti dovede vdy vtisknout
zbra do ruky nkolika neohroenm lidem,
ochotnm zemt pro idel.
Nakonec vak, kdy vetelci tebae podrobovali
cel msto elezn kzni se nedopoutli dnho z
tch hrznch in, o kterch la povst po celou
dobu jejich triumflnho postupu, dodali si obyvatel
znovu odvahy a mstnm obchodnkm znovu ovldly
mysl poteby obchodu. Nkte mli v szce velk
penze v Havru, kter byl jet obsazen francouzskou
armdou, a chtli se pokusit dojet po soui do Dieppu;
odtud pak by se snad dostali do Havru lod.
Pouili vlivu nmeckch dstojnk, s nimi se
znali, a dostali povolen k odjezdu, podepsan velcm
generlem.
Objednali tedy velk tyspen dostavnk, a kdy
se u povoznka pihlsilo celkem deset osob, bylo
dohodnuto, e vyjedou v ter rno jet ped
rozednnm, aby nevzbudili pli velkou pozornost.
Nkolik dn u byla zem ztuhl mrazem; v pondl
kolem tet hodiny se od severu pihnaly tk ern
mraky a pinesly snh, kter pak padal bez ustn cel
odpoledne a celou noc.
V pl pt rno se cestujc seli na dvoe
Normandskho hotelu, odkud se mlo vyjet.
 Byli jet cel rozespal a drkotali se zimou,
pestoe byli zachumlan do pld a pokrvek. Potm
na sebe skoro ani nevidli; vechny postavy, nadit do
tkch zimnch at, vypadaly jako otyl fari v
dlouhch klerikch. Ale dva z nich se navzjem
poznali, vzpt k nim pistoupil tet, a ti mui se
dali do ei: Vzal jsem s sebou enu, povd jeden.
J tak. A j tak. Prvn dodal: Do Rouenu se
u nevrtme, a kdyby se Pruci mli piblit k
Havru, odjedeme do Anglie. Vichni mli stejn
plny, protoe byli podobnho zaloen.
Mezitm vak do vozu stle jet nikdo nezapahal.
Chvlemi se z jednch temnch dve vynoila mal
lucerna, kterou nesl eledn, ale hned zas zmizela ve
vedlejch. Zevnit ze staven bylo slyet dupn kon,
ztlumen hnojem a podestlkou, a klen muskho
hlasu, kter jim domlouval. Tich chestn rolniek
svdilo o tom, e se konm navlkaj postroje;
chestn za chvli pelo v jasn a nepetrit cinkot,
pravideln doprovzejc pelapovn zvat; jen
chvlemi cinkot ustval, ale vzpt se znovu ozval pi
prudm cuknut a zrove bylo slyet temnou rnu,
jak okovan kopyto duplo do zem.
Dvee se najednou zavely. Vechny zvuky utichly. I
promrzl man zmlkli; stli bez hnut, ztuhl
zimou.
Bl vloky se snely k zemi jako nepetrit
mihotav zvoj; pod ledovm poprakem vechny vci
poznenhlu ztrcely tvar; a do hlubokho ticha
mlenlivho msta, pohbenho pod zimnm
pkrovem, bylo slyet jen ono neurit, nepostiiteln
a splvajc ustn padajcho snhu, je lze sp
vyctit ne uslyet, ven lehoukch atom, je jako
by naplovaly vechen prostor a pikrvaly cel svt.
Znovu se objevil eledn s lucernou; thl na oprati
rozespalho kon, ktermu se zejm nechtlo ven.
Pistavil ho k oji, zapjal postraky a pak ho jet
dlouho obchzel a utahoval postroje; ml toti jen
jednu ruku volnou, ve druh drel svtilnu. Kdy se
chystal jt pro druhho kon, zpozoroval vechny
cestujc, jak tu stoj bez hnut, cel u zasnen, a
ekl jim: Pro nenastoupte dovnit do vozu, budete
aspo schovan!
To je zejm jet nenapadlo, a tak se nahrnuli ke
dvem. Ti pnov usadili sv eny a pln vpedu,
pak nastoupili sami, a teprve po nich se bez jedinho
slova usadily na zadnch sedadlech ostatn neurit
zahalen postavy.
Podlaha byla pokryta slmou a vichni do n
zaboili nohy. Dmy na pednch sedadlech si zaplily
mal mdn ohvadla na tuh lh, kter si pinesly s
sebou, a chvli se mezi sebou potichu bavily o tom,
jak jsou to bjen pstroje; opakovaly jen to, co u
stejn dvno vdly.
Konen byl dostavnk zapaen dali est kon
msto ty, protoe v tom snhu bude co thnout a
n hlas se zven zeptal: Jsou tu vichni? Ano,
ozvalo se zevnit. A tak vyjeli.
Vz jel pomalu, pomalouku, krok za krokem. Kola
se boila do snhu; cel korba stnala a tlumen
vrzala; kon se smekali, odfukovali, kouilo se z nich;
a ko bez ustn prskal dlouhatnskm biem, kter
poletoval na vechny strany, svjel se a vymroval jako
tenk had, a pokad zashl prudkm vihnutm
nkter kulat hbet, kter se vzpt napjal jet
vtm silm.
Mezitm nepozorovan pibvalo svtla. Lehouk
vloky, kter jeden z cestujcch, istokrevn Rouean,
pirovnal k bavlnnmu chm, u pestaly padat.
Kaln polosvtlo se prodralo tkmi mraky, od nich
se tm vraznji odrela blostn krajina; tu a tam se
na n objevila buto ada vysokch strom obalench
jinovatkou, anebo chalupa pikren pod snhovm
epcem.
V dostavnku se cestujc zaali v tom ponurm
rannm svtle navzjem zvdav prohlet.
A pln vpedu, na nejlepch mstech,
podimovali naproti sob pn a pan Loiseauovi,
majitel velkoobchodu vnem z ulice Grand-Pont.
Loiseau zanal kdysi jako pru u majitele firmy,
kter pak piel na mizinu; Loiseau po nm obchod
koupil a vydlal pkn jmn. Prodval velmi lacino do
malch venkovskch vinren velmi patn vno a mezi
svmi znmmi i pteli se til povsti prohnanho
filuty, pravho Normanana, take a vesel kopy.
Jako ejd byl tak dokonale proslaven, e jednou
pi verku na prefektue si ho s velkm spchem
dobral i pan Tournel, mstn veliina jakoto autor
etnch posmnch bajek i psn a jzliv vtiplek;
kdy vidl, jak dmy zanaj trochu klimbat, navrhl,
aby si chvli vyprvli o Loiseauovi Ktitelovi. Jeho
vrok se vzpt rozletl vemi salny a malomci
se pak jet cel msc mli emu smt, div si
nevykloubili sanice.
Krom toho byl Loiseau tak proslaven svmi
prmy, velijakmi dobrmi i patnmi erty; a
pokad, kdy o nm nkdo mluvil, musel ihned
dodat: Ten Loiseau je ale za vechny penze!
Postavy byl mal, ale vynikal objemnm bkem,
kulatm jako balnek; nad nm zil erven obliej
mezi proedivlmi licousy.
Jeho ena byla vysok, statn, rzn, mla siln hlas
a umla se rychle rozhodovat; vnela d a
potskho ducha do jejich obchodu, kter on
oivoval svou ilost a veselost.
Vedle nich sedl o nco dstojnji nebo patil k
vym vrstvm pan Carr-Lamadon, ven lovk,
zaujmajc pevn postaven v bavlnskm prmyslu,
majitel t prdelen, dstojnk estn legie a len
krajsk rady. Po celou dobu Csastv byl elnm
pedstavitelem mrn opozice, a to jen proto, aby si
mohl dt dre zaplatit svj souhlas s reimem, proti
nmu bojoval rytskmi zbranmi, jak sm kval.
Pan Carr-Lamadonov, mnohem mlad ne manel,
pedstavovala tchu pro dstojnky z dobrch rodin,
poslan slouit do Rouenu.
Sedla naproti svmu mui, drobn, roztomilouk,
hezouk, schoulen do klubka v koeinch, a
rozhlela se neastnm pohledem po ubohm
vnitku dostavnku.
Jej soused, hrab Hubert de Brville s chot, se
honosili jednm z nejstarch a nejzvunjch
lechtickch jmen v cel Normandii. Hrab, star
lechtc s velkopanskmi zpsoby, se snail esem i
vousem jet zdraznit svou pirozenou podobu s
Jindichem IV. krlem francouzskm, kter podle jist
povsti, j se rodina chlubila, pr kdysi jist dm z
rodu Brvill dopomohl k dtti, v dsledku eho se
jej manel pak stal hrabtem a guvernrem kraje.
Hrab Hubert byl rovn lenem krajsk rady; byl
vedoucm pedstavitelem strany orleanist. Okolnosti
kolem jeho svatby s dcerou malho rejdae z Nantes
zstaly odjakiva zahaleny tajemstvm. Ale protoe
hrabnka mla vten vystupovn, umla pijmat
hosty jako nikdo jin povdalo se o n dokonce, e ji
kdysi miloval jeden ze syn Ludvka Filipa , dvoila
se j vechna lechta a jej saln byl stle prvnm v
kraji, jedinm salnem, kde se jet uchovaly nkdej
dvorn zpsoby a kam neml pstup kad.
Majetek Brvill, skldajc se vesms z pozemk,
byl odhadovn na pl milinu frank ronho
dchodu.
Tchto est osob na pednch sedadlech tvoilo
tedy uzaven krouek dobe situovan spolenosti,
spolenosti poestnch lid bez starost a s pevnmi
pjmy, kte se t vnosti, uznvaj nboenstv a
maj zsady.
Zvltn nhodou se na jedn lavici octly sam
eny; vedle hrabnky sedly jet dv jeptiky, kter
bez ustn louskaly dlouh rence a drmolily
otene a zdrvasy. Jedna byla star a s tvemi
poobanmi od netovic, jako kdyby byla zblzka
dostala pmo do oblieje pln zsah brok. Druh
byla kehouk, mla hezk, chorobn vypadajc
obliej a pod nm souchotinskou hru, vystou
onou srajc vrou, z jak se rodvaj muednci a
mystikov.
Naproti jeptikm sedli mu a ena, k nim se
soustedily vechny pohledy.
