Metropolita Hierotheos (Vlachos)

PRAVOSLAVNÁ SPIRITUALITA

Séria: PATRISTICKÁ KNIŽNICA 9

PREŠOV
2006
 Obsah

'Předmluva editora .....................................................................3

Předmluva autora k českému vydáni ..................................11
Definice pravoslavné duchovnosti ......................................13
Rozdíl mezi pravoslavnou duchovností a ostatními
tradicemi ...................... ;............................................................ 21
Centrum pravoslavné duchovnosti ...................................... 31
Stupně duchovní dokonalosti ...............................................40
Praxe a duchovní nazíráni...................................................... 63
Tajiny a askese ......................................................................... 70
Neptická a společensky aktivní theologie ..........................84
Mnišství a manželský život ...................................................99
Závěr ........................................................................................ 10�
Slovníček................................................................................. 109

..
 Táto kniha je výsledkom riešenia
vedeckovýskum1J!ho projektu
Charitatívna a sociálna sluz'"ba v spoločnosti a Cirkvi
(VEGA č. 1/2497/05).
PŘEDMLUV A EDITORA

K překladu a vydání Pravoslavné spirituality metropo­

lity Hierothea nás přivedla potřeba studijního textu pro
výuku pravoslavné spirituality (duchovnosti). Ačkoliv se za
poslední roky postupně zaplňují bílá místa naší theologické
literatury, pravoslavná spiritualita zústávala poněkud
stranou. V současnosti má čtenář k dispozici slovenskou
dvouqílnou Pravosla.vnou duchovnost prot. prof. š. Pružin­
ského, CSc., která je prozatím fragmentem díla zřejmě
velkorysého rozsahu a nedávno bylo českému čtenáři
kompletně zpřístupněno monumentální dílo prof. Kardi­
nála T. Špidlíka Spiritualita křesťanského Východu. Ani
jedno dílo nelze jako základní text použít. Pružinského
Pravoslavná duchovnost zústává prozatím nedokončena a
Špidlíkova práce je problematická z několika dúvodú.
Předně z dúvodu rozsahu. Přijde-li se někdo ptát, co je
pravoslavná spiritualita, těžko mu múžeme říci: ,,zde· je
bezmála 2000 stran - jdi a čti". Druhou a z našeho pohledu
zásadnější výtkou je její forma. Jsou to scholastizující
příručky,1 které vše dělí do stovek podkapitol, až před
sebou máme jakousi paleontologickou, roztříštěnou studii
dávno zemřelého živočichat. o němž pochybujeme'. že kdy

itt ,1 Plně srovnatelnou pravoslavno'1 příručkou je o mnoho let

starší 3APJ1H C.: Ac1eemUJ.M no npaGoc.i\aBHo-xpucmuaHCKOMY
y'leHu10. CTI61907 (Moskva 19962)

3
žil. Neustálou snahou o systematizaci a „přehledné členění"
se brzy ztrácí obraz celku. Logice příručky ustupuje
,,logika" představovaného předmětu.2 Určité limity si
uvědomuje i sám Špidlík, když píše: ,,neustálá snaha
zkracovat nás přinutila škrtnout často nejpěknější texty,
nebrat ohled na odstíny ... "3 Pochybnosti vzbuzuje
opěvování snahy o „s yntézu", které vyvolává dojem těsta
uhněteného tak, aby mohlo být nalito do jez4,itské formy.4
Bez výhrad také nemůže zůstat problematická teze
o „nezávislosti" duchovního života (mystiky) na věrouce.s
Zde můžeme parafrázovat: mystika, která není založena na
věrouce, je magie a naopak věrouka bez zkušenosti a praxe
je prázdná spekulace. 6
Předkládaná kniha nám proti tomu7 představuje
spiritualitu jako žitou věrouku, reálný život církve,
2 Výhrady můžeme mít také k práci českého vydavatele, kdy
jsou všechny citáty překládány z francouzštiny, a k nedůslednosti
převést jména citovaných autorů do identifikovatelné (resp.
normativní) podoby.
3 Špidlík T.: Spiritualita křesťanského Východu. Systematická
příručka. Velehrad 2002, s. 11.
4 Tento (kriticky neprověřitelný) záměr zdůrazňuje jako
charakteristický pro Špidlíkovo dílo i obálka novéh; vydání
prvního dílu Spirituality křesťanského Východu.
s Špidlík T.: Spiritualita křesťanského Východu. Systematická
příručka, např. s. 24-25.
6
Lossky V.: 0•1epK .MucmuiiecKozo 6ozocl\08UJI BocmoiiHoů
�epKBU, in: EozosuoeHue. Moskva 2003, s. 112-113.
7 Rozhodně nechceme říci, že Špidlíkovy práce jsou bez ceny,
ostatně nedávno první díl Spirituality vyšel v řeckém překladu,
ale domníváme se, že jsou tyto příručky vhodné pro pokročilejší
studium, kdy dokáže čtenář přistupovat k textu kriticky a formu­
lované závěry ho inspirují k dalšímu studiu, polemice nebo,
4 5
se kterým se může každý setkat v mystickém Těle Kristově,
jehož úkolem je vyléčit člověka a dovést ho ke zbožštění.
Kniha nabízí klíč, který nám odemyká celou bohatou
tradici pravoslavné duchovnosti a nabízí i pohled na
současné otázky z této perspektivy. Zvláště aktuální je
výklad o tom, že každá složka duše se má věnovat své
činnosti, a tak i při hesychastické praxi nejsme mimo odpo­
vědnost za svět.
Autor knihy - metropolita Hierotheos (*1945, na
biskupa Nafpaktu vysvěcen v r. 1995) je velice populární
a dokáže oslovit současného čtenáře. Je přesvědčen, že
k problémům současného člověka dokáží promluvit aktu­
álně neptičtí Otcové a popularizaci jejich učení věnuje
velkou část celku svého díla. Nejvydávanější knihou dle
překladů do devíti jazyků a 15 řeckých vydání je Miá
(3pa6vá aT�v ěpryµo wv 'Ayíov 'Opovc;, 'IeQá Mov�
feve0Aiou -r�c; E>rn-ró1<0u - TTeAayiac; 19781 (angl. překl. A
night in desert of the Holy Mountain, Editions of the Birth of
the Theotokos Monastery 1991). Ani u nás není neznámý.
Poměrně velké popularity dosáhl anglický překlad jeho
Pravoslavné psychoterapie,8 kde podrobněji rozpracovává
některé myšlenky naší knihy.9 A protože se metropolita
dokáže zhodnotit výstižné zpracování tématu.
8 Orthodox Ps chotherapy, Editions of the Birth of the Theotokos
y
Mon�stery 1994, (v originále 'Op8ó6ol;ry 'l'vxo8tpa1uía, 'ltQá
Mov11 frvr9Aíou Ú]c; Elrn-rÓKOU - TTrAayíac; 1986 a 6 vydání)
kt:r� byla přel �žena do angličtiny, francouzštiny, španělštiny,
rustmy a arabštiny. Kromě jmenovaných jazyků byla přeložena
jeho díla ještě do rumunštiny, maďarštiny, srbštiny a čínštiny (srv.
http://www.pelagia.org).
9 Přehled hlavních publikací s pře?lady a ukázkami najdete na
www.romanity.org, nebo na http://www.pelagia. org.
Nejdůležitější díla přeložená do angličtiny jsou:

Hierotheos v podstatě ve svých knihách věnuje jednomu
tématu, 10 předkládá nám v této své drobné knížce všechny
své základní myšlenky, a tak může tato kniha posloužit
i jako úvod do jeho myšlení.
K dalšímu studiu pravoslavné spirituality muzeme
kromě děl metr. Vlachose doporučit z naší pravoslavné
literatury:
Kryštof, arcibiskup: Svatý Nektários Eginský. Prešov 2005
Prot. Pružinský Š.: Pravoslávna duchovnost' I. Prešov 1997
Prot. Pružinský Š.: Pravoslávna duchovnost' II. Košice 1992
Vopatrný G.: Hes ychasmus jako tradiční křesťanská spiritu-
alita. Pohled na člověka a duchovní život z pravoslavné
p erspektivy. Brno 2003
Zozuťak J.: Človek podl'a Božieho obrazu a podoby. In:
Orthodox Revue, č. 4 - 5. Praha 2001, s. 70 - 92.
Orthodox Psychotherapy, Editions of the Birth of the Theotokos
Monastery 1994
The illness and cure of the soul in the Orthodox tradítíon, Editions
of the Birth of the Theotokos Monastery 1993 • Schiigumen Herman: O modlitbě. Jihlava 1994
Orthodox Spírítualiti;, Editions of the Birth of the Theotokos
Monastery 1994
The person in the Orthodox Traditíon, Editions of the Birth of the
Theotokos Monastery 1999
A night in desert of the Holy Mountain, Editions of the Birth of
the Theotokos Monastery 1991
1o Internetové stránky s životopisem metr. Hierothea
charakterizují toto téma stručně a výstižně: ,,Pravoslavná theologie
je věda, která léčí člověka" (TJ 0Q0óbo�ri 0rnAoyia Eivm
emanípTJ nou 0i:Qcxmún 1:ov áv0Qwrto). Srv. http://www.
pclagia.org/htm/bOnibe.htm.
6 7
Zozul'ak J.: Dobrotolubije v perspektíve súčasného
duchovného života kresťana. ln: PTZ, zvazok XXIl/7.
Prešov 1999, s. 143 -191.
Zozuťak J.: Askéza: cesta k svatosti. Karies -Svatá Hora Atos
2004.
Zozul'ak J.: Drahokamy múdrosti. Karies - Svatá Hora Atos
2005.
Zozul'ak J.: Synaxaristis (Životy svatých). Karies - Svatá Hora
Atos 2003.
Zozul'ak J.: Vel'kí starci Optinskej pustovne. Tesaloniki 1993.
Překlady:
�J!.hegmata I., výroky a příběhy pouštních otců. Praha 2000
Apofthegmata II., výroky a příběhy pouštních otců. Praha 2005
Bol'sakov S.: Na duchovných výšinách. Žilina 1995
Detský paterik. Prešov 2000.
Mnich Východní církve: Ježíšova modlitba. Praha 1989
Moudrost pouštních otců (Výbor z Otěčniku Igná_ce Brjančani-
nova). Jihlava 1997
Návrat. Prešov 2001, 2. vydanie.
Nikodém Hagiorita: Neviditel'ný ba;. Prešov 1996
Nostalgické spomienky zo Záhrady Bohorodičky. Athény 1995.
Palladios: Poučné příběhy pro komořího Lausa. Praha 2002
Starec Paisij: Prešov 1999.
Surožský A.: Tvorivá modlitba. Světlo světa 1994
Theodórétos z Kyrru: Historia religiosa: bohumilá historie
mnichů syrských. Praha 2005
Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci. Velehrad
1QQl
Ware K.: Síla iména. Světlo světa 1993
•
 Dálkové studium je možné na Pravoslávnej bohosloveckej
Z nepravoslavné literatury: fakulte Prešovskej univerzity v Prešove a Detašovaném
čemus R.: Modlitba Ježíšova - modlitba srdce (hesychasmus).
pracovišti Pravoslávnej bohosloveckej fakulty PU v Prešove
v·elehrad 1996 (
Špidlík T.: Spiritualita křesťanského 'Východu. Systematická ..
(772 00 Olomouc, Masarykova 17, tel./fax: 585 224 883).

příručka. Velehrad 2002 Při překladu jsme vycházeli z řeckého originálu (Mucpá
š idlík T.: S iritualita kř. v,chodu II. Modlitba. Velehrad 1999 Elaoóo<; a-rryv 'Op0óóoE,ri flvevµaTLKÓTTJTa, A0tjva 19982) a
Spiritualita kř. východu III. Mnišství. Velehrad anglického překladu (Orthodox Spirituality, Editions of the
.. Birth of the Theotokos Monastery 1994). Citáty z Otců jsou
přeloženy z řeckého originálu.
Studium pravosl�vné spirituality (duchovnosti) je součástí Tento překlad bychom chtěli věnovat památce našeho
programu· studia pravoslavné theologie, kterou lze kamaráda a spolubratra ve víře a lásce Prokopa Hoffmana,
studovat v denním studiu na Pravoslávnej bohosloveckej vydavatele a ilustrátora pravoslavné literatury, který se na
fakulte Prešovskej univerzity v Prešove (Masarykova 15, tento překlad těšil, ale nedočkal se ho.
080 01 Prešov, Tel.: 051/7724 729, Fax: 051/7732 677, ThLic. Pavel Milko, PhD.
pravstud@1,mipo.sk, www.unipo.sk) ve studijních prog­
ramech:
• charitatívna a socíálna služba (Bc., Mgr.)
• pravoslávna teológia (Mgr., PhD.)
• učitel'stvo náboženskej výchovy v kombinácíi
predmetov (Bc., Mgr.):
náboženská výchova - anglický jazyk a literatúra;
ruský jazyk a literatúra; ukrajinský jazyk a literatúra;
rusínsky jazyk a literatúra; fyzika; geografia; techni;ká
výchova; telesná výchova

A na Husitské teologické fakultě University Karlovy

(Pacovská 350/4, P.O.BOX.56, 140 21 Praha 4 • Krč, tel:
241 733 131, www.htf.cuni.cz) ve studijních programech:
• pravoslavná teologie jednooborová •
• pravoslavná teologie v kombinaci s psychosociální­
mi studii •
• učitelství náboženství, etiky a filozofie

8 9
PŘEDMLUVA AUTORA K ČESKÉMU VYDÁNÍ

Žijeme v době, kdy převládají dvě vzájemně protikladné,

tendence. První z nich je synkretismus, který je založen na
míchání základních složek mnoha tradic a konstituci nové
tradice založené právě na složkách těchto tradic. Druhol]
tendencí je fundamentalismus, který spočívá ve fanatickém
přilnutí k jedné tradici a ve snaze vyvolávat konflikty
s ostatními tradicemi. Tyto dva způsoby myšlení vedou
k mnoha různým, často protikladným důsledkům a způso­
�í sekularizaci, nenávist a rozdělení mezi lidmi.
Všímám si však také, že existují mnozí pravoslavní
křesťané, kteří neznají podstatu pravoslavné tradice, její
jádro, a proto ji zaměňují s různými jinými vyznáními,
jakož i s odlišnými náboženskými
r
tradicemi. V této době,
kdy vznikají ona směšování a klamné představy, je nutné
představovat základní body, které tvoří pravoslavnou
tradici. Kniha, kterou držíte v ruce se snaží načrtnout její .
základní body. Jistě, existují i jiné, ale zde je představeno
jádro pravoslavné tradice.
Těší mě, že byla tato kniha přeložena do češtiny. Děkuji
všem, kteří se podíleli na jejím překladu a vydání, a mod­
lím se, aby byla podnětem k dosažení společenství
a komunikace mezi všemi pravoslavnými bez ohledu na
rozdílnost jazyka, národno�ti a mentality každého národa.
Neboť, je faktem, že pravoslavná círK'ev působí bez ohledu

11
na území, což neznamená, že by přehlížela jeho specifika
a nebrala na ně ohled.

1.
DEFINICE PRAVOSLAVNÉ DUCHOVNOSTI

Nejdříve musíme definovat pojmy „pravoslavný"

a „duchovnost", protože nemůžeme hovořit o pravoslavné
duchovnosti, pokud přesně nevymezíme, co těmito slovy
míníme. Tuto práci již vykonali svatí Otcové. Svatý Jan
Damašský v první knize svého výjimečného díla Pramen
poznání, která nese název Filosofické kapitoly, rozebírá
a definuje pojmy, jako je podstata, přirozenost, hypostase,
osoba atd. Jejich definici ospravedlňuje fakt, že tyto pojmy
lze použít v různých kontextech.
Adjektivum „pravoslavný" vychází z podstatného jména
„pravoslaví" a upozorňuje na rozdíl mezi Pravoslavnou
církví a ostatními křesťanskými vyznamm1. Pojem
pravoslaví označuje pravdivé poznání o Bohu a stvoření.
Tuto definici předkládá svatý Anastasios Sinajský:

„Pravoslaví je neklamný názor o Bohu

a stvoření, pravdivé pojetí všehomíra,
mínění o věcech tak, jak jsou. "
Svatý Anastasios Sinajský

Termín pravoslaví (řecky orthodoxia - ÓQ0obo$í.a) se

skládá ze slov orthé (óQ01) - pravdi:vý a doxa (bó$a}. Pojem
doxa je na jedné straně označením pro smýšlení, nauku,

12 13

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
víru, a na straně druhé znamená také oslavu, přičemž oba
tyto významy spolu velmi úzce souvisejí. Pravá nauka
o Bohu zakládá pravou oslavu Bohar,e-li Bůh abstraktní, je
abstraktní i modlitba k němu, je-li Bůh osobní, dostává
osobní charakter i modlitba. Bůh zjevil pravdivou víru,
pravdivou nauku, a tak říkáme, že nauka o Bohu a o všech
tématech spojených se spásou člověka je zjevení Boží,
nikoliv lidské.
Bůh však zjevil tuto pravdu lidem, kteří na ni byli
připraveni. Výstižně je to vyjádřeno v epištole Judově, kde
se říká: ,,Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem
společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout
vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou
svatým." au 1, 3) Na tomto místě, podobně jako jinde, se
jasně ukazuje, že Bůh se zjevuje svatým, tedy těm, kteří
dosáhli takového stupně duchovního života, že byli
schopni zjevení přijmout. ,Svatí apoštolové byli nejdříve
uzdraveni, a poté přijali zjevení, které dále předali svým
duchovním dětem, a to nejen skrze nauku, ale· především
skrze jejich duchovní znovuzrození. Pro zachování víry
použili Otcové a apoštolové vymezení ví ry11 a dogmata.
Jestliže přijímáme tato dogmata a vymezení, pak přijímáme
zjevenou víru a zůstáváme v církvi, abychom mohli bjt
uzdraveni. Víra je totiž na jedné straně zjevením pto ty, kdo
byli očištěni a uzdraveni, a na druhé straně je pravou
cestou vedoucí k uzdravení pro ty, kdo ji správně sledují.
Řecké slovo ÓQO<; bývá většinou překládáno jako definice, ale
11
původní význam je právě vymezení, vyhraničení, mez. Otcové
víru nedefinovali, nýbrž vymÉ!zovali od nesprávného učení (viz
níže s. 19). Všechny poznámky připojuje editor.
14
1. Definice pravoslavné duchovnosti
Podstatné jméno „duchovnost" (nveuµaw,6'ITJ'ta) 12 je
odvozeno od adjektiva „duchovní". Duchovnost tedy
označuje stav, ve kterém žije duchovní člověk. Ten se
určitým způsobem· chová, má určitý způsob myšlení, je
veden jinými pohnutkami, než jsou ty, jimiž jsou vedeni
neduchovní lidé.
„Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha
Božího, neboť jsou mu blázn.ovstvím
a nemůže je poznat, protože mají být
posuzovány duchovně. Duchovní člověk
však posuzuje všechno a sám není od nikoho
posuzován. "(lK 2,14-15)
Duchovnost v Pravoslavné církvi ovšem není žádným
abstraktním náboženským životem nebo záležitostí
lidských duševních schopností, protože církev je tělo
Kristovo, a nikoliv pouze náboženství, které teoreticky věří
v jednoho Boha. Kvůli nám druhá Osoba Svaté Trojice,
Logos Boží, přijal lidskou přirozenost, ve své hypostasi ji
sjednotil s Boží přirozeností a stal se hlavou církve. Pro �o je
církev tělem Bohočlověka Krista. Duchovnost zde �
projevem duševních schopností člověka, jako jsou rozum,
smysly atd. To je třeba říci, protože dnes mnozí považují z�
duchovního člověka toho, kdo kultivuje své intelektuální
schopnosti, tedy vědce, umělce, básníka, herce, což je
výklad, který není vlastní Pravoslavné církvi. Samozřejmě,
že nemáme nic proti vědcům nebo básníkům, ale
-----------7""""-·
12 Podobně jako u nas užívanější spiritualita (od latinského
spiritus,- duch), které jsme z tohoto dův�u použili·v názvu, ale
dále budeme téměř výhradně· užívat slovo duchovnost, neboť je
potom naprosto zjevný vztah mezi duchovností a Duchem.
15

Metropolita Hierotheos - Pr«uoslavná spiritualita
nemůžeme je nazývat duchovními lidmi v pravoslavném
slova smyslu.
Z nauky apoštola Pavla je zřejmé, � duchovní člověk se
liší od člověka duševního. Duchovní tlověk je ten, v jehož
,!litru působí Duch Svatý. Naproti tomu duševní člověk je
ten, kdo má duši a tělo, ale nemá Svatého Ducha, jenž je
životem duše.
Ve stejné epištole apoštol Pavel rozlišuje. mezi
duchovním a tělesným člověkem. Tělesný člověk je ten, kdo
nemá ve svém srdci Ducha Svatého, i když si podržuje
všechny ostatní psychosomatické funkce lidské existence.
Dále se jasně ukazuje, že označení „tělesný" neoznačuje
tělo, ale duševru'ho člověka zbaveného působení Ducha
Svatého, který se při svém konání zaobírá pouze tzv.
biologickou stránkou své existence.
„Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako
k duchovním, nýbrž jako k tělesným, jako
k nedospělým v Kristu, ... neboť jste ještě
tělesní. Odkud je mezi vámi závist a svár,
ne-li z toho, že jste tělesní a že žijete jako
ostatní lidé? "(1K 3, 1-3)
Spojíme-li toto místo apoštola Pavla s jinými místy, kde
mluví o synovství, které skrze milost13 náleží křesťanům,
13 Řecký pojem xáQu; překládáme zavedeným českým slovem
milost, místo někdy v pravoslavné literatuře užívaného pojmu
blahodaf, který je přejat z církevní slovanštiny. Oproti právnímu
chápání milosti (omilostnění, udělit někomu milost)
charakteristickému pro. Západní pojetí, a snad i vyvoditelnému
z českého překladu, odkazujemé ke starší významové vrstvě slova
milost jako láska (viz S1-0vník spisovného jazyka českého I. Praha 1971, ·
16
1. Definice pr«uoslavné duchovnosti
zjistíme, že duchovní člověk je ten, který se stal skrze milost
synem Božím.
,,A tak, bratří, dlužníci jsme ne tělu,
abychom podle těla žili. Vždyť žijete-li podle
těla, spějete k smrti; jestliže však Duchem
usmrcujete skutky těla, budete žít. Ti, kdo se
dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Nepřijali jste přece Ducha otroctvt abyste
apět propadli strachu, nýbrž přijali jste
Ducha synovství, v němž voláme: Abba,
Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu
duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8, 12-16)
Z tohoto místa je zřejmé, že duchovní člověk je ten, kdo
má svědectví Svatého Ducha ve svém srdci a bezpečně
poznává, že je příbytkem Svaté Trojice. Díky tomu chápe,
jasně, že je skrze milost synem Božím, a ve svém srdci volá
v Duchu Svatém ,.Abba, Otče". Podle svědectví svatých je
takovéto volání uvnitř srdce v podstatě modlitbou mysli -
srdce.
Když Basil Veliký rozebírá význam slov, že člověk se
stává chrámem Přesvatého Ducha, učí· Bohem inspirován,
že chramem Ducha Svatého je ten člověk, jehož mysl není
zneklidňována pokušeními a neustálými starostmi,1 nýbrž je
obrácena k Bohu a je s ním ve společenství. Z toho plyne, že
duchovní ·člověk je ten, kdo má ve svém nitru Ducha
Svatého, jak to dosvědčuje neustálé pamatování na Boha.
s. 1230, kde je tento význam uveden" jako archaický a Malý
Praha 1978, s. 136! kde je tento význam uveden
staročeský slovník.
jako hlavní}. Jak bude dále samotným autdltem vysvětleno je
z pravoslavného pohledu Boží milost jednou z nestvořených
Božích energií a v tomto smyslu pojem milost užíváme.
17

