Rtuculescuparalytik PDF

150/150
...
Radu Ţuculescu – Ach, ten náš statečný paralytik Editura LiterNet, 2011
Redaktor: Radu Ilarion Munteanu rimunteanu@liternet.ro

Ilustrace: Félix Vallotton
Grafické provedení .pdf Acrobat Reader: Iulia Tomescu
Text: © 2004-2011 Radu Ţuculescu.

Všechna práva autora vyhrazena.
Překladu : Ladislav Cetkovský
© 2011 Editura LiterNet ve verzi pro .pdf Acrobat Reader

Je povoleno stažení souboru v tomto formátu k osobnímu použití. Bezplatná distribuce prostřednictvím odkazu na
jiných www stránkách, úpravy, či komerční použití bez předchozího písemného svolení Vydavatelství Editura LiterNet
je zakázáno a je trestné dle zákona o autorských právech a souvisejících platných zákonů.
.... ....
ISBN: 978-973-122-056-7
Editura LiterNet
http://editura.liternet.ro
office@liternet.ro
1/148
RADU ŢUCULESCU
ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK!
.... ....
2/148
ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK! .......................................................................................................... 4
STRANICKÁ SUŠÁRNA ................................................................................................................................. 39
LETNÍ ZAHRÁDKA........................................................................................................................................ 93
.... ....
CO SE TO K ČERTU DĚJE S TÍMHLE VLAKEM? ............................................................................................. 129
3/148
ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK!
komedie o pěti scénách a jednom epilogu
.... ....
4/148
Postavy:
Mikša – postarší pán, napolo ochrnutý

Dodo – mazaný mladík
Leo – prodavač mrkve
Floristela – žena v červeném, permanentně těhotná
otec Mambo, farář
Starostová
Violeta – životní družka Mikšova
Novinářka
Anglický turista
.... ....
slepice
5/148
Okraj silnice a vrata domu, v němž bydlí Violeta. Na MIKŠA: Jó jo... s hubou... podej mi vodu...
okraji cesty, u příkopu prodává Leo na improvizovaném LEO: Mám i vodu... (podá mu jinou láhev) Jistě si
pultě mrkve. Vedle něj na skládacím lehátku Mikša. V vzpomeň že máš hlad.
polosedě, pololeže, zpola ochrnutý.
MIKŠA (pije, voda mu teče po hrudi): Nemám...
LEO: I na hlad dojde, dám ti mrkev a bude-li třeba i
PRVNÍ scéna
dvě.
MIKŠA: Tvrdé... ta protéza... jo jo...
Leo a Mikša později Floristela, Dodo a Violeta
LEO: Některé ženy jsou jako hadi. Studené a
zkázonosné. Ale Violeta... to byla vždycky vřelá lidská...
LEO (filozofickým tónem): Můj milý Mikšo, tenhle život bytost.
je jako kravinec uprostřed cesty. MIKŠA: Lidská... jo jo... prd...
MIKŠA (zpola ochrnutý, i v mluvě, leč myslí mu to LEO: Že by jí zničehonic přeskočilo? Možná to bude
výborně): Kravinec... na cestě... jo jo... . tím věkem.
.... LEO: Miloval jsi ho, a k čemu ti to bylo? ....
MIKŠA: Miloval... použil..gaga... . Přichází Floristela a Dodo. Floristela je oblečena v
LEO: (podá mu láhev): Dej si loka tohoto moku. Shnilé červeném. Začne rozkládat zboží na pultě vedle pultu
hrušky. Leova. Na pultě navrší malou pyramidu červených
MIKŠA: Shnilé... hihi..jo... (uchopí láhev oběma rukama jablek a červené cibule.
a trochu upije)
LEO: Stačí. Víc už nedostaneš. Dnes je zatraceně DODO: Ahoj, Leo! A hele, starouš Mikša! Vyšel sis na
vedro. vzduch, tatíku?!
MIKŠA: Zatraceně... vedro... LEO: Houby... vyšel!
LEO: (upije, otřese se, postaví láhev pod pult s MIKŠA: Prdlajs... hihi...
mrkvemi): A že zrovna Violeta udělala takové gesto! To LEO: Vytáhla ho ven Violeta.
zírám! Všichni zůstanou stát s otevřenou hubou.
6/148
DODO: Normálka, sám by to nedokázal, to došlo i mně! DODO: Máš pravdu, promiňte. Chci mluvit s Violetou.
LEO: Vyhodila ho z domu, chápeš? FLORISTELA: Jestli ovšem bude chtít ona.
FLORISTELA: Cože? DODO (řve): Violetóó!!
LEO: Jak jsi slyšela. Vyhodila ho... nadobro. Ať prý si LEO (napodobuje ho): Violetóó!
ho vezme kdo chce. DODO: Polez ven, matičko!
DODO: Ale copak je to nějaký porouchaný přístroj, co
jen tak vyhodíš?
Objeví se Violeta se slepicí v náručí
MIKŠA: Jo jo... zahodila mě...
FLORISTELA: Leo, to myslíš vážně?
VIOLETA: Dodo, co tady sakra vyřváváš jak pominutý?
LEO: Jasně. Že je to tak, Mikšo?
DODO: Matičko, musíme si promluvit o vážných
MIKŠA: Jo jo... je to tak... věcech...
DODO: Dej mi loka! VIOLETA: Odkdy jsem pro tebe matička?! Dodo?
.... FLORISTELA: Takže ho odhodila jako kus hadru? ....
DODO: Otec mi jednou povídal, že ... naši rodiče byli
Někteří chlapi by si to fakt zasloužili, ale... vzdálení... bratranci...
DODO: Floristelo, koťátko, opusť teď teorie, přestože jsi VIOLETA (směje se): Pitomost. Mohla bych být tvou
odbornice v tomto oboru... chacha... matkou.
FLORISTELA: (hodí po Dodovi jablkem) Tu "odbornici" DODO: Bůh mě chraň před takovou macechou!
si laskavě strč...!
LEO: Teď není čas na rozebírání příbuzenských
DODO: Že ti dám pěstí do toho věčně gravidního vztahů!
břicha!
DODO: Přesně tak. Matičko, co pohledává Mikša tady
LEO: Dodo, nech' toho! Není čas na přiblblé hašteření, u cesty?
teď, když Mikšu vyhodili na ulici a zrovna když slunko
VIOLETA: Už přes rok ho myju, oblékám vyslékám,
tak pere.
vodím na hajzl, utírám, krmím ..Jsem mocná a už
MIKŠA: Odhodila... jako hadr... jo jo... nemůžu dál.
7/148
MIKŠA: Trochu... jídla... jo jo... FLORISTELA: Odkud to ten Dodo ví? Byl přece tou
FLORISTELA: Takže jsi to vyřešila tak, žes' ho vyhodila dobou pryč...
na ulici? DODO: Nechejme minulost minulostí. Potýkáme se s
VIOLETA: Nevyhodila. Hezky jsem ho tam uložila. Ať si přítomností. (k Violetě) Matičko, děláš vesnici ostudu!
pro něj přijde jeho syn. K čemu má syna? Děti se mají Uvědomuješ si, že tato silnička, se stala evropskou
starat o rodiče. komunikací?
FLORISTELA: Po tolika letech lásky... VIOLETA: To je mi u prdele!
DODO: Je tvou povinností... DODO: Co si řeknou ti, co se zde zastaví koupit si naši
skvělou mrkev?
VIOLETA: Plácáš pitomosti, Dodo! žádné povinnosti
nemám. Nejsem jeho manželka, nic jsem nepodepsala, FLORISTELA: Nebo naše skvělá jablka a skvělou
nemám na to žádný papír. cibuli.
LEO: Volala jsi mu? LEO: A přitom uvidí nemocného ubožáka, kterého
vyhodila na ulici vlastní milenka...
VIOLETA: Komu?
.... VIOLETA: Zbytečně se namáháte. ....
LEO: Jeho synovi...
DODO: Brzy... zpitomí z toho slunka. Zasmrádne.
VIOLETA: Volala.
VIOLETA: Můžeš mu donést slunečník, já ho
DODO: No a?
nepotřebuji.
VIOLETA: Řekl, ať mu oba políbíme prdel!
DODO: Hned ho přinesu! (vejde do dvora)
MIKŠA: Osel jeden... jo jo...
MIKŠA: Můj slunečníček... jo jo...
DODO: Tomu nevěřím... Přeháníš.
VIOLETA: Prd "tvůj"!
LEO: (vysvětluje Dodovi) Po tom, co se Mikša
LEO: Vio, třeba si to rozmyslíš.
přestěhoval definitivně k Violetě, ten syn o něm nechtěl
víc ani slyšet. Zdechnul se do města a ani o svátcích FLORISTELA: Přece jsi byla vždycky velkodušná,
ho nenavštěvuje. soucitná...
8/148
VIOLETA: Říkáš "soucitná"? Cheche... Z nás dvou, MIKŠA: Chlap... ba jo... muž...
Floristela, jsi ty ta soucitná... Ty můžeš, seš ještě DODO (k Violetě): Jsem smutný, matičko! Ty jsi
mladá. Už zase v tom? schopná se spíš držet té slepice než ... bývalého
FLORISTELA: Jasně. milence.
MIKŠA: Jasně ... ba jo... ty kozy... VIOLETA: Ta slepice je aspoň do polévky dobrá. Když
VIOLETA: Slyšíš ho? Je jednou nohou v hrobě... kvoká mám na to náladu, nasadím jí na nohu provázek jako
jako kohout. vodítko a ... procházím se s ní po silnici.
FLORISTELA: ... když vidí červenou slepici. LEO: Přesto bych ti rád poradil, aby ses ještě
zamyslela.
VIOLETA: (směje se) Tak se mi líbíš, nedělej moc velké
pauzy. VIOLETA (prudce se rozzuří): Raď si své ženě a tvým
smradům/spratkům... až si je jednou naděláš!
FLORISTELA: I na ně jednou dojde. (přichází Dodo s
velkým pestrobarevným slunečníkem) FLORISTELA: Leo má pravdu.
DODO: (připevňuje slunečník vedle Mikši) Tak jsem ti VIOLETA: Mlč! Nechávám vás prodávat před mým
.... vchodem, protože tady je to hezky na ráně, a vy mě ....
ho přines', starouši! Aby tě chránil před sluncem a
deštěm. Je zatraceně těžký. tady budete dělat kázání? Jestli mě rozčilíte, tak si
táhněte (leťte) ... jako slepice!
MIKŠA: Dobrý... nad hlavu... jo jo..
MIKŠA: Slepice... hihi...
DODO: Leo, podej mi tu flašku s mokem ze shnilých
hrušek. Zasloužím si loka. (Leo mu podává láhev) LEO: No dobře, dobře, Violeto, uklidni se. Možná
přijdeme na nějaké řešení.
FLORISTELA: A já si ho snad nezasloužím?
VIOLETA: Já jsem ho už našla. Jestli chcete něco
LEO: Ty si ho zasloužíš... vždycky.
jiného – vaše věc.
DODO: Ta naše Flori má ale chutě. Normální reakce
DODO: Hele, podívejte kdo to sem jde!
ovšem,... stačí se jí podívat pořádně na bříško.
FLORISTELA: Otec Mambo.
FLORISTELA: (i ona se napije) Jen se, Dodo, klidně
podívej! Seš' přece chlap jak má být. VIOLETA: Ten nám tady ještě scházel!
LEO: Že by se to už nějak domákl...
9/148
MIKŠA: Bóže... jo jo... .církev... VIOLETA: Otče, pokuste se přesvědčit jeho syna o
povinnostech křesťana!
Přichází otec Mambo, oblečen v sutaně, s kytarou přes OTEC MAMBO: Ten syn je daleko... ve městě...
rameno. LEO: S mladými je těžké pořízení.
OTEC MAMBO: Já se snažím.
OTEC MAMBO: Chvála Pánu, milovaní křesťané. FLORISTELA: Jak to jde s tou kytarou?
Těším mě, že vás vidím pohromadě... Ó, dokonce i OTEC MAMBO: Čím dál tím líp. Učím se rychle... Zase
Mikša! Jak je to od vás hezké, že jste ho vzali ven, ať jsi v tom?
se i on dostane mezi lidi. A je hezké, že jste sem
FLORISTELA: (podívá se zahanbeně na zem) A co
postavili ten slunečník, ať nedostane úpal.
mám dělat, otče? Denně se modlím ... a je to na nic.
MIKŠA: Vyhodili... jako nějaký hadr... ba jo... Nedokážu toho nechat.
OTEC MAMBO: Co to povídá? OTEC MAMBO: Pokračuj, Flori.
LEO: Ééé ... chce říct... FLORISTELA: V čem?
.... ....
VIOLETA (rozhodně): Dlouhé řeči jsou na nic, otče. OTEC MAMBO: V modlitbách. A kdybych si koupil skútr
Zkrátka: vyhodila jsem ho z domu, ze dvora, z mého nebo japonskou motorku?
života, definitivně. Mlčte! Poslechněte si to až do
Byl by to dobrý příklad pro mladé, třeba by jich začalo
konce. Vynesla jsem ho sem na cestu, ať si ho vezme
chodit víc do kostela...
jeho syn. Jsme stará a nemocná, nemohu se o něj dál
starat, síly mě opouštějí... VIOLETA: Přesně! Na motorkách, vrrrrrrrr! A pokud je
necháte vjet až na posvátné místo, jsou vaši!! Zaparkují
DODO: Jak vidno... našla sis oporu ... ve slepici!
hned u oltáře.
MIKŠA: Hi hi...
LEO: Tebe zachvátil smích... .a nás hanba. Co řeknu
VIOLETA: Zvíře je lepší, než člověk. zákazníkům, když se zeptají na Mikšu? Tedy co to tady
MIKŠA: Pták... jsi... ano... pitomá... máme za bordel?
OTEC MAMBO: Milá Violeto, tvé gesto nebylo zrovna
dvakrát křesťanské.
10/148
VIOLETA: To, co tě zrovna napadne. Mně je to fuk! Ale VIOLETA: Jak vidíš.
jestli budeš nadávat na mě... tak letíš odtud, jak jsem tě STAROSTKA: Vio, miláčku, známe se už tak dlouho,
už varovala! když jsme byly malé hrály jsme si spolu, chodily do
OTEC MAMBO: Jestli jsem to správně pochopil... stejné školy...
dostali jsme se do velké patálie. VIOLETA: Kde nás tahali za copy... Nechej těch
MIKŠA: Velké... velké... to jo... (Violeta se začneš sentimentálních pitomin. Ať sem přijde jeho syn a ať si
dunivě smát) ho odveze. Víc se nemáme co bavit na toto téma!
DODO: Vzpomněla sis na nějaký dobrý vtip, matičko? MIKŠA: Syn... na hovno... ba jo...
Řekni nám ho, ať se taky zasmějeme. STAROSTKA: O tom se doslechnou... daleko... až v
VIOLETA: (mezi záchvaty smíchu) Napadlo mě... že ústředí. Zrovna teď, když jsem zažádala o fond na
Leo... má hlavu ve tvaru... mrkve a Flori... červené ... ci- rozvoj naší vesnice.
i-ibule... VIOLETA: Co má sakra Mikša společného s ... těmi
MIKŠA: Hovno... seš... jo jo... vašimi fondy?
.... VIOLETA: Přesně tak... ta tvoje... jsou stočená STAROSTKA: Našimi... pro dobro našich... ....
dokolečka! VIOLETA: To má být tato debata jakási předvolební
FLORISTELA: Starostka! kampaň či co? Mně nebude do života nikdo strkat nos,
LEO: Podle toho, jak se tváří to už ví. jasné? Jinak... tě nebudu příště volit!
POPA MOMBO: Odkud, mohla sakra... tak rychle? STAROSTKA (plačtivě): Violetóóó...
DODO: Informace cestuje, rychlostí bomby. VIOLETA: Není to můj manžel... nemám žádné
závazky... jsem unavená... tečka!
MIKŠA: Teroristi... jo... jo... teroristi...
STAROSTKA: A co když si ho ten syn nevezme?
LEO: Tak to dopadne víc než jistě.
Přichází starostka, spíš neklidná než rozzlobená.
VIOLETA: Mně to nezajímá!
STAROSTKA: Tak to... ti umře před vraty...
STAROSTKA (objeví Mikšu): Takže... je to pravda!
11/148
DODO: Ať ho sežerou mravenci... .

MIKŠA: Mravenci..?
Náhle začnou zvonit kostelní zvony jak o duši. Všichni

se udiveně podívají na otce Mamba.
OTEC MAMBO: Čert aby to... promiňte, ale... to mi

zničí nervy.
DODO: To se zvoník zbláznil?
OTEC MAMBO: Žádný zvoník. Vyměnil jsem ho za
elektronický systém... který zvoní kdy se mu zachce,
čert aby ho vzal... Pádím ho vypnout.
.... ....
Zazvoní Starostčin mobil
STAROSTKA: Ano. Co říkáš?... neslyším tě... mluv

nahlas, ano!... ano... teď slyším... co?... kašlu na to,
nějak to dopadne... . (ukončí hovor)
DODO: Špatné zprávy?
STAROSTKA: Přijedou novináři!
LEO: Začne blázinec.
MIKŠA: Do blázince... jo jo... do blázince...
Světlo zhasíná
12/148
DRUHÁ SCÉNA NOVINÁŘKA: Ochutnám ji... je to dobré na oči a na

pleť.
Novinářka, Starostka, Dodo, Leo, Floristela, Mikša a, LEO: Mám oči jak rys a pleť... podívejte se!
později, otec Mambo a Violeta. NOVINÁŘKA: Až později... teď chci slyšet ten životní
příběh tohoto muže, co trpí jako pes pod tím barevným
deštníkem.
STAROSTKA: Těžko se mi chce věřit, nezlobte se, že
vás zajímá něco takového, když máme něco mnohem MIKŠA: Mrcha..jo jo...
důležitějšího než... NOVINÁŘKA: Nebo... chcete abych... si všechno
NOVINÁŘKA (v ruce malý diktafon, na krku fotoaparát): vymyslela? Moc lichotivě by to pro vás nevyšlo...
Starý nevinný nemocný člověk vyhozen na kraj silnice STAROSTKA: To je pravda.
vlastní milenkou, to je velké téma. Dotýká se LEO: Buď jak buď, všechno je to k hovnu.
nejhlubších lidských citů!
FLORISTELA: Aspoň... povíme pravdu...
MIKŠA: Citů... hov (no)... prd...
.... DODO: A poneseme, statečně, následky! ....
STAROSTKA: Můžete mít sice pravdu, ale my...
STAROSTKA (hlučně vzdychne, situace je ji viditelně
DODO: Máme konstruktivní plány pro naši vesnici, nepříjemná): Takže... je to tak. Ať to poví Leo; zná je
například já jsem... oba od dětství.
NOVINÁŘKA: Neutíkejte mi od tématu! To na mě LEO (k Novinářce): Nedáte si loka?
neplatí, jsem novinářka s rozsáhlou zkušeností. I cenu
NOVINÁŘKA: Čeho?
jsme dostala!
LEO: Smradlavky.
FLORISTELA: I my se snažíme vydělat si poctivě na
živobytí, prodáváme tu jablko, tam zas cibuli.. NOVINÁŘKA: Žertujete?
LEO: Výjimečnou mrkev, takovou jste ještě nejedla, od DODO: Je to nejdražší a nejlepší pití; whisky je
okamžiku, kdy vás pleskl porodník přes prdel... v porovnání s tím chcánky.
MIKŠA: Prdel?... áááá.. NOVINÁŘKA: Ááá, nepovídejte, že jste expert přes
whisky, hihi! (trošku upije, vyvalí oči) Super!
LEO: Tedy: co se narodila sakra, Mikšo!
13/148
STAROSTKA (sladce): Věnujeme vám jednu láhev... LEO (zamračí se; rozzlobilo ho, že byl přerušen): Mikša
NOVINÁŘKA: Super. A teď ten příběh. Ochr... Mikši byl manželem, co si plnil povinnosti, zplodil syna, ale
bych se ptala zbytečně, a Violeta, jmenuje se tak ne?, dál navštěvoval Violetu, vždyť byli téměř sousedé,
není doma. Violetin manžel byl tirák. A i ona má dítě, holku...
FLORISTELA: Tím líp... NOVINÁŘKA (vlezle): S ním...?
NOVINÁŘKA: Správně! Objektivita a vyváženost. O LEO: S kterým?
ostatní se... postarám já. DODO (lišácky): Tím řidičem.
LEO (odkašle si): Znám je oba, Mikšu i Violetu, od LEO: Jasně. Ta holka jako kdyby Violetě z oka vypadla.
dětství. Vdala se a žije v městě. A jednoho dne, se Violetin
NOVINÁŘKA: Dětství přeskočíme, i když bylo jistě šofér, tedy manžel, nevrátil dálkové jízdy a Violeta, po
těžké. Držte se prosím tématu. nějakém půlroce, pochopila, že je vdovou. Celá ves to
pochopila.
NOVINÁŘKA: A... Mikša samozřejmě také.
V tomto okamžiku může zaznít v pozadí hudba
.... MIKŠA: Nejsem přece pitomec... ty... ....
z nejčerstvější telenovely. Nebo může otec Mambo
zazpívat španělsky něco úděsně sentimentálního. Jistě, LEO: Ale Mikša se dál staral o dům a o rodinu...
toto jsou jen nápady; režisér si může zvolit pokračování FLORISTELA: ... a čas od času i o Violetu...
dle vlastního uvážení.
LEO (naštvaně): Nepřerušuj mě, kruci! Ztrácím pak niť!
Jistěže i o Violetu. Pak Mikšova manželka dostala
LEO: Takže, ti naši dva se znají od dětství a taky se tak rakovinu a umřela. Syn už byl dospělý, oženil se a
dlouho měli rádi. Rodiče je však donutili, aby si každý z přestěhoval do města, Violeta byla už nějaký čas volná,
nich vzal někoho jiného. a tak Mikša prodal dům a přestěhoval se k ní.
STAROSTKA: Taky od nás z vesnice. Otevřeně, neboť už neexistovala žádná překážka.
NOVINÁŘKA: Aha, jasné, takže zůstali tady. NOVINÁŘKA (s povzdechem): Velká láska, konečně
naplněná.
FLORISTELA: A, kam by, kruci, měli jít?
MIKŠA: Hovno... jo jo...
MIKŠA: Furt na jednom... jo jo... místě...
14/148
LEO: Nevzali se, ale žili hezkých pár let spolu... STAROSTKA: A tak... to nechal na nás... ať si to
NOVINÁŘKA: Šťastně. vyřídíme na místním úřadě. Klidně to tak napište.
LEO: (zuřivě) Jo! Hovno šťastně. Pointa je, že syn se NOVINÁŘKA: Jak?
strašně naštval když se jeho otec nastěhoval k Violetě. STAROSTKA: Sociální pracovnice, něco, někde...
NOVINÁŘKA (vlezle): Co udělal Mikša s penězi za DODO: Někdy...
dům? NOVINÁŘKA: Jenže na to jsou potřeba peníze, a jak
LEO: Dal je synovi, Violeta prý má dost velký dům... jsem to pochopila, nemá Mikša nic.
NOVINÁŘKA: Pak nechápu, proč se naštval. DODO (k Leovi): Dej mi loka.
LEO (rozzuřený na maximum): ... a jednoho rána náš LEO: Prosím.
Mikša ochrnul a zůstal upoután na lůžko. Více než rok NOVINÁŘKA: ... já bych si taky cvakla.
se o něj Violeta starala, krmila ho, umývala a teď...
STAROSTKA: Vlastní výroba. Jenom my pálíme shnilé
zavolala tomu synovi ať si vezme Mikšu k sobě.
hrušky.
DODO: Velká láska vyšuměla.
.... NOVINÁŘKA (pije): Je dobrá... velice dobrá. Delikátní... ....
FLORISTELA: Violeta je stará a nemocná. (začne fotit Mikšu)
STAROSTKA: Opouštějí ji síly. DODO: Ano... opravdový zdroj příjmů. Zprivatizujme to
LEO: A ten syn, kurvaštelung, je mladý, silný na to, aby a...
se mohl postarat o vlastního otce (ukáže na Mikšu) NOVINÁŘKA: Proč by ne?
který ho vychoval, i když to přitom táhl s Violetou...!
LEO: Ochutnejte mrkev... (jednu jí podá), rád bych
Promiňte... .
slyšel vaše objektivní hodnocení.
MIKŠA: Můj syn... jo jo ... je svině...
MIKŠA: Voda... jo jo...
NOVINÁŘKA: A co na to řekl ten syn?
NOVINÁŘKA (chroustá mrkev): Neuvěřitelné! Co jste s
DODO : Řekl... že mu mohou oba políbit prdel. ní, chlape, udělal? To jste do ní napral injekční
NOVINÁŘKA: A tak? stříkačkou med?
15/148
LEO: Prd jsem tam... napral, jsou to mrkve od matky MIKŠA: Vodu...!
přírody! FLORISTELA: Myslím, že chce vodu.
FLORISTELA: Ochutnejte taky jablka a... cibuli. MIKŠA: Jo ... jo
NOVINÁŘKA: Cibuli zrovna ne! LEO: Nebo raději smradlavku?
FLORISTELA: Je sladká a vůbec nepálí na jazyku. MIKŠA: Vodu...!
NOVINÁŘKA: Ale smrdí.
FLORISTELA: Houby! Něco takového jste v životě Floristela mu podá láhev vody. Mikša pije, voda mu
neviděla (ukousne z jasné cibule a dýchne zblízka na teče koutky. Nikdo mu nevěnuje pozornost. Na scénu
Novinářku) No, co říkáte? Smrdí? Upřímně!! vchází otec Mambo.
NOVINÁŘKA: Ohromující! Naprosto unikátní. Hned si
vás vyfotím.
STAROSTKA (k Novinářce): To je náš kněz... a toto
MIKŠA: Vóóduu ... žízeň...! novinářka z ústředí... jednoho významného... deníku...
.... STAROSTKA: máme tedy i pozitivní věci v naší NOVINÁŘKA: ... Vlast. Je k dostání po celé zemi. ....
vesnici... nejenom Mikšu... jenž je neštěstím.
OTEC MAMBO: Óóóó... Vynikající. Jsem otec Mambo.
DODO: Vyfoťte si i mě.
NOVINÁŘKA: Chodíte na hodiny kytary?
NOVINÁŘKA: A vy se chlubíte čím? Zelím, petrželí,
OTEC MAMBO: Ne. Učím se sám. Podle not. Už jsem
čím?
pokročilý.
DODO: Já jsem sem přišel!
NOVINÁŘKA: Máte nějaký cíl?
NOVINÁŘKA: Prosím?
OTEC MAMBO: Nárůst počtu věřících... v kostele.
DODO: Všichni mladí odcházejí, ale já jsem přišel!
NOVINÁŘKA: A to obracíte lidi na víru s kytarou?
Vrátil jsem se na vesnici, s rozvojovými nápady!
OTEC MAMBO: To ne, ale mladé, ty hlavně, přitáhnete
NOVINÁŘKA: Bravo. Zrovna v době, kdy mladí
do kostela jedině něčím novým. Něčím dynamickým. A
odcházejí, ty... ses vrátil. To stojí za vyfocení.
není nic dynamičtějšího než dynamická hudba.
DODO: ... plus za krátký textík.
16/148
Podávám modlitby hudbou... jak to dělají černoši, proto VIOLETA: Co jste se všichni slezli před mým domem,
jsou tak jednotní. to má být nějaká schůze nebo co?
NOVINÁŘKA: Super. MIKŠA: Její dům... jo jo... smrdí to tam...
OTEC MAMBO: Přál bych si mít tak elektrické varhany. VIOLETA: Už ne... protože jsem tě vyhodila ven.
Rytmus a hudba dělané zbožně ale v dobré náladě. (ukáže na novinářku) A to je kdo?
Nemá smysl naříkat v kostele. Stačí že naříkáme v FLORISTELA: Z deníku Vlast.
životě každý den...
STAROSTKA: Z hlavního města!
DODO: Jako ovečky boží.
VIOLETA: Aháá! Jestli mě zkusíte vyfotit, mrštím po
MIKŠA: Ovečky... hihi... a ovčí sýr... vás kamenem!
OTEC MAMBO: Naše církev musí zdržet krok s 21. NOVINÁŘKA: Nezkusím... Ale zeptám se vás na
stoletím. lásku... na sentimenty... naši čtenáři by rádi...
NOVINÁŘKA: Správně. VIOLETA: Jen slušnost mi brání vám říct kam si máte
LEO (k otci Mambovi): dáte si smradlavku? sentimenty strčit ... i s čtenáři, se vším. (zmizí za vraty)
.... ....
OTEC MAMBO: Jen trochu. Dnes si musím ještě něco NOVINÁŘKA: Je stará, ale nezdá se být nemohoucí.
nachystat... na neděli. STAROSTKA: Ale kdež... to je jen zdání...
STAROSTKA (k novinářce): Vidíte kolik krásných věcí MIKŠA: Baba... na hovno...
zažíváme u nás na vesnici?
NOVINÁŘKA: Vidím.
Náhle začnou zvonit kostelní zvony jak pominuté.
Nastane krátká panika.
Vchází Violeta. Je-li to možném, se slepicí na provázku
jako s psíkem, pokud ne, se slepicí v náručí.
NOVINÁŘKA: Co se děje? Hoří někde?
OTEC MAMBO: Prdlajs hoří... promiňte.
STAROSTKA: I Violeta přišla.
STAROSTKA: Neumřel někdo nečekaně?
DODO: Vpadli sem barbaři?
17/148
OTEC MAMBO: Je to elektronický systém... co se

spustil čert ví proč!
STAROSTKA: Chtělo by ho vyměnit...
LEO: Děsí to i nás. (= nás domácí/ místní).
FLORISTELA: Mate.
OTEC MAMBO: To je... já se z toho zblázním. (vyndá
zpod sutany kladivo) Běžím vypnout tu... zasranou
elektroniku!
MIKŠA: Jo jo... do cvokárny... . do cvokárny...
.... ....
18/148
TŘETÍ SCÉNA LEO: A na žádné z těch fotek... ani jediný vajgl!

DODO: ”... o to bolestivější že toto sadistické gesto
Mikša, Dodo, Leo, Floristela, Starostová. Později otec přišlo ze strany bytosti již on po celý život tajně
Mambo a Violeta. Kromě Mikši, který podřimuje, mají zbožňoval... ”
všichni v rukou ostatní stejné číslo deníku Vlast, LEO: Prdlajs tajně! Vždyť o tom věděli všichni.
otevřené na stránce s Novinářčiným článkem. Jsou DODO: ”... ten ubožák, nemůže ani sebevraždu
skleslí. spáchat, protože ochrnul... ”
FLORISTELA: Že by jí Mikša řekl něco takového?
DODO: Hnus.. STAROSTKA: My jsme odpovídali jedno - a ona
FLORISTELA: Trochu si vymýšlí... napsala druhé.
LEO: Místy... lže... DODO: ”... Mikšův příběh je šokující a hrozný.
DODO: A obrázky... jen s Mikšou... Neslýchaný. Jak teď na nás bude pohlížet Evropa...?”
STAROSTKA: ... a s Violetou... STAROSTKA (zničeně): Tak to je mnou konec!
.... ....
Vyhlídky jsou v háji.
DODO: Vyblejskla si ji. Vyfotila, ale ona si toho
nevšimla... LEO (vykřikne, téměř rozčileně): Mikšo!
LEO: Ta bude zuřit... MIKŠA (vyděšeně se vzbudí): Co... jo... vzbudil...
DODO (čte pomalu): ”životní láska pohozena na kraj LEO (rozevře před ním noviny): Vyval oči! Vidíš ... kam
silnice do deště a větru... ” jsi nás dostal?
LEO: Výbušný nadpis. FLORISTELA: Leo, nebuď tak tvrdý. On za to nemůže.
FLORISTELA: Lže! Nepršelo už týden! DODO: Ještě z toho dostane infarkt.
DODO (téměř slabikuje): ”... nemocný milenec, teď už LEO: Aspoň budou mít... všichni po problémech...
jen dobrý na vyhození na smetiště..” STAROSTKA: Tak nic nevyřešíme. To co napsala...
STAROSTKA: Podvodnice! Kde u nás ve vesnici viděla zůstane... kráva jedna. Leo, dej mi cvaknout!
smetiště? LEO: Prosím. (podává jí láhev)
19/148
DODO: A o nás, ani fotka... nic! DODO: ... že drží krok s moderní dobou a že mu
MIKŠA (s nosem zabořeným v novinách): Kurva... jo hrozně moc chybí... elektronický zvoník a elektronické
jo... prd... varhany!
LEO: O kom to mluví? O té novinářce nebo o Violetě...? LEO: Jí taky asi něco chybí!
FLORISTELA: O obou. FLORISTELA: Mohla aspoň uvést naše jména.
DODO: Takové jak ona nezajímá nic pozitivního. LEO: Vždyť se ani nezeptala jak se jmenujeme. Jenom
otce Mamba.
STAROSTKA: Řadí slova jedno za druhé jak kozí
bobky. DODO: O mně nic! Naprosto nic!
DODO: Chtějí prodat noviny tak je plní špinavostmi! STAROSTKA: Klid, Dodo, je to tak lepší...
LEO: Chrstají špínu po kýblech! FLORISTELA: Co o tobě? Tys' snad něco vyrobil?
FLORISTELA (zašustí novinami): Moment! Rozohnili DODO: Pozor, ať ti nezůstane ta pitomá otázka ležet v
jste se... .moc rychle. Hele tady se píše i o nás. žaludku! Já mám vize do budoucnosti, děvče. Mně
musí dávat za příklad.
.... DODO, LEO, STAROSTKA: Kde?! ....
LEO: Proč?
FLORISTELA: Článek je nutno číst až do konce.
DODO: Protože jsem přišel z města! Teď, když všichni
STAROSTKA: Pokud to někdo dokáže.
chtějí odejít. Jenže moc kladné příklady těm z novin
DODO: Máš pravdu, Floristelo. Poslouchejte. ”... ve leží v žaludku...
vesnici, rostou mimořádně velké mrkve, sladší než
FLORISTELA (rozmazleně): Jako ty přiblblé otázky?
cukrová třtina, a cibule nesmrdí a ze shnilých hrušek se
vyrábí nápoj, který je tak dobrý jako koňak... ” STAROSTKA: Ať je to jak chce, hned se mi lépe dýchá.
MIKŠA: Hovno... jo jo... MIKŠA: Srát... rychle... jo jo...
LEO: A... ještě něco? LEO (k Mikšovi): To je život, starouši, jako ten krav
(inec)...
DODO: Okamžik... (zamračí se)... spočítám to... jedna,
dvě, tři..Tři a půl řádku pouze o otci Mambovi! MIKŠA (rozčileně): Chce se mi strašně... srát..!
STAROSTKA (optimisticky): A co píše? DODO: Leo, na Mikšu to přišlo.
20/148
LEO: Přišlo? Ouha! Rychle ho zvedněme! FLORISTELA: Co?

MIKŠA: Jo jo... rychle... OTEC MAMBO: Volali mi dnes z jedné firmy... Chtějí
STAROSTKA: Odneste ho do dvora. našemu kostelu věnovat elektrické varhany! Z toho
článku mi to jasně vyplývá.
DODO: A co když po nás začne Violeta řvát?
FLORISTELA: I já mám jednu novinku. Jsem v tom...
LEO: Tak jí plesknu jednu přes hubu.
OTEC MAMBO: Jako obvykle.
STAROSTKA: Tady by to bylo riskantní... Co kdyby se
tady zastavil zákazník... FLORISTELA: Ale... v tomto případě ... myslím, že i
porodím.
DODO: Hoď sebou... než to pustí ven...
OTEC MAMBO: Bůh ti pomáhej.
LEO: Floristelo, dávej bacha na pulty! Vydrž Mikšo!
FLORISTELA: Doufám, že pomůže i otec dítěte.
DODO: Stiskni půlky.
OTEC MAMBO: A kdo to je?
MIKŠA: Držím... jo..jo... tisknu...
FLORISTELA (podívá se mu dlouze do očí): Á,
Leo a Dodo Zvedají Mišu, Starostka jim pomáhá.
.... popřemýšlejme kdo by to mohly být? No...? ....
Všichni dohromady zmizí za vraty. Přichází otec
Mambo OTEC MAMBO: Nemám ponětí.
FLORISTELA: No...?
FLORISTELA: Otče, četl jste to? OTEC MAMBO: Já jsem se měl na pozoru... jsem si
jist. Nedívej se tak na mně...
OTEC MAMBO: Modlitby? Ty já zpívám!
FLORISTELA: Člověk si není nikdy jistý.
FLORISTELA: Noviny Vlast. Píše se tam i o vás.
OTEC MAMBO: Ale... bereš přece antikoncepci, k
OTEC MAMBO: Ukaž.
čertu... bože odpusť...
FLORISTELA (podá mu noviny): Tady, podívejte.
FLORISTELA: Pokud uvažuju správně, tím
OTEC MAMBO (čte, mručí, zatímco Floristela se k nejpravděpodobnější jsi... ty.
němu zlehka tiskne): ”... ke spuštění zvonů... elektrické
OTEC MAMBO: Rozmysli si to pořádně!
varhany... ” Vynikající! Teď to chápu.
21/148
Objeví se Dodo, Leo a Starostová nesoucí Mikšu. Za DODO: Mlč! Teď přemýšlím.
nimi Violeta se slepicí v náručí. MIKŠA: Mlč... jo jo... ženská...
DODO: Mám geniální nápad! Spásnou myšlenku!
VIOLETA: A teď jste viděli i vy všichni, že si poradím Pozveme televizi!
sama. STAROSTKA: Dodo, ty ses zbláznil!? Zničíš mě.
LEO: To jo. LEO: Přijede i bez pozvání.
STAROSTKA: To nic neřeší. DODO: Ať přijede! A celostátní, ne jenom nějaká
LEO: Je potřeba to vysvětlit tomu praštěnému synovi. zasraná regionální. Mezinárodní! To je ono!
STAROSTKA: Zatím je Mikša u cesty, kde ho mohou STAROSTKA: Dodo, ty ses vrátil jenom proto, abys
vidět všichni. přivedl do neštěstí tuto malou a nevinnou společnost...
OTEC MAMBO: Oznamuji vám, že dostaneme DODO: Starostko, až vypustím ven ten nápad, ven na
elektrické varhany. denní světlo, až se dovíte do detailu... jmenujete mě
STAROSTKA: Kdo? čestným občanem! A všichni mě budete líbat.
.... ....
OTEC MAMBO: Církev, kostel. VIOLETA: Co?
VIOLETA: Přijde odněkud pomoc? DODO: Na tvář, matičko, ne to, co jsi měla na mysli.
OTEC MAMBO: Jako důsledek toho novinového MIKŠA: Prdel... chacha...
článku... nám je daruje jedna firma.
DODO: Možná vám vymění i ten zvonění. Najednou se ozvou kostelní zvony.
OTEC MAMBO: Možná.
STAROSTKA: Ten článek měl pozitivní efekt. OTEC MAMBO: Už zas'!
OTEC MAMBO: Měl. VIOLETA: Vypni to, kruci, navěky! Vyškubni to ze
DODO: Měl... moment! zásuvky!
FLORISTELA: Dodo, dávej si ví pozor na jazyk. DODO: Rozmlať ten elektronický systém na padrť!
OTEC MAMBO: Už toho mám dost. Pádím!
22/148
LEO: Páďte, otče, ať z toho neohluchneme.

