Pestitelske Prace 2

Univerzita Palackého v Olomouci
Pedagogická fakulta
Pěstitelské práce 2
Pro obor Učitelství pro 1. stupeň základních škol
Pavlína Škardová, Ondřej Škarda
Olomouc 2006
Oponenti: RNDr. Vlastimil Tlusták, CSc.
doc. Ing. Robert Pokluda, Ph.D.
Mgr. Irena Šindlerová
Publikace byla vydána s podporou Rozvojových programů MŠMT ČR na rok 2005.
Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou správnost odpovídají autoři.

Rozmnožování a šíření jen se svolením SCV PdF UP a Vydavatelství UP v Olomouci.
1. vydání

c Pavlína Škardová, Ondřej Škarda, 2006
ISBN 80-244-1195-4
Pěstitelské práce 2 3
Obsah
Vysvětlivky k ikonám 5
Úvod 7
1 Pokojové rostliny 9
1.1 Pěstování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.1.1 Zeminy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.1.2 Zálivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.1.3 Rosení a postřikování . . . . . . . . . . . . . . . . 10
1.1.4 Hnojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.1.5 Přesazování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1.1.6 Zaštipování, seřezávání a tvarování . . . . . . . . 11
1.1.7 Kypření zemin a čištění rostlin . . . . . . . . . . . 12
1.1.8 Hydroponie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
1.2 Rostliny vhodné pro koutky živé přírody . . . . . . . . . 13
1.3 Rostliny méně vhodné do školního prostředí . . . . . . . 20
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2 Letničky a dvouletky 23
2.1 Rozdělení a pěstební nároky . . . . . . . . . . . . . . . . 23
2.2 Tabulkový přehled vybraných druhů jednoletých a dvou-
letých květin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
3 Cibulnaté a hlíznaté rostliny 31

3.1 Pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin v našich pod-
mínkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
3.2 Rychlení cibulnatých a hlíznatých rostlin . . . . . . . . . 36
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
4 Trvalky 41
4.1 Volba rostlin a jejich pěstování . . . . . . . . . . . . . . . 43
4.2 Výběr a využití trvalek ve školním prostředí . . . . . . . 46
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
5 Zeleniny 49
5.1 Pěstování zelenin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5.1.1 Sadba a osivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5.1.2 Střídání plodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5.1.3 Pařeniště, skleníky, fóliové kryty, fóliovníky . . . . 52
5.1.4 Rychlení zelenin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
5.2 Tabulkový přehled pěstovaných zelenin . . . . . . . . . . 55
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
6 Kořeninové a léčivé rostliny 71

6.1 Požadavky kořeninových a léčivých rostlin na prostředí . 73
6.1.1 Klimatické nároky . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
6.1.2 Edafické podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
6.1.3 Biotické vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
4 Obsah
6.2 Pěstování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
6.3 Sklizeň, posklizňová úprava a sušení . . . . . . . . . . . . 74
6.4 Byliny použitelné pro koutek živé přírody ve třídě . . . . 76
6.5 Možnosti použití vybraných léčivých rostlin . . . . . . . 77
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
7 Jedovaté rostliny 85
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
Seznam použité literatury 89
Rejstřík 93
Vysvětlivky k ikonám
Cíle
Na začátku každé kapitoly naleznete konkrétně formulované cíle. Jejich
prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování přísluš-
ného tématického celku umět, znát, co budete schopni dělat.
Průvodce studiem
Prostřednictvím průvodce studiem k vám promlouvá autor textu. V prů-
běhu četby vás upozorňuje na důležité pasáže, nabízí metodickou pomoc
a nebo předává důležitou informaci ke studiu.
Příklad
Příklad objasňuje probírané učivo, případně propojuje získané znalosti
s ukázkou jejich praktické aplikace.
Úkoly
Pod ikonou úkoly najdete dva druhy úkolů. Buď vás autor vybídne k to-
mu, abyste se nad nějakou otázkou zamysleli a uvedli svůj vlastní názor
na položenou otázku, nebo vám zadá úkol, kterým prověřuje vaše získané
znalosti. Správné řešení zpravidla najdete přímo v textu, nebo v klíči na
konci kapitoly.
Pro zájemce
Část pro zájemce je určená těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium
dané problematiky. Najdete zde i odkazy na doplňující literaturu. Pasáže
i úkoly jsou zcela dobrovolné.
Shrnutí
Ve shrnutí si zopakujete klíčové body probírané látky. Zjistíte, co je po-
kládáno za důležité. Pokud shledáte, že některému úseku nerozumíte,
nebo jste učivo špatně pochopili, vraťte se na příslušnou pasáž v textu.
Shrnutí vám poskytuje rychlou korekci!
Kontrolní otázky a úkoly

Prověřují, do jaké míry jste pochopili text, zapamatovali si podstatné
informace a zda je dokážete aplikovat při řešení problémů. Najdete je na
konci každé kapitoly. Pečlivě si je promyslete. Odpovědi můžete najít ve
více či méně skryté formě přímo v textu. Někdy jsou tyto otázky řešeny
na tutoriálech. V případě nejasností se obraťte na svého tutora.
Pojmy k zapamatování
Najdete je na konci kapitoly. Jde o klíčová slova kapitoly, které byste měli
být schopni vysvětlit. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste nej-
prve vyplnit bez nahlédnutí do textu! Teprve pak srovnejte s příslušnými
formulacemi autora. Pojmy slouží nejen k vaší kontrole toho, co jste se
naučili, ale můžete je velmi efektivně využít při závěrečném opakování
před testem!
Úvod
Vážení čtenáři,
publikace, kterou právě otevíráte je určena opět především Vám, stu-
dentům kombinovaného studia oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Svým
obsahem navazuje na studijní oporu Pěstitelské práce 1, ale zabývá se
již konkrétními skupinami rostlin. Jejím cílem je seznámit Vás se zá-
kladními poznatky v pěstování určitých rostlinných skupin a možnostmi
využití těchto rostlin ve výuce na 1. stupni ZŠ, a to jak v učebnách
v rámci koutků živé přírody, tak i na školních pozemcích. Rozsah učiva je
srovnatelný s jednosemestrální výukou tohoto předmětu v denním studiu,
v letním semestru, což odpovídá přibližně 20 hodinám teoretické výuky.
Text je psán jako distanční studijní opora. Měli byste jej tedy nejen pře-
číst, ale především studovat, k čemuž můžete využít různých zpětnova-
zebných prvků včleněných do textu. Popisný sloupec, v němž je pro lepší
orientaci umístěno několik symbolů, můžete používat pro své poznámky
a komentáře. Snažte se text studovat po jednotlivých kapitolách a pokud
při četbě „shrnutíN zjistíte, že něčemu nerozumíte, vraťte se k příslušné
části v textu. Na konci každé kapitoly jsou uvedeny „kontrolní otázkyN.
Pokuste se na ně odpovědět vlastními slovy, pak je teprve porovnejte
s textem.
Studijní oporu lze obsahově rozdělit do tří základních částí, a to části
okrasných květin, která zahrnuje kapitoly 1 až 4 a části užitkových rost-
lin, s kapitolami 5 a 6. Poslední 7. kapitola prolíná předešlými částmi
a zabývá se zahradnicky využívanými rostlinami, které jsou charakte-
rizovány jako rostliny jedovaté či jinak nebezpečné. Názvy rostlin byly
determinovány podle Zahradnického slovníku naučného a Klíče ke kvě-
teně České republiky.
Přílohou předkládaného textu je CD-ROM na němž jsou připraveny fo-
tografie některých zmiňovaných rostlin. Fotografie jsou roztříděny podle
skupin rostlin do šesti složek odpovídajících jednotlivým kapitolám v tiš-
těném textu, ve kterém najdete i odkazy na konkrétní snímky.
V této studijní opoře nejdete na str. 51 písemný úkol, o jehož vyhotovení
a odevzdání Vás žádám nejpozději do konce letního semestru 2. ročníku
Vašeho studia. Úkol se týká sestavení návrhu zelinářského osevního plánu
na dané ploše, na základě Vámi nastudovaných zákonitostí plánování
a Vašich osobních zkušeností.
Během Vašeho studia se budeme opět pravidelně setkávat na společných
konzultacích, při nichž budeme diskutovat o jednotlivých skupinách rost-
lin, jejich nárocích a možnostech využití ve výuce. Vaše dosavadní zkuše-
nosti a postřehy budou jistě pro kolegy novou inspirací v jejich následné
praxi.
S přáním mnoha úspěchů při studiu a pěstování rostlin
autoři
1 Pokojové rostliny
Cíle
Po prostudování této kapitoly budete
– schopni shrnout základní nároky pokojových rostlin,

– umět charakterizovat pokojové rostliny doporučené pro koutky živé
přírody,
– vědět podle jakých kritérií volit vhodné pokojové rostliny,
– schopni se vyvarovat nebezpečným rostlinám.
Řadíme sem byliny či dřeviny pěstované v interiéru. Zůstávají v místnosti

trvale nebo po delší dobu jejich vegetace. Kromě okrasnosti musí být
vhodné pro pěstování v bytech (zde nebývají pro všechny rostliny vhodné
podmínky). Pochází většinou z tropů a subtropů, čímž mají rozdílné
nároky na teplotu, vzdušnou vlhkost a světelné podmínky. Vlhkomilné
rostliny lze pěstovat v suchých bytech v paludáriích (umělá nádrž pro
pěstování bahenních rostlin, vyžadujících měkkou vodu a trvale bahnité
prostředí, vhodné do tohoto prostředí jsou např. šáchor – Cyperus L.,
lopatkovec – Spathiphyllum Schott, kala – Zantedeschia Spreng.).
Historie
Na egyptských vyobrazeních přibližně z doby před 3 000 lety jsou malé vývoj pěstování
stromy a keře v kamenných vázách a korytech. Řekové i Římané zdobili pokojových rostlin
své atriové domy kbelíkovými rostlinami (nádobovými). Teprve v 15. stol.
se do Evropy dostávají první botanické poklady. Bylo zjištěno, že rostliny
z tropických oblastí v našich klimatických podmínkách vyžadují speciální
ochranu. Exotické rostliny Asie, Afriky a Jižní Ameriky lákaly mnoho
dobrodruhů, vědců i botaniků. Koncem 16. a především v 17. stol. si
šlechta začala pořizovat první skleníky. Jako první to byly chráněné pro-
story pro pomerančovníky a ostatní citrusové rostliny, palmy a fíkovníky,
které se nazývaly oranžerie. Skleníky se postupně stavěly v botanických
zahradách a bohatí měšťané si místo zděných oranžerií nechávali bu-
dovat lehčí stavby skleníků a zimní zahrady. Brzy obchod s rostlinami
nebyl závislý jen na dovážených rostlinách, ty se pěstovaly v zahradnic-
tvích a začalo se také s jejich šlechtěním. Mnohé z dnešních odrůd jsou
již 100–200 let staré. V první polovině 20. stol. se pak pokojové rostliny
staly samozřejmostí každého bytu.
1.1 Pěstování
1.1.1 Zeminy
Jednotlivé druhy mají různé nároky na strukturu, složení i pH půdy. vhodné zeminy
Nejdůležitější rostlinné druhy lze rozdělit podle jejich nároků na pH do

těchto skupin:
10 1 Pokojové rostliny
a) rostliny vyžadující silně kyselou zeminu – pH = 4,0 – vřesovité, epi-

fytické Bromeliaceae, Begonia elatior aj.,
b) rostliny vyžadující kyselou zeminu – pH = 5,0 – kamélie, africká
kopřiva, hortenzie, podénka, anturie aj.,
c) rostliny vyžadující mírně kyselou zeminu – pH = 6,0 – př. kapradiny,
palmy, brambořík, fuchsie, vánoční hvězda, kalanchoe, pelargonie,
myrta, většina pokojových rostlin ozdobných listem,
d) rostliny vyžadující neutrální zeminu – pH = 7,0 – kaktusy, aspará-
gus, chryzantémy, klívie, fíkus aj.
Dnes lze ve specializovaných prodejnách zakoupit připravený substrát
pro jednotlivé skupiny pěstovaných rostlin.
1.1.2 Zálivka
zálivka Při zalévání musíme vycházet z podmínek, ve kterých rostliny pěstujeme
(bereme v úvahu především světelné a teplotní podmínky, strukturu sub-
strátu), a z nároků jednotlivých druhů na půdní vlhkost.
Obecné zásady:
• přebytečnou vodu z misek vyléváme asi půl hodiny po zalití rostlin,
• porézní, hliněné květináče urychlují výpar ze zeminy více než plas-
tové,
• čím lehčí je zemina, tím více (rychleji) vysychá,
• při neustálém přelévání zemina kysne a uhnívají kořeny rostlin,
• nejlépe se o potřebě zálivky přesvědčíme hmatem – vlhká zemina
ulpí na prstech, suchá ne,
• rostlinám lépe vyhovuje ranní zálivka,
• teplota zálivkové vody by měla co nejvíce odpovídat teplotě sub-
strátu,
• zálivková voda by měla být čistá, nezakalená, nepáchnoucí, s níz-
kým obsahem minerálních látek (do 300 mg/l),
• více vody potřebují rostliny v období růstu, na světlém stanovišti,
při vyšších teplotách, při nízké vlhkosti vzduchu, v substrátu s vy-
sokým podílem rašeliny, venku při větrném a teplém počasí,
• méně vody vyžadují naopak v období vegetačního klidu, na tmavém
stanovišti, při nízkých teplotách a vysoké vzdušné vlhkosti, jsou-li
listy kožovité, je-li substrát hustě zakrytý rostlinami,
• po skončení období klidu zvyšujeme dávky vody postupně, stejně
pomalu je snižujeme ke konci vegetačního období.
1.1.3 Rosení a postřikování

rosení a postřikování Rostliny náročné na vzdušnou vlhkost je lépe pěstovat v okenních skle-
nících, vitrínách, pod poklopy atd. Lze také květináče obkládat vlhkým
mechem či rašelinou. Rostliny postřikujeme jemnou mlhovkou, a to desti-
lovanou, převařenou nebo dešťovou vodou. Tvrdá voda zanechává na
listech matné, nevzhledné povlaky. Nikdy nerosíme rostliny s trichomy,
a některé druhy také nesnáší postřik na květy.
1.1.4 Hnojení
Hnojiva můžeme rostlinám dodávat dvěma způsoby: hnojení
a) základní hnojení – hnojiva přidáváme do směsi zemin před sázením,
množství hnojiva přimíchaného do zeminy se pak řídí rostlinným
druhem a pohybuje se přibližně 0,5–6,0 kg/m3 zeminy,
b) přihnojování během růstu rostlin – většinou používáme hnojiva

v tekuté formě.
Při přihnojování rostlin je třeba dodržet následující zásady:
• přihnojovat v době vegetace (tzn. v době růstu a kvetení),
• nepřihnojovat čerstvě přesazené rostliny (nejdříve za měsíc) a rost-

liny s nemocným, zahnívajícím kořenovým systémem,
• hnojivé roztoky používáme silně zředěné

(koncentrace 0,1–0,5 % = 1–5 g/l vody),
• přihnojujeme v době, kdy je zemina v nádobách mírně vlhká, ni-

koliv přeschlá,
• v době plného růstu rostlin přihnojujeme 1x za 14 dnů, v zimě 1x

za měsíc,
• na jaře a v létě lze aplikovat vyšší dávky dusíku, naopak v zimě

klademe důraz především na draslík, pro školní účely je však do-
stačující využití komplexních hnojiv jako jsou např. Biom universal,
Cererit, Floret – I, Hydrocote, Kristalon, Osmocote, Plantacote,
• přihnojujeme raději menším množstvím, ale častěji,
• při aplikaci bezvýhradně respektujeme návody uváděné výrobci.
1.1.5 Přesazování
Při tomto pracovním úkonu nahrazujeme vyčerpaný substrát novou ze- přesazování
minou. Zvětšujeme vlastní prostor pro kořeny použitím větší nádoby,
přičemž nedostatečně prokořenělé rostliny vysazujeme do velikostně stej-
ných nádob. Přesazování provádíme v předjaří či na jaře, popřípadě na
podzim, pokud možno ne v období vegetačního klidu. Nádoby plníme
zeminou přibližně 10–20 mm pod horní okraj, abychom ponechali dosta-
tečný prostor na zálivkovou vodu.
1.1.6 Zaštipování, seřezávání a tvarování

Termín zaštipování vystihuje odstraňování dominantního vrcholu s menší tvarování
částí výhonu, na rozdíl od seřezávání, kdy odstraňujeme větší části, někdy
až do starého dřeva. Těmito způsoby regulujeme nejen nadzemní části
rostlin, ale často i kořenový systém. Přerostlé mladé rostliny nebo i starší
exempláře seřezáváme nejčastěji při přesazování. Pro udržení menšího
a kompaktnějšího vzrůstu (zejména u mladších rostlin) lze použít retar-
dačních preparátů, např. Stabilan 750 SL, Alar 85, Bonzi, Cultar. V obyt-
ných interiérech však není použití těchto látek vhodné, ale je možné.
1.1.7 Kypření zemin a čištění rostlin

kypření půdy a čištění Jedná se o odstranění nežádoucích částí na rostlinách (př. nezdravé,
rostlin uschlé listy, květy, výhony), mytí znečištěných rostlinných částí, pletí
v nádobách. Prokypřením povrchu substrátu v květináčích docílíme pře-
chodného zlepšení fyzikálních vlastností horních vrstev substrátu, čímž
dojde k příznivému ovlivnění chemických i biologických procesů.
1.1.8 Hydroponie
hydroponické Tento termín charakterizuje pěstování rostlin v živných médiích (roz-
pěstování tocích) přímo nebo ve sterilních substrátech (štěrk, drtě, plstě, písek)
nasycených živnými roztoky. Živný roztok musí obsahovat všechny zá-
kladní rostlinné živiny (N, P, K, Ca, Mg, S, Fe) a nejdůležitější sto-
pové prvky. Koncentrace živných roztoků se pohybuje 0,1–0,3 % (0,1 %
pro citlivé druhy, 0,2 % pro středně citlivé, 0,3 % pro druhy náročné
na živiny). pH roztoku by se mělo pohybovat v rozmezí 5,0–6,0, poměr
N : P : K = 1 : 0,5 : 1,5 nebo 1,5 : 0,5 : 1,5. U nás jsou k dostání pří-
pravky jako Hydroponex, Hnojivo pro hydroponii. Na trhu se pozvolna
začínají objevovat i tzv. iontovýměnná hnojiva s dlouhodobým účinkem
(př. Lewatit HD 5), která postupně uvolňují živiny a váží ostatní soli
z roztoku, čímž vodu změkčují. Hydroponický roztok by se měl vymě-
ňovat jedenkráte za 3–4 týdny, jeho teplota by měla odpovídat teplotě
okolního prostředí (okolo 20–23 ◦ C).
Pokojové rostliny pěstujeme ve speciálních hydroponických nádobách slo-
žených z vložky (vnitřní nádoby, která má tvar květináče, ve dně má
různě velké otvory jimiž prochází kořeny do živného roztoku) a vnější
části (ozdobná keramická nádoba s živným roztokem). Do vnější části
se horním otvorem vsouvá vložka s rostlinou. Občasným vyzvednutím
vložky z vnější nádoby dochází k provzdušnění kořenového systému.
Osazování: Rostliny vyjmeme z květináče a kořenový systém propereme
ve vlažné vodě. Vložíme je do vložky a nejdelší kořeny provlečeme otvory,
následně prostor mezi kořeny vyplníme zvoleným substrátem. Do vnější
nádoby nalijeme hydroponický roztok a nádoby sesadíme. Kořenový kr-
ček rostliny by měl zůstat nad úrovní roztoku. Úbytek živného roztoku
doplňujeme čistou zálivkovou vodou. V době vegetačního klidu snižujeme
hladinu živného roztoku tak, aby do něj rostliny zasahovaly jen špičkami.
klady a zápory Výhody oproti klasickému půdnímu pěstování:
bezpůdního pěstování • rostliny pěstujeme ve sterilním čistém substrátu v roztoku s defi-
novaným obsahem živin,
• odpadá průběžná zálivka, dosáhneme tak i úspory vody,
• rostliny nemohou zaplevelit, trpí méně chorobami a škůdci,
• okolí rostlin je čisté, bez zeminy, která bývá zdrojem chorob
a škůdců (využití v potravinářských provozech, nemocnicích aj.).
Nedostatky a nevýhody hydroponického systému:
• při nízkých teplotách kořeny často odumírají a rostliny chřadnou,
• při nesprávně voleném substrátu (zrnitosti) se často v živném médiu
tvoří řasy,
• cena nádob a pomůcek pro hydroponii je u nás ještě stále vysoká.
Rostliny vhodné pro hydroponii jsou: dracena, tenura, klívie, břeč-

ťan, fatsie, fatshedera, aglaonema, spathyphyllum, monstera, filoden-
dron, scindapsus, syngonium, impatiens, zelenec, asparát, koleus, pepe-
romie, pilea, šáchor, fikus, hoya aj.
1.2 Rostliny vhodné pro koutky živé přírody

Při volbě rostlin pro koutek živé přírody bychom měli zohlednit tyto doporučení pokojové
vlastnosti rostlin: rostliny do školního
prostředí
• estetickou hodnotu rostliny,
• rostlina nesmí být nebezpečná,
• musí být didakticky využitelná,
• neměla by být náchylná k chorobám a škůdcům,
• nenáročnost na pěstování,
• dobrá množitelnost a rychlý růst,
• rostliny by měly být mechanicky odolné,
• nevhodné jsou druhy vyžadující v období zimního vegetačního klidu
nízké teploty kolem 5–10 ◦C,
• menší až středně velké druhy.
Postup při nákupu pokojových rostlin nákup rostlin
1. Při zásilkovém způsobu prodeje rostliny nevidíme a nemůžeme si
je vybírat. Záleží na serióznosti prodejce. Rostliny trpí balením
a přepravou.
2. Při nákupu rostlin v prodejnách opticky hodnotíme celkové pro-
středí prodejny a jakost nabízených rostlin. Rostliny by měly být
souměrného vzrůstu s patrným novým přírůstkem. Druhy okrasné
květem by měly mít nasazena poupata. Listy rostlin mají být čisté
a pevné. O napadení rostlin chorobami a škůdci svědčí většinou
odumírající části rostlin, či žluté scvrklé listy. Svěšené povadlé listy
vypovídají o nedostatku vody a je-li substrát vlhký o hnilobě ko-
řenového systému.
3. Při nákupu rostlin počítáme s tím, že mladší rostliny snáze přivy-
kají novému prostředí.
4. Nakoupené rostliny je vhodné na 2–4 týdny umístit odděleně od stá-
vajících rostlin. Zamezíme tak případnému přenosu chorob a škůdců
na stávající zeleň.
V následujících tabulkách je uveden přehled doporučených pokojo-
vých rostlin do školního prostředí, jejich stručná charakteristika a zá-
kladní pěstební nároky.
Vysvětlivky k tabulce:
• ve sloupci CD obr. č. – je uvedeno číslo pod kterým najdete fotogra-
fii dané rostliny na přiloženém CD ve složce „Pokojové rostlinyN,
• ve sloupci Světlo značí zkratky PS – plné osvětlení, Pol. – polostín,
RS – rozptýlené světlo a S – stín, čímž specifikují umístění rostliny
v místnosti.
Tabulka 1 Přehled doporučených pokojových rostlin 14
Latinský Český název CD Čeleď Stručná Použití t ◦C Světlo pH půdy Poznámka

název obr. charakteristika v zimě
č.
Abutilon x mračňák, 1 1a Malvaceae Tvarovatelný keř, Světlé chodby 16–20 PS 6,0 až 6,5 Hybrid
hybridum abutilon květy různých a místnosti. (A. darvinii,
hort. barev postupně A. striatum)
rozkvétají.
Aloe aloe 2 Liliaceae Bohatě větvený Nenáročná, 8–10 PS 6,5 až 7,5 Pěstuje se i jako
arborescens keř, až 3 m vysoký. v zimě vyžaduje léčivá rostlina.
MILL. Listy dužnaté, sušší a chladnější Půda se při
0,45–0,60 m prostředí. zálivce nesmí
dlouhé, na nikdy rozbahnit.
okrajích s ostny. Pochází z j. Af.
Asparagus chřest 3 Liliaceae Hustě a jemně Výborná k řezu. 8–12 PS 6,0 až 7,5 Období klidu
sprengeri větvený polokeř. V létě ji lze Pol. jen částečné –
RGL. Vlastní listy umístit ven. omezit zálivku.

přeměněné na Pochází
ostny, funkci listů z Natalu.
plní kladodia.
Kvete
nepravidelně.
Aspidistra kořenokvětka, 4 Liliaceae Vysoká až 0,70 m. Stíněná bytová 2–12 Pol. 6,0 až 7,5 Nesnáší časté
elatior BL. aspidistra Listy podlouhle stanoviště, RS přesazování
kopinaté, kožovité chodby, S (nejdříve po
vyrůstají schodiště. V létě 2–3 letech).
z podzemního ji lze pěstovat ve
oddenku. Kvete volné půdě.
nepravidelně.
Begonia rex begónie 5 Begoniaceae Silný podzemní V místnostech 16–18 RS 5,0 až 6,5 Lze dobře
PUTZ. královská oddenek, listy s vyšší vzdušnou S rozmnožovat
nepravidelné, vlhkostí. z listových
pestře zbarvené. řízků.
č.
Begonia x begónie 6 Begoniaceae Velké květy Byty, záhony, 15–20 Pol. 5,0 až 6,5 V zimním
tuberhybrida hlíznatá nejrůznějších truhlíky. RS období uložit
VOSS barevných odstínů. hlízy
v bezmrazé
místnosti.
Billbergia bilbergie 7 Bromeliaceae Listy v růžici, Poloteplý světlý 12–22 RS 4,5 až 5,5 Je značně
nutans dlouhé až 0,30 m, interiér. Pol. odolná, pochází
H. WENDL. široké 10 mm, PS ze Střední
kožovité, okraje a Jižní Ameriky.
ostnité. Květenství
výrazné, převislé,
kvete od XI.
do IV.
Cissus cisus 8 Vitaceae Liána, listy dlouze Nepříliš teplé 8–10 PS 5,5 až 7,5 Pochází
rhombifolia řapíkaté, v mládí místnosti. Pol. z Natalu.
VALK. především na rubu
ochlupacené.
Citrus limon citroník 9 Rutaceae Stromek V letním období 5–8 PS 4,5 až 5,5 Citlivý na
BURM. s pevnými trny, ho lze pěstovat Pol. vápno, nezalévat
listy kožovité až venku. tvrdou vodou.
0,10 m dlouhé. Pochází z Číny.
Vykvétá od února
do července,
vonnými, bílými
květy
Clivia klívie 10 Amaryllidaceae Tmavozelené, Interiér, i do 12–15 Pol. 6,0 až 7,0 Po odkvětu
miniata Rgl. dlouhé, řemenovité tmavších prostor. RS S vyžaduje klid
listy. Květy omezením
žlutooranžové až zálivky.
šarlatové,
v okolíku na
silných osách
15
Latinský Český název CD Čeleď Stručná Použití t ◦C Světlo pH půdy Poznámka 16
č.
Coleus blumei koleus 11 Lamiaceae Listy vejčité, Jako pokojová 12–15 PS 6,0 až 7,0 Lze ho vysévat
Benth. 11a pilovité, pestře rostlina, ale i pro RS i množit
zbarvené. venkovní řízkováním.
výsadby.
Crassula tlustice 12 Crassulaceae Bohatě větvený Vhodný pro 8–10 PS 6,5 až 7,5 Pochází z Jižní
arborescens keř se silným světlé a suché Pol. Afriky.
(MILL.) kmenem prostory.
WILLD. a větvemi. Listy
masité, 35–70 mm
dlouhé.
Cyperus šáchor 13 Cyperaceae Až 1,5 m vysoká Interiér, vyšší 10–25 Pol. 5,5 až 6,5 Rozmnožuje se
alternifolius bylina s tenkými, vzdušná vlhkost. RS stébly
L. deštníkovitě ponořenými ve
uspořádanými listy vodě.

na vrcholu stébel.
x Fatshedera fatsie – Araliaceae Popínavá rostlina, Chladnější 5–10 Pol. 5,5 až 6,0 Množí se
lizei s listy většinou místnost, PS vrcholovými
GUILLAUM. pětilaločnými. vyžaduje oporu. nebo
stonkovými
řízky.
Ficus elastica fíkus, 14 Moraceae Latex poskytující Dominanta světlé 14–25 PS 6,0 až 7,0 Rozmnožuje se
ROXB. smokvoň strom s velkými místnosti Pol. vrcholovými
kožovitými, RS a osními řízky.
lesklými,
a eliptickými listy.
Fuchsia x fuchsie, čílko 15 Onagraceae Řídce stavěný keř Polostín, verandy, 8–10 Pol. 6,0 až 6,5 Rozmnožuje se
hybrida Voss. s velkým balkóny, ve RS řízkováním.
množstvím vegetaci i záhon.
kulturních odrůd.
Hedera břečťan 16 Araliaceae Velké množství Vhodný do 8–12 RS 5,5 až 6,0 Pěstují se různé
helix L. různě listově chladnějších S formy
zbarvených místností. původního
kultivarů. druhu.
č.
Hoya carnosa voskovka 17 Asclepiadaceae Popínavý keř Pomalu roste a je 10–15 PS 5,5 až 6,5 Nesnáší
(L.) R. BR. s listy masitými, odolná, velmi Pol. přihnojení
tuhými. Květy bílé vhodná do dusíkem, po
až světle růžové interiérů. dokvětu
jakoby z vosku. neseřezávat.

