5Onesversic MYTU POPULARNI PSYCHOLOGIE OPRAVNIK OBECNE OBLIBENYCH OMYLU OES Ca ee SCOTT O. LILIENFELD STEVEN JAY LYNN JOHN RUSCIO BARRY L. BEYERSTEIN KNIZNi KLUB50 GREAT MYTHS OF POPULAR PSYCHOLOGY Shattering Widespread Misconceptions about Human Behavior Copyright © 2010 Scott O. Lilienfeld, Steven Jay Lynn, John Ruscio and Barry L. Beyerstein Translation © 2011 by Ivana Pavliékova Jacket design © 2011 by Diana Delevova All Rights Reserved. Authorised translation from the English language edition published by Blackwell Publishing Limited. Responsibility for the accuracy of the translation rests solely with Euromedia and is not the responsibility of Blackwell Publishing Limited. No part of this book may be reproduced in any form without the written permission of the original copyright holder, Blackwell Publishing Limited. ISBN 978-80-242-2998-0»Véda musi za¢inat myty a jejich kritikou.“ sir Karl Popper (1957)PREDMLUVA Vaychologie nas obklopuje na kaZdém kroku. Mladi a staf, zapomina- nf a vzpominani, spdnek a snéni, laska a nendvist, Stésti a smutek, du- Avvn{ choroby a psychoterapie, to vSechno jsou témata vSedniho Zivota v dobrém i zlém, éasto v obojim. Témér kaZdy den nas média, televizni pofady, filmy a internet bombarduji nazory na fadu psychologickych (émat — fungovani mozku, jasnovidci, mimotélni prozitky, obnovené vapominky, testovanf na detektoru 12i, milostné vztahy, rodiéovstvi, aexuadlni zneuzivani déti, duSevni poruchy, skuteéné zlo¢iny a psycho- fernpie, coz je jen par z nich. I béhem kratké prohlidky knihkupec- (vf objevime nejméné desitky, ale Gastéji stovky svépomocnych knih 0 vatazich, uzdraveni a zavislosti, které poskytuji hojné rady, jak kra- Cot po trnité cesté Zivotem. Na internetu samozfejmé existuje neko- neend z4soba doporuéeni pro ty, kdo uprednostiuji bezplatné psycho- logické rady. Pramysl popularnf psychologie utvafi scenérii svéta na poéatku 21. stoletf nes¢etnymi zpisoby. V prekvapivém rozsahu vSak velka €4st toho, co si myslime, Ze je psychologickou pravdou, ji ve skuteénosti neni. PrestoZe v knihku- pectvi a p¥es internet z pohodli domova je spousta zdroji popularmni psychologie dostupna pohotové, jsou piné myti a mylnych pfedstav. V dneSnim rychlém svété informaéniho pietizeni jsou dezinformace o psychologii rozSifené minimalné stejné jako informace presné. Bohu- el existuje jen velmi malo knih, které nam pomohou naroény tikol roz- lisit. fakta od fikce v popularnf psychologii zvlddnout. V disledku toho casto zjistime, Ze jsme vydani napospas svépomocnym guru, modera- torim televiznich diskusnich pofada a samozvanym odbornikim na dusevni zdravi v rozhlase, z nichz fada rozdava psychologické rady po- xkladané z matoucf smési pravd, polopravd i vyloZenych nepravdivosti. Predmluva | aBez spolehlivého privodce k rozlien{ psychologickych myti od rea- lity riskujeme, Ze se v dZungli mylnych piedstav ztratime. Nejenze nam fada velkych myti populdrni psychologie poskytuje zavadéjici informace o lidské povaze, ale rovnéz nas mize svadét k ne- moudrym rozhodnutim v béZném Zivoté. Ti z nds, kdo se nespravné domnivaj{, Ze vzpominky na bolestivé uddlosti lidé obvykle potlacujf (viz mytus é. 13), mohou stravit znaénou dst svého Zivota marnou sna- hou oprdésit vzpominky na détské traumata, kterd se nikdy nestala; ti, kdo véit, Ze Stésti je dano predevsim vnéjsimi okolnostmi (viz mytus €. 24), se mohou pfi hledanf dokonalého ,navodu“ na dlouhodobou spo- kojenost zaméfovat vyhradné na externi aspekty misto na viastni nitro; atiz nas, kdo si mylné mysli, Ze se v milostnych vztazich protiklady pfitahujf (viz mytus ¢. 27), mohou stravit léta hledanim partnera, jehoz osobnost a hodnoty se vyrazné li8i-jen proto, aby priliS pozdé piisli na to, Ze takové pary spolu madlokdy dob¥e vychazeji. Na mytech zdlezi. Jak poznamenal pedagog specializujici se na védu David Hammer (1996), védecké myty maji étyfi hlavni vlastnosti. (1) Jsou to stabilnf a éasto neotfesitelna pfesvédéeni o svété, (2) jsou v rozporu s presvéd- éivymi dikazy, (3) ovlivituji, jak lidé rozumi svétu, (4) abychom dosdh- li pfesnych znalosti, je tteba je opravovat (Stover, Saundres, 2000). Pro naSe tiéely je zvla8t dilezity posledni bod. Podle naSeho nézoru by odbourdvani myti mélo byt nezbytnou soudasti psychologické- ho vzdélani, protoZe hluboce zakofYenéna vira v mylné psychologické predstavy mize studentiim v porozuméni lidské povaze prekazet. Pro slovo ,mytus“ existuje fada slovnikovych definic, ale naSim éelim nejlépe vyhovujf definice odvozené ze slovniku American Heritage Dictionary (2000): ,popularni (ale nepravdivé) presvédéeni nebo pfibéh, ktery je spojeny s osobou, institucf nebo vyskytem* nebo »fikce nebo poloviéni pravda, zejména takova, kterd je soucasti ideolo- gie“. VétSina myti, které v této knize predstavujeme, jsou bézné zasta- vané nazory, jez jsou v ostrém rozporu s psychologickym vyzkumem. Ostatni jsou pfehnand nebo zkreslena tvrzeni, ktera obsahuji Spetku pravdy. At je to tak ¢i onak, vétSina mytd, jimizZ se v této knize zabyv4- me, mize pisobit podmanivé, protoZe zapadaji do sirsiho pohledu na lidskou povahu, ktery mnoz{ povazuji za vérohodny. Napfiklad mylna domnénka, Ze vyuZivame jen 10 % své mozkové kapacity (viz mytus é. 1), zapada do presvédéeni, Ze mnozi z nas plné nerealizuji svij inte- lektudln{ potencial; nespravna predstava, Ze nizka sebeticta je hlavni pri¢inou Spatného prizpisobent (viz mytus é. 33), je v souladu s nézo- rem, Ze vérime-li si, miZeme dosdhnout témér Cehokoli. 8 | PredmluvaMnohé psychologické myty rovnéz pramen{ z pochopitelného usilf porozumét nademu svétu. Jak si v3iml némecky sociolog a filozof védy Klaus Manhart (2005), v pribéhu historie slouZily myty jednomu hlav- nimu déelu: pokusu vysvétlit jinak nevysvétlitelné jevy. Cetné myty, o niché v této knize pohovofime, napiiklad nazor, Ze sny prokazatelné majf symbolicky vyznam (viz mytus é. 20), jsou pokusem vypofadat se a nékterymi véénymi zdhadami Zivota, v tomto pripadé skrytym vyzna- mem naSeho noéniho duSevniho svéta. NaSe kniha je prvni, ktera prozkoumava plny zabér moderni popu- larnf psychologie, pfi¢emZ na béZné psychologické myty nazira pod drobnohledem védeckych dikazti. Timto pocinem doufame, ze jednak odbourame éasto se vyskytujici, leé mylna presvédéeni, jednak Ctend- te vyzbrojime presnymi poznatky, které mohou uplatnit pro lepsi roz- hodovani v redlném svété. Zvolili jsme neformalni, pfitazlivy a nékdy { neuctivy styl. Obzvla8t jsme se snazili, aby nase kniha byla pristupna zacinajicim studentim a laikim, nepfedpokladéme Zadné formdalni vzdélani v psychologii. Abychom tohoto cfle dosahli, omezili jsme od- borné vyrazy na minimum. V disledku toho si knihu mohou vychutnat nejen odbornici, ale i ostatni Ctenafi. Knihu za¢indme prizkumem rozsahlého svéta populérni psycholo- gic, nebezpecim, které psychologické myty predstavuji, a jejich hlavni- mi 10 zdroji. V hlavni Gasti knihy pak zkoumdme 50 Siroce rozsffenych mytaé popularni psychologie. U kaZdého mytu pojednavame o jeho vy- skytu v obecné populaci, poskytujeme nazorné piiklady z rozséhlého svéta popularnf psychologie, mozny pivod a védecké dikazy k dané- mu pfesvédéeni. Prestoze jednim z naSich hlavnich cili je myty od- bouravat, dostavame se mnohem dal nez k pouhému vyvraceni mytu. U kazdého mytu také diskutujeme o poznatcich, o nichzZ vime, Ze jsou pro dané téma pravdivé, cimzZ predavame ryzi psychologické znalosti, které si Ctenazi mohou pfevzit a vyuzZit v kaZdodennim zivoté. Nékolik «60 myta doprovazejf podrob! { ramecky ,Odbourdvani myti: Pod drobnohledem“, které se zaméfruji na mylné predstavy tizce spoje- nés danym tématem. Kazda kapitola je uzavrend dalSimi myty k pro- zkoumani, celkem jich je 250, spoleéné s uZite¢nymi odkazy pro dalSi poznatky o téchto mytech. U¢itelim psychologickych predméti se mohou tyto dalSi myty hodit pfi prezentacich nebo hledani témat na seminarni prace studenti. Abychom predvedli, Ze psychologicka prav- da je Gasto stejné fascinujici, nékdy dokonce i vice nez myty, dovétek knihy ve stylu show Davida Lettermana uvadi ,seznam 10 nejlep3ich“ pozoruhodnych psychologickych poznatki, které mohou jako myty Predmluva | 9pusobit, ve skute¢nosti jsou v8ak pravdivé. V z4véru knihy najdete do- datek s doporuéenymi internetovymi zdroji k prozkouman{ riznych psychologickych smySlenek. Vérime, Ze tato kniha zaujme nékolik skupin ¢tendri. Zvlé8t zaji- mava bude pro studenty na tivodnich pfednaSkach o psychologii a vy- zkumnych metodach, jakoz i pro jejich u¢itele. Mnoho studenti se na prednasky zapisuje s mylnymi predstavami o Sirokém spektru psycho- logickych témat; vyvraceni téchto myta je éasto nezbytnym krokem k osvojeni si presnych poznatka. Vzhledem k tomu, Ze jsme knihu uspofrddali do 11 oblasti, které se obvykle v ivodnich kurzech psycho- logie probiraji, napriklad fungovani mozku a vnimani, pamét, ucenf ainteligence, emoce a motivace, socialni psychologie, osobnost, psy- chopatologie a psychoterapie, mie tato kniha slouZit bud jako samo- statna uéebnice, nebo jako doplnék téchto kurzi. Uéitelé, ktefi tuto knihu pouZijf soucasné se standardn{ uéebnicf tivodu do psychologie, mohou nékteré ¢i vSechny myty v kazdé kapitole snadno pfiélenit k odpovidajicf kapitole v jejich uéebnici. Laici, ktefi se chtéji o psychologii dozvédét vice, v knize najdou neocenitelny a pristupny zdroj informaci, jakoz i zabavny prehled psy- chologickych poznatki. Zabavnym ¢étenim by kniha méla byt i pro psy- chology a dali odborniky na duSevni zdravi z praktické sféry (napii- klad psychiatry, psychiatrické sestry, poradce a socialni pracovniky), ucitele psychologie, vyzkumniky v oboru psychologie, studenty pre- gradudlnich a postgradudlnich programd v psychologii, pri¢emz je zaroveht cennou pfiruckou pro ovéfeni nékterych fakti. Koneéné se iskromné domnivame, Ze by méla byt doporuéenou literaturou (odva- zime se fici povinnou?) pro vSechny novindfe, spisovatele, pedagogy a pravniky, jejichz prace se psychologickych témat dotyka. Tato kniha by jim méla zabranit v tom, aby naletéli na pfesné ty druhy psycholo- gickych smySlenek, proti nimzZ své ¢tendie tak vehementné varujeme. Tento projekt by se nikdy nemohl uskuteénit bez pomoci nékolika talentovanych a oddanych jedinci. Nejprve a predevSim upfimné dé- kujeme nasi redaktorce Christine Cardoneové z nakladatelstvi Wiley- -Blackwell, jiz nelze dostate¢né vynachvalit. Béhem prace na projektu nam poskytla neocenitelné rady a jsme velkymi dluZniky za jeji podpo- ru a povzbuzovani. Domnivame se, Ze jsme méli neuvéritelné stésti, Ze jsme mohli pracovat s dlovékem tak kompetentnim, laskavym a trpéli- vym, jako je Christine. Za druhé dékujeme Seanu O’Hagenovi za vlid- nou pomoc se seznamem pouiité literatury a s mytem o starnutt, Ali- son Coleové za pomoc s mytem o krizi stfedniho véku, Otto Wahlovi 10 | Predmluvaai pomoc s mytem o schizofrenii a d4le Ferné Pritikin Lynnové, Ayele- (@ Meron Rusciové a Susan Himesové za uziteéné rady k raznym my- ttm. Za ttetf dékujeme Constance Adlerové, Hannah Rollsové a Annet- te Abelové z nakladatelstvi Wiley-Blackwell za asistenci pii redigovani wupravovanf knihy. Za tvrté dékujeme ndsledujicim recenzentim pracovni verze bro- dury ke knize a riznych kapitol, jejichz poznamky, navrhy a konstruk- tivnf kritika byly pfi zdokonalovani naSich prvnich koncepti mimo- fhdne uziteéné. Zvlast zavazani jsme ndsledujicim kritikim za jejich moudré rady: Davidu R. Barkmeierovi ze Severovychodni univerzity; Warneymu Beinsovi z Ithaca College; Johnovi Bickfordovi z Massachu- neliské univerzity v Amherstu; Stephenovi F. Davisovi z Morningside College; Sergiu Della Salovi z Edinburské univerzity; Danovi Dunnovi z Moravian College; Brandonovi Guadianovi z Brownovy univerzity; lrikovi Landrumovi ze Statni univerzity v Boise; Dapu Louwovi z Uni- verzity svobodného statu, Loretu Prietovi z lowské staétnf univerzity; deffu Rickerovi ze Scottsdale Community College a éetnym dalSim pedagogim, ktefi knihu v jejich pocatcich zbéZné prohlédli. Je nam cti tuto knihu vénovat pamatce naSeho zesnulého pfitele, kolegy a spoluautora Barryho Beyersteina. Ackoli jeho prispévek do (¢to knihy byl vzhledem k jeho neéekanému wmrt{ v roce 2007 ve véku 60 let mensi, neZ jsme predpokladali, v rukopise zistal otisk jeho pro- nikavého intelektu a schopnosti sdélit slozité mySlenky Sirokému pub- liku. Vime, Ze Barry by byl velmi pySny na tuto knihu, ktera naplituje jeho poslani informovat verejnost o potencidlu védecké psychologie, je% se snazi zvySovat naSe poznatky o tom, co znamena byt clovékem, i o nastrahach pseudovédy. S laskou vzpominame na vaSefi Barryho Reyersteina pro Zivot a soucit s ostatnimi a tuto knihu mu zasvécuje- me jako pfipominku jeho trvalého odkazu pro popularizaci védecké psychologie. Jako autoyi opravdu doufame, Ze vas étenf této knihy bude bavit stejné, jako nas bavilo ji psat. Vitame vaSe nazory a samoziejmé i na- vrhy na dal&i myty, o nichz mizeme pojednat v pit8tich vydanich. Pojdme se tedy pustit do odbouravani mytt! PFedmluva | IlUVOD Rozsahly svét psychologické mytologie »Protiklady se pritahujt.“ »Skoda rény, které padne vedle.“ »VSechno éasem zevsedni.“ »V jednoteé je sila.“ Tato prislovi jste ur¢ité slySeli jiz mnohokrat. Podobné jako se domni- vate, Ze mate pravo Zit svobodné a usilovat o Stésti, pravdépodobné i tato pislovi povazujete za samoziejma. O jejich spravnosti nas ujis- tovali ucitelé a rodiée, jejich moudrost je potvrzovana i na&si intuici a Zivotn{ zkuSenosti. : Psychologicky vyzkum vSak prokazuje, Ze vSechna ¢tyii pfislovi, tak jak jsou bézné chapana, jsou z velké C4sti ¢i iplné mylna. V roman- tickych vztazich se protiklady nepfitahuji, naopak nas obvykle nejvi- ce pfitahujf lidé, kte¥f maji podobnou osobnost, postoje a hodnoty (viz mytus &. 27). JestliZe déti fyzicky netrestame, nemuseji byt nutné rozmazlené; télesné tresty navic éasto nevedou k pozitivnim i¢inkim na chovant déti (viz str. 113). V8ednost je pro nds obvykle pifjemna, nikoli nudnd; pred novinkami vétSinou davame prednost vécem, které predstavuje spiSe nebezpeci (viz mytus é. 28); v pripadé nouze nas s vét&Si pravdépodobnosti zachrani osamoceny pfihlizejici nez skupina lidi, ktera uddlost pozoruje. Pramys! popularni psychologie Z oboru popularni psychologie jste se urcité dozvédéli fadu dal8ich »fakta*. Tento primyslovy obor sestava z rozsahlé sité zdroji kaZdo- 12 | Uvoddennfch informacf o lidském chovanf, véetné televiznfch program, rozhlasovych pofadd, kam mohou posluchaéi zavolat, hollywoodskych filma, svépomocnych knih, Casopist, bulvarnich plétka a interneto- vych strének. Popularn{ psychologie nam napiiklad fka: © vyu2zivame jen 10 % na&3i mozkové kapacity © pamét funguje podobné jako videokazeta nebo magnetofon © jestlize jsme rozéilenf, je lep3i dat hnév primo najevo, neZ ho pro- Zivat jen vnitiné © vétSina sexudlné zneuZivanych déti v dospélosti také zneuziva druhé ¢ schizofrenici maji ,rozdvojenou“ osobnost © lidé maji tendenci se za upliiku chovat zvl4stné V této knize se v8ak dozvite, Ze vSech Sest tvrzeni ve skute¢nosti prav- divych neni. Popularni psychologie sice miZe byt cennym zdrojem in- formaci o lidském chovani, poskytuje v8ak minimalné stejné mnoZstvi dezinformact (Stanovich, 2007; Uttal, 2003). Tento rozsahly soubor dez- informaci nazyvame psychologickou mytologit, protoze se sklada z fa- leSnych domnének, modernich legend a babskych povér o psychologii. Pfekvapivé je, Ze jen malo popularnfch knih zasvéti vétsi poéet stranek uvédénf psychologickych myté na spravnou miru. Také jen maly pocet populémmich zdroji étendfim poskytuje védecké nastroje k rozliSeni faktickych a smySlenych tvrzeni v popularni psychologii. V disledku pak m4 hodné lidi, dokonce i absolventi magisterskych programa v psychologii, pomérné dobry pyehled o tom, které poznatky o lidském chovani jsou pravdivé, ale nikoli o tom, které pravdivé nejsou (Chew, 2004; Della Sala, 1999, 2007; Herculano-Houzel, 2002; Lilienfeld, 2005b). Nez pokro¢ime dale, méli bychom vas trochu uklidnit. Jestlize jste se domnivali, Ze vsechny vySe uvedené myty jsou pravdivé, nemusite se za to stydét, protoZe rozhodné nejste sami. Prizkumy ukazuji, Ze {émto a dalSim psychologickym mytim véfi fada Gi primo vétSina lidi v obecné populaci (Furnham, Callahan, Rawles, 2003; Wilson, Greene, Loftus, 1986) i za¢inajici studenti psychologie (Brown, 1983; Chew, 2004; Gardner, Dalsing, 1986, Lamal, 1979; McCutcheon, 1991; Taylor, Kowalski, 2004; Vaughan, 1977). Dokonce jsou o nich presvédéeni i néktefi profesofi psychologie (Gardner, Hund, 1983). JestliZe je va3e sebevédomi tykajici se ,psychologického IQ“ stale jeSté trochu ot¥eseno, méli byste védét, Ze fecky filozof Aristoteles (384-322 p¥ed n. 1.), jenZ je povaZovan za jednoho z nejchytiejSich Uvod | 13lidf, kte#f kdy na na&f planeté Zili, se domn{val, Ze emoce vychfzejf ze srdce, nikoli z mozku, a Ze Zeny nejsou tak inteligentf jako mu2i. Do- konce si myslel, Ze Zeny majf méné zubt nezZ muZi! Aristotelovy nézory nam pripominaji, Ze vysoka inteligence neposkytuje proti psychologic- kym mytéim Z4dnou imunitu. Ustiednim tématem této knihy je fakt, Ze mylnym psychologickym tvrzenim mizeme podlehnout vsichni, pokud nejsme vyzbrojeni presnymi poznatky. To plati v souéasné dobé stejné jako v minulych staletich. Opravdu, vétsinu 19. stoleti byla ve znaéné Casti Evropy a Ameri- ky velkou médou psychologicka disciplina zvané ,frenologie“ (Green- blatt, 1995; Leahy, Leahy, 1983). Frenologové se domnivali, Ze uzce specifické duSevni schopnosti, jako napfiklad schopnost psat basné, ldska k détem, cit pro barvy a zboZnost, jsou umistény v konkrétnich oblastech mozku a Ze méfenim hrbolki na lebkach lidi mohou odhalit vlastnosti osobnosti (mylné si mysleli, Ze zvétSené mozkové oblasti vytvareji na lebce vroubky). Rozsah psychickych schopnosti, které frenologové tidajné stanovili, kolisal mezi 27 a 43. Na mnoha mistech vyrostly frenologické ,salony“, které podivinské zakazniky lakaly na mozZnost nechat si zméfit lebku a osobnost, z éehoz vanikla dnes stale oblibend fraze ,nechat se vySetfit*. Frenologie se vSak nakonec uké- zala byt zatnym prikladem psychologické mytologie v celospolecen- ském méfitku, nebot vyzkumné studie éasem prokazaly, Ze poSkozeni mozkovych oblasti identifikovanych frenology témé? nikdy nezptsobi- lo psychické potiZe, které s takovou jistotou tito odbornici predpovi- dali. Prestoze je dnes frenologie zapomenuté, desitky dalSich pfikladi psychologické mytologie jsou stale aktudlni a vzkvétaji. V této knize vim pomizZeme rozlisit fakta od smySlenek v popular- ni psychologii a také vam piedstavime soubor dovednosti k prekoné- vani mytii a védeckému hodnoceni psychologickych tvrzenf. Nejenze rozbourdme velmi rozSifené myty o popularni psychologii, ale zaroveti vysvétlime, co bylo v kaZdé oblasti védéni potvrzeno jako pravdivé. Doufame, Ze vis presvéd¢ime, Ze védecky podlozena tvrzeni o lidském i, nez chovani jsou stejné tak zajimava, a Gasto dokonce i prekvapi' tvrzeni chybna. Tim nechceme fici, Ze bychom méli mavnout rukou nad vsim, o éem nas popularni psychologie poucuje. Mnoho svépomocnych knih nas povzbuzuje, abychom nesvalovali vinu za své chyby na druhé, ale pie- vzali za né zodpovédnost, abychom svym détem vytvofili vrouci a pod- i, nétné prostfedi, jedli zdravé a pravidelné c , abychom se ve chvi- lich, kdy se citime skli¢éené, spoléhali na pyatele a dal8i zdroje socialni 14 | Uvodpodpory. I kdy% tyto rady znaly ud nade babitky, vétSinou se jedn4 o moudré doporuéenf. Problém spoéfvé v tom, Ze primys! populdrni psychologie tyto rady ¢usto zpestfuje pou¢kami, které jdou proti védeckym dikazim (Sta- novich, 2007; Wade, 2008; Williams, Ceci, 1998). Napfiklad nékteii popu- lérnf psychologové z televiznich diskusnich pofadt nds pobizeji, aby- chom se v romantickych vztazich vzdy ,tidili srdcem“, i kdyZ tato rada mize vést ke Spatnym rozhodnutim v mezilidskych vztazich (Wilson, 2003). Populdrni americky televizni psycholog doktor Phil McGraw ve svém poradu propagoval detektor 1Zi jako prostiedek ke zjisténi, ktery partner ve vztahu Ize (Levenson, 2005). Dale v této knize se vSak dozvi- me (viz mytus &. 