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
Podle svatého Řehoře Palamy je člověk, který je obdařen
rozumem, nazýván rozumovým člověkem, a ten, který je
obdarován Duchem Svatým, je nazýván duchovním
člověkem. Duchovní člověk je tedy podle něj „novým
člověkem" znovuzrozeným milostí Ducha Svatého.
Z této perspektivy vycházejí všichni svatí Otcové.
Uveďme na tomto místě například svatého Symeona
Nového Theologa, podle něhož „v Duchu žije" takový
člověk, který je rozumný, trpělivý, pokorný a modlí se.
„Člověk, který neustále ve svém nitru
prodlévá, se stává rozumným, trpělivým,
ušlechtilým a pokorným. A navíc dosahuje
duchovního nazírání, stává se theologem
a modlí se. O takovém člověku apoštol říká,
že chodí v Duchu. "
Svatý Symeon Nový Theolog
Podle svatého Symeona Nového Theologa je člověk,
který vědomě neoblékl svůj rozum a mysl v obraz Kristův,
nazýván tělesným člověkem, protože nedosáhl vnímání
duchovní slávy. Takový člověk se podobá slepému, který
není schopen vidět sluneční světlo. Tělesný člověk je ve
skutečnosti slepý a mrtvý. Naproti tomu duchovní člowěk,
tedy ten, který má účast na působení Svatého Ducha, j�
oživován Bohem.
„Člověk, který vědomě neoblékl svůj rozum
a mysl v obraz Pána našeho Ježíše Krista,
nebeského.člověka a Boha, zůstává pouze
tělem a krví. Takový člověk není schopen
vnímat skrze slovo duchovní slávu, podobně
18
1. Definice pra1.1oslat>né duchovnosti
jako ten, který je slepý od narození, nemůže
poznat skutečné světlo pouze skrze slovo. "
Svatý Symeon Nový Theolog
Jak jsme již zdůraznili, právě účastí Ducha Svatého se
z tělesného člověka stává člověk duchovní, a proto je podle
pravoslavné nauky vlastním projevem duchovního člověka
osoba světce. Musíme to chápat v tom smyslu, že svatý j�
ten, kdo má v různé míře účast na nestvořené milosti Boží,
zvláště na zbožšťující Boží milosti a energii.
Svatí jsou nositelé pravoslavné duchovnosti a jsou jejím
vlastním vyjádřením. Žijí v Bohu a neustále o něm svědčí.
Proto říkáme, že pravoslavná duchovnost není abstraktní,
nýbrž je zosobněna v postavách svatých. Z toho vyplývá, že
svatí nejsou pouze dobří, mravní lidé v úzkém slova
smyslu, ani jednoduše ti, kdo mají dobrý charakter, nýbr�
ti, v nichž působí Přesvatý Duch.
O existenci světců existují řady svědectví. Rád bych se
zastavil u následujících dvou. Prvním z nich je pravoslavné
učení. Svatí přijímali a přijímají Boží zjevení, které žijí
a vyjadřují. Svatí jsou neomylným kritériem ekumenických
koncilů. Druhým dokladem jsou svaté ostatky. Existence
svatých ostatků je důkazem toho, že milost Boží proměňuj�
skrze mysl také tělo, a z toho plyne, že i tělo má účast na
působení Ducha Svatého.
Hlavním úkolem církve je vést ke zbožštění, ke
společenství a ke sjednocení s Bohem. S jistotou proto mů­
žeme říci, že úkolem církve je „vytváření ostatků".
Pravoslavná duchovnost je zkušeností života v Kristu,
atmosférou nového člověka znovuzrozeného Boží milostí.
Nejedná se o abstraktní, emocionální, psychologický stav,
nýbrž o sjednocení člověka s Bohem.
19
 Z této perspektivy jsou zřetelné některé charakteristické
rysy pravoslavné duchovnosti. Za prvé, v jejím centru stojí
Kristus, neboť ten se díky hypostatickému sjednocení Boží
�é přirozenosti v Jeho Osobě s ·a l jediným lékem člo­
věka. Za druhé, je triadologická, protože Kristus je vždy
sjednocený s Otcem a Svatým Duchen;i. Všechny tajiny14 se
dějí ve jménu Trojjediného Boha. A za třetí, se zmíníme
o její církevnosti, protože Kristus je hlavou církve a nelze ho
myslet mimo ni, neboť je místem, kde lze dosáhnout
společenství s ním. A nakonec, jak ještě ukážeme, pravo­
slavná duchovnost se vyznačuje svým svátostným a aske­
tickým životem.
'I
14 Pojem µuo'tTÍQLOV budeme překládat v pravoslaví obvyklým
slovem tajina místo svátost.
20
2.
ROZDÍL MEZI PRAVOSLAVNOU
DUCHOVNOSTÍ A OSTATNÍMI TRADICEMI
Vše, co bylo až dosud řečeno, jasně svědčí o tom, že se
pravoslavná duchovnost zjevně liší od jiných. ,,duchovních
tradic" západního i východního typu. Nemůžeme tyto
tradice vzájemně směšovat, protože v centru pravoslavné
duchovnosti stojí Bohočlověk, zatímco v centru ostatních
stojí člověk.
Rozdíl je patrný zejména v dogmatech a v nauce, proto
také používáme adjektivum „pravoslavná", abychom ji
odlišili od ostatních „duchovních tradic". Pojem
pravoslavný samozřejmě musíme vztáhnout i k pojmu
Církev, neboť pravoslaví nemůže existovat vně Církve ani
Církev vně pravoslaví.
Rozhodnutím, která ekumenické koncily formulovaly
v různých oblastech víry, se říká dogmata. Jsou to
především vymezení, protože vymezují a ohraničují rozdíl
mezi pravdou a klamem, nemocí a zdravím. Dogmata­
vymezení vyjadřují zjevenou pravdu a život církve. �
jedné straně jsou vyjádřením �evéní, a na straně druhé
slouží jako lék, který má 'člověka přivést ke společenství
•
s Bohem, k cíli jeho existence.
21
Metropolita Hierotheos - Pravoslavnd spiritualita
Rozdíly v dogmatech poukazují na rozdílné způsoby
terapie. Jestliže člověk nesleduje správný směr, nikdy
nemůže dosáhnout toho, co mu byl"' na počátku určeno. 15
Pokud člověk nebere odpovídající� léky, nikdy nemůže
dosáhnout uzdravení, a proto se nedostaví žádné výsledky.
To je zřetelně vidět na sróvnání pravoslavné duchovnosti
s ostatními křesťanskými „duchovními tradicemi". Rozdíly
se projevují ve způsobu léčby a její metodě.
Základní tezí svatých Otců je, že církev je léčebnice16,
která léčí poraněného člověka, což je obraz, který
nacházíme na řadě míst v Bibli. Zde bych se rád zastavil
zvláště u podobenství o dobrém Samaritánovi.
,,Ale když jeden Samařan na své cestě přišel
k tomu místu a uviděl ho, byl hnut
soucitem;přistoupil k němu, ošetřil jeho
rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil
jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam
se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému
dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude­
li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu
vracet."'(L 10, 33-35)
15 Pro řecké slovo 7tQOOQlaµ� (předurčení) jsme nenale�li
lepší český ekvivalent, nicméně je zapotřebí upozornit na to, že
toto „předurčení" nemá nic společného se západní učením
o predestinaci. Autor chce říci tolik, že nejde-li člověk správnou
cestou, nedosáhne toho, k čemu byl stvořen. Člověk se
samozřejmě může ve své svobodě vydat i nesprávnou cestou.
16 Tento poněkud neobvyklý termín pochází z českého
plekladu pravoslavného obřadu zpovědi. Řecké voooKoµEio má
dnes sice význam nemocnice, _přesto jsme se na základě kontextu
(po církve přicházíme kvůli léčbě a nikoliv kvůli. tomu, abychom
Jdi 1tonali) a liturgického textu rozhodli pro léčebnici.
2. Rozdfl mezi pravoslavnou duchovnosti a ostatnlmi tradicemi
V tomto podobenství představuje Samaritán Krista,
který ošetřil zraněného člověka, zavedl jej do hostince, tedy
do léčebnice, která představuje církev. Kristus je zjevně
zobrazován jako ten, který léčí, jako lékař, který uzdravuje
nemoci člověka, a zjevné je také to, že církev je pravou
léčebnicí.
Svatý Jan Zlatoústý při rozboru tohoto podobenství
upozorňuje právě na skutečnosti, které jsme zde zdůraznili.
Člověk sestoupil „s nebeského společenství do společenství
lsti ďáblovy a padl mezi zloděje, tedy k ďáblovi a mocno­
stem jemu podřízeným". Rány, které utrpěl, jsou různé
hříchy, jak říká také David: .,Zapáchají a hnisají vředy kvůli
mé nerozumnosti", protože „každý hřích způsobuje vředy
a poranění". Samaritánem je sám Kristus, který sestoupil
s nebes na zem, aby uzdravil poraněného člověka, použil
víno a olej na jeho rány, což znamená, že „smíchal Ducha
Svatého se svou krví a oživil člověka". Podle jiného
výkladu „olej přináší utěšující slovo a víno tvrdé slovo,
kt�rá, jsou-li smíchána dohromady, mají moc sjednotit
roztříštěné myšlení". Jeho usazení na mezka znamená, ,,že
vzal tělo na vlastní ramena Božství a přivedl je k Otci do
nebes". Dále dobrý Samaritán, tedy Kristus, zavedl člověka
do „velkého podivuhodného a prostorného hostince - do
katholické17 církve". Předal ho hostinskému - apoštolu
Pavlovi - a „skrze Pavla biskupům, učitelům a těm, kdo
slouží v jednotlivých církvích", a řekl mu: ,,Postarej se o lid
17 Česky obecné/všeobecné církve,· jak vyznáváme i ve Vyznání
víry (V jednu svatou všeobecnou apoštolskou církev). Autor nemá
problém v užití řeckého- slova katholic� (t<a0oAlKTJ), protože
Pravoslavná církev je v pravém smyslu kat(h)olická (všeobeOlá),
kdežto tak zvanou římsko-katolickou nazývá Latinskou.
23
Metropolita Hierotheos - Pr11110Slmmá spiritualita
tento z národů, který jsem tobě předal v církvi. Když jsou
lidé nemocní od poranění hříchů, uzdrav je, přilož na jejich
rány náplasti, prorocká slova, učeJtí Evangelia, vyléč je
poučením a potěšením Starého a Nového Zákona..." Tak
Pavel podle svatého Jana Zlatoústého upevňuje církve Boží
a „léčí všechny lidi duchovními poučeními a každému
uděluje dary".
Z výkladu svatého Jana Zlatoústého je zřejmé, ž� církev
je léčebnicí, kde se léčí poranění hříchem, a J>iskupové -
kněží jako apoštol Pavel - jsou ti, kdo léčí lid Boží.
--;: právě to je úkolem pravoslavné theologie. Jestliže
mluvíme o pravoslavné theologii, nemáme tím na mysli
pouze její dějinnou cestu, oebo myšlenkové dědictví. Ty
k ní samozřejmě patří také, ale samy o sobě nevyčerpávají
její obsah, a ani od ní nejsou neoddělené. V patristické
tradici jsou theologové ti, kdo dosáhli vidění Boha. Svatý
Řehoř Palama sice může nazvat theologem také Barlaama18,
ale nahlas zdůrazňuje, že taková intelektuální theologie
(EYKE<j>aAu<T) 9rnAoyía) se od vidění Boha (9rnmía)
zásadním způsobem liší. Theologové 1sou podle svatého
Řehoře Palamy ti, kdo dosáhli vidění Boha (9eón:·m;),
a zejména ti, kdo prošli celou „cestu" církve a dosáhli
dokonalé víry, osvícení mysli a zbožštění. Theologie je jak
plodem uzdravení člověka, tak cestou, po níž se dospivá
k dli uzdravení a k poznání Boha.
Západní theologie se však odchýlila od pravoslavné
východní theologie a místo aby byla terapeutická, stala se
spíše intelektuální a emocionální. Na Západě se vyvinula
Mnich z Kalabrie (Itálie), který prosazoval intelektualistický
18
přístup k duchovnímu životu a útočil na základní body pravo­
slaví. Po svém odsouzení konvertoval ke katolicismu a stal se
biskupem v Gieraci.
24
2. Rozdíl mezi pravoslavnou duchaunost( a ostatnlmi tradicemi
scholastická theologie, která je opakem theologie pravo­
slavné; zatímco pravoslavná theologie je hesychastickál9,
západní je racionalistická. Scholastická se jí říká kvůli růz­
ným školám, které vytvořila.
Scholastická theologie se pokusila rozumově pochopit
Boží zjevení a uvést do souladu theologii s filosofií. Typický
je v této souvislosti výrok Anselma z Canterbury: ,,Věřím,
abych pochopil." Scholastikové nejprve přijali Boha a pak se
s pomocí logického dokazování a logických kategorií po­
koušeli dokázat jeho existenci. V Pravoslavné církvi, jak to
vyjádřili svatí Otcové, říkáme, že víra je zjevení Boha
člověku. Přijímáme víru ze slyšení 1nikoliv však proto
a�!chom ji následně pochopili, nýbrž aby naše srdce byl�
oc1štěno a abychom dosáhli víry z vidění a žili zjevení.
Naproti tomu scholastická theologie nejprve něco přijímá,
a pak se to snaží pomocí logického dokazování pochopit.
Svého největšího vrcholu dosáhla scholastická theologie
v osobě Tomáše Akvinského, který je římskými katolíky
považován za svatého. Říkal, že křesťanské pravdy se dělí
na přirozené a nadpřirozené. Přirozené pravdy, jako
například pravda o existenci Boha, mohou být dokázány
filosoficky. Nadpřirozené pravdy, jako například Boží
Trojice, vtělení Logu, vzkříšení těl, nemohou být dokázány
filosoficky, ale může být dokázáno, že nejsou v rozporu
s rozumem. Scholastika úzce propojila theologii s filosofií,
a zejména s metafyzikou. To vedlo na jedné straně ke
změně víry, a na straně druhé k tomu, že sama scholastická
theologie se od chvíle, kdy na Západě došlo ke zhroucení
vlády metafyziky, ocitla ve velkém opovržení. Scholastická
..
theologie nese na tragické situaci, v níž se dnes na Západě
19Zjednodušeně můžeme říci modlitební, zaměřená duchovně;
k hesychasmu viz slovníček - hesychie a také další výklad.
25
Metropolita Hierotheos - Pravoslcrvná spiritualita
nachází téma víry, svůj· díl viny. Svatí Otcové učí, že
neexistuje oblast přirozeného a nadpřirozeného, ale oblast
stvořeného a nestvořeného. Sv�í Otcové nikdy nepřijali
Aristotelovu metafyziku. Dále 'rozvíjet tuto otázku však
není mým cílem.
Scholastičtí theologové ve středověku považovali scho­
lastickou theologii za překonání a rozvinutí · patristické
theologie. Odtud také vychází francké učení o �adřazenosti
scholastické theologie nad theologií svatých Otců.
Scholastikové; kteří se zabývafi logikou, se stavěli nad
církevní Otce a lidské poznání, které je plodem logiky,
považovali za vyšší než zjevení a zkušenost.
z
této perspektivy je třeba vidět spor svatého Řehoře
Palamy s Barlaamem. Barlaam byl ve své podstatě schola­
stický theolog, který se pokusil přenést scholastickou
theologii na pravoslavný Východ. Nelze podle něj
například přesně poznat, co je Duch Svatý, což je názor,
který vede k agnosticismu. A také prý poznání filosofie.
starověkého Řecka převyšuje proroky a apoštoly, podobně
jako logika převyšuje vidění, jehož se dostalo apoštolům.
O světle, které apoštolové viděli při Proměnění Páně,
hovořil Barlaam jako o něčem, co vzniká a zaniká. Není
podle něj nutný ani hesychastický způsob života, tedy
očištění srdce a neustálá modlitba mysli. Všechny tyto
názory jsou v podstatě názory scholastické theologie, která
je ve skutečnosti východiskem sekularizované theologie.
Svatý Řehoř Palama rozpoznal toto nebezpečí a mocí
a působením Přesvatého Ducha, spolu se zkušeností,
kterou získal jakožto nositel a pokračovatel patristické
tradice, tomuto velkému nebezpečí čelil a zachoval ryzí,
pravoslavnou víru a-pravoslavnou tradici.
26
2. Rozdíl mezi prtruoslcrvnou duchauností a ostatními tradicemi
Budeme-li zkoumat pravoslavnou duchovnost ve
vztahu k římskokatolické a protestantské „duchovnosti"
v kontextu toho, co zde již bylo řečeno, můžeme si
bezprostředně všimnout, jak se od sebe navzájem liší.
Protestanté nemají tradici terapeutické léčby. Spása
podle nich spočívá v tom, že člověk svým rozumem uvěří,
v Boha. Jenže spása není otázkou intelektuálního přijetí
pravdy, nýbrž proměněním člověka a zbožštěním podle
milosti. Takové proměnění se uskutečňuje, jak budeme mít
možnost vidět v dalších kapitolách, souběžně s uzdravením
lidské osoby. Z Písma je zřejmé, že existuje víra ze slyšení
a víra z vidění. Nejdříye jsme přijali víru ze slyšení,
abychom byli uzdraveni, a posléze přicházíme k víře
z vidění, která člověku přináší spásu. To, co přináší člověku
spásu podle protestantské nauky, je víra ze slyšení, tedy
přijetí pravd víry, teoretické přijetí zjevení. To je důvod,
proč protestanté nemají tradici terapeutické léčby. Dalo by
se říci, že takové pojetí spásy je svým způsobem naivní.
Ani římskokatolická tradice20 nemá, na rozdíl od
pravoslavné, ,dokonalost. terapeutické léčby, kterou
nacházíme v Pravoslavné církvi. Skutečnost, že se v ní
začalo mluvit o filioque, svědčí o její neschopnosti uchopit
vztah, který existuje mezi osobou a společenstvím. Proto
zde dochází ke směšování· vlastností jednotlivých Osob
Svaté Trojice - Otec je „nezrozený", Syn „zrozený" a Duch
Svatý „vycházející". Otec je příčinou rození Syna
a vycházení Svatého Ducha. Neschopnost a selhání ve
formulaci dogmatu o Svaté Trojici svědčí o nepřítomnosti
zkušenosti a zjevení. Tři učedníci na hoře Tábor viděli
Kristovu slávu a zároveň slyšeli hlas Otce, ,,toto je můj
--e------------ ""'
20 Autor užívá označení Aa-rivm - Latiníci, neboť Pravoslavná
církev je v pravém smyslu kat(h)olická (obecná).
27

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
milovaný Syn", a viděli příchod Ducha Svatého v oblaku,
protože jak říká svatý Řehoř Palama, oblak · značí
· přítomnost Ducha Svatého. Takto Kristovi učedníci dosáhli
ve vidění a ve zjevení poznání TrojjedinéJo Boha, Bylo jim
odhaleno, že Bůh je jedna podstata a tři hypostase.
Stejné učení najdeme u svatého Symeona Nového
Theologa. Na řadě míst ve svém díle říká, že člověk, který
je zbožšťován, dosahuje vidění nestvořeného světla, zjevení
Boha v Trojici. Svatí na základě vidění (Ka1:á: TIÍV 8t:WQíav),
jehož dosáhli, nezaměňují vlastnosti jednotlivých Osob
Svaté Trojice. Skutečnost, že v římskokatolické tradici došlo
ke smíšení hypostatických vlastností a že se začalo učit
o vycházení Svatého Ducha podle podstaty i ze Syna,
svědčí o absenci empirické theologie. Římskokatolická
tradice také dospěla k tomu, že učí o stvořené milosti,
z čehož je zřejmé, že nemá s Boží milostí žádnou zkušenost.
Neboť jakmile člověk dosáhne zkušenosti s Bohem, jasně
pochopí, že milost je nestvořená. Je zřejmé, že dokud římští
katolíci nedospějí k této · zkušenosti, nebude v římsko­
katolické theologii přítomná pravá metoda terapie, kterou
nacházíme v pravoslavné tradici. V římskokatolické nauce
nenajdeme žádné pojednání o tom, co je mysl. Nerozlišuje
se zde mezi myslí (vov<;) a rozumem (Aóyo<;). Zatemněná
mysl zde není chápána jako nemoc, a proto ani uzdravení
není chápáno jako osvícení mysli. Řada západních textů, a
to velmi populárních, je emocionální a vyčerpává se v
pouhém moralizování. Naproti tomu v Pravoslavné církvi
nacházíme bohatou tradici věnovanou těmto tématům,
která svědčí o přítomnosti skutečné terapeutické metody.
Yíra je pravou · vírou natolik, nakolik přináší
� erapeutické výsledky. Jestliže přináší uzdravení, je pravou
vírou. Jestliže neuzdravuje, není pravou vírou. Totéž platí
28
- 29
2. Rozdíl mezi pravoslavnou duchovností a ostatními tradicemi
v případě lékařské vědy. Skutečným lékařem je ten, kdo ví,
jak léčit, a může prokázat výsledky své léčby. Naopak
šarlatánem je ten, který neuzdravuje. Totéž platí i v oblasti
duše. Rozdíl mezi pravoslavím a římskokatolickou tradicí
spolu s protestantskými vyznáními se proto zřetelně uka­
zuje především na otázce terapie. Odlišnost v terapii
ukazuje na odlišnost v nauce každého vyznání. Dogmata
nejsou filosofie, stejně jako ani theologie není totéž, co
filosofie.
Pravoslavná duchovnost se tedy zřetelně liší od
„duchovních tradic" jiných konfesí a ještě daleko více od
„spiritualit" východních náboženství, která nevěří
v Bohočlověka Krista a ve Svatou Trojici. Jejich nauky jsou
ovlivněny různými filosofickými systémy, překonanými
právě zjevením Božím. Nemají pojem osoby ani hypo­
statického principu a v jejich nauce zcela chybí láska .
21
Samozřejmě, že se u nich může objevit jakási snaha opustit
obrazný22 a logický způsob myšlení, ale v podstatě se jedná
pouze o pohyb k nebytí. Neexistuje zde cesta-ke zbožštění
celého člověka.
Také je třeba zdůraznit, že ve východních náboženstvích
21 Láska je dle křesťanství možná pouze na osobním
(hypostatickém) principu a člověk je stvořen podle obrazu
a podobenství Božího jako osoba. Pro mnohá východní nábo­
ženství je osoba člověka naopak tím, čeho je potřeba se jako bludu
zbavit.
22 V pravoslaví jde při duchovním výstupu o očištění mysli,
které se děje mimo jiné skrze očištění-od myšlenkových obrazů,
aby v srdci člověka přebýval pouze Bůh. Lidská osoba při tomto
výstupu zůstává zachována, či spíše můžeme říci, že dochází k její
realizaci, a v žádném případě se nerozplývá v nicotě, ať již jí říkají
východní náboženství jakkoliv.
 najdeme mnoho prvků typických pro démonské „Spiritu•
ality". To jsou některé z důvodů ohromných rozdílů, které
existují, ačkoliv můžeme nalézt vnějšf terminologické
podobnosti mezi pravoslavnou duchovn�stí a východními
náboženstvími. Jejich nauky sice mohou pojednávat
například o extázi, bezvášnivosti, jasnozřivosti, mysli, 3.
osvícení, ale užívají tyto pojmy jinak, než jak s nimi pracuje CENTRUM PRAVOSLAVNÉ DUCHOVNOSTI
pravoslavná duchovnost.

