Jan Hus:

DCERKA

(O poznání pravé cesty k spasení.)

 Slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své: slyš uchem, viz rozu-
mem a pøichyl vùlí ucho své pilnì, abys slyšíc rozumìla, rozu-
mìjíc, toho, co bude psáno, piha byla; a jsouc piana, abys
naplnila, naplníc odplatu vìènou vzala a s chotìm svým Ježí-
šem, pravým Bohem a pravým èlovìkem, pøebývala, jenž
panenství zvelebil nad jiné stavy, ráèiv se z èisté panny naro-
diti a panicem býti, aby nám i panenství i panictví potvrdil
a nad jiné zvelebil a povýšil.
‚To slyš, dcerko, jež jsi jemu panenství zaslíbila: slyš, dcer-
ko, a pøichyl ucho své a viz, že chci, abys poznala sebe, vì-
douc ke komu jsi podobná stvoøena; druhé, abys poznala své
svìdomí; tøetí, abys poznala nynìjšího života bídu; ètvrté, abys
poznala zdejšího pøíbytku pokušení; páté, abys poznala tøi
nepøátele; šesté, abys právì se kála; sedmé, abys dùstojen-
ství duše vážila; osmé, abys k budoucímu soudu pilnì hledì-
la; deváté, abys život vìèný vážila; desáté, abys Pána Boha
nade všechny vìci nejvíce milovala. A v tom tento spisek ko-
neènì chci zavøíti.

KAPITOLA PRVNÍ
Slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své, že jsem øekl nejprvé,
abys sebe poznala, vìdouc, ke komu jsi podobná stvoøena.
Nebuï jako ti, již mnohé vìci umìjí, ale sami sebe neznají;
na jiné lidi hledí, ale samci sebe nepomní. Ty od sebe poèni,
abys snad sebe neznajíc, jiné vìci daremnì nechtìla znáti.
Ty poznej sebe; neb èím více sebe poznáš, tím více Boha
poznáš; a èím více Boha poznáš, tím více k nìmu pøistoupíš
a více milovati budeš; a èím více milovati ho budeš, tím více
on tì zase bude milovati.
 Slyšiž, dcerko! Viz a pøichyl ucho své, a poznej sebe, že jsi
èlovìk, a tak že mᚠtìlo a duši. Tìlo slove èlovìk nevnitøní,
duše èlovìk vnitøní; tìlo tíhne k høíchu a duše k ctnosti. Duše
má tøi vìci v sobì, jimiž na Boha pomní, jeho zná a žádá: prvá
vìc pamì, druhá rozum, tøetí vùle. Pamìtí na Boha vzpomí-
ná, rozumem k nìmu hledí, a vùlí se ho drží neb chápe. Když
ty tøi vìci v duši své poznáš, tehdy shledáš, že jsi jiná stvoøení
nerozumná pøesáhla a k Bohu duší podobná jsi stvoøena, tak-
že jakož Bùh jeden duch jest, tøi osoby, totiž Otec, Syn, svatý
Duch, tak duše tvá jest jeden duch, a tøi tyto vìci: pamì, ro-
zum a vùle; a jakož Otec není Syn ani Duch svatý, tak rozum
není pamì, ani vùle; atak jakož Syn, ani Duch svatý nic ne-
voli, než což Otec volí, taktéž tvá pamì a vùle nic nemá pøi-
jmouti, než což rozum ukáže. A když se ty tøi vìci v duši tak
sjednají, tehdy drží v ní obraz a podobenství svaté Trojice, jež
tebe podobnou k sobì stvoøila, a to mocnì, moudøe
a dobrovolnì. °mni na moc Otce Boha, jemuž zvláštì pøísluší
pro lidi moc, aby se nedomnívali, že by proto, že jest Otcem,
byl ne tak mocný, jako Syn; pomni na moudrost Syna Božího,
jemuž pøísluší zvláštì moudrost, aby se nedomnívali lidé, že
by proto, že jest Synem, nebyl tak moudrý jako Otec; pomni
na dobrovolnost Ducha svatého, jemuž zvláštì pøísluší dob-
rovolnost neb dobrotivost, aby se nedomnívali lidé, protože
jest Duchem, že by nebyl tak milostivý jako Otec a Syn. A z
toho shledáš, že rovny jsou tøi osoby v božství, v moci, v moud-
rosti i v dobrotì. A ty tøi osoby stvoøily každé stvoøení a zvláš-
tì èlovìka uèinily k sobì podobného; a dal mu Otec moc, aby
mocnì stál proti zlosti, a Syn moudrost, aby umìl se vystøíci
zlosti, a Duch svatý vùli svobodnou, aby nechtìl zlého. A když
ty tøi vìci èlovìk zachová, tak se znaje, tehdy drží obraz
a podobenství svaté Trojice, k níž jest vnitøním èlovìkem, mezi
všemi vìcmi stvoøen i, nejvíc podoben; a v tom èlovìku vnitø-
ním Trojice svatá pøebývá milostí, když pamìtí, rozumem a vùlí
nejvíce po ní tíhne.
Protož ty pomni, že tì Bùh stvoøil k sobì podobnou; rozu-
mìj, že on jest všeho svìta stvoøitel, a tak se jemu samému
klanìj, a že on jest nejlepší dobré; protož jeho nejvíce miluj.
Když na Boha vzpomeneš, nepùjdeš daleko; v sobì ho nalez-
neš, a v nìm se pokocháš, jakož on ráèí svoliti; a srozumíš,
že Bùh v sobì jest neobsažený rozumem, neb on jest prvý
i poslední, poèátek i konec všech vìcí: poèátek nepoèatý, ale
od nìhož se všechny jiné vìci poèínají; a konec neskonalý,
ale v nìmž se všechny jiné vìci skonávají. A tím srozumíš, že
není rozumem obsažený, že on všechny vìci obsáhá a obsá-
hl, a jeho nižádná, neb on jest nesmírný. Pomni také, že on,
jsa vìèný, stvoøit andìly i jiné vìci, a tak v andìlích je žádou-
cí, neb oni žádostivì v nìho rozumem hledí; v svatých je utì-
šený, neb oni ustaviènì v nìm se radují; v stvoøených vìcech
jest divný, neb všecky vìci stvoøil a èiní mocnì a spravuje
moudøe, a rozdává všem vìcem potøebu milostivì; v lidech
jest milovný, neb jest jich Bùh, a oni jsou jeho lid, on v nich
pøebývá jako v chrámu, a oni jsou jeho chrám. Nižádným ne-
pohrdá, neb kdožkoli ho v pamìti má, kdo ho zná rozumem
a miluje, s tím jest milostí; a má ho každý milovati, neb on prve
miluje nás, a uèinil každého k sobì podobného. On svatý,
protože znaje všecky vìci, nemùže býti høíchem zprznìn, a èiní
lidi svaté, že dal jim rozum, a pak zachovává je od zlého ko-
neènì. A tak slove èlovìk svatý neb andìl svatý, když maje
rozum od Boha daný, zachovává se od zlého, a zvláštì
od pøivolení ke høíchu. Protož ty, poznajíc se, žes tak od Boha
svatého stvoøena, buï svata, nebo on toho žádá, øka: „Svatí
buïte, nebo já svatý jsem Pán Bùh váš: Buï svata: zachovej
se od smrtelného høíchu i od všedního, jak nejvíc mùžeš,
a bude v tobì a s tebou Bùh pøebývati. znamenej, kterak slav-
né stvoøení jsi, k Bohu podobné, jemu velmi milé. Patøi, abys
nic zlého s pøivolením v srdce nevpustila s libostí; patøi, co
vypustíš z úst v øeèi, aby nebylo nic marného. Každý den zna-
menej pilnì, kterak jsi podobna Bohu, abys podobenství
nezšeredila høíchem smrtelným. Viz prospìch svùj v dobrém,
a raduj se; spatøi nedostatek a pokoø se. Pomni co jsi, od-
kud jsi a kam pùjdeš: co? že Boží, rozumné, slavné a krásné
v duši stvoøení; odkud jsi? žes od Boha pošlá, a kam pùjdeš?
že k Bohu v radost vìènou, jestli jeho obrazu høíchem nepo-
skvrníš. Pomni, že uèinil tì Bùh vìènou a v tobì chce vìènì
pøebývati: vìènou, totiž nezhynulou, neb na vìky nezhyneš.
A abys nezhynouc byla v radosti vìèné, dal Bùh Otec Syna
jediného, Boha pravého, sobì rovného, a on Syn dal se.sám
za tebe na smrt velmi ohavnou a velmi ukrutnou, abys neza-
hynula na vìky, on nejlepší, nejkrasší, nejmoudøejší, nejbohatší
a tak nejoslavenìjší! Protož to pomni a poznej se v duši, zda
jsi ho kdy rozhnìvala, a pokoø se a pros milosti u nìho; a on
tobì buï chotìm nejmilejším, jemuž jsi svou víru slíbila. Tu
drž, té jinam neobracuj, k nìmu nadìjí tíhni, že ti odpustil, co’s
provinila, že tì od høíchu smrtelného zachová, ruky, totiž moci
své od tebe neodtrhne a po smrti v život vìèný pøijme. Tak
se poznej, že jsi podobna k Bohu, abys pamatovala, Boha
znala a milovala, a tak s ním zde v milosti ustaviènì pøebýva-
la.
 KAPITOLA DRUHÁ

Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že hodno jest, abys

poznala své svìdomí. Vìz, že nemùžeš høíchù koneènì skrý-
ti, neb musíš je všem lidem, andìlùm i ïáblùm v soudný den
oznámiti. Tu viz, a pøichyl uši své, že kam se obrátíš, cos
v duši, v svém svìdomí položila, buï zlé neb dobré, svìdomí
chová tobì, dokud jsi živa, a vrátí tobì, když budeš mrtva.
Neb ta jest každé duši položena úmluva, aby slib svùj Bohu
drž ela; èiní-li zle, ihned pøirazí se svìdomí; pakli èiní dobøe
a v tom nezpychne duše, nekárá pravé svìdomí; ale když zle
èiní èlovìk, svìdomí jest, pøi živém, a vleèe se po mrtvém.
A tak, kam se èlovìk obrátí, vždy buï chvála nebo pohanìn í
za ním jde. A tak èlovìk v domu svém, totiž v duši své èeledi
má protivníky: aj, žaluje na nìho svìdomí, svìdèí pamì, soudí
ho rozum, rozkoš ukazuje, kterak má muèen býti, bázeò neb
strach jest kat a rozkoše j sou muèení; neb kolik mìl èlovìk
zlých, a kterak velikých zlých rozkoší, tolik a tak velikých má
míti utrpení, jakož dí Písmo.
To slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své. Slyš také a viz, že
svìdomí jest sebe poznání, totiž jímž se èlovìk sám zná, je-li
vinen høíchem èi také má se èlovìk varovati svìdomí pøíliš
úzkého neb to vede èlovìka k zoufalství; neb dí èlovìku, že
jest pøíliš zlý, že se z høíchù právì nekaje neb nezpovídal, že
nic dobøe neèiní a tak že dobré položí èlovìku za zlé. A tím
úzkým svìdomím klame ïábel obecnì ty, kteøí høíchù hrubých
se nedopustili, neb kteøí dopustivše se, teï se z nich kají;
a položí chytrý èert èlovìku i promluvení za høích, i jídlo, i napití,
i jiné skutky. Protož má se ho èlovìk velmi ostøíhati, aby ne-
pokládal za høích, jako pokládali knìží a zákonníci, že jísti
s neumytýma rukama jest veliký høích, a Pán Ježíš ukázal, že
to není høích. Také vìz, že svìdomí sluhy Božího má býti po-
korné a smutné, aby pokora zdržela od pýchy, a tesknost
od chlipnosti neb marného veselí. To vše pilnì má èlovìk zna-
menati, aby mohl duchovnì vesel býti.
 KAPITOLA TØETÍ

Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že potøebí tobì jest,

abys poznala nynìjšího života bídu. A vìz, že bída jest nedo-
statek dobré vìci, a tak jest bída v duši i v tìle: v duši bývá
bída, když milosti Boží nemá, a tak když Boha právì nezná.
Protož høích smrtelný duši jest nejvìtší bída, aè toho lidé bídní
neznamenají. Pak nedostatek tìla jest práce, žízeò, laènos,
horko, studenost neb zima, nahota, opilství a jiné bolesti, jež
se drží èlovìka až do smrti; totiž je-li zdráv a nemá statkù,
chudoba ho trápí; je-li bohat, statky ho muèí; je-li nemocen,
tož bolest hubí; je-li pánem, musí sloužiti sluhùm, aby dal kaž-
dému potøebu, a tak statkù dobývá s prací, drží je s bázní, aby
neztratil, a koneènì pustí je lakomý s bolestí. Pakli je chudý,
slouží-li, tož bídy dosti: tu musí se.snažiti, aby pánu neb paní
vyhovìl; a nelze vždy vyhovìti, ani dobré obrátì ve ‚ zlé, ani
se nevyspí, ani právì neodpoèine. I kdo by mohl vymluviti,
neøku vypsati všecky psoty, co jich mùže èlovìk v svìtì míti!
je-li mlád, nutí ho žádost tìlesná k smilství, k pýše, k rozkoši;
nemá-li toho, to jest utrápený; pakli má, tot‘ všecek jest po-
ražený, a tak pravé jest Písmo, jež dí: „Èlovìk, narozen jsa
z ženy, krátký jsa èásek živ, plní se mnohými psotami.“ Pakli
pøijde k vìku starému, ihned srdce jeho bude tesklivé, hlava
se jemu tøese, truchliva jest duše, dech smrdí, tváø se vráská,
velikost se krèí, blikají a tekou oèi, z nosu teèe, ústa sliní, zuby
vypadávají, nové hnijí, vlasy lezou, uši hluchnou, hlas chraptí,
srdce mdli, chroptìní v prsou a hudci v hrdle, a co jiných
po tìle nedostatkù! A v duši, kterak starý neduží, shledám,
že takto: starý, v zlosti zastaralý, nebrzo se polepší, jako køi-
vé døevo staré nebrzo kdo napraví; starý brzo se popudí
a tìžce a nebrzo se ukojí; brzo zlému uvìøí a nebrzo od toho
ustoupí; starý, lakomý a skoupý, smutný a žalobný, brzký
k mluvení, a zpozdilý k slyšení a hotový k hnìvu; má-li peníze,
tìch tají; maje požívati, bojí se; nerad dává, rád béøe, když
dají; chválí lidi staré, umrlé, hyzdí živé; touží po èase minulém,
chlubí se dávnými skutky, vzdychá po nich, zatøásá hlavou,
sklesna zuby poøehtává, že nemùže høešiti; již se mu srdce
tøese, plíce jedva vzduch k dýchání pøijímají, plece se nad hlavu
pozdvihují, høbet se krèí, tìlo se tøese, již na paty káli, a smrt
u dveøí stojí; avšak kmet, neb baba pokøikne: Hý! a Jan-li mi
nedá skoèiti pøes zahrádku, ó, touho veliká! Aj, nezkrotí èlo-
vìka tak psota rozlíèná, aniž mladý žertuj se stalým: neb což
jsme, on byl, a budeme snad nìkdy, co
on jest. A znamenejme ještì, co touhy jest v svìtì; péèe nutí,
pilnost práce rmoutí, strach smrti hrozí, bolest vysiluje a bude-
li kdy svìtské veselíèko, tehdy ihned aneb po malém èasu
mnohým pomine zarmoucením; neb dí Šalamoun, jenž
v království svém všechny libosti zkusil: „Smích s bolestí bude
smíšen, a konec radosti drží se tkání.“ A tak Pán Bùh zpùso-
bil, že nemùže nižádné veselí svìtské býti bez nìjaké bolesti:
Aj, lidé svìtští za nejutìšenìjší pokládají libost v milování krás-
ných lidí, a písmo svaté i pohanské praví, že v té milosti (lás-
ce) jest nejvíce tesknosti. Dí Ovidius: Ta milost vysušuje duši,
ta milost jest tesklivost, rána, hanba i smrt. A jinde dí: Kolik
kvítkù na poli, tolik bolesti v milosti. A opìt dí: Ach bìda, že
nižádným milost nemùž býti vyléèena koøen. A tìchto bolestí
a tesklivostí jsou prázdny èisté panny a èistí panici a svaté
vdovy, a také se nalézají svatí manželé. Pak co jiných psot
a bìd jest v tomto bídném životì, kdož mùže vypsati.
Než toto vìzme, že èím Bùh déle èeká, nepolepšíme-li se,
tím nás ukrutnìji souditi bude. Prs tedy tak pilni jsme, aby-
chom dlouho byli živi, jsouce v tomto životì tak mnohými bí-
dami obklíèeni? A èím jsme déle živi, tím více høíchù pøibývá,
a také tím vìtší muka nás èeká. Každý den zlosti pøibývá,
a dobroty ubývá; vždy se èlovìk mìní, i ve štìstí i v neštìstí,
a neví, dnesli se smrt pøibliží. Jako jiskra se ukáže
a ihned.uhasne, tak èlovìk jenom chválou lidskou poblyskne
a hned zhyne; a když nejradìji chce býti živ a u veselí pøebý-
vá, a mní, že má dlouho býti živ, a klade pøed sebou, že mno-
ho zpùsobí, hned se ho nemoc chopí, a smrt ho udáví. Bez
opatøení duše s tìlem se rozlouèí a s velikou bolestí a bázní;
neb dí sv. Bernard, že pøijdouce andìlé, chtìjí duši vzíti a vésti
pøed soud hrozného soudce, a ona vzpomenouc na své høí-
chy, kteréž i v noci i ve dne páchala, chce jim uniknouti; ale
høíchové jakoby øekli: Ty jsi nás uèinila, tvoji skutkové jsme,
tebe se nepustíme, s tebou budeme vždy; a ïáblové se také
nezmeškají, hrozní se jí ukáží, a bude-li v høíchu smrtelném,
ihned se jí chopí, a do ohnì ji uvrhnu. Co prospìje krása, uro-
zení, co bohatství i umìní? Co dlouhá zde rozkoš i milování?
Co síla i všeho svìta oslava, neb chvála? Již po smrti ukáže
konec, kam chvála svìta chýlí; již pozná duše, že „co bude
kdo zde síti, to bude po smrti žíti“. „Psota po psotì leze, a duše
se do pekla veze: ` Rychlé utìšení minulo, mladost, chvála,
krása, bujnost i zboží pøi smrti neutìší. Tak máme vážiti toho-
to života psoty a bídy, abychom se zde netìšili, bydla dlouhé-
ho již nežádali, ale znajíce tu bídu, domù k svému milému Otci,
k vìèné radosti skuteènì pospíchali.
 KAPITOLA ÈTVRTÁ

Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, a poznej zdejšího

svìta pokušení.
A vìz nejprvé, že jest pokušení jedno, jímž kdo pokouší ji-
ného, a druhé, jímž kdo pokoušen bývá; nebo pokouší Bùh,
pokouší èlovìk a pokouší ïábel. Bùh vždy pokouší dobøe, neb
když pokouší, tehdy pokouší spravedlivì; èlovìk nìkdy po-
kouší dobøe a nìkdy také zle; ale ïábel vždy zle. Ale když
èlovìk vezme sobì pøíèinu od kterékoli vìci, jež není rozum-
na, aby zevnitø byl pokoušen, ten sám sebe pokouší, aneb
ïábel ho pokouší skrze tu vìc, ale ta vìc ho nepokouší.. Jako
Evy jablko, neb které ovoce jedla, to jí nepokoušelo, ale ona
sama sebe, a ïábel skrze to ovoce. Neb každá taková vìc
nerozumná nic jiného neèiní, než což jí Bùh v jejím pøi rození
rozkázal. Dále vìz, že Bùh svého syna vyvoleného, neb dcer-
ky své vyvolené pokoušel k zasloužení, jakož Písmo ukazuje
(a o tom psal jsem mnoho jinde). Ale ïábel, ten pokouší
k zatracení, a èlovìk nìkdy ku høíchu. Ale ïáblovo pokušení
jest vždy zlé a nejhorší, protož toho se má èlovìk nejvíce va-
rovati.
A tu vìz, že èlovìk nemá pokušení se strany tìla, kdyby
nebylo duše, ale se strany duše; neb když tìlo-jest bez duše,
tak právì ho ïábel málo pokouší, jako hovado neb kámen.
A z toho ihned poznáš, že dítìte, dokud rozumu nepožívá, ïá-
bel nepokouší, a též i blázna, jenž od mladosti dìtské jest
bláznem. A tak aè èlovìk od leckteré vìci èitelné (totiž od té,
již mùže vidìti neb vidí) má jaksi poèátek pokušení, od smys-
lu, takže vnímá zrakem neb sluchem, èichem, chutí neb hma-
tem: avšak nikdy koneènì nemá pokušení, jedinì když v ro-
zumu, ve vùli neb žádosti duše bude pokoušen. A že v èlovì-
ku vùle jest moc duše nejvyšší, takže jest svobodná (že ro-
zum, aè jí co mùže raditi k dobrému a táhnouti ji od zlého, pøe-
ce nemùže jí pøi- puditi k dobrému ani odstrèiti od zlého
bezdìky), protož koneènì každý høích koná se.vùlí a má hníz-
do ve vùli. Jakož sám Spasitel nᚠpraví, øka: že ze srdce, to
jest z vùle srdeèné, pocházejí myšlení zlá, vraždy, cizoložstva,
smilstva, krádeže, køivá svìdectví, rouhání a tak i jiné høíchy.
Protož pokouší-Ii èlovìka ïábel kterýmkoli høíchem, tedy
nikdy není høích smrtelný, když k nìmu èlovìk nepøivolí. Pro-
tož dí sv. Augustin, že høích tak jest k vùli pøimìøený, že není-li
chtìn, tehdy není høích; a pohan Aristoteles dí, že nižádný
nebývá zlý bez vùle, to jest, nechceli høíchu, ani žádný nebývá
blahoslavený bez vùle, to jest, nechce-li voliti, aby byl blahosla-
vený, a že lidé nejt잚í pokušení mívají v myšlení. Protož to
mají pomnìti, že kterakkoli zlé myšlení padne na mysl èlovì-
ku, nepøivolí-li, ale brání se jemu stateènì, tehdy jemu neško-
dí. Protož dí, sv. Øehoø: Myšlení, buï kterakkoliv neèisté, duše
neposkvrní, když rozum nepøivolí. A sv. Augustin dí: Nic mi
nebude škoditi, když mám od høíchu pokušení, jen když
prázden budu pøivolení a libosti. A tímto písmem má se každý
spravovati a ïáblu a žádosti zlé nepøivolovati.
A má vìdìti èlovìk, že ïábel z pýchy své má žádost, aby
èlovìka pokoušel koneènì ve vùli, to jest, aby èlovìk ku høí-
chu pøivolil, a zvláštì aby zoufal jako i on a tak vìènì byl za-
tracen. Protož nejvíce o to stojí, aby èlovìk koneènì se ze
høíchu nekál. A mùže býti v tom pokušení tento pøíklad, že ja-
kož dva lidé zápasí o vítìzství, až se jeden druhému poddá,
taktéž ïábel bije se s vùlí èlovìka dotud, až ji od dobrého
odrazí a ke zlému pøitáhne; a dotud èlovìka dusí, až se pøi-
zná, že koneènì nechce se ze høíchu káti; neb dí: Èerte, již
se poddávám!
 A v tu dobu již èert má za to, že již jest ten èlovìk jeho zajat-
cem. A má ïábel ze svého pøirození a z dávného zvyku
a nauèení mnoho vtipù a chytrostí, jimiž lidi pokouší, je svodí
a pøemáhá: Protož jednoho èlovìka jedním a druhého jiným
høíchem pokouší, jakož se domnívá po pøichylnosti a po zna-
meních, kterým by èlovìka pokoušeje, zklamal. A toho jest
dùvod v evangeliu, jež‚ukazuje, že Pána Ježíše pokoušel tro-
jím zpùsobem: lakotou (= hladem), znamenav, že zlaènìl; pý-
chou, poznav, že jest uèeným literátem; a lakomstvím, jež uèe-
né velmi klamá. Aj, ponìvadž o nejvyššího, pokusil se rozliè-
nými zpùsoby, ovšem totéž èiní i na jiných lidech menších. A týž
jest dùvod o Evì, prvé ženì, a o svatém Jobovi a o jiných,
jichž ïábel rozlíènì pokoušel a hledí pokušením, kdež by mohl
nejvíce; uškoditi. Protož prelátùv a knížat velikých více jest
pilen, aby je svedl s Boží cesty; protož také nejvíce jest pilen
mužù svatých a zvláštì tìch, kteøí slovem Božím v církvi svaté
prospívají, neb ti nejvíce ruší jemu jeho království. Protož vel-
mi popouzí proti nám svých údù, jako popudil biskupù a knìží
i zákonníkù proti Kristovi, aby ha zamordovali, domnívaje se,
že tudy jeho moc pøemùže. Ale zklamal se; neb kdyby byl vì-
dìl, že Kristova smrt bude jeho poražení a duší vysvobození,
byl by radìji pøekazil, aby byl Kristus neumøel. Protož stra-
chuje se již svého pøemožení, ženu Pilátovu navedl, aby Pilát
s Kristem nemìl nic èiniti, neb øekla, jakož dí evangelium: „Nic
nebuï tobì do tohoto spravedlivého, neb jsem mnoho trpìla
skrze vidìní.“
Dále vìz, jakož jsem øekl, že ïábel nejvíce stoje o to, aby
èlovìk ze høíchù koneènì se nekál, má své dùvody. Prvý ten-
to, že namítá èlovìku, øka: že Bùh ho pøedvìdìl k zatracení,
a což Bùh pøedvìdìl, aby se stalo, to musí se státi; což tedy
platno jest, aby hledal spasení? Druhý dùvod ïáblùv jest
z tìžkosti høícha, jehož se èlovìk dopustil, a dovodí takto: Po-
nìvadž Bùh nemùže své spravedlnosti opustiti, a Boží spra-
vedlnost chce tomu, abys ty pro mnohem menší høích byl za-
tracen, než-’s uèinil, protož musíš ty zatracen býti. Nebo po-
nìvadž já pro malé pomyšlení, jsa andìlem, spadl jsem s nebe
a jsem zatracen, a dítky nekøtìné pro høích otcùv zatraceny,
nikdy nehøešivše, a Kain a Saul podle Písma jsou zatraceni,
aè ménì høešili než ty, kterak ty chceš spasen býti? Tøetí dù-
vod, že dí èlovìku: Ty, což uèiníš, to vše zle èiníš, neb jsi v høíchu
smrtelném; ty mníš, že se z nìho kaješ, ale nekaješ se, neb’s
právì se z nìho nezpovídal, aniž’s ho právì želel. Ètvrtý dù-
vod, že dí èlovìku: Jsi mlád, požívej svìta, ještì mᚠdosti
èasu ku pokání; pak-li budeš nemocen, však v nemoci bu-
deš želeti. Pátý dùvod, že dí: Oè mᚠpéèi? Však Bùh za tì
trpìv, dosti uèinil, a jsi Boží syn vyvolený k spasení; jistì bu-
deš spasen, buï živ zde, jak chceš, u veselí, libosti tì- lesné
a rozkoši. Šestý dùvod, že dí èlovìku: Kterak vám Bùh tìžký
zákon ustanovil! I kdo jej mùže naplniti, an zapovìdìl každé
utìšeníèko a velí køíž po sobì nésti a velí, aby èlovìk sám
sebe nenávidìl? I chceš ty se o to pokusiti, jsa èlovìk køeh-
ký? – A má ïábel chytrý mnoho jiných Lstí, ale tìchto zvláštì
užívá, chtì èlovìka uvésti k nekání koneènému a nìkterého
èlovìka nìkolika tìmi dùvody a nìkterého jedním klátí
a onoho jiným a druhého jiným. Aby èlovìk umìl ïáblu k jeho
dùvodùm odpovìdíti, musí znamenati za prvé, aby svého ži-
vota pøirozenost znamenal; neb èlovìka nezpùsobilého
v pøirozenosti snadno ïábel zklamá, jako tesklivého, hnìvi-