Kvete v květnu až
září.
Chlorophytum zelenec 18 Liliaceae Rostlina Velmi odolná 10–15 PS 6,0 až 7,5 Na květních
comosum trávovitého pokojová rostlina. S lodyhách se
(THUMB.) vzhledu. tvoří mladé
BOK. Nejčastější cv. zakořeňující
„VariegatumQ, rostliny.
s bílými podélnými
pruhy na listech.
Kalanchoe náduť 19 Crassulaceae Listy tučné na Rostlina do 8–10 RS 5,5 až 6,5 Nenáročná,
daigremonti- 19a okraji nahnědlé. suchých Pol. pochází
ana HAM. et Výhonky vysoké a světlých PS z Madagaskaru.
PERR. až 0,50 m. místností.
Monstera monstera 20 Araceae Popínavá rostlina, Vhodná do 10–25 Pol. 5,5 až 6,5 Rozmnožuje se
deliciosa 20a tvoří dlouhé prostorných RS pomocí
LIEBM. vzdušné kořeny. místností, hal, S vrcholových
Listy velké, vestibulů. a osových řízků.
srdčité, kožnaté, Pochází
zpeřeně z Mexika,
vykrajované Guatemaly.
a perforované.
Pelargonium pelargonie, 21 Geraniaceae Bohatě kvetoucí Vhodná do bytů, 12–15 PS 6,0 až 6,5 Ve vhodných
zonale (L.) muškát polokeř, květy okenních bytových
Ait. nejrůznějších truhlíků, na podmínkách
barevných odstínů. záhony. vydrží i několik
let.
17
Latinský Český název CD Čeleď Stručná Použití t ◦C Světlo pH půdy Poznámka 18
č.
Peperomia pepřinec 22 Piperaceae Listy dužnaté, Lze ji použít do 16–18 Pol. 5,0 až 6,5 Lze ji množit
obtusifolia hladké, vzpřímené, teplých prostor RS i listovými řízky.
(L.) DIETR. dlouhé s vyšší vzdušnou Pochází
0,05–0,10 m. vlhkostí. z tropické
Ameriky.
Philodendron filodendron – Araceae Popínavá dobře se Dobře snáší 12–25 Pol. 6,0 Rozmnožuje se
scandens C. větvící rostlina. přítmí a výkyvy RS vrcholovými
KOCH et Listy malé, široce teplot. S a osovými řízky.
SELLO srdčité.
SCHOTT.
Pilea cadirei pílea 23 Urticaceae 0,15–0,40 m Pro vlhčí 8–20 Pol. 5,5 až 6,5 Pochází
A. GUILL. vysoký polokeř, a teplejší RS z Vietnamu.
0,10 m dlouhé listy místnosti. S
s výraznými
bílými skvrnami
mezi třemi
zřetelnými nervy.
Rhoeo rheo 24 Commelinaceae Dužnatá rostlina Teplé, nepříliš 18–20 Pol. 5,5 až 6,5 Roste velmi
discolor se zkrácenou osou. suché místnosti. RS rychle, ale starší
(L’HÉRIT) Malé bílé květy S rostliny nejsou
HANCE et mezi listy, kvete vzhledné. Množí
WALP v různé době. se velmi dobře
řízkováním.
Saintpaulia africká fialka 25 Gesneriaceae Rostlina tvoří Značně odolná 18–22 RS 5,5 až 6,5 Náchylná na
ionanta růžici masitých rostlina do přelití.
H. Wendl. listů mezi nimiž bytových
vyrůstají stonky podmínek.
nesoucí masité
květy různých
barev.
č.
Sansevieria tenura 26 Agavaceae Mečovité listy Daří se jí ve 16-25 RS 6,0 Můžeme ji
trifasciata vyrůstají světlých, teplých S množit dělením
PRAIN. z podzemního a suchých trsů nebo
oddenku, dorůstají interiérech. listovými řízky.
0,60–1,20 m. Pochází
Kvete v únoru až z tropické
březnu. Afriky.
Setcreasea – Commelinaceae Převislá až Nenáročná 18–20 Pol. 5,5 až 6,5 Roste velmi
striata hort. vystoupavá bylina. rostlina. RS rychle. Dobře se
List tužší rozmnožuje
s podélnými pruhy. řízkováním.
Scindapsus potos 27 Araceae Stonky slabé Ideální rostlina 18–28 Pol. 5,0 až 6,5 Pochází ze
aureus popínavé, listy do teplých RS Šalamounových
ENGL. asymetrické, polostinných S ostrovů. Dobře
srdčité, interiérů. se množí vrch.
s nepravidelnou a osními řízky.
kresbou.
Sparmannia pokojová 28 Tiliaceae Sromovitý keř Prostornější 6–12 PS 5,5 až 6,0 Pochází z jižní
africana L. lipka s listy měkce vlnitě vzdušné Pol. Afriky. Dobře
ochlupacenými. místnosti. množitelná
Květy v bohatých bylinnými řízky.
chocholících, kvete
v lednu až květnu.
Tradescantia podeňka 39 Commelinaceae Vystoupavá až Nenáročná, dobře 5-25 Pol. 5,5 až 6,5 Velmi snadno
albiflora poléhavá bylina. rostoucí rostlina, RS množitelná
KUNTH. et Listy zelené až do rozmanitých S pomocí řízků.
BRÜCKN. žlutozelené, bytových
40–60 mm dlouhé. podmínek.
Zebrina zebrina 30 Commelinaceae Keříčkovitá až Ne do tmavých 12–14 Pol. 5,5 až 6,5 Dá se snadno
pendula převislá bylina. a chladných RS množit
SCHNIZL. Listy shora se prostor. S řízkováním.
dvěma stříbrnými
pruhy, zdola
19
červené.
Průvodce studiem
Vážení čtenáři, tabulka, kterou jste právě nastudovali a fotografie na přilo-

ženém CD, by Vám měli pomoci při výběru a následném pěstování poko-
jových rostlin v koutku živé přírody. Je pochopitelné, že do studijní opory
nelze zahrnout veškeré informace týkající se této problematiky, ale dou-
fám, že Vám tato kapitola bude alespoň základním návodem a podnítí Vás
posléze k získávání dalších vědomostí a zkušeností během Vaší praxe.
Můžete například dále čerpat z těchto publikací:
HIEKE, K. Atlas pokojových rostlin. 5. vyd. Praha : Jan Vašut, s. r. o.,
2003. 624 s. ISBN 80-7236-187-2.
HAAGER, J. Pokojové rostliny. 1. vyd. Praha : Zemědělské naklada-
telství Brázda, 1992. 248 s. ISBN 80-209-0207-4.
JANTROVÁ, I., KRÜGEROVÁ, U. 1000 nejkrásnějších rostlin pro
zelený domov. Přel. R. Votruba, 2. vyd. Praha : Euromedia Group,
k. s., 2004. 384 s. Přel. z Die 1000 schönsten Zimmerpflanzen für ein
grünes Zuhause. ISBN 80-242-1184-X.
1.3 Rostliny méně vhodné do školního prostředí

méně vhodné rostliny Tak jako jsou rostliny doporučené pro pěstování ve školních prostorách,
do škol jsou také vytipované rostliny, které by se zde vyskytovat z nějakého dů-
vodu neměly. Především mám nyní na mysli bezpečnost žáků. Mnohé po-
kojové rostliny mohou vyvolat po požití otravy nebo při kontaktu s kůží
podráždění pokožky. Dráždivé či jedovaté látky se přitom mohou vysky-
tovat jen v určitých rostlinných částech nebo v celé rostlině.
Běžně pěstované rostliny obsahující látky dráždící pokožku jsou
především z:
• čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) – např. poinzécie (Euphor-
bia pulcherrima Willd.), Kristova koruna (Euphorbia milli Desm.),
kroton (Codiaeum variegatum var. pictum (Lodd.) Muell. Arg.),
akalyfa (Acalypha hispida Burm.) Při potřísnění pokožky rostlin-
nými šťávami může dojít ke vzniku různých ekzémových reakcí.
Latexové látky vytékající při poranění z pryšců mohou při kon-
taktu s pokožkou vyvolat její podráždění až vznik puchýřů a již
při pozření jednoho listu může dojít k otravě, projevující se zvra-
cením, průjmem, spavostí a omámeností. Také bezbarvé rostlinné
šťávy krotonu vyvolávají na pokožce vznik ekzémů a žvýkáním jeho
listů dochází k podráždění ústní dutiny, nevolnosti a zvracení.
• čeledi arónovitých (Araceae) – př. difenbachie (Dieffenbachia
Schott), aglaonema (Aglaonema Schott), anturium (Anthurium
Schott), kala (Zantedeschia Spreng.). Především stonek difenba-
chie obsahuje jehlancovité krystaly šťavelanu vápenatého, a proto
po požití částí rostliny dochází k otokům, slinění, křečím a otrava
může končit až smrtí.
• čeledi amarylkovitých (Amaryllidaceae) – např. tulipán (Tu-
lipa L.), narcis (Narcisus L.), hyacint (Hyacinthu L.), hvězdník
(Hippeastrum Herb.), klívie (Clivia Lindl.). Listy klívie obsahují
alkaloidy, při požití většího množství dochází ke slinění, zvracení,

průjmům, někdy až k ochrnutí a kolapsu.
Rostliny s jedovatými částmi náleží zvláště do:
• čeledi lilkovitých (Solanaceae) – např. broválie (Browallia L.),
brunfelzie (Brunfelsia L.), okrasný lilek (Solanum pseudocapsi-
cum L.) označován i jako okrasná paprika bývá v otravách pokojo-
vými rostlinami na prvním místě. Obsahuje alkaloidy způsobující
nevolnost, nespavost a rozšíření zorniček.
• čeledi toješťovitých (Apocynaceae) – např. oleandr (Nerium L.),
alamanda (Allamanda L.), karisa (Carissa L.), katarant (Catha-
ranthus L.), dipladénie (Dipladenia A. DC.), pachypódium (Pa-
chypodium Lindl.). Tyto rostliny obsahují látky ovlivňující srdeční
činnost, chutnají však velmi hořce a brzy vyvolávají zvracení. Člo-
věk by musel sníst velké množství listů či květů, aby byl ohrožen.
Oleandr obsahuje srdeční glykosidy, které působí jedovatě již při
dávce 5–10 rozžvýkaných listů. Dostavuje se zvracení, závratě, ne-
pravidelný tep a křeče. Požití může končit smrtí. Jeho listová šťáva
vyvolává záněty kůže. Jedovatý je i med včel, které se pásly na jeho
květech.
Zanedbatelná nejsou ani poranění rostlinnými částmi jako jsou trny,
ostny, kolce (zkrácené větévky končící tvrdou pichlavou špičkou) a jiné
špičaté výrůstky, která jsou velmi bolestivá a při zasažení očí i nebez-
pečná. Vyvarujte se proto i takovým rostlinám, které by mohly při ma-
nipulaci s nimi nebo při pěstebních úkonech dětem způsobit zranění.
Vhodných rostlinných druhů na trhu stále přibývá a máte tak možnost
si zvolit kvalitní, ve výuce plně uplatnitelný rostlinný materiál.
Shrnutí
Jako pokojové rostliny využíváme byliny i velké množství dřevin sná-

šejících pěstování v interiéru. Z dochovaných vyobrazení víme, že si
lidé zkrášlovali svá obydlí rostlinami již před 3 000 lety. S postupným
rozvojem techniky se začaly budovat skleníky pro teplomilné rostliny
dovážené z tropických a subtropických oblastí. Dnes pak jsou poko-
jové rostliny naprostou samozřejmostí každého bytu, ale i mnohých
nebytových prostor.
Jednotlivé druhy rostlin mají vyhraněné nároky na strukturu, složení
a pH půdy, které je nutno pro zdárný vývoj rostlin v co největší míře re-
spektovat. Také nároky na vlhkost půdy a vlhkost vzduchu mají různé
druhy rostlin rozdílné, nicméně bychom se u všech měli řídit obec-
nými zásadami zálivky. Rostliny vyžadující vysokou vzdušnou vlhkost
je nejlépe umístit v okenních sklenících nebo vitrínách.
Během pěstování rostlin v nádobách dochází k výraznému odčerpá-
vání živin, které je nutno do substrátů postupně doplňovat pomocí
hnojiv. Další péče o pokojové rostliny spočívá v přesazování, zaštipo-
vání, tvarování, čištění rostlin a v kypření povrchu zeminy v pěstebních
nádobách.
V dnešní době se poněkud více preferovaným způsobem kultivace nejen

pokojových rostlin stává systém hydroponického pěstování. K pěsto-
vání rostlin v tomto bezpůdním systému využíváme živných roztoků
připravovaných na základě potřeb jednotlivých rostlinných druhů.
Je třeba věnovat zvýšenou pozornost výběru vhodných rostlin pro
koutky živé přírody a nepodceňovat nebezpečí některých rostlin z hle-
diska školní výchovy. Rostliny pěstované ve školních prostorách by
měly splňovat estetické nároky, nesmí být nebezpečné, ani náchylné
k onemocnění či často napadány škůdci, měly by být naopak odolné,
a to i mechanicky, nenáročné na pěstování, dobře množitelné a v nepo-
slední řadě didakticky využitelné. Rozhodně bychom se měli vyvarovat
rostlinám nebezpečným, které by mohly v nějakém směru negativně
ovlivnit zdraví žáků.

1. Stručně popište pěstební nároky pokojových rostlin.
2. Objasněte pojem hydroponie, zhodnoťte jeho výhody a nevýhody
vůči klasickému půdnímu pěstování.
3. Podle jakých kritérií budete volit rostliny pro koutky živé přírody?
4. Uveďte příklady rostlin vhodných do školního prostředí.
5. Jakých rostlin byste se měli z hlediska bezpečnosti žáků ve školách
vyvarovat?
Průvodce studiem
Vážení čtenáři, doufám, že Vám tato kapitola poskytla základní informace

o výběru a pěstování pokojových rostlin vhodných pro školní prostory.
Koutek živé přírody by neměl chybět v žádné učebně na prvním stupni
ZŠ, protože v dětech probouzí především tolik potřebný zájem o přírodu
a životní prostředí, učí je zodpovědnosti a soustavné péči o živé organismy.
Rostliny zde umístěné také můžete uplatnit při celé řadě pokusů a při ná-
zorném vyučování, což slouží k lepšímu osvojení a zapamatování probírané
látky. Přeji Vám při výběru i následném pěstování hodně zdaru a Vašim
žáků mnoho nových objevitelských zážitků pod Vaším odborným vedením.
– zeminy pro pokojové rostliny, péče o pokojové rostliny
– hydroponie
– vhodné rostliny pro školní prostředí a jejich výběr
– nebezpečné rostliny
2 Letničky a dvouletky
Cíle
Po prostudování této kapitoly budete:
– umět charakterizovat tyto skupiny rostlin,
– schopni rozdělit letničky podle výšky a délky vegetace,
– umět popsat pěstování letniček a dvouletek.
2.1 Rozdělení a pěstební nároky

Letničky jsou rostlinné druhy, které lze použít k okrasným účelům pouze
v jednom vegetačním období. Jejich vegetační doba v našich podmínkách
je maximálně 10 měsíců. Patří sem také druhy, které v teplých oblastech
rostou jako trvalky, ale v našem podnebném pásu v zimním období vli-
vem nízkých teplot odumírají. Vysazují se na květinové záhony, používají
se k výzdobě balkonů, některé k řezu, popínavé druhy k zakrytí plotů
a pergol, jiné se hodí k sušení. Z opravdu velkého množství rostlin sou-
časného nabízeného sortimentu si může vybrat každý podle svých potřeb
a nároků.
Podle délky vegetace je dělíme: rozdělení podle délky
1. Rychle rostoucí – vyséváme v III.–IV. přímo na stanoviště, vzchází vegetace
za týden, vyjednotit (přesazování nesnáší) – př. hrachor, slunečnice,
měsíček, lichořeřišnice, chrpa, svlačec, šrucha.
2. Pomalu rostoucí – vyséváme je do poloteplého pařeniště v III.
(truhlíky v koutku přírody), vzchází za 1–2 týdny, je nutné je 1×
přesadit, v druhé polovině V. je vysazujeme na venkovní plochy:
př. astra čínská, aksamitník (afrikán), hledík, gazánie, netýkavka,
tabák, nocenka, rudbekie, hvozdík čínský, cínie.
3. Velice pomalu rostoucí – vyséváme je do skleníku již v I.–II., klíčí
během 10 dnů, musíme je 2× rozesazovat, v 2/2 V. je vysazujeme
na trvalé stanoviště, př. begónie, šalvěj, sporýš (verbena).
Rozdělení letniček podle vzrůstu: rozdělení podle vzrůstu
1. Nízké – dorůstají 0,15–0,40 m, používáme je pro kobercovou vý-
sadbu, do truhlíků, jako obrubu záhonů. Vysazují se na vzdálenost
0,10–0,25 m. Př. begónie, lobelka, gazánie, petúnie, nízké aksamit-
níky.
2. Polovysoké – dorůstají 0,40–0,80 m, používají se k osázení záhonů,
k řezu, k sušení, vysazujeme je na vzdálenost 0,25–0,35 m. Př. mě-
síček, astra čínská, hledík, chrpa, cínie, rudbekie, polovysoký aksa-
mitník, kopretina, ostrožka.
3. Vysoké – dosahují výšky více než 0,80 m, vysazují se do trávníků ve
skupinách i jednotlivě, lze je použít k vytvoření ochranných stěn.
Př. laskavec, sléz, slunečnice, titonie.
Samostatnou skupinu pak tvoří letničky vhodné k sušení a po-
pínavé letničky.
24 2 Letničky a dvouletky
popínavé letničky Popínavé letničky potřebují většinou při pěstování oporu, rychle rostou
a kvetou, používají se především k ozelenění pergol a plotů. Jejich stonky
buď poléhají, nebo mají schopnost ovíjet se kolem opory a růst vzhůru.
Mezi plazivé rostliny, které rychle pokryjí plochu v horizontálním směru
řadíme např. lichořeřišnici (Tropaeolum L.), svlačec (Convolvulus L.),
sporýš (především Verbena erinoides Lam.). Plazivé a poléhavé rostliny
potlačují růst plevelů. Mezi pnoucí letničky počítáme povijník (Pharbitis
purpurea (Roth) Bojer) nebo vilec (Cobaea scandens Cav.), které dorůs-
tají až do výšky 3 m, dále dlouhatec (Dolichos lablab L.), okrasný fazol
(Phaseolus coccineus L.), hrachor vonný (Lathyrus odoratus L.) a ozdob-
nou tykev (Cucurbita pepo L.)
letničky k sušení Letničky používané k sušení po dozrání a správném usušení si za-
chovávají původní barvu a vzhled. Používají se jako náhrada čerstvých
květů v zimním období. Př. smil listenatý nebo-li slaměnka (Helichrysum
bracteatum (Vent.) Andr.), smilek růžový (Helipterum roseum Benth.),
slaměnka křídlatá (Ammobium alatum R. Br.), pestrovka (Gomphrena
haageana Klotzsch nebo G. globosa L.), kraspédie (Craspedia globosa
(Benth.) Forster), nevadlec (Celosia argentea L.), laskavec (Amaranthus
caudatus L.), statice (Limonium sinuatum (L.) Mill.), břinek (Lonas an-
nua (L.) Vines et Druce), hlaváč hvězdicovitý (Scabiosa stellata L.).
jednoleté traviny Další poněkud vyhraněnou skupinou jsou okrasné jednoleté traviny
jako např. zaječí ocásek (Lagurus ovatus L.), dochan (Pennisetum vil-
losum R. Br.), proso vláskovité (Panicum capillare L.), psineček mlžný
(Agrostis nebulosa Boiss.), sveřep (Bromus L.) nebo třeslice (Briza L.)
aj. Používají se k výsadbám do okrasných záhonů jako zjemňující a vy-
lehčující prvek, jsou však i vhodné do kytic a květinových aranžmá, a to
jak v čerstvém tak sušeném stavu.
letničky ozdobné Aby byl náš výčet kompletní nesmíme opomenout letničky ozdobné
listem či plodem listem a plodem. U mnoha druhů jednoletých rostlin si ceníme jejich
textury a barvy olistění, nebo se nám líbí druhy se zajímavým ploden-
stvím. Rostliny, které pěstujeme pro jejich okrasné plody můžeme opět
využít v čerstvém nebo suchém stavu k okrasným účelům, při tvorbě nej-
různějších aranžmá. Do této skupiny rostlin řadíme např. letní cypřišek
(Kolchia Roth), skočec obecný (Ricinus communis L.), lebedu (Atriplex
hortensis L.), okrasnou kopřivu (Coleus blumei Benth.), pryšec vroubený
(Euphorbia marginata Pursch.), okrasné máky (Papaver L.), černuchu
(Nigella L.), hlaváč (Scabiosa L.), měsíčnici (Lunaria annua L. bývá
řazena mezi letničky i dvouletky), len velkokvětý (Linum grandiflorum
Desf.), okrasné tykve (Cucurbita pepo L.) a nejrůznější odrůdy kukuřice
s pestře vybarvenými palicemi (Zea mays L.).
Dvouleté rostliny ke svému plnému vývinu a bohatému kvetení vy-

žadují zimní klidovou fázi. Vegetační cyklus trvá 14–17 měsíců včetně
zimního období. Vysévají se v V.–VIII. do studeného pařeniště nebo
na chráněné záhony, rostliny se později rozesadí a v IX.–X. se vysadí
na záhony (trvalé stanoviště) ve sponu 0,20–0,60 m. Před příchodem
mrazů je dobré rostliny přikrýt chvojím. Kvetou brzy na jaře. Na kvě-
tinové záhony se vysazují samostatně nebo v kombinaci s cibulovinami.
Př. pomněnka (Myosotis sylvatica Ehrh. ex Hoffm.), sedmikráska (Bellis

perenis L.), proskurník topolovka (Alcea rosea), maceška (Viola x wit-
rockiana Gams.), hvozdík bradatý (Dianthus barbatus L.), chejr vonný
(Cheiranthus cheiri L.), zvonek prostřední (Campanula medium L.) aj.
Původ a nároky letniček a dvouletek

Tyto rostliny pochází ze suchých oblastí pouští a polopouští jižní Ev- původ a pěstování
ropy, Ameriky, Asie, Afriky a Austrálie. Krátké období jarních dešťů
střídá dlouhotrvající horké a suché léto. Rostliny tedy mají velké nároky
na slunce a v počátcích svého vývinu i na vodu. Semena si uchovávají
klíčivost 3–5 let. Půdu vyžadují lehčí, propustnou s dostatkem minerál-
ních živin. Organická hnojiva nesnáší nebo je využijí k nadměrné tvorbě
zelené hmoty na úkor květů. Ve velké většině jsou vápnomilné.
Pěstování
1. Přímý výsev na záhon
Záhon musí být zkypřený, sejeme ve špetkách, mělce, následně se-
menáčky jednotíme na 2–3 rostliny v hnízdě, aby měly dostatek
místa a mohly se dobře vyvíjet.
2. Předpěstování sadby
Výsevní zemina by měla být propařená, jemně prosátá, lehká. Vý-
sev provádíme řídce, zasypáváme říčním pískem, ve fázi 1 páru
pravých listů rostliny pikýrujeme, nejlépe do sadbovačů a udržu-
jeme teplotu kolem 18 ◦C. Před výsadbou musíme rostliny otužit –
postupně se zvyšujícím větráním zvykáme rostliny na venkovní tep-
lotu. Rostliny vysazujeme na trvalé stanoviště od IV. do V. (podle
nároků jednotlivých rostlin na teplotu). Dvouletky se vysazují od
konce VIII. do IX., rostliny musí před zimou dobře zakořenit.
3. Vegetativní množení
U této skupiny rostlin pouze výjimečně, u rostlin ozdobných listem
či kobercových květin – př. šalvěj (Salvia splendens Sello), nestařec
(Ageratum L.), begónie (Begonia semperflorens Link et Otto), lo-
belka (Lobelia erinus L.). Počátkem srpna odebíráme zelené řízky,
které necháme zakořenit (asi 14 dnů), koncem září rostliny pře-
neseme do skleníku a při mírné zálivce přezimujeme. U letniček
a dvouletek však dáváme přednost množení generativnímu.
Pěstební nároky během vegetace

Rostliny vysazujeme na slunná stanoviště, bez dostatku světla špatně
kvetou a květy postrádají i charakteristickou svítivou barvu, nevyhovuje
jim tedy stanoviště stinné – pouze např. fiala letní, laločnice přímořská,
netýkavka sultánská nebo rezeda vonná se spokojí s polostínem, zálivku
provádíme nejlépe v ranních hodinách (do 10. hod. ranní), nezaléváme na
vyhřáté listy, udržujeme bezplevelnou půdu. Lze je pěstovat několik let
na témže místě, výjimku tvoří hrachor – vysetý opakovaně na stejné místo
špatně vzchází a roste. U některých druhů lze délku kvetení prodloužit
pravidelným odstraňováním odkvetlých květů.
Doba řezu květů a jejich další úprava

