94/12 Miroslav Petiiéek 2-1 PATOCKA: DEJINY, FENOMENOLOGIE! Miroslav Petiiéek Vychazim z toho, Ze uéelem piispévku, ktery bude nasledovat, neni podat néjaky obecny, koherentni a tim méné pak definitivni vyklad tématu, jimz je, zhruba feéeno, Patoékovo pojeti déjin; pokousim se pouze naznaéit jeden z moznych piistupt k fenomenologickému ucho- peni ,,fenoménu* déjin (a déjinnosti), tedy snazim se spiSe poukazat k problémim ne usilovat o jejich rozéeSeni a piekonavani. Ustiedni otazkou je Patockova interpretace déjin, presnéji feceno: ,,misto* déjin v ramci Patockova filosofického konceptu, ktery je zjevné situovan zvlaStnim zpisobem v poli, do néhoZ zasahuje jak vliv Husserlovy fenomenologie, tak i silné pisobeni Heideggerovy fundamentalni onto- logie a na ni navazujiciho ,,mySleni byti*. Moje zamySleni se bude tykat piedev8im tohoto ,,mista“ ¢i pozice. Vem, kdo znaji Patockovo dilo, je totizZ i bez dal8ich podrobnych dokladi v poznamkovém aparatu ziejmé, ze Patoéka toto postaveni svého filosofického konceptu mezi obéma mysliteli ve svych textech velice Casto reflektoval a Ze tu béZi o problém nikoli filosoficko-historicky, nybrz takovy, ktery je jakoZto otazka piitomen v samé vnitini dynamice jeho vlastniho mySleni. Odtud potom plyne, Ze predpokladem k pochopeni jeho vlastni, ,,heretické“ koncepce déjin, jejiz posledni formulaci jsou jeho Kacifské eseje, je tento jeji »situaéni* zaklad. Moje uvaha v8ak nebude vice neZ kratké zamySleni nad jednim citétem z prvniho Patockova ,,kacitského eseje“, ktery je nazvan ,,Pre- historické uvahy“.? Citat zni takto: Zbavime-li Husserlovu ,,noematickou sféru“ vyznamu imanentni transcendence, potom ziskame (odhlédneme-li od jednostranného zaméFeni na objekty) priblizné to, co Heidegger nazyva oblasti ote- 1 Prispévek piedgeseny, na kolokviu ,,K Patockové filosofii déjin“ potadané Archivem Jana Patoéky a Centrem pro teoreticka studia 3.1. 1994. 2 af atoskovy Kaciéskéeseje citi podle vydint v nakladstelstvi Academia, Pras 1990. Pokud jsem piihlizel k némecké verzi prvniho eseje, cituji podle rukopist, ulozenych v Patoékové Archivu.ee 94/12 vienou. Tato sféra to Je, jez predstavuje v jisté ,,dobé“ moknosti Senomenalizace toho, co Je odkryto, Otevrend oblast neni identické Suniverzem jsouciho, nybrz je tim, co v uréité dobé je moino odkryt Jako jsouci. To znamend: Je to svét urcitého obdobi, pojme-li se svét Jako struktura toho, jako co miize se Jevit jsoucno éloveéku v jisté dobeé. (26-27) Mam za to, Ze pro hlub’i tvahu nad Patockovym, to jest fenomeno- logickym pojetim d&jin ma tato pasdéz zdsadni vyznam stejné jako pozoruhodna skuteénost, Ze slovo déjiny zde vibec nepadne, nybrz je jen diskrétné naznaéeno petlivou typografickou upravou: uvozovkami a kurzivou. Prvni uvozovky (,,v jisté sdobé“) naznaéuji jasny odstup: »doba“ tu poukazuje k béznému, neprojasnénému rozuméni, napf. k historismu a jeho nejriiznéj8im variantam. Kurziva Gv urcité dobe) naopak fenomén déjin (a historického €asu viibec) zdiraziiuje — av’ak tento akcent je mozné polozit teprve tehdy (podminka: »pojme-li se‘), je-li jisto, Ze jiz stojime v .,ontologické perspektivé* (nova kurziva »jako co se mize jevit jsoucno). Teprve potom je mozno piejit k , neut- ralnimu“ rukopisu. Sama tematizace fenoménu déjin tedy vyjadiuje krajni ostrazitost: je tieba peélivé ptipravit autentickou pidu, na niz miZe tento fenomén vystoupit, nebot svou filosofickou