Celá tradice Pravoslavné církve jasně svědčí o tom, že

centrem pravoslavné duchovnosti je srdce a mysl. Uzdra­
vení tohoto centra je nezbytnou podmínkou pro uzdravení
celého člověka, tedy celku jeho psychosomatické existence.
Ostatně i Kristus řekl: ,,Blahoslavení čistého srdce, neboť
oni Boha viděti budou." (Mt 5, 8) Chceme-li vidět, co se
skrývá za pojmy srdce a mysl, musíme začít zkoumáním
duše.
Ze starozákonního vyprávění knihy Genesis víme, že
Bůh stvořil nejprve tělo člověka, a následně vdechnutím
stvořil jeho duš!. Slovy „stvořil duši" dáváme najevo, že
duše není nějakou částí Boha, Božím dechem, jak někteří
tvrdí. Toto Boží vdechnutí, jak říká svatý Jan Zlatoústý, je,
působení Svatého Ducha, který stvořil duši, aniž by se sám
stal duší. A to je pro nás velmi důležité, neboť tak jasně
pochopíme, že duši nemůžeme autonomně zkoumat bez
vztahu k Bohu.
Každý člověk má jednu duši, která je zároveň obdařena
,mnoha mohutnostmi (búvaµLc;). Svatý Řehoř Palama říká:
„Duše je jedna a má mnqho mohutností." Na jiném místě
učí, že tak, jako Bůh je Svatá Trojice, t)4ysl (voůc;), Logos
(Aóyoc;) a Duch (nveůµa), tak i duše člověka má trojiční

30
31
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
přirozenost, to znamená, že obsahuje mysl, logos a ducha.
Je zde tedy mysl, která je jádrem lidské existence, dále
logos, který má svůj původ v mysli a n�onec duch, který
je duchovní touhou (ó vo€QÓ<; €QO<;) človtka.
Duše je velmi úzce spjata s lidským tělem, ale neexistuje
· p ak to neznamená, že by duse v tomto svem pusobem,
jen v jedné jeho části. Podle pravoslavné nauky spravuje
Bůh svět skrze své nestvořené energie (působení). Podle
svatého Řehoře Sinajského působí Bůh v přírodě, podobně
jako duše působí „na tělesné údy a pohybuje každým z ruch
podle jeho vlastních funkcí". Tedy stejně jako Bůh řídí svět,
tak i duše ovládá tělo.
Duše podle svatého Řehoře Palamy objímá tělo, s nímž
byla stvořena, oživuje je a je v něm všudypřítomná. Duše
pení obsažena· v těle, nýbrž sama tělo obsahuje a je s ním
v souladu.
,,Anděl i duše jsou netělesná jsoucna, to
znamená, že nejsou na určitém místě, ale
zároveň nejsou všudypřítomná. Neobjímají
vše, nýbrž sama potřebují objímajícího. Jsou
náležitým způsobem usta_novena od toho
a v tom, který vše objímá a obsahuje. Stejně
tak i duše objímající tělo, pro něž byla
stvořena, je přítomna všude v těle. Ovšem
nikoliv jakoby v nějakém místě nebo jako by
byla sama obsažena tělem, ale tak, že objímá,
obsahuje a oživuie tělo, které má podle
obrazu Božího. "
Svatý Řehoř Palama
Duše má úzký vztah k tělu, ale zřetelně se od neJ
odlišuje. Člověk sestává ze dvou částí - duše a těla, které
spolu zároveň existují bez smíšení, a proto se o člověku
32
3. Centrum pravoslavné duchovnosti
nemluví pouze jako o duši nebo pouze jako o těle, nýbrž
tak, že člověka spolutvoří obě dvě. Duše oživuje celého
člověka a všechny jeho údy a svým působením o něj pečuje.
Iestliže nějaký z těchto údů, naFříklad oko, č�ověk� chyb�.
kterým pečuje o celého člověka, byla _?chu2:na. Du�e
přitom není tímto působením, ale souhmne v sobe obsahuje
,,všechny mohutnosti, jimiž pečuje o tělo."
Svatý Řehoř Nysský v této souvislosti říká, že duše nem
ovládána tělem, ale naopak je ovládá. Nenalézá se uvnitř
těla jako v nádobě, ale spíše tělo je uvnitř duše, která
působí v celém lidském těle.
,,Duše je netělesným jsoucnem,
neohraničeným místem, celá cele pojímá
světlo své i svého těla. A není části, která by
v ní, když ji duše osvěcuje, nebyla sama celá
přítomna. Neboť duše není ovládána tělem,
ale naopak je ovládá. Duše není v těle ;ako
v nějaké nádobě, ale spíše je tělo v�-"
Svatý Rehoř Nysský
To, co jsme si nyní řekli o duši, se může zdát teoretické.
Jako zřetelně podanou nauku církve je to však třeba mít na
paměti vždy, když chceme porozumět tématu srdc�
a mysli, což je, jak jsme si řekli, centrum pravoslavne
duchovnosti. Jinak totiž nemůžeme správně pochopit, kam
míří a o jaké uzdravení se Pravoslavná církev svým koná-
ním snaží.
Podobně jako má podstatu a energii Bůh, tak ji má
i duše stvořená podle Božího obrazu. ,.Samozřejmě s tím
rozdílem; že Boží podstata a energie jsou nestvořené,,
zatímco podstata a energie duše jsou stvořené. Neexistuje
33
Metropolíta Hierotheos - Pravoslavná sp11 .iualita
žádná věc, která by neměla svou energii. Podstata slunce je
za hranicemi zemské atmosféry, zatímco energie slunce,
která přináší světlo, teplo, žár atd., přichází na Zemi,
kterou osvěcuje, zahřívá, atd. Totéž platí1,i pro ostatní věci.
Podstata duše se nenachází v srdci jako v nějaké nádobě,
ale jako v orgánu, zatímco energie duše působí v myšlení.
Podle svatého Řehoře Palamy je duše nazývána také
myslí. Termínem mysl. je však označována jak podstata
duše, tedy srdce, tak i energie·duše, která působí v myšlení.
„Termínem mysl je nazýváno i působení
mysli v myšlenkách a rozumu. Mysl je
i působící silou, kterou Písmo nazývá
srdcem."
Svatý Řehoř Palama
Abychom předešli případnému nedorozumění, musíme
si uvědomit, že ačkoliv se tyto pojmy v biblicko-patristické
tradici zaměňovaly, můžeme mluvit o duši jako o duchovní
stránce lidské existence, o srdci jako o podstatě duše a
o mysli jako o energii či působení duše. Jakmile mysl
přichází do srdce a tam působí, vytváří se jednota mezi
myslí (energií), srdcem (podstatou) a duší. Jasně o tom
hovoří svatý Řehoř Palama:
„Když se jednota mysli stane trojiční
zůstávajíc jednotou, spojí se mysl s Boží
Trojjediností. Tehdy uzavře všechny vchody
před klamem a postaví se nad tělo, svět,
vládce světa... Jednota mysli se při svéni
návratu k sobě a při svém výstupu skrze
sebe k Bohu stává trojiční, a zároveň zůstává
jednotou. "
34
3. Centrum pravoslavné duchovnosti
Celá asketická praxe církve směřuje ke zbožštění
člověka, k jednotě člověka s Bohem v Trojici. A k tomu
dochází tehdy, když se energie duše (mysl) navrací do své
podstaty (do srdce) a vystupuje k Bohu. Nejdříve je třeba
dosáhnout jednoty duše skrze Boží milost, aby následně
bylo možné dosáhnout jednoty s Bohem. Hřích je v podsta­
tě roztříštění těchto mohutností, zejména roztříštění energie
duše. Tedy stav, kdy se mysl roztříští do oblastí stvořeného
a odloučí se od srdce.
Po · tomto krátkém uvedení se musíme důkladněji
podívat na to, jaký význam má srdce a mysl v pravoslavné
tradici.
Srdce je centrem psychosomatické konstituce člověka,
neboť jak j�me si již řekli, jednota duše a těla není jejich
smíšením. Centrem této jednoty je srdce.
Srdce je místem, které se objevuje působením askese
a milosti, místem, kde se zjevuje Bůh. Tato definice se opět
může zdát abstraktní, ale je třeba si uvědomit, že se jedná
o téma duchovní zkušenosti. Nikdo nemůže pomocí
racionálních a spekulativních definic plně představit oblast
srdce. Přesto lze říci, že srdce je centrem, které se skládá ze
tří mohutností duše: racionální, vznětlivé a žádostivé. Když
člověk žije vnitřním životem, při němž se mysl navrací
z předešlého stavu roztříštěnosti do svého vnitřního světa
a člověk zakouší zkroušenost a nejhlubší pokání, pak
začíná pociťovat existenci srdce, existenci tohoto centra.
Tam, kde je zakoušena bolest a duchovní utrpení, žije Boží
milost a tam je také slyšet Boží hlas.
Podstata duše, která je nazývána srdcem, se podle
patristické tradice nalézá v tělesném org�u zvaném srdce,
ovšem nikoliv jako v nějaké nádobě, ale jako v orgánu. To
35
Metropolita Hierotheos - Prm,os/avná spiritualita
musíme interpretovat podobně, jako když jsme říkali, že
duše oživuje a objímá tělo a že není obsažena v těle, nýbrž
obsahuje tělo člověka. V tomto kontexti,i se vyjadřuje svatý
Nikodém Svatohorec, když říká, žet srdce je fyzickým
centrem v tom smyslu, že rozvádí krev do celého těla. Dále
je centrem, které jedná proti své přirozenosti, je-li ovládáno
vášněmi. ,A konečně je centrem nadpřirozeným, když
v něm působí milost Božf. O tom se mluví na mnoha
místech v Písmu.
„Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na
ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém
srdci. "(Mt 5, 2)
„Svou tvrdostí a nekajícím srdcem si střádáš
Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví
spravedlivý Boží soud. "(Ř 2, 5)
,, ... a aby Kristus skrze víru přebýval ve
vašich srdcích. "(Ef 3, 17)
„Boží láska je vylita do našich srdcí skrze
Ducha Svatého, který nám byl dán. "(Ř 5, 5)
Mysl je naopak energií duše. Otcové nazývají mysl •
okem duše. Vzhledem ke svému přirozenému určení by se
měla nalézat v srdci sjednocena s podstatou duše a měla by
neustále pamatovat na Boha. Podřizuje-li se stvořeným
věcem a vášním, její konání odporuje její přirozenosti.
Musíme si uvědomit, že v pravoslavné tradici se
,rozlišuje mezi myslí (voVc;) a rozumem (Aóyoc;). Rozum
působí v mozkovém centru a mysl ve svém přirozeném
stavu má být sjednocena se srdcem. Svatí, kteří jsou nositeli
36
3. Centrum pravoslavné duchotmosti
pravoslavné duchovnosti a jejím vyjádřením, tvrdí, že
rozum se zabývá okolním světem, zatímco mysl se nachází
v srdci a oddává se neustálé modlitbě. Vědomí odlišnosti
�u a mysli tvoří základ zdravého člověka a je také
cílem pravoslavné duchovnosti. Výstižně to ilustrují dvě
pasáže svatého Basila Velikého, jež se vztahují k tomuto
tématu.
„Chrámem Božím se stáváme tehdy, když
souvislost paměti není narušována
pozemskými starostmi, když mysl není
znepokojována neočekávanými útoky vášní.
Tehdy mysl miluje Boha, od všeho se odvrací
a k Bohu utíká. Taková mysl od nás odvrací
to, co nás ke špatnému ponouká, a zůstává
v činnostech vedoucích k dosažení ctností. "
Svatý Basil Veliký
V první pasáži se mluví o mysli, která je odlišena od
rozumu. Tato mysl je řídícím principem duše. Říká se zde,
že u duchovního člověka, tedy toho, který je chrámem
Božím a chrámem Přesvatého Ducha, existují a působí
současně jak rozum, tak mysl. Rozum se zaobírá pozem­
skými starostmi a mysl neustálým pamatováním na Boha.
půsledkem sjednocení mysli se srdcem a jejího společenství
s Bohem je to, že mysl není znepokojována nečekanými
pokušeními, která pramení z lidské podřízenosti zániku
a smrtelnosti.
,,Mysl, která n{ní rozptýlena do vnějších
věcí, ani není skrze smyslj roztroušena do
okolního světa, se obrací k sobě samé a skrze
sebe vystupuje k myšleni o Bohu. Osvícena
37

Metropolita Hierothws - Pravoslavná spiritualita
a ozářena takovou krásou zapomíná dokonce
i na svou přirozenost a nestará se již
o stravu ani duši nenuti starat se o okolní
svět. Tak nabývá volnosti a beškeré své úsilí
obrací od pozemských starostí směrem
k získání věčných statků. Jak by jinak
dosáhla moudrosti a statečnosti,
spravedlnosti, rozumnosti a podobných
ctností, které po nich následují a jichž za
svého života musí dosáhnout svou pílí? "
Svatý Basil Veliký
V druhé pasáži svatý Basil Veliký mluví o návratu mysli
do srdce a o jejím výstupu k Bohu. Také toto místo je třéba
interpretovat na základě toho, co jsme si již řekli, a v kon­
textu celé Basilovy nauky. Mysl rozptýlená do vnějších věcj
a prostřednictvím smyslů roztroušená do světa je nemocn�.
padlá a marnotratná. Ze svého stavu roztroušenosti se musí
navrátit do místa srdce, a tam se sjednotit s Bohem. Ve
stavu zbožštění, během něhož je osvěcována nestvořeným
světlem, mysl dokonce zapomíná na svou přirozenost
a duše se již nestará o pokrm a oděv. To neznamená, že se
člověk nezajímá o jídlo atd. Myslí se tím, že ve stavu
duchovního nazírání a zbožštění jsou utlumeny všechni
síly tělesné, nikoliv duševní, a také to, že v tomto stavu
nejsou duše a mysl podřízeny světu a hmotným věcem.
�abývají se jimi, ale nepodléhají jim. Svatý Basil také jasně
říká, že tímto návratem mysli do srdce získáváme ctnosti,
jako je čistota, statečnost, spravedlnost a rozumnost, stejně
jako všechny ostatní.
Otec J. Romanidis říká, že v živých jsoucnech existují,
dva známé paměťové systémy.. Za prvé je to „buněčná
paměť, která určuje vývoj a konání jednotlivce vzhledem
38
3. Centrum pravoslavné duchovnosti
k jeho vlastnímu já". Tedy to, co známe jako DNA, gene­
tický kód, který určuje všechny věci v lidském organismu.
Za druhé je to „mozková buněčná paměť, která určuje ko­
�ání a vztahy jednotlivce k sobě samému a k jeho okolí".
\f tomto případě se tedy jedná o mozkovou činnost, která
zachycuje minulé události, ale také lidské poznatky získané
studiem a zkoumáním, a která určuje vztahy člověka
k lidem v jeho okolí. Vedle nich však 11u lidí existuje ještě
jedna nefunkční nebo ne příliš funkční paměť v srdci, která
se, je-li uvedena do činnosti skrze modlitbu mysli, zabývá
neustálým pamatováním na Boha a přispívá k urovnání
�šech lidských vztahů".
Světec, jakožto nositel pravoslavné duchovnosti, má
všechny tyto tři druhy paměti, jež paralelně konají
a působí, aniž by se navzájem ovlivňovaly. Světec je
nejpřirozenější člověk. Je si vědom světa, zabývá se
různými záležitostmi, ale protože jeho mysl dosáhla své
přirozené funkce, sice „prodlévá na zemi, ale jeho domov je
na nebesích".
Centrem pravoslavné duchovnosti je tedy srdce, v němž
musí přirozeně působit mysl člověka. Energie duše, tedy
mysl, se musí navrátit do podstaty duše,. tedy do srdce.
A takto sjednocené duševní mohutnosti pak díky Boží
milosti dosahují jednoty a společenství s Trojjediným
Bohem. Duchovnost, pojímaná mimo tuto perspektivu, již
není pravoslavná, nýbrž moralistická, abstraktní
a racionalistická.
..
39
 Léčba lidské osobnosti je cesta vedoucí k dokonalosti23
člověka, což je v podstatě totožné se zbožštěním. V patri­
ť stické theologii jsou totiž dokonalost a zbožštění synonyma.
Tato terapie je nezbytná a nutná, protože jí předcházel pád
4. člověka, k němuž došlo v osobě Adama, a který je příčinou
STUPNĚ DUCHOVNÍ DOKONALOSTI onemocnění lidské přirozenosti.

„Šestého dne byl Adam stvořen rukou Boží

a vdechnutím byl poctěn obrazem, přijal
přikázání a až do šesté hodiny přebýval
V předešlých kapitolách se· jasně ukázalo, že hlavním v ráji. Po jeho přestoupení byl odtud
úkolem církve je uzdravovat člověka. Proto je Pravoslavná vyhnán. Žid Filón říká, že Adam pobýval•
církev_ léčebnicí, místem terapie a uzdravování duše. To v ráji sto let, jiní z úcty k číslu sedm říkají,
neznamená, že by církev podceňovala jiné oblasti pastýřské že sedm dní nebo let. A žako Adam šestou
péče. Vždyť se zaměřuje na celého člověka, a ten sestává hodinu otevřel svou náruč a dotknu[ se
z duše a těla. Ve skutečnosti se zajímá také o biologické, plodu, tak i nový Adam, Kristus, šestou
ekologické a sociální problémy, ale hlavní důraz své hodinu, šestého dne otevřel své dlaně
pastýřské služby klade na léčbu duše. Léčením lidské duše �čil ho ze záhuby. Byl stvořen mezi
se řeší také ostatní složité problémy. zánikem a nezanikáním, aby cokoliv, k čemu
Někteří obviňují Pravoslavnou církev z toho, že se příliš by se přiklonil, svým rozhodnutím také
nezabývá sociálními problémy. Je však z�ámo, že církev se nabyl. Vždyť ho Bůh mohl stvořit
zajímá o všechna témata, která zaměstnávají člověka. neschopného hřešit. Aby však bylo patrné
Zřejmé je to jak z pohledu na obsah modliteb p·oužívaných naplňování jeho rozhodnutí, uložil mu
při bohoslužebných shromážděních, tak z pohledu na dílo zákon, že se smí dotýkat všech stromů
a nauku svatých Otců. O nemocnici, která se primárně v sadu, s výjimkou jednoho. Podobně jakoJ!.
zabývá léčením těla, lze říci, že se při léčbě zabývá také možné nabývat skrze celé stvoření poznání
jinými problémy člověka. Totéž platí pro Pravoslavnou Boží moci, ale nikoliv poznání Boží
církev. Předmětem její léčby je centrum lidské osobnosti přirozenosti. Řehoř Theolog moudře poznal:
a během této léčby uzdravuje celého člověka. Proto také za že sad byly Boží ideje a strom poznání
různých společenských bouří, v dobách, kdy jsou vážně dobrého a zlého, �e byl viděním Bohq. Říká,
paralyzovány základní funkce státu či oslabeny vnější
-lil
lidské svobody, církev dále koná sv:é dílo - léčí člověka.
23 Řecké 'l:EAELwatc; bývá do češtiny (většinou v souvislosti se
spisy Dionysia Areopagity) překládáno jako završení.

40
41
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
že Bůh přikázal Adamovi pečovat o všechny
živly a jsoucna a pojímat je svou mysl, a tak
Boha oslavovat, protože to je skutečná
potrava, jakož i jeho vl.stní přirozenost.
A aby nezkoumal jaká je přirozenost Boha,
odkud a jak vyvedl z nebytí vše, co jest.
Nicméně on vše ostatní opustil a jal se spíše
zkoumat Boha a důkladně prozkoumávat
jeho přirozenost. Ale že byl v těchto věcech
ještě nedokonalý a nedospělý, padl poté, co
mu Satan skrze blud Evy předložil touhu po
zbožštění.
Božský a veliký Zlatoústý říká, že strom měl
jakousi dvojí mohutnost - ráj byl na zemi
a byl duchovní i smyslový, podobně i Adam.
Oba že byli mezi zánikem a nezanikáním.
Tímto způsobem zachovává Písmo, ale
současně nezůstává pouze u literárn ího
smyslu."
Synaxář syropustní neděle
Adam se v ráji před svým pádem nacházel ve stavu
zření Boha (0ew9ía 'COu E>eou). Studium Genese ukazuje, že
Adam byl ve společenství s Bohem, ale že bylo třeba jeho
svobodného úsilí k tomu . , aby v tomto sta�u zůstal, ještě
více se v něm upevnil, a dosáhl tak dokonalého společen­
ství a jednoty s ním. Tento stav počáteční spravedlnosti
charakteristickým způsobem popisuje svatý Jan Damašský:
Adam byl čistý a byl nasycován viděním Boha, jeho mysl
byla osvícená. To znamená, že byl především chrámem
Ducha Svatého a neustále pamatoval na Boha.
Hřích praotce Adama spočívá v zatemnění mysli a ve
ztrátě společenství s Bohem. Dalším důsledkem je to, že
42
4. Stupně duchavni dokonalosti
člověk oblékl kožené suknice zániku a smrtelnosti. Lidská
mysl se zatemnila, a člověk tak ztratil osvícení my�li. I2
,znamená, že se mysl stala nečistou, vášnivou a tělo bylo
oblečeno v zánik a smrtelnost. Od svého narození tak
v sobě neseme zánik a smrt, to jest, rodíme se s tím, že
máme zemřít. Od okamžiku pádu zakoušíme celostní
onemocnění. Onemocněla duše i tělo. A protože člověk
v sobě zahrnuje celé stvoření, mikrokosmos uvnitř
makrokosmu, zánik padl také na ostatní stvoření.
„Mysl je raněna, tělo zemdlévá, duch je
nemocen, rozum slábne, život umírá, konec
je za dveřmi. Co uděláš duše má nešťastná,
až přijde Soudce ptát se tebe?"
Velký Kánon
Když mluvíme o prvotním hříchu a jeho důsledcích,
máme tím ve skutečnosti na mysli tři věci. Za prvé je to
oslabení funkce mysli, která přestala fungovat
odpovídajícím způsobem. ,Za druhé je to ztotožnění mys]j
s rozumem a v jistém smyslu také zbožnění rozumu. A za
třetí je to podřízení mysli vášním, úzkostem a podmínkám
okolního světa. Toto je skutečná smrt člověka, úplná
destrukce. Člověk vnitřně zemřel. Mysl byla zatemněna.
Když jsou poškozeny tělesné oči, potemní celé tělo. Totéž
platí pro oko duše, a tím je mysl. Když je oslepena mysl, tak
je nemocen celý duchovní organismus a upadá do hluboké
temnoty. I tom se zmiňuje Kristus, když říká: Jestliže
i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom trn�?" (Mt 6,
23).
Důsledkem je destrukce nejen „všech činností duše, ale
také destrukce všech vnějších lidských funkcí. Člověk se
nyní staví jinak ke svému bližnímu, k Bohu, ke světu
43

Metrapolita Hierotheos - Pravoslavná �-piritualita
a k celému stvořen í. roté, co mysl ztratila schopnost setkat
se s Bohem, začal se o to pokoušet rozum. Zde se rodí
všechny napodobeniny Boha, které ve svém důsledku
,ved ly k idolatrickým náboženstvím a k ljretickým odchyj:
M!!!· Mysl již není schopna vidět v člověku obraz Boží
a pod vlivem vášn í se k němu staví zcela jiným způsobem.
Svého bližního chamtivě a ctiž ádostivě považuje za před­
mět žádostivosti a ze stvoření si činí předmět své i dolatrie.
Děje se to, o čem mluví apoštol Pavel v epištole Římanům:
„Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili
slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby
eomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů."
(Ř 1, 22-23)
Člověk potřebuje vyléčit, tedy být očištěn. Potřebuje
dosáhnout osvícení mysli, te dy A damova stavu před
pádem, a nakonec dosáhnout zbožštění. A to je přesně to,
čeho se dosahuje skrze Kristovo vtělení, skrz(! celou Boží
ekonomii spásy a skrze Církev. Z této perspektivy je třeba
chá pat jak mnohé liturgické texty, které charakterizují
Krista jako lékaře či uz dravovatele duší a těl, tak různé
patristické texty, ve kterých se ukazuje, že Kristovým dílem
je především a hlavně uzdravová ní.
. Heretik Apollinarios tvrdil, že na sebe Kristus při
v tělení v zal pouze duši a tělo, nikoliv však mysl. Říkal, že
· lidská přirozenost, kterou Kristus přijal od Přesvaté
Bohorodičky, byla bez mysli, Svatý Řehoř Theolog, který
tuto herezi vyvracel, říkal, že Kristus přijal celého člověka.
To, co by nebylo přijato, by totiž nebylo vyléčeno, ale
naopak to, co se sje dnocuje s Bohem, je spaseno. Kdyby
A dam zhřešil polo vinou své přirozenosti, Bůh by přija l
polovinu jeho přirozenosti, aby ji spasil. Ale protože zhřešil
celý A dam a onemocněla celá lidsJ<á přirozenost, bylo třeba
44
4. Stupně duclwvní dokonalosti
pro spásu přijmout celou lidskou přirozen�st Z t�to �auky
_-
svatého Řehoře je zřejmé, že k uzdraveru hdske pnroze­
nosti došlo skrze vtělení Syna a Logu Božího. Proto je
Kristus skutečným uzdravovatelem a lékařem člověka.
„Jestliže někdo vkládá naději do člověka bez
mysli, pak sám je bez mysli a není hoden
spásy.· Protože co nebylo přijato, zůstává
neuzdraveno. To, co se sjednocuje s.Bohem,
nachází spásu. Kdyby Adam padl polovinou
svépřirozenosti, byla by přijata a spasena
polovina. Ale protože padl celý Adam,
sjednocuje se celý s Narozeným a celý
dochází spásy."
Svatý Řehoř Theolog
f:lověk po pádu potřebova! vylé�it. K tomu ��šl� sk:ze
vtělení, a od té doby je to ukol c1rkve. Ta lec1 cloveka
� především jeho nemocnou osobnost, tedy mysl � srdce.
Všichni Otcové církve vyzývají člověka, aby nastoupil cestu
k uzdraven í.
„Pokud ještě nejsi zcela zoufalý, přijď
· k lékaři, pomodli se a uzdrav své rány
ranami. Získej podobné podobným, či spíše
uzdrav větší menšími."
Svatý Řehoř Theolog
K léčbě člověka dochází působením Boží energie, která
je nestvořená a zjevuje se „v osobě Ježíše Krista". Kri� to�o
působení (ěvécygna), skrze Rteré je člověk uzdravovan, Je
"'
45
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
darem, a proto je nazýváno Boží milostí24• Když říkáme
nestvořená energie nebo Boží milost, myslíme tím stále
jednu a tutéž skutečnost. Apoštol Pavel píše: ,,Milostí tedy
jste spaseni skrze víru. Spasení není z '-fas, je to Boží dar" (Ef
2, 8).
Člověk žijící v církvi musí skrze milost nejprve očistit
své srdce od vášní, poté dosáhnout osvícení mysli, tedy
Adamova stavu před pádem, a nakonec vystoupit ke zbož­
štění, které tvoří společenství a jednotou člověka s Bohem
a je totožné se spásou. Takové jsou stupně duchovní doko­
nalosti, které jsou zároveň základem pravoslavné duchov­
nosti.
Dříve než se podíváme na stádia duchovní dokonalosti,
která tvoří metodu a způsob léčby člověka, musíme se
nejprve zastavit u Boží milosti, neboť je úzce spjata
s očištěním, osvícením a zbožštěním.
Jestliže v pravoslavné duchovnosti mluvíme o očištění,
osvícení a zbožštění, pak tím nemyslíme jednotlivá období
lidské činnosti, ale výsledky působení nestvořené Boží
energie. Když Boží milost (Boží energie) očišťuje člověka od
vášní, je nazývána očišťující, když osvěcuje lidskou mysl, je
nazývána osvěcující, a když zbožšťuje člověka, je nazývána
zbožšťující. Jedná se o stejnou milost a Boží energii, která
dostává různá jména v závislosti na svém působení.
Když svatí Otcové mluví o Trojjediném Bohu, říkají, že
má podstatu či přirozenost, dále energie či Boží milost
a osoby. Každá Osoba svaté Trojice má podstatu
:1 individuální vlastnosti. Tyto individuální vlastnosti se
vztahují k jednotlivým osobám. Podstata a přirozeně také
�nergie je všem třem osobám společná. Stvoření a obnova
24
Autor zde vysvětluje význam řeckéh� pojmu x,áQt.e;, kterým
je dar i milost.
46
4. Stupně duchovní dokonalosti
světa a člověka je společným působením svaté TrojicE;,
Působením svaté Trojice je také spása člověka v „osobě
Ježíše Krista", protože Kristus se stal člověkem ,,z lásky
Otce, spoluúčastí Svatého Ducha".
Na tomto místě je třeba poznamenat, že Boží energie je
„přirozená", a je tedy spjata s Boží přirozeností, ale také že
je vhypostasovaná. Na vysvětlenou je třeba říci, že podle
svatého Jana Damašského je něco jiného působení, a něco
jiného působící. Jiné'je tak� to, co působí, a něco jiného je
výsledek tohoto působení. Energie je aktivní a přirozený
pohyb přirozenosti. Působící je přirozenost, z níž vychází
působení. To, co působí, je hypostase, která používá
energii, skrze niž působí.
,,Musíme vědět, že něco jirzého je působení,
a něco žinéhopůsobící. Dále je něco jiného
i
způsobené, a něco jiného to, co působí.
Působení je aktivní a podstatný pohyb
přirozenosti. Působící je přirozenost, z níž
vychází působení. Způsobené je výsledkem
působení. To, co působí, je hypostase
užívající působení."
Svatý Jan Damašskt
To tedy znamena, ze Boží působení je pohyb Boží
přirozenosti, skrze nějž se člověk sjednocuje s Bohem a je
s ním ve společenství. Neexistuje podstata bez energie ani
�!S_ie bez podstaty. Boží energie se však zjevuje a člověk
na ní má účast skrze hypostasi, protože to, co působí, je
hypostase, osoba. Boží el\ergie tedy náleží přirozenosti
a nemá svou vlastní hypostasi, a přestože ji nemá, je
vhypostasovaná. To znamená, že "'noží energie působí
a člověk na ní má účast prostřednictvím hypostasí. Jinými,
47

