INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

Železo a jeho sloučeniny

Laboratorní cvičení a experimenty pro výuku
chemie přechodného prvku

Manuál k praktiku konanému 24. 3. 2011 na PřF UK Praha

Lektoři: Š. Matoušková
J. Rohovec
MENU

1. Tajné inkousty na basi sloučenin železa 3

Opakování důkazových reakcí železa. Běžné komplexní sloučeniny železa.

2. Oxid-hydroxid železitý
8
Modifikace chemické látky a jejich příprava. Geochemické experimenty ve školní
laboratoři.

15
3. Magnetit, ferromagnetická kapalina
Magnetické vlastnosti oxidu železnato-železitého. Příprava čistých solí železnatých.
Příprava kapalných magnetů, ovládání kapaliny magnetickým polem.

4. Železo elementární, pyroforické, z oxalátu železnatého připravené 19

Dispersní formy železa. Rychlost chemické reakce.

5. Komplexní sloučenina železa tris(oxalato)železitan draselný 22

Rychlá příprava koordinační sloučeniny železité. Fotochemický rozklad komplexní

sloučeniny. Modrotisk, fotografický proces. Fotografování předmětů. Měření intensity
světla.

2
 TAJNÉ INKOUSTY

Demonstrační experimenty založené na důkazových reakcích se

sloučeninami železa
Mezi oblíbené kratochvíle v praktiku, případně na táborech, patří práce s tajnými inkousty.
Do této úlohy jsou vybrány tajné inkousty založené na sloučeninách železa.

Obecný úvod
Pro úspěšnou demonstraci tajných inkoustů je zapotřebí věnovat pozornost následujícím
úskalím:

1. Podkladový papír by měl být bez plniv (síran barnatý), neklížený (klih nasává roztoky a
papír se rozpadá). Jasně bílá barva papíru vadí. Pro demonstrační účely je vhodná velká
plachta staršího filtračního papíru, ještě lepší jsou lehce nažloutlé papíry pro výtvarníky. Na
táborech se pak osvědčuje provedení dokumentu v podobě „stará mapa“ (úmyslně ušpinit).

2. Roztoky reagencií: měly by být vhodně koncentrované (pro dobrou viditelnost písma na
papíře ze zadních lavic), pokud možno viskosnější, aby se s nimi dobře psalo. Většinu roztoků
pro psaní lze zahustit bezbarvou viskosní látkou (např. slabý roztok škrobu, agarosa, agar,
glycerin, několik kapek klovatiny).

3. Nanášení: tlusté čáry jsou podmínkou pro dobrou viditelnost písma. Vhodné je grafické
pero na tuše, štětec, dobrou náhradou je i snopek vaty namotaný na skleněné nebo dřevěné
tyčince. Nástroje nesmí obsahovat korodující železné součástky, jinak znehodnocují inkoust.
Další možnosti nanášení: Špejle, tlustší seříznuté dřívko, stylově pak brk.

4. Tajný inkoust po nanesení a zaschnutí by neměl být na papíře patrný. Nanášíme proto
raději roztoky reaktantu, který je bezbarvý (rhodanid) a vyvoláváme raději barevným
roztokem (chloridem železitým) nežli obráceně.

5. Při vyvolávání by nemělo vyvolávací činidlo po papíru stékat. Vyvolání se děje s výhodou
rozprašováním aerosolu obsahujícího jeden z reaktantů. Při postřiku pracujeme v digestoři,
u otevřeného okna nebo za dobrého větrání. Reaktant, který není zachycen na papíře,
znečišťuje okolí, proto hned po demonstraci raději uklízíme. Přijatelným provedením je
i vyvolání písma houbou namočenou v roztoku reaktantu. Pokud volíme tento způsob
demonstrace, používáme raději tenké plastové rukavice, houbu je nutno přiměřeně vyždímat,
jinak se písmo rozpíjí. Forma vyvolávání vhodná pro žáky je potírání papíru s neviditelným
textem pomocí papírového kapesníku či ekvivalentu namočeného v roztoku vyvolávacího
činidla.

6. Při rozprašování vyvolávacího činidla se osvědčuje např. nasát činidlo do plastové injekční
stříkačky, na stříkačku nasadit násadku z běžného rozprašovače (bílá čepička s tryskou). Je
možné používat i rozprašovače po kosmetických přípravcích.

7. Tajné inkousty jde vhodně kombinovat tak, aby vznikaly texty psané různě barevnými
látkami.

3
8. Vyvolávací reakce jsou velmi citlivé. Proto se předem připravené nápisy často již vlivem
stop železa v prostředí (prach apod.) postupně samovolně vyvolávají. Je dobré proto psát texty
bezprostředně před demonstrací, stání přes noc může již vadit. Napsané texty je před
demonstrací vhodné chránit v plastových deskách, nejlépe za nepřístupu světla.

I. Tajné inkousty
1. Modrý inkoust
Činidlo na psaní: Roztok žluté krevní soli ve vodě: 2% žlutá krevní sůl dobré kvality ve vodě,
možno zahustit roztokem škrobu. Staré vzorky žluté krevní soli bývají v roztoku nazelenalé a
vadí při demonstraci.

Vyvolání: Sprej 2% chloridu železitého, lehce okyseleného několika kapkami kyseliny solné.

Princip úlohy: tvorba berlínské modři podle rovnice

3 K4[Fe(CN)6] + 4 FeCl3 → Fe4[Fe(CN)6]3 + 12 KCl

Berlínská modř vzniká ve slabě kyselém prostředí.

Varianta:

Činidlo na psaní: Čerstvě připravený roztok Mohrovy soli ve vodě (asi 10%).

Vyvolání: Potření 1% roztokem červené krevní soli ve vodě.

2. Červený inkoust
Činidlo na psaní: 2 - 5% roztok rhodanidu draselného ve vodě, možno zahustit škrobem,
agarem. Při nanášení starším grafickým perem (kovové, železné součástky) se může
znehodnotit, reaguje na přítomnost i stop trojmocného železa. Raději při nanášení používáme
dřevěnou špejli nebo vatu na tyčince.

Vyvolání: 1% roztok chloridu železitého.

Princip úlohy: tvorba hexarhodanoželezitanovéno komplexního aniontu podle rovnice

Fe3+ + 6 SCN- → [Fe(SCN)6]3-

3. Červený inkoust - jiné činidlo
Činidlo pro psaní: 1% roztok bipyridinu nebo fenantrolinu ve vodném ethanolu, možno
zahustit škrobem. Pozor, nanášet jen dřevem nebo vatou na špejli.

Vyvolání: síranem železnatým slabě okyseleným octovou nebo malou kapkou

kys. chlorovodíkové

Princip úlohy: tvorba tris(bipyridyl)železnatého kationtu nebo tris(fenantrolin)železnatého

kationtu podle rovnice

Fe2+ + 3 phen → [Fe(phen)3]2+

4
4. Fialový inkoust
Činidlo pro psaní: 5% roztok salicylové kyseliny nebo salicylanu sodného ve vodném
ethanolu, zahuštěný škrobem

Vyvolání: 1% roztok chloridu železitého

Princip úlohy: tvorba komplexů salicylatoželezitých podle rovnice:

Fe3+ + 3 HOOCC6H4OH → [Fe(OOCC6H4OH)3] + 3 H+

5. Zelený inkoust
Činidlo pro psaní: 5% vodný roztok α-nitroso-β-naftolu, upravený zředěnou kyselinou solnou
na pH 4

Vyvolání: 1% roztok chloridu železitého

Princip úlohy: Tvorba komplexu tris(α-nitroso-β-naftolato)železitého.

6. Žlutý inkoust
Činidlo pro psaní: nasycený roztok šťavelanu sodného ve vodě

Vyvolání: 5% vodný roztok síranu železnatého

Princip úlohy:

Srážení šťavelanu železnatého podle rovnice:

FeSO4 + Na2C2O4 → FeC2O4 + Na2SO4

Poznámka: Vhodný pro demonstraci na bílém nebo černém papíře, na žlutých papírech je
nevýrazný.