Mu byl veobecn znm demokrat Cornudet,
postrach vech ctihodnch oban. Dvacet let u
smel svj dlouh zrzav vous v pivnch sklenicch
vech demokratickch hospod. S kamardy z mokr
tvrti propil dost slun ddictv po otci, nkdejm
cukri, a pak netrpliv ekal na republiku, od n si
sliboval pimen msto, zaslouen tolika tratami,
vypitmi na zdrav revoluce. tvrtho z si nechal
namluvit, zejm od njakho vtiplka, e ho
jmenovali prefektem; ale kdy u se hotovil nastoupit
ad, kancelt zzenci, kte byli toho asu
jedinmi pny na prefektue, ho odmtli vbec vpustit
dovnit; a tak byl donucen k stupu. Jinak to byl
ostatn velmi dobrosrden chlapk, nikomu neublil
a vdy byl ochotn vude pomhat. S nedostinm
zpalem se ujal organizovn obrany. Dal vykopat
jmy v polch, zporet vechny mlad stromy v
okolnch lesch, nastavl zseky na vech silnicch, a
kdy se neptel piblil, s pocitem uspokojen nad
vykonanmi ppravami se honem sthl do msta. Te
se domnval, e bude moci bt uitenj v Havru,
kde bude nutno vykopat dal zkopy.
ena sedc vedle nho byla jednou z tch, jim se
k lehk; proslavila se svou pedasnou tlnatost, za
ni tak vdila pezdvce Kulika. Byla pomen,
vude pkn kulaouk a kypr, a skoro sdelnat, i
prsty mla baculat a v kloubech zen, take trochu
pipomnaly vnec pekk; napjat ke se na n jen
leskla a pod aty se j dmulo obrovsk poprs. Pi tom
vem vak byla velmi vbn a pod velmi
vyhledvan, tak byla sv, radost pohledt. Obliej
mla jako erven jablko, jako pivokov poup v
rozpuku; svtily v nm nahoe dv pekrsn oi,
pekryt hustmi dlouhmi asami, kter je zahalovaly
tajemnm stnem; a dole rozkon drobn sta s
lesklmi dtskmi zoubky a vlhkmi rty, jen je zlbat.
Navc pr mla jet celou adu dalch
nedocenitelnch kvalit.
Jakmile ji spolucestujc poznali, ozvalo se mezi
poestnmi dmami ukn a slova nevstka a
vem pro hanbu byla slyet tak nahlas, e Kulika
zvedla hlavu. Rozhldla se dokola po vech sousedech
tak vyzvavm a sebejistm pohledem, e se ihned
rozhostilo naprost ticho a vichni sklopili oi vyjma
Loiseaua, kter po n rozjven pokukoval.
Ale brzo se mezi temi dmami znovu rozpedl
hovor; ptomnost t holky je rychle sblila, udlal z
nich rzem tm dvrn ptelkyn. Mly za to, e
jejich dstojnost dnch manelek mus utvoit
pevn svazek proti tto nestydat prodejn entin;
nebo poestn manelsk lska se na svou volnou
kolegyni odjakiva dv trochu spatra.
Pny zas sblil pi pohledu na Cornudeta jaksi
konzervativn instinkt; zaali se bavit o penzch,
dvajce okzale najevo pohrdn k tm, kdo penze
nemaj. Hrab Hubert vypotval, jak kody mu
Pruci zpsobili, jak ztrty mu vzniknou na
ukradenm dobytku a znien rod; kal to vechno
s velkopanskm sebevdomm desetinsobnho
milione, kter si na vechny ty kody za rok u ani
nevzpomene. Pan Carr-Lamadon, v bavlnskm
prmyslu dost postien, si u pedtm poslal do
Anglie est set tisc frank, malikost pro strka
Phodu. A Loiseau, ten ikovn prodal francouzsk
intendanci vechno patn vno, kter mu leelo ve
sklep, take mu stt dlu obrovsk penze, a on
douf, e je te v Havru dostane vyplaceny.
A vichni ti po sob ptelsky pomrkvali. Tebae
byli z rozdlnch spoleenskch vrstev, ctili, e je
sbratuj penze, e pat vichni k onomu velkmu
spoleenstv majetnch Ud, kte mohou zacinkat
zlatem, sotva str ruku do kapsy u kalhot.
Dostavnk jel tak pomalu, e v deset hodin
neurazili jet ani tyi mle. Tikrt museli u vichni
mui vystoupit a lapat do kopce pky. Zanali mt
jist obavy, nebo se mlo obdvat v Ttes, a te u
zanali pochybovat, zda tam vbec do veera
dojedou. Kad u vyhlel, nezahldne li u cesty
njakou hospodu, kdy tu najednou dostavnk uvzl v
zvji a trvalo cel dv hodiny, ne ho vyprostili.
Hlad vzrstal a vem zakaloval mysl; pitom nebylo
na obzoru vidt jedinou zatuchlou hospdku, jedin
vep, nebo blzkost Pruk a pechod
vyhladovlch francouzskch vojsk zaplaily veker
soukrom podnikn.
Pnov se vydali shnt aprovizaci po okolnch
selskch usedlostech, ale nedostali tam ani chleba,
nebo opatrn sedlci u dvno poschovvali vechny
zsoby ze strachu, aby je nevyrabovali vojci, kte
nemli vbec co na zub a zabavovali nsilm vechno,
co nali.
Asi v jednu hodinu po poledni Loiseau prohlsil, e
u m tedy doopravdy v aludku jaksepat vymeteno.
I vechny ostatn u drahnou chvli suovalo stejn
trpen, a neodbytn poteba jst, neustle vzrstajc,
zahubila v zrodku veker hovor.
Co chvli nkdo zadval, po nm tm vzpt
druh, a tak vichni po ad, podle sv povahy,
vychovn a spoleenskho postaven, bu hlun
anebo skromn, otevrali sta a spn zakrvali
rukou ten zejc otvor, z nho se valila pra.
Kulika se zatm u nkolikrt sehnula, jako by si
nco hledala pod suknmi. Pokad na chvilku
zavhala, rozhldla se po ostatnch a pak se zas
pomalu narovnala. Vechny oblieje byly bled a
bolestn staen. Loiseau prohlsil, e by takhle za
uniku dal teba i tisc frank. Jeho manelka sebou
zavrtla jako na protest, ale pak se zas uklidnila.
Nesnela toti, kdy se o vyhazovn penz teba jen
mluvilo, a nechpala, jak nkdo me o takovch
vcech vbec ertovat.
Nu, dobe mi tedy zrovna nen, pipustil hrab.
Pro m jen nenapadlo vzt s sebou nco k jdlu?
A podobnmi vitkami se trpili vichni.
Cornudet ml alespo poln lhev s rumem. Nabdl
i ostatnm, ale vichni chladn odmtli. Jedin Loiseau
upil dva hlty, a kdy lhev vracel, podkoval: Pece
jen je to dobr vc, lovka to zaheje a zaene trochu
hlad. Alkohol ho pivedl do dobr mry; navrhl, aby
to udlali jako na lodi v t psnice, toti aby sndli
nejtlustho cestujcho. Tato nepm narka na
Kuliku se ostatnch slun vychovanch cestujcch
nelib dotkla. Nikdo se na to neozval, jen Cornudet se
pousml. Ob jeptiky u pestaly odkvat renec,
sedly bez hnut s rukama zaboenma do irokch
rukv, zaryt klopily oi a zejm pinely za ob
nebesm toto utrpen, je na n bylo seslno.
Konen ve ti hodiny, kdy byli zrovna uprosted
nekonen roviny a iroko daleko nebyla v dohledu
jedin vesnice, se Kulika nhle sehnula a vythla
zpod sedadla objemn kok, pikryt blm
ubrouskem.
Vythla z nho nejdv porcelnov talek, potom
jemn stbrn pohrek, a nakonec hlubokou msu, v
n byla zalita ve vlastn v cel dv rozporcovan
kuata; a v koku bylo vidt jet velijak jin
zabalen dobroty, patiky, ovoce, zkusky, prost
zsoby, kter si Kulika pipravila na ti dny, aby
nemusela jst hospodskou stravu. Mezi zabalenm
jdlem bylo vidt i hrdla ty lahv. Vybrala si kuec
kdlo, zaala ho zpsobn jst a pikusovala k nmu
chupavou emliku, jakm se v Normandii k
rgence.
Vechny pohledy byly na ni upen. Vzpt se
rozila lib vn a vichni zaali chtj nechtj vtit;
v stech se jim vydatn sbhaly sliny a v elistech jim
pod uima bolestn cukalo. Nenvist ptomnch dam
k t holce vzrostla a k zuivosti, mlem mly chu ji
zabt anebo vyhodit z dostavnku ven do snhu i s tm
jejm pohrkem, kokem a zsobami.
 Ale Loiseau nemohl odtrhnout oi od msy s
kuaty. Tak se mi zd, e milostiv byla pedvdavj
ne my, prohodil. Inu, jsou lid, kte dovedou
vdycky myslet na vechno.
Podvala se na nho: Kdybyste ml tak chu
Vak to nen malikost, od rna hladovt.
Uklonil se: To vru neodmtnu; kdy mm bt
upmn, tak tedy u to nemohu vydret. Vlka je
vlka a lovk se nesm upejpat, nemm pravdu,
milostiv? Pak se rozhldl kolem po ostatnch a
dodal: V dnen dob musme umt bt vdni za
kadou laskavost!
Ml noviny a rozloil si je po kln, aby si neumastil
kalhoty; pak vythl n, kter nosil vdycky v kapse,
napchl stehnko cel obalen rosolem, zakousl se do
nho a zaal je vkat s tak zjevnm uspokojenm, e
se celm dostavnkem ozval zkormoucen povzdech.
Kulika vak u pokornm a tichm hlasem
nabzela jeptikm, zda by si s n tak nechtly vzt.
Ob ihned pijaly, zamumlaly cosi na podkovn, a
ani zvedly oi, pustily se bleskurychle do jdla.
Cornudet tak neodmtl, kdy mu nabdla, a tak
utvoili spolu s jeptikami z novin rozprostench na
kolenou nco jako jdeln tabuli.
sta se jim bez ustn otvrala a zavrala; polykali,
vkali a zuiv hltali. I Loiseau se ve svm koutku
tuil, se byl, a eptem pobzel manelku, aby si vzala
tak. Ta dlouho odolvala, ale nakonec, po bolestnm
zakruen, kter j probhlo celmi trobami, pece
jen podlehla. Loiseau tedy velmi uhlazen podal
roztomilou slenu spolucestujc, zda si me vzt
tak jeden kousek pro svou pan.
Ale jiste, odpovdla Kulika s pvtivm
smvem a podala mu msu.
Vznikly rozpaky, kdy oteveli prvn lhev
ervenho vna; byl jen jeden pohrek. Podvali si ho
a kad si ho otral, jen Cornudet, zejm z
galantnosti, jej pitiskl ke rtm v mstech jet
vlhkch od sousedinch st.
