15.5.14 | Beck.

cz

Ladislava Janková
3. února 2014
Změna prohlášení vlastníka podle nového občanského zákoníku
Článek byl publikován v časopise Právní rozhledy, 2013, č. 15–16, s. 553.

Doc. JUDr. Tomáš Dvořák, Ph.D., Plzeň*

Jsou tomu již více než dva roky, co jsem se na stránkách tohoto časopisu zabýval problematikou změn prohlášení vlastníka budovy podle zákona č. 72/1994 Sb. 1 Mezitím však byla přijata
nová právní úprava bytového spoluvlastnictví, která poměrně zásadním způsobem mění celou řadu dosavadních otázek, problematiku změny prohlášení vlastníka (budovy) v to
nevyjímaje. Vzhledem k tomu, že se tato problematika (přinejmenším potenciálně) může týkat desítek až stovek tisíc osob, je načase se jí (opět) začít zabývat.

I. Základní otázky

Z dikce § 1169 odst. 1 NObčZ je zjevné, že prohlášení vlastníka je bezpochyby změnitelné. 2 Lze je změnit kdykoliv za trvání bytového spoluvlastnictví v dělené nemovitosti, 3 pro kterou
bylo vydáno.
Prohlášení vlastníka může být změněno následujícími způsoby:
a) výslovným projevem vůle vlastníků jednotek,
b) v důsledku jiné právní skutečnosti; takovou skutečností je:
– právní skutečnost vzniklá na základě smlouvy o výstavbě,
– vznik společenství vlastníků jednotek („společenství“), 4 a
– rozhodnutí orgánu veřejné moci (např. o úředním přečíslování staveb v určité lokalitě).
V úvahu připadá teoreticky i změna prohlášení vlastníka zvláštním zákonem, byl-li by vydán.
Dále uvedená pravidla přitom platí jak pro změnu obligatorních, tak i fakultativních náležitostí prohlášení vlastníka.