II. Vícebarevné texty

7. Červený a modrý text
Modrou část nápisu vyrobíme podle pokusu 1, červenou část nápisu podle pokusu 2. Protože
pokusy 1 a 2 mají společné vyvolávací činidlo, zobrazují se tímto činidlem současně jako
červený a modrý text.

8. Černý a fialový inkoust

Činidlo pro psaní: roztok sulfidu sodného

Vyvolání: síran železnatý (černý inkoust)

Vyvolání: zředěný nitroprussid sodný, čerstvě připravený (fialový inkoust)

5
Princip úlohy: srážení sulfidu železnatého podle rovnice (černý inkoust) nebo tvorba
kyanokomplexu železa podle rovnic:

FeSO4 + Na2S → FeS + Na2SO4

Na2[Fe(CN)5(NO)] + Na2S → Na2[Fe(CN)5(NOS)] + …

III. Kouzla a čáry s vyvolanými texty

9. Změna modrého textu na hnědý
Text z pokusu 1 (varianta) účinkem roztoku uhličitanu sodného nebo lépe 5% hydroxidu
sodného hnědne. Pokus demonstrujeme tak, že text potřeme papírovým kapesníkem
navlhčeným roztokem NaOH. Rozprašování roztoku hydroxidu se vyvarujeme, aerosol je
nebezpečně žíravý.

Princip úlohy: berlínská modř se v alkalickém prostředí rozkládá na hydroxid železitý,

například podle rovnice:

Fe4[Fe(CN)6]3 + 12 KOH→ 4 Fe(OH)3 + 3 K4[Fe(CN)6]

Poznámka: Pro úspěšnou demonstraci je zapotřebí pouze malá koncentrace vyvolávacího
činidla a veliká koncentrace soli železa, kterou je text napsán.

10. Zmizení červeného textu

Pozor, práce s fluoridem (jedovatý)!

Usušený nebo jen lehce zavlhlý text z pokusu 2 se postříká sprejem fluoridu draselného nebo
fluoridu amonného. Pro žáky je výhodnější varianta s potíráním roztokem fluoridu nasáklým
do papírového kapesníku. Fluoridy jsou jedovaté. (Fluorid sodný ani lithný se nehodí, neboť
jsou málo rozpustné).

[Fe(SCN)6]3- + 6 F- → [FeF6]3- + 6 SCN-

Princip úlohy: Komplexní hexarhodanoželezitanový anion reaguje s fluoridovými anionty za
tvorby hexafluoroželezitanového aniontu - substituce ligandů v koordinační sféře komplexu.
Hexafluoroželezitanový anion je bezbarvý, proto text zmizí.

IV. Speciální úkoly

11. Zmizení modrého textu – princip zmizíku
Text vytvořený berlínskou modří podle úlohy 1 nebo úlohy 1 (varianta) se po usušení nebo
jen v mírně zavlhlém stavu potře nebo postříká vodným roztokem šťavelanu draselného. Text
ihned mizí, zůstává prázdné bílé místo.

Fe4[Fe(CN)6]3 + 12 K2C2O4 → 4 K3[Fe(C2O4)3] + 3 K4[Fe(CN)6]

Princip úlohy: berlínská modř v redukčním komplexujícím prostředí kyseliny šťavelové
přechází na oxalatokomplexy železnaté/železité, které jsou jen slabě zabarvené.

6
Poznámka: Princip školního zmizíku, odstranění textu psaného inkoustem založeným na
berlínské modři jako barvivu.

Zmizík vlastní výroby: kyselina šťavelová, částečně neutralisovaná amoniakem v roztoku

ethanol-glycerin nebo ethylenglykol-voda. Namísto kyseliny šťavelové lze použít i šťavelan
draselný.

12. Papežský inkoust, duběnkový inkoust

K chemii železa a tajných inkoustů má těsný vztah tzv. duběnkový inkoust, neboli inkoust
papežských bul. Jak název napovídá, jedná se o historicky připravovaný inkoust, vynikající
velmi vysokou stálostí (přetrvá staletí), využívaný pro psaní dokumentů, jež se měly zachovat
po mnoho generací. Tento inkoust se připravoval z duběnek, které obsahují vázanou kyselinu
gallovou (možná v podobě glykosidu nebo na tanin).

Kyselina gallová

Kvašením duběnek se kyselina gallová uvolňuje do roztoku. Po přídavku soli železnaté, nebo
účinkem kovového železa vzniká nejprve bezbarvý roztok, který lze použít jako tajný inkoust.
Tímto inkoustem se píše naslepo. Stáním roztoku nebo napsaného textu na vzduchu dochází
účinkem kyslíku k oxidaci na železitou sůl, a následně k tvorbě komplexů s oxidačními
produkty kyseliny gallové (nejasné struktury). Vzniká velmi stálý černý inkoust. Inkoust se
pevně váže na kůži, pergamen (polyamid), na papír se chemicky neváže (celulosa) a je nutno
jej fixovat přídavkem pojiva.

Duběnka

Připravíme asi 5% vodný roztok síranu železnatého, přidáme 5% vodný roztok kyseliny
gallové. Získáme lehce našedlou kapalinu, která slouží pro psaní jako inkoust. Nápis tímto
inkoustem na papíře po několika minutách černá.

7
 OXID-HYDROXID ŽELEZITÝ Fe(O)(OH)
Oxid-hydroxid železitý je jednou z nejdůležitějších a nejčastěji se vyskytujících sloučenin
železa v přírodě. Vyskytuje se hojně všude tam, kde podzemní vody přichází do styku
s atmosférou, nebo v místech, kde žijí mikroorganismy získávající energii redoxními
reakcemi s účastí železa. Oxid-hydroxid železitý plní významnou funkci v půdě, neboť je
schopen vázat na povrchu pevné fáze Fe(O)(OH) jiné částice nebo sloučeniny. Principem
tohoto chování je adsorpce, případně tvorba povrchových sloučenin. Oxid-hydroxid železitý
v půdě tedy může vázat např. agrochemicky zajímavé živiny (fosfát apod.) nebo rizikové
sloučeniny (např. sloučeniny arsenu).

Oxid-hydroxid železitý o složení Fe(O)(OH) známe ve dvou odlišných podobách, které

označujeme jako modifikace. Jev existence modifikací je podmíněn různým způsobem
uspořádání jednotlivých stavebních jednotek v krystalu dané modifikace, jak je patrno
z obrázků níže. Modifikace se liší fysikálními i chemickými vlastnostmi, například barvou,
teplotní stabilitou, elektrickou vodivostí, reaktivitou v chemických reakcích. Modifikace se
často označují písmeny řecké abecedy, aby se vzájemně odlišily. V případě oxidu-hydroxidu
železitého označujeme modifikace jako α a názvem minerálu goethit a modifikaci γ a názvem
lepidokrokit. Při přesném zápisu uvádíme zápis jako α- Fe(O)(OH). V přírodě je častější
goethit nežli lepidokrokit. Obě sloučeniny jsou ceněné výchozí látky pro velkovýrobu železa.
Použití nacházejí i jako pigmenty.

Modifikace oxidu-hydroxidu železitého:

α- Fe(O)(OH) goethit γ- Fe(O)(OH) lepidokrokit

8
 Detaily struktury modifikací Fe(O)(OH)
proč jsou modifikace jiné nežli (organické) isomery: problém stavby krystalu, nikoli molekuly

α- Fe(O)(OH) goethit γ- Fe(O)(OH) lepidokrokit

Modifikace chemické sloučeniny se liší krystalovou stavbou. V případě oxo-hydroxidů

železitých je struktura goetitu tvořena oktaedry, v jejichž středu leží atom železa, ve vrcholech
jsou atomy O (jednotka FeO6). Tyto jednotky jsou spojeny do vzájemně propojených pásů,
jak je patrno z obrázku. Struktura lepidokrokitu je tvořena ze stejných stavebních jednotek
FeO6, ale tyto jednotky jsou spojeny do vrstev. Jednotlivé vrstvy nejsou vzájemně propojeny
chemickou vazbou, ale pouze vodíkovými můstky (červené úsečky). Lepidokrokit se proto
snadno štěpí po těchto vrstvách.