vaznost, ziskava védy az ,,potom*. Rekl bych, Ze tato obezielost, dokonce zprvu jisty odstup, jsou pro fenomenologicky (a tedy i Patocktv) koncept déjin veskrze piiznaéné, ato inavzdory tomu, Ze pravé Patotkovy Kacir'ské eseje maji mit svym téméi vyluénym tématem déjinnost, filosofickou interpretaci ,,historie“, Na druhé strané v8ak: Jsou vskutku v centru zdjmu Kactr'skych esejit déjiny? Pyinejmensim ,,Pre-historické uvahy“ (jejichZ podtitul v némec- ké verzi nadto zni ,,Die Frage der natiirlichen Welt und die Welt ohne Fraglichkeit*) zcela nedvojznaéné naznaéuji, Ze Patockiv piiklon k fe- noménu ,,d&jinnosti* je pouze dal3im momentem na cesté k feSeni otazky statutu ptirozeného svéta nageho Zivota, a jesté piesnéji: na cesté navazovani_,,ontologického“ Pojeti pirozeného svéta na Husserliiv objev této zakladni piidy na¥i existence. Fenomén déjin potom umoz- huje relegovat neudrzitelnou husserlovskou ,,invariantnost“ a vibec »Strukturni r4z“ prirozeného svéta do sféry svéta pied-déjinného, a to vSe v souvislosti fenomenologickou definic{ filosofie, které poéina »sproblematizaci“; Prirozeny svét mA pak jako nejhtub’i rovina svou pidou svét »pred-déjinny“, to jest pied-filosoficky. To, Ze Kacii'ské eseje patti do okruhu ,,piirozeného svéta“ Ize dolozit i tim, Ze ,,Pre-his- torické tvahy“, jez jsou jakoby jejich krystalizaénim jadrem, samym svym za¢éaétkem odkazuji k pasdzi o Avenariovi, jak je obsazena napf. 94/12 Miroslav Petiiéek 2-3 v autorové ,,doslovu“ k jeho Prirozenému svétu jako. filosofickéen ve mu (,,,P¥irozeny svét* v meditacich svého autora Po Watscett lect rea a C -li pozorné, vidime, Ze to, o éem mluvi k citi te vatllens echo odeznélé jiz polemiky, té polemiky, Kterou veal Husserl s ,,historismem* a piedevsim s W. Diltheyem (apr v eeniky Philosophie als strenge Wissenschaft z rt. 1911), tedy P emiky s ,,Weltanschauungsphilosphie“, ktera byla zakladateli Fenomeno ogi or mou ,,psychologismu*. Pro Husserla je totiz nepiiatelnt tal ove Pei “ déjin, které implikuje, ze ~ feceno novokantovskym Jazy! m - not : aie pievedena anebo redukovana na faktiénost, neboli Ze fakticl cé prav v3 “ou podsunuty na misto pravd rozumu; u vSech forem psychologismu ‘a oti st ° rismu* je podle néj pochyben sim smysl pravdy, nebot »prav ee vztazena k danym historickym utvarim ¢i totalitém, které fou? we podstaty v sobé uzaviené, to jest tvoii takové celky, jejichz vi echny ° menty (manifestace, kulturni vytvory, viry apod.) jsou struktumé naprOst koherentni, protoze navzéjem spolu solidami a na sebe navajem okszane. Uz zde, v této vcelku nendpadné polemice, se tysuje ussere fenomenologicka odpovéd, kterou je nidea v kantovském smyshu a ie filosofie neboli idea védy, je idea nekonecné, coz ale znamena: re dem k této ideji je kaida v sobé uzavrend a koneénd struktura mep! rn “ Feny model. (,,Véda piedstavuje ideu nekonetnych ukoli, z nic te J uréity koneény pocet jiz vzdy vyieSen a Jako trvajict platnost uct in. Zaroveii tvori fond premis pro nekonetny horizont tkolit jako Jed wt ny vSeobjimajici ukol.“*) Husserl v zisadé proti piltheyovi namité io popisem danych ,,svétonazorti“ je mozZné vskutku vysvetl ieemet ee kromé tohoto nekoneéného otevieni filosofie, Které Je otevien im st rule tury pro nekoneénou ideu; to jediné, feéeno souéasnym jays cem, & ose ve struktuée nepochopitelné, je pravé to, co ji zaklada a diky & nemiize byt nikdy uzaviend.