Abychom se zase vrátili k tomu, že Mše svatá jest obětí

smírnou, musím ještě dodati, co řekl Kristus Pán svaté

Mechtildě. Pravil: „Přicházím s takovou mírností ke Mši svaté, že
nemůže býti při ní hříšníka tak velikého, abych ho s trpělivostí
nesnesl a abych mu hříchů neodpustil, když jen za to prosí.“ 15
Tato utěšená slova nám naznačují, jak mocnou obětí smírnou
Mše svatá jest, když Krista Pána tolik udobřuje, že ani nejhoršího
nepřítele, jenž by se k ní dostavil, od ní nevypuzuje, ani při ní
nelaskavě na něho neshlíží, ale jako s otevřenou náručí ho
přijímá, jsa ochoten jemu ihned i s radostí odpustiti, když by jen
jediný povzdech nad jeho hříchy od něho uslyšel.
Zdaliž nejsme proto svému nejsladšímu Spasiteli k velikým
díkům zavázáni, že nám tak spasitelnou a vzácnou oběť smírnou
ustanovil, kterou můžeme Boha rozhněvaného tak snadno
usmířiti a svá těžká provinění bez namáhání odčiniti? Jak
nešťastni byli proti nám křesťanům staří židé, kteříž tak
nákladné oběti smírné konati museli, takže za nepatrná
provinění obětovali ovci nebo kozu, chudáci dva holuby, bohatí
býka nebo krávu! A přece nemohli ani těmito drahými oběťmi
ani jediného hříchu smazati, jak v příčině té svědčí svatý apoštol
Pavel slovy: „Nemožno jest, aby krev býků a kozlů shladila
hříchy!“16 Kdybychom měli za každý hřích obětovati ovci neb
kozu, odkud bychom jich tolik sehnali? Kde bychom na
zakoupení těch zvířat peněz nabrali? Zajisté, že bychom musili
hříchů svých nechati neusmířených, a Bůh by nás s nimi jednou
do pekla uvrhl! Máme-li ve Mši svaté oběť tolik mocnou, kterou
můžeme beze všech výloh z hříchů svých se odkáti, a přece této
přesvaté oběti tak lehkomyslně zanedbáváme nebo jí jen nedbale
a nepobožně obcujeme, co bychom byli teprve činili, kdybychom
byli žili před narozením Páně a za dob Zákona Starého? Uvažuj
přece, ubohý hříšníku, jak neprávě jednáš, že tak mnohé Mše
svaté lehkomyslně zanedbáváš a odpykání za hříchy své až do
života budoucího odkazuješ! Naprav přece svou lehkomyslnost a

185