řez a úprava květů U nejdůležitějších druhů letniček se řídíme podle těchto ukazatelů:
Astra čínská – úbory nejsou ještě zcela rozvité, aksamitník (afrikán) –
úbory jsou v plném rozkvětu, hledík větší – pět prvních spodních květů
je dobře vybarvených, karafiát Chabaudův – květy jsou ve fázi štětce,
měsíček zahradní – květy jsou zcela rozvité, nestařec mexický – polovina
květů je rozvitá, ostálka lepá – květy jsou zcela rozvité, ostrožka zna-
menaná – jedna třetina květů je rozkvetlá, šater lepý – polovina květů
je rozkvetlá, třapatka srstnatá – květy jsou plně rozvité. Květy řežeme
pokud možno brzy ráno a hned je umístíme do vody, do níž můžeme
přidat dezinfekční přípravek (např. Septonex zásyp – na špičku nože na
litr vody). Z květních stonků, které přijdou do vody odstraňujeme spodní
listy. Je důležité každý den vyměnit roztok a vázu vymýt, protože let-
ničky rychle kazí vodu.
2.2 Tabulkový přehled vybraných druhů jednoletých

a dvouletých květin
V následujícím přehledu jsou uvedeny nejčastěji pěstované letničky
a dvouletky nejen na školních pozemcích, ale i v okrasných částech sou-
kromých zahrad. Najdete zde také odkazy na fotografie vybraných rostlin,
přehled nejběžnějších
umístěné na přiloženém CD ve složce „Letničky a dvouletkyN.
letniček a dvouletek
Tabulka 2 Nejčastěji pěstované letničky a dvouletky
Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Vzdálenost Poznámka

latinský český obr. č. květu (m) výsevu výsadby (m)
Amaranthus laskavec 1 Amaranthaceae VII.–IX. 0,60–1 IV.–V. V. 0,50 Vhodný k řezu
caudatus L. a sušení.
Ammobium pískožil 2 Asteraceae VII.–XI. 0,40–0,50 III. V. 0,30–0,35 Květy pro sušení
alatum R. Br. nutno řezat před

rozvinutím.
Begonia begónie, 3 Begoniaceae V.–X. 0,20–0,25 XII.–I. V.–VI. 0,15–0,25 Vhodná
semperflorens voskovka k olemování
hort. záhonů.
Brassica oleracea okrasné zelí – Brassicaceae 0,25–0,50 IV.–V. V.–VI. 0,30 × 0,30 Rostlina okrasná
conv. různě zbarvenými
capitata (L.) listy.
Alef.
Carthamus světlice 4 Asteraceae VII.–IX. 0,50–1,5 III. IV.–V. 0,30–0,30 Vhodná k sušení.
tinctorius (L.) barvířská Dříve používána
k barvení látek.
Celosia nevadlec 5 Amaranthaceae VII.–VIII. 0,20–1 III. V.–VI. 0,15–0,30 Vhodný k sušení
argentea L. f.
cristata
O. Kuntze
Celosia nevadlec 6 Amaranthaceae VII.–VIII. 0,20–1 III. V.–VI. 0,15–0,30 Vhodný k sušení
argentea L. f.
plumosa Voss.
Cleome spinosa luštěnice 7 Capparidaceae VI.–X. 1–1,5 III. V. 0,50 Vzhledem k otrnění
Jacq. trnitá nevhodná pro
školní pozemky.
Coreopsis krásnoočko 8 Asteraceae VII.–IX. 0,25–0,60 III.–IV. V. 0,15–0,35 Do skupinových
grandiflora Hogg výsadeb.
ex Sweet
Craspedia globosa 10 Asteraceae VII.–X. 0,50–0,70 XII.–I. V. 0,30–0,30 Vhodná k sušení.
(Benth.) Forster
Dianthus hvozdík 11 Silenaceae VI.–VII. 0,50–0,60 VI. VIII.–IX. 0,30 Dvouletka.
barbatus L. vousatý
27
Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Vzdálenost Poznámka 28
Eschscholtzia sluncovka 12 12a Papaveraceae VI.–X. 0,30–0,60 III.–IV. 0,30–0,40 Do skupin.
californica výsadeb.
Cham.
Euphorbia pryšec 13 Euphorbiaceae VI.–X. 0,50–1,0 III.–IV. V. 0,40–0,50 Vhodná k řezu.
marginata Pursh.
Gazania gazánie 14 Asteraceae VI.–VIII. 0,15–0,25 III. V. 0,25–0,30 K olemování
splendens hort. záhonů.
Godetia zářivka 15 Oenotheraceae VII.–VIII. 0,25–0,40 III.–IV. V. 0,25–0,30 Do skupin.
grandiflora Lindl. výsadeb.
Gomphrena věkostráz, 16 16a Amaranthaceae VII.–X. 0,15–0,30 III. V. 0,25–0,30 Vhodná k sušení.
haageana gomfrena
Klotzsch
Lathyrus hrachor 17 Fabaceae VI.–IX. 1,0–1,5 III.–IV. IV.–V. 0,15 × 1,0 Lze set i přímo.
odoratus L. vonný Popínavá rostlina.
Limonium statice, 18 Plumbaginaceae VI.–X. 0,50–0,80 III. V. 0,40 Vhodná k sušení.
sinuatum (L.) limonka
2 Letničky a dvouletky
Mill.
Lobelia erinus L. lobelka 19 Lobeliaceae VII.–IX. 0,10–0,20 II.–III. V. 0,15–0,25 I do truhlíků
a závěs. nádob.
Lunaria annua L. měsíčnice 20 20a Brassicaceae V.–VI. 0,80–1,0 IV.–VI. IX. 0,30 Dvouletka vhodná
k sušení.
Matthiola incana fiala šedá 21 Brassicaceae V.–VII. 0,20–0,60 II.–III. IV. 0,15–0,25 Vhodná
R.Br. i k rychlení.
Moluccella laevis 22 Lamiaceae VII.–VIII. 0,60–1,0 III.–IV. V. 0,30–0,30 Vhodná k sušení.
L.
Nicotiana alata okrasný 23 Solanaceae VII.–XI. 0,80–1,5 III.–IV. V. 0,40–0,50 Do skupin.
Link et Otto tabák výsadeb.
Nigella černucha 24 24a Ranunculaceae VI.–VIII. 0,30–0,50 IV.–V. 0,20–0,25 Plody vhodné
damascena L. k sušení.
Petunia x hybrida petúnie 25 Solanaceae VI.–XI. 0,25–0,50 II.–III. V. 0,25–0,30 I do truhlíků
Vilm. a závěs. nádob.
Pharbitis povíjnice 26 Convolvulaceae VI.–IX. 2,0–3,0 VI.–V. V. 0,30–0,40 Lze set i přímo.
purpurea (Roth) Popínavá rostlina.
Bojer
Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Vzdálenost Poznámka
Portulaca šrucha 27 Portulacaceae VI.–X. 0,04–0,06 II.–III. V. 0,20–0,30 Vyhovuje jí písčitá
grandiflora Hook. půda a slunce.
Ricinus skočec 28 Euphorbiaceae VII. až 3,0 III.–IV. V. 0,80–1,0 Jedovatý!
communis L.
Rudbeckia třapatka, 29 Asteraceae VII.–IX. 0,30–0,50 III. V. 0,30–0,40 Vhodná k řezu.
hirta L. rudbekie
Salvia splendens šalvěj zářivá 30 Lamiaceae V.–XI. 0,20–0,40 II. V.–VI. 0,30–0,35 Do skupin.
Sello výsadeb.
Scabiosa hlaváč 31 Dipsacaceae VI.–XI. 0,50–0,90 III.–IV. V. 0,30 Vhodná k sušení.
stellata L.
Tagetes erecta L. aksamitník, 32 Asteraceae VI.–XI. 0,30–1 IV.–V. V. 0,40 Lze set přímo na
afrikán záhon.
Tagetes patula L. aksamitník, 33 Asteraceae VI.–XI. 0,40–0,60 IV.–V. V. 0,20–0,30 Lze set přímo na
afrikán záhon.
Tagetes tenuifolia aksamitník, 34 Asteraceae VI.–XI. 0,15–0,30 IV.–V. V. 0,15–0,30 Lze set přímo na
Cav. afrikán záhon.
Thunbergia alata smatavka 35 Acanthaceae VI.–IX. až 1,5 II.–III. V. 0,15–0,20 Popínavá rostlina.
Bojer
Tithonia titónie 36 Asteraceae VII.–XI. 1,0–1,2 IV. V. 0,50 Vhodná k řezu.
rotundifolia Blake
Venidium venídie 37 Asteraceae VI.–VII. 0,60–0,80 IV. V. 0,35–0,40 Do skupin.
fastuosum Stapf výsadeb.
Verbena x sporýš 38 Verbenaceae VI.–VIII. 0,30–0,40 II.–III. V. 0,25–0,30 I do truhlíků
hybrida Voss a závěs. nádob.
Viola x maceška 39 Violaceae I.–XII. 0,10–0,20 VII. VIII.–IX. 0,20 K olemování
wittrockiana záhonů.
Gams
Xeranthemum suchokvět 40 Asteraceae VII.–XI. 0,40–0,60 III. IV.–V. 0,30–0,40 Vhodná k sušení
annum L.
Zinnia elegans ostálka 41 41a Asteraceae VII.–XI. 0,30–0,60 IV. V. 0,30–0,40 Vhodná k řezu.
Jacq.
29
Shrnutí
Jednoleté rostliny v našem klimatickém pásu žijí pouze jedno vege-

tační období, v němž vytvoří vegetativní i generativní orgány. Dvou-
leté rostliny potřebují ke svému vývoji klidovou fázi, jejich vegetační
cyklus trvá 14–17 měsíců.
Jednoleté rostliny se dělí podle délky vegetace na rychle rostoucí, po-
malu rostoucí a velmi pomalu rostoucí. Podle vzrůstu pak rozlišujeme
nízké, polovysoké, vysoké a popínavé letničky a dvouletky. Vydělenou
skupinu pak tvoří rostliny k sušení, s okrasnými plody a listy, jednoleté
traviny.
Sázíme je na slunná stanoviště, vyžadují půdy lehké až středně těžké,
ve většině případů jsou to rostliny vápnomilné. Nevyžadují hnojení
organickými hnojivy. Pěstují se z přímých výsevů, nebo se předpěsto-
vává sadba, která se vysazuje na venkovní záhony až v druhé polovině
května. Některé druhy lze množit i vegetativně řízkováním. Jednot-
livé druhy používané k řezu květů je třeba sklízet v určitém stadiu
rozkvětu, abychom docílili co nejdelší trvanlivosti ve vázách.

1. Definujte jednoleté a dvouleté rostliny.
2. Popište stručně jejich nároky na pěstování.
3. Vyjmenujte základní zástupce jednotlivých skupin.
Průvodce studiem
Letničky a dvouletky jsou rostliny poněkud náročnější na ruční práci. Musí

se každoročně opětovně vysévat či vysazovat. To však může být i jejich vý-
hodou, neboť tak můžeme vysazovat podle potřeby nejrůznější ornamenty
a lze i každoročně obměňovat či upravovat sortiment pěstovaných druhů.
Z hlediska školního využití mohou být cenným zdrojem rostlinného mate-
riálu pro vazbu a aranžování, sloužící k výzdobě interiéru školy nebo pro
vyučování předmětu Praktické činnosti. Jejich výhodou je také skutečnost,
že v období letních prázdnin vyžadují minimální péči.
Při předpěstování rostlinné sadby, bychom Vám chtěli doporučit nevysévat
ve školním prostředí rostliny ze skupiny velice pomalu rostoucích letniček
a dvouletek. Je vhodnější rostlinnou sadbu nakoupit ve specializovaných
prodejnách nebo zahradnictvích, protože rostliny této skupiny jsou v ob-
dobí klíčení náročné na pěstební prostředí a předpěstování v učebnách jim
většinou nevyhovuje.
Přeji Vám, aby Vaše pěstování jednoletých a dvouletých rostlin bylo vždy
úspěšné a poskytlo Vám dostatek rostlinného materiálu k dalšímu využití
ve výuce.
– jednoleté a dvouleté rostliny
– třídění podle délky vegetace a podle vzrůstu
– doba vhodná pro řez květů
3 Cibulnaté a hlíznaté rostliny

Cíle
Po nastudování této kapitoly budete schopni
– vysvětlit rozdíl mezi hlíznatými a cibulnatými rostlinami,
– demonstrovat péči o tyto rostliny během roku,
– objasnit možnosti jejich množení,
– demonstrovat rychlení těchto rostlin.
Cibuloviny jsou rostliny převážně jednoděložné, výjimečně dvouděložné cibuloviny

(př. šťavele), jako zásobní orgán si vytváří cibuli. Cibule jsou tvořeny duž-
natými suknicemi, šupinami (přeměněné listy), které přisedají na zkrá-
cený stonek. V cibuli si rostliny ukládají zásobní látky, které jim umož-
ňují přežít období nepříznivá pro růst. Pocházejí většinou z oblastí kde
se střídá krátké, vegetačně příznivé jaro s nepříznivým suchým létem
a mírnou vlhkou zimou (typické pro stepi). Zahrnují řadu odlišných rodů
a druhů, mají však podobné ekologické a pěstitelské nároky i způsoby
množení a přezimování. Seskupují se proto často do souvislých záhonů,
což usnadňuje střídání rostlin (kvetoucích v různou dobu) a celkovou péči
o tyto rostliny.
Hlíznaté květiny – jedná se o širokou škálu rostlin různých druhů se hlíznaté květiny
značně odlišnými stanovištními nároky. Přírodním podmínkám se přizpů-
sobily svým životním cyklem, ve kterém se střídá období růstu a klidu.
Vytváří si také zásobní orgány – hlízy, pomocí nichž přečkávají nepříz-
nivé podmínky roku. Hlízu tvoří zdužnatělý podzemní stonek nebo jeho
část, příp. zdužnatělá část kořene. Období klidu vyžadují tyto rostliny
i při pěstování v zahradách, přičemž optimální hodnoty teploty tohoto
období jsou u jednotlivých druhů různé. Při výsadbě pak musíme také
vždy akceptovat nároky konkrétního druhu.
Cibule a hlízy jsou tedy orgány, které těmto rostlinám umožňují při-
způsobit se obtížným klimatickým a růstovým podmínkám (buď dlouho
trvající sucho, nebo tuhé zimy), podobně jako sukulenty. Většina druhů
roste divoce v subtropických oblastech, odkud se postupně rozšířily i do
oblastí mírného pásma s klimaticky podobnými podmínkami.
Nám nejblíže je oblast Středozemního moře, která je původní oblastí a do- původ
movem např. sasanek, ocúnů, šafránů, bramboříků, talovínů, liliochvostců
(Kleopatřina jehla), mnohých druhů řebčíků a mečíků. Dále se tu vysky-
tují kosatce, narcisy a aronovité rostliny. Jednotlivé druhy se rozšířily do
střední Evropy a do východní Asie.
Další oblastí je náhorní planina střední Afriky. Odtud pochází např. aci-
dantera, křín, glorióza a snědky. Další oblast se nachází v jižní Africe.
Zde jsou domácí amarylisy, montbrécie, frézie, mečíky, ixie, kaly.
Cibulnaté a hlíznaté rostliny se vyskytují i v Americe. Na východě USA
lze nalézt ladoníky, kandíky. Jiřiny, sprekélie a tygřice pochází z Mexika.
32 3 Cibulnaté a hlíznaté rostliny
Jižní Amerika je pravlastí eucharisu, hvězdníku (Hippeastrum Herb.)

a hymenocalisu.
3.1 Pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin v našich

podmínkách
pěstování V přírodě a částečně i v zahradách zůstávají cibulnaté a hlíznaté rostliny
na původním stanovišti.
V našich podmínkách můžeme ponechat několik let na jednom stanovišti
např. narcisy, modřence, bledule, sněženky, řebčíky, botanické druhy tu-
lipánů, krokusů, ocúnů, okrasných česneků, ladoňky, snědky i některé
druhy lilií. Při potřebě jejich přesazení je dobýváme ze země po zatažení
a ihned je vysazujeme na nové stanoviště.
Některé druhy je však v našich klimatických podmínkách nutno každo-
ročně po zatažení dobývat a přes zimní období skladovat v bezmrazých
místnostech. Jedná se především o jiřiny, mečíky a dosny (kany), které
každoročně na jaře vysazujeme a na podzim vybíráme a uskladňujeme.
Cibule a hlízy vybíráme ze země v době, kdy již zežloutly nadzemní části
(přibližně 6–8 týdnů po odkvětu na jaře kvetoucích rostlin a rostliny
kvetoucí v létě vybíráme koncem září až v říjnu). Při vybírání rostlin
z půdy zároveň odstraňujeme rostliny poškozené či nemocné. Zásobní or-
gány necháme proschnout na vzdušném místě, očistíme je a uskladníme.
Před uskladněním můžeme cibule či hlízy ještě mořit proti houbovým
onemocněním nebo proti některým škůdcům.
Rostliny kvetoucí na jaře vysazujeme na podzim od IX. do X., druhy kve-
toucí v létě vysazujeme na jaře od konce dubna do začátku května (tak,
aby vyrašily až po „ledových mužíchN, po 13.–15. 5.). Hloubka výsadby
se řídí rostlinným druhem. Obecně můžeme říci, že je vysazujeme do tří
až pětinásobné hloubky, než činí výška cibule či hlízy. Nízké druhy jako
např. bledule, ladoňky, modřence, vysazujeme do hloubky 60–80 mm, tu-
lipány a narcisy do 0,12 m, hyacinty do 0,15 m, řebčíky královské 0,20 m
hluboko i hlouběji (hloubka je měřena od vrcholu cibule či hlízy). Mělčeji
vysazené rostliny se dobře množí, ale méně kvetou a naopak. V těžších
půdách volíme mělčí výsadbu, v lehkých půdách můžeme vysazovat hlou-
běji. Většině rostlin vyhovují půdy lehčí, slabě vápenité, přiměřeně vlhké,
během zimy sušší.
Druhy kvetoucí na jaře – př. tulipán, narcis, hyacint, šafrán, okrasné
česneky, brambořík evropský, talovín, řebčík královský a kostkovaný, sně-
ženka, bledule, modřenec, ladoňka.
Druhy kvetoucí v létě – př. lilie bílá a královská, lilie tygrovaná, mečík,
dosna, begónie, jiřina aj.
Přehled prací během roku přehled prací

v průběhu roku
Leden – zakořenělé cibuloviny, které rychlíme, přenášíme z chladných
prostor do bytu.
Únor – pokud je příhodné počasí, můžeme na záhonech odkrýt nejranější
druhy cibulovin.
Březen – i z ostatních cibulovin odstraníme zimní pokrývku, po rozmrz-
nutí půdy můžeme cibuloviny na záhonech přihnojovat anorganickými
hnojivy.
Duben – v první polovině dubna můžeme ještě stále rostliny přihnojovat,
dále rostliny, je-li potřeba, zaléváme. Koncem měsíce můžeme již vysa-
zovat cibuloviny, které byly uloženy přes zimu v bezmrazé místnosti.
Květen – ze záhonů odstraňujeme nemocné rostliny, sbíráme semena
druhů, které chceme množit výsevem. Můžeme přesazovat odkvetlé trsy
sněženek.
Červen – sklízíme časně kvetoucí cibuloviny (př. krokusy, ocúnovce) a po
očištění je ukládáme až do doby nové výsadby.
Červenec – vyséváme sebraná semena, sklízíme později kvetoucí druhy,
př. modřence, snědky, většiny česneků.
Srpen – připravujeme záhony pro výsadbu, vysazujeme sněženky, mod-
řence, talovíny, botanické krokusy aj.
Září – vysazujeme na záhony druhy k jarnímu kvetení. Také do květi-
náčů a misek vysadíme cibule k rychlení a založíme je do pařeniště nebo
místnosti s vyhovující teplotou.
Říjen – dokončíme výsadbu jarních cibulovin a sklidíme všechny nepře-
zimující druhy.
Listopad – vysázené cibuloviny můžeme přihnojit kompostem.
Prosinec – choulostivé druhy a později vysazené cibuloviny nastýláme po
prvních mrazech rašelinou, chvojím či suchým listím.
Rozmnožování
1. Generativně – osivo získáváme ze semenných rostlin. Semena vysé-
váme u některých druhů ihned po sběru, některá můžeme skladovat
ve vhodných podmínkách i několik let, aniž by ztratila klíčivost.
2. Vegetativně
a) pomocí dceřinných cibulí a hlíz, které od matečné rostliny
oddělujeme po jejím zatažení, pomocí šupin – př. u lilií,
b) dělením hlíz – hlíza se před výsadbou rozřeže na několik částí,
přičemž každá část musí mít vyvinutý pupen, z něhož pak
vyrůstá nadzemní část. U cibulnatých rostlin tento způsob
možný není.
34
Tabulka 3 Přehled nejčastěji pěstovaných cibulnatých a hlíznatých rostlin

I zde je ve sloupci CD obr. č. uvedeno číselné pořadí pod nímž naleznete na přiloženém CD fotografii příslušné rostliny.
Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Hloubka Poznámka

latinský český obr. č. květu (m) výsaby výsadby
(m)
Allium L. česnek – Liliaceae V.–VII. až 1,5 IX.–X. 0,08–0,10 Lze ponechat
v půdě celoročně.
Canna indica L. kana, dosna 1 Cannaceae VII.–IX. až 1,7 V.–VI. 0,15 Hlízy sklidit po
prvních mrazech.
Colchicum autumnale ocůn – Liliaceae IX.–X. 0,15 VIII. 0,15–0,25 Lze ponechat
L. v půdě celoročně.
Crocus L. krokus, šafrán 2 Iridaceae II.–III. 0,08 X.–XI. 0,06–0,08 Lze ponechat
Cyclamen coum Mill. brambořík 3 Primulaceae III.–IV. 0,08–0,10 IX. 0,05 Na zimu přikrýt.
Dahlia Cav. jiřina 4 Asteraceae VII.–X. 0,20–1,2 IV.–V. 0,12 Hlízy sklidit po
prvních mrazech.
Eranthis hyemalis (L.) talovín 5 Ranunculaceae II.–III. 0,10–0,15 IX.–X. 0,05–0,07 Lze ponechat
Salisb. v půdě celoročně.
Fritillaria imperialis L. řebčík královský 6 Liliaceae IV.–V. 0,60–1,0 IX.–X. 0,15–0,25 Lze ponechat
Galanthus nivalis L. sněženka podsněžník 7 Amaryllidaceae III.–IV. 0,15–0,20 VIII.–IX. 0,05–0,08 Lze ponechat
Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Hloubka Poznámka
latinský český obr. č. květu (m) výsaby výsadby
(m)
Gladiolus hybridus mečík zahradní 8 Iridaceae VII.–VIII. 0,80–1,8 IV. 0,06–0,10 Je výsledkem
hortensis 150 let šlechtění.
Hlízy sklidit
koncem září.
Hyacinthus hyacint 9 Liliaceae IV.–V. 0,15–0,25 X.–XI. 0,13–0,18 Využívá se

orientalis L. k rychlení.
Leucojum vernum L. bledule jarní 10 Amaryllidaceae III. 0,20–0,30 VIII. 0,08–0,10 Lze ponechat
Lilium L. lilie 11 Liliaceae VI.–IX. 0,50–1,8 IX. 0,08–0,12 L. candidum L.
sázíme 30 mm
hluboko.
Muscari armeniacum modřenec 12 Liliaceae IV.–V. 0,15–0,20 IX.–X. 0,06–0,12 Lze ponechat
Baker v půdě celoročně.
Narcissus L. narcis 13, 13a Amaryllidaceae III.–V. 0,15–0,20 IX.–X. 0,16 Lze ponechat
Scilla sibirica Haw. ladoňka 14 Liliaceae III.–IV. 0,10–0,20 VIII.–X. 0,06–0,10 Lze ponechat
Tulipa L. tulipán 15, 15a Liliaceae IV.–V. 0,10–0,70 IX.–X. 0,14 Velké množství
vyšlechtěných
kultivarů.
35
3.2 Rychlení cibulnatých a hlíznatých rostlin

rychlení Rychlení je způsob pěstování, kterým se zajistí růst a vývoj rostlin v ne-
obvyklou roční dobu, kdy nelze v přirozených podmínkách rostliny pěsto-
vat. Urychlení se dosahuje úpravou teploty, světelných podmínek a vlh-
kosti (rychlícího efektu dosahujeme ovlivněním fyziologických procesů
rostlin: éterizací, teplou lázní, nakrýváním, nastýláním aj.). Rychlení
květin pak provádíme u těch druhů, které po založení a vývinu květ-
ních pupenů prodělávají období klidu a po jeho skončení jsou schopny
rychle rozkvétat při zvýšené teplotě. Vlastní rychlení je tedy urychlení vý-
vinu pupenů až po vytvoření květních poupat nebo květů v době, která
je svými klimatickými podmínkami i časově rozdílná od doby normál-
ního kvetení daného druhu. Mimo cibulové a hlíznaté rostliny lze rychlit
i některé dřeviny (př. azalky, hortenzie, šeříky, forzýtie) a trvalky (př.
konvalinky, čemeřice).
Obecný postup při rychlení cibulnatých a hlíznatých květin:
1. výběr sadbového materiálu – co největší hlízy a cibule, zdravé!,
pokud možno od výrobce tepelně ošetřené tzv. preparované (máme
záruku časného rychlení, rostliny vykvétají na vánoční termín), bez
iniciace preparací vykvétají rostliny až na pozdější termíny – nikoliv
tedy na vánoce,
2. doba výsadby – počátek října,
3. vhodný substrát, hloubka výsadby – pórovitá, vzdušná, lehká půda,
hyacinty vysazujeme tak, že mají vrchol cibule v úrovni povrchu
půdy, většinu ostatních druhů sadíme 10–20 mm pod povrch, šafrán
a kosatčík vysazujeme 45 mm pod povrch,
4. substrát musí být stále vlhký, rostliny jsou umístěny ve tmě, v míst-
nostech s teplotou 2–9 ◦ C,
5. jakmile mají rostliny vyvinuté puky, přenášíme je do teplejších pro-
stor,
6. nakvétající rostliny stavíme na vhodné místo (čím chladnější pro-
středí, tím delší doba květu),
7. odrychlené rostliny po zaschnutí očistíme a uložíme k případné ven-
kovní výsadbě, marná je snaha opětovně vyrychlit jednou odrych-
lenou cibuli, vegetační cyklus je porušen natolik, že rostlina není
schopna v příštím roce vykvést, vykvétá na volném záhoně zpravi-
dla až druhý rok po rychlení.
Tulipán (Tulipa L.)

rychlení tulipánů Pro různé termíny rychlení jsou vhodné jen určité odrůdy. Rychlit mů-
žeme s úspěchem na pozdější termíny – únor, březen. Vysazujeme je
do misek, špička cibule má být 10 mm pod povrchem půdy. Zakořeňo-
vání včetně vlastního rychlení trvá přibližně 4 měsíce. Nádoby nesmí bě-
hem zakořeňování přeschnout, lze je ukládat do tmavých, vlhkých sklepů,
s teplotami v rozmezí 2–9 ◦ C. Při uložení v prostorách s vyšší teplotou,
rostliny nezakoření a tudíž ani nevykvetou! Do teplejších prostor pře-
nášíme rostliny zakořenělé s vyvinutým pukem, na němž musí být již
patrné poupě (přesvědčíme se lehkým omakem). Vlastní rychlení pak již

probíhá na plném světle, při teplotách okolo 20 ◦ C. Při nedostatku světla
a vysokých teplotách jsou rostliny vytáhlé a květy špatně vybarvené.
Hyacint (Hyacinthus L.)