Metropolita Hierotheos - PrmJOS/avná spiritualita
slovy, skrze zjevení a vtělení Krista poznáváme Boha,
vstupujeme s ním do společenství a jsme účastni nestvořené
milosti a Božích energií.
Řekli jsme již, že nestvořená Jergie, Boží milost,
dostává kvůli svým výsledkům různá jména. V tomto
smyslu· hovoříme o očišťující, osvěcující a zbožšťující Boží
energii. Proto můžeme pojednávat o třech stupních du­
chovní dokonalosti: o očištění srdce, osvícení mysli a zbož­
štění. Chce-li člověk dosáhnout lidského poznání,· musí
úspěšně absolvovat základní, středoškolské a vysoko­
školské vzdělání. Podobně, má-Ji člověk dosáhnout
poznání Boha, musí projít třemi etapami duchovní doko­
nalosti, tedy očistěním srdce, osvícením mysli a zbož­
štěním. Tímto způsobem se dosahuje uzdravení člov:ěka.
Dříve než přistoupíme k rozboru tří stupňů duchovní
dokonalosti, musíme se zastavit u dvou základních věcí,
které nám umožní pochopit tuto nauku církevních Otců.
Za prvé bychom měli vědět, že se nejedná o etapy, které
by byly výsledkem lidského snažení, ale o Boží působení.
Nerozdělujeme zde činnost do fází, které se vztahují
k nějakému vnějšímu ·procvičování lidské vůle, nýbrž se
jedná o výsledky působení nestvořené Boží milosti. A ty se
přirozeně rozvíjejí u těch lidí, kteří spolupůsobí a jsou
v souladu s jejím působením.
Za druhé bychom měli vědět, že rozdělení na jednotlivé
stupně duchovního vývoje není statické a uzavřené. Pokud
jde o školní vzdělání, člověk který absolvuje základní
školu, se již nemíní vrátit zpět. To však nelze říci v případě
Boholidského vzdělání, kterým procházíme v církvi. Zde se
tyto tři stupně zaměňují. Aby člověk dosáhl vidění Boha,
musí nejprve projít očištěním a osvícením. Když pak tohoto
vidění dosáhne, tedy dosáhne třetího stupně duchovní
48
4. Stupně duchovní dokonalosti
dokonalosti, nějakou dobu na něm zůstává a posléze se
opět vrací k osvícení mysli. Člověk, který se nemodlí, se
také může ze stavu osvícení mysli vrátit na stupeň
očišťování.
V celé patristické tradici se setkáváme s pojednáním
o třech stupních duchovní dokonalosti, o třech stupních
léčby člověka. Svatý Dionysios Areopagita mluví o očištění,
osvícení a završení. Stejné rozlišení používá i svatý Řehoř
Nysský. Také svatý Maxim Vyznavač rozlišuje mezi
praktickou filosofií (očištěním), přirozeným viděním
(osvícením) a mystickou theologií (zbožštěním). Svatý
Symeon Nový Theolog rozděluje své dílo �a praktické,
gnostické a theologické kapitoly. Také svatý Rehoř Palama
rozděluje své »kapitoly" _na etické, fyzické a theologické.
V celé pravoslavné tradici se mluví o třech stupních doko­
nalosti. Taková je léčba člověka -•zde člověk žije Tradici,
stává se Tradicí, tvoří Tradici a je nositelem Tradice;
Výstižně to charakterizuje úvod Filokalií, která jsou
dílem svatého Nikodéma Svatohorce a svatého Makaria,
biskupa z Korintu25. Říká se zde, že cílem sesbíraných
patristických děl je předložit nauku, na jejímž základě by
člověk mohl dosáhnout uzdravení mysli, a to pomocí tří
stupňů duchovního života. Je známo, že Filokalia, která .
25 Texty o hesychastické modlitbě byly v r. 1782 vydány
v Benátkách v antologii pod názvem Filokalia, která obsahuje
škálu autorů od sv. Antonína Velikého po hesychasty 14. stol.
O jedenáct let později moldavský mnich Paisij Veličkovskij vydal
v Petrohradě překlad těchto 'textů .do cirkevní slovanštiny pod
názvem Dobrotoljubije. Do ruštiny byla přeložena Theofanem
Zatvomikem v druhé polovině 19. stol., který při svém překladu
některé texty vynechal a jiné doolnil.
49
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritlllllita
popisují celou metodu léčby, jsou základní příručkou
duchovního života.
„Filokalia ze svatých neptikÍJ jsou s(stavená
svatými a bohonosnými Otci našimi. Zde se
mysl skrze etickoufilosofii během praxe
a theorie očišťuje, osvěcuje a dochází
dokonalosti."
Filokalia
Pro lepší pochopení této patristické nauky bych se rád
zmínil o některých podrobnostech z nauky svatého Nikéty
Stéthata - o jeho rozboru tří stádií duchovního života. Svatý
Nikéta je Tradicí řazen k autorům pojednávajícím o tradič­
ním způsobu terapie v Pravoslavné církvi.
Říká, že chce-li člověk dosáhnout věku Kristovy plnosti,
a tím přirozeně i své spásy, musí vystoupit- po stupních,
které odpovídají třem skupinám křesťanů - začátečníkům,
pokročilým a dokonalým křesťanům.
,,Na výstupu k dokonalosti jsou tři stupně­
očišťujícící, osvěcující a mystický, který také
přivádí k dokonalosti. První odpovídá
začátečníkům, druhý pokročilým a třetí
dokonalým. Ten, kdo po těchto stupních
vystupuje, dospívá do věku podle Krista
a stává se mužem dokonalým podle míry
Kristovy plnosti."
Svatý Nikéta
50
4. Stupně duchauní dokonalosti
Nikéta během svého díla tento výstup stále připomíná.
Opakovaně hovoří třech stupních filosofického26 života
a zdůrazňuje, že musíme stále postupovat a na své cestě
k Bohu nesmíme ustávat. Od praktické askese musíme
vystoupit k přirozenému duchovnímu nazírání stvořeného
světa a odtud vystoupit k mystické theologii příčin (µuan­
KT) 8eoAoy(a -wů Aóyou). Zvláště zdůrazňuje fakt, že
nepochopíme-li toto rozdělení a nebudeme-li postupovat
od méně dokonalého k dokonalejšímu, pak budeme ve
skutečnosti horší než světští lidé. Vždyť dokonalí neustále
touží vystupovat k vyšším cílům.
„Je třeba stále postupovat kupředu po
stupních filosofického života a horlivě
vystupovat k tomu, co je nad námi. Vždy
musíme být v pohybu směrem k Bohu
a nikdy se nesmíme zastavovat v dobru.
Proto musíme přejít od praktické askese
k přirozenému uvažování o stvoření. Odtud
je třeba dále vystoupit k mystické theologii
příčin (tni n}v µvawci]v -rov Aóyov
0eotloyíav), a tam si odpočinout od všech
skutků tělesného cvičení, které slouží
především k pokoření těla a k nabytí nutného
poznání skutečného rozlišení. Pokud jsme
nezískali poznání takového rozlišení
a nevíme jak postupovat dopředu a jak
směřovat k dokonalejšímu, jsme horší než
lidé tohoto světa. Ti, dokud nedojdou
k tomu, co přesahuje o�tatní pocty,
---
26U byzantských autorů pojem filosofie nabývá asketicko-
morální význam.
51
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
nespočinou v tom, nepřemýšlejí o hranidch
svého snažení ani o konci svého výstupu."
Svatý Nikéta
ť stádií duchovního života.
Tento výstup závisí na očištění srdce a osvícení mysli.
Člověk musí být nejprve očištěn od materiálního zla
myšlenek, tedy od svého podmanění stvořeným světem,
a poté musí získat osvícené a stále zářící netělesné oči duše.
Tohoto osvícení mysli se dosahuje mystickou a v Bonu
skrytou moudrostí, skrze kterou se vystupuje k vědě
poznání svatých. Až poté může být člověk nazýván
theologem a je schopen předávat těm, kteří ho přijímají,
skryté a mystické poznání Boží moudrosti.
„Nejprve je třeba, abychom se na stupni
očišťování očistili od myšlenek, které nás
poskvrňují svým tíhnutím k materiálnímu.
Pak musíme při osvícení získat osvícené
a sfá[e záříd netělesné oči, a konečně
musíme na mystickém stupni dospět
k moudrostí skryté v Bohu. Tímto způsobem
musíme vystoupit k vědění, které obsahuje
poznání svatého, jež umožňuje nalézt staré
a nové těm, kdo mají uši k slyšení. Chceme-li
se počítat mezi vyvolené, kteří mají
duchovní sluch, musíme se stát štědrými
majiteli těchto skrytých mystických
myšlenek. A tak se oddělíme od méně
dokonalých, aby se svaté nedávalo psům
a perla Logu aby se nedávala duším, které by
ji podobně jako svině nechaly bez užitku."
Svatý Nikéta
52
4. Stupně duchovní dokonalosti
Mimo obecné pojednání o třech skupinách spasených
a třech stupních duchovní dokonalosti předkládá svatý
Nikéta podrobnější popis celkové atmosféry jednotlivých
Období očištění, které se týká začátečníků v zápase
zbožnosti, je úzce spjato s pokáním. Když mluvíme o poká-.
. ní, myslíme tím na jedné straně odložení starého, pozem­
ského člověka, a na druhé straně oblečení nového člověka,
obnovovaného působením Přesvatého Ducha. Toto pokání,
které zde člověk činí, je vyjádřeno odporem k materiálnímu
světu (v podstatě odporem k vášním, spjatých s materiál­
ním světem), v „přetavení" těla skrze půst a bdění,
v odvratu od ·všech věcí, které mohou být příčinou vášní,
v prolévání slz, v pokání za minulé skutky, v souladu
vnějšího konání s ctnostným duchem, v očištění mysli od
každé poskvrny skrze dojetí a ve vstoupení Logu do mysli.
Obecně vzato se v tomto období jedná o pokání, které se
projevuje asketickým životem. Člověk rozdmýchává sílu
ohně, který v něm byl zapálen, umlčuje divoké vášně
a stává se silným.
Období . osvícení je vlastně prvním stupněllJ,
bezvášnivosti. Jeho typickým znakem je poznání jsoucen,
duchovní nazírání příčin stvořeného světa a přítomnost
Ducha Svatého. Plody osvícení jsou následující: jednak
očištění mysli působením Boží milosti, která jako oheň
zapaluje srdce, dále odhalení duchovního zraku srdce,
a konečně zrození poznání uvnitř mysli1 které se projevuje
;znešenými myšlenkami. Jinými slovy, v posledním
z těchto období člověk dospívá k neustálé modlitbě mysli
a k poznání Boha. Poznává Boží a lidské věci a zakouší
zjevení tajemství království Božího. �ehdy je člověk,
53
Melrapolita Hier.otheos - Pravoslavná spiritualita
podobně jako prorok Eliáš, veden do nebe a prochází
nebesy.
�tupeň mystické dokonalosti se týká lidí, kteří dosáhli
dokonalosti a stali se skutečnýrrtj. theology církve. Tehdy
člověk, který je zbožšťován, vstupuje do společenství
s andělskými m001ostmi, přibližuje se nestvořenému světlu.
a jsou mu skrze Ducha odhalovány Boží hlubiny, takže vidí
nestvořenou Boží energii. Takový člověk poznává řadu
věcí, které jsou ostatním skryté, stejně jak� tajemství
obsažená v Písmu. Podobně jako apoštol Pavel vystupuje
do třetího nebe theologie, kde slyší nevyslovitelná slova
a vidí to, co je nepřístupné lidským očím„ Stává se
theologem církve a zažívá onen blažený stav spočinutí -
,,dokonalý v dokonalém Bohu".
Najdou se přirozeně také lidé, kteří tvrdí, že takové
vymezení období duchovního života je ovli�něno řeckou
starověkou filosofií a zvláště novoplatónismem, v němž se
pojednává o askesi a poznání Boha. Při pozorném zkoŮmá­
ní však zjistíme, že ve starověkém Řecku se pojednávalo
o očištění a osvícení zcela odlišným způsobem, než
� svatých Otců. Podle platónské filosofie znamená očištění
umrtvení vznětlivosti a žádostivosti, protože platónští
filosofové věřili, že nejvlastnějším jádrem člověka je jeho
racionální stránka a že vznětlivost a žádostivost •jsou
důsledkem pádu. Když mluvili o očištění, měli na mysli
především umrtvení těchto dvou částí duše. Osvícením
rozuměli starověcí filosofové poznání pravzorů jsoucen,
neboť věřili, že pádem člověk na tyto archetypy zapomněl;
A to je podle nich vlastním trestem a tragédií člověka.
V pravoslaví však má očištění, osvícení a zbožštění jiný
význam a odlišný charakter.
54
4. Stupně duchounf dokonalosti
Měli bychom vědět, že svatí Otcové nebyli ve svém
pojednání o očištění, osvícení a zbožštění ovlivněni
starověkou filosofií ani novoplatónismem, ale že je jejich
pojednání založeno na zkušenosti a skutečném prožití
těchto skutečností. Zkušenost společenství s Bohem, přiro­
zeně v různém smyslu, je přítomna jak ve Starém, tak
v Novém Zákoně. Z mnoha míst v Písmu je patrné, že před
výstupem člověka k Bohu musí dojít k očištění srdce od
vášní, k následnému osvícení mysli a k neustálému pama­
továním na Boha.
Nejprve se podívejme na Kristovu nauku o poznání
tajemství Božího království. Poté, co učedníci vyslechli
podobenství o rozsévači, žádali Krista, aby jim toto
podobenství vysvětlil. Kristus jim řekl: ,,Vám je dáno znát
tajemství Božího království, ostatním však jen
v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali."
(Lk 8, 10)
z Kristovy odpovědi je zřejmé, že někteří slyší slovo
Boží skrze podobenství. To jsou ti, kteří nedosáhli očištění,
a nebyli proto připraveni přijmout tajemství Božího
království. A vedle nich zde nacházíme ty, kteří 'podobni
učedníkům, byli skrze očištění, opuštění světa a skrze
učednictví u Krista, učiněni hodnými přijmout poznání
tajemství království nebeského. Přidáme-li k tomu ještě
vyprávění o třech učednících, kteří vystoupili na horu
Tábor a spatřili království Boží, dospíváme ke třetí skupině
křesťanů. Na cestě staletími se vždy najdou lidé, kteří slyší
slovo Boží v podobenstvích. Dále jsou zde ti, kteří jsou
hodni naslouchat tajemstvím království nebeského, aniž by
je spatřili. A kon�čně jsou zde ti, kteří jsou uznáni za hodny
vidět tajemství Božího královst,.Q, vidět samotného Boha.
55
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
„Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich
. jest království nebeské. Blahoslavení lkající,
neboť oni potěšeni budou. Blahoslavení tiší,
neboť oni dědictví obdrží n4·zemi.
Blahoslavení, kteří lačnějí a žízní po
spravedlnosti, neboť oni nasyceni budou.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni
milosrdenství dojdou. Blahoslavení čistého
srdce, neboť oni Boha viděti budou." (Mt 5, •
3-8)
V kázání na hoře a zejména v blahoslavenstvích se zře­
telně ukazuje, že pokud se člověk chce stát hodným vidět
Boha, musí se očistit od vášní, musí očistit své srdce od
všech špatných myšlenek, které se v něm nacházejí, a musí
dosáhnout pokory ducha. Řeč Kristova je zde jasná.
Blahoslavenství ukazují duchovní cestu člověka, cestu
zbožštění, způsob, jímž se uskutečňuje jeho uzdravení.
Poznání duchovního úpadku, tedy poznání, že uvnitř srdce
přebývají vášně, vede člověka k pokání a k blahoslavené
zkroušenosti. Přímo úměrně k hloubce zkroušenosti vchází
do duše útěcha od Boha. Tak je získávána mírnost a vnitřní
klid. Zakoušení vnitřního pokoje vede člověka k ještě větší
touze po Boží spravedlnosti, a po uplatňování Božích •
přikázání v každodenním životě. Zachovávání přikázání
vede_ člověka k poznání Božího milosrdenství a k ještě
většímu . očištění srdce. Cílem zachování přikázání je
očištění duše; přičemž některá přikázání se zmiňují
o očištění racionální části duše, jiná o očištění žádostivé
části a jiná o očištění a posílení vznětlivé části duše. Tam,
kde dochází k očišťování srdce od vášní, dospívá člověk
k vidění Boha.
56
4. Stupně duchovni dokonalosti
Blahoslavenství ukazují podstatu duchovního života
a způsob léčby člověka. Člověk získává pečeť Přesvatého
Ducha a stává se údem těla Kristova, chrámem Přesvatého
Ducha.
V podobenství o marnotratném synu jsou zachyceny tři
skupiny spasených. Do první kategorie náležejí otroci ("ale
otec rozkázal svým otrokům"), do druhé námezdní dělníci
(,,jak mnoho námezdních dělníků u mého otce má chleba
nazbyt...") a do třetí skupiny synové, otcovy děti ( ,,jeden
člověk měl dva syny... "). Jak je vidět, otec v tomto
podobenství měl syny, námezdní dělníky a otroky (Lk 15,
11-32).
V nauce svatých Otců se setkáváme s názorem, že
všechny spasené lze rozdělit do těchto tří kategorií. Do
první náležejí otroci, kteří zachovávají Boží vůli proto, abX
unikli trestu. Do druhé patří námezdní dělníci, kteří
zachovávají přikázání proto, aby získali ráj, a do třetí
synové, kteří vše konají z lásky k Bohu, protože vědí, že
jsou jeho dětmi. Tyto tři kategorie ve skutečnosti odpovídají
třem stádiím duchovního života: očištění, osvícení
a zbožštění.
,,Jsou tři ·situace, kdy musíme konat dobro,
jak říká svatý Basil... Konáme-li dobro ze
strachu před trestem, žsme v situaci otroků.
Konáme-li dobro, abychom získali odměnu,
žsme iako námezdní dělníci. A iestliže -
konáme dobro pro ně samotné, pak isme iako
,synov{ Syn totiž neplní otcovu vůli ze
strachu ani pro mzdu, nýbrž proto, že mu
chce slou•žit a ctít iei-"
' ... Abba Dorotheos
57
Metropolita Hierotheos - Pravoslmmá spiritualita
Vedle Kristovy nauky, o které jsme již hovořili a která
hlásá očištění srdce, osvícení a zbožštění, najdeme v No­
vém Zákoně řadu míst, která pojednávají o cestě ke spáse
a o zbožštění. Rád bych se tu zastavil pťuze u některých
míst z nauky svatého apoštola Pavla.
Typický výklad očištění najdeme v Pavlově druhém
listě Korintským.
.,Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme
se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své
posvěcení v bázni Boží." (2K 7, 1) Žití svatosti probíhá v bá­
zni Boží, a zejména skrze očišťování. Pouze skrze očištění
srdce lze mít účast na posvěcující, tedy zbožšťující Boží
energii.
O osvícení mysli, které se projevuje a je zřejmé přede­
vším skrze modlitbu mysli, hovoří řada míst. Zde připo­
menu pouze některá z nich.
Apoštol Pavel ve svém listu Korintským učí, že člověk
může vzývat Pána Ježíše Krista pouze tehdy, má-li v sobě
Ducha Svatého. ,.Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo
mluví z Ducha Božího, neřekne: 'Ježíš buď proklet', a že
nikdo nemůže říci: 'Ježíš je Pán', leč v Duchu Svatém."
(lK 12, 3)
Výklad tohoto místa ukazuje, že se nejedná o rozumový
projev úcty k Bohu, nýbrž o dílo mysli, o modlitbu pronáše­
nou v srdci člověka. ,K tomu, aby se někdo modlil svými
slovy v rozumu, nepotřebuje nutně přítomnost Přesvatého
Ducha. Všichni se mohou rozumem modlit a vzývat Pána
Ježíše Krista. Apoštol Pavel však říká: ,.Nikdo nemůže říci
'Ježíš je Pán' než v Duchu Svatém." To „nikdo" znamená, že
pouze v Duchu Svatém může člověk konat modlitbu mysli
uvnitř svého srdce.
58
4. Stupně duchovní dokonalosti
Zkoumáme-li toto místo v rámci celé nauky apoštola
Pavla, pak jasněji pochopíme, že se jedná o modlitbu srdce,
která probíhá v srdci skrze Ducha Svatého při osvícení
mysli. Křesťanům do Efesu píše: ,. ...ale plni Ducha zpívejte
společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte
Pánu, chvalte ho ve vašem srdci." (Ef 5, 18-19) Žalmy,
hymny a duchovní písně jsou v srdci přednášeny tehdy,
když je člověk naplněn Duchem Svatým.
Modlitba mysli probíhá v srdci tehdy, když člověk
v Duchu Svatém dosáhl stavu synovství, to znamená, že se
podle milosti stal synem Božím. V listě Římanům apoštol
Pavel píše: ,,Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové
Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět
propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž
voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu
duchu, že jsme Boží děti." (Ř 8, 14-16)
Modlitba mysli, která probíhá v srdci skrze Ducha
Svatého, je úzce spjata se stavem synovství, který je udílen
skrze milost. To znamená, že nejprve dochází k očištění
srdce, během něhož jsou ze srdce odstraňovány všechny
špatné myšlenky, a poté se člověk skrze milost stává synem
Božím a přirozeně se modlí řka: ,.Abba Otče". Právě tehdy
se člověk stává skutečným údem církve. Vždyť jinde boží
apoštol říká: ,,Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho."
(Ř 8, 9)
Apoštol Pavel pojmenovává tento stav osvícením, tedy
".>říchodem Boží milosti do lidského srdce, která jej po
�čištění osvěcuje: ,.Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří
světlo', osvítil naše srdce, aby nárn dal poznat světlo své
slávy ve tváři Kristově." (2K 4, 6) Duchovní temnota zna­
mená zatemnění mysli. Milost Boží, ktef.iÍ přichází „v osobě
59
Melropolita Hierotheos - Pravoslavná spirilualila
Ježíše Krista", září v srdci osvěcovaného člověka a umožňu­
je mu poznání Boží slávy.
Také pokud jde o zbožštění a duchovní nazírání
(0EwQía), můžeme upozornit na řadu mís( u apoštola
Pavla. On sám se často zmiňuje o zjevení, které přijal od
Boha. Mluví o tom, že viděl Krista v jeho slávě a že je
apoštolem Ježíše Krista. V této souvislosti je výmluvná také
zkušenost výstupu do třetího nebe a přenesení do ráje:
„Musím se pochlubit, i když to není
k užitku; přicházím teď k viděním
a zjevením Páně. Vím o člověku v Kristu,
který byl před čtrnácti lety přenesen až do
třetího nebe; zda to bylq v těle či mimo tělo,
nevím - B::h to ví.Avím o tomto člověku,
že byl p::enesen do ráje - zda v těle či mimo
tělo, nevím, Bůh to ví - a uslyšel
nevyPravitelná slova, jež není člověku
dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, sám
sebou se chlubit nebudu, leda svými
slabostmi. I kdybych se chtěl chlubit, nebyl
bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu.
Nechám toho však, aby si někdo o mně
nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode
mne slyší. Aabych se nepovyšoval prq
výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl
mi dán do těla osten, posel satanův, který
mne sráží, abych se nepovyšoval�
tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne
•
toho zbavil, ale on mi řekl: 'Stačí, když má�
mou milost; vždyť v slabosti se projeví má
,
� Atak se budu raděj! chlubit slabostmi,
60
4. Stupně duchovní dokonalosti
aby na mně spočinula moc Kristova." (2K
12, 1-9)
Jak víme z celé tradice naší církve, vidění Boha se děje
skrze zbožštění člověka, a člověk má tak účast na zbož­
šťující Boží energii.
Také apoštol Petr se zmiňuje o zření Boží slávy na hoře
Tábor:
,,Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi,
ale zvěstovali jsme vám slavný příchod
našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové
jeho velikosti. On přijal od Boha Otce čest
i slávu, když k němu ze svrchované slávy
zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn,
v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas,
který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když
jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám
potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že
se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném
místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka
vám nevzejde v srdci. Toho si buďte
především vědomi, že žádné proroctv�
v Písmu nevzniká z vlastního pochopení
•skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno
proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu
-
Ducha svatého mluvili svatí,_poslaní od
Boha." (2Pt 1, 16-21)
Duchovní život tedy zjevně . nerií žádným antropo­
centrickým stavem, nýbrž zkušeností nestvořené Boží
milosti. Nejedná se o filosofii ani o spekulaci, ale o účast na
Boží milosti.
61
 Z citované pasáže je zřejmé, že křesťanské zjevení není
předmětem intelektuální spekulac�, nýbrž otázkou zkuše­
nosti s živým Bohem a také toho, že člověkr�t následovat
prorocké slovo, které je jako svíce� a osvěje jeho kroky
„až dokud se nerozbřeskne den a jitřenk a vám nevzejde
v srdci."
V Kristových slovech, stejně jako ve slovech apoštolů,
nacházíme tři stupně duchovního života, duchovní doko­
nalosti a léčby člověka:. očištění srdce, osvícení mysli"
a zbožštění. Taková je skutečná cesta člověka ke zbožštění.
Adam se v ráji nacházel ve stavu osvícení a duchovního
nazírání, ale kvůli svému hříchu tuto slávu ztr atil. Hřích
není ve skutečnosti ničím jiným než ztrátou Boží �
tedy ztrátou možnosti vidět Boha. Apoštol Pavel řekne:
,,Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospra­
vedlňováni zadarmo, jeho milostí vykoupením v Kristu
Ježíši." (Ř 3, 23-24) Hřích je spjat se ztrátou Boží slávy
a vidění Boha. Díky Kristovu vtělení má člověk možnost
dosáhnout ospravedlnění, vidění Boha a zbožštění. Z toho
plyne, že ospravedlnění je zbožštěním a spásou člověka.
62
5.
PRAXE A DUCHOVNÍ NAZÍRÁNÍ21
U svatých Otců jsou tato tři stádia duchovního života
označována pojmy „praxe" a „duchovní nazírání" (8ew­
QÍa)28. Na tomto místě bycha� se možná měli na chvíli
zastavit. Jednak lépe pochopíme, co zn amená pokání
a očištění srdce, a také musíme věnovat pozornost dnešní­
mu mylnému výkladu pojmů pr axe a lHEORIA (duchovní
nazírání). Začněme druhým bodem.
Mnoho lidí se při četbě svatých Otců s těmito pojmy
setkává, ale protože nezná jejich hlubší obsah, chápe je
v kategoriích západního myšlení a interpretace. Jedni říkají,
· že duchovní nazírání je věcí spekulace, práce s pojmy,
teor.etické výbavy, ,zatímco praxe je podle nich aplikací
těchto intelektuálních konceptů. Jiní zase tvrdí, že duchovní
nazírání je přemýšlením o Božích věcech a praxe je věcí
misie. V patristické tradici jsou však pojmy praxe a lHEORIA
27 Řecké slovo 0EWQÍ.a bývá překládáno také jako kontemplace
či rozjímání. Z důvodu odlišného obsahu, který vychází ze
Západní spirituality, zavádíme. překlad duchovní zření (viz již
výše). .,
28 Autor zde užívá dva z jeho významů (v dvojici THEORIA -
PRAXIS) teorie a (klasický) duchovní nazírání, kontemplace.
63