V důsledku odlišné stavby pevné fáze se liší nejen fysikální vlastnosti (barva, tvrdost, hustota,
štěpnost) ale i chemická reaktivita goetitu a lepidokrokitu.

Tematika:

• modifikace chemické sloučeniny, příprava modifikací

• geochemický význam oxidů/hydroxidů železa v přírodě

• vznik sraženin obsahující oxidy/hydroxidy železa v přírodě

• odstranění rzi z tkanin

• geochemický experiment: adsorpce jako způsob zneškodnění jedovatých látek

• geochemický experiment: srážení sloučenin železa při přechodu mezi redukčním a

oxidačním prostředí ve vodných roztocích

• vztah hydroxidu, oxidu-hydroxidu a oxidu přechodného prvku

9
Teoretické základy laboratorní přípravy goethitu a lepidokrokitu
Jemné efekty pH, teplota, přítomnost dalších chemikálií, změny mechanismu reakce vzniku,
změny mechanismu krystalisace, očko

Nesmí být přítomny anionty schopné koordinace, zachycují se do produktu a nejdou odstranit.
Proto se vychází z dusičnanu.

Stáním sraženiny v roztoku dochází ve sraženině k chemickým změnám. Původně volné OH

skupiny na povrchu hydroxidu se vzájemně slučují, což má za následek uvolnění vody a
postupnou změnu chemického složení sraženiny, vyjádřenou vzorcem Fe(O)(OH), názvem
oxid-hydroxid železitý. Tato chemická látka se také v přírodě vyskytuje zřetelně častěji nežli
hydroxid železitý.

Oxid-hydroxid železitý se podobně jako mnoho dalších chemických sloučenin vyskytuje

v různých modifikacích.

Příprava modifikací oxidu-hydroxidu železitého

1. Goethit
V kádince na 50 ml srážíme roztok 1 g dusičnanu železitého v 20 ml vody postupnými
přídavky 10% vodného roztoku amoniaku z plastového kapátka za stálého míchání skleněnou
tyčinkou nebo magnetickým míchadlem za laboratorní teploty. Pozorujeme vylučování rezavě
hnědě zbarvených amorfních sraženin hydroxidu železitého. Průběžně kontrolujeme pH
indikátorovým papírkem. Jakmile je směs alkalická, přerušíme přídavky amoniaku a
ponecháme suspensi hydroxidu železitého usadit. Matečný roztok důkladně slijeme, a
sraženinu dekantujeme horkou vodou.

Suspensi doplníme v kádince na objem přibližně 10 ml, přidáme 10 ml 10% vodného roztoku
hydroxidu draselného, kádinku překryjeme hodinovým sklíčkem a zahříváme do varu, dokud
hnědé zbarvení hydroxidu železitého nepřejde na žlutohnědou suspensi jemně krystalického
goethitu. V průběhu zahřívání doplňujeme občas vyvařenou vodu. Zahřívání trvá nejméně
2 hodiny. Do žlutohnědé suspense se přidá 1 g pevného chloridu amonného, za míchání
rozpustí a preparát goethitu se čistí opakovanou dekantací vodou. Čištění dekantací lze
kdykoli přerušit a pokračovat v preparaci v dalším praktiku. Goethit se odfiltruje na
papírovém filtru a suší na vzduchu. Celá preparace trvá přibližně jedno odpoledne.

Pokud při výuce nevyhovuje krok dlouhého zahřívání (např. z časových důvodů, z důvodů
bezpečnosti apod.), je možno vést pokus následovně: Vyčištěná suspense hydroxidu
železitého se doplní roztokem KOH, jak je popsáno výše a přelije se do plastových lahviček.
Vhodné jsou zejména plastové zkumavky nebo šroubovací zkumavky typu Apollo, protože
jsou průhledné. Zkumavky se označí lihovou fixou a ponechají se stát za laboratorní teploty
cca 7 dní. Reakce proběhne pomalu, ale také vznikne žlutohnědý goethit. Pokud nechceme
pracovat se žáky dále, stačí preparát prohlédnout jako suspensi v roztoku.

10
2. Lepidokrokit
1 g dusičnanu železitého rozpustíme v 10 ml vody. Pozvolna přikapáváme do roztoku 0,4 g
uhličitanu amonného v 10 ml vody. Za míchání se sráží rezavě hnědě zbarvená sraženina
hydroxidu železitého (nikoli uhličitan železitý) a z roztoku se uvolňuje oxid uhličitý. Suspensi
ponecháme v uzavřené plastové nádobce stát alespoň 7 dní za laboratorních podmínek.
Amorfní hydroxid železitý přejde na červenohnědou suspensi jemně práškového
lepidokrokitu. Produkt lze oddělit ze suspense filtrací, promýt vodou a usušit na vzduchu. Je
výhodné provést tento pokus v rámci dvou běhů praktika.

Geochemické experimenty související s chemií hydroxidů železa

Ke vzniku amorfního hydroxidu železitého dochází v běžných přírodních prostředích dvěma
hlavními způsoby:

A. První způsob se uplatňuje tam, kde povrchové vody (v rovnováze se vzdušným kyslíkem)
obsahující ionty železité a rozpuštěný oxid uhličitý uvolňují oxid uhličitý do atmosféry. Při
tom dochází ke vzrůstu pH vody (uniká slabá, ale přece jen kyselá složka) a v důsledku toho
roste koncentrace hydroxylových iontů a dochází ke srážení hydroxidu železitého. Z praxe je
tento princip znám jako srážení železa v potrubí a varných nádobách (kotlích apod.).

B. Druhý způsob vzniku hydroxidu železitého je častý v přírodě na rozhranní mezi redukčním
a oxidačním prostředím. V tomto způsobu se nemění příliš koncentrace hydroxidových iontů,
ale účinkem oxidačního prostředí roste koncentrace iontů železitých a následně dochází ke
srážecí reakci. Například voda z hlubších horizontů půd obsahuje rozpuštěné soli železnaté.
Pokud se tato dostane do styku se vzduchem, dochází k oxidaci na ionty železité a srážení. Ke
srážení dochází hlavně na fázovém rozhranní voda-vzduch (na hladině), kam má vzduch
nejsnažší přístup. Hydroxid železitý se sráží v podobě tenkých blan na hladině. V praxi se
tento princip působení vzduchu na vodu s ionty železnatými používá při snižování obsahu
železa.

Ukázka tvorby hydroxidu železitého na vodní hladině při působení vzduchu na vodu obsahující ionty železnaté.
Vznikající blána hydroxidů železa je asi nejlépe patrna na hnědém listu vlevo nahoře. Foto dr. T. Navrátil,
lokalita Lesní potok.

11
A
Do 75 ml minerální vody (s bublinkami) z čerstvě otevřené lahve přidáme několik kapek
čerstvě připraveného 1-2% vodného roztoku dusičnanu železitého. Chlorid železitý se v tomto
případě jako výchozí látka nehodí, lze použít síran železitý. V kádince vznikne žlutohnědý
roztok. Kádinku s roztokem umístíme na topnou desku vařiče a zahříváme na asi 80 – 90 °C
tak dlouho, dokud uniká oxid uhličitý v podobě bublinek. Pozorujeme srážení hnědé
sraženiny amorfního hydroxidu železitého v celém objemu roztoku. K vylučování hydroxidu
železitého dochází v důsledku růstu pH vody při úniku oxidu uhličitého při zahřívání.

