Fyziola Otazky

CabiCz 2009/2010 1
VYPRACOVAN OTZKY Z FYZIOLOGIE
CabiCz 2009/2010
CabiCz 2009/2010 2
Buka
1. BUKA (bunn membrna, jdro, organely, innost) ................................................................................................... 12
2. IVOTN CYKLUS BUKY ................................................................................................................................................... 13
3. APOPTZA A NEKRZA .................................................................................................................................................... 13
4. DJE NA BUNN MEMBRN ....................................................................................................................................... 14
5. IONOTROPN A METABOTROPN RECEPTORY .................................................................................................................. 15
6. TRANSMEMBRNOV TRANSPORT .................................................................................................................................. 16
7. IONTOV KANLY ............................................................................................................................................................ 16
8. TYPY IONTOVCH KANL A VZNAM............................................................................................................................. 18
9. AKVAPORINY ................................................................................................................................................................... 18
10. MIMOBUNN HMOTA (ECM) ................................................................................................................................... 18
11. TLN TEKUTINY ........................................................................................................................................................... 18
12. HOMEOSTZA .............................................................................................................................................................. 19
13. MECHANISMY UDRUJC ABR ..................................................................................................................................... 20
14. FYZIOLOGIE STRNUT ................................................................................................................................................. 21
15. FYZIOLOGIE DTSKHO VKU ....................................................................................................................................... 22
Krev
16. FUNKCE KRVE A OBECN VLASTNOSTI ......................................................................................................................... 24
17. KREVN PLASMA (funkce, sloen, objem a zmny) ...................................................................................................... 24
18. ORGANICK A ANORGANICK SOUSTI KREVN PLASMY, HODNOTY ......................................................................... 24
19. PLASMATICK BLKOVINY (mnostv, druhy, funkce) ................................................................................................... 25
20. BL KRVINKY (morfologie, druhy, poet a jeho zmna) ............................................................................................... 26
21. GRANULOCYTY (funkce, tvorba, kinetika) .................................................................................................................... 26
22. LYMFOCYTY (druhy, funkce, lymfatick tk) .............................................................................................................. 27
23. MONOCYTY A MAKROFGY (pehled funkc) ............................................................................................................... 27
24. KREVN DESTIKY (morfologie, sloen, funkce, vznam) ............................................................................................. 28
25. ERVEN KRVINKY (morfologie, funkce, membrna, metabolismus) ........................................................................... 29
26. HEMOGLOBIN (molekula, typy, mnostv, derivty) ..................................................................................................... 29

CabiCz 2009/2010 3
27. TVORBA KREVNCH ELEMENT, krvetvor. kmen.bb., ontogeneze krvetvorby .............................................................. 30
28. FAKTORY NEZBYTN PRO ERYTROPOEZU, Fe, vitaminy; zen krvetvorby ................................................................... 31
29. HEMOSTZA ................................................................................................................................................................ 32
30. HEMOKOAGULACE, pehled faktor ............................................................................................................................ 33
31. KOAGULAN KASKDA; FIBRINOLZA ........................................................................................................................ 34
32. KREVN SKUPINY, ABH, Rh, HLA systm ....................................................................................................................... 34
33. FYZIOLOGICK VZNAM SLEZINY ................................................................................................................................. 35
34. KREV JAKO NRAZNKOV SYSTM ............................................................................................................................. 36
35. HEMOLZA, jej druhy .................................................................................................................................................. 36
36. NESPECIFICK IMUNITN MECHANISMY ....................................................................................................................... 37
37. HUMORLN MECHANISMY IMUNITY .......................................................................................................................... 37
38. ZEN HUMORLN IMUNITN ODPOVDI ................................................................................................................... 38
39. BUNN IMUNITA, THYMUS ...................................................................................................................................... 38
40. TVORBA TKOVHO MOKU, pestup tekutiny stnou kapilr ................................................................................... 39
41. ZAJITN STLHO OBJEMU, SLOEN A pH TLESNCH TEKUTIN ............................................................................... 40
42. VODA V LIDSKM TLE, hospodaen, ztrty, zskvn ................................................................................................ 41
Krevn obh
43. PEHLED OBHOV SOUSTAVY, funkce jednotlivch st ........................................................................................... 42
44. PEVODN SYSTM SRDEN, pacemakerov potencil, AP prac. svaloviny ................................................................. 43
45. POSTUP VLNY DEPOLARIZACE MYOKARDEM, vztah k EKG ........................................................................................... 45
46. PRINCIP EKG, SVODY .................................................................................................................................................... 46
47. EKG, popis kivky, Einthovenv trojhelnk, elektrick osa srden .............................................................................. 47
48. SPAEN EXCITACE A KONTRAKCE V SRDENM SVALU .............................................................................................. 48
49. DRADIVOST A REFRAKTERN PERIODA MYOKARDU ................................................................................................... 48
50. SRDEN AUTOMACIE, gradient srden automacie ..................................................................................................... 48
51. SRDEN REVOLUCE ..................................................................................................................................................... 49
52. SRDEN VDEJ, zen, zmny...................................................................................................................................... 50
53. VZTAH TLAK-OBJEM BHEM SRDENHO CYKLU .......................................................................................................... 51
54. PRCE A VKON SRDCE, innost srden prce ........................................................................................................... 51
55. METABOLISMUS MYOKARDU, ZAJITN O2 A ENERGIE .............................................................................................. 52

CabiCz 2009/2010 4
56. HUMORLN A NERVOV OVLINN A ZEN SRDEN INNOSTI ................................................................................ 52
57. RECEPTORY V KREVNM OBHU, druhy, funkce ........................................................................................................... 53
58. TLAK KRVE V SRDCI A OSTATNCH STECH KREVNHO OBHU ................................................................................... 53
59. SROVNN PLICNHO A TLNHO OBHU ..................................................................................................................... 53
60. TLAK KRVE V ARTERICH, vliv prunosti tepen na hemodynamiku ................................................................................ 54
61. TLAK KRVE V JEDNOTLIVCH STECH OBHOV SOUSTAVY ...................................................................................... 55
62. KREVN KAPILRY, funkce, zen ................................................................................................................................. 55
63. ILN NVRAT, zmny tlaku v kapacitnm eiti .......................................................................................................... 55
64. ARTERILN A VENZN TEP ......................................................................................................................................... 56
65. MZN CVY, TOK A FUNKCE MZY ................................................................................................................................ 56
66. ZSOBEN IVOTN DLEITCH ORGN KRV .......................................................................................................... 57
67. ZEVN PROJEVY SRDEN INNOSTI, SRDEN OZVY..................................................................................................... 57
68. ZEN KREVNHO TLAKU ............................................................................................................................................. 58
69. NERVOV A HUMORLN REGULACE CVNHO SYSTMU, vazomotor. nervy .............................................................. 59
70. OBH KRVE K, SPLANCHNIKEM A KOSTERNM SVALSTVEM .................................................................................... 60
71. KORONRN OBH A JEHO ZVLTNOSTI ..................................................................................................................... 61
72. PLACENTRN A FETLN OBH KRVE........................................................................................................................... 62
73. OBH KRVE V MOZKU .................................................................................................................................................. 62
74. PORTLN OBH ........................................................................................................................................................... 62
75. HEMODYNAMIKA KREVNHO OBHU ........................................................................................................................... 63
Respirace
76. PEHLED DCHAC SOUSTAVY, VZNAM DCHN ...................................................................................................... 64
77. DCHAC CESTY, PLICN OBJEMY, alveolrn ventilace a perfze .................................................................................. 65
78. MECHANIKA VDECHU A VDECHU ............................................................................................................................... 65
79. INTRAPULMONLN A INTRATHORAKLN TLAK ......................................................................................................... 66
80. ALVEOLRN A ATMOSFRICK VZDUCH, sloen ......................................................................................................... 66
81. VMNA DCHACCH PLYN V PLICCH A TKNCH ..................................................................................................... 66
82. POVRCHOV NAPT V ALVEOLECH, surfaktant............................................................................................................ 67
83. COMPLIANCE A ELASTANCE, DECHOV PRCE ............................................................................................................ 67
84. ZEN DCHN, dechov centrum, perifern a centrln receptory ............................................................................ 68

CabiCz 2009/2010 5
85. HYPOXIE, jej druhy; hyperbarie, hyperoxie ................................................................................................................. 69
86. OBRANN DCHAC REFLEXY; periodick dchn ........................................................................................................ 70
87. pH KRVE A JEHO UDROVN ...................................................................................................................................... 70
88. TRANSPORT O2 KRV, vazbov kivka ........................................................................................................................... 71
89. TRANPOSRT CO2 KRV .................................................................................................................................................. 71
90. VZTAH MEZI ZMNAMI TLAKU, PRTOKU A OBJEMY PLIC ........................................................................................... 71
GIT
91. FYZIOLOGIE STN DUTINY .......................................................................................................................................... 73
92. SN, VKN A POLYKN ......................................................................................................................................... 73
93. SLINY, sloen, vznam a zen sekrece ........................................................................................................................ 75
94. ALUDEK, funkce, zen motility .................................................................................................................................. 76
95. ALUDEN VA, zen sekrece ................................................................................................................................ 79
96. TVORBA A VZNAM HCl ............................................................................................................................................... 80
97. TRVEN V ALUDKU, odlinosti od kojenc ................................................................................................................ 81
98. INNOST TENKHO STEVA, stevn va, motilita ..................................................................................................... 81
99. PANKREATICK VA, sloen, vznam, zen sekrece ............................................................................................... 84
100. LU, tvorba, sloen, vznam, zen ........................................................................................................................... 85
101. VZNAM DUODENA PRO TRVEN ............................................................................................................................... 86
102. PEHLED TRVEN JEDNOTLIVCH IVIN ..................................................................................................................... 86
103. VSTEBVN V TENKM STEV, mechanismy resorpce ............................................................................................ 87
104. RESORPCE JEDNOTLIVCH IVIN A MINERLNCH LTEK ............................................................................................. 89
105. TLUST STEVO, innost, defekace .............................................................................................................................. 89
106. TLUST STEVO, innost, mikrobiln osdlen ............................................................................................................. 90
107. MOTILITA ZAVACHO TRAKTU, zen......................................................................................................................... 91
108. STEVN NERVOV SYSTM ......................................................................................................................................... 92
109. PEHLED GASTROINTESTINLNCH HORMON ........................................................................................................... 93
Metabolismus
110. VZNAM, FUNKCE A DISTRIBUCE LIPID V ORGANISMU ............................................................................................. 95
111. VZNAM BLKOVIN V ORGANISMU, DUSKOV BILANCE ............................................................................................. 95

CabiCz 2009/2010 6
112. VZNAM, FUNKCE A KINETIKA SACHARID V ORGANISMU, glykemie ......................................................................... 95
113. POTEBA MINERLNCH LTEK VE VIV, STOPOV PRVKY....................................................................................... 96
114. VZNAM KALCIA V ORGANISMU .................................................................................................................................. 97
115. VZNAM MAGNESIA V ORGANISMU............................................................................................................................ 97
116. KINETIKA ELEZA V ORGANISMU ................................................................................................................................. 98
117. ZSADY SPRVN VIVY ............................................................................................................................................ 99
118. HORMONY TUKOV TKN .......................................................................................................................................... 99
119. VITAMINY, pehled, hypo- a hypervitaminosy ............................................................................................................. 99
120. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMIN A, K, E ................................................................................................................ 101
121. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMIN SKUPINY B ......................................................................................................... 101
122. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMINU C ........................................................................................................................ 102
123. METABOLISMUS PROTEIN A JEJICH VZNAM .......................................................................................................... 102
124. METABOLISMUS LIPID A JEJICH VZNAM ................................................................................................................ 102
125. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMINU D ........................................................................................................................ 104
126. ZKLADN A CELKOV PEMNA ENERGIE................................................................................................................. 104
127. FUNKCE JATER ........................................................................................................................................................... 105
128. TLESN TEPLOTA, vmna tepla mezi organismem a prostedm ............................................................................. 106
129. MECHANISMY TERMOREGULACE ............................................................................................................................... 107
130. TERMOGENEZE .......................................................................................................................................................... 108
131. HYPERTERMIE A HYPOTERMIE ................................................................................................................................... 108
Vyluovn
132. FYZIOLOGICK FUNKCE KE ..................................................................................................................................... 109
133. FUNKN MORFOLOGIE LEDVIN ................................................................................................................................. 110
134. CVN USPODN V LEDVINCH, AUTOREGULACE PRTOKU KRVE ....................................................................... 111
135. NEFRON, stavba a funkce jednotlivch st .............................................................................................................. 112
136. GLOMERULRN FILTRACE ......................................................................................................................................... 112
137. INNOST LEDVINOVCH TUBUL, rozdly v prox. a dist. tubulu ................................................................................. 113
138. TEORIE VZNIKU HYPER- A HYPOTONICK MOI ......................................................................................................... 116
139. PROTIPROUDOV VMNN A MULTIPLIKAN SYSTM ........................................................................................... 118
140. TRANSPORT IONT V LEDVINCH .............................................................................................................................. 118

CabiCz 2009/2010 7
141. TRANSPORT ORGANICKCH LTEK V LEDVINCH ...................................................................................................... 119
142. FUNKN ZKOUKY LEDVIN, clearance ....................................................................................................................... 119
143. VZNAM LEDVIN V UDROVN ACIDOBAZICK ROVNOVHY .................................................................................. 120
144. ZEN INNOSTI LEDVIN............................................................................................................................................ 120
145. VZTAH LEDVIN A ENDOKRINNCH FUNKC, juxtaglomerulrn apart ......................................................................... 121
146. FUNKCE VVODNCH CEST MOOVCH, mikn reflex .............................................................................................. 121
Endokrinologie
147. HORMONY, rozdlen, vznam ................................................................................................................................... 123
148. ZEN SEKRECE HORMON ....................................................................................................................................... 124
149. MECHANISMY INKU HORMON NA CLOV BUKY .............................................................................................. 124
150. ZEN METABOLISMU SACHARID, GLYKMIE.......................................................................................................... 124
151. ZEN VDEJE, MSTO A MECHANISMUS INK MINERALOKORTIKOID ............................................................... 124
152. VZNAM SOMATOTROPNHO HORMONU A PROLAKTINU ......................................................................................... 125
153. LANGERHANSOVY OSTRVKY, PRODUKCE A INKY HORMON .............................................................................. 125
154. FUNKN MORFOLOGIE HYPOTHALAMO-HYPOFYZRNHO SYSTMU ....................................................................... 126
155. TTN LZA, biosyntetick a sekren innost jejich bunk ..................................................................................... 128
156. DE NADLEDVIN sympatoadrenln systm .......................................................................................................... 129
157. GLUKOKORTIKOIDY, tvorba, sekrece a inky ............................................................................................................ 129
158. MINERALOKORTIKOIDY, tvorba, sekrece a inky ...................................................................................................... 129
2+
159. VZNAM Ca V ORGANISMU ..................................................................................................................................... 129
2+
160. ZEN METABOLISMU Ca ........................................................................................................................................ 130
161. STAVBA A FUNKCE KRY NADLEDVIN, produkce hormon, zen ............................................................................. 131
162. TROPN HORMONY ADENOHYPOFZY ....................................................................................................................... 131
163. TVORBA, METABOLICK INKY A METABOLISMUS KATECHOLAMIN ..................................................................... 131
164. INKY HORMON TTN LZY ............................................................................................................................. 131
165. POPLACHOV REAKCE ORGANISMU .......................................................................................................................... 131
166. HORMONY NEUROHYPOFZY .................................................................................................................................... 131
167. TKOV HORMONY, charakteristika, pehled ......................................................................................................... 132
168. HORMONY TUKOV TKN ........................................................................................................................................ 133
169. ENDOKRINN FUNKCE PLACENTY (+ ostatn) .............................................................................................................. 133

CabiCz 2009/2010 8
170. HORMONLN SYSTMY SOUVISEJC S REPRODUKC ................................................................................................ 134
171. OVARILN A MENSTRUAN CYKLUS ........................................................................................................................ 134
172. ENSK REPRODUKN SYSTM ................................................................................................................................. 135
173. MUSK REPRODUKN SYSTM................................................................................................................................ 136
174. FYZIOLOGIE THOTENSTV ......................................................................................................................................... 138
175. LAKTACE A JEJ ZEN, sloen mlka ......................................................................................................................... 139
Svaly
176. VZNIK SVALOVHO STAHU, MEMBRNOV POTENCIL ............................................................................................ 141
177. NERVOSVALOV PLOTNKA, stavba, funkce .............................................................................................................. 141
178. INERVACE KOSTERNHO SVALSTVA ............................................................................................................................ 141
179. MECHANIKA SVALOVHO STAHU, nava, metabolismus ........................................................................................... 141
180. ZKLADN TYPY SVAL jejich funkce a inervace ...................................................................................................... 141
181. ZEN INNOSTI KOSTERNHO SVALU, MOTORICK JEDNOTKA ................................................................................ 141
182. SVALOV VETNKA, GAMA systm .......................................................................................................................... 142
183. GOLGIHO LACHOV TLSKO .................................................................................................................................... 142
184. SVALOV TONUS, typy, vznam, zen ...................................................................................................................... 142
185. FYZIKLN A FYZIOLOGICK VLASTNOSTI KOSTERNHO SVALU .................................................................................. 142
186. HLADK SVALOVINA .................................................................................................................................................. 145
187. FYZIKLN A FYZIOLOGICK VLASTNOSTI HLADKHO SVALU ...................................................................................... 146
Obecn neurofyziologie
188. STAVBA A FUNKCE NERVOV BUKY ......................................................................................................................... 147
189. IVOTN CYKLUS NERVOV BUKY ............................................................................................................................ 147
190. PEHLED STAVBY A FUNKCE NEURONU ..................................................................................................................... 147
191. MEMBRNOV POTENCILY ...................................................................................................................................... 149
192. IONTOV PODSTATA AKNHO POTENCILU NERVOVHO VLKNA .......................................................................... 149
193. VZNIK AP A JEHO VEDEN ........................................................................................................................................... 150
194. AKN POTENCIL A REFRAKTERN FZE .................................................................................................................... 150
195. AP NERVOVHO VLKNA, HLADKHO, SRDENHO A KOSTERNHO SVALU ............................................................... 150
196. STAVBA A FUNKCE AXON, DENDRIT A SYNAPS ..................................................................................................... 152

CabiCz 2009/2010 9
197. STAVBA A FUNKCE SYNAPSE, POSTSYNAPTICK POTENCILY .................................................................................... 153
198. POSTSYNAPTICK POTENCILY, VZNIK A VZNAM ..................................................................................................... 153
199. PRESYNAPTICK A POSTSYNAPTICK INHIBICE, postsynaptick potencily ............................................................... 154
200. SYNAPTICK MEDITORY A MODULTORY ................................................................................................................ 154
201. MEDITOROV SYSTMY ........................................................................................................................................... 155
202. NEUROSEKRECE ......................................................................................................................................................... 156
203. GLIOV BUKY, HEMATOENCEFALICK BARIRA ....................................................................................................... 156
204. GLIE A REGULACE EXTRACELULRN KONCENTRACE KALIA V CNS ............................................................................. 158
205. VNITN PROSTED CNS ........................................................................................................................................... 158
206. KLASIFIKACE NERVOVCH VLKEN ............................................................................................................................ 160
207. INTERNEURONLN INTEGRAN MECHANISMY, presynaptick a postsynaptick modulan okruhy ....................... 160
208. REFLEX A JEHO JEDNOTLIV PRVKY, KLASIFIKACE REFLEX ........................................................................................ 161
209. REFLEXN OBLOUK, MONOSYNAPTICK A POLYSYNAPTICK REFLEXY ........................................................................ 162
210. METABOLISMUS NERVOV TKN ............................................................................................................................. 162
211. KOMOROV SYSTM, MOZKOMN MOK ................................................................................................................. 162
212. MOZKOMN MOK tvorba, sloen, vznam ........................................................................................................... 162
213. FYLOGENETICK A ONTOGENETICK VVOJ CNS ........................................................................................................ 162
Smysly
214. MOLEKULRN BIOLOGIE RECEPTOR ....................................................................................................................... 164
215. RECEPTORY, INNOST, ROZDLEN ............................................................................................................................ 165
216. RECEPTOROV POTENCIL, ADAPTACE ...................................................................................................................... 165
217. CHU A ICH .............................................................................................................................................................. 165
218. OPTICK APART OKA, OKOHYBN SVALY, POHYBY O ........................................................................................... 166
219. NEUROFYZIOLOGIE STNICE ....................................................................................................................................... 169
220. FUNKCE STNICE, ZRAKOV DRHA, PROJEKN OBLASTI .......................................................................................... 171
221. FUNKCE STEDNHO A VNITNHO UCHA A SLUCHOV DRHA ................................................................................ 172
222. STATOKINETICK IDLO, MECHANISMY ZEN ROVNOVHY .................................................................................... 175
223. KON IT, DOTEK, TLAK, TERMOCEPCE .................................................................................................................... 176
224. PERCEPCE BOLESTI ..................................................................................................................................................... 177

CabiCz 2009/2010 10
CNS
225. FUNKCE MCHY .......................................................................................................................................................... 181
226. PEHLED MECHANISM ZEN HYBNOSTI ................................................................................................................ 182
227. MN REFLEXY ........................................................................................................................................................... 182
228. MONOSYNAPTICK MN REFLEXY............................................................................................................................ 184
229. POLYSYNAPTICK MN REFLEXY .............................................................................................................................. 184
230. OBRANN REFLEXY .................................................................................................................................................... 184
231. NAPNAC A OBRCEN NAPNAC REFLEX ................................................................................................................. 184
232. POSTOJOV A VZPIMOVAC REFLEXY ....................................................................................................................... 184
233. FLEXOROV A EXTENZOROV REFLEXY ...................................................................................................................... 185
234. SPINLN CENTRA MOTORIKY, alfa a gama motoneurony ......................................................................................... 185
235. MN OK ................................................................................................................................................................. 186
236. CHOLINERGN SYSTM ............................................................................................................................................... 186
237. KATECHOLAMINERGN SYSTM ................................................................................................................................. 186
238. SEROTONINERGN SYSTM ........................................................................................................................................ 186
239. OPRN A CLEN MOTORIKA ................................................................................................................................... 186
240. INNOST BAZLNCH GANGLI ................................................................................................................................... 187
241. FUNKCE MOZEKU ..................................................................................................................................................... 188
242. BDN A SPNEK ........................................................................................................................................................ 189
243. ELEKTROENCEFALOGRAFIE (EEG), EVOKOVAN POTENCILY ..................................................................................... 190
244. FYZIKLN PODSTATA EL. PROJEV MOZKU, metody jejich zpracovn...................................................................... 192
245. FUNKCE THALAMU ..................................................................................................................................................... 193
246. FUNKCE RETIKULRN FORMACE ............................................................................................................................... 193
247. FUNKCE LIMBICKHO SYSTMU ................................................................................................................................. 195
248. ZEN AUTONOMNCH FUNKC ................................................................................................................................. 195
249. FUNKCE HYPOTHALAMU ............................................................................................................................................ 197
250. NEPODMNN REFLEXY, MOTIVACE, EMOCE, INSTINKTY ......................................................................................... 197
251. MECHANISMY UEN A PAMTI, PODMNN REFLEX ............................................................................................... 199
252. NEURONLN MECHANISMY UEN A PAMTI ........................................................................................................... 201

CabiCz 2009/2010 11
253. MECHANISMY ZEN CHOVN ................................................................................................................................. 202
254. SPECIFICK RYSY NERVOV INNOSTI U LOVKA, E ............................................................................................. 202
255. PROJEKN A SENZORICK OBLASTI MOZKOV KRY ................................................................................................. 203
256. ASOCIAN OBLASTI MOZKOV KRY ........................................................................................................................ 204
257. DOMINANCE A SPECIALIZACE HEMISFR.................................................................................................................... 205
258. BIOLOGICK RYTMY ................................................................................................................................................... 205

CabiCz 2009/2010 12
BUKA
1. BUKA (bunn membrna, jdro, organely, innost)
= nejmen jednotkou ivho organismu, schopnost nezvisl existence
BUNN JDRO
- regulace diferenciace, maturace a funkce b.
- replikace, penos genetick informace
- syntza RNA (mRNA, tRNA, rRNA)
- jadern obal tvoen dvma listy jadern membrny, mezi nimi perinuklern prostor, zevn list pechz do
GER, vnitn obsahuje jadern pry (50-70 nm) pekryt tenkou membrnou
- chromatin je nahromadn bazofilnho materilu bhem interfze, zkladn slokou DNA, bhem mitzy
uspodn do chromosom
- jadrko jadern organela, neohranien membrnou, viditeln bhem interfze, obsahuje RNA a proteiny
(st chromatinu syntetizujcho rRNA, s proteiny pak transportovna ven jako ribosom)
BUNN ORGANELY
- Ribozomy jsou denzn, granulrn, 15-25 nm, 2 podjednotky, slou k syntze protein, pokud vce na jednom
vlkn mRNA = poly(ribo)som, voln nebo vzan na GER
- Endoplazmatick retikulum sloen z anastomozujcch cisteren, vnitn prostor vyplnn endoplazmatickou
matrix, rozliujeme HER a GER, vnitn prostor ER komunikuje s perinuklernm prostorem, u GER vznikajc
proteiny pronikaj dovnit, kde probh glykosylace a sbalovn, pot do Golgiho apartu, HER je systm
tubul a cisteren bez ribozom, syntza lipid, enzymy pro kontrolu glykogenolzy, procesy detoxikace,
akumulace Ca2+ iont
- Golgiho apart ve vztahu k ER, lamely/cisterny, funkce pod kontrolou bun. jdra, komunikace pomoc
transportnch vezikul, syntza polysacharid a glykoprotein, sekren produkty do sekrench granul
- Lyzosomy pedstavuj trvic apart, sfrick, obsahuj kysel hydrolzy tp makromolekuly (proteiny,
NK, lipidy, glykogen), uvnit kysel prosted pH 5-6 (udrovno protonovou pumpou H+ ATPasou), kter je
nutn pro aktivitu hydrolz
- Peroxisomy jsou men ne lyzosomy, na rozdl od nich se netvo v GA ale v ER, obsahuj peroxidzu,
katalzu, dehydrogenzu D-AMK, tyto enzymy redukuj H2O2
- Mitochondrie jsou ohranien membrnou, semiautonomn, zdroj E pro buku, poet od stovek do nkolika
tisc, tvar i struktura variabiln, membrna m dva listy, vnitn vytv kristy, prostor uvnit vyplnn
mitochondriln matrix s enzymy, mtch.DNA, ribozomy, granula, proces oxidativn fosforylace (dchac
etzec)
- Centrioly membrna, uspodan do dvojic, autoreplikace (obsahuj DNA), po duplikaci na zatku mitzy
putuj na opan ply, tak bazlnmi tlsky nov vznikajcch cili
- Cytoskelet je systm mikrofilament, mikrotubul, intermedirnch filament, dynamick organizace
cytoplasmy, transport bukou, tvaru buky (udren, zmna), aktivn pohyb
BUNN MEMBRNA
- plazmatick m., ohraniuje tlo buky, zajiuje integritu, chrn ped zevnmi vlivy,
udren tvaru, udrovn ICT, regulace sloen ECT
- dvojvrstva fosfolipid, polrn hlaviky smuj od sebe, ve styku s vodnm
prostedm, hydrofobn sti k sob, zajiuj nepropust. pro hydrofiln ltky
- proteiny na povrchu i integrln, jejich zastoupen se li podle tkn, tvo
strukturln zklad iontovch kanl aktivn transport ltek, tak receptory
- model tekut mozaiky nejlpe charakterizuje membrnu, tekut fze lipid, do n
mozaikovit zabudovan proteiny, kter jsou mobiln
- pl membrny je tvoen st molekul oligosacharid, glykolipid a glykoprotein
CabiCz 2009/2010 13
2. IVOTN CYKLUS BUKY
- nkter bb. ztratily schopnost reprodukce (erytrocyty, neurony), ivot b. asov omezen
- vznik buky dlenm, znik dalm dlenm nebo smrt
- 4 fze cyklu
o G1 pprava na replikaci DNA, nejdel fze, v tto fzi buka ije
o S replikace DNA
o G2 kontrola replikace, pprava na mitzu
o M mitza, hlavn sti profze, (prometafze), metafze, anafze, telofze; cytokineze, dojde
k rozdlen buky ve dv dcein, pvodn genetick vbava
G2 M
G0
S G1
- specializovan bb. se po prvn fzi rstu diferencuj, zraj, pechzej do funknho obdob, kdy vykonv svoji
specifickou funkci, pozdji zanik
- v jednotlivch fzch kontroln body cyklu na konci G1, na konci G2, uprosted M; 1. kontroluje, zda je ve
pipraveno na replikaci DNA, 2. kontroluje, zda byla DNA replikovna cel a sprvn a 3. bod kontroluje
pipojen chromozom k mikrotubulm
- pokud nco patn, tak cyklus v tchto kontrolnch bodech skon a buka zanik, nebo se pokus o npravu
- pechod mezi jednotlivmi fzemi je zen komplexem cyklin-CDK, ty jsou rzn v jednotlivch fzch
3. APOPTZA A NEKRZA
Apoptza
- fyziologick mechanismus, dochz ke kondenzaci chromatinu, plazmatick membrna je intaktn, vytv
vky, ze kterch jejich oddlenm vznikaj apoptotick tlska (st cytoplasmy a jdra, organely intaktn a
schopn funkce), tlska postupn fagocytovna makrofgy, vtinou se tk jednotlivch bunk
- fze inician, propagan, exekutivn (prvn ireverzibiln), fagocytick
- sputn apopt. me bt vnj (ligace apoptogennho receptoru, translokace granzymu B z cytotoxickch
lymfocyt) a vnitn (uvolnn proapoptotickch molekul z mtch., cysteinov proteasy z lyzosom)
- odstrann pebyte.bb. bhem vvoje, pizpsoben tkn pi zti, odstrann kodlivch bunk
Nekrza
- patologick proces, vyvolan zevnm vlivem (toxickm, tepelnm, mechanickm), rozvrat iontov
intracelulrn homeostzy, dilatace organel a perinuklernho prostoru, zvtuje se objem buky, ruptury
plasmatick membrny (nekrotick fragmenty komunikace s okolm, jen z sti ohranien membrnou),
rozpadem dojde k vylit meditor (znty, pocit bolesti), definitivn znik
- piny: poruen transportnch systm, nedostatek ATP, zven IC Ca2+ (spust kaskdu konc smrt
buky), acidza (nedostatek O2), oxidativn pokozen
CabiCz 2009/2010 14
4. DJE NA BUNN MEMBRN
- mezibunn kontakty, transportn systmy, endocytosa a exocytosa, rozloen iont
a) Mezibunn kontakty
- lze rozdlit do t hlavnch kategori
- zonula occludens (tsn spojen) piblen obou list membrn, dv odlin skupiny 1. gap junctions
vrazn piblen obou list, 2-3 nm, bez uzaven trbiny, konexony (kad ze 6 konexin); 2. u tight
junctions dochz ke splynut zevnch list membrn, asto obepn cel obvod buky
- zonula adhaerens (zpevujc) volnj piblen membrn, na vnitn strany membrn zasahuj symetricky
uloen filamenta
- macula adhaerens (desmozomy, hemidesmozomy) nejsloitj, diskoidn tvar, mezi membrnami denzn
materil rozdluje trbinu, uspodan systm cytoplazmatickch filament na vnitn stran buky
b) Transportn systmy buky

- dv zkladn skupiny paracelulrn a transcelulrn
- pi paracelulrnm limitujcm faktorem typ a funkn stav intracelulrnch kontakt (gap a tight junctions)
- transcelulrn je zvisl na mechanismech transportu pes membrnu
- transport ltek pes membrnu:
o prost difuze ltky rozpustn v lipidech pronikaj voln, krom nich tak mal neutrln molekuly
(O2, CO2, nkdy voda), rychlost zvis na konc. grad., velikosti molekul, interakci s okolm
o usnadnn difuse nosi, nboj, konc.grad., konforman zmny transport. proteinu, specifita
o iontov kanly transport iont a vody, pry v membrn, strukturln zklad je
transmembrnov protein vytvejc kanl
o sekundrn aktivn transport (spaen) symport, antipod
o primrn aktivn transport proti elektrochemickmu gradientu, vyaduje E, nejrozenj Na+-K+
pumpa (udren iontov rovnovhy, funkce zvisl na spoteb ATP, Na+ ven z buky, K+ dovnit),
ATPasa v jednom cyklu pepumpuje 3 Na+ a 2 K+ a roztpena 1 ATP na ADP a Pi, vytv
membrnov potencil cca o 10 mV negativ.
c) Endocytza a exostza
- pro pestup pes membrnu molekul, kter by jinak nemohly, v transportnch vezikulech
- pi penosu celch stic = fagocytosa, u malch kapnek = pinocytosa
- pi exocytose dojde ke splynut membrn a uvolnn obsahu mimo buku, pokud njak membrnov
receptory, tak zstvaj v membrn; endocytosa zan invaginac (klathrin), oddlenm vku (dynamin),
pot penos v buce, me bt receptorov zen
d) Rozloen iont
- ptomnost nedifuzibilnch stic m za nsledek nerovnomrn rozloen difusibilnch stic
- Gibbosova-Donnanova rovnovha celkov mnostv kationt a aniont na jedn stran mus bt stejn
-
nedifusibiln aniont nedifusibiln kationt
difusibiln aniont (DA) mn DA vce DA
difusibiln kationt (DK) vce DK mn DK
- osmotick tlak vy na stran s proteinovmi anionty, me bt vyrovnn pesunem vody na stranu s vym
osmotickm tlakem
- klidov membrnov potencil dn odlinou propustnost membrny pro ionty a aktivnmi penaeovmi
systmy (K+ ionty difunduj podle konc. grad. ven, uvnit zstvaj nedifusibiln proteinov anionty, protoe
membrna normln patn propustn pro Na+, neme bt tento rozdl vyrovnn), jeho hodnota se
pohybuje od -30 do -90 mV
CabiCz 2009/2010 15
intracelulrn (mmol/l) extracelulrn (mmol/l)
Na+ 12 145
K+ 155 4
Ca2+ 10-8 10-7 2
Cl- 4 120
HCO3- 8 27
A- 155 -----
KMP -90mV -----
5. IONOTROPN A METABOTROPN RECEPTORY

- komunikace mezi bukami gap junction, elektrick pole, signln molekuly (specifick receptory)
- dlen receptor na cytoplasmatick a membrnov (ionotropn a metabotropn)
a) Cytoplasmatick
- v lipofiln molekuly, mohou pronikat voln pes plasmatickou membrnu
- rozdluj se na dv rodiny prvn (glukokortikoidy, mineralokort., progesteron, androgeny), druh
(estrogeny, hormony ttn lzy, retinoly, vitamin D)
- R. pro steroidn hormony po vazb se z rec. uvoluje Hsp90 (heatshock protein) => komplex R-hormon do
jdra => zmna konformace R, vznik domn pro vazbu na DNA a ovlivnn genetick informace => na DNA se
v na specifick HRE (pozitivn stimuluj proteosyntzu, negativn ji tlum)
- R. pro hormony ttn lzy jsou dva, TR a TR, li se afinitou k T3 a rznou expres v rznch tknch
- R. pro retinoidy RAR (pro all-trans), RXR (pro cis), RZR (sniuje afinitu DNA pro receptory)
b) Membrnov
- nejpoetnj, dlen na ti skupiny
b.1) Soust iontovho kanlu (ionotropn)

- pentamery, protein 4x plasmatickou membrnou, pro kationty a anionty
- Kationtov kanly
o nikotinov ACh receptor
4 hlavn typy (2 neuronln, svalov, gangliov, li se podjednotkami)
ACh se ve na rec. msta v EC sti, aktivac iontov kanl propustn pro ionty (sodk)
o excitan aminokyseliny (Glu, Asp)
aktivac se zv propustnost pro Na+
dal dlen dle citlivosti k syntetickm ligandm NMDA, kaintov, AMPA receptory
u NMDA pro aktivaci nezbytn vazba Gly na allosterick vazeb. msto
funkce tak pozitivn ovlivovna NO
- Aniontov kanly
o glycinov receptor
aktivac influx chloru => inhibin efekt
o GABAA receptor
inhibin psoben (oteven chloridovch kanl, hyperpolarizace)
dv vazebn msta (GABA, allosterick pro endozepiny, kter moduluj funkci kanlu)
b.2) Vlastn enzymatick aktivita

- podjednotka schopna katalyzovat nkter dje, lze je rozdlit podle aktivity na rec. s tyrosinkinzovou
aktivitou a guanyltcyklzovou aktivitou
- R. s tyrosinkinzovou aktivitou
o nejdleitj je insulinov receptor, dal nap. pro PDGF, EGF, IGF I,
o insulinov receptor
2x alfa a 2x beta podjednotka, beta prochz i membrnou, insulin na EC alfa
CabiCz 2009/2010 16
navzn => konforman zmna => autofosforylace beta podjednotky => kaskdy dj =>
fosforylace IRS (insulin rec. substrate) IRS me aktivovat proteiny s kinzovou aktivitou,
ale i fosfatzovou =>fosforylan i defosforylan dje
internalizace mechanismus down-regulace a uplatnn katalytick kinzov aktivity
internal. insul. receptoru
- R. s guanyltcyklasovou aktivitou
o rec. pro natriuretick faktor (ANF, ANP)
dva typy ANPC (spaen s G proteiny) a ANPA, ANPB, kter maj vlastn GC aktivitu
A a B jako dimery i monomery, prchod membrnou jeden
pemna GTP na cGMP (aktivace cGMP dep. PK)
b.3) Spaen s G proteiny

- nejvt poet receptor, do nkolika rodin (5, ale 3 jsou hlavn), 7x membrnou
- ti EC a IC kliky, IC st nezbytn pro vazbu s G proteiny
- dva hlavn enzymy aktivovan G proteiny adenyltcyklasa (AC) a fosfolipasa C (PLC), dal PLD, PLA2,
fosfodiesterza cGMP, NADH2OXIDASA
- 1. receptorov rodina
o 1a receptory pro mal signln molekuly (adrenergn, muskarinov ACh, serotoninov,
histaminov, nukleotidov, dopaminov)
o 1b ve krtk peptidy (cytokiny, chemokiny)
o 1c glykoproteinov hormony (LH, TSH, FSH)
o ligandy o vysok molekulov vze (glukagon, VIP, kalcitonin, sekretin)
o metabotropn Glu receptory, GABAB rec., rec. pro sladk, rec. aktivovan EC Ca2+
o ve feromony, nen dosud pesn definovna, tak jako 5.
- vlastnost tchto receptor je multiplikace signlu, kter jde do IC prosted
6. TRANSMEMBRNOV TRANSPORT
- viz ot.. 4
7. IONTOV KANLY
- podle mechanismu zen do pti skupin
a) Iontov kanly stle oteven

- prostup nejen lipofilnch ltek, ale i vody, iont, AMK, NTD
- prochz pes pry (tvoen proteiny) dky jejich konc. gradientu, uvnit vodou naplnn kanl, jeho vnitn
tvar se mn spontnn mezi otevenm a zavenm stavem
- asto selektivn permeabilita pro transport 1 nebo vce iont, zvisl na vlastnostech kanlu
- Na+ kanly prmr 0,3-0,5nm, siln negativn nboj uvnit
- K+ kanly u, ne tak siln negativn nboj, ionty nejsou dovnit taeny takovou silou
- K-Na leak kanly nikov, prostup obou iont podle svho konc. spdu, 100x propustnj pro K
b) IK zen naptm
- charakteristick zmna propustnosti pro urit ionty, zpsoben zmnou konformace protein v dsledku
zmny elektrickho potencilu na membrn
- nap. K+ a Na+ kanly jsou udrovny zaven silnm negativnm nbojem na IC stran membrny, pokud
dojde k poklesu tohoto nboje, kanly se otevou a ionty prochzej, K+ kanl je pomalej
CabiCz 2009/2010 17
- Na+ - 3 odlin stavy, dv samostatn zklopky (hradla) aktivan a inaktivan; v klidovm stavu je A
zklopka uzavena a I otevena => pi zmenen potencilovho rozdlu mezi zev. a vnit. prostedm dojde ke
zmnm na A zklopce a ta se oteve (ionty proud, permeabilita pro sodk 500-5000x vt) => ten sam
vzestup napt, kter otevel A zklopku, uzavel I zklopku, ale se zpodnm (Na kanl oteven nkolik
destitiscin sekundy), zstv zaven, ne membrnov potencil na pvodn hodnot (=abs. refraktern
fze)
- K+ - udrovn stability membrn. potencilu, lze rozdlit na kanly tstavov (inaktivujc se) a dvoustavov
(neinaktivujc se); inaktivujc se funguj na podobnm principu jako sodkov, reguluj vysokou frekvenci AP;
neinaktivujc se jsou citliv na zmnu polarizace buky, pi znanm snen mem. potenc. prakticky stle
oteven, bhem klidovho mem. potencilu zaven, pokud potencil stoup od zpornch hodnot k nule
dochz k pomalm konformanm zmnm a oteven zklopky, draslk jde ven z buky, otevraj se pomalu,
take jsou oteven, a kdy Na kanly zavrny => urychluje repolarizan proces
- Ca2+ - ti zkladn typy L, N, a T; L v srdci, neuronech, vysokoprahov (nutn velk zmna); N neuronov,
na nervovch zakonench, podl na uvolovn neurotransmiteru; T pechodn, nzkoprahov, v srdci a
mozku
c) IK zen chemicky (metabotropn)

- zmna propustnosti vyvolna reakc receptoru a kanlu, tento povel me bt rzn:
o Receptor soust kanlu
otevrn po navzn agonisty na receptor, pot dojde k pestupu iont ve smru konc. a el.
gradientu, zmna membrnovho potencilu
pouze u postsynaptickch receptor velmi rychl reakce na meditor
nikotinov ACh rec. a Glu => Na+, K+, Ca2+; GABAA, Gly => Cl-
o Prostednictvm G proteinu vmezeen reakce, vede k fosforylaci kanlu
po interakci s G proteinem nejastji proteinkinasa A (aktivovan adenyltcyklasou a cAMP)
a proteinkinasa C (aktiv. pomoc fosfolipasy C a DAG)
proteinkinasa A: Receptor => navzn GTP na alfa => rozpojen podjednotek => alfa s GTP na
adenyltcyklasu a aktivuje ji => ta katalyzuje vznik cAMP z ATP => alfa-GDP opt navzna na
beta a gama podjednotku
proteinkinasa C: po navzn na receptor => GTP => aktivuje fosfolipasu C => tp PIP2 na
IP3 a DAG => IP3 m vliv na hladinu Ca2+ v cytoplasm psobenm na rec. v membrn ER,
DAG aktivuje proteinkinasu C, kter zpsob fosforylaci cel ady protein
o Prostednictvm G proteinu vmezeen reakce, nevede k fosforylaci kanlu
prostednictvm G protein mnna koncentrace ur. ltkovch faktor, kter maj vliv na
propustnost iontovch kanl
p. po aktivaci fosfodiesterzy cGMP v tyinkch => degradace cGMP => uzaven Na+ kanl
=> hyperpolarizace
o Prostednictvm G proteinu pmo na kanl
zmna propustnosti kanlu vsledkem pm interakce G proteinu s iontovm kanlem
nkter K+ kanly a tak L typ Ca2+ kanlu
- G proteiny GTP vzajc, 3 podjednotky, alfa ve GTP nebo GDP a m GTPasovou aktivitu, beta a gama
nutn pro reakci alfa podjednotky s receptorem, mohou bt stimulan (Gs) nebo inhibin (Gi);
d) IK zen naptm i chemicky

- oteven vlivem depolarizace membrny, pravdpodobnost/doba oteven zvis na ovlivnn receptor
- nap. pomal kanly pro Na a K v bukch myokardu
e) IK zen mechanicky
- citliv na napnut cytoskeletu (nataen membrny pmo otevr iontov kanl), soust
mechanoreceptor, tm nerozliuj mezi Na+ a K+, mech. spojen pomoc mikrofilament
- nap. vychlen vlsk receptor vestibulrnho apartu oteve kanl pro draslk => zmna potencilu
CabiCz 2009/2010 18
8. TYPY IONTOVCH KANL A VZNAM
- viz ot.. 7
9. AKVAPORINY
- zajiuj teplotn nezvislou propustnost membrny pro
molekuly vody
- voda prochz pes vodn kanly, kter jsou vysoce
selektivn pro vodu (neprochzej ani soluty ani mal
molekuly jako nap. moovina, t neprochz ani H+, H3O+,
OH-), tto selektivity dosaeno prmrem kanlu menm ne
0,2 nm, nkter kanly zen chemicky
- akvaporiny jsou blkoviny, sloen ze 6 transmembrnovch
domn (alfa helix), amino i karobxy konec jsou na
cytoplasmatick stran membrny, vtinou tvo tetramery,
voda prochz kadm monomerem zvl
- znmo 13 typ, lokalizovny v membrnch bunk ady
orgn, 6 z nich v ledvinch
TYP AKVAPORINU UMSTN FUNKCE

1 ledviny (prox. t., sestup. Henley) reabsorpce vody
2 ledviny (sbrn kanlky) reabsorpce vody (zvisl na ADH)
3 ledviny (deov sbr. kanlky) reabsorpce vody
4 ledviny (deov sbr. kanlky) reabsorpce vody
- klinick vznam mohly by pomoct vyeit problmy jako retence tekutin pi pokozen srdce nebo otoku
mozku po mrtvici
- mutace gen pro akvaporiny zpsobuj nkter nemoci (mutace genu aqp2 ddin nefrogenn diabetes
insipidus)
10. MIMOBUNN HMOTA (ECM)

- podstatn st objemu tkn, vypluj prostor mezi bukami, sloen z makromolekul
- sloen - polysacharidy, proteiny, vznikaj pmo na mst a vytv prostorovou s, ECM vznik innost
fibroblast (chondro-, osteo-)
- dv skupiny EC molekul proteglykany, do nich zaputn vlknit proteiny, ty existuj ve dvou typech
(strukturn kolagen, elastin; adhezivn fibronektin, laminin)
- vodn fze polysacharidovho gelu umouje difuzi ivin, metobolit, atd. mezi krv a bukami, vlkna
kolagenu zpevuj, elastin uruje prunost, adhezivn proteiny udruj buky v ECM (fibronektin propojen
bunk, laminin pipojen k basln vrstv)
- nejvce ECM je v chrupavce, kostech a ki; nejmn v CNS
- matrix ECM me bt kalcifikovna (kosti), spletena v provazce (lachy), i prhledn (rohovka)
11. TLN TEKUTINY

- voda je hlavn soust vnitnho prosted, mnostv zvis na vku, hmotnosti, pohlav, kols podle pjmu a
vdeje
- prmrn mnostv celkov tln vody (CTV) u mue asi 60% u eny 50% tlesn hmotnosti, u dt a
novorozenc vy (a 77%)
CabiCz 2009/2010 19
- voda v organismu jednak jako bunn voda (s koloidy a krystaloidy ICT, hodnota pH kols mezi 6,8-7,4) a
mimobunn voda (s rozputnmi ltkami tvo ECT, osmolarita cca 290 mmol/kg H2O, pH = 7,4)
- ICT 40% tlesn hmotnosti, ECT 20%; ECT lze rozdlit na krevn plasmu a tkov mok v pomru 5:15
- men hlavnch oddl pomoc kompartmentov analzy, znalost objem m vznam pro pochopen
homeostzy, dvkovn a distribuci farmak (vvojov relativn podl ECT u novorozence mnohem vy ne u
dosplho, proto se poruchy vodnho hospodstv projev dve)
- za normlnch okolnost udrovn psn rovnovhy mezi pjmem a vdejem vody, v dosplosti je pjem a
vdej vody ve vztahu k ECT pouze 14%, u novorozence je to 50%!!
12. HOMEOSTZA
- stlost vnitnho prosted, dleit pro normln existenci organismu a innost bunk
- kad buka pijm ze svho okol iviny a odevzdv zplodiny => vnitn prosted mus plnit funkce pro
psun ivin, O2 a regulanch signl a odsun katabolit, CO2 a dalch ltek
- spolu s regula. orgny (plce, ledviny) udrovna stlost osmolarity, iontovho sloen a konc. H+ (pH) v ECT
- homeostza tak vrazem fyziologick reaktivity soubor vzjemn propojench (zptn vazba citliv
buka detekuje odchylku a signalizuje pro jej kompenzaci) dj s detektory, vstupy a vstupy
- udrovn i pomoc hormon regulace hormonln nutn udret stlost chemickho sloen vnitnho
prosted (Na, K, osmolarita, pH...) + nutn udret stlou hladinu hormon samotnch
- tmito zptnmi vazbami se ned dje cyklick (tdenn, msn) a dje reflexn (zejm. reakce stresov)
SLOKA FYZIOLOGICK VZNAM ZVEN SNEN

ROZMEZ
Osmolalita 280-300 mosm/l konc. elektrolyt a retence sodku ztrta sodku, snen
ostatnch solut (aldosteron), deficit hladina aldosteronu,
ADH, deficit insuline retence vody
(hyperglykemie)
A-B rovnovha baze 145-160 bikarbont udruje pH: respiran alkalza pH: resp. acidza
mmol/l; bikarbont 35 pH ECT (ztrta CO2), (retence CO2), mtb.
mmol/l; pH 7,35-7,45 metabolick alkalza acidza (def. insulinu,
(diueretika) tyreotoxikza)
Natremie 130-148 mmol/l regulace objemu aldosteron, kortizol ANP, osmotick
plasmy, udrovn diurza
ABR
Kalemie 3,8-5,1 mmol/l hl. kat. ICT, pro nedostatek kortizolu, aldosteron
sprvnou funkci aldosteronu
nerv a sval
Kalcemie 2,25-2,75 mmol/l kosti,zuby, nrv.sval. parathormon kalcitonin (ukldn
drd., sr. krve, (resorp.kost), vpnku do kost)
kontrakce kalcitriol (stevo)
Fosfatemie 0,65-1,62 mmol/l kosti, zuby, mtb. kalcitriol parathormon,
fosforylan reakce kalcitonin
Magnezemie 0,75-1,5 mmol/l kosti, kofaktor, renln selhn deficit parathormonu,
nadbytek inhibuje nadbytek kalcitriolu
nerv.sval. penos
Cholesterolemie 4-6 mmol/l (dle vku) membrny, hypotyreza, diabetes tyroxin, trijodtyronin
hormony, mellitus, androgeny,
aterosklerza gestageny
Proteinemie 64-82 g/l, albumin 35- tkn, hormony, androgeny, estrogeny, tyroxin, trijodtyronin,
55 g/l enzymy rst. hormon, tyroxin kortizol
Glykemie 3,9-6,7 mmol/l zdroj E, lipogeneze glukagon, kortizol, insulin
adrenalin, STH,
somatoliberin
CabiCz 2009/2010 20
13. MECHANISMY UDRUJC ABR
- udren stle koncentrace kationtu H+ v ECT
- pH arteriln plasmy normln 7,36 7,44 (venzn o nco ni)
o acidza pod 7,36
o alkalza nad 7,44
o pH sluiteln se ivotem 7,0 7,8 (7,7)
- metabolismus aminokyselin produkce NH4+ a HCO3- NH4+ do mooviny, vznikajc protony pufrovny IC
HCO3- jen mlo NH4+ a HCO3- do obhu
o AMK obsahujc sru vznik H2SO4
o fosforylovan AMK vznik H3PO4
tyto siln kyseliny vstupuj do obhu hlavn nlo H+ pro nraznky ECT (50 mmol/den)
- CO2 z mtb. tkn hydratovna na H2CO3 celkov nlo H+ nco pes 12 500 mmol/den; vtina CO2
odstranna plcemi, zbv mal mnostv H+ pro odstrann ledvinami
- dal zdroje kyselin: nadmrn tlesn innost (kys. mln), diabetick ketza, acidifikujc soli (NH4Cl,
CaCl2), neschopnost nemocnch ledvin vylouit normln mnostv kyselin
- zdroje alkli: soli slabch kys. s Na+ a K+ - anionty tchto sol metabolizovny na CO2 za vzniku NaHCO3 a
KHCO3 (zstvaj v tle), astj pina alkalzy ztrta kyselin zvracenm aluden vy (HCl)
Nraznkov soustavy
- vyrovnvaj (pufruj) koncentraci H+, sloeny ze slab pufrujc kyseliny (HA) a jej soli pufrujc bze (A-)
- slab kyselina disociuje HA H+ + A- jej sl: NaA Na+ + A-
- nraznk tvo:
- vpoet pH pole Hendersonovy-Hasselbalchovy rovnice: (pK = - log K)

- po pidn siln kyseliny (HCl), pln disociuje na H+ a Cl- H+ + Cl- + A- + Na+ HA + Na+ + Cl- (reakce
probh ve smru doprava: ubv A- a pibv HA)
- po pidn siln zsady (OH-): OH- + HA H2O + A- (ubv HA a pibv A-)
- v obou ppadech zmna *H+] bude men ne bez ptomnosti pufru
CO2/Hydrogenkarbontov pufr
- rozhodujc pufr, CO2 po rozputn ve vod funguje jako slab kyselina nebo jako zdroj konjugovan bze
hydrogenkarbontu; koncentrace H2CO3 odpovd pCO2 40 mmHg a je v rovnovze s CO2, kter se ustavuje
pomoc enzymu karboanhydrzy
- podle Henderson-Hasselbalchovy rovnice je pH tto soustavy:
(pi tomto pH ob sloky nraznku v pomru 20:1)
- H2O + CO2 H2CO3 H+ + HCO3- ; pidnm H+ kles HCO3- tvorba kys. uhliit na CO2 a vodu
CO2 se vylou plcemi
- vyerpvn pufrovac kapacity, kdy se spotebuje podstatn st bz na zachycen H+, hlavn zdrojem
sloek tohoto pufru je ale CO2, kterho je vude dost, take spotebovan H2CO3 se dopluje prakticky
nevyerpateln pufr
Jin pufry
- fosftov pufr HPO42-/H2PO4- s pomrem 4:1
- hemoglobin relativn kysel oxy-Hb- ve mn iont H+ ne mn kysel deoxy-Hb-, proto kdy v plicch
nave deoxy-Hb kyslk uvoln H+ reaguje s HCO3- a pes kys. uhliitou vznik H2O a CO2, kter je
vylouen plcemi
- aminokyseliny (plasm. blkoviny) jej karboxyl. skup. me disociovat na COO- a H+ a bzick skupina
NH2 me pijmat H+
CabiCz 2009/2010 21
Obrana proti zmnm pH
- dva zkladn mechanismy rychl (v tlesnch tekutinch, inn okamit) a pomal (pufrovac masa
kostn tkn s velikou zsobou Na+, inky s latenc hodin a dn); jimi udruje acidobazickou rovnovhu
(stl pH, pomr mezi kyselinami a bzemi v ECT)
- naruovno pjmem potravy, vmnou dchacch plyn a aktivitou bb.; dynamick homeostaza pH
- na zmnch a regulaci pH se podl hlavn 3 systmy: respirace, GIT, ledviny
- pi acidze je v organismu nadbytek kyselin, u alkalzy jsou to alklie; nemus bt spojeny s vchylkou pH,
pak jde o stav kompenzovan, v opanm ppad dekompenzovan
- zmny ABR jsou zsadn dvojho pvodu nenormln vchylky CO2 respiran acidza/alkalza
(kompenzace pedevm plicn ventilac), druh skupina m pvod v abnormlnm metabolismu (
nadbytek neprchavch kyselin nebo alkli) metabolick acidza/alkalza (kompenzace renln exkrec)
Respiran regulace ABR

- vychz ze vztahu hydrogenkarbontovho pufru ECT a CO2
- ast dchn a transportu dchacch plyn na tvorb ABR spojena s tvorbou, transportem (krv) a
vyluovnm (plce) CO2
- H2CO3 ve venzn krvi (deoxyHb) rozkldna karboanhydrzou na CO2 a H2O a plyn je vydchn (st kys.
uhliit vytsnn z pufru silnjmi kyselinami je bez ztrty vody vylouena plcemi)
- druh proces je transport CO2 z tkn do plic, acidifikujc vliv CO2 je tlumen vazbou na Hb a na plasm.
blkoviny, pesto vzestup pCO2 (zps. zmnou pomru v hydrogenkarbontovm nraznku) drd neurony
dchacho centra a evokuje zven plicn ventilace tm eliminaci CO2 z organismu
Gastrointestinln regulace ABR

- dvoj protichdn zpsob zsahu do ABR: sekrece kys. aluden vy a sekrece alkalickch v od
duodena (pankreatick a lu) po ileum (stevn)
- kad vodk. iont vylouen do aludku zanech v ECT iont HCO3-, kter je venzn krv pesunut do
systmovho obhu pi sekreci kys. alude vy se v org. hromad ionty HCO3- lehk pechodn
alkalza metabolickho typu vyrovnno pozdji po zahjen sekrece pankreatickch v vyluovn
HCO3- z krve do tenkho steva
Regulace ABR ledvinami

- v ppad zmny pH prchavmi ltkami, je organismus oitn plicn ventilac, pi nedostaten innosti
nastupuje cesta renln, kter umouje vyluovat i neprchav ltky zpsobujc zmnu pH (jde nejen o
udren ABR, ale i zachovn osmot. tlaku, objemu a sloen ECT)
- v ppad hydrogenkarbontovho i fosftovho pufru jde o sodn soli obou kyselin; innost tchto
nraznkovch systm, kter vou Na+, ovlivuje nejen pH ECT, ale i jej osmolalitu a objem
- pi vyluovn aniont ledvinami zle na tom s jakmi kationty, pro zachovn vlastnost ECT, mus bt Na+
kationty eteny a nahrazeny v ledvinch jinmi:
o smnou Na+ za H+ pi vyluovn slabch organickch kys., vylu. H+ do tubulr. tek. pH moi
o smnou Na+ za K+ (exkrece tohoto iontu)
o tvorbou amoniaku z glutaminu (glutaminasa, v bb. distl. nefronu, konc. spd pro amoniak
amoniak difunduje do tubulrn tekutiny, tam reaguje s H+) a vyluovn amonnho iontu (exkrece H+
bez dal acidifikace tubulrn tekutiny a definitivn moi)
- jin cesta je stabilizace plasmatickho hydrogenkarbontu: normln veker vrcen zpt do ECT tubulrn
resorpc; pi rstu plasmat. koncentrace je tato tubulrn resorpce omezovna (ztrty mo); pi poklesu
plasm. konc. se zvyuje jeho resorpce a dokonce je vytveno nov z dostupnho CO2 (karboanhydrza)
14. FYZIOLOGIE STRNUT

- strnut je soust ivota jedince, rozliujeme fyziologick a patologick typ st
CabiCz 2009/2010 22
- fyziologick strnut specifick, dlouhodob biologick proces funknch zmn v zvislosti na vku, nen
chorobn stav, ale pouze pokles funkc, velk mezilidsk rozdly, neexistuj dn normy, nen znm pina
(teori nkolik destek biologick hodiny buky, psoben zev. prosted, strnut makromolekul, teorie
volnch radikl,...), kles funkn kapacita organismu
SYSTM ZMNA
Nervov V a m mozku, potu neuron, lypofuscin, demyelinizace perifer. vlken, zhoren
pamti, ochuzen fantazie, schopnosti rozhodovat, labilita emoc, poruchy spnku,
poruchy mluven a psan ei, somatickch reflex
Smysly taktil. it, p v bulbu, ptza, presbyopie, katarakta, tinnitus, zvrat, chuti, ichu
Koster. svalstvo kles hmota a sla, zvyuje se navnost, bradykynezie
Klouby snen rozsah, bolestivost
Kardiovaskulrn po. bb. v SA uzlu, srden index, dysrytmie, elasticita cv, varixy, trombzy
Respiran VC, rigidita hrudnku, FSV, pO2, mn se regulace dchn, mukocilir.transp.
GIT produkce slin, resorpn plocha tenkho steva, motilita tlustho steva,
inkontinence stolice, hmotnost jater, sekrece cholesterolu, lu. kyselin
Viva a mtb. vhov , poadavky na E, neli se poteba vitam., minerl., esenc.AMK, pocit zn
Termoregulace kles tvorba tepla, klesaj adaptan termoregulan mechanismy
Ledviny kles hmotnost, po. glomerul, GF, konc. a zeovac schopnost, inkontinence
Chrup zuby tmav, ztrta dentice
Kosti eny: po menoupauze ztrta kompakty (a 27%), spongizy (a 40%), ob pohlav pokles
elasticity kloubnch chrupavek, V synoviln tekutiny
Ke atrofie, ztrta elasticity, pigmentace, degenerace pojiva, solrn keratza
Endokrinn sekrece rst.h., adapt. na stres, hypotyreiodismus, ztrta ovulace, andropauza
Tlesn voda pokles CTV, pokles ECT
Krev pokles V, ni aktivita kostn den, pokles plasm.blk., hypokalemie, zven TG,V ery
Imunita involuce thymu, snen protiltkov odpovdi, pokles IgM
- tmito zmnami ve st se zabv gerontologie, hlavnm kolem medicny je jejich prevence
15. FYZIOLOGIE DTSKHO VKU

- vkov obdob:
o do 1 msce - novorozeneck- adaptace
o do 1 roku - kojeneck - intenzivn rst
o 2. - 3. rok - batolec - rozvoj ei a mylen
o 4. - 5. rok - pedkoln - zmrnn rstu
o 6. - 11. rok - mlad koln
o 12. - 15. rok - star koln - diferenciace dle pohlav, zrychlen rstu a vvoje
o 15. - 18/19. - dorostov - ukonen vvojem tlesnch a duevnch sil
o vce jak 19 - dospl
- dle porodn hmotnosti je mn jak 2500g mlo a vce jak 4000g moc
- v novorozeneckm obdob adaptace je stupe vvoje fyziologickch funkc odpovdajc jejich dleitosti
(dchac a kardiovaskulrn dobe vkonn; GIT, uropoetick, termoregulan, imunitn mn), nezralost CNS
- zmny krevnho obhu po narozen: zven tlaku v systmovm krevnm obhu, zven alveolrnho pO2,
snen plicnho cvnho odporu, zven prtoku krve plcemi, uzaven d. arteriosus a for. ovale
- dchac systm od okamiku porodu k prvnmu vdechu cca 20-30s, do 90s spontnn pravideln dchn, u
novorozence 40-60 dech/min, dechov objem 20ml
- tvorba surfaktantu od 20. tdne vvoje, pi nedostatenm mnostv syndrom respiran te (RDS)
- GIT pi narozen pipraveny trvic enzymy pro matesk mlko, struktura sliznice jako dospl, slab
vrstva svalstva (meteorismus),
CabiCz 2009/2010 23
- jtra funkce dostaten, ALE aktivita glukuronyltransferzy novorozeneck loutenka ( produkce
bilirubinu v dsledku krat ivotnosti fetlnch erytrocyt, ale nedostaten systm pro jeho odbourvn),
nstup 2. - 3. den po porodu, trvn max. 1 tden
- ledviny - po porodu nzk prtok krve ledvinami, snen GF, snen konc. schopnost, ... => schopnost
korigovat ABR (pi pirozen viv se
funkn kapacita nepekro)
- ke po narozen syt erven
- hmotnost fyziologick snen 1. 3. den
po porodu (nzk pjem potravy) o cca 10%
porodn hmotnosti, pot dochz
k vyrovnn hmotnosti
- APGAR skre vyeten v 1., 5. a 10.
minut po narozen, sleduje se: srden
frekvence, pravidelnost dchn, barva
ke, svalov tonus, reakce na podrdn;
udluje se 0,1 nebo 2 body
vka (cm) hmotnost (kg) tep (po./min) tlak (mmHg)

novorozenec 50 3-4 135-140 80/45
kojenec 75 3x porodn 125-135
2. rok + 11 + 2-3 110-115 100/65
dle + 4-6 + 2-3 85-100 110/60
puberta + 10-12/rok + 5 i vce 70-80 120/60
- sloen krve
o po narozen: ery 5-6 mil/l leuko 20-22 mld/l Hb 190g/l
o ve 3 mscch: ery 4 mil/l leuko 10,5 mld/l Hb 110g/l
- teplota u ftu je teplota vy ne matky cca 38,5C; po narozen uveden do celkem chladnho prosted,
teplota rychle kles (kon o 0,3C/min, jdra o 0,1C/min), velk tepeln ztrty dky velkmu povrchu tla ve
vztahu k hmotnosti
CabiCz 2009/2010 24
KREV
16. FUNKCE KRVE A OBECN VLASTNOSTI
- hlavni funkce
o dopravovat iviny (O2, glukosa) a stopov prvky do tkn
o odvdt odpadn produkty (CO2, kys. mln)
o transport bunk (leukocyty, ndorov bb.)
o dal (amk., lipidy, hormony), rozvd teplo, obrana organismu
o udrovn ABR
- suspenze bunnch element ervench a blch krvinek a destiek
- objem krve je piblin 7-10% celkov tlesn hmotnosti (2,4-2,8 l/m2) = piblin 4,5-6 l krve, eny o nco
mn
- fyziologicky dojde ke zvten objemu pi dlouhodob pravideln fyzick nmaze, ve vt nadmosk vce,
u en ve druh polovin thotenstv, vypit velkho objemu tekutin
- krev se obnovuje, vechny komponenty ne stejnou rychlost, celkov mnostv ery cca 3x za rok
- hematokrit uruje relativn zastoupen erytrocyt v objemu krve, u zdravho mue cca 44 5 % u eny o
nco mn 39 4 %, novorozenec o cca 10%, fyziologicky stoup pi pobytu ve velk nadmosk vce
17. KREVN PLASMA (funkce, sloen, objem a zmny)

- kapaln sloka krve, velk mnostv iont a anorganickch i organickch molekul
- naloutl, opaleskujc, slab zsadit vodn roztok
- vce ne 70% se vymn s intersticiln tekutinou za 1 minutu
- objem u dosplho lovka okolo 5% tlesn hmotnosti (2,8-3,5 l), z celkov ECT je podl plasmy 25%
- sloen: voda (91-92%), rozputn ltky (8-9%)
- osmolalita: 280-300 mosm/l, pH 7,4 0,04 *H+]=40 nmol/l
- pokud nechme plasmu stt, sr se (tekut zstv po pidn antikoagulanch ltek), po odstrann
sraeniny zstane tekutina srum sloen jako plasma, ale chyb fibrinogen a srliv faktory II, V, VIII a
je v nm vce serotoninu uvolnnho z destiek bhem sren
- pi fyzick zti se jako prvn zvtuje objem plasmy, po 2-3 tdnech i poet erytrocyt a Hb, zvten
objemu se projev snenm hematokritu a snenm viskozity krve => usnaduje krevn obh a tedy i psun
ivin a kyslku do tkn
18. ORGANICK A ANORGANICK SOUSTI KREVN PLASMY, HODNOTY

- tvo 8-9 % objemu plasmy
a) anorganick ltky
Na+ 140 mmol/l stlost osmotickho tlaku, objemu a pH ECT

K+ 3,5-5mmol/l excitabilita nerv a sval, hl. kationt ICT
Ca2+ 2,2-2,6 mmol/l vzan a nevzan frakce, nervosvalov penos, kontrakce sval.
vlken, sren krve
Mg2+ 0,7-0,9 mmol/l tlum nervovou drdivost, aktivita enzym
Cl- 100 mmol/l jako Na+, pro tvorbu HCl v aludku
HCO3- 25 mmol/l transport CO2, nraznkov systm, nestl
P 0,5-1,5 mmol/l nraznkov systm, udrovn pH
Fe - mui 12-27 mol/l tvorba Hb v kostn deni, soust enzym
CabiCz 2009/2010 25
- eny 10-24 mol/l
I 300-600 mol/l hormony ttn lzy
Cu 12-22 mol/l soust enzym, krvetvorba
- u vpnku je dleit pedevm jeho ionizovan voln frakce, neionizovan frakce vzna na albumin, ob
dv piblin v pomru 50:50
- elektrolyty (sodk, chloridy, hydrogenkarbonty) krevn plasmy vznamn pro fyzikln chemick vlastnosti
osmotick tlak, objem, pH
- celk. osmotick tlak 5150mmHg (96% pipad na elektrolyty)
b) organick ltky
- nejdleitj jsou blkoviny krevn plasmy (albuminy, globuliny, fibrinogen), piblin 60-80g/l
- dal organick ltky jsou mal organick molekuly, jejich vliv na vlastnosti plasmy je nepatrn, heterogenn
skupina, plasma je pro n transportn mechanismus, krom tchto ltek transportuje plasma hormony,
enzymy, ppadn lky
- pklady neblkovinnch organickch ltek
o duskat ltky (0,2-0,4 g/l), amk (2-4 mmol/l), moovina (3-7,5 mmol/l), kys. moov (200-400
mol/l), kreatin, kreatinin (55-110 mol/l), amoniak, bilirubin (3,5-18 mol/l), glukosa(3,5-6 mmol/l),
laktt, pyruvt, lipidy, AC3 (1,8-2,5 g/l), fosfolipidy, cholesterol (3,5-5,2 mmol/l), FFA, ketoltky
19. PLASMATICK BLKOVINY (mnostv, druhy, funkce)

- nejvt podl pevnch ltek v plasm, 60-80 g/l
- dl se na ti sti albuminy, globuliny (1, 2, 1, 2, ), fibrinogen
- pomr mezi albuminy a globuliny albuminoglobulinov kvocient je cca 1,5-2,0
- v souasn dob ureno vce ne 100 rznch plasmatickch blkovin
- tvo se vtinou v jtrech, imunoglobuliny v B-lymfocytech (plasmatick buky)
- stny kapilr pro n relativn nepropustn vytvej osmotick tlak 25 mmHg (onkotick), kter nasv
vodu do cv
- pi pH 7,4 vtinou ve form aniont, nkter maj sv specifick funkce (transport hormon, anorganickch
ltek,...)
- albumin jako penae pro kovy, ionty, FFA, amk, bilirubin, enzymy, lky
- syntza albuminu psn regulovna, sniuje se pi hladovn, roste pi jeho vtch ztrtch (nefrze, ...)
- funkce
o objem plasmy onkotick tlak, nasv vodu z intersticia do kapilr, proti nmu hydrostatick tlak
v cvch
o transport minerly, hormony, vitaminy, barviva, lky; vazba je reverzibiln
o izohydrie stlost koncentrace H+ iont, nraznkov systm (pH prot.- + H+; pH optovn
navzn H+ iontu)
o nutrin vznam odbourvnm zskvn amk pro syntzu ivotn dleitch protein
o suspenzn stabilita sloen dleit pro zachovn stability krevn suspenze
o proteolytick systmy koagulan, kininov, fibrinolytick, komplement; tvoeny proteiny a
souborem enzym, spout kaskdovit aktivace vytvoen specifickch produkt
o inhibitory protez inhibice proteolytickch enzym (koagulan, fibrinolytick)
o obrana proti infekci imunoglobuliny, protiltky proti antigenm
BLKOVINA PRMRN KONC. (g/l) FUNKCE

prealbumin 0,3 transport hormon ttn lzy
albumin 42 onkotick tlak, transport viz ve
apolipoproteiny 5-10 transport TAG, fosfolipid, cholesterolu
haptoglobin 0,5-2 ve Hb
CabiCz 2009/2010 26
hemopexin 0,7 ve hem
transferin 3 transport eleza
ceruloplazmin 0,35 transport mdi (6 atom/mol)
transkortin 0,04 transport kortizolu
2-makroglobulin 2,5 inhibice plasminu
antitrombin III 0,2 inhibice thrombinu
fibrinogen 4 sren krve
imunoglobuliny 15 protiltky
1 globuliny; 2 globuliny; 1 globuliny; globuliny;
- pi dlouhodobm hladovn, kles hladina plasmatickch blkovin, nzk i u jaternch chorob nebo pi ztrtch
mo; kles onkotick tlak plasmy, mohou vznikat otoky
20. BL KRVINKY (morfologie, druhy, poet a jeho zmna)

- v mikrolitru krve piblin 4000-11000 leukocyt, pro stanoven odebrat za bazlnch podmnek (rno, stav
relaxace, nalano), nejsou pohlavn rozdly, ale poet kols (minimum rno, maximum odpoledne; pi
tlesn aktivit, vlivem stresovch situac)
- nejetnj jsou granulocyty (mlad maj podkovovit jdro, ve st lalonat, obsahuj barviteln granula),
dle tam nalzme lymfocyty (kulat jdra, mlo cytoplasmy) a monocyty (hodn cytoplasmy, bez granul,
ledvinovit jdro)
- ochrana tla ped ndory a virovmi, bakterilnmi i parazitrnmi infekcemi
- schopnost adhezivity (pilnut k rznm povrchm) a pohyblivosti
- POHYB
- zkladem kontinuln exocytza na elnm konci, na
druhm konci vtahovn endocytosou
- vpedu vyle pseudopodii (panoku) zachycen na
okoln tkni fixuje se zbytek tla taen k mstu
pipojen
- propojen pomoc receptor uvolnnch z exocytrnch
vk (na zadnm konci endocytick nvrat)
- pemisovn vezikul v buce dky aktinu a myosinu,
kter kontrahuj zadn konec buky a tla vezikuly
dopedu
- tento pohyb umouje vystupovat z kapilr
dipadedza, prostupovat epitely, putovat k mstm
uplatnn migrace na zklad chemotex (ltky, kter
jsou chemotaktick - chemokiny)
- schopnost mnit tvar umouje FAGOCYTZU

- pedpokladem pro bunn interakce v imunitnch reakcch je ADHEZIVITA leukocyt mus pilnout, m-li
provst dipadedzu; mus se fixovat na fagocytovanou stici; vzat k podkladu pi pohybu
- adhezivita zajitna adheznmi molekulami (glykoproteiny selektiny, integriny)
- tvorba granulocyt, monocyt a megakaryocyt v kostn deni
- pi narozen m dt znan poet leukocyt 18-20.000 na l a vraznou neutrofilii, v celm dtstv
pevaha lymfocyt
21. GRANULOCYTY (funkce, tvorba, kinetika)

- NEUTROFILN
o nejvce (50-70%), lalonat jdro (lenitost uruje st)
CabiCz 2009/2010 27
o vce mladch forem pi granulopoeze pi zntech, infekcch; granulopoeza pi avitaminze
B12, nedostatku kys.listov
o prmrn doba ivota 4-8hod v krvi, 4-5 dn ve tkni
o podle zralosti, msta pohybu a asovch vztah do nkolika kompartment (kinetika)
mitotick oddl schopn dlen, souasn diferenciace (deov myeloblasty,
promyelocyty, myelocyty)
maturan a zsobn oddl zralej formy nahromadn ve deni, ji neproliferuj, probhaj
maturan zmny
marginujc a cirkulujc neutrofily marginujc asi vech neutrofil v krvi, pevaluj se a
koulej podl stny kapilr ve smru krevnho proudu; cirkulujc jsou voln uneny krv, ty
zjiujeme pi potn; mezi nimi neustl rychl vmna
tkov oddl polymorfonuklery, kter se nevrtily zpt z tkn, pln svoji funkci, hynou
o funkce velmi pohybliv, hlavn funkc fagocytza (profesionln fagocyty), pro likvidaci pouvaj
obsah svch granul; aktivovan uvoluj psobky (leuktrieny, Tx, PG), vliv lokln na znt, vyvoln
urit reakce
- EOSINOFILN
o slab fagocytrn aktivita, hlavn loha pi alergickch a parazitrnch onemocnnch, pi nich se
zvyuje jejich poet
o hromadn v mstech pronikn alergen a parazit do tla (plce, GIT)
o fagocytuj komplex alergen-protiltka, pichycuj se na parazity a uvoluj ltky, kter je pokozuj
- BAZOFILN
o mlo pohybliv, podobn rnm bukm
o granula obsahuj heparin a histamin, na membrn receptory pro IgE
o uvoluj obsah granul v zancen tkni, hlavn vznam pi alergickch reakcch
22. LYMFOCYTY (druhy, funkce, lymfatick tk)

- nejen v krvi, ale i v lymf a specializovanch tknch
- jedin buky schopn rozpoznat antigen, cel ivot proliferuj
- efektorov buky specifick imunity (adaptivn, krom bunn zprostedkovan existuje jet humorln
specif. imunita), bez nich by nebyla imunita
- vce funknch lini T- a B- buky a tzv. nulov bb., ty se pak jet dl na subpopulace (hl. T), nazvny podle
tkn, kdo probh diferenciace a zrn (thymus, kostn de Fabriciova Bursa u ptk)
- charakteristickou vlastnost pemisovn, na rozdl od granulocyt a monocyt kontinuln recirkuluj mezi
krv a lymfou (z krevnho eit do perifernch lymfat. tkn mal cvy vt pes d. thoracicus zpt)
- tato cirkulace umouje setkvn se s antigeny (vtinou v lymfat. tknch), vkon imunitnho dozoru
- lymfatick orgny a tkn pat k imunitnmu systmu, poskytuj mikroprosted, do nho vcestovvaj
lymfoidn kmenov buky proliferuj, diferenciace, zskvan schopnost reagovat s antigenem
(imunokompetence); v lymf. tknch se pechodn zdr, setkvaj se s antigenem
- lymfatick orgny a tkn rozdlujeme na centrln (thymus a kostn de) a perifern (mzn uzliny, slezina,
neorganizovan shluky lymfatick tkn na sliznici mucosa associated lymfatic tissue = MALT hl. GIT,
dchac a urogenitln systm)
- v centrlnch probh vchova a vykolen v buky imunokompetentn
23. MONOCYTY A MAKROFGY (pehled funkc)

- monocyty jsou nejvt krvinky, soust mononuklernho fagocytrnho systmu (MFS) dal sousti
jejich prekurzory a tkov a mobiln makrofgy
- z den monocyty vyplaveny do krve, poloas v krvi del ne neutrofily, pot migruj do tkn nebo tlnch
dutin, kde se mn na tkov makrofgy (pibvn organel, zvtovn)
CabiCz 2009/2010 28
- makrofgy mohou t ve tknch nkolik msc i let, diferenciaci ovlivuj mstn faktory funkn
specializace;
- hlavn funkce makrofg jsou spolen fagocytza, biochemick tok, prezentace antigenu, sekrece
biologicky aktivnch ltek
- profesionln fagocyty pohlcuj vt stice, bakterie i buky; vybaven receptory, pomoc nich rozeznaj
vhodn stice, ty pak usmrcuj a destruuj svmi enzymy z lyzosom
- v imunitnch reakcch funkce akcesornch bunk antigen presenting cells (APC), po zpracovn cizorod
ltky ji pedlo imunokompetentnm bukm
- sekren funkce pro zabezpeen prbhu interakc v imunitnm systmu (cytokiny, sloky komplementu,
cytotoxick ltky, chemokiny, erytropoetin, NO)
24. KREVN DESTIKY (morfologie, sloen, funkce, vznam)

- trombocyty jsou nejmen formovan elementy, bezjadern, bezbarv, 2-4 x 0,5-1 m
- poet 150-300.000 /l, neli se v prbhu strnut, asi 2/3 v cirkulaci a 1/3 ve slezin
- doba ivota 9-12 dn, kolsn potu mal, fyziologick vkyvy u en bhem menstruace
- tlesn prce nebo podn adrenalinu zpsob uvolnn destiek do obhu
- hlavn zdrojem E v destikch je glukosa, tvar udrovn marginlnmi mikrotubuly
- uvnit bohat systm spojench kanlk, kter komunikuje s povrchem vznam pro sekren funkci
- obsahuj 3 typy granul 1) denzn granula (skladovac, ADP, ATP, Ca, serotonin); 2) -granula (sms
protein, fibrinogen, trombospondin, von Willebrandv faktor, destikov faktor 4 antagonistou
heparinu, rstov faktor PDGF proliferace bb. hladk svaloviny cv. stny a fibroblast); 3) lyzosomy
(enzymy tpc blkoviny)
- v cytoplasm patrn denzn tubulrn systm (enzymy pro syntzu derivt kys. arachidonov)
- fosfolipidy (destikov faktor 3) v povrchov membrn, maj negativn nboj, na povrchu destiek tvo
katalytick podklad hemokoagulace
- aktin a myosin uplatnn pi zmn tvaru destiek
- VZNIK - z obrovskch megakaryocyt (35-160 m), z pluripotentn kmenov buky; zral megakaryocyt
mnoholalonat jdro, hodn cytoplasmy, postupn vznikaj fragmenty, kter jsou uvolovny; zral
dosedaj na zevn povrch sinus kostn den, vysouvaj vbky, odlamovnm vznikaj destiky, z jednoho
1000-5000 destiek, regulujc faktory jsou rstov hormony a cytokiny (hl. stimultor trombopoetin, tvo
se v jtrech, pro udren velkho potu destiek)
- FUNKCE ochrana ped ztrtou
krve, tvorba hemostatick ztky
- na obrzku aktivace destiek
- v mstech 1 a 2 dochz k blokovn
kys. acetylsalicylovou (1 inhibice
tvorby prostacyklin, 2 inhibice
cyklooxygenasovho systmu), ale
tvorba prostacyklin me bt
endotelovmi bukami obnovena
=> pev antiagregan inek
prostacyklin
CabiCz 2009/2010 29
25. ERVEN KRVINKY (morfologie, funkce, membrna, metabolismus)
- erytrocyty jsou nejspecializovanj a nejjednodu buky, dokonale pizpsoben sv funkci transport
dchacch plyn
- bezjadern, dn organely, bikonkv. disk 7,4 x 2,5 (0,8) m, objem 85 fl
- fyziologick anisocytza vskyt vtch i mench erytrocyt, Priceova-
Jonesova kivka
- poet je u dosplho jedince celkem stl hodnota: u mu 4,3-5,3 mil/l,
u en 3,8-4,8 mil/l
- potu pi - pO2 v arteriln krvi, velk nadmosk vka, u novorozence
- bikonkvn tvar zvtuje povrch asi o 30% proti kouli vt plocha pro
difusi kyslku (vhodnj hodn malch ne mn velkch erytrocyt); tak
dleit pro tvarovou pizpsobivost prchod mikrocirkulac (schopnost deformace, skrz kapilry, potom
obnov tvar)
- 60% tvo voda, suina 40% - z toho 95% hemoglobin, zbytek ostatn proteiny, lipidy, sacharidy,...
- membrna je tvoena z 50% lipidy (to jsou prakticky vechny lipidy erytrocytu) a jej hlavn funkc je dit a
kontrolovat vmnu ltek, mus si udret
integritu pi pohybu v krevnm obhu
- spektrin je hlavn slokou
membrnovho skeletu, ten m podobu
dvourozmrn st pokrvajc vnitn povrch
membrny (udren tvaru, deformabilita)
- prouek 3 m jednak kotvc funkci,
ale tak funkci kanlu pro anionty (Cl-
dovnit a ven), krom nj v membrn cel
ada enzym, Na+-K+-pumpa, Ca2+ pumpa, dle napklad molekuly na zevnm povrchu (receptory pro
hormony, antigeny krevnch skupin)
- metabolismus erytrocyt hlavnm zdrojem E je anaerobn glykolza, protoe nem dn organely ani
jdro, nem ani schopnost syntzovat proteiny a hem; potebuj E pro udren tvaru, funkce membrnovho
skeletu, udren Hb ve funkn podob, zachovn nzkho Na+ a Ca2+ a vysokho K+ uvnit buky
- pi anaerobn glykolze vznikaj 2 ATP, jedna reakce lze obejt (toho se vyuv pokud nen nutn dal
energie) potom ale vznik 2,3 bisfosfoglycert, ten se ve k molekule deox. Hb a sniuje jeho afinitu ke
kyslku
- funkc erytrocyt je krom penen O2 a CO2 tak udrovn stl ABR
- hemolza = pokozen erytrocyt, dochz k vylit jejich obsahu do okol (osmoticka, fyzikln, chemick,...)
26. HEMOGLOBIN (molekula, typy, mnostv, derivty)

- erven krevn barvivo, soust erytrocyt, schopnost vzat a uvolovat kyslk, tak transport CO2 a
nraznkov systm
- konjugovan blkovina, ze 4 podjednotek, kad
tvoen peptidovm etzcem, ke ktermu je
pipojena prosthetick skupina hem (komplexn
slouenina, tetrapyrolov kruh s centrlnm
atomem Fe2+, na kter je navzna jednak
aminokyselina a jednak molekula kyslku O2)
- 4 polypeptidy tvo blkovinu globin (asi 96%
molekuly Hb) vdy 2x2 etzce (jejich typy jsou
,,,,,), vechny lidsk Hb maj stejn hem,
odliuj se v globinov sloce
CabiCz 2009/2010 30
- Typy Hb mn se v prbhu vvoje jedince
zrodek Portland, Gower 1, Gower 2 ,,,
plod HbF 22
dt HbF, HbA 22, 22
dospl HbA, HbA2 22, 22
srpkovit anaemie HbS
- vazbou s kyslkem vznik oxyhemoglobin, kad molekula Hb me vzat 4 molekuly kyslku, po navzn
dojde k allosterickmu ovlivnn usnadnn navzn dalch kyslk vazebn kivka sigmoidln tvar
- kyslk me bt transportovn rozputn v krvi, ale kapacita je pouze 3ml kyslku na 1l krve zvten
kapacity hemoglobinem 1g Hb me vzat 1,34ml kyslku => cca 197ml kyslku na 1l krve
- mnostv rozputnho kyslku v krvi mrn jeho parc. tlaku v alveolech
- pokles afinity ke kyslku pi - pH (pCO2), teplota, 2,3-BPG => posouvaj vazeb. kivku doprava
- afinita fetlnho Hb je vy, oxid uhelnat m mnohem vy afinitu ne kyslk => blokuje Hb
- derivty vazbou s CO2 vznik karbaminohemoglobin (pi oxygenaci uvolnn CO2), CO se ve za vzniku
karboxyhemoglobinu (neme vzat kyslk, CO m znanou afinitu), oxidan inidla mohou oxidovat elezo
na Fe3+ - methemoglobin (neme vzat kyslk, normln mal mnostv, odbourvno metHb reduktasou)
- mnostv u dosplho mue je 135-170g/l, u eny 120-160g/l, novorozenec asi 120-180g/l, v 1 ery 23-32pg
27. TVORBA KREVNCH ELEMENT, krvetvor. kmen.bb., ontogeneze krvetvorby

- krvinky a destiky neustle zanikaj (omezen ivotnost), kompenzovno neustlou produkc z krvetvornch
kmenovch bunk
- krvetvorn kmenov bb. vchoz bukou multipotentn KB, z n a 8 bun. lini (erytroidn,
granulocytrn-N,E,B, monocytrn, megakaryocytrn, lymfoidn-B,T), KB nelze rozliit, jsou
nediferencovan, maj dv zkladn vlastnosti: sebeobnova (dlenm vznik nov KB), diferenciace (do
nkolika lini), vskyt v mstech krvetvorby (nakonec skon v kostn deni), vznikaj z nich progenitorov bb.,
kter se dle diferencuj; z multipotentn KB vznikne kmen. buka pro lymfoidn elementy a pluripotentn
KB, z n vznikaj dal progenitory, diferenciace je ireverzibiln
- rstov faktory pro krvetvorbu SCF (stem cell factor), interleukiny (hl. IL-3), CSF (colony stimulating factor),
epo (erytropoetin), tpo (trombopoetin)
- hematopoetick mikroprosted podprn tk, skld se z bunk stromatu kostn den, EC matrix,
rozpustnch rst. faktor a cytokin
- krvetvorba je komplexn dj, jednotliv sloky spolu navzjem reaguj
- bhem ontogeneze se krvetvorba pesouv ze sleziny (od 12. tdne) a jater (od 6. tdne) u plodu do kostn
den (ji od 20. tdne nitrodlonho vvoje sten zapojen) u dosplho, s postupnm vvojem ubv
center krvetvorby (v dtstv ve vech kostech, tak do 4.-5. roku), nakonec hlavn centra v hornch stech
humeru a femuru, sternu a obratlech, jinde nahrazena den tukovou (lutou)
Tvorba a znik erytrocyt

- prvn identifikovateln len erytroidn ady proerytroblast
- pi terminln diferenciaci zmenovn (i jdra, ve stdiu ortochomnho normoblastu vypuzeno)
- deov retikulocyt jet njakou dobu nkter organely, jdro u nem, jet schopnost tvoit Hb;
postupn ztrc organely, receptory pro transferin, zastav se tvorba hemu i globinu pozdn retikulocyt se
pak mn v erytrocyt
- tvorba Hb regulovan proces, 70-75% ped vypuzenm jdra, zbytek ve stdiu deovho retikulocytu,
v pronormoblastu ptomnost feritinu, prvn znmky Hb u basofilnho normoblastu, nejintenzivnj tvorba
v polychromatofilnm normoblastu; syntza hemu v mtch. a cytoplasm, globinu na ribosomech, pot
kombinace, hlavnm urujcm faktorem dostupnost eleza (transferinu)
- dlka ivota erytrocyt 110-120 dn, zestrl buky pohlcovny fagocytujcmi bukami ve slezin, jtrech a
kostn deni
CabiCz 2009/2010 31
- strnouc buky se zmenuj, stoup viskozita, ubv iont a vody, zhoruje se funkce membrny (kles
deformabilita rigidn erytrocyty nemohou projt trbinami v erven pulp sleziny, zachyceny,
fagocytovny)
- uvolnn Hb se roztp na hem a globin, globin na AMK, hem se rozkld na biliverdin a nsledn bilirubin (v
krvi vzn na albumin), denn se rozpad cca 7-8g Hb, stejn mnostv se tvo
28. FAKTORY NEZBYTN PRO ERYTROPOEZU, Fe, vitaminy; zen krvetvorby