A hrab de Brville s hrabnkou, stejn jako pan
Carr-Lamadon s chot, obklopeni dotrajc vn
potravy uprosted lid ze vech stran kolem nich
vkajcch, trpli zatm muka, jim se od vk k
Tantalova. Nhle se mlad tovrnkov en vydral z
hrudi vzdech, a se vichni po n otoili. Byla bl jako
stna. Oi se j zavely a hlava j klesla, omdlela. Jej
mu, k smrti vyden, snan prosil vechny o
pomoc. Nikdo nevdl co pot, kdy tu star jeptika
podrela postien hlavu, pitiskla j ke rtm Kuliin
pohrek a vlila j do st trochu vna. Hezk pan sebou
pohnula, otevela oi, usmla se a prohlsila
skomrajcm hlskem, e u je j pln dobe. Ale aby
to na ni zase nepilo, pimla ji jeptika vypt jet
jeden pln pohrek vna. To je jen od hladu, nic
jinho, dodala.
Tu se Kulika zaervenala, podvala se na tyi
spolucestujc, kte jet hladovli, a rozpait
vyhrkla: Ale bonku, jestli si mu troufat panstvu
nabdnout
Zarazila se, protoe mla strach, e j na to
odpovd nco urlivho. Ale Loiseau se ujal slova:
Hrom to vem, v takovchhle okolnostech jsou si
pece vichni lid brati a mus si navzjem pomhat.
No tak, dmy, dn upejpn a dejte si ct, k sakru.
Vme my vbec, jestli budeme mt dnes veer stechu
nad hlavou? Touhle rychlost nebudeme v Ttes dv
jak ztra v poledne!
Ale jet se zdrhali, nikdo nechtl pijmout prvn.
Rozeil to hrab. Otoil se k zakiknut Kulice,
nasadil slavnostn lechtick obliej a ekl j:
S dky pijmme a budeme vm zavzni,
milostiv.
Prvn krok byl rozhodujc. Jakmile se odvil
jeden, zaali se vichni bez okolk cpt. Za chvilku byl
cel ko przdn. Skrval jet jtrovou patiku,
kval patiku, kus uzenho jazyka, vten hruky,
jeden cel pernk, zkusky a hrnek pln kyselch
okurek a nakldanch cibulek, nebo Kulika jako
vechny eny mla k smrti rda ostr vci.
Nebylo dobe mon pojdat zsoby t holky, a
pitom na ni nemluvit. Dali se s n tedy do ei,
nejdve zdrenliv, ale kdy vidli, e se um chovat,
pomalu rozvzali. Pan de Brville a pan Carr-
Lamadonov, kter vdly vdy, co se ve spolenosti
slu, k n byly laskav a pozorn. Zejmna hrabnka
dvala najevo onu pvtivou blahosklonnost velice
vzneen dmy, kterou neme popinit styk s nikm,
a byla k n velmi roztomil. Jedin statn pan
Loiseauov dk sv etnick povaze zstala zamraen
a mluvila mlo, zato vak hodn jedla.
Mluvilo se pirozen o vlce. Jeden po druhm
vyprvli o ukrutnostech Pruk a o udatnch inech
Francouz; a vichni tito prchajc lid vzdvali hold
statenosti druhch. Brzy dolo na osobn zitky a
Kulika zaala vyprvt, za jakch okolnost odjela z
Rouenu. Mluvila s nelenm pohnutm a onm
vroucm, rozilenm hlasem, jakm se nkdy nevstky
svuj se svmi dobrodrustvmi. Myslela jsem
nejdv, e budu moci zstat, vyprvla. Zsob jsem
mla pln dm a bylo mi milej ivit pr vojk ne
se bhvkam sthovat. Ale kdy jsem ty Pruky
vidla, nemohla jsem se udret. Vechno se ve mn
bouilo zlost a cel den jsem proplakala hanbou. Jo,
kdybych tak byla musk! Dvala jsem se na n z okna,
na ty tlust dobytky s tmi jejich pikami na
helmch, a sluka m musela dret za ruce, abych jim
nenahzela vechno na hlavu. Pak pili tak ke mn,
abych je ubytovala, a j jsem prvnmu skoila na krk.
Vdy se daj zakrtit zrovna tak snadno jako kad
jin! A j bych tohohle byla doista ukrtila, kdyby m
nebyli odthli za vlasy pry. Musila jsem se potom
schovvat. A kdy se mi naskytla pleitost, odjela
jsem; a tak jsem tady.
Vichni ji za to velice chvlili. Vzrostla tm u nich v
ct; oni sami takovou odvahu nemli. Cornudet ji
poslouchal se souhlasnm a blahosklonnm
apotolskm smvem, jako kdy far sly nkoho
velebit pnaboha; nebo tihle demokrat s
plnovousem maj monopol na vlastenectv stejn jako
velebnkov na zbonost. Pak pronesl sm nkolik
plamennch frz, nauench z letk, kter se denn
objevovaly na zdech, a nakonec pedvedl enick
vkon, v nm nemilosrdn ztrhal toho lotra
napoleonskho.
Ale Kulika se rozltila, protoe byla pesvdenm
bonapartistka. Zrudla jako krocan a rozhoen
vykoktala:
Vak bych rda vidla, co byste byli dlali na jeho
mst vy! To by to teprve vypadalo! Vdy vy jste ho
vlastn zradili! Kdyby vldli takov ulinci, jako jste
vy, to by pak u lovku nezbvalo nic jinho ne se
vysthovat z Francie!
Cornudet na to nehnul ani brvou a stle se jen
opovrliv a povznesen usmval, ale vem bylo
zejm, e si co nevidt vjedou do vlas. Tu se vak do
toho vloil hrab a rozkacenou Kuliku nikoli bez
nmahy utiil tm, e pesvdivm tnem prohlsil,
e vechny nzory je teba respektovat, pokud jsou
mnny upmn. Nicmn hrabnka s pan
tovrnkovou, kter jako vichni lep lid mli v krvi
mimovolnou nenvist k republice a zrove, jako
vechny eny, chovaly pudovou nklonnost k
oprmkovanm a despotickm reimm, se najednou
ctily chtj nechtj pitahovny k tto prodejn holce,
tak dstojn hjc sv pesvden, je bylo tolik
podobn jejich nzorm.
A kok byl przdn. V deseti jim nedalo pli
velkou nmahu ho do dna vyjst, a litovali jen, e
nebyl vt. Hovor jet chvli pokraoval, ale od t
chvle, kdy pestali jst, u trochu chladnji.
Zaal padat soumrak; ero poznenhlu houstlo, a
byla najednou pln tma, a protoe po jdle bv zima
jet citelnj, zaala se Kulika vzdor sv tlouce
tst. Pan de Brville ji tedy nabdla ohvadlo, v
nm se u od rna vystdalo nkolik nlo, a
Kulika bez rozpakovn pijala; ctila, e m nohy
pln zmrzl. Pan Carr-Lamadonov a pani
Loiseauov pjily sv ohvadla jeptikm.
Ko rozsvtil lucerny. Vrhaly jasn svtlo na oblaka
pry nad zpocenmi hbety poslednho pru kon a na
snh po obou stranch silnice, kter v pohybliv zi
luceren vypadal, jako by sm ubhal.
Uvnit ve voze u nebylo vidt vbec nic. Pojednou
se vak mezi Kulikou a Cornudetem ozvalo jaksi
zaustn a Loiseauovi, kter se snail zrakem
proniknout tmu, se zdlo, e zahldl, jak si vous
spn odsed, jako kdyby potichu dostal dobe
menou rnu pst.
Vpedu na silnici se objevily mal ohniv teky.
Blili se k Ttes. Mli za sebou jedenct hodin jzdy, a
pipoteme-li k tomu tyi zastvky, aby si kon
oddechli a narali se ovsa, byli na cest celkem trnct
hodin. Vjeli do msteka a ped ivnostenskm
hostincem zstali stt.
Dvka se otevela. Cestujc uslyeli dobe znm
zvuk, zainen avle o zem, a vichni se zachvli.
Vzpt nkdo cosi nmecky kikl.
Tebae dostavnk u chvli stl, nikdo
nevystupoval; jako by ekali, e budou ve dvech
vichni povradni. Tu se objevil ko, v ruce drel
jednu z luceren a posvtil prudkm svtlem do vnitku
vozu na dv ady vydench tv s otevenmi sty a
oima vytetnma lekem a hrzou.
 Vedle koho stl v plnm svtle nmeck oficr,
vysok svtlovlas mlad mu, nadmru huben a
upnut v uniform jako dve ve nrovace; plochou
epici s nablskanm ttkem ml na stranu a vypadal
v n jako anglick hotelov podomek. Obrovsk knr z
dlouhch tuhch ttin, po obou stranch se stle
zuujc a vysujc v jedin svtl chloupek, tak
tenk, e nebylo vidt, kde kon, jako by mu til
koutky st a stahoval tve dol, take mu rty sklesle
visely.
Alsaskou francouztinou vyzval cestujc, aby
vylezli ven. Rrate vystoupit, tmy a phnov, ekl
koen.
Prvn uposlechly ob jeptiky; vystoupily povoln
jako bohu odevzdan svtice, zvykl ve vem se
podrobovat. Pak se objevil hrab s hrabnkou, po nich
tovrnk s chot a hned za nimi Loiseau, postrkujc
ped sebou svou statnj polovici. Sotva stanul na
zemi, pozdravil dstojnka: Dobr den! Pudila ho k
tomu daleko sp opatrnost ne zdvoilost. Dstojnk,
nadut jako vemocn lid bvaj, se na nho jen
podval a neuznal ani za vhodn odpovdt.
Kulika s Cornudetem, tebae sedli hned u
dvek, vystoupili a naposled, dstojn a hrd, jak se
slu ped neptelem. Kulika se snaila ovldnout a
zachovat klid; demokrat si ponkud roztesenou
rukou tragicky pokubval nazrzl plnovous. Chtli si
oba zachovat dstojnost, nebo si uvdomovali, e pi
takovchto setknch je kad do jist mry
pedstavitelem sv zem. Oba byli znechuceni
slunm chovnm ostatnch cestujcch; Kulika
chtla ukzat, e m vc hrdosti ne jej sousedky,
poestn dmy, kdeto Cornudet si uvdomoval, e
mus jt pkladem vstc a celm svm vystupovnm
pokraovat v onom odbojnm posln, je se zapoalo
rozkopvnm silnic.
Veli do rozlehl kuchyn hostince, Nmec si dal
pedloit povolen k odjezdu, podepsan vrchnm
velitelem, byla v nm uvedena jmna, popisy osob a
povoln kadho cestujcho; dlouho si vechny
ptomn pozorn prohlel a porovnval je s
napsanmi daji.
Pak najednou ekl: V potku, a zmizel.
Tu si teprve vichni oddechli. Mli jet hlad,
veee u byla objednna. Za pl hodiny pr bude
hotova. A zatmco dv sluebn budily zdn, jako e
se o ni staraj, li se cestujc podvat do svch pokoj.