> ? } problém, Cs. spisovatel, 1992, srv. str. ka, Prirozeny svét jako filosoficky problém, Cs. spisovatel, n 197 a Podctae sou ak atrukturovany jing Patockovy texty, vatahujtel se k problematice »ptirozeného svete my abmecké yerai, Fre historic seh ah a ‘hichtliche Betrachtungen) Patotka rov wz . Soovislost fc Kaciiskich eset s koncepes ,otevfené duse apod. , 4 E- Husserl, Krize evropshych véd a ranscendentilntfenomenologie (= key Y) . t reni* tla srv. té2: ,, Praha 1972, str. 341. K wotevtent struktury u Husserla sr 2:0 becks paved j xdmineéné pravdou. Kotvi v tom nekonetnost, jez | fakickému oben! ieazdé pravdé propajéuje charakter pouze relativn! pravdy, pravé ve vztahu k nekoneénému horizontu, v némz, abych tak Zekl, p le%i jako nekonetné vzdaleny bod" (cit. d., str. 342). . a 5 Srv. J, Derrida, ,,Genése et structure‘ et 1a phénoménologie“, v: J. Derrida, L'écriture et la difference, Ed. du Seuil, Paris 1967, str. 230 n.2-4 94/12 Lze tici, Ze idea ,,ideje v kantovském smyslu“ je mySlenka ryze fenomenologicka, nebof je to pravé ona, ktera zaklada onen zvlastni prostor, v némz se fenomenologie od poéatku pohybuje a ktery si sama svou Urstifiung rozevird; je to sama mySlenka oné ,,cidetické védy", jejimz zdkladem je to, co Husserl nazyval transcendenci v imanenci. Vlastnim rozmérem fenomenologie — a tedy i rozmérem kazdého fenomenologického pojeti déjin — je tedy (explicitné od Husserlovy /dee der Phdnomenologie z roku 1907) ,,transcendence v imanenci*: pole, jehoz struktura je zvld8tnim zpisobem neuzaviend, aniZ by v8ak na druhé strané bylo moZné ici, Ze je oteviend — nebot pravé to se zd tento vyraz naznaéovat. Disledky Ize pozorovat vSude: napiiklad eideticka véda je sice piisna, nicméné non-exaktni, ponévadz néjaka ,,geometrie prozitku“, ,matematika fenoméni“® je v tomto ,,prostoru“ nemyslitel- nA; prozitek a jeho fenomenologicky popis je principidlné nezavrsitel- ny, protoZe nekoneéné otevieny — avSak zaroveii s tim také plati: toto otevieni* nekoneéna ,,uvniti védomi je pravé tim, co umoZituje syn- tézu (rozevira totiz samu moZnost éasu), jakkoli vzdy bude béZet 0 syn- tézy neredukovatelné nezavrsitelné. Pritomnost ,,nekonetné ideje* ve fenomenologickém védomi umoZiiuje jak vzdalit se prirozenému svétu nageho Zivota (protoZe je to ona, jez stoji za idealem exaktnosti, geo- metrické i matematické, pokud pouze na jejim zdkladé je moZno po- jmout mySlenku ,,sméfovani k nekoneéné limité“) sak i navrat k nému — jakmile totiz filosofie nahlédne telos, jimz sama jakoZto nekoneény ukol jest. Konkrétnéji_ a v souvislosti s otdzkou fenomenologickych déjin: U Husserla Ize patrné mluvit 0 déjinach v dvojim, navzdjem v8ak spja- tém smyslu; jsou tu jednak déjiny ve smyslu tradovani a déjiny ve smyslu teleologie filosofického rozumu. Déjiny ve smyslu tradovani vyplyvaji jaksi ,,prirozené“ z vnitini tendence intenciondlniho Zivota, z jeho Easovosti a jsou — ale pravé to je nadmiru piiznaéné pro zakladni rozvrzeni fenomenologického prostoru ,,transcendence v imanenci* — d&jinami idedlnich titvarit v jejich idedlnim byti. Tyto Utvary jakoZto idedlni jsou ovgem ,,nadéasové“, coz ale neznamena, Ze by byly bez vztahu k asu, ponévadz neexistuje Zddny takovy idealni utvar (norma, zAkon, poznatek), ktery by nevzeSel z historické Ur-stiftung, a to plati i pro védy a jejich ,,pravdy“. Déjinnost nadéasovych utvart tkvi nadto i v tom, Ze jsou (nutné — protoze timto procesem jsou do jisté miry Srv. E, Husserl, Ideen u einer einen Phinomenclogie und phiinomenologischen Philosophie I, I. vyd. v: Jahrbuch fiir Philosophie, 1913, str. 133. 