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
(duchovní nazírání) chápány odlišným způsobem. O tom se
nyní krátce zmíníme.
Svatý Řehoř Theolog říká, že potřebné, je jak duchovní
azí
� �ání, tak praxe. Duchovní nazírání l:,ozdvihuje mysl
,cloveka od pozemských věcí_. přivádí do Svaté svatých
a navrací ho do stavu jeho původní přirozenosti. Vedle
toho praxe přijímá Krista, jemuž slouží, a skutky mu
prokazuje lásku. Jinými slovy, duchovní nazírá�í je zřením
Boha, obnovou mysli a jejím návratem k Bohu a praxe 'je
vším, co k této lásce vede.
„Krátce řečeno, dobr�je i duchovní nazírání
(0ewpía) a dobrá je i praxe. Duchovní
nazírání nás pozdvihuje a uvádí do Svaté
svatých a přivádí naši mysl k tomu, s čím je
příbuzná. Praxe pak přijímá Krista, slouží
mu a svými skutky mu prokazuje lásku."
Svatý Řehoř Theolog
Na jiném místě, kde svatý Řehoř Theolog mluví
o poslední hrozné egyptské ráně, o smrti prvorozenců, říká,
že chceme-li uniknout andělu zkázy, musíme potřít veřeje
své mysli, což je praxe a duchovní nazírání, velkou
a spasitelnou pečetí - krví Kristovou. Zde se tedy praxe
a �uchovní nazírání vztahují k mysli, jsou jejími pomocníky
a JSOU uzdravovány Kristovou krví. A to je samozřejmě
spojeno s naším spoluukřižováním, spolupohřbením,
spoluvzkříšením a-spolunanebevzetím s Kristem.
Z celé patristické tradice je zřejmé následující. Praxe je
očištěním srdce od vášní a duchovní nazírání je jak
osvícením mysli, tak zřením nestvořené Boží slávy. Podle
svatého Řehoře Theologa je prax� původcem duchovního
nazírání. Podle Eliáše Presbytera zahrnuje praxe tělesný
64
5. Praxe a duchovní nazírání
půst, bdění, zpěv · žalmů, modlitbu úst a mlčení, které je
cennější než slova. Činnost rukou zahrnuje vše, co je děláno
vytrvale. Podle svatého Izáka Syrského je duchovní
nazírání viděním mysli. Samozřejmě musíme také podot­
knout, že neexistuje praxe nezávislá na duchovním nazírání
ani duchovní nazírání nezávislé na praxi. To znamená, že
skrze očištění je člověk veden ke zření Boha a pokud ono
ustává, opět začíná praxe.
,,Neexistu;e spolehlivá praxe bez duchovního
nazírání ani skutečné duchovní nazírání bez
praxe. Je totiž třeba, aby praxe byla založena
duchovně (ěAi\óytµov) a duchovní
nazírání bylo praktické."
Svatý Maxim Vyznavač
Podrobnou analýzu praxe a duchovního nazírání
předkládá svatý Řehoř Palama. Učí, že duchovní nazírání
není ničím jiným než zřením Boha a že „praxe je základem
skutečného duchovního nazírání neboli zření Boha."
Duchovní nazírání není přemýšlením o tom, co bylo řečeno,
či zřeno, nýbrž zřením Boha (9eomla). Je-li toto teorie, pak
praxe není nic jiného než očištění srdce a pokání. Tj.
hesychastický způsob života - hesychastická cesta.
Praxi tedy svatý Řehoř Palama chápe jako hesychasmus,
svatou hesychii, pokoj mysli, zapomenutí na pozemské,
zasvěcení se nebeskému, odložení všeho myslitelného pro
lepší. Skrze takovou praxi se „osvobozujeme od pozem­
ského a směřujeme k Bohu". Přesvatá Bohorodička následo­
vala tuto cestu a tento způsob výstupu k Bohu a dosáhla
tak zbožštění a stala se Matkou Slova Božího.
..
65
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
„Když toto Panna hledá (protože je
nezbytné, aby poslové dostihli ty, k nimž
byli vysláni), nqchází svého průvodce ve
svaté hesychii, ledy v pokoji mysli, odstupu
od světa, v zapomenutí na pozemské
a v zasvěcení se nebeskému, v odložení všeho
myslitelného pro lepší. Tato praxe je pravým
základem pravého duchovního nazírání
neboli zření Boha či lépe řečeno, je jediným
projevem skutečně zdravé duše. Každá
ctnost totiž léčí nemoci duše a vášně, které
v ní z nedbalosti zapustily kořeny. Avšak
duchovní nazírání je plodem uzdravené
duše, jasným cílem a druhem božího konání.
Člověk totiž dosahuže zbožštění skrze
duchovní nazírání, a nikoliv skrze myšlení
založené na analogiích vycházežících ze slov
či z viditelného světa (to je příliš nízké
a lidské). Ke zbožštění dospíváme
hesychastický:m způsobem života. Skrze něj
se osvobozujeme od pozemského, směřujeme
k Bohu a jakoby na vyšším stupni života
setrváváme dnem i nocí na modlitbách
a prosbách a jakýmsi způsobem se dotýkáme
oné nestvořené a blažené přirozenosti."
Svatý Řehoř Palama
Z toho vyplývá, že praxe je očištěním srdce, což je
základem skutečného pokání obsaženého ve zvěsti sv�tého
Jana Křtitele, Krista a přirozeně také všech apoštolů. Pokání
je totiž skutečný předpoklad toho, aby člověk mohl dosáh­
nout království Božího.
66
5. Praxe a duchovní nazírání
Očištění srdce, tedy našeho vnitřního světa, je prvním
stupněm duchovního života, jímž musíme projít, chceme-li
dosáhnout spásy.
Nyní je třeba obrátit pozornost k tomu, co svatí Otcové
myslí očištěním srdc�. Jedná se především o tři věci.
Za prvé je to taková léčba duševních mohutnostÍz aby
jejich konání bylo podle přirozenosti, a nikoliv proti ní.
Duše člověka je jedna, .a zároveň má mnoho -mohutností.
Jde především o tři - racionální, žádostivou a vznětlivou,
které mají být ve svém přirozeném stavu obráceny směrem
k Bohu. Rozum hledá Boha, žádostivost po něm touží
a vznětlivost má činit vše pro to, aby duše k tomuto spole­
čenství a sjednocení dospěla. My jsme však převrátili
a narušili přirozený pohyb duševních mohutností. Rozum;
místo toho, aby byl obrácen k Bohu, Boha nezná. Žádostivá
část duše, místo toho, aby po něm toužila, uzavírá se do
úzkého prostoru sebelásky. A vznětlivá část duše, místo
toho, aby se snažila dosáhnout Boha a sjednotila se s ním,
se podřídila vášním a trpí pod jejich nadvládou. Očištění
v tomto případě znamená osvobození těchto duševních
mohutností a jejich obrácení k Bohu.
Za druhé očištění znamená osvobození člověka od
rozkoše a bolesti. Mohli bychom říci, že se jedná o osvobo­
zení člověka od tyranie, kterou na něm rozkoš a bolest
vykonávají. Očišťování člověka osvobozuje od jejich
nadvlády. Rozvíjejí se v něm především duchovní požitky
a člověk již není zarmucován bolestmi a strastmi, které do
j�ho života přicházejí skrze různé lidi, obtíže a problémy.
Za třetí o očištění mluvíme tehdy, je-li srdce očištěno od
různých špatných myšlenek, které se v něm nacházejí.
Myšlenky (AoyLoµoí) se ji!!' říká, protože se správně mají
nacházet v rozumu (AoyLKr')), a nikoliv v srdci. Co to však
znamená? !(dyž přichází nějaká špatná myšlenka a my
67
 5. Praxe a duchovní nazirdni
Metropolita Hierothros - Pravoslavná spiritualita

Praxe je v patristické tradici nazývána také etikou. Když

nejsme dostatečně pozorní, tak se rodí žádost (em0uµía),
svatý Řehoř Palama mluví o etických kapitolách, má na
která pak . touží po uskutečnění. To znamená, že špatná
mysli ty kapitoly svého díla, v nichž rozvíjí téma očištění
myšlenka přešla z rozvažovací části duše do vášnivé části
srdce. Tam je také popsán celý způsob lécoy člověka. �
duše, tedy do oblasti žádostivosti a viÍ-tětlivosti. Uskuteč­
v pravoslavné tradici � žádnou abstraktní záležitostí ani
něná špatná myšlenka a vzniklá vášeň ve skutečnosti
otázkou vnější farizejské morálk)_'., nýbrž věcí askese. Když
vcházejí do srdce a přebývají v něm jako jeho nejvlivnější
tedy Otcové mluví o etice, mají na mysli askesi. Je-li
činitelé. Otcové říkají, že srdce člověka se očišťuje od
smyslem askese přechod ze stavu nečisté mysli k jejímu
špatných myšlenek skrze pokání a celý asketický způsob
l. očištění a odtud k osvícení, pak lze říci, že pravoslavná eti­
života, který je skrze Boží milost uskutečňován v církvi.
ka je totéž, co očištění srdce.
Rozvažování má své místo v rozumu, ale ne v srdci. Jak­
Jestliže praxe v patristické tradici znamená očištění srd­
mile je srdce očištěno a jsou z něho odstraněny všechny
ce, pak duchovní nazírání znamená jak osvícení mysli, tak
špatné myšlenky, tak v něm vládne pouze jedna myšlenka
zření nestvořeného světla. V nauce svatého Řehoře Palamy
- modlitba. Proto je také modlitba ,,Pane Ježíši Kriste smiluj
se ukazuje, že vidění Boha znamená sjednocení člověka
se nade mnou" nazývána monologickou modlitbou
s Bohem, které se uskutečňuje skrze zbožštění, a tak přináší
(µovoi\óyL<nTJ 7tQOOWX�). Jednoduchá paměť srdce je pak
člověku poznání Boha. Duchovní nazírání, sjednocení,
neustálou modlitbou, zatímco v rozumu mohou být tak
zbožštění a poznání Boha představují v patristické tradici
zvané jednoduché myšlenky, tedy pojmy a představy určité
synonyma.
věci, aniž by byly spjaty s vášní.
Takový je způsob léčby člověka a podobně iako má
Tímto způsobem popisují Otcové to, co nazývají
každá věda svůj specifický způsob jak vést člověka k poz­
očištěním srdce. Jakmile je lidské srdce očištěno, člověk si
nání, tak i církev disponuje určitou metodou, s jejíž pomocí
více uvědomuje společnost, ve které žije, a stává se
přivádí člověka ke zbožštěnj. A touto ·metodou je očištění
vyrovnaným. Jeho dřívější sebeláska ustupuje lásce k Bohu
srdce, osvícení mysli a zbožštění, jinými slovy řečeno, je to
a k člověku. Sobecká láska se mění v nesobeckou lásku.
cesta praxe a duchovního nazírání.
Zatímco dříve člověk miloval sobecky a měl lásku, která •
hledá pouze svůj prospěch, nyní má čistou lásku, která ;'iž
svůj orospěch nehledá. Miluje druhé, aniž by za svou lásku
čekal odměnu. Miluje nezávisle na tom, zda je milován
druhými. Jeho konání je dokonale nesobecké. O skutečném
�lověku můžeme mluvit až tehdy, když se sobecká láska
stane nesobeckou. A taková proměna je cílem léčby_
člověka. ..

69
68

ť Eucharistie zachovává a udržuje život a zdraví, které člo­
6.
TAJINY29 A ASKESE
Pravoslavná duchovnost je christocentrická a ekklesio­
centrická, protože v jejím centru je Kristus a církev. To
znamená, že člověk je posvěcován a dochází spásy skrze
Bohočlověka Krista svým životem v církvi, která je požeh­
naným tělem Kristovým. Kristus neexistuje mimo Svatou
Trojici a mimo církev. Skrze život v církvi, která je tera­
peutickým střediskem a léčebnid, proto můžeme dosáh­
nout svého uzdravení.
Život v církvi a účast na nestvořené Boží milosti se
uskutečňuje skrze tajiny a askesi. Skrze tajiny vstupuje do
,lidského srdce nestvořená milost a Boží energie a skrze
askesi se děje dvojí. Na jedné straně se připravuje prostředí
k tornu, aby v našem srdci mohla terapeuticky a spasitelně
působit Boží milost, a na druhé straně pomocí askese •
střežíme Boží milost, kterou jsme přijali skrze tajin;r.
Svatý Mikuláš Kabasila ve své knize O životě v Kristu
podrobně ukazuje, že z;1:)vuzrození člověka se uskutečňuje
skrze tajiny, ale že je také nutné naše vlastní spolupůsobení.
Píše: »Na jedné straně koná Bůh, a na druhé straně je naše
úsilí. Je to čistě Boží dílo, ale i my zasluhujeme uznání."
29 Pojem µucm']QLOV, jak již bylo řečeno, budeme překládat
v pravoslaví obvyklým slovem tajina místo svátost.
70
Boží energie přichází skrze tajiny. Křest uděluje člověku
bytí a hypostasi podle Krista. Myropomazání poskytuje
završení znovuzrozeného, protože mu dává pohyb, a Boží
věk přijal.
„Křest uděluje bytí a celkové připodobnění se
Kristu, neboť přijímá a přivádí k životu to,
co je mrtvé a podléhá zániku. Pomazání
myrem je završením zrozeného, protože mu
dává energii odpovídající přijatému životu.
Boží Eucharistie pak zachovává a udržuje
tento život a zdravl neboť chléb života
uchovává to, co již bylo přijato, a dává
živým trvání."
Svatý Mikuláš Kabasila
Boží energie přicházejí skrze tajiny a člověk by měl
odpovědět spolupůsobením, pílí a upřímnou snahou
reagovat na tento veliký dar. Tímto způsobem Bůh působí
a člověk spolupůsobí. Naše vlastní askese je tedy nutná
k uchování Boží milosti. A o tomto tématu pojednává
Mikuláš Kabasila v citované knize, zvláště pak v kapitole
nazvané "O tom, jak uchovat, co jsme přijali skrze tajiny."
Význam tajin, skrze něž přijímáme Boží milost, je ·
obrovský. Mikuláš Kabasila řekne, že skrze tajiny vstupuje
do ztemnělého nitra člověka slunce spravedlnosti, podobně
jako dveřmi, a umrtvuje zde to, co �ilo v souladu s onou
ztemnělostí a obnovuje to, co přesahuje svět.
„Skrze tyto s.vaté tajiny jakoby skrze dveře
vchází slunce spravedlnosti do ztemnělého
světa a usmrcuje život, lterý odpovídá
tomuto světu a dává povstat životu, který
71

Metropolita Hierotheos - Pravoslatmá spiritualita
tento svět převyšuje. A světlo světa vítězí
nad světem, jako když říká: 'Já jsem přemohl
svěť. Tímto způsobem.pak do smrtelného
a pomíjejícího těla přitádí stálý
a nesmrtelný život."
Svatý Mikuláš Kabasila
O sepětí tajin a askese mluví všichni světci. Rád bych se
zde podrobněji zmínil o svatém Řehoři Palarnovi.
Nej�!íve , sv tý Ře�oř Palama zdůrazňuje, že tajiny
odv �ZUJI �v� poJ�?1enovaní od toho, že se zde nejedná pouze
o n �o �1d1telneh�, ale také o něco duchovního a nevy­
sl �v1 ��lneh�. Kdyz k nim člověk přistupuje, musí proto
pnhhzet neJen k tomu, co se ukazuje navenek, ale ·i k tomu
co není vidět a co je duchovní.
6. Tajiny a askese
Kristus po svém vzkříšení řekl učedníkům: ,Jděte ke všem
národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce
i Syna i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co
jsem vám přikázal." (Mt 28, 19-20) Z toho je zřejmé, že
povinností apoštolů bylo učit národy, což na jedné straně
znamenalo křtít, a na druhé straně nové národy učit
zachovávat Kristova přikázání. Proto svatý Řehoř Palama
říká, že na to, abychom z člověka učinili učedníka
Evangelia, nestačí jen křest, nýbrž je třeba také zachovávat
Kristova přikázání.
„ Vždyť řekl nejen, 'křtěte', ale také 'učte
zachovávat vše, co jsem vám přikázal'. Takže
k tomu, abychom z člověka učinili učedníka

I
Evangelia, nestačí jen křest, nýbrž je také
I třeba zachovávat všechna Boží přikázání."
I „ Tajinami jsou nazývány proto, že se zde Svatý Řehoř Palama
nejedná pouze o viditelné, ale také
o duchovní a nevyslovitelné. Tak i Pán řekl:
Svatý Řehoř Palama je obecný - katholický theolog
'��ch fe ten, kdo oživuje, tělo nenese žádný
a Otec církve. Všichni Otcové jsou katholičtí30 [katholikos -
uzitek. Kdybys hleděl pouze na to, co ;e
celkový, obecný], což znamená, že nemají jednostranné
viditelné, nezískal bys žádného.užitku.
názory a nezastávají odlišné teze, nepřeceňují jedno na
/estliže se však obrátíš na duchovní, teEJJ
úkor druhého, nýbrž disponují určitou duchovní vyrov­
duchovně pohlédneš na předložený chléb, •
naností, která plyne právě z toho, že byli znovuzrozeni
pak budeš Přiiímáním tohoto chleba oživen."
Duchem Svatým. Tato katholicita svatého Řehoře je zřejmá
Svatý Rehoř Palama
z jeho postoje k heretickým tendencím deformujícím du­
chovní život, kt�ré se v jeho době objevily v souvislosti
?ále s,vatý
v
Řehoř mluví o tom, že nestačí pouze křest,
s otázkou tajin a askese.
Je Je �ake třeba zachovávat Boží přikázání, to znamená, že
�Je tř ba vés
� : asketický život. Přitom platí, že asketický život
nem proste záležitostí mnišského života, neboť se jedná
o zachovávání Božích p�ikázání. Snaha aplikovat Bo 'v
30 Toto tradiční chápání pojmu,.;atholikos je odlišné od toho,

jak mu rozumí francko-latinská (tzv. římskokatolická) církev,

přikázání je podstatou askese, která je askesí podle Krist:'.
proto píšeme katholický.

