Tato jasná slova nám ukazují, odkud ta veliká moc Mše

svaté přichází; totiž ze vznešené důstojnosti osoby Ježíše Krista,

jenž jakožto vlastní Kněz tuto oběť přináší; dále z nevystihlé
ceny zásluh, plynoucích z jeho utrpení i smrti, které on při Mši
svaté svému nebeskému Otci v oběť přináší. Jestliže tedy Kristus
Ježíš svému nebeskému Otci při Mši svaté ještě více obětuje,
nežli on od něho žádá, kterak mohl by jemu něco odepříti?
S tím, co jsem právě napsal, souhlasí také svatý Vavřinec
Justiniani v následujících krásných slovech: „Žádná oběť není
větší, žádná užitečnější, nežli jest oběť Mše svaté. V této
připomínají se a obětují Bohu Otci rány, jež Prostředník náš
obdržel; potupa, kterou snesl a šlehy, které vytrpěl. Při Mši svaté
obětuje se Bohu Otci také lidská přirozenost Ježíše Krista, kterou
byl na se přijal, aby Bůh na to patřil, koho na svět poslal, aby se
přímluvou jeho dostalo hříšníkům odpuštění, kleslým pomoci a
spravedlivým života.“5 Jestliže tedy kněz, jenž Mši svatou slouží,
a lid, jenž ji slyší, nebeskému Otci utrpení i smrt, rány i zásluhy
Ježíše Krista obětují, vydobudou ovšem tyto znamenité dary
zcela snadno vyplnění jakýchkoli slušných proseb.
V Starém Zákoně nařídil Bůh soudcům, aby žádných darů
nepřijímali, řka: „Nebudeš přijímati osoby, ani darů; nebo darové
oslepují oči moudrých a změňují slova spravedlivých.“6 Právem
zapověděl Bůh soudcům, dary přijímati, poněvadž téměř
nemožno jest, aby bohaté dary při soudech nezkracovaly
spravedlnosti. Neboť není srdce tak drsného a tvrdého, jež by se
dary neobměkčilo a dárci příznivě nenaklonilo. Také není váhy
tolik správné, jež by se nenaklonila na onu stranu, na které zlato
leží. Kdo by tedy mohl pochybovati o tom, že se Bůh k nám
nakloní, když mu při Mši svaté Dar tolik vzácný přineseme? Bůh
má zajisté srdce velice jemné a přelaskavé. Kterak by tedy
s radostí nepřijal přeušlechtilého daru, který mu nabízíme, totiž
svého přemilého Syna, a kvůli němu přísného soudu
spravedlnosti své podstatně nezměnil? – Ačkoliv Písmo svaté dí,
že „darové oslepují oči moudrých“, nelze přece říci, že takovýto

172