Proces zakořenění a rychlení probíhá přibližně 4 měsíce. Špička vysazené rychlení hyacintu
cibule musí být v úrovni půdy. Dobře vyvinutý puk pak má mít délku
50–60 mm. O rostlinu se po odkvětu staráme jako o pokojovou, na jaře
ji můžeme vysadit na venkovní záhon, přihnojit a po odumření listů ji
sklidit a běžně skladovat pro příští výsadbu.
Hyacinty lze rychlit i „ve voděN. Cibuli poprášíme přípravkem proti plísni
šedé a v době od poloviny října do začátku prosince je můžeme umísťovat
do sklenic typu Erlenmeyerovy baňky. Sklenice je naplněna vodou tak,
aby dolní část cibule, umístěné v horní části sklenice, byla asi 2–3 mm
nad hladinou. Cibule nesmí být mokrá! Umístíme ji na tmavé, chladné
místo s teplotou okolo 12 ◦ C. Nemáme-li k dispozici tmavou místnost, při-
kryjeme cibuli kornoutem z tmavého papíru. Za 8–9 týdnů vytvoří cibule
kořínky. Po vytvoření puku ji přenášíme do teplejší místnosti a v době,
kdy začne poupě prorůstat, odstraníme z rostliny kryt. Na plném světle
pak rostlina dokončí svůj vývoj. V nepříliš přetopené místnosti zůstává
v květu skoro měsíc. Po celou dobu kontrolujeme výšku vodní hladiny
a podle potřeby vodu doplňujeme.
Narcis (Narcissus L.)

Nejsnadnější metodou je rychlení v písku, která se používá v Evropě rychlení narcisů
i Asii již od středověku. Do nádoby dáme 30 mm vrstvu písku, povrch
urovnáme a uložíme cibule narcisů, které zasypeme pískem tak, aby je-
jich vrcholy vyčnívaly nad povrch. Je vhodné použít skleněné nádoby,
abychom mohli kontrolovat výšku hladiny vody. Cibule nesmí stát delší
dobu ve vodě. Mohou se rychlit na denním světle, nemusí být umístěny
v tmavých prostorách. Vhodné jsou tzv. Tazetta narcisy nebo-li Poetaz
narcisy (př. odrůdy Gradford, La Fiancée, Geranium, L’ Innocence, St.
Agnes aj.)
Drobné cibuloviny
Pro rychlení lze použít modřence, ladoňky, ladoničky, sněženky, bledule. rychlení drobných
Do nádoby dáváme 3–5 cibulí. Volíme lehkou, propustnou zem. Talovíny cibulovin
vysazujeme 20 mm hluboko, modřence, ladoňky, ladoničky a sněženky
30–40 mm, krokusy a kosatečky 50 mm. Pro zakořenění potřebují dobu
8–12 týdnů, vlastní rychlení si pak vyžádá ještě dobu 2–3 týdnů. Po
odkvětu je necháváme zatáhnout a na podzim je vysazujeme na venkovní
záhon.
38
Tabulka 4 Přehled cibulnatých a hlíznatých květiny používaných pro rychlení
Rod–druh latinský Český název Čeleď Vrstva Teplota Doba Teplota Délka
název země nad při zako- zakoře- při rychlení
zásobním řeňování ňování rychlení (dny)
orgánem (t ◦ C) (týdny) (t ◦ C)
(mm)
Anemone blanda Schott sasanka Ranunculaceae 20 10 a víc do 8–10 20–30
et Cotschy vypučení
Anemone coronaria L. sasanka Ranunculaceae 50 10 a víc do 8–10 30–40
vypučení
Crocus L. krokus Iridaceae 40–50 4–8 8–10 8–9 15–20
Eranthis Salisb. talovín Ranunculaceae 20 4–8 12 8–10 15–20

Galanthus nivalis L. sněženka podsněžník Amaryllidaceae 10 4–8 12–14 12–15 15–20
Hyacinthella azurea hyacintka Liliaceae 10 4–8 12 10–12 20–25
(Fenzl) Chouard
Hyacinthus L. hyacint Liliaceae 0 4–8 10–12 20–22 20–25
Chionodoxa Boiss. ladonička Liliaceae 10 4–8 10–12 12–15 20–25
Iris reticulata M. Bieb. kosatec síťkovaný Iridaceae 40 4–8 12–14 9 20–30
Leucojum vernum L. bledule jarní Amaryllidaceae 10 4–8 12–14 12–15 20–30
Muskari armeniacum modřenec Liliaceae 10 4–8 12 10–12 20–30
Baker
Narcissus L. narcis Amaryllidaceae 20 4–8 12 14–16 25–35
Scilla L. ladoňka Liliaceae 10 4–8 10–12 12–15 25–30
Tulipa L. tulipán Liliaceae 10 4–8 9–12 16–18 25–30
Shrnutí
Cibulnaté a hlíznaté rostliny myjí svůj životní rytmus v cyklech, stří-

dají období růstu a období klidu, které přečkávají ve formě cibulí či
hlíz. Tyto jejich životní cykly musíme plně respektovat i při pěstování
na okrasných záhonech.
Některé druhy můžeme i v našich podmínkách ponechat několik let
na stejném stanovišti. Jiné, choulostivé druhy, musíme každoročně do-
bývat z půdy a v době klidového období je skladovat při optimálních
teplotách. Cibule a hlízy vybíráme z půdy, když nadzemní části rostlin
již zežloutly. Rostliny vykvétající na jaře vysazujeme do volné půdy
již na podzim, aby do jara dostatečně zakořenily. A naopak, rostliny
kvetoucí v létě, vysazujeme až na jaře, nejpozději však do začátku
května.
Cibulnaté a hlíznaté květiny můžeme rozmnožovat generativně, výse-
vem sebraného osiva, nebo vegetativně pomocí dceřiných cibulí a hlíz,
či dělením hlíz.
Cibulnaté a hlíznaté rostliny můžeme zdárně také využívat k rychlení.
K těmto účelům se používají především tulipány, narcisy, hyacinty
nebo sněženky. Při procesu rychlení však musíme bezpodmínečně do-
držet přesně stanovený postup.

1. Definujte cibulnaté a hlíznaté rostliny.
2. Popište postup pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin a uveďte
příklady.
3. Interpretujte postup při rychlení cibulnatých a hlíznatých rostlin,
které druhy se k tomuto účelu využívají?
Průvodce studiem
Tak jako v předešlých kapitolách Vás musím varovat i zde, že mnoho rost-
lin z této skupiny by mohlo po požití způsobit řadu nepříjemných zažíva-
cích problémů. Naproti tomu, i zde najdeme rostliny vhodné ke konzumu.
K tomuto účelu můžeme pěstovat např. následující rostlinné druhy:
Řebčík kamčatský (Fritillaria kamtschatchensis Gawl.) se dá v kuchyni
velmi dobře využít. Jeho vařené či pečené cibule chutnají jako jedlé kaštany,
usušené se mohou zpracovávat na chlebovou mouku.
Další známou rostlinou je slunečnice hlíznatá – topinambur (Helianthus
tuberosus L.). Její syrové hlízy připomínají chutí kedluben, vařené nebo
pečené mají neutrální až ořechově sladkou chuť a pražené se dají použít
i jako náhražka kávy.
Také lilie tygrovaná (Lilium lancifolium Thunb.) našla především v Číně
uplatnění v kuchyni. Cibule se vaří jako zelenina a slouží i k zahušťování
polévek.
U nás hojně pěstovaný modřenec širolistý (Muscari botryoides (L.) Miller)

lze považovat za potravinu. Jeho nahořklé vařené cibule jsou řeckou spe-
cialitou. Zřejmě nejlepší jsou vařené nebo naložené společně s různými
bylinkami v oleji.
Zřejmě nejznámější hlíznatou květinou, využívanou jako koření a přírodní
barvivo, se stal šafrán setý (Crocus sativus L.). Stále zůstává nejdražší
potravinářskou ingrediencí. Jako koření se používají pražené pestíky vydá-
vající specifickou vůni.
Snad jsem Vás touto kapitolou povzbudila ve Vašem pěstitelském snažení
v oblasti cibulnatých a hlíznatých rostlin. A pokud se se svými žáky pustíte
alespoň do rychlení těchto zajímavých rostlin, přeji Vám při této činnosti
mnoho úspěchů.
– cibule, hlíza
– metody pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin
– rychlení cibulnatých a hlíznatých rostlin
4 Trvalky
Cíle
Po nastudování této kapitoly budete umět
– charakterizovat skupinu rostlin nazývanou trvalkami,
– reprodukovat jejich rozdělení z různých hledisek,
– schopni zvolit vhodné druhy trvalek na daných stanovištích.
Je to v podstatě velmi nesourodá skupina vytrvalých rostlin, často ozna-

čovaných jako pereny (perennis z latiny vytrvalý). Z botanického hlediska
je nelze přesně charakterizovat. Můžeme však také říci, že to jsou rostliny
mezi letničkami a dřevinami.
Ze zahradnického hlediska můžeme trvalky dělit na: rozdělení trvalek
1. Skupinu rostlin, které nepříznivé období roku (zimu, někdy léto)
přežívají ve formě zásobních orgánů – kořenů s pupeny (př.
upolín), oddenků (př. kosatce), hlíz (př. jiřiny). Nadzemní části
odumírají, jak nastanou příznivé podmínky obnovují růst z připra-
vených pupenů.
2. Rostliny stálezelené, často u báze dřevnatějící. Sem řadíme mnohé
horské i nížinné druhy (př. mateřídoušky, hvozdíky, devaterník, tuč-
nolisté rostliny jako rozchodníky, netřesky).
Z praktického hlediska Machala (1964) trvalky dělí do šesti sku-
pin:
1. Květena hor a velehor (oreofyty) oreofyty
a) velehorské (skalní, sutinové),
b) horské (louky, hole aj.),
c) jihovýchodní krasové rostliny.
V těchto oblastech se vyskytují rostliny s krátkou vegetační do-
bou, snášející dlouhou dobu sněhovou pokrývku v zimě a inten-
zivní sluneční záření v létě (jsou zde velké teplotní výkyvy během
roku), silné poryvy větrů. Rostliny mají často polštářovitý a růžico-
vitý vzrůst (př. hvozdík, písečnice, silenka bezlodyžná, trávnička),
mohou mít i sukulentní listy (př. hořce, lomikameny). Polštářo-
vité rostliny mívají jeden kůlový kořen pronikající hluboko do skal
(př. mydlice, silenka bezlodyžná, šater). Před slunečním zářením se
některé rostliny chrání voskovými či plstnatými povlaky, hustými
chloupky. Dřevnatění části stonku a kořenového krčku pak slouží
jako obrana před nízkými teplotami (zdřevnatělé buňky mají nízký
obsah vody, plní se vzduchem, což má funkci izolačního zařízení).
2. Trvalky stepních a suchých stanovišť (xerofyty) xerofyty
Vyskytují se i v krajně suchých oblastech. K poškození suchem by
u rostlin mohlo dojít při spolupůsobení suchého vzduchu a půdy.
Rostliny se proti nízké vzdušné vlhkosti brání zesílením svrchní
pokožky, což bývá často spojeno se sukulencí (př. opuncie, roz-
chodníky), voskovou vrstvou (př. hvozdík péřitý), vlnatými povlaky
42 4 Trvalky
(př. divizna, šalvěj), zmenšením povrchu – mají jen drobné svinuté

lístky s malým množstvím průduchů a konečně některé rostliny
staví listy kolmo proti slunci (př. kosatce). Proti suchosti půdy vyvi-
nuly rostliny obranu ve formě kořenového systému s vysokou osmo-
tickou sací silou (př. katrán, šater), dále se snaží vytvořit nadpro-
dukci semen a ta rozšířit na co největší plochu pomocí větru nebo
zvířat (mnohá ostnatá semena se snadno zachytí v srsti). U někte-
rých stepních rostlin se vytvořil zvláštní způsob šíření rostlin tzv.
burian, kdy chomáče odkvetlých suchých stonků se zralými semeny
po odlomení honí vítr po stepi, obaly semen se při nárazech odrolují
a semena vypadávají. Stepní rostliny východní Evropy beze škody
přečkají extrémní letní i podzimní sucho i zimní hluboké promrz-
nutí půdy.
3. Květena průměrných stanovišť, včetně kulturních trvalek
mezofyty (mezofyty)
a) světlomilné luční,
b) stínomilné lesní,
c) teplomilné jižní.
Do této skupiny náleží druhy zvyklé na letní sucho, ale mnohé těžce
snáší naše zimy. Je proto nutné je chránit příkrovem z chvojí či listí
(př. devaterník, kopretina indická, některé druhy rdesna, sasanka
japonská). Naše domácí evropské rostliny (označovány jako euro-
asijské) rostou na průměrných stanovištích (př. kakosty, smolničky,
zvonky) a bývají často zastoupeny v sortimentu kulturně pěstova-
ných trvalek. Mezofyty nemají žádné zvláštní vlastnosti a netvoří
neobvyklé vzrůstové tvary.
hydrofyty 4. Květena močálů a vod (hydrofyty)
Bahenní rostliny se vyskytují na lokalitách přechodně zaplavených
nebo nasycených vodou, často s velmi kyselou půdou. Rozlišujeme
u nich dva tvary vnějšího habitu: rostliny se širokými, okrouhlými
listy (př. blatouch, devětsil, popelivka), a rostliny s úzkými trávo-
vitými listy (př. kosatec žlutý, orobinec).
traviny 5. Traviny
Okrasné trávovité rostliny jsou vesměs, až na malé výjimky, velice
otužilé a nenáročné. Lokalitu výsadby musíme volit podle poža-
davků jednotlivých druhů. Nejpoužívanější jsou – psárka, ovsík,
třeslice, ostřice, kortaderie pampová, metlice, kostřava, bika a ka-
vyl.
kapradiny 6. Kapradiny
Listy kapradin jsou odlišné od ostatních rostlin, protože nesou roz-
množovací orgány. Vysazují se většinou do polostinných až stinných
stanovišť a vyžadují živinami bohatou a propustnou půdu. Pro ven-
kovní partie jsou využitelné – netík (Adiantum L.), sleziník (Asple-
nium L.), papratka (Athyrium Roth.), žebrovice (Blechnum L.),
puchýřník (Cystopteris Bernh.), kapraď (Dryopteris Adans.), kap-
radina (Polystichum Roth.), osladič (Polypodium L.) aj.
4.1 Volba rostlin a jejich pěstování

Sortiment trvalek určuje i zeměpisná poloha (př. hledík je u nás letnič- pěstování
kou, v jižní Evropě trvalkou, v severní Evropě je pak sortiment trvalek
ještě omezenější). Druhově jsou trvalky velmi bohatou skupinou, proto
si můžeme vybrat druhy pro jakákoliv zahradní stanoviště, např.:
• smíšené trvalkové záhony,
• pokryvné druhy nahrazující trávník,
• horské druhy a polštářovitě rostoucí rostliny z nížin vhodné pro
skalky,
• mokřadní a vodní druhy,
• kapradiny a jiné stínomilné trvalky a naopak rostliny pro extrémně
suché partie,
• některé trvalky jsou schopny žít ve velmi tenké vrstvě substrátu
což je možné využít při tvorbě střešních zahrad.
Musíme tedy přesně respektovat požadavky rostlin na stanoviště.
Vysazujeme je do kypré, humózní půdy zbavené vytrvalých plevelných
rostlin, a to brzy na podzim (druhy kvetoucí na jaře) nebo na jaře (druhy
kvetoucí na podzim). Vzdálenost výsadby závisí na vzrůstu rostlin. Bě-
hem pěstování rostliny odplevelujeme, odstraňujeme odkvetlé a suché
části. Druhy citlivé na vymrzání chráníme chvojím. Trvalkové výsadby
bychom měli po 4–6 letech obnovovat.
Možnosti rozmnožování rozmnožování trvalek

1. generativní způsob
• nelze provádět u rostlin, které v umělé kultuře nekvetou, ne-
dávají klíčivá semena, i když na přirozených stanovištích se-
mena tvoří,
• některé rostliny se snadno kříží s příbuznými druhy (př. hvoz-
dík, lomikámen, mák), jejich osivo pak musíme získávat z při-
rozených stanovišť nebo se pěstují v prostorové izolaci,
• osivo některých druhů je třeba vyset ihned po dozrání (př.
pryskyřníkovité, kapradiny), protože rychle ztrácí klíčivost
nebo se klíčivost skladováním výrazně snižuje. V podzimním
období vyséváme čemeřice, hlaváček, hořec, upolín, violky aj.,
• většina druhů se vysévá v časném předjaří, aby se projevily
účinky nízkých teplot, odolné druhy vyséváme přímo na vý-
sevný záhon, citlivé předpěstováváme. Na jaře lze vysévat
např. lupinu, mák, orlíčky, prvosenky, statici, tařice, třapatky
a zvonky.
2. vegetativní způsoby
a) dělení rostlin
• provádí se u travin, trsovitě rostoucích trvalek, plazi-
vých forem trvalek, u rostlin rychle rostoucích,
• nelze použít u rostlin s kůlovými či provazcovitými ko-
řeny rostoucími z jednoho místa,
44 4 Trvalky
• druhy kvetoucí v létě dělíme na jaře, v březnu až květnu,

druhy kvetoucí na jaře dělíme na podzim, nejčastěji
v září,
• tímto způsobem můžeme rozmnožovat na jaře např. as-
tilbe, bohyšky, čemeřice, hlaváček, mák, stračky, šater
a třapatky,
• na podzim takto množíme např. kosatce, pivoňky, pla-
ménky, škornici a upolín.
b) řízkováním
• pomocí stonkových řízků: ty se odebírají od května do
července, upravují se na velikost 40–80 mm, k zakoře-
nění potřebují vysokou vzdušnou vlhkost, je možné je
také ošetřit stimulátory. Rostliny kvetoucí v létě a na
podzim řízkujeme v období jara (př. barvínek, chryzan-
témy), počátkem léta odebíráme řízky z rostlin kvetou-
cích na jaře (př. huseník, štěničník, tařičky),
• využitím kořenových řízků: odebírají se na podzim
a ukládají se buď do bezmrazé místnosti (nesmíme za-
měnit polaritu kořenů, v lednu kořeny řežeme na 40–
50 mm řízky a sázíme do nádob, na jaře je vysazujeme
do pařenišť a odtud na trvalá stanoviště, např. diviznu,
mák, plamenku, sasanka a statici) nebo přímo na záhon
(př. juka a pivoňky).
c) dalšími možnostmi je využití hřížení (dnes je již tato metoda
méně používána) a roubování (př. plnokvěté šatery).
Rychlení trvalek
V úvahu připadají především konvalinky, které se rychlí k vánočnímu
termínu. Používají se tříleté puky s dobře založenými květy. Sazenice se
na podzim vybírají z půdy a ukládají se do bezmrazé místnosti. Přibližně
3 týdny před vánocemi puky namočíme na 12 hod. do vody o teplotě 30–
32 ◦ C, máčené puky vysadíme do písku nebo rašeliny a při teplotě 25 ◦ C
pěstujeme dva týdny ve tmě. Po odtemnění dopěstujeme při teplotách
15–18 ◦ C.
V následujícím tabulkovém přehledu uvádím velmi často používané tr-
valky jak na školních pozemcích, tak v soukromých zahradách. Ve sloupci
CD obr. č. je opět číslo obrázku, pod nímž na přiloženém CD ve složce
trvalky vhodné pro
„TrvalkyN najdete fotografii příslušné rostliny.
školní zahrady
Tabulka 5 Přehled často využívaných trvalek
Rod – druh Český název CD Čeleď Doba Výška Stanoviště

latinský název obr. č. květu rostlin
(měsíc) (m)
Adonanthe vernalis (L.) Spach hlaváček 1, 1a Ranunculaceae IV.–V. 0,20–0,40 Výsluní, vápenatý podklad.
Bergenia cordifolia (Haw.) Sternb. bergénie 2 Saxifragaceae IV. 0,30 Mimo úpal kdekoliv.
Centaurea montana L. chrpa 3 Asteraceae VI. 0,40–0,60 Výsluní, ne suchá stanoviště.

Dicentra spectabilis (L.) Lem. srdcovka 4, 4a Papaveraceae V. 0,60–0,80 Polostinná vlhčí stanoviště.
Hosta Trantt. bohyška 5, 5a Liliaceae V.–X. 0,15–0,80 Slunečná, mírně vlhká
a živná stanoviště.
Lupinus polyphyllus Lindl. vlčí bob, lupina 6 Fabaceae VI.–VII. až 1,5 Slunečná, živná stanoviště.
Nesnáší v zimě přílišnou
vlhkost.
Paeonia lactiflora Pall. pivoňka 7, 7a, 7b Paeoniaceae V.–VI. 0,60–1,0 Solitery v trávníku.
Primula vulgaris Huds. prvosenka 8 Primulaceae III.–IV. 0,05–0,10 Chladný polostín.
Saxifraga L. lomikámen 9 Saxaifragaceae IV.–VIII. 0,15–1,0 Dle konkrétního druhu.
Sempervivum L. netřesk 10 Crassulaceae VI.–VII. 0,03–0,20 Výslunní, teplo.
Stachys lanata Jacq. čistec 11 Lamiaceae VII.–VIII. 0,30 Suchá výslunná místa.
Půdopokryvná rostlina.
Tradescantia virginiana L. podeňka 12 Commelinaceae VI.–VIII. 0,50–0,60 Především suchá stanoviště.
Vinca minor L. barvínek 13 Apocynaceae IV.–V. 0,10–0,15 Polostín, stálezelený,
náhrada trávníku.
Yucca filamentosa L. juka 14 Agavaceae VII.–VIII. 0,90–1,8 Výsluní, solitera.
45
46 4 Trvalky
4.2 Výběr a využití trvalek ve školním prostředí

hlediska výběru druhů Z hlediska školního pozemku mají význam trvalky:
pro školní pozemky • kvetoucí na jaře nebo na podzim, kdy probíhá výuka,
• druhy mající estetickou hodnotu, ale rozhoduje i použitelnost ve
výuce (rozbor květů, různé typy listů aj.), jejich využitelnost při
pokusech,
• druhy vhodné k řezu,
• odolné vůči živočišným škůdcům nebo houbovým chorobám,
• musíme nutně znát ekologické nároky vysazovaných rostlin pro ur-
čitou klimatickou oblast – např. chryzantémy nevysazujeme v ob-
lastech s deštivým a chladným podzimem, protože na takových sta-
novištích nemají možnost vykvést,
• při výběru rostlin dáváme přednost našim domácím druhům s vyso-
kou estetickou hodnotou – např. koniklec, kosatec, sasanka – často
jde o chráněné rostliny, prohlubuje se tak výchova dětí k ochraně
přírody (používáme rostliny uměle vypěstované, neprovádíme sběr
chráněných rostlin z přírody!), žáci by měli použité rostliny ve vý-
sadbách poznat a znát i jejich sadovnické uplatnění,
• neměly by se zde vyskytovat druhy jedovaté – náprstník, oměj aj.
Trvalky bývají často využívány na veřejných prostranstvích v okolí škol,
i na školních pozemcích. Pokud správně zvolíte vhodný sortiment těchto
rostlin do daného prostředí, jsou na následnou péči nenáročné a mo-
hou se stát cenným materiálem pro různá pozorování, názornou výuku
a zdrojem rostlinného materiálu pro výzdobu interiéru školy. Nepopi-
ratelně mají také vysokou estetickou hodnotu a mohou kladně ovlivnit
vztah dětí k přírodě a životnímu prostředí.
Shrnutí
Trvalky, které tvoří velmi nesourodou skupinu vytrvalých rostlin, bý-

vají často nazývány pereny a z botanického hlediska je nelze přesně
charakterizovat. Ze zahradnického hlediska je dělíme na rostliny stá-
lezelené a rostliny, které přežívají nepříznivé období roku ve formě
zásobních orgánů. Z praktického hlediska rozdělujeme trvalky do pěti
skupin: rostliny hor a velehor, trvalky stepních a suchých stanovišť,
rostliny průměrných stanovišť, rostliny močálů a vod, kapradiny a tra-
viny.
Při výběru rostlin na dané stanoviště musíme bezpodmínečně respek-
tovat stanovištní požadavky rostlin a brát v úvahu zeměpisnou polohu
zvolené lokality.
Trvalky můžeme rozmnožovat generativně a vegetativně pomocí dělení
rostlin, řízkováním, hřížením či roubováním.
Při výběru trvalek na školní pozemek bychom měli brát v úvahu jejich
nároky na prostředí a pěstování, dobu květu, bezpečnost z hlediska
dětí, estetickou hodnotu a využitelnost ve výuce.