Byly vechny na jedin dlouh chodb, na jejm konci
byly sklenn dvee s vmluvnou slic.
Konen mli zasednout k veei, ale vtom se
objevil majitel hostince. Byl to bval kosk handl,
tlust a astmatick, v hrtanu mu neustle hvzdalo,
chraptlo a chrelo. Po otci poddil jmno Follenvie.
Zeptal se:
Je tu slena Albta Roussetov?
V Kulice to trhlo; otoila se:
To jsem j.
Sleno, prusk dstojnk si s vmi peje okamit
mluvit.
Se mnou?
Ano, s vmi, paklie jste slena Albta
Roussetov.
 Zrozpaitla, chvilku pemlela a pak prohlsila
bez okolk:
To je mon, ale j tam nepjdu.
Kolem n se ozval um, vichni si mezi sebou
eptali a dohadovali se, pro asi tam m jt. Hrab k n
pistoupil:
Nejednte sprvn, milostiv, nebo vae
odmtnut me mt za nsledek znan
nepjemnosti nejen pro vs, ale i pro vechny, kdo s
vmi pijeli. Silnjmu nen nikdy radno odporovat.
Jist to nebude nic nebezpenho tam jt; zejm jen
zapomnli na njakou formalitu.
Ostatn se k nmu pipojili, prosili ji, pemlouvali,
zapsahali, a ji nakonec pesvdili; vichni se toti
bli, e by jim takov umnnost mohla pivodit
velijak nesnze. Nakonec ekla:
Ale dlm to jen kvli vm!
Hrabnka ji vzala za ruku:
Vak my vm tak za to budeme vdni!
Odela ven. ekali s vee na ni, a se vrt.
Kad litoval, e nezavolali jeho namsto t prudk
a unhlen ensk, a v duchu si pipravoval velijak
podlzav frze pro ppad, e by dolo tak na nho.
Asi za deset minut se vrtila nazpt, rozzloben,
cel rud, vzteky jen soptla.
Chlap jeden nestydat! vypravila ze sebe.
Vichni se kolem n shlukli a snaili se vyzvdt, co
na n chtl, ale ona nekala nic. A kdy hrab stle
nalhal, odpovdla velmi dstojn
Ne, o tom nemohu mluvit, ostatn vs se to
netk.
 Sesedli se tedy kolem hlubok polvkov msy, z
n se ila zeln vn. Vzdor tomu poplachu byla
veee vesel. Ctihodn sestry i manel Loiseauovi si
ze etrnosti objednali mot, byl ostatn docela dobr.
Ostatn si dali vno a Cornudet si poruil pivo. Ml
svj zvltn zpsob, jak otevt lhev a nalvat pnc
tekutinu do naklonn sklenice, z n nespoutl oi,
a nakonec ji zvedl i s npojem proti svtlu, aby mohl
vychutnat i barvu. Kdy pil, tu se mu dlouh
plnovous, majc pln stejn odstn jako jeho
milovan npoj, jako by chvl nhou; oima ilhal, aby
neztratil sklenici z dohledu, a vypadal pi tom, jako by
plnil vlun posln, k nmu byl jedin stvoen.
Zdlo se, e se mu v mysli navzjem prostupuj a
snoub ob velik vn, ovldajc cel jeho ivot,
toti svtl pivo a revoluce; a on bezpochyby nemohl
vychutnat jedno, ani pi tom pomyslel zrove i na
druh.
Pan Follenvie se enou veeeli a na druhm konci
stolu. Hostinsk funl, jako kdy z porouchan
lokomotivy unik pra; dchn ho pli namhalo,
ne aby mohl pi jdle jet mluvit. Zato jeho ena, ta
neumlkla ani na chvli. Vyprvla vechny sv dojmy,
kdy sem pili Pruci, co dlali a co kali. Nemohla
je ani ctit pedevm proto, e ji stoj penze, a za
druh proto, e m dva syny na vojn. Obracela se
pedevm na hrabnku, protoe j lichotilo, e me
mluvit s urozenou pan.
Potom ztiila hlas a zaala kat velijak
choulostiv vci. Manel ji co chvli peruoval; eno,
udlala bys lpe, kdybys mlela. Ona si toho vak
vbec nevmala a mluvila dl:
Jak vm km, milostiv pan, vdy tihle lid
neumj jst nic jinho ne brambory a vepov anebo
vepov a brambory. A nemyslete si, e jsou istotn.
To teda nejsou! Nadlaj, s vodputnm, vude. A
kdybyste je vidla, jak cel hodiny a cel dny
execrujou! Jsou vm vichni pohromad tamhle na
poli a pochodem v chod, a elem vzad, a tady
zatoit, a tamhle zatoit, a pod dokola. Kdyby pi
tom alespo pracovali na poli anebo si tam u nich
doma spravili silnice! Ale to oni ne, km vm,
milostpan, tihle vojci nejsou vbec nikomu k uitku.
To je mus jen chudej lovk ivit, a oni pitom nic
jinho nedlaj, ne e se u vradit. J jsem jenom
obyejn star ensk a nemm dn koly, ale kdy
vidm, jak si od rna do veera vybjej slu jenom na
tom pelapovn, vte, tak si km: kdy si lid
vymlej tolik novch vc jenom proto, aby byli
prospn, pro si zas jin dvaj takovou nmahu, aby
mohli co nejlp kodit! Nemm pravdu? Nen to
hanba, zabjet lidi, a u jsou to Pruci nebo
Anglian, Polci nebo Francouzi? Jestli zabijete
nkoho proto, e vm ublil, patn dlte, protoe
vs za to odsoud; ale kdy nkdo stl nae chlapce
jako zv pukami, dobe dl, protoe za to jet
dostane metl ten, kdo jich postl nejvc. Ne, vte,
tohle j nikdy nepochopm.
Cornudet se ozval:
 Vlka je barbarstv, kdy nkdo napadne
mrumilovnho souseda; ale kdy brnme vlast, pak
je to svat povinnost.
Hostinsk sklopila hlavu:
Ano, kdy se nkdo brn, to je jin; ale nemli by
se zabt pedevm vichni krlov, co ty vlky vedou
jen pro svoje poten?
Cornudetovi zaplly oi:
Vborn, obanko! ekl.
Pan Carr-Lamadon se zabral do vah. Tebae byl
fanatickm ctitelem slavnch vojevdc, zdrav selsk
rozum t hostinsk ho piml zamyslet se nad tolika
zahlejcmi a tud ztrtovmi paemi, nad tolika
pracovnmi silami, kter jsou neproduktivn
vydrovny. Jak blahobyt by mohly v zemi vytvoit,
kdyby jich bylo vyuito k vstavb velkch
prmyslovch podnik, na jejich vybudovn bude
jinak teba ekat jet cel stalet.
Loiseau zatm vstal ze svho msta a el si potichu
pohovoit s hostinskm. Tlusoch se sml, kalal,
chrchlal; obrovsk bicho se mu pi Loiseauovch
ertech radost natsalo, a koupil si na jaro, a
Pruci odthnou, est soudk ervenho.
Hned po veei li vichni spt, protoe byli pln
utrmcen.
Jedin Loiseau, kter si ledaseho poviml, nechal
manelku ulehnout, potom vak el ke klov drce a
stdav na ni tiskl oko i ucho, aby odhalil, jak kal,
tajemstv chodby.
Asi za hodinu uslyel zaustn, honem se podval a
uvidl Kuliku; v modrm kamrovm upanu s
blmi krajkami vypadala jet zaoblenj. Drela v
ruce svcen a mila k onm velkm slicm na konci
chodby. Nhle se vak vedle pootevely jedny dvee, a
kdy se po nkolika minutch vracela zpt, el za n
Cornudet bez kabtu, jen v kalhotech a opsan lemi.
Tie si nco kali, pak se zastavili. Zdlo se, e Kulika
mu rzn zakazuje, aby el za n do pokoje. Loiseau
nanetst nerozuml, co si povdaj, ale kdy se
nakonec zaali pt hlasitji, podailo se mu tu a tam
nco pochytit. Cornudet nechtl odejt a rozhorloval
se. kal:
No tak, nebute pece hloup, co vm to udl?
Kulika se tvila pohoren; odpovdla:
Ne, mil drah, za jistch okolnost se nco
takovho neslu; a pak, tady by to byla hanba.
Zejm nechpal a zeptal se pro. Tu se Kulika
rozilila a ekla mu jet hlasitji:
Pro? Vy nechpete pro? Kdy tu sp pod jednou
stechou Pruci, mon e zrovna ve vedlejm
pokoji?
Cornudet u neekl nic. Tato lekce od veejn
holky, kter se z vlasteneck cudnosti nechtla dt
pomilovat, kdy je nablzku neptel, v nm asi znovu
probudila ochabujc dstojnost, nebo ji jen polbil a
pak po pikch zmizel ve svm pokoji.
Loiseau, cel rozplen, se odtrhl od klov drky,
udlal po pokoji baletn skok, navlkl si hedvbnou
non epiku a vklouzl pod pokrvku, kde leela
tvrd kostra jeho manelky; probudil ji polbenm a
zaeptal:
M m rda, drahouku?
 Pak teprve cel dm ztichl. Ale zanedlouho se
odnkud z neuritho smru mohlo to bt ze sklepa
prv tak jako z pdy ozvalo mocn, jednotvrn,
pravideln chrpn, temn a thl dunn, jako kdy
se ots petopen parn kotel. Pan Follenvie spal.
Protoe bylo dohodnuto, e druh den vyjedou v
osm, seli se vichni rno v kuchyni; ale dostavnk, s
vysokou snhovou epic na stee, stl uprosted
dvora oputn, bez kon a bez koho. Toho marn
hledali ve stji, na senku, v kln. Mui se tedy
usnesli, e se vydaj na przkum po okol, a vyli ven.
Octli se na nmst, vzadu stl kostel, po obou
stranch nzk staven a v nich bylo vidt prusk
vojky. Prvn, kterho spatili, krbal brambory.
Druh, kousek dl, drhnul podlahu v holiskm
krmku. Dal, vous zarostl a po ui, houpal na
kolenou plac dt, mazlil se s nm a pokouel se je
utiit. A tlnat venkovanky, jejich mui byli ve
vlce, ukazovaly posuky poslunm vtzm, co je
jet teba udlat: natpat dv, postavit na polvku,
semlt kvu. Jeden z nich dokonce sv hostitelce,
nemohouc staence, pral prdlo.