II. Změna prohlášení vlastníka, jestliže vzniklo společenství

V dané souvislosti vzniká závažná otázka stran vlastního postupu změny prohlášení vlastníka.
Jestliže společenství nevzniklo, není zde žádný problém; o změně prohlášení vlastníka kolektivně rozhodují přímo vlastníci jednotek podle § 1169 NObčZ.
Jestliže však společenství vzniklo, pak je otázkou, zda zde kolektivně rozhodují vlastníci jednotek podle § 1169 NObčZ mimo rámec rozhodování shromáždění, nebo naopak shromáždění
cestou svého usnesení podle § 1208 písm. b) NObčZ. Otázka to není bezvýznamná, protože usnesení shromáždění podle § 1221 NObčZ ve spojení s § 258–261 NObčZ podléhá částečně
jiným pravidlům – zejména co se týče otázek posuzování (ne)platnosti jeho usnesení – než kolektivní rozhodnutí vlastníků jednotek. V úvahu tu připadají dvě možnosti výkladu.
První vychází z toho, že § 1208 písm. b) NObčZ je lex specialis proti § 1169 NObčZ s tím, že se zde § 1169 NObčZ nepoužije․ Proti tomu ovšem stojí argument zásadní povahy, že tímto
výkladem by bylo možno dovodit, že se zde otevírají dveře pro legalizaci nejen neplatných, nýbrž i jinak obecně trestněprávních jednání. V úvahu připadá např. scénář, kdy by cestou
usnesení shromáždění bylo změněno prohlášení vlastníka takovým způsobem, že by konkrétní nepřítomné osobě bylo (bez jakéhokoliv jejího vědomí) zcela odňato (cestou takové změny
prohlášení vlastníka, jež by jednotku zrušila jejím začleněním do společných částí) vlastnické právo k jí vlastněné jednotce. Dotčená osoba by se přitom proti takovému usnesení poté, co
uplynuly zákonné prekluzivní lhůty pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění (§ 1221 ve spojení s § 258 NObčZ), nemohla nijak bránit a o své vlastnické právo by
tak neodvolatelně přišla. O rozporu s čl. 11 Listiny o ochraně vlastnického práva (jenž by takto byl de facto anulován) tu přitom nemůže být pochyb. Jednání výše popsané by bylo možno
právem kvalifikovat jako trestný čin krádeže ve smyslu § 205 TrZ. Takový výklad zákona by ovšem legalizoval zjevný podvod a klam, umožňoval páchat trestnou činnost a fakticky
zabraňoval jejímu postihu, protože jen stěží by za trestný čin mohlo být považováno jednání soukromým právem aprobované. Vzhledem k tomu je třeba takový výklad zákona co
nejdůrazněji odmítnout.
Druhá možnost výkladu je ta, že § 1208 písm. b) a § 1169 NObčZ tu nestojí v kontrapozici, nýbrž jsou ve vztahu vzájemné komplementarity. Tedy rozhodování o změně prohlášení
vlastníka ve společenství je sice v působnosti shromáždění, ovšem s tím, že požadavky § 1169 NObčZ zde musí být bezpodmínečně vždy dodrženy. Změnu prohlášení vlastníka lze tedy
schválit jak cestou usnesení shromáždění, tak přijetím usnesení per rollam nebo dohodou uzavřenou mimo jeho rámec; ve všech případech však vždy musí být dodržen § 1169 NObčZ.
Nebudou-li podmínky § 1169 NObčZ splněny, je změna prohlášení vlastníka vždy absolutně neplatná pro zvlášť hrubý rozpor s účelem a smyslem zákona (§ 580 odst. 1 NObčZ), přičemž
k této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu (§ 588 věta druhá NObčZ).
V daném kontextu je nerozhodné, byla-li neplatnost usnesení shromáždění (lhostejno, zda přijatého na zasedání nebo per rollam) napadena žalobou na vyslovení jeho neplatnosti (§ 1221
ve spojení s § 258–261 NObčZ) či nikoliv, neboť ani platné usnesení shromáždění nemůže sanovat neplatnost změny prohlášení vlastníka. Nelze totiž směšovat usnesení shromáždění na
straně jedné a dohodu o změně prohlášení vlastníka na straně druhé. Tak jako formálně platné usnesení shromáždění nemůže sanovat neplatnost změny stanov společenství (§ 1221 ve
spojení s § 245 NObčZ), tak ani formálně platné usnesení shromáždění nemůže sanovat neplatnost změny prohlášení vlastníka.
Krom toho nelze přehlížet, že čl. 11 Listiny je normou podstatně vyšší právní síly, jež musí být za všech okolností respektována. Tento výklad přitom vlastnické právo důsledně chrání.
Jestliže tedy ve výše demonstrovaném příkladu by bylo cestou usnesení shromáždění změněno prohlášení vlastníka takovým způsobem, že by konkrétní nepřítomné osobě bylo (bez
jakéhokoliv jejího vědomí) zcela odňato (cestou změny prohlášení vlastníka, jež by jednotku zrušila jejím začleněním do společných částí) vlastnické právo k jí vlastněné jednotce, přičemž
poškozená osoba by se o tom dozvěděla až po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění (§ 1221 ve spojení s § 258 NObčZ), pak
není bezmocná, nýbrž má možnost obrany svého vlastnického práva na základě skutečnosti, že byl porušen čl. 11 Listiny ve spojení s § 1169 NObčZ. Procesně by se jednalo o žalobu na
určení vlastnického práva podle § 80 písm. b) OSŘ; civilní soud by zde posuzoval neplatnost změny prohlášení vlastníka jako otázku předběžnou (§ 135 odst. 2 OSŘ). Možnosti
trestněprávního postihu osob odpovědných za přijetí takového rozhodnutí tu nejsou dotčeny.
Pro úplnost třeba upozornit, že tu přesto určité úskalí existuje. Zákon totiž chrání i práva dobromyslných třetích osob, která jsou chráněna materiální publicitou zápisů v katastru
nemovitostí; § 980–986 NObčZ zde nejsou dotčeny. Jestliže by se tedy dobromyslná třetí osoba úspěšně dovolala ochrany podle § 980–986 NObčZ, pak by poškozená osoba mohla o své
vlastnické právo k jednotce skutečně přijít; takový případ by ovšem nutně byl – zejména se zřetelem ke lhůtě podle § 986 odst. 3 NObčZ – vskutku velmi raritní.
Jistě lze namítnout, že výše zvolený příklad „s odcizením jednotky“ je poněkud krajní. To je jistě pravda, jenže to však neznamená, že je nemožný. A dále nelze nevidět, že kvalita právní
úpravy se nejlépe vyjeví v případech krajních, nikoliv tehdy, kdy se všichni chovají slušně a svědomitě.

III. Změna prohlášení vlastníka projevem vůle vlastníků jednotek

1. Obecně
Prohlášení vlastníka lze změnit toliko:
a) dohodou vlastníků jednotek dotčených touto změnou,
b) kterou (následně6 kolektivně schválí vlastníci jednotek předepsanou většinou hlasů, a to i když nejsou stranami dohody.