23), Ze podle védeckych vyzkumi test na detektoru |4i neni neomylnym detektorem pravdy (Lykken, 1998; Ruscio, 2005). Amatérska psychologie ‘Teoretik osobnosti Georgie Kelly (1955) upozornil na fakt, Ze vSichni jsme amatérSti psychologové. Neustdle se snaZime pochopit, jaké jsou pohnutky naSich pfatel, rodinnych p¥isluSniki, milencd i cizich lidi, a touZime porozumét, proé délaji to, co délaji. Psychologie je navic ne- vyhnutelnou soucdsti naSeho kaZdodenniho Zivota. At se jedna o mi- lostné vatahy, pratelstvi, vypadky paméti, emoéni vybuchy, problémy se spanim, vykon v testech nebo potize s pfijetim zmén, psychologie je vSude kolem nas. Popularni tisk nas téméi kaZdodenné bombarduje (vrzenimi 0 vyvoji mozku, rodi¢ovstvi, vzdélani, sexualité, testovani inteligence, paméti, zlocinech, zneuzivani drog, duSevnich poruchach, psychoterapii a zaraZejici fadé dalSich témat. Ve vét3iné pfipadi jsme nuceni tato tvrzeni pfijmout pouze na z4kladé viry, protoZe jsme si ne- osvojili dovednosti védeckého uvazovani, s jejichz pomoci bychom je mohli vyhodnotit. Jak nam pripomenul bojovnik proti mytim ve védé onervovém systému Sergio Della Sala (1999), knih pro ,véricf* je hojny poécet a jdou na draéku (str. 8). Je to Skoda, protoZe i kdyz mnoha tvrzenf popularni psychologie jsou védecky podlozend, éetna dal8i nejsou (Furnham, 1996). VétSina kaZdodenni psychologie ve skuteénosti obsahuje domnénky, které psycholog Paul Meehl (1993) nazval ,pohodInymi indukcemi“ — pred- poklady o chovani, které se zakladaji vyhradné na nasi intuici. Histo- rie psychologie nds pouéila o jedné nepopiratelné skutecnosti: a¢koli pi generovani hypotéz, které budou podrobeny prisnému védeckému Uvod | 15zkoumén{, mize byt naSe intuice nesm{rmé uZiteénd, Jako prostfedek pro uréeni, zda jsou tyto hypotézy spravné, je naopak casto Zalostné nedostateéna (Myers, 2002; Stanovich, 2007). Z velké dsti je to prav- dépodobné dano tim, Ze lidsky mozek se vyvijel tak, aby chapal svét kolem sebe, nikoli sam sebe, coz je dilema, které popularizator védy Jacob Bronowski (1966) nazval ,,reflexivitou“. Situaci dale komplikuje fakt, Ze Casto vymySlime rozumné znéjici vysvétleni pro nase chovani az po jeho projevu, ono vSak nebyva spravné (Nisbett, Wilson, 1977). Nakonec proto dokazeme pfesvéd¢it sami sebe, Ze pri¢iny svého cho- vani chapeme, i kdyz to tak vlastné neni. Psychologicka véda a zdravy rozum Jednim z divodi, proé se psychologickou mytologif nechame snadno svést, je fakt, Ze se shoduje s naSim selskym rozumem: s pfedtuchou, intuici a prvnimi dojmy. MoZna jste opravdu slySeli, Ze vétSina psycho- logie je jen ,zdravy rozum“ (Furnham, 1983; Houston, 1985; Murphy, 1990). Mnoho vyznamnych autorit s tim souhlasi, pri posuzovani tvrze- ni nds povzbuzuji k divéfe ve zdravy rozum. Popularni moderator rozhlasového diskusniho pofadu Denis Prager rad své posluchaée in- formuje, Ze ,na svété existuji dva druhy vyzkumnych studi: ty, které potvrzuji n4S zdravy rozum, a ty, které se myli*. Pragerovy nazory na zdravy rozum pravdépodobné sdili hodné lidi z béZné populace: Pouzivejte svQj zdravy rozum. Kdykoli uslySite spojeni ,vyzkumné stu- die prokazuji* a pritom se budete domnivat, Ze tyto studie prokazuji opak toho, co nam fika selsky rozum, pak pokud se nejedna o pfirod- nf védy, budte silné skeptiéti. Nevzpominam si, Ze bych nékdy narazil na platnou vyzkumnou studii, kter by odporovala zdravému rozumu. (Prager, 2002, str. 1) Po stalet{ nas mnoho vyznamnych filozofi, védcd a popularizdtor’ védy presvédéovalo, abychom divéfovali svému zdravému rozumu (Furnham, 1996; Gendreau, Goggin, Cullen, Paparozzi, 2002). Skotsky filozof z 18. stoleti Thomas Reid tvrdil, Ze se v8ichni rodime se zdra- vou intuici, ktera je nejlepSim prostfedkem, jak dospét k zakladnimu poznani o svété. V méné davné dobé znamy popularizdtor védy John Horgan (2005) v vodniku novin New York Times vyzyval k navratu ke zdravému rozumu pfi hodnoceni védeckych teorii, véetné psycho- 16 | Uvodlogickych. Dle Horganova nézoru je mnoho teorif ve fyzice a dalSfch oblastech modern{ védy v rozporu se zdravym rozumem, coz je trend, ktery povazuje za hluboce znepokojivy. V nékolika poslednich letech s¢ navic rozmohly popularni knihy, nékteré dokonce patfily k nejpro- dévanéjsim vibec, zast4vajici se sily intuice a undhlenych soudt (Gige- renzer, 2007, Gladwell, 2005). VétSina téchto knih uznava limity selské- ho rozumu pfi vyhodnocovani pravdivosti védeckych tvrzeni, ale hlasa, 4e p¥esnost na&i predtuchy psychologové tradiéné podcenuji. Nicméné jak poznamenal francouzsky spisovatel Voltaire (1764): »Zdravy rozum zas a% tak zdravy neni.“ Na rozdil od nézori Denise Pragera maji psychologické studie, které zdravy rozum popirajf, nékdy pravdu. Jednim z hlavnich cili této knihy je vlastné vas povzbuzovat, abyste pfi hodnocenf psychologickych tvrzenf svému zdravému ro- zumu nedivéfovali. Pi rozhodovani o spravnosti védeckého tvrzeni obecné pravidlo veli poradit se s védeckymi dikazy, nikoli se svou in- tuici. Vyzkumy nazna¢uji, Ze undhlené isudky nam éasto pomahaji od- hadnout lidi a predpovédét naSe sympatie a antipatie (Ambady, Rosen- thal, 1992; Lehrer, 2009; Wilson, 2004), mohou vSak byt hrubé nepfesné pii hodnoceni presnosti psychologickych teorii Gi vyroka. Brzy uvidi- me, proé tomu tak je. Jak poznamenalo nékolik popularizatora védy, véetné Lewise Wol- perta (1992) a Alana Cromera (1993), zdravému rozumu véda neod- povidd. Jinymi slovy od nds véda poZaduje, abychom pfi hodnocenf dikazi svQj selsky rozum odloZili stranou (Flagel, Gendreau, 2008; Gendreau a kol., 2002). Abychom védu véetné psychologie pochopili, musime se drzet rady velkého amerického humoristy Marka Twaina, a sice starym zpisobim mySleni se musime odnaucovat minimalné stejné intenzivné, jako se ucime novym. Konkrétné musime potla¢it tendenci predpokladat, Ze naSe predtuchy jsou spravné, tiebaZe je tento sklon pro vSechny z nas pfirozeny (Beins, 2008). Samozejmé neplati, Ze veSkera moudra populdrni psychologie, né- kdy nazyvana ,lidova psychologie“, jsou mylna. VétSina lidi je presvéd- éend, Ze Stastni zaméstnanci vykonaji vice prace nez jejich neStastni kolegové, pri¢emZ psychologicky vyzkum prokazuje, Ze maji pravdu (Kluger, Tikochinsky, 2001). Presto vSak védci, véetné psychologt, opakované zjistili, ze ne vidy se mizeme na svij zdravy rozum spo- lehnout (Cacioppo, 2004; Della Sala, 1999, 2007; Osberg, 1991; Uttal, 2003). Zéasti je to dané tim, Ze nds naSe prvotni vjemy mohou oklamat. Radu stalett lidé napfiklad nejen pfedpokladali, ze Zemé je placata — koneckonci ptsobi tak, kdyz po ni chodime -, ale Ze i Slunce se to¢i Uvod | 17kolem Zemé. Tento druhy ,,fakt“ ptipadal samozfeJmy (¢méft vsem. Kady den Slunce na nebi obkrou2i velky oblouk, zatfmco my stojime pevné na zemi. V tomto piipadé vSak pozorovatele jejich o¢i Salily. Jak poznamenal historik védy Daniel Boorstin (1983): Nic nemohlo byt zrejméjsi, nez Ze Zemé je stabilni a nehybna a my jsme stfedem vesmiru. Moderni zdpadni véda ma svij poCatek v popfenf to- hoto axiomu, ktery vyplyva ze zdravého rozumu... Zdravy rozum, zéklad kaZdodenniho Zivota, nemohl jiz dal slouZit k rizeni svéta. (str. 294) Obrazek U,| Obrazek ze studie Michaela McCloskeyho (1983). Jakou cestou se vydd mié poté, co opusti spiralu? Zdroj: McCloskey (1983). Podivejme se na dal&i piiklad. Na obrazku U.1 vidite kresbu ze stu- die provedené Michaelem McCloskeym (1983), ktery pozddal vysoko- Skolské studenty, aby uréili dréhu miée, jenz pravé opustil uzavfenou spirdlu. Zhruba polovina studenti nespravné uvedla, ze se mié bude nadale pohybovat po spirdle, jak ukazuje prava strana obrazku (ve skuteénosti se bude mié po opuSténi spirdly pohybovat rovné, jak uka- zuje leva strana obrazku). Pri zdiivodnéni své odpovédi se tito studen- ti obvykle odvolavali na predstavy selského rozumu, jako je ,pohybo- va energie“ (napiiklad: ,Mié se zaéal pohybovat urditym zpisobem, proto v ném bude pokraéovat."). Tim, Ze tak udinili, zachazeli s mi- éem téméf jako s Glovékem, podobné jako pfi predstavé krasobrusla- fe, ktery se zaéne to¢cit na ledu a dale pokracuje ve spirale. V tomto piipadé jejich intuice selhala. Dal8i krasny priklad vidime na obrazku U.2, ktery zobrazuje ,,She- pardovy stoly“, pfispévek kognitivniho psychologa Rogera Sheparda (1990). Podivejte se na oba stoly na obrazku pozorné a poloZte si otaz- ku, ktera deska ma vét3i povrch. Na prvni pohled je odpovéd zi¥ejma. 18 | UvodAv&ak véfte (1 nevétte, povrch obou stold je stejné velky (jestlize nam nevéfte, okopfrujte si tuto stranku, rozstiihnéte obrazky a dejte je na sebe). Tak jak bychom neméli védy divéfovat svym o¢im, neméli by- chom ve v8ech pFpadech véfit své intuici. Zakladni pou¢ka ani: Vidét znamena pfesvédéit se, ale neznamena to vzdy se presvédéit spravné. Shepardovy stoly nam ukazujf mocnou optickou iluzi ~ obraz, kte- ry obelstf n48 zrak. Ve zbytku této knihy vSak budeme naraZet na riz- né kognitivuni iluze — presvédéeni, ktera prelsti na mySlenkovy pro- ces (Pohl, 2004). Mnohé ¢i vétSinu psychologickych myti mizZeme povazovat za kognitivni iluze, protoze podobné jako zrakové iluze nas mohou oklamat. Obrazek U.2 Shepardovy stoly. Jsou desky t&chto stoldi velké stejné, nebo odlisné? Zdroj: Shepard (1990) Proé bychom se tim méli zabyvat? Proé je dilezité znat psychologické myty? Existujf nejméné tii divody: (1) Psychologické myty mohou byt Skodlivé. Napyiklad porotci, kte¥i se nespravné domnivaji, Ze pamét funguje jako videokazeta, mohou hlasovat o odsouzeni obZalovaného na zakladé sebejisté sdéleného, Uvod | 19ale nepfesného svédectvi ogitého svédka (mytus ¢ 11). Dale ro- diée, kteff jsou mylné presvédéeni, Ze trest je obvykle ucinnym nastrojem ke zméné dlouhodobého chovani, mohou své déti plac- nout védy, kdyzZ ty se Spatné chovaji, pritemz nakonec zjisti, Ze nezadouci chovani se u déti po Case vyskytuje s vy83i frekvenci (viz str. 114). (2) Psychologické myty mohou zpisobit neprimou skodu. Dokonce inespravné domnénky, které jsou samy o sobé neSkodné, mohou byt pridinou podstatné neprimé Skody. K ozna¢éeni skutecnosti, ze lidé, kte¥f vyhledavajf nevéinnou lécbu, mohou piijit o Sanci zis- kat velmi potiebnou pomoc, pouzivaji ekonomové termin alter- nativnit ndéklady. Napfiklad lidé, kte#{ jsou mylné presvédéeni o udinnosti podprahovych svépomocnych kazet pfi hubnuti, mo- hou investovat znaéné mnoZstvi éasu, penéz a sili do zbyteéného opat¥enf (Moore, 1992; viz mytus é. 5). Také mohou piijit o piile- Zitost tiéastnit se védecky podloZenych program hubnuti, které by mohly byt prospéSné. (3) Prijeté psychologickych myti mize byt prekdzkou pro kritické myslent v jingch oblastech. Jak poznamenal astronom Carl Sagan (1995), naSe neschopnost rozlisit mytus od reality v jedné oblasti védeckych poznatki, napfiklad v psychologii, se mize snadno rozSifit na neschopnost rozlisit fakta od smySlenek v jinych Zivot- né dilezitych oblastech modernf védy. Mezi tyto obory patii gene- tické inZenyrstvi, vyzkum kmenovych bunék, globalni oteplovani, zeéisténi, prevence kriminality, vzdélavani, péée o déti v jeslich a prelidnént, coz je jen par pifkladi. Nakonec mizeme ajistit, ze jsme vydani na milost zdkonodarctim, kteii o védé a technologii Ginf nemoudra, a dokonce nebezpeén4 rozhodnuti. Jak nam pfipo- mnéI sir Francis Bacon, znalost je mocna. Neznalost je bezmocna. 10 zdroja psychologickych mytt: Nastroje k jejich prekonani Jak psychologické myty a smySlenky vznikaji? Pokusime se vas presvéd¢it, Ze existuje 10 hlavnich zpisobi, jak se vSichni miZeme nechat oklamat hodnovérné znéjicimi, ale ne- spravnymi psychologickymi tvrzenimi. Je tfeba pochopit, Ze vaéi tém- to 10 zdrojim chyb jsme nachylni vSichni a Ze vSichni se jimi obéas nechaéme nachytat. 20 | UvodAbychom se nau¢ili védecky myslet, musfme si byt téchto zdroja chyb védomi a nauéit se je kompenzovat. Dobif védci jsou vici témto zdrojim chyb stejné ndchylnf jako obyéejni smrtelnici (Mahoney, De- Monbreun, 1997). Védci si ale osvojili soubor bezpeénostnich opatieni nazvanych ,védeck4 metoda“, aby se jim ubranili. Védecké metoda je soubor dovednostt, jejiché cilem je zabranit védciim v tom, aby kla- mali sami sebe. Jestlize si uvédomfte 10 hlavnich zdroji psychologic- ké mytologie, s mmohem men3i pravdépodobnosti uvérite mylnému tvrzent o lidské povaze. Témto 10 zdrojim chyb vénujte peélivou pozornost, protoze se k nim budeme v knize opakované vracet. Navic je budete moci vyuzit k hodnoceni velké Gasti tvrzeni lidové psychologie. Povadzujte je za svij celozivotni ,nastroj k prekonani myti“. (1) Mluvené slovo Ustni komunikacf se preddva z generace na generaci znaény poéet ne- spravnych lidovych psychologickych ndzori. Vzhledem k tomu, ze napfiklad pfislovi ,protiklady se pritahuji* je chytlavé a snadno se za- pamatuje, lidé maji tendenci ho preddvat déle. Mnoho povésti fungu- je na stejném principu. Napfiklad jste mozna slySeli pribéh o aligato- rech Zijicich v kandlech New Yorku nebo o nerozumné pani s dobrym timyslem, které dala svého mokrého pudla oschnout do mikrovinné trouby, ale pes bohuZel nepfedil. Radu let Sifi) prvni autor této knihy pribéh, ktery slySel mnohokrat; jednalo se o Zenu, jez si v dobré vite koupila jako mazli¢ka Givavu, ale po nékolika tydnech ji veterinaé oznamil, Ze ve skuteénosti ma doma obrovskou krysu. Tyto piibéhy sice dokaZou zpestfit konverzaci u veéefe, ale neni na nich vice prav- dy neZ na psychologickych mytech, které vam predstavime v této knize (Brunvand, 1999). Skuteénost, ze jsme tvrzeni slySeli mnohokraét opakované, nezna- mend, Ze je spravné. Mize vSak vést k tomu, Ze ho za spravné zaéne- me povaZovat, i kdyZ tomu tak neni, protoze mizeme zaménit béznost. uréitého tvrzeni za jeho spravnost (Gigerenzer, 2007). Z tohoto princi- pu nemilosrdné profituji inzerenti, kteff nam opakované sdéluji, Ze »sedm z osmi zubnich lékari doporuéuji Skvéle lesklou zubni pastu pred vSemi ostatnimi zna¢kami!“. Vyzkumy dale ukazuji, Ze slySime-li jednoho élovéka vyjadrit jeden nazor desetkrat (,,Joe Smith je nejkvali- fikovanéjsi kandidat na prezidenta!“), miZe nas to vést k pfedpokladu, Ze je to nazor tak Siroce rozSifeny, jako kdybychom jej slySeli vyslovit Uvod | 2110 lidf (Weaver, Garcia, Schwarz, Miller, 2007). SlySet. éasto znamend vérit, zejména pokud jedno tvrzeni slySime opakované. (2) Touha po jednoduché odpovédi a rychlé napravé Pyiznejme si to: vsedni Zivot neni snadny, ani pro ty z nas, ktefi se mu prizptsobili nejlépe. Mnozf z nds usilovné hledaji zpasoby, jak zhub- nout, dostateéné se vyspat, udélat dobre zkousky, mit radost ze za- méstnani, najit celozivotniho partnera. Nenf tedy divu, Ze se chytame postupt, které nabizeji jednoduché sliby rychlych a bezbolestnych zmén v chovani. Nesmirné popularni jsou napfiklad rizné médni die- ty, ikdyz vyzkumy ukazuji, ze naprosta vétSina lidi, ktera je drzela, bé- hem nékolika let zhubnuta kila opét nabere (Brownell a Rodin, 1994). Stejné popularni jsou kurzy rychlo¢teni, z nichz velka ¢4st slibuje, Ze zvy3i rychlost éteni z pouhych 100 nebo 200 slov za minutu na 10 000, Gi dokonce 25 000 slov za minutu (Carroll, 2003). Védci v8ak prokazali, Ze ZAdny z téchto kurz nezvy&i rychlost éteni, aniz by zaroven sniZil porozuméni textu (Carver, 1987). Rychlost éteni vétSinou inzerovana v téchto kurzech navic prevySuje maximalni ¢teci rychlost lidského oka, ktera je zhruba 300 slov za minutu (Carroll, 2003). Jedna dobra rada: Jestlize néco zni az neuvéritelné dobre, pravdépodobné tomu véfit nelze (Sagan, 1995). (3) Vybérové vnimani a pamét Jak jsme jiz zjistili, realitu ziidkakdy vnimame pyesné takovou, jaka je. Vidime ji pres vlastni zkreslujici bryle. Ty jsou deformované nasi predpojatosti a o¢ekavanim, jez nas vedou k interpretaci svéta v sou- Jadu s jiz existujicim presvédéenim. VétSina z nas vSak Zije v blaZené nevédomosti a netu&i, jak jsou vjemy naSim presvédéenim ovliviiova- ny. Psycholog Lee Ross a dalSi pojmenovali mylnou domnénku, Ze svét vnimame pfesné, naivni realismus (Ross a Ward, 1996). Naivni rea- lismus zpisobuje, Ze jsme vidi psychologickym mytim nejen méné odolni, ale v prvni fadé jsme rovnéz méné schopni je rozpoznat. Pozoruhodnym pfikladem vybérového vnimani a paméti je naSe tendence soustiedit se na ,pozitivni“ vyskyt, tedy zapamatovatelné okolnosti, spiSe neZ na ,negativni“ vyskyt, tedy nepritomnost zapama- tovatelnych okolnostf. Abychom tomu porozuméli, podivejme se na obrazek U.3, kde uvidite to, co nazyvame ,velkou ¢tyfpolni tabulkou Zi- vota“. Mnoho situact z kazdodenniho Zivota lze usporadat do podobné 22 | UvodDo8io k piijet! Nedoilo k prijet! do psychlatrické Ié¢ebny do psychiatrické lé¢ebny Upingk ® | Neni upinék c Obrazek U.3 Vejks etytpolni tabulka Zivota. Ve vétsing piipada prilis pozornosti vénujeme poli A, coz mite vést k iluzorni korelaci. ¢tytpolni tabulky. Pojdme napiiklad prozkoumat otazku, zda je upl- nék spojeny s vétsim poétem pfijatych pacienti do psychiatrickych Iéteben, coz béZné tvrdi lékafi a zdravotni sestry z oddéleni akutniho piijmu (mytus é. 42). Abychom na tuto otazku odpovédéli, musime prozkoumat vSechna ¢tyfi pole z velké étyfpolni tabulky Zivota: pole A, které obsahuje éetnost situacf, kdy za ipliku dochdazi v psychiatrické lééebné k pfijeti pacienta, pole B, které obsahuje Cetnost situaci, kdy za tpliku pacienti prijati do psychiatrické lééebny nebyli, pole C, kte- ré obsahuje éetnost situaci, kdy nebyl iplnék a byli pfijati pacienti do psychiatrické lééebny, a pole D, které obsahuje ¢etnost situaci, kdy nebyl tipInék a nedoSlo k pfijeti pacienta do psychiatrické lééebny. Vyuziti vSech ¢tyf poli nam umozni spo¢itat korelace mezi iplikem a poctem pfijatych pacienti do psychiatrické lé¢ebny; korelace je statistické mira, které udava, jak izce jsou dvé proménné spojeny (mimochodem, proménna je odborny termin pro cokoli, co se razni, naptiklad vySka, barva vlast, IQ nebo extraverze). A ted’ v Gem je problém. V redlném Zivoté se nam z velké étyrpolni tabulky Zivota pozoruhodné nedafi korelace odhadovat, protoze ob- vykle vénujeme priliS pozornosti uréitym polim a jinym polim se ne- vénujeme dostateéné. Vyzkum konkrétné prokazuje, Ze typicky vénu- jeme piiliS pozornosti poli A a naopak malo poli B (Gilovich, 1991). Je to pochopitelné, protoze pole A je obvykle zajimavéjsi a zapamatova- telnéjsi nez pole B. Koneckonct, za ipliku skonéi v psychiatrické 1é- €ebné hodné lidi, potvrzuje to naSe piivodni oéekavani, proto mame tendenci si toho vSimnout, zapamatovat si to a rict o tom ostatnim. Pole A piedstavuje ,pozitivni* vyskyt — napadné okolnosti. Kdyz za upliku nikdo v psychiatrické lééebné neskonéi, stézi si toho vSimne- me, ani si tuto ,nepritomnost“ uddlosti nezapamatujeme. Také neni pravdépodobné, ze bychom vzruSené bézeli vypravét svym pratelim: »Pani, dnes je iplnék a hadejte, co se stalo? Nic!