FLORISTELA: A neuslyšíme kázání.
MIKŠA: Do cvokárny... jo jo... do cvokárny!
.... ....
23/148
ČTVRTÁ SCÉNA DODO: Ani nemusí. Natočíme vyprávění, v několika

jazycích, a bude se to pouštět do sluchátek.
Všichni sedí na okraji silnice (kromě Mikši, který spí na LEO: Do sluchátek?
svém lehátku) a naslouchají Dodovi. Ten pobíhá sem a DODO: Jak se to dělá ve velkých muzeích. Buďte rádi,
tam před nimi a nadšeně jim něco vysvětluje. že jsem se vrátil. Osvítím vám hlavy. Tedy, nahrajeme
to v prvé řadě anglicky, to je nutnost.
DODO: Nejsem jen mazaný, ale opravdu chytrý! STAROSTKA: A kdo nám to přeloží do angličtiny?
STAROSTKA: Neprotahuj to, Dodo. Ven s tím. DODO: Kdejaký středoškolák! Obrátíme se na studenty
z města, nějakou tou korunou jistě nepohrdnou.
DODO: Klubko geniálních myšlenek... vycházející z
Anglicky a... myslím že... japonsky! To je ono! Japonci
jedné základní. Mikša, coby základní zdroj rozvoje
jsou ti nejzuřivější turisti. V mžiku je tady máme.
turistiky v naší obci!
STAROSTKA (nápad se jí začíná líbit): Ale Mikšu
LEO: Zbláznil ses'!
nemůžeme nechat jen tak.
.... DODO: Nespěchej se závěry. Deník Vlast z hlavního ....
DODO: Samozřejmě že ne. Musíme ho chránit před
města, popsal dvě stánky, s fotkami! To je opravdová
nepohodou. Postavíme kolem něj přístřešek z prken,
reklama, poslouchejte dál. Otec Mambo to může
takže bude jako ve výloze... bez skla.
potvrdit.
STAROSTKA: To se zařídí. Svolám bleskovou schůzi v
OTEC MAMBO: Mně to vyšlo. Dostanu elektrické
ústředí.
varhany a je možné, že...
DODO : Plus ekologický záchod.
DODO: ... dokonce i nový elektronický systém zvonění!
Hle, první výsledek. Správně. Mikšův příběh... FLORISTELA: Co to?
prodáme! DODO: Hajzl, miláčku. Přenosný. Postavíme ho hned
VIOLETA (směje se): Jako mrkve... vedle té budky. Pro Mikšu i pro turisty.
DODO: Stane se rychle proslulým a turisté se sem jen VIOLETA: Výborně. Přece mi nebudou všichni srát za
pohrnou. mým plotem!
FLORISTELA: Mikša nemůže vyprávět.
24/148
OTEC MAMBO: A já zapěji modlitbu s kytarovým naklepnuté, tu a tam nějaké ta skvrnka, nebo červík
doprovodem. ale... s jedinečnou přírodní chutí, chápeš? To přitahuje
DODO: I na vás dojde. Napřed konkrétní věci. Mrkve, cizince, takové ty přírodní věci, žádná chemie, žádné
jablka, cibule. Agroturistika! euro...
LEO: Máš nějaký nápad? FLORISTELA: Chápu...
DODO: Jasně, §§§. Zmiňuje se ten článek o mrkvi? VIOLETA: A nemyté.
FLORISTELA: Ano. I o jablkách o cibuli. Pochvalně. DODO: Doprčic to nééé! Hygiena musí být. Skvrnité,
ale čisté!
LEO: Ale na fotkách to není.
OTEC MAMBO: A já?
DODO: V televizi se budou vyjímat daleko lépe.
DODO: Hned, otče. A hned po Mikšovi, je na řadě co,
STAROSTKA: Ty si myslíš, že přijede televize?
ha?
DODO: Jsem o tom přesvědčen. Média to přebírají
LEO: Smradlavka!
jedni od druhých. Je to výživné téma, podle diváckého
vkusu. I nějakou tu slzu to vyloudí. Jestli se neohlásí DODO: Uhodls', §§§! Tím nápojem je dorazíme. Její
.... ....
nejpozději zítra, zavolám tam a hotovo. sláva se bude šířit rychlostí světla.
FLORISTELA (souhlasně): Jsi úžasně aktivní. FLORISTELA: To je velká rychlost.
DODO: Normálka. Teda, tyhle produkty jsou DODO: Jestli to bude nutné, vymyslíme i vinětu.
jedinečné... STAROSTKA: Budou ji pít i bez ní.
LEO: To je pravda. DODO: A když člověk popije, podráždí mu to žaludek.
DODO: A snažte se, ať jsou i nadále ekologické. A pak?
FLORISTELA: Jako ten hajzlík? LEO: Bude chtít něco pojíst.
DODO: Ano. Teda, miláčku, to znamená: ať zůstanou DODO: Přesně. Postavíme stánek, malou hospůdku,
co nejblíže přírodě. Ať nevypadají jak na fotkách, jako jenom se třemi stoly. A tam si Mikšovým příběhem
přes kopírák, jedno jabko jak druhé, cibule a mrkve dojatý turista s žaludkem podrážděným smradlavkou
jakbysmet. U nás jsou různých tvarů, tu a tam může dát něco lehkého k jídlu.
25/148
FLORISTELA: Co třeba? DODO: A název na ceduli bude: U Mikši. Samozřejmě,

DODO: Něco jako hot dog. že to napíšeme i anglicky: by Mikša. A japonsky.
LEO: Co to je? LEO: Jakpak to bude asi znít?
DODO: Dalo by se to přeložit... teplý pes.
LEO: Pes? Mikša se probudí.
STAROSTKA: Pes?!
FLORISTELA: Japoncům? MIKŠA: Aja... a... ejo..jo jo...
DODO: Tak prrrr, moment. Tak se tomu říká anglicky. VIOLETA: A tohle to všechno chcete podnikat před
Je to párek potřený hořčicí, co se strčí do rohlíku. mým vchodem?
LEO: Ahaaa... Mysleli jsme že budeme muset klepnout STAROSTKA (přiskočí k Violetě, popadne ji za halenku
pár psů, co ve vsi máme. a zaječí jí do tváře): Ty, Violeto, nebudeš tady nic
komentovat. Ať tě to ani nenapadne. Nechej si to
FLORISTELA: Příprava je jednoduchá.
laskavě pro sebe. Jinak... se do tebe pustí celý obecní
.... DODO: Ale i zde musíme být specifičtí. Myslel jsem na ....
úřad a roztrhá tě na kusy!
všechno. Jak pospávají v těchto končinách psi? Sto-če-
MIKŠA: Bravo... roztrhej ji... jo jo...
ni-do-klub-ka! Ne natažení. Takž náš hot dog bude
zatočený. Tenký domácí páreček, zatočený jako šnečí VIOLETA (žlučovitě se zasměje): Nechci nic
ulita a vložený do kulaté žemle, samozřejmě taky komentovat. Myslela jsem na zisk...
domácí. DODO: Všichni na tom vydělají. Později určíme kdo a
FLORISTELA: A k tomu udělám omáčku, že si prsty kolik. Nejdříve se musí rozběhnout turistický ruch.
budou olizovat. OTEC MAMBO: A co já?
DODO: Logické. Seš přece odbornice. Ty a Leo budete DODO: Okamžíček, otče. Uděláme i projekty.
vést ten stánek, kde budete prodávat i znamenitou STAROSTKA: Projekty? Super.
zeleninu. Kdo si bude přát, budou moci chroustat
mrkev... nebo jablko či cibuli.
STAROSTKA: Dodo... ty jsi úžasný!
26/148
DODO: Dokonce evropské. Na-pří-klad... postavení FLORISTELA: A co moje cibule? Je snad horší mrkve?
domova či něčeho podobného, s parkem a jezírkem, Chválili ji v novinách.
pro ochrnuté. DODO: Máš pravdu. Postavíme dva pomníky, do
STAROSTKA: Ale my máme jen jednoho. vesnice se přece přijíždí ze svou stran, ne?
DODO: Než to postavíme, ochrnou další dva tři... . VIOLETA: Jednou zprava a podruhé zleva.
Důležití je, aby nám to schválili. MIKŠA: A jednou zprostředka... jsi blbá... jo jo...
MIKŠA: Domov... to jo... STAROSTKA: Na pomníky jakési fondy máme.
DODO: Na něco takového stoprocentně existují DODO: Sochaři by se našli, pár jich v městě znám,
evropské fondy! nemají do čeho píchnout.
STAROSTKA: Dodo... myslím, že ti najdu místo na OTEC MAMBO (nadšeně): Obrovská bronzová blyštící
úřadě. se mrkev a cibule, stejně obrovská, každá z nich na
DODO: Nechej toho... nestanu se žádným podstavci. Působivé.
zaměstnancem. Jsem podnikatel s nápady. Přicházím s LEO : A kam je postavíme?
.... nápady a vy je uvádějte do praxe. Napřed je potřeba ....
DODO: Hned za ukazatele. I ty změníme. Navážeme
mozek... potom ruce.
družbu s jinými obcemi na světě.
FLORISTELA: Jak to přísloví "když není hlava, běda
FLORISTELA: I z Japonska!
rukám!"
OTEC MAMBO: Za ukazateli to... být nemůže. Tam
DODO (zachvácen horečkou nápadů): A je nezbytně
bude Ježíš na kříži. U obou příjezdů.
nutné, abychom postavili u příjezdu do vesnice pomník.
DODO: Máte pravdu. Bylo by to moc nahuštěné. A ani
STAROSTKA: Vynikající. Čí pomník?
by to nebylo dobré, takže Ježíš a mrkev. Postavíme ty
DODO: Bronzový, velký, blyštící se. pomníky proti sobě. Aby si... konkurovaly, chacha.
STAROSTKA: A koho necháme odlít? LEO: A řidiči budou pleštit oči hned nalevo hned
DODO: Mrkev! napravo!
LEO: Bravo! FLORISTELA: A budou se křižovat oběma rukama!
27/148
STAROSTKA: Ty jsi čím dál tím chytřejší. STAROSTKA: Od této chvíle.

OTEC MAMBO: A co já? LEO: Pohlídejte mi mrkve, dokud se nevrátím.
DODO: Prohlásíme kostel za historickou památku. VIOLETA: Jdu domů. Možná se pustím do pečení
OTEC MAMBO: Není dost starý. žemlí.
DODO: To nevadí. Necháte ho trochu zestárnout. STAROSTKA: Bravo, Violeto. Pusť se do toho.
Vymyslíte stručnou historii. Ať je mu nejméně několik VIOLETA: A... jestli bude nějaký turista tady zůstat,
století. To už je tradice! Turisté ho navštíví, rozmístíme mám volné pokoje.
tam informační tabule, vy jim můžete něco zazpívat. DODO: Vynikající! Na penzion jsme úplně zapomněli!
Pak bude na řadě Mikša, stočené párečky, mrkev a To musí být. Violeto, gratuluji ti. Přidej se k projektu.
Smradlavka, prohlídka kostela dělá dobře na trávení. Napijme se na to.
FLORISTELA: Ty furt schválně vynecháváš cibuli! LEO: NA lepší časy.
OTEC MAMBO: Nápad je to dobrý. Vlastně je možné, STAROSTKA: Přesně tak.
že náš kostel může být starší než se říká...
.... MIKŠA: Jó... penzion, kurvaštelung... jo jo... cvokárna... ....
Prozkoumám to.
DODO: Nejdříve vymyslete tu tabuli a pak si
zkoumejte... Čas letí. Všichni pijí rovnou z lahve, jako poslední Mikša, a poté
usne s lahví v náručí. Na scéně zhasne reflektory,
MIKŠA: Fíííí... jo jo...
zůstane jeden co osvětluje Doda a jeden co osvětluje
STAROSTKA: Jdu hned na úřad a svolám schůzi. Floristelu.
OTEC MAMBO: A já jdu... vymýšlet tu tabuli.
LEO: Jak to, že zvony nezvoní? FLORISTELA: Dodo...
OTEC MAMBO: Vyhodil jsem starý systém do smetí. A DODO: Co?
čekám na jiný, nový.
FLORISTELA: Já to věděla hned od začátku...
STAROSTKA: Leo, pojď se mnou, jsi v radě obce.
DODO: Cos' věděla?
LEO: Odkdypak?
FLORISTELA: Že si lepší než všichni ostatní.
28/148
DODO: Kdypak sis toho všimla? FLORISTELA: Až do toho večera jsem neměla o
FLORISTELA: Tehdy, v tom čerstvém seně. Kolik vůních ponětí. Je jich mnoho, jako hvězd. Jako chlapů.
hvězd jsi mi ukázal když jsme na něm leželi! DODO: Někteří smrdí.
DODO: Když je jasná noc, je nebe plné hvězd. FLORISTELA: Cože? Vzpomínáš si na ten večer kdy
FLORISTELA: A řeka bublala jako když hrají cvrčci, jsem ležela na zádech, Dodo?
povídals. DODO: No, jóó...
DODO: Normálka. FLORISTELA: Zůstala ti v chřípí moje vůně?
FLORISTELA: Vysvětlils mi, že láska je cit založený na DODO: V chřípí?
vůni. FLORISTELA: Všemi póry vnímám tvou vůni, povídals.
DODO: Normálka. DODO: Ty se mi nějak od té doby ucpaly.
FLORISTELA: Když ti ten druhý nevoní, sbohem lásko! FLORISTELA: A taky jsi mi říkal, že Spousta
Hned tě to přejde. manželství se rozpadne kvůli smradu.
.... DODO: Ale mě to nepřešlo. Normálka. **) ....
FLORISTELA: Takže i ty si na to pamatuješ! DODO: Nevzpomínám si.
Očichávals mě úplně celou.
FLORISTELA: Otěhotněla jsem.
DODO: Fakt?
DODO: To je z toho, že chodíš pořád v červeném.
FLORISTELA: A říkal jsi, že je to ta nejkrásnější vůně, s Říkal jsem ti to.
jakou ses kdy setkal.
FLORISTELA: Tehdy jsem... otěhotněla.
DODO: No, jestli jsem to říkal...
DODO: S kým?
FLORISTELA: I já jsem tě očichávala úplně všude.
FLORISTELA: Tehdy jsme tam byli jenom my dva, když
DODO: Jako dva pejsci jsme se očichávali. jsme se očichávali a ty jsi mluvil tak krásně jak nikdo
FLORISTELA: Tvá vůně se mi líbila. jiný.
DODO: Dali jsme se dohromady. DODO: Chceš mi podsunout, že je to moje?
29/148
FLORISTELA: Normálka. Ty jsi chytrý/ chápavý, vrátil FLORISTELA (rozmazleně): Já chci tebe, Dodo.
ses z města. Pán z města. Krásného, mladého, podnikavého...
DODO: Hele, nechej toho! Odtehdy tě očichával tucet DODO: Vyloučeno!
chlapů! Chceš mi hodit toho spratka na hlavu? FLORISTELA: Má před tebou kleknout?
FLORISTELA: Bude vonět po tobě. DODO: Ne, tady ne! Všichni to uvidí.
DODO: Přepočítala ses, Floristelo! Se mnou žádná FLORISTELA: Však já tě přesvědčím. Prohlásím... že
budoucnost nebude. to dítě je tvoje.
FLORISTELA: Ale i o budoucnosti jsi povídal. Tak DODO: Neblbni, já jsem... ženatý. Manželku jsem
krásně, růžově, mile. nechal ve městě, ať si řádně užije městského
DODO: Budoucnost bude smrdět po hovně, pokud se znečištění!
budeš tahat se hajzlíky. FLORISTELA (v šoku): Och... ach... jsem zničená... já
FLORISTELA: A já si dělala takové sny! omdlévám...
DODO: Se mnou žádné zákonné řešení není možné. DODO: Jen omdlévej, omdlévej, miláčku. Aspoň
.... ....
FLORISTELA (změní tón): Rozhodla jsem se teď, skončíme tuto debatu bez východiska.
dokud tady máme takové vyhlídky. Musím mít manžela. (Floristela omdlévá, zatímco Dodo se pustí do mrkve)
DODO: Otec Mambo by byl ten nejlepší.
FLORISTELA: Naše vůně nejdou dohromady...
DODO: Nechej těch pitomin. Církev je vždycky smrdí
po zisku.
FLORISTELA: Má strašně chlupatou hruď.
DODO: To znamená, že je to samec...
FLORISTELA: Prosím tě...
DODO: ... aktivní a důvěřivý. Po dobu nedělních kázání
si budeš moci dělat co chceš.
30/148
PÁTÁ SCÉNA OTEC MAMBO: Dal jsem se do toho s vervou.

FLORISTELA: Já se taky potřebuji zdokonalit.
Na scéně se už objevil ekologický záchod, dva stoly se OTEC MAMBO: O nedělích budu v kostele zpívat
židlemi před stánkem nad nímž je nápis BY MIKŠA a modlitby anglicky.
japonskými znaky. Floristela je v pohybu, hned uvnitř Ba dokonce i kázaní prošpikuji tu a tam anglickým
stánku, hned venku, kde u stolu sedí otec Mambo s slovem.
kytarou. Mikša klíme.
FLORISTELA: Jsi farářem budoucnosti a husband jak
má být.
OTEC MAMBO: Škoda, že jsi neviděla, jaký jsem udělal
dojem na turisty.
Pokud herec, který hraje otce Mamba umí hrát na
FLORISTELA (sám úsměv): Na to mám času dost. Celý kytaru, může zahrát něco ve stylu černošských
život. spirituálů.
OTEC MAMBO: Ty jsi fakt pilná.
.... ....
FLORISTELA: Taková je budoucí paní farářová. OTEC MAMBO: To dělá dojem, hlavně na mladé.
OTEC MAMBO: Správně. FLORISTELA: Potřebujeme mít co nejvíce farníků.
FLORISTELA (zamilovaně): Myslíš, že se mohu dál OTEC MAMBO: Aby církev žila dál.
oblékat pořád do červené?
FLORISTELA: Aby našemu dítěti nic nechybělo.
OTEC MAMBO: Samosebou! Jsme přece moderní. A
OTEC MAMBO: Rodina je na prvním místě.
ne bigotní.
FLORISTELA: Bude to krásný chlapec.
FLORISTELA: Du you chceš kulatý hot dog s
omáčkou? OTEC MAMBO: Seš si tím jistá, že to bude kluk?
Doktoři to mohou říct přesně až ve třetím měsíci.
OTEC MAMBO: Oh, no, thank you. A minerální vodu
z domácího pramene. FLORISTELA: Odkudpak to víš? Nejsi třeba... tajně
ženatý?
FLORISTELA (přinese mu sklenici vody a posadí se
mu na klín): Ta angličtina ti začíná jít.
31/148
OTEC MAMBO: Bůh chraň, Floristelo, co tě to napadá! DODO: Čert ví. Tak jsem to pochopil. Story...?
Já když jednou založím rodinu, je to navěky. TURISTUL: Yes yes... story..Miksha...
FLORISTELA: Bude krásně vonět. FLORISTELA: A chutnala mu smradlavka.
OTEC MAMBO: Co? DODO: Velmi dobře, její věhlas roste. Mikšo, probuď
FLORISTELA: To naše dítě. se!
OTEC MAMBO: Nechápu... MIKŠA: Co... á jo... anglický turista...
FLORISTELA: V životě, znamená vůně, strašně moc. DODO: Zmáčkni ten knoflík, ať si ten gentelman
Když se ti líbí něčí vůně, snadněji s ním vyjdeš. poslechne ještě jednou ten příběh.
OTEC MAMBO: Ty smrdíš po česneku. MIKŠA: Okamžíček... yes yes...
FLORISTELA: To je z té omáčky!
OTEC MAMBO: A já ... po kadidle. Turista si nasadí sluchátka a poslouchá. Čas od času
FLORISTELA: V těchto malebných končinách, turisty mu skápne slza.
.... navštěvovaných, je základem trvalé rodiny česnek a ....
kadidlo! DODO (posadí se ke stolu): Mám žízeň.
FLORISTELA: Čistou pramenitou vodu nebo
Vchází Dodo a anglický Turista. smradlavku?
DODO: Vodu. Ve službě nepiju.
DODO: Vy se tady bavíte... a ostatní makají! OTEC MAMBO: Mají dnes přijet ještě nějací turisté?
FLORISTELA: Co je s tím... anglickým turistou? Zdá se, DODO: Stačím, že nám zůstal tenhle...
že už tady dnes jednou byl. TURISTUL (dojat Mikšovým životním příběhem): Oh,
TURISTUL: I’m happy... yes... very nice... romantic...
DODO: Yes yes... Byl zde s jednou skupinou... ale chtěl MIKŠA: Romantic... yes yes... prd...
by slyšet ještě jednou Mikšův příběh. FLORISTELA: Dnes šly dobře na odbyt i mrkve.
OTEC MAMBO: To na něj tak strašně zapůsobil?
32/148
DODO: A náš stočený pes? OTEC MAMBO: Ten je z toho příběhu úplně naměkko.
FLORISTELA: Ten má úspěch vždycky. DODO: Flori, nachystej Smradlavku a chlebíček.
OTEC MAMBO: A Smradlavka. FLORISTELA: Vše je na svém místě. Mám začít
DODO: Normálka. To jde jedno s druhým. servírovat...?
TURISTUL (mezi slzami): Oh, yes... a great love... DODO: Na ten druhý stůl. Potřebuje trochu rozjímat.
MIKŠA: Velké hovno... yes yes... OTEC MAMBO: V kostele už byl s tou skupinou.
DODO: Mikšo, ovládej se! Mohlo by mu to dojít a celý DODO: Jestli chceš, můžeš mu něco zazpívat.
dojem by byl v řiti. MIKŠA: Hotovo... end... fssssss...
MIKŠA: Ok... yes...
OTEC MAMBO: V kostele dnes bylo plno! Turista přichází ke stolu viditelně dojatý. Nesedne si.
Floristela mu podá Smradlavku ve vysoké elegantní
DODO: Normálka. Objevil jsi jeho super minulost. Ještě
sklence a talířek s kulatým hot dogem.
by to chtělo nějakou legendu s exotickým nádechem. A
.... zpěv? ....
OTEC MAMBO: Vbrzku a v angličtině! FLORISTELA: A kulatý hot dog s... Mikša-ketchup?
DODO: Bravo! Myšlenka na nastávající otcovství ti TURISTUL: Oh yes... Miksha ketchup... very good...
dává konstruktivní impulsy. DODO (k Floristele, nadmíru užasle): Kdy jsi přišla na
FLORISTELA: Řekla jsem mu jak je to s těmi vůněmi. ten nápad s kečupem Mikša?
DODO (trochu v obavách): A...? FLORISTELA: Teď, zrovna teď.
FLORISTELA: É... četla jsem v jednom časopise, jak DODO: To je geniální! Floristelo, ty máš zatraceně
jsou důležité a tak podobně. supermarketingový mozek! Na skleničky dáme etiketu.
A budem prodávat i Ketchup Mikša! Voňavý a chutný
DODO: Aspoň k něčemu jsou ty časopisy.
suvenýr. Ňam, ňam. Prosperujeme!
TURISTUL: O yes... very cruel... heartless...
TURISTUL: Very good... ( hodí skleničku do sebe a
MIKŠA: Tak... yes... very... opře se o stůl)
33/148
DODO (k otci Mambovi): S takovouto manželkou

přijdeš k majlantu. To je ale nápad! Ketchup Mikša!
MIKŠA: Jo... krev... jo... blood!!!
OTEC MAMBO: Tomu anglánovi se nějak podlamují
nohy, všimla sis.
DODO: Jasně. Zavedu ho dovnitř, k Violetě...
TURISTUL: Yes... Violeta... bad woman...
DODO: Bad bad... ale s postelí. Hajdy na sleeping...
TURISTUL: Oh, yes... sleeping.
Dodo a Turista vcházejí do Violetina dvora.

OTEC MAMBO (k Floristele): Miláčku, dones mi taky
.... kečup Mikša od firmy Floristela a pak mi ještě ....
popovídej jak je to s těmi vůněmi.
34/148
EPILOG DODO: Voní až se kroutí nos!

STAROSTKA: Smradlavka? Ta je v pořádku, jasně.
Na scéně Dodo, Leo, Floristela, otec Mambo a FLORISTELA: A omáčka. Ketchup Mikša.
Starostka. Ani jeden z nich si nepovšimnul, že Mikša OTEC MAMBO: A jsou naši!
zmizel z ”vitríny” i se skládacím křesílkem.
STAROSTKA: Jen ať je tady čisťoučko a Mikša ať je
oblečený do čistého...
STAROSTKA: Je to skoro tutovka. Přijedou odpoledne,
kolem čtvrté.
V tom okamžiku všichni zjistí, že chybí Mikša. Floristela
DODO: Šestnácté. vyloudí jekot odpovídající velikosti tohoto zjištění.
STAROSTKA: Autem z ministerstva. Všichni úžasem ztuhnou.
LEO: Kolik jich bude?
STAROSTKA: Čert ví! Sekretářka mi jen oznámila, že DODO: Kde je...?
.... přijede komise co schvaluje projekty. LEO: Kde je Mikša? ....
DODO: To, že zvedli prdel ze židle a jedou sem je OTEC MAMBO: Kam ... se ztratil?
dobré znamení. Nadějné.
STAROSTKA: Kam zmizel?
STAROSTKA: Určitě. Náš projekt vzbudil velký zájem.
DODO: Doprdele! Jak to mohl sám dokázat?
FLORISTELA: Ježíš, já mám takovou radost!
LEO (pádí k záchodu): Možná na hajzl!... ne tady není!
OTEC MAMBO: Možná jen jeden. Evropský komisař.
FLORISTELA: Možná Violeta...
STAROSTKA: Jeden nebo víc, musíme se na to
OTEC MAMBO: Kéž by Pánbůh dal, aby to byla
připravit.
pravda!
LEO: Už jsme.
DODO (Křičí spolu s ostatními): Violeto! Violeto, polez
STAROSTKA: Mrkev, cibule, jablka... ven! Matičko!
FLORISTELA: Se jen blyští! VIOLETA (přichází se slepicí v náručí): Co tady sakra
STAROSTKA: Párečky, chlebíček... řvete jak pominutí? Vzbudíte mi anglického turistu.
35/148
STAROSTKA: Kde je Mikša? LEO: Všechno je v řiti!

VIOLETA: Ve vitríně, kdy by měl krucipísek být... (zjistí, OTEC MAMBO: A jak to všechno hezky šlo.
že není). Není tam! FLORISTELA: Dokonce já jsem se rozhodla, že
LEO: Mysleli jsme si žes'... porodím...
VIOLETA: Já, co? Jestli jsme ho jednou vyhodila na DODO: Naříkáním nic nespravíme. Musíme se
ulici, tak ho tam i nechám. zamyslet. Hbitě.
STAROSTKA (zničeně): Co té komisi řekneme? VIOLETA:Nad čím se musíme zamyslet?
VIOLETA: Jaké komisi?
DODO: Přijede komise, aby na místě viděla, tedy Všichni na ni zuřivě pohlédnu. Dodo se prochází sem a
konkrétně, podmínky našeho projektu. Týká se to i tam, v těžké bezradnosti. Ostatní přenesou pohled z
tebe. V tom projektu je řeč i o penzionu. Violety na něj.
VIOLETA: Zahlédla jsem v jednu chvíli z okna dodávku,
která se zastavila... Myslela jsem, že jste dovezli DODO: Chytíme ty zloděje, ale do odpoledne je to
.... ....
zboží... nemožné; to nestihneme.
DODO: Je to jasné. Tušil jsem od samého začátku. OTEC MAMBO: Rozhodně ne.
STAROSTKA: Co je jasné, Dodo? DODO (zastaví se, osvícen nápadem): Copak ti z té
DODO: Ukradli nám ho. komise, ať už jich bude kolik chce, jeden nebo stovka,
LEO: Ukradli? vědí jak ten náš Mikša vypadá?
FLORISTELA: Ukradli? LEO: Nóó... mohli ho vidět v novinách nebo v nějakém
pořadu...
OTEC MAMBO: Jak, ukradli?
DODO: Hovno! To už bylo dávno. Kdo si zapamatuje
DODO: Naložili ho do té dodávky i se křesílkem... a
tvář... jakéhosi dědka s beranicí naraženou do čela.
hotovo. Jednoduché. Závistivci jedni!
Ergo?
OTEC MAMBO: Našeho chrabrého paralytika.
STAROSTKA: Máš nějaký nápad, Dodo?
STAROSTKA (sesune se na židli): Jsme ztraceni.
36/148
DODO: Jasně. Co jsem na světě mám nápady. STAROSTKA: Má pravdu. Řekneš pár slov... a pak
STAROSTKA: Mluv, honem, než z toho dostanu infarkt. budeš dělat, že jsi usnul.
DODO (dívá se na Lea): Když se tak dívám na Lea... LEO: To se mi líbí. Budu spát jak pařez.
trochu se Mikšovi podobá.
LEO (chápe): Já nemůžu... Přichází Violeta a otec Mambo.
DODO: Ale můžeš.
STAROSTKA (pochopí): Aááá... máš pravdu, Dodo! DODO: Postavte sem židli... tak. Leo, posaď se.
Můžeš, Leo. Jinak jsme všichni v háji. VIOLETA (obléká ho) Pulovr... sako... šálu... a
DODO: Bude tě to stát nanejvýš hodinu času. beraničku...
LEO: Dobře, ale já... OTEC MAMBO: A deku na nohy.
DODO: To se chceš vrátit ke svému mizernému pultu, DODO: Nahoď útrpný ksicht.
kde nevyděláš skoro nic? STAROSTKA: Ne křečovitě... svrašť obočí... a mysli
.... STAROSTKA: Chceš potopit náš projekt, poté co jsem třeba na to, že... tě bolí břicho. ....
tě protlačila do rady? FLORISTELA: Mikša vypadá... spíš nasraně než...
LEO: Ne. útrpně.
VIOLETA (spěšně): Jdu pro nové křeslo... pro nového DODO: Tááák... dobře, Leo...!
Mikšu. A beranici, šálu, svetr... LEO (hrdě): Však taky Mikšu dobře znám, §§§.
OTEC MAMBO: A deku. Jdu s tebou. Rychle, Violeto DODO: A teď, blekotej něco.
(Violeta a otec Mambo spěšně odcházejí)
LEO: Cvokárna... jo jo... cvokárna...
LEO: A... .co když se to provalí?
DODO: Ne, Leo! Co si ta komise pomyslí?
DODO: Proč by se to provalilo? Budou ti věnovat
LEO: Hovno... ba jo... prd...
pozornost jen pár minut. Musíš něco drmolit... tak jak
Mikša... a zbytek nech na nás. S námi zasednou za STAROSTKA: Ty seš idiot! Omlátí nám projekt o hubu
stůl, ne s tebou. když tě uslyší!
37/148
DODO: Něco zářivějšího, Mikšo. Ať cítí, že i ty doufáš... STAROSTKA: A jak to bude říkat!
že bude lépe. DODO: Jasně. Ale pro začátek... malý oraz. (upije ze
OTEC MAMBO: Že věříš našemu projektu. skleničky a obrátí se k Floristele) Já... když mně
LEO: Miluji... jo jo... život... naději... chytnou nervy... cítím prázdno v žaludku. Přines mi
stočeného psa s kečupem Mikša!
DODO: Bravo. Super! Tak se mi líbíš! Na toto téma, a
nejen na ně, zamumlej ještě pár slov. STAROSTKA: Dones nám všem. Já to platím!
LEO: Dobrá.
DODO: Pak můžeš usnout. Ťuknou si. Pijí. Jedí. Ozve se hudba - černošské
spirituály.
LEO: To taky udělám.
LEO (filozoficky): A já jsem to Mikšovi říkal. Život je
STAROSTKA: A teď by ... kopla Smaradlavka. Malá.
kravinec uprostřed cesty...
Posaďme se na chvíli.
Hudba zesiluje, světlo hasne dokud všichni nezčernají.
.... Usedají ke stolu. Floristela přináší Skleničky a láhev ....

Smradlavky KONEC
DODO: Musíme si říct, co kdo bude té komisi říkat.
38/148
STRANICKÁ SUŠÁRNA
aneb
rozplácněte ty šváby!
Komedie o dvou jednáních
.... ....
39/148
Osoby:
NINI GAGU – domovní důvěrník

PAMULA: – Gagova dcera, studentka XII. třídy
ARISTIK ALECU - nezaměstnaný
ALNA – manželka Aristicova, profesorka
AMELIA – jejich dcera, studentka XII. třídy
MUŽ S PÍŠŤALOU
ŽENA V ŠÁTKU
VASIL DVOJHALÍŘ
TLUSŤOŠKA
HLAS Z VÝTAHU
.... ....
1. STATISTA
2. STATISTA
3. STATISTA
4. STATISTA
40/148
Scéna je rozdělena na dvě části, které nemusejí být

nutně stejné. V jedné z nich je kuchyně s jídelnou
rodiny Alecových. Válenda, lednička, telefon + ostatní;
dle přání režiséra. Dveře do Ameliina pokoje. Nad
jídelnou je domovní sušárna. Na šňůrách jsou
rozvěšeny spodky, kalhotky, trička, kalhoty atd. Pod
šňůrami masivní dřevěný pracovní stůl. Papíry, tužky,
brožury atd. Počítač. Na druhé straně scény je
schodiště a dveře výtahu. Schody vedou do sušárny.
Postavy, které budou chodit po tomto schodišti nahoru
se budou objevovat zpod scény přes padací dveře. Toto
jsou minimální scénické požadavky. Režisérova a
scénografova volnost je jinak neomezená. Mohou pustit
.... volně uzdu fantazii. ....
Za stolem v sušárně sedí člověk. Nevidíme mu do

tváře. Lampa nad stolem ho osvětluje jenom částečně.
Tím člověkem je NINI GAGU, což divák zjistí až
později.
AMELIA stoupá po schodech a pobrukuje si přitom

melodii. Je naboso, boty si nese v ruce. Ve druhé drží
láhev. Je velmi dobře naladěna, lehce přiopilá, lehce
oblečená. Krátká sukně, halenka atd.
41/148
SCÉNA PRVNÍ NINI GAGU: My nejsme špinaví do hoven jako jsou

ostatní... (zvedá se ze židle. Je-li to možné, nechť se
mu leskne pouze pleš)
Sušárna a schodiště. AMELIA a NINI GAGU.
AMELIA: ... když se taťka probudí, řeknu mu, že to byla
superpařba.
AMELIA (popěvek): Cestou z postýlky pod sprchu ... la
NINI GAGU: Je čas aby se všichni poctiví lidé probudili.
la la (směje se, škytá)
AMELIA: ... a zrovna se porouchal výtah ... kolik schodů
NINI GAGU: (tlumeně): ... potřebujeme vlajku... je to
to ještě může být? ... osvětlení mizerné ... těch schodů
symbol...
snad přibylo...
AMELIA: ... lepila jsem se na Pepu (pseudolidový
NINI GAGU: Vystoupíme až na ty nejvyšší stupně...
popěvek, česky nejspíše z oblasti "moderní dechovky")
(říhne) ... pardon ... (směje se, škytá) AMELIA: ... tak je to víc cool ... a udržuje to postavu ...
víc než ... šlapání na rotopedu ... la la la.
NINI GAGU: To udělá dojem ... a znak ... a barevné
brožury... NINI GAGU: K ... nám můžete... přijít s otevřeným
.... srdcem ... (posadí se) hmm ... to si ještě musím ....
AMELIA: ... možná to uslyší otec ... (škytne) ... dám si
promyslet ... (vezme tužku, píše) ...
loka, ať to přejde... (napije se)
AMELIA: ... mí spolužáci jsou ještě ... děcka ...
NINI GAGU: ... pročpak bychom ne neměli mít
praporek? Kromě toho velkého, stranického ... to je NINI GAGU: ... na mládež ... nesmíme zapomenout ...
nápad! je potřeba jí lichotit ... . podporovat ji ...
AMELIA: ... fuj... je prázdná (obrátí láhev, zasměje se)... AMELIA (zastaví se přede dveřmi sušárny, hledá klíče):
co mám dělat, aby mě ta škytavka přešla? (škytne) ... postaví se jim to rychle ... potom bum!... a konec.
(zkouší odemknout) ... že by to byl špatný klíč?... otec
NINI GAGU: ... chybí vám minulost, tak to budou
se vzbudí ... budu mu to muset povyprávět ... (pokládá
komentovat závistivci ... ale máme, dokonce jakseříká
láhev)
dávnou...
NINI GAGU: Někdo je za dveřmi... (zvedá se)
AMELIA: ... ne, takhle to v té písničce není ... ale:
narostlo mi bříško... (smích) ... písnička na hovno...
42/148
AMELIA: (bere za kliku, otevře) ... zapomněli AMELIA: My se odtud nehneme, domů nepůjdeme...
zamknout... (vstoupí) (plurál proto, že jde o slogan z Univerzitního náměstí
Výkřik na obou stranách z prosince 1989)
AMELIA: Kam jsem to k čertu vlezla? (směje se) ... do NINI GAGU: Ticho! Někoho vzbudíte a kompromitujte
jiného bytu... mě...
NINI GAGU (ze stínu): Slečno, tady je sušárna, AMELIA: Mohu já kompromitovat ... někoho s takovými
jakseříká... hnáty...
AMELIA: Co se ...? Sušárna... opravdu ... vyšla jsem NINI GAGU: Táhne z tebe na kilometr...
moc vysoko... AMELIA: Kluci otevřeli šampus... znáš to, ne? Takové
NINI GAGU: Takže teď musíte zase sejít dolů. to šumivé, to ... postříkali mi halenku ... a podprsenku ...
kterou nenosím ... a sukýnku ... . musím ji dát usušit, co
AMELIA: Co tady děláte vy?
říkáš, upířisko?
NINI GAGU: Pracuju ...
NINI GAGU: Říkám, že ... co to kruci děláš?
.... AMELIA: Mezi kalhotkami a kombiné... tak trošku ....
AMELIA: (posadí se na stůl, zády k publiku. Zpívá cosi
zvrhlík, že...?
anglicky. Strčí do lampy a ta se začne pohupovat)
NINI GAGU Slečno, dávejte si pozor na to, co říkáte. Dělám ... (zasměje se, zakloní hlavu) ... barevnou
AMELIA: ... a nebo sadista... upír... ti přece pracují v skvrnu, nepoznamenanou touto pochmurnou
noci ... sají ... krev... atmosférou ... vlhkou ... líbí se ti, že je vlhká, upířisko?
NINI GAGU: Slečno, tady je ústředí, jakseříká... Co ti připomíná vlhké prostředí?
AMELIA: Co se říká, cizinče? Vyhodila vás manželka, NINI GAGU: Rozvalila sis prdel na mých papírech...
... s pracovním stolem, se vším všudy... tužky, papíry... AMELIA: Správně ... prdel se tomu říká ... a je složena
k čemu to, když máte Pentium ... vypnuté ... hele, jakási ze dvou superčupr půlek...
bílá vlaječka ... NINI GAGU: Jsi ... bezcitná ... děvka...
NINI GAGU: Vraťte ji na místo a vypadněte! AMELIA: Mám jen lehkou opici ... v neobvyklé situaci ...
která mě vzrušuje ... (směje se, zpívá, rozhoupe
43/148
lampu)... jé jé jé ... . vymyslela jsem rým ... jsem AMELIA (škytne): Moc rychle ... na odpověď ... krátkou
básnířka ... . necítíš jak je vzduch zapálený ... vlastně ... lechtáš...
zatuchlý ... s čím se rýmuje "zatuchlý"? NINI GAGU (funí): Já tě naučím, lhát...!
NINI GAGU (zasyčí): Ven! AMELIA (směje se): Učím se rychle ... jsem pilnou
AMELIA: Zatuchne ... zapuchne... zaduchne... žákyní ... s dobrými známkami.
(pobrukuje si anglicky) ... umíš anglicky? ... V tvém NINI GAGU: (funí) Tak to se ti líbí, ty malá čubko... .
věku musíš znát nějaký jazyk...
AMELIA (smích): Ty se pořád opakuješ se ... .
NINI GAGU: Že ti jednu vrazím... přeskakuje ti jehla, máš pokažený gramofon, upířisko...
AMELIA: Budu ječet až vzbudím celý panelák ... .
znásilnění ... to teď frčí ... budou mi věřit... NINI GAGU: Ty seš zkažená, jakseří...
NINI GAGU: Ty čubko! AMELIA: Jak to, že mluvíš tak škaredě, upíre ... . v
AMELIA: stará věc ... haf haf ... ne, raději mňau ... situaci tak poetickééééé? ... jéžiš, ty lechtáááááš...
(zasměje se mňoukavě jako kočka, strčí do lampy) NINI GAGU: Tak to se ti líbí? Tohle?
.... ....
NINI GAGU: Jí ti ukážu, ty malá děvko (přiskočí k ní, AMELIA: Áááá ... pořád samé á, co...
položí ji na stůl, zvedne jí nohy. Ameliiny vlasy padnou
NINI GAGU: Třeseš celým ...
přes okraj stolu směrem k divákům. Lampa se
pohupuje. AMELIA se směje. NINI GAGU funí) ... jestli AMELIA (směje se) : To mi připomíná jednu firmu s
zrovna háráš ... pokračujme v ... a důsledky... auty, AAA
AMELIA: Cestu z postele a do vany ... svědomí mě ... NINI GAGU: Tak to se ti líbí?! Tohle?!
koneckonců mám svědomí... AMELIA (napodobuje jej): Tak to se ti líbí ... máš
NINI GAGU: Já ti dám! Pocítíš... chabou fantazii ... upířisko... (zpívá cosi anglicky ...
anebo je to turecky?)
AMELIA (směje se): Už cítím ... . ty tužky, co mě tlačí
do žeber... NINI GAGU: Určitě ... líbí ... se ti to ... ano ... ano ...
(náhle se zastaví. Zůstane na okamžik zkamenělý, poté
NINI GAGU (funí): Tak to se ti líbí, ty malá čubko... .
se stáhne zpět do stínu. Pokud je to možné, nechť mu v
průběhu předcházející scény nelze rozpoznat tvář)
44/148
AMELIA: Da-da-dá ... bla-bla-bla (seskočí ze NINI GAGU: V tuhle hodinu? Máte být v posteli...
stolu)Rychle jsi skončil, upířisko ... jak vidím ... Teď už HLAS Z VÝTAHU: Určitě. Ale houby vím, jestli je den
to chápu, proč sis přestěhoval ten stůl sem ... když nebo noc...
jsem přijdou ctihodné hospodyňky dát si sušit prádlo,
NINI GAGU: Aha ... hovno...
tak ty ... bác! položíš si je na stůl ... řemeslná záležitost
... (NINI GAGU bručí)... možná, že znám tvůj hlas ... HLAS Z VÝTAHU: Mluvte hlasitěji, jsem mezi patry.
nemám chuť podívat se ti do tváře ... možná sem někdy Není vás slyšet...
donesu prádlo místo matky ... možná, že pracuješ NINI GAGU: Je po půlnoci, vzbudíme lidi...
pouze v noci ... ani mě to moc nezajímá... (zadívá se HLAS Z VÝTAHU: Zavolejte opraváře ... z pohotovosti
upřeně na desku stolu. Zvedne dlaň. Uhodí.) ... To ... domovního důvěrníka...
nemohlo být ze mě, upířisko ... . i tady jsou švábi ...
NINI GAGU: Já jsem důvěrník.
chichi ... rozpleskla jsem ho na tvém papíře ... máš na
něm můj otisk ... nemají krev, upířisko ... . tihle brouci HLAS Z VÝTAHU: No vida! Konečně!
jsou neškodní ... nesají krev ... lidem ... (směje se, NINI GAGU: Zůstaňte jakseříká v klidu... Nedupejte,
.... pobrukuje si melodii, odchází. Schází po schodech) nehýbejte se! ....
Pročpak ... proč jsem to vlastně udělala? (otevře dveře HLAS Z VÝTAHU: Jenže v tom případě vytuhnu.
a zmizí ve svém pokoji)
NINI GAGU: Ráno tam zavolám ... teď není šance,
NINI GAGU vyjde polekaně také, hned za Amelií. rozumíte...
Zakopne o prázdnou láhev, kterou AMELIA nechala na
HLAS Z VÝTAHU: A když se mi bude chtít čůrat?
schodišti. Když se láhev začne kutálet ze schodů,
zhasne světlo. NINI GAGU škrtne zapalovačem. Ozve NINI GAGU: Tak to pusťte ... potřebám občanů je nutno
se zvonek z výtahu. vyhovět v prvé řadě. Naléhavý případ, jakseříká.
NINI GAGU: (zděšeně) Kdo to k čertu zvoní? ... nic HLAS Z VÝTAHU: Zatím to ještě naléhavé není.
nevidím ... tápu ... že by ta děvka ... (znovu zazvoní NINI GAGU: Máme to na zřeteli ... a už nemačkejte to
zvonek) ... aha (přijde ke dveřím výtahu) ... je tam tlačítko ... lidi spí.
někdo? HLAS Z VÝTAHU: Dóó-břééé.
HLAS Z VÝTAHU: Já!
45/148
Několik okamžiků je klid. Světlo zapalovače se ... seniory ... . mladé ... . dělníky... intelektuály... když
pohybuje. Ruka šátrá po vypínači. Najde ho. Cvak- jim posadím prdel na pohodlnější židli, pak bác! (lehce
cvak. Nic. udeří dlaní) ... tihle nesmrdí, jenom vypadají hnusně...
NINI GAGU: Že by praskla žárovka ... . nebo vypnuli (nakloní se nad stůl) ... ta malá děvka ... mi pomačkala
proud? ... Doprčic... Někdo mě sabotuje ... Zkouší mě koncepty ... (zvedne se a začne se procházet mezi
zastavit ... . Poctiví lidé nakonec prorazí... Slušnost prádlem) ... je tady cítit vlhkost jaks... mám v hlavě
vypluje na povrch jako olejová skvrna. Slušnost všechny texty ... jakseříká. (mručí, gestikuluje, čas od
levicová, pravicová i centristická... . Na orientaci času se zastaví, vymýšlí proslovy. Z jeho bručení je
jakseříká nezáleží. Záleží na tom, aby byl člověk srozumitelné pouze "jakseříká")
poctivý. Soustředím všechny pod jedním praporem... .. HUDEBNÍ INTERMEZZO: Je interpretováno ŽENA V
vymyslíme si vlastní prapor... . Ke mně může přijít ŠÁTKU, Mužem s píšťalou a Tlusťoškou. Trio nechť je
každý, bez ohledu na to, jaké je jeho vyznání, životní někde na scéně nebo i mimo scénu, třeba v nějaké lóži.
názor ... . ve všech sociálních skupinách jsou čestní Zpěv beze slov, poněkud falešný z partitury nějakého
lidé, jakseříká. Pak budu mít silnou stranu Co může být nadaného skladatele. Něco na způsob antického chóru,
.... historicky starší než poctivost? Nic. Možná prostituce, který komentuje, co bylo a co nadejde... Příspěvek ....
nejstarší řemeslo, ale ta není historická. (rozsvítí se tohoto tria (= karikatury chóru) trvá tak dlouho, jak
světlo) Á - byla to porucha ... Založím Stranu poctivých dlouho jsou diváci schopni snést tyto falešné, žertovné,
lidí. Bude to opravdová rána (zvedne dlaň, sladuje rytmické, dramaticky zdůrazněné, groteskní, směšné,
brouka lezoucího po stole) uštědřená ostáním stranám trapně tragické popěvky...
... které nevyřešily nic ... jenom o nich tlachají (udeří
dlaní). Založím Es-pé-el. Jakseříká. Bude nutno sehnat
podpisy ... to bude jednoduché ... . jenom v našem
bloku je 360 bytů ... v celém sídlišti ... ohohó!... Lidi v
našem bloku ... na nich stavím ... jsou poctiví, je jich
hodně, nekradli... kdyby kradli, tak by tady nebydleli.
Máme tady všechny možné jakseříká kategorie... to je
věc! žádný žert... a v celém státě je to zboží dobře
rozloženo. Je to kvas. Je nutno ho sjednotit ... dospělé
46/148
SCÉNA DRUHÁ ALNA: Co jsme zrušili kuchyni a spojili ji s jídelnou, ta