Kolektivní schvalovací rozhodnutí lze považovat za zákonnou odkládací podmínku (§ 548 odst. 2 věta první NObčZ); teprve udělením souhlasu nastává účinnost dohody s tím, že –
v případech, kdy se mění údaje zapisované do katastru nemovitostí – až poté lze podat návrh na zápis do katastru nemovitostí.
Prohlášení vlastníka může určit vyšší počet hlasů potřebných ke schválení změny jen jediné, dvou, více nebo všech jeho náležitostí. Lze přitom určit i různá kvóra hlasů potřebných ke
schválení změn jeho různých náležitostí.
Z dikce zákona není zřejmé, zda může prohlášení vlastníka určit požadavek na 100% počet hlasů potřebných ke schválení jeho změny, z logiky věci však plyne kladná odpověď.
Prohlášení vlastníka nikdy nemůže určit, že ke schválení změny jakékoliv (byť by byla absolutně bezvýznamná) náležitosti postačí nižší než zákonem stanovený počet hlasů, neboť zákon
nic takového zjevně nedovoluje.
Stanovy společenství nikdy nemohou upravovat postupy a počty hlasů potřebné pro změnu prohlášení vlastníka, neboť zákon nic takového zjevně nedovoluje. 7
Ustanovení prohlášení vlastníka a stanov společenství, která jsou v rozporu s výše uvedeným, jsou pro flagrantní rozpor se zákonem absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění
(§ 580 odst. 2 NObčZ); k této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu (§ 588 věta druhá NObčZ).
Výše uvedena úprava se jeví být pro praxi dosti složitá. Zcela zásadně zde záleží na povaze a okolnostech konkrétního případu. Ne každá změna prohlášení vlastníka musí mít za následek
zásah do vlastnického práva jiného vlastníka jednotky; výše uvedené lze demonstrovat na příkladu.
Jestliže vlastník jednotek č. 8 a č. 114 je bude chtít pouze právně spojit do jediné jednotky (aniž by zde došlo k jakýmkoliv jiným právním nebo faktickým změnám), nebude tato změna mít
za následek zásah do (spolu)vlastnických práv ostatních vlastníků jednotek. Pro tento případ tedy dostačuje jednostranný projev vůle vlastníka spojovaných jednotek a kolektivní
rozhodnutí vlastníků jednotek přijaté prostou většinou hlasů, ledaže prohlášení vlastníka stanoví vyšší počet potřebných hlasů.
Rozdílně od výše řečeného platí, že budou-li chtít vlastník jednotky č. 2 a vlastník jednotky č. 9 právně spojit své jednotky do nové jednotky, jejíž by byli podílovými spoluvlastníky (aniž by
zde došlo k jakýmkoliv jiným právním nebo faktickým změnám), nebude tato změna mít za následek zásah do (spolu)vlastnických práv ostatních vlastníků jednotek. Pro tento případ je zde
tedy nezbytná dohoda těchto dvou vlastníků a kolektivní rozhodnutí vlastníků jednotek přijaté prostou většinou hlasů, ledaže prohlášení vlastníka stanoví vyšší počet potřebných hlasů.
Je zjevné, že výše uvedená úprava zakládá absolutní právo veta vlastníka jednotky, jenž je dotčen na svých právech navrhovanou změnou, se kterou nesouhlasí. Jestliže bude např.
určitá místnost, jež je společnou částí, určena v prohlášení vlastníka jako místnost vyhrazená k výlučnému užívání vlastníka jednotky č. 222, pak bude-li navrženo její vyčlenění ze
společných částí jako součásti nově vzniklé jednotky za účelem následného odprodeje třetí osobě, je takový postup nedovolený bez souhlasu dotčeného vlastníka jednotky č. 222.
Případné argumenty v tom smyslu, že dotčený vlastník místnost nevyužívá nebo že společenství nutně potřebuje peníze za prodej takto nově vzniklé jednotky na opravy společných částí,
či jakékoliv obdobné argumenty jsou v tomto případě zcela irelevantní. Zákon zde velmi rozumným způsobem zajišťuje nezbytnou ochranu jedince nebo menšiny před případnou tyranií
většiny.
K udělení souhlasu nebo uzavření dohody není žádný z vlastníků jednotek povinen; vzhledem k tomu nelze požadovat, aby zde soud nahradil chybějící projev vůle.