“ Pole B predstavuje »negativni“ vyskyt — nepfitomnost népadnych okolnosti. Uvod | 23Tendence pamatovat si pozitivn{ vyskyt a zapomenout na negativni éasto vede k zajimavému fenoménu, ktery nazyvame iluzorni korela- ct —chybné vnimani, Ze dvé statisticky nesouvisejici uddlosti spolu ve skuteénosti souviseji (Chapman, Chapman, 1967). Udajny vztah mezi upliikem a pyijetim pacienti do psychiatrické lécebny je fantastickym prikladem iluzorni korelace. Prestoze je mnoho lidf o existenci této korelace p¥esvédéeno, vyzkum prokazuje, Ze neexistuje (Rotton, Kelly, 1985; viz mytus ¢. 42). Vira v Gdinek upliiku je kognitivni iluzi. ré neexistuji. Napiiklad hodné lidi s artritidou tvrdi, Ze je klouby bolf vice za deStivého poéasi, nez kdyz neprsi. Vyzkumné studie vSak pro- kazuji, Ze toto spojeni je vyplodem jejich fantazie (Quick, 1999). Podle vSeho jedinci trpici artritidou vénuji v ctyipolni tabulce Zivota pfilis po- zornosti poli A — vyskyt bolesti kloubi za deStivého poéasi, coz je vede k vnimani korelace, kterd neexistuje. Podobné byli kdysi frenologové piesvédéen{ o tzkém vztahu mezi poskozenim uréité oblasti mozku a sniZenim konkrétnich psychickych schopnosti, hrubé se vSak mylili. Dalsim pravdépodobnym piikladem iluzorni korelace je dojem, Ze détsky autismus, coz je vaZna psychiatrické porucha vyznatujici se vyraznymi defekty feci a socidlnich dovednostt, je spojeny s aplikaci oékovani na bazi rtuti (viz mytus ¢. 41). Prestoze desitky tisic rodiéu autistickych déti jsou presvédéeny o opaku, Getné peclivé provedené vyzkumné studie nezjistily Z4dnou spojitost mezi vyskytem détského autismu a o¢kovanim vakcinami s obsahem rtuti (Grinker, 2007; Insti- tute of Medicine, 2004; Lilienfeld, Arkowitz, 2007). Velmi pravdépo- dobné je, Ze v étyrpolni tabulce tito rodi¢e vénuji prili$ pozornosti poli A. Rozhodné jim takové chovani nemizeme mit za zlé, protoZe se pochopitelné snazi vypatrat konkrétni uddlost, napriklad o¢kovani, které by mohla autismus jejich déti vysvétlit. Navic mohli byt oSdleni skuteénosti, Ze se prvni vyskyt autistickych pfiznaki — obvykle krat- ce pro druhych narozeninach — éasto shoduje s vékem, kdy je vétSina détf oékovana. (4) Vyvozeni priciny z korelace Lakavé, ale nespravné je téZ pokuSeni vyvodit zavér, Ze vyskytuji-li se dva jevy statisticky spoleéné (tj. kKdyZ dvé véci koreluji), pak jejich vz4- jemny vztah musi byt kauzalni. Psychologové radi zdiraztiuji, Ze kore- lace neznamend kauzalitu. TakZe pokud spolu proménné A a B ko- reluji, pro tuto korelaci existuji tii zakladni vysvétleni: (a) A mize 24 | Uvodzpisobovat B, (b) B mize zpisobovat A, (c) tfetf proménné C mize byt pH@inou jak A, tak B. Poslednf moZnost je znama jako problém t¥ett proménné, protoze C je téetf proménné, kter4 miiZe prispét k aso- ciaci mezi proménnymi A a B, Potiz je v tom, Ze védci, ktefi vyzkum provedli, mo%n4 nikdy proménnou C neméfili; ve skute¢nosti mozna ani o jeji existenci nikdy nevédéli. Podivejme se na konkrétni priklad. Getné vyzkumné studie proka- zuji, Ze anamnéza fyzického zneuZzivani v détstvi zvySuje Sance, Ze se dany jedinec v dospélosti stane agresivnim Glovékem (Widom, 1989). Mnoho badatelt tuto statistickou asociaci interpretovalo tak, Ze téles- né zneuZivani v détstvi zapfitifiuje fyzickou agresi v dospélosti; tato interpretace se nazyva hypotézou ,,cyklu ndsilf*. V tomto pripadé vy- zkumnici predpokladajf, Ze fyzické zneuzivani v détstvi (A) zpisobuje nasilné chovani v dospélosti (B). Je toto vysvétleni nutné spravné? Samoziejmé v tomto pripadé B nemize zpisobit A, protoze B se vy- skytlo po A. Zakladnim principem logiky je, Ze piitina musi predcha- zet nasledku. Presto jsme vSak nevylou¢ili moZnost, Ze tieti proménna C vysvétluje jak A, tak B. V tomto pifpadé jsou jednou z mozZnych tie- tich proménnych genetické sklony k agresivité. Treba vétSina rodiéi, ktefi své déti fyzicky zneuzZivaji, ma genetické sklony k agresivnimu chovani a ty pak predavaji svym détem. Skuteéné existuji padné védec- ké dikazy, ze agresivita je Casteéné ovlivnénaé geny (Krueger, Hicks, McGue, 2001). Tato genetické tendence (C) by mohla vést ke korelaci mezi anamnézou télesného zneuzivanf v détstvi (A) a agresivitou v do- spélosti u téchto jedinci (B), prestoZe A a B spolu kauzélné nesouvi- seji (DiLalla, Gottesman, 1991). Mimochodem, nasli bychom v tomto pripadé dal&i potencidlni kandidaty na C (napada vas néco)? Kli¢ovym bodem je, Ze kdyZ spolu dvé proménné koreluji, neméli bychom mezi nimi nutné pfedpokladat primy kauzalnf vztah. Mozné jsou i jina vysvétleni. (5) Uvahy post hoc, ergo propter hoc »Post hoc, ergo propter hoc“ v latiné znamena ,potom, tudfz proto“. Mnozi z nas rychle dojdou k zavéru, ze A predchazi B, tudiz A musi zpisobovat B. Mnoho udalosti, které se stanou pred jinymi uddlostmi, vSak neni pri¢inou téchto pozdéjsich udalosti. Napiiklad fakt, Ze té- méf vSichni sériovi vrazi jedli v détstvi kukufi¢né lupinky, nezname- na, Ze konzumace kukufiénych lupinké zpisobuje, Ze se Clovék v do- spélosti stane sériovym vrahem. Nebo skuteénost, Ze se u nékterych Uvod | 25lidf zm{rnf pocity deprese brzy poté, co si vezmou bylinny pf{pravek, neznamend, Ze bylinny pifpravek zlepSen{ jejich stavu zapff¢inil ¢i k nému néjak prispél. Deprese téchto jedinci se mohla zmirnit i bez bylinného pfipravku, nebo mohli zhruba ve stejnou dobu vyhledat ji- nou tdinnou pomoc (napyiklad mohli mluvit s terapeutem, ci dokon- ce s pfitelem, ktery jim poskytl podporu). PrYipadné v nich také mohlo poziti bylinného pfipravku vyvolat nadéji, coz vedlo k ucinku, ktery psychologové nazyvaji pozitiunim ucinkem placeba: zlepSen{ prame- nici z pouhého oéekavani, Ze se stav zlepSi. Dokonce i védci mohou podlehnout uvazovani post hoc, ergo prop- ter hoc. V lékafském Gasopise Medical Hypotheses Flensmark (2004) poznamenal, Ze pocatek noSeni bot v zapadnim svété asi ped 1000 le- ty byl brzy nasledovan prvnimi piipady schizofrenie. Na zakladé tohoto gjiSténi navrhl, Ze ve vyvolani schizofrenie hraji roli boty. Zavedeni bot se vSak jen mohlo objevit soucasné s jinymi zménami, napiiklad s roz- vojem modernizace nebo zvySenim stresujicich Zivotnich podminek, coz mohlo pfiméji pfispét k prvnim pripadim schizofrenie. (6) Vliv izce zamérenych vzorovych skupin V médifch a v mnoha aspektech vSedniho zivota jsme éasto vystaveni nenahodnému, tedy v ndzvoslovi psychologé nereprezentativnimu vzorku lidi z obecné populace. Napiiklad televizni programy zobrazu- ji priblizné 75 % duSevné nemocnych lidi jako osoby jednajici fyzicky agresivné (Wahl, 1997), a¢ékoli skuteén4 mira ndsilného chovani u du- Sevné nemocnych je podstatné nizsi (Teplin, 1985; viz mytus é. 43). Takto zkreslené medidlni zpravodajstvi mize vyvolavat mylny dojem, Ze vét3ina jedinci se schizofrenii, bipolarni afektivni poruchou (drive nazyvanou maniodepresivni psychéza) a dalSimi vaZnymi duSevnimi poruchami je fyzicky nebezpeéna. K této chybé mohou byt nachylni zejména psychoterapeuti, proto- Ze vétSinu svého pracovniho Zivota travi s velmi specifickou skupinou lidf, konkrétné s jedinci, ktefi podstupuji psychologickou léébu. Uva- dime piiklad: mnoho psychoterapeutii se domniva, Ze je stale téz3i prestat kourit bez pomoci. Vyzkumy vSak prokazuji, Ze velky poéet, ne-li vétSina, kufaki zvlddne pyestat koufit bez formalni psychologic- ké lé¢by (Schachter, 1982). Tito psychoterapeuti pravdépodobné pod- lehli tomu, co statistici Patricia a Jacob Cohenovi (1984) nazvali iluzt klinického pracovnitka — tendenci doktori precenovat chroniénost (dlouhodobé trvani) psychického problému, jelikoz jsou vybérové 26 | Uvodvystaveni chronickému vzorku. To znamené, Ze kliniét{ pracovnici majf tendenci pfecetiovat, jak obt{Zné je pro kuraky prestat koufrit bez Iééby, protoZe tito odbornici, kteff{ kufaky tabaku lééi, obvykle vidi pouze jedince, kteff bez pomoci prestat kourit nedokaZou — jinak by nejsp{Se klinického specialistu vibec nevyhledali. (7) Uvahy na zdkladé reprezentativity Podobnost mezi dvéma vécmi Casto hodnotime na zakladé jejich po- vrchni podoby. Psychologové tento jev nazyvaji heuristika reprezen- ltativity (Tversky, Kahneman, 1974), protoze uzivame miru, v niz je jedna véc pro druhou ,typicka‘, k odhadu jejich vzdjemné podobnosti. Mimochodem , heuristika* znamena zkratku v mySleni nebo empirické pravidlo (védecky neovéyené). Podobné jako jiné heuristiky nam heuristika reprezentativity ve vétSiné pripadi slouzi dobfe (Gigerenzer, 2007). Jestlize kra¢ime po ulici a vidime maskovaného muze, ktery vybéhl z banky s pistoli, prav- dépodobné se budeme snazit mu co nejrychleji uhnout z cesty. Je to proto, Ze tento muz je typickym predstavitelem bankovniho lupiée (je mu podobny), jak ho zname z televize a filmu. Samoziejmé je mozné, ze se jedna pouze o Zert, nebo je to herec z hollywoodského akéniho filmu, ktery se na daném misté nata¢i, je v8ak lep3i mit jistotu a byt v bezpeci. V tomto pripadé jsme se spolehli na mentalni zkratku a nej- sp{Se se nam to vyplatilo. Nékdy vSak heuristiku reprezentativity uplatfiujeme i v pripadech, kdy bychom tak Ginit neméli. Ne v8echny véci, které jsou povrchné podobné, spolu souviseji, proto nas nékdy heuristika reprezentativity svede na scesti (Gilovich, Savitsky, 1996). V tomto pripadé je spravné fidit se zdravym rozumem: véci se nedaji hodnotit jen podle zevnéj- Sku. Mnoho psychologickych myti pravdépodobné opravdu vznika z nespravné aplikace reprezentativity. Néktefi grafologové (lidé, kteri se zabyvaji rozborem pisma) napfiklad tvrdi, Ze jedinci, jejichz ruko- pis obsahuje mnoho Sirokych mezer mezi pismeny, maji silnou potie- bu udrZovat si od ostatnich odstup, nebo Ze lidé, kteii preSkrtavaji pismena ,t“ a ,,f* é4rami ve tvaru biée, maji sklony k sadismu. V tomto pripadé grafologové predpokladaji, Ze dvé véci, které jsou si povrch- né podobné, jako Siroké mezery mezi pismeny a potieba zachovat si od druhych odstup, spolu statisticky souviseji. Pro toto tvrzeni v8ak neexistuje jediny védecky dikaz (Beyerstein, Beyerstein, 1992; viz my- tus &. 36). Uvod | 27Jako dal&f pffklad miiZeme uvést kresbu lidské postavy, kterou mnoho Klinickych psychologi pouziva k odhaleni osobnostn{ch vlast- nosti a duSevnich poruch zkoumaného jedince (Watkins, Campbell, Nieberding, Hallmark, 1995). Ukol nakreslit lidskou postavu, napfi- klad stale popularni projektivni technika nazvana primo Test kresby lidské postavy, od zkoumané osoby Z4da, aby jakymkoli zpisobem nakreslila Glovéka (nebo v nékterych piipadech dvé osoby opaéného pohlavi). Nékteff klini¢ti psychologové, kteff tento test vyuZivaji, pro- hlagujf, Ze jedinci, ktefi kresli postavy s velkyma o¢ima, jsou paranoid- ni, osoby, které nakresli postavu s velkou hlavou, maji narcistickou poruchu (jsou egoistické), a dokonce Ze zkoumané osoby, které kres- li postavy s dlouhou kravatou, se nadmérné zabyvajf sexem (dlouha kravata je oblibenym freudovskym symbolem muZského pohlavniho organu). VSechna tato tvrzeni se zakladaji na povrchni podobnosti mezi konkrétnimi ,,znaky“ pii kresleni lidské postavy a specifickymi psychologickymi charakteristikami. Pro tyto pfedpokladané asociace vSak vyzkum nepfina&i Z4dné dikazy (Lilienfeld, Wood, Garb, 2000; Motta, Little, Tobin, 1993). (8) Zavadéjici zobrazeni ve filmu a médiich V zdbavnich i zpravodajskych prostfedcfch jsou mnohé psychologické jevy, zejména duSevni poruchy a jejich 1é¢ba, éasto zobrazeny nepies- né (Beins, 2008). Ve vice nez poloviné pripadi média tyto jevy vyli¢i jako vét8i senzaci, nez jakou ve skuteénosti jsou. Nékteré moderni fil- my napriklad zobrazuji elektrokonvulzivni terapii (ECT), déive znamou pod pojmem ,lécba elektroSoky“, jako fyzicky brutalni, a dokonce ne- bezpecnou lécbu (Walter, Macdonald, 2004). V nékterych piipadech, napftklad v hororovém filmu z roku 1999 s nazvem Diim hrizy, jedin- ci pripoutani k pristrojim béhem ECT proZivaji bolestné kiete. Ackoli je pravda, Ze ECT kdysi byla ponékud nebezpecénou lé¢ébou, technicky pokrok béhem poslednich dekad, napfiklad aplikace pripravku, ktery uvoliiuje svaly, z nf udcinil terapii, ktera neni fyzicky nebezpetnéjsi nez anestézie (Glass, 2001; viz mytus ¢. 50). Navic pacienti, ktefi jsou léce- ni modern{ formou ECT, neproZfvaji viditelné motorické kfeée. Podivejme se na jiny priklad. VétSina hollywoodskych filma zobra- zuje dospélé s autismem jako jedince s vysoce specializovanymi inte- lektudlnimi schopnostmi. V roce 1988 ve filmu Rain Man ocenéném oscary Dustin Hoffman ztvarnil autistického dospélého se ,savant syndromem“. Tento syndrom se vyznacéuje pozoruhodnymi duSevnimi 28 | UvodObrdzek U.4 Filmové ztvarnéni jedincts autistickou poruchou, jako toto oscarové zobrazeni hercem Dustinem Hoffmanem (vievo) ve filmu z roku 1988 Rain Man, éasto naznacuje, Ze tito lidé maji pozoruhodné intelektudlni schopnosti. Ve skuteénosti se savant syndrom vyskytuje u maximalné 10 % autistd. Zdroj: Photos 12/Alamy schopnostmi, napiiklad ,kalenddrovymi vypocty“ (schopnostf uréit den v tydnu pro jakékoli datum a rok), nasobenim a délenim velmi vy- sokych Gisel a znalosti podrobnosti, jako jsou priméry v odpalovani u vSech aktivnich hraéi hlavni baseballové ligy. Savant syndrom se vsak vyskytuje u maximalné 10 % autistickych dospélych (Miller, 1999; viz mytus ¢. 41; obrazek U.4). (9) Prehanéni Spetky pravdy Nékteré psychologické myty nejsou zcela nepravdivé. Jsou vSak zveli- éovanim tvrzeni, na némZ je pravdy jen Spetka. Napfiklad je téméz jis- té, Ze vétSina z nds nenapliuje cely svidj intelektudlni potencial. Tento fakt v8ak neznamend, Ze vétSina lidi vyuziva jen 10 % své mozkové ka- pacity, Cemuz nespravné véii fada lidi (Beyerstein, 1999; Della Sala, 1999; viz mytus é. 1). Dale je nejspiSe pravda, Ze alespoii nékolik rozdi- li v zAjmech a osobnostnich vlastnostech milostnych partneri vztah »okorent™. Je to tim, Ze Zit s nékym, kdo s vami ve vSem souhlasf, mize zpusobit, Ze partnersky vztah bude harmonicky, ale straSné nudny. Uvod | 29Tento fakt vSak neznamend, Ze se protiklady pfitahujf (viz mytus é. 27); v dalSich mytech je pak obsaZeno zveli¢eni malych rozdflu. Pfestoze se napfiklad komunikaéni styly muZi a Zen mirné liS{, nékolik popu- lérnich psychologi, zejména John Gray, tuto Spetku pravdy dotahli do extrému, kdyz tvrdi, ze ,muZi jsou z Marsu“ a ,zeny z VenuSe“ (viz my- tus é, 29). (10) Matouce/ terminologie Nékteré psychologické pojmy svadéji k chybnym zavérim. Slovo »schizofrenie“, které poprvé pouZil Svycarsky psychiatr Eugen Bleu- ler v roce 1911, napfiklad doslova znamené ,rozptilend mysl“. Proto se mnoho lidf nespravné domniva, Ze lidé se schizofrenif maji vice neZ jednu osobnost (viz mytus é. 39). V bézném jazyce opravdu Gasto uslySime slovo ,,schizofrenni*, které oznacuje situace, kdy Clovék ma na danou zdleZitost dva nazory (,,Ke své divce mam schizofrenni poci- ty; télesné mé pfitahuje, ale jeji zvlastni chovani mi ptsobi starosti.“). Proto neni vibec prekvapujici, Ze si mnoho lidi plete schizofrenii se zcela odlisnou poruchou s nézvem ,mnohoéetna porucha osobnosti* (dnes znama jako ,,disociativni porucha identity“), pro niz je iidajné ty- picka pritomnost vice nez jedné osobnosti u stejného jedince (Americ- ka psychiatricka asociace, 2000). Ve skuteénostnosti maji schizofrenici jen jednu osobnost, kterd je silné otfesena. Bleuler (1911) vlastné chtél terminem ,,schizofrenie“ oznaéit skuteénost, Ze jedinci s touto poru- chou trpi rozt#i8ténim duSevnich funkci, naprfiklad mySleni a emoci, ndsledkem Gehoz jejich mySlenky neodpovidaji jejich pocitim. Nicmé- né ve svété popularni psychologie se Bleuleriv origindlni a presnéjsi vyznam z velké ¢4sti vytratil. V moderni kultu¥e silné zakoYenil zava- déjicf stereotyp schizofrenikt jako lidi, ktefi se pri riznych piilezitos- tech chovaji jako dva zcela odli8ni jedinci. DalSim prikladem mize byt pojem ,hypndéza‘, odvozeny z fecké predpony ,hypno“, ktera znamena spanek (nékteri rannf hypnotizéfi si opravdu mysleli, Ze hypnéza je formou spanku). Tento termin mohl munohé lidi, véetné nékterych psychologt, sv4dét k predpokladu, Ze hypndéza je stav podobny spanku. Ve filmech se hypnotizéfi Casto po- kouSeji hypnoticky stav navodit tak, Ze klientim fikaji: ,,Zacindte byt ospaly.“ Ve skuteénosti neexistuje mezi hypnézou a spankem zadny psychologicky vztah, protoze hypnotizovanf jedinci zistavaji celou dobu ve zcela bdélém stavu a pIné si uvédomuji své okoli (Nash, 2001, viz mytus ¢. 19). 30 | UvodSvét psychologické mytologie: co se dozvime V 110 knize se setkate s 50 myty, které jsou ve svété popularni psycho- logie béZné. Dotykajf se vétSiny oblastf modern{ psychologie: fungo- vinf mozku, vnimadni, vyvoje, paméti, inteligence, u¢eni, zménénych wtavii védomf, emoci, mezilidského chovani, osobnosti, duSevniho wravi, forenzni psychologie a psychoterapie. U kaZdého mytu se do- avite 0 jeho psychologickém a spolecenskému ptvodu, objevite, jak kaddy z nich utvaiel nazory béZné populace na lidské chovani, a zjis- ((le, co na jednotlivé myty fika védecky vyzkum. Na konci kaZdé ka- pitoly vam poskytneme seznam dalSich psychologickych myti, které Je moZné v dané oblasti prozkoumat. Abychom vam pfipomnéli, Ze opravdova psychologie je Casto jesté pozoruhodnéjsi a neuvéritel- néjSi neZ psychologické mytologie, v z4véreéné pozndamce uvedeme seznam fascinujicich poznatki, které mohou pusobit jako smySlenky, ule ve skuteénosti jsou pravdivé. Bourani myti s sebou nese uréité riziko (Chew, 2004; Landau, Ba- varia, 2003). Psycholog Norbert Schwarz a jeho kolegové (Schwarz, Sanna, Skurnik, Yoon, 2007; Skurnik, Yoon, Park, Schwarz, 2005) pro- kazali, Ze korekce mylné piedstavy, jako napfiklad ,vedlejai acinky oékovani proti chfipce jsou éasto horsi ne sama chfipka“, mize mit nékdy opaény udinek, kdy lidé této smySlence pozdéji uvéti s vétst pravdépodobnostt. Je to tim, Ze si Casto zapamatujeme vyrok sam, ale nikoli jeho ,negaéni dovétek* — tu malou protivnou vystraZnou po- znamku v na&i hlavé, ktera fika: ,,To tvrzenf je Spatné.