94/12 Miroslav Petiiéek 2-5 spolukonstituovany jako idedlni a ve smyslu intersubjektivni platnosti) tradovany v tom, co Husserl nazyva ,,Weiterleben in der Tradition“. S tim pak ale velmi uzce souvisi déjiny ve smyslu teleologie filoso- fického rozumu. Tradice Husserlovi znamena piedevéim pasivni, pred- chiidnou danost, coz je také zpiisob, jimZ jsou nam zprvu daény ony idealni utvary, zpisob jakoby anonymni: ,,tak a tak se to a to déla‘, ,,tak a tak se to a to ma“.?7 OvSem k ryzimu lidstvi, jehoz promotorem je filosofie (v podobé fenomenologie) patii predevsim aktivni postoj vaci vSem pasivitam, patii k nému rozhodovani, a presnéji fe¢eno: rozhodo- vani z vlastni zodpovédnosti. Odtud pak Husserl pfichazi k tomu, aby vymezil filosoficky rozum jako onu instanci, kter4 Klade ,,Riickfrage‘, jejiz pomoci se mySleni —a to v okamZiku hluboké frize tohoto rozumu samého, krize, ktera je ziejmé momentem jeho teleologie, nebot (a u po- zdniho Heideggera zazni zvlasté v souvislosti s interpretacemi Hélder- lina cosi podobného, ale ve véci ,,smyslu byti* Ize tuto shodu konstatovat jizZ v pripadé Byti a casu) v jeji propasti se otevira moZnost zyratu a obnovy — znovu, radikalné taZe po samém smystu téchto utva- ri.’ A proto patii u Husserla k filosofickému rozumu i odpovédnost (na kterou klade velky diraz pravé Patockova koncepce déjin z Kacifskych esejit) a k odpovédnosti téméi jako jeji druha stranka ndlezi ndvrat — navrat k pivodnimu smyslu zaloZeni onéch idedlnich utvari: Moment »krize“, nad kterym se zamy$li Husserl ve své posledni knize, je mo- ment, ve kterém se filosoficky rozum opét, védomé a cile-védomé ujima tohoto ukolu, je to chvile, v niz navratem ke svému vlastnimu zalozeni objevuje nikoli smysl té ci oné konkrétni normy, toho ¢i onoho speci- fického postupu Gi poznatku, nybrz smysl svij vlastni a spolu s tim pak 7 XK pojeti tradice srv. napi. E. Husserl, KEV, str. 385: ,,Na8 lidsky Zivot se pohybuje v bezpoéttu tradic. Z tradice existuje veskery svét kultury se vSemi jejimi itvary. Jako kulturnf dtvary nejen kauzalné vznikly, ale vidy jiz také vime, Ze tradice je pravé tradici, jez se zrodila v nasem lidském prostoru’z lidské aktivity, tedy z ducha, i kdyz obecné nic nebo bezmila nic nevime o pfesném piivodu a o té duchovnosti, ktera piitom fakticky provadéla realizaci. Piesto vsak je v tomto nevédéni vSude a bytostné obsazeno védéni implicitni, ale tedy téz explikovatelné, rozvinutelné, jez je védéni bezvadné evidentni. 8 Ze moment Arize neni momentem néjaké empirické nahodilosti, nybré 4e i zde b&zZi o podstatnou moZnost, to dotvrzuje i Patotka, kdyZ v uvahdch o Husserlové pojeti .,Selbstverantwortung“ a o rozhodnuti jednat z vlastniho nahlédnuti spojuje Husserla s Heideggerem poukazem k tomu, Ze odpovédnost za sebe a ze sebe mize mit jenom ten, kdo je hloubéji uréen vztahem k sobé, tedy jemuz neni lhostejné , jak jest** (némecky psany fragment z okruhu ,,Nach-Europa“). Zde pak velice piiznaéné Tika: ,,Die Seele lebt in einem Vorverstandnis ihrer eigenen innerer Krisis, die gerade aus dem Grunde nicht ,konstatierbar‘ ist, weil man ihr entweder schon unterlegen ist und darum sich schon der Sichtméglichkeit entzog, oder in einer Méglichkeit schwebt, die als solche kein Prisentes und deshalb Konstatierbares ist.“