Hrab se udiven zeptal kostelnka, vychzejcho
prv ze sakristie, co si o tom m myslet. Star plen
kostelnk mu odpovdl:
Ech, tihleti nejsou zl. Pr to nejsou ani opravdov
Pruci. Jsou odnkud odjinud, nevm ani odkud; a
vichni nechali doma taky enu a dti. Ta vlka pro n
nen dn slast, dejte pokoj! Dm za to krk, e tam u
nich doma je taky oplakvaj. A bude z t vlky u nich
zrovna takov bda jako u ns. Tady jet na tom
nejsme zatm tak zle, protoe tihle nikomu neubliuj
a pracuj, jako kdyby byli doma. Vte, milej pane, mezi
chudejma lidma si mus jeden druhmu pomhat To
jenom panstvo chce pod vlit.
Cornudeta pohorilo, e tu poraen ij s vtzi v
tak dobr shod, a odchzel pry; radji pr zstane v
hostinci. Pan Loiseau pronesl ertovnou poznmku:
Zvyuj populaci! A pan Carr-Lamadon pronesl
vnou poznmku: Napravuj, co napchali. Ale
koho pod nemohli nalzt. Nakonec ho objevili v
mstnm vepu, jak se brat u stolu s osobnm
sluhou nmeckho dstojnka. Hrab se do nho
pustil:
Vte, e jste ml pkaz v osm hodin zaphnout?
J, to ano, ale pak jsem zas dostal jin.
Jak?
Abych nezapahal vbec.
A kdo vm to nadil?
Ten prusk dstojnk.
Pro?
J, to nevm. Jdte se ho zeptat. Mm zakzno
zapahat, tak nezapahm. A basta.
On sm vm to ekl?
Ne, vydil mi to hostinsk, e je to od nho
rozkaz.
Kdy?
Vera veer, ne jsem el spt.
Ptali se po panu Follenviovi, ale sluebn jim
odpovdla, e pn kvli zdue nevstv nikdy dv
ne v deset hodin. Dokonce pr psn zakzal, e ho
nikdy nesm nikdo budit dv, leda kdyby hoelo.
 Chtli tedy mluvit s dstojnkem, ale to pr je
naprosto vyloueno, tebae bydl v hostinci, protoe
civiln zleitosti s nm me projednvat jedin pan
Follenvie. A tak tedy ekali. eny zas odely zptky do
svch pokoj a zamstnvaly se tam velijakmi svmi
drobnostmi.
Cornudet se uvelebil v kuchyskm vklenku u
vysokho krbu, v nm plpolal velk ohe. Dal si tam
pinst kavrensk stolek, lhev piva a vythl dmku,
kter se mezi demokraty tila tm stejn vnosti
jako on sm, jako by tm, e slou Cornudetovi,
slouila zrove i vlasti. Byla to pekrsn pnovka,
skvostn zakouen, zernal stejn jako zuby jejho
pna, ale ndhern pchnouc, prohnut, leskl,
dokonale sedc v ruce a tvoc nezbytn doplnk ke
Cornudetovu oblieji. Sedl nepohnut s oima
upenma stdav do plamen v krbu anebo na epici
pny, usazen na jeho sklenici; a pokad, kdy se
napil, prohrbl se uspokojen dlouhmi hubenmi
prsty v dlouhch umatnch vlasech a olizoval si
vousy, na nich uvzla pna.
Loiseau se pod zminkou, e se jde trochu
provtrat, vypravil prodvat vno do mstnch vep.
Hrab s tovrnkem se pustili do politick debaty.
Dohadovali se, co te Francii ek. Hrab vil v
prince Orlensk, tovrnk zas v njakho dosud
neznmho hrdinu, kter se objev, a u se vechno
bude zdt ztraceno, a zachrn zemi. Njak nov Du
Guesclin, nebo mon Johanka z Arku; anebo snad
njak nov Napoleon I.? Ach, kdyby jen csask
princ nebyl tak mladik! Cornudet je poslouchal a
jen se usmval jako nkdo, kdo je dokonale zasvcen
do budoucho dn. Jeho dmka ila libou vni po
cel kuchyni.
S derem dest hodiny se objevil pan Follenvie.
Hned ho zasypali otzkami; ale mohl jim jen
nkolikrt po sob, pokad doslova stejn opakovat:
Dstojnk povdal: Pane Follenvie, zakete, aby se
ztra zapahalo do vozu tm cestujcm. Nesmj
odejet dv, ne k tomu dm souhlas, rozumte.
Jasn?
A tak chtli mluvit s dstojnkem. Hrab mu poslal
navtvenku, na ni i pan Carr-Lamadon pipsal sv
jmno se vemi tituly. Pruk vzkzal, e ty dva
pijme, a se naobdv, to znamen kolem jedn
hodiny.
Pily dmy a vichni trochu pojedli vzdor obavm,
kter je trpily. Kulika vypadala jako nemocn, a byla
neobyejn rozruen.
Kdy dopjeli kvu, piel pro ty pny dstojnkv
sluha.
Loiseau se k nim pipojil, ale kdy chtli s sebou
vzt i Cornudeta, aby jejich nvtva mla jet
okzalej rz, demokrat hrd prohlsil, e nikdy
nehodl mt jakkoliv styky s Nmci, nae se znovu
uchlil do vklenku u krbu a poruil si dal lhev
piva.
Ti pnov tedy vyli po schodech nahoru a byli
uvedeni do nejlepho pokoje v hostinci; tam je pijal
dstojnk, rozloen v kesle s nohama na krbov
mse, kouc dlouhou porcelnovou dmku a
zahalen do ohniv rudho upanu, ukradenho
zejm v oputnm pbytku njakho mana,
libujcho si v nevkusu. Nevstal, na pozdrav
neodpovdl, ani se na n nepodval. Byl to ndhern
exempl krobinskho oficra vtzn armdy.
Po njak chvli konen ekl:
Co si pejete?
Rdi bychom jeli dl, pane, ujal se slova hrab.
Ne.
Sml bych se zeptat, pro nesmme odejet?
Protoe j nechci.
Dovoluji si vs zdvoile upozornit, e v vrchn
velitel nm udlil povolen k cest do Dieppu; a nen
mi znmo, e bychom se byli dopustili neho, co by
si zasluhovalo tak psnho opaten z va strany.
J nechci a to sta Mete jt.
Vichni ti se uklonili a zase odeli.
Odpoledne strvili v alostn nlad. Nikdo
nechpal, co si ten Nmec vzal do hlavy, a na mysl jim
pichzely nejroztodivnj hrzostran mylenky.
Vichni se toili jen v kuchyni, tam to donekonena
pemlali, a vymleli si velijak
nejnepravdpodobnj dohady. Mon, e si je tu
chtj nechat jako rukojm ale co by tm sledovali?
Nebo je chtj odvst do zajet? Anebo sp na nich
budou chtt obrovsk vkupn? Pi tom pomylen je
zachvtilo zden. Nejvt hrzu mli ti, kdo byli
nejbohat; u se vidli, jak mus tomu nestydatmu
oficrovi vyszet na dla cel pytle zlaak, aby si
vykoupili ivot. A u si lmali hlavu vymlenm
njak pijateln li, jak zakrt sv bohatstv a udlat
ze sebe chudky, co nejvt chudky. Loiseau si
odepjal etzek od hodinek a schoval ho do kapsy.
Kdy se zaalo stmvat, vzrostly jejich obavy jet vc.
V kuchyni rozsvtilo sluebnictvo lampu, a protoe do
veee zbvaly jet dv hodiny, navrhla pan
Loiseauov, aby si zahrli jedenaticet. Alespo pr
pijdou na jin mylenky. Vichni byli pro. Dokonce i
Cornudet si pisedl a z ohled k dmm uhasil
dmku.
Hrab zamchal karty rozdal Kulika mla
jedenaticet v ruce; a zanedlouho se vichni tak
zabrali do hry, e zapomnli na obavy, kter je
pronsledovaly. Cornudet si viml, e manel
Loiseauovi si dvaj pod stolem znamen a podvdj.
Kdy se chystali zasednout k veei, objevil se pan
Follenvie a svm chraplavm hlasem se pede vemi
zeptal:
Pan prusk dstojnk se nechv sleny Albty
Roussetov ptt, jestli si to pod jet nerozmyslela.
Kulika zstala stt, e by se na n krve nedoezal;
ale vzpt zbruntnla a tak se zalkla zlost, e ani
promluvit nemohla. Konen vybuchla:
Vyite tomu dobytku, tomu praseti nestydatmu,
t mre pruck, e nebudu chtt nikdy, rozumte,
nikdy, nikdy!
Tlust hospodsk zase odeel. Tu se vichni kolem
Kuliky shlukli, zaali se j vyptvat a nalhat na ni,
aby jim ekla, co e to na n vera chtl. Zpotku se
brnila, ale pak se nechala unst hnvem: Co chce?
Co chce? Vyspat se se mnou chce! vykikla. Nikdo
se nad tm vrazem ani nepozastavil, takov zavldlo
rozhoen. Cornudet postavil sklenici na stl tak
prudce, e se rozbila. Jeden pes druhho svorn
odsuzovali sprostotu toho nestydatho oldka,
vechny ovldl spravedliv hnv, vichni se ctili
zajedno v odporu, jako kdyby kad z nich ml sm
pinst st t obti, vyadovan na Kulice. Hrab
prohlsil s oklivost, e tihle lid se chovaj pln
stejn jako nkdej barbai. A pedevm eny mluvily
s Kulikou velmi nn a horliv j dvaly najevo, jak ji
lituj. Ctihodn sestry, kter se ukazovaly jen u jdla,
klopily zrak a nekaly nic.
Kdy se prvn vztek trochu utiil, pustili se pece
jen do veee; ale mluvilo se mlo, kad pemlel.
Dmy se zhy odebraly na loe, pni si zaplili a
sesedli se na partiku, k n pizvali i pana Follenvia,
protoe mli v myslu z nho vythnout njak
rozumy, jak by to mli nejlpe navlknout, aby oficra
oblomili. Ale hostinsk neml mylenky na nic jinho
ne na hru, ani je neposlouchal, na nic neodpovdal a
pod jen vedl svou: Tak hrajeme, pnov, hrajeme!
Byl tak zabrn do karet, e zapomnal i chrchlat, take
se mu z prsou chvlemi ozvaly cel varhann variace.
Jeho hvzdajc plce pehrvaly celou klu zduchy,
od vnch hlubokch tn a po vysok pskot, jako
kdy se mlad kohoutek u kokrhat.
Odmtl dokonce jt spt, kdy pro nho pila ena,
kter se u ospalost sotva drela na nohou. Odebrala
se tedy sama, protoe byla rann a vstvala vdy se
sluncem, kdeto jej mu byl naopak veern a
vdycky si rd zaponocoval s kumpny. Zavolal za n
jen: Postav mi loutkov mlko k teplu! a znovu se
zabral do hry. Kdy vak pnov zjistili, e z nho
doopravdy nic nevyp, prohlsili, e u je as do
postele, a li si lehnout.