“ Schwarzovo dilo nam p¥ipomind, Ze nestaéi se seznam smySlenek pouze nau¢it na- zpamét: naprosto nezbytné je pochopit divody, které jsou z4kladem kaZdé faleSné predstavy. Jeho dilo rovnézZ nazna¢uje, Ze je nutné po- chopit nejen to, co je nespravné, ale i to, co je pravdivé. Spojeni myl- né predstavy s pravdou je nejlepSim prostiedkem k pfekonan{f daného mytu (Schwarz a kol., 2007). Proto na nékolika strankach vZdy vy- svétlime, nejen proé je kazdy z téchto 50 myti mylny, ale také jakou zAkladni pravdu o psychologii nam kazdy z nich sdéluje. Na&tést{ mame uréité divody k optimismu. V¥zkumy prokazuji, Ze pYijimani psychologickych myta mezi studenty psychologie, jako napii- klad ,lidé vyuZivaji jen 10 % kapacity svého mozku“, se sniZuje s celko- vym poctem psychologickych predméti, které absolvovali (Standing, Huber, 2003). Stejn4 vyzkumna studie rovnéz prokazala, Ze prijetf téch- to mylnych predstav je méné Gasté u student, kteff maji psychologii jako hlavnf obor, nez u téch, Ktefi ji maji jako obor vedlejsi. PiestoZe je Uvod | 31tento vyzkum pouze korelaénf - uz jsme se naudill, Ze korelace nemusf vidy znamenat kauzaln{ vatah -, davé nam alespon mfrnou nadéji, Ze vzdélanf dokaze omezit viru lidi v psychologickou mytologii. A co vic, nedavné kontrolované vyzkumy naznacuji, ze explicitni vyvracenf psychologickych smySlenek v tivodnich prednaSkach o psychologii nebo ve studované literature mize vést k velkému sniZeni miry téchto faleSnych piedstav — aZ 0 53,7 % (Kowalski, Taylor, v tisku). JestlizZe budeme v naSem poslani tispéSni, méli byste po precteni této knihy mit nejen vy8si ,psychologické IQ“, ale také umét lépe rozli- Sit fakta od smySlenek v popularni psychologii. Nejdilezitéjsi snad je, Ze byste si méli osvojit nastroje kritického mySleni, které jsou k lepSi- mu hodnoceni psychologickych tvrzeni v kaZdodennim Zivoté tfeba. Jak zdiraznil paleontolog a popularizator védy Stephen Jay Gould (1996), ,nejmylnéjsi tvrzenf jsou ta, o nichz si myslime, Ze je zname nejlépe — proto je nikdy nezkoumame ¢i nezpochybiiujeme* (str. 57). V této knize vas budeme povzbuzovat, abyste nikdy nepfijimali psy- chologické tvrzenf jen na zakladé viry a védy prozkoumali a zpochyb- nili ta tvrzeni, o nich si myslite, Ze je znate nejlépe. Pojdme tedy bez dal3ich okolki vstoupit do pfekvapivého a Casto fascinujictho svéta psychologické mytologie. 32 | UvodKAPACITA MOZKU Myty o mozku a vnimani VétSina lidi vyuziva jen 10 % své mozkové kapacity Kdykoli vyjdou ze své véZe ze slonoviny za tiéelem p¥edndSet pro ve- Fejnost nebo poskytnout rozhovory médiim ti z nas, kdo se vénuji vy- zkumu mozku, jedna z otazek, kterou velmi pravdépodobné uslySi, ani: ,Je pravda, Ze vyuZivame jen 10 % na3i mozkové kapacity?“ Vyraz zklamani, ktery se obvykle objevi po na&i odpovédi: ,Je mi lito, ale pravda to neni,“ jasné naznacuje, Ze mytus o 10 % je jednou z optimis- tickych otfepanych pravd, kterou nelze vyvratit uzZ z toho divodu, Ze by bylo fakt iZasné, kdyby to pravda byla (Della Sala, 1999; Della Sala, Beyerstein, 2007). Tento mytus je skuteéné znaéné rozSireny, dokonce i mezi studenty psychologie a dalSimi vzdélanymi lidmi. KdyZ byli studenti psycholo- gie (psychologie byla jejich hlavnim oborem) v jedné vyzkumné studii dotazani: ,Kolik asi procent z celkové mozkové kapacity si myslite, Ze vétSina lidi vyuziva?", tretina z nich odpovédéla 10 % (Higbee, Clay, 1998, str. 471). Celych 59 % vzorku vysokoSkolsky vzdélanych lidi v Brazilii je podobné presvédéeno, Ze lidé vyuzivaji pouze 10 % své mozkové kapacity (Herculano-Houzel, 2002). Pozoruhodné je, Ze stej- ny vyzkum odhalil, Ze s timto tvrzenim souhlasilo dokonce 6 % védcit zabyvajicich se nervovym systémem! Nikdo z nas by jisté neodmitl prudké zvySeni své mozkové kapa- city, kdyby toho Slo dosahnout. Nepéekvapi nas, Ze marketingovi od- bornici, kteff maji z bl4hovych nadéji vefejnosti na védecky prilom v sebezdokonalovacich technikach prospéch, neustdle rozSifuji neko- neénou Skdlu pochybnych plana a prostéedkt, které jsou na tomto Kapacita mozku | 3310% mytu zalozené. PH udrZovdn{ tohoto optimistického mytu pi 2i- voté hrajf dilezitou roli média, kter4 vyhledaévajf pifbéhy, jez nam pfi- naSeji dobré pocity. Velka é4st reklamnich texté na seriédzni produkty nadale odkazuje na 10% mytus jako na fakt, obvykle v nadéji, Ze zali- chotf potencidlnim zékaznikim, ktefi se domnivaji, ze omezeni svého mozku prekonaji. Ve své popularnf knize How to Be Twice as Smart (Jak byt dvakrat tak chytry) Scott Witt (1983) napriklad napsal: ,,Jest- liZe jste na tom podobné jako vétSina lidi, vyuzivate pouze 10 % své mozkové kapacity.“ (str. 4) V roce 1999 se jedna letecka spoleénost snadila nalakat cestujici tim, Ze je informovala: , Rika se, Ze vyuzivame jen 10 % své mozkové kapacity. Jestlize vSak létate s (jméno spo- leénosti bylo vymazano), vyuZivate mnohem vétSi ¢dst.“ (Chudler, 2006) Skupina odborniki svolana americkou Nérodni vyzkumnou radou vSak dospéla k z4véru (koneéné!), Ze podobné jako v prfpadé jinych zazra¢nych metod na sebezdokonalovant, pokud chceme v Zivoté néco dokazat, neexistuje Z4dna dobra nahrazka za pilnou praci (Beyerstein, 1999c; Druckman, Swets, 1988). Tato nepfijemné zprava vSak neméla téméf Z4dny uicinek na miliony lidi, kte¥i se utéSuji virou, Ze kli¢ k je- jich nenapInénym snim spoéiva ve skuteénosti, Ze se jim zatim prosté nepodafilo odhalit tajemstvi, jak vytézit svaj idajné nevyuzity mozko- vy potencial (Beyerstein, 1999c). Prodejci prostfedka na mozkovy za- zrak nam fikaji, Ze kyZené povySent, hvézdny pramér Skolnich znamek nebo napsani dalSiho bestselleru mame na dosah. JeSté pochybnéjsi jsou nabidky podnikateld z hnuti New Age, ktefi navrhuji vytiibit duSevni schopnosti, kterymi uidajné vSichni disponu- jeme, s pomocf obskurnich prostiedki na mozek. Samozvany jasnovi- dec Uri Geller (1996) tvrdil, Ze ,ve skuteénosti vétSina z nds pouziva pouze 10 % mozku, moZna méné“. Hlasatelé jako Geller naznaé ze duSevni schopnosti jsou ukryté v 90 % mozku, které se obyéejny lid, jenz je nucen Zit s udfenymi 10 %, jeSté nenaudil vyuzivat. Proé by védec zabyvajici se vyzkumem mozku zpochybrioval, ze 90 % pramérného mozku lezi necinné? Divodi existuje nékolik. Rist a provoz mozkové tkané je naro¢ny; vazi pouhé 2-3 % nai télesné hmotnosti, pritom spotfebuje pres 20 % kysliku, ktery dychame. Je nepravdépodobné, Ze by evoluce dopustila plytvani zdroji, které jsou k vyvoji a idrzbé takto znaéné nevyuzitého organu potiebné. Jestlize vétSi mozek navic pfispiva k flexibilité, ktera podporuje pfeiZiti a re- produkci, coz jsou rozhodujici faktory pfirozeného vybéru, je téZko uvéritelné, Ze jakékoli mirné zvySeni zpracovaci kapacity by nebylo 34 | Kapitolaokamalté vyudito existujfcfmi systémy v mozku k tomu, aby zvy8ilo Annee daného jedince v neustalém boji o prosperitu a rozmnozovani. Pochybnosti o 10% tdaji jsou také syceny dikazy z klinické neuro- logie a neuropsychologie, coz jsou obory, jejichZ cilem je pochopit a mfrnit ndsledky poSkozeni mozku. Ztréta mnohem men&i éasti nez 10 % mozku vlivem trazu nebo nemoci ma téméy védy katastrofické disledky. Podivejme se napfiklad na vefejné diskutovanou polemi- ku ohledné bezvédomi a nakonec smuti Terri Schiavové, mladé zeny 2 Floridy, ktera Zila 15 let v trvalém vegetativnim stavu (Quill, 2005). Nedostatek kysliku po zastavé srdce v roce 1990 znidcil 50 % jejfho mozku, zejména horni ast, ktera je zodpovédna za védomi. Moderni véda o mozku tvrdi, Ze ,mysl“ znamena fungovani mozku. Proto pa- cienti jako sleéna Schiavova trvale ztratili schopnost myslet, vnimat, pamatovat si a citit, coz je podstata lidského byti (Beyerstein, 1987). Ackoli néktefi lidé tvrdili, Ze u této Zeny vidéli naznaky védomi, vétsi- na nestrannych odbornikt nenaSla Z4dné dikazy o tom, Ze by jeji vyS8i duSevni procesy byly zkazy uSetieny. JestlizZe opravdu nepot¥ebujeme 90 % mozku, v tomto pripadé to mélo byt jinak. Vyzkumy dale odhaluji, Ze zadna oblast mozku nemiiZe byt poSko- zena mrtvici Gi wrazem hlavy, aniz by to u pacienti nezpusobilo vazné nasledky pro jejich fungovani (Kolb, Whishaw, 2003; Sacks, 1985). Po- dobné neodhalila elektricka stimulace raznych mist v mozku béhem chirurgickych zakroké Zadné ,,klidné oblasti*, tedy takové, v nichz se po aplikaci malych davek proudu u Clovéka neobjevi z4dné vjemy, po- city nebo pohyby (neurochirurgové toho mohou dosahnout u pacienti: pfi védomi v lokalni anestézii, protoze v mozku nejsou Zadné recepto- ry bolesti). V minulém stoleti jsme byli svédky nastupu stale sofistikovanéjsich technologif k Spehovani mozkovych aktivit (Rosenzweig, Breedlove, Watson, 2005). S pomoei metod pro zobrazovani mozku, jako je napii- klad elektroencefalograf (EEG), pozitronova emisni tomografie (PET) a funkéni magneticka rezonance (MRI), védci tispéSné pfifadili zna¢- ny poéet duSevnich funkei ke konkrétnim oblastem mozku. Zvifatim a pfilezitostné i pacientim podstupujicim neurologickou 1é¢bu mohou védci zavést sondy, které poyizuji zaznam. I pres toto podrobné mapo- vani nebyly odhaleny ZAdné klidné oblasti, které by ¢ekaly na nové ukoly. Ve skuteénosti dokonce i jednoduché tilohy obvykle vyzaduji zapojeni oblasti rozmisténych napii¢ témés celym mozkem. Dodateéné potize pro udrzeni 10% mytu predstavujf dalSi dva pev- né zakotvené principy védy o nervovém systému. Oblasti mozku, které Kapacita mozku | 35nejsou vyu2fvané kvili zranénf nebo nemoci, majf tendenci udélat jed- nu ze dvou vécf. Bud’ chéadnou, ¢i jak ttkajf védci ,degeneruj{, nebo je zabfraji sousedici oblasti, které ¢ekaji na nevyuZité teritorium ke kolonizaci pro vlastn{ tiéely. At je to jakkoli, zdravé nevyuzita mozko- va tkafi pravdépodobné neztstane dlouho leZzet ladem. VeSkeré dikazy tedy napovidaji, ze neexistuje Zadna ,rezerva“, ktera by éekala, az ji nékdo s pomoci sebezdokonalovacich prostfed- ka namontuje do mozku. Jak tedy vlastné mytus o 10 % vznikl, kdyz pro néj nejsou z4dné dikazy? Pokusy odhalit jeho kofeny nepfinesly ZAdné skuteéné dikazy, ale vynofilo se nékolik provokativnich vodi- tek (Beyerstein, 1999c; Chudler, 2006; Geake, 2008). Jedna cesta vede k prikopnikovi psychologie, Ameriéanovi Williamu Jamesovi, ktery pracoval na prelomu 19. a 20. stoleti. V jedné své publikaci pro Sirokou verejnost James uvedl, Ze pochybuje o tom, Ze by pramérny clovék do- kazal vyuzit vice nez 10 % svého intelektového potencidlu. James vidy hovofil o malo rozvinutém potencidlu, nikdy ho nevztahoval ke kon- krétnimu podilu vyuzivaného mozku. Spousta na slovo vzatych od- borniki na ,pozitivni mySleni*, ktefi ho nasledovali, vSak nebyla tak opatrna a 10 % naSi kapacity“ se postupné transformovalo na ,,10 % naSeho mozku“ (Beyerstein, 1999c). Bezpochyby nejvétSi vzpruhy se podnikatelim v oboru svépomocnych prostfedki dostalo, kdyZ vyrok o 10 % mozku piisoudil novinat Lowell Thomas pravé Williamu Jame- sovi. Thomas tak uéinil v roce 1936 v p¥edmluvé k jedné z nejprodava- néjSich svépomocnych knih vSech dob od Dalea Carnegieho Jak zis- kdvat p¥dtele a pisobit na lidi. Od té doby tento mytus nikdy neztratil na sile. Popularita 10% mytu pravdépodobné také pramenf z toho, Ze mno- ho autor Spatné pochopilo védecké publikace prvnich vyzkumniki zabyvajicich se mozkem. Vzhledem k tomu, Ze prvni badatelé nazvali velké procento lidskych mozkovych hemisfér ,tichou kirou“, mohli podpofyit mylny dojem, Ze to, co nyni védci nazyvaji ,asociaéni kirou", nemé Zadnou funkci. Jak ted’ vime, asociaéni kira je Zivotné dilezita pro fe¢, abstraktni mySleni a vykon slozitych senzomotorickych tiko- nda. V podobném duchu obdivuhodné skromné pfiznani ranych védci, ze 90 % mozku neznaji, pravdépodobné pfispélo k mytu, ze tato Cdst nic nedéla. DalSim moznym zdrojem zmatenf mohly byt nespravné piedstavy laikt o tloze gliovych bunék, coz jsou asi desetkrat pocet- néjsi mozkové burfiky neZ neurony (nervové buriky). A¢koli neurony nosti, gliové buiiky poskytuji nezbytnou podparnou funkci pravé pro 36 | Kapitola |neurony, které z psychologického hlediska délajf tu ,t@Zkou“ prdci. A koneéné ti, kdo patrali po pivodu 10% mytu, ¢asto narazili na tvrze- nf, Ze Albert Einstein kdysi svou viastn{ genialitu vysvétlil odkazem na tento mytus. Nicméné petlivé patranf vst¥icnych zaméstnanci archivu Alberta Einsteina nepfineslo o takovém vyroku Z4dné zaznamy. Prav- dépodobnéjat je, Ze zastanci 10% mytu jednoduSe vyuZili Einsteinovy prestize k podpoye viastniho usili (Beyerstein, 1999c). Tento 10% mytus jisté motivoval mnoho lidi ke snaze o vét&{ kreati- vitu a produktivitu v Zivoté, na CemZ uréité neni nic Spatného. Utécha, povzbuzeni a nadéje, kterou podnitil, teméé urcité pomahajf vysvétlit jeho dlouhovékost. Jak nam vSak pfipomenul Carl Sagal (1995; viz Uvod, str. 22), jestlize néco zni az prilis dobre, pak to pravdépodobné neni pravda. Néktefi lidé vyuzivaji levou pilku mozku, jini pravou Az se vam piiSté bude nékdo snaZit prodat knihu nebo prost¥edek na posileni va8i iidajné ochablé pravé hemisféry, sahnéte pro penézenku. Pak ji pevné seviete, piitisknéte na hrud a utikejte, jak nejrychleji umi- te. Podobné jako u nékterych jinych myti v této knize je na tom, s nimz se pravé seznamite, zrnko pravdy. Nicméné toto zrnko se v hromadé dezinformaci, kterymi je zavaleno, téZko hleda. VyuZivajf nékteff lidé levou pilku mozku a jinf pravou? O tom, ze dvé poloviny mozku nazvané hemisféry maji odlisné funkce, existu- ji p¥esvédéivé dikazy (Springer, Deutsch, 1997). Rizné schopnosti jsou napfiklad vice zasaZeny zranénim jedné strany mozku nez druhé a techniky pro zobrazeni mozku prokazuji, ze kdyz se lidé zabyvaji ruznymi duSevnimi tikoly, hemisféry se ve své Cinnosti li8i. Rozhodné nejvyraznéjsi dikazy pro lateralitu funkce — prevahu jedné nebo dru- hé hemisféry pri vykonavanf uréitych ikont — pochdézejf od pacienti, kteif prodélali operaci ,,rozdéleni* mozku. V tomto z¥idkakdy provadé- ném postupu chirurgové v zoufalém pokusu o zmirnéni téZké epilepsie prerusi nervové drahy spojujici protilehlé body v levé a pravé hemi- sféfe mozku. Velky pas vlaken spojujici obé hemisféry, ktery je pri této operaci pYetat, se nazyva corpus callosum. V roce 1981 ziskal Nobelovu cenu Roger Sperry za prilomovy vy- zkum pacienti s ,rozdélenym“ mozkem, ktefi jsou skute¢né fascinujici skupinou (Gazzaniga, 1998). Poté, co se zotavi z operace, ve vSednich Kapacita mozku | 37¢innostech pisobf zd4nlivé normaélnim dojmem, Kdy? je vauk Sperry testoval v laboratofi, bylo zfejmé, Ze dvé poloviny jJejich mozku pra- cuji samostatné. Kazd4 hemisféra fungovala bez védomf éi znalosti té druhé. Ve Sperryho laboratornich testech pacienti upfeli odi na st¥ed obra- zovky, na niz védec kratce promital slova nebo obrazky. S nehybnyma ocima jdou informace promitnuté vlevo od fixaéntho bodu do pravé hemisféry a opak platf pro informace uvedené vpravo od fixaéniho bodu (je to proto, Ze se zrakové drahy na kazdé strané zrakového pole kfiZf). V bézne situacich k tomuto oddéleni informaci nedochazf, protoZe pacienti neustale pohybuji ocima, kdyz se divaji po svém oko- li. Dany podnét tak nakonec doputuje do obou hemisfér. Kdyz k tomu vSak nedojde, mohou nastat nékteré velmi zvl48tni jevy. Prava hemisféra ziskava podnéty z levé Casti téla a také kontroluje pohyby na této strané, leva hemisféra funguje stejné pro pravou Cast téla. U témé# vSech pravaki a u vétSiny levaka jsou primarn{ oblasti pro piijem fecovych podnéti a vytvafeni feci v levé hemisféfe. Jestlize se tedy nové informace dostanou jen do pravé hemisféry, leva hemi- sféra, ktera je vice verbalné zaméiena nez prava, nam nebude schop- na ict, o jaky podnét se jednalo, a miZe byt zmatena, kdyzZ uvidi, Ze leva ruka jedna na zékladé izolovanych znalosti z diivodi, které nedo- kazZe pochopit. Jestlize napriklad vyzkumnik ukaZe pravé hemisféie osoby s rozdé- lenym mozkem fotografii nahého muzZe, mize se subjekt zacit chicho- tat. KdyZ se ji vSak zepta, prot se sméje, tato osoba (presnéji jejf leva hemisféra) to nebude schopna fict. Mize si vymyslet rozumné znéjici vysvétleni (,Ta fotka mi pripomina stry¢ka, ktery je fakt vtipny.“). Je- dinci s rozdélenym mozkem dokonce mohou vykonat néco pravou ru- kou, napyiklad postavit nékolik kostek do uréitého obrazce, a pritom si vibec neuvédomovat skuteénost, Ze jejich leva ruka jedna o néko- lik vtefin pozdéji a kostky zase rozebira. To dobiée vime. Polemika se ovSem tyka jedine¢nosti druha ukoli, kterymi se dvé hemisféry zaby- vaji a jak pfitom funguji. V tomto ohledu zaéali byt védci zabyvajici se mozkem v posledni dobé opatrnéjsi, zatimco mnoho populérnich psychologi se nechalo unést. S vyuzitim Sperryho technik védci potvrdili, Ze leva a pravé hemi- sféra jsou relativné lep&i v riznych duSevnich cinnostech. VSimnéte si vsak, Ze jsme napsali relativné leps¢. Obé poloviny mozku se li8i spise v tom, jak ikoly zpracovavaji, nez v tom, co zpracovavaji (McCrone, 1999). Podivejme se napiiklad na fe¢. Leva hemisféra je lepSi v kon- 38 | Kapitola |krétnfch Jazykovych zéledttostech, napffklad v gramatice a tvofenf slov, zatfmco pravé hemisféra je lep3{ v intonaci a prizvuku (nazyvané »prozédie“). Ackoli pravaé hemisféra je lepS{ v nejazykovych funkcich, které zahmuji komplexni vizudlni a prostorové procesy, leva hemi- sféra v téchto schopnostech hraje ur¢itou roli, pokud ji dame Sanci. Prav4 polovina mozku lépe zvlada obecny vjem prostoru, zatimco od- povidajict oblasti v levé hemisfére za¢nou byt aktivni, kdyZ tento élo- vék hleda p¥edméty na konkrétnich mistech. V mnoha pfipadech neni pravda, Ze jedna ¢i druha hemisféra nedokaZe dany tkol provést; jed- na z nich ho vSak zvlddne provést rychleji a lépe nez ta druha. Proto ma tendenci se tikolu zhostit jako prvni. Na rozdil od tvrzeni stoupenct rozdilnosti pravé a levé hemisféry obyéejni lidé samoziejmé nejsou jako pacienti s rozdélenym mozkem, ktefi se zatim jen nedostali k tomu, aby si nechali pfetnout corpus callosum. V normélnim mozku ta polovina, ktera je jako prvni nepies- na, zavola na pomoc druhou stranu. Dokud jsou drahy spojujicf pra- vou a levou Gast nepferuSené, obé hemisféry si rozséhle vyméiuji informace. Vyzkum zalozeny na zobrazovani mozku ve skute¢nosti ukazuje, Ze pri vétSiné ukold spolu obé hemisféry béZné komunikuji (Mercer, 2010). Po operaci, pri nfz je mozek rozdélen, tato spoluprace mozna neni, proto oddélené systémy funguji, jak nejlépe dovedou, byt s potiZemi. Dvé poloviny mozku se tedy li8i mmohem mensim zptsobem, neZ zastanci oddélenych funkcf hemisfér v popularni psychologii hlasaji (Aamodt, Wang, 2008; Corballis, 1999, 2007; Della Sala 1999). Po di- kladné tivaze Ize konstatovat, ze hemisféry maji ve svych funkcich mmnohem vice podobnosti nez odliSnosti (Geake, 2008). Moderni védci zabyvajici se nervovym systémem nikdy nesouhlasili s mnohymi ,,tre- néry hemisfér“ z hnuti New Age, ktefi tvrdi, Ze dvé poloviny mozku hosti zcela odlisné mysli, které ke svétu pfistupujf radikdlné jinjm zplsobem, pri¢emz jedna polovina (leva) je Géetnim a druha (prava) je skute¢nym mistrem zenu. Jednim z téch, kdo propagovali napad vyuzivani riznych metod k napojenf se na ,,kreativni“ pravou hemisfé- ru namisto vyuzZivani levé intelektudlni poloviny mozku, byl Robert Ornstein, ktery to uvedl ve své knize z roku 1997 The Right Mind: Ma- king Sense of the Hemispheres (Pravy mozek: pochopeni hemisfér). Nespoéet vzdélavacich a komerénich programi navic zpochybhuje diraz na ,spravné“ odpovédi v testech, pritemz uprednostiuji vyuzitt tvorivych schopnosti. Programy typu ,Seminar aplikovaného tvorivého mySleni“ u¢i manaZery firem, jak rozvijet nevyuzitou kapacitu pravé Kapacita mozku | 39hemisféry (Hermann, 1996). Nesmfrné ispé3n4 kniha Diwwing on the Right Side of the Brain (Vyutitf pravé poloviny mozku; Edwards, 1980), jfZ se prodalo pies 2,5 milionu vytiski, navic povzbuzuje étend- ¥e, aby uvolnili své tvorivé schopnosti tim, Ze potlatf ,analytickou“ levou hemisféru. K této médni viné se pfidali i karikaturisté; jeden znich zobrazil studenta, ktery v ruce dri pisemku oznamkovanou vel- kou pétkou, jak fika svému profesorovi: ,Neni spravedlivé nechat mé propadnout jen kvili tomu, Ze pouZivam pravou hemisféru.