B
Do 75 ml minerální vody (s bublinkami) z čerstvě otevřené lahve přidáme několik krystalků
Mohrovy soli (síran amonno-železnatý hexahydrát) a mícháme do rozpuštění. Vznikne
prakticky bezbarvý roztok. Kádinku s roztokem umístíme na topnou desku vařiče a zahříváme
na asi 80 – 90 °C. Pozorujeme únik oxidu uhličitého a tvorbu hnědé blány/ vrstvy hydroxidu
železitého na povrchu roztoku, a pozvolné vylučování hydroxidu železitého v objemu
roztoku. Na bláně na povrchu roztoku je možné pozorovat interferenční barevné jevy.
K popsanému vylučování hydroxidu železitého dochází v důsledku úniku oxidu uhličitého a
oxidace železnatých iontů na povrchu kapaliny v důsledku přístupu kyslíku ze vzduchu.

Uvedené experimenty jsou vhodné pro žáky, doba trvání cca 20 min.

Tematika:

• srážení hydroxidů železa v potrubí v průběhu transportu vody z vodáren k uživateli

(pokus A, vše v prostředí v rovnováze se vzdušným kyslíkem)

• srážení hydroxidů železa v přírodě při kontaktu podpovrchové vody (vod z redukčního
prostředí, obsahujících ionty železnaté) se vzdušným kyslíkem

12
 Adsorpce na povrchu čerstvě připraveného hydroxidu
Hydroxid železitý se ve srážecí reakci nejprve vylučuje z roztoků v podobě rezavě hnědé
amorfní sraženiny. Sraženina má veliký povrch a mnoho povrchových OH skupin. Vykazuje
výraznou schopnost na sebe vázat (nabalovat), tzv. sorbovat mnoho různých dalších
chemických sloučenin, např. ionty arsenitanové, fosforečnanové, organické sloučeniny atd.
Používá se proto jako protijed při otravách arsenem, v průmyslové praxi jako činidlo při
čištění pitné vody a při odstraňování nečistot z vodných roztoků. Stáním sraženiny v roztoku
nebo odfiltrováním a usušením se tyto schopnosti ztrácejí.

Čerstvě srazíme hydroxid železitý tak, že 1 ml ~ 10% roztoku dusičnanu železitého (připraví
se z 1 g dusičnanu železitého nonahydrátu a 10 ml vody) srážíme postupným přídavkem asi
10 kapek 15% vodného roztoku amoniaku v plastové zkumavce. Suspensi produktu dobře
protřepeme. K odměření roztoku dusičnanu železitého používáme plastovou injekční
stříkačku na 2 ml, k přídavku amoniaku plastové kapátko.

Sraženinu necháme usadit (pokud je možnost, můžeme ji oddělit centrifugací), přidáme

1 ml ~ 2% roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného (připraví se z 0,2 g
dihydrogenfosforečnanu amonného a 10 ml vody), pečlivě protřepáme a suspensi převedeme
do skleněné lékovky. Lékovku zahříváme na topné destičce po dobu cca 20 min na 100 °C
(k varu). Etapa zahřívání je zařazena proto, aby se urychlil proces adsorpce fosforečnanových
iontů na povrch sraženiny.

Poté necháme ochladit na laboratorní teplotu, převedeme suspensi do plastové zkumavky.

Ponecháme suspensi usadit (pokud je možnost, můžeme ji oddělit centrifugací), odebereme
plastovým kapátkem co nejvíce matečného roztoku a převedeme jej do nové plastové
zkumavky. Připravíme srovnávací pokus tak, že do srovnávací plastové zkumavky kapátkem
vneseme 1 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného a doplníme destilovanou vodou na
stejný objem, jako je v předchozí zkumavce. Do obou zkumavek přidáme plastovým
kapátkem po 1 ml molybdenové soluce. Zkumavky zahřejeme v horké vodní lázni (horká
voda z kohoutku, ve skleněné kádince), aby důkazní reakce na přítomnost fosforečnanového
iontu probíhala za zvýšené teploty.

Ve srovnávací zkumavce dochází ke tvorbě velkého množství žluté sraženiny

fosfomolybdenanu amonného, která dokazuje přítomnost velkého množství fosforečnanu
v roztoku. Ve zkumavce se vzorkem kapaliny po adsorpci ke tvorbě sraženiny nedochází
vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu a zřetelně pomaleji, nežli ve srovnávací zkumavce.

13
Tento výsledek ukazuje na nižší nebo velmi malou koncentraci fosfátu v matečném roztoku
po adsorpci. Vysvětlení tohoto efektu spočívá v tom, že fosforečnan je navázán na povrchu
sraženiny hydroxidu železitého, a proto v matečném roztoku ubývá resp. není přítomen vůbec.

O množství fosforečnanu zachyceného na hydroxidu železitém se přesvědčíme tak, že

sraženinu hydroxidu železitého získanou po adsorpci fosforečnanu a oddělení matečného
roztoku rozpustíme v asi 10% kyselině dusičné a přidáme molybdenovou soluci. Po mírném
zahřátí ve vodní lázni pozorujeme intensivní tvorbu velkého množství
molybdatofosforečnanu. Srovnáním s výsledkem získaným pro matečný roztok (prohlédněte
si zkumavky vedle sebe) usoudíme, že většina fosforečnanu je vázána právě na hydroxid
železitý.

Výše uvedeným způsobem lze provést pokus prokazující stejné chování arsenitanu a
arseničnanu. Vzhledem k jedovatosti těchto látek však není zařazen.

Geochemický dovětek: Stejným způsobem se chová i amorfní hydroxid železitý v přírodě.

Zachycuje na sobě značná množství částic. Při poklesu redoxního potenciálu roztoků
v prostředí = přechod do redukčního prostředí se hydroxid železitý redukuje na sloučeniny
s nižším oxidačním stavem železa, které mají menší sorpční schopnosti, a dochází k uvolnění
velkých množství sorbovaných aniontů do prostředí. K takovému efektu může dojít při
vypuštění vodní nádrže, poklesu hladiny spodní vody apod.

Molybdenová soluce: Smísíme 1 g oxidu molybdenového ve 4 ml vody a 8 ml konc.

amoniaku. Získaný roztok pomalu nakapeme do roztoku připraveného ze 4 ml konc. dusičné
kyseliny a 6 ml vody. Po stání do druhého dne přefiltrujeme. Činidlem se velmi citlivě
dokazuje fosforečnanovný a arseničnanový anion, které dávají žluté sraženiny
molybdatofosforečnanu resp. molybdatoarseničnanu amonného.

14
 MAGNETIT Fe3O4 A FERROMAGNETICKÁ KAPALINA
Ferromagnetismus není omezen na pevné látky, ale ferromagnetické chování mohou
vykazovat např. i kapaliny. V této úloze připravíme takovou kapalinu a budeme demonstrovat
její chování. Seznámíme se rovněž s trikem, jak připravit v laboratoři čisté soli železnaté
i z nevábně vyhlížejících zásobních látek historické povahy.

Podstatou ferromagnetické kapaliny je ferromagnetická pevná látka v podobě krystalických

částic o rozměru řádově 10-9 m, tzv. nanokrystalická látka, které jsou dále na povrchu pokryty
ochrannou vrstvou (obálkou) povrchově aktivní látky, tzv. surfaktantu. Může být dále
přítomna inertní kapalina, v níž jsou ferromagnetické částice kryté surfaktantem rozptýleny.

Ferromagnetické částice určují magnetické vlastnosti kapaliny. Při tom musí být dostatečně
malé, aby zůstávaly dispergovány v kapalině a nedocházelo k sedimentaci. Surfaktant
zachycený na povrchu částic chrání částice před vlivem okolního prostředí (oxidací,
rozkladem apod.), zabraňuje aglomeraci částic do větších celků a následně vyloučení pevné
fáze, dále zajišťuje, aby se částice vzájemně mohly pohybovat - klouzat po sobě - účinkem
magnetického pole. Typ surfaktantu, který je vhodný pro stabilisaci částic, závisí na
povrchových vlastnostech částic (oxidické částice, sulfidy, jiné), na typu kapaliny užívané pro
dispergaci částic atd. Typicky používanými surfaktanty jsou kyselina olejová, alkylsulfonové
kyseliny a příbuzné látky. Pro oxidické částice jako surfaktant jsou vhodné hydroxidy
tetraalkylamonné.