- soubor ltek, lze je rozdlit na substrty (nezbytn pro svatbu) a biokatalyztory (pro prbh enzymatickch
reakc pi syntze jednotlivch sloek)
- nejdleitj stavebn ltky pro erytropoezu jsou susbstrty pro syntzu Hb aminokyseliny a elezo,
zdrojem AMK blkoviny exo- i endogennho pvodu
- ltky ovlivujc erytropoezu vitaminy:
o B12 faktor limitujc erytropoezu, dleit pro konen zrn, resorpce z potravy vzna na tzv.
vnitn faktor (secernovan parietlnmi bukami aludku), ve B12, tm ho chrn ped enzymy, ten
se vstebv v doln sti ilea, v krvi na transkobalamin, zachycuje se v jtrech, zde do zsoby,
uvolovn pro poteby kostn den a jinch tkn, nejvt vznam pi syntze nukleovch kyselin,
pi nedostatku zhoubn chudokrevnost (pernicizn anaemie)
o kys. listov soust koenzym pi syntze DNA, nsledky nedostatku nejnpadnj v syntze
erytrocyt, makrocytrn anaemie
o B6 pyridoxin, v rostlinn i ivoin potrav, nedostatek je vzcn, nezbytn pro syntzu hemu
o B2 riboflavin, soust Fp enzym, pro normln funkci a peit erytrocyt
o C askorbov kyselina, nespecifick funkce, vznam pro mtb. eleza
Metabolismus eleza
- nepostradateln biogenn prvek, proces bunnho dchn, vazba kyslku na Hb
- 3,5-4 g eleza, lze je rozdlit na elezo funkn (hemov) a transportn a zsobn
- 65-70% celkovho eleza je v Hb, 4% v myoglobinu, 1% v enzymech, 15-30% zsobn
- vtina eleza reutilizovna, mal ztrty doplnny z potravy, ztrty vtinou deskvamac bunk v GITu, u en
navc menstruan krev, prmrn denn ztrty u mu 0,5-1 mg (u en dvojnsobek), nahrazeno resorpc 5-
10% eleza z potravy
- dv formy ferro (hemov, nchyln k hydrolze) a ferri (skladovac, transportn)
- transportn elezo hl. transportn protein transferin (2 vazebn msta, ve ferri formu)
- zsobn elezo v makrofzch sleziny, v jtrech, kostn deni, stav zsob vt u mu; hlavn zsobn forma
je ferritin (makromolekula, zevn proteinov slupka, jdra s ferri elezem), jin zsobn forma hemosiderin
(degradan produkt ferritinu, elezo z nj neme bt v podstat mobilizovno)
- elezo do buky z rznch zdroj transferin, odbourn Hb pmo v buce nebo Fe2+ ionty; jtra navc
pijmaj komplexy Hb-haptoglobin a hem-hemopexin
- po proniknut do buky uloen do ferritinu, ferrtin mimo jin ru toxicitu iont eleza; srov ferritin
produktem monocyto-makrofgovho systmu, mal mnostv, indiktor zsob v organismu
CabiCz 2009/2010 32
- vstebvn eleza v tenkm stev, v aludku Fe3+ redukovno na Fe2+ (rozpustnj) receptory
kartovho lemu skrze cytoplasmu enterocytu krevn pl st do transferinu, st do ferritinu (toto
elezo deskvamac bunk zpt do lumina steva)
- pjem eleza potravou (anorganick soli, feritin, hemov elezo), hemov jen 10-15% z celkovho pjmu,
ale je efektivnj ne ferri forma; zven pjem nutn u dt, thotnch a kojcch en
- zen krvetvorby rstov faktory (glykoproteiny produkovan hl. fibroblasty a endotel.bb.), colony
stimulating factors (CSF) d celoivotn obnovu kmenovch bunk a proliferaci zrodench bunk
vvojovch ad; rst diferencovanch bunk reguluj cytokiny (vtinou interleukiny) produkovan
makrofgy a leukocyty; interferony psob inhibin; po tvorbu erytrocyt nezbytn erytropoetin; porucha
v zen sekrece faktor me pispvat k proliferaci malignch bunk nebo naopak selhn deov funkce
29. HEMOSTZA
- konstrikce cv (zpomalen prtoku krve), doasn ztka z krevnch destiek (na kolagen, aktivovny
thrombinem), fibrinov s (zachyt destikovou ztku bil thrombus a erven krvinky erven
thrombus) cel thrombus stabilisuje, rozputn thrombu plasminem
- tvorba fibrin vsledkem vnitn (oblast omezenho krevnho toku nebo abnormln cvn stna bez
tkovho pokozen) i vnj (tkov pokozen) drhy; ob splynou v jednu koncovou, kdy dojde
k aktivaci prothrombinu na thrombin katalysuje tpen fibrinogenu za tvorby fibrinov sraeniny
- konstrikce cv vsledkem psoben vce faktor vazokonstrikn reflex na porann, VK psobc ltky (TxA2
tvoen aktivovanmi destikami, serotonin z denznch granul destiek), pm myogenn reakce cv na
porann
Aktivace destiek
- adhese na exponovan kolagen, uvolnn obsahu granul, agregace
- adhese zprostedkovna von Willebrandovm faktorem (endotel. bb.) mstek brn odplaven
- aktivace destiek zmna tvaru, zven pohyb, uvolnn obsahu granul, agregace
- nejsilnjm aktivtorem je thrombin (vznik koagulan kaskdou)
- dal siln aktivtor je PAF (platelet-activating factor) uvolovan pi infeknch a zntlivch procesech z
granulocyt
- dle viz ot. . 24 Krevn destiky
Endotelov buky
- regulace koagulace, synthesuj prostacykliny, inhibitory agregace destiek, psob pes adenyltcyklasu,
vznikajc cAMP sniuje hladinu Ca2+ a inhibuje aktivaci
- vlastn ADPasa hydrolysuje ADP, tm ru jeho agregan inek
- heparansulft antikoagulant; plasminogenov aktivtory (tPA) rozpoutj koagulum
- NO vazodilatace
CabiCz 2009/2010 33
30. HEMOKOAGULACE, pehled faktor
- soubor enzymatickch reakc, ast ady plasmatickch protein, fosfolipid, iont
- vsledkem pemna tekut krve v nerozpustn gel
Pehled koagulanch faktor

FAKTOR OBECN NZEV FUNKCE
I fibrinogen tpen thrombinem za vzniku
fibrinov sraeniny
II prothrombin aktivovn prothrombinasovm
komplexem (PTK) (Ca2+, Va, Xa, PL)
III tkov faktor lipoprotein, kofaktor pro faktor VII
IV Ca2+ 50% plasmatickho kalcia
V proakcelerin aktivovn thrombinem, PTK
VI ----------------------------------- --------------------------------------
VII prokonvertin aktivovn thrombinem, Ca2+
VIII antihemofilick faktor A aktivovn thrombinem, TK
IX antihemofilick faktor B aktivovn XIa, Ca2+
X Stuartv-Prowerv faktor aktivovn tenasovm komplexem
(TK) (Ca2+, VIIIa, IXa, PL) a faktorem
VIIa v ptomnosti f. III
XI plasm. pedchdce thromboplastinu aktivovn XIIa
XII Hagemanv faktor na obnaen kolagen v mst
pokozen, aktivovn HK a
kallikreinem
XIII fibrinoligasa aktivovn thrombinem, Ca2+,
stabilisuje fibrinov koagulum
zesovnm
protein C aktivovn na Ca thrombinem
vzanm na thrombomodulin,
degraduje VIIIa a Va
protein S kofaktor proteinu C
thrombomodulin na povrchu endotel.bb., ve
thrombin, ten aktivuje protein C
CabiCz 2009/2010 34
31. KOAGULAN KASKDA; FIBRINOLZA
- fibrinov koagulum je rozpoutno plasminem
32. KREVN SKUPINY, ABH, Rh, HLA systm

- znaky antigenn povahy (anitgeny i antigenn systmy) na membrn erytrocyt, vznam pi
transplantacch, pokud antigenn znaky nesouhlas, dojde k imunitn (tvorba protiltek proti cizmu antigenu)
nebo antigenn (mezi vpravenm antigenem a protiltkou ptomnou v krvi pirozen nebo po pedchoz
imunizaci) reakci
- reakce protiltky (aglutininy) s pslunm antigenem (aglutinogen) spov v aglutinaci ervench krvinek
CabiCz 2009/2010 35
Systm ABO
- 4 zkladn krevn skupiny A, B, AB a 0 (H), podle ptomnosti aglutinogen A a B na povrchu membrny
- jedinec skupiny 0 nem dn aglutinogen, ale m antigen H
- v krevn plasm pirozen protiltky aglutininy anit-A a anti-B (Landsteinerovo pravidlo nejsou aglutininy
proti vlastnm aglutinogenm), jsou to imunoglobuliny typu IgM, vznik kolem 3. msce ivota
- nejastji v R A a 0 (oba dva cca 40%), B
(15%), AB (5%)
- aglutinogeny A a B jsou oligosacharidy
vzan na povrchu membrny erytrocyt
na blkovinn a lipidov sloky
- vznik aglutinogen ze spolen
prekurzorov molekuly ze 4
oligosacharid
- u aglutinogenu A bylo zjitno 6
podskupin, li se klesajc antigenitou,
nejastj A1 (80%); podobn je to u
antigenu B; stejn tak jsou rozlieny i
protiltky
Systm Rh
- nazvn podle reakce, kdy srum s protiltkami proti krvinkm opice macacus rhesus shlukovalo v 85%
ppad i krvinky lidsk
- vysoce komplexn, nevznamnj jsou antigeny C, D, E, c, d, e; vdy v trojici, pokud ptomen antigen D (m
nejvt antigenitu), jde o jedince Rh+; nen-li ptomen je jedinec Rh-
- protiltky anti-D vznikaj pouze pi imunizaci Rh- pjemce krvinkami Rh+ drce, jsou to IgG (napklad
imunizace mezi matkou Rh- a plode Rh+ hemolytick nemoc novorozenc; podvn anti-D sra, zni
krvinky plodu v tle matky a zabrn jej imunizaci)
HLA systm
- human leukocyte associated antigens
- HLA I. tdy na vech bukch, HLA II. tdy vtinou na APC (makrofgy, dendritick buky uzlin)
- variabiln receptory T-bunk rozpoznvaj antigen a v zpracovan proteinov fragmenty antigenu
v komplexu s HLA-molekulami, k usnadnn rozpoznn HLA jsou vybaveny nevariabilnmi CD-koreceptory,
ty jsou odlin pro pomocn (TH) a cytotoxick (TC) buky, rozliujeme CD4 a CD8
- CD8 nalzme u cytotoxickch TC lymfocyt, mohou rozpoznat ciz antigen na povrchu kterkoliv buky tla,
reaguj na kombinaci antigenu s molekulami HLA I. tdy, jejich hlavnm kolem je provovat ostatn buky,
nejsou-li infikovny virem, ndorov, zabjet bakterie; rozpoznvaj i peptidy cizorodch bunk s jejich HLA
- CD4 maj pomocn TH lymfocyty, vykonvaj regulan funkce, reaguj na antigen prezentovan v asociaci
s HLA II. tdy (makrofgem, B-bukou, ...)
33. FYZIOLOGICK VZNAM SLEZINY

- hlavn slokou mononuklernho fagocytrnho systmu, nejvtm lymfatickm orgnem v tle
- prtok 250-350l krve za den, do portlnho obhu dodv 10-20% krve
- normln zadruje asi 1/3 trombocyt (zachycen - adheze, smna s cirkulujcmi, udrovn potu v obhu)
- pechodn zadrovn retikulocty, kter zde definitivn vyzrvaj v erytrocyty (redukce membrny,
zformovn tvaru)
- od 4. do 6. msce nitrodlonho vvoje hematopoetick orgn, tato aktivita ustv ke konci fetl. obdob
- v erven pulp dochz k sekvestraci a destrukci starch, deformovanch nebo jinak pokozench ery.
(krvinky se v pulp prodraj zkmi toitmi prostorami mezi makrofgy, vystaveny nepznivmu prosted,
CabiCz 2009/2010 36
to napomh k zniku alterovanch erytrocyt rigidn, star nemohou projt fenestrovanou basln
membrnou vstelky sinus, zachycuj se v otvorech a fagocytovny)
- probrka se tk i mrn pokozench, zvlt citliv jsou sfrocyty
- nepokozen se pi prchodu rzn deformuj, pronikaj trbinami a vrac se do pvodnho stavu
- bl pulpa m jedinenou strukturu arteriola uvnit lymfatick pochvy, dleit pi zahajovn humorln a
bunn imunitn odpovdi
34. KREV JAKO NRAZNKOV SYSTM

- normln pH arteriln krve cca 7,40,04; venzn krev ni
- pi acidza ni ne 7,36; u alkalzy je pH vy ne 7,44
- hranice nesluiteln se ivotem je 7,0 a 7,8
- stlost pH pomhaj udrovat nraznkov systmy krve, ty jsou tyi
o hydrogenkarbontov
tvoen H2CO3 a HCO3-
mnostv kys. uhliit je dno rovnovhou mezi vyprodukovanm mnostvm CO2 ve tknch
a mnostvm, kter je z organismu odstranno plcemi
koncentrace hydrogenkarbontovho iontu je dna innost ledvin
o hemoglobinov
kyselost stoup se stoupajc vazbou kyslku, to zpsob uvolovn H+ a tm se v plicch
vyluuje z krve vce CO2
v kapilrn krvi se tento proces obrac a ovlivuje pestup CO2 do venzn krve
o proteinov (amk)
aminokyseliny jejich karboxyl. skupina me disociovat na COO- a H+ a bazick skupina NH2
me pijmat H+ COO- a NH3+
pi rstu H+ obsad karboxylovou skupinu, ztrat svj nboj
pidnm alkli disociuje aminoskupina na NH2 a H+, kter se slou s OH- na vodu
o fosftov
HPO42-a H2PO4- v pomru 4:1
- in z krve nejvznamnj regultor ABR, jejich innost se vkyvy nepotla, ale zmrn
35. HEMOLZA, jej druhy

- erytrocyty citliv vi rznm vlivm, poruen membrny fyzikl. nebo chemickmi initeli a obsah do okol
osmotick hemolza
- v hypotonickm prosted pijmaj krvinky vodu, zduuj, vznik membrn. defekt (nik Hb a jinch ltek)
- sten odolnost hemolza a pi uritm stupni hypotonicity, star erytrocyty jsou fragilnj
- v hypertonickm prosted vodu odevzdvaj, svrauj se, rovn me dojt k pokozen membrny
fyzikln hemolza
- pi silnm tepn, lehn, psoben ultrazvuku
chemick hemolza
- inek ltek, kter rozpoutj lipidy membrny (tukov rozpoutdla, siln kyseliny a zsady)
toxick hemolza
- bakteriln toxiny nebo had i rostlinn jedy
imunologick hemolza
- patologick fenomn psobenm komplementu, vznik membrnovch defekt, nik makromolekul i bez
osmotickho zduen
CabiCz 2009/2010 37
36. NESPECIFICK IMUNITN MECHANISMY

- vrozen schopnost organismu rychle reagovat proti cizorodm mikroorganismm a materilm
- mechanismy, kter nerozpoznvaj specificky antigen, nejsou zvisl na pedchozm setkn s nm,
nevytvej imunologickou pam
- ast ke a sliznice, fagocytza, pirozen cytotoxicita a ltkov faktory (lyzozym, komplement)
- zdrav a neporuen ke a sliznice oddluj organismus od vliv zevnho prosted, barira
- ve slinch, slzch a stevn stn je enzym lyzozym, ten rozruuje bakteriln stnu
- HCl v aluden v m siln baktericidn inky, brn rozmnoovn kvasinek a plsn
Fagocytza
- vlastn nstroj nespecifick imunity, sekvence t dj vazba fagocytujcch bunk na povrch clov stice,
pohlcen a sputn mikrobicidnch aktivit
- likvidace choroboplodnch mikroorganism, odklz vlastn pestrl, pokozen nebo odumel selektivn
rozpoznvn, jinak by pohlcovali i zdrav buky, to je umonno ltkami, kter fagocyty lkaj chemokiny
- dleit je opsonizace (opsony), dojde k oznaen a zvraznn buky vhodn k pohlcen, specifick opsoniny
jsou protiltkov molekuly, kter se vou na speciln determinanty na povrchu bakteriln buky
- pi pohlcen dochz v mst kontaktu s fagocytovanou stic ke vtahovn plasmatick membrny,
obalovn stice pseudopodiemi, uzaven do sebe, splynut s granuly obsahujc mikrobicidn ltky a
enzymy a vznikne fagolyzosom
- ve fagolyzosomu probh usmrcen a destrukce zmna pH, lyzosomov enzymy, respiran vzplanut
(vznik superoxidov aniont a dal toxick kyslkov sloueniny)
Pirozen cytotoxicita
- 10 15% lymfocyt jsou velk granulrn lymfocyty, nemaj znaky B ani T bunk, nazvny nulov buky
- schopnost niit a destruovat clov buky bez pedchoz sensibilace a bez ohledu na HLA oznaen NK-
buky (natural killers)
- schopny spontnn zabjet clov bb., pirozen cytotoxicita, uvolovn cytolyticky psobcch perforin
- aktivita propuk velmi rychle, brn v rozptlen vir nebo jinch patogennch mikroorganism
Komplement
- soubor plasmatickch protein a glykoprotein, asi 15% globulin krevn plasmy
- vce ne 20 rozpustnch sloek, vtina v neaktivn podob, aktivace probh kaskdovit (jako
hemokoagulace), aktivace na membrnch bunk nebo komplexu atg-ab
- 3 hlavn funkce - chemotaxe (nalkn fagocytujcch bunk), opsonizace (znakovn), destrukce membrny
- krom tchto funkc uplatnn tak pi aglutinaci bb., neutralizaci vir, vyplavovn neutrofil z kost. den
37. HUMORLN MECHANISMY IMUNITY

- soust specifick imunity, inek je clen proti jednotlivm patogenm, souasn pokrauj dje pirozen
imunity, efektorovou bukou je B-lymfocyt, ltka vyvolvajc odpov je antigen (epitopy)
- spov v tvorb protiltek cirkulujcch v krvi, v se s antigenem
- B-lymfocyty opust kostn de a zstvaj pevn v lymfatickch tknch, setknm s antigenem a vazbou
na receptor dojde k jejich aktivaci, setkn vtinou s antigenem na APC (makrofg-fagocytuje,sten
strv a exponuje na svm povrchu pro lymfocyty)
- samotn vazba antigenu na B-lymfocyt nesta, nutn spoluprce s makrofgy a TH-lymfocyty (cytokiny)
- aktivovan lymfocyt v plasmatickou buku, ta produkuje protiltky (lymfatickmi cvami do krve)
- nkter lymfoblasty se pemn na pamov buky, ij dlouho, cirkuluj v tle, zstvaj spc, pi setkn
s antigenem reaguj rychle sekundrn odpov
CabiCz 2009/2010 38
Protiltky
- glykoproteiny, -globuliny, 4 peptidov etzce (2L, 2H), disulfidick mstky, hypervariabiln msta tvo
vazebn msta pro antigen, podle H etzce do 5 td (G, M, A, E, D)
- kad B-buka a jej klon tvo protiltky jen jedn specifity
- zanaj se tvoit od 10. tdne nitrodlonho vvoje
- prvn protiltky v dob zskvn imunokompetence, nejsou uvolovny, ale vzny do povrch. membrny,
slou jako receptor pro antigen
- obrana temi zpsoby pm inek (aglutinace, precipitace, neutralizace, lza-ruptura), aktivace
komplementu, opsonizace
- likvidaci protiltkou oznaench antigen zajiuj fagocytujc buky, komplement, NK-buky
- prvn odpovd na antigen jsou IgM, vytv komplexy antigen-protiltka, pozdji pibv mench molekul
IgG, pln rozvinut fze imunitn odpovdi; IgG vydatn opsoniny, jejich hladina pomrn dlouho zven
38. ZEN HUMORLN IMUNITN ODPOVDI

1) proliferace a diferenciace lymfocyt
- navozena antigennm signlem
- hlavnm regulanm mechanismem je koncentrace a rozprosten antigenu v lymfoidn tkni (vliv slbne
odbourvnm a neutralizac)
2) regulace zptnou vazbou

- reguluj klonln expanzi imunokompetentnch bunk
- podaj-li se IgG vymizen bb. produkujcch Ig stejn specifity (zsah do syntzy)
- innost antiidiotypov protiltky hypervariabiln seky Ig-molekuly maj jedinen znaky = idiotypov
determinanty, maj tedy antigenn vlastnosti a mohou podntit tvorbu antiidiotypovch protiltek
3) TS-lymfocyty
- supresorov, potlaovn odpovd
4) genetick regulan vlivy

- Ir geny nesouvis strukturn ani funkn s geny pro Ig, ovldaj humorln odpov, reguluj reakce pozdn
pecitlivlosti, proliferaci T-bb. navozenou antigenem a cytotox. reakce zprostedkovan T-lymfocyty; Ir
geny roztroueny po celm genomu, vztahy s HLA
39. BUNN IMUNITA, THYMUS

- efektorovmi bukami jsou T-lymfocyty, obrana proti infekci (virm, plsnm, ndorovm bb., odvren
transplanttu), neprodukuj protiltky, po aktivaci se dl a diferencuj na vysoce specializovan efektorov
bb.
- 4 hlavn funkce aktivace B-bunk (tvorba protiltek), aktivace makrofg, cytotoxicita, potlaovn
odpovdi; tyto funkce vykonvaj 3 subpopulace T-lymfocyt TH (pomocn), TC (cytotoxick), TS (supresorov)
- specifita T-lymfocyt bhem vvoje v thymu
Receptory T-lymfocyt
- vi antigenu v pirozen podob jsou T-lymfocyty neten, ten mus bt zpracovn, roztpen a peptidov
fragmenty prezentovny na povrchu v asociaci s molekulami HLA (I,II), teprve tak mohou bt rozpoznny a
stvaj se ligandem pro jejich receptor (tohle omezen se nazv HLA restrikce)
- HLA = Human Leukocyte Associated Antigens
- HLA I. tdy na povrchu vtiny bunk, HLA II. tdy hlavn na APC
- receptory sloitj ne u B-bunk, ze 2 etzc (a,b), ty v komplex HLA-antigen
- pro usnadnn rozpoznn molekul HLA jet CD-koreceptory (CD4 pro helpery, CD8 pro cytotox.)
CabiCz 2009/2010 39
- cel vvoj T-lymfocyt v thymu, dlen, zrn, diferenciace pod vlivem thymickch hormon a cytokin
- tak vznikaj pamov buky
Cytotoxick T-lymfocyty
- nesou CD8, efektorov buky, rozpoznvaj ciz antigen na povrchu kterkoliv buky tla
- reakce na HLA I. tdy, jejich hlavnm kolem je provovat (boj proti virm)
- antigen aktivace prekurzoru (zmny) pseudopodie, konc. Ca2+, receptory pro imunitn funkci ve
se na clovou buku uvolnn obsahu granul lza membrny rozpad clov buky
- rozeznvaj i ciz HLA antigeny (pina odmtnut transplanttu)
Pomocn T-lymfocyty
- regulan funkce, je jich nejvce, nezbytn pro tvorbu protiltek, nesou
CD4
- reakce na HLA II. tdy
- prbh aktivace podobn TC, vyst v produkci cytokin nerozeznvaj
antigen, ale jsou nutn pro dal prbh imunitn reakce (aktivace T-
bunk, B-bunk, makrofg)
- nezastupiteln regulan loha
Supresorov T-lymfocyty
- regulan, schopny potlaovat funkce TC a TH lymfocyt i odpovdi B-
bunk na antigeny
- samy ale potebuj podporu od pomocnch T-bunk, kter jsou potom aktivovanmi TS tlumeny (zptn
vazba, brn pehnanm imunitnm reakcm)
- pravdpodobn role v imunologick toleranci (vlastn tkn)
Neuroendokrinn regulan vlivy na imunitu

- vztah k ose hTh adenoHF kra nadledvin
- cytokiny stimuluj prostednictvm hTh kortikoliberin nebo pmo inek na adenoHF sekreci ACTH
- negativn zptn vazba inhibice produkce cytokin vlivem steroidnch h. tlum rst a aktivitu imunitnch
bb.
- ACTH psob pmo na bb. imunit. systmu, moduluje aktivitu
- leukocyty tak receptor pro insulin, STH, endorfiny
- nervov bb. maj urit receptory typick pro lymfocyty (hl. meditor zntu interleukin-1 psob na CNS a
vyvolv horeku, spnek, anorexii)
- CNS a endokrinn lzy pispvaj k vyvenosti inn obranyschopnosti lidskho organismu
40. TVORBA TKOVHO MOKU, pestup tekutiny stnou kapilr

- vmna vody, ltek a plyn mezi plasmou a intersticiem pomoc difuse a filtrace, reabsorpce
- difuse probh stejn v obou smrech, po cel dlce kapilr, promchvn mezi intravaskulrn a
intersticiln tekutinou; klovm mechanismem pro pohyb ltek 50x vt objem ltek ne filtrac a
reabsorpc
- filtrace a reabsorpce m vznam pro tvorbu tkovho moku, za normlnch podmnek rovnovha mezi
filtrac a reabsorpc tekutina, kter vystoup na arterilnm konci se na venulrnm konci opt absorbuje,
ppadn odvedena lymfatickmi cvami; filtrace a reabsorpce urovny pomrem mezi hydrostatickm
tlakem v kapilrch a onkotickm tlakem plasmatickch blkovin, mn pak tlakem intersticiln tekutiny a
onokotickm tlakem v tto tekutin tyto 4 sly se nazvaj Starlingovy sly
CabiCz 2009/2010 40
- jejich loha v pohybu tekutin lze vyjdit jako V = K . (Pk Pi + oi - ok) V objem tekutiny pesouvan pes
kapilru, K konstanta propustnosti kapilrn stny, Pk hydrostatick tlak v kapile, Pi hydrostatick tlak
intersticiln tekutiny, oi onkotick tlak v intersticiln tekutin, ok onkotick tlak plasmy
- je-li hodnota V kladn filtrace, zporn reabsorpce
- hydrostatick tlak v kapilrch toton s tlakem krve (30-35mmHg), nen konstantn, hodnota zvis na
tlaku v tepnch i ilch a na pomru odpor pre a postkapilrnch resist. cv; arteril. i venznho tlaku
hydrostatick tlak v kapilrch; prekapilrnho odporu sniuje, postkapilr zvyuje
- hydrostatick tlak intersticiln tekutiny tlak v okol kapilr, brn filtraci, normln nulov
- onkotick tlak plasm. blkovin nejdleitj faktor, brn filtraci, vlastn osmotick tlak blkovin, u lovka
tento tlak blkovin jen velmi mal st (25mmHg) celk. osmot. tlaku v plasm (6000mmHg), pesto klov,
protoe kapilrn stna proteiny prakticky nepropout, zatmco elektrolyty pechzej voln
- onkotick tlak intersticia urovn blkovinami, kter projdou pi filtraci tkovho moku pes stnu
kapilry, hodnota tohoto tlaku zanedbateln (<1mmHg)
- vsledn tlak ve prospch filtrace, pebyten tekutina odvdna lymfatickmi cvami
41. ZAJITN STLHO OBJEMU, SLOEN A pH TLESNCH TEKUTIN

- zen hospodaen solemi a vodou osmoregulace
- osmolalita tlesnch tekutin in 290 mosm/kg H2O; pjem vce NaCl nebo ztrta vody osmolalita ECT,
ta v rovnovze s ICT vystupuje voda z ICT nutn ochrana bunk regulac osmolality
- tato regulace pedevm osmoreceptory (hypothalamus), ADH (vasopresin) a ledviny (clov orgn)
- nedostatek vody ECT se stv hypertonickou (vzestup osmolality o 1% sta pro zven vdeje ADH), ADH
sn vyluovn vody; souasn hypertonicita likvoru centrln osmoreceptory v hTh hyperosmotick
ze; pesuny vody v GIT registrovny perifernmi osmorecpetory v portln oblasti, signly odtud pes
vagus do hTh
- nadbytek vody snen osmolality ECT, to utlum vdej ADH, nsleduje vodn diurza, bhem <1h
normalizovn hodnoty osmolality; pi vypit pli velkho mnostv vody me nastat intoxikace vodou
(nevolnost, zvracen, ok), pinou osmolalita plasmy, kter prudce klesne, jet dve ne psob ADH
- regulace objemu pjem NaCl denn 8-15g, m-li zstat obsah Na+ a na nm zvisl objem ECT konst., mus
ledviny NaCl vyluovat, tato regulace se tk pedevm Na+ a podl se na n:
o systm renin-angiotensin angiotensin II, aldosteron; retence Na+
o atriln natriurertick peptid uvolovn pi objemu ECT, stoupne filtran frakce, utlum se
resorpce Na+; zven vyluovn Na+
o ADH jeho sekreci stimuluje osmolality (>10%), objemu ECT (tlak v srde. pedsni,
baroreceptory, do hTh), angiotensin II
o tlakov diurza vyluovn vce Na+ a vody, vyvolno zvenm krevnho tlaku pi objemu ECT
- nedostatek soli hyponatremie pi norm. obsahu vody osmolality krve ADH vyluovn
vody objemu ECT; tyto zmny aktivuj RAS (ren.-ang.II-sys.) A II vyvol hypovolemickou ze,
prostednictvm aldosteronu retenci Na+ (sekundrn to znamen zadren vody) normalizovn V ECT
- nadbytek soli pi norm. V H2O osmolalitu plasmy a stimuluje vdej ADH; V ECT, RAS se tlum;
nsleduje zven sekrece ANP vylouen vce NaCl a s nm i voda, objem ECT se normalizuje
CabiCz 2009/2010 41
42. VODA V LIDSKM TLE, hospodaen, ztrty, zskvn
- voda je vchozm i konenm produktem biochem. reakc, slou jako rozpustidlo, transportn prostedek,
vyrovnv teplotu, obsaena v bukch a v tekutin, kter je obklopuje - ECT
- konstantn obsah vody vsledkem vyrovnan vodn bilance
- prmrn pjem (2,5l/den) npoje (1,3 l), voda v potrav (0,9 l), oxidan voda (0,3 l) (vznik pi mtb.)
- vdej vody mo (1,5 l), dchnm a k (0,9 l), voda ve stolici (0,1 l)
- denn obrat ve vztahu k hmotnosti u dosplho cca 1/30 (2,5 l/70kg), u kojence je to cca 1/10
- obrat vody me stoupnout, vdy nutn vyrovnn bilance (hyperventilace ve vysok namo. vce zv
vdej vody dchnm, ve velkm horku se voda ztrc pocenm vyrovnno vypitm vtho mnostv vody;
naopak vypit velkho mnostv vody se vyrovn zvenm objemu moi)
- nedostatek vody zpsobuje pocit zn (zeno centrem zn v hypothalamu), tu vyvolvaj:
o stoupnut osmolality tlnch tekutin
o zven konc. angiotenzinu II v likvoru
- obsah vody v tle je zvisl na vku a pohlav a pohybuje se od 46 do 75% (0,46 0,75 l/kg); tato hodnota
kles u mladho mue na 0,64 (u eny 0,53), ve st u mue na 0,53 (eny 0,46); tyto pohlavn rozdly
zpsoben rznm podlem tuku na tlesn hmotnosti (ve vtin tkn 0,73; v tuku pouze 0,2 vody)
- rozdlen vody v tle z celkovch 60% vody 2/3 na ICT a 1/3 na ECT (mezibunn prostor, plasmatick
voda, transcelulrn tekutiny likvor, voda v luminu steva)
CabiCz 2009/2010 42
KREVN OBH
43. PEHLED OBHOV SOUSTAVY, funkce jednotlivch st
- transport ltek na bunn rovni pomoc difuse, osmzy, aktivnho transportu s rostouc vzdlenost
ztrcej svoji innost (moc pomal), proto mnohobunn organismy potebuj dal specializovan
transportn systm (velmi jednoduch organismy nepotebuj) kter bude spojovat specializovan systmy
pro vmnu plyn, absorpci ivin a vyluovn odpadnch produkt
- tento transportn systm obsahuje cirkulujc transportn tekutinu, kter zajiuje dostaten rychl
transport
- krevn transportn systmy se soustavami cv cvn systm, krev pohnna erpadlem srdce
- dva zkladn typy obhovch soustav podle uspodn obhu oteven systmy (krev erpna do
otevench krevnch prostor zvanch haemocoely), uzaven systmy (krev od erpadla do tkn a zpt)
- funknost obhov soustavy zvis na pump a trubicch vedoucch krev, pumpou obvykle srdce,
kontrakcemi pohn tekutinu, peristaltick erpadlo posouv krev
poustupujc kontrakc svalovch bunk jako GIT, tento typ srdce u
bezobratlch; u lovka komorov erpadlo s kontraktiln stnou, smr
zajiovn chlopnmi
- srdce bu vlastn kontraktiln stnu (lidsk srdce), nebo kontrakce
dky okolnm tknm (svalov pumpa na DK u il)
- vichni obratlovci uzaven obhov systm s komorovmi erpadly s vlastn kontraktiln stnou, rozdly
v prtoku krve (ryby jedno erpadlo, krev k brm odtud dl a pak zpt; savci, ptci jedno erpadlo
pohn krev do plic, druh do ostatnch tkn tla)
Funkn anatomie lidskho obhu

- transportnm mediem je krev, pln funkce pouze kdy nepetrit cirkuluje (pumpujc srdce)
- krev pohnna do dvou do srie seazench obh a to systmovho (lev srdce) a plicnho obhu (prav
srdce), funkn spojen dv erpadla
- prav komora m ten stnu dky nimu tlaku, odkyslien krev do plic, lev komora m cca 3x silnj
stnu, vysokotlak systm pohn krev do celho tla
- srdce je dut orgn, ze 4 dutin, vystlny endokardem (srst s myokardem), prav komora tvar pyramidy,
lev rotan elipsoid, svalovina pedsn je od svaloviny komor oddlena srdenm skeletem; myokard je
tvoen temi vrstvami povrchov (spolen pro ob komory, ikm snopce), stedn (samostatn pro
CabiCz 2009/2010 43
kadou, cirkulrn), vnitn (longitudinln, vytv papilrn svaly a trabekuly); cel srdce obaleno perikardem
(2 listy); bhem erpn dochz ke stdn systoly a diastoly
- obecn stavba cvy
- od stedu ven:
o endotel
o lamina basalis a subendoteliln vazivo
o membrana elastica interna
o tunica media
o membrana elastica externa
o adventicie
- tunica externa adventicie, MEE, v adventicii vasa vasorum
- tunica media pevn hladk svalovina, vazokonstrikce (angiotenzin II, endotelin), vasodilatace (NO)
- tunica interna endotel, jeho lohou je vytvet nesmiv povrch, antitrombick psoben, regulace
prtoku vlivem na hladkou svalovinu
TYPOLOGIE CV:
prunk velk, stedn velk, elastickho typu, t.media z elastickch vlken, mlo hladk
svaloviny, pemna systolickch nraz krve na kontinuln proudn (hl. v aort)
rezistenn cvy reguluj ptok krve k orgnm a tknm; tepnky prekapilrn, mal prsvit, siln
stna, vysok podl hl. svaloviny mohou mnit prsvit a rozhodovat o distribuci
krve; venuly postkapilrn, velmi mal st rezistence, pomr mezi pre a
postkapilrnmi cvami uruje kapilrn hydrostatick tlak umouje vmnu na
rovni kapilr
prekapilrn sfinktery konen seky prekapilrnch tepnek, konstrikce nebo dilatace rozhoduje o potu
otevench kapilr
kapilry styn plocha mezi krv a tkn, pesun ltek do intersticiln tekutiny a naopak,
nemaj schopnost kontrakce
arteriovenzn zkraty jen v nkterch tknch, rychl pevod krve z tepennho do ilnho
kapacitn cvy pedevm ly, vrazn roztanost, slou jako rezervor, zabezpeuj iln nvrat,
ovlivuj funkci srdce, u iln stny je t. media mnohem slab, jen mlo sval. bb.a
- celkov intravaskulrn objem krve in u dosplho mue 5,4 l a u eny 4,5 l; tento objem je rozloen
nsledovn:
o 84% cvy systmovho obhu z toho 75%
v kapacitnch cvch, 14% prunky, 8% kapilry,
3% rezistenn
o 9% cvy plicnho obhu
o 7% v srdci
- plicn tlak je mrou naplnnosti obhovho sys. (0,8kPa)
- celkov perifern odpor je sumrn odpor vch paralelnch
okruh systmov cirkulace dohromady, nejvce se na nm podlej rezistenn cvy (ze 47%), kapilry (27%),
prunky (19%) a kapacitn cvy (7%)
44. PEVODN SYSTM SRDEN, pacemakerov potencil, AP prac. svaloviny

- buky srdenho svalu jsou vzruiv elementy, podrdn membrny vyvol typickou odpov (AP), li se
od ostatnch vzruivch tkn podstatn delm trvnm AP, AP se tak li v rznch stech srdce
- myokard lze podle funkce rozdlit na pevodn systm (schopnost samovoln tvoit vzruchy, vt rychlost
veden, bb. specializovan na elektrickou aktivitu) a pracovn myokard (nejsou za norm. okolnost schopny
tvoit vzruchy, hl. funkce kontrakce a mechanick erpac prce)
CabiCz 2009/2010 44
- klidov membrnov potencil se u srdce pro rzn buky li (-50 a -90 mV), polarizace dna
nerovnomrnm rozloenm iont IC a EC
iont EC koncentrace (mmol/l) IC koncentrace (mmol/l)
Na+ 150 5
+
K 5 150
Ca2+ 3 6
-
Cl 120 5
Akn potencil
- z hodnoty asi -90 mV bhem 1-3ms na hodnotu +20 a +25
mV = depolarizace
- nsleduje krtk fze sten repolarizace (pokles na +10
a +15 mV)
- pot dlouh fze typick pro srden buky tzv. plat, kter
trv cca 200-350 ms
- a potom finln repolarizace
- celkem AP trv 200-400 ms
- rzn fze AP se li zmnami propustnosti pro rzn ionty
- v srdci dva zkladn typy AP rychl a pomal depolarizace
- a) AP s rychlou depolarizac
o zejmna bb. pracovnho myokardu, pi zmn potencilu na spoutc rove dojde k depolarizaci,
dojde k oteven rychlch Na+ kanl a Na+ proud dovnit, rychlost je dna velkm potem kanl,
vysokm konc. gradientem a elektrickm gradientem (vnitek je siln negativn)
o depolarizace trv jen asi 1-2 ms, proud Na+ se rychle zastavuje (ru se el. gradient, rychl zavrn
kanl)
o fze sten repolarizace je zpsobena inaktivac Na+ kanl a otevenm K+ kanl (pechodn
proud K+ z buky)
o bhem fze plat se hodnota mem. potencilu nemn, proud kationt v obou smrech v rovnovze
(ven proud K+, do buky proud Ca2+ pi oteven specifickch kanl pi repolarizaci cca na 0mV)
o v posledn fzi dojde k repolarizaci, pevauje proud kationt smrem ven, pinou je inaktivace
Ca2+ kanl, pokles potencilu do negativnch hodnot, obnoven oteven K+ kanl obnov se
klidov membrnov potencil
- b) AP s pomalou depolarizac
o typick pro bb. SA a AV uzlu
o li se od pedchozho mn negativnm a nekonstantnm klidovm potencilem a pomalejm
procesem depolarizace, nebo je podmnn otevenm specifickch Ca2+ kanl (ne Na+), tak chyb
fze sten repolarizace (nejsou Na+ kanly, kter by se uzavely)
Pevodn systm
- zodpovdn za tvorbu vzruch, kter nsledn depolarizuj pracovn myokard
- buky pevodnho systmu maj schopnost autonomie, automacie a rytmicity
- nemaj klidov potencil, nebo probh spontnn pomal zmna mem. potencilu smrem ke spoutc
rovni spontnn diastolick depolarizce = pacemakerov potencil, kter jakmile doshne spoutc
rovn, tak vznik AP; po skonen AP se potencil
nestabilizuje, ale jeho hodnota opt pomalu stoup ke
spoutc rovni
- tento mechanismus se stle opakuje zdroj vzruch
pacemaker
- u savc za tvorbu vzruch zodpovd SA uzel, kde spontnn depolarizace nejrychlej (hodnota klidovho
potencilu jen asi -60 mV, pirozen pacemaker), k ostatnm stem pevod. systmu doraz vzruch dve ne
by u nich vznikl (ale za patologickho stavu me bt ektopick pacemaker)
CabiCz 2009/2010 45
- rytmus z SA uzlu je sinusov, pokud z AV uzlu tak nodln,
pevezme-li funkci pacemakeru oblast komor, pak se jedn o
idioventrikulrn rytmus
- spontnn diastolick depolarizace proud Na+ iont
smrem do buky v obdob nejvt negativity, pslun nikov
kanly (odlin od rychlch Na+ kanl) se otevraj pi hodnot
potencilu cca -50 mV; proud Ca2+ smrem do buky a bhem
spontnn diastolick depolarizace, kdy mem. potencil asi -55 mV,
proud se zvyuje a urychluje depolarizaci a do vzniku AP; proti tmto
proudm psob proud K+ iont smrem z buky, aktivovn ve fzi
plat a bhem repolarizace, bhem spontnn diastolick depolarizace
se postupn inaktivuje
- dal viz ot..45
45. POSTUP VLNY DEPOLARIZACE MYOKARDEM, vztah k EKG

- penos podrdn z buky na buku, pokud kdekoliv vznikne dostaten podrdn, tak vyvol vzruchovou
aktivitu, kter se dle , dokud neprobhne celm srdcem = ve nebo nic (srdce po stimulaci bu odpov
podrdnm vech bunk, nebo dnou odpovd)
- srden bb. spojen interkalrnmi disky (nzk el. odpor)
- rychlost en vlny depolarizace po pracovnm myokardu je od 0,3 do 1 m/s; pevodn systm vede vzruch
rychleji: 1 4 m/s; nejpomaleji vedou vzruch bb. s pomalou depolarizac tzn. SA a AV uzlu: 0,02 0,1 m/s
- rytmicky se opakujc podnty vytv srdce samo = automacie
- AP vznikaj s uritou frekvenc pravideln = rytmicita
- za normlnch okolnost tyto rytmick spontnn vzruchy generuj bb. pevodnho systmu, fyziologicky
vznik vzruch v sinoatrilnm uzlu (pod epikardem, blzko st horn dut ly) odtud po myokardu
pedsn (vy rychlost dna ptomnost preferennch cest napklad Bechmanova drha)
atrioventrikulrn uzel + Hissv svazek (=AV junkce, jedin mon cesta ze sn na komory, AV uzel pod
endokardem na spodin prav pedsn blzko st s.coronarius; velmi pomal veden AP 0,02-0,05 m/s =>
zdren postupu vzruchu) Hissv svazek (do mezikomorovho septa) po 12 mm na prav a lev
Tawarovo ramnko (prav pmm pokraovnm Hisova svazku, vede vzruch rychle k prav komoe; lev
odstupuje skoro pod pravm hlem a sestupuje za bohatho vtven k lev komoe) terminln s
Purkyovch vlken (zde rychlost veden nejvy, a 4 m/s) podrdn pracovnho myokardu komor
smrem k epikardu vrazn ni rychlost
- POSTUP DEPOLARIZACE protoe se lev Tawarovo ramnko vtv u v septu, prvn se depolarizuj vlkna
pod endokardem septa na lev polovin; odtud se vzruch po pracovnm myokardu septa smrem k prav
stran; jako prvn se depolarizuje tedy mezikomorov septum a papilrn svaly (kontrahuj se, septum
oprnm bodem pro kontrakci dalch sek, kontrakce papilrnch sval nutn pro sprvnou funkci cpatch
chlopn)
Vztah postupu depolarizace k EKG

- smuje-li vlna depolarizace smrem k elektrod, registruje se na n kladn
vchylka, pokud smuje od elektrody, zaznamenvme zpornou vchylku
- u bipolrnch smuje-li prmt depolarizanho vektoru ke kladnmu plu
svodu, pe se kladn vchylka
- asov prbh zmn polohy a dlky okamitho vektoru bhem srdenho
cyklu uruje tvar EKG kivky
- 1) vlna P (1.) vzruch z SA uzlu se svalovinou pedsn, vektor dol a
doprava, amplituda mal
CabiCz 2009/2010 46
- 2) sek PQ vlna dospla do AV uzlu, kde dojde ke zbrzdn dalho postupu, oddlen systoly pedsn od
systoly komor, na EKG isoelektrick linie
- 3) komplex QRS (2. - 5.) Hisovm svazkem a Tawarovmi ramnky na myokard mezikomorovho septa,
vyvol jeho depolarizaci ve smru vektoru doprava a dol; vzruch postupuje dle a vyvol depolarizaci
v oblasti srdenho hrotu, vektor se st dol a doleva; vzruch po pracovn svalovin obou komor od
endokardu k epikardu, smr vektoru dn mohutnj levou komorou a m tedy doleva, v zvru
depolarizace dokonce doleva nahoru
- 4) sek ST krtkou dobu elektrick aktivita srdce nulov (srden vlkna ve fzi plat), isoelektrick sek ST
- 5) vlna T (a vlna U) na fzi plat navazuje repolarizace komorovho myokardu od epikardu k endokardu,
na EKG se pe vlna T, za n nkdy vlna U, kter je zpsobena nejspe repolarizac Purkyovch vlken
46. PRINCIP EKG, SVODY

- elektrick aktivita srdce se projev zmnami elektrickho napt i na povrchu tla (sumac elektrickch
projev vech srdench bunk)
- jednotliv bb. nemaj v danm okamiku stejnou hodnotu AP, nepracuj synchronn, proto vude kolem
srdce elektrick proudy, kter dky velkmu obsahu vodivch el. nabitch iont ve tknch daj vzniknout
napt mezi rznmi msty povrchu tla
- pvod kivky el. pole srden vznik sumac elementrnch el. pol v jednotlivch bb. (st b. ji
depolarizovna, st jet ne); kad b. psob v dsledku toho jako dipl a uruje orientaci elementrnho
el. pole, kter kolem n vznik; velk mnostv tchto pol se st do vslednho el. pole, kter lze
charakterizovat okamitm vektorem el. pole srdenho; amplituda vchylky zvis na velikosti okamitho
vektoru a jeho orientaci vi svodu (k elektrod kladn vchylka a naopak, u repolarizace obrcen)
Elektrokardiografick svody
- msta snmn el.l signlu, dnes bn 12 svod
- 1) bipolrn konetinov svody (Einthovenovy, standardn)
o rozdl potencil mezi dvma aktivnmi elektrodami, na obou hornch kon. a lev doln tvo
Einthovenv trojhelnk (viz ot. . 47)
o svody se oznauj I (PR-, LR+), II (PR-, LN+),III (LR-, LN+)
- 2) unipolrn zvten konetinov svody (podle Goldbergera)
o pvodn mly svody indiferentn nulovou elektrodu spojenm vech 3 elektrod pes odpor 5kohm
s aktivn elektrodou vdy na pslun konetin
o toto zapojen modifikoval Goldberger tm, e odpojil od svorky konetinu zapojenou souasn na
mc elektrodu centrln svorka u nem nulov potencil, amplituda zznamu zvena
o oznaen svod aVR, aVL, aVF
- 3) unipolrn hrudn svody (podle Wilsona)
o konetinov svody zobrazuj aktivitu srdce do frontln projekce, tyto svody sleduj aktivitu
v horizontln rovin
o referenn elektroda spojenm t konetinovch elektrod pes odpor 5k a aktivn elektroda
umstna na jednom ze esti specifickch mst na hrudnku
o oznaen V1 V6
o umstn nsledovn
V1 4. mezieb parasternln vpravo
V2 4. mezieb parasternln vlevo
V3 mezi V2 a V4
V4 5. mezieb medioklavikulrn vlevo
V5 mezi V4 a V6
V6 5. mezieb ve stedn axilrn e vlevo
CabiCz 2009/2010 47
47. EKG, popis kivky, Einthovenv trojhelnk, elektrick osa srden
- rozeznvme vlny P, T, (U) a kmity Q, R, S
- vzdlenosti mezi vlnami a kmity = seky (PQ, ST),
- ty spolu s vlnami tvo intervaly (PQ, QRS, QT)
- pi popisu QRS oznaujeme
o prvn negativn Q
o prnvn pozitivn R
o negativn po R je S
o ostatn odchylky se apostrofuj (+: R, -: S)
- vchylky vy ne 5 mV velkmi psmeny
- men ne 5 mV malmi
Popis kivky
- dle popisujeme rytmus sinusov, nodln
- srden akce pravideln, nepravideln
- frekvence normln 60-90, tachykardie nad 90
- elektrick osa srden
Einthovenv trojhelnk
- jeho vrcholy jsou tvoeny pravou a levou rukou a levou nohou, prav noha je uzemnn
Elektrick osa srden

- hovo-li se obecn o elektrick ose srden, mysl se tm osa komplexu QRS
- jedn se o smr sumanho vektoru v tto fzi srden akce
- je-li postup depolarizace normln, je smr tto osy ve frontln rovin
prakticky toton s podlnou osou srdce, normln sklon vzhledem
k horizontln ose je od -30 do + 105
- pi hodnot vy ne 105 hovome o posunu osy doprava (vertikln
poloha osy), pi hodnot pod -30 hovome o posunu doleva (horizontln
poloha osy)
CabiCz 2009/2010 48
48. SPAEN EXCITACE A KONTRAKCE V SRDENM SVALU
- spaen prostednictvm Ca2+ iont, mus dojt k pemn AP na
svalov stah
- vlna depolarizace rychle po sarkolem bunk prac. myokardu, cestou
T-tubul (vbky sarkolemy) do nitra buky
- bhem fze plat se otevraj Ca2+ kanly a Ca2+ ionty proud ve
smru konc. grad. do buky, toto kalcium nevyvolv kontrakci
- vzestup konc. Ca2+ v cytosolu oteve Ca2+ kanly v sarkoplasmatickm
retikulu a cytosolov konc. vzroste cca 100x svalov kontrakce
- aktinov filamenta jsou tvoena dvma vzjemn obtoenmi etzci z kulovitch aktinovch monomer,
v pravidelnch odstupech uloeny molekuly troponinu spojen s tropomyosinem, kter le v rze mezi
etzci aktinu
- molekula myosinu m tvar tyinky s hlavikou, nkolik set jich vytv vlkno, na nm hlaviky do esti stran
- pokud IC nedostatek Ca2+ iont, tropomyosinov vlkna zabrauj vazb aktin-myosin, pokud konc. Ca2+
stoupne, ve se na troponin, zmna konformace, vznikaj komplexy aktin-myosin, ohbnm hlaviek vznik
kontrakce
- proces vyplaven kalcia a sputn kontrakce je velmi rychl (60ms od po. depolarizace do zahjen stahu)
- na konci fze plat ustv proud Ca2+ do buky, kalciov ionty ATPasovou pumpou zpt do
sarkoplasmatickho retikula, st Ca2+ iont odstranna sarkolemovm antiportem (Ca2+/Na+), pi poklesu
konc. kalcia opt blokovn vazby myosinu na aktin
- bez Ca2+ by byla trval relaxace, pokud by nebylo Ca2+ oderpvno trval kontrakce
49. DRADIVOST A REFRAKTERN PERIODA MYOKARDU

- od potku depolarizace a cca do 2/3 repolarizace je srden buka zcela nedrdiv (ani intenzivn podnt
nevyvol AP) = REFRAKTERITA
- refraktern fze me bt absolutn (viz ve, vtina
sodkovch kanl inaktivovna a nemohou se otevt dve,
ne dojde k repolarizaci membrny alespo na -45 mV), po n
nsleduje refraktern fze relativn (podrdn je mon
vyvolat nadprahovm podntem, cca 5x vce)
- teprve po skonen celho AP lze vyvolat nov AP prahovm
podntem (reaktivace vech sodk. kanl)
- u AP s pomalou depolarizac trv relativn refraktern fze
jet po ukonen repolarizace = postrepolarizan refrakterita
- vznam dlouh refraktern fze
o ochrana myokardu ped ochromenm erpac funkce z dvodu pli rychlho opakovn vzruch,
neme nastat analogie k tetanickmu stahu kosternho svalu
o protoe refraktern fze normln del ne doba rozen vzruchu po pedsnch nebo komorch,
probhnu vzruch a pak vymiz (neme se vracet, ani krouit)
50. SRDEN AUTOMACIE, gradient srden automacie

- srdce je schopno spontnn vytvet rytmick el. kter vedou ke kontrakci srden svaloviny (chronotropie)
- dky existenci gradientu srde. automacie, tak v ppad nefunknosti SA uzlu (nejvy frekvence tvorby
vzruch) pebr jeho funkci AV uzel, po nm by nsledoval Hissv svazek, pak Tawarova ramnka,
Purkyova vlkna a nakonec kardiomyocyty, kter maj naprosto nejni frekvenci tvorby vzruch; pro
funknost srdce je jet snesiteln AV uzel (f=30-40 Hz)
CabiCz 2009/2010 49
51. SRDEN REVOLUCE
- rozliujeme dv fze systoly fze isovolumetrick kontrakce a ejekn fze; a dv fze diastoly
isovolumick relaxace a plnc
Fze isovolumick kontrakce

- roste tlak v komorch, ale objem se nemn
- zatek komorov kontrakce odpovd na EKG kmitu R,
roste nitrokomorov tlak (pev tlak v pedsnch)
uzaven AV chlopn, i semilunrn chlopn stle uzaveny
pokraujc kontrakce zvyuje tlak bez zmny objemu,
protoe chlopn jsou uzaveny
- pi normln srde. frekvenci cca 60 ms
Ejekn (vypuzovac) fze

- nitrokomorov tlak pesahne diastolick tlak ve velkch
tepnch, otevou se semilunrn chlopn krev
vypuzovna ven
- asi do poloviny fze tlak jet mrn stoup, pak a do konce systoly kles, jakmile klesne pod diastolick,
dojde k uzaven semilunrn chlopn a systola kon
- nitrokomorov tlak doshne sv nejvy hodnoty - v lev komoe 120-140 mmHg, v prav 20-30 mmHg,
objem komor se zmen na sv minimum ze 130 ml se vypud 70 ml = tepov objem (TO)
- ejekn frakce (EF) pomr TO / EDO (enddiastolick objem)
- EF je nejrozenj ukazatel mechanick funkce lev komory, normln vt ne 60%, pod 50 patologick
- bhem tto fze tahem za vaziv. prstenec zvten objemu sn zrychlen plnn
- 200ms
Fze isovolumetrick relaxace

- zan krtkou fz, kdy vechny chlopn uzaveny (pi poklesu tlaku pod diastolick uzaven semilunrn
chlopn projev se na kivce prbhu aortlnho tlaku typickm zezem)
- pak rychle kles nitrokomorov tlak a na hodnoty ni ne jsou v snch oteven AV chlopn a komory se
zanaj plnit
- 50 ms
Plnc fze
- na zatku se nitrokomorov tlak sn na svoji nejni hodnotu tm a k nule (diastolick tlak komory),
bhem plnc fze jen mrn stoupne, v lev komoe na konci diastoly max 16 mmHg = enddiastolick tlak,
ukazatelem jej diastolick funkce
- objem komor roste, prbh zvtovn rozdluje plnc fzi na 3 podfze
o fze rychlho plnn rychl nrst objemu hned po oteven AV chlopn, krev, kter se bhem
systoly nahromadila v snch, tlak kles nejen v komorch, ale i v pedsnch
o diastza pomal plnn, pitk krev, kter se vrac ilami systmovho i plicnho obhu, pes
pedsn rovnou do komor, velmi mrn postupn vzestup tlaku v komorch, pedsnch i velkch
ilch
o systola pedsn podl na nplni komor jen asi 8% npln, jestlie srde. frekvence stoup, zkracuje
se diastola vce ne systola, komory se nesta zcela naplnit pouhou svoj relaxac systola pedsn
pak hraje vznamnou lohu; zpsob mal, ale typick vzestup tlaku v komorch = EDT
- 400-500 ms
- cel srden revoluce cca 850ms
CabiCz 2009/2010 50
52. SRDEN VDEJ, zen, zmny
- o objemu krve uvnit systmovho obhu rozhoduje min. srden vdej a perifern odpor
- regulan systmy psob na nsledujc systmy v srdci:
o frekvence ovlivnn se nazv chronotropie ( pozitivn, negativn)
o kontrakce ovlivnn inotropie ( pozitivn, negativn)
o sokomorov penos dromotropie (stejn)
o vzruivost myokardu bathmotropie
- fyziologicky nejdleitj veliinou je min. srde. vdej
Minutov srden vdej

- mnostv krve, kter komora peerp za 1 min
- klidov 5 l/min (1 stah cca 70ml) MSV = tep.objem x srde. frekvence
- pi zti zvenm srden frekvence (max 180-220 tep/min), souasn se mn pomr mezi trvnm
systoly a diastoly (hlavn se zkracuje diastola)
- kdy frekvence stoupne nad kritickou frekvenci, zane vznout diastolick plnn komor a s dalm nrstem
frekvence MSV u neroste
- MSV je dleit ukazatel erpac prce srdce
- men Fickv princip q1 = q2 + q3 (q1 O2 v arteriln krvi, za minutu do lev komory, q2 O2 ve
smen venzn krvi, za minutu do prav komory, q3 mnostv O2, kter spotebuj tkn za minutu, a je
nahrazeno z alveolrnho vzduchu)
- mnostv kyslku, kter proud krv za minutu je rovno konc. kyslku v krvi nsoben minut. tokem krve (q=c
.Q), prtok krve za minutu mus bt stejn v pravm i levm srdci cA.Q=cV.Q+q3
Q=q3 / (cA - cV)
o Q je MSV
o q3 je mnostv kyslku, kter se spotebuje vnit. dchnm tkn
o cA je konc. kyslku v arteriln krvi
o cV je konc. kyslku ve venzn krvi
q3, cA a cV lze zmit
- MSV lze stanovit tak dilunmi metodami (Stewart-Hamilton) pomoc levostrann kontrastn
ventrikulografie nebo 2D echokardiografie
- hodnota MSV zvis na tlesn konstituci jedince vhodnj srden index = MSV / 1m2, v klidu je
prmrn hodnota 3,4 l/min/m2
- zen MSV lze rozdlit na zen srden frekvence a zen tepovho objemu
zen srden frekvence

- vlun nervov, SA uzel pod neustlm tonickm vlivem vegetativnho nerv.
systmu
- sympatikus frekvenci zrychl, parasympatikus zpomal (pevauje u zdravho
jedince v klidu)
- blokdou parasympatiku nebo sympatiku lze frekvenci zvit/snit
- vliv parasympatiku negativn chrono-, ino-, dromo-, bathmotropn (tlum
aktivity Na+-K+ ATPasy); vagus dx. SA uzel, pevn chronotropn inky;
vagus sin. AV uzel, dromotropn . zpomalen pevodu vzruchu na komory,
pi nadmrn stimulaci parasympatikem a blokace pevodu; inek
parasympatiku acetylcholinem (muskarinov receptory, blokovateln atropinem)
aktivace K+ kanl zpomaluje pacemakerov potencil
- vliv sympatiku opan inky: pozitivn CH, I, D, B-tropn; sympatick nervy
jako nn. cardiaci z postr. roh 5-6 hornch hrudnch a 1-2 dolnch krnch
segment mnch pes ggll. trunci sympatici v krn a horn hrudn oblasti (ggl
CabiCz 2009/2010 51
.stellatum) postggl vlkna + rr.cardiaci n.vagi + aferent vl. ze srdce a velkch cv = pl.cardiacus; pedsn
pod vlivem S i P, komory jen S; prav symp. pedsn, chronotropn .; lev symp. komory, inotropn
.; noradrenalin alfa adrenergn rec.: proudu K+ z bb. zkrcen spont. diastol. depolarizace a navc
proudu Na+ do bb. srden frekvence; pibliuje hodnotu KMP k prahu podrdn = pozitivn
bathmotropn inek ( aktivity Na+-K+ ATPasy); mechanismus pozit. dromotrop. .: KMP a stimulace
rychlho Na+ kanlu urychlen proudu Na+ do bb. uzlu
- reflexn zen ovlivnn frekvence zmnou TK, vliv TK pes baroreceptorov reflexy: TK tlum
sympaticus f; Bainbridgev reflex: objemu intravaskulrn tekutiny f (nezvisle na TK),
zprostedkovn pedsovmi baroreceptory; konen efekt zvis na interakci obou dj
- respiran arytmie je fyziologick, bhem inspiria dochz ke f (stimulace inflanch mechanoreceptor v
plicch), bhem exspiria se f (pokles nitrohrudnho tlaku: iln nvrat frekvence roste Bainbridgeovm
reflexem); zprostedkovv hlavn parasympatikus, protoe noradrenalin nen tak rychle degradovn jako
acetylcholin
zen tepovho objemu

- viz ot..56
53. VZTAH TLAK-OBJEM BHEM SRDENHO CYKLU

- pi vzestupu plncho tlaku stoup zprvu objem komory vce, pi dalm vzestupu tlaku se mn jen mlo,
tento vztah dn kivkou (exponenciln charakter) viditeln zvislost poddajnosti komory na momentln
nplni
- poddajnost komory je dleit diastolick fyzikln vlastnost, jde o prstek objemu ku prstku plncho
tlaku (V/P)j, kter s rostouc npln kles, recipron hodnota poddajnosti je tuhost (P/V), ta naopak
s rostouc npln komory stoup V, konst. P => poddajnost; P, konst. V => tuhost
- zmny komor. objemu a tlaku v prbhu norml. srde. cyklu vytv v tlakov-objemovm diagramu
uzavenou smyku pracovn diagram komory
- v bod A zan systola isovolum. vzrstem
nitrokomorovho tlaku
- nsleduje sek isovolumick kontrakce
- po pekroen diastolickho tlaku (B) se otevraj
polomsit chlopn a zan ejekn fze, bhem n se
mn pedevm objem komor
- po poklesu na diastolick tlak (C) nsleduje fze
isovolumick relaxace
- po oteven cpatch chlopn (D) se komory opt
pln krv plnc fze
54. PRCE A VKON SRDCE, innost srden prce

- mus bt v rovnovze s jejm energetickm krytm
- srden sval vykonv kontrakc svch vlken, ale nejde o zvedn bemena jako u kosternho svalu, ale o
pesun ur. objemu krve proti ur. odporu, kter lze vyjdit tlakem nutnm k jeho pekonn
- tato prce se nazv prce tlakov-objemov, je rovna souinu tlaku a pemstnho objemu W=p.V
- krom toho udluje srdce krvi i uritou kinetickou E, kterou lze spotat jako E= . m . v2 (m je hmotnost
krve, v je rychlost vypuzen) = prce akceleran
CabiCz 2009/2010 52
- ve skutenosti se jednotliv veliiny v prbhu srden akce mn, proto je nutn potat s jejich integrlem
(W = p.dV) tlakov-objemovou prci si tak lze pedstavit jako plochu prac. diagramu komory
- energie potebn k udren tonu srdenho svalu - T.dt (T je mechanick napt srden stny, t je as)
celkov potebn energie EC = p.dV + T.dt mechanick innost = W/EC (max 10%, zbytek na napt)
- mechanick vkon srdce (70/min) je piblin 1,3 W; celkov vkon za klidovch podmnek 13 W
55. METABOLISMUS MYOKARDU, ZAJITN O2 A ENERGIE

- zdrojem E pro kontrakci je ATP, hydrolyzovn ATPasou v hlavici myosinu
- energii pro resyntzu ATP zskv myokard aerobn (velk poet mitochondri)
- vhradn aerobn metabolismus umouje urit E spotebu ze spoteby kyslku (men rozdlu obsahu
kyslku v tepenn a venzn krvi a vynsobenm tohoto rozdlu prtokem koronrnm obhem), takto
stanoven spoteba in v klidu 0,08 0,1 ml O2/g tkn za minutu v srdci o hmotnosti 300g to znamen
24-30 ml O2/min, u dosplho lovka tato hodnota 10% celkov klidov spoteby kyslku
- pi tk prci se spoteba kyslku zvyuje cca 4x
- spotebu kyslku uruj 3 faktory
o prce isovolumick kontrakce
o sla kontrakce
o srden frekvence
- men roli hraje prce srdce bhem relaxace a vypuzovac fze, aktivace myokardu a jeho basln mtb. na
spoteb se vce podl isovolumick kontrakce ne isotonick
- ve spoteb ivin je vysok podl volnch mastnch kyselin (FFA) a schopnost metabolisovat kys. mlnou,
vznam tto schopnosti pi tk svalov prci, kdy kostern svaly pejdou na anaerobn glykolzu a uvoluj
do krve kys. mlnou tm poskytuj srdci palivo pro jeho zvyujc se innost + srdce zpracovnm kys.
mln udruje pH
- krom ATP obsahuje jet jeden vysokoenergetick fosft kreatinfosft citlivm indiktorem
dostatenho zsoben srdce ivinami a kyslkem, nebo zdroj E pro resyntzu ATP
56. HUMORLN A NERVOV OVLINN A ZEN SRDEN INNOSTI

- tak viz ot.. 52
- zven tepovho objemu dvojm mechanismem: zvenm kontraktility (inotropie) nebo zvenm
pedten (iln nvrat)
- sla myokardiln kontrakce zvis na potu interakc mezi aktinem a myosinem (zven tchto interakc bu
zvenm potu volnch aktivnch mst na aktinu vt cytosolov konc. kalcia, nebo zvenm potu
myosinovch hlavic)
- prvn mechanismus zven inotropie, nkdy tak homeometrick mechanismus, typickm pkladem je
inek sympatiku na myokard
- druh mechanismus prodlouen vchoz dlky sarkomery zvyuje poet interakc mezi aktinem a
myosinem = Frank-Starlingv nebo heterometrick mechanismus
- z pohledu msta ovldn se zen astn intrakardiln a extrakardiln regulace
Intrakardiln regulace
- srdce schopno samo mnit slu svalov kontrakce, i po pln denervaci me srdce svj vkon uzpsobit
aktulnm poadavkm
- nejvznamnj je Starlingv zkon
- dal mechanismus je efekt zrychlen tepov frekvence, jeho podstatou je zven inotropie; vt poet
srdench akc za minutu zpsob zvenou hladinu kalcia v cytosolu, jestlie se srden akce zkracuj, je toto
mnostv men, ale vt poet akc nakonec konc. kalciovch iont zvyuje a vsledkem je zven sla
kontrakce
CabiCz 2009/2010 53
- tetm mechanismem je efekt pedasnho stahu, tzv. extrasystoly, kontrakce je slab ne normln, ale
nsledn kontrakce je siln tzv. postextrasystolick potenciace, podstatou je jednak Frankv-Starlingv
mechanismus (u pedasnho stahu snen iln nvrat pro nsledujc stah je k dispozici vt mnostv
krve) a jednak zven inotropie (bhem akce po pedasnm stahu se prodlou fze plat, to zv
cytosolovou konc. Ca2+)
Extrakardiln regulace
- nemn dleit ne vnitn regulan mechanismy, dlme na nervov a humorln
- Nervov zen
o sympatikus pozitivn inotropn na myokard pedsn i komor (noradrenalin na adrenergn
receptory aktivace adenyltcyklasy konc. cAMP aktivuje proteinkinzy fosforylace
sarkolemlnch protein stimuluj Ca2+ kanly v sarkolem prnik Ca2+ iont bhem fze
plat => vt sla kontrakce, krat kontrakn doba)
o parasympatikus negativn inotropn, komorov myokard m velmi malou parasympatickou
inervaci, dvoj mechanismus inku (ACh inhib. uvolovn NA ze sympatiku + tlum produkci cAMP)
- Humorln zen
o v srdench bukch specifick receptory reagujc s
katecholaminy - adrenergn beta receptory, reaguj s noradrenalinem a adrenalinem,
stimulace vyvol stejnou odpov jako sympatikus
ACh muskarinov receptory, jako parasympatikus
o glukagon pozitivn inotropn a chronotropn inek (jako hormony ttn lzy)
o prostaglandin E2 pozitivn inotropn (u bb. s patologicky snenm klidovm potencilem i
pozitivn dromotropn a bathmotropn)
o insulin pozitivn inotropn
o progesteron negativn inotropn i chronotropn a bathmotropn
57. RECEPTORY V KREVNM OBHU, druhy, funkce
58. TLAK KRVE V SRDCI A OSTATNCH STECH KREVNHO OBHU
59. SROVNN PLICNHO A TLNHO OBHU

Plicn obh
- zkladn funkc vmna dchacch plyn, anatomicky se li od systmovho hlavn na rovni mikrocirkulace:
arterioly i venuly jsou krat a maj vt prsvit, kapilry maj prmr 8m a mohutn anastomosuj hust
s na povrchu alveol
- funkn se li pedevm tlakovmi pomry nzkotlak st cirkulace spolu s venzn st obhu, pravou
sn, pravou komorou a levou sn
- v kapilrch systmovm obhu mus bt TK srovnateln s tlakem onkotickm, aby se mohl filtrovat tkov
mok a byla viva tkn
- v kapilrch plicnho obhu se hodnota TK nesm onkotickmu tlaku piblit, jinak filtrovn moku do
alveol (edm plic)
- pro zjitn tlaku v plicnch kapilrch pravostrann srden katetrizace umouje mit tlaky ve velkch
ilch, prav sni, prav komoe, plicn arterii a v zaklnn
- tlak v zaklnn je tlak v utsnn plicn arterii a jeho hodnota je shodn s tlakem v plicnch kapilrch
- hemodynamick podmnky stejn jako v systmovm obhu, nrazov proud na kontinuln elastickmi
vlastnostmi cv; na rozdl od sys. obhu pulzatiln charakter toku i v postkapilrn sti obhu
CabiCz 2009/2010 54
- stedn linern rychlost v a. pulmonalis asi 18 cm/s, tlak krve v a. pulmonalis v systole cca 25 mmHg a
v diastole 10 mmHg; stedn tlak cca 13 mmHg, v kapilrch 6,5 mmHg a v lev pedsni 5,5 mmHg
- perifern odpor mn ne 1/10 celkovho odporu sys. obhu
- plicn tepny oproti systmovm ten stnu snadnji roztaiteln snadn krtkodob zmnn objemu
krve v plicnch cvch a o 50%
- spolu s objemem krve v lev komoe na konci diastoly tvo objem krve v plicnch cvch tzv. centrln objem
krve (600-650ml) snadno a rychle mobilizovateln rezervor
- zen pomoc nervovch i humorlnch mechanism, sympatick vasokonstrikn inervace vyvolv zmny
celkovho perifernho odporu v plicnm obhu; stimulace baroreceptor v karotickm sinu perifern
odpor; stimulace chemoreceptor pi pO2 odpor ; humorln mechanismy ovlivuj distribuci krve
v plicn cirkulaci: pO2 (pCO2) mstn vasokonstrikce (ve patn ventilovanch oblastech se sniuje
prtok krve ve prospch dobe ventilovanch); hlavn regulanm mechanismem je zmnn lokl. humorln
= hypoxick plicn vasokonstrikce = rozdl oproti systmovmu, kde hypoxie zpsob vasodilataci
- vasodilatan ps. ltky O2, stimultory beta-adrenerg. rec, histamin, ACh, bradykinin, NO, ANF, adenosin
- vasokonstrikn ps. lt. H+, CO2, stimul. alfa-adrenerg. rec., serotonin, angiotenzin II, endotelin, PDGF
60. TLAK KRVE V ARTERICH, vliv prunosti tepen na hemodynamiku

- do aorty krev vypuzovna z lev komory bhem ejekn fze, linern rychlost v aort vzrst a dosahuje a
100 cm/s v dsledku toho turbulentn charakter
- s rostouc vzdlenost od srdce se maximln rychlost krevnho proudu sniuje
- ve vzestup. aort krev proud v ejekn fzi, na za. diastoly se tok obrac a uzavr semilunrn chlopn
- krev ve vzdlenjch cvch proud plynule, ale men rychlost nrazov proudu na kontinuln
- to je zpsobeno funkc prunku velkch tepen elasticita jejich stn: krev z lev komory rozthne stnu
aorty pemna sti kinetick energie krve na potenciln elastickou energii stny aorty; po odteen hl.
proudu, roztaen stna se vrt do pv. stavu a krev, kter byla v rozen je vypuzovna smrem od srdce
Tlak krve
- dky setrvanosti krve se pi vypuzen krve ze srdce nezrychl pohyb veker krve v cvch; vypuzen krev ze
srdce pod tlakem ale vyvol pechodn zven tlaku v aort tlakov puls
- kivka prbhu tohoto tlaku v aort a velkch tepnch se skld z:
o vzrst tlaku a pokles primrn vlna
o na za. diastoly tlak nhle mrn stoupne pi zptnm nrazu krve
na polomsit chlopn, pot opt kles dikrotick vlna
- hodnota tlaku neklesne dky elasticit tepen a k nule, i na konci diastoly pomrn vysok
- velikost tlaku: - nejvy hodnota bhem systoly = systolick tlak; nejni diastolick tlak; rozdl mezi nimi se
nazv pulsov tlak; posledn hodnota je stedn tlak, prmrn hodnota za celou srden akci (diastola del
ne systola, proto nen prmrem mezi systol. a diastol., bl se diastolickmu); v praxi ho lze spotat
SA = 1/3S + 2/3D (S systolick, D diastolick)
- hodnoty tlak systolick (120mmHg = 16kPa); diastolick (70mmHg = 9,3kPa); stedn (90mmHg = 12kPa)
- zmna objemu krve v tepnch pi systole za normln poddajnosti stn velikost vzestupu systolic. tlaku
- pi konst. objemu stoup systolick tlak s klesajc poddajnost tepen (u starch osob)
- TK se mn s vkem v zvislosti na pohlav, s vkem stoup vce systolick tlak, v pubert rychleji stoup u
chlapc, v klimakteriu se hodnoty obou pohlav srovnvaj
- pulsn vlna en tlakovho a objemovho pulsu, rychlost je vy ne pohyb krve (rovn chodidel za 0,2s,
krev za tu dobu pouze do sestupn aorty), rychlost zvis na elasticit cv a pomru tlouka stny/polomr:
rychlost s elasticitou a pomrem
- arteriln puls hodnotme palpan
CabiCz 2009/2010 55
61. TLAK KRVE V JEDNOTLIVCH STECH OBHOV SOUSTAVY
systolick tlak diastolick tlak enddiastolick tlak stedn tlak
prav peds 5 mmHg
prav komora 25 mmHg 0 mmHg 4 mmHg
a. pulmonalis 25 mmHg 10 mmHg 16 mmHg
lev peds 5,5 mmHg
lev komora 120 mmHg 0 mmHg 8 mmHg
aorta 120 mmHg 70 mmHg 90 mmHg
viz. otzky tohoto bloku
62. KREVN KAPILRY, funkce, zen

- slou k vmn ltek a plyn mezi krv a tkn, to je in nejdleitj soust krevnho obhu
- pro tuto vmnu ltek dleit perfuse a jej regulace, kterou zprostedkovvaj hl. arterioly a venuly; sek
od arteriol k venulm bereme jako funkn celek mikrocirkulace
- z arteriol odstupuj kapilry, kter vytv jednotliv kapilrn st
- v nkterch tknch odstupuj msto kapilr metarterioly a teprve z nich
kapilry (metarterioly obchzej kapilry nebo jsou vstupem do kapilrn
st)
- v nkterch tknch arterioly a venuly pmo propojen pomoc spojek tzv.
arteriovenzn zkraty, kter umouj obejt kapilrn s, typicky nap. v ki,
kde tm urychluj termoregulaci a pedstavuj krom arteriol dal resistenn
cvy
- uspodn mikrocirkulace mus umonit kontakt krve s velkou plochou
eit po pomrn dlouhou dobu (plocha urena rozmry a potem kapilr,
doba pak rychlost proudn krve v kapilrch)
- polomr kapilry cca 3 m a dlka cca 750 m, velikost plochy jejho povrchu
(2.pi.r.l) je tedy asi 14000 m2, spolu s sekem venul (taky ast na vmn
ltek) to in 25000 m2; pi celkovm potu kapilr v lidskm tle cca 40x109 je celkov efektivn plocha pro
vmnu ltek 1000 m2, prtok krve kapilrou trv cca 1s
- ALE krev nikdy souasn vemi kapilrami, odhadem v jednom okamiku asi jen 25-35% kapilr; zmnn
poet kapilr nen rozloen v tle rovnomrn (v mtb. aktivnch tknch v 1mm3 ca 2500-3000 kapilr, jinde
teba jen 300-400); propustnost endoteliln bariry nen stejn ve vech tknch (jatern velkou
permeabilitu, u kosternch sval propout jen mal molekuly a v mozku pro jet men)
63. ILN NVRAT, zmny tlaku v kapacitnm eiti

- udren toku tlak. gradientem, ve venulch kles tlak a na 10-15 mmHg, v malch a velkch vench se dle
sniuje na 5 mmHg
- tlak v prav pedsni, toton s tzv. centrlnm ilnm tlakem, nem konst. hodnotu, kols zejmna
v zvislosti na dchn, normln tsn nad 0 mmHg
- centrln iln tlak se spolu s velmi nzkm perifer. odporem podl na velikosti ilnho nvratu do srdce a tm i
podle Starlingova zkona ( npl pedsn srden vdej) na tepovm objemu; rozhodujc je rozdl
mezi perifernm tlakem v ilch a centrlnm ilnm tlakem (jen asi 10-15 mmHg, ale sta, protoe veny maj
men odpor ne arterie)
- iln stna pomrn tenk a poddajn, take ani vtinov mnostv krve nezpsob zven tlaku
- hl. svalovina ve stn pod kontrolou sympatiku, pi stimulaci dojde ke kontrakci, a tm vyvol zven tlaku,
kter urychl iln nvrat
- tlak krve zvisl i na gravitaci (na poloze tla, ta me ovlivnit hemodynamick pomry obhu iln nvrat)
CabiCz 2009/2010 56
- tok krve ve venulch a malch vnch je za normlnch podmnek kontinuln, ve velkch ilch pulsace
(retrogrdn innost pedsn), tento iln puls lze mit snmai ve v. jugularis, jeho zznam = flebogram,
na kterm rozeznvme nkolik vln:
o vlna a zvenm npln centrlnch (systola prav pedsn)
o vlna c pohybem cpatch chlopn smrem do pedsn na zatku isovolumetrick kontrakce
o pokles dx relaxac pedsn
bhem ejekn fze (zvten
rozmru pedsn)
o vlna v plnnm pedsn bhem
fze isovolumetrick relaxace
komor
o pokles y vyprazdovn pedsn
v dob plnc fze
- rychlost toku krve v ilch roste od venul k srdci tak jak se sniuje prez cvnho eit, v klidu stedn
linern rychlost cca 10-16 cm/s
- vliv gravitace na veny pod rovn srdce zhoruje podmnky pro iln nvrat (hnac sla tlak. gradient
vytven innost lev komory je v tto sti obhu ji zanedbateln), ten je podporovn nkolika
pomocnmi mechanismy
o svalov pumpa stlaovn il kosternm svalstvem, krev tlaena smrem k srdci (chlopn)
o dchn bhem inspiria kles nitrohrudn tlak, krev nasvna do dutch il a do prav sn (u doln
dut ly hlavn vliv brnice, kter kles, zvyuje nitrobin tlak a krev je tak vytlaovna nahoru)
o sac sla srdce bhem vypuzovac fze kontrakc myokardu taeny cpat chlopn dol, tm se
rozthne peds a kles v n tlak
o iln pumpa v t. media spirlovit uspodan svalov vlkna, aktivn stahovn
o uspodn cvnho svazku arteriln pulsov vlna svm tlakem na ly usnaduje jejich
vyprazdovn, dky chlopnm sprvnm smrem
64. ARTERILN A VENZN TEP

- viz. ot.. 60, 63, 67
65. MZN CVY, TOK A FUNKCE MZY

- lymfatick cvy podprn drenn systm, kterm proud mza (lymfa), pochzejc z tkovho moku
- sloen podobn plasm, mn blkovin (prmrn 20g/l)
- stna lymfatickch kapilr m velkou propustnost difuse tekutin do lymfatickho intravaskulrnho
prostoru pes zk trbiny bune. membrn, ionty a mal molekuly pes mezibunn pechody, velk
molekuly a blkoviny pes neselektivn bunn fenestrace
- vstup tk. moku tlakem intersticiln tekutiny (roste hromadnm tekutiny v mezibun. prostoru),
podpoeno rozenm lymfatickch kapilr, pi kterm vznikne podtlak nasvajc tekutinu
- chlopn usmruj tok lymfy
- proudn pomal, udrovno kontrakcemi hl. svalstva stny cv (inerv. veget. nervstvem); pohyby
kosternho svalstva, kter stlauje cvy (zejmna z dolnch konetin); dchacmi pohyby hrudnku a plic (pi
inspiriu mza nasvna do hrudnho mzovodu)
- do prbhu cv vazeny lymfatick uzliny (filtrace lymfy, zachycovny a fagocytovny cizorod stice),
jejich lymfatick tk tvo protiltky, pispv k tvorb lymfocyt
- hlavn funkc je odvdn pebyten tekutiny a protein z intersticia do krve; odvdny tak dal ltky,
kter pronikly do tkn, vzniky jejich mtb. nebo odbourvnm; dal funkc ast na imunologickch reakcch
CabiCz 2009/2010 57
66. ZSOBEN IVOTN DLEITCH ORGN KRV
Obh krve ledvinami
- v klidu protk 1200 ml/min (asi 20% min.srde.vdeje)
- typickm rysem dv kapilrn st za sebou: aferentn arterioly kapilrn s glomerulu eferentn
arterioly peritubulrn kapilrn s; dky tomu tlak v kapilrch glomerulu vysok (60mmHg), vhodn pro
filtraci; v peritubulrnch kapilrch nzk (13mmHg), vhodn pro reabsorpci
- zvltn sek kolem Henleovy kliky juxtamedulrnch nefron vasa recta uspodn do tvaru dvou U
tsn vedle sebe protiproud mechanismus pro vznik osmotickho gradientu mezi krv v cvch a
intersticiln tekutinou v deni ledvin
- aktivn transport iont ven ze vzestup. ramnka Henleovy kliky vyvol zvenou osmolaritu intersticiln
tekutiny do hypertonick den voda ze sestupnho ramnka, v tenk sti vzestup. ramnka voda
neprochz, ale prochz Na+ a urea ve smru konc. grad. do intersticia a zvyuj jeho osmolaritu ta je
udrovna innost vasa recta: soluty difunduj z intersticia do sestup. ramnka vasa recta, voda opan; ze
vzestup. ramnka vasa recta se soluty vracej do intersticia a voda do krve vasa recta hypertonicita den
udrovna recirkulac solut, voda prbn odvdna krevnmi cvami
- zen pevn myogenn autoregulac, kter udruje prtok a tm i vyluovac funkci ledvin konst.
nezvislou na arterilnm tlaku krve; z centrlnch mechanism je dleit sympatick inervace vas afferens i
vas efferens, sympatikus na ob cvy vasokonstrikn, dominuje vasokonstrikce vas efferens
filtranho tlaku vzestup glomerulrn filtrace
Dal orgny viz ot. . 70-73
67. ZEVN PROJEVY SRDEN INNOSTI, SRDEN OZVY

- pro uren sprvn funkce mechanick innosti - srden ozvy, arteriln a venzn puls, der srde. hrotu
- v dnen dob tak ji nap. ultrazvuk, magnetick resonance, CT
- vyeten rozdlujeme na invazivn (pronikme dovnit) a neinvazivn (z povrchu tla)
Srden ozvy
- pi srden innosti (zrychlovn a zastavovn proudu) nar krev na struktury chlopovho stroj; chlopn
se uzavraj a otevraj, lainky se napnaj pi kontrakci papilrnch sval kmity o kmitotu 30-500 Hz,
kter se penej na hrudn stnu, kde je lze registrovat
- pi auskultaci obvykle rozeznateln dv ozvy na zatku systoly a na zatku diastoly, jejich zznam pomoc
citlivho mikrofonu = fonokardiogram
- prvn ozva del z obou, pi kontrakci komorovho myokardu uzvr cpatch chlopn (asi 50-70 ms po
zatku QRS); vibrace stn a cpatch chlopn vytv ti komponenty ozvy:
o na zatku pomal vlna o nzk amplitud (deformace lev komory na za. isovolum. kontrakce)
o za n nkolik vln vt amplitudy (prudk vzestup nitrokomorovho tlaku)
o zvren vlny opt ni amplitudu (zatek vypuzovac fze)
CabiCz 2009/2010 58
- prvn ozva nejlpe slyiteln pmo nad srdenmi komorami (T, M)
- druh ozva krat, uzvr semilunrnch chlopn, vlnn chlopn pi uzvru a vibrace proudu krve; zatek
odpovd obvykle konci vlny T = konec vypuzovac fze; m dv hlavn komponenty (rozliiteln zejmna u
dt a mladch lid):
o uzvr aortln chlopn
o uzvr plicnicov chlopn zpodn vce ne 30 ms (zpodn pi inspiriu, prodlouenm ejekn
doby prav komory pro vt tep. objem a snen odporu v plicnm eiti)
- druh nejlpe slyiteln ve smrech toku proudu (druh mezieb, A, P)
- na zatku plnc fze me rychl ptok krve rozkmitat stnu komor a vyvolat tet ozvu, slyiteln pouze u
dt (nebo na fonokardiogramu)
- systola pedsn me vyvolat tvrtou ozvu, nen slyiteln auskultanm vyetenm, obas na fonokardiogr.
Arteriln puls a venzn puls

- souasn s vypuzenm krve z lev komory se po tepnch tlakov vlna, mon detekovat na velkch
tepnch
- velk ly blzko srdce mn svoji npl v zvislosti na fzch srdenho cyklu, tato pulsace me bt viditeln
na zevnch jugulrnch ilch, zznam jugulrn flebogram, informace o funkci prav poloviny srdce
der srdenho hrotu

- v oblasti srdenho hrotu nalh srdce na hrudn stnu (5. mezieb, medioklavikulrn vlevo)
- lze hodnotit palpan, je vsledkem zmn v orientaci tvaru a objemu komor pi systole
- grafick zznam se nazv apexkardiogram
Echokardiografie
- neinvazivn dg. metoda, pro uren polohy a pohyb srdench struktur pomoc pulznch ultrazvukovch vln
- nejstar M-zpsob (1D) zaznamenv kivky pohybu jednotlivch struktur v ase, informace o rozmrech
oddl a pohybu chlopn, nen monost prostor. orientace, dobr rozliovac schopnost
- pozdji 2D echokardiografie srdce v anatomickch ezech v relnm ase, zobrazen dynamiky srdench
struktur v plon projekci, dobr prostor. orientace, pesnj lokalizace patolog. proces
- pulsn dopplerovsk echokardiografie vyuv Dopplerv efekt (proudn krve vznik vlnn o ultrazvuk.
frekvencch, f zvisl na rychlosti proudn), umouje urit charakter, smr a rychlost krev. proudu
EKG viz. ot. .46, 47
68. ZEN KREVNHO TLAKU

- rozdln poteby rznch orgn na prokrven, zajitn celkov funkce obhovho stroj udren
minutovho objemu srdenho a tlakovho gradientu v obhu
- rzn regulan mechanismy zabezpeen mstnch poadavk na prtok krve, fungovn systmu jako
celku
Mstn regulan mechanismy

- odpov na rozdln nroky tkn zmnou cvnho prmru, tm dojde i ke zmn celk. perifernho odporu
v celm eiti, hroz zmna krevnho tlaku
- hladk svalovina arteriol reaguje na lokln podmnky a podnty
- tento typ regulace je dominantn v myokardu a mozku
- funkce
o udren prtoku krve tkn konstantn i pi zmn TK
o udren stl linern rychlosti toku krve
o pizpsobovat prtok krve tkn jej metabolick aktivit
- myogenn autoregulace udruje stl prtok krve cvou i pi zmn
TK (TK roztaen cvy kontrakce jej hl. svaloviny prmru
CabiCz 2009/2010 59
cvy odporu, prtok nezmnn), napklad v ledvinch v glomerulu, v mozku pi zmn polohy tla se
zmn tlak v mozk. cvch, bez regulace by byly ohroeny mozkov funkce myogenn navozen
vasodilatace/vasokonstrikce udr prtok konstantn
- endotelov regulace - linern rychlost toku krve nastane vasodilatace, zprostedkovno cvnm
endotelem, smykov napt vyluovn NO vasodilatace (ochrana celistvosti endotelu, pokozovn
turbulentnm proudnm)
- metabolick regulace v kadm orgnu vlastn regulace krevnho obhu podle poteb dodvky kyslku a
ivin a odvodu metabolit, udrovn rovnovhy mezi mtb. potebami orgnu a velikost krevnho prtoku;
kyslk i metabolity psob bu na hl. svalovinu pmo, nebo pes endotelov receptory produkce NO
ovlivnn tonu cv; metabolismus: pO2, pCO2, adenosin, H+ vasodilatace, zejmna v srdci a
mozku; enzymatick regulace aktivace lz (GIT) produkuj kallikrein tp kininogen kallidin
koncertovn na bradykinin vasodilatace
Celkov regulan mechanismy

- zabrauj celkov zmn perifernho odporu a tm i TK, pravou prsvitu v ostatnch oblastech obhovho
systmu a pravou innosti srdce
- hl. svalovina arteriol reaguje na pokyny z sted regulanch mechanism v mozkovm kmeni
- tento typ v ki nebo ve splanchnick oblasti
- zen perif. odporu a srdenho vdeje tak, aby byl udrovn tlakov gradient pro udren toku krve (hlavn
stl arteriln tlak)
- determinanty arterilnho tlaku krve hydrostatick tlak v prun ndob dn fyziklnmi determinanty
(objem kapaliny, poddajnost stny) a fyziologickmi determinanty (velikost ptoku = min. srde. vdej,
velikost odtoku uren perif. odporem); regulace tlaku krve (fyziologick determinanty), npln obh. sys.
(fyzikln det.) a distribuce krve
- a) rychl regulan mechanismy viz ot.. 69
- b) pomal regulan mechanismy zenm celkovho objemu krve (shodn s regulac vodnho a elektrolyt.
hospodstv); 1) mechanick inek tekutiny: TK filtra. tlaku objem moi objemu ECT,
; iln nvrat min. srde. vdeje nvrat TK na pv. hodnotu; 2) ADH: dvky vasokonstrikce,
zptn resorpce vody v distl. tubulu a sbr. kanlku ledvin; 3) aldosteron: zp. resorpce Na+ s nm jde i
voda objemu krve ilnho nvratu min. srde. vdeje
69. NERVOV A HUMORLN REGULACE CVNHO SYSTMU, vazomotor. nervy