“ Nutkani popularnich psychologi pyitadit v’em duSevnim schop- nostem jedineénou oblast v pravé ¢i levé hemisféfe nejspfSe neprame- niz védy, ale pravdépodobné vychazf z politiky, spoleéenskych hodnot a obchodnich z4jmé. Pomlouva¢i popularniho pojeti tento extrémni nazor pojmenovali jako ,,dichotomanii* podle tendence populamich psychologi rozdélit funkce hemisfér (Corballis, 1999). Napad byl nad- Sené pfivitan stoupenci hnutf New Age v 70. a 80. letech 20. stoleti, z velké Gasti diky tomu, Ze nabizel odivodnéni pro svétové nazory, které byly mystické a intuitivni. Popular psychologové dale zveliéili opravdové rozdily ve zpiso- bu, jakym hemisféry zpracovavaji informace, pfi¢emz prohlasili idaj- né chladnou a racionalni levou hemisféru za ,logickou‘, ,.linearn{*, yanalytickou‘* a ,maskulinni*. Naproti tomu tidajné vielou a neuréitou pravou hemisféru ozna¢éili za ,,holistickou*, ,,intuitivni“, ,uméleckou“, »spontanni“, ,,kreativni* a ,,femininni* (Basil, 1988; Zimmer, 2009). S argumentem, Ze moderni spoleénost podceriuje hodnotu piecitlivé- lého pfistupu k svétu pravé hemisféry, stoupenci dichotomie propa- govali fantaskni projekty na podporu jeji aktivity. Jejich knihy a semi- nafe slibovaly, Ze nas osvobodi od bariér osobniho ristu, které jsou vytvafeny nepruznym vzdélavacim systémem s preferenci ,.levohemi- sférového mySleni*. Pesto vSak skupina odborniki sestaven4 americkou Naérodni aka- demif véd dospéla k zavéru, Ze ,,... nebyly nalezeny zadné primé dika- zy, Ze rozdilné vyuzZiti hemisfér Ize trénovat“ (Druckman, Swets, 1988, str. 110). Skupina usoudila, Ze behavioraln{ trénink pravdépodobné mize podpofit razné styly uéeni nebo feSeni problémi, avSak takové zlepSeni neni vysledkem rozdili ve fungovani hemisfér. Pokud behavioralni cvi¢eni propagovana trenéry pravé hemisféry mohou pfinést urécity uZitek, to samé rozhodné nemiZeme tvrdit o ,la- di¢ich mozku‘, které jsou za timto tiéelem prodavané a jez Ize pova- Zovat za skute¢nou bizarmost (Beyerstein, 1985, 1999a). Cetné pro- st¥edky tohoto typu tidajné harmonizuji ¢i synchronizuji cinnost obou 40 | Kapitola |hemisfér, Jeden z nejispésnéja(ch z téchto projektad byl vynalezen by- valym manazZerem v oblasti styku s vefejnostf, ktery nemél Z4dné for- malnf vzdélanf ve védé o nervovém systému. Podobné jako jiné pro- stfedky tohoto druhu zarizeni idajné synchronizuje mozkové viny v hemisférach prostfednictvim signali prendsejicich zpétnou vazbu. Produkt si naSel fadu spokojenych zakazniki, pravdépodobné vlivem tidinku placeba (viz Uvod, str. 26). I kdyby vSak piistroj pravé a levé mozkové viny synchronizoval, neexistuje Zadny diivod, pro¢é bychom se méli domnivat, Ze primét hemisféry rezonovat timto zpisobem je pro nas dobré. Ve skuteénosti jestlize mozek funguje optimdlné, tohle je nejspiS presné to, co byste nechtéli, aby délal. Optimalni psychicky vykon obvykle spiSe nezZ synchronizaci vyZaduje rozdflnou aktivaci hemisfér (Beyerstein, 1999a). Zakladni poucka: Nenalette na tvrzen{ stoupenct dichotomie he- misfér nabizejicich semindfe, nebo marketingovym specialisttim pro- davajicim prostéedky na synchronizaci hemisfér, jejichz icinky jsou aZ neuvéritelné dobré. Soucasny vyzkum rozdili mezi hemisférami istudie védct zodpovédnych za objevent specializace pravé a levé po- loviny mozku se zaméfuje na zobrazeni, jak normalni mozek funguje integrovanym zptsobem (Corballis, 2007; Gazzaniga, 1998, McCrone, 1999). Mimosmyslové vnimani je spolehlivé prokazanym védeckym fenoménem Mate potize v milostném Zivoté? A co problémy s penézi? Zavolejte zdarma na parapsychologickou horkou linku sle¢ény Cleo! Operatofi parapsychologické horké linky sleény Cleo volajicim natictovali ne- uvéfitelnou miliardu americkych dolard, neZ jf bylo rozhodnutim Fede- ralni obchodni komise (FTC) z roku 2002 nafizeno stornovat 500 mili- oni dolari za platby zakaznikd a zaplatit pokutu ve vySi pét milioni dolari (nadpyirozené schopnosti sle¢nu Cleo pred hrozici zalobou Federdlni obchodni komise ziejmé nevarovaly). Téméé Sest milion’ divaki noénich televiznich reklam, v nichz byla idajna jamajska vést- kyné prezentovana, bylo natolik dojatych prislibem tiiminutového od- halenf vlastni budoucnosti zdarma, Ze sis ni ¢i s jednim z jejich ,Skole- nych jasnovided“ chtéli promluvit. Volajici neméli divod se domnivat, Ze sleéna Cleo ma americké rodiée, ze se narodila v Los Angeles a ze jeji skutené jméno je Youree Dell Harrisova. Rovnéz si neuvédomili, Kapacita mozku | 41te Jejich hovory byly od zaéétku zpoplatnéné sazbou 4,1) dolaru za minutu a Ze cflem ,jasnovidci“ na druhém konci linky bylo udréet je pti konverzaci co nejdéle, cim% navySili jejich telefonnf tity. Nékteff ¢tenaii, ktefi jsou vici jasnovideckym schopnostem skep- ticti, se mohou domnivat, Ze volajici, ktefi nakonec v priméru zapla- tili 60 dolard za hovor, byli prosté naivni. Tento isudek vSak nebere v tivahu skuteénost, Ze v moderni spoleénosti je vira v parapsycholo- gické schopnosti a mimosmyslové vnimani (MSV) pevné zakofenéna. Milio: lajicich sleéné Cleo predstavuji pouhy zlomek Americani, ktefi ze MSV je prokazanym védeckym faktem. Pojem mimosmy- slové vnimdani prvné pouZity v roce 1870 sirem Richardem Burtonem nyni oznacuje poznani nebo vnimani bez pouiZiti jakéhokoli smyslu. Podle posledniho prizkumu Gallupova tistavu na toto téma (Moore, 2005) z 1002 dospélych Ameriéani, kteri se dotazovani ziéastnili, 41 % véri v mimosmyslové vnimani, 31 % v existenci ,,telepatie/komunikace mezi myslemi bez pouZiti tradi¢nich smysli“ a 26 % v ,jasnovidnost/ schopnost mysli znat minulost a pfedvidat budoucnost“. Ve skupiné 92 studenta tivodniho kurzu psychologie 73 % uvedla, Ze jsou presvéd- éeni, Ze existence mimosmyslového vnimani je dobre zdokumentovana (Tailor, Kowalski, 2003). Druhy prozitki: hodnocenych témito prazkumy jsou také ozna- éované jako paranormalni Gi nadprirozené. Mnoho parapsychologt (psychologt, kte¥i zkoumaji paranormalni jevy) rovnéz popisuje psy- chokinezi — schopnost ovliviiovat télesné pfedméty nebo procesy si- lou mySleni — jako paranormalni schopnost. Nicméné psychokineze se obvykle z mimosmyslového vnimani vylucuje, pri¢emzZ MSV zahrnuje tii schopnosti: 1) telepatii (Cteni mySlenek), 2) jasnovidnost (znalost existence skrytych nebo vzdalenych pfedméti nebo lidf), 3) jasnozri- vost (pfedvidani budoucnosti s pouzitim paranormalnich prost¥edkt). Zastanci mimosmyslového vnimanf nepochazeji jen z fad Siroké vefejnosti. Vice nez polovina odborniki na pifrodni védy, ktefi byli v prazkumu (Wagner a Monnet, 1979) osloveni, uvedla, Ze se domni- va, Ze mimosmyslové vnimani je prokazanym faktem nebo pravdé- podobnou moZnosti. Pocinaje rokem 1972 americka vlada vy¢lenila 20 miliont dolard z penéz daiovych poplatniki na financovani pro- gramu s nazvem ,Hvézdna brana*“ s cilem zkoumat schopnost ,,dalko- vych pozorovatelt“ ziskat vojensky cenné informace ze vzdalenych, nedostupnych zdroji (s uZitim jasnovidnosti), napfiklad z jadernych zatizeni v tehdejsim Sovétskému svazu. Vladni agenti dalkovym pozo- rovatelim poskytli geografické tidaje (zemépisnou délku a Sifku) ke 42 | Kapitola |konkrétnf osobé, mfistu nebo dokumentu, a tito jedinci pak zapisovali, kreslili nebo popisovali cokoli, co mohli o svém cfli psychicky shro- mad2dit. Vlada program Hvézdna brana ukondéila v roce 1995, patrné kvili tomu, Ze neposkytoval Zadné uZiteéné vojenské informace. Bé- hem debaty o tom, zda vl4da v tomto projektu neplytva penézi dario- vych poplatniki, odborna komise americké Narodni vyzkumné rady prezkoumala svétovou literaturu o mimosmyslovém vnimani a dospé- la k zavéru, Ze argumenty pro tyto duSevni schopnosti jsou nepresvéd- civé (Alock, 1990; Druckman, Swets, 1988; Hyman, 1989). Pfesto uz pouhy fakt, ze takovy program byl vibec zahdjen, ukazuje, jak je vira v mimosmyslové vnimani u vzdélanych lidi rozsifena. Jestlize jsou védecké dikazy pro mimosmyslové vnimant tak cha- a pro tento vyrok brzy poskytneme dikazy -, pro¢ v néj véii tolik VétSina z nas je od détstvi bombardovana pyiznivymi a neskeptic- kymi medialnimi historkami o paranormdlnich proZitcich. Televizni porady jako Akta X, Médium, Hranice nemozného a America’s Psy- chic Challenge (Americkaé parapsychologicka vyzva), diive i Twilight Zone (Zona soumraku) a Krajnt meze zobrazovaly mimosmyslové vnimani jako souédst kaZdodenntho Zivota. Rovnéz filmové zapletky povzbuzuji viru v Sirokou Skélu paranormalnich schopnosti véetné jasnovidnosti (Minority Report, Mrtva zéna, Ozvény mrtvych, Rez- nikova Zena, Sesty smysl), telepatie (Scanners, Uték ze sna, Zona 51 a Krotitelé duchit) a psychokineze (napfiklad Carrie a X-Men). Mnoho popularnich svépomocnych pfiruéek (Hewitt, 1996; Manning, 1999) prohlaSuje, ze vSichni mame latentni duSevni nadani, a propa- guji jednoduché techniky na osvobozeni téchto schopnosti a dosaZeni Uspéchu v mimosmyslovém vnimani. Internet pfedstavuje neséetné nabidky na kurzy, které slibuji rozvoj a zvySeni parapsychologickych schopnosti. Napfiklad reklama na seminaf Josého Silvy s néazvem Silva Ultra Mind Seminar (2005) iéastnikim sdéluje, Ze budou sparovani s jinymi lidmi, naudi se s pomoci meditace vyuZivat své mimosmyslové vnimani a ziskaji dovednost poznavat prostiednictvim paranormaélnich schopnosti ohromujici fakta o sobé navzajem. Vira v paranormalni jevy je podnécovana silnou potiebou vérit v né- co, co nas presahuje, v realitu, které lezi mimo to, co mohou vnimat smysly (Gilovich, 1991). JeSté vét&i vliv na Sifeni viry v mimosmyslové vnimani vSak ma skuteénost, Ze naSe osobni proZitky jsou éas od asu tak mimoradné, Ze je nelze normalné vysvétlit. V jedné studii (Greeley, 1987) 67 %z 1500 Ameriéant tvrdilo, Ze méli osobnf zkuSenost s jasno- vidnosti, jasnoziivosti nebo psychokinezi. Kapacita mozku | 43Emo¢nf dopad dramatickych a ne¢ekanych néhod Je ur¢ité jednfim z davods, proé v mimosmyslové vnimanf véi tolik lidf. Rekn&éme, Ze se vam bude zdat o kamaradce Jessice, s niz jste léta nemluvili, a Jesicca druhy den rano zavolé. Mizete predpoklddat, Ze nahoda je tak neuvé- fitelnd, Ze to muselo byt disledkem mimosmyslového vnimani. Lidé vSak maji tendenci podceriovat, jak Casto miZe k takovym uddlostem dojit pouze na zdkladé ndhody. Jestlize budete ve skupiné 25 lidi, jaké je Sance, Ze alespon dva z vas budou mit narozeniny ve stejny den? VétSina lidf je Sokovana, kdyzZ se dozvi, Ze to miZe byt pies 50 %. Kdy- bychom zvét&ili poéet lend skupiny na 35, Sance, Ze alespori dva éle- nové budou mit narozeniny ve stejny den, se zvySuje na zhruba 85 % (Gilovich, 1991). Mame sklon podceniovat, jak pravdépodobna vétsi- na nahod je, a témto udélostem pak miZeme pfisuzovat nespravny »parapsychologicky“ vyznam (Marks, Kammann, 1980). Jak jsme poznamenali v Uvodu (str. 22), selektivni vnimani a pamét zpusobuji, Ze si pamatujeme udalosti, které naSe presvédéeni potvrzu- ji, a ignorujeme ¢i zapominame udalosti, které je nepotvrzuji (Presley, 1997). Podobné lidé, ktefi v mimosmyslové vnimani véii, si s vét8i prav- dépodobnosti zapamatuji a prisoud{ zvl4Stni vyznam jeviim, jez spada- ji do kategorie paranormdlnt, i kdyz byly zpisobeny pouhou ndhodou. ProtoZe naéasovani telefondtu od Jessiky vaSi pozornost uchvatilo, v paméti to ted’ mate vyrazné zaznamenané. Pokud bychom se vas tedy o par tydnt pozdéji zeptali, zda véiite v mimosmyslové vnimani, hned byste si tento telefonicky hovor vybavili jako dikaz. O zdanlivé realité mimosmyslovych prozitki védci vaZné uvazuji od konce 19. stoletf. Ve Spojenych statech americkych dodali éerstvou energii védeckému zkoumani mimosmyslového vnimani Joseph Banks Rhine (1933) s manZelkou Louisou. Na univerzité Duke University vy- tvofili ve 30. letech hlavni vyzkumny program zaméfeny na MSV, ktery byl zalozeny na snaze zkoumanych osob uhodnout jeden z péti stan- dardnich symboli (hvézda, trojihelnik, klikaté ¢4ra, znaménko plus, étverec) na kartach, jejichZ nazev znél Zenerovy karty podle jedno- ho z Rhineovych kolegi. Dalsi védci vSak pozitivni ndlezy z vyzkumu Zenerovych karet, jeZ provadél Rhine se svymi kolegy, nedokazali zopakovat. Ani nedokazali zopakovat pozdéjsi vyzkum zaméfeny na schopnost lidi vysilat vizudlni obrazy snici osobé (Ullman, Krippner, Vaughan, 1973). Skeptici zavrhli vyskyt mimosmyslového vnimanj, kte- ry presdhl miru nahody, jako nez4mérny ,,inik“ jemnych senzorickych signal, napriklad zrakovy vjem vagniho otisku symbolu na Zenerové karté skrz zalepenou obdlku. 44 | Kapitola |Rozhodné nejvets{ pozomosti se od védecké komunity dostalo stu- difm, které vyu2{valy techniku ,Ganzfeld“. Mentalnf informace zachy- cené mimosmyslovym vnimanim, pokud opravdu existuje, jsou podle vieho neobyéejné slabym signdlem. Tyto informace jsou tedy typicky zakryté mnoha nedilezitymi podnéty. Podle logiky této metody musi- me vytvofrit uniformni senzorické pole, tj. Ganzfeld (2 némeckého slo- va znamenajiciho ,,celé pole“), abychom sniZili pomér hluku vzhledem k signalu, a umodZnili tak slabému mimosmyslovému signdlu, aby se vynoiil (Lilienfeld, 1999). Experimentatori provadéjici pokusy s MSV toto uniformni senzoric- ké pole vytvareji tak, Ze zakryji o¢i relaxujicich zkoumanych osob pul- kami pingpongového miéku a nasméruji na né svétlomet s Gervenym paprskem. Mezitim prost¥ednictvim sluchatek vysilaji do uSi zkouma- nych subjekti bily Sum, aby se minimalizovaly vnéjs{ hluky v mistnosti. Osoba v jiné mistnosti se pak snazi zkoumanym jedincim mentdlné vysilat obrazky. Pozdéji zkoumani hodnoti miru, v niZ se kaZdy ze ¢tyr obrézki shoduje s predstavami, které béhem pokusu méli. V roce 1994 vydali o metodé Ganzfeld pozoruhodny ¢lanek Daryl Bem a Charles Honorton v jednom z nejprestiznéjgich psychologickych éasopist s nazvem Psychological Bulletin. K analyze dat shromazdé- nych diive jinymi védci, ktef{ tuto metodu zkoumali, pouZili statistic- kou metodu zvanou metaanalyza, jez vyzkumnikim umoziiuje kombi- novat vysledky mnoha studi a zachazet s nimi tak, jako by se jednalo o jednu rozsahlou studii. Bemova a Honortonova metaanalyza 11 vy- zkuma metody Ganzfeld odhalila, Ze iéastnici dosahli celkové miry shody ve vy&i priblizné 35 %, cimz presahli nahodny vykon (25 %, tj. 1 ze 4 obrazca). Nicméné zanedlouho Julie Miltonova a Richard Wiseman (1999) analyzovali 30 ned4vnych vyzkumi metody Ganzfeld, které Bem a Honorton neprezkoumali, a ozndmili, Ze mira iéinku této metody v zasadé odpovidala nahodnému vykonu. Na Miltonovou a Wisemana (1999) zareagovali Lance Storm a Suit- bert Ertel (2001) dali metaanalyzou 79 vyzkumi metody Ganzfeld provedenych v letech 1974-1996 a prohlasili, Ze jejich analyza podpo- ruje tvrzen{, Ze tento postup zachycuje mimosmyslové vnimani. V po- slednim slovu v tomto védeckém pingpongovém souboji argumenti a protiargumentt (podotykame, ze pro metodu Ganzfeld je toto pii- hodné) Miltonové a Wiseman (2001) opacili, Ze studie zahrnuté do analyzy Stormem a Ertelem obsahovaly vaZné metodologické nedo- statky a nic takového neprokazaly. Je jasné, Ze otazka, zda se metoda Ganzfeld prokaze byt opakovatelna, o coz parapsychologové dlouho Kapacita mozku | 45usilujf, jeSt® zdaleka nenf uzavfena (Lilienfeld, 11). PFesto je fakt, ze se psychologové jiz vice neZ 160 let snaZ{ existenci MSV prokazat netispéSné, malo povzbudivy (Gilovich, 1991). Mnoho védcti prohlasuje, Ze védecka ,latka“, kterou je nezbytné pro pfijeti existence mimosmyslového vnimani prekonat, by méla byt nastavena velmi vysoko. Koneckoncii sama existence MSV by byla v rozporu s vétSinou prokazanych fyzikdlnich z4kont tykajicich se prostoru, éasu a hmoty. K presvédéeni védecké komunity, Ze paranor- malni schopnosti jsou skuteéné, bude nutny program dobye kontrolo- vaného vyzkumu, ktery poskytne neodporujici si dikazy mimosmyslo- vého vnimant z nezdvislych laboratofi. A¢koli bychom tyto schopnosti neméli zavrhnout jako nemozné Gi nehodné dalsiho védeckého zvazo- vani, doporucéujeme necinit Z4dna zasadni Zivotni rozhodnuti na z4kla- dé hovoru s jasnovidcem na horké lince. Zrakové vnimani je doprovazeno nepatrnym vyzarovanim z o¢i Nez zaénete Cist dalSi text, podivejte se na svét kolem sebe. Jestlize jste v mistnosti, uprete zrak na néjaky predmét, tfeba na Zidli, pero nebo kavovy Sdlek; pokud jste venku, zaméite o¢i na strom, stéblo travy nebo mrak. Chvili se uprené dfvejte. Nyni odpovézte na otazku: Vychazi z vaSich o¢i néco? Mozna vaém tato otazka p¥ipada velmi zvl48tni. Prazkumy ovSem ukazuji, Ze velka Gast dospélych vért, Ze zrakové vnimani doprovaze- ji nepatré emise vychazejici z oéi (Winer, Cottrell, Gregg, Fournier, Bica, 2002). Kdyz vyzkumnici ukazuji studentiim vysokych Skol obrazce, které znazortiuji paprsky, viny nebo Castice sméfujici do oka nebo vychaze- jici z oka, a pozadaji je, aby vybrali obrazec, ktery nejlépe vystihuje zrakové vnimani, 41-67 % si skute¢né vybere grafické znazornéni, které zobrazuje zdien{ vychazejici z o¢i (Winer, Cottrell, Karefilaki, Gregg, 1996). Dokonce kdyz badatelé vysokoskolskym studentim ukazali kreslené obrazky lidskych obliéeji, jak hledi na predmét, a po- Zadali je, aby nakreslili Sipky zobrazujici vidéni téchto postav, 69 % na- kreslilo Sipky, které zndzoriovaly zrakovou energii vychazejici z o¢i (Winer, Cottrell, 1996b). Tato zjisténi nejsou disledkem toho, ze by vysokoSkol8ti studenti nepochopili obrazky, protoze i kdyz se jich vy- zkumnici bez obrazki ptali, zda oko vyzaruje paprsky ¢i Gastice, které 46 | Kapitola |mu umoénujf vidét pfedmét, mnoz{, éasto 30 % a vice, odpovédéli ano (Winer a kol., 1996). Jak poznamenal vyznatny Svycarsky psycholog Jean Piaget (1929), (oto pfesvédéenf se utvai v ranych fazich Zivota. Piaget dokonce ho- votil o pifpadu ditéte, které vérilo, Ze potkaji-li se pohledy dvou lidf, mohou se spojit a ,smfchat*. V souladu s Piagetovym pozorovanim 67 % 24kd zdkladni Skoly tvrdi, ze lidem, kdyz se dfvaji, vychazi néco x. off (Cottrell, Winer, 1994; Winer, Cottrell, 1996a). Vyskyt tohoto pie- avédéeni se od téeti do osmé tiidy snizuje, presto ztistava rozSifené (Winer a Cottrell, 1996a). Tato ,extramisni teorie“ zraku pochazi minimdlné z dob feckého