Ferromagnetickou kapalinu připravujeme ve třech krocích. Nejprve připravíme suspensi

ferromagnetických částic ve vhodném kapalném mediu. Poté se přidává surfaktant na
vytvoření krycí vrstvy na povrchu částic, a na závěr se připravené částice dispergují v inertní
kapalině.

Ferromagnetické kapaliny nachází pro své vlastnosti zajímavá technologická použití. Lze je
využít při konstrukci jemných ložisek či v situacích, kdy se součástka vysokou rychlostí otáčí
na ose upevněné v nosné konstrukci, jako např. u pevných disků. V dané situaci se prostor
mezi osou a nosnou konstrukcí vyplňuje ferromagnetickou kapalinou, aby se zabránilo vstupu
nečistot k ose disku a snížilo tření, a tedy i opotřebení pohybující se součástky. Další
aplikační oblastí jsou magneticky ovládané spínače.

Ferromagnetickou látkou používanou v této úloze je magnetit, oxid železnato-železitý Fe3O4

(smíšený oxidační stav Fe v jediné látce). Lze jej snadno připravit v podobě nanokrystalů
srážecí reakcí mezi vodným roztokem amoniaku a vodným roztokem chloridu železnatého a
chloridu železitého.

2 FeCl3 + 1 FeCl2 + 8 NH4OH → Fe3O4 + 8 NH4Cl + 4 H2O

V přípravě je nutno dodržet přesně stechiometrický poměr iontů železnatých a železitých.
Pokud není stechiometrický poměr dodržen, sráží se vedle magnetitu i hydroxid železnatý
resp. železitý, který znehodnocuje výsledný produkt.

Chlorid železitý potřebný pro přípravu magnetitu je dostupný v potřebné čistotě, chlorid
železnatý je však vzácnější chemikálie, zvláště v čistém, nezoxidovaném stavu. Čistý chlorid
železnatý (tetrahydrát) má podobu jasně modrozelených krystalků. Stáním na vzduchu nebo
delším skladováním získává hnědožluté odstíny v důsledku oxidace vzdušným kyslíkem.
Starší preparáty lze v této úloze též využít, za předpokladu, že stopy iontů železitých těsně
před srážecí reakcí zredukujeme na ionty železnaté, např. účinkem práškového železa. Tento

15
postup představuje trik, kterým lze v laboratoři s poměrně malým úsilím získat čisté roztoky
železnatých solí, bez stop železa trojmocného.

V následující etapě na připravených krystalcích magnetitu bezprostředně po isolaci vytvoříme

účinkem vhodné povrchově aktivní látky povrchovou vrstvu, která splňuje technologické
požadavky výše popsané (ochrana a klouzání krystalků ferromagnetika). Látkou s tímto
účinkem je například kyselina olejová, která reaguje s povrchově dostupnými OH skupinami
na povrchu krystalků magnetitu podle schematu:

O
O H
H O
OH O O
OH H
HO O HO
OH OH OH
O
HO O HO HO
OH OH

O OH O
Fe3O4 OH
HO Fe3O4 OH
+ x HO O
HO
HO

OH OH O
HO OH
HO
HO
O
OH OH
HO HO O
H
O O
OH OH HO
O
H
O

Jako inertní dispergační kapalina v tomto případě slouží petrolej, směs vyšších alkanů nebo
oktadekan.

Ferromagnetickou kapalinu na basi oxidu železitého lze připravit i s použitím

tetraethylammonium hydroxidu. Ionty tetraethylamonné zůstávají asociovány poblíž záporně
nabitých OH skupin na povrchu krystalku magnetitu a vytvářejí ochranný obal. V tomto
případě roli inertní dispergační kapaliny přebírá voda.

Orientační ceny použitých chemikálií a zařízení:

Chlorid železitý 500 g 278 Kč

Chlorid železnatý tetrahydrát není v ČR dostupný za rozumnou cenu
Hydroxid tetraethylamonný 35% 100 ml 43 Euro
Kyselina olejová 1000 ml 198 Kč
Permanentní NdFeB magnet asi 100 Kč, podle velikosti a parametrů

16
 Příprava ferromagnetické kapaliny na basi Fe3O4
s tetraethylammonium hydroxidem pro tvorbu
surfaktantové vrstvy
Do kádinky na 100 ml předložíme 1 ml 2 M roztoku chloridu železnatého ve 2 M kyselině
chlorovodíkové. K tomu přidáme 4 ml 1 M roztoku chloridu železitého ve 2 M kyselině
chlorovodíkové. Do směsi přidáme magnetické míchadlo a za dobrého míchání na magnetické
míchačce (alternativně lze míchat skleněnou tyčinkou) přidáváme pomalu po kapkách 50 ml
1 M vodného roztoku amoniaku. Přidávání trvá nejméně 5 min. V průběhu přidávání se
přechodně sráží hnědá sraženina, která ihned přechází na černý magnetit Fe3O4.

Suspensi ponecháme usadit, slijeme matečný roztok, a produkt dvakrát promyjeme

destilovanou vodou, pokaždé 50 ml. Při závěrečném promývání z produktu co nejdokonaleji
odstraníme matečné louhy.

K produktu přidáme 1 ml 25% vodného roztoku hydroxidu tetraethylamonného. Důkladně

mícháme tyčinkou, až vznikne homogenní kapalina černé barvy, která je hledaným produktem
preparace.

Příprava chloridu železnatého: Chlorid železnatý je méně běžná a málo stálá látka. Snadno se
na vzduchu oxiduje na hnědé produkty. Pro přípravu magnetitu je však zapotřebí čistá sůl
železnatá. Získáme ji tak, že připravíme výše popsaný 2 M roztok chloridu železnatého ve
2 M kyselině chlorovodíkové ze zoxidovaného chloridu železnatého. Roztok má
zelenohnědou barvu. Do roztoku přidáme na špičku špachtle práškového železa nebo železný
hřebík. Po chvíli dojde k redukci soli železité železem na sůl železnatou. Pracovat lze dál
tehdy, až roztok získá slabě zelenou barvu soli železnaté bez žlutých odstínů.

Příprava ferromagnetické kapaliny na basi Fe3O4 s kyselinou

olejovou jako surfaktantem
Tento postup je lacinější a pro středoškolskou výuku asi vhodnější.

Před praktikem připravíme 1,5 M roztok chloridu železitého ve vodě. Roztok má intensivně
žlutohnědou barvu.

Krok 1. Příprava chloridu železnatého v roztoku

1 ml 1,5 M roztoku chloridu železitého výše připraveného přeneseme injekční stříkačkou na

2 ml do skleněné lékovky, přidáme asi 0,5 ml 5% kyseliny chlorovodíkové a na špičku lžičky
práškového železa. Pokud není k disposici práškové železo, lze použít hřebíčky. Krouživým
pohybem zamícháme a vyčkáme začátku reakce, která se projeví mírným šuměním
vyvíjejícího se vodíku. Pokud reakce nezačne samovolně, ohřejeme slabě na horké topné
desce. Redukce trojmocného železa na dvojmocné se projeví tak, že žluté zbarvení soli
železité pomine a roztok získá slabě nazelenalé, téměř neznatelné zbarvení soli železnaté.
Rovnice reakce:

2 FeCl3 + Fe → 3 FeCl2

17
Krok 2. Příprava nanokrystalického oxidu železnato-železitého (magnetitu)

Roztok soli železnaté z etapy 1 přefiltrujeme přes snopek vaty namotaný na jehle injekční
stříkačky. Na vatě zůstává zbytek železa jako černá prášková látka. Filtrát přeneseme do
skleněné kádinky na 100 ml. Přidáme injekční stříkačkou 2 ml 1,5 M roztoku chloridu
železitého výše připraveného. Molární poměr Fe(II) : Fe(III) je jedna ku dvěma a odpovídá
molárnímu poměru v magnetitu. (Poznámka: množství železa dvojmocného, které pochází
z kovového železa použitého k redukci, zanedbáme). Roztok zředíme vodou na 25 ml. Ve
vedlejší kádince na 100 ml připravíme roztok 2 ml konc. NH3 ve 25 ml vody a zamícháme.
Injekční stříkačkou přidáváme za ručního míchání roztok amoniaku do roztoku solí železa.
Přidáváme pomalu, asi v průběhu 5 minut za stálého míchání. Při tom probíhá reakce vzniku
magnetitu. Roztok se nejprve kalí rezavě hnědou sraženinou, která na konci přidávání
amoniaku přechází na černý magnetit. Na konci reakce musí být roztok alkalický (barví
modře universální indikátorový papírek).