72 73
 6. Tajiny a askesl

Metropolita Hierotheos - Pravoslanv á spiritualita

ostného života
způsob života není mysli telný bez svát
První tendence byla f9rmulována v nauce messaliánů. církve.
ehoře Palamy
Messaliánské hnutí byla star ověká hereze, kter á zn ovu Léčba duše se podle svatého Ř
k i ot. Be�
ožila v době svatého Řehoře. Tajiny c�rkve, tedy svatý křest uskutečňuje skrze svátostný a hesychastic Ý, � �
vny z1vot, am
a Boží Eu ch aristi e, neměly podle nicli-pro spásu člověka tak tohoto spojení není možný ani pravosla
velký význam. Tvrdi li, že to, co sjednocuje člověka s Bo­ pravoslavná theologie. . v e o vehkem ,
nu1
•

Na řadě míst ve svých kázáních se znu

•

hem, j e především tzv. modlitba mysl i. Ona, nikoliv svá­

p svě�je osvobu
tostný život, je prý tím, co očišťuje člověka a p řináší mu významu tajin. Učí také, že Kristus
o
,
ze b ozsky krest,
zbožštění. Vedle toho messaliáni učili, že v lidském srdci se každého člověka a odpouští hříchy "skr
e pokání, které
nachází zároveň jak Boží milost, tak Satan. Jinými' slovy, skrze zachovávání jeho p řikázání, skrz
st í Krve a Těla."
přecenili hesych astický život na úkor svátostné ho života p oskytl viníkům a skrze Přijímání jeho vl� �
e - sp olu se
církve. Dvě základní tajiny - křest a Euch ansh
nástr oje, jejich ž
Dr uhá tend ence pocházela především z oblasti Západ­ zachováváním Kristových p řikázání jsou
a je p�svěcován
ního křesťanství. Za života svatého Řehoře patřil k jejím prostřednictvím jsou odpoúštěny hříchy
Otc:� hdí a skrze
zastáncům filosof a myslitel Barlaam. Ten velmi zdůraz­ člověk. Svatým křtem se Krist�s stáv� , ,
ňoval svátostný život církve na úkor hesychastického ži­ j ji Matk u. Svatý Ře hor pouz1va v teto sou �
Eucharistii e ch o
Kristus nás ,,krmi
vota. Také opovrhoval hesychasmem a vším, co je spjato vislosti také následující obr az. Říká, že
í k jence." Stejně
s modlitbou mysli. Za nejpodstatnější považoval účast na svými prsy tak, jako laskavá mat�a krm �
svych p�s�u,_ tak
tajinách. O modlitbě mluvil pouze abstraktně a intelektuál­ jako laskavá matka kr mí své ho ko1ence �
e
irkve (ktera J e 1eho
ně. Navíc tvrdil, že Boží milost je stvořená a ž e vidění Boha se chová i Kristus. Dva prsy Krista a c
tedy svatý křest
je zřením stvořeného světla. O celé hesych astické tradici tělem) _isol\ dvě centrální a základní tajiny,
cír kv e, kt er á je základem vš ech dogmat a sp olečným živo­ a B oží Euch aristie.
chto
tem vše ch Otců, mluvil vesměs po hrdavě a posměšně. v jiném kázání se také zmiňuje o veliké moci těpřir�
li sko
?vatý Řehoř Palama se postavil proti oběma těmto dvou tajin a říká, že Kristus na se�e vzal � �
Ve svei:n tel e pod­
tendencím. Stejně jako církev si byl vědom toho, ž e každt! zenost a měl ste jně jako my duši a telo.
vz říšení zvmrt­
přeceňování jedno ho p roudu a p řehlížení druhého je stoupil utrpení, smrt, pohřbení a posléz� � -
v obeh a mozn ost
odklonem o d pravoslavného živo ta, a v důsledku to h o vých , a tak nám předal konání n ekrva
e

i vzdalováním se od spásy. Zdůraznil, že pro léčbu člověka, získat plody spásy.

a t edy p ro jeh o spásu, je nezbytné spojení svátostné ho
,, Vidíte rod Kristův a příbuzenství Kristovo,
a ask etic kého života. O svátostném ž ivotě, který by p řináš el
spásu, nelze hovořit bez jeho nezbytného předpokladu, jež nikoliv z přirozenosti, nýbrž z milosti
v
tedy bez he sychastického ž ivota. Rovněž he sy ch astický a podle zákona milostv,ovstává? ... Protoze
podle Pa_vla všichni, kteří v Krista byli

75
74

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
pokřtěni, Krista oblékli. Co do své
přirozenosti jsou dětmi jiných rodičů
a přesahujíce tuto přirozenost.stávají se
dětmi Kristovými. Toho KrisLi, který
překonal přirozenost, když se bez semene
vtělil z Ducha Svatého a Vždypanny
Marie."
Svatý Řehoř Palama
Sest oupením duše d o Hádu a vyst oup ením z něj nám
daro val věčné světlo a život a jak o svěde ctví této události
nám předal svatý křest, "takže skrze něj získávám e spás u ,
skrze obě tajiny a skrze každo u z nich je svát ostně promě­
ňována (SeouQyouµévwv) duš e i těl o a je do nás zaséván
neporuš ený živo t." Prostř ednictvím těchto d vou taji n se
posvěcují duše a tělo a na nich také závisí naše spása. Na
závěr kázání svatý Řehoř říká: "Na těchto dvo u [tajinách]
závisí spása celých Bo holidských dějin spásy (ekono mie).
V nich js o u tyto ději ny shrnuty a završeny."
Je zř ejmé, že svatý Řehoř pod miňuje spásu člověka
těmito dvěma tajinami církve a nezmenšuj e jejich význam
jako messaliáni a euchité. Naopak, chápe j e jako ce ntrum
ducho vního živ ota a také o nich na mnoha místech
podrobně hovoří.
Svatý Ř ehoř se však nezastavuje pouz e u zdůraznění
významu tajin. Zmínili jsme se již také o tom, že tajiny musí
být spjaty s ask etickým životem církve. V opačn ém případ ě
mil ost, která působí prostřednictvím tajin, n epřináší
žádno u spásu a uzdravení, nýbrž trest . Proto vedl e nauky
o tajin ách ho voří svatý Řehoř také o hesychastick ém životě.
Milost je jak o dar přinášena lidem, kteří se na ni
odpo vídajícím způsobe m připravili. My jsm e zce la nehodni
76
6. Tajiny a askese
takového daru, ale Bůh nás „z n ehod ných" činí hodnými. Je
však třeba, a bychom při tom sp olupůsobili svým pokáním.
Pro zd ůraznění uvádí svatý Řehoř příklady ze Starého
Zákona. Kd yž Židé na cestě do země zaslíbené upadali do
zlých žádostí, nic jim neprospěly „p�edobrazy tajin, kter�
. y
jim byly dány," Bůh je opustil a nevesh do zeme zaslíbene
:
Totéž se stane i s křesťany.J,vatý křest ani všechny o statn1
tajiny nezbaví věčného odsouzení ty kře sťany, kteří „budou,
žít bez pokání a ne budou poslušni Božích přikázání."
„Učiňme se být hodnými skrze pokání, či
spíše přinesme sami sebe skrze skutky pokání
tomu, kdo může učinit hodné z nehodných."
Svatý Řehoř Palama
Na jiném místě říká, že puch Svatý, který j� st: jné��
_
Božství s Otcem i S em, odle svého rozhodnuti nchaz1
a od chází". V těch, kdo zhřešili a činí pokání, zůstává.
Zatímco od těch, kdo zhř ešili a n ečiní pokání, se vzdaluje,
ste jně jako tomu bylo u Saula, který p ozbyl Boží milost.
Proto je třeba, aby t en, kdo se účastní tajin, žil v pokání.
Askese podle svatého Řehoře znamen á žít hesy­
chastickým životem, kt erý je v podstatě lé��ou člo�ěka.
Jako vzor he sychasmu př edstavuje Bohorod1ck� a pntoi:n
p odro bně rozebírá skutečnost, že cílem clověka J e
dosáhno ut zbo žštění, společenství a jednoty s Bohem. Toho
člověk d osahuje úsilím zaměřeným k umrtvení rozumu,
smyslů, fantazie a představ a snahou soustřed �t my;l do
_
srdce, aby skrze n ě vystoupila k B� hu . Skrze ta! mu : rtu s�
člověk stává jakoby „nově nar ozenym nemluvnetem , ktere
se jako potenciálně moudré musí p ozději stát skute�ně,
,
mo udrým. Znovuzrozený člověk přijal ,.skrze svaty kres�
sch opnos't d osáhnout podobné slávy jako Syn Bo ží.pouze
77

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
tehdy, žije-li v novosti života a zachovává-li Kristovo
Evangelium.
Z toho, co jsme si až dosud řekli,je zřejmé, že spojení
tajin a askese je zcela nezbytné. Nejedná se pouze o součást
nauky svatého Mikuláše Kabasily či svatého Řehoře
Palamy, nýbrž je to tradice celé Pravoslavné církve.
Duchovnost (spiritualita), která není postavena na tomto
základě, není pravoslavná. Jinými slovy, prostřednictvím
svatých tajin přijímáme Boží milost, která }:,ůsobí
analogicky ke stavu, v němž se nacházíme. V tomto smyslu
Boží milost někoho očišťuje, někoho osvěcuje a někoho
zbožšťuje. Odtud je také zřejmé, že svaté tajiny jsou spjaty
s etapami duchovního života a toto spojení svědčí o úzkém
vztahu mezi svatými tajinami a askesí.
Tradice církve je v této otázce jednoznačná. Rád bych
zde uvedl dva příklady. Prvním je křest a askese a druhým
Eucharistie a askese.
Ve starověké církvi předcházelo křtu určité období
přípravy, jehož smyslem bylo připravit podle možností
katechumeny tak, aby důstojně přistoupili k „úvodní tajině"
svatého křtu. Jak je patrné z liturgické tradice a z děl
svatých Otců, existovaly dva druhy katechumenů. V prv­
ním případě se jednalo o tzv. dokonalejší, kteří již přija!i
víru, ale dosud nepřijali křest. Ti se poté, co obdrželi požeh!
nání od kněze, částečně účastnili církevních modliteb.
Ve druhém přfoadě se jednalo o tzv. slyšící, méně doko­
nalé, kteří zůstávali v chrámové předsíni až do okamžiku
čtení z Písem, a potom odcházeli z chrámu. Ovšem ti z do­
konalejších katechumenů, kteří spáchali nějaký hřích, byli
opět zařazeni k méně dokonalým. Jak je zřejmé, existovala
o katechumeny komplexní pastýřská péče. V této oblasti
péče byla církev velmi důkladná.
78
6. Tajiny a askese
Za zmínku stojí charakteristický způsob přijímání no­
vých členů do církve, jak o tom hovoří Druhý všeobecný
sněm. První den po čtení příslušných modliteb byli pojme­
nováni křesťany. Druhý den byli zahrnuti do řady kate­
chumenů, třetí den se četly exorcismy. Poté následovala vý­
uka ve věcech víry, to znamená katecheze, jako další krok
směli zůstat v chrámu, naslouchat čtení z Písem a pak byli
pokřtěni.
,, V p_runí den z nich učiníme křesťany,
v druhý den katechumeny, pak v den třetí
provádíme exorcismus trojím vdechnutím do
obličeje a uší; tak je zařazujeme mezi
katechumeny a přikazujeme jim, aby se
nacházeli v chrámu a poslouchali Písmo,
a potom je křtíme"
Druhý všeobemý sněm (7. pravidlo)
Podíváme-li se na praxi, kterou popisuje Druhý
všeobecný sněm a kterou vidíme i v dílech jiných svatých
Otců a v církevní praxi, pak zjistíme následující: katecheze
nebyla prostě teoretickým zasvěcováním do věcí víry,
nýbrž se jednalo o celkovou liturgickou praxi a určitý léčeb­
ný postup. Zcela zřejmé je to z katechezí svatého Cyrila
Jeruzalémského, v nichž katechumeny vyzývá, aby před·
křtem přistoupili k vyznání: ,,Nyní je čas vyznání." Pak je
nabádá, aby se zúčastnili exorcičních modliteb, které se
četly poté: ,,Buď přítomen při exorcismu." Dále je vyzývá
k účasti na vyučování víry: ,,Projdi katechezí a měj na
paměti, co tam bylo řečeno." Neboť to vše je nutné k tomu,
aby očistili své srdce. ,,Ať je tvé srdce očištěno askesí. Očisti
svou schránku, aby se ukázala hojněj_ší milost."
79

Metropolita Hierotheos - Pravos/avn,í spiritualita
Katecheze trvala dlouhou dobu, od jednoho roku do tří
�- Samozřejmě se vyskytly případy, kdy se ze zvláštních
důvodů zkracovala. První všeobecný sněm (2. pravidlo)
píše: ,,Katechumen potřebuje čas a pdkřtu další zkoušení."
Askese pokračovala i po křtu. To znamená, že křesťané,_
jak jsme se již zmínili, museli po křtu plnit vůli Boží.
V případě, že někteří pokřtění spáchali závažné hříchy1
které dosvědčovaly, že nebyli žijícími údy církve, navrátili
se v podstatě do řad katechumenů. Samozřejmě se·neopa­
kovala tajina křtu, ale museli opět projít obdobím pokání.
Obecně církev rozlišovala mezi čtyřmi druhy kajícníků. Do
první skupiny náleželi tak zvaní ,zplačící", kteří stáli venku
před chrámem a prosili křesťany o modlitby za smilování.
Ve druhé skupině byli tzv. a5lyšící", kteří zůstávali na
požské liturgii až do okamžiku čtení z Písell\ a poté odchá­
zeH spolu s katechumeny. Do třetí skupiny patřili tzv. »kle­
Qg", kteří zůstávali v chrámu po dobu celé Božské liturgie,
ale na kolenou. A konečně ve čtvrté skupině se nacházeli
tzv. 'lspolustojící", kteří zůstávali až do konce Božské
liturgie spolu s věřícími, ale nepřijímali. Poté, co postupně
prošli všemi těmito skupinami, mohli opět přijímat přečisté
tajiny Těla a Krve Kristovy. Tak to nacházíme v kánonech
svatého Basila Velikého.
„Ten, kdo úmyslně zabil a pak se kál, ať je
dvacet let bez Přijímání svatých tajin. Na
r
těchto dvacet let obdží toto rozdělení: čtyři
léta musí plakat, stoje vně dveří
modlitebního chrámu a prose vcházející
věřící, aby se za něho modlili, vyznávaje
přitom své provinění. Po čtyřech letech ať je
přijat do počtu poslouchajících Písma
a s nimi nechť vychází po pět let; sedm let
80
6. Tajiny a askese
nechť se modlí a vych�zí s klečícími. Čtyři
léta nechť pouze stojí s věřícími, avšak
nepřijímá svaté tajiny. Po uplynutí této
doby nechť přijme svaté tajiny."
Kánon svatého Basila Velikého (Pravidlo 56)
Celý tento postup se zdůrazňuje v církevních kánonech,
protože hřích je nemoc a odpadnutí od společenství s Bo­
hem. Hlavně a především se jedná o zatemnění mysli
a z toho plyne, že pokání je léčba a osvícení mysli. Když
svatý Basil nařizuje na určitou dobu odstoupit od Přijímání,
dělá to pro uzdravení nemocného člověka, a proto výslovně
' zdůrazňuje: :zLéčba je vymezena nikoliv časem, nýbrž
způsobem pokání." Je zcela zřejmé, že askese je nevyhnu­
. telná a to jak před křte�, tak po něm.
Stejně to platí i v případě Eucharistie - Přijímání svatých
darů.
,,Modlící se Kristus je naším druhem v boji.
Druh v boji podává svou ruku, ale nikoliv
ležícímu ani zoufajícímu, nýbrž
rozhodnému a odvážnému, který se staví
ušlechtile a rovně proti svému nepříteli.«
Svatý Mikuláš Kabasila
Před Přijímáním se vyžaduje duchovní boj a askese.
Když svatý Mikuláš Kabasila komentuje Kristová slova
n0eusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro
život věčný· ten vám dá Syn člověka" (J 6; 27) a slova
apoštola Patla »kdo nechce pracovat, ať nejí!" (2Te 3, 10),
tak zdůrazňuje význam úsilí, které předchází Přijímání. Je­
li třeba vynaložit ·úsilí a osob� námahu pro získání
pomíjejícího pokrmu, pak je toho mnohem více zapotřebí
v případě svatého Přijímání. Skrze tajiny se Kristus stává
81
 6. Tajiny a askese
Metropolita Híerotheos - Pravoslnvnú spiritualita
umrtveného hříchem; a jsouc milosrdného
naším druhem v boji. Druh v boji nepodává pomornou Boha láskyplnou Matkou, smiluj se nade
ruku netečným a nezúčastněným, nýbrž zdatným a odhod­ mnou a dej mi lítost a zkroušenost srdce,
laným, kteří se odvážně staví pr9ti svému nepříteli. pokoru mysli a osvobození zajatého rozumu
,- mého."
» Tvůrče můj, jenž jsi mně dobrovolně dal za
Anonym
pokrm Tělo své, ty jsi oheň pálíd nehodné;
,nespal mne, pronikni spíše údy� všechny
Z toho je zřejmé, že asketický život je nezbytný jak před,
skuliny, útrobu, srdce. Spal trny všech
tak i po svatém Přijímání, protože milost Boží, která
poklesků mých; očist' duši, posvěť irdce;
přichází skrze Přijímání Těla a Krve Kristovy, působí ana­
utvrď svaly spolu s kostmi; osviť patero
logicky ke stavu člověka. Jestliže se člověk nachází ve stavu
smyslů; připevni mne celého k bázni své.
očišťování, pak ho Boží milost očišťuje, jestliže se nachází
Stále chraň, střez a zachovej mne od
ve stavu osvícení, pak ho osvěcuje, a jestliže se nachází ve
všelikého díla a s!ova dušehubného. Očist:
stavu zbožštění, pak ho zbožšťuje ještě více. Svaté Přijímání
omyj a ozdob mne; polepši mne, dej mi
se tak stává očištěním, osvícením a zbožštěním. Pokud se
rozum a osvět' mne. Učiň mne sídlem
však člověk nenachází ve stavu pokání či očištění, svaté
jediného Ducha svého, a nikoli již sídlem
Přijímání se stává ohněm a odsouzením a přináší trest.
hříchu, aby od tohoto sídla tvého skrze
Je zřejmé, že celá 'církevní tradice dosvědčuje jasné
Přijímání jako od ohně utíkalo každé zlo,
spojení mezi tajinami a askesí. Jejich rozdělení je naopak
každá vášeň."
příčinou chybných názorů a klamů v duchovním životě,
Modlitba po svatém Přijímání svatého Symeona Metafrasta
které nejsou součástí pravoslavné duchovnosti.
Také po Přijímání svatých tajin je však po člověku
vyžadována zvláštní askese, aby si uchoval Boží milost
přijatou skrze svaté tajiny. Toho si můžeme všipmout,
čteme-li pozorně modlitby po svatém Přijímání. Věřící
v nich prosí Boha za dar pokání, slz a také, aby mu Bůh dal
sílu zůstat důstojným údem Kristovým.
Věřící se obrací také k Přesvaté Bohorodici, aby za něj
prosila před Kristem o zkroušené srdce a duchovní lítost:

,, Ty však, která jsi porodila světlo pravé,

osviť duchovní oči srdce mého. Ty, která jsi
nosila pramen nesmrtelnosti, oživ mne,

82 83

ť duchovního nazírání, poté, co byli očištěni od vášní, nebo
7.
NEPTICKÁ A SPOLEČENSKY AKTIVNÍll
THEOLOGIE
Theologie v autentickém slova smyslu je řeč o Bohu.
Nakolik je pravdivá, a zejména nakolik je zřením Boha
(0rnn'tía), natolik je pravdivá i řeč o Bohu. To však
předpokládá skutečného a pravého theologa. Svatí· Otcové
církve ztotožňují ve své nauce theologa s člověkem, který
zří Boha. Pouze ten, kdo zřel Boha a byl s ním skrze
31 Řecky název kapitoly zní Nrpt'tlKJÍ KaÍ KOlVWVlKJÍ 0rnAoyía,
v ruském překladu 6oroCAOBJ1e OTUOB•HCHxacroB H o�OB­
naCTI,JpeH . a v anglickém Neptic and Social Theology. Zásadní
překladatelský problém tkví ve slově KOlVWVlKJÍ, V kontextu celé
kapitoly jsme se rozhodli pro překlad společensky aktivní
(v několika málo případech společensky užitečná). Metr. Hierotheos
zde eolemizuje se zažitým klišé, že proti sobě stojí modlitba
a praktické konání, a že v pravoslaví zvítězila modlitba na úko;
praktické činnosti. Typickým dUsledkem takovéto úvahy je stále
.opakované tvrzení Západních byzantologů, že Byzanc padla
i kvůli vítězství hesychasmu1 neboť se jen modlili a nikdo ni�
nedělal... V současném Řecku také někdy bývá árkvi vytýkáno,
že jsou pravoslavní mniši na rozdíl od Západních řádů (kde ale
existuje množství řeholí, a najdeme zde jak vyloženě misijně,
sociálně, příp. na práci s mládeží zaměřené řády, tak také řády
čistě kontemplativní) málo sociálně a vůbec společensky aktivní.
84
zbožštění sjednocen, dosáhl o Bohu pravdivého poznání.
Proto, jak říká svatý Řehoř Theolog, theologové jsou ti, kdo
byli "utvrzeni v duchovním nazírání", tedy ti, kdo dosáhli
se alespoň nacházejí ve stavu očišťování.
Právě takové pojetí ukazuje, že je pouze jedna theologi�
církve, a proto ji nelze dělit na ne ptitkou a společensky
aktivní. Celá theologie je současně neptická i společensky
aktivní. To také znamená, že svaté Otce nemůžeme striktně
dělit na neptické a společensky aktivní. Samozřejmě, že se
můžeme domluvi_ t na rozdělení Otců na ty, kteří prožili
celý život v poušti, a ty,· kteří se zabývali pastýřskou
službot,1. Musíme však dodat, že jde pouze o technické
rozdělení, a to ze dvou hlavních .d ůvodů. Za prvé, i tak
zvaně společensky aktivní Otcové prošli obdobím učeni se
duchovní bdělosti (vř)tl7u;) a očišťováním srdce. A za druhé,
i tzv. neptičtí Otcové, kteří žili v osamění, vykonávali ne­
přímou pastýřskou službu, a to modlitbou za celý svět
a duchovním vedením poutníků, kteří je navštěvovali, aby
u nich nacházeli uzdravení.
Skutečným úkolem theologie je léčba člověka._ Pravým
theologem je ten, který uzdravuje člověka, zná jeho nemoc
a může .ho vyléčit. Příčinou nemoci je zatemnění mysli.
Skutečná theologie je neptická a skutečný theolog musí
dosáhnout stavu duchovní bdělosti, protože nejprve musí
poznat všechna tajemství duchovního zápasu a dosáhnout
daru rozlišování, který je plodem a výsledkem jeho vlast­
ního uzdravení.
Celá theologie Pravoslavné církve je neptická, protože
její cíl spočívá v uzdrav_ení člověka. Uzdravuje člověka
a osvobozuje jeho mysl od útlaku rozu \!'u, okolního světa
a vášní. Tohoto cíle dosahuje skrze modlitbu a duchovn�
bdělost (vř)tl7u;).
85

Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
Termín NÉPSIS (dle výslovnosti přepisováno i jako NIPSIS}
znamená pozornost a duchovní bdělost či střízlivost.
1
Kristus řekl svým učedníkům: "Bděte .modlete se..." (Mt
26, 41). Také apoštol Pavel vyzývá svéhďučedníka Timotea:
"Ty buď ve všem střízlivý..." (2Tm 4, 5). Jak vidíme, NÉPSIS
je stavem duchovní bdělosti, tedy připravenosti mysli
· odmítnout každou špatnou myšlenku spjatou s pokušením.
Podle svatých· Otců stojí rozum při tomto stavu duchovní
bdělosti ve dveřích srdce, takže do něj žádná šp�tná
myšlenka nemůže vejít, a nevytváří se tak předpoklady ke
spáchání hříchu. Duchovní bdělost .je úzce spjata
s modlitbou. Podle svatého Maxima Vyznavače udržuje
duchovní bdělost mysl čistou od hříšných návrhů
a modlitba přináší do lidského srdce velkou milost. Proto je
také duchovní bdělost nazývaná stráží srdce. · Bdělost
a modlitba, jinými slovy pozornost a modlitba, jsou dvě
duchovní zbraně, které jsou základem Kristovy fi!bsofie.
, Praktická filosofie, jak o ní pojednává svatý Maxim
Vyznavač, není záležitostí teoretického zkoumání, nýbrž
vnitřní činností mysli, skrze níž se člověk stává vhodným·
prostředkem Božího zjevení. Tak se člověk stává nositelem
zjevení a poznává Boha. Srdce je zbavováno všech špatných
myšlenek a drží pouze jedno slovo - neustálou modlitbu:
,,Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou •
hříšným." Žádnou jinou myšlenku nepřijímá. Když
plluvíme o oproštění od myšlenek, samozřejmě tím
nemíníme, že by byl zbavován myšlenek rozum, nýbrž
'lidská mysl - lidské srdce. Když .se srdce očišťuje, je
zaměstnáno pouze modlitbou; a tak získává od Boha
mnohou milost. Celý tento způsob duchovního života se
nazývá duchovní pokoj (�auxia - HFSICHIA) - odtud
hesychasmus (�auxacrµóc;). Hesychasmus není nic jiného
86
7. Neptická a společensky aktivní theologie
než duchovní metoda, s jejíž pomocí je dosahováno
takového očištění srdce, při němž v sobě srdce drží pouze
Kristovo jméno.
Tato činnost má zároveň společensky aktivní charakter.
Proto když se člověk uzdravuje, stává se sociálně užiteč­
nějším. Bude-li společnost či rodina tvořena zdravými
lidmi, nebudou existovat žádné vážné rodinné či
společenské problémy. Osobní jedinečnost každého člověka
a jeho charakter mohou jistě vést ke vzniku problémů, ale
uzdravený člověk ihned ví, jak je překonat a usměrnit. To
vidíme na příkladech některých asketů, u nichž se projevují
určité nedostatky v důsledku nemoci, stáří či charakteru,
ale dokonce i tyto nedostatky se mohou stát „požehna­
nými", když� těchto asketech sídlí nestvořená Boží milost.
Takové nedostatky pak neprobouzejí hněv, ale jsou
považovány za přirozené projevy člověka a jeho osobnosti.
Dále bych se rád zastavil u několika bodů, z nichž bude
zřejmé, že neptický člověk je především společensky
aktivní člověk.
a) Nejdůležitější dílo pro lidskou společnost vykonala
v naší historii Přesvatá Bohorodička, která, jak víme, si
v prvotní církvi nenárokovala žádné pocty, nevykonávala
pastýřskou službu jako apoštolové, ale sama se oddávala
mlčení a modlitbě. Přesto je její pastýřské dílo obrovské.
Svatý Řehoř Palama říká, že Bohorodička reagovala po
Kristově nanebevstoupení na velké věci, které se jí dříve
udály, životem ve vytrvalosti a velké askesi, modlitbou za
celý svět, podporou a pobízením apoštolů kázajících ve
světě Evangelium. Bohorodička byla pro apoštoly oporou
a útěchou, jí naslouchali a, k ní se obraceli při zvěstování
Evangelia. Takto svými modlitbami i spoluprací s apoštoly
Bohorodička účinně pomáhala v misijním díle.
87
Metropolita Hierotheos - Pr11Voslmmá spirilualíta
»Po nanebevstoupení toho, který se z ní
vtělil, odpověděla na veliké, mysl a rozum
přesahující věci, které se jí udál!J,
nejvytrvalejší a rozličnou askesl; modlitbami
za celý svět a péčí, podporou
a povzbuzováním těch, kteří hlásali Boha do
všech koutů země. Všem byla zároveň
viditelnou i slyšitelnou oporou a útěchou
a všem pomáhala při zvěstování Evangelia.
Takto vedla život veliké askese, a ukázala tak
mysl a_ rozum."
Svatý Řehoř Palama
Tím se ovšem její dílo nevyčerpávalo. Bohorodička se
stala největší postavou misie v dějinác�, protože se připra� ·
vila ke zbožštění a také jej dosáhla způsobem, jaký poznala,
a stala se ,,milostiplnou". Tak se totiž stala hodnou být
,-...iatkou Syna a Logu Božího a dát tělo druhé Osobě Svaté
Trojice, aby se Logos Boží mohl stát člověkem. Naučila nás
cestě, kterou musíme následovat i my, chceme-li dojít od
obrazu k podobenství. Dala nám také největší lék na naši
nemoc, jinými slovy, stala se příčinou největší radosti
lidstva, neboť skrze ni se Kristus stal člověkem.
Toto veliké dílo můžeme nalézt také v životě skutečných
hesychastů. Tím, že se věnují očištění srdce, uzdravování
své osobncsti, přinášejí lidstvu veliký užitek. Znovuzrození
jednohc; člověka má ve světě velikou odezvu. Hesychasté
misijně působí v dějinách jak svou přítomností a modlit­
bou, tak svým učením. Žehnají a posvěcují svět a svými
svatými ostatky tak činí - i po smrti. Tímto způsobem
povstává i mlčení obrovská aktivita.
b) Člověk znovuzrozený skrz� Boží _ milost se stává
společensky užitečnějším. Dobrým příkladem je zde
88
7: Neptická a společensky aktivní theologie
podobenství o marnotratném synu, jak je vykládá svatý
Řehoř Palama.
Bohatství a majetek, to je naše mysl. Spočívá-li mysl,
v Bohu, nacházíme se ve správném stavu. Jakmile otevřeme
dveře vášním, naše mysl se rozptýl�, nechá se uchvátit
tělesnými a přízemními věcmi a ocitne se v područí rozkoší
a vášnivých myšlenek. Skutečná láska k Bohu a k bližnímu
se na této cestě převrací v touhu po· bezcenných věcech
a prázdné slávě. Tak se rozvíjí smyslnost, chamtivost a cti­
žádostivost. Tehdy se člověk stává t�k nemocným, že mu
již nepřináší radost ani slunce, ani vanutí větru, jak říká
svatý Řehoř Palama.
,Marnotratná mysl, tedy mysl vzdálená od Boha,
nezpůsobuje pouze onemocnem jedince, ale celé
společnosti, neboť člověk, který začíná běsnit, začíná
n
bojovat se svými bližími, protože jeho iracionální žádosti
· nemohou být uspokojovány. Stává se vrahem člověka a při­
poclobňuje se nerozumným tvorům.
Z toho je zřejmé, že člověk se staví proti společnosti
v okamžiku, kdy se jeho mysl vzdaluje od Boha. Když se
naopak mysl navrací do srdce ze svého stavu rozptýlenosti
a dále vystupuje k Bohu, stává se člověk stále společensky
užitečnějším. Uzdravený člověk vytváří zdravou společ-
- nost.
,,[Mysl] musí být pozorná k Božím
přikázáním, kterými ji Vládce vyzbrojil..
Jinak totiž bojuje se svymi bližnípi, stává se
zuřivou ke i:vým nejbližším a vystupuje
surově proti těm,, kteří neschvalují její
nerozumné"tuž,y. Až se nakonec člověk
stává vrahem a připodobňuje se nejen
dob1; .;:u a nerozumným zvířatům, ale
89
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
i plazům a jedovatým živočichům, hadům
a štírům. A tak se pokolením zmijím stává
ten, komu bylo určeno stát se;synem
Božím." ?:
Svatý Řehoř Palama
c) Z toho plyne, že člověk, který je nositelem pravo­
slavné duchovnosti, je vnitřně sjednocený a nepodléhá
tyranii špatných myšlenek. Je dobře známo, že za určitých
okolností mohou takové myšlenky způsobit vážné psychi­
cké problémy a přivést člověka dokonce až k šílenství.
Když mluvíme o špatných myšlenkách (Aoyta�o(),
nemáme tím na mysli pouhé myšlení, ale konkrétní rozu­
mové návrhy spojené s příslušnými obrazy a stimulačními
podněty, které jsou neseny smyslovými nebo zrakovými
vjemy nebo oběma zároveň. Takové myšlenky jsou tedy
obrazy a dráždivé podněty, které s·sebou ·nesou odpoví­
dající návrhy. Tak přichází například určitý obraz slávy,
bohatství či rozkoše. Tento obraz je spojen s určitou ó.va­
hou: ,,Učiníš-li to, pak i ty budeš slavným, získáš peníze,
budeš mocný..." Tento celek pak nazýváme špatnou my­
šlenkou {Aoytaµó�) .. Špatná myšlenka je tedy vnuknutí
!1tQÓ'taO'T)), které může být rozvinuto ve hřích. Na základě
špatné myšlenky dochází k navázání styku (auvbuaaµó�),32
tedy k boji mezi špatnou myšlenkou a lidskou svobodou.
Když člověk souhlasí s uskutečněním toho, co špatná
myšlenka navrhuje, vzniká žádost (ěm0uµia), pak dochází
k uskutečnění hříchu (áµaQ'[ia) a na závěr vzniká vášeň
(ná0os). Ve stadiu navázání· styku (auvbuaaµós) se
myšlenka snaží vzbudit rozkoš. Ta pak usiluje o pod­
manění mysli tak, aby byl nakonec zotročen celý člověk.
32 Jakási konverzace, diskuse se špatnou myšlenkou.
90
7. Neplická a r;polečensky aktivní theologie
Otcové dělí špatné myšlenky na jednoduché a složené.
Jednoduché myšlenky nedoprovází vášně, zatímco složené
jsou spojeny s vášní a představou. Svatý Maxim rozlišuje
mezi vášní (ná0o�), představou (vo�µa) a věcí (11:qáyµa).
Věc je zlato, žena, muž atd., představa je vzpomínka na
určitou věc a vášeň je nerozumná láska nebo nenávist
k určité věci.
Ze špatných myšlenek povstává hřích a vášeň. Vášeň ze
špatných myšlenek nejen pramení, ale také se jimi posiluje;
Čím hlouběji vášeň v člověku zakořeňuje, tím větší
problémy má pak člověk se svou proměnou. Špatné
myšlenky vedou k našemu úpadku, poskvrňují duši, přiná­
šejí do ní jed a otřásají všemi jejími mohutnostmi: žádo­
stivou, rozumovou a vznětlivou.
„Proto nemáme úspěch, proto v ničem
neprospíváme, nýbrž stále zůstáváme jeden
proti druhému. ,Hnijeme od svých špatných
myšlenek a ničíme sami sebe. Každý
ospravedlňuje sám sebe a sám si odpouští.
Sami přikázání nedodržujeme, ale od
ostatních to vyžadujeme."
Abba Dorotheos
Otcové mluví nejen o osobních problémech způ­
sobených špatnými myšlenkami, ale popisují také narušení
mezilidských vztahů. Řada tělesných nemocí pramení ze
svévolné přítomnosti špatných myšlenek. Člověk ovládaný
vášněmi navíc ztrácí možnost svobodně se obrátit k Bohu
a být s ním ve společenství.
Ten, kdo náležitě kráčí po cestě léčby, je od těchto
špatných myšlenek osvobozován, stá�á se vnitřně vyro_v­
naným, jedná a chová se společensky. Sám není týrán ani
91
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
netýrá ostatní. Pozorujeme-li duševně nemocného člověka,
uvědomíme si následující. Takový člověk má utkvělé
představy, neustále je ovládán špatnými l'JlYŠlenkami a ne-
může se jich zbavit. l sklon k vybíravosti, který se má vztahovat ke kvalitě věč­
„ Takové je uměni Zlého. Každou duši otrávit
svými střelami."
Hesychios Presbyter
d) Neptický život je jediným skutečným· společensky
aktivním životem, protože pomáhá člověku dosáhnout
správné cesty a správného fungování duševních sil tak, jak
to odpovídá jeho přirozenosti. Ato mu umožní stát se po
všech stránkách přirozeným.
Podle patristické nauky nejsou vášně silami, které by
vstoupily do člověka, a proto by je bylo třeba vykořenit.·
Jsou to energie· .duše, které byly porušeny a vyžadují
proměnu. Z hlediska nauky o vášních má lidská duše tři
mohutnosti: rozumovou, vášnivou a vznětlivou. Tyto tři
duševní mohutnosti musí směřovat k Bohu. Když naopak
směřují proti Bohu a proti bližnímu, vznikají tzv. vášně.
Proto je vášeň v podstatě pohyb duše vedený proti její
přirozenosti.
Svatý Jan Sinajský používá pro větší srozumitelnost
některé příklady. Pohlavní styk je v době po pádu přiro­
zený pro plození dětí, ale my jsme ho proměnili ve
smilstvo. Vznětlivost je přirozená, je-li namířena proti
ďáblu, ale my ji užíváme proti svým bližním. Horlivost je
přirozená, toužíme-li dosáhnout ctností světců, ale my tuto
schopnost používáme proti svým bližním. Přirozená je
rovněž touha po slávě, jestliže nám pomáhá toužit po
I -Božím království, ale my ji užíváme pro věci zbytečné,
dočasné a bezcenné. Přirozená je pýcha spojená se slávou,
92
7. NeptickJÍ a společensky aktivní theologie
použitá proti démonům. Přirozená je radost, která se děje
podle Krista. Dostali jsme od Boha schopnost být nevraživí,
abychom ji používali proti démonům. Dostali jsme určitý
nosti, ale my jej používáme pro rozmařilost. Vášně jsou
tedy, jak vidíme, výsledkem působení duševních mohut-
ností vedených proti'jejich přirozenosti. ·
Jakmile . je člověk žijící pravoslavnou duchovnost
osvobozován od sebelásky (q,tAaui:í.a), která způsobuje
lásku k rozkoším (q>tAl)boví.a), lakomství (q>lAaQYUQÍ.a)
a touhu po slávě (q,tAobo�í.a), začíná nabývat lásku k Bohu
a k lidem. Skutečně miluje druhé, v každém člověku vidí
Boží obraz, a stává se tak skutečně společensky· aktivním
čl�věkem. Kdo může popřít fakt, že je to osoba, sám člověk1,
kdo porušuje ustanovení společnosti, a že takto narušené
společenské vztahy následně člověka narušují ještě více?
V případě, že takto narušený člověk získá moc, způsobí
obrovské společenské problémy.
Jinak je tomu ovšem v případě člověka žijícího hesy­
chastickou tradici. Takový člověk nezaměstnává policii,
soudy, věznice atd., a je tedy pro společnost užitečný
a nezbytný. To přirozeně není jediný přínos člověka
osvobozeného od vášní. Proměněný člověk se stává také
zdrojem útěchy pro řadu jiných lidí, kteří mají problémy,
a trpí jimi. ,
e) Jedním z největších existenciálních a take spolecen-
v
ských problémů je smrt. Ta trýzní člověka jak sama o sobě,
tak přibližujé-li se k milovaným osobám. ,Smrt je pro člo­
věka hrozivá, neboť rozbíjí jednotu duše a těla a také jedno­
tu milujících se osob. Smrt je pramenem hříchu, není jen
yýsledkem, ale také příčinnou hříchu,- "'
93
Metrapolita Hierolheos - Pravoslavná spiritualita
»Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné
tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu
zachce." (Ř 6, 12)
,,Zbraní smrti je hřích..." (1K 15, 56)
,,... když však mám jednat, pozoruji, že jiný
zákon vede boj proti zákonu, kterému se
podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem
zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí
z tohoto těla smrti?" (Ř 7, 23-24)
Každý člověk se rodí smrtelný a podléhající zániku. To
znamená, že od okamžiku narození čelíme obtížím způ­
sobeným nemocemi a hrozbou smrti. Odtud pramení straš­
ná nejistota. Snaha dosáhnout v životě štěstí, udělat si
jméno, vydělat spoustu peněz, být dobře zajištěn, získat si
sympatie lidí, fo vše je výsledkem života ve smrti.
Také vášeň lakomství a touha po majetku jsou důsled­
kem bolestného faktu podléhání zániku a smrtelnosti. Když
člověk prožívá smrt v blízkém okolí milovaných lidí,
uvědomuje si její tragičnost. Upadá do beznaděje a melan­
cholie.
Ještě intenzivnější je zakoušení tragédie smrti u člověka,
který se sám k smrti blíží. Nemá-li víru v Boha,· je velmi
obtížné tyto bolestné okamžiky překonat.·
Křesťan, který žije pravoslavnou duchovnost s jejím
svátostným a asketickým životem, překračuje smrtefnost.
Křtem a svatým Přijímáním překračuje tzv. biologickou
existenci a dosahuje tzv. duchovní existence. Žije ve
společenství se svatými a je si dobře vědom toho, že
existuje také Církev vítězící. Je si vědom toho, že smrt byla
94
7. Neplická a společensky aktivnl theologie
zničena Kristovým vzkříšením a že existuje také jiný život,
do něhož bude povolán vejít a žít na věky v Boží lásce bez
smrtelnosti a zániku. Velmi dobře také ví, že i těla budou
vzkříšena jako nezanikající a duchovní.
Někteří tvrdí, že Církev nekoná žádné společensky
užitečné dílo, ale není to pravda, protože vyvíjí bohatou
společenskou činnost. Podíváme-li se pozorně, tak zjistíme,
.že místní biskupové a kněží vyvíjejí různé druhy činnosti,
poskytují útočiště chudým, opuštěným, starým, nemoc­
ným, sirotkům atd. Kromě toho však musíme říct, že,nejdů­
ležitějším společenským úkolem Církve je pomoci člověku
překonat smrt. A nepůsobí snad v rodině ztráta milovaného
člověka takové rozrušení, které může být jen stěží utišeno?
Není to. snad jeden z nejvážnějších společenských problé­
mů? Dále, jak jsem již zdůraznil, vědomí zániku a smrtel­
nosti způsobuje řadu společenských problémů, zvláště
pokud jde o touhu po penězích, majetku atd. Církev
prostřednictvím svých pastýřů · osvobozuje člověka od
těchto mučivých záležitostí a umožňuje mu čelit smrti
střízlivě, rozvážně, a především s vírou v Boha.
Na Svaté Hoře Athos potkáme mnichy, kteří se nebojí
smrti, stejně jako je tomu u světců. Když svatý Athanasios
popisuje zesnutí svatého Antonína, říká, že poté co ho
objali všichni přítomní bratři, světec pln radosti ulehl
a zesnul.
„Když to řekl, tak jim pokynul, natáhl nohy
a na ty, kteří k němu přišli, pohlédl jako na
přátele a zaradoval se. Bylo zřejmé, že leží
s jasnou tváří, potom zesnul a odešel
k Otcům."
"'Svatý Athanasios
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita 7. Neptická a společensky qktivni theologie

f) Vyléčený a zdravý člověk pečuje také o všechny kvůli své čistotě viděli Boží energii v celém stvoření. Na
kulturní hodnoty. Svatí nám odkázali skvělá díla, výsledk� Svaté Hoře můžeme potkat mnoho takových jedinců.
své vlastní posvěcené osobnosti, které pro,světlují kulturu:
„Stalo se jednou, že jsem bez důvodu zabil
nádherné chrámy a kláštery, věhlasné jak �e své době, tak
mouchu a ona, chudák, s_ vyhřezlými
dnes, ikonografii, kterou současníci jen stěží dokáží
vnitřnostmi lezla po zemi. Tři noci jsem
napodobit. Nádherné jsou také hymny nepřekonatelné
proléval slzy nad svou tvrdostí vůči stvoření
literární hodnoty, prodchnuté hlubokou vírou a zbožností,
a ·do dnešního dne si to pamatuji. Jindy se na
hudba vysoce ceněná dnešními muzikology. Duchovně
· verandě objevili netopýři a já na ně vylil
zdravý člověk vytváří zdravá díla, která jsou výsledkem
horkou vodu. Opět jsem prolil mnoho slz
jeho vlastního znovuzrození.
a od té doby jsem již n*dy nevztáhl ruku
g) Nositel pravoslavné duchovnosti miluje Boha a díky
proti stvoření. Jindy jsem šel z kláštera do
osvícení své mysli · vidí příčiny všeho co je, tedy
nestvořenou Boží energii v celém stvoření, což mu
„starého ruského" a na cestě jsem uviděl
hada roztrhaného na kousky, které sebou
umožňuje náležitě se chovat ve stvořeném světě. Lze tedy
říci, že tím řeší také ekologické problémy. ještě trhaly, a pocítil jsem lítost nad celým
Dnes se všeobecně uzhává, že nadměrná spotřeba
stvořením a každým jednotlivým tvorem,
který trpí, ·a velmi jsem plakal před Bohem.
vytváří nutnost nadvýroby. A tato nadměrná výroba má
hrozivé důsledky pro přírodu, která je za tímto účelem
Duch Boží učí duši milovat vše živé, takže
nechce utrhnout byťjeden zelen ý lístek nebo
zneužívána. Jedním z důsledků je také fakt, že takto
pošlapat jednu polní květinu. Tak Duch
,.znásilněná" příroda člověka trestá. Je tedy zřejmé, že
Svatý učí lásce k veškerenstvu a duše soucítí
znečištění okolního světa závisí na vášni rozkošnictví
se vším, co existuje, a miluje dokonce
(<j>tAT}bovia - FILHÉDONIA), lakomství (<j>tAaQyuQía -
i nep_�átele a je jí líto i démonů, že odpadli od
FILARGYRIA) a touze po slávě (<j>tAobo�ía - FILODOXIA).
dobra."
Příroda dnes stále více a více sténá a běduje kvůli útlaku,
Svatý Siluan Athoský
který na ni člověk zotročený vášněmi vyvíjí. Dnes je mno­
hem více než kdy jindy zapotřebí asketického života.
Také víme, že stvoření nezná etickou kategorii vůle. To
Askese, kterou praktikuje Pravoslavná církev, jak jsme
znamená, že nepadlo samo, nýbrž bylo do zániku svrženo
zde o ní mluvili, Tá na okolní svět .pozitivní vliv. To je
člověkem. Adamův hřích měl hrozivé následky i pro ostat­
patrné na životech různých světců, kteří měli k přírodě
ní szyoření. A proto se také hřích každého člověka, stejně,
zvláště velkou úctu. Nečinili tak z nějakých sentimentálních
jako jeho svatost, odrážejí ve stvořenj.
důvodů nebo z nějakého kultu přírody, ale .prostě proto, že ...

96 97
 „Když se pokomtí člověk přiblíží k smrtelně
nebezpečným zvířatům a ona na něj
ohlédnou, zmírni se ·e·ich divok t
a přiblíží se k němu jako ke svém pánovi.
Lísají se k nbnu svými hlavami a olizují jeho
ruce a nOhy, protože u něj cítí tu vůni, která
vycházela z Adama před přestoupením (když
byla před něj přivedena zvířata, aby jim dal
jména). A tato vůně nám byla odňata."
Svatý Izák Syrský
To jsou důvody, proč je pravoslavná duchovnost zá­
roveň neptická i společensky aktivní. A právě proto, že je
neptická v celém pravoslavném významu tohoto slova, je
i společensky aktivní. Společnost hez duchovní bdělosti
(vfjtJ,u;) je ve skutéčnosti namířena proti sobě samotné.
98
8.
MNIŠSTVÍ A MANŽELSKÝ ŽIVOT
Pravoslavná duchovnost je přístupná všem lidem. Není
určena pouze zvláštním skupinám lidí. Všichni, kdo byli
pokřtěni ve jméno Svaté Trojice, musí zachovávat Kristova
přikázání. Na cestě zbožštění, od obrazu k podobenství
neexistují žádné výjimky. Apoštol Pavel jasně říká: "Neboť
vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista
oblékli." (Ga 3, 27)
Z toho, co jsme zde již řekli, je zřejmé, že podstata a cíl
pravoslavné duchovnosti jsou popsány jak v Kristových
výrocích, tak ve výrocích apoštolů. Uvedli jsme mnoho
citátů z Písma, na nichž je vidět, že prvotní křesťané žili
intenzivním duchovním životem a že dosáhli osvícení
mysli a neustálé modlitby.
Když apoštol Pavel pojednává o panenství a manželství,
tak říká: ,,Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil
Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil
ženě..." (lK 7, 32-33) Ale zároveň zdůrazňuje: ,,Chci říci,
bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy; ať jsou,
jako by je neměli..." (lK 7, 29) Takže i manželé žili asketicky
a měli zkušenost duchovního života. Vždyť také všechny
své listy, ve kterých apoštol mluví o očištění srdce,
o osvícení duše, o dosažení modlitby mysli, o neustálé
modlitbě, o synovství získávaném skrze milost a o životě
99
 8. Mnišství a manúlský život
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita

v Duchu, poslal církvím, kde žili manželé uprostřed svých svatého Syrneona Nového Theologa je druhý křest křtem
křesťanských rodin. Z toho je zřejmé, že prvotní apoštolské Ducha, tedy osvícením mysli a dosažením modlitby mysli.
církve žily tak, jak dnes žijí mniši v klášterech.I Slova z modlitby postřižení „očisti se od svých hříchů a staň
,t
Ovšem později,
•
po ukcmčení pronásledování, tedy pot( se synem světla" ukazují, že mnich před postřižením prošel
,
co se křesťanství stalo oficiálním státním náboženstvím, se očištěním a že postřižením dospívá k osvícení mysli. Zde je
zachycen apoštolský život a způsob života prvotních

.
tento asketický život v mnohých a podstatných věcech
křesťanů, jak je popisován v listech a Skutcích apoštolů.
-
vytratil a církev se začala zesvětšťovat. A právě v této době
se rozšířilo mnišství jako snaha .žít podstatu duchovního
,,Nové povolání! Dar tajiny! Dnes, bratře,
� . Proto svatí Otcové zdůrazňují, že mnišství je
přijímáš druhý křest z bohatství darů Boží
pokračováním apoštolské doby a života prvotní církve a že
lidumilnosti. Očisti se od svých hříchů
mniši · jsou ti, ,,kteří žijí životem podle Evangelia"
a staň se synem světla. Sám Kristus, Bůh
a praktikují pokání až do nejzazšího stupně a snaží se
náš, se raduje se svatými svými anděly nad
přesně zachovávat Kristova přikázání. Každý pravoslavný
tvým pokáním a obětuje ti vykrmeného
mnich, který žije odpovídajícím způsobem, je Kristovým
býčka."
apoštolem, svědkem33 a prorokem. Mnišský život je Modlitba mnišského postřižení
apoštolský, prorocký a svědecký34.
Chceme-li zkoumat podstatu mnišského života,
Mnišský život je apoštolským způsobem života a živo­
můžeme si přečíst Kristova blahoslavenství. Mnich začíná
tem podlé Evangelia, neboť mu předchází umrtvení starého
· hlubokým pokáním a pláčem, který přináší Boží slitování
člověka a mnich se stává chrámem Přesvatého Ducha.
a očištění srdce. V Evangeliích a v listech apoštola Pavla
Dobře to ilustrují uvedené modlitby.
nacházíme všechny prvky, které jsou základem skutečného,
patristického mnišství. ,, Učiň jej nástrojem harmonickým,
Nalezeme je také v modlitbách čtených při mnišském líbezným, strunným nástrojem Svatého
postřižení. Zde vidíme, že kandidát mnišsttí během Ducha. Toho, jenž se nyní snaží a odkládá
zkušebního období prochází katechumenátem, neboť činí starého člověka předaného zániku smyslnou
veliké pokání a očišťuje své srdce. To je ta „první láska", lstí mnohotvárného hada a obléká nového
o které inluví evangelista Jan ve Zjevení. Po završení Adama stvořeného podle Boha ve svatosti
· pokání přichází mnišské postřižení, které je nazýváno a spravedlnosti. Utvrď ho, aby nesl na svém,
„druhým .křtem". Jinak je nazýváno také tajinou, protože těle stopy Ježíšova utrpení a ;eho kříž, skrz�
mnich zakouší očišťující a osvěcující energii Boží. Podle ··ktení ;e svět pro něj ukřižován a on pro
svět." .,,
33 Řecké µáQ'Wc; znamená také mučedník.
' Modlitba mnišského postřjžení
34 Viz výše. ·

100 101
 Metropolita Hierotheos - Pr1TUOSiavná spiritualita
Také křesťané žijící v manželství jsou povoláni žít ve
svém osobním životě Evangelium , a Kristova přikázání.
Nikd� není z �éto povinnosti vyňat.Nšichni musí ve svém
životě projít pokáním, odvržením sebelásky a dosažením
lásky k Bohu a člověku.
Existují přirozeně rozdíly v životních podmínkách,
a v případě manželského života proto existují adekvátní
přizpůsobení. To, co je pro mnicha klášter, je pro "Člověka
žijícího v manželském svazku rodina. Místem askese man­
žela či manželky je rodina. Tam je povolán k naplňování
Boží vůle.
Církev vyjádřila celou svou nauku o manželství v mod­
litbách, které jsou čteny při uzavírání sňatku. Z nich je zřej­
mé, že manželství má být vedeno v čistotě a lásce a že man­
želé mají následovat Boží přikázání.
„Ty, Pane Přesvatý, ... požehnej svazku
tomuto a ·dej služebníkům svým život
pokojný, dlouhotrvajíd, čistý a život ve
vzájemné lásce a v poutu pokoje. Také jim
dej sémě dlouhého života, milost dětem
a neuvadající věnec slávy. Učiň je hodny
vidět děti dětí a jejich lože udržuj v bezpečí. •
Dej jim shůry nebeskou vláhu a ze země
hojnost tuku. Domy jejich naplň obilím,
olejem a vínem a vším dobrodiním, aby dali
těm, kdo trpí nouzí; vždyť ty dáváš těm, co
pomáhají, vše potřebné pro spásu."
Modlitba z obřadu uzavření sňatku
102
8. Mnišství a manželský život
Uvedená modlitba ukazuje, že v manželském životě se
musí uplatňovat čistota, láska a milosrdenství. Vždyť cílem
je spása.
Dobře to ilustrují také závěrečné modlitby, ve kterých se
kněz modlí, aby i tito dva.manželé plnili Boží přikázání.
„ Velikým buď ženichu jako Abraham
a požehnán buď jako Izák a množ se jako
Jákob. Choď v pokoji a ve spravedlnosti
konej přikázání Boží. A ty nevěsto buď
veliká jako Sára, vesel se jako Rebeka a množ
se jako Ráchel. Těš se vlastním mužem,
ostříhej hranic zákona, protože tak se zalíbilo
Bohu."
Modlitba z obřadu uzavření sňatku
Jak připomenutí mužů a žen ze Starého Zákona, kteří
brli uznáni za hodny Božího vidění, tak i modlitba za t<>_,
aby manželé zachovávali Boží přikázání a hranice přiroze­
nosti, svědčí o asketickém charakteru křesťanského sňatku
a jeho významu pro spásu.
Měli bychom si také připomenout, co v této souvi�losti
říká učení svatých Otců. Totiž, že způsob početí, těhoten­
ství a narození člověka jsou součástí ,,kožených sukni_c",
které Adam oblékl po pádu, ale že Bůh tuto cestu nakonec
požehnal. Svatý Maxim píše, že manželství, tak jak je zná­
me dnes, je důsledkem pádu.
„Původním záměrem nebylo, abychom se ze
zániku rodili $krze sňatek. Sňatek přineslo
až přestoupení zákona."
.,,, Svatý Maxim Vyznavač
103
 Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita 8. Mnišství a manželský život

Svatý Jan Zlatoústý říká, že všechna přikázání Evangelia
jsou společná pro všechny lidi, jak pro �ichy, tak pro
manžele, přirozeně kromě sňatku.
„Pro ty, kdo žijí mnišským nebo
manželským životem, je společné vše kromě
sňatku. Vždyť Pavel přikazuje, aby si byli ve
všem rovni a říká, že podoba tohoto světa
pomíjí, a tak ti, kdo maji manželky, ať žijí,
jako by je neměli."
Svatý Jan Zlatoústý
Anna, matka proroka Samuela, dosáhla modlitby mysli ve
svém srdci a modlila se také během svého velikého trápení.
Podle pravoslavné duchovnosti se lidé nedělí na mnichy
a na ty, kteří žijí ve světě, ale na ty, kteří mají, a ty, kteří
nemají Svatého Ducha. Všichni lidé mohou pod vedením
duchovního otce zachovávat Kristova přikázání a žít pravo­
slavnou duchovnost. V tomto smyslu neexistují v pravo­
slavné tradici aristokraté a neprivilegované skupiny.