- pat do rychlho mechanismu celkov regulace
Nervov regulan mechanismy

- fylogeneticky mlad a sloitj
- udren stlho tlaku krve, zprostedkovno vegetativnm NS, zejm. sympatikem (arterioly ke, kostern
svalstvo, ledviny, splanchnikus=bin orgny), meditorem je noradrenalin kontrakce HS cv
vasokonstrikce
- normln klidov vzruchov frekvence klidov tonus ( f vazokonstrikce)
- vasodilatan inek parasympatiku pedevm zevn genitl prokrven pi sexulnm vzruen
- cvn reflexy prostednictvm sympatiku: rec aferent. drhy vasomotorick centra v prodlouen me
eferent. drhy pokyny do srdce a HS cv
- baroreceptorov reflexy ve velkch tepnch (oblouk aorty, karotick sinus) mechanoreceptory
monitorujc napt stny cv TK napt stny aferent. vl. do vasomotor.
kardioexcitanch(inhibinch) center v mozk. kmeni tlum sympatiku a v centrech pro zen in. srdce se
aktivuje parasympatikus pokles min. srde. vdeje a celk. perif. odporu (dsledek vasodilatace)
normalizace TK
- srden innost a TK ovlivnny tak reflexy zprostedkovanmi sovmi receptory:
CabiCz 2009/2010 60
o receptor A reaguje hlavn na aktivn napt pi systole sn
o stimulace A aktivuje sympatikus
o receptor B na pasivn napt pi tlaku v snch na konci systoly a za. diastoly
o stimulace B stejn jako stimulace baroreceptor (inhibice sympatiku, aktivace parasymp.)
o ilnho nvratu ( objem krve) roztaen sn stimulace rec. B TK a min. srde. vdej
ilnho nvratu, prokrven ledvin tvorby moi a celk. objemu krve
- chemoreceptory reaguj na zmnu pO2 a pCO2 a pH, ast v regul. obvodech dchacho stroj, stimulace
chemorec. m za nsledek zmnu tonu HS rezistennch cv; perifern chR (oblouk aorty, bifurkace karotid)
raguj na pokles pO2 vasokonstrikce; centrln chR (prodl. mcha) reaguj na zmnu pCO2 a pH
hyperkapnie a acidza stimuluj vasokonstr. centra v prodl. me, hypokapnie a alkalza je inhibuj
Humorln regulan mechanismy

- adrenalin (hormon den nadledvin), noradrenalin (neurotransmiter)
- odpov na zklad typu adrenergnch receptor
o alfa1 HS rezist. cv (ledviny, GIT, ke) vasokonstrikce
o beta1 srdce
o beta2 cvy (kostern svaly, koronrn) vasodilatace
- noradrenalin aktivuje pouze alfa, adrenalin alfa i beta
- pokud v cv oba typy receptor, zle na koncentraci adrenalinu aktivace beta pi men konc., aktivace
alfa pi vt adrenalin v c vyvolv vasodilataci, pi c vasokonstrikci !!
- souasn ovlivnn alfa i beta redistribuce srdenho vdeje - prtok v kosternm svalu, v ki a GIT
- vliv adrenalinu na innost myokardu tm, e zvyuje min. srde. vdej
- noradrenalin zvyuje perif. odpor a TK
- endotel. bb produkuj vasokonstrikn endotelin (po I.V. podn krtkodob snen TK, pak del vzestup TK)
- renin-angiotenzinov systm renin je hormon juxtaglomerulrnho apartu, tp angiotenzinogen
angiotenzin I (v ledvinch) ACE v plicch angiotenzin II (vasokonstrikce rezist. cv, aktivuje sympatikus,
simuluje sekreci aldosteronu); TK ve vas aferens (sys. hypotenze) sekrece reninu vasokonstrikce
TK ve vas aferens, inek po 20 min, dlouho petrvv; antagonista renin-angiotenz. sys je atriln
natriuretick peptid (ANP) produkovan v srden sni v dsledku napt zvenm il. nvratem TK
Centra zen krevnho obhu

- vasomotorick centra v prodlouen me (ret. formace prodl.mchy=MO a pontu)
- zodpovdn za klidovou aktivitu sympat. vasokonstriknch vlken
- udruje klidov tonus HS cv
- innost tchto center ovlivnna z vych mozk. rovn centra v RF hypothalamu selektivn
vasokonstrikce v jednotlivch orgnech, udruje innost center v MO, astn se poplachovch reakc
- prostednictvm aktivace sympatiku se organismus pipravuje na fyzicky nron vkon: TK, srde. f a
min. objemu, prtoku krve koster. svalstvem na kor ke a GIT
- pod vlivem mozkov kry nap. prtok k. svalstvem (stimulace motor. center v g. praecentralis)
70. OBH KRVE K, SPLANCHNIKEM A KOSTERNM SVALSTVEM

Obh k
- hlavn vznam termoregulan loha
- anatomicky typick velk poet arteriovenosnch zkrat urychlen prtoku mimo kapilrn eit (vznam
pro rychl zmny prokrven pi termoregulaci)
- zen pevn nervov (adrenergn vasokonstrikn vlkna), podl na udrovn tlaku krve, z mstnch
regula. mechanism vznamnou roli bradykinin (vasodilatace v prox. secch trupu a konetin)
- reakce obhu na teplo a chlad
CabiCz 2009/2010 61
o pi teplot prosted nutn zvit vdej tepla radiac a evaporac, klov zven prtoku krve
k; pi teplot nad 30C stoup min. srde. vdej a vasodilatace konch arteriovenosnch zkrat,
resist. arteriol i prekapilrnch sfinkter min. vdeje a perifer. resistence stedn tlak krve
se nemn; pi prtoku krve k je tlak udrovn poklesem prtoku krve splanchnikem a
ledvinami
o pi teplot opak pedchozho, vasokonstrikce, pokles prtoku
Obh splanchnikem
- obh krve GIT, jtry, slezinou a pankreatem
- dv velk kapilrn st sriov za sebou 1) GIT + slezina + pancreas z nich krev do portln ly, ta pak do
2) kapilrn st jater; krev z tto cesty bohat na vsteban ltky v GIT, kolem jater je ukldat,
metabolisovat, detoxikovat; v jtrech se tento obh spojuje s obhem nutrinm
- prtok krve zavacm traktem zen pevn nervov (sympatikus - vasokonstrikce), mstn mechanismy
mal vznam (jen mtb. autoregulace - prtoku krve GIT po pjmu potravy hormony jako gastrin,
cholecystokinin)
- prtok jtry postrd mstn regulan mechanismy tm pln, hl. vasokonstrikn inek sympatiku,
vznam pro mobilizaci krev z jater (v klidu 15% celk. objemu)
Obh kosternm svalstvem

- prtok je zvisl na jeho aktivit, v klidu 900-1200 ml/min, bhem maximln prce a 20-25 l/min
- cvy inervovny sympatikem (vasokonstrikce i vasodilatace), vasodilatace pi pprav na svalovou innost a
v jejm potku; vasokonstrikce na udrovn tlaku krve
- bhem svalovho vkonu vasodilatace zejmna loklnmi regula. mechanismy metabolick autoregulace
- prtok navc siln ovlivnn mechanickou kompres cv pracujcm svalem
71. KORONRN OBH A JEHO ZVLTNOSTI

- dv koronrn cvy, prav zsobuje pravou komoru, pravou peds, spodn stnu lev komory a horn zadn
st mezikomorovho septa; lev se dl na r. circumflexus a RIA, RIA zsobuje pedn st lev komory a
pedn st mezikomorovho septa, r. circumflexus zsobuje zbytek lev komory a celou levou peds
- prtok krve je mohutn, mus zajistit dostatek kyslku pro myokard, v klidu cca 250 ml/min, pi max
tlesn zti a 1250 ml/min; zvltn efekt m srden frekvence prtok stoup v diastole a kles
v systole, kdy jsou tepny stlaeny kontrahujcm se myokardem; s rostouc frekvenc se dlka diastoly
zkracuje, sniuje se tak prtok koronrnm eitm tento pokles kompenzovn vasodilatanm efektem
zven produkce metabolit intenzivn pracujcm myokardem vsledkem spe vasodilatace
- zen se uplatuj hlavn humorln mechanismy s rostouc prac stoup mtb. obrat a mnostv katabolit
m vasodilatan inek, nejdleitj vasodilatans je adenosin; nepmo vasodilatace sympatikem a
katecholaminy (pestoe primrn inek na koronrn cvu je vasokontrikn), nebo zvyuje mtb. obrat
CabiCz 2009/2010 62
- kolaterln cirkulace dleit z hlediska patofyziologie ischemick choroby srden, kolaterly jsou velmi
mlo vyvinut, mlo etn, v ppad zhorenho prtoku se mohou rozvinout, ze zkuenost ale jeho
monosti pro zsoben dost omezen
72. PLACENTRN A FETLN OBH KRVE

- v srdci plodu spolu pedsn komunikuj skrz for. ovale, tm se krev pitkajc ilami dostv i do lev
poloviny srdce a dle do tepen systmovho obhu, zbyl krev do prav komory, protoe nevyvinut plce
tak pes d. arteriosus do oblouku aorty
- okyslien krev z placenty pes v. umbilicalis do dut ly, odtud pak do prav sn a skrz for. ovale do lev
lev komora aorta
- krev z horn dut ly bez kyslku prochz do prav komory d. arteriosus do oblouku aorty za odstupem
velkch cv (hlava a horn konetiny dostvaj vt obsah kyslku)
- do doln poloviny tla jde krev vrazn chud na kyslk, z aa. iliacae pak skrz aa. umbilicales zpt do placenty,
kde se saturuje kyslkem
- pi porodu se plce rozedmou kles v nich odpor tlak v lev pedsni pev tlak v prav a uzavr se for.
ovale; souasn uzvr d. arteriosus
- paraleln uspodn obou polovin srdce se mn v sriov, kter zstv cel ivot
- celk. odpor plicnho eit je po tomto uspodn cca 8x men ne v systmovm eiti pracovn zt
lev komory je vrazn vy a jej svalovina se vyvj rychleji (nakonec cca 3x silnj)
73. OBH KRVE V MOZKU

- dodvku krve zajiuj 4 tepny 85% zsoben pes 2 karotidy, zbylch 15% z vertebrlnch tepen
- prtok zvisl na vku, u mladho jedince v klidu kolem 750 ml/min, po 50. roku ivota kles; pi intenzivn
aktivit neuron stoup a o 50%, krom toho nerovnomrn rozloen mezi edou a blou hmotou (5:1)
- pevauje zen mstnmi humorlnmi autoregulanmi mechanismy (metabolick), vrazn vasodilatan
podnt je hypoxie, pedevm hyperkapnie a acidza perivaskulrnho prostoru, vznamn uplatnn i NO;
naopak vdechovn istho kyslku vyvol vasokonstrikci, podobn hypokapnie
- prtok krve je urovn tlakovm gradientem a perifernm odporem
- velmi inn autoregulan myogenn mechanismus prtok krve se nemn ani pi velkch zmnch TK (v
rozsahu kolsn 70 160 mmHg), pi vzestupu tlaku reflexn vasokonstrikce perifer. odporu; pi
poklesu tlaku naopak zachovn prtoku krve
- prtok vzne a pi poklesu pod 70 mmHg, naopak nad 160 mmHg roste prtok mozkem a mohou vznikat
edmy
- centrln dc mechanismy nemaj velk vznam, mohou se uplatnit jako ochrann pi hypertenzn krizi
aktivovan sympatikus zpsob vasokonstrikci mozkovch arteriol chrn kapilry mozku ped tlaku,
kter by mohl pokodit hematoencefalickou bariru
- kapilry v mozku se li od jinch tm, e endotel nem fenestrace a basln membrna je silnj, od
nervovch bb. oddleny astrocyty a gliovmi bb. obtn prostup ltek o vt molekul. hmotnosti do
mozkov tkn = hemato-encefalick barira
- v mozku nejsou lymfatick cvy
74. PORTLN OBH

viz anatomie a histologie
CabiCz 2009/2010 63
75. HEMODYNAMIKA KREVNHO OBHU
- mechanika toku se d zkony reologie (nauko o tokovch vlastnostech kapalin)
- komplikace srdce vypuzuje krev v dvkch; cvy jsou mnohonsobn vtven, roztaiteln, rznch
rozmr; krev je sloit suspenze
Prtok krve
- mnostv krve pnm prezem za jednotku asu Q = v . A (v je v cm/s, plocha A v cm2)
- rychlost proudn krve je nepmo mrn prezu cvy, kalibr od aorty ke kapilrm kles, ale celkov
prez eit se zvtuje (velk mnostv kapilr) rychlost kles, opan ppad od kapilr k dutm ilm,
kdy rychlost stoup
- nejpomalej je tok v kapilrch, zajitn dostatek asu pro vmnu plyn a ivin
- krev me proudit pouze z msta vyho tlaku do mst niho tlaku tlakov gradient generovn srdcem,
umouje toku krve pekonat odpory v krevnm eiti
- vztah velikosti toku krve, tlak gradientu a perifernho odporu (analogie Ohmova zkonu) Q=P / R (Q je
prtok krve, P je rozdl tlak na zatku a na konci cvy, R je perifern odpor, kter je kladen toku krve)
- velikost perifernho odporu lze odvodit z Hagen-Poiseuillova zkona, je kde prtok krve:
Q= P . . r4 / 8 . . l (r je polomr cvy, je viskozita, l dlka cvy)
- P/Q = 8. . l / . r4; P/Q = R
R=8 . . l / . r4
- z toho plyne, e prtok krve je pmo mrn tvrt mocnin polomru cvy velmi zvisl na polomru;
obdobn ale nepmo mrn je na polomru zvisl perifern odpor
- pm mra tak mezi perifernm odporem a viskozitou krve a dlkou cvy
- zmna polomru je rozhodujc mechanismus regulace prtoku krve a perifernho odporu tedy i tlaku
Proudn krve
- za fyziologickch podmnek je tok krve laminrn, pohyb vech vrstev je rovnobn, jednotliv vrstvy se
pohybuj rznou rychlost
- za ur. podmnek zmna laminrnho na turbulentn proudn, proudn ve vech smrech, vznikaj vry; to
zhoruje tokov vlastnosti krve, me vst i k mechanickmu pokozen stny tepen
- pechod na turbulentn proudn zvis pmo na polomru, linern rychlosti a specifick hmotnosti krve a
nepmo mrn na viskozit vzorec pro vpoet Reynoldsova sla
Re = r . v . /
- doshne-li toto slo hodnoty 200 ojedinl turbulence
- pi pekroen hodnoty 1000 pln turbulentn
Viskozita krve
- odpor, kterm kapalina psob proti sle snac se uvst ji do pohybu
- prakticky vrstva kapaliny sousedc se stnou na n ulpv a nepohybuje se, nejrychleji se pohybuje vrstva
kapaliny uprosted cvy, smrem ke stn pohyb zpomaluje
- tec sla mezi dvma paraleln se pohybujcmi sousednmi vrstvami kapaliny vztaen na jednotku plochy
kontaktu tchto vrstev smykov napt, rozdl rychlost dvou sousednch vrstev pi jednotkov vzdlenosti
se nazv smykov rychlost
- pro homogenn kapaliny plat viskozita = smyk. napt / smyk. rychlost, tyto kapaliny se nazvaj Newtonsk
- Ne-newtonsk kapaliny jsou heterogenn kapaliny, viskozita pi dan teplot stl, ale kols se smykovou
rychlost, sem pat i krev viskozita je pedevm funkc hematokritu
CabiCz 2009/2010 64
RESPIRACE
76. PEHLED DCHAC SOUSTAVY, VZNAM DCHN
- iv organismy potebuj E pro aktivn transport ltek pes membrnu, syntzu vlastnch ltek, produkci
tepla; tuto energii vtinou oxidac cukr, tuk a amk.; chem. energie reakcemi, pi kterch se spotebovv
kyslk a vznik oxid uhliit
- u jednobunnch organism mohou plyny difundovat pes povrch tla, u vtch organism je pro pjem
kyslku nutn transportn systm penos dchacch plyn mezi atmosfrou a bukami tkn
- u lovka transport dchacch plyn zajiuje dchac a obhov systm
Ventilace plic
- zajiuje vmnu vzduchu mezi okoln atmosfrou a alveoly proudn vzduchu ve smru tlakovho
gradientu, od terminlnch bronchiol vznamn tak difuse
- sloen vzduchu
o such atmosfrick
78,06 N2 (78)
20,98 % O2 (21)
0,04% CO2; 0,92% vzc.plyny (1)
o normln barometrick tlak je cca 760 mmHg
o ve smsi plyn je celk. tlak roven soutu tlak, kter by mly jednotliv sloky, kad jednotliv tlak
se nazv parciln tlak:
such atmosfrick
160 mmHg O2
0,3 mmHg CO2
600 mmHg N2 a vzcn plyny
vlhk vzduch navc tlak vodnch par (poad O2, CO2, N2+vzcn plyny, H2O)
150 | 0,3 | 563 | 47
vdechovan s alveolrnm
102 | 40 |571 |47
vydechovan (alveolrn se ms s vlhkm vzduchem mrtvho prostoru)
116 |28 |569 |47
vydechovan bez vodn pry
124 |30 |606 |0
pi rozpoutn v kapalin se po njak dob ustanov rovnovha
systmov arteriln krev - 100 |40 |571 |0
smen venzn krev - 40 |46 |571 |0
- do dchacch cest vzduch nosem nebo sty farynx, kde ken trvicch a dch. cest larynx trachea
bronchy bronchioly alveoly
- funkce dchacch cest:
o zbavovn mechanickch neistot zachycen ve vrstvice hlenu (asinky ho pak sunou do faryngu)
o barira proti vniknut infekce lymfatick tk
o prava teploty vdechovanho vzduchu na tlesnou teplotu, zvlhen
o aktivita hl. svaloviny ovlivuje plicn ventilaci
o hlasov vazy zkladn tn
CabiCz 2009/2010 65
77. DCHAC CESTY, PLICN OBJEMY, alveolrn ventilace a perfze
- alveolrn ventilace a perfze viz ot..81
Statick objemy plic

- jednm dechem se vymn asi 0,5 l vzduchu dechov objem (VT), jeho soust je i mrtv prostor (objem
vzduchu v dchacch cestch a po terminln bronchioly = anatomick mrtv dchac prostor 150-200ml),
take z kadho vdechu pouze 350 ml do alveol; celkov (funkn, fyziologick) mrtv dchac prostor je
rozen o vzduch v alveolech, kde neprobh vmna dch. plyn
- po klidnm vdechu lze jet vydechnout 1,1 l = rezervn exspiran objem (ERV), po ukonen klidnho
vdechu lze pokraovat dalmi 3 l = rezervn inspiran objem (IRV)
- ani po maximln exspiraci nejsou plce przdn reziduln objem (RV) je cca 1,2 l; dleit pro posouzen
plicnch funkc, pro stanoven se uv heliov dilun metoda (max. vdech nadechne ze spirometru
vzduch s obsahem 5-10% helia a dch asi 10 minut, dokud se nevyrovn konc. helia v plicch a spirometru,
bhem tto doby doplovn spotebovan kyslk a pohlcovn vznikajc CO2, mnostv helia ve spirometru je
konstantn, protoe helium je mlo rozpustn v tles. tekutinch); (RV.C1) + (VSP.C2) = [(RV+VSP).C3], C1 je
konc. helia v alveolech ped zatkem pokusu, C2 konc. helia ve spirometru, C3 konc. helia ve spirometru a
plicch po vyrovnn, VSP je objem spirometru; RV.C1 lze zanedbat, protoe ve vzduchu normln nen helium
VSP.C2/C3 = RV + VSP lze spotat RV
Statick plicn kapacity

- z ve uvedench objem:
o vitln kapacita (VC) - VC = VT + IRV + ERV
o celkov plicn kapacita (TLC) TLC = VC + RV = IRV + VT + ERV + RV
o funkn reziduln kapacita (FRC) po skonen klidovho exspiria FRC = ERV + RV
Dynamick plicn objemy

- objemy vzduchu, ktermi jsou plce ventilovny za asovou jednotku
o minutov ventilace plic (VE) mnostv vzduchu vydechnut za minutu VE = VT . f (frekv. za min.),
v klidu asi 8 l/min; pro vmnu dch. plyn dleit alveolrn ventilace VA (min. vent. plic min.
vent. mrtvho prostoru); maximln minutov ventilace (MMV) je nejvt mnostv vzduchu, kter
me bt vymnno za minutu (125-170 l/min)
o jednovteinov vitln kapacita (FEV1) max. mnostv vzduchu vydechnut za 1s; FEV1/VC =
Tiffeneav index
78. MECHANIKA VDECHU A VDECHU

- pi proraen hrudn stny plce kolabuje vypud se vtina vzduchu i tm vechen residuln objem,
rozen dutiny hrudn
- kolaps plic dn vlivem elastickho napt a povrchovm naptm v alveolech retrakn sla plic; proti n
psob prunost hrudnku vznik mezi plc a hrudn stnou interpleurln tlak, po klidnm vdechu asi o
4mmHg ni ne atmosfrick
CabiCz 2009/2010 66
- rovnovha mezi retrakn silou a prunost hrudn stny bez asti dch. sval v klidov exspiran poloze,
v plicch objem vzduchu funkn residuln kapacita
- inspiran svaly (brnice, mm.intercost.ext., pomocn) zvtuj sly, kter roziuj dutinu hrudn
interpleurln tlak negativnj ne v rovnovnm stavu v plicch negativn tlak oproti atmosfrickmu
nasvn vzduchu ve smru tlakovho gradientu, dokud ne nov rovnovha mezi retrakn silou plic a silami
rozpnajc hrudnk vyrovnn tlaku v plicch s atmosfrickm = INSPIRACE
- po ochabnut inspiranch sval poruen rovnovhy (retrakn sla plic > sla rozpnajc hrudnk) tlak
v plicch vt ne atmosfrick vzduch proud ven z plic = EXSPIRACE, rovnovha v klid. exspir. poloze
- stdn exspirace a inspirace dechov cyklus cca 15x za minutu (8-28x)
- pi klidnm dchn je vdech pasivn, vymn se 0,5l vzduchu, interpleurln tlak kols od -4 do -6mmHg,
nesta-li klidov dchn pro pvod O2 a odvod CO2, zapojuj se pomocn dchac svaly dechov objem
se me zvit a na hodnotu vitln kapacity, souasn se dech. objem stoup i dech. frekvence
- bhem maximln ventilace mohou intrapulmonln tlaky kolsat od -20 do +30 mmHg, pi usilovn
in/exspiraci pi zaven hlasov trbin (Mllerv a Valsalv manvr) a od -90 do +110 mmHg
79. INTRAPULMONLN A INTRATHORAKLN TLAK

- viz ot..78, 90
80. ALVEOLRN A ATMOSFRICK VZDUCH, sloen

- viz ot.. 81 (zatek)
- viz ot.. 76
81. VMNA DCHACCH PLYN V PLICCH A TKNCH

- kyslk po smru tlakovch gradient a k alveolrnm duktm pot k alveolo-kapilrn membrn difus
pot opt difus pes tuto membrnu do krve; oxid uhliit difunduje a proud opanm smrem
- pestoe vzduch do plic pouze v inspiriu, sloen alveolrnho vzduchu stabiln po skonen klidovho
exspiria zstv v plicch asi 2,5l vzduchu a dechov objem (atm. vzduch) nezpsob velkou zmnu
- pi normlnm tlaku (760mmHg) je v alveolrnm vzduchu pO2 = 100 mmHg a pCO2 = 40 mmHg
- sloen alveolrnho vzduchu zvis na velikosti alveolrn ventilace na jedn stran a na druh stran na
spoteb kyslku a produkci CO2
- hyperventilace ventilace vce ne spoteba O2 a produkce CO2 ( pO2, pCO2), opan
hypoventilace
- eupnoe (normln, klidn); apnoe (zstava dechu); hyperpnoe (prohlouben dechu); polypnoe (zrychlen
dechu); tachypnoe (povrchn zrychlen dechu); oligopnoe/bradypnoe (zpomalen dechu); dyspnoe (dunost)
pi ortopnoi pacient neme dchat vlee, mus sedt nebo stt
CabiCz 2009/2010 67
Vmna dchacch plyn
- pes alveolrn bariru (zvislost na ploe a sle, rozdl parcil. tlak, difusnch koef. plyn)
- krev v plicnch kapilrch nzk pO2 (40mmHg), vysok pCO2 (46mmHg)
- pes bariru (1m silnou) probh difuse kyslku na ploe 100m2 a to obma smry, rychlost ve smru tlak.
gradient je vt (rozdl mezi rychlost PO a PROTI smru = ist difuse) krev do kapilr a do vyrovnn
tlak, oxid uhliit opan (normln se tlak vyrovn tak rychle, e krev v plicnch ilch m stejn pO2 a
pCO2 jako alveolrn vzduch)
- vtina pulmonlnch kapilr v klidu uzavena, otevrn po stoupnut tlaku, zven srde. vdeje
- patologick stav emfyzmy (rozedma), kdy destrukc alveolrnch sept se alveoly zvtuj celkov poet
se sniuje a kles difusn plocha
- nejastj pina poruchy vmny dchacch plyn nepomr mezi ventilac alveol (AV) a perfus jejich
kapilr (PK) (vyvol nap. arteriln hypoxemie), pi klidnm dchan pomr mezi AV a PK asi 0,85; pi tlesn
zti stoup na 1,7 a vc; zvisl na centrlnm zen ventilace, tak lokln vlivy:
o prtoku krve tlak v plicnm eiti MLO zven prtoku zvis na pasivn dilataci cv, to
ale nesta k zajitn souladu mezi ventilac a perfus
- mechanismy ovlivujc prtok plicnm eitm pO2 v alveolrnm vzduchu, ten m vak zde opan vliv
na hladkou svalovinu ne v systmovm obhu: pO2 tonus hl. svaloviny omez prtok kolem he
perfundovanch alveol, pi vzestupu pomru AV a PK kles pCO2, stoup pH, to vede k vzestupu napt hl.
svaloviny a pesmrovn ventilace do oblasti s nim pomrem ventilace-perfuse
82. POVRCHOV NAPT V ALVEOLECH, surfaktant

- viz. ot.. 83
- plocha alveol cca 100m2
- u navzjem propojench alveol se pi vyrovnn tlak me men (zmna P vysok) jet dle zmenit ve
prospch velkho, tomu v normlnch plicch brn surfaktant, pokrv vnitn povrch alveol
- surfaktant sniuje (povrch. napt) a je sms protein a fosfolipid, vznamn sloka dipalmitt lecithinu
- surfaktant produkovn pneumocyty II, exocytosou
- pokozen plic pi otrav O2 je tak zsti zavinno oxidativnm nienm surfaktantu, kles compliance,
kolabuj alveoly, rozvj se plicn edm
83. COMPLIANCE A ELASTANCE, DECHOV PRCE

- viz. ot. . 90
- elastance = 1 / compliance
- elastick vlastnosti plic nen vznamn pouze elasticita, ale i povrchov napt; alveoly jako vzduchem
naplnn bublinky obalen vrstvou tekutiny, na jejich rozhran vznik povrchov napt, to zvyuje (podle
Laplaceova zkona) tlak v alveolech tm vce, m je men jejich polomr (P = 2/r) bylo by velmi vysok
a plce by bylo obtn rozedmout => pneumocyty II produkuj fosfolipidy surfaktant, kter sniuje vazebn
sly mezi molekulami vody na rozhran vzduch-tekutina sniuje povrchov napt a zvyuje poddajnost
- u pedasn narozench dt respiratory distress syndrom (RDS, jet neprodukuj surfaktant), mohou
inspirovat pouze s maximlnm silm, me vst a ke kolapsu plic a smrti
- vztah mezi tlak. a objem. zmnami zvis na elastickch vlastnostech plic a elasticit hrudnku, na tom tak
zvis i velikost funkn residuln kapacity plic
CabiCz 2009/2010 68
Dechov prce
- exspiran a inspiran dechov prce je konan
proti proudovmu odporu dchacch cest
- Welast je prce proti elastickm silm plic a
hrudnku
o inspiran prce = WR insp + Welast
o exspiran prce = WR exsp - Welast, protoe
pi vdechu pekonvaj inspiran svaly elastick sly,
zatmco pi vdechu jsou tyto sly naopak hnac silou
- je-li WR exsp pi usilovnm dchan vt ne Welast, je
teba vynaloit i pro vdech svalovou energii
84. ZEN DCHN, dechov centrum, perifern a centrln receptory

- funkc regulanch mechanism zajistit soulad mezi mtb. potebami organismu a ventilac plic (dodvka O2
a odvod CO2, udrovn pH)
- aktivita dchacch sval je zvisl na rytmick aktivit oblast v CNS (spontnn aktivn neurony, kter
regulovny podle poteb organismu)
Centrln rytmogeneze
- centrum v prodlouen me a mozkovm kmeni, pi lzi poruchy dchn (nap. apneusis keovit
inspirace peruovna krtkmi vdechy; opan ppad - gasping)
- postupn lokalizovny dv skupiny nervovch bunk, kter jsou aktivn v prbhu respiranho cyklu
inspiran neurony (aktivn bhem inspirace) a exspiran neurony (bhem exspirace), detailnji do 6 skupin
- aktivita dchacch sval zvis na interakci tchto skupin a na jejich ovlivnn z periferie a vych oddl CNS
Mechanick vlivy na zen dchn

- pi rozpt plic reflexn inhibovna inspirace a zahjena exspirace a naopak (informace o napt plic do
dchacch center a stimulace protiakce) tato reakce Heringv-Breuerv inflan reflex
- reflexn oblou: mechanorec. (trachea, bronchy, bronchioly) aferentn drha n. vagus (pi oboustrannm
peruen vyazen Her-Bre reflexu dchn pomalej s hlubmi inspiracemi)
- H-B reflex omezuje rozsah dch. pohyb dechov prce pro danou rove ventilace minimln, zrove
brn nadmrnmu rozept plic
- do regulace dchn zasahuj i svalov vetnka dch. a dalch sval
- zajitn zkladnho pizpsoben fyzick aktivit (nezajist soulad mezi potebou kyslku a odvodu CO2, pH,..)
Chemick zen dchn

- zjitn vhodn konc. O2, CO2 a H+ iont v krvi a ve tknch
- vzestup konc. CO2 a H+ stimuluje pmo nervov buky v mozkovm kmeni (centrln chemoreceptory)
- zmny pO2 psob prostednictvm perifernch chemoreceptor (aorta, bifurkace karotid)
- vliv CO2 a pH
o vzestup CO2 (hyperkapnie) minutov ventilace plic (dech. objem i frekvence), u zdravch
dosplch je odpov linern a min. ventilace se zvyuje o 2-4 litry pi zven pCO2 o 1mmHg
o ve spnku nebo se stoupajcm vkem ventilan odpov kles
o noradrenalin, progesteron,ventila. odpov na zmny pCO2 zvyuj
o pi vdechovn vzduchu s vysokm pCO2 pocit dechov nedostatenosti (dyspnoe), dal akumulace
konc. CO2 v krvi me zvit ventilaci a na 120 l/min; pCO2 nad 70mmHg zpsob naopak pokles
ventilace (inhibice center)
CabiCz 2009/2010 69
o pi hyperventilaci kles pCO2 (hypokapnie), nkdy krtkodob apnoe, hladina, kdy ustv rytmick
ventilace apnoick prh
o chemosenzitivn oblast citliv na vzestup pCO2 (tm zpsoben zmny pH), v prodlouen me,
drdny pedevm zmnou pH zpsobenou zmnou pCO2; hemato-encefal. b. nen voln
propustn pro H+, a tak zmna v pH krve se uplatn mn ne zmna pH ve tkni
o vliv CO2 na ventilaci se projevuje velmi rychle (akutn), po pr dnech se sniuje a na 1/5 (ledviny
udruj ABR, kompenzuj respiran alkalzu zvenm bikarbontu, ten skrz H-E B. a sniuje konc. H+)
- vliv kyslku
o pO2 v arteriln krvi ventilace, ni odpov ne pi stoupn pCO2
o Haldane a Smith dch-li lovk pouze z uzavenho prostoru, kde se hromad CO2 a kles pO2,
ventilace znan stoup (hyperpnoe), je-li CO2 ale pohlcovn, dchn se dlouho tm nemn,
dokud nepoklesne konc. kyslku ve vzduchu na 15,5%
o na zmny pO2 reaguj perifern chemoreceptory
Perifern chemoreceptory
- v karotickch a aortlnch tlscch
- karotick tlska tenk, 5mm dlouh, bifurkace karotidy, z nich n. glossopharyngeus
- aortln tlska podobn tk v oblouku aorty a u a. subclavia, n. vagus
- prtok krve znan vysok (2000ml/100g/min), spoteba kyslku asi 9ml/100g/min, relativn mal ve
srovnn s prtokem krve
- reaguj na pO2, pCO2 a pH v arteriln krvi
- pi perfusi nhradnm roztokem bez hemoglobinu s pO2 a pCO2 jako krev, ventilan odpov se nemn,
pestoe obsah kyslku velmi mal, podobn je-li 70% Hb blokovno CO, aktivita se tak nemn
- akutn hypoxie stimuluje ventilaci prakticky pouze pes perifern chemoreceptory (hl. karotic. tlsek)
- u lovka v klidu se ventilace zvyuje a pi poklesu pO2 ve vdechovanm vzduchu pod 50-60mmHg
85. HYPOXIE, jej druhy; hyperbarie, hyperoxie

- nedostatek kyslku, vyvol stav, kdy je psun kyslku do tkn ni ne aktuln poteba = hypoxidza
- druhy hypoxi hypoxick (nzk pO2 v atmosfrickm vzduchu, hypoventilace, difusn kapacita plic);
stagnan (poruchy krevnho zsoben lokln, generalizovan, prtoku = oligemie, zstavu = ischemie);
anemick (snen transportn kapacita krve zpsoben anemi, saturac Hb, otravou CO, metHb);
histotoxick (nedostaten utilizace O2 pokozen enzymat. systm bun. oxidace otrava kyanidy)
- pi hypoxemii nedostatek kyslku v arteriln krvi, histohypoxie je nzk konc. volnho O2 ve tknch, pi
asfyxii je hypoventilan hypoxie a hyperkapnie
- pi atm. tlaku kles pO2, ve 3000 4000 m n.m. vkov nemoci (euforie nausea bezvdom, koma)
Adaptace na snen atmosfrickho tlaku

- zven pulmonln ventilace chemoreceptory indukuj hyperventilaci, kles pCO2, nastupuje respiran
alkalza, to sniuje stimulaci centrl. chemorec. a po. hyperventilace
- zven obsahu Hb hypoxie erytropoetin (v ledvinch) tvorba erytrocyt, hematokrit (a na 65),
vznik polycytemie; konc. Hb ze 150g/l na 220 g/l, zven objemu krve mnostv cirkulujcho Hb
o 50 a 90 %; po 2-3 tdnech adaptace
- zven difusn kapacity plic zvenm pulmonlnho kapilrnho tlaku, prtoku krve a expanze kapilr
- zven srdenho vdeje v asnch fzch nejvraznj
- zven kapilrn density hlavn u dt, spojeno s nimi hodnotami TK v sys. sti obhu
- bunn adaptace - etnosti mtch. a vy aktivity jejich enzym
Akutn dsledky vysokho atm. tlaku

- nejastji pi potpn ( tlaku vzduchu kvli vyrovnn okolnho tlaku na hrudnk parciln tlak
jednotlivch sloek rozputn mnostv v tle nedouc inky)
CabiCz 2009/2010 70
- duskov intoxikace v hloubkch od 35 m, zpotku ospalost, euforie; v hloubkch 70 m pocity navy,
podobn alkoholov intoxikaci; del pobyt nebo vt hloubka a ztrta vdom; dusk snadno rozpustn,
me ovlivovat veden vzruch, vdej meditor, ...
- toxicita kyslku v hloubkch kolem 30 m, pO2 nemn mnostv kyslku vzanho na Hb, ale
rozputn kyslk (hyperoxie); toxicita spov zejmna v tvorb radikl, kter jsou za norm. tlaku rychle
inaktivovny; pi pO2 v tknch mohou pekroit kapacitu inaktivujcch mechanism a zanou pokozovat
bunn systmy, ji po 12 hodinch plicn edm
- toxicita oxidu uhliitho u dch. pstroj, kter zvtuj mrtv dchac prostor, stoupne li pCO2 nad
80mmHg, dchac centra jsou msto drdn tlumena
Poruchy z dekomprese
- pi velmi rychlm poklesu tlaku vzduchu, sniuje se rozpustnost plyn rozputnch v tlnch tekutinch,
projevuje se vliv hlavn rozputnho dusku, ten pi rychlm poklesu atm. tlaku vytv dusk drobn
bublinky, kter mohou blokovat cvy (zejmna ve venosn krvi, mohou vznikat i v tukov tkni, ke
nadledvin a bl hmot CNS), rychl dekomprese zpsobuje bolesti kloub a sval, sval. obrny, bezvdom
Hyperbarick terapie kyslkem

- v hyperbarickch komorch, sms plyn s vym obsahem kyslku, zven mnostv O2 rozputnho
v tlnch tekutinch
86. OBRANN DCHAC REFLEXY; periodick dchn

- obrann reflexy chrn dchac systm ped pokozenm vyvolanm vdechnutm siln drdiv i toxick
ltky, tak udrovn voln prchodnch dchacch cest
- reflexy:
o apnoick reflex zstava dechu pi ichovm podrdn (siln drdivou ltkou), pi polykn brn
aspiraci potravy
o kchn drdnm receptor nosn sliznice, udruje prchodnou nosn dutinu (nahromadnm
hlenu, podrd receptory)
o kael udrovn voln prchodnch dchacch cest, podnt (vdechnut stice) drd receptory
tusigennch zn (oblast laryngu, bifurkace trachey), po ndechu pi uzaven hlasivkov trbin
stoupne intratorakln tlak a po uvolnn hlasivkov trbiny vyraz proud vzduchu do dutiny stn
o kytavka keovit stahy brnice, reflexn (drdnm brnice) nebo ltkov (drdnm dchacho
centra), zvuk vznik nasvnm vzduchu do plic, kter rzn uzavr zklopku hrtanu
o zvn pi klesn tlaku krve, hlubok prodlouen vdech otevenmi sty, krtk vdech
periodick dchan normln je pravideln, rovnomrn, rytmick; pi poruchch CNS nebo obhov sys. me
dochzet k nepravidelnostem
o Cheynovo-Stokesovo dchn periodick vzestup a pokles dech.

objemu, prokldno bezdechovmi seky
o Biotovo dchn normln, peruovno apnoickmi pausami
o Kussmaulovo dchn hyperventilace (mtb. acidza)
o syndrom spnkov apnoe snenm tonem sval, zapadvn jazyka,
uzavrnm dch. trubice
87. pH KRVE A JEHO UDROVN

- viz. ot.. 13
CabiCz 2009/2010 71
88. TRANSPORT O2 KRV, vazbov kivka
- transportn kapacita krve (3 ml 02/l) zvtena
hemoglobinem: 1g Hb ve 1,34g kyslku 150g Hb/l
197 ml kyslku na litr krve => celkem 200 ml kyslku
na l krve
- mnostv rozputnho kyslku mrn pO2
v alveolech me se zvit dchnm 100% kyslku
nebo dchnm ho pod vym tlakem
- mnostv transportovan na Hb zvis na pO2 a na
konc. Hb v krvi
- vazebn (disocian) kivka Hb pro kyslk -
sigmoidln tvar, deoxyHb m nejni afinitu ke
kyslku, s kadou navzanou molekulou afinita stoup
usnadnn vazby kyslku na Hb v plicnch
kapilrch, klesne-li pO2 ze 100 na 60 mmHg, klesne celk. mnostv kyslku navzanho na Hb jen asi o 10%
(plat v horn sti kivky tvo bezpenostn faktor), na konci perifer. kapilr obsahuje Hb za klid. podmnek
v prmru asi 75% navzanho kyslku, kter si mohou vzt tkn pi zven spoteb kyslku
- faktory ovlivujc vazebnou kivku
o pH pokles pH sniuje afinitu Hb ke kyslku, disocian kivka plo, konc. H+ ovlivnna pCO2
(vzestup pCO2 vede k poklesu pH a tm kles afinita)
o teplota afinitu sniuje stoupajc teplota; pH a teplota m vznam jak pro vazbu kyslku v plicch,
tak pro uvolovn v tknch (plce - pCO2 a teplota, pH => afinita; tkn - naopak)
o 2,3-BPG produkt anaerobnho mtb. erytrocyt, sniuje afinitu
o fetln Hb li se od dosplho (obsahuje etzec gama), m vy afinitu, proto se me sytit pi
nim pO2 v placent
o oxid uhelnat afinita Hb k CO asi 300x vy ne ke kyslku, disociace HbCO mnohem pomalej ne
disoc. HbO2, proto i pi nzkch konc. CO blokovna znan st Hb a transport. schopnost pro O2
89. TRANPOSRT CO2 KRV

- CO2 produkovn bukami pi oxidativnm mtb., ten krv do plic a z plic do okol
- krv fyzikln rozputn (mlo), navzan na blkoviny, hlavn jako HCO3-
- arteriln krev pitkajc do tk. kapilr m pCO2 40 mmHg, v okol tlak vy, proto CO2 z okol difunduje
do kapilr
- vznamn reakce s vodou: CO2 + H2O = H2CO3 = HCO3- + H+; tato reakce probh v erytrocytech 10000x
rychleji ne v plasm (enzym karboanhydrza), disociac na HCO3- vznik gradient mezi erytrocyty a
plasmou, ve venosn krvi HCO3- do plasmy, protoe membrna erytrocyt nepropustn pro kationty, vedl by
tento pesun ke vzniku el. gradientu a zastaven pesunu, ale propustn pro anionty, proto se HCO3- mn za
Cl- plasmy = Hamburgerv shift (chloridov posun) po. osmot. aktiv. stic v erytrocytech nasvaj
vodu, trochu se zvtuj hematokrit venosn krve je vy ne arteriln
- st CO2 na aminoskupiny blkovin (hemoglobin) karbaminohemoglobin
- v kapilrch nasycen ze 40 mmHg na pCO2 = 46 mmHg (1l krve pi prchodu akumuluje 1,8 mmol CO2,
z toho asi 12% transport. rozputn, 11% karbaminoHb, 27% bikarbont v ery, 50% plasmat. bikarbont)
90. VZTAH MEZI ZMNAMI TLAKU, PRTOKU A OBJEMY PLIC

- zmny objemu plic zvisl na prtoku plynu po smru tlak. gradientu mezi plcemi a atmosfrou
- zmny tlakovch gradient zmnami napt inspir. a exspir. sval
- vztah mezi silami vyvinutmi dchacmi svaly a objemovmi zmnami plic zvis na poddajnosti plic a
hrudnku a na odporu plic
CabiCz 2009/2010 72
- elasticita plic uruje hodnotu plicn poddajnosti compliance (C) velikost objemov zmny v zvislosti na
zmn tlaku C = V/P (pokud zmna V ze 2,5 na 3,5 l a tlak z 5 na 10cmH2O C = 1/5 = 0,2 l/cmH20)
- hodnota C je nejvy pi objemu odpovdajcmu funkn residuln kapacit, plce neustle tendenci
kolabovat smrem k hilu, nebrn-li tomu rozpnn uzavenho hrudnku na opanou stranu vznikajc
negativn intratorakln tlak, plce kolabuj na objem ni ne residuln minimln objem
- rovnovn poloha elasticity hrudn stny pi objemu kolem 60% celkov plicn kapacity (pokud men,
hrudn stna tendenci pasivn zvtovat objem hrudnku, pokud vt, tak naopak zmenovat)
- rovnovn stav mezi elasticitou plic a pasivn polohou hrudnch stn v tomto stavu v rovnovze tlak, kter
by v plci vznikal jejich retrakn silou, s interpleurlnm tlakem; v plicch tlak vzduchu rovn atmosfrickmu
nedochz k proudn ven ani dovnit
- aby mohl vzduch proudit nutn tlakov gradient (pi inspiraci negativn, exspir. pozitivn) mezi nosem (sty)
a alveoly; negativn alveolrn tlak zvtovnm objemu dutiny hrudn (hlavn brnice), snen
interpleurlnho tlaku, vce negativn ne na konci exspiria
- sn-li se interpleurln tlak (nap z -5 na 10 cmH2O), vznikne subatmosfrick tlak v alveolech, zane se
nasvat vzduch z okol; se stoupajcm objemem plic roste retrakn sla nov rovnovha, vyrovnn tlak,
konec nasvn vzduchu
- prbh inspirace: hrudn ko se rozpn pokles interpleurlnho tlaku penos pes plicn stnu
alveolrn tlak subatmosfrick vzduch do plic objem plic a retrakn sla retrakn sla se vyrovn
s naptm hrudn stny, vyrovn se tlak v alveolech proud vzduchu ustane
- postup exspirace je opan, pokles hrudnku, zmenen vnitnho prostoru, interpleurln a alveolrn tlak
stoupaj, vzduch proud z plic, po ustaven rovnovhy mezi retrakn silou plic a naptm hrud. stny konec
- rychlost proudn pmo mrn tlakovmu gradientu a nepmo mrn odporu plic (nen konstantn, zvis
na rychlosti proudn a na hustot i viskozit vdechovanho plynu)
CabiCz 2009/2010 73
GASTROINTESTINLN TRAKT
91. FYZIOLOGIE STN DUTINY
- prvn kontakt potravy s GIT
- mechanick zpracovn vkn
- chut, ichem a dotykem informace o kvalit potravy, pro ppravu dalch st GIT na pjem a zpracovn,
me zabrnit polknut a spustit ochrann mechanismy (v. zvracen)
- rozmlnn zvten povrchu pro kontakt se slinami, tvorba sousta (bolus) obalovn mucinem
- sten rozputn ve slinch
- vyrovnn teploty s teplotou tla
- pohyby dutiny stn pomoc kosternho svalstva
o st obliejovho svalstva (pohyb rt, zaven dut. stn, sn, artikulace)
o vkac svaly (pohyb mandibuly, vkn a artikulace)
o svaly jazyka (rozmlnn, tvorba soust, posouvn, polykn, artikulace)
o svaly oblasti hltanu (polykn)
- neprobh vznamn trven ani vstebvn, i kdy sliny obsahuj enzymy a resorpn schopnosti stn
sliznice se vyuv pi aplikaci nkterch lk
92. SN, VKN A POLYKN

vkn
- svalov innost, pomoc jazyka a zub je potrava rozmlnna a promchna se slinami usnaduje trven
- stereotypn se opakujc pohyby rytmick automatismy lze povaovat za reflexn dj vkac reflex,
nervov centrum v mozkovm kmeni, ovlivnno z frontlnch a temporlnch oblast neopalia; spoutcm
podntem je podrdn dut. stn tuhm soustem reflexn pokles tonu vkacch sval pokles doln
elisti prudk protaen vkacch sval monosynapticky vyvol jejich kontrakci pitlaen potravy na
povrch dut. stn opakovn celho dje s frekvenc 1,2-1,4 Hz
- vkac svaly schopny vyvinout velkou slu (oblast ezk a 100N, stoliek 900N), mrn tlak i
mnohonsobn vt
Sn
- pohyb tekutiny, vzduchu z oblasti vyho tlaku do oblasti niho tlaku (vytvoen podtlak v dutin stn)
- sac reflex u kojenc, z nepodmnnho se mn na podmnn, pokud se objevuje pozdji, tak znmkou
hrub patologie CNS
Polykn
- vyaduje pesnou koordinaci mnoha sval st, nosohltanu, hrtanu, jcnu a aludku a dch. sval, zeno
z polykacch center blzko jader IX. a X., spodina IV. komory
- fze stn (ovlivniteln vl), hltanov a jcnov
- prbh polykn
o vkn rozmln potravu, smch se slinami a vytvo se sousto, to je vtlaeno dozadu do dut. stn a
hltanu vyvol polykac reflex
o pi polykn sta uzavena, jazyk se zvedne a zatla proti tvrdmu patru a souasn zved i mkk
patro, kter oddl dut. nosn od hltanu tyto 3 dje mohou bt zeny vl pak nastupuje
sekvence stah svalstva faryngu (ne/iditeln vl), kter postupuje k jcnu
o svaly krku pithnou vstup jcnu nahoru k soustu, relaxuje horn jcnov svra sousto vtlaeno do
jcnu, pi svm pohybu ohne epiglotis, kter ji pivena zvednutm hrtanu a jazylky oddlen
hrtanu a hltanu, jako dal ochrana dch. cest zastavena ventilace, uzaveny hlasivky
CabiCz 2009/2010 74
o po chvli se sthne intenzivn svalovina hor. jc. svrae kontrakce hl. sval. tla jcnu = primrn
peristaltick vlna, za soustem vlna kontrakce, v oblasti sousta a ped nm relaxace; jestlie se sousto
zastav (v zench), je vyvolna sekundrn peristaltick vlna provzena bolest
- p. svalovinu jcnu ovld prodlouen mcha (n. vagus); peristaltika hl. svaloviny zena jejmi vlastnmi ggll,
p. pruh. a hl. svalovina ovldny jako celek sousto pechz svalov systmy bez zdren
- na sval. vlknech hltanu motorick nervosvalov plotnky IX. nerv, tak X. na hor. jc. svra; a sem je
polykn zeno CNS
- myenterick plexus: zan tsn pod HJS, pouze v jcnu se v ggll. tto pleten objevuj intraganglionrn
laminrn zakonen mechanorec. sensitivnch vlken
- v cirkulrn svalovin se axony neuron dostvaj do tsn blzkosti intersticilnch Cajalovch bb. gap
junctions s vlkny hl. sval.
- peristaltika hl. svaloviny zena: nejdve excitovna noncholinergn, nonadrenergn inhibin inervace
cirkulrn svaloviny nevyvol dnou viditelnou zmnu, protoe svalovina jcnu nem zkl. tonus; po
rychlm ukonen tto fze se objevuje off odpov spojen s postupujc kontrakc svaloviny, kter ped
sebou tla sousto
- funkce dolnho jcnovho svrae
o innost vznamn pro ukonen polykn relaxace ped pchodem sousta a opt uzaven
o do nj pechz ikm svalovina aludku
o na jeho funkci se podlej zkroucen svaloviny jcnu, tlak v dut. bin a venzn polt
o klidov tlak 30 mmHg, v klidu horn a doln jc. svra siln kontrahovny, zbytek svaloviny nem
tm dn tonus; tonick stah dolnho je udrovn vagem a myogenn slokou, drdn
sympatiku stah
o relaxace je neurogenn i humorln vagov inhibin vlkna pi polykn relaxuj cirk. svalovinu,
uvolnn zpsob i snen potu excitanch podnt
o pro sprvnou funkci dolnho svrae m vznam i fyziologick funkce brnice (brnin hiatus)
o kontrakce DJS, sprvn funkce brnice a norm. funkce aludku brn pokozen jcnu aludenm
obsahem refluxn barira
o nezvisle na polykn spontnn pechodn relaxace DJS projev souasn relaxace DJS a brn.
hiatu vyskytuje se nap. pi hn bhem tchto relaxac i u zdravch lid gastroesofagel. reflux
o pokozen jcnu potravou i reflutem brn jeho samoistc schopnost gravitace, peristaltika,
sekrece slin, sekrece bikarbont; kontrakce DJS vytlauje obsah zpt do aludku
o soust reflutu, kter me sliznici nejvce pokodit, jsou vodkov ionty, proto pro pravu pH
nejdleitj produkce slin (bikarbonty a mnoho organ. sloek chrncch sliznici a pispvajcch
k integrit sliznin bariry jcnu
- poruchy polykn = dysfagie: 1) problmy s pednm sousta z st do jcnu (porucha nervosval. koordinace);
2) v poruchch transportu (zmnn peristaltika jcnu); 3) v problmech pi pestupu sousta z jcnu do
aludku (dysfunkce DJS)
CabiCz 2009/2010 75
93. SLINY, sloen, vznam a zen sekrece
- sekret gl. parotis, submadibularis, sublingualis a drobnch slinnch lzek v dutin stn
- stl sekrece basln sekrece cca 0,5ml/min; vyvolan sekrece max 4-7ml/min; pi nedostatku vody tvorba
slin a vysychaj sta a hltan pispv k pocitu zn; prmrn 2 l slin/den; pH neutrln; v porovnn
s plasmou ni osmotick tlak = hypotonick
- sloen: 99,4% vody, organick ltky (mucin, -amylasa, lyzozym, IgA), anorganick ltky (HCO3-, I-, K+, Cl-,
Na+, Ca2+, fosfty)
- sliny vyluovan bazln sekrec maj vt obsah draslku a fosforu a jsou vi plasm hypotonick
- zvyovn sekrece:
o mechanismus sekren je unaviteln, podnt del ne 20-40 min vede ke sniovn blkovin,
pozdji fosforu a draslku sloen slin podobn plasm
o mechanismus filtran nen unaviteln, vyuv vysok prokrven lz
- slinn lzy tuboalveolrn aciny vsunut vvody vvody han; stny tvoen 1vrstev. epitelem,
tight junctions, basolaterln membrna se li od luminln membrny; v bb. acin: sekren vky; do
stromatu lzu zasahuj vlkna parasympatiku a sympatiku, bohat cvn zsoben; gl. sublingualis
(secernuj sliny kontinuln, vazk slina bohat na mucin, seromucinzn lza s pevahou mucinzn); gl.
parotis (serzn, vt obsah -amylasy, tp kroby); gl. submandibularis (seromucinzn, pevaha serzn);
mal lzky (hlavn mucin)
zen sekrece slin

- 25-70% slin tvoeno velkmi lzami, zmny sekrece zeny pevn reflexn, podnty zven (ichov,
zrakov, abstraktn) nebo z dutiny stn (mechanick, chuov)
- aktivace - cholinergn a peptidergn podnty tvorba dk vodnat sliny, jen lehk zven -amylasy
- cholinergn podnty (aktivace muskarinovch rec.) ve slin. l. uvolovn kallikrein z kininogen
uvoluj bradykinin vasodilatan inky, pro funkci je vasodilatace nezbytn
- VIP (vasoaktivn intestinln peptid) psob jako kotransmiter ACh
- cholinergn stimulace nevede k velkmu snen mnostv sekrench vk v acinech
- vpenat ionty pro aktivaci sekrece na rovni bunk, i exocytzu sekrench vk, Ca2+ do IC z ECT a jen
v malm mnostv pochz z IC zsob, pro sekreci vk pichz kalciov ionty z jinch IC zsobren ne z ER
- -adrenergn aktivace pes cAMP, viskzn na enzymy a mucin bohat slina
- pesuny iont:
- aktivac bb.acinu stoup prostupnost bazolat. membr. pro draslk a apikln membrny pro chlorid. aniont
- bazolat. mem. je bohat na Na+/K+-ATPasu + symport Na+/K+/2Cl-, pohyby iont primrn nebo
sekundrn zvis na aktivit Na+/K+ ATPasy
CabiCz 2009/2010 76
- vechny pesuny iont mezi ICT a ECT jsou vsledn elektroneutrln; rovnovha mezi tekutinou v lumen
lzy a tek. mezibunnou je udrovna paracelulrnm pesunem sodku
- chloridy obtn pestupuj pes BL membrnu mnostv IC Cl-, vzestup permeability pro Cl- na lumin.
stran bb. jim umouje difundovat do lumen tekutina se tam proto stv elektronegativnj ne
interstic. tek. vyrovnno paracelul. proudem Na+ pes tight junctions zrove se tak intraluminln
osmotick tlak a do lumen je nasvna voda
- zven hladina Ca2+ po cholinergn stimulaci (metabotrop. rec. oteven IC zsob pes Gprot.-PLC-IP3)
oteven chlorid. kanl v lumin. membrn a draslkovch v BL membrn
- sekrece bikarbontu: po primrn sekreci v acinu kanlkem, jeho bb. modifikuj sloen tekutiny han
vvod zasen na baz. membr. a vysok po. mtch. intenzivn sekrece bikarbontu: hlavn podl Na+/K+
ATPasa a na jeho tvorb karboanhydrasa: vys.obsah bikarbontu alkalizuje a pufruje sliny na pH 7-8
- sodk a chlorid jsou v kanlcch resorbovny a draslk a jod spolu s dalmi ionty secernovny
- resorpce NaCl v kanlcch vznik hypotonick tekutiny: Na+ se dostv do bb. sodkovmi kanly nebo
antiportem s bikarbontem
- hnac silou pro vstup Na+ z lumen je innost Na+/K+ ATPasy na BL membrn, kter v ICT udruje jeho
nzkou konc. a vys. konc. draslku
- chloridy opoutj b. specif. kanly na BL membrn; draslk ji me opustit na te stran nebo na apik.
stran antiportem s vodk. ionty
- pi konc. sodku v lumen je K/H antiport jasn aktivnj ne antiport Na/H sekrece draslku do lumen a
jeho nsledovn bikarbontem k tomu pispv i Na/H antiport na BL membrn, kter umouje
akumulaci bikarbontu v cytosolu
- parasympatick i -adrenergn stimulace inhibuje nkter typy transportu sodku pes b. membrnu a tm
sniuje jeho celk. reabsorpci
- centrln zen sekrece slin vlun nervov na podklad podmnnch i nepodmnnch reflex
mechano a chemorec.
- sliznice st reaguje na suchost sliznice, vkn, chem. ltky, konzistenci potravy
- salivan centrum: v MO v blzkosti center regulujcch dchn a zvracen dostv info i z kry, amygdaly a
hTh; dostedivmi drahami jsou V, IX; odstedivmi veget. vlkna VII, V a IX
Vznam slin
- mucin uhlazuje sousta usnaduje zpracovn v stech i polykn, chrn sliznici dut. stn; ulehuje
pohyby pi vkn a artikulaci
- potrava se ve slinch zsti rozpout a to umo. zat trven krob slinn -amylasa
- rozputn ltky rozhoduj o innosti stimulace chu. pohrk
- ochrana ped infekc IgA, lyzozym
- itn dut. stn od zbytk potravy
- obsah kalciovch iont chrn zubn sklovinu ped odvpovnm
- slinn lzy mohou mt endokrinn aktivitu (prokzno jen u hlodavc)
94. ALUDEK, funkce, zen motility

- potrava skladovna, mechanicky zpracovna a trvena, minimln vstebvn
- vstup do aludku: DJS (kardiln svra)
- vstup: relaxac m. sphincter pylori
- funkn dlen aludku na proximln (tlo - pars cardiaca, fundus, st vestibulum pylori) a distln st
(pylorick - antrum); tlo a fundus tvo aludku, stna proximlnho aludku - pevn skladovac funkce
- podstatn slab ne v pylorick sti
- vysok sliznice se v przdnm aludku skld v asy, je kryta cylindrickm epitelem - bb. produkujc mucin,
epitel oste oddlen od epitelu jcnu
CabiCz 2009/2010 77
o sliznice v proximln sti: lehce stoen tubulrn lzy - podle lokalizace se li funkc a vzhledem;
st spolen (3-5) ve vpadlinch - foveolae na areae gastricae
o v mstech, kde foveolae napojeny na vvod jedontl. lz tla fundu se povrch. epitel sliznice mn na
tzv. buky krku s menm obsahem mucinu (secernuj sms mukoprotein, bikarbontu a jeden typ
pepsinogen) - tyto bb. povaovny za progenitorov - jak pro povrch. epitel, tak pro lzu
o ve lzch - bb. parietln (eosinofiln, etn mtch. u baze, zanoen komunikujc s lumen lzy,
produkce HCl) a hlavn (velk apikln umstn bazofiln zymogenn granula; produkuj
pepsinogeny)
- svalovina aludku: oproti ostatnm stem GIT m navc vrstvu ikm svaloviny pod submukzou
- v kardiln oblasti bohat vtven tubulrn lzy; pylorick oblast (15-20% aludku) - jednoduch tubulrn
lzy - tvo hl. hlen; lzy v obou oblastech obsahuj bb. podobn bb. krk - jejich sekret je zsadit
- ve sliznici i bb. s endokrinnmi funkcemi
Motilita aludku
- motorick funkce aludku zajiuj jeho funkci jako zsobnku ( a tonu), msen jeho obsahu se aluden
vou, hnten a drcen pevnch st potravy
- regulace vyprazdovn - hybnost aludku je kontrol. centrln i pomoc loklnch nehumorlnch
mechanism nervov kontrola: nervov plexy ve stn aludku a z vnjku postggl. vlkna sympatiku z pl.
coeliacus a preggl. parasympatick vlkna vagu; vagov vlkna podnty pro excitaci i relaxaci;
transmitery: noncholinergn, nonadrenergn; intenzita stah podporovna gastrinem a motilinem;
sympatikus podl hlavn na kontrakci pylorickho svrae
- objem aludku nalano asi 50 ml max. 1,5 l; 2 mechanismy:
o pchod sousta jcnem receptivn relaxace ochab. stny prox. aludku usnadn vstup sousta
o pi postup. plnn: objemu a tonus = adaptivn relaxace nezvyuje se tlak
- pevod reakce na aktivaci tahovch rec. (stna prox. aludku); ob relaxace d vagus: meditory VIP a NO
- po ukonen pjmu potravy v prox. sti aludku lehk zven tonu = aluden peristola aluden
peristaltika zan a po fzi, kdy je aludek v klidu (do 1 hod) v tomto obdob protkaj tekutiny po stnch
kolem pevnjch sloek a dostvaj se tak do duodena rychleji
- tuky se shromauj na vrcholu alude. obsahu opoutj ho jako posledn; proximln aludek - slou
pednostn jako zsobrna trval tonick kontrakce obsah pomalu posouvn ke zprac. do dist. aludku
intenzita stah v pylor. sti (dist. aludek) stoup smrem k pyloru a s asem uplynulm od pjmu potravy
- peristaltika vychz ze spontnn vznikajcch depolarizanch vln bazlnho elektrickho rytmu (BER) hl.
sval., kter za ur. okolnost spout kontrakce vlken hl. sval., podkladem pro pohyby i v dalch stech GIT
- na rozhran mezi prox. a dist. aludkem je pacemakerov oblast vlny BER velikost 5-15 mV vznikaj
s nejvt frekvenc 3-4 /min odtud se a vnucuj vlastn frekvenci ostatn svalovin; krom
spontnnho rytmu reaguje aludek kontrakc tak na rychlej roztaen stn vlastnosti hl. sval. a vlastn
nerv. sys. stny GIT v interakci s vagovmi aferentacemi
- pi vln kontrakce skrz distln st aludku se uzavr pylorus obsah, kter je k nmu tlaen = propulse a
pylor. kanlu drcen, obrac svj tok = retropulse dokonal promsen a rozmlnn potravy a pemnu na
chymus trveninu (stice men ne 1mm)
- pylorus: 2 kruhovit zeslen svaloviny navazuje vazivov destika, kter ho oddluje od duodena pes ni
jen mlo vlken podln svaloviny a nerv. vl. pl. myentericus; intenzita kontrakce pyloru je ovlivnna
excitanmi i inhibinmi (meditor VIP) vlkny parasympatiku (vagus); sympatikus (+CCK, gastrin, sekretin)
zvyuj intenzitu stah pyloru
- Zkladn funkce pylorickho svrae:
o pesn dit vyprazdovn aludku tak, aby jednotl. dvky chymu mohly bt v duodenu zpracovny a
nebyla pokozena sliznice citliv na pH
o zabrnit refluxu obsahu duodena zpt do aludku, protoe aluden sliznice me bt velmi snadno
pokozena lu
CabiCz 2009/2010 78
zen vyprazdovn aludku
- pi vyprazdovn aludku psob duodenum, antrum a pylor. svra jako jeden zptnovazebn funkn
systm; schopnost GIT rozpoznvat ltky v lumen dleit pro ochranu a pizpsoben nrokm trven a
vstebvn
- enteroendokrinn bb. jsou na zklad lokalizace oznaovny jako:
o oteven apikln st v pmm kontaktu s obsahem lumen
o uzaven nachzej se pod vrstvou epitelu; oba typy jsou aktivovny zprostedkovan ne pmo
obsahem steva
- sensorickmy bb. jsou kartov bb. mikroklky (do lumen) a enterocyty; sensor. bb. pravdpodobn
produkuj NO, kter psob na okoln para- a endokrinn, sekren, svalov i nervov bb.
- pi penosu informace na nerv. bb. spoluast intersticilnch Cajalovch a juxtaparenchymlnch bb.;
pedpokld se, e mechanismus aktivace tchto bb. molekulami z lumen je podobn jako vnmn chuti
receptor. bb. jazyka; uplatuj se 2 typy G-protein: -gustducin a -transducin
- pro pesn zen vdeje chymu mus bt tenk stevo a zvl. potek duodena schopny registrovat informace
o rozhodujcch charakteristikch svho obsahu - vyprazdovn aludku zpomal:
o objemu
o pH pod 3,5
o hyper i hypoosmolarita
o mnostv tuk, MK, mono a diacylglycerol
o amk. a peptid
- zen motility aludku nervov i humorln zk vztahy; hormony CCK, motilin, gastrin: pohyby
aludku; sekretin, glukagon, GIP (gastric inhibitory peptid), VIP a somatostatin: pohyby aludku
- Zptn vazba mezi duodenem a aludkem:
o tuky se nedostvaj do duodena rychleji, ne mohou bt emulgovny lu
o kysel chymus nepitk rychleji, ne me bt neutralizovn zsaditou pankreat. a duoden. vou
o iviny nepichzej rychleji, ne mohou bt v tenkm stev zpracovny
- pH uvolnn sekretinu: tlum stahy antra, zvrazn kontrakci pyloru a zrove zvyuje zsaditou sekreci
pankreatu a jater; informace o kyselm pH zprostedkovny i nervov celk. odpov se po prott vagu
v oblasti aludku a duodena
- lipidy (TAG, produkty enz. rozkladu a fosfolipidy) nerv. i humor. odpov v oblasti duodena a jejuna, kter
zpomal vyprazdovn aludku nejinnji psob CCK z duodena a jejuna CCK zvyuje kontrakce antra,
ale zrove zvyuje i kontrakci pyloru vsledkem je vdeje potravy ze aludku; MK tak zps.
uvolovn GIP; aluden kontrakce tlum i MK v ileu
- osmotick konc. (optimln 200 mosm/l) ovlivuje osmoreceptory v submukze a mukze duodena a
jejuna: tyto bb. v zvislosti na osmolarit okol zmn objem a tato zmna registrovna
- peptidy a AMK i v duodenu uvoluj z G-bb. gastrin kontrakce antra a zrove pyloru (uvolovn
gastrinu vyvol hlavn tryptofan)
- nervov dje reakce na aktivaci senzorickho systmu lumen a aktivace mechanoreceptor zpomalen
vyprazdovn aludku = enterogastrick reflex
Zvracen
- je ochrann reflex (druh linie ochrany; prvn je zrak, ich a chuov vjemy)
- centrum zvracen: RF prodlouen mchy mezi olivou a tr. solitarius
- vyvoln
o peplnn
o pokozen aludku (alkoholem), toxick ltky (i lky)
o pachy, pohledy, pedstavy
o dotyk sliznice hltanu
o drdn rovnovnho orgnu
CabiCz 2009/2010 79
- asto v thotenstv, pi silnch bolestech, ozen, nitroleb. tlaku i pi psychickm pohnut
- podnty - z periferie vagus (ze sliznice a svaloviny GIT), pmo z CNS
- pm spojen vestibulrnho stroj s centrem zvracen
- centrln chemorec. oblast area postrema (cirkumventrikulrn orgn mlo inn hematoencefalick
barira) snadno reaguje na ltky transportovan krevn plasmou
- podle msta odkud zvracen iniciovno - perifern, centrln (edm mozku)
- protrahovan zvracen ztrta vody dehydratace, vodk. iont (metabolick = hypochloremick
alkalza) a draslku (hypokalemie)
- me bt i pinou celkovho metabolickho rozvratu
- pznak blcho se zvracen je nauzea, slinn, bledost, pocen a rozen zornic; brnice se fixuje
v ndechov poloze tlak v dut. hrudn a v dut. bin stah binch sval = bin lis a souasn
kontrakce duodena v aludku a jcnu: antiperistaltick pohyby: kardie reflektoricky relaxuje vysok
tlak na aludek vytla obsah do jcnu nejdve dochz ke zvedn aludku obsah se dostv
opakovan do jcnu, ale nepechz pes farynx a bhem relaxace brnice a b. sval se vrac sekundrn
peristaltikou do aludku; pi vlastnm zvracen se otevr i horn svra jcnu a zved se mkk patro,
uzaven vstup do hrtanu
95. ALUDEN VA, zen sekrece

- 2-3 l vy vysok konc. vodk. iont, proteolytick enzymy, intrinsic faktor, mucin
- sekrece zena z CNS = hlavov fze, lokln v mst, kde probh lokln nervov a hormonln reakce =
aluden fze; po postupu do dalch oddl GIT zptn = intestinln fze
- blkoviny a pH: aluden antrum uvoln gastrin ten produkci HCl
- bhem hlavov a aluden fze je sekrece gastrinu podporovna vagem
- cukry a tuky pH aludku nemn
- pepsinogeny: uvolovan v reakci na cholinergn podnty - ACh: uvolovn na nerv. podnty a jako reakce
na vysokou konc. vodk. iont uvolovn tedy nepmo zvis na zven hladiny gastrinu
- hlavn bb. reaguj zvenou sekrec pepsinogen i na gastrin
- Pepsiny kysel proteasy, tvoeny pre-proenzymy (sign. peptid, aktivan peptid a aktivn enzym),
secernovny jako neaktivn proenzymy pepsinogeny; produkt hlavnch bb., tak bb. krk, mucinznch
bb. a bb. lzek antra; ve smsi neaktivnch pepsinogen v zymogennch granulech krytch membrnou,
kter jsou uvolovny z bb. exocytosou; pepsinogeny v kys. prosted (pH 4) na pepsiny na aktivaci se
podl autokatalytick procesy odtp st molekuly, kter je schopna pi PH nad 5 pepsinogeny
inaktivovat; ireverzibiln inaktivace pi pH mezi 7-8; endopeptidasy (proteiny peptony), optimln pH je
1,8-3,5 pokud stoupne nad 5 proteolytick aktivita rychl kles; zsadit pH ireversibiln inaktivace
- pepsiny rozlo piblin 20% bn potravy; ostatn enzymy alude. vy: mal mnostv, za norm.
okolnost nemaj vznam aluden lipasa (novorozenci), aluden amylasa, elatinasa
- Hlen = mucin (hl. sloka), konzistenc i dalmi vlastnostmi se od sebe li hlen z mucinznch bb. ve sliznici
aludku a bb. krk aludench lz; vazk hlen vytv nad povrchem sliznice vrstvu 0,6 mm silnou (i jinde v
GIT), kter chrn sliznici ped mechanickmi a chemickmi inky aludenho obsahu; pokozen brn
mech. odolnost hlenu a jeho ten ve skluzu usnadujc pohyb sti potravy
- pod vrstvu hlenu secernuj epiteliln bb. bikarbont sliznin barira zabrauje mech. a neutralizac
(zsadit reakce hlenu a reakce HCl s mucinem) pstupu HCl na povrch bb. sliznice
- na hlen i pmo na slizni. povrch je adsorbovna vrstva fosfolipid (vlastnosti jako surfaktant) = surfaktant
GIT - vytv lamelrn tlska a lamelrn vrstvy a zajiuje hydrofobn kryt sliznice
- citlivost novorozeneck sliznice na pH chybn surfaktantu GIT
- ve stev se hlen podl na tvorb glykokalyxu kontrolujcho pstup ke kart. lemu a zrove chrncmu
sliznici; tak spojuje dohromady sti stolice
CabiCz 2009/2010 80
96. TVORBA A VZNAM HCl
- zen vnitn a vnj regulan faktory: centrln i perifern kontroln mechanismy se na vech rovnch
integruj
- sekrece HCl aktivovna 3
zpsoby:
o nervov
o hormonln
o parakrinn (mstn)
- hlavnmi chem. transmitery pro
sekrece HCl:
o acetylcholin
o gastrin
o histamin
- postggl. vlkna vagu konc v blzkosti lzek pevauj cholinergn jen vzcn v pmm kontaktu
s parietlnmi bb. ACh k nim mus difundovat
- 2 typy muskarinovch rec. (M1 a) M3 jejich aktivace
sekrece HCl; jsou tak na bb. uvolujc histamin = ECL-
bb. (enterochromaffin like cells): hlavn clov bb. pro
gastrin
- histamin pm stimultor sekrece HCl aktivac H2
receptor parietlnch bb. (H1 zvyuj sekreci mn)
aktivace adenyltcyklasy IC konc. cAMP
stimulace cAMP dep. proteinkinasy fosforyluje
protein regulujc sekreci HCl
- terem vech dcch dj jsou G-buka antra
(uvoluje gastrin nejdleitj stimultor sekrece HCl),
parietln buka lzek sliznice tla fundu (tvo HCl)
- gastrin z G-bb. je hlavn meditor sekrece HCl vyvolan
psobenm potravy uvolnn zeno nervov z centra,
lokln roztaenm antra a psobenm specif. sloek
potravy
- dal z ltek pmo stimul. uvolovn gastrinu
neurokrinn uvolovan gastrin-releasing peptide (GRP)
- tlumen uvolovn HCl: somatostatin: D-bb.
podntem je pokles pH; clovou bukou G-buka; tak
inhibin somatostatinov receptory (SST2) ECL bunk
- G-buky pod stlou tonickou inhibic somatostatinu
vpadek tto inhibice je patolog. faktorem p vzniku peptickch lz
- pmo na funkci parietln b. je rozhodujc ECL-b. a D-b. fundu; jej pm stimulace gastrinem pes
gastrin/CCK-B-receptor m jen podzenou lohu
- rychlost sekrece ovlivuje iontov sloen aluden vy m je rychlost , tm je obsah vodk. iont,
pi rychlosti jej nahrazuje Na+; konc. K+ je zde vdy vy ne v plasm; hl. aniont za vech okolnost je Cl-;
pi vysokch rychlostech se va podob isotonickmu roztoku HCl a p pomalch rychlostech je spe
hypotonick
- za podmnek basln sekrece 2 mmol HCl /hod, pi maximlnm zven a 50 mmol /hod
- kofein a AMK pmo psob na G- nebo parietln bb. a sekreci HCl i v obdob, kdy je zptnovazebn
tlumena pH
CabiCz 2009/2010 81
Vznam HCl
- konvertuje pepsinogeny na pepsiny (aktivace)
- zajiuje kysel pH optimum pro pepsiny
- zajiuje kys. pH chrn nkter vitaminy (nap. C)
- zabj vtinu bakteri
- pevd tko rozpustn CaCO3 na rozpustn CaCl2
- pomh redukci Fe3+ na vstebatelnou formu Fe2+, kterou udruje v roztoku
- zpsobuje bobtnn vaziva (depolymerace kolagenu) rozvolnn sval. snopc
- koaguluje blkoviny usnaduje jejich enzymatickch rozklad
- nap aluden stnou vrazn elektrick gradient v klidu je sliznice asi o 60 80 mV elektronegativnj
ne serza, zvenm sekrece rozdl kles na 30 50 mV
- chloridy z plasmy se pi transportu do lumen pohybuj proti el-chem. gradientu; H+ se pohybuje podl el., ale
proti mnohem vtmu koncentranmu gradientu
- parietln bb. maj hluboko zanoenou apikln povrch. membrnu v jemn sekren kanalikuly, povrch je
lemovn mikroklky - v klidu je systm kolabovn a teprve po zahjen sekrece se rozthne
- poteba velkho mnostv E mitochondrie
- transport H+ do EC prostoru H+/K+-ATPasa do kanalikul mus unikat draslk: 2 typy K+ kanl funkn
zvisl na polarizaci membrny a intenzit sekrece; tak na BL stran; jeden z nich metabotropn (reaguje na
cAMP), druh (reaguje na IC konc. Ca2+)
- nezbytn je aktivn transport Cl- - na BL stran: vmna za bikarbont, na apik. stran Cl- kanly zen cAMP
cAMP zpsob: pestup draslku do EC prosted hyperpolarizaci mem. ta usnadn pestup chlorid
- H+ se vytvej tpenm vody na hydroxid a vodkov iont; CO2 vznik pi intenzivnm mtb. buky
psobenm karboanhydrasy se spoj s vodou kys. uhliit disociuje na vodk. iont a bikarbont;
hydroxid se spoj s vodk. ionty vznikne voda zbude H+, kter je secernovn
- venosn krev odchzejc ze aludku m vy pH ne vstupujc krev arteriln!!
- pi velkch ztrtch alude. vy hypochloremick alkalosa
- voda do kanalikul po osmotickm gradientu
- v obl. kanalikul dosahovno pH pod 1 teprve po smsen s dalmi stmi alude. vy pH kolem 1,7
- parietln bb. tak tvo a uvoluj do lumen intrinsic faktor v tenkm stev vytv komplex s vit. B12
receptory ilea internalizovny uvolovn intrinsic faktoru je spoutno stejnmi mech. jako HCl
97. TRVEN V ALUDKU, odlinosti od kojenc

- po poit potrava pomrn dlouho uloena ani se promch, bhem tto doby psob -amylasa
z polysacharid tvo sms oligo a monosacharid, jin enzymy nemaj vt vznam
- pozdj mechanick rozmlnn potravy na chymus, promchvn usnaduje innost pepsin, pi tto
innosti zan jet v aludku emulgace tuk, dokoneno v tenkm stev za pomoc lu. kys. umon
trven a vstebvn tuk
- rozklad blkovin hydrolzou zan v aludku, ti pepsinogeny uvolovan hlavnmi bb. sliznice aludku
aktivuje HCl na cca 8 rznch pepsin; ty pi pH 2-5 tp peptidov vazby tyrosinu nebo fenylalaninu
- pepsiny inaktivovny v tenkm stev dky tm neutrlnmu pH
98. INNOST TENKHO STEVA, stevn va, motilita

- dlka kolem 3-7 m, irok kolem 3cm, proximln st (12 palc dlouh) ozn. jako duodenum (li se od
ostatnch morfologicky i funkn), nsledujcch 40% jejunum (lank) a zbytek ileum (kyelnk)
- pi trven se me jeho objem a zdvojnsobit
CabiCz 2009/2010 82
- povrch obrovsk, vhodn pro plnn jeho funkce vstebvn a rozklad potravy enzymy; povrch zvten
uspodnm sliznice do as, mnostvm vbk (klk) a hlavn kartov lem na povrch enterocyt
- klky jsou zkl. absorpn jednotkou steva, obsahuje centrln arteriolu kapilrn s do drnujc ly
(protiproud systm), v klku tak mzn cva, nervov zsoben a hl. svalovina
- sliznice kryta cylindrickm epitelem s etnmi bukami produkujcch hlen, z hlubokch krypt smrem
k vrcholu doplovn enterocyt (nejzralej), ze piek klk se bb. odlupuj do stev, pemnn enterocyty
tzv. m-buky vznamnou soust imunitnho systmu GIT spolu s lymfatickou tkn a blmi krvinkami
- enterocyty dorstaj hloubky Lieberkhnovch krypt, obmna povrchu sliznice rychl (5 dn) a urychluje ji
vlknina potravy ochrana proti vzniku ndoru
- pro funkci steva dleit jeho hybnost a sekrece, zeno nervov a hormonln, na spnosti trven a
vstebvn se podlej 2 orgny se zevn sekrec pankreas a jtra
- trvenina se zdr ve stev 2-4 hodiny, pevn st trvicch pochod v duodenu a jejunu
Motilita tenkho steva

- svalovina GIT zkladn klidov napt tonus, mn se podle okolnost a posunuje jeho obsah
- rytmick pohyby tenkho steva promchvaj chymus s trvicmi vami kontakt s molekulami enzym a
se stevn stnou mstn pohyby segmentan a kvav (tm neposouvaj obsah aborln);
peristaltick pohyby posunuj trveninu do kolon; vechny pohyby se podlej na vslednm aborlnm
posunu trveniny, podstatou kontrakce a relaxace vrstev hl. svaloviny (interakce spontnnch dj a
autonomnho nerv. sys. GIT a endokrinnho psoben endokrinn aktiv. bb)
- druhy pohyb tenkho steva (ti typy):
o fragmentan (dlic)
o msic
o propulzivn (posunujc)
o jin zpsob dlen na zmny tonu (zmna napt stny podle velikosti npln, sloen); segmentan
pohyby (mstn zakrcovn, po 10-20cm, promchv chymus); kvav (stahy podln svaloviny,
promchvn chymu); peristaltick pohyby (nepropulzivn mstn vlny kontrakce cirkulr. sval.,
promchvn; propulzivn posun chymu aborln); interdigestivn pohyby
- interdigestivn pohyby mezi jdly (aludek a tenk stevo przdn), periodicky (1,5-2 hod), podkladem
elektromechanick fenomn interdigestivn myoelektrick motorick komplex tvoen opakujcmi se
fzemi motorick aktivity
o fze I obdob klidu, cca 1 hod
o fze II peruovan kontrakce, cca 30 min
o fze III vrazn motorick aktivita, 15 min, siln kontrakce o frekv. 10-12 /min zanaj v antru nebo
duodenu vlny tenkm stevem a do ilea
- uveden pohyby jsou pevn funkcemi pl. myentericus (vlastn aktivitou GIT, pesto mohou bt ovlivnny
veget. nerv. systmem a hormonln)
- innost tet muskulrn vrstvy (muscularis mucosae) mstn pohyby msc, rytmick, pro trven a
vstebvn potravy, kontrakce pinou pohyb sliznice a klk (nezvisle na sob nebo pohyb celch skupin,
zen jejich pohybu - villikinin)
- v obl. s pevahou hl. sval. pohyb trveniny regul. relaxac a kontrakc srie svra; cirkulrn sval. posunuje
aborln, longitudinln hlavn podl na msen obsahu
- BER (basic electrical rythm) pomal vlny, odvozen vtiny spontnnch pohyb, nejvy frekvence
v duodenu (11-13 /min), smrem k ileu kles, na za. duodena jet stejn frekv. jako v aludku (3/min);
vlastn rychlej pacemaker tenkho steva pebr aktivitu a v blzkosti bulbu duodena
CabiCz 2009/2010 83
- spontnn kontrakce ovlivovn hormony, nerv. sys. GIT a veget. nerv. sys.; parasympatikus excitabilitu a
sympatikus ji ; vznamn role v zen pohyb reflexn oblouky uvnit GIT reflexy mstn, s centrem
v ggl mimo GIT, reflexy s dlouhm obloukem a centrem v CNS; v tenkm stev mimo jin reflexy:
o myenterick
o peristaltick
o enterogastrick
o intestino- intestinln (roztaen jedn sti zajist relaxaci zbytku steva)
o ileogastrick (rozpt ilea sn motilitu aludku)
o gastro-ileln ( motility aludku motilitu ilea)
- bhem interdigestivn fze interdigestiv. myoel. motor. komplexy itn tenkho steva a pesun
trveniny do caeca
- kontroln systm motoriky pl. myentericus, hl. transmiter ACh tlum cirkulrn vrstvu hl. svaloviny, je-li
tato inhibice odstranna intenzivn rychl kontrakce; na podlnou svalovinu psob ACh opan
- do kolon trvenina pechz asi 4cm dlouhm ileoceklnm svraem, chlopovit uspodn, kontrakce
vytv tlak vy ne v kolon minimalizuje reflux; svra podporovn cholinergnmi i adrenergnmi
podnty a je zen vlastnm nerv. sys. GIT; roztaen kolon tonus zv, roztaen terminl. ilea naopak
Sekrece do lumen tenkho steva

- v jednotlivch stech rzn intenzita tvorby stevn vy, nejvce v duodenu (hodn HCO3-, msto
neutralizace alude. obsahu)
- sekrece mucinu i stavba sliznice udren sliznin bariry (ochrana ped pokozenm, brn prostupu
nkterch ltek)
- z hlediska neutralizace pH m vznam pankreatick va, rozhodujc pro enzymatick rozklad potravy
- lu nen tak vznamn pro vyrovnn pH, neobsahuje enzymy, ale nezbytn pro trven a vsteb. tuk
- Stevn va cel stevo za den 1,5-2,6 l sekretu; po stimulaci (taktiln duodena, cholinergn, hormony,
peptidy typu sekretin, CCK a VIP) secernuj Brunnerovy lzy hlen a roztok elektrolyt s obsahem HCO3-,
jejich sekreci tlum sympatikus, sekret neobsahuje enzymy; enzymy jsou v enterocytech klk IC a hlavn EC
v membrn na luminlnm plu v oblasti kart. lemu:
o peptidzy (enterokinza), dipeptidzy peptidy AMK
o sacharza, maltza, laktza, izomaltza sach., maltooligosacharidy, laktza, 1-6 vazby -limitnch
dextrin monosacharidy
o mal mnostv stevn lipzy
o nkter fosfolipzy
- pohrkov buky produkuj mucin (stimulovno ACh, toxiny, bakteriemi), enterocyty (Lieberkhnovy krypty)
uvoluj vodnat sekret bohat na HCO3- (v ileu tyto ionty resorbuj); sekrece kontrolovna mstnmi reflexy
- Aktivn sekrece elektrolyt sekrece stevn vy spojena s pesunem hlavnch iont na zklad vytven
elektrochem. a osmot. gradient; na bazolat. stran vstup Cl- do buky spojen s pestupem Na+ a K+ (trojit
kotransportr, pen ionty v pomru 1:1:2), vstup Na+ vyrovnv innost Na+/K+ ATPasy sodk zpt do
intersticia; K+ difunduje zpt kanly; dky gradientu Na+ se akumuluje Cl- nad rove sv elektrochem.
rovnovhy vyrovnvn tok zpt pes mem. do interstic. tek., sekrec do lumen mem. kanly pro Cl-; je-li
Cl- secern. do lumen polarizace epitelu a stny steva negativnj nboj na luminln stran hnac
silou pro sekreci Na+ paracelulr. cestou; pokud sekre. bb. v klidu, tak Cl- kanly uzaveny, po stimulaci
CabiCz 2009/2010 84
hormonem nebo transmiterem oteven sekrece stevn vy zahajovna otevenm chloridov brny
na luminln membrn
- sekreci tlum kortikosteroidy, noradrenalin, somatostatin, enkefalin, dopamin
- stimulace sekrece stevn vy VIP, prostaglandiny, bradykinin, ACh, serotonin, histamin, vasopresin
99. PANKREATICK VA, sloen, vznam, zen sekrece

- exokrinn oddl pankreatu, tuboalveolrn lza, za den 1-2 l vy, do duodena na Vaterov papile; funkn
sti lzy bb. dukt, centroacinln bb., bb. acin; oddlen lumen acin od mezibun. prostoru pomoc
junknho komplexu (tight junction, zonulae adherentes, desmosomy) brn pestupu makromolekul
(voda a elektrolyty prochzej)
- centroacinln bb. a bb. dukt mnoho karbontdehydratzy, mlo ER
- sloen: anorganick a organick ltky HCO3-, voda enzymy (90% blkovin pankr.vy, trven, tpen
peptid, tuk, cukr); je-li pankreas stimulovn va ir, bezbarv, alkalick, isotonick s plasmou
- v klidu 0,2-0,3 ml/min, me stoupnout 10x
zen tvorby
- parasympatick vlkna vagu, st postggl. vlken k acinm ACh muskarinov rec. pes G proteiny
zen adenyltcyklasy / cAMP ovld exocytosu sekrench granul; po stimulaci vagu sekrece
enzym; sympatikus tlum sekreci exokrinn sti
pankreatu, inervuje hlavn cvy; tvorba zena
hlavn dvma hormony sekretin,
cholecystokinin (CCK), jejich uvolnn zpsobuj
tuky a peptidy; sekretin do slinivky psob
na vvody obohacovn vy od vodu a HCO3-
(pes receptor adenyltcyklasu cAMP;
ptomnost CCK nebo ACh to potencuje); na
buky acin psob hlavn CCK zmnoen
obsahu enzym ve v
- trveninu ze aludku neutraliz. hl. tento HCO3-
- Na+ a K+ je v pankreat. v cca stejn jako
v plasm, ve vvodech vyrovnn osmot. konc.
s interstic. tekutinou va nakonec isotonick
- obohacen o HCO3- v extralobulrnch vvodech
H+/K+ ATPasa a Na+/H+ vmnn sys. na BL stran H+ ven acidifikace krve pH krve uvolnn
CO2 do bunk do pankreatick vy hydratac H2CO3 disociuje na H+ a HCO3-; odstraovn H+
zv konc. HCO3- v IC tekutin HCO3- do lumen vmnou za Cl-, dobu oteven kanl prodluuje cAMP
(sekretin); na BL mem. K+ kanly aktivovan Ca2+ a depolarizac membrny, oteven pestup K+ do
zevnho prosted hyperpolarizace membrny vmna H+ za Na+; vstup Ca2+ zpsoben ptomnost
CCK, posiluje psoben sekretinu
Enzymy pankreatick vy
ENZYMY PANKREATICK VY
tvoen jako aktivn forma innost
Endopeptidzy hydrolyzuj vazby uvnit
peptidovch etzc
trypsinogen trypsin za zb. bazic. amk.
chymotrypsinogen chmotrypsin za zb. aromat. amk.
proelastza elastza za hydrofob. zb. v elastinu
Exopeptidzy hydrolyzuj terminl. peptidov
vazby
CabiCz 2009/2010 85
prokarboxypeptidza A a B karboxypeptidza A a B na karboxyl. koncch etzc (B
bazick amk., A - jin)
Enzymy tpc krob
-amylza uvolnna aktivn tp -1,4-glykosid. vazbu mezi
molekulami glukosy
Lipolytick enzymy tp esterov vazby
lipza uvolnna aktivn TAG na pozicch 1 a 3
profosfolipza A1, A2 fosfolipza A1, A2 fosfglyceridy na pozici 3
cholinesterza uvolnna aktivn estery cholinu
nespecifick esterzy uvolnna aktivn nkter dal estery
Enzymy tpc nukleov kys.
deoxyribonukleza uvolnna aktivn tp fosfodiester. vazbu ntd. DNA
ribonukleza uvolnna aktivn tp fosfodiester. vazbu ntd. RNA
- dal organick sousti mucin, prokolipza, inhibitory trypsinu, Ig, kallikrein, lyzosomln enz., ALP, alb.
- anorganick sousti voda, HCO3-, Cl-, Na+, K+, Ca2+, Mg2+
- protezy a profosfolipzy secernovny v neaktivn form, aktivace ve stev; enteropeptidza
(enterokinza, z enterocyt) trypsinogen na trypsin, ten pak chymotrypsinogen na chymotrypsin, ale
aktivuje i dal protezy (proelastza, prokarboxypeptidza A,B
- trypsin schopen zat tpit i blkoviny, kter nepodlehly tpen pepsinem
- -amylasa- polysacharidy oligo/disacharidy ty odbourvny enz. epitelu tenk. steva (laktza, sach,...)
- enz.tpc tuky pankreat. lipza nejdleitj, potebuje kofaktor kolipzu (ps.trypsinu z prokolipzy)
100. LU, tvorba, sloen, vznam, zen