filozofa Platona (427-347 pi. n. 1.), jen hovofil o ,ohni* vyzarujicim 7 oka béhem vidénf, ktery ,splyne s dennim svétlem... a zpasobi jev, je% nazyvame vidénim“ (Gross, 1999). Pozdéji fecky matematik Eukli- dés (cca 300 pi. n. 1.) popsal ,paprsky vychazejici z oka“ béhem vidéni. PrestoZe fecky filozof Aristoteles (884-322 pf. n. 1.) extramisni teorii zraku odmitl, zistala populdrni mnoho staleti. V mnoha zemich, zejména v Mexiku, ve Stéedozemi, Stfedni Ameri- ce av arabském svété, bylo velmi rozSifené presvédéeni o ,zlém oku“ (mal ojo), které druhym lidem zpisobuje psychickou Gjmu (Bohigian, 1998; Gross, 1999, Machovec, 1976; Winer, Rader, Cottrell, 2003). Na zlé oko odkazuje jak Stary, tak Novy zakon bible; staii Egyptané pouZivali oéni stiny, aby jeho zlovéstny vliv zazehnali. Celou fadu staleti basnici psali o schopnosti oka navodit hluboké psychické zmény, coZ mozZna. neprimo odrazi viru lidi v extramisni teorii (Gross, 1999). Napiiklad Shakespeare napsal, ze ,pohled milence zaslepi i orla“. I dnes hovofi- me o tom, Ze se na nds nékdo ,pronikavé diva“ (Winer, Cottrell, 1996a). Vzhledem k heuristice reprezentativity (viz Uvod, str. 27) mizeme tyto metafory prilis zobeciiovat aZ k doslovnému presvédéeni, Ze oko vyza- Fuje energii. Zavéry prizkumd jsou zajimavé — 93 % vysokoSkolskych studenti zazilo pocit, Ze ,citili, jak se na né nékdo diva" (Cottrell, Winer, Smith, 1996). Biolog Rupert Sheldrake (2003) dokonce ve védecké komunité vzbudil pozdvizenf, kdyz provadél vyzkum s cilem prokazat, Ze mnoho lid{ dokaéZe poznat, Ze se na né uprené diva nékdo, koho nevidi; fada vyzkumnikai vSak v jeho studiich odhalila vazné nedostatky véetné sku- teénosti, Ze Sheldrakeovy zkoumané osoby mohly v naznacich ovliv- fiovat lidi, aby jim upreny pohled vraceli (Marks, Colwell, 2000; Sher- mer, 2005). V nedavné dobé psychiatr Colin Ross trvdil, Ze dokaze vyuzit paprsky vychazejici z vlastnich o¢i k vyloudéni zvuku z pocitaée. Kapacita mozku | 47PfedbéZné testovanf neurologem nicméné odhalilo, 2¢ Rossovo mrké- n{ odf vytvofilo artefakt mozkové viny, ktery bezd&éné spoustél zvuk (nadace False Memory Syndrome Foundation, 2008). Psychologové stale nechapou, proé je tolik lidi o extramisni teorii presvédéeno, na&li v8ak nékolik zajimavych voditek. Za prvé, k nékte- rym modernim ndzorim a existenci Cdstic vysilanych z oka mohla pii- spét popularni kultura, pfikladem Gehoz je rentgenové vidéni Super- mana se schopnosti titocit na darebaky a roziezat ocel (Yang, 2007), ackoli tento vliv samozfejmé nevysvétli pivod téchto teorif v antické kultufe (viz obrazek 1.1). Za druhé, vétSina z nas zazila ,fosfeny“, své- telné vjemy, které jsou Casto slozené z teéek ¢i obrazcii a jsou vyvola- né drézdénim sitnice, coz je vrstva citliva na svétlo v zadni ¢4sti oka dime poté, co si po probuzeni promneme o¢i. Néktefi autofi se do- munivaji, Ze fosfeny mohou pfispivat k nazoru, Ze oko vyzaruje nepa- tmé Gdstice, kterymi detekuje pfedméty (Gross, 1999). Za t¥eti, o¢i mnohych zvifat, ktera dobfe vidi ve tmé, obsahuji ,tapetum lucidum“, reflexni vrstvu za sitnici ¢i pfimo v ni. U ko¢ek nebo u myvali mno- ai z nas v noci vidéli blyStivé svétlo produkované touto vrstvou, tzv. »efekt sviticich oéi* (Ollivier a kol., 2004). Néktefi navrhuji, ze tento prozitek mize podporovat mylnou pfedstavu o oéich jako o organu, ktery produkuje emise (Yang, 2007). Nicméné i kdyzZ jsou vSechny tfi spekulace fascinujici, jsou pouhymi spekulacemi a Z4dnd4 z nich nebyla podrobena systematickému zkoumanf. Diivody pro presvédéenti o ex- tramisnim zrakovém vnimdani zistavaji naddle pfevaZné nepochopeny (Winer a kol., 2003). DokéZeme pfresvédéen{ o extramisnim zrakovém vnimani zménit vzdélavanim? Na prvni pohled to vypada, ze nikoli. Pozoruhodné je, Ze v tvodnich psychologickych kurzech nemaji pfednaSky o potitcfch a vnimani patrné Zadny vliv na procento vysokoSkolskych studenti, ktefi s touto teorif souhlasi (Gregg, Winer, Cottrell, Hedman, Fournier, 2001; Winer a kol., 2002). Nicméné jestli nam dokazete odpustit slovni hiiéku, snad se objevuje ,paprsek“ nadéje. Vyzkumy naznacuji, Ze po- skytneme-li vysokoSkolskym studentim ,,vyvracujici“ informace, tzn. takové, které nevysvétluji pouze, jak oko funguje, ale i jak nefunguje, v tomto piipadé konkrétné, Ze oko nevyzaruje paprsky ¢i Castice, pak se vyskyt presvédéeni o extramisni povaze zrakového vniman{ krat- kodobé snizi (Winer a kol., 2002). I v tomto pripadé vSak snizeni vy- skytu netrva p/iliS dlouho — z velké Asti se béhem tii aZ péti mésfci vytratilo, coz naznacuje, Ze jednorazové predstaveni informace, ktera 48 | Kapitola |Obrazek 1.1 wRentgenové vidéni" Supermana znazorfuje intuitivni péesvédéeni mnoha lidi o zrakovych emisich. Zdroj: Superman é. 37 (Superman nahofe: Dérek pro mé? Diky, Sprymati, nech si ho! Dole: Co viechno odhali Supermanovo uzasné rentgenové vidéni!) presvédéeni vyvract, k tispéchu asi nepovede. Zfejmé bude tieba infor- mace prezentovat opakované. Vyzkum informaci, které uréité pfesvédéenf vyvracuji, v mnoha ohledech odrazi pristup, ktery jsme zaujali v této knize: nejdyfve od- bourat myty o mysli a mozku, pak odhalit fakta. Jak nam pripomenul Mark Twain, abychom se néco nau¢ili, Casto je treba se nékteré véci nejdiive odnauéit. Ke koupi ur¢éitého produktu mohou lidi presvédéit podprahova sdéleni Mnozi z nas védi, Ze psychologové a inzerenti mohou prezentovat obrazky a zvuky tak kratce ¢i tak slabé, Ze to nevnimame. DokéZou vSak tyto slabé podnéty vyznamné ovlivnit nase chovani? Nejedno vy- nosné odvétvi doufa, Ze se domnivate, Ze odpovéd zni ,ano*. Nékteff stoupenci tento druh extrémné slabého Gi podprahové- ho sdélenf prosazuji v oblasti reklamy, zatimco z jinych se stali vid- ci rychle rostoucfho svépomocného hnuti. Na internetu, na trzich Kapacitamozku | 49av obchodech hnutf New Age, ve stancfch v samoobsluhdch, v rekla- mach zafazenych do noénfch televiznich program a v knihkupectvich se prodavaji podprahové kazety a CD nosiée, které kupujfcim slibujf, Ze je ucini zdravymi, bohatymi a moudrymi. Mezi naSe nejoblibendjat pati kazety slibujici, Ze zvétSi Zenskaé fhadra, zmirnf zacpu, zlep&i se- xualni Zivot ¢i vylé¢i hluchotu (a¢ékoli mechanismus, jakym by hluchy élovék mohl detekovat podprahové signdly, predstavuje skute¢nou zd- hadu). Vzhledem k rozsahlé propagaci podprahového vnimani ve své- té popularni psychologie neni prekvapivé, Ze 59 % student psycholo- gie, které si do zkoumaného vzorku vybral Larry Brown (1983), a 83 % student zkoumanych Annettou Taylorovou a Patricif Kowalskou (2003) uvedlo, Ze véii, Ze to funguje. Zajimava je existence dikazt, ze v prisné kontrolovanych labora- tornich podminkach psychologové dokdzZou kratké a skromné téinky podprahového vnimani prokazat. V téchto experimentech vyzkumnici na platno promitaji tzv. p*edbégnd (piipravna) slova nebo obrazky tak kratce, Ze pozorovatelé si nejsou védomi, co sdéleni obsahuji. V psy- chologické hantyrce predbézné podnéty zvySuji rychlost nebo pies- nost, s niz uréity podnét rozpozname pozdéji. Experimentatofi pak uréuji, zda vyznam nebo emoéni obsah predbéZného podnétu ovlivni reakci lidf na uréity ukol, spocivajici kuptikladu v dopéni chybéjicich pismen do slova nebo posouzeni emoci ¢lovéka na fotografii. Nicho- las Epley a jeho kolegové (Epley, Savitsky, Kachelski, 1999) napfiklad popsali pokus, v némz vyzkumnici poZadali studenty postgradudlniho studia, aby vymysleli navrhy na vyzkumné projekty. Badatelé pak stu- dentim prezentovali extrémné kratké z4béry, na nichz byl bud’ usmi- vajici se obli¢ej znamého kolegy, nebo zamraéeny oblicej Skolitele. Studenti podnéty vnimali jen jako zablesky svétla. Poté hodnotili kva- litu navrhi na vyzkumné projekty, které predtim vymysleli. AnizZ védé- li pro¢, zkoumané osoby, kterym byly promitnuty zamraéené obliceje Skoliteli, své napady hodnotily méné piiznivé nez skupina, které byly promitnuty usmévavé obliceje kolegi. Podobnym zpisobem dokézZou badatelé ovlivnit verbaélni chovan(, tfeba kdyz spoleéné téma v sérii podprahové prezentovanych pied- béznych slov zvy&i Sance, Ze si zkoumana osoba z nékolika moznosti vybere pribuzné slovo (Merikle, 1992). Napriklad kdyZ zkoumané oso- bé ukdZeme Cast slova ,kle__ _“ a pozddame ji, aby slovo doplnila, mize navrhnout napjiklad ,klepat“ i ,klesat“. Vyzkumy prokazuji, Ze muzZeme zvysit pravdépodobnost, Ze si vybere ,Klesat“, kdyZ ji pfedem ukaZeme pfedbézZna slova ,padat“, ,snizovat“, ,sestoupit“, zatimco 50 | Kapitola !pravdépodobnost. vybéru slova ,klepat" zvy3ime podprahovou pre- zentacf pfedbéZnych slov jako ,tukat“, ,bouchat", ,uhodit*. »Podprahovy“ znamené ,,pod prahem“. Préh, presnéji senzoricky (smyslovy) prdh, je izky rozsah, v némz se slabnouci podnét méni od sotva zjistitelného na téméf nezijistitelny. Jestlize je podnétem slovo nebo fr4ze, prvni pfekaézkou, kterou musime piekonat, je prak prosté detekce (zachycent). To je bod, kdy si lidé poprvé matné uvédomi, Ze vyzkumnik néco prezentoval, i kdyz nedokaZou identifikovat, co vidé- li nebo slySeli. Aby vyzkumnik dosahl dalSiho stavu uvédoméni, musi podnét ukdzat v delSim éasovém intervalu a s vétsi intenzitou, tj. musi dosaéhnout prahu rozpozndni. V tomto bodé lidé uméji Fict presné, co slySeli nebo vidéli. Jestlize ma podnét tak mdlo energie, nebo je di- kladné zamaskovan jinymi podnéty, Ze nedokaéze vyvolat fyziologic- kou odezvu v receptorech oka nebo ucha, nemiZe ovlivnit, co si dany Glovék mysli, citi nebo déla. Teéka. Poselstvi, ktera se pohybuji v Sedé zoné mezi prahem detekce a rozpoznani, nebo kterym prosté nevénu- jeme pozornost, mohou naSe emoce nebo chovani nékdy ovlivnit. Pramysl podprahovych (sublimalnich) svépomocnych nastroji doufé, Ze uvéfite tvrzeni, Ze mozek chape i slozité vyznamy frazi, které jsou prezentované s neznatelné slabou intenzitou ¢i jsou prekryté sil- néjsimi podnéty, a jedna podle nich. Navic prohlasuje, Ze tyto rafinova- né podprahové podnéty jsou obzvl48t ucinné, protoze se dokézou pro- drat do vaSeho nevédomi, kde mohou ,tahat za provazky“ podobné jako schovany loutkaf. Mélo by vas to trapit? Ctéte dal. Moderni psychologie prijima nazor, Ze vétSina naSich duSevnich procest probiha mimo nase bezprostéedni védomi — mozek pracuje na mnoha tikolech najednou, anizZ by je védomé sledoval (Kihlstrom, 1987; Lynn, Rhue, 1994). Nicméné toto je velmi vzddlené od druhu nevédo- mého zpracovant, které si predstavuji zastanci podprahovych ucinki v popularni psychologii. Podnikatelé v oboru podprahového vnimani jsou prezitkem z doby rozkvétu pfisnych freudovskych ndzori na nevé- domi, které vétSina védeckych psychologi jiz davno opustila (Bowers, 1987). Podobné jako Freud povazuji nadSenci propagujici podpraho- vé vniman{ nevédomi za sidlo primitivnich a z velké C4sti sexudlnich puda, které funguji mimo naSe védomi a nuti nas k uréitym volbém. Spisovatel Vance Packard toto pojeti nevédomi popularizoval ve svém nejprodavanéjsim trhaku The Hidden Persuaders (Skryti pie- mlouvaci). Nekriticky pfijal historku marketingového konzultanta Ja- mese Vicaryho, ktery podprahovou reklamu tidajné uspéSné predvedl v kiné ve mésté Fort Lee ve staté New Jersey. Vicary tvrdil, ze béhem Kapacitamozku | 51filmu névstévnfkim kina na plétno opakované prezentoval poselstvi po dobu pouhych 1/3000 vteriny, piitemz je vybizel ke koupi praZené kukufice a Coca Coly. Atkoli si divaci nebyli téchto povelii védomi, prohlasil, Ze v obdobi Sesti tydnd, kdy jeho ,pokus“ trval, prodej téchto dvou artikli prudce stoupl. Vicaryovy zavéry byly verejnosti Siroce pii- jaty, prestoZe je nikdy nezaslal do védeckého éasopisu k podrobnému prezkoumani, ani je nikdo nedokazal zopakovat. Po silné kritice Vicary nakonec v roce 1962 pfiznal, ze si cely pribéh vymyslel, aby oZivil svoji upadajici poradenskou Ginnost (Moore, 1992; Pratkanis, 1992). Vicaryho pyiznani vsak nezabranilo vzneseni jeSté nesmysInéjsiho obvinéni, Ze inzerenti podprahové manipuluji s nic netuSici vefejnosti. V sérii knih s tak vzruSujicimi nazvy jako Sublimal Seduction (Pod- prahové svadéni; 1973) byvaly profesor psychologie Wilson Brian Key tvrdil, Ze se inzerenti spikli a s cilem ovlivnit vybér zakazniki vkladaji do éasopisového a televizntho ztvarnéni kostek ledu, talifi s jidlem, tices modelek, a dokonce do slanych suSenek znacky Ritz neostré obrazy se sexudlni tématikou. Key vaZné varoval, Ze dokonce jedno zhlédnuti téchto kamuflovanych obrazki mtZe ovlivnit volbu zakazni- kd o tydny pozdéji. Prestoze Key na podporu svych tvrzeni nepfedlo- Zil Z4dné skuteéné dikazy, znepokojeni vefejnosti ptimélo americkou Federdlni komunikaéni komisi (FCC) jeho obvinéni prozkoumat. Aé- koli komise FCC nenaSla z4dné dikazy o tom, Ze podprahova reklama funguje, prohlasila ji za ,neslucitelnou s vefejnym zajmem*“ a varovala vysilaci stanice, kterym byla udélena licence, aby se takové reklamé vyhybaly. Navic ve snaze uklidnit nervézni vefejnost si nékolik profes- nich sdruZeni v oblasti reklamy vydalo dobrovolna omezeni, v nichZ od svych élent pozaduji, aby se zdrZeli pokust neférové vyuzivat pod- prahové podnéty. P¥estoze se Vicary priznal k podvodu a Key své zvlastni napady ni- kdy nepodrobil fadnému testovani, nékteii lidé se stale domnivali, Ze tvrzeni o podprahovém piesvédéovani stoji za prezkoumani. Proto vroce 1958 kanadska televizni stanice Canadian Broadcasting Corpo- ration (CBC) provedla neslychany celondrodni test. Béhem oblibeného programu, ktery byl vysilan v nedéli veéer, divaky informovala, Ze pro- vede zkouSku podprahového p¥esvédéovani. Stanice CBC pak na obra- zovku 352x béhem poyadu promitla s podprahovou intenzitou zpravu yzavolejte hned“. Zaznamy telekomunikaénich firem nenaznacovaly, Ze by se pouZiti telefonu zvySilo, ani mistni televizni stanice neohla- sily prudky nardst poctu hovord. Nicméné nékolik divaki, ktefi moz- na o udajnych zjisténich Vicaryho védéli, do spoleénosti zavolalo, aby 52 | Kapitota |oznémill, Ze béhem programu méli vétsf hlad ¢1 2f{zer. Vysledky peclivé kontrolovanych testi schopnosti podprahovych poselstvi ovlivnit vol- bu z4kaznfki nebo postoje voliéa byly také v naprosté vét3iné negativ- tf (Eich, Hyman, 1991; Logie, Della Sala, 1999; Moore, 1992; Pratkanis, 1992). Do dne&nfho dne neexistuji solidni dikazy, Ze podprahova po- selstvf mohou ovlivnit rozhodnuti kupujicich nebo volbu voliéd, a uz vabec nedokaézZou vytvorit dokonalé vzpominky nebo vétsi prsa. Snad nejbizarnéjsi bylo tvrzeni, Ze heavy metalové skupiny, napii- klad Judas Priest, do své hudby vkladaji obrdcené nahravky satanické- ho poselstvi. Sifitelé poplaSnych zprav prohlaSovali, Ze tato poselstvi podnécujf sebevrazedné chovani, a¢koli nadale zistava nevysvétleno, jaky myslitelny iéel by mohli umélci sledovat zabitim potencidlnich zakazniki. Nékteff dokonce hlasali, ze vSechno je spiknutt, jeZ slouzi k rozvraceni moralky mladych hudebnich fanouSki. Mnozi by vSak ha- jili nazor, Ze mlddez toto obecné vykon4 pomérné dobie bez zvlaStni podprahové pomoci, to v8ak na véci nic neménilo. MySlenku podprahovych obracenych poselstvi podrobili kontrolo- vanému testovani John Vokey a J. Don Read (1985). V jedné obzvlasté zabavné ukazce gjistili, Ze Gcastnici s prudérnimi nazory, kterym bylo jemné naznaéeno, co asi uslySi, méli tendenci vnimat neexistujici por- nograficky material v pasazich z bible, které byly prehrany ve zpétném chodu. Tyto vysledky naznatujf, Ze lidé, kte¥{ tvrdi, ze v komerénich nahravkach slySi skryté satanisticka poselstvi, umoZiuji své bujné fantazii, aby si obscénni sdéleni domySlela z bezvyznamnych zvuki. VSe zdlezi na uchu posluchaée. Podobné odrazujici bylo zkoumani svépomocnych podprahovych produktu. Antony Greenwald s kolegy (Greenwald, Spangenberg, Prat- kanis, Eskenazi, 1991) proved! dvojité slepy test komer¢né prodava- nych podprahovych audio kazet, jejichZ zamérem je zlepSit pamét nebo sebetictu. Poloviné viéastnikim fekli, Ze dostanou kazetu na posileni paméti, druhé poloviné sdélili, Ze obdrZi kazetu na zvySenti sebeticty. V kazdé z téchto dvou skupin polovina lidf dostala kazetu, kterou o¢e- kAvali, poloviné byla preddna kazeta s druhym poselstvim. Uéastnici uvadéli, Ze se zlepSili ve schopnosti, jeZ byla v souladu s obsahem ka- zety, kterou si mysleli, Ze dostali. Ti, kteff dostali kazetu na zvySeni sebeticty, ale byli pfesvédéeni, Ze maji kazetu na posileni paméti, byli stejné spokojeni se svym zjevnym zlepSenim paméti jako ti, kte¥f sku- teéné dostali kazetu zaméYenou na pamét, a obracené. Toto podivné zjisténi vedlo Greenwalda a jeho kolegy k pojmenovani daného feno- ménu jako iluzornt uéinek placeba: lidé se nezlep3ili, ale mysleli si to. Kapacita mozku | 53Obrazek 1.2 Bylo vlozeni slova krysy (,RATS"), které se podprahové objevilo v této reklamni kampani republikand proti demokratickému kandidatovi Alu Gorovi v roce 2000, zamérné? Zdroj: Reuters/Corbis Navzdory presvédcivému odbourani tohoto mytu védeckou komu- nitou se podprahové inzeraty stale obéas objevi. Béhem prezidentské kampané v roce 2000 si v republikanském televiznim reklamnim tto- ku zaméfeném na kandidata Ala Gora bystrozraci demokraté vSimli extrémné kratkého zobrazent slova ,RATS“ (krysy), které pfekryvalo Goriv oblicej (Berke, 2000). Tvarce reklamy tvrdil, Ze skute¢nost, Ze se posledni ¢tyri pismena zamySleného slova ,BUREACRATS* (byro- krati) oddélila z pivodniho delsiho slova, byla Gisté néhodna (viz ob- razek 1.2). Nicméné odbornici na vyrobu reklamy uvedli, Ze vzhledem k vyspélé technice, ktera byla pri prfpravé reklamy poudita, je takova nezamérna vsuvka nepravdépodobna. Posledni slovo by asi mélo byt své¥eno mluvéimu odvétvi, které stoji a pada se schopnosti presvéd¢it lidi, aby si koupili véci, které mo- hou, nebo také nemuseji potiebovat. Bob Garfield (1994), redaktor rubriky v éasopise Advertising Age, shrnul naézory mnoha lidi na tuto zalezitost takto: ,Podprahova reklama neexistuje, alespon ne v rekla- mé pro spotiebitele, ale ziejmé je v povédomi verejnosti. Nikdo se ji ne- zabyva, protoze i tak je dost téZké lidi zaujmout, kdyz jim [zcela jasné} obrazky postavite primo pied o€i.