Druh den vstvali vichni cestujc zase dost asn,
s jakousi neuritou nadj, e se nco stane, s rostouc
touhou odejet odtud, a zrove s hrzou pi
pomylen, e by mli v tto zaplivan hospod strvit
dal den.
Ale bda, kon pod stli ve stji a koho zas
nebylo nikde vidt. Z nedostatku jin innosti li na
dvr a obchzeli kolem dostavnku.
Obd byl vru nevesel; zdlo se, e nastalo vi
Kulice jist ochlazen a e rno, je bv moudej
veera, je pimlo zmnit ponkud nzor. Div e te
nebyli nakvaen, e ta holka nepila v noci potaj za
Prukem a neuchystala jim na rno pjemn
pekvapen. Vdy by to tak bylo nejjednodu! A
nikdo se o tom nemusil dovdt. Mohla zachovat
dekorum a pimt teba oficra, aby druh den
prohlsil, e se nad nimi prost slitoval. Pro ni to
pece vbec nic neznamen!
Ale nikdo se k takovmto mylenkm jet
neodvil piznat nahlas.
Odpoledne, protoe se k smrti nudili, navrhl hrab
malou prochzku po okol. Vichni se peliv oblkli a
vyrazili ven, a na Cornudeta, ten e pr radji
zstane v teple, a krom jeptiek, kter trvily vechen
as v kostele nebo u fare.
Mrz, kter byl den ode dne citelnj, je neprosn
tpal do nosu i do u; prochladl nohy tak bolely, e
se z kadho kroku stvalo utrpen; a kdy se ped
nimi konen rozevela ir krajina, pipadala jim pod
tm nekonenm blm pkrovem tak pern
smutn, e je zamrazilo v dui a srdce se jim sevelo;
vichni se radji hned obrtili nazpt.
tyi eny krely naped; ti pnov vpovzdl za
nimi.
Loiseau, kter se dovtpil, na kad mysl,
najednou z nieho nic nadhodil, zda je ta coura jet
dlouho nech tret v tomhle hnzd. Hrab,
nezapomnajc nikdy na dvornost, prohlsil, e tak
velkou ob nelze na dn en dat a e by na to
musila jedin ona pijt sama od sebe. Pan Carr-
Lamadon podotkl, e v ppad, kdyby Francouzi
podnikli protitok od Dieppu, jak se o tom pod
mluv, dolo by k srce nejpravdpodobnji zde v
Ttes. Po tto pipomnce se ostatn dva pnov
zatvili velmi starostliv. Co kdybychom uprchli
pky? navrhl Loiseau. Hrab pokril rameny: Na to
nen ani pomylen, v tomhle snhu a kdy tu mme
eny. A pak, ihned by ns pronsledovali, za deset
minut by ns mli, pivedli nazpt jako zajatce a pak
bychom byli vydni vojkm na milost a nemilost.
Byla to pravda; u mleli.
Dmy se bavily o md, ale jako by se musily
pemhat; jako by mezi nimi nco leelo.
Znenadn se na druhm konci ulice objevil oficr.
Proti zasnenmu obzoru se zeteln rsovala jeho
vysok vos postava v uniform. Vykraoval si s
roztaenmi koleny onou zvltn chz dstojnk,
kte se sna, aby si neupinili peliv nablskan
rajtky.
 Dmm se zlehka uklonil, kdy je mjel, a pny si
zmil pohrdavm pohledem; ti si ostatn zachovali
hrdost a nesmekli, tebae Loiseau u zvedal ruku ke
klobouku.
Kulika a po ui zrudla, a ostatn ti vdan dmy
ctily jako nco velmi pokoujcho, e je ten vojk
potkal ve spolenosti t holky, k n se tak vyzvav
zachoval.
A zaaly hovoit o nm, jak vypad, jak m obliej.
Pan Carr-Lamadonov, kter u poznala hezkou
dku dstojnk a mohla tedy o nich mluvit jako
znalec, usoudila, e tenhle docela ujde; a dokonce je
pr koda, e nen Francouz, protoe by z nho byl
velmi hezk husar a vechny ensk by za nm
dozajista blznily.
Jakmile byli nazpt v hostinci, nevdli najednou,
co dlat. Tu a tam padla dokonce kousav slova kvli
naprosto bezvznamnm malikostem. Veee
probhla mlky a byla krtk; vichni si hned li
lehnout a doufali, e tak zasp dlouhou chvli.
Druh den rno se seli u sndan s unavenmi
oblieji a podrdnou mysl. Na Kuliku ostatn eny
skoro ani nepromluvily.
Ozval se zvonek. Z kostela vyzvnli ke ktu.
Kulika mla dt, mla je na vychovn u jakchsi
venkovan v Yvetotu. Vdala je sotva jednou do roka a
nikdy si na n nevzpomnla, ale te ji pi pomylen
na novorozen nhle pepadla tak prudk lska k
vlastnmu dcku, e se musila stj co stj jt na ten
obad podvat.
 Sotva byla za dvemi, vichni se na sebe podvali a
sesedli se bl k sob, nebo jim bylo vem zejm, e
se u jednou mus na nem usnst. Loiseau nadhodil,
e by mli oficrovi navrhnout, aby si tu nechal jen
samotnou Kuliku a ostatn nechal odejet.
Vyzenm byl znovu poven pan Follenvie, ale
skoro vzpt byl zptky. Nmec, kter se dobe
vyznal v lidsk povaze, ho vyhodil. Stl na svm, e si
je tu nech vechny, dokud jeho pn nebude
vyhovno.
Tu pan Loiseauov u neovldla svou sprostou a
nzkou povahu a vybuchla: Tak tu pece
nezstaneme do smrti! Kdy u ta dvka jednou m
takov zamstnn a dl to s kadm, mm dojem, e
ani nem prvo si najednou vybrat, s km chce a s
km ne. Vdy, povate, v Rouenu za n chodil kad,
i ko! Ano, milostpan, ko z prefektury! J to vm
dobe, protoe on si k nm chod kupovat vno. A
dneska, kdy by nm mla pomoct z loue, tak se
najednou upejp, dvka jedna usmrkan! Podle
mho se ten dstojnk zachoval jet dost slun.
Mon, e u bhvjak dlouho neml pleitost, a
jist by byl dal pednost nm tem. Ale to ne, on se
spokoj s holkou pro vechny. Vdan eny on
respektuje. Povate jen, vdy je tu neomezenm
pnem. Stailo by, aby ekl: J chci, a mohl by ns on
i vojci znsilnit!
Ob dmy lehce zamrazilo. Hezk pan Carr-
Lamadonov zasvtily oi a trochu zbledla, jako by ji
ten dstojnk u znsiloval.
 Pnov, kte rokovali v stran, te pistoupili bl.
Rozlcen Loiseau navrhoval, aby tu niemnici
vydali nepteli jako zajatkyni na milost a nemilost.
Ale hrab, potomek t generac velvyslanc a nadan
zevnjkem diplomata, byl sp pro obratn
vyjednvn. Mli bychom ji pemluvit, ekl.
A tak zaali kout pikle.
eny se sesedly bl, ztiily hlas, a zanedlouho u se
pipojili vichni, kad pronel sv mnn. Mluvilo
se ostatn ve v slunosti. Hlavn dmy dovedly najt
deliktn obraty a pvabn jemn narky, jimi se
daly zaobalit i ty nejpohorlivj vci. Dvaly si tak
pozor na sta, e nkdo nezasvcen by z toho byl
vbec niemu neporozuml. Ale jeliko ona tenouk
vrstva studu, j se obvykle kad dma ze spolenosti
zahaluje, byla u nich jen na povrchu, vechny ti si na
tomto nemravnm dobrodrustvku zlibn
pochutnvaly, v hloubi due se nesmrn bavily a ctily
se ve svm ivlu, kdy takto kuly milostn pletky se
smyslnm poitkem labunka kuchae, kter
pipravuje pochutnn jinm.
Cel ta historie se jim nakonec zdla tak poveden,
e mezi nimi ponenhlu zavldlo veobecn vesel.
Hrab pronesl nkolik ertovnch poznmek, trochu
odvnch, ale dovedl je tak jemn zahalit, e se
vichni museli smt. Pak i Loiseau dal k dobru nkolik
vtip tho kalibru, ale nikdo se nad nimi
nepozastavil; a vem ovldala mysl ona vta, kterou
tak bez obalu vyslovila pan Loiseauov: Kdy ta
dvka u m takov zamstnn, pro by si najednou
mla vybrat, s km chce a s km ne? Ba dokonce
roztomil pan Carr-Lamadonov byla, zdlo se, toho
mnn, e na jejm mst by si vybrala zrovna tohohle
sp ne koho jinho.
Dlouze a zeiroka zaali chystat blokdu jako pi
oblhn njak pevnosti. Kadmu urili, jakou
sehraje lohu, m bude argumentovat, jak bude
manvrovat. Smluvili cel pln toku, obchvat i
nenadlch zte, aby nakonec donutili tuto ivou
pevnost pijmout ve svm ln neptele.
Jedin Cornudet se drel stranou, jako by s tm
vm nechtl mt vbec nic spolenho.
Vichni do toho byli tak napjat zabrni, e ani
neslyeli, kdy se Kulika vrtila. A hrab tichounce
eptnul psst, a vichni se rzem podvali. Stla ped
nimi. Rzem zmlkli a z rozpak si v prvn chvli nikdo
netroufal na ni promluvit. Jedin hrabnka, kter byla
ze vech nejostlenj v petvce saln, se zeptala:
Tak jak byly ktiny? Pkn?
Kulika, jet trochu vzruen, jim vechno
vypovdla, kdo tam byl, jak se tvil, dokonce jak to v
kostele vypadalo. Nakonec dodala: Nkdy to lovku
udl moc dobe, kdy se me pomodlit.
A do veee vak zstaly dmy jen pi tom, e se k
n chovaly velmi mile, aby k nim nabyla vt dvry a
byla pak o to pstupnj jejich radm.
Jakmile si sedli ke stolu, zaalo oukvn pozic.
Nejprve se rozhovoili jen tak veobecn o
sebeobtovn. Pak uvedli nkolik pklad ze
starovku: Juditu a Holoferna, vzpt bez jakhokoliv
pechodu Lukrcii a Sexta, a nakonec Kleopatru,
pijmajc ve svm loi vechny neptelsk generly a
promujc je v ponen otroky. Pak nsledovalo
prapodivn vypravovn, jak se mohlo zrodit jen v
pedstavch tchto polovzdlanch milion,
vyprvn o tom, jak se msk obanky vydaly do
Kapuy, aby ve svm nru uspaly Hannibala a s nm
vechny dstojnky i cel iky oldn. Uvdli
vechny eny, kter kdy zadrely dobyvatele a ze
svch tl uinily bitevn pole, zbra, nstroj k
ovldnut neptele kter kdy svm hrdinnm
objetm pemohly ohyzdn a nenvidn vlenky a
obtovaly tak svou istotu pomst a prospchu vlasti.