- vytvena v jtrech 0,7-1,2 l/den, nutn pro trven a vstebvn tuk a vyluovn nkterch ltek
- vznamn pro trven a transport lipid; dle podl na vstebvn tchto ltek; s n vyluovny cholesterol
a produkty mtb. (luov barviva)
- obsah HCO3- a jej objem vyrovnvn pH a osmot. tlaku v duodenu
- nen vechna uvolovna do duodena shromaovn a zahuovn ve lunku (30-60ml), inn
resorpce vody (90% objemu bhem nkolika hodin), innost Na/K ATPasy na BL membrn epiteli lunku;
smnou H+ za Na+ kles pH z 8,2 na 6,5 rozdly konc. ltek mezi lunkovou a jatern lu
Tvorba lui
- tvoena bb. v jater. lalcch (jatern trias), kad lalek
trmce jater. bb. kolem centrln vny, do tto veny krev sinusoidami
(z vtv v. portae na zevnch okrajch lalk), ze zevnch okraj tak
kapilrami tepenn krev, pes sinusy do centrln ly; trmce
v kontaktu s krv sinusu pes Disseho prostor, stny sinusu
fenestrovan (pestup lipofil. ltek); v oblasti kontaktu mezi
hepatocyty zk kanlky Heringovy kanlky luov vvody
- tvorba lui m dv stadia tvorba v hepatocytech a prava
epiteliemi lu. vvod (dukty, ve lunku); jater. bb. secernuj lu
dvma mechanismy zvislm a nezvislm na lu. kyselinch
- 1) sekrece zvisl na lu. kyselinch lu. kys. 50-65% such vhy lui, konc. v kanlcch 100x vy ne
v portln krvi, pes bun. mem. transportovny aktivn, psob osmoticky osmot. tlak v kanlcch
vyrovnn proudem vody do kanl objemu lui
- jendi ze zdroj lu. kys. syntetizovan v jtrech de novo z cholesterolu primrn K (cholov,
chenodeoxycholov), druhm zdrojem sekundrn (deoxycholov, lithocholov), kter se enterohepatlnm
obhem vracej zsti zpt do jater po resorpci ve stev, v jtrech na specif. cytosol. proteiny jtra vytv
pouze 0,2-0,6 g (z celkovch 12-36g) K za den, tvorba kryje ztrty stolic
CabiCz 2009/2010 86
- v kanlcch kam K vylu. je mem. potencil jen o 30 mV pozitivnj ne uvnit heptaocyt, peto pispv
k transportu K; lu. kys. vyluovny konjugovan s taurinem nebo glycinem, soli v pH neutrlnm stev
dobe rozpustn ve vod; polrn oblasti na povrchu molekuly, tendence agregovat do micel (hydrofobn
sti uvnit); smen micely obsahuj ltky s hydrofobn molekulou (cholesterol, PL, MK, vit.rozpust.v
tucch), tvo se ji v kanlcch, tvorba pokrauje ve lunku, vznam narst ve stev, kde jejich existence
rozhodujc pro vstebvn lipidickch ltek
- 2) sekrece nezvisl na lu. kyselinch uvolovn elektrolyt Na+, Cl-, HCO3- a vody; hnac silou ja aktiv.
transport Na+, do kanalikul aktivn secernovny fosfolipidy, cholesterol a bilirubin; organismus vyluuje
cholesterol hlavn lu (1-2 g/den), vky do kanlku, kde s micelami K vytvo smen micely; sekretin
ve lu. vvodech tvorbu alkalick vy = rozhodujc pro vznik micel
- bilirubin do jater na albuminu v jtrech na protein ligandin konjugace s kys. glukuronovou vznik ve
vod rozpustn bilirubindiglukuront secernovn do lui barv ji do luta v tlustm stev pemnn
na urobilinogen do krve nebo jako urobilin do moi (zbarven)
- proteiny ve lui z krevn plasmy, soust i Ig (hlavn IgA, tvoen imunit.sys. GIT na antigenn podnty v
lumen), i peptidick hormony, dleitou soust mucin (tvoen mucinz.bb. epitelu vvod)
- lu dle upravovna ve vvodech a lunku ve vvodech do n secernovn HCO3- (m vce,tm mn Cl-),
ve vvodech resorbovny amk. a glukosa
- lunk koncetrance (v malm objemu skladovn prbn pitkajc lu), acidifikace, skladovn; Na+ za
H+ tok Na+ na BL stran sledovn paracelulrnmi pesuny Cl- a vody; spojovn HCO3- a H+ za vzniku CO2
a H2O; sloen lunkov lui se li od jatern,
- odvdn lui do duodena kontrakce a vyprzdnn lunku reflexn (vagus) a hormonln (CCK),
podntem pro uvolnn CCK jsou tuky v potrav, vajen loutek a MgSO4, zsti i proteiny; sekretin a soli K
v krvi produkce lui v jtrech; vyprzdnn lunku relaxace Oddiho svrae a kontakce lunku:
CCK krv do lunku kontrakce inhibice Oddiho svrae neurogennmi nebo myogennmi reflexy ze
lunku lu do duodena
101. VZNAM DUODENA PRO TRVEN

- viz ot.. 98-104
102. PEHLED TRVEN JEDNOTLIVCH IVIN

- msto tpen vech zkladnch ivin v potrav, enzymy z pankreatick vy a z bb. stny tenkho steva
Trven cukr
- v potrav nejvce polysacharidy - krob, amylopektin; disacharidy sacharosa, laktosa; monosacharidy
glukosa, fruktosa
- intraluminln a celulrn tpen intraluminln -amylasa kroby maltosa, maltotriosa, -1,4
spojen maltooligosacharidy a -limitn dextriny (-1,6 vazby nejsou amylasou tpeny spolu
s disacharidy tpeny celulrn pomoc enzym v kartovm lemu enterocyt sacharasa, maltasa,
laktasa, isomaltasa vznikaj monosacharidy)
- sacharasa je tvoena dvma enzymy jeden hydrolyzuje sacharosu a druh -1,6 vtven -limitujcch
dextrin (isomaltasov a sacharosov st)
- obvykle se lid rod s vbavou disacharidz kartovho lemu, nkdy me chybt laktasa (deficit se projev
a v dosplosti)
Trven tuk
- v aludku minimln, tlumeno nzkou konc. lipz a nzkm pH (aluden lipasa neinn), vznamnji tpen
TAG preduodenlnmi lipzami, kter maj pH optimum v kysel oblasti
- kysel pH aludku a nedostatek emulganch inidel separace tuk z chymu, pechod do olejov fze - je
leh ne ostatn chymus, tak se sna zaujmout msto nahoe zstv v aludku nejdle
CabiCz 2009/2010 87
- nejvt st lipid triacylglyceroly, kter jsou trveny v po. oddlech tenkho steva, mnostv ostat.
lipid je men, zvis na typu potravy
- pro efektivn trven vytvoen z emulze z lipid povrch tukovch stic lep psoben enzym;
emulze vznik hlavn v duodenu
- emulgace podporovna fosfolipidy, teplotou a lehce zsaditm pH; pro rozklad lipid rozhodujc lipolytick
enzymy pankreatick vy: kapnky TAG spojen s kolipasou umon rozklad pankreatickou lipzou na
sms mono- a diacylglycerol s MK a glycerolem do smench micel vstebvn
- na tpen dalch lipidickch ltek ostatn enzymy pankreatick vy a enzymy glykokalyxu enterocyt
Trven protein
- rozklad blkovin zan v aludku pepsin, ale vtina potravy rozloena a v tenkm stev pankreatickmi
protezami a bunnmi peptidzami
- intraluminln trven spojen aktivity pankreatick endopeptidz (zkracuj rozdlenm) a exopeptidz
(zkracuj odtpenm ji jednotliv vstebateln amk.); takto cca 30% protein
- bunn trven 70% protein potravy, zvis hlavn na peptidzch (aminooligopeptidza,
dipeptidylaminopeptidza,...) kartovho lemu enterocyt schopny hydrolyzovat di-, tri- a tetrapeptidy
obsahujc neutrln amk.; vznam aktivity kartovho lemu ani v ileu nen vtina -aminodusku
ptomna v lumen steva jako amk., ale ve form oligo a polypeptid; nkter dipeptidy nejsou rozkldny
103. VSTEBVN V TENKM STEV, mechanismy resorpce

Vstebvn cukr
- z chymu vhradn hexosy glu, gal, fru
- glukosa m spolen sekundrn aktiv. transport. sys. s galaktosou vyuv konc. spd Na+ mezi ECT a ICT
a polarizaci membrny: Na+ do b. cukry pomoc tto sly na membrnovm nosii (SGLT1) proti svmu
konc. grad. pes mem. karto. lemu do ICT, kde konc. glukosy ne v lumen steva; nosi dv vazn
msta N+ a cukr; konc. spd Na+ udrovn Na/K ATPasou na BL membrn, kde glukosa do intersticia (a do
portln krve) na nosii nezvislm na Na+ (GLUT2)
- fruktosa rychleji ne ostatn monosacharidy, stejn rychle jako glu a gal, nekompetuje s nimi o penae;
vlastn transport. sys. nen spojen s Na+ (GLUT5)
- nejvce cukr se vstebv v duodenu a proximlnm jejunu; pi pekroen kapacity tenkho steva se
polysacharidy dostanou do kolon, kde rozloeny bakteriemi, stejn jev pi defektech zmnnch enzym
osmoticky sebou vtahuj vodu pinou prjm
- bakteriln rozklad oligosacharid vznik MK, alkohol a plyn; metabolisace cukr bakteriemi m na
druhou stranu urit vhody st produkt se resorbuje a pin do tla E
Vstebn aminokyselin a blkovin

- oblast sliznice pekrvajc lymfatickou tk (Peyereovy plaky) schopnost absorbovat makromolekuly;
asociovny s folikuly (M-buky), pedvaj makromolekuly jako antigeny imunitnmu systmu; endocytza ve
velmi mal me i v bnch enterocytech vky splvaj s lyzosomy enzymy tpc blkoviny (ve
vzniklch fagolyzosomech se peptidy definitivn roztp); men st vk vylouena na BL membrn
exocytosou, pokud nejsou zachyceny makrofgy nebo lymfat. bb. do krve/lymfy rozklad ve vzdlench
bb = decentralizovan trven; tento typ vstebvn nem nutrin vznam, spe transport antigenu
k imunitnmu systmu a opan transport IgA
- podstatn st amk. vstebvna jako jednotliv amk.; skupiny amk. maj specializovan transportn
systmy na luminln i na BL stran buky penos amk. do intersticia, st resorpce difus
- amk. sekundrn aktivn peneny kotransportem s Na+ a facilitovanou difus do slizni. bb., odtud
pasivn (na nosii) do intersticia a krevnho obhu
- 4 sekundrn aktivn transportn systmy pro amk. (kotransport s Na+):
o neutrln
CabiCz 2009/2010 88
o iminokyseliny
o fenylalanin a methionin
o tzv. kysel, dikarboxylov (glu, asp)
- 2 systmy facilitovanho transportu (nezvisl na Na+):
o pro bazick amk. (arg, lys, ornithin)
o pro vtinu neutrlnch amk. (zvlt hydrofob. postran. etzec)
- na BL stran 2 systmy zvisl na Na+ a jeden nezvisl; vtina amk. z buky na BL stran prostou difus
(m hydrofobnj a m vt konc.grad., tm je difuse vznamnj)
Vstebvn tuk
- produkty trven tuk v tenkm stev do micel (5nm) tvoench lu. kys. 2-monoacylglyceroly, MK,
cholesterol; hydrofiln st k vodn fzi
- ltky uvnit micely v dynamick rovnovze s okolm (kontinuln vmna) pi pohybech trveniny ke
sliznici difus mezi zvlnn do kartovho lemu, kde se z nich uvoluj lipidick ltky do okol; liposolubiln
ltky snadno pes membrnu jejich konc. v lumen (tsn u membrny enterocyt) podporuje
uvolovn z micel
- specifick transportn mechanismus pouze pro MK s dlouhm etzcem (membrnov protein vc MK)
- tm veker tuky resorbovny v jejunu, v ileu sekundrn aktiv. transportem resorbovny lu. kys.
- produkty trven tuk do ER enterocyt enzymatick zpracovn glyceroly a 2-monoacylglyceroly
reesterifikovny na TAG, lysofosfolipidy na fosfolipidy vznikaj kapiky (na povrchu PL a beta-lipoproteiny)
chylomikrony na BL stran exocytosou kapilry moc zk => do lymfatickch kapilr
Vstebvn vody
- denn se v GIT resorbuje 9-10 l vody, voda pijat s potravou a pitm + voda v trvicch vch (7l)
- hyperosmolarita alude. chymu + vlastnosti epitelu duodena tok vody pes epitel do lumen
- vlastn vstebvn vody a v dalch stech tenkho steva, v kolon mn
- tekutiny vstebvny jako dsledek pohybu stic z lumen steva do intersticia, tento pohyb aktivn (nebo
sekundrn aktivn) transcelulrn nebo pasivn paracelulrn; stejn se pohybuje i voda (pevaha
paracelulrnho transportu)
Vstebvn iont Na+, Cl-, HCO3- a vody

- pasivn prostupnost pro ionty a vodu je u epitelu steva velk propustnost spojen mezi bb. epitelu;
vyrovnvn osmost. tlak mezi plasmou a lumen rychl, dokoneno ji na za. tenk. steva; mezibun.
spojen propustnj pro kationty rozdly mezi plasmou a lumen v koncentracch aniont (Cl-, HCO3-),
permeabilita pro ionty kles od duodena k ileu
- aktivn vstebvn elektrolyt na resorpci ivin zvisl a nezvisl; Na+ resorbovno po cel dlce stev
Na/K ATPasa na BL stran bb. sodk do intersticia; na luminln stran Na+ do bb tokem kanly
(el.che.grad.), na nosii (pohon pi sekundr. aktivnch transportech jinch ltek), vmnou za H+;
chloridov ionty intenzivn resorbovny v jejunu smnou za HCO3-, do lumen vodk. ionty s nimi se HCO3
sluuje voda a CO2; CO2 difunduje do bb; transport Na+ je elektrogenn, vytv potencilov rozdl mezi
intersticiem psob pohyb Cl- skrz tide junctions do intersticia, v ileu sp u jen sekrece HCO3- vmnou
za Cl-; dalm dleitm transportem je kotransport Na+, K+, 2Cl- na BL stran, kanl pro Cl- na luminln
Vstebvn Ca2+ a Fe2+

- nejvce se Ca2+ vstebv v duodenu a jejunu, zeno podle mnostv vpnku v potrav a tles. poteb
- podl vitaminu D, mn i parathyroidn hormon, zvyuj vstebvn
- z lumen vpnk do buky po konc. gradientu, podl na transportu 2 proteiny integrln protein
membrny, protein vc Ca2+ (spojen s membrnou kart. lemu, po navzn Ca2+ k BL membrn a
oddl se od Ca2+)
- v BL membrn 2 transportn systmy pro kalcium - Ca2+ ATPasa aktivovan vazbou Ca2+ na kalmodulin,
druh je sekundrn aktivn transport na nosii vmnou za Na+
CabiCz 2009/2010 89
- elezo vstebvno podle poteb, v rozpustn form (napomh nzk pH) a kys. askorbov, kter redukuje
Fe3+ na Fe2+; vtina se vstebv jet v duodenu, enterocyty do lumen protein transferrin ve 2
molekuly eleza komplex se spoj s povrch. receptorem internalizace oddlen eleza (transferrin
znovu secernovn) pechod eleza pes BL membrnu nen znm
Vstebvn vitamin
- vitaminy rozpustn v tucch A, D, K3 se resorbuj bez zvislosti na micelch K; E, K1 a K2 mus bt ke
kart. lemu transportovny v micelch; vitamin A potravou ve dvou podobch karoten, estery MK a
retinolu; vitamin K tvoen bakteriem v kolon
- vitaminy rozpustn ve vod vstebvn na nosich, kobalamin (B12): aludek kobalamin z potravy
ve se na R-proteiny ze slin a alude. v (v parietlnch bb. se tvo protein vnitn faktor, kter m
men afinitu => do steva voln) ve stevech uvolnn kobalaminu z vazby na R- protein (protezy) ve
se na vnitn faktor spojen s povrch rec. rec. zprostedkovanou endocytosou do bunk uvnit
oddlen a pak do intersticia
104. RESORPCE JEDNOTLIVCH IVIN A MINERLNCH LTEK

- viz ot. . 103
105. TLUST STEVO, innost, defekace

- dv hlavn funkce rezervorovou (skladovn a do monho vyprazdovn - defekace); regulace objemu
a elektrolytovho sloen stolice
- do tlustho steva denn 1,5l tekutho chymu koncentrovn spolupsobenm mikroorganism
pemnn na stolici s obsahem pouze 60-120 ml vody
- sliznice nem klky, luminln membrna sloena do kartovho lemu (mikroklky); bb. se obmuj jednou
za 5-7 dn z bb. mlkch krypt, v l.propria lymfatick tk a plasmat. bb.
Pohyby
- zajiovny hl. svalovinou, nejdistlnj uzvr tvoen p. pruhovanou m. sphincter ani externus;
proximln sti kolon redukovanou longitudinln svalovinu do 3 pruh tenie, ty spolu s cirkulrn
svalovinou tvo vdut haustra mchn; aborln posun stolice velkmi pohyby, komplexn pohyby
spojen s defekac
- zen pohyb motilita vychz z vlastn aktivity sval. vlken a nerv. pleten a ovlivnn autonomnm nerv.
sys. a gastrointestinlnmi hormony
- parasympatikus tonicky stimuluje motilitu; pm ps. ACh depolarizace sval. bb., ps. i na nerv. pleten
stny GIT, agonist ACh vznik pomalch vln o delm trvn, kontrakce cirkulrn svaloviny
- sympatikus pmm ps.noradrenalinu hyperpolarizuje povrch. membrnu a aktivitu sval. vlken tlum
- vyazen jednoho systmu zv innost druhho, excitan transmitery jet serotonin, substance P
- emon stav CNS cestou veget. nervstva me ovlivnit pohyby tranku
- podl na zen maj i reflexy gastr-, duodeno- a kolonokolick a defekan
- gastrin a CCK motilitu; sekretin a glukagon ji
- pohyby po. sti se li od oblasti CT, CD, CS a rectum v caecu a CA pevldaj mchac pohyby hlavnmi
mchacmi pohyby celho tlustho steva jsou haustrace (90% vech pohyb) podobn segmentanm
pohybm, jsou ale pravideln, vznik souasnou kontrakc dvou sek cirkulrn svaloviny + se sthne
podln svalovina a stevo se vyboul, trv cca 90s, zvis na kontrakci a relaxaci celho steva, haustrace
pohybuje soustem orln i aborln (pevauje) posun 5cm/hod; distlnji, kde tu stolice ji krat
posunujc peristaltick pohyby
- posun chymu a stolice ne vt vzdlenost velk (Holzknechtovy) pohyby krtk srie, nkolikrt denn
(1-3x); pi nich se v sti steva utlum kontrakce podlejc se na haustracch na orlnm konci nov
kruhov kontrakce rychle se a cel oddl 20cm i vce kontrahovn (cca 30s); cel sekvence 1
CabiCz 2009/2010 90
Holzknechtova pohybu 2-3 minuty; po tomto pohyb nave dal, kter se uskuten o nco dle aborlnm
smrem cel srie pohyb trv 10-30 minut
- el. projevy souvisejc s innost bb. hl. svaloviny mechanick kontrakce pedchzeny a provzeny
zmnami membrnovho potencilu sval .bb.; v kolon dva typy potencilovch vln (spoutny
pacemakerovmi bb. intersticiln bb.), 1) pomal vlny (do 6/min, vznik v cirkulrn svalovin, podobn
BER, rychl depolarizan fze otevenm kanl Ca2+ a Na+, fze plat rovnovha mezi ptokem Ca2+
(depolarizan proud) a K+ (hyperpolarizan proud) a fze relativn rychl repolarizace); 2) myenterick
oscilace vznikajc v cirkulrn svalovin s frekvenc cca 20/min
- rychlost pase tlustm stevem pechod stic od ileocekln chlopn po rektum trv obvykle 2-3 dny,
rychlost ovlivnna sloenm potravy (pokud hodn vlkniny, doba se zkracuje vt hmotnost stolice)
- Defekace rektum po vtinu asu przdn (uzaven anln kanl pesun obsahu zpt do sigmoidea);
naplnn rekta a tlak ped defekac reflexn relaxuje vnitn svra + vyvolaj kontrakci zevnho svrae,
roztaen rekta spust myenterick reflex vznik velk peristaltick vlny tla obsah dle do anu (vnitn
defekan reflex v kolon)
- parasympatick defekan reflex (centrum v sakrlnch segmentech mchy) vrazn zesiluje peristaltick
vlny a relaxaci vnitnho svrae pokud voln sloka (z vych et CNS) povol vyprzdnn relaxace
zevnho svrae, s tm spojeno zven nitrobinho tlaku kontrakc binch sval (bin lis)
- souhra vech faktor a oteven obou svra umon inn vyprzdnn
Sekrece
- epitel mn propustn pro vodu a elektrolyty ne epitel tenkho steva vt elektrick odpor, to pi
aktivnm transportu Na+ z lumen do intersticia pinou vtho potencilovho rozdlu mezi luminl. a
albuminln stranou
- sekrece je men ne v tenkm, pevauje uvolovn hlenu mucinznmi bb. a HCO3- epiteliemi vmnou za
resorbovan Cl- mucin lepkav tvorba formovan stolice
- zven sekrece hlenu (i velmi vrazn) po mstnm taktilnm drdn a aktivaci parasympatiku
- toxiny a bakterie drd sliznici sekrece vody a elektrolyt zevnm projevem prjem, pi ztrtch lu.
kys. do tlustho steva chologenn prjmy
Vstebvn
- souvislost s tvorbou stolice (90% objemu chymu z tenkho steva), z tlustho steva se vsteb a 5l tekutin
(funkn rezerva), pi vtm pjmu z ilea kolon nesth prjem z pelit
- aktivn resorpce vody a elektrolyt, protoe kolon m zk pry; Na+ do bunk kanly na luminln stran
(konc. gradient udrovan Na/K ATPasou na BL stran epitelu); membrnou bb. voda prostupuje pomalu,
tight junctions brn zptnmu toku Na+ do lumen vznik potencilov rozdl (a -60 mV, bn -30)
- K+ pechzej do lumen podl potencilovho gradientu pes tight junctions i pslunmi kanly na luminl.
membrn epiteli
- s chymem pichz vce Na+ a mn K+ ne odchz stolic a Na+ ve stolici je tedy v ni koncentraci ne K+
(K+ 90 mmol/l; Na+ 40 mmol/l)
Sloen stolice
- ze vodou, zbytek anorganick ltky (10-20%), mrtv bakterie (30%), blkoviny (2-3%), tuky z bakteri,
oloupanch epiteli a nerozloen hrub vlkniny, sti trv. v a zbytek epiteli (10-20%)
- zpach individuln, zvis na aktivit bakteri,potrav a ptomnosti indolu, skatolu, merkaptan a sirovodku
106. TLUST STEVO, innost, mikrobiln osdlen

- viz ot. . 105
Bakterie v kolon
- i v tenkm stev, ale nesrovnateln mlo
CabiCz 2009/2010 91
- bakterie v tlustm stev obligtn anaeroby; aerobn formy jako e.coli pouze 1%
- mnostv obrovsk, a 50% such hmotnosti stolice
- anaeroby schopny roztpit pomrn velkou st rostlinn vlkniny na MK s krtkm etzcem
- bakteriln aktivitou vznikaj i nkter vitaminy (thiamin, riboflavin, B12, K)
- vznam s vjimkou vitaminu K diskutabiln
- pi ivotnch pochodech vznikaj i rzn plyny (CO2, H2, H2S a metan), kter soust stevnch plyn
- bakterie zpsobuj i snen pH, vyrovnno sekrece HCO3-
- stevn plyny spolykanm vzduchem (vtina se vsteb v tenkm stev), difus z krve, tvoeny bakteriemi
- bakterie produkujc vodk v celm kolon tvo jej z nestrvench a nevstebanch cukr
- vtina plyn se z tlustho steva vsteb v malch mnostvch do krve (ptomnost vodku v dechu znmka
malabsorpce sacharid)
- pokud ve stevnch plynech i zbytek kyslku ze spolykanho vzduchu vznik taskav sms (nebezpe pi
termokauterizaci); metan u 2/3 populace pouze v malm mnostv
- celkem 7-10 l stevnch plyn/den vstebnm se sn na 0,6 l; zven uvolovn (faltulence) zpsobeno
zvenm motility tlustho steva (ne zvenou tvorbou)
107. MOTILITA ZAVACHO TRAKTU, zen

- pohyby s vjimkou st, horn sti jcnu a zevnho svrae anu vykonv hl. sval. spontnn rytmick
kontrakce, pm reakce na aktiv. protaen; integrace tto innosti jednak na rovni vlastnho nerv. a
endokrinnho sys. GIT a jednak psobenm vegetativnho nerv. sys.
Hladk svalovina GIT

- stavba stny se li v jednotlivch oddlech, samotn bb. maj jen 1 jdro, 2-5 irok a 100-500 m dlouh,
podobn bb. hl. sval. cv; mnostv povrch. bun. receptor, vytv vychlpeniny, neurotransmitery,
hormony a farmaka mohou mnit IC konc. Ca2+, ani mn polarizaci mem. ovlivuj innost iont. kanl,
nkter stimuluj uvolnn IC meditor (druz poslov)
- Bazln elektrick rytmus (BER) bb. schopny rytmicky mnit transmembrnov potencil (vytvet BER),
oznaovn tak jako pomal vlna; vlny BER nemus bt vdy spojeny s motorickou aktivitou pslun sti
GIT, ppadn kontrakce signalizovny salvou hrotnatch AP
- motorick odpov svaloviny na BER zvis na vchoz rovni polarizace membrny a dosaen prahu pro
vznik AP; vsledkem interakce BER s nerv. a endokrin. sys. GIT, pravdpodobnost vzniku kontrakce
excita. nervy a inhibi. nervy, msto nerv tak hormony
- BER uruje vlastnosti peristaltiky frekvenci, smr, rychlost en
- frekvence vzniku vln BER:
o aludek 3/min
o duodenum 15-18/min
o ileum o nco pomaleji ne duodenum
o kolon 3/min
- u nkterch bb. osciluje mem. potencil o nco rychleji ne u ostatnch slou jako pacemakery
- po aplikaci ACh vlna depolarizace, superponovan AP; adrenalin hyperpolarizace, sniovn frekvence a
tlum vzniku AP
- pvod BER je myogenn, i pi blokd nerv. penosu, vznik nejdve v podl. svalovin, nsleduje svalovina
cirkulrn, pro vznik dleit Cajalovy intersticiln bb., vlny BER se mezi bb. nexy
- hl. sval. GIT pracuje formou tonickch a rytmickch kontrakc, ty souvisej s vlnami BER; tonick kontrakce
minuty a hodiny, intenzita kols; nervov zen mal pm vliv na vznik a udren tonic. kontrakc; u
sfinkter odpovd velikost tonickho svalu velikosti odporu, kter svra klade; sniovn tonu svra
nervovm systmem pmo (kontrakce 3 specilnch sfinkter pylorick, ileocekln, vnitn svra anu
pod vlivem sympatiku)
- stahy kruhov svaloviny v kterkoliv sti tenkho steva, posun aborln rychlost 2-3cm/s (peristaltika)
CabiCz 2009/2010 92
- Funkn rozdlen hladk svaloviny nen vude stejn
o tonick typ - v zsobnch orgnech (aluden fundus, lunk, trank), pizpsoben objemu GIT
skladovanmu objemu + trvalm tlakem dochz k vyprazdovn; AP maj plat (prostup Ca2+), na
plat mohou nasedat hrotov potencily, kontrakce hl. ps. ACh; adrenergn stimulace pes beta-
rec. tlum kontrakce; funkci ovlivuj i rzn peptidy, nepsob farmaka blokujc ur. kanly Ca2+
o fazick typ ve vtin oddl GIT, vdy BER, mch a posunuje chymus, mem. potencil kols (vlny
BER, na n asto nasedaj hroty proud Ca2+ pes mem.), pevauje spontnn myogenn aktivita,
nerv. sys. innost spe moduluje (cholinergn stimuluje, adrenergn tlum), podobn psob i
peptidy GIT, psoben farmak se li podle schopnost blokovat Ca2+ proudy
zen pohyb GIT

- prolnn vliv nervovch, humorlnch, mechanickch a vlastn aktivity sval. bb.; depolarizace a pohyb i jako
reakce na protaen (myenterick reflex, rychlost en kontrakce 4mm/s, trvn 1-7s)
- motilitu GIT d:
o nervov sys. GIT (nerv. plexy pl. myentericus pl. submucosus; neuron ve stn cca jako v me)
o vnitn sekretorick systm GIT (i vliv klasickch endokrinnch systm mimo GIT)
o autonomn nerv. sys. (sympatikus, parasympatikus)
- ovlivnn centrlnm nervovm systm spojen s CNS pomoc parasympatiku a sympatiku, vtinou
ovlivnn nerv. sys. GIT a para- a endokrin. bb.; parasympatikus excituje svalovinu stny, facilituje vtinu
mstnch reflex; sympatikus vtinou inky opan ALE stimulace excituje:
o ileocekln svra
o m. sphincter ani internus
o vlkna muscularis mucosae
- adrenergn vlkna nepsob pmo na sval. bb., ale moduluj aktivitu neuron pl. myentericus (peptidergn,
uvolovan ltky toton s hormony GIT i ltkami popsanmi v CNS VIP, subst. P, enkefaliny,
somatostatin), ovlivuj prepulsy trveniny, otevrn svra, receptivn relaxace aludku (al. peristola)
- Vlastn nervov sys. GIT viz. ot. . 108
- Funkce dcch systmu GIT
o mstn reflexy nepotebuj zevn inervaci (jen modulace), v celm GIT, charakteristick myenterick
reflex (mstn distenze trubice kontrakce svaloviny); peristaltick reflex (stejn jako pedchoz,
aborln, mstn kontrakce podl. svaloviny nsledovan stahem cirkulrn sthne se na orln
stran distense pohyb anlnm smrem; o nkolik cm aborln pedchz vlna inhibice vyvolan
nervov, excitace s kontrakc o 1-2s pozdji, tlumen opity), depolarizaci i samo nataen sval. bb.,
mechanorec. pro reflexn odpov hl. vbky bipolr. neuron pl. submucosus ve sliznici, axony
kon v pl. myentericus; pat sem i nkter reflexy lokln dc sekreci trvicch v
o reflexy: oblouk stevo-prevertebrln ggll. sympatiku-stevo koordinuj innost vtch nebo
vzdlench st GIT; reflex gastrokolick (naplnn aludku pohyby kolon), enterogastrick (tlum
motilitu aludku), kolonoileln (npl tlustho steva tlum vyprazdovn ilea)
o reflexy: dlouh oblouk stevo-mcha (nebo kmen)-stevo napklad reflex ovlivujc motilitu a
sekren innost aludku a duodena, reflexy vyvolan bolest tlum GIT, reflex defekan
komplexn pohyby hl. i p. pruh. svaloviny
108. STEVN NERVOV SYSTM

- ve sliznici chemo- a mechanorec. signl pro vznik mstnch reflex a uvolnn hormon (varikozity na nerv.
vlknech = neuroefektorov zakonen), do cirkulr. svaloviny excitan i inhibi. podnty (do podln jen
excitan), v p. pruh. svalovin excita. a inhibi. mech. aktivovny jet v nerv. sys.
- na povrchu nerv., sval. a exo-, endo- a parakrinnch bb. membrnov receptory, v GIT 3 skupiny:
o pro tzv. gastrointestinln hormony a jin ltky
o pro lokln aktivn ltky
CabiCz 2009/2010 93
o pro neuromeditory
- tak v GIT velk vznam presynaptickch rec. (reguluj inhibici nebo facilitaci uvolovn transmiteru)
noncholinergn a nonadrenergn
neurotransmitery klasick
peptidick nepeptidick
+: ACh, NA (-rec.) +: subst. P, GRP, enkefaliny, CCK, +: serotonin
-: NA (-rec.) neuropeptid Y -: ATP, NO, dopamin, GABA
-: VIP, somatostatin neurit: adenosin, histamin,
neurit: PHI, endorfiny, sekretin, glycin, prostaglandiny
neurotensin, motilin, gastrin,
thyreoliberin, angiotenzin
- nervov bb. ve stn GIT do dvou kategori
o Typ I (S) nejobvyklej, v obou plexech, mohou tvoit salvy AP, p. depolarizace je proud Na+,
kter lze blokovat tetrodotoxinem
o Typ II (AH) mn etn, pl. myentericus, tvo 1/3 vech neuron, depolarizace proudem Ca2+,
mono blokovat kobaltem; po nkolika AP dlouhodob hyperpolarisace dlouh refraktern doba
( draslkov vodivosti mem. aktivovan kalciem)
- oba typy pijmaj informace z nerv. sys. mimo GIT i z receptor zavacho traktu
109. PEHLED GASTROINTESTINLNCH HORMON

- nkter hormony endokrin. lz psob i na GIT (vtinou obecn psoben thyroxin, somatotropin), GIT je
clovou tkn pouze pro parathormon, kalcitonin, vitamin D a glukagonu a progesteronu tlum motilitu
steva; v bb. GIT tvoeny a uvolovny ltky gastrointestinln (tkov) hormony gastrin, sekretin, CCK
(uvolovny na podnt do krve)
- uvolnn hormon GIT vagov podnt, aktivace povrch. rec. (ltkami z lumen); zptnovazebn psoben
plasm. hladiny hormon v GIT se neuplatuje, nkter hormony psob v CNS (zen hladu a sytosti); spojen
nerv. sys. s endokrinn aktivitou GIT (polypeptidy nejen hormony, ale i meditory, plat i o shod mem. rec.)
- bn hormony GIT lze rozdlit do dvou skupin (podle shody sekvenc amk.)
o 1. skupina gastrin, cholecystokinin na stejn bun. receptor, aktivace podobn dsledky,
intensita psoben se li podle specifity receptoru (gastrin vce v aludku, CCK na pohyby lunku)
o 2. skupina sekretin, jemu podobn VIP (vasoaktiv. intestin.polypeptid), glukagon a GIP (glu-dep.
inzulinotropn peptid)
- ob skupiny asto antagonistick inky, ale i synergisticky (p. bb. acinu pankreatu 1. skup. a ACh IC
hladinu Ca2+, 2. skup. aktivuje systm cAMP; oboj vede ke zven sekrece enzymu)
oznaen bb. umstn produkt hlavn inky
A fetl. obd.- aludek pankr. glukagon glykogenolzu, sekreci HCl
G antrum, duodenum gastrin sekr.HCl, motoriku antra, trofic.ps.na al.sliz.
D cel GIT somatostatin sekreci aludku a pankreatu
S duod., jejunum sekretin sekr.pankreat (HCO3-), sekr. aluden HCl
I duod., jejunum cholecystokinin kontrakce lunku, sekr. pankr.,trof.-exo.pankr.
K duod., jejunum GIP uvolovn insulinu, sekr. alude. HCl
Mo duod., jejunum motilin sval. kontrakce
N ileum neurotensin alude.sekrece HCl
L ileum, kolon enteroglukagon alude. sekrece HCl, troficky na stevo
- gastriny do skup. tk. hormon, i mimo GIT (CNS), v GIT hl. sekrece alude. vy, vliv na pohyb GIT;
v GIT tvoen hl. G-bb. (antrum), i v bb. Langerhans. ostrvk a sliznice duodena; podntem pro tvorbu a
uvolovn gastrinu hlavn posun pH na alkalickou stranu a mech. rozept antra; zen sekrece - AMK a
peptid v lumen, vpnk, insulin.hypoglykemie; pept.,AMK a kalcium pmo G-bb., nervov podnty z vagu
na G-bb gastrin-releasing peptid (GRP); po pH uvolovn gastrinu tlumeno somatostatinem z D-bb.;
gastrin zvyuje sekreci HCl a sten i pepsinogen, zvyuje sekreci H2O a elektrolyt pankreatem, trofick
vliv na sliznici fundu a tla aludku, vliv na motilitu GIT ( tonus DJS,kontrakce aludku, stev, lunku),
CabiCz 2009/2010 94
ve stevech vasodilataci; vzdlenm inkem stimulace bb. tt. lzy k produkci kalcitoninu (tlum motilitu
GIT, sekreci exokrin. pankreatu, zen resorpce Ca2+); gastrin degradovn ledvinami
- cholecystokinin (CCK) I-bb. ve sliznici duodena a jejuna, ve vce formch, podntem pro sekreci CCK obsah
MK, oligopeptid, AMK a dalch luminlnch faktor; GRP tak zpsobuje uvolnn CCK; z lumen tvorbu
nepmo tlum trypsin, hladovn; somatostatin parakrinn tonicky tlum sekreci CCK; spolu se sekretinem
nejefektivnji stimuluj zevn sekretorickou st pankreatu, CCK zvlt acin (mn bb. duktu);
pechodn IC konc. Ca2+ sekrece, zvyuje obsah enzym v sekretu; lehce tlum alude. sekreci; krv do
lunku kontrakce; motilitu tlustho steva; relaxuje Oddiho svra; spolupsob pi relax. aludku,
tlum motilitu, tonus DJS; slab kompetitivn inhibitor gastrinu
- sekretin ze slizninch S-bb. duodena a jejuna, pouze jedna forma; uvolnn nsledkem poklesu
intraluminlnho pH pod 4,5; na stimulaci sekrece podl i MK v chymu; spolu s CCK stimuluje pankreas (viz
ve); sekreci HCO3-, vody a iont, podobn ve lu. systmu; tlum alude. motilitu a sekreci HCl,
tonus pyloru, tonus kardie, tlum pohyby tlustho steva
- somatostatin (SS, SIH) dv formy, tvoen D-bb. v celm GIT, nejvce v antru a prox. tenkm stev,
neurotransmiter stimula. vlken pacemakerovch neuron pl. myentericus, krtk poloas v krvi; podntem
pro tvorbu hlavn snen pH v antru, hladina stoup i s obsahem tuk a protein ve stevech; hladina
aludenho SS hladovnm stoup, intestinln se nemn; psob obecn tlumiv (sniuje aktivitu G-bb.,
uvolovn insulinu i glukagonu, motilitu aludku, duodena i lunku, sekreci a resorpci v GIT, ovlivuje
resorpci elektrolyt zpomalen zprac. ivin
- substance P pat mezi tachykininy, v GIT v excita. vlknech pl. myentericus; v GIT kontrakce HS, ps. na
pacemakerov bb., v ki vasodilatace, modulan (redukuje odpov ACh rec.)
- vasoaktivn intestinln peptid (VIP) podobn sekretinu a angiotensinu II, transmiter ve stimula. vlknech
pl. myentericus a v cirkulrn sval. jcnu, v celm GIT, hTh,...; podnty pro tvorbu neurogenn; vasodilatace ve
stev, vliv na pohyby a sekreci GIT; synergicky s NA, zvyuje aktivitu AC IC konc. cAMP
- calcitonin gene-related peptid (CGRP) neuropeptid, vlastn neurony GIT, stimulace uvolovn
somatostatinu, tlum sekreci alude. HCl, stimuluje uvolnn ACh, vasodilatan
- pankreatick polypeptid v endokrin. bb. ostrvk pankreatu, meditor nerv. bb. v GIT a CNS, podntem
jsou proteiny potravy a vagov stimulace, tlum zevn sekreci pankreatu, sniuje . sekretinu a CCK
- neurotensin sliznice ilea, stna celho steva, podntem tuk v ileu, tlum alude. sekreci a jeho
vyprazdovn, tak vasokonstrikci
- angiotensin II z angiotensinu I v plicch, vasokonstrikce, stimulace uvolovn aldosteronu, pevn
excitan vliv, kontrakci svrae jcnu
- glukagon vznik v A-bb Langerhans. ostrvk, podntem je hypoglykemie, inek glykemie; sniuje
motilitu aludku, kolon, tonus DJS
- gastrin releasing peptid (GRP) neurotransmiter, stimulace uvolovn gastrinu, CCK, pankreat. peptidu,
glukagonu, GIP a somatostatinu; zprostedkovan ovlivuje motilitu stev, v CNS, zen pjmu potravy
- motilin vznik ve sliznici hor.sti tenk.steva, uvolovn bhem lann a na po. interdigestivnho
migrujcho myenterickho komplexu, obecn motilitu aludku a tonus DJS
- glukza-dep. insulinotropn peptid (GIP) hlavn z prox. tenk. steva, podntem tuky v lumen steva, lehce
tlum alude. sekreci
- peptid YY peptidick meditor, v endokrin. a parakrin. bb. GIT, podntem tuk v lumen steva,tlum
exokrinn sekreci pankreatu a aludku
- neuropeptid Y inhibin meditor pro bb. lz
- NO kotransmiter inhibi. motorickch neuron GIT, siln vasodilatan inek
- ATP kotransmiter nkterch inhibi. motor. neuron GIT
CabiCz 2009/2010 95
METABOLISMUS
110. VZNAM, FUNKCE A DISTRIBUCE LIPID V ORGANISMU
- 25-30% energetickho kryt naich poteb
- zkladn slokou bunnch membrn a IC organel, mozek a nervov vlkno vysok zastoupen lipid
(komplexn, kys. fosforen - fosfatidil) cca 60% bl hmoty a 30% ed hmoty
- prvn a hlavn energetick rezerva
- mechanick (snadno deformovateln prun) a tepeln (patn vodi tepla izolace; pi oxidaci MK
v hndm tuku (u novorozenc paravertebrln a interskapulrn) nevznikaj makroergn fosft. vazby E
z MK zcela pemnna na teplo) ochrana organismu
- od cholesterolu odvozeny steroidn hormony, od kys. arachidonov eikosanoidy (prostaglandiny,
prostacykliny, leukotrieny) lokln psobc ltky (produkce tm kadou b. tkov hormony)
- konstituovn a konstrukce bun. membrn, spoluuruj jej vlastnosti
- jak tuky konzumovat? zsadn hlavn nenasycen MK o 18 uhlcch (linolova, -linolenov), n
organismus je neum syntetizovat (pijmat potravou) = esenciln MK
- obsah nenasyc. MK v rostlin. tucch (omega-6) i v moskch rybch (omega-3) zdroje tchto sloek
- lovk z tchto esencil. MK me elongac a desaturac vytvet dal nenasyc. MK, kter jsou nezbytn pro
organismus
- pi nedostatku nap. poruchy rstu a vvoje, trp odolnost organismu, postieny imunitn reakce, nchylnost
k poruchm metabolismu (diabetes mellitus); postieny i nkter specif. funkce: nap. v nervov tkni
obsah kys. arachidonov a dokosahexaenov
- vy obsah nenasycench MK v potrav pzniv vliv na cholesterolemii a lipemii ochrana ped
kardiovaskulrnmi onemocnnmi; konzumace potravin s obsahem cholesterolu a obsahem nenasyc.
MK spolu s vlkninou a vitaminem C sniuje lipemii, lipoproteiny ve prospch HDL (vznam pro odklzen
cholesterolu z tkn do jater)
- denn mnostv vztaeno na esenciln MK: kys. linolov 1,5g/den; linolenov 0,3g/den
- ivoin tuky maj vt zastoupen nasycench MK; s tuky spojeny vitaminy A, D, E, K rozpustn v tucch
111. VZNAM BLKOVIN V ORGANISMU, DUSKOV BILANCE

- pokrvaj asi 15-20% energetick poteby
- proteiny ivoinho pvodu (plnj spektrum AMK, vetn esencilnch), levnj proteiny rostlinnho
pvodu; pjem protein takov, aby pokryl proteosyntetick aktivity, energetick vznam a na druhm
mst
- bilanci protein posuzujeme duskovou bilanc, rovnovn stav za fyziol.podmnek 0,75-1g protein/kg/24h
= blkovinov optimum (v obdob rstu, rekonvalescence, thotenstv, laktace mus bt psun protein ,
nap. u thotnch en blkovinn minimum 2,5g/kg/den)
- pi dlouhodob proteinov karenci (negativn dusk. bilance) disproporce mezi proteoanabolickmi procesy
a jejich stavebn hradou
- i pesto, e v R vysok konzumace masa, zastoupen moskch ryb je mal, stejn tak podl libovch mas
vykazuj ni obsah cholesterolu a tuk
- proteiny i v jinch potravinch lutniny, mln vrobky, vajka; nadbyten pjem protein zatuje
organismus otzka kolik a jak proteiny konzumovat
112. VZNAM, FUNKCE A KINETIKA SACHARID V ORGANISMU, glykemie

- sacharidy levn potraviny (nejni nklady), m populace chud, tm vce zastoupen
CabiCz 2009/2010 96
- kroby a cukry kryj ve stravovn 50-55% energetickch poteb, podl kroboviny vt (ist sacharosy o dost
men); kroboviny nap. re, tstoviny, brambory
- potraviny v kategorii krobovin obsahuj dal ltky minerln ltky, vitaminy (B, C), vlknina (podporuje
stevn motilitu, sekreci proces trven), vliv na systmovou cholesterolemii (protektivn ateropatie)
- ltky rychl energetick rezervy glykogen, glukosa
o glykogen (ivoin krob) hl. sacharid ivoin b., v podstatnjm mnostv pouze v jtrech a
svalech; v jtrech asi 2-4% (pi mobilisaci sta pokrt E poteby organismu na 18-20 hod), bhem
hladovn kles hladina jaternho glykogenu pod 1%; kostern sval obsahuje asi 0,4-0,6% glykogenu
(pouze jako lokln pohotovostn zdroj); celkov rezerva glykogenu u zdravho lovka asi 300g; pro
svou molekulrn hmotnost vhodnou rezervn ltkou (ani pi konc. neohroz b. hypertoni jako
glukosa); jatern glykogen vznik z glukosy (portlnho obhu, glukoneogenesa), svalov vhradn
z glukosy z krve
o glukosa nejpodstatnj energet. substrt v krvi, konc. v krvi na lano 3,3-6,1 mmol/l;
v cerebrospinlnm moku konc. o nco ni, stny kapilr pro glukosu voln propustn; glykemie je
vslednic - pjem + glukoneogenesa a konzumace bb. tla, tyto procesy regulovny, kolsn
glykemie jen v ur. limitech; po jdle (bohatm na sacharidy) me vzniknout alimentrn
hyperglykemie; glukoreceptory (registruj stav) v hTh (centrln), perifern (a. femoralis, a. carotis
int.), stav glykemie rozhodujc pro innost CNS (vhradn E substrt); hypoglykemisujc insulin,
hyperglykemisujcch je vce: glukagon, glukokortikoidy, adrenalin, STH, nepmo tyroxin; glukagon
a adrenalin zvyuj hladinu velmi rychle a krtkodob (aktivace jatern fosforylasy glykogenolza,
charakter negativn zptn vazby: glykemie adrenalin/glukagon), vyrovnn s nastvajc nebo
pedvdanou obtnou situac (boj, tok), glukagon mj. stimulan inek na inkreci insulinu a
podporuje glukoneogenesu; vliv STH prostednictvm somatomedinu (produkovn v jtrech,
svalech), dlouhodob psoben vede k antiinsulinrnmu efektu, odbr glukosy tknmi
hyperglykemie, souasn zven lipolzy, krtkodob psoben analogicky jako ps. insulinu; inek
glukokortikoid stimuluj glukoneogenesu, inek nastupuje pomaleji, dlouhodobj charakter;
tyroxin potencuje inek adrenalinu, sm stimuluje mtb. procesy vetn oxidac zvyuje nroky na
E substrty; noradrenalin hyperglykemisujc vliv, ale men ne adrenalin; Insulin je klovm
hormonem, zvyuje transport glukosy do sval., tuk., jater. bb, ale ne do CNS i ledvin; vrazn
regulace glykemie nervovm systmem (sympatikus de nadledvin, parasympatikus vagus
pankreas); stedn postaven jater glukostatick funkce jater; kyselina mln meziprodukt
sacharid. mtb., hladina v krvi variabiln (zvis na sval. nmaze, na prokrven, zsoben kyslkem),
nahromadn ve svalech jednou z pin svalov navy, dobrm substrtem a E zdrojem; Pentzov
cyklus negeneruje E, poskytuje vodk ve form NADPH, vznikajc pentosy nezastupiteln pro
tvorbu RNA a DNA; fruktosa v ejakultu (viva spermi); galaktosa soust cerebrosid (myelin);
glykoproteiny soust membrn erytrocyt, podstata aglutinanch vlastnost; kys. glukuronov
v jtrech, pro vyluovn a detoxikaci (konjugace bilirubinu)
113. POTEBA MINERLNCH LTEK VE VIV, STOPOV PRVKY

- minerly a stopov prvky nejsou nositeli E, ale absolutn nutnou slokou stravy
- hlavn biogenn elementy (H, O, C, N) tvo 99,3% vech atom; minerly (Ca, P, K, Na, Cl, Mg) piblin 0,7%
a stopov prvky (Fe, I, Zn, Cu, Co, Se, Mo, F,) jen 0,01%
- nejvznamnj z hlediska nutrinch defekt kalcium, elezo, jd; v poslednch letech akcentovn psunu
Mg a Zn (Mg2+ kofaktorem enzym ATPasa, dostaten psun sniuje riziko infarktu myokardu)
- nedostatek minerl nebo stopovch prvk nemus bt dsledkem patn vivy, ale nap. patnho
vstebvn (poruen motilita GIT); za fyziologickch podmnek nedostatkem Cl, Na, K a fosft netrpme
minerl mnostv (g) zdroj dvka (g) minerl mnostv (g) zdroj dvka (g)
Na 100 kuchysk sl 3-5 Mg 20-30 oechy, hrch, mlko, maso 0,4

maso, meruky, banny, vnitnosti, vejce, ryby,
K 150 1-4 Fe 4-7 0,015-0,018
brambory oechy, pent
CabiCz 2009/2010 97
Cl 80-100 kuchysk sl, zelenina 3,5 Zn 2-4 maso, jtra, vejce, kukuice 0,015
mlko, sr, lutniny,
Ca 1000-1500 1,2 Cu 0,1-0,15 oechy, hrozny, vnitnosti 0,025
oechy
P 600-900 ve vech potravinch 1,2 I 0,01-0,015 jodovan sl, mosk ryby 0,000015
114. VZNAM KALCIA V ORGANISMU

- jeden z nevznamnjch kationt, ze vech iont v organismu nejvce (lovk 70kg cca 1,3 kg kalcia, 99%
v kostech a zubech, 1% v ECT)
- celkov srov koncentrace udrovna v rozmez 2,25 2,65 mmol/l; z toho asi vzna na albumin a jin
ltky, druh polovina ionizovan kalcium biologicky aktivn
- ni hodnota v sru = hypokalcemie, vy = hyperkalcemie
- IC konc. velmi nzk, vce ne 1000x men ne srov hodnota
- kalcium stavebn slokou kostn tkn, ukldno do kosti v komplexu minerl hydroxyapatit (dv koste
a zubm pevnost)
- dal vznamn funkce v lidskm organismu veden vzruch v nerv. a sval. tkni (pro kontrakci srdenho a
kosternho svalu), sren krve, soust bun. membrn, ast pi enzymovch reakcch a sekreci
blkovinnch hormon
Regulace hladiny kalcia

- hladina a pesuny mezi stevem, ECT a kost regulovno temi hormony parathormon, kalcitonin, kalcitriol
- kalcitriol aktivn vitamin D, zvyuje vstebvn kalcia ve stev, umouje mineralizaci kost (vpnk do
kost) a zvyuje zptn vstebvn vpnku v ledvinch; zvyuje hladinu kalcia v sru
- parathormon vyluovn pttnmi tlsky, nejdleitj regultor hladiny kalcia v sru, mobilizuje kalcium
z kost, zvyuje zptn vstebn kalcia v ledvinch; nejinnj hormon zvyujc hladinu v sru
- kalcitonin vyluovn C-bb. tt. lzy, hlavn inkem ukldn vpnku do kost a tm snen hladiny v sru
- nzk hladina u hypoparathyreosy (nedostaten innost pttnch tlsek), pi nedostatenm pjmu
vpnku a vitaminu D, pi poruchch trven, chronick selhn ledvin
- vysok hladina hyperparathyreosy, u nkterch ndor, zvenho pjmu vpnku a vitaminu D, u pacient
dlouhodob upoutanch na lko (uvolovn vpnku z kost)
- z lk zvyuje hladinu hydrochlorthiazid ( vyluovn vpnku do moi), opanou funkci m furosemid
- osteoporza u en v menopause, u starch lid nedostatenm pjmem vpnku a vitaminu D, zven
riziko zlomenin; pi vznamnm nedostatku vitaminu D vznik osteomalcie (nedostaten mineralizace
kost, mknut kost, kosti se deformuj, u dt = rachitis - kivice); prevenc osteoporzy je i zatovn kost
pohybem, pijmat fosfor, bor, m, zinek aj.
- doporuen denn dvka zvis na vku u dt 0,8-1 g, u mladistvch 1,2-1,5 g a u dosplch 1 g
- pirozenm zdrojem vpnku je mlko a mln vrobky (sry), zelenina (brokolice, kapusta), oechy,
sardinky, mk
- souvislost s urolitizou neomezujeme vrazn pjem vpnku (ve stevech tvo nerozpustn komplexy
s oxalty, pokud mlo vpnku nevyvzan oxalty se vstebvaj do moe, kde tvo s kalciem
nerozpustn komplexy)
115. VZNAM MAGNESIA V ORGANISMU

- vedle draslku druh nejvznamnj IC kationt
- vliv na aktivitu ady bun. enzym, vztah k DNA a k integrit
buky, k procesm zenho a programovho zniku buky
- zastoupen v organismu cca 0,043% (22-30g)
- vstebv se ze steva, doporuen denn dvka u dosplho
365 mg (z toho se v GIT resorbuje 30-40% do krve do bunk
a tkn), zpt do steva trvicmi vami cca 10% (podl tak
CabiCz 2009/2010 98
na enterohepatlnm obhu hoku), zbvajc st 60-70% se vylou stolic; z resorbovanho mnostv se
exkrec do moe ztrc 30%
- vedle parathormonu a vitaminu D (zvyuj resorpci) ovlivuje procento stevn resorpce selen i slo. potravy
(lipidy a sacharidy vznamn sniuj resorpci hoenatch iont tvorba he vstebatelnch komplex)
- vsteban hok nsledn do buky
- v organismu ve 3 formch konjugovan forma hydroxyapatitu, organick forma kostern proteiny,
enzymy, ATP-Mg2+, i jako elektrolyt v tlesnch tekutinch
Metabolismus
- v krevn sru konc. 0,7-1,1 mmol/l, v ostatnch tknch koncentrace o d vy, ale podl v plasm (pouze
0,3% celk. hoku) je pro svoji mobilitu a dostupnost velmi dleit, tento podl je zvisl na vku (u
dosplch 30%)
- orgnem pro udren homeostzy hoku jsou ledviny (zptn resorpce, nejvce ve vzestupnm segmentu
Henleovy kliky 50-60%, tak v prox. tubulu 25-30% a distlnm tubulu 20%; nejmn v sestup.
Henleovy klice a sbrnm kanlku 5%)
- pzniv inek v mtb. glukosy (mezistupn glykolzy, zvyuje tvorbu ATP, ukldn glukosy v podobn
glykogenu), hok zlepuje utilizaci glukosy (neovlivuje mnostv uvolnnho insulinu)
- v mtb. protein uplatnn na rovni bun. jdra (udren struktury DNA, vyaduje ptomnost Mg2+),
v cytoplasm udren bun. integrity, regulace bun. proliferace, diferenciace, apoptza, stimulace tvorby
mikrotubul cytoskeletu, soust enzym
- v mtb. lipid na nkolika mezistupnch citrtov cyklus (vznik succinyl-CoA za ptomnosti Mg2+a thiaminu),
tpen lipid na dvouuhlkat sloueniny aktivovan MK (acetyl-CoA)
- signln funkce modulovn signlu na postsynaptick membrn (nervosvalov zakonen), uvolovn
ACh primrn pod vlivem EC vpenatch iont, ale jejich vstup pes membrnu sniuj ionty hoku (uit pi
zmrovn ke a tetani), dalm vlivem NMDA receptorov kanl (v CNS, modulace propustnosti
hokem pro Ca2+ prodluuje a zvyuje inek analgetik)
- poteba hoku v thotenstv se zvyuje o 15-20% v obdob kojen o 20-25% (rst skeletu plodu a dtte,
metabolick dje)
116. KINETIKA ELEZA V ORGANISMU

- obsah eleza v tle 3-4 g, v hemoglobinu 65-75%, v myoglobinu 4%, enzymy s hemovou skupinou 1%,
v plasm pouze 0,1% (transferrin); ve form ferritinu a hemosiderinu asi 15-20% eleza
- obsah a bilance zvis na resorpci v duodenu a v horn sti tenkho steva, vdej nen regulovn a je mal
- elezo z potravy do aludku rozpustn formy Fe3+ (mukoproteiny alude. sliznice) redukovny na
Fe2+ nebo chelatovny ve form Fe2+ nebo Fe3+; kysel prosted v aludku brn tvorb nerozpustnch
komplex, nejlpe se vstebv elezo v hemu
- denn resorbovno asi 1mg eleza uhrad denn ztrty (asi 10% eleza v bn strav)
- resorpce ovlivnna erytropoetickou aktivitou kostn den a mnostvm eleza v zsobrnch, ztrty zvis na
obsahu ferritinu v deskvamovanch bb. GIT a epidermis, rovn ztrceno pi menstruacch
- veker cirkulujc elezo vzno na blkoviny
- jakmile elezo resorbovno soust uzavenho systmu (plasma, kostn de, erytrocyty, zsobrny),
stl vmna mezi tmito kompartmenty
- zsobn elezo ve form ferritinu a hemosiderinu, ferritinov se snadnji uvoluje, hemosiderin
pravdpodobn agregtem nebo degradanm produktem ferritinu (zsoby vt u mue ne eny)
- srov ferritin je pesnm indiktorem stavu zsob eleza v organismu
Vstebvn
- elezo se vstebv v enterocytu dvojmocn (DMT1 divalent metal transporter, exprese pi
nedostatku eleza), hemov (endosomln proces?), trojmocn (nsledn redukce v cytosolu)
CabiCz 2009/2010 99
- redukce trojmocnho eleza askorbov kys., DCytb (ferrireduktasa, duodenln cytochrom, v apikln
membrn enterocyt, indukovateln hypoxi a nedostatek eleza)
- vstup z bunk ferroportin1 (transportn molekula, pen elezo z buky)
- elezo je transportovno ve vazb na transferin (dv vazebn msta pro trojmocn elezo, za fyziolog.
podmnek saturovn asi z 30%) transferinov receptor ve Tf se elezem, dva typy (hojnj mimo jtra
TfR1, v jtrech hlavn TfR2)
- v buce ferritin (ve a skladuje trojmocn elezo, 2 typy, H podjednotka oxiduje elezo), ferrochelatza
(katalyzuje vloen Fe2+ do tetrapyrolu protoporfyrinu IX hem)
- Regulace:
o hepcidin
produkovan hepatocyty, antimikrobiln inky, hlavn regulan protein
resorpci eleza enterocyty; sekvestrace eleza v makrofzch
jeho exprese regulovna elezem a zntem
dsledky nedostatku resorpce v GIT, nadbytek eleza, v makrofzch mlo eleza
dsledky nadbytku resorpce, nedostatek, sekvestrace v makrofzch
patologie nedostatek hemochromatzy; nadbytek anmie chronickch chorob
o HFE kontaktem s TfR1 sniuje resorpci eleza, ovlivuje celk. regulaci eleza v organismu
o jtra, stevo
- nadbytek eleza je toxick, zvyuje riziko infekc (nkter infekce v ptomnosti eleza snadnji probhaj),
t nedostatek eleza sniuje obranyschopnost
- pjem eleza potravou (anorganick soli, ferritin, hemov elezo pouze 10-15% dennho pvodu, ale
efektivnj ne Fe3+)
117. ZSADY SPRVN VIVY

- dve kroby pedstavovaly podstatn dl stravy promtnut do vvoje trvicho traktu, enzymovho
vybaven, kapacity atd.
- doporuen:
o nae strava energeticky nadbyten, lze ji energeticky krtit ( rizika obezity)
o E nadbytenost dna konzumac cukr a ivoinch tuk
o zvyklosti ni zastoupen zeleniny a ovoce (vlkniny, minerly, vitaminy, stopov prvky)
o podl nenasycench mastnch kyselin vylepit konzumac rostlinnch olej a moskch ryb
(souasn pjem jdu, ohroen populace chronickm nedostatkem)
o pjem NaCl zbyten vysok, 3x pesahuje doporuenou denn dvku
o sniovat pjem ivoinch tuk a tunch mas ( cholesterolu), podl libovho masa (kuec)
o trvale zvyovat znalosti populace v oblasti zdravovdy a vivy a souasn mru odpovdnosti za
sv vlastn zdrav
118. HORMONY TUKOV TKN

- xcvfcd
119. VITAMINY, pehled, hypo- a hypervitaminosy

- vitamin = kad organick sloka potravy, kter je nezbytn pro ivot, zdrav a rst a nen zdrojem E
- vtina m vznam v intermedirnm mtb. nebo zvltnm mtb. orgnovch sys.
- vitaminy rozpustn ve vod se snadno resorbuj, rozpustn v tucch pi nedostatku lui nebo pankreatick
lipasy resorbovny mlo, pro jejich vstebn je nutn urit mnostv tuku v potrav (ale pi obstrukn
loutence nebo chorobch pankreatu me vzniknout nedostatek vitamin rozpustnch v tucch, i kdy
pjem tuk dostaten)
CabiCz 2009/2010 10
- vitamin A a D v krevnm obhu na transportnm proteinu, vitamin E (-tokoferol) normln vzn na
0
chylomikrony a v jtrech do VLDL pro distribuci do tkn
- nkter vitaminy mohou vyvolvat tzv. dietn interakci: vitamin C me redukovat solubiln m na patn
vstebatelnou formu, podpora vstebvn Fe; vitamin E (nebo selen) podporuj vstebvn Mo;
antagonistou Zn je kys. fytov rovn me inhibovat vstebvn kalcia
- antivitaminy toxicky psobc ltky blokujc jejich inek (vtinou inek enzym, do kterch vitamin
zabudovn)
- mezi vitaminy lze adit i folty podl na syntze purin, pyrimidin, NTD, doporuen denn dvka cca 200-
250 mg/den, vysok podl ve pentu, brokolici, kvtku
Rozpustn v tucch
vitamin funkce hypovitaminza hypervitaminza zdroj mg/den

A (retinol) zrakov pigment, vvoj eroslepost, anorexie, bolesti hlavy, mrkev, rajata, 1-2
plodu, vvoj bb. po cel such ke zvten jater a sleziny, meruky, jtra,
ivot upinovit dermatitida, mlko, vejce
loisk. ztrta vlas, bolesti
v kostech, hyperostza
D-skupina (ergo- a zvyuje stevn resorpci kivice, ztrta hmotnosti, jtra, ryb 0,025
cholekalciferol) vpnku a fosft osteomalacie kalcifikace mkkch tkn, vnitnosti,
selhn ledvin vejce, mslo
E-skupina antioxidanty, kofaktory ataxie, jin rostl. oleje, 25-30
(tokoferol) el. transportu poruchy libov masa,
v cytochrom. et. mozkomnch vejce, vloky,
fc., poruchy rstu zelenina
K-skupina -karboxylace zb. glu hemoragick poruchy GIT, anemie zelenina, zel, 0,001
(fytochinon) v proteinech fenomny pent, kapusta,
(hemokoagulace) kvtk, hrch
Rozpustn ve vod
vitamin funkce hypovitaminza zdroj mg/den

B1 (thiamin) kofaktor pi beri-beri, neuritida drod, obiln 1,5-2
dekarboxylacch klky, lutniny
B2 (riboflavin) sloka Fp znt jazyka, zarudnut mlko, ryby, 1,5-2
rt, rozpraskn koutk jtra
B5 (k.pantotenov) sloka CoA dermatitida, enteritida, obil, lutniny, 5-10
alopecie, prjmy loutky, drod,
vnitnosti
B6 (pyridoxin) prosthetick skup. kee, drdivost obil. klky, 2
dekarboxylz a mlko, vejce,
transaminz maso, zeleniny
B12 (cyankobalamin) koenzym v mtb. AMK, pernicizn (zhoubn) produkce stev. 2-3 g
stimul. erytropoezu anemie flrou, jtra,
ledviny, mlko,
vejce, maso
BC (kys. listov) koenzymy pro penos sprue, anemie, defekty obil. klky, 200-500 g
C1 zb., methyl. reakce mchy dt matek zelenina, vejce,
s nedostatkem folt vnitnosti, sry
H (biotin) celkov mtb. dermatitida, enteritida kvasnice, jtra, 200 g
ledviny, loutky
PP (niacin) sloka NAD a NADP pelagra, anorexie, kvasnice, ryby, 20 g
deprese lib. masa, obil.
C (k.askorbov) udruje ionty kov skorbut, nchylnost zeleniny, ovoce, 70-100
v reduk. form, sbr k infeknm chorobm pky, citrusov
voln radikly, tvorba plody
kolagenu
- u vitaminu B6 (pyridoxin) je tak znm hypervitaminza perifern neuropatie
CabiCz 2009/2010 10
120. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMIN A, K, E 1
Vitamin A
- vtinu aktivity pedstavuje retinol a jeho derivty (retinal, kys. retinov)
- jako steroidn hormon navzan na CRBP, do jdra kontrola exprese nkterch gen
- slokou zrakovho pigmentu 11-cis-retinal se ve na zrakov protein opsin rhodopsin, po vystaven
svtlu se tp a vznik opsin a all-trans-retinal (oteven kanl pro Ca2+, hyperpolarizace)
- synthesa glykoprotein kys. retinov podporuje rst a diferenciaci tkn (retinoylfosft pen
oligosacharidy pes membrny)
- zajitn zdrav ke
- nedostatek vitaminu A zpsobuje eroslepost, karatinisaci (tkn o, plic, GIT), xerofthalmie a oslepnut
- beta-karoten antioxidant (vychytv voln radikly, dopluje svoji funkc vitamin E)
Vitamin K
- pro synthesu faktor krevnho sren (II, VII, IX, X) synthesovny ve form neaktivnch prekursorovch
blkovin aktivace posttranslan zmnou Glu zbytk tchto prekursor na gama-karboxyglutamtov
zbytky specifickou karboxylasou zvislou na vitaminu K (prothrombin obsahuje 10 tchto zbytk
umouje chelaci vpnku)
- metabolismus kost (osteokalcin)
Vitamin E
- nejrozenj a nejinnj D--tokoferol
- nejdleitj pirozen antioxidant obrana proti peroxidaci polyenovch MK, hromadn na fosfolipidech
mtch., ER a plasmatickch mem. (vysok afinita k -tokoferolu), jako antioxidanty tm, e peruuj etzov
reakce volnch radikl (pen vodk z fenolov skupiny na voln peroxyradikl)
121. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMIN SKUPINY B

- v dsledku rozpustnosti ve vod jsou pi pebytku vyluovny mo
- obecn funkce metabolismus, ke, imunitn a nervov sys., rst bb. a dlen, sniuj riziko rakoviny
pankreatu (pokud zskny z jdla, ne z tabletky)
- thiamin (thiamindifosft) koenzym pi oxidativn dekarboxylaci -ketokyselin a transketolsov reakci
(pesun acetyl-CoA); nedostatek beri-beri (perifern myopatie, vyerpanost, anorexie, otoky,
kardiovaskulrn, neurologick a svalov degenerativn zmny); Wernickeho encefalopathie (chronit
alkoholici, pijmaj mlo potravy a hodn alkoholu)
- riboflavin (FMN, FAD) prosthetick skupiny oxidoreduknch enzym (znm jako flavoproteiny), nap.
oxidasa -AMK, xanthinoxidasa, aldehyddehydrogenasa, sukcintdehydrogenasa, dihydrolipoyldehydrogen.
- niacin (NAD+, NADP+) koenzymy mnoha oxidoreduknch enzym (lakttdehydrogenasa,
maltdehydrogenasa), NAD v oxidanch drahch, NADP pi reduknch synthesch; nedostatek pelagra
(nemoc 3D dermatitis, diarrhea, demence; aby se projevily pznaky nedostatku niacinu, mus bt strava
chud i na tryptofan)
- kys. pantothenov aktivn formou CoA a protein penejc acyl (ACP); funkn skupinou v CoA je SH
(thiolov skupina) CoA-SH; ACP se astn reakc spojench se synthesou MK; CoA psob v CC, oxidaci a
synthese MK, acetylanch reakcch, synthese cholesterolu
- B6 (pyridoxalfosft) koenzym enzym v mtb. AMK - vytvoenm Schiffovy base (vazba sv aldehyd. skupiny
na aminoskupinu -aminokyseliny) urychluje zmny ve zbvajcch 3 vazbch uhlku -aminoskupiny (pro
transaminaci, dekarboxylaci); psob i pi glykogenolyse (soust mechanismu psoben fosforylasy)
- biotin koenzym karboxylz (pipojen karboxyl. iontu karboxybiotin-enzym, nutn HCO3-, ATP, Mg2+,
acetyl-CoA)
CabiCz 2009/2010 10
- B12 komplexn kruhov struktura, v centru kobaltov iont, aktivn koenzymy jsou methylkobalamin
2
(koenzym v pemn homocysteinu na methionin a Met-H4-foltu na H4-folt) a deoxyadenosylkobalamin
(ten koenzym pro pemnu methylmalonyl-CoA na sukcinyl-CoA); nedostatek zhoub.megaloblast. anemie
122. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMINU C

- synthesa kolagenu - kofaktor pro hydroxylaci prolinu a lysinu (prolyl a lysyl hydroxylasa) stabilita vlkna
- synthesa carnitinu (2 enzymy)
- synthesa adrenalinu z tyrosinu nutn pro beta hydroxylaci dopaminu
- odbourvn tyrosinu oxidace p-hydroxyfenylpyruvtu na homogentist (vitamin C udruje v redukovanm
stavu m, nezbytnou pro maximln inek)
- tvorba luovch kyselin vit. C nutn k potenmu kroku 7-hydroxylace
- kra nadledvin obsahuje velk mnostv vitaminu C, kles po stimulaci tto lzy ACTH
- v ptomnosti kys. askorbov zvyovn vstebvn eleza
- hlavn ve vod rozpustn antioxidant
- nedostatek kurdje (defekt v syntze kolagenu, lba pojdnm ovoce a zeleniny)
123. METABOLISMUS PROTEIN A JEJICH VZNAM

- blkoviny tvo zklad struktury iv hmoty, zkl. jednotkou jsou AMK (peptidick vazby, jejich roztpen
15kJ E), zastoupeno 20 AMK (poteba pro obnovu tkn, erytrocyt)
- ada AMK v organismu syntetizovna, ty kter nemohou bt syntetizovny esenciln
- AMK ve stavu dynamick rovnovhy oderpn mus bt vyrovnno
- Aminoacidemie doplovna syntetickou aktivitou, tpenm vlastnch protein, AMK z potravy; nedostatek
AMK postihuje organismus, zvlt u rostoucho, v rekonvalescenci, u thotnch a laktujcch en
- nkter AMK specifick vznam (Glu v nervov tkni transmiter X neurotoxick, v ledvinch soust sys.
pro pravu pH moi; Ala, Gly, Asp glukoplastick = pi desaminaci na tpy sacharid. mtb.; Cystin, Cys,
Met obsahuj sru, dleit pro polypeptidov etzce disulfid. mstky; Arg, Citrullin, Ornithin
Ureosyntetick cyklus)
- na rozdl od sacharid a zejmna tuk neexistuje v lidskm organismu rezerva protein, pi nedostatku
blkovin v potrav i hladovn omezen proteosyntetick aktivity, bytek nkterch orgn (proteolza)
zajitna nabdka AMK pro orgny naprosto nezbytn k ivotu; zen proteinovho mtb. je sloit proces
- proteosyntza mnohaetov proces regulace, podmnkou dostaten psun AMK a E; zven nabdka
AMK insulinemie a proteosyntza; neurohumorln vlivy prostednictvm hormon
- somatotropn hormon proteoanabolick vliv (prostednictvm somatomedinu, m sekvenci AMK
podobnou sekvenci insulinu insulin-like-growth-faktor); inhibuje glukoneogenesu, odbr glukosy
v tukov tkni, intenzitu mitotickch dj; produkce STH kontrolovna somatostatinem (v pankreatu
krom centrlnho vznikajcho v CNS vznik perifern somatostatin motilitu GIT a sekreci pankreatu)
- musk pohlavn hormony zeteln proteoanabolick vliv (doping)
- tyroxin za fyziologickch podmnek a ve fyziologickch koncentracch je zejmna v prbhu vvoje
pedpokladem dn diferenciace tkn a struktur (mozku) a s tm spojench proteosynt. proces
124. METABOLISMUS LIPID A JEJICH VZNAM

- lipidy jsou rznorod ltky, velk vznam, ve smen potrav cca 20-30% tuk; vysok E obsah zdroj E, ale
krom toho mnoho dalch funkc (celulrn a IC membrny, vhodn rozpoutdla)
- vznam jako nejdleitj energetick rezerva a dky patn tepeln vodivosti tak termoregulan funkce,
jet mechanick ochrann vznam; uloen podkonho tuku sex-dependentn
- hnd tuk s vjimkou novorozenc ztratil vznam, mtch. oxiduj MK, nevytv ATP E teplo
CabiCz 2009/2010 10
- lipidy v plasm spojitost s aterosklerotickmi projevy; energetick, regulan a trofick vznam; celkov
3
lipemie 4-9g/l neutrln tuk 0,6-1,7g/l; fosfolipidy 1,8-2,5g/l; cholesterolemie 3,5-5,2mmol/l; NEMK
90 a 600mol/l; transportovny ve form komplex (alfa/beta-lipoproteiny)
- proteinov sloka lipoprotein apoproteiny (nkolik td); NEMK ve vazb s albuminy
- Chylomikrony
o vytveny sliznic tenkho steva lymfatick obh krev
o podstatnou sloku tvo TAG
o jejich poloas je velmi krtk
- VLDL
o pat do skupiny beta-lipoprotein (jako chylomikrony)
o psoben dvou enzymovch systm
lipoproteinov lipza na povrchu endotelu kapilr, tp TAG, v krevn plasm
lecitincholesterol-acetyltransferza (LCAT) esterifikuje voln cholesterol, uvoluje
fosfolipidovou komponentu lipoprotein
o psobenm obou enzym VLDL IDL (pechodn forma) LDL
- HDL
o skupina -lipoprotein, schopny vzat cholesterol uvolnn z celulrnch membrn a transportovat
jej zpt do jater vyluovn lu
o produktem jatern tkn
o odklzec faktor nadbytenho cholesterolu (LDL distributoi)
o m vy podl HDL a ni podl LDL riziko ateropati
- zastoupen lipoprotein v plasm beta-lipoproteiny 2,5-5,6 g/l; HDL 1,0-1,3 g/l (u en vy)
- NEMK (neesterifikovan MK)
o krtk poloas (minuty)
o hl. pedstavitelem je kys. palmitov, myristov a stearov; i jin nenasycen MK
o kryj energetickou potebu organismu z 20-25%
- steroidn ltky
o zklad v molekule cholesterolu (v membrnch, strukturln funkn vlastnosti)
o cholesterol dlme na voln a esterifikovan (potravou 0,3 g/den; za tu dobu v organismu vznikne 1g
cholesterolu); doln hranice 3,7 mmol/l a horn hranice 5,2 mmol/l; z toho ve frakci LDL do 3,5mmol/l
- strukturln tuk je imobiln, v membrnch je jednou z rozhodujcch sloek, spolu s blkovinami kostra
- kon maz lipoidn charakter, udruje ki vlnou, prunou, baktericidn inky
- mln lza soust mlka jsou tuky, u lovka v mateskm mlce 2-4% tuku (bohat zdroj E pro
kojence), pro syntetickou aktivitu mln lzy je typick ptomnost enzym pentzovho cyklu
- prostaglandiny odvozeny od kys. arachidonov, lokln psobc ltky; zvyuj i sniuj aluden sekreci,
ovlivuj tonus hl. svalstva cv; vrazn inek na uterus; od kys. arachidonov odvozeny tak prostacykliny,
tromboxany a leukotrieny
- lipogeneze a lipolza
o protichdn procesy, probhaj paraleln
o bhem lipolzy hydrolyzovny rezervn tuky v adipocytech hormonsenzitivn lipzou (cAMP),
uvolnn MK ve form NEMK k dispozici tknm; aktivace tto tkov lipzy se dje fosforylac
o pi dobrm nutrinm stavu je hladina NEMK v plasm nzk, pi nutrin deprivaci stoup
o stimulace glukokortikoidy, STH, glukagon, katecholaminy; tlumen insulinem
o pro lipogenezi zapoteb redukovan NADPH a souasn karnitin (penae MK pes membrnu)
o v cytosolu syntza MK, intramtch. oxidace
o mimo hormonsenzitivn lipzy existuje jet lipoproteinov lipza (aktivita u en vy)
- podle druhu vazby se fosfolipzy dl na PLA2 (tp ester. vazbu na 2 pozici fosfoglycerol
lysofosfolipidy); PLA1 (tp ester. vazbu na pozici 1 glycerolu); PLC (tp molekulu fosfolipid vznik
fosforylovan bze a DAG; vysok aktivita v mozkov tkni, katalyzuje: PIP2 IP3 a DAG)
CabiCz 2009/2010 10
125. FYZIOLOGICK VZNAM VITAMINU D 4
- vitamin D je steroidn prohormon mtb. pochody vznik kalcitriol (7-dehydrocholesterol cholekalciferol
25-hydroxycholekalciferol 1,25-dihydroxycholekalciferol = kalcitriol)
- D3 vznikl psobenm UV nebo z potravy v krvi vzan na speciln globulin, zachyc. jtry (25-hydroxylace)
25-hydroxycholekalciferol je pevaujc forma v obhu (vznamn st do enterohepatlnho obhu)
v ledvinovch kanlcch probh 1-hydroxylace kalcitriol (nejinnj metabolit, produkce regulovna
jeho vlastn koncentrac, parathormonem a hladinou fosft v sru)
- kalcitriol v krevnm obhu vzn na VDBP (vit. D binding protein)
- v jde clov buky vitamin D receptor (VDR) chov se jako transkripn faktor, d genovou expresi
transportnch protein spojench s absorpc vpnku ve stevech
- VDR je jadern receptor (nadrodina receptor pro steroidn hormony), ve vtin tkn; VDR aktivace ve
stevech, kostech, ledvinch a pttnch tlscch ovld hladinu kalcia a fosft v krvi (spolu
s parathormonem a kalcitoninem) a sloen kost
- VDR spjato i s bunnou proliferac a diferenciac
- vitamin D m tak vliv na imunitn systm (exprese VDR v leukocytech monocyty, T a B lymfocyty)
126. ZKLADN A CELKOV PEMNA ENERGIE

- pijat potrava zpracovna mechanicky a chemicky aby dleit komponenty snadno vstebateln
- organismus zskv E z potravy (netvo de novo, pouze pevd zskanou na jin formy, s ur. ztrtou)
- v ivinch je E v chem. vazbch, tato E uvolovna, ur. mnostv za isotermickch podmnek v org. zachyc.
- atmosfra bohat na kyslk zpracovn substrt aerobizou (vodk a uhlk vzny na kyslk H2O, CO2
odstrann z organismu st E zachycena ve form makroerg. fosft. vazeb, st se mn na teplo)
- kad organ. ltka m odlin obsah energet. potencilu a jin pomr spoteb. O2 k uvolnn E: Q=C . VO2 (C
je termick koef. kyslku v joulech; VO2 je objem spoteb. kyslku)
- E uvolnn pi spoteb 1 l kyslku je u rznch ivin rzn (Q/VO2) energetick ekvivalent:
o sacharidy 21,1 kJ
o lipidy 19 kJ
o proteiny 18 kJ
- tato sla idealizovan prmr (variabilita protein a lipid)
- pi smen strav je energet. ekvivalent 20,1 kJ
- spaln teplo celk. mnostv E, kter je v jednotlivch ivinch vzno (mnostv E uvolnn pi oxidaci 1g
dan iviny v kalorick bomb)
o sacharidy 17kJ
o proteiny 23 kJ
o lipidy 38 kJ
- tyto hodnoty = fyzikln spaln teplo, nen toton s hodnotami pi oxidaci ivin v organismu fyziologick
spaln teplo pro sacharidy a lipidy tm toton s fyziklnm, u protein znateln ni 16,7 kJ; toto
snen z dvodu, e katabolity proteinovho mtb. jet nositeli ur. mnostv E
Men energetick pemny

- energetick poteba lovka zvisl na vku, pohlav, tlesn hmotnosti, vce a fyzick aktivit
- rozeznvme basln energetickou pemnu basln metabolismus (BM, poteba E nutn pro udren
vech vitlnch funkc), na tuto spotebu nased spoteba dodatkov energie (odpovd nrokm innosti
organismu, m fyzick nmaha vt a del, tm je poteba E vt)
- basln mtb. mme z poznatku, e k oxidaci ivin je poteba kyslk (nepm kalorimetrie) mme tedy
spotebu kyslku (srovnme s normou, zvislou na hmotnosti, pohlav, vce, vku Benediktovy tabulky),
pi vlastnm men ada podmnek nalano, duevn a fyzick klid, tepeln komfort (okol 18-20C); krom
nepm existuje i pm metoda (technicky nron, m se teplo, kter organismus vydv do okol)
CabiCz 2009/2010 10
- hodnota BM vztaen na plochu tla se tm u savc neli; pohlav musk cca o 5-10% vy hodnota BM
5
ne pohlav ensk
- tlesn teplota ovlivuje hodnotu BM ( tles. teploty o 1C BM o 14%); vrazn vliv potravy (trven,
vstebvn, vlastn mtb. zvyuje hodnotu BM a o 30%, hlavn u protein)
- respiran kvocient (R) vzjemn pomr vydchanho CO2 ku spotebovanmu O2, z tohoto pomru lze
zjistit typ oxidovan ltky, protoe u sacharid R=1, u tuk R=0,7 a u protein R=0,8; ve skutenosti R hodn
variabiln, zvisl na mnoha faktorech
Osud energie v tle

- E uvolovan a vzan do makroergnch fosftovch vazeb (ATP) je zuitkovna nejrznjm zpsobem:
o primrn (aktivn) transport uloen sodku a draslku innost Na+/K+-ATPasy, aktivita tohoto
enzymu znan a permanentn oderpvn E; primrn transport se tk i dalch iont (Ca2+,
Mg2+, I+) a organickch ltek (AMK, glukosa); dal innost je vytven osmot. gradient nebo
transport ltek proti gradientu
o proteosyntza energeticky nron dj, pi syntetickch procesech spoteba E (kojc ena
spotebuje o 4000kJ vc ne normln); omezen pvodu potravin porucha syntetickch a
proteosyntetickch pochod
o teplo znan st E (56%) ze substrt uvolovna v tto form (viz termoregulace)
o svalov kontrakce transformace na kinetickou E
o elektrogeneze pohyb el. nabitch stic v organismu vyvolv el. fenomny (polarizace,
depolarizace, hyperpolarizace), kter jsou velmi dleit (diagnostika, terapie) EKG, EEG, EMG
127. FUNKCE JATER

- orgn nezbytn pro ivot, za 1 min protee cca 1500 ml krve, maj obh funkn (portln) a nutritivn (a.hep)
- zkladn funkn jednotkou jatern lalek (v nm lokalizace nejdleitjch enzym, centrln pedevm
oxidativn procesy, na periferii spe redukn)
- jatern tk velmi citliv na nkter toxick ltky, pokud je ale zdrav, m znan regeneran schopnosti
(ireverzibiln poruchy jater se daj eit transplantac jater)
Funkce jater
1. produkce lui 600 ml/den, obsahuje luov barviva a lu. kyseliny, zsadn vznam pro vstebvn
tuk a vitamin rozpustnch v tucch
2. detoxikan funkce toxick ltky konjugovny (s kys. srovou, glukuronovou), inaktivuj nkter hormony,
Kupferovy bb. maj fagocytrn aktivitu
3. orgn produkujc teplo vysok mtb. aktivita, vytkajc krev m nejvy teplotu v tle (39C)
4. rezervor pro adu ltek; ferritin (elezo), glykogen (energetick rezerva), vitaminy (hl. B), krev
5. tvorba mooviny ornitinovm cyklem
6. glukostatick funkce zsah do sacharidovho mtb., v ppad poteby glukoneogeneze, zsoba glykogenu
7. syntza plasmatickch blkovin pi pokozen jater bytek tchto blkovin, 50g/den, vznam pro
udren onkotickho tlaku
8. hemokoagulace syntza nezbytnch faktor (fibrinogen, prothrombin, VII, IX, X, VIII)
9. angiotenzinogen tm, e ho produkuj, maj podl na regulaci produkce mineralokortikoid vodn a
soln hospodstv
10. somatomedin je zde produkovn, pomoc nj psoben STH
11. produkce lipoprotein VLDL a HDL desaturace, elongace MK; zsadn vznam pi mtb. cholesterolu
12. dal (z kombinace jednotlivch funkc erytropoza)
CabiCz 2009/2010 10
128. TLESN TEPLOTA, vmna tepla mezi organismem a prostedm 6
- podle zmn teploty prosted teplotn spd mezi vnitkem organismu a zevnm prostedm, rozeznvme
teplotu tlesnho jdra a teplotu povrchu tla
- normln tlesn teplota kols mezi 36,0 37,0 C; 37,0 37,9 C oznaujeme jako subfebriln; > 38,0 C je
horeka; 40,0 41,0 je hyperpyrexie; pod 36,0 C subnormln
- daj o tlesn teplot je zkladn dg. daj, mme teplomrem v podpa
- rozdly mezi rznmi msty men
o pod jazykem o 0,2 0,3 C vy ne v axille
o rektum nebo vagina o 0,5 C vy ne pod jazykem (odpovd nejvce vnitn teplot)
- teplotu mme nkolikrt denn (denn rytmus zmn nejni ve spnku, o nco vy ve stavu bdlosti,
jet vy u bdlho aktivnho organismu)
- u bdlho lovka nejni hodnota mezi 5. a 6. hodinou rann, nejvy mezi 16. a 18. hodinou; u en
zven basln teplota pi ovulaci o 0,5 C
- u malch dt ne tak pesn zen i normln teplota zvena o 0,5 C proti zdravm dosplm
- asi 2% normln dospl populace m trvale zvenou teplotu, u starch lid teplota subnormln (pirozen
projev snenho metabolismu)
Ztrty tepla
- vdej tepla uskuteovn povrchem tla (radiac 60%, evaporace
22%, konvekce 15%, kondukce + dchn + stolice, mo 3%)
- penos tepla z vnitku tla na povrch zajitn proudc krv
(konvekce); veden tepla v tknch proti tomu zanedbateln
(kondukce); tento transport z jdra na povrch dn mrou
prokrven ke, mrn povrchu ke a rozdlu mezi teplotou
jdra a ke
- reakce na chlad vasokonstrikce perifernch arteriol, oteven AV
anastomz prtok krve povrch. vrstvami; v teple oteven
arteriol i povrchovch vn vasodilatace prtok usnadnn vdeje tepla
- arteriovenzn anastomzy jsou specif. strukturln adaptac konho prokrven (ovlivovny sympatickm
vasokonstrik. nervy regulace hTh), protoe ir ne arterioly nebo kapilry nzkoodporov zkrat, kter
reguluje prtok krve k
- dleitou roli ve vnitnm proudn protiproudov mechanismus v akrlnch oblastech lokln vmna
tepla tak, e teplo z arteri pmo do pilehlch vn (na zklad tepelnho gradientu mezi krv pichzejc
k periferii a vracejc se z periferie), tento mechanismus slou k uchovn tepla v organismu
- radiace (zen) povrch tla nepetrit emituje teplo ve form elektromag. vlnn (IR paprsky, =5-20mm),
rove emise dna teplotnm gradientem mezi tlem a prostedm
- kondukce (veden) jednoduch penos, pmm kontaktem s pedmty (vetn vzduchu) majcmi
rozdlnou teplotu, innost je mal (po oht pedmtu se ztrc gradient dal veden neprobh)
- konvekce (proudn) pohyb molekul nebo plyn z msta s ur. teplotou do msta o jin teplot, spojen
s kondukc (oht vzduch v tsn blzkosti mnn za chladnj); tepl vzduch stoup samovoln nebo
vymovn vnj silou (vtr, ventiltor), pi absenci konvekce by bylo veden vzduchu zanedbateln
- ztrty radiac a kondukc urovny rozdlem teploty mezi povrchem tla a zevnm prostedm, isolanmi
vlastnostmi tla a schopnostmi tyto vlastnosti ovlivnit (ke, podko a podkon tuk tepelnmi isoltory)
- kad milimetr podkonho tuku dovoluje snet chladnj atmosfru o 1-2 C
- prokrven ke pod kontrolou sympatiku
- poslen isolanho systmu behaviorln redukce povrchu (schoulen), sval. aktivitou, volbou odvu =
termoregulan chovn
- dalm zpsobem penosu tepla je odpaovn vody z povrchu tla, sliznice dutiny stn a z dchacch cest
odpaenm 1g vody ztrc organismus 2,5 kJ (perspiratio insensibilis odpauje se neustle 600ml/den
CabiCz 2009/2010 10
kontinuln ztrta 1200 kJ/den, toto odpaovn ne za elem termoregulace, souvis s difus vody pes ki a
7
povrch dch. cest nezvisle na tlesn teplot)
- teplota prosted > teplota organismu jedin zpsob zbaven tepla odpaenm potu evaporace
(glandulrn vdej vody), pokud znemonn odpaen vody peht organismu; faktorem ovlivujc
pocen je vlhkost: such prosted lze pet teplotu 130 C po dobu 20 minut; ve vlhkm 46C snesiteln
jen nkolik minut
- POT produkt potnch lz, inervovny cholinergnmi vlkny sympatiku, secernuj primrn tekutinu
podobnou plasm ([Na+]=142 mmol/l, [Cl-]=104 mmol/l), pi prchodem duktem potn lzy dochz
k resorpci tchto iont (stupe zvis na intenzit stimul mrn tekutina prochz pomalu, vtina Na+
a Cl- reabsorbovna, snen osmot. tlaku reabsorpce i sti vody v potu vysok konc. ltek jako urea,
kys. mln pach potu; silnj stimul secernovno prekurzorov tekutiny a reabsorpce je velmi mal)
- u neaklimatizovanho lovka me bt mnostv potu a 700 ml/hod ztrty sol (15-30g); adaptovan
organismus reguluje tyto ztrty na 1,5-2 l/den (3-5g/den), adaptan mech. - hormony (tyroxin, aldosteron)
129. MECHANISMY TERMOREGULACE