1. Definujte pojem trvalky.
2. Podle jakých hledisek se trvalky nejčastěji dělí?
3. Jak budete postupovat při výběru trvalek na školní pozemek?
Průvodce studiem
Vážení čtenáři, na téma trvalek bylo napsáno několik rozsáhlých publikací

a účelem této studijní opory není obsáhnou celou jejich problematiku. Po-
kud cítíte potřebu bližšího seznámení se s touto skupinou rostlin doporučuji
Vám využít některé z těchto publikací:
BÖHM, Č. Okrasná zahrada a její rostliny. 1. vyd. Praha : SZN, 1988.
384 s.
HEIL, A. Rajská zahrada. Přel. M. Myšková, 1. vyd. Ostrava : HEL,
2004. 144 s. Přel. z Der Paradiesgarten. ISBN 80-86167-23-2.
KLIKOVÁ, G. Biozahrada. 1. vyd. Praha : Zemědělské nakladatelství
Brázda, 1992. 383 s. ISBN 80-209-0210-4.
MACHALA, F. Naše trvalky. 2. vyd. Praha : SZN, 1964. 398 s.
Dále můžete využít seriálové časopisy: Zahrádkář, Naše krásná zahrada,
Flóra na zahradě aj. kde bývají uváděny novinky zaváděné na našem trhu.
– oreofyty, xerofyty, mezofyty, hydrofyty
– sortiment trvalek, kapradiny, traviny
– způsoby rozmnožování, rychlení trvalek
5 Zeleniny
Cíle
Po zvládnuté této textové části budete
– umět popsat skupinu rostlin nazývanou zeleninami,
– znát účinky zelenin na náš organismus,
– moci aplikovat své vědomosti při praktické práci na školním po-
zemku,
– schopni naplánovat výsadbu zelenin na konkrétním pozemku,
– umět demonstrovat výsev či výsadbu, ošetřování během vegetace
a sklizeň modelových rostlin pro první stupeň základní školy.
Termínem zelenina označujeme velké množství planě rostoucích i kul-

tivovaných druhů rostlin. Používáme je jako potravu, koření či přísady
do jídel. Využíváme jejich jedlé plody, listy, výhony, řapíky, cibule, ko-
řeny, hlízy, poupata a semena. Jako zelenin je ve světě využíváno více
než 1 200 druhů jednoletých a víceletých rostlin náležejících do 80 čeledí.
Nejvíce z čeledí Apiaceae (93), Fabaceae (84), Asteraceae (82), Solana-
ceae (75), Brassicaceae (63), Lamiaceae (55), Cucurbitaceae (52), Polygo-
naceae (48), Chenopodiaceae (30), Liliaceae (137). Skutečný hospodářský
význam má asi 300–350 druhů. Podle užitkový částí rozlišujeme zeleninu
na košťálovou, kořenovou, plodovou, listovou, cibulovou a luskovou. V ce-
losvětovém průměru se spotřeba zeleniny pohybuje kolem 100 kg na osobu
za rok.
Zelenina je hlavním zdrojem vitaminů, minerálních látek, vlákniny, or- zelenina jako zdroj
ganických kyselin, éterických olejů a fytoncidů. Řada druhů se využívá vitamínů
jako léčivé rostliny (česnek, cibule, křen, ředkev aj.). Zelenina podporuje
činnost střevní mikroflóry a brání vzniku toxických látek v zažívacím
traktu. Zvyšuje stravitelnost potravy, využitelnost jejích hlavních složek,
celkovou odolnost k některým infekčním onemocněním, příznivě ovliv-
ňuje peristaltiku. Bohatým zdrojem vitamínu C je petržel (nať), paprika,
kopr, kadeřávek, růžičková kapusta a zelí. Beta-karoten je hojně zastou-
pen v mrkvi, špenátu, polníčku, kadeřávku, paprice. Zeleniny obsahují
i důležitý vitamín B, hlavně B1 (thiamin) a B2 (riboflavin). Zdrojem
jsou zejména brokolice, česnek, kadeřávek, hrášek, klíčky sóji, potočnice,
řeřicha, cukrová kukuřice.
Zelenina je i zdrojem minerálních látek: zelenina jako zdroj
• vápníku – nať celeru, petržele, kopr, pažitka, minerálních látek
• fosforu – česnek, petržel, špenát, kopr, růžičková kapusta,

• draslíku – kopr, nať petržele, křen, celer, špenát, česnek, růžičková
kapusta,
• sodíku – salátová řepa, mrkev, nať celeru,
• železa – nať celeru, petržele, cibule, pažitka, špenát, hrášek, fazole,
• hořčíku – nať petržele, kopr, špenát,
50 5 Zeleniny
• zinku – pastinák, česnek, kopr, semena tykví (jak k vylupování, tak

i bezsemenné tykve),
• je zdrojem řady mikroelementů: jódu, manganu, mědi, molybdenu
aj.
Aromatické látky zlepšují chuť a stravitelnost potravy (česnek, cibule,
křen, potočnice, ředkev, paprika, salátová řepa). Významný je i obsah
fytoncidů (rostlinných antibiotik) – česnek, cibule, křen, ředkvička, řed-
kev.
Zelenina je typická neúdržná potravina (i přes relativně dlouhou
skladovatelnost některých druhů), proto je vedle ovoce základní surovi-
nou pro konzervárenský a mrazírenský průmysl. Ve většině případů jsou
zeleniny z konzervárenského hlediska materiály nekyselé, často se proto
uměle okyseluje a pak konzervuje (steriluje) jako kyselá potravina. Dále
se zelenina mrazí, suší a mléčně zkvašuje. Také ji lze zpracovat na pro-
tlaky a dřeňové, kalné nápoje, které se konzervují sterilací, chemicky nebo
zmrazováním.
5.1 Pěstování zelenin

5.1.1 Sadba a osivo
osivo a sadba Záhony volíme široké tak, aby žáci v kleče dosáhli do středu záhonu (pro
1. stupeň ZŠ se doporučuje šíře 0,80 m). Mezi záhony upravíme cestičky
min. 0,20 m široké.
Semena vyséváme do řádků, na široko nebo do hnízd. Hloubka výsevu
se řídí velikostí osiva. Čím méně zásobních látek osivo obsahuje (což se
týká drobných semen), tím ho sejeme mělčeji. Na půdách ulehlých, utu-
žených volíme menší hloubku výsevu než na půdách provzdušněných.
Vždy musíme dopředu uvážit organizaci porostu, čímž je myšleno op-
timální rozmístění rostlin na ploše, to úzce souvisí s tzv. sponem, což
je optimální vzdálenost rostlin od sebe. Osivo můžeme získat vlastním
sběrem, zakoupením ve specializovaných prodejnách nebo také od žáků.
U některých druhů zelenin musíme vypěstovat sazenice, nelze je přímo
vysévat na záhon. Můžeme tak urychlit i jejich sklizeň. Osivo vyséváme
do truhlíků, nebo sadbovačů v pařeništi, skleníku či v učebně. Před vlast-
ním vysazením sazenic na venkovní plochu je musíme dobře otužit, aby
po výsadbě nedošlo k teplotnímu šoku. Sazenice většinou vysazujeme,
když mají 4–5 pravých listů. Většinu předpěstovávaných sazenic (mimo
košťálovin) vysazujeme po polovině května, po přejití jarních mrazíků.
5.1.2 Střídání plodin

střídání plodin Plánovaným střídáním plodin pěstovaných na orné půdě se plně využívá
i zvyšuje úrodnost půdy (což je jak již víte schopnost půdy zásobovat
rostliny vodou a živinami). Plodiny se zařazují tak, aby dobře využily
podmínky po předešlé plodině a vytvářely vhodné půdní prostředí plo-
dině následující. Rostliny mají využívat vláhy a živin z různých hloubek
půdy. Toho docílíme střídáním mělce a hluboko kořenících druhů. Měli
bychom také dodržovat časový odstup u druhů, které se po sobě ne-
snášejí, nebo jsou napadány stejnými chorobami a škůdci. Není vhodné

pěstovat po sobě ani stejné druhy. V průběhu roku lze na jednom honu
pěstovat 2–3 druhy zelenin. Honem rozumíme pozemek v rámci osevního
postupu obhospodařovaný v daném vegetačním období stejným způso-
bem. Osevní sled je pak řazení kultur na stejném honu během jednoho
roku.
Zelinářské osevní plány by měly zohledňovat také různé nároky zelenin
na organické hnojení a vzájemnou snášenlivost jednotlivých druhů.
Podle náročnosti na zásobení půdy živinami rozlišujeme rostliny první,
druhé a třetí tratě:
• Rostliny 1. tratě jsou nejvíce náročné na živiny, zařazujeme je na
pozemek po zapravení organického hnojení (chlévský hnůj, zelené
hnojení, kompost) – jsou to rostliny ze skupiny plodové a košťálové
zeleniny.
• Rostliny 2. tratě – sázíme je na pozemek druhým rokem po or-
ganickém hnojení – sem řadíme kořenovou, cibulovou a listovou
zeleninu.
• Rostliny 3. tratě – umisťujeme na pozemek až třetím rokem po
organickém hnojení, zde využíváme zeleniny nejméně náročné na
výživné látky – jako jsou luskoviny, cibulová zelenina, mrkev nebo
červená řepa.
Dále při sestavování osevního sledu rozlišujeme:
Předplodiny – jsou to rostliny s krátkou vegetační dobou (do 3 měsíců)
a nízkými nároky na teplotu. Na záhoně jsou umístěny před hlavní plo-
dinou, př. ředkvička, salát, špenát, kopr, kedluben.
Hlavní plodiny – mají dlouhou vegetační dobu, na záhon je umisťujeme
po předplodinách, jsou to okurky, rajčata, papriky, košťáloviny, celer aj.
Nebo na stejné ploše můžeme pěstovat dvě hlavní plodiny po sobě, př.
rané brambory a květák, hrách a pozdní zelí.
Následné plodiny – mají opět krátkou vegetační dobu, snáší drsnější pod-
zimní počasí, na záhon je zařazujeme po sklizni hlavní plodiny, takto
můžeme využít př. salát, kadeřávek, pekingské zelí.
Meziplodiny – jsou zeleniny s kratší vegetační dobou, které dočasně rostou
na stejném pozemku s hlavní plodinou. Jako vhodné kombinace se osvěd-
čily např. kedlubny + rajčata, salát + celer, hrách + mrkev, kopr + mrkev,
cibule + mrkev. Po sklizni meziplodiny pokračuje hlavní plodina v růstu.
Podplodiny – zeleniny pěstované např. pod ovocnými druhy (stromy), př.
hrách, fazol.
Úkol
Nyní Vás chci požádat, abyste se na základě výše uvedených informací po-
kusili sestavit vlastní zelinářský osevní plán. Protože zřejmě máte každý
k dispozici, v rámci školního pozemku, jinak velký zelinářský záhon, uva-
žujme jednotnou plochu záhonu 10 × 1 m. Při své práci použijte i tabul-
kových přehledů v podkapitole 5.2. Snažte se maximálně využít zadanou
52 5 Zeleniny
plochu v průběhu vegetace. Svůj návrh si pečlivě zakreslete a odevzdejte ke

kontrole v rámci našeho setkání nejpozději v letním semestru 2. ročníku.
5.1.3 Pařeniště, skleníky, fóliové kryty, fóliovníky

Tato zařízení využíváme při pěstování teplomilných druhů, při předpěs-
tování sazenic, také k urychlení sklizně.
pařeniště Pařeniště
Jsou jednoduché nízké stavby pro pěstování zahradních rostlin. Rozlišu-
jeme pařeniště:
a) jednostranná – tvořená pouze jednou řadou oken, bývají 1,5 m ši-
roká, s podélnou osou ve směru východ–západ,
b) sedlová – jsou dvojnásobné šíře, podélná osa je umístěna ve směru
sever–jih.
Podle účelu je lze dělit na stálá, dočasná, přenosná.
Stálá můžeme využívat celoročně, bývají zděná nebo betonová, slouží
k přezimování rostlin, předpěstování sadby, k rychlení. Dočasná pařeniště
používáme na jaře a v létě pro pěstování sadby. Přenosná pařeniště lze
během roku přemístit nad různé kultury, slouží k přirychlování zelenin
a květin, i jako ochrana semenářských kultur proti dešti.
Podle způsobu založení rozlišujeme pařeniště:
a) teplá – obsahují ušlapanou mrvu ve vrstvě 0,40–0,50 m, lze v nich
docílit teploty až 30 ◦ C po dobu 3 měsíců,
b) poloteplá – v nich dosahuje sešlapaná mrva mocnosti pouze 0,20–
0,30 m, dosahujeme v nich teploty 20 ◦ C po dobu 2 měsíců,
c) studená – jsou založena bez chlévské mrvy a vyhřívání probíhá
pouze pomocí slunečního záření.
Výhody pěstování rostlin v pařeništích oproti jiným zaskleným plochám
jsou především ekonomické. Jejich výstavba je poměrně finančně nená-
ročná a rychlá. Jejich vlastní využití během vegetačního období je však
náročné na ruční práci a jejich využití v zimě je obtížné. Své uplatnění
dnes mají především u zahrádkářů a drobných pěstitelů.
skleníky Skleníky
Tvoří již rozsáhlejší stavby mnoha provedení a podob, použitelné k rych-
lení, předpěstování rostlin nebo k celoročnímu pěstování, zde záleží na
tom, zda jsou vytápěné nebo nevytápěné.
Rozlišujeme trojí základní provedení:
• na volné půdě,
• s pěstebními stoly,
• se zvýšenými záhony.
Dnes se také rozlišují skleníky produkční, které slouží k pěstování rostlin
pro trh a skleníky neprodukční, které zahrnují malé zahrádkářské skle-
níky, sbírkové a botanické skleníky, ale také nejrůznější skleníky prodejní
a výstavní a v neposlední řadě dnes tolik oblíbené zimní zahrady.
Ve skleníkových stavbách dnes můžeme regulovat teplotu, závlahu i vě-

trání. Kromě klimatických podmínek musí skleníky zajišťovat dobré pra-
covní podmínky, dobrý přístup k pěstovaným rostlinám. Veškeré skle-
níkové konstrukce musí být odolné vůči větru, sněhu a krupobití, proti
stékající vodě a tajícímu sněhu.
Foliové kryty fóliové kryty
Většinou stavby tunelovitého tvaru, kryté polyethylenovou fólií. Na rozdíl

od skla propouští až 80 % ultrafialového záření a 70 % infračerveného
záření. Životnost fólií bývá až 7 roků. Dochází v nich k rychlému zvýšení
teploty ve dne a k rychlému snížení teploty v noci. Oproti sklu má fólie
vyšší koeficient prostupnosti tepla, ale nižší koeficient prostupnosti světla.
Fóliové kryty slouží k urychlení vývoje rostlin a k ranějším sklizním.
Pro nastýlání (mulčování) používáme především černé PE fólie, které se
kladou na řádky a jejich okraje se v šířce 0,10–0,15 m důkladně zahr-
nou půdou. Otvory pro výsadbu rostlin potom při ruční práci nařežeme
nožem. Jsou velmi účinné při zadržování vláhy a při omezování růstu
plevelných rostlin.
Pro nakrývání rostlin, kdy se snažíme o jejich ochranu vůči nepříznivým
povětrnostním podmínkám se používají transparentní děrované PE fólie.
K těmto účelům můžeme použít i netkané textilie, nejlépe z polypro-
pylenu, u nichž nejsou vlákna uspořádána v pravidelných osnovách, ale
náhodně mezi sebou propletena. Je velmi výhodná pro svoji propustnost
pro vodu.
K ochraně malého množství rostlin můžeme použít fóliové buňky, které
jsou tvořeny fóliovým rukávcem navlečeným na jednoduché konstrukci
(např. vhodné pro tyčková rajčata).
Dalšími typy fóliových krytů mohou být fóliová pařeniště a nízké fóliové
tunely.
Fóliovníky fóliovníky
Mají vyšší a prostornější konstrukci než-li fóliové kryty. Jejich velikost

se volí podle druhu a účelu pěstovaných rostlin. Využívají se především
pro přirychlování zelenin, květin, pro podzimní a zimní ochranu rostlin.
Vzhledem k vysokým tepelným ztrátám je obvykle nevytápíme. Nedo-
statkem fóliovníků vzhledem ke skleníkům je malá ochrana vůči nízkým
teplotám, větší zanášeníí fólie mechanickými nečistotami, srážení vodní
páry na vnitřních stěnách a její následné zakapávání, malá trvanlivost
krycích materiálů.
V poslední době můžete vidět i různé kombinace skla a fólií na jedné
stavbě. Také jsou na trhu nabízeny nejrůznější stavby z polykarbonátu
(makrolonu), tyto stavební prvky jsou oproti sklu lehčí. Snadno se může
poškodit jejich povrch, což vede ke snížení propustnosti pro světlo. Odol-
nost proti mechanickému poškození u polykarbonátů je vysoká a některé
typy jsou cenově výhodnější než 4 mm sklo.
54 5 Zeleniny
5.1.4 Rychlení zelenin

rychlení zelenin Rychlení můžeme obecně charakterizovat jako způsob pěstování, kterým
se zajistí růst a vývoj rostlin v neobvyklou roční dobu, kdy nelze v při-
rozených podmínkách rostliny pěstovat. Můžeme takto i uspíšit dobu
přirozeného rašení, kvetení a tvorbu plodů. V průběhu tohoto procesu
se upravuje teplota, světelné podmínky a vlhkost vzduchu ve sklenících,
pařeništích, nebo v jiném vhodném prostředí.
Příklad 1
Ve školním prostředí můžete ze zelenin bez větších problémů rychlit pa-
žitku, česnek pro řez na zeleno, nebo kořenovou petržel.
Pro rychlení pažitky si již na podzim připravíme rostliny. Silné rostliny
vyryjeme ze záhonu, listy necháme zavadnout, zatáhnout a drny promrz-
nout. Pokud je podzimní počasí příliš mírné a baly nemohou promrznout,
stimulujeme je ponořením do vody o teplotě 35–40 ◦C asi na 10 hodin.
Potom baly zasadíme do přiměřeně velkého květináče a umístíme na teplé
okno nebo do skleníku. Čím je v místnosti vyšší teplota, tím rychleji se
objeví jemné pažitkové listy. Většinou trs seřezáváme třikrát, pak dojde
již k vysílení rostlin. Odrychlené trsy samozřejmě můžeme znovu vysadit
na záhon.
Rychlení česneku (i cibule) pro řez na zeleno je velmi jednoduché. Do
květináčů vysadíme několik stroužků (cibulí) do dostatečně vlhké zeminy,
nebo jen čistého písku (rostlina získává potřebné látky ze zásoby v ci-
buli). Při pokojové teplotě roste velmi rychle a můžeme ho opět sklízet
několikrát.
Pro sklizeň čerstvé zelené natě rychlíme i kořenovou petržel. Jeden nebo
více kořenů vysadíme do dostatečně hlubokého květináče a za přiměřené
vlhkosti a teploty přirychlíme. Aby nám rychlená rostlina dlouho vydržela
a dávala bohatou úrodu, odebíráme při sklizni jen starší listy z vnější
strany.
Zejména pro děti je velice zajímavé pěstování řeřichy zahradní. Hustě
vyseté osivo řeřichy v teple a vlhku klíčí během několika dní. Přibližně
za deset dní od vyklíčení jsou již rostliny 50–60 mm vysoké a mohou se
sklízet. Řeřichu mohou děti stříhat nůžkami.
Již poněkud komplikovanější je přirychlení čekanky salátové ve školních
podmínkách. Jedná se o belgickou národní zeleninu. Na podzim sklizené
kořeny rostlin z květnových výsevů seřízneme 20–30 mm nad vegetač-
ním vrcholem a uložíme do sklepa. Od prosince je můžeme postupně
přirychlovat. Pro rychlení ukládáme kořeny do písku těsně vedle sebe
a navrstvíme na ně asi 0,20 m vrstvu písku. Takto můžeme kořeny ulo-
žit ve skleníku, pařeništi, ale i v bedně ve sklepě. Důležité je, aby byly
uloženy při teplotě 12–16 ◦ C a dostatečné vlhkosti. Vegetační vrcholy
prorůstají navrstveným pískem v úplné tmě a vytvářejí tzv. puky. Po
4–6 týdnech dosahují již délky 0,10–0,15 m, mohou se sklízet a dále se
většinou upravují jako salát.
5.2 Tabulkový přehled pěstovaných zelenin

Tato podkapitola není zdaleka určena k tomu, abyste se veškeré uvedené
tabulkové hodnoty učili zpaměti. Uvedené údaje mají sloužit pro Vaši
rychlou orientaci při sestavování osevních plánů. Je však bezpodmínečně
přehled pěstovaných
nutné zvládnout pěstební postup u modelových zelenin pro 1. stupeň
zelenin
ZŠ, kterými jsou: hrách setý, kedluben, mrkev setá, petržel kořenová,
ředkvička setá a salát hlávkový.
Vysvětlivky k následujícím tabulkám:
• vegetační doba uvedená ve dnech značí dobu od výsevu plodiny do
její sklizně,
• ve sloupci výsev jsou uvedeny měsíce nejvhodnější pro výsev osiva
dané zeleniny, totéž platí i pro výsadbu a sklizeň,
• ve sloupci výsadba znamená K – krytou plochu (skleník, pařeniště,
foliový kryt), Z – venkovní záhon,
• spon znamená nejvhodnější vzdálenost rostlin od sebe.
Koštálová zelenina
Nejnáročnější skupina zelenin, sazenice vysazujeme do 1. tratě (kromě košťálová zelenina
kedlubny – tu umisťujeme až do 2. tratě).
Nízké teploty v jarovizačním stadiu způsobují vybíhání košťálovin do
květu. Osivo košťálové zeleniny si uchovává klíčivost 3–5 let.
Zelí hlávkové – dvouletá rostlina, odrůdy bílé a červené, listy se svinují
v hlávku.
Kapusta hlávková – dvouletá rostlina, má vysoký obsah vitamínu C.
Kapusta růžičková – dvouletá rostlina, z úžlabních pupenů se vyvíjejí
růžičky – drobné hlávky, vysazujeme ji na polohy chráněné proti větrům,
vysazujeme ji o 20–30 mm hlouběji než byla předpěstována. Vyřežeme-li
koncem srpna terminální vrchol, podpoříme tak tvorbu růžiček. Rostliny
lze na zimu založit do pařeniště.
Kapusta kadeřavá – dvouletá rostlina. Netvoří hlávky, ale košťál je
pokryt zkadeřenými listy. Když ji přejde mráz je pikantnější. Lze ji sklízet
po celou zimu.
Květák – jednoletá rostlina. Pěstuje se pro růžici – zdužnatělé fasciované
květenství, je to nejnáročnější košťálovina. Při nedostatku molybdenu se
netvoří růžice – tzv. vyslepnutí květáku. Aby zůstala konzumní růžice
bílá, je nutno u starších odrůd, v době kdy se začne tvořit, nad ní zalomit
1–2 listy. Nové odrůdy jsou samobělící svým postavením krycích listů.
Brokolice – dvouletá rostlina, klíčivost 4–5 let, méně náročná na pěsto-
vání než květák.
Kedluben – dvouletá rostlina. Pěstuje se pro stonkovou hlízu – bulvu.
Vysazujeme ji mělce, při hluboké výsadbě netvoří bulvu. Při nepravidelné
zálivce bulva praská a dřevnatí. Při přehnojení dusíkem se bulva netvoří.
Jestliže mají rostliny nedostatek živin a vláhy, tvoří bulvy štiplavé a ostré
chuti. Odrůda Gigant nedřevnatí.
56
Tabulka 6 Čeleď brukvovité Brassicaceae
Druh Odrůdový Vegetační Výsev Výsadba Sklizeň Spon (m)

typ doba (dny) pro sadbu přímý
5 Zeleniny
Zelí hlávkové rané 120 I.–II. III. K IV.–V. 0,50 × 0,50

Brassica oleracea L. polorané 120–130 III.–IV. VI.–VIII. Z VI.–VIII. 0,60 × 0,60
var. capitata (L.)Alef. pozdní 180–190 IV. VII.–IX. Z VII.–IX. 0,70 × 0,70
Kapusta hlávková rané 110–120 I.–II. III. K V.–VI. 0,40 × 0,40
B.o. L. convar. sabauda (L.) polorané 140 III.–IV. IV.–V. Z VI.–X. 0,50 × 0,50
O.E.Schulz pozdní 160–180 VIII. IX. Z V.–VI. 0,60 × 0,60
Kapusta růžičková 220 VI. 2/2 V. Z X.–XII. 0,70 × 0,50
B. o. L. convar. gemmifera
(DC.) Markgr.
Kapusta kadeřavá 250 I.–III. VI.–VII. Z XI.–XII. 0,70 × 0,60
B. o. L. subsp. acephala DC.
Květák 100–120 II.–V. III.–VII. K či 2/2 V.–1/2 X. 0,60 × 0,50
B. o. L.subsp. botrytis Z dle podmínek
L.O.Schwarz
Brokolice 80–120 II. III.–IV. IV. Z VI.–X. 0,60 × 0,50
B. o. convar. italica
(Plenck.) Markgr.
Kedluben(brukev) rané 120–140 II. IV. K V.–VI. 0,30 × 0,25
B. o. L. covar. gongylodes polorané 120–140 III.–VI. V.–VI. Z VII.–VIII. 0,30 × 0,30
(L.) Markgr. pozdní 130–170 IV. 0,30 × 0,40
Kořenová zelenina kořenová zelenina
Mrkev obecná – dvouletá rostlina, vyséváme ji do 2. trati, vzchází

3 týdny (proto se přidává tzv. značkovací plodina, která klíčí během
několika dnů a vyznačí nám přesnou polohu řádku, což je velmi důležité
při kultivaci záhonu – velmi často se k tomuto účelu používá ředkvička),
vyséváme řídce, jednotíme když má rostlina 4 listy. Osivo si udrží klíčivost
3–4 roky.
Petržel kořenová – dvouletá rostlina, vysévat do 2. trati, odolná vůči
nízkým teplotám, kořeny lze v zimě přirychlit v květináči. Nať obsahuje
hodně vitamínu C, apiol – látka zvyšující vylučování moče. Osivo si udrží
klíčivost 3–4 roky.
Pastinák – dvouletá rostlina, osivo si udrží klíčivost pouze 1 rok, ve
druhém roce již klíčivost prudce klesá. Je to rostlina mrazuvzdorná, při
sklizni může dojít k podráždění kůže!
Celer bulvový – dvouletá rostlina, vysazujeme ho v 1. trati, rostliny
před výsadbou 1–2× přepichujeme a pokaždé zakracujeme kořeny. Rost-
liny vysazujeme tak hluboko jak rostly v pařeništi, jinak se bude bulva
špatně vyvíjet. Povzbuzuje zažívání. Klíčivost si uchovává 3–6 let.
Ředkvička – jednoletá rostlina, semena si uchovávají klíčivost 4–5 let.
Vyžaduje pravidelnou zálivku, po vzejití je potřeba rostliny vyjednotit,
jinak netvoří hypokotylové hlízy.
Ředkev – jarní a letní odrůdy jsou jednoleté, zimní jsou dvouleté, osivo
si uchovává klíčivost 5 let. Rostliny s vysokým obsahem vitamínu C,
černou ředkev lze použít proti kašli a nachlazení.
Tuřín – dvouletá rostlina, klíčivost si udržuje 4–5 let, rostlina 1.–2. trati.
Tuřín je rostlinou vlhčích oblastí mírného až chladnějšího pásma, su-
cho nesnáší. Vyniká dobrou skladovatelností – k uskladnění jsou vhodné
sklepy nebo hluboká pařeniště, ukládáme ho nejlépe do písku.
Vodnice – rostlina dvouletá, klíčivost si udržuje 5 let, rostlina druhé
trati. Snáší i drsnější klima. Lehčí humózní půdy. Výhodná je smíšená
kultura karotky a vodnice.
Černý kořen (hadí mord španělský) – krátká doba klíčivosti 1–2 roky,
rostlina druhé trati, rostlina vytrvalá a mrazuvzdorná. Semeno se získává
z rostlin dvouletých. Na klima nenáročný, vyžaduje půdy humózní, lehčí,
nesnáší čerstvé hnojení chlévským hnojem. Sklizeň na podzim provádíme
jednorázově nebo postupně po celou zimu, pokud to dovolí počasí. Při
přehnojení dusíkem bývají kořeny hořké a jejich dužnina řidší až houbo-
vitá.
Řepa salátová – dvouletá rostlina, rostlina 2. trati, osivo si uchovává
klíčivost 2–3 roky. Musí se sklízet z kořenových zelenin nejdříve, protože
snadno namrzne. Pro skladování se musí zachovat nepoškozené listové
srdéčko.
58
Tabulka 7 Čeleď miříkovité Apiaceae

Mrkev obecná karotka 100–170 II.–III. K V.–VI. 0,30 × 0,10
Daucus carota L. pozdní II.–VI. Z VI.–X.
Petržel zahradní kořenová 180 II.–IV. Z VII.–X. 0,30 × 0,10
Petroselinum crispum naťová III.–IV. Z X.–II. K XII.–V.
(Miller) A. W. Hill
5 Zeleniny
Pastinák setý 180–200 III.–IV. IX.–X. nebo 0,30 × 0,15

Pastinaca sativa L. nebo IX. VII.–VIII.
Celer bulvový bulvový 210–270 II. V. IX.–X. 0,30 × 0,40
Apium graveolens var.
rapaceum (Mill.) DC.