2 FeCl3 + 1 FeCl2 + 8 NH4OH → Fe3O4 + 8 NH4Cl + 4 H2O

Krok 3. Tvorba vrstvy surfaktantu na povrchu nanokrystalů magnetitu

Jakmile je reakce dokončena, ponecháme produkt usadit (sedimentace je rychlá), co

nejúplněji slijeme matečný louh a přidáme 0,5 ml kyseliny olejové. Dobře promícháme.
Vzniklou černou kapalinu zahříváme za občasného promíchání na topné desce v digestoři
přibližně hodinu na teplotu asi 80 – 90 °C, až z roztoku vytěká amoniak. Při tomto kroku se
přechodně vzniklá amonná sůl kyseliny olejové rozkládá a olejová kyselina vytváří vrstvu
surfaktantu na nanokrystalech.

Krok 4. Příprava ferromagnetické kapaliny

Černou kapalinu ponecháme ochladit na laboratorní teplotu. Slijeme event. přítomnou vodnou
fázi. Do organické fáze přidáme inertní organickou kapalinu. Z běžných látek je vhodný
petrolej, lze použít toluen, oktadekan apod.

Krok 5. Demonstrace vlastností ferromagnetické kapaliny

Pro zajímavou demonstraci je zapotřebí velmi silný magnet. Běžně se používá magnet na basi
NdFeB. Ferromagnetickou kapalinu nalijeme na Petriho misku nebo hodinové sklo, pod
kterými je umístěn magnet. Pokud půjčíme magnet žákům, raději jej obalíme vrstvou alobalu.
Pozorujeme pohyb kapaliny v magnetickém poli, případně tvorbu „ostnů“ na povrchu
kapaliny.

Poznámka: Uvedené cvičení vede k silnému znečištění laboratoře a žáků ferrokapalinami.

Tyto černé, hydrofobní látky se z nádobí nejsnáze odstraňují mechanicky, jemným
kuchyňským pískem nebo podobnými kapalnými prostředky. Z šatů jdou vyprat běžnými
pracími prášky. Třebaže kontaminace ferrokapalinami vypadá hrozivě, jedná se o málo
nebezpečné látky.

18
 OXALÁT ŽELEZNATÝ DIHYDRÁT FeC2O4 . 2 H2O
Oxalát neboli šťavelan železnatý je žlutý, jemně krystalický prášek, vznikající srážecí reakcí
mezi kyselinou šťavelovou a libovolnou solí železnatou.

H2C2O4 + FeSO4 → FeC2O4 + H2SO4

Jako většina jednoduchých šťavelanů přechodných prvků je i tato sůl málo rozpustná ve vodě.
Dobře se však rozpouští ve zředěných minerálních kyselinách. Je snadno manipulovatelná
(snadno se filtruje, protože i přes rychlé vyloučení z roztoků se tvoří v krystalické formě),
nádobí se po přípravě této soli snadno myje (zředěné kyseliny).

Oxalát železnatý je výchozí látka pro přípravu komplexních oxalátů železa, například
tris(oxalato)železnatanu či tris(oxalato)železitanu draselného. Významnou vlastností oxalátu
železnatého je omezená teplotní stabilita této soli. Při zahřívání suchého práškového oxalátu
železnatého za nepřístupu vzduchu nebo omezeného přístupu vzduchu dochází k rozkladu této
látky ve smyslu rovnice

FeC2O4 → Fe + 2 CO2
(intensivní rychlé zahřívání)
nebo podle rovnice

FeC2O4 → FeO + CO + CO2

(pomalejší zahřívání na nižší teplotu)
Při zahřívání látky kahanem se ve větší míře uplatňuje první rovnice.

Rozklad je dobře pozorovatelný, je provázen změnou barvy ze žluté na černou. Získáváme

jako pevný produkt velmi jemně rozptýlené železo. V magnetickém poli běžného
kancelářského magnetu pozorujeme uspořádávání částic podle siločar pole.

Při kontaktu tohoto produktu s atmosférou (vysypání obsahu zkumavky po rozkladné reakci)
pozorujeme intensivní žhnutí a jiskření preparátu, efektní zvláště v temné místnosti, spojené
s oxidací a tvorbou vyšších oxidů železa.

Tento proces bývá s oblibou demonstrován pod názvem pyroforické železo. Je snadno
realisovatelný ve školní laboratoři i rukou žáka.

19
Tematika:

• srážecí reakce

• rovnováha srážecí reakce

• souvislost rovnováhy srážecí reakce a acidobasické reakce – proč se šťavelan

železnatý nesráží v silně kyselých prostředích, resp. proč se šťavelan železnatý
rozpouští v minerálních kyselinách

• dispersní stavy látek – vyšší povrch, vyšší reaktivita

• oxidace železa na vzduchu – pomalá=rezavění, rychlá=hoření železa.

• teplotní rozklad solí organických kyselin

Orientační ceny reaktantů:

Kyselina šťavelová dihydrát 1000 g 95 Kč

Síran železnatý heptahydrát 1000 g 120 Kč

Postup přípravy oxalátu železnatého

(škála návodu odpovídá jedné pracovní skupině žáků)

Do dvou kádinek na 50 ml navážíme 1,3 g dihydrátu kyseliny šťavelové a 2,8 g heptahydrátu

síranu železnatého (skalice zelené). Je možno též použít 3,9 g hexahydrátu síranu amonno-
železnatého (soli Mohrovy).

Do kádinek přidáme po 20 ml horké vody a za zahřívání na plotně elektrického vařiče nebo na

síťce kahanu mícháme do rozpuštění. Oba roztoky slijeme. Pozorujeme nejprve na krátkou,
přechodnou dobu vznik žlutohnědého roztoku, ze kterého se po několika sekundách vylučuje
žlutá sraženina šťavelanu železnatého. Odstavíme z topné destičky a ponecháme ochladnout
na laboratorní teplotu. Při tom se sraženina produktu usadí na dně kádinky. Opatrně slijeme
většinu matečného roztoku, zbývající suspensi produktu odfiltrujeme přes filtrační papír
v nálevce nebo na Büchnerově nálevce (podle vybavení laboratoře), a ponecháme usušit
v sušárně při 100°C nebo volně na vzduchu. Očekávaný výtěžek je asi 1,5 g dihydrátu
šťavelanu železnatého.

20
 Provedení termického rozkladu
Do SKLENĚNÉ (nikoli plastové) zkumavky vneseme usušený šťavelan železnatý v podobě
jemně práškové látky. Zkumavku zachytíme do zkumavkové svorky (nebo kolíčku na prádlo).
Potřepáváním zkumavkou ve vodorovné poloze rozprostřeme šťavelan železnatý do vrstvy na
stěně zkumavky. Látku ve zkumavce začneme zahřívat nesvítivým plamenem kahanu,
postupujeme směrem od ústí zkumavky ke dnu. Pozorujeme víření preparátu (uvolňuje se
krystalová voda), posléze vznik černého produktu rozkladu. Pokud bychom zahřívali silnější
vrstvu šťavelanu ode dna zkumavky, může dojít k vyfouknutí látky ze zkumavky.

Po dokončení rozkladu černou látku ve zkumavce vystavíme působení magnetického pole

trvalého magnetu. Pozorujeme uspořádání zrn preparátu podle siločar pole.

Nakonec preparát sypeme v temné místnosti na nehořlavou podložku. Pozorujeme bohaté

jiskření pyroforického železa.