- vnitn zptnovazebnm systmem, role hypothalamu; aby systm mohl fungovat informace z tepelnch
senzor (vkyvy tlesn teploty) 2 skupiny termoreceptor
o perifern termoreceptory chladov a tepeln v ki
o vnitn termoreceptory hlubok tlov struktury
- v ki poetnj chlad. rec. perifer. detekce zejm. chladu
- vnitn termoreceptory v preoptick obl. hTh, velk poet na
teplo citlivch neuron, krom tchto v doln sti mozk.
kmene men mnostv neuron s nzkou citlivost na teplo,
dal neurony v pten me ( citlivost na teplotu); vnitn
receptory i mimo CNS zad. stna bi. dutiny, podl vel. cv
- termoregulan centrum v zadnm hTh v oblasti corpora mammillaria, samo o sob nen citliv na teplotu,
hodnot informace z preoptick oblasti hTh, z periferie a hlubokch tlovch struktur vysl odpovdajc
signly pro regulaci; neurony zadnho hTh nejsou termosenzitivn ale termoresponsivn
- vechny prvky v hTh astnc se regulace teploty = hypothalamick termostat, pokud detekuje nebo
vnitn teplotu aktivuje mechanismy sniujc tvorbu tepla
- clem termoregulace je permanentn udren jmenovitch hodnot tlesn teploty, kritickou teplotou, od
kter jsou termoregulan mech. uvdny v innost, je teplota 37,1 C = set point
- Termoregulan mechanismy:
mechanismus poadovan efekt aktivace
1 zven svalov tonus zven produkce chlad
2 svalov tes tepla
3 vdom snen svalov aktivity
4 chemick termogeneze ( sekrece hormon tt. l. a adrenalinu)
5 zven chu k jdlu
1 vazokonstrikce snen tepelnch chlad
2 behaviorln ztrt
- redukce povrchu tla (schoulen)
- vhodn odv
1 snen svalovho tonu snen produkce teplo
2 snen tlesn aktivity tepla
3 snen chuti k jdlu
4 snen sekrece hormon tt. l. a adrenalinu
1 vazodilatace zven vdeje teplo
2 pocen tepla
3 intenzivn dchn
4 termoregulan chovn (lehk odv)
CabiCz 2009/2010 10
130. TERMOGENEZE 8
- produkce tepla v organismu je kontinuln proces teplo je nezbytn produkt mtb. produkce dna rovn
mtb. a faktory, kter mtb. zvyuj
- nejvraznj zven mtb. pi svalov aktivity (chlad postupn svalovho tonu tes
kontrahovn sval v malm rozsahu a rychlm sledu nen konan prce innosti kontrakc se projev
teploty)
- chladov tes nejdleitj mechanismus pro dodatenou tvorbu tepla u dosplch, primrn motorick
oblast pro tes v dorsomediln oblasti zadnho hTh (blzko 3. komory), tahle oblast inhibovna z preoptick
oblasti a excitovna chladovmi signly z konch a ptench termoreceptor aktivace pi poklesu teploty
jdra o zlomek stupn pod kritickou teplotu; signly termoreceptor retikulrn vtve spinothalamickho
svazku termoregulan centrum v zadnm hTh spojen centrln tesovou drahou s motor. centry
kmene; prvn signly z primr. motor. centra nejsou rytmick, nezpsobuj svalov chvn: nejprve zven
tonu koster. sval po dosaen kritick rovn svalov tes; vsledkem 4-5x PRODUKCE TEPLA
- u vtiny homoiotermnch organism exposice chronickmu chladu zv metabolickou rove (nen
dsledek zven svalov aktivity) = chemick (netesov) termogeneze
- chemick termogeneze zena humorln i sympatikem (adrenalin a NA bunn mtb. bezprostedn;
tyroxin pomal nstup, ale dlouhodob efekt)
- zdrojem tepla u kojenc zvltn typ tukov tkn mezi lopatkami hnd tuk metabolicky aktivn tk,
kompenzuje termoregulan nevhody novorozenc (relativn velk povrch tla, men tukov isoltor,
neschopnost produkovat teplo chladovm tesem)
131. HYPERTERMIE A HYPOTERMIE

- Hypertermie v dsledku nerovnovhy mezi produkc a ztrtami tepla, pi peten mechanism pedvajc
teplo do okol, petrvv-li tento stav, me dojt k palu (a tk pokozen mozku, asto smrt) selhnm
termoregulace (vpadek sekrece potu, paradoxn chladov tes, delirium, kee)
- Horeka pokud do organismu pronikne infekce a mikroorganismy, toxick ltky uvolnn ltek v aktivnch
fagocytech endogenn pyrogeny teplota jdra tla regulovna na vy rove (alterace set pointu),
proto pi vzestupu horeky extrmn tvorba tepla chladovm tesem (zimnic); souasn perifern
vasokonstrikce minimalizuje ztrty tepla; pi poklesu horeky (nvrat hodnoty na normu) dochz
k vasodilataci a extrmnmu pocen (rychl odvod tepla, zajitn rovnovhy produkce-vdeje)
- Hypotermie je snen tlesn teploty, ztrty tepla nemohou bt vyrovnny; pi snen na 28-30 C
enzymatickch aktivit zpomalen mtb. a fyziologickch pochod; pod touto teplotn hranic ztrc
organismus schopnost spontnnho nvratu k norm, jedinec pev, pokud se teplo dod umle; smrt pi
teplot tlesnho jdra 26-28C; terapeuticky clen hypotermie pi nkterch chirurgickch zkrocch
CabiCz 2009/2010 10
VYLUOVN 9
132. FYZIOLOGICK FUNKCE KE

- tvo ucelen zevn povrch lidskho tla, velk styn plocha mezi tlem a prostedm, ochrana
Funkn morfologie ke
- povrch u dosplho 1,6 2 m2; tlouka v zvislosti na lokalizaci 1,5 4 mm; vha cca 3 kg (s tukovou tkn
a 20kg nejt orgn); cca 72 % vody, v mstech tlnch otvor pechz ve sliznin povrchy
- stavba: zevn epitelov epidermis (zevn zrohovatl vrstvy, nepropustn pro vodu, chemicky inertn,
primrn barira proti mech. pokozen, vyschnut, mikrobm); vnitn pojivov dermis (mech. pevnost,
ohebnost, tanost, odolnost proti tahu kolagenn vlkna; nvrat do vchoz polohy elastick vlkna;
nervy, cvy, obrann a regeneran elementy)
Pehled funkc ke
- ochrann komplexn, odolv (minimalizuje) kodliv inky vlivu prosted (mech., osmot., chem., tepel.),
podkon tuk. polt mech. ochrana zachycuje . tupch sil, rozdluje je, zmruje
- barira proti infekci proti mikroorganismm (povrch such a kysel nepzniv podmnky), imunologick
ochrana Langerhansovy bb. sti imunitnho systmu, ve stratum spinosum, imunokompetentn
dendritick bb., funkci podobnou makrofgm: rozpoznn antigenu, zpracovn, prezentace; receptory pro
IgG a komplement, 4-5% bunn populace v epidermis, hust na povrchu tla, citliv na UV zen
- termoregulace rozhodujc vznam, neurovaskulrn mechanismy vmna tepla mezi organismem a
prostedm; s vrstvou tuku tepeln isoltor (tok tepla cvami regulace zmnou jejich prsvitu);
arteriovenosn anastomosy zkratuj tok krve z arteriol do venul obchzej kapilry rychl zmny
prokrven, nejvce AV- anastomz na koncch prst ruky a dlanch, nohou, uch a rtech; anastomzy maj
siln sval. stny, kontrolovny sympatikem (aktivace termoreceptory nebo vymi centry CNS); druh mech.
termoregulace sekrece potu (netk se jen potu perspiratio insensibilis = stl pm odpaovn vody,
z interstic. tekutiny na povrch ke a zvlhuje ji)
o v lidsk ki 2 typy lz:
apokrinn hlavn v axille a perigenitln krajin, adrenergn inervovan, neslou
k termoregulaci, produkuj chem. pach. signly
ekrinn jednoduch tubulrn, po celm tle (nejvce plosky nohou a je), prav potn lzy
secernuj pot; stimulace cholinerg. sympat. vlkny
- receptorov orgn nejvt receptivn povrch, nepetrit komunikace se zev. prostedm (dotykov,
tlakov, termo-, bolest)
- resorpn a exkren innost limitovan, resorpce pi aplikaci mast (liposolubiln ltky), exkrece pomoc
potnch nebo mazovch lz; mazov lzky vzny na vlas. folikuly, po celm tle (hl. hlava, obliej,
hrudnk), sekrec konho mazu na povrch ke lipidy chrn ped vlhkem a vysychnm, baktericidn
inky; TAG mazu tpeny esterzami rezidentnch bakteri vznikaj FFA vliv na fyziologick kysel
prosted ko. povrchu; produkce mazu pod hormonln kontrolou (androgeny (+), estrogeny (-))
- prostedek sociln komunikace - nositelka morfologickch znak, mimika, vyjadovn emoc
- barva speciln bb. v epidermis - melanocyty, nejvce v ki osvtlench oblast, mamil a zev. genitlu;
v nich tvorba pigmentu melaninu (ve specif. organelch melanosomech transport do sousednch
keratinocyt), funkc melaninu chrnit hlubok vrstvy epidermis ped UV zenm; krom melanin v ki
karoteny; (krtkodob expozice slunci ztmavnut melanocyt; dlouhodob potu melanocyt)
- regenerace povrchov bb. se odraj a odlupuj, rychle nahrazovny proliferac a diferenciac vnitnch
vrstev; epidermln kmenov bb. nejsou diferencovan, unipotentn (1 terminln b.), schopnost
neomezen se dlit, schopnost sebeobnovy, neubv jich; uloeny v nejhlub vrstv epidermis (basln
bb.), v n intenzivn mitzy; odtud diferencujc se dceinn bb. kolmo vzhru soust mtb. aktivn
CabiCz 2009/2010 11
vrstvy zskvaj charakteristick vzhled; cestou k povrchu syntzuj keratin; bb. ve stratum spinosum se
0
oplouj, ztrc jdro i IC organely, mn se na ploch upiny (obsahuj jen keratin); doba ivota bb cca 2-4
tdny (od zrozen k odloupnut), dky kmen. bb. se reparuj i znien msta epidermis (z okol zdrav bb.,
profileruj)
- sekrece cytokin rovnovha mezi potem keratinocyt produkovanch v basl. vrstv a mnostv
odlupovanch z povrchu, takov stabiln epidermis vsledkem rovnovhy mezi stimul. a inhib. rst. faktory
cytokiny (produkovny keratinocyty) 3 skupiny: rstov faktory, interleukiny, CFS (colony stimul. factor);
vtina faktor stimulanch, inhibin faktory produkovan keratinocyty autokrinn tlum jejich vlastn rst,
ada cytokin imunitn reakce; cytokin pibv v zancen nebo porann ki, pi pokozen UV,
poplenm, mech. porannm, bakteriln nebo virovou infekc; cytokiny na receptory produkce dalch
cytokin bunn interakce podmnn cytokiny procesy zntu, b. migrace, deposice materilu, zrn,
zahojen
- vznam pro pjem vit. D hlavn zdroj vitaminu D, ve stratum granulosum prekurzor 7-dehydrocholesterol,
inkem UV na cholekalciferol (vitamin D3), nejinnj zen 290-320nm, nemn se elementrn sloen
molekuly (promna pouze fotochemick)
133. FUNKN MORFOLOGIE LEDVIN

- ledviny, moovody, moov mch, moov trubice; retroperitoneln ochrana, termostabilita, pvod
krve (mal vzdlenost)
- tk se dl na dv vrstvy kra a de (knick tvary ledvinn pyramidy, na vrcholech papilch st
do ledvinnch kalich sbrac kanlky; kalichy st do ledvinn pnviky za. vvodnch cest)
Renln cirkulace
- zajitn dodvky kyslku a ivin (pokryt energetick nroky tubulrnch proces), ultrafiltrace krevn
plasmy v ledvinovch tlscch nutn vysok tlak krve v kapilrch glomerulu, proto drha z bin aorty tak
krtk a mal po. vtven: renln a. segmentln aa. aa. interlobrn aa. arcuatae aa. interlobulrn
odstup aferentn arterioly krev do kapilrnho klubka eferentn arterioly 2. kapilrn s
peritubulrn kapilry (eferentn arterioly kortiklnch nefron, krev pro korov sti tubulrnho sys. prox.
a dist. tubuly), vasa recta (efer. arterioly juxtamedulrnch nefron, krev pro deov seky tubulrnho
systmuHenleova klika a sbr.kanlek) vv. interlobulares vv. arcuatae vv. interlobares v.renalis
- zvltnost dvoj kapilrn st v srii za sebou (glomerulrn a peritubulrn/vasa recta), vznamn minutov
prtok ledvinou 25% klidovho minut. srde. vdeje (1,25 l/min), z toho 90% krou a jen 10% den;
nesta jen prtok, ale i tlak v tkni (glomerulrn kapilry cca 60 mmHg - filtrace, peritubulrn cca
15 mmHg - reabsorpce)
Funkn histologie ledvin

- ledvinn parenchym ti tkn vazivov intersticium, krevn a lymfatick cvy a nefrony; krom toho nerv.
zakonen autonomnho nerv. sys.
- funkn jednotkou je nefron filtruje plasmu (ledvinn Malpighiho tlsko) a vytv definitivn mo
(z ultrafiltrtu v tubulrn sti)
- a) Ledvinn tlsko
o ze dvou st Bowmanovo pouzdro (BP), glomerulus (G, kapilrn klubko)
o ultrafiltrace krevn plasmy - prtok krve pod vysokm tlakem pasivn pohyb vody a
nzkomolekulrnch ltek z plasmy do BP = glomerulrn filtrace (GF)
o glomerulrn kapilry mezi vas afferens a vas efferens ve stnch hl. svalovina citliv zen
prtoku i tlaku krve regulace GF
o kapilry glomerul vystlny endotel. bb., kryty basln mem., ta obklopena podocyty (viscerln
vrstva BP, na vaskulrnm plu pechzej v parietln vrstvu); prostor mezi viscerln a parietln
vrstvou = Bowmanv prostor pechz do proximlnho tubulu
CabiCz 2009/2010 11
o endotel glomerulrnch kapilr (fenestrovan,
1
voln propustn pro vodu, mal soluty ionty,
glukosa, amk., moovina, albuminy), basl.
mem. (posiluje bariru pro plasm. blkoviny,
negativn nboj) a vbky podocyt (mezi
nimi mezery, ty by byly ale propustn pro
plasmatick blkoviny membrna mezi
vbky proteiny nap. nefrinem, hlavn
barira pro plasm. proteiny, negativn nboj odpuzuje je) = FILTRAN BARIRA (pes ni GF)
o vznamnou soust mesangium mesangiln bb. (obklopuj glomerulrn kapilry, fagocytrn
aktivita, secernuj prostglandiny) a mesangiln hmota (produkovan mesangilnmi bb.)
o mesangiln bb. obsahuj kontraktiln apart ovlivuje rozmry tchto bb. a tm velikost filtran
plochy (kontrakc se filtran plocha zmenuje angiotensin II, relaxac zvtuje prostaglandiny),
tyto zmny nejsou vznamn
o extraglomerulrn mesangiln bb. spolu s bb. macula
densa (epiteliln bb. konen sti tlustho segmentu
vzestup. sti Henleovy kliky, v kontaktu s ledvinovm
tlskem) a s granulrnmi bb. (modifikovan bb. hl.
sval. af. a ef. arterioly, produkuj renin) =
JUXTAGLOMERULRN APART (ledvinn tlsko
v kontaktu se svm tubulrnm systmem na rovni
pechodu HK a DT)
- b) Tubulrn systm
o glomerulrn filtrt iniciln st tubulrnho sys. proximln tubulus (PT) Henleova klika
(HK) vlsenkovit do den sestup. ramnkem, vzestup. ramnko zpt do kry tenk a tlust
segment distln tubulus (DT, v ke) sbrac kanlek (SK)
o nefrony lze dlit na:
kortikln vtina, ledvinov tlska v zev. vrstv kry, tak tm cel tubulrn systm, do
den jen vrchol krtk Henleovy kliky, eferent. arterioly do peritubulrn st
juxtamedulrn mn poetn, vt, ve vnitn vrstv kry spolu s PT a DT, HK je dlouh a
zasahuje hluboko do den, ef. arteriola do peritubulrn st a vasa recta, kter provz HK;
li se od kortiklnch schopnost produkovat vysoce koncentrovanou nebo naopak
maximln zednou mo (vznam pro udrovn osmolarity tles. tekutin)
Inervace ledvin
- vhradn sympatickou st vegetativnho nervstva, renln nervy z pl. coeliacus, reguluj pedevm prtok
krve ledvinou (inervace hl. sval. cv vas af. a ef. vliv na GF)
- dle inervuj epitelov bb. tubulrnho systmu regulace reabsorpce vody a sol v tubulech
- inervuj granulrn bb. juxtaglomerulrnho apartu stimulace produkce reninu
134. CVN USPODN V LEDVINCH, AUTOREGULACE PRTOKU KRVE

- viz. ot.. 133
Autoregulace prtoku krve

- udruje stl prtok krve i pi zmn tlaku, myogennm mechanismem: tlak krve roztaen cv
kontrakce jejich hl. svaloviny prsvitu cv (podle Q=P/R se pi R a P prtok nezmn)
- tento typ autoregulace ve vce tknch, vrazn vyvinut v ledvinch
CabiCz 2009/2010 11
- stedn arteriln tlak adou regula. mechanism udrovn na relativn konst. rovni, ale me se mnit
2
(fyzick prce); pokud by nebyla tato autoregulace: tlaku hydrostatickho tlaku v glomerulrnch
kapilrch filtranho tlaku i velikosti GF
- hl. svalovina ve vas afferens citliv na napt cvn stny pi zvenm napt stny kontrakce (to sam
pi arterilnm tlaku, kontrakc se zv odpor a normalizuje se prtok); pi arterilnho tlaku opan
reakce relaxace ve vas afferens prtoku krve a hydrostatickho tlaku v glomerulrnch kapilrch
eliminuje poten pokles prtoku a kapilrnho tlaku
- prtok krve se pi bnm kolsn arterilnho tlaku v rozmez 80 180 mmHg tm nemn
- hl. sval ve vas afferens citliv nejen na napt stny, ale tak na chem. signln ltky secernovan bb. macula
densa podstatou tubuloglomerulrn zptn vazby kad nefron monitoruje svoji vlastn rove GF
receptory v macula densa (detekuj prtok tubulrn tekutiny, mnostv Na+), chemick signly macula densa
ovlivuj kontrakci nebo relaxaci hl. sval. vas afferens a tm ovlivuj GF
- funkce zptnovazebn smyky: GF macula densa zachyt prtok tubulrn tekutiny chem. signl
vasodilatace vas afferens hydrostatickho tlaku v glomerulrnch kapilrch obnoven normln GF;
pi vzestupu filtrace je proces opan
- nen jasn, jak ltka psob v tto zptn vazb, nejspe macula densa produkuje jak vasokonstrikn ltku
(asi adenosin, kter vude jinde psob vasodilatan jen zde vasokonstrikn) tak i vasodilatan ps. (NO)
- tyto lokln regula. mechanismy zodpovdn za udrovn rovn GF, nejsou vemocn (pi poklesu tlaku
pod 80mmHg selhvaj)
135. NEFRON, stavba a funkce jednotlivch st
136. GLOMERULRN FILTRACE

- pestup ultrafiltrtu krevn plasmy z glomerulrnch kapilr do Bowmanova pouzdra, odtud do prox.tubulu
- hnac silou filtrace jsou Starlingovy sly, pohyb pes kapilrn stnu urovn pomrem mezi hydrostatickm
tlakem v kapilrch a onkotickm tlakem plasmat. blkovin, v glomerulrnch kapilrch jsou odlinosti:
o tekutina vymovna mezi kapilrou a tekutinou Bowmanova pouzdra (ne intersticiem)
o odlin hodnota hydrostatickho tlaku v kapilrch pohyb pouze jednostrann (smr filtrace)
o filtran barira m uniktn strukturu a tm odlin vlastnosti (fenestrace v endotelu, mezery mezi
vbky podocyt, velk plocha)
- souet Starlingovch sil v glomerulrnch kapilrch vsledn sla, kter pohonem filtrace = glomerulrn
filtran tlak (GFP)- GFP = PGC PBC + BC GC
o PGC hydrostatick tlak v glomerulrnch kapilrch, toton s tlakem krve v tchto kapilrch, hl.
sla podporujc filtraci; vysok odpor ve vas efferens tlak vy ne v systm. kapilrch - 60mmHg
o PBC hydrostatick tlak v Bowmanov pouzde, psob proti tlaku v kapilrch proti filtraci, vy
ne v systmovm obhu 15 mmHg
o BC onkotick tlak v Bowmanov pouzde, podporuje filtraci, filtrovan tekutina neobsahuje
proteiny onkotick tlak v podstat nulov, za patologickch okolnost nemus; 0 mmHg
o GC onkotick tlak v glomerulrnch kapilrch, brn filtraci, udruje tekutinu v krevnm obhu,
dky ztrtm tekutin v glomerulrnch kapilrch onkotick tlak se zvyuje z 25 a na 29 mmHg
- po dosazen do vzorce GFP = 60 15 + 0 29 = 16 mmHg
- za normlnch podmnek ledvinami cca 625 ml plasmy /min pefiltrovn cca 125 ml ultrafiltrtu /min
za den cca 180 l ultrafiltrtu; frakce, kter se z plasmy pefiltruje za min. filtran frakce (125/625) asi 20%
zen glomerulrn filtrace

- velikost GF zvisl na tlaku krve v glomerulrnch kapilrch a prtoku krve ledvinami, ostatn determinanty
(hydrostatick tlak, prostupnost filtran bariry, plocha, onkotick tlak) jsou konstantn velikost GF zen
regulac prtoku krve ledvinou
CabiCz 2009/2010 11
- prtok krve Q= P/R (P je rozdl tlak mezi arterilnm a venznm tlakem v danm orgnu, R je perifern
3
odpor, kter je kladen toku krve u ledvin hl. resistennmi cvami vas afferens a efferens a a. interlobularis)
- Lokln regulan mechanismy viz ot. . 134
- Centrln regulan mechanismy
o nervov a humorln, ale klov role loklnch dcch mechanism
o dleit zejmna sympatick nerv. sys., adrenalin, angiotensin II, prostaglandiny, adenosin
o sympatikus vas afferens i efferens, klidov tonus minimln; NA a adrenalin na 1-adrenergn
receptory (pevn vas afferens) vasokonstrikce prtoku krve GF; uplatnn pi
emonch stavech (bolest, strach, pi poklesu objemu krve), kolem omezit ztrty tekutiny mo
o angiotensin II angiotensinov receptory AT1 v hl. svalovin vas afferens a efferens, stimuluje
uvolovn katecholamin; pokles GF, tak psobenm na mesangiln bb. (kontrakcepovrchu)
o prostaglandiny za fyziologickch okolnost dn vznam, za patolog. okolnost (vt ztrta krve)
psob na vas afferens a efferens tlum vasokonstrikn inek katecholamin a angiotensinu II,
kter by mohl vst k renln ischemii a po ur. dob nevratnmu ischemickmu pokozen ledvin;
stimulem pro syntzu je aktivita sympatiku a hladina angiotensinu II
o adenosin vasodilatans, produkt katabolismu ATP, uvolovn pi mtb. obratu tkn, metabolick
autoregulace krevnho prtoku tkn; ve vas afferens zcela opan efekt vasokonstrikn
o prtok krve a GF potencuj: ANP, GK, NO, kininy; sniovn: ADH, ATP, endotelin
137. INNOST LEDVINOVCH TUBUL, rozdly v prox. a dist. tubulu

- vce ne 99% ultrafiltrtu resorbovno: tubulrn resorpce a sekrece prava objemu a sloen moi (za
180 l ultrafiltrtu jen 1,5 l definitivn moi)
- regulace objemu, osmolarity, sloen a pH tlesnch tekutin
- mra tubulrn resorpce:
o voda 99%
o glukza 100%
o moovina 50%
o Na+, Ca2+, Cl- cca 99%; K+ cca 86%
o HCO3- - >99,9%
- Tubulrn resorpce pasivn (difuse ve smru konc. nebo el. gradientu) nebo aktivn (proti elektrochem.
gradientu, E nron); aktivn me bt primrn aktivn (zskv E tpenm ATP) nebo sekundrn aktivn
(uit konc. gradientu vytvoenho primrn aktivnm transportem jin blkoviny); voda vdy pasivn ve
smru osmot. gradientu; obecn ltky resorbovny transcelulrn (pes buky, pasivn nebo sekundrn
aktivn transport) nebo paracelulrn (pes spoje mezi bukami tight junctions; vdy pasivn transport)
- sekundrn pasivn transport v celm tubulrnm systmu na stejnm mechanismu aktivn st tvoena
Na+/K+-ATPasovou pumpou na BL membrn vytvo konc. gradient pro sodk ten pak pestupuje podle
svho elektrochem. gradientu z tubulrn tekutiny do epitel. bb.; proteinov kanly, kter tento pestup
umouj symportry (umon prostup pouze s njakou dal ltkou) nebo antiportry (prostup pi
souasnm vypuzen jin ltky)
Proximln tubulus (PT)

- hlavn kolem resorbovat podstatnou st glomerulrnho filtrtu normln se resorbuje cca 67% bez
ohledu na hydrataci organismu RESORPCE OBLIGTN ( objem filtrtu reabsorpce); do
sestupnho ramnka Henleovy kliky (sHK) pitk isotonick tekutina, objemov asi 30% filtrtu
- mechanismy resorpce zaloeny na Na/K-ATPasov pump (BL membrna), symport a antiport (apikln
membrna)
- odlin v prvn a druh polovin
o prvn polovina PT resorpce Na+ iont spolu s HCO3- a adou organickch ltek symport
s organickmi ltkami, antiport s vodkovmi ionty; karboanhydrza resorpce bikarbont. iont
CabiCz 2009/2010 11
(H+ smnn za Na+ na apikln
4
membrn reaguje s HCO3- H2CO3
karboanhydrza na apikl. mem.
voda a CO2 difunduj pes
membrnu nitrobunn CA
na H+ a HCO3- bikarbont. ionty
pes BL membrnu, H+ ionty
antiportem s Na+ zpt do tubulrn
tekutiny); glukosa, AMK, org. ltky
se resorbuj kompletn, pokud pekroena transportn kapacita (tubulrn maximum) v prvn
polovin prox. tubulu zstanou neresorbovny v definitivn moi; tyto ltky = prahov (pi
pekroen prahov konc. se objev v moi); resorbovan ltky osmoticky aktivn nsledovny
vodou, dsledkem masivn resorpce vody stoup konc. Cl- v tubulr. tekutin (vznam pro 2. PT)
o druh polovina PT Na+ transportovno
spolu s Cl- (Cl- prostupuj dky konc. jak
transcelulrn, tak paracelulrn, pi
transcelulrnm opout b. na BL stran KCl
symportem); masivn prostup zporn
nabitch iont nerovnovha mezi tubulrn
tekutinou a intersticiem prostup kladnch
iont z tubulrn tekutiny paracelulrn; tak
zde pasivn resorpce vody
- vznamnou lohou PT resorpce blkovin (ve filtrtu sice mlo, ale dky obrovskmu mnostv je
resorbovan mnostv vznamn)
- pes filtran bariru pedevm peptidov hormony, mal proteiny, trochu albuminu resorbovny
endocytosou nebo roztpeny proteolytickmi enzymy na tubulrn stran apikln membrny na AMK
resorpce symportem s Na+ vsledkem fyziologicky v definitivn moi nejsou blkoviny, ale transportn
mechanismy pro jejich resorpci jsou snadno saturovateln prolomen filtran bariry saturace
proteinurie
- sekrece ady organickch ltek endogennch (cAMP, lu. soli, oxalt, dopamin) a exogennch (cizorod
ltky a lky penicilin, salicylty, morfin)
Henleova klika (HK)

- resorbovno 25% solut (Na, Cl, K, Ca,
Mg, HCO3) ale jenom 15% vody
- soluty hlavn v tlustm segmentu
vzestupnho ramnka (VzTlHK), voda
pouze v sestupnm (SeHK), vzestupn pro
vodu cel nepropustn
- oddlen resorpce solut od vody klov
pro schopnost zahuovat nebo zeovat
mo vznam HK pro udrovn stl
osmolarity ECT
- mechanismy resorpce ve VzTlHK rovn
pomoc Na/K-ATPasov pumpy na BL
membrn, resorbovan Na+ spolu HCO3- a adou dalch iont: symport s Cl- a K+ (funkce transportn
blkoviny propout 1 iont Na+, 1 iont K+ a 2 ionty Cl-; vyuv E uvolnnou pestupem Na+ a Cl- ve smru
jejich konc. gradientu pro transport K+ proti smru gradientu), antiport s vodk. ionty
CabiCz 2009/2010 11
- st K+ iont na BL mem. symportem s Cl-, st se vrac zpt do tubulrn tekutiny (vznik el. nerovnovhy
5
mezi tubulr. tekutinou (TT) a intersticiem: v TT nadbytek kladnch iont ada kationt ve smru el.
gradientu resorbovna paracelulrn Na+, K+, Ca2+, Mg2+)
- symport Na/K/Cl velmi inn mech. resorpce solut, vznam pro generovn hypertonick den;
blokovno furosemidem diuretikum
- vzestupn ramnko cel nepropustn pro vodu resorpce solut sniuje osmolaritu TT: do HK isotonick
tekutina, do distl. tubulu tekutina hypotonick
Distln tubulus (DT) a sbrac kanlek (SK)

- resorpce cca 7% solut (hl. NaCl) a promnnho mnostv vody (kolem 17%, urovno konc. ADH) = dky
variabilit FAKULTATIVN RESORPCE
- secernovny ionty K+ a H+ - zeno regulanmi mechanismy
- DT a SK provdj konenou pravu moi, vznamn pro
udren stle osmolarity, pH a iont. sloen ECT
o prvn st DT stoen st, resorpce Na+ spolu s Cl-
(zaloena na Na/K-ATPasov pump, mon blokovat
lky thiazdov diuretika); vsledkem resorpce NaCl je
dal pokles osmolarity TT (stejn jako VzTlHK, tak i
tato st nepropustn pro vodu)
o konen segment DT (spojovac) a SK dva typy epitelovch bb.

hlavn bb. resorpce Na+ a vody, sekrece K+
(nikovmi kanly pasivn ve smru c grad., negativn
nboj na vnitn stran bun. mem. se sna je
zadret, ale stejn vsledn elektrochem. gradient K+
je z buky do TT); resorpce vody zvisl na plasm.
konc. ADH
vmezeen bb. sekrece H+ (typ A bb., aktivn

transport na apikln mem., vodkov pumpa;
resorbuje HCO3-) nebo sekrece HCO3- (typ B, funguj
obrcen, vznam pi alkalze), obsahuj CA, zen
ABR v ECT
zen tubulrnch proces

- vsledkem tubulr. proces redukce glomerulrnho filtrtu (na <1% pv. objemu); prmrn diurza cca
1,5 l /den; prava sloen a osmolarity moi; regulace lokln i centrln
- Lokln regulan mechanismy
o v proximlnm tubulu, hlavnm smyslem uzpsobit velikost resorbovanho objemu rovni GF pro
zachovn 67% resorbovanho objemu (GF resorbovan objem a naopak)
o 2 mechanismy
efekt Starlingovch sil v krevn plasm peritubulrnch kapilr
ovlivuj resorpci isotonick tekutiny v PT
voda a ionty do intersticia, odtud odvdny peritubulrn cirkulac vmna mezi
peritubulrnm intersticiem a kapilrami zvis na tchto silch
v peritub. kapilrch se me mnit hl. onkotick tlak plasm. blkovin v zvislosti na
GF ( GF odstranno tekutiny v odtkajc krvi konc. i onkotick tlak)
pi onkotickm tlaku dochz ke zven resorpci vody a solut z intersticia do
kapilr podporuje tubulrn resorpci
CabiCz 2009/2010 11
Glomerulrn rovnovha
6
podporuje pedchoz proces
prava resorpce v PT mrn GF ( GF abs. mnostv filtrovanch solut
zejmna Na+, ale v 1. PT i glukosy a AMK; glukosa a AMK resorbovny 100% pi
GF abs. mnostv resorbovan glukosy a AMK; jsou doprovzeny Na+ a H2O)
objem resorbovan tekutiny roste s rostouc GF
- Centrln regulan mechanismy
o sympatikus a nkter hormony maj tak vliv na tub. resorpci, klov zejm. vliv ADH a aldosteronu,
vznam maj i angiotenzin II, ANF, adrenalin, dopamin, parathormon
o ADH nevznamnj hormon regulujc vodn bilanci, produkovn v hTh a secernovn
v neurohypofze; odpov na osmolaritu ECT nebo objemu ECT; ADH V2 tubulr. rec. na BL
mem. kone. seku DT a pedevm SK stimulace AC cAMP aktivace PK po.
otevench akvaporin v apikln membrn (bez ADH jsou uzaven, m vce ADH, tm je jich vce a
tm vce voda pasivn resorbuje); tak stimuluje transport mooviny v SK (z TT do intersticia) a NaCl
(VzTlHK); dle se ve na V1 rec. hl. sval resistennch cv konc. Ca2+ vasokonstrikce (jen
pi vysokch koncentracch, za fyziolog. okolnost mal vznam)
o Aldosteron stimuluje resorpci Na+ ve VzTlHK + sekreci K+ a resorpci Na+ v hlavnch bb. DT a SK;
v tchto bb. na cytosolov rec. aktivace transkripce mRNA aktivace pochod:
poet otevench sodnch a draselnch kanl v apikln mem. (2 mechanismy:
stimuluje oteven ji existujcch kanl, krom toho syntza novch)
stimuluje syntzu Na+/K+-ATPasy poet a erpac kapacitu tchto pump na BL mem.;
aldosteron secernovn v zona glomerulosa kry nadledvin (pi konc. K+ v plasm, pro regulaci
stlho objemu ECT pes renin-angiotensin-aldosteronov systm pi objemu plasmy
stimuluje zptnou resorpci Na+ iont nsledovno pasivn vodou)
o Angiotensin II stimuluje resorpci Na+ iont a nsledn vody v PT (krom toho tak sekreci
aldosteronu v ke nadledvin), tento efekt pi poklesu objemu ECT, inek v regulaci stlho objemu
stejn jako u aldosteronu rozdl v mst ps.: angiotensin v PT, aldosteron a na konci v DT a SK
o Sympatikus stimuluje spolu s adrenalinem resorpci Na+ iont a nsledn vody v PT a VzTlHK
o Atriln natriuretick peptid (ANP) secernovn v kardiomyocytech pedsn, sten i v ledvinch;
sekrece stimulovna TK a ECT roztaen pedsn stimulace mechanoreceptor; sniuje
resorpci Na+ uzavrnm sodk. kanl v apikl. mem. hlavnch bb. DT a SK; tlum sekreci reninu a
aldosteronu pm antagonista
o Dopamin podobn inek jako ANP, vyluovn, pokud objem ECT, inhibuje resorpci NaCl a H2O
o Parathormon udruje kalcio-fosftovou homeostzu, aktivuje resorpci Ca2+ a inhibuje resorpci
fosft ( jejich exkrece)
138. TEORIE VZNIKU HYPER- A HYPOTONICK MOI

- pro udren osmolarity tlesnch tekutin schopnost ledvin produkovat mo hypotonickou nebo
hypertonickou vylouen nadbyten vody nebo solut; pedpokladem je oddlen resorpce vody a
solut: v PT nsleduje voda soluty resorbovan tekutina isotonick; v HK oddlen resorpce vody a solut:
o tlust segment propustn pouze pro soluty a ne vodu zedn tubulr. tekutiny hypoton. mo
o intensivn resorpce solut hypertonick de osmotick gradient v ptomnosti ADH
resorpce vody ze sbracho kanlku hypertonick mo
- schopnost ledvin upravovat osmolaritu moi je mimodn osmolarita moi od 50 do 1200 mosm/l
- pro normln funkci zeovn a zahuovn moi nutn:
o schopnost tvorby hypertonick den s gradientem osmolarity rostoucm od kry ke deni =
protiproudov multiplikan systm
o zen produkce ADH
o kolobh mooviny ve deni
CabiCz 2009/2010 11
Tvorba hypotonick moi
7
- sestup. ramnko HK voln propustn pro vodu resorpce ve smru osmot. gradientu tubulrn tekutina
m na vrcholu kliky osmolaritu shodnou s okoln hypertonickou den (sestup. ramnko tm
nepropustn pro Na+ a Cl-, je jich vce ne ve deni) osmolarita tubulrn tekutiny dna hlavn konc.
NaCl, osmolaritu intersticia uruje hlavn moovina
- tenk segment vzestupnho ramnka nepropustn pro vodu, prostupn pro NaCl a moovinu pasivn
difunduj ve smru konc. gradient objem ani osmolarita se nemn, mn se ale sloen sloen pak
odpovd intersticiu den ledvin
- tlust segment vzestupnho ramnka nepropustn pro vodu, ale aktivn resorpce solut tubulrn
tekutina se ed a do hypotonicity
- distln tubulus a sbrac kanlek dal resorpce solut, v neptomnosti ADH nepropustn pro vodu
edn a na osmolaritu 50 mosm/l; v konenm seku sbracho kanlku vstupuje moovina sniuje se
hypertonicita den v hlub sti na 600 mosm/l
- bhem zeovn moi dochz k:
o Henleova klika vytv gradient osmolarity hypertonick den rostouc od kry do hloubky,
hypertonicita zpsobena jen NaCl, minimln moovinou nedosahuje takov rovn jako
v ppad zahuovn moi
o produkce ADH je snena, v ppad max. edn tubulrn tekutiny a zastaven, voda se
v zvrench secch neresorbuje
o moovina pechz z den do tubul sniuje se max. hypertonicita v hloubi den
Tvorba hypertonick moi

- tlust segment vzestup. ramnka nepropustn pro vodu, ale resorpce solut edn tubulrn tekutiny,
tvorba hypertonick den
- vlsenkov paraleln uspodn obou ramnek HK a SK a souasn analogick uspodn kapilr (vasa
recta) je zkladem tvorby hypertonick den = protiproud multiplikan systm jeho podstatou:
o kumulace NaCl a mooviny ve deni; pokud ADH resorpce vody z DT a zejm. SK tubulrn
tekutina hypertonick mrn osmolarit den
o ADH m vliv na koncov sek SK zvyuje jeho propustnost pro moovinu moovina se pasivn
vrac do intersticia den tam zvyuje osmolaritu a na 1200 mosm/l a resorpce vody v SK
vyrovnv osmolaritu tubulrn tekutiny s osmolaritou den
o vsledkem je hypertonick mo (osmolarita a 1200 mosm/l)
- ti zkladn pochody:
o HK vytv gradient hypertonick den hypertonicita nejen NaCl ale i moovinou vysok a
maximln rove
o produkce ADH zvena, v ppad max. zahuovn je produkce nejvy mon voda se v DT a SK
resorbuje vyrovnv osmolaritu tubulrn tekutiny s osmolaritou den
o moovina obh v deni ledvin z SK do vrcholu HK zvyuje max. hypertonicitu den
CabiCz 2009/2010 11
139. PROTIPROUDOV VMNN A MULTIPLIKAN SYSTM 8
- protiproudov vmna nastv ve
deni ve vasa recta, pedpokladem
je hypertonicita den a
propustnost vasa recta pro vodu;
umouje krevn zsoben
ledvinov den, ani by byla
naruena jej vysok osmolarita a
tm koncentran schopnost ledvin
- protiproud multiplikan systm
je uskuteovn innost HK,
vynaloenm E trvale vytven
konc. gradient mezi obma
ramnky, zvtuje se podl
ramnka a na velik gradient
- Protiproudov systmy ve deni:
140. TRANSPORT IONT V LEDVINCH

- H2O pasivn pohyb vody, hnan aktivn resorpc Na+ a HCO3-, v PT obligtn resorpce 67% GF nezvisle na
hydrataci organismu; v DT a SK variabiln resorpce v zvislosti na ADH
- Na+ - resorpce z tubulrn tekutiny pasivn i aktivn, pasivn pes mem. luminl. plu tubulr. bb., aktivn
pes mem. krevnho plu bb.; aktivn zaloena na innost Na/K ATPasy rzn transportn zpsob (transport,
kotransport, antiport); pasivn vyuv gradientu mezi tubulr. tekutinou a IC prostedm tub. bb.;
v distlnch stech nefronu je dominantn aktivn transport; regulace - mineralokortikoidy (aldosteron)
- Cl- - kotransportem s Na+, na zklad E membrnov Na+-K+-ATPasy; v PT asto i pasivn transport
- HCO3- - aktivn proces (nepzniv elektrochem. gradient na tubulrn mem.), na krevnm plu nelze pasivn
pohyb vylouit; mechanismus odpovdn za resorpci HCO3- je aktivn sekrece vodk. iont, hlavn v PT
- K+ - sloka glomerulrnho filtrtu, vsteban a vyluovan na rznch mstech nefronu; v PT se resorbuje
vtina spaenm transportem s Na+ a H2O; v DT a korov sti SK se K+ vyluuje vmnou za potebn Na+;
regulovno mineralokortikoidy
- Ca2+ - resorpce asi 95% z glomerulrnho filtrtu, z toho 60-70% PT, zb. v distln sti nefronu (VzTlHK - SK);
pohyb Ca2+ zen parathormonem
CabiCz 2009/2010 11
- fosfty resorpce 80% filtrovanch iont (75% v PT, 5% v distl. stech), mra exkrece dna inhibic zptn
9
resorpce parathormonem, vyluovn ovlivnno pvodem potravou
- dal viz pedchoz otzky
141. TRANSPORT ORGANICKCH LTEK V LEDVINCH

- glukosa prahov ltka, resorpn vkonnost PT pi normoglykemii zajiuje reabsorpci glukosy a do
plasmatick hladiny glukosy 9-10 mmol/l; resorpce symportem s Na+ spolenm penaeem v tubulrn
membrn, E pro transport z Na/K-ATPasy pumpuje sodn ionty ven a vytv konc. gradient; pi
pekroen resorpn schopnosti bb. PT glukosa v moi (glykosurie), protoe jinde v nefronu u neprobh
reabsorpce glukosy
- aminokyseliny resorpce z tubulrn tekutiny ve stoen sti PT efektivn, v moi se normln nevyskytuj;
aktivn transportn mechanismus zvisl na ptomnosti Na+, pi jejich transportu se uplatuje kompetice
pi saturaci transportru jednou AMK se me jin dostat do definitivn moi i pi zcela normln konc.; pro
zptnou resorpci se pedpokld existence 7 transportnch systm s rznou afinitou pro jednotliv AMK
- dal viz pedchoz otzky
142. FUNKN ZKOUKY LEDVIN, clearance

- clearance oiovac funkce ledvin:
objem krevn plasmy, kter za as.
jednotku zcela oitn od ur. ltky
- koncept vychz z kompartmentovho
popisu ledvin
- do ledvin pitk za as. jednotku
mnostv ltky X:
o Xa = Px . RPF
- z ledvin odtk za as. jed. mno. X:
o Xv = Px . RPF
- z ledvin odtk mo (V/t) X:
o Xu = Ux . V
- z toho plyne Xa = Xv + Xu Px . RPF = (Px . RPF) + (Ux . V)
- lze ct, e mnostv vylouen mo je mrn plasmatick koncentraci: Px Ux . V; mru mry vyjaduje
koef., kter charakterizuje rychlost, s jakou je ltka z plasmy do moi odstraovna tento koef. Clearance:
o C = (Ux . V) / Px (ml/min)
Hodnocen glomerulrn filtrace (GFR)

- pokud zvolme ltku X takovou, kter je filtrovna pouze v glomerulech mnostv ltky vylouen mo za
as = mnostv ltky, kter je odfiltrovno v glomerulech za as
o GFR = Ux . V / Px
- tyto podmnky spluje inulin (polymer fruktosy, dodvn injekn), protoe nen produkovn v tle, vyuv
se spe kreatinin (produkt katabol. dju v kosternm svalu, udruje si konst. plasm. konc. zvislou na celk.
objemu tlesn hmoty) jeho vyluovn zce souvis s GF, vztah mezi clearance a plasm. konc. je tm
pravohl hyperbola
o mal zmna v plasm. konc. vede k vrazn zmnn clearance
o interpretace vsledku v zvislosti na somatotypu a vku jedince
o normln hodnoty 110-150 ml/min
CabiCz 2009/2010 12
Hodnocen prtoku plasmy
0
- pokud ltka X filtrovna v glomerulech a secernovna v tubulech, ale nen v nich zptn resorbovna;
pokud podme tak mal mnostv, e bude vechna vylouena pi jedinm prtoku vechna ltka, kter
pitekla do ledvin, je tak vylouena mo
o RPF = Ux . V / Px
- opt vzorec pro clearance
- dan podmnky spluje kyselina para-aminohippurov (PAH), organick aniont, nen produkovn v lidskm
organismu (podn i.v.)
Vyeten koncentran schopnosti ledvin

- snen tto schopnosti u nkterch onemocnn postihujcch intersticium, GF v normlnm rozmez
- pacient nepije ani nedostv potraviny obsahujc vt mnostv vody
- mo se sbr ve 4hodinovch intervalech hodnot se specifick hmotnost, v zvislosti na vku by mla
stoupnout na 1026 1032 kg/m3
Vyeten acidifikan schopnost ledvin

- nejjednodu zpsob jak stanovit tuto schopnost je zmit pH prvn rann moi
- podrobnji vyetenm pH moi po zti acidifikujcmi ltkami (CaCl2)
143. VZNAM LEDVIN V UDROVN ACIDOBAZICK ROVNOVHY

- rozsah pH tlesnch tekutin sluiteln se ivotem je 6,8 7,8; fyziologick rozsah 7,35 7,45
- pH moi pi obvykl potrav v rozmez od 4,5 do 7,8
- obrovsk mnostv kyselin (vznikaj pi mtb.) z tla vyloueno v podob CO2; nkter kyseliny vznikl pi mtb.
AMK nemohou bt eliminovny respirac vylouen ledvinami tzv. neprchav kyseliny (H2SO4, HCl)
- krom vylouen neprchavch kys. mus ledviny zabrnit ztrtm bikarbontovch iont (v glomerulrnm
filtrtu), ztrta by oslabila pufran kapacitu plasmy
- vyluovn H+ iont a resorpce HCO3- jsou propojen procesy:
o nejprve secernovny vmnou za Na+
o H+ se pak v tubulrn tekutin sluuj s HCO3- H2CO3
o H2CO3 se rozkld (karboanhydrza) na H2O a CO2
o ty difunduj pes apikln mem. do tubul. bb., kde intracelulrn CA katalyzuje jejich reakci H2CO3
o H2CO3 disociuje na H+ ionty a HCO3- ionty H+ vymnny za Na+, HCO3- resorb. pes BL mem.
- st H+ iont pufrovna nikoliv HCO3- ionty, ale moovmi pufranmi systmy: fosftovm, amonnm
- pufry:
o bikarbontov: CO2 + H2O H2CO3 H+ + HCO3-
o amonn: NH4+ H+ + NH3
o fosftov: H2PO4 H+ + HPO42-
- amonn pufran systm m zvltn vznam amoniak produkovn v PT z glutaminu v mnostv potebn
k udren stlho pH; reakc NH3 a H+ vznikaj v tubulrn tekutin amonn ionty NH4+, kter pak vyloueny
mo; HCO3- a H+ vznikajc z H2O a CO2 m pak jin osud: H+ vylouen ve vazb na moov pufr a HCO3-
resorbovn nahrad ztracen bikarbonty mo (ledviny nejen HCO3- resorbuj, ale prakticky i vytvej
posiluj pufran kapacitu ECT)
- produkce bikarbontovch iont dal dleit penos ledvin pro udren ABR
- jedna skupina vmezeench bb. vyluuje pi hrozc acidze H+ ionty a resorbuje HCO3- ionty; druh skupina
funguje naopak (pi hrozc alkalze vyluuje HCO3- a resorbuje H+)
144. ZEN INNOSTI LEDVIN

- viz ot.. 136 a 137
CabiCz 2009/2010 12
145. VZTAH LEDVIN A ENDOKRINNCH FUNKC, juxtaglomerulrn apart 1
- Kalcitriol vlivem UV vznik v ki ze 7-dehydrocholesterolu vitamin D3 cholekalciferol v jtrech na
hydroxylace na 25-OH-cholekalciferol v ledvinch v bb. PT na 1,24-(OH)2-cholekalciferol = kalcitriol;
regulace sekrece pomoc hypokalcemie (pomoc PTH, stimuluje 1-hydroxylzu, CT 1 ji inhibuje) a
hypofosfatemie; inek zvyuje plasm. hladinu vpnku a fosft ( resorpci ve stevech); m povahu
steroidnho hormonu indukuje tvorbu proteinu vzajcho vpnk pen ho z lumina stev do enterocyt,
odtud usnadnnou difus pes BL mem. do krve; resorpci fosft podncuje pmo nebo prostednictvm
vpnku; receptory pro kalcitriol jsou ve stev, kostech, pttnch tlscch
- renin-angiotenzin-aldosteron (RAA) faktor zen TK; renin je proteolytick enzym, vznik
v juxtamedulrnm apartu ledvin, psob v krvi na angiotenzinogen angiotensin I (inertn) ACE ho
v plicch konvertuje na angiotensin II (presorick psobek, konstrikce perifernch arteriol perif. odpor;
stimuluje sekreci aldosteronu v ke nadledvin sodkov homeostza)
- erytropoetin vznik z 90% v ledvinch, extrarenln v jtrech a makrofzch; tvorba pi hypoxii,
stimulan psob i katecholaminy a prostaglandiny; stimuluje tvorbu proerytroblast z kmenov b.
zvyuje celkov poet erytrocyt nabdka kyslku hypoxickm tknm
- prostaglandiny a kininy vliv na napt hl. svaloviny rezistennch cv regulace obhovho systmu
Juxtamedulrn apart
- viz ot.. 133
146. FUNKCE VVODNCH CEST MOOVCH, mikn reflex

- po oputn tubulrnho systmu je mo ve sv definitivn podob
- vvodn cesty zanaj ledvinnmi kalichy a pnvikou ledvinnou moovody mo. mch (zde mo
skladovna a reflexn odstraovna) mo. trubice
- stna s vjimkou pnviek m hladk svalstvo
Funkce hornch moovch cest

- horn cesty od kalich ke konci ureter
- nast do kalich (hl. svalovina ve stn, rytmick kontrakce a relaxace systola a diastola kalich), bhem
diastoly podtlak, kter nasv mo z papily do kalich, bhem systoly tlak roste vypuzen do pnviky
- pnvika rezervor, kapacita jen asi 5 ml, nem vlastn svalovinu ve stn, ale roztaiteln, shromauje
mo a smuje ji do moovodu
- uretery intramurln nervov plete d innost hl. svaloviny, pacemakerov neurony rytmick innost
hl. sval ve stn (vy rychlost s vt npln iniciln sti nedochz ke stagnaci moi v pnvice);
pacemakerov aktivita spout kontrakci peristalticky postupujc po hl. svalovin od pnviky k mo.
mchi; vdy dv kontrakce po sob mal dvka moi v relaxovan dutince mezi tmito kontrakcemi
tvo tvar moov vetnko; posun celho komplexu rychlost 1-6 cm/s, zanik ve stn mo. mche
Funkce dolnch moovch cest

- shromaovn moi v mo. mchi (druh rezervor), stna tvoena adou zhyb dobe roztaiteln
od npln 10 ml a do 300 ml se tlak zv jen na 5 cm H2O, pi pekroen fyziologick kapacity stoup tlak
na 20 cm H2O ji prvn kontrakce m. detrusor vzestup tlaku a na 100 cm H2O pocit nucen na
moen
- nedojde-li k vyprzdnn, kontrakce se opakuj ve zkracujcch se intervalech nakonec kritick
intravezikln tlak pocit imperativnho nucen nelze potlait vl
- vyprzdnn procesem zvanm mikce podkladem mikn reflex (automatick mn reflex, inhibovn nebo
facilitovn centry v mozkovm kmeni a mozkov ke; jde o souhru relaxace obou svra vnitn z hl.
svaloviny a zevn tvoen p. pruh. a kontrakce detrusoru)
- mikn reflex sputn stimulac mechanoreceptor ve stn mo. mche, reaguj na zven napt stny;
aferentn drhu tvo pelvick nervy signl do sakrlnho centra miknho reflexu; eferentn drhu tvo
CabiCz 2009/2010 12
nervov vlkna sakrlnho parasympatiku inervuje m. detrusor; vsledkem kontrakce detrusoru a oteven
2
vnitnho svrae, pokud souasn voln oteven zevnho nastane vyprazdovn; voln oteven zevnho
svrae me mikn reflex spustit, i kdy je mch przdn
Definitivn mo
- erstva je ir, zlatolut, lehce aromatick zpach (na vzduchu na zpach pavkov)
- hustota kols od 1001 do 1035, reakce moi zvis na okamitm pH ECT, normln mrn kysel
- sloen je vsledkem zkladn vyluovac funkce ledvin odstranit z tla maximum metabolit a nadbytench
ltek s minimlnmi ztrtami fyziologicky nezbytnch sloek ECT (voda, ionty, organick ltky
Zkladn vlastnosti moi
vlastnost fyziologick hodnota jednotka
pH 4,5 7,8
specifick hmotnost 1002 1035 kg/m3
denn diurza 500 1500 ml/den
Vyluovn ltek mo
ltka vylouen mnostv jednotka
proteiny 25 70 mg/den
moovina 334 586 mmol/den
kreatinin 8,8 17,0 mmol/den
glukosa 0 mmol/den
CabiCz 2009/2010 12
ENDOKRINOLOGIE 3
147. HORMONY, rozdlen, vznam

- humorln typ zen innosti organismu; hormony produkovny lzami s vnitn sekrec do krve, krv
transportovny do vzdlench orgn a po vazb na receptor vyvolaj specif. inek
- endokrinn sekrece viz ve
- parakrinn sekrece hormony psob na sousedn buky, pokud na sebe sam, jedn se o autokrinn sekreci
- vtina hormon je tvoena ve form prekursor sloitmi pochody dojde k aktivaci (preprohormony
obsahuj signln peptid, po jeho odtpen vznikaj prohormony, ten me bt zdrojem nkolik dalch
hormon)
- v krvi nastv degradace hormon (poloas obvykle destky minut); nkter hormony v krvi ve dvou frakcch:
voln biologicky inn a vzan na vazeb. proteiny, vzan st je zsobn
- hlavn vazebn proteiny jsou TBG (thyroxine binding protein), TBPA (thyroxine binding prealbumin), CBG
(cortisol binding globulin), SHBG (sexual hormones binding globulin), HSA (human serum albumin)
- psoben a po navzn na receptor, mnostv receptor se mn (poet je regulovn vazbou hormonu
vtinou mnostv kles); rozhodujc je specifita receptoru pro ur. hormon
- hormony glykoproteinov a peptidov povahy a katecholaminy se vou na receptory na povrchu bb.

(navzn na rec. me ovlivnit dje pmo rav
prostup iont. kanly nebo vznik druhch
posl cAMP, cGMP, Ca2+, kter zprostedkuj
inek hormonu, touto cestou i NO)
- nkter hormonln receptory spaen s G-
proteiny (ze 3 podjednotek, po aktivaci ligandem
oddlen alfa s navzanm GTP aktivace AC
(tvorba cAMP) nebo vpnkovch kanl nebo IC
enzym PLC)
- hormony steroidn povahy dky sv lipofiln povaze prochzej

membrnou, v cytoplasm se vou na cytoplasmatick receptor do
jdra jadern receptory vliv na transkripci DNA; takovm
mechanismem psob i hormony ttn lzy, kalcitriol, retinol
- rozdl mezi hormony ttn lzy a steroidnmi hormony:
o cytosolov rec. pro steroidy spojeny s proteiny tepelnho oku
(HSP, heat shock proteins), ty se po ligaci oddl a receptor
s navzanm hormonem pak psob aktivaci genomu
o rec. pro hormony tt. lzy nejsou propojeny s HSP, jsou pmo
v genomu
o v obou ppadech jsou msta genomu, kde rec. s hormonem
psob hormonln responsivn elementy (HRE)
- i hormony psobc pomalu pes jadern rec. mohou mt rychl inky

- pi receptorovch chorobch jsou tkn necitliv na hormon, i kdy je jeho hladina v norm, pznaky
podobn nedostatku hormonu
- hormony maj 3 zkladn charakteristiky (nejsou absolutn platn)
o clen efekt na vce nebo mn ohranien tkn, clen zvlt u adenohypofyzrnch tropin a
pohlavnch hormon
CabiCz 2009/2010 12
o specifinost inku nemonost napodoben inku jinmi ltkami nebo hormony; spefic. inkem
4
myslme ten hlavn, nejobtnji napodobiteln a vyadujc nejni konc. hormon
o vysok innost pro odpov nutnost nepatrnch kvant hormon, fyziologick konc. v ECT
v rozmez 10-8 10-12 mol/l
- rychlost nstupu je rzn (vteiny a dny), tak doba trvn ink se li
Zkladn mechanismy endokrinnch regulac

- zkladn princip pomoc zptn vazby, princip je dn tm, e b.
secernujc hormon je regulovna hladinou tohoto hormonu nebo
prostednictvm zmny ve sloen krve
- pi pozitivn zptn vazb se reakce buky zvyuje; pi negativn
(obvyklej), je reakce zeslabovna
- nejjednodu typ je jednoduch zptn vazba produkce hormonu
regulovna podle zmny v chem. sloen krve vyvolan hormonem; d
innost lz, kter nepodlhaj hypofyzrn regulaci (glykemie,
kalcemie)
- dalm typem regulac jsou sloit zptn vazby pi regulaci
endokrinnch lz zench hypotalamo-hypofyzrnm systmem a
regulanm faktorem je koncentrace hormonu perifern lzy
148. ZEN SEKRECE HORMON

- viz ot.. 147
149. MECHANISMY INKU HORMON NA CLOV BUKY

- viz ot.. 147
150. ZEN METABOLISMU SACHARID, GLYKMIE

- viz ot.. 112
151. ZEN VDEJE, MSTO A MECHANISMUS INK MINERALOKORTIKOID

- mineralokortikoidy se tvo v zona glomerulosa kry nadledvin
- nadledviny prov endokrinn lza, na hornch plech ledvin, v kolem 8-10 g, sloen ze lut kry a
erven den (jen 10%)
- steroidogenn enzymy provdj kroky v biosyntze hormon kry nadledvin z cholesterolu
- hlavn mineralokortikoid aldosteron ovlivuje mtb. minerl, nejdleitj funkc je udrovat normln
hladiny sodku a draslku v krvi a udrovn objemu ECT
- vazbou na receptory bb. sbracch kanlk a distl. tubul zvyuje zptnou resorpci sodku do ECT
(osmoticky nsleduje voda) a exkreci draslku do lumen
- nelen porucha sekrece mineralokortikoid i znien tkn vede ke ztrtm sodku i chlorid, vzestup
draslku pokles ECT snen objemu krve navozuje srden selhn bhem nkolika dn smrt
- Regulace sekrece aldosteronu hlavn regultorem angiotensin II (psob pemnu cholesterolu na
pregnenolon a na dal kroky biosyntzy, zejm. kortikosteron na aldosteron), pdatn vliv na jeho sekreci m
ACTH (proto se sekrece zvyuje pi stresu)
CabiCz 2009/2010 12
152. VZNAM SOMATOTROPNHO HORMONU A PROLAKTINU 5
Rstov hormon (STH)

- STH vznik v adenohypofyzrnch somatotropech (acidofiln bb.) z prekurzoru (tak secernovn do bb., ale
nem fyziologick inek
- regulace sekrece zeno dv hTh regula. hormony: GHIH (somatostatin, -) a GHRH (somatoliberin, +);
krom tohoto se na regulaci podl ada dalch faktor
o stimulan: stres, hypoglykemie, pjem potravy, arginin, dopamin, beta-adrenergn agonist
o inhibin: glukosa, dopaminergn antagonist
- STH do krve v nrazech vdy po nkolika hodinch (zejm. po za. spnku 70% celodenn sekrece)
- inek stimulace rstu pm inek STH cestou cAMP = inek metabolick; nepmo stimulac tvorby
somatomedin v jtrech = proteosyntetick inek
- proteosyntzu podporuje zvenm zabudovnm AMK do protein, zrychluje transkripci a translaci
- homeostatick inek je komplexn: anabolicky v proteosyntze, katabolicky v lipomobilizaci; vysok
koncentrace vyvolvaj hyperglykemii
- celkov STH vyvolv pozitivn bilanci dusku a fosforu, hladiny mooviny a AMK v krvi, zadren Na+ a K+
nezvisle na aldosteronu
Prolaktin (PRL)
- tvo se v laktotropech (acidofiln) adenohypofzy, tak z prekurzorov molekuly
- regulace sekrece hlavn hTh regulace je inhibin dopamin (pi peruen hypofyzrn stopky sekrece PRL
stoup)
- sekrece je pulsov, epizodick, hlavn sekren vrchol ve spnku (nejvy hodnoty asn rno)
- inky hlavn je stimulace laktace po porodu; v thotenstv pipravuje mlnou lzu pro laktaci (souhra
ostatnch thotenskch hormon estrogeny, progesteron, kortizol, inzulin)
- u samc PRL pdatnm rstovm faktorem pro prostatu
153. LANGERHANSOVY OSTRVKY, PRODUKCE A INKY HORMON

- endokrinn lza roztrouen uvnit pankreatu; tvoena 4 druhy bunk
o A buky - glukagon
o B buky - inzulin
o D buky - somatostatin
o F buky pankreatick polypeptid
Insulin
- vznik jako pre-pro-inzulin mikrosomlnmi enzymy na pro-inzulin v Golgiho komplexu B-bunk na
inzulin a na C-peptid (pvodn spojoval dva etzce inzulinu, lep indiktor sekrece inzulinu ne inzulin sm,
nen tak rychle vychytvn jtry)
- regulace sekrece hlavnm podntem je hladina krevnho cukru stimulace pi glykemii nad 5,5 mmol/l;
proniknut glukosy do B-bb. (GLUT-2) srie reakc vstup Ca2+ do buky konen podnt pro syntzu
insulinu
- denn se tvo cca 50 jednotek insulinu, normln hladina 70 pmol/l a po jdle a 700 pmol/l
- na sekreci inzulinu dal faktory:
o pm stimulanty (krom glukosy): manza, leucin, n.vagus
o zesilovae psoben glukosy: stevn hormony (CCK, gastrin, sekretin), arginin
o inhibitory: alfa-adrenergn stimulace katecholaminy (hypoglykemie), somatostatin
- inky insulinu sniuje glykemii tm, e usnaduje vstup glukosy do bb., zvyuje poet glu transportr =
prvn fze inku, krom glukosy vstup AMK a draslku; ve druh fzi stimuluje proteosyntzu a inhibuje
rozpad protein a zesiluje tvorbu glykogenu v jtrech (glykogensynthasa, ukldn glu do zsob glykogen);
v pozdn fzi stimuluje tvorbu tuku (lipogenetick enzymy)
CabiCz 2009/2010 12
- hlavnm mstem psoben jsou jtra (nejvt mnostv inzulinu v portln krvi, na inzulin nejcitlivj), dal
6
msta ps. svalov a tukov tk; sten asi i v mozku
- mechanismus psoben vazba na specif. receptory v mem. bb. cl. tkn; receptory jsou to glykoproteiny ze
dvou sti: extracelulrn ve inzulin, intracelulrn se po vazb fosforyluje; pi nadbytku inzulinu se rec.
spotebovvaj (down regulace)
- Diabetes mellitus I. typu insulin dep., pokozenm B-bb. autoimunitnm procesem nedostatek insulinu
hyperglykemie
- Diabetes mellitus II. typu non-insulin dep., insulinu je dostatek nebo nadbytek, ale tk nen citliv
- nadbytek insulinu hypoglykemie (projevy v CNS), kompenzan aktivace sympatiku a glukagonu
- nedostatek insulinu hyperglykemie, nedostaten utilizace glukosy v bb.
Glukagon a Somatostatin
- glukagon z 5x vtho prekurzoru (z nj i jin peptidy, nkter stimuluj sekreci insulinu)
- somatostatin z pre-pro-somatostatinu pro-somatostatin somatostatin
- regulace sekrece glukagonu a somatostatinu sekrece glukagonu inhibovna konc. glukosy v krvi,
zven sekrece hypoglykemi nebo beta-adrenergn stimulac, dal stimulan podnty glukogenn AMK,
kortizol a stevn hormony (CCK, gastrin); sekrece somatostatinu zvyovna stejnmi podnty jako u insulinu
(glukosa, arginin, leucin) a tak CCK
- inky glukagonu a somatostatinu
o glukagon glykogenolytick (rozpad glykogenu v jtrech, uvolnn glukosy), glukoneogenetick
(tvorba glukosy z AMK), lipolytick (uvoluje MK z tuk. tkn) a ketogenn (zvyuje tvorbu ketoltek
v jtrech); mechanismus inku ve stimulaci adenyltcyklasy a tvorb cAMP aktivace PK a pak
fosforylzy rozpad glykogenu; nevyvolv rozpad glykogenu svalovho
o somatostatin inhibuje sekreci insulinu a glukagonu (tak pankreatickho polypeptidu) parakrinnm
mechanismem pmo v Langerhansovch ostrvcch
154. FUNKN MORFOLOGIE HYPOTHALAMO-HYPOFYZRNHO SYSTMU

- hTh-hPh systm sloen z hypotalamu, adenohypofzy (pedn lalok), neurohypofzy (zadn lalok) a spojen
(mezi pedchozmi temi)
- adenohypofza v tureckm sedle, ektodermov pvod (Rathkeho vchlipka), u baze mozkov se spojuje
s neurohypofzou; cel lza spojena s hTh stopkou hypofzy (transport hTh hormon do neurohypofzy,
portlnm obhem transport regulanch hormon pro adenohypofzu)
- spojen mezi hTh a adenohypofzou systm portlnch hypofyzrnch cv
o z primrn kapilrn pleten v oblasti hTh stopkou hypofzy sekundrn kapilrn plete
v adenohypofze
o pi prchodu hTh krev obohacena o hTh hormony (regulan hormony RH, releasing factors - RF)
CabiCz 2009/2010 12
o hTh hormony stimuluj nebo inhibuj sekreci hormon adenohypofzy
7
Hlavn regulan hormony
- somatotropin inhibujc hormon (GHIH, somatostatin)
- somatotropin stimulujc hormon (GHRH, somatoliberin)
- prolaktin inhibujc hormon (PIH - dopamin)
- adrenokortikotropin stimulujc hormon (CRH)
- tyreotropin stimulujc hormon (TRH)
- gonadotropin stimulujc hormon (GnRH)
- hTh regulan hormony vyvolvaj v adenohypofze sekren reakce ve specif. sekrench bb., kter lze podle
produkovanho hormonu a klasickho barven dlit:
o somatotropy acidofiln, 50%, STH
o laktotropy acidofiln, 10-25%, PRL
o kortikotropy bazofiln, 15-20%, ACTH
o tyrotropy bazofiln, 10%, TSH
o gonadotropy bazofiln, 10-15%, LH, FSH
Hlavn hormony adenohypofzy

- peptidy: STH, PRL, ACTH; glykoproteiny (2 podjednotky alfa a beta, alfa u vech stejn): TSH, LH, FSH
- STH a PRL viz ot.. 152
- ACTH stimul. rst kry nadledvin (zejm. proliferace bb. zona fasciculata a reticularis), regulace kortikoid
Systm proopiomelanokortinov (POMC)

- POMC vznik v mozku (adenohypofza jako pre-POMC
- po odtpen signl. peptidu hlavn produkt ACTH, dle beta-endorfin a met-enkefalin; dle dva
lipotropiny (LPH, beta a gama) a ti melanocyty stimul. hormony (alfa, beta a gama MSH)
lzy regulovan tropiny adenohypofzy

- kra nadledvin, ttn lza, gondy
- sloitou zptnou vazbou se uplatuj ti hladiny hormonlnch regultor hTh regulan hormony,
adenohypofyzrn tropiny a hormony perifer. lz; i centrln nervov regulace (d sekreci hTh RH); konen
rove regulace v bukch
- ve zptnch vazbch sloitho typu hladina hormon perifer. lzy psob zptn a inhibuje sekreci
adenohypofyzrnho tropinu i hTh hormonu
- 1) Kra nadledvin mineralokortikoidy viz ot..151; glukokortikoidy (GK)
o tvorba v zona fasciculata a reticularis, hlavnm glukokortikoidem je kortizol
o ve tknch se vou na specif. GK receptory v cytoplasm syntza protein ty pak v tknch
stimulan nebo inhibin reakce, podle povahy clov tkn
o v plasm kortizol pevn vzn (75%, CBG), na albumin jen 15%, pouze 10% jako voln
o hlavn inky kortizolu do t kategori
inky kortizolu na intermedirn mtb. v jtrech glukoneogenesu, potencuje inek i
jinch glukoneogenetickch hormon; tvorbu glykogenu, vychytvn glukosy ve
svalech a tuku (et glukosu pro mozek), v tukov tkni zvyuje lipolzu uvolnn MK a
glycerolu; nadbytek kortizolu vede k hyperglykemii a nedostatek k hypoglykemii
proteokatabolick inky kortizolu v nkterch tknch inhibuje tvorbu protein a
zrychluje jejich rozpad, zejm. v pojivov tkni; v imunitnm systmu navozuje involuci tkn,
sniuje po. eozinofilnch leukocyt a lymfocyt, sniuje rezistenci vi infekcm
protizntliv inky kortizolu lba specif. znt (i znty pi alerg. reakcch)
- korov androgeny
o dehydroepiandrosteron, androstendion
CabiCz 2009/2010 12
o fyziologicky jen slab androgenn inek, v perifernch tknch pemnny na vysoce inn
8
testosteron a dihydrotestosteron (hl. prekurzor testosteronu je androstendion)
o psob proteoanabolicky, kompenzuj proteolytick inek kortizolu
- regulace sekrece kortizolu a androgen hl. regultorem je ACTH, to aktivuje v ke nadledvin enzym
fosfoproteinkinzu zahj steroidogenesu pemnou cholesterolu na pregnenolon; sekrece kortizolu je
a) epizodick a cirkadinn (denn rytmus sekrece ACTH, vrchol asn rno), b) stresov (hypersekrec
ACTH); zptnovazebn inhibice sekrece ACTH zpsobena zvenou hladinou kortizolu
- 2) ttn lza
o tvorba hormon zvisl na pvodu jodu potravou nebo vodou
o tvoena dvma laloky spojen istmem, sloena z folikul (stna folikulrnmi bb. uvnit koloid
zsoba hormon ve vazb na tyreoglobulin); mezi folikuly parafolikulrn bb. (secernuj kalcitonin)
o vychytv jod z krve jako anorganickou sl peroxidza z jodu aktivn intermedirn produkt
zabudovvn do tyrosinov molekuly tyreoglobuliny, jodovan tyrosinov zb. (MIT, DIT) se
kondenzuj tvo jodtyroniny
MIT + DIT trijodtyronin (T3)
DIT + DIT tetrajodtyronin (T4)
o vznikl tyreoglobulin s T3 a T4 skladovn v lumen folikul, po podntu TSH endocytzou do bb.
proteolytickm enzymem se uvoln T3 a T4 exocytosou do krve
o regulace sekrece hlavn faktor hTh TRH a hPh TSH; TSH v pulsech a tak v dennm rytmu, nejvce
v noci, hladiny T3 a T4 inhibuj sekreci TSH hladina TSH pi pokozen ttn lzy a pi
hypertyreze
o TSH psob po vazb na receptory folikulrnch bb. aktivuje mem. AC a tvorbu cAMP; stimuluje
transport jodu i jeho organifikaci (zabudovn do Tyr zbytk v tyreoglobulinu); TSH spout
proteolzu koloidu a sekreci hormon
o inky hormon ttn lzy
v krvi na blkovinch (TBG, TBPA, albumin), jen 0,04% T3 a T4 ve voln form (fyziologicky
inn), normln hladina T3 je 1,8 nmol/l a T4 100 nmol/l
ve tknch se T4 metabolizuje enzymem monodejodzou na innj T3 (pokud to nen
poteba, tak se mtb. na reverzibiln rT3, kter nem biologickou innost)
T3 a T4 membrnou cytosol. receptor s nm do jdra jadern receptory stimuluj
energetick mtb. mtch.
ve vvoji lovka tyto hormony nejprve jako vznamn morfogenetick faktor (zejm. vvoj
mozku; plod zvisl na vlastn tvorb poruchy vedou k pokozen mozku kongenitln
kretenismus); pokud nelen nedostatek hormon tt.l. u novorozenc ireverzibiln
mentln retardace
hlavn inek je metabolick: zvyuje pemnu ltek a spotebu kyslku ve vech tknch
krom mozku, sleziny a varlat (nejsou pslun receptory)
v srdci maj funkci pozitivn chronotropn a inotropn; projevem hypotyrezy je
bradykardie a srde. vdeje (hypertyreza tachykardie)
spotebu kyslku zvyuj tm, e krvetvorbu (erytropoetin)
potencuj psoben jinch hormon; zrychluj reflexn odpov; nadbytek me vst
k urychlen resorpce kost (osteoporze); psob na krevn a tkov lipidy hypotyreza
zvyuje cholesterolemii, hypertyreza sniuje
155. TTN LZA, biosyntetick a sekren innost jejich bunk

- viz ot.. 154
CabiCz 2009/2010 12
156. DE NADLEDVIN sympatoadrenln systm 9
- uvnit nadledvin, asi 10% jejho objemu, specializovanou soust sympatoadrenlnho systmu (SAS, ostatn
sti maj homeostatick funkce, upravuj odchylky TK)
- aktivace den nadledvin zmny, kter smuj k peit organismu za mimodnch podmnek
- bb. den jsou chromafinn feochromocyty (granula s hormony se barv hnd = pheos), inervovny preggl.
neurony sympatiku uvoluj jako meditory ACh a enkefaliny; feochromocytomy maj charakter
modifikovanch postggl. sympatickch neuron, kter ztratily axon a staly se lzovmi bb.
- vchozm materilem pro syntzu deovch hormon je Tyrosin (vznik z Phe) dopamin, noradrenalin,
adrenalin (biosyntza: Phe Tyr DOPA dopamin noradrenalin adrenalin)
- vechny 3 hormony den vznikaj i v ostatnch stech SAS, i z nich do krve (proto hladiny i po odstrann
nadledvin neklesaj); dopamin a NA meditory v dopaminergnch a noradrenergnch neuronech
- de produkuje i opioidn peptidy (odvozen od proenkefalinu)
- hlavn sekrenm produktem adrenalin
- regulace sekrece katecholamin sekrece spoutna z feochromocyt uvolnnm ACh z preggl. vlken
sympatiku, krom toho ada ltek ps. inhibin (serotonin, met-enkefalin, ltka P) nebo stimulan
(angiotensin II)
- de je (taky cel SAS) prvm reagujcm orgnem na stresov situace (hypotalamo-hypofyzrn je druh)
- mal st katecholamin mo jako takov, vt podl jejich metabolity (metanefrin, normetanefrin),
hlavnm vyluovanm metabolitem kys. vanilmandlov (adrenalin, NA) a kys. homovanilov (dopamin)
- inky katecholamin jsou 3 hlavn:
o kardiovaskulrn zvyuj drdivost myokardu a zvyuj srden frekvenci (beta-1-receptory)
o inky na hl. svaly mimo cvy vasokonstrikce (alfa-receptory) spolu se srde. frekvence a
vdeje vede ke zven TK; na hl. svaly psob variabiln relaxace i kontrakce sval dlohy, relaxace
sval steva a relaxace i kontrakce hl. sval mo. mche a stevnch sfinkter; klinicky dleit
inek na hl. svaly dchacch cest
o inky metabolick pevn beta-receptory, zvyovn mtb. a tvorby tepla; navozuj
glykogenolzu v jtrech a lipolzu v tukov tkni
- mechanismus inku katecholamin
o aktivace specif. receptor (adrenoreceptor) na membrnch srdench, jaternch a jinch bb
aktivuj adenyltcyklasu a tvorbu cAMP
o adrenoreceptory na dv hlavn skupiny alfa a beta
o alfa-receptory v cvch, stev, Langerhansovch ostrvcch, ki a v dloze
o beta-receptory (beta-1, beta-2) v srdci, cvch, ledvinch, stev, Langerhansovch ostrvcch,
jtrech, tukov tkni a bronchiolech
157. GLUKOKORTIKOIDY, tvorba, sekrece a inky

- viz ot..154
158. MINERALOKORTIKOIDY, tvorba, sekrece a inky

- viz ot..151 (154)
159. VZNAM Ca2+ V ORGANISMU

- viz ot.. 114
CabiCz 2009/2010 13
160. ZEN METABOLISMU Ca2+ 0
- regulovno zptnou vazbou, zajiovno temi mechanismy (kalcium vitln dleit faktor sren krve,
nervosvalov drdivost, vodivost nerv, druh posel, hormonln reakce)
- regulan mechanismy: parathormon, kalcitonin, kalcitriol
- ivot ohroen jak poklesem ionizovanho kalcia ( nervosval. drdivosti a kee hypokalcemick
tetanie), tak vzestupem nad 3 mmol/l (duevn zmny ztrta pamti, labilita, kma; svalov slabost,
zvracen, nechutenstv, srden dysrytmie a zstava srdce v systole)
- hlavn zsobnk kalcia v tle jsou kosti (99%, 1,1kg), dynamick rovnovha mezi kalciem v kostech a plasm a
mezi plasmatickm kalciem a jeho vstebvn v GIT
Pttn tlska
- 4 mal lzy, hlavn bb. secernuj parathormon (PTH) a tzv. oxyfiln bb. maj zatm neznmou funkci
- pre-pro-PTH pro-PTH PTH
- regulace sekrece jednoduch zptn vazba mezi hladinou ionizovanho kalcia a produkc PTH; krom
kalcemie psob na sekreci PTH inhibin kalcitriol, stimulan zven hladina fosft; sekrece ovlivnna i
hladinou hoku (nzk stimuluje, vysok inhibuje)
- inek PTH nkolik oblast
o uvolovn vpnku z kost rychl, po vazb PTH na rec. kostnch bb. uvolnn vpnku z kostn
tekutiny do ECT aktivac vpnkov pumpy (lokalizovna v membrn tvoen propojenmi
osteoblasty a osteoklasty na povrchu kost; mezi touto membrnou a kost je kostn tekutina);
pomalej uvolovn vpnku po dle trvajcm psoben PTH; aktivac osteoblast se stimuluj
ptomn osteoklasty (resorpce kosti), ale i tvorba novch kost dne aktivace osteoblast;
pevaha resorpce nad novotvorbou
o vyluovn vpnku a fosft ledvinami PTH zvyuje reabsorpci vpnku (vzestup. ramnko
Henleovy kliky, DT a SK); zvyuje vyluovn fosft snenm jejich reabsorpce v PT
o absorpce vpnku a fosft ve stev PTH nepsob pmo, prostednictvm kalcitriolu zvyuje
absorpci vpnku a fosft ze steva
Parafolikulrn buky ttn lzy

- mezi folikuly ttn lzy, zdrojem kalcitoninu (pre-pro-CT krom kalcitoninu vznik katakalcin, inek
nen znm)
- regulace sekrece CT stimulace sekrece pi kalcemii nad 2,35 mmol/l, stimulovno tak: beta-adrenergnmi
antagonisty dopamin, dle estrogeny a gastrinem
- inek CT sniuje hladinu vpnku v krvi, vazbou na rec. v ledvinch (zvyuje jeho vyluovn mal
inek) a v kostech (sniuje aktivitu osteoklast, zadrovn vpnku v kostn tekutin)
- tento inek hlavn u dt vysok obrat vpnku pi rstu a remodelaci kost
Ledviny
- viz ot..145
- hlavn regultorem kalcemie u lovka je parathormon

- ve vztahu ke kostn hmot se na mtb. vpnku podlej i dal hormony anabolicky (androgeny, estrogeny) a
katabolicky (omezuj tvorbu kost, glukokortikoidy, hormony ttn lzy pokud v nadbytku)
hormon kost ledvina stevo
PTH ( kalcemii) resorpce Ca + P zven reabsorpce Ca, 0
snen reabsorpce P
CT ( kalcemii) ukldn Ca + P snen reabsorpce Ca + P 0
kalcitriol ( kalcemii) udruje transport Ca + P 0 zven resorpce Ca + P
CabiCz 2009/2010 13
161. STAVBA A FUNKCE KRY NADLEDVIN, produkce hormon, zen 1
- viz ot.. 151 a 154
162. TROPN HORMONY ADENOHYPOFZY

- viz ot.. 151, 152, 154
163. TVORBA, METABOLICK INKY A METABOLISMUS KATECHOLAMIN

- viz ot.. 156
164. INKY HORMON TTN LZY

- viz. ot. . 154
165. POPLACHOV REAKCE ORGANISMU

- STRES je nespecifick reakce organismu na ztov vlivy (stresory), kter mohou bt mentln (strach,
vztek), fyzikln (zima, horko), traumatick, ale i siln nmaha, hypoglykemie, hypoxie, a podobn zmny
- stresov reakce do t fz:
o poplachov reakce okamit aktivace SAS, vyplaven katecholamin: TK, glykogenolza, lipolza
zajiuje mtb. substrty (glukosu, FFA) pro svalovou prci: pprava na boj nebo tk; souasn
se aktivuje systm CRH-ACTH-kortizol sekrece kortizolu; aktivuj si ostatn sloky POMC
systmu
o adaptan fze dal aktivace systmu POMC a CRH-ACTH-kortizol; kortizol svm
glukoneogenetickm a lipolytickm inkem zajiuje substrt pro energetick reakce; dal inky
kortizolu (proteokatabolick, imunosupresivn, demineralizace kost) jen pi jeho velkm nadbytku;
v tto fzi schopnost odolvat stresu maximln
o fze vyerpn kdy stres pli siln nebo trv pli dlouho, nebo naruena sekrece kortizolu
organismus stresu podlh (hypotenze, ok, srden selhn)
- stresov situace zajiuje udren homeostzy za mimodnch podmnek peit organismu
- homeostatick charakter zejm z nkolika stresovch fenomn:
o stresov hypertenze zvyuje fyzickou vkonnost, nkdy pinou hypertenze trval (fixace regulace
TK na vy rovni
o stresov hyperfagie zvyovn pjmu potravy ve stresu dostatek ivin pro stresov reakce
o stresov imunosuprese imunosupresivnm psobenm kortizolu, v pozad poruch imunit (astj
nachlazen) pi chronickm stresu
o stresov analgezie vyvolan opioidnmi peptidy z POMC (snen pociovn bolesti)
- krom aktivace SAS a sys. CRH-ACTH-kortizol, pat do hormonln stresov reakce i zven ADH (regulace
TK) a prolaktinu, jen svm antigonadotropnm psobenm (snen sekrece LH a FSH) brn poet pi
dlouhodobm stresu
166. HORMONY NEUROHYPOFZY

- reguluje vyluovn vody ledvinami a kontraktilitu hl. svalstva, do krve vydv antidiuretick hormon (ADH)
a oxytocin (peptidy, tvo se v jdrech hTh ncl. supraopticus a paraventricularis, po navzn na protein
neurofyzin axonlnm proudnm transportovny do neurohypofzy odtpeny od neurofyzinu
vydvny do krve)
- regulace sekrece ADH zeno jednoduchou zptnou vazbou, regulujcm i regulovanm faktorem je
osmolalita krevn plasmy (osmoreceptory v ncl. supraopticus hTh zvyuj syntzu ADH po zven osmolality
CabiCz 2009/2010 13
plasmy), po nervech hTh-hPh traktu vydvaj podnty pro sekreci ADH v neurohypofze; pi poklesu
2
osmolality plasmy sekrece ADH
- inek ADH zvyuje resorpci vody v bb. DT a hl. ve SK ledvin pomh zadrovat vodu v tle podle
poteb; bez ADH vznik polyurie, pocit zn a druhotn polydipsie (diabetes insipidus); nedostatek
receptor pro ADH vede k nefrogennmu diabetu insipidu (hladina ADH normln nebo zven); krom
ink antidiuretickho m ADH t inek presorick zvyuje TK (zvyovnm zpt. resorpce vody v
ledvinch), pm inek vasokontrikn oznaovn jako vasopresin
- inek oxytocinu clovou tkn je hl. svalovina, psob na dlon svalovinu pi porodu (uterokinetick
inek kontrakce dlon svaloviny) a napomh pi kojen (ps. na myoepitelov bb. mlkovod), u mu
funkce nejasn, m natriuretick inek
167. TKOV HORMONY, charakteristika, pehled

- syntza v neendokrinnch tknch, msta vzniku a psoben jsou vtinou stejn (parakrinn sekrece)
hormon msto sekrece inek

gastrin aluden stna stimuluje tvorbu HCl
cholecystokinin tenk stevo podporuje sekreci pankr.., vyvolv
kontrakce aludku
sekretin tenk stevo stimuluje tvorbu pankreatick vy
aluden inhibin peptid (GIP) duodenum, jejunum sekreci pankreatu, serk. aludku
motilin duodenum, jejunum svalov kontrakce
somatostatin cel GIT sekreci aludku a pankreatu
erytropoetin ledviny stimulace erytropozy
renin ledviny angiotenzinogen angiotenzin I
EDRF (endotel-derived relaxing cvn endotel relaxuje svalov bb.
factor, NO)
endotelin cvn endotel vasokonstrikce, regulace TK
serotonin mozek, jtra, ledviny, aludek vasokonstrikn inky
histamin mozek, aludek, vasodilatace, permeabilita kapilr
bradykinin krev vasodilatace
ANP srden peds natriurza v ledvinch
somatomedin jtra zprostedkovvaj inek STH
- krom tchto jet napklad eikosanoidy

o prostaglandiny, tromboxany, leukotrieny z kys. arachidonov (z potravy nebo syntetizovna)
o syntza temi cestami cyklooxygenzov drha (prostaglandiny, prostacykliny, tromboxany),
lipoxygenzov drha (leukotrieny), inkem cytochrom-P450-epoxygenzy
o typick inky:
PGE2 dilatuje svalstvo bronch a cv, kontrahuje svalovinu dlohy a stev, chrn aluden
sliznici, tlum lipolzu, zvyuje permeabilitu cv (znt)
PGD2 bronchokonstrikce
PGI2 prostacykliny (tvoen v endotelu), vasodilatan inky, antiagregan
TXA2 - vazokonstrikn, proagregan
CabiCz 2009/2010 13
168. HORMONY TUKOV TKN 3
- vliv na pjem potravy, insulinovou resistenci, aterosklerzu - intenzivn vzkum
Hormon Informace
adiponectin - produkovan pevn adipocyty; a 1000x vy koncentrace ne ostatn
hormony, hladiny sneny u obezity, DM2 a pacient s koronrn
aterosklerzou, podvn zvyuje insulinovou senzitivitu, antiaterogenn
a protizntliv inky, hladiny stoupaj pi podvn thiazolidindion,
knock-out myi zpomalen clearance lipid, mrn akcelerace
aterosklerzy
- zatm asi nejperspektivnj adipocytrn hormon z hlediska klinickho
vyuit, srov koncentrace by mohla bt pouita jako mtko insulinov
senzitivity, podvn adiponectinu me ovlivnit inzulinovou rezistenci a
dyslipidmii a snit riziko kardiovaskulrnch onemocnn
resistin - proteinov hormon, podvn zvilo selektivn insulinovou resistenci
v jtrech, knock-out myi maj snenou jatern produkci glukosy, obezita
vede ke snen mRNA pro resistin, produkovn nejen adipocyty, ale i
imunokompetentnmi bb. (makrofgy)
leptin - proteinov hormon, chybn nevede k morbidn obezit, hladina koreluje
s obsahem tuku v organismu, podvn leptinu obznm nepomh
k tlumen pjmu potravy (leptinoresistence, leptin nen uren k tlumen
pjmu potravy, ale k adaptaci na dlouhodob hladovn)
- pln deficit m zsadn dsledky, ale je vzcn; parciln deficit me
mt vznam
angiotensin
plasminogen - aktivace plasminogenu na plasmin, secernovn pevn endotelem, ale
activator inhibitor-1 sten i tukovou tkn
TNF (tumor necrosis - reaktant akutn fze, produkovn hlavn makrofgy, stimulace uvolnn
facotr ) CRH, potlaen chuti, horeka, inzulinov resistence, obvykle
spolupracuje s interleukinem 1 a 6
IL-6 - produkovny pevn leukocyty, reaktant akutn fze, produkce
protiltek
169. ENDOKRINN FUNKCE PLACENTY (+ ostatn)