2. Jednomyslnost všech vlastníků jednotek

2.1 Úvodem
V některých případech ovšem zákon vyžaduje, aby dohodu uzavřeli všichni vlastníci jednotek v dělené nemovitosti bez výjimky; jedná se o následující případy:
a) změna spoluvlastnických podílů na společných částech všech vlastníků jednotek,
b) změna účelu užívání stavby (nebo její části),
c) změna stavby (nebo její části), a
d) jiné změny, které se týkají práv a povinností všech vlastníků jednotek.
Povinnost jednomyslnosti (konsensu) bezvýjimečně všech vlastníků jednotek v těchto případech plyne jednak z čl. 11 odst. 1 Listiny, jednak z § 1169 odst. 2 NObčZ, jenž vyžaduje, aby
dohodu uzavřeli všichni dotčení vlastníci jednotek. 8 Výše uvedené změny jsou přitom takové povahy, že je jimi na svých právech a povinnostech dotčen bezvýjimečně každý vlastník
jednotky v dělené nemovitosti vždy; proto je tu i nezbytný úplný konsensus všech vlastníků jednotek.
Jelikož zde dohodu uzavírají všichni vlastníci jednotek, nevyžaduje se již následné kolektivní rozhodnutí vlastníků jednotek. Vlastníci by zde totiž jen udělili souhlas k dohodě, již sami
uzavřeli, a tedy by o tom samém rozhodovali podruhé, což je zbytečné a nelogické.

2.2 Změna účelu užívání stavby

Stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu; stavbu nevyžadující kolaudaci lze užívat jen
k účelu vymezenému v povolení stavby. Změna v účelu užívání stavby, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo
změna doby trvání dočasné stavby jsou přípustné jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu. Změna v užívání stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací,
s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, se zákonem chráněnými veřejnými zájmy a se zvláštními právními předpisy (§ 126 odst. 1 až 3 StavZ).
Výše řečené platí bezezbytku i pro změnu účelu užívání části stavby (§ 2 odst. 4 StavZ).

www.ipravnik.cz/cz/clanky/print_1/art_8822/lay_3/zmena-prohlaseni-vlastnika-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 1/3
15.5.14 | Beck.cz
Výše řečené platí bezezbytku i pro změnu účelu užívání části stavby (§ 2 odst. 4 StavZ).
Za změnu účelu užívání (části) stavby se vždy považuje jakákoliv změna způsobu užívání:
– (kterékoliv) jedné nebo více součástí jednotek (např. změna bytu na nebytový prostor a obráceně nebo změna způsobu užívání nebytového prostoru např. z garáže na ateliér),
– společných částí nebo některé jejich části. Jedná se zejména o změny, které mění způsob užívání plynoucí zejména z kolaudačního rozhodnutí na jiný, a to způsobem nikoliv
nepodstatným. V bytových domech se jedná zejména o změnu způsobu užívání např. místností bývalých kočárkáren, prádelen, sušáren apod. na komerční nebytový prostor, 9 nebo
– celé stavby (např. celková přestavba domu ze stavby s nebytovými prostory na stavbu s byty).
Ne každá dílčí stavební úprava jednotky nebo společných částí musí vyvolávat nutnost změny prohlášení vlastníka. Jestliže vlastník jednotky dílčím způsobem zasáhne do příčkových zdí
oddělujících jednotlivé místnosti jednotky, aniž by zasáhl do společných částí nebo do jiné jednotky, nebo si vymění starý plynový bojler za nový, nebo provede-li společenství úpravy
domovní kočárkárny, kterou přestaví na svoji kancelář, nebo provede-li společenství opravy poničeného schodiště, není sice a priori vyloučeno, že zde bude nutno přistoupit ke změně
prohlášení vlastníka, většinou však takový postup není nutný; vždy zde záleží na okolnostech toho kterého konkrétního případu.

2.3 Změna stavby

Změnou (dokončené) stavby je (§ 2 odst. 5 StavZ):
– nástavba, kterou se stavba zvyšuje,
– přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou, nebo
– stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (včetně zateplení pláště stavby). Takovou stavební úpravou je i změna ve vytápění stavby,
přičemž změnou ve vytápění stavby je též zřízení samostatného plynového vytápění jednotky v dělené nemovitosti v bytovém spoluvlastnictví. 10
Výše řečené platí bezezbytku i pro změnu části stavby (§ 2 odst. 4 StavZ).
Jestliže tedy např. bude na dosavadní stavbu přistavěna rozsáhlá střešní nástavba, pak i když nedojde k žádné změně spoluvlastnických podílů na společných částech, dochází tu
k naprosto zásadní kvalitativní změně předmětu bytového spoluvlastnictví, která se týká všech vlastníků jednotek; vzhledem k tomu se tu nepochybně jedná o změnu části stavby.