Pila dokonce e v zahalench slovech i na onu
vysoce urozenou Anglianku, kter pr se dala nakazit
jistou odpornou nemoc jen proto, aby j mohla
obastnit Bonaparta, ale ten pak zzrakem vyvzl jen
dk tomu, e byl pi on osudn schzce v rozhodujc
chvli stien nemohoucnost.
A to vechno se vyprvlo velice slun a umrnn;
chvlemi nkdo propukal pedstranm nadenm,
kter mlo za cl vzbudit touhu k souten s tmito
pklady.
Nakonec to vypadalo, jako by jedinou lohou eny
na tomto svt bylo neustle se obtovat, ustavin se
vzdvat choutkm zhralch vojk.
Ob ctihodn sestry se tvily, jako by to vbec
neslyely, a zdlo se, e jsou cele zabrny do
hlubokho rozjmn. Kulika nekala nic.
Cel odpoledne ji nechali pemlet. Jenom j u
nekali jako a dosud milostiv pan, ale oslovovali
ji sleno, ani kdo vlastn vdl pro; snad si pli,
aby zas o stupnek poklesla ve vnosti, kterou si
zatm pracn zskala, a chtli j proto pipomenout jej
zahanbujc spoleensk postaven.
Prv kdy pineli polvku, objevil se znovu pan
Follenvie a opakoval stejnou vtu jako pedelho dne:
Pan prusk dstojnk se nechv sleny Albty
Roussetov ptt, jestli si to pod jet nerozmyslela.
Kulika stroze odsekla: Ne.
U veee pojednou spojenci ochabli. Loiseau se
tikrt nehorzn uekl. Vichni se usilovn snaili
najt njak nov pklady, ale nemohli u na nic
pipadnout; kdy tu hrabnka, mon bez zvltnho
zmru, snad jen proto, e ctila jakousi neuritou
potebu vzdt hold crkvi, se zaala star jeptiky
vyptvat na vznan udlosti ze ivota svtc. Vdy
mnoz z nich se dopustili in, kter by v naich och
mohly vypadat jako zloin, ale Crkev svat pr
takovto pestupky beze veho odpout, paklie jsou
spchny k slv bo anebo z lsky k blinmu. Byl to
mocn argument, hrabnka si ho nenechala ujt. A
star jeptika bu z tich dohody, skrytho
spojenectv, je vten ovldaj vichni, kdo chod v
crkevnm roue, anebo prost jen dk astnmu
neporozumn, dk hlouposti, poskytla jejich spiknut
obrovskou posilu. Vichni si a dosud mysleli, e je
bojcn a nesml; ukzalo se, e je troufal, nadmru
en a prudk. Tahle jeptika se nedala zmst
nejistmi formulacemi kasuistiky, jej uen bylo
pm jako elezn ty, jej vra nikdy nezakolsala, jej
svdom neznalo vitek. Abrahamova ob podle n
byla naprosto pirozen, nebo ona sama by na pkaz
shry bez vhn zabila teba i vlastnho otce a matku;
podle jejho nzoru pr se nic neme znelbit Bohu,
paklie k tomu vede chvalitebn mysl. Hrabnka
dovedla jaksepat zuitkovat vhu, ji mla
posvcen slova tto neekan spojenkyn, a pimla
ji k pounmu kzn, je bylo volnou variac na tma
el svt prostedky.
Vyptvala se j:
Vy tedy soudte, ctihodn sestro, e Bh pijm
vechny prostedky a odpout skutek sm, je-li
pohnutka ist?
Zajist, milostiv; o tom neme bt pochyby. in
sm o sob patn se asto stv zslunm dk
pohnutce, je k nmu vede.
A pokraovaly tak dl, dohadovaly se o vli bo,
pedvdaly dopedu, jak by asi On rozhodl, a zapltaly
Ho do vc, do kterch mu vpravd nic nebylo.
Vechno to bylo podvno zaobalen, obratn,
nevtrav. Ale kad slovo svat panny v cpatm epci
znamenalo prlom do pohorenho odporu Kuliky.
Pak se hovor trochu stoil a renci oven jeptika
se rozhovoila o klterech svho du, o sv abatyi, o
sob sam i o sv kehoulink sousedce, drah
sestice Nikefoe. Pr je ob volaj do Havru, aby tam
pijely oetovat stovky vojk nemocnch
netovicemi. Zaala ty uboky lit, podrobn
popisovala jejich nemoc. A zatmco je tu ten Pruk z
pouhho rozmaru takhle zdruje, umr mon
spousta Francouz, kter by jinak mohly zachrnit! Je
to pr jej obor, oetovat vojky. Byla u na Krymu, v
Itlii, v Rakousku, a kdy zaala vyprvt, kterch
vech vlench taen se zastnila, ukzalo se
najednou, e je to jedna z takovch vojckch jeptiek,
znch jako rotmistr, kter jsou doma ve vojenskm
leen, sbraj rann uprosted bitevn vavy a lpe
ne plukovnk dovedou jedinm slovem zkrotit
neukznnou tlupu vojk; opravdov matka pluku; a
jej rozbrzdn obliej, pooban nespoetnmi
dolky, vypadal jako obraz krajiny, kudy prola vlka.
Jej slova vyvolala tak skvl inek, e po n u
nikdo nic neekl.
Hned po veei si vichni pospili do pokoj a
objevili se druh den a pozd ped polednem.
Obd byl klidn. Vykvali, a sm, vera zaset,
vzkl a pinese ovoce.
Hrabnka navrhla, aby se odpoledne trochu proli;
hrab, jak bylo smluveno, se zavsil do Kuliky a
zstal s n trochu pozadu. Zaal k n promlouvat onm
dvrnm, otcovskm, trochu pehlivm tnem,
jakm usedl mui obvykle mluvvaj s lehkmi
dvaty, oslovoval ji mil dt a dval j jaksepat
najevo nadazenost svho spoleenskho postaven i
sv neposkvrnn poestnosti. Hned od potku
peel k jdru vci:
Tak vm je milej, abychom zstali vichni tret
zde, kde nm hroz, stejn jako vm, velijak
ukrutnosti, jich by se prusk vojska po prohran
bitv jist dopoutla, ne abyste svolila k jistmu
stupku, jakch u jste pi vaem ivot uinila
nespoet?
Kulika na to nic neekla.
Pesvdoval ji po dobrm, rozumovmi vvody,
zatoil i na jej city. Uml zstat panem hrabtem a
pitom se k n, kdy bylo teba, choval i dvorn, tu a
tam j sloil poklonu, zkrtka byl velmi mil. Naden
se rozhovoil o tom, jakou slubu by jim vem
prokzala, jak by j za to byli vdni; pak najednou
peel do ertovnho tykn: Ale stejn ti eknu, v,
ml by se m chlubit, e se pomiloval s hezkou
holkou, jakch tam u nich doma mnoho nenajde.
Kulika na to vbec nic neekla a pipojila se k
ostatnm.
Sotva se vrtili, odela nahoru do svho pokoje a u
se neukzala. Znepokojen doshlo vrcholu. Co udl?
To bude nadlen, jestli bude vzdorovat dl!
Odbila hodina veee; ekali na ni marn. Tu veel
pan Follenvie a vyizoval, e slen Roussetov nen
dobe a e mohou zasednout ke stolu bez n. Vichni
nastraili ui. Hrab pistoupil k hostinskmu a
potichu se ho zeptal:
Tak co?
Dobr je to.
Nahlas neekl hrab ostatnm nic, protoe byl
slun vychovan; ale zlehka jim pikvl hlavou. Ze
vech hrud se vydral povzdech levy a na tvch se
objevila radost. Loiseau vykikl: I safraporte, tak to
dm k dobru ampask, jestli se v tomhle podniku
jet njak najde! A jeho manelka propadla
zden, kdy se hostinsk vzpt objevil a nesl tyi
lhve. Najednou byli vichni sdln a hlun, vechny
ovldla rozpustil veselost. Hrab jako by si teprve te
poviml, e pan Carr-Lamadonov je velmi pvabn,
a tovrnk zas skldal poklony hrabnce. Rozproudila
se iv, vesel zbava, sam vtip.
 Loiseau se najednou zkostliv zatvil, zvedl ruce
a vykikl:
Ticho!
Vichni udiven zmlkli, mlem se a polekali.
Loiseau dlal, jako e poslouch, obma rukama jim
dval znamen, aby byli zticha, podval se na strop,
znovu se zaposlouchal, a nakonec pln klidnm
hlasem pronesl:
Upokojte se, vechno je v nejlepm podku.
Ostatn se chvli rozpakovali tomu porozumt, ale
nakonec jim pebhl po tvi smv.
Asi za tvrt hodiny Loiseau stejn vtip opakoval, a
pak jet za veer nkolikrt. Tvil se, jako by mluvil
k nkomu v pokoji nad nimi a udlel mu velijak
dvojsmysln rady, jak se mohly zrodit jen v jeho
hlav obchodnho cestujcho. Chvlemi zesmutnl a
povzdechl si:
Chudk holka!
Anebo zas vztekle zavrel mezi zuby: Jede, ty
Pruku jeden!
A za chvli zas, kdy u na to vichni pestali
myslet, vykikl nkolikrt pnliv: Dost! U dost! a
vzpt dodval, jen tak jakoby pro sebe: Jen aby z
toho nemla smrt, vdy nm z n ten lotr u vbec
nic nenech!
Tebae to byly alostn nevkusn vtipy, vichni se
jim smli a nikdo se neurazil, nebo jako vechno, i
pohoren bv zvisl na prosted; a te se kolem
nich poznenhlu vytvoilo ovzdu nabit kluzkmi
pedstavami.
 Pi zkusku u i eny dlaly velijak duchapln a
jemn zahalen narky. Vem jim svtily oi; mnoho
toho vypili. Hrab, kter i v rozpustilch chvilkch
dovedl zachovat vzneenou a dstojnou tv, pronesl
pirovnn, kter mlo velk spch: prohlsil, e
provaj radost jako ztroskotanci na severnm plu,
kdy se zima chl ke konci a kdy se ped nimi znovu
otvr cesta k jihu.
Rozplen Loiseau vstal a pozvedl i
ampaskho: Pipjm na nae vysvobozen!
Vichni vstali a tleskali. Ba i ob jeptiky, kdy je k
tomu dmy vyzvaly, se odhodlaly omoit rty v
pnivm vn, kterho jet nikdy neokusily.
Prohlsily, e je to trochu podobn umiv limond,
ale e je to lahodnj.