'Podle svatého Basila jsou všichni lidé, mniši i manželé,

povoláni zachovávat Kristova přikázání - Evangelium.

„Po všech lidech se vyžadu;e

poslušnost Evangeliu, ;ak po mniších, tak po
těch, kteří ži;í v manželství."
Svatý Basil Veliký

Když mluví svatý �ehoř Palama o čistotě srdce, říká, že

o tuto čistotu mohou starostlivě pečovat také ti, kdo žijí
·manželským životem.

„ Také ti, kdo žijí v manželství, mohou

usilovat o tuto čistotu, ale s mnohem většími
obtížemi."
Svatý Řehoř Palama

Vždyť také mnoho starozákonních a novozákonních

světců, kteří žili v manželském životě a dosáhli modlitby
mysli, jako například prorokyně Anna, matka Samuelova,
ukazuje, že také v manželském iivotě lze mít zkušenost
...
s celým obsahem pravoslavné duchovnosti. Prorokyně

104 105

ZÁVĚR
(1) Od počátku jsme zdůrazňovali, že dlem této knihy
není podrobná analýza celého obsahu pravoslavné
duchovnosti (spirituality). Jedná se pouze o stručný úvod,
který chce předložit základní body. Čtenář může jít dál
a sáhnout po jiných textech, které mu umožní vytvořit si·
o tomto tématu celkový obraz.
(2) Zdůrazňovali jsme především skutečnost, že
duchovní člověk je ten, kdo má účast na energiích
Přesvatého Ducha a je chrámem Ducha Svatého. Nejedná se
o žádnou abstraktní, emocionální c1 intelektuální
duchovnost. Nositelem pravoslavné duchovnosti par
excellence je světec, který se odhaluje prostřednictvím své
nauky a svých ostatků. Neduchovní člověk, který je zbaven
energií Svatého Ducha, je nazýván duševním a tělesným
člověkem.
(3) Právě v tom spočívá rozdíl mezi pravoslavnou du­
chovností a ostatními .,spiritualitami". Pravoslavná duchov­
nost se zřetelně liší od "spiritualit" západního či východ­
ního typu. Rozdíl v dogmatech svědčí o rozdílech v etice.
Podstata pravoslavné spirituality spočívá v tom, že je tera­
peutická, léčí nemoc člověka a činí jej osobou.
(4) Mluvíme-li o léčbě, máme tím na mysli především
léčbu srdce, které je centrem lidské existence. Nejedná se
o vnější, ale o vnitřní léčbu, o léčbu· srdce. Mysl je ve své
106
nemoci roztříštěna a skrze smysly roztroušena ve světě
a ztotožňuje se s rozumem. Proto je třeba, aby se.vrátila do
� Z tohoto důvodu je Pravoslavná církev nazývána
ozdravovnou, léčebnicí, místem terapie duše.
(5) V Pravoslavné církvi se však nezdůrazňuje pouze
nutnost léčby, ale také v rií nacházíme popis způsobu, jak
dosáhnout uzdravení. Když má člověk nečistou mysl.
a srdce, musí zdárně projít třemi stadii duchovního života.
Tedy očištěním srdce, osvícením mysli a zbožštěním.
. Pravoslaví se nepodobá ani tak filosofii jako spíše prak­
tickým vědám, zejména lékařství. Právě v Pravoslavné
církvi se totiž můžeme přesvědčit o tom, že církev léčí,
neboť v ní nalézáme výsledky její lécoy. Tři stadia
duchovního života znamenají v podstatě účast na očišťující,
osvěcující a zbožšťující Boží energii, neboť je jich dosaho�
váno skrze Boží milost.
(6) Kromě rozdělení na očištění, osvícení a zbožštění
existuje také druhé rozdělení, totiž na praxi a duchovní
nazírání (0ewQía} Nejedná se o různé kategorie. Praxe
znamená očištění, pokání a vše, co k tomu patří, zatímco
duchovní nazírání znamená osvícení mysli a zbožštění.
· (7) Léčba člověka, která je hlavním cílem pravoslavné
duchovnosti, se uskutečňuje skrze tajiny a asketický život.
V celé církevní tradici je patrné sepětí tajin a askese. Askese
předchází tajiny a po nich opět následuje asketický život.
Narušení tohoto sepětí vede k nepřirozené, formální etice
a k úplnému zesvětštění.
(8) V pravoslavné duchovnosti také nenacházíme
rozdělení na neptickou a společ�ky aktivní theologii'.
Svatí Otcové se nedělí na neptické a společensky aktivní.
Správné fungování společnosti je výsJedkem duchovní
bdělosti (v�'!'u;;) a duchovní bdělost je základem skutečné
společnosti. Léčba duše od špatných myšlenek (AoyLaµósi ,
107
vášní a tyrani� smrti činí člověka duševně a společensky
vyrovnaným. To je také řešeníni všech společenských,
eolitických, ekologických a rodinných problémů.
y
(9) pravoslavné tradici se nerozlišuje meli mnichy
!1 těmi, kdo žijí v manželství, že by každý měl své odlišné
povinnosti. Všichni mohou a musí ve svém životě zachová­
vat Kristova přikázání. Liší se pouze místem a stupněm své
askese, cíl zůstává stejný. Všichni jsme povoláni kráčet od _
obrazu k pQdobenství.
(10) ,Pravoslavná duchovnost je christocentrická, protože
v Kristu došlo k hypostatickému sjednocení Boží a lidské
přirozenosti beze změny, bez smíšení a bez rozdělení,
a proto je Kristus jediným lékem k dosažení spásy a uzdra­
vení člověka. Pravoslavná duchovnost je však zároveň také
triadocentrická a ekklesiocentrická, protože Krista nelze
chápat mimo Svatou Trojici a mimo Církev, která je jeho
Tělem.
(11) V Pravoslavné církvi, která je duchovní léčebnicí, je
uchovávána metoda uzdravování člověka. A tak i dnes jsou
v Pravoslavné církvi křesťané, kteří dosahují očištění,
osvícení a zbóžštění. To je přínos Pravoslavné církve a její
duchovnosti. Uzdravený člověk pak přináší řešení všech
současných existenciálních a společenských problémů.
108
SLOVNÍČEK
Akédia {etKT)bía, )'HbIHHe) - v českém překladu asi
lhostejnost, malomyslnost, nedbalost zpravidla se
nepřekládá: stav duchovního ochromení duševních sil
a úplného nezájm1:,1 o modlitbu, půst a obecně o zachovává­
ní evangelních přikázání. A protože člověk je psychosoma­
tická existence, duševní lhostejnost se odráží také na těle.
Jedná se tedy o určitou psychosomatickou nemohoucnost,
otupělost či paralýzu.
Zde musíme k výkladu metropolity Hierothea připojit
několik slov. Akédii se podrobně věnoval Euagrios ve
vztahu k mnichům. _Pojem akédia nelze přeložit jedním
slovem, již Kassian (+430-435) do latiny přenáší řeckt
pojem1 podobně k tomu přistupuje český překlad
Špidlíkovy Spirituality (acedia); připojeno je několik
českých ekvivalentů - skleslost, únava, omrzelost.3s Každý
z-nich částečně nasvěcuje jednu stránku akédie. Pro lepší
_pochopení bychom snad mohli akédii přirovnat
k těžkému depresivnímu stavu, kdy je člověk naprosto
duševně i tělesně paralyzován, nedokáže nic dělat, ani se
modlit a trpí silnou malomyslností, která může vést k od­
chodu z kláštera.
Askese (aCTKT)at.c;, acKe3a, noABHr): Myslí se jí jak snaha
člověka, tak metoda, kterou používáme k tomu, abychom
35 Špidlík T.: Spiritualita křesťanského Východu. Systematická
příručka. Velehrad 2002, s. 328.
109
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
mohli projít třemi stádii duchovního života: očištěním
srdce, osvícením mysli a zbožštěním. Toho dosahujeme
skrze Kristova přikázání. Askese je. tedy snahou plnit
Kristova přikázáf!Í a je spjata jak s jejkh dodržováním, tak
s uzdravováním člověka.
Bezvášnivost (aná0eux, 6eccrpacrne): Nejedná se
o umrtvení vášnivé části duše (to jest vznětlivosti
a žádostivosti), nýbrž o její proměnu. Duše má tři
mohutnosti (buváµeLc;) rozumovou, žádostivou
a vznětlivou. Dvě poslední tvoří vášnivou část duše.
Stavem bezvášnivosti se obecně my.slí takový stav, kdy je
směřování všech částí duše obráceno k Bohu.
Duch9vní bdělost (vfílj.nc;, Tpe3aem1e): Duchovní
ostražitost, reustálá pozornost a připravenost zabránit
špatným myšlenkám, aby vyšly z rozumu a vstoupily do
srdce. V srdci musí být přítomna pouze mysl, ale žádné
špatné myšlenký (AoyLaµo().
Duchovní nazírání (0ewQía, co3epu;am-1e): Duchovní
nazírání je viděním - zřením Boží slávy. Duchovní nazírání
je identické s viděním nestvořeného světla, nestvořené Boží
energie. Je totožné se sjednocením člověka s Bohem, se
zbožštěním člověka. V tomto smyslu jsou duchovní
nazírání, zření a zbožštění velmi úzce propojeny. Duchovní
nazírání má různé stupně, může se jednat. o osvícení, vidění
či trvalé zření (hodiny, dny, týdny, měsíce). Modlitba mysli
je prvním stupněm duchovního nazírání. Člověk, který
dosáhl duchovního nazírání (0e�Q1l'tLKÓc;), je v patristické
-
theologii charakterizován jako pastýř ovcí.
. Fantazie- �q>av-raaía, aoo6pa)l(em,1é): Jedná se o ,,šu-
piny", které zahalují a zatemňují mys� a jsou důsledkem
pádu. Asketická snaha spočívá v očištění mysli od působení
fantazie.
110.
Slovniček
Hesychie (Í]auxía, 6e3Mo11awe, wcwxw.i1): Pokoj srdce,
· stav, v němž mysl není znepokojována. Je to osvobození
srdce od špatných myšlenek, od vášní a od působení
okolního světa. Je to stav přebývání u Boha. Hesychie je
jediným způsobem, jak může člověk dosáhnout zbožštění.
Hesychie těla je prostředkem k tomu, aby člověk dosáhl
hesychie mysli. Hesychasta je člověk, který zvláštními
prostředky bojuje o usebrání mysli do srdce.
Hřích (áµ aQ-ría, rpex): V theologické terminologii se
chápe jako zatemnění mysli. Když se mysl vzdaluje ze
srdce, přestává pamatovat na Boha a skrze smysly se roz­
ptyluje po stvoření, tehdy dochází k uskutečnění hříchu.
Rozdrobení mysli se uskutečňuje skrze skutky, proto jsou
tyto skutky nazývány hříchem. Hřích začíná souhlasem
a pokračuje přes žádostivost ke skutku a vášni.
Modlitba mysli (voeQá 7tQOcreuxfJ, YMHaH MOIIITTBa):
Modlitba uskutečňovaná myslí. Můžeme o ní mluvit tehdy,
když je mysl osvobozena od svého zotročení rozumem,
vášněmi a okolním světem a vrací se ze své roztříštěnosti
zpět do srdce. To znamená, že modlitbu mysli koná my�l
uvnitř srdce, zatímco modlitbu rozumu koná rozum.
Mysl (voúc;, YM): V patristické literatuře je tento pojem
užíván v různém smyslu, a to jak pro označení duše, tak
pro označení srdce, a konečně také pro označení působení
duše. Mysl je chápána především jako �ko duše, jako její
nejčistší část. Je nazývána také duchovním působením
(voeQá ťVÉQyeux) a není ztotožňována s rozumem.
Nestvořené světlo (AKnawv <l>wc;, HeTBapttbIH CaeT):
p oží energie, kterou lze často vidět jako světlo. Tato Boží
energiek vlastně slávou Božství. Je nazývána nestvořeným
světlem, protože je Boží, a te<t7 nestvořená. Nejedná se
o energii ani o působení stvořeného jsoucna.
. 111
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
Očištění (Ka0áQOL<;, O'iJ11.QeH11e): Je míněno především
očištění duše. V patristické theologii se setkáváme s trojím
významem pojmu očištění. Za prvé označuje snahu
odstranit ze srdce všechny fšpatné myšlenky. Špatné
myšlenky (AoyLaµo(l odvozují svůj název od toho, že se
mají nacházet v rozumu (AoyLK�). Za druhé je tento pojem
užíván pro označení asketické snahy o to, aby mohutnosti
duše (rozumová, vznětlivá a žádostivá) byly řízeny podle
své přirozenosti, a nikoliv proti ní, tedy aby bYly obráceny
k Bohu. A nakonec je jako očištění označován druh askese,
s jejíž pomocí člověk místo sobecké lásky dosahuje lásky
nesobecké.
Osvícení (q><.v'naµóc;, UAáµ\jnc;, npocBe1.Qett11e): Poté,
co byly ze srdce odstraněny všechny špatné myši�
vrací se mysl zpět do srdce a počíná nepřetržitá modlitba.
Takový stav se nazývá osvícením mysli, a proto je osvícení
mysli velmi úzce spjato s modlitbou mysli.
Pamatování na Boha (µvt')µT) E>rnu, naMKTOBatt11e o
Bore): !edná se o neustálé vzpomínání Božího jména, které
peprobíhá čistě v rozumu, nýbrž v očištěné mysli. Dosahu­
jeme jej skrze modlitbu mysli, která je také jeho projevem.
Pamatování na smrt (µvÍ]µT) 0avá'tou, naMRTb
cMepraaR): !'lejedná se pouze o uvědomění si konce sv�
,biologické existence, ale především o uvědomění !;i smr­
:elnosti, "kožených suknic", které člověk oblékl po pádu.
Pamatování na smrt vychází z působení Boží milosti a pro­
pouzí v člověku touhu po pokán!, Pamatování na smrt je
také výrazem existenciální zkušenosti ztráty Boží milosti.
Poslušník (únO'tC<K'tLKÓc;, noC11ywtt11K): V úzkém slova
smyslu ,se jedná o mnicha, který poslouchá svého starce,
aby dosáhl uzdravení a zbožštění podle milosti a daru
synovství. V širším smyslu slova se jedná o každého'
112
Slovníček
křesťana, který přijímá duchovní vedení od svého
duchovního otce.
Poznání. (yvwaL<;, B�ett11e): Nejde o intelektuální
zkoumání Boha, ani o jeho rozu.mové poznání, nýbrž
o osobní zkušenost s Bohem. Poznání Boha je velmi úzce
spjato· s viděním nestvořeného světla. Takové poznání
přesahuje oblast lidského stvořeného poznání a je svázáno
se zbožštěním člověka, protože k vidění nestvořeného
světla člověk dospívá skrze zbožštění. Zbožštění je obecen­
stvím a sjednocením člověka s Bohem, a toto sjednocení
přináší poznání Boha, odlišné od lidského stvořeného
poznání.·
Praxe - praktik (nQá�L<; - nQaK'tLKÓc;, AeÍtatt11e -
AeRTeAbHb111): Praxe je snaha o očištění srdce, které je
prvním stupněm duchovního života. Praktik· je ten, kdo
bojuje, aby dosáhl očištění svého srdce. V patristické
theologii je praktik charakterizován jako hospodář, tedy
jako pastýř, který pečuje o hospodářská zvířata a snaží se je
zkrotit.
Rozlišování (bLáKQLGL<;, paccyAHTMbHom): Nejde
o bystrost rozumu, nýbrž o působení Boží milosti., Je to dar,
který se projevuje v očištěné mysli. Jde především
o odlišování stvořeného od nestvořeného, Božího od
ďábelského a zároveň o rozlišování Božího působení od
psychosomatického působení člověkí3. . Díky tomuto
charismatu pak člověk rozlišuje mezi emocionálním
prožitkem, démonským působením a duchovní zkušeností.
Rozum (AoyncT), Aóyoc;, paccyAOK): Mohutnost duš�
skrze níž si uvědomujeme okolní svět a vstupujeme s ním,
do kontaktu. ,Prostřednictvím mysli (vouc;) nabýváme
zkušenosti s. Bohem a PJ:Ostřednictvím rozumu, nakolik
jsme schopni, můžeme tyto zkušenosti vyjádř il.
113
Metropolita Hierotheos - Pravoslavná spiritualita
Slast (tíbovtí, HaCAa:>KAemre): Jedná se o potěšení, které
člověk zakouší při požitku z nějaké věci, myšlenky atd.
Stejně jako existuje duše a tělo, existuj�. také duševní
a tělesná slast. Slast, která pochází od �oha1 je spjata
s pokojem, zatímco hříšná a ďábelská slast přináší neklid.
Také slast působící bolest a vedoucí k provinění pochází od
.
ďábla a je spojena s vášní.
Smutek (Aúnri, netJaAL): Vnitřní duševní bolest. Existuje
-
smutek podle Boha a smutek podle světa. První s seboů
přináší duchovní atmosféru, inspiraci a naději, vede člo­
věka do duchovního zápasu a má velikou moc a účinnost.
Druhý člověka přivádí k zoufalství a k tělesnému a dušev­
nímu ochromení.
Srdce (KaQbía, cep,11,�e): Centrum duchovního světa.
Místo, které se zjevuje působením milosti a skrze askesi
a také místo, v němž se zjevuje sám Bůh. Takto bývá
nazývána také výslednice tří duševních mohutností -
rozumové, vznětlivé a žádostivé.
Špatné myšlenky (AoyLaµo(, noM��CAL1): Tak se
označují myšlenky spojené s obrazy a s různými dráždi­
vými podněty, které pocházejí ze smyslů a z fantazie. Ze
š12atných myšlenek se rodí hřích, tedy vzniká žádo7t:
skutek a vášeň. LOGISMY jsou nazývány proto, že působí
v rozumu - logu (AoyLKÍ)).
Starec (yéQwv, yÉQov-rm;, crapeq): Kněz nebo mnich,
který buď již sám dosáhl uzdravení, nebo je Boží milostí
uzdravován. Lidem, kteří jsou mu svěřeni, pomáhá
dosáhnout uzdravení, tedy přejít od očištění srdce
k osvícení mysli a ke zbožštění.
Theologie - theolog (0rnAoyía - 0rnAóyrn;, 6orocAo­
BJ1e - 6oroCAoB): Theologie je poznání Boha. Není to však
1'ýsledek studia knih či intelektuálního cvičení, nýbrž je na
114
Sluvnfček
jedné straně výsledkem osobní zkušenosti s Bohem, a na
druhé straně cestou vedoucí k uzdravení člověka a k po­
znání Boha. Theolog je ten, kdo skrze očištění srdce a osví­
cení mysli dospěl ke zbožštění, dosáhl tak poznání Boha
a může o něm autenticky mluvit. Za theologa lze označit
!aké toho, kdo, ačkoliv ještě nedosáhl své vlastní osobní
zkušenosti, přijímá zkušenost svatých.
Vášeň (ná0oc;, crparn): Poslední stupeň rozvinutí
�- Stupně rozvinutí hříchu jsou následující: nejprve
přichází vnuknutí (nQoa�oi\Í), np1,uor), a to prostřed­
nictvím špatné myšlenky {AoyLaµóc;, noMLICA), pak násle­
-duje navázání styk!! (cwvbuaaµóc;, cotJeTaHHe), souhlas
(auyx:a-rá0wu;, coCAo:>1<em1e), žádostivost (em0uµía,
:>1<eAam1e), uskutečnění (nQál;Lc;, ,11,eiiCTBHe), a nakonec
vzniká� (ná0oc;, crpacrL). Vášeň je vlastně opakované
uskutečňování, které člověka postupně ovládne a získá nad
ním moc. V asketické theologii se jako vášeň označuje
pohyb duševních mohutností proti jejich přirozenosti.
Zbožštění (0éwaLc;, 060:>1<eHHe): Je ,účastí na nestvořené,
zbožšťující Boží milosti. Zbožštění je totožné a spjaté
s viděním nestvořeného světla. Je také nazýváno zbožště­
ním milostí, neboť k němu dochází působením Boží milosti.
Jde o spolupůsobení - synergii - Boha a člověka, kde Bůh je
působící a člověk spolupůsobící;
Zkroušenost (név9oc;, cKop6L): Jedná se o hlubokf
smutek duše. Zkroušenost, která obrací člověka k Bohu, je
'sledkem ůsobení Boží milosti a ·e úzce s ·ata s oká­
ním, pláčem a slzami. íká se o ní, že je to zkroušenost,
která přináší radost, protože nezpůsobuje duševní poruchy,
nýbrž přináší vnitřní mír a touhu po životě vedeném· podle
Kristových přikázání. ..,
.115
 Séria PATRISTICKÁ KNIŽNICA

1. . ZOZUtAK J.: Katechetické poslanie Cirkvi. Prešov

2001.
2. ANTONOPOULOS N.: Návrat. Prešov 2001.
3. ZOZUtAK J.: Nikolaj Velimirovič, Nový Zlatoústy.
Prešov 2003.
4. ŽUPINA M.: Kresťanská etika a jej miesto
v systematickej teológii. Prešov 2003.
5. ZOZUtAK J.: Malý grécko - slovenský slovník. Prešov
2003.
6. ZOZUtAK J.: Filozo a, teoló ·a, ·az k. Prešov 2005.
7. UPINA M.: Kresťanská etika v dnešnej a zajtrajšej
spoločnosti. Prešov 2005.
8. KRYŠTOF, arcibiskup: Svatý Nektários Eginský.
Prešov 2005.
9. HIEROTHEOS (Vlachos), metropolita: Pravoslavná
spiritualita. Prešov 2006

...
METROPOLITA HIEROTHEOS (VLACHOS)
Pravoslavná spiritualita
(stručné uvedení)

Z anglického originálu:
© Orthodox Spirituality,
Editions ofthe Birth of the Theotolcos Monastery 1994
preložil Mgr. Jiří Ján.
Odborný editor ThLic. Pavel Milko, PhD.
Sazba Orthodoxia vzdělávaci centrum
při pravoslavném lcatedrálnlm chrámu
sv. Cyrila a Metoděje v Praze.

Tlač: DATAPRESS, s.r.o.

Počet strán: 120
Nálclad: 1000 lcusov

Vydala Prešovská univerzita v Prešove

Pravoslávna bohoslovecká fakulta v roku 2006
I. vydanie

ISBN 80-8068-465-0
EAN 97880806846SS
 i�i\ \tl l l�1)1)!
ISBN 80-8068-465-0

J\���