2.4 Jiné změny, které se týkají práv a povinností všech vlastníků jednotek
Množina těchto změn je obtížně definovatelná v závislosti na tom, jak která stavba je stavebnětechnicky uspořádána, jaké technické vybavení a zázemí je zde instalováno a jaké je
vymezení jednotek, společných částí a práv a povinností jednotlivých vlastníků jednotek v prohlášení vlastníka. Musí se přitom jednat o změny, které se týkají všech vlastníků jednotek
a zároveň jsou změnami prohlášení vlastníka.
Vychází-li úprava bytového spoluvlastnictví z prohlášení vlastníka, pak má-li dojít k zásahu do práv a povinností vlastníků jednotek formou rozdělení pozemku, na němž se dům nachází,
cestou oddělení nezastavěné části pozemku jako samostatné parcely a jejím následným odprodejem třetí osobě, musí dojít nejprve ke změně prohlášení vlastníka a pak teprve může dojít
k odprodeji nové oddělené parcely. 11 I taková změna se tedy dotýká všech vlastníků jednotek a vyžaduje se k jejímu schválení konsensus všech vlastníků jednotek. Případný argument,
že se velikost spoluvlastnických podílů na společných částech nemění, je v tomto případě irelevantní, neboť se zde mění – a třeba dodat, že zásadním způsobem – předmět bytového
spoluvlastnictví a jeho kvalita.
Za změnu, která se týká všech vlastníků jednotek, je možno považovat i změnu prohlášení vlastníka v části upravující příspěvky na správu dělené nemovitosti, jestliže společenství
nevzniklo.

IV. Forma změny prohlášení vlastníka

Dohoda dotčených vlastníků i kolektivní souhlas vlastníků musí mít písemnou formu, jinak je změna prohlášení vlastníka neplatná, ledaže strany vadu dodatečně zhojí (§ 582 odst. 1 věta
první NObčZ).
Úprava vyvolává otázku, zda může být v prohlášení vlastníka stanoveno, že dohoda dotčených vlastníků jednotek nebo kolektivní kladné rozhodnutí vlastníků jednotek, popř. obojí, musí
mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy nebo formu notářského zápisu. Podle všeho je takový postup dovolen (§ 564 část věty před středníkem NObčZ). Nebyl by logický výklad
zákona, jenž by zvýšení zákonem stanoveného počtu hlasů dovoloval a zpřísnění předepsané formy nikoliv. Krom toho zákon výslovně dovoluje, aby si strany ujednaly formu právního
jednání (§ 582 odst. 1 věta první NObčZ). Porušení dohodnuté formy právního jednání má za následek ovšem pouze relativní neplatnost změny, jíž se lze dovolávat jen tehdy, nebylo-li
dosud plněno (§ 582 odst. 2 NObčZ).
Nikdy však nelze stanovit, že dohoda dotčených vlastníků jednotek nebo kolektivní kladné rozhodnutí vlastníků jednotek, popř. obojí, mohou mít formu méně přísnou, než stanoví zákon;
taková klauzule prohlášení vlastníka by byla pro flagrantní rozpor se zákonem absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění (§ 580 odst. 2 NObčZ); k této neplatnosti přihlédne soud
i bez návrhu (§ 588 věta druhá NObčZ).

V. Souhlas osoby oprávněné z věcného práva se změnou prohlášení vlastníka

Je-li jedna nebo více jednotek zatíženo, lze prohlášení vlastníka změnit s předchozím souhlasem osoby oprávněné z věcného práva k jakékoliv jednotce, resp. všech osob oprávněných
z věcných práv k jednotkám. Těmito osobami budou v praxi např. zástavní věřitelé, osoby oprávněné ze služebnosti bytu aj.
Tato úprava sleduje veskrze pozitivní úmysl jejich nezbytné přiměřené ochrany, což dosavadní zákon č. 72/1994 Sb. nereflektoval, takže vlastníci jednotek na jejich legitimní zájmy
nemuseli brát (a zhusta také nebrali) žádné ohledy. Vzhledem k tomu je třeba tuto úpravu přivítat.