Pyroforické vlastnosti preparátu poměrně rychle mizí, hlavně v důsledku působení vzduchu.
Není proto možné si připravit zásobu této látky.

Pohodlnější varianta přípravy pyroforického železa

V nesvítivém plameni kahanu zahříváme dno skleněné zkumavky, až dosáhneme teploty
měknutí skla. Vyjmeme zkumavku z plamene kahanu a dlouhým drátem, vedeným směrem
od ústí zkumavky ke dnu, propíchneme dno zkumavky. Ponecháme vychladit na azbestové
síťce na laboratorní teplotu.

Do vychladlé zkumavky držené ve vodorovné poloze vneseme šťavelan železnatý a

rozprostřeme jej na stěně zkumavky. Ústí zkumavky uzavřeme korkovou zátkou. Provedeme
termický rozklad stejně jako v předchozím návodu. Vzniklé pyroforické železo sypeme do
atmosféry propíchnutým dnem zkumavky. Výhoda tohoto experimentálního uspořádání
spočívá v omezení přístupu vzduchu do zkumavky v průběhu rozkladu, a následně ve větším
pyroforickém efektu vzniklého preparátu.

21
 O
KOMPLEXNÍ SLOUČENINA ŽELEZA O
3
O
TRIS(OXALATO)ŽELEZITAN DRASELNÝ O O O
K3[Fe(C2O4)3] . 3H2O Fe
O O O

O O

O
K3[Fe(C2O4)3] . 3 H2O je světle zelená krystalická látka, rozpustná
ve vodě, nerozpustná v organických rozpouštědlech. Komplexní anion této soli je tvořen třemi
oxalátovými ligandy vázanými na centrální ion železitý. Oxalátový ligand je vázán dvěma
kyslíkovými atomy sousedních skupin (bidentátní ligand).

Příprava tris(oxalato)železitanu draselného

Tris(oxalato)železitan se připravoval oxidací oxalátu (šťavelanu) železnatého za přítomnosti
šťavelanových aniontů:

2 FeC2O4 + 1 H2O2 + 2 K2C2O4 + 1 H2C2O4 → 2 K3[Fe(C2O4)3] + 2 H2O (1)

K oxidaci se používá šetrné oxidační činidlo, které postačí pro změnu Fe2+ → Fe3+, ale
neoxiduje kyselinu šťavelovou na oxid uhličitý. Často se používal peroxid vodíku. Šťavelan
železnatý není běžně komerčně dostupný a připravuje se předem.

V této úloze ukážeme snazší postup vhodný pro práci žáků v rámci cvičení z chemie na
gymnasiu. Presentovaný postup je rychlý, vychází z laciných chemikálií, používá běžné
nádobí a není náročný na laboratorní zručnosti. Je založen na prostém smísení roztoků soli
železité a šťavelanu draselného a následné krystalisaci. Tvorba komplexního aniontu se
projeví výraznou změnou barvy roztoku z hnědožlutých odstínů na intensivně zelenožluté.

Tematika:

• hydrolysa solí železitých ve vodném roztoku. Hnědě zbarvené hydrolytické produkty

• tvorba komplexní částice doprovázená změnou barvy – nový set ligandů na centrálním
atomu

• krystalisace produktu při ochlazení roztoku, očkování, rychlost krystalisace

Vlastnosti tris(oxalato)železitanu draselného a jeho využití při

výuce chemie
Připravený tris(oxalato)železitan draselný není příliš stálá látka, je vysoce světlocitlivý, jeho
zelené krystaly po exposici světlem se pokrývají světle žlutou vrstvou práškovitého FeC2O4:

2 K3[Fe(C2O4)3] → 2 FeC2O4 + 2 CO2 + 3 K2C2O4 (2)

Této vlastnosti se dá využít k procesům analogickým běžnému fotografickému ději
využívajícímu solí stříbrných (viz úkol č. 5). Vzhledem k tomu, že výtěžek výše uvedené
fotochemické reakce je velice přesně přímo úměrný množství dopadlého světla (tj. množství
rozloženého tris(oxalato)železitanu a množství vzniklého oxalátu železnatého jsou přímo

22
úměrná počtu zachycených kvant světelného záření), byla tato rozkladná reakce v minulosti
využívána pro měření množství světla.

Tematika:

• fotochemická reakce, světlocitlivost

• demonstrace principu fotografického procesu

• fotochemická reakce

• vyvolání obrazu

• ustalování obrazu

• měření množství prošlého světla

Pracovní postup

V kádince na 50 ml rozpustíme v minimálním potřebném objemu horké vody (asi 10 ml) 5 g

dusičnanu železitého Fe(NO3)3 . 9 H2O. Pozorujeme vznik hnědě zbarveného roztoku.
Podobně, v minimálním objemu horké vody (asi 15 ml) rozpustíme za míchání 7 g oxalátu
draselného K2C2O4 . 2 H2O v kádince na 50 ml.

Alternativně lze použít 2 g chloridu železitého namísto dusičnanu železitého.

V laboratoři se zatemněním, nebo alespoň v tmavém koutě digestoře, oba roztoky za horka
smísíme. Pozorujeme vznik intenzivně zeleného roztoku. Kapátkem přidáme ještě 1 kapku
roztoku peroxidu vodíku (nejlépe 30 procentní vodný roztok), krouživým pohybem
promícháme, a kádinku umístíme do stolu, kde za nepřístupu světla roztok chladne na
laboratorní teplotu. Během cca 1-2 h se vylučují dobře vyvinuté, větší zelené krystaly
produktu, které za nepřístupu světla oddělíme dekantací, usušíme mezi listy filtračního papíru.
Přechováváme ve světlotěsné prachovnici, nebo obyčejné zásobní lahvičce obalené několika
vrstvami Alobalu.

Výtěžek činí 4,43 g (výchozí látka dusičnan železitý), 3,34 g (výchozí látka chlorid železitý).

Orientační ceny chemikálií:

FeCl3 bezv. 1000g 195 Kč

Fe(NO3)3 . 9 H2O 500 g 1370 Kč

Šťavelan draselný 500 g 382 Kč

1,10-fenantrolin 25 g 785 Kč

vzorek K3[Fe(C2O4)3]
Starší postup, typicky uváděný pro přípravu této soli (jen pro zajímavost)

Navážku 6,8 g FeC2O4 . 2H2O suspendujeme v baňce v horkém roztoku 10 g K2C2O4 . H2O a
3,5 g H2C2O4 . 2 H2O v 30 ml vody. Následně přidáváme pomalu, v průběhu asi 10 min, z injekční stříkačky

23
25 ml 20% H2O2 plynule za neustálého míchání kapaliny. Teplotu kapaliny udržujeme kolem 50 °C občasným
zahřátím na topné destičce.

Horký roztok přefiltrujeme, k filtrátu přidáme poloviční objem ethanolu, a zabalíme eventuelně baňku do
alobalové folie (ochrana proti světlu) a ponecháme na klidném místě krystalovat. Vyloučené krystaly
odfiltrujeme, promyjeme na filtru směsí ethanolu a vody (1:1), a nakonec ethanolem.

Náměty pro žáky k další práci s tris(oxalato)železitanem draselným

• Ponechte několik krystalů preparátu na hodinovém sklíčku v přímém slunečním světle
anebo světle dostatečně intensivního umělého zdroje po několik hodin nebo dní (do
dalšího praktika). Pozorování zaznamenejte do protokolu.
• Nakreslete typický tvar krystalu připravené komplexní soli. Za tímto účelem vyberte
dobře vyvinutého krystalového jedince ze získaného preparátu.
• Vyzkoušejte, jak reaguje roztok tris(oxalato)železitanu draselného v 2% kyselině
sírové s velmi zředěným (slabě růžovým) roztokem manganistanu draselného.
Manganistan draselný přidávejte po kapkách. Pozorování zaznamenejte do protokolu a
pokuste se děj vysvětlit. (disociace komplexu na ligandy, oxidace ligandu = kyseliny
šťavelové manganistanem v kyselém prostředí podle principů manganometrie)

Fotografie s tris(oxalato)železitanem draselným

Příprava fotografického papíru
Neklížený papír (například filtrační) se za nepřístupu světla,
nebo alespoň v tmavé místnosti nasytí nasyceným roztokem
tris(oxalato)železitanu draselného ve vodě a ponechá usušit za
laboratorní teploty a nepřístupu světla (nejlépe do dalšího
praktika, např. v tmavém pracovním stole, zachycený kolíčky
na motouzu).