Ředkvička k rychlení 35 II. pařeniště III.–IV. 0,10–0,20×
Raphanus sativus L. convar. raná III. fóliovník IV. ×0,05–0,10
radicula (Pers.) Sazonova III.–IV. nebo V.–VI. nebo
VIII.–XI. IX.- X.
Ředkev setá jarní 60 III.–IV. V. 0,30 × 0,10
Raphanus sativus L. letní 90 IV.–V. VI.–VII. 0,30 × 0,15
zimní 120 VI.–VII. X.–XI. 0,30 × 0,20
Tuřín 150–160 IV. X. 0,40 × 0,25
Brassica napus L. subsp.
rapifera Metzg. Simk.
Vodnice 70–90 III.–VIII. VI.–X. 0,30 × 0,15
Brassica rapa L. subsp.
rapifera Metzger.
Tabulka 9 Čeleď čekankovité Cichoriaceae

Černý kořen 210 III.–IV. X.–III. 0,30–0, 40 × 0, 10
Scorzonera hispanica L.
Tabulka 10 Čeleď merlíkovité Chenopodiaceae

Řepa salátová 120–150 IV.–VI. VII.–X. 0,40 × 0,10–0,15
Beta vulgaris subsp. vulgaris
convar. crassa (L.) Helm
59
60 5 Zeleniny
plodová zelenina Plodová zelenina

Okurka – plodina 1. trati, osivo je klíčivé 4–6 let, rostlina jednoletá.
Nevhodnou předplodinou jsou brambory a jahody. Při nedostatku vláhy
jsou plody hořké. Je vhodné vybírat odrůdy s vyšší rychlostí růstu a tím
způsobeným pomalejším nástupem plísně okurkové. Samičí květy se více
diferencují na postranních výhonech, proto je vhodné rostliny zaštípnout
za 3.–4. listem. Některé odrůdy tvoří plody bez oplození – tzv. parteno-
karpie.
Meloun – plodina 1. trati, osivo si udržuje klíčivost 4–6 let, rostlina jed-
noletá. Plodina s vysokými nároky na teplo – pěstujeme ji v nejteplejších
oblastech. Vhodné je mulčování půdy fólií. Cukrový meloun se zaštipuje
za 3. listem, postranní výhony za 5.–6. listem, protože rostlina plodí na
výhonech druhého řádu. Vodní melouny se nezaštipují!
Tykev – rostlina 1. trati, osivo si udržuje klíčivost 6–8 let, rostlina jed-
noletá. Tykev obecná má keříčkový vzrůst, rozeznáváme: válcovité, žluté
„kabačkyN, zelené, pruhované „cuketyN, bílé, diskovité „patisonyN. Tykev
velkoplodá je plazivá, zaštipuje se za 5.–6. listem.
Rajče – rostlina 1. trati, osivo si uchovává klíčivost 4–6 let, rostlina
jednoletá. Vyžadují teplou chráněnou lokalitu. Tyčkové odrůdy (tzv. in-
determinanty) během vegetace vyvazujeme k opoře a odstraňujeme boční
výhony z úžlabí listů. Pro dobré vyzrání plodů je vhodné rostlinu zaštíp-
nout za 8. vijanem. U keříčkových odrůd (tzv. determinanty) boční vý-
hony neodstraňujeme, rostlinu necháme rozvětvit, výhony zastavují svůj
růst za 3.–4. květenstvím.
Paprika roční – plodina první trati, osivo si udržuje klíčivost 3–4 roky,
rostlina jednoletá. Je to rostlina ještě náročnější na teplotu něž rajče
(optimální teplota 22–28 ◦ C). Má 5× vyšší obsah vitamínu C než citrony.
Lilek – rostlina 1. trati, osivo si podrží klíčivost 4–5 let, rostlina jed-
noletá. Je to teplomilná lahůdková zelenina. Ve volné půdě ho lze pěs-
tovat pouze na jižní Moravě, jinde využijeme fóliový kryt nebo skleník.
Jakmile rostlina nasadí 6–7 plodů, ostatní základy plodů i květy vyštíp-
neme (urychlíme tak dozrávání ponechaných plodů). Sklízíme, když je
plod plně vybarvený, ale stále pevný. Nesmí obsahovat výrazněji vyvi-
nutá semena.
Tabulka 11 Čeleď tykvovité Cucurbitaceae

Okurka nakládačky 60–85 2/2 IV.–1/2 V. VII.–VIII. 1–1,5 × 0,20
Cucumis sativus L. salátové polní 80–130 1/2 V. 2/2 IV.–1/2 V. 2/2 V. 2/2 VII.–IX. 1,20 × 0,20
VII.–VIII.
salátové 60–70 II.–IV. III.–V. K IV.–X. 1–1,5 × 0,40

skleníkové
Meloun cukrový 106–115 IV. 2/2 V. V VIII.–IX. 1,4 × 0,40–0,50
Cucumis melo L.
Meloun vodní 115–130 IV. 2/2 V. V VIII.–IX. 0,90–1,2 × 0,40
Citrullus lanatus var.
vulgaris Fursa
Tykev obecná 70 V. VII.–IX. 1,2 × 0,80 nebo
Cucurbita pepo L. 1,0 × 1,0
Tykev velkoplodá 80–140 V. VIII.–X. 2,0 × 1,0
Cucurbita maxima Duch
Tabulka 12 Čeleď lilkovité Solanaceae

Rajče jedlé tyčkové 150 III. 2/2 V. V VII.–IX. 1,0 × 0,40
Lycopersicon esculentum keříčkové 150 III. 2/2 V. V VII.–IX. 0,80 × 0,40
Mill.
Paprika roční zeleninové 115–185 III. 2/2 V. 2/2 VII.–IX. 0,50 × 0,40
Capsicum annum L. kořeninové
Lilek jedlý 180 III. 2/2 V. 2/2 VIII.–X. 0,50 × 0,50
Solanum melongena L.
61
62 5 Zeleniny
cibulová zelenina Cibulová zelenina

Cibule – rostlina dvouletá, pěstujeme ji ve 2. nebo 3. trati, osivo si
podrží klíčivost 2–3 roky.
1. pěstování z přímého výsevu: středně těžké půdy, po vzejití rostliny
jednotíme. Sklízíme, když je nať z poloviny rostlin polehlá a cibule
mají žlutohnědou slupku. Dosoušíme na záhonech nebo na roštech,
2. pěstování ze sazečky: sazečku vysazujeme tak, aby konec krčku
mírně vyčníval nad povrch záhonu. Cibule pěstované ze sazečky
mají oproti přímo setým cibulím horší skladovatelnost, ale ranější
sklizeň,
3. cibule zimní, sečka (Allium fistulosum L.): naťová cibule původem
ze severovýchodní Asie. Mrazuvzdorná, dvouletá až vytrvalá, s jem-
nou cibulovou chutí. Využívá se celoročně k řezu natě. Po vzejití
vyjednotíme na hnízda o 3–4 rostlinách.
Česnek – rostlina jednoletá, 2.–3. trati. Při nadbytku dusíku v půdě se
zhoršuje kvalita a trvanlivost.
Pór – rostlina dvouletá, osivo si udrží klíčivost 3 roky, pěstujeme ho
ve 2. trati. Vysazujeme sazenice síly stébla do rýh hlubokých alespoň
0,10 m. Rostliny postupně přihrnujeme, abychom docílili vybělení a tím
lepších chuťových vlastností.
1. letní odrůdy: nejsou odolné vůči mrazu, mají dlouhý vybělený stvol
až 0,50 m,
2. zimní odrůdy: jsou odolné vůči mrazu, rostliny jsou kratší a silnější.
Sklízí se postupně.
Pažitka – rostlina vytrvalá, osivo si udrží klíčivost 2 roky, plodina druhé
trati. Lze ji množit i dělením trsů. K rychlení používáme trsy vyryté na
podzim, které po kratším promrznutí přenášíme do skleníku či místnosti.
Obsahuje dostatek vitamínu C, B1, B2, provitamín A, prvky Ca, P, Fe.
Tabulka 13 Čeleď liliovité Liliaceae

Cibule kuchyňská kuchyňská 150 III. VII.–IX. 0,35 × 0,05
Allium cepa L. 120 sazečka III. VI.–VII. 0,30 × 0,10
Česnek kuchyňský jarní 150 stroužky III. VII.–IX. 0,30 × 0,10

Allium sativum L. ozimý 300 stroužky X. VII. 0,30 × 0,10
Pór zahradní letní 170–180 II.–IV. III.–V. VIII.–X. 0,30 × 0,15
Allium porrum L. zimní 180–200 IV.–V. V.–VII. XI.–IV. 0,30 × 0,15
Pažitka pobřežní setá 150 III.–IV. V. VII.–XII. 0,30 × 0,30
Allium schoenoprassum L. rychlení trsů 90 IX. K XII.–V.
63
64 5 Zeleniny
listová zelenina Listová zelenina

Salát hlávkový – rostlina jednoletá, výsadba se provádí do druhé trati,
osivo si udrží klíčivost 4–5 let. Vysazujeme při 4–6 pravých listech mělce
na záhon, abychom nezahrnuli srdéčko rostliny.
Štěrbák – kulturní formy v našich podmínkách jsou jednoleté, rostlina
2. trati, osivo si udrží klíčivost 4–5 let.
Čekanka – rostlina dvouletá, 2. trati, klíčivost si udržuje 4–5 let.
1. puková – kořeny sklízíme, když dosáhnou síly 35–45 mm. Po seříz-
nutí listů na 20–30 mm skladujeme kořeny až do rychlení při teplotě
1–2 ◦ C a vysoké vzdušné vlhkosti. Rychlíme ji v nádobách s pískem
nebo v hydroponii, v temných prostorách nebo se zakrytím černou
fólií,
2. hlávková – aby se omezilo vybíhání do květu je třeba zajistit tep-
lotu při předpěstování min. 20 ◦ C a rané kultury před výsadbou
neotužovat.
Pekingské zelí – rostlina jednoletá, 1.–2. trati, osivo si udrží klíčivost
3–4 roky. Nevhodné jsou kyselé půdy. Při jarních výsevech je nebezpečí
předčasného vybíhání do květu, sadbu před výsadbou neotužujeme!
Čínské zelí – rostlina jednoletá, 1.–2. trati, osivo si podrží klíčivost 3–
4 roky.
Řeřicha – rostlina jednoletá, osivo si udrží klíčivost 3–4 roky, vyséváme
na husto do výsevných nádob na povrch substrátu a výsev nezasypá-
váme. Sklízíme mladé rostlinky vysoké 40–60 mm za 7–14 dní od výsevu
odřezáním celých rostlin těsně nad povrchem substrátu.
Celer řapíkatý – jednoletý, rostlina 1. tratě. V srpnu je dobré svázat
listy a řapíky postupně přihrnout zeminou,aby došlo k jejich lepšímu
vybělení.
Celer naťový – dvouletý, rostlina 1. trati. Jemné aromatické listy do-
růstají 0,60–0,70 m, nať se sklízí koncem léta postupně nebo na podzim
jednorázově.
Petržel naťová – po seříznutí velmi rychle obrůstá, při jednorázové
sklizni lze počítat se 4–5 sklizněmi.
Kozlíček polníček – rostlina jednoletá, 2. trati, klíčivost si udržuje
4 roky. Nenáročný, pěstuje se pro listové růžice, které se upravují jako
salát, ale mají vyšší nutriční hodnotu.
Špenát – rostlina jednoletá i dvouletá (dle odrůdy), rostlina 1.–2. trati,
osivo si udrží klíčivost 4 roky. Hlinitopísčité půdy s hodnotou pH 6–7,5.
Nesnáší kyselé a suché půdy a větrné polohy. Rostlina mrazuvzdorná.
Mangold – rostlina dvouletá, rostlina 1. tratě (nemá-li dostatečnou vý-
živu, tvoří malé listy), klíčivost si udržuje 4 roky.
Tabulka 14 Čeleď čekankovité Cichoriaceae

Salát hlávkový k rychlení 90 II. III. IV.–V. 0,20 × 0,20
Lactuca sativa var. raný 90 (VII.–VIII.) (VIII.–IX.) (X.–XI.) 0,25 × 0,25
capitata L. letní 120 III. nebo III.–VII. IV. (VIII.) V.–VI. 0,25 × 0,30
VII. IV.–VIII. (X.–XI.)

III.–VII. VI.-IX.
Štěrbák zahradní letní kadeřavá 90–120 IV.–V. IV.–V. (VIII.) VI.–VII. VI.–VIII. 0,25 × 0,30
Cichorium endivia L. eskariol 120–150 VI.–VII. VI.–VII. VIII. (IX.–X.) 0,25 × 0,35
X.–XI.
Čekanka obecná k rychlení 150–180 V. IX.–X. 0,10 × 0,30
Cichorium intybus L. rychlení –
XII.–III.
hlávková 65–70 1/2 IV. 2/2 V. VI.–VII. 0,30 × 0,35

Zelí pekingské 70–90 VI.–VII. VIII.–X. 0,30 × 0,50
Brassica pekinensis (Lour.)
Rupr.
Zelí čínské 60–70 1/2 VI.–1/2 VIII. 1/2 VIII.–X. 0,30 × 0,50
Brassica chinensis L.
emend. Jusl.
Řeřicha 7–14 celoročně
Lepidium sativum L.
65
66

Celer řapíkatý 180 II. V. VIII.–X. 0,30 × 0,30
Apium graveolens var. dulce
(Mill.) Pers.
Celer naťový 210 II. V. IX.–X. 0,30 × 0,35
Apium graveolens var.
secalinum Alef.
5 Zeleniny
Petržel koř. s kadeřavým 90 III.–V. VI.–XI. 0,30 × 0,05

listem 180 X.–XI. V.
Petroselinum crispum
Danert.
Tabulka 17 Čeleď kozlíkovité Valerianaceae

Kozlíček polníček 90–180 II.–III. V. řádky
Valerianella locusta (L.) IX.–X. II.–IV. 0,10
Latterade
Tabulka 18 Čeleď merlíkovité Chenopodiaceae

Špenát setý zimní 240 IX. III.–V. 0,20 × 0,15
Spinacia oleracea L. jarní 52 III.–1/2 IV. V.
podzimní 65 1/2 VIII. IX.–X.
Mangold listový 120 IV. VII.–IX. 0,30 × 0,30
Beta vulgaris subsp. vulgaris řapíkatý 150 IV.–V. VIII.–IX. 0,30 × 0,50
convar. cicla (L.) Alef.
Lusková zelenina lusková zelenina
Hrách – rostlina jednoletá, 2.–3. tratě, osivo si udrží klíčivost 4–5 let.
Fazol – rostlina jednoletá, 3. tratě, osivo si podrží klíčivost 3–4 roky, tep-
lejší polohy se záhřevnými půdami. Hloubka setí u fazolu keříčkového je
40–70 mm a u tyčkového 60–80 mm. Tyčkové odrůdy vyžadují při pěsto-
vání dostatečnou oporu. Půdu kypříme jen do začátku kvetení, pozdější
zásah do porostu způsobuje sprchávání (opad) květů.
Fazol a hrách žijí v symbióze s nitrogenními bakteriemi – Bacterium
radicicola – které obohacují půdu o dusík.
Vytrvalá zelenina vytrvalá zelenina

Chřest – je to rostlina dvoudomá, přičemž samčí rostliny jsou produk-
tivnější. Předností je časná sklizeň začátkem května. Vyžaduje záhřevné,
hlinitopísčité půdy. Na jednom místě ho pěstujeme 15–20 let. Je náročný
na obsah živin, proto je nutné před jeho výsadbou pozemek dobře vy-
hnojit. K výsadbě používáme jednoleté až dvouleté sazenice – semeno
vyséváme na jaře, vzešlé rostliny jednotíme na vzdálenost 0,06–0,10 m,
během vegetace okopáváme. Pozemek určený pro výsadbu na podzim
hluboko zryjeme, připravíme řádky 0,30–0,40 m hluboké, na dno dáme
0,10 m kompostu. Sazenice vysazujeme tak, aby vrcholky rostlin byly
0,10 m pod úrovní původního terénu. V prvních 2 letech udržujeme po-
vrch chřestovny rovný, třetí rok navršujeme hrůbky nad řádky (0,20–
0,25 m). Po ukončení sklizně hrůbky na podzim rozhrneme a rostliny
přihnojíme. Řádná sklizeň začíná třetí rok po výsadbě. Klíčivost osiva je
až 7 let.
Rebarbora – vyžaduje půdy hlinité až těžší, je u ní možné množení
dělením trsů. Na stanovišti ji ponecháváme 6 let, po této době bychom
ji měli přesadit.
Křen – vyhovují mu půdy hlinité, množí se především kořenovými řízky
(0,25 m dlouhými, průměru 10 mm), vysazuje se šikmo do brázdy hluboké
0,30 m.
Kořeninová zelenina kořeninová zelenina
Kopr – rostlina jednoletá, vyhovuje mu půda hlinitopísčitá, s dostat-

kem živin, pro jeho pěstování nejsou vhodné zamokřené polohy, nehnojit
hnojivy s obsahem chlóru.
Fenykl – teplomilná rostlina – podmínkou nevybíhání do květu je před-
pěstování při teplotě nad 20 ◦ C a výsadba na pole po 15. 5. nebo lépe
přímý výsev v srpnu a následné vyjednocení.
68
Tabulka 19 Čeleď bobovité Fabaceae

5 Zeleniny
Hrách setý 68–90 III.–IV. V.–VII. 0,20 × 0,05

Pisum sativum L.
Fazol obecný keříčkový 60–120 V.–VI. VII.–IX. 0,30 × 0,35
Phaseolus vulgaris L. tyčkový V. VIII.–X. 0,40 × 0,06
Tabulka 20 Čeleď liliovité Liliaceae

Chřest 1/2 IV. 2. rok IV.–V. dle velikosti 1,5 × 0,50
Asparagus officinalis L.
Tabulka 21 Čeleď rdesnovité Polygonaceae

Rebarbora IV. nebo X. IV.–V. 1,0 × 1,0
Rheum rhabarbarum L.
Tabulka 22 Čeleď brukvovité Brasicaceae

Křen selský III.–IV. dle velikosti 0,75 × 0,75
Armoracia rusticana
Gaertn., Meyer et. Scherb.

Kopr vonný 65–75 IV.–VIII. VI.–X. řady 0,20
Anethum graveolens L.
subsp. hortorum Alef.
Fenykl obecný 70 VI.–VIII. VIII.–X. 0,30 × 0,10–0,15
Foeniculum vulgare Miller
69
70 5 Zeleniny
Shrnutí
Jako zeleniny využíváme planě rostoucí i kulturní formy nejrůznějších

rostlinných druhů. Jsou pro náš organismus hlavním zdrojem vitaminů,
minerálních látek, vlákniny, organických kyselin, éterických olejů a fy-
toncidů.
Zeleniny pěstujeme buď z přímých výsevů, kdy vyséváme osivo přímo
na venkovní záhony, nebo je předpěstováváme a na venkovní záhony
vysazujeme již vzrostlé a otužilé rostliny. K předpěstování sazenic mů-
žeme využívat různých krytých ploch, od pařenišť po skleníky.
Při pěstování zelenin je důležité dodržovat zásady střídání plodin a ak-
ceptovat nároky jednotlivých rostlinných druhů na obsah živin v půdě.
Také musíme brát v úvahu jejich celkové nároky na klimatické pod-
mínky, podle nichž volíme vhodné odrůdy a umístění rostlin – např.
velmi teplomilné druhy pěstujeme pouze na krytých plochách, pěsto-
vání na venkovních záhonech si můžeme dovolit jen v našich nejteplej-
ších oblastech př. na jižní Moravě.

1. Do jakých skupin dělíme jednotlivé druhy zelenin podle jejich užit-
kových částí?
2. Zhodnoťte zásady sestavování osevních plánů zelenin.
3. Krátce charakterizujte jednotlivé zahradnické stavby využívané pro
pěstování rostlin.
4. Popište pěstování modelových druhů zelenin pro 1. stupeň ZŠ.
Průvodce studiem
Z hlediska pěstování zelenin na školních pozemcích byste se měli věnovat

především výše uvedeným modelovým rostlinám. Nic Vám však nebrání
vysévat či vysazovat s dětmi i jiné druhy zelenin. Vždy však musíte brát
v úvahu klimatické a půdní podmínky daného stanoviště. Záleží také na
tom, jak budete pěstování organizovat během vegetace. Zda budete volit
druhy s krátkou vegetační dobou, které sklidíte do začátku období prázd-
nin a pak ponecháte záhony ladem až do začátku nového školního roku.
Nebo zda budete školní pozemek využívat během celého období vegetace
a o rostliny v období prázdnin bude dobře postaráno. To vše již nyní záleží
pouze na Vás.
– zelenina košťálová, kořenová, listová, plodová, cibulová, lusková,
vytrvalá
– osivo, sadba
– osevní plány – rostliny 1.–3. tratě, předplodiny, hlavní plodiny, ná-
sledné plodiny, meziplodiny, podplodiny
– pařeniště, skleníky, fóliové kryty
6 Kořeninové a léčivé rostliny

Cíle
Po přečtení a nastudování této kapitoly budete
– umět rozlišit a definovat léčivé, kořeninové a aromatické rostliny,
– schopni plánovat výsadbu těchto rostlin na školních pozemcích,
– umět popsat možnosti sklizně a uchování léčivých rostlin,
– schopni rozlišit vhodné a nevhodné rostliny z této skupiny pro školní
účely.
Léčivé rostliny jsou i v dnešní době za vysokého stupně rozvoje far- význam kořeninových
maceutického průmyslu stále nepostradatelné. Lidmi jsou využívány a léčivých rostlin
odnepaměti a i v našem nynějším technickém světě se těší značné oblibě.
Za léčivé rostliny považujeme ty, jejichž čerstvé, sušené (drogy), případně
jinak stabilizované části obsahují látky lidskému tělu prospěšné.
Při bližším určení se za kořeninové rostliny považují ty, které se vy-
značují osobitou vůní či chutí. Používají se jejich části v čerstvém stavu,
sušené, eventuálně po další úpravě, k ochucování a aromatické úpravě
pokrmů. Obvykle je používáme v malých množstvích.
Jako rostliny aromatické pak hodnotíme skupinu rostlin, které se vy-
značují typickou vůní, jejichž upotřebení je určeno především touto spe-
cifickou vlastností.
Je zřejmé, že u některých zástupců rostlinné říše se setkáváme s více
možnostmi uplatnění. Někdy proto nelze uvést přesnou hranici mezi ko-
řeninami, léčivými rostlinami a zeleninami.
Tyto rostliny jsou nejčastěji byliny (a to jednoleté, dvouleté nebo vytr-
valé), polokeře, případně dřeviny.
Kořeninové, aromatické a léčivé rostliny pěstujeme pro získá-
vání těchto charakteristických látek nebo jejich skupin:
• alelopatika – působí intenzivně na jiné rostliny pozitivně či nega-
tivně, najdeme je u př. šalvěje, yzopu, koriandru, levandule,
• alkaloidy – silně působí na některé funkční systémy organismů tep-
lokrevných živočichů a ve vyšších dávkách jsou toxické, obsahují je
např. durman, mák, námel, ocún,
• antibiotika – získávají se cestou kultivace některých mikroorga-
nismů (většinou hub) a mají vysokou toxickou účinnost na mik-
roorganismy a teplokrevným živočichům jsou poměrně neškodné,
př. penicillium,
• fytoncidy – jsou často označovány jako antibiotika vyšších rostlin
pro svoje silné bakteriostatické a baktericidní účinky, působí na širší
škálu mikroorganismů, můžeme je nalézt u např. cibule, česneku,
křenu, šalvěje, yzopu, zázvoru,
• glukokininy – ovlivňují hladinu cukru v krvi (nejčastěji ji snižují),
takto působí např. nať jestřabiny, oplodí fazolového lusku,
72 6 Kořeninové a léčivé rostliny
• glycidy – škroby a cukry, nejčastěji sorbit, manit, stachióza, inulin

a podobně. Jejich nositeli jsou např. čekanka, čistec, jeřáb, oman,
• glykosidy – esterické deriváty cukrů (nejčastěji glukózy), kde na cu-
kernou složku (glykon) je navázána účinná složka necukerné povahy
(aglykon). V rostlinách je jejich výskyt častý, počet bohatý a účin-
nost rozmanitá. Významnými zdroji jsou př. hořčice, konvalinka,
mydlice, náprstník,
• hořčiny (neglykosidního typu) – po chemické stránce jsou blízce pří-
buzné cukrům, mají typicky hořkou chuť, prokrvují sliznice, pod-
něcují k vyšší činnosti žlázy zažívacího traktu, obsahují je např.
čekanka, kořen smetánky,
• kyseliny – rovněž bezdusíkaté látky, řada jich má specifické účinky –
např. kyselina salicylová, šťavelová, citronová, vinná, jablečná
a další,
• látky hormonální povahy – některé rostlinné látky lze jednoduchou
cestou transformovat na specifické živočišné hormony, takové látky
byly prokázány např. u lékořice, v semenech tykvovitých rostlin,
• saponiny – látky bezdusíkatého charakteru, které spolu s teplou
vodou vytváří pěnu, př. lékořice, mydlice,
• silice – směs různých bezdusíkatých látek, většinou vyšších terpe-
nických alkoholů a jejich derivátů, vyznačují se příjemnou vůní,
jsou rozpustné v organických rozpouštědlech a s vodou vytvářejí
emulse, najdeme je např. u rostlin z čeledí hluchavkovitých, hvězd-
nicovitých, miříkovitých,
• slizy – vodou nabývají na objemu, nejsou v pravém slova smyslu
látkami léčivými, ale spíše ochrannými a hojivými. Jsou vždy do-
provázeny fermenty sliz odbourávajícími. Jejich zdrojem jsou např.
semena lnu, rostliny čeledi slézovitých,
• tuky – látky ve vodě nerozpustné (rozpustné v organických rozpouš-
tědlech), jsou představovány estery glycerolu a vyšších mastných
kyselin, jsou spíše látkami výživnými, podpůrnými a hojivými. Zís-
káváme je např. ze semen lnu, máku, hořčice, řepky, slunečnice,
• vitaminy – látky biologicky vysoce účinné, různé povahy, řada rost-
lin byla v minulosti zařazena mezi léčivé právě pro svůj vysoký ob-
sah kyseliny L-askorbové, karotenů a dalších vitamínů, neboť příz-
nivě ovlivňovaly kurděje.
Historie
pohled do historie Počátky používání kořenin spadají do nejčasnějších počátků člověka jako
takového. Např. nažky kmínu byly objeveny již v pravěkých hrobech.
Nejstarší dochované záznamy o využívání této skupiny rostlin pocházejí
z jihovýchodní Asie, především z Indie a Číny. Z kultury babylonské
a asyrské vycházeli Egypťané, kteří již ve 4. tisíciletí př. n. l. ovládali
180 léčiv rostlinného a živočišného původu. Také Řekové se v 8.–10. stol.
př. n. l. zabývali léčivými rostlinami. Na počátku našeho letopočtu pře-
bírají štafetu medicínských znalostí Římané a Arabové. Rozvoj středo-
věkého západoevropského lékařství negativně ovlivnilo křesťanství, svým
dogmatickým pojetím původu nemocí a nesnášenlivostí k ostatním ná-

boženstvím. Na přelomu středověku a novověku se objevují tzv. Hortus
sanitatis, knihy popisující jaké rostliny by měla obsahovat klášterní či
hradní „zahrada zdravíN. Velký význam v šíření vědomostí měl objev
knihtisku, jehož zásluhou pozvolna přecházelo léčitelství i do rukou osob
bez církevního svěcení. Nejznámější osobou té doby se stává Ital Petr
Ondřej Matthioli, který pobýval v Praze na dvoře Ferdinanda I. od roku
1554.
6.1 Požadavky kořeninových a léčivých rostlin na

prostředí požadavky na prostředí
6.1.1 Klimatické nároky

Musíme zohledňovat nátoky rostlin na teplotu, vlhkost, světlo a vítr.
Většina těchto rostlin pochází ze Středomoří, jiné jsou u nás původní,
domácí. Rostliny z teplejších oblastí se většinou postupně aklimatizo-
valy, a tak jsou našim podmínkám dobře přizpůsobeny. Různé jsou jejich
požadavky na množství světla, kromě druhů, které jsou vyloženě slu-
nomilné (př. tymián obecný, heřmánek pravý, levandule lékařská, šalvěj
lékařská, náprstník vlnatý, rulík zlomocný) patří řada těchto rostlin mezi
stínobytné (snášející zastínění) – př. ocún, kmín, máta, a malý počet
kořeninových a léčivých rostlin řadíme mezi stínomilné (osladič obecný,
mařinka vonná, konvalinka vonná).
Dále je důležité množství vodních srážek, půdní a vzdušná vlhkost. Je
výhodné, aby rostliny měly dostatek vodních srážek především v počá-
tečním stádiu vývoje. Většina našich léčivých rostlin patří k mezofytům
(rostliny jimž vyhovují středně vlhká stanoviště). Mnohé vyžadují bez-
větrné polohy, protože větry zvyšují výdrol semen, může také dojít k za-
lomení nebo vyvrácení rostlin.
6.1.2 Edafické podmínky