havěť vleze všude...
Kuchyně s jídelnou rodiny Alecových. Aristik leží ARISTIK: Jsme v nervovém napětí. Oba. Pojď sem
natažen na kanapi s pohledem upřeným ke stropu. vedle mě, rychle. Třesu se jak sulc.
ALNA se objeví zpoza stěny oddělující bývalou kuchyni ALNA: Ach, už jdu ... (leze na kanape) ... na tvou
po čtyřech s pantoflem v ruce, sledujíc něco na chlupatou hruď...
podlaze. ARISTIK: Musíme vybít elektrické napětí nervozity,
jinak z toho zblbneme.
ARISTIK: Hledím upřeně na strop. Soustřeďuji se na ALNA: To ne, proboha!
jeden bod. Pohled má nevídanou sílu. Lidský mozek ARISTIK: A ... první písmeno ... začátek ... . ALNA,
dokáže hýbat horami a jinými předměty. Už čtvrt hodiny Aristik a AMELIA Alecovi ... Hotový zmatek. AAA. Jako
nemyslím na nic, pouze se soustřeďuji na ten pevný firma s auty. Jako hysterické zaječení.
bod. Podaří se mi udělat díru do stropu?
ALNA: Proč ne ... slastný sten ... emocionální vybití?
.... ALNA: Díra ve stropě by nám tak ještě chyběla! ....
ARISTIK: Správně, paní profesorko. (začne jí rozepínat
ARISTIK neslyší, pokračuje v koncentraci. ALNA se šaty). Když se nevybijeme hned, skonáme.
koncentruje na brouka. Zvedne pantofel a prudce jím
ALNA: Tak se vybi... (rozepíná si šaty)
udeří. Aristik se lekne. Zaječí. I ALNA zaječí.
ARISTIK: Správně.
ARISTIK: Á! Alno, co to do pr...
ALNA: Zamknul jsi dveře?
ALNA: Á! Aristiku, co to ...
ARISTIK: Kašli na dveře!
ARISTIK: Vyděsilas' mě k smrti.
ALNA: Kašlu na ... (ti dva převrhnou kanape a zmizí za
ALNA: Ty mě taky.
ním jako za barikádou. Následuje - to je jen nápad -
ARISTIK: Zrovna, když mi chyběl už jenom fous a absurdní striptýz. Naruby. Ti dva přehodí přes hranu
podařilo by se mi to. kanape šaty v tomto pořadí: kalhotky, podprsenku,
ALNA: Mě se to podařilo ... ale celá se třesu. ponožky, kalhoty atd. ... Poté, co skončí, objeví se oba
ARISTIK: Já taky ... jsme jako dvě třesalky. oblečeni tak jak na začátku scény, a ALNA sesbírá šaty
47/148
tím nejtypičtějším možným způsobem. Nebo taky ne -

záleží na režisérovi. Zatím začíná následující scéna)
.... ....
48/148
SCÉNA TŘETÍ MUŽ S PÍŠŤALOU: Jak vidíte, hraju na píšťalu... Je

snad někde psáno, že se to nesmí?
Schodiště. Po něm stoupá Muž s píšťalou. Zastaví se. NINI GAGU: Správně byste měl hrát doma.
Lapá po dechu. Sedá si na první schody vedoucí MUŽ S PÍŠŤALOU: To ano, ale tam jsem jako kůl
k sušárně. Otírá si pot. v plotě. Kdo by mě tam poslouchal? Hraju za poctivý
peníz, hele, položím sem k nohám klobouk ... a vy jste
první posluchač ... první zákazník.
MUŽ S PÍŠŤALOU (pomalu, klidně): Ať jdou k čertu
(dlouhá pauza) Do prdele! (pauza) Hajzlové! (Vyndá NINI GAGU: Můžete daleko lépe hrát jakseříká venku.
píšťalu, přiloží ji k ústům. Ozve se zvonek výtahu. Na rohu ulice, před obchodem, v metru. Je to daleko
Škubne sebou) Co to má být? (Naléhavé drnčení účinnější.
zvonku. Jde ke dveřím výtahu. Přiloží ucho) Je tam MUŽ S PÍŠŤALOU: Poslední dobou vůbec nevycházím
někdo? z paneláku.
HLAS Z VÝTAHU: Já. Zavolejte prosím vás opraváře. NINI GAGU (příjemně překvapen): Bydlíte v tomto
.... MUŽ S PÍŠŤALOU: Výtah se zablokoval? domě? Vaše tvář se mi zdála povědomá. ....
HLAS Z VÝTAHU: Ano. MUŽ S PÍŠŤALOU: Už jenom deset schodů ... než
budou všechny ... Začnu v posledním
MUŽ S PÍŠŤALOU: Stůjte klidně. Nedupejte.
patře. Pomalu budu sestupovat, zahraju, jedni jsou
HLAS Z VÝTAHU: Nikdo nedupe, kruci!
doma ráno, jiní zase odpoledne. Bůh ví, co z toho bude.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Zavolám, nebojte se. Chci začít zrovna teď. Možná mi nějaká jedovatá baba
HLAS Z VÝTAHU: Dobřééé. vychrstne nočník na hlavu. Nerozčiluji se, jdu dál.
MUŽ S PÍŠŤALOU si sedá na schody, a začne hrát Sestoupím do nižších pater.
něco, co připomíná lidovou melodii. Objeví se NINI NINI GAGU: Hrajete lidové melodie?
GAGU: (na hlavě paruka) Vlasy přilepené k lebce, MUŽ S PÍŠŤALOU: Naše lidovky. Když jsem byl malý,
široká pěšinka. chodil jsem do lidové školy umění.
NINI GAGU: Co tady děláte?
49/148
NINI GAGU (dostane nápad) : Tak tedy jakseříká lidu přesně na otvory píšťaly. Když vám dám jednu po
by se to mělo líbit. kebuli...
MUŽ S PÍŠŤALOU: Správně to říkáte. NINI GAGU: Mluvím o politické straně, chápete? O
NINI GAGU: Přiláká ho to. nové, silné straně ... větší než ty vaše tlapy.
MUŽ S PÍŠŤALOU: No to mě pojeb! MUŽ S PÍŠŤALOU: Strana? Není náhodou ilegální?
NINI GAGU: Přesvědčí ho to. NINI GAGU: Teď ji teprve tvořím, rozumíte? Vy jste
první na seznamu, to je jakseříká místo ve vedení. Jste
MUŽ S PÍŠŤALOU: Mluvíte jak z obrazovky.
zakládajícím členem Strany poctivých lidí. Chcete si
NINI GAGU: Jste můj člověk. Vstupte do výboru. vydělat poctivý peníz?
MUŽ S PÍŠŤALOU: Kam? MUŽ S PÍŠŤALOU: Zní to pěkně. Pokud je řeč o
NINI GAGU: Beru vás. poctivosti, pak jste našel toho správného člověka.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Ba ne, mě nikdo nesebere... . Poctivost s národní melodií, lidovou.
NINI GAGU: Přijďte ke mně. NINI GAGU: Jasně (Oba vcházejí do sušárny)
.... ....
MUŽ S PÍŠŤALOU: Dát mi panáka? Zahraju vám.
Prvnímu zákazníku hraji zdarma.
NINI GAGU: Ani nevíte, jaké štěstí vás potkalo. (Vydá
se nahoru po schodech; MUŽ S PÍŠŤALOU za ním)
MUŽ S PÍŠŤALOU (dostane nápad): Kam to kruci
jdeme?
NINI GAGU: Do mé kanceláře.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Tam může být jedině tak sušárna.
NINI GAGU:: Je tam ústředí ... jakseříká...
MUŽ S PÍŠŤALOU (podezíravě): Doufám, že se
nezabýváte něčím ... podvratným. Vidíte ty moje
dlaně?! Jako dekl od hajzlu. Silné prsty co sednou
50/148
DRUHÁ SCÉNA (POKRAČOVÁNÍ) stropu) Silou očí, pohledu, silou mozku může člověk
hýbat předměty, četl jsem o tom ...
Kuchyně + jídelna rodiny Alecových ALNA: Je to tak, Aristiku.
ALNA a Aristik se objeví zpoza převrhnutého kanape. ARISTIK: Jaké štěstí, že nad námi je sušárna. Aspoň
Uvedou ho do původního stavu. sem nezatéká jako do ostatních pokojů... Máme štěstí.
Máme byt v paneláku, který je jako úl, v němž se to
hemží... trubci.
ARISTIK (rozvalí se na kanapi): Až do posledního
ALNA: Začal jsi filozofovat, Aristiku? Do jiných pokojů
nervového vlákénka se to ze mě vybilo... Zdálo se mi ...
sice nezatéká, zato se tam dělají mokré fleky na
bylo to tak nečekané...
stropě...
ALNA: To bylo...
ARISTIK: Máš pravdu. Vysadím kolem našeho domu
ARISTIK: Jsem na sebe vskutku hrdý ... dokázal bych trávník.
teď vypít jedno pivo...
ALNA: Jak to myslíš?
.... ALNA: Už ho nesuuuúúú... ....
ARISTIK: Anglický trávníček. Hustou, krátkou travičku,
ARISTIK (udiveně): Co to slyším? Nemám halucinace? sestříhanou, jednobarevnou... Za sedm dní s tím budu
(sleduje ji, jak se blíží se dvěma lahvemi piva, které hotov jako Pánbůh se stvořením světa... Vlastně za
vyndala z ledničky. Překvapení mě bacilo přímo po šest. Sedmý den odpočíval. Co vlastně dělal osmý
temeni... Tady něco nehraje... . Od kdypak, Alno, den?
kupuješ pivo? Obvykle říkáš: 'běž si ho koupit sám, já
ALNA: Hádej, hádej hadači! (líně ho hladí)
nedám za alkohol ani floka... z chlapů, ze kterých táhne
se mi zvedá žaludek... nebo je mi jich líto.' (rým sila - ARISTIK: To ti klidně povím. Od osmého dne byl
mila) nezaměstnaný (dorazí pivo). Existují snad zázraky v
dnešním světě?
ALNA (lísavě): člověk se mění (sedá si vedle něj).
ALNA (zvedá se): Existují, bejku! A pro tebe existuje v
ARISTIK (bručí): Člověk ... tedy žena ... (otevře pivo,
ledničce ještě jedno pivo... (přináší mu ho).
přiťuknou si). Na zdraví tohoto ... historického dne. Už
je historický (oba pijí, ona jej líně hladí, on se dívá ke
51/148
ARISTIK (stále natažen na kanapi): Pohleď na mou ostatní a ... . takové ty sračky ... Jsem nezaměstnaný.
zmatenou tvář! Slavíš dnes narozeniny ... nebo něco Ta kráva mě vyhodila.
oslavujeme ... je snad státní svátek? ALNA: A udělala ti dlouhatánskou přednášku.
ALNA. Nic z toho. Copak to nejde jen tak? Bez ARISTIK: Ano ...
nějakého zvláštního důvodu?
ALNA: To s tím vzděláním je jenom záminka...
ARISTIK: Moc ne ... všimla sis jak brzy jsem dnes přišel
ARISTIK: Jasně. Ve skutečnosti mě má drahá šéfová
domů?
už pěkný čásek snažila dostat do postele ... . a já jsem
ALNA (hladí ho): Ehe... se tomu vyhýbal tak dlouho, až to už nevydržela ... a
ARISTIK: Ptala ses sebe sama proč? dala mi volnost ... no jo...
ALNA: Ehe. (vytrhne mu vlas) ALNA: Proč jsi ji sakra nepřefikl?
ARISTIK: Áá ... Alno!! Chceš to vzít ještě jednou od ARISTIK: Kdybys ty byla chlap, udělala bys to?
začátku? ALNA (směje se): Nejspíš ne ... jak vypadá?
ALNA: Ehe... ARISTIK: Žabí oči ... . a velkou chlupatou bradavici u
.... ....
ARISTIK: Počkej, já ti nejdřív povím ... a pak uvidíme, koutku úst.
jestli budeš mít ještě chuť... Od dneška jsem volný... ALNA (směje se): A koňské zuby ... řídké ... že bys mezi
ALNA: Ehe... ně strčil prst ...
ARISTIK: Jsem nezaměstnaný, maminko ... . ARISTIK (směje se): A nos až po bradu.
ALNA: Cože? ALNA (směje se): A to tělo!
ARISTIK: Povím ti to. (imituje hlas šéfové). Milý ARISTIK: Jako bílá chlupatá velryba...
Aristiku- když ze sebe vyplivla tohle, měl jsem chuť jí ALNA: Holí si nohy...
ukousnout nos - tedy, milý Aristiku, situace je složitá a
ARISTIK: Má i jenu kladnou vlastnost...
obtížná ... sepsala jsem si pár poznámek,celou noc
jsem se trápila, oka nezamhouřila, jsi velice šikovný, ALNA: Potí se jako kůň ... jako jiná za rok...
ale máš jenom tříleté studium ... nižší vzdělání než ARISTIK: A z pusy jí nesmrdí... jen když ji má
zavřenou...
52/148
ALNA: A jmenuje se Filomena...

ARISTIK: Filomena Prďochová...
ALNA: To se k ní hodí ... přesně ... (přestává se smát).
Kašli na ni. Nějak si poradíme.
ARISTIK: Teď jsem nezaměstnaný a nemohu udělat nic
než vysadit ten trávník kolem paneláku, a mohl bych se
zabývat ... šváby. Zničující. Zdrcující. Jedním po
druhém! Dáme si ještě pivo?
ALNA: Proč by ne? Uklidni se.
ARISTIK (pleskne radostně brouka): Já jsem klidný,
ženská!!
.... ....
53/148
SCÉNA ČTVRTÁ drahém přípravku ... někdo zámožný a emancipovaný

... Mám talent odhalit lidi jediným pohledem. Co jim
mám říct?
Sušárna. NINI GAGU a Muž s píšťalou.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Aby prali kalhotky a slipy pořádně...
NINI GAGU: To je dobře, že máte smysl pro humor, to
NINI GAGU: ... je to normální, naše strana bude mít
přidává na důvěře, dává to svatozář upřímnosti...
vertikální strukturu, bude se zabývat v prvé řadě
striktně lidskými záležitostmi jakseříká... MUŽ S PÍŠŤALOU: Co to je?
MUŽ S PÍŠŤALOU: To mi povídejte! NINI GAGU: Záře, světlo, hele ... tento kapesník je
scvrklý a špinavý. Nějaký ubohý člověk, nemocný,
NINI GAGU: To je plán, to je základní myšlenka! Lidé
kašle, je sám, nemá nikoho, kdo by mu pomohl, jeho
mají problémy. Jednoduché, ale závažné.
baba je zrovna tak nemocná, chrchle ... Zatímco tato
MUŽ S PÍŠŤALOU: O tom mi povídejte! košile se špinavým límcem ... člověk, který se lopotí,
tvrdě maká ... za malý plat, nebo žádný ... podnik
.... NINI GAGU: Cítím je, odhalím je. Někdy slyším, jak jim krachuje ... Nezaměstnaný ... . možná i jeho žena je ....
kručí jakseříká v břiše. nezaměstnaná ... a děti se za rodiče stydí ... za takové
musíme bojovat ... aby se děti nemusely stydět ...
MUŽ S PÍŠŤALOU: O tom mi povídejte!
jakseříká...
MUŽ S PÍŠŤALOU: Já děti nemám, ale rozumím vám...
NINI GAGU: Činím drobná pozorování. Vyvozuji závěry.
NINI GAGU: Sako ze second-handu ... dobrý materiál,
Podívejte (ukáže na jedny slipy a na kalhotky) když se
zahraniční ... nosí šaty po jiných ... intelektuál, co má
pozorně podívám na takovou věc, vidím, že je ledabyle
dobré nápady ... ale málo peněz ... budem bojovat za
vypraná ... to jsou stopy ... chápete...
to, aby dobré myšlenky byly zaplaceny, nacpi si to do
MUŽ S PÍŠŤALOU: Jsou smradlavější, posranější... paměti...
NINI GAGU: ... lidi nemají peníze na kvalitní prací MUŽ S PÍŠŤALOU: Cpu ...
prášky ... nebo na automatickou pračku, perou v ruce
jako kdysi, a podívejte, tady - bílé jak sníh, voní po
54/148
NINI GAGU: Není jich potřeba moc... málo, ale MUŽ S PÍŠŤALOU: Jistě... Nejsem tak pitomý, abych si
jakseříká poctivé... Naše strana tedy, si dá za cíl sral do vlastního hnízda. Dal jsem se do práce... (mručí
bojovat a vyřešit... nacpi si ten text do hlavy. si spokojeně kukačka, kukuřice, kulík... . (Schází ze
MUŽ S PÍŠŤALOU: Cpu ... schodů. Vyndá píšťalu a hraje)
NINI GAGU: Jednoduché, ale bolestivé problémy lidí. NINI GAGU: Holkunda ... pitomost ... ručníkunda ...
Podpoříme projevy nějakým lidovým popěvkem. Všichni cheche ... konec prasečinek. Buď jak buď ten člověk je
pocházíme z lidu – přímo či nepřímo. Těch co dobrý kup. Vyhovuje vkusu mas. Je to zboží, jakseříká.
pocházejí přímo je jakseříká víc. I kdyby mu měla uklouznout nějaká ta prasečina.
Nedokáže se udržet ... Ale to se lidem líbí. Sexuální
MUŽ S PÍŠŤALOU: Správně to říkáte, šéfe.
prasárny. Když jim dáš žrádlo a k tomu ty sprosťárny,
NINI GAGU: Na nich budeme stavět. Na lidech z jsou tvoji. Žrádlo, sprosťárny, sliby ... jakseříká. (Směje
paneláků v prvé řadě. se. Přemístí pár kousků prádla z jedné šňůry na
MUŽ S PÍŠŤALOU: Přesvědčíte je ... Jsem vaší pravou druhou). Budeme početní a poctiví... Transparentní ...
rukou, pravou rukou strany. Dělníky přesvědčíte, (zapisuje si) Vedení v rukou lidí ... vybraných s lupou v
.... intelektuály... nezamkundy. ruce ... V jejichž hlavách krouží myšlenky rozporné, leč ....
NINI GAGU: Kohože??!! konstruktivní.. Stravitelné. Stravitelné myšlenky, to je
ono! Vše co má aspoň okrajově něco společného se
MUŽ S PÍŠŤALOU: Pardón ... nezamkunda ... . někdy
žaludkem se hodí. (přemýšlí). Problémy jednoduché,
mi to tak přijde ... víte ... někdy mi to tak samo přijde na
ale bolestivé, to je inteligentně řečeno. (zapisuje si)
jazyk a sedne ... třeba ... holkunda ... holkundy jezdí na
Američani nosí státní vlajku i na slipech a my nemáme
kolech...
ani stranickou vlajku?! Pár šokujících brožurek ...
NINI GAGU (naštván, ne však moc): Nechej těch (objeví na stropě švába) ... zatracený brouku!! ... ty mě
pitomostí. Ne že tě přistihnu, že tak mluvíš před lidmi! špehuješ, co? (vyleze na stůl. Neohrabaný balet mezi
Jedou jedinkrát ... a vyloučím tě ze strany. A už víc šňůrami ve snaze švába plesknout)
nehraj v tomto paneláku ani v jiných. Musíš jít
HUDEBNÍ INTERMEZZO. Stejná trojka v póze
příkladem, povídám... Aspoň do doby než seženeme ty
antického chóru komentuje dění beze slov. Veselá
podpisy... Jestli tě bude svrbět jazyk říkej třeba
klevetivá trojice ... a komentář pitoreskní fistulí.
kukačka, kukuřice, kulík... . Nacpal sis to do paměti?
55/148
SCÉNA DRUHÁ (POKRAČOVÁNÍ) ARISTIK: Zapiju hořkost ... sklenicí piva ... bratrsky se o
ni podělíme ... jako milující se manželé...
Kuchyně a jídelna rodiny Alecových. ALNA (objeví se zpoza kanape): Podělíme ... Aristiku ...
(nalévá pivo)
ARISTIK: Nepřipadá ti moje jméno poněkud... idiotské?
ARISTIK (zpěvně, téměř přebírá melodickou linku
našeho tria): Alno ... Alno ... ty mi tišíš bolest na duši ... ALNA: Jak tě to napadlo?
Aristik: Vyslovilas' ho jen aby se neřeklo ... trošku
posměšně.
ALNA: Aristiku, mluv vážně...
ARISTIK: Ale ano, tak to je... Moje jméno je trošku
hnusné, to chceš říct? Já za to vůbec nemůžu,
rozumíš.
ALNA: To myslíš vážně??
.... ....
ARISTIK: Potřetí ... zase ten výsměch ... zase se mi
vysmíváš...
Posmíváš se mi... .
ALNA: Ty jsi opilý...
ARISTIK: Máš pravdu, to jméno je legrační... jiné
nemám. To jsi věděla od samého začátku. Budeš mě
muset pustit k vodě a najít si jiného se zvučnějším
jménem... (zvoní telefon) ... Já to vezmu... Haló, tady
Alno ... snem nezaměstnaného člověka ... je ještě Alecu, kdo volá? (poslouchá) Hej, mluvte ... hej ...
jedno pivo... funíte nebo co? (k Alně) Je to kdosi kdo funí jak vepř ...
haló, ty ... . vyhoň si péro!! (praští sluchátkem) Kdo to
ALNA (leze po čtyřech za kanapem): A ještě jeden tady byl?
je ...
56/148
ALNA: Kdosi, kdo funí jak vepř. To už tady jednou bylo. ALNA: Polezeme jeden po druhém...
ARISTIK: Aha ... jenže vepř neumí vytočit telefonní ARISTIK: Až se vzrušíme až po konečky prstů...
číslo... ALNA: A pak...
ALNA (klidně): Dýchá jak po joggingu... ARISTIK: Jeden toho nechá ... nechá toho lezení...
ARISTIK: Sportovec, amatérský běžec... ALNA: A počká na toho druhého...
ALNA: Sexuální maniak nebo bytař... ARISTIK: Aby ho dostihl ... aby vlezl na...
ARISTIK: U Vasila Dvojhalíře, toho z pětky, to tak bylo NINI GAGU znovu zaklepe, otevře a vejde dovnitř.
pořád...
NINI GAGU: Dobrý den ... ouha, co jsem to vyvedl?
ALNA: Tak to říkala jeho žena. Pořád jen zvonil telefon
ARISTIK: Ouha! Co jste to vyvedl?
a nic.
NINI GAGU: Otevřel jsem ... klepal jsem...
ARISTIK: A ona by si tak ráda s někým pokecala...
ALNA (směje se): To bylo po celou dobu odemčeno?
ALNA: A pak je vykradli. Když nebyli doma... .
NINI GAGU: ... a vešel jsem...
.... ARISTIK: Bytař co funí ... Naše AMELIA má jisté tvary, ....
které funění mohou provokovat. Ani za ty tvoje se ARISTIK (směje se): Vešel jste... kdybyste to udělal o
nemusím stydět. něco dříve, pane domovní důvěrníku, tak byste ... teď
pouze lezeme...
ALNA: Ne?
NINI GAGU: ... za šváby. To znám. Ale my je
ARISTIK (vezme ji do náručí): Takové tvary by vzbudily
rozmačkáme všechny, ta verběž zmizí z domovů ...
i mrtvého...
z paneláků...
ALNA (směje se): Nechej toho...
ARISTIK: Pane NINI GAGU, mohu vám nabídnout
ARISTIK: Odmítáš tedy čerstvě nezaměstnaného, pivo? Máme ještě...
smutkem zasaženého člověka?
NINI GAGU: ... za klid a pohodlí lidí budeme bojovat
ALNA: Lechtáš ... v prvé řadě... trošku, tak na dva prsty jakseříká.
NINI GAGU zaklepe na dveře. Přilepí k nim ucho. ARISTIK: S pěnou?
ARISTIK: Slezme na zem, jako brouci.
57/148
NINI GAGU: Říkám vám hned na začátku a otevřeně, ARISTIK: Jak my...?
proč jsem přišel. NINI GAGU: Založíme Stranu poctivých lidí. Je to moje
ARISTIK: Domovní důvěrník jak se patří. Řeknu vám, myšlenka a nic mě od ní neodradí. Potom se musí SPL
že jsem se rozhodl vysadit kolem domu trávník. dostat vzhůru...
Dobrovolně... ARISTIK: Slušní lidé se nakonec prosadí ... kdysi kdosi
ALNA: Co na srdci, to na jazyku... ... řekl.
NINI GAGU: Moje myšlenka je jednoduchá a o to NINI GAGU: Přesně tak!
účinnější. ARISTIK: Výborně, pane Gogu.
ARISTIK: Geniální myšlenky jsou vždy jednoduché. NINI GAGU: Gagu, jakse... Starost strany se nejprve
NINI GAGU: Mluvím o jakseříká poctivých lidech. zaměří v prvé řadě na lidi stižené těžkostmi, bez rozdílu
ALNA: Vy jste je už někde našel? V nějaké dutině pohlaví či vyznání. Protože, jak známo, člověk je
stromu...? Svázané... člověk.
NINI GAGU: Jsou přímo přede mnou. ARISTIK: A nezaměstnaný, nezaměstnaný.
.... ....
ARISTIK: To máte pravdu, pane Gogu. NINI GAGU: Nezaměstnanost bude zredukována na
nulu, na to jsou jednoduché metody, razantní a účinné,
NINI GAGU: Gagu.
na něž současné vedení nepomyslelo.
ARISTIK: Chudí, ale poctiví. Tak to je. Proč bychom
ALNA: A já jsem si myslela, že jste přišel kvůli
kruci měli být bezvýznamní? Takový poctivý
problémům v domě...
nezaměstnaný.
NINI GAGU: Nic nezůstane opomenuto.
NINI GAGU: Vy jste nezaměstnaný?
ALNA: Výtah se zasekl.
ARISTIK: Ano. A cítím se superčupr, jak říká Amelie.
ARISTIK: Vhodná příležitost k zeštíhlení...
NINI GAGU: Tak to teda ... no dobrá...
ALNA: Anebo to zatékání...
ALNA: Co jste říkal?
ARISTIK: Kap sem, kap tam... ještě kapku piva?
NINI GAGU: My nezaměstnanost zrušíme jakseříká
rozhodně...
58/148
NINI GAGU: Ne. Naše strana bude mít zásadové ARISTIK (velkolepě): Tímto okamžikem jsme oba
jedince a specialisty na jakýkoli problém. Ti současní vstoupili do SPL.
mluví jenom do větru... chybí jim jakákoli seriosnost. NINI GAGU: Mám intuici, pokud jde o lidi. Vytuším, kdo
ARISTIK: Seriosnost domovního důvěrníka je opravdu je poctivý. Tykejme si jako opravdoví straničtí a ideoví
příslovečná. kolegové. Ty, Alno... . (obejme ji a nechá své ruce
NINI GAGU: ... a tak vás prosím o příspěvky a o sklouznout po jejím zadku)
podpisy. Důkaz důvěry. ARISTIK: Ty, Nini... (odtáhne ho od Alny) mohu ti nalít
ARISTIK: Ať to neprotahujeme. Zkrátka, sbíráte ještě kapku?
podpisy. NINI GAGU: Můžeš.
NINI GAGU: Nikoho nenutím. Nikoho neomezuji. Ti, se ALNA: Malý a poctivý (vyjekne) vidím ho... tam je...
kterými mluvím teď, budou zakládajícími členy. Mám už (spustí se na všechny čtyři)
důvěryhodné lidi... NINI GAGU: Kde? (učiní totéž).
ALNA: To s sebou nese i jisté výhody... ARISTIK: Rozpleskněmě prcky ať nedorostou v dědky!
.... ARISTIK: Ženy... (učiní totéž) ....
NINI GAGU: Já to nazývám povinnostmi. Povinnost být Pustí se do pronásledování švába. NINI GAGU spíš
ve vedení strany a převzít v určitém okamžiku určité sleduje jak Alně kmitají půlky. Všichni tři v jednom
funkce... okamžiku vypadají jako obrovští brouci. Zatím po
ARISTIK (tleskne): Já to podepíšu! schodech stoupá Amelie. Lapá po dechu. Ozve se
zvonek výtahu. AMELIA přistoupí ke dveřím a přiloží
NINI GAGU: ... například vy byste si mohl vzít na
k nim ucho. Poslouchá.
starost nezaměstnané...
AMELIA (šeptem): Je tam někdo?
ARISTIK: Ne. Raději zaměstnavatele, privatizaci...
Nebo státní lesy. HLAS Z VÝTAHU: Je tam někdo? (Amelie mlčí). Prosím
vás, zavolejte opraváře. (AMELIA odchází od výtahu.
NINI GAGU (k Alně): A vy vzdělávání...
Zaslechne hlasy v bytě. Špicuje uši).
ALNA: Nic moc... ale budu to dělat ... s láskou.
NINI GAGU: Tam je!
59/148
ARISTIK: Vidím ho! ARISTIK: Pro mě je to děvčátko a na věky tak

ALNA: Málem jsem ho pleskla. zůstane... Promiň...
ARISTIK: Leze zatraceně rychle. AMELIA: Nemám za co...
NINI GAGU: Ten sebou ale mrská. ARISTIK: Slavnostně ti oznamuji, že ode dneška jsem
nezaměstnaný a člen strany...
ALNA: Možná mě kousne.
ALNA: Já taky...
ARISTIK: Leze jako UFO, cikcak.
ARISTIK: Nezaměstnaná?
ALNA: Je to blázen!
ALNA: Ne, členka.
NINI GAGU: Jakseříká...
AMELIA: Držíte krok s dobou, co k tomu dodat? Je to
AMELIA, hlučně otevírá dveře a vchází. NINI GAGU je
cool být členem strany, zvláště takové důležité... (udělá
v tom okamžiku pod stolem (nebo pod jiným kusem
rukou významné gesto)... . tati, i já ti musím oznámit
nábytku). Ve chvíli kdy uvidí Amelii se prudce vztyčí,
něco slavnostního... (pohlédne k Alně).
přičemž se mu paruka o něco zachytí a objeví se
lesknoucí se pleš. ARISTIK: Dostals' špatnou známku?
.... ....
AMELIA (výkřik údivu): Co? Ty..? (chechot) ... to je AMELIA: Ani nápad... ale... koupila jsem si džíny
super... cosi jsem tušila... plísňáky a kalhotky... tanga (pohlédne na Niniho Gagu,
který troubí k ústupu)
NINI GAGU: Slečno Amelie... jakseří ... zrovna jeme
chytali šváby... ARISTIK: Tobě sluší úplně všechno.
AMELIA: Vypadáte jako nějací ... barevní... brouci... ALNA: Jak jsi to říkala? Pořádná tanga...
hlavně ty... AMELIA: Ne pořádná... mrňavá... Ta moje jsou široká
ARISTIK (zjistí příchod Amelie): Naše děvčátko přišlo sotva jako dlaň...
ze školy! (obejme ji) NINI GAGU: Přišla domů Pamula?
NINI GAGU (bručí): Děvčátko... AMELIA: Jasně. Byly jsme nakupovat spolu. Zdrhly
ALNA: Pořádná slečna... jsem ze školy... . jsme přece velké kámošky, ne?
NINI GAGU: To jo...
60/148
Amelie: Proč jste jí dali takové... idiotské jméno? ARISTIK: Troška politiky nám neuškodí... Já bych se
ALNA: Amelie! tak dokonce mohl vyšvihnout nahoru. Nic lepšího stejně
nemohu dělat... Čím vlastně je ten Gogu?
NINI GAGU: Já ne... to její matka.
ALNA: Gagu... To nevím...
AMELIA: I to moje je tak trochu... divné. Proč jsem
Amelie a ne Amálie? Překlep... V naší rodině je příliš ARISTIK: To není důležité. Jestli strana dostane křídla...
mnoho písmen A... Někdo tlačil, tlačil, až vytlačil... Ale ALNA: ... poletíme jako husy... ga,ga,ga...
jaký má v podstatě jméno smysl? Na duši záleží, pane ARISTIK: Nebo jako jiní ptáci... Ministerstvo privatizace,
Gagu... na srdci... žaludku... plících a tom zbytku, kde v tom bych se vyznal.
duše sídlí.
ALNA (odlišným tónem): Aristiko, musím ti něco říct.
ARISTIK: V mozku.
ARISTIK: Proč mluvíš tak tiše?
ALNA: Pokud ho člověk má.
ALNA: Pojď blíž. Budeme se bavit šeptem, ať nás
AMELIA: Jdu k sobě do pokoje. Klidně pokračujte. neslyší Amelie.
(pohlédne pobaveně na Niniho Gagu). PAMULA:
.... ARISTIK: Odkdy máme před ní tajnosti? ....
Gagová... Dost dobré, ne? (vejde do svého pokoje)
ALNA: Ona má... pojď sem. Mlč a poslouchej, jinak
ARISTIK: To je má dcera. Nevím, co to do ní vjelo...
ztratím odvahu...
NINI GAGU: Dnešní mladí mají v hlavě Internet. Knížky
ARISTIK: Odvahu? Polezeme na Everest? Zabijeme
nečtou... Naše strana vypracuje v tomto směru zvláštní
obludu?
program. Ve všech důležitých směrech. Vám děkuji za
porozumění a za spolupráci. Zvu vás na první schůzi. ALNA: Je v tom.
Bude brzy. ARISTIK: Kdo?
ARISTIK: Dejte nám vědět. Čest! (NINI GAGU odchází ALNA: Babička... krucipísek přece naše Amelie.
do sušárny). Ten člověk mi připadá interesantní. ARISTIK: Jak se to mohlo stát, copak neví nic o
ALNA: Zainteresovaný. pilulkách a prezervativech...? Nejspíš mu sklouzl, tím to
bude. Vezmeme nějaké peníze a zajdeme s ní
k odborníkovi, uděláme jí kázání a hotovo.
61/148
ALNA: Ne. nevychrápal s mou rozkynutou šéfovou. Budu s ní

ARISTIK: Jak ne? mluvit na rovinu, tak upřímně že zůstane stát
s otevřenou hubou, a nic přede mnou nebude skrývat.
ALNA: Ona nechce.
Řeknu jí ať nedovolí aby se v naší rodině objevil nějaký
ARISTIK: Jak nechce? Zbláznila se? To půjde k matuře bastard... Kdo by ho vychovával, doprdele!? My. Ona
s břichem? Budeme všem k smíchu? S km to má? má jiné... .
ALNA: Odpovím ti na poslední otázku. Nemá potuchy. ALNA: Buď na ni hodný, Arsitko.
(pauza) Zkameněl jsi? Vysvětlím ti to. Neví, jak se
ARISTIK: Nějak mi došla odvaha... . Nechám to osudu
jmenuje, co je zač, viděla ho jen jednou, povrchně...
... náhodě... Vlastně, až se stanu ministrem, bude co
ARISTIK: V podobné situaci, miláčku, když někoho bude za význam mít příchod na svět nějakého spratka?
vidíš povrchně... Námořník to bude! Určitě! Ti to tak Nic, prkotina. Ministrova dcera si něco takového může
dělají. Vylodí se, nabalí naivní holku, hezky stavěnou, dovolit. Je to cool, jak říká ona... šoking. Super,
nakecají jí takovéty námořnické řečičky, dostanou ji do miláčku. Jsi VIP. fak jůůůů (=fuck you) vás všechny...
postele a pak zmizí.
ALNA: Aristiko, půjdeš za ní do pokoje a pogratuluješ
.... ALNA: Tobě muselo přeskočit! Kde by se vzali v našem ....
jí... .
městě námořníci?
ARISTIK: Proč by ne? Nebo ji uškrtím.
ARISTIK: Máš pravdu. Nic lepšího mě nenapadá. Zato
mě napadá,
že bych jí nejraději zakroutil krkem... . zašlápl ji jako ...
švába... plesk! Ona si zničí budoucnost. Sere na školu.
Pročpak to dělá? Z hlouposti? Vyloučeno...!
ALNA: Máš praštěné nápady... Musíš si s ní promluvit...
Vždycky si rozuměla lépe s tebou; divím se, že ses to
nedověděl první.
ARISTIK: Mě je to taky divné. Ano, promluvím si s ní.
Řeknu jí, že jsem nezaměstnaný protože jsem se
62/148
PÁTÁ SCÉNA NINI GAGU: Čím dál lépe.