VI. Úplné znění prohlášení vlastníka

Osoba odpovědná za správu dělené nemovitosti je povinna bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o jakékoliv změně prohlášení vlastníka:
a) vyhotovit úplné znění prohlášení vlastníka, a
b) založit úplné znění prohlášení vlastníka do sbírky listin katastru nemovitostí. 12

VII. Místo závěru

Skutečnost, že lze zákon ústavně konformně a poměrně rozumně interpretovat, nemění nic na tom, že zákonná úprava je (i přes nezanedbatelná zlepšení oproti současné, příliš složité
a nejasné úpravě) dosti složitá a její výklad vyžaduje – má-li být ústavně konformní a zároveň i smysluplný – nemalé úsilí, což není žádoucí. Zákony mají být psány pro lidi a ne proto, aby
si na nich právníci zkoušeli svůj juristický ostrovtip. 13

* Autor působí na katedře obchodního práva Fakulty právnické ZČU v Plzni.

1 Dvořák, T. O změně prohlášení vlastníka budovy. Právní rozhledy, 2011, č. 6, s. 389 a násl.
2 Tím odpadají pochybnosti na toto téma, jež byly v minulosti vznášeny stran otázky (ne)změnitelnosti prohlášení vlastníka budovy podle zákona č. 72/1994 Sb.
3 Dělenou nemovitostí se pro účely tohoto příspěvku rozumí nemovitost, ve které vzniklo bytové spoluvlastnictví (§ 1158 NObčZ).
4 Tímto dnem ustanovení prohlášení vlastníka o dosavadním správci dělené nemovitosti pozbývají právní účinky. V úvahu tu nicméně připadá i ten výklad, že závazky plynoucí z ustanovení

SecretSauce prohlášení vlastníka o správci dělené nemovitosti tímto okamžikem zanikají pro následnou nemožnost plnění (§ 2006 odst. 1 NObčZ).
5 Ustanovení § 1169 NObčZ je zde lex specialis k § 1206 odst. 2 větě druhé NObčZ, resp. k § 1214 větě první NObčZ (přičemž tato ustanovení jsou – i přes dílčí stylistickou odchylku –

Related Searches obsahově totožná a tudíž navzájem duplicitní).

6 Předchozí souhlas tu není možný, neboť nelze schválit dohodu dříve, než vznikne a bude kolektivu vlastníků jednotek předložena ke schválení. Schvalování pouhého návrhu dohody či
záměru je tu vyloučeno, neboť zákon nic takového zjevně nedovoluje.
Prawo 7 Je sice možné do stanov společenství „opsat“ zákonem nebo prohlášením vlastníka stanovená pravidla a počty hlasů pro změnu prohlášení vlastníka, něco takového však nemá žádný
reálný smysl, neboť takováto klauzule je zhola zbytečná.
8 Povinnost jednomyslnosti (konsensu) bezvýjimečně všech vlastníků jednotek při změně spoluvlastnických podílů na společných částech všech vlastníků jednotek plyne i z (systematicky
Prawo Gospodarcze nevhodně zařazeného) § 1214 věty druhé NObčZ.
9 V daném kontextu je nerozhodné, zdali dochází ke změně rekolaudované společné části na jednotku či nikoliv.
10 Rozhodnutí NSS č. 1522/2008 Sb.NSS.

Prawo Cywilne 11 Rozsudek KS v Hradci Králové z 21. 7. 1998, sp. zn. 30 Ca 155/97, Soudní judikatura ve věcech správních, 1999, č. 13–15, s. 390 a násl.
12 Vládní návrh katastrálního zákona, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, VI. volební období (od r. 2010), parlamentní tisk č. 787 (cit. dle znění schváleného Poslaneckou sněmovnou).
13 E. Tilsch to ve své době výstižně glosoval tak, že zákon má být alespoň prostředně jasný (ani přílišná rigorozita zákona, ani přílišná libovůle soudcova). Viz Tilsch, E. Aforismy
Komentarz Kodeks a myšlenky. Praha: Právnická jednota, 1916, s. 27.

Karny

Prawo Podatkowe

Wydawnictwo

Prawo Karne

www.ipravnik.cz/cz/clanky/print_1/art_8822/lay_3/zmena-prohlaseni-vlastnika-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 2/3
15.5.14 | Beck.cz

A d dv
A ds by O nlineBrow serA O ptions
ertising
SecretSauce Ads

A ds by O nlineBrow serA dv ertising A d O ptions

www.ipravnik.cz/cz/clanky/print_1/art_8822/lay_3/zmena-prohlaseni-vlastnika-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku.aspx 3/3