- psun ltek pro vivu plodu a jeho rst z krve matky, odvdn katabolit do krve matky; ltky s malou
molekulou mohou voln difundovat, nkter prostupuj placentou aktivnm transportem (AMK, kalcium),
jin pasivn difus (sodk, chloridy) nebo facilitovanou difus (glukosa); plod odebr z krve matky kyslk, iviny,
vitaminy, minerln ltky, hormony a Ig; odevzdv katabolity moovinu, kys. moovou
- vmna kyslku a oxidu uhliitho na zklad tlakovch gradient, dostaten oxygenace plodu zajitna
ptomnost HbF (vy afinita ke kyslku)
- endokrinn funkce placenty produkuje rzn typy ltek hormonln povahy, ale i enzym; nejdleitj
hormony jsou:
o choriov gonadotropin (hCG) zpotku produkovn bb. trofoblastu, v moi thotnch en ji od
7.dne po oplodnn, nutn k udren innosti corpus luteum (sekrece progesteronu a estrogenu
udren decidulnho charakteru sliznice) do t doby, ne pln tvorba tchto hormon placentou,
maximln sekrece hCG placentou je v 9.tdnu thotenstv, pak tvorba kles (ale miteln po celou
dobu thotenstv); stanoven hCG je zkladn thotensk test; hCG tvoen placentou stimuluje
produkci testosteronu u muskch plod vznam pro diferenciaci pohlav muskho typu
o progesteron na po. produkovn corpus luteum, spolu s estrogeny udruje sekren fzi
endometria nutnou pro nidaci a deciduln pemnu; od ovulace a po implantaci jeho produkce
zena LH z adenohypofzy z matky; sniuje kontraktilitu lobuloalveolrnho systmu mln lzy
CabiCz 2009/2010 13
thotn eny; tvorba progesteronu placentou od 2. tdne thotenstv, max sekrece 24.-36.tden;
4
ke konci thotenstv produkce progesteronu kles
o estrogeny hlavnm vyluovan je estriol, potencuj proliferativn procesy zvtovn bb. dlohy,
rst mln l. a vvod, zev. pohl. orgn; zvyuje retenci vody, zvyuj elasticitu symfzy;
produkce stoup od za. thotenstv, maximum mezi 20.-40. tdnem
o choriov somatomamotropin pozitivn vliv na rst mln l. a na laktaci, ps. jako rst. hormon,
vliv na mtb. glukosy a lipid matky, sniuje u n citlivost na insulin, zvyuje uvolovn FFA z tuk.tkn
- ochrann funkce placenty zabrauje vstupu mikroorganism a toxickch ltek, kter mohou bt v krvi
matky; pestup mateskch protiltek IgG, chrn vyvjejc se plod (produkce Ig plodem zpo. velmi nzk),
protiltky IgA, M, D, E prakticky neprochzej
170. HORMONLN SYSTMY SOUVISEJC S REPRODUKC

- viz ot.. 172, 173
171. OVARILN A MENSTRUAN CYKLUS

Ovariln cyklus
- v prvn fzi FSH rst primrnho folikulu produkce estrogen
- k FSH se pipojuje LH spolu psob na receptory bb. pedovulanho folikulu 1 ze 6-12 rostoucch se
zvtuje rychleji Graafv folikul (1-1,5 cm, vynv na povrch ovaria)
- produkce estrogenu folikulem psob zptn na ten vlastn bb. folikulu (autokrinn), pozitivn zptn vazba
ovlivuje produkci i vdej LH a FSH z adenohypofzy
- Prvn fze (folikulrn) 12-14 dn od 1.dne posledn menstruace
- Druh fze (ovulan) vrchol asi 14. den cyklu, Graafv folikul zdu a praskne (hydrolytick enzymy bb.
theca externa, asi 16hod po vyplaven LH, kter ukonuje folikulrn fzi) a vajko se vyplav do dut. bin
zachyceno fimbriemi vejcovodu
- Tet fze (luteln) po ovulaci, bb. akumuluj vlivem LH lipid lutein vznik corpus luteum (bb.
membrana granulosa proliferuj, HER produkuje estradiol a progesteron, progesteron m vliv na
endometrium, navazuje na tern pipraven estrogeny); do vrstvy granulznch bb. corpus luteum prorstaj
kapilry, pln se krv, nejvt stupe vaskularizace patrn 4.-9. den po ovulaci; estrogeny a progesteron
psob tlumiv na sekreci LH a FSH zabrauje zrn dalho folikulu, stejn psob i inhibin produkovan
lutm tlskem; corpus luteum postupn involuje, zmenuje se, kles produkce progesteronu a estrogen
vyplavovn FSH nov ovariln cyklus
Menstruan cyklus
- cyklick produkce estrogen a progesteron se projevuje zmnami dlonho endometria
- Proliferan fze estrogeny mitotick aktivita bb. sliznice, endometrium se reepitelizuje, proliferuj
lzky, ztluuj se a prodluuj spirln arterie; trv od 5. do 14. dne, tlouka asi 3-4mm, v dob ovulace
dlon sliznice v klidu
- Sekren fze v prvn fzi hlavn progesteron (z corpus luteum), bb naplnny glykogenem a lipidy, kles
voda v bb. sliznice, kter se pipravuj k nidaci; apikln konec vyluuje dlon mlko; v druh fzi sekren
fze stoup prosknut sliznice, tlouka endometria u 5-6 mm; trv od 15. do 28. dne cyklu; jestlie
nedojde k oplozen corpus luteum degraduje, prudce kles produkce estrogen a progesteronu
- Ischemick fze - nedostatek estrogen snen prokrven dlon sliznice spastick kontrakce spirlnch
arteri, nsleduje menstruace
- Menstruan fze nedostaten prokrven sliznice nekrza bb. ty se odluuj, asi do 48 hod
deskvamuj povrchov vrstvy sliznice; nekrza naru i arterioly s deskvamovanou sliznic odchz souasn
i 35 ml krve a 35 ml serzn tekutiny; kontrakce dlohy napomohou vypuzen tohoto obsahu; menstruan
krev dky obsahu fibrinolyzinu nekoaguluje; po 3-7 dnech se vlivem ovarilnch hormon cyklus opakuje
CabiCz 2009/2010 13
- popsan cyklick zmny zahjeny zvenou sekrec gonadotropin asi v 8. a 10. roce ivota, na zahjen
5
sekrece m vliv vyzrn hTh, ale i vliv celho limbickho systmu
- prvn menstruace (menarche) na za. puberty mezi 8. a 14. rokem, prvn cykly bvaj anovulan (mlo LH)
- od 45. do 50. roku ustv pravideln cyklus obdob s poklesem pohlavnch hormon v ovarich (pestvaj
se postupn tvoit) = klimakterium; menstruan krvcen nepravideln, a ustane = menopausa; pokles
ovarilnch hormon se projevuje jak somatickmi, tak i psychickmi zmnami (nhle nvaly krve do hlavy,
krku, podrdnost, stavy zkosti, nava, zmny v mtb. kostn tkn omezena konverze kalcidiolu na
kalcitriol, klesa sekrece kalcitoninu, stoup citlivost kost na parathormon osteoporza)
172. ENSK REPRODUKN SYSTM

Produkce pohlavnch bunk oogeneze
- pohl. bb. se tvo v ovarich vvojem z bb. zrodenho epitelu oogoni
- poet ooginoi stoup, definitivn mnostv mezi 20. 24. tdnem prenatln (asi 6-7 mil. bb.), pak poet
kles, obnova nen mon; v dob ped narozenm z pv. potu jen 1-2 mil., v pubert jen asi 300-400 tisc (z
nich se bhem ivota uvoln cca 450 vajek)
- prenatln primordiln folikuly v ke ovari vajka se mezi 8. 13. tdnem meioticky dl, ale pouze do
prvn fze profze (dlen nepokrauje inhibin faktor bb. membrana granulosa); v tto podob do
puberty do prvn ovulace
- prvn redukn dlen se dokon ped ovulac, druh redukn dlen zstv zastaveno, dokon se pouze pi
oplozen
- vsledkem vvoje je ovum (polovin po. chromosom)
Sekrece pohlavnch hormon

- funkce maj cyklick charakter, dn hormonln souhrou mezi hTh, adenohypofzou, vajenky a dlohou
ti souvisejc cykly hypotalamick, ovariln a dlon (menstruan)
- Hypotalamus produkuje GnRH (gonadoliberin), portlnm obhem do adenohypofzy na receptory bb.
produkujcch FSH a LH, uvolovn GnRH m pulzn charakter, v hTh rec. pro zptnou regulaci sekrece a
vdeje gonadoliberinu a rec. pro excitan (Glu, NA) a inhibin (GABA) meditory tak ovlivuj vdej GnRH
- Adenohypofza gonadotropn bb. adenohypofzy specif. rec. pro GnRH vazbou prostednictvm G-
protein a druhch posl zen uvolnn FSH a LH (tonick charakter sekrece); tento typ sekrece je 24-36
hod. ped ovulac vystdm masivnm uvolnnm LH a mn FSH, vlivem pozitivn zpt. vazby zv. hladinou
estrogen na gonadtropn bb. adenohypofzy; FSH krv k vajenkm vazba na rec. bb. mem. granulosa
stimulace mitotick aktivity a pemna bb. stromatu na bb. thekln; FSH stimuluje vvoj folikul a
zvyuje po. receptor pro LH; LH se uvoluje o nkolik dn pozdji a mech. zptn vazby ovlivuje tvorbu
FSH a LH
- Ovarium pod vlivem gonadotropin tvo pohlavn hormony estrogeny, gestageny a androgeny;
folikulrn bb. estrogeny; bb. corpus luteum progesteron; ob struktury trochu androgen; FSH
receptory na granulznch bb., receptory pro LH i na theklnch, corpus luteum a intersticilnch bb.
tvorba ovarilnch hormon dna kooperac mezi theklnmi a granulznmi bb. + ptomnost specif. enzym
umoujcch konverzi v konen produkt
o Estrogeny nejinnj je estradiol, men vznam estron a estriol; v plasm transportovny na
albuminu nebo na SHBG (sex hormon binding globulin), pouze 1/3 ve voln podob, inaktivace
v jtrech, vyluovny jako konjugty mo; receptory v cytosolu komplex rec.-hormon do jdra
psob na specif. st DNA RNA proteosyntza; i rychl negenomov inky estrogen pes
receptory v membrn; Biologick aktivita estrogen:
trofick, rstov a diferencian vliv (v pubert rst vnitnch pohlavnch orgn, rst a vvoj
prs, sekundrn pohl. zn., hlas zstv vysoko poloen, utven skeletu, jemnost pokoky)
proliferace vaginlnho epitelu
CabiCz 2009/2010 13
sekrece dkho hlenu lzkami krku dlohy
6
v pohlavn dosplosti proliferan fze menstruanho cyklu
zptnou vazbou ovlivuj produkci gonadotropin
zvyuj citlivost ovari na hormony adenohypofzy, zvyuj poet receptor (progesteron)
na po. puberty zvyuj aktivitu osteoblast (rychlej rst), facilituj uzavrn rstovch
trbin (ni vzrst)
zvyuj zptnou resorpci Na+ a vody
tlumiv vliv na erytropoetin erytropoezu, krevn srlivost
sniuj hladinu cholesterolu v plasm
d vvoj sexulnho chovn a jeho zmny
protektivn inky a antioxidan
o Gestageny nejdleitj je progesteron (tvoen v corpus luteum), v plasm bu voln, nebo ve
vazb na albumin a globuliny (CBG), odbourvn v jtrech, metabolit pregnandiol vyluovn mo;
receptory v cytosolu; Biologick aktivita:
hlavn inek je gestagenn pprava a udren thotenstv, vliv na endometrium
sniuje kontraktilitu gravidn dlohy
sniuje produkci hlenu lzkami dlonho hrdla, zvyuje viskozitu
vliv na sekreci gonadotropin
stimuluje rozvoj lobul a alveol mln lzy, jejich sekren aktivita
zvyuje bazln teplotu (vliv na termoregulan centra v hTh)
o Androgeny hlavnm mstem produkce jsou nadledviny, v ovarich asi 40%; v plasm na SHBG a na
albuminy, pouze 1% voln, mtb. v jtrech, metabolity mo, receptory v cytosolu; Biologick aktivita:
d rst ochlupen (axilrn, pubick)
udruj libido
prekurzory estrogen
Pohlavn spojen
- sexuln akt zvis na vlivech somatickch a zejm. na psychickch
- libido ovlivovno produkc pohlavnch hormon (androgen, estrogen), zvyuje se v ase ovulace, po
menopauze nevymiz
- podnty vyvolan drdnm erotogennch zn nn. pudendales sakrln mcha mozek pocit
sexulnho vzruen
- parasympatikus zvyuje prokrven erektilnch tkn zevnch pohl. orgn, zvyuje produkci hlenu Bartholiniho
lz a jinch drobnch lzek v okol vstupu do vaginy lubrikace
- rytmick kontrakce perinelnch sval, dlohy a vejcovod pi orgasmu usnaduj prnik spermi dlohou
k vejcovodu
- sexuln vzruen vymiz pomaleji ne u mu
173. MUSK REPRODUKN SYSTM

Produkce pohlavnch bunk
- v semenotvornch kanlcch testes
- opakovanm mitotickm dlenm spermatogoni vznikaj primrn spermatocyty, ty ji podlhaj
reduknmu dlen (meize), vznikl sekundrn spermatocyty, spermatidy a poslze spermie obsahuj
pouze polovin poet chromosom
- proces spermatogenese trv asi 70 dn, vyzrl spermie do lumen uvolovny neustle
- dky prvnmu mitotickmu dlen vznikaj ze spermatogonie dv dceinn spermatogonie jedna zkladem
pro dal vvoj, druh zkladem nov spermatogeneze nevyerpatelnost spermatogoni
CabiCz 2009/2010 13
- Sertoliho buky v tsnm kontaktu s vyvjejcmi se spermiemi, psun ivin, navc jako barira proti
7
prniku ltek z intersticilnho prostoru i z krve; fagocytuj vylouenou cytoplasmu (reziduln tlska) bhem
spermatogeneze, obsahuj aromatzu (androgeny na estradiol)
- vyzrl spermie tvoena: hlavikou (chromosomy, cytoplasma, vnj 2/3 kryty akrosomem, ve kterm
enzymy hyaluronidza a jin proteolytick enzymy (akrosin), kter umouj vniknut do vajka), krkem
(mitochondrie, E pro kontrakci mikrotubul, uvolovn E z ATP zvisl na dyneinu = ATPasa) a bikem
- rychlost pohybu spermie je 1-4 mm/min
- hormonln regulace spermatogeneze
o zahjen, tvorba primrnch spermatocyt a meiotick dlen do profze I v embryonlnm obdob
nen primrn ovlivnno pohlavnmi hormony
o pokraovn spermatogeneze v pubert, dokonen prvnho a druh meiotick dlen a
spermiogenese zvis na zven hladin FSH a na testosteronu
o v dosplosti tvorba spermi udrovna jen testosteronem
o Sertoliho bb. obstarvaj iviny, ale maj i receptory pro FSH; tvo estradiol, aktivin a inhibin (aktivin
a inhibin pozitivn/negativn ovlivuj tvorbu FSH); produkuj do lumen kanlk androgen-vzajc
protein (ABP) ve testosteron udren intraluminln konc.
o produkce MIS (Mllerian inhibitory substance) brn v embryonlnm obdob vytvoen vejcovod,
placenty a sti pochvy
o pro spermatogenezu nezbytn testosteron (Leydigovy bb.), LH (stimuluje zrn interstic. bb. v
Leydigovy) a FSH (stimuluje Sertoliho bb.)
o autokrinn i parakrinn psoben ltek ze Sertoliho a Leydigovch bb. (inhibin pod vlivem FSH
zvyuje odpov Leydigovch bb. na psoben LH); STH zkladn rove mtb. v testes
o skladovn spermi v nadvarleti (dokonen vvoje schopn pohybu a oplozen vajka)
o dleit je teplota ni ne teplota tla
Sekrece pohlavnch hormon

- Hypotalamus bb. produkujc GnRH zejm. v mediobazln st hTh; portlnm obhem do adenohypofzy
vazbou na receptory d v gonadotrofnch bb. tvorbu a sekreci LH; produkce a uvolovn FSH ne zcela
synchronn s pulsy GnRH (i jin regulan faktory); jin projekce mimo hypofzu vizuln a ichov
podnty ovlivujc sexuln chovn; sekrece GnRH v pulsech, zeno genertorem pod tonickm inhibinm
vlivem pohlavnch steroid (inek zprostedkovn NA, dopamin, opioidn peptidy; protoe neurony
produkujc GnRH nemaj receptor pro pohlavn hormony)
- Adenohypofza tvo dva hormony LH,
FSH vyplavovny do krve; LH na rec.
Leydigovch bb. testes (testosteron,
pomrn stl produkce zaloena na zptn
vazb na adenohypofzu); FSH ps.
stimulan na Sertoliho bb.
(spermatogeneze, tvorba ltek ovlivujcch
produkci hormon); inek pes G-proteiny
- Testes Leydigovy bb. 20% bunn
populace, tvo nkolik pohlavnch hormon
nejdleitj je testosteron (difunduje do
krve a do Sertoliho bb., tam na jadern receptor a na ABP nebo na estradiol); mechanismus psoben:
testosteron pasivn difus do b. androgenn receptory komplex hormon-receptor do jdra, po vazb
na specif. sek DNA tvorba nov mRNA tvorba specif. protein; v ptomnosti enzym se me
testosteron mnit na dihydrotestosteron (DHT, prostata, skrotum, penis, kosti; vy afinita k receptorm
zesiluj inek testosteronu) nebo na estrogen (tuk. tk, mozek, ke)
- Biologick inky testosteronu:
o vvoj muskho typu genitlu u plodu, sestup varlat do scrota (2 msce pe porodem)
CabiCz 2009/2010 13
o rst zevnch pohlavnch orgn v pubert (penis, testes, skrotum)
8
o vvoj sekundrnch pohlavnch znak (vlasy, chlupy, vousy, rozen hrtanu, hlas)
o vliv na ki (nadprodukce testosteronu akn)
o metabolismus zejmna protein, vytvoen vt svalov hmoty
o vliv na kosti zvyuje objem kostn hmoty a ukldn kalcia, ukonuje rst kost, ovlivuje tvar
o stimulac produkce erytropoetinu zvyuje erytropoezu
o spolu s inhibinem negativn zptnou vazbou ovlivuj produkci gonadoliberinu a gonadotropin
Pohlavn spojen
- erekce drdnm glans penis nebo jinch erotogennch zn (nn. pudendales sakrln st mch; eferentn
drahou nn. errigentes; vzestupnou drahou do mozku pocit sexulnho vzruen); me bt vyvolna i
psychickmi podnty
- erekce zpsobena dilatac arteriol a vasokonstrikc vn corpora cavernosa vlivem parasympatiku ze sakrln
sti mch; vasodilatace ( prtoku) navozena pomoc NO, aktivuje guanyltcyklasu cGMP relaxan
psoben na hl. svalovinu cv
- sexuln akt vtinou ukonen ejakulac, zeno sympatickmi podnty, kontrakc d. deferens a ampuly
sperma do uretry, kontrakcemi vystknut uretrou ven, prmrn objem 2,5 - 3,5 ml (60% hlenovit sekret
semennch vk doplnnch o sekret z ductus deferens, prostatickch a bulbouretrlnch lzek), pH je
lehce zsadit; ptomnost fibrinogenu, koagulanch enzym a fibrinolyzinu odpovd za vytvoen koagula
a stenou imobilizac spermi po ejakulaci
- po dosaen orgasmu sexuln vzruen vetn erekce do 1-2 minut vymiz
- v 1 ml ejakultu cca 35 200 mil. (50 mil.) spermi, jestlie klesne poet pod 20 mil, je mu neplodn
- spermie v muskm pohlavnm systmu pevaj nkolik tdn
174. FYZIOLOGIE THOTENSTV

- thotenstv zahrnuje zmny v organismu eny od oplodnn vajka a po porod novho jedince
- trv prmrn 40 tdn
Oplodnn
- vajko me bt oplodnno pouze bhem 10-12 hod po ovulaci (po ovulaci vajko z Graafova folikulu
spolu s bb. membrana granulosa, kter ho obklopuj do vejcovodu (usnadnno fimbriemi))
- prvn vlastnost spermi nutnou k oplodnn je pohyblivost (zskaj ji po uvolnn ze semenotvornch kanlk
pi prchodu nadvarletem, kde skladovny; rytmick pohyb biku energeticky zajitn tvorbou ATP
mitochondriemi v krku)
- po ejakulaci ve vagin cca 400 mil spermi do vejcovodu k vajku bhem 5-10 min jen nkolik set
- v enskm pohlavnm systmu dal funkn zmny spermi:
o kapacitace zmny vlastnost, kter umouj oplodnn vajka, probhaj a v pohl. sys. eny;
sekret vyluovan dlohou a vejcovody ru vliv inhibinch faktor nutnch k potlaen enzymov
aktivity spermi v mu. pohl. sys.; odbourv vky naplnn cholesterolem, kter kryj akrosom a
brn vylit enzym v nm obsaench; zvyuje vstup vpnku do buky, aktivuje pohyblivost spermi
o akrosomln reakce uvolnn proteolytickch enzym z akrosomu (hyaluronidza, rozkld kys.
hyaluronovou v mezibun. hmot, rozru spojen mezi bb. membrana granulosa, kter obklopuj
vajko, aby spermie mohla proniknou)
- po proniknut spermie, obemknou mikroklky vajka hlaviku spermie a dojde k fzi jejich povrchovch
membrn zmna povrch. vlastnost membrny vajka zamez pronikn dalch spermi po
proniknut cel spermie nsleduje tvorba zygoty (oocyt dokon druh zrac dlen, hlavika spermie na
sam prvojdro, ob prvojdra se spoj, homolog. chromosomy vytvo pry a zane rhovac dlen)
Nidace
- oplodnn vtinou ve vejcovodu, za dalch 4-7 dn do dlohy
CabiCz 2009/2010 13
- ve vejcovodech pokrauje dlen bunk do stadia ran blastocysty, 7. den po oplodnn se blastocysta
9
zanouje do endometria (ps. proteolyt. enzym trofoblastu)
- endometrium udrovno v sekren fzi vlivem progesteronu z corpus luteum
- proces nidace ukonen asi 12. den po ovulaci, od 16. dne se zan vyvjet placenta, ta oddluje krevn obh
matky a plodu, prochzej pes ni ltky nutn k viv plodu a odvd katabolity, m i funkci endokrinn a
imunologickou
- jednotn systm plodu a placenty oznaovn jako fetoplacentrn jednotka
Funkce placenty
- viz ot. . 169
Zmny u en bhem thotenstv

- rst hmotnosti zpsoben rstem plodu, zvtovnm dlohy, pibvnm amniov tekutiny a rstem prs
- vzestup metabolismu - srdenho vdeje o 30-40%, srden frekvence o 10-16 tep, a o 30% stoup
objem krve, asi o 50% stoup minutov ventilace
- v ledvinch se o 35% zvyuje prtok krve, stoup GF
- zmny v endokrinnm systmu hTh-hPh systm ( ACTH, TSH), nadledvin ( GK, aldosteronu), ttn lzy
(hromadn jodu, tvorba tyroxinu)
- produkce ovarilnch a poslze placentrnch hormon je pro zajitn thotenstv nezbytn
Porod
- nejdleitj jsou kontrakce svaloviny dlohy vypuzen plodu
- ke konci thotenstv produkce progesteronu placentou ve prospch estrogen kontraktilita bb.
dlohy; pibv kontrakc, m vce se napnaj vlkna dlohy rstem plodu
- kontrakce zesilovny oxytocinem (pibv pro nj poet receptor, reflexn uvolovn napnnm dlonho
krku)
- ke konci thotenstv se v bb. placenty produkce kys. arachidonov pro tvorbu prostaglandin
potencuj kontrakci dlon svaloviny
- mohutnost kontrakc stoup i vlivem mech. podnt (pohyb plodu), zeslena i hormony produkovanmi
plodem (oxytocin, kortizon, prostaglandiny)
- zpotku pomal frekvence kontrakc roste, pozitivn zptnou vazbou napnnm krku dlohy a dalm
vyplavenm oxytocinu koncentrace sl, spolu s prac bin stny dochz k vypuzovn plodu
- vznamn psoben relaxinu (hormon produkovan na po. thotenstv a v prbhu ovarilnho cyklu lutm
tlskem, v pozdjch fzch thotenstv placentou a myometrlnmi bb.) zvyuje poddajnost dlon stny,
v dob porodu usnaduje prchod plodu porodnmi cestami
- nejastj polohou je poloha podln hlavikou
- prvn doba porodn otevrac asi 8-24 hodin (u opakovanch porod se zkracuje), druh doba porodn
(prchod cestami) u prvnho porodu asi pl hodiny, u opakovanch velmi rychle, tet doba porodn
(vypuzen placenty) asi 10-45 minut po porodu
175. LAKTACE A JEJ ZEN, sloen mlka

- sekreci mlka navozuje prolaktin
- ped porodem sice produkce prolaktinu v adenohypofze stoup, ale hladiny estrogen a progesteronu
brn uplatnn prolaktinu ped porodem v mln lze pouze vrazn proliferace a sekrece nkolik ml
tekutiny - kolostrum
- sekrece prolaktinu primrn inhibovna dopaminem PIH (PRL inhibujc hormon, tvoen v hTh),
stimulan na sekreci psob prolaktoliberin a placentrn somatomamotropin
- po porodu hladiny estrogen a progesteronu projev se inek PRL, do 2-3 dn zane sekrece;
produkce PRL po porodu postupn kles, ale zven vdy po kojen
CabiCz 2009/2010 14
- snm dtte reflexn do krve matky oxytocin kontrakce myoepitelovch bb. vvodnho systmu do
0
30-60 s po pist dtte dojde k ejekci mlka
- matesk mlko obsahuje vce ne 100 ji znmch ltek, zkladem emulze tuk doplnn o dal organick a
anorganick ltky
- denn produkce mlka kols, dosahuje hodnot 1-2 litry
- Sloen kolostra a mateskho mlka:
ltka kolostrum (g/100 ml) mlko (g/100 ml)
celkov blkoviny 2,30 0,1
kasein 1,00 0,4
laktalbumin - 0,4
laktoglobulin 1,30 0,2
laktza 5,70 7,0
lipidy 1,90 3,5
minerln ltky 0,35 0,2
CabiCz 2009/2010 14
SVALY 1
!! VYPSNO Z TROJANA, NEN ROZDLENO DO JEDNOTLIVCH OTZEK (JEN NCO) !!
- vzruiv tk, charakteristickou vlastnost schopnost kontrakce a relaxace

- kontrakce je pemnou chem. E na mechanickou, kter se projevuje silou a ppadn zkrcenm svalu
- funkn vznamn elastick vlastnosti pasivn (nezvisl na excitaci), zvisl na kontrakci
- zjiuj aktivn tenzi a pohyb, vetn cirkulace krve, transportu trveniny v GIT, innost sfinkter atd.
- rozliujeme kostern a hladkou svalovinu, srden svalovinu a myoepitel
- elasticita dna mechanickmi vlastnostmi bunn membrny, vazivovch struktur a molekulrnch struktur
kontraktilnho apartu
- excitace povrchov membrny
o psobenm ltek na receptory povrch. membrny (nervosval. plotnka, reakce hladkch sval na
transmitery a hormony)
o elektricky (pedvn excitace pes gap junctions, nexy hl. sval a myokardu)
o spontnn (pacemakerov bb. myokardu a hl. sval. GIT a moovod)
- excitace spojena se vznikem cho se AP, del ne u nerv. bb. (v myokardu a sval. GIT mv plat, bhem
kterho proud do bb i Ca2+)
- vznik a en AP dsledkem pesunu iont kanly zenmi el. polem (Na+, K+ a Ca2+), kanly zenmi
receptory (nikotinov na koster. svalech kanl pro Na+) a kanly zenmi metabotropn (G proteiny,
spolu s pedchozmi na hl.svalovin), s excitac spaena kontrakce
- kontrakce umouj molekuly blkovinnho motoru myosin a aktin a dalch molekulrnch struktur
vytvejc kontraktiln apart zkladnm modulem v kosternm a srde. svalu sarkomera
176. VZNIK SVALOVHO STAHU, MEMBRNOV POTENCIL
177. NERVOSVALOV PLOTNKA, stavba, funkce
178. INERVACE KOSTERNHO SVALSTVA
179. MECHANIKA SVALOVHO STAHU, nava, metabolismus

- zdrojem E je ATP (aerobn oxidativn fosforylace), krtkodob vkony mon anaerobn (sprint); zsoba ATP
pomrn mal, doplnna reakc ADP s kreatinfosftem (defosforylovn, zsoba vak mal, doplovn pevn
odbourvnm FFA z krve)
- pi krtkodobch vysokch vkonech dleitj glukosa, pi extrmnch nrocch vyuv sval glykogen
- mech. innost sarkomer kolem 40-50%, zbytek E teplo; celkov innost men (20-25%); v rznch fzch
sval. innosti vznik teplo - poten teplo, zkracovac teplo, zotavovac teplo
- pi sval. prci - psychick a fyzick (nahromadn metabolit ve sval. bb.) nava, nkdy uvdna i synaptick
nava (velmi intenzivn vkony, vyerpn transmiter
180. ZKLADN TYPY SVAL jejich funkce a inervace
181. ZEN INNOSTI KOSTERNHO SVALU, MOTORICK JEDNOTKA

- kontrakce - motoneurony mnch a hlavovch nerv
- sla stahu - frekvenc AP, potem aktivovanch motorickch jednotek (motoneuron + sval. vlkna), max. sla
savho svalu 20N/cm2 prezu svalu, zmny frekvence pro zrychlovn pohybu zkracovn(nejrychleji pi f=80-
120Hz)
CabiCz 2009/2010 14
- Svalov tonus - stav napt svalu, nesouvis pmo s pohybem; kad sval m urit tonus; rozliujeme tonus
2
reflexn (charakter slab isometrick kontrakce, zen signalizac ze sval. vetnek, zvis na stupni nataen a
gama inervaci) a tonus vyplvajc z elastickch struktur svalu (pzniv vchoz poloha pro kontrakci,
dlouhodob, bez E nrok, nejev navu)
182. SVALOV VETNKA, GAMA systm
183. GOLGIHO LACHOV TLSKO
184. SVALOV TONUS, typy, vznam, zen
185. FYZIKLN A FYZIOLOGICK VLASTNOSTI KOSTERNHO SVALU

- 36-40% tlesn hmotnosti
- vlkna p. pruh. svalu vce jader, 10-100 m a a 20 cm dlouh, povrchov membrna = sarkolema,
cytoplasma uvnit sarkoplasma, mtch. sarkosomy; uvnit struktury tvoen blkovinami kontraktilnho
apartu a ada dalch
- Molekulrn struktura kontraktilnho apartu
- ve svla. vlknu stovky myofibril, lenn na pravideln seky sarkomery (zkl. funkn a struktur. jednotka)
- sarkomery (1,5-3,5 m) ohranieny Z-disky (na p.pruh. Z-linie), sval. vlkno a 20000 sarkomer
- v Z-discch kolmo ukotvena tenk (aktinov)
filamenta; ve stedu bb. paraleln
s pedchozmi umstna tlust (myosinov)
filamenta stedy spojeny blkovinou M-
linie
- pekrvn vlken vytvej typick vzhled
pnho pruhovn stdn isotropnch (I) a
anisotropnch (A) prouk; I prouky
rozdleny Z liniemi a M linie rozdluje H-znu,
kter je ve stedu A prouku
- pi kontrakci se mezi sebe vlkna zasouvaj,
zkracuje se I-prouek a H-zna
- Tlust vlkno cca 250 molekul myosinu II, 1,6
m, sloen ze dvou stoench polypeptidovch etzc,
na jejich konci je globulrn hlava pipojen krkem (zde
dochz konforman zmnou k ohbn), na globulrn
hlav katalytick msto pro pipojen ATP a pro spojen
s aktinovm filamentem, v oblasti krku jeden esenciln
a jeden regulan lehk etzec; v M-disku mj. blkovina
myomesin umouje udret 3D strukturu sarkomery,
kreatinkinasa vznam v energetice kontrakce; C-protein
tlustho filamenta omezuje jeho tlouku (200-400 molekul)
- Tenk aktinov vlkno -

1m, dvouroubovice F-
aktinu (tvoen kulovitmi
monomery G-aktinu), na
jednu otoku 14
monomer G-aktinu, celou
dvouroubovici obt
dvouroubovice
CabiCz 2009/2010 14
tropomyosinu, k nim se v molekuly troponinu se temi podjednotkami (TnC ve Ca2+, TnT spojuje
3
s tropomyosinem, TnI brn interakci mezi myosinem a aktinem); blokujc inek TnI odstrauje navzn
Ca2+ na TnC; na tenk vlkno pipojeny zakonujc molekuly, nebulin (podl celho) a -aktinin spojujc F-
aktin prostednictvm myotilinu se Z-diskem
- tet systm filament ve struktue sarkomery vlkno obrovsk blkoviny titin, jednotliv molekuly sahaj od
Z-disku a k M-disku propojuj sarkomeru po cel dlce, podl se na stavebnm plnu sarkomery a klidov
tenzi neaktivnho svalu; sloen z domn Ig charakteru, vzjemn propojeny;uprosted I-prouku elastick
sek, v oblasti A-prouku a Z-disku asociovn s vce proteiny a tlustm filamentem
- Struktura sarkomery ve vekerm p.pruh. svalstvu v podstat stejn, odlinosti nap. v isoformch
myosinu s rznmi funknmi vlastnostmi; molekuly kontraktilnho apartu se stle obnovuj => adaptace
svalu na innost, zmny v souvislosti s vkem; genetick poruchy tvorby protein sarkomery (p. dystrofin)
vedou k vnm chorobm
Molekulrn podstata kontrakce

- v souasnosti teorie posuvu filament a teorie molekulrnch genertor sly
- pi kontrakci (zkracovn sarkomery) se filamenta zasouvaj do sebe, pohyb a sla dsledkem interakce
myosinovch hlav s aktinem; interakce umonna vyplavenm Ca2+ do cytosolu (depolarizac membrny),
mn se i hladina Mg2+
- vazba Ca2+ na TnC vyvol konforman zmny => zasunut vlken tropomyosinu hloubji => zpstupnn
vazebnch mst na aktinu pro myosin
- vsledkem vazby myosinu na aktin aktivace ATPasy, ta roztp ATP na ADP + Pi (za ptomnosti Mg2+),
konforman zmna naklon hlaviku (90 45) a dojde k posunu aktinu hloubji mezi myosinov
filamenta, stabilizace komplexu po uvolnn ADP rigorov komplex; po navzn dalho ATP oddlen
myosinu od aktinu (pokud nen ATP nen E pro zruen vazby aktin-myosin, nedochz k nvratu Ca2+ do
sarkoplazmatickho retikula pomoc Ca2+ ATPasy rigor mortis)
- vazba normln trv nkolik setin sekundy, pak se uvoln, hlava do pv. pozice a me se opt navzat
(znovuvytven spojen ve frekvenci 5-50Hz)
- pi isometrick kontrakci nedochz ke zkrcen svalu ani posuvu filament sla se pen pes elastick
komponenty svalu
- generovan sla 0,7 5 pN, pracovn pohyb 4-11nm
Propojen excitace a kontrakce

- vlkna koster. svalu pmo zena nerv. sys.
- axony mnch motoneuron spolu se sarkolemou vytv nervosvalov plotnky (jako chem. synaps v CNS),
signlem pro vznik AP je uvolnn ACh na plotnce nerv. vzruchem aktivace ACh rec. (nikotinov, pmo
d Na+ kanl) vznik mstn depolarizace
- dky velikosti plotnky, mnostv aktiv. rec. a hustot Na+ kanl sval. buka reaguje vznikem AP na kad
pichzejc vzruch, ten po sarkolem i na T-systm
- z nervov. zakon meditor v kvantech; hromadn nebo jednotliv pi nhodnm kontaktu vku s aktivn
st presynapt. mem.; jednotliv kvanta ACh uvolnn nhodn na postsynapt. mem. aktivace malho
potu rec. depol. men ne 1mV (miniaturn plotnkov potencil) charakter mstnho podrdn,
nevyvol AP
- Transversln tubuly (T-systm) tubulrn tvary, zanouj se kolmo ke sval. fibrilm, v tsnm sousedstv
longitudinlnch tubul (uzaven tvary sarkoplasmatickho retikula, podl myofibril), ty se na svch
koncch roziuj terminln cisterny s tsn pilehlmi T-tubuly vytvej tridy
- podl T-systmu (pat k EC prostoru) pronik AP
rychle do nitra sval. vlkna masivn uvolnn Ca2+ (z
longitud. tubul) Ca2+ se ve na TnC umon
interakci myosinu a aktinu
- dj od el. stimulace k iniciaci sval. kontrakce =
spaen excitace a kontrakce
- Ca2+ v terminlnch cisternch vzno na
kalsekvestrin, po oteven kanlu RYR (ryanidov
receptor, oteven dihydropyridinov napov zen
rec. v T-systmu, v blzkosti RYR, pod vlivem nap.
signlu zpsob jejich oteven) je uvolnno, masivn
CabiCz 2009/2010 14
pechz do sarkoplasmy
4
- sarkoplasmatick Ca2+ pumpovno zpt do longit. tub. ATPasovm sys. pumpa Ca2+ (2 ionty kalcia na
roztpen 1 ATP, ptomnost Mg2+, antiport 1 iontu Mg2+ proti 2 iontm Ca2+), pumpy kontrolovny
obsahem kalcia v sarkoplasm, ta mus bt nzk, pumpa pbuzn sodkov
Mechanick vlastnosti neaktivovanho svalu

- inaktivovan je elastick (odpor pi deformaci nad
klidovou dlku, pestane-li sla psobit, vrt se do puv.
dlky)
- pi zvtovn sly protahujc sval elastick sla,
pi pekroen meze se sval trh
- pevnost nen stejn, od 4 12 kg/cm2
- elastick sla, kter se mus pi protaen pekonvat
m statickou a dynamickou (roste s rychlost
protahovn) sloku
- zvislost elast. sly na dlce
- hl. zdroj elasticity sloky EC pojiva, bun. mem., elast. vlastnosti titinu
Zevn projevy kontrakce

- projevy innosti strukturn, mechanick, chemick, tepeln, elektrick
- Vztah mezi silou stahu a vchoz dlkou nejvt sla stahu pi optimlnm potu mstk mezi aktinem a
myosinem (zvislost na dlce pekryt); kdy sarkomera pli protaena mstk mlo; pokud zkrcena
jin omezujc mechanismy celk. vyvinut sla se
zmenuje; graf zvislosti mezi dlkou sarkomery a
maximem isometrick sly ozn. jako Gordonova kiva
(vrchol pi dlce sarkomery 2,1-2,1 m, ta je
klid.dlkou, sval jet nevyvj pasiv. elast. slu);
sarkomery psob silou na IC a EC elastick elementy,
ve vlknu na sebe navzjem; samotn sval psob na
kostru prostednictvm elastickch lach
- maximln sla svalu = pasivn elastick sla + max.
sly isometrick kontrakce
- Formy kontrakce svalu na 1 AP motoneuronu svalov trhnut (maximum zkrcen po cca 80ms, doba
relaxace o nco del), napnut po tomto jedinm AP daleko men ne po jejich salv, prbh trhnut nen u
vech sval stejn znak rozdlnosti
- nejjednodu dlen sval:
o pomal (obvykle statickou prci, men vkon, neunav se snadno, aerobn)
o rychl (rychl, velk, ale krtkodob vkon)
- pirozen kontrakce m formu tetanickho stahu (pi dostaten frekvenci salvy AP se kontrakce pit ke
kontrakci pedchozho trhnut nsledujc stah intenzivnj - nesth se ukldat vechen vpnk zpt do
zsobren konc. stah sl); pokud dal impuls v sestupn fzi zkubu superpozice vlnit
tetanus; pokud jet ve vzestupn sti sumace hladk tetanus
- sla stahu u tetanu troj- (i vc)nsobn, svaly savc formou hladkho tetanu (max kontrakce pi frekvenci
impuls 30Hz)
- pi isometrickm stahu - sval vyvj slu, ale neme se zkracovat (pli tk bemeno), nejvt
isometrickou slu pi klidov dlce; me se stahovat isotonicky - pi stl zti se mn dlka (stle stejn
sla), pi mal zti i nejvt zkrcen
- kdy zaten vt ne max. sla svalu jeho protaen (chze z kopce) sla svalu pak podstatn vt ne
isometrick maximum
- v bnch podmnkch ist isometrick i isotonick kontrakce vjimkou; pi brzdn nebo tlumen doskoku
- sla na sval vt ne aktivn sla sval se protahuje = kon negativn prci (absorbuje E) teplo nebo
schovna jako elastick potenciln E, kter nsledn vyuita (pit se k aktivn sle, sval a lachy jako
pruina, sval bhem aktivace protahovn)
CabiCz 2009/2010 14
- prodluovn svalu pekonvnm aktivn sly = excentrick kontrakce; -li sla a sval se zkracuje =
5
auxotonick kontrakce
- dal dva typy stahu - podprn trhnut (isometrick a hned navazujc isotonick); nrazov trhnut
(poten isotonick nsledovno isometrickou kontrakc, vkn)
- pi trvalej depolarizaci sarkolemy - dlouhodob zkrcen = kontraktura
- klidov tonus koster. svalstva (reflexn tonus) zpsoben AP sval. vlken, k nmu tonus vychzejc z
elastickch vlastnost svalu
- sledovn a zznam potencilovho pole svalu elektromygrafie
186. HLADK SVALOVINA

- stny trob, s vjimkou kapilr i vech cv, nem pn pruhovn, jednoduch tk
- oproti p. pruh. svalu - bb. mnohem men (2-5 x 50-500 m), jen 1 jdro, vetenovit tvar
- povrchov membrna m mnostv receptor, vytv drobn vychlpeniny (odpovdaj T-tubulm, blzko
sarkoplasmatick retikulum)
- dva zkladn typy hl. svaloviny (i smen)
o jednotkov hl. sval - gap junctions mezi bukami elektrick vazba penos depolarizace mezi
bb. svalovina orgn tvo funkn soubun (hlavn cirkulrn svalovina GIT a dutch orgn - a
240 spojen na 1 buce; na bb. podln svaloviny mlo nebo dn, pesto propojeny); AP vznikajc
na povrch. membrnch spoutj kontrakci (jako u p. pruh. svalu); v hl. svalovin mnoha
orgn tzv. pacemakerov bb. - rytmicky vytvej AP se do okol. bb. udruj sval. tonus hl.
svalstva; tam kde nejsou uplatnn pmho excita. a inhibi. vlivu autonom. nerv. sys. (arterioly,
chmovod, duhovka, cilirn svaly)
o vcejednotkov hl. sval - bb. nejsou propojeny, kontrakce se ne; tam kde je teba clenho a
jemnho pohybu (m. ciliaris), vlastnosti podobn svalu kosternmu, ale nen ovlivniteln vl, citliv
na nkter meditory a hormony
Propojen excitace a kontrakce

- spojen mezi vegetativnmi nerv. vlkny a vlkny hl. svaloviny je jin ne u koster. svalu a motor. nervu - nen
spojen podobn neuromuskulrn plotnce
- v mstech odhalench nerv. vlken - ztlutniny (varikozity) vyplnn synaptickmi vky z varikozit
exocytzou meditory (ACh, neuropeptidy), v blzkosti varikozit asto krevn cvy
- trbiny mezi varikozitou a membrnou hl. svalu ir ne synapt. trbiny v CNS (10-100m); varikozity ble
k membrnm pm zen motoriky jednotlivch vlken
- en podrdn:
o spojenm membrn (gap junctions) elektronicky
o postupnm enm vlny zven konc. meditoru v mezibune. prostoru (peristaltick pohyby)
- vznik AP (nasedajc na vlny depolarizace) pomoc proudu Na+ a Ca2+ iont do nitra buky (dkaz:
tetrodotoxin - blok Na kanl, kobaltov ion - blok Ca kanl sniuj amplitudu AP, kobalt brn vzniku
kontrakce - blok proudu Ca2+ iont z EC prostoru - hl. svalovina men sarkoplasm. retikula, proto je pro
kontrakci rozhodujc pchod kalciovch iont z EC prostoru)
- v bukch obvykl vlkna (aktin, myosin,...), ale jsou odlinosti ve stavb, vlastnostech, uspodn a
zastoupen jednotlivch kontraktilnch blkovin
- vlkna ukotvena v denznch tlscch a pscch z aktininu (analog Z-disku)
- myosin nen toton a jeho mnostv je 3x ni; mnostv aktinu 2xvy obsah tropomyosinu
- tenze a zkrcen pomoc vazby aktin-myosin, ale protoe nen pevn struktura sarkomer (omezuje rozsah), je
rozpt dlky hl. svalu (kdy mon aktivn tenze) mnohem vt ne u p. pruh.; me se zkrtit a na 1/5
klidov dlky a monost protaen je tak vt
- velmi nzk obsah TnC, zastoupeno kalmodulinem - interakce myosinu s aktinem zena komplexem
kalmodulin-Ca2+ na kinzu myosinu fosforylace hlavy myosinu (vyit cAMP) monost vzniku aktin-
myosin komplexu sla, zkrcen; pi konc. Ca2+ uvolnn komplexu kalmodulin-Ca2+ defosforylace
myosinu (cytoplasmatick fosfatasa) relaxace
Molekulrn podstata kontrakce

- na molekulrn rovni podobn pn pruhovan svalovin - teorie filament, vznik pnch mstk (aktin-
myosin)
CabiCz 2009/2010 14
- rychlost hydrolzy ATP men, proces kontrakce regulovn intracelulrn koncentrac kalcia - zvena
6
vstupem EC vpnku, uvolnn IC zsob (sarkoplasm.ret.)
- vliv na hladinu kalcia - regulan proteiny (kalmodulin, kaldesmon, kalponin)
- sarkoplasm.ret. men hraj roli dal organely, kter vychytvaj vpnk (mtch.)
- depolarizace membrny zpsob:
o zven difuse Ca2+ do buky (Ca2+ kanly)
o uvolnn Ca2+ ze sarkoplasm. ret. (pm ps. el. pole nebo zvenou hladinou Ca2+ (z EC)
v cytosolu), vznamnou roli vdy Ca2+ z EC
- zmny v IC konc. Ca2+ - neurotransmitery, hormony, farmaka (nemn polarizaci povrch. mem.) - vliv na iont.
kanly; nkter stimuluj uvolnn IC meditor (druh posel) mn aktivitu iont. kanl, mem. iont. pump
nebo pmo kontraktil. protein (nap. ACh rec. PLC PIP2 IP3 (a DAG) uvoln Ca2+ ze
sarkoplasm.ret, DAG aktivuje PKC)
Zevn projevy kontrakce hl. svaloviny

- vtina aktivit podstatn pomalej ne u p. pruh. sval (ohnut hlavy myosinu 100-1000x pomalej),
pesuny Ca2+ zaberou vce asu kontrakce nastupuje pomaleji a dle petrvv
- hl. svalstvo GIT - zeteln rozdly v usp. aktin. a myosin.
filament, umouje vt zkrcen sval. vlken, pestoe
mn myosinovch vlken, vznikl tenze stejn nebo
dokonce vt ne v koster. svalovin
- mezi amplitudou tetanickho svalu (salva AP) a
jednotlivho zkubu hl. svalu velk rozdl; max rychlost
vzestupu kontrakce u hladkho svalu ni
- hl. svalstvo m velkou roztanost (prodlouen a
10nsobn, dloha, mo. mch), charakteristickou
vlastnost plastinost (pi nplni, tm i objemu,
dutho org. - na po. tm dna zmna sval. napt
pi dalm nen rst souvisl - peruovn stenm
ochabnutm k pv. rovni dokud nen enormn protaen
vlken)
zen kontrakce hl. svalu

- aktivita zena nervov (sympatikus, parasympatikus, nerv.sys GIT) a humorln
- reaguj na mech. podnty, schopny autonomn aktivity
- podrobnosti u jednotlivch orgnovch systm
187. FYZIKLN A FYZIOLOGICK VLASTNOSTI HLADKHO SVALU

- viz ot.. 186
CabiCz 2009/2010 14
OBECN NEUROFYZIOLOGIE 7
188. STAVBA A FUNKCE NERVOV BUKY

- svoj stavbou odpovd specializovanm funknm potebm
- nejdleitj funkc je en vzruchu
- neuron sloen z tla, dendrit a neuritu (iniciln segment, vlastn vlkno, terminln sek)
- bunn tlo (perikaryon) sloen z jdra s jadrkem a neuroplasmy, hodn mtch. (E nutn pro udrovn a
restituci klidovho membrnovho potencil); siln vyvinut granulrn ER s mnostvm ribosom
(intenzivn poteba proteosyntzy)
- z perikarya vybh mnostv dendrit odpovdaj za pjem vzruchov aktivity z jinch bb. (chemicky -
neurotransmitery), dendrity bohat na receptory, soust iontovho kanlu (chemicky zen iontov
kanly); dendrit zpravidla mnoho, na povrchu dendritick trny
- vlastn vzruchov aktivita vznik v inicilnm segmentu (pechod tlo - axon)
- axon vtinou del ne dendrity; velk mnostv dendrit multipolrn; 1 relativn dlouh dendrit (a 1
axon) je typick pro bipolrn neuron (senzorick neurony kon, sluchov, ichov; nociceptivn vlkna);
unipolrn neuron (nem dendrity), pseudounipolrn (dendrit splv s axonem, oddluj se a ve vt
vzdlenosti od neuronu)
- na konci dlouhho vlkna neuritu rozliujeme terminln sek penos vzruchu na dal strukturu
- neurity bohat na napov zen iontov kanly, krom toho ribosomy a neurotubuly (transport ltek
neuronem)
- transport ltek: pedevm anterogrdn (tlo zakonen), retrogrdn; dle lze transport dlit na rychl
(40-700 mm/den, vtinou ne > jak 400) a pomal (< 1 mm/den, nkdy i nkolik mm)
- hlavn objem transportu pomal anterogrdn transport (80% blkovin), ltky nezbytn pro funkci neuronu
(neurotransmitery, enzymy, receptory) transportovny rychlm transportem
- retrogrdn transport zejm. pro degradan produkty (vznam v patofyziologii transport toxin nebo vir)
- transport spotebovv hodn E, mimo ATP vyaduje i Ca2+
- v terminlnm seku mnostv synaptickch vk a mtch. vylit neurotransmiteru penos vzruchu
- dal odlinost nervovch vlken je myelinov pochva (stoenm lipidick dvojvrstvy kolem axonu), vechna
vlkna obalena Schwannovo pochvou, pouze myelinizovan vlkna maj myelinovou pochvu; ob dv
produktem Schwannovch bunk; v CNS tvo myelinovou pochvu oligodendroglie
- v perifernm nervu pochva peruena Ranvierovmi zezy bohat na mtch., mstem vtven neuritu
189. IVOTN CYKLUS NERVOV BUKY

- nervov buky zraj, diferencuj se
- po dosaen definitivn zralostipechzej z G1 fze do G0, kde u zstvaj buka se nedl ani
nepipravuje na dlen
- v G0 fzi buka provd svoji specializovanou funkci; zstv zde po celou dobu ivota organismu, nakonec
odumr (apoptosa)
190. PEHLED STAVBY A FUNKCE NEURONU

- viz. ot..188
Dje na bunn membrn

- membrna tvoena dvojvrstvou lipid (hydrofobn a hydrofiln st); je to dynamick struktura mnn
polohy jednotlivch sloek molekul sousednch (1 /ms) a molekul protilehlch (ojedinle)
CabiCz 2009/2010 14
- rozloen molekul vn fosfatidylcholin, sfingomyelin, glykolipidy; uvnit fosfatidylethanolamin,
8
fosfatidylserin, cholesterol
- v membrn perifern a integrln proteiny (iontov kanly, penaee, proteiny synpat. membrn)
o iontov kanly integrln, viz ne
o penaee jednak pro pasivn a jednak pro aktivn penaeov systmy, perifern (vazebn
transportn proteiny) a integrln (p.Na+/K+ ATPasa)
o receptory integrln
o proteiny synaptickch membrn vyplaven nebo zptn vstebn transmiteru, integrln i
perifern
- sti, jimi proteiny zakotveny do buky jsou hydrofobn; proteiny nejsou pevn zakotveny pohybuj se (v
rovin membrny, rotuj, segmenty pak kmitaj jet rychleji)
Iontov kanly
- voln pes membrnu jen ltky rozpustn v tucch a slab polarizovny (voda, urea, glycerol, CO2), ostatn
ltky (nesou nboj) mohou projt, pokud existuje kanl nebo specif. penae
- proteiny maj tendenci neustle mnit svoji konformaci, podle typu sly pro zmnu konformace:
o Iontov kanly stle oteven konformace mn stle svj tvar, lze je dlit podle selektivity
k iontm, ta vychz z vnitn struktury (kanly pro kationty maj dovnit orientovny AMK
s negativnm nbojem a naopak); hlavn vznam K+, Na+ kanly a nikov kanly (Na i K); K+
kanly, u kterch je rozdl v dob, kdy jsou oteveny a kdy zaveny nevymuj se rovnomrn
ionty hromadn na jedn stran zmna potencilovho rozdlu mezi vnj a vnitn stranou
(iontov kanly v pacemakerovch bb.)
o Iontov kanly zen naptm spoutno vlnou depolarizace, pbuznost mezi sebou podle
sekvence AMK, z nkolika podjednotek nejdleitj -podjednotka (4 domny, v kad domn
6x membrnou: segment S1-S6, nejdleitj jsou S4 segment), bhem aktivovanho stavu jsou
vechny 4 S4 segmenty povytaeny; inaktivovan stav S4 se nevrtili do pv. polohy, jsou-li
vechny zasunuty = klidov stav; odlin kinetika pro K+ kanl pouze 2 stavy aktivovan/klidov
Na+ iontov kanl podjednotky , 1, 2 souasn 9 tip, li se senzitivitou k tetrodotoxinu,
strukturou vodivosti
K+ iont. kanl vtinou tetramer, z podjednotek (nkdy soust i podjednotky); dlen
na napov zvisl, Ca2+ aktivovan, obrcen (smuj proud iont do buky, pi
extrmnch hyperpolarizacch, podobn usmruje ATP kaliov kanl)
Ca2+ iont. kanl pedevm 1 podjednotka (hlavn funkce kanlu), dle nap. 2-, ,; lze
je rozdlit na LVA (low voltage activated, nap. typ T) a HVA (high v.a., ostatn typy L,N,P,...)
o prolnn napov a chemicky zench Cl- kanly (otevrny: cAMP, Ca2+, hyper/depolarizace, pH)
o Iontov kanly zen chemicky obecn pentamery, podle chemickho podntu, kter je otevr,
je lze dlit na:
ligandem z vnj strany otevran
nikotinov ACh receptor
Glu receptor (rec. excitanch AMK)
Gly receptor
GABAA receptor
kanly pod nepmm psobenm G-proteinu (aktivovan enzym)
Na+ kanly svtloivnch bb. (po odtpen cGMP se uzavraj)
kanly otevran pmo pomoc G-proteinu a kanly otevran pes G-protein
zprostedkovanou fosforylac kanlu spe modulovn ne otevrn
o Iontov kanly zen mechanicky zejmna pi transmisi zvuk. signlu, ve vestibulrnm apartu i
v srden svalovin
CabiCz 2009/2010 14
191. MEMBRNOV POTENCILY 9
- voln prchod ltek membrnou nen ve vtin ppad mon nerovnomrn rozloen iont vn a
uvnit b. a zmny rozloen pi podrdn
Klidov membrnov potencil

- hodnota od -80 do -90 mV, odlin koncentrace iont vn a uvnit b. m za nsledek i semipermeabilitu
bunn membrny (voln prochz ltky slab polarizovan a rozpustn v tucch voda, urea, glycerol, CO2
a to pouze v mstech zakiven nebo pi zmn el. pole; ostatn ltky projdou jen v ptomnosti svho kanlu
nebo specif. penaee)
- klidov mem. potencil je vsledkem rovnovhy, kter se ustav na zkl. konc. a el. gradientu iont
- uvnit znan mnostv zporn nabitch blkovin, kter nemohou pechzet pes membrnu vchoz
stav pro vslednou negativitu vnitku buky:
o kationty jsou el. nuceny vstupovat do b.
o to je mon pouze pro K+ ionty, Na+ neme voln prochzet dky svmu hydratanmu obalu stle
otevenmi iont. kanly (K+ me men hydratan obal)
o anionty negativnm vnitkem odpuzovny
o konc. gradient naopak ene K+ ven z buky
o aktivn erpn: 3Na+ (ven) / 2K+ (dovnit) Na/K ATPasa (zvyuje elektronegativitu o 10 mV)
- klidov mem. potencil je vsledek protichdnho psoben tchto sil
- o klidovm mem. potencilu nelze hovoit u tzv. pacemakerovch bb. (neustle potencil mn, rozdlnost
pi prostupu stle otevenmi kanly) podle toho, zda bb. mn rozdl napt mezi vnj a vnitn stranou
membrny je dlme na zcela polarizovan (vtina) a nepln polarizovan (pacemakerov bb., u nich je
zsadn chyba hovoit o klid. mem. potencilu neexistuje stabiln stav)
Akn potencil
- membrna v klidovm stavu + vlna cho se napt mn se aktivita naptm zench iont. kanl (v jak
posloupnosti a pi jakm napt zvis na vlastnostech protein vysvtluje, pro u nkterch bb. nelze AP
vyvolat takov, kter nemaj iontov kanly zen naptm)
- jinak eeno, z vlastnost protein vyplv charakter AP
Postsynaptick potencily
- viz. ot.. 198
192. IONTOV PODSTATA AKNHO POTENCILU NERVOVHO VLKNA

- po vzniku AP dochz k otevrn Na+ napovch kanl (kluzn roubov model S4 obsahuje + nboje na
kad 3. AMK (Arg) senzory, kad kladn nabit AMK orientovan proti negativn nabit AMK sousednch
segment; depolarizace - pozitivity uvnit kanlu pud roubovici s argininy ven, pohyb se zastav o
patro ve pozitivn nboje se orientuj proti negativnm o 3 AMK smrem ven oproti pedchozmu stavu,
roub se ot asi o 60; zcela oteven kanl m vysunuty vechny 4 segmenty = aktivovan stav; pi
inaktivaci se segmenty vracej zptky pokud vechny zasunuty = klidov stav)
- prostup Na+ podle konc. gradientu do nitra zmna rozdlu napt mezi vnitn a vnj stranou membrny
(depolarizace) vnitn se stv pozitivnj, povrch elektronegativnj (transpolarizace)
- souasn s otevrnm Na+ kanl oteven i K+ kanl (pomal oteveny a kdy uzavrn Na+ kanl)
proudn draslku po smru konc. gradientu polarita se vrac do pv. hodnot (repolarizace)
- prohlouben pv. polarity = hyperpolarizace
- nvrat na pvodn hodnoty polarity dn innost Na+/K+ ATPasy (peerpv ionty proti konc. grad.)
CabiCz 2009/2010 15
193. VZNIK AP A JEHO VEDEN 0
Vznik
- vlna depolarizace zmna polarity na spoutc rove otevrn Na+ kanl viz ot. 192
- vyplaven transmiteru a navzn na receptor na postsynaptick membrn oteven kanlu (pmo nebo
spaenm pes G-proteiny) vznik postsynaptick potencil excitan, inhibin
- excitan PSP pi oteven kanlu umoujc vtok kationt depolarizace (rzn intenzivn)
- prostorovou i asovou sumac dosaeno prahu pro oteven napov zench iont. kanl VZNIK AP
Veden
- rychlost a smr en vychz ze stavby neuronu (myelinizace, tlouka) a vlastnost iont. kanl (spoutc
rove, refrakterita)
- oblast, kde probh AP je refraktern ke vzniku dal aktivity en jednosmrn, prostednictvm loklnch
proud (zmna rozloen iont v ur. mst (na vnitn pevldaj kladn nabit) el. gradient mezi tmto a
sousednm sekem lokln proudy), ty maj vy hodnotu napt ne je prh pro oteven Na+ kanl
depolarizace sousednho seku EN PROUDU
- pro en proudu je teba depolarizace sousednho seku (nutn zmna konformace blkoviny iont. kanl)
- oteven kanl je asov del ne en loklnho proudu pokud prodloume dosah loklnho proudu
(izolace myelinovou pochvou) depolarizace membrny a v dalm neizolovanm seku (Ranvierovy
zezy) zven rychlosti veden = saltatorn veden
- faktorem, kter zvyuje rychlost je napklad i tlouka nervovho vlkna tlouka dosah loklnch
proud
194. AKN POTENCIL A REFRAKTERN FZE

- po odeznn depolarizce se podle kluzn roubovho modelu zanou segmenty zasouvat doba vysunut je
krat ne doba uveden do vchozho stavu
- ne jsou vechny 4 segmenty v pv. poloze ionty nemohou projt kanlem a neme nastat jeho nov
oteven
- stav, kdy nen mon nervovou b. podrdit = refraktern fze (b. neten vi podntm), lze dlit na
relativn (vzruch lze vyvolat nadprahovm podntem) a absolutn refraktern fze (nelze dnm podntem
vyvolat vzruch)
- v ppad nervovho vlkna refrakterita v kontextu ur. plochy ke vzniku vzruchu me dojt, pokud je
k dispozici dostatek Na+ kanl schopnch pejt do aktivovanho stavu
- refrakterita je i pinou jednosmrnho veden vzruchu
195. AP NERVOVHO VLKNA, HLADKHO, SRDENHO A KOSTERNHO SVALU

- vlastnosti zvis na typu iontovch kanl (postupn specializace pro pslunou innost tkn)
- primrn rozdlujeme bb. zda mn/nemn v klidu rozdl napt
o zcela polarizovan (nervov, kostern svaloviny, pracovn myokard)
o nepln polarizovan (pacemakerov bb. pevodnho sys. srdenho a hl. svaloviny)
- z typu iont. kanl a morfologick charakteristiky tkn hlavn popisovan rozdly:
o tvar zznamov kivky
o rychlost en AP
o refrakterita (a jevy z n vyplvajc sumace, superpozice, tetanus)
Nervov vlkno
- iontov kanly maj relativn krtkou dobu otevrn/uzavrn, stle oteven kanly es otevraj a uzavraj
se stejnou frekvenc polarita buky se v klidu nemn (zcela polarizovan)
- dosah loklnho proudu u myelinizovanho vlkna vzhledem k ostatnm znan velk rychlost en
CabiCz 2009/2010 15
- Tvar zznamov kivky
1
o rychlost iont. kanl krtk AP spike (hrotov AP)
- Rychlost en vzruchu
o zvis na typu vlkna, myelinizovan nejrychlej, nsleduj bb. kosternho svalu a nejpomaleji vedou
srden bb. a nemyelinizovan vlkna
o rozdly v tlouce axonu - odlin rychlost mezi nejen mezi vlkny ale i jednotlivmi bb.
- Refrakterita
o absolutn refraktern fze pomrn krtk monost prostorovch a asovch sumac AP (projev
plasticity nerv. systmu)
Hladk svalovina
- bb. ve dvou zkladnch typech odlin tvar kivky AP tonick typ a fzick typ
- oba typy pat mezi nepln polarizovan, ale v klidu je mezi nimi rozdl: u tonickho typu oscilace
maximln negativity minimln; u fzickho typu jsou oscilace tak vrazn, e hovome o baslnm
elektrickm rytmu (BER) v pravm slova smyslu pacemakery
o tonick typ potencily s plat (dlouh stabiln depolarizace Ca2+ kanly)
o fzick typ na basln el. rytmus nasedaj hroty
o mal
- Refrakterita
o absolutn refraktern fze je krtk, ale dlouh latence svalovho stahu dlouh intenzivn
kontrakce u fzickho typu
o u tonickho typu je vzhledem k plat refraktern fze del, i zde dlouh latence sval. kontrakce
Kostern svalovina
- rychl iontov kanly, uzavrn/otevrn stle otevench iont. kanl cca stejnou frekvenc, bb. pln
polarizovan, dosah loklnho proudu velk i velk rychlost
o podobn kivce AP nervovch vlken
o na rozhran rychlost pro nervov vlkna A a A (12/15 30 m/s)
- Refrakterita
o svalov stah trv del dobu ne absolutn refraktern fze monost sumace (pijde-li nov vzruch,
kdy je svalov stah na vzestupu) i superpozice (pijde-li v dob sestupu)
o sumace vede k hladkmu tetanu, superpozice k vlnitmu tetanu
Srden svalovina
- nehomogenn populace bunk, dv zkladn skupiny: bb. pevodnho sys. srde a bb. pracovnho myokardu
- bb. pevodnho systmu dlme na bb. SA uzlu, AV uzlu, Hissova svazku, Tavarovch ramnek,
Purkyovch vlken a jde o buky nepln polarizovan
- druhou skupinu (prac. myokard) tvo bb. pln polarizovan
- rozdlen bb. pevodnho systmu funkn opodstatnn:
o v kadm oddlu sys. me vzniknout spontnn aktivita
o mech. vzniku se v jednotlivch oddlech li
o li se i rychlost veden v tchto oddlech
- tyto vlastnosti jsou dny zastoupenm iont. kanl v pslunm oddlu
o li se podle typu bb. (zvisl na iont. kanlech)
o obecn: pro bb. prac. myokardu charakteristick plat; bb. pevodnho systmu charakteristick
vrchol pro jednotliv bb.
CabiCz 2009/2010 15
- Rychlost veden vzruchu
2
o li se dle typu bb. - od nejpomalejho: AV uzel (0,02-0,02 m/s) SA uzel (0,5) Hissv svazek (1-4)
Tavarova ramnka (1-4) Purkyova vlkna (4)
- Refrakterita
o pro nepln polarizovan bb. plat, e abs. refraktern fze je vzhledem k nervovm i kosternm bb.
dlouh, ale vrazn krat ne u bb. prac. myokardu
o trvn AP vrazn del (> 2x) ne trvn hrotu, dlouh doba pomal diastolick depolarizace
o monost nasednut dalho vzruchu v relativn refraktern fzi
o pro bb. pracovnho myokardu plat doba trvn AP je del ne sval. stahu nen mon sumace
nebo superpozice sval. stahu
Shrnut
- nervov vlkna: nkolik typ (A-,,,; B; C), nejrychlej A (rychlost kles od k : 70-120 ... 12-30 m/s),
nejpomalej C (0,5-2,3 m/s), B je mezi (3-15 m/s); potencil pro vechny stejn: -70 a -90 mV, vechny typy
zcela polarizovan bb.; trvn hrotu = trvn abs. refraktern fze (ARF) (ms): A 0,4-1; B 1,2; C 2
- hladk svalovina: oba typy nepln polariz. bb., rychlost veden nen, potencil -50 mV; trvn hrotu pro
fzick typ 50 ms pro tonick 1000-3000; abs. refrakter. fze nen
- kostern svalovina: zcela polarizovan bb., 5 m/s, potencil -90 mV, trvn hrotu 2-4 ms, ARF 1-3 ms
- srden svalovina:
o prac. myokard BZP, -90 mV, 0,3-1 m/s, hrot 100-200 ms, ARF 150-300 ms
o SA uzel BNP, -50 a -60 mV, 0,05 m/s, hrot 40-60 ms, ARF 40-80 ms
o AV uzel BNP, -60 mV, 0,02-0,05 m/s, stejn jako SA
o Hissv svazek BNP, -60 a -80 mV, 1-4 m/s, hrot nic, ARF <200 ms
o Tavarova r. BNP, -80 mV, 1-4 m/s, hrot nic, ARF 200 ms
o Purkyova vl. BNP, -80 mV, 4 m/s, hrot nic, ARF >200 ms
196. STAVBA A FUNKCE AXON, DENDRIT A SYNAPS

- axon del ne dendrity, vtinou jen jeden, slou k penosu elektrickho impulsu, cca 1m siln, ale
mohou bt i hodn dlouh (nejdel n.
ischiadicus); vtinou obaleny
myelinovou pochvou, kter tvo
izolaci, tvoena dvma typy bb.
(Schwannovy, oligodendrocyty v
CNS), mezi jednotlivmi obalenmi
seky jsou Ranvierovy zezy, mezi
ktermi dochz k saltatornmu veden
impulsu; iniciln segment nen
vtinou myelinizovn vtinou
vznik AP, je zde nejvy zastoupen
Na+ napovch kanl (jet vy
v axonovm hrbolku spojujc neurit
s tlem neuronu), celm axonem
probhaj neurofilamenta, na jeho
konci terminln sek obsahujc vky se neurotransmitery, ty jsou uvolovny do synaptick trbiny
- dendrity stejn struktura jako tlo neuronu, velk poet, pijmaj vzruchy a vedou je do tla, v mst
odstupu od tla jsou tlust a postupn se vtv, vtinou krtk bez myelinov pochvy, na jejich povrchu
dendritick trny, kter usnaduj vznik synaps, podle jejich potu lze neurony dlit na multipolrn (nkolik
dendrit, 1 axon), bipolrn (1 a 1), pseudounipolrn (spolen koen pro axon i dendrit), unipolrn (pouze
axon)
CabiCz 2009/2010 15
197. STAVBA A FUNKCE SYNAPSE, POSTSYNAPTICK POTENCILY 3
- synapse = spojen dvou bb. pomoc pre- a postsynaptickch zakonen, spojen me bt interneuronln,
neuroefektorov, receptoroneuronov
- podle penosu vzruchu na synapsi elektrick a chemick, eventueln smen; dlen podle msta synapse
(axosomatick, axoaxonln, axodendritick, ...)
- elektrick synapse nejrychlej typ penosu, morfologicky gap junction, ppadn tight junction
penos na PSP membrnu, pouze mrn zmenen amplitudy dno tm, e bb. jsou propojeny
zkmi trbinovitmi spojenmi prtok iont bez otevrn ion. kanl; u savc je tento druh
vzcn
- chemick synapse pro penos vzruchu nejtypitj, penos vyplavenm neurotransmiter
na PSP mem. na receptory, ve struktue synapse uplatnn protein na mem. nerv. b. nebo na
synaptickch vcch, kter spolu interaguj splynut vku s membrnou vylit
neurotransmiteru; odlin proteiny se podlej na opanm jevu endocytose; presynaptick
zakonen bohat ne mtch. (proteiny pro vyplaven transmiteru vyaduj E)
- Mechanismus vyplaven neurotransmiteru:
o AP pichz po vlkn presynaptickho neuronu otevr Ca2+ kanly (napov zench) influx
kalcia proteiny vk reagujs s proteiny nerv. membrny na komplex dal proteiny (SNAP a
NSF) NSF hydrolyzuje ATP a dochz k fzi vku s membrnou vylit transmiteru
o kalcium m funkci bu v inicilnm vyvzn synaptotagminu umon fzi s plasmat. proteiny,
nebo finln urychluje fzi
198. POSTSYNAPTICK POTENCILY, VZNIK A VZNAM

- nejdleitj je chemick synapse, na postsynaptick membrn receptory pro neurotransmitery soust
iont. kanlu nebo spaeny s G-proteiny; receptory s vlastn enzymatickou aktivitou spe moduluj signl
penen prostednictv jinch receptor
- po vyplaven a navzn transmiteru oteven kanlu vznik postsynaptick potencil, ten me bt
excitan nebo inhibin
o excitan postsynaptick potencil (EPSP) vznik tehdy, jestlie oteven kanlu umon vtok
kationt (Na+ - kaint. glu rec.; Ca2+ - NMDA glu rec.) a dojde k depolarizaci (rzn intenzivn);
prostorovou i asovou sumac dosaeno prahu pro oteven napov zvislch iont. kanl a vzniku
AP na postsynaptick mem.
o inhibin postsynaptick potencil (IPSP) pokud po oteven kanl vstupuj do IC prostoru
anionty (Cl-) nebo pokud eflux K+ iont (GABAB rec. metabotrop. - vodivost pro K+ a pro
Ca2+) hyperpolarizace; tm se excitabilita postsynaptickho neuronu sniuje, tak zde me dojt
k sumaci
- postsynaptick neuron - pod vlivem inhibi. i excita. neuron integrtor tchto signl umon vznik
AP, za pedpokladu, e souet EPSP a IPSP roven prahu pro oteven napov zvislch kanl
- AP vznikajc v inicilnm segmentu se i retrogrdn do oblasti tla obnovitelem vchozho stavu pro
dal interakce EPSP a IPSP
- krom EPSP a IPSP t popsny pomal postsynaptick potencily dlouh latence (100-500 ms) a dlouh
trvn (sekundy a minuty), jejich podkladem je zven (IPSP) i snen (EPSP) kaliov vodivosti
CabiCz 2009/2010 15
199. PRESYNAPTICK A POSTSYNAPTICK INHIBICE, postsynaptick potencily 4
Presynaptick inhibice
- dvoj zpsob utlumen signlu na presynaptick rovni
o inhibice presynpat. neuronu jinm neuronem v obou ppadech odstediv vbky neuronu
inhibice axo-axonln
o mechanismus zajiujc homeostzu penenho signlu presynaptick autoinhibice vyplaven
transmiteru inhibovno navznm transmiteru na presynapt. rec., kter jeho vyplavovn tlum
kvantum, kter je vylito, nebude stimulovat postsynapt. membrnu nadmrn
Postsynaptick inhibice
- lze ji rozdlit na:
o inhibice jinho neuronu jednoduch systm, innost postsynapt. neuronu tlumena inhibinm
neuronem; aferentn kolaterln uspodn za situace, kdy presynapt. neuron vysl kolaterly,
kter aktivuj inhibi. buku ta inhibuje postsynapt. neuron; eferentn kolaterln inhibice pokud
kolaterly aktivujc inhibi. b. vysl a postsynapt. neuron, kter je jejich aktivitou sm utlumovn
o autoinhibice aferentn nebo eferentn kolaterln uspodn
Presynaptick facilitace a sumace

- dva neurony konverguj na synapsi s tetm neuronem souasnou aktivac presynapt. neuron psobcch
podprahov vyvolat na postsynapt. mem. vznik AP
- pokud budou inky presynpat. neuron nadprahov, nemohou vyvolat 2x velk AP (podle zkona ve nebo
nic), ale me nastat 2x velk EPSP ten me vyvolat modifikovan (prodlouen) AP
Okluze
- zvltn jev inhibi. a facilita. dj
- za situace, kdy dva neurony stimuluj tet pi souasnm drdn nedaj na tetm neuronu souet svch
aktivit, ale efekt je men
Postsynaptick potencily
- viz ot.. 198
200. SYNAPTICK MEDITORY A MODULTORY

- transmitery:
o syntetizovny uvnit neuronu, z nj pak uvolovny, syntza pomoc enzym v neuronu
o skladovny v tm neuronu, z nho uvolovny
o presynaptick stimulace vede k jejich uvolnn
o aplikace molekuly do odpovdajc oblasti mus mt stejn efekt jako presynpat. stimulace
o ltky blokujc postsynapt. odpovdi na presynapt. stimulaci mus blokovat i zev. aplik. transmiter
o maj postsynapt. odpov rychlou
o podezel molekula se mus chovat stejn jako meditor s ohledem na farmakologick vlastnosti
myoneurln spoj., autonomn
1 acetylcholin systm, sti mozku,...
hypothalamus, mcha, mozeek,
2 monoaminy katecholaminy noradrenalin limbick systm, ...
adrenalin
dopamin
hTh,limbic. sys.,mozeek, mcha
indolalkylaminy serotonin
hTh, dal sti mozku
histamin
inhibin, mozeek, kra,
3 aminokyseliny -aminomseln (GABA) presynapt. inhibi. neurony
excitan, mozk. kra a kmen
glutamov
excitan, zrakov kra
asparagov
inhibin, neuron-pm inhibice
glycin v me, mozk. kmeni, retin
CabiCz 2009/2010 15
zakonen primrnch aferent.
4 peptidy ltka P neuron bolest, mozek, retina 5
subst. gelatinosa, moz. kmen,
opioidy endorfiny retina, prodlouen mcha
enkefaliny
dynorfiny
eminentia mediana hTh, mozek
liberiny TRH, LHRH, GHRH,
CRH
em. med. hTh, mozek, retina
statiny somatostatin
MIF
PIF
zadn lalok hypofzy,
neurohypofyzrn peptidy oxytocin prodlouen mcha, mcha
vasopresin (ADH)
hypothalamus
neuropeptidy GIT VIP, CCK, bombezin,
neurotenzin, sekretin,
motilin
hypothalamus, mozkov
ostatn neuropeptidy insulin, kalcitonin, kmen,...
angiontensin II, ANP,
BNP, bradykinin,
neuropeptid Y, NGF
5 prostaglandiny
neokortex, ichov kra,
6 puriny adenosin hipokamus, mozeek
autonomn ggl.
ATP
CNS
7 plyny NO
CNS
CO
201. MEDITOROV SYSTMY

A) MONOAMINERGN SYSTM
- je dlen jet na dva podsystmy:
o Katecholaminergn
bb. v lat. tegmentu mozk. kmene, pokra. do hypothalamu; v podob interneuron i v stnici
skupiny A1-10 v mozkovm kmeni; A11-17 v hypothalamu
noradrenalin A1-5 (RF), A6,7 (locus coeruleus), pozornost, vliv na dchn a
kardiovask.sys., porucha v locus coeruleus - demence
dopamin A8-17, A9 (subst. nigra p. compacta), funkce basl. gangli (Parkinson, chorea)
adrenalin (adrenergn) bb. uloen v oblongat blzko A1-3 (RF), adrenergn C1-3
o Serotoninergn
bb. obsahuj serotonin, mezi jdry raphelnho systmu (do celho CNS, hlavn inhibi.)
skupiny B1-7, nejvznamnj B6,7 (nlc. raphealis dors.), B8 (nlc. linearis caudalis)
v me inhibuje neurony sympatiku a penos bolesti v zad. rohu, aktivuje motoneurony
- Funkce:
o umouj normln funkci struktur, kter jimi zsobeny
o ovlivuj CNS podobn jako v periferii psob sympatikus (katechol.) a parasympatikus (seroton.)
o lad CNS do ur. stavu reaktibility
B) CHOLINERGN SYSTM
- bb. syntetizujc acetylcholin, samostat. st jsou mn a kmen. motoneurony (ACh-ergn, ale motorick)
- meditorem nervosvalovho spojen je ACh (excitan i inhibin), cholinergn tak interneurony ve striatu
- ostatn cholinergn neurony rozmanit, ve skupinch Ch1-6, le v septu, ncl. basalis, mozkovm kmeni
- bytek poruchy pamti, Alzheimerova choroba
- Funkce:
o umouje normln innost struktur, kter zsobuj, vliv na emoce, pam, uen (projekce do
archikortexu a neokortexu); kmenov skupiny maj ast v aktivanm systmu RF
CabiCz 2009/2010 15
C) HISTAMINERGN SYSTMY
6
- skupina nkolika hypothalamickch jader (ncl. D-M, ncl. post.)
D) GABAERGN SYSTMY
- nejastji ve spojch baslnch gangli a v mnoha spojch intrinsickch
- GABA je inhibin meditor
E) GLUTAMATERGN SYSTMY
- v klasickch drahch, asto spolen s asparttem
- vtina korovch spoj, eferenty ichovho bulbu, spoje doln olivy, vnitn spoje mozeku, nkter sensitivn
drhy
- excitan meditor
F) ENKEFALIN-POSITIVN BUKY
- mozkov kra, septum, BG, hTh, amygdala, subst. grisea centralis, jdra RF
- v dlouhch spojch enkefalin hlavn jako modultor
G) NEUROTENSIN-POSITIVN BUKY
- stejn lokalizace jako enkefalinov bb. (s vjimkou neocortexu a archicortexu)
- v me v subst. gelatinosa a odpovdajc sti ncl. spinalis trigemini
H) SUBSTANCE P-POSITIVN BUKY

- cel mozek, nejpoetnj v neocortexu, spoje BG, spoje amygdaly, RF, subst. gelatinosa mchy a odpovdajc
sti trigeminu, bb. spinlnch gangli, bb. zadnch roh mnch
- i v sensitivnch drahch mnch
202. NEUROSEKRECE
- schopnost neuron vytvet hormony (neurohormony)
- neurosekrety vytveny proteosyntetickm apartem nerv. bb., blkovinn granula se hromad kolem jdra b.
a soustavou kanlk ve vbcch jsou transportovny k povrchu kapilr
- nejstar zpsob produkce hormon, dnes u obratlovc jsou neurohormony produkovny hlavn
v hypothalamu a ty ovlivuj hypofzu
o nap. CRH, TRH, GHRH, somatostatin, LHRH, GnRH
- vedle toho jsou v hTh syntetizovny v tlech magnocelulrnch neuron v ncl. S-O a P-V oxytocin a
vasopresin, ty jsou pak axony transportovny do zadnho laloku hypofzy, tam jejich uvolnn zeno el.
aktivitou (jsou tvoeny jakou soust vt prekurzorov molekuly, kad maj svj charakterist. neurofyzin;
molekula prekurzoru je roztpena v prbhu transportu, zsobn granula v nerv. zakonench obsahuj voln
oxytocin nebo vasopresin a pslun neurofyzin)
- mohou sem bt azeny i neurotransmitery pedstavujc parakrinn hormony
203. GLIOV BUKY, HEMATOENCEFALICK BARIRA

- zajiuj vivu, ochranu, podprn systm nervovch bunk, udruj stl prosted (V, ionty)
- dleny podle pvodu:
o neuroglie z neuroektodermu
o mikroglie z mezodermu
- zastoupen je odlin v centrlnm a perifernm nerv. sys.
- v CNS nalzme:
o oligodendroglie mal etnost vbk, tvorba myelinovch pochev (rotac vbku kolem neuritu),
i pro vce axon najednou X Schwannova b. v PNS pouze pro jeden; v ed i bl hmot, podl na mtb.
pochodech
CabiCz 2009/2010 15
o ependymov bb. nejstar, tvo vstelku dutin CNS, pohyb asinek pohyb likvoru, transcelulrn
7
transport
o astrocyty dva typy, typ 1 (fibrilrn) hl. v bl hmot; typ2 (protoplasmatick) hl. v ed hmot;
rozvtven, hvzdicovit; uplatnn v hematoencefalick barie, tla a vbky membrana
limitans gliae spfc. oddluje neurony od pia mater
o mikroglie mesodermovho pvodu, nejmlad, vce v ed hmot, znan pohybliv, schopny
fagocytosy hl. vznam v imunitnch a klidovch djch
- v PNS najdeme:
o Schwannovy bb. glie tvoc pochvu bunk, kolem axonu cel b.
o amficyty (satelitn bb.) povaovny i za modifikaci Schwannovch bb., nevytv myelin, spe mtb.
vznam, v kontaktu s neurony vegetativnch a senzitivnch gangli
- histologick zobrazen imunochemicky nebo el. mikroskop
- Funkce glie:
o zsobrna E E pro mozek oxidac glukosy (voln pes HEB); neurony zvisl na glukose, gliov bb.
mohou vyut i jinch zdroj; nejdleitjm z hlediska energetickho mtb. nerv. tkn je ptomnost
glykogenu v gliovch bb.
o imunitn systm nervovho sys., patofyziologick pochody imunitn pochody zprostedkovan
gliovmi bb. roli hraj mikroglie a astrocyty exprimuj antigeny, produkuj cytokiny, uvoluj
enzymy a jejich inhibitory a fagocytuj kodliv ltky
o penos informac v CNS
o objemov a iontov homeostza CNS
Hematoencefalick barira
- prnik ltek do mozku velmi pomal (rovnovha za 3-30x del dobu), i glukosa (vhradn zdroj E) se dostv
do bunk pomaleji ne jinde, minimln prostup katecholamin (jejich metabolity snadno), blkoviny
prochzej minimln a nerovnomrn rostrokaudln gradient; nkdy do mozku pouze prekurzory a
z nich potom biologicky aktivn ltky
- obtnost prostupu plat obousmrn, ale existuj i vjimky (cirkumventrikuln orgny)
- dal barira enzymatick barira brn pesunu neurotransmiter z CNS do krve
- morfologick podklad pro HEB:
o stna kapilr endoteliln bb. spojeny pravmi tight junctions nen mon prchod
intercelulrnmi trbinami
o bazln membrna nehraje podstatnj roli
o gliln bb. (astrocyty) a intercelulrn trbiny mezi nimi astrocyty v tsnm kontaktu
(perikapilrn prostor je minimln), ale lze mezi nimi nalzt intercelulrn trbiny hlavnm mech.
prostupu je transcelulrn transport pomal dj
- na rozdl od hematolikvorov bariry je zde ni aktivita transportnch vezikul a pinocytzy
- pes HEB ltky transportovny jednak pasivn a jednak aktivn
- v prbhu ontogeneze se HEB vyvj, postupn se sniuje propustnost (u novorozenc mon prchod lu.
pigment a tm pokozen BG po uloen tchto degradanch produkt do CNS)
prost difuse aktivn transport
mal neutr. molekuly (O2,CO2, H2O) monokarboxylov kys. (laktt)
lipoidn ltky D-glukosa
mal ionty (Na+, Cl-) velk neutrln AMK (tyrosin)
bazick AMK (L-arg)
puriny (adenin)
nukleosidy (adenosin)
Na+ (Na/K ATPasa)
Mg2+
CabiCz 2009/2010 15
204. GLIE A REGULACE EXTRACELULRN KONCENTRACE KALIA V CNS 8
- pi prbhu AP se do EC prostoru dostv kalium, pokud vce AP za sebou konc. K+ v EC prostoru se zv
tak vrazn, e by to vedlo k dlouhotrvajc depolarizaci neuron, a tm k utlumen nervov aktivity
- zven EC konc. kalia me bt odstranna:
o difus (z hlediska efektivity prakticky nevznamn)
o aktivn transportem zpt do nervov b. (Na+/K+ ATPasa)
o influxem kalia do gliovch bb.
- hlavnm mechanismem je aktivn transport a influx do glie
- dal mechanismy kaliov homeostazy se tkaj:
o transmembrnovho cyklu Na+
o KCl pesunu (uptake)
o Ca2+/K+ interaktivnho systmu
- pesun kalia do glie prostorov pufrovn (spatial buffering)
- gliov bb. tvo syncitium, propojeny gap junctions ionty mohou prochzet i mezi bukami
- influx kalia do gliovch bb. pomoc konc. spdu (v okol velk nrst konc.), na plu, kde kalium do glie
vstupuje je depolarizace, druh konec zpornj vstup kalia aktivn transport do nervovch bb.
- vznam tohoto mech. regulace kaliov homeostzy v porovnn s aktivnm transportem do neuron
energetick nenronost mechanismu
- dal mechanismus regulace hladiny K+ gliovou bukou je: transmembrnov Na+ cyklus (ATPasa na gliov
membrn erp sodk ven a draslk dovnit + symport draslku se sodkem do glie); KCl uptake (oteven
napovch Cl- kanl pi depolarizaci gliovch bb. vede k uptaku K+ iont, provzeno pesunem vody
zvten objemu gliovch bb.); poslednm mech. Ca2+/K+ interaktivn systm (depolarizace gliovch bb.
oteven Ca2+ kanl IC konc. Ca2+ nepmo otevr K+ kanly influx kalia)
- bhem neuronln aktivity stoupne konc. K+ nad 10-12 mmol/l, za patologickch podmnek (mech. kaliov
homeostzy jsou nedostaten) se uplatn difuse vysok konc. K+ depolarizuje neurony dal eflux kalia
= c se kaliov deprese
205. VNITN PROSTED CNS