“ 54 | Kapitola |Kapitola |: Dal§i myty k prozkoumani Abychom mobili uginn& fungovat, potfebujeme cely mozek. Moderni ¢lovék md vétSi mozek nez neandrtdici, Oblasti aktivace zachycené pti zobrazovant mozku znamengji, Ze dané oblasti zacingji byt aktivngpsi. Stav védomi ,,alfa" je spojovdn se stavem relaxace. U dospaiych se nevytvateji nové neurony. V dospélosti kazdy den ztratime zhruba 100 000 neurond. Slepci maji zvidst dobfe rozvinuty sluch a hmat. Slepci mohou piekdzky odhalit na déiku diky tomu, Ze na éele citi teplo a tlak. Hluboké bezvédomi je stav hlubokého spdnku. Z hlubokého bezvédomi dokdzeme lidi wvzbudit", kdyz jim hrajeme jejich oblibené pisné. Biofeedback (biologické zpétnd vazba) je neobyCejné ucinnym prostfedkem k mirnéni napéti. Lidé majf neviditelnou ,,télesnou energii", kterd mize zpiisobit duSevni problémy, kdyz se zablokuje. Néktef! lidé, jimz byla v détstvi kvali nemoci odebrana jedna mozkov4 hemisféra, mohou v dospélosti fungovat primérené dobie. Mozek neandrtélce byl pravdépodobné © trochu vétsi nez nds. Oblasti aktivace zachycené pri zobrazovani mozku mohou nékdy znamenat, Ze nékteré oblasti mozku potlaéujf aktivitu jinych oblasti. Neexistuji z4dné dikazy, ze povzbuzeni mozkovych alfa vin zvySuje stav relaxace; navic néktefi jedinci, kteri uvolnéni nejsou, napriklad dati s poruchou pozornosti s hyperaktivitou, maji hladinu alfa vin vysokou. Pomérné nedavné vyzkumy poukazujé na rast novych neuront v nékterych astech dospélého mozku, zejména v hipokampu. Neurony opravdu kazdy den ztracime, ale ve skutegnosti se pravdépodobné jedna jen o desetinu tohoto éisla. Neexistuje pfilis dikazG, ze by slepci méli mimofadné rozvinuté jiné smysly, a to ani sluch, hmat nebo ich. Pro toto tvrzeni neexistuje Z4dny dikaz. Lidé v bezvédomi nespi. Neexistuji z4dné védecké diikazy 0 tom, e lidi Ize probrat z hlubokého bezvédomi tim, ze jim prezentujeme jejich oblibené pisné nebo jiné znamé podnéty. Vétéina studii dokazuje, Ze biofeedback neni pti mirnéni tenze uéinnéjgi nez relaxace. Pro neviditelnd energeticka pole V lidském téle nebo okolo néj neexistuji Hadné védecké dikazy. Kapacita mozku | 55Pov Alkohol zabjji mozkové buriky. Primdrni ucinek alkoholu je stimulace mozku. Alkohol podporuje sexudini vzrugeni. Alkohol Ize z dechu vidy wycttit. Alkohol podporuje spdnek. Alkohol zahfivé télo. Clovék se rychleji opije ve vy88i nadmorské vice, napriklad béhem letu letadlem. Ke zhorSenému usudku po poziti alkoholu dochézi pouze v pripadé ziejmych projeva intoxikace. Piti kdvy je dobry zpusob, jak po poditi nadmémého mnoZstvi alkoholu vystiizlivét. Studend sprcha éi cvitent jsou dobry zpisob, jak po poziti nadmérného mnoéstvi alkoholu vystiizlivét. Stiiddni riznych druhd alkoholu povede k opilosti s vét8i pravdépodobnosti, nex kdyz se drzime jen jednoho druhu. Pokud nékdo pije jen pivo, alkoholik se z ného nestane. Existujf presvédeivé dukazy, Ze se dlouholeti kufdci marihuany stanou apatickymi. Vét8ina lidi s poranénim mozku vypadd jako invalida i se tak chovd. 56 | Kapitola | Zda se, te alkohol nezabiji mozkové buiiky samy, ale mite poékodit neuronové dendrity, coz jsou ,vchody", jimiz se do neurond dostavajl informace. Alkohol ma primdrné depresivni udinek a stimulujici obvykle byv4 pouze pri nizkych davkéch. Alkohol sexudini vzrugeni a vykon tlumf, zejména pti vysokych davkéch, Nedokizeme vidy poznat alkohol z dechu. I kdyz alkohol vede k rychlejsimu usnutl, obvykle potladuje hluboky spanek, diky éemuz se pozdéji v noci éasto budime. Aékoli pit! alkoholickych ndpojii pri chladngjgich teplotach mize vést k pocitu zahFati, ve skutetnosti dochazi ke ztraté télesného tepla, proto télo vlastné ochlazuje. Vyzkumy ukazuji, Ze vy$si nadmoiska wy8ka nezpusobuje véts! intoxikaci. Usudek se mize zhorsit mnohem drive, nei je opilost zrejma. Piti kavy pri kocoviné nepomize; jen z nds utini ,,svéziho opilce". Viz text vye. Riziko intoxikace uréuje celkové mnoistvi alkoholu, nikoli jeho druh. Nenj to pravda. Ditkazy pro ,amotivagni syndrom" (zcréta motivace) jsou neurtité, z velké esti je to dané tim, Ze silni kuFéci marihuany éasto udivajt i jiné drogy. Vétdina lidi s poranénim mozku vypada normainé a normélné se chova, kromé mirnych nedostatkii v neuropsycho- logickych testech.Po Po poranéni hlavy Je nejlepsim receptem odpotinek, Poranéni hlavy nemize zpdsobit poskozen! mozku, pokud dlovék neupadne do bezvédori. Prefrontdin! lobotomie (lidovéji nazyvand wlobotomie") z lidf gini ,trosky" uméle udrzované pii Zivoté. Lidé majf pét smysii. Vét8ina barvoslepych lidi vidi svét Cernobile. Psi svét vidi Cernobile. Cteni za Sera mize poskodit zrak. Chuté lidského jazyka Ize popsat jako wmapu" éty# chut, Magnety, napiiklad zasité ve viozkdch do bot, mohou zmirnit bolest. Poziti velkého mnozstvi kritiho masa mize zpisobit unavu. Po poranéni hlavy je nejlepsim receptem se postupné vratit k béZnym cinnostem. K poskozeni mozku, které Ize rozpoznat v neurologickych a neuropsychologickych testech, mize dojit i bez ztraty védomi. Z vat8iny lidi, kee#i lobotomii prodélali, nejsou rozhodné ,,trosky", i kdyz obvykle byvaji apaticei. Lidé maji kromé zraku, sluchu, éichu, chuti a hmatu nékolik dalSich smysld, k nimz pati poloha téla, teplota a bolest. Témé? vsichni barvoslepi vidi alespofi nékteré barvy; barvoslepych jedincé, kte#f svét vidi jen éernobile, je v populaci pouze 0,005 %. Psi nevidi éervenou a zelenou, ale mohou vnimat fadu dalsich barev, napiklad modrou a Zlutou. Védci pro toto tvrzeni nenaili z4dny dakaz. Ackoli v nékterych uéebnicich se wchutové mapa" vyskytuje, jednd se © velmi hrubé zjednoduéeni, protoze receptory na ¢tyfi druhy chuti jsou rozptylené téméf po celém jazyku. Kontrolované studie odhalily, ze tyto magnety na mirnéni bolesti nefunguii. Neexistuji z4dné dikazy, Ze by kriti maso navozovalo spanek ve vatsi mite nez jiné pokrmy; avéak vzhledem k tomu, Ze kritu Zasto jime v dobé svatkt, kdy konzumujeme vét8i mnoistvi jidla a zapijime ho alkoholem, pritemi obojf ptispiva k unavé, mizeme zde mylné ynimat kauzalni vztah, Prameny a doporuéena literatura: K prozkouméani téchto a dalsich mytd o mozku a vnimani viz Aamodt, Wang (2008); Bausell (2007); Beyerstein (1990); Della Sala (1999, 2007); El-Hai (2005); Herculano- -Houzel (2002); Hines (2003); Juan (2006); Lilienfeld, Arkowitz (2008); Vreeman, Carroll (2007). Kapacita mozku | 57OD KOLEBKY DO HROBU Myty o vyvoji a starnuti Poslech Mozartovy hudby rozviji inteligenci kojenci V americké spoleénosti je jen malo kvalit — ¢i kvantit -, které by byly vice cenéné nez inteligence a intelektudlni vykony. Co se tyée Skol- nich tispécht, rodice jsou velmi radi, kdyz maji divod se svymi déti vytahovat. Stadi se podivat na ndlepky u naérazniki aut: ,,.Mé dité ma vyznamenani na stiedni Skole Vychodni meloun“, ,,PySny rodié ditéte s vyznamenanim na zakladni Skole Severnf ighi“, nebo vtipné ,M0j francouzskych pudl je chytiejSi neZ va5 student s vyznamenanim“. V dne&nim vysoce soutéZivém svété se mnoho rodiéti pochopitelné horlivé snaZi détem poskytnout ur¢itou vyhodu pied spoluzaky. Tento nepopiratelny fakt vzbuzuje zajimavou otazku: Mohli by rodi¢e dat svym détem ndskok tim, Ze je budou intelektudlné stimulovat v koje- neckém véku, dokonce uz nékolik mésict, tydni Gi dnf po narozeni? Nasledujf f4dky mohou znit jako futuristicky roman Zénru sci-fi. Jak ukazuje élanek v jednom z nejprestiznéjsich védeckych éasopisi na svété s nazvem Nature, v roce 1993 se nize popsané udalosti sku- teéné staly. TYi vyzkumnici z Kalifornské univerzity v Irvine v ném uvedli, Ze vysokoSkolsti studenti, ktefi pouhych 10 minut posloucha- li Mozartovu klavirni sonatu, vykaézali vyznamné zlepSeni v tloze na prostorové usuzovani (test, v némz skladali a stithali papir) ve srov- nani se skupinou studenti, ktefi poslouchali bud’ relaxaéni kazetu, nebo jen ticho (Rauscher, Shaw, Ky, 1993). Celkové zlepSeni pak bylo prevedeno na zvySeni IQ o 8 az 9 bodt. Zrodil se tak pojem Mozar- tiv efekt, ktery byl pivodné zavedeny fyzikem Alfredem Tomatisem (1991) a pozdéji dale popularizovany ucitelem a hudebnikem Donem 58 | Kapitola 2Campbellem (1997) k ozna¢enf ddajného zvySenf inteligence po posle- chu klasické hudby, Z&véry z roku 1993 nenaznaéovaly nic o dlouhodobém zlepSeni prostorového vnimanf ani o inteligenci obecné. Vztahovaly se jenom na jeden ukol, ktery byl zadan téméF okamZité po poslechu Mozartovy hudby. Vzhledem k tomu, Ze pivodni studie zkoumala pouze vysoko- Akolské studenty, vysledky ani nic nefikaly o i¢inku Mozartovy hudby na kojence. To vSak nebranilo populdrnimu tisku a vyrobciim hratek se Mozar- {ova aéinku chytit a Sifit ho dal. Na zakladé naprosté spekulace, Ze se ptivodni zavéry mohou vztahovat i na kojence, za¢aly firmy brzy pro- dévat kvanta ,mozartovskych* kompaktnich diski, kazet a hraéek pro timinka. Do roku 2003 se prodalo pres dva miliony kust takto ozna- éenych popularnich CD od Dona Campbella (Nelson, 2003). V roce 2008 internetovy obchod Amazon.com nabizel pres 40 produkta s Mo- zartovym efektem, predevsim kompaktnich diské a kazet, z nichz mno- hé na obalu pySné zobrazuji malé déti nebo novorozence. Kromé masivni podpory prodeje stovek produkta s Mozartovym efektem snadno ovlivnitelnym rodiéim mize dal&i divod pro popula- ritu tohoto fenoménu pramenit ze zamény korelace a kauzality (viz Uvod, str. 24). Studie prokazujf, Ze hudebni talent byv4 pozitivné spojo- van s IQ (Lynn, Wilson, Gault, 1989). Nékteff lidé mohou z tohoto kore- laéniho zji3téni chybné dospét k zavéru, Ze poslech hudby zvysuje 1Q. Dle pozorovani psychologi Adriana Bangertera a Chipa Heatha (2004) se tvrzenf o Mozartové efektu spoleénosti Sifilo podobné, jako > Sifi zprava predavana ve hie na tichou poStu ~ postupné bylo ¢im dal vic zkreslené a Gasto p¥ehnané. Jeden élanek z roku 2000 v ¢in- skych novindch uvedl: ,,Podle studif provedenych na Zapadé se mi- minka, ktera v téhotenstvi poslouchaji mistrovska Mozartova dila, pravdépodobné narodi chytiejSi neZ jejich vrstevnici“ (South China Morning Post, 2000, podle citace Bangertera a Heatha, 2004). Z4dné publikované studie provedené na Zépadé ¢i jinde nikdy nezkoumaly titinky Mozartovy hudby na plody v déloze. V roce 2001 élanek v éaso- pise Milwaukee Journal Sentinel odkazoval na ,etné studie o Mozar- tové efektu a jak pomaha z4kim zakladnich Skol, studentim stfednich Skol, a dokonce kojenciim zvySit mentalni vykon“, navzdory skuteé- nosti, Ze Z4dni vyzkumnici a¢inky Mozartovy hudby na tyto skupiny nezkoumali (Krakovsky, 2005). Na vefejnost zéejmé zaptsobily rozSifené medidlni zpravy; dva pri- zkumy odhalily, Ze pres 80% Ameri¢éant: Mozartiv efekt zna (Bangerter, Od kolébky do hrobu | 59Heath, 2004). V prizkumu mezi za¢fnajicfmi studenty psychologie by- lo zjiSténo, Ze 73 % z nich se domnf{v4, Ze ,poslech Mozartovy hudby zvyai nai inteligenci“ (Tailor, Kowalski, 2003, str. 5). Pred nékolika lety trenér fotbalového tymu New York Jets ve snaze zvy&8it vykon hrééd za¥idil, aby byla béhem tréninka pouSténa pres reproduktory Mozar- tova hudba. Statni vy88i odborna Skola v New Yorku dokonce pro své studenty vyélenila studovnu, kde hréla Mozartova hudba. Mozartiv efekt se éasem dostal i na posvatnou pidu statnf legisla- tivy. V roce 1998 tehdejsi guvernér statu Georgia Zell Miller do statni- ho rozpoétu pfidal 105 000 americkych dolart, aby kaZdy novorozenec v tomto staté mohl zdarma dostat kompaktni disk nebo kazetu s Mo- zartovou hudbou, pri¢emz svQj smély pocin oznamil za inspirativnich toni Beethovenovy Devdté symfonie (Mercer, 2010; Sack, 1998). Podle Millera: ,Nikdo nepochybuje, Ze poslech hudby v rannych fazich vy- voje ovliviiuje prostorové-Casové vnimani, které je nezbytné pro ma- tematiku, technické predméty, a dokonce i Sachy.“ Brzy ho ndsledoval guvernér statu Tennessee Don Sundquist a podobné i senat statu Flori- da schvalil zikon, ktery vyZaduje, aby jesle dostavaly od statu finance na kazdodenni prehravani klasické hudby kojencim (Zakon sendtu statu Floridy é. 660, 21. 5. 1998). Toto vSechno tedy naznatuje, Ze Mozartiv efekt je skutetny. Oprav- du je? Nékteii badatelé, kterf se snazili zavéry z Casopisu Nature zopako- vat, dospéli bud’ k nulovému, nebo jen k minimalnimu Géinku (Gray, Della Sala, 2007; McKelvie, Low, 2002). Analyzy, které kombinovaly vysledky nékolika studif, odhalily, Ze svym vyznamem byl Mozartiv efekt nepodstatny — 2 body v IQ Gi méné -, a navic trval velmi kratce, obvykle hodinu ¢i méné (Chabris, 1999; Steele, Bass, Crook, 1999). Nékteif vyzkumnici zaéali tvrdit, Ze Mozartiv efekt nastane pouze u né- kterych jeho dél a u jinych ne, jini badatelé vSak tyto domnénky nikdy nepotvrdili. Navic Z4dna z publikovanych studii nezkoumala déti, a uZ vabec ne kojence, kteii méli mit z Mozartova efektu nejvétsi prospéch. Guvernér statu Georgia Zell Miller (1999) vybizel zastance Mozartova efektu, aby tato negativni zji8téni ignorovali, a uklidfioval je, aby se ne- nechali ,zmast nebo odradit nékterymi akademickymi pracovniky, kte- if popiraji nazory jinych akademiki“. Tohle je vSak presné ten zpisob, jak véda funguje nejlépe: dokazuje nespravnost, opravuje ¢i prehodno- cuje tvrzenf, ktera pri petlivém prezkouméni neobstala. Pozdéji vyzkumnici pomohli odhalit zdroj Mozartova efektu. V jed- né studii poZadali studenty, aby poslouchali povznaSejici Mozartovu 60 | Kapitola 2wkladbu, depresivnt skladbu jiného skladatele klasické hudby (Albi- nontho) a ticho (Thompson, Schellenberg, Husain, 2001). Bezpro- atfedné po poslechu badatelé iéastnikim zadali tikol se skladanim astifhanim papfru. Ve srovnani s dvéma kontrolnimi skupinami Mo- uurtovo dilo zvysilo vykon v tomto tkolu, zvySilo vSak také emoéni varusent v porovnani s druhymi skupinami. Kdyz vyzkumnici pouZili nlatistické metody na vyrovnéni iéinki emoéniho vzruSeni u tii expe- rimentélnich skupin, Mozartiv efekt zmizel. Vysledky jiné studie pro- kfwaly, Ze poslech Mozartovy hudby nebyl pro zlepSeni prostorového vifmani lepSi neZ poslech pasaze ze straSidelného piibéhu od autora horord Stephena Kinga (Nantais, Schellenberg, 1999). Tyto zavéry svédéf pro jiné vysvétleni Mozartova efektu: kratkodo- bé varuSeni. Cokoli, co zvy8i bdélost, pravdépodobné zvySi vykon u du- fovné ndroénych tkoli (Jones, West, Estell, 2006; Steele, 2000), neni vSak pravdépodobné, Ze by to mélo dlouhodobé dinky na prostorové vnimani a ostatné ani na celkovou inteligenci. Pro zvySeni vykonu asi (edy nebude tieba poslouchat Mozartovu hudbu; stejného ucinku do- sdhneme, kdyz vypijeme sklenici osvéZujici limonddy nebo Sdlek kavy. Posledni slovo: Mozartiv efekt miZe byt ,,redlny“ v tom smyslu, Ze avysuje bezprostiedni vykon u nékterych mentalnich ikoli. Neexistu- ji v8ak Zadné dikazy, Ze to ma néco spoleéného s Mozartovou hudbou, ¢i dokonce s jakoukoli hudbou (Gray, Della Sala, 2007). Ani neexis- tuji dikazy, Ze zvySuje inteligenci u dospélych, a uz vibec ne u déti. Poustét détem hudbu Mozarta a dalSich velkych skladateli je samo- z¥ejmé skvély napad, nejen proto, Ze to mize byt povzndsejici, ale také proto, Ze tato hudba méla na z4padni kulturu obrovsky vliv. Rodi¢im, kteff doufajf, Ze ze svych déti vychovaji génia, kdyz jim budou pfehra- vat hudbu z filmu Amadeus, mizeme vSak jen doporut¢it, aby zbyteéné neutraceli. Poblaznéni vefejnosti Mozartovym efektem nebylo prvnim pyipa- dem, kdy podnikatelé tézili z pf4ni dychtivych rodiéé zvysit inteligen- ci svych déti. Mnozi z téchto prodejci vyuzZili Siroce rozSifené, ale chabé prokézané tvrzeni, Ze prvni tii roky Zivota jsou v intelektudlInim vyvoji ditéte nesmirné dilezité (Bruer, 1997; Paris, 2000). V 80. letech 20. stoleti tisice rodi¢i stravily spoustu éasu zasvécovanim svych no- vorozencti do cizfch jazyk a pokroéilé matematiky v soustéedéném usilf vytvofit ,supermiminka“ (Clarke-Stewart, 1998). Zidné takova miminka vSak z toho nevzeSla. V dneSn{ dobé predstavujf produkty, které tidajné zvySujf inteligenci, napfiklad ,Einsteinovy“ hratky a vi- dea pro miminka, obchod v hodnoté 100 milioni americkych dolara Od kolébky do hrobu | 61roéné (Minow, 2006; Quart, 2006). Neexistujf ovdem Z4dné dikazy, ze tyto produkty fungujf. Naopak, vyzkumy naznatujf, Ze malé déti se z videa naudi méné ned pri aktivni hfe, kter4 trva stejny Casovy isek (Anderson, Pempek, 2005). Dilo vyznaéného ruského vyvojového psychologa Lva Vygockého mize pomoci vysvétlit, proé jsou tyto produkty odsouzené k netispé- chu. Dle jeho pozorovani (1978) k uéeni dochazi v ,,z6né proximdalnf- ho vyvoje“, v niz déti jeSté nezvladnou uréitou dovednost samostatné, ale s pomoci druhych lidi si ji osvoji. Jestlize téfleté déti nemaji dosta- tetné rozvinuté kognitivni schopnosti na to, aby se naucily potty, je jich matematické schopnosti nezvy8i Z4dné mnoZstvi éasu stravené pociténim, ani se z nich nestanou ,superdéti“, protoze do jejich zény proximalniho vyvoje potty nespadaji. I kdyz by netrpélivi rodiée radi slySeli néco jiného, déti se nemohou uréitou véc udit, dokud na to nenf pripraveny jejich mozek. Dospivani je nevyhnutelné obdobim dusevnich zmatki V nedavno vySlém radci jednoho tydeniku rozcilené matka zAdala re- daktora sloupku Hapa LeCronea (2007), aby jf vysvétlil, co se stalo s jeji jedendctiletou dcerou, ktera byla a% donedavna hodnym a Stast- nym ditétem. ,KdyZ nam se néco libi, ona to nesnasi,“ psala matka. Deera ,,s nami nechce nikam chodit“ a ,jeji reakce smérem k nam jsou éasto pomérné neuctivé". A navic ,primét ji, aby si uklizela v pokoji, nebo se pékné oblékala, je jako trhat ji zub“ a ,odmlouvani je ted’ na dennim pofddku“. Matka se divila, co se to proboha déje. LeCrone od- povédél stroze: ,Néktefi rodi¢e nazyvaji to, co pravé prozivate, nemo- ci dospivani.