Jedná se především o fyzikální a chemické vlastnosti půdy.
Této skupině rostlin obecně vyhovují půdy hlinité, hlinitopísčité až písči-
tohlinité s neutrální půdní reakcí. Druhy pěstované pro kořeny vyžadují
půdy hluboké, pro listy půdy bohatě zásobeny živinami. Jako nevhodné
se jeví půdy s vysokou hladinou podzemní vody. Požadavky na obsah
jednotlivých živin jsou u různých druhů rozdílné.
6.1.3 Biotické vlivy

Charakterizují vliv prostředí.
Významným jevem je zde alelopatie – vliv jedné rostliny na druhou.
Jedná se o látky vylučované do okolního prostředí kořeny či nadzemními
orgány, které na některé druhy rostlin působí příznivě, na jiné negativně.
Známa je též biologická únava půdy, způsobena pěstováním jednoho rost-
linného druhu na témže stanovišti několik let po sobě.
6.2 Pěstování
pěstování Obecné zásady nelze jednoznačně stanovit, vždy se musíme řídit kon-
krétními požadavky daného rostlinného druhu. Půda by měla být vždy
prokypřena a důkladně odplevelena.
U většiny druhů lze provést přímý výsev do řádků. Semena některých
druhů klíčí pomalu, proto se do osiva přidává asi 2 % semen značkovacích
rostlin (salát, hořčice, ředkvička). Některá semena klíčí na světle (př.
heřmánek, divizna), proto je vyséváme na utužený povrch. Po vzejití
rostliny protrháme, abychom zabezpečili správnou vzdálenost rostlin.
Předpěstování sazenic provádíme u druhů, které špatně snášejí pozdní
jarní mrazíky. Semena vyséváme od února do dubna do výsevných misek
a rostliny pěstujeme v pařeništi či fóliovém krytu až do pominutí nebez-
pečí jarních mrazíků. Rostliny 10–12 dní před výsadbou do volné půdy
otužujeme intenzivním větráním. Sazenice vysazujeme, když mají asi 3–4
pravé listy, u druhů náročných na teplo po pominutí nebezpečí pozdních
jarních mrazíků, tedy až v druhé polovině května.
Vegetativní rozmnožování provádíme u druhů, které v našich klima-
tických podmínkách nevytváří dostatek klíčivých semen (př. šafrán, es-
tragon německý) nebo které generativním množením dávají rozštěpené
potomstvo (př. máta peprná, heřmánek římský). Vegetativnímu rozmno-
žování slouží cibule (př. česnek), hlízy (př. ocún, šafrán), dělení starších
trsů (např. meduňka, mateřídouška, tymián), kořenové oddenky (př. lé-
kořice, máta), či osní řízky (např. u levandule).
Druhy, které pěstujeme na jednom stanovišti více let hnojíme do zásoby
a podle potřeby dále přihnojujeme. Důležité je zvážit formu aplikova-
ných živin, některé rostliny jsou chlorofóbní (př. kmín), jiné naopak chlór
snášejí velmi dobře (př. koriandr). Je důležité dodržet správný termín
výsevu či výsadby, záhon pravidelně kypřit a odplevelovat. Během ve-
getace nesmíme používat žádné herbicidní prostředky, ani jiné chemické
prostředky k ochraně rostlin. Většina těchto preparátů zanechává v půdě
rezidua, což je u této skupiny rostlin nežádoucí. Většina těchto prostředků
bývá také jedovatá pro včely, které léčivé rostliny hojně navštěvují. Pra-
covně nejnáročnější je pak bezesporu jejich sklizeň a posklizňová úprava.
6.3 Sklizeň, posklizňová úprava a sušení

sklizeň Od kvality sklizně a doby jejího provedení do jisté míry závisí i jakost
drogy. Obyčejně sklízíme pouze určité rostlinné části, jako je kořen (ra-
dix), oddenek (rhizoma), hlíza (tuber), cibule (bulbus), list (folium), kůra
(cortex), dřevo (lignum), nať (herba), květ (flos), plod (fructus), nebo
semeno (semen). Doba sklizně závisí na rostlinné části, rostlinném druhu
a i na množství obsahových látek – hladina obsahových látek kolísá
i v průběhu dne, je různá za slunečného počasí a za deště atd. Nadzemní
orgány nesklízíme za deště ani za rosy, kdy jsou listy vlhké a hrozí tak
jejich zapaření, zároveň dochází ke snížení obsahových látek vyplavením.
Kořeny sklízíme vyrýváním, očistíme je, odstraníme vláskovité kořínky,
roztřídíme je podle velikosti a některé před sušením rozčtvrtíme.
Nať sklízíme srpem, nůžkami a ponecháme na rostlině vždy vyšší strniště

(asi 0,05–0,10 m), pro jejich lepší a rychlejší regeneraci.
Listy a květy sklízíme ručně nebo pomocí česáků – hřebenů. Některé
sklízíme s kalichem (př. sléz maurský, topolovka černá), jiné bez kalichu
(př. divizna).
Plody a semena sbíráme nejlépe v ranních hodinách, kdy je pouze malé
nebezpečí jejich vypadávání. Bobule a masité plody se trhají ručně nebo
pomocí hřebenů.
Stabilizace drogy – tedy snížení nebo zastavení činnosti enzymů, lze do- stabilizace
cílit vysokou teplotou nad 60 ◦ C, nebo naopak nízkými teplotami (zmra-
zováním).
Způsoby stabilizace drogy

a) stabilizace teplem – koagulace bílkovin vhodně volenou teplotou.
Jedná se o stabilizaci suchým teplem, nebo pomocí mokrých stabi-
lizačních pochodů, kdy se rostlinné části vaří nebo vystavují parám
vařícího lihu či acetonu,
b) stabilizace odvodňováním – principem je odebrání vody, která je
živným prostředím enzymů,
c) stabilizace enzymatickými jedy (KCl, NaCl, alkohol) – používají se
v malém množství v případech, kdy to dovoluje způsob dalšího
zpracování drogy,
d) zmrazením – činnost enzymů je dočasně zastavena nízkou teplotou,
při následném zvýšení teplot se znovu obnoví,
e) silážováním – stabilizace mléčným kvašením. Provádí se v silech,
kde se rostlinné části vrství s látkou, která rychle zkvašuje (př. cukr,
melasa, škrob). Za šest týdnů je za nepřístupu vzduchu kvašení
ukončeno. Lze ji použít jen pro některé druhy, protože celá řada
jich zkvašuje špatně,
f) stabilizace sušením – nejběžnější způsob inaktivace enzymů při
němž jde o rychlé odstranění vody. Teplotu sušení volíme mezi 40–
60 ◦ C tak, aby došlo k co nejrychlejšímu usušení, ale zároveň se
nepoškodily obsahové látky. Doba sušení závisí na rostlinné části.
Sesychací poměr se pohybuje v rozmezí 5–8 : 1, u tvrdého materiálu
1,5 : 1.
Způsoby sušení sušení

a) přirozeným teplem ve stínu – přímé sluneční světlo rozrušuje chloro-
fyl a rozkládá některé důležité látky. Na slunci lze sušit jen některé
druhy z čeledi mrkvovité př. fenykl, anýz. Rostlinné části sušíme
zavěšené ve snopcích nebo rozprostřené v tenké vrstvě na lískách
na půdách, v kolnách,
b) umělým teplem – v různých typech sušáren (skříňové, tunelové, ža-
luziové, roštové, vakuové). U siličnatých drog volíme teplotu max.
40 ◦ C.
Úprava léčivých rostlin

Léčivé rostliny můžeme používat v čerstvém stavu nebo se velmi často
využívají usušené. Jakoukoliv usušenou rostlinnou část přitom nazýváme
drogou.
Droga slouží jako surovina k výrobě léčiv, k přípravě čajů, obkladů aj.
Rozeznáváme drogu:
• v celku,
• řezanou – velikost částí je dána normou příslušnou pro daný druh,
• práškovou – rozemletou a prosátou. Obyčejně se mísí s vodou, pří-
padně se podává ve formě tablet.
vodní výluh Vodní výluh z léčivých rostlin se připravuje ve formě nálevu, odvaru
nebo macerátu:
• Nálev zhotovíme tak, že se droga zalije vařící vodou a nechá se
vyluhovat přibližně 15 min. Připravuje se z listů, květů a natě –
tedy z měkkých rostlinných částí.
• Odvar bývá zpravidla získaný vodní výluh za tepla. Droga se vaří
10–15 min., 15 min. se nechá vyluhovat a potom se scedí. Takto se
připravuje nápoj z tvrdých rostlinných částí (dřeva, kůry, kořenů)
pokud neobsahují větší množství silic.
• Macerát je studený výtažek. Droga se zalije vlažnou vodou a při
pokojové teplotě se nechá 15 min. vyluhovat, případně se luhuje
až několik hodin. Potom se scedí. Připravujeme ho z drog, které
obsahují sliz a škrob.
Další možnosti úpravy:
• Alkoholový výluh – tinktura.
• Extrakt – zahuštěný výtažek z rostlin. Mohou být tekuté, husté
nebo suché.
• Sirup – cukrem zahuštěné šťávy a výtažky z rostlin.
• Aromatické vody – vodní nebo lihové roztoky rostlinných silic.
• Léčivé octy – octový výluh (macerát octem).
Šťávy, tinktury, extrakty atd. se mohou dále zpracovávat do mastí, ná-
plastí, olejů, léčivých medů. Ve farmaceutickém průmyslu se využívají
jednotlivé účinné látky získané izolací k výrobě lékových forem.
6.4 Byliny použitelné pro koutek živé přírody ve třídě

léčivé rostliny ve Bylinky dodávají interiérům svěží vůni, jejich vegetační doba se v tomto
školách chráněném prostředí prodlužuje. Vyžadují slunečné nebo světlé místo,
kvalitní zálivkovou vodu, přiměřenou vlhkost vzduchu a nesmějí být vy-
staveny průvanu a extrémním teplotám. Z hlediska školní výuky pak
musíme dbát především na jejich zdravotní nezávadnost ve vztahu k dě-
tem.
Pro pěstování v koutcích živé přírody se hodí:

Řeřicha zahradní (Lepidium sativum L.), pažitka (Allium schoenopra-
sum L.), poléhavá šalvěj lékařská (Salvia officinalis L. cv. prostratus),
brutnák lékařský (Borago officinalis L.), šťovík svraskalý (Rumex ace-
tosa L.), bazalka pravá (Ocimum basilicum L.), pelyněk kozalec (Arte-
misia dracunculus L.), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.), zlatá
dobromysl obecná (Origanum vulgare L. cv. aureum), petržel zahradní
(Petroselinum crispum (Miller) A. W. Hill), máta klasnatá (Mentha spi-
cata var. crispa Benth.), zlatá plazivá mateřídouška (Thymus x citriodora
Schreb. cv. aureus), rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis L.), li-
chořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.), saturejka zahradní (Satureja
hortensis L.), tymián obecný (Thymus vulgaris L.).
Na základní škole se nesmí pěstovat ani sbírat léčivé rostliny

které jsou jedovaté nebo obsahují alergeny.
Vyvarujte se kontaktu dětí s následujícími rostlinami:

Oměj šalamounek (Aconitum napellus L.obr. č. 19), trnovník akát (Ro-
binia pseudoacacia L.), bez chebdí (Sambucus ebulus L.), blín černý (Hy-
oscyamus niger L.), bolehlav plamatý (Conium maculatum L.), dřišťál
obecný (Berberis vulgaris L. – celá rostlina kromě plodů je jedovatá), dur-
man obecný (Datura stramonium L.), ocún jesenní (Colchicum autum-
nale L.), konvalinka vonná (Convallaria majalis L. obr. č. 20), vlaštovič-
ník větší (Chelidonium majus L.), rulík zlomocný (Atropa bela-donna L.),
lýkovec jedovatý (Daphne mezereum L.), mák setý (Papaver somnife-
rum L.), náprstník červený (Digitalis purpurea L.), náprstník vlnatý (Di-
gitalis lanata Ehrh.), ostrožka stračka (Consolida regalis S. F. Gray),
routa vonná (Ruta graveolens L. obr. č. 21), vratič obecný (Tanacetum
vulgare L.), zemědým lékařský (Fumaria officinalis L.).
6.5 Možnosti použití vybraných léčivých rostlin

Zde uvádím, jen na dokreslení, přehled několika známých druhů léči-
vých rostlin a možnosti jejich využití v kuchyni, či k léčebným účelům.
U některých rostlin je také uvedeno číslo obrázku, pod kterým najdete
fotografii příslušné rostliny na přiloženém CD ve složce „Léčivé rostlinyN.
Andělika lékařská (Archangelica officinalis G. F. Hoffman) andělika lékařská
Apiaceae
Květy – sušené okolíky do zimních vazeb.
Stonek – krátké části lodyhy prosladit na ozdobu pokrmů.
Listy – na osvěžující lázeň,
– do směsí potpourri,
– čaj z čerstvých nebo sušených listů při nachlazení a ke zmír-
nění obtíží při nadýmání. Rozdrcené listy osvěží vzduch a po-
máhají proti nevolnosti při cestování. Účinkuje močopudně,
zlepšuje trávení. V potravinářství se používá jako koření a sou-
část hořkých žaludečních likérů, př. Becherovka.
bez černý Bez černý (Sambucus nigra L.)

Sambucaceae, obr. č. 1
Květy – odvar při nachlazení, k výrobě mastí na popáleniny, podlitiny
a výrony.
Listy – mast vhodná na podlitiny a výrony.
Plody – v bobulích je velké množství vitamínu C, používají se k výrobě
marmelád nebo sirupů. Po celá staletí se z květů i bobulí
vyrábějí domácí vína. Některé osoby mohou trpět alergií na
šťávu a výrobky z plodů.
divizna velkokvětá Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol.)
Scrophulariaceae, obr. č. 2
Květy – sušené zvyšují barevnost směsí potpourri,
– dochucování likérů,
– pyl a nektar lákají do zahrady hmyz,
– v krémech pro zklidnění a změkčení pokožky, silný nálev lze
použít ke zjasnění plavých vlasů,
– vyluhovat v horké vodě až voda zežloutne: při úporném kašli,
zahlenění, chrapotu.
Listy – Římané balili do listů fíky aby se nekazily,
– při migréně a bolestech uší,
– čajový nálev proti kašli cedit přes jemné plátno.
Lodyha – usušená se namočí do oleje nebo jiného tuku a tak se vyrobí
dlouho hořící pochodeň s měňavými barvami.
Užívat by se měla jen v malých dávkách, protože všechny části kromě
květů jsou mírně jedovaté! Užívání by mělo být maximálně 3 týdenní.
heřmánek pravý Heřmánek pravý (Chamomilla recutita (L.) Rauschert)
Asteraceae
Celá rostlina – nálev a postřik semenáčů jiných rostlin zvyšuje jejich kon-
dici nebo se používá jako přídavek do kompostu, aby se uspí-
šilo jeho zrání.
Květy a listy – do směsí potpourri a do bylinných polštářků.
Květy – odvar jako koupel rukou k posílení a zbělení kůže,
– koupele a zábaly k zmírnění zánětů a odstranění únavy,
– odvar do lázní a pro relaxaci,
– odvar z květů jako nápoj – má posilující a sedativní účinky
(při těžkých snech). Zábal se používá k ošetření ran a ekzémů.
jitrocel kopinatý Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.)
Plantaginaceae, obr. č. 3
Listy – čaje při chorobách dýchacích, močových a žlučníkových cest,
při žaludečním a střevním kataru, velmi oblíben je jitrocelový
sirup,
– zevně, jako obklad se používá na rány, osvědčuje se při zánětu
dutiny ústní a při paradentóze, při píchnutí hmyzem (včela,
vosa).
Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris L.) kontryhel obecný

Rosaceae, obr. č. 4
Listy – přidávají se do bylinných salátů,
– používají se k napařování obličeje, výluh jako studený obklad
při očních zánětech,
– odvar se používá zevně na zábaly při hojení ran a tlumení
zánětů.
Nať – čaje pro úpravu menstruace a po porodu pro stahování dě-
lohy, k úpravě menopauzy. Používá se i k vyplachování úst po
extrakci zubů a při průjmech.
Kozlík lékařský (Valeriana officinalis L.) kozlík lékařský
Valerianaceae, obr. č. 5
Listy – vhodné do nezralého kompostu (obsahují hodně živin).
Kořen – láká žížaly, vhodný jako návnada do pasti na myši,
– odvar se používá k omývání obličeje,
– působí jako zklidňující prostředek na centrální nervovou sou-
stavu,
– sedativum při mírné nespavosti, úzkosti, bolestech hlavy
a nervovém vyčerpání.
Po 2–3 týdnech se užívání musí na několik dní přerušit!
Levandule lékařská (Lavandula officinalis Chaix) levandule lékařská
Lamiaceae, obr. č. 6, 7
Květy – do suchých kytic, věnečků, voniček, do prádla,
– přidávají se do džemů, vyrábí se z nich levandulový ocet,
– v kosmetice se přidávají do mýdel, pleťových vod pro jemnou
pokožku, k regeneraci buněk a jako antiseptikum,
– v masážních olejích pomáhají při bolestech svalů, zánětech,
revmatických bolestech, nespavosti, stavech úzkosti a depresi,
– nálev se pije jako čaj při bolestech hlavy, k uklidnění nervů,
zmírnění nadýmání, při závratích, mdlobách a zápachu z úst.
Libeček lékařský (Levisticum officinale W. D. J. Koch) libeček lékařský
Apiaceae
Semena – do likérů a osvěžujících nápojů.
Listy – do bujónů, gulášů a sýrů, mladé listy do salátů, čaj z listů má
zvláštní pikantní příchuť, součást polévkového koření Maggi.
Nálev z kterékoliv části rostliny snižuje retenci vody, pomáhá odstraňovat
odpadní látky. Nesmí se užívat osobami s ledvinovými chorobami!
Máta peprná (Mentha x piperita L.) máta peprná
Lamiaceae, obr. č. 8
Je to kulturní rostlina hybridního původu: M. aquatica x M. spicata.
Celá rostlina – pěstuje se blízko růží k zapuzení mšic.
Listy – odpuzují mravence a blechy,
– silný vývar léčí rozpraskané ruce, využívá se pro osvěžující
koupele,
– čaj pomáhá při silném nachlazení, chřipce, při zažívacích po-

tížích. Studený čaj se srká proti škytavce a nadýmání, působí
protiprůjmově a desinfekčně na zažívací ústrojí.
Hlavní složkou její silice je mentol, který bývá součástí osvěžujících a chla-
divých balzámů a mastí. V kosmetice jsou silice důležitou součástí ústních
vod a zubních past. Roční světová spotřeba silice je 1 000 t.
mateřídouška vejčitá Mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides L.)
Nať – odvar podporuje krevní oběh, užívá se do osvěžujících a dez-
infekčních koupelí a mast na bolavá místa. Nálev je vhodný
proti lupům ve vlasech,
– používá se ve směsích potpourri,
– sladký nálev s medem je dobrý proti kašli, nachlazení a chra-
potu,
– lze ji využít proti plynatosti, žaludečním poruchám, průjmu,
– může snížit nespavost, zlepšit krevní oběh, zbavit svalových
bolestí a podnítit tvorbu bílých krvinek, nezbytných pro och-
ranu před infekcí.
meduňka lékařská Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.)
Listy – nálev se používá k napařování obličeje a k mytí mastných
vlasů, přidává se do koupelí,
– užívají se do směsí potpourri a do bylinných polštářků,
– čerstvé listy se přikládají na místa štípnutí hmyzem,
– nálev se pije jako čaj zmírňující chronický zánět průdušek,
horečnatá nachlazení, bolesti hlavy a odstraňující napětí.
Od 17. stol. jsou známy tzv. „Karmelitské kapkyN, což je lihový destilát
z meduňky a dalších, účinkem podobných drog. Je také jemným kořením
pro saláty, omáčky a masa. Je výbornou medonosnou rostlinou.
měsíček lékařský Měsíček lékařský (Calendula officinalis L.)
Asteraceae, obr. č. 11
Listy – posypávají se jimi saláty a dušené pokrmy,
Květy – užívají se k dosažení „šafránovéhoN zbarvení a mírně pikantní
chuti,
– korunní lístky se přidávají do krémů a čistících roztoků, k lé-
čení i posílení pokožky,
– mají uklidňující, protizánětlivé a baktericidní vlastnosti,
– užívá se při chorobách žlučníku a močového měchýře,
– zevně proti zánětům a k rychlejšímu hojení ran.
V západní Evropě bývá příležitostnou zeleninou, květy kořením i k bar-
vení másla a sýrů.
Oman pravý (Inula helenium L.) oman pravý

Asteraceae
Kořen – vývar působí jako obecné tonikum, má mírnit bronchitidu
a kašel, astma a podporovat trávení,
– sušené se jedí nebo vaří jako zelenina (ostrá, trpká chuť),
– proslazením se získá kandované cukroví (pochoutka starého
Říma, upravující chuť k jídlu a mírnící následky bohatých
hostin).
Pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus L.) pelyněk kozalec,
Asteraceae pelyněk pravý
Pěstuje se především jako koření, méně jako léčivka. Sbírá se nakvétající

nať, má příznivý vliv na zažívání, zlepšuje trávení.
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium L.)
Asteraceae
Listy – jako prášek nebo roztok proti molům,
– vyluhovaný extrakt je silným domácím desinfekčním prostřed-
kem, slabší výluh je účinným insekticidem na starších rostli-
nách,
– účinkuje protiprůjmově a protikřečově,
– vysazený blízko ovocných stromů chrání proti housenkám,
– listy pelyňku brotanu se pijí jako čaj s tonizujícím účinkem.
Vzhledem k jedovatosti thujonu obsaženého v silici je nutné omezovat
dávkování. Absintové likéry jsou zakázané, ale používání malých dávek
v aperitivech je neškodné.
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.) plicník lékařský
Boraginaceae, obr. č. 12
Listy této rychle se rozrůstající rostliny jsou ideálním půdopokryvným
prvkem, zvláště ve stinných částech zahrady.
Listy – čaj pomáhá při kašli, sípání a dýchavičnosti. Bylinkáři je často
předepisují proti průjmům. Na zevní poranění se používá ve
formě obkladů.
V Anglii bývá pěstován pro mladé listy na jarní saláty a do polévek.
Podběl lékařský (Tussilago farfara L.) podběl lékařský
Asteraceae, obr. č. 13
Droga se používá jako součást čajových směsí, které se aplikují při cho-
robách dýchacích cest a při poruchách trávicí soustavy.
Listy – upravuje látkový metabolismus,
– čerstvé listy se přikládají na otoky a na bolestivá revmatická
místa.
proskurník lékařský Proskurník lékařský (Althaea officinalis L.)

Malvaceae
Semena – konzumují se samotná, čerstvá ještě v nerozpadlých plodech
nebo se jimi posypávají saláty místo oříšků.
Květy – dává se na saláty.
Listy a kořeny – v teplém nebo studeném stavu jako uklidňující roztok
na suché ruce, sluncem spálená místa a suché vlasy,
– používají se při zánětech horních cest dýchacích, při poru-
chách trávení a zevně k odstranění otoků.
Kořen – extrakt jako čaj proti kašli, průjmu a nespavosti,
– uvaří se, sesbírají se škrobovité vedlejší produkty na povrchu
hladiny a používá se jako jemné mýdlo při kožních problé-
mech.
rozrazil lékařský Rozrazil lékařský (Veronica officinalis L.)
Scrophulariaceae
Tvoří součást čajových směsí. Aplikuje se při chorobách dýchacích or-
gánů, při žaludečních a střevních poruchách, při zánětu močových cest.
Napomáhá látkové výměně. Tvoří součást jarních čajových směsí při jarní
únavě, při nedostatku vitamínu C. Vně se používá na těžce se hojící rány,
vyrážky, popáleniny a také proti potivosti nohou.
šalvěj lékařská Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L. subsp. officinalis)
Listy – pro odpuzování hmyzu se listy kladou do prádla. Pro dezin-
fekci prostoru se šalvějové listy spálí na řeřavém dřevěném
uhlí nebo se povaří ve vodě,
– k napařování obličeje a jako stahující a čistící pleťová voda,
k omývání a pro ztmavnutí šedivých vlasů, bělí zuby,
– napomáhá trávení a má antiseptické, protiplísňové a hojivé
účinky, obsahuje estrogen. Používá se k vyplachování dutiny
ústní a ke kloktání, pomáhá tišit průjem. Čaj snižuje potivost,
zklidňuje kašel a rýmu a po jídle napomáhá trávení.
Šalvějová silice našla uplatnění také v parfumérii, kosmetice a potravi-
nářství.
tymián obecný Tymián obecný (Thymus vulgaris L.)
Nať – používá se při katarech horních cest dýchacích, bronchitidě,
dávivém kašli ve formě kapek nebo sirupu,
– součást koupelových přípravků pro prokrvující, dezinfekční
a hojivé účinky,
– je i součástí žaludečních likérů, např. chartreusky a Stonsdofer
Bitter.
yzop lékařský Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.)
Květy – do salátů, do směsí potpourri.
Listy – pomáhají trávit tučná masa a rybí jídla, přidávají se do zele-

ninových polévek a luštěnin,
– zevně v obkladech při léčení ran a podlitin.
Kvetoucí nať – čaj při plicních a krčních obtížích, špatném trávení, ne-
chutenství.
Doporučuje se ho pěstovat v blízkosti zelí pro odpuzení běláska zelného.
Pasáž pro zájemce

Čajové nápoje
• pijí se studené či teplé – některé těkavé látky, jako např. silice, při vy-
sokých teplotách prchají a léčivý čaj je potom neúčinný,
• močopudné, potopudné a žlučopudné se pijí teplé až horké,
• sladíme je cukrem jen v případě, jestli to dovoluje povaha nemoci (dia-
betes, při střevních nemocech nepřidávat cukr),
• nepřipravujeme ani neuchováváme v kovových nádobách, kov snadno
změní obsahové látky, vůni a vzhled nápoje. Vhodné jsou nádoby por-
celánové, skleněné, polévané kameninové a nepoškozené smaltové,
• za normální dávku pro dospělého člověka se považuje plná polévková
lžíce drogy (2–5 g) na šálek vody (150 ml) nebo 6 polévkových lžic na 1 l
vody: čajová lžička obsahuje asi 5 ml tekutiny, 1,5 g prášku/polévková
lžíce obsahuje 15 ml tekutiny, 3–5 g suchých listů či květů, 10 g sušené
rozmělněné rostlinné hmoty, 6–10 g kořene a 5–10 g semen/špička nože
odpovídá přibližně 14 až 12 čajové lžičky.
Domácí bylinné čaje
• nahrazují čínský čaj, připravují se zejména z našich domácích rostlin
a neobsahují kofein,
• využívá se především ostružiníku, maliníku, jahodníku, kontryhele, lípy,
heřmánku, mateřídoušky, šípků, dále pak máty, meduňky a tymiánu,
• pro přípravu volíme listy čerstvé, sušené nebo fermentované: fermen-
tace ovlivní vůni a barvu, listy jsou tmavší a vůní připomínají čínský
čaj. Fermentaci provádíme tak, že listy po sběru necháme 12–24 hod.
zavadnout, pak je v tenké vrstvě rozložíme a válečkem uválíme, zaba-
líme do plátna a uložíme na teplém místě na 1–2 dny. Pak listy znovu
rozložíme a necháme při max. teplotě 45 ◦ C usušit.
K dlouhodobému užívání se osvědčily:
1. 2 díly listů jahodníku + 1 díl maliníku + 1 díl ostružiníku (vše fermento-
vané),
2. 3 díly lipového květu + 1 díl heřmánku + 1 díl jahodníku + 1 díl jableč-
ných slupek,
3. heřmánku a lipového květu po 2 dílech.
Tyto směsi se doporučují i k dlouhodobému každodennímu užívání jako
náhražka čaje z čajovníku čínského. Jelikož neobsahují kofein, je možné
je podávat i malým dětem.
Nikdy bychom však neměli žádný bylinný čaj pít příliš dlouho! Doporu-
čují se léčebné kůry po 2–3 týdnech změnit nebo na stejnou dobu vysadit,
jinak bychom si mohli přivodit závažné zdravotní potíže! U vážnějších ne-
mocí by měl stanovit i léčbu bylinnými preparáty a čaji lékař!
Shrnutí
Ani v dnešní době neupadly léčivé rostliny v zapomenutí, naopak jsou

stále pro farmaceutický průmysl nepostradatelné. Za léčivé rostliny po-
važujeme ty, jejichž čerstvé, sušené, případně jinak stabilizované části
obsahují látky prospěšné lidskému tělu. Kořeninové rostliny jsou ta-
kové, které se vyznačují určitou výraznou chutí či vůní.
Jednotlivé rostlinné druhy této skupiny mají vyhraněné klimatické,
edafické a biotické nároky na prostředí, které musíme respektovat při
jejich pěstování. Také způsoby pěstování a metody množení musí být
vždy podřízeny požadavkům konkrétního rostlinného druhu.
Pro stabilizaci rostlinných drog máme několik možností, neznámějším
a v domácnostech nejvíce využívaným způsobem je sušení.
Byliny pro koutky živé přírody musíte pečlivě vybírat, aby byly pro
děti bezpečné, a abyste je byli také schopni ve třídách delší dobu pěs-
tovat. Na pečlivém zvážení rostlinných druhů závisí Váš pěstitelský
úspěch a radost Vašich žáků.