TLUSŤOŠKA: Je nás už hodně?
Schodiště a sušárna. NINI GAGU: Bude nás hodně, s tím si nedělej
Na schodišti se objeví TLUSŤOŠKA s umyvadlem problémy.
mokrého prádla. Funí. Potí se. Chrčivě dýchá. Zastaví TLUSŤOŠKA: Jsou problémy, které je potřeba vyřešit
se, aby nabrala dech než se pustí do schodů rychle, nevidíte jak se potím?
k sušárně. NINI GAGU: Všechny se vyřeší, postupně, podle toho,
jak jsou pro lidi důležité...
TLUSŤOŠKA: Smrdím. Potím se. Potím se, ergo TLUSŤOŠKA: Schizofrenie, zachraň tuto zemi!
smrdím. A funím jako stará čarodějnice. Čert vem' ten NINI GAGU: Co říkáš?
výtah...! Třeba slábnu, tře... (ozve se zvonek výtahu) Je
TLUSŤOŠKA: Slyšela jsem, jak můj syn něco takového
... je tam někdo?
pokřikoval... poslouchal přitom jakousi hudbu...
HLAS Z VÝTAHU: Já. Schizofrenie... asi šlo o nějaký zázračný prášek, nebo
.... ....
TLUSŤOŠKA: Aha! Tak proto! mast ... I my budeme muset vymyslet nějaká stranická
HLAS Z VÝTAHU: Zavolejte prosím pěkně opraváře. hesla...
TLUSŤOŠKA: Dóóób-řéé... miláčku... dóóbřéé... NINI GAGU: Mluv vážně! Čas hesel pominul... my
(šeptem) Takže on si ze mě utahuje... myslí si, že když neděláme hesla ale jakseříká skutky!
jsem tlustá tak jsem blbá. (vyrazí do schodů) Ze mě si TLUSŤOŠKA: Dobře to říkáte, pane Gagu.
nikdo střílet nebude! Když jsem byla malá, dokázala NINI GAGU (chce být vtipný, ukazuje prstem) : To je
jsem najít ty nejlepší skrýše! Ani čert by mě tam povlečení na polštáře... nebo?
nevyčmuchal! (vejde do sušárny) Zdravíčko, šéfe!
TLUSŤOŠKA (začervená se): To jsou moje kalhotky,
Pořád ta úředničina?
popravdě řečeno. Jsem pořádný kus ženské... Jestli se
NINI GAGU: Pořád. mi budete posmívat, praštím vás tím umyvadlem po
TLUSŤOŠKA (začíná věšet prádlo) : Jak to vypadá hlavě!
s naší stranou?
63/148
NINI GAGU: Promiň ... byl to pokus o vtip... ať se a ten kdo nosí toto tílko furt krká... . Kombiné štíhlé
trochu uvolníme... ženské, již mlátí manžel... jakseříká.
TLUSŤOŠKA: Žádné provokace! Pokud vás to zajímá, TLUSŤOŠKA (obdivně): Ach, pane Gagu, jak vy znáte
tak toto jsou trenýrky mého muže a tyhle jsou synovy... lidi! Jako opravdový vůdce.
Nejsou nijak drahé, ale jsou řádně vyprané, běloučké NINI GAGU: Jakseříká...
jako sníh... ani stopa ... Podívejte se pro změnu na
TLUSŤOŠKA: Správně se to říká. Vyznáte se v lidech;
tamty spodky, che che, na nich ... je vidět světelné
a vámi bude strana silná!
body...
NINI GAGU: Trošku si to žehlím.
NINI GAGU: Co je na nich?
TLUSŤOŠKA: Se mnou ... che che... normální!
TLUSŤOŠKA: Jak říká můj syn... vypusť prdy ... ať
udělají světelné body ... chápete? NINI GAGU: Tobě to vedle mě sedne. Sníš o jednom
postíku...
NINI GAGU: Aha!
TLUSŤOŠKA: Já se držím půst dvakrát do týdne. To
TLUSŤOŠKA: a tyto spodky jsou nějakého
nejím klobásky; když je jím, potím se rozkoší...
.... vychloubačného chlapa co se považuje za inteligenta.. ....
NINI GAGU: A pak mlasky, mlasky – ostravské
NINI GAGU: Ano... něco na tom bude. Chlap
klobasky... mohla bys mít zodpovědnost za justici.
s vysokoškolským vzděláním... trošku prkenný... který
se považuje za velice vzdělaného... a vynikajícího. A TLUSŤOŠKA: Jsem ta nepřímější ženská na světě!
tato halenka patří útlocitné ženě... zatímco tyhle NINI GAGU: Jako borovice...
(dotkne se prstem jedněch z kalhotek) podle materiálu TLUSŤOŠKA: Já si nežertuji. Jsem rozhodnuta bojovat
a vůně patří... nějaké... za dobro podvedených lidí lidí.
TLUSŤOŠKA (obdivně) kurvičce. NINI GAGU (příjemně překvapený): Výborně, začínáš
NINI GAGU: A tento šál... zlostná ženská, churavá... a se učit!
tento kapesník má poněkud tvrdohlavého pána, TLUSŤOŠKA: Pálí mi to, i když jsem tlustá.
koktavého... a tuhle košili nosí člověk s velkou hlavou...
prázdnou ... . a tuhle sukni mladá a domýšlivá ženská...
64/148
NINI GAGU: O tlustých lidech se říká, že se těžko ŽENA V ŠÁTKU: Nějaké vady, jaké má každý člověk.
rozhodují, jakmile však jednou dosednou prdelí na židli, Podle mého názoru (ti co podepsali) vzbuzují důvěru.
těžko je pak zvednout z místa. NINI GAGU: Podívám se na to. Dej sem ty papíry.
TLUSŤOŠKA: Jste vzdělanec... pane Gagu... Tento ŽENA V ŠÁTKU (jako kdyby nic neslyšela): ... většina
hadr může zůstat nevypraný. z nich. Zhruba u dvou je to otázka...
Na schodišti se objeví ŽENA V ŠÁTKU. Šátek má NINI GAGU: Otázky tady kladu já. Vzala jsi v potaz
stažený přes uši a zavázaný v týlu. Ozve se zvonek všechny body?
výtahu. ŽENA V ŠÁTKU nic neslyší. Stoupá po
ŽENA V ŠÁTKU: ... ale není to nic zásadního... .
schodech. V ruce drží několik listů papíru.
Možná, že i oni nakonec zůstanou... .
NINI GAGU: Život a pozorovací talent mi pomáhají
NINI GAGU: Nedělej ze sebe pitomce. (TLUSŤOŠKA
poznat mnohé, a vědět přesně kam napsat tečku nad
se přiblíží k Ženě v šátku).
i...
ŽENA V ŠÁTKU: NU MĂ BAG. Rozhodni ty. Učiň
TLUSŤOŠKA: Talent vidět a tedy rozumět. Oči máme
závěry. (TLUSŤOŠKA jí stáhne šátek z uší a NINI
.... všichni, ne všichni však máme tento vhled. Někteří ani ....
GAGU jí vyškubne z ruky papíry).
neumějí pověsit správně prádlo.
NINI GAGU (zařve): Ženská, jakseř... , zatraceně!!
NINI GAGU: V každé oblasti, i v té
sebebezvýznamnější, je potřeba být odborníkem. ŽENA V ŠÁTKU dostane málem srdeční záchvat.
Budeme mít tisíce specialistů různých velikostí a pak Začne se motat mezi prádlem. Vezme jedem kus,
neviditelná kolečka do sebe zapadnou a budou namočí ho, přitiskne si ho k hrudi. Uleví se jí.
fungovat bezvadně jakseříká. ŽENA V ŠÁTKU: Jéžiš,... už jsem se lekla... že umřu; to
TLUSŤOŠKA: Dokonale slušně. ale byla hnusná chvilka!
Vchází ŽENA V ŠÁTKU. TLUSŤOŠKA: Proč sis proboha natáhla ten šátek přes
uši?
ŽENA V ŠÁTKU: Zdravíčko šéfe. Viděla jsem, slyšela
jsem, zapsala jsem. ŽENA V ŠÁTKU: Abych se zamaskovala. Abych
neslyšela. Já neumím psát podle sluchu.
NINI GAGU: Napsalas to čitelně?
65/148
NINI GAGU: Tady není nic napsáno!! Ty archy jsou MUŽ S PÍŠŤALOU: Hezky jsem zahrál a mládenci to
prázdné!! podepsali.
ŽENA V ŠÁTKU: Samozřejmě (vyndá ze záňadří NINI GAGU: Máme podpisy?
zápisník). Poznačila jsem si všechno sem. Ty archy MUŽ S PÍŠŤALOU: Soustu. Hromadu. Jenom odtud ze
jsem přitom držela v ruce proto, abych zmátla lidi. sídliště... hotová záplava. Lidi rychle chápou, že je řeč
NINI GAGU: Výborný nápad! o něčem vážném a trvalém... jako most k...
TLUSŤOŠKA: Nechápu... O čem to píše ta naše TLUSŤOŠKA: On dostal také stranický úkol?
kolegyně? NINI GAGU: A jak vidíš, splnil ho znamenitě.
NINI GAGU: O členech budoucího vedení... MUŽ S PÍŠŤALOU: Když to nechápou, zahraju jim. Po
jednoduché a jasné... jakse... něm změknou... někteří dokonce kladou otázky... jako
TLUSŤOŠKA: Aha, něco na způsob ověření ... skrytě. kdyby ten text už odněkud znali... nakonec jsem jim to
NINI GAGU: Jednoduché, jasné, nezbytné. vysvětlil prostřednictvím píšťaly... . Zelnaj sa búčku
pěkně pomalúčku... Šli za mnou jako stádo...
TLUSŤOŠKA: To znamená, že i o mně? Znamená to,
.... TLUSŤOŠKA: Já taky, když hraje... se potím ještě víc... ....
že nestačí, že jsme poctiví lidé??
vzrušením...
NINI GAGU: Tak se postupuje všude ve světě, dokonce
i v Americe. Milá kolegyně. NINI GAGU: Jak jsem předvídal, věci se odvíjejí hezky.
Můžeme svolat první zasedání výboru na zítřejší
TLUSŤOŠKA: I v Americe? Tak to potom ano... ona už
odpoledne?
má stranický úkol?
TLUSŤOŠKA: Můžeme.
NINI GAGU: Samozřejmě. Úkol je ve straně to první.
Bez něj to nejde, pak přijdou ještě další jakseříká úkoly. MUŽ S PÍŠŤALOU: Pozveme všechny.
TLUSŤOŠKA: Když se nad tím zamyslím pořádně... tak NINI GAGU: Já teď budu pracovat na textu.
máte pravdu. Když jsme slušní, nemáme co skrývat. ŽENA V ŠÁTKU: My odcházíme, pracovat tě necháme.
Vchází MUŽ S PÍŠŤALOU. Vyběhl do schodů vesele Ti tři vycházejí ze sušárny. Zatímco scházejí ze schodů,
radostně; zvonek výtahu se neozval. promění se v atický chór. Zpívají. Hudební intermezzo.
Ti tři notují (samozřejmě beze slov), zatímco světla na
66/148
scéně pozvolna zhasínají a naopak se rozsvěcují světla

v hledišti. Když si uvědomí, že diváci odcházejí, přeruší
najednou svůj hudební komentář a odcházejí rovněž.
PŘESTÁVKA
.... ....
67/148
ČÁST DRUHÁ AMELIA: Jasná věc...

SCÉNA PRVNÍ PAMULA: ... A začal mě mydlit. Ramena, lopatky, pas...
pomalu, s pečlivostí housenky...
Kuchyně s jídelnou rodiny Alekových. Na pohovce AMELIA: Housenky?
AMELIA a Pamula. PAMULA: ... když si pochutnává na listu, z nějž
nakonec nezůstane vůbec nic... ruka mu klouzal a po
zádech dolů, jako kdyby mi počítal žebra... jakoby
PAMULA: ... bylo mi jedenáct, ještě mi ani nenarostla
zkoušel zda jsou na svém místě...
prsa ani malá jako pupeny. Některé spolužačky se už
pyšnily dvěma poskakujícími boulemi... . Já jsem byla AMELIA: Pak pokračoval po zadku...
ještě dítě... jako kdybych právě skončila školku... PAMULA: Ne... z boků přešel rovnou ke kotníkům...
AMELIA: Ale krásné ... vysoké, s plnými rty, nevědomě AMELIA: Pěkná vychcanost...
smyslnými, velkýma úžasnýma očima a bezvadným PAMULA: ... a se spoustou pěny ve dlaních šel nahoru
nosem... a s pletí (lehce ji pohladí) snědou... jako ke stehnům... Trošku mi roztáhl nohy... A potom se
.... mléčná čokoláda... husté dlouhé vlnité vlasy... ....
teprve dostal nahoru... cpal se tam, klouzavě je
PAMULA: ... a hezkou prdelku... jak jsem pochopila masíroval... rozevíral, naháněl mezi ně mýdlovou
později. Řekl mi ať se jdu osprchovat, protože jsme se pěnu...
předtím koupali v moři. AMELIA: A nakonec ti strčil prst...
Vlezla jsem do vany a pustila vodu. Vešel do koupelny PAMULA: ... do konečníku... Jemně, napřed jen
a já jsme na to nijak nereagovala, připadalo mi to koneček prstu... pootáčel jím... masíroval... potom
normální... řekl mi, že mi umyje záda... tam kam já hlouběji, pohyby sem a tam, hrál si s pěnou...
nedosáhnu...
AMELIA: Cítila jsi něco?
AMELIA: A měl samé vznešené úmysly...
PAMULA: Ne... nevím... možná nevědomě... nebolelo
PAMULA: Vzal mě za ruku, v níž jsem držela sprchu a to...
vedl ji k pasu takže mi pramínky vody stříkaly níž, až
AMELIA: A odtamtud šup do vagíny...
mezi nohy...
68/148
PAMULA: Jasně... i s tou pěnou ... a hladil mě... a strčil PAMULA: Několikrát... stejný scénář... a pak...
mi tam prst... náhodou...
AMELIA: Ten sám... AMELIA: Je to prasák... Pam... (Hladí ji)
PAMULA: ... ale nenaléhal... jako by se to stalo PAMULA: Dávej pozor, Am... Jednoho dne takhle čtu,
náhodou... potom jakoby vyděšený vlastními úmysly, náhodou, na první straně některých těch jeho novin
odtáhl ruce a povídá "hotovo, opláchni se". Otočila jsem tenhle titulek: Německý pedofil chycen. a...
se a v tom jsem to uviděla... Stál tam úplně nahý... A AMELIA: Počkej, zkusím hádat! Zeptala ses ho tvou
stál mu pořádně... kdybych se ho dotkla tak pukne jako smyslnou a nevinnou pusinkou (hladí ji), tatínku, kdo je
lusk... to pedofil?
AMELIA: Jak praská lusk, Pam? PAMULA: Přesně!! Zrovna tak to bylo, Am. Něco
PAMULA: Co já vím? To se jen tak říká. Tehdy jsem o nesouvislého zablekotal... přestal mi mýt záda... ale...
erekci nevěděla nic, myslela jsem si, že to tak má být... AMELIA: Nemohl se přece jen tak vzdát... (hladí ji)
AMELIA: Pořád tuhý jak šutr... Holka se mu zaoblovala rovnou před očima... prsa jí
.... PAMULA: ... vlezl do vany, zády ke mně ať prý ho zase rostla... tvary čím dál tím víc vzrušující... ....
umyju já... PAMULA: Když jsem dovršila patnáct... prozradil mi
AMELIA: A dál? cosi ohromujícího... Leželi jsme takhle pod dekou, dívali
se na televizi, jen v tričku a on se mi čas od času dotkl
PAMULA: Pro mě to bylo jako hra. Dělala jsem to
stehen ... .tisknul nohy k mým...
přesně tak jako on předtím. Ne tak pomalu a pečlivě, to,
jak jsem se dotýkala jeho kůže ve mně nevyvolával AMELIA: Co že ti to prozradil?
žádné pocity... namydlila jsem mu i tu jeho chlupatou PAMULA: Milá Pamulo... řekl... poté co mě políbil na
prdel... přišlo mi to směšné... když jsem mu strčila ruky krk jak to často dělával, když jsem seděla nad
mezi nohy, tiše zasténal... řekl mi ať jdu ven... domácími úkoly... ty nejsi moje dcera...
AMELIA (Směje se, hladí ji): A lusk pukl... AMELIA: Z toho je cítit telenovela... chtěl ti ho tam
APM (Směje se): puk!! šoupnout...
AMELIA: Pokračovalo to dál?
69/148
PAMULA: ... propukla jsem v pláč, bušila do něj pěstmi, přešlo to... a došla jsi k chytřejšímu závěru. Že si ho
nadával mu do lhářů... . Stiskl mě v náruči, prý abych omotáš kolem prstu, že bude skákat, jak budeš pískat
se uklidnila ... to už na sobě neměl slipy... ty.
AMELIA: Hnusná chvilka... (sevře ji v náruči) PAMULA: Asi tak nějak...
PAMULA: ... matka prý zemřela, když mi byly tři. On prý AMELIA: Jak ti mohli dát takové ... hnusné jméno!
si ji vzal když byla v tom... prý aby ji zachránil ... před Pamula... Normálně je přece Pamela... a to moje
mým opravdovým otcem... Amálie...
AMELIA: ... nechej mě hádat! Byl to alkoholik... co tvou PAMULA: Naše jména jsou zmrzačená...
matku vyšoustal jednoho letního večera někde venku u AMEILA: Deformovaná... trochu ubohá...
trati...
PAMULA: Ale jaké skvělé osobnosti je nosí... (Obejme
PAMULA: Jasně, alkoholik... to s tou tratí je legrační... ji)
AMELIA: Proč ti to povídal...? Ten netvor...! AMELIA: Můj příběh je ještě zmršenější... .
PAMULA: Abych si nedělala starosti kdybych... PAMULA: Povíš mi ho?
.... ....
AMELIA (odlepí se od Pamuly, vyskočí, zaječí): AMELIA: Ne. Byla by to pro tebe druhá sebevražd...
Fakjůůů! (=Fuck you!) Zatracený šváb! Vidělas ho? Raději se utěšme ve vzájemném obětí... je to víc cool...
PAMULA: Kde? vřelejší... přece nebudeme blbé...
AMELIA: Zmizel pod pohovkou. PAMULA: Měla jsem sny, které vyvolávaly třesavku... a
PAMULA: Já se jich štítím. opakovaly se...
AMELIA: A pak jsi chtěla spáchat sebevraždu... Tatínek AMELIA: Měla jsi je v patnácti, když jiní byli... kapitány!
se už nedokázal ovládnout... definitivně... (narážka na Julese Verna)
PAMULA: Až později... jak to víš, Am? PAMULA: Chlapi. O nich se mi zdálo. O starých a
tlustých chlapech. S rozbředlým hrudníkem a břichem.
AMELIA: Pusinka, dotyk, otření se... ale
S růžovými čely a vodnatýma očima, mastnou pleší, a
fialovými údy jako nějaké žížaly nadopované hormony
70/148
... . s oteklýma nohama... chlapi, kteří se chystali na mě AMELIA: Ne, já ho mám!

vlézt... PAMULA: Uvidíme, která z nás je lepší...
AMELIA: To co povídáš je super... . Mohla bys s tím AMELIA: A která má rychlejší ruku...
rovnou do televize do pořadu Opravdové příběhy. Stala
Lov se z poloviny mění v jakousi provokativní hru,
by ses celebritou. Slova ti jdou parádně z pusy... a
takovou která je schopna vyvolat smyslné záchvěvy...
protože jsi i fotogenická, psali by ti všichni chlapi...
Světlo pomalu zhasíná, aniž by šváb byl chycen.
PAMULA (směje se): I někteří teplouši...
OBĚ: Jak-se-říká (zasmějí se).
PAMULA: Ta strana musí mít i frakci mladých.
AMELIA: Takovou čupr - samí iniciativa.
PAMULA: Aktivní a šikovnou. (objeví švába a začnou
ho pronásledovat)
AMELIA: Drzou a odvážnou.
.... ....
PAMULA: Bez předsudků.
AMELIA: Bez studu, všeho schopnou.
PAMULA: Nestoudnou.
AMELIA: Inteligentní.
PAMULA: Netečnou.
AMELIA: Impertinentní.
PAMULA: Mám ho!
71/148
.... ....
72/148
DRUHÁ SCÉNA HLAS Z VÝTAHU: ... ulice... (není rozumět)... patro...

vlevo...
Schodiště. Žena v šátku a Hlas z výtahu. ŽENA V ŠÁTKU: Ahááá!
ŽENA V ŠÁTKU se objeví se složkou na spisy v HLAS Z VÝTAHU (jedním dechem): ... metr
podpaží. Ozve se zvonek výtahu. Žena v šátku jednasedmdesát celých dva, vlasy kaštanové na stranu
nereaguje. Zvonek zvoní dál, mnohem naléhavěji. oválný obličej hnědě oči sedmdesát kilo žádné zvláštní
Potom se ozve bušení. Teprve nyní se ŽENA V ŠÁTKU znamení pocházím z venkova rodiče jsou slušní zdraví
zastaví, poslouchá, poodhrne šátek z uší, dojde jí to. dědeček a babička jsou revmatici příležitostná milenka
dluhy žádné mám rád zvířata dodržuji noční klid
zastavily se mi hodinky koupil jsem chléb z něhož mi
ŽENA V ŠÁTKU: Je tam někdo? zůstala už jen patka...
HLAS Z VÝTAHU: Já... ŽENA V ŠÁTKU: Aháá!
ŽENA V ŠÁTKU: Kdo jako, ha? HLAS Z VÝTAHU: Prosím vás, zavolejte opraváře...
.... HLAS Z VÝTAHU: Já... ŽENA V ŠÁTKU: Vstoupíte do strany? ....
ŽENA V ŠÁTKU: Zůstaňte tam... (otevře složku) HLAS Z VÝTAHU: Jestli se odtud dostanu ven,
HLAS Z VÝTAHU: Zůstávám. Už ani nevím odkdy. vstoupím kamkoli...
ŽENA V ŠÁTKU: Mluvte, ha! ŽENA V ŠÁTKU: Dóóó-břéé! Řeknu jim to.
HLAS Z VÝTAHU: Povím všechno... zavolejte opraváře! HLAS Z VÝTAHU (tlumeně): Dobřééé...
ŽENA V ŠÁTKU: Řeknu jim! (začíná si psát) ŽENA V ŠÁTKU stoupá do schodů.
HLAS Z VÝTAHU: Prokop... (příjmení není rozumět)...
ŽENA V ŠÁTKU: Ahá!
HLAS Z VÝTAHU: KX 067701...
ŽENA V ŠÁTKU: Aha!
73/148
SCÉNA TŘETÍ NINI GAGU: Tak! Možná červ, nějaký škodlivý hmyz, co
vyvolává hnilobu... A za to budeme bojovat, za jádro,
jako lid, pokaždé když rozloupne...
Sušárna. NINI GAGU, MUŽ S PÍŠŤALOU, ŽENA V
ŠÁTKU, VASIL DVOJHALÍŘ.. MUŽ S PÍŠŤALOU: Cože to rozloupne?
MUŽ S PÍŠŤALOU hraje a poskakuje přitom mezi NINI GAGU: Cokoli jakseříká, důležité je nalézt čisté a
prádlem. voňavé jádro, příjemně lahodné. Zíráš, co?! To jsou
poetické texty o mnoha významech, pro různé chutě.
NINI GAGU ho poslouchá s polozavřenýma očima a s
Jak jsme na tom s intelektuály?
rukou na spánku.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Dobře. Podepisují. Víc váhají,
častěji kladou otázky... . ale všem připomínám, že jsou
NINI GAGU: Ano... ano... (chvíli naslouchá, potom slušní...
udělá několik tanečních kroků. Synchronizovaně s
NINI GAGU: Se slušností samotnou nikam nedojdeš.
Mužem s píšťalou... Náhle se zastaví. Zaujme pózu
Je nutno ji zhodnotit. Jestli mají otázky, tak ať s nimi
lídra) Stačí, flétnisto, pochopil jsem. Nachval se tolik.
.... přijdou za mnou. ....
Nás lidi nemusejí chválit, k tomu jakseříká směřujeme...
(vykřikne) Dost!!! MUŽ S PÍŠŤALOU: Říkal jsem jim to.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Uvědomil jsem všechny lidi, a NINI GAGU: Dveře jsou otevřeny, kdo chce, může
podpisové archy nám pěkně nakynuly. vstoupit. (Vchází ŽENA V ŠATKU)
NINI GAGU: Vím, to jsi mi zpíval už několikrát. ŽENA V ŠATKU: Dobrý den. Donesla jsem tu složku.
Předvídal jsem to. Teď musíme proniknout k jádru NINI GAGU: Jsme kompletní?
problémů. ŽENA V ŠATKU: Jsme.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Pronikneme! NINI GAGU: Tedy, jakseříká, první zasedání
NINI GAGU (řeční): Oloupejme slupku, ať vidíme, co je zakladatelů SPL se může konat. Kdo je prvním
uvnitř. Na povrchu mohou být krásní, blyštiví, ale uvnitř signatářem?
(?) kdoví co nás čeká? ŽENA V ŠATKU: Á, nepodepsal se...
MUŽ S PÍŠŤALOU: Červ... NINI GAGU: Kdo?
74/148
ŽENA V ŠATKU: Souhlasil. Nadšeně. Tady mám jeho NINI GAGU: O hru na flétnu se postarej ty. U nás ví
kartu, jméno, datum narození, rodiče, výšku... noha každý od samotného začátku co je třeba dělat.
číslo 40, vše. Váha... Vstoupí Vasil Dvojhalíř s umyvadlem v rukách.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Chybí podpis. VASIL DVOJHALÍŘ: Zdravíčko, lidičky!
ŽENA V ŠATKU: Nechybí, podepsala jsem to já. ŽENA V ŠÁTKU: Reprezentanti...
NINI GAGU: Co je s ním, že se nemohl podepsat? NINI GAGU: Pohleďte na Vasila... . Vasil (ŽENA V
MUŽ S PÍŠŤALOU: Že by postižený? ŠÁTKU mu ukáže papíry a NINI GAGU do nich
NINI GAGU (osvícen nápadem): Postižený! No to je nahlédne) ... náš Vasil Dvojhalíř ... pracovitý člověk,
geniální! To se sem hodí, dělá to dojem. Značka ideál, vnímavý, opravář všeho možného... malý velký mistr...
slovy mé dcery... schopný spravit cokoli... hm...
MUŽ S PÍŠŤALOU: Má pravdu holkun... pardon... VASIL DVOJHALÍŘ: I můj dědeček se jmenoval Vasil...
(jedním dechem) kukačkakukuřicekulík... . MUŽ S PÍŠŤALOU: Vasil Dvojhalíř I.
ŽENA V ŠATKU: Nemám tušení jestli byl postižený. VASIL DVOJHALÍŘ: Ne. Dědeček se jmenoval Vasil
.... ....
Neviděla jsem ho. Je tam dole tma... Čtyřkoruna. Byl to vynikající člověk, zámožný, měl
NINI GAGU (výbuch nadšení): Znamenitě!! Někdo z krávy, ovce prasata, krůty...
podzemí! Jak to, že mě to nenapadlo? Jsi úžasná!! S ŽENA V ŠÁTKU: Vlivný muž... hospodárný... .
někým takovým budeme nerozborní. Lid nám bude VASIL DVOJHALÍŘ: Škoda, že už zemřel.
tlaskat z hloubi duše za naše iniciativy... pokud budeme
MUŽ S PÍŠŤALOU: A co ten majetek?
mít i jednoho reprezentanta z hlubin, důvěra vzroste...
Bravo, ženská, ty jsi má pravá ruka! VASIL DVOJHALÍŘ (věší prádlo): Pomalu... pozvolna...
se vypařil... .
MUŽ S PÍŠŤALOU: A co já?
ŽENA V ŠÁTKU (filozoficky): Jako všechno na tomto
NINI GAGU: Oba jste mou pravou rukou.
světě; dnes jsi tady, zítra ne...
ŽENA V ŠATKU: Dobře jste to řekl, šéfe...
VASIL DVOJHALÍŘ: No a podívejte, po pár generacích
MUŽ S PÍŠŤALOU (pomalu): Potom ale máte i dvě levé jsem tady já, Vasil Dvojhalíř mladší.
ruce... mohl byste hrát na dvě píšťaly současně...
75/148
NINI GAGU: Čerstvého člena strany... ústup a ŽENA V ŠÁTKU: Houby jde! Použiju prášek, přidám
vzestup... Kdo nosí v tomto počasí tlusté spodky? bělicí prostředek... . a přesto je vidět fleky... je to ze
VASIL DVOJHALÍŘ: Mám jednu zásadu: Peru si spodní špatného jídla...
prádlo sám... . Hned úplně na začátku jsem řekl své VASIL DVOJHALÍŘ: To je nevýhoda bílého prádla.
manželce, když ještě byla mou nastávající: miláčku, MUŽ S PÍŠŤALOU: Hnědé slipy jsou nepraktičtější.
zakazuji ti prát moje slipy, spodky a ponožky! Tyto tři
VASIL DVOJHALÍŘ: Musí mít tady rozparek. Když jsou
součástky si budu prát sám...
bez...
NINI GAGU: Vasil Dvoujhalíř je feminista! Členky
MUŽ S PÍŠŤALOU (pomalu): Spodky taky... jinak běda,
strany, zástupkyně národa, tuto přednost ocení...
když to na člověka najednou přijde...
VASIL DVOJHALÍŘ: Je to věc identity.
ŽENA V ŠÁTKU: A z toho jsou pak zažloutlé... Ti, kteří
MUŽ S PÍŠŤALOU: Je to věc studu... vyrábějí slipy a spodky bez rozparku jsou blbci?
ŽENA V ŠÁTKU: Věc studu... Tvoje manželka má NINI GAGU (pohotově): Muže nedělají šaty, ale
štěstí... To já, když cpu slipy do pračky, je mi na blití... odznak! Já mám podobné problémy. Protože jsem
.... Spodky ze sebe nesundá po dva týdny od jara do vdovec. ....
podzimu... a když mi je dá, nos si musím zacpat.
ŽENA V ŠÁTKU: A co slečna Pamula?
MUŽ S PÍŠŤALOU (moudře): Přesto je ženská
MUŽ S PÍŠŤALOU: Z té je už velká holkun... (honem)
záležitost. Když myješ děti, co si potom dáš do nosu?
kukačkakukuřicekulík... musí se přece dokázat postarat
ŽENA V ŠÁTKU: Srovnáváš rozkošnou dětskou o domácnost...
prdelku... s ... cha, cha...
VASIL DVOJHALÍŘ: Kam to mám sakra pověsit?, to je
VASIL DVOJHALÍŘ: Já jsem pomáhal i s plínkami. To mám držet celou dobu v ruce?
jsem zkrátka já.
NINI GAGU: Tamto prádlo je už suché... shrň ho na
NINI GAGU: Feminista! jedno místo... Ten člověk neustále zapomíná přijít si ho
VASIL DVOJHALÍŘ: Teď se vyrábějí kvalitní materiály. posbírat...
které jdou dobře vyprat... MUŽ S PÍŠŤALOU: Je to pilný člověk, mužný...
ŽENA V ŠÁTKU: píše knihy.
76/148
NINI GAGU: Ano? Sežeň mi je! Prolistuji si je, naučím ŽENA V ŠÁTKU: Složku si beru s sebou. Až do schůze;
se nazpaměť pár citátů... využiju toho. Změkne jako třeba ještě seženu nějaké informace.. Tu či tam, něco
máslo, až zjistí, že ho čtu, a dychtivě čekám na jeho zaslechnu.
další knihu. MUŽ S PÍŠŤALOU: A co já?
VASIL DVOJHALÍŘ: Tohle se špatně věší. Málo jsme to NINI GAGU: Ty běž domů cvičit. Ať jsi jeden
vyždímal. optimistický a mobilizační rytmus, jaks...
ŽENA V ŠÁTKU: ze čtení slábnou oči. ŽENA V ŠÁTKU a MUŽ S PÍŠŤALOU odcházejí.
MUŽ S PÍŠŤALOU (k Vasilovi Dvoujhalíři): Pereš i VASIL DVOJHALÍŘ (věší dvoje spodky): Tyhle jsou už
manželčiny kalhotky? poslední... hotovo ... skončil jsem...
NINI GAGU: Žádné žerty na náš účet! Žádné utahování NINI GAGU: Uvidíme se na schůzi.
si, řekl jsem! Jsem proti ironickým poznámkám.
VASIL DVOJHALÍŘ: Jsme člověk, který drží slovo.
Budeme vzorem střízlivosti.
Obyčejný člověk, ale slušný, který drží své slovo. Nikdy
MUŽ S PÍŠŤALOU: Nikdo nás neslyší... nepiju dřív, než dokončím práci.
.... NINI GAGU: V paneláku je slyšet všechno! Jsme ....
NINI GAGU: Další kladná vlastnost.
otevřenou stranou, pereme rodinné prádlo doma,
VASIL DVOJHALÍŘ vychází. Schází zamyšleně po
chápeš, ne?
schodech. Na posledním schodě se podsadí. Vedle
MUŽ S PÍŠŤALOU: Ano. sebe položí prázdné umyvadlo.
VASIL DVOJHALÍŘ: Manželčiny kalhotky jsou tak malé, VASIL DVOJHALÍŘ (zamyšleně): ... na šatech
že by je museli prát trpaslíci... nezáleží... nýbrž na odznaku... říká... Tak to je... co na
ŽENA V ŠÁTKU: Trošku švihlí trpaslíci. tom, že si peru spodní prádlo a ponožky... copak je na
NINI GAGU: Teď mě nechejte o samotě, musím tom něco potupného?... možná pro ty, co doma nic
zkoncipovat body strategie... . našeho dnešního nedělají. Feminista? To znamená "zženštilec? Já mám
zasedání. Dnešek je důležitý den... který se stane v prvé řadě uznání k ženě, se kterou žiji... Tomu
dnem jakseříká historickým. nevěřím... Feminista, tedy zastánce žen, jistě... proč by
ne? Jsou to přece taky lidi... mají stejná práva... (ozve
se zvonek výtahu. Znovu. Dosti slabě. VASIL
77/148
DVOJHALÍŘ zůstane netečný) Tak šaty je zajímají...

jasně... i když člověka nedělají šaty ale odznak... co
když se mi přesto smějí? Mně? Mně se nebude
vysmívat nikdo, ať si to je třeba sám předseda strany...
(objeví brouka; hned u pravého chodidla)... bídák jeden
- leze nahoru nebo dolů? Nač myslí? Na nic (došlápne.
Ozve se zvonek, jednou, krátce)
HLAS Z VÝTAHU: Je tam někdo?
VASIL DVOJHALÍŘ (odpoví automaticky): Vasil
Dvojhalíř! (šeptem, zděšeně)... k čertu... . co to dělám...
do čeho to lezu? (Mlčí. Špicuje uši. Ticho) ... možná je
to jen žert... . co dělají děcka... . jednou jsem tak
naletěl... zašel jsem si pro nářadí... a slyšel jak se
chechtají... . smály se děcka od těch šejdířů... Celý den
.... se poflakují kolem domu, jedí semínka... dělají ....
problémy a hanebnosti... (Zvedne se. Přijde s
umyvadlem v náručí ke dveřím výtahu. Přiloží k nim
ucho. naslouchá. ticho) Všemi se budeme zabývat...
(začne scházet dolů) Feminista, jak ... se... říká?... ženy
je potřeba respektovat... slipy, spodky, ponožky... tři
záležitosti... (mizí)
HUDEBNÍ INTERMEZZO Lyrické
Vokální trio. Atický chór beze slov. Pateticky o tom co
bylo a co bude...
78/148
ČTVRTÁ SCÉNA ALNA (čte, aniž by se k nim otočila): A z jeskyně

Platonovy vytryskl Aristoteles!
Kuchyně s jídelnou rodiny Alekových. Amelie, Aristik a AMELIA ... to je super fantazie. Odvaha... dynamika...
Alna. ARISTIK: Snad to není zchátralec co svádí nevinná
ARISTIK krouží po místnosti poněkud nervózně. Amelie děvčata.
si hraje s hračkami z dětství: s medvídkem, panenkou, AMELIA ... jsem malá panenka. co se bojí vlastního
vláčkem ap. ALNA opravuje domácí úkoly nebo stínu (rýmuje se)
písemky. ARISTIK: Je to námořník, to jsem už jednou říkal!
Vylodí se, oblbne holku pruhovaným tričkem pod nímž
AMELIA: ... ať přijede na bílém koni a unese mě... hrají svaly... svými povídačkami o vzdálených mořích a
neznámých ostrovech...
ARISTIK: Řekni mi aspoň jestli je mladý, starý... má
nějaké zvláštní znamení... AMELIA ... ty nás tatínku rozesměješ všechny i toho
medvídka...
AMELIA ... je to princ na bílém koni, který o mě bojuje
.... ALNA (čte): Na zimních obrazech převažuje bílá, přes ....
proti drakovi...
ni odstíny černé: tak vypadá smělá povaha hrdiny...
ARISTIK: Anebo mi řekni kde bydlí. Zajdu za ním a
promluvím si s ním jako chlap s chlapem. ARISTIK: Jsme zdravým národ, co se směje velice.
AMELIA ... muž tak malý, že se může koupat v šálku na AMELIA: ... když dostane kopanec do prdele... když
kafe... přestane téct teplá voda... když... když... . pořád...
ARISTIK: Jestli jde o tak velkou lásku, tak to sakra ALNA (čte): Slovesa v čase přítomném vnukají
vyřešíme oficiálně... představu věčnosti... slovesa v minulém čase vypadají
optimisticky...
AMELIA ... nedostatek důvěry... že je to tak, zajíčku...?
ARISTIK: Přesto, nerozumím tomu, co máš na mysli!?
ARISTIK: Já mám v tebe důvěru. Už od sedmí třídy,
kdy jsem tě pustil samotnou na diskotéku. AMELIA (hraje si dál): ... ani my to nevíme... zažíváme
krizi identity... tak to je ... je to supertěžké tápat v
AMELIA ... a ti nejmenší a nejmladší... dokáží vyřešit
nejistotě...
své problémy sami...
79/148
ARISTIK: A to bříško co ti roste, to je jistota? ALNA (čte): Z pohledu zítřka se nejasně rýsují
AMELIA (tónem roztomilého děvčátka): ... hovno!... to přiměřené možnosti pozdějšího paralelního života.
je můj problém který si vyřeším sama... nedělej si s tím AMELIA: Strana poctivých lidí byl nápad super.
... vrásky... ARISTIK: Má už spoustu členů...
ARISTIK: Takže to mám pustit z hlavy? AMELIA A další ještě přibudou, že je to tak, děcka?
AMELAI (dětským tónem): ... pusť... měj důvěru v ARISTIK: Ale ví o vašich úmyslech Gogu?
mladou generaci... i když někteří z nich jsou zrovna v
AMELIA Gagu ... ví ... dozví se...
krizi... identity... je to přece tak cool... být...
ARISTIK: To je hloupá otázka. Jak by nevěděl, vždyť
ALNA (čte): Napsal mnoho a dovedl ke slávě absurdní
PAMULA: je...
formu, jež charakterizuje dnešní život ze dne na den.
AMELA: ... jeho milovaná dceruška.
AMELIA... mějte důvěru v mladá křídla...
ARISTIK: Takže mohu být v klidu... No problem...
ARISTIK (zastaví své nervózní pocházení po
místnosti): Co? Mladá křídla? (začne si hrát i on s AMELIA: ... a "No comment"... dvojznačná situace je
.... hračkami). Chceš naznačit, že... tvůrčí... plodná... ....
AMELIA ... nic nechci naznačit... jsme rozhodná ARISTIK: Byly ti dva roky, když jsem koupil tohoto
generace... přímá... Jednáme, a teprve pak myslíme. medvídka. Seděla jsi mi na kolenou...
ARISTIK: Když pomyslím na tvé bříško, tak je to tak... AMELIA: Sentimentální poznámky si nechej od cesty,
papa... žádné vzpomínky na dětství...
AMELIA (směje se smutně): ... nanejvýš myslíme, když
jednáme... čas rychle utíká... ARISTIK: Aha, dětství... mimochodem, pokud to bude
chlapec... bude se mi to docela líbit...
ARISTIK: To už je jasnější.
AMELIA: A klidně se o něj budeš starat... Tati jestli to
AMELIA: Je to velice jasné. Je třeba založit i mladé
správně chápu, tuto kapitolu jsme uzavřeli.
křídlo strany. Tak jsme se rozhodly s Pamulou. Pořádná
strana má křídla. Tělo bez křídel nemá šanci vzlétnout. ARISTIK: Ten námořník, co tě převezl...
ARISTIK (obdivně): Celý táta! Stanu se hrdým ALNA (čte): Je to robustní autor, který, čím tlustší knihy
optimistou... napsal, tím víc se mu dmula hruď a filozofoval na loži
80/148
Prokrustově s nahou ženou se světlými kudrlinkami v (zastaví se, pohlédne na konsternované rodiče... i když
klíně. zase ne tak moc konsternovaně) ... i já jsem byla
ARISTIK: A co na to řeknou lidi? překvapená... jde ale jenom aby se podívaly na ty
ksichty, povídala... dala si s nimi sraz na stejném
AMELIA: Fuck you! (zvoní Ameliin mobil) Haló... to jsi
místě... Bude je pozorovat z baru naproti... aby viděla
ty?... ahoj... řekla jsi mu o našich úmyslech?... aha...
jak se třesou jako sulc... Strašně jsem chtěla jít s ní, ale
nachystej si nějaké nápady... cože?... co?... no
zakázala mi to... trošku hnusárna od ní... možná ty
povídej... ehe... (poslouchá. Hihňá se. Poslouchá) ... ty
týpky se nakonec chytí... a seznámí se s ní... ostatně
ses zbláznila, Pam... dej si bacha... přijdu i já... pak se
nemají ponětí jak Pam vypadá... takže žádné strachy...
vrátíme společně... jestli nechceš tak ne... OK... přijdi
chytrá holka, ta Pam, že tati?
ty... jsi praštěná... už se těším až mi to popovídáš...
pá... (zavěsí)... nelíbí se mi to... ARISTIK: Já si chci hrát s tímhle vláčkem, do něhož
nastoupí medvídek a tato blonďatá panenka.
ALNA: Stalo se něco?
ALNA: Ještě mi zbylo pár sešitů...
AMELIA: Pamula... (krátce se zasměje)... udělala jednu
šoking věc... chcete to slyšet? Je to pořádně šoking... AMELIA: Tati, dej si pozor. Ta panenka by klidně dala
.... ....
medvídkovi! Raději je nechej nastoupit každého do
ARISTIK: Vydržíme to. Poslední dobou jsem si na šoky
jiného vagonu.
zvykl...
Oba se tomu zasmějí
AMELIA: Zkrátka, bude to bomba... napsala zprávu do
chatu... (zpívá dechovkovo-lidovkově) bez táty a bez ARISTIK: A co mám udělat s tímto broučkem?
mámy... (směje se)... super... tedy, ta holka to tak
napsala... jsem ještě školačka – tenhle detail je
schopen u některých způsobit že začnou úplně slintat –
a chci se potkat s postarším pánem, plešatým a
pupkatým... který chce experimentovat... a který mě
naučí sexu... abych se pobavila... myslím... A hned
dostala několik odpovědí a nabídek... některé určitě
velice chlípné... A teď je na cestě na první schůzku...
81/148
PÁTÁ SCÉNA VASIL DVOJHALÍŘ: Vše v pořádku?

