„Já jsem vůdce karavany,“ prohlásil černooký vousáč.

„Jsem vládcem nad životem a smrtí každého,

koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet.“Karavana čítala asi dvě stě
osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami. „Přes
poušť se sami nedostanete,“ prohlásil s úšklebkem, „Já jsem však milosrdný muž, víte? Za 500 zlatek
vás vezmu s sebou.“

„Zbláznil jste se?“ Odpověděl mu rozrušený obchodník, Avdol. „Panská sídla se kupují za méně.“

S rukama křížem si vůdce se zájmem prohlížel muže větší stavby před sebou. „To odkud pocházíte
jistě, zde však vaše zákony neplatí. Prudké větry, nezměrné teplo, životu nebezpeční tvorové -
Nejenom tím vás příroda testuje při cestě pouští, to však není to nejhorší, co vás může potkat, tím je
smetí lidstva, krvelačný odpad běžně známý jako–“

„Banditi!“ Téměř panikařícím hlasem zakřičel jeden z ozbrojených mužů nedaleko vůdce. Na což se
křiky rozlehly po zbytku karavany.

„Muži schopní boje, připravte se! Zbytek, vezměte dobytek a běžte k cípu karavany!“ Vůdce zadával
rozkazy, zatímco sám přicházel k čelu dobrovolnické roty. Avdol neotálel a se zbraní v ruce následoval
ozbrojenou skupinu.

Většina si myslela, že to zvládnou. Na tento moment se přece připravovaly od samého počátku. Avšak
prvním výstřelem, si někde hluboko uvědomily, že před nimi čeká jen čisté peklo. Mrtvý padali na
obou stranách. Ohlušující zvuk střel tlumil jekot těch, kteří tento nátlak nezvládli. Ďáblova písečná
zahrada byla zbarvena červení s květinami z nehybných těl.

Za nedlouho byl konec. Poslední ze skupiny banditů padl mrtev, ale za cenu nesplatitelnou. Tu noc
desítky čerstvých vdov oplakávali své milované. Sám Avdol měl dost nad čím rozjímat, tok myšlenek
však byl neustále přerušován pronikavou bolestí paži. Vůdce brzo z rána vyšel vstříc obchodníkovi,
jenž nedokázal posedět v klidu. „Život v poušti není pro každého. Sám jste viděl, jaké zkoušky musíme
překonat. Stále jste si to neroz–“

„Zaplatím“ odhodlaně skoro i zakřičel Avdol. „Celých 500 zlatek. Zdá se, že do cesty mě příroda bude
házet samé překážky, to mě však nezastaví od dosáhnutí mého cíle.

Vůdce přijal jeho odhodlání – „Tak máme dohodu, mladý pane.“ – a potřásl mu rukou.