“ Nazor, Ze obdobi adolescence je vzdy nebo téméé vzdy obdobim emoénich zmatkt, neni novy. Psycholog G. Stanley Hall (1904), prvnf prezident Americké psychologické asociace, byl také prvnim, kdo oznaéil adolescenci za obdobi ,,boufi a stresu“. Hall si tento termin vy- pujéil z némeckého hnuti ,Sturm und Drang“ (Boufe a vzdor), které vaniklo v 18. stoleti v hudbé, uméni a literatuie a zduraziiovalo vy- jadfeni vaSnivych a éasto bolestnych emoci. Nazor, Ze adolescenéni emoéni pozdvizZeni je nevyhnutelné, pozdéji popularizovala Anna Freu- dova (1958), dcera Sigmunda Freuda a sama téZ prominentni psycho- analyti¢ka (Doctors, 2000). Napsala (A. Freud, 1958, str. 275), Ze , byt 62 | Kapitola 2normalnf v obdobf adolescence je samo o sobé nenorméln{“ (str. 267) un ,udolescence je ze své podstaty pferuSenf klidného ristu“ (str. 275). l'ro Annu Fredovou je dospivajfcf, ktery neproziva skoro Z4dné utrpe- nf, vlastné patologicky a hroz{ mu vyrazné zvySené riziko psychickych problémd v dospélosti. Nazor, Ze dospfvanf je obvykle dobou rodinnych dramat, prizivuji dnegnf popularni psychologové. Reklamni vytisk knihy odbornika na rodiéovstvi dr. Jamese Dobsona (2005) Priprava na dospivanié napii- klad étendfe informuje, Ze ,pomdze dospivajicim projit naroénym ob- dobnim adolescence a také rodiéim, kteff chtéji védét, co ict ditéti, Je% do tohoto bourlivého obdobi dospivani vstupuje“. Televizni pro- vram o adolescenci s ,Doktorem Philem* (Phil McGraw) divaky varo- val, Ze ,obdobi dospivani mize byt pro rodiée nejhor3f noéni mirou“, uslfbil, Ze pohovoft o ,zpisobech, jak mohou rodiée a déti adolescen- ci prezit*. VétSina zdbavnich médii potvrzuje stereotypni obraz ,,piiserného dospivani*. Na neutéSenou situaci adolescentt se zaméruji desitky fil- md, napfiklad Rebel bez pitciny (1955), Obydejni lidé (1980), Kids (1995), Narusent (1999), Trindctka (2003); sam za sebe mluvi nazev britského televizntho seridlu z roku 2002 Adolescence: The Stormy Decade (Adolescence: bouilivé desetileti). Bolest a zmatek proZivané v dospivani zachycuji mimoto i nejprodavanéjsi romany, nap¥fklad Kdo chytd v Zité od J. D. Salingera (1951). Vzhledem k tomu, Ze knihy a filmy se mnohem éastéji nez na zdravé dospivajici zaméruji na piibéhy utrapenych adolescenti (hollywood- sky film o zcela normdélnim dospivajicim asi nenabidne zajimavou dé- jovou linii, a uz vibec ne velky piijem z prodeje vstupenek), verejnos- ti je bézné predstavovan predpojaty vzorek dospivajicich (Holmbeck, Hill, 1988; Offer, Ostrov, Howard, 1981). Proto asi neni prekvapivé, ze se vétSina laikii domnivd, Ze adolescence je obvykle obdobi{m bourf astresu. Psycholog Albert Bandura (1964) k tomu poznamenal: ,,Jestli- ze oslovite primérného élovéka na ulici, chytnete ho za ruku a vyslo- vite slovo ,adolescence’, je velmi pravdépodobné..., Ze jeho asociace s timto pojmem budou zahrnovat boufi a stres, napéti, vzdor, potize se zavislosti, p¥izpisobeni se skupiné vrstevniki, éerné kozené bundy a podobné*“ (str. 224). Bandurovo neformalni pozorovanf se potvrdilo v prizkumech stu- dent vysokych Skol. Grayson Holmbeck a John Hill (1988) ajistili, ze u polozky ,,Adolescence je obdobim bouii a stresu“ cinil priamérny sk6r studenté niZSich roéniki zapsanych na prednasky o adolescenci Od kolébky do hrobu | 635,2 (ze 7). Podobné nézory majf i rodi¢e a uditelé (Hines, Paulson, 2006). Tento postoj je Siroce roz&ffeny i mezi zdravotnickymi odbor- niky. Jeden prizkum mezi zaméstnanci détské nemocnice odhalil, Ze 62 % za¢inajicich lékari a 58 % sester souhlasilo s nazorem, Ze ,,vétSina adolescentt obéas v obdobi dospivani vykazuje neurotické nebo pro- tispolecenské chovani*. Navic 54 % za¢inajicich léka¥fi a 75 % zdravot- nich sester souhlasilo s vyrokem, Ze ,,doktofi a sestry by se méli zajf- mat o to, jak se okolnimu prostfed{ p¥izpisobuji adolescenti, kteff nezpusobuji problémy a nemaji pocit, Ze by je néco trapilo“, coz odra- 2i{ postoj Anny Freudové, Ze ,normdalni“ adolescent je ve skuteénosti nenormAalni (Lavigne, 1977). K posouzeni tvrzeni o bourlivém a stresujicim obdobi adolescence potrebujeme prozkoumat t¥i oblasti chovani adolescentt: (1) konflik- ty s rodiéi, (2) kolisani nalady, (3) rizikové chovani (Arnett, 1999). Vy- zkumy ukazuji, Ze podobné jako u nékolika dalSich myti v této knize je na tvrzeni o boufich a stresu v obdobi dospivani Spetka pravdy, coz pravdépodobné édsteéné vysvétluje jeho velkou oblibu. Minimalné vamerické spoleénosti maji adolescenti skute¢né trochu zvySené rizi- ko potiZi ve vSech tiech oblastech (Arnett, 1999; Epstein, 2007). Kon- flikty s rodi¢i v obdobi dospivani se stupiiuji (Laursen, Coy, Collins, 1998), adolescenti uvadéji éastéjSi zmény a extrémnéjai ndlady nez jiné vékové skupiny (Buchanan, Eccles, Becker, 1992; Larson a Richards, 1994), dospivajici rovnézZ podstupujf vice rizik spojenych s télesnym zdravim ve srovnani s jinymi vékovymi skupinami (Reyna, Farley, 2006; Steinberg, 2007). Je tedy pravda, Ze u nékterych dospivajicich muze byt adolescence obdobim zvySeného psychického vypéti. Vsimnéte si vSak, Ze slovo ,néktery“ jsme ozna¢ili kurzivou. Stejna data s naprostou prevahou zéroven ukazuji, Ze kaZdy z téchto problé- ma se tyka jen malé Gasti dospivajicich. VétSina studif uvadi, ze jen zhruba 20 % adolescentt proziva vylozené zmatky, pri¢emz podstatna vétSina ma prevazné pozitivn{ ndéladu a harmonické vatahy s rodiéi a vrstevniky (Orfee, Schonert-Reichl, 1992). Vyznamné emoéni roz- ruseni a konflikty s rodi¢i se navic vétSinou vyskytuji u adolescenti, kteii maji zfejmé psychické problémy, napfiklad trpi depresi nebo po- ruchou chovani (Rutter, Graham, Chadwick, Yule, 1976), a dale u do- spivajicich z naruSenych rodin (Offer, Kaiz, Ostrov, Albert, 2003). Proto tvrzeni, Ze pocit uzkosti je u dospivajicich bud typicky, nebo nevyhnu- telny, neobstoji (Epstein, 2007). Naopak je to vyjimka, ktera potvrzu- je pravidlo. Kromé toho nebyly ve vyzkumné studii, ktera sledovala 73 dospivajicich muZi béhem dalSich 34 let, shledany vibec Z4dné 64 | Kapitola 2dikazy pro pfedpoklad, Ze by ptizpisobivi adolescenti vykazovali vy3- Af riziko psychickych problém4 pozdéji v Zivoté (Orfee a kol., 2002). ‘Tyto z4véry prokazujf nepravdivost tvrzenf Anny Freudové, Ze zdanlivé normalnf dospfvajfcf jsou ve skuteénosti nenormalni a jsou odsouzeni k psychickym potizim v dospélosti. Nazor, Ze boufe a stres jsou v obdobi dospivani nevyhnutelné, je dale v rozporu s mezikulturnimi daty, ktera prokazuji, Ze v mnoha tra- diénfch nezdpadnich spoleénostech je adolescence obdobim relativni- ho klidu (Arnett, 1999; Dasen, 2000). Napfiklad v Japonsku a v Ciné se v obdobi dospivani obvykle nevyskytujf Z4dné mimofddné potize. Svaj rodinny Zivot popisuje 80-90 % dospivajicich v Japonsku jako ,,zabav- ny“ nebo ,,piijemny“ a uvddéji kladné vztahy s rodici. Podobnou nepii- tomnost boufi v obdobi dospivani najdeme i v Indii, subsaharské Afri- ce, jihovychodni Asii a ve vétSiné arabského svéta (Epstein, 2007). Existuji v8ak dikazy, Ze se zvySenym pronikanim z4padni kultury do téchto oblasti vyskyt potizi u adolescentt stoupa (Dasen, 2000). Proé jsou zmatky v obdobi dospivani Castéjsi na Zapadé nezZ v jinych kul- turach, nevime. Néktefi autof¥i navrhli, Ze z divodu piistupu rodiéi v zApadni kulture, ktefi na rozdil od rodiéi z jinych kultur maji ten- denci ke svym adolescentim pfistupovat jako k détem spiSe neZ jako k dospivajicim dospélym s pravy a povinnostmi dospélych, se pak tito adolescenti mohou proti rodi¢ovskym zdékazim boufit a chovat se protispoletensky (Epstein, 2007). Mohou mylIné piedstavy o nevyhnutelnosti bourlivého vyvoje v do- spivéni zpisobit néjakou Skodu? MoZzné to je. Prehlizeni nékterych skuteénych problémé adolescenti jako ,pomijivé vyvojové faze“ nebo jako projeva normainiho obdobi duSevnich zmatki mize zpisobit, Ze se dospivajicim se zavaZnymi problémy nedostane psychologické péée, kterou nutné potiebuji (Ofert, Schonert-Reichl, 1992). Prestoze musi- me pfipustit, Ze volani nékterych dospivajfcich 0 pomoc je manipula- tivnf snahou, jak si vynutit pozornost, u mnohych dalSfch se jedna o zoufalé signdly mladistvych, jejichz utrpeni je prehlizeno. VétSina lidi zaziva mezi étyricitkou a Sedesatkou krizi sttedniho véku Pétaétyticetilety muZ si koupi porsche, o némi jiz léta snil, necha si nartst vousy, nastfelit vlasy, opusti Zenu kvili triadvacetileté sle¢né, vybere si velkou Cast tispor na diichod, aby mohl cestovat do Himalaje, Od kolébky do hrobu | 65kde bude studovat u momentélné oblfgeného guru. Mnoho lidf v na3f spole¢nosti by toto netypické chovanf prisoudilo ,krizi stfednfho vé- ku‘, tedy obdob{ vaZnych pochyb o sobé samém a duSevnich zmatki v rozpéti od 40 do 60 let, kdy se Clovék vyporddava s vlastni smrtel- nosti, ibytkem télesnych sil a nenaplnénymi nadéjemi a sny. MySlenka, Ze mnoho lidi proziva obtiZny zivotni prechod, kdyz jsou zhruba na pili cesty mezi narozenim a smrti, neni nova. Prvni fadky epické basné Danteho Alighieriho (1265-1321) Bogskd komedie ze 14. stoleti také vzbuzovaly predstavu krize stfedniho véku: Kde Zivot nai je v pali se svou pouti, mné bylo prochazet tak temnym lesem, Ze nemohl jsem cestu uhodnouti. (pieklad O. F. Babler) Termin ,,krize stfedniho véku“ v8ak poprvé pouzZil Elliott Jacques a% v roce 1965 k popisu nutkavych pokusti zistat mlady a vzepfit se rea- lité smrti, které pozoroval u umélct a skladatel stfedniho véku. Jac- ques tuto chytlavou frazi naserviroval vefejnosti a védecké komunité jako popis témé vSech znepokojujicich zivotnich zmén, které lidé ve stfednim véku prozivaji. V mysli vefejnosti predstavu krize stiedni- ho véku o 10 let pozdéji zpeéetil bestseller od Gail Sheehyové (1976): Passages: Predictable Crises of Adult Life (Privodce dospélosti: pred- vidatelné krize dospélého Zivota). V roce 1994 v prizkumu odpovédélo 86 % mladych dospélych, Ze véii ve skuteénou existenci ,krize stied- niho véku“ (Lachman, Lewkowicz, Marcus, Peng, 1994). Piedstavy bouilivého obdobi ve stfednim véku se chytil filmovy primysl a zaéal zobrazovat praSténé a psychicky nevyrovnané, presto vSak sympatické muzZe st¥edniho véku (protagonisté jsou prevazZné muii), ktefi zpochybnujf smysl a hodnotu svého Zivota. Ve filmu Dobro- druzi z velkomésta (1991) si téi muzZi (které hrajf Billy Crystal, Daniel Stern a Bruno Kirby) prozfvajici krizi stf?edniho véku vezmou dva tyd- ny dovolené ze svych fadnich zivoti, aby se na dobytku projeli z Nové- ho Mexika do Colorada. Novéjsi film na stejné téma s nazvem Divocdci (2007) zobrazuje dobrodruZstvi ¢ty¥ muzZi ve stfednim véku, kteii se vydaji na cestu na motocyklech, aby znovu oZivili vzruSeni svého mla- di. Udajnou rutinu stéedniho véku nejlépe zachycuje film Na Hromnice o den vice (1993), v némz komik Bill Murray pfedstavuje Phila Connor- se, egocentrického meteorologa a alkoholika, ktery je odsouzen k opa- kovani stejného dne pordd dokola, aZ mu nakonec ,,dojde“, Ze jeho 66 | Kapitola 2Avot mize mit smysl, kdyz se polepSf. Ve filmu Durhkamsti Byci (1988) Kevin Costner zobrazuje baseballového hraée ,,Crashe“ Davise, ktery byl vykaz4n do podfadné ligy, kde trénoval talentovaného hraée. Crash sl velmi dobre uvédomuje, Ze prestava byt mlady a ztracf schopnost véas se sklouznout k domaci meté, nakonec vSsak najde lasku a zivotni nuplnénf s obdivovatelkou baseballu Annii Savoyovou (ztvarnila ji Su- wan Sarandonova). V oscarem ocenéném filmu Americkd krasa (1999) véechny stereotypni priznaky krize st¥edniho Zivota u muzi ztélesnuje lester Brunham (piéedstavovany Kevinem Spaceym). Opustf zamést- nanf, v némz byl pod silnym tlakem, aby si naSel praci jako opékaé hamburgeri, za¢ne zneuZivat drogy a posilovat, koupi si sportovni auto nu zamiluje se do kamaradky své dospivajici dcery. Rady, jak se vyporddat s vlastni krizi stfedniho véku, ale i s krizi svého partnera, najdete na internetu a v knihach. Ano, uz je to tak: ani zeny nejsou vici pocitim uzkosti ve stfednim véku imunni. Anglicka internetova stranka ,,Klub stfednfho véku“ (http://midlifeclub.com/) své navstévniky varuje: At se jedna o vlastni krizi stfedniho véku, ¢i 0 krizi Glovéka, kterého milujete, at jste muZ nebo Zena, piipravte se na tmitou cestu!“ Klub propaguje knihy, v nichZ muii a Zeny, ktefi krizi tispéSné prosli, vz4jemné sdileji sv4 moudra, strategie a pribéhy. Pro- st¥ednictvim Hudsonova Institutu v Santa Barbafe (http://www.hud- soninstitute.com) si miZete za 2500 americkych dolari koupit pro- dukt ,LifeLaunch“. Za premrsténou cenu ziskate intenzivni kou¢ovani, které vas krizi stfedniho véku provede ,s vizi, jasnym smérem a uvaizli- vym planovanim“, priéeméz budete ,,rozjimat o vSem, co si do dal&i kapi- toly svého Zivota prindSite*. Na opaéném konci cenového spektra si za pouhych 12,95 dolaru miZete na anglické strance HypnosisDownloads stahnout Overcome Midlife Crisis (Prekonejte krizi sttedniho véku) se 100% zarukou, Ze do 90 dni dostanete své penize zpét (bez dalSich dotazi), ase slibem, Ze se ,zbavite pocita krize sttedniho véku a Zivot energicky uchopite to svych rukou“ (http://www.hypnosisdownloads. com/downloads/hypnotherapy/midlife-crisis.html). Psycholog Ian Gotlib (Gotlib, Wheaton, 2006) zkoumal titulky a hlavni Glanky v kulturni sekci novin The New York Times za obdobi 15 mésict. Zjistil, Ze termin ,,krize stfedniho véku“ pouzivaji redaktofi v nadpisech pro recenze knih, filmi a televiznich programa v praméru dvakrat za mésic. Kromé internetu a z4jmu médif je dalSim diivodem pro pyetrvava- ni predstavy o krizi stfedniho véku fakt, Ze se zaklada na zrmku prav- dy. Psycholog Erik Erikson (1968) pozoroval, Ze ve stfednich letech Od kolébky do hrobu | 67dospélého Zivota se vétSina lidf potyk4 s hledinfm sméru, vyznamu asmyslu svého Zivota a chce zjistit, zda nenf tfeba v poloviné Zivotnf- ho béhu provést ndpravu. Uvidime, ze Erikson vyskyt krize sttedniho véku prehdnél, mél v8ak pravdu v tom, Ze ve stfednim obdobi Zivota néktefi lidé prozivaji vyrazné pochyby 0 sobé samych. Pyesto vSak lidé své cile a priority prehodnocuji a prozivaji krize v kazdé dekadé Zivota, coz dokazuje emoéni zmatek prozivany nékterymi dospivajicimi (ale rozhodné ne vSemi, viz mytus ¢. 7). Navic prozitky, které spadaji pod pojem ,krize stfedniho véku‘, jsou velmi raznorodé — napfiklad zmé- na zaméstnani, rozvod, koupé sportovniho auta — a nejsou pevné dané. V disledku toho bychom pak mohli povaZovat témé kaZdé pozdvizenf nebo Zivotni zménu za jasny dikaz zhrouceni ve sttednim véku. Nékteré ,,piiznaky“ krize stfedniho véku, napiiklad rozvod, se ve skuteénosti s vétS{ pravdépodobnosti vyskytnou v drivéjsim obdobi. Ve Spojenych statech americkych se lidé v priméru poprvé rozvadéji do 5 let od shiatku, coz je ve 33 letech u mudi a v 31 letech u Zen (Clar- ke, 1995). Navic kdyz si lidé po 40. narozeninach koupi své vysnéné sportovni auto, nemusi to mit nic spoleéného s tim, ze se snazi krizi zvladnout co nejlépe. SpiSe jsou moZna koneéné schopni splacet auto, po némiZ touzZili v dobé dospivani. Studie provedené v raznych kulturach neposkytuji Zadné dikazy na podporu piedstavy, Ze krize stfedniho véku je zvlast stresujicim a néro¢nym obdobim. Ve vyzkumu 1501 vdanych a Zenatych dospé- lych Cifiand ve véku od 30 do 60 let Daniel Shek (1996) u vétSiny mu- 24 a Zen st¥edniho véku nezjistil vySSi miru nespokojenosti, ktera by se blizila ,,krizi*. Védci finanéné podporovant nadaci MacArthur Foun- dation zkoumali téméf 7195 muzd a Zen ve véku 25 az 74 let, priéemz s 3032 z nich byl proveden rozhovor v ramci nejvétsi studie lidi stfed- niho véku (Brim, Ryff, Kessler, 2004). Na rozdil od popularniho stereo- typu lidé ve véku od 40 do 60 vétSinou méli vétSi pocit kontroly nad svym Zivotem a uvadéli vyraznéjsi pocity pohody ve srovnani s pred- chozim desetiletim svého Zivota. Védci zjistili, Ze obavy z krize stfedni- ho véku jsou Gastéj&i neZ skute¢né prozivani krize. Mytus o krizi st¥edniho véku vyvraci i nékolik dalSfch ndlezi. Na- pit vyzkumnymi studiemi pouze 10-26 % lidi (podle toho, jak védci krizi stfedniho véku definuji) uvadi, Ze tuto krizi proZili (Brim, 1992; Wethington, 2000). Stredni vék mize navic byt vrcholem psychického fungovani (Lachman, 2003). Jasné je, Ze vyhlidka, ¢i dokonce pravdé- podobny vyskyt krize sttedniho véku se rozhodné netykd kazdého. Pokud tedy chcete provést v Zivoté radikalni zmény, kupte si Gervené 68 | Kapitola 2sportovnf auto nebo nadupanou motorku — nikdy na to nenf ani pifli? bray, ani pHli8 pozdé. Odbourévani myti: Pod drobnohledem Syndrom prazdného hnizda Matka jde poté, co syn poprvé odjede na kolej, do jeho pokoje, aby si pritichla k jeho tritku. Na internetové strance (http://www.netdoctor. co.uk/womenshealth/features/ens.htm), ktera jeji neobvyklé chovani po- pisuje, se dozvime, ze se jedna o naprosto normalni projev ,,syndromu prazdného hnizda", coz je termin, ktery oznacuje populdrni piesvédée- ni, Ze vétSina Zen proziva znepokojujici depresivni propady, kdyz jejich déti odejdou z domova ¢i se ozeni nebo vdaji. Oblibena svépomocna edice Slepici polévka pro du&i dokonce piedstavuje knihu zcela vénova- nou pomoci Zenam se syndromem prazdného hnizda, aby se prizptso- bily stresu ze zivotni zmény (Canfield, Hansen, McAdoo, Evans, 2008). Pro popularni pitesvédéeni, Ze zeny prozivaji obdobu muzské krize stiedniho véku, kdyz jim déti vylétnou z hnizda, diky éemuz zistava pri- sloveéné hnizdo prazdné, ve skuteénosti existuji jen skrovné védecké dikazy. Christine Proulxova a Heather Helmsova (2008) vedly rozho- vory s 142 rodiéovskymi pary po odchodu jejich prvorozeného ditéte z domova. VétSina rodiéi (jak muzi, tak Zeny) se skvéle prizpisobila, od- stéhovani vnimala jako pozitivni krok a ke svym détem se vztahovala vice partnersky, kdyz nabyly vétsi samostatnosti. Vétsina rodiéd s prazdnym hnizdem navic ve skuteénosti prozivala vy83i Zivotni spokojenost poté, co znovu ziskala flexibilitu a svobodu (Black, Hill, 1984). Nedavné dika- zy ze sledovani manzelskych vztahti behem osmnactiletého obdobi rov- néz poukazuji na zvySenou manzelskou spokojenost (Gorchoff, John, Helson, 2008). Posun v domiacich rolich a nahlé zvySeni mnoistvi volného éasu si mize vyzadovat urcité prizpusobeni od v8ech clend rodiny. Vidi syndro- mu prazdného hnizda mohou byt obzvlasté zranitelni lidé, kteFi definuji sami sebe zejména podle své rodi¢ovské role, maji tradiéni postoje vici Zenské roli ve spoleénosti a v rodiné a nejsou zaméstnani mimo domac- nost (Harkins, 1978). Presto dalsi etapa v zivoté ditéte, které se posou- va dal, nebyva pro rodite typicky zdrcujicim prozitkem, jak je to casto vyobrazeno v médiich (Walsh, 1999). Ve skuteénosti mize byt uspéSny piechod déti do mladé dospélosti, kdy rodize sklizeji ovoce za mnoho let oddané vychovné price, pfilezitosti k oslavé. Od kolébky do hrobu | 69Se stafim se vétéinou poji zvysendé nespokojenost a senilita Pyedstavte si Glovéka, ktery spliiuje nasledujici popis: rozmrzely, ha3- tefivy, boji se zmény, depresivnf, nedokaze drzet krok s technickym pokrokem, osamély, zavisly, vetchy a zapomnétlivy. Uréité nas nepfe- kvapi, kdyzZ se nam vybavi starSi Clovék — tfeba i shrbeny, scvrkly a se- Sly, protoze kli¢ova slova, ktera jsme uvedli, popisujf popularni, presto vSak nepyesny stereotyp starych lidi (Falchikov, 1990; Middlecamp, Gross, 2002). Mnoho z nas predpoklada, Ze velka ¢Ast starych lidi je depresivni, osaméla a popudliva, postradajf sexualni touhu a jsou bud senilni, nebo vykazuji rané piiznaky senility. Celych 65 % vzorku 82 za¢inajicich stu- denti psychologie souhlasilo s tvrzenim, Ze ,vétSina starych lidf je osa- mélé a izolovana“ a 38 % s vyrokem, Ze ,kdyz lidé zestarnou, obvykle zaénou byt rozmrzeli“ (Panek, 1982, str. 105). Ze vzorku 288 student: mediciny 64 % navic uvedla, Ze ,tézka deprese se u starSich lidf vyskytu- je Castéji nezZ u mladSich “ (van Zuilen, Rubert, Silverman, Lewis, 2001). Jiz od raného véku jsme vystavovani mediadlnim stereotyptim o sta- rych lidech — mohli bychom to dokonce nazvat indoktrinaci (Towbin a kol., 2003). Ve vyzkumné studii détskych filmi z Disneyho studia Tom Robinson se svymi kolegy (Robinson, Callister, Magoffin, Moore, 2007) zjistil, Ze 42 % starSich postav, napiiklad otec Krasky z pohadky Kraska a zvi¥e a madam Mim z filmu Mece v kameni (a nezapomenme na Rejpala, jednoho ze sedmi trpasliki ve Snéhurce), rozhodné neni vyobrazeno pozitivné, jsou zapomnétlivé, rozzlobené nebo mrzout- ské. Déti bombardované témito a dali negativnimi stereotypy si po- chopitelné mohou o seniorech vytvoyit nepfiznivé p¥edstavy, které se zatinaji vyhratiovat jiz v raném véku. Vytrvaly pfival dezinformaci o stari pretrvava i v dospélém véku. Ve vyzkumné studii populdrnich filmi pro adolescenty projevuje vétSina starSich postav nékteré z4porné rysy, pri¢emz pétina z nich naplituje pouze negativni stereotypy (Magoffin, 2007). Kreslené seridly pro do- spélé, televizni programy a filmy také zasahuje depresivni a obéas i hroziva p¥edstava starnuti. Podivejme se napiiklad na dédecka ze Simpsonovych, oblibeného televizniho seridlu. Ten se narodil ve ,,sta- rém svété“, ale nedokaze si vzpomenout, v jaké zemi. Nebo neobvykla rodina ze zloéinecké bandy Tonyho Soprana: matka Livia (roli hraje Nancy Marchandova v oblibeném televiznim seridlu Rodina Sopréni), kterd se snaZila nechat Tonyho pfejet (Tonyho hraje James Gandolfini), 70 | Kapitola 2