- zajiuje dynamickou iontovou a elektrickou rovnovhu, ochranu ped psobenm cizorodch ltek, zsobuje
neurony energi a odstrauje degradan produkty mtb. (aby nepokozovaly neurony), to zajiovno:
o bunnmi elementy (glie)
o vnitnm prostedm EC prostor, mozkomn mok
- systm extraneuronlnch prostor pedstavovn:
o systm mozkovch komor
o subarachnoidln prostory mozku a mchy
o extracelulrn prosted nervov tkn
Komorov systm
- mezi likvorem a extracelulrnm prostedm je voln prchod ltek vznam funkn (odstraovn
z blzkosti neuron odpadn ltky, vstup ivin) a diagnostick (stanoven ltek v likvoru)
- omezen prostupu ltek je obousmrn (ani ltky vznikajc v nervov tkni nemohou prochzet do krve),
vznamnou vjimkou jsou cirkumventrikulrn orgny neurosekrece, pechod hormon do krve
- komorov systm zdroj likvoru, systm 4 dutin (2 postrann, 3., aquaeductus mesencephali, 4., centrln
spinln kanlek); prostory vystlny nzkm ependymem, kter pechz do kuboidnho epitelu nad
chorioidlnmi plexy, jeho bb. opateny mikroklky a ciliemi
- chorioidln plexy (postrann a 3. komora) vytvej vtinu likvoru (st tvoena na povrchu mozku a mon
i ultrafiltrac plasmy); procento extrachorioidln sekrece pedmtem diskus (60% to by znamenalo majoritu)
CabiCz 2009/2010 15
- cirkumventrikulrn orgny:
9
o area postrema (chemorec., dle konc. plasm. ltek - zvracen)
o organum vasculosum laminae terminalis (chemorec. angiotensin II - konc pjem vody)
o organum subfornicale (chemorec. angiotensin II - konc. pjem vody)
o zadn lalok hypofzy (vasopresin, oxytocin, liberiny)
o eminentia mediana hypothalami (jako pedchoz)
o epifza (sekrece melatoninu)
Mozkomn mok
- vytv prosted pro innost neuron
- tvorba v chorioidlnm plexu, na povrchu mozku a asi i tvorbou ECT
- chorioidln plexus: vznik kombinac dvou dj
o filtrace krevn plasmy pechodem pes 3 struktury:
stny kapilr chorioidlnho plexu kapilry jsou permeabiln (endotelie propojen gap
junctions permeabilnj ne jinde; navc fenestrace ve stn kapilr a uvnit bunk
endotelu etn mikrovezikly aktivnj transcelulrn transport)
stroma chorioidlnch cv oddluje kapilry od endotelovch bunk
epitelov bb. chorioidlnho plexu spojen tight junctions (ale permeabilnj ne jinde)
o sekren innost epitelu chorioidlnho plexu
innost Na+/K+ ATPasy (sodk do likvoru a draslk z likvoru)
- ve sloen likvoru mohou bt rozdly podle toho, odkud je vzorek odebrn
- likvor nen statick pohyb, obmna (ke vstebvn dochz v rovni durlnch sinus a Pacchionskch
granulac arachnoidln klky venzn obh tento dj mrn tlaku v mozkovch komorch)
- arachnoidln klky jednocestn ventil, to proto, e k vstebvn dochz:
o extracelulrn cestou pes oteven interendoteliln trbiny
o intracelulrn cestou pomoc mikropinocytzy
o intraendotelilnmi kanlky, vzniklmi spojenm IC mikrovezikul pi zven likvorovho tlaku
- likvor me i fyziologicky obsahovat celulrn elementy (mononuklern elementy lymfocyty, monocyty;
bb. vstelky likvorovch cest elementy arachnotelov, ependymln a bb. pl. chorioideus)
- Funkce likvoru:
o mechanick a ochrann plyne z uspodn struktur obklopujcch CNS, nadlehovn mozku a
mchy, zajiuje prsvit cv (odtokovch il), epidurln spinln prostor a durln vak umouj svoj
prunost dilataci pi likvorovm tlaku v oblasti kalvy nitrolebn hypertenze
o drenn nahrazuje lymfu, komunikace s IC prostory pesun ltek po konc. gradientu mezi ECT a
likvorem odstraovn produkt mtb. a odplavovn proudnm likvoru
o metabolick nev se, ale transport AMK z likvoru do CNS je rychlej ne z plasmy
o homeostatick optimln prosted pro bb. CNS, sloen znan konst., kontrol. mech. nejsou
znmy, ast na sekreci, resorpci a cirkulaci likvoru
o penos informac transport neurotransmiter a jejich metabolit (neuropeptidy hTh-hPh
hormony, beta-endorfiny, GABA, NA); jejich hladiny se mohou mnit pi patolog. stavech
ltka plasma likvor ltka plasma likvor

(mmol/l) (mmol/l) (mmol/l) (mmol/l)
Na+ 137-147 141-152 celkov 60-80 0,2-0,4
blkovina (g/l)
K+ 3,8-5,1 2-3 A/G kvocient 1,5-2 3
Mg2+ 0,7-1,3 2,2-2,5 glukza 3,6-5,6 2,5-4,5
Ca2+ 2,25-2,75 1,1-1,3 laktt 0,55-2,22 0,55-2,22
Cl- 98-106 123-128 urea 3,2-6,1 2-7
HCO3- 24-35 24-32 cholesterol 4,4-5,5 0,013-0,021
HPO4- 0,65-1,6 0,17-0,3 fosfolipidy 2,6-3,2 0,007-0,013
CabiCz 2009/2010 16
Hematoencefalick barira
0
- viz ot.. 203
Metabolismus tukov tkn

- specializace na zskvn, zpracovn, vytven, penos a ukldn informac
- velk intenzita mtb., hlavn zdrojem E je glukosa, vrazn proteosyntza, znan citlivost k hypoxii, bariry
pro pesun ltek do nervov tkn a z n
- Intenzita metabolismu podl mozku na basl. mtb. je 20% (jeho hmota tvo pouh 2% - podobn jako
pracujc kostern sval); E spotebovvna hl. iontovou homeostzou (Na/K ATPasa), proteosyntzou (clov
proteiny, tet poslov), tvorbou RNA (pro clov proteiny, korelt pamti), syntzou neurotransmiter a
substrtu pro tvorbu druhho posla (cAMP); rove energetickho mtb. prakticky konstantn
- Glukza jako zdroj E prakticky jedin zdroj pro nervov bb. (dal nap. pyruvt, jin cukry a po
metabolisaci na glukosu); gliov bb. metabolizuj glykogen; spoteba glukosy v dosplosti je vy
- Vrazn proteosyntza zmnna u energet. nronosti, ptomnost AMK, kter jinde nejsou (GABA, -
alanin), rove proteosyntzy je v ranch stdich intenzivnj ne v dosplosti, bhem celho ivota vy
v neuronech ne v glii
- Citlivost k hypoxii neurony jsou nejcitlivj v celm organismu, hranice pro ireverzibiln pokozen je
prtok cca 10 ml/ 100 g/min do 3-4 hodin pln odumen mozkovch bb.; pi 2ml/ 100 g/ min zane
odumrn ji bhem nkolika vtein; pln zastaven na dobu 4 5 minut m stejn efekt
- Barirov mechanismy mezi krv a mozkem (hematoencefalick barira) a mezi krv a likvorem
(hematolikvorov barira)
206. KLASIFIKACE NERVOVCH VLKEN

- zaloeno na rychlosti veden vzruchu zvis na tlouce a myelinizaci
- nejde pouze o vlastnosti vlken jako celku, zkladem jsou vlastnosti axon
- me bt dvoj oznaen (psmenn a seln)
Typ vlkna Funkce Polomr Rychlost Trvn Abs. refrakt.
(m) veden (ms-1) hrotu (ms) fze (ms)
A Ia, Ib propriocepce, motorika, 12-20 70-120 0,4-0,5 0,4-1
sval. vetnko, Golgiho
lach. tlsko
A II dotyk, tlak, svalov 5-12 30-70 0,4-0,5 0,4-1
vetnka, vtvikovit
zakonen
A svalov vetnka 3-6 15-30 0,4-0,5 0,4-1
A III bolest, chlad, dotyk 2-5 12-30 0,4-0,5 0,4-1
B preggl. autonomn <3 3-15 1,2 1,2
C IV zadn koeny 0,4-1,2 0,5-2,3 2 2
bolest, teplota, st
mechanorecepce
sympatick 0,3-1,3 0,7-2,3 2 2
postggl. sympatick
- erven myelinizovan; zelen nejsou myelinizovan
207. INTERNEURONLN INTEGRAN MECHANISMY, presynaptick a

postsynaptick modulan okruhy
- dva pohledy na neuronln integran mechanismy
Morfologicko-funkn pohled
- z tohoto pohledu mohou bt interakce neuron nsledujc:
CabiCz 2009/2010 16
o divergence jeden rozvtven axon aktivuje vce neuron
1
o konvergence dva axony konverguj na jedn nervov buce
o sumace me bt bu asov, nebo prostorov nkolik podprahovch potencil utvo prahov
o facilitace jeden neuron facilituje vznik prahovho drdn pivdnho 2. neuronem k clov b.
o okluze ve nebo nic, dva siln nadprahov podnty pouze 1 AP na vlkn, na nm konverguj
o postaktivan potenciace - excitability nerv. tkn po opakovan, dlouhotrvajc stimulaci,
pkladem posttetanick potenciace, dlouhodob potenciace ( frekvence dlouhou dobu) a kindling
(rytmick stimulace, vrazn excitability, zmny trvalej ne u dlouhodob potenciace),
formovn pamov stopy
o navnost snen drdivosti synapse bhem opakovanho drdn
o presynaptick a postsynaptick inhibice a facilitace
Z pohledu integranch a asocianch funkc CNS

- tvorba doasnch spojen: spojen mezi dvma neurony korovch projekc dvou podnt = prvn forma
integrace, nsledovna druhou formou integrace = spojovn bb. do neuronovho etzce se vztahem
k obma podntm; v dsledku interakce dvou heterogennch aferentnch proud impuls na stejnch
neuronech, mohou reverberovat (krouit)
- pi tvorb doasnch spojen uplatnn dvou dj podrdn a tlum v iradiaci a koncentraci (vy forma
iradiace je generalizace vznikl podrdn podnt pro dal modality)
- dal vlastnost nerv. proces souasn nebo prostorov indukce (podrdn/tlum vyvol na soused.bb.
opan dje)
- pro vznik doasnch spojen nutn asov koincidence podnt pokud indiferentn podnt (m se stt
podmnnm podntem) pedchz ji vypracovanmu podntu antepozice podmnnho podntu;
pipojuje-li se indiferentn podnt a po zapoet vypracovanho zptn podmiovn
- tlum hraje pi tvorb doasnho spojen vznamnou lohu, podrdn a tlum jsou aktivn dje,
pedstavuj dv strnky tho nervovho procesu; tlum se dl na:
o vnj (nepodmnn, vrozen)
trval pokud vedlej biologick podnt vznamnj ne ne podmnn (bolest)
hasnouc biologick vedlej podnt nevznamn (tikn hodin)
nadhranin tak intenzivn podrdn, e pevyuje schopnosti nerv. bb.
o vnitn tlum
pi vyhasnn podmnnho reflexu pokud nen reflex trnovn, me klesnout
diferencian tlum rozliuje podnty, pechod od generalizace (reflex na vtu) ke
specializaci (reflex na jedno slovo z vty)
zpoovac tlum pi zpodnch podmnnch reflexech (oddalovnm podntu),
postupn se oddaluje i odpov na tento podnt
podmnn tlum v um slova smyslu k podntu (z nj reflex) se pipoj dal podnt (k
zrakovmu sluchov neposiluje, jde o tlumivou kombinaci)
- zvltn formou podmnnho tlumu pepojen (jeden podnt dv rzn odpovdi za rznch okolnost)
a odtlumen (vnj nepodmnn tlum v dob ps. vnjho podmnnho tlumu vybaven pv. reflexu)
208. REFLEX A JEHO JEDNOTLIV PRVKY, KLASIFIKACE REFLEX

- zkladn funkn jednotkou nervov
soustavy (odpov na drdn
receptor)
- nsledujc sti: receptor, aferentn
drha, centrum, eferentn drha,
efektor dohromady tvo reflexn
oblouk
CabiCz 2009/2010 16
- kritria dlen lze rozdlit do pti skupin podle:
2
o potu synaps reflexy monosynaptick a polysynaptick (interneurony)
o typu receptoru reflexy exteroceptivn, interoceptivn a proprioceptivn
o lokalizace centra (CNS / mimo) centrln (mn a mozkov) a extracentrln (axonov, gangliov)
o efektorovho orgnu reflexy somatick a autonomn
o podmnek a pevnosti spojen dlen na nepodmnn (vrozen) a podmnn (zskan)
- zvltn skupina instinkty (zkl. v nejsloitjch nepodmnnch reflexech, napojen i nauench
podmnnch receptor)
- patologick reflexy dn reflex neme bt patologick, ale existence v ur. vvoj. stdiu ano (star
obrann reflexy, normln vvojov potlaeny vlivem nadazench center, po vyazen tchto center
patologick objeven)
- pro reflex nezbytn, aby ml podnt:
o odpovdajc kvalitu (adekvtn podnt)
o dostatenou kvalitu (prahov intenzita)
- zvislost intenzity podntu a doby trvn je exponenciln Hooreg-Weissova kivka (m intenzita, tm je
nutn del stimulace, rozdl mezi vchozm a novm stavem mus nastat dostaten rychle, jinak dojde
k vplen podntu pi pozvolnm plynulm zvy. intenzity podntu nevede ani mnohons. pekroen
prahu k vybaven vzruchu; rozhoduje rychlost zmny pravidlo DuBois-Reymond)
209. REFLEXN OBLOUK, MONOSYNAPTICK A POLYSYNAPTICK REFLEXY

- viz ot.. 208
210. METABOLISMUS NERVOV TKN

- viz ot.. 205
211. KOMOROV SYSTM, MOZKOMN MOK

- viz ot.. 205
212. MOZKOMN MOK tvorba, sloen, vznam

- viz ot.. 205
213. FYLOGENETICK A ONTOGENETICK VVOJ CNS

- fylogenetick vvoj vsledkem evolunch zmn, zjednoduen probh takto zdokonalovn nervov
soustavy: difusn (lkovci) gangliov (mkki) ebkov (lenovci) trubicov (obratlovci); rozvj
se kortikalizace (rozvoj mozkov kry vce vzhledem k ostatnm stem), z funknho hlediska zmnoovn,
zdokonalovn a specializace neuron
Ontogenetick vvoj
- lze rozdlit do obdob prenatlnho a postnatlnho
- Prenatln ontogenetick vvoj
o vrstva neuroektodermu se ztluuje v neurln destiku prohlubovn v medulrn rhu
uzavrn v neurln trubici
o neuroblasty vyslaj vbky k receptorm nebo efektorm zklad reflexnho oblouku
CabiCz 2009/2010 16
o z medulrn trubice
3
v hlavov sti ti
mozkov vky:
prozencefalon,
mezencefalon a
rombencefalon
o zklady spinlnch gangli a
nkterch hlavovch nerv
vznikaj z gangliov lity
o z funknho hlediska lze
zaznamenat v 2. gestanm msci svalov kontrakce a reakce na taktiln podnty, ve 3. msci
pohyby konetin, st a hlaviky a mezi 6. - 8. mscem prvn taktiln, vizuln, akustick a chuov
reflexy
- Postnatln vk
o do nkolika obdob, po narozen obrovsk nrst hmoty mozku, kivka hmotnosti se postupn
oplouje, dal schod v obdob puberty, nrst hmoty je nepm ukazatel rozvoje spoj nerv. bb.
o poet synaps m podobn exponenciln prbh jako vvoj hmotnosti
o jednotliv obdob
novorozeneck (1. msc) lze dlit na asn (1. tden) a pozdn (2. - 4. tden), pechod
z intrauterinnho prosted do extrauterinnho, nepodmnn reflexy, me se uit,
schopnost neverbln komunikace
kojeneck (2. 12. msc) rozvoj podmnnch reflex, rozvoj motoriky, po. verbln
komunikace, rozvoj socilnch interakc
batolec (2. -3. rok) rychl rozvoj motoriky (chze, jemn motorika), rozvoj ei (slovn
zsoba roste exponenciln)
pedkoln vk (4. 6. rok) dal rozvoj jemn motoriky, zlepen rovnovhy, rozvoj
samostatnosti a slov. zs., vk hry rozvoj intelektulnch schopnost, abstrakc, asociac
mlad koln vk (7. - 11. rok) vzrst svalov sla, zlepen koordinace pohyb, rozvoj
pamti, pedstavivosti, uen
obdob dospvn (12. 20. rok) tlesn a intelektov rst, dokonena pohybov
koordinace, rozvoj abstraktnho mylen, sexulnch funkc urychlen socilnho vvoje a
emon labilita
asn dosplost (21. 25. rok) sociln dostaten vysplost pro zaloen rodiny,
dokonen vvoje z minulho obdob
stedn dosplost (26. 45. rok) vysok sebedvra, odpovdnost, schopnost komunikace,
kles svalov sla
pozdn dosplost (46. 65. rok) pokles svalov sly, bez sniovn intelektovch schopnost
st (> 65. rok) poruchy jemn i hrub motoriky, pamti, adaptace
CabiCz 2009/2010 16
SMYSLY 4
214. MOLEKULRN BIOLOGIE RECEPTOR

- pojem receptor dva vznamy orgn schopn transformace modality podnty na komunikan mech. nerv.
sys. nebo proteinov struktura, kter ve psobky a pevd signl nesen transmiterem, hormonem nebo
vnjm initelem k dalm strukturm
- jako receptor lze oznaovat bu pouze bb., kter signl transformuj, anebo cel orgn
- receptory se dl:
o podle druhu energie, kterou transformuj
mechanoreceptory
registrace dotyku a tlaku, polohy a pohybu tla, registrace zvuku, dlky sval. vlken,
v srdench stch, aort, karotidch
fotoreceptory tyinky a pky
chemoreceptory chuov a ichov rec., osmoreceptory, karotick rec. konc. proton a
kyslku, glukoreceptory hypotalamu
termoreceptory tepeln senzory (reaguj na zmny tlaku v ki, v hypotalamu), senzory
citliv na chlad, hlubok tepeln receptory reagujc hlavn na chlad v pten me, bin
dutin a podl velkch cv
nociceptory
o podle adaptace na dlouhodob podnty:
receptory rychle se adaptujc (fzicky reagujc) ps. konst. podntu generovn pouze
1 nebo nkolika vzruch, zaznamenvaj rychlou zmnu intenzity nebo jej rychlost; dotykov
rec. ke, sval. vetnka I. typu, termorec., kloubn tlska II. typu, ipky a ichov bb.
receptory pomalu se adaptujc (tonicky reagujc) konst. podnt generovn vzruchu
neustle (ne libovoln dlouh podnt), rec. zaznamenvajc dlouhodob psobc podnty
tlakov rec. v ki, nociceptory, sval. vetnka II. typu, Golgiho lachov tlska, kloubn
tlska III. typu, karotick receptory a rec. v arcus aortae, tyinkyy
o podle msta, odkud psob podnty
telereceptory tyinky a pky, vlskov bb. sluch. org., ichov bb.
exteroreceptory chuov pohrky, kon rec., nociceptory
interoreceptory vlskov bb. polohovho org., proprioceptory, barorec., osmorec.,
chemorec. krevnho obhu, nociceptory vnitnch orgn, vnitn termoreceptory
o podle struktury
bunn (opouzden) tlska dotyk, tlak v ki
voln nervov zakonen myelinizovan/nemyelinizovan, nociceptory, termoreceptory
receptorov bb.
bb. s rec. spa. s G-proteiny (tyinky, pky, ichov bb., chu. rec. sladk/hok)
bb. s mech. zenmi iont. kanly (vlsk. bb. sluch. a statokinet. idla)
bb. s iont. zenmi iont. kanly (chu. rec. kyselosti, karotick chemorec. pro O2 a
H+, centrln chemorec. CO2)
bb. s iont. kanly stle otevenmi (slan chu)
modifikovan svalov vlkna svalov vetnka
o klinicky
speciln smysly - zrak, ich, sluch, polohov it
povrchov kon citlivost - hmat, vnmn tepla a chladu, bolest
hlubok citlivost - svalov, lachov a kloubn, trobn
CabiCz 2009/2010 16
- pevod podntu na komunikan mech. mnohotvrn, molekulrn podstata sten dle rozdlen
5
receptor podle E nebo podle struktury
- s vlastnostmi souvis i rychlost transformace
- k tomu dal faktory poet dalch synaps mezi recepn b. a nervovou b.
- transformace je rychlej, pokud je jejm mechanismem zmna propustnosti iont. kanl (mechanicky
sluchov bb., iontov chuov bb.) a ne chemick zmna (G-proteiny tyinky, pky, ich)
215. RECEPTORY, INNOST, ROZDLEN

- viz ot.. 214
216. RECEPTOROV POTENCIL, ADAPTACE

- psobenm podntu mn potencilov rozdl na membrn receptorov potencil
o oproti AP je jeho nstup pomalej
o zvisl na intenzit podntu
o petrvv po celou dobu psoben podntu tonick, nebo krtce na zatku a na konci podntu
fzick
o dv sloky: dynamickou (fzickou) a statickou (tonickou)
o po jeho skonen se me objevit off-efekt
- podle zmny polarity rozliujeme receptorov potencil:
o depolarizan nejastji influxem Na+ do b., me bt genertorov (vzruchotvorn) zpsob
vznik AP na postsynaptickm neuronu, pokud nen mezi recepn b. a nerv vmezeena jin (pokud
ano, tak na n vznik genertorov potencil), je receptorov potencil zrove genertorovm; jin
zpsob vzniku depolariz. rec. potencilu vlskov vestibul. bb. (ohnut stereocili influx K+
depolarizace)
o hyperpolarizan peruenm influxu Na+ (tekouc v klidu, nap. u tyinek a pk), influxu kalia
(ohnut stereocili od kinocili ve vlsk. bb.); me bt excitan (svtloiv bb.) i inhibin (vlsk. bb.)
- frekvence vzruchov aktivity vtinou linern funkc amplitudy genertorovho potencilu
o vy v vodn dynamick fzi, sniuje se pechodem do statick
o ve statick se frekvence AP a stabilizuje
o po skonen podntu vzruchov aktivita zanik nebo jet nsledn vboj (after-discharge)
Adaptace receptor
- dlouhodob podnt amplituda receptorovho potencilu adaptace receptoru, odlin u tonickch
receptor (pomal adaptace, nepln adaptace) a u fzickch rec. (rychl adaptace, aktivita miz, pln)
- krom receptorov adaptace i adaptace centrln na centrlnch neuronech senzorickch drah, trv dle
- rec. bb. mohou tvoit st konvergence a divergence signl - konverg. + sumace excitace; pokud
horizontln vrstvy (stnice) laterln inhibice - aktivita b. aktivace vmezeench tlum aktivitu
sousednch ohranien excitan oblasti tlumovou znou)
- laterln inhibice pi vymezen pojmu receptivn pole = plocha (nap. stnice), odkud lze vzbudit i utlumit
aktivitu jedinho neuronu kdekoliv v senzor. drze
- receptiv. pole oblasti excitan, inhibin (nemus obkruovat oblast stimulace, ale me vytvet sousedn
sloupec)
- odpov neuronu zvis na povaze podntu, kvalit, orientaci smru pohybu; descendentnm tlumem lze
recept. pole zmenit
217. CHU A ICH

- zk souvislost, chemoreceptory, ale ich. bb telereceptory a chu. bb. exteroreceptory
CabiCz 2009/2010 16
Chu
6
- receptorem chuov pohrek (pod povrchem sliznice, ve stnch hrazench, listovch a houbovitch papil)
- nejvce pohrk v jazyku
- vlastn recepn bb. typu 3 (1 a 2 podprn) senzorick neurony VII, IX, X (jdra
v ggl. geniculi, petrosum, nodosum), kad chu. pohrek asi 50 vlken, kad vlkno
informace od 5 pohrk
- zkl. chut sladk, slan, kysel, hok (ohranien na jazyku)
- vlastn bb. bohat na mikrovili ltky, kter klky omvaj genertorov potencil:
vazba na specif. msta na mikroklcch depolarizce
- slan ltky (obsahuj hl. Na+) pasivn influx Na+ pes stle oteven kanly
- kysel ltky (kyseliny) H+ ionty blokuj K+ kanly eflux kalia
- sladk ltky (organick) pes rec. spa. s G-proteiny, Gs protien, adenylt cyklasu, cAMP a PKA
fosforyluje K+ kanly blokovn
- hok ltky (org. i anorg., zvis na kationtu) rec. G proteiny a PLC Ca2+ IC
- kombinac, podrdnm bolestivch rec. (pliv jdla), vn, konzistenc a teplotou lze doshnout pchuti a
mnohovrstevnosti chu. vjemu
- impulsy veden nervy (ggl. geniculi, petrosum, nodosum) prodlouen mcha tr. solitarii pepojen
v ncl. tr. solitarii lemniscus medialis ncl. ventralis posteromedialis thalami 2 korov oblasti
o gyrus postcentralis (SI) prostorov reprezentace chuti na jazyku
o kra insuly (v hloubce sulcus lateralis) vlastn chuov vjem
- z ncl. tr. solitarii projekce do pontinn chuov oblasti odtud do limbickho sys. a hypothalamu
emon zbarven chuti, integrace s autonomnmi reflexy
ich
- rec. v ichov sliznici, podntem jsou chem. ltky rozptlen ve vzduchu (rozpout se v hlen. vrstv)
- zkladn vn (zatm pouze pedpokldny) terov, pav, mentolov, hnilobn, kvtinov, pimov,
kafrov
- ichov bb. (modifikovan bipolrn neurony) smrem do sliznice modifikovan dendrit (ichov tyinka)
rozen asinky do hlenov vrstvy
- interakce odorant s OBP (odoranty vc proteiny) OBP na rec. spa. s G-proteiny (olfaktorick)
aktivace AC cAMP PKA fosforylace Na+ iont. kanl oteven, influx Na+ - depolarizace (zrove
genertorov potencil, vznik AP v inic. seg. ax. ich. b.)
- axony ich. bb. fila olfactoria skrz lamina cribrosa ichov bulbus pepojen na mitrln a
chomkov bb. (spojen kulovit synaptick komplexy glomeruli olfactorii) axony tchto bb. tractus
olfactorius primrn ichov oblast (rostrln telencefal- ncl. olf. ant., tuberculum olf., area prepiriformis,
piriformn kra, area periamygadloidea), projekce do amygdaly a area entorinalis (st limbic. sys.)
- dal veden:
o z piriformn kry po pepojen do talamu (ncl. med. dors.) a do orbitofrontln korov obl.
vdom percepce ich. informace
o z amygdaly spojen do limbic. sys. emocionln podbarven ich. vjemu
o v entorinln ke pamov procesy spojen s ichem
- prepiriformn kra povaovna za vlastn ichov sted odtud dal aferentace
- lovk, na rozdl od zvat (makrosomati, dobe vyvinut ich), pat mezi mikrosomaty (morfologick usp.
ich. rec. nepli rozvinut ich. b. je nervov b. nejen recepce signlu, ale i generovn AP a veden dl
primitivn recepn orgn)
- korov st ichovho analyztoru neodpovd u lovka rozsahem ichovmu mozku
218. OPTICK APART OKA, OKOHYBN SVALY, POHYBY O

- zrak je nejdleitj smysl, viditeln svtlo 400-760nm
CabiCz 2009/2010 16
- zrakov systm se skld z optickho apartu oka, fotoreceptor, optick drhy a korov zrakov oblasti
7
Optick apart oka
- sloen z rohovky, komorov vody, oky a sklivce, orgny mnc zakiven oky (m. ciliars) nebo mnostv
dopadajcho svtla (mm. sphincter et dilatator pupilae) a kter mn polohu on koule
- slou k optickmu zobrazen pedmtu (z kadho bodu pedmtu rozbhav parsky pokud je
soustedme do jednotlivch bod obraz pvodnho objektu)
- soustedn paprsk lomem nebo odrazem oko lomem (svtlo se lom pi zmn hustoty prosted do
opticky hustho ke kolmici a pokud do opticky idho od kolmice), opt. hustota dna indexem lomu
(pomr rychlosti svtla: dan prosted/vakuum <1)
- pokud sfrick rozhran divergujc paprsky do jedinho bodu oka (spojka, rozptylka)
- spojn oka spojuje paprsky do jednoho bodu relnho obrazu; rozptyln oka paprsky diverguje (tento
svazek m prsek proti smru en svtla) virtuln (neskuten) obraz
- paprsky pichzejc z nekonena na spojnou oku se spoj v jejm ohnisku F za okou (reln), podobn u
rozptylky, ale ohnisko le ped okou (virtuln); vzdlenost oka ohnisko = ohniskov vzdlenost (f) a
jej pevrcen hodnota je optick mohutnost
- celkov optick mohutnost oka je 59 D, vechny oky v oku jsou spojky (rohovka 43 D a oka 16 D)
- Rohovka
o vt podl na opt. mohutnosti oka (vt zakiven, zakiven f 1/f)
o zakiven se li v horiz. a vert. rovin, ve vertikln ose zakiven vt (cca o 0,1 mm), pokud ale
rozdl zakiven vt ne 1D rozdlnost ohnisek (fV < fH) bod se zobraz jako ra
(astigmatismus)
- Funkce zornice
o zmny prmru otvoru miza a mydriza maj svj vznam:
mn mnostv prochzejcho svtla
miza zvyuje hloubku ostrosti ( rozsah vzdlenost ostrho vidn, eliminuje paprsky pod
velkm hlem)
korekce sfrick a chromatick aberace optickho apartu oka
usnaduje odtok komorov vody do Schlemmova kanlu
o prsvit urovn m. sphincter et dilatator pupillae, inervace autonomnmi nervy (prvn
parasympatikem E-W jdro, druh sympatikem ncl. intermediolateralis mchy C8-Th1 axony
pepojeny v ggl. cervicale sup. podl a. car. int. a a. ophtalmica do onicee dilattor)
o miotick a mydriatick reflex m receptory na stnici do svho centra coliculus sup
autonomn jdra (pmo nebo pes RF)
o reakce zornice osvitem (pm, nepm = na druhm oku, ne bylo osvtleno), pi pohledu na
blzko (krom akomodace tak miza a konvergence zornch os), stimulac konch nociceptor
(ciliospinln reflex, bolestiv stimulace vyvol mydrizu)
- Vznam komorov vody, nitroon tlak
o cca stejn sloen jako plasma, neustle cirkuluje
o produkovan asnatm tlesem do zadn komory on trbinami v zvs. apartu Schlemmv
kanl (venzn splav kolem obvodu rohovky)
o stna onho bulbu mus vykazovat napt nitroon tlak (15 torr), o jeho velikosti rozhoduje
pomr mezi tvorbou a resorpc komorov vody, vzrst tlaku (glaukom) vede k oslepnut
o dodv iviny orgnm bez cvnho zsoben (oka, rohovka, sklivec)
- Funkce oky akomodace
o pro zobrazen bod lecch ble k oku se vyuv zmn zakiven lomivch ploch oky = akomodace
(pokud paprsky z >6 m zobraz se v ohnisku na stnici, pokud < 6 m zobrazily by se za stnic
po akomodaci se obraz promtne na stnici)
o pi maximlnm monm vyklenut oky se jej opt. mohutnost mn z 19 D na 28 D, tento rozdl se
nazv akomodan e (v D, rozdl pevrcench hodnot vzdlenost blzkho a vzdlenho bodu;
CabiCz 2009/2010 16
1/fP 1/fR fR je nekoneno, fp se mn s vkem dt m fp = 0,08 m => akomoda. e je 12,5 D;
8
analogicky pro jin vk: 20 let: 10 cm => 10 D, 60 let: 85 cm => 1,18 D)
o stav ztrty akomodan schopnost presbyopie
o akomodaci lze demonstrovat na Purkyovch obrzcch (pi akomodaci se druh PO na pedn stran
oky zjasn a zmen se)
o mech. akomodace kontrakce cilirnho svalu uvolnn pedn strany oky vyklenut +
miza a bulby konverguj (sbhn zrakovch os)
o akomodace reflexn z E-W jdra v mesencephalu axony pepojen v ggl. ciliare nn. ciliares
breves m. ciliaris a m. sphincter pupillae
- Vytven obrazu na stnici
o jako celek se opt. apart oka chov jako centrovan spojn soustava reln, pevrcen a
zmenen obraz
o pm obraz je spekulac mon projev spojen rec. stnice, uspodny tak, e se od narozen
pevrcen obraz vnm jako pm a promt se do opa. strany zornho pole, dal monost
vrozen zpsob zpracovn CNS
o zjednoduen optick soustava systm, veker lom na rohovce mezi prost. opt. idm a hustm
o zrakov osa se od optick osy odchyluje o 5
- Zrakov ostrost
o odlien dvou bod v prostoru ve vzjemn minimln vzdlenosti (minimum separabile)
o vzdlenost obraz na stnici zvis i na hlu, kter svraj paprsky vychzejc z tchto bod m je
hle men, tm je zrak. ostrost vt; min. zorn hel m nejni hodnotu ve fovea centralis (1)
o minimum separabile zvis na:
zapojen fotoreceptor v danm mst stnice
zdatnost opt. apartu
intenzit osvtlen
prhlednosti opt. apartu
neporuen zrak. drze
o vyjadovn Snellenovmi optotypy (psmena do tverce 5x5 tak, aby z ur. vzdlenosti se jako celek
zobrazila pod hlem 5 jeho detail 1); vsl. vizus V = d/D (d odkud te, D odkud by ml st)
- Prostorov vidn
o umonno binokulrnm vidnm (vnmn obma oima) existence identickch a neidentickch
(dispartnch) bod obou stnic a jejich projekce do vych et CNS
o pozornost na bod v prostoru disjunktivn pohyb o (konverguj /
diverguj) bod do zorn osy obou o obraz se vytvo na
identickch mstech stnice, vechny body v prostoru, kter se zobraz
do identickch mst, budou leet na horopteru (obl plocha konkvn
smrem k om), body lec mimo horopter se zobraz na disprtnch
mstech stnic (vzdlenost tchto mst pi pekryt obou stnic =
pn disparace)
o body, jejich pn disparace je 20, le v Panumov oblasti a zobrazuj se prostorov, ostatn
body se zobraz dvojit diplopie
o mrn stupe disparace je rozhodujcm faktorem pro vznik prostorovho vidn
Okohybn svaly a pohyby o

- na kad bulbus 6 sval
- on pohyby lze rozdlit na voln a mimovoln
- mezi mimovoln pat:
o sakadick on pohyby rychl nasmrovn msta
nejostejho vidn (fovea centralis) na objekt
CabiCz 2009/2010 16
v zornm poli, velmi rychl, jen zlomek sekundy, slou k zamen objektu v zornm poli
9
o hladk sledovac pohyby k udren obrazu objektu, kter byl zamen, pokud se nepohybuje pli
rychle, mohou oi sledovat jeho drhu, oba pohyby u optokinetickho nystagmu (rytmick stdn
pomalho hladkho a sakadickho pohybu)
o konjugovan a disjunktivn pohyby pohyby pi vzjemnm pohybu obou o, nap. pi sledovn
pomalho pedmtu; konjugovan pohyb (verse) oba bulby v tme smru, pohyb pedmtu
doprava, doleva, nahoru, dol; disjunktivn pohyb (vergence) bulby symetricky ale opanm
smrem, pohyb pedmtu v pedozadnm smru (pohyb k pozorovateli konverguj, od - diverguj);
clem vytvoen obrazu na identickch mstech, pokud se nezda diplopie (a ilhn - strabismus)
o pomal klouzav pohyby a rychl trhav pohyby za situace, kdy se pedmty nepohybuj, oi se
pohybuj navzjem, asymetricky (pokud by pedmt nemnil na stnici polohu vyblednut a znik
obrazovho vjemu desenzitizace fotoreceptor)
o vestibulookulomotorick reflex (okulocefalick) pi nhl zmn polohy hlavy, oi v opanm
smru udren obrazu na stnici, na rozdl od jinch mimovolnch pohyb, vychzej podnty
z vestibulrnho apartu (receptory detekujc zmnu polohy hlavy), na podklad tohoto vznik
nystagmus po oten v Baranyho kesle
- zen onch pohyb nadazen struktura jdrm okohyb. nerv fasciculus longitudinalis med. (z RF
pes most a prodlouenou mchu) spoje k jdrm okohyb. nerv, tak spoje pijm z:
o RF, vestibul. jader, crbl., colliculi sup. (odboka zrak. dr., myotick a mydr. reflex), pretektlnch jader
- zen mimovolnch pohyb pro zen hladkch sledovacch pohyb, optokinetickho nystagmu a
vergence: mediotemporln zrakov oblast a kaudln st parietln oblasti tr. corticotectalis
pretektln jdra a colliculi sup. RF jdra okohyb. nerv; pro sakadick pohyby: colliculi sup. tr.
tectoreticularis RF jdra okohyb. nerv; tr. tectospinalis pten motoneurony pohyb krku za
zrakovm podntem
- zen volnch pohyb popud z kaudln parietln oblasti, v koordinaci s limbic. okruhem generuje vzorec
chovn; zadn parietln obl. fasciculus longitudinalis sup. frontln on pole (zad. st gyrus frontalis
medius) iniciace volnho pohybu eferentn vlkna do RF pepojen k jdrm okohyb. nerv
219. NEUROFYZIOLOGIE STNICE

- transformace svtla na kdovanou informaci AP
- nejzevnji vrstva pigmentovho epitelu, smrem dovnit pak le:
o vnj nuklern vrstva (tyinky a pky)
o vnj plexiformn vrstva (horizontln bb.)
o vnitn nuklern vrstva (bipolrn bb.)
o vnitn plexiformn vrstva (amakrinn bb.)
o vrstva gangliovch bb.
- tmito vrstvami mus svtlo projt, ne se dostane k fotoreceptorm
- fotoreceptory:
o zevn segment membrnov disky (rodopsin, nebo pkov
cyanolab, chlorolab a erytrolab), zcela obklopeny
cytoplasmou, u pk disky jako vychlpeniny
o vnitn segment obsahuje jdro
o synaptick terminla
- rozprosten fotoreceptor nerovnomrn, pky konc. do fovea
centralis (smrem do periferie poet kles), konc. tyinek je vt v periferii; ve fovei jen pky barevn
vidn, men citlivost ke svtlu, funkn pouze pi dostatenm osvtlen stnice = fotopick vidn; 20 od
fovea centralis je opan situace vidn jednobarevn, ale vysok citlivost na svtlo = skotopick vidn
- msto s nulovou koncentrac tyinek a pk v mst odstupu zrakovho nervu slep skrvna
CabiCz 2009/2010 17
- recepn struktura tyinek a pk rec. spaen s G-proteiny opsinov st rodopsinu (u tyinek) nebo
0
pkov opsiny (cyanolab opsin S, chlorolab opsin M, erytrolab opsin L); v klidu je na tento blkovinn
etzec (7x membrnou) vzn 11-cis-retinal
- Vznik receptorovho hyperpolarizanho potencilu:
o osvit isomerace 11-cis-retinalu na all-trans-retinal vyvzn z vazby na opsin (regenrace trans-
retinalu trans-retinol cis-retinol cis-retinal)
o zmna konformace opsinov molekuly umon interakci s G-protienem
o interakce receptoru s G-proteinem (transducin)
o interakce transducinu s fosfodiesterzou cGMP a jej aktivace ( podjednotkou transducinu)
o rozklad cGMP na GMP
o hyperpolarizace svtloiv. bb. uzavenm Na+ kanl (udrovny oteven hladinou cGMP), v klidu
potencil asi -30 mV uzaven Na proudu -70 mV
- hyperpolarizan potencil vyvol vznik salvy AP na ggl. bb., zmny polarity nsledujc:
o hyperpolarizace svtloiv. bb. uvolovn transmiteru na synapsi s bipolr. a horizontl. bb.
o depolarizace i hyperpolarizace bipolr. bb.
o tvorba depol. potencil a hrot u amakrinnch bb. genertorov potencil (jedin secern. ACh)
o vznik salvy AP v gangliovch bb.
- Mechanismy zpracovn zrakov informace stnic transformace elektromag. zen na AP, uplatnn i
v primr. zprac. zrak. informace vnmn tvaru, percepce barvy a barev. kontrastu, vnman pohyb. sloky i
princip prostor. vnmn (viz dve); zpracovn vizuln informace pedpokd: identifikace pozorovanch
objekt (receptivn pole, percepce tvaru, kd. barev. informace), lokalizace v 3D, detekce pohybu v prostoru
- Receptivn pole zkl. funkn jednotka, uplatnn rysovch analyztor (zpracovn rozdlnch kvalit zrak.
informace v samostatnch paralelnch informanch kanlech, kanl ze sriov propojench nerv. bb.,
kter funguj jako rysov analyztory; celkov vjem pozorovanho objektu dn syntzou aktivit vech
stimulovanch rysovch analyztor; hierarchick uspodn neurony nejni rovn pouze
nejjednodu kvalita vnmanho jevu, kombinac aktivit kd pro sloitj kvality vizul. informace;
nejvy neurony schopn se aktivovat pouze pi ur. kvalit vjemu nap. pohled na ucelen objekt); pro
identifikaci, lokalizaci a detekci pohybu v prostoru gangliov bb. neurony X a Y, mimo n jet W;
neurony X tvo 80% vech ggl. bb. stnice, konc. do foveoln oblasti, zk dendritick strom mal
receptivn pole, detailn barevn a strukturln analza (identifikace objektu), informan kanl X cesta;
neurony Y tvo 10% ggl. bb., na periferii stnice, rozshl dendritick strom velk receptivn pole
lokalizace objektu a detekce jeho pohybu, informan kanl Y cesta; neurony W zbvajcch 10%, projikuj
do colliculi sup. vztah k nepodmnnm reflexnm innostem; neurony X a Y projikuj do corpus
geniculatum lat. spojen s neurony, kter maj podobn vlastnosti (ty se dr i dle) = cesta X a Y
- Percepce tvaru (vnmn) zaloeno na detekci kontrastu (rozdl jasu

dvou ploch, zdokonaleno detekc rozdlu barev soused. ploch), dokonal
percepce neurony X; zkladn zpsob detekce tvaru rozdln
podrdn fotorec. kontrastnmi liniemi obrzku na stnici
potencovno laterln inhibic horiz. bb. (hyperpolarizace fotorec.
hyperpolarizace horizontl. bb. depolarizace sousednch fotorec.
laterln inhibice); prvn rysovm analyztorem gangliov bb., jejich
receptivn pole z centrln a perifern zny podle uspodn receptivn
a reciprok zny se dl: bb. s on-centrem (reaguj salvou AP na osvit
centra recept. pole a vypnut svtla v periferii) a bb. s off-centrem (salva
AP na vypnut svtla v centru a osvit v periferii); osvit centra i periferie
bez odezvy
CabiCz 2009/2010 17
- Kdovn barevn informace klasick vysvtlen trichromatickou teori (aditivn men 3 barev), odlin
1
citlivost pkovch opsin na ur. vlnovou dlku, nevysvtluje fenomn barevn oponence a simultnnho
barevnho kontrastu
- Barevn oponence stav, pi nm smsenm pv. barev vnik barva, kter neobsahuje stopy pv. barev:
erven + zelen lut; lut + modr bl svtlo naproti tomu erven + modr fialov (jsou tam
stopy pv. barev, podobn erven+lut)
- Simultnn barevn kontrast opan jev ne barevn oponence, pi pozorovn malch pedmt na
velkch barevnch plochch se ed kruh na erven ploe bude jevit zbarven do zelena
- vysvtlen obou jev principem oponentnho kdovan barev pracuje s oponentnmi barvami ve dvou
systmech: R-G systm a Y-B systm a s recept. poli ggl. bb., pracujcch s tmito systmy; ggl. bb. se chovaj
jako bb. s jednoduchou oponenc (recept. pole a reciprok oblast aktivovny jednou barvou) X neurony
primrn korov zrakov oblasti se chovaj jako bb. s dvojitou oponenc (recept. pole a recipr. obl. aktiv.
dvma barvami, uspodn do sloupc na rozdl od koncentrickho uspodn ggl. bb.)
- na zklad jednoduch oponence obsahuje signl penen dle:
o informaci o kontrastu (rozdl jasu hraninch ploch)
o informaci o barv podntu
- konenou detekci barvi bb. s dvojitou oponenc vt recept. pole, schopn detekovat i barevn kontrast
(detekce dvou kvalit msto jedn)
- krom zobrazen objektu, zaznamenv zrak. apart i pohyb v prostoru systm Y neuron, aby mohly plnit
funkci, mus mt tyto vlastnosti:
o smrov specifita max. aktivita pi ur. smru pohybu objektu, opan pohyb minimln odezva
o citlivost na ur. rozmez rychlost pohybu objektu pokraovnm kanlu Y dorzln zrak. cesta
- pohybov sloka zrak. informace je nejdleitj st, vyvinuta u vech novorozench savc
220. FUNKCE STNICE, ZRAKOV DRHA, PROJEKN OBLASTI

Zrakov drha
- multisynaptick
- 1.N fotoreceptory
- 2.N bipolrn bb.
- 3.N gangliov bb. axony cestou nervus opticus chiasma opticum (neurony z mediln sti bulbu se
k, z laterln se nek, foveolrn neurony se sten k a sten ne) tractus opticus
- 4.N corpus geniculatum lat. (80%, zbylch 20% do colliculi sup. nepodmnn reflexy) radiatio optica
primrn zrakov oblast (area 17)
- primrn zrakov kra dekduje vizuln informace, informace z homolaterlnch (identickch) polovin obou
stnic, vlkna lutch skvrn se k i nek oboustrann projekce
- prim.zrak.kra charakteristick retinotopie urit st stnice zprac. v ur. sti kry
- z primrn zrakov kry sekundrn zrakov kra asocian zrakov oblasti:
o parastriln korov oblast (area 18) pruh obkruujc primrn zrak. kru
o mediotemporln zrak. korov obl. (area 19) okolo zad. 1/3 sulcus temp. sup.
o inferotemporln zrak. kor. obl. (area 20,21,22) lat. plocha temp. laloku, pod
pednmi 2/3 sulcus temp. sup.
o zadn parietln obl. (area 7a) st oblasti lobus parietalis sup. et inf.
Zrakov drha a projekn oblasti z hlediska mech., ktermi se zprac. zrak. informace
- jednm z mechanism je systm X a Y neuron
- zprac. zrakov informace rysovmi analyztory (rozdln kvalita se zpracovv samostatn, dl nezvislmi
kanly) X a Y cesta
CabiCz 2009/2010 17
- detailn strukturln a barevn analza funkc X neuron X cestou; lokalizace a pohyb objektu v prostoru
2
funkc Y neuron Y cesta
- corpus geniculatum lat. odliuje jednotliv kanly jdro ze 6 podkovovitch vrstev neuron, oddleny
vrstvami nerv. vlken, oznaovny 1-6: vrstvy 1 a 2 velkobunn, ostatn malobunn; vlkna z nasln
poloviny vrstvy 1, 4, 6; vlkna z ipsilaterln temporln poloviny vrstvy 2, 3, 5; X cesta malobunn,
Y cesta velkobunn
- v primrn zrak. ke ze vech oblast informace zprac. hlavn ve IV. korov vrstv, pot ve II. a III. odkud do
sekundrn zrakov kry
- jemn a strukturln analza 18, 20, 22 ventrl. cesta (pokra. X cesty)
- lokalizace a detekce pohybujcho objektu 18, 19, 7a dorzln cesta (pokra Y cesty)
- zachovn charakteru informace z recept. pol ggl. bb. kruhov usp. recept. pol u bb. geniculata,
v primrn zrak. ke uspodn sloupcov
- v prim. zrak. ke role primrnho analyztoru jednoduch bb. v kontaktu s hvzdicovmi neurony
(aferentace z genikulta); rove podrdn jednoduch b. uruje poloha excitan/inhibin zny uvnit
recept. pole, ale tak orientace podln osy pole (pro max. aktivaci orientace podln osy objektu mus
souhlasit s orientac podl. osy pole); jednoduch bb. v dal eti spoje s komplexnmi bb. (rozmrnj
recept. pole, ovln, nem jasn vyhrannou excitan a inhibin oblast pro aktivaci nen dleit
orientace podntu uvnit pole, kritickm parametrem orientace stimulu); vy struktury v primr. zrak. ke
jsou hyperkomplexn bb. (max. reakce na podnt o idelnch dvou smrech orientace)
- hvzdicov bb., jednoduch a komplexn bb. v prim. zrak. ke uspodny do
sloupc okulrn dominance (sloupce dostvaj informace z jednoho oka),
podln se sloupce ad do sloupc orientan specifity (informace
z receptivnho pole o velikosti 10); 2 sloupce okulrn dominance obsahujc
36 sloupc orientan specifity po 10 tvo hyperkolumnu
221. FUNKCE STEDNHO A VNITNHO UCHA A SLUCHOV DRHA

- zvuk podln kmitn stic prosted, zhuovn a zeovn vzduch. stic
- charakteristika zvuku - rychlost en zvuku (zvis na prosted), dlka zvukov vlny, frekvence ( = c/f)
- zhuovn a zeovn zmna tlaku tlak. rozdl mezi maximem a minimem akustick tlak (zmny za
as - sinusoida), pokud zvukov vlnn nepravideln hluk, um;
- vka tnu dna frekvenc, lovk vnm 16 20 000 Hz; intenzita zvuku (E jednotkou plochy za jednotku
asu, W.m-2); plat I = p/ ( je akustick rychlost rychlost kmitn stic prosted kolem rovnov. polohy)
- vnmn zvuku je omezen doln hranice (prh slyen) je nejni intenzita, jakou me lovk slyet; horn
hranice (prh bolesti) vjem zvuku pechz v bolestiv vjem; nejlpe vnmny zvuky 1-3 kHz
- tn o kmitotu 1kHz referenn, slyen pi intenzit 10-12 W.m-2; bolestiv vjem pi vech kmitotech pi
intenzit 10 W.m-2
- zavd se hladina intenzity zvuku (Bell, spe dB) L = 10 log I/I0 (Io je intenzita prahu slyen), vnmn tn se
u jednotlivch frekvenc li zavd se subjektivn veliina hladina hlasitosti (s n souvis izofny)
A = 10 log I/I0; ob dv veliiny se budou shodovat pouze pro frekvenci 1kHz
- zdroje zvuku produkuj zkladn tn a vy harmonick tny (celoseln nsobek zkladnho, udvaj
zbarven tnu)
- sd
- sluchov systm dlme na: zevn (boltec, zvukovod, bubnek) a stedn ucho (sluch. kstky, ovln a kruhov
oknko); vnitn ucho (kostn a blanit hlem); sluchovou drhu; centrln st sluch. analyztoru
CabiCz 2009/2010 17
Zevn, stedn a vnitn ucho
3
- zachycen zvuku boltcem a zvukovodem (rezontor, zesiluj ur. tny) bubnek rozechvn sluchov
kstky (kladvko, kovadlinka, tmnek) ovln oknko tekutina vnitnho ucha (endolymfa, perilymfa)
stimulace recepnho orgny (Cortiho orgn) a na nm receptor. bb. vnitn vlskov bb.
- stedn ucho m v pevodu zvuk. E vznamnou roli (pi penosu akustickho signlu ze vzduchu do tekutho
prosted 99,9% by se na rozhran odrazilo), zabrnn poklesu E:
o nestejn velikost plochy bubnku a ovlnho oknka 17x vt 17nsobn akust. tlaku na
ovln oknko
o sluchov kstky nerovnoramenn pka kmity tmnku amplitudu, ale 1,3x silov inek
o 22nsobn zeslen
- pro penos maj vznam stedoun svaly m. tensor tympani a m. stapedius akustick reflex
nepodmnn, zabrauje ohluen (pi kontrakci fixuj kstky, tlum pevod vzruchu)
- krom veden zvuku stedoun dutinou (kstkov pevod) se me zvuk it i kostnm vedenm (rozkmit
kost lebky pmo na blanit hlem, prh slyen asi o 40dB vy ne pi kstkovm)
- blanit hlem na ezu tvar trojhelnku,
spodn strana bazilrn membrna, horn
strana membrana vestibularis Reissneri a
zevn stnu stria vascularis; prostor nad
Reissnerovou membrnou scala vestibuli,
vlastn prostor scala media a spodn prostor
scala tympani; prostory vyplnny tekutinou,
odlin sloen: scala media endolymfa (jako
IC prosted - Na+ a K+, neobsahuje
blkovinn anionty, vznik ve stria vascularis);
svala vestibuli a tympani perilymfa (EC,
Na+ a K+, filtrtem plasmy)
- receptorov orgn sluchu Cortiho orgn,
recepnmi bb. jsou VNITN vlskov bb.
- zvukov vlna vibrace ovlnho oknka
tlakov zmny ve scala vestibuli en dvma smry podln (scalou vestibuli k helikotrematu, pak
scalou tympani) a pn (ze scaly vestibuli pes scala media do scaly tympani) kruhov oknko vydut do
stedou vyrovnn tlakovch zmn
- interferenc podlnch a pnch pohyb oscilan pohyby Cortiho orgnu chvn protipohyb
tektoriln membrny vychlen stereocili vlsk. bb. na ob strany (krom stereocili maj 1 vbek
podobn kinocilii ve vestibulr. systmu basln tlsko na stran od vlsk. bb. bl ke stria vascularis)
- pokud stereocilie smrem k baslnmu tlsku depolarizace, pokud opan, tak hyperpolarizace (v klidu
do b. pronik proud iont, kter je vychlenm cytoskeletu zven nebo snen)
- mechanicky zen iont. kanly znan neselektivn hlavn iont draslk hnac silou nen konc. spd
(endolymfa - K+), ale elektrick gradient (mezi obsahem vnit. vlsk. bb. a perilymfou je -50 mV, mezi
perilymfou a endolymfou asi +80 mV rozdl napt mezi endolymfou a vnitkem vlsk. bb. je 130 mV)
- vlastn recepn bb. jsou vnitn vlskov bb. synapticky propojeny s asi 95% dendrit bunk ggl. spirale
cochleae, vstup kalia (do vlsk. bb) vede k influxu kalcia vliv na uvolovn glutamtu (synapse s bb.
spirlnho ggl.), kalium vypuzovno na BL membrn konc. K+ v okol
- zevn vlskov bb. moduluj vnmn zvuku zmnami sv dlky eferentn kontrola sestup.
olivokochlernho svazku (pi depolarizaci se zkracuje a naopak pohyb tektoriln mem. ke scala tympani a
zven loklnho rozkmitu Cortiho orgnu), jejich vyazen sluch. prahu o 40 dB
- potencil vytven ve vnit. vlsk. bb. receptorov, zrove genertorov potencil m 2 sloky:
o stdavou kopruje tlak. zmny ps. zvuk. vlnou snmn (kochlern mikrofonn potencily) a
reprodukce vrn obraz psobcho zvuku
o stejnosmrnou zmny polarity membrny vlsk. bb.
CabiCz 2009/2010 17
- na vnmn zvuku se krom vlsk. bb podl i bazilrn membrna nem v prbhu hlemd stle stejnou
4
stavbu (smrem k helikotrematu prmr vlken, ze kterch je tvoena, a dlka se => u ovlnho
oknka membrna u a tu na vrcholu ir a poddajnj), tlakov oscilan zmny vznik stojatch
vln na bazilr. mem. = postupujc vlny od oknka k vrcholu amplituda smrem k vrcholu narst, to
v jak vzdlenosti od oknka vzniklo maximum zvis na frekvenci tnu (f tm ble oknku) tny
ble oknku, tny spe u vrcholu = tonotopie
Sluchov drha
- multisynpatick, i struktury, kter maj jinou funkci ne pevod modulace, integrace a zpracovn informace
(zevn vlsk. bb., extern a dorzln kra colliculi inf. dorzln a mediln st corpus geniculatum med.)
- 1.N bb. spirlnho ggl. (vnitn vlskov bb. aferentn informace)
o zevn vlsk. bb. eferentn info. z olivy cestou olivokochlernho svazku 2 podsystmy:
mediln (ncl. corporis trapezii ventralis + ncll. olivae sup.; ACh, GABA; bilaterln)
laterln (oliva lat. sup; enkefaliny a dopamin; ipsilaterln)
drdnm medilnho systmu vstupu z vnitnho ucha ( amplitudy AP sluch. nervu,
amplitudy potencilu mikrofonnho)
o axony bb. spirl. ggl. pars cochlearis n. vestibulocochlearis pepojen v kochlernch jdrech
(ventrln a dorsln), tato jdra se dl:
ventrln jdro anteroventrln, posteroventrln; projev tonotopie; zkladn principy
reakc bb. tohoto jdra:
vskyt AP bhem cel stimulace
synchronizace s frekvenc
sekkov typ (chopper)
reakce na nstup drdn, nezvisle na dlce drdn (onset-response)
dorzln jdro vrstevnat struktura; receptivn pole (podobn jako v ggl. bb. stnice)
meditorem je glutamt (asp)
- 2.N axony bb. kochlernch jader 3 svazky
o z ventrlnho jdra
corpus trapezoideum
stria acustica intermedia
vtinou pepojen kontralaterln v komplexu olivrnch jader, pak do colliculus inf
st vlken ipsilaterln do ncl. olivae sup. lat.
st vlken se v komplexu olivrnch jader nepepojuje pmo do kontralat. colliculu
o z dorzlnho jdra
stria acustica dorsalis
rovnou do kontralat. hrbolku
o komplex olivrnch jader: ncl. olivaris sup. (med. et lat.) a ncl. corporis trapezoidei (vent. et dors.)
o svazky se spojuj do lemniscus lateralis (nkdy ncl. lemnisci lat. kolaterln odboky z ventrl.
kochlernch jader) takto do colliculi inf.
- 3.N bb. colliculus inf. integran struktura, tonotopick uspodn do mediolat. uspodanch vrstev, lze
jej rozdlit na, meditorem excitan AMK, NO (v ext. a dors. ke), GABA (difusn)
o centrln jdro (tonotopick uspodn)
o extern kra pijm vstupy z mimosluchovch zdroj (somatosenzorick drha)
o dorzln kra zdrojem neuron jsou sestupn vlkna sluchov kry
o zpracovn sluchov informace a integrace s dalmi informacemi
- 4.N bb. corpus geniculatum mediale - ze t st
o ventrln tonotopick uspodn, axony odsud do primrn korov sluch. obl.
o dorzln
o mediln
o ob posledn sti multimodln sekundrn oblasti sluch. drhy
CabiCz 2009/2010 17
o krom projekc z extern kry colliculus inf. sem smuj jet projekce z colliculus sup., tegmenta a
5
somatosenzorick drhy
o axony z dorsln a mediln sti CGM sekundrn sluchov oblasti; nen v nich tonotopick usp.
o meditorem GABA, glutamt, NO (v sekundrnch oblastech)
- sluchov kra primrn sluchov obl. (41, 42) a sekundrn (asocian, gyrus temp. sup., 22); primrn m
tonotopick usp. (vertikln sloupcov), asocian oblasti nemaj pravidelnou tonotopii
Zvukov orientace v prostoru

- dno binaurlnm slyenm v horizontln rovin minimum separabile 10, ve vertikln je men, pro
prostor. lokalizaci 2 mechanismy:
o asovho rozlien asu, kdy zvuk dorazil k jednomu a druhmu uchu, sp ni frekvence do 2kHz
o intenzitnho rozlien intenzity podle toho, zda je ucho ke zdroji pivrceno nebo odvrceno, >2kHz
222. STATOKINETICK IDLO, MECHANISMY ZEN ROVNOVHY

- vestibulrn systm detekce polohy a pohybu hlavy v prostoru udrovn rovnovhy (posturln reflexn
reakce trupu a hlavy, vestibulookulomotorick reflex fixace o)
- vlastn recepn orgn statokinetick idlo v kostnm labyrintu: dutina vestibulum, 3 polokruhovit
kanlky, uvnit systm blanitch vk a kanlk = membranzn labyrint:
o 3 blanit polokruhovit kanlky na sebe kolm, na za. ampula, vertikl. (ped., zad.) a horizontl.,
oba konce st do utrikulu
o 2 blanit vky ve vestibulu sakulus (spodn st spojena pes ductus reuniens s blanitm
hlemdm), utrikulus, propojeny kanlkem (ductus utriculosaccularis)
o okol blanitho hlemd vyplnno perilymfou, vnitek endolymfou
- odlinost funkc: polokruhovit kanlky (idlo kinetick), utrikulus a sacculus (statick idlo)
- vlastn recepn bb. vlskov bb.
o v ampule na vyvenin crista ampularis, obklopen podprnmi bb., vybaveny kinociliem (u
pednho a zadnho kanlku na stran odvrcen od utrikulu; u horizontlnho na pivrcen stran)
o vlsky zanoeny do mukopolysacharidov kupuly (me se vychylovat na ob strany)
o drdny pi rotanm (hlovm) zrychlen (za. a konec pohybu hlavy pi za. se endolymfa
opouje za pohybem hlavy pohyb proti smru hlavy vychlen kupuly ohne vlsky; pi
konstantnm pohybu endolymfa proud a kupulu nevychyluje; zastaven po smru pohybu
vychyluje kupulu aktivuje vlskov bb.)
o vlskov bb. reaguj na drdn podobn jako sluchov pohyb stereocilii ke kinociliu
depolarizace; opan hyperpolarizace; mech. stejn mechanicky zen draslkov kanl
- utrikulus a sakulus detekuj
o polohu hlavy v prostoru
o linern zrychlen hlavy (zmnu rychlosti v jednom ze t smr)
o receptorovm tvarem makula vyven tvar s 2 typy bb vlskovmi a podprnmi
utrikulrn makula cca v horizontln rovin, sakulrn ve vertikln
vlsky v otolitov membrn (rosolovit, mukopolysacharidov) krystaly uhliitanu
vpenatho otolity
mechanismus drdn zmna polohy hlavy vychlen otolitov mem. vychyluje a
drd bb. (ty jsou drdny i pi linernm zrychlen), depolarizace a hyperpolarizace jako u
pedchozho, draslkov kanly
Vestibulrn drha
- receptorov potencil zrove genertorovm, depolarizace/hyperpolarizace mn uvolovn transmiteru
na synapsch s dendrity spirlnho ggl., axony tchto bb. k vestibulrnm jdrm:
o horn (Bechtrevovo) - kanlky
CabiCz 2009/2010 17
o stedn (Schwalbeovo) - kanlky
6
o postrann (Deitersovo) - utrikulus
o spodn (Rollerovo) - utrikulus
- spoje vedouc do vestibulrnch jader:
o vzestupn
vestibulrn korov projekce (area 38, somatosenzor. obl. area 2) pepojen v talamu,
vdom rozpoznvn polohy v prostoru
projekce mozeku (tr. vestibulocerebellaris) udrovn vzpmenho postoje
projekce k motorickm jdrm okohyb. sval (fasc.longitudinalis med.)
vestibulookulomotorick reflex
o sestupn
projekce do mchy (tr. vestibulospinalis) udrovn vzpmenho postoje
223. KON IT, DOTEK, TLAK, TERMOCEPCE

- somatosenzorick systm, nen zce specializovn, shodn drha a korov lokalizace (odlin recepn
struktury)
Vnmn dotyku a tlaku

- recepnmi org. mechanoreceptory reakce na deformace ke nebo ohnut vlasu/chlupu
- jednotliv rec. jsou bu voln, nebo sloit opouzden nemyelinizovan zakonen senzit. vlken A
o Vater-Paciniho tlska hlub vrstvy kry, nejsloitj, rychl adaptace, detekce i vibrac
o Meissnerova tlska v papilch kry, rychl adaptace, reakce na chvn do 80Hz
o Merkelovy disky nejpovrchnji, v epidermis, pomal adaptace, reakce na dotyk/lehk tlak
o Ruffiniho tlska hlubok vrstvy kry, pomal adaptace, reakce na napnn ke
o Golgiho-Mazzoniho tlska hlub vrstvy kry, i pojivov tk, obal nkolika lamelami
o Krauseho tlska hloubji ne Meissnerova (jsou jim podobn), odlin stavba
- rozdl v distribuci tlsek v ochlupen (Merkelovy disky se shlukuj, poitek vyvoln i ohnutm chlupu) a
neochlupen ki
- vznik receptor. potencilu deformac cytoskeletu mech. oteven kanl influx Na+, Ca2+
depolarizace vznik AP
- vnmn dotyku i tlaku nen shodn po celm tle (nejcitlivj koneky prst, jazyk, ret, nos, elo;
nejmn ploska nohy, zda)
Vnmn tepla a chladu

- info o zmnch teploty termoreceptory, v ki vce chladovch
- po piloen pedmtu o odlin teplot bude ki ochlazovat nebo oteplovat pina aktivace
termoreceptor (chladov reaguj na teploty 25 35C; tepeln na rozsah 38 48C; teploty >45C
pociovny jako bolestiv); krom nich dal nespecifick receptory
- zkladn charakteristika specif. termoreceptor:
o schopnost generovat vzruch pi konst. teplot okol (statick reakce)
o se zmnou teploty zvyuj i tlum vzruchovou aktivitu (dynamick reakce)
- morfologicky termoreceptory voln nemyelinizovan nerv. zakonen (A a C), A pokra. chladovch rec.,
C vedou info z tepelnch, aktivace chladovch je rychlej
- vysok specifinost termorec., prostor. prh < ne prostor. prh pro taktiln it; diskriminace ale vraz. hor
Propriocepce
- hlubok it m 3 kvality polohov smysl (statestzie, vzjemn poloha st tla a postaven kloub),
pohybov smysl (kinestzie, pohyby a rychlost pohybu) a silov smysl (odhad sval. sly a odporu pohybu)
- receptory: Ruffiniformn a Paciniformn tlska (podobn jako u konho it, v kloubnch pouzdrech a
vazech, extrmn pozice v kloubech, pohyb v kloubu), Svalov vetnka a Golgiho lachov tlska (ustlen
CabiCz 2009/2010 17
pozice kloubu, sval. vetnka reaguj na rychlost protaen, pomalej aktivace; Golgiho reaguj na stah svalu
7
pi isometrick nebo isotonick kontrakci, pomal adaptace) a Ruffiniho tlska (v koriu, ustlen pozice
kloubu)
Somatosenzorick drhy a korov projekce

- vlkna do spinlnch gangli zadn koeny mn / vy centra (pepojen v Rexedovch znch) dal
drha se li
- vnmn msta psoben somatosenzor. podntu somatotopickou organizac (uspodn aferent. neuron
a interneuron, kter umon lokalizaci podntu pispv i mech. laterln inhibice, i podl korovch
neuron)
- jednotliv specifick informace zpracovny a peneny v samostatnch, navzjem paralelnch kanlech
- dermatom oblast tles. povrchu inerv. aferent. vlkny 1 zad. mnho koene
- po pepojen v Rexedov zn lemniskln systm (taktiln a proprioceptivn info.) nebo anterolaterln
systm (taktiln a termick info.)
- Lemniskln systm drhy v zadnch a bonch provazcch spolen v rovni MO vytvej lemniscus med.;
prbh ipsilaterln; pijm neurony ze zad. roh mnch, ale i z bb. spinlnch gangli; vy pepojovac
centra: ncl. gracilis (MO), ncl. cuneatus med. (MO), ncl. cuneatus lat. (MO), ncl. cervicalis lat. (C1-C2 u pice
zadnho rohu), ncl. Z (MO); v systmu lemniscus med. do kontralaterlnho talamu (ncl. VPL) pepojen
do somatosenzorick kry; taktiln informace drahami zadnch provazc (fasc. gracilis et cuneatus med.)
bez pepojen v m. segmentu; proprioceptivn informace z hornch kon. bez pepojen drahami zad.
provazc (fasc. cuneatus) do ncl. cuneatus lat., z dolnch kon. se pepojuj v VI. Rexed. zn a vedou tr.
spinocerebellaris dors. et vent. do ncl Z, odtud st do mozeku, st do lem. med. a do kontralat. talamu
- Anterolaterln systm penos hmatovho vjemu spolu s termickm itm, ni citlivost ne pedchoz,
mn pesn lokalizovn, axony bb. spinl. ggl. se vdy pepojuj (III.-V. Rexed.), zken ji na rovni mnho
segmentu, bb. zad. mnch roh axony temi smry:
o tr. spinothalamicus hl. drha A-L systmu, mlad, kon v ncl. VPL talamu, topografick uspodn
(medio-laterln: C, Th, L, tlak, bolest, teplo)
o tr. spinoreticularis star, pepojen v RF do talamu (intralaminrn jdra), oddluje se tr.
spinomesencephalicus bolestiv podnty do subst. grisea centralis
o tr. spinotectalis kon v tektu, vznam nen jasn
z talamu informace do somatosenzorick kry; v oblasti hlavy senzorick informace pes trigeminus, axony
z ggl. Gasseri a ncl. tr. mesencephalici n. V. se pepojuj v ncl. tr. spinalis n. V. (pontinn jdro) nebo ncl.
sensorius principalis kontralat. VPL jdro talamu (lemniscus trigeminalis) kra (i z pontinnho jdra
trigeminoretikulrnm traktem); Somatosenzorick kra (taktiln, termick a proprioceptivn): pedn
parietln oblast (gyrus postcentralis, area 1,2,3a,3b, primrn 3a propriocepce a 3b taktiln informace,
teplo asi u na subkortikln rovni, receptivn pole do sloupc, vlkna z ventrobazl. talamickho komplexu
IV. korov vrstva, prostednictvm II. a III. propojen s areou 1 a 2 (sekundrn asocian kra, reaguj
pouze na pohyb podntu po ki ur. smrem) , somatosenzor. homunkulus hlavou dol, pod hlavou jet
vnitn sti GIT, genitlie nejne ne vnitn stran hemisfry); zadn parietln oblast (lob. pariet. sup., area
5a,5b,7b, info z arey 2, eferent. vl. do motor. obl. frontl. laloku a do limbic. sys., ast na tvorb vzorce
chovn); sekundrn somatosenzorick oblast (parietln lalok, propojena s ostat. kor. oblastmi a
ventrobazl. talamem, vztah k uen pro pslun typy podnt)
224. PERCEPCE BOLESTI

- bolest je fyziologick dj, zajiuje homeostzu, vnmn bolesti spout obrann mechanismy:
o reflexn (pohyb smrem od podntu)
o humorln (lokln ps. ltky, endogenn opity)
o instinktivn a voln jednn odstrann bolesti (nikov reakce)
o reflexn uvdoml snaha o uchovn ohroenho i zskn ztracenho zdrav
CabiCz 2009/2010 17
- bolest lze dlit podle rznch hledisek (msto vzniku, rychlost veden rychlou - A a pomalou - C)
8
Charakteristika Msto vzniku vlkno
Somatick povrchn prvn rychl, ostr, lokalizovan ke, sliznice, tln otvory A
druh pomalu miz, tup, paliv C
hlubok svaly, klouby, pojiva A, C
trobn viscerln tup, svrav, paliv, patn roztaen orgn A, C
ohranien, Headovy zny
parietln charakter povrch. somatick pariet. serz. blny inerv. A, C
z povrchu (peritoneum, pleura,
perikard), viscerl. st necitliv
Centrln drdn nocicepnch drah A, C
prox. od nociceptor
(projikovan bolest, fantomov
bolest, talamick bolest)
- drha bolesti tneuronov 1.N ggl. spinale, 2.N pepojen do tr. spinothalamicus (rychl bolest) a tr.
spinoreticularis (pomal), 3.N projekce do kry
- Nociceptivn meditory a vyplavovan ltky ltek vyvolvajcch bolest je hodn, mech. vzniku AP na nerv.
zakonen a posloupnost vyplavovn jednotlivch ltek nen znm, na vzniku bolesti se me podlet:
ist ltky psobc jako druz posli a
Ionty dal ltky
transmitery transmitery i druz posli pbuzn ltky
acetylcholin prostaglandin E1 K+ leukotrieny ATP
histamin prostaglandin E2 H+ fosfolipidy
katecholaminy Na+
bradykinin
ltka P
serotonin
- mechanismus inku aktivace Na+ kanl pi bolest. podntu, pi porann (zntu) EC konc. K+
depolarizace vyplaven histaminu, PGE, leukotrien a serotoninu; bradykinin z kininogen v plasm
vazba na B2 rec. uvolovn PGE aktivace AC cAMP inhibuje Ca2+ aktivovan K+ kanly
nsledn hyperpolarizan potencil; krom toho cAMP vasodilatace, vazba bradykininu na B1 pi
dlouhodob senzibilizaci; pi procesu bolesti subst. P z cv, zvyuje cvn permeabilitu a psob edm
- zmny v dsledku bolest. podntu:
o primrn zmny vznik aktivity nervovch zakonen
o sekundrn zmny uvolnn ltek z bb., aktivace enzym, vznik spontnnch vboj po
aferentnm vlknu
o tercirn zmny zmny v perifern tkni (vznik novch bb., prnik kapilr do pokozen tkn,
prorstn vegetativ. a senzor. nerv)
- Receptory nociceptory, zakonen nerv. vlken (jdro v ggl. spinale, vjimka hlav. nervy), vlkna A
mech. rec. s vysokm prahem, vlkna C polymodiln nociceptory; podle odpovdi je lze dlit na
nociceptory s okamitou reakc a nociceptory mlc (reaguj a na velmi siln podnty), podle lokalizace na
centrln a perifern
- Nociceptivn vlkna A a C (A pi chronic. drdn - subst. P v me vrst vlken do nociceptor);
interakce s konmi aferentnmi vlkny vrtkov teorie (aktivace tchto vlken me penos bolest.
podntu tlumit; tento tlumc mech. je inhibovn aktivac nociceptivnch vlke), drdn ke ulev bolesti;
krom tohoto ovlivnn me bolest modifikovat analgetick systm
mozku (kl. obl. subst. grisea centralis; vlkna tchto neuron do RF
aktivace neuron ncl. raphe magnus aktivace gelatinzn substance
tlum nociceptivn podnty jak vlkno C tak A); penesen bolest -
u viscerlnch bolest projekce do Headovch zn, vysvtleno
konvergenc (visc. nocicpet. a somatic. vlkna v 1 neuronu, protoe
somat. bolest astji, vnm mozek viscerln bolest jako somatickou)
nebo facilitac (zesl. som. vstupu visc. noc. vlknem)
CabiCz 2009/2010 17
9
Drha bolesti
- mcha pvod A a C vlkny (A) zad .mn roh
pepojen (Rexed I i V; A zadnmi provazci), podle
reakce bb. na mn rovni je dlme na:
o nociceptivn specif. neurony reaguj pouze
na nociceptory, do tr. Sp-Th a Sp-MesCeph
o multireceptivn neurony i na podrdn
ko. mechanorec. a termorec., do tr. Sp-Ret
o nejdleitj drhy bolesti: tr. Sp-Th, tr. Sp-
Ret, tr. Sp-Mes
- talamus skupiny jader uplatujc se v percepci
bolesti:
o skupina jader ventrobazlnho talamu VPL, VPM vlkna z tr. Sp-Th
pjem vlken A, rychl ostr bolest, somatotopii
aferentuj do mozkov kry a limbic. sys. (vliv na emoce a pam)
o skupina jader medilnho t. ncl. centrum medianum, centralis last., parafascicularis tr. Sp-Ret-Th
pjem tr. sp-ret pes RF do limbic. sys. + sten do hypothalamu, nen somatotop. org.
aferentuj do mozkov kry a limbic. sys.
o skupina intralaminrnch jader
pjem vlken C, tup dletrvajc bolest
aferentace do gyrus cinguli
- Korov projekce: g. postcentralis (ostr, pm bolest), prefrontln obl. a g. cinguli (tup, nespecifick)
Neurochemick aspekty transmise bolest. podnt

- aferentn somatick i viscerln nociceptivn vlkna substance P aktivace mnho neuronu (u viscerln
bolesti navc ve veget. ggl. oddlen kolaterl synapse s postggl. neuronem reflexn kontrola)
- vlkna C v zad. rozch mnch excitan AMK (NMDA receptory)
- inhibice inhibinm psoben opioid z vlken subst. gelatinosa na presynpat. zakonen (vznam v analget.
sys. mozku a stresov analgezii, ovlivuj bolest i ve stednm mozku a hTh)
- stresov analgzie vyplavenm endogennch opioid analgetick sys. mozku
- serotonin vyplavovn neurony ncl. raphe magnus aktivuje subst. gelatinosu
- Meditory a jejich receptory:
o substance P na rec.-G-protein aktivace PLC, rec. oznaovan NK1 (tachykininov)
o excitan AMK glu, asp; vlkny C NMDA rec. (soust iont. kanlu nespecif.- Na+,K+,Ca2+)
o opioidy -endorfin, endomorfin-1 a 2 ( rec.), Leu- a Met-enkefalin (1 a 2 rec.), dynorfin A (k rec.),
nociceptin (ORL1 rec.), vechny rec. s G-proteiny inhibice AC otevraj K+, zavraj Ca2+ kanly
o serotonin rec. s G-proteiny, potlaovn bolesti analget. sys. mozku (podtyp 5-HT1) inhibice AC
- Modulace bolesti omezen jej intenzity, klinicky nejdleitj, vlastn a arteficiln mech.
o Vlastn tlumov mechanismy
centrln tlum analgetick sys. mozku, stresov analgzie (bolest a mimo nebezpe)
interference podnt vrtkov mech. (stlaen bolest. msta - akupunktura)
stejn loha endogennch opit, v subst. gelatinosa, ve vech 3 zmnnch mech.
o Iatrogenn modulace bolesti modulace na rznch rovnch, farmakologicky, chirurgicky
syntza a ps. ltek vyplavovanch v souvislosti se vznikem bolesti nesteroidn
protizntliv lky (NSAID) blokuj cyklooxygenzu blok pemny kys. arachidonov na
endoperoxidy ( PGI, PG, Tx); salicylty specif. blok. vznik hydroxyeikosatetraenov kys.
CabiCz 2009/2010 18
nociceptivn vlkna
0
lokln anestetika povrcbhov (ke, sliznice), infiltran, svodn (msto zs. ur.
nerv. svazkem) a mn (do mozkom. moku, sp u ovlivnn na rovni mchy);
mech. inku: blokda vnit. prostoru napovch Na+ kanl
pett nervu chirurgick modulace, pi chronickch bolestech
sympatektomi viscerl. bolest
rhizotomie pett zad. koen mnch
drha bolesti
mcha penos sig. na synaps. zad. koen ketamin (pro CA) blok NMDA kanl;
chirurgicky by sem patila myelotomie (pett tr. sp-th), anterolaterln
chordotomie (pett sp-th vlken a vlken anterolat. sys., vlkna taktilnho tr. sp-th
ventralis zachovna) a medulrn traktotomie (pett tr. sp-th v MO)
thalamus a dal vy centra chirurgicky talamotomie (odstreann ventrobazl.
jader), mesencefalick traktotomie (pett tr. sp-th); farmakologicky sumatriptan
(agonista 5-HT1 rec analget. sys. mozku, lba zchvat migrny)
korov projekce chirurgicky cingulrn gyrektomie (odstrann g. cinguli) a prefrontln
lobotomie (zmna vnmn bolesti, ALE vznamn zmna osobnosti), farmakologicky
vechna opioidn analgetika
CabiCz 2009/2010 18
CNS 1
225. FUNKCE MCHY

- ed (nervov bb.) a bl (axony, drhy) hmota
- nejen msto pepojovn signl (eferenty z center do periferie nebo naopak), ale i zodpovdn za zen
nkterch autonomnch funkc (sakrln mcha), tak reflexn sted
- ed hmota zadn a pedn rohy, mezi nimi zona intermediana (z n mal postrann roh), rozliujeme
jednotliv laminy oznaen I-X (odzadu, zadn rohy I-VI, intermediln zna VII, pedn rohy VIII-IX, X sted),
jednotliv funkce lamin:
lamina funkn charakteristika bb.