vého a bázlivého. Dobré jest èlovìku, aby se varoval temnosti
samoty i tìch neduhù, a zvláštì tesklivosti, neb tu velmi ïá-
bel lidi k zoufalství pøivodí. Druhé, aby mohl èlovìk státi ne-
pøemožen od ïábla, jest jemu potøebí, aby vìrou, nadìjí
a láskou byl osvícen, neb ku pøemožení ïábla jest velmi èlo-
vìku užiteèné, aby z Boží milosti byl Písmem osvícen, jímž by
se bránil ïáblu, jakož i Kristus bránil se jeho trojímu pokuše-
ní a pøemohl ho Písmem, jakož ukazuje evangelium sv. Ma-
touše. Tøetí pøíprava proti ïáblu jest, aby èlovìk byl pilen služ-
by Boží, jednak se modle, jednak, umí-li psáti, píše, jednak
o nìm zpívaje, jednak obcuje vesele s jinými rozumnými, již
Boha milují; a zvláštì aby sám nebýval mnoho o samotì v tìch
vìcech, jež nejsou mnoho potøebné ke spasení; neb samot-
ného èlovìka nalezna ïábel, rád ho láká pilnì. Tak nalez Evu
samotnu, zklamal ji; i Pána Ježíše také v samotì pokoušel.
Tyto tøi vìci když èlovìk bude míti, s Boží pomocí, již On
hotov jest dáti i jeho andìlé, když jenom èlovìk sám se pøi-
hotoví, pøemùže ïábla i jeho dùvody. Jakož dí sv. Pavel, že
Bùh nedopouští èlovìka pokoušeti nad jeho moc, aniž mùže
to býti, aby Bùh tak milostivý a spravedlivý dopustil na èlovì-
ka pøes jeho moc ïáblovo pokušení. Ale milosrdný Spasitel
èiní z pokušení prospìch, když jen èlovìk nezatvrdí sebe tem-
ností høíchù. Protož stùjme ve svìtlosti víry, lásky a Boží mi-
losti, a odpovìzme ïáblu k jeho dùvodùm.
Když nejprve dí ïábel èlovìku: „Bùh tì pøed- vìdìl k zatra-
cení“, rceme: Ïáble! víme, že jsi lháø a svou lží mnohé jsi zkla-
mal; protož lžeš; že bych já byl pøedvìdìn k zatracení. Však
jsi ty nebyl v radì Boží, aniž víš jeho tajemství, jakož nevíš
i dne soudného a jiných budoucích vìcí; a písma Božího ne-
máš, jímž bys mi mohl dokázati, že bych já byl pøedvìdìn.
Ke druhému dùvodu, když dí ïábel: „Bùh nemùže své spra-
vedlnosti opustiti;“ to jemu pøipusme. Když dále dí: „a Bùh
tomu chce, abys ty pro mnohem menší høích byl zatracen, než’s
uèinil“, tu dìme: Ïáble,lžeš! A když díš, ïáble: „Já pro malé
pomyšlení, jsa andìlem, spadl jsem s nebe a jsem zatracen,“
tu díme: Ïáble! ne pro to samo pomyšlení, které’s uèinil v nebi,
ale pro tvé nekání, jež jest nejvìtší høích, jsi zatracen; protož
kaj se ze høíchu s pravou pokorou, a Pán Bùh bude tobì ho-
tov odpustiti, jenž dí a selhati nemùže: Když høíšný uèiní po-
kání ze všech svých høíchù, a uèiní soud a spravedlnost,
a zachová má pøikázání, já na všecky jeho zlosti nevzpome-
nu, živ bude a neumøe.
A ïáble, když dále díš, že „dítky nekøtìné, nikdy nehøešivše,
jsou zatraceny pro høích otcùv“, tu mísíš lež s pravdou; neb
lžeš, že dítky nikdy nezhøešily, však sv. Pavel dí, že všichni
jsme v Adamovi høešili. A pravdu díš, že pro høích otcùv jsou
zatraceny; ale, ïáble, pøidej, že i pro svùj; neb ten høích jest
i jejich i otcùv, a kdyby se kály, nebyly by zatraceny; ale neká-
ní koneèné, jako i tvé, to je zatratilo; ale my se chceme káti.
A když dále díš, že „Kain a Saul jsou zatraceni, jako dí Pís-
mo“, to pøipouštíme; a když díš, že „ti ménì zhøešili, než já“, to
popírám: neb oni zhøešili høíchem nekání koneèného, tak že
se ze høíchu koneènì nekáli, a ten høích jest vìtší, než jiné
všechny høíchy; neb když by èlovìk mìl jakékoli høíchy, jen
když to nemá, tehdy není zatracen, a nebude-li ho míti, nebu-
de zatracen. A ten høích, ïáble, jest tvùj høích!
Pak tøetí: když díš, ïáble, èlovìku, jenž do sebe neví høíchu’
smrtelného: „Ty což èiníš, to vše zle èin횓, ïáble, to popírá-
me; a když dovodíš, øka: „neb jsi v høíchu smrtelném“, ïáble,
lžeš! Nemùžeš toho dokázati, a což potom díš, lžeš: nebo já
kaji se, želím høíchu a zpovídal jsem se z nìho Pánu Bohu
i vždy zpovídám, vyznávaje se pøed ním vinen, kterakkoli jsem
zhøešil. Aniž mne, ïáble, na to navedeš, abych vždy v tesknosti
znova se zpovídal, a všechny pøíèiny a y høíchù knìzi pravil,
neb všecky høíchy zvláštì jmenoval; neb vím, že Pánu Bohu
netøeba jich vyèítati, an všechny zná, a já vyznávám se jemu
ve všech vinen a želím jich. Toho ty, ïáble, neuèiníš, protož
vìèné zatracení trpíš. Pak ètvrté díš; ïáble: „Jsi mlád, užívej
svìta!“ Ïáble, chci užívati, jak Bùh velí, ale ne jako ty. A když
díš „ještì mᚠdosti èasu ku pokání“, o, ïáble, již tì tvým ší-
pem zastøelím: aj, prve jsi øekl, že nelze mi se káti, a tuto díš,
že mám dosti èasu ku pokání, i kterak’s brzo zase svou lež
obrátil! Avšak, ïáble, z té øeèi chci sobì užitek vzíti: neb když
díš takto: „Ještì mᚠdosti èasu ku pokání“, ïáble, z toho
chválím Boha, že jest tak milostivý, že èlovìku dal èasu dosti
ku pokání, tak že, dokud duši má v prsou, ještì vždy má èasu
dosti, v nìmž mùže míti zkroušení, a tak mùže se ze høíchù
káti. Ale, ïáble, proto já nechci høešiti, ani èekati nemoci,
abych se v ní kál, aniž chci spoléhati na mladost, ponìvadž
ty jsa sotva stvoøen, potom velmi brzy jsi u vìèné zatracení
svržen. A také, ïáble, viz, že mladí tak obecnì mrou jako sta-
øí, a že tak mnoho prodávají koží telecích, jako volských nebo
kravích.
Pak páté, když díš, ïáble: „Oè mᚠpéèi? však Bùh za tì
trpìv, dosti uèinil“, ïáble, znám to, že milosrdný za mì trpìv,
dosti uèinil; protož o to mám. péèi, abych jeho svaté smrti
sobì k spasení nezmaøil, jako jsi ty zmaøil hotové království
nebeské, o nìž já mám péèi. A když dále díš: „Jsi Boží syn
vyvolený k spasení“, ïáble, doufám v Boha, že jsem, protož,
abych milého Otce nehnìval, nechci já tebe ve zlém poslou-
chati. A když díš: „Buï živ zde jak chceš u veselí, v libosti tì-
lesné a v rozkoši, jistì budeš spasen“, ïáble, Lžeš! Neb vím,
že bohatec, jenž byl živ tak, jako ty velíš, umøel a jest od tebe
pohøben v pekle.
A když díš šesté: „A kterak vám Bùh tìžký zákon ustanovil l“
ïáble, lstivì se divíš, neb On dí: Jho mé sladké jest a bøímì
mé lehké. I co sladšího, ïáble, a lehèího synu pravému Boží-
mu, než milovati ho nade všecky jiné vìci a svého bližního
jako sebe? A to když èlovìk má, tedy svùj køíž nese po nìm.
A když díš: „I kdo mùže ten zákon naplniti?“ ïáble, dím, že
každý, kdo chce. A když díš: „zapovìdìl každé utìšeníèko“,
ïáble, lžeš!, veli se svým všem veseliti a radovati; ale zapo-
vìdìl každé veseli zlé, marné, jež v pravdì není veselí, ale
marnost jakož svìdèí Šalamoun Duchem svatým, jehož ty jsi
zklamal veselím marným, a zvláštì utìšením a veselím
ve smilství, pro nìž ty jsi zavedl Davida, ale ten z tvé moci
vyšel, a Šalamouna, jenž se jiným bohùm modlil a tím tobì,
zapomenuv svého Stvoøitele. Ty snad víš, kde jest Šalamoun,
jest-li ve tvé moci, ale Písma svatého o tom nemám.
A když dále díš, ïáble! že „Bùh velí, aby èlovìk sám sebe
nenávidìl“, rozumìj; ïáble, že to jest lehké; neb sebe èlovìk
nenávidí, když zlé vùli nepøivolí a tìlo své od høíchu drží, a tak
v pravé pravdì miluje sebe k vìènému životu.
Aj, ïáble, tvoji dùvodové za nic nestojí; nemáš-li jiných lep-
ších, jakož nemáš, protož jdi ode mne, neb tebe lháøe po-
slouchati nechci, ale milého Otce svého a Spasitele, Jezu
Krista, jenž jest vìèná pravda!
 KAPITOLA PÁTÁ

Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své, a poznej tøi nepøáte-

le každého èlovìka ve svìtì, již chtí jeho duši poraziti. Ti jsou:
tìlo, svìt a ïábel, pro nìž každý èlovìk, ve smrtelném jsa
zde životì, má k Bohu volati: Pomoz mi, Pane Bože mùj! neb
nepøátelé obklíèili duši mou; tìlo mé, z bláta jest, protož blat-
ná, neèistá a rozkošná myšlení od nìho mám, a marná a divná
od svìta, a lstivá a zlostná od ïábla. Aj ti tøi nepøátelé, tìlo,
svìt a ïábel, obklíèili duši mou. Od tìla utéci nemohu, ani ho
od sebe zahnati nemohu, ale musím je tepati, neb jest pøivázá-
no, a zabíti ho nesluší, živiti je musím; a když je vypasu, že
ztuèní, tehdy svého nepøítele proti sobì krmím; neb jak dosti jí
a pije, tak se proti mnì vzbouøí, a jeho síla a zdraví mnì
se protiví.
Svìt pak, ten mne všudy obklíèil a oblehl na všechny strany,
a pìti branami mì raní. Pìt bran jest pìt smyslù v èlovìku,
kterýž je má: zrak, sluch, okusení, povonìní a dotknutí. Aj, tìmi
branami mì raní svìt, a smrt vchází okny mými v duši mou;
neb hledí oko, a smysl mysli pøevrátí; slyší ucho, a úmysl sr-
deèný zkøiví;
vonìní dobrému myšlení pøekáží; ústa mluví, a lží jiné hanìjí,
žerty i jiné škodlivé a marné øeèi vydávají; a dotýkání k smil-
ství popouzí, a nebude-li brzy odvrženo, ihned pálí tìlo a pudí
mysl, aby pøijala libost, a vùle aby k libostí pøistoupila, a tak
aby se høích dokonal.
Pak ïábel, jehož vidìti nemohu, ten napjal luèištì své v tem-
nosti, protož tìžko mi jest se ho vystøíci, a nalíèil všudy osidla
svá ve zlatì, ve støíbøe i v jiných vìcech, abychom jich neøád-
nì užívali, a tak v jeho osidlech uvázli. Aniž toliko osidla svá
zlíèit, ale i lepem nastražil. Lep jest žádost bohatství, pøichyl-
nost tìlesná ku pøátelùm, milování cti svìtské a rozkoš tì-
lesná. Aj, tím lepem jest duše ve svém peøí slepena, že ne-
mùže vysoko létati. Peøí duše jest myšlení. o radosti nebes-
ké, o Božím milosrdenství, o vìèném zatracení, kterýmžto
peøím jednak by se vznesla v nebesa, jednak se spustila
do pekla, onde by spatøila veliké utìšení, a tuto velikou bídu,
a tak by právì za velikým orlem letìla, za Kristem, jenž sestou-
piv do pekla, vzletìl na nebesa, jehož køídla jsou spravedlnost
a milosrdenství. Pak støely ïáblovy jsou hnìv, závist, pýcha,
smilství, a slova, jakož dí sv. Pavel, šípové ohniví, jež mùže uha-
siti, kdož má štít víry, to jest, vìøí-li, že Otec i Syn i Duch sv. jsou
tøi osoby a jeden Bùh, a vìøí-li, že božství, duše a tìlo jsou je-
den Kristus, pravý Bùh a pravý èlovìk. Neb dí sv. Jan ve své
epištole, že ta víra pøemáhá svìt, to jest, všecku zlost ve svìtì,
jež všudy své šípy rozpustila, tak že všudy èlovìku boj jest, všu-
dy pokušení, všudy hnutí, tak že kam se obrátím, nikde bez-
peènosti nemám; neb i tìch vìcí, jež mì tìší, i tìch, jež mne
rmoutí, lekám se: neb i laènost, i sytost, i spaní i bdìní, práce
i odpoèinutí bojují proti mnì, i hnìv i veselí, vše mne mùže ra-
niti. A tak štìstí s jedné strany a neštìstí s druhé strany mùže
mì raniti. Štìstí svou sladkostí mì klame, že se pokládám
za bezpeèna, a neštìstí mì svou hoøkostí straší a vede mne
v netrpìlivost. A co ïábelských myšlení!
Aj, tak ti tøi nepøátelé proti mnì bojují, jednak zjevnì, jednak
skrytì, ale vždy zlostnì. A ïábel nejvíce pomoci doufá od tìla,
neb tìlo s ïáblem proti mnì se spikli; protož tìlo vždy
se protiví mému duchu, vždy repce proti nìmu a nechce ho
poslouchati, neb sobì jiný zákon -i obyèej položilo nežli duch.
Protož tìžký jest boj, tak že stateèný bojovník sv. Pavel køièí,
øka:„Vidím jiný zákon v údech mých, jenž se protiví zákonu
mysli mé, a jenž mì jímá v zákonì høíchu, kterýž jest v údech
mých. Nešastný já èlovìk, kdo mì vysvobodí z tìla smrti této!’
Aj, tak sobì stýskal sv. Pavel, trpì od tìla pokušení a øekl:
Kdo mì vysvobodí? Ihned dále pøidal: milost Boží, skrze Pána
Jezu · Krista našeho. Protož má volati èlovìk s Davidem a øíci:
Vysvoboï mì od nepøátel mých, Bože mùj, i od tìch, již mì
nenávidìli: neb se zmocnili proti mnì!
 KAPITOLA ŠESTÁ

Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své. Slyš, že se mᚠkáti,

a viz, z èeho se mᚠkáti; a pøichyl ucho své vnitøní a slyš tì-
lesným také, že právì se káti jest, minulých høíchù želeti, a již
míti vùli jiných se nedopouštìti. A tak pravý kající jest ten, kte-
rýž tak želí minulých høíchù, že se jiných úmyslnì nedopustí,
takže nižádného høíchu neoblibuje, aè bez všedního nemùže
v tomto bídném životì býti.
Pravý kající drží Boží pøikázání, jest v zarmoucení pro høíchy,
že se jich dopustil, a jest v utìšení, že se jich kaje a od nich
ustal. Pravý kající pracuje o radost nebeskou a nedbá utìše-
ní tohoto svìta; ale ten, kdo èiní ještì to, èeho se má káti, neb
míní uèiniti, èehož by se mìl káti, ten jest posmìvaè pokání.
Protož ty, chceš-li se právì káti, žel høíchù minulých, mìj
v mrzkosti všechny høíchy, již více nehøeš; neb dí sv.Augustin:
že daremné jest pokání, kteréž potomní poskvøòuje høešení.
Tak rozumìj: že kdyby se tisíckrát kál, a potom vždy høešil,
vždy by pokání tak zrušil, že, nekál-li by se koneènì èlovìk,
tak aby želeje již nikoli nechtìl høešiti, tehdy všechna pokání
prvnìjší k spasení by zmaøil. Neb dí Pán Bùh „Odvrátí-li
se spravedlivý od spravedlnosti své, a uèiní-li zlost, všechny
spravedlnosti, kteréž uèinit, nebudou jemu vzpomenuty, ale
v høíchu svém umøe: Tak dí Bùh. Protož jako koneèné pokání
samo jest plné a dokonalé, jež èlovìka, kterakkoli by byl høíš-
ný, spasí, tak koneèné hekání, kterakkoli by byl èlovìk dobrý,
toho zatratí. Protož ty, jak doufám, že’s kající, ostøíhej
se od høíchu, pilnost pøilož a rozumìj, že sama sebe neostøe-
žeš…než s pomocí Boží. Protož na jeho pomoc spoléhej,
k nìmu volej, at’ tì zbaví zlého a nedá padnouti v pokušení.
Také pros svatých, a jsou pomocni, ostøíhej všech smyslù
svých, život svùj každý den aspoò kratièce prober v mysli své
a pilnì znamenej, již-li prospívᚠèi hyneš ve ctnostech, jaká
jsi v žádosti a obyèejích, kterak jsi podobna svému choti,
Kristovi, ve skutcích a kterak nepodobna; neb mᚠpiha býti,
aby ses s Ním, jak nejvíce mùžeš, shodla ve skutcích. A tak
zøiï své žádosti, myšlení i skutky, abys nièeho ohavného
se nedopustila. Postav se sama pøed sebou; jakobys jiného
postavila, a vidíš-li cos nehodného, žel sebe, jakobys jiného
želela a ještì více. Plaè na své høíchy a srdce ukazuj Bohu
a potom vezmi posilu, pojez chleba živého, tìla Pána Ježíše,
abys laèností nezemøela, jehož ten lépe požívá, kdož ho více
miluje. Ty sama sebe zkus, jako sv. Pavel velí, a tak jsouc
od høíchu smrtelného v nadìji èista, želíc høíchù minulých, varu-
jíc se, abys v nižádný neupadla, majíc žádost, abys již vždy
dobøe živa byla a vystøíhajíc se i všedních lehkých høíchù,
na památku Pána Jezu Krista a ke svému prospìchu pøístupuj
k jeho svatému tìlu, – – Míry tobì dáti neumím, jakož nemohu
tobì dáti žádosti dobré ani daru Ducha svatého, protož tvá
víra, nadìje a láska, a tak žádost má tì vésti k tomu chlebu.
Protož dí sv. Pavel: „Zkus sebe sám èlovìk, a tak (totiž jsa pevný
u víøe, v nadìji a lásce, a tak èist od høíchu smrtelného) ten chléb
jez“, buïto každý den, nebo ob den, neb jednou v tém dni, neb
toliko v nedìli, neb jednou za mìsíc, nebo jakož Bùh obdaøí.
Jenom høíchu se varuj pilnì a miluj Boha velmi, nebo to jest
„jeho jísti“: velmi ho milovati, a tak v nìm milostí pøebývati a v
tom pokání konati, jež má tyto èásti: želení, vyznání a dosti uèi-
nìní. Želení høíchù do smrti, vyznání Bohu jich do smrti a dosti
uèinìní modlitbou, postem, almužnou duchovní, (jako: dobrým
nauèením, radou, trestáním, viny odpuštìn ) a tìlesnou (jako:
nakrmením laèného, napojením žíznivého, odìním nahého,
navštívením nemocného neb uvìznìného), a tak i jinými svatý-
mi èiny. Tak se kálí høíšní, kteøí jsou již velicí svatí; neb takým
pokáním duše bývá ïáblu odjata a Kristovi navrácena. Také
pokání nižádného nezamítá, nižádným kterakkoli zlým nepohr-
dá. Také pokání na høíšnici Magdalenu plaètivou, na pohanku
Kananejskou pilnou vzezøelo; také pokání cizoložnici v høíchu
popadanou vysvobodilo; také pokání zjevného høíšníka, jenž
se modlil, nad zákonníka pyšného spravedliva uèinilo; také
pokání Davida, cizoložníka a vražedlníka, oèistilo a velikým
prorokem uèinilo; také pokání Matouše, zjevného høíšníka; apo-
štolem uèinilo a písaøem Syna Božího; také pokání Pavla, círk-
ve násilníka, a Petra, nevìrného pøísežníka, milostivì k Ježíšovi
navrátilo; také pokání Lotru zlému rouhavému, na køíži v poslední
hodinku volajícímu „Vzpomeò na mì, Pane, když pøijdeš ve své
království“, ráj otevøelo, neb øekl jemu umuèený na køíži Spasi-
tel: „Vìru, pravím tobì, dnes budeš se mnou v ráji: ` I,proè se to
tak stalo l’ Jediné, aby.všem byl dán pøíklad, že nižádný nebu-
de od nebeského království zavržen, kdož bude pokáním
na poslední hodinku navštíven. Ó, divná Boží dobroto, o, pøe-
veliké Boží a nesmírné milosrdenství, že ten, jenž se zlosti smrti
hodné dopustil a svému Spasiteli rouhal, brzy, jsa káním obrá-
cen, slyšel: Dnes budeš se mnou v ráji. Ó, lotøe, kdes to vzal,
žes nejprve k tomu zvítìzilému králi v radosti pøisazen? I kdes
to vzal, že nejprve tak slavnì jsi pasován? Jistì divná moc jest
pravého kání, že tak brzo dalo ráj lotrovi, že dává živým posil-
nìní, mrtvým živost, slepým prozøení, že vrací nadìji zoufalým,
že ze synù hnìvu èiní syny lásky a z ïáblových sluhù èiní Boží
stuhy; že pokáním se èlovìk pozná, jenž sebe neznal a mìl
sebe za zatraceného, nalézá se již s Bohem smíøeného, a vida
se prve syna ïáblova mrzkého, nalézá se synem Boha nej-
vyššího a s Kristem spoludìdicem království nebeského.
 KAPITOLA SEDMÁ

Slyš, dcerko I a viz, a pøichyl ucho své, a važ dùstojenství

duše své, že duše tvá, jež jest duch, jest stvoøení rozumné,
svaté Trojici podobné, jež pøevýšilo všechna jiná stvoøení
nerozumná; a tak tvá duše jest vzácnìjší Bohu než nebe
a zemì. Neb dí sv. Augustin: Jakož Bùh pøevy-, šuje každé
stvoøení, tak duše každé stvoøení hmotné pøesahá svým pøi-
rozením. Protož velmi ji má èlovìk vážiti, neb duše jest chrám
Boží, jakož dí sv. Pavel: „Chrám Boží jste vy a duch Boží pøe-
bývá ve vás; a poskvrní-li kdo chrám Boží, rozptýlí ho Bùh; neb
chrám Boží svatý jest, jenž jste vy: `A jest duše svatá chrám
Boží: prvé, že jest místo modlitebnì, neb v ní èlovìk má
se modliti; druhé, že v ní obìtuje se obìt’ Bohu vzácná: mysl
pokorná a duch zkroušený; tøetí, že v ní jest oltáø, na nìmž
se Kristus obìtuje: oltáø ten jest víra živá a oheò, jenž nikdy
nemá uhasnouti v duši, jest milování Pána Boha. Ètvrté, duše
svatá jest chrám Boží, že v ní jest napsáno podobenství svaté
Trojice a Kristovo umuèení; páté proto, že v ní Bùh pøebývá
svou milostí a více se v ní kochá, než ve všech chrámech
a klášteøích i kaplích, z èehokoli neb kterakkoli krásnì udìla-
ných; neb chrámy nejsou ani nemají pro jiné býti do soudného
dne, jediné aby duše byla Pánu Bohu ku vìènému pøíbytku
zachována.
Aj to slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své, poznej dùstojen-
ství duše své, a viz, kterak ukrutné byly její rány, pro nìž musil
neb chtìl syn Boží ukrutné rány ve své tìlo pøijati. Ale netoliko
chtìl býti ranìn, ale chtìl býti zabit a ne lehkou smrtí, ale nej-
ohavnìjší a nejukrutnìjší. A kdyby toho netrpìl, šla bys i se
mnou na vìèné zatracení, v nìmž jsou vìèné temnosti, oheò
vìèný i všeho utìšení vìèné zbavení.
 Pøichyl, dcerko, ucho své a slyš sv. Augustina, jenž dí:
O duše køesanská proci, a jest-li v tobì která moc lásky,
kterហvše strpí, následuj šlépìje. Znamenej, kterak mnoho
tisícù tobì cestu ušlapali, co tisícù muèedníkù šli již, panny
i panici, a ještì se bojíš? Však povede tì ten, jenž je cesta,
pravda i život: cesta nebludná, pravda nezklamávající, a život,
jenž nezhyne. To slyš, dcerko, a viz dùstojenství duše své a ne-
strachuj se utrpení. Aj, Spasitel plakal pro tebe; plaè ty sama
pro sebe. On potil se krvavým potem pro tebe a svou krev
vylil, a ty jsouc vdìèna, to mile pamatuj. On umøel pro tebe,
umøi ty Míchu pro Nìho i pro sebe. I malé-li je dùstojenství
duše, že pro ni; aby ji spasil, Bùh chtìl býti èlovìkem, aby
èlovìk nìjak byl Bohem? Bùh vìèný chtìl bídným v tìle býti,
aby èlovìk byl slavným. Chtìl Bùh nesmrtelný umøíti, aby èlo-
vìk smrtelný mohl vìènì živ býti. To slyš, dcerko, a važ dùsto-
jemství duše své a chovej ji èistì.
 KAPITOLA OSMÁ

Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své, a hleï k budoucímu

soudu pilnì. Ten soud zajisté jest nám každému jistý, neb
všichni k nìmu máme se dostaviti. Ten soud jest nám skrytý,
abychom vždy bdìli, a byli Pána èekající. Ten soud jest hroz-
ný, neb pøed soudcem páliti bude všechny jeho nepøátely. Tu
se ohòové sejdou; neb pekelný oheò bude páliti zatracené,
a oèistcový bude dobré páliti, od všedních høíchù je oèišuje;
oheò zdejší všecky vìci zemské bude páliti a spálí je; neb již
nebude potøebí kterých vìcí èlovìku, než dobrým nebe
ku pøíbytku, a zlým peklo zùstane. Jistì hrozný soud bude,
na nìmž nelze se bude ani vymluviti, ani vykoupiti, ani odhro-
ziti, ani odbíti; neb Bùh bude souditi a s ním každé stvoøení.
Bude proti høíšnému hrozný soud, neb høíšník všude bude
obklíèen; nad ním bude soudce hrozný, zlým hnìvivý, pod ním
peklo otevøené, na pravici všichni høíchové žalují, na levici
ïáblové do pekla táhnouce, vnitø svìdomí hrozné kousavé.
Tu budou všichni svatí soudu spravedlivého proti høíšníkùm
pochvalovati, tu každého èlovìka høíchy budou všem andì-
lùm, lidem i ïáblùm Boží mocí oznámeny. Ó, kterak hrozná
hanba bude zatracencùm z jejich høíchù, že se
jich dopustili a pokání èiniti nechtìli! Ó, pøehrozné odsou-
zení, že lidé se tebe nebojí. „Jdìte, zloøeèení, do vìèného
ohnì, jenž jet pøipraven ïáblu a jeho andìlùm.“ A po tom
odsouzení dále dí soudce, že pùjdou zlí do vìèného ohnì.
Nastùjte! ano tìžko jednu jiskru trpìti na malièký èas, a tam
pak trpìti oheò vìèný, jenž všecko tìlo i duši páliti bude
na vìky u vìèné temnosti s ïábly bez oddechu; i bez nadìje
na vysvobození. Ó, bìda, pøebìda, kdo ztratí radost vìènou
pro chlipnost velmi krátkou a upadne u vìènou muku!
 KAPITOLA DEVÁTÁ

Slyš, dcerko! a viz, a pøichyl ucho své. Tehdy, dcerko, krále

vìèného slyš, a myslí nábožnou pøichyl ucho své k myšlení
o radosti své, a viz rozumem, kterak utìšené jest království
nebeské; protož slyš a viz, a tak važ život vìèný. Vyprázdni
rozum od marných mání a.vùli od marných žádostí, a tak po-
zdvihni rozum i žádosti, a vejdi v radost Pána svého, již oko
tìlesné nevidìlo zde ve svìtì dokonale, ani ucho neslýcha-
lo, ani na srdce èlovìka ta radost dokonale v životì smrtel-
ném nevstoupila, již Bùh pøipravil milovníkùm svým, jakož dí
sv. Pavel, jenž byl nìco, jsa v tøetím nebi, spatøil. Slyš Pána
Ježíše Spasitele, jenž dí: „Tento jest život vìèný, aby poznali
tebe samého pravého Boha, a jehož’s poslal, Ježíše Krista:
To slyš a viz rozumem, co míní Spasitel, když tak mluvì
k Bohu Otci, dí Spasitel, že život vìèný jest: poznati Pána Boha
Otce i Syna Jeho, Ježíše Krista. Protož znamenej, že život
vìèný v jednom smyslu má každá vìc, kterហbude živa
na vìky; a tak andìlé, ïáblové i zatracení budou míti život
vìèný. O ten nepracujeme, neb ten každý z nás míti bude. Pak
ve druhém smyslu jest život vìèný nasycení bez nedostatku,
a to nasycení záleží na Trojici svaté, poznáxú té Trojice svaté.
Neb dí Kristus: Tento jest život vìèný, aby poznali (totiž, vy-
volení) tebe Otce, pravého Boha, a Syna tvého a tak i Ducha
svatého. A tak nasycení bez nedostatku poèíná se v poznání,
takže blažení svatí v nebeském království poznají rozumem
Boha Otce, i Syna i Ducha svatého, a tìlesným okem poznají
Krista èlovìka i všechny svaté lidi. A z toho plného poznání
budou míti veliké utìšení a velikou radost, a v tom ‚poznání
utìšeném i v té radosti budou míti vìèné ukojení. Tu rozum
nasycen bude poznáním, neb již Boha pozná, jakž jest, a v
Bohu všecky vìci. Tu vùle bude nasycena vší rozkoší, takže
již bude míti, což bude chtíti; nebo po soudném dni již bude
tak žádosti plna, že již nic budoucího nebude žádati a nic zlé-
ho nebude moci chtíti. Protož, jakož dí sv. Augustin, blahosla-
vený jest ten, kterýž má, což nechce. Ale tak plnì blahosla-
vený není ještì ani sv. Petr, ni sv. Pavel, a dí Origenes, že ani
Kristus. Ale tu právì tøeba jest rozumìti, neb jinak sv. Petr,
Pavel, neb jiní svatí nemají ještì plného blahoslavenství, a ji-
nak Kristus. Nebo Petr, Pavel a jiní svatí ještì nemají tìla osla-
veného, ale Kristus ve své osobì má plnì oslavené tìlo, že
již nemùže býti oslavenìjší. Ale jakož míní Origenes: Kristus
jest hlava a všichni vyvolení jeho údové, a hlava aè v sobì jest
plnì zdráva; však když údové pod ní trpí, to sobì pokládá
(vlastní). A tak dí Kristus: Noh jsem byl, odìli jste mne, žíznil
sem, napojili jste mne. A zase dí: Laèen jsem byl, a nedali
jste mi jísti, žízniv, a nedali jste mi píti. A zase spravedliví dìjí
i zatracenci: Kdy jsme tì vidìli, a to jsme uèinili? A on vy-
kládaje di: Což jste jednomu z nejmenších mých uèinili, mnì
jste uèinili. A tak až do soudrého dne budou údové Kristovi
trpìti a v hrobích shnili ležeti-. A tak v údech svých Kristus
nemá plné oslavenosti; ale když v soudný den všichni
z mrtvých vstanou ve slavných tìlech, tehdy již všechno tìlo
Kristovo, jenž jest sbor všech vyvolených Božích, ve všech
údech bude plnì oslavené. A tak již vùle Kristova v oslavení
jeho údù bude plnì vykonána; a tak již každý svatý bude plnì
blahoslavený, neb již bude jeho vùle naplnìna a stvrzena, tak-
že bude míti, co bude chtíti, a nic zlého nebude moci chtíti. Tu
již nebude moci blouditi, nebo bude všechny vìci znáti
ve svìtle svaté Trojice. Tu vùle nebude moci chtíti více, neb již
bude míti Božství, jež jest nesmírné dobré: Pamì nebude
teskliva, vzpomínajíc minulé vìci, an rozum všechny zná. Tu
oko tesklivé vidìti bude svého milého Spasitele, matku jeho
i jiné svaté, a v tom vidìní jaksi èlovìk pøevýší andìly, jako
v Kristu èlovìèenství pøevýšilo andìly svaté. 6, blaze bude
èlovìku tomu, jehož oko uzøí Krista krále v kráse jeho! A že,
jakož jsem øekl, blahoslavenství jest nasycení bez nedostatku
(nasycení totiž rozumu i vùle), protož tam nebude žádný ne-
dostatek; neb kdyby byl kterakkoli nedostatek, již by nebylo
plné blahoslavenství. A že èlovìk bude míti, což bude chtíti,
protož høíchu tam nežádného nebude, a tak ani bolesti, ani
tesknosti, ani strachu, ani práce, ani smrti, ani pokušení, ani
žíznì, ani hladu, ani které vìci protivné duši neb tìlu, ale bude
svrchovaná svoboda radosti vìèné, ve tvé radosti upokojení,
v“eèné Svìtlo. Neb dí sám Kristus „Budou sa stkvíti spraved-
liví jako slunce v království Otce mého: Ó, jaká to bude skvost-
nost, jaké svìtlo, když od nesmírného svìtla bude každému
svìtlo! Ó, že tak veliké vìci si neváží lidé, a váží veselí kratíè-
ké ve svìtì, lstivé zboží, moc, jež brzy pomine, chválu, jež
jako mlha se vleèe, rozkoš, jež se vždy s bolestí mísí. Aj, v ra-
dosti nebeské èeká Bùh Otec duše jako dcerky milé, Bùh
Syn jako choti své vyvolené, Bùh Duch svatý jako pøítelkynì
své velmi vzácné. Bùh Otec èeká, aby dìdièkou vìènou ji
v království nebeském uèinil; Bùh Syn èeká, aby všechno, což
svým narozením a svou smrtí dobyl, aby jí to dal; Bùh Duch
svatý èeká, aby jí své nesmírné dobroty úèastnu uèinil. èeká ji
všechna øíše nebeská, èeleï Boží, andìlé i všichni svatí, aby
ji ve své tovaryšstva pøijati, již se radují, že nepøátely tohoto
svìta pøemohli, že høíchù zbyli, a že vìèného zatracení a každé
bídy znikli, a radujíce se, zpívají: Svatý, svatý, svatý Pán Bùh
zástupù! Svatý Pán Bùh Otec, jenž nás od svìta, od tìla i od
ïábla mocnì vysvobodil, svatý Pán Bùh Syn, jenž moudøe
od høíchù vyèistil a od muk vysvobodil; svatý Pán Bùh Duch
svatý, jenž nás tak dobrotivì od vìèných muk zachoval! Pro-
tož plna jest všecka zemì slávy jeho, že tak slavnì nás ve své
vìèné radosti ustanovil. Ó, kdyby té radosti, již mají svatí
v nebeském království, èlovìk zde okusil, jistì ve všech vì-
cech tohoto svìta utìšení by sobì marného nepoložil. Protož
dí sv. Øehoø: Když srdce jednou v nebeských vìcech by
se ustavilo, ihned by spatøilo, kterak jsou zavržené vìci, jež
se prvé veliké zdály. Ó, ponìvadž milujeme zdejší pøíbytek
a tento život smrtelný, v nìmž s tak velikou prací živi jsme,
jemuž jedouce, pijíce, spíce, jedva tìlu dosti uèiníme a ještì
vždy bídy více máme, než utìšení, i kterak nemáme srdeènì
milovati blahoslavenství, v nìmž jest plné bez nedostatku na-
sycení i rozumu, i žádosti, i vùle, i všech pìti smyslù tìlesných;
neb v tom záleží život vìèný. Zde bojíme se umøíti a žádáme
dlouho živi býti; protož Pán Ježíš sliboval vždy dáti život vìè-
ný, jako by øekl: Bojíte se umøíti a chcete míti život; aj, dám
vám život, jehož žádáte, a dám vám vìèný, abyste se umøíti
nebáli. Aj, to slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své a poznej,
a važ blahoslavenství vìèné. Málo jsem povìdìl o nìm, neb
málo umím; neb ani ho mé oko nevidìlo, ani ucho neslyšelo,
ani na mé srdce plnì nevstoupilo to, což Pán Bùh pøipravil
milovníkùm svým.
 KAPITOLA DESÁTÁ