1. Objasněte rozdíly mezi léčivými, aromatickými a kořeninovými rost-
linami.
2. Vyjmenujte látky, pro něž tyto rostliny pěstujeme.
3. Charakterizujte požadavky léčivých a kořeninových rostlin na pro-
středí a způsob pěstování.
4. Jak a kdy lze tyto rostliny sklízet? Jaké jsou možnosti jejich ucho-
vávání?
5. Jmenujte některé léčivé rostliny vhodné pro koutek živé přírody
v učebně.
Průvodce studiem
Doufám, vážení čtenáři, že je Vám i tato kapitola inspirací pro Vaši pe-
dagogickou práci. Na školních pozemcích nebo v koutcích živé přírody
můžete se svými žáky pěstovat celou řadu léčivých či aromatických rostlin
a těšit se spolu s nimi z jejich krásy a vůně. Tyto rostliny můžete ná-
sledně využívat s dětmi k přípravě nejrůznějších čajů a obohatit tak výuku
o zajímavá témata. Usušených bylin také lze využívat v praktických činnos-
tech při zhotovování jednoduchých voniček, mýdel a dalších nejrůznějších
výrobků. Fantazii se přece meze nekladou!
– léčivé, kořeninové a aromatické rostliny
– klimatické, edafické a biotické požadavky
– způsoby stabilizace drogy, úprava léčivých rostlin
– čajové nápoje
7 Jedovaté rostliny
Cíle
Po zvládnutí této kapitoly budete
– znát možná ohrožení ze strany „jedovatých rostlinW,
– schopni definovat pojem jedovatosti,
– vědět, jak postupovat v případě podezření z otravy rostlinami.
Vážení čtenáři, abyste si přece jen ještě poněkud odpočinuli od obsáhlé

předešlé kapitoly, dovolte mi nyní zařadit nesporně kratší, ale neméně
zajímavý text. Tímto bych Vás chtěla upozornit na mnohé sice zajímavé,
ale z hlediska Vaší pedagogické praxe „nebezpečnéN rostliny. U některých
rostlin jsou uvedena čísla obrázku, pod kterým naleznete ilustrativní fo-
tografii příslušné rostliny na přiloženém CD ve složce „Jedovaté rostlinyN.
Jedovaté rostliny obsahují pro člověka nebo zvířata toxické látky roz-
manitého chemického charakteru. Jedná se především o alkaloidy, glyko-
sidy, některé terpeny, silice, ale mohou to být i toxické proteiny, peptidy
aj. Pojem jedovatosti zřejmě nejlépe vystihl středověký lékař T. B. Pa- jedovatost rostlin
racelsus, který řekl, že vše, s čím se člověk v přírodě dostane do styku,
nebo co jí, je jedem a nic není bez jedu. Pouze dávka určuje, zda něco je či
není jedovaté. O jedovatosti té které rostliny však také rozhoduje do jisté
míry odolnost jedince, jeho věk a zdravotní stav. Dráždivé látky mohou
být jen v určitých rostlinných částech nebo v celé rostlině. Rovněž v rámci
jednoho rodu mohou být druhy jedovaté i využívané jako potraviny. Ně-
které toxické látky poškozují organismus pouze po přímém požití, jiné
drogy poškodí organismus i když s ním přijdou do kontaktu pouze zevně,
což se projevuje podrážděním pokožky (prudký zánět, otoky, puchýře).
Z hlediska možného nebezpečí můžeme rostliny rozdělit na:
1. Rostliny, jejichž nadzemní část za spolupůsobení slunečních pa- nebezpečné rostliny
prsků může popálit kůži až do puchýřů: bolševník (Herac- venkovního prostředí
leum L.), routa (Ruta L.), pohanka (Fagophyrum Miller), třezalka
(Hypericum L., obr. č. 15), třemdava (Dictamnus L.), pastinák
(Pastinaca L.) aj.
2. Jedovaté rostliny ze skupiny trvalek: sasanka (Anemone L.),
routa (Ruta L.), ostrožka (Delphinium L., obr. č. 12), čemeřice
(Helleborus L. obr. č. 2), orlíček (Aquilegia L.), samorostlík (Ac-
taea L.), ploštičník (Cimicifuga L.), žluťucha (Thalictrum L.), upo-
lín (Trollius L.), blatouch (Caltha L.), barvínek (Vinca L.), vlčí bob
(Lupinus L.), třemdava (Dictamnus L.), sněženka (Galanthus L.),
bledule (Leucojum L.), šafrán (Crocus L.), kokořík (Polygonatum
Mill.), tulipán (Tulipa L.), narcis (Narcissus L.), řepčík (Fritilla-
ria L.), srdcovka (Dicentra Bernh.), konvalinka (Convallaria L. obr.
č. 7), pivoňka (Paeonia L.), mák (Papaver L. obr. č. 11), dymnivka
(Corydalis DC.), pryšec (Euphorbia L.), třezalka (Hypericum L.),
mochyně (Physalis L.), třapatka (Rudbeckia L.), vratič (Tanace-
tum L.), oman (Inula L.), zlatobýl (Solidago L.), řimbaba (Chry-
86 7 Jedovaté rostliny
santhemum L.), mydlice (Saponaria L.), šater (Gypsophila L.), jar-

manka (Astrantia L.), benedikt (Cnicus L.), klejicha (Asclepias L.).
3. Jedovaté letničky a dvouletky: pobřežka (Nierembergia Ruiz
et Pav. F.), petunie (Petunia Juss.), jazylka (Salpiglossis Ruiz et
Pav.), klanokvět (Schizanthus Ruiz et Pav.), durman (Datura L.,
obr. č. 4), ličidlo (Phytolacca L.), skočec (Ricinus L.), mák (Pa-
paver L.), sluncovka (Eschscholtzia Cham.), rohatec (Glaucium
Adans.), hrachor (Lathyrus L.), fazol (Phaseolus L.), koukol (Ag-
rostemma L.), chejr (Cheiranthus L.), povíjnice (Ipomoea L.).
4. Jedovaté jehličnany: tis (Taxus L.), cypřišek (Chamaecyparis
Spach), zerav (Thuja L.), z rodu Juniperus L. např. jalovec chvojka
(Juniperus sabina L.).
5. Jedovaté listnáče: jedovatec (Toxicodendron Mill.), ruj (Cotinus
Mill.), škumpa (Rhus L., obr č. 14, 14a), cesmína (Ilex L.), břeč-
ťan (Hedera L.), dřišťál (Berberis L., plody jsou jedlé), mahónie
(Mahonia Nutt.), zimostráz (Buxus L.), brslen (Euonymus L.), ro-
dodendrony a azalky (Rhododendron L.), kručinka (Genista L.), ja-
novec (Sarothamnus Wimm.), štědřenec (Laburnum Med.), wistárie
(Wisteria Nutt.), zimolez (Lonicera L., jedovaté červené bobule –
děti!, obr. č. 16), pámelník (Symphoricarpos Duham, jedovaté bílé
bobule – děti!), kalina (Viburnum L., jedovaté červené peckovice –
děti!), ptačí zob (Ligustrum L., jedovaté černé bobule – děti!), kru-
šina (Frangula Miller), řešetlák (Rhamnus L.), střemcha (Padus
Borkh.), lýkovec (Daphne L., jedovaté červené peckovice – děti!,
obr. č. 10).
nebezpečné rostliny 6. Nebezpečné pokojové rostliny, které mohou způsobit podráž-
interiérů dění pokožky či otravu:
a) rostliny s látkami dráždícími pokožku
– čeleď pryšcovitých (Euphorbiaceae) – poinzécie (Euphorbia
pulcherrima Willd., obr. č. 13), „Kristova korunaN (Eu-
phorbia milli Desm., obr. č. 8), kroton (Codiaeum A. Juss.,
obr. č. 9), akalyfa (Acalypha L.),
– čeleď arónovitých (Araceae) – difenbachie (Dieffenbachia
Schott, obr. č. 3), aglaonema (Aglaonema Schott), antu-
rium (Anthurium Schott, obr. č. 1), monstera (Monstera
Adans.), filodendron (Philodendron Schott. corr. Schott,
obr. č. 5) a kala (Zantedeschia Spreng., obr. č. 6),
– čeleď amarylkovitých (Amaryllidaceae) – tulipán (Tuli-
pa L.), narcis (Narcissus L.), hyacint (Hyacinthus L.), hvěz-
dník (Hippeastrum Herb.), klívie (Clivia Lindl.),
b) rostliny s jedovatými částmi
– čeleď lilkovitých (Solanaceae) – broválie (Browallia L.),
brunfelsie (Brunfelsia L.), okrasný lilek (v otravách po-
kojovými rostlinami je na prvním místě, Solanum pseudo-
capsicum L.),
– čeleď toješťovitých (Apocynaceae) – oleandr (Nerium L.),
alamanda (Allamanda L.), karisa (Carissa L.), katarant
(Catharanthus L.), dipladénie (Dipladenia A. DC.), Pa-

chypodium Lindl.,
c) rostliny vyvolávající alergie
– na dotyk – primule (př. Primula obconica Hance) – vyvo-
lává podráždění, záněty pokožky.
Pasáž pro zájemce

Jistě se již Vám nebo některým Vašim blízkým stalo, že po práci v porostu
jahodníků nebo okurek, došlo k podráždění pokožky na vnitřní straně předloktí.
Ve většině případů toto podráždění velice rychle a bez následků vymizí a není
potřeba mu věnovat zvýšené pozornosti. Nebezpečnější však, zvláště pro citlivé
jedince, může být setkání s jinou běžně pěstovanou plodinou – pastinákem.
V tomto případě může u postižených dojít až k velice nepříjemnému zpuchýřo-
vatění pokožky, a v takovémto případě je nutné již vyhledat lékařskou pomoc.
Srdeční jedy, kdy může dojít až k zastavení srdeční činnosti jsou obsaženy např.
v náprstníku, oleandru, konvalince, hlaváčku, oměji a tisu. Na ústřední ner-
vový systém působí alkaloidy rulíku, durmanu a blínu. Ledviny pak poškozují
především látky siličné a pryskyřičné povahy.
V žádném případě by tyto rostliny neměly být pro děti „tabuI, nebezpečné rostliny
něco tajemného či nevysvětleného. Naopak by naším úkolem mělo být a děti
děti s těmito rostlinami dostatečně seznámit, naučit je poznávat tyto
rostliny, vysvětlit jim možná nebezpečí a jak se jim vyvarovat. Jen tak
předejdeme možným komplikacím z neznalosti okolního prostředí, v němž
se děti denně pohybují.
Zjistíte-li však po práci na zahradě, nebo po manipulaci s rostlinami
příznaky nevolnosti, bolesti hlavy, poruchy dýchání a vidění, zvracení,
mdloby, zarudlou nebo puchýřovitou pokožku a především zjistíte-li tyto
příznaky u dětí, musíte si vzpomenout, se kterými rostlinami přišly do
styku. Podle příznaků, druhu rostliny a doby pravděpodobného vstupu
jedu do organismu zvolíte první pomoc a následně vyhledáte lékaře. K lé-
kaři byste měli doručit i vzorky zvratků či stolice postiženého. Po požití
se snažte vyvolat zvracení sklenkou vlažné, slané vody. Nikdy nepodá-
vejte mléko – váže jedovaté látky rozpustné v tucích a urychluje tak jejich
vstřebávání. Postříkanou kůži důkladně omyjte čistou vodou. Po vstřík-
nutí nebo zamnutí jedovaté šťávy do oka je rovněž nejlépe okamžité dlo-
hodobé vyplachování čistou vodou. Každá i mírná otrava a alergie patří
k lékaři.
Shrnutí
Rostliny charakterizované jako jedovaté obsahují pro člověka nebo zví-

řata toxické látky nejrůznějšího chemického složení. Pojem jedovatosti
lze vysvětlit tak, že vše, s čím se v přírodě dostáváme do kontaktu,
je jedem a nic není bez jedu. O tom zda něco je či není jedovaté roz-
hoduje pouze dávka, a dále do jisté míry odolnost jedince, jeho věk
a momentální zdravotní stav!
88 7 Jedovaté rostliny
Jedovaté rostliny se nacházejí ve všech rostlinných skupinách, ať se

jedná o skupinu trvalek, letniček a dvouletek, jehličnatých i listnatých
dřevin, dokonce si je často pěstujeme ve svých domovech jako oblíbené
pokojové rostliny.
Po rozpoznání příznaků otravy rostlinou či rostlinami, poskytneme
postiženému první pomoc a převezeme ho k lékaři. Pokud je to možné,
vezmeme s sebou vzorek „podezřeléN rostliny nebo rostlin.

1. Charakterizujte jedovaté rostliny.
2. Vysvětlete pojem jedovatosti rostlin.
3. Pokuste se vyjmenovat některé jedovaté rostliny z jednotlivých výše
uvedených rostlinných skupin.
4. Jak se zachováte v případě podezření otravy „jedovatou rostlinouW,
nebo při projevech kožních alergií po přímém kontaktu s některou
rostlinou?
Průvodce studiem
Doufám, že tato kapitola byla pro Vás zajímavou a nečinila Vám žádné
obtíže. Jinak Vám přeji, abyste ve své praxi ani doma nikdy nemuseli
řešit závažné a komplikované situace v případě nežádoucího kontaktu dětí
s nebezpečnými rostlinami!
– jedovaté rostliny a jejich jedovatost
– rostliny dráždící pokožku, vyvolávající alergie, s jedovatými částmi
– první pomoc
Seznam použité literatury

[1] BÖHM, Č. Okrasná zahrada a její rostliny. 1. vyd. Praha : SZN,
1988. 384 s.
[2] BREMNESSOVÁ, L. Bylinář. 1. vyd. Praha : Fortuna Print, 1994.

286 s. ISBN 80-85873-00-1.
[3] BREZINA, Z., a kol. Roste kolem nás. 1. vyd. Brno : Rena, s. r. o.,
1991. 64 s. ISBN 80-900760-0-9.
[4] Bertelsmannův zahradní lexikon. Přel. L. Helebrant, 1. vyd. Praha :

Euromedia Group, k. s. – Knižní klub a Balios, 2000. 1.–8. díl. Přel.
z Bertelsmann Gartenlexikon. ISBN 80-242-0301-4.
[5] ČEJKA, G., a kol. Radíme zahrádkářům. 1. vyd. Bratislava : Prí-

roda, n. p., 1985. 638 s.
[6] GRUNERT, CH. Cibuĺové a hĺuznaté kvetiny. 2. vyd. Bratislava :

Príroda, 1980. 263 s.
[7] HAAGER, J. Pokojové rostliny. 1. vyd. Praha : Zemědělské nakla-

datelství Brázda, 1992. 248 s. ISBN 80-209-0207-4.
[8] HEIL, A. Rajská zahrada. Přel. M. Myšková, 1. vyd. Ostrava : HEL,

2004. 144 s. Přel. z Der Paradiesgarten. ISBN 80-86167-23-2.
[9] HIEKE, K. Atlas pokojových rostlin. 5. vyd. Praha : Jan Vašut,

s. r. o., 2003. 624 s. ISBN 80-7236-187-2.
[10] HRADIL, R., a kol. Zelenina a ovoce bez chemie. 1. vyd. Olomouc :
Fontána, 2000. 184 s. ISBN 80-86179-46-X.
[11] HRSTKOVÁ, H., ŠEBÁNEK, J. Významné jedovaté rostliny v na-

šem okolí. 1. vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve
zdravotnictví, 2002. 253 s. ISBN 80-7013-353-8.
[12] JANTROVÁ, I., KRÜGEROVÁ, U. 1 000 nejkrásnějších rostlin pro

zelený domov. Přel. R. Votruba, 2. vyd. Praha : Euromedia Group,
k. s., 2004. 384 s. Přel. z Die 1000 schönsten Zimmerpflanzen für ein
grünes Zuhause. ISBN 80-242-1184-X.
[13] KASPAROVÁ, H., VANĚK, V. Letničky a dvouletky. 2. vyd. Praha :

Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. 160 s. ISBN 80-209-0247-3.
[14] KINCL, M., KUBICOVÁ, S., ZELINKA, J. Základy rostlinné výroby

pro učitele – část I. 1. vyd. Ostrava : Pedagogická fakulta v Ostravě,
1989. 236 s. ISBN 80-7042-009-X.
[15] KINCL, M., KUBICOVÁ, S., ZELINKA, J. Základy rostlinné vý-

roby pro učitele – část II. 1. vyd. Ostrava : Pedagogická fakulta
v Ostravě, 1989. 236 s. ISBN 80-7042-009-X.
90 Seznam použité literatury
[16] KLIKOVÁ, G. Biozahrada. 1. vyd. Praha : Zemědělské nakladatel-

ství Brázda, 1992. 383 s. ISBN 80-209-0210-4.
[17] KUBÁT, K. Klíč ke květeně České republiky. 1. vyd. Praha : Aca-

demia, 2002. 927 s. ISBN 80-200-0836-5.
[18] MACHALA, F. Naše trvalky. 2. vyd. Praha : SZN, 1964. 398 s.
[19] MACHOVEC, J., a kol. Květiny v bytě. 1. vyd. Praha : SZN, 1975.
374 s.
[20] MAREŠ, J. (red.) Zahradnický slovník naučný. 1. vyd. Praha : ÚZPI,

1994. 1. sv. A–C, 440 s. ISBN 80-85 120-51-8.

1996. 2. sv. Č–H, 541 s. ISBN 80-85 120-51-8.

1997. 3. sv. CH–M, 556 s. ISBN 80-85 120-62-3.

1999. 4. sv. N–Q, 572 s. ISBN 80-86153-60-6.

2001. 5. sv. R–Ž, 685 s. ISBN 80-7271-075-3.
[25] OSVALD, Z. Všechno o cibulovinách. 1. vyd. Bratislava : Slovart,

1992. 95 s. ISBN 80-7145-045-6.
[26] PRŮCHA, J. Letničky a dvouletky. 1. vyd. Praha : SZN, 1966. 261 s.
[27] SCHWARZBACHOVÁ, A. M. Péče o pokojové rostliny od A do Z.

Přel. J. Jindrová, 2. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, s. r. o.,
2001. 128 s. ISBN 80-7181-545-4.
[28] STRUMHAUS, Z., ZEMANOVÁ, A. Kurs pěstitelských prací pro

studium učitelství 1.–4. ročníku základní školy. 1. vyd. Brno : rekto-
rát UJEP, 1981, 87 s.
[29] STRUMHAUS, Z., ZEMANOVÁ, A. Pěstitelské práce pro studium

učitelství 1.–4. ročníku základní školy. 1. vyd. Brno : rektorát UJEP,
1988, 132 s.
[30] THOMAS, E. Zimmerpflanzen. 1. vyd. DDR Leipzig : Verlag für die

Frau, 1985. 248 s.
[31] TYKAČ, J. Drobné jarní cibuloviny. 1. vyd. Praha : Tisková, ediční

a propagační služba, 1971. 144 s.
[32] VALÍČEK, P. Koření a jeho léčivé účinky. 1. vyd. Benešov : Start,

2005. 135 s. ISBN 80-86231-34-8.
[33] VELGOSOVÁ, M., VELGOS, Š. Naše liečivé rastliny. 1. vyd. Bra-

tislava : SPN, 1988. 384 s.
[34] VERMEULEN, N. Encyklopedie bylin a koření. Přel. P. Martínková,

2. vyd. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, s. r. o., 1999. 319 s. Přel.
z Encyklopedie van Kruiden. ISBN 80-7234-169-3.
[35] VOLF, M., a kol. Květinářství. 1. vyd. Praha : SZN, 1981. 400 s.
Rejstřı́k
A pěstování cibulnatých květin, 32
aromatické rostliny, 71 – dvouletek, 25
C – hlíznatých květin, 32
cibulové zeleniny, 62 – léčivých rostlin, 74
cibuloviny, 31 – letniček, 25
– pokojových rostlin, 9
D – trvalek, 43
dvouleté okrasné rostliny, 24 – zelenin, 50
F plodové zeleniny, 60
fóliové kryty, 53 pokojové rostliny, 9
fóliovníky, 53 popínavé letničky, 24
H R
hlíznaté květiny, 31 rozdělení trvalek, 41
hydrofyty, 42 rozmnožování trvalek, 43
hydroponie, 12 rychlení drobných cibulovin, 37
– hyacintu, 37
J – narcisů, 37
jednoleté okrasné rostliny, 23 – tulipánů, 36
– traviny, 24 – zelenin, 54
jedovaté rostliny, 85
jedovatost rostlin, 85 Ř
řez květů letniček, 26
K
kapradiny, 42 S
kořeninové rostliny, 71 skleníky, 52
– zeleniny, 67 sklizeň léčivek, 74
kořenové zeleniny, 57 stabilizace drogy, 75
košťálové zeleniny, 55 střídání plodin, 50
sušení léčivek, 75
L
léčivé rostliny, 71 T
– – ve školách, 76 tabulkový přehled cibulovin, 34
letničky k sušení, 24 – dvouletek, 26
– ozdobné listem, 24 – hlíznatých rostlin, 34
– – plodem, 24 – letniček, 26
listové zeleniny, 64 – pokojových rostlin, 13
luskové zeleniny, 67 – trvalek, 45
traviny, 42
M
trvalky, 41
mezofyty, 42
V
N
vodní výluh, 76
nákup pokojových rostlin, 13
vytrvalé zeleniny, 67
nebezpečné pokojové rostliny, 86
X
O
xerofyty, 41
oreofyty, 41
Z
P
zeleniny, 49
pařeniště, 52
Texty k distančnímu vzdělávání
v rámci kombinovaného studia
Ing. Pavlína Škardová

Ing. Ondřej Škarda
pro obor Učitelství pro 1. stupeň základních škol
Výkonná redaktorka Mgr. Emilie Petříková
Odpovědná redaktorka Mgr. MgA. Lenka Tillichová
Návrh obálky Monika Reichlová
Sazba Vydavatelský servis, Plzeň
Součástí publikace je jedno obrázkové CD.
Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci

Křížkovského 8, 771 47 Olomouc
www.upol.cz/vup
e-mail: vup@upol.cz
Olomouc 2006
1. vydání
ISBN 80-244-1195-4
NEPRODEJNÁ PUBLIKACE

Pestitelske Prace 2

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

You might also like

Pestitelske Prace 2

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Pestitelske Prace 2

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Univerzita Palackého v Olomouci

Pavlína Škardová, Ondřej Škarda

Publikace byla vydána s podporou Rozvojových programů MŠMT ČR na rok 2005.

Jazyková korektura nebyla provedena, za jazykovou správnost odpovídají autoři.

3 Cibulnaté a hlíznaté rostliny 31

6 Kořeninové a léčivé rostliny 71

Seznam použité literatury 89

Kontrolní otázky a úkoly

– schopni shrnout základní nároky pokojových rostlin,

Řadíme sem byliny či dřeviny pěstované v interiéru. Zůstávají v místnosti

Nejdůležitější rostlinné druhy lze rozdělit podle jejich nároků na pH do

a) rostliny vyžadující silně kyselou zeminu – pH = 4,0 – vřesovité, epi-

1.1.3 Rosení a postřikování

b) přihnojování během růstu rostlin – většinou používáme hnojiva

• nepřihnojovat čerstvě přesazené rostliny (nejdříve za měsíc) a rost-

• hnojivé roztoky používáme silně zředěné

• přihnojujeme v době, kdy je zemina v nádobách mírně vlhká, ni-

• v době plného růstu rostlin přihnojujeme 1x za 14 dnů, v zimě 1x

• na jaře a v létě lze aplikovat vyšší dávky dusíku, naopak v zimě

• přihnojujeme raději menším množstvím, ale častěji,

• při aplikaci bezvýhradně respektujeme návody uváděné výrobci.

1.1.6 Zaštipování, seřezávání a tvarování

1.1.7 Kypření zemin a čištění rostlin

Rostliny vhodné pro hydroponii jsou: dracena, tenura, klívie, břeč-

1.2 Rostliny vhodné pro koutky živé přírody

Latinský Český název CD Čeleď Stručná Použití t ◦C Světlo pH půdy Poznámka

RGL. Vlastní listy umístit ven. omezit zálivku.

uspořádanými listy vodě.

jakoby z vosku. neseřezávat.

Vážení čtenáři, tabulka, kterou jste právě nastudovali a fotograﬁe na přilo-

1.3 Rostliny méně vhodné do školního prostředí

alkaloidy, při požití většího množství dochází ke slinění, zvracení,

Jako pokojové rostliny využíváme byliny i velké množství dřevin sná-

V dnešní době se poněkud více preferovaným způsobem kultivace nejen

Kontrolní otázky a úkoly

Vážení čtenáři, doufám, že Vám tato kapitola poskytla základní informace

2.1 Rozdělení a pěstební nároky

Dvouleté rostliny ke svému plnému vývinu a bohatému kvetení vy-

Př. pomněnka (Myosotis sylvatica Ehrh. ex Hoﬀm.), sedmikráska (Bellis

Původ a nároky letniček a dvouletek

Pěstební nároky během vegetace

Doba řezu květů a jejich další úprava

2.2 Tabulkový přehled vybraných druhů jednoletých

Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Vzdálenost Poznámka

alatum R. Br. nutno řezat před

Jednoleté rostliny v našem klimatickém pásu žijí pouze jedno vege-

Kontrolní otázky a úkoly

Letničky a dvouletky jsou rostliny poněkud náročnější na ruční práci. Musí

3 Cibulnaté a hlíznaté rostliny

Cibuloviny jsou rostliny převážně jednoděložné, výjimečně dvouděložné cibuloviny

Jižní Amerika je pravlastí eucharisu, hvězdníku (Hippeastrum Herb.)

3.1 Pěstování cibulnatých a hlíznatých rostlin v našich

Přehled prací během roku přehled prací

Tabulka 3 Přehled nejčastěji pěstovaných cibulnatých a hlíznatých rostlin

Název rostliny CD Čeleď Doba Výška Termín Hloubka Poznámka

Hyacinthus hyacint 9 Liliaceae IV.–V. 0,15–0,25 X.–XI. 0,13–0,18 Využívá se

3.2 Rychlení cibulnatých a hlíznatých rostlin

Tulipán (Tulipa L.)