Poznámka: pokud se při výuce nehodí příprava tris(oxalato)železitanu

draselného, a chceme realisovat jen část o fotografii, lze fotografický papír
oxalátového typu připravit tak, že rozpustíme 0,5 g dusičnanu železitého
nonahydrátu (nebo chloridu železitého) v 50 ml vody, dále rozpustíme 0,5 g
kyseliny šťavelové dihydrátu v 50 ml vody, roztoky za nepřístupu světla
smísíme a vzniklým roztokem nasytíme neklížený papír a zpracujeme jak
uvedeno výše.

Exposice, fotografování

a) Na osvětlenou plochu meotaru umístíme malé neprůsvitné předměty (např. mince,

klíče apod.), na ně přiložíme fotografický papír, následně rozsvítíme lampu projektoru
a exponujeme. Exposiční doba je několik minut.

b) Předměty volně položíme na fotopapír, a exponujeme ze vzdálenosti asi 25 cm běžnou

lampou se žárovkou. Exposice trvá cca 30 min.

c) Předměty nalepíme průhlednou isolační páskou na okno, za ně nalepíme fotopapír a za

slunečného dne ponecháme exponovat několik hodin.

24
Vyvolání obrazu

Principem vyvolání obrazu je reakce mezi ionty železnatými {vzniklými fotochemickým

rozkladem tris(oxalato)železitanu draselného podle rovnice (2)}, a hexakyanoželezitanem
draselným (červenou solí krevní). Reakce známá jako důkaz iontů železnatých.

Do fotografické misky či jiné příhodné ploché plastové nádoby nalijeme 2% roztok červené
soli krevní (vážit se nemusí, postačí vodovodní voda). Exponovaný snímek protáhneme
v misce tímto roztokem. Alternativně lze snímek roztokem červené soli krevní natřít pomocí
štětce. Na exponovaných místech vzniká intensivně modré zbarvení Berlínské modři. Místa
krytá fotografovanými předměty zůstávají bílá.

Ustálení snímku

Pokud vyvolaný snímek necháme bez dalších operací usušit na světle, nebo pokud jej po
usušení na světle přechováváme, probíhá rozklad trix(oxalato)železitanu přítomného v papíře
i dále, a posléze celý papír získá modrou barvu. Dojde ke znehodnocení fotografie. Proto, aby
fotografický obraz předmětů zůstal zachován, je nutno snímek ustálit. Děje se tak vymýváním
vyvolaného snímku ve vodě (stačí vodovodní), několikráte opakovaným. Takto získané
snímky jsou vždy negativy, tj. exponovaná místa jsou modrá, zatímco obrazy předmětů jsou
bílé.
Náměty pro žáky k další práci s fotografií na basi oxalatoželezitanu
• navrhnout a realisovat takový fotografický postup, který by poskytoval positivní
fotografický obraz předmětu (připravit roztok tris(oxalato)železitanu v hustém
vodném roztoku škrobu či něčem podobně viskosním, nanést na skleněnou desku,
fotografovat ve vodorovné rovině, vyvolat postřikem červenou krevní solí, ustálit, pod
desku vložit výše popsaný fotopapír a znovu exponovat. Modrá místa stíní, bílá nikoli.
Po vyvolání a ustálení fotopapíru se získá positivní obraz předmětu)

Sledování množství světla prošlého roztokem

Do šesti plastových nebo skleněných zkumavek se nalije po 4 ml roztoku připraveného za
nepřístupu světla rozpuštěním 1 g tris(oxalato)železitanu draselného v 50 ml vody, přidá se
1 ml roztoku 0,1 g červené soli krevní v 50 ml vody a dobře se promíchá. Jednu ze zkumavek
označíme číslem 0 a umístíme ve stojanu na zkumavky do tmavého stolu (0 znamená 0 minut
exposice na světle). Zbylé zkumavky ve stojanu na zkumavky umístíme před zdroj světla
(lampa), na slunce apod. Na stopkách nebo hodinkách začneme sledovat čas. V určitých
časových intervalech (závisí na intensitě zdroje, nutno vyzkoušet, osvědčuje se asi 1 až 5 min
interval) se ze stojanu na světle vyjmeme jednu zkumavku, označíme na ni lihovým fixem
dobu v min, jak dlouho byla na světle (exposiční čas) a uschováme do stojanu tmavého stolu.
Po ukončení pokusu se zkumavky ze stolu vyjmou. Pozorujeme postupné narůstání intensity
modrého zbarvení, které odráží rozsah rozkladu tris(oxalato)železitanu a tudíž i množství
světla prošlého roztokem.

25
Dne 25. 2. 2011 v cca 14:30 hod byl na slunečním světle v Praze-Suchdole získán následující
výsledek:

Zkumavky jsou uspořádány podle doby exposice, zprava do leva: exposice 0 min (blank), exposice 0,5 min, 2
min, 4 min, 8 min, 10 min. Ve zkumavce po 10 min exposici dochází již ke srážení berlínské modři.

Varianta: Podobné uspořádání, jen namísto 1 ml roztoku soli krevní přidáme do každé
zkumavky 1 ml nasyceného roztoku fenantrolinu ve vodě (nemusí se vážit, asi 1 malá lžička
cca 20 mg do 50 ml vody). Do zkumavek přidáme navíc po 5 ml vody (aby se to zředilo a šlo
pozorovat vývoj barvy pouhým okem). Červené zbarvení ukazuje množství světla prošlého
roztokem.

Za stejných podmínek jako výše byl získán následující výsledek:

Zkumavky jsou uspořádány podle doby exposice, zprava do leva: exposice 0 min (blank), exposice 0,5 min, 2
min, 4 min, 8 min, 10 min. Ve zkumavce po 10 min exposici dochází již ke srážení oxalátu železnatého.

Náměty pro žáky k další práci se světlocitlivým roztokem

• Navrhněte a realisujte takový pokus, který umožní srovnat intensitu záření různých
světelných zdrojů (dvě různé lampy, lampa se žárovkou a rtuťovou úspornou
žárovkou, slunce a lampa apod.).

26
 Kabinetní hříčka: kresba karikatury obličeje spolužáka (nebo
vyučujícího profesora) silou vůle
Do skicáku s nažloutlým neklíženým výtvarnickým papírem (výtvarnická čtvrtka) předem
namalujeme karikatury obličejů spolužáků, obrazy zvířat či jinak humornou grafiku.
Malujeme roztokem připraveným ze 4 ml vodného roztoku tris(oxalato)železitanu draselného
(1 g soli na 50 ml vody), 1 ml roztoku fenantrolinu (viz předchozí stať) a 5 ml vody. Roztok
je téměř bezbarvý a na žluté čtvrtce po opatrném usušení není vidět. Čelní list skicáku s první
kresbou překryjeme listem papíru (čelní list bývá součástí skicáku). Po úvodním slově o
schopnosti silou myšlenek malovat obrazy, prosloveném v zatemnělé místnosti vyzveme
prvního ze spolužáků, aby seděl modelem. Odkryjeme první list skicáku, ukážeme
spolužákům, že je prázdný. Jakmile se model usadí, rozsvítíme dodatečné osvětlení (lampu
s intensivním světlem tak, aby světlo dopadalo na papír, a možná na spolužáka, abychom jeho
obličej mohli pozorovat a dobře si jej prohlédnout. Za chvíli se na papíře objeví červená
karikatura, kterou můžeme spolužákovi věnovat. Princip procesu je stejný jako v předchozím
pokusu. S použitím techniky z předchozího pokusu lze solí krevní malovat karikatury modré.

27