Loiseau vystihl situaci:
koda, e tu nen piano, mohli jsme si skoit
tverylku! Jen Cornudet stle nic nekal, nehnul ani
brvou. Zdlo se naopak, jako by byl zahloubn do
smrteln vnch vah; chvlemi se zuiv
popotahoval za dlouh plnovous, jako by si ho chtl
jet vc vythnout do dlky. Kdy se konen k
plnoci spolenost chystala rozejt, vrvorajc Loiseau
mu poklepal na bicho a koktav se ho zeptal:
Obane, s vmi dnes nen vbec dn legrace; jak
to, e nic nekte?
Ale Cornudet zvedl prudce hlavu a zmil si
vechny ptomn hroziv planoucma oima: km
jen to, e jste se vichni dopustili hanebnosti!
Vstal, doel ke dvem, tam jet jednou opakoval:
Hanebnosti! a zmizel.
 Zpotku je to vechny opailo. Loiseau se
nevzmohl na slovo a zstal pihlouple stt; ale vzpt
se vzpamatoval a zaal se svjet smchy: Jsou pli
kysel, kamarde. Pli kysel hrozny! opakoval
nkolikrt po sob.
Protoe mu nikdo nerozuml, zaal vyprvt, co
vdl o tajnostech chodby. Tu se ozvaly vbuchy
vesel. Dmy se bavily, a se mohly potrhat. Hrab s
panem Carr-Lamadonem smchy plakali. Ani vit
tomu nechtli.
Coe? Vte to jist? On chtl
Vdy vm povdm, e jsem ho vidl.
A ona odmtla
Ponvad vedle v pokoji spal Pruk.
To nen mon.
Vdy vm to psahm.
Hrab nemohl smchy popadnout dech. Tovrnk
se obma rukama drel za bicho. Loiseau pokraoval:
A tak chpete, e mu dnes veer nen do smchu!
A vichni ti znovu vybuchli, u se ani nemohli
smt, jen se zajkali.
Potom se konen rozeli. Ale pan Loiseauov,
kter si v pichlavosti nezadala s kopivou, si nemohla
jet ped spanm odpustit jedovatou poznmku;
upozornila manela, jestli si viml, jak ta fiflena,
pan Carr-Lamadonov, cel veer bledla zvist.
V, kdy ensk blzn za uniformou, tak je j
pln jedno, jestli je to Francouz nebo Pruk.
Paneboe, je to ale spou!
A celou noc se po setml chodb ozvalo jaksi
ustni, velijak sotva slyiteln zvuky, jako kdy
nkdo pitne, pebhne bosou nohou, tu a tam
tichounce zaprask podlaha. A zejm vichni usnuli
a velmi pozd, protoe pod dvemi pokoj jet
dlouho probleskovaly pruhy svtla. ampask pr
mv takov inky; k se, e je po nm neklidn
spnek.
Druh den rno se snh oslniv skvl v bledm
zimnm slunci. U vrat ekal dostavnk, konen
zapaen, a mezi nohama esti kon se dstojn
prochzelo cel hejno blch holub s rovma
oima a ernou tekou uprosted; naparovali se pod
hustm pem a shnli si ivobyt v koucm trusu,
kter rozklovvali.
Na kozlku si pokuoval z dmky ko, zachumlan
do ovho koichu, a vichni cestujc, cel rozzen,
si jet v rychlosti objednvali zsoby jdla na zbytek
cesty.
ekalo se jen na Kuliku. Konen vyla.
Vypadala trochu zmaten, zahanben. Vykroila
nesmle k ostatnm cestujcm, ale ti se vichni jako
na povel otoili a dlali, jako by ji ani nevidli. Hrab
dstojn nabdl sv en rm a odvdl ji dl z
tohoto neistho sousedstv.
Kulika zstala ohromen stt; pak sebrala vechnu
odvahu, pistoupila k pan tovrnkov a pokorn
zaeptala: Dobr jitro! Tovrnice vak jen poven
pikvla a zmila si ji jako uraen ctnost. Vichni se
tvili, jako by byli velmi zaneprzdnni, a hledli se
dret od n dl, jako by v suknch roznela nkazu.
Pak se najednou nahrnuli do vozu; Kulika nastoupila
a naposled, sama, a v tichosti usedla zas na stejn
msto, na nm sedla prvn den cesty.
Dlali, jako by ji nevidli, jako by ji neznali; jen
pan Loiseauov si ji zpovzdl pohoren pemila a
polohlasn ekla svmu mui: tst, e nesedm
vedle n!
Tk dostavnk se pomalu dal do pohybu a vyjel
na dal cestu.
Zpotku vbec nemluvili. Kulika se neodvaovala
zvednout oi. Ctila spravedlivou zlost na vechny,
kdo tu vedle sed, a zrove se ctila pokoena tm, e
povolila a e se nechala popinit objetm toho
Pruka, jemu ji tak pokrytecky vehnali do nrue.
Ale hrabnka si pospila prolomit trapn mlen a
otoila se k pan Carr-Lamadonov:
Mm ten dojem, e se znte s pan dEtrelles?
Zajist; je to m ptelkyn.
, to je pjemn dma!
Skuten okouzlujc. Opravdov elita, ostatn je
velice vzdlan a umlkyn tlem i du. Skvle zpv
a dokonale kresl.
Tovrnk se dal do ei s hrabtem, a mezi inenm
tesoucch se oknek bylo tu a tam slyet slova:
Kupn splatnost prmie vr.
Loiseau, kter v hospod potaj tpl balek starch
karet, skrz naskrz promatnch ptiletm
povalovnm po pinavch stolech, zaal hrt s
manelkou partiku bzy.
Ctihodn sestry se chopily dlouhch renc, kter
jim visely za pasem, ob zrove se pokiovaly, a
vzpt u se jim rty pekotn rozhbaly, m dl tm
rychleji, jako kdyby mezi sebou zvodily v drmolen
oten; obas polbily njakou medaili, pak se
pokiovaly a drmolily dl.
Cornudet sedl zamylen, bez hnut.
Asi po tech hodinch jzdy Loiseau shrbl karty.
Zanm mt pomalu hlad, prohlsil.
A jeho ena shla po balku, pevzanm
provzkem. Vythla z nho kus studen peen,
rozkrjela ji hledn na tenk rovn pltky a oba se
pustili do jdla.
Co kdybychom se tak najedli, navrhla
hrabnka. Jej soused souhlasili, a tak vybalila zsoby,
uchystan spolen pro ob domcnosti. V podlouhl
mse, na jejm vku byl porcelnov zajc na znamen,
e uvnit spovaj zapeen zaje pozstatky, se
objevila vydatn avnat patika, na n bl prouky
slaniny petnaly tmavohnd zaje maso, smen i s
jinm jemn mletm masem. Na uten cihle
gruyerskho sra, kter byl zabalen do novin, zstal
jet v mazlavm tstku otitn titulek Rzn
zprvy.
Jeptiky vybalily toen salm, vonc esnekem.
Cornudet zaboil ob ruce do objemnch kapes svho
volnho kabtu a vythl z jedn kapsy tyi vejce na
tvrdo, ze druh skrojek chleba. Oloupal skopku,
zahodil ji pod nohy do slmy a zakousl se do vejce; do
irokho plnovousu mu padaly drobeky loutku a
svtily tam jako hvzdy na nebi.
Kulika, jak ve spchu vstvala, nemohla pi tom
zmatku ani na nic pamatovat; dvala se rozhoen na
vechny ty lidi, jak se tu te klidn iv, a dusila se
zlost. Zpotku se v n vechno vzbouilo
spravedlivm hnvem a u otvrala sta, aby jim
povdla, co si o nich mysl, a ulevila proudu nadvek,
kter se j draly na jazyk; ale rozilen j tak sevelo
hrdlo, e se ani nezmohla na slovo.
Nikdo se na ni nepodval, nikdo si na ni ani
nevzpomnl. Ctila, jak je bezmocn proti opovren
tch poestnch hup, kte ji naped obtovali a pak
odhodili jako njakou neistou vc, z n u nekyne
dn uitek. Tu si pipomnla, jak j hltav spolykali
cel kok, pln dobrot, vzpomnla si na dv peen
kutka, obalen lesklm rosolem, na patiku, hruky,
tyi lhve bordeauxskho vna; a najednou v n
zuivost opadla, jako kdy praskne pli napjat
struna; uctila, e m na krajku pl. e vech sil se
snaila pemoci, brnila se tomu, polykala slzy jako
dt, ale slzy se j tlaily do o stle vc a vc, zableskly
se v koutku vek, zanedlouho j skanuly z o dv
velik kapky a stkaly pomalu po tvch dol. Za nimi
se u rychleji vyronily dal, jako kdy voda prosakuje
ze skly, a zaaly pravideln dopadat na vystouplou
kivku jejch kyprch prsou. Sedla stle zpma, s
pohledem upenm ped sebe, tv nepohnutou a
bledou, a doufala, e ji nikdo neuvid.
Ale hrabnka si j vimla a ouchla nepozorovan
do svho mue. Ten jen pokril rameny, jako by chtl
ci: Inu, j za to pece nemohu! Pan Loiseauov se
pod vousy vtzoslavn usmla a zaeptala: To ple
hanbou.
Ob jeptiky se znovu pustily do modlen; pedtm
vak zbvajc salm peliv zabalily do papru.
 Nhle si Cornudet, kter pomalu trvil snden
vejce, nathl dlouh nohy pod protj laviku, zvrtil
se pohodln nazad s rukama zkenma na prsou,
usml se, jako kdyby prv pipadl na dobr vtip, a
zaal si pohvizdovat Marseillaisu.
Vechny oblieje zrudly. Revolun vlasteneck
hymna se ostatnm Cornudetovm sousedm zejm
pli nezamlouvala. Zaali se podrdn vrtt a
tvili se jako psi, kdy sly flainet a co nevidt se
daj do vyt. Cornudet to zpozoroval a hvzdal pod
dl. Chvlemi dokonce pobrukoval i slova:

svat lsko k rodn

zemi, ve, posil nai
mstc pst, , svobodo,
poj s nmi vemi, poj s
nmi brnit svoji est!

Ujdli te rychleji, snh u byl ulapan; a po cel

morn hodiny jzdy a do Dieppu, za kodrcn vozu,
do podveernho era i do hlubok tmy, kter se pak
ve voze rozhostila, znlo bez ustn se zbsilou
umnnost Cornudetovo mstiv jednotvrn
hvzdn, nutilo utrmcen a podrdn mysli stle
znovu sledovat celou pse od zatku a do konce, a
pipomnat si jej slova, kter se pi kad jej not
chtj nechtj vybavovala v pamti.
A Kulika plakala pod; co chvli se mezi dvma
slokami ozvalo ztemnlm dostavnkem zavzlykn,
kter nemohla udret.