MUŽ S PÍŠŤALOU: Samozřejmě.
Schodiště. MUŽ S PÍŠŤALOU, VASIL DVOJHALÍŘ, VASIL DVOJHALÍŘ: Seznamy jsou kompletní?
VASIL DVOJHALÍŘ: Podpisů hromada?

VASIL DVOJHALÍŘ: Seš blb.
MUŽ S PÍŠŤALOU: Samozř... sejdu dolů. Několik lidí
jsem nezastihl doma. Jestliže budou doma a jsou
poctiví, podepíší to.
VASIL DVOJHALÍŘ: Samozřejmě.
.... MUŽ S PÍŠŤALOU schází. TLUSŤOŠKA stoupá. V ....
rukou umyvadlo, v němž pluje několik ponožek.
TLUSŤOŠKA: Áááá (afirmativně) ... tak vy jste ten pán
se slipy. Slyšela jsem o vás. No výborně!!
VASIL DVOJHALÍŘ: Děkuji.
TLUSŤOŠKA: Takových mužů, kteří rozumí těžkému
životu žen je málo. Bravo!
TLUSŤOŠKA. VASIL DVOJHALÍŘ: Děkuji...
MUŽ S PÍŠŤALOU na schodech. Zahraje několik TLUSŤOŠKA: S někým takovým jako vy sympatie
hudebních frází před dveřmi výtahu. Naslouchá. Ticho. strany porostou...
Zahraje ještě pár taktů. Přiloží ucho ke kovovým
VASIL DVOJHALÍŘ: Děkuji...
dveřím. Ticho. Přichází VASIL DVOJHALÍŘ.
TLUSŤOŠKA: ... než bys řekl švec. No bravóóó!
82/148
VASIL DVOJHALÍŘ: Co děláte s tím umyvadlem zrovna

teď?
TLUSŤOŠKA: Nevidíte? Ten můj, háže špinavé
ponožky do umyvadla... a je na manželce aby je
vyprala!
VASIL DVOJHALÍŘ: Během schůze?!
TLUSŤOŠKA: Samozřejmě. Ono to snad někomu vadí?
Zůstanu tedy na schodech. Myslíte, že se tam nahoru
vejdeme všichni?
VASIL DVOJHALÍŘ: Nejspíš ne...
TLUSŤOŠKA: I když přitom budu prát ponožky, budu
slyšet, o čem se mluví, budu moci říct svůj názor, ne? I
já jsem zakládajícím členem.
.... VASIL DVOJHALÍŘ: Jste zakládající členkou, ženská! ....
TLUSŤOŠKA: Máte pravdu. Jsem členka, ne člen!
VASIL DVOJHALÍŘ: Jsem feminista. Ženy je třeba
respektovat. Zůstanu tady s vámi. I když tvoříme
vedení, bude lepší, budeme-li nablízku lidem, masám.
TLUSŤOŠKA: Nemám ráda nával. Potím se pak.
VASIL DVOJHALÍŘ: Zase tak velký nával to nebude. Je
to zasedání s RESTIRNS ale největšího významu,
které vstoupí do historie, povídám.
Pohledem sleduje švába. Chce ho plácnout, ale
nakonec to neudělá. TLUSŤOŠKA začne mydlit kusem
mýdla na praní ponožku co je samá díra.
83/148
ŠESTÁ SCÉNA prádlo...

AMELIA: A Pamula?
Sušárna. NINI GAGU a AMELIA tančí mezi kusy NINI GAGU: Řeklas jí to?
rozvěšeného prádla. AMELIA: Řekla... neřekla... toť otázka...
NINI GAGU: Ze školy byste se měly znát...
AMELIA (s úsměvem)... s tou pleší vypadáš mužněji... AMELIA: Známe, to pusť z hlavy... jsme dospělé... hele,
NINI GAGU: ... nedovolím... prosím tě... jakseříká... toto jsou hezounké a voňavé kalhotky... budem tady s
AMELIA: Co by si řekli lidé, kdyby se dověděli, jak si tebou... pod tvými ochrannými křídly... my, jiné
tady natahuješ stoupenkyně na stranický stůl? křidélko...
NINI GAGU: Tady se nic nenatahuje... akorát tak NINI GAGU: To není správné...
AMELIA: I my jsme poctiví lidé...
NINI GAGU: Chce se mi jakseříká smát...
.... AMELIA: Mě moc ne... když pomyslím na tatínka ....
Pamuly jakou měl o ni péči, už od malička... jak ji učil
se sprchovat...
NINI GAGU: To jsou jakseříká fantazie...
AMELIA: A co si představuješ, že budeme dělat my?
NINI GAGU: Kdo my?
AMELIA: Já a Pamula.
NINI GAGU: Agitaci...
AMELIA: Jsi blízko, taťko... Vypadáme profesionálně,
zapadneme hezky do rámce. Budeme se pohybovat
mezi členy strany a budeme roznášet džus a preclíky.
84/148
Posloucháme, učíme se, navrhujeme... a teprve pak

jednáme...
NINI GAGU: Ve stranické linii...
AMELIA: Samozřejmě, taťko... V linii Strany poctivých
lidí... SPL... kterou jakseříká posílíme...
NINI GAGU: Správně... ale šéfem jsem já.
AMELIA: Jsi... jak by ti asi padla tato fujtajblová
halenka?
NINI GAGU: Žádné vtípky a žertíky...
AMELIA: OK, rodinné prádlo si budeme prát doma.
NINI GAGU: Určitě...
AMELIA: Už se vrátila Pamula?
.... NINI GAGU: Ani jsem si nevšiml, že by někam šla... Já ....
tady...
AMELIA: Doufám, že přijdeme než to začne... Je to víc
cool, když chodíme spolu... ležérnější...
NINI GAGU: To je...
LYRICKÉ INTERMEZZO:
Trio "ANTIC" zpívá, s nepopsatelným nadšením, s
úděsnými falsety. Mezitím se scházejí lidé na schůzi.
Tedy všichni kromě Pamuly, plus čtyři Statisté.
85/148
SEDMÁ SCÉNA ARISTIK: Rodina je svatá...

2. Statista: Je!
Sušárna a schodiště. V sušárně: NINI GAGU, MUŽ S ALNA: Sagarda...
PÍŠŤALOU, ŽENA V ŠÁTKU a dva Statisté. Ve dveřích: ŽENA V ŠÁTKU: Rodina a prádlo!
Aristik. Na schodech: Alna, další dva Statisté, VASIL
NINI GAGU: Ano! Členové strany slušných lidí budou
DVOJHALÍŘ, TLUSŤOŠKA. Mezi nimi se pohybuje
vzorem čistoty. Nejenom té tělesné, ale i duševní.
Amelia a roznáší džus a preclíky. Statisté jedí semínka
Čistota duševní, téměř duchovní. Prádlo musí být
(slunečnicová, dýňová) a slupky plivají na zem.
jakseříká beze poskvrn. I když to ostatní venku nevidí,
je to poznat, protože potom se ani my necítíme dobře.
NINI GAGU: ... toto jsou tedy základní body našeho A pravda nakonec vždycky vyplave na povrch jako
jakseříká programu. Podle toho, jak probíhá toto naše olejová skvrna. (k MUŽI S PÍŠŤALOU) No tak zahraj!
první setkání, bude naše spolupráce plodná. Pan Alecu (MUŽ S PÍŠŤALOU hraje).
- tedy pro nás tady Aristik - navrhnul, abychom upustili 3. Statista: To je poctivé!
.... od názvu zasedání a říkali namísto toho setkání. Je to ....
ARISTIK: Ne šaty dělají člověka... ale prádlo...
prospěšný nápad...
3. Statista: Tak to je!
AMELIA: Super, tati...
ALNA: Sněhobílé.
NINI GAGU: ... protože my všichni tady jsme jako
opravdová rodina (k MUŽI S PÍŠŤALOU) No tak zahraj! AMELIA: Neposkvrněné, nevinné, nezapáchající.
(MUŽ S PÍŠŤALOU HRAJE) (vytočí číslo na mobilu)
1. Statista: To je slušné! TLUSŤOŠKA: Co to ten šéf povídal?
Na schodech si lidé vysvětlují o čem se mluvilo v VASIL DVOJHALÍŘ: Že na prádle nemají být skvrny.
sušárně. TLUSŤOŠKA: Světelné body! Ze slipů mého muže by
VASIL DVOJHALÍŘ: Má pravdu. je dostaly pryč jenom nůžky!
TLUSŤOŠKA: Souhlasím. Ovocná dieta vždycky AMELIA (tlumeně): Odpověz hned, Pam! (chvíli ještě
prospěje zdraví. poslouchá a pak zavěsí)
86/148
NINI GAGU: ... je jednou ze zásad, na niž budeme brát VASIL DVOJHALÍŘ: Je tady někdo nemocný?
neustálý zřetel. Tak jako budeme brát na zřetel všechny TLUSŤOŠKA (ždíme ponožku): Kdyby nás prohlédl
myšlenky, které se objeví na našich setkáních. doktor, na každém by něco našel.
MUŽ S PÍŠŤALOU: A sídlo? NINI GAGU: ... my bojujeme proti všemu co se příčí
NINI GAGU: Sídlo? dobru, můžeme tedy říci, že jsem stranou občanů
MUŽ S PÍŠŤALOU: Ke schůzování... dobra.
NINI GAGU: Podle zákona máme právo na velkou a ŽENA V ŠÁTKU: Ano.
prostornou budovu... Ale cítil by ses tam dobře? MUŽ S PÍŠŤALOU: A co peníze?
MUŽ S PÍŠŤALOU: Nó, upřímně řečeno... NINI GAGU: Teď předkládám k diskusi poslední návrh
NINI GAGU: Ne! Když pomyslíš na to, jak bydlí mnozí jednoho našeho člena. Já tento návrh podporuji, ale
jiní... v těch králikárnách ... My se budeme scházet vaše schválení bude rozhodující.
vždycky tady, bez ohledu na to, jak vysoko dojdeme (k 1. Statista: To je poctivé!
ŽENĚ V ŠÁTKU) Zapiš to. NINI GAGU: Náš kolega, který je, a to se nestydím
.... ....
ŽENA V ŠÁTKU: Áááá! (píše) otevřeně uznat, jednou z mých pravých rukou, má
NINI GAGU: ... protože se tady cítíme dobře, tady jsme nápad. Podstatný, jakseříká.
v srdci obyvatelstva, pro něž jsme se jakseříká ŽENA V ŠÁTKU: Mám to zapsat?
ustanovili. No tak zahraj! (MUŽ S PÍŠŤALOU hraje). NINI GAGU: Tohle ano. A nechej místo na podpisy. Jak
1. Statista: To je poctivé! jsem už řekl, a teď to opakuji, bude to historický den.
ARISTIK: Přesycení vede ke zlenivění. No tak hraj! (MUŽ S PÍŠŤALOU hraje)
2. Statista: Je! VASIL DVOJHALÍŘ: Šéf říká, že má více pravých rukou
a jeden nápad.
AMELIA: Na to nikdo neumře.
TLUSŤOŠKA: Znamenitě. Na to, kolik má práce se
VASIL DVOJHALÍŘ (k Tlusťošce): Mluví se o srdci.
není čemu divit... je to nutné. Myslíš, že mně by
TLUSŤOŠKA: S tím nejsou žádné žerty; pukne než bys nepřišla jedna ruka navíc vhod?
řekl švec.
NINI GAGU: Ten nápad se jmenuje banka.
87/148
ŽENA V ŠÁTKU (zapisuje): ... banka... NINI GAGU: ... a jejími akcionáři. Bylo by to příliš
ARISTIK: Banka? riskantní nechat ji v rukou jiných nepoctivých. Mluvíme
o penězích lidu, těžce nastřádaných jakseříká. No tak
ALNA: Banka...
zahraj! (MUŽ S PÍŠŤALOU zahraje).
VASIL DVOJHALÍŘ: Banka...
1. Statista: To je poctivé!
TLUSŤOŠKA: Banka, říkáš...
ŽENA V ŠÁTKU: Mám synovce, který je velkým
AMELIA: Ten nápad je super... odborníkem přes finance a valuty (MUŽ S PÍŠŤALOU
NINI GAGU: Mládež to chápe rychle, je aktivní, je zahraje)
odvážná, umí riskovat... i my se máme od nich co učit, AMELIA: Tady je potřeba mladých; generace Internetu.
ne však jakseříká naopak.
ŽENA V ŠÁTKU: Ten synovec je mladý.
AMELIA: No tak pověz! (MUŽ S PÍŠŤALOU zvedne
NINI GAGU: Přijímá se.
mechanicky nástroj k ústům)
TLUSŤOŠKA: A já mám v rodině válečného veterináře.
NINI GAGU: Počkej! Nejdříve to vysvětlím. Jednoduše
Dědečka. Je částečně ochrnutý a je mu osmdesát osm.
.... a jasně. Jde o Banku slušných občanů. Lidí prostých, ....
Nebo devadesát osm? Co já vím? Nastal čas, aby i on
potřebných, důchodců, válečných veteránů, ale i jiných,
byl k něčemu dobrý. Aby pomohl bance, vždyť byl ve
ne tak moc potřebných. Banka bude pomáhat všem,
válce...
jakmile se jakse... jakmile se konsoliduje...
VASIL DVOJHALÍŘ: Kdybych já měl dědečkovo jméno
... Vasil Čtyřkoruna... to by banka působila jinším
ARISTIK: Mám jednoduchou otázku. Kdo bude řídit tu dojmem!
Banku poctivého občana, BPO?
NINI GAGU: V bance jsou všechny informace důvěrné,
AMELIA: To je dobrá otázka, tati. takže jméno hraje jenom velmi malou roli...
NINI GAGU: My všichni. Jsme zakládající členové 2. Statista: Je! (rekce na 1. statistu??)
banky...
ALNA: Nezapomeňme na vzdělání.
NINI GAGU (nadšen na nejvyšší míru): Toto je jeden z
prvořadých úkolů, ba dokonce ještě víc! To znamená
88/148
budoucnost, učebnice, brožury, knihy, sešity, metody, NINI GAGU: A teď navrhuji aby každý něco řekl k tomu,
uniformy... Ne jako kdysi, všechny stejně fádní, černé. o čem jsme diskutovali, nebo přinesl i jiné nápady,
Každá škola je bude mít podle své fantazie a svých možná mi něco uniklo..
dovedností. 2. Statista: To je poctivé!
ŽENA V ŠÁTKU (zapisuje): Školní uniformy. Pro 3. 4. Statista: Je!
školáky...
MUŽ S PÍŠŤALOU: Všechno je pro dobro. Lidi potřebují
NINI GAGU: To, co je teď není správné. Ani výchovné. chléb, mléko, sýr, vejce, hudbu.
Jedni mohou více, jiní méně. A pak je poznat žáka,
ŽENA V ŠÁTKU: Áááááá (zapisuje).
podle toho, jak se obléká. To poškozuje výuku, odvádí
pozornost, vyvolává napětí, žáci mají jakseříká špatné MUŽ S PÍŠŤALOU: A čisté prádlo!
známky. Proto se bude naše profesorka, paní Alecová... NINI GAGU: Cizinci v cizině nás už pomlouvat
pro nás tady ALNA... nebudou!
1. Statista: To je poctivé! TLUSŤOŠKA: To mluvíme o prádle?
.... NINI GAGU (k MUŽ S PÍŠŤALOU): No tak zahraj! VASIL DVOJHALÍŘ: Přesně tak. ....
(MUŽ S PÍŠŤALOU hraje) TLUSŤOŠKA: Kam mám pověsit ty ponožky? Potřebuji
AMELIA: Mamka je ta nejvhodnější. Na jedničku. Pro šňůry...
mě škola skončila. ARISTIK: Počet nezaměstnaných klesne.
ARISTIK: To je supernápad! 1. Statista: To je čestné!
VASIL DVOJHALÍŘ: Moje holky se oblékají stejně, jako 3. Statista: Je!
nějaká dvojčata.
VASIL DVOJHALÍŘ: Mohli bychom otevřít, v přízemí
TLUSŤOŠKA: Velké děti – velké starosti. A když člověk obchůdky se vším co lidi potřebují. Za příznivější ceny.
zesenilní je pak těžké všechno.. Ať si vydělají peníze. Strana potřebuje mít fondy.
VASIL DVOJHALÍŘ: Můj dědeček se dožil devadesátky AMLEIA: A mládež s mírnějšími aspiracemi by dostala
a až do poslední chvíle věděl, jak se jmenuje. Vasil pracovní místa.
Čtyřkoruna! Jaký to byl člověk!!
ŽENA V ŠÁTKU: Áááá (zapisuje)
89/148
NINI GAGU: Ještě jeden konstruktivní nápad jakseříká. 1. Statista: To je poctivé!

Užitečný a nezbytný. 4. Statista: Je!
MUŽ S PÍŠŤALOU: Budeme prodávat jízdní kola. Mně TLUSŤOŠKA: Co to říkal?
se líbí Hol... kukačkakukuřicekulík... ky na kolech.
VASIL DVOJHALÍŘ: Ať přijdeme s nápady. Máme se
1. Statista : To je poctivé! zamyslet.
ALNA: A malé knihkupectví s učebnicemi a školními TLUSŤOŠKA: Nad čím se máme k čertu zamyslet?
pomůckami.
VASIL DVOJHALÍŘ: Nad tím, co našijeme na vlajku
ARISTIK: Co se dobře prodávají. strany.
NINI GAGU: ... koblihy, žvýkačky, koláče, bonbóny... jak TLUSŤOŠKA: Nemám ponětí, co by to mohlo být.
jsem říkal i já na začátku tohoto setkání. Obchod je
VASIL DVOJHALÍŘ: Nápad... názor...
potřeba rozvíjet, superrozvíjet, na bázi strany, která
miluje lid a demokracii a jenom taková strana jako ta TLUSŤOŠKA: Něco zářivého. Lesklého. Ať je to vidět z
naše bude moci vést poctivý obchod. dálky. Něco přímo od duše... MUŽ S PÍŠŤALOU:
.... Píšťalu. Tu naši, starodávnou. ....
ŽENA V ŠÁTKU: Aháá. (zapisuje)
3. Statista: Je!
NINI GAGU: Zastaví se (pleskne dlaní do desky stolu)
AMALIA (do mobilu): No tak, Pam, odpověz!! Co tam
sakra děláš?! ŽENA V ŠÁTKU: SPL. To se musí taky objevit na
vlajce.
(Sadistický režisér zde může naznačit, že PAMULA
spáchala sebevraždu. Prostřednictvím nějaké vtipné NINI GAGU: Určitě. Jasnými písmeny... pozveme
poznámky, samozřejmě) odborníky a povíme jim, jak jsme se rozhodli.
NINI GAGU: A ještě budeme muset promyslet vlajku a ARISTIK: a ovci...
znak strany. Znak bude mít stejné symboly jako vlajka. AMELIA: Kudrnatou.
Podle toho budeme snadno rozpoznatelní. Co přijde ŽENA V ŠÁTKU: Ahááá!
našít na naši dosud bílou vlajku? Prosím vás, abyste
NINI GAGU: Zastaví se ... . (pohledem sleduje švába)
přišli s jakseříká nápady.
ALNA: Kopeček a údolí, zalité slunečním světlem...
90/148
TLUSŤOŠKA: Světelné skvrny! VASIL DVOJHALÍŘ: A sukovici.

ŽENA V ŠÁTKU: Aháá! (zapisuje) TLUSŤOŠKA: Proč sukovici?
NINI GAGU: Typický prostor, v němž se pohybuje... VASIL DVOJHALÍŘ: Rumuni vždycky vyhnali cizáky ze
AMEIA: A křišťálový potůček, mami. země. Štěpán Velký bil Turky jako žito.
2. Statista: To je poctivé! ŽENA V ŠÁTKU: Nerozuměla jsem...
3. Statista: Je! ARISTIK: VASIL DVOJHALÍŘ navrhuje sukovici.
NINI GAGU: Aby vyzařoval optimismus, důvěru, VASIL DVOJHALÍŘ: Nenavrhuji, pouze říkám...
budoucnost... NINI GAGU: Necháme si ji v záloze...
VASIL DVOJHALÍŘ: A chléb. ŽENA V ŠÁTKU: Ahááá!
TLUSŤOŠKA: Co, chleba? NINI GAGU: Můj nápad stiskl knoflík na každém z vás.
VASIL DVOJHALÍŘ: Bílý, nakrájený. To je důkaz, že máme stejné myšlení, jako bobule na
hroznu vína, jakseříká...
TLUSŤOŠKA: To raději graham, nebo ten se semínky
.... ARISTIK: A hrozen vína! ....
AMELIA: Plesnivějící chléb.
ALNA: To je symbol.
VASIL DVOJHALÍŘ: To radši smrk.
NINI GAGU: Dácký symbol. Super. Přijímá se.
ALNA: Ó krásný smrk, ó krásný strom... (popěvek
v moderním stylu) ŽENA V ŠÁTKU: Aháá!
MUŽ S PÍŠŤALOU: To je cizí melodie. AMELIA: A prst. Ukazující vzhůru. Symbol tužeb...
(Symboly lze nahradit; mohou být zpočátku "typicky
ŽENA V ŠÁTKU: Zamítá se!
české", potom lze přejít např. k ingrediencím z pohádky
ARISTIK: Strom, velký, silný, velkolepý a sukovitý "Jak pejsek s kočičkou pekli dort")
ALNA: Statný. ŽENA V ŠÁTKU: Aháá! (zapisuje)
AMELIA: Mužný. Balet. Někteří objevili švába. Jiní začínají napínat šňůry
VASIL DVOJHALÍŘ: Zelenaj sa bučku! na schodišti. TLUSŤOŠKA rozvěšuje ponožky. I jiní
ŽENA V ŠÁTKU: Aháá! mohou rozvěšovat prádlo, pokud je mají s sebou.
91/148
NINI GAGU: Tudíž závěr, který je třeba udělat: (k ŽENĚ prosadíme... bez koktání... naše země potřebuje...
V ŠÁTKU) Konec zápisu! Zavři tu složku! rozdrtíme vše co nám bude stát v cestě... . pokrok
ŽENA V ŠÁTKU: aha... (zavře složku a pleskne s ní lidstva... například našeho poctivého... jakseříká... činy,
jednoho švába, pak ji hodí na stůl) které porazí zlo... budeme set dobro... jakseříká...
NINI GAGU: Vedení naší strany, Strany poctivých lidí, Ozve se zvonek výtahu. Šok. Veškeré hemžení
SPL, je vedení tak mnohobarevné a tak jakseříká zkamení.
jednotné. Proč mnohobarevné? Jako je oblečení lidí, to NINI GAGU: Je... tam ... někdo?
je jen přirovnání, z různých oblastí lidské činnosti, což Chvíle ticha.
je velice dobré. Není to jednostranné vedení, které by
HLAS Z VÝTAHU (slabý, skomírající): Ne tady nikdo
znalo zájmy jenom jedné skupiny populace. Takto
není... . vůbec nikdo...
budeme znát problémy všech, bez ohledu na oblast
činnosti či pohlaví jakseříká. Je to vedení jednotné, NINI GAGU: Hle! a tak rychle a účinně se dají řešit na
protože má společné konstruktivní myšlení, mezi členy první pohled nepodstatné problémy. A tak bude jednat
není nikdo s destruktivními úmysly, úmysly rozkladnými, pokaždé. Pohotově. Bez dlouhých řečí, jakseříká.
.... úmysly vyvolávat neshody. Jasným příkladem je, jak Ti tři začnou zpívat. Trio "Antik". Zpěv beze slov. ....
jsem se se všemi shodnul, důležitost vlajky a znaku, Komentuje co bylo a co bude. Radostně a falešně.
souhlasil jsem se všemi, pokud šlo o nápady se Postupně se přidávají i další.
zřejmým nadšením, vědomi si důležitosti předmětů, Zpěv, tanec, dobrá nálada. V sušárně i na schodech.
které budou jasně označovat naši stranu od jiných Mezi kusy prádla a šváby, které už nikdo
stran. Skromnost, inteligence, štědrost, iniciativa a nepronásleduje.
čestnost, to jsou klady našich zakládajících členů.
Ozývá se zvonek z výtahu.
Ne šaty dělají jakseříká člověka. Pod šaty, prádlo... Pod
Osvětlení hasne.
ním kůže... člověka zbaveného zevnějšku... jakseříká...
vlajka a znak... lidé bez vzhledu... tehdy důvěra v nás Pomalu s spouští opona.
vzroste... a my budeme stoupat vzhůru... . jasně se KONEC
92/148
150/150
Letní zahrádka
aneb
Pojďme jim dát přes držku!
Osoby:
Tudorache
Dragomir
Křovák
Pupa
Doria, manželka Tudoracheho
Muž
Mladík
Vozíčkář
Prodavač novin
První číšník
.... ....
Druhý číšník
Třetí číšník
Šéfkuchařka
Harmonikář
Demonstranti
94/148
Letní zahrádka. Stoly a židle rozkošně a vkusně a vše je to vina tvááááááá

rozmístěné. Ubrusy v živých barvách. Vázy s květinami. Harmonikář: Výborně, šéfová! Jen se do toho opři!
Na každém stole po svíčce. Svíčky nehoří, je před
Číšníci tleskají. Šéfová smutně a apaticky chroustá
polednem. Keře střižené do různých geometrických
semínek. Někdy jen pateticky pobrukuje melodii.
tvarů. Letní zahrádka, jež přímo vybízí usednout k
některému ze stolů. Vpravo telefonní budka; na opačné Přicházejí Tudorache a Dragomir
straně v hloubi scény, malé pódium. Na pódiu Tudorache: Tady někde to musí být. Viděl jsem inzerát
Šéfkuchařka a Harmonikář. Šéfová je tlustá, oblečena v v novinách ... zrovna teď nedávno.
dokonale čistý bílý plášť. Je to podnik na úrovni! Obě Dragomir: Kdybychom tak našli dvě místa...
kapsy pláště plné dýňových semínek. Šéfová zpívá
Tudorache: ... byl bys spokojen. V tomhle parnu
plačtivým hlasem, ochraptělým a legračně dojemným.
potřebujeme dvě židle a dvě ledová piva.
Doprovází ji Harmonikář, člověk vytáhlý, pohublý, věku
neurčitého. Když Harmonikář převezme melodickou Dragomir: (upřímně) to vedro se dá snést.
linku, Šéfová chroustá semínka a slupky způsobně Tudorache: Snést?!? Dragomire, ty ses nezměnil! Nic
.... plive do plastikového sáčku. Slova písní netřeba tě nerozčílí, nic nepobouří. ....
uvádět; režisér si může najít jiná, stejně trapná, jež se Dragomir: Musím se smát...
hodí k melodii...
Tudorache: Klidně se směj. Smích prospívá zdraví.
Před pódiem s obtloustlou sólistkou sedí číšníci a s
Dragomir: Smích ... .
viditelným nadšením poslouchají. Na vedlejším stole
talíře, sklenice, ubrousky, ... vše vzorně čisté a vkusně Tudorache: Podívej ta zahrádka.
uspořádané. Stejně tak studené talíře, oříšky atd. Dragomir: Okouzlující.
Všechno pečlivě přikrytou průhlednými fóliemi. Vypadá Tudorache: Mám podezření, že...
to, jakoby pro absenci hostů využíval personál chvilku
Dragomir: ... že co?
volna a bavil se.
Tudorache: Ani jeden host ... . a v tuhle hodinu.
Šéfová kuchyně : Srdce mé je holubička
Dragomir: Všichni jsou v práci.
tvým polibkem raněná
Tudorache: Prd v práci! Je přece víkend.
Pláče a vzdychá
95/148
Dragomir: Tamhle jsou nějací číšníci. Dragomir: Jdu se zeptat. (Jde ke stolu číšníků). Dobrý
Tudorache: Fakt. A tam jakési pódium... a zpěvačka. den ... rád bych se zeptal, zda třeba nemáte zavřeno?
Bože, ta je tlustá!
Dragomir: ... a bílá. První číšník: (zabručí, aniž by na něj pohlédl) Není
Tudorache: Personál slaví narozeniny jednoho z kolegů zavřeno ...
... sbohem pivo! Není poblíž něco jiného?? Druhý číšník: Vzhledem k tomu, že jste se dostali
Dragomir: Kdyby slavili, jak říkáš, potom by měli dovnitř ...
zavřeno. Třetí číšník: Nesmyslná otázka ...
Tudorache: Kruci, to máš pravdu!! Dragomir: Děkuji (vrací se). Tudorache, máme štěstí.
Zastaví se nerozhodně uprostřed restaurace. Je otevřeno.
Šéfová kuchyně: Kolikrát se mi o tobě zdálo Tudorache: Opravdová klika.
Od doby co jsi, miláčku, odejel Dragomir: Sedneme si k tam tomu stolu, ne?
.... Jsem hyacinta na zahrádce Tudorache: Ano ... květiny ... ba i svíčka. Uprostřed ....
slunečného dne. Che, che. To je dráždivé ...
co po očích tvých jen vzdychááááááááááá
nezapálená svíčka takhle uprostřed stolu...
Harmonikář: Výborně, šéfová!
Dragomir: Na to jem nepomyslel.
Číšníci nadšeně tleskají. Dragomir by užuž také
Tudorache (praští pěstí do stolu): Už vím jak to je!!
zatleskal. Nakonec si to rozmyslí.
Došlo jim pivo a proto tu nikdo není.
Tudorache: Ten harmonikář ...
Dragomir: Jdu se zeptat.
Dragomir: Tak co?
Tudorache: Přeskočilo ti?! Přijdou sami. Je to jejich
Tudorache: ... říká, že je to výborné. povinnost aby ...
Dragomir: Posadíme se, ne? Dragomir: Jestli nemají pivo, je zbytečné je obtěžovat...
Tudorache: Možná je přece jen zavřeno ... Tudorache: Dragomire, známe se od studií, ale ty si
snad ze mě střílíš!?! Jak to "obtěžovat"? Není to snad
96/148
jejich povolání? Co kdybych si chtěl dát třeba víno ... Dragomir: Pivo je tam – u keřů ...
nebo koňak? Ovšem ... koňak by mě v tom vedru Tudorache: Co je tam?
položil.
Dragomir: Lahve s pivem.
Dragomir: Nemá smysl, abychom se rozčilovali ... nad
Tudorache: No a?
maličkostmi.
Dragomir: Jdu pro ně ... podívej, mám otvírák.
Tudorache: Budeme-li ignorovat maličkosti, budeme
zakrátko ignorovat i skutečné problémy. Jsem myslitel... Tudorache: (vybuchne, chce praštit pěstí do stolu, ale
Dragomir mu v tom zabrání) To je vrchol všeho! Jsme
Dragomir: Jdu.
nějaký hadr nebo co? Jdu jim to vytmavit...
Tudorache: Jdi, Dragomire. Pouze ty jsi schopen
Dragomir: Posaď se, Tudorache, klid... Přišli jsme si
takových gest.
popovídat ... po tolika letech ... . Proto jsi mi zavolal,
Dragomir jde ke stolu číšníků. Tudorache se nervózně ne?
dívá na hodinky.
Tudorache: Ano, ale ...
Dragomir: Máte pivo?
.... Dragomir: Je tady příjemně ... klid ... ....
První číšník: (aniž na něj pohlédne) Máme.
Tudorache: Hovno! Ta tlustá baba v jednom kuse
Dragomir: A je studené? zpívá.
Druhý číšník: (stejně) Jako led. Dragomir: Je to kuchařka.
Dragomir: Dali bychom si dvě piva... Tudorache: Přesně! Šéfová kuchyně.
Třetí číšník: (podává mu otvírák) Je tam u keřů. A Dragomir: Zábavná situace. Připadám si znovu jako
řekněte kolegovi, aby už víckrát nebouchal pěstí do študák...
stolu.
Tudorache: Zábavná? Urážlivá! Pořád jsme uráženi...
Dragomir: Děkuji. (vrací se ke stolu, zůstane stát a ze všech stran... a nezaujímáme k tomu žádný postoj.
pobaveně se usmívá) Mají studené pivo.
Dragomir: Přeháníš. Chlapci využívají chvilky volna k
Tudorache: Úžasné! Nejlepší zpráva za několik oddechu. Nemají zrovna lehkou práci. Vzpomeň si, jak
posledních let. Proč si k čertu nesedneš? jsme taky o prázdninách dělávali u moře číšníky.
97/148
Tudorache: Nevzpomínám si, že bychom nechávali Dragomir: (nalévá) Cítíte se dobře ... v těchto ... ehm..
hosty, aby se sami obsluhovali... životních podmínkách?
Dragomir: Hned jsem zpátky. Vydrž ještě chvilku. Křovák: Nejsem žádný feťák*). Vyrostl jsem v paneláku,
(odchází) kolem nějž rostly samé keře. Zamiloval jsem si je.
Tudorache: (rezignovaně) Co nadělám. On se snad Takže jsem tady z lásky k nim. (vypije pivo ze sklenice
vůbec nezměnil. (podívá se na hodinky) a zmizí)
Dragomir dojde ke keřům. Otevře dvě lahve piva a *) v originále je použit velmi specifický a nepřeložitelný
vezme dvě skleničky. Z keře se vynoří Křovák. Oblečen výraz AUROLAC - složenina z "aur" = zlato, "lac" = lak -
elegantně. Ve fraku. Na rukou rukavice s ustřiženými což je obchodní značka pro zlatý lak ve spreji,
špičkami. V pravé ruce drží sklenici. obsahující především bronzový prášek a ředidlo na
bázi éteru... s omamnými účinky. U nás se před lety
Křovák: Polekal jsem vás? Jsem zdrcen situací.
používal ke stejnému "účelu" čistič skvrn "Čikuli"
Dragomir: (se smíchem) To se tady schováváte?
Dragomir: (vrátí se a posadí se) Pivo je studené, jak sis
Křovák: V žádném případě! přál. A tady jsou sklenice. Kdysi jsme ho pili přímo z
.... ....
Dragomir: Tak proč nesedíte ke stolu? flašky.
Křovák: Přeskočilo vám? Jak mohu sedět u stolu, když Tudorache: To můžeme i teď. V tomto vybraném
jsem křovák? Chcete mě rozesmát? podniku není nikdo, kdo by nás viděl. Všimnul jsem si,
Dragomir: Nechci. že se zdržel a ...
Křovák: Dejte mi taky cucnout. Dragomir: Obsloužil jsem křováka.
Dragomir: Piva? Tudorache: Koho?!?
Křovák : A čeho? ... snad ne ... nejsem buzer... Dragomir: Takového jednoho ... přebývá tam ... z lásky
k zeleni... .
Dragomir: Ani já ...
Tudorache: Na feťáky jsi tam nenarazil? Že bys jim
Křovák: Nic proti nim nemám ... pokud nedolézají.
třeba donesl pár prázdných plastikových tašek...
Nalijte mi sem trochu piva. (nastaví sklenici)
Dragomir: Tak se mi líbíš. Když žertuješ.
98/148
Tudorache: Na náš účet. Tamti jsou schopni si říct ještě Tudorache: Vždycky jsi jím byl, co si vzpomínám. Tak
o tringelt... trochu romantik. Měl ses narodit do jiného století.
Dragomir: Na zdraví! Dragomir: Zkouším porozumět ...
Tudorache: Na zdraví! (upíjí) Pivo je fakt dobré ... a Tudorache: To teda máš čemu!
studené. Dragomir: ... a nerozčílit se pokaždé...
Dragomir: A sedíme v hezkém prostředí... . Tudorache: To jo. Hledíš si zdraví, to je na tobě vidět.
Tudorache: ... které půjde za chvíli do prdele a změní Víš, že ses za ty roky moc nezměnil?
se v obyčejnou putyku. U nás můžeš nainstalovat koše Dragomir: Lichotíš mi ...
na odpadky dva metra od sebe a stejně to budou lidi
Tudorache: nemluvím o nervech ... . ale o revoltě!
házet na zem. Napařil bych jim pokutu, zavedl bych
Všude kolem nás je tolik sviňáren ... a my to trpíme a
tvrdé zákony a pak bys mrkal!
nebouříme se proti nim. Čím to je?
Dragomir: Možná další generace...
Dragomir: To se ptám i já ...
Tudorache: Pohádky! Příští generace! Když ji na něco
.... Tudorache: Takže ... ani ty nejsi taky nijak ... . jak to ....
upozorníš, můžeš od nich jednu chytit.
honem říct ... shovívavý.
Šéfová kuchyně: Ach, srdce mé smutné jest
Dragomir: Správně.
duše mě těžce bolí
Tudorache: Četl jsem o tom v novinách. Tam píšou o
Nebe potemnělo všem ... a když se nic neděje, vymýšlejí si.
kvůli lásce co už nenííííííííí Dragomir: A proto jsi mi zavolal. To téma nemám rád.
Harmonikář: Výborně, šéfová! Šlápni do toho! Tudorache: Abych byl upřímný ... ta story ... ten
Číšníci tleskají. Z keře se vynoří až po pás Křovák a skandál tě vynesl do popředí. To uznávám.
lehce zatleská. Naznačí našim dvěma přátelům, že by Zapomínáme na jiné, dokonce i když bydlíme v jednom
bylo vhodné, aby se přidali. Tudorache ho nevidí, městě, ba dokonce v jedné ulici. Máme svoje starosti!
zatímco Dragomir se pouze pobaveně usměje. Staráme se jen o sebe, o zisk, a ten si zahrabáváme
Dragomir: Zůstávám optimistou. jako pes kost, jak kočka zahrabává hovno do bedýnky s
pískem.
99/148
Dragomir: To s tou bedýnkou ... to je dobré! Třetí číšník: ( (stejně) Není to dobré na krk.
Tudorache: Nakonec jsi ho dostal ... toho zazobance. Tudorache uposlechne, bez komentáře a bez grimas.
Jistě dostaneš místo po něm. Na pódiu se mezitím zpívá.
Dragomir: Jistě ne. Spíš to byla náhoda. Myslíš, že mě Šéfová kuchyně: Do duše mé jsi vrazil osten
to zajímá? pláču a mocně vzdychám
Tudorache: Tebe ne, kdepak ... jak by mohlo?! Tohle Prsten smutně na stole leží
pletichaření se ti hnusí. Jsi ještě neopeřenec.
a pustý je celý důůůůůůůůůůůům
Dragomir: Trochu přeháníš. Nejsem zas takový
Harmonikář: Výborně, šéfová! Opři do toho!
neopeřenec, jak si myslíš ty ... výhody beru...
Tudorache otevírá dvě piva. Objeví se Křovák.
Tudorache: To je slibný začátek. Dokonce velmi slibný,
pokud jde o tebe. Dáme si na to další pivo Tedy: Křovák: (napřahuje ruku se sklenicí) Nalijte mi, šéfíku.
doneseme si další pivo. Teď je řada na mně. Podej mi Tudorache: Zmiz, nebo tě bacím flaškou přes hlavu.
ten otvírák... (zvedá se). Bože, to je situace! Křovák: Zbytečně se rozčilujte. Jsem zdrcen situací.
.... Přes scénu proběhne demonstrant s bílým ....
Tudorache: Ať ti nezdrtím ksicht!
transparentem. Spěšně po špičkách proběhne scénu.
Křovák: Jsi zlý k chudákům. Začnu křičet.
Nikdo mu nevěnuje pozornost. Jako kdyby byl
neviditelný. Tudorache: Zbavíme se tě. Vyhodíme tě z podniku.
Od tohoto okamžiku bude slyšet povyk, hluk davu, který Křovák (směje se) Pitomče! Patřím k personálu.
venku demonstruje. Tento hluk se bude postupně – až Tudorache: Co? Takový hnusák?
do konce – zvyšovat. Ti na zahrádce na něj nebudou Křovák: Pozoruji a poslouchám. Z keře. Váš přítel je
nijak reagovat. Jako kdyby byli hluší a slepí. Anebo je rozumnější. Šijete na něj nějakou boudu.
jim to jedno? Nebo se bojí?
Tudorache: (vztekle) Ty lumpe jeden! Že ti jednu
První číšník: (k Tudorachemu; mírně, obřadně, aniž na vrazím!
něj pohlédne) Až budete otevírat piva, vezměte i nám
První číšník: (klidně, důrazně, aniž na něj pohlédne)
tři lahve.
Vraťte se prosím ke stolu!
Druhý číšník: (stejným stylem) Ne moc studená.
100/148
Druhý číšník: Máte příliš zvučný hlas. nesešli. Počasí je hezké, teplo ... spíš moc, klid, a my
Třetí číšník: Rušíte umělkyni. ... tak dlouho jsem se neviděli! Pořád starý mládenec?
Tudorache: Omluvte mě, prosím ... neuvědomil jsem si Dragomir: Pořád.
to. (Křovák nastaví sklenici a Tudorache mu nalije piva) Tudorache: Inteligentní chlapec! Ženatých je všude
Křovák: Myslím, že si mě nakonec oblíbíte. (zmizí v plno. (vzdychne) V našem manželství je mezi námi
keři) propast. Rozvádíme se.
Tudorache se vrací ke stolu. Dragomir: S Doriou? To se mi nechce věřit. Skvěle jste
si rozuměli. Výjimečná žena to byla ... .
Tudorache: To je teda pobuřující ... .
Tudorache: Správně to říkáš: byla. Měl bys' ji vidět teď!
Dragomir: Stalo se něco?
Zlomyslná, zakyslá, buzerující. Ty sis na ni uchoval
Tudorache: Tys' to neviděl? vzpomínku ze studentských let ... (důvěrně) V posteli je
Dragomir: Ááá ... myslíš Křováka? Sympatický chlapík. to už jenom věc, která chrápe.
Vypadá jako bývalý operní sólista... . Neúspěšný ... . ze Dragomir: Třeba má polypy.
.... zklamání v lásce ... nebo z... . ....
Tudorache: Spíme odděleně – už celá léta. Dovedeš si
Tudorache: ... chlastu Křovák-notorik. Ti číšníci mě to představit? Mě to pořád budilo. Co naděláš?!
nutili, abych je obsloužil!!!
Dragomir: Jako milenka...
Dragomir: Nutili? Nebo prosili?
Tudorache: Ztloustla, rozkynula se, přibyly jí vrásky... .
Tudorache: Nutili – prosili, to máš jedno. Zítra či pozítří
Dragomir: To je normální ... s lety... Na ženu se kladou
se budeme sami kopat do prdele. A ještě se nám to
větší nároky než na muže, řekl bych. Povolání,
bude líbit.
domácnost, děti...
Dragomir: Tudorache, připadáš mi ... spravedlivější než
Tudorache: Máme jen jedno. Ještě z časů, kdy jsem
jsem sám! Nemá smysl dělat zlou krev...
studovali. Tobě se to mluví! Bydlíš u tety... a jaký
Tudorache: (příjemně dojatý Dragomirovou ideální manžel by z tebe byl! Já končím ... jsi první
poznámkou) Máš pravdu. Jsme národem, jenž se komu o tom říkám.
rychle přizpůsobuje. Přijímáme rychle... (napije se)
Dost! Uzavírám toto téma. Kvůli němu jsme se přece
101/148
Přichází Prodavač Novin. Je mladý, spíše chlapec. Dragomir: (k Tudorachemu) Co říkal?