I aferentn somestetick vlkna (myeliniz., tenk)
II subst. gelatinosa, aferent. somestetick nemyeliniz. vl.
III-VI somestetick aferentace
V-VII siln vlkna od Golgiho lachovch tlsek
I,V bolest veden vlkny A, C
V bolest veden vlkny A
VII ncll. originis preggl. autonomnch vlken
VIII-IX vlkna svalovch vetnek, motoneurony
-
- rozmstn a rozsah lamin se li v rznch segmentech, obecn plat, e pedn rohy jsou mstem pepojen
motorickch drah, sted st autonomn jdra, zadn rohy somestetick informace z periferie
- neurony lze rozdlit do 3 skupin:
o bb. pednch roh poetn, li se velikost
o bb. provazc vztah k vtven zadnch koen
o spojovac neurony znan mnostv
- bl hmota podle funkce do nkolika subsystm
skupina a nzev drhy zken charakteristika

I. - vzestupn drhy
anterolaterln skupina
tr. sp-th lat. + bolest a teplotn it, somatotopie: vlkna z vych segment anteromediln,
z nich posterolat.
tr. sp-th ant. + bolest
tr. sp-ret-th +/- bolest a podnty vychzejc z vnitnch orgn, pivd je k centrlnm okruhm,
kter zprostedkovvaj emon reakce a chovn
tr. sp-cer-th - dotyk, tlak a bolest
tr. sp-ret probh spolen s nepmou sp-ret-th drahou, ale kon v jdrech retikulrn
formace a lze ji tud zaadit do souboru ascendentnho retikulrnho systmu
tr. sp-tec vznam nen zcela objasnn, soust aferentace k retikulrnm jdrm
drhy zadnch provazc

fasciculus cuneatus - horn hrudn a krn mcha, kon v ncl. cuneatus prodlouen mchy
fasciculus gracilis - doln hrudn a lumbosakrln mcha, kon v ncl. gracilis prodlouen mchy
spoje mchy s mozekem

tr. sp-crbl post. - jemn koordinace svalovch pohyb v posturlnch reakcch, lumbln segmenty jsou
dorzomediln, krn ventromediln
tr. sp-crbl ant. + kaudorostrln mediolaterln somatotopie
tr. cuneocrbl. - pokraovn nkterch vlken fasciculus cuneatus z akcesor. jdra tohoto svazku do
mozeku
tr. sp-crbl rostralis nen u lovka prokzna
II. - sestupn drhy

z kry (pyramidov)
tr. cort-sp lat. + z motor. obl kry, k se v decussatio pyramidum, k motoneuronm a k bukm IV.
VI. vrstvy
CabiCz 2009/2010 18
tr. cort-sp ang - k se tsn nad mstem vstupu do ed hmoty, vede z mot. kry k motoneuronm
a k bukm IV. VI. vrstvy 2
z mesencefala (extrapyramidov)
tr. rubrospinalis + z ncl. ruber, k se ji v decussatio tegmenti ventralis, v me se dle rozdluje, st
vychzejc z ventrln a ventrolat. sti jdra ncl. ruber jde lumbosakrln,
intermediln st thorakln
tr. tectospinalis + z hlubokch vrstev colliculus sup., k se v decussatio tegmenit dorsalis, kon na
interneuronech VII., VIII. a mediln VI. vrstv
tr. intersticiospinalis -
z rombencefala (extrapyramid.)
tr. vestibulospinalis - z vestibulrnch jader, podnty ze statokinet. idla a mozeku, kon u interneuron
ve vrstv VII a VIII, nkter na motoneuronech vrstvy IX
tr. ret-sp med. - z ncl. reticularis pontis oralis a caudalis, st vlken se X ped vstupem do ed
hmoty, kon u interneuron lamin VI IX, regul. spinl. motor. aktivitu
tr. ret-sp lat. - z ncl. gigantocellularis, kon u interneuron lamin VI IX, reguluj spinln
motorickou aktivitu
III. krtk intersegmentln spoje
tr. dorsolateralis vede informace o bolestivch a teplotnch podntech hlavn z laminy II mezi
blzkmi segmenty
fasciculus interfascicularis sestupn kolaterly
fasciculus septomarginalis sestupn kolaterly
226. PEHLED MECHANISM ZEN HYBNOSTI

- pohyb dn innost komplexu dj, nelze je oddlovat konenm clem pohyb do ur. msta
- obvykle se motorick aktivita dl na voln a mimovoln; podle toho, zda slou k udrovn tla, i pohybu
oprn (postojov) a clen, zda je motor. innost odpovd na vnj skutenost nebo pvodem vnitn
motorika reflexn a motorika danou centrlnm motorickm programem; tyto jednotliv sloky od sebe
nelze oddlovat
- motorick innost zajiovna pti rovnmi zen vzjemn
se ovlivujc struktury
- pohyby do t sloek (+ jejich zen)
o kinetickou voln kortex pyramidov drha
o kinetickou mimovoln neostriatum, neocerebellum
o statickou mimovoln paleostriatum, archicerebellum,
retikulrn formace, spinln mcha
- na zen motoriky se podl: pten mcha (reflexy), mozkov
kmen (postoj. a vzpim. reflexy (PVR) a somatick funkce),
mozeek (somatick funkce, PVR), bazln ganglia (somatick
funkce, PVR), talamus (somatick funkce), kra (somatick
funkce, PVR)
227. MN REFLEXY
- mch do jist mry autonomn orgn CNS mn reflexy
- reflexy je mon dlit:
o podle receptor, kter jsou aktivovny
exteroceptivn
interoceptivn autonomn nervstvo
proprioceptivn
o podle potu synaps, kter se reflexu astn
monosynaptick
polysynaptick
CabiCz 2009/2010 18
Proprioceptivn reflexy
3
- monosynaptick, vznikaj drdnm receptor ve svalech (sval. vetnka) a ve lachch (Golgiho lachov
tlska)
- reflexn oblouk dostediv drha (zadnmi koeny k motor. bb. pednch roh) centrum (tlo
motoneuronu) odstediv drha (axony motoneuron) efektor (sval); kolaterly mohou jt k vym
oddlm CNS
- vzruchy ze svalovch vetnek psob facilitan na -motoneurony vlastnho svalu a inhibuj
motoneurony antagonist
- v pednch rozch mnch krom i -motoneurony zeny descendentnm facilitanm systmem RF (d
innost sval. vetnek)
- vzruchy ze lachovch tlsek prostednictvm spinlnch interneuron tlum -motoneurony vlastnho svalu
chrn sval a lachu ped petenm (u ne mono, ale disynaptick)
- lze je rozdlit na:
o myotatick (napnac) reflexy nataen svalu intrafuzln vlkna vetnek kontrakce ( m
vt napt svalu)
o obrcen myotatick reflexy pedchoz reflex m hranici, do t se naopak relaxuje = obrcen
napnac reflex (receptorem lachov tlska), chrn sval ped petenm
o recipron inhibice zajiuje hladk prbh sval. kontrakce utlumenm aktivity antagonist. sval
- velice krtk reflexn doba, uplatuje se sumace, nepodlhaj nav, nepodlhaj pmo innosti mozkov
kry, projev jako nekoordinovan pohyb trhnut, segmentrn (urit reflex odpovd ur. segmentu)
- funkn vznam tchto reflex je zen svalovho tonu, svalov vetnka kontroluj dlku svalu, lachov
tlska mech. napt pracovnch vlken
- klinick vznam vyetovn proprioceptivnch reflex
o posouzen celistvosti mchy hodnot se, zda lze odpov vybavit i nikoliv
o posouzen vlivu vych (facilit. i inhib.) center CNS na mchu hodnot se intenzita reflex
reflex zpsob vybaven odpov centrum

masseterov ptli openou o zuby doln elisti piven st pons
bicipitov lacertus fibrosus flexe pedlokt C5-C6
styloradiln hrana dist. sti radia flexe a lehk pronace pedlokt C6
tricipitov lacha tricepsu extenze pedlokt C7
flexor prst lachy flexor volrn v zpst flexe prst C8
patelrn lig. patellae extenze brce L2-L4
Achillovy lachy Achillova lacha plantrn flexe nohy L5-S2
medioplantrn sted plosky nohy plantrn flexe nohy L5-S2
Exteroceptivn reflexy
- polysynaptick, dl se na:
o extenzorov stimulace dotykovch receptor, zkladn prvek posturlnch reflex, vsledkem je
extenze
o flexorov vybaveny bolestivm drdnm, vsledkem je oddlen konetiny od msta bolestivho
psoben (obrann reflexy)
o spinln reflexy psobc svalov spasmus zvltn skupina polysynapt. obrannch reflex, pi
iritaci nocicepnch receptor koster. sval i pojivovch struktur sval. tonu v pslun oblasti
obrana organismus proti dal iritaci (svalov korzet); p. ztuhnut je pi meningitid, tonus
binch sval pi peritonitid
- maj del reakn dobu (vce synaps, pomalej veden), vt uplatnn sumace, podlhaj nav, pmo
zeny kortexem, projev jako koordinovan pohyby, plurisegmentln
CabiCz 2009/2010 18
- mohou se tak projevit jako zken extenzorov reflex (na bolestiv podnt reaguje pslun konetina
4
flex, opan extenz)
- o vlastnostech rozhoduje:
o kvalita podntu (dotyk x bolest)
o intenzita podntu (m aktivovanch neuron)
o msto psoben podntu (u bolestivch d charakter niku)
- funkn vznam spov v reflexn obran organismu obrann reflexy
- klinick vznam vyeten obrannch reflex spov v posouzen celistvosti mchy
reflex zpsob vybaven odpov centrum

korneln rohovka (smotkem vaty) seven vka pons
nazopalpebrln poklep na koen nosu seven obou vek pons
kon bin ke epigastria stah pslun sti Th7-8
- horn (epi- binch sval
gastrick)
- stedn (meso- ke mesogastria stah pslun sti Th9-10
gastrick) binch sval
- doln (hypo- ke hypogastria stah pslun sti Th11-12
gastrick) binch sval
kremasterov ke horn vnitn 1/3 stehna elevace varlete L1-2
ipsilaterln
kon plantrn ke zev. strany plantrn plantrn flexe prst L5-S2
anln anln sliznice stah m.sphincter ani ext S3-5
228. MONOSYNAPTICK MN REFLEXY

- viz ot.. 227
229. POLYSYNAPTICK MN REFLEXY

- viz ot.. 227
230. OBRANN REFLEXY

- viz ot.. 227
231. NAPNAC A OBRCEN NAPNAC REFLEX

- viz ot.. 227
232. POSTOJOV A VZPIMOVAC REFLEXY

- vzpmen stoj zen mnoha oddly CNS (spinln mchou, RF, st. mozek, mozeek, bazln ggl., mozk. kra)
- zkl. prvkem kontrakce antigravitanho svalstva sloit reflexn dje dva zkladn reflexy (na rozhran
reflexn innosti mchy a zen motoriky vymi centry):
o postojov
o vzpimovac
Postojov reflexy (posturln, statick)

- Svalov tonus zkladem vech postojovch dj, proprioceptivnmi spinl. reflexy, udrovn aktivity
spinl. motoneuron vzruchy z konch exteroceptor, innost spinlnch interneuron, -systm, RF
- Lokln statick reakce nejjednodu postoj. reflex, synonymum extensor. spinl. exterocept. reflexy;
odpovd pouze sval podrdn kon. (drdn rec. plosky nohy zat. kon. pevnou oporou, flexe)
CabiCz 2009/2010 18
- Segmentln statick reakce souinnost vce konetin, hlavn vznam informac z proprioceptor, p.
5
zken extenzorov reflex; podobn princip i pi lokomoci, zkladem posturln reflexn innosti jsou mn
reflexy, ale innost mchy sama o sob nezajist vzpmen postoj, ale je nezbytn k uskutenn
- Celkov statick reakce nadazen zkl. postojovm reakcm, koordinace svalovho tonu vech kon. i
svalstva trupu, z center CNS se astn krom mchy RF a statokinetick idlo; pat sem:
o tonick jov reflexy iniciovny drdnm proprioceptor v jovch svalech, pi zaklonn hlavy
extenze hor. kon., pi sklonn extenze dolnch, pi otoen hlavy stejnostrann extenze jak
hornch tak dolnch kon.; multisegmentln spinln reflexy, koordinovan pomoc RF
o tonick labyrintov reflexy vtinou souasn s pedchozmi, impulsy z vestibulr. apartu mn
tonus sval kon. a trupu (hl. extensor antigravita. sval), tento vliv bu pmob z vestibulr.
jader, nebo nepmo pes descendentn facilitan sys. RF; vzpmen postoj v klidu
o fzick labyrintov reflexy drdn kinetickho idla rotanm pohybem hlavy, udrovn
vzpmen polohy pi sloitch a rychlch pohybech, krom vestibulr. stroj a RF se uplatuje i
mozeek a ncl. ruber; vzpmen postoj v pohybu
Vzpimovac reflexy
- vy koordinace statickch reakc, reflexn napt sval v klidu a pi pohybu posturln reflexy;
usmrovn tit pi tchto djch zajiuj vzpimovac reflexy
- integran innost vech ve jmenovanch oddl CNS, podporovno innost vestibulrnho apartu
- korov centrum subjektivnho vnmn rovnovhy v temporln oblasti, hl. role RF, ale podkorov regula.
sys. nejsou samy o sob schopny zajistit vzpmenou polohou nezbytn innost mozkov kry
- iniciovny drdnm taktilnch exteroceptor
- mezi nejdleitj vzpimovac reflexy pat:
o labyrintov vzpimovac reflex pi naklnn trupu ze strany na stranu, hlava ve vzpmen poloze
o tlov vzpimovac reflex psobc na polohu hlavy pi pasivnm poloen na bok, podrdnm
taktilnch receptor dojde ke stoen hlavy do normln polohy
o jov vzpimovac reflex pokraovn pedchozch reakc vedoucch k napmen trupu
o tlov vzpimovac reflex psobc na polohu tla pokud pi pasivnm umstn na boku zabrnme
vztyen hlavy, vzpmen trupu bez vztyen hlavy
o zrakov vzpimovac reflexy reakce na zrakov podnty, po nich dojde ke vztyen hlavy
- do komplexu postojov motoriky jet adme umsovac reakce zajiuj nabit stabiln polohy pi
vznamnm vychlen polohy od normlu (pd, stren)
o vestibulrn umsovac reakce nejjednodu forma, pi sputn k zemi - nataen pednch
konetin a abdukce prst
o zrakov umsovac reakce pi spoutn na podloku, natahovn konetin
o reakce poskoku pi nhl zmn polohy, dojde k nkolikermu poskoku pro udren stabiln polohy
233. FLEXOROV A EXTENZOROV REFLEXY

- viz ot.. 227
234. SPINLN CENTRA MOTORIKY, alfa a gama motoneurony

- nejni centrum zen motoriky v me mn reflexy (reakce na vnj podnt, proprioceptivn a
exteroceptivn) a reflexn motorika (innosti vychzejc z endogennch podnt, reflexy postojov a
vzpimovac)
- zkladem veker motor. aktivity je sval. tonus ten koordinac innost a -neuron, kombinovan
zptnovazebn okruh (sval. vetnka paraleln a lach. tlska sriov se svaly registruj nataen lachy i
svalu)
CabiCz 2009/2010 18
- protaen svalu me bt vsledkem systmu, rove drdivosti sval. vetnek zena naptm
6
intrafuzlnch sval. vetnek; motoneurony pod aktivanm vlivem sestup. facilitanho sys. RF, kontrakce
svalu nejen -motoneurony, ale i prostednictvm -motoneuron na sval. vetnka, pokud se sval pi
kontrakci zkracuje, drdivost sval. vetnek kles; souhrou zajiovna informace o sval. napt a zaten
- informace o stavu svalu frekvence vzruchov aktivity do spinlnho centra, kad sval. segment
(myotom) m svj odpovdajc mn
segment (myelotom), kter ho inervuje
- z tto skutenosti je mon kontrolovat
funknost myelotom vyetenm reflex
nejen segmentln, ale i stranov
(reflexy pouze ipsilaterln)
- -motoneurony lze rozdlit na:
o fzick -motoneurony vt,
rychlost veden, f vboj,
inervuj rychl sval. vlkna, vy
prh drdivosti (mn zvisl na
-klice)
o tonick -motoneurony men,
pomalej, inervuj pomal sval.
vlkna, zcela zvisl na -klice
235. MN OK
- po pnm peruen mchy
- bezprostedn nsledek doasn tlum oddl mchy pod lz trv hodiny a dny (vjimen tdny),
bhem tto doby areflexie, pznaky chab parzy, atonick mo. mch (chab detrusor, retence moi)
- pozdji po spinlnch lzch vytvoen automatickho reflexnho mche (reflexn vyprazdovn po tlaku
na stnu bin, stimulac ke ap.)
- rozsah je dn mstem poruen, nebezpe u segment vych ne C5 (n. phrenicus - dchn)
- jsou poruchy vegetativn funkce
- odeznv postupn nejprve se vrac reflexy vegetativn, pozdji somatick
- obnovuj se flexorov reflexy, extenzorov se neobnov vbec, konetiny ochrnuj
236. CHOLINERGN SYSTM

- viz ot.. 201
237. KATECHOLAMINERGN SYSTM

- viz ot.. 201
238. SEROTONINERGN SYSTM

- viz ot.. 201
239. OPRN A CLEN MOTORIKA

- pohyb vysoce organizovan funkce, zena jako celek, clem pohybu:
o zskn potravy, ochrana ped nebezpem, sexuln funkce, sdlovn informac, prce
CabiCz 2009/2010 18
- cl dan innost asocian kry, programy pro vykonn pohybu mozekem (u rychle clen motoriky),
7
baslnmi ganglii (pomal ustlen pohyby), po zprac. v tchto strukturch program pes talamus do
motorick kry zen provdn pohybu
- pehled dj pi vykonvn pohybu:
- vstup. informace z motor. kry zpracovna mozekem, BG, RF (zptn vazby do kry informace o tom,
jak je pohyb provdn umouje korekce pohybu)
- zklad jakhokoliv pohybu je svalov tonus na tomto zkladu systm postojovch a vzpimovacch reflex
= motorick systm polohy (oprn motorika), zvis na innosti RF, MO, pontu, sted. mozku a
statokinetickho idla; tento ir zklad mysln pohyby motorick systm pohybu (clen
motorika), zde se uplatuje asocian a motorick kortex, BG, neocerebellum
- motorick povely vsledek zpracovn informac ze senzor. oblast asocia. oblastmi (ovlivnno inost
dalch asocianch obl.), vstupe, jednoduch vzorec motorick aktivity
- pi porovnn rychlost vli ovldan pohyb je pomalej ne pohyb nauen a automatizovan
240. INNOST BAZLNCH GANGLI

- mezi BG pat:
o velk jadern seskupen po pltm
mozk. kry
globus pallidus (pallidum)
ncl. caudatus a putamen
(striatum)
(nkdy putamen + pallidum =
ncl. lentiformis)
o struktury subthalamu
ncl. subthalamicus
o jdra mesencephala
subst. nigra (p. comp. et ret.)
ncl. ruber
- nkdy nen mezi BG azen ncl. ruber (pevd signly z mozeku a motor. korov oblasti do motor. struktur
kmene a mchy), naopak nkdy mezi n azeno claustrum (pruh podkorov edi, asocian funkc se od BG
znan odliuje) a amygdala (soust limbic. sys., na rozdl od klaustra, morfologicky i funkn podobn)
- Funkce baslnch gangli soust mimopyramidovho systmu
o pedevm koordinace myslnch a nemyslnch pohyb (u nich ivoich pln nejvy funkce, u
lovka d zejm. vztah mezi podrdnm a tlumem)
o striatum m ast pi zen celkovch pohyb
o pallidum reguluje svalov tonus
- BG propojena vzjemn (viz obr.) a jednak s adou okolnch struktur:
o premotorick (6, 8, 8a), motorick (4s) a somatosenzorick kra (g. postcentralis, 2s, 3)
o limbick systm (hypothalamus) a thalamus (ventrolat. a pedn lat. jdra)
o okcipitln a temporln kra
o retikulrn formace
CabiCz 2009/2010 18
- v mnoha ohledech pracuj BG jako sousti zptnovazebnch okruh (jeden z nich spojenm striatum
8
globus pallidus talamick jdra motorick korov obl striatum = hlavn okruh BG; dal dleit okruh:
subst. nigra striatum globus pallidus subst. nigra), druh okruh pokozen u Parkinsonovy choroby
241. FUNKCE MOZEKU

- fylogeneticky nejednotn (struktury azen k rombencefalu, ale i fylogenet. mlad)
- z mofologicko-funknho hlediska ho lze rozdlit:
o archicerebellum vestibulrn mozeek (lobulus floculonodularis a lingula)
o paleocerebellum spinln mozeek (lobus centralis, alea lobuli centralis, culmen, l. quadrangularis
(pars anterior, pyramis), l. biventer, uvula, tonsila)
o neocerebellum korov mozeek (declive, l. quadrangularis (pars posterior), folium, l. semilunaris
sup. tuber a l. semilunaris inf.)
- nzvy oddl popisuj i jejich hlavn zapojen (seazeny od fylogeneticky nejstarho)
- ist z morfologickho hlediska na vermis a dv hemisfry (na kad stran propojeny temi pedunkuly
s pontem horn, stedn a doln)
- aferentn spoje:
o spinocerebellrn (proprioreceptory a exteroreceptory spinln mcha mozeek)
o bulbopontomezencefalick (vestibulo-, olivo-, retikulo-, rubro- cerebelrn, spoje z tekta (zrak,
sluch), jdra trigeminu, ncl. cuneiformis)
o kortikopontocerebelrn (z motorick kry)
- zpracovn aferentnch spoj v mozekov ke vlkna odtud do mozekovch jader, nkter rovnou do
vestibulrnch, eventuln do RF
- v hlubch strukturch mozeku nalezneme tato jdra, k nim jdou vlkna z Purkyovch vl. paleocerebella:
o ncl. fastigii eferentn vlkna do RF
o ncl. emboliformis odtud do RF a ncl .ruber
o ncl. globosus eferentn vlkna do RF a ncl. ruber (jako ncl. emboliformis)
- z Purkyovch vl. neocerebella:
o ncl. dentatus projikuje do ncl. ventrolateralis thalami 4. a 6. oblast frontl. motorick kry
o tak ncl. emboliformis
- eferentn drhy
o krtk kortikofugln drhy (do mozekovch jader)
o dlouh kortikofugln (do vestibulrnch jaer a k RF)
o drhy z cerebelrnch jader
z ncl. fastigii vestibulrn jdra, RF, jdra hlav. nerv (V-VII,X,XII)
ncl. emboliformis, globosus, dentatus ncl. ruber, ncl. ventrolat. thalami a mozk. kra
- kra mozeku m strukturu:
o stratum moleculare hvzdicovit bb., kokov bb., jejich axony spojuj nkolik Purkyovch bb.
o stratum gangliosum tvoen Purkyovmi bb.
o stratum granulosum zrnit bb. s axony do str. moleculare a Golgiho bb.
- k Purkyovm bb. pichzej plhav vlkna (glu, asp), k zrnkovm bb. vlkna mechov (ACh); excitan
synapse; zrnkov bb. (glu) stimuluj svmi paralelnmi vlkny vechny inhibin neurony bb.hvzdicov,
kokov, Golgiho a Purkyovy (GABA, gly); axony Purkyovch bb. jako jedin pevdj informaci dle
- cel systm zapojen jedin vstup (axony Purkyovch bb.) systm, pi excitaci inhibice pvodn
inhibinho vstupu Purkyovch bb. podl i na vzniku pohybu, nejen na regulaci
- Funkce mozeku:
o funkce archicerebella udrovn vzpmen polohy tla, nadazen vestibulr. drze v kontrole
stoje a rovnovhy, aktivuje facilitan desc. sys. RF
o funkce paleocerebella analza aferentace z proprioceptor, z taktilnch rec., ze sluch. a zrak.
drhy, pro regulaci sval. napt, spojovac lnek a motoneuron
CabiCz 2009/2010 18
o funkce neocerebella kontroluje koordinaci pohyb, zptnou vazbou spojeno s motor. oblastmi
9
mozk. kry (mozekov hemisfra psob na kontralat. hemisfru mozkovou d pyramidovou
drhu pohybu kontralat. strany => mozekov hemisfra koordinuje pohyby strany homolaterln)
- Funkce mozeku jako celku
o integruje informace z motorickch obl., statokinetickho idla, proprioceptor, exteroceptor,
sluchovch a zrakovch obl.
o nutn pro vykonn plynulho, pimenho a clenho pohybu
o pro uren smru pohybu, jeho dlky, trvn a zen intenzity
o vypracovn motor. podmnnch reflex (proces uen a pamti)
242. BDN A SPNEK

- stdn bdn a spnku se opakuje v cirkadinnm rytmu, nejde o protichdn dje, spnek soust
fungovn nervov soustavy
- spnek je projevem tlumu v CNS zmna innosti CNS: funkn projevy se li od stavu bdlosti (bdl
body v mozkov ke pkladem schopnost matky probudit se i pi velice slabm nku dtte, zatmco
k hluku okol neten)
Bdn
- vdom m dva zkladn vznamy: bdlost, stav uvdomovn si sebe sama a reality okol
- bdlost = vigilita, oproti tomu vigilance = bdl pozornost
- v dob vigility reakce na bnou aferentaci
- u vigilance je mon zvit vkonnost senzorickho systmu a utlumit jin systmy (koka sledujc my
nevnm obvykl zvukov podnty)
- neurofyziologick mechanismy bdlosti
o pro stav bdlosti charakteristick innost:
ascendnentho facilitanho systmu RF
nespecif. systmu thalamu
nkterch vegetativnch center hypothalamu
o kolaterly specif. aferent. drah vedouc k nespecif. ascendent. aktivanmu systmu pro stav bdlosti
nezbytn, pokud se tato aferentace sniuje ( senzor. drdn, tma ticho) jedinec snze usne
o aktivace nadazench struktur zprostedkovan RF = probouzec reakce (arousal reaction)
o pro ascendentn aktiva. sys. (AAS) charakteristick psoben nespecifick, podrdn jakhokoliv
smyslu aktivace AAS (krom toho probuzen i aktivac korovch obl., limbic. sys. udr. bdl stav)
Spnek
- i bhem nj cyklick jevy, zkladn rozdlen:
- 1) Non-REM spnek (pomal, spnek s pomalmi vlnami, telencefalick)
o prvn spnkov fze, rozdlen:
stadium 1 na EEG rozpad aktivity, nahrazovno aktivitou, somnolence, jet
uposlechne vzvy k oteven o
stadium 2 osoba sp, nereaguje na normln hlasitou e, na EEG aktivita, peruovna
spnkovmi veteny (vlny stoupajc a klesajc aktivity) a K-komplexy (pomal nepravideln
vlny ped spnkovm vetenem)
stadium 3 v EEG 20-50% vln, pedevm vlny, mn ast spnk. vetena a K-komplexy
stadium 4 nejmn 50% vln v EEG, bez spnkovch veten a K-komplex
o asi po 90 min nastupuje REM spnek EEG nepravideln, kombinace a aktivity
- 2) REM spnek (aktivovan, paradoxn, rombencefalick)
o zznam v EEG je nepravideln, kombinace a aktivity (-like)
CabiCz 2009/2010 19
o ztrc se svalov tonus (zejm. antigravitan hl. jov svaly, vjimkou okohyb. svaly
0
nepravideln fzick kontrakce rapid eye movements)
o pevld aktivita sympatiku srde. frekvence, TK a motility GIT, dchn rychlej
o prh pro probuzen zven hlubok spnek
o sny; u mu me bt erekce
- bhem cyklickho dje se std non-REM a REM fze, nsledujc charakteristiky:
o za noc cca 4 cykly (REM/non-REM)
o REM spnek cca 25% doby spnku, kad perioda 5-20 min, trvn se bhem noci prodluuje
o stadium 2. non-REM spnku asi 50% doby spnku, stadium 3. a 4. asi 15%
o stadium 4. pouze v prvn polovin spnku, stadium 3. zanik ke konci spnku
o spontnn probuzen obvykle v REM spnku
o charakter periodicity spnku se ontogeneticky promuje
- Ontogeneze spnku - vvoj poteby i struktury spnku, shrnut vvoj:
vk doba spnku
REM spnek pi narozen asi 50% doby spnku
podl REM spnku do 10 let vku asi 25%, pak stabiln, opt mezi 70. a 80. rokem
podl 4. stadia non-REM se postupn sniuje, se 60. rokem vymiz pln
- neurofyziologick mechanismy spnku dnes spnek brn jako aktivn dj, generovn REM a non-REM
odlinmi strukturami CNS
o pro non-REM ncl. raphe, ncl. reticularis thalami, cholinergn neurony RF, ncl. tractus solitarii,
struktury bazl. pednho mozku
o pro REM diskrtn oblast ncl. reticularis pontis oralis
243. ELEKTROENCEFALOGRAFIE (EEG), EVOKOVAN POTENCILY

Evokovan potencily
- komplexnj typ odpovdi ne jednotkov aktivita, synchronizovan odpovdi skupin neuron na aferentn
vzruchy nebo pm el. drdn
- hodnotme tvar, latenci vrchol, amplitudu, strmost, polaritu a vzjemn vztahy vln
- primrn sloka - elektrick odpov skupiny nejdve aktivovanch neuron, po n tzv. pozdn sloky
(reakce na impulsy z primrnch neuron, nebo odpov na aferentaci pomalejmi vlkny; del latence,
pomalej prbh, ni amplituda, rozmanitj tvar), mnohdy sled pravidel. rytmic. vln nsledn vboj
- umouj mapovat projekce z periferie v kmenovch, podkorovch a korovch strukturch, posouzen stupn
funknho vvoje senzorickch systm po narozen
- je mon extrahovat z EEG evokovan potencily mozkovho kmene uit pro vyeten tto oblasti;
mnohem jednodu zaznamenvat korov evokovan potencily (nejvraznj v primr. projeknch
oblastech velkch senzorickch sys.)
Elektroencefalogram (EEG)
- suman zznam oscilac el. aktivity vzruivch element a neuroglie v CNS, pedevm aktivita povrchovch
struktur (pnos podkorovch je mnohem men), amplituda potencil z povrchu ke lebky v destkch V
(membrnov potencil v mV)
- zdrojem EEG aktivity hlavn EPSP a IPSP, podstatn mn AP (sice vt, ale mnohem krat a ne tak asto)
- pro genezi EEG zvl vznamn neurony pacemakerovho typu spontnn produkce oscila. vboj,
inhibi. interneurony a zptnovazeb. spojen zkl. princip funkce osciltoru (kortikln neuronov st
rytmick aktivita 10-40Hz)
- technicky zznam EEG jako porovnn potencil dvou bod na ki lebky bipolrn zznam, nebo rozdl el.
potencilu mezi aktivnm bodem mozk. tkn (pod aktivn, exploren elektrodou) proti bodu s nulovm
potencilem (pod neaktivn, referenn elektrodou, un boltec, koeno nosu) unipolrn zznam
CabiCz 2009/2010 19
- Snmn:
1
o pmo z vodivho povrchu lebky (EEG)
o peroperan (povrch mozk. kry mkkch obal, elektrokortikografie EcoG)
o z jinch povrchov dostupnch mst
o hlubok mozkov struktury (stereotakticky, neurochirurgick operace)
- zznamy EEG individuln variabiln, ale urit spolen charakteristiky pevldajc frekvence vln za ur.
stav bdn a spnku, amplituda a grafoelementy specif. pro ur. projevy CNS
- zkladn typy aktivit neboli rytm EEG charakterizovny frekvenc, amplitudou a tvarem vln, kad typ
uritou charakteristiku
typ rytmu normln rozsah amplituda doba lokln oblast podmnky
nebo frekvence ptomnosti nebo pevahy ptomnosti
nenormln (Hz) rytmu difuzn nebo
maxima
alfa normln 8-12 5-100 5-100% difusn okcipitln a bdn, relaxace,
parietln zaven oi
beta normln 18-30 2-20 5-100% difusn precentrln bdn, motorick

a frontln klid
gama normln 30-50 2-10 5-100% difusn precentrln bdn

a spnkov a frontln
deprimace
delta normln, 0,5-4,0 20-200 variabiln difusn variabiln ospalost bdn
nenormln
theta normln (?) 5-7 5-100 variabiln lokln frontln a bdn, vzruen
nenormln temporln nebo stres
kappa normln 8-12 5-40 lokln variabiln pedn a bdn pi een
temporln problmu
lambda normln (?) pozitiv.
negativn hrot
5-100 variabiln lokln parieto- vizuln stimul.
nebo ostr vlny okcipitln nebo oteven o
K-komplex normln (?) pozitivnvlna + jin

ostr
20-50 variabiln difusn vertex bdn sluchov
pomal pozit-
stimulace
normln negativn 50-100 variabiln difusn vertex ospalost rzn
stimulace
spnkov normln 12-14 5-100 variabiln lokln precentrln nstup spnku
vetana
- delta rytmus nejni frekvence vysokovolt. vln, nejhlub fze telencefalickho spnku, vvojov aktivita
nezralho mozku kojeneckho vku
- theta rytmus rytmus zrajcho mozku dtskho vku (2. a 3. rok ivota nejvce, parietln a temporln obl.
mozk. kry), i tento rytmus u dosplho v pozdnch fzch telencefalickho spnku
- alfa rytmus nejvraznj, typick pro zdravho dosplho lovka v klidu, vlee, stav klidnho bdn pi
zavench och, stedn hodnota frekvence 10Hz, max. amplituda nad parietookcipitlnmi oblastmi mozku
- beta rytmus frekvence vy ne 14Hz, spojen s aktivac CNS, zvenou pozornost a aktivitou CNS,
nejvraznj nad frontlnmi laloky mozku
- gama rytmus nejvy frekvenn psmo EEG, nestabiln, epizody konst. frekvence 100-300 ms s intervaly
15-30 ms, kad epizoda spojena s vraznou negativitou stejnosmrnho potencilu mozku
- vysokofrekvenn rytmy vrazn ve strukturch s laminrn organizac jak oje neokortex, tektum, ichov
bulby; v tchto strukturch ohniska synchronizace s vysokou frekvenc (i kdy celkov EEG desynchronizovn)
- rytmy , , oscilan aktivity, stupe synchornizace a velkou amplitudou, pechod od behaviorln
relaxace k vysoce aktiv. bdlmu stavu fenomn deprese alfa-rytmu (potlaena, nahrazena frekvenn
amplitudovou aktivitou nebo ) pi depresi alfa rytmu synchronizace s aktivity ve vym frekvennm
psmu
- pi hodnocen EEG rytmu nutn korelovat s pslunm behaviorlnm stavem organismu (hledisko bdn a
spnku) a s poznatky o funkci a kontrole oscila. okruh a jejich synapt. spojench
CabiCz 2009/2010 19
- el. aktivita kry registrovan na povrchu lebky vsledek sumace zejm. postsynapt. potencil korovch
2
neuron (navozen synchronizan aktivitou talamickch neuron, informaci do kry pevedou talamick
jdra tehdy, pokud je jejich mem. potencil blzky prahu pro vyvolan AP odpovdajcch senzorickmu
vstupu, na EEG desynchronizace)
- podkladem synchorniz. aktivity EEG salvy AP hromadn EPSP na korovch neuronech; podstatou
synchron. vboj talamickch jader: zmna jejich mem. potencilu (recipron inervace s ncl. reticularis
thalami, jejich GABAergn inhibin interneurony hyperpolarizuj membrnu talamickch pevodnch
neuron) pichzejc informace (EPSP) aktivace napovch Ca2+ kanl zmna mem. potencilu
vstupem vpnku aktivace dalch Ca2+ kanl spoutc rove innost talamickch neuron
srie AP hyperpolarizace mem. obnovena kalciem navozenm tokem draslku opakovn cyklu
- mem. potencil talamickch pevod. jader blzk prahu udrovn cholinergnm vstupem z mozk. kmene a
pednho mozku, stejn vstup sniuje aktivitu ncl. reticularis thalami brn navozen hyperpolarizace
umouje pevod senzorickch informac do mozk. kry v bdlm stavu
244. FYZIKLN PODSTATA EL. PROJEV MOZKU, metody jejich zpracovn

- pro vznik el. potencil. rozdlu rozhodujc nerovnomrn rozloen kationt a aniont na rozhranch, tyto
potencily mohou kolsat drdiv tkn (nervov, svalov)
- zev. projev innosti nerv. bb. zmna mem. potencilu, v oblasti tl kolsn hyper- i depolarizace, pomal
zmny vyvolan innost synaps jsou EPSP, IPSP, receptorov a genertorov potencily, v nerv. sys. i
pacemakerov bb. spontnn a rytmick kolsn potencilu; nerv. bb. schopn krom pomalho kolsn
(do destek ms) vytvet AP (vt zmna potencilu mV, ale o d krat max do 2 ms)
- EPSP a IPSP projevem mstnch zmn polarizace membrn, obl. mem., kde tyto zmny nejvt vi
ostatnm elektronegativn nebo elektropozitivn potencilov rozdl mezi jednotlivmi bb. elektrick
dipl potencilov pole tchto jednotkovch dipl (vektory) se staj vsledn souet lze mit
- pi innosti nerv. bb. se uvoluj kaliov ionty, zsti resorbovny i gliovmi bb. zmny mem. potencilu
tchto bun. element
- pro velkou st mozku a hlavn pro kru je typick paraleln pjem signlu neurony stejnho typu a
lokalizace ve stejnch dendritickch oblastech, uniformn en signlu a jeho paraleln zpracovn mnoha
podobn organizovanmi skup. neuron a to, e vsledek se objevuje tm souasn na eferent. drahch
- Elektrick vlastnosti mozkov tkn prostorov el. vodi i el. pole, dv zkladn vlastnosti:
o stejnosmrn potencil vrazem polarizace tkn, generovn obma populacemi bb., rozhodujc
potencilov rozdl mezi dendrity, tly a axony vel. neuron (pyramid. bb.), raznj v mozk. strukt.
s laminr. architekturou, stejnho pvodu tzv. transkortikln potencil; stejnosmr. potencil
definovn: rozdl el. potencilu intakt. povrchu mozk. tkn proti oblastem s nulovm potencilem;
hodnot se velikost (+15 a +25 mV), polarita (+/-), stabilita; to zvis na innosti mozk. tkn, na jej
mtb., iontovm prosted, stupni vvoje; mrn oscilace (1mV) pi probouzen nebo usnn, vt
vchylky pi zsahu do mtb. mozku, otravch, hypoxii; v souvislosti se senzor., motor. a poznvacmi
aktivitami asto negativn vchylky stejnosmr. potencilu mozk. kry (a nkolik sekund) =
contingent negative variations, vrazn pi pprav aktivit, souvis s pozornost, emocemi
o impedance odpor mozkov tkn proti prchodu stdavho proudu, abs. hodnota zvis na
frekvenci stdavho proudu, m se podle bytku el. proudu s frekvenc 1 kHz pi prchodu znmou
vrstvou mozk. tkn, v K.mm tkn, zvis na velikosti EC prostoru, konc. iont v ECP a na jejich
pesunech iont. kanly, zmna vlivem stejnch initel jako stejnosmrn potencil
- Jednotkov aktivita aktivita jednotlivch vzruivch element CNS, pro jej zznam musme pout
elektrodu, jej hrot je dov men ne pslun neuron; aktivitu neuron lze sledovat extracelulrn a po
propchnut membrny hrotem elektrody i intracelulrn (pomoc selektivnch mikroelektrod, pineslo
mnoho info. i o iont. pesunech mezi ECT a ICT); metoda terkovho zmku (pist povrch. mem. neuronu
na hrot elektrody) sledovn innosti kanl membrny (PC analza interval. a frekven. histogramy),
jednotkov aktivita bu spontnn (vnitn cykly excitability neuronu), nebo evokovan (viz ot..243)
CabiCz 2009/2010 19
245. FUNKCE THALAMU 3
- hlavn pepojovac centrum v CNS, penos aferentac z periferie do specif. projeknch obl., do mozeku,
asocianch obl. nebo vzjemn interakce mezi centry CNS
- komplikovan struktura, talamick jdra se daj dlit jako podle morfologie tako podle jejich funkce
- podle projekce na:
o jdra specifick dostediv informace do danch projeknch obl.
o jdra nespecifick nemaj pm propojen s dostedivmi drahami, projikuj do cel kry
o jdra asocian aktivovna z projeknch jader talamu a autonomnch jader hTh, projekce do
asocianch obl. kry, hTh a limbic. systmu
- podle vykonvan innosti jdra:
o somatosenzorick (specif.) VPL, VPM, CGL, CGM
o pevodn motorick (specif./asocia.) VA, VL, VM
o propojujc mezimozek s limbic. sys. (specif./asocia.) AD, AV, AM, LD
o propojujc mezimozek s ascoia. obl. kry (asocia.) MD, pulvinar
o irokch difusnch projekc (nespecif.) paracentr., parafasc., CeL, CeM, CeMedianus, reticulares
- ani tato dlen neohraniuj pesn skupiny
- Funkce thalamu:
o pepojovac centrum informac z periferie (senzitivn, zrak., sluch., chu.)
o ovlivnn stavu bdlosti odpov na senzorickou aferentaci
o ast na vegetativnch reakcch (zblednut, zervenn), emocch (pod kontrolou kry, pokud ale ta
nen vyvinuta u dt tak se projev)
o ovlivnn stoje a chze
246. FUNKCE RETIKULRN FORMACE

- etn mnostv jader (>50) v prodlouen me, mostu, stednm mozku a talamu, pod vlivem vych i
nich oddl, kolaterly ze vech specif. drah; multisynaptick s vtinou malch neuron
- anatomick lenn: st rafelnch jader
st mediln
st laterln (chyb v mesencephalu)
st cerebelrn
- veden dky synapsm pomal, psob na vy i ni centra nespecificky dvma zpsoby: vzestupnm a
sestupnm; krom toho v n jsou i specifick centra regulace dchn, TK, srde. innost, endokrinn
funkce a funkce GIT
- vzestupn a sestupn systm se dl jet na facilitan a inhibin
- Ascendentn aktivan systm (AAS) probouzec reakce probuzen ze spnku a udren bdlho stavu,
aktivace pomoc: kry, vestib. mozeku, statokinet. idlo, kolat. sensor. drhy
- Ascendentn inhibin systm (AIS) existence nen prokzna, aktivace: spinln crbl., kra, BG
- Descendentn facilitan systm (DFS) laterodorzln st MO, mostu, stedn mozek (hl. st), talamus;
zesiluje mn reflexy d innost -motoneuronu, aktivace: statokinet. idlo, vestib. jdra, jdra mozeku,
kolaterl senzoric. drhy, kra; pevldne-li tento systm decerebran rigidita (vyazen vlivu vych
oddl CNS, kter aktivuj inhibin oblast, take pevaha facilitanho; stoupne tonus extensor, antagonist
ochabl, kon. strnule nataen, hlava zvrcena dozadu, ocas (u koky) zdvien, tak u lovka poruenm
lamina quadrigemina zejm. na dolnch kon. nataeny a stoeny dovnit, hor. kon. rovn nataeny v
pronaci)
- Descendentn inhibin systm (DIS) podrdn vede k tlumu mnch reflex omezen pohyb;
aktivovn z mozkov kry, spinl. mozelu, BG (striatum)
- Uplatnn RF pi zen funkc:
o hybnost DFS, DIS
CabiCz 2009/2010 19
o vegetativn funkce centra regulujc dchn (insp. a exsp. neurony MO, pontinn resp.centrum),
4
krevn obh (vasokonstrikn, vasodilatan), srden innost (kardioexcitan, kardioinhibin) a
prostednictvm hTh jader termoregulace, pohlavn funkce, pjem potravy, mtb.; tohle specif. fce
o stavy bdn a spnku zejm. AAS
o modulace podmnnch reflex ovlivnn tvorby podmnnch reflex AAS, pi oslaben tohoto
systmu se tvorba podmnnch reflex zhoruje
o zabezpeen regulace senzorickch formac
o mozkov kra prostednictvm RF upravuje prchod inhibinch a aktivanch vliv
? Funkce mozkovho kmene

- tvoen prodlouenou mchou (MO), mostem, stednm mozkem (mesencephal)
- v MO jdra hlav. nerv a seskupen jader ne v centrl. edi, navazuje most, mesencephalon z crura cerebri
ventrln, sted tvo tegmentum a dorzln tektum, soust kmene je RF
- Prodlouen mcha ncl ambiquus (motor. IX, X, XI), dorazl. motor. jdro X, senzor. jdro X, pevod.
chuov ncl tractus solitarii a ncl. salivatorius, pevod. jdra senzor. drah (ncl. olivae, ncl. cuneatus, ncl.
gracilis), hl. noradrenergn jdro (ncl. coeruleus); FUNKCE:
o Nepodmnn obrann reflexy
reflex kale n. laryngeus sup. dchac centrum motorick vlkna pro mezieber. svaly
a motor. vlkna X pro hlasovou trbinu
kchac reflex n. trigeminus (z nosn sliznice) centrum jako kalac
zvracen perifern, centrum v tr. solitarius, aktivace vzruchy z rec. trv. trubice
o Regulace dchn (spolu s mostem)
dno innost sten pacemakerovch bb. MO, dv skupiny bb.: dorzln a ventrln
respira. skupina (obsahuj insp. a exsp. neurony)
o Regulace krevnho obhu a trven
v me nsl. centra: vasokonstrikn, vasodilatan, kardioexcitan a kardioinhibin; soust
RF, krom chemorec. spoutc obl. (aktivace centrln zvracen), zprostedkovv MO
tak pijmn a zprac. potravy a nepodmnn reflexy sac, vkac, polykac
o Spolu s mostem mimick pohyby, fonace a e lokalizac jader hlav. nerv
o Spolu s mostem a sted. mozkem zen postojov motoriky
- Most nsledujc jdra kochlern (vent. et dors.), vesitbulr. jdra statoakustiku, motor. jdra VII a XI,
senzor. jdra VII, senzor. a motor. jdra V; propojen s oblongatou; FUNKCE:
o Nepodmnn reflexy
korneln reflex odstediv n. V, dostediv vlkna n. VII (m. orbicularis oculi)
okulokardiln reflex po stlaen bulb signly pes n. V, odstediv pak vlkny n.X
o Podmnn reflexy
umouj artikulaci, zprostedkovny motor. vl. nn. V, VII, IX, XII
o zen dchan
spoluprce mostu a MO, na rovni mostu pontinn respiran skupina
- Mesencefalon stedn mozek, hlavn soust tektum (tverohrbol, colliculi inf. et sup. a brachia),
tegmentum (jdra hlav. nerv III, IV, mesecefalick jdro n. V a dal jdra nlc. ruber, subst. nigra, ncl.
interpeduncularis), pedunculi cerebrales (drhy od mozkov kry k me a kmeni); FUNKCE:
o ast na zen motoriky ncl. ruber (pevod motor. aktivity z kry a mozeku do kmene a mchy),
subst. nigra BG, mimopyramidov kontrola
o Pepojovn informac vedench zrak. a sluch. drahou colliculi sup. (zrak) a inf. (sluch)
o Centrum nepodmnnch reflex
zrakov pohyby o, hlavy, tla na zklad svtel. stimulace
sluchov jako pedchoz, akort zvuk. stimulace
strn (pohotovostn) reflex soubor sloitch nepodmnnch reflex, vybaven nhlm
zrak. i sluch. podntem, centrem lamina quadrigemina
CabiCz 2009/2010 19
vzpimovac reflexy
5
247. FUNKCE LIMBICKHO SYSTMU

- soust velkho mozku, spad do nj: rinencefalon, ichov mozek (korov obl.) a podkorov obl.
- Korov sti
o archipaliln alokortex: hipokampus, g. dentatus
o paleopaliln alokrotex: bulbus olfactorius, tuberculum olfactorium, area septalis, area prepiriformis,
area amygdalaris
o perialokrotex: pedn insulrn obl., subkalzn obl.
o juxtaalokrotex: lobus insularis, temporopolrn a -hipokampln obl., prelimbick a orbitln obl.
- Podkorov sti
o septum (ncll. septi)
o corpus amygdaloideum (amygdala)
o ncll. thalami anteriores
o nkter tvary hypothalamu (corpus mammillare, diagonln svazek) a epitalamu
- jednotliv tvary vzjemn propojeny hl. propojen je Papezv okruh
- krom Papezova okruhu dal vznamn sti limbic. sys.:
o amygdala mezi krou a BG; ichov (spoje s ich. bulby), mediln (spojen s med. hypothalamem),
bazolaterln (spojen s krou (oba smry) a striatem (eferent.), zen hybnosti), ventrln (aferent.
z kry, koordinace somatickch funkc pi emonch reakcch, tvorba pam. stopy)
o septum (dl se na skupiny jader: med., lat., post., vent.; s amygdalou spojeni pes stria terminalis a
diagonln svazek, dal spoje k habenula, hTh a Th)
o hipokampus (dlen na 3 tvary: cornu Amonis (CA, 4 podoblasti), g. dentatus, subiculum;
k hipocampu adme i entorinln kru, parasubiculum a presubiculum; vzruchy z kry do hTh
nejprve zprac. hipokampem; tvorba podmnnch reflex, tlum pohyb pi pozornosti,
posttetanick potenciace pamov stopa)
- Funkce:
o somatovegetativn regulace koordinace somat. a visc. funkc (slinn, dch., polykn, sex. aktivita)
o ast na tvorb pamov stopy vznik samostatn se tvocch nslednch vboj po opak. stimul.
amygdaly, emoce vzn. loha v procesu uen, dle podmnn reflexy, zprac. prostor. orientace
o ast na prostorv orientaci tak organizaci chovn v prostoru (hipokampus)
o integrace funknch zmn pi emocch tlum pohyb pi napjat pozornosti (hipokampus RF
tlumen orientan reakci zprostedkovanou RF, bez tohoto tlumu nemohou vznikat podmn. refl.)
o chovn zajiujc zachovn jedince a rodu pjem potravy (chovn pro jej zskn), boj o msto
v prod a spolenosti, dlen na apetitivn (pibliovac) a averzivn (nikov); hTh: registrace
poteby potravy limbic. sys.: chovn pro uspokojen tto poteby
248. ZEN AUTONOMNCH FUNKC

- organizace z autonomnch sted CNS nebo reflex. innost perifer. oddl, nkdy 3.sys. enterick nerv. sys.
- AUTONOMN STED integruje reakce organismu, adme sem:
o pten mcha nen jasn, zda je to dc centrum, kter koordinuje innost pslun sti
autonomnho nervstva (ale svd o tom zachovan koordinace autonom. a somatic. funkc spojench
s kopulac po peruen mchy nad sakrln oblast), mon jen reflexn sted v rmci periferie
o mozkov kmen obsahuje RF, d kardiovaskulrn a respiran systm, centrem nkterch
autonomnch reflex:
kardiovaskulrn centrum ncl. dors. n. X (vagov parasymp. aferentace), presorick oblast
(oboustrann v dorsolat. sti RF, aktivita TK, eferenty kontroluj sympatick
preggl. neurony inervujc srdce, cvy a juxtaglom. apart), depresorick oblast
CabiCz 2009/2010 19
(oboustrann ve ventromedi. sti RF, aktivita TK, recipron spojen s presor. obl.);
6
nkdy dlen dcch kardiovask. center na: vasokonstr. a -dilat., kardioexcita., kardioinhib.
centrum dchn neuronov s urujc rytmickou aktivitu, ta propojena s genertorem
inspiranho rytmu (psob na mn motoneurony, dc dchac pohyby)
autonomn reflexy centrum v mozk. kmeni pjem a zprac. potravy: reflex sac, polykac,
slinn, sekrece aluden a pankreatick vy, zvracen
o hypothalamus integran centrum somatoautonomnch funkc, d pjem potravy, sekreci trv.
v, tlesnou teplotu, sexuln funkce, tonus vegetativ. nervstva (automat. tvorba vzruch)
o kortex zen autonomnch funkc autonomnmi efektorovmi oblastmi (frontoorbitln kra a
rinencefalon), integrace a tvorba podmnnch reflex souvisejcch s autonom. nervstvem
(vegetativ. doprovod emonch stav, vdom kontrola vyprazdovn)
- PERIFERN ODDLY reflexn oblouk, receptory zakonenm viscerosnezitiv. neuron barorec., chemorec.;
dostediv drha: viscerosenzitivn neurony (vl. C, bun. tla v ggl. spinale nebo ggl. sup. et inf. n IX et X)
mozkov kmen, mcha preggl. neuron (centrum); odstediv drha: axon z ggl. spinale (vl. B) ggl.
trunci sympatici nebo ggll. prevertebrln (sympatikus), ggl. ve stn orgnu (parasympatikus) postggl.
vlkna efektorov bb.; axonov terminly v interstic. prostoru inerv. tkn terminln autonomn
plete (s varikozitami mtch. a vezikuly s neurotransmiterem = synapse mezi nervem a efektorem);
autonomn reflexy se li od somatickch v nsledujcm:
o eferentn drhy dvouneuronov (pre a postggl.) polysynapt. reflexy
o senzitivn aferentace somat. reflex neurony A nebo A, viscerosenzitivn vlkna jsou typu C
o preggl. vlkna (B) vedou rychleji (myelinizace) ne postggl. (C)
o vsledkem autonomn reflex vrazn pomalej ne somatick
Oddly autonomnho nervovho systmu

- morfologicky i funkn ho lze rozdlit na dva oddly zhruba antagonistick
- SYMPATIKUS
o thorakolumbln (mn jdra C8-L3 ncl. intermediomedialis a ncl. intermediolateralis), axony
z m. jader pednmi koeny rr. comunicantes albi ggll. trunci sympatici pepojen (st
bez pepojen dl do prevertebrlnch gangli - pepojen) postggl. vlkna rr. viscerales (vlkna
tvo pleten, nejastji periarteriln), rr. comunicantes grisei, senzit. neuron do periferie (ke)
o zvltn uspodn sympatick inervace hlavy vtina sympat. vlken jako postggl. parasympat.
gangli, vjimka ggl. cervicale sup. postggl. vlkna kolem karotickch plex k orgnm hlavy a srdci
- PARASYMPATIKUS
o kraniosakrln (jdra v mozk. kmeni a m. segmentech S2-S4)
o kmenov struktur:
ncl. Edinger-Westphal III ggl. ciliare nn. ciliares br. m. sphincter pupilae, m.ciliaris
ncl. salivatorius sup. VII n. petrosus maj. ggl. pterygopalatinum nn.pterygopalatini
n. zygomaticus r. comm. cum n. zygomatico n. lacrimalis slzn lza
ncl. salivatorius inf. IX n. tympanicus pl. tympanicus n. petrosus min. ggl.
oticum n. auriculotem. pun lza (Jacobsonova anastomza: n.t. pl.t. n.p.min.)
ncl. dorsalis n. X X intramurln ganglia srdce, dch. a trv. stroj
o sakrln st:
ncll. intermediolaterales axony pednmi koeny (sakrln nervy) pl. hypogastricus inf.
- NEUROCHEMIE AUTONOMNHO NERV. SYS.
o dvoj meditory pi penosu klasick (primrn) a non-katecholaminov a non-ACh (neuropeptidy)
o Klasick meditory
dva zkladn meditory ACh, NA
acetylcholin preggl. postggl. u obou (nikotinov ACh rec.); postggl. efektor
(parasympatikus, muskarinov ACh rec.)
noradrenalin postggl. efektor (sympatikus, adrenergn rec.)
CabiCz 2009/2010 19
vjimka ve deni nadledvin (sympatikus ACh, bb. den nadledvin jsou modifikovan
7
postggl. bb.) a v potnch lzch, mm piloerectore a cvch koster. sval (sympatikus ACh,
sympatick cholinergn neurony)
adrenergn rec.: (1A, 1B, 1D, 2A-D; G-proteiny: GqPLC, GiAC), (1-4; GsAC, Gi)
muskarinov rec.: M (1-5; G-proteiny: Gq, Gi)
o Dal meditory:
nejspe modulan funkce
GnRH (sympat. ggl.), dopamin (sympat. ggl.), ATP (hl. sval. GIT, mo. mch.), VIP (postggl.
vlkna parasympatiku)
dal: enkefaliny, endorfiny, GABA, serotonin, subst. P, GIP, somatostatin, neurotensin, CCK,
gastrin, PP, angiontenzin II, ACTH
- ENTERICK NERVOV SYSTM
o dv propojen pleten pl. myentericus Auerbachi a pl. submucosus Meissneri = enteric nerv. sys.
o vznam nen zanedbateln (cca 100 mil. nerv. bb.), kontroluje sekreci trv. av a lokl. krevn
prtok, ale i kontrola motility
o pracuje nezvisle na CNS, ale pod kontrolou autonomnho nerv. sys (etn spoje s obma plexy)
249. FUNKCE HYPOTHALAMU

- pod talamem, oddlen sulcus hypothalamicus, vce ne 20 jader, ty lze rozdlit:
o dorsln oblast ncl. ansae lenticularis
o pedn oblast ncll. praeoptici med. et lat., ncl. suprachiasmaticus, ncl. supraopticus, ncl.
paraventricularis, ncl. hypothalamicus ant.
o stedn oblast ncl. arcuatus, ncll. tuberales, area hypothalamica lat., ncl. hypothalamicus
ventromed. et dorsomed., ncl. hypothalamicus dors., ncl. periventricularis post., ncl. infundibularis
o zadn oblast ncll corporis mammillaris med. et lat., ncl. hypothalamicus post.
- spoje jsou aferentn (ascendentn: talamus, kra; descendentn: mcha) a eferentn (talamus + limbic.
systm, z nich do kry; hypofza, RF facilitan sys., mcha)
- Funkce hypothalamu:
o hlad a pjem potravy centrum sytosti a hladu (potravov), mezi nimi propojen; aktivace
glukoreceptor v centru sytosti (ventromed. hTh) tlum centra hladu (lat. hTh), pi nedostate.
stimulaci centrum hladu drdno, s pocitem hladu spojeny i vegetativn projevy (kontrakce aludku)
o ze hypertonick prosted v okol ncl. paraventricularis stimulace osmoreceptor
o sexuln funkce integran innost hTh, propojuj CNS s humorln sekrec (zadn hTh a tuberln
partie), v tuberln partii vznik ensk sexuln chovn, musk ovlivovno preoptickou st
o sekrece hormon podrdn osmoreceptor v ncl. supraopticus sekrece ADH, v ncl.
paraventricularis oxytocin; oba hormony axony do neurohypofzy, pmo do obhu secernovny
liberiny/inhibitory: TRH, GnRH, GHRH, GHIH, MRF, MIF, PIH, PRF
o zen vegetativnho nervstva z parasympat. center (pedn hTh) a sympat. center (zadn jdra)
o termoregulace zadn hTh reakce na chlad (integrovno s vegetativn regulac, uvolovn
katecholamin), pedn na teplo; termoregula. centra aktivovna z termorec. v hTh a periferii
o ast na emonch stavech jdra hTh ped. jdra Th g. cinguli = Papezv okruh (lymbic. sys.)
o zen cirkadinnch rytm rytmick aktivita ncl. suprachiasmaticus
250. NEPODMNN REFLEXY, MOTIVACE, EMOCE, INSTINKTY

Nepodmnn reflexy
- somatick a autonomn reflexy, dal jednoduch odpovdi organismu, uskutenn prostednictvm
vrozench spoj nerv. systmu
CabiCz 2009/2010 19
- uit nen vzno na pedchoz zkuenost, u vech jedinc tho druhu stejn, mohou bt modulovny vlivem
8
jinch oddl mozku, nebo ovlivnny dalmi vrozenmi mech. chovn (motivace, emoce)
- reflexn oblouk, struktury jsou vrozen dan
- pedpokladem existence nepodm. reflexu je vznik pslun struktury a jej zapojen do reflex. oblouku, tak
me dozrvat sac reflex u nedonoench dt, postupn formovn projev labyrintovho vzpim. reflexu
Motivace
- ovlivnn chovn informacemi z vnitnho prosted organismu (vlivem nedostatku nebo pebytku nkter
ltky se spust takov programy chovn, kter tuto odchylku vyrovnaj - hladiny glukosy pocit hladu
vyhledn a pjmu potravy)
- tento typ motivace oznaovn jako drive, zen z hTh center regulujcch homeostzu dan veliiny (centrum
hladu, zn, termoregulace)
- mnoho typ chovn spoutno jinmi druhy zmn vnitnho prosted zmny hladiny hormon (estrus,
je) nebo vnitn aktivity CNS (biolog. hodiny, vnitn rytmy)
- jako biolog. potebami me bt chovn ovlivovno i potebami poznvacmi (zvdavost), typick pro
lovka
- srovnnm biolog. vznamu rznch motivac hierarchie hodnot v danm okamiku, nejsilnj motivaci
m zpravidla snaha po dosaen pozitivn emoce (pednost stimulace oblast mozku, kter vzbuzuj lib
pocity, ped pjmem potravy a vody)
Emoce
- citov zabarven innosti, ppadn psychick stav, kter v urit me ovlivuje jakkoliv jednn, u lovka
subjektivn hodnocen dan reakce
- ovlivuj motorickou aktivitu, innost somat. a vegetat. nervstva a endokrinnho sys.
- charakter a intenzita odpovd biologickmu vznamu podntu, kter ji vyvolal, velikost emo. doprovodu je
mon posoudit podle projev aktivace sympat. nebo parasympat. nervstva (TK, srde. frekvence, stevn
peristaltika, prokrven ke, pocen, zornice)
- nap. strach srde. akce a dech. frekvence, kon vazokonstrikc, pocenm, rozenm zornic, sval. tes
- podle subjektivnho hodnocen dlme emoce na lib (radost) a nelib (strach, bolest)
- podle charakteru vsl. innosti pak na emoce mobilizujc (zlost) a demobilizujc (smutek)
- zeny z limbic. sys. (podkorov a korov obl.), vznam meditorovch sys. v mozku (monoaminergn),
psoben nkterch psychotropnch lku zmnami aktivity meditor, podobn psob nkter drogy
(navozenm libho emonho stavu vedou ke vzniku zvislosti)
- spolen pro ivoin druh
- vrazov prostedky signlem pro ostatn leny druhu v ur. smyslu pedvn informac
Instinkty
- komplexn nepodmnn reflexy, vrozen
- ovldaj sloit formy innosti (charakterist. pro ivoi. druh), umouj jednat i bez vyuit individulnch
zkuenost, zvlt v situacch, kter jsou kritick pro zachovn jedince nebo rodu
- pi zen rozmnoovn, pe o potomstvo, obrana proti neptelm, zskvn potravy
- u lovka jen velmi mlo prvk instinktivnch
- spoutc mech. podobn jako u motivace, rozhodujc loha stav vnit. prost. a vnit. aktivity CNS
- soust je i ada nauench prvk pozmuj instinkty podle skute. podmnek ivota
? Pohnutky (drivy)
- funkn projevy organismu, pro udren existence jedince i rodu
- 1) Respiran drive centrum v mozk. kmeni, ale spe tento pojem nepouvat
- 2) Sexuln drive innost hypothalamu (mu ncl. preopticus, ena ncl. ventromedialis), jdra spoutj
sexuln chovn, k uskutenn nezbytn neokortex; dal centrum je pyriformn kra nad amygdalou
(inhibin vznam, lze vyvolv hypersexuln chovn pokus o styk se vemi a se vm (neiv
CabiCz 2009/2010 19
pedmty)), nezanedbateln vznam sti hypothalamu pod fasciculus telencephalicus med. (stimulace
9
vyvol erekci), sexuln chovn ovlivnno i mnostvm pohlavnch hormon (u samic infradiln rytmus,
injekce pohlavnho hormonu opa. pohlav me zmnit sexuln chovn na cel ivot, dokonce neplodnost),
ran hormonln vlivy v kritickch obdobch (altriciln druh rod se mlo zral, senzitivn obdob
prenatln; prekociln druh vy stupe zralosti, senzitivn postnatln); pro vytvoen pslunho vzorce
chovn nutn ptomnost adekvtnch recepnch struktur v CNS, u vech ivoich (vjimka primti)
zpsob kastrace vymizen sexulnho chovn
- 3) Centra sytosti a hladu v hypothalamu, dorsolat. centrum hladu, ventromed. sytosti, receptory jsou
citliv na hladinu glukosy, centrum hladu trvale aktivn, innost tlumena glukostatickmi bb. centra sytosti
(zven hladina glukosy); krom toho se na pjmu potravy podl i amygdalrn jdra (lze vyvol
hyperfagii, mrnj ne pi lzi centra sytosti, ale porny i nepoivatelnho), inhibice pjmu vlkny
telencefalickho fasciculu (inek anorektik), krom centrlnch mechanism pjem zen i informacemi o
tlesnm tuku (leptin), tlesnou teplotou, CCK a kalcitoninem (tlum pjem), roztaenm stev, vkacmi
pohyby
- 4) Pjem tekutin hypothalamus, oblasti posterolat. od ncl. paraventricularis a lat. od potravovho
centra, stimulace pjem tekutin (aktivace osmoreceptor); angiotenzin II subfornikulrn orgn a
organum vasculosum laminae terminalis (cirkumventrikulrn orgny) hypothalamus; tekutinov drive
ovlivovn tak psychickmi a socilnmi okolnostmi; omezen pocitu zn snenm suchosti hltanu;
- krom vyhrannch pohnutek jsou v CNS i msta, jejich stimulace spojena s pocitem libosti/nelibosti
pohnutka vzbuzovn libch pocit (nelibm se sna vyhnout), oblasti spojen s pocitem libosti apetitivn
systm mozku msto odmny ve fasciculus medialis telencephalib; oblasti spojen s nelibost dorsolat.
mesencephal, posterolat. hTh e ntorinln kra
251. MECHANISMY UEN A PAMTI, PODMNN REFLEX

Podmnn reflexy
- vazba nepodmnn reflexnho dje na nov podnt, kter pevezme signln lohu nepodmnn reakce
- vznik pi souhe nepodmnnho podntu a dalho, podmnnho podntu podmnn podnt pejm
po opakovanm spojen st nepodmnnho reflexu stv se jeho signlem
- nepodmnn podnt biologicky vznamn, me mt charakter odmny (pozitivn posilovn), nebo trestu
(negativn posilovn); podmnn podnt nemus mt biolog. vznam, ale aspo prahov intenzita
- u nepodmnnho reflexu 1 podnt vdy stejnou reakci; pi podmnnm reflexu zle na podmnkch
vzniku, kvalitativn rzn reakce (podobn stejn reakce na rzn podnty)
- pro jeho vznik mus bt vytvoeny struktury a funkn zapojeny
- vznik: nepodm. + podm. podnt 2 ohniska podrdn v ke doasn spojen facilitac existujcch
asocianch drah mezi ohnisky opakovnm se neuronln spoje fixuj (tvorba spoj nen vrozen, velk
plasticita, reflexn spoje jak v korovch tak podkorovch obl.), nen-li mon vymezit pln reflexn oblouk,
hovome spe o podmnn odpovdi nebo podmnn reakci
- v prod bn spe komplexn podmnn reflexy spoutny podmnnmi podnty, maj nkolik sloek
(souasn zvukov a optick podnt), tak odpov nkolik reakc
- pokud nov podmnn podnt piazen k ji znmm (spout pak stejnou reakci) = generalizace podntu;
opanm pochodem rozliovat mezi podobnmi signly jen ten podnt, kter je posilovn nepodmnnm
podntem = diskriminace podntu
- opakuje-li se podmnn reflex bez spojen s nepodmnnm vnitn tlum (aktivn proces, schopnost
diskriminace podntu) vyhasnut reflexu; zevn tlum blokda podmnn reflexn reakce jinm
biologicky vznamnm podntem
- pklad pavlovskho reflexu: podrdn sliznice rt a prvn kapky mateskho mlka do st vybaven
nepodmnnho sacho reflexu spojen zrakovho podntu s tmto nepodm. reflexem vybaven sacho
reflexu ji pi pikldn k prsu podmnn podnt sm spout vkonnou sloku nepodm. reflexu
CabiCz 2009/2010 20
- dva druhy nepodmnnch reflex:
0
o Pavlovv jedinec spe pasivn lohu, odpov autonomn nervstvo (slinn na zvuk. podnt)
nebo motorick systm (sac pohyby u starho kojence)
o instrumentln uen, e jedna z innost, kter vykonv (stisknut pky; NE bhn nebo itn
tla) je odmnna; pokusn objekt se u aktivn provst njak kon, aby se vyhnul nepjemnmu
podntu (el. rna), nebo naopak, aby zskal pjemn podnt (odmnu, tekutinu), vypracovn
odpovdi cestou pokus a omyl (nen to rozen nepodmnn reflex jako Pavlovv, ale
uzpsoben nkterho z projev motorick aktivity jedince)
- podmnn reflexy umouj modifikovat programovou vbavu podle aktuln situace a mnohonsobn tak
zvyuj schopnost adaptace (zmna spektra chovn v krtk dob, nevhodou nutnost uen, proto dleit
reakce, jako obrann, zstvaj nepodmnn)
Uen
- nejjednodu formou je zmna odpovdi na jedin podnt neasociativn uen (dokonce u 1bun. org.),
pklade me bt habituace = sniovn odpovdi na podnt, kter nem biologickou hodnotu (organismus
se u nedbat zvuk hodin), naopak m-li opakujc se podnt biolog. vznam (bolest), me se odpov
zvyovat = senzitizace
- na ur. stupni vvoje vznik schopnost vyut pro ovlivnn dalho chovn informace o vsledku pedchoz
innosti, jedinec hodnot okolnosti a mn strategii podle jejho spchu nebo nespchu
- asociativn uen spojen podnt, kter maj k innosti vztah a mohou bt vyuity k jejmu dalmu zen
(pednostn spojovn pravdpodobnch a vznamnch jev pro peit)
- u mlad nebo vvojov vych organism hraje uen vznamnj roli
- zpsoby uen se dopluj a prolnaj, ale vymezujeme tyto hlavn:
- 1) Podmnn reflex viz ve
- 2) Napodobovn pozorovn spn een ur. kolu a jeho napodobenm zdokonaluje sv motorick
reakce, vznam pro osvojen socilnch vztah
- 3) Hra v uritm obdob vvoje slou k zskvn zkuenost, nacviovn prvk biolog. dleitch vzorc
chovn, vznik prvnch socilnch kontakt
- 4) Uen vhledem nejvy forma uen, pochopen vztah mezi rznmi podnty a dji, uplatnn
zkuenost pi een zcela novch kol pouze rozvaovac schopnost mozku, nutn dostaten inteligence
a urit zvdavost, nejen u lovka a primt
- 5) Vtitn (imprinting) jen krtk obdob ivota, k asociaci podnt dochz u pi jedinm spojen a jeho
dsledky jsou trval, p. vtitn podoby rodi u nkterch druh ptk ihned po vyklubn, vytvoen obraz
rozhodujc i pro vbr sexulnho partnera
Pam
- ukldn, uchovvn a vybavovn informac
- krom neuronln pamti i dal zpsoby uchovn informace: pam genetick a imunitn
- v neuronln pamti se do nervovho sys. ukldaj jednotliv stopy (engramy), pedstavujc asov a
prostorov kombinace podnt, podle doby uchovn se pam dl na:
- 1) Krtkodob pam sekundy a minuty, zsobnk, nov podnty vytlauj star vjemy, informace me
bt pesunuta do jinho druhu pamti; diskontinuln zaznamenvn statickch vjem (obraz, zvuk, slova,
sla) bezprostedn nutnch pro vykonvanou innost, velmi omezen kapacita (6-10 poloek), pamov
stopa soust aktivity pslun senzorick drhy
- 2) Stedndob pam minuty a hodiny, vymiz spontnn nebo pesunutm do dlouhodob, omezen
kapacita, uchovv komplexnj vjemy vetn as. prbhu (obraz. a zvuk. sekvence, vn, chu ltek),
informace ovlivuj chovn dlouhodob nebo s del latenc, pro uloen a vybaven pamov stopy
hipokampus + pilehl obl. limbic. sys. a mozk. kry
- 3) Dlouhodob pam nkolik dn a mnoho let, ppadn trvale, vymiz spontnn, nkdy je zteno nebo
znemonno jeho vybaven (novmi informacemi, druhotnmi procesy), kapacita prakticky neomezen,
CabiCz 2009/2010 20
informace azeny smanticky v okruzch podle podobnosti a vzjemnch logickch vazeb, vybavuj se rzn
1
rychle (zvislost na frekvenci pouvn a dob od uloen), zaazovny informace, kter se opakuj (sla
telefonu, ciz slova), nebo kter maj ur. emon nboj (maturitn zkouka, prvn polibek); vznam znaek pi
zen auta, orientace v ulicch znmch mst
o zvltn formou jsou pamov stopy s vysokou stabilitou mnohonsobnm opakovnm, snadno
a okamit pstupn (zkl. praktick dovednosti st, pst, pracovn nvyky a vdomosti - jmna)
o dlouhodob pam nkdy rozdlovna podle typu uloen informace, zpsobu azen a
zastnnch nervovch struktur
a) Pam deklarativn obsah me bt vdom vybaven (verbln, nonverbln), zaloena
na kognitivn innosti (usuzovn, hodnocen, srovnn), informace o proitch udlostech;
vytvoen asto ji pi prvn spojen, fylogeneticky nejmlad, pat sem krtkodob i
stedndob pam, rozvoj souvis s vvojem temporlnch oblast kry, zejm. hipokampu
smantick abstraktn informace (jmna, sla), poloky nezvisle na kontextu i
ase, vybaviteln ve verbln form, kapacita velk, uloen dlouhodob, dobe
pstupn, do mozkov kry, vztah k e. centrm
djov (epizodick) asov a prostorov sled udlost a jejich vztahy, umouje
orientaci v ase a prostoru, do korovch i podkorovch struktur
rozpoznvac umouje poznn osob, mst, objekt; schopnost rozeznat tve, hl.
centra asocian korov obl. analyztor, poruen nerozezn znm pedmt
b) Pam nedeklarativn (procedurln) soust mimovolnch projev chovn, informace
v n uloen si vtinou neuvdomujeme, pamov stopy postupn mnohonsobnm
opakovnm, projev zlepenm vkonu pi ur. innosti, verbln tko vyjditeln,
fylogeneticky star, primrn a asocian korov obl., mozeek, thalamus, BG
tvorba pohybovch vzorc (motorick pam) programy pro jednotliv pohyby a
jejich asov a prostorov sled (lyovn, tanec), hlavn loha mozeku a motor.
kry, v ppad mluven ei Broccovo centrum
somatick a vegetativn podmnn reflexy (senzorick pam) vzorce postup
pro zprac. ur. smyslovch vjem, schopnost ten (vnmn vtch celk - slov),
naslouchn mluven nebo hudb, profesionl. schopn. (st EKG, histolog. obrazy)
habituace, senzitizace (viz ve)
me dochzet k pechzen z deklarativn do nedeklarativn pamti (astm opakovnm)
252. NEURONLN MECHANISMY UEN A PAMTI

- zkladem krtkodob a stedndob pamti funkn zmny na synapsch a dendritickch trnech tch,
neuronlnch okruh, kter dan podnt aktivovaly
- doasnou zmnou mnostv vylvanho transmiteru, citlivosti rec. nebo pravou penosovch vlastnost
dendritic. trn, me bt usnadnn penos vzruch mezi jednotlivmi neurony
- nerovov vzruchy v takto aktivovanch neuronlnch okruzch mohou ur. dobu uchovvat potebn
informace
- dlouhodob pam opt zklad ve zmnch penosovch vlastnost neuronlnch okruh, opakovan
penos vzruchu pes synapsi me mnit innost tohoto penosu, podmnkou navozen dlouhodobch zmn
je soubh zven aktivity b. (salva vzruch) s ur. vstupnm synapt. signlem (druh nebo kvalita aferent.
podntu)
- pi navozen dlouhodobch zmn synapt. penosu klov rola aktivace NMDA glutamt. kanl
(aktivovateln jen pi souasn hlubok depolarizaci membrny, po oteven dobe propustn pro ionty
Ca2+, nejvce zodpovdn za zmny jeho IC konc. v synapsch)
- plastick stopy (zkl. pam. stop) spovaj ve zmnch innosti penosu signlu v pre- i postysnpat. oddlu:
o zmny v presynaptickm oddlu vliv na trvn a amplitudu AP mn mnostv neurotransmiteru
CabiCz 2009/2010 20
o v postsynaptickm oddlu mohou bt vytvoeny molekuly receptor pro dan neurotransmiter,
2
systm druhch posl, iont. kanl
- zvyuje se poet synaps innjch na kor mn innch, mn se hustota a tvar dendritickch trn,
mon i rst dlky a pot dendrit a axon zastnnch neuron
- nov vznikajc sousti nerv. tkn (iont. kanly, transport. sys., receptor, enzymy) nutnost syntzy
blkovin (s tm i zven syntzy RNA v nerv. bb.); zkladem aktivace transkripce gen zvenou aktivitou
Ca2+ (kalcium-kalmodulin) v pre- i postsynapt. b. (aktivac NMDA receptor. kanl), podobn funkce cAMP
nebo nkter PK; tato kaskda genov aktivace syntetick innosti bb. = konsolidace pamov stopy
- erstv pamov stopa je uchovvna jinak, ne star informace (po razech, kmatu mohou bt
zapomenuty udlosti, kter tsn pedchzely retrogrdn amnzie, dvj udlosti si pamatuje dobe;
zsah zniil labiln informaci zapsanou jen ve funknch zmnch synaps, pamov stopy kdovan
v morfologicko-funknch zmnch neuronlnch okruh nebyly ovlivnny)
- pro zprac. informac a pro uloen do deklarativn pamti (dlouhodob) nutn hipokampus, pi jeho
pokozen se neme vytvoit dlouhodob pamtn stopa (anterogrdn amnzie), me se nauit
motorickou zrunost, ale nepamatuje si, e se cokoliv uil
253. MECHANISMY ZEN CHOVN

- souhrn reakc, jakm zpsobem jedinec pistupuje ke skutenostem v okol
- to jak se jedinec bude chovat, zle na
o pohnutkch (drivech), motivaci a instinktech
o emonm stavu
o schopnosti reagovat na skutenost na zkl. pedchoz skutenosti (vy nerv. innost)
- tyto reakce jako rzn formy volnho, spontnnho chovn (vnitn pina)
- chovn tvo aktivity smrujc k: dosaen uspokojen (pohody), odstrann nespokojenosti
- soust kadho jednn subjektivn proitek
- dle viz ot.. 250, 251
254. SPECIFICK RYSY NERVOV INNOSTI U LOVKA, E

- rozvoj nervov innosti odpovd postaven lovka v hierarchii ivoich, existence mechanism, kter u
ostat. organism pouze naznaeny nebo se nevyskytuj (souvislost s nejmladmi stmi CNS a rozvojem ei)
- zatmco uen a pam jsou funkce, na nich se podl ada oblast nerv. systmu, eov funkce vsadn
v neokortexu
- e vnitrodruhov komunikace, druh signln soustava, i ostatn ivoichov maj rzn signly ke
komunikaci a vznikaj u nich signly vyho du, podmnn reflexy vyho du, ale nemaj charakter
ucelen soustavy jako u lovka
- schopnost abstrakce tak u nich ivoich, ale nen ucelen charakter; lovk mysl ve slovech a ne
obrazech, kterm slova odpovdaj jedna z typologi lidskho mylen:
o typ myslitelsk ( stupe abstrakce)
o typ umleck (schopnost prce s pedstavami vizulnmi, zvukovmi)
- podrdn smysl. orgn u lovka komplex jev konkrtn vnmn reality, tento obraz pi prvn
expozici jednoduch, vystihuje jen jednu strnku pedmtu, pi detailnj analze vce strnek vznik
pesnj obraz vjem
- nejvy formou jsou pedstavy (obrazy pedmt, kter na smysl. orgny psobily dve, obrazy se
zachovaly v mozku), tyto pedstavy pispvaj ke vzniku abstrakc asociace mezi pedmty na zklad
spolen charakteristiky pedmt (mlko pomeran oboje je jdlo)
- ve 3.-4. roce zobecovn, abstrahovn a vzjemn spojovn vnitnho obsahu slov; v 5.-7. roce vzdalovn
slovnho mylen od nezbytn vazby s konkrtnmi pedmty, rozvoj abstraktnho mylen
CabiCz 2009/2010 20
- pro proces formovn ei dleit integrtory slova zahrnujc v sob nkolik nich podazench slov a
3
pojm, maj nkolik stup (jednotliv druhy jehlinan-jehlinany-stromy-les-krajina-proda)
- proces mylen analza a syntza abstraktnch obraz skutenosti a jejich porovnn se skutenost, velmi
dleit je vyleovn znak, jejich zapamatovn a spojovn; spn asociace slou ke kompenzaci
umu lze vytvoit sprvn obraz, akoliv signl nebyl dokonal
- Korov lokalizace ei:
o nelze je uvaovat oddlen od center prvn signln soustavy, tak innosti druh signl. soustavy se
astn vechny korov analyztory a alespo 1 ze skupin efektor (mluven, psan), kter
zabezpeuj e
o pro integraci souinnost asociancho oblast, charakteristick elektivn iradiace (roen
podmnn reakce i na slovn oznaen podmnnho podntu)
o korov centra: Wernickeovo senzorick (area 40) pro pochopen mluven a psan informace,
Brockovo motorick (area 44) zpracovv informace z Wernickeova na podrobn a kooridnovan
vzorec aktivity pro vokalizaci vzorec do motorick kry (area 4) pohyby rt, jazyka, st, hlasivek
- mylen lovka souvis se zpsobem, jakm se vyrovnv se skutenostmi vnjho i vnitnho svta,
extrmn rozdlen podle Pavlova (vychz z Hippokrata, extrmn niikdy ne tak vyhrann, pekrvn
jednotlivch typ):
o melancholik (slab typ, pevld tlum, dle se nedl
o siln typ se dl podle vyrovnanosti
cholerik nevyrovnan, reaguje nepimen
vyrovnan typ se dl podle pohyblivosti
flegmatik nepohybliv, vyrovnv se se skutenost pomalu
sangvinik vyrovnv se rychle
- nejvraznj odlinost lovka od zvat je schopnost vyrbt pedmty (zvata se pizpsobuj, lovk
vyrb pedmty pro uspokojen svch poteb)
255. PROJEKN A SENZORICK OBLASTI MOZKOV KRY

- pvodn Pavlovova pedstava centrln a perifern sti
analyztoru, lep chpat oblasti jako st celku
- 1) Somestetick projekn oblasti

o lokalizovny do g. postcentralis (area 1, 2, 3a, 3b) a
pilehlch oblast, homunkulus
o lze rozliit 3 oblasti:
1. somestetick oblast g. postcentralis,
homunkulus - hlava na vnj doln okraj
hemisfr
2. somestetick oblast parietln lalok -
oblast insuly, sloitj senzorick funkce
3. somestetick oblast g. praecentralis
- 2) Sluchov projekn oblasti
o spnkov obast Heschelovch zvit, tj. gg. temporales transversi (area 41, 42) a insuly
o tonotopie (kad vka tnu m urit receptivn pole v ke)
o popisujeme 3 oblasti v ke koek a ps:
oblast A I jako jedin m sluchovou aferentaci
oblast A II sekundrn odrazov oblast
oblast A III aferentace jako A I, ale pekrvn 3 smyslovch modalit (somestetick S II,
vestibulrn a sluchov), spe obl. asocian
CabiCz 2009/2010 20
o u lovka je to snad obdobn existuje primrn sluchov kra (41, 42) a sekundrn (22), nkdy
4
area 42 chpna jako asocian
- 3) Chuov projekn oblasti
o v insule a operkulu, blzko somatosenzitivn projekce jazyka (S I)
- 4) ichov projekn oblasti
o pedevm prepiriformn oblasti, uncus gyri hippocampi (area 34) a g. periformis
- 5) Zrakov projekn oblasti

o okcipitln oblast (obl. sulcus calcarinus), zasahuj a do temporlnho laloku
o tvo je nsledujc oblasti
striln oblast (V 1, area 17) identifikace pesnch tvar, uspodan projekce ze stnice
(horn st stnice nad sulcus calcarinus, doln pod nj, lut skvrna do zad. st tl. laloku)
oblast parastriln (V 2 a 3, area 18, 19) asociace a integrace zrakovch vjem
peristriln oblast (V 4 a 5, area 20, 21; inferotemporln, mediotemporln, posteriorn
parietln a frontln) specializovan zrakov analza
- 6) Vestibulrn projekce
o na rozhran projekce sluchov a parietln oblasti, blzko A III
o integruje podnty z vestibulrnho apartu, proprioceptor, ale i somestetick, zrak., sluch. obl.
256. ASOCIAN OBLASTI MOZKOV KRY

- integruj, asociuj a pepojuj aferentaci z projeknch oblast do oblast vkonnch
- tvo asocian systm umouje nejvy funkce CNS (nejvy nervov funkce dny kooperac korovch a
podkorovch struktur, pouze druhou signln soustavu lovka meme oznait jako korovou; pro nejvy
nervov funkce nutn asociace senzorickch vstup se vzorci vrozenho nebo zskanho chovn,
nezastupiteln loha asocianch oblast pslunch senzorickch obl.)
- jej rozsah je u lovka mnohem vt ne u nich ivoich
- charakteristick konvergence nkolika smyslovch modalit, vzjemn propojenost s korovmi a podkorovmi
centry (thalamem); bb. asocia. obl. nejsou specializovny na ur. modality, me se porucha pslun
modality projevit a pi znanm pokozen asocian oblasti
- dlen asocian oblasti:
o motorick asocian systm area 1, 2, 3, 5, 22 - drdnm dochz ke vznikm pohyb, area 8
koordinace onch bulb, Brocovo centrum ei (44) nezbytn k vytven slov
o senzorick asocian systm teorie rozvoj asocianch oblast zvyovnm obsahu pvodnch
senzorickch systm, meme sem adit i Wernickeovo centrum
- jin dlen:
o oblasti parasenzorick lze je rozdlit na:
unimodln shodn se sekundrnmi senzorickmi korovmi obl., spojovn senzorickch
poitk urit modality v ucelen smyslov vjem (integrace vech zvuk v ucelen vjem)
polymodln rozhran parietlnho, ockipitlnho a temporlnho laloku, asociuje vjemy
nkolika modalit s efektorovmi systmy
o oblasti paralimbick zabezpeuj uenm zskanou kontrolu nad vrozenmi programy motivanho
a emonho chovn (tvoeno limbic. sys.), lze pseudodeprese (apatie, ztrta vle k jakkoliv
innosti), pseudopsychopatie (infantiln chovn, hyperaktivita, promiskuita)
orbitofrontln korov obl.
g. cinguli, g. parahippocampalis
pedn pl temporlnho laloku
o oblasti prefrontln na dorsolat. povrchu frontl. laloku, procesy strategickho plnovn
myslnch pohyb, lze perseverace (pi dvou instrukcch za sebou, vykonv jen jednu)
vhodnj adit mezi korov oblasti s komplexn funkc
CabiCz 2009/2010 20
257. DOMINANCE A SPECIALIZACE HEMISFR 5
- lidsk organismus je osov asymetrick (zevn i vnitn), vetn mozkovch hemisfr funkn hledisko
nejvraznj asymetrie pro motoriku a eov funkce
- dvj pedstava racionln hemisfra (logick a analytick funkce) a hemisfra pro non-verbln
informace (hudba, emoce, obrazy) - tato pedstav oputna lep hovoit o doplujc se specializaci
hemisfr, oznaen hemisfr:
o kategorizujc hemisfra eov funkce, dominantn ve smyslu motoriky, tvorba a tdn pojm,
vechny verbln funkce, postupn linern zpracovn informace; okcipitln lalok vt a kra
frontlnho laloku men ne u reprezentan hemisfry, oblasti hornho povrchu temporlnho
laloku jsou vt (Wernickeovo pole) zejm. oblast planum temporale; vy konc. dopaminu
v nigrostriatovm svazku
o reprezentan hemisfra zprac. non-verbln informace, prostoroasov vztahy, rozpoznvn
obliej, identifikace pedmt podle tvaru, melodii hudby; anatomick a biochemick rozdly jsou
opakem zmnnch u kategorizujc hemisfry
- funkn asymetrie hemisfr prokzna u primt, nkter znky motor. dominance i u nich ivoich
- nkdy teba zjistit, kter je kategorizujc hemisfra (pravo-/levorukost; identifikace jazykov specializovan
hemisfry); pro zjitn motorick dominance zkouka laterality (sada kol, vykonvn rychle pro
eliminaci vlivu vdom motorick koordinace), vsledek koef. pravorukosti; nevyhrannost = ambidextrie,
oznauje se souhlas laterality konetin s lateralitou oka a ucha; takto zjitn lateralita genotypick, na
rozdl od fenotypick (jak se projevuje navenek dren psacch poteb)
- k identifikaci jazykov dominantn hemisfry:
o test s amytalem sodnm krtce psobc barbiturt, jednostrann do a. carotis int. vyvol u
dominantn hemisfry vpadek ei (nkolik minut), u nedominantn nkolik sekund
o tachistoskopick test fixace znaky uprosted zornho pole, zbleskovit promtn verbln
(psmena, slova) a nonverbln znaky (znm osobnosti) do prav i lev poloviny zornho pole;
informace se zprac. zken, verbln lpe identifikovny kategorizujc hemisfrou (jazykov
dominantn), nonverbln lpe reprezentan
o dichotick sluchov test krtk sluchov impulsy (verbln a nonverbln, nap. melodie) do
pravho i levho ucha, informace zken (prav ucho pravka jazykov dominantn lev
hemisfra lpe identifikuje verbln impulsy)
- funkn asymetrie se projevuje i v oblasti emoc, nelze ji striktn oddlit od nedominantn hemisfry (nzk
unilaterln dvka amytalu sodnho nenaru e. funkce levostrann (kategorizan hemisfra) vede ke
krtk period psychick deprese, opan pak k euforii nhled pacient s unilaterlnm zrannm pi
levostrannm traumatizovan, pi pravostrannm to bagatelizuj)
258. BIOLOGICK RYTMY

Fyziologie asu
- dvoj podoba asu ve fyziologii chronologick (astronomick) a biologick (fyziologick); chronologick ve
srovnn s biologickm linern, plyne rovnomrn a je stejn pro vechny sousti tohoto vesmru
- as biologick je rozmr existence iv hmoty, nelinern, podstatn rysy:
o je-li dn kinetikou iv hmoty, fze zrychlen a fze zpomalen tohoto biolog. pohybu se stdaj
s fzemi rovnomrnho pohybu
o m zatek a konec pesn definovan splynutm 2 gamet a smrt
o variann e, jak druhov, tak individuln, nakonec i pro rzn struktury tho organismu
- fyziologick funkce lze rozdlit na ty, jejich strnut probh celkem paraleln s chronologickm vkem a na
funkce, jejich strnut probh odlin ne chronologick vk (pedbhn, zpoovn)
- existuje diferencovan tempo strnut jednotlivch orgn, funkc a systm (zcela zdrav organismus m
v danm momentu nestejn star orgny s rznou funkn aktivitou)
CabiCz 2009/2010 20
- otzka, zda existuje obecn ukazatel strnut, kter by byl jednoduchm zkladem lkask prognostiky
6
- nerovnomrn chod biolog. asu, variabilita jeho korelace s astronom. asem a neexistence obecnho
ukazatele strnut klade otzku co, m a jak se odpotv fyziologick as?
Biologick rytmy
- zkladnm rysem iv hmoty je rytmicita (cyklick kvantitativn a kvalitativn promny), asov osa
periodickch zmn je velmi rozdln
- procesy od molekulrn rovn, pes celulrn, a po sloit programy lokomon rytmus, pracovn aktivita,
rytmus bdn a spnku; p. cyklick zmny u en bhem reproduknho obdob
- zvltn postaven maj zmny spojen s otenm Zem fyziologickm projevem je cirkadinn rytmus
(piblin 24hodinov, u lovka spe 25 a kols), nen jedinm rytmem lidskho organismu rytmy
s periodou < 24 hod infradinn; s periodou > 24 hod ultradinn
- cirkadinn rytmus pravideln zmny tlesn teploty, renln exkrece K+, sekrece kortizolu, TK, reprodukce,
pijmu potravy, lokomon aktivity a jinch behaviorlnch projev vetn bdn a spnku, tak emocionln
zmny nebo intelektuln vkonnost
- prvn komponentou je cirkadinn rytmus pravideln se opakujc cca 24hodinov prbh zmn
fyziologick funkce a jejch parametr, pi nm funkce dosahuje specilnho stavu (max, min, rovnovha)
v uritou denn dobu
- druh sloka biologick rytmicity cirkadinn organizace vnitn a vnj vztahy organismu (asov
koordinace cirkadinnch rytm jednotlivch funkc s vnjm rytmem dne a noci, svtla a tmy)
- tet slokou v periodicit fyziolog. funkc je cirkadinn systm vnitn uspodn periodick rytmicity
nebo programu umouje organismu volit ur. strategii pro navozen vnitnho rytmu a udren dynamick
homeostzy bhem cirkadinnch zmn
- zkladem cirkadinnho systmu vliv rotace Zem, organismus je schopen se zat pipravovat na rytmick
zmny jet pedtm, ne tyto zmny nastanou (upraven homeostatickch kontrol. systm), cirkadinn
systm obsahuje 2 sloky:
o zevn exogenn zkladem rotan pohyb Zem kolem Slunce pro lidsk organismus cyklus svtla
a tmy (light-dark L-D cyklus)
o vnitn endogenn biologick mechanismus nezvisl na exogenn komponent, pomoc L-D
rytmu lze manipulovat i s cirkadinnm rytmem organismu, nezvislost se projev v tom, e
cirkadinn rytmus je schopen bet voln dl, i kdy na organismus pestane psobit 24hodinov
rytmus zmn vnjho prosted (msto L-D cyklu nepetrit osvtlen nebo tma)
- cirkadinn rytmus udv nejen 24hodinov rytmus fyziologickch funkc, ale je i kalendem seznnch
zmn
- klov loha svtla v synchronizaci vnjho rytmu s vnitnm mechanismem, organismus citliv na mnostv
osvtlen jen v ur. dob bhem 24 hodin; dleit je fotoperioda organismu obdob bhem 24 hod., kdy
je organismus na iluminaci citliv (vznamn, kde je tato perioda umstna kdy zan a kon)
- bhem dne organismus na svteln reim nereaguje, rozhodujc za. a kon. fotoperiody (prodlouen
psoben svtla na rozhran dne a noci, nebo na rozhrann noci a dne zkrcen prodlouen fotoperiody
zmna vnitnch pomr rytmu)
- vnitn mechanismus cirkadinnho rytmu biologick hodiny (pacemaker cirkad. rytmu)
- nejpesnji monitoruj cirkadinn rytmus rytmick zmny sekrece pinelnho melatoninu (zkl. v rytmu
aktivity enzymu N-acetyltransferzy (NAT), syntetizuje N-acetylserotonin, prekurzor melatoninu), rytmus
v aktivit NAT vychz z hTh z ncl. suprachiasmaticus, ve tm (stimula. fze) vyslaj do epifzy pulsn signly
uvolovn noradrenalinu na sympatickch zakonench v epifze vsledkem aktivace NAT sekrece
melatoninu; pacemaker cirkadinnho rytmu ncl suprachiasmaticus (SCN)
- znien SCN vede k absolutn ztrt cirkadinnho rytmu, transplantace obnoven rytmu, ale rytmu drce
- zkladn funkn prvek cikradinnho pacemakeru je biologick osciltor 3 zkl. staveb. prvky:
o vstupn drhy (A-B) po nich pichz vstupn signl informace do osciltoru
o soustava prvk tvocch vlastn osciltor vzjemn propojeny zptnmi vazbami (C-D)
CabiCz 2009/2010 20
o vstupn drhy (E-F) jimi osciltor spojen s procesy, kter jsou cirkadinn zeny
7
- aby byl ncl. suprachiasmaticus pacemakerem cirkadinnho rytmu syncrhonizovanho se stdnm dne a
noci, svtla/tmy, mus neurony dostvat pslun specif. informace 2 nervov drhy:
o tr. retinohypothalamicus z ggl. bb. stnice, kon u neuron SCN
o tr. geniculohypothalamicus z komplexu laterl. geniculata, kon u SCN
- dt se rod s rytmem alimentrnm, vvoj cyklu bdn a spnku, termoregulace teprve postnatln
- cirkadinn rytmus se me poruit nebo pln rozpadnout a vymizet, piny ve zmnch innosti
pacemakeru nebo rozpadu cirkadinnho systmu a organizace (trval isolace, kontinuln osvtlen/tma)

Fyziola Otazky

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

You might also like

Fyziola Otazky

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Fyziola Otazky

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

CabiCz 2009/2010 1

VYPRACOVAN OTZKY Z FYZIOLOGIE

1. BUKA (bunn membrna, jdro, organely, innost) ................................................................................................... 12

2. IVOTN CYKLUS BUKY ................................................................................................................................................... 13

3. APOPTZA A NEKRZA .................................................................................................................................................... 13

4. DJE NA BUNN MEMBRN ....................................................................................................................................... 14

5. IONOTROPN A METABOTROPN RECEPTORY .................................................................................................................. 15

6. TRANSMEMBRNOV TRANSPORT .................................................................................................................................. 16

7. IONTOV KANLY ............................................................................................................................................................ 16

8. TYPY IONTOVCH KANL A VZNAM............................................................................................................................. 18

10. MIMOBUNN HMOTA (ECM) ................................................................................................................................... 18

11. TLN TEKUTINY ........................................................................................................................................................... 18

12. HOMEOSTZA .............................................................................................................................................................. 19

13. MECHANISMY UDRUJC ABR ..................................................................................................................................... 20

14. FYZIOLOGIE STRNUT ................................................................................................................................................. 21

15. FYZIOLOGIE DTSKHO VKU ....................................................................................................................................... 22

16. FUNKCE KRVE A OBECN VLASTNOSTI ......................................................................................................................... 24

17. KREVN PLASMA (funkce, sloen, objem a zmny) ...................................................................................................... 24

18. ORGANICK A ANORGANICK SOUSTI KREVN PLASMY, HODNOTY ......................................................................... 24

19. PLASMATICK BLKOVINY (mnostv, druhy, funkce) ................................................................................................... 25

20. BL KRVINKY (morfologie, druhy, poet a jeho zmna) ............................................................................................... 26

21. GRANULOCYTY (funkce, tvorba, kinetika) .................................................................................................................... 26

22. LYMFOCYTY (druhy, funkce, lymfatick tk) .............................................................................................................. 27

23. MONOCYTY A MAKROFGY (pehled funkc) ............................................................................................................... 27

24. KREVN DESTIKY (morfologie, sloen, funkce, vznam) ............................................................................................. 28

25. ERVEN KRVINKY (morfologie, funkce, membrna, metabolismus) ........................................................................... 29

26. HEMOGLOBIN (molekula, typy, mnostv, derivty) ..................................................................................................... 29

29. HEMOSTZA ................................................................................................................................................................ 32

30. HEMOKOAGULACE, pehled faktor ............................................................................................................................ 33

31. KOAGULAN KASKDA; FIBRINOLZA ........................................................................................................................ 34

32. KREVN SKUPINY, ABH, Rh, HLA systm ....................................................................................................................... 34

33. FYZIOLOGICK VZNAM SLEZINY ................................................................................................................................. 35

34. KREV JAKO NRAZNKOV SYSTM ............................................................................................................................. 36

35. HEMOLZA, jej druhy .................................................................................................................................................. 36

36. NESPECIFICK IMUNITN MECHANISMY ....................................................................................................................... 37

37. HUMORLN MECHANISMY IMUNITY .......................................................................................................................... 37

38. ZEN HUMORLN IMUNITN ODPOVDI ................................................................................................................... 38

39. BUNN IMUNITA, THYMUS ...................................................................................................................................... 38

40. TVORBA TKOVHO MOKU, pestup tekutiny stnou kapilr ................................................................................... 39

41. ZAJITN STLHO OBJEMU, SLOEN A pH TLESNCH TEKUTIN ............................................................................... 40

42. VODA V LIDSKM TLE, hospodaen, ztrty, zskvn ................................................................................................ 41

43. PEHLED OBHOV SOUSTAVY, funkce jednotlivch st ........................................................................................... 42

44. PEVODN SYSTM SRDEN, pacemakerov potencil, AP prac. svaloviny ................................................................. 43

45. POSTUP VLNY DEPOLARIZACE MYOKARDEM, vztah k EKG ........................................................................................... 45

46. PRINCIP EKG, SVODY .................................................................................................................................................... 46

48. SPAEN EXCITACE A KONTRAKCE V SRDENM SVALU .............................................................................................. 48

49. DRADIVOST A REFRAKTERN PERIODA MYOKARDU ................................................................................................... 48

50. SRDEN AUTOMACIE, gradient srden automacie ..................................................................................................... 48

51. SRDEN REVOLUCE ..................................................................................................................................................... 49

52. SRDEN VDEJ, zen, zmny...................................................................................................................................... 50

53. VZTAH TLAK-OBJEM BHEM SRDENHO CYKLU .......................................................................................................... 51

54. PRCE A VKON SRDCE, innost srden prce ........................................................................................................... 51

55. METABOLISMUS MYOKARDU, ZAJITN O2 A ENERGIE .............................................................................................. 52

57. RECEPTORY V KREVNM OBHU, druhy, funkce ........................................................................................................... 53

58. TLAK KRVE V SRDCI A OSTATNCH STECH KREVNHO OBHU ................................................................................... 53

59. SROVNN PLICNHO A TLNHO OBHU ..................................................................................................................... 53

60. TLAK KRVE V ARTERICH, vliv prunosti tepen na hemodynamiku ................................................................................ 54

61. TLAK KRVE V JEDNOTLIVCH STECH OBHOV SOUSTAVY ...................................................................................... 55