Slyš, dcerko, a viz, a pøichyl ucho své, že jsem øekl desáté:

abys Pána Boha nade všecky jiné vìci milovala; neb když to
naplníš, tehdy všecky døíve psané øeèi lehce zachováš. Slyš
a pøichyl ucho své, že Boha milovati jest, dobøe dobré Bohu
chtíti. A ten dobøe dobré Bohu chce, kdož nejsa v høíchu smr-
telném, chce vše, což Bùh chce, a tak srovnává se s ním
ve vùli. A že Bùh voli (= chce) vše dobré, protož, kdož Boha
miluje, ten volí a tak i miluje vše dobré. A èím co jest lepší, tím
více má to milovati; a že Bùh jest nejlepší dobré, protož Boha
má èlovìk nejvíce milovati. A cožkoli nejvíce miluje, v tom nej-
vìtší libost má, k tomu nejvíce tíhne.a nejvíce ho žádá. Protož
dùvod má èlovìk, že Boha nejvíce miluje, když o Nìm nejvíce
myslí a žádá, aby co nejspíše s ním byl, a vší snažností stojí
o to, aby jeho pøikázání plnil, neb tak pozná, že Boha miluje,
když jeho pøikázání naplnil. Neb dí Kristus: Zachováte-li pøi-
kázání má, ostanete v milování mém, jakož i já pøikázání Otce
Svého zachoval jsem a pøebývám v jeho milování. Ale snad
díš: Kterak mohu znáti; držím-li jeho pøikázání? Tu dím, že když
èlovìk položí pevnì v srdci svém, že by radìji umøel, než by
pøikázání Boží pøestoupil, a tak stojí v úmyslu, tehdy má veli-
ké znamení, že jeho pøikázání plní, a že jeho miluje více, než
své tìlo, jež hotovì poddal by na smrt, než by Boha rozhnì-
val. Neb již èlovìk nemá vìtšího milování k nìkomu, jediné
že života pro nìho hotov jest na smrt nasaditi, a to dí Kristus;
aniž mùže míti èlovìk vìtšího znamení, že Boha miluje, kro-
mì zjevení Božího. Již pomni, že Boha mᚠproto nejvíce mi-
lovati, že jest nejlepší dobré, nad nìž nemùže lepší pomyšleno
býti. Také má Bùh proto milován býti, že jest svému stvoøení
dobrý; a tak èlovìk má Boha milovati proto, že ze své dobro-
ty stvoøil tento svìt a že èlovìka uèinil rozumným stvoøením
a k blahoslavenství, aè bude-li chtíti vdìèen býti. Neb ponì-
vadž èlovìk miluje otce tìlesného z pøirození, že mu dal bytí
tìlesné (jehož by nemohl dáti, kdyby Bùh nedal), ovšem více
má milovati Boha, jenž stvoøil i duši i tìlo. A ponìvadž èlovìk
miluje pøítele, že jemu pomáhá a jest na nìho laskav; ovšem
více má milovati Boha, že nesmírnou láskou dav jemu vše,
což má èlovìk, ještì Otec dal Syna na smrt a Syn dal se sám
za nìho, aby ohavnou a ukrutnou smrtí svého protivníka
od vìèného zatracení vykoupil. A ponìvadž cho svého cho-
tì miluje, aè má s ním utìšení krátké, ovšem má èlovìk více
milovati Boha, s nímž má míti utìšení vìèné. Ale vždy má èlo-
vìk tak milování zøíditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest
nejlepší dobré, a potom že jest jiným vìcem dobrý. Neb jakž
by ho miloval proto více, že jemu jest dobrý, dávaje jemu po-
tøebu, než proto, že v Sobì jest nejlepší dobré, tehdy by již
neprávì ho miloval; neb již by více miloval to, co jemu dal, než
Jeho samého. Jako miluje prázdná žena toho, kdož jí dává,
protože jí dává; neb když nebude dávati, již ho nebude milo-
vati. Ale pravá vìrná manželka ta vždy svého chotì miluje,
dej jí neb nedej, a trpí s ním ráda všelijakou nouzi. Též cho
Kristova. Toho milování dokázaly i mladé dívky: svatá Kateøi-
na, Margareta, Dorothea, Lucia i Barbora. Protož všichni, kte-
øíž v chudobì nebo ve kterém protivenství ne tak milují Boha,
jako když byli bohatí a když mìli vše ke své vùli, ti mají o sobì
vìdìti, že Boha nemilují právì, když z chudoby a z protivenství
reptají, nechtìjíce rozumìti, že Pán Bùh nic nepøipustí
na èlovìka než pro jeho lepší. Protož dí sv. Pavel, že milují-
cím Boha všecky vìci napomáhají k dobrému tìm, kteøíž
vyvolením Božím nazváni jsou svatí. A tak i chudobu i poku-
šení, i nemoc i smrt, když Bùh pøipustí, má mile vše èlovìk
trpìti; nebo pøijde jemu ku prospìchu koneènì, když setrvá
v bázni Boží, a prospìje ne k malé vìci, ale k životu vìèné-
mu, to jest k Nìmu, jenž jest život vìèný, jakož dí sv. Augustin:
Život vìèný pro tebe podstoupil smrt, abys ty vzal život vìèný.
A sám Kristus dí: Já jsem život!
A tak sbera èlovìk rozum svùj, že Bùh jest nejlepší dobré,
že jest Otec nejlepší, Stvoøitel i Pøítel milostivý, cho i život
vìèný, má Ho milovati nade všechny jiné vìci; nebo proto
pozná, že k Nìmu jest podoben: pozná své svìdomí, pozná
tohoto svìta bídu, pozná zdejšího svìta pokušení, pozná tøi
nepøátele, bude se umìti právì káti, bude dùstojnì své duše
vážiti, bude pilnì k soudu budoucímu hledìti, bude život vìè-
ný vážiti. A tak všech deset kusù, které jsem položil, bude
spolu míti.
To slyš, dcerko, a viz a pøichyl ucho své; slyš uchem, viz ro-
zumem, pøichyl pilností, abys rozumìla, pamatovala a naplnila.
Neb co by bylo platno toto, co jest psáno, bude-li od tebe
èteno, rozumìno, a nebylo-li by naplnìno. Protož -pøilož pil-
nost, abys èetla, rozumìla, sebe poznala a Boha milovala,
abys bojovala, svìt, tìlo a ïábla pøemohla a aby práce tvá
obrátila se v odpoèinutí, Tkání v radost, a abys po temnostech
svìta tohoto vidìla Slunce spravedlnosti, Ježíše Krista, s Jeho
matkou i se všemi svatými, a jsouc oslavena, s nimi
se radovala. Toho tobì raè dopomoci mocný Bùh Otec,
moudrý Syn Boží, milostivý Duch svatý, jeden Bùh všemo-
houcí na vìky požehnaný! Amen.