Pátravě se rozhlédne. Křovák vystrčí hlavu, zatváří se Tudorache: Nerozuměl jsem mu.
překvapeně a nelibě – a opět zmizí. Zvenčí se ozývá
Hbitě, několika skoky se vedle Prodavače objevuje
hluk davu. Zatím ještě tlumený, nejasný. Prodavač
První číšník.
přichází ke stolu našich dvou přátel. Přitom vrhne
ustrašený pohled k číšníkům, kteří ho dosud nespatřili. První číšník: Tak sem jsi přišel nabízet své zboží!?!!
Prodavač: Kupte si novou sérii časopisu "Počestnost"! Druhý číšník: (aniž se zvedne ze židle) Příště to
hodíme do ohně. I s tebou!
Tudorache: Co to říkáš, mladý podnikateli?
Třetí číšník: (stejně) Zmiz!!
Prodavač: Poslední číslo. Počestnost pravicová,
centristická i levicová. Prodavač chvatně mizí.
Dragomir: Dosud jsem o něčem takovém neslyšel... První číšník: (k našim dvěma) Toto je slušný podnik.
Tudorache: Všechny opustila fantazie. Jedni opisují od Tudorache: To jsme si všimli hned na začátku. Je to
druhých. Teď se rozhodli utopit nás v proudech originální zahrádka. Dal bych si studený talíř: sýr, olivy,
.... počestnosti. salámek... ....
Dragomir: Na. Vezmi si peníze a noviny si nechej. První číšník: (mírně, napřahujíc ukazovák) Studené
(prodavač strčí peníze do kapsy) My už noviny talíře jsou připraveny tam. Se vším, co si přejete. Teplá
nečteme. jídla budou za hodinu.
Prodavač: (tajemně) Mám i časopis "Děvky" a "Jak První číšník se vrací na místo. Dragomir se rozesměje.
svádět" ... spousta obrázků... Tudorache se tváří pobouřeně.
Tudorache: (vesele) No výborně! Jsme polichoceni. Tudorache: Tak! A za hodinu si oblečeme zástěry,
Myslíš, že v našem věku ještě poulíme oči na fotky, půjdeme do kuchyně a tam, pod vedením té zpívající
abychom probudili fantazii? Běž a najdi si jiné tlusté krávy budeme loupat brambory, propírat rýži a
zákazníky. Venku na ulici... čistit zeleninu.
Prodavač: (šeptem) Venku se něco děje ... scházejí Dragomir: Jsem opravdovým expertem na špagety po
se... . boloňsku...
102/148
Tudorache: Srandičky ... to nás zachrání. Z nich žijeme Křovák: Bavíme se přece!
... s nimi jde vše snáze. Běž prosím tě, a dones mi ten Dragomir: A to se bavíte tím, že tady trčíte v křoví?
talíř, buď té lásky. Já bych byl schopen hodit ho tomu
Křovák: Ano. Dívám se a poslouchám ... a jsem zdrcen.
harmonikáři na hlavu.
Dragomir: To je dobře, že se dokážete sám zabavit.
Dragomir: Opravdu??
Křovák: Vy ale nejste sám!
Dragomir se vydává ke stolu s talíři, mezitím zpívá
sólistka. Dragomir: Starý přítel z mládí.
Šéfová kuchyně: A telefon zmlknul, Křovák: TEHDY to byl váš přítel. Má kluzkou kůži a
vlhké dlaně.
oči mé opuchly z pláče
Dragomir: (pobaveně) Nevšiml jsem si.
z tolika pláče a tolika bolestí
Křovák: Ještě kolečko salámu, prosím.
Padla jsem na koberec umřííííííííííít
Dragomir: A proč si neservírujete sám? Máte to hned
Harmonikář: Výborně, šéfová! Šlápni do toho!
vedle.
.... Objeví se Křovák s talířkem v ruce. ....
Křovák: To má být výslech?!
Křovák: Jsem zdrcen! Naservírujte mi trochu sýra a
Dragomir: Ne, zvědavost.
salámu.
Křovák: Nejsme v samoobsluze. (zmizí)
Dragomir: Olivy ne?
Přichází Muž. Je oblečen do tepláků. Na hlavě baret,
Křovák: Nechutnají mi.
na nohou tenisky. Nese si tašku a noviny. Rozhlédne
Dragomir: Pecky jsou dobré na žaludek. se kolem a potom vpadne do telefonní budky. Vytočí
Křovák: Nemám kachní žaludek. číslo.
Dragomir: (servíruje) Co tady vlastně děláte? Muž: Ano ... tady ... 252533 ... jasno ... pár
Křovák: Ještě párátko... . Mám přestávku. Život je bezvýznamných mráčků ... . ano ... jistě.
pauza mezi narozením a smrtí. No a co děláme o Zavěsí. Posadí se ke stolu a rozevře noviny.
takové pauze? Tudorache: (k muži) Haló, pane! (Muž nechá čtení a
Dragomir: Co já vím? překvapeně na něj zírá). Jestli chcete pivo, obslužte se
103/148
sám. Dnes je samoobslužný den. Speciální. Otvírák, Dragomir: Měla kočku. Spávala u ní v kuchyni. Černého
neboli odstraňovač vršků je zde. kocoura.
Muž: Pivo? Aha ... pivo (zajde si pro jedno, otevře si ho Tudorache: A ty jsi ho pokřtil ... nějak na B.
u stolu našich dvou) Děkuji. (posadí se zpět, otevře Dragomir: Bulgakov... . Jediný pokoj co měla, pronajala
noviny. Piva se ani nedotkne) nám.
Tudorache: (šeptem) Připadá mi jakýsi divný. Ten baret Tudorache: Hned u hřbitovní zdi. Kousek od márnice.
... že by Žid? A připadá mu úplně normální dojít si sám
Dragomir: Stokrát jsme slyšeli pohřební pochod...
pro pivo.. Bez jediné námitky...
Tudorache: Až i já jsem se ho naučil... (předvádí
Dragomir: ... a kromě toho rozvodu?
Pohřební pochod z Beethovenovy Eroiky. Z křoví se
Tudorache: Nic. (jí) Za studentských let jsi byl do ní i ty ozve potlesk. Číšníci vstanou a soustředěně ho
zamilovaný. pozorují. Tudorache přestane a číšníci se opět posadí)
Dragomir: Trošku ... ano ... to připouštím. Šéfová kuchyně: Na hrob tvůj kladu
Tudorache: Potajmu jsme se ti posmívali. Styděl ses konvalinky a hyacinty
.... jak malá holčička. Vždy když k nám přišla a já jsem ti ....
aby sis vzpomněl
naznačoval, abys ji sbalil, červenal ses...
na svou dívenkůůůůůůůůůů
Dragomir: Z obdivu ... a ze závisti...
Harmonikář: Výborně, šéfová! Šlápni do toho!:
Tudorache: Ona vždy vyprskla smíchem první.
Tudorache: Víš co mi posledně Doria hodila na hlavu?
Dragomir: Pokaždé jsem to slyšel.
Dragomir: Šálek s kávou.
Tudorache: Měli jsme znamenitou domácí, Dragomire!
Bydleli jsme u ní celé ty roky v dosti stísněných Tudorache: To by mi tak chybělo!
podmínkách. Dragomir: Květiny, cos' jí donesl.
Dragomir: Paní Markéta nás měla ráda. Tudorache: Prdlajs! Nic jsem jí nedonesl. Mluvíme o
Tudorache: (se smíchem) Koktala. Dokonce když se slovech. Něco horšího než vřelá káva. Prý že byla
smála, tak koktala. pitomá, když si nevzala tebe! Po tom co si přečetla v
těch novinách, říká, že by se zařídila jinak.
104/148
Dragomir: Aha! Takže ona mě vidí takového, jak o mně po krk) Mluvím pořád o sobě a o tobě vím jen z těch
psali v těch novinách...?? novin.
Tudorache: Klidně ti ji přenechám (směje se). Gratis. Dragomir: Není moc co dodat. Osobní život není nijak
Dragomir: Jako milý dáreček. bohatý na události.
Tudorache: Spíše "bývalý milý dáreček". Tudorache: (plácne nazdařbůh) Třeba se staneš
senátorem.
Zazvoní telefon v budce. Muž se zvedne a jde do
budky. Dragomir: Třeba.
Muž: Ano ... ještě ne ... možná že ... samozřejmě ... Tudorache: Přeji ti to.
každý ... je vedro ... nic ... klid ... ani vánek ... jistě... Dragomir: Já ani ne... . jedna věc je zdání, druhá...
(zavěsí a vrátí se na své místo. Čte dál noviny) Tudorache: Ochutnej olivy. Jsou vynikající. Že olivy
Tudorache: Divný tvor. jsou nahořklé, to jsem věděl. Opravdové olivy –
Dragomir: To jsi už jednou říkal. prozradil mi jeden kamarád, který je jí pouze "od zdroje"
– jsou sladké. Tak jako jsou tady tyto. Je to podnik na
.... Tudorache: Viděls' to? ....
úrovni, přestože na hosty kašlou.
Dragomir: Co?
Zvenku se ozývá hluk, nejasné výkřiky a skandování
Tudorache: V budce zazvoní telefon ... on se zvedne, nesrozumitelných hesel. Tyto projevy budou delší a
jde tam, mluví ... co říká není slyšet. delší. Budou delší. Nikdo v podniku jim samozřejmě
Dragomir: (usmívá se) Třeba má vzteklou ženu. nevěnuje nejmenší pozornost.
Tudorache: Saň... Přes scénu přeběhnou spěšně dva demonstranti.
Dragomir: ... . které se musí pořád hlásit. Co. Kde. Nesou bílé transparenty. Stejně jako ten první – po
Proč. špičkách.
Tudorache: Poslala ho na nákupy. Má tašku... (upije). Muž se zvedne, jakoby s nechutí, a jde k telefonní
Ptal ses co dělám. Zkouším něco. Ale teď sháním budce. Volí číslo.
peníze a známosti. Protekci (rukou naznačí, že toho má Muž: Klid ... ano ... možná trochu ... . nic ... jistě... tak ...
(zavěsí, vrátí se na místo a čte dál noviny)
105/148
Na scénu vstupují Doria a Pupa. Doria je žena stále Doria: Nezměnil ses. Zůstal jsi hezkým mužem... Žádné
ještě přitažlivá, ba provokativní, elegantní, nalíčena břicho, žádná pleš, žádné vrásky ze zášti a zloby.
živě a smyslně. Pupa je mnohem mladší, na její věk Tohle je Květuše, moje nejlepší přítelkyně ... i když o
oblečena až podezřele decentně, nalíčena diskrétně, a hodně mladší, což vidno na první pohled.
v jejích pohybech je možno vycítit ostýchavost. Dragomir: (potřásá si rukou s Pupou) Dragomir.
Tudorache: A jé!! Pupa: Květuše**).
Dragomir: Stalo se něco? (**)toto je jediné jméno, u nějž jsem se nedržel
Tudorache: Moje žena! Doprčic, jak se sem dostala? originálu. Tam se tato postava jmenuje Lăcrămioara.
Nemáme se kam schovat. Toto jméno se vyskytuje v Rumunsku velmi řídce a
Dragomir: Do keřů... (směje se) doslova znamená "konvalinka". Takže jsem zvolil české
jméno také "od květin" - LC)
Křovák: (vystrčí jen hlavu) Jsem zdrcen... ale tady je
obsazeno a zbytek není k pronajmutí. (zmizí) Hlas z keře: Jsem zdrcen!
Dragomir: Vskutku náhoda ... pro mě šťastná náhoda. Doria: Ani jsem tě neobjala, jsem celá rozrušená.
.... (obejme ho) Sportuješ, to je poznat. Květuše, měla bys ....
Tudorache: (bručí) Doufejme... Budeme je muset
ho i ty obejmout... . Pořádně. (Pupa se viditelně
pozvat ke stolu.
ostýchá).
Dragomir: (nadšeně) Už nás zahlédly! (mává na ně)
Tudorache: (k Dorii) Stačí nebo ho tím přívalem slov
Doria: (zatímco přichází) Ach Bože! Co to vidím? (k zadusíš!... Posaďte se.
Pupě) Co jsem ti říkala o horoskopu na dnešek ... a o
Doria a Pupa usedají.
tom co byl v kartách? Šokující setkání ... náhodné ... a
ty jsi mi nevěřila. (k Dragomirovi) Ach, Dragomire, jaká Doria: Zrovna jsme šly po náměstí a začaly jsme se v to
náhoda mi tě postavila do cesty! ... Úplná náhoda – nechutném vedru nějak nudit, a tak - to je osud –
něco tak vzácného v dnešní době! Postav se, ať tě povídám: pojď, dáme si někde pivo ... a zrovna jsme
vidím celého! dorazily k této zahrádce. Hezké, čisté ... A dostalo se
mi největšího překvapení. (k Pupě) Dragomir byl do mě
Dragomir: (vstává ze židle) Už se zvedám... .
kdysi až po uši zamilovaný ... nesmělý byl ... Měla jsem
si raději vzít za muže jeho...
106/148
Tudorache: Na kuráž? V tvém věku? Snad nechceš

Tudorache: Kdyby tě požádal o ruku... předstírat, že jsi ještě panna?
Doria: Spíš kdyby ses ty býval vytratil... Pupa: Přestaň s těmi sprosťárnami, nebo ... .
Dragomir: (mírně znechucen touto debatou) Jdu pro Tudorache: Začínáš vyhrožovat, kočičko?
pivo. Doria: Sklapněte zobáky! Už se vrací. (Dragomir se
Tudorache: Jdi. vrací s pivem a se sklenicemi) Dragomire, ty jsi zůstal
stejně galantní, vychovaný, pozorný... Ti číšníci stávkují
Dragomir se blíží ke keřům. Objeví se Křovák. V
nebo co?
napřažené ruce drží sklenici.
Tudorache: Tady je obsluha ... originální. Oni sledují
Křovák: Přibylo vás!
jakýsi vokální recitál šéfkuchařky. No a my se
Dragomir: Šťastnou náhodou. obsluhujeme sami... ba dokonce obsloužíme i je, pokud
Křovák: Jedna větší dáma než druhá. Jsem zdrcen! nás o to poprosí. Plus Křováka.
Dragomir: Do jedné jsem byl v mládí zamilovaný. Doria: Ko-ho??
.... Křovák: A do druhé se můžete zamilovat ... ve stáří. Pupa: Někoho z těch se sáčkem na hlavě a krásnými ....
Nalije mi, ale bez pěny. sny v ní??
Dragomir: Vyberu dvě studená. Vedro začíná řádit. Dragomir: Máš na mysli feťáky?
Křovák: Mějte se na pozoru! Pupa: To máš jedno.
Dragomir: (překvapeně) Cože? (Křovák zmizí) Doria: A kdepak je?
Tudorache: (k Pupě) Vypadáš jako by tě pustili z Dragomir: V keřích.
penzionu... . cha, cha ... nebo z klášterní školy. Pupa: Tam žije? Ó, jak vzrušující (ochutná z jednoho
Pupa: Idiotské poznámky. talíře) Hele, olivy, sýr, ... nechutná to špatně, tohle
Tudorache: To byl kompliment a ty sis ho přebrala ve svinstvo... chacha, ... jenom žertuji..
zlém... Pily jste něco? Dragomir: Na to, jaké panuje vedro je to neobyčejně
Doria: Malý koňak. Na kuráž. chutné.
107/148
Doria: Jenže, miláčku to vše jen díky éčkům Tudorache: Děvčata, zdá se, jsou celá vyhládlá. Jdu
(emulgátorům), chemikáliím, barvivům a tužidlům všeho pro další talíř.
druhu. Dragomir. Nechej to na mně. Už jsem si zvykl. Aspoň si
Tudorache: Zanech prosím tě těch pesimistických udržím štíhlou postavu... (odchází)
poznámek, miláčku. Máme příležitost k radosti a radost Tudorache: (k Dorii) Ta sluší ti ta role...
je potřeba oslavit hodováním. Neboť hodování nás
Doria: No tak ven s tím, nestyď se. (hodí do sebe sýr)
provází celou Biblí. Pán nachází stále příležitost k
hostinám a veselí... (všichni na něj zírají s otevřenými Tudorache: Štětky. Úplně jsem zapomněl, jaká máš
ústy) stehna. Když dáš kolena trošku od sebe...
Hlas z keřů: Jsem zdrcen! Doria: (cpe se sýrem) ... uvidíš třeba i kudrlinky...
Kalhotky mám v kabelce.
Doria: Ty mě tedy, Tudorache, uvádíš v úžas. Pustil
ses snad tajně do čtení Bible pod peřinou, když spím? Tudorache: Květuše se kvůli tobě červená.
Chceš tím udělat dojem na Dragomira? Ať vidí, jak ses Pupa: (cpe se olivami, sýrem, salámem, šunkou) Máš v
za uplynulé roky kultivoval? Co jste žili v jednom pokoji, úmyslu utahovat si ze mě?
.... ....
nevzal jsi knihu do ruky, jak byl rok dlouhý... Tudorache: Na tuhle otázku je zbytečné odpovídat.
Tudorache: Za to můžeš ty, drahá, že jsem měl ruce Dragomir vybírá talíř. Jako obvykle, objeví se Křovák.
neustále zaměstnané...
Křovák: Jsem zdrcen! Potím se. Zatracené vedro! Při
Pupa: Co tím chtěl říct? něm měkne salám. Některým zase měkne mozek. Jen
Tudorache: To jsou ta děvčata! Nerozumějí narážkám... olivy, prosím.
Dragomir: Tudorache má pravdu. Radosti a vítězství je Dragomir: Doufám, že se nic nezkazí...
třeba oslavit. Křovák: Za téhle situace ... se raději schovám, ať mi
Pupa: Copak se neradujeme? nepraží na hlavu. (zmizí)
Doria: Radost ze shledání teď, vítězství potom. Šéfová kuchyně: (mění rytmus)
Pupa: (hází do sebe olivy)Jaká to náhoda! Pa-pa-da-pa-pa-pa-dá
Doria: (hází do sebe salám) Velká! když jsme byli ještě dětmi
108/148
Pa-pa-da-pa-pa-pa-dá ani se nesetkat, nevypít spolu pivo ... jako za starých

skákali jsme do písku. časů...
Harmonikář: Hej hop! Výborně, šéfová! Šlápni do toho! Dragomir: Ani já jsem vás nevyhledal...
Dragomir: (po návratu ke stolu) Prosím, dámy. Doria: To je tím rychlým životním tempem. Dnes a
denně někam spěcháme ... někteří...
Doria: A teď si už konečně sedni. Ať na tebe pořádně
vidím. Pověz mi, co jsi celé ty roky dělal. Oženil ses? Pupa: Jste novinář?
Kdo je ta šťastlivá? Kde pracuješ? Kolik máš dětí?... Dragomir: (zmateně) Odkud to ... .
Tudorache: Nezblbni ho, proboha! To je jak u výslechu. Tudorache: Co na tom záleží. Ťukněte si a prolomte
Pupa: Pokud vím, tak tam se kladou otázky jedna po ledy.
druhé. Pupa: (ostýchavě) Nemám odvahu. Taková významná
Tudorache: Bravo! Informace ze všeho nejdříve. Náš osobnost.
přítel je pořád ještě starým mládencem. Tudorache: Tak ji seber! Překonejte se oba! (připíjejí si
Doria: Opravdu, Dragomire? všichni) Na naše shledání!
.... ....
Dragomir: Přesně tak. A neptej se mě, proč jsem se Doria: Od srdce!
neoženil... Prostě nevím. Pupa: (vypije sklenici do dna) Takže novinář...
Doria: (nadšeně) Zůstal jsi mi věrný! Dragomir: ... nejsem.
Pupa: Tolik roků! Jako v nějaké telenovele. To je Tudorache: Teď se začni vyptávat ty.
krásné! Dragomir: To je přece normální, Tudorache! Když už
Dragomir: Telenovely nesleduji. sedíme u jednoho stolu, musíme se trochu poznat.
Doria: Zato jsi hrdina. Četla jsem to v novinách. Čtu Květuše má plné právo být zvědavá.
romány o lásce a noviny. Horoskopy, intimní život... Doria: Je to hra! Nechejme Květuši, ať hádá. Ženy jsou
rozumíš ... sex. Viděla jsem tvou fotku a ... bože, oproti mužům obdařeny větší intuicí.
vybuchla jsem radostí a hned jsem říkala Tudorache: Tak jest. I lecčehos jiného máte víc.
Tudorachemu, že je to ostuda bydlet ve stejné ulici a
109/148
Pupa: (bere Dragomirovu ruku do dlaně) Podle ruky ... Tudorache: (se smíchem) Říkával, že je to dobrá
jsi intelektuál... zábava do hrobu.
(Vzhledem k tomu, že všichni účastníci děje se oslovují Doria: Co odpovídáš za něj!? Jsi snad jeho poradce?
tak, že nelze rozlišit, kdy jde JEŠTĚ o vykání a kdy o Dragomir: Ty si to ještě pamatuješ?
tykání, je možné, že jsem ten správný moment špatně
Pupa: Zní to jako posměch.
odhadl.- LC)
Dragomir: V žádném případě! Byla to vlastně slova
Tudorache: Podle mluvy, podle chování ... To je snad
jednoho spisovatele... nevzpomínám si už kterého... A
jasné, když se známe ze studií.
já jsem ... je jen zopakoval.
Doria: Sklapni, proboha!
Pupa: Má smysl pro humor! Ideální muž. (upije) Ale co
Pupa: Prsty štíhlé... jemné ... které dovedou něžně ... a když je úplně jiný než se zdá?
pozorně ... hladit.
Doria: Nedosažitelná ideál. Náš syn je také vášnivým
Tudorache: Telenovely vyvolávají sklony k romantismu. čtenářem. (Tudorache na ni překvapeně pohlédne)
Pupa: Podle toho, jak chodíš oblečený ... a že se Pupa: Prosím?
.... nechováš ani trochu nafoukaně ... ale důstojně ... jsi ....
Dragomir: Zapomněl jsem na něj... musí mu už být ...
šéfem ... který má autoritu ... aniž by urážel podřízené.
Je to tak? Doria: Téměř dvacet. Líbí se mu hudba ... divadlo... ale
hlavně knihy. Dítě s odzbrojující upřímností. Krotký, ale
Tudorache: Super! Přesvědčily jste mě o nadřazenosti
současně rebel. Snílek ... ale s nohama pevně na zemi.
žen ... pokud jde o intuici.
Tudorache: Jak krásně to, Dorio, umíš vyjádřit! Je jako
Pupa: Peníze tě téměř nezajímají ... nejsi materialista...
já, všimli jste si?
Nosíš brýle?
Doria: V žádném případě. Není to ani podrazák ani
Dragomir: Na čtení.
egoista ... nelže...
Pupa: A čteš hodně.
Dragomir. Dnešní mladí mají jiné ideály...
Tudorache: Když jsme bydleli společně, přečetl stohy
Pupa: Pohybují se v jiných končinách. Opouštějí náš
knih.
omezený "dvoreček"... Taky má štíhlé a dlouhé prsty?
Pupa: (nevinně) A k čemu ti to bylo?
110/148
Doria: (funí) Ufff, je čím dál větší vedro. Je to hezká Tudorache: Slyšela jsi?! Určitě bude tady někde nápis:
zahrádka. Chic. Jen trochu stínu by neškodilo. Kde "Pláč zakázán".
jsou, k čertu, nějaké slunečníky?! Pupa: No dobrá. Ovládnu se. (začne se opět cpát z
Dragomir: Roztáhnou je později. talíře)
Tudorache: Anebo si je nainstalujeme sami. Doria: Skvělé verše... se zpívají v romantickém stylu
Doria: Tak to raději dopijme to pivo než nám zteplá. Na (cpe se)
naše shledání! (připíjejí si). Tudorache: Myslím, že dnešní mladí o něčem takovém
Šéfová kuchyně: (vrací se k původnímu stylu) neslyšeli ani neuslyší. K čemu by jim to ostatně bylo?
Vidím tě, jak stojíš v objetí měkkém Pupa: Četla jsem jednu knihu. Moc krásnou. Jmenovala
se ... už ani nevím jak. Plakala jsem u ní. Napsal ji
jako jsme stáli kdysi my dva
nějaký Angličan ... nebo Američan... spíše Američan,
srdce mé prudce buší ano. Ona nakonec zemře na nevyléčitelnou nemoc a
a posílá ti poselství na dálkůůůůůůůůůů. rodiče mrzí, že jim nedovolili, aby se vzali, protože jedni
.... Harmonikář: Výborně, šéfová! byli bohatí a druzí chudí. Ti dva žili spolu až do její ....
poslední minuty v malém pokojíku v podkroví, kde
Číšníci tleskají. Z křoví se vynoří dvě ruce a také
poslouchali hudbu a četli... .
zatleskají.
Doria: (cpe se dál) Příběh o lásce ... .
Pupa: (upřímně) To bylo od srdce! Je mi z toho do
pláče. Tudorache: Bylo lepší, že zemřela a že jim nedovolili se
vzít. Skončilo by to tím, že by se spolu děsně nudili.
Tudorache: (mezi zuby) Troubo!
Doria: Tak to vidíš ty se svou životní zkušeností. Jenže
Pupa: To jsem zkrátka já! Co proti mně máte? Jsem
jsou výjimky, miláčku!
obyčejná ... líbí se mi románky ... tango. Když pak něco
takového slyším, je mi do breku... Tudorache: (k Dragomirovi) Pamatuješ si, jak sis
představoval pokračování příběhu Romea a Julie?
Tudorache: Tohle nám ještě scházelo!
Kdyby nezemřeli a kdyby jim jejich rodiče dovolili se
Hlas z keřů: V tomto podniku je pláč zakázán! vzít? Bože, co jsme se tomu nasmáli! Až se třásly kříže
na hřbitově. Ona tlustá, protivná, mastné vlasy, denně
111/148
smažící cibuli. Smečka usmrkaných děcek kolem. On beze spěchu, až není z budky nic vidět a vypadá jako
pupkatý, plešatý, chlastá pivo s kamarády, vypráví obrovská zafačovaná noha)
oplzlé vtipy a čumí na kozy služkám... . Doria: (ukazuje na mladíka) Milý chlapec.
Pupa: To vše jsi říkal? Tudorache: To sis všimla rychle! Mohla bys být jeho
Dragomir: Uznávám, že... matkou.
Hlas z křoví: Jsme zdrcen! Doria: Opravdu?
Tudorache: Cha, cha ... a to ještě mělo pokračování. První číšník se zvedne a rychlými kroky přistoupí k
Smáli jsme se, až nás z toho bolelo břicho... . On měl Mladíkovu stolu.
fantazii jako spisovatel... Ale nebudu už raději Mladík: Dobrý den. Jedno točené pivo a pražené
pokračovat... Květuše je dosud ve fázi iluzí ... a snů. oříšky.
Pupa: Sním o ... (přestane, široce se usměje a chroustá První číšník: (důrazně) Co to tady vřeští?
olivy; zapíjí je pivem)
Maldík: Ááá ... to je přehrávač.
Vstupuje Mladík.
.... První číšník: To vidím. Máš mě za pitomce? Myslíš, že ....
Zvenku je slyšet pokřik. Pískot, nesrozumitelné nepoznám přehrávač?! Myslíš si, že jsi bůhvíjak
skandování. Nadávky. vykutálený! Přehrávače jsou zde zakázány. Vypni to!
Mladík si nese přehrávač kazet. Překvapeně se Mladík: Ale je to na minimum. Sotva že to slyším já.
rozhlíží. Je restauraci nadšen. Z reproduktorů Nikoho to neruší.
přehrávače se ozývá hudba. Mozart. Mladík usedá ke
První číšník: Ty si snad ze mě střílíš! Jak by to
stolu v blízkosti naší čtveřice. Muž se znuděně zvedá a
vypadalo, kdyby si sem každý host přinesl magnetofon
jde k budce. Harmonikář hraje ohnivé sólo. Šéfová sedí
a poslouchal hlučnou muziku, při níž se vy mladí
na pódiu, pojídá semínka a poslouchá harmoniku.
kroutíte? ...
Číšníci rovněž.
Mladík: Je to Mozart. Koncert pro flétnu.
Muž: Ano ... příjemná atmosféra ... čím dál tím větší
vedro ... vše v pořádku ... ano ... rozumím ... veselo ... První číšník: Neutahuj si ze mě! Pouštění hudby je v
ano ... rozumím. (zavěsí. Z tašky vyndá několik svitků tomto podniku zakázáno. Jasné?
obvazu a začne ovazovat telefonní budku. Pomalu,
112/148
Mladík: V tom případě si to dám do sluchátek. Při Pupa: Buď tak hodný a dones jedny oříšky i nám.
Mozartovi nikdo nevstane a nezačne trsat. Stejně mě Mladík: S radostí. Od dětství si přeji být lidem k užitku.
nikdo nechápe. (odchází)
První číšník: Co? Do sluchátek?! (vytrhne mu je z ruky Objeví se Křovák.
a už už mu je chce brutálně narazit na hlavu. V
Křovák: Jsem zdrcen! Ahoj mladíku!
poslední chvíli ovládne zuřivost a neudělá to. Přinutí se
k úsměvu) Jsi drzý ... typický nevychovanec ... Pokud Mladík: Dobrý den. Čím jste zdrcen?
chceš něco poslouchat, můžeš poslouchat hudbu Křovák: Vším a ze všeho. Žijeme ve zdrcující zemi.
našeho podniku. Komu se to nelíbí, ať si jde jinam! Mladík: Záleží na úhlu pohledu.
Vypadni a bude to! Rozuměl jsi? (vypne mu
Křovák: Pražené oříšky jsem dnes ještě neměl.
magnetofon) Toto je slušný podnik.
Mladík: Podám vám je. Slané nebo neslané?
Mladík: Rozumím... .
Křovák: Slané.
První číšník: Nenuť mě, abych se musel vrátit.
Mladík: Pivo?
.... Mladík: Jasně, šéfe. Přineste mi to pivo a oříšky. ....
Nesolené. S plným břichem s radostí zatleskám té Křovák: (natáhne ruku se sklenicí) Nalij mi sem.
hvízdalce-zpívalce. Mladík: Mám vám podat láhev piva? Nebo dvě?
První číšník: Dám radu: přestaň se vysmívat. Je to pro Křovák: Jakže? Jsem zdrcen! Tak mladý a tak štědrý?!
tvé dobro. (vrací se na místo) Mladík: Je tady ještě salám a sýr. A ...
Mladík: A co bude s tím pivem? ... Tady snad nikdo Křovák: Jedl jsem, když bylo ještě chladněji. V tohle
nemluví... vedru ...
Tudorache: To by ses načekal! Obsluž se sám, pokud Mladík: To musí být hezké bydlet takhle v keřích. Zeleň
máš na něco chuť. My jsme to udělili taky tak. je uklidňující... vyzařuje svěžest...
Mladík: Fakt? Špicovní podnik! Tušil jsem od samého Křovák: Ne každý keř vyzařuje svěžest... pouze ty na
začátku, že to bude něco extra! Super. Až to řeknu této zahrádce... A jak to, že v tvém věku nejsi ve
spolužákům, nahrnou se sem všichni. Španělsku?
Dragomir: Tady máš otvírák. Budeš ho potřebovat.
113/148
Mladík: Nemám rád býky. Mladík: Rozčililo by to harmonikáře a jemné uši

Křovák: Aha! posluchačů... Proč jsou ale na stolech ty svíčky??
Mladík: Tamta tlustá pipina na pódiu je zároveň i Doria: Protože ... protože podnik se večer zavírá. (unyle
kuchařka? se zachechtá)
Křovák: To je její věc. A dávej si pozor na ústa, málem Mladík: Logika nebyla nikdy mou silnou stránkou.
jsi přes ně jednu chytil. Pupa: Co to posloucháš?
Mladík: Rozumím. (vrací se ke stolu a položí přitom Mladík: Mozarta.
oříšky na stůl našich čtyř) Pupa: Aha ... flétnistu.
Doria: Hodný chlapec ... máš zářivé oči ... . Mladík: Mozart byl génius. Hudební génius. Zázračné
Mladík: Líbí se mi tady. Škoda jen, že tu není více dítě.
hostů. Všechny bych je obsloužil, a třeba si i vydělal Pupa. Jako Adrian?
nějakou korunu na zaplacení menzy.
Mladík: V pěti letech hrál perfektně na housle, cembalo,
Tudorache: Prd by sis vydělal! Ti by byli schopni ti flétnu a další nástroje. V šesti složil první operu. Jako
.... ....
vyúčtovat i tu úžasnou možnost obsloužit ostatní! Radši dítě dostával jen vodu a ne mléko ... a později proto
seď, popíjej pivo a buď zticha. dostal tuberkulózu. Zemřel v pouhých pětatřiceti letech.
Mladík: (sedá si na místo) Proč mi všichni pořád dávají Pupa. (automaticky) Na vrcholu slávy!
rady co a jak? Protože jsem mladý, plný sil, mám
Mladík: Omyl! Zamřel chudý, dávno všemi opuštěný.
všechny zuby a rovnou dálnici budoucnosti před
Dokonce i jeho žena ho opustila, naštvaná, že už
sebou? Všechno je jen "pro mé dobro", furt se nade
nevydělává žádné peníze.
mnou vznáší rodičovská péče.
Doria: Normální reakce ...
Dragomir: Recituješ?
Mladík: A tak tento hudební génius skončil ve
Mladík: Promiňte, jen jsem nevědomky uvažoval
společném hrobě. Dodnes se nenašly jeho kosti a jsou
nahlas.
ztraceny na věky věků. Amen.
Tudorache: To je v pořádku, jen nepřemýšlej příliš
Doria: Smutný příběh.
nahlas.
114/148
Pupa: Byl by to dobrý film ... nebo seriál. Pupa: (dětinsky) Chci, ať se se mnou točí svět!
Mladík: Řekl jsem pouze pravdu. Dragomir: Tak ... to raději zajdu pro pivo.
Pupa: Je poznat, že studuješ hudbu. Doria: Přesně tak.
Mladík: Ale kdepak! (upije z lahve) Četl jsem o tom v Tudorache: Ve velkých vedrech se pije horký čaj. Tak
jednom časopise ... promiňte, říká se mu "Cecky" to dělají Arabové. Možná poprosíme Dragomira, aby
(Tudorache a Dragomir vyprsknou smíchem) No fakt! nám uvařil čaj. Heřmánkový.
Na poslední straně, nemám tušení, co tam měl Dragomir se zasměje a odchází pro pivo.
pohledávat, jsem četl článek o Mozartovi. Bylo to
Doria: (k Tudorachemu) Zatím nebylo moc příležitostí si
prosincové číslo - měsíc v němž Mozart zemřel. Byl
ho dobírat.
chudý a ještě k tomu zemřel v zimě! Sám. Nikdo, vůbec
nikdo ho nedoprovodil na poslední cestě. Jen hrobník. Tudorache: Proč ne? Dragomir rozumí žertu.
Od té doby poslouchám jeho skladby. Mám spoustu Doria: Ty oplzlosti si ale, miláčku, nechej pro sebe!
kazet. Nosím je s sebou. Aby se aspoň tak dostal do Tudorache: A vy dvě mě zase nezatahuje do toho
společnosti, která je veselá, dobře živená, v níž nikdo vašeho divadýlka.
.... ....
neumírá v zimě. Naše radosti nechť jsou i jeho
Pupa: Mluví se teď i o mně?
radostmi!
Tudorache: Alkoholické výpary ti otupily mozeček.
Přes scénu proběhnou ve spěchu tři demonstranti s
Koňak s pivem. To tak ještě scházelo! Chováš se ... jak
bílými transparenty. Z venku se ozývá hluk. Čím dál tím
husa.
silnější. Policejní píšťalky, nadávky, tlumené exploze ...
dav v pohybu. Pupa: Husa? to zní lépe než ... kráva (směje se) Teď
použiji taktiku, která mi přináší ovoce...
Pupa: (s hlubokým povzdechem) Smutné. Dala bych si
něco silnějšího. Na počest zázračného dítěte. Tudorache: Kteráže taktika to je?
Tudorache: Ty žertuješ! V tomhle vedru? Pupa: Upřímnost. Jsou muži, kteří úplně roztají, když
jim vše povíš s hloupoučkou upřímností. Začnou tě
Dragomir: Tvrdý alkohol s pivem ... . ti vygumuje
obdivovat, protože si myslí, že jsi bezbranná, takové
mozek.
malé ptáče, které se neumí přetvařovat, schovávat se
Tudorache: Vidíš, ani Dragomir s tebou nesouhlasí.
115/148
za lži, a které by každý orel dostal do spárů. A proto se Muž zatím ukončil ovazování budky. Sedá si zpět ke
musí ukrýt pod ochranná křídla muže-lovce. Jasné? stolu. Vyndá z kapsy mobil a chce zvolit číslo. Rozmyslí
Tudorache: Opila ses. Nic z toho nebude. si to, a strčí mobil zpět do kapsy, vezme noviny a
pokračuje ve čtení.
Pupa (dětinsky): Všichni – nebo jenom já?
Vozíčkář: Mohu přisednout?
Tudorache: Bylo by nejlepší... . kdybyste vypadly ...
nějakou výmluvu si už vymyslím. Mladík: Ó, to mi udělá – na mou duši – radost.
Doria: Nechat Dragomira tak brzy? Když jsem ho Vozíčkář: Je to nuda, sedět sám.
neviděla tak strašně dlouhý čas? První číšník: přichází s tácem v ruce. Na tácu je
Pupa: A já jsem se s ním teprve seznámila. sklenice se zelenkavým nápojem a šlehačkový pohár.
Postaví tác na stůl před Vozíčkáře. Ten mu dá
Dragomir se vrací. Než vzal piva, objevil se Křovák,
pohybem hlavy znamení. Číšník vezme tašku a přehodí
vyřkl své "Jsem zdrcen!" a zase zmizel v křoví.
si ji přes rameno.
Dragomir: Jsme rychle zpět. Jako vždy.
První číšník: Pokud by sis přál ještě něco, stačí
.... Doria: Bylo to naposledy, co jsi šel ty. Příště ať hýbne kývnout. ....
kostrou Tudorache. Neuškodí mu to.
Vozíčkář: Pár kostek ledu, ale až později. Udělalo se
Tudorache: Máš pravdu, miláčku. Jako vždy. pekelné vedro, začíná mi stékat pot po zádech.
Šéfová kuchyně: Na rozlučnou jsi mi zamával První číšník: se vrací na místo. Tašku položí na pódium
a já, naiva, tomu nechtěla věřit. k nohám šéfové.
Teď pláču a dívám se na dveře Pupa: (tlumeně) To bylo od toho číšníka milé.
a to je můj osuuuuud. Doria: Co?
Harmonikář: Výborně, šéfová! Šlápni do toho! Pupa: To, jak obsloužil toho ubožáka. Bylo by pro něj
Zatímco Šéfová zpívá, přijíždí Vozíčkář. Na opěradle obtížné ... kličkovat mezi stoly.
vozíčku je zavěšena velká nákupní taška, plná něčeho. Tudorache: Vskutku povznášející! My bychom si mohli
Vozíčkář se zastaví uprostřed restaurace. Rozhlíží se. nazout třeba kolečkové brusle.
Žvýká žvýkačku. Přijíždí ke stolu Mladíka. Doria: Nebuď malicherný, ano?!
116/148
Vozíčkář: (k Mladíkovi) Nechceš žvýkačku? Vozíčkář: Doma mám metráky čokolády. Taky fíky,
Mladík: Chci. pomeranče, banány, džusy, polévky v sáčku, těstoviny,
konzervy... kdybych s tím vším cpal od rána do večera,
Vozíčkář: (vyndá z kapsy několik balíčků žvýkaček a
za chvíli bych se do tohoto vozíčku nevešel. Anebo
rozhodí je po stole). Mám jich doma metráky. Tři sta let
bych se cpal, ale potom bych se polechtal pérem v krku
v kuse bych je mohl žvýkat. (k ostatním) Nabídněte si
a zase vše vyzvracel... Jenom proto, abych udělala
taky.
radost všem těm lidem, co mi posílají pomoc.
Tudorache: To říkáte nám?
Pupa: To je od nich hezké.
Vozíčkář: Ano ... Žvýkání posiluje dásně a optimismus.
Doria: Hodní lidé.
Pupa: Děkuji ... jste milý.
Vozíčkář: Tento vozík, jak vidíte, je z nerezu. Chtěli mi
Doria: (skrze zuby) Nechej toto! pozlatit rukojeti. Pitomost! Zlato je peklo. Jednoho
Pupa: (skrz zuby) Nechci ... urazit. (nahlas) Vezmu si krásného dne bych skončil ve škarpě. S uřezanými
dvě. I pro Doriu. rukojetěmi. Mám oblečení všech barev a velikostí. Na
Vozíčkář: (slyšel rozmluvu) Klidně odmítněte. Mně je to tisícovku reklamních čepiček. Desítky párů bot.
.... ....
fuk. Mám ještě čokoládu. (vytáhne z kapsy tabulky Dokonce i lyže a přezkáče.
čokolády a rozhodí je po stole) Tudorache: A co třeba hračky?
Dragomir: Jste velice laskav. Čokoláda se sýrem a s Vozíčkář: Spoustu. Autíčka, vláčky, parníky, míče ... a
olivami ... je to dobrá kombinace? tenisové rakety.
Pupa: Kdo ví, co je dobré. (vzdychne) Je třeba to Mladík: A co s tím vším proboha děláte?
vyzkoušet. Jiné, civilizovanější národy než my, pojídají Vozíčkář: Rozdávám to. Jiní ty věci potřebují. Trh musí
pečeni se švestkovým kompotem a s kdoulovou vzkvétat. Podporuji drobné podnikatele...
omáčkou. Nebo polévku s rozinkami.
Tudorache: Mohl byste si tak přijít na pěkné peníze!
Mladík: A jiné si zase mažou džem na chléb se sýrem.
Vozíčkář: Ano? ... á ... opravdu... poctivé peníze, co
Čokoláda se studeným pivem... to je ušlechtilá
nesmrdí. Jenže: co s nimi? Co s vydělanými penězi? Á
kombinace. (rozbalí jednu z čokolád a pustí se do ní)
... už vím!! Mohl bych si koupit ... čokoládu, džusy,
oblečení ... skvělé! Ostatně, jistě jste si všimli, že jsem
117/148
mrzák. Chci jen upřesnit, že jsem zmrzačen pouze – stejném jako je ten váš – setkal se se svou dívkou,
tělesně... Mou fotku otiskli v několikerých novinách. ale ta ho už dál nechtěla vidět. Začal pít, přestože od
Pupa: Byl jste ve Vietnamu? vlasti dostal řadu medailí ... na nic, protože už nemohl
tancovat se svou dívkou ... ani s jinými.
Po této otázce všichni – mimo Vozíčkáře – strnou
úžasem. Z křoví se pomalu vynoří Křovákova hlava a Vozíčkář: Ten film jsem viděl. Všechny filmy o
už už se chystá říct "Jsem zdr..", ale zůstane stát s Vietnamu jsou na jedno brdo: Výstřely, mrtví, potkani,
otevřenými ústy. Dokonce i Muž, který, zdá se, mučení ... a zmrzačení veteráni. Tělesně či duševně. V
nevnímá co se děje kolem něj, upustí noviny a užasle Americe se jim však říká váleční hrdinové. To je ten
na Pupu zírá. rozdíl. Ukazují je v televizi ... o svátcích. Já jsem byl
taky párkrát v novinách. Poprvé, když jsem dostal tento
Tudorache: (šeptem) Ona se fakt opila. Na mou duši.
vozíček. Kolem byly hory konzerv a žvýkaček. Podruhé,
Doria: Květuše! když jsem vyhrál soutěž ve střelbě prakem.
Pupa: Co tak na mě všichni čumíte? Spadl vám na Mladík: A knížky jste dostal?
hlavu balvan? Nebo atomová puma? To se nesmím
Vozíčkář: Samozřejmě. Zapomněl jsem vám to říct...
.... zeptat? ....
různé. Vkladní, šekovou, kupónovou...
Vozíčkář: Bohužel. Nebyl.
(Zde je jediná větší odchylka od originálu.
Pupa: Viděla jsem na videu jeden takový film ... Nedorozumění je založeno na tom, že v rumunštině je
Vozíčkář: Ten film jsem viděl. Mám pět přehrávačů a plurál slova "kniha" stejný jako plurál slova "karta".
stovky kazet... všeho druhu. Vozíčkář na to tedy reaguje ... "různé. Pokerové,
Pupa: (jakoby v jiném světě) ... strašně smutný. On, bridžové, s nahými babami, s porno pozicemi.")
krásný, mladý, plný života a humoru. Ona to samé. Doria: Ono něco takového existuje?
Tančili spolu na plese. On byl úplně mokrý; doběhl na Mladík: Měl jsem na mysli knížky na čtení.
ples v lijáku a bez deštníku. Zamilovali se do sebe. On
Vozíčkář: Na čtení? ... to mám jen časopisy ... ale jestli
potom narukoval dobrovolně do Vietnamu, aby mohl
chceš, stačí říct. Seženu ti, co budeš chtít. Napiš mi
sloužit vlasti. Ale když se dostal do krutých bojů,
seznam. Tebe čtení baví – nebo si chceš otevřít
uvědomil si, že to s vlastí nemá nic společného. Byl
antikvariát.
raněn střepinami granátu. Vrátil se na invalidním vozíku
118/148
Mladík: Baví mě to, ... ale to s tím antikvariátem není Tudorache: (k Dragomirovi) Jestli ho vyzve k tanci
špatný nápad! Je na to ale třeba mít čas, a toho teď (kývne směrem k Vozíčkáři)... a ona je toho schopna,
moc nemám. Když mám chvíli volna, tak trčím na nastane cirkus...
nějaké zahrádce a čtu nebo poslouchám hudbu. Doria: V takovém podniku, se všemi jeho zvláštnostmi
Vozíčkář: Mám kazety všeho druhu. Cédéčka... můžeš je, má drahá, vždy riziko, že ...
trčet po zbytek života a poslouchat. Pupa: (tónem malé holčičky) Podstoupím jakékoli
Mladík: Mozarta máte? riziko!
Vozíčkář: Mozarta? Dragomir: (chvatně vstává) Zeptám se. Květuše má v
Pupa: Je do něj celý blázen. podstatě pravdu.
Vozíčkář: Všichni jsme blázni... svým způsobe. Na Pupa: Máme mezi sebou opravdového muže.
někom je to poznat, na někom ne. Na někom více, na Tudorache: (rozhořčen, ne však moc) Už zase budeš
někom méně. žádat o povolení. To můžeš ...
Pupa: (pobrukuje si tango, které hraje Harmonikář) Bylo Dragomir: Je to tak jednodušší. Co když se tady nesmí
.... by to úžasné... tančit v zahradní restauraci... pod tančit? Zbytečně bychom vyvolali diskuse a spory. ....
zářícím sluncem ... ještě romantičtější, než za hvězdné (odchází)
noci. Tudorache: (k Pupě) Trochu to přeháníš. Vyvoláváš
Doria: Květuše! Je poledne! rozruch ... ženeš to do extrému...
Pupa: No a? Zapšklí konformisti, že mladíku!? Mohu Pupa: Jaká to vybraná slova intelektuála!
tančit v kteroukoli denní nebo noční hodinu... Člověk Doria: Jestli se rozohním, půjdu si zatančit i já!
přitom zapomene... Bez předsudků... když je člověk
Tudorache: Jste pitomé. Že jsem jen... Doufám, že je
mladý...
tanec zakázán.
Doria: BYL mladý.
Pupa: Pročpak? Při tanci si budeme blíž ... budeme se
Pupa: Jsme tady abychom se bavili... dotýkat jeden druhého. Naše těla budou vysílat tajemné
signály.
Tudorache: Ulepené a upocené...
119/148
Dragomir se vrací. Tudorache: Tak proč jsi neodešla ode mě hned zkraje,
Dragomir: Tanec je povolen. Pouze je potřeba ocenit hned poté, co sis tohle všechno uvědomila? Tohle mi
Harmonikářovo umění. říkáš už celá léta. Tak proč, když jsi tak chytrá?
Tudorache: Chudák umění! Doria: Všechno to tvoje vyhrožování rozvodem...
řečičky, šaškárna, divadýlko... .
Dragomir: Ale jak začne zpívat sólistka, je nutno se
vrátit ke stolu. Přestat tančit, protože - říkají - jinak by to Tudorache: Mluvíš čím dál tím víc svým žargonem. Tak
byl projev neúcty. proč jsi to neudělala?
Doria: Jenomže ona zpívá skoro pořád! Doria: Z pohodlnosti. I ty jsi zůstal ... kvůli majetku. Jak
bychom se o něj dělili? Třepeš se jak sulc, když na něj
Dragomir: Teď si udělá delší přestávku. A proto (k
přijde řeč. ... Byla jsem hloupá ... rozvod stál za
Pupě): Smím prosit, slečno?
zkoušku ... mohla jsem vypadnout z monotónního
Pupa: (zvedá se ze židle) S největší radostí! života.
Dragomir a Pupa odcházejí. Tudorache: Klidně si vypadni, s tím nemám problém.
.... Doria: A co my? Jak jdou léta, rozpaluje se ti fantazie. ....
Tudorache: Jak, "my"? Doria: Cítím, jak se rozohňuji...
Doria: Nezatančíme si? Tudorache: (šeptem) Kvůli sousedovi? Začali se ti líbit
Tudorache: Zešílela si? Je ti vidět až kamsi i když sedíš mladíčci?...
u stolu... Anebo chceš, aby ti ten mladík viděl až nevím Doria: Jsi sprostý. ... Takové nic...
kam? Zkus to s ním... Pupa a Dragomir tančí.
Doria: Sprosťák jako vždycky. Ale když si já umíním... Pupa: Lituješ mě?
Tudorache: Pro mne za mně, klidně si umiň! Mně je to Dragomir: Cože?
jedno. Tanči si třeba nahá ... I když to bych ti moc
Pupa: Co já vím? ... Jsem bezmocná, trošku hloupá,
nedoporučoval... přišla bys o klienty.
dobrá jen k tomu, abych se opila ...
Doria: Ó jaký počestný pán! ... Falešník, chvastoun,
Dragomir: Pleteš se. Něco takového mě vůbec
tajtrlík a šašek.
nenapadlo...
120/148
Pupa: Jsi laskavý. Na začátku jste všichni milí, pozorní, aniž bychom si kladli otázku co je perverzní a co ne.
jedno láskyplné gesto... Mně je to fuk ... Mám krásné Prostoupil každičký můj pór. Přiznávám, že jen kvůli
tělo? Jsem trošku opilá – to je to vedro a alkohol této zvláštní, zvířecí přitažlivosti jsem ho – poté, co se
dohromady. přiznal, že je ženatý - nevyhodila z bytu. Pak mi začal
Dragomir: Myslím, že jsi trochu ... smutná. vyprávět o svém manželství. Jak jeho manželka prý už
pro něj jako žena neexistuje. Jak se stal frigidní a jak se
Pupa: (vybuchne ve smích) Omyl, příteli! Byla jsem
mu sex s ní začal hnusit. Jak celé roky masturboval
smutná... bezmezně smutná až jsem si chtěla podřezat
jako puberťák a jak si prohlížel porno časopisy. ...
žíly... nebo spolknout hrst prášků... Povím ti, jak to bylo.
Opravdové neštěstí. Rozuměla jsem mu a litovala jsem
Bez zastírání, bez lží.
ho. Byla jsem první žena, jíž se svěřil. Tak to tvrdil. A
Dragomir: Rád si to poslechnu. tehdy jsem se rozhodla - jak se to stává moudrým lidem
Pupa: Před čtyřmi roky jsem se seznámila s jedním ve slabých chvilkách – že se stanu jeho záchranou,
mužem. Trochu jsme se znali už ze dřívějška. Ale teď ostrůvkem pro trosečníka ... protože jsem ho začala
mluvím o tom muži zpřed čtyř let. Veselý, milý, milovat ... Byl neustále nakažlivě veselý, plný
.... nenucený, otevřený. Jednoho odpoledne jsem ho optimismu, jenž prostoupil i mě. Nějaký půlrok to bylo ....
pozvala k sobě domů. Bydlím v bytě sama, takže: šílené. Přicházel denně se stejným sexuálním apetitem
ideální žena... kus, s nímž je možno bez obav hupsnout a stejným vyznáním lásky, až jsem se téměř dusila
do postele... Trochu jsme popili a šup... Až do večera. štěstím. Moje láska byla stále větší a pomaloučku,
Druhého dne se ten muž vrátil a zůstal u mne po nenápadně jsem se změnila v otrokyni. Aniž bych si to
několik dalších nocí. Prý jako že odejel na služební uvědomovala. Potom přišly záchvaty žárlivosti. Stejně
cestu. Až do té doby jsem měla jednu zásadu: nafouklé jako jeho potence. Chápala jsem tu žárlivost
nezačínat si nic se ženatými chlapy. V tomto případě jako jasný důkaz jeho lásky. Byla jsem tak blbá, že
šla zásada k čertu. Udělal mě hned napoprvé, ... a jsem na to byla hrdá. Zavolal třeba – z ničeho nic – v
potom pokaždé. Vzrušoval mě ... úplně jsem zpitoměla noci. Chtěl po mně, abych šla do parku – prý na důkaz
... rozumíš? Zažívala jsem dlouhatánské orgasmy – toho, že ho miluji. Celou cestu jsem se třásla strachem,
jako nikdy předtím. Dělali jsme to všude, jak šílení, jak ale šla jsem, jako kdybych byla na dálkové ovládání.
stižení nějakou nemocí... v předsíni, v koupelně, v Dělali jsme to v parku, na lavičce, opřeni o strom...
jídelně, na balóně, ... dokonce i ve výtahu... Bezuzdně, Jindy jsem se probudila ... a on byl v pokoji... měl klíče.
121/148
Chtěl, abych mu uvařila kávu, popovídala si s ním, jsem byla dojatá... Ale ty záchvaty žárlivosti byly čím
vypila si sním skleničku koňaku ... a odešel domů. dál tím častější; začala jsem se bát. Vyměnila jsem
Došlo to tak daleko, že jsem po něm bláznila. Jednou zámek u dveří. Kopal do nich tak dlouho dokud jsem ze
mi udělal cuckflek na levém stehně. Hladila jsem ho strachu přes sousedy neotevřela. O rozvodu ani slovo.
potom (ten cucflek), mluvila na něj, protože byl od něj. Od okamžiku, kdy mi poprvé vlezl do postele uplynuly
Byla jsem hrozně smutná, když zmizel. Nenápadně ode čtyři roky... Seznámil mě se svou ženou... když už ho
mě odtáhl všechny moje přátele. Nejsou mě hodni, tak moc nepřitahovala má stehna a můj zadek.
říkal. Nakonec jsem si s jeho ženou začala rozumět, ba
"Musí z tebe být – až si tě vezmu – nová žena. Začít se dokonce jsem se spřátelily ... Když nás uviděl spolu,
vším odznova". Rozvodem vyhrožoval často, přestože rozesmálo ho to. Šeptal mi do ucha: vsaď se, že s ní to
já jsem nikdy takové řešení ani nenadhodila. Zřídka nedotáhneš tak daleko, jak já. Cítil jsem se divně. Dnes
jsme někam zašli, ale nikdy ne sami, aby to nebilo do je mi to fuk. Víš co ten bídák tvrdí? Že přesně o to mu
očí, nýbrž pouze s jeho přáteli, před nimiž ... . mě rád šlo! Byla jsem, v době kdy mě poznal, hloupá husa,
ponižoval. kterou šlo lehce vodit za nos. Hezká, sexy, s bytem ...
.... přesto ... husa. Každý chlap by toho využil... On mě měl ....
Dragomir: Ponižoval? Měl jsem za to, že je řeč o velké
opravdu rád a rozhodl se, že mě změní. Postaví mě
lásce...
nohama na pevnou zem. Udělá ze mě ženu, která se
Pupa: Říkal, že je to jeho zbraň ke zmatení nepřátel. nenechá jen tak vodit za nos. Za to mu prý mám
Nutil mě třeba donést židle, když jich nebylo u stolu děkovat a ruce líbat... . (lepí se na Dragomira a tiskne
dost... se k němu) Možná, že má pravdu... Tobě se to líbí –
Dragomir: Trapné! ponižovat mě?
Pupa: Nejčastěji s ním byli jen chlapi ... O svátcích však Dragomir: Květuše, to je nemístná otázka...
zůstával s rodinou, odjížděl z města; neviděla jsem ho. Pupa: Líbilo by se ti to. Vás, chlapy to vzrušuje.
Zůstával jsem sama a plakala. Vracel se poté mrzutý,
Dragomir: Ani jsem nezkusil...
špatně naladěný. Vždycky byl po svátcích mrzutý ... Je
to k nevíře, ale nikdy, ani v prvních měsících Pupa: Možná, že jsi výjimka ... jenže copak moje tělo
zamilovanosti mi nepřinesl žádný dárek, ani květiny... není také výjimka? Je horké, štědré, oblých tvarů...
Ze začátku jsem si to vůbec neuvědomovala, tak moc Promiň, odpusť... To je tím slunkem a alkoholem. Ty jsi
122/148
čestný, důstojný... získám tě upřímností ... navštívíš mě Dragomir: Neblázni! Je to naše tajemství.
doma ... dám ti klíče od bytu ... Nebo navštívím já tebe, Pupa: Super! Tak se mi líbíš. Věděla jsem, že s
pokus ovšem nemáš snoubenku ... Jestli ano, upřímností dojde člověk dál než se lží. A budu k tobě
seznámíš mě s ní... upřímná až do konce. S něčím se ti svěřím.
Dragomir: Nemám... Dragomir: S něčím šokujícím?
Pupa: Nelžeš třeba? Já se taky nejmenuji Květuše ... Pupa: to uvidíme. Ten muž, o němž jsem ti vyprávěla
takové hloupé jméno... je...
Dragomir: A jak tedy? Dragomir: Tudorache.
Pupa: Co pamatuji, jmenuji se Pupa. Zní to příliš Pupa: Tak to zas tak moc šokující nebylo.
vulgárně, a tak Tudorache se rozhodl, že mě překřtí
Dragomir: To se dalo předpokládat.
líbezným jménem Květuše, abych vypadala bázlivě,
upřímně a tak dále. Co nejvíc "panensky". Hlas z křoví: Jsem zdrcen!
Dragomir: Kdo se tak rozhodl? Pupa: Pokračujme.
.... Pupa: Tudorache. Myslíš si, že jsem se my dvě tady Dragomir: To má ještě nějaké pokračování? ....
octly jen tak? Omyl! On zrežíroval tuto scénu: objevíme Pupa: Má. Může se stát, že ta tlustá kuchařka začne
se, jakoby náhodou, seznámím se s tebou a zkusím... zpívat ... a už to nestihnu. Tys také miloval Doriu v
Dragomir: Co? době studií, že?
Pupa: Svést tě, miláčku. Udělat si z tebe milence. Dragomir: Ano.
Dragomir: K čemu, kruci, má ta hra být?, Hlas z křoví: Jsem zdrcen!
Pupa: To ví Bůh a ... Tudorache. Cosi se mu zrodilo v Pupa. Víš, s čím se mi jednou svěřila? Že její syn není
hlavě. Ostatně, i Doria tě chtěla vidět... Tudoracheho, ale ... . tvůj. (Dragomir na ni ohromeně
zírá) Je pravda, že toho dne byla zrovna naštvaná – na
Dragomir: To je absurdní. Jsem přátelé ze studií, byť
manžela, na kluka, na celý svět... (pauza) Řekla mi, že
jsme se už léta neviděli; to mi snad mohl říct rovnou,
jsi s ní spal.
ne?
Pupa: Třeba ho neznáš... Řekneš mu o tom?
123/148
Dragomir: Jednou přišla k nám od pokoje ... jako Tudorache: (k Dragomirovi) Tak co, poznal jsi Květuši
obvykle. Tudorache odjedl domů, k rodičům, a jí o tom lépe během tance?
neřekl... Dragomir: Tak jak to je možné během jednoho tance.
Pupa: Tak ti to řekla ona. Doria: Dříve jsi býval upjatější Hodný chlapec. Odmítal
Dragomir: Ano. Našla tam jenom mě. jsi s námi jít na tah... .
Pupa: (se smíchem) A honila tě kolem stolu, až tě Dragomir: ... ale šel jsem...
chytila... jako by šlo o hru... chtěla si vyzkoušet, co Doria: ... a celý večer jsi zamyšleně proseděl v křesle.
dokáže takový bázlivec... zamilovaný bázlivec... proto
Dragomir: Od té doby jsem se změnil.
by ... Bože, tehdy mohlo...
Doria: Naučil ses tančit.
Dragomir: Byla to ... náhoda ... bylo to jenom jednou...
Pupa: Tančí velice dobře. Měli jsme příležitost se
Pupa: Dítě může být počato i z takového "jen jednou".
sblížit...
Uklidni se, nic není jisté. Když je člověk vynervovaný,
naplácá nejrůznější hlouposti. Zbytečně si děláš Tudorache: Bylo to vidět pouhým okem.
.... starosti ... i kdyby to byl pravda. Pupa: Otevřeli jsme si duše. ....
První číšník: Ukončete tanec! Sólistka nechť se dostaví Doria: To s těmi dušemi, to se mi líbí!
k mikrofonu! Pupa: A přitom jsem mu – zcela upřímně – řekla...
Dragomir: (šeptem) To není možné... . Tudorache: Co jsi mu řekla?
Vracejí se ke stolu. Pupa: Že se mi líbí. Dopustila jsem se chyby?
Šéfová kuchyně: Dala jsem ti srdce své Doria: Ale vůbec ne, drahoušku. Závidím ti. Mimořádný
tys ho však nechtěl muž.
A já jsem smutná nyní Dragomir: Jestli budete dále pokračovat v tomto stylu, s
protože láska už neníííííííííí takovými komplimenty... začnu si myslet, že si ze mě
utahujete.
Harmonikář: Výborně, šéfová! Jen do toho šlápni!
Tudorache: Vyloučeno! To by Doria nepřipustila.
Rozsápala by mě.
124/148
Doria: To ano. Kdo mě doprovodí na toaletu? zjistila, jakým důležitým člověkem teď jsi, dostala
Pupa: Já. I na mě to přišlo. Omluvte nás na okamžik. nápad. Řekla mi, ať ti zavolám, pozvu tě sem ... a ony
(odcházejí) pak ... jakoby náhodou ... se tady objeví ony dvě. Chce
tě ... pro Pupu. Neptej se mě proč. Jaké má úmysly... V
Zvenku je slyšet hluk manifestace. Píšťalky policistů.
myšlení ženských se nevyznáš... Ta malá lesba, tedy
Nesrozumitelná hesla, nadávky, vřavu atd. Muž vyndá
Pupa je i na chlapy... Cosi spolu upekly... Pupa je
mobil a zvolí číslo.
kluzká jako úhoř, rozená herečka... A nějaký čas...
Muž: Ano ... vše v pořádku ... jistě ... klid ... únosný ...
Dragomir: ... byla tvou milenkou.
rozhodně ... . ne ... ano ... . (zavěsí a chopí se novin,
aniž by se dotkl piva.) Tudorache: (se smíchem) To ti řekla ona, že? Její
zbraň. Pláče na rameni tomu, koho chce dostat. Malá
Tudorache: (ostýchavě) Dragomire, já už dál nemůžu.
zvrhlice. Takže ti nejspíš řekla i o tom, jak Doria kdysi v
Dragomir: Co nemůžeš? Je ti blbě? záchvatu zuřivosti řekla, že našeho syna má s tebou.
Tudorache: houby! Už toho mám dost. Stydím se k Uhodl jsem!! Mám intuici! Jak dobře je znám!
tomu přiznat. Při vzpomínce na naše krásná studentská Dragomir: Byl jsi v posteli s oběma?
.... léta, když jsme nebyli hnusní. ....
Tudorache: Copak ti Pupa řekla k tomuto bodu?
Dragomir: Mluvíš tajemně.
Dragomir: Nic.
Tudorache: Je to všechno fraška, Dragomire!
Tudorache: V tom případě ... lže. (Doria a Pupa se
Dragomir: Ále... něco jsem už slyšel... vracejí)
Tudorache: Mluvím vážně. A stručně. Než se vrátí ty Doria: Kdo lže, miláčku?
naše dvě květinky. ... Ony si to naplánovaly.
Dragomir: Nikdo nelže. Všichni mluví pravdu.
Dragomir: Co naplánovaly?
Pupa: Napijme se na pravdu!
Tudorache: Nepřerušuj mě, není čas. Květuše se ve
Doria: Napijme se ... začal pofukovat větřík. Nebo se mi
skutečnosti jmenuje Pupa, hloupé jméno, vhodné pro
to jen zdá?
děvku. Je to ... milenka... mé ženy. Klidně si vyvaluj oči,
je to tak. Doria teď preferuje ženy. Pupa je její Vozíčkář: Promiňte, vy něco oslavujete?
favoritkou... Když uviděla tvou fotku v novinkách a Pupa: Pijeme na pravdu.
125/148
Doria: A na svobodu! Teď jsme svobodní ... cítím závan Mladík: A jak se vám to daří?
větru. Vozíčkář: Tajemství. Každý člověk má nějakou tu svou
Tudorache: Svoboda bez rozdílu pohlaví! malou záhadu. A je opravdovou záhadou, že se dosud
Pupa: Na co narážíš? nenudím.
Vozíčkář: Já piju jenom málo tekutin, když jsem v Pupa: Trpím stejnou záhadou.
restauraci – a alkohol nepiji vůbec. Tekutiny všeobecně Mladík: (šeptem) Ani já se nenudím. Ale ostatní
nadýmají ... přesto mám doma tuny džusů. V džusech nechávám, ať si myslí opak.
není alkohol. Ale piji především doma... je nepříjemné Vozíčkář: Jsi kujón. Tak jako všichni mladí. Vezměte si
kličkovat mezi stoly na záchod. ještě žvýkačku. Říkal jsem...
Mladík: To já bych taky pil denně dvě tři piva jako Tudorache: ... že jich máte doma metráky.
Němci. Nebo láhev červeného jako Francouzi. Jenže
Mladík: Jestli se tady příště sejdeme, doneste mi jich
kapsa mi to nedovolí.
hromádku. Udělám ze sebe granda a podělím
Vozíčkář: Tak zajdi ke mně. Máš to gratis. spolužáky.
.... Tudorache: Co je nám do cizinců a jejich zvyklostí?!! ....
Vozíčkář: To není žádný problém.
Mladík: Každý národ má svůj nápoj. Tudorache: Takže! ... Připijme si!
Vozíčkář: Jsi vzdělanec? Pupa: Pijme!
Mladík: Ještě ne, ale usiluji se jím stát. Nemám ponětí, Dragomir: Pijme!
zda mi ti kdy k něčemu bude.
Doria: Děti!
Vozíčkář: Aspoň se nenudíš.
Tudorache: Mám strašnou chuť si zapařit! Ať jsme zase
Mladík: Chcete to zkusit i vy? mladí! Pokud nám to, mladý muži, dovolíte.
Vozíčkář: Až na mě dolehne nuda, ... pustím se i já do Mladík: Povoluji. Pijme!
studia.
Pupa: Bohužel ... mám takový dojem, že hudba
Mladík: Dosud se nenudíte? skončila.
Vozíčkář: Ne. Dragomir: Už to tak vypadá.
126/148
A vskutku. Šéfová sestoupila, spolu s Harmonikářem, z Mladík: Zloději a rváči!

pódia. Harmonikář zanechal svůj nástroj na židli. Druhý číšník: Co říkáš, mrzoute?! (vlepí mu facku)
Číšníci vstávají a vydávají se ke stolům hostů.
Ženy začínají ječet. Muž udělá mimovolné gesto rukou
Venku sílí vřava davu. Střety policistů s demonstranty a rozbije přitom láhev od piva.
(tlumené, nejasné)
Třetí číšník: I ty nám tady budeš dělat škodu,
První číšník: Nadešel čas účtování. zřícenino?! (a jednu mu vlepí)
Druhý číšník: Dokud máme přehled kdo co snědl a Je slyšet facky a nadávky:
vypil.
Banditi!
Druhý číšník: Troška pořádku.
Lumpové!
Číšníci pokládají na tři obsazené stoly účty. Muž
To není pravda!
pohlédne na ten svůj. Hledá peníze po kapsách.
To si zaplatíte!
Mladík: Co to má být?
Budu vás žalovat!
Druhý číšník: Účet.
.... Běžte do prdele! ....
Mladík: To není možné, měl jsem jen pivo a pár oříšků.
Dej mu jednu přes palici!
Druhý číšník: Několik piv a více oříšků.
(atd. Možno improvizovat.)
Mladík: Ta částka je přehnaná.
Vozíčkář netečně přežvykuje. Venku roste hluk davu.
Druhý číšník: U nás se platí i za program, mladíku!
Je slyšet údery pendrekem, pískání, jekot... Na scéně
První číšník: Spropitné je zahrnuto v celkové částce. se objevuje Policista. Číšníci okamžitě ustávají s
Doria: Opravdová nestydatost! násilím. Rovnají židle a sbírají střepy. Ze křoví vychází
První číšník: Co jste to říkala? Toto je vybraný podnik, Křovák.
ne pro kdejakou... Policista: (zvolna si otírá pot z čela) To je vedro! Jdu
Dragomir: Jak si to dovolujete mluvit? (chytí ho za takhle ulicí, klid, když v tom slyším, že je tady hluk,
rukáv) Omluvte se! někdo ječí, a tak jsem vešel, abych se podíval co se to
tady děje. Znám to tady. Co se stalo?
První číšník: Dej tu tlapu pryč! (udeří Dragomira)
127/148
Křovák: Jak víte, pane policisto, toto je vybraný podnik. Křovák: Náš host – náš pán. Co dál?
Policista: To mi, pane majiteli, nemusíte říkat. Vím to. Policista: Jen to. (šeptem) Jsem ve službě, víte... (sedá
Nejsem tady poprvé. si ke stolu Muže)
Křovák: Zkoušíme, poprvé u nás, způsob obsluhy, který Křovák: A my ke službám hostů. (odchází pro pivo)
má v jiných, civilizovanějších, zemích mezi hosty velký U každého ze stolů, kde někdo sedí očekávají číšníci
úspěch. Tedy: angažovaný personál – každý, od co si kdo objedná. Stojí ve zdvořilé póze, se širokým
kuchařů po číšníky, má více odborností. Proto jsem si úsměvem na rtech.
je vybral. Zajišťují i umělecký program. Oživují dění.
Následkem slzotvorného plynu zvenčí začínají všichni
Policista: I u nás máme dechový soubor. V pátek hosté, včetně Policisty, slzet. Otírají si oči hřbetem ruky
hrajeme v posádce, o sobotách a nedělích venku. nebo kapesníkem. Pouze číšníci vypadají, že na ně
Křovák: V důsledku toho jsou účty úměrně vyšší. plyn vůbec nepůsobí. Jako by byli imunní. Mladík pustí
Pochopitelné, ne? Někteří hosté to však nechápou a kazetu. Ozývá se Lacrimosa z Mozartova Requiem.
dělají scény. Hluk davu sílí.
.... Policista: Vše nové se prosazuje ztěžka. Kdo začal? Číšníci s mírnou úklonou čekají, co si hosté objednají. ....
První číšník: ukáže prstem na Mladíka. Diváci v sále začínají slzet také a proto se zvedají a
Vozíčkář: Nikdo nezačal. Byly to jenom malé neshody, naštvaně ve spěchu odcházejí.
nedorozumění. Lidi se uklidnili. Vše je v pořádku. Opona padá.
Číšníci začínají rozevírat slunečníky u stolů.
Policista: V tom případě ... bych si dal pivo
128/148
Co se to k čertu děje s tímhle vlakem?

(Divadelní kus statický o jednom jednání dynamickém)
.... ....
129/148
Osoby:
Mladík
1.Paní
2.Paní
Dědek
Florika
Žebrák
Prodavač novin
.... ....
130/148
Kupé druhé třídy osobního vlaku. jako dvě lopaty (vlídně a upřímně se zasměje)- tak mi
Od začátku do konce budeme slyšet pouze staccato to říká otec ... Nedostali strach, no, podívejte se na ně!
jedoucího vlaku. Osobáku, jenž vleče své kovové tělo Toto je jediný vagón s kupéčky...
v čím dál tím víc alarmujícím rytmu. Čas od času 1.paní: Průvan, to je mladý muži, hotová smrt.
zahoukání lokomotivy. 2.paní: Ano, můžete z toho dostat nějakou nemoc.
Žádné brzdění, žádné skřípění kol. Kroky na chodbě, Dědek (mlaská, mává lahví): Já nedostanu nic! Hyk!
nejasné hlasy. Občas někdo naštvaně bouchne dveřmi. Víno a smích (hlučně se zasměje) mě chrání před
Nesrozumitelné nadávky. nemocemi.
Mladík (otevře dveře do kupé, odkašle si, usměje se): Zelený lístek a nežit / Hop! I vy to můžete zkusit. Nate,
Dobrý den, promiňte ... Vidím, že jsou zde dvě volná trošku vína. (Pozn: Dědek se vyjadřuje obvykle ve
místa ... Nebo možná nejsou, možná cestující šli ... verších. Některé jsou nepřeložitelné. V těchto
přesto bych se chtěl zeptat... případech je překlad doslovný a lomítko naznačuje,
1. paní: Zavřete nejdříve ty dveře, chlapče! Je průvan! konec 1. verše - LC)
.... 2.paní: A pořádně jimi bouchněte, sotvaže jdou dovřít, 1.paní: Děkujeme, nechceme ... Co jste to chtěl, ....
chudáci! mladíku říct?
1.paní: Proč by měly jít zavřít? V téhle zemi nic Mladík: Chtěl jsem se zeptat, nemáte-li zde náhodou
nefunguje pořádně! volné místo.
2.paní: Vůbec nic! 2.paní: Máme. Dokonce dvě.
Mladík: Proto jsem taky utekl ... Dědek: Jak vidno pouhým okem. Zde po boku mém / je
2.paní: Cože? místo pro tebe... Sedej a dej si loka!
Mladík: ... z vagónů bez kupé ... Líbí se mi tam, vidíte Mladík: Jé, děkuji. Jste hodný, ale...
tam nejrůznější lidičky, povídáte si s nimi, dozvíte se co Dědek: Houby jsem! V mých letech sedmdesáti / mám
se kde děje, ale všude je tam průvan až vám zaléhá hubu jak dva kojoti.
uších. Někteří nechtějí zavřít okna, prý je strašně Mladík: V takovém vedru může alkohol škodit…
vedro. Zbytečně jsem jim ukazoval, jaké mám ruce –
131/148
Dědek: To je dobré!! (hlučně se zasměje) Škodí města k babičce a dědovi, my všichni bydlíme na
škůdcům ... cha, cha... vesnici, švagr má traktor a i ta druhá babička a
1.paní: Když vás má nemoc postihnout, tak vás dědeček je mají rádi, i když bydlí v paneláku, a jeli jsme
postihne, ať děláte co děláte. celou cestu osobákem, včera odpoledne, protože na
druhý den jede zase zpátky. Těm dětem se jízda
2.paní: Je dobré nemocím předcházet, starat se o
osobákem hrozně líbí, celou cestu mluví, dávala jsem
zdraví…
jim švestkový kompot a ony si pak hrály s peckami a
Dědek: (mlaská a mává lahví): Na vaše zdraví! (upije a oba jsou blonďatí, jako my ostatní...
diskrétně si říhne). Na vaše zdraví a na zdraví naší
Mladík: Slyšel jsem, že blonďáci jsou inteligentnější.
mladé spolucestující, co se jmenuje Florika a je strašně
zamlklá. 1.paní: Přesně tak to říkali v televizi. Tam říkají
všelijaké pitomosti.
Florika: (nesměle si povzdychne) To máte pravdu.
2.paní: (mírně zlomyslně) Jak upovídaná je ta naše
Mladík: hezké jméno, Florika, takové... květinové.
mladá spolucestující od chvíle, co přistoupil ... (a ukáže
Florika: Bydlím na venkově, jsem nesmělá a ... na mladíka)
.... ....
Mladík (nadšeně): Zrovna jako já! (nesměle se usměje) Florika: Panebože! Na co jen myslíte?! Podívejte, od
Nesmělý kluk s velkýma rukama ... Dneska nesmělý teď už budu jen mlčet!
kluk rovná se – tak se to říká – pitomec a zženštilec...
2.paní: Ale no tak! Jen jsem žertovala. Aspoň že
1.paní: Raději být nesmělý, než drzý. žertujeme ... v dnešní době.
2.paní: Přesně tak! Dědek: Tak jest, paní! Žertujeme a občas si lokneme.
Dědek: Než nějaký měkota / lepší ten co vydělá. (zabručí) Cosi se mi na tomto vlaku nelíbí...
Pardon, nemusíte mě poslouchat. Mladík: Nesmíš se zlobit kvůli jednomu žertu. Smích je
Florika: Zrovna jsem odvezla děti... zdravý. Rozhýbává svalstvo obličeje a oddaluje tvorbu
Mladík (lehce zklamaně): Co? Tak mladá a děti…. vrásek.
Florika: U nás na vesnici mají ženské děti brzy, ale já 2.paní: Já mám také dceru. Sotva skončila školu. S
jsem ještě svobodná, ale sestra má dvě, jsou malinké a odřenýma ušima. Vy dva jste dospělejší, serioznější, i
miloučké, sní všechno co jim dám, vezla jsem je do když jste ještě mladí...
132/148
Mladík: Děkujeme. 2.paní: Myslela jsem na svou dceru.

2.paní: Můj nos, ten mě neošidí, ten se neplete. Mladík: Co je s ní?
1.paní: Většina šidí jako barbaři. Florika: Je nemocná?
2.paní: Mluvila jsem o nose... 2.paní: No právě... Dostala jakousi nemoc ... nic doma
1.paní: Ani já se nedám napálit tím, jak někdo vypadá. neudělá, ani kapesníček nevypere ani brambůrek
neoloupe. Jenom vzdychá a sténá, až opadává omítka
Dědek: Máš-li špetku půvabu / můžeš si dovolit
a obrazy se třepou.
lumpárny ... chi chi.
1.paní: To je teda nemoc. Pane jó!!
Mladík: To je dobře. Mnohým je vidět povahu ve tváři,
mohou se přetvařovat jak chtějí. 2.paní: K čertu! Zamilovala se a trpí odloučením.
2.paní: Povaha je jako rovná cesta, po níž každý člověk Florika: Tomu nerozumím.
kráčí. I já jsem o tom slyšela. Všechny poznat nelze. 2.paní: Zamilovala se do jednoho Itala.
Mladík: V jedné knize jsem četl, ... v jedné z těch co i 1.paní: No a? Jednou v noci se vzbudí, vypere to a to,
.... čtu, že mnozí lidé se proti zlozvykům a je to mnohem připraví vám překvapení. Vždyť jste ji přece sama ....
horší. vychovala.
Florika: (nesměle) Hlavně když jde o seriozní myšlenky. 2.paní: Chudáček! To je ta láska, to mládí.
Záleží na charakteru. Mladík: Láska musí být rozumná.
Mladík: Přesně tak, to máš pravdu. 1.paní: A co on? Jaké má úmysly?
Dědek: Pravda, pravdááá, má ovečko drahá / s ní 2.paní: Je trochu nerozhodný, řekla bych. Přijede,
zůstaneš jednooká a oškubaná. odjede, jezdí s ní po hotelích u moře nebo na horách,
1.paní: Pravda si s lidmi netyká!! slíbil, že ji vezme k rodičům ... ví čert kdy ...
(všeobecná pauza, během níž je slyšet pouze zvuky 1.paní: To se měla raději zamilovat do nějakého
jedoucího vlaku) Němce.
2.paní: To sedí.
1.paní: Co tím chcete říct?
133/148
2.paní: Ale prosím vás!? Jak by se asi s tím Němcem Mladík: (k 1. paní): Ten váš syn něčím trpí?
domluvila? Italové jsou Románi jako my, to je přece 1.paní: Je mu ... nó, už nadávám před i lidmi ... až tam
jasné. mě dostal ten můj potomek.
Dědek (pohotově zavřeští): Ó sóle míííío!! Dědek: (mlaská, mává sklenicí) Nadávka vyslovená /
1.paní (vyděšeně): Panebože, málem mě klepala lepší než zelenina naložená ...
pepka! 2.paní: V čem je tedy problém?
2.paní: Š'márjá! Mě taky. Jste pán v letech, promiňte... 1.paní: V tom, že mně rozčiluje a vyvádí z rovnováhy. V
vyrazil jste mi dech. tom, že kvůli němu jsem všem pro smích. Neví, co by
Florika: Mě taky. chtěl a je líný jak veš. Jednou jsme ho přistihla v bytě
Dědek: Odpusťte prosím. Vyletělo to ze mě samo od uprostřed hrozného nepořádku. Ležel v posteli, kouřil a
sebe. Jak slyším o Románech, hned ve mně vře krev, civěl na televizi. Několik dní už nebyl v práci. Když plat
chce se mi ječet, vyskočit na nohy, kousat. Teď si stojí za hovno, promiňte – tak to řekl on - nevyplatí se
můžete dát loka. Láhev je ještě zpola plná. pracovat...
.... Všichni odmítnou. Odpovědi jedna přes druhou: Ne, 2.paní: Dnešním mladým je všechno fuk. ....
díky; Možná později; je moc teplo; alkohol nedělá dobře Mladík: Některým.
na žaludek. Florika: Já mám velký statek, na němž hospodařím tak
Dědek: Není proč se zlobit / já mám trpělivost. Každý dobře, že starosta říká, že pokud si tam zařídíme
podle svého rozumu. splachovací záchod, můžeme provozovat agroturistiku
2.paní: Lepší je mít kluka než takovou holku jakou mám ...
já. Mladík: Chápu.
1.paní: K čertu! Že si jazyk neukousnu. Já mám kluka a Florika: Co? Ty záchody?
to je neštěstí... Mladík: Ano ... totiž ... ne, tu agroturistiku, protože v
Florika: V sousední vesnici spadl jeden kluk pod vlak a jedné knize jsem četl...
ten mu uřezal nohu a teď jezdí na vozíčku co strašně
skřípe.
134/148
1.paní: Ten můj, když už pracuje, tak si koupí akorát televizi, bylo jich tolik, že bylo nutno vybrat i pár
tak dvoje slipy nebo bundu a zbytek vyhodí za kávu a hloupých, aby se to srovnalo.
cigarety. Po této poznámce se všichni zamyslí. Mlčení. Je pouze
Mladík: Kouření škodí zdraví, četl to v jedné knize... slyšet zvuky jdoucího vlaku.
Florika: (obdivně) Ty nekouříš? Dědek: (mlaská, mává ... ) S tím vlakem není něco v
Mladík: Ne. pořádku...
Florika: To je vzácná přednost u dnešních mužů. 1.paní: Prosím?
Všichni kouří a chlastají o duši. Dědek: Ne, nic ...
1.paní: Já jsem začala z ničeho. 2.paní: Neudělalo se vám třeba špatně? Je zatracené
2.paní: Zrovna tak jako já! vedro, to uznávám. Mohli bychom pootevřít okno, ať
sem může luft, pokud si to nutně přejete...
1.paní: Když jsem si vzala svého muže, chtěla jsem
ukázat švagrovi, že budu mít doma víc hodnotnějších Dědek: Mně když piju není nikdy špatně... Stejně by se
věcí než on. Opatřila jsem si pravé peršany. Dokonce i mu tady nelíbilo... (zachechtá se)
.... ....
v koupelně mám jeden takový. To je důležité. Florika: Komu?
Dosáhnout víc než ten druhý – a tehdy celá společnost Dědek: (upíjí z lahve) Tomu luftu, che che. Promiňte,
kráčí kupředu. musím žertovat, jinak riskujeme, že se zničíme. Dejte si
Dědek: Rumunské společnosti / kolečka se zadrhla. loka na usmířenou ...
Hyk! (V originále probíhá tato debata trochu jinak.
2.paní: Přesto přese všechno jsou dnešní děti chytřejší. Nedorozumění je založeno na tom, že 2. paní navrhuje
1.paní: Ano, je to tak. K čemu jim to ale bude, když pootevřít okno a použije přitom výraz, který má
nejsou praktičtí? základní význam "nakřápnout". Načež dědek prohodí,
že "stejně nemáme kámen". Florika se diví na co, a on
Florika: Hlavně muži. Na nich je, aby se vyznali.
řekne: "Abychom nakřápli / tedy pootevřeli/ to okno" -
2.paní: Poslední dobou je čím dál tím víc chytrých lidí. LC)
Až moc. To se stalo i před osmdesáti lety, říkali v
135/148
2.paní: Ne, děkuji, já nejsem chytlavá... po tom všem, 1.paní: V lázních potkáte spoustu takových.
co jsem už v životě viděla. Byla jsem zrovna v lázních – Florika: Já jsem ještě v lázních nikdy nebyla.
kúra proti bolestem kostí.
Mladík: Ani já.
1.paní: I já jedu odtamtud, to jen náhodička!
2.paní: Teď tam byla jedna lugožanka*, která mi říkala,
2.paní: Nedostala jsem lístek na rychlík a tak jsem že je vdaná. Uplynul den, dva a už to nevydržela a bác!
musela jet osobákem. Narazila si jednoho. (*tedy "obyvatelka Lugoje";
1.paní: Ani já jsem ho nedostala. To je náhoda! městečka v západním Rumunsku)
Mladík: I mně řekli, že lístky na rychlík už nejsou. Dědek: Člověk je člověk / a ne strom. Baví se. Hyk!
Dědek: mně taky, ale měl jsem z toho radost. Aspoň 2.paní: Tohle není zábava, to je ... stydím se to říct...
mám víc času na pití... (zamručí) I vy byste mohli mít z Mladík: Záleží na charakteru. Četl jsem o tom v jedné
toho radost, kdybyste... knize. Ať je člověk kde chce, vždycky záleží na
Mladík (k Florice): Ani ty jsi nesehnala lístek na rychlík? charakteru.
Florika: Už jsem říkala, že bydlím na vesnici. U nás 1.paní: Tam kde jsem byla já byla jedna, bylo jí
.... ....
staví jen osobáky. padesát, a ta šla se všemi chlapy...
Mladík: Jasně! Promiň mi tu otázku. Florika: (rozpustile) S tolika – za deset dní?
Florika: Promíjím. 1.paní: Byla to Moldavanka co mluvila za deset. Jednou
1.paní: Trpím revmatismem, a proto jezdím každý rok jsem to už nemohla vydržet a řekla jsem jí na rovinu, že
na deset dní do těch lázní. dělá Moldavsku ostudu! Od té chvíle přede mnou
neřekla ani slovo. I zdravit mě přestala. Jenomže mně
2.paní: I já. Jak to, že jsme se tam nepotkaly, hmm?
ten její pozdrav byl ukradený. (otevře balíček sušenek)
1.paní: To je pravda. Jezdí tam spousta lidí Dá si někdo sušenky?
nejroztodivnějšího vzhledu.
Florika: Já bych si vzala jednu...
2.paní: Seznámila jsem se tam se spoustou lidí. A
1.paní: Nechám je tady na stole. Berte si pokud chcete.
řeknu vám, co nesnáším; jednu věc nesnáším a to
ženskou, která se neumí chovat! Mladík (nesměle): Chlap je chlap. Zkouší to, a když
neuspěje, jde od toho. Konec naléhání.
136/148
Florika: (chroustá sušenku) Když je ženatý, měl by si Dědek: Podívejme se jaká to náhoda / za dne bílého-
raději hledět rodiny a přestat to zkoušet. (napije se, mručí) Je to čím dál divnější...
Mladík: Správně. A v té knížce se ještě píše ... i já si 2.paní: Máte nějaké potíže?
vezmu jednu sušenku ... že počestná žena je ozdobou Dědek (lže): Vůbec žádné. Za chvilku bude po víně v
domu … nebo tak nějak... této lahvi. Otevřu další, ze které se můžete napít i vy.
2.paní: (chroustá sušenku) Správně se to tam píše. (mlaskne, upije) Hyk!
Mladík: (chroustá sušenku) A ještě se tam říká, tedy Žebrák (otevře dveře, odkašle si): Mějte slitování s
píše, už si nevzpomínám jak se ta kniha jmenuje ... ubohým dítětem ulice, bez matky a bez otce. Hlad a
1.paní: (chroustá) To není důležité. žízeň mám...
Florika (chroustá): Co se tam píše? 1.paní: (ironicky) a v lese se bojím sááááám...!
Mladík: (chroustá) Píše se tam, že ženská je kurva, jak Žebrák (zmateně): Co říkáte?
to říct, tak nějak si to vzpomínám... 1.paní: Tak přece pokračuje ten text.
2.paní: Přesně! Taková ženská je lidem pro smích. Žebrák: Nepokračuje (vrací se k plačtivému tónu) Bůh
.... ....
Dobře se to tam píše. Myslím, že jsem tu knihu četla. vidí a slyší, ať dá vaší rodině zdraví a dlouhý živóóót...
1.paní: Někdo jezdí do lázní jenom za zábavou. 2.paní: Zavři ty dveře!
Mladík: (chroustá; filozoficky) Pokud jsem zdravý a 1.paní: Je průvan!
manželka taky, proč bychom nemohli vyrazit za Žebrák: Slitujte se a ...
zábavou?
2.paní: Neslyšel jsi, že máš zavřít dveře?!?
Florika: (překvapeně) Ty jsi ženatý?
Florika: Dejme něco tomu ubožákovi...
Mladík (hlučně polkne): Kdepak! (náhle) Kolik je ti
1.paní: Já mu něco dám ... Pojď dovnitř a zavři za
vlastně let?
sebou!
Florika: (polkne): Já ... nó ... jsem v květnu...
Žebrák (nadějně): Aha ... (zavírá dveře) Bůh se vám
Mladík (nadšeně): Skvělé! Tak to jsme stejně staří! odvděčí...
137/148
2.paní: Boha nechej na pokoji (ironicky) Řekni, máš 2.paní: Nebo radši papírové peníze, ne?
hlad? 1.paní: Vejdou se do kapsy; mince by ji mohly
Žebrák: Ano ... prošoupat, vypadnout...
1.paní: (ironicky) Tady máš pár sušenek... 2.paní: A pak bys trousil drobné po ulici.
2.paní: (stejně) A já mám sáček švestek... 1.paní: Aha! Málem bych zapomněla! Říkal jsi, že tě
Žebrák (blekotá) Já ... ne ... tedy... . děkuji... našli na ulici?
1.paní: Jak ne?! Hm? Žebrák (nová naděje): Ano, na ulici.
Florika: A já mám pár karbanátků a jablíčka... . 1.paní: Na které?
Mladík (šťastně) A já chléb s tučným salámem. Žebrák: Jak na které?
1.paní: I ten sendvič je tlustý. 2.paní: Kdo?
2.paní: Můžeš se najíst dosyta. Žebrák: Jak kdo?
1.paní: V jednom jediném kupé se nacpeš dobrým 2.paní: Našel tě muž, žena, pes, slepice, policajt?
.... papáníčkem. Žebrák: Nóó ... lidi mně našli... ....
2.paní: Pytlem dobrého papání, co bys nevyžebral v 1.paní: Lžeš až se práší!
celém vlaku. Žebrák: Ať mi umře mat... é... é ... ať umřu, jestli lžu, ať
Žebrák (dostane nápad): Nemám kam všechny ty oslepnu, ať mi huba upadne.
dobroty dát. 1.paní: Hubu nechej na pokoji. Budeš ji ještě
1.paní: Tak proč ses vydal žebrat? potřebovat. čím bys pak baštil?
Dědek: Na, doraz tady tu láhev. 1.paní: V jiném vlaku hraješ určitě slepce.
Žebrák: (pije) Děkuji. Florika: Proč tak mluvíte? Podívejte jak má pokřivenou
1.paní: Napít se to ano, ale jídlo ... to ne! pravou nohu, jak se mu třese levá ruka ... a jak ji má
škaredě dokroucenou ...
2.paní: Zato si stěžuje na hlad.
Žebrák (plačtivě): Pár drobných, kdybyste mohli...
138/148
Žebrák: (s novou nadějí): Když jsem se narodil, rodiče 1.paní: Trochu popřemýšlej ... a potom se trošku snaž...
mi zlomili ruku a nohu abych mohl žebrat, aby mě bylo Žebrák: Ale já nemohu...
lidem líto... .
1.paní: Ale můžeš ... když se podíváš na tento papírek
Mladík: To je kruté! ... v celém vlaku tolik nevybereš...
1.paní: Tak rodiče, co!?! Neříkal jsi, že tě našli na ulici, Žebrák: A to mi ho opravdu dáte?
že jsi sirotek?
1.paní: Když se narovnáš.
Žebrák (zmateně): Dolámali mi kosti a potom mě
Žebrák Tak ... naposledy ... odpusťte mi, ale ...
nechali na ulici... .
(narovná ruku a nohu)
2.paní: Ty si ... z nás děláš legraci!?!
Florika: (vybuchne): Výborně!! Nic mu není!
Žebrák: (nemá vyhnutí) Lhal jsem. Prosím o odpuštění.
Žebrák: Ale o rodičích jsem vám řekl pravdu!
Přiznávám při mých slepých očích... . pardon... Mám
matku i otce, chlastají od rána do večera a děti posílají Florika: Je to borec!
žebrat. Dolámali nás všechny, aby nás bylo lidem líto... Dědek: Borec ric-pic / nemá s nohou nic. Vytáhnu další
.... Smilujte se, Bůh vám pom... láhev. ....
2.paní: Už jsem ti jednou řekla, abys nechal Boha na Mladík: Takže jsi nás vlastně vodil za nos?
pokoji! Žebrák: Nevodil. Jsem takový ubožák, mám jen to, co
1.paní: (vyndá pětistovku): Vidíš tady ten papírek? mám na sobě, ať mi umře matka, jestli lžu. Přespávám
Žebrák: Ano ... za něj bych si mohl koupit ... na nádražích, v kanálech, na staveništích a tak.
1.paní: Když narovnáš ruku a nohu, je tvoje. 2.paní: A pročpak nepracuješ, co, chlapče?
Žebrák: Jak bych je mohl narovnat, panebože, vždyť Žebrák: A kde? V dnešní době práci nenajdete ... che
takové je mám od narození... che, s mýma očima? Všude jen samí nezaměstnaní...
2.paní: Matka ti je zlomila jak ses narodil. To nám 1.paní: Slyšíte toho žvanila? Běž stavět silnice a mosty.
chceš říct, holoubku? 2.paní: Zametat ulice, uklízet parky.
Žebrák (blekotá) Ano ... to jsem chtěl ... jak ji mám 1.paní: Nosit bedny zboží v obchodech.
narovnat? 2.paní: Mýt okna...
139/148
1.paní: Uklízet záchody... Florika: Víno je krev Páně, ne?

2.paní: Pracuj, chlapče, tak jako pracujeme po celá Dědek: Tak jest, má milá. Můžeš ho ochutnat i ty...
život my. Nechodíme s nataženou dlaní... Florika (upije, zaskočí jí, kašle): Sklou-zlo mi-to kam ne-
Žebrák: A ... co ty peníze? mě-lo.
1.paní: Ty bys chtěl, abych ti dala všechny svoje Mladík: Ach bože! (Florika kašle)
úspory? Chtěla jsem jenom předvést těmto lidem, co jsi 2.paní: Z toho může člověk i umřít.
zač; před kým se mají mít na pozoru...
Dědek: Z toho ne.
Žebrák: Ale slíbila jste...
1.paní: Praštěme ji do zad!
2.paní: Ven!! Nebo zavolám železniční policii!
Mladík: A co když jí zaskočí ještě víc?
Žebrák Už jdu (otevírá dveře) ... můj ty bože ...
2.paní: V žádném případě, mladíku. (a bouchne Floriku
(zabouchne dveře a zmizí)
několikrát do zad) Tak, ano, zlehka, ať jí nedolámu
Dědek: Jen jeden život žijem tůdle/ slabší než vařená žebra. (Florika přestane kašlat)
nudle. Hyk! Otevřel jsem novou láhev. Je netknutá.
.... 1.paní: V pořádku? ....
Moje domácí víno. Ochutnejte.
Florika: v pořádku.
Mladík: Myslím, že bych mohl.
1.paní: Tak co, mladíku?
Dědek: Nejdříve dámy.
Mladík: Věda kráčí vpřed...
1.paní: Dám si kapku (upije) Děkuji, je dobré.
2.paní: Je vidět, že nemáte děti.
2.paní: Mohla bych tedy i já trochu?
Mladík: My? Vždyť jsme se teprve seznámili.
Dědek: Samozřejmě. Raději buďme připraveni.
2.paní: Myslela jsem "nikdo z vás".
Mladík : Nač máme být připraveni?
Florika: A kdybychom měli, tak co?
Dědek: Abychom čelili neznámému.
1.paní: Tak byste věděli. Malým dětem se buší do zad,
Mladík (nechápe): Aha! Jedna sklenka vína, nebo dvě...
když jim zaskočí.
četl jsem v jedné knížce, jsou dobré na trávení. (Napije
se)
140/148
Florika: teď už víme. Děti mé sestry nekašlaly ani Mladík: Co že měla?

nepamatuji. 2.paní: Bradavici, mladý muži.
Mladík: Ale slečna Florika ... už není žádné děcko. Mladík: Bradavici?
1.paní: Ta metoda se dá použít velice dobře i u 2.paní: Ano, miláčku. Takovou tu malou hnědou kulatou
dospělých. věcičku, co bývá na prstech, u někoho dokonce na
Florika: Děkuji vám za pomoc. Myslela jsem, že umřu. nose nebo za uchem a někdy z toho rostou chlupy.
2.paní: I na maličkosti se dá umřít; takové maličkosti, Mladík: Aha!
že se člověk až diví. 2.paní: A měla ji na levé ruce vedle pásku od hodinek,
1.paní: Měla jsem jednu sousedku... co se furt ne tam kde by si toho nikdo ani nevšiml, ale ona si
nakrucovala před chlapy... myslela, že je to vada na kráse ... no a co
Mladík: Prosím? neprovedla??
1.paní: ... co jela po chlapech jak had po kořisti. Florika: Co?
Mladík : Aha! 2.paní: Odřízla si ji, husa jedna! A pak nadarmo jezdila
.... ....
po doktorech v Německu a ve Francii. Dostal rakovinu
1.paní: Nakonec se chytla jednoho prachatého
a ta se jí rozšířila přes ruku do ramene, pak do
inženýra, který se točil v samých pochybných kšeftech,
hrudníku, a potom krkem do mozku. Co s ní měli dělat?
rozumíte? Vydržoval si ji jako nějakou paní domu,
dokonce služebnou jí pořídil. Nemusela ani vařit ani Mladík: Uřezat jí krk, aby se to nedostalo do hlavy...
prát, ani péct, uklízet, prát. Nic. A najednou ve 1.paní: Přesně!... Tedy...
pětatřiceti umřela, a přitom jí nic nebylo. 2.paní: Nevím, jestli jde hlava transplantovat. Slyšela
Florika: Opravdu? jsem už o játrech, ledvině, srdci... S technikou co jde
2.paní: Tomu bych věřila. Takové věci se mohou tak rychle vpřed jde dělat zázraky. Nás už to
přihodit, o tom není pochyb. Já jsem znala taky jednu nezastihne možná naše vnuky...
takovou. Byla pohádkově bohatá a snad ještě víc. Měla Mladík: A co se stalo dál?
vilu, auto, a měla taky malou bradavici na levé ruce, 2.paní: S čím?
vedle pásku od hodinek...
Mladík: S tou bradavicí.
141/148
2.paní: A ták! Stalo se, že umřela. Vila, peníze jí nebyly Florika: Proč by umíral?
na nic. A doktor říkal, že její dítě dopadne stejně, 1.paní: Říkala jsi: do konce.
protože je ze zkažené krve.
Florika: Konce školy... . Letos šel na vojnu a před
Florika: Komu to řekl? měsícem jel na opušťák. Cestou přestupoval, z jednoho
2.paní: Manželovi, protože ona mezitím zemřela. vlaku vystoupil, druhý dobíhal a když vystupoval po
Mladík: A to dítě má taky bradavici na levé ruce vedle schůdcích, dveře se samy otevřely a praštily ho po
pásku od hodinek? hlavě...
Florika: Ať si proboha neodřeže! Ubožátko. Řekněte mu 2.paní: Samy se otevřely? Dnešní mládež to je jen
to. samý chlast a zlomyslné žerty...
2.paní: Nemá žádnou bradavici, nemá zatím ani Florika: Byl sám, jel domů... Ale mohl tam být i někdo
hodinky. Může se stát, že se dožije vyššího věku než jiný. Nějaký ničema. Každopádně se ten vlak rozjel a
jeho matka. ten kluk tam zůstal s vlastní nohou v rukách.
1.paní: No vidíte?! Nač jí bylo všechno to bohatství? Mladík: S nohou v rukách?
.... Teď už nemá nic. Florika: Dělal vrcholový sport, bojová umění, chtěl umět ....
Dědek: Ale má! Hrob, pár prken, hrst hřebíků a jedny bojovat jako Japonci. Vlak mu uřízl nohu ve stehně, on
černé šaty. Hyk! A to budeme mít i my / než řekneš raz, ji ještě stačil sebrat a pak ztratil vědomí. Kdyby ho
dva, tři. (napije se) odvezli do Kluže, vyvázl by...
Po několik chvil neřekne nikdo ani slovo. Pouze vlak je Mladík: Jak proboha?
slyšet. Florika (upřímně): Je to pravda. Ty paní tady mluvily o
Florika: Povídala jsem vám o tom synovi truhláře od vyspělé technice, jak vyměňují srdce a tak. No a jemu
nás... řekli, že mu mohli tu nohu přišít zpět nebo co, a ona by
přirostla, kdyby přišel včas, tak to říkali...
2.paní: Něco si vzpomínám ...
Mladík: Kdo mu to řekl?
Florika: Skvělý kluk. Chodili jsme až do konce do stejné
třídy. Florika: Doktoři v Kluži, kam ho rodiče dovezli až po
týdnu. To už bylo pozdě. Celá vesnice mu pomáhala.
1.paní: Zemřel?
142/148
Je to chudá rodina, ale hrozně spořádaná a jeho matka

je malá a tlustá. Ale protézy jsou drahé. 2.paní: Zbytečná! Slyšeli jste dobře: zby-teč-ná!!
1.paní: Mohl by mu ji vyrobit otec, když je truhlářem. Mladík: (rozhořčeně) I my víme co to je literatura. Učili
2.paní: Dřevěné protézy strašně klapou a dřevo rychle jsme se to ve škole.
sesychá. 2.paní: I my to víme. Eminescu, Creangă, Coşbuc... . Ti
Florika: Teď se už dělají velmi moderní protézy, co se psali krásnou poezii a literaturu ... . (a řekne název /
ohýbají v koleni a v kotníku. Když má na sobě člověk první verš jedné Emineskovy básně. Česky jako kdyby
kalhoty, není nic poznat... Mohl by chodit bez berlí, i na použila nějaký, všeobecně známý začátek klasické
diskotéky by mohl chodit. Ale jsou strašně drahé – ani poezie typu Velké širé, rodné lány)
celá vesnice by na ni nedala peníze dohromady. 1.paní: To znamená, že se jim vysmívají!
Mladík: (dostane nápad): Tak ať napíše do televize! 2.paní: Přesně tak. Ani jsem to nemohla dál číst. A teď,
1.paní: Zbytečnost, to jsou samí lháři. protože se třesu rozčilením je roztrhám na kusy (trhá
Mladík (nenechá se): Tak do novin. noviny)... a vyhodím je z okna!!
.... Dědek: Vyloučeno. Okno je zablokované. Z okna raději ....
2.paní: (vybuchne) Do novin? Tam jsou jenom samí
lháři a prasáci! Přísahám, že žádné nečtu ... samá hoďte pozorný pohled...
ostuda... . 2.paní: Tak ... pod sedadlo s nimi. Šup! Ani na -
Florika: Když říkáte.. promiňte - vytření prdele se nehodí.
2.paní: Dávejte pozor. (cosi šustí, vyndá noviny) Našla Florika: Měli bychom se podívat z okna, jak říká ten
jsem to v čekárně, a protože jsem se trochu nudila, pán. Krajina je krásná.
řekla jsem si, že se do nich mrknu... . Svatý Sisoe hned Mladík: Naše země je krásná a bohatá.
na první straně ... poslouchejte, co se tam píše! 1.paní: Proto taky ráda cestuji. Člověk toho během
(slabikuje) Li-te-ra-tu-ra ... zatím to zní vcelku cesty hodně pozná a uvidí. Je to užitečnější než číst
normálně... ale poslouchejte dál Tedy je to: Literatura je noviny.
zby-teč-ná!! Zbytečná!!!
2.paní: Život to je taky cesta. Pokud na ní není člověk
1.paní: Neuvěřitelné! sám, je příjemná.
143/148
Dědek: Je lepší jet než dojet, řekl kdosi. Nám se ale Mladík: Já jsem nejprve nastoupil do vagonu bez
zdá, že ... kupé...
Florika: Nezlobte se, ale tomuto úsloví jsem Dědek: Je to tak. Ve stanici z níž tento vlak vyjížděl. A
nerozuměla. teď malounko přemýšlejte... Zastavil se někde od svého
Dědek: Ani já ne. Hyk! (napije se). Ale co nás čeká na odjezdu?
konci té cesty? Když dojdou rýmy, je to ještě horší. 1.paní: Nó...
Podívejte se pořádně ven. Dědek: Pustili jsme se do hovoru, do pití ... já jsem si
Mladík: Dívám se. něčeho všiml, ale...
1.paní: Svítí sluníčko, je pěkně... . 1.paní: (náhlé vyjasnění): Přesně tak! Když zabrzdí,
2.paní: Jaké rozkošné kopečky ... . člověk se praští hlavou o opěradlo... Může si narazit
malý mozek...
Florika: Úroda bude letos bohatá.
Florika: Hele! Podívejte se teď ven! Byla to stanice...
Dědek: Pořád vám nepřipadá nic divného?
Mladík: Malá zastávka ... bez nádraží.
.... 2.paní: A co by se nám mělo zdát divné? ....
1.paní: Malá nemalá, měl přece zastavit!
Dědek: Vypil jsem toho možná moc, ale ... tenhle
osobák si to fičí jako rychlík. 2.paní: Je to osobák, a ten přece musí zastavit ...
vypadá to, jako kdyby se strojvedoucí zbláznil.
1.paní: Sláva mu!
Florika: A co budu dělat já?
2.paní: A to má být nějaký důvod k obavám? (směje se)
1.paní: S čím?
Dědek (mlaská): Projel tolika stanicemi, ale nezastavil
ani v jedné!
Florika (zděšeně): Opravdu? Florika: Zhruba za čtvrt hodiny ... mám vystupovat...
podle hodinek. Co si řeknou naši, když nevystoupím?
1.paní: Jste seriozní bělovlasý pán ... proč nás strašíte?
Budou se bát, budou podezírat, že ...
Dědek: Před hodinou jsme všichni nastoupili ve stejné
Mladík: V dnešní době se může přihodit ledacos ... i
stanici...
zločin ...
144/148
1.paní: Někoho znásilní a pak uškrtí. 1.paní: To je pobuřující!

2.paní: Nebo praští po hlavě a okradou. Tuhle našli 2.paní: To je výsměch občanům!
nějakou mladou holku. Někdo ji hodil do lánu kukuřice. Mladík: Zeptáme se průvodčího. Ten to přece musí
Florika: Z vlaku? vědět!
2.paní: Nechali ji tam ... samá rána nožem. 1.paní: Vmetu mu to rovnou o tváře. Jízdné zdražují
1.paní: Ti nehledí. Ženská, chlap, starý, mladý, to je málem denně!
jedno. 2.paní: A na nádražích je takový nepořádek, že je z
Mladík: Na nic nehledí! Všechny bych je strčil do lochu. toho člověku na blití.
1.paní: (dostane náhlý nápad) A i všechny ty politiky! Dědek: Vážené dámy, mám vážné obavy, že tady není.
Jsou to všechno jedna banda! 1.paní: Co není?
2.paní: Ani mi to nepřipomínejte! Bere mě to za srdce, Dědek: Průvodčí. Už dávno by si na nás došlápl.
podívejte jak. Když o nich slyším mluvit, je mi z toho na Florika: Došlápl?
blití... Samé úplatné pijavice.
.... Mladík: Máte pravdu. Zvláštní! Vůbec nám nepřišel ....
Dědek (bručí): Možná jsme přejeli... proštípnout lístky.
Florika: Říkal jste něco? 1.paní: Třeba se mu něco přihodilo.
Dědek: Ano (upije) Říkal jsem ... že jsem možná přejeli. Dědek: Já si myslím, že tady vůbec není.
Florika: Přejeli? 1.paní: Tedy... on ani nenastoupil?
Dědek: Vesnici, kde jsem měl vystupovat. 2.paní: Nechal nás samotné, jako nějaké blbečky.
Florika: Panebože! Na to jsem nepomyslela. Ale podle 1.paní: Tak se oni dívají na lid. Jako na stádo blbců.
mých hodinek...
Florika (šeptem): Co tedy budeme dělat?
Dědek: (mlaskne) Podle toho, jak ten vlak jede, nejsou
1.paní: Ke zdi by je měli postavit a zastřelit.
ti hodinky na nic. Nezastavil ve stanicích a valí si to
jako rychlík... . Nemůžeme udělat nic ... než si dát po Dědek: Prásk prásk / co víc nadělám?
loku... a popřemýšlet o lochu.
145/148
Mladík: Ten průvodčí tedy od samého začátku věděl co 1.paní: Co to máte s hlasem, mladý muži? Máte polypy
se stane! nebo co?
1.paní: Ubohý národ! Nechá se vodit za nos jako Prodavač novin: Vás to tak připadá?
pitomec. Vodí ho za nos ... a teď i po kolejích. 1.paní: Právě tak!
Mladík: A velkou rychlostí! Prodavač novin: (roztrpčeně) Tak proto jsem toho moc
2.paní: Možná, přesto, mohl i on usnout někde na neprodal...
sedadle. Není to jen tak ... stát celý den na nohou. 1.paní: Tisknete samé sprosťárny!
1.paní: Otékají a dělají se na nich křečové žíly. A ty Prodavač novin: (nesměle) Já ne ... je tam i pár zpráv
bolí. ... něco o počasí ... horoskop... o tom jak zloději ...
Dědek: (mlaská) Bolí, bolí to ... cestujícího. Dejte si 2.paní: Na náš účet!
ještě hlt ... třeba nás něco napadne...
Florika: Jste novinář?
1.paní: Jeden si dám. Dostala jsem žízeň jako na
Prodavač novin: Já ... no ... teda ...
poušti! (napije se)
.... Florika: Když prodáváte noviny... ....
2.paní: Strašné vedro. Vyschlo mi v krku (napije se)
Prodavač novin: Ano ... jistě ... vlastně ano! Když
Florika: Já nemůžu ... nějak mě to neláká...
prodávám noviny, tak jsem novinář!
Mladík: Ani mě.
Florika: V tom případě musíte vědět, co se to k čertu
Objeví se prodavač novin, otevře prudce dveře a děje s tímto vlakem.
zaječí.
Prodavač novin: Děje se něco?
Prodavač novin: Čerstvý tisk! Informace z posledních
Mladík: To jste si nevšiml? Ani v jedné stanici
hodin! Kupte a uvidíte. Kdo koho obviňuje, kdo koho
nezastavil. A šine si to jako rychlík.
znásilnil, kdo koho okradl...
Dědek: Jako raketa na kolejích! (uchichtne se, upije)
1.paní: To nám tak ještě chybělo!
Prodavač novin: Bóže! ... ani já jsem to nepostřehl.
2.paní: Všechny ty tištěné lži!
Máte pravdu! teď už tomu rozumím. Proto jsem skoro
nic neprodal. Nikdo další nepřistoupil!
146/148
Florika: A kde jste nastoupil vy? Prodavač novin odchází. Nesrozumitelné hlasy na
Prodavač novin: V první stanici tam odkud ten vlak chodbičce.
vyjížděl. 2.paní: Uvidíme, čeho je schopen ten náš novinář. Je
Mladík: jako my. trošku moc mladý.
Prodavač novin: A vystoupím na poslední. Vezmu další 1.paní: A bledý.
noviny a příštím vlakem se vrátím... Dědek: Hubeňoučký, mlaďoučký/ možná má i bradavici.
1.paní: Samozřejmě že vy si vystoupíte na konečné. To Hyk! Napijme se. Jen to nám ještě zbylo...
je ta dnešní mládež. Bližní je jí ukradený. Florika: (vyjekne) Viděli jste to?!
Prodavač novin: Není mi ... Mladík: co jsme měli vidět?
1.paní: Tak tedy běžte a zjistěte, proč ten osobák pádí Florika: Čím jsem právě projeli?!!!
jako blázen. Mladík: Snad nějakou zastávkou ...
2.paní: Zjistěte pravdu! Posláním čestného novináře je Florika: Ano (natahuje k pláči) to byla naše vesnice ...
zjistit pravdu! kde bydlíme ... . a kde jsem měla vystoupit...
.... ....
1.paní: A povědět ji lidem! Mladík: Nebreč, nějak to vyřešíme, něco ...
Prodavač novin: Máte pravdu. Zjistím to, a třeba to 1.paní: No teda! To děvče si řádně koupilo lístek až
bude prvotřídní bomba! tam, kde je očekávají příbuzní, kopce a doliny, a
2.paní: Ať ti huba upadne! domácí zvířectvo, ale oni ne! Je ani nenapadne
1.paní: Už nám schází jenom ta bomba! Jinak už máme zastavit.
všechno. 2.paní: To je do nebe volající. Urážející!
Prodavač novin: Jdu. Ty noviny nechám tady, ať mi 1.paní: (dostane nápad): Záchranná brzda! Zatáhneme
nepřekážejí v pohybu. za záchranou brzdu!
Mladík: Položte je támhle. Mladík : To bych mohl ... sílu na to mám...
1.paní: Ujišťujeme vás, že se jich ani prstíčkem 2.paní: Nebojte se mladý muži. Máme na to právo! To
nedotkneme. máme být všem pro smích?
147/148
Mladík: Přesně tak! Správně to říkáte! Těmato Prodavač novin (vítězoslavně): Mám to!
rukama... Toto je ta brzda? 2.paní: Pohleďte na opravdového novináře. Rychlý,
1.paní: Ano ta. efektivní. Copak jste zjistil?
2.paní: Chytni to pořádně! Táák! A zaber! Prodavač novin: Bombu! Strojvedoucí!
1.paní: Zaber, pořádně! 1.paní: Co je s ním?
2.paní: Tak! Zablokujeme kola! Máme na to právo, Prodavač novin: Spáchal sebevraždu. Jak vlak nabral
přece jsem zaplatili! rychlost, tak z něj vyskočil. Ze žárlivosti. Tak to říkali.
Mladík: (táhne, něco praskne) Konec ... a je to. Zatáhl Florika: Podváděla ho žena?
jsem to až na doraz. Prodavač novin: Opustila ho snoubenka kvůli jednomu
1.paní: Bravo, to jim patří! nádražákovi.
Chvíle mlčení, vlak se valí dál jakoby se nic nestalo. 1.paní: To je logické. Ti bývají víc doma. A že ho to
Dědek: Ta brzda je porouchaná. napadlo zrovna teď. Spáchat sebevraždu. Nechat na
cestě tolik lidí.
.... Mladík: Zbytečně jsem za ni tahal. ....
Mladík: A to neměl pomocníka?
1.paní: V téhle zemi nefunguje nic!
Prodavač novin: Říkají, že vyjel na trať sám.
Dědek: (mlaská) Jenom ten náš osobák ... . jako
pomatenec šine si to dál. Hyk! (upije) Dejte si! To Florika: Co budeme dělat?
uklidňuje a zjasňuje mysl. 1.paní: Nemá smysl plakat. Popovídáme si ještě o tom
2.paní: Děkuji. (pije) a tom. Novinář i s novinami může zůstat tady, jedno
místo je ještě volné.
Florika: Dostala jsem žízeň jako velbloud. (pije)
Prodavač novin: Děkuji vám.
Mladík: Jestli se budeme pořád ptát na to, co bude, co
se stane, nakonec z toho onemocníme. (napije se) 1.paní: Přece nerozpoutáme revoluci? Ten vlak se
musí jednou zastavit. Zastaví, vystoupíme, podáme
1.paní: Co se dnes ještě může stát? Člověk pořád čeká
stížnost. Potom nastoupíme do jiného vlaku a vrátíme
jen to nejhorší. (napije se)
se bez jízdenky. Už nás nebudou okrádat!
Vrací se prodavač novin.
148/148
2.paní: Přesně tak! Je to jejich vina.

Mladík: máte pravdu. Výborně! Tak to uděláme.
1.paní: Měli by nám zaplatit odškodné.
Dědek: To je dobrý nápad ... ale nejspíš na něj
nedojde...
2.paní: Jak nedojde?!
Dědek: Od chvíle, kdy tento osobák přestal dodržovat
grafikon je možné, že se srazí s protijedoucím vlakem...
anebo vykolejí... nechci vás strašit, ale je to tak.
1.paní: Vidíte! Neříkám vám to od samého začátku? V
téhle zemi nefunguje nic pořádně. Vůbec nic!
Florika (šeptem): A co tedy budeme dělat?
.... Světlo pozvolna zhasíná. Opona se pomalu spouští, ....
zatímco vlak se žene dál a dál.
KONEC
149/148

Rtuculescuparalytik PDF

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Rtuculescuparalytik PDF

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

150/150

Redaktor: Radu Ilarion Munteanu rimunteanu@liternet.ro

Text: © 2004-2011 Radu Ţuculescu.

© 2011 Editura LiterNet ve verzi pro .pdf Acrobat Reader

ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK!

ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK! .......................................................................................................... 4

STRANICKÁ SUŠÁRNA ................................................................................................................................. 39

CO SE TO K ČERTU DĚJE S TÍMHLE VLAKEM? ............................................................................................. 129

ACH, TEN NÁŠ STATEČNÝ PARALYTIK!

komedie o pěti scénách a jednom epilogu

Mikša – postarší pán, napolo ochrnutý

DODO: Ať ho sežerou mravenci... .

Náhle začnou zvonit kostelní zvony jak o duši. Všichni

OTEC MAMBO: Čert aby to... promiňte, ale... to mi

STAROSTKA: Ano. Co říkáš?... neslyším tě... mluv

DRUHÁ SCÉNA NOVINÁŘKA: Ochutnám ji... je to dobré na oči a na

OTEC MAMBO: Je to elektronický systém... co se

TŘETÍ SCÉNA LEO: A na žádné z těch fotek... ani jediný vajgl!

LEO: Přišlo? Ouha! Rychle ho zvedněme! FLORISTELA: Co?

LEO: Páďte, otče, ať z toho neohluchneme.

ČTVRTÁ SCÉNA DODO: Ani nemusí. Natočíme vyprávění, v několika

FLORISTELA: Co třeba? DODO: A název na ceduli bude: U Mikši. Samozřejmě,

STAROSTKA: Ty jsi čím dál tím chytřejší. STAROSTKA: Od této chvíle.

PÁTÁ SCÉNA OTEC MAMBO: Dal jsem se do toho s vervou.

DODO (k otci Mambovi): S takovouto manželkou

Dodo a Turista vcházejí do Violetina dvora.

EPILOG DODO: Voní až se kroutí nos!

STAROSTKA: Kde je Mikša? LEO: Všechno je v řiti!

.... Usedají ke stolu. Floristela přináší Skleničky a láhev ....

DODO: Musíme si říct, co kdo bude té komisi říkat.

Komedie o dvou jednáních

NINI GAGU – domovní důvěrník

Scéna je rozdělena na dvě části, které nemusejí být

Za stolem v sušárně sedí člověk. Nevidíme mu do

AMELIA stoupá po schodech a pobrukuje si přitom

SCÉNA PRVNÍ NINI GAGU: My nejsme špinaví do hoven jako jsou

SCÉNA DRUHÁ ALNA: Co jsme zrušili kuchyni a spojili ji s jídelnou, ta

tím nejtypičtějším možným způsobem. Nebo taky ne -

SCÉNA TŘETÍ MUŽ S PÍŠŤALOU: Jak vidíte, hraju na píšťalu... Je

ALNA: A jmenuje se Filomena...

SCÉNA ČTVRTÁ drahém přípravku ... někdo zámožný a emancipovaný

ARISTIK: Vidím ho! ARISTIK: Pro mě je to děvčátko a na věky tak

ALNA: Ne. nevychrápal s mou rozkynutou šéfovou. Budu s ní

PÁTÁ SCÉNA NINI GAGU: Čím dál lépe.

scéně pozvolna zhasínají a naopak se rozsvěcují světla

ČÁST DRUHÁ AMELIA: Jasná věc...

... . s oteklýma nohama... chlapi, kteří se chystali na mě AMELIA: Ne, já ho mám!

DRUHÁ SCÉNA HLAS Z VÝTAHU: ... ulice... (není rozumět)... patro...

DVOJHALÍŘ zůstane netečný) Tak šaty je zajímají...

ČTVRTÁ SCÉNA ALNA (čte, aniž by se k nim otočila): A z jeskyně

PÁTÁ SCÉNA VASIL DVOJHALÍŘ: Vše v pořádku?

MUŽ S PÍŠŤALOU: Samozřejmě.

VASIL DVOJHALÍŘ: Co děláte s tím umyvadlem zrovna

ŠESTÁ SCÉNA prádlo...

Posloucháme, učíme se, navrhujeme... a teprve pak

SEDMÁ SCÉNA ARISTIK: Rodina je svatá...

NINI GAGU: Ještě jeden konstruktivní nápad jakseříká. 1. Statista: To je poctivé!

TLUSŤOŠKA: Světelné skvrny! VASIL DVOJHALÍŘ: A sukovici.

Letní zahrádka. Stoly a židle rozkošně a vkusně a vše je to vina tvááááááá

Přichází Prodavač Novin. Je mladý, spíše chlapec. Dragomir: (k Tudorachemu) Co říkal?

Tudorache: Na kuráž? V tvém věku? Snad nechceš

Pa-pa-da-pa-pa-pa-dá ani se nesetkat, nevypít spolu pivo ... jako za starých

Mladík: Nemám rád býky. Mladík